tlij : 
tiehiek 
ší 


$E 


R HR 20005 


hi | 


(SITZUNGSBERICHTE 


DER KGL. BÓHM USCABN 700| 


GESELLSCHAFT DER. 
P WISSENSCHAFTEN. 


k: ks MATHEMATIS CH- 
* NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 


m : 


VĚSTNÍK 


; RÁLOVSKÉ ČESKÉ 
(SPOLEČNOSTI NAUK. 
| MATREMATICKO.PŘÍRODOVĚDECKÁ. 


Je 
6 
Pan 


14 


FARA 


DR ARNA A 
POMO AAA 
PLANÁE VA TBŘLIV 87 


ve 
„a 
Mo 


| TŘÍDA : 
MATHEMATICKO-PŘÍRODOVĚDECKÁ. 


ROČNÍK 1914. 


OBSAHUJE 26 POJEDNÁNÍ S 9 TABULKAMI 
A 142 OBRAZCI V TEXTU A 4 FOTOGR. SNÍMKY. 


V PRAZE 1914. 
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. 
V KOMISI U FRANTIŠKA ŘIVNÁČE. 


FEB 20 1925 


SITZUNGSBERICHTE 


DER KÓNIGL. BOHMISCHEN 


3ESELLSCHAFTDER 
WISSENSCHAFTEN 


| MATHEMATISCH- 
-© NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE, 


JAHRGANG 1914. 


ENTHÁLT 26 AUFSÁTZE MIT 9 TAFELN UND 142 AB- 
BILDUNGEN IM TEXTE UND 4 PHOTOGR. AUFNAHMEN. © 


i 
: 

| PRAG 1914. 

/RLAG DER KÓNIGL. BÓHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN. 
IN KOMMISSION BEI FR. ŘIVNÁČ. 


| 


Seznam přednášek -© 


v sezeních třídy mathematicko-přírodovědecké. 


„ O b 
Otakar dohn: Ó sm S yeh,u s Ki č (me 
post? anní soustavě wmládycn Uno Ú 
: Poř : M vi 
dan Víl he Im Momegvap o ca), ČSM . 
Dne 9. ledna: 

F nach R á k P: n 
DR. KAREL ŠuLc: O novém rodu Panisopelma a novém d 
"Prioza z Chile. 
— — Nová Psylla a nová Rhinocola ze Surinamu. : 
De. FR. DucHnÁáčEK: O biochemické variaci microba Bacillus 
garicus. v >= 
/ DR. Bom. HosTINský: O uzavřených křivkách konstantní torse 


PRor. DR. Ar. HEvEROCH: Anarithmetika (Alogistika). © 
PRoF. DR. O. KALLAUNER: Studie o portlandském cementu. 


Dne 23. ledna: 


JuLius KOMÁREK: O blepharoceridech z Kavkazu a Armenie 


Dne 6. února: 3 

De. JosEr WoLDŘICH: Geologické poměry území mezi Litní, 2 
Třebání a Poučníkem u Budňan. i 

Dne 20. února: 


PRor. DR. OT. SRDÍNKO: O vývoji žeber člověka. 


Úbersicht der Vortráge 


in den Sitzungen der mathematisch-naturwissenschaftlichen Classe 


Den 9. Januar: 


Dr. KAREL ŠuLc: Ueber eine neue Gattung Panisopelma und eine 
neue Trioza-Art aus Chile. 
— — Ueber eine neue Psylla und neue Rhinocola aus Surinam. 
- DR. FR. DucHÁČEK: Úber die chemische Variation von Bacillus 
bulgaricus. 


R. Bom. HosrTINsKÝ: Úber geschlossene Kurven der konstanten 
"Torsion. 


PkRor. DR. AxrT. HEvEROCH: Anarithmetik (Alogistik). 
PROF. DR. O. KALLAUNER: Studien úber d. Portland-Cement. 


Den 23. Januav: 


"JuLrus KomÁREkx: Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus 
und Armenien. 


Den 6. Februar: 


DR. JosEF WoLDŘICH: Geologische Verháltnisse der Gegend zwi- 
schen Titten, Hinter-Třebáň und Poučník bei Budňan. 


Den 2. Februar: 


PRoF. DR. OT. SRDÍNkKoO: Úber die Rippenentwicklung beim Men- 
schen. 


De. KAREL ŠuLc: Úber Speichel- und Stinkdrůsen von Chrysopa. 


M 


VI Seznam přednášek 


Dne 1. května: 


PRoF. DR. JaR. MILBAvER a DR. Bon. PIvNIČKA: Příspěvky k ods 
měrnému stancvení vyšších kysličníků olova a ku rychlému 
ocenění minia 

Dn. FR. RAMBOUSEK: O podrodu Vulda, podeese Xantholini. 


PRoF. DR. BoH. KUČERA: O zkoumání radioaktivity minerálů a 
různých umělých produktů methodou absorpčních křivek. 


Dne 22. května: 


Dm. B.  BREiNDL: O haemogregarinách některých kavkazských 
plazů. 

PRoF. DR. AxrT. GRUNWALD: Přesné stanovení průsečníků přímek 
s jejich křivkami půhonnými 


Dne 19. června: 


PROF. DR. J. DANES: Studie o krasu jamaickém. 
Doc. Dn. Bon. BypŽovský: O zvláštním druhu konstrukcí. 


PRoF. DR. WR. VELÍSEK: Plochy, jichž diagonální čáry mají Zá 
sférické obrazy kružnice stálých poloměrů a stejných 
oblouků. 

Ixc. FR. RoGEL: O funkci (x). 

PRorF. LR. A. ŠToLc: Kterak se chová kyselina močová v živé proto- 
plasmě prvoků. 


Dne 23. října: 


PROF. CELDA KLOUČEK: Nález trilobitů v D;g, 

PRorF. Dn. JAR. MILBAUER a DR. Kam. KonN: Studie o žluti chto- 
mové. Část I. 

RUDOLF KLEČKA: Vývoj křídel hmyzu. 

Jonrus KomÁREKk: Tvarosloví a fysiologie příssavek larev Ble- 
pharocerid. 


Verzeichniss der Vortrage. VII 


Den 1. Mai: 


PROF. DR. JaR. MILBAUER und DŘ. BoH. PIVNIČKA: Beitráge zur 
Feststellung der hoheren Bleioxyde und zur raschen Wert- 
schátzung des Miniums. 

Dn. F. RAMBOUSEK: Úber das Xantholien-Subgenus Vulda Jaa. 
Duval. 

PRor. DR. Bon. KUČERA: Úber die Untersuchung der Radioakti- 
vitát der Minerale und verschiedener kůnstlicher Produkte 
mittels der Methode der Absorptionskurven. 


Den 22. Mai: 


DR. Bon. BRErvDL: Úber die Haemogregarinen einiger kaukasi- 
sehen Reptilien. 

PRor. DR. ANT. GRŮNWALD: Exakte Treffpunktsbestimmung bei 
Verfoleungsaufgaben. 


Den 19. Jeni: 


PRoF. DR. J. DANEš: Karststudien in Jamaica. 

Doc. DR. Bon. Bypžovský: Úber eine besondere Art der Konstruk- 
t1onen. 

FRor. DR. FR. VELÍsSEk: Úber Fláchen, bei denen die sphárischen 
Bilder der diagonalen Linien Kreise von kornstantien Halb- 
messern und von gleichem Bogen sind. 

PIxvc. FR. RocEL: Úber die Funktion (x). 

PRoFr. DR. A. ŠszoLc: Úber das Verhalten der Harnsáure im leben- 
den Protoplasma der Protozoen. 


Den 23. Oktober: 


PRor. DR. CELDA KLoučEk: Úber den Trilobitenfund in D,a. 

PRoFr. DR. JaR. MILBAUER und DR. Kam. KoHvN: Studien úber das 
Chromgelb. I. Teil. 

RUDOLF KLEČKA: Entwicklung der Insektenflůgel. 

JuLius KomMÁREK: Morphologie und Physiologie der Saugnápfe 
der Blepharoceriden-Larven. 


„rated uj 


ye BAROLO M, 


I 
-O smyslových ústrojích v postranní soustavě 
mladých úhořů (monté). 
Otakar John. 
(S 2 tabulemi a 1 obr. v textu.) 
(Práce z ústavu pro zoologii české university.) 
(Předloženo.v sezení dne 18. července 1913.) 


V této práci předkládám dosavadní výsledky svých stu- 
"diíío smyslových orgánech v postranní čáře úhoře. Jedná se 


| tu hlavně o vylíčení histologického a cytologického složení 
| tohoto nad jiné důležitého a zajímavého zařízení smyslového 


u ryb. Neboť přes to, že literatura, jednající o tomto předmětu, 
jest nad jiné obsáhlá, odnášejíc se počátky svými až do let 


| padesátých minulého století a svědčíc, jakému zájmu těšila se 


otázka tato: jest přece s prospěchem, znovu a opět se jí zabývati. 
Má totiž každá doba badání vědeckého své symptomy neto- 
liko v uplatňujících se názorech theoretických, nýbrž iv me- 
thodách, jimiž se snaží určité problémy řešiti. V tomto po- 
sledním ohledu zdálo se mně býti výhodným podrobiti smy- 


| slové orgány v postranní čáře úhoře novému vyšetření, a to 


na základě novějších method mikrotechnických, jež skutečně 


| byly s to ukázati mně velmi jemné struktury, neznámé mým 


předchůdcům. V ohledě pak prvém, to jest, co se týče the- 
oretického nazírání na naši otázku, vidělo se mně nutným, ří- 
diti se časovým pokrokem všeobecné biologie. Jestli totiž 
V prvých dobách vývoje nauky o smyslových orgánech spo- 
kojili se badatelé s místním rozdělením ústrojí těch a později 
snažili se vystihnouti i histologický jich rozbor, jest snahou 


Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1 


2 I. Otakar John: 


dnešních biologů probloubiti poznání svá i v úpravě element 
smvslových v ohledu cytologickém. Toť teprve pravé výcho- 
diště poznání morfologického, jež může ukázati cestu i k vy- 
světlení fysiologickému, v čem spočívá činnost smyslová, zda 
poutá se pouze na cytoplasmu, či i z jádra podnět vychází. 
A že otázky tyto jsou oprávněné, že plasma smyslová jest 
skutečně specificky organisována, ukázaly mně methody, kte- 
rých jsem při práci své použil. 

Ovšem musím vděčně připomenouti, že jsem byl na. 
všecky tyto okolnosti. upozorněn J. M. p. professorem KR. 
VEjpovským, který mne zpracováním tohoto skutečně pěkného, | 
problému pověřil, a jemuž za to i za všecku pomoc a zájem, jež © 
práci mé věnoval, vzdávám i na tomto místě dík svůj upřímný. 


Nebudu zde uváděti historických a povšechných dat, 
z hteratury. Po této stránce upozorňuji na práci HEricovu.. 
(9), pocházející z nejnovější doby; podán v ní přehled všech, 
dosavádních výsledků badání o postranní čáře ryb, a ťo jak 
anatomicko-histologických, tak- fysiologických. Pokud se l- 
teratury vůbec týká, je velmi obsáhlá; zabíhajíc do všemož- 
ných odvětví. Postranní čára pokládává se za orgán odvo- 
zený od základního typu platného pro „většinu smyslových 
orgánů, tak sluchu, čichu, chuti, hmatu, dále různých pohár- 
kových orgánů pokožkových. Neboť základní element orgánů. 
těchto, smyslová buňka, vykazuje v základech takovou shodu, 
že je těžko pochybovati o podobném původu jeiich. Jak správ= 
ně podotýká HrrLic (9) »hátten wir es also mit einem Sin- 
nesorgansystem zu tun, das eine Variabilitát und Differen- 
zlerungsfáhigkeit wie kein zweites besásze und sich's nicht 
nur an einer typischen Worm Sinneszellen geniigen lieszé; 
sondern auch die verschiedene Gruppierung und Verwertung, 
von birnformigen und stábchenformigen Elementen ein M 
sterwerk der Perzeption wáre.« KD) V 

Jak týž autor dále uvádí, je tu rozhodující inňerváce: 
A ta, jak se ukázalo dle prací ArLisovýcH (1—3) a HERRE 
CKOVÝCH je různou pro různé druhy těchto orgánů. Týká se 
pak literatura jednak stránky anatomické, zvláště pokud se 
rozšíření a umístění orgánů těchto týká; dále histologické; 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 3 


morfologické; vztahující se k významu postranní čáry; s touto 
ruku v ruce postupuje embryologie. Pro tuto obsáhlost otázky 
a rozsáhlou: příbuznost s jinými orgány omezujeme se tu na 
postraní čáru v pravém slova smyslu, míníce tím smyslové or- 
gány umístěné v lini charakteristické pro tělo rybí, jež dala 
orgánu: jméno, a pokračující na hlavu, kde. docházejí značné 
differenciace. 


Mladí úhoři, známí všeobecně pode jménem »monté«, 
jsou materiálem pro jemnější histologické pozorování zvláště 
vhodným. Dosahujíce délky asi 6 cm a největšího průměru 
sotva 3—4 mm, jsou snadno prostupni pro různé tekutiny 
fixační. Mimo to pro jejich rozměry možno dosti snadno zho- 
toviti i tenké poměrně řezy, jak příčné, tak podélné, jež obojí 
dávají velmi instruktivní obraz o vzhledu a uložení smyslo- 
vých orgánů postranní čáry 1 0 topografu této. 

Pokud'se method pozorovacích týká, tu vytčený svrchu 
cíl vyžadoval takřka výhradně pozorování při značných zvět- 
šeních, což bylo možno pouze na praeparátech řezových. Jako 
fixáže pro materiál použito v první řadě koncentrovaného 
roztoku sublimátu, jenž se osvěděil výtečně jednak jako fixáž 
sama o sobě, jednak pro výbornou přístupnost praeparátu 
všemožným barvivům. Chromsublimat osvědčil se potud. že 
zároveň dekalcinuje kosti. Barvení po něm je méně snadné, 
1 po odstranění chromové kvseliny. Výborná jinak fixáž, teku- 
tma FLEMMINGOVA, neosvědčila se tak, jak by se v jiných pří- 
pádech dalo očekávati. Osmiová kyselina totiž nepronikla dosti 
do objektu. Mimo to vznikly po této fixáži ve smyslových 
buňkách zvláštní útvary, myslím rozhodně artefakty, jež po 
žádné jiné fixáži se mi neobjevily. A konečně materiál bez tak 
dosti tvrdý stal se ještě tvrdším a barvení bylo dosti nesnad- 
né. K specielním účelům použito jako fixáže ammoniak-alko- 
holu na methodu CajaLovv a fixáže dvojchroman draselnatý 
s osmiovou kyselinou pro methodu Golgiho. Chromová kyse- 
hna sama pro své pomalé pronikání pro jemné detaily se jako 
fixáž nehodí. Za to je výborným prostředkem zvláště u větších 
objektů, jedná-li se nám o to, aby kanály postranní čáry a jich 
vyústění vystoupila zřetelně oku pozorovatelovu. Po fixáži 
následovalo odvodnění alkoholem a zalévání do parafinu, ježto 


4 I Otakar John: 


se jednalo o pořízení seriových praeparátů. Lebeční kostra 
ukázala se dosti resistentní, tak že bylo nutno sáhnouti k pro- 
středkům tvrdost materiálu mírnícím. (Chceme-li se vy- 
hnouti, pokud možno zbytečnému působení mnohých reagencií, 
jež jak samy o sobě, tak svým pronikáním do materiálu mohou 
zaviniti leckdy destrukci nejjemnějších detaillů, tu po nále- 
žitém odvodnění stoupajícím alkoholem použijeme zalévání 
přes cedrový olej a carboneum tetrachloratum do měkčího pa- 
raffinu. Materiál je pak méně křehký, než při zalévání přes 
xylol, a možno dosti pěkně poříditi řezy 5 m silné, jakých pou- 
žito nejvíce. Ale i dekaleinačních prostředků, jako kyseliny 
solné nebo dusičné, použito se slušným výsledkem. 

Z method barvících s dobrým výsledkem použito EHR- 
LICHOVA haematoxylinu zvláště pro orientační preparáty. 
Nejlepším barvivem, jež k našemu úkolu nejlépe se hodí, je 
haematoxylin HEIDENHArINŮV. Dále sluší jmenovati brasilim 
a barviva dehtová. Methylenová modř, zvláště polychromní 
Uvvova, jíž použito k objasnění innervace, byla zároveň vý- 
borným barvivem jaderným 1 plasmatickým. S podobným vý- 
sledkem potkáváme se u APATHYHO methody zlatící. Koneč- 
ně na innervaci použito druhé methody ČAjaLovy a urychle- 
né methody GoLGIHo. 


Rozložíme-li hlavu úhoře v seru příčných řezů, tu pozo- 
rujeme v různých končinách hlavy více méně hluboko pod pe- 
riferií vedle ostatních orgánů zvláštní okrouhlé kanálky; na. 
určitých místech chovají v sobě smyslové orgány v podobě 
větších nebo menších polštářků, složených jednak z protáh- 
lých cylindrických a kratších, ale i širších, hruškovitých bu- 
něk. Charakteristickým vzhledem úhoří hlavy, jehož příči- 
nou je přečnívání delší dolní čelisti přes horní, podmíněno 
jest, že na příčně řezané serii najdeme nejprve řezy dolní če- 
listi (obr. 1.—4.). Mají oválný obrys, na straně svrchní (po- 
kračování dna dutiny ústní na venek) sploštělý. Již asi 0:06 
mm od počátku čelisti jeví se po každé straně horní obrys vy- 
krojen malými zářezy, jež na dalších řezech se stávají hlub-- 
šími, pronikají pod pokožkou a uzavírají se ve zvláštní ka- 
nálky; ty sestupují do vnitra čelisti a přikládají se stranou 
a ze spodu k počátku viscerální kostry (obr. 3.). Již ale před 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 5 


tímto připojením ke kosti (obr. 2.) možno pozorovati podob- 
né vchlípení se dvou kanálků na spodním obrysu čelisti, jež 
rovněž vnikají pod pokožku do vnitra. Brzy na to objeví se 
v prvních dvou kanálcích zvláštní polštářky epithelové, smy- 
slové to orgány postranní čáry, a přímo nad nimi se ke ka- 
nálkům horním připojují dolní dva, jež se takto jeví jako vy- 
úsťovací větévky horních kanálků. — Na bezprostředně ná- 
sledujících řezech zasažena jest již horní čelist, ve které rov- 
něž velice záhy se po stranách nahoře vchlípí dva kanálky 


(obr. 5.). V průběhu celé serie opakují se v kanálku dolní če- 


listi zmíněné smyslové orgány a podobně k nim příslušná vy- 
ústění kanálku delšími či kratšími větévkami. Kanálek dále 
sbíhá napraeoperculum, mastoid eu m, tvoře při tom 
zvláštní lakuny (obr. 21., v pravo dole) — o čemž později při 
topografii postranní čáry — a nad sluchovým aparátem při- 
pojuje se ku kanálku jinému, o němž dále. Kanálky horní če- 
listi se zatím značně sbližují, rovněž se přikládajíce ke ko- 
stem lebečním; jsou v nich velké smyslové orgány (obr. 6.). 
Nad předním okrajem nozdry se vchlipuje po každé straně 
nový široký kanálek, na řezech zřejmě jsa zasažen skoro pa- 
rallelně k svému průběhu, jak tomu svědčí velikost delšího 
průměru; přes to však jsou oba tyto kanálky velmi značného 
Jumina (obr. 7.). Původní dva kanálky, ležící naethmoidu, 
chystají se stálým sbližováním k splynutí i se smyslovými 
orgány a rovněž patrno je budoucí blízké připojení obou ši- 
rokých horních kanálků (obr. 8.). 

Výsledkem splynutí je široká komůrka ethmol- 
dální (obr. 9.), nacházející se právě v končině střední části 
mozdry a chovající na svém dně zadní okraje obou zmíněných 
smyslových orgánů. Nad zadním okrajem nozdry se od po- 
stranních rohů komůrky opět odštěpí ony široké horní kanál- 
ky a pokračují samostatně dále. V slepě končící komůrce se 
vytvoří nové dva pohárky, které vystýlají její zakončení, za- 
chovávajíce stále párovitost (obr. 10.). Obraz 11. ukazuje nej- 
zazší konec komůrky, kde již zasažen pouze silný nerv, pro- 
cházející kostí a jdoucí k smyslovým orgánům. Nahoře po 
stranách jdou vlastní kanálky, pod nimi nachází se počátek 
dutiny čichové. Vedle toho pozorujeme na témž obrázku 
V pravo nahoře, těsně vedle kanálku nové vchlípení a na 


6 -L Otakar John: 


dalších řezech je podobně vchlípení na horním okraji záhybu, . 
vytvořeného pyskovitým okrajem dutiny ústní. Tyto oba ka- - 
nálky (obr. 12.) brzy na to splynou av Horním konci splyn 
se objevuje smyslový orgán. V 
Hned na to se oba kanálky opět odiáuníh horní se smy- © 
slovým orgánem slepě končí a: dolní pokračuje samostatně © 
dále. Odtud probíhá dále na předu hlavy celkem šest kanálků: © 
dva, popsané již, v dolní čelisti — kanálky praeoperculo-. 
mandibulární; dva nad horním okrajem dutiny ústní — © 
kanálky suborbitální a dva v horní konéině hlavy — © 
kanálky supraorbitální (obr. 13.). Ve všech se opakují © 
smyslové orgány po různých intervallech a obyčejně k nim | 
příslušné vyústění kanálku buď větévkou jemu uplně podob- 
nou, nebo krátkým splynutím kanálku s pokožkou a otevřením | 
se na venek. Lumen kanálku je normálně skoro kruhovité, ale © 
podléhá mnohdy tlaku orgánů a mění svůj tvar (obr. 14. a 15.). 
K nejhořejším kanálkům (supraorbitálním) nad okem se při- 
pojuje zvláštní podkožní lakuna (obr. 17., a při větším zvětše- © 
ní 25. a, b, c); jež se pak dále zase odštěpí. Také lze pozoro- © 
vati, že tyto kanálky se rovněž jako ve spodní čelisti připojují | 
k lebečním kostem a Pro PO nich. S ubývajícím zadním 


ZS s, 


a za splývání s podabůý mi podkožními lakunami, jako se děl 
nad okem, spojují se dva a dva kanálky po každé straně v je- 
den (obr. 19., a při větším zvětšení 26., a, b, c,). Podrobněji 
o těchto zjevech pojednáme rovněž při topografii postranní 
čáry; zde uvádíme toliko nejnutnější pro orientaci čtenářovu. 
Za popsaným spojením horního a dolního: kanálku neurální 
části hlavy probíhají po ní pouze 4 kanálky, ony dolní čelisti 
a tyto dva za okem — kanálky infraorbitální (obr. 20 a 
21.). Ale i ty se nad sluchovým apparátem spojí způsobem 
stejným, jako se dálo u kanálků supra- a suborbitáiního a dále 
pr obíhají pouze: dva kanálky (obr. 22. a 23.), vlastnílaterál 
ní kanálky, jež probíhají již těšně pod pokožkou a dorsálně 
krátce za kořenem prsních ploutviček vyúsťují na venek: 
Kdežto u dospělého úhoře odtud pokračuje na těle asi v mí- 
stech, kde se stýká svalovina dorsální a ventrální, kanálek 
postranní čáry, u monté najdeme v těchto místech pouze měl 
kou širokou rýhu, jak patrno na příčných řezech tělem: a: to | 


r V 


C v k 


O smysl. ústrcjích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 


| zvláště v končinách poněkud vzdálenějších od hlavy, kde ne- 


působí již tak na tvar těla orgány; příčný řez jeví se tu jakoby 
s obou stran poněkud zaškrcen. To, co se nám při pohledu na 
rybu jeví jako »postránní čára«, to jest pouhá linie, v níž seřa- 
zeny jsou pěkně větvené chromatofory. Význačnost linie této 
podmíněna je dvěma okolnostmi. Chromatofory jsou totiž na 
septech svalových nejhustší, činíce je tak markantními. Sva- 
lová septa dorsální jsou uložena tak, že směřují ku předu, a to 
koncem horním, bližším hřbetu. Septa pak ventrální směřují 
opačně opět dolním ventrálním koncem ku předu. Tvoří tedy 
vždy jedno dorsální a jedno ventrální septum tupý úhel, otví- 


T 


rající se ku předu; vrcholy těchto úhlů leží na zmíněné svrchu. 


lmu, tak že již tím čára tato vyniká. Ale i mimo to jsou seřa- 
zeny v linii tuto pigmentové buňky hustěji, čáru skutečně tvo- 
říce: V ní pak jsou umístěny smyslové pohárky. Než pohárky 


| tyto nejsou uzavřeny v žádném kanálku, nýbrž leží volně na 
| povrchu tělním, v pokožce. Je to něco podobného tomu, co 


popsal F. E. ScHuLTzE (12) u Gobia. Kdežto však se tu jedná 
0 zjev trvalý, u úhoře je vyskytování se volných pohárků v 
těchto místech pouze přechodním stadiem. Pohárky jsou, čím 
dále od hlavy, tím menší — ovšem sluší podotknouti, že rozdíl 
vehkosti je dosti nepatrný. 

Jak svrchu uvedeno, hlavní část postranní čáry u mla- 


- dých úhořů, podobně jako u všech řýb, nachází se na hlavě 
| a dochází zde značné differenciace. Smyslové orgány tu totiž 


oproti vnějším pohárkům značně vzrůstají a zdokonalují se 


| We své organisaci, přizpůsobujíce se patrně jemnějším a do- 


jisté míry různějším podrážděním. Ruku v ruce s tímto faktem 
jde jednak zabezpečení těchto jemných orgánů před poško- 
zením, jemuž by na povrchu byly vystaveny, a před příliš 
silmými podrážděními, jednak též úprava umožňující pozmě- 
něné přijímání popudu. Smyslové orgány postranní čáry stá- 
vají se na hlavě nápadně podobnými apparátu sluchovému, 
tak že není divu, že MavsER (BEARD (5)) prohlásil smyslové 
orgány postranní čáry za akcessorický sluchový orgán. A po- 
dobně BraRD(4) sám, nevěda ještě o tomto názoru MavseRovu 
výslovil názor, že sluchový orgán je přizpůsobeným »segmen- 
fálním smyslovým orgánem«, pravě, že »the auditory organ 
of Vertebrates is fundamentallý a specialized portion of the 


8 1 Otakar John: 


system of sense organs of the lateral line«. Pro správnost 
a úplnost sluší podotknouti, že u obou těchto autorů vedla 
k této myšlénce hlavně innervace obojích orgánů. 
Zabezpečení, o němž výše byla zmínka, realisováno je 
ponořením celého smyslového apparátu do oněch známých 
»Schleimkanále«, zajímavých kanálků, jež byly nejstaršími. 
autory popisovány jako kanálky vylučující sliz a teprve Ley-| 
dig svými známými objevy dokázal smyslovou funkei kanál- 
kových orgánů a tím celého apparátu. Že nejsou kanálky zje-| 
vem prvotným, nýbrž sekundérním, poznal již F. E. ScHULTzE, 
(12). Popisuje u mladých platýzů jednak volné vnější po- 
hárky, jednak ukrývání jich do tvořících se kanálků. Líčí,. 
jak se nad pohárky pokožka s obou stran »lippenartig« pře- 
chlipuje; okraje obou přechlípenin se sblíží a splynou. Utvoří! 
se tak jakási stříška nad pohárkem, jež po obou stranách pone-' 
chává k němu přístup. Tak děje se nade všemi pohárky a stříš-| 
ky tyto, zachovávajíce osu budoucího kanálku, rozšiřují se na 
obě strany, až splynou; nechávají pak pouze na místě, kde 
splynuly, otvůrek. Zcela podobně líčí tento pochod Arrrs (4)| 
u Ama; popisuje tvoření »nedokonalých kanálků« short 
canals — chovajících po jednom pohárku, což odpovídá zmíně- 
ným Schultzeho splynulým přechlípeninám pokožky, dále jak: 
se stávají souvislými a ponechávají povrchové otvůrky vždy. 
mezi dvěma orgány podél celé linie. Otvůrky tyto, jež umož- 
ňují direktní kommunikaci zevnějška s vnitrem kanálku, ležíce 
v samé pokožce, nazývá »primary pores«. Mohou vytrvati až 
do dospělosti, tebo se dále dichotomicky dělí, dávajíce tak vznik: 
větvení kanálku postranní čáry. U monté můžeme pozorovati 
pouze postup budoucího tvoření se vlastního kanálku laterál- 
ního, jenž se tu teprve i s orgány zakládá. Za hlavou vidíme 
vyústění kanálku a před koncem jeho několik oněch »primary 
pores«; v základě se tu jedná o postup, respektive stadium 
poněkud odchylné, než jaké popisují SCHULTZE a ArLrrs. Ne- 
najdeme tu obyčejně přechlipování se pokožky nad volnými 
pohárky, následujícími za ukončením kanálku, jak bychom 
čekali. F. E. ScHuLrzE (12) popisuje u Platesa nebo Leueiseus| 
při postupu směrem od ocasu k hlavě stadia čím dále, tím do- 
konaleji vytvořeného kanálku. Toho nenacházíme u monté. 
Pohárky tu jsou u menších individuí na předu těla úplně na 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 9 


povrchu, pouze tvoří nepatrnou jamku. Upomínají tak značně 
na pohárky, jež popsal ArLrs na hlavě a těle mladých ryb 
(Amia) jako »pit organs«, jamkové pohárky. Pouze u větších 
individuí najdeme první stopy budoucího přechlípení pokožky. 
Kraje rozestouplé epidermis tu značněji vystupují a zvětšují 
tak hloubku 1 šířku jamky nad pohárkem, naznačujíce budou- 
cí uzavření pokožky nad ním. 

System postranní čáry u úhoře nevyvíjí se tedy sou- 
časně celý, nýbrž ve dvou až třech etapách: V larválním sta- 
du se vytvoří orgány a kanálky postranní čáry na hlavě, jež 
jsou u monté již značně vyvinuty (ač ne úplně!). S nimi, nebo 
spíše brzy po nich vytvoří se vnější pohárky na těle. A teprve 
pak se zakládá laterální kanálek. Ale tato poslední etapa ne- 
následuje patrně hned po předchozí, ježto spatřujeme doko- 
„male vytvořený kanálek na hlavě, kdežto kanálek tělní vůbec 
ještě není založen, nanejvýše pouze naznačen. 
| Popíšeme tu poněkud šíře tvoření se vyústění kanálku, 
jak se detailně jeví na seriových preparátech, ježto má znač- 
„mou důležitost k porozumění skladby stěn, tvořících celý ka- 
„málek. Prohlížíme-li příčné řezy tělem úhoříka v končině před 
| prvním — směrem od hlavy k tělu — pohárkem, tu najdeme 
(v místech, kde se stýká dorsální a ventrální muskulatura ve 
škáře následující obraz: Škára se na dvou místech dosti blíz- 
ko u sebe zdvihá ve dva výstupky, jež směřují k povrchu po- 
kožky. Těsně na tuto partii škáry, mezi oba výstupky, při- 
kládá se lamellka ze dvou až tří vrstev buněk, jež vykazují 
hustší obsah a intensivněji se barví, než ostatní pokožkové 
buňky (obr. 28.a). Na dalších řezech — sledujeme řezy od 
těla k hlavě — vidíme, jak zmíněné výstupky škáry dosahují 
stále výše. Zároveň se lamella z buněk přiléhajících ke škáře 
| podkovovitě ohýbá a roste do šířky. 
| Pokožkové elementy, uzavřené mezi rameny podkovy se 
| rozestupují, tak že vzniká zářez do pokožky, odpovídající bu- 
doucímu luminu kanálku. Pouze nejvrchnější vrstva pokožky, 
sestávající z plochých, dlaždicovitých buněk, zcela zřetelně 
sbíhá do vnitra zářezu; přikládá ke dnu jeho a stěnám, jež po 
| dokonalém rozestoupení a zatlačení buněk pokožkových tvoří 
| jmenovaná podkova (obr. 28. b). Také tato podléhá změnám. 
| Jest původně ještě v zřetelné souvislosti se spodními vrstvami 


NO aan ZM „L Otakar John: n aĎ 


pokožkových buněk. Pak ale vidíme, jak se v jejich spodních 
vrstvách proplétají hojné škárové fibrilly, pomalu ji též zře- 
telně. ohraničujíce. Buňky uvnitř nabývají též jiného vzhle: 
du, Především je jich méně. Dále se i jinak chovají k baryi- 
vům. Kdežto pokožkové buňky na příklad, nebo buňky ležící 
ve vrstvě nad touto podkovou, barví se světlou zelení pěkným 
zeleným tonem, buňky uvnitř podkovy barví se tonem poně- 
kud nažloutlým, skoro upomínajícím na barvu škárových fi 
brill, nebo chrupavčitých a kostních elementů, jež dále kaná-, 
lek obalují, jak o tom bude později řeč. Nad takto differenco- 
vanou podkovou, nabývající stále více charakteru mesoder-| 
málního tím, že získávají v ní převahu škárové elementy, zbý-! 
vá vrstva buněk zbylá z původní oné lamelly, již jsme popsali 
nad prvními stopami ve škáře po tvoření se kanálku. Tato 
vrstva jediná udržuje stále ještě spojení s pokožkou. Zatím 
ztrácíme zřetelnou souvislost v popsané vrstvičce dlaždicovi- 
tých buněk pokožkových, jež sbíhají na dno zářezu a vystýlají 
je. V místech totiž, kde asi končí podkova svými zaokrouhle-, 
nými konci, není přesně patrno, souvisí-li vrstvička tato ještě 
s nejvyšší vrstvou pokožky; spíše se zdá, že ne. Je to však již| 
v místech, kde zářez pro budoucí kanálek dosáhl skoro dna po-, 
kožky; je dole dosti široký, nahoře však počíná se poněkud 
zúžovati a zřetelně vidíme, jak se konce podkovy sbližují, na=' 
značujíce budoucí uzavření kanálku (obr. 28.c). Také tu na-. 
cházíme první stopy chrupavčitých obalů, jež dokonale vytvo- 
řený kanálek se všech stran uzavírají. V partii škáry, nachá=| 
zející se pod tvořícím se kanálkem, objevují se malé lamellky 
chrupavčité, jež jsou výběžky souvislé chrupavčité nebo zkost: | 
natělé souvislé šupiny, jakou dále nacházíme. Zatím sbližují | 
se okraje zářezu tak dalece, až splynou; toto splynutí pozoru= 
jeme na dvou bezprostředně za sebou následujících řezech a. 
to dosti tenkých (5 «). Nejedná se tu tedy o splynutí pozvol- 
né, nýbrž náhlé; patrně tu rovnoběžné původně okraje se' 
k sobě obloukovitě přikloní a splynou. Tomu nasvědčuje ko- 
nečně i vzezření »primárních porů«, jež mají vzhleď kruho- 
vitý, nebo mírně protáhlý ve směru osy kanálku. Ostatně celý | 
postup vchlípení se kanálku, jak jsme jej pozorovali od prv- 
ních stop, oněch výstupků ve škáře, až k úplnému uzavření 
kanálku, k němuž jsme v popisu právě dospěli, odehrává se. 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 11 
ma značně krátké distanci. Tak na př. na oné serii, dle níž po- 
psán vylíčený postup, dá se tento sledovati celkem na 10 ře- 
zech 9 u silných, tedy na distanci asi 0-05 mm. Z toho plyne, 
že vyústění kanálku na povrch děje se tu dosti náhle. Celkem 
pak odpovídají rozměry jeho rozměrům primárního poru, jenž 
má rovněž délku asi 0-05 mm, spíše o něco menší. Výše jsme 
však počítali též některé řezy, asi dva, kde nebylo ještě žád- 
mého: vchlípení nebo zářezu v pokožce. 

| Po uzavření (obr. 28.d) kanálku obejme jej škára se 
všech stran tím způsobem, že v místech, kde se dotknou kon- 
ce podkovy, vlákna škárová se rozvětví. Mohutnější svazek 
jejich utvoří pod ztenčenou pokožkou, v jejímž zářezu na spo- 
du kanálek probíhá, vrstvu úplně podobnou vrstvě škárové 
pod ostatní pokožkou. Tato vrstva také jiného významu nemá, 
mež vytvořiti pokračování škáry pod pokožku. Vrstvička ob- 
jímající se spodu kanálek stává se stále řidší, méně souvislou; 
za to jsou v ní elementy chrupavčité stále mohutnější. Dokud 
tyto tvoří pouze vrstvu pod kanálkem, nezasahujíce značněji 
svými okraji nad něj, nýbrž nanejvýše se ohýbají a naznačují 
budoucí obejmutí jeho, tu nacházíme ještě mezi nově utvoře- 
nou vrstvou škáry nad kanálkem a mezi tímto vrstvu podob- 
ných buněk, z jakých byla utvořena ona výše popsaná podko- 
va při Piera kanálku. Zřejmě jeví charakter vazivových 
buměk, sloužících tu za závěs kanálku. Jsme již tedy v mí- 
stech, kde dle popisu BODENSTEINOVA (6), kanálek probíhá u- 
zavřen v cutis. 


V dalším průběhu se okraje chrupavčité lamellky zahý- 
bají kolem kanálku, postupují výše a obejmou jej docela. Ka- 
nálek po případě pak vstupuje pod vlastní škáru a probíhá tu 
na povrchu svaloviny ve vazivové vrstvě (tela subcutanea). 
Jindy dokonce prostupuje až ke kostem lebečním a probíhá po 
nich, o čemž podrobněji pojednáno bude později. 


| Jak již uvedeno, v základních rysech zúčastní se na tvo- 
ření kanálku dvě vrstvy tělní, ektoderm a mesoderm. Tato du- 
Plicita stěn je známa (HErLrc (9)). Pokud Arrrs (3) popisu- 
je tvoření kanálku, tů rozeznává dvojí typ: plagiostomový a 
teleostový. Plagiostomovým způsobem rozumí tvoření kanál- 
ku »dehiscencí nebo deliguescencí v centrální části solidního 


12 : I. Otakar John: 


provazce buněk, formovaného involucí pouze hlubších vrstev 
ektodermu«. Pro Teleostei platí dle něj druhý způsob, kde 
»kanál je výsledkem mnohem větší involuce, která zahrnuj 
celý ektoderm a uzavírá v sobě spolu ektodermální končinu 
která dává původ plagiostomickému kanálu«. Pokud možne 
srovnati tvoření se kanálku úhoře dle popsaných detailů s ná 
zorem ALLISOVÝM, vidíme, že se tu jedná skutečně o teleostovy 
způsob tvoření kanálku, neboť na vchlípení jeho se zúčast 
ní celý ektoderm. Není tu ale žádné »dehiscence nebo deligues: 
cence v solidním provazci buněk«, jako u plagiostomového ka 
nálku; pokud bylo možno zjistiti na mých preparátech, jak 
výše uvedeno, zúčastní se jednak asi nejvrchnější vrstva po: 
kožková a pak nepopíratelně nejspodnější vrstva na tvořen 
vlastního epithelhálního kanálku, kdežto ostatní vrstvy se ro: 
zestoupí patrně pod vlivem tlaku tvořící se škárové podkovy! 
základu budoucího kostního obalu. 

Laterální kanálek je u monté ještě dosti nepatrného lu: 
mina a tak při sledování jednotlivých částí jeho ušly nám 
leckteré detaily, jež zřetelny jsou na dobře, ano mohutně vy: 
vinutých kanálcích na předu hlavy. Tedy za účelem přesnéh 
vytčení součástí uvedeme ještě stručný popis některého z do: 
bře vyvinutých kanálků (obr. 29.). 

Nejzevnější vrstvu tvoří kostní, či zde spíše ještě chru- 
pavčité obaly. Na příčném řezu jeví se jako několik lamellek; 
dvě, tři 1 čtyři; jejich tlouštka obnáší asi 3—7 u, délka při 
bližně 8—10kráte větší. Konce jejich jsou zaoblené. Lamelly 
tyto se obloukovitě ohýbají, naznačujíce tak souvislost kru 
hu, jejž tvoří. Na několika sousedních řezech pozorujeme, že. 
poloha míst, kde lamelly končí, se mění; vidíme je opět splý- © 
vati a na místech dříve solidních vystupují nová přerušení 
Jedná se tu o zjev, který popsal již BODENSTEIN (6): kanálek 
jest obalen kostní či chrupavčitou šupinou, respektive šupi“ 
nami vyvinujícími se pod smyslovým pohárkem. Ku krajům 
se poněkud ztenčují; vyskytají se v nich četné perforace; 
z nichž jednu shledává BOoDENSTEIN (6) typickou, tu, kterou 
prostupuje větévka nervová pro pohárek. Jak okraje šupin, 
samých, tak i jich perforací jsou mírně otupené, zakulacené, 
nikdy ostré, což bylo viděti na příčném řezu. Tyto šupiny Se 


P 


okraji svými stáčejí, až se jimi nad pohárkem sblíží; ale ne- | 
j 
| 


l 


(O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté).13 


splynou úplně, tvoříce tak štěrbinovité otvory. S obou stran, 
(do lumina kanálku i zevně, je každá šupina pokryta tenkou 
„wrstvou vazivových buněk; obě tyto vrstvy otvůrky v šupině 
ikommunikují a vyvinuty jsou zvláště dobře v místech, kde 
„se sbližují okraje šupiny. Zde se spojují vazivové buňky obou 
'wrstev v silnější pruhy, dobře upevněné na zmohutněvších 
'w okolí jejich vazivových vrstvách; štěrbinovitými otvory 
mezi sblíženými okraji šupiny souvisejí oba pruhy silnějšími 
sloupci buněk a tvoří závěs pro vlastní epithelovou trubici ka- 
málku postranní čáry. Za sebou následující šupiny souvisejí 
svými vazivovými obaly a tvoří tak souvislou pochvu pro tru- 
bici smyslového epithelu. Tato trubice, vlastní kanálek smy- 
slový, probíhá upevněna na popsaném ZÁVĚSU, jdoucím ve 
štěrbinách mezi sblíženými okraji šupin. Ponal jsem našel 
v hteratuře, líčívá se jako kanálek složený z jemného epithelu, 
tvořený jednou i více vrstvami kubických buněk; tak BoDEN- 
ISTEIN (6) má za to, že při koncích, či vyústěních kanálku, kde 
je více vystaven různým podrážděním, je stěna epitheliální 
silnější, než na místech více chráněných, vzdálenějších. Z ji- 
ných vlastností smyslového epithelu uvádí na př. HErLic (9), 
že vedle zřejmé souvislosti s pokožkou má s touto společný vý- 
skyt elementů žlaznatých, zvláště při vyústění, kdežto čím 
dále stávají se tyto řidšími. Také tu konstatuje naprostý ne- 
dostatek pigmentových buněk, jediného elementu pokožkové- 
ho, který v epithelu smyslovém úplně schází. Není ničím 
zvláštním, že chromatofory, jež jsou mesodermálního původu, 
tvoříce se ve škáře — což ostatně HrrLrc hned na to také u- 
vádí — scházejí v epithelu čistě ektodermálního původu. 

Ve zřetelně vyvinutém kanálku je patrna dvou- 
wWrstevnost jeho stěn. Na řezu kanálkem je nám v prvé 
řadě nápadným ostré ohraničení lumina jeho, působené zřetel- 
mě patrnou membránou limitans, již vylučuje vrstva pevně 
souvislých kubických buněk. Kdežto jsou tyto na straně di- 
stální vzhledem k luminu kanálku nepatrně zúžené a na hra- 
nách zakulacené, dále pak jsou seřazeny kol kruhovitého nebo 
oválného lumina kanálku, tak že mírně divergují, na straně 
proximální souvisejí jednak ostrými výběžky, jednak zmíně- 
mou již membránou limitans, již vylučují. Souvislost buněk 
těchto je velice pevná a ony samy mají hustý obsah plasma- 


14 bodřioiý u I. Otakar John: © © M 


tický, jenž se plasmatickými barvami intensivně barví; Roz; 
měry: délka 6 4, výška 5—6 «. Chovají velké oválné jádro, 
mající v delším průměru 5 vněm je vždy zřetelný intensiv- 
ně»se:barvící nucleolus; obsah jádra, jež je ohraničeno jasně 
zřetelnou blanou, je zrnitý a nevykazuje jinak zvláštností. 

„Vrstva tato nabývá zvláště mohutnosti a zřetelnosti blí- 
že vyústění kanálku. Ji objímá druhá vrstva buněk, čast 
v tak těsné souvislosti, že ji lze těžko odlišiti od výše jmeno 
vané vrstvy; je to jednak na místech dobře chráněných, kde 
vůbec jsou buňky menších rozměrů a vrstvy tenší, jednak co 
možná nejdále od pohárků: smyslových. Než v širokých ka- 
nálcích je vždy patrnou. Sestává z jemných, vřetenovitě utvá- 
řených buněk, jež mají poměrně dosti málo plasmy, zrnité; 
v ní je velké oválné jádro, svým vzezřením úplně upomínající 
na jádra buněk dříve popsané vrstvy. Vřetenovité buňky svý- 
mi výběžky se stýkají a tvoří tak (na průřezu) řetěz 3 


jící vnitřní kruh buněk. V místech, kde se nachází výše po- 
psaný vazivový závěs, obě vrstvy se těsně k sobě přikládají a 
upínají se k němu. Tím realisováno upevnění epithelového ka- 
nálku. Na preparátech fixovaných nejrůznějšími methodam 
nezaujímá snad nikdy epithelový kanálek celého lumina kost 
ní pochvy. Vždy se poněkud, třeba jen nepatrně, smrští a od- 
dálí se od pevného podkladu; vzniká tu pak prostor, jak vb. 
díme pod pohárkem na obrázku 29. Prostor tento je hlavně 
při stěnách, tedy dnu kanálku smyslového a steně kostní po- 
chvy, vyplněn zvláštním vazivovým pletivem, jež na př. již 

CARRIĚRE (8) popisuje jako pružný podklad pro smyslový ka- 
nálek a jmenovitě pohárek. Vazivo. toto pozůstává z. buněk: 
chovajících málo plasmy, se zřetelnými, často a dosti velikým 
jádry, jež plasma jen tenkou vrstvičkou obaluje; vybíhá v čet- 
né niťovité výběžky, jimiž jednotlivé buňky splývají a tvoří 
tak pletivo s velkými lakunami; za živa vyplňuje prostor mezi 
kanálkem epithelovým a kostním úplně, jak ostatně se nám. 
podaří někdy viděti na preparátu. Na kostním kanálku upíná. 
se k vrstvě vazivových buněk, jež k stěně jeho těsně přiléhají. 

Od kanálku epithelového odděleno jest jemnou membránou. 
basilaris, jež je zvláště pod pohárkem smyslovým patrna, 
jsouc asi vyloučeninou smyslového epithelu. — Konečně vi- ! 
díme zvláště v sousedství pohárku probíhati na dně kanálku, 


© smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 15 


kostního v lakunovitém pletivu svazeček nervových vláken, 
opatřených dřeňovou pochvou; nerv vstupuje do 'kůmád“ 


ku otvůrkem v šupině kostní, popsaným. Abs typický ro 
jstup nervu od BODENSTEINA (6). 


-Pokud se týká obsahu kanálku, tedy nachází se dle popi- 
su v luminu jeho zvláštní rozsolovitá hmota. Na preparátech 
najdeme nanejvýše velmi sporé zbytky při stěnách kanálku, 

masvěděující, že snad tu byla nějaká velice řídká vyloučenina. 
| Pekutina v kanálcích je jistě asi velmi řídká, svou koncentrací 
| nepatrně odlišná od vody; jinak bychom si nesnadno vysvětlin 
| přítomnost nejr úznsýšíéh druhů Diatomaceí, jež můžeme 
(w kanálku někdy dosti hojně najíti. 


b ddeí 


Vnitřní smyslové pohárky. 


| Po tomto, poněkud podrobnějším popisu skladby kanál- 
| ku můžeme. konečně přistoupit k popisu vlastního smyslové- 
| ho'orgánu postranní čáry, pohárku smyslového, jak se jeví ve 
svém plném rozvoji v kanálcích na hlavě. (Obr. 530.) Podstatně 
-se nelhší vůbec od vnějších pohárků na těle, neboť skládá se 
; rovněž ze dvou hlavních elementů: smyslových buněk a pod- 
| srných. Než. zmnožením těchto nabývá docela jiné podoby, 
tak že zachovávajíce název »pohárek«, jenž výborně přiléhá 
pro tak nazývané volné smyslové orgány. na těle, činíme tak 
pouze z ohledu na homologi obou orgánů. Další differenci- 
ace doznává pohárek tím, že buňky jeho vzrůstajíce zřetelněji 
„vykazují stavbu složitější než v pohárcích volných; tím ne- 
» chceme říci, že detailů, jež dále uvedeme, buňky těchto pohár- 
ků postrádají, nýbrž jsou pouze pro menší rozměry jich méně 
(patrny. A konečně na vnitřních pohárcích jsou mohutně vy- 
| vinuté útvary, jichž nenacházíme — aspoň v takové podobě — 
" pohárků vnějších. Jsou to smyslové brvy a »cupula termi- 
„nalis«, útvar to významem svým homologický s otolithem. 
| Právě tyto dvě složky vmitřních pohárků to jsou, jež nejvíce 
| upomínají na sluchové orgány ryb a jež zavdaly příčinu již 
| F. E. ScHULrzEmU (12), že je pokládal za orgány příbuzné; 
jiní, na př. BODENSTEIN (6), mluvili tu o akcessorickém slu- 
| chovém aparátu; konečně chopili se myšlénky srovnávací 
anatomie a embryologie a jmenujeme tu z četných badatelů 


M) 


i 
| 


, 
l 
i 
' 


16.. L Otakar John: 


BEARDA (4) a WirsoNa (16), již homologii, ba i společný | 
vznik obou orgánů dokázali. 

Vnitřní smyslový pohárek na podélném řezu (dle osy ka-| 
nálku, obr. 31.), jeví se jako stluštěnina epithelu, vykazující 
na okrajích mírný svah; tento přechází v horní plochu, jež je. 
buď rovnou, nebo mírně konkávní. Na spodní straně je po- 
hárek v oblouku vydutý. Tvar pohárku, jak jej vidíme na prů- | 
řezu příčném (obr. 30.), je značně odchylný od tvaru průřezu 
podélného. Kdežto zde vidíme tvar připomínající vzhled pol- 
štářku, na příčném řezu jeví se pohárek značně stočen, zahnut, | 
zachovávaje svou horní (do kanálku směřující) hranicí okrouh- | 
lé lumen kanálku. Od krajů ku středu pohárku značně při- l 
bývá na tlouštce, což je v souvislosti s přibývající velikostí 
jeho složek. Lumen vlastního smyslového kanálku a vnější ob- | 
rys pohárku spolu s horní, nedifferencovanou částí epithelo- | 
vé trubice tvoří dva kruhy nesoustředné, z nichž menší — 
lumen kanálku — jsa vepsán do většího, přibližuje se obvo- 
dem svým k závěsu kanálku. Vzniká ae srpovité mezikruží, 
jehož nejširší část zaujímá srpovitě zahnutý pohárek a k jeho 
rohům se připojuje ostatní smyslový epithel, uzavíraje tak 
celý epithelový kruh, jak se na průřezu jeví. Hranice orgánu 
samého zaujímá asi polovinu obvodu příčného průřezu kanál- 
ku, v němž se pohárek nachází, vždy na straně obrácené do © 
vnitra těla, tedy na dně. Celkový obvod tohoto smyslového 
polštářku, jak by se jevil v průmětu, je tvaru ellipsy protáhlé 
ve směru osy kanálku. Její tvar nejlépe vysvitne udáním dél- 
ky osy podélné a příčné pohárku: U pohárku nacházejícího 
se v infraorbitálním kanálku pod čichovým aparátem, je delší 
osa rovna asi 15 mm, kratší příčná O1 mm; jsou tedy v po- 
měru 2:3, což dává ellipsu již dosti protáhlou. Kolem těchto 
čísel pohybují se rozměry všech pohárků, pouze na konci ka- 
nálku laterálního ubývá na rozměrech; poměr os však zůstává 
všude přibližně stejným. ; 

Jak již řečeno, skládají pohárek dvoje buňky: podpůr= © 
né a smyslové. Oboje jsou původu stejného, vznikajíce ze stej= © 
ných původně buněk smyslového epithelu. Přechod epithelu | 
v pohárek je dosti zajímavým a přivádí nás do nesnází, má- 
me-li původ pohárku vysvětliti. Okraje pohárku zaujímají 
buňky vlastně třetího druhu. Jsou to totiž protáhlé buňky, jež 


p 


P 
tě ol Pad 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 17 


se teprve budou differencovati buďto v element podpůrný 
nebo smyslový. Na řezu pohárkem vidíme někdy asi násle- 
dující: ! 

| Kubické buňky smyslového epithelu se na samém okra- 
ji pohárku značně prodlužují. Silná membrána limitans tu ú- 
plně kryje poslední buňku značně protáhlou v ostrou dlouhou 
špičku. Jádro se nachází v silnějším konci. Tento konec buň- 
ky pak odstává od membrány a do vzniklé mezery vsunuje se 
svým podobným výběžkem následující, méně protáhlá buňka. 
Je zde viděti, jak se z indifferentního epithelu buňky pohárku 
tvoří pouhým protažením ve směru epithelu. A dále tím, že 
buňky se svým silnějším koncem stále více odkiánějí od pů- 
vodního směru, jsouce vytlačovány z něj jinými buňkami, jež 
vwrůstají mezi ně a nad nimi ležící membránu limitans, dostá- 
vají více a více polohu buněk pohárku, tedy celkem kolmou 
k průběhu epithelu smyslového. Několik těchto buněk, leží- 
cích na okraji pohárku, svými výběžky pevně se k sobě při- 
kládá a jsou nad to pevně poutány zmíněnou membránou li- 
mitans. Tato sbíhá 1 dále nad pohárek a o jejím osudu dozví- 
me se později. — Jindy však buňky při samém okraji pohár- 
ku, hraničící přímo na kubický epithel, mají vzezření podob- 
né hruštičkovitým buňkám, jež s podkladem jen velmi tenkým 
výběžkem souvisejí, a poloha jejich je hned kolmá, ač těsně ve- 
dle nich kubický epithel, nevycházeje ze své polohy, končí onou 
zašpičatělou protáhlou buňkou. Je tu tedy přechod velmi 
náhlý. A tato okolnost v souvislosti s následujícími přivádí 
más na jinou myšlenku. Jak jsme již řekli, epithelový kaná- 
lek tvoří dvě soustředné vrstvy buněk. Vnější vrstva z jem- 
mých, vřetenovitých buněk, je velice zřetelnou nad stěnou ka- 
nálku protilehlou pohárku smyslavému. Sledujeme-li její 
průběh, tu v místech, kde se děje právě popsaný náhlý pře- 
chod kubického epithelu v buňky pohárku, tato druhá vrstva 
vkládá se do prostůrku vzniklého mezi poslední šikmou a 
protáhlou buňkou kubického epithelu a první buňkou indif- 
ferentní okrajové zony pohárku. K této se buňky druhé vrst- 
vy často pevně přikládají a zdá se, že tu vrstva končí. Jako 
lumen kanálku bylo ohraničeno membránou limitans, tak 
vnější jeho obrys ostře omezuje také v literatuře uváděná 
membrána basilaris; mohl jsem ji na svých preparátech vždy 


2 


“ 


18. (5 L Otakar John: 


zřetelně zjistiti, ač je poněkud tenší než limitans. Tato mem- 
brána basilaris pokračuje sama pod buňkami pohárku a jej 
diné elementy buněčné, jež se k ní ze spodu přikládají, při 
náležejí onomu lakunovitému pletivu, podporujícímu pohá- 
rek. Svrchu přikládají se k této membráně hned cylindrické, 
buňky pohárku. Na preparátech najdeme různé variace pře- 
chodu epithelu kanálkového v buňky pohárku. Mimoděk na- 
padá nám ta myšlénka, že pohárek smyslový vlastně přináleží 
svým původem této jemné vrstvě buněk objímající vnitřní 
trubici epithelovou. Přes to, že je pravděpodobnější vznik po- 
hárku z vnitřní trubice, přes to, že vidíme někdy jakési výše 
posané přechody, přes to máme mnohé důvody věřiti v prav- 
děpodobnost vyslovené právě druhé eventuality vzniku po- 
hárku. Především, kam se poděje pod pohárkem tato druhá. 
epithelová trubice? Dle jejího vzhledu a četných spojení s la- 
kunovitým vazivem, řekli bychom, že pod pohárkem přímo 
v ně přechází. Ale to nikde není možno nepopíratelně zjistit. 
Naopak, vidíme velmi často jen popsané svrchu přecházení, 
membrány basilaris pod pohárek a buňky lakunovitého pleti- 
va se objevují dále, kdežto buňky této druhé vrstvy úplně mi- 
zí a jejich místo na membráně bezprostředně zaujímají ele- 
menty pohárku. Dále vždy můžeme na preparátech najíti 
přesnou hranici, kde končí epithel kubický a začíná pohárek 
sám. Nevýhody fixačních tekutin, působící smršťování tká- 
ní, jeví se tu zcela zvláštním způsobem. Kubické buňky vnitř- 
ní trubice epithelové se totiž více smršťují, než buňky pohár- 
ku, ale i než buňky druhé trubice ji objímající. Vzniká pak. 
čatso v místech této hranice značná mezera a pouze membrá- 
na limitans v příznivých případech udržuje spojení, sbíhajíc| 
na okraj pohárku. Ale často i ta se vlivem preparace trhá a. 
pak se jeví řez pohárkem asi takto (obr. 7.): V obalném chru- 
pavčitém kanálku je vytvořen pohárek; přikládá se svými 0- 
kraji k vnější obalující trubici a tvoří s ní uzavřený kruh.. 
Na straně pohárku protilehlé nachází se polokruh buněk, jež. 
náležejí vnitřní trubici epithelové; polokruh tento však ne- 
souvisí vůbec svými okraji s pohárkem a nanejvýše je v mí- 
stech závěsu kanálku ve spojení s vnější vrstvou. Takovýto. 
obraz najdeme velice často, zvláště na počátku kanálků na, 
předu hlavy a dá se vysvětliti rychlejším vnikáním fixáře. 


j 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 19 


četnými vyústěními kanálku. Než vždy je tu nápadnou pev- 
nější souvislost pohárku s buňkami vnější obalující trubice, 
než s vnitřní. Jsou patrně buňky této trubice jiné konsisten- 


ce, asi žlaznatější. Popsali jsme tu extrémní případ. Ale i 


tehdy, když vnitřní epithelová trubice pevně souvisí s okraji 
pohárku, podaří se nám najíti přesnou hranici mezi nimi. 
Velice přesvědčivě zdá se mluviti podélný řez kanálkem nad- 
očním nebo infraorbitálním v končině těsně za okem (obr. 
31.). Na podélně řezané serii hlavou zasáhneme supraorbitál- 
ní kanálek právě nad okem v dosti dlouhé partii paraellně. 


Nacházejí se tu blízko za sebou následující dva pohárky. Ve 


smyslovém epithelu zřejmě je patrno, že pozůstává ze 2 
vrstev, jdoucích rovnoběžně nad sebou. Spodní přikládá se 
k okraji pohárku a úplně přestává, neboli v pohárek přechází. 
Svrchní pak přikládá se zašpičatělou buňkou k jeho hornímu 
niveau. 


V případě, že je tato eventualita vzniku pohárku správ- 
nou, daly by se poměry v smyslovém kanálku vysvětliti asi 
takto: Kanálek postranní čáry skládá se z kostního nebo chru- 
pavčitého obalu, v němž zavěšena probíhá trubice. Tato se- 
stává ze dvou vrstev: vnitřní, z kompaktních buněk, vvluču- 
jících do vnitra kanálku silnou membránu limitans; tato 
vnitřní trubice kommunikuje přímo se zevnějškem. Ji obalu- 
je druhá vrstva, z jemných vřetenovitých buněk, vlastní to 
smyslový epithel, jenž dává vznik pohárku smyslovému. Nad 
ním vynechává úplně souvislá jinak stěna vnitřní trubice 0- 
kénko, jehož kraje se přikládají k okrajům pohárku. — Přes 
uvedené momenty, jež svědčí o pravděpodobnosti vzniku po- 
hárku z druhé obalné vrstvy, je tu mnoho různých přechodů 
a nejasností, jež znemožňují, aspoň prozatím, s určitostí se 
prohlásiti pro nebo proti této myšlénce. 


Konečně můžeme přistoupiti k vlastnímu rozboru ele- 
mentů skládajících pohárek. Jsou to: podpůrná buňka, 
uváděná v literatuře jako »Zylinderzelle« nebo častěji a správ- 
něji »Stůtzzelle«, a smyslová buňka, obyčejně dle tvaru 
zvaná »birnformige Sinneszelle« nebo »Haarzelle« dle smy- 
slové brvy; k těmto dvěma složkám přistupuje zachycovací 
aparát, cupula terminalis. 


20 L Otakar John: 


Jak jsme řekli, vznikají oba druhy buněk ze stejných, 
nedifferencovaných buněk smyslového epithelu, ať již je to 
z kteréhokoliv z popsaných dvou vrstev. Kraj pohárku zaují- 
mají buňky tvořící indifferentní okrajové pásmo (obr. 33.). 
Jsou to buňky cylindrické, někdy dosti širokého průřezu 
(5 1), jež sáhají od membrány basilaris až k membráně limi- 
tans (délka kolem 15 «). Na podélném řezu pohárkem je vi- 
děti, jak se horním koncem milířovitě sklánějí ku středu; hor- 
ní 1 dolní okraj bývá pyramidovitě rozšířen, podobně jako 
kreslí KoLmER (11) buňky tyto z jiných smyslových apará- 
tů, jmenovitě sluchového. Dále do vnitra pohárku přibývá 
cylhndrickým buňkám značně na délce při stále stejném prů- 
řezu, až nabývají délky asi 32 w (obr. 33.). Dolní konec je- 
jich je stále poněkud pyramidovitě rozšířen; basí přisedá na 
spodní membránu pohárku a růžky, v něž pyramidovité T0z- 
šíření vybíhá, přikládá se buňka k stejným útvarům buněk 
sousedních; výše se značně súžují a vnikají mezi smyslové 
buňky, jež je často stlačují ve velmi úzké proužky. K barví- 
vům se chovají buňky tyto různě, ale celkem stejně, jako pod- 
půrné buňky vnějších pohárků. 

Haematoxylhnem barví se značně intensivně, zvláště 
v dolní části, kdežto z thérových barev na př. gentiana-violett 
pouštějí při differencování mnohem snáze, než smyslové buň- 
ky. Zajímavá jest vlastnost jejich, kterou HrrLrc (9) uvádí, 
že při impregnacích často se jednotlivé z těchto buněk inten- 
sivně impregnují stříbrem a jejich obrys pak velmi dobře 
vynikne. Totéž však se často stává i při haematoxylinu a to 
zvláště při okraji pohárku. Plasma jejich vykazuje pravidel- 
ně vláknitou strukturu. Fibrilly jsou značně silné, zprohýba- 
né a probíhají v hojném počtu celou délkou buňky. Tuto fi- 
brillární strukturu podpůrných buněk pokládá KoLmER (11) 
za charakteristickou pro podpůrné elementy smyslových po- 
hárků a onu »Stůtzfibrille« béře za kriterium pro rozlišování 
buněk smyslových a podpůrných. Pokud mohu ze svých pre- 
parátů souditi, myslím, že by to bylo kriterium dosti spolehli- 
vé. Smyslové buňky sice vykazují též fibrillární strukturu 
plasmy, jak také KormER uvádí a jak dále popíšeme, ale ne- 
poměrně jemnější. Přes to však rozhodně nejspolehlivější je 
prokázání vztahu k nervu; vždyť právě tento vztah to byl, 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté).21 


jenž dokázal smyslovou funkci buněk těchto. — Jádro nachá- 
zí se v podpůrných buňkách vždy na dně jejich; sem bylo za- 
tlačeno súžením horní části buněčného těla. Je značně velké, 
oválné; delší průměr, stavící se do osy buňky, obnáší přes 
4 u. Má intensivně se barvící blánu jadernou a zrnitý obsah, 
v němž nacházíme jeden, zhusta však dva, ba i tři nucleoly 
barvící se vždy úplně černě. 

Není-li na preparátu fibrillární struktura buněk příliš 
patrnou, tak že nezakrývá tak detailů v buňce, můžeme v o- 


„krajových buňkách často spatřiti (obr. 32.) nad jádrem, jež 


tu není ještě tak hluboko, jako u podpůrných buněk v pro- 
středku pohárku, velký světlý dvůrek, jenž je předělen tmav- 
ším proužkem. Jinak zvláštních detailů na podpůrných buň- 
kách nebývá. — V okrajovém pásmu pohárku však často na- 
jdeme buňky, jež se dole súžují v sloupečkovitý výběžek a 
dostávají hruškovitý tvar, souvisejíce s membránou basilaris 
pouze oním sloupkem. Ten je někdy velice krátký, tak že není 
skoro patrný; buněk takových bývá na samém okraji něko- 
ik vedle sebe; teprve dále pozorujeme rozlišení v sloupcovité 
a hruštičkovité buňky, z nichž ony jakoby vznikaly tlakem 
sousedních hruštičkovitých buněk. Dále do vnitra pohárku, 
kde mu přibývá na příčném průměru, stává se popsaný sloup- 
kovitý výběžek tenčím a delším, buňka pak, jíž přináleží, do- 
stává více a více charakter smyslové buňky. Málokdy se ten- 
to sloupek zachovává dále, ztenčuje se a odtrhuje od spodní- 
ho okraje pohárku a konečně i zaniká. Buňka sama differen- 
cuje se v hruškovitou smyslovou buňku. — Ale tyto, jak se 
zdá, mohou vznikati i jinak, totiž uprostřed pohárku, třeba 
již úplně vyvinutého. Najdeme zde dosti často úplně černě 
zbarvenou cylindrickou buňku; jí podobné útvary, které se 
nezbarvily tak intensivně, zdají se, ač je věc značně nezřetel- 
mou, prodělávati akinetické dělení. Smyslová buňka dole po- 
kračuje v část úplně podobnou spodní polovině podpůrných 
buněk. Mnohdy jedná se o zrakový klam, neboť pohneme-li 
mikrometrickým šroubem, poznáme, že obě části zdánlivě jed- 
né buňky neleží stejně vysoko a nepatří tudíž k sobě. Těžko 
je ale vysvětliti podobný zjev, když i při největších zvětše- 
ních hnutí mikrometrickým šroubem má za následek zmenše- 
ní nebo zvětšení ostrosti celého útvaru. Jedna okolnost je tu 


92..(1 I. Otakar John: 


rovněž zvláštní. Narazíme-li na takovéto snad dělení, má nu- 
cleolus vždy jen hořejší jádro, tedy nacházející se v budoucí 
smyslové buňce. Jindy zase je jádro v některé cylindrické 
buňce značně vysoko a dosti protáhlé. 


Mezi basemi podpůrných buněk najdeme dosti často 
buňky této části podpůrných elementů úplně podobné. SoL- 
GER (13) pokládá je za třetí element skládající pohárek a na- 
zývá je buňkami basálními. Vznik jejich by se dal uvésti buď 
na toto snad dělení buněk uvnitř pohárku, jímž by vznikaly 
uprostřed nové smyslové buňky, nebo by to mohly býti buň- 
ky oné vnější epithelové trubice.. Tím by se sice vysvětlil 
zdánlivý zánik jejích buněk pod pohárkem, ale nedala by se 
popříti možnost úplně stejného vzniku buněk pohárku z téže 
vrstvy, jak tomu nasvědčuje podoba SoLGEROVÝCH basálních 
buněk s basemi cylindrických, i úplně stejný způsob jejich 
přisedání na membránu basilaris. 


- Smyslové buňky zaujímají horní polovinu co do výšky 
pohárku a střed co do rozlohy jeho. Svým dolním koncem do- 
sahují až asi do poloviny výšky pohárku, ba i více. 


Sama smyslová buňka (obr. 34.) je podobně jako ve vněj- 
ších pohárcích, i v jiných smyslových orgánech, tvaru hruš- 
kovitého. Délka její obnáší průměrně 14 u, šířka 5—6 u. Tyto 
rozměry však 1 v úplně vyvinutých pohárcích značně variru- 
jí. Horní konee, jímž spolu s ostatními a podpůrnými buňka- 
mi tvoří horní plochu pohárku, je rovně uťat. K dolnímu kon- 
ci se hruškovitě rozšiřuje a zaokrouhleně končí. Při velkém 
zvětšení je patrno, že stěny její nejsou úplně hladké a rovné, 
nýbrž zdají se býti svraskalými. Patrně se tu jeví vliv fixáže 
a alkoholu. Zvláště na dolním okrouhlém konci spatřujeme 
tyto svraštěniny a často tu vídáme dosti velký výběžek, jenž 
býval popisován jako basální výběžek, mající vztahy k in- 
nervaci smyslových buněk. Nesprávnost domněnky této byla 
brzy prokázána použitím impregnačních method, Hrrrrc (9) 
pokládá jej za následek nějaké chyby při preparaci. Dle po- 
psaného tvoření se smyslové buňky poznáme ve výběžku tom- 
to zbytek onoho sloupku, jímž původně přisedala buňka k mem- 
bráně hasilaris, nebo snad je to stopa po možném onom dělení. 


| O smysl. ustrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté).23 


© — Pokud se vnějšku ještě týká, přisedá k hornímu konci buň- 
-ky smyslová brva, o níž později. 


| Použitím různých method preparačních najdeme různé 
| detaily ve vnitru smyslové buňky. Na prvním místě tu sluší 
| uvésti HEIDENHAINŮV haematoxylin; mna preparátech jím 

 barvených j je patrno nejvíce podrobností. Především je to já- 
| dro, jež v buňce velmi dobře vyniká. Nachází se v dolní, 
| rozšířené polovině buňky, jsouc někdy skoro až v středu je- 
| jího, jindy je posunuto až na spod a takřka leží na vydutém 
| dně. Ihned je nápadnou úplná shoda ve tvaru i součástech 
| s jádrem podpůrných buněk. Je tvaru mírně oválného, nebo 
(v širší buňce kulovitého; vyznačuje se dosti silnou blanou, 
| barvící se velmi intensivně. Obsah jeho je hrubě granulosní 
| a objímá vždy zřetelný, velký nucleolus; také bývají přítom- 
(my nucleoly dva. Překvapující je velikost jader; jejich prů- 
| měr obnáší obyčejně asi 4 u. Nucleolus má sám průměr 0-8 
(až 1 «. Popsaná struktura jádra je v celku jednoduchá a je 
| dobře patrnou také při použití jiných barviv, tak jmenovitě 
| brasilinu, Ehrlichova haematoxylinu a zvláště gentiana-vio- 
| ěéní. Jinak jádro samo o sobě zvláštností nějakých nevy- 
| Kkazuje. 


s 


| Za to tím zajímavější je ostatní skladba buňky, a to jak 
(plasmy samé, tak organulí v ní se nacházejících. Jak 
| jsme již podotkli, v souhlasu s nálezy KoLmERovýmI (11) jeví 
| se struktura plasmy jemně vláknitou, což je zajisté poukaz na 
| stejný základ a vznik jak podpůrných, tak smyslových buněk. 
| Pibrilly plasmatické nejsou na všech preparátech patrny. 
8 jistotou o nich můžeme mluviti pouze na základě preparátů 
| haematoxylinových a brasilinových. Ale ani zde nejsou pa- 
| trny vždy a zdá se, že na jich zřetelnost má vliv též stáří buň- 
ky. Preparáty ze starších monté mají fibrillární strukturu 
| málo zřetelnou, ale buňky v pohárcích, třeba že nejsou větší, 
(sou lépe vyvinuté. Jako u podpůrných, tak i u buněk smy- 
| lových probíhají tato vlákna celkem podélně, ale tvoří velice 
| huštou spleť různě se ohýbajíce a křížíce. Nezdá se však, jak 
| | KormeR tvrdí, že probíhají pouze při povrchu buňky, sopak 
| pronikají asi -a tělem jejím. Plyne to z následující okol- 
« nosti. Na většině haematoxylinových preparátů je patrno roz- 
P 


24. L Otakar John: 


lišení plasmy v endo- a ektoplasmu. Tato barví se jasněji, vy- 
plňujíc okraje a značněji horní část buňky.*) 

Jádro nachází se v tmavší endoplasmě. Nejen ekto- 
plasma, ale 1 tato vykazují stejnou vláknitou strukturu, tudíž 


probíhají fibrilly 1 nitrem buňky. Těžko však mluviti o ně-| 
jakých kanálcích — až na jedinou výjimku — jež se proplé-( 


tají plasmou a jsou naplněny barvícím se sekretem, jak KoL- 
MER (11) se domnívá, a pokládá je za nějaký případ »tropho- 


spongia«. "Tu zajisté se jedná o intensivněji zbarvená, nebo | 


silnější plasmatická vlákna, jež KoLMER sám popisuje; než 


nemohu kritisovati toho, co snad zmíněný autor na svých pre- 


parátech skutečně našel. — Endoplasma objímá na spodu já- 


dro vrstvičkou různě silnou. Nad jádrem však tvoří větší 


massu různé podoby. Nejčastěji jako pouhá vrstva tmavěji se 
barvící. Na haematoxylinových preparátech bývá v podobě 
jehlance, jenž jakoby sestával ze samých fibrill; dosahuje 
svou špičkou až k vrcholu buňky. — 


Na svrchním polu jádra setkáváme se zhusta se zají- 
mavým zařízením, ovšem ne vždy jasně a zřetelně vystupují- © 
cím. Nad horním okrajem jádra nacházejí se totiž dvě kulo- 
vité světlejší vakuolky, nebo dvůrky a v každém z nich je.. 
uprostřed malé tělísko, velmi podobné centrosomu. Popsaný © 
zjev našel jsem jak na preparátech barvených železitým ka- : 


mencem, (obr. 35.), tak na jiných barvených methylenovou 


modří; ale nejzřetelněji spatřil jsem jej na preparátu impreg- 


novaném dle Apathyho methody (obr. 36.). Vyskytování těchto 
tělísek, uváděných pod názvem diplosom, ve smyslových buň- 
kách různých orgánů (sluchu, čichu), je známo; pozorovali je 


již O. VAN DER SrTRIcHT, FůRsrT, SPEE, HELD, KormER. Hlavní © 
význam jich spočívá v tom, že týmiž badateli byl prokázán | 


jich vztah k zvláštnímu zakončení buňky, jež dále popíšeme. 
Smyslovou buňku okončuje strmělá brva, přisedající na 


M- 


a- 


*) Nejspodnější ectoplasmatická část smyslové buňky, nachá- 
zející se pod jádrem, bývá většinou po fixaci Flemingovou teku- — 


tinou silně vakuolisována: struktura plasmy tu činí dojem hrubě © 


pěnité hmoty a buňka zdá se vybíhati v četné niťovité výběžky. 


Tyto útvary uváděné též v starší německé literatuře a vyskytující 


se jen po některých fixážích s osmiem, pokládám rozhodně za ar- 
tefakty. 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté).25 


| zvláštní basalní tělísko. Zařízení toto upomíná na blefaroplast 
| vířivých brv; ovšem jedná se tu jen o vzdálenou analogii, ježto 
| strmělá brva má u smyslové buňky docela jiný význam, než 
- brva vířivá a tudíž též tělísko ji nesoucí. 
Na praeparátech jsou brvy v kanálkových pohárcích 
dobře patrny, zvláště po barvách therových. Ale některými 
| fixážemi značně trpí; nejlépe se konservují sublimátem. 
| Proximální část jejich se pyramidovitě rozšiřuje a při- 
| sedá ku konci buňky, respektive na zmíněné basální tělísko. 
| Distálně se base brvy rychle súžuje a vybíhá ve vlastní tenkou 
| brvu, obyčejně úplně rovnou a různě dlouhou. Brvy totiž do- 
| sahují až ku cupule termninalis, o níž dále pojednáme, a na 
| vzdálenosti její od úrovně pohárku záleží délka brv. Celkem 
| kolísá délka jejich mezi 10 až 20 u. Uprostřed pohárku směřují 
kolmo k povrchu, při krajích sklánějí se nad jeho střed. Di- 
stální konce dvou brv mohou někdy splynouti. Struktura není 
v brvách patrna žádná, ale jest pravděpodobné, že každá »br- 
va« jedné buňky jest slepena z více vlásků, jak to již také udá- 
vá FůRsr ve sluchovém apparatu (macula a crista acustica) 
lososa. Nanejvýše se spodní část poněkud intensivněji barví 
-a tu a tam v ní vidíme malý počet granul. KoLMER (11) sice 
pokládá brvu za vyloučený obal pro jakési centrální vlákénko 
než toho potvrditi nemohu. Brvy se vyznačují velmi nepatrnou 
barvitelností a jsou tak jemné a průhledné, že je vnich těžko 
struktury najíti.— Ve smyslové buňce slouží široké basi brvy 
za podklad zmíněné již basální tělísko. Horní část buňky vy- 
kazuje silné přijímání skoro všech jaderných barviv. Na pře- 
barvených praeparátech jeví se vždy jako úplně tmavá partie, 
jež se při differencování postupně odbarvuje směrem od jádra 
ku konci buňky. Při tom pozorujeme, že dosti dlouho zůstává 
sytě zbarven též zvláštní centrální sloupec, spojující jádro 
s horním polem buňky. Chceme-li viděti podrobné složení této 
tmavé partie na př. na praeparátech barvených železitým hae- 
matoxylivem, nutno differencovati dosti daleko, až je jádro 
značně jasné a vynikají v něm zřetelně detaily. 

V tomto případě je plasma značně již odbarvena a v hor- 
ním konci buňky se objeví zvláštní apparát. U nejméně diffe- 
rencovaných smyslových buněk při okraji pohárku jeví se 
v nejjednodušším tvaru jako několik, obyčejně jen dva tmavé 


26 I. Otakar John: 


body, umístěné na samém okraji buňky; upomíná to na obrázek | 
v SCHNEIDEROVĚ učebnici histologie, kde je popisován u smy- 
slových buněk obojživelníků prsténec složený z tmavě se bar- 


vících granulí, jenž objímá basi čípku smyslového, vynikají- |- 


cího z buňky. Takovéto základy budoucího polštářku smyslové 
brvy, basalního tělíska, najdeme ve všech větších pohárcích. 
Na praeparátech úhoříků co možno nejmladších jeví basální 
tělísko nejzřetelněji jednotlivé své složky a to v jednoduché ( 
formě oproti starším pohárkům. (obr. 97.) 

- Má tu v základě tvar jehlance, jenž basí svou leží v okon- 
čení buňky a velice ostrou špičkou směřuje do středu buňky. 
Velikost basálního tělíska podléhá značným změnám, od roz- 
měrů nepatrných až asi do velikosti 26 u. Při velkém zvětšení 
pozorujeme, že se skládá vlastně ze dvou částí: Konec buňky 
tvoří destička průměru někdy skoro rovného šířce horního 
konce buňky. Na svých okrajích je zahnuta do vnitra buňky 
a konce těchto okrajů jsou zakulacené, tak že destička vypadá 
spíše jako širší miska s nízkým, často tlustým okrajem. Upro- 
střed této misky vztyčuje se jehlanec, jehož base buď právě 
zapadá mezi ohnuté okraje destičky, nebo je často značně užší; 
činí pak celé basální tělísko dojem hřebíčku se širokou hla- 
vičkou. Zvětšením nejsilnějším zřetelně rozeznáme, že popsa- 
ný jehlanec a k jeho basi přiléhající destička, nejsou jedním 
tělískem, jak se na první pohled zdá; mezi oběma najdeme 
světlý proužek, svědčící trochu tomu, co popsal již FURsrT ve 
sluchovém aparátu (macula a crista acustica) zárodků loso- 
sích. Na basální tělísko přisedá tu také zmíněná smyslová 
brva, na mých preparátech zdánlivě jednoduchá, jež pokraču- 
je do vnitra buňky v popsaný jehlanec, směřující špičkou k já- 
dru. Proráží tak onu zdánlivou destičku, jež je vlastně prstén- 
cem basi brvy objímající. Celé basální tělísko někdy nachází | 
se ve světlejší části plasmy, polokruhovitém dvůrku, a pouze. 
velice jemná špička, skoro vlákénko, vybíhá z něj do vnitra 
buňky. Až sem dosahují tmavší pruhy endoplasmy, je-li tato. 
patrna v celé buňce, a v nich se špička jehlance ztrácí. Tato 
tmavší vlákna endoplasmatická jsou asi totožna s tím, co na- 
zývá FůRsrT »Wurzelfasern«, nebo »Haarwurzeln« smyslo- 
vých brv, jež sledoval až k periferii buňky v dolní části její. 
Dle mého zdání odpovídají vlákénka tato mitochondriím, leč. 


(O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté).27 


nemohl jsem přesně otázku tuto rozřešiti. Ale vzhledem ku 
dnešním názorům o stavbě plasmy buněčné, bylo by záhodno 
vyšetřiti poměr těchto tělísek při činnosti 1 buněk smyslových. 
Mnohdy bývá pouze tato vrstva endoplasmatická (či mi- 
'tochondriová?) patrna (obr. 34., nejvyšší smysl. buňka) a je-li 
preparát ještě více odbarven, m v jejích místech spatříme di- 
„plosom. Jindy však zdá se středem endoplasmy probíhati svě- 
'tlejší kanálek, jenž jakoby spojoval jádro s basálním tělískem 
(obr. 38. b). "Toto spojení jest možné, neboť víme, že skutečně 
existuje mezi bičíky a jádrem některých flagellatů, ale vý- 
zmam spojení toho jest záhadným. 

Většinou najdeme basální tělísko v podobě poněkud jiné, 
než prve popsáno. Ostrá špička, v níž vybíhá, v buňce obyčejně 
mizí a jehlanec zdá se jakoby uťat, ale nepravidelně, tak 
že vybíhá ve dva nebo více hrotů. Prsténec FůRsrTEm popsaný 
s ním splývá nerozeznatelně a basální tělísko se jeví asi jako 
útvar na obraze 30. a 35. Takto utvářené tělísko bylo by 
v důsledku FůRsrTova názoru výsledkem mocnějšího rozvět- 
'vování a rozbíhání vování a rozbíhání base brvy v četnější 
»Wnrzelfasern«. Při pohybu mikrometrickým šroubem uka- 
(zuje se, že vnitro konusu není zbarveno (obr. 38. a) ; příznivým 
zaostřením docílíme toho, že se jeví střed basálního tělíska 
světlým; je tedy buď dutý, anebo vyplněn nebarvící se hmotou. 
(A tu bude asi nesnadno vysvětliti, proč se ona část brvy, za- 
sahující do vnitra buňky, tak intensivně jaderně barví, kdežto 
jak bylo uvedeno, brva sama se barví velice těžko, pa skoro 
vůbec ne. Spíše by se dala vysvětliti věc tak, že basální tělísko 
Je samostatným útvarem, a pouze do jeho duté centrální části 
vybíhá ze široké base brvy nějaký výběžek, snad patrný jako 
ona světlá vnitřní část basálního tělíska. 

Cupula terminalis (obr. 39.) je útvar funkcí svou shodný 
s otolithem*). U monté nacházíme ji v nejrůznějších podobách, 
Jež podávají celý způsob růstu této součásti pohárku. Na pre- 
parátech, kde je dobře fixována, zachycuje dosti silně zvláště 
některé thérové barvy, tak gentiana-violett. Také světlou ze- 
lení se barví a poněkud haematoxylinem. Nad malými pohár- 
| *) SOLGER (13) v ní el homologon hyalinní trubice, kterou 
Popisuje SCHULTZE (12) nad volnými pohárky některých ryb. 

i 

| 


| 


28 I. Otakar John: 


ky je značně tenká, jeví se jen jako blána. Ale nad vyvinutý 
mi orgány nabývá značné velikosti a mnohdy bizarní podob 
jejíž příčinou je způsob růstu cupuly. : 
Základem jejím je membrána limitans, vyloučená stěnot 
kanálku. Při popisu pohárku uvedli jsme, že sbíhá až na okr 
jové pásmo indifferentních buněk. Tu, nebo někdy i dříve s 
odchlipuje a probíhá v určité vzdálenosti nad pohárkem, úplní 
jej kryjíc, tak že jeho buňky nepřijdou do přímého styku sob.. 
sahem kanálku a také se zevnějškem. Cupula terminalis má 
v nejjednodušším stadiu asi následující podobu: Na spodní 
k pohárku obrácené straně, je vrstva hmoty skoro pěnovité 
konsistence; vykazuje skoro vždy patrné, ač slabě, vrstvení 
jednak podélné, jednak, a to hlavně uprostřed, příčné. V této 
spodní části cupuly končí smyslové brvy. U některých cupul 
střední část spodní vrstvy bývá až kupkovitá a tak příčně 
proužkovaná, že činí dojem slepených brv. Je pravděpodobno. 
že tomu vskutku tak je. Brvy buněk ležících dále od středu 
směřují ke eupule šikmo, až horizontálně, a splývají s ní, př= 
spívajíce snad takto k podélnému vrstvení. Na spod je cupula 
omezena ostře se barvící vrstvičkou. Nejvyšší vrstva cupuly 
se barví značně intensivně a činí dojem čistě kutikulární vrst- 
vy. Dá se také ve většině případů sledovati až v samu limi- 
tans kanálku. V krajové části, kde se cupula ztenčuje ve zmí- © 
něnou odchlípenou limitans, je viděti, jak zvláště tady inten- 
sivně zbarvená spodní vrstvička se také přikládá k blankovi- 
tému okraji cupuly. Mezi nimi je dobře viděti podélné vrstvy. 
Nejvyšší, mající kutikulární charakter, není nikdy rovnou a © 
hladkou; vždy tvoří různé záhyby a výstupky. Na těchto mož-| 
no však pozorovati jistou pravidelnost. Sledujeme-li řezy cu- 
pulou, tu poznáme, že se nejprve nad středem jejím kutikulár-'— 
ní vrstva složí ve dva záhyby. Tyto brzy horními okraji jj 
sblíží a splynou se všech stran (obr. 39. b). Utvoří se tak du-!- 
tinka, jež se ale brzy stlačuje a lumen její skoro mizí. V tomto © 
případě se vsunula uzavřená část kutikulární vrstvy pod tuto I 
samu. Hned na to se obyčejně nad stlačenou dutinkou opakuje © 

podobný pochod. Ale často pozměněným způsobem. Nesply- 
nou totiž horní okraje záhybů, nýbrž kutikulární vrstva uza- |- 
h) 


vře dutinku na spodu, tak že vznikne jakoby miska s dvojí- 
tými stěnami, přisedající na kutikulární vrstvu (obr. 39. c, d.). 


l 


l 
i 
| 


| 
© smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté).29 


ento pochod se může několikráte opakovati pod popsaným 
útvarem, tak že vrch cupuly konečně vypadá, jakoby na něm 
přisedalo několik misek do sebe vložených (obr. 39. e.). Zatím 
se též po stranách tvoří »vakuoly« podobné tomu, co jsme po- 
psali jako první stadium růstu cupuly. Tím se zvětšuje hmota 
Její, ale konsistence eupuly stává se vlastně porovitou, neboť 
vytvořené dutinky se značně zmenšují a nad nimi vznikají no- 
vé a nové. Jedná se tu asi o zvětšení povrchu při malé, pokud 
možno, váze cupuly. Srovnáme-li s ní útvary podobné ze slu- 
chového aparátu, můžeme říci, že se složením dosti blíží cupu- 
lám ze sluchového aparátu mihule, jak je popsal STUDNIČKA 
0- 

| Rovněž bych se klonil k názoru, že cupula terminalis ta- 
kovéhoto tvaru hlavně souvislostí s indifferentním epithelem 
je nejblíže příbuzna podobnému aparátu v CČortiho orgánu, 
jímž je membrána tectoria. 

Pokud se týká vlastní substance cupuly, soudí STUDNI- 
ČKA (15), že se tu jedná o »extracellulární protoplasmu«. Dle 
něho »jedes (rozuměj Otosom) hat eine extrazelluláre proto- 
plasmatische Anlage oder Grundlage und die betreffenden 
Gebilde sind wohl auch im fertigen Zustande bei weitem nicht 
SO passiv und tot, wie man sich das, wenn auch nicht von al- 
len, so doch von den meisten von ihnen vorzustellen pflegte«. 
Otohthy ze sluchového aparátu úhoře, jak se na některých 
svých preparátech jeví, upomínají svým barvením spíše na 
podobně se barvící kutikulární nebo i chitinovité substance a 
není snad nezbytno pro ně a jim blízce příbuzné cupulae ter- 
minales postranní čáry přijímati názor, že se tu nejedná o ú- 
tvary »bel weitem nicht so passiv und tot«. 

| K doplnění všech složek smyslového orgánu postranní 
čáry dlužno uvésti ještě způsob, jakým se děje innervace jeho. 
Tato otázka byla zvláště v poslední době u smyslových orgánů 
důkladně propracována, jak po stránce anatomické četnými 
pracemi, zvláště americkými, tak histologicky. Zvláště po té- 
to stránce nemohu než potvrditi výsledky, k nimž se dospělo 
a nebudu se tudíž o otázce innervace ze široka rozepisovati. 
Pokud se týká nervů, jež postranní čáru spojují s centrálním 
nervstvem, je to t. zv. akusticko-faciální systém ve 
spojení s vagem a hlavně větví jeho — Ramus lateralis, jež toto 
| 


l 


30 -L Otakar John: 


spojení obstarávají. O zjištění těchto fakt mají zásluhu hlav, 
ně Američané. Jmenuji z mnohých na př.: ALLISE, Wrrsowa 
BEARDA. | 

Rovněž histologicky tu pracovali četní badatelé, na př. 
MERKEL, RETZIUSs, LÉNHÓSSEK, BUNKER, KoLMER, HEILIG a ; 


Použito k účelu tomu jednak barvení methylenovou modi. 
v nejrůznějších modifikacích a dále množství method impreg. 
načních, z nichž k výsledkům nejspolehlivějším vede method. 
GoLcrHno. Methody této (obr. 40.) a barvení polychromní me 
thylenovou modří (ÚNNA) (obr. 41.), použil jsem též, vedle GA- 
JALOVY methody a APATHYHO. 


Celkem se innervace jeví asi takto: Svazeček nervových 
vláken proráží tvrdý obal kanálku a vstupuje pod smyslov; 
epithel. Pod středem pohárku se náhle stromečkovitě rozvět. 
vuje. Nervová vlákna krátce pod membránou basilaris ztráce 
jí dřeňovou pochvu a vnikají mezi buňky pohárku. Neuron. 
brilly vystupují mezi podpůrnými buňkami až skoro k bas 
smyslových buněk; zde se košíčkovitě rozvětvují a objímaj 
větévkami svými buňku, amiž by s ní splývaly — tedy voln 
zakončení nervové. Podobně, jako HErric (9) uvádí, na on 
parátech chromostříbrnatých jeví se neurofibrilly jen po čá 
stech impregnovány; někdy najdeme černou nitku neurofibri! 
lární pronikající mezi eylindrickými buňkami, jindy zase jd 
podél stěny hruštičkovité buňky, dosahujíc značně vysoko, b, 
až skoro k jejímu konci. Pásmo pod basí smyslové buňky s. 
mi rovněž jevilo značně resistentním oproti impregnaci. Ne. 
proti tomu methylenová modř zachycuje neurofibrilly stejno 
měrně. Jak Hrrrrc uvádí, dle volného zakončení nervovéh: 
jsou v orgánech postranní čáry sekundérní buňky smy 
slové, jež tedy druhotně vcházejí ve styk s nervem. 


E PS 


"M č E o S 


Vnější pohárky. 


P 


Jak jsme již řekli, je pro vývoj postranní čáry charaktd 
„ristické to, že se RE v podobě volných vnějších pohárk 
na povrchu těla a teprve během dospívání ryby se ponořuj 
do kanálků. Neplatí to ovšem pro ryby, jež mají vnější po. 
hárky po celý život — tak Gobius, Gasterosteus a j., jak jižE- 


E. ScHuLTZE popsal. U monté nacházíme právě ono přechoc 
Ý 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 31 


-mí stadium, kde na hlavě jsou již dokonale vyvinuté kanálky, 
"kdežto ve vlastní postranní čáře na těle jsou dosud volné po- 
hárky. 
| K popisu hodí se nejlépe pohárek následující po vyústě- 
mí kanálku na povrch těla, tedy směrem od hlavy první (obr. 
49), jenž je největší. 
V nejbližším okolí pohárku postrádá pokožka žlaznatých 
| elementů, jež jinak jsou značné velikosti, zaujímajíce mnohdy 
-1 přes polovinu její výšky. Prohloubí se v ní široký zářez, 
-o málo širší, než obnáší její výška. Takto utvořený prostor 
pak vyplňují buňky tvořící pohárek. — Především nápadné 
(jsou tu buňky obalné, jdoucí od škáry a přikládající se k stě- 
| mám zářezu pokožkového; obloukovitě se sklánějí ku středu 
| a končí ve výši ostatní pokožky; sbíhají se se všech stran, tvo- 
-říce svými konci obrubu kruhovitého otvůrku, jejž vyplňuje 
| vlastní pohárek. Vhodně srovnává KoLmER (11) tvar a polohu 
těchto buněk, jakož 1 ostatních podpůrných elementů, zvláště 
při pokraji P onárkn s tvarem a polohou listů cibule. Ve sta- 
 diích vývojových, jež můžeme nalézti zvláště na zadu těla, ú- 
plně podobných těm, které popsal Arris (1) u Ama te 
| Gbalné buňky úplně přikrývají povrch pohárku. Ten vzniká 
| z nejspodnějších vrstev pokožkových, které hraničí až na šká- 
| ru. Protáhlé obalné buňky tvoří tedy nad vyvíjejícím se po- 
hárkem uzavřený oblouček, jenž u nejmladších stadií jest je- 
| ště kryt vrstvami buněk pokožkových. Ve stadiích dalších vi- 
| díme, jak s mohutnícím pohárkem stoupá toto ohraničení k po- 
„vrchu pokožky, zatlačujíc její buňky na strany, tak že koneč- 
| mě najdeme obrázek velmi podobný poslednímu stadiu, hoto- 
| vému pohárku: svrchu popsaný zářez v pokožce, v něm pak 
| vyvinutý pohárek, přikrytý protáhlými obalnými buňkami, 
| jež se se stran obloukovitě nad ním sklánějí „Když se koneč- 
| ně obalné buňky nad středem rozestoupí, vynechávajíce mezi 
« sebou prohlubinku, jejíž dno vyplní buňky vlastního pohár- 
| ku, je tento hotov. 
Pokud se pohárku samého týká, skládá se ze dvou hlav- 
| 
| 


| mích elementů: cylindrických buněk podpůrných a hruštičko- 
' vitých smyslových. Tyto, v počtu asi 5—7, jsou hlavní sou- 
| částí pohárku. Jak již řečeno, jsou tvaru hruškovitého, silněj- 
| ším koncem obráceny směrem do vnitra pohárku. Zaujímají 


32 L Otakar John: 


o něco méně, než polovinu výšky jeho. Rozměry jejich: Dé 
asi 14 u, šířka 5 u — znovu připomínám, že to platí pro m 
větší vnější pohárky. Plasma jejich jeví strukturu jemně vl 
nitou, jak možno na některých preparátech pozorovati. Hlay 
je to patrno na preparátech barvených HErDENHATNOVÝM hae 
matoxylinem; je-li preparát differencován, pouze tak daleko, % | 
též plasma podrží poněkud zabarvení, tu je jemná fibrillárn. 
struktura patrna. V dolní naduřelé části chovají hruštičkové. 
buňky jádro tvaru dosti přesně kulovitého, o průměru skore“ 
4 u. Má vždy velmi zřetelně vystupující blánu jadernou, jei 
se intensivně barví. V zrnitém, poněkud jakoby vakuolisova. 
ném obsahu jeho nacházíme vždy zřetelný nucleolus, barví: 
se velmi intensivně. Někdy se nám podaří zjistiti na hornít m 
pólu jádra zajímavý útvar: Najdeme tu v plasmě světlejš | 
dvůrek, nebo častěji dva, přisedající přímo k jádru. Jsou ku | 
lovité tacho a chovají každý po jednom tmavém tělísku. T 
jeví se, obyčejně jen když je přítomen jeden dvůrek, jako jem. 
ný hrot, barvící se poněkud intensivněji, než okolní plasma. 
i než jádro samo; je však velice jemný, tak že se snadmo za 
mění s plasmatickými fibrillami buňky. Je tu tedy přítome) 
diplosom, jako v kanálkovém pohárku. © Zmíněný hro 
směřuje k hornímu konci buňky a zdá se vybíhati ve velic 
jemný výběžek, naznačující spojení se zvláštním aparáten 
Jejž nacházíme v horním, užším konci buňky, homologickýr 
s basálním tělískem; je to tělísko barvící se haematoxylinen 
n intensivně, úrallnvž černě. Má tvar asi válečkovitý, neb 
snad spíše poněkud podobný tvaru smyslové buňky. Na hor 
ním konci, ležícím na samém okraji buňky, je jakoby terčke 
vitě rozšířeno, nebo objato tmavým prsténcem, jenž k okra, 
jeho těsně přiléhá. Pak se tělísko mírně zaškrcuje, aby hnedm 
to se opět hruštičkovitě rozšířilo a končilo ostře zakulaceným 
koncem. Z tohoto konce zdá se opět vybíhati jemný hrot, neb. 
vlákénko, jež snad je součástí zmíněného spojení mezi jádrem 
a popsaným tělískem. Délka jeho je asi rovna nebo spíš 
větší průměru jádra, tedy asi 4—5 u, tlouštka málo přes l; 
Podrobněji pojednati o poměrech těchto, jež potvrzují pozorc“ 
vání Kcua.EROvA (11) a jiných, našli jsme příležitost při pop 
su smyslové buňky kanálkového pohárku. Zde uvádíme tolik 
to, co se jeví poněkud rozdílným od zmíněné buňky vnitřníh 


ečh.k. cs. anp. 


l nespŠ. if.c.v.0. rc.op. l. el. co. prp. 
| 

| 

| 

| 


EE 


= z esy“ 


D 
u“ 
DS 
RS 


AD PR AT i i | 
1 23% S 678941 12 B 4 15 16 17 18 19 Čop.m. 20 a da 


Diagram, znázorňující průběh kanálků postranní čáry na hlavě mladého úhoříka. 


pr. p. — primární porus. r. ©. sp. s. — rozvětvení kanálku infraorbitálního 
c. 0. — kanálkový orgán smyslový. v supra- a suborbitální. 
c. I. — laterální kanálek. c. sp. — kanálek supraorbitální. 
7. — lakuna (»pouch«), připojující se ke kanálku. a. n. p. — zadní otvor čichový. 
T. ©. i. op. — rozvětvení laterálního kanálku v in- c. s. — kanálek suborbitální. 
fraorbitální a praeoperculo-mandibulární. eth. k. — ethmoidální komůrka. 
v. 0. — vnější pohárky povrchových linií na hlavě. 1—24. — číslované úsečky značí fotografované řezy 


c. op. m. — kanálek praeoperculo-mandibulární. uvedené pod týmiž číslicemi v tabulce. 


i 
4 
0 smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 38 
pohárku. K povrchu se smyslové buňky súžují a přikládajíce 
se těsně k sobě, vystýlají spolu s horními konci podpůrných 
buněk dno zmíněné prohlubinky mezi konci buněk obalných. 
-© Podpůrné buňky, druhá komponenta pohárku, jsou dosti 
dlouhé, sáhajíce od dna pohárku, tedy od škáry, až k povrchu. 
pohárků jsou mnohdy. dosti zprohýbány, přes to 
šak rozeznáváme zvláště na pokraji, kde nepodléhají tlaku 
buněk smyslových, že základní tvar jejich je cylindrický. Při- 
kládají se k smyslovým buňkám jak se stran, tak ze spodu vni- 
ají do prostůrků mezi těmito buňkami zůstavšími, značně se 
mnohdy při tom zúžujíce. Na dolním konci se zůžují v krát- 
ký, tenký výběžek, jímž se upínají na škáru. Nevyplňují však 
vždy svými těly celou prostoru, Již pokožka ponechává ku vy- 
tvoř ení pohárku, jen se stran kryjí smyslové buňky, tak že me- 
zi sklánějícími se buňkami obalnými a vlastním pohárkem, 
tvořícím kompaktní těleso, vznikají kolem lakunovité dutiny. 
Patrně se tu pevnější dříve souvislost, na některých prepará- 
tech patrná, fixáží uvolnila. Za to pod smyslovými buňkami 
tvoří těla četných těchto buněk solidní podklad. Buňka pod- 
půrná sama vyznačuje se plasmou struktury vláknité a to 
mnohem výrazněji vláknité, než jsme pozorovali u smyslové 
Imňky. O významu této struktury zmínili jsme se dříve. V dol- 
mím konci, těsně nad zmíněným tenkým sloupkem, jímž se u- 
pínají ke škáře, chovají velké oválné jádro, jehož delší osa 
spadá přibližně do osy buňky. Jako u buňky smyslové má vel- 
mi zřetelnou, intensivně se barvící blánu a nucleolus a i jinak 
se podobá úplně jádru buňky smyslové. Zajímavé je chování 
se obou komponent pohárku k různým barvivům. Haemato- 
xylin barví podpůrné buňky, cvlindrické, temněji, než smyslo- 
vé. To je patrno, mnohdy velice zřetelně, na preparátech bar- 
vených haematoxylinem, jak EHRLIcHovÝm, tak HEIDENHAL- 
Novým. Při impregnacích stříbrem se rovněž někdy impreg- 
nují cvlindrické buňky a to značně, že se jeví na preparátech 
jako černé pruhy. Opáčně se chovají však při barvení théro- 
vými barvami, na př. gentiana-violetti methodou GRammovou. 
Violetí se zbarví smyslové buňky často velmi inténsivně, 
kdežto buňky cylindrické barvu tito snadno pouštějí a po- 
držují pouze BrsmaRcKovv hněď, jíž byl preparát dobarven. 
Tu se tedy chová vnější pohárek shodně s vnitřním. — Má-li 
8 


34 I. Otakar John; 


vnější pohárek rovněž nějaké smyslové brvy a podobné útva: 
ry, jež pozoroval F. E. ScHUuLTzE (12) a jiní autoři u různých 


ryb a jež jsou tak význačné pro kanálkové smyslové orgányi 
nepodařilo se m1 zjistit1. Pozorování za živa nevedlo k cíli pre. 
nepatrnost pohárků. Na fixovaných preparátech řezových jel 


ví se tu a tam jakési stopy, jež by snad poukazovaly na to, že 
brvy smyslové byly při preparaci poškozeny nebo rozpuštěny; 


než jsou to zbytky tak nepatrné, že je těžko z nich tvořiti něja“ 


ké bezpečné závěry. 


K doplnění obrazu vnějšího pohárku budiž uvedeno, že 
ke každému pohárku přistupuje větévka nervová, jdoucí mezi 


dorsálními a ventrálními svaly od Ramus lateralis. O podrob+ 


nostech innervace byla zmínka dříve. 


Topografie postranní čáry. 


Průběh postranní čáry u Muremdů zpracoval E, P. 


ALLis (2) v klassické monografii »The Lateral Sensory Sy- 


stem in the Murendiae«, kde vytknul, jak základní schema to- 


pografie postranní čáry, tak i zvláštnosti jednotlivých zá: 


stupců se týkající. Proto omezím se tu na stručné načrtnutí 
průběhu postranní čáry, jež k vůli úplnosti vypustiti nelze 

Především, pokud se všeobecného schematu týká, jak 
bylo již popsáno u volného pohárku, oproti dospělému úhoři 
má monté pouze povrchové smyslové orgány podél těla a ka: 
nálek tu vůbec není vytvořen, ba ani založen. Teprve těsně 
u kořene prsní ploutve počíná kanálek, a to část kanálku la- 


terálního. Jak z diagramu patrno, (obr. v textu), probíhál 


dosti vysoko dorsálně. Za sluchovým aparátem se složitým způ“ 


sobem větví v hlavní kanálekinfraorbitální,od něhož se 
těsně za okem odštěpují shora a z dola oko objímající | | 


supra- a suborbitální, a v kanálek praeoper 


culo-mandibulární.V celém systému postranní čáry je 


tedy celkem dvojí větvení původně jednoduchého kanálku a. 
následkem toho jest dokonalé opatření hlavy smyslovými or- 
gány postranní čáry takřka se všech stran. Zajímavou je. 


přesná symmetrie, s jakou kanálky, jich vyústění a smyslové 


vohárky v nich umístěny po obou stranách hlavy a těla. 


| 


| 


| 

| 

| 

o smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 35 


Podrobněji jeví se průběh postranní čáry na hlavě asi 
následovně: 
Těsně za kořenem prsní ploutvičky počíná laterální ka- 
'nálek. Je zajímavo, že nevyúsťuje vždy terminálně, jak jsme 
(popsali při tvoření se laterálního kanálku, nýbrž mnohdy 
"končí slepě v pokožce. Je těžko se prozatím o tomto faktu vy- 
'sloviti, dokud není po ruce k srovnání materiál dospělejší, kde 
(se přesně dá zjistiti postup tvoření se laterálního kanálku 
dále na těle..Jak již řečeno, probíhá tato část laterálního ka- 
málku dosti vysoko posunuta k dorsální straně těla, v prů- 
(běhu přibližně rovném. Lumen kanálku je tu značně úzké a 
fžsnálck sám je skoro vázán s pokožkou, probíhaje škárou 
těsně pod ní. Blízko před ploutví prsní nachází se první Vy- 
ústění v podobě onoho primárního poru, jaký popisuje ALLIs: 
(kanálek se přikládá k pokožce a splynuv s ní, otevře se na 
wenek; po uzavření poru zase se kanálek odloučí od pokožky. 
Hmed na to, asi 025 mm dále, najdeme první kanálkový po- 
hárek. Je dosti nepatrných rozměrů, ale přes to má Již čistý 
charakter kanálkových orgánů. A opět asi po 15 mm nará- 
žíme na druhé vyústění, velké, jež má rovněž podobu pri- 
márního poru o průměru 0-06 7m. Druhý pohárek je ve stej- 
né vzdálenosti od druhého vyústění, jako první od prvého, 
totiž 025 mm. A po něm následuje třetí vyústění ve vzdále- 
nosti asi 0-2 mm. Je dobře patrno z počtu vyústění — 9, a 
počtu pohárků — 2, jak skutečně se kanálek tvoří dle popisu 
(ISCHULTZEOVA a ArLisova. Neboť ke každému pohárku příslu- 
šejí dvě vyústění; ovšem z nich prostřední je oběma pohár- 
kům společné následkem splynutí dvou »short canals«. Ka- 
málek probíhá nyní dosti hluboko v silné tela subeutanea. Te- 
prve 0-75 mm za třetím vvústěním (sledujeme-li průběh od 
těla k hlavě) nachází se pohárek třetí, jenž je již značně velký, 
maje v delším průměru 012 mm. Brzy na to setkáváme se se 
zvláštním zjevem, jejž budeme míti příležitost v mnohem 
větší míře pozorovati dále při rozvětvování kanálku. Lumen 
jeho se totiž značně splošťuje a rozšiřuje napříč průběhu a 
E oběžné s povrchem těla. Celý kanálek vysunuje se na 
povrch škáry pod pokožku, kryt jsa svrchu jen slabou vrst- 
vičkou epithelu. Dosahuje největší šířky asi 0-3 mm a činí 
dojem tenkostěnné .epitheliální lakuny. Pak se v její dolní 


j 


! 
| 


36 E Otakar John: 


části počnou ve stěně k vnitru hlavy přiléhající objevovati 
tuhé součástky obalů a začne se tu opět odškrcovati kanálek 
v typické své podobě. Dolní část stěny se totiž uzavře ve 
sploštilý kanálek a nad ním zůstane nad škárou ležící .tenko-: 
stěnná lakuna, od kanálku oddělená. Je to ona »pouch«, o níž 
píše ArLrs (2). Čtvrtý pohárek objevuje se brzy na to; je to! 
již v končinách kostí obalujících sluchový aparát a kostí, tvo=: 
řících spodinu lebeční. Aparát sluchový svým vzrůstem zatlas. 
čuje pozvolna mohutnou vrstvu svalovou dolů. pod sebe. La- 
terální kanálek probíhá po jejím povrchu a značně se splo-: 
šťuje, jsa stlačován rostoucím sluchovým orgánem. V těchto! 
místech se opět objeví nad kanálkem značně široká »pouch«, 
lakuna, s níž kanálek splyne. Děje se to způsobem stejným 
pro všecka podobná splynutí podkožních lakun s luminem ka- 
nálku, asi tak, jak je vyznačen obrázky 25. a) až c) z končiny 
nad okem. 

Tuhé obaly kanálku se rozestoupí asi v místech závěs; 
pak se kanálek rozestoupí a utvoří útvar, jaký podává obraz.. 
Pak se celý postup opakuje obráceně, až se opět kanálek od. 
lakuny oddělí. Než v tomto případě se děje tento pochod po- 
někud složitějším způsobem. V široké lakuně se totiž utvoří. 
v nejdolejší její části a pak nahoře nové chrupavěčité obaly | 
pro dva kanálky, totiž horní, infraorbitální a dolní praeoper- 
culo-mandibulární. Děje se tu tedy složitým způsobením roz- 


větvení kanálku. U dospělého úhoře, jakož i ostatních Mureni- 
dů vychází od tohoto místa rozvětvení ještě třetí vlastně kaná- 
lek, totiž křížová kommissura supratemporální 
spojující kanálky obou stran hlavy. Ta u monté dosud úplně 
schází, jsouc pouze naznačena vysoko dorsálně zasahující la- 
kunou. — V horním kanálku, infraorbitálním, objevuje se 
ještě před uzavřením jeho první pohárek a teprve dále se 
vlastní kanálek odštěpí od lakunovité rozšířeniny.  Lakuna 
sama ještě se táhne ku předu kryjíc tak svrchu kanálek. Per 
procházeje po otickém aparátu splývá s jeho kostmi velm 
pevně. V přední partii tohoto aparátu shledáváme se skoro v- 
všech případech se zajímavým zjevem. Právě v místech, kde « , 
počíná oddělovati ampulla sagittální polokružní chodby od re- 
cessus utriculi, nápadně se ztenčuje kost oddělující lumen ka,- 
nálku od dutiny sluchové. Přepážka se na některých praepa|- 


o- 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 37 


| rátech zdá skoro jen vazivovou nebo chrupavčitou, jak se dá 
též dle barvení souditi (obr. 27.). Celé toto ztenčení činí do- 
| jem, jakoby tu byly zachovány poslední stopy nedávné snad 
| ještě souvislosti postranní čáry se sluchovým.. aparátem. 
| Vzpomeneme-li pak četných prací zabývajících se nejen pří- 
| buzností, ale přímou homologií obou orgánů, tak BEARDO- 
| výcH (4) a jmenovitě Wrrsoxovýcm (16), jenž dokázal vznik 
! jak postranní čáry, tak sluchového aparátu ze stejného ekto- 
| dermálního základu, tu pravděpodobnost vyslovené domněn- 
ky zdá se nám tím větší; bylo by pak třeba potvrditi ji studií 
ma larválním stadiu úhoře. — Druhý pohárek infraorbitální- 
-ho kanálku nachází se před sluchovým aparátem a další, třetí, 
asi nad hranicí středního a zadního mozku. Největších roz- 
| mérů je tvoření lakun a splývání jich s kanálkem v končině 
| těsně za okem. Zatím co kanálek probíhá podle velkého moz- 

ku, objeví se-ve vazivové podkožní vrstvě čtyři velké lakuny, 

Z michž nejhořejší dosahují s obou stran skoro temena hlavy, 
ale nestýkají se, jak tomu je u dospělých ryb. Svalová vrstva, 
jež kryla kanálek, ustupuje rychle dolů. Nejprve splyne dru- 
há od hořejška a. třetí Jlakuna a to tak, že původní široká pře- 
pážka mezi nimi zůstane zachována a splynutí děje se pod ní. 
Podobně dále se děje splynutí ostatních dvou lakun s touto 
velkou prostřední a vzniknou tak ony lištny patrné na obr. 
26. a), jež vystupují z vnější stěny splynulých lakun proti 
pohárkům. Krátce, po splynutí prostředních dvou lakun ob- 
jevuje se v nejhořejší v jejím dolním konci pohárek. Kanálek 
uvolnil se zatím ze svého svazku s kostmi lebečními a sám 
ztrácí pevné součástky svých obalů; vstupuje pod přepážku 
mezi první (nejvyšší) a druhou lakunou a náhle s nimi splý- 
vá. Hned na to se pod lištnou, zbylou po přepážce objeví dru- 
hý pohárek, jenž je v bezprostřední souvislosti s pohárkem 
první lakuny. Zatím se objevily také pohárky pod lištnami 
mezi splynulými lakunami prostředními a nejdolejší s třetí. 
Jsou tedy v širokém luminu kolmo dolů sestupujícího kanál- 
ku — neboť tak jest rozuměti obrázku 26. a) a tak také se jeví 
průběh na diagramu — celkem čtyři velké pohárky podélně 
proříznuté. Pod nimi prochází vlastní stěna kanálku, kdežto 
protilehlá je tvořena stěnou lakun: V dalším postupu se nej- 
vyšší dva pohárky s horní lakunou opět oddělí podobným, 


38 I. Otakar John: 
ovšem obráceným způsobem, jako se dálo splynutí, a vzniká 
tak supraorbitální kanálek, o němž později. 

Zbylá část dolní je suborbitální kanálek a přináleží mu 
dolní dva pohárky. Súžující se lumen ukazuje, že nabývá. 
opět více směru parallelního s podélnou osou hlavy a tedy 
kolmého k směru řezů. Zatím zastihujeme již oko, pod nímž 
těsně kanálek probíhá, jsa dosti blízko povrchu. Nabývá také 
normálního malého lumina a vyúsťuje'v některých případech 
primárním porem, někdy krátkou vvůsťovací větvičkou, dle 
toho, jak těsně pod pokožkou probíhá. Vyústění je široké asi 
0:07 mm. Skoro pod předním okrajem oka se objevuje opět 
pohárek třetí v průběhu suborbitálního kanálku a brzy po 
něm opět vyústění také primárním porem, nacházejícím se 
asi pod zadní nasální aperturou, typickou pro Muraenidy. 
Kanálky všecky v těchto končinách, probíhajíce v okolí či- 
chového aparátu značně zvětšují své lumen, jež se stává kru- 
hovitým, nejsouc tak stlačováno okolními orgány a vstupují 
též hlouběji pod povrch. V suborbitálním kanálku potkává- 
me čtvrtý pohárek a později k němu příslušné vyústění zase 
přímo splynutím s pokožkou, jež je značně široké; a konečně 
pohárek pátý. Po tomto připojuje se k suborbitálnímu jiný, 
krátký kanálek, jenž má samostatné vyústění blíže konci hla- 
vy a výše, než suborbitální sám. Tento krátký kanálek (viz 
na diagramu), připojuje se svrchu k němu jen docela na 
krátko a směrem do vnitra hlavy se zase odštěpuje a slepě 
končí. V tomto zakončení má pohárek. Na to suborbitální ka- 
nálek vyúsťuje za rourkou předního čichového otvoru v zá- 
hybu vytvořeném pyskovitým okrajem dutiny ústní. 

Supraorbitální kanálek po svém odštěpení od infraorbi- 
tálního pokračuje v průběhu těsně nad okem. Zde ještě jsou 
stopy onoho složitého větvení, jak vidíme na obrázcích 25. a, 
b, c; odštěpuje se tu ještě jedna lakuna, celkem pátá, po tře- 
tím pohárku. Oba supraorbitální kanálky probíhajíce nad o- 
čima a mezi zadními vyústěními čichového aparátu jsou do- 
sti blízko a vzdálenost jejich se ku špičce hlavy stále zmen- 
šuje. Lumen mají dosti velké; nad čichovým aparátem je 
sploštilé a k laterální straně hlavy ostře protáhlé. S ubývají- 
cími laloky čichového epithelu nabývá kanálek opět kruho- 
vitého lumina. Pokud jsou v okolí oka mocněji vytvořeny kry- 


E a 


j 
, 


i 


| 
! 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 39 


| cí lebeční kosti, tu probíhá v souvislosti s nimi, přikládaje se 
„svými tvrdými obaly k jejich povrchu. Nad čichovým apa- 
| rátem však souvislost tuto ztrácí, ale ne definitivně. Pohárky 
| v supraorbitálním kanálku umístěny jsou následovně: První 
| mocně vyvinutý s druhým pod ním ležícím nachází se hned 
(v odvětvujícím se počátku kanálku. Následující třetí vytvo- 


řen jest nad okem před připojením se nejvyšší, páté lakuny. 
Čtvrtý následuje těsně za zadním otvorem čichovým (stále 
sledujeme směr ku špičce hlavy!) a brzy na to objevuje se 
první vyústění supraorbitálního kanálku. Kdežto jsme se 
dříve setkávali s vyústěním pomocí ALLISOVÝCH »primary 
pores«, zde již vyúsťuje kanálek krátkou větévkou, složení ú- 
plně podobného, jako kanálek sám. Je výsledkem hlubšího 


„uložení kanálku v hlavě. V okolí předních otvorů čichových 


sbližují se oba supraorbitální kanálky tak dalece, že splynou; 
jejich splynutí je značně široké a leží na ethmoidu. "Tvoří 
zvláštní, pro Muraenidy typickou komůrku, t. zv. eth mo- 
idálníkomůrku, jež dle ArLisk (3) homologickou s medi- 
ánním kanálkem Selachií. Pro popis této části kanálku volme 


: obrácený postup sledování, totiž od počátku hlavy do vnitra. 


Na příčných řezech, tam, kde zasáhnou již horní čelist, objeví 
se záhy po stranách nahoře vchlípení kanálků supraorbitál- 
ních. Sestupují do vnitra hlavy, odloučivše se od pokožky a 
značně se sbližují. Objevuje se v každém pohárek. Oba kanál- 
ky se přikládají k ethmoidu, probíhajíce těsně vedle sebe 
(obr. 7.). V těchto místech jsou zasaženy dvě široké vchlípe- 
miny větévek vyúsťovacích, jež se blíží k oběma kanálkům 
(obr. 7.). Zatím tyto oba splynou, než na pohárcích je stá- 


| le patrnou párovitost, ač tu již oba končí. Zároveň se ke sply- 
| nulým kanálkům připojí obě větévky a vzniká tak široká 


ethmoidální komůrka, jak patrno z obrázku 9. Hned na to se 
od rohů komůrky oba kanálky zase oddělí, aby pokračovaly 
samostatně dále na hlavu. Komůrka sama se též předělí pře- 
pážkou a v každé polovině se vytvoří nový pohárek. Celá ko- 
můrka pak slepě končí. Celkem obsahuje tedy u monté supra- 
orbitální kanálek šest smyslových orgánů a tři vyústění, po- 
čítajíc v to i terminální zakončení. 
Praeoperculo-mandibulární kanálek má průběh nejjed- 
nodušší a nejpravidelnější ze všech dosud popsaných. Po svém 


40 L Otakar John: 


odvětvení od kanálku laterálního pod horizontální polokruž-/ 
nou chodbou sestupuje pozvolna dolů po praeoperculu,, 
opustiv os mastoideum; v těchto místech chová první 
pohárek. Sestup děje se nejdříve pozvolna, jak tomu svědčí | 
"kruhovité lumen, pak obrací se náhle dolů a splývá opět s 
přední částí lakuny jej kryjící. Po té seběhnuv až na dolní 
okraj a konec kosti, má v kruhovitém normálním luminu 
druhý pohárek; za ním brzy následuje první vyústění tohoto, 
kanálku. Kanálek probíhá tu těsně pod pokožkou a vyúsťuje 
přímo. Čelkově je patrno, že kanálek sleduje ku předu se ohý- 
bající dolní část praepercula a pak spodní okraj kostry dolní ' 
čelisti. Třetí pohárek leží již pod Meckelovou chrupavkou, zá-| 
kladu to dolní čelisti. Ji obalující kosti — angularea. 
articulare — jsou dosud velice slabé. Spojení kanálku s, 
čelhstí však je ještě nezřetelné. Vyúsťuje po druhé jako pře- 
dešle a vniká hlouběji; jeho spojení s dolním okrajem čelisti 
se stává užším. V těchto místech nachází se čtvrtý pohárek a, 
brzy po něm následuje pátý, aniž by mezi nimi bylo vyústění., 
Pod zadní polovinou oka kanálek vyúsťuje po třetí větévkou, 
vedoucí přímo k povrchu těla. Pod středem oka je šestý po- 
hárek a pod zadním otvorem čichovým čtvrté vyústění. Sed- 
„mý pohárek a za ním následující pátá vyúsťující větévka leží 
pod přední polovinou čichového aparátu. Hned za vvůsťovací 
ovětvičkou následuje osmý pohárek a těsně po jeho vyústění (6.) 
pod zadním okrajem předního otvoru čichového devátý. Desátý 
'a jedenáctý nacházejí se přímo pod připojením vyúsťovacích 
větévek 7. a S. ke kanálku. Větvičky tyto jsou dosti dlouhé a 
směřují na stranu a ku předu, zvláště poslední; příčinou délky 
jejich je hluboká poloha kanálků uvnitř čelisti; její kosti, to- 
tiž (dentale) probíhají blízko u sebe a blíže dutině ústní. 
"Ná konci kostí těchto se kanálky od nich oddělují a vyúsťují 
ni okram dutiny ústní. 

K postranní čáře počítají se též linie vnějších po- 
hárků, nacházejících se na různých místech hlavy. Jsou to 
onv pit organs«, jamkové orgány Arrrsovy (1), pojmenované 
dle toho, že jsou ponořeny do malých jamek, nedosahujíce 
ode dna pokožky až k jejímu povrchu. Tak najdeme takové, 
linié hned na počátku spodní čelisti; procházejí pod kanálky 
operculo-mandibulárními, poněkud více laterálně. Ale pozů- 


| 


O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 41 


stávají jen z několika pohárků, asi osmi. Na horní čelisti jsou 

takové linie rovnéž. Jdou poněkud stranou nad supraorbitální- 
mi kanálky. . 

Tyto linie jsou již poněkud delší, jdouce skoro od za- 


| čátku horní čelisti až k oku, nad ne otvory čichovými. 
„Pohárky v obou následují za sebou asi po L08—01 mm. A 


S NÁM A 


. konečně ještě dvě linie probíhají v okolí aparátu sluchového. 


vý? 


Nižší, asi tak dlouhá, jako ona dolní čelisti, jde paralelně pod 


| B tálním kanálkem této části hlavy a druhá, jdoucí 


šikmo na zad od temene až nad kanálek. Tím je rozloha po- 


| stranní čáry u monté vyčerpána. 


Srovnáme-li poměry její s poměry ALLISEM (2) uvede- 
nými pro Muraenidy a zvláště pro Congera, tu vidíme, že 


I jsou skoro úplně shodné. Pouze z jednoduchosti a odchylek 
| u monté uvedených jeví se postranní čára těchto rybek teprve 
| ve svém vývoji. Co do počtu orgánů smyslových i základní 
| rozlohy kanálků odchylek není, až na to, že u monté schází 
. křížová supratemporální kommissura a také je méně oněch 
| »pouches«, lakunovitých rozšířenin kanálku, jmenovitě oper- 
| eulo-mandibulárního a infraorbitálního. 


Literatura. 


1. E. P. ArL1s, jr., The Anatomy and Development of the Lateral 

Line System in Amia calva. — Journal of Morphology 1889, 
« Vol. II., str. 463. 

2.— The Lateral Sensory Syálěh 4 in the Muraenidae. — Interna- 
tionale Monatsschrift fůr Anatomie und Physiologie 1905, 
BON S StT! "125 

8.— The Latero-Sensory Canals and Related Bones in Hishes. 
Týž časopis, 1905, Bd. XX., str. 401. 

4. BEARD J., On the Seal Sense organs of the lateral line, 
and on the Morphology of the Vertebrate Auditory organ. 
— Zoologischer Anzeiger 1884, str. 129. a 140. 

5.— On the Cranial Ganglia and Segmental Sense Organs of 
Fishes. — Tutéž 1885. 

6. BODENSTEIN E., Der Seitencanal von Cottus Gobio. — Zeit- 
schrift fůr wissenschaftliche Zoologie, 1882, Bd. XXXVIL, 
BGE. E21. 

7. BUNKER, On the Structure of the Sensory Organs of the Lateral 
Line of Amiurus nebulosus. — Anatomischer Anzeiger, 1897, 
Bd. XIII. 


49 L Otakar John: 


ml 


8. CARRIÉRE J., Die postembryonale Entwicklung der Epidermis © 
des Siredon piseciformis. — Archiv fůr mikroskopische Anato- 
mie, Bd. XXIV., str. 19. 

8a) FůRsT Carl, M., Haarzellen und Flimmerzellen. — Anat. Anz. 
Ba. 18. 1900, 190—203. 

9. HErLic K., Zur Kenntnis der Seitenorgane von Fischen und: 
Amphibien. — Archiv fůr Anatomie u. Physiologie, Anat.! 
Abt. 1912, str. 117. 

10. HOFFMANN K. C., Zur Ontogenie der Knochenfische. — Archiv 
fůr mikroskopische Anatomie. Bd. XXIII., 1883. 

11. KoLmER W., Úber die Strukturen im Epithel der Sinnesorgane. 
— Anatomischer Anzeiger 1910, Bd. XXXVI. str. 281. 

12. SCHULTZE F. E.: Úber die Sinnesorgane der Seitenlinie bei: 
Fisehen und Amphibien. — Archiv fůr mikroskopische Ana-| 
tomie, 1870, Bd. VI., str. 62. 

13. SoLGER B., Neue Untersuchungen zur Anatomie der Seiten-: 
organe der Fische. I. Die Seitenorgane der Chimaera. IT. Die 
Seitenorgane der Selachier. — Archiv fůr mikroskopische. 
Anatomie. Bd. XVII., str. 458. 

14.— III. Die Seitenorgane der Knochenfische. — Archiv fůr mi-' 
kroskopische Anatomie. Bd. XVII. u. XVIII., str. 364. 

15. STUDNIČKA, Die Otoconien, Otolithen und Cupulae terminales+ 
im Gehororgan von Ammnocoetes und von Petromyzon. — 
Anatomischer Anzeiger, 1912. 

16. WILsox H. V. and MaArTToks J. E., The Lateral Sensory An- 
lage in the Salmon. — Anatomischer Anzeiger, 1897, Bd. XIII! 
str. 658. 


Výklad obrazců. 


PALA 


vené Heidenhainovým haematoxylinem a světlou zelení; 5 u Zvět- 
šení: 1—6, 11—24. 30krát, 7—10 100krát. 

25. a, b, c. Postup splynutí kanálku supraorbitálního s pod- 
kožní lakunou nad okem. Fotografie z téže serie. Zvětšení 100krát. 4 
26. a. b, c. Postup rozvětvení infraorbitálního kanálku v supra- a 
suborbitální v končině blízko za okem. Na 26.c) patrny 4 podkož- 
ní lakuny nad infraorbitálním kanálkem; 26. b) jich splývání; dol- 
ní oddělená část jest počátkem suborbitálního kanálku, 26. a) úplné; 
splynutí. Další obrázek, vlastní rozvětvení, vynechán, ježto je.. 
značně podoben obr. 26. b); pouze přepážka je náhle širokou. Fo-(- 
tografie z téže serie, zvětšení 100krát. 

27. Rudiment bývalého snad spojení infraorbitálního kanál- 
ku s dutinou sluchového aparátu (v levo), v podobě nápadného 
ztenčení stěny mezi oběma dutinami. 

Fotografie z téže serie, zvětšení 300krát. 

28. a)—d). Postup vchlipování laterálního kanálku. Zvětš. 
460krát. 


| O smysl. ústrojích v postranní soustavě mladých úhořů (monté). 43 
| 
| 29. Průřez supraorbitálním kanálkem. Patrna vnitřní pevná 
vrstva epitheliální a jí objímající jemná. Zvětš. 950krát. 

30. Příčný průřez kanálkovým orgánem Heidenhain. Zvětš. 
| 1200krát. 
i 30. Příčný průřez kanálkovým orgánem. Heidenhain. Patrna 
dvouvrstevnost smyslového epithelu. Zv. 700krát. 
82. Okrajové buňky pohárku Heidenhain. Zvětš. 1880krát. 
88. Cylindrické podpůrné buňky s fibrillární strukturou. Hei- 
» denhain. Zvětšení 1880krát. 
! (34. Smyslové buňky s různě vytvářenou plasmou a s basál- 
| ním tělískem. Heidenh. Zvětš. 1880krát. 
| 85. Smyslová buňka s diplosomem a starším basálním tělí- 
| skem. Heidehain. Zvětšení 1880krát. 
86. Smyslová buňka s diplosomem. Apathyho impregnace. 

| Zvětš. 1880krát. 

| 87. Smyslová buňka s monosomem, vláknitou endoplasmou 
| a basálním tělískem se spodinou brvy. Heidehain. Zvětšení 8600krát. 
| 


88. a) Smyslová buňka s basálním tělískem při zaostření na 
jeho dutý střed. Heidenhain. Zvětšení 1880krát. b) Smyslová Dun- 
| ka s kanálkem v endoplasmě. 
| 89. a)—e). Cupula terminalis v různých stadiích, a, b — gen- 
, tianaviolett, e — Heidehain, d — polychromní methylenová modř, 
„e — nejstarší stadium-brasilin. Zvětšení 1200krát. 

40. Neurofibrilly impregnované dle Golgiho. Zvětš. 1880krát. 
! 41. Zakončení nervové. Methylen. modř. Zvětš. 1880krát. 

42. Vnější pohárek. Heidenhain. Zvětš. 1200krát. 


W ve 


br n 6 k KD 


Jidkéků s obosll saadsot ce 
č valů vá Anita M 


| ol 


sh and, 4 4 m 


ode 


Út ovotaj ěe 


ek 


* P t i fh 


son 


kok 


an ad dě tale Řád 
V bon vóunív riblodí 1100: oTidý: vb 
"h ň k: Akndddkí igěk 70 „lijiet | 


Ty: ár W 
NA v Roh KŘ, „ira lh ko dor dán 


p hin e PA daal 1 hd 
dí P MOL ZISK ban úbrdá sBé; 
kobá ž dr je 9 by z dy 

: jk „Jde LO AO „ráutash ati 


vá ph 


VE iv R KN ) 

vý ; 5+ OH vo i Ú 

ň v háětá bě 14 af, 
, v k“ vatbv í 


M ov 4 
VN (D0 


Věstník Král Spol.Nauk I-1913.č.15 


| 
| 


3600 
/ 


E“ PRAHA 


Úohn dej 


Věstník Král. Spol Nauk II-1913. č.15. 


3 mt 
Monogratfická studie o českých párožnatkách. 
Napsal 
dr. Jan Vilhelm, 
profesor první české reálky v Praze na Novém městě. 
(S 41 vyobrazeními v textu.) 


Předloženo v sezení dne 21. listopadu 1913. 


Předmluva. 


Své studie o parožnatkách českých předkládám veřej- 
hosti po bedlivém a podrobném víceletém výzkumu. 
„Sporá, přirozená stanoviska tohoto zajímavého typu 
E ji jnosnubného rostlinstva v Čechách postupně v poslední době 
*dno po druhém mizejí rychle postupujícími a soustavně pro- 
zovanými melioračními a splavňovacími pracemi ve velkém 
zsahu skoro ve všech českých krajinách, dále pak znečisťo- 
ím vod tekoucích i stojatých odpadky kanalisačními a to- 
irmím. Louže, tůně, příkopy a stružky na bažinných a raše- 
mých loukách, rybníčky, v nichž rostou ponejvíce parož- 
itky, v přítomné době se odvodňují a vysušují, neboť zemé- 
p tví hledí využitkovati každé pídě plodné půdy k účelům 
ispodářským. Proto hleděl jsem v práci své zachytiti ještě 
us historie české flory tajnosnubné nejen z počátku tohoto, 
ie 1 z minulého století. Z toho důvodu neobmezil jsem se na 
arožnatky, jež jsem v nejposlednější době zjistil, nýbrž pro- 
udoval jsem veškerý materiál mně přístupný z Čech. Mate- 
lál sbíral jsem sám na jednotlivých exkursích v různých kon- 
T ách Čech, nebo soustavně prozkoumal jsem některé kra- 
iny r české. 


Věstník král. české spol. nauk. Třída II. Au! 


9 II. Dr. Jan Vilhelm: 


K studiu mimo vlastní nálezy jsem použil zvláště cenné 
kollekce parožnatek, sbírané univ. prof. dr. J. VELENOVSKÝM 
z jeho vlastního herbáře, herbáře Musea král. čes. a zbyt- 
ku sušených parožnatek z výměného ústavu Opizova od. 
zesnulého univ. prof. dr. LaD. ČELAKOVSKÉHO. Laskavé ochoty! 
a přízně k mému studiu obou svých universitních učitelů| 
vděčně tu vzpomínám. Mimo to poskytli mi material český! 
moji přátelé, pp.: univ. prof. dr. KaR. Domrx, prof. dr. Jos. 
PoDPĚRA, zesnulý prof. dr. KaR. Tocr, prof. Max ŠASKA, asi 
stenti botan. úst. univers. dr. K. KAvINA a dr. G. DANĚK (také 
za provedení habituelních fotografických snímků), asist. bot.. 
úst. vys. šk. techn. dr. H. Bavoyš, odbor. uč. Jos. RoHzENSM 
MUDr. Nar. RapBaA, prof. JAN RouBar, JUC. Lao. Nováe 
prof. V. J. ŠTĚPÁN, jimž vyslovuji na tomto místě svůj dík, 
rovněž děkuji p. dr. pv. BavERovr, kustodu botan. odd. Mu-' 
sea král. čes. za ochotné předložení veškerého materialu mu, 
sejního k srovnávacímu studiu a za laskavé zaslání literatuvy / 
prof. dr. ALFR. ERxsroví, řed. univers. botan. ústavu v Ču-/ 
rychu, prof. dr. K. GrEsSENHAGENOvI v Mnichově, dru LEox.| 
FoRmíGGINI v Padově a j. K mému výzkumu hmotně přispěla | 
v prvnějších letech mého studia II. tř. České Akademie., 
Komitet pro výzkum Čech a přírodovědecké 
sbor Museakrál. čes, za kteréž podpory vzdávám vřelý | 
dle — | M 

Sbírání parožnatek není snadné a někdy potřebí k tomu 
mnoho osobní odvahy k lovení v hlubších vodách a mnohdy- 
rovněž velké trpělivosti k méně snadnému praeparování a. 
zvláště pak k namáhavému určování mikroskopickému získa- | 
ného materialu. Z četných exkursí vracíval jsem se roztrpčen | 
a zklamán, nenaleznuv ani jediné parožnatky, přesvědčiv se. 
jen o nevyskytování se parožnatek v četných vodách českých. | 
Pývalá proslulá naleziště polabská v dřívější době bohatá na 
parožnatky jsou již hodně ztenčená a některá stanoviska z do- 
by Opizovy (Poděbradsko), ČELAKOVSKÉHO (Oužice) jsou 
soustavným odvodněním úplně vymizelá. I v četných jiných 
vodách, v nichž měly by parožnatky příznivé podmínky ži- 
votní, nenalezl jsem ani jediného jejich zástupce. Ve velkých 
rybnících, zvláště jihočeských, kořist byla poměrně malá, ne- 
boť tu výzkum provozovaný jednotlivcem jest nesmírně ob- 


Monografická studie o českých parožnatkách. 3 


tižný. Předně nelze se mnohdy přiblížiti snadno k takové vodě, 
neboť zakazuje se chůze po loukách rybníky obklopujících, 
nepřístupné jest pak také močálovité pobřeží a zarostlé břehy 
rákosím, a nedostatek příhodného plavidla, z něhož by se 
mohlo loviti ve větších hloubkách, znemožňuje jednotlivci sou- 
stavný výzkum těchto vod. 

Při spracování českých parožnatek prostudoval jsem 
nejen české formy, nýbrž také evropské a z jiných dílů světa, 
pokud. jsem je získati nebo prohlédnouti mohl, zabývaje se 
současně s parožnatkami balkánskými. Přidržel jsem se čá- 
stečně hlavního systematického rozdělení svého předchůdce 
ve spracování českých Characeí sv. p. Z LEONHARDI a jeho 
současníka ALEx. BRAvUNa, kteří dali základ k nynějšímu sy- 
stematickému roztřídění parožnatek. Mimo to sledoval jsem 
rozčlenění forem většiny druhů dle prací monograťfa W. Mr- 
GULY, ovšem nesdíleje mnohé jeho názory pro nevhodnost na 
maše poměry. Proto úplně samostatně jsem znovu spracoval 
roztřídění forem u některých druhů. Také popisy všech dru- 
hů jsou pořízené jen dle rostlin v Čechách se vyskytujících, 
takže diagnosy často se liší v mnohých znacích od popisů uve- 
řejněných v jiných publikacích. Nových parožnatek pro Čechy 
mvádím 6: Tolypella prolifera, Chara intermeda a Ch. del- 
catula, z nově popsaných subspecií pak Chara Hippellhana, 
Ch. pannonica a Ch. bohemica, mimo velkou řadu nově po- 
psaných a zjištěných forem v Čechách (všech celkem 107), 
nehledě k přečetným novým stanoviskům dosud málo zná- 
mých druhů. 

Mimo systematickým spracováním zabýval jsem se po 
několik let také studiem klíčení a vývojem parožnatek. 

Svou práci rozvrhl jsem na dvě části. V první všeobecné 
části podávám krátký úvod k lepšímu porozumění části spe- 
čiální. Část morfologicko-anatomická obsahuje stručný výklad 
rostliny parožnatkové dle vlastních pozorování a názorů nebo 
zrevidované udání dle současné literatury. V části literárně 
historické stručně poukázáno k literatuře o parožnatkách, po- 
kud nebylo k ní přihlíženo ve spise Migulově a jeho před- 
„chůdců. V druhé části mimo zeměpisného rozšíření parož- 
matek v Čechách a speciální části předeslal jsem postup vý- 
zkumů v Čechách a floristický výzkum parožnatek českých, 


4 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Jež jsou zároveň příspěvkem k historii botaniky v Čechách.. 
V části systematické uvádím jen rostliny ze stanovisek, jež 
jsem sám mohl prostudovati, a jen v málo případech uvedený 
rostlny ze stanovisek starších, důvěřuje udáním sv. p., 
z LEONHARDI, ALEx. BRAUNA a W. Micuzy. i| 

Všem, kteří mně poskytnutím materiálu nebo jinak ra-. 
dou a pomocí byli nápomoeni, vzdávám vřelý dík! 


V Praze v listopadu 1915. 


„ 


Spisovatel. | 


Ji 
Všeobecná část. a 


1. Část moriologicko-anatomická. 


Parožnatky jsou vesměs rostliny vodní, jednoleté nebo, 
vytrvalé. Obyčejně společně rostou na dně vod v řídkých neho. 
hustých trsech, často vyplňujíce hustým porostem velké pío- 
chy, jindy porůznu ojediněle splývají trsíčky jejich v měl 
kých 1 hlubších vodách sladkých, slaných 1 brakických. Jen, 
dle zevní tvářnosti mohly by považovány hýti za podobné ně- | 
kterým vodním jevnosnubným rostlinám (Hippuris, Myrio-* 
zhylWlum, Čeratophyllum, Zamechelha, Najas) nebo snad Bgwu- 
setum. Jsou morfologicky nejdokonaleji organisovanou. sku- 
pinou Thallophyt bez bližších vztahů k jiným skupinám. 
těchto. Stélka jejich jest pravidelně rozlišena v pravé článko- 
vané rhizoidy a osy (lodyhy a větve) s neobmezeným vzrů-| 
stem, dále pak rozčleněna v listy vzrůstu obmezeného v pra-' 
videlných a střídavých přeslenech sestavené kolem lodyhy, 
na nichž jako na lodyze střídají se články s uzlinami. V uzli-| 
nách listů mohou vznikati opět listy. druhého 1 dalších stupňů. 
(lístky). Lodyžní články jsou buď jednotlivé nahé, rourkovité | 
buňky nebo složeny jsou ze střední rourkovité buňky a z obalu. 
tenkých spirálně točených rourek t. zv. okornatění. I listy. 
mohou míti podobné okornatění. Parožnatky nemají rodo-( 
změny. Pohlavní rozmnožovací ústroje, hšící se zcela od ostat | 
ních rostlin mají dvoje, samčí antheridie a samičí oogonia (GY-| 
stokarpy). Význačné jest pravidelné umístění těchto rozmmé: | 
žovacích orgánů zvláště pro určité rody: u druhů jedmode-| 


P Monografická studie o českých parožnatkách. 5 


most a dvoudomost jest stálá. Pohlavní rozmnožování děje se 
oplozením buňky vaječné v oogoniu pohyblivými spirálně sto- 
čený mi, dvoubrvými spermatozoidy. Produkt pohlavní kopu- 
lace jest jednobuněčná spora (jádro). © Výminkou jsou ne- 
 zárodněné, uzrávající však spory u Chara canescens (pravá 
Bar thenogenese). Jiné nepohlavní spory (gonidie, 200- 
(spory) nebyly dosud pozorovány. Rozmnožování vegetativní 
(jest časté (bambulkv, nahonohé větve, druhotné prvoklíčky). 
| Zjádra nebo při vegetativním rozmnožování vzrůstá nejprve 
(půvoklíček (prochara), první to vývojové stadium rostliny 
(jako osa první a z této pak druhá osa — druhé stadium vývo- 
„dové — vlastní rostlina parožnatková s rozmnožovacími or- 


| . 


Bkoyokliček. (p rochama). 
(7 Jádro parožnatek klíčí dle druhů v různých měsících 
(ročních. Mimo to jest doba klíčení parožnatek také závislá na 
(stavu vody, osvětlení a na klimatických změnách lokality. 
(Poho dokladem jsou mi jednak pozorování jistých druhů 
(Chara jfragihs, aspera a hispida) na téže lokalitě v Polabí u 
Neratovic, jednak pokusy, jež jsem konal rovněž po několik 
let doma v aguariích pěstováním více druhů parožnatek 
(2 jader. 


| „Pryní klíčení jádra parožnatkového pozoroval jsem 
|w únoru 1901 při studování herbářního materiálu. Byla to W%- 
délla gracilis od Třeboně sbíraná v srpnu r. 1899, kterou roz- 
(pustil jsem v teplé vodě ve skleněných nádobkách. Opadané 
| spory volně vznášely se na povrchu vodním a v několika málo 
dmech skoro všechny vyklíčily. Klíčivost jader u tohoto druhu 
| Micvra (1. c. Rabenhorst. F1. Char. p. 165) pozoroval dokonce 
'po 6ti letech. Klíčky vyvinuvše jen první přeslen listový ve- 
směs zhynuly. 


V roce 1903—14 pěstoval jsem chary polabské v aguariích 
| a pozoroval jsem zvlášť klíčení Chara hispida jednak z jader, 
jednak z uzlin lodyžních. Soustavněji však sledoval jsem klí- 
-= Chara foetida, fragilis, aspera a hispida v r. 1910—1915 
| na hojném materialu i za zrůznění teploty vody. Klíčením pa- 
| zabývala se již celá řada botaniků: V+ucHER, KAL- 


l 


l 
j 


6 II. Dr, Jan Vilhelm: 


Fuss, BIscHoFF, PRINGSHEIM, A. BRAUN, NoRDSsTEDT, A. de. 
BaRvy, částečně též MIGULA a GIESENHAGEN. 
Pozorovaný průběh klíčení jader parožnatkových jest 
skoro na malé odchylky souhlasný u všech druhů. 
Po kratší nebo delší době odpo- | 
činku vnitřní obsah jádra skrytý v 0- 
balu neprůhledném rozdělí se ve 2. 
6 buňky, z nichž basální buňka obsahu- © 
jící hojně zásobních látek, analogická © 
SONS VM 2- funkcí dělohám u jevnosnubných rost- 
o AGré n ln, zůstane uvnitř jádra a druhá, na- 
hož vyrůstá prvoklíček : , 
(p) a hlavní kořen pr-  Zvaná první uzlinnou buňkou, roztrhne , 
voklíčku (7). obal jádra a dělí se kolmou přehrád- | 
kou znova ve 2 buňky. Z těchto rychle © 
vyrůstajících vláknitých buněk jedna obrací se geotropicky © 
vzhůru svisle, druhá pak roste svisle nebo šikmo dolů. První , 
z těchto buněk vyrůstá později v prvoklíček (procharu) a. 


Obr. 1. Chara aspera. 


Obr. 2.—3. Chara aspera. Další vývoj prvoklíčku a hlavního 
kořínku z jádra. 


druhá v hlavní kořen prvoklíčku. Obě dále utvoří střídavě 
článkové a uzlinné buňky. První tyto uzlinné buňky na prvo- | 
klíčku a kořenu rozdělují se ve dvě buňky, jež oddělují další 
obvodové buňky dorůstající v přeslen zprvu vláknitých jedno- | 
duchých buněk rhizoidových. Tak vznikají kořínkové útvary 
hez chlorophyllu, čerpající dosud ze zásobních látek basální | 
buňky jádra. 


LY 


——— r =. 


| 


| 
| 


"M 
| segmentuje dolů někohk buněk, z nichž hoření tvoří t. zv. 


Monografická studie o: českých parožnatkách. 


=] 


Prvoklíčková terminální buňka nad uzlinou rhizoidovou 


špičku prvoklíčku. Nejdolejší buňka z těchto šikmou přehrád- 
kou rozdělí se nahoře v úzkou terčovitou buňku, jež jest vý- 
chodiskem vzrůstu vlastní rostliny parožnatkové, a v delší 
buňku článkovou později těsně pod vlastním přeslenem prvo- 


| kličku, ve které lze již pozorovati první zrnka chlorophyllová. 


Terčovitá buňka vysune se na jedné straně poněkud z vlákna, 


Obr. 4-—9. Chara aspera. Postupný vývoj prvoklíčku. 


jež nám představuje dosavadní útvar prvoklíčku, a nabývá 
tvaru zevně kulovitého. Tato buňka jest uzlinnou (k) rozdělu- 
jící se ve dvě buňky (hl, r), z nichž vzniká přeslen prabuněk 


| listů první uzliny prvoklíčku (u;, W, u; atd.) a uvnitř zbytky 


dvou původních uzlinných buněk (cl, cr). 
I zde platí vzorce pro vzrůst pupenu parožnatkového 
(dle vyobrazení) stanovené GTIESENHAGENEM: 


kz hyg hi 
= cr + mk Uz F W5 + uz + čb Wa -F M F We T 48 
= (er cl) + (m + us + Uz + 14 € W T We T Uz T Us. 


Dělení těchto dvou uzlinných buněk děje se značně 
urychleně a buňka na místě prvního listu « v přední části ne- 


8 KE. Dr. Jan Vilhelm: 


vyroste jako ostatní v listy, nýbrž stává se vrcholovou buň- 
kou pupenu (V) vlastní rostliny parožnatkové. Pak jest: 


n 


Buňka (W) jest z počátku obstoupena rychle vzrůstají- 


cími 2 prvními listy prvoklíčkového přeslenu po obou stra- 
nách. Tato vrcholová buňka pupenu dělí se dále dle vzorců: 


V=v+g, g=k+v?t 


= 


DBÉ 
9 


Obr. 10. Chara aspera. Vývoj přeslenu listového prvoklíčku a pu- 
penu (©) vlastní rostliny z uzlinné buňky (1—6). 


a nepatrná terčovitá článková buňka (7) zůstává skryta v uz- 
lině prvoklíčkové, kdežto z basální uzliny pupenu (k) dalším 
dělením vznikají 2 buňky, z nichž vysunou se v předu mezi 
druhým (1) a třetím (u;) listem, vzrůstající ve 2 listy prvo- 
klíčkového přeslenu uzavírajíce pupen do středu mezi lístky 
a špičku prvoklíčkovou. 

Přední listy prvoklíčku vyvinují se obyčejně v jedno- 
duché vlákno složené ze 3—5 zelených buněk. Zajímavé jest, že 
zprvu, dokud nedoroste špička prvoklíčku rozdělená u Niřell 


0 


Monograřická studie o českých parožnatkách. 0 


we 2—3, u Tolypell a Char v 3—1, nejčastěji jen v 5 buněk 
„mnohem silnějších a delších než u listů prvoklíčku, jest vý- 
-voj listů poznenáhlý. Špička prvoklíčku obstarává jako důle- 
žitý orgán výživy stavební látky 

pro vývoj listů prvoklíčkových | 
'a možno ji srovnati s funkcí 
(prvních listů nadděložních u rost- 
Jin jevnosnubnvch. Poslední buň- 
(ka špičky prvoklíčkové má nej- 
častěji podlouhle kulovitý tvar 
na konci, ač také u téhož druhu 
možno pozorovati různé odchyl- 
ky. Podobně i dokud nejsou znač- 
měji dorostlé listy prvoklíčku, 
jeví vrcholová buňka (pupen) po- 
měrně malou činnost, očekáva- 
jící silnější příhv stavebních lá- 
tek z přeslenu listů prvoklíčo- 
vých. Proto nelze na prvoklíčku 
shadno tento pupen pozorovati a © Obr. 11—18. Chara aspera. 
zřejmé jsou jen listy, za nimiž Přeslen lstů prvoklíčku a 
a mezi špičkou prvoklíčkovou po- ee je 
zději neobyčejně rychle vyrůstá S Ed sonaky. 

nova osa vlastní rostliny parožnat- 

kové, dělící se pak dále v články a uzliny. Dobře dají se sledo- 
wati ve svém vývoji lístky prvoklíčkového přeslenu dle počtu 
jejich buněk a možno tak při větším srovnávacím materiálu 
| přesně stanoviti postup dělení uzlinných buněk. 


Obr. 14—16. Chara hispida. Přeslen listů prvoklíčku z různých stran. 


10 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Prvoklíček parožnatek jest zakončen špičkou prvoklíč- 
kovou, která jest pravidelně mohutněji vyvinuta než listy pře- 
slenu prvoklíčkového 1 délkou svou často dosahuje až jedné 
třetiny celého prvokličku. I tvar zakončení této špičky jest | 
odchylný mnohdy od listů. Pupen, t. j. druhá 
osa parožnatky, vyvinuje se kolmo na ose první 
z base špičky prvoklíčkové, vzrůstem však o- 
brací se ve směr špičky. 

Prvoklíček má mimo přeslen listový i pře- 
slen rhizoidů a jeví takto značnou samostatnost. 
Veškeré části prvoklíčku nemají rozmnožova- 
cíeh orgánů a celkem podobají se vláknitým 


Obr. 17—19. Chara hispida. Přeslen listů prvokiíčku s pupenem 
a v posledním obraze se špičkou prvoklíčku. 


řasam zeleným, majíce však přesně rozlišené části své stélky 
v články a uzliny i přeslenovité útvary listové a kořínkové, 
právě tak jako vlastní rostlina. Chceme-li si představiti před- 
chůdce nynějších parožnatek v dávných dobách geologických,' 
bylo by nutno přihlížeti nejvíce k tomuto prvoklíčku, který' 
představuje vlastně prvotní útvar parožnatek a jest na veliče( 
malé odchylky společný skoro všem druhům. Rozmnožování | 
takové rostliny podobné prvoklíčku v dávných dobách mohlo; 
býti vegetativní (zoosporami*) jako dosud nacházíme u Ze- 


*) "Tvoření zoospor pozoroval jsem ve špičce prvoklíčku, ale, 


Monografická studie o českých parožnatkách. 11 


| lených řas (na př. Cladophora). Vlastní rostlina parožnatková 
| wzmkla dlouhým vývojem a zdokonalením, vytvořivši však 
| rozmnožovací orgány zanechala asi rozmnožování vegetativ- 
» mího. Prodělaly-li ostatní rostliny tajnosnubné, nehledě ku 
| jevnosnubným, tak značný rozvoj svých orgánů v době kratší 
než parožnatky, musíme předpokládati, že parožnatky se změ- 


Obr. 21. Chara hispida. 
Přeslen listů prvoklíčku 


Obr. 20. Chara hispida. Přeslen listů Ss prvním přeslenem 
prvoklíčku s prvním přeslenem vlastní vlastní rostliny v jiném 
rostliny a se špičkou prvoklíčku. stadiu vývoje. 


mily již od pradávné doby a v prvoklíčku zachovaly původní 
| pratvar parožnatkový. 

V prvoklíčku parožnatek druhdy spatřovali mnozí cha- 
rologové první generaci, srovnávajíce parožnatky s ostatními 
tajnosnubnými, u nichž lze rozlišiti rodozměnu. Jiní opět 
srovnávali prvoklíček tento s protonematem mechů. Ale 
v obou případech nelze nalézti analogon, jež by se dalo vy- 
světliti nenuceně a správně. Proto nověji Mrcura (l. c. Ra- 
| benhorst. FI. p. 7.) obrátil se proti staršímu názoru ALEX. 


o, 


— 


a 


, 


DO důkladném vyšetření byly to parasitičtí protisti dosud mi ne- 
známého původu. 


70 


19 IX. Dr. Jan Vilhelm: n 
BRAUNA o dvou generacích u parožnatek i proti častému srov- 
návání parožnatek s mechy. Rovněž prý nemají parožnatky 
při klíčení žádné analogon mezi řasami. VELENOVSKÝ (L. ©. 


Obr. 22. Chara hispida. Lis- 


tová uzlinaprvoklíčku v řezu Obr. 23—25. Chara hispida. 
příčném (p pupen, Š. p. špič- Různé zakončení špičky pr- 
ka prvoklíčku, 2. a 3. listy) voklíčkové u téhož druhu. 


Srovn. morf. I. p. 67.) porovnává prvoklíček char k první ose © 
jevnosnubných (na př. oddenek) a vlastní rostlinu co osu 
druhou (na př. nadzemní lodyha). Týž dále praví, že připo- © 


Obr. 26—27. Chara hispida. Uzlina kořínková na prvoklíčku; další 
vývoj její. 


míná zelený prvoklíček a hlavní kořínek klíčící embryo ka- © 
pradin (na př. Ceratopteris) nebo možno ho srovnávati se spo- | 
rogonem mechů s tím rozdílem, že prvoklíček i s definitivní | 
rostlinou představuje nám rostlinu pohlavní a zároveň vý“ | 


Monografická studie o českých parožnatkách. 18 


trusorodnou. S tímto názorem dlužno souhlasiti, neboť u pa- 
rožnatek není vůbec rodozměny jako u mechů a cevnatých 
tajnosnubných, a z pohlavní spory vyroste prvoklíček a z to- 
hoto vlastní rostlina s pohlavními orgány. Generace druhé 
nepohlavní, kterou můžeme sledovati na př. u mechů a cev- 
matých tajnosnubných u parožnatek nemáme a tudíž musíme 
považovatl parožnatkv za nmižší typ Thallophvt než 
mechy.. Generaci druhé mohla by odpovídati odpočívající 
spora. Za to generace první jest u parožnatek při své anato- 
mické jednoduchosti lépe a mohutněji morfologicky vyvinuta 
než u výše organisovaných tajnosnubných. 


Nejlépe vysvitne srovnávání homologických částí na 
přehledné tabulce: 


| PRETEC O HOT YOKO) 
s até 
Parožnatk h Cevnaté 
a Pak Mechy tajnosnubné 
re (prochara) 
vlastní rostlina lodyžka prothallium 
x X 
U Z 
antheridium cystokarp | antheridium  archegonium (antheridium archegonium 
j j : buňka R , buňka ý : buňka 
spermatozoid vaječná spermatozoid vaječná spermatozoid VARNÁ, 
S A oN v% nS y 7 
jádro sporogon zárodek 
tobolka rostlina vlastní 
| výtrusnice 
spora l 
spora 
protonema 


-Z kořínkové uzliny na prvoklíčku dělí se uzlnná buňka 
nejprve ve dvě buňky, jež pak oddělí obvodové buňky, z nichž 
wyrůstají pravidelně kořínková vlákna podobná kořínku hlav- 
nímu nebo někdy prvoklíček právě tak jako z jádra. 

Poněvadž prvoklíček parožnatek není totožný s prvo- 
klíčkem cevnatých tajnosnubných ani s protonematem mechů, 
Zasluhuje zvláštního pojmenování prochara. 


BAKVoH kov (C 112010) 


Z vyklíčeného jádra první kořenová buňka vyrůstá 


svisle nebo šikmo dolů vedle prvoklíčku ve vlákno kořenové 


14 IY. Dr. Jan Vilhelm: 


nezelené, jež dalším dělením vyvinuje se v silnější kořínek a. 
slabší postranní kořínky. 

Tyto útvary kořínkové liší se od prvoklíčku již na první 
pohled zbarvením postrádajíce chlorophyllu vůbec, pak smě- 
rem vzrůstu a zvláštním dělením vláknitých buněk, jejichž 
přehrádky nejsou ve vlákně příčné, nýbrž podoby SŠ a jsou 
skoro k stěnám rovnoběžné. A. BRAUx přirovnával tyto ku 
dvěma nohám, jež svými chodidly obráceně byly k sobě polo- 

28. 29. ženy. Na špičce takového chodidla! 
vzadu ležící částky buňky vzniká, 
dalším dělením buněk dělící se u- 
zhna, ze které postranní slabší ko- 
řínková vlákna vyrůstají a podobně 
se rozvětvují jako vlákno hlavního 
kořínku. Totéž zjistil jsem u všech. 
pozorovaných prvoklíčků souhlasně,. 
jak již GTIESENHAGEN (1. c. Untersu- 
chungen úiber die Characeen, Še-' 
par. p. 7.) uvádí u Chara aspera a 
tím opravuje tvrzení MicuzLovo (L c. 
Rabenh. Fl. p. 9.),že z hoření buňky: 
odpovídající patě chodidla vyrůstají 
postranní kořínky. Z jádra vyrůstá! 
mnohdy nejen prvoklíček a hlavní ko- 
řínek, nýbrž i pozorovati můžeme častěji, že z uzliny kořínko- 
vé na prvoklíčku mimo vlákna kořínková ještě jeden prvoklí-! 
ček se vyvine, z jádra pak rovněž vedle nejčastěji jednoho nor- 
málního prvoklíčku vyroste ještě druhý a z téže uzliny pak 
často vyvinují se ještě 2—3 kořínková vlákna obyčejně slabší 
než hlavní kořínek. Totéž udává také Dr Bapv (l. c. Zur Ker' 
mungsgeschichte der Characeen). Tyto útvary vyvinují se 
zpravidla pozvolněji a bývají ve vzrůstu opozděny proti pom | 
klíčku a kořínku hlavnímu. 

Zvláštní útvary na kořínku možno pozorovati u jistý 
druhů, jež objevujíce se pravidelně i v určité podobě jsou dů- 
ležitým znakem pro rozlišení systematické. Jsou to zvláště 
t. zv. bambulky (hlízky) na podzim se vyskytující u druhů, 
v one rostoucích (Chara aspera, hispida, delicatula F. bu- 
bifera). Z těchto bambulek mohou se rostliny podobně jako! 


Obr. 28—29. Chara hispi- 
da. Vznik uzliny na hlav- 
ním kořínku. 


Monografická studie o českých parožnatkách. 15 


z jader v následující vegetační periodě vegetativně rozmnožo- 
vati. Podrobněji prostudoval GTESENHAGEN bambulky u Chara 
úspera a jiných druhů (1. c. Untersuchungen p. 63—73.) a j. 
Bambulky obyčejně bílé tvaru kulovitého jsou naplněny 
v zimě velkým množstvím škrobových zrnek, jež dle vyše- 
tření GTESENHAGENOVÝCH ve všech případech jím ohledaných 
musí býti pokládány za modifikace nebo metamorfosy, urči- 
tých vegetativních orgánů. Obzvláštní tvar tvoří bambulky u 
| Polypellopsis stelligera, u kteréž vznikají krásné hvězdicovité 
útvary, jejichž složení a význam byl rovněž (GIESENHAGENEM 
objasněn. 


Z bambulek tvořících se na kořínkových vláknech rovněž 
'1z napuchlých doleních lodyžních uzlin obsahujících množ- 
| ství zásobních látek, zejména škrobových zrnek, n druhů pře- 
| zimujících vyvinují se podobné útvary prvoklíčkům, rozlišené 
| PRINGSHEIMEM (1 c. Ueber die Vorkeime ete.) větevné prvo- 
„klíčky (Zweigvorkeime) a nahonohé větve (nacktfůssige 
| Zweige). 

Kořínková vlákna nelze ovšem srovnávati morfologický 
s kořeny cevnatých rostlin, nýbrž jen s jejich funkcí fysio- 
logickou (přijímání potravy) a mechanickou (upevnění rost- 
"my na dně vod). Pro systematiku nemají významu, neboť 
(jsou stejně jednoduše organisovány a nelze jich upotřebiti 
(k rozhšení druhů. Může se souditi z jejich stejného tvaru 
(m všech forem parožnatek, že uchovaly se v původní podobě 
Z pratvaru parožnatek. 


| Vrcholová buňka v uzlině prvoklíčkové, jež představuje 
(vzrůstní bod, svým neobmezeným dělením dává vznik buň- 
kám, z nichž později veškerá rostlina (osa druhá) vytvoří 
„všechny své části. Tato vrcholová buňka (V) má podobu vv- 
'pouklou a po vytvoření primitivních listů uzliny prvoklíčkové 
„dělí se ve dvě buňky (mladou vrcholovou 7 a spodní 9). 
Spodní odděluje dolů opět rovnovážnými přehrádkami dvě 
Iterčovité buňky, z nichž dolení (i) nedělící se dále, vzrůstá 
'do délky a nazývá se článkovou a svrchní (k) uzlinnou. Člán- 
kové (internodialní) buňky náleží u některých druhů k nej- 


C. Lodyha alisty. 


16 IT. Dr. Jan Vilhelm: 


větším buňkám v rostlinstvu vůbec, neboť bývají 45—2 mm. 
v průměru a dosahují délky 2? al Uzlinná (nodiální) dělí | 
se ve dvě buňky, jež oddělí dále obvodové buňky, z nichž, 
zase dalším dělením vznikají listv, okornatění, palistový vě- ' 
nec a pravidelné větve v úžlabí listů, případně i nahonohé / 
větve a větevní prvoklíčky. Poněvadž vzrůst buněk uzlim-| 
ných jest velice rychlý, jest přesné pozorování jednoty ím | 
buněk se dělících v uzlině dosti obtížné. | 
Přesnější anatomii pupenu a uzlin, jako 1 jiné podrob- 
nosti anatomické o okornatění a listech, podali zvláště G1E-. 
SENHAGEN, A. ERxsT a z jeho školy ještě KuczEwsxgr, Now- 
WEILER, ARTHUR MŮLLER, ADoLF WirT a Čtha. SLurrER. (8 
GIESENHAGENEM (1. c. Untersuchungen ete., p. 59) sta-. 
noven zákon vzrůstu pupenu parožnatkového, od něhož ne-. 
jsou dosud výjimky, tímto vzorcem: 


V= (v + 9 
= db 55 o 


ným buněčným dělením 


(O DN 


Vyvinutí celého pupenu z původní vrcholové buňky F' 
lze pak vyjádřiti vzorcem: 


(= [v -F (n l n) - (kn = in) = ..... zm (k r U) lm (k == a. 


Všeobecně platný zákon o dělení pupenových uzlin pa- 
rožnatek stanovil GIESENHAGEN tímto výrazem: 


K= w+hi 
= (er-+u-Hux-+ <. -Fusn—1) E (el-Fua-FW <.. -Fila 


při čemž Ar a hl jsou druhotné uzlinné buňky, v něž se roz-' 
dělí původní uzlinná buňka, z nichž v uzlině dalším dělením | 
vznikají obvodové buňky, označené u, u atd. Z těchto| 
buněk později vyvinují se listy, okornatění lodyžní, palistový 
věnec, pravidelné, větve úžlabní; cr a cl jsou zbytky druhot-' 
ných uzlinných buněk po oddělení buněk z jejich obvodu. © 


Monografická studie o českých parožnatkách. jun 


Zákon o dělení pupenových uzlin může býti vyjádřen 
(jimak uspořádaným vzorcem: 


= (cr = cl) (u — 4 - PTÁ- Un). 


Tak zvané listy parožnatek bývaly také nazývány vět- 
 vemi přeslenovými (ramuli, folia nebo paprsky). V mnohých 
| vztazích podobají se lodyze, ale také od ní se značně různí. 
| Vyvinují se z obvodových buněk uzliny lodyžní (u4, u, atd.) 
'a tvoří přeslen kolem ní. Počet těchto listů bývá velice roz- 
| manitý i u téhož druhu nebývá stálý, 6—15, často jen 7—8 
(listů v jednom přeslenu. U Charace bývá jejich počet větší 
„než u Něřellaceí, ale tu také počet pro jednotlvé druhy stá- 
(lejší. Listy vyvinují se směrem basipetalním (na rozdíl od 
lodyh) a mají ukončený vzrůst. Buňky listu vzniklé z vrcho- 
"lové buňky listové (v“) jsou jako u lodyhy střídavě článkové 
(i) a uzlinné (k). 

Počet článků listu jest podle druhů dosti stálý, ale často 
na témže individuu nalezneme četné odchylky; na listech u 
| Mitell bývá obyčejně 2—5, u Char T—10 článků. Poslední 
(jedna nebo více buněk listových nedělí se v článkovou a uzlin- 
nou, takže uzlinné tu scházejí a článkové jsou jedna vedle 
druhé; nazývají se dohromady pak konečným článkem li- 
| stovým. Buňky článkové listu se dále nerozmnožují jako u 
„rodu Chara mají také okornatění na listech, jež vzniká z bu- 
něk, a z nich pak vyvinují se lístky (foliola) někdy i zvané 
(postranními nebo paprsky druhého stupně. Některé druhy 
rodu Chara mají také okornatění na listech, jež vzniká z bu- 
něk basilární uzliny lístkové. Poslední buňky listu bez uzlin 
| bývají skoro vždy neokornatěné. 
| Lístky u rodu Chara jsou vždy jednobuněčné a menší 
„mež listy, i počet jejich v uzlině bývá skrovnější než listů 
| Y přeslenu. U některých druhů bývají stejné délky (Chara 
| oamescens ), jindy jsou nestejně dlouhé a pravidelně na vnitř- 
„mí straně listu k lodyze obrácené vyznačují se větší délkou 
(CX. intermedia). U jiných druhů zase na vnější straně listu 
zakrňují a jeví se jen jako mírně vyklenuté bradavky (Ch. 
| foetida). V sterilních uzlinách lístkových nejčastěji nebý- 
„vají vůbec vyvinuty (na př. sterilní Ch. fragihs). Délka 
(lístků u některých druhů dle lokalit nebývá měnlivá a proto 
9 


i 


i 


z 


18 i II. Dr. Jan Vilhelm: 


dle délky lístků pak rozlišují se u některých druhů stálé formy, 
(Ch. fragilis, foetida, contraria), u jiných však druhů na téže 
rostlině délka v různých přeslenech jest rozličná a nelze v 
těchto druhů použíti tohoto znaku k stanovení forem. 

Lístky u rodu Nitella mívají méně článků a jsou poně-, 
kud jinak rozčleněny. U oddělení Monarthrodactylae bývají 
listy jen jednou dělené a mají toliko jen jednu lístkovou uz- 
lnu, 133 lístky jsou jednobuněčné. U oddělení Diarthro-- 
dactylae jsou listy vícekrát vidličnatě dělené (1—3 uzliny) a 
konečné lístky 2—Sbuněčné. List prvního stupně vytvoří z. 
uzliny 3—4 lístky v přeslenu, jež opětně ještě třeba dvakrát. 
podobně se rozčleňují. Sterilní listy nejčastěji jsou u Nitell| 
jednoduché a nedělené do druhého a třetího stupně, kdežto. 
v plodonosných přeslenech listy jsou vždy hojněji rozvětvené.. 

U rodu Tolypella mívají sty více článků, jsou buď ne- 
dělené, jednoduché a bez článků (T. glomerata) nebo vícekrát. 
dělené t. j. lístky mají zase uzliny, z nich pak vznikají lístky | 
druhého stupně (T. prohfera). 

Vývoj listu všeobecně dá se znázorniti těmito vzorci: 


u=sv"+7 
= Mel: | 


Z lodyžních uzlin v úžlabí prvního někdy i druhého l- 
Vostu (u Nitell) vyrůstají pravidelné větve, jež jsou rovnocenny. 
v celém svém dalším vývoji lodyhám. Z basilární uzlinné, 
buňky listu oddělí se na vnitřní straně buňka, jež má vzrůst. 
jako vrcholová buňka lodyhy: Těmito větvemi stávají se rost-| 
lhny často hustě křovité. 

Palistový věnec u našich parožnatek rodu Chara vysky-' 
tuje se buď jednoduchý (Haplostephanae) nebo dvojitý (Di 
plostephamae); výminečně trojitý (Chara ceratophylla) a jest. 
složen z jednobuněčných lístků klínovitého tvaru, jichž bývá. 
u jednoduchého věnce stejný počet jako listů v přeslenu a U | 
dvojitého dvojnásobný. U jednoduchého věnce jsou palisty! 
střídavé s listy přeslenu a vzhůru jako listy obrácené, u dvo-( 
jitého věnce hoření palisty směřují vzhůru, doleního kruhu| 
pak dolů jsou k lodyze sehnuty a bývají vždy dva páry pod | 
jedním listem. Při trojitém věnci prostřední kruh mívá jen | 
palisty nepatrně vyvinuté, jen jako malé hrboulky málo vý- 


Monografická studie o českých parožnatkách. 19 


čnívající. Palistový věnec jest důležitým znakem systemati- 
čkým a u druhů některých vyskytují se stálé zvláštní formy 
s mohutně vyvinutým nebo zakrnělým palistovým věncem. 
Vývoj tohoto palistového věnce vyšetřovala v poslední době 
škola Ernstova a soudí souhlasně, že nutno pohlížeti na 
palisty jako na listy rovnocenné korovým lalokům, poněvadž 
jejich původ hledati dlužno v obvodových buňkách uzliny li- 
stové. Hoření palist vyrostl z vrcholové buňky (označované 
07) a může býti označen jako lístek 2. stupně, dolení palist 
rovnal by se lístku 3. stupně, jehož původ jest stejný jako 
korových laloků z obvodové buňky uzliny, buňky označo- 
vané u",. 


Okornatění lodyhy a listů vyskytuje se u většiny druhů 
rodu Chara a jest důležitým systematickým znakem. k rozli- 
šení druhů. Jest to zvláštní obal buněčný (kůra) kolem člán- 
ků lodyh a listů. Buňky okornatění jsou dvoje, jedny dlouhé, 
protáhlé odpovídající článkovým buňkám, druhé krátké, hra- 
naté neb kulovité odpovídající uzlinným buňkám, na nichž 
u některých druhů nebo forem vyrůstá jeden nebo více jedno- 
buněčných ostnů, palistům nebo lístkům podobných. 


Lodyžní okornatění vzniká v basilární uzhně listů. 
Z každé lodyžní uzliny (mimo prvního listu) rostou na obě 
strany tyto korové laloky jeden směrem vzhůru k přeslenu 
nejblíže vyššímu, druhý zase dolů k přeslenu dolejšímu. Tím 
se stává, že se setkají asi uprostřed článku lodyžního dvoje 
proti sobě rostoucí laloky, jež do sebe střídavě zapadnou. Po- 
čet korových laloků, jež proti sobě rostou, jest nestejný a pod- 
míněn různým počtem listů v sousedních přeslench, mimo to 
1 zmenšen bývá pravidelnými větvemi. Tyto nepravidelnosti 
nepůsobí však na celkové okornatění lodyhy a nevzniká při 
setkání se korových laloků skoro nikdy žádná mezera. Buňky 
článkové v okornatění lodyhy jsou rourkovité, protáhlé a dále 
se nemnoží, kdežto s nimi se střídající uzlinné rozdělují se u 
oddělení Charae triplostichae ve tři buňky, z mcehž prostřední 
jest malá a spojuje dvě dlouhé buňky článkové, s nimiž tvoří 
ft. zvy. hlavní žebro. Dvě postranní buňky vzniklé z uzlinné 
buňky při vzrůstu lodyžního článku rovněž se protahují a 
Vsunou se mezi původní článkové buňky. Asi uprostřed člán- 


2) IE. Dr. Jan Vilhelm: 


kové buňky hlavního žebra stýkají se tyto dvě buňky a v sou-. 


vislosti tvoří t. zv. vedlejší žebra. Počet všech žeber v okor 
natění bývá větší než dvojnásobný počet listů v přeslenu a 
menší než trojnásobný. U oddělení Charae diplostichae zasá- 
hují do sebe vždy dvě vedle sebe ležící žebra vedlejší a vytvoří 
jen jedno vedlejší žebro mezi dvěma hlavními, počet pak všech 
žeber v okornatění bývá asi dvojnásobný počtu listů v pře- 
slenu. V oddělení Charae haplostichae postranní buňky 
vzniklé z uzlinné zakrňují, takže vedlejší žebra se nevyvinují 
a počet všech žeber odpovídá přiblžně počtu listu v přeslenu. 


Žebra hlavní a vedlejší mohou býti asi stejně tlustá (Ch. fra- 
gilis) nebo hlavní žebra vynikají jako hrany nad vedlejší, jež © 


jsou jako rýhy (Charae tylacanthae), nebo konečně naopak | 
hlavní žebra jsou vpadlá a vedlejší vyniklá (Charae aulacan- 


thae). Poměry tyto žeber na okornatění zavedené A. BRAu- © 


NEM a LEONHARDIM jsou dodnes důležitými rozlišovacími 
znaky v systematice parožnatek. Přihlíží-li se ke skutečnosti 
při zpracování rozsáhlejšího materiálu, jeví se často četné ne- 


pravidelnosti a zvláště na sušených rostlinách nesnadno dají © 


se pravé poměry okornatění vyšetřiti, neboť sesýcháním 1 l- 
sováním mění se poloha žeber. Inkrustace vápnem vadí také 
k rychlé orientaci a tu nutno odstraniti tuto kyselinou. Poně- 
vadž dosud neznáme lepších a markantnějších znaků při roz- 
lišování druhů rodu Chara, proto rozdělení BRavvovo má 
i pro nynější systematiku značný význam. : 

Uzlinná buňka hlavního žebra na okornatění vyvine 


dalším dělením u některých druhů nejen vedlejší žebra, nýbrž © 


dělí se ještě rovnoběžnou přehrádkou k povrchu lodyhy a 
vnější pak buňka vystupuje nad uzlinnou původní buňkou 
jako hrboulek nebo bradavka, nebo jednobuněčný osten různé 
velikosti podobný lístkům palistového věnce nebo lístkům 
v uzlinách listu. Takový osten bývá jen jeden nebo jich více 
pohromadě v chomáčkách nejčastěji pak 2—3, zřídka více. 
Dle těchto ostnů poznají se snadno hlavní žebra. I směr těchto 
ostnů, jsou-li delší, jest zajímavý, neboť dle směru vzrůstu 
okornatění bývají namířeny buď dolů neb vzhůru. U některých 
druhů jsou ostny, zvláště jejich tvar a množství charakteri- 
stickým stálým znakem druhovým. Velikost, zvláště rozměr 
délky bývá však pro stálé formy u většiny druhů také kon- 


TE LL 


a 


Monografická studie o českých parožnatkách. 21 


. stantním, jindy u forem jen vzrůstových však proměnlivým 
: (Ch. hispida.) 

Laloky okornatění jsou tedy morfologicky homologické 
listům v přeslenu, tvoříce jako tyto střídavě článkovou a uz- 
linnou buňku, z které vyrůstají útvary lístkům podobné. 

Někdy roste okornatění rychleji než článek lodyžní a tu 
se okornatění uvolňuje a kličkovitě zkroutí a zprohýbá. Zvlá- 
ště tento úkaz se vyskytuje u Chara hispida zhusta na starších 
mdividuích. U některých druhů tento zjev jest však typickým 
pro určitou formu a ji charakterisující (Ch. fragils f. pseuda- 
cantha). 

Podobně jako na lodyžních článcích, tak 1 na listech 

nacházíme těsně přilehlé okornatění, jež jest podstatně stejné 
jako na lodyhách. Všeobecně možno pozorovati, že při dalším 
rozčleňování vždy více ubývá složitosti u parožnatky a právě 
tak kornatění listu jest jednodušší, složené jen z jedno- 
. duchých, protáhlých buněk, jež z protilehlých uzlin lístko- 
vých proti sobě vzrostou. Uzlinné buňky na okornatění listů 
| nejsou vyvinuty. Buňky okornatění listového vznikají z ba- 
: silární uzliny lístkové. 
Uzlinné buňky listu jsou kulaté, terčovité a netvoří jako 
| w lodyžních uzlinách ve středu dvě buňky, nýbrž zůstává 
| uprostřed jen jedna (u), jež oddělivši několik málo obvodo- 
| vých buněk dále se již nedělí (c"). Vyjádřeno vzorcem: 


k! = Ci = dne 


Tyto obvodové buňky (w) dělí se v článkové a uzlinné 
| dle vzorce: 


uv + Jď. 


Buňka v" vzroste přímo v t. zv. lístek, nebo je-li tento 
zakrnělý v bradavkovitou buňku (u některých druhů zvláště 
| ma straně vnější). Buňka g'“ dělí se opětně v uzlinnou a člán- 
| kovou dle vzorce: 


g=k +ťV. 
První článková buňka lístku 7“ zůstává v uzlině lístkové 
| skryta a dále se nedělí, kdežto buňky basilární uzliny lístkové 
' k" vytvoří po 4 obvodových buňkách (u), jež netvoří uza- 


22 ; IT. Dr. Jan Vilhelm: 


vřený kruh kolem zbytku původní buňky (c“), z které. 
vznikly. Tyto buňky wu“ vyrůstají vždy 2 vzhůru a 2 dolů 
jako buňky okornatění listového.*) 


Obr. 30. Chara hispida z tůně podle sev. dráhy u Všetat. Napuchlé 
uzliny lodyžní a bambulky na lodyze a rhizoidech. 


Okornatění listů jest typické pro určité druhy rodu 
Chara, podobně při jistých formách počet článků okornatě- 
ných na listech bývá stálý. Výminkou z českých parožnatek 
jest Chara Braumii nemající vůbec žádného okornatění na. 

+) Příslušné obrázky mnohokráte opakované u různých druhů 
jsou v pracích GIESENHAGENOVÝCH a dissertacích školy ERNSTOVY. 


Monografická studie o českých parožnatkách. 23 
Jistech a lodyhách. Zvláštním také zjevem jest nepravidelné 
okornatění listů u řady forem paragymnophyllae druhu 
Chara foetida, Ch. gymnophylla, Ch. Hippelhkana atd. 
—— Okornatění lodyh a listů u parožnatek sesiluje a stužuje 
„rostlinu a tak chrání před zhoubnými vlivy mechanickými. 
| Na podzim vytrvalé parožnatky shromažďují zásobní 
látky (na př. škrob a j.) v buňkách lodyžních uzlin nebo 
(v rhizoidech. Z takových pak uzlin na jaře z úžlabí přesleno- 
„vitých listů vyrůstají PRINGSHEIMEM popsané větve dvojího 
druhu, jež rozmnožují rostliny vegetativním způsobem. Prv- 
ním druhem jsou t. zv. nahonohé větve, jež vznikají z hbo- 
„volných buněk uzliny lodyžní jako oeme větve, jimž však 
(schází zcela nebo částečně okornatění. Je-li však vyvinuto, tů 
(laloky korové nespojují se a neobalují článek, nýbrž ne- 
(srostlé rostou volně odehylujíce se od lodyhy jako listy. Druhý 
druh jsou větevní prvoklíčky, jež celkem podobají se klíčící 
rosthnce z jádra, vyrůstajíce však také ze starých lodyžních 
užlin nebo z bambulek, rhizoidových kloubů, rhizoidových 


úzhn prvoklíčku atd. 
| 


PW Rozmnožovaciustroje. 
l 
| Pohlavní rozmnožovací ústroje samčí (antheridium) a 
samičí (sporogon, oogonium, sporophyada, cystokarp) jsou 
svým tvarem 1 funkcí ostře rozlišené. Antheridie celkem 
wu všech druhů jsou si podobné, liší se jen velikostí, cysto- 
(kárpy jsou však poněkud odchylné zvláště u obou čeledí i čá- 
stečně u jednotlivých druhů. Všeobecně nacházejí se rozmno- 
(žovací ústroje na uzlinách listů nebo na dalším jejich rozčle- 
(nění — lístcích — mnohdy do více stupňů provedeném. U Wi- 
tell zastupuje antheridinm jaksi konečný segment listu nebo 
lístku, neboť vyrůstá terminálně a má kolem sebe vidličnaté 
lístky, eystokarpy (1I—5) jsou tu pak pod antheridiem smě- 
„řmjíce korunkou dolů. Podobně u Tolypell jsou antheridie ter- 
minálně umístěny na lístcích nejdolejší uzliny listu. v úžlabí 
listů a na přídatných listech vyrůstajících z basilární uzliny 
listové, cystokarpy pak kolem obklopují antheridium. Opačný 
poměr v postavení těchto ústrojů jest u Char. Anthe- 
b jsou na vnitřní straně uzlin listových na místě lístků a 


| 


24 LOM Jam Valik 


nad nimi jsou pak cystokarpy v úžlabí lístků, obyčejně v jedné 
uzlině vždy po jednom antheridiu a cystokarpu, zřídka jich, 
bývá po dvou, vzácně pak více. | 


Na obou ústrojích rozmnožovacích možno pozorovati | 
analogon jejich vývoje s vývojem vegetativních částí rost | 
t.j. v buňky článkové a uzlinné dle vzorců: 


VW=1+g, g=k+1 


Antheridie jeví se jako krásně červené kuličky (u druhů 
oddělení Nitellae Gleocarpae jsou obaleny jemným rosolem),. 
na povrchu rozdělené pravidelně v štítkovité sfericky vy- | 
pouklé oktanty, na svrchní straně ozdobně rýhované (valvu- 
lae, scuta), vespod pak ve středu protažené v podobě rukovět | 
(manubrium), na které sedí buňka zvaná hlavička (capitu-( 
lum). Z této t. zv. hlavičky vyvine se 4—6 hlaviček druhot- | 
ných, z nichž každá má 3—5 buněk končících v tenké vla-! 
kénko. V buňkách těchto vlakének se tvoří spermatozoidy, jež 
složeny jsou ze spirálně stočeného těla a ze dvou dlouhých 
brv vynikajících z předního zúženého konce. Z jednoho am- | 
theridia  vyvinuje se asi 30.000—40.000 — spermatozoidů. 
ÚŮ dvoudomých druhů bývají. antheridie o něco větší než 
u jednodomých. 

Cystokarpy vyvinují se z různých buněk, na př. u Char 
z první buňky basilární uzliny antheridiové u jednodomých | 
druhů, u dvoudomých pak z buňky basilární uzliny ma 
vnitřní straně listové stojícího lístku, u Tolypell z různých | 
buněk uzliny antheridiové nebo listové, u Nětell bývají lístky 
postranní přeměněny v cystokarpy. Buňky tyto vytvoří si. 
vlastní uzlinu, t. zv. basilární cysťokarpovou. Buňka, z které | 
vyrůstá cystokarp, dělí se ve dvě buňky. Dolení často skrytá | 
odpovídající článkové nazývá se stopkou, kdežto hoření, rov- 
nající se uzlinné oddělí na svém obvodě 5 buněk tvořících po- © 
zději její obal (sporostegium). Konečná buňka třetí jest pra- 
vou vajíčkovou, jež jest z počátku holá, později obroste ji pět 
obalných buněk. Vajíčková buňka (vlastní oogonium) oddělí 
u Char a Tolypell jednu, u Nitell 3 buňky, jež vzrůstem změní © 
polohu a jsou pak v jiné poloze než jakou měly na počátku a 
proto nazvány byly A.  BRAUNEm. obratními buňkami 


Monografická studie o českých parožnatkách. 25. 
(Wendungszelien). Goerz (I. c. Bot. Zeit. 1599) považuje je 
za zbytky archegonia. GOEBEL (1. c. Flora, 1902, 90. p. 282— 
293) popírá t. zv. BRAUNŮV »obrat« ve vzrůstu těchto 3 ste- 
rilmích buněk v oogoniu a soudí o nich, že mají pravděpo- 
dobně výživně physiologický význam. Také s GOETZOVÝM vý- 
kladem GOEBEL nesouhlasí. Buňky obalné jsou později spirá- 
lovitě zdola nahoru ztočeny v pravo a tvoří souvislý obal po- 
zdější spory. Na svém konei dle čeledí oddělí u Characeí 
jednu, u N?řellaceí dvě buňky, jež dohromady pak tvoří ko- 
runku (coronula). Dle počtu buněk jest korunka u Characeí 
pětibuněčná, u Nitellaceí desítibuněčná, což jest nejdůležitěj- 
ším znakem rozlišovacím obou skupin. Korunka buď po do- 
zrání oogonia odpadne nebo vytvoří se pod ní štěrbiny, kte- 
rými vniknou spermatozoidy k vajíčkové buňce. Tvar a veli- 
kost korunky u některých druhů jest důležitým znakem sv- 
stematickým. Oplození parožnatek první vysvěthl DE Bary 
(L c. Monatsber. der berl. Akad., 1571). Blána buněčná obal- 
ných buněk stloustne, stvrdne na vnitřní straně a zbarví se 
do temna, srůstajíc s úrodněnou buňkou vaječnou v t. zv. já- 
dro. Vnější část blány buněčné obalných buněk je průhledná,, 
tenká a v čas zralosti jádra se rozpadá. © Dřívější názor 
0 zdřevnatění obalu jádra vyvrácen byl N. NORDSTEDTEM (L. c. 
De algis et Characeis, 1899), jenž nalezl zde jen korek (sube- 
rim) a kyselinu křemičitou, a pak OVERTONEM (L. c. Bot. Cen- 
tralbl., 1590, 44) prokázáno, že tento obal jádra má vlastnosti 
skutikularisované, zkorkovatěné blány buněčné. 

Tvar, velikost a barva jádra jsou při rozlišování jinak 
st podobných druhů často dobrým znakem systematickým. 
Barva jádra bývá červená, hnědá nebo černá v různých od- 
stínech, vždy pro druhy význačná. Jádro jest hladké nebo 
mívá spirálovitě stočených 5—16 lišten. Počet jejich závisí 
od počtu závitů obalných buněk. U některých druhů srůstá 
přiléhající stluštělá blána buňky nalézající se na spodu jádra 
a tvoří po rozpadnutí hrany na dolením konci jádra a po- 
dobně i stluštění přilehlých buněk na hořením konci zane- 
chává jádru podobu často trnovitou. Jádro u některých druhů 
mívá ještě zvláštní vápenný plášť, jenž tvoří se v buňkách 
obalných a jest tvaru dutého válce nebo koule dole otevřené, 
což jest nejlépe zachováno na fossilních zbytcích. "Tento vá- 


26 TE. Dr. Jan Vilhelm: 


penný plášť jest odlišný od vnější inkrustace vápenné, nevy- 
skytuje se u Nětell, Tolypell a Chara Braunu. l! 

Pravá parthenogenese dokázána u Chara canescens At.| 
BRAUNEM již r. 1856 a později DE BaRvm (1875), MrcuLou. 
a jinými znovu potvrzena. Z neoplozených cystokarpů vyviEl 
nují se u tohoto druhu vesměs klíčivá jádra. 

Některé druhy parožnatek, tak zvláště Nitell i Char, bý-* 
vají protandrické a tu snadno při skrovném materialu může. 
vzůiknouti omyl tím, že dvoudomý druh pokládá se za jedno- 
domý. 

Jádra parožnatek zachovají, jak již bylo mnohokráte 
dokázáno, klíčivost po několik let. 


Mimo jiné zajímavosti můžeme pozorovati v buňkách | 
parožnatek zvláštní zjev životní, kroužení plasmy, jež první! 


zaznamenal BoNAVENTURA ČonRrTI (1774). 


040 Í | Později AGARDH vytkl 8 zákonů o tomto. 
00909 G kroužení a podrobněji vše prozkoumal A. 
úno © O 2 BRaux (I. c. Ber. d. berl. Akad., 1852). 
P) j Plasma nekrouží v buňkách množících se, 


00 0% 
6 0 U „ . S 
Dnů 0 M l) vrcholových, zakrsalých, se zásobními lát- | 


110000 kami a v antheridiích. Pohyb nejlépe se. 
00009 ž dá sledovati v dlouhých článcích lodyžních 


k oje 08 listových u Niřell a u neinkrustovaných © 
"ooo ©, | Char, zvláště pak na klíčících a mladých 
408 © sj o rostlinách; pohyb plasmy a jeho rychlost 
Do podmíněn jest vlivy světelnými a klima- 

tickými. V pohyblivé plasmě pluje velké | 


009 Ó 27 množství zvláštních tělísek, jež už v prvo- 
000 klíčkových buňkách jsou hojné. Tato tě- 
190 | líska snažil se OVERTON vyšetřiti mikro- © 
Ů skopicky a chemicky, ale o pravé podstatě © 


Obr. 31. Chara foe- Jejich se nepřesvědčil. Na procharách Ch. 
tida z tůně u Vše- foetida pozoroval jsem v proudící plasmě | 
tat. Tělíska plo- četná zvláštní bezbarvá tělíska, jejichž | 
voucí v protoplas- tygr byl nepravidelný, podlouhle vejčitý 
E kod nk nebo lahvicovitý nebo měsíčkovitý. Tato 
pod přeslenem li- plovoucí tělíska často byla spojena 20 
stovým. těsně vedle sebe do malých skupin. 


Monografická studie o českých parožnatkách. 27 
| 2. Část literárně historická. 


V přehledech mm jednajisích. 0) o ln 
kpo E to E idagém typu erokomhoní rostlinstva. Již 
(BiscHorr (Die kryptogamische Gewáchse, 1828) podal vše, 
„co bylo od nejstarších dob zachováno vé spisech o charách, 
rovněž 1 pozdější monografové probrali kriticky známou jim. 
literaturu. Tak ku př. ALEx. BRAUN (v Cohnově Kryptogam. 
(RL von Schlesien, 1876), P. Svpow (Die bisher bekannten 
| Characeen, 1882), NoRpsTEDT-BRAUN  (Fragmente 
einer he der Characeen, 1882), MiGuLAa (v Raben- 
 horstově Kryptog. Hl., 1990), L. Joz (Characeen v Kryptog. 
FL der Mark Opole dne 1905), J. VILHELM (Systematický 
význam parožnatek atd., 1903). Mimo to i v jiných pojedná- 
k o parožnatkách A lenene posouzení literatury z doby 


předchozí. 


V posledních 26t1 letech převážně studovány byly parož- 
„matky anatomicky a konány s uměle pěstovanými četné po- 
(kusy. Zjištěno karyokinetické dělení jader ve všech buňkách 
„schopných dělení. Dělením jádra u parožnatek zvláště zabý- 
(vali se P. SCHOTTLAENDER (Beitráge zur Kenntnis des Zell- 
'kermes und der Sexualzellen bei Kryptogamen, 1892), 
10. KarsER (Úber Kernteilung der Characeen, 1896), B. Drp- 
skI (Weitere Beobachtungen an Ch. fragilis Desv., 1898) a 
p STRASBURGER (Einiges úber Characeen und Amitose, 1908), 
„zvláště pak vývody posledního jsou pozoruhodné, neboť soudí 
(mimo jiné, že nynější chary měly své předky řasám podobné, 
„jejichž nynější zástupci jsou posledními v řadě a jejich phylo- 
|ABtický vývoj sotva byl kratší než řady, kterou zakončeny 
„Jsou Bryophyta. Jejich karyokinese jest spíše podobna vyš- 
k rostlinám než řasám a schází prý jim centrosomy. Při 
bo jader nalezl vždy 15 chromosomů, kdežto DEBSKrT udá- 
vá 24, GoETz pak 16-—18. Jiní sledovali dále vnitřní obsah 
v buňkách parožnatek tak ku př. E. OVERTON (Beitráge zur 
Histologie und Physiologie der Characeen, 1890) snažil se 
:zejména vysvětliti povahu t. zv. ostnatých kuliček a průhled- 
náýjeh bublinek v protoplasmě a srovnati je s aleuronovými 
hi Důležitým jest jeho poukaz, že spory nemají dřevnatý 


28 II. Dr. Jan Vilhelm: 


obal, jak dříve DE BaRv (Zur Keimungsgeschichte der Cha- 
ren, 1875) udával a po něm přejali do svých spisů ostatní 
1 MrauLa, nýbrž obal jádra má vlastnosti skutikularisované 
a zkorkovatěné blány buněčné. O pohybu protoplasmy vyšly! 
dvě práce: G. HORMANNA (Studien ber die Protoplasma- 
stróme bei den Characeen, 1898) a W. KůnvE-Ho (Bedeutung 
des Sauerstoffs fůr die vitale Bewegung, 18397 a 1898). O tvaru 
a vývoji rozmnožovacích orgánů pojednali ve svých pracích: 
SCHOTTLAENDER (pojednání v předu uvedené), W1. BĚLAJjEv 
(Belajeff) (Úber Bau und Emtwickelung der Antherozoiden,' 
1892 rusky a ve »Hlora« 1894), jehož výsledky o složení, tvaru: 
a vývoji spermatozoidu Char a Nitell mohou býti velmi dů- 
ležitými pro srovnávací studia kryptogamů, L. Kvy (Messun-! 
gen der Membranfaltungen in den Schildern der Antheri- 
diums von Chara fragilis, 1893), R. FRAxzé (Úber die fei-. 
nere Struktur der Spermatozoen von Chara fragilis, 1893), 
MorriER (Development of the Spermatozoid in Chara, 1904), 
G. GoETz (Entwickelung der Eiknospe bei den Charen, 1899), 
jenž pokusil se i mimo prozkoumání samičích orgánů o Vy- 
světlení významu parožnatek v přirozené soustavě a dospěl i 
k přesvědčení, že tyto jest považovati za Pbycobrya, dále 
A. ERxsr (Úber Pseudo-Hermafroditismus und andere Miss- 
bildungen der Oogonien bei Nitella syncarpa, 1901), K. GoE-| 
BEL (Morphologische und, biologische Bemerkungen, Homo-' 
logien in der Entwickelung mánnlicher und weiblicher Ge- 
schlechtsorgane, 1902). 

Zajímavé pokusy s parožnatkami provedl zvláště Jom.. 
RicuTER (Úber Reaktionen der Characeen auf áuBere Bin- 
flůsse, 1894), jenž vyšetřil poměry vzrůstové, podmínky vzni- 
ku nahonohých větví a větevních prvoklíčků, zkoušel geo-' 
tropismus a heliotropismus, dále pěstování parožnatek v r02-' 
toku soli kuchyňské až 1,5%, pak ve vlhku a při vyšším tlaku 
vodním, konal také pokusy regenerační mimo jiné. | 

Nový směr v badání o parožnatkách zavedl K. GTESEN=* 
HAGEN svými příspěvky (Untersuchungen iber die Chara- | 
ceen, 1896-7, 1902), jednajícími podrobně o složení lodyžních ' 
a kořenových bambulek u Chara aspera, baltica, fragifera a 
Tolypellopsis stelligera a o složení pupenových uzlin a tu pak. 
stanovil vzorcem zákon vzrůstu pupenu parožnatkového, od 


Monografická studie o českých parožnatkách. 20 
něhož dosud nejsou výjimky. Zevrubně pak prozkoumal ana- 
tomicky Nětella gracilhis, syncarpa, cernua, Tolypella midifica, 
Lamprothamnus  alopecuroides a Tolypellopsis  steligera. 
| Mimo to GrESENHAGEN zabýval se i fysiologickým pozorová- 
„ním parožnatek (Úber innere Vorgánge bei der geotropischen 
 Krůmmung der Wurzeln von Chara, 1901). 
Ve směru Giesenhagenových badání o parožnatkách po- 
| kračoval ALF. ERNST se svou školou. Jednotlivé práce vyšlé 
(z jeho laboratoře všeobecné botaniky a rostlin. fysiologie uni- 
„versity v Curychu jakož i publikace GTESENHAGENOVY mají 
|tvořiti předběžné práce k budoucí monografii parožnatek. 
"Pyto předběžné práce provedli: Arr. ERxsr (Die Stipular- 
Iblátter von Nitella hyalina, 1904), O. KuczEwskT (Morpho- 
logische und biologische Untersuchungen an Chara delicatula 
"£ bulbifera, 1906), ADoLr WrrrT (Beitráge zur Kenntnis von 
Chara ceratophylla und Ch. crinita, 1906), G. NONWEILER 
(Morphologische und zihoelolostecie Untersuchungen an 
Chara strigosa, 1907), ARrHuR MůLLER (Beitráge zur Kennt- 
„ms von Chara hispida und Ch. foetida, 1907), ČATHA. SLUT- 
ITER (Beitrage zur Kenntnis von Chara contraria und Ch. 
Idissoluta*), 1912). Ale ze všech těchto dissertací 
(školy Ernstovy mnoho nového se nedoví- 
(dáme, mehotejimi vlastně potvrzují se dříve 
už známéanatomické podrobnosti. 


| Prvoklíčky a zvláště vzniklé z bambulek vyšetřil u Lam- 
| 


| 


přothamnus alopecuroides Mc. NricoL Marv. (The Bulbils und 
Pro-embryo of Lamproth. alopec., 1907). 

Systematického směru jsou práce botaniků vlašských, 
upravující znovu synonymiku a vyšetřující kriticky starší a 
k výzkum parožnatek v Italii. A. BÉGNINOT a L. FoRmí- 
'GG6rxr (Ricerche end osservazioni sopra aleune entitá vicari- 
m nelle Caracee della fiora italiana, 1907) pokládají slabší 
'dmhy a nižší jednotky systematické za geografické formy a 
udávají k tomu celou řadu dokladů z flory italské. Další před- 
běžné práce těchto auktorů jsou: Ulteriori osservazioni sulle 
Garacee vicarianti della flora italiana, 1908); L. FORMÍGGINT: 


jen »bezkorá Chara z Busskirchen (hoř. curyšského jezera)! 


| 


p *) Zde i přidáno pojednání o bezejmenné pavožnatce označené 
| 


30 IX. Dr. Jan Vilhelm: 


Contributo alla conoscenza delle Caracee della flora veneta 
compreso il mantovano (1908), kde uvedena 1 stanoviska z ra- 
kouského Přímoří; dále pak: Cenno storico biblografico sulle 
Caracee della flora italhana (1909), Contributo alla conoscenza: 
delle Caracee del Lazio (1909). 

K výzkumu parožnatek na balkánském poloostrově při. 
spěl rozlišením forem v území dosud neprozkoumaném J. V- 
HELM (Ein Beitrag zur Kenntnis der Charophytenflora von 
Bulgarien, Montenegro und Athos-Halbinsel, 1907; Zweiter 
Beitrag z. K. d. Charophtfl. von Montenegro und Bulga- 
rien, KO | 

Se stanoviska srovnávací morfologie pojednal všeobecněj 
o parožnatkách J. VELENOVSKÝ (Srovn. morfol., díl L., 1905). 


o. Zařazení parožnatek v soustavě. 


O systematickém postavení parožnatek měli botanikové, 
od nejstarší doby jejich poznání až dodnes různé názory. 

Parožnatky představují nám typ geologicky velmi 
starý, přesně omezené oddělení ve vodách rostoucích krypto- 
gamů, jež nemá téměř žádného vývojového známého přechodu: 
k jiným rostlinným typům. Jest to isolovaná skupinka, svými 
zvláštnostmi odchylující se od ostatního nyní žijícího rost- 
linstva tajnosnubného, podobně jako typ přeshčkový, zacho- 
vaný dnes jen v jediném rodě Egmisetum. V soustavě přiro- 
zené, v níž mají býti umístěny po obou stranách v řadě vý- 
vojové tajnosnubných, nacházíme velké mezery a pojítek 
vlastně vůbec žádných neznáme, kterýmiž bychom objasnili 
souvislost parožnatek s ostatními typy kryptogamů. Někte- 
rými vztahy sice. poukazují k jiným skupinám, zejména 
k řasám a k mechům, ale nelze přísně vzato tyto vztahy po- 
važovati za nějakou bližší příbuznost. 

Pro svou zevní podobu byly BAUHINEm (1633) v nej- | 
starším spisu, kde nachází se první zmínka o parožnatkách,' 
považovány za vodní přesličku (Eguisetum foetidum sub: 
agua repens). Většina pak botaniků před LrvNéEm pokládala 
chary za druhy vod. rostlin jevnosnubných*)  (Myriophyl | 


*) Podobně dodnes tak označené parožnatky (ponejvíce první. 
určení) nalezneme v herbářích mnohých floristů. 


Monografická studie o českých parožnatkách. 31 


bem, Hippuris, Ceratophyllum, Najas, Zamichellia m. j. nebo 
Eguisetum), tak na př. PLUKENET, MORISON, SHERARD a j. v. 
Lépe již vystihl systematický význam parožnatek v prvních 
svých dílech LrvNé než botanici v pozdějších 100 letech po 
něm, neboť pokládal chary za tajnosnubné a uváděl je u řas 
(vedle F'ucus) ; jeho následovali 1 jiní pozdější botanikové jako 
ScoPOLI (1772), PoLLicH (1777), MaRrrus (1817), WALLROTH 
(1815), SCHLECHTENDAHL (1822), Agardh (1824), Kůtzing 
(1845), HassaL (1845) a jiní. 


Podobně v přirozených soustavách kladli také četní bo- 
fanikové v dřívějších dobách chary mezi řasy na př. BERxu. 
Z JUSSTEU a po něm WERNITSCHEK (1764) a CRANTz (1766). 

LiNDLEY (1850) zařadil parožnatky k mechům, PREsL 
(1846) uprostřed mezi jatrovky a lišejníky; k cevnatým 
tajnosnubným chary počítali HALLER, WAHLENBERG, BART- 
BING, G. MEYER, RUuPRECHT a jiní. Tak ještě v r. 1877 Du- 
CHARTRE položil parožnatky do třídy kapradin před samé 
přesličky. 

RIcHARD (1815) a po něm Kuxru utvořili zvláštní čeleď 
Characeae, kterouž kladli mezi Marsileaceae a Piperaceae. 
Zvláštní místo v soustavě vykázal charám BiscHorr (1828) 
mezi jednoděložnými a bezděložnými, později však (1859) na 
nejnižším místě zlistnatěných buněčných rostlin. 


Parožnatky také kladli někteří mezi jevnosnubné a to 
pro špatné pochopení rozmnožovacích orgánů, jež považovali 
za shodné s jevnosnubnými. Původcem toho byl SCHREBER, 
jenž provedl nové uspořádání Linnéových Genera plantarum 
(1791) a v tomto vydání kladl chary mezi Monoecia monan- 
dria. Od toho času nalézáme chary obyčejně v systematických 
spisech, jež řídily se Linnéovskými dělidly, ve 20. třídě. Ze- 
jména byli to tito botanikové: HoFFMANNx, HoRsT, PERSOON, 

| ArTox, VEsT, LAMPEYROUSE, WAHLENBERG, LiNkK, FIcrwus, 

| NurTraL, ST. Amaxs; někteří však kladli tyto rostliny mezi 

| Monandria a to buď Monogynia jako na př. WrrDENOv 

| (1787), SmrrH (1804), BEssER (1809) a ScHuLrEs (1815) a jiní 

až k BERTorLrvrmu (1854), buď k Digynia jako na př. Baum- 

Sarten (1790), buď konečně k Polygynia jako na př. PURSCH 
(1814). 


32 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Proti tomu posuzování parožnatek a srovnávání jich 
s jevnosnubnými rostlinami ohradil se první WALLROTEB 
svým Tractatus de Chara Algerum genere (1815). Potom 
následovala celá řada dalších prací morfologických, fysiolo- 
gických a systematických četných botaniků a důkladnější pro- 
zkoumání char způsobilo jiné nazírání na parožnatky. Od po-: 
lovice minulého století řadili systematikové chary v různých | 
svých soustavách nejčastěji k řasám, nebo považoval je za. 
samostatnou zvláštní skupinu buněčných, tajnosnubných za. 
řasami vedle mechů (Phycobrya nebo Charophyta). Nelze. 
z velkého množství všeobecných systematických prací bota- 
nických vypočítávati, jaké zaujímají jednotliví auktoři sta- | 
novisko ve svých soustavách k charám, jen potřebí jest ještě 
poukázat k těm auktorům, kteří odborně zabývali se parož- 
natkami. 

PRINGSHEIM (Úber die Vorkeime der Charen a Úber 
die Vork. und nacktfůssige Zweige, 1862) kladl parožnatky 
jako samostatnou skupinu tajnosnubných k mechovitým rost- 
linám. DE BaRy (Úber den Befruchtungsvorgang bei dem 
Charen, 1S71, a Zur Systematik der Thallophyten, 1881) de- 
dukuje ze svých nálezů, že chary jsou zvláštním oddělením, 
jež nelze považovati za přechodní článek mezi mechy a řa- 
sami, nýbrž po osamostatnění jednotlivých tříd řas vedle Flo- 
rideí, Fucaceí a souvislost s řasami jest pak hledati k Vau- 
cheriím, právě tak jako od mechů ke Coleochaete. AL. BRAUN 
vykazuje parožnatkám zvláštní střední postavení mezi 'Thallo- 
phvyty a vyššími tajnosnubnými, a téhož mínění byl i první 
monograf českých parožnatek LEoNHARDr, kdežto SACHS 
(Lehrbuch d. Bot.) je kladl do čtvrté třídy svých Thallophyí 
(Carposporeae) vedle Coleochaete, Florideí a hub. ČELAKOV- 
ský (L c. Vesmír VII., p. 183) mínil, že parožnatky nesmějí se 
přímo mezi řasy klásti, nýbrž zasluhují, aby tvořily zvláštní 
třídu vedle řas, ačkoli pouze málo rozdílnými rody jsou re- 
presentovány. FERD. Coux (Úber mein Thallophytensystem, 
1979) míní, že chary (Phycobrya) jakožto první řád Bryo- 
phyt sprostředkují přechody k Fucaceím. V ENGLEROVĚ SY- 
stemu (Die natůrl. Pflanzenfam. I. T., 2. Abt. p. 161) jsou 
Characene umístěny jako třída řas mezi třídou Chlorophyceae 
a Phaeophyceae. MriGuLa vymezil systematické postavení pa“ 


4 hd 
' 
: 


| 
| Monografická studie o českých parožnatkách. 33 
| 
| rožnatek (Rabenhorst. Kryptfl. p. 60), odděliv je od řas a 
| mechů jako samostatnou skupinu (Pl, ycobrya nebo Charo- 
: phyta), jejíž polohu určil mezi Bryophyty a Thallophyty. 
| Předky parožnatek dle Micurv jest hledati u Chloro- 
| phyceí, zvláště v rodě Coleochaete, k němuž by měly 
| směřovati Bryophyta 1 Charophyta. K podobnému názoru 
' dospěl i VELENOvSKÝ (Srovn. morfol., díl I., p. 69) pokládaje 
Gharophyta jako samostatnou skupinu vyvinuvší se z nižších 
| Thalophytů v dávných dobách parallelně vedle mechovitých. 
| GoErz (Bot. Zeit., 1899) srovnávaje cystokarpv char s arche- 
| goniemi řadí parožnatky mezi Phycobrya vedle mechovitých. 
Mimo to v učebnicích a kompendiích různých auktorů 
| zařazeny jsou parožnatky dodnes mezi řasami buď jako samo- 
statná skupina jejich nebo se těsně přičleňují k řasám zele- 
| ným jako podřízená skupina, buď jako samostatný typ mezi 
| řasami a mechovitými nebo mezi mechovitými a cevnatými 
| tajnosnubnými. 
Dnes jest nesporno řaditi parožnatky jako zvláštní od- 
dělení Thallophyt za řasami vedle mechů, aniž jest potřebí 
je spojovati s jednou z těchto skupin. Parožnatky vyznačují 
se proti všem ostatním Thallophytům svou morfologickou zá- 
konitostí, jež jest spojena s jednoduchostí anatomickou. Tato 
jednoduchost anatomická dá se snadno vysvětliti způsobem 
Života parožnatek výhradně rostoucích ve vodách, kde pod- 
mínky životní jejich jsou podobné jako jiných vodních rost- 
lin ku př. jevnosnubných, jež netvoří také širokých orgánů 
listových a j. Proto stačí jim jednoduché oblé buňky jako 
ústroje assimilační. Zvláštním zjevem u těchto rostlin jsou 
ústroje rozmnožovací, jež nelze homologicky srovnati ani s řa- 
sami ani s mechy. Jen v jistých analogiích dají se porovnati 
s oběma skupinami. Více než k Bryophytům blíží se chary 
podobou cystokarpů k řasám červeným (Rhodophyceae) i po- 
dobnou zrůzněností v lodyhy a listy stejně jednoduché, okor- 
| matěním jednobuněčným článků lodvžních z base listové, listy 
uspořádanými v přeslenech (Batrachospermum, Lemanea). 
aké tvar prvoklíčku svědčí o příbuznosti k řasám. Vztahy 
k mechům jsou menší, neboť antheridie a archegonie mechů 
„melze srovnávati s orgány rozmnožovacími parožnatek. Jen 
podoba spermatozoidů char (ne však antheridií) připomíná 
B) 


K o- ny P —— > 4 


34 KI. Dr. Jan Vilhelm: 


daleký však jinak vztah jejich k mechům. Také rodozměnou: 


jsou mechy vzdáleny více od parožnatek, kdežto u řas čer- 
vených známe analogické, jednodušší však, ze spor vznikající“ 


prvoklíčky  (Chantransia). Mimo to parožnatky morfologií- 
cky jsou dokonaleji organisované než řasv (zvláště Phaeo- 


phyceae a Rhodophyceae), neboť mají lodyhy a listy vzrůstem. 
rozlišené jako mechy, pravidelně v úžlabí prvního nebo dvou. 


prvních listů vyrůstají pupeny postranních os, rozvětvují se 


typicky monopodialně. Netvoří nepohlavních výtrusů, jako. 


se tyto vyskytují u mechů a řas. 

Proto z těchto důvodů 1 jiných, jež jest zbytečno jesle 
zvlášť vypočítávati, nelze v soustavě rostlinné parožnatkám 
vykázati místo ani mezi řasami ani mezi mechy, nýbrž pová- 
žovati je za isolovanou skupinu Thallophyt spřízněnou vzdá- 
leně s řasami, s nimiž snad v pradávné minulosti měly bližší 
vztahy příbuzenské, vyvinuvše se samostatně podobně jako 
třídy řas a Bryophyt ze společného původu. 


4. Ocenění rozlišovacích znaků, pojem systematických 
iednotek a analytický přehled českých parožnatek. 


Předpokládáme-li, že parožnatky vyvinuly se z jednoho 
pratypu tajnosnubných v dávných dobách geologických, mu- 
síme pohlížeti na dnešní jejich zástupce jako na vyvrcholení 
různých typů, vzniklých ať již postupným vývojem dle pra- 
videl adaptace a selekce nebo mutací, bastardaci a pod. To 
potvrzují téměř shodné poměry anatomické, zjevy fysiologi 


= 


cké, skoro tytéž podmínky životní, způsob rozmnožování, ve- © 


lice podobné ústroje rozmnožovací, téměř shodné prvoklíčky 
a zvláště skoro bezvýminečně shodná zákonitost morfologi- 
ckého rozčlenění rostliny u všech parožnatek. 

Podrobnými studiemi většího materialu dospíváme srov- 
návací methodou k rozlišení členů neveliké dnes rodiny pá- 
rožnatek. Zjištění rodokmenu poznáním příbuzenských vzta- 
hů mezi recentními parožnatkami jest prvním úkolem prací 
snažících se objasniti tento zvláštní typ rostlinstva, jež po- 
zději bude nutno doplniti i soustavným phytopalaeontologi- 
ckým badáním. Všestranným pozorováním parožnatek z po- 
měrně většího území, zvláště srovnáváním nesčetných indi- 


o 


R —— 


ZL L 


Monografická studie o českých parožnatkách. 35 


widní tohoto polýmorfního typu rostlinstva přicházíme k sy- 
stematickému ocenění rozlišovacích znaků. 

Parožnatky rozlišují se dnes podstatně ve dvě skupiny, 
jež systematicky považovány jsou za čeledi (1. ©. NoRDSTEDT, 
Fragmente) nebo za podčeledi (LEONHARDI, BRAUN, MIGULA a 
jmí) nebo původně za rody (AGARDH). Hlavním rozlišovacím 
znakem jest u Characeí pětibuněčná korunka ceystokarpu, 
u Nitellací desítibuněčná. Rozdíly obou skupin nejsou jen mor- 
fologické, ale také anatomické a jiné. 

Dalším poznáváním vznikl nový rod Lychnothamnus 
(RurREcHT) a dnes již neuznávaný podrod Charopsis (Ků- 
TZING), takže LEONHARDI stanovil na základě postavení anthe- 
řidií z BRAUNOVÝCH 4 podredů samostatné rody: Nifella a 
Tolypella, Lychnolhamnus a Chara. NORDSTEDTEM pak roz- 
dělen byl rod Lychnothamnus ve dvá: Lamprothamnus a 
Lychnothamnus. Konečně MriGuLA povýšil Leonhardiho sectio 


| Potypellopsis v samostatný rod s jedním jen druhem vyloučiv 


ho z rodu Chara. 

V prvních dobách poznání parožnatek bylo ohraničení 
typů dosti nestálé a pojem druhu nebyl dosti vymezený, teprv 
základními pracemi systematickými BRAUNOVÝMI a LEONHAR- 
DIHO stanoveny pevně kritickým prohlédnutím velkého mate- 
málu zásady pro rozlišení znaků charakterisujících jednotlivé 
drahy a nižší kategorie systematické. Pojem druhu u parož- 
natek jest již v dnešní době četnými pracemi monografickými 
dosti vymezený. Při srovnávacím studiu systematickém nej- 
větší zřetel jest třeba míti pro správné ocenění stálosti a měn- 
livosti jednotlivé části rostliny, jich používáme k vytknutí 
rozlišovacích znaků. Z těchto stálých znaků u Nitellaceí jsou to 


| zejména listy, jejichž způsob rozčlenění jest charakteristický 


r E C 


p v 


pro rozlišení nejen rodů (Nitella, Tolypella), ale také pro jed- 
notlivé druhy. Druhy rodu Nitella rozdělují se opět dle zakon- 
čení listového, buď jednobuněčného (Monarthrodactylae) buď 
dvoubuněčného (Diarthrodactylae) atd. V první skupině ji- 
mým znakem stálým jest vyskytování se rosolovitého obalu 
kolem rozmnožovacích ústrojů ((Gloeocarpae), nebo rozmnožo- 
vací ústroje jsou bez obalu rosolovitého (Gymmocarpae). Pro 
jednotlivé druhy jest důležitým stálým znakem jejich jedno- 
| domost nebo dvoudomost, složení listů, tvar a velikost roz- 


36 II. Dr. Jan Vilhelm: 


množovacích ústrojů, hlavně pak jádra. i*ro druhy rodu Chara. 
jsou rozlišovací znaky zase jiné. Zde zvláště důležitým zna 
kem pro přesné rozlišení druhu jest způsob okornatění lodyhy 
a listů, různé vyvinutí palistového věnce, složení listů, 
tvar a velikost rozmnožovacích orgánů a jiné znaky,, 
jež podrobně uvedeny v systematické části. Všeobecně možno 
řici, že počítáme k druhu taková individua, jež v hlavních 
znacích se shodují bez přechodů v neměnlivých znacích. 

I v těchto vyhraněných druzích vyskytují se v někte-- 
rých částích rostliny jiné změněné, při tom však ustálené 
znaky, jež se udržují v dalších pokoleních. "Tím vznikají další | 
nižší jednotky systematické: poddruh (subspecies) a odrůda. 
(varietas). Příkladem jest Chara gymnophyla celkem shodu- | 
jící se s Ch. foetida skoro ve všech znacích až na neokornatěné | 
články listu, jež jsou fertilní. Ch. gymnophylla, ač uvádí se. 
M:GuLou a jinými auktory za druh, přece považována jest ode 
všech jen za slabší druh, NoRDSTEDTEM, BRAUNEM pak za sub- | 
species, neboť ve většině hlavních znaků shoduje se s Cu! 
foetida. 

Podobně i odrůdy rozlišují se od druhu, s nímž mají sice 
většinu trvalých znaků, ale mimo tyto rozhodující znaky dru- | 
hové podržují ještě jiné stálé odchylné zvláštní znaky. Takové 
odrůdy bývaly druhdy také popisovány jako samostatné druhy i 
na př. Chara hispida var. egmisetina uváděna jako zvláštní 
druh Chara eguisehna KŮTZING. | 

V úhrném počtu imdividuí vyhovujících pojmu druhu 
u parožnatek možno 1 rozeznávati ještě nižší kategorie syste- 


matické než jsou subspecies a varietas. Jsou to formy, jež jsou © 
vlastně složkami druhu (po případě subspecie a variety.) 
Formy téhož druhu, pokud možno je sledovati, liší se méně 
podstatnými znaky, jež dají se od sebe dobře rozeznati. Roz- 
dílné znaky, jimiž formy se liší od sebe, jsou poměrně menší a © 
jsou u různých druhů také velmi různé povahy a systemá- | 
tické ceny. Nejrozšířenější forma téhož druhu považuje se Za 
normální a mnohdy 1 odpovídá jí diagnosa druhu. 
Tyto stálé odchylky (variace) u forem*) často se vysky- 

tujících záležejí obyčejně u rodu Chara: 


*) 1. c. HoLTz, Kryptogamenflora der Mark Brandeburg (Cháa- © 
raceen), IV. Bd. 1. Heft p. 34. 


Monografická. studie o českých parožnatkách. 37 


1. Při celých rostlinách na větší nebo menší délce rost- 
limy vzhledem k normální formě, na větší tlouštce vegetativ- 
ních částí s nižším nebo vyšším vzrůstem, na jemnosti a ten- 
kosti celé rostliny, na zcela nízkém vzrůstu. 

2. Na lodyhách možno rozeznávati články lodyžní velmi 
dlouhé proti normálně vyvinutým listům, nebo velmi zkrá- 
cené, nebo kombinované dole prodloužené a nahoře zkrácené, 
nebo vzdálenosti volně rozložených přeslenů listových jsou 
prostřední buď větší buď směstnanější. 

o. Na okornatění méně vynikají vedlejší žebra nad 
hiavní nebo hlavní žebra zcela zakrývají přerůstajíce ved- 
lejší žebra, nebo okornatění má rychlejší vzrůst než článek lo- 
dyžní a tím se stává, že vzedmuté okornatění se odchyluje a 
zkrucuje kolem lodyžního článku. 

4. Na hlavních žebrech z uzlin vynikají různě vyvinuté 
ostny, jež mohou býti velmi malé, sotva viditelné asi jako malé 
bradavky, nebo tyto ostny jsou zvláště v hořeních částích lo- 
dyh hustěji a silněji vyvinuté, mnohdy i převyšují délkou 
průměr lodyhy, nebo jsou jen roztroušené, nebo pravidelně 
jsou kratší nebo delší než u normální formy, nebo ostny vy- 
skytují se velmi dlouhé a hustší nebo ve svazečkách. 

9. Na listech jsou význačné poměry rozměrů k normální 
formě. Listy mohou míti články listové velmi prodloužené nebo 
zkrácené, nebo štíhlé a tenké, nebo vzhledem k lodyze tlusté, 
neho listy velmi dlouhé a tenké. Jinak mohou býti lodyhy 
1 listy tuhé, neohebné, nebo mírně obloukovitě vzhůru zahrnuté 
nebo přímé listy, nebo zpět dolů zahnuté, nebo v dolení části 
dovnitř a v hoření zevně ohrnuté, nebo celé přesleny listů 
k lodyze přitlačeny a těsně skloněny. Poslední článek listu 
bývá více prodloužený a při tom tlustší, nebo zkrácený, nebo 
zvlášť zcela kratičký, nebo okornatění jeho není vyvinuto, ač 
u normální formy pravidelně se vyskytuje. 

6. Lístky mohou býti delší než u normální formy, vnitřní 
mnohem delší nebo stejně dlouhé nebo kratší než cystokarpy, 
nebo všechny lístky uzliny dosahují stejné délky, nebo na 
vnější straně listu jsou kratší, nepatrné jako bradavky nebo 
zcela zakrnělé. 

7. Cystokarpy mohou býti úzké a podlouhlé, nebo tlusté 
a vejčité, nebo menší. 


38 l IT. Dr. Jan Vilhelm: 


8. Jádro plodu může býti černé. 

Mimo to trvalé změny pozorujeme u forem rodu Nitello 
tyto: 

1. Dolení listy obyčejně mívají jen střední paprsek bez 
postranních lístků, nebo listv krátce vidlčnaté. 

2. Přesleny listů bývají. volné nebo tvoří se t. zv. hla- 
vičky, jež bývají rozmanité. ak na př. vedle obvyklých vol- 
ných přeslenů listů někdy vyskytují se na některých přesle- 
nech velmi zkrácené články listové, a tím vzmkají t. zv. hla- 
vičky. Mnohdy bývají hlavičky zcela malé vzhledem k člán- 
kům ladvžním. Hlavičky mohou býti jindy neúplně vyvinuté 
a jen jaksi naznačené. 

Méně podstatným znakem pro rozlišení forem jsou 
u Char 1 Nitell poměry inkrustační. V tom případě jen pozoru- 
hodný jest výskyt úplně neinkrustované parožnatky, je-li tento 
druh obyčejně inkrustovaný, nebo jsou-li jen kroužkovitě 
části lodyhy okorány vápnem. 

Pro rozlišení forem zavedli zvláštní terminologu Ar. 


BRAUN a LEONHARDI, jež se odchyluje od pojmenování u jiných 


rostlin. Tato terminologie použita 1 ŠyDOwEw a jiným bota- 
niky, označující formy dle vyniklých znaků několika jmény. 
"fakovým kombinovaným jmenováním podobným z doby před- 
linnéovské označují na př. jednu formu: Chara foetida, f. su 
binermms, brevifoha, longibracteata, divergens, elongata, valde 
Imcrustata. MiGULa však tuto terminologii, která sice stručně 
zahrnuje již hlavní znaky v pojmenování rostlin, nezavedl ve 
své monografii, přidržel se však jednotného pojmenování 
forem z jistých důvodů (1. c. Char. v. Rabenhorst. Kryptil. p. 
62). V tomto zpracování uvedeny jsou formy dle MIGULEM 
zavedené nomenklatury, neboť jen takovou methodou lze pře- 
sněji a podrobněji přehlédnouti variabilitu českých parož- 
natek. 
Formy u parožnatek mohou býti různé hodnoty. Jsou to 
formy jednak stálé, u nichž vyskytují se změny trvale se 
udržující, jednak spočívají na různém vzrůstu (formy vzrů- 
stové) podmíněné vlivy oekologickými (na př. Chara Mspida). 
Při tom dlužno vytknouti, že podobný habitus.u parožnatek 
není rozhodující pro stanovení forem. Často 2 i více druhů 


Monografická studie o českých parožnatkách. 39 


| mívá t. zv. souběžné formy, jež v stejném směru mají změ- 
| měnv některé části rostliny. Formy na př. Chara foetida 
| možno roztříditi ve více skupin dle znaku jistým formám spo- 
lečného a tak vznikají řady forem (formae subinermes, sub- 
hismdae, paragymnophyllae, melanopyrenae) a v každé takové 
řadě mohou se vyskytovati souběžné formy. 

U různých druhů jeví se variabilita rozmanitě a proto 
k rozlišení forem u každého skoro druhu jest potřebí užíti 
| jiných měřítek vymezujících a určujících rozhodující znaky. 
| Hlavní znaky k rozlišení forem voleny bývají různě: n Chara 
| fragilis jest to délka lístků, kdežto u Ch. foetida velikost a tvar 
'ostnů na lodyžním okornatění, počet okornatěných článků 
listů, barva jádra atd. 

Při rozhšování českých forem parožnatek hleděno pře- 
 devším jen na formy stálé, trvale na stanovisku se vyskytu- 
(jící. Nepatrně jen se lišící on staženy v jednu formu. 

Velký polymorphismus parožnatek vysvětlujeme si po- 
|rovnavše původní stanoviska jejich v přírodě působením 
| komplikovaných vnějších činitelů na tyto rostliny. Proto 
formy parožnatek dlužno pokládati za lokalitní formy, jak 
tomu nasvědčují pokusy pěstováním parožnatek v aguariích 
(za zrůznění vnějších činitelů a nálezy stejných nebo velice po- 
dobných forem na lokalitách poskytujících skoro stejné pod- 
mínky životní. 


—o 


| 
| 


Analytický přehled českých parožnatek. 


kr ehledčelediarodů: 


I Korunka cystokarpu 10-ti bu- 
iéčná .-.. . 24 L Č. Nitellaceae. 
| a) Listy vidličnatě dělelé ZA dve NO KA 
© b) Listy jednoduché nebo dělené 
| (nikdy vidličnatě), ale vždy se 

silnějším hlavním a slabšími 
postranními paprsky . . . 2 R. Tolypella. 
„IE Korunka cystokarpu 5-ti buněč- 
1- ná ee elu čela 
| a) Palistový věnec nevyvinutý . $. 
| 4 
| 


Č. Characeae. 
R. Tolypellopsis. 
JAn. 


b) Palistový věnec 1-2 (3) řadý Chara. 


40 XE. Dr. Jan Vilhelm: 


Přehled dr hoté: 


1. Rod Nitella. 
T.Listy jen jednou dělené, jejich 
konečný článek jednobuněčný, 
korunka opadavá . . . . . . Monarthrodactylae. 
A. Rozmnožovací ústroje obale- 
né rosolem, druhy dvoudomé Gloeocarpae. 
a. Samičí listy jednoduché, 
nedělené, jádro hladké bez 


Jišten kita. 1. N. syncarpa. 
b. Samičí listy vidkénalé = | 
lené, jádro s lištnami . . 2. N. capttata. 
B. Rozmnožovací ústroje bez ro- 
SY OY BT de odk 2 Gymnocarpae. 
a. Druh Aoodastu POE SPN 10 MCU 
b"Druhjednodomý 00914 lez5: 


IT. Listy vícekrát vidlhčnatě dělené, 

jejich konečné články 2—3buněč- 

né. Korunka neopadavá. Jedno- 
domé druhy . . .. . . Diarthrodactylae. 

a. Jádro s ostrými hen 
0,27—0,38 mm dl.. .- . . 5. NŇ. mucronata. 

b. Jádro se slabými lištnami, 

02—0,27- mm dl... 1+6: N: gracilhs. 


Z. Rod Tolypella. 


a. Konečná buňka listu špiča- 
tá, sterilní listy jednodu- 
ché, rostlina velká . . . 2. T. prolifera. 

b. Konečná buňka listu tupá, 
jeden nebo více sterilních 
přeslenů, rostlina malá, já- 
dro nikdy přes 0,37 mm dl. S. 


3 


. glomerata. 


3. Rod Tolypellopsis. 
Jediný druh "K" 61.94 TRUstelliaenm 


Monografická studie o českých parožnatkách. 


4. Rod Chara. 


T Palistový věnec jednořadý ©. . Haplostephamae. 
Lodyha a listy úplně neokorna- 
ené . ... . Beorticatae. 


Poslední článek u oběíts Jíst- 
ky poslední uzliny 3hrotou 
ase m. 2. 0, 1020GCh. Braunu. 


H. Palistový věnec dvouřadý . . . Diplostephanae. 

A. Okornatění lodyžní má tolik 

žeber, kolik listů jest asi v pří- 

Slušné. uzlině . . - . . . Žsostichae. 

Bwaudomý druh,- .. ©... 14. Ch. canescens. 
B. Okornatění lodyžní složeno 

z hlavních a vedlejších žeber, 

jež se střídají. Všech žeber 

asi dvakrát tolik, co listů 

MMEKOSlenU Ga- © + + Diplostichae. 


a. Hlavní žebra s ostny vy- 
stupují jako hrany a ve- 
dlejší jsou mezi nimi jako 
vpadlé rýhy, ostny isl na 
hranách. . Tylacanthae. 
+ Druh ondkcí 22h ceratophylla. 
++ Druh jednodomý. 
* Jádro černé. 
«) Wertilní články li- 
stu okornatěné . . 13. Ch. contraria. 
5) Fertilní články li- 
stu neokornatěné . 14. Ch. Hippelhama. 
** Jádro hnědé. 
«) Neokornatěný člá- 
nek listu vždy krat- 
ší než poslední 0- 
kornatěný článek . 15. Ch. imtermeda. 
9) Neokornatěný člá- 
nek listu delší 1 
mnohokrát než 0- 


bd La Ale 


kornatěná část listu 16. Ch. pammomica. 


II. Dr. Jan Vilhelm: 


b. Hlavní žebra méně vyvi- 
nuta, jen jako vpadlé rýhy 
mezi vedlejšími vyniklými 
žebry, jež vystupují jako 
hrany. Ostny na hlavních 
žebrech ve vpadlých ryhách 

Ostny na. okornatění 

jednotlivé. 

« Články listu 1 neokor- 
natěné fertilní 

B) Články listu jen okor- 
natěné fertilní 
** Ostny na okornatění ve 

svazečkách po 2, 

zřídka jeden. 

+ Žebra vedlejší pře- 
sahují a zakrývají 
hlavní tuš 

+1 Žebra oboje stejno- 
měrně vyvinuta. 

«) Konečný neokor- 
natěný článek 
kratší než posled- 
ní okornatěný člá- 
nek listu 

8) Konečný neokor- 
natěný článek del- 
ší než okornatěná 
část listu 

C. Okornatění lodyžní složeno z 
hlavních a vedlejších žeber, 
jichž všech asi 3krát tolik, co 
listů v přeslenu 

a. Druh dvoudomý 

b. Druh jednodomý. 
«) Hlavní žebra 1 vedlejší 

stejně silně vyvinuta, ú- 
plně bez ostnů nebo bra- 
davek 


Aulacanthae. 


„ 17. Čh. gymnophyla. 


. 18. Ch. foetida. 


19. Čh. vudis. ' 


. 20. Ch. Mispida. 


„ 21. Ch. bohemica. 


. Triplostichae. 
„ 22. Ch. aspera. 


„ 88. Ch. fragilhs. 


Monografická studie o českých parožnatkách. 43 


6)Hlavní žebra vyniklá 
nad vedlejšími se zřetel- 
nými bradavkami nebo 
ostrava- 06624 le- „delicatule, 


| I. 
Výzkum parožnatek v Čechách. 


1. Postup českého výzkumu v literatuře. 


V TAuscHově »Seznamu českých rostlin« nejsou parož- 


(natky vůbec ještě uvedeny. JAN Svar. PREsL ve »Všeobec- 
ném rostlinopisu« (díl II., Praha 1946) mezi parožnatcovitý- 
„mi (bezcevné mezi jatrovkami a lišejníky) uvádí tyto 3 dru- 
hy: Chara hispida, vulgaris a flexilis, ovšem špatně rozlišené 
druhy bez poukazu na jejich výskyt v Čechách. Rovněž Gax- 
(TERER spiskem vydaným v r. 1849 (Die bisher bekannten 
osterreichischen Characeen vom morphologischen Standpunkte 
„bearbeitet) nepřispěl zvláště k poznání českých parožnatek. 
Tepry F. M. OPrrz ve svém »Seznamu rostlin květeny české« 
(Praha, 1852) udává dle spisu Rabenhorstova »Deutsch- 
lands-kryptogamische Flora« pro Čechy 3 Nitelly (N. gracilis 
„Sim syncarpa Thuill., flexilis L.) a 6 Char (Ch. foetida A. Br. 
„s war. brevibracteata A. Br., tuberculata Opiz, ceratophylla 
WL, hispida L., aspera WI., fragilis Desv.). Ale, jak již 
LEONHARDI ukázal (1. c. boh. Char., p. 3.) a každý se může 
vw herbáři musejním přesvědčiti, nerozeznal Oriz Charu od 
Mitelly. OP1z popsal 2 formy Chara foetida jako nové druhy 
(Ch. tuberculata a brachyclados, ale později přece vynechal 
vé svém »Seznamu« v r. 1852 již druhý druh, který jest pěk- 
now odlišnou formou od druhých forem Ch. foetida; kdežto 
hale Chara tuberculata Opiz vydány OrizEem různé formy Ch. 
foetida často habitem se lišící a přece byly uznávány OPIzEm 
AE ostatný druh. Určení parožnatek OrizEm bylo většinou 
hybné, jen náhodně někdy se mu zdařilo, a při stejných rost- 
Imách nacházíme často dvě různá jména nebo častěji při růz- 
ných druzích stejná jména. OPrz považoval ku př. 4 druhy 
(Nitella. flerilis, capitata, mucronata a Chara Braun), T0- 


44 II. Dr. Jan Vilhelm: 


stoucí druhdy v Král. Oboře u Prahy, za jediný druh Wiřella. 
flexilis. Jeho určování parožnatek bylo povrchní, nepoužíval 
lupy ani mikroskopu a proto jeho udání nejsou věrohodná. 
Zajímavé jest, že při své všestranné činnosti floristické vší- 
mal si mimo jiných rostlin i parožnatek, a svou přátelskou 
družinu sběratelskou upozornil na tyto rostliny, takže z jeho. 
doby zachovalo se dosti dokladů o výskytu parožnatek z na- 
lezišť českých, dnes již neexistujících (okolí pražské a vých.. 
Polabí). V této době Orrzově byly známy 3 Nitelly a 4 Charu. 
z Čech. 
První samostatné pojednání o parožnatkách českých se- 

psal r. 1963 svoB. PÁN HEŘMAN z LEONHARDI, uveřejněné v Lo- 
tosu (ročn. XIII., duben, květen a červen i ve zvl. otisku) »Die. 
bohmischen Characeen«. LEOoNHARDI na základě kritických: 
prací ALEx. BRAUNA, s nímž byl v úzkém styku, podal pře- 
hledně soustavu v Čechách zjištěných druhů s poukazem ná.. 
druhy vyskytující se v zemích sousedních, jež by mohly se. 
ještě nalézti v Čechách. Ač přidržel se soustavy BRAuvovy,. 
přece v mnohém vystoupil se samostatnými náhledy, tak zvlá- 
ště v systematickém rozčlenění, jež později BRAUN a jiní cha- 
rologové přijali. Materiál zde zpracovaný byl sebrán z části 
samým LEoxHARDIM v blízkém okolí panství Stráže u Tře- 
boně, jehož byl majitelem, a pak v okolí pražském, částečně: 
prozkoumán prohlédnutím starších nálezů četných botaniků, 
uložených hlavně v herbářích: Musea král. čes. (sbírky 
hr. Sternberga, Waldsteina, Cordy, J' Bral 
ta, Opize, Malinského), universitního v botanické za- 
hradě (sbírka Tauschova a Preslova), křížovnickéhol- 
kláštera pražského, sekčního rady z Heufflerů ve Vídn, 
í 


„ RL OSE 


o né 


i 
+ 


“ 


med. dr. Ed. Hoffmanna v Praze, med. dr“ J- K3 
sa v Brně, prof. dr. A. E. Reussa a jeho svna med. cand.| 
A. Reussa, nakladatele Tempského (se sbírkami Ra- 


: 
4 
mischovými a Sýkory), praesidenta kraj. soudu Fr. 
Veselského v Kutné Hoře, W. Sigmunda syna v m8 
berci a císař. musea v botanické zahradě ve Vídni. LEONHARDI V 
maje již po ruce četnější materiál, mohl i rozlišiti některé © 
formy hojněji vyskvtujících se druhů a kriticky posouditi ná- 
lezy z doby starší, poukázati na pochybné nálezy, upozorniti 
budoucí shěratele k dalšímu pozorování určitých nalezišť, kde 


Monografická studie o českých parožnatkách. 45 


"dosud sbírány rostliny sterilní a v tom stavu neurčitelné a 
pod. Celkem v tomto spracování českých parožnatek udává 
 LEOoNHARDI 6 druhů Nětell (N. symcarpa, capitata, opaca, 
Alexilis, mucronata, gracilis) a 5 druhů Char (Ch. stelligera, 
| coronata, foetida, hispida, fragihs) pro Čechy. Rovněž tytéž 
druhy uvedl LEONHARDI za úplně zjištěné pro českou florn 
'y přednášce v přírodověd. mathem. třídě Král. učen. spol. 
'mauk (l. c. Sitzungsber. 27. dubna 1863). Tamtéž zmiňuje se 
o Chara ceratophylla Wallr., kterou WerLwrirscH v Čechách 
(m Vodňan sbíral a A. BRAUN shlédl ji v herbáři c. k. musea 
(we Vídni, že prý se tam už žádný exemplář nenachází, ale věří 
'amktoritě obou botaniků a nelze proto mysliti na omyl. Ve 
zvláštním otisku, darovaném LEONHARDIM ALEX. BRAUNOVI, 
(Který jsem získal náhodou od antikváře při rozprodání 
knihovny BRAUNovy, nalezl jsem vlastnoruční opravu BRA- 
|xovou, že se to netýká jeho, nýbrž GANTERERA, který ji ve 
(vídeňském herbáři viděl. Ještě téhož roku vyšly od LEox- 


h 
"l 
h 


(HARDIHO dva doplňky v Lotosu »Weitere Characeen-Fund- 


lorte« (září, říjen), kde v prvním příspěvku z větší části do- 
'plněna stanoviska známých českých parožnatek, rozlišeny 
"četné formy Chara foetida a zjištěn nový druh Ch. gymmno- 


'phylla, jež sbírána mimo jiné četné formy parožnatek Hrr- 


| 


| PELLIM z okolí bělského. V druhém příspěvku jest několik 
nových stanovisek a forem z Čech a pak uvedeny parožnatky 
sbírané v jiných zemích. 

Následujícího roku (1864) vydal LEoxHaRpr obsáhlejší 
spis, jednající o rakouských parožnatkách, »Die bisher be- 
'kammten ósterreichischen Armleuchter (iewáchse besprochen 
'vom morphogenetischen Standpunkte«. Tato práce, obsahu- 
"jící mnohé samostatné názory v systematice parožnatek do 
"dnešní doby, byla hlavním pramenem četným botanikům pro 
poznání flory zemí rakouských a sev. Italie. Vzhledem k dří- 
vějšímu zvláštnímu spracování českých parožnatek uvedena 
maleziště i formy české stručněji a přidána nová naleziště. 
Jako nový druh pro Čechy uvedena zde Chara rudis, nalezená 
|v herbáři Orrzově v Museu král. čes., takže počet parožnatek 
'v Čechách zjištěných dostoupil na 12. V dodatku jsou ještě 
přidána naleziště neúplně sbíraných nebo takových parožna- 


| PO Tě (s) RY Po ol 
tek. jež ve stavu sterilním nebylo lze přesně určiti. Mimo to 


i 


46 II. Dr. Jan Vilhelm: 


LEOoNHARDI uveřejnil ještě v pozdějších letech »ortsetzume 
der Nachtráge und Berichtigungen« ve Verhandl. d. naturfor. 
Vereins in Brůnn (Bd. III. a V.), kde uvedl ještě několik no- 
vých stanovisek parožnatek z Čech. | 


V roce 1867 uvedl také AUG. Reuss f11. ke kona svého. 
pojednání »Botanische Skizze der Gegend zw.. 
sehen Kommotau, Saaz Raudůitz und 
sehem« (1. c. p. 104) v odstavečku »Characeae« několik dru- 
hů parožnatek z čes. Středohoří, jež byly již dříve v LEoN- 
HARDIHO pracích o českých a rakouských parožnatkách uve-| 
deny. 


V r. 1869 uveřejnil v Lotosu (p. 98—101) Fr. Měrsl 


h 


DETSCHLÁGER »Die Characeen im Allgemeinen und in spe. 
zieller Beziehung auf einige im Gebiete von Krumau vor 


kommende Arten«. Již redaktor Lotosu WEITENWEBER uvedl 
v poznámce i na konci tohoto článku, že auktorova udání bez. 

. a zd + ba Lá W | 
znalosti základních prací LEONHARDIHO o českých parožnat 


| 


kách postrádají věrohodnosti a potřebují prohlédnutí odbor- | 


níka, tehdy zvlášť povolaného prof. LEONHARDIHO. MARDET 
SCHLÁGER uvedl z okolí Čes. Krumlova tyto druhy: Niřelia 
flexihs, gracilis, tenuissima, syncarpa, Chara foetida a fragis, 
jež jen částečně správně určeny (ku př. N. řenuissima. ne! 
správně uvedena) a nvní nacházejí se v herbáři Musea 
král.čes. 


Po LEONHARDIM nalezl pro Čechy nové druhy parožna- ' 
tek LaD. ČELAKOVSKÝ, který prováděje český výzkum cevna- 
tých, sbíral příležitostně také parožnatky. Dle dopisu v Oster! 
reich. botan. Zeitschr. (1876, p. 207) r. 1875 objevil nové drůs | 
hy: Chara crimita a Tolypella glomerata v bařinných a slá=' 
ných tůních podle dráhy mezi Kralupy a Neratovicemi n. 
Oužic a Netřeb; mimo Chara foetida zde hojněji také nalezl! 
Ch. aspera, do té doby známou jen z pochybných fragmentů | 
sbíraných Orrizem u Bohdanče blíže Pardubic. 


V témže roce vydána CoRnvova »Kryptogamenflora von | 
Schlesien«, v níž ALEx. BRAUN spracoval slezské parožnat= | 
ky. V úvodní části BRAuxN porovnává floru parožnatkovou | 
slezskou s českou a udává pro Čechy 16 (19) druhů, přihlížeje © 
k výzkumu LEONHARDIHO a k posledním nálezům ČELAKOV- 


Monograřická studie o českých parožnatkách. 47 


SKÉHO, k nimž přičítá 1 Chara contraria z téhož stanoviska, ne- 
boť parožnatky u Oužic nalezené mu ČELAKOVSKÝ poslal k re- 
wisi. V závorce udaný počet u BRAUNA 0 3 větší se vztahuje k 
neudržitelným nebo pochybným druhům (Nitella flabellaiu, 
Chara ceratophylla a subspinosa), za to však nebyla BRAUNEMm 
Chara rudis k českým parožnatkám počítána. 

R. 1878 vyšlo v časopise Vesmír všeobecné pojednání 
»0 parožnatkách« od LAD. ČELAKOVSKÉHO na základě dosud 
známé literatury a připojeno na konci rozšíření parožnatek 
w Čechách s uvedením 16-ti druhů: Nitella flexilis, capitata, 
opaca, flexihs, mucronata, gracilhs, Tolypella glomerata, Cha- 
ra stelligera, coronata, crimtá, ceratophylla, contraria, foeli- 
da, hispida, aspera, fragihs. Chara ceratophylla, ač pochybná, 
zařazena, Ch. gymnophylla a vrudis vynechána. Udání stano- 
visek jest stručné dle výzkumů LEONHARDIHO a již zmíně- 
„mých nálezů ČELAKOVSKÉHO. "Také v témže roce uveřejnil 
(ČELAKOVSKÝ pojednání »Úber die morphologische Bedeu- 
tung der sog. Sporensprosschen der Characeen« (Flora, 
Regensburg). 
JE 


| Po smrti Ar. BRAUNA vydány byly r. 1882 NORDSTEDTEM 
| »Fragmente einer Monographie der Characeen von A1. Braun« 
| (Abhandl. berl. Akad.), v nichž nacházíme časté odkazy sta- 
„Movisek z dřívějších prací o českých parožnatkách. Rovněž 

užito udání u druhů, jež rostou v Čechách ve spisku v témže 
| roce vydaném P. SyDowEm »Die bisher bekannten europál- 


| schen Characeen«. 

V roce 1883 uveřejnil v Lotosu PAvEL HoRA »Versuch 
emer Flora von Pilsen«, kde uvádí mimo jiné rostliny 4 druhy 
| parožnatek (Chara coronata, foetida, fragihs a Nitella capt- 
data) z bližšího okolí plzeňského. 


| Později v r. 1887 vydal ČELAKOVSKÝ druhé vydání své 
I 
| 
| 


»Analytické květeny Čech, Moravy a Rak. Slezska«, v němž 
ve zvláštním, ke konci knihy připojeném přídavku přidal klíč 
parožnatek. České druhy i zde uvedeny jsou dle starších již 
(výzkumů a shodují se v počtu druhů i stanovisek s uvedeným: 
v r. 1878 ve Vesmíru. Všeobecnějšího rázu jest poslední po- 
jednání ČELAKOVSKÉHO v časopise Flora (1902) »Die Berin- 
dane des Stengels durch die Blattbasen«. 


) 
| 
| 


48 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Ve IL vydání RaBExHoRsrovy Kryptogamen Flora von 
Deutschland, Osterreich und der Schweiz »Die Characeen 
Deutschlands, Osterreichs und der Schweiz«, vydávaném od 

1890—1897, spracovány monograficky W. MicuLov pa- 
rožnatky, hlavně středoevropské, se zřetelem k ostatním zemím 
evropským. Tu i použito udání z dřívějších publikací nebo 
dokladů z exsikkatních sbírek o parožnatkách českých. MiGura. 
(1. c. p. 86), jednaje o zeměpisném rozšíření parožnatek, za- 
řazuje k středoevropské oblasti pod XII. oddělením Čechy: 
inel. Moravu, a uvádí, že dosud lépe jsou známy jen jednotlivé: 
části Čech, zvláště Polabí. Z dosud již nalezených uvádí: 
všechny už dříve z dřívějších výzkumů LEoNHARDIHO a ČE- 
LAKOVSKÉHO známé druhy, přibíraje i Chara dehcatula, u 
kteréž však (1. c. p. 155) nemá žádného stanoviska ani z Čech 
ani z Moravy. Patrně náhodně tento druh přidal při výčtu! 
ostatních druhů, což ostatně vysvítá z počtu 19 druhů i Z 
předchozích (1. c. p. 94) srovnávání okolních zemí Slezska. 
(16) a Saska (19) dle počtu druhů. Tato MrcuLova udání! 
všeobecná o rozšíření parožnatek vydaná tehdy v prvním! 
sešitě nemohou býti směrodatnými, neboť v sešitech v po- 
zdějších letech vydaných uveden ještě jiný druh Chara mter- 
media) z Čech. K dosud neprozkoumaným zemím středoevrop-| 
ským počítá MrGura (1. c. p. 78) na malé výjimky celé Ra- 
kousko. V systematické části uvádí MrGcura při příslušných. 
druzích i rozšíření jejich v Čechách, mnohdy zaměňuje však: 
naleziště moravská s českými neznaje topografii těch zemí. 
Stanoviska česká uvedena u měkterých druhů dle prací 
LEONHARDIHO a ČELAKOVSKÉHO, jednotlivě jen několik málo: 
nových dle exsikkatů zaslaných MrcuLoví P. HoRovu z okolí: 
Plzně a Polabí. Rovněž užil MrGuLa materialu z Čech při 
popsání některých forem: Nitella opaca f. longifoha A. Bryl 
N. gracilis f. polyglochin Siegmund, f. conglobata A. Br 
Chara coromata f. maxima Mig., Ch. intermedia f. condensata | 
Mig., Ch. foetida f. rudis Mig. | 

V r. 1901 sepsal jsem dissertaci »české parožnatky«, ježi 
nachází se jako manuskript v archivu filosofické fakulty čes- 
ké university v Praze. Nebyla vydána tiskem pro pozdější 
propracování forem a doplnění výzkumu z neprozkoumaných 
ještě do té doby krajin českých. Ve svém pojednání »o útvat- 


Monografická studie o českých parožnatkách. 40 


né biologu rašelin jihočeských (Sborník čes. společn. země- 
wědné, 1901) uvedl jsem z okolí třeboňského více nových 
stanovisek WNiřell a Chara Brauntii (coronata), kterouž tu 
LFoxHARDI marně hledal v dřívějších letech. Ve výroční 
| zprávě gymnasia v Pelhřimově (1905) pojednal jsem. »0 sy- 
stematickém významu parožnatek a jejich zeměpisném roz- 
| šíření v Evropě«, kdež jest podáno přehledné rozšíření čes- 
| kých parožnatek v rámci flory evropské. 

V připojené tabulce jest přehledný postup výzkumu čes- 
, kých parožnatek v jednotlivých dobách. 


n 


mě 


Jméno druhu 


Migula v Raben- 
horst. Kryptfl. 
(1890) 


1. Nitella syncarpa 


jj. capitata . 
3. opaca . 
a. flexilis 
| Ě mucronata 
| 6. gracilis . 
117. Tolypella glomerata 
(Be -> proťifera 
9. Tolypelopsis stelligera 
(10. Chara Braunii 
| BĚŽÍ. canescens . 
12. ceratophylla 
i 13. contraria . 
14. Hippelliana . 
„h5. intermedia 
16. » pannonica 
17. foetida 

18. gymnophylla . 
| JM hispida 
+20. bohemica . 
| 21. rudis 
22. aspera 
| fragilis . 


dellicatula 


116 (19))|16 (18)*)/ 


| :) Mimo pochybnou CA. ceratophylla a nyní neuznávané za 
| de fuhy: Nitella flabellata a Chara subspinosa a pak ještě Ch. rudis. 
i 2) Mimo neuznané: Ch. gymnophylla a rudis. 

| 

4 

Á 


50 II. Dr. Jan Vilhelm: 


2. Postup floristického výzkumu. 


První dobu výzkumu českých parožnatek možno polo- 
žití na počátek min. století. V této době v první polovmě 
XIX. stol. jednotliví botanikové porůznu sbíral tyto tajno- 
snubné mimo jiné rostliny a ukládali je ve svých herbářích 
nebo výměnou zasílali je jiným botanikům. Určení druhů 
nebylo z velké většiny správné, neboť v té době nebylo snadné 
opatřiti s1 srovnávací materiál a knihy jednající o parož- 
natkách. Většina těchto vydávaných v Německu před vydá- 
ním spisů BRAUNOVÝCH nevalně prospěla k poznání parož-. 
matek. Proto většina nálezů ze starší doby správně ocenéma, 
teprv později LEONHARDIM a A. BRAuNEm. Do této doby: 
spadá ještě činnost družiny horlivých botaniků seskupených 
kolem OrrzE, jenž věnoval značnou pozornost kryptogamům., 
Sbírány hojně mimo jiné rostliny také parožnatky těmito! 
nadšenými botaniky, ale určení jejich byla ponejvíce pos. 
chybná. 4 

Druhá doba výzkumu parožnatek v Čechách vyznačuje se 
působením prvního monografa českých parožnatek, professor. 
filosofie na pražské universitě sv. p. z LEONHARDI, jenž. 
prozkoumal vědeckým způsobem a kriticky dřívější nálezy a. 
sám horlivě sbíral v různých krajinách českých. Ve svých. 
spisech dovolával se všudy součinnosti ostatních botaniků 
v Čechách a podařilo se mu získati několik floristů, z nichž. 
vedle jiných vynikl podrobným prozkoumáním svého něj“ 
bližšího okolí setník v. v. J. HrrrELr v Bělé u Bezděze. © 


| 
| 
| 


Zájem o sbírání parožnatek po vydání spisů LEON:' 
HARDIHO znenáhla utuchl a tu pak jen jednotlivci vyvinuli 
horlivější činnost při sbírání parožnatek. V letech 70tých- 
min. stol. Jos. DĚDEČEK zabývaje se zvláště s mechy, sbíral: 
příležitostně hojně parožnatky. Rovněž i Lan. ČELAKOVSKÝ 
při výzkumu cevnatých objevil některé druhy a nová sťás 
noviska známých druhů a sbíral parožnatky příležitostně | 
k pozdějšímu spracování. Také četná družina českých flo- 
ristů provádějících výzkum pod vedením ČELAKOVSKÉHO 
zjistila mnohá naleziště parožnatek v Čechách. Ale z té doby 
byla dodnes větší část materialu v herbářích neurčeného, 
protože ČELAKOVSKÝ sám neurčoval všechny parožnatky, tý 


Monografická studie o českých parožnatkách. 51 


pak; jež se mu zdály zvláštními, zaslal A. BRAuNoví k re- 
visi, tuše nové druhy. 

Větší sbírku parožnatek českých shromáždil po dlouho- 
Jeté činnosti sběratelské, vyčerpávající hlavně střední Po- 
Jabí J. VELENOVSKÝ, jenž první sbíral v Čechách typickou 
Chara intermedia. V posledních 30t1 letech sbírány jen po 
různu parožnatky v Čechách od jednotlivých sběratelů. Od 
r. 1896 pak auktor každoročně sbíral soustavně po celých 
Čechách chystaje souborné spracování českých parožnatek. 

Českého výzkumu floristického parožnatek súčastnili se 
od nejstarších dob až do dnes zvláště: 


| 
Baunyš E. dr. techn., assistent botaniky na pražské čes. vys. 
škole techn., v okolí Jičína (1911—19193). 
| BERcHTOLD BEDŘ. hr. med. dr., zemř., na Váborsku (v první 
| pol. XIX. stol.). 
| BRAcHT J., c. k. setník, zemř., v okolí Frant. Lázní (1959). 
o dr- řed. čamá rmy zemř., u Chlumce u ře- 
| boně (1839). 
| Bvpák FR. dr., professor botaniky na hosp. akademii v Tá- 
| boře, v Polabí (1902). 
ČELAKOVSKÝ Lab. dr., prof. botaniky na čes. univers., zemř., 
po celých Čechách (1864 -1885). 
| ČELAKOvVSKÝ Laon. syn dr., professor botaniky čes. pražské 
| vys. šk. techn., v záp. Čechách (1886). 
DavĚK Gusrav dr., assistent botan. úst. čes. univers., v okolí 
pražském (1913). 

DěpEčEk Jos., školní rada a prof. čes. reálky v Karlíně v. v. 
v Dol. Chabrech, po celých Čechách (1867—1880). 
| KAREL dr., professor botaniky na čes. univers., v Po- 
| labí (1902). 
| cHrER G. dr. med., v okolí Teplic (185: 
| Fawsrus R. MUDR. v Praze, v okolí N. Benátek a Lysé n. 
Lab. (1888). 

FREYx J., staveb. rada, zemř., u Opočna (1879). 

'GIxTL OTTO JUDr., em. advokát, v okolí pražském (v dru- 
žině Opizově). 

| HáxkE T. dr. med. a phil., zemř., v okolí pražském a Polabí 
pol: XIX. stol.). 
| 


o|= 


52 II. Dr. Jan Vilhelm: 


HAaxscIRG Anr. dr., professor gymn. a univers. v. v., v okolí“ 
Hradce Králové (1881). 

HAÁvusLER Jos., zámecký kaplan m. Orl., v okolí Kostelce 
nad Orl. (1880). 

HirrELLI Jos., c. k. setník v. v. v Bělé, zemř., v okolí Bělé! 
u Bezděze (1861—1865). 

HoLBACH, hospod. kontrolor, v okolí Křivoklátu (1871). 

HoRA P., býv. assistent něm. univ. bot. zahr. pražské, zemř., 
v Polabí a v okolí Plzně (1882—1884). 

HRABAL, u Čes. Kamenice (1853). 

JEcHEL FR. dr., professor na bohoslov. semináři v Č. Budě-. 
jovicích, zemř., na Budějovicku ( v letech 60tých min.: 
století). | 

JiRsÁák, kolem Netřeb v Polabí. 

JriRuš Bon. šl. dr., dvorní rada a prof. na čes. univers , zemř, | 
v okolí pražském (1803). 

KALmus Jak. dr., lékař v Brně, zemř., v okolí pražském (1858 © 
až 1855). 

KARL, farář ve Hugavě, zemř., v sever. Čechách (v pol. min. 
stol.). 

Kavrva Kar. dr., assistent bot. úst. čes. univ., v okolí praž-' 
ském (1918). | 

IXNAF Jos. dr. med., lékař v Chomutově, zemř., v okolí Cho- 
mutova (1855). 

KovxRÁD (Conrad), měšťan tepelský, zemř., v okolí Teplé a 
Mar. Lázní (v polovici min. stol.). "1 

KRÁTKÝ FRaxwr., ředitel reálky v Praze, u Mar. Lázní (1989). 

KRATZMANN EmrL dr. med., v Mar. Lázních, v sev. Čechách * 
(v min. stol.). 

LANGER, ranhojič v Liberci, v okolí Liberce (v min. stol.). 

LEONHARDI HEŘMAN svob. pán dr., professor filosofie na 
pražské universitě, zemř., po celých Čechách (1848 až. 
1867). 

MALINSKÝ, inž., zemř., v okolí Děčína (1954). 

MANN Vác.. dr. med., zemř., po různu v Čechách (1820). © 

MARDETSCHLÁGER FR., druhdy děkan ve Slavkově, v okolí češ. © 
Krumlova (1869). 1 

Novák LapIsLav, posluchač právn. fak., v okolí Čáslavě | 
(1909). | 


Monografická studie. o českých parožnatkách. 53 


|- OPiz Frr. Maxm., koncepista kamerálních forstů v. v., zemř., 
v okolí pražském a střed. Polabí (1840—1858). 
| PErRBOK J., učitel v Kojeticích, v Polabí (1912). 
PevL Jos., vrchní zahradník v Kačině, zemř., v okolí Kutné 
| Hory, (v min. stol.). 
| PoprĚRA Jos. dr., professor II. čes. reálky v Brně, v Po- 
labí a sev. Čechách (1894—1902). 

| Porák KAR., v Praze, zemř., v okolí pražském a Polabí 
| (1874—1880). 
| PosrícHAL Ep., gymn. professor v Terstu, v okolí Dymokur 
| (1870). 
| PResL KaR. Bo. dr. med., prof. přírodopisu na pražské 
| umivers., zemř., v okolí pražském (v I. pol. XIX. stol.). 
| PURKYNĚ Em. ryt. dr., professor na lesnické škole v Bělé, 
| zemř., na Budějovicku a v okolí pražském (v polovici 
min. stol.). 
| RapBa NaPor. MUDr., v již. Čechách (1900). 
| Reuss JAx, kupec v Ostrově pod Krušnými Horami, zemř., 
v sev.-záp. Čechách (1839). 

Rruss Avc. dr. med., professor na vídeň. univers., v sev.-záp. 
| a středních Čechách (1860—1864). 
© Reuss A., syn předešlého. 
RoHLENA Jos., odborný učitel v Praze, v sev.-vých. Čechách 


(1900). 
| RovBaL Jav, professor reálky v Příbrami, v okolí Chuděnic 
| (1898). 
| Saska MAx., professor gymn. v Žižkově, v okolí Rožďalovice 
« (1901). 


Ť 


| ScHAuTA (Šouta) Jos., lesník v Hvězdově u Mimoně, v okolí 
Dokes a Mimoně (1807). 
|SeHóBL Jos. dr. med., professor na čes. umivers., zemř., 
v okolí pražském (1854—1855). 
SCHmripT FR. WrrLiBALD, prof. botaniky v Praze, zemř., 
v Rudohoří (v min. stol.). 


(1859). 
ŠIEGMUND VILÉM syn, továrník v Liberci, v okolí Liberce 


; Ja 
| SECMUND VrLÉém, soukromník v Liberci, v okolí Liberce 
| (1859). 

6 

i 


54 Ii. Dr. Jan Vilhelm: 


SITENSKÝ WRANT. dr., zemský inspektor hosp. školství v Praze, 
v sev. Čechách (1880). 

ŠTĚPÁN J. V., prof. hosp. školy v Č. Budějovicích, v již. bj 
chách (od 1911). 

STERNBERG KAŠPAR hr., majitel panství Radnického, zemř, 
v záp. Čechách (v di pol. min. stol.). 

SýkoRA Jos., úředník na panství Štířínském, zemř., u Jílo- 
vého (1811—1818). 

Vzmrský BEpŘ., nakladatel v Praze, v okolí Podmokel (1863). 

TocL KAREL dr., prof. gymn. v Příbrami, zemř., v Polabí 
(1891—189%). 

VELENOVSKÝ Jos. dr., professor botaniky na čes. univers., | 
po celých Čechách (1876—1913). | 

VILHELM JAN dr., professor první čes. reálky pražské, po 
celých Čechách (1896—1915). 

VŠETEČKA FRawr., druhdy lékárník v Nymburce, později! 
materialista v Praze, v okolí Nymburka (v pol. mim. © 
stol.). : 

WAnLExRorTH K. F. W., pruský dvorní rada, zemř., v okolí | 
Rychnova (v pol. min. stol.). 

WrLrLwrirscH BrpŘ., prof. botaniky v Lisaboně, zemř., v okolí | 
Vodňan (v I. pol. min. stol.). , 


Mimo tyto sběratele uložili své sbírky parožnatek v her- 
báři Musea král. čes.: hr. WALDSTEIN, CoRDA, J. Marýz! 
TAuscH, z HEUuFFLERŮ, Ep. HoFFMANN, FR. Ramrscz, FR% 
VESELSKÝ a jiní, ale nelze souditi bezpečně z nedostatečně ! 
často vyplněných etiket, zda rostliny sbírali v Čechách sami j 
nebo pocházejí z jiných zemí nebo získali je jen výměnou, 
darem nebo koupí. Valná většina parožnatek, uložených asi. 
do let 70tých min. stol. v herbářích Musea král. čes., opatřena © 
jest kritickými poznámkami sv. p. LEONHARDIHO a ALEX. 
BRAUNA. 


3. Zeměpisné rozšíření. 


Zeměpisné rozšíření parožnatek v Čechách patří dnes + 
částečně k dějinám českého rostlinstva v minulém století. 
Dnešní sporá stanoviska těchto rostlin nemohou podati ná- 
Zorný obraz celkového osazení vod českých tímto zajímavým 


Monograřická studie o českých parožnatkách. 55 


typem tajnosnubných. Parožnatky jsou odkázány svým ži- 


wotem na různé lokality vodní a proto jest velice pozoru- 


-hodné jejich rozčlenění zeměpisné. 


-Dosud nebyl známý širší výzkum parožnatek v Čechách, 
a proto nebylo možné také činiti závěry o rozšíření druhů a 
výskytu jejich v určitých jen krajích. Dřívější práce o če- 


-ských parožnatkách založeny byly na poměrně skrovném ma- 


teriálu, který nevyčerpal všechny důležitější lokality bota- 
mické, nebo nebyl dosud určen. 
České druhy netvoří žádný zvláštní celek, aniž vyzna- 


čují se nějakými zvláštnostmi v oblasti středoevropské, ke 
které náležejí, přece však zrůzněnými podmínkami životními 
jeví variabilitu mnohdy svéráznou, shodující se jen částečně 
s touto v zemích sousedních. Z charakteristických druhů pro 
oblast středoevropskou (Chara scoparia, temmspima, disso- 


Juta, Kokeilh) nevyskytuje se žádný v Čechách, ale zase jiné 
poukazují na zvláštnost české flory parožnatkové (Chara 
Hippelhana, bohemica, pannonica). Z 50 až 601 druhů evrop- 
ských připadá na naše poměrně malé území skoro polovina, 
a sice 6 druhů rodu Něřella, 2 dr. Tolypella, 1 dr. Tolypello- 
psis, 15 dr. Chara; rody Lamprothamnus a Lychnothamnus 
nemají v Čechách žádného svého zástupce. 

-Většina druhů vyskytuje se v Čechách na četných loka- 


litách a variabilita jejich jest pak velice značná, takže možno 


na českých rostlinách sledovati vývoj druhů a forem tohoto 


mnohotvárného jinak malého oddělení rostlinstva. Jen menší 


počet druhů nachází se jen na ojedinělých místech, ale 1 tu 
formy nejsou zcela totožné s formami zemí sousedních. 

Pro srovnání české flory parožnatkovité s okolními ze- 
měmi, obklopujícími naše území, jest potřebí uvésti, pokud 
dodnes známo, z výzkumů floristických toto: 

W Bavorsku vyskytuje sé 17 druhů: Nitella syn- 
carpa, capitata, opaca, flexilis, mucronata, gracilis, Lychno- 
timanus barbatus, Chara Braunii, ceratophylla, coutraria, 
strigosa, gymnophylla, foetida, rudis, hispida, aspera, fra- 
gilis. 

V Sasku 2 druhů: Nitella syncarpa, capitata, opaca, 
flexilis mucronata, gracilis, batrachosperma, Tolypella glo- 


56 II. Dr. Jan Vilhelm: 


merata, prohfera, omtricata, '"Tolypellopsis stelligera, Chara. 
canescens, ceratophylla, contraria, polyacantha, foetida, inter- 
media, hispida, aspera, fragilis. 


VeSlezsku 15 druhů: Nitella capitata, opaca, flexilis, 
mucronata, gracilis, tenuissima, Tolypella imtricatu, Totypele. 
lopsis stelligera, Chara Braunii, ceratophylla, contraria, foe- 
tida, hispida, aspera, fragilis. 

Na Moravě Il druhů: Nitella capitata, flexilis, mu- 
cronata, Tolypella prolifera, glomerata, Chara Braunii, con- 
traria, foetida, hispida(?), aspera, fragilis. 

V Dolních Rakousích 12 druhů: Nitella opaca,. 
translucens, Chara Braunii, contraria, intermedia, gymmo-. 
phylla, foetida, crassicaulis, rudis, hispida, aspera, fragils.. 

V Horních Rakousích 8 druhů: Nitella opaca, 
mucronata, Chara ceratophylla, contraria, strigosa, foetida, | 
aspera, n 


Z uvedeného jest zřejmé, že druhy rostoucí v zemích: 
sousedních skoro vesměs jsou zastoupeny v české floře až, 
na nově popsané druhy a Chara delicatula; z těchto však. 
v Čechách nebyly dosud nalezeny některé druhy na př.: Ne- 
tella transiucens, batrachosperma, tenmissima, Tolypella intri- 
cata, Lychnothamnus barbatus, Chara strigosa, polyacantha, 
crassicaulis. I co do počtu druhů jsou Čechy vzhledem k okol; 
ním zemím nejbohatší, zvláště pak nikde nebylo zjištěno | 
poměrně veliké množství různých stanovisek a značná vari- 
abilita forem některých druhů jako v Čechách. 

Parožnatky ještě v době nedávné bývaly v Čechách hoj- 
něji rozšířeny, v době přítomné ničí se jejich přirozené lo- 
kality. Těch pozvolna mizí rok od roku stále více, takže 
oprávněně pokládáme již nyní mnohé druhy za vyhubené 
v české floře. Životními podmínkami jsou odkázány většinou 3 
na vody stojaté, jež dnes všeobecně se vysoušejí pro zvýšení U 
produkce polního hospodářství. A tím jak osud těchto vod. 
tak i těchto rostlin jest navždy snad rozhodnut. Nedouťáme, 
že by parožnatky se nějak zachránily při odvodňování našich 
řek a potoků, tůní, při rozsáhlém melioračním odvodňování | 
polí, luk a rašelin v rozsáhlých rozměrech v přítomné a bu- (+ 
doucí době po celých Čechách prováděném. Živoří sice dnes | 


Monografická studie o českých parožnatkách. DT 


| zase v nových drenážních stružkách a příkopech, zaneseny 
« byvše sem ptactvem vodním. Jsou to zejména jen druhy, jež 
| houževnatě se udržují na jakémkoli stanovisku překonávajíce 
| všechny nepříznivé okolnosti, zvláště vzdorujíce občasnému 
| vyschnutí vody. Nejbohatší kraj s hojnými původními sta- 
, movisky parožnatek, střední Polabí, mající druhdy četné tůně- 
a bařinné louže, pozvolna mění svoje původní přirozená sta- 
- moviska hlavně odvodněním a zužitkováním jich k účelům 
| hospodářským. Při tom hluboce založená síť drenáží sbírá 
vodu z celé krajiny, tůňky a příkopy zcela vysýchají, pra- 
meny z povrchu klesají do větší hloubky a parožnatky po- 
zbývají prostředí, v němž dříve rostly. 

Druhdy proslulé botanické lokality středního Polabí 
mezi Mělníkem, Všetaty, Čelakovicemi, Lysou, Kostomlaty, 
Nymburkem, Sadskou a Poděbrady, vyznačující se bařinnými 
loukami t. zv. kyselkami a honosící se krásným rostlinstvem 
květeny ponticko-pannonské, ztenčeny jsou již na nepatrné 
zbytky. Většina bývalých kyselek polabských proměněna jest 
| Již v úrodnou půdu, ve které výtečně daří se obilinám, řepě, 
| okurkám, cibuli. Tak pozvolna mizejí dnes kyselky všetatské, 
vavřinecké, u Mělnické Vrutice, čelakovické, na Hrabanově u 
Lysé, u Benátské Vrutice atd. a jedná se nyní vážně o re- 
servaci*) aspoň jedné malé kyselky polabské, aby potom- 
stvu zachován byl ráz význačné flory, jež druhdy byla přední 
ozdobou květeny české. Mělo by býti pamatováno na zacho- 
vání tůní polabských nejen s florou fanerogamickou, ale 
1 kryptogamickoa. 

Zbytky parožnatek polabských uchýlily se pravidelně do 

říkopů odvodňovacích na loukách a do tůněk mnohdy velmi 
rozsáhlých kolem náspů železničních, z nichž některé mívají 
hojně vody a některé zcela nevysychají v suchých letech. 
Jsou-li však okolní pozemky v novější době odvodněny 1 tato 
poslední útočiště těchto rostlin od jara do podzimu úplně 
| Vysychají a parožnatky odtud zmizejí. 


Podobně jako s tůňkami a příkopy na bařinných lu- 
kách má se to i s rybníky. Dnes v úrodnějších krajinách 


ee Z- 


—— 


Ne 


» 
F 
| 
| 
| 


| 


*) DANĚK GusTAv: Phytogeografický nástin českého středního 
Polabí. Sborník Klubu přírodovědeckého v Praze. 1912. 


| 


38 M. Dr. Jan Vilhelm: 


rybníkářství nevynáší tolik co žírné půdy řepné a pšeničné 
a z toho důvodu zrušují se znenáhla velké a malé rybníky. 
Těchto zrušených rybníků v době nejnovější jest v Čechách 
velký počet. Právě tyto rybníky bývaly hlavním nalezištěm 
parožnatek. 

V pramenech a potocích vyskytují se parožnatky velice 
zřídka a ve větších potocích a řekách českých skoro vůbec 
nerostou. Jen v zavodňovacích příkopech a ve strouhách pro- 
tékajících vysušené rybníky znovu se usazují druhy nejroz- 
šířenější a nevybírající si stanovisko jako na př. Chara 
foelida. 

Ze starších stanovisek parožnatek v Čechách, jež dnes 
úplně vymizely, dlužno vzpomenouti kyselek vzniklých ma 
místě bývalých velkých rybníků Blata a Křečkovského blíže 
vesnice Pátku u Poděbrad, vysušených do značné hloubky 
provedeným odvodněním, kde starší generace českých bota- 
mků hojně sbíraly parožnatky. I u samého města Prahy bý- 
valo před 501 lety naleziště parožnatek honosící se značným 
počtem druhů. V pobřežní části rybníka, který se nacházel asi 
blíže zadní restaurace, a ve stružkách lučních v Král. Oboře 
rostly v hojnosti 1 v různých formách: Nitella flexilis, mucro- 
nata, Chara Braunů, jež sbírala nadšená družina sběratelů 
tajnosnubných rostlin soustředěná kolem českého botanika M. 
OPIZE i professor filosofie pražské university svob. pán z 


LEONHARDI. Tento marně protestoval ve svých spisech A 


marně dožadoval se uchování této tak zajímavé lokality 
v blízkosti Prahy a university. Odvodnění tohoto stanoviska 
stalo se hlavně pro odstranění nelibého zápachu pocházejícího 
od četných tu rostoucích parožnatek a způsobeného také 
hnitím zbytků rostlinných a vysýcháním bahna při větších 
vedrech. Podobným způsobem zmizela celá řada bývalých lo- 
kalit parožnatek z nejbližšího okolí pražského. Rovněž sou- 
stavným hlubokým odvodněním k účelům zemědělským mizejí 
v posledních letech tůně mezi Oužicemi a Netřeby, druhdy 
hostící halophytní parožnatky české. 

Rozšíření druhů parožnatek v Čechách zajímavé jest 
zvláště některých. Nejobecnější a nejhojnější Chara foetida 


a fragils rostou skoro po celých Čechách, tvoříce na zrůz- © 


něných lokalitách při změněných podmínkách životních četné 


— 


Monograřická studie o českých parožnatkách. 59 


formy. První z nich má rozšíření ze všech českých parožnatek 
největší. Poněvadž oba tyto druhy pravidelně inkrustují váp- 
nem, nejčastěji se vyskytují v krajinách, kde v geologickém 
podkladu nachází se vápenec. Proto nenalézáme je ku př. 
w rybničnaté a rašelinné třetihorní pánvi třeboňské, ač na ra- 
šehnách severočeských rostou. 

Chara Braumi vyskytuje se roztroušeně po celých Če- 
chách v rvbnících zvláště také tam, kde jiné druhy pravých 
Char nerostou (Třeboňsko). 

Z rodu Nitella největší rozšíření má N. opaca roztrou- 
šené rostoucí po celých Čechách, jež není vybíravou ve volbě 
svého stanoviska. Také tento druh za různých podmínek ži- 
votních tvoří četné formy. Na různých místech ve všech 
skoro částích Čech setkáme se s N. capitata a gracilis. 

Pozoruhodným jest rozšíření Chara hispida jen ve střed- 
ních Čechách, od Roudnice až k Bohdanči u Pardubic skoro 
W přímé čáře. V tomto pruhu území, jež zabírá skoro celé 
střední Polabí, nacházíme 1 Ch. intermedia, pannonica a bohe- 
mica, 1 mizící lokalitu halophytních rostlin mezi Kralupy a 
Neratovicemi s Ch. canescens a Tolypella glomerata. Zde 1 
hlavní rozšíření má Ch. aspera vyskytující se ještě u Bakova 
a Dokes v sev. Čechách. 

-© Ve středních Čechách dosud osamoceně vyskytují se 
Folypella prolifera (u Rožďalovic) a Chara delcatula (u 
Chlumce n. Cidl.). Ch. contraria zjištěna dosud hlavně ze 
středních a severních Čech roztroušeně tu se vyskytující 
v různých formách. Zvláštní výskyt dvou druhů parožnatek 
Chara gymnophylla a Hippelhana, jež obě jsou na neokornatě- 
ných listech fertilní, jest význačný pro okolí Bělé u Bez- 
| děze, kde rostou na několika podobných lokalitách. 
Menšího rozšíření dosahují v Čechách Nitella syncarpa 
(a flexilis vyskytujíce se roztroušeně jen na málo lokalitách. 


V novější době nebyly sbírány Tolypecllopsis stelligera a 
| Chara ceratophylla, druhdy nalezené v jihočeských rybnících, 
Ch. rudis v Rudohoří a Nitella mucronata v Král. Oboře u 
Prahy, poslední vyhubená vysušením stanoviska. 
Podstatně velký vliv na rozšíření parožnatek působí po- 
měry klimatické. Sucho a mrazy jsou mocným činifelem při 


| 
| 
| 
| 


60 JI. Dr. Jan Vilhelm: 


udržení druhů na určitá stanoviska a tedy tím přímo řídí 
zeměpisné jich rozšíření. Jednoletost a vytrvalost jednot- 
hvých druhů parožnatek pomíněna jest podobně těmito vlivy.: 

Pro rozšiřování druhů parožnatek jest důležité znáti 
směry tahů stěhovavých ptáků vodních, jež přenášejí na svém 
těle snadno spory a tak mohou 1 k nám vniknouti jižní nebo 
severní druhy parožnatek. Pěkný doklad tohoto rozšiřování: 
druhů jižnějších do Čech jest Chara Braumn, kterou marně 
na Uřeboňsku hledal LEONHARDI, jež jest nyní zde hojně 
rozšířena. Lze spíše souditi, že tu v době Leonhardově zd 
rostla, neboť pozorný sběratel nemohl ji přehlédnouti. Roy-' 


$k) a 2 
něž tento druh marně hledal ve Slezsku Ar. BRAUN považo-| 


vav ji za jižní druh v Čechách jen se vyskytující. V novější: 
době však MriGuLA udává 1 ze Slezska celou řadu stanovisek.| 
Toto rozšiřování Ch. Braunii od jihu k severu možno vy-' 
světhti jen prostřednictvím ptactva. 

Většinou jsou parožnatky obyvateli nižších poloh a. 
zřídka v Čechách vystupují do hornatější krajiny. Jihočeská. 
rybničná a rašelinná oblasť poměrně vyniká přes 400 m nad: 
hladinu mořskou. V pramenech, potocích a říčkách našich: 
pohraničních hor a horských jezírkách šumavských a krko-: 
nošských dosud nebyly nalezeny stopy po parožnatkách, ač. 
v jiných zemích evropských a zvláště v jiných dílech světa! 
vystupují do výšky přes 2000 m n. m., ale při tom nejeví! 
žádných zvláštních rozdílů od forem nížinných. 

Ani nelze v Čechách sledovati roztřídění druhů dle, 
hloubky vod, neboť nemáme v Čechách hlubších rybníků nebo, 
jezer, jaké nacházejí se v jiných zemích. 

Některé druhy (na př. Chara foetida) vzdorujíce hou- 
ževnatě na stanovisku všem nepříznivým klimatickým PON 
rům, po vyschnutí vod v suchých, parných letech, po Vý-' 
mrznutí mělkých vod, po čištění příkopů znova se objevují. 
v hojnosti. Zhoubně na parožnatky působí vody znečisťo-| 
vané odpadky továrními a kanalisačními. Podobně jako ve: 
vodách znečistěných výkaly a hnijícími organickými látkami 
parožnatky nerostou také v lesních bařinách s hnijícími rost- 
Jinnými látkami a tříslovinou, rovněž v prudce tekoucích 
vodách nebo v černé rašelinné a bahnité vodě. Vody pro-, 
svcené organickými látkami, bařinné a rašelinné tůně a pří- ! 


Monografická studie o českých parožnatkách. 61 


jisté druhy na př. Nitella gracilis, capitata, Chara contravia, 
 hispida, fragilhs. 
| Velký vliv na rozšíření parožnatek má také chemická a 
| fysikální povaha vody, ve které rostou, podobně jako u ji- 
-mých suchozemských rostlin tytéž vlastnosti půdy. Velkého 
významu jest vyskytování se většiny druhů rodu Chara, 
| Polypella a některých druhů Nitella ve vodách, ve kterých 
(rozpuštěn jest dvojuhličitan vápenatý. Tyto mnohé druhy 
parožnatek bývají pak různým způsobem inkrustovány (oko- 
rány) vápnem*) na lodyhách, listech a cystokarpech, mkdy 
„však na antheridiích. Bývá to tenčí nebo tlustší vrstva vá- 
|penná, tvořící jakýsi obal kolem rostliny nebo se usazuje 
'w páskách na této. Někdy i kolem jádra jest vápenný plášť. 
Ve vodě rozpuštěný dvojuhličitan vápenatý působením ve- 
getační chemické činnosti rostliny se rozkládá v kysličník 
uhličitý, jenž jest diffundován rostlinou, a v jednoduchý 
mhličitan srážející se na povrchu parožnatky dle vzorce 


kopy, zvláště bohaté na huminové kyseliny vyhledávají často 
: 
k 


| Ca CO; -> H+G0; CaH, (CO). 

se sráží na D05 == vě vodě 

| povrchu 

| parožnatky Ý 

rostlina 

Některé druhy rodu Nitella skoro pravidelně nebývají 
„mkrnstovány, podobně i zřídka jen Chara Braumi. 
Obyčejně vysvětluje se inkrustování parožnatek jako 


ochranný obal proti intensivním paprskům slunečním a jaksi 
má dodávati tuhosti a pevnosti jejich okornatění proti. škod- 
livým zevnějším vlivům mechanickým. K tomu však dlužno 
| Hoznamenati, že zvápenatěné některé druhy rodu Nitella,, 
+ P áš tě pak tenké formy s chabými lodyhami a listy, nejsou 
(pravidelně inkrustovány jako na př. Nitella flexilis f. laxa, 
M opaca f. laxa, N. gracihs. Zřídka pak jen v malém množ- 
ství bývá inkrustována Chara Braumii, jež jest zcela neo- 
kornatěná podobně jako Nitelly. Právě tyto parožnatky by, 


*) Při určování překáží inkrustace a proto rozpouští se tento 
obal ponořením rostlin do slabého roztoku kyselin zvláště octové 
nebo solné. 


02 i IE. Dr. Jan Vilhelm: 


potřebovaly inkrustace spíše než druhy neokornatěné a uve 
dené příklady ukazují, že důvody dosud uváděné, mající účel. 
imkrustace parožnatek vysvětliti, nejsou všeobecně platné. ( 
Spíše dlužno souditi, že hlavní vliv na inkrustaci má che-( 
mické složení vody, mimo to pak větší nebo menší vegetační, 
chemická činnost určitého druhu nebo formy. O prvním pře- 
svědčil jsem se pěstováním Chara fragihs. Z téhož imdividna. 
nechal jsem vyklíčii jádra v několika aguariích, z nichž rost- 
lhny pěstované jen ve vodě vltavské z vodovodu po celý! 
skoro rok nemkrustovaly, v jiných pak, kde byla půvoš 
voda z tůně z Polabí a jen později doplňována byla říční 
vodou, inkrustovaly již mladé rostlinky sotva vyvinuvše první, 
přeslen listový. Jiný důvod pro toto tvrzení jest na př. Chara 
Braunu, jež v krajinách (bez vápna) rašelinných (Třeboňsko). 
neinkrustuje, ve střed. a sev. Čechách na vápenném podkladě. 
rostoucí mírně inkrustuje. Podobně nacházíme jiné druhy: 
v Čechách zpravidla inkrustované (Chara foetida) i vzácně| 
formy týchž druhů zcela neinkrustované dle různých lokalit. 
Pro druhý důvod svědčí okolnost, že okornatěné druhy s vět- 
ším množstvím buněk sloužících k assimilaci spíše inkrustují! 
než druhy neokornatěné. Zdá se však, že inkrustace u parož- 
natek podmíněna jest ještě jinými okolnostmi, jež jsou asi 
složitější. 

Zvláštní pak jest výskyt jistých druhů (Chara canescens, 
Tolypella glomerata) výlučně ve vodách, jež obsahují roz- 
puštěné anorgan. sloučeniny solí. I jiné druhy mohou v tako- 
vých slaných vodách růsti vyskytujíce se zároveň ve vodách. 
sladkých (Chara aspera, foetida, ceratophylla, Nitela flexilis) 
Slanomilné druhy buď vůbec neinkrustují nebo jen mírně bý- 
vají inkrustované. České druhy slanomilné ze stanovisek: 
u Oužic a u Bečova jsou buď úplně neinkrustované (Nitella! 
flexilis f. lava, Chara camescens), buď slabě inkrustovanér 
(Chara camescens, foetida, aspera), buď silně inkrustovanér 
(Tolypella glomerata, Chara foetida, fragilis). Patrně sla- 
nost vod českých jest nepatrná a proto zde více parožnatky! 
nkrustují. Zajímavé jest, že Chara canescens sbíraná v r. 
1876 jest neinkrustovaná, v r. 1996 pak inkrustovaná, 60ž' 
svědčí o pozdějším úbytku slanosti roztoku vodního v tůních. 
u Oužic. 


Monografická studie o českých parožnatkách. 63 


Rozpuštěné různé anorganické sloučeniny železa ve 
„vodě snesou jen některé druhy (Chara foetida, contraria). 
| Pro rozšíření parožnatek nezdají se míti však jiné 
látky rozpuštěné ve vodách žádného vhvu. 


; Pro zemědělství mají parožnatky význam zvláště velké 
(a hojně inkrustované druhy v těch krajinách, kde ve spou- 
|stách se objevují. Tu vyhrabují se železnými hraběmi z vody, 
1 nebo při vypouštění rybníků za příčinou rybolovu vybírají se 
s bahnem a pak rozhazují se na pole jako užitečné hnojivo. 


* 


Me" Menší význam mají chary pro rybářství a to jen, vy- 
skytují-li se v rybnících osázených. Přispívají zde k chovu rvb 
'okysličováním vody, tvoří podklad pro vajíčka vodního 
'hmyzu, srážením uhličitanu vápenatého atd. 
| 
Ked opil 


k 4. Část speciální. 


Parožnatky (Charophyta). 


(Choracene Lois Člaude Richard, Humb. et Bonpl. nov. gen. 
1815.) 


M Čeleď: E areae LEoxvHaRDI, Bohm. Char. p. 9 (Lotos 
1863 p. 69). 


Rostliny měkké a ohebné, jen některé druhy někdy in- 
'krmstované vápnem. Lodyhy a listy vždy neokornatěné. Pře- 
sleny složené ze 4—8 listů, zmnožených někdy menším listy 
jakcessorickými, zřídka jednoduchých, častěji s jednou nebo se 
2—3 lístkovými uzlinami. Počet listů v přeslenu jest pro ur- 
né druhy dosti stálý. Lístky silně vyvinuté mohou podobně 
jako listy dále 1—2 krát se děliti. Antheridié jsou vždy ter- 
minální na místech, kde se dělí listy a lístky nebo na jedno- 
mněčných akcessorických listech. Cystokarpy vznikají z li- 
stových uzlin nebo z basilárních uzlin antheridiových a l- 
stových (Tolypella) a jsou v posledním případě velmi krátce 
stopkaté. Korunka cystokarpu jest malá, 10-ti buněčná, slo- 


r 


64 KI. Dr. Jan Vilhelm: 


žená ze 2 nad, sebou 5-ti1 buněčných kruhů, bezbarvá, u někte- 
rých druhů před zúrodněním opadává. Bez vápenného pláště 
koiem jádra. 


1. Rod: Nitella AcaRDu, Syst. Algar. 1824 p. XXVIL 


V přeslenu bývá 6 nebo S hstů, mimo něž ještě u někte- 
vých druhů vyskytují se 2 nebo více akcessorických. Listy jsou 
buď s jednou uzlinou lístkovou s 1—3 lístky zakončené, bud 
tyto lístky, jichž počet potom větší (4—1), mají zase uzliny 
lístkové, což ještě může se jednou opakovati. Poslední lístky: 
pak, jež se už nedělí, bývají jedno- nebo dvou- buněčné, zřídka 
8—9-1 buněčné, konečná buňka zcela malá a krátká. Antheri 
die na nízké, terčovité, stopkaté buňce, kterouž odděleny jsou 
od uzliny, sedí terminálně na konci uzhn listů a lístků pra- 
videlně mezi lístky jako ve vidlici uprostřed postranních líst-; 
ků. Cystokarpy postřanní vyrůstají přímo z lístkových v 
jako lístky v rozmanitém počtu buď jeden buď více 2), 
u jednodomých druhů pod antheridiem. Jsou kulaté, podlouhle: 
kulaté nebo vejčité podoby. Korunka buď opadává a obálššl 
buňky cystokarpu se nahoře silně rozvírají (N. syncarpa, ca- 
pitata, opaca, flexilis), buď zůstává ještě na zralých cysto- 
karpech (N. mucronata, gracils). 

Rostou nejraději v mírně tekoucí nebo stojaté, čisté: 
vodě, v lučních příkopech, v odvodňovacích stokách, v potůč- 
cích, v kalužích, v tůních, u břehů v rybnících, nikdy však: 
v bahnitých nečistých, černých rašelinných vodách. Barva je- 
jich jest krásně světle někdy 1 temně zelená, nejsou-li inkru- 
stovány. Někdy WNitelly bývají pokryty množstvím cizích 0r- 
oanismů, zvláště různých druhů diatom a řas, a tím vzniká 
jejich zabarvení do hnědězelena, hněda, tmavohněda, Za 
sucha zdají se téměř černavé. Zřídka bývají inkrustovány. 
vápnem (N. capitata, opaca), pak jsou šedozelené, bělavě šedé 
nebo tmavošedé. 


. . . . v Lé | 
I. Monarthrodactylae (Wlexiles). Listy jen jednou dělené, 
jejich konečný článek jednobuněčný, korunka opadává. 


= © 


Monografická studie o českých parožnatkách. 65 
A. Gloeocarpae: Rozmnožovací ústroje obalené roso- 
lem*), druhy dvoudomé. 

| a) Samčí listy jednoduché, nedělené; jádro hladké, bez 


lišten. 
| 1. N. syncarpa (Thuull.) KčrTzivG, Phycologia 
germanica (1845), p. 256. 


| LEONHARDI, bohm Char. (1863) p. 9; Osterr. Arml. (1864) 
p. 48; A. BRAUN, Char. v. Schles. (1876) p. 396; BRAuN-NoRD- 
stEDT, Fragmente (1882) p. 30; Sypow, Blau, Char. (1892) 
0. 10; MrGuLA, Char. in Rěenh. al (1897) p. 98; Syno- 
osis Char. europ. (1898) p. 27; GTESENHAGEN, Untersuch. iber 
lie Char. p. 85. 

Celkovým zjevem podobná Ců. flexilis, od Jéteré roze- 
mává se dvoudomostí. Bývá 20—30 cm vys., tenká, ohebná, 
lesklá, světle nebo tmavě (do černa) zelená, zřídka místy in- 
rrustovaná. Samčí rostliny mívají volné (zřídka i stažené) 
ořesleny, u samičích přesleny buď stažené v t. zv. hlavičky, 
mad s volnými dlouhými listy. Lodyha je tenká a štíhlá, v prů- 
něru 0,5—1,0 »“m tlustá. Délka lodyžních článků jest rozličná, 
nohou býti až 10 cm dl. Listů v přeslenu 8 a nejčastěji z úžlabí 
hrvních 2 listů vyrůstají postranní větve. Listy samčích a 
terimích rostlin dichotomicky dělené, 2—4hroté, samičích 
»byčejně jednoduché, nedělené, bez lístků. Konečky listů jsou 
iašpičatěné stluštěním blány buněčné na konci buňky. Délka 
istů je opětně různá, u našich forem bývá až přes 5 cm. 
Antheridie jednotlivé na listech, cihlově červené, 0,4—0,45 mm 
r průměru, jež jsou jako cystokarpy obaleny rosolem. Cysto- 
carpy obyčejně 2—3, zřídka 1 nebo více než 3, 0,5—0,6 mm 
I 04—0,54 mm šir. se 7—8 závity. Jádro skoro hladké, 
' málo vyniklými hranami lišten, podlouhle kulaté, nebo vej- 
té, tmavě kaštanově hnědé nebo černé, 0,36—04 mm dl., 
130—0,34 mm šir. 


| *) Ke zjištění rosolu kolem rozmnožovacích orgánů vaří se 
ků pod krycím sklíčkem na objektivním sklíčku na kahanu a pak 
larví se roztokem methylové modři. Po několika minutách se či- 
tou vodou praeparát vypere a je-li rosol kolem rozmnožovacích 
'rgánů, objeví se širší kruh a zvláště vniknuvší do rosolu mikro- 
Tganismy modře zbarvené. 


5) 


PU — 


66 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Jednoletá rostlma vyvinuje se z jádra v dubnu a květ- 
nu. Jádra uzrávají na konci léta a na podzim. V zimě po od- | 
padnutí cystokarpů rostlina se úplně rozpadne. | 

Tento druh rozšířen roztroušeně jen v Evropě v čistých 
tichých vodách, v tůních, rybnících i hlubších jezerech, méně 
však v lučních příkopech. 

V tůnkách u rybníka Tisý blíže Lomnice n. Lužn. (1909, 
VILH.) a v rybníce u Sychrova blíže Turnova v hloubce '|; m ; 
bohatě plodná, v hloubce 2 m sterilní až 1 m dlouhá (1918 
VILH.). Ze starších stanovisek: v malém rybníce v Kamelill ý 
ckých lesích (1818, SýKoRA), v odtokové stružce z rybníka. 
u sv. Víta blíže Třeboně (1863, Lkoxu.); dále dle BRauvova ; 
určení v herbáři musejním f. laxa u Schlackenwerthu v má: 
lém rybníce na staré silnici ku Karl. Varům (1939, kupec : 
REvuss), ster. u Nových Dvorů (PEvYL), v rychle tekocnh 
potoce u Einsiedlu (1848, LEONH.). 

V Čechách zdá se, že tento druh jest více rozšířen, 2 
dosud málo jen sbírán, neboť výzkum větších rybníků pre 
jednotlivce jest dosud velmi obtížný. Zvláště ve větší hloubee 
rostoucí parožnatky jsou skoro nedostupné, a proto N. sym. 
čarpa tak málo z Čech známa. Jinak tento druh podobá se 
zevně N. flexilis, od něhož rozliší se snadno dvoudomostí. OG 
ostatních druhů této skupiny Nitell pozná se také snadno: 06 © 
N. opaca vyvinutým rosolem kolem rozmnožovacích orgánů 
od N. capitata pak samičími listy jednoduchými, neděleným. 
Wormy rozlišené A. BRAUNEm a Mrcurov nelze rozlišovat — 
na skrovném materialu z Čech. Variační odchylky český 
rostlin uvedeny jsou v popisu tohoto druhu. 


f 
É 


b) Listy samičí rostliny vidličnatě dělené. Jádro s lišt 
nami. 


2. N. capitata (N. ab Es.) AcaRpu, Systema Algarum © 
(1824) p. 125. | 

LrovHnaRpI, bóhm. Char. (1863) p. 10; Osterr. Arm! 
(1864) p. 47; A. BRAuw, Char. v. Schles. (1876) p. 396; BRAUN- 
NoRDSTEDT, Fragmente (1882) p. 31; SyDow, Europ. Char 
(1882) p. 12; MrGuLa Char. v Rabenh. Kryptfl. (1897) p. HT 
Synopsis Char. europ. (1898) p. 29. | BS 


P 


Monograřická studie o českých parožnatkách. 67 


Rostlina dvoudomá, zevní podobou stěží dá se na první 
pohled rozeznati od N. opaca nebo syncarpa, zvláště sterilní 
a samčí rostliny. Stálým znakem jsou hlávkovité útvary, jež 
vyskytují se také u některých forem N. syncarpa. Bývá 20 
až 30 cm vys., v řidších trsech rostoucí, hojně rozvětvená, ne- 
tvoří nikdy velké trsy jako jiné Nětelly. Obyčejně mívá barvu 
jasně a sytě zelenou, inkrustovaná pak bývá špinavě zelená. 
Lodyha poměrně dosti tlustá, 05—1,0 mm v průměru, články 
lodyžní až 9 cm dl. Přesleny obyčejně G—3listé, bez akcessori- 
ckých listů. Všechny plodonosné listy vidličnatě dělené s I—2 
mebo 3 postrannímu lístky. Konečky listů a lístků nejsou jako 
u N. syncarpa stluštěné, nýbrž tvoří mnohdy jakýsi malý hrot, 
vystupující z tupě zakončeného konce buňky. Dolení přesle- 
ny zhusta sterilní. Samčí rostliny, ač se mnoho od samičích 
nehší, bývají o něco málo menší. Antheridie po jednom, úplně 
podobné N. syncarpa, 0,6 mm v průměru. Cystokarpy na mí- 

stech, kde se listy dělí, po 2—3 pohromádě, velice zřídka 4, 
kte vejčité, 0,42—0,48 mm dl. Korunka malá opadává před 
oplozením. Jádro skoro kulaté, tmavě kaštanově hnědé až 
černé, se 6t1 silně vyniklými, ohon hštnami, 0,3—0, D0 mm 
v průměru. Membrána jádra hladká. 


Dvouletý druh vyvinuje se již v stpnu a září z jádra a 
utvoří několik přeslenů sterilních před mrazy na podzim, pak 
ořes zimu odpočívá do jara. Na jaře velice rychle roste a často 
Už v dubnu fruktifikuje. V červenci nalezneme na stanovisku 
úplně již rozpadlé rostliny. 

| Rozšíření zeměpisné Ch. capitata jest velice rozsáhlé, ne- 
noť vyskytuje se skoro po celé Evropě, v Africe, Asii a sev. 
Americe, zvláště v čistých vodách, jinými vodními rostlinami 
nezarostlých, v jílovitých, hlinitých a bařinných loužích a 
úmích, často kolem náspů železničních, v příkopech lučních 
» silmčních, zřídka v rybnících. Potřebuje k své existenci vol- 
tý přístup světla a proto mizí často ze stanovisek zarůsta- 
vých jinými rostlinami, právě tak znovu se objevuje, má-li 
nky životní příznivé. 


Variační rozmanitost forem tool druhu není vůbec 
načná. Formy mívají často přechody mezi sebou, takže vy- 
raněné formy jsou poměrně vzácné. Z Čech známa jest do- 


o 


5 * 


p 


68 KI. Dr. Jan Vilhelm: 


sud jen ze sporých nalezišť a z tohoto důvodu také rozmani- 
tost českých forem jest nepatrná. 

Druhdy sbírána u Liberce (LANGER), v rybníce Barbill 
řině u Duchcova (1863, LEoNH.), společně rostoucí s Utri. 
cularia minor a N. gracilis v lese u Stráže (1864, LEoxu.). | 

. Z význačnějších forem českých sluší uvésti: 


1. f. capituligera A. BRAUN. (MrcuLa, Rabenh. Kryptfl. 
plk) 

Forma 20—30 cm vys., hojně rozvětvená a křovitá, s čet- | 
nými hlavičkami, jež usušené, je-li inkrustována, jsou načer- | 
nalé. Listy nejdolejších přeslenů sahají až do středu lodyžních © 
článků, hořejší lodyžní články jsou mnohem kratší, takže jsou 
hsty úplně zakryté. Hlavičky jsou ||, cm v průměru, 
velmi husté, s krátkými listy, jež vynikají obyčejně jen jako. 
útlé špičky. Plodonosné přesleny nejsou nikdy volné, nýbrž ' 
tvoří vždy hlavičky. Samčí rostliny jsou směstnanější s mem- | 
šími hlavičkami a kratšími lodyžními články, takže se zdají. 
celkem menšími. Tyto vyskytují se řidčeji. Cystokarpy če-' 
ských rostlin poměrně velké, podlouhle kulaté, 0,528—0,624 mm © 
al., 0,448—0,512 mm šir., jádro jen 0,352 mm dl., se 6ti ostrými j 
tenkými lištnami. ! 

Tato forma všeobecně se vyskytující po celé Evropě sbí-: 
rána v Čechách u Kostomlat před Nymburkem (1885, VELEN.),. 
v tůních u severozápadní dráhy blíže Všetat (1876, ČELAK.). ! 


2. f. longifoha A. BRAUN. (MrcuLa, Rabenh. Kryptfl. p. 


| 


aby 

Tuto formu uvádí MIGuLA z Čech v Rabenhorst. Krypt. 
F. p. 118. (Fig. 33) sbíranou P. Horou z okolí Plzně v rybnič- 
ním příkopě u Křinic (1882), jež jest nižší, s málo přesleny,. 
s dlouhými však články lodyžními a s velmi dlouhými listy. 
daleko přesahujícími články lodyžními. Vzpřímená a silně 
vzrostlá forma, málo jen rozvětvená. Jednotlivé trsy jsou slo-! 
žené jen ze 3—4 lodyh šikmo z půdy vyrůstajících. Počet hla-| 
viček není tak nápadný jako u předešlé formy, neboť jsou znač-: 
ně menší a špičky listů nejsou téměř viditelné. Hlavičky vyrů- 
stají v úžlabí listů těsně u samé lodyhy a dodávají tak zcela, 
zvláštní charakter této formě, jež blíží se k hlavičkovitým for- 
mám N. opaca. Tato O on, forma má poměrně málo 


| Monografická studie o českých parožnatkách. 69 


| přechodů k jiným formám. Skoro nikdy neinkrustuje. Podobné 
| formy sbírány na různých místech v Německu. 


9. f. elongata LEONH. bohm. Char. 1863, p. 10. 

Tato zvláštní forma habitem podobná X. flexilis sbírána 
| byla LEONHARDIM v Král. Oboře v Praze (1853) a nyní na- 
| chází se v herbáři musea král. čes. Jest velice statná, světle 
zelená, asi 40 cm vys., s listy 3—4 cm dl., s články lodyžními 
| Gcm dl. Tamtéž nalézá se tato forma z jiného stanoviska sbí- 
| rána LEONHARDIM: z tůňky u cihelny mezi Stráží a Přibrází 
| V již. Čechách (1863). LEONHARDI srovnávaje tuto formu s rost- 
| nami z Německa shledal, že jest silnější a větší než tyto, 
| 


samčí pak rostliny byly pak dvakrát větší než samičí. Rostliny 
jsou celkem asi 22 cm vys., s články lodyžními 2:/;—6 cm dl., 
s sty až 3 em dl. a s malými hlavičkami. 


B. Gymmnocarpae: Rozmnožovací ústroje bez rosolu. 
a. Dvoudomý druh. 


© 3. N. opaca. AcaRDH, Systema Algarum (1824) p. 124. 


(0 LEoxHARDI, bohm. Char. (1863) p. 10; Osterr. Arml. 
(1864) p. 46; Ar. BRAuN, Char. v. Schles. (1876) p. 397; 
| BRAUN-NoRDSTEDT, Fragmente (1882) p. 32; SypDow, Europ. 
| Char. (1852) p. 14; MiGuLa, Char. in Rabenh. Kryptfl. (1897) 
| p. 121; Synopsis Char. europ. (1898) p. 31. 

Nitella rozmanitého habitu, obyčejně statná rostlina, 25 
až 30 cm vys., někdy vyšší, vzhledu méně křovitého, ač bývá 
| hojně rozvětvena. Formy s volnými přesleny i s hlavičkami. 
| Lodyha a listy jsou tuhé, žlutozelené až tmavě zelené. Tmavší 
© barva u tohoto druhu převládá. Listy a lístky jsou tlustší než 
a" předešlých druhů. Listů v přeslenu 6—7, bez akcessorických 
| listů. Všechny listy jsou vidličnatě dělené (1—3 postranní 
| lístky). Konec listů vybíhá v krátkou tupou nebo ostřejší 
| špičku. Tvar těchto špiček listů jest u různých forem 1 ste- 
| rilních individuí konstantní a jsou u samé špičky (zvláště 

u listů z hlaviček) po obou stranách černé. Rostliny samčí 
| a samičí napohled úplně si podobné. Antheridie bez obalu ro- 
| solovitého, hnědočervené, 04—05 mm v průměru. Rovněž 


| O4 3500 S ve =? 
| Cystokarpy bez rosolu, nejčastěji po 2, řidčeji 1 nebo 3. Čásť 


70 II. Dr. Jan Vilhelm: 


cystokarpu t. zv. krk obalných buněk jest asi "| celého cysto- 
karpu dlouhá pod malou, opadavou korunkou. Cystokarp jest 


0,45—0,5 mm dl. a 0,4—0,45 mm šir. Jádro podlouhle kulaté až. 


vejčité, černavě hnědé až černé, neprůhledné, 0,5 mm v prů- 
měru, se 6ti tlustými, tupými listnami. Bývá buď nem 
vaná, buď jemně nebo hrubě inkrustovaná. 


Parožnatka tato považovala se dříve za jednoletou, ale 


MIGuLA dokazuje, že za příznivých okolností vytrvává ně- © 


kolik let. Jádra uzrávají v srpnu a v září. 


Tento druh rozšířen jest skoro po celé Evropě, dále 

7 Africe, v Asil a sev. Americe. Vyskytuje se na různých 
KoRn zejména v rybnících, příkopech a v tůních. Ve « 
volbě stanoviska není zvlášť vybíravý; nepotřebuje úplně vol- 


ného přístupu světla, neboť roste často mezi jinými rostlinami © 


vodními a následkem toho jest stálejší na jednom místě. Z toho 
důvodu jest také N. opaca v Čechách ze všech Nitell nejroz- 
šířenějším druhem, rostoue na rozmanitých stanoviskách za 
spolupůsobení různých klimatických činitelů, různého složení 
půdy a vody, při různém osvětlení, vytvořuje četné formy, 
jež svou zevní podobou jsou velmi rozlhšené, habituelně mohly 
by býti považovány za několik různých samostatných druhů. 


Teprve po podrobnějším vyšetření podstatných znaků u pá- 
rožnatek celkem stálých pro vymezení druhu možno tento druh. 
určiti, neboť habitem svým často podobá se N. flexilis % Ne- 
captitata, od prvního liší se svou dvoudomostí a od druhého 


rozmnožovacími orgány bez rosolu. Také zvláštní zakončení 
listu u rozmanitých forem jest celkem stálé. Na kona listu 
zvláště na hlavičkách jest krátká, úzká špička, pod kterou bývá 
list načernalý, což i u sterilních rostlin jest význačné k roz- 
hšení od N. capitata, jež nikdy nemívá začernalé listy. Podobně 
začernalé listy u N. flexihs se také vyskytují, ale listy neza- 
končují špičkou význačnou pro N. úpaca, nýbrž tupějším a 
stlustlým koncem. 


K vymezení forem N. opaca. nejvíce přihlíží se na různé 
vytvoření hlaviček, jež dodávají zvláštní výraz celé rostlině. 
I tu vyskytují se často formy přechodné, ač mnohé j jsou zvlášť 
výrazné. | V 


| 


- 


Monografická, studie o českých parožnatkách. 71 


1. f. pseudoflexilis m. f. 
| Rostliny úplně neinkrustované nebo slabě inkrustované, 
tenší i silnější, bledozelené až tmavozelené (pallida a atrovi- 
rens), podobné vnějším zjevem úplně N. syncarpa nebo N. 
flexils. Listy nedosahují nebo přesahují články lodyžní. Jest 
» větší skupina forem, jež odpovídají f. longifolia A. Br a 
v simplex A. Br. jEmetlim často sterilní nebo málo plodné, 
řidčeji bohatě plodné. Bez důkladného vyšetření snadno dají 
se zaměniti s jinými druhy Nitell, jimž se zevně podobají. 
-© V rašelinných stružkách na: dle Wiesen« mezi Je- 
střebím a Podhrází u Dokes (1902, VILH.), v rybníčku na Tá- 
boře u Jičína (SITEN.), v rybníce Pařezu u Zámostí pod Pra- 
chovskými Skalami u Jičína útlá forma zcela podobná N. 
syBcarpa s listy samičími nedělenými (1911, Bavp.), v rybníce 
u Rožďalovic (1901, SAskA), v tůních u Jizery u Nov. Bená- 
tek (1872, Dřb.), v studánce na všetatských loukách u Vav- 
tmece (1901 Vrru.), v odvodňovacích příkopech mezi Mělnickou 
Vruticí a Jelenicemi u Mělníka (1902, VrLu.), v tůních vltav- 
ských proti Roztokům u Prahy (1872, Děo.), v potočních 
ůních v Čechticích u silnice ke Královicům (1875, Dřv.), 
V louži u hajnovny »Sobek« nad rybníkem Opánka u Jeníč- 
kové Lhoty u Tábora (1900, Nar. RapBA), v luční stružce 
h rybníka u sv. Víta blíže Třeboně (1899, VrILH.), u starých 
zní a u Pazderny u Písku (1872, Dřo.), f. skoro úplně černá 
1 Putími společně s Ch. fragilis (Děb.), v Žinkovském ryb- 
níce u Nepomuka (1876, ČELAK.), na kraji rybníka »Nového« 
r Čekanicích (1878, VELEN.), u Marian. Lázní (1883, Fr. 
KRárkÝ), ve Vltavě u Čertové Stěny na Šumavě (1878, Děv.). 


| 2. f. lava A. BRAUN. (Migula, Rabenh. Kryptfl. r. 128 a 
M8: 36.) 

1 Porma dlouholistá, málo rozvětvená, vysoká, tenká, 
k zelená, chabá, s lodyhami a větvemi dolů klesajícími, 
'eimkrustovaná, s listy dolů obrácenými, často jen s jedním 
nostranním eee 

| V Čekanicích na dně rybníka Záblckého (1876, VELEN.). 
| 


9. f. subcapitata MicuLa, Rabenh. Kryptfl. p. 130. 
| > Dlouhá, trochu chabá forma, s velmi prodlouženými, až 
: em dl. články lodyžními, málo rozvětvená, s listy dosahu- 


k 


12 II. Dr. Jan Vilhelm: 


jícími čtvrtiny článku lodyžního, často se 2—3 lístky na ste- 
rilních i plodonosných listech. Dlouhé články lodyžní a krátké 
větve s hlavičkami v úžlabí listů dodávají zvláštní ráz této 
formě, připomínající poněkud Tolypella intricata. U českých 
rostlin jsou antheridie 0,56 mm v průměru, cystokarpy, 0,56 
mm. dl., 0,43 mm šir., jádro podlouhlé, červenohnědé, s tu: 
pými L 0,38 mm dl., 0,35 mm šir. | 

Samičí oslavy S Hibekom 05—1 em v pr úměru u sj i 
ského mlýna u Rakovníka (1877, Holbach na Křivoklátě), sa 
mičí rostliny s drobnějšími hlavičkami v příkopech u Opočně 
k Pulicím (1880, ČELAK.). 


4. f. heteromorpha MicuLa, Rabenh. Kryptfl. p. 131 | 

Forma prostřední velikosti, prostředně silná, hojně roz 
větvená, pro zvláštní tvar hlaviček spíše volnější než směst 
naná. Sterilní listy prostředně dlouhé, úplně volné a odstálé 
kdežto plodonosné v malé, zcela úzké hlavičky stažené. Věty. 
mívají často jen takové plodonosné přesleny, jež se dále ne 
rozvětvují. Vyvinuté antheridie 0,5—0,6 mm v průměru. Mr 
GULA udává tuto formu z jediného stanoviska ze Švýcar (Va. 
de Travers). Ač české rostliny s popisem MrcuLovým úplně s. 
neshodují, ale v podstatných částech mu vyhovují 1 s vy 
obrazením se shodují, proto sem zařazeny. 

V příkopech u dráhy blíže Lysé n. L. (1876, Děp.) vči. 
stých vodách lučních u Staré Lysé (1985, VELEN.), v potoce- 
v lukách u Čečelic (1885, VELEN.), ve stružce luční u Čelak 
vic (1902, VILH.), na všetatských lukách v hlavním odvodňe.“ 
vacím příkopě u Vavřince (1902, VILm.). | 


5. f. conglobata MicuzLa, Rabenh. Kryptfl. p. 151. 

Zvláštní forma celkovým habitem, 20—30 em vys. Článk: © 
lodyžní dosti dlouhé (až 8 cm) a skoro 1 mm tlusté, listy vešker 
seskupené v malé a husté hlavičky, asi 0,5 cm v průměru. Plč 
donosné listy nejčastěji se 2 značně silnými lístky, sterilní 8 
8—4 lístky. Lístky a hlavní paprsek stejně dlouhé a tlust 
s velmi silnou blanou buněčnou. Listy 3—8 mm dl. a skoro 0 
mm tlusté. U českých rostlin antheridie 0,54—0,67 mm v prů 
měru, cystokarpy ve tvaru obrácené hrušky, 0,5—0,68 m- 
dl., 0,45—0,48 mm šir.; jádro tmavočervené se 6ti zřetelným — 
úzkými, ostrými lištnami, 0,35—0,40 mm dl., 0,32—0,38 mmši 


' 


E o © 


Obr. 32. Nitella opaca AG., f. conglomerata BR. z tůně u Všetat. 


Prostředně nebo jen málo inkrustované rostliny zbarvení 
tmavohnědého, 

MIGurA popsal tuto formu dle rostlin švýcarských 
(Onnens, Canton de Vaud) z herbáře techniky curyšské a dle 
jeho udání podobná forma prý nachází se bez udání bližšího 


4 II. Dr. Jan Vilhelm: 


stanoviska s označením »H1. Bad.« v herbáři techniky v Karls- 
ruhe sbíraná BRAUNEM. 
Ve stoce u bažantnice u Vavřince na pokraji kyselek 


všetatských směrem k Mělníku (1999, Vizu.), podobná £.. 


s menšími hlavičkami v bařinných příkopech u Pohoře blíže 
Opočna (1879, FREYN). | , 


6. 7. conglomerata (mel. glomerata, subglomerata) A. 
BRAUN (Migula, Rabenh. Kryptfl. p. 151.) 


Články lodyžní dlouhé, ale méně četné, při tom rostliny © 


přiměřeně nízké (8—13 cm). Listy velmi dlouhé daleko pře- 
sahují přes malé hlavičky směstnaných plodonosných pře- 


slenů. V úžlabí dvou někdy také více listů jednoho přeslenu © 


vyrůstají velmi zkrácené hlavičkami ukončené větve. Lístky 
na plodonosných lstech jsou pravidelně delší než hlavní pa- 
prsek. Cystokarpy českých rostlin 0,48 mm dl., 0,45 mm šir,, 
jádro k nebo kaštanově červené, 0,38 mm dl., 
55 mm Šir., s -m1 tupými lištnami. Eoninozem inkrustos a 

aaa tato vyskytuje se roztroušeně v Německu, hoj- 
něji ve Francii. V tůních podle severní dráhy mezi Byšicemi 
a Všetaty na několika místech (1901, Vilh.). 

Do dnešní doby byla známa N. opaca od LEONHARDIHO 
vydání čes. a rak. parožnatek v Čechách jen ze 3 nálezišť: 
u silnice blíže Kamenice (1817, SÝKORA) a v rybníce u Před- 
boje (1863, LEoNH.), kteroužto poslední nacházející se v her- 


báři Musea kr. čes. možno srovnaáti s f. heteromorpha rostoucí- 


na všetatských lukách, dále v rybníce v levo u silnice u ho- 
stince blíže Krče u Prahy (sbíral dr. OTTO KRAavsk z Dráž- 
ďan). 


b. Jednodomý druh. 


4. N. flexiiis (E. ex p.) AGARDH, Systema Algarum 
(1824) p. 124. 


LrovxHaRpI, bohm. Char. (1863) p. 10.; Oster. Arml. 
(1864) p. 49; A. BRAuw, Char. v. Schles. (1876) p. 997; BRAUN- 
NoRDsTEDT, Wragmente (1882) p. 34; Sypow, Europ. Char. 
E p. 17; MiGuLa, Char. in BAlohorsí Krmth O P- 
192: o Char. europ. (1898) p. 34. | 


Monografická studie o českých parožnatkách. 75 


Velice podobná parožnatka v některých formách N. syn- 
carpa a N. opaca, od nichž liší se, že nemá rozmnožovací 
ústroje obaleny rosolem 1 svou jednodomostí. Bývá 25—40 cm 
wys., i vyšší, zelená nebo tmavě zelená i hnědězelená. Lodyha 
štíhlá, ohebná, málo rozvětvená, s lodyžními články obyčejně 
pBE: cm., zřídka 6—8 cm dl. jPřase“ nejčastěji 6 isté, s I—2 
akcessor o mi listy. Konec listu má význačný tvar a jest stá- 
Jým znakem pro všechny listy a lístky tohoto druhu. Stlu- 
štěná špička listu ukončena jest tupě. Všechny listy jsou 
widličnatě dělené a uprostřed mezi vidlicí lístkovou bývá 
terminální antheridum a u sterilních místo něho o jeden 
listek více. Na místech, kde se dělí plodonosné listy pod au- 
theridiem, nacházíme oltyče a 1—2, zřídka 3 nebo 4 cysto- 
karpy dolů namířené. Antheridie jsou malé, 0,35—0,45 mm 

v průměru, Vyvinují se dříve než dospějí cystokarpy a také 

dříve opadávají. Oplození děje se spermatozoidy jiných indivi- 
dní. Cystokarpy jsou mnohem větší, podlouhlé, 0,6—0,8 mm 
dl, 05—0,7 mm šir., se 1—91t závity. Korunka malá, opadavá. 
Jádro plodu ejné velké, 0,4—0,5 mm dl. a 0,3—04 mm Šir. 
s hladkou hnědou membranou. 
Fruktifikuje v létě. Z jádra vyvinuje se rostlina, na 
podzim a již do mrazů vytvoří často první 2 přesleny. Kde 
„voda v zimě úplně nevymrzne, bývá vytrvalá. Poněvadž oby- 
čejně opadávají dříve antheridie, zdá se často jednodomou a 
proto může se snadno zaměniti s N. opaca. Při podrobnějším 
prohlédnutí u N. opaca jsou lístky na basi těsně vedle sebe, 
kdežto u N. flexilis po opadnutém antheridiu jest prázdné 
místo nebo mezi lístky jest malý prostor volný. | 
Vyskytuje se skoro v celé Evropě, pak v Asi a sev. a již. 
Americe. Roste nejčastěji v mělkých vodách, v lučních struž- 
kách s mírně tekoucí vodou, v potůčcích, v příkopech u silnice, 
w tůních, v bařinných a rašelinných vodách, nebo řidčeji na 
pokraji v rybnících a v slaných tůních, kde rostou jiné halo- 
phytní rostliny. Ač zdánlivě pokládala se dosud za nejrozší- 
řenější druh Nitell v Evropě, přece již MrauLa udává po- 
měrně málo stanovisek, zvláště však uvádí, že mnohá sta- 
noviska N. flexilis udávaná jsou nejistá a spočívají na záměně 
SN. opaca. Tak tomu i v Čechách, neboť po podrobném srovná- 
vacím studiu Nitell jeví se tento druh celkem dosti vzácným. 


n 
i 
dř 


ZLE 


76 II. Dr. Jan Vilhelm: | 

Rozmanitost forem N. flewilis není tak značná jako u ji. 
ných druhů Nitell a celkem zdá se tento druh dosti ustálenýmy. 
nepřihlíží-li se k nepatrným variacím normální formy. 6 ; 
něných forem pozorováno dosud málo a A. BRAUN popsal. 
5 forem, jež 1 MIGULA přijal, jejichž odchylné znaky jsou zase. 
jen založené nejvíce na vzrůstu a mívají často přechodní. 
formy mezi sebou. Pro rozlišení forem u N. flexilis může býti 
rozhodujícím, je-li lodyha rostliny prodloužena a přesleny 00, 
sebe oddálené, nebo je-li tato velmi zkrácena a pak přesleny | 
stažené, jsou- r listy stejně dlouhé nebo delší než lodyžní člán“ 
ky, nebo jsou-li listy kratší než lodyžní články, jsou-li špičky. 
listů velmi zkrácené, jsou-li konečné články listů velmi tlusté 
nebo tvoří-li kanec se hlavičky. 


N. flexilis sbírána v Čechách v normální formě: U di 
berce (LANGER), u České Kamenice (HRABALL), v lesních pří- 
kopech u Šluknova u Fugavy v sev. Čechách (KARL), Wiederr 
(1848) a Příbraz u Stráže (1861 a 1863, LEovH.), v Král. Oboře. 
u Prahy (1849 Orrz, 1852 LEoNH., ScHOBL), u Struhařové 
(1875, ČELAK.), v rybníce Kirchschlagu u Čes. Krumlova 
(herb. musej.), u Štiřína (z herb. hr. BERcHTOLDA), Antlberg 
v ahlářském rybníčku (ŠouTA), v malém Maxdorfském ryb: 
níce blíže Podmoklí (1863, TEmrskv), Rotenhaus u Chomu: 
tova (1855, KNAP), u R blíže Kutné iba. l 


DY Al 


1. f. longifoha A. BRAUN. 

Listy 1'/„krát delší než lodyžní články, rostliny silné č 
vysoké, slabě rozvětvené, málo nebo méně hojně fruktifikuj: 
než krátkolisté formy. Obyčejně vyrůstají četné lodyhy z pů: 
dy, takže rostliny se zdají křovité. U českých rostlin anthe 
ridie 0,42 mm v průměru, cystokarpy 0,72 mm dl., 0,59 mm 
šir., jádro 0,48 mm dl., 042 mm šir. 

V potocích a příkopech se zvolna tekoucí vodou. V pří 
kopě za rybníkem Světem a ve stružce s čistou vodou v lese 
na Starých řekách u Třeboně (1899, VrLm.), v jílovitém pří 
kopě lesním mezi Brannou a Chrastí u silnice z Třeboně dt 
Nov. Hradů (1899, V1L.u.), v potoce chvalšinském u Čes. Krum 
lova (herb. musej.). Druhdy v Král. Oboře u Prahy (1852, 
LEoNH.). 


Monografická studie o českých parožnatkách. dí 


2. f. brevifoha A. BR. (f. brachyphylla brevissime furcata 
| elongata verůieillis plerumgue guinguefoliis Leonh., Lotos 
| 1863). 

M Lodyhy asi 40 cm vys. S četnými články, listy krátké 
' (asi 1 em dl.), sotva do polovice dosahující článků lodyžních, 
| často velmi vzpřímené a málo od lodyhy odstálé. Rostliny 
| zdají se kostrbaté a často hnědavé, jsouce řasami hojně po- 
. kryté. 

V tůňce u malé cihelny v pravo na cestě mezi Stráží a 
 Přibrazí (1863, LEoxm.). Vydána: Braun a Rabenh. Char. exs. 
(Nr. 55. V malém rybníčku u Bostína blíže Něm. Brodu (1864, 
| „ H. W. RErcHARDT). 


Ae 


3. f. subcapitata. A. BR. (var. subcap. LEONHm. Oster. Arml. 
 Gew. p. 50). 

Vyznačuje se od normální formy zvláště tím, že poslední 
| plodonosné přesleny lodyžní jsou nahloučeny v hlavičky. Tyto 
hlavičky jsou ostatně velmi různého tvaru a přecházejí v zne- 
náhlých přechodech k hlavní formě. 

Roste na stejných stanoviskách s normální formou, ale 
řidčeji se vyskytuje. V stružkách odvodňovacích na bařinné 
louce za rybníkem Světem pod Libínem u Třeboně (1899, 
Vizm.), u Stráže (1848, LEovu.), na širokém místě železnič- 
ního příkopu as půl hodiny za Běchovicemi směrem od Prahy 
(1855 a 1861, LEoxm.), druhdy také v Král. Oboře v Praze 
(J. Karmus; 1853, LEONH.). 


4. f. laxa n. f. 

Tenká, málo rozvětvená, chabá, světlezelená forma, přes 
90 ci vys., s volně odstálými listy, jež bývají až 6 cm dl., 
s články lodyžními 6—8 cm dl. Podobná habituelně zcela 
N. opaca f. laxa. 

V tůni u Bečova v Rudohoří (na stanovisku halophyt- 
ních rostlin). 

Jako zvláštní formu uvádí LEoxHnaRpr (1. c. Lotos, 1865) 
f. antheridiis stipatis, která nachází se v herbáři Musea král. 
čes. Antheridie jsou na stopce skoro stejně dlouhé nebo delší 
než antheridium, podobně jako bývají u Tolypell. "Tuto 
zvláštní formu sbíral LEONHARDI s dr. BREITENLOHNEREM 


78 II. Dr. Jan Vilhelm: 


na četných místech pod Humlenským rybníkem nedaleko Lu-| ] 
tové u Třeboně (1863). | 


II. Diarthrodactylae. Listy vícekrát vidličnatě dělené, 
Jejichž konečné články 2—9buněčné. Korunka neopadavá. 
Jednodomé druhy. 


a. Jádro s ostrými lištnami, 0,27—0,38 mm dl. 


5. N. mucronata A. BRAUN, Schweiz. Char. (1847) p. 9 


LrEovHaRDpI, bohm. Char. (1863) p. 11; Oster. Arml|. 
(1864) p. 93; A. BRAUN, Char. v. Schles. (1876) p. 398; BRAUN-' 
epnoy Fragmente (1882) p. 50; Sypow, Europ. Char. 
(1882) p. 22; MrGauLa, Char. v Rabenh. ry (1897) p. 149- 
Synopsis Char. europ. (1898) p. 38. | 

Rostlina 20—25 cm vys., hojně rozvětvená, barvy tmavo- 
zelené, obyčejně hnědavé, neinkrustovaná. V přeslenu 6 listů; 
z nichž nejčastěji sterilní bývají dvakrát, plodonosné třikrát ' 
dělené. Konečné segmenty složeny bývají ze 2—3 buněk. Po- 
slední buňka jest krátká, 3—Skrát užší než předcházející,- 
v podobě malé špičky (mucro). Antheridie malé, 0,2—0,25 mm! 
v průměru. CČystokarpy po jednom, zřídka v páru. Jádro po- 
dlouhle kulaté, se 7-mi tlustými silně vyniklými lištnamy, © 
hnědé až skoro neprůhledně černé, 0,26—0,56 mm dl. Mem- 
brána jádra jemně mřížkovitě prohloubená. Rozmnožovací © 
ústroje bez rosolovitého obalu. Jádra uzrávají ku konci léta a © 
na podzim; fruktifikuje již v květnu. 


Při určování jedině s N. gracilis může se snadno zamě- © 
niti, poněvadž v některých formách jest jí velice podobná, © 

Podrobnějším ohledáním jádra, zvláště jeho barvou, vy- 
miklými ostře lištnami a strukturou membrány se rozhší. © 

Zeměpisné rozšíření tohoto druhu sahá skoro po celé © 
Evropě, Asii, Africe a Americe.. Ve volbě stanoviska jest | 
málo vybíravá a vyskytne se i tam, kde by pravidelně parožs * 
natky nikdo nehledal. Tak na př. v pramenech, studánkách, 
příkopech, rybnících až do hloubky 20 m. pš: 

A. BRAUN rozlišoval u tohoto druhu značně variabilního 
formy, jež třídil dle celkového habitu, velikosti, podoby pře“ 
slenů: 


k ŠÍ  Sae 


r S o 


„= 


Monografická studie o českých parožnatkách. 79 


1. 7. robustior A. BR. Lodyha až 1 mm šir. Bez dělení 
listů. Konečné segmenty sterilních listů asi 03—04 mm šir. 
Cystokarpy 0,32—0,38 mm dl. 

a. £. homomorpha A. BR. Volnější plodonosné přesleny. 

b. 7. heteromorpha A. BR. Hustě stažené hlávkovité pře- 
sleny plodonosných listů. 


2. [. tenuior A. BR. Ve všech částech útlejší a jemnější. 

„Rovněž i LEONHARDI uznával a rozlišoval tyto BRau- 
Novy formy ve svých pracích o českých (1. c. p. 11.) a rakou- 
ských parožnatkách (1. c. p. 59). MIGuzA (1. ec. Char. v Rabenh. 
Kryptfl. p. 153.) však popírá samostatnost a stálost těchto fo- 
rem a dokládá, že mohou se nalézti na jedné a téže rostlině 
| všechny udané formy, o čem přesvědčil se prohlédnutím rost- 
"lim v herbářích (i BRAUNOVĚ) a zvláště kulturou rostlin. Změ- 
mou vnějších podmínek životních táž rostlina může vyrůsti ve 
JE tenor, robustior, heteromorpha, brevifurcata nebo sim- 
| plex. I v Čechách LEoNHaRDr popsal z jednoho mu známého 
| stanoviska z Král. Obory v Praze 3 formy, jež nasvědčují 
| svým nálezem, že jedná se jen o variaci vzrůstovou půso- 
- bením vnějších činitelů. 

Druhdy hojně rostla v rybníčku v Král. Oboře v Praze 
(Karmus, OPrrz, 1850 a 1863 LEoNum. a jiní). Mimo to v her- 
| báři musea král. čes. nachází se N. mucronata s označením 

»im Bohemia« (1820, W. Maxx) bez udání bližšího stanoviska. 
| Byla také z Čech vydána ve výměném spolku vídeňském i 
 Opizovým výměným ústavem. V novější době v Čechách ne- 
byla sbírána, ale může se očekávati při dalších výzkumech pa- 
rožnatek v Čechách její znova nalezení na jiných stanoviskách. 

b. Jádro se slabými hštnami, 0,2—0,27 mm dl. 


- 6.N. gracilis (Smith) AcaRou, Systema Algarum (1824) 
p. 125. 

LrEoxHaRp1, bóhm. Char. (1863) p. 11; Oster. Arml. (1564) 
pP551; Ar. BRAUN, Char. v. Schles. (1876) p. 3993 BRAUN a 
M ouoskeor, Fragmente (1882) p. 58; Sypow, Europ. Char. 
(1882) p. 25; Mrcura, Char. v Rabenhorst. Krypfl. (1897) p. 
159; Bynopsis Char. europ. (1898) p. 939; (GIESENHAGEN, 
Untersuch. úber die Char. p. 68. 


80 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Nejútlejší a nejněžnější naše Nitella mé zvláštní vze-- 
zření křovitého typu, tvořící polštáře jako mechy. Jest asi. 
10 cm vys., barvy krásně sytě zelené, neinkrustovaná. Lo- 
dyžky a listy jsou velice jemné a ohebné. Přesleny listové roz- 
ložené, sterilní a plodonosné stejně vyvinuté, se 6-ti, zřídka 7 
až 8 listy. Listy 2- až Skrát (někdy 1 4krát) vidličnatě dělené, 
konečné články listu 2—3buněčné, poslední buňka krátká, | 
na basi jen “/;mi dosahuje tlouštky předposlední. Jednodomý © 
druh mívá obyčejně pohromadě po jednom antheridiu a cysto- © 
karpu všude tam, kde se dělí listy. Fruktifikace nebývá hojná. © 
Antheridie velmi malé, 0,22—0,25 mm v průměru, jejich stop- | 
ka bývá dobře viditelná. Cystokarpy malé, 0,29—0,53 mm dl, . 
0,23—0,27 mm šir., s 8-mi zřetelnými závity. Jádro kulatě vej- | 
čité, žlutavě hnědé nebo hněděčervené, 0,225—0,27 mm dl., 02 | 
až 0,25 mm šir., se 6—7-mi slabými lištnami. V silnějších for- 
mách velice podobná N. mucronata, od které rozlišuje se ko- 
nečnými články listu 1 ve stavu sterilním. 

Jest jednoletou i vytrvalou. Fruktifikuje v létě a na. 
podzim. Jádra podržují dlouho klíčivost i po několika letech. © 

Její zeměpisné rozšíření jest rozsáhlé a vyskytuje se ve- 
všech pěti dílech světa. Nejvíce roste v malých stružkách a © 
v mělkých tůňkách s čistou vodou na rašelinách nebo na © 
mělkém pokraji rybníků. | 

Formy N. gracilis jsou četné, a možno je rozlišovati 
zvláště dle počtu dělení listu, jsou-li listy 3krát, nebo jednou © 
nebo 2krát dělené, dále dle délky celé rostliny a listů, pak dle © 
toho jak se jeví tvar jejich přeslenů, jsou-li přesleny volnější © 
nebo tvoří-li kulovité útvary. Formy z téhož stanoviska jsou © 
často různé a mají mezi sebou přechody. Již LEONHARDI 
v českých parožnatkách (1. c. p. 11) rozeznával formy: a. 
contracta, B. elongata, »  gracillima; v rakouských parožs | 
natkách (1. c. p. 51) pak tyto 3 zvláštní formy: a. normališ 
(s listy úplně 3krát dělenými), b. stmplicior (s listy jen 2- 
krát, v hořeních přeslenech také jen jednou dělenými), ©. © 
polyglochim (velká, zvláštní forma, nahoře krátkolistá, s listy * 
často jen 2krát dělenými, ve třetím dělení, kde se vyskytuje, 
s neplodnými cystokarpy jen málo většími než obyčejnými). | 
MicaurLaA (l. c. Char. v Rabenhorst. Kryptfl. p. 166) seskupil 
formy BRAUNOVY a LEONHARDIHO ve 3 řady, přihlížeje hlav- 


Monograřická studie o českých parožnatkách. S1 


ně k tvoření hlaviček a dle dělení listů. Tohoto rozdělení fo- 
"rem N. gracilis použito i v této práci. Druhá řada forem he- 
teromorfních v Čechách se dosud nevyskytla, jen první a třetí 
(formae genuinae a simpliciores). 

-Z českých forem polymorťfního tohoto druhu nejvýznač- 
nější jsou tyto: 


I Řada: Formae genuinae Mic. 
Hlavičky se vůbec nevyskytují, sty 3-krát dělené. 


| 1. f. normalis LEONH., Oster. Arml. p. 51. 

| Nejrozšířenější a ho mes forma, jejíž konečný člá- 
nek listu často S-buněčný stejně dlouhý neba delší nebo kratší 
„mež předešlý článek listu. Často vyskytuje se v přechodních 
formách k jiným formám.. 

U České Kamenice (1853, HRABAL), v příkopech a od- 
'tokových stružkách rybničních v lese u Stráže (1855, 1861 a 
(1863, LEoxu.), v lučním příkopě s hlinitým dnem pod Val- 
"děckým vrchem ku Kónigswaldu v pravo na silnici (KARL), 
vydaná v Braun. a Rabenhorst. Char. exs. Nr. 57, u Zlaté 
Koruny na Šumavě (herb. musej.), Antlberg v sev. Čechách 
(Šovra). 


| 2. f. elongata A. BR. 

| Bislmi štíhlá a ozdobná forma, až 3 dm vys., hojně 
rozvětvená, na listech s konečným kikcmí o-buněčným, při 
(nevyvinutém třetím dělení často s posledním článkem 4 bu- 
něčným., stejně dlouhým jako při normálním vývoji bývají 
(poslední 2 články dohromady, s listy kratšími než články 
lodyžní. 

| V nádržce vodní v Liebigově zahradě v Liberci (S1EG- 


| 
'Muxp). Byla vydána ve sbírce Braun. a Rabenhorst. Char. 
(exs. Nr. 58. 


| 3. f. longifolia A. BR. 

Listy poměrně velmi dlouhé (až 4 cm), delší než články 
lodyžní (až 3 cm). Celkem forma nižší a hustější než předešlá. 
| Vyskytuje se obyčejně společně s f. normalis a tvoří s ní 
často přechodní formy. 


89 II. Dr. Jan Vilhelm: 


4. f. brevifoha A BR.. 

Listy silně zkrácené sotva 1 cm dl. Konečný článek Ni 
obyčejně dvoubuněčný. | 

V krajinách bez rašelin, v lučních příkopech a potůč“ 
cích roztroušeně se vy u U Stráže u Třeboně (LEoxm.) 


D. f. condensata RABH. 

Forma 6—12 cm vys., tvořící trochu hlavičky, připomíná | 
spíše útlé formy N. mueronatá. Konečné články častěji 2-bu-- 
něčné. Třetí dělení schází úplně mnohým listům. Jádra větší | 
než u f. normals (až 0,215 mm dl.), tmavější a zřetelně ještě | 
žlutohnědé, se silnějšími vyniklými a tupějšími hranami. 

V malých stružkách na rašelinných loukách u Podhráze r 
blíže Dokes 1901, V1Lm.) s přechodními formami k f. robustior. © 


6. 7. robustior A. BR. : 
-—- Statná a silná forma, s plodonosnými přesleny trochu. 
nakupenými. Sterilní hsty často jen 1—2krát dělené. Konečný 
článek 3-buněčný. | 
V malých stružkách na rašelinné louce u Podhráze blíže 
Dokes (1901, ViLH.) MrcuLa (L c. p. 170) uvádí tuto formu. 
mimo ze Švédska a Slezska »také na některých místech 
v Čechách« bez označení bližšího stanoviska. 


II. Řada: Formae simpliciores. Mrc.' 


Dělení hstů potlačené, bez hlaviček. 


Má polyglochin SIEGMUND. | 

očka s listy jen 2krát dělenými, jež v hořeních pře- ' 
slenech, jsou značně zkráceny. Jádra větší než u normální! 
formy sočtldáde s jemnými lištnami. Plodonosné listy jsou ' 
výminečně na n paprscích Skrát dělené, ale na po- 
sledním dělícím místě pravidelně sterilní a konečné články 
jsou zkrácené. 
V tůni u Liberce (1859, STEGMUND). | 


8. f. conglobata A. BR. 

Forma 5—8 cm vys., s oddálenými kulovitými přesah 
s listy často jen 2krát, zřídka 3krát dělenými. | 

Ve stružkách na rašelinných loukách u Podřráké blíže 


: 


Monografická studie o českých parožnatkách. 83 


Dokes (1901, VruH), v odtokových stružkách u rybníčku u sv. 
Víta blíže Třeboně (1899, VrLum.), dle Mrcurv (l. c. p. 172) 
v odvodňovacím příkopě na bařinné louce u Bolevic u Plzně 
(1882, P. HoRA), u Stráže (LEONH.). 


(2 Rod: Tolypella (A. Br.) LEONHARDI, bohm. Char. p. 13. 
| (Lotos, 1863, p. 72.) 


| Listy buď nedělené, složené z jednoduché řady buněk, 
buď jednou nebo vícekráte dělené, potom však prodloužení 
hlavního paprsku, t. j. střední paprsek silnější než postranní 
lístky. Postranní lístky vícečlánkové někdy i s lístkovými 
uzlinami. Prochara velmi silně vyvinuta a její t. zv. špička 
prvoklíčku bývá značně prodloužena. Nejvýznamější rozdíl od 
Nitell jest v umístění rozmnožovacích orgánů nejen na dě- 
lících místech listů, nýbrž i v úžlabích listových. Antheridie 
terminální na jednobuněčných krátkých paprscích četnými 
eystokarpy obklíčené. 

Od Nitell již zevní podobou snadno se rozlšují. Inkru- 
stací vápennou zbarvení jejich jest šedozelené. Rostou v tůních 
nebo v malých rybnících s čistou vodou často v polostínu mezi 
jinými rostlinami vodními, zvláště pak mezi rákosím. 


a. Konce listu špičaté; rostlina velká. 


T. T. proliiera (Ziz.) LEoNHARDI v Lotosu (1863) p. 91. 


LEoxHAaRpr, Oster. Arml. (1864) p. 57; A. BRAUN, Char. 
v. Schles. (1876) p. 401; A. BRAUN-NORDSTEDT, Fragmente 
(1882) p. 97; SypDow, Europ. Char. (1882) p. 37; Mrčura, 
(Char. v Rabenhorst. Kryptfl. (1897) p. 203; Synopsis Char. 
europ. (1898) p. 58. 

Zvláštním habitem odlišuje se tento druh zvláště tvoře- 
ním hlávek i různým vytvářením listů od ostatních parož- 
nátek. Bývá 20—25 cm vys., žlutozelená, slabě inkrustovaná, 
snadno lámavá. Z prvního přeslenu procharového vyrůstají 
% « (——5) silné lodyhy, 1—1,2 mm tlusté, a ještě více menších, 
jež mají nižší vzrůst. Procharový článek 6—8 em dl., první 
16 em dl., druhý 1—2 cm dl. Každá z větších lodyh má nej- 
řastěji 2 (nebo 1) přesleny složené z 8—10 sterilních listů ne- 
| : 6* j 


| 
Ů 
i 
| 
9 


| 


84 II. Dr. Jan Vilhelm: 


dělených, 5—6 cm dl., až 1 mm tlustých, volně roztáhlých.! 
V úžlabí těchto sterilních listů vznikají na krátkých větvích: 
přesleny plodonosných listů, jež dohromady tvoří kulaté hláy- 


Obr. 33. Tolypella prolifera LEONE. z rybníčku u Staré Hasiny. 


ky, obalené zevně sterilními přesleny je přesahujícími. Plodo-' 
nosné listy poměrně krátké (až 1 em dl.), tenké. Sterilní pak: 
složeny jsou nejčastěji z 5ti buněk, z nichž první jest něj- 


Monografická studie o českých parožnatkách. 85 


| delší a poslední (nebo zvláště někdy i 2 poslední) vytvořena 
| jako špička (mucro), jež často opadává. Plodonosných listů 
bývá 5—7 v přeslenu, majících na prvních článcích poměrně 


LC 


Obr. 34—36. Tolypella prolifera LEONH. Plodonosný list a různé 
zakončení sterilních listů. Z rybníčka u St. Hasiny. 


krátkých uzliny, jichž pak lístky často také mají uzliny. 
Špička listu jest pak delší, ze 4 buněk složená, z nichž po- 
slední jest jen krátká, dole širší a na konci úzká (mucro). 
Jednodomý druh. Rozmnožovací ústroje na místech, kde se 
dělí listy a lístky, také však v úžlabích listů, tyto pak nej- 
dříve se vyvinují. Antheridie jsou na paprsku (stopce) 0,5 


86 II. Dr. Jan Vilhelm: 


až 2 mm dlouhém, v průměru 0,24—0,5 mm, rezavě červené 
se silně vyniklou kresbou, obyčejně jen jedno antheridium. 
Cystokarpy vznikají po 3—4 (MIGuLA udává 2—7) z basi- 
lární uzliny paprsku antheridiového na poměrně kratičkých: 
stopkách (0,064—0,08 mm dl.), jsou podlouhle kulaté, někdy 
však cibulovitého tvaru, hnědočervené, 0,32—0,4—0,432 mm: 
dl., 0,285—0,352—0,384 mm šir., s korunkou přímou, 0,048 mm 
vys., 0,08 mm šir. Jádro světle hnědé i tmavší 0,32 mm dl.,! 
0,29 mm šir., s 8-m1 lištnami. Často bývá jádro inkrustováno, 
po odstranění inkrustace kyselinou úplně hladké. Akcessori-. 
cké listy v přeslenech tvoří zdánlivě palistový věnec. Odlišuje | 
se nejlépe od T. glomerata muerem na konci plodonosných 
listů. MrGuLA (1. c. p. 210) udává, že u tohoto druhu jest ze: 
všech evropských druhů Tolypell nejmenší jádro, jehož délku © 
měřil 0,25—0,5 mm, velikost cystokarpů však neudává. U rost- ! 
lin českých naproti tomu jest jádro větší. 

Jednoletý druh, jehož jádro vyklíčí v pozdním podzimu. 
nebo časně z jara dle klimatických poměrů, a počíná frukti 
fikovati v červenci. 

Vyskytuje se v klidné vodě mělkých rybníků mezi rá- 
kosím a tvoří volné chomáčovité trsy asi '/„, m pod hladinou 
vodní. Stanovisek T. prolifera jest ve střední Evropě celkem © 
dosud málo známých. V bahnitém rybníčku děkanském na 
opukovém podkladě blíže Staré Hasinv u Rožďalovice poprvé 
sbíral fragmenty (1901) Max. ŠAskKa, ve čtvrtém rybníčku 
v lese blízko hráze v rákosí u Staré Hasiny u Rožďalovic ve 
velkém množství (1909, VrLH., Lap. Novák, V. MaREx). Mt. 
GULA (L c. p. 213) uvádí ze svého herbáře také »v budějovi 
ckém kraji« bez bližšího označení stanoviska a podotýká, že 
snad vzniklo asi záměnou etikety, podobně i moravské stano- 
visko zaměňuje a udává, jako by bylo z Čech. Rostlinu tuto 
možno nyní teprve právem označiti jako nový druh pro 
Čechy. 


bh. Konec listu tupější; rostlina malá. 


8. T. glomerata (Desv.) LEONHARDI v Lotosu (1863) p. 129. 


LEoNHARDI, Oster. Arml. (1864) p. 57; BRAuN-NoRD- 
sTEDT, Fragmente (1882) p. 95; Sypow, Europ. Char. (1882) 


Monografická studie o českých parožnatkách. 87 


l, 


| p. 36; MrcuLa, Char. v Rabenhorst. Kryptfl. (1897) p. 227; 
| Synopsis Char. europ. (1898) p. 58. 


Blízce příbuzný druh: T. prolifera, ale drobnější a útlejší. 
hojně inkrustovaný a dosti rozvětvený. České rostliny jsou 
, 810 em vys., s lodyhou asi 1 mm tlustou. Články lodyžní 
| různé délky, nejdolejší 2"/, cm, hoření 1—2'/, cm nebo ještě 
- kratší. Listů obyčejně 6 v přeslenu, zřídka více, akcessori- 
| ckých nepatrných, menších lístků často skoro stejný počet. 
| Normální sterilní listy 1—1;, cm dl. jsou nedělené, 3—5-ti- 
| buněčné a zakončené tupou dlouhou buňkou. Plodonosné listy 
| jsou často jen jednou dělené se 4 nedělenými lístky, které jsou 
| podstatně kratší než střední paprsek, jenž jest 3—4buněčný, 
| lístky pak 2—3buněčné. Poslední buňka jest rovněž jako u ste- 
ních listů tupě zaokrouhlená. Jednodomá. Antheridie po 
| jednom, 0,3—0,5 mm v průměru na velmi dlouhých paprscích. 
| Cystokarpy vejčité nebo podlouhle kulaté, 0,4 mm dl., 0,29 mm 
| šir., s korunkou přímou, malou, 0,064 mm vys., na špičce 
-0096 mm a na basi 0,112 mm širokou. Jádro hnědé, podlouhle 
| Kulaté, s ostrými a silně vyniklými lištnami, 0,362 mm dl. a 
| 0224 mm šir. Rozmnožovací ústroje bývají nahloučeny na 
| místech, kde se dělí listy. Někdy střední paprsek je zakrnělý 
-a tu postranní 2 lístky mohutněji se vyvinují, znova se dělí 
| a na místech, kde se dělí, mívají rozmnožovací ústroje a 3—4 
| nedělené, malé lístky. Bývá více (až 10) cystokarpů pohromadě 
| na rozdělovacích místech a na basi listů. Listy mohou býti 
| otočené a často rozmnožovací ústroje pak jsou zdánlivě na 
vnější straně listu. Dle MrcuLy jádra klíčí v pozdním létě 
a na podzim a zvolna rostou po celou zimu. Fruktifikuje již 
| V časném jaře, a často pod ledem vyvinují se rozmnožovací 
| ústroje a jádra uzrávají obyčejně již koncem března a upro- 
| střed dubna, potom rostlina se rozpadne a zmizí beze stopy. 


| 
| 
| Nejraději vyskytuje se ve vodách se slanou vodou. V Če- 
| chách nalezena Lao. ČELAKOVSKÝM v příkopech kolem dráhy 
| w Netřeb mezi Kralupy n. Vlt. a Neratovicemi (1876) blízko 
stanoviska, kde rostly i jiné halophytní rostliny (ku př. Sa- 
| molus Valerandi). České rostliny možno označiti jako 7. hu- 
| milior pro svou směstnanost hlávek i pro nízký vzrůst. V po- 
| slední době jest stanovisko úplně odvodněno. 
| 


88 II. Dr. Jan Vilhelm: 


IT. Čeleď: Characeae LEoxHaRDI, Bohm. Charac. p. 1 ; 
(Lotos, 1863 p. 72.) 8 


Lodyha a listy jsou okornatěné nebo neokornatěné. Listů 
v přeslenu 6—12, zřídka více, jež jsou složeny z více článků: 
s uzlinami lístkovými pro určité druhy s počtem těchto stá- 
lým. Lístky vždy jednobuněčné dále se nedělí. Bývá jich. 
v uzlině 1—8 dle druhů. Pod přeslenem listovým jest u někte-: 
rých rodů palistový věnec jednoduchý nebo dvojitý, v jednom: 
případě i trojitý. Antheridie nestopkaté vyvinují se na vnitřní, 
straně listu z uzlin na místě lístků zhusta více než jedno, 
Cystokarpy podlouhle vejčité vznikají z basilární uzliny anthe- 
ridiové a lístkové, jakož 1 z uzliny listové na místě lístků na: 
vnitřní straně listu a jsou vždy nad antheridiem umístěny.: 
Korunka cystokarpu větší než u Nitell, pětibuněčná, často! 
na špičce širší než na základně, neopadavá a až do uzrání: 
jádra zelenavá. Jádro mívá někdy vápenný plášť. Inkrusto- 
vání vápnem veškeré neb části rostliny bývá velice časté. 


ji 


1 o 


9. Rod: Tolypellopsis (LEoxH.) MrGuLa, Char. v Rabenhorst 
Kryptfl. (1897) p. 259. 


Bez okornatění lodyhy a listů, bez sbsltráho věnce, na. 
jehož místě jsou silněji vyvinuty 9 onelé buňky basilární uo | 
ny listové na zpodu vnější strany listové. Listy mají jen 1 až| 
2 uzliny, lístky 1—2 v uzlinách, často úplně zakrnělé. Anthe- © 
ridie a cystokarpy místo lístků, první jednotlivě, bezstopkaté, © 
přesně na vnitřní straně listu, druhé jednotlivě nebo párovitě © 
se zcela krátkou, často společnou stopkou na vnitřní straně © 
listu. Krční část obalných buněk zobanovitě prodloužena; ko- © 
runka malá, zakulacená, s úzkými, k špičce se ztenčujícími, 
nezpřímenými buňkami. 

Již LEONHARDI v českých parožnatkách (L. c. p. 15) první 
rozlišil subg. Tolypellopsis v rodě Chara a v rakouských pa- ! 
rožnatkách (l. ©. p. 41) jej uvádí zase jako seetio Tolypello- | 
psis vodu Chara, kterýmžto pojmenováním naznačil příbuz! 
nost této k rodu Tolypella, který také nově utvořil a pojme- * 
noval. MIGULA neuznává pojmenování tohoto rodu od Hv-Ho © 
(1889) Nitellopsis a podržel pojmenování LEONHARDTHO, utvo- * 
řiv nový samostatný rod. Mnozí auktoři jediný druh sem má- © 


| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
l 


V 


i 
: 


| 


| 
| 


a ——— 


— —— 


Monografická studie o českých parožnatkách. 89 


ležející kladli buď do rodu N?tella, ku př. KůrTzrvG, WaLL- 
MANN, buď do rodu Chara, ku př. BAUER, A. BRAUN, LEox- 
HARDI, CRÉPIN, RUPRECHT, DESVAUX, REICHENBACH, GORSKI, 
buď do rodu Lychnothamnus, ku př. NoRDsTEDT (Fragmente, 
1882) a SyDow. 


9. T. steliigera (BAvER) MiGuLa, Char. v Rabenhorst. Kryptfl. 
(1897) p."255. 


GANTERER,  Osterr. Char. (1847) p. 11;  LEONHARDI, 
bohm. Char. (1863) p. 13; Oster. Arml. (1864) p. 58; A. 
BRAUN, Char. v. Schles. (1876) p. 402; BRAUN-NORDSTEDT, 
Fragmente (1882) p. 102; SyDow, roji Char. (1882) p. 45: 
Mrcura, Svnopsis Char. europ. (1898) p. 63; GIESENHAGEN, 
rouch. p. 128. 

s se velké sterilní Tolypelle a bývá až 80 cm vys 
Lodyha až 2 mm tlustá. Listy 2—3článkové, často jen na první 


| uzlmě jeden, zřídka 2 lístky. Dvoudomé rostliny. Antheridie 
| jednotlivé, 0,75—1,05 mm v průměru. Cystokarpy jednotlivé 


mebo párovité, 12—1,4 mm dl., vejčité až kulaté, s 8—9 závity. 
Obalné buňky zobanovitě prodloužené. Korunka opadavá. Já- 


-dro jest lamellovitě obklopeno silnými vnitřními stěnami obal- 


mých buněk, po odstranění těchto 0,76 mm dl., 0,55 mm šir. 
hnědé se 7-mi ostrými lištnami. Zralá jádra velmi vzácně se 
vyskytují. Palistový věnec a okornatění úplně scházejí. Pa- 
rožnatka tato se vyznačuje zvláštními hvězdicovitými, bílými 
hlízkami na skrytých v bahně částech lodyhy. 

Fruktifikuje velmi vzácně a na některých stanoviskách 


bývá jen sterilní, rozmnožující se hvězdicovitými bambulkami. 


Vyskytují se někde jen samčí, jinde samičí rostliny, podobně 
jako u Chara canescens, nebo obě pohlaví pohromadě. Dle po- 
zorování MrcuLovýcH doba fruktifikace jest velmi pozdní. 
MrGurAa sbíral jen jednou individuum se 2 zralými jádry v li- 
stopadu, v říjnu ještě nebyly na jiném individuu cystokarpy 
vyvinuty. Tento druh dá se dobře kultivovati, ale zůstává ste- 
rilním. MrGura i NORDSTEDT považují tuto parožnatku za nej- 
starší, dodnes zachovaný typ, který jest na rozhraní Nitell a 
Char. I Ar. BRAUN srovnával jádra tohoto druhu s fossilními 
plody Chara helicteres a medicaginula. 


90 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Vyskytuje se celkem zřídka v jezerech, velkých rybní- 
cích a mrtvých ramenech velkých řek a na všech stanoviskách 
vždy ve velkém množství. Rozšíření její v Evropě: Rakousko- 
Uhersko, Německo, Rusko, Finsko, Švédsko, Belgie, An 
Francie, Italie. 

V Čechách sbírána T. stelligera toliko jednou. Dle udál 
LEONHARDIHO: »In stagnis Bohemiae rarior. Vodňany. WeL- 
wrrscH. (Herb. PUuTTERLICK)«. Menší var. samčí. Herbář cí- 
sařského Musea ve vídeňské c. k. botanické zahradě. Sám jsem 
se snažil znova tento druh nalézti a v okolí Vodňan pátral: 
Jsem v několika velkých rybnících 1 na jiných místech v Če-: 
chách, ale vždy marně. Parožnatka tato obyčejně roste dále 
od břehu a ve větší hloubce, a proto jednotlivci, nemá-li po- 
třebné plavidlo 1 nástroje k lovení vodních rostlin, nezdaří! 
se ji nalézti. Nejsnáze by se u nás mohla znova nalézti v době, 
kdy pro rybolov vypouští se voda z velkých rybníků. Lokální: 
sběratelé rostlin mohli by příležitostně objeviti jiná stano-r 
viska parožnatek v jihočeských velkých rybnících. Její roz-* 
šíření vůbec jest sporadické, poněvadž roste ve větší hloubce: 
a velm zřídka fruktifikuje, rozmnožuje se a udržuje se ma. 
stanovisku vegetativním množením. Proto jádra nemůže zvlá-: 
ště vodní ptactvo roznésti do okolních vod jako jiných druhů 
parožnatek. 


4 Rod: Chara VAILLANT v Hist. de VAcad. d. se. 17192 


Pravé chary s listy nedělenými, od druhých parožnatek 
se lhšící skoro vždy s úplně vyvinutým okornatěním na lody-: 
hách i zhusta na listech. Rostou v řídkých 1 hustých trsech,! 
vzácněji jednotlivě. V přeslenu 6—15 listů. Listy obyčejně ze 
4 článků složené, s lístkovými uzlinami. Lístky jsou jedno- 
buněčné, kolem uzliny stejnoměrně rozestavené, často na vnější 
straně listu zakrnělé. Palistový věnec jednořadý nebo dvou- i 
řadý (výminečně někdy u Ch. ceratophylia trojřadý). Okorna- 
tění lodyhy a listů jest dle druhů rozličné, ale pro druhy dosti 
stálé, takže slouží jako hlavní rozlišovací znak k systemati- 
ckému roztřídění druhů tohoto rodu. Druhy jsou buď jedno- 
domé nebo dvoudomé. Rozmnožovací ústroje umístěny jsou 
na uzlinách na vnitřní straně listů. U jednodomých rostlin 


i 
“ 
| 
y 


p EE m M A 


Monograřická studie o českých parožnatkách. 91 


bývají antheridie vždy pod cystokarpy. Antheridium bývá 
| jedno, zřídka více pohromadě, a jsou u jednodomých druhů 
„poměrně menší, vyvinujíce se na místě lístků. Cystokarpy 
(12, v úžlabí lístků (u dvoudomých poměrně větší) a vzhůru 
obrácené, s 5-tibuněčnou korunkou, často na špičce širší než 
ma bási. Jádro mívá trny a obyčejně jest tmavě zbarvené. 
„Často veškeré rostliny jsou inkrustovány vápnem. 

1 Náš rod Chara zahrnuje parožnatky LEONHARDTHO sekce 
„Gharopsis a Euchara. Z původního rodu Chara Vart. vylou- 
čeny během doby rody: Tolypellopsis (úplně Mrcurov), Lam- 
přothamnus (NORDSTEDTEM a BRAUNEM) a Lychnothamnus 
| (RurREcuTEM). 

Zástupci tohoto největšího u nás rodu parožnatek roze- 
(zmávají se zvláště od N?tell, že nemají nikdy vidličnatě dě- 
l 


lené listy, lístky pak jejich jsou jednobuněčné. Jejich výskyt 
jest hojnější a mají v Čechách větší rozšíření zeměpisné. 
Z větší části jsou to rostliny vytrvalé. Svým zvláštním ne- 
příjemným, hnilobným zápachem upozorňují na sebe už z da- 
Jeka. Rostou ve stojatých a mírně tekoucích vodách, v příko- 
pech lučních, silničních, odvodňovacích, lesních, v tůních a 
kalužích lučních, kolem náspů železničních i v lomech, v pra- 
menech, velmi zřídka v potocích, hojněji na mělčích místech 
u břehu v malých a velkých rybnících po celých Čechách, ne- 
vyjímaje rašelinné kraje. V horských krajinách českých v pra- 
menech, potocích a jezerech dosud nebyly zjištěny, ač v jiných 
zemích i ve značné výšce se objevují. 
1. Haplostephanae A. BR. (Šectio 1. Charopsis LEON- 
HARDI, Oster. Arml., 1864, p. 41.) 

Palistový věnec jednořadý. 


Ecorticatae A. BR. Lodyha a listy neokornatěné. 


10. Ch. Braunii GMELIN, Flora Badensis IV. (1826) p. 646. 


Syw.: Ch. coronata Zrz. ined. (dle BRAUNA kolem r. 1814). 
LEoxnaRoino: bóhm. Char. (1863) p. 13; Oster. Arml. (1864) 
D. 60; A. BRAUN, Char. v. Schles. (1876), p. 403; BRAUN- 
INoRDsrEprT, Fragmente (1882) p. 108; Sypow, Europ. Char. 
(1882) p. 48; MrcuLa, Char. v Rabenhorst. Kryptfl. (1897) 
» 921; Synopsis Char. europ. (1898) p. 72. 


| 
| 
' 
! 


o o = 


92 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Zjevem zvláštní pa podobná pravým Nětellám. 
krásně zelená a průsvitná, 8—22 cm vysoká, málo rozvětvená: 
Jednotlivé jen rostliny tvoří malé trsy na písčitém dně ryb- 
níků. Zpravidla nebývá inkrustovaná, nebo jen nepatrně.. 
Veškerá rostlina jest jemným rosolem potažena, zvláště pěkně 
se leskne. Palistový věnec jednořadý má stejný počet pal. 
listů jako jest listů v přeslenu, listy s palisty se střídají. Pa- j 

k 


hsty jsou 1—13 mm dl. V přeslenech bývá 1—9 někdy až. 
11 listů, koncem dovnitř přeslenu zahnutých. Dolení př resil 
obyčejně sterilní s lístky zakrnělými. Prostřední články lo. 
dyžní až 3 cm dl., hsty obyčejně 2 cm dl. Listy ze 2—5 článků, 
složené, s 1—4 uzlinami lístkovými. Lístky skoro stejně dlouhé 
jako cystokarpy nebo až dvakrát delší, na konci súůžené ve. 
špičku, jen na vnitřní straně listu vyvinuté, na vnější straně 
hstu zakrnělé v podobě špičatých bradavek. Poslední článek. 
nstu bývá zkrácen a tvoří s lístky poslední uzliny význačnou 
listovou korunku složenou ze 3—4 špičatých, malých buněk, 
Antheridie a cystokarpy vyvinují se na všech uzlinách li- | 
stových, zřídka však na poslední. Antheridie jsou malé, ku- 
laté, žlutavě červené, 0,25—0,28 mm v průměru. Cystokarpy. 
jsou velké, podlouhle vejčité, 0,7—0,75 mm dl., 0,4—0,45 mm. 
šir., s llti zřetelnými závity. Korunka cystokarpu velká; na. 
bási užší, 0,2 mm šir., na špičce širší, 0,3 mm šir. Buňky téte 
korunky končí v temné špičky a ze vetu na zevnějšek se DOZ 
bíhají. Jádro jest podlouhle vejčité, tmavě červenohnědé až | 
černé, průměrně asi 0,5 mm dl. a 0,3 mm šir. Závitů na jádru 
vší neviditelných 8—10. Vápenný obal na jádru se nevy. 
vinuje. Rostlina jednoletá bývá bohatě plodná a jádra uzrávaj 
od srpna do listopadu, pak se celá rozpadává. Jádra klíčí 
z jara. 

Stanoviska této parožnatky jsou méně známa, poněvělla| 
roste dále od břehu v rybnících malých 1 velkých, zvláště 
mají-li písčité dno. Jen v řídkých případech, odpadne-li voda: | 

| 


» 
"M 
jE 


v rybníce, nalezneme ji blízko břehu. Všeobecně roste vé 
větší hloubce než 1'/, m. 

Jest to druh velice variabilní a kosmopoltický. Roste: 
ve všech dílech světa v rozmanitých formách. V Evropě však. 
není mnoho variabilní. MIGuLA udává jen 5 forem, z nichž. 


f. maxima Mig. (I. c. p. 329) druhdy rostla v Král. Oboře. 


Monografická studie o českých parožnatkách. 93 


|w Praze (sbírána LEONHARDIM). Z novějších stanovisek v Če- 
„chách jsou rostliny poněkud od sebe odchylné, ale jsou to 
(člikem slabé, nepatrné formy, lišící se zvláště délkou lístků. 
(Jen jedna okte jest poněkud výraznější. 

| Tento druh zcela neokornatěný připomíná svým zvlášt- 
| ním zjevem Nitelly a proto povrchně prohlédnut býval flo- 
(misty 1 zvučných jmen za ně považován, jak toho jsou četné 
doklady v herbářích. 

V Čechách Ch. Braun vyskytuje se roztroušeně v ryb- 
(mících blíže nezarostlých břehů, ve výtocích z těchto, v tů- 
(ních skoro po celé zemi. Pap snadno ji rozšiřuje vodní 
| ptactvo (viz kapitolu o zeměpisném rozšíření). Na písčitém 
| dně velkých rybníků jihočeských Rožmberka a Světa u Tře- 
boně (1899, VILH.), v rybníce u Hluboké blíže Čes. Budě- 
jovic (E. PURKYNĚ), v tůních poblíž Paštik u Blatné (1876, 
| ČELAK.), v Čekanicích v rybníce Novém a v rybníce Mi- 
(lavě u Sedlice (1876, VELEN.), v rybníce v městském parku 
(v Klatovech (ČELAKk.), u rybníka Říhy u Lužce blíže Nov. 
| Bydžova (1876, ČELAK.), ve výtoku rybníka u Skochovic (1896, 
| Pope.), v rybníce Hladoměru u Ovčínů blíže Pečic u Ml. Bo- 
| leslavě (1911, VrLH.), u Prasetic blíže Teplic (1854, G. Ercu- 
(CER), v rybníce Barbořině u Duchcova (1862, A. Reuss fil.; 
| 1863, LEoNH.), Steckmihle u Františkových Lázní, (1839, 
| BRacHT), ve Velkém rybníce u Plzně (1882, P. HoRa), v ryb- 
„míce Labutím u Blatné (1913, ŠTĚPÁN.) 


Z odchylných forem českých dlužno uvésti: 


l. f. maxima MicuLa, Rabenh. Kryptfl. p. 529. 
Velmi vysoká, 40—50 cm, málo rozvětvená a méně hustá 
| mež obyčejná forma. Lodyha až 1 mm tlustá, listy v prostřed- 
ních přeslenech až 5 cm dl., průměrně stejně dlouhé jako lo- 
| dyžní články. Lístky stejně oloré jako cystokarpy; jádro 0,5 
| až 0,55 mm dl. Konečný článek listu silněji vyvinutý, mnohem 
| silněji než lístky poslední uzliny, jež nescházejí nikdy na ste- 
| řilních listech. Palistový věnec velmi slabě vyvinutý a teprv 
lupou zřejmě viditelný, na jednotlivých přeslenech úplně zakr- 
nělý; palisty jsou jen malé, málo vyčnívající bradavky. 
= Druhdy v Král. Oboře v Praze (1850 a 1853, LEoNu.; 
| 


| 1854 ScHópL). 


94 II. Dr. Jan Vilhelm: 


A fi lamor mf. 

Nepodobá se typické formě celkovým vzezřením, štíhlejší 
forma asi 15—20 cm vys., slabě inkrustovaná. Články lodyžní 
(2—4—3 em dl.) delší než sty (1,5—2—3—3,5 em dl.), jež jsou 
poměrně tenší. Palistový věnec nezřetelný, při zvětšení lupou 
jako bradavky se jevící. Lístky dvojnásobné M kk- | 
karpů. Cystokarpy úplně neuzrálé jen 0,48 mm dl., 0,2 mm. 
široké. tb | 

Ve čtvrtém lesním rvbníčku od silnice blíže hráze u St taré:: 
Hasiny u Rožďalovice společně s Tolypella prolifera a Chara: 
contraria (1909, VILH.). 


II. Eucharae diplostephanae A. BR. (Sectio 2. Buchara: 
LroxHaRpI, Oster. Arml., 1864, p. 41.) 
Palhstový věnec dvouřadý. 

A. Isostichae A. BR. | 
Okornatění lodyžní má tolik žeber, kolik jest listů v pří | 


slušné uzlině. 
Dvoudomý druh. 


11. Ch. canescens Loris., Notice Flore de France (1810) p. 159.* 


Syn.: Ch. crimita WALLROTH, Ann. bot. (1815) p. 1901 

LEoxHaRpI, Oster. Arml. (1864) p. 61; A. BRAux, Char. 
v. Schles. (1876) p. 404; BRAUN-NORDSTEDT, Fragmente (1882) 
p. 137; Sypow, Europ. Char.: (1882) p. 52; MIGULA, Cham 
v Rabenhorst. Kryptfl. (1897) p. 348; Synopsis Char. europ. 
(1598) p. 83; ApoLr Wirr, Beitr. z. Kennt. v. Ch. cerat. und“ 
Ch. crinita (1906) p. 35—43. 

Roste v řídkých trsech a podobá se zevně nějakému me- 
chu. Tento dojem způsobuje velké množství dlouhých a jem- 
ných ostnů na lodyze. Rostlina dvoudomá jest 6 až 10 cm vys., 
málo rozvětvená. Články lodyžní poměrně dlouhé a listy kráte. 
ké. Zbarvení rostliny buď zelené, buď zelenavě šedé, což po- » 
chází od hojné inkrustace vápenné. Palistový věnec dvouřadý. ' 
silně vyvinutý, palisty podobné ostnům. V přeslenu 8—10 
hstů, složených z 5—06-ti článků, z nichž poslední neokorna- 
těný. Okornatění na lodyze má jen hlavní žebra a z uzlinných * 
buněk tohoto vyrůstají dlouhé a jemné ostny ve svazečcích | 


| Monografická studie o českých parožnatkách. 95 
(po 3—6-ti pohromadě. Článkové buňky okornatění jsou krát- 
ké a proto na lodyze převládají ostny svou hojností. Velké 
„množství těchto ostnů dodává rostlině zvláštního vzhledu. 
„Lístků na listových uzlinách bývá 6—7, delších než cysto- 
„karpy. České rostliny jsou z jednoho stanoviska a to jen sa- 
„mičí. Cystokarpy jednotlivé v uzlinách listů, dosti veliké, po- 
(dlouhle kulaté, 0,48—0,56 mm al., 0,32—0,40 mm šir. Korunka 
'eystokarpu nízká, s buňkami noo zakulacenými. Obalné buň- 
ky 10—I2krát zatočené. Jádro podlouhle kulaté, tmavě čer- 
a nebo černé, s 10—12-ti jemnými ostrými hranami. 
Fa se, že jest rostlinou jednoletou, rozmnožuje se jádry par- 
i 


thenogeneticky vyvinutými a klíčí z jádra v dubnu a květnu 
(zase jen rostlina samičí; na počátku léta dozrávají jádra. 
Tento druh význačný v jiných zemích svou variabilností 

malezen byl v Čechách dosud na jediném nalezišti mezi Ouži- 
cem a Netřeby. Stanovisko toto bylo druhdy známým nale- 
zištěm halophytních rostlin jako: Samolus, Glaux a j. v. Ch. 
canescens objevena tu pro Čechy LAD. ČELAKOVSKÝM r. 1945. 
Micura uvádí nesprávně toto stanovisko ve sladké vodě do- 
„kládaje, že rostliny odtud neviděl (I. c. p. 359). 
| České rostlinv náležejí k nízkým formám řady formue 
longispinae Mia. (délka ostnů jest větší než průměr lodyhy) 
blízko k formě hXumilis Mrc. (ostrov Hiddensoe u Rujany, 
Švédsko), neboť články lodyžní jsou průměrně 5 mm al. a v 
až 04 mm tlusté a průměrnou délku listu možno stano 
mm. Listy jsou kratší než články lodyžní. Popis tohoto dně 
jest sestaven dle českých rostlin. 

- Ch. canescens sbírána v Čechách dosud dvakráte. Poprvé 
(r. 1875 PROF. ČELAKOVSKÝM v tůni pod železničním náspem u 
INetřeb mezi Neratovicemi a Kralupy (nalézá se nyní v Museu 
král. Českého), po druhé Dr. TocLEm r. 1896 v tůni za cukro- 
| varem podle trati železniční u Oužic přimíšená mezi Ch. 
[ASbera. Mnohokráte jsem v různých obdobích ročních navští- 
'wil toto stanovisko a marně jsem po tomto druhu znova pátral. 
v nejnovější době (1912) nenalezl jsem vůbec již žádné parož- 
matky na těchto nalezištích, ač druhdy ještě po r. 1899 tu bý- 
jvaly jiné druhy v hojnosti na př. Ch. fragihs, foetida, aspera. 
"Dle zpráv tamějších obyvatelů sklesly prameny o několik 
(metrů hlouběji novým soustavným odvodněním melioračním 


| 
! 


| 


96 IT. Dr. Jan Vilhelm: 


a tím většina tůněk úplně vyschla nebo jen v době dešťů krátce 
bývá vodou naplněna. V drenážních příkopech nenalezl jsem 
vůbec žádných parožnatek. Přece však doufám, že tato parož- 
natka u nás ještě úplně nevyhynula a snad se podaří ji znova, 
později nalézti. 

B. Diplostichae A. BR. 

Okornatění lodyhy složeno z hlavních a vedlejších žeber, 
jež se střídají. Všech žeber jest dvakrát tolik, co listů v pře- 
slenu. 


a) Tylacanthae A. BR. 

Hlavní žebra s ostny vystupují jako hrany a vedlejší 
jsou mezi nimi jako vpadlé rýhy, ostny vždy na hranách. 

T Druh dvoudomý. 


12. Ch. ceratophylla WALLROTH, Ann. botanic. (1815) p. 192- 


GANTERER, Osterr. Char. (1847) p. 16; LEONHARDr 
Oster. Arml. (1864) p. 78.; A. BRAUN-NoRDSTEDT, Fragmente: 
(1882) p. 137; Svpow, Burop. Char. (1882) p. 66; Mrcura, 
Char. v Rabenhorst. Kryptfl. (1897) p. 386; Synopsis Char. 
europ. (1908) p. 88; WirT, Beitr. z. Kenn. v. Ch. cera. ete 
(1906) p. 1—34. | 

LEoxHaRDI (L. c. p. 79), uvádí tento druh jako pochybný: 
z Čech a praví, že GARTENER*) udává od tohoto druhu druhou: 
formu z herbáře c. k. Musea ve Vídni sbíranou WELwWwITSCHEM, 
v rybnících v Čechách. LEONHARDI podotýká, že s Ar. BRAU- 
NEM tuto rostlinu nenalezli v uvedeném herbáři. V dodatcích: 
o pochybných charách LEONHARDr uvádí dále z Čech: v hlu- 
bokém vodním příkopě v rybníce Blato na panství poděbrad- 
ském, Or1z (Boheims phanerogam. u. kryptogam. Gewachse, 
1823). Ale i toto udání zdá se mi pochybným, neboť ani LEON- 
HARDI patrně ani já v nejnovější době rostliny OPrzEm sbí-! 
rané nenalezli jsme v herbáři Musea kr. čes. Poněvadž na ur- 
čení OPrzovo nelze spolehnouti, jest možné, že určil jinou pá 


*) Le. GANTERER (Ósterr. Char., p. 16) uvádí při Ch. cerato- 
phylla WALLR. 8 macroptila: »Im Herbarium des k. k. Museumsi 
befinden sich auch von Dr. WELWITSCH in den Teichen von Boh- 
men... gesammelte Exemplare.« 


| 
| Monografická studie o českých parožnatkách. 97 


| rožnatku za tento druh. Znova objevení se Ch. ceratophylla 
možno však ještě v Čechách zvláště v jihočeských velkých ryb- 


+ 


' nících očekávati. 

1 Druh jednodomý. 

1 * Jádro černé. 

JM «) Fertilní články listu okornatěné. 
| 


13. Ch. contraria A. BRAUN, v Schweiz. Char. (1847) p. 15. 


LEoNHARDI, Oster. Arml. (1864) p. 82; A. BRAux, Char. 
„w. Sehles. (1876) p. 405; BRAUN-NOoRDSTEDT, Fragmente (1882) 
p- 141; MiGura, Char. v Rabenh. Kryptfl. (1897) p. 432; Sy- 
nopsis Char. europ. (1898) p. 96; ČaTHa. P. SLurTER, Beitr. z. 
| Kenn. v. Ch. contraria ete. (1919). 
Jednodomá rostlina v menších trsech rostoucí, vždy hoj- 
mě inkrustovaná, zelenavá, někdy s červenými špičkami, 
suchá bělavěšedá, lámavá, 20—30 cm vys. Lodyha poměrně 
tenká, s 6—8 listy v přeslenech. Listy složeny jsou ze 2—5-ti 
(eků okornatěných, plodonosných i s lístky, a ze špičky ze 


'2—4 neokornatěných článků. Uzliny listu plodonosné asi se 
„£ lístky na vnitřní straně, jednobuněčnými, stejně dlouhými 
"mebo kratšími než cystokarp. Palistový věnec dvouřadý oby- 
čejně slabě vyvinutý, někdy téměř neviditelný, naznačen pak 
'jen dvěma řadami malých, bradavkovitých buněk. Okornatění 
"bývá pravidelně dvouřadé, hlavní žebra vyniklá střídají se 
p vedlejšími. Všech žeber jest asi dvakrát tolik, co listů v pře- 
slenu, ale často na některých článcích lodyhy nacházíme větší 
| počet žeber, takže zdá se okornatění skoro trojřadé. Hlavní 
žebra posázena jsou ostny, jejichž tvar jest měnlivý. Často jen 
'ostny jako bradavky zakrnělé. Obyčejně jedno antheridium a 
1—2 cystokarpy na. uzlině listové. Antheridie malé, červené, 
: M mm v průměru. Cystokarpy podlouhle vejčité, 0,64 
je 0,8 mm dl., 0,256—0,416 mm šir., s 12—16ti závity. Korunka 


|Gystokarpu krátká, s buňkami tupě zakončenými, neopadává. 
| Jádro podlouhle vejčité, tmavohnědo-černé nebo černé, 0,48 až 
10512 mm dl., 0,256—0,32 mm šir., s 11—14ti silně vyčnívají- 
| cími, tupými lištnami, dole i nahoře s 5ti trny více méně zře- 
| telnými. Jádro obaleno silným vápenným pláštěm. Jednoletá 
(rostlina fruktifikuje od června do října. 

| 


| 
| 


98 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Vyskytuje se na vápenném podkladě v rybnících, příko: 
pech, i v tůních rašelinných a na lokalitách s halophytními pa: 
rožnatkami. 

Tento druh jest velice podoben zevnějším habitem C4- 
foetida, za kterýž se často zaměňuje. Rozlišuje se od toho zvlál 
ště okornatěním lodyhy. Při mikroskopickém ohledání po- 
měrů hlavních k vedlejším žebrům jeví se dobře rozdíl mezi“ 
oběma druhy. Při měření délky zralého jádra, jež u českých 
forem Ch. contraria bývá kratší než 0,55 mm, není od Ch. foe- | 
tida nápadného rozdílu, jaký udává MrcuzLa. | 

Poněvadž Ch. contraria často zevnější podobou neroze“ 
zná se od Ch. foetida, proto bývá přehlížena a za tuto považo- 
vána. Rozšíření její jest daleko větší, než dosud známe. Roz- 
mamnitost forem u tohoto druhu jest značná. Rovněž jako u C). 
foetida možno sledovati na větším materiálu formy souběžně: 
probíhající v několika řadách. LEONHARDI v Oster. Arm. 
Gew. (1864) rozlišoval 4 hlavní formy: hispidula, vulgaris. 
momliforzms a australskou Ch. Behriana A. Br., kdežto At. 
BRAUN rozlišil hlavní 2 řady forem: hispidula a subinerms. 
MrGuLa v Rabenhorst. Kryptogfl. (p. 443.) rozdělil pak. | 
formy ve 2 řady: Formae mieroteles a macrořeles, mimo to. | 
oddělil var. hispidula A. BR., pro kterou vytvořil nové 3 řady. 
forem: Formae microteles, Miebotenk a macrostephamae, kte 
réhožto hlavního rozdělení forem českých 1 v této práci po- 
užito, ač poněkud pozměněné a doplněné. | 


A. subinermis A. BR. | 

Ostny velmi krátké, často jen slabě bradavkovitě vyvi- 
nuté. "a 
I. Řada. Formae macroteles Mra. 


"s 


Neokornatěný, často 3-—5-tibuněčný konečný článek vždy! 
značně, často mnohokrát delší než poslední okornatěný článek: i 
listový. 8 


a) brevibracteatae. 
Lístky kratší než cystokarp. 


1. f. polysperma nm. f. 
Habitem podobná formě leptosperma, cystokarpy však: 


Monografická studie o českých parožnatkách. 99 


| těsně vedle sebe sedícími na zkrácených článcích listových 
| význačná. Lodyhy asi 20 cm vys., skoro 1 mm tlusté, s lodyž- 
| ními články 2—3 cm dl., s listy 4—8 mm dl., slabě inkrusto- 
vané. Okornatění normální, na vyniklých hlavních žebrech 
| nepatrné, bradavkovité ostny lupou zřetelné. Palistový věnec 
| úplně nezřetelný. Listy složené nejčastěji ze 4 (zřídka z 5-ti) 
| okornatěných a plodonosných článků, jež mají v některých 
' přeslenech délku cystokarpu nebo jsou kratší než cystokarp, 
(takže se zdají cystokarpy nakupeny na listech skoro na sobě. 
Konečný článek listový neokornatěný, 3buněčný, značně delší 
| mež poslední okornatěný článek. Lístky jsou kratší než cysto- 
karp. Jádro tmavohnědé, podlouhlé, 0,512 mm dl., 0,304 mm 
| široké, 
V rybníce v Starkoči u Skalice (Děb.). 


| 
i 
2 F. brachyphylla n. f. 
| Forma střední velikosti, význačná krátkými listy a delší 
' meokornatěnou částí listu. Lodyhy až 20 cm vys., 0,48—0,64 mm 
| Husté, s 1—2 cm dl. články lodyžními, s listy jen 4 mm dl. 
| Okornatění namnoze méně zřetelné, zdánlivě všechna žebra 
' stejně vysoká, na doleních článcích hlavní žebra silně vy- 
© mklá, na nich pak bradavkovité ostny. Palistový věnec pou- 
hým okem patrný, pod lupou zřetelný. Listy složené ze 2—3 
' okornatěných a plodonosných článků a z konečného 3buněč- 
ného, silnějšího, neokornatěného článku, jenž jest skoro stej- 
ně dlouhý jako neokornatěná část listu. V doleních starších 
přeslenech také mnohdy jen jediný okornatěný článek listu, 
nebo všechny neokornatěné. Lístky na vnější straně listu malé, 
na vnitřní kratší než cystokarp, postranní nepatrně delší než 
| přední. Jádro tmavohnědé, podlouhlé, 0,512 mm dl., 0,320 mm 
široké, 

V tůních u severozápadní dráhy u Všetat-Přívor (1876, 
(ČELAK.). 


b) longibracteatae. 
Lístky delší než cystokarp. 


37. wrfosa n. f- 
Nízká forma zvláštního habitu roste v řídkých trsech. 
Eodyhy 10—12 cm vys., s I—1'|, em dl. články lodyžními, na 


100 II. Dr. Jan Vilhelm: 


kona lodyhy kratšími, s listy 0,5-——1 cm dl. Okornatění zře“ 
telné, na vyniklých hlavních žebrech četné ostnité bradavky; 
lupou viditelné. Palistový věnec malý, ale pod lupou zřetelný. 
Listy složené nejčastěji ze 9 okornatěných: a plodonosných 
článků, zřídka ze 2 nebo 4, a z konečného. neokornatěného 
článku Sbuněčného, který jest kratší než okornatěná část listn/ 
ale vždy delší než poslední okornatěný článek listu. Lístky 
na spodní straně listu zakrnělé, postranní a přední skoro stej 
né, dvakrát však delší než zoe Protandrická forma. 
Oak 0,6072—0,720 mm dl., 0,32—0,568 mm šir. Jádro 
tmavohnědé, 0,48 mm dl., 0,256 mm šir. Buď úplně neinkru- 
stované rostliny ae, nebo málo inkrustované pak/ 
šedozelené. | 

Ve stružkách a tůňovitých příkopech na sovánoc c 
rašelinách »Waule Wiesen« mezi Doksy a Jestřebím (1880' 
ŠITEN., 1901 VILH.). | 


4. f. bohemica n. f. | 
Z forma, která společně roste v mělkém lesním 
rybníčku mezi 0 s Tolypella prolifera, napodobující ji 
svým habitem. Lodyhy málo rozvětvené, 15—20 cm vys., 0,48 
až 0,56 mm tlusté, se středními články lodyžními 6—8 em; 
hořeními jen 1—2 cm dl. Okornatění. zřetelné, hlavní žebra: 
silně vyniklá, ostny bradavkovité, malé, jen při větším zvět= 
"šení patrné. Palistový věnec jen v nejhořejších přeslenech: 
zřetelný. V přeslenu nejčastěji 9 listů, 2—3 cm dl. Listy tře“ 
tího přeslenu hořeního přesahují délkou často konec lodyhy 
podobně jako u Tolypell, složené ze 2 nebo 3 okornatěných: 
článků (nebo i z 1) a ze 3—4buněčného neokornatěného člán: 
ku, značně delšího než okornatěná část listu. Na př.. první 
olzemarém článek měří 2 mm, kdežto neokornatěná část jest 
až 27 mm dl. Lístky mnohokrát delší než eystokarp (až 5 mm 
dl.), prostřední kratší, na spodní straně však zakrnělé. Anthe- 
ridie 0,288 mm v průměru, eystokarpy 0,672 mm dl., 0,52 mm 
T., jádro neúplně vyvinuté, červenohnědé. | 
V lesním rybníčku na podkladě opukovém mezi ráko+ 

sím blízko hráze u Staré Hasiny u Rožďalovice (1909, VrtH.)- 


Monografická studie o českých parožnatkách. 101- 


II. Řada: Formae microteles Mic.. 


Neokornatěný, obyčejně 2—3buněčný konečný článek 
jest kratší nebo jen maličko delší než poslední okornatěný 
listový článek. 

a) brevibracteatae. 

Lístky kratší než cystokarp. 

9. f. commums Mic. v Rabenh. Krypt. Fl. (1897) p. 443. 
| Nejrozšířenější forma, prostřední velikosti, přes 15 cm 
vys, s lodyhou asi 0,6—0,7 mm tlustou, v [rmsteh trsech ro- 
stoucí. Články Vodní ve vyrostlých částech rostliny dvakrát 
i vícekrát delší než listy. Okornatění normální, hlavní 
žebra zřetelně vystupují, majíce roztroušené, okrouhlé bradav- 
ky, sotva pouhým okem viditelné, ale také někde drobně j- 
ší ostny, zřetelně lupou viditelné. Listy. nejsou 
obzvláště dlouhé, nýbrž v úplně vyvinutých přeslenech jen 
6—8 mm dl., obyčejně 4—5článkové. První 9 uzliny listové 
plodonosné, někdy také čtvrtá. Neokornatěný poslední člá- 
nek ze 2—3 buněk, jež dohromady jsou asi stejně dlouhé jako 
poslední okornatěný článek nebo o málo kratší nebo delší. 
Lístky jsou na spodní straně listu jen nepatrné, bradavkovité, 
na vnitřní straně útlé, o málo delší nebo kratší než cysto- 
karp a zřetelně špičkou dovnitř zahnuté. Silně inkrustovaná, 
šedozelená, za sucha pak bělošedá. Jádro tmavohnědé, 
mid lupou skoro černé, 0,48—0,512.mm.dl., 0,272 až 
0,288 mm Šir. i| 

V Močickém rybníce u cesty z Charvátců do Kosořic 
blíže M1. Boleslavě (1911, ViLu.) společně s Ch. foetida f. nor- 
malis. Tyto rostliny povšechně shodují se s formou MrGULEm 
popsanou a pokud se liší, uvedeno jest proloženým tiskem 
V popisu podle českých rostlin pořízeném. 

B. var. hispidula A. Br., Sehweiz. Char. p. 106. 

Vyznačuje se zřetelnými, často pouhým okem viditel- 
mými ostny. silného vzrůstu, silněji vyvinutým palistovým 
věncem, většími listy a lístky. 

I. Řada: Formae macroteles Mic. 

Neokornatěný konečný článek jest značně delší než po- 
slední okornatěný článek listu. 


102 II. Dr. Jan Vilhelm: 

6. T. leptosperma m. f. 

Forma prostředního vzrůstu, asi 15—20 cm vys., inkru- 
stovaná a lámavá. Lodyhy 0,5—0,8 mm tlusté, články lodyžní: 
2—9 em dl., nejhořejší přiměřeně kratší, listy 4—10 mm dl! 
obloukovitě nahoru zahnuté. Okornatění lodyhy velmi ei 
telné, hlavní žebra silně vyniklá nad vedlejší. Ostny asi stej-. 
ně dlouhé, jak jest lodyha tlustá, od lodyhy odstálé, na ně- 
kterých článcích velmi hojné, na jiných jen roztroušené. Pa-, 
listový věnec malý, nezřetelný. Listy složené ze 4 okornatě-. 
ných článků, z nichž 3 nebo 4 plodonosné, a z konečného 3bu-: 
něčného neokornatěného článku, kratšího než okornatěná část. 
hstu, ale přece mnohem delšího než poslední okornatěný člá-. 
nek listu. Lístky asi stejně dlouhé jako cystokarp nebo málo! 
delší, postranní kratší a přední nejdelší, na spodní straně bra-: 
davkovité nebo jen zřídka čtvrtiny ceystokarpu dosahující.. 
Cystokarpy 0,64—-0,8 mm dl., 0,256—0,416. mm šir. Jádror 
tmavohnědé až skoro černé, podlouhle válcovité, 0,024 mm dl, 
0,24 mm šir., se 14-t1 silně vyniklými, tupými hštnami. 

10 P ono. vských skal u Jičína (SITEN.). 


2) Wertilní články hstu neokornatěné. | 


14. Ch. Hippelliana ». subsp. Charae contraviae. | 


Syn.: Ch. contraria var. gymnophylla A. BRAUN in lit. * 
(Herb. Musei regni Boh.). 

Nízká, prostředně inkrustovaná parožnatka, vyznačující © 
se na rozdíl od Ch. contraria listy neokornatěnými, tvořící | 
řídké trsíčky. Lodyhy 4—6 cm vys., asi 0,4 mm tlusté, s člám | 
kv lodyžními v hoření části 4—6 mm dl., ve střední pak až: 
1 em. Okornatění málo zřetelné, bradavkovité ostny roztrou- 
šené, lupou patrné na hlavních žebrech, nepatrně vyniklých ! 
nad vedlejší. Palistový věnec nezřetelný. V přeslenu 6—8 listy ! 
8—5 mm dl., buď sterilních bez uzlin, buď s 12 uzlinoh 
olodordsn m (zřídka se 3). Listy m složené ze 4—5 ne- 
-okornatěných buněk, plodonosné 2—3článkové, poslední člá- i 
nek na těchto 3—4buněčný, delší než ostatní články. Lístky ! 
stejně dlouhé jako cystokarpy, namnoze kratší nebo delší, 
špičkami zahnutými dovnitř. Jádro podlouhlé, tmavohnědé, r 


Monografická studie o českých parožnatkách. 103 


| pouhým okem = se úplně černé, 0,448—0,528 mm dl., 0,24 
až 0,32 mm Šir. 
| V odvodňovacích příkopech na loukách kolem Páterova 


u Podolí blíže Bělé u Bezděze (1864, HrpPELI v musej. her- 


l 


I báři), silnější forma v rybníce před pilou u Rečkova blíže Ba- 
| kova (1899 VrLH.). 

: Parožnatku tuto označil již sám Ar. BRAUN v herbáři 
| Musea kr. čes. jako Ch. contraria var. gymnophyla analogi- 
'ckou australské parožnatce Ch. Behriana A. Br. (ve Fragm. 
„emmer Monograf. 18592 uvedena jako var. Ch. contraria, 1. c. 


| 
“ 


' p. 143), jež jest silnější než Ch. Hippelhana a lší se ješté ji- 
| nými podrobnostmi. Tato subspecies jest asi ve stejném po- 
|měru ke C%. contraria jako Ch. gymnophylla ke Ch. foetida 
(a mohla by býti obdobné za samostatný slabší druh považo- 
| vána. 
' ** Jádro hnědé. 

| «) Neokornatěný článek listu vždy kratší než po- 


| od NO 1 
| -slední okornatěný článek. 


n 


15. Ch. intermedia A. BRAUN ve Flor. krypt. badensis 
med. (inherb. 1856). 


| 

! LEONHARDI, Oster. Arml. (1864) p. 80 (ex parte — incl. 
(Ch. baltica); A. Ba Char. v Kryptfl. v. Schles. (1876) p. 
406; BRAUN- Jos nm Fragmente (1882) p. 151; ŠyDow, 
| M rop. Char. (1882) p. 62; MrGuLa v Rabenh. Kryptil. (1897) 
| p. 488; Synopsis Char. daj (1898) p. 108. 

| J est to střední druh mezi C). contraria a ispida, posled- 
| nímu zevním tvarem nejpodobnější. Lodyha silná, 1—1'/, mm 
v průměru, asi 30 cm (i více) vys., málo rozvětvená; skoro 
(vždy inkrustovaná, šedavě až plané zelená. Okornatění dvou- 
| řadé, dosti n lac hlavní žebra zřetelně převyšují vedlejší 
| na hranách s ostny buď krátkými bradavěitými, buď v nej- 
hořejších přeslenech delšími, jehlicovitými, jedletl mi nebo 
| řidčeji po 2 ve svazečkách, v nejdolejších článcích vůbec bez 
ostnů. Přesleny obyčejně 7—9ti listé, Listy se 6—S články. 
| Obyčejně 4—5 prvních článků okornatěných, z nich nejčastěji 
9 první s rozmnožovacími ústroji. Konečný článek neokorna- 
těný, 1—2buněčný, s poslední buňkou šídlovitou, celkem 


104 i II. Dr. Jan Vilhelm: 


kratší než poslední okornatěný článek listu. Listy na všech: 
uzlinách dokola vyvinuté, na vnitřní straně kratší nebo málo. 
jen delší než cystokarpy, na vnější straně kratší, často jen: 
bradavkovité. Palistový věneé dvouřadý, nestejně vyvinutý 
podobně jako ostny, s delšími palisty v nejhořejších, s krat- 
šími v doleních přeslenech, celkem silněji než u Ch. contraria. 
Jednodomá párožnatka. Antheridie v průměru 0,32—0,4 mm 
Cystokarpy vejčité, 0,8—1,0 mm dl., 0,6—0,7 mm šir., s 12 ai 
14ti závity. Jádro tmavohnědé, al skoro černé 0, 6-0 Tmm 
dl., 0,4—0,45 mm šir., obyčejně s Ilti silnými lištnami. | 
Zeměpisné om tohoto druhu jest velmi rozsáhlé po. 
celé skoro Evropě, v odchylných formách pak v sev. a jižní: 
Americe. Jest to velmi variabilní druh a skoro na každém stá- 
novisku lze nalézti odlišující se formu. MrGurA (1. c. p. 496)'- 
pokládá Ch. intermedia za původní druh, z něhož se vyvinuly. 
Ch. contraria a hispida. | 
V Čechách sbírána byla poprvé prof. VELENOVSKÝM ve. 
vodách u Vrutice Benátské za Lysou n. L. (1884). MrGura (L 
c. 512) uvádí z Čech f. condensata od Vrutice u Mělníka, kte- 
roužto zařadil jsem k Ch. pannomica. 


„P né 


l 


9) Neokornatěný článek listu delší i mnoholn neži 
okornatěná část listu. | 


16. Ch. pannonica subsp. m. Charae intermediae. 


Na první pohled svým habitem podobná parožnatka Ch. | | 
hispida, statná, prostředně inkrustovaná, šedozelená, rozvět 
vená, 35 em vys. Lodyha 1—1,5 mm tlustá, se středními články 
lodyžními 5—7 em dl., s listy až 2—4 cm dl. Okornatění lodyhy. 
dvouřadé, hlavní žebra výše položená vedlejší níže, lupou. 
snadno k rozlišení. Oboje žebra stejnoměrně vytvořená. Pall 
stový věnec silně vyvinutý, pouhým okem zřetelně viditelný, 
pod hořeními přesleny se značně dlouhými palisty, delšími neží 
tlouštka lodyhy, pod doleními přesleny s palisty kratšími! 


Ostny lodyžní hůsté na nejhořejších článcích lodyžních, tenké 
a nejvýš tak dlouhé jako tlouštka lodyhy, na konci mírně s 
hnuté, jehlicovité, jednotlivé nebo po dvou, na doleních člán- 
cíth“jen řídké 'a kratičké nebo úplně zde scházejí. Ač na ně- , 
kterých článcích zdají se hlavní a vedlejší žebra skoro úplmě 


Monograřická. studie o českých parožnatkách. 105 


stejně vysoko položená, přece podrobnějším ohledáním dá se 
zjistiti lupou, že ostny čnějí na hranách a nejsou nikdy v rý- 
hách. V přeslenu S—10 listů, složených z 1 nebo 4, častěji ze 
2—3 okornatěných článků, poměrně krátkých, majících uzlinu 


Obr. 37. Chara pannonica. Celkový habitus ve skut. velikosti. 


106 II. Dr. Jan Vilhelm: 


listovou, a z dlouhého, neokornatěného posledního článku, 
obyčejně málo tlustšího, složeného ze 4 buněk, z nichž poslední 
jest malá úzká, špičatá (muero). Neokornatěná část listu mno- 
hem delší než okornatěná, mnohdy 1 mnohonásobně, Lístky | 
delší 1 vícekrát než cystokarp na vnitřní straně listu. Jedno- 
domý a protandrický druh. Jen na málo listech vyvinuté roz- 
množovací ústroje. Vždy po jednom antheridiu a cystokarnkl 
v lístkové uzlině. Antheridie úplně vyvinuté, 0,32—04 mm 
v průměru. Čystokarpy sbírány dosud neúplně vyvinuté, jinak 
jsou podlouhlé, 0,64 mm dl., 0,4 mm šir. se širokou a velkou 
korunkou. 

Tato parožnatka sbírána v Polabí u Lysé n. L. (1886) 
a podobná forma s listy v některých přeslenech úplně neokor- 
natěnými v příkopu u dráhy u Všetat (1882) prof. VELE- 
NOVSKÝM. 

Ch. pannonica jeví příbuznost ke Ch. intermedia, svým 


| 


okornatěním lodyhy, dále tvarem cystokarpu, dlouhým ne- -© 


okornatěným koncem listovým připomíná některé formy ma- 
croteles Ch. contraria. Svým robustním zjevem podobá se Úů. 
lispida. Že se tu nejedná o formu nebo varietu Ch. intermedia 
patrno, že u této poslední konečný článek listový neokorna- 
těný (1I—2 buněčný) jest vždy kratší než poslední okornatěný 
článek. Poněvadž zevní podobou i listy podobá se spíše C. 
bohemica, od které hlavně liší se okornatěním, majíc zřetelně 
ostny na hranách. Mnohokráte jsem pátral v různých smě- 
rech v okolí Lysé n. L. v poslední době po této parožnatce, ale 
dosud jsém ji znovu nenalezl. 
K tomuto druhu náleží forma: 


hd 

1. /. condensata m. f. (Syn. Ch. intermedia f. condensata 
MraurLa, Char. v Rabenhorst. Kryptfl. p. 512.) 
| Pravá, rašelinná forma, podobného habitu jako Ch. foe- 
tida f. montana, asi 5—8 cm vys., při tom směstnaná a silným 
inkrustováním velmi lámavá. Články lodyžní jsou velmi 
krátké, asi 1 cm dl. Rozvětvení jest bohaté a rostlina velmi 
hustě křovitá. Okornatění jest zcela pravidelné a skládá se 
často z krátkých soudkovitých buněk. Vedlejší žebra neleží 
také hlouběji než hlavní žebra a jen tím, že ostny obyčejně 
vyvýšeně stojí, jest umožněno stanoviti s velkou námahou 


j 


l 
I 
| 


Monografická studie o českých parožnatkách. 107 


i 


způsob okornatění. Ostny jsou nestejnoměrně vyvinuty buď 
„welmi dlouhé, dvakrát tak dlouhé než lodyha tlustá, buď mno- 
„hem kratší a potom tlusté, ale sestaveny jsou vždy hustě a 
| skoro vždy jednotlivé. Palistový věnec jest velmi silně vyvi- 
i 


| 
| 
, 
„mutý a palisty jsou vždy delší než ostny. Listy jsou delší než 
| články lodyžní s velmi dlouhou, jemnou, do vnitř stočenou a 
(v usušeném stavu nepravidelně v jedno spadající špičkou, mí- 
„vají 9—4 články, obyčejně jen 2 okornatěné a plodné, často 
'také ještě 2 neokornatěné, z nichž má první ještě uzlinu lístko- 
(vou, druhý 2—3buněčný, velmi dlouhý, neokornátěný konečný 
(článek. Lístky jsou na přední straně velmi dlouhé, na rubu 
jen málo delší než širší. Zralá jádra MrGUuLa neviděl a tuto 
formu popsal a zařadil k Ch. intermedia do řady formae acu- 
leolatae. 

MIGULA podotýká, že systematické zařazení této formy 
zdá se mu pochybným a že by mohla stejným právem se po- 
»čítati ke Ch. contraria. Jen neobyčejně silně vyvinutý pa- 
listový věnec, realitivní tlouštka lodyhy a hojnost ostnů ho 
přiměly, že ji zařadil k Ch. intermedia. 

Tuto formu MrcvLov popsanou sbíral PAVEL HORA 
1v bařinných příkopech u Vrutice blíže Mělníka v červnu 19%. 
Úplně skoro podobnou formu totožnou s popisem MrGu- 
| LOVÝM sbíral jsem na Hrabanově u Lysé n. L. (1902) ve vy 
' kopané jámě v rašelinné půdě blízko lesíka. Tato nízká směst- 
| naná forma Ch. pannonica podmíněna tu asi nízkým stavem 
bas ve občasně vysýchající louži, ve které jsem ji nalezl. 
| Proto jest asi její vzrůst omezený a články lodyžní vyvinuly 
ba zkrácené, nahoře s nahloučenými přesleny listů. Jádro 
| tmavohnědé, podlouhlé, 0,45—0,48 mm dl., 0,25 mm šir., se 12ti 
| úzkými lištnami. Byla hojně inkrustována, hlavní žebra 
| 


TP ný 


s ostny zřetelně ležela výše. Zdá se mi, že tato forma spíše 
náleží do příbuzenství Ch. pannomica, zvlášť pro své poměry 
v listech než ke Ch. intermedia. 

b. Aulacanthae A. Br. 

Hlavní žebra méně vyvinuta, jsou jen jako vpadlé rýhy 
| mezi vedlejšími vyniklými žebry, jež vystupují jako hrany. 
Ostny na hlavních žebrech ve vpadlých rýhách. 

* Ostny na okornatění jednotlivé. 

| u) Články listu i neokornatěné fertilní. 
| 

| 


108 II: Dr: Jan Vilhelm: | 


17. Ch. gymnophylla A. BRAux ve Flora (1835) I. p. 62.. 


LEoxHaRpI, Oster. Arml. (1864) p. 63; BRAuN-NoRo- 
STEDT, Fragmente (1882) p. 166; Sypow, Europ. Char. (1280) 
p. 68; MrcuLa, Char. v Rabenh. Kryptfl. (1897) p. 548; S 
psis Char. europ. (1898) p. 119. 

Celkem slabý druh, blízce příbuzný k Ch. foetida, od. 
něho zevní podobon se skoro neliší a oba mají četné přechodní 
formy mezi sebou. Okornatění dvouřadé, vedlejší žebra silněji, 
vyvinuta než hlavní, ostny v rýhách. Palistový věnec dvou- l 
řadý, větší než u Ch. foetida. Listy buď úplně neokornatěné: 
nebo jen s 1—2, řidčeji s 3 okornatěnými články, na nichž 
ještě často 2 nf nejméně aspoň poslední jest neokornatěný. | ) 
Konečný článek listu jest podobně jako u Ch. foetida nejča=* 
stěji Sbuněčný. Rozmnožovací ústroje vždy i na neokornatě- 
ných článcích (na rozdíl od Ch. foetida). Jednodomá rostlina. i 
Antheridie 0,3 mm v průměru. Cystokarpy 0,8 mm dl., 0,45 
mm Šir., se 13—14-ti závity obalných buněk. Jádro průměrně! 
0,5 san dl., 0,32 mm šir., hnědé, zřídka černé, s l1ti lištnami.. © 

Vyskytuje se podobně jako Ch. foetida na podobných * 
stanoviskách, ve střední Evropě dosti roztroušeně. Nejvíce: 
rozšířena v zemích kolem Středozemního moře, hlavně v již.. 
Evropě, sev. Africe i v Asil. Pro svůj habitus snadno se může © 
zaměniti s Ch. foetida nebo s její formami z řady paragymno-* 
phylae, k nimž má velice úzké vztahy a proto bývala považo- 
vána druhdy samým Ar. BRAUNEMm, v některých jeho spisech * 
za varietu nebo subspeci CA. spe Tvoří právě jako tato i 
četné formy. 4 

V Čechách Ch. 91 ymnophylla nalezena byla dosud na 2 
stanoviskách. LEONHARDI uvádí ji (1. c. Verhandl. d. no i 
Vereins in Brůnn, Bd V. p. 155.) v rybníce u Horek, blíže 
Chlumce v jičínském kraji (1834, dr. W. R. Weitenweber) a (L © 
c. Lotos, September 1863) na hlubším místě lučního příkopu l 
s více písečnatým než rašelinným dnem u Bělé u Bezdězu 


(Hipp.). 


1. f. tenuis n. £. 
Zvláštní drobná a tenká forma, šedozelená, jen asi 5—8 
em vys. Lodyhy průměrně až 0,4 mm tlusté, hojně rozvětvené | 


s různě dlouhými články lodyžními, zřídka jen 1';5—2 om 


| 
! Monografická studie o českých parožnatkách. 109 
|; 


dl, obyčejně dosahují zvláště hoření jen 1 cm délky. Listy 
| Z Mhieních přeslenů přesahují do hořejších a zvláště v hoření 
' části rostliny. Okornatění pravidelné,.ostny nezřetelné, pali- 
( slový věnec nepatrný. Listy rozmanitě výtvořené, často úplně 
l "neokornatěné, bez uzlin lístkových, zejména v doleních přesle- 
| nech, jjné úplně neokornatěné se 2 uzlinami lístkovými a plo- 
| donosnýnu, jiné s 1—3, nejčastěji se 2 články okornatěnými 
-a s mnohem delším M erncnn článkem 3buněčným. 

» Lístky mnohokrát delší než cystokarp. Cystokarp 0,65 mm dl., 

-64 mm šir. Jádro tmavohnědé až černé. Má četné ední 
| k Ch. foetida řady forem paragymnophyllae, takže 1 tam 
| mohla by býti počítána. LEONHARDI však už dříve položil tuto 
| formu jako a) paragymnophylla ke Ch. gymnophylla. 

k V lučních příkopech nedaleko Páterova a v rybníce na 
| Valše, na břehu rybníka ve Vrbělé blíže Bělé u Bezděze (1863 
| a 1864, HIPPELLI). 


3) Články listu jen okornatěné fertilní. 


18. Ch. foetida A. BRAUN, Esguisse monogr. (1834) p. 354. 


vw 


Syv.: Ch. tuberculata Oriz, Seznam rostl. květ. čes. 

(1852) p. 175; Ch. brachyclados Orprz. 
LroxHARDI, bohm. Char. (1863) p. 15; Óster Arml. 
' (1864) p. 71; A. BRauw, Fi. v. Schles. (1876) p. 406; BRAUN- 
| NoRDsTEDT, Fragmente (1882) p. 159; Sypow, Burop. Char. 
| (1882) p. 72; MrcuLa, Char. v Rabenh. Kryptfl. (1897) p. 554; 
Synopsis Char. europ. (1898) p. 122; ARrHuR MůLLER, Beitr. 
(1907) p. 37. 

V Čechách nejobecnější a nejrozšířenější parožnatka. Té- 
měř z každého náleziště možno popsati odehylnou formu to- 
hoto mnohotvárného druhu. Bývá asi 4—60 cm vys., obyčejně 
málo větvitá, v trsech hustých, často inkrustovaná vápnem, 
| zelená nebo bělavě šedá. Okornatění na lodyze dvouřadé, ved- 
dlejší žebra přečnívají a jsou tlustší než hlavní, na nichž jsou 
Ostny jako v rýhách. Na starších článcích lodyhy tyto poměry 
Okornatění jsou dobře viditelné, ač se zdá mnohdy jako by 
-byla oboje žebra stejně vyvinuta. Ostny na hlavních žebrech 
jsou vždy jednotlivé, nikdy netvoří trsy a jsou jen řídce roz- 
troušené, u četných českých forem pouhým okem málo vid- 


S o 


== 


110 IT. Dr. Jan Vilhelm: 


telné a zakrnělé. Palstový věnec dvouřadý pravidelně bývá. 
slabě vyvinut, hoření kruh mívá palisty poněkud větší než. 
dolení. Listů v přeslenu 6—10, obyčejně 7—8, se 2—7 články, 
z mchž 2—5 prvních bývá okornatěno; poslední článek ze 2 až: 
4, nejčastěji ze 3 buněk bývá neokornatěný. Obyčejně ubývá: 
těmto buňkám konečného článku poměrně na délce a tlouštce. 
do špičky. Konečná buňka listu bývá někdy jako mucro vy- 
tvořena. V uzlnách okornatěných částí listu jsou rozmnožo-, 
vací ústroje a 4—6 lístků na vnitřní straně. Na vnější straně: 
lístky obyčejně zakrnělé a jen jako bradavky patrné. Lístky. 
bývají nejčastěji delší než cystokarpy. Tento druh jest jedno-. 
domý. Často jen po jednom antheridiu a cystokarpu, zřídka po. 
dvou v jedné uzlině. Antheridie malé, světle červené, 0,25—0,3' 
mm v průměru, jež pravidelně dříve opadávají než spory! 
uzrávají. Cystokarpy jsou podlouhle vejčité, co do velikosti 
měnlivé, průměrně 0,7—0,8 mm dl., 0,45—0,55 mm šir. Ko- 
runka malá s tupými, širokými buňkami. Jádro podlouhle: 
vejčité, jasně hnědé, někdy kaštanově hnědé, zřídka tmavé do. 
černa po odstranění pláště vápenného, 0,42—0,55 mm dl, 
s Iti zřídka se 12—14-ti závity a zřetelně vystupujícínu! 
hštnami. | 

Jednoletá i vytrvalá rostlina rozmnožující se také vege-' 
tativně. Lodyžní uzliny a dolení části rostliny v bahně přezi-' 
mují a na jaře pak vyhánějí větevní výhonky. Jádra uzrávají . 
"od června do srpna. | 

Jest to nejobecnější druh vyskytující se po celých če- 
chách. Roste v lučních, odvodňovacích příkopech, studánkách, | 
pramenech, tůních, rybnících atd. vždy ve velkém množství po- 
hromadě. Co do rozmanitosti forem jest tento druh u nás nej-' 
variabilnější vedle Ch. fragilis a vyskytuje se v rozmanitějších 
formách než tento. Nejsa vybíravý ve volbě stanoviska roste! 
na nejrozličnějších lokalitách a proto tvoří tak různé formy. ' 

Formy rozlišují se podle tvaru a vyskytování se ostnů na ! 
okornatění, dle délky lodyžních článků, dle složení listů a dle! 
tvaru přeslenu, dle délky lístků vzhledem k cystokarpu, dle | 
velikosti palistového věnce, dle inkrustace a ještě jiných zjevů. 

LEONHARDI v Oster. Ahn Gew. (1864) rozlišoval 5 hlav- ' 
ních forem Ch. foetida a to: a) forma aeguistriata (hlavní a. 
vedlejší žebra těžko se dají rozeznávati, b) f. vulgaris (ve-* 


| Monografická studie o českých parožnatkách. iil 
(dlejší žebra zřeťelně přečnívají), c) f. rudis (hlavní žebra jsou 
„zakryta vedlejšími), d) 7. melanopyrena (jádro černé), e) f. 
'erassicaulis (nyní uznává se co samostatný druh). Mimo to 
(roztřiďoval ještě formy nižšího stupně, udávaje pak pojme- 
„mování formy několika výrazy. 

Pěkné rozdělení forem Ch. foetida, zvláště vynikající 
„svou přehledností, podal AL. BRAUN v afr. Char. (p. 939), ježs 
„Sypow v europ. Char. (p. 14) 1 MrGcurLa v Rabenh. Kryptfl. 
| (p. 564) znova otiskují. MrcuLa však roztřídil 70 forem dle 
-svého materiálu znova ve 4 řady forem, kteréhožto rozdělení 
i zde použito. Z českých forem jen několik bylo možno srovnati 
is formami MIGULEm popsanými, z nichž mnohé zcela se ne- 
„shodují s popisy udanými, lišíce se některými podrobnostmi. 
(T z různých stanovisek českých nelze úplně totožné formy 
malézti, přece však v hlavních znacích možno je srovnati. 
| Pro snadnější přehled jednotlivých forem rozděleny jsou jed- 
„motlivé řady v menší skupiny dle způsobu A. BRAUNA. 


L Rada forem: subinermes Mic. v Rabenh. Krypt. Fl. 
(1897) p. 566. 


| 
| 
| OV 7 p v v 
Ostny bradavčité, malé, sotva lupou znatelné, menší než 
"listy palistového věnce, jádro hnědé. 
l 
A. Condensatae. 

Přesleny sblížené, husté, změtené. 


| A. f. humhs m. f. 
Nízká a stlačená forma, dosti inkrustovaná, v nejhořej- 
-ších přeslenech šedozelená, ostatně hnědočervená. Lodyhy jen 
19—6 cm vys., 04 mm tlusté, málo rozvětvené. Články lodyžní 
| poměrně krátké, 3—8 mm dl., málo jen tlustší než listy. Pa- 
istový věnec malý, ostny jen bradavkovité v rýhách na pra- 
| videlném okornatění lupou zřetelně viditelné. V přeslenech po 
| 78 listech, nepříliš silných (0,4 mm). První 1—2 články hstu 
| okornatěné a plodonosné, konečný článek neokornatěný 2—5- 
| buněčný, skoro stejně jako předešlé tlustý. Lístky na vnitřní 
| 


| 
h 


straně jen vyvinuté, dvakrát i vícekrát delší než cystokarp. 
V tůni za cukrovarem podle trati blíže Oužic u Kralup 
(m. Vlt. tvoří nízké porosty na dně (1895, Tocr). 


112 II. Dr. Jan Vilhelm: 


2. F. pratensis m. f. 

Hustě trsnatá forma se směstnanými přesleny vob níz-. 
kého vzrůstu a zvláštního habitu, podobající se tvarem skoro 
hščímu ocasu. Lodyhy jen 4—5 cm vys., málo rozvětvené. 
Články lodyžní, zvláště nejhořejší, nepatrně vyvinuté, 2—6 mm 
dl., takže listy z doleního přeslenu skoro dosahují přeslen 
„hořeního. Okornatění dobře viditelné, roztroušené bradavko= 
vité ostny v rýhách. Palistový věnec zřetelný, palisty jeho jen. 
jako podlouhlé bradavky vyvinuté. V přeslenech! po 10-ti. 
listech. Listy 95—10 mm dl., mírně obloukovitě zahnuté, mají: 
první 1—3, často jen 2 Plan okornatěné s rozmnožovacími: 
ústrojí a 2—9buněčný, o málo jen silnější a skoro stejně dlou-' 
hý konečný článek. Lodyha jest dvojnásobně tak tlustá (0,7 j 
mmm) než hsty (0,3—0,4 mm). Lístky 2krát 1 vícekrát delší. 
„než cystokarp. Rostliny mají nahoře šedozelené, dole hnědě 
zbarvení a jsou prostředně inkrustované. 

V lučních příkopech, k Vyhnanovu u Kostelce n. (Orl r 
(Děn.). 


aus JLUKT OSA Jr 

Pato tenkolistá forma tvoří husté trsnaté porosty v pří- 
kopech odvodňovacích na bařinných lukách, jest prostředně: 
inkrustovaná, bělavě šedozelená, na dolejších částech červe- 
navě hnědá. Lodyhy 6—S cm vys., 04—0,6 mm tlůsté, málo. 
rozvětvené, s nejhořejšími přesleny jen směstnanýmu, se 
středními a doleními oddálenými. Články lodyžní střední: 
2—25 mm dl. Okornatění zřetelné, bradavkovité ostny v rý- | 
hách, lupou dobře patrné 1 lis věnec zřetelný. Střední: 
přesleny listů rovnovážně odstálé. Listy tenké (0,35 n 
dosahují jen 5—15 mm délky. Na listech obyčejně první 3, 
zřídka 2 nebo 4 články okornatěné a plodonosné a stejně dlou- 
hý i o málo delší, stejně však tlustý neokornatěný, Sbuněčný: 
konečný článek. Lístky velmi dlouhé 1 dvojnásobně PN 
délku příslušného článku listového. 

Na bažinných lukách mezi Benátskou Vruticí a Milo- 
vicemi u Lysé n. Lab. (1888, F'ausrus). 


4. f. flexiloides m. f. 1 
Forma prostřední velikosti, šedozelená, Nitellám. 
podobná svou ohebností, Oo neokornatěnými články 


| 
| 
|: Monografická studie o českých parožnatkách. 113 
! 
onýmii 1 mírnou inkrustací. Lodyhy 10—15 cm vys., s člán- 
ky lodyžními 1—3 cm dl., málo jen rozvětvené. bom okor- 
matění velice těžce lze startovní neboť vedlejší žebra nep atrně 
převyšují hlavní, na kterých nepatrné bradavky jen řídce 
(jsou roztroušeny. Palistový věnec zřetelný, ale malý. Listy 
(velice ohebné, pentlicovité (sušené), nejčastěji se 2—3 okor- 
'natěnými lanky plodonosnými, zřídka jen s jedním nebo 
'úplně bez okornatění a s konečným článkem 3—4buněčným, 
meokornatěným, v některých přeslenech mnohem delším než 
'okornatěná část listu. Lístky mnohokrát delší než cystokarpy. 
Jádro šedočerné. 

V rybníce ve Sluhách a v Měšicích blíže Čakovic u Pra- 
hy (1872, Děn.). 


| 
l 


| 


! 
| 
| 5. f. subrudis m. f. 
Silnější, mírně inkrustovaná, šedozelená forma na konci 
s nahloučenými přesleny, ve střední a dolení části s dlouhými 
(až S cem) články lodyžními. Lodyhy 1—2 dm vys., až 1 mm 
tlusté, málo rozvětvené, s výrazným okornatěním. Zvláště 
„wymklá jsou vedlejší žebra, jež hlavní skoro úplně zakrývají, 
bradavkovité pak ostny jsou nezřetelné, vyskytující se jen 
(roztroušeně. Palistový věnec n Listy 1 cem dl., slo- 
žené obyčejně ze 3, řidčeji ze 2 plodonosných článků oiran“ 
těných a z delšího neokornatěného článku 3—4buněčného, 
0 málo jen tlustšího. Lístky mnohokrát delší než cystokarp. 
V rybníčku u Hruštice blíže Turnova (1969, Dřb.), v 
rybníce u Ovčínů u Turnova (1913, Vrrm.). 


| 6. T. capituhfera m. f. 

Nízká forma na konci s nahloučenými přesleny v po- 
'době podlouhlých hlávek, prostředně inkrustovaná, šedozele- 
má, zevně podobná T olypellám. Lodyhy asi 1 dm vys.. 
0, 1—0,8 mm tlusté, na konci více rozvětvené; střední a dolení 
články lodyžní 1—3 cm dl. Okornatění pravidelné, bradavko- 
„wité ostny nezřetelné, palistový věnec vyvinutý. Listy slo- 
žené ze 2—3 on a plodonosných článků a z koneč- 
jného nejčastěji 3buněčného, neokornatěného článku, jenž jest 
(asi stejně nebo málo delší než okornatěná část listu. Lístky 
Hohokrát delší než cystokarp. 


| 
: 


| 


V tůni za cukrovárem blíže Oužic u Kralup nm. M 


114 KK. Dr. Jan Vilhelm: 
| 
(1901Poecr): | 


7. 1. paludosa m. f. 

Forma nízká, hustě trsnatá, mírně inkrustovaná, nahoře 
zelená, dole žlutohnědá, 4—7 cm vys. Hoření přesleny tvoří 
husté chomáčky z listů. Lodyhy prostředně silné (0,55—0,6% 
mm), s lodyžním články zvláště zkráceným. (3—9 mm). 
Okornatění zřetelné s vyniklými vedlejšími žebry a v rýhách 
s bradavkovitými, řídce roztroušenými ostny na hlavníčhi 
žebrech. Palistový věnec výrazný. V přeslenu nejčastěji £ 
listů různě vytvořených. Nejdolejší přesleny často s listy ste- 
rilními a úplně neokornatěnými. Ostatní přesleny složené 
z hstů, jež mají 21 3 články okornatěné a plodonosné (zřídka. 
jen 1) a 3—4buněčný konečný neokornatěný článek o málo 
tlustší než okornatěné. Lístky mnohokrát delší než eystokarpu 
Cystokarpy zralé, 0,65—0,7 mm dl, 04 mm šir., s jádrem 
skoro černým. "Pato forma podobá se značné Ch. papilosa 
FROHLICH dle popisu MrcuLova (1. c. p. 585). 

V močálech pod Perčem u Žatce na půdě bílé, jílovité 
(1856, L. ČELAKOVSKÝ fil.). 


8. f. densa MicuLa, Char. v Rabenh. Kryptfl.. (189)' 
D2 | | 

Rozšířená, ale méně hojná forma, zvlášť nenápadná, asi: 
15 cms vys., s oddálenými hustými přesleny, prostředně E) 
větvená a rostoucí v hustých trsech. Články lodyžní jsou ve 
středu lodyhy až skoro 3 em dl., listy asi 1 cm (nedosahující 
1% cm, jak MiGuLa udává), vzhůru obloukovitě zahnuté a! 
s četnými dosti dlouhými lístky, článek lodyžní hustě zastí- 
rající. Okornatění typické, zvlášť hlavní žebra širší. Na rozdíl! 
od MiIGuLOvA popisu ostny nedosahují značnější délky ami' 
v nejhořejších částech, takže přechod k řadě subhispidae není! 
u českých rostlin patrný. Palistový věnec dobře vyvinutý, 
jehož palisty jsou delší než bradavkovité ostny. Listy mají 
3 okornatěné a plodonosné články a 3buněčný, neokornatěný! 
konečný článek, jenž jest jen o málo kratší než okornatěnár 
část listu. Lístky jsou mnohokrát delší než cystokarp, postram=' 
ní delší než přední a obyčejně zase jeden postranní delší a 


Monografická studie o českých parožnatkách. 115 


(tlustší než ostatní, na vnější straně zakrnělé. Zralé cysto- 
„karpy 0,7—0,72 mm dl. a 0,39—04 mm šir. 

| Dosti inkrustovaná v odvodňovacích příkopech na kv- 
'selkách polabských mezi Vavřincem a Jelenicemi na všetat- 
„ských loukách u Mělníku (1902, Vruu.). Podobné formy: v 
jílovitých močálech s čistou vodou u cesty od Sadské k Nym- 
burku (1883, VELEN.), v. bahnitém rybníčku na Občině Zá- 
| mostské u Rožďalovice na opukovém podkladě (1901, M. Sa- 


(ska), v rybníce u cukrovaru v Dymokurech (1911, Baunvš). 


9. f. prolifera n. f. 
; Prostřední, slabě inkrustovaná, bělavě zelená forma, vy- 
| mačující se hořením: přesleny listů nahloučenými v chu- 
'ehvalce. Lodyhy asi 15 em vys., s prostředními články lodyž- 
ními až 3 cm dl., hořeními  omonné kratičkými, Okornatění 
| málo zřetelné a ostny skoro neznatelné. Palistový věnec málo 
zřetelný. Listy až 1 cm dl., se 3 
(mosnými články a s konečným neokornatěným Sbuněčným 
(článkem kratším než okornatěná část, o málo však silnějším. 
(Lístky okrát 1 vícekrát delší než postel 


| V příkopě od Kyselovska k Valdštýnu u Turnova 


l 


| (1569, Děn.). 


10. F. rwoularis h. f. 

| Husté trsy tvořící forma, v hořeních přeslenech s listy 
| chomačovitě nahloučenými, podobně jako u f. prolhfera. Lo- 
(dyhy asi 15 cm vys., se Seann lodyžními články asi 2 cm 
„ hořeními značně kratšími.  Okornatění výrazné, hlavní 
eabra širší s drobnými bradavkovitými ostny v rýhách. Pa- 
(listový věnec zřetelný. Listy často s 1—3 okornatěnými a plo- 
"donosnými články a s ohebným (usušeným pak pentlicovi- 
(vým) konečným neokornatěným článkem, o málo delším než 
'okornatěná část listu. Lístky mnohokrát děsí než cystokarp. 
(Slabě inkrustovaná a světle zelená, v dolení části žlutavě bě- 
(Javá. 


| V potoku u převozu z Roztok ku Brňkám a v tůních 
'wltavských proti Roztokům u Prahy (1872, Děb.), z druhého 
maleziště s nepravidelným okornatěním 1 s větším. často 
(Ostny, přibližující se k formám řady subhispidae. Podobná 


8" 


r o 


116 II. Dr. Jan Vilhelm: | 


forma v doleních přeslenech s listy úplně neokornatěnými v- 
Polabí u stanice Klomín-Obřiství u Neratovic (1872, Děp.). | 


11. f. canescens m. f. 

Nízká, silnější forma tvořící řídké trsy. Lodyhy 5 aži 
1 cm vys., v hoření části s přesleny směstnanějšími. Okorna- i 
tění nestejnoměrně vyvinuté, bradavkovité ostny téměř ne- 
zřetelné. Palistový věnec patrný. Listy vytvořeny rozmanitě,- 
v některých přeslenech zvláště doleních listy úplně neokor-- 
natěné ze 6ti buněk složené, tyto poměrně nejdelší, v někte-: 
rých přeslenech s jedním, v jiných se 2, zřídka se 3 okorna-: 
těným:i články. Neokornatěná část listu usušená pentlicovitá 
a málo širší než okornatěná. Lístky delší než cystokarp, na: 
neokornatěných článcích listu vůbec nevyvinuté. Imkrusto=: 
vaná, šedozelená. 


Nad Libochovany k Řepicům sev. od Litoměřic (1902,- 
Popr.). 


125 F. savatilis m. f. 

Forma různého habitu celkového z téhož stanoviska.: 
Méně inkrustovaná s hustými, do chomáče nahoře nahlouče- + 
nými přesleny následkem většího rozvětvení, více inkrusto-r 
vaná a méně rozvětvená, zakončena chvostovitě při zkrácení r 
hořeních lodyžních článků, což vyvoláno různým osvětlením 
a různou výškou vody, ve které roste. Lodyhy 10—15 em“ 
vys., až 1 mm tlusté, nahoře s velmi krátkými články lodyž=' 
ními, uprostřed 2—3 em dlouhými. Okornatění zřetelné, ostny: 
roztroušené, často stejně asi dlouhé jako v palistovém věnet 
v rýhách dobře patrné. Listy v různých přeslenech nestejně! 
dlouhé, v nejhořejších 5 mm, v doleních mnohdy až 25 mm: 
dl. I složení listu rozmanité. Okornatěné články nejčastěji 9, 
řidčeji 2 nebo 4 nebo 1, z těchto první 3 bývají plodonosné.r 
Ve střední části lodyhy často přesleny z listů úplně neokor-! 
natěných, sterilních a nejdelších, jež přesahují hoření přesle=( 
ny. Neokornatěná část listu vždy delší než okornatěná. Lístkyc 
Skrát delší než cystokarp, i na vnější straně mnohdy vyvi-" 
nuté, ale pak jenom zcela krátké. | 


V pramenu ve skalách proti Libšicům v údolí vltav-* 
ském u Prahy (1899, VrLum.), nízká podobná f. na svahu 


| 


Monografická studie o českých parožnatkách. 117 


| wltavském směrem k Drastům v pramenu blíže Klecan u Pra- 
(hy (1871, Děb.). 


13. f. condensata A. Br. (Uh. montana SCHLEICH., Cat. 
| et Pers. Syn. II. p. 530.) 

Velmi nízká, ale při tom silná, stlačená forma. Lodyha 
| pravidelně nebývá přes 8 cm, spíše jen 5—6 em vys. a 0,8 mm 
tlustá, nemívá četné přesleny, spíše jest více rozvětvena. 
„Články lodyžní jsou jen nepatrně delší než velmi tlusté listy. 
| Okornatění jest normální, na mladých článcích velmi zře- 
. telné, ostny malé, lupou vidteiné Listy a lístky neobyčejně 
(tlusté pročež př ússla“ zdají se velmi husté. Listy bývají po 


8 v přeslenech, mají často 3 okornatěné a plodonosné 
| články a neokornatěný, 2—3buněčný konečný článek, který 
| jest kratší než okornatěná část listu, dvakrát však delší než 
| poslední okornatěný článek. Lístky jsou na spodní straně 
| slabě bradavkovitě vyvinuté, na přední části sotva dvakrát 
delší a polovičně široké než cystokarp, postranní mnohokrát 
| delší než cystokarp a stejně široké. Tak bývá v prvním líst- 
 kovém přeslenu, v dalších bývají lístky stále menší. Jádro 
| asi 0,48 mm dl., 0,32 mm šir., kaštanově hnědé. Rostliny silně 
imkrustované. 

U dráhy u Pardubic (musejní herb.), v malém rybníce 
„a Turnova (Děbo.), v lučních příkopech u Hrdlořez u Pr ahy 
! (A. Russ fil. a JrRuš, 1863). 

| 
| 


B. Larxiores. 
Přesleny oddálené buď přímo odstávající, buď oblou- 
 Kkovitě vzad prohnuté, buď konvergující. 


14. f. normalis Mic. v Rabenh. Kryptfl. (1897) p. 56%. 
| Tato nejrozšířenější forma dosahuje až 30 cm výšky; 
| tenká, rostoucí ve volných trsech, normálně rozvětvená. Listy 
' sahají skoro do polovice lodyžních článků a bývá jich 7—*> v 
přeslenu. Okornatění zřetelné, ostny pak malé a řídké. Listy 
| mívají nejčastěji 3 okornatěné a plodonosné články a 3buněč- 
ný, neokornatěný konečný článek, který bývá skoro asi stejný 
| 8 okornatěnou částí. Vyskytují se však také na zakrnělých 
1 větvích listy jen s jedním okornatěným a plodonosným člán- 
« kem, krom toho pak s vícebhuněčnou neokornatěnou špičkou, 


118 IT. Dr. Jan Vilhelm: 


což i u jiných forem bývá časté. Lístky bývají na rubu jen: 
malé, isodiametrické bradavky, v předu a na stranách skoror 
dvakrát delší než eystokarp, postranní však pravidelně o ně- 
čo delší než přední. Zralá jádra jsou kaštanově hnědá, skoror 
jasná, 0,48 mm dl., 052 mm šir. Inkrustací bývá šedozelená.. 

V rybníce u Ohovc u Jičína (1911, Baupyš), v příko- 
pech u Jičína (musejní herb.), v rybníce Močickém u Kosořiec. 
při cestě k Charvatcům u MI. Boleslavě (1911, VILH.), v tů=! 
ních kolem Starých Benátek (VILH.), ve vodách u Vrutice: 
Benátské za Lysou n. L. (1884, VELEN.), £. s lístky delšímir 
v tůních u severozápadní dráhy u Všetat-Přívor (18706, čá 
LAK.; 1901, VILH.), silnější forma v hlavním odvodňovacím i 
příkopě u Vavřince na všetatských lukách (1902, Vrzm.),y. 
loužích v lomech na Kamejce u Čáslavě (1909, Lap. Novák),. 
příkopy u Ratenic a Křečkova u Nymburka a u Rychnov 
(herb. musej.), Brandýs n. Orl. (herb. musej.). Ze starších * 
stanovisek dlužno uvésti ještě: Praha (1855, ScHósL), z Král © 
Obory u Prahy s nahloučenými nahoře přesleny (1854 
ScHoBL), Vršovice (1840, OP1z), u Děčína (1854, MALÍNSKÝ), 
v rybníčku na Doubravské hoře u Teplic (1870, Dřo.), v lou- 
žích v oboře u Bělé u Bezděze (1864, HiPPELLI). i 

15. f. bohemica m. f. 

V hustých trsech rostoucí silnější forma, 15—20 cm: 
vys., inkrustovaná, šedozelená s přesleny hustými, ne příliš © 
oddálenými, normálně rozvětvená. Lodyha asi 0,8 mm tlustá. © 
Okornatění pravidelné, ostny bradavčité lupou dobře patrné,- 
palistový věnec zřetelný. V přeslenech po 7—8 listech, v ho- 
řeních přeslenech vzhůru obrácených, v doleních často: od- 

| 


= 


stálých od lodyhy. Listy mají 2—3 okornatěné a plodonosné © 
články a 2—3buněčný neokornatěný konečný článek o málo- 
delší než okornatěná část listu, který u sušených rostlin snad- 
no opadává. Lístky mnohokrát delší než cystokarp, postranní | 
nejdelší. Na zadní části listové uzliny jen jako isodiametrické 
bradavky vyvinuté. | 

V pramenitých stružkách v dolení části louky u Řepo- j 
va pod Chlumem u ML Boleslavě (1899, VrLm.), v rybníce u 
Jinolíce u Jičína (1911, Baupvš), v údolí potoka Bělé u Bez- * 
děze (1865, HrprrELLr), v příkopě u M. Běchar u Kopidlna © 
(1913, Baun.). 


— 


Monografická studie o českých parožnatkách. 119 


i 16. 7. macroteles Mic. v Rabehorst. Kryptfl. (1897) 
| po571. 
Dosti silná forma, jež vyznačuje se dlouhými a trochu 
(zpět zahnutými listy a svými dlouhými, tlustými lístky, tvo- 
"řící křovité přesleny; mimo to má nápadně dlouhé a tlusté 
"konečné články. Výšky dosahuje 25—30 em, tlouštky lodyh 
(až 1 mm; hojně bývá rozvětvena, články lodyžní nejsou zcela 
"dvakrát delší než hsty, ale málo jsou zahaleny od rovnovážně 
(rozložených nebo zpět zahnutých listů. Okornatění normální, 
+ buňky korové připadají usušené velmi nepravidelné, tak- 
'že ostny brzo něco výše, brzo něco níže leží než mele 
(žebra. Ostny Jsou dobře vyvinuté, ale nerovnají se ani polo- 
'viční tlouštce lodyhy, jsouce menší nebo zřídka rovněž tak 
| 
h 


velké jako buňky zima palhstového věnce. Listy až 2 cm 
dl., z kteréžto délky u vyrostlých listů více než polovina při- 
(padá na neokornatěný konečný článek. Na listech bývají 2—4 
rokornatěné a plodonosné články a často pak 3buněčný ne- 
| m konečný článek, který sotva tak dlouhý, ale dva- 
(krát až čtyrykrát tak tlustý jest než okornatěná část listu. 
(Listy jsou na spodní straně zakrnělé, přední a postranní 
"mnohokrát delší než cystokarp. Zralé jádro je světle hnědé, 
052 jm dl.. 034 mm šŠir. 

Ve Sozé u rybníka biroziedkého u Hostivice blíže Pra- 
(hy (1874, Porák), v jílovitých močálech s čistou vodou u ce- 
sty od Sadské k Nymburku (1883, VELEN.), v příkopě za dvo- 
rem Oktavianem k rybníku Třešickému u Chlumce n. Cidl. 
1(1901, V1zH.), v Novém rybníce v lese u Chudíře u MI. Bole- 
+ (1911, ViLm.), u Prosedic blíže Teplic (1854, G. 
' 


ErcHLER), v opevňovacích příkopech u Terezína (1860, 
Lroxu.), drobnější forma v odvodňovacích stružkách luč- 
'ních mezi Páterovem a Podolím (1864, Hrrr.) a forma s 12 
'okornatěnými články listu u Rečkova u Bělé u Bezděze 
1(1899, Vrrm.). Zvláštní forma odlišného habitu s jádrem 
Iiavohnědým, 0,48 mm dl. a 0,32 mm šir., s okornatěním 
(zkrouceným i i nepravidelně vyvinutým v nádržce poblíž hald 
dolových u Libušína u Kladna (1901, Vrrm.), f. silně inkru- 
|stovaná v pramenu v císařské rokli proti Srbsku u Berouna 
| (1899, Vrru.). V studánce na loukách všetatských mezi 


V 


| Vavříncem a Liblicemi (1901, Vrrm.). 
| 


120 II. Dr. Jam Vilhelm: 
F 
17. f. tennis m. f. | 
Nízká a tenká forma podobná f. macroteles. Lodyhy! | 
jen asi 6—10 cm vys., mírně rozvětvené, s články lodyžními+ | 
nejčastěji 0,5—2 em dl., v hoření č značně sblíženými, 1 
s listy až 2 em dl. Okornatění nezřetelné; drobné, bradavko-(- 
vité ostny velmi roztroušené, palistový věnec malý, málo. zře-' i 
telný. Listy složeny ze 3 Em chi plodonosných článků 
a z delšího (mnohdy až dvakrát než tyto) konečného neokor-1- 
natěného článku. Lístky vícekrát delší než cystokarp. | 


W 
i 


V příkopech lučních blíže Podolí u Bělé u Bezděze ; i! 
(1865, Hrrr.). 


18. f. longibracteata Mic. v Rabenh. Krypt. Fl. CESA 
561: 10 

Velká a dlouze listnatá forma se vzdálenými od sebe: 
přesleny, až 50 cm vys., normálně rozvětvená, velké a řídké 
trsy tvořící. Lodyha až 1 mm tlustá, články lodyžní až 9 cm! 
dl. Okornatění normální, zřetelně viditelné, ostny malé a. 
roztroušeně se vyskytující. Listy v prostředních přeslenech © 
mohou býti až 5 em dl., často 1 zpět zahnuté, po 1—8 v pře- © 
slenech, se 3—4 okornatěnými a plodonosnými články a nej- 
častěji se Sbuněčným neokornatěným konečným článkem, © 
který jest na vzrostlých listech často delší než okornatěná © 
část listu. Lístky na spodní části sotva vyvinuté, na přední * 
a na stranách mnohokrát delší než cystokarpy, na listech © 
prostředních přeslenů až 145 cm dl. Jádro světle hnědé, 
0,55 mm dl. a 0,35 mm Šir. 

Pro nižší stav vody v odvodňovací strouze poněkud v © 
menších rozměrech u Netřeb a Oužic mezi Kralupy n. Vlt. a 
Neratovicemi (1901, VrLH.), v tůních v borech kolem nádraží © 
u Neratovic (1901, VELEN., VILH.), v rybníce u Měšic blíže © 
Čakovice u Prahy (1872, Děb.), v kalném rybníce u V. Čako- © 
vic (1885, VELEN.), v tůních u Labe blíže Lovosic (ČELAK.); , 
ve strouze odtokové pod rybníkem Mrštínem u Kosořic u MĚ © 
Boleslavě (1911, VíLm.), v tůni u Žehuňského rybníka mezi i 
Žehuní a Chotěšovem u Chlumce n. Cidl. (1901, Vrzu.), W 

| 


© 


P. 


rybníčku u silnice w Chlumce m. Cidl. (1901, VrLm.), u cihel- 
ny u Lab. Týnice (musej. herb.), u Prachovských skal u Ji © 
čína (SITEN.), u Jičína a u Křečkova blíže Nymburka (mus © 


Monografická studie o českých parožnatkách. 121 
| 
(sej. herb.), v loužích v Oboře u Bělé u Bezděze (1864, Hrpr.), 
(menší £. v rybníce v údolí Bělé (1865, Hrrr.). Ze starších 
malezišť: Zlíchov u Prahy (v herb. musej. 1858, Or1z). 


Obr. 38. Chara foetida A. BR. f. longibracteata Mic. Čakovice u Prahy. 


| 


m 19. f. pseudocondensata n. f. (Syn.: Ch. tuberculata 
(Or1z.) 

| Husté trsy tvořící forma a spojující znaky částečně /. 
„wmacroteles, longibracteata a condensata. Lodyhy 10—15 cm 
Vys., v nejhořejší části s články lodyžními zkrácenými, střed- 
hími a doleními nejčastěji 19—2 em dl. V hořeních přesle- 


122 II. Dr. Jan Vilhelm: 


nech přesahují delší listy vzhůru obrácené přes listy kratší: 
vyšších přeslenů a tak vzniká nahloučení listů s četnými: 
dlouhými lístky, jež zakrývají lodyhu. V doleních přeslenech 
hsty často od lodyhy odstálé nebo mírně na zad zahnuté, až 
2 cm al. Okornatění pravidelné, bradavkovité ostny pod lu- 
pou dobře patrné, palistový věnec zřetelný. Listy mají 3 
okornatěné a plodonosné články a asi stejně dlouhý a o málo! 
tlustší 3buněčný neokornatěný konečný článek. Lístky na: 
spodní straně zakrnělé, přední a postranní značně dlouhé (až i 
15 em) a tlusté. 


n 


V odtokové strouze pod rybníkem Močickým u Kosořic i 
blíže MI. Boleslavě (1911, VrLzm.), Vršovice (v herb. musej. © 
jako Ch. tuberculata 1940 Or1z), rybník Nečas u Břístve blíže * 
Rožďalovice (1913, Baunyš). 


j 


| 
| 
20. f. brevifolia Míra. v Rabenh. Krypt. FI. (1897) p. 580. ' i 
Velmi krátkolistá a protáhlá forma s lodyhou 1 mm 
(i více), asi 25 cm vys., prostředně rozvětvená. Lodyžní člán= © 
ky jsou nestejné, 2—6 cm dl., listy nejvýše 5 mm dl., často © 
i kratší, dosti však tlusté. Okornatění přes silnou inkrustači © 
dosti zřetelné, ostny silně vyvinuté, ale nejsou tuze dlouhé © 
přiléhají k lodyze. Listy mají 3—4 články velmi krátké, ' 
okornatěné a často také plodonosné a 3—4buněčný, neokorna= © 
těný konečný článek, jehož buňky nejsou u českých rostlin © 
soudkovitě stlustlé, jak udává MIGuzA (1. c.), nýbrž stejně asi © 
tlusté jako ostatní velmi krátké, často obě poslední skoro is0- © 
diametrické. Konečný článek jest kratší než okornatěná část © 
listu. Lístky na spodní straně listu malé, bradavkovité, na © 
stranách skoro stejně dlouhé, v předu trochu delší než cysto- 
karp. U českých rostlin antheridie 0,29 mm v průměru, cysto- © 
karpy podlouhle kulaté, 0,65 mm dl., 036 mm šir. Jádro 
hnědé. MrcuLa udává rozměry jádra: ca 0,5 mm dl. a 0,35 mm: 
široké. 


V odvodňovacích příkopech na více místech na všetat * 
ských lukách u Vavřince směrem k Mělníku (1902, Virm.). | 
Sem možno 1 zařaditi formu s konečným článkem, málo tlust= © 
ším než část okornatěná, s lístky pak delšími než cvstokarp, * 
rostoucí v tůni za cukrovarem riidlě železničního náspu vl 
Oužic blíže Kralup n. Vl. (1895, Tocr). : jk 


Monografická studie o českých parožnatkách. 123 


21. f. pseudocontraria Mic. v Rabenh. Krypt. FI. (1897) 
p. 518. 

| Tato forma poněkud připomíná habitem Ch. contraria, 
'I5—20 em vys., tvořící dosti rozvětvené husté keříky. Lodyžní 
články ani uprostřed lodyhy nebývají nikdy dlouhé, asi jen 
2 cm, ke špičce značněji ještě kratší. Listy bez ohledu na mla- 
'dé, dosud nevyvinuté, velmi pravidelné, 1 cm dl., často po 8 
přeslenech, na špičce slabě nahoru zahnuté, ostatně však 
oněkud odstávající. Lodyha jest poměrně k délce tenká, slabší 
než obvykle u Ch. foetida. Okornatění jest silně vyniklé, velmi 
stočené; v hořeních částech zvláště vystupují zřetelně vedlejší 
žebra. Ostny jsou krátké a leží těsně na buňkách okornatění, 
takže jen pod mikroskopem jsou patrné. Listy mají obyčejně 
% okornatěné, plodonosné články a neokornatěný sterilní ko- 
nečný článek malý, tupě zaokrouhlený. Nejdelší lístky plodo- 
nosných listů jsou dvakrát delší než eystokarp, postranní málo 
kratší, na spodní straně sotva vyvinuté. Jádro jest světle 
hnědé. | 
V rybníčku v oboře u Strassdorfu u Dokes (1867, ŠouTa). 
22. f. pusilla (Lasch.) Mic. v Rabenh. Krypt. FL. (1897) 
p. O84. ! 

Malá, nízká a štíhlá forma. Bývá jen asi 5—6 cm vys., 
odyhy asi 04—0,5 mm v průměru tlusté. Články lodyžní jsou 
sotva 1 cm dl., listy až 6 mm dl. Rozvětvení je zvláště v dolení 
části dosti velké, také vyrůstají četné lodyhy z půdy, jež tvoří 
ak hustý trs. Silná inkrustace vadí snadnému rozpoznání 
harakteru okornatění, na jednotlivých článcích podaří se jen 
při silnějším zvětšení rozlišiti hlavní a vedlejší žebra. Ostny 
jsou malé, krátce elipsovité a bývají dosti husté (na nejhořej- 
ších článcích). Palistový věnec jest prostředně silný, ale vždy 
ještě silnější než ostny. Listy mívají 2—3 okornatěné a plodo- 
nosné články a konečný článek neokornatěný 2—3buněčný, 
jenž jest kratší než okornatěná část listu. Lístky jsou málo 
tenší než lodyha, na spodní straně zakrnělé, v předu a na stra- 

ách asi stejně dlouhé nebo kratší, zřídka i o málo delší než 
pystokarp. Jádro tmavohnědé, u českých rostlin 0,39 mm dl. 
0,28 nm Šir. 
| V údolí říčky Bělé u Bělé u Bezděze (1864, HrpPELI). 


| 
, 
| 


124 IE. Dr. Jan Vilhelm: 


29. 7. brachyphylla Mic. v Rabenhorst. Krypt. RI 
(1897) p. 575. (Syn.: Chara brachyclados Or1z.) 

K formě popsané MrGuLov možno řaditi i rostliny české 
jež poněkud se hší. Dle starého označování bylo by možní 
charakterisovati formu jako brachyphylla brevibracteata mas 
croteles. Rostliny asi 10 cm vys., velmi silné, krátkolisté a tlu! 
stolistéé Lodyha 1 mm tlustá, články lodyžní 14 
em dl, listy 4—S mm dl., značně tlusté (zvláště neo 
kornatěnéčásti), nahoru zahnuté a spíše k lodyze > 
hající. Rozvětvení pravidelné, rostliny tvoří volné trsy a po: 
růstají také ve světlých porostech dno vody, ve které rostou, 
Okornatění jest na mladších článcích snadno znatelné, na star. 
ších nejsou hlavní žebra po usušení nápadná, takže sotva hlou: 
běji leží než vedlejší. Ostny jsou malé a řídké. Palistový vě: 
nec jest zřetelný a dosti silný. Na mladších přeslenech listy 
mají pravidelně 3 okornatěné, plodonosné články a 3 (i 2) 
buněčný neokornatěný konečný článek, který není delší než 
okornatěná část listu .V starších přeslenech buď úplně neokor: 
natěné listy 1 s lístkovými 2 uzlinami, nebo s 1- okornatě: 
nými články, někde i s plodonosnými uzlinami, pod nimiž 
první článek listu často neokornatěný. Konečná buňka listv 
poměrně krátká, úzká a špičatá. Lístky na spodu zakrnělé 
přední a postranní dvakrát delší než cystokarp, buď postranní 
buď přední o něco delší. Jádro červenohnědé, 0,4 mm dl. (Le 
u MrcuzLy 0,2 mm dl. snad chybou tisku), 0,26 mm šir. Rost- 
Jiny velmi tuhé a rozestálé, inkrustované, šedozelené. 

Tato forma mohla by býti i dobře položena do řady pa- 
ragymnophyllae. MIGULA však uvádí i formu s podobnými ods 
chylkami v okormatění listů ze Šlesvicka-Holštýmska a prote 
1 české rostliny sem byly položeny, ale popis jest od MiGuLova 
poněkud odchylný. 

V údolí říčky Bělé u Bezděze (1865, HPP.) 

Zvláště pěknou formu, jejíž originál nachází se v herbáři 
musea král. Českého, pojmenovanou M. OPIzEm jako samo- 
statný druh Ch. brachyclados, sbíral na Cibulce v Košířích: 
u Prahy (1855) Schobl. Jsou to rostliny neinkrustované, krás“ 
ně zelené, 10—15 cm vys., s listy asi 6 mm dlouhými, s články! 
lodyžními jen 1 cm dl. LEoNHaRDr tuto formu označil jako f. 
manda (brachyteles brachyphylla). 


Monografická studie o českých parožnatkách. 125 


Jj 

| 

| „A 

U. Elongatae. 
'Č Přesleny velmi oddálené, s dlouhými listy a lístky. 
| 


24. f. elongata (A. BRAUN, Char. Afr. p. 939.). 
Tato forma náleží k re aí formám s poměrně krát- 
| kými listy do příbuzenstva / longibracteata. Lodyhy dosahují 
přes 60 cm délky, 1 články lodyžní poměrně dlouhé (I— 
| 4£6—7—) cm). Postranní větve vystupují nepatrně z přesle- 
| nů. Okornatění normálních s malými ostny v rýhách na širo- 
kých hlavních žebrech. Palistový věnec malý, málo zřetelný. 
W přeslenu 6—8 listů, složených ze 3—4 okornatěných článků 
plodonosných a z kratšího než tyto neokornatěného článku 3- 
buněčného. Listy hořeních a doleních přeslenů jen až 1 cm dl., 
| častěji o málo kratší, v prostředních zřídka jsou přes 1 cm dl. 
| Lístky 2—Skrát přesahují cystokarp. Cystokarpy podlouhle 
| vejčité, 0,62—0,64 mm dl., 0,37—0,45 mm šir., s nízkou korun- 
kou. J za metan, 

| V loužích v lomech na Kamajce u Čáslavě (1909, Lad. 
| Novák), v loužích v oboře u Bělé u Bezděze (1864, Hrrr.), 
| V potoce v údolí Karlickém u Dobřichovice (1913, Kav., Dan.). 
| Rostliny české liší se od formy Mrcurov popsané, proto po- 
| pis jejich podán dle těchto. S okornatěním podobným f. rudis 
v pramenu u Vrbělé u Bělé u Bezd. (1864, Hrpr.). 
| 
| II Řada forem: subhispidae Mic. v Rabenh. Krypt. 
| FL (1897) p. 566. (Chara subhispida Ar. BRaux v Krypt. Fl 
(W. Schles. [1576] p. 407.) 
Ostny bradavěité, již pouhým okem viditelné, stejně 
| dlouhé, jak jest tlustá lodyha, buď trochu kratší buď delší, 
| delší však než rovněž silně vyvinuté buňky palistového věnce. 
| Vedlejší žebra okornatění obyčejně silně přečnívají, jádro 
hnědé. 

A. Condensatae. 

Přesleny sblížené, husté, změtené. 


| 

| 

25. f. uliginosa n. f. 

| Silná, nízká a stlačená forma, hojně inkrustovaná, šedo- 
zelená, dole pak červeně hnědá, zevně podobná f. pratensis, 

ale silnější než tato. Lodyhy jen 3—4 em vys. asi 1 mm tlusté, 

málo rozvětvené, s přesleny značně staženými. Články lodyžní 


T —— © —————— 00 — 


126 IT. Dr. Jan Vilhelm: 

| 
jen 2—10 mm úl. I při silné inkrustaci poměry okornatění zře- 
telné, ostny dlouhé skoro jako tlouštka lodyhy, na doleních 
článcích jako podlouhlé bradavky hojně vyvinuté. Palistový 
věnec rovněž silně vyvinutý. Listy 5 mm dl. 1 málo delší, po- 
měrně dosti silné, nejčastěji složené ze 3 okornatěných plodo- 
nosných článků a z konce neokornatěného 3buněčného krat- 
šího než okornatěná část listu. Listy doleních přeslenů skoro 
dosahují listů nad nimi se nacházejícího přeslenu. Lístky více- 
krát delší než cystokarpy. Jádro šedočerné. 

V bažinách u Mokrého blíže Opočna (ROoHLENA). 


: 
1 
: 
ň 


B. Laxiores. 
Přesleny oddálené buď přímo odstávají buď obloukovitě 
vzad prohnuté, buď konvergující. 


26. F. rudis Mic. v Rabenh.Krypt. F1. (1897), p. 602; 

(Syn.: Ch. foetida, c. rudis, f. subhispida, paniculata 
LEONE. m Lit.) 

Velmi drsná, dosti silně inkrustovaná, prostřední vel- 
kosti, křovitá forma s poměrně dlouhými tuhými listy. Lo- 
dyha. dosahuje až 2) cm výšky, často jen 10—15 cm, až 1 mm 
tHlouštky, obvčejně jen 0,8 mm; délka lodyžních článků 1—2; 

m, délka hstů 1'/„—2 cm. Rozvětvení hojné zvláště ve starších 
a středních částech lodyhy. Okornatění jest dosti výstřední, 
podobně jako u Ch. rudis, vedlejší žebra překlenují hlavní! 
velmi značně, takže jen úzkou skulinou zůstávají viditelná. 
Při usušení vedlejší žebra zakrývají skoro úplně hlavní. Ostny: 
jsou dlouhé, ale méně četné a v rýhách tak skryté, že s ná- 
mahou pod mikroskopem jsou patrné. Jen nahodile trčí osten 
volně ven. Mimo to přicházejí také krátké, elipsovité ostny,' 
jež na jednotlivých lodyhách skoro výlučně jsou vyvinuty. 
Palistový věnec jest silmě vyvinut, jeho palisty jsou však: 
kratší než delší ostny. Listy jsou velmi nestejně vyvinuty, vý- 
značujíce se svou tuhostí a odstávají pravidelně od lodyh. 
Mají 3—4 okornatěné, plodonosné články a často 3buněčný,: 
neokornatěný konečný článek, jenž jest kratší než okornatěná. 
část listu. Mimo to bývají také v celém přeslenu listy jen se: 
2 okornatěnými články. Lístky jsou v zadní části rudimen= 
terní, v předu a na stranách dvakrát delší než cystokarp, po- 
stranní delší však než přední. Zralé jádro jest světle hnědé, 


Monografická studie o českých parožnatkách. 127 

(5 mm dl., 0,52 mm šir. Rostliny bývají zhusta silně inkrusto- 
vané. | 

Za vltavskou hrází před Chuchlí -u Prahy (LEoNu.), 


-mw Prahy bez bližšího udání (v musej. herb., 1855, ScHóBL). 


Sem dlužno 1 zařadit drobnější formu od Hradce Králové 
(HaNscIRG), v potoce u Kostomlat mezi Nymburkem a Lysou 
m L. (1881, VELEN.). Zvláštní formy rudis sbíral HIPPELLI 


© wokolí Bělé u Bezděze (1864—5) na př. f. až 50 em dl. s lodyž- 


ními články až 10 cm dl., s listyaž 3 cm, bez znatelných pouhým 
okem ostnů: v pramenu blíže rybníka u Vrbělé, f. směstna- 


' mější v oboře a v odvodňovacích lučních příkopech u Páterova 
u Podolí. 


AM. f. micracantha m. T. 
Tato forma jest přechodní meziřadou subinermes k sub- 


| hispidae, ke které spíše náleží. Lodyhy asi 12 cm vys., lodyžní 


články 1—2 cm dl., v nejhořejších přeslenech listy právě dosa- 
hují k nejbližšímu přeslenu. Rostliny celkem prostředně in- 
krustované. Okornatění zřetelné a vedlejší žebra značně vy- 
mklá. Palistový věnec dobře vyvinutý. Ostny více v hořeních 
přeslenech vyvinuté, sotva delší než tlouštka lodyhy, v dole- 
mích přeslenech řídké a poměrně kratší. V přeslenu nejčastěji S 
hstů, až 1 cm dl., složených za 3—4 okornatěných a plodo- 
nosných článků a z kratšího než tyto neokornatěného koneč- 
ného článku Sbuněčného. Lístky na spodní straně zakrnělé, 
vw předu málo delší, postranní dvakrát delší než cystokarp. 

V rybníce u Nouzova mezi Kopidlnem a Dymokury 
(1570, PosrícHAL?), podobná forma v přechodech zdánlivě 
k řadě subinermes se klonících i k řadě subhispidae: v loužích 
ma kraji lesa opodál silnice před Viničnou Lhotou u Rožďa- 
lovic (1909, VrLH.). Sem dlužno zařaditi také zvláštní nízkou 
formu 3—4 cm vys. z odvodňovacích stružek z luk u Páterova 


| blíže Bělé u Bezd. (1864, Hrrr.), silnější f. v příkopě u vsi 


Butovce u Jičína (1913, Bavv.). 


28. f. macropyrena n. f. 

Zvláštní forma, mírně inkrustovaná, svým zjevem při- 
pomínající formu Ch. hispida. Lodyhy asi 20 cm vys., 0,8 mm 
tiusté, málo rozvětvené, se středními články lodyžními až 4 cm 
dl. Okornatění pravidelné, výrazné ostny jednotlivé zřetelné, 


128 IX. Dr. Jan Vilhelm: 


na nejmladších článcích skoro stejně dlouhé jako tlouštka lo- 
dyhy, v doleních částech kratší, bradavkovité. Palistový vě- 
nee silně vyvinutý. Listy průměrně 1 cm dl., složené ze 3—4 
článků okornatěných a plodonosných a z konečného článku 
obuněčného, kratšího než okornatěná část listu. Lístky dva- 
krát až krát delší než cystokarp, postranní delší, přední 
o málo kratší. Jádro světle hnědé, podlouhlé, 0,58 mm di, 
0,59 mm šir. se 14-t1 zřetelnými lištnami. 
V rybníce ve Velké Vsi u Neratovic (JIRSÁK). 


ki 


V 


29. f. rarispma n. f. 

Silná forma střední velikosti, s lodvžními články 4 1 více 
em dl., inkrustovaná a lámavá, podobně jako Ch. fragilis.. 
Okornatění zřetelné, často silně skroucené, na němž zvláště. 
vystupují vedlejší žebra nad hlavní, z nichž jako z rýh vy- 
růstají ostny rozmanité délky, delší však než průměr lodyhy, 
někde i kratší a zejména na doleních částech pak dosti roz- 
troušené. Palistový věnec silně vyvinut, buňky jeho však: 
často kratší než ostny. Listy až 1'/, cm dl., se 3—£ okornatě-' 
nými a plodonosnými články a se 2—buněčným, neokorna-: 
těným konečným článkem, nepatrně kratším než ostatní část 
hstu. Lístky na spodní straně listu zakrnělé, přední a po- 
stranní mnohokrát (7—8 mm) delší než cystokarp. 

V rybníčku v háji u Brněk blíže Prahy (1879, Dřn.). 


30. f. brevispina m. f. 

Forma prostřední velikosti, 15—20 cm vys., s lodyžním: 
články 2—3 em dl., s listy 1'/, cm dl., málo jen rozvětvená. 
Okornatění zvláště zřetelné, vedlejší žebra vyniklá nad hlav- 
ními. Ostny různého druhu, ponejvíce krátké a tlusté na do- 
leních článcích lodyžních, některé však 1 tu delší než průměr 
lodyhy. Palistový věnec dobře vyvinutý, buňky jeho kratší 
než ostny. V přeslenech obyčejně 10 listů, mírně odstálých od! 
lodyhy, složených ze 3—4 okornatěných a plodonosných člám- 
ků a z konečného článku kratšího, neokornatěného, 2—9buněč=“ 
ného. Lístky na spodní straně listu malé, nepatrné, jen lupou: 
viditelné, přední a postranní mnohokrát delší (až 8 mm dl). 
než cystokarp, následkem toho zdají se přesleny dosti husté.: 

V tůních u Všetat-Přívor (1881, VELEN.). 'Táž forma. 
s ostny i volně vybíhajícími, zvláště na mladších lodyžních | 


Monografická studie o českých parožnatkách. 129 


i 


(článcích, buňkami obalu na způsob ostnů, dole červenavá, 


| 


„s velkým palistovým věncem v rybníce u ení u Je 
| 


„čína (1911, Bavoyvš). MO 


| 31. f. microtéles Mic. v Rabenh. Krypt. Fl. (1897) p. 599. 
+ K této formě možno počítati české rostliny, ač nepatrně 
(od diagnosy MrauLovy se liší. Jest to forma pravému habitu 
(Ca. foetida odpovídající, 20 cm vys. (české rostliny 
js ouivyšší), 0,8 mm tlustá, s dlouhými, volnými přesleny 
(listů a asi dvakrát (L víc oleráh) než tyto delšími články 
|lodyžními. Rozvětvování normální, často četné lodyhy tvoří 
(uzavřený trs. Okornatění jest úte znatelné, vedlejší žebra 
při seschnutí zdají se velmi silná. Ostny jsou někde nestejné 
(a vyskytují se nepravidelně; vedle velmi dlouhých tlouštku 
lodyhy vícekrát v délce převyšujících, vyskytují se také 
| Kratší, všechny však přiléhají k lodyze, takže jen na mladších 
| článcích jsou lupou zřetelné. Buňky palistového věnce jsou 
(silně vyvinuté, ale kratší než nejdelší ostny lodyžní. Listy 
"jsou 115 cm dl., na starších článcích ještě delší, pravidelně 
„se 4 (i 3) často plodonosnými články a s krátkým, neokorna- 
těným, obuněčným konečným článkem, jehož poslední buňka 
| jest často dosti krátká a široká (u českých rostlin ne- 
(bývá!). Lístky jsou na spodní straně listu zakrnělé, v předu 
| a na stranách mnohokrát delší než cystokarp. Antheridie 
426—0,29 mm vprůměru. Cystokarpy podlouhle 
| vejčité 0,65 mm dl. Zralá jádra světle hnědá 0,48 mm dl, 
(092 mm šir. 
| V loužích v lomech u Vrabcovského rybníka u Třebešice 
| mezi Horou Kutnou a Čáslaví (1909, Lap. Novák). 


-II Řada forem: paragymnophyllae Mic. v Rabenh. 
bo Krypt. Fl. (1897) p. 603. 


Listy pravidelně s méně než 2 okornatěnými články li- 
| stu, částečně s neokornatěnými, ale sterilními listy v jinak 
| sch přeslenech nebo sále jen s prvním článkem 
| okornatěným. Jádro hnědé. 
| 2 gymnoteles W f- 
Nízká, jemně inkrustovaná forma dosahující jen 4—5 cm 
; výšky, s Daohaní průměrně 0,5 mm tlustými, málo rozvět- 

9 


L m 


130 II. Dr. Jan Vilhelm: 


vená. Okornatění dobře viditelné pod lupou, bradavčité ostny- 
malé v rýhách. Palistový věnec zřetelný. Listy na některýc 
přeslenech úplně neokornatěné, bez lístkových uzlin, tvoř.. 
řady z 9—6ti buněk. V jiných přeslenech listy s jednín 
okornatěným článkem a ostatními neokornatěným:i nebo zo 
okornatěnými a plodonosnými články s mnohokráte delším 
lístky než cystokarpy a zakončené dlouhým, neokornatěným © 
obuněčným článkem. Hoření články lodyžní nepatrně dlouhé 
takže listy doleního přeslenu dosahují listů přeslenů výše. 
postavených. Dolení články lodyžní 10—15 mm dl. | 


| 


V drenážní stoce na poli pod lesem u Jabkenie směrem 
k Pěčicům (1911, VrLu.) a u Řepova. (1898, Vrzu.) u ML Bo, 
leslavě. V hustějších a nižších trsech v příkopě odvodňova:. 
cím za dvorem Oktavianem k rybníku Třešickému, pakt. 
Kosice v rybníce Proudnickém blíže Chlumce n. Čidl. (1901 
VizH.), u Netřeb blíže Neratovic (JrRsák), s bradavkovitým. 
ostný dobře viditelnými na okornatění a poněkud vyšší rost: 
liny (až 15 em) v příkopě u cukrovaru v Oužicích blíže Kra: 
hp n. Vlt. (1901, Vrzm.), f. s okornatěním nezřetelným:. 
takže by mohla i ke Ch. contraria náležeti, v tůňkách na ra- 
šelhnách severočeských »Waule Wiesen« u Podhráze blíže 
Dokes (1880, SrTEN.), v odvodňovacích příkopech na rašelin-. 
ných lukách u Páterova a Rečkova mezi Bakovem a Bělou 
u Bezd. (1897, VILH.). 


. 


33. f. conglobata n. f. 


Forma prostřední velikosti, jen asi 15—20 cm vys., slá- 
bě inkrustovaná, málo rozvětvená. Lodyhy 0,35—0,55 mm. 
tlusté, lodyžní články 0,5—3 em dl. Okornatění méně zřetelné, 
bradavkovité ostny v rýhách; palistový věnec zřetelný. Ho- 
ření přesleny směstnanější tvoří volnější hlávky. Listy 
1—2 em dl., na některých rostlinách úplně bez okornatění, na! 
jiných 1—2 první články okornatěné, zřídka 3 často plodo- 
nosné. Neokornatěný článek listu vždy delší než okornatěné 
články. Lístky mnohokrát delší než eystokarp. V nejhořejší: 
části rostlina zelená, ostatně červenohnědá. 

V lučním příkopě u Putímě blíže Písku (1873, Děb.). 


Monografická studie o českých parožnatkách. 131 


! 34. f. subgymnophyla Mic. v Rabenh. Krypt. FI. (1897) 
p. 608. 
Tato forma vyznačuje se všemi možnými nepravidel- 
'mostmi v okornatění listů. Rostliny jsou štíhlejší a protáhlejší, 
'se skrovným rozvětvením, ale obyčejně husté trsy tvořící, 
Lodyžní okornatění pravidelně normální, dosti zřetelné, bra- 
"davkovité ostny velmi malé, jen nahodile vyskytuje se větší 
losten. Listy jsou mnohdy zcela neokornatěné a složeny jsou 
z o—Otibuněčného vlákna, na kterém mení vytvořena ani 
jedna uzlina lístková. Mimo to vyskytují se listy s 1—9 okor- 
matěnými a často také plodonosnými články a s dlouhým, 2- až 
„A4huněčným, neokornatěným konečným článkem. Listy jed- 
mnohopřeslenunebývajístejněvytvořeny (na 
rozdíl od popisu Micurova!), i mad sebou stojících 
Ipřeslenů bývají zcela různé. I lístky jsou nestejně vyvinuty, 
„obyčejně přední a postranní skoro stejně dlouhé, mnohokrát 
-delší než cystokarp. Jádro kaštanově hnědé, 0,48 mm dl., 
„052 mm šir. 

V rybníce u Lhoty Hlásné u Jičína (1911, Baupvš), v 
lučních příkopech u Rečkova mezi Bakovem a Bělou u Bezd. 
| (1899, Vrzm.), podobná f. tvořící husté trsy skoro s hlavičkovi- 
(tě zakončenými lodyhami ve strouze nad rybníkem Mrštínem 
(mezi Pěčicemi a Kosořicemi u Ml. Boleslavě (1911, VrLH.), v 
hustých keříčkovitých trsech asi 12 cm vys. zvl. £. s koneč- 
ným článkem listu trochu silnějším v příkopech u dráhy 
| blíže Lysé n. Lab. (1876, Děv.), v příkopech lučních u Velenky 
"blíže Čelakovic (1902, Domrv), s ostny zcela nezřetelnými 
| (takže by mohla také považována býti za Ch. contraria) v 
| Křižovnickém rybníce mezi Čakovicemi a Ďáblicemi u Prahy 
( (1873, Děp.), druhdy v tůních na císařské louce u Smíchova 
| (1845, OP1z), v nádržce u cihelny za Cibulkou za Košířemi 
'm Prahy (1879, VELEN.), podobná f. neplodná v nádržce loso- 
| sárny v Kostelci n. Orl. (1886, P. HAvsrER), v lučních tůních 
u Putímě blíže Písku (1873, Děbo.). 


! 35. f. laxior m. f. 


Forma prostřední velikosti, 20—30 em vys., s lodyhou 


průměrně až 1 mm tlustou, s články lodyžními 2—3 em dl., 
| s listy 1—2 cm dl. Okornatění normální, bradavkovité ostny 
| 9%. 


Ů 


V 


! 


| 


132 TI. Dr. Jan Vilhelm: 


stěji složené z 1—53 plodonosných článků, steril. také někter 
okornatěné nebo někdy i všechny neokornatěné. © Konečn' 
článek neokornatěný, delší než předešlé, nejčastěji 3buněčn“ 

a trochu tlustší. Lístky mnohokrát delší než cystokarp, dost 

silné, Tato forma kromě poměrů okornatění listů příbuzná 1- 
f. longibracteata, jinak i jeví zcela přechodní charakter k. 
Ch. gymnophylla. | 


řídké a málo patrné. Palistový věnec zřetelný. Listy = 


V údolí říčky Bělé u Bězděze (1864, HrPP.). 


| 
| 

IV. Řada forem: melanopyrena Mrc. v Rabenh. z 
FI. (1897) p. 608. | 


l 

zd ab we Be ] . zd » wow 2) 
Jádro tmavě červeno-hnědě průsvitné nebo úplně "9 
| 


. 


36. f. microsperma m. f. 

Zvláštní forma svým celkovým habitem, značně se 1. 
šící od druhých forem Ch. foetida. Lodyhy 30—50 cm vys. 
dosti hojně rozvětvené, až 0,8 mm tlusté, s různě dlouhým: 
články lodyžními, z nichž hoření krátké, 35—10 mm dl., pro: 
střední a dolení 2—7 cm dl. Vedlejší žebra silně vyniklá nac 
hlavní, jež mají hojné a delší ostny na hořeních článcích, ale 
tyto nedosahují průměru lodyhy, na středních a doleníck: 
článcích lupou viditelné a zřetelné jako podlouhlé bradavky: 
Palistový věnec dosti veliký a pouhým okem patrný. V pře: 
slenu S—10 listů, často až 2 cm dl. (v nejhořejších přeslenech 
poměrně kratších), rozmanitě vytvořených. © Okornatěných 
článků bývá 4 nebo 5 v jednotlivých přeslenech a také plodo- 
nosných, konečný článek 2—Sbuněčný, neokornatěný, namno- 
ze kratší než okornatěná část listu, na jiných přeslenech 25 
okornatěné a plodonosné články a mnohem delší než tyto ne- 
okornatěný článek. Lístky rozličně dlouhé, ale vždy vícekrát 
delší než -cystokarp. Nejčastěji bývají lístky delší než 
článek listový a postranní o málo delší než prostřední. Na 
spodu listu jsou lístky malé, nepatrně vyvinuté nebo jevící 
se jako nezřetelné bradavky. Cystokarpy podlouhle vejčité, 
0,56 mm dl., 0,39 mm šir., s korunkou nízkou, 0,16 mm šir,, 
0,07 mm vys. a jádrem úplně černým, v intensivním světle 
prostupujícím tmavošedě černým. Rostliny prostředně inkru= 
stované. JJ 


Monografická studie o českých parožnatkách, 135 


Ve vodním příkopě na slaných loukách zvaných Srpina 
n Bečova mezi Mostem a Louny (1902, Vrrru.). 

** Ostny na okornatění ve svazečkách po 2—3, zřídka 
| jeden. 

T Žebra vedlejší přesahují a zakrývají hlavní. 


p Ch. rudis A. BRAUN ve Wahlstedt Bidrag (1802) p. 28. 


" LEONHARDI, Oster. Arml. (1864) p. 66; A. BRAux, Char. 
, Schles. (1876) p. 408; BRAUN-NoRDSsTEDT, Fragmente (1882) 
pol13; Sypow, Europ. Char. (1882) p. 83; MrGuLa, Char. v 
Rabenh: Kryptíl. (1897) p. 619; Synopsis Char. europ. (1998) 
p. o. 

Tento druh jest uprostřed mezi Ch. foetida a hispida, 
s kterýmžto posledním jest blízce příbuzný a býval jako 
subspecies tohoto uváděn (Ar. BRAUN). V okornatění lodyhy 
jsou hlavní žebra hlouběji položena než vedlejší a jsou tě- 
mito skoro zcela zakryta. Ostny jednotlivé 1 ve svazcích, 
kratší a mnohem tlustší než u Ch. hispida. Palistový věnec 
simý, 2řadý. V přeslenu po 8 listech, štíhlejších a delších než 
wCh. hispida. Lístky jako u Ch. Mispida; jen cystokarpy často 
(o měco menší, 1—1,1 mm dl. Jádro tmavě černohnědé, 0,6 až 
0,7 mm dl., se 12 zají hštnami. 

| oxhot uvádí (1864) Ch. rudis z Čech a při tom 
praví toto: »V českém museu nachází se z OPrzova herbáře 
lekázející a v »českých characeích« bez bližšího označení ja- 
'ko Ch. hispida uvedený úlomek, který zemřelým professorem 
(SCHMIDTEM, jak udává z HEUFLERŮ, pravděpodobně v hra- 
mčním pohoří u Saska (Rudohoří) au byl, ukazuje při 
| m prohlédnutí sem náležeti. Jest žádoucno, by tato 
(rostlina znova nalezena a tak dosud jediné stanovisko české 
s jistotou mohlo býti stanoveno.« 

TT Žebra oboje stejnoměrně vyvinuta. 

| «) Konečný neokornatělý článek kratší než poslední 
jokornatěný článek listový. 


134 II. Dr. Jan Vilhelm: 


20. Ch. hispida LINNÉ, Flor. Suec. (1745) p. 428. 


LEoxHaRDI, bohm. Char. (1863) p. 16; Oster. Arml. 
(1864) p. 67; A. BRauv, Kryptfl. v. Schles. (1876) p. 4070. 
BRAUN-NoRDSTEDT, Fragmente (1882) p. 171; SypDow, Burop. 
Char. (1882) p. 80; Mrcvra, Char. v Rabenh. Kryptfl. (18971 
p. 624; Synopsis Char. europ. (1898) p. 137; ART. MUrrER 
Beitr. z. Ken. v. Ch. hispida (1907) p. 1—56. Č' 

Naše největší a nejstatnější parožnatka, ode všech ostat. 
ních druhů na první pohled se lišící tlustou lodyhou. Roste 
ve volných trsech na dně tůní polabských a jest vždy hojní 
inkrustována vápnem. Lodyhy celkem bývají málo rozvětve 
né, 20—50 cm vys., zelenavé, bělavě nebo žlutavě šedé. Okor. © 
natění lodyžní mohutné a často zkroucené, na němž zbrázděn. 
jest pouhým okem viditelné. Hlavních a vedlejších žeber 
jest dvakrát tolik, co listů v přeslenu. Vedlejší žebra jsou | 
poněkud výše a ostny na hlavních žebrech zdají se jako vy. i 
stupující z rýh, což nejlépe může se pozorovati na mladých © 
článcích, jež nejsou inkrustované. Při bujném vzrůstu vehee © 
často okornatění lodyžní uprostřed článku se zkroutí a vzedme. 
a od buňky článkové se oddálí stranou. Ostny nejčastěji pe. 
3 z uzlin na hlavních žebrech, zřídka více nebo méně, úzké- 
špičaté, jehlicovité. V přeslenu 9—11 listů, obyčejně 10, tu- 
hých, poněkud na koncích vzhůru zahnutých k lodyze, se T— 
články, z nichž 4—7, obyčejně 5—6 okornatěných. Konečný 
článek neokornatěný, 2—3buněčný, jest zkrácený a nebýví 
delší než poslední okornatěný. Ve všech listových uzlinách © 
jsou lístky 2—3 mm dl., 0,3—0,5 mm šir., u sterilních uzlů- 
listových dokola, na vnější straně listu vždy slaběji vyvinuté 
v plodonosných uzlinách obyčejně jen na vnitřní straně. 
kdežto na vnější straně listu bývají zkrácené nebo docelé 
potlačené jako bradavky nebo neviditelné. Palistový věne“ 
dvouřadý, silně vyvinutý a pouhým již okem zřetelný. Jedno: 
domá rostlina má na prvních 3—5 uzlinách listových mal- 
vnitřní straně listu jedno antheridium pod jediným cysto! 
karpem. Antheridie prostředně veliké, pěkně červené, 0,4 až. 
0,5 mm v průměru. Cystokarpy velké, podlouhle vejčité, 1,1 až|© 
1,2 mm dl., 0,6—0,75 mm šir., se 13—15 závity obalných bu- 
něk. Korunka cystokarpu poměrně velká, na konci poněkud- 


Monografická studie o českých parožnatkách. 135 


! 
n 
i 
l 
| 
i 
i 


rozšířená, Jádro tmavě hnědé nebo černé, s 13—14 tupými 
lištnami, 0,7—0,8 mm dl., s vápenným pláštěm. 

| Ch. hispida jest vytrvalá rostlina. Přezimuje v hlub- 
"ších tůních, zvláště dolení části bývají bahnem a jinými 
(zbytky rostlinnými pokryty, pokračující v příští vegetační 
| periodě ve svém dalším vzrůstu. V mělkých tůních po prvních 
"mrazech na podzim odumírají částečně jen hořejší články 
lodyžní, kdežto dolení bohatě naplněné zásobními látkami zů- 
stávají a na jaře akcessorickými výhonky znova obnovují 
| rostlinu. Podobně také v parných dnech a suchých letech vy- 
| sychají nejen částečně, ale 1 úplně mělké tůňky polabské a 
tu tyto parožnatky úplně uschnou a tvoří bílé kříčky snadno 
(lámavé, jež pokrývají vyschlé dno tůní. Po vydatnějších 
| deštích znova parožnatky ponořeny jsouce ve vodě k novému 
"životu obživnou a vyhánějí nové větve zelené z lodyžních 
'uzlim, takže při sbírání podzimním často nalezneme zřetelně 
'odlšené části druhé vegetační periody v témže roce. V půdě 
skryté části rostliny jsou poměrně tenké článkové buňky, 
mezi nimiž nacházejí se i uzliny, jejichž bílé buňky zvláště 
na podzim a v zimě jsou zduřené a hojně vyplněny škrobo- 
„wými zrny. Z těchto zvětšených uzlin často vyrůstají kořín- 
kům podobné útvary. Z nadzemních pak uzlin, naplněných 
rovněž zásobními látkami, jakož 1 z podzemních bambulek 
na kořínkových vláknech vyrůstají z Jara nové výhonky, ji- 
„můž se obnovuje rostlina v nové vegetační periodě. 

| Okornatění, jež jest důležitým systematickým znakem 
| pro tento druh, složeno jest z hlavních a vedlejších žeber. 
| z michž hlavní žebra jsou poněkud níže a lze tento znak po- 
| Zorovati jen na mladých článcích lodyžních, kdežto na star- 
' Ších jsou oboje žebra skoro stejně vyvinuta. Hlavní žebra 
v mladých stadiích jsou kratší a užší než vedlejší, v starších 
| článcích jsou oboje stejnoměrně vyvinuta. BRAUN i MIGUuLA 
(L c. p. 625) tohoto znaku používá pro rozlišení druhu jako 
| stálého znaku. A. MůLLER (1. c. p. 11) to však popírá a tvrdí, 
že nespolehlivým znakem jsou poměry na okornatění a že na 
| témže lodyžním článku hlavní a vedlejší žebra průměrně 
| jsou stejná a že někde bývají hlavní žebra silněji vyvinuta. 
| Charakteristickou zvláštností Ch. hMispida jest prý jen sil- 
nější vzrůst okornatění proti článkové buňce, jež se proto 
| 


EAN 


136 II. Dr. Jan Vilhelm: 


zkrucuje a od ní oddaluje. Dle mého náhledu jest poměry 
okornatění velice těžko stanoviti a jest nutno bedlivě prohléd- 
nouti lodyhy aspoň lupou, ne-li pod mikroskopem při slabším | 
zvětšení, úplně vyvinuté rostliny, a tu snadno pak nalezneme 
poměry na okornatění udané Micurovu. To shledal jsem na 
rostlinách českých a proto také jsem se přidržel tohoto znaku. 

A. BRAUN roztřídil formy Ch. mspida dle tvaru a ve- 
hkosti ostnů vzhledem k tlouštce lodyhy, jehož příkladu ná- 
sledoval 1 MIGULA, ač neuznává tento znak za příhodný, ale 
jen z nouze, poněvadž nezná jiného lepšího znaku, PŘES 
se k rozdělení forem dle BRauNovy methody. LEONHARDr! 
také přidržel se rozdělení forem dle BRAUNA, ač podotýká, žel 
viděl často jen slabší formy u tohoto druhu. Jest jisto, že. 
nejen na témže stanovisku rostou formy s delšími 1 kratšími: 
ostny než průměr lodyhy, ale také na témže individuu nalez- 
neme v hořejších článcích lodyhy delší a hustější ostny, oba- 
lující téměř úplně lodyhu, kdežto v doleních jsou jen roztrou-| 
šené, často na způsob bradavek vyvinuté ostny nebo dokonce 
vůbec žádné, takže okornatění jest úplně bez ostnů. Z toho: 
dá se souditi, že tutéž rostlinu, kdyby byla rozlomena v polo- 
vici, zařadili bychom dle klíče BRAUNovA a sice hoření část: 
mezi f. macracantha (s delšími ostny) a dolení mezi f. miera- 
cantha (s kratšími ostny než průměr lodyhy), což není mož-' 
né. Ostatní formy jsou. jen vzrůstové a pocházejí obyčejně 
jen z určitého stanoviska. Tak podobně nalezneme na téže' 
rostlině dvě různé t. zv. formy vzrůstové, rostla-li ve dvou: 
vegetačních periodách, a byly-li podmínky vnější v různém. 
ročním období změněné. Proto nelze uznávati roztřídění fo- 
rem dle délky ostnů u tohoto druhu. 

V Čechách rostoucí Ch. hispida neposkytuje zvlášť od- 
chylné formy, protože celkem stanoviska její zde jsou velice 
podobná. Jsou to tůňky a příkopy luční, nehluboké, ve střed- 
ním Polabí. I v rašelinné vodě kyselek polabských se jí daří / 
dobře. Obyčejně roste ve společnosti Ch. aspera, fragilis, fo6=* 


. . v . . . + ., : 
bida a 3. Jen zvláštní variety, dosti samostatné, vyskytují se: 


| 


v Čechách, jež jsou zvlášť uvedeny. Jinak zeměpisné rozší- 
ření tohoto druhu sahá po celé Evropě, Asii a Africe. | 


V příkopě dráhy u Netřeb blíže Oužic u Kralup n. Vlt. | 


o . . wow 7 „ vw % Č 
(JrRsáK), v tůni mezi křižovatkou dráhy v nádraží v Nerato- 
; 
| 


o SB 


Monografická studie o českých parožnatkách. 137 


wicích (1901, VrLH.), v tůních za borem u Neratovic (1912, 
PErTRBOK), v tůních kolem dráhy sev.-záp. od Všetat směrem 
k Dřízům (1882, ČELAK.), v příkopech podle sev.- záp. dráhy 
u Všetat (1896, Popr.), v tůni u křižovatky sev. a sev.-záp. 
dráhy u Všetat-Přívor (1901, VrLH.), v příkopě pod náspem 
železničním sev. dráhy v lukách mezi Všetaty a Byšicemi 
v obrovském množství (1881, VELEN.; Děb.; 1901, VILH.). 
u Lysé n. L. (1886, VELEN.), na louce na Hrabanově za Lysou 
m. L. v rašelinné vodě ve vykopané jámě (1899. VILH.), v 
tůních na bažinných lukách mezi Benátskou Vruticí a Milo- 
wicemi (1588, Fausrus), v močálech v jílu křídovém ve vel- 
kém množství u cesty ze Sadské k Nymburku (1885, VELEN.), 
u Nymburka (1880, Porák), v kalužích podle silnice ze vsi 
Pátku u Blata blíže Poděbrad (1867, ČELAK.; 1880, VELEN.), 
kde druhdy rostla ve velkém množství a sbírána tu 1 v pří- 
kopě na louce r. 1830 OPIzEm a r. 1862 A. REussEm fil. V po- 
zdějších letech na posledním stanovisku odvodněním celé 
krajiny snad vymizela, neboť v r. 1901 jsem ji tu marně hle- 
dal. Ze starších nalezišť: v roudnické oboře nedaleko náspu 
železničního (1860, A. Reuss fil.) a v bažantnici Jezero u 
Roudnice*) (1860 a 1861, Rruss fil.), u Kummer? (dle Or1zz) 
a u Kel u Neratovic (HANKE), v rybníce Rozkoš u Bohdanče 
blíže Pardubic (OPrz). 

K f. macrantha A. Br. mohly by řaditi se rosthny z 


Roudnice, Netřeb, Neratovic, Všetat, Byšic, Lysé n. L., Sad- 


ské a Poděbrad; k f. micracantha A. Br. pak od Nymburka, 
Lysé, Milovic, Všetat a Byšic. 


I. var. eguisetina (Ch. eguisetina KůrTzrve, Tab. phyc. VIÍL. 
POS ako. druhy) 
Sym.: Ch. hispida 8. mieracantha robushor (crassicau- 
ls) A. BRAuv; Ch. hosp. f. eguisetima MiGuLa, Char. v Ra- 
benh. Krypt. Fl. p. 637. 


*) Ch. hispida f. micracantha byla z tohoto stanoviska určena 
OPIZEM jako Ch. foetida subhispida, jak poznamenal sv. p. LEON- 
HARDI v herbáři musea král. čes. a vytkl toto chybné určení OPr- 
zovo. Listy mají však poněkud delší konečný článek neokornatěný, 
2—3buněčný, než normální Ch. hispida, proto také asi OP1rz tyto 
rostliny považoval za Ch. foetida. 


138 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Vyobr.: Kťrzrne, Tab.. phycol., Bd.“ VIL' 6875 
MiauLa, Char. v Rabenh. Krypt. Fl. (1897) p. 638, Fig. 132 

Velice statná parožnatka podobná zjevem silně vyvinuté 
Ch. Mspida, zelenavě černavá, nepatrně inkrustovaná, asi 
30 cm vys., málo rozvětvená, s větevními lodyhami kratšími 
vež hlavní lodyha. Lodyha 2—21 mm tlustá, články lodyžní 
8—4—5 em di. V přeslenech 10 listů, 2'/4—3'/, cin dl. Listy 
v nejhořejších přeslenech stejně dlouhé jako článek lodyžní, 


ve středních a doleních sahají asi do polovice článku lodyž- 


ního. Okornatění na lodyze dosti pravidelně vyvinuté, dvou- 
řadé, hlavní žebra zřetelně níže, vedlejší výše pak položeny. 
Hlavní žebra dvakráte širší než jsou vedlejší žebra. Pal- 
stový věnec velký, palisty jehlicovité, podobné ostnům lodyž- 
ním, asi 2 mm dl. Ostny na nejhořejších článcích hustější 
zakrývají úplně lodyhu, ve středních a doleních roztroušené, 
2—3 ve svazečku, tmavohnědé, jehlicovité, asi jako průměr 


lodyhy dlouhé nebo málo jen delší. List je složen ze 3—5. 


článků s lístkovými uzlinami, z nichž první 1—3 plodonosné 


a konečný článek ze 2—3 buněk. Obyčejně 3—4 první články © 


okornatěné a následující článek pak mneokornatěný ještě 
s lístkovou uzlinou. List změřený na 35 mm, z čehož připadá 
na první 3 okornatěné články 21 mm (4—1—I0 mm), na ne- 


okornatěnou část listu 14 mm (7—6— mm). Průměrně asl © 
2/„ listu okornatěné (3—4 články) a ";„ neokornatěná (3—£ © 


čl.). Poslední buňka listu úzká, tenká a špičatá jako mucro 
vyvinuta. Lístky kolem dokola uzliny vyvinuté, na vnitřní 
straně dvakrát delší než cystokarp, někde ještě delší, na 
vnější straně kratší. Jednodomé rostliny. Antheridie velké, 
0,4—0,5 mm v průměru. Cystokarpy podlouhle kulaté, velké, 
0,9—1,1 mm dl., 0,6—0,8 mm šir., na českých rostlinách sbí- 
rány dosud úplně neuzrálé. 

Parožnatka tato sbírána byla vedle normální Ch. hispida 
p. JIRSÁKEM v příkopě dráhy u Netřeb blíže Neratovic. Ně- 
kolikrát jsem v posledních letech tu pátral marně, neboť 
v posledním desítiletí jsou všechny příkopy v této krajině 
úplně vyschlé následkem provedeného melioračního odvod- 
nění. 

Od většiny systematiků nebyla Ch. eguisetina uznána 
samostatným druhem a uvádí se jen jako forma Ch. hispida. 


Obr. 39. Chara hispida L. v. eguisetina. Netřeby. 


140 NN. Dr. Jan Vilhelm: 


Tak A. BRAUN, LEONHARDI, MIGULA zařazují ji k řadě forem 
micracanthae (ostny kratší než tlouštka lodyhy) jako zvláštní 
formu. LEoxHARDI (1. c. p. 69) oceňuje ji jako velmi tlusto- 
lodyžnou, obrovskou varietu (nebo subspecies?), jež k oby- 
čejné Ch. hispida micracantha se má právě tak, jako k Ch. 
foetida její (tehdejší, nyní však samostatný a uznaný vše- 
obecně druh) var. crassicaulis. Dle udání MrcuLova vysky- 
tuje se v Německu v loužích u Schleussingen a v rvbníce 
u Sonderhausen a ve Španělsku (Laguuna del hargnesada). 
Popis Kňrzivcův (Regensb. bot. Zeitung) nebyl úplně 


správný, neboť, jak udává MrGuLA, považoval ji nesprávně © 


za dvoudomou, s plody neznámými. 

Jinak var. eguisetina shoduje se v podstatných znacích 
s Ch. hispida, přece však od slabších forem zřetelně se odli- 
šuje celkovým habitem, vytvořením lodyžního okornatění, 
složením n listů, na nichž i pozoruhodné jsou neokornatěné 
články mající uzlinu lístkovou, i délkou neokornatěného kom- 
ce listu jenž u Ch. hispida nebývá pravidelně delší než po- 


slední okornatěný článek listový. Rovněž českou rostlinu 


nelze počítati k formám micracanthae, poněvadž ostny její 


jsou aspoň jako tlouštka lodyhy dlouhé, ne-li delší, tudíž 


1 zde jest zřejmě viděti nesprávnost rozlišení forem u Ch. 
hispida dle délky ostnů lodyžních. 


2. var. longifolia (A. BRAuUx). 


Nejsilnější a největší česká parožnatka asi přes l> m 
vys., šedozelená, silně inkrustovaná a lámavá. Lodyha silná, 
23 mm tlustá, mírně rozvětvená, s články lodyžními 5 až 
S cm dl., s sty v sterilních přeslenech úplně neokornatě- 
nými, tlustými (1,5 mm) a dlouhými (až 9 cm), bez zřejmých 


uzlhn lístkových. Okornatění lodyžní výrazné a trochu po- 


kroucené rychlejším vzrůstem, hlavní žebra níže položená, 
širší než vedlejší vyvýšená. Ostny na nejhořejších a nejmlad- 
ších článcích, po 1—2, poměrně tlustší než u normální Ch. 


hispida a kratší než tlouštka lodyhy, na středních a doleních- 


článcích lodyžních jsou ještě kratší a jen jako bradavky zře- 
telné rebo vůbec neviditelné. Palistový věnec zřetelný jen 


pod nejhořejšími přesleny a tu palisty podobné velikostí 1. 


Monografická studie o českých parožnatkách. 141 


rarem ostnům lodyžním. V přeslenu obyčejně 8 listů, roz- 
jčně vytvořených v různých přeslenech. Listy na větevních 
odvhách a nejhořejších přeslenů mají okornatěný jen jeden 
arvní článek s lístkovou uzlinou, kdežto ostatních 5 neokor- 
jatěných podobných listům neokornatěným. Poslední buňka 
listu úzká a špičatá. Jiné přesleny s 5t1 články, z nichž první 
E okoruatěné a jen poslední neokornatěný, 1—2buněčný, se 
tyřmi lístkovými uzlinami. Lístky dokola vyvinuté jen 
zrátké, na vnější straně poměrně o málo kratší. Jen sterilní; 
rozmnožovací ústroje nejsou vyvinuty. 

-© Tato zvláštní varieta sbírána byla u Kostomlat před 
Nymburkem prof. VELENOVSKÝM (1885). Mrcura řadí ji jako 
formu longifolia A. BR. mezi f. micracanthae. Popis jeho se 
řástečně liší od našeho, zejména trojím druhem listů sterilních 
i v jiných jednotiivostech. Poněvadž tato česká parožnatka 
„celkem v hlavních znacích shoduje se s formou BRAUNEM Již 
| k psanou, proto ji zvláštním jménem neuvádíme, ale povyšu- 
| jeme za varietu, oceňujíce odchylný vývoj listů od známých 
(dosud forem Ch. kispida. 

— A8. Konečný neokornatěný článek delší než okornatěná 
st listu. 


21. Ch. bohemica subsp. n. Charae hispidae. 


—— Statna parožnatka svým habitem na první pohled při- 
„pomínajicí CA. hispida. Mírně inkrustovaná a málo rozvětve- 
ná, šedozelená, jednodomá, přes 30 cí: vys. Lodyha až 2 mm 
. tlustá, mající střední články lodyžní 5—7 cm dl., listy v pro- 
: středních přeslenech až 3,5 cm dl. Okornatění lodyhy 2řadé, 
' hlavní žebra níže položená, vedlejší pak výše podobně jako 
1 m C. hispida. Pouhým okem zdají se hlavní a vedlejší žebra 
asi stejně vysoko položená, teprvé lupou lze rozeznati, že 
| ostny leží v rýhách a tím určiti polohu obou žeber. Ostny 
1 lodyžní 13, tenké, jehlicovité, o málo delší než tlouštka lo- 
( ň hy, v hořeních článcích lodyžních (3—£) husté, v doleních 
ztroušené (kratší). Palistový věnec dvouřadý, v nejhořej- 
A čjikě přeslenech velký, palisty 135—2 mm dl., podobné 
stnům na okornatění lodvžním. V doleních přeslenech palisty 
: zratší, přes to i pouhým okem patrné. V přeslenu bývá 9—11 


142 XE. Dr. Jan Vilhelm: 


listů, složených z 1—53 okornatěných článků a z neokornatě- * 
ného konce 4—5tibuněčného, tlusšího než okornatěné články. ; 


Obr. 40. Chara bohemica subsp. n. Charae hispidae. V. Ves. 


Poslední buňka listová jest vyvinuta jako mucro. Neokorna- 
těná část listu jest delší než část okornatěná. List prostřední 
velikosti změřen na 18,5 mm, z čehož připadalo na první člá- 


.| 


o a = 


MN a —————— 6 — 


Monografická studie o českých parožnatkách. 145 


nek okornatěný 2 jnm, na druhý 2 mm, na třetí 3 mm, na ne- 
okoruatěné pak: čtvrtý 5 mm, pátý 3 mm, šestý 2 mm, sedmý 
1 zm, osmý (mucro) 05 mm. Lístky vyvinuty na vnitřní 
straně listu, 2—3 mm dl., na vnější straně kratší než cysto- 
karp nebo zakrnělé jen jako bradavky. Antheridie 0,5 mm: 
( w průměru. Čystokarpy velké, podlouhle vejčité, inkrusto- 
vané, 0,72-—0,9 mm dl., 0,48—0,65 mm šir. se 14ti závity obal- 
mých buněk. Jádro nezřetelné vzhledem k dosud úplně neuzrá- 
lým cystokarpům. Korunka nízká 0,16 mm šir., 0,08 mm vys. 
Ch. bohemica náleží do blízkého příbuzenství Ch. spi- 
da, s níž shoduje se částečně okornatěním, částečně velikostí 
| rozmnožovacích ústrojů, liší se však vytvořením ostnů na 
| lodyze a zvláště pak konečným neokornatěným článkem listo- 
| vým. Mrcura (1. c. p. 627) udává podobně jako jiní systema- 
tikové v diagnose pro Ch. mspida: »Konečný článek jest ne- 
| okornatěný, častěji 2—3buněčný, a skoro vždy kratší než po- 
| slední okornatěný článek. Formy s tak dlouhým neokornatě- 
mým konečným článkem jako u Ch. foetida a contraria a pří- 
buzných těchto nikdy jsem nepozoroval u Ch. Mspida.« I s ji- 
nými druhy a přečetnými jich formami dosud známými tento 
snad slabší druh neb subspecies nedá se srovnati, maje vý- 
| značně vyvinuté odchylné znaky výrazné pro rozlišení druhu 
| m parožnatek. Ani nedá se tento přirovnávati ku Ch. foetida 
| am Ch. contraria, s nimiž společných a základních znaků pro 
rozlišení druhu nemá vůbec. V systematickém roztřídění ná- 
leží Ch. bohemica těsně k Ch. M'spida směrem k Ch. foetida. 
| Tuto parožnatku sbíral p. JiRsÁk u Velké Vsi blíže Ne- 
| řatovic v polabské nížině. 


C. Triplostichae A. BR. 
Okornatění lodyhy složeno z hlavních a vedlejších že- 
| ber, jichž všech 3krát tolik, co listů v přeslenu. 


a) Druh dvoudomý. 


22. Ch. aspera (Dethard) WiLLDENow v Magazin d. naturf. 
F'reunde III. (1809), p. 298. 


LEoxHARpr, Oester. Arml. (1864), p. 85; A. BRAuw, Char. 
v Krypt. Fl. v. Schles. (1876), p. 408; BRAUN-NORDSTEDT, 


144 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Fragmente (1882), p. 174; Sypow, Europ. Char. (1882), p. 85; 
MicuLa, Char. v Rabenh. Kryptfl. (1897), p. 655; Synopsis| 
Char. europ. (1898), p. 140. 

Útlá a málo rozvětvená parožnatka, jen 10—25 cm vys, 
hojně ostny posázená, zelenavá až šedězelená, více nebo mé- 
ně vápnem inkrustovaná. Zvláštním znakem pro tento druhí 
jsou bílé, kulaté, jednobuněčné bambulky, naplněné zásobní-: 
mi látkami, na rhizoidech, řídčeji na doleních uzlinách lodyž- 
ních. Bývá jich vždy několik blízko sebe (2—4), a mívají asi. 
1 mm v průměru. Když rostlina se v zimě rozpadne, tu po- 
skytují na jaře výhonkům vyrůstajícím z doleních zachova-: 
ných uzlin výživné látky. Bambulky vyskytují se jen na konci: 
léta a na podzim, na jaře a záhy v létě jich nenalezneme. 
Články lodyžní jsou 1—2 cm dl. V přeslenu 7—10 listů, s 5—7 
články, z nichž všechny jsou okornatěné až na poslední 1-2- 
buněčný článek. Plodonosné uzliny na listech obyčejně 3, 
zřídka 4. Lístky kolem celé uzliny vyvinuté, na vnitřní straně: 
obyčejně delší než rozmnožovací ústroje. Okornatění lodyhy: 
jest trojřadé. Vždy mezi dvěma hlavními žebry jsou dvě: 
vedlejší žebra. Všech žeber dohromady bývá přibližně asi: 
třikrát tolik, co listů v přeslenu. Ale tento případ jest vzácný: 
a často bývá žeber menší počet než trojnásobný, ale vždy! 
větší než dvojnásobný, podobně jako u Ch. fragilis. Někdy! 
ztěží při určování dá se dokázati trojřadost okornatění u to- 
hoto druhu a jest potřebí více individuí prohlédnouti. Ostny: 
četné, jednotlivé na hlavních žebrech, jemné a tenké, jehlico-: 
vitě špičaté, jednobuněčné, dosti dlouhé a poněkud na konci: 
zahnuté, mimo to velice zřídka ve svázečcích nejvýše pohro-! 
madě po 3. Ostnitost lodyhy nebývá však na všech článcích: 
lodyžních často stejná. Palistový věnec silně vyvinutý, dvou- 
řadý, hoření palisty obyčejně delší. Rostliny dvoudomé.: 
Antheridie velké, jednotlivé, světle červené, 0,55—0,75 mm. 
v průměru.  Cystokarpy poměrně malé, podlouhle vejčité, 
0,75—0,9 mm dl., 0,4—0,55 mm šir. Korunka krátká a ši- 
roká, úťatá, buňky její špičaté a od sebe oddálené. Jádro jest: 
podlouhle vejčité, 0,5—0,65 mm dl., černé, s 11—14ti slabými 
tupými lištnami. | 

Jádra uzrávají v létě. Rostliny vytrvalé udržují se na 
stanovisku a rozmnožují se také podzemními bambulkami. 


| 


Monografická studie o českých parožnatkách. 145 


Rozšíření tohoto druhu jest v Evropě dosti rozsáhlé, ale 
všude vyskytuje se roztroušeně; mimo Evropu ještě v Africe 
| a v sev. Americe. V Čechách nachází se ve sladkých i slaných 
| vodách, zvláště v mělkých kalužích a tůních, rybnících, v od- 
| vodňovacích stružkách na rašelinách hlavně v Polabí a v sev. 
| Čechách. 

Rozlišení forem Ch. aspera jest dosti obtížné, neboť 
stálý znak pro jednotlivé formy nelze přesně stanoviti. Tak 
(A. BRaux, LEONHARDI a MrGura stanovili formy hlavně dle 
velikosti ostnů. MicuLa (1. c. p. 661) rozlišuje 2 řady forem: 


L Řada: Formae longispinae. 
Ostny stejně dlouhé nebo delší než tlouštka lodyhy. 


II. Řada: Formae brevispinae. 

Ostny kratší než tlouštka lodyhy. 

V Čechách tento druh má celkem málo stanovisek a ještě 
tyto jsou velice si podobné, proto nemá tak značnou variabil- 
(nost jako v krajinách, kde také vyskytuje se ve větších jeze- 
| (rechi v brakických vodách moří. 

Celkem mohou se u nás rozlišiti 3 formy: 


| 1. 7. longispina Mic. v Rabenh. Krypt. Fl. (1897), p. 661. 
|; Rostliny střední velikosti, 10—25 cm vys. Ostny velmi 
četné, 2—4krát delší než tlouštka lodyhy (pouhým okem jako 
jemné chmýří viditelné), lístky 2krát delší než rozmnožovací 
ústroje. Palisty málo jen kratší než ostny. Málo jen inkru- 
stovaná. 

| V jílovitých močálech u cesty od Sadské k Nymburku 
| V čisté vodě v množství (1883, VELEN.), u Kostomlat u Nym- 
(burka (1880, Porák), v tůni mezi křížovatkou drah na ná- 
(draží v Neratovicích a v tůňkách blíže nádraží neratovické- 
-ho (1901, Vrzm.), v tůni za cukrovarem u Oužic k Netřebům 
| (1880, ČELak.; 1895, Tocr), v odvodňovacích stružkách na 
 rašelinách severočeských u Podhráze blíže Dokes (1901, 
| ViLm.). 


T o on n Z Z ZZ v Z 


| 2. f. brevispina A. BR. 

| Tenká a málo rozvětvená, málo inkrustovaná, 10—15 cm 
(Vys. Ostny krátké, tlusté, tupé i delší jsou nestejnoměrně 
roztroušené, na některých článcích lodyžních hustější. Člán- 
10 * 


R oN E 
n 


Mic. Trs mladých 


ispina 


we 


samčích rostlin. Neratovice. 


Obr. 41. Chara aspera WILD. f. long 


Monografická studie o českých parožnatkách. 147- 


ky lodyžní 1 em dl., listy 0,5 cm dl. Palistový věnec pěkně 
vyvinutý, palisty o málo kratší než u předešlé formy. iso 
delší než rozmnožovací ústroje. 

Již OPiz sbíral tuto parožnatku ve formě brevispina v 
rybníce Rozkoš u Bohdanče. Úlomky její smísené s Ch. fra- 
gilis a foetida označil ve svém herbáři jako »Ch. aspera Willd. 
G. tenmfoha?«. LEONHARDI tyto úlomky důkladně prohlédnul 
v herbáři musejním a přesvědčil se © správnosti určení 
OPrzova (I. c. Oester. Arml. p. 86). Úlomek nachází se v her- 
báři musea král. čes. Později také sbíral ČELAKOVSKÝ tuto 
formu ve slané vodě v příkopě u dráhy blíže Oužic a Netřeb 
(1875). Ve vysýchající kaluži u dráhy u Netřeb blíže Oužic 
(JrRsák; 1899, Popr.). 


a. j. Orevifoha n. f. 

Drobná, inkrustovaná forma, 5—15 cm vys., s podzem- 
ními dlouhými články, málo ostnitá. Ostny krátké a tlusté. 
Články lodyžní 4—8 mm dl., listy 3—5 mm dl, lodyha jen 
0,25 mm tlustá. Palistový věnec zřetelný. Lístky delší než 
rozmnožovací ústroje. 

V rybníce před pilou v Rečkově u Bělé u Bězděze smě- 
rem k Bakovu (1899, VILH.). 

b) Druh jednodomý. 

e) Hlavní žebra i vedlejší stejně silně vyvinuta, úplně 
bez ostnů nebo bradavek. 


23. Ch. fragilis DEsvaux v Lois bot. Not. (1810), p. 157 


Syn.: Ch. pulchella OP1z, Boheim's phan u. krypt. Gew. 
(1823), p. 134. 

LEoNHARDI, bohm. Char. (1863), p. 17; Oester. Arml. 
(1864), p. 88; A. BRaux, Char. v. Schles. (1876), p. 410; 
| BRauv-NoRDSsTEDT, Fragmente (1882), p. 181; Sypow, Europ. 
| Char. (1882), p. 94; MrcuLa, Char. v Rabenh. Rd (1897), 
(p. 722; Synopsis (har. europ. (1898), p. 158. 
| E bojnější a nejrozšířenější parožnatka vedle Ch. 
| foetida v Čechách, ode všech jiných druhů snadno se roze- 
| zňává již na první pohled svým zvláštním vzezřením, t. j. 
| štíhlostí lodyhy, délkou článků lodyžních, dlouhými listy 
10* 


148 II. Dr. Jan Vilhelm: 


s lístky téměř pouhým okem neviditelnými, bez ostnů ma 
okornatění, jež složeno jest z jemných, stejných žeber, takže 
se zdá úplně hladké, nezbrázděné. Rostlina normální, 20 až 
90 cm vys., poměrně tenká, v některých formách nižší a útlá 


nebo statnější až přes 5 m vysoká, ve volných nebo tlustých. 


trsech, nikdy mnoho rozvětvená, pěkně zelená (jako N?telly), 
tmavě zelená až skoro černá, jemně inkrustovaná vápnem 
a potom hnědě zelená, někdy černavá, za sucha bělavě hnědá 
a skoro vždy lámavá. Lodvha tuhá, poměrně tenká a štíhlá 
s úplně vyvinutým trojřadým okornatěním. © Mezi dvěma 
hlavními žebry vždy dvě vedlejší žebra stejně tlustá, jemná. 
Bez lupy zdá se okornatění lodyhy úplně hladké, uzlinné buň- 
ky hiavních žeber pod mikroskopem téměř neviditelné, bez 
ostnů. Hlavních a vedlejších žeber asi třikrát tolik, co listů 


v přeslenu. Ovšem tento počet jest ideální a nejčastěji bývá 


jen více žeber vyvinuto než dvojnásobný počet listů. V pře- 
slenu 6—9 listů, obyčejně jen 7—5S, poměrně dlouhých, ten- 
kých, tuhých s 5—S dvouřadě okornatěnými články. Poslední 
článek listový s 1—2 holými, neokornatěnými buňkami, Líst- 
ky v uzlinách listu všeobecně u tohoto druhu málo vyvinuté, 
na vnější straně listu úplně scházejí nebo jen jako málo vyční- 
vající bradavky patrné. Obyčejně jen asi 4 lístky, dle forem 
delší nebo kratší než cystokarpy. Ve sterilních přeslenech 
listy bez lístkových uzlin. Palistový věnec dvouřadý, slabě 
vyvinutý; palisty malé, jen jako bradavky viditelné. U ně- 
kterých hoření kruh palistový více vyvinutý než dolení. 
Druh tento jest jednodomý, na prvních 3—4 uzlinách listo- 
vých na vnitřní straně obyčejně jako antheridium pod jedno- 
tlivým cystokarpem. Antheridie malé, světle červené, 0,3 mm 
v průměru. Čystokarpy kulatě nebo podlouhle vejčité, 0,8 až 
11 mm dlouhé, 0,6—0,7 mm šir., s 15—16ti silnými závity 
obalných buněk. Korunka cystokarpu malá, se vzpřímenými 
nebo řidčeji odstávajícími na špičce buňkami. Jádro podlouhle 
vejčité, 0,5—0,7 mm dl, s 12—14ti ostrými, slabě vyčnívají- 
cími lištnami a krátkými trny na dolením konci. 

Jednoletá i vytrvalá rostlina podobně se vegetativně 
rozmnožující jako Ch. foetida. Přes zimu dolení části zejména 
lodyžní uzliny v bahně vzdorují mrazům a na jaře vyhánějí 
z těchto větevní výhonky. Jádra uzrávají v létě a na podzim. 


Monografická studie o českých parožnatkách. 149 


V Čechách vyskytuje se roztroušeně po celé zemi v ryb- 
nících, v lučních, stružkách, v tůních, v příkopech, často i v 
rašelinných vodách a náleží k nejobecnějším druhům. Zhusta: 
roste ve společnosti jiných druhů, t. zvl. s Ch. foetida, hispi-- 
da, contraria, Brauni, Nitella opaca, syncarpa a flexilis. Po- 
zoruhodným jest, že na některých stanoviskách zůstávají 
jednotlivé rostliny nebo všechny sterilními. Rozšíření země- 
pisné má tento druh ve všech dílech světa a hojně se všude 
vyskytuje. 

Ch. fragilis jest velice variabilní a zřídka nalezneme 
rostliny, jež by se úplně shodovaly ve všech znacích, ač jsou 
jen velice málo zrůzněné od typické formy. S jinými druhy 
nedá se zaměniti při určování, neboť má jen k druhu Ch. 
dehcatula přechodní formy, s kterýmiž jest blízce příbuzna. 
„Některé formy Ch. fragilis zevní podobou mohly by se za- 
měniti s formami Ch. aspera, při blhžším ohledání se však 
snadno rozeznají od tohoto druhu. K roztřídění forem Ch. 
fragilis, nepřihlížíme-h k vzrůstu a celkové velikosti, může 
se jen použíti délky lístku cystokarp obklopujících, pak roz- 
měru listu, jeho délky a tlouštky, směru listů v přeslenu, 
množství inkrustace, dále poměrné délky článků lodyžních 
k listům a velikosti pahstů věnce palistového, po případě 1 
délky konečného článku neokornatěného na listu. Poměry na 
okornatění a zakrsalé ostny jsou u tohoto druhu pro syste- 
matiku bezvýznamné. Tak A. BRAUN, LEONHARDI a MIGULA 
vybrali za hlavní rozlišení forem délku lístků vzhledem k dél- 
ce cystokarpu a délku palistového věnce, ostatní znaky po- 
važovali za podružnější, a skoro souhlasně roztřiďují formy 
we 2 nebo 3 řady, v nichž zase rozhšují se souběžné formy. 

LEoxHaRpI*) (Oester. Arml. Gew., 1864, p. 89) roztří- 
dil formy Ch. fragilis dle tohoto rozdělení: 

a) brevibracteata, hlavní forma; k této náleží: 

«) minor tenuifolia. 

Syn. Ch. capillacea TAvrLL. 

8) major longifoha saepe cinerascens. 

Syn. Ch. Hedwigii BRuz. Ac. 

Ch. globularis TuurrL., má-li zrůdné plody. 


*) Podobné rozdělení forem má AL. BRAUN a SyYDOW. 


150 


») valde merustata, tatáž 
váná. 

Syn. Ch. hirta MEvExN. 

d) streptophylla. 


e) brevifoha pachyphyla. 


b) longibracteata. 


Syn. Ch. virgata et trichoides Ků7z. 


Ch. foliata HARTw. 
Ch. pilifera Ac. 

Ch. capillacea WALLw. 
K té náleží: 


a) var. barbata GANTERER. 


B) longifoha. 


Ii. Dr. Jan Vilhelm: 


forma ještě silněji inkrusto- 


„) brevifoha buď clausa buď stricta. 


Pozdější MrcuLovo rozdělení forem Ch. fragilis (Le. * 


p. 729) ve 3 řady není správné, jest zároveň nepřehledné a při | 


tom ještě popisy se velmi málo hodí na české formy. Proto © 
bylo nutno znova roztříditi zvláště k vůli přehlednosti české © 


formy ČAh. fragilis, mimo sterilní rostliny a starší nálezy, jež 


nebylo možno prohlédnouti. Přidržel jsem se staršího hlav- 
ního rozdělení ve dvě řady dle délky lístků jako hlavního 
znaku, neuznávaje zvláštní řadu MrcuLovýcHm forem barba- | 
tae, jež vesměs náležejí do řady macroptilae. 


Přehled českých forem Ch. fragilis: 


a “ pook Vh nejsou delší než zralé cystokarpy 


b) Listy delší. 


c) Lodyha a listy silnější 


c) » » » tenší 


b) Listy kratší. 


d) Lodyhy a listy silnější 


d ) » » ». tenší 


I. Ř. Formae microptilae. 
) i 

1. normals. 

„ 2. tenms. 


„ 3. brevifoha. 
. 4 capitellata. 


Monografická studie o českých parožnatkách. 151 


a) Lístky jsou delší než zralé cystokarpy 
II. Ř. Formae macroptilae. 
- e) Listy delší. 
f) Lodyha a listy silnější. 
g) Okornatění pravidelné. 
h) Palistový věnec nezřetelný . . 5. macrophylla. 
h) » » oovelký —. ©.. 6. mačrostephana. 
g) Okornatění vzedmuté kolem lodyhy 7. pseudacantha. 


f) Lodyha a listy tenší. 


a) Palistový věnec nezřetelný . . 8. mollis. 
a) » DA VOV OHA C0L LOM: 

e) Listy kratší. 
k) Lodyha a listy silnější. . . 10. brachyphylla. 
k) » » ». tenší PU eh d eo OA pusilla. 


L Řada: Formae microptilae. 


Lístky buď nedosahují vůbec délky cystokarpu buď 
zcela nepatrně přesahují nejvýš oba prostřední, skoro nikdy 
vnější. Palistový věnec málo vyvinutý, často nezřetelný. 


1. 7. normalis Mic. Rabenh. Krypt. Fl. (1897) p. 729. 

Forma střední velikosti, 15—30 em vys., s lodyhou 0,35 
až 0,7 mm tlustou, málo jen rozvětvenou. Větevní lodyhy kratší 
než hlavní, články lodyžní 2—5 cm dl., dolení a střední delší, 
hoření asi jako listy dlouhé. Okornatění pravidelně trojřadé, 
ač často zdánlivě dvouřadé, žebra skoro úplně stejně vyvi- 
nutá, hlavní žebra úplně bez ostnů a uzlinné buňky málo zře- 


. telné. Palistový věnec nezřetelný, palisty jen jako bradavky. 
| W přeslenu 7—8 listů, 10—25 mm dl., asi 03—0,5 mm tlu- 


| 


stých, buď přímo odstálých, buď v mírném oblouku vzhůru 
k lodyze prohnutých, se 7 okornatěnými články a s 1—2 bu- 
něčným, krátkým, neokornatěným posledním článkem. První 
článek listu poměrně kratší než následující, první 3—4 články 
plodonosné. Lístky na sterilních uzlinách málo vyvinuté nebo 
vůbec zakrnělé, na plodonosných nejčastěji značně kratší než 
Gystokarpy, nebo jen dosahují sotva délky jejich. Buňky ko- 
runky úzké, dlouhé a k sobě přitisklé. Málo jen inkrustované 
rostliny. 


152 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Roste roztroušeně po celých Čechách, zvláště v rybní- 
cích, odtokových stružkách, často ve společnosti s jinými dru-: 
hy, na př. Ch. foetida, contraria, aspera a Braumii. V ryb-| 
níce ve Starkoči u Skalice (Děb.), v rybníčku na Doubrav-: 
ské hoře u Teplic (1870, Děb.), v rybníce u Lhoty Hlásné a, 
v rybníce Oboře u Jinolic u Jičína (1911, Baupyš), v odvod- 
ňovacích stružkách u Rečkova blíže Bakova (1899, VIzH.), 
ve strouze z Hlubokého rybníka u Chudíře a v rybníce Hla-, 
doměru u Ovčínů blíže Pečic u MIL. Boleslavě (1911, Vírm.), 
na všetatských loukách směrem k Mělníku a v odvodňovacích: 
příkopech u Vavřince (1902, VILH.), Kostomlaty u Nymburka: 
(1880. Porák), louže v lomech na Kamajce u Čáslavě (1909, 
L. Novák), v rybníce u Selčan (1883, VELEN.), Chudenicel 
pod Eugensberkem (1998, RouBaL). Ze starších stanovisek: 
sem náleží ještě: Hluboká u Č. Budějovic (K. PURKYNĚ), v. 
poslední tůni u Chuchle u Prahy (1866, LEoNH.), v zavodňo-. 
vacích stružkách u Páterova u Bělé u Bezd. 7. streptophylkau 
LEONH. (1864, HrpP.). Jako Ch. pulchella WALLR, u Schla-; 
ckenwerthu na staré silnici ke Karl. Varům (1839, REvss) a 


»Dačice in Bohemia« (herb. musej.; 1820, V. MANN). | 


2.. f. tenuis n. f. 


Celá rostlina jest jemnější a tenčí než předešlá forma, 
jemně inkrustovaná a šedozelená. Lodyha málo rozvětvená: 
dosahuje 15—20 cm délky, 0,32—0,4 mm tlouštky. Články lo- 
dyžní 0,5—2 cm dl., právě asi tak jako listy, jež někdy dosa-: 
hují délkou svou k nejbližšímu přeslenu. Okornatění pravi- 
delné, vedlejší žebra málo vynikají nad hlavní žebra, tato! 
však jsou poněkud širší. Palistový věnec nepatrný, palisty! 
bradavkovité. V přeslenu 7—8 listů, poměrně tloušťkou málo: 
se lišících od lodyhy, asi 0,3 mm tlustých, s 8—9 okornatěný- 
mi články a s 1—2buněčným, krátkým, konečným neokor- 
natěným článkem, ale o málo jen delším než u předešlé for- 
my. První 23 články listu plodonosné. Lístky sotva dosa-i 
hují délky cystokarpu. Buňky korunky nahoře odstálé. 


Tato forma zvláště z Polabí podobá se habituelně Čů.; 
aspera, od kteréž se liší, že nemá ostnů a silného palistového, 
věnce, pak delšími listy a jednodomostí. Tato forma není t0- 


| 
| 


| Monografická studie o českých parožnatkách. 158 


. tožná s 7. tenuifolia Mica., spíše by se mohla srovnati s f. te- 
| mwssima Mr. (1. c. p. 136). 
Roste v rybnících a tůních s čistou vodou. Tůňky v le- 
-síku podle dráhy blíže nádraží v Neratovicích (1901, VrLH.), 
-w tůních podle dráhy mezi Všetaty-Přívory a Byšicemi 
| (Wrem.), rybník Broumar u Opočna (1878, ČELAK.), rybník 
| w Starkoči u Skalice (Děp.), Velký rybník u Dokes (1867, 
. ŠouTA). 
[8 

| 8. 7. brevifolia n. f. 
-© Nízká forma, plazivého vzrůstu, zelená, málo jen in- 
krustovaná, 6—15 cm vys., dosti podobná f. normalis, od které 
| uší se kratšími listy, jež obyčejně nepřesahují délky M CHu 
| Lodyha a listy jsou poměrně tlustší než u /. capitatelia. Lo- 
dyha 0,45—0,55 mm U., listy 0,28—0,4 mm tl. Články lodyžní 
i—3 cm dl. i někdy delší, prostřední nejdelší, listy jen v nej- 
hořejších přeslenech dosahují nejbližších přeslenů. Bez ostnů 
na lodyze. Palistový věnec malý, hoření palisty o málo větší 
(lež dolení. V přeslenu 7—3 listů, volně odstálých od lodyhy, 
| 88 5—7 články okornatěnými s 1—2 buněčným, neokornatě- 
| mým, konečným článkem, často však jen jednou zašpičatěnou 
| fuňkou list zakončený. První 3 články listu s rozmnožova- 
| mi ústrojí. Lístky vždy kratší než cystokarpy. 
V Novém rybníce v lese u Chudíře blíže Mladé Bole- 
| davě (1911, Vruu.), v údolí říčky Bělé, ve stružkách lučních 
' m Rečkova blíže Bakova a u Bělé u Bezd. (1865, HrrP.; 1899, 
| YrLzm.), v Šubertově rybníce, v pramenu u Vrbělé, v pra- 
enu u valchy blíže Bělé u Bezd. (1864, 1865, Hrrr.), V. Ves 
Neratovic (JIRSÁK). 


! 


| 4. f. capitatella m. f. 

Drobná, krátkolistá a tenká forma, jen 10—15 cm vys., 
šedozelená, inkrustovaná. Tloušťka lodyhy od tloušťky listů 
se mnoho neliší; lodyha bývá 0,3—0,4 mm tl., listy 0,25—0,3 
mm tl. Rozvětvení lodyhy nepatrné a větevní lodyhy vystu- 
| pují málo jen z přeslenu listů. Lodyžní články 1—3 em dl., 
střední delší než nejdolejší a nejhořejší. V přeslenu 1—8 lh- 
|stů poměrně krátkých, 0,5—10 mm dl., mírně obloukovitě 
k lodyze skloněných. Na okornatění nelze pozorovati ostnů, 
9m palistový věnec není zřetelný. Listy s poměrně malým 


— M S 7 a. -= 


II. Dr. Jan Vilhelm: 


počtem článků mají obyčejně jen 5—6 okornatěných článků; 
z nichž první 2 s rozmnožovacími ústroji a konečný kratší 
neokornatěný 2-buněčný článek. Sterilní listy nemají lístků! 
vyvinutých a v plodonosných uzlinách jsou lístky kratší než 
cystokarpy. | 

V tůních u křižovatky drah severozáp. a sev. u Všetat-. 
Přívor (1901, VrLn.), Kuhnersdorf u Osečné blíže Liberce, 
u Prachovských skal blíže Jičína (ŠITEN.), v lučních příko- 
pech u Putímě blíže Písku (1873, Dřo.). | 


JI. Řada: Formae macroptilae. | 


Lístky vesměs vždy delší než zralé cystokarpy. Palisto- 
vý věnec má palisty pravidelně v hoření řadě zřetelné, 
mnohdy i značné délky, dolení palisty vždy mnohem kratší! 
než hoření. | 

5. f. macrophylla m. f. | 

Silnější forma, 15—25 cm vys., často jen málo inkru- 
stovaná, zelená, šedozelená nebo zelenavě černavá, málo r0z-' 
větvená, s lodyžními články nestejně vyvinutými, 1—6 cm. 
dlouhými, prostředními a doleními nejdelšími. Lodyha nestej- 
ně silná, 0,5—0,7 mm tlustá. Okornatění pravidelné, všechna že-! 
bra stejnoměrně vyvinutá, uzlinné buňky málo zřetelné. Pal- 
stový věnec málo jen zřetelný, složený z bradavkovitých pai-. 
stů. V přeslenech po 7—8 listech, 1—83 cm dl., někdy také až do- 
sahují délky 4 cm, 03—0,5 em tlustých, v hořeních přeslenech: 
kratších, v doleních značně delších. Listy složeny ze 7—8. 
okornatěných článků, z nichž 3—4 plodonosné, a z 1—2buně?-' 
ného neokornatěného článku, vždy kratšího než poslední okož 
natěný článek. Lístky vždy delší než cystokarp, mnohdy i. 
dvakrát delší. Z rašelinných vod rostliny úplně neinkrusto- 
vané. 


Po celých Čechách dosti rozšířená forma, zvláště však! 
v Polabí a v severočeských rašelinách. U Podhráze na raše-: 
lně »Faule Wiesen« v tůňových příkopech (1902, Vrrm.) a 
u Dokes v malých rašelinných stružkách (1901, VrLm.), v luč- 
ních příkopech v údolí Bělé u Bezd. (1865, Hrpr.), v malém! 
rybníčku v lese mezi Libochovicemi a Budyní u Mělníka: 
(1964, Reuss fil.), v tůních podle severní dráhy mezi Byši- 


| 
| 


| 


Monografická studie o českých parožnatkách. 155 


Icemi a Všetaty (VILH.), v tůních v lesíku u nádraží v Nera- 
tovicích (1901, VELEN., VILH.), u Lysé n. L. (1882, VELEN.), 
ma Hrabanově za S čoti n. L. (1902, VILH.), u Nymburka před 
ičřincem (1877, ČELAK.), u Hradce Králové (HAaxsc.), v tů- 
mích vltavských proti Roztokům u Prahy (1872, Dřěb.), Dou- 
bravská hora u Teplic, u starých lázní v Písku (1872, Děb.), 
'w tůňce již. od Putímě nedaleko řeky Blanice (1900, Nar. 
(Kapsa) a v příkopech lučních (1873, Děb.). 

6. 7. macrostephana m. f. 

| Málo jen inkrustovaná forma, v hoření části pěkně ze- 
lená, dole černavá, asi 20 cm vys., malé rozvětvená, podobná 
F. barbata GANTERER. Lodyha 0,3—0,55 mm tlustá, články lo- 
dyžní nestejně vyvinuté, 1—3 cm dl. Okornatění ústa neprá- 
'widelné, hlavních a vedlejších žeber často skoro nelze rozli- 
siti, jsou bez ostnů a bradavek, uzlinné buňky neznatelné. 
Palistový věnec nápadně veliký, hoření palisty nestejné dél- 
ky 1 pod týmž přeslenem, 0,25—0,5 mm dl., dolení značně 
Kratší, zhusta jen bradavkovité. V přesleňu 7 listů, 1-11% cm 
dl., složených ze 7—8 okornatěných článků, z nichž první 2— 
plodonosné, a z I—2buněčného neokornatěného krátkého po- 
sledního článku. Lístky dvakrát delší než eystokarpy. Anthe- 
ridie 0,3 mm v průměru, cystokarpy podlouhle vejčité, 0,7 m% 
dl. a 04 mm šir. | 


Tato zvláštní forma vyskytující se hojně sbírána byla 
n Putímě blíže Písku. 


R 


1. T. pseudacantha m. f. 

Rostliny celkem f. macrophylla v podstatných znacích 
podobné, 15—20 cm vys., s lodyžními články 1—6 cm dl, 
z michž prostřední a dolení jsou nejdelší. Okornatění ole 
lodyhy vzedmuté následkem rychlejšího vzrůstu, takže ne: 
přiléhá k článkové buňce, nýbrž zkrucuje se em ní. Listy 
12% cm dl., hoření Proriěí dolení delší, se 7 okornatěnými 
články, z nich prvních 5 Plodonosných a s konečným článkem 
2buněčným, neokornatěným. Lístky vždy delší než cysto- 
Karpy. 
-© V pramenu blíže rybníka u Valchy u Bělé u Bezd. 
(864, HrPP.) m. j. 


| 


156 II. Dr. Jan Vilhelm: 


8. f. mollis n. 1. 

Forma prostřední velikosti, 15—20 em vys., více A 
imkrustovaná, zelenavá nebo šedozelená, tenká a zprohýbané 
Lodyha 0,3—0,4 mm tl., málo rozvětvená, s 1—3 em dl. člán 
ky lodyžními. V obonarténí mnohdy z vyniklá hlavní 
žebra. Palistový věnec často zřetelný, palisty však nedorů 
stají značnější délky. Listy vesměs tenké, 1—2 cm dl., v ho! 
řeních přeslenech přesahují lodyžní články, složené ze 7—, 
okornatěných článků, z nichž první 3 plodonosné, a z 1—2bu! 
něčného posledního neokornatěného článku. Lístky o máli 


delší než cystokarpy, na sterilních uzlinách úplně zakrnělé 


V močálech u Čečelic (1881, VELEN.), Týniště (RoHr.)- 


v malých stružkách na rašelinné louce u Podhráze blíže Do 


kes (1901, Vrzm.), rybník u Sychrova blíže Turnova (1913. 


VILH.). 
9. f. gracihor n. f. 


Jemná a tenká forma prostředního vzrůstu, mírně mkru 
stovaná a lámavá, 15—20 cm vys. Lodyha obyčejně jen 0,252: 


6,92 mm tlustá. Lodyžní články nestejnoměrně vyvinuté, 1 a. 
9 cm dl. Okornatění pravidelné; ostny zakrnělé jen jako bra: 


davky, roztroušené. Palistový věnec mohutný, hoření palistv 


0,48—0,8 mm di., dolení kratší asi 0,32 mm dl. V přeslenu nej: 
častěji jen 7 listů, 1—2 cm dl., velice tenkých, 02—0,25 mm 
tlustých, složených ze 1—8 článků okornatěných, z nichž JE 
čejně 3 první plodonosné, a z posledního krátkého 1—2buněč: 
ného článku neokornatěného. Lístky mnohem delší než eysto| 
karpy, na sterilních uzlinách rovněž vyvinuté. 

V tůních podle sev. dráhy mezi Byšicemi a Všetaty (1901 
Vrzu.), v tůních u křižovatky sev. a severozáp. dráhy jižně 
od Všetat (1902, ViLu.). | 


10. Z. brachyphylla Mic. ex p. Rabenh. Krypt. Fll 
(1897), p. 748. 

Tato forma liší se od formy brachyphylla popsané Mr. 
GULoU (1. c. p. 748) částečně. Jest poměrně silnější než jiné 
formy Ch. fragilis a dosahuje výšky 15—20 em; jest také máld 
rozvětvena a poměrně více inkrustována. Jen z rašelinných 


vod jsou rostliny úplně neinkrustované. Lodyha bývá 0,4 a% 


0,65 mm tlustá, články lodyžní mívají různou délku, hoření 


| 


Monografická studie o českých parožnatkách. 157 


| 
| 
| 
| 
| 
často j jen 0,5—1 cm dl., střední a dolení 2—4 em dl., zřídka až 
5.em dl., kdežto listy poměrně jsou silné (04—0,5 zb a krát- 
zé, 081,8 cm dl. Listy v hořeních přeslenech plodonosné, 
vždy kratší a dosahují nejvýše středního čísla udané délky, 
v prostředních často sterilních přeslenech zřídka dosahují dél- 
ky málo přes 1 cm. Okornatění pravidelné, uzlinné buňky ne- 
uřetelné. Palistový věnec malý, ale zřetelný, zvlášť hoření kruh 
oalistů. Listy mají krátké články a jsou mírně obloukovitě za- 
nmuté a obyčemě přitisklé špičkou k lodyze; bývá jich 6—8 
V přeslenu. © Složeny jsou ze 6—T článků okornatěných a 
z krátkého, špičatého, posledního, neokornatěného, I—2bu- 
hěčného článku. První 3—4 články plodonosné. Lístky delší 
než cystokarpy, na sterilních uzlinách lístkových úplně za- 
krnělé, 

| Na rašelinách »Haule Wiesen« v tůňových příkopech 
u Podhráze blíže Dokes (1880, SITEN.), z hlubokého pramene 
a v zátoce rybníka u Bělé u Bezd. (1865, Hipr.), v lučních 
stružkách u Rečkova blíže Bakova (1899, Vrum.), tůně podle 
sev. dráhy mezi Byšicemi a Všetaty (1901, 1911, VILm.), ve 
stoce u bažantnice na pokraji kyselek u Vavřince blíže Liblic 
(1899, VrLm.), ve vodách u Vrutice za Lysou n. L. (1884, 
VELEN.), v tůních u Vel. Kostomlat s Ranunculus radians 
(1881, ČELAKk.), Blato u Poděbrad (herb. musejní, 1867, ČE- 


LAK.), u Králové Hradce (Haxso.). 


11. f. pusilla m. f. 


Velmi tenká, jemná a krátkolistá forma, asi 15 cm vys., 
zelená nebo šedozelená, málo jen inkrustovaná, podobná zevně 
(Ch. aspera. Tloušťka lodyhy a listů průměrně jen 0,25 mm. 
Větve vyskytují se jen spoře. Palistový věnec zřetelný, pod 
měkterými přesleny poněkud silněji vyvinuty palisty, ale do- 
sti nepravidelně, z nichž jen některé dosahují 0,5 mm délky, 
W dolení řadě palisty vždy jen bradavkovité. Články lodyžní 
nestejnoměrně vyvinuté, nejhořejší poměrně krátké, často jen 
jó mm dl., prostřední a dolení však 1—2 cm dl. V přeslenech 
(po 1—8 hstech. 0,5—1,0 em dl., složených nejčastěji ze 7 okor- 
matěných článků a z konečného neokornatěného 2buněčného 
(článku kratšího než poslední okornatěný. První 3 články s roz- 


158 II. Dr. Jan Vilhelm: 


množovacími ústroji. Lístky delší než cystokarpy i na sterils. 
ních uzlinách zhusta vyvinuté. 


V příkopech na rašelinách zvaných »Faule Wiesen« u 
Podhráze a v příkopech na lučních rašelinách u Hirnsenského! 
rybníka blíže Dokes (1880, STTEN.), v tůních podle sev. dráhy! | 
mezi Všetaty a Byšicemi (1901, VILH.), v odvodňovacích pří- 
kopech na všetatských lukách u Vavřince blíže Liblic (1902, 
Vizm.), v odvodňovacích příkopech mezi Mělnickou, Vruticí! 
a Jelenicemi u Mělníka (1902, VrLum.), v příkopech lučních, 
u Putímě blíže Písku (Dřo.). | 

Mimo tyto formy zjištěna Ch. fragilis ve stavu steril- 
ním z těchto nalezišť: podobná f. foliformis Mic., velmi jem- 
ná, dlouholistá, zelená, Nitelle spíše podobná forma s nezře! 
telným palistovým věncem v příkopě dráhy u Netřeb blíže. 
Neratovic (JiRsÁkK); na všetatských lukách v odvodňovacích 
příkopech u Vavřince (1902, VrrLH.); velmi silná, dlouho- 
histá a inkrust. f. v potoce v lukách u Čečelie (1885, VELEN.); 
v jílovitých močálech při cestě ze Sadské k Nymburku (1853, 
VELEN.); rovněž silná a dlouholistá f. v potoce s čistou vo- 
dou na pasece v lesích Doubice u Sadské (1883, VELEN.); 
silná a dlouholistá f. v lučních tůních u Nov. Benátek (1870 
a 1872, Děb.); silná a dlouholistá f. v tůních vltavských proti 
Roztokům u Prahy (1870 a 1872, Děb.); tenkolistá v tůni mezi 
Kosmonosy a Debří u Mladé Boleslavě (1894, Popr.). | 

Z nepublikovaných dosud nalezišť herbáře Musea král. 
Čes. (ster.): V příkopech a v rybníku u Dokes (1867, ŠouTa); 
zcela zvláštní dlouholistá (listy 7—8 em dl.) a silná forma: 
u Brandýsa n. Orl. 1868, ČELAk.); tenká a dlouholistá f. v ná- 
držce vodní ve dvorní zahradě v Čes. Krumlově. | 


Ze starších stanovisek českých podle určení LEONHAR- 
DIHO: v rybníce Rozkoši u Bohdanče f. minor (Or1z), v po- 
hraničním pohoří u Saska (Ch. tomentosa v Orrzově herbáři,! 
F. W. ScHmrpT), v jednom rybníčku u Hochofen (kupecí 
REvuss), u Hořátve blíže Nymburka (lék. VšETEČKA), v úzkém: 
železničním příkopě za Běchovicemi (LEoNHm.), v zámecké za-! 
hradě v Teplicích f. major (Ch. Hedwigii, farář KARL), v sto- 
jaté vodě podle dráhy mezi Roudnicí a Terezínem (1861, A. 
Rrvuss fil.), v opevňovacích příkopech v Terezíně f. brevi- 


| 


| 


! Monografická studie o. českých parožnatkách. 159 
(bracteata superne brevifolia valde incrustata (1860, LEoxu.), 
(w rybníce Předboji hluboce pod vodou f. streptophylla (1863, 
„Ekoxm.), v loužích u Vrbna 7. longibracteata (1861, Reuss 
Jil), v rybníce u Pardubic jako Ch. pulchella, (OPrz, Bóhm. 
phan, u. krypt. Gew.), v rybníce u Horek nedaleko Chlumce 
(v jičínském kraji (1834, WErTENWEBER), za hrází vltavskou 
„před Chuchlí a v starém toku Vltavy nad Bráníkem u Prahy 
(1866, LEoNm.). 


| 6) Hlavní žebra vyniklá nad vedlejšími se zřetelnými 


| Dradavkami nebo ostny. 


24. Ch. delicatula AGaRDH v Syst. Ale. (1824) p. 130. 


LEovHaRpr, Oster. Arml. (1864) p. 90; A. BRAux, Char. 
'w. Schles. (1876) p. 411; BRAuv-NoRDsrTEDT, © Fragmente 
|(1882) p. 184; Sypow, Europ. Char. (1882) p. 97; Mrcur 
(Char. v. Rabenh. Kryptfl. (1897) p. 752; Synoptis Char. eu- 
|rop. 1998) p. 164; KuczEwskr, Morph. u. biol. Untersuch. an 
(Ch delic. f. bulbif. (1906). 


| Tento druh nepokládá se za přesně ohraničený, spíše 
mohl by býti zahrnut do širšího obvodu forem CČů. 2, agihs. 
Habituelně podobá se také Ch. fragilis. Obyčejně tvoří nízké 
trsíčky, s lodyhami tenkými, tvrdými, jež zůstavají sušené 
'oblé. Rozvětvení bývá hojné, zvláště v dolení a střední části. 
Články lodyžní jsou obyčejně kratší než dlouhé, jemné listy. 
Okornatění jest trojřadé; vedlejší žebra jsou slaběji vyvinuta, 
"kdežto hlavní žebra je převyšují. Zřetelně vyvinuté ostny na 
hranách jsou jako vyvýšené, podlouhlé bradavky nebo drob- 
mé, dosti silné ostny. Palistový věnec jest velice význačný a 
hoření palisty jsou značně dlouhé, dolení kratší. Listy jsou 
„poměrně tenké a dlouhé, po 7—8 přeslenech, mají 7—8 člán- 
ků, z nichž krátký konečný článek jest 2buněčný. Rozmnožo- 
„vací ústroje jsou podobné jako u Ch. fragilis, nejčastěji na 
„prvních 2 uzlinách. Jádro podlouhlé, červenohnědé, menší 
než u Ch. fragilis, 0,4—0,44 mm dl., 0,25 mm šir. 

| České rostliny patří ke var. bulbiiera A. BR. Na spod- 
ních lodyžních uzlinách jsou vyvinuty bílé hlízky 1—1,2 m 
(V průměru. Jimi rozliší se tato parožnatka nejlépe od Ch. 
fragilis. 


SY pry T 


160 IT. Dr. Jan Vilhelm: 


Nový tento druh pro Čechy sbírán blízko hráze na po- 
kraji rybníka Proudnického u Chlumce n. Cidl. (1901, Vrzm.).. 
Tato vzácnější var. než vlastní Ch. delicatula, jež vyskytuje 
se po Evropě, Asii a sev. Americe, známa jest dosud z málo! 
stanovisek (z ostrova Usedomu, Brandeburska, Šlesvicka- 
Holštýnska a Švýcarska). 


Seznam užité literatury. 


AGARDH C. A.: Systema Algarum. 1824. 

DE Bapv A.: 1. Zur Keimungsgeschichte der Charen. Bot. Zeitg. 1875.' 
2. Ueber den Befruchtungsvorgang bei den Charen. Monats-. 
ber. der Konigl. Akad. d. Wissensch. zu Berlin. 1871. | 

BÉGNINOT A. E FORMIGGINI L.: 1. Ricerche end osservazioni sopra! 
aleune entita vicarianti nelle Caracee della flora italiana.. 
Bull. Soe. Bot. Ital. 1907, pag. 100—116. 
2. Ulteriori osservazioni sulle Caracee vicarianti della flora; 
italiana. Bull. Soc. It. 1908, p. 78—381. | 

BELAJEFF WL.: Ueber Bau und Entwickelung der Spermalos Nil 
der Pflanzen. Flora 79 (1—48), 1894. | 

BIscHOFF G. W.: Die kryptogamischen Gewáchse. Lfg. 1. Nůru-! 
berg. 1828. 

BRAUN ALEXANDER: 1. Characeen in der krypt. Flora von Schle- 
slen. Bd. I. 1876. 
2. Fragmente einer Monographie der Characeen, herausgege- * 
ben von Nordstedt. Abhandl. d. Berl. Akad. d. Wissensch. 1882. * 
8. Die Characeen Africas. Monatsber.d. k. Akad. d. Wissensch. © 
zu Berlin. 1867. | 
4. Uebersicht der schweizerischen Characeen. 1847. 

ČELAKOVSKÝ Lano.: 1. Mitteilungen zur Flora Bohmens. Oster. Bot.. 
Zeitschr. 1876, p. 207. 
2. O parožnatkách (Characeách). Vesmír. Ročn. VII. 1878. 

9. Ueber die morphologische Bedeutung der sog. Sporensnno l 
schen der Characeen. Flora. 1878. 

4. Analytická květena česko-moravská. IL vyd. (Přídavel: | 
Characeae, p. 41i—414.) 1887. 

5. Die Berindung des Stengels durch die Blattbasen, Flora. | 
90. Bd. Jhg. 1902. 


DeRBskír B.: Weitere Beobachtungen an Chara fragilis Dsv. Jhrb. | 
f. wiss. Bot. 1898. 32. 

DomIx KAREL: Úvod k novějším theoriím výv ojovým. Praha. 1909. 

ERNST ALFRED: 1. Ueber Pseudo-Hermaphroditismus und andere 
Mibbildungen der Oogonien bei Nitella syncarpa (Thuill) © 
Kůtzing. Flora. 1901. 88. 


i 


j 
i 
i 
| 


Monografická studie o českých parožnatkách. 161 


2 Die Stipularblátter von Nitella hyalina Ag. Vierteljahrs- 
schrift der Naturforsch. Gesellsch. in Zůrich. Jahre. XLIX. 
1904. Heft 1. 


"FORMIGGINT L.: 1. Revisione critica delle Caracee della flora ve- 


neta compreso il mantovano. Estr. dagli Atti dell Academia 
selent. veneto-trentino-istriana. IIT. ser. an 1. Padova, 1908. 
2. Contributo alla conoscenza delle Caracee della Sicilia. Bull. 
Soc. Bot. It. 1908. 
8. Contributo alla conoscenza delle Caracee del Lagio. Annali 
di Botanica. Vol. VII. Fasc. 2. 1909. 
4. Cenno storico-bibliografico sulle CČaracee della flora ita- 
hana. Bull. Soc. Bot. Ital. 1909. 

FRaxzk R.: Ueber die feinere Struktur der Spermatozoen von 
Chara fragilis. Bot. Centralbl. 1893. LIIT. Nro. 9. 

GANTERER: Die bisher bekannten. Osterreichischen | Characeen. 
Wien. 1847. 

GIESENHAGEN K.: 1. Untersuchungen ůúber die Characeen (Sep. 
Abdr.). Hlora. 1896, 1908. 
2. Innere Vorgánge bei der geotropiseben Krůnnung der Wur- 
zeln von Chara. Ber. d. deutsch. bot. Gesellsch. Berlin. Bd. 
XIX. Jahrg. 1901. Heft 4. 
8. Die bayerischen Characeen. Ber. der Bayer. Bot. Ges. 1892. 

GOEBEL K.: Morphologische und biologische Bemerkungen. IL. 
Homologien in der Entwickelung mánnlicher und weiblicher 
Geschlechtsorgane. Flora. 1902. 9. 

GOETZ G.: Entwicklung der Eiknospe bei den Characeen. Bot. Zeitg. 
1899. 57. 

Horz Lupwic: Characeen. Kryptogam. Flora der Mark Brande- 
burg. IV. Bd. 1. Heft. 1903. 

HoRA P.: Versuch einer Flora von Pilsen. Lotos. 1883. 

JoHow FRrEpDR.: Die Zellkerne von Chara foetida. Bot. Zeitg. 
1881. 

KarskR O.: Ueber Kernteilung der Characeen. Bot. Zeite. 1896. 

KAuLFUs Fn.: Erfahrungen úber das Keimen der Characeen. Leip- 
zig. 1825. 

Kxy L.: Messungen der Membranfaltungen in den Schildern der 
Antheridiums von Chara fragilis. Bericht der bot. Ges. 1893. 

Kuczewskr O.: Morphologische und biologische Untersuchungen 
an Chara delicatula f. bulbifera A. Br. Beih. z. Bot. Centralbl. 
XX. 1906. I. Abt. 

KůnvxE W.: Bedeutung des Sauerstoffs fůr die vitale Bewegung. 
Zeitschr. f. Biol. 1897—1898. 

KůúrTzrxG: Tabulae phycologicae. VII. 1857. 

Z LEONHARDI H.: 1. Die bohmischen Characeen. Lotos. XIII. April, 
Mai, Juni. 1863. 
2. Weitere Characeen Fundorte. Lotos.. XIIL September, 
Oktober. 1863. 


11 


162 JE. Dr. Jan Vilhelm: 


3. Sitzungsber. d. Naturwiss. math. Sekt. der Kónigl. bohm. 
Gesellsch. der Wissensch. in Prag (am 27. April) 1863. 
4. Die bisher bekannten osterreichischen Armleuchtergewách- 
se. Verhandlg. d. naturf. Vereins zu Brůn. Bd. IT. 1804. 
5. Fortsetzung der Nachtráge und Berechtigungen. Verhandlg. 
d. nat. Ver. z. Brůnn. Bd. III. 1864; Bd. V. 1866. 
Lorsy J. P.: Vortráge úber bot. Stammesgeschichte. Jena 1909, 
MarwarLpo V.: Geschichte der Botanik in Bohmen. 1904. 
MARDETSCHLÁGER FR.: Die Characeen im allgemeinen und in spe- 
zleller Beziehung auf einige im Gebiete von Krumau vor- 
kommende Arten. Lotos. XIX. 1869. 
MIGULA WarLTER: 1. Die Characeen Deutschlands, Oesterreichs uud 
der Schweiz. Rabenhorsts Krypt. FI. IT. Aufl. V. Bd. Leip- 
z1g. 1890—1897. 
2. Synopsis Characearum europaearum. Leipzig. 1898. 
8. Characeae. Thomé's kryptog. Fl. von Deutschl., Deutsch- 
Oesterreich und d. Schweiz. Bd. II. 2 Teil. 1909. 
MUŮLLER ARTHUR: Beitráge zur Kenntnis von Chara hispida L. 
und foetida Br. (Disser.) Můnchen. 1907. 

NONWEILER GEoRG: Morpbologische und physiologische Untersu- 
chungen an Chara strigosa Br. (Disser.) Zůrich. 1908. 
NORDSTEDT OTTO: De algis et characeis. 1—6. Lundae. 1880—1389. 
NORDSTEDT O.-WAHLSTEDT: Ueber die Keimung der Characeen. 

Flora. 1875. 
OLTMANNS: Morphologie und Biologie d. Algen. Jena. 1904—1905. 
Or1z M.: Seznam roštlin květeny české. Praha. 1852. 
OVERTON E.: Beitráge zur Histologie und Physiologie der Cha- 
raceen. Bot. Centralbl. 1890. 44. 
PRESL J. Sv.: Všeobecný rostlinopis. V Praze. 1846. IT. sv. 
PRINGSHEIM N.: 1. Ueber die Vorkeime der Characeen. Monatsber. 
d. Konigl. Akad. d. Wissensch. zu Berlin. 1862. 
2. Ueber die Vorkeime und die nacktfůssigen Zweige der 
Charen. Jahrb. f. wissensch. Bot. Bd. III. Heft IT. 1862. 
RABENHORST L.: Kryptogamen-Flora von Sachsen, der Oberan 
Thůringen und Nordbohmen. 1863. 

RICHTER JOHANNES: Ueber Reaktionen der Characeen auf úuBere 
Einflůsse. Flora. 1894. 

SACHS J.: Lehrbuch der Botanik. IV. Aufl. 1874. 

SLUITER ČATHA P.: Peitráge zur Kenntnis von Chara contraria = 
Br. und Chara dissoluta A. Br. Bot. Zeitg. 1919. 

STRASBURGER Ep.: Einiges iiber Characeen und Amitose. Wiener 
Vestschrift, 1908, p. 24—47. Taf. I. 

Sypow P.: Die bisher, bekannten europžischen Characeen. Berlin. 
1882. 

VELENOVSKÝ Jos.: Charophyta ve srovnávací morfologii. Díl I, 
p. 61—70. Praha 1905, 


Monografická studie o českých parožnatkách. 163 


VILHELM JAN: 1. Systematický význam parožnatek (Charophyt) a 


jejich zeměpisné rozšíření v Evropě. Výr. zpr. c. k. vyšš. 
gymn. v Pelhřimově za šk. r. 1902-83. 

2. Ein Beitrag zur Kenntnis der Charophytenflora von Bulga- 
rien, Montenegro. und. Athos-Halbinsel.  Hedwigia. Bd. 
XLVIL 1907. 

8. Vegetativní rozmnožování parožnatek a poznámky k výzku- 
mu parožnatek na poloostrově balkánském. Věstník IV. sjezdu 
přírodozp. a lék. čes. v Praze. 1908. 

4. Vegetativní rozmnožování parožnatek. Výr. zpr. Klubu pří- 
rodovědeckého v Praze. 1911. 

5. Zweiter Beitrag zur Kenntnis der Charophytenflora von 
Montenegro und Bulgarien. Hedwigia. Bd. LIII. 1912. 

6. O útvarné biologii rašelin jihočeských. Sborn. čes. země- 
věd. společn. v Praze. 1901. 


WILLE N.: Characeae v Engler.-Prantl. »Die natůrl. Pflanzenfam. 


L Teil, 2. Abt. 1897, p. 161—175. — Nachtráge. 1910, p. 135—136. 


Wirr A.: Beitráge zur Kenntnis von Chara ceratophylla Wallr. 


Obr. 


Obr. 
Obr. 
Obr. 


Obr. 
Cbr. 
Obr. 


Obr. 
Obr. 
Obr. 


Obr. 


Obr. 
Obr. 
Obr. 
Obr. 


und Chara crinita W. (Disser.) Zirich. 1906. 


Seznam vyobrazení v textu. 


Chara aspera WLDb. z tůně u Všetat v Polabí. 

1. Klíčení jádra (7), z něhož vyrůstá prvoklíček (p) a hlavní 
kořínek prvoklíčku (7). 

23—4. Další vývoj prvoklíčku a hlavního kořínku z jádra. 

4—9. Postupný vývoj provoklíčku. 

10. Vývoj přeslenu listového prvoklíčku a pupenu vlastní 
rostliny (1—6.). 

11. Přeslen listů prvoklíčku a pupen (v). 

12. Přeslen listů prvoklíčku s pupenem v dalším vývoji. 

13. Pupen prvoklíčku vyňatý ze strany. 


Chara hispida L. z tůně u Všetat v Polabí. 


14—16. Přeslen listů prvoklíčku z různých stran. 

17.—19. Přeslen listů prvoklíčku S pupenem. 

20. Přeslen listů prvoklíčku s prvním přeslenem vlastní rost- 
iny a se špičkou prvoklíčku. 

21. Přeslen listů prvoklíčku s prvním přeslenem vlastní rost- 
iny v jiném stadiu. 

22. Listová uzlina prvoklíčku v řezu příčném. 

23.—25. Různé zakončení špičky prvoklíčkové u téhož druhu. 

26. Uzlina kořínková pod přeslenem listovým na prvoklíčku. 

27. Další vývoj uzliny kořínkové pod přeslenem listovým na 
prvoklíčku. 


164 II. Dr. Jan Vilhelm: 


Obr. 28.—29. Vznik a další vývoj uzliny na hlavním kořínku na 


prvokličku. 
Obr. 30. Napuchlé uzliny lodyžní a bambulky na lodyze a rhizoi- 
dech ze spodní části rostliny. 


Chara foetida A. BR. z tůně u Všetat v Polabí. 


Obr. 31. Vělíska plovoucí v protoplasmě v článkové buňce prvo- 
klíčku pod listovým přeslenem. 


Nitella opaca AG. f. conglomerata A. BR. z tůně u Všetat v Polabi. 


Obr. 32. Celkový habitus. 


v 


Tolypella prolifera LEONH.z rybníčku u St. Hasiny blíže 
Rožďalovice. 
Obr. 33. Celkový habitus. 
Obr. 34. Plodonosný list. 
Obr. 35.—36. Různé zakončení sterilních listů. 


Chara pannonica N. suRsP. Čharae intermediae od Lysé m. L. 
Obr. 37. Celkový habitus. 


Chara foetida A. Br. f. longibracteata Mia. z rybníka u V. Čakovie. 
Obr. 38 Celkový habitus. 


Chara hispida L. var. eguisetina (M1a.) z Netřeb. 


Obr. 39. Celkový habitus. 


Chara bohemica N. suBsP. Charae hispidae od V. Vsi. 
Obr. 40. Celkový habitus. 


Chara aspera WrLDo. F. longispina Mia. z tůňky u Neratovic. 


Obr. 41. Rostlina samčí v mladém stadiu: celkový habitus. 


[Obr. 30., 32., 33., 87.—41. fotogr. dr. G. DANĚK] 


i 


Aulacanthae 20, 42, 10%. 
| 


Batrachospermum 38. 
3ryophyta 33, 34. 


Jarposporeae 32. 
Žeratophyllum 4, 31. 
Aladophora 11. 
Joleochaete 32, 33. 


Mplostephanae jr 251 
Miplostichae A. Br. 20, 41, 96. 


úcorticatae A. Br. 41,.91. 
Úgmisetum 4, 30, 31. 
Zucharae diplostephanae 
(M 


Vlexiles 64. 
člorideae 32. 
Tucaceae 32. 


„Hloeocarpae 24, 35, 40, 65. 
(tymmocarpae 35, 40, 69. 


aplostephanae A. Be. 18, 41, 91. 
Aaplostichae 20. 

Tippuris 4, 31. 

i : 
(hantransia 34. 

| kra Maa 175118 19;:20,.22, 23, 
24, 26, 35, 36, 38, 39, 55, 61, 90. 


| 
| 
| 
| 


ABR- 


Rejstřík jmen a synonym. 


| Kursivou tištěná jsou synonyma, číslo stránky s popisem označeno tučným tiskem. 


Chara aspera WILLD. 5, 14, 15, 28, 
42, 43, 46, 47, 49, 55, 56, 59, 62, 143. 

— — £ brevifoha n. £f. 141. 

— — f. brevispina A. Br. 145. 

— — £. brevispinae 145. 

— — £. longispina Mrc. 14. 

—.— £. longispinae 145. 

— bohemica subsp. n. 3, 42, 49, 55, 
59, 141. 

= baltucas 28. 

Chara brachyclados Orrz 48, 124. 
Chara Braunii Gm. 22, 20, 41, 4, 
49, 55, 56, 58, 59, 60, 61, 62, 91. 

= maximaVne93: 

x 

— canescens Lor1s. 5, 17, 41, 49, 56, 
59, 62, 94. 

Chara capillacea 'IHUTLL. 149. 

Chara capillacea WALLM. 150. 

Chara ceratophylla WALER. 18, 
41, 43, 45, 47, 49, 55, 56, 59, 62, 90. 

Chara contraria A. Br. 18, 41, 47, 
49, 55, 56, 59, 61, 63, 97. 


—-— £. bohemica n. f. 100. 

— = brachýphylatm.199. 
—-— £f. communis Mic: 101. 
ze elléptosperma nu T102 
—.— £f. macroteles Mia. 98. 

—- — f. microteles Mia. 101. 

—= — E-čpolýspermatní't 98. 


L = foturfosatnott: 99 
—— var. hispidula A. Br. 101. 
—-— var. subinermis A. Br. 98. 


166 


Chara contraria var. gymnophylla 


A. Br. 102. 
Chara coronata Zrz. 45, 47, 91. 
-— — F. maxima Mic. 48. 
Chara crassicaulis 50. 
Chara crimita WALLR. 46, 47, 94. 


Chara delicatula AG. 43, 48, 49, 


96, 59, 159. 


== var. bulbitera (Ač (BR. 9, 14 


159. 
— dissoluta 55. 


Chara eguisetina KůrTz. 36, 137. 
Chara flexilis 48. 


Chara foetida A. BR. 5, 17, 18, 23, 
26, 36, 39, 42, 43, 45, 46, 47, 49, 55, 


56, 58, 60, 62, 63, 109. 
=- = I. bohemica n. £. 118. 
-= — f. brachyphyl'la Mic. 124. 
. brevifolia M1c. 122. 
. brevispina n. f. 128. 
. canescens n. £. 116. 
. capitulhfera n. f. 113. 
. condensata A. Br. 117. 
. conglobata n. £f. 130. 
. densa Ma. 114. 
- elongata A. BR. 125. 
. Hlexiloides n. £. 112. 
. gymnoteles n. f. 129. 
. humilis n. f. 1il. 
> Vede 105 15 BÁL 
. longibracteata Mra. 120. 
. macropyrena n. £f. 121%. 
. macroteles Mrc. 119. 
. melanopyrena Mic. 132. 
. micracantha n. f. 127. 
. microsperma n. f. 132. 
. miecroteles Mrc. 129. 
. normalis Mra. 117. 
. paludosa n. f. 114. 


| Pí 
11 P 


| 


—= — paragymnophylla Mia. 
129. 

—. — f. pratensis n. f. 112. 

— — f. prolifera n. f. 115. 

== pseudocondensatat ní. 
121. 


— — £. pseudocontraria Mic. 123. 


II. Dr. Jan Vilhelm: 


Chara foetida f. pusila Mra. 1. 

—- —- f. rarispina nm. f. 128. 

—- -— f. rivularis n. f. 115, 

— -— f. rudis Mr1a. 48. 126. 

— — ce. rudis F. subhispida pan 
cu'ata LEONH. 126. 

Chara — f. saxatilis n. £. 116. . 

— — f. subgymnophylla Mic.: 

—— £f. subhispidae Mra. 125. 

— —,f. subinermes Mic- 118 

— — f. subrudis Mroc. 113. 

—. — f. tenuis n .f. 120. 


Chara foetida f. turfosa n. £2W 
— — f. uliginosa mn. f. 125. 
— — var. brevibracteata A. B 
43. 
Chara foliata HARTM. 150. 
Chara fragifera 28. 
—- fragilis DEsv. 5, 17,. 18,39 
43, 45, 46, 47, 49, 55, 56, 58, 6L ( 
147. 
— — £. brachyphylla MiGMe: 
156. 
E 
149. 
— —1. brevitoha u- £'1533 
— — I. capitatella. m. (da 
-— — f. gracihor n. £. 156. 
— — Z. longibrachteata 
150. 
— — fmacrophylla n. £ 1518 
P macroptlaeo 4 
— — £. macrostephana n. fd 
f. microptilae. 151. 
£. mollis m. £. 8562 
— — 1 normalis MTG: 5ik 
jE 
jl 


brevibrachteata LEON 


LEON 


pseudacantha n. f. 21, di 
f. 157. 


Chara fragilis £. tenuis n. £ M 

— — var. barbata GAN. 150. 

globularis THUTLL. 149. 

— gymnophylla A. Br. 23, 307% 
45, 47, 49, 55, 56, 59, 108. 

— = E tennis. u. 48106: W 

— Hedwigii BRuz. AG. 149. 

— hirta MEYENx. 150. 


pusilla m. 


lh 


Monografická studie o 


Ohara Hippelliana n. subsp. 3, 28, 
| 41 49, 55, 59, 102. 

Pepida L. 5, 14, 21, 38, 42, 48, 
A547, 49, 55, 56, 59, 61, 134. 


be eguisetina Mia. 137. 

— — f macracantha A. Br. 136. 
A uucracantha, A. Bn. 136. 
=- — /. micracantha robustior A. 
i BR. 137 

ar. eguselina (Mrc.) 36, 
| 137. 


= — var. longifolia (A. Br.) 14. 
- intermedia PDP o U 48, 
49, 51, 56, 59, 103. 

-= — Z. condensata MrG. 48, 106. 
hara Kokeil 55. 

- montana SCHL. 117. 
- pannonica subsph. 
| 55, 59, 104. 

— — f. condensata m. 
— pilifera AG. 150. 

- polyacantha 506. 

- pulchella Orprz. 147. 
je rudis A. BR. 42, 45, 41, 
1 56, 59, 113. 

- scoparia 55. 

P stelligera 45, 41. 

— strigosa 55, 56. 

— subhispida A. BR. 125. 

— subspinosa 47, 49. 

= tenuispina 55. 

— trichoides KůrTz. 150. 

— řuberculata Oprz. 43, 121. 
- virgata KůTz. 150. 

/— vulgaris 43. 

Jharaceae LEoxu. 17, 25, 
088. 

URaraceae L. C. Ricu. 31, 68. 
Pharophyta 32, 33, 63. 
Vharopsis LEONu. 91. 
(haropsis IE ZBAŘ 
Uhlorophyceae 32, 33. 


ma 14150 49, 


f. 106. 


49, 55, 


99, 


95, 


i . 
Isostichae PRBR. 11.94 


Lamprothamnus NORDS 39,09: 
j— alopecuroides 29, 


B 


Věk 


českých parožnatkách. 16% 
Lemanea 33. 

Lychnothamnus NoRpsrT. 35, 55 
Lychnothamnus RurR. 835. 
Lychnothamnus barbatus 55, 56. 
Marsilhaceae 31. 
Monarthrodactylae 18, 35, 40, 64. 


Myriophyllum 4, 30. 


Nees 4 B 

Nel AC 09230 6202050« 
38, 39, 49, 55, 59, 61, 64. 

— batrachosperina 55, 50. 

— capitata AG. 40,43, 45, 47,49, 55, 
56, 59, 61, 66. 

— — f. capituligera A. Br. 68. 

Nitella capitata f. elongata LE- 
ONH. 69. 

longifola A. BR. 

— cernua 29. 

— Hlabellata 47, 49. 

— flexilis Ac 40453, 44.45, 46, 47, 
49. 55, 50, 58, 59, 62, 14. 

— — f. antheridis stipatis 
ONH. (0. 

= one A 151K: 06 

ONO 200 

— £. longifolia A. BR. 76. 

Sb eapit ata A DR 

— graeilis AG. 5, 29, 40, 43, 45, 406, 


68. 


LE- 


4719 550619910159. 
Z brevatolak Au BR O2 
— — f. condensata RABH. 82. 
— — f. conglobata A. Br. 48, 82. 
— — F. contracta LEONH. 80. 
== elonzata A0 BRI8 


— — f. elongata LEONE. 80. 
—f. genuinae Mra. 81. 
Nitella © gracilis 
LEONE. 80. 

-= MonztonaA BR81. 

— — f. normalis LEONH. 81. 
= robustor A. (BR. 82. 
— £. simplicior LEONH. 80. 
— f. simpliciores Mro. 82. 


f. © gracillima 


168 IE. Dr. J. Vilhelm: Monografická studie o českých parožnatkác) 


Nitella graeciis £f. polyglochin 
S1EGM. 48, 82. 
— — Z. polyglochin LEONH. 80. 
— mucronata A. BR. 40, 43, 45, 


47T, 49, 55, 56, 58, 59, 78. 


ASEAN O Z Je, 8 
E OnoToTD E A400) 


==. robustior A- BR. 79: 

eo Vs Abeo 

E OpDACa AG) ANA TEN B BE 
59, 69. 

—=——£. conelobata M1G. (2. 

— — f. conglomerata A. Bk. 4. 

== hetermorpha, MTG 02. 

z flaxan Ad BR4 Ol, 

— — f. longifolia A. BR. 48. 

Nitella opaca f. pseudoflexilis u. 
f£ 

— — I. subeapitata Mrc. 71. 

— — /. subglomerata A. BR. 174. 

— syncarpa KůRTzZ. 29, 40, 45, 45, 
46, 49, 55, 59, 65. 

— tenuissima 46, 50. 

— translucens 56. 

Nitellaceae LEoONH. 17, 25, 35, 39, 
63. 


— nidifica 29. 


Parožnatky 68. 
Phaeophyceae 32, 34. 
Phycobrya 32, 33. 
Piperaceae 31. 
Rhodophyceae 33, 34. 


Thallophyta 4, 13, 32, 33, 34. 
Tolypela LEONH. 18, 23, 2400 
90,99, 55, 61, 83. 
— glomerata LEONu. 18, 40 46, 4 
49, 55, 56, 59, 62, 86. 

— Intricata 506. 


— prolifera LEONH. 3, 18, 40, 46 

55, 56, 57, 83. | 
"Tolypellopsis MIc. 39, 55, 88. 
— stellhgera Mra. 15, 28, 29, 40), 4 

55, 59, 89. | 
Triplostichae A. Bk. 19, 42, u 
Tylacanthae A. Br. 20, 41, 9%. 


Vaucherieae 32. 


Zanichellia 4, 31. 


| III. 
| Arithmetische Transformationen. 


Von Franz Rogel in Klagenfurt. 
| (Vorgelegt in der Sitzung am 21. November 1913.) 


I. Ableitung der Transiormations-Gleichung. 
Es sel 


b 
LY 76) 4(» (1 


va 
„die zu transformierende Reihe, worin f, g Funktionen be- 
| zeichnen, die 
1. eindeutig und 


2. fir endliche Argumente endlich sind; ferner 


| jdW=vo1+ 1-6) (2) 
| g 6) =) (f()) (3) 


| wo f eine zahlentheoretische Funktiom vorstellen 
| móge, die bei zunehmendem Argument durch positive 
(ganzzahlige Argumente 5, eine Wertánderung erfáhrt, 
(80 zwar dass 


l 


f 6.) = (3, A 1) + 2904 = 0, (4) 


(mmd 3x das kleinste, 3, das r'“ und jm —1 das grosste zwischen 
(a und 4 liegende der Bedingung (4) geniigende Argumente ist. 


Die Gesamtheit der Zahlen 3 heisse die 3-Folge der 
Funktion f. 


Da die discontinuirliche Funktion f (v) also nur an den 
Stellen v—; eine Zu- oder Abnahme erfáhrt, so besteht 
Sltzber. der k. k. bohm. Gess. d. Wiss. IT. Classe. s 
5 


| 
i 
| 
! 
| 
l 
r 
| 


| 
| 


9 í III. Franz Rogel: 
10) gd == =, 
ms) POV P 00000 = W) 
9 (6) — 9 651) = als 1) 
Omg (in 4. 1) M COA V ='(B)i 
OA. 


Setzt man abkiirzungsweisé 


Le lo) PAs0wara 
L (tor — ta) ga T (W411) Gal. T (lata) 
T (at fa) ga T (vapo váa)ge TT (66s — emi) ge 
+ (Berh1 — tee) Jé (Bara — tesi) gž 41b. (6 — tr) ga 


tb, s zitejolýk NM hole (eo KO HE oby Jen aje 
T 9) | 
==) Ja P) Ja sta w čz) 92T 3, 7 oN | 
eo n Jena (664177 le 4) Je 
Sala o Čas (Ga J2a) až (Uzšs es je 
— Be (9. — Jino) T LH Jin; 


demnach ist die verlangte Transformations-Gleichung: 


ý fo) gw)—=1r(b+1) glinm) — tla) glj) T900) [t(31) m | | 


=a 
n—2 


= ba E (6041) [g (30+1) — 9 (o)], (6) 


o0—=1 


ón—I = b < ón.- 


Ist a jo, so schreibt sich einfacher 


ý 1D (0) 

Wo | 
— | 

=) v (60411) [g Go) — 9 G0). (5) ; 

o—=0 | 

Beziiglich der Funktion g, die als »eingeschaltet« ge- | 

dacht wird, ist zu bemerken, dass wenn ) eine stetige' 


| 


Arithmetische Transformationen. 3 
| Funktion ist, f und 9 dieselbe z-HFolge besitzen, was aber 
"nicht der Fall ist, wenn 9 ebenfalls eine unstetige Funktion 
(ist, so dass dann zwei verschiedene Transformationen zu 
Stande kommen, jenach dem die 3-Holge fiir f oder 9 zu 
| Grunde gelegt wird. 

| Die Transformations-Gleichung (5) sinkt zu einer leeren 
| Identitát herab, wenn die 3-F'olge die natiirliche Zahlenreihe ist, 
(w. z. B. in dem Falle eintritt, wenn die Primzahl ?, als 
„Rumktion f des Zeigers r angesehen wird. 

| Was die durch die Funktional-Gleichung (2) definierte 
|Bumktion r anbelangt, so bestimmt sich diese durch / mittels 


V 
i 


y—1 


| r) =Y 7 y—a. (6) 


= k 
So ist, wenn : 
Me 11V- 1A+13—+ . +5Dm 
| 1 „8 zemade, 
lin 1107) “ ungerade, 
Ť(m — Syny — ©, = (— l) ESD: ; 


| = = l Eb , (7) 


wo% die Anzahl der Primzahlen < vorstellt. Ist f(y) eine 
im eine unbedingt convergente Potenzreihe entwickel- 
(bare Funktion, so lásst sich ty mittels Bernoullischer Funk- 
tionen B, bestimmen. 

k - Denn ersetzt man in der Maclaurinschen Entwicklung. 


FW 1 (o) 


VZ 


| 4" durch 


| =- [B,1 (4 + W— B+, 


| so ergibt sich 


7) 


, 1 
| v (y) = Yy———,/" (0) By: (y). (8) 
| 2 GD! 


Besonders einfach bestimmt sich r (y) in den folgenden 
acht Fállen: 


| 
| 
| 
| 
| 
| 
4 


A4 ITI. Franz Rogel: 


1. f(y—1 t(yW=y; (9): 
2. fly, i ne (10) 
3. (Wy, čl) = 5 Ba (w); (11) 
5 | 

4 fly=la+u+VDdet, 1W=Y (1414 e = 
yh F | 
— a— lat yd)e „de(l—e) 
FE 1—e na (i—e)* ? (12) 
AO ah sh (18), 


6) Ra ka vte figurierte Zahl! 


ter 


r 


PEB RME eee Po 
Ordnung, x (y) = PxH ly Da SJ (14) 


7. fw su (by), rd =ese (pan Wb$)sin p 


| 
| 


L 81m KA) ky | 
COS (» T 2 )si P (15) | 
8. f(y) —log(y +1), r (y) —log (4). (10) 


Da auch g durch eine Differenz ausgedrickt, somit f | 
mit g vertauscht, sow1e 


(0) s (o) =Io-+1)—0lf (o) lo) 


gesetzt werden kann, so ist die Transformation auf dreifacho: 
Art ausfiihrbar. 


Besondere Form der Transiormations-Gleichung. 


Sind a,b—-1, sowie alle z von einer bestimmten Stelle 
an entweder zugleich gerade oder zugleich ungerade, 
so kann auch geschrieben werden 


L — (ta+2— fa) Ja- (a44 — La+2) gat2 T... 
-F (©, K Yo) Jy = (85 vá 9, 9, =Foac 
— (41 — to) 9; 


demnach gilt | | 


Arithmetische Transformationen. 


: 
b db 

Wls6+VW—:0lg0= YRU+Y—rW 94. (17) 

= Á=a, aT2.... 


Setat man hierin 

6) — E, (s) 
p i. de »Euler'sche Funktion< m“*" Ordnung erster Art, so 
| ist wegen 
| v T2)—19—2EnGT 1) 
| — siehe des Verfassers: >Theorie der Enlerschen Funktionen<, 
| Sitzes.-Ber. d. Kgl. Bohm. Ges. d. Wiss., 1893 — 


| 9) E (P50()— Ez (6:1) (Gn) Ex (1)-g.(u) 


; =“ 
n22 


+ 9 (a) [E (1) — E) («)] — Y. Em Gx) (9 Go41)— 4 G,)]. (18) 


o—! 


| Fůir f(v)—=X(v) ist die eingangs gestellte Bedingung 
| vom dritten Gliede an (in L) erfillt und kann daher die Formel 
„vom vierten Gliede an angewendet werden; es ergibt sich 


| [Ex (2) — E, (1)] F (1) + [E, (3) —E,, ©)] F (©) + 
| b 
+2VE +1 FAME. G+1F—1D— 


35 ač 
| n—1 
| En (DF(W— VE (p) [FO—FC—D 19) 
| a 
| 
Anwendungen. 


Die Formel (5) soll nun fiir jene Fálle spezialisiert 
| werden, wo die Funktion f ein »grósstes Ganze«< ist und zw. 


> |Vha-Fi| 


f(a) =|he 1, 


i 

, 

| 

| = 

, kund 7 ganz oder gebrochen, h = o, = 
Í 


Von einer gewissen Sstelle To an ist 
f(z + DY— f(x) -1 oder= o, (20) 


p M = k 
4 


6 III. Franz Rogel: 


jenachdem w-—+1 bezw. z ein Element $ der der Funktion. 
f zugeordneten $— Folge ist oder nicht, eine Figenschaft, von 
der bei den nachfolgenden Transformationen ein ausgedehnter» 
Gebrauch gemacht wird. 


LOD | kde, oh <W ao. 


Das unterste Glied der z- Folge —;, — ist der kleinste| 
Wert der Veránderlichen =, fiir den 


sl 
ist. Fiir das beliebige Glied 3» besteht 


= (21) | 
=|ho +4 Eo T 1i— 0 0S0<l. 
Nun ist o< h; denn setzt man o—h— a, a*<1, so ist 
fo = Air -k 1i— h— azhlr—1)-Fi— az- |, 
ferner | 
f 67 — W= b—1—h (bz 


woraus durch Subtraktion 1— o—« hervorgeht, was nur bet © 
negativem « móoglich ist; es ist daher o—4h— « oder: 


A> 1. Dies beriicksichtigend ereibt sich aus (21) 


= 


h 
? 
oder 
E A0 
= h (21) 
wo | 
|a|== a, wenn a ganz und 


|aTo|=EaTL wenn 0<o<Sl1 ist. 


Das Ergebnis (21") lásst sich noch auf folgende Art he- 
griinden: 
Die Gleichung 


Vl n (0 


hat im allgemeinen mehrere Wurzeln w; der grosseren Wurzel 
entspricht der grossere Rest u. der grossten Wurzel z max 


Arithmetische Transformationen. Ť 


"der grósste Rest. 1—-wmax erzeugt bereits H—1+1— f, und 
"ist daher ein Glied 3» der 4- Folge, zu welchem ein Rest 
' gehort, der entweder gleich Null oder kleiner als 4 ist. 


a K 


h skdeh h 
! und 2 folst aber, da die zwei Glieder rechter Hand 
| eine ganze Zahl zur Summe haben 
— V PR v+ | il—? 
| oss váká h 
, wie oben. 
"Endlich findet sich aus 
ón — 1 = = < 9% 


i =n—1+lil=| hn += +14 

= | hlin—1—+2-+i|=|hb+i, 

| somit 

| - n—1=|hb>+i|—|i| (2) 
( und 

Pa | ho 


Dass durch die Annahme 4 < 1 die Gleichung (20) erfiillt 
| ast, folgt aus 


| BD Oe 7h1i—e—(habi0)—h—eTe s! 
oder 1-00 9 


Beispiele. 


| LTO 


Zufolge (5) ist 


b 
| (m + 1) > v" (| hu+ 1 = Bn+ (b+ 1 ((b4+1)" — 


8: iii ia- +ah+ W Bo) 
| č o |- DE zb J 
P 

op (22) 


8 III. Franz Rogel: 


F“iir den besonderen Fall 


Výn( b  Au OEZ by EN h=- 1st 


ea i n—2 
s=Y i“ =o a i Y (o+e-+elil—lei) 
v= = : 
ind 
Šk k G | heskku al 98 ale 
n i=li+ ž | l=|+o p A l V; 
es sind nun zwei Hálle zu unterscheiden: 
a) 0<— n— 1=0,n— 2=— 1, che rechtsseitige Summe 
entfállt daher und 
ři | 
S=c|1+ |= |= ov; 
denn es ist 
|eil=1elil+ e|= c|i| wegen co < 1; 


b) o >= W— 171, n—270, die rechtsseitige Summe © 


besteht nur aus einem einzigen Gliede und 
S=i+elil— (et clil—lea)=lal, 
folglich in jedem Falle 
S=|ail 


úbereinstimmend mit einer bekannten Formel von Her- 
mate. 


Ein anderer bemerkenswerter Spezialfall ist 
E V 
p) n = AAO 
S 


wofiir 


| r] 
|. 
v 


== = b x v(u)==u und 


| “ | 
| | 


s] 
v je 


f» = W, dy == 


S 
O 


S 


n—1 
= Ú 
=0+vb|—Y 

0—1 


Arithmetische Transformationen. 9 


(Wird ferner b-=5s— 1 angenommen, so ist, wenn 


| 
i 


en 


šv 
s] 
oa 


a) r< s, 


šál 


-= — mě P 
s| 


uh 


== 6m) 
fe) 


=! 


V“ 


WI 


(ebenfalls in Úbereinstimmune mit einer Hermite'schen Formel. 


Br —>s, 6-1 =- 1=n1—1, 
= r | = r 
| M es ls M On (m = = (s), 
| PZ 1 
(woraus wegen 
s—1 = | 
| ba 0 
| = = l | | 
| 075 =) 529 
| 2 pada (23) 
folet. 


B. m Peres sb »nau=Á(u; 


6+ 1) — r (6) =1 oder 0, jenachdem v-—+ 1+7 die Form r hat 
(oder nicht. Durch die Substitution v==" = 1 werden die 
alten Grenzen v=a—0, v—binu =|Vi+7| und = 
=|M -F 1+1| verándert. Ferner ist 9 ($o + 1) — 9 ko) — 1 oder 
(—0, jenachdem o—+1-—|%|, gleich einer Primzahl po ist oder 
nicht. Wird mittels dieser Gleichung pe als neue Štellen- 
variabele in der rechtsseitigen Summe R eingefiihrt, so 
lerstreckt sich die Summierung auf alle nicht unter | 
legenden und |bh -| nicht iibertreffenden Primzahlen po; 
zufolge (5') ist dann 


| 
J 
: 
| 


10 III. Franz Rogel: 


ZA h —a)h=WTF14do+ih— dn 


T—T1 


=“ jz) (24) 


= S 7. i | 
2. f(4)—|i— hz|, 0< ks 1;rw> hw. 


Nimmt v um eine Einheit zu, so nimmt f(g,) um al 
Einheit ab; demnach ist f,—-» constant = f(0) +-oo=|2|,. 
daher 

= m (25) 
Wáchst z in 
jp) 000 


so nimmt o bis zu einem Gliede ; der 3-Folge ab; Fmax, das 
grosste ein bestimmtes f+—1 hervorbringendes z, besitzt dem-! 
nach das kleinste o. Dieses omin ist < 4; denn wáre o >l,! 


so konnte r noch um eine Einheit vergrossert werden, wárer 
also kein Xmax. Demzufolge ist | 


828 AE ků | = 
PS REN) h ka Ah h ě 
ferner 

po : 3 d U fr—1 
B, LF Zmax — 1+ Ayn ; | 
woraus mit Růcksicht auf (25) | | 
= EM, (25) 
a | 
hervorceht. 
Die obere Grenze n— 2 der Summe R ergibt sich aus! 

ón—1 = b < ěn 

und zwar ist | 
ži — | 7 | — u- Fr i — hlinn-i + W|=|i— hlín +2) |=. J 
„=== hb), | 


folglich | p | 
n—1=|i|—|i— dh], (258) 


Arithmetische Transformationen. 11 


und 
fi — | Ó— bh Is 


Die Annahme 41 befriedigt (20); denn es ist 
fa+DW—1(d=i—he+1D— (i— hWd— oo 


(wenn 


k 


O7 0 WD 


u yu) — u, a— I; 
b 
(m — 1) 9 M (| = hw DĚ — B, (b + 1) (| 1 bh |)" (26) 


MZ 
n— 2 
i 
-Y8.| 
= 


EE aida. 


ME, r—1; 

| : E Sr 
Bi=0+9—6+D-2-Y |. ee 
| 51 0— 


9) vw=|VuFil, i (0) = (UE 0 
2 etě ktnnne 


| D7 


(27) 


+ = E. 


| Grenzen von z wie in (24); —0—-|%|—= Po; Pe durch- 
láuft alle Primzahlwerte, die nicht unter |%| liegen und 
© 4—bh|--1 nicht iibertreffen. 


ENÉ 


VA — hr) b+j+1Ai— ADi) 


| +x 
dh 2003 


3. © | 517 


0 I% 1 Bai V) 
h 


12 III. Franz Rogel: | 


Um eine Stelle 7; zu ermitteln, von welcher an 


= - f(«)— f(a +1)<1 

oder 
1 ji + BRE 

(©) (oj o S L 0. = 6,08 


W 023 | 


setze man die linke Seite von (©) gleich 1, wofir f(7)— f(g—D= 
— 1— 0+ d. h. zwischen 0 und 2 liegen und da es keine, 
gebrochene Zahl ist, notwendig 71 sein muss. Die einzig. 
m Betracht kommende Wurzel dieser auadratischen Gleichung | 


Jžaž + (h+ 2) ha i— h-+P*=0 
ist 
olea SYORAE BĚLÁ AL čb 
Pá A NN nné 
folglich | 
E pkakpe dd tale hd | 
lebo | 


Um aber mittels z das kleinste Argument = %— v 
zu erhalten, fir welches die Bedingung (==) noch erfůllt ist, © 
hat man den grossten Wert y, der den Ungleichungen 


1 
M p eh 1 
oder 
UPU U Aa), 
hy? —y (6+ h)— (m1) (ha + 9 7120 
genigt aufzusuchen. 
Da %—1 ein f(z — 1)>>f (z) entspricht, so soll 


di — X | 

gewáhlt werden. | 
Beispiel. 

1 W POV | 

pí | — |= 

P oo 08 | PR: i 7 +i M 

2+y> : 1700 | 


O0 


Arithmetische Transformationen. 13 


somit %=%=2; 


| G1: 1kó2. (03, 04 d5 86 

| E OA B0940 D0 81GB, 14 k 
m 05 1322 1....L 0 

| Unter der Bedingung 

| p hi 

oder : 

! b—hi—d)=o0 

(1st 


Mo — 0. 
m pi 1 so folet 


ph le (28) 


l 1 < 
he + : haki = 


| [+ 1— 


„ergibt sich ferner 
| RA 1 0 

p re 
| hf» — 1 m ho h 
Im allgemeinen entsprechen mehrere z demselben Funk- 
M 4 : j K 
| Hionswert 1. Je grósser v desto kleiner byzEuh desto kleiner 


daher auch die diesen r zugeordneten Reste o. Dem grossten 
| £ entspricht demnach der kleinste Rest < 0; andererseits 
(ist aber 


1 0 
< P 
| WÚmax — PK h šj 
| folelich ist 
n par v M ao 
—- hiv—1 h : 


Dem um Eins vermehrten Fmax entspricht aber ein um Eins 
| vermindertes f+—1, ist daher ein Glied 3» der 3$—Folge; dem- 
| nach gilt 

1 


i 1 
ME me 1 
: | hi h 7 


MAM -ML Franz Rogel: j 


oder mit Beachtung von (28) 


ji 


z ká A u k c | | 
; h (fy + Z v) h ar = (28“ "a 
51 — M, 
Endlich folgt aus 
ju 1 E b < ón 
und (28) | 
2 1 
= dý Dm |= LL L L LL L 
hi h "T hn 1 hin 11 0 = | 1 i 1) +4 Ď | 
Z AK | 
hd- 
woraus | 
P ku: l já 
n—2 22h 3 (28“) 
und 
= 7 
2 a | 
hervorgeht. 
2 PW) ==" AE 
(m+1) ý n | j = Baja lb- 1) | 2 j z 
(haki | nb-Fi| 
M An 1000 i. [i a +) | 
By | h (ř =a D 7 mn č | 9 | + 
= Ý | | i 
ppoáe na | 


YY Fm: 
b 


arom 


Ne u 
lw+ 1 | Ab=-1 


di i f a 
+ arco- alt- o 


0) van ba) 30 maz h+hjoů 


bm 


Arithmetische Transformationen. 15 


)=|eFrFi|e (až 


+ 


DM: 


| — 4) 


kč — hh 


Vraní 


2 


m A, 


(30) 


1 a | em Bl 
(Grenzen von r wie in (24); 


+ Pa 


T : 


4 1W=|— hs 1= x 


| Um eine Stelle 7; zu bestimmen, bis zu welcher 


| 


Ú 


| MPP 1 Luh 
| Le —1d—fe—D= 7 i+ A— he om 
| Wo 0 


moeh = 1 und 4x41 > ist, setze man analog wie in (8) 

| 1 M 

| i—ha i+h—ha. U (s) 
wofůr 44—1— o-+ o, also0 < /x< 2ist. Hieraus folgt aber, 


| 


der 7 eine ganze Zahl ist, dass 4x7= 1 sein muss. Die Auf- 
Jósung der Gleichung (*«) oder 


| P" 0:9 


ergibt, da nur die kleinere Wurzel in Betracht kommt 
BE 2 1 0 

=|ita- til 

Mittels x; findet sich das grósste Argument m = m T 4, 
fůr welches PES né noch erfiillt ist aus 

| n+y<; B zoe z 


oder 


| 


16 III. Franz Rogel: 


Jhy? — Cha — Wy T he? — (m 10 | 
ly? + B.Am — DB y F kač 33 im 3 L— (€— | Ardě Vl 


indem man die grosste, beiden Ungleichungen geniigende 


( 

Zahl y aufsucht. | 
Die obere Grenze b ist der Bedingung 

b = Xo | 

unterworfen. 


Damit % gleich dem grossten, noch ein positives f er- 


zlelendes Argument, also =| 7 wird, ist das Bestehen der. 
aus 0) fůr =% hervorgehenden Gleichung 
ME PROM p E | 
2m em | 
erforderlich. — | 
Aus 


b=P+1 ma f0=|3 
folgt ferner 


1 
P=|$|+ (31) 

Die Gleichung 

1 

i— he 
hat im Algemeinen mehrere Wurzeln rx und da f (z) mit: 
zunehmenden r grósser wird, so folgt, dass auch der Resto. 
zunimmt. Es entspricht daher der gróssten Wurzel 7max der! 
grosste Rest o und der kleinsten, die identisch mit n 


Gliede 3, der 3-F'olge ist, der kleinste Rest. Wegen o< 1 und: 
wenn 07>0 ist dann | 


fo == 


Tmax S 


JŘ R E OMKÉS 8 a | 
ho G .+Dh | 


d. h. gleich der gróssten im rechtsseitigen Ausdruck enthal- 
tenen ganzen Zahl, oder well pa +1: und 1—- Zmax by! 


seje ie 
z M T h ih | : 


| 
| 
Arithmetische Transformationen. 17 
(Ist aber o==0, so kommt 


2 
i, — 
Fena dll 


| 
| daher in jedem Falle 


(31) 


K0RY aukro Ba Bibi 
h |= 


8 


| 
| Aus 
dno Sb< n 

(folet endlich 

| 

| 

| 

| 

| 


S 
m- ona h í V— (iu 1+1DA 449 V— (ju + 2) h v 
M ů 
i— bh 
daher mit Riůicksicht auf (31“) 
8 l Abi jek 2 
n—1= 7 py) z- (31“) 
| a) "2m a; 
| (m vý, = B sl Bu +1(b+1) 2 z ) 
Ee.. | : dní -5 ) |. © 
= Pe 
0 r—1: 
! b n—2 : 
0 1 
LE — — ————+ ||. (82) 
E- =mlTA h h (0+ A) 


8) v(wy=| Vu, S22 rl ne—=.(u, 4 hy =; 


B- zsle wi) 


(33) 


|= dn 


p 


h T 


18 IIT. Franz Rogel: 


Grenzen von r wie in (24); + +1 S po S -m ; 


5. em wenn (<0:AhxZi. 


Im allgemeinen ist die Bedingung (20), d. i. | 


E Wril sí | 


nur fir Argumente z, die nicht unter einer gewissen Zahl. 
m liegen, erfůllt. Die Ermittlung derselben ist identisch mit. 
der Lósung der Aufgabe: 

»Es ist die kleinste Variabele % zu bestimmen, fiir! 
welche die arithmetische Reihe 


han 4, h(w 1) -—1, hlm T 2) —1,... 


so beschaffen ist, dass zwischen benachbarten Gliedern hoch-! 
stens eine 7% Potenz liegt.« 

Um dies zu ermoglichen, ermittle man die kleinste Zahl | 
90, fir welche die Differenz der arithmetischen Reihe der: 


rten Potenzen, deren Anfangsglied 7] =k 1) ist, námlich 


orwa=[i)e+ (pet |L)oné 


ausfállt. is muss dann | 
ho R VZ a" | 

3 ý : 
sein, woraus sich eine Zahl | 


r— | 
= 64) | 


ergibt, welche die Higenschaft besitzt, das fůr alle r= 4! 
die Bedingung (20) erfůllt ist; z ist jedoch im Allgemeinen | 
nicht die kleinste Zahl 7 dieser Art. Zur Kenntnis dieser: 
Grosse m — y== ©% fiihren aber die Ungleichungen 


(g—y T+W >Ahlm—uy-+i>(g—y), 


die fr alle "< 5 allgemein aufgelost werden kóonnen. | 
Beispiel. Es sei 


Arithmetische Transformatiomen. 19 


o ads |Wa|= 7. 
(g+1W— g:=2g+1247% m3, 
47m 37223, n=| = | 

0 „ee 23 — y)* 
oder 

Aa 22 -U 4 14. 20—0; 

| y=|— 05- V25,25|—4, 
somit 
| by Z 4 dy 6 


ří ó2 ds 


ča 
004 Poe jbů *8me 90, 41 
| =% 13,15 16,17,|19320,:21i 22,... 


| Sehr einfach gestaltet sich die Losung, wenn Ž% nicht 
| grósser ist als die unterste Differenz der Reihe 1", 2", 3",..., 
| 


also 
jp Z 
(es ist dann 


X — 0. 
| Fir die Anfangswerte von f u. 3; hat man 
i a) 2" = 70) oa 0 
eu | (o) 1 


„Kleinste Zahl, welche die Gleichung f (6) — o -+1 befriedigt. 
Ferner besteht 


ist die 


| por Al (85) 
Der Gleichung 


-2 ozereí =Vha+i— 0, USo0<I, 
entsprechen im Allgemeinen mehrere Wurzeln 


| — ur n 


| h Í 
IJe grósser o desto grósser z und umgekehrt; dem grossten v, 


|fmax, entspricht der grósste Rest. Da o < 1, so besteht 
| jkr bh 
| Tmax © h = h 


20 III. Franz Rogel: 


und 
f— 


1 + max = 5 L : 77 jr 


Andererseits ist aber 


já = hg, = ) 
folelich 


demnach besteht 
(0 „= 
si = I- 
h h 
Da nun ž, eine ganze Zahl ist, so folgt | 


m : —|= (ml (51) 3 1)' nj | . (35') | 


h 
ni — i Vin + 7 |= 


šp — o 
Endlich ist 


JUBSIŘ 


aa=|erE| a. o 


«) f (Ww=u", HU „, a Wm; 


demnach — 


b /ř T 
(m + VY" (V ho E31) = Brn (d4+1) (oh -F7])* 


v=1 
— Bun (3) [ 2 |*] -85 [5 z) [(o + LY 
es (36), 
M0, S==|Ř | 
Dyje 
2 Vhv+i =(b -+ Fi -ah z — 
na| 7 | 
ap (36") 
oa || A 


8) t(uw —|ku—+1|, pu—=Au, | 
f 6=|k(v+1) -+ !|—| ko-FI| =, wenn -+18 dl, 
| 


Arithmetische Transformationen. 21 


| emem Gliede der der Funktion r entsprechenden 3-F'o lge, also 
| zufolge (21) 


| 
| 
| 
Ro). == 


| 9 Go+1) — 9 o) — A (0+ fo) — A (G—1— f) = 1 oder 0, jenach- 


| 
| 
i 
| 


sel | — 1, im anderen Falle aber = 0. 


| dem o—+ fo die Form p, besitzt oder nicht; demnach ist 


po V =|o+vz+|xek+o 
"M : : 

=: +x (ir) (ej 
-a 


Die Grenzen von z bestimmen sich aus (©) u. zwar sind 
T, m% die ganzzahligen Lósungen von 


|= JE HE p 


| 


Im der Summe rechter Hand durchláuft p,, alle nicht unter 


| 1+ fo liegenden und 1- |V6K-F1| nicht iibertreffenden Prim- 
. zahlen p,. 


Vi— hx = 


6. f(x) — ia i>kobe|i 


| 
| , Die Bedingung (20) d. i. 


n ©) 


ist im Allgemeinen nur fiir solche Argumente « erfiillt, die 
éme gewisse Zahl 7 iibertreffen. Um dieselbe zu bestim men 
verfáhrt man wie im vorigen Abschnitte (5) und sucht eine 
Zahl o, die der Bedingung 


» 8 r ! 
G -Wy —g—rgj+ 3 Omo ok új VEZ) 
senůgt. Aus 


DO 
BDÍ 


ITI. Franz Rogel: 
m0 
Tindet sich dann eine Zahl 


. r 
= 0 


h 


E (38) 


von der Beschaffenheit, dass fiir alle rZ m die Ungleichung © 
($ befriedigt wird. Mit Hilfe dieser Gróšse ist man nun. 
im Stande die kleinste (©) geniigende Variabele m =wm-Fy, 
aus „A | 
(G5 0) 0 UD (0 Ul) (38) 

zu ermitteln. 


To ist zugleich eine Grenze, welche b nicht ibertreffen © 
darf. — Im Falle 


PA m | | 


ist Z% gleich dem gróssten Argument z, das noch einen ! 
positiven Funktionswert hervorbringt d. 1. 


D— | Ví | : 
Zwischen f(v) =fv und dem Index » besteht die Beziehung | 


fo Di f(o) -— 0, 

daher | 
P — | Ví | z (39) 

Die Gleichung | 


f= Wha|=Vi—ha—o, 0So0<I1, 


hat im Allgemeinen mehrere Wurzeln z, die um so grosser ' 
sind je kleiner o ist; dem kleinsten o entspricht das grosste ď: | 
ola nomen) | | 

max h a | 


Dem um Eins vermehrten max entsprichtbereits ein fo=fr1— 1 | 
somit 


1+ ma = Penn — BUT en | 


h 
„u toM ek M 


h 


Arithmetische Transformationen. 23 


r 


und da 6>>0, so ist 1-homa >, 


Andererseits ist aber fiir o==0 


- T 
= m 1 — 1 
l max < 4 
" 
»folglich 
| : 
(| 
Ji „ max I gr > E ABA aš = TÚmax 
V d 
demnach 
jd s 7 
i Prozac [P 
| l + Ď zl 


(oder, mit Beachtung von (39) 


i— (W |—+y | 
h 


lin (40) 


und 
| 


m 


| Endlich findet sich aus 
| L O 


i— (W | : 
h 


(40) 


| ZESA — n == 2 EU (m W 
== (40") 

mithin 

| n—1=| Vi—|i— nh). (41) 


mmCD— u" nusu, az, bm; 


ž Á: u 
(m +1" (V hr = Bn+1(b+1(Vi—h) 


| E T 

| sn=2 V BC (zs u BY E: S = s 
| RŠ [+ = Ja mla © i 
! = U 


(42) 


24 III. Franz Rogel: 
Vo- 1) verš mie | 
w=1 o0=0 I 
= Eso MTE y Me) | (48); 
| U) 
= |uke = vd 
9 8 = | za, WEA 0=00; 
f6) =t+ We) =|—T|= | | 5—1 oder 
beka by 
tea = M | 
jenachdem + gleich einem Gliede ;'r — kajeubdcjí jlé == 


(siehe 28“) der der Funktion r ©) zugeordneten o ist“ 
oder nicht; 9 Geri) — 9 G) =A(YTÍ—0—D— 405 


— 1 oder = 0, jenachdem m d|— o eine Primzahl po ist oder: 
nicht; folglich 


r | 


T ===" O ==... 


VW -1 ] 


T—T1 


ZEN LU A 7 
En Z pan LOJ 1) 


| | 


zly EEN 


(44). 

Die Grenzen von z bestimmen sich aus 
1 ča, 8 | l —+|= —i 
mm) r 0 


die rechtsseitige Summierung a sich ber alle nicht | 


unter Vz 
Jen Primzahlen p | 
Beziglich (4 und % siehe Abschnitt 3. | 


4—hbl nicht iibertreffem- © | 


Arithmetische Transformationen. 25 


m 


Eine besondere Art helationen zwischen Summen von 
(Potenzen von aus »grossten Ganzen< gebildeten Ausdriicken 
'ergibt sich aus (5) durch die Einsetzung 


r6)= ex, 40? =—ylf(w]= 70) 


Man erhált zunáchst 


8 n—2 
' Veš(++Ds i ex) p(e)x m ba (elo41x— E02) pon: F 
23 o 
| -i elčě+Db1l X — (641)x E Eldx(pšix k pš (45) 
(wo 
| 7 
=) 1 = 16) 


und V das (6+ 1)““ Element der der Funktion 1 (v) ent- 


„sprechenden 3-Folge bedeutet. 

Hieraus geht durch Gleichsetzung der Koeffizienten der 
(beliebigen Potenz w" die allgemeine fiir jedes positive ganz- 
' zahlice r gůlůge Relation 


b n—2 


| WE G+D+ 10" — (86) +] V4 Učebna) — 


| Er (čer 36) = [E 6LW4nL aa) -E 

| + [B+ la) — l (a) + la)", (46) 
| hervor. 
| Eine bemerkenswerte einfache Form nimmt diese am, 


„wenn 5 und 4 Funktionen f sind, die sich der Eigenschaft 
erfreuen, dass 


| 1) W A1 oder — (47) 
(ist, jenachdem £— 1 —%r ist oder nicht. 

! Fr | 

| +15 (47) 
| v 57 j 
-Ast dann 


eš(o+1) x pš lv) x — : eš G 9x (ex — 1), (48) 


26 III. Franz Rogel: 


wo en= TI, jenachdem š eine zu- oder abnehmende Funk- 
tlon ist. 


Eine weitere Folge von (47) ist die, dass auch 


z šk Zr) (6) —a—Zl 


jenachdem » zu- oder abnehmend ist und zwar fiir jeden 


Wert vono. 

Denn verfolgt man den Verlauf von 3 (v) von v—a an- 
gefangen, so tritt fiir jedes 3, welches das Argument » an- 
nimmt, eine Vermehrung oder Verminderung des Funktions-: 
wertes ein, die zufolge (47) hochstens eine Einheit betrágt. 
Hieraus ist zu schliessen, dass 4(57) — 1, beziiglich o linear 
ist, woraus 4 « folgt. Es ist demnach 


| 
EMP — (dla e1eloxX (eX a 1). (49) j 


Indem man die Resultate (48) und (49) in (45) einfiihrt, 
sodann den gemeinsamen Faktor e“— 1 des linkseitigen Aus-: 
drucks auf die rechte Seite schafft und wieder die Koefii- 
zienten der Potenz a" gleichstellt, so ergibt sich schliesslich: 


VEĎ — 1) G — ve + a BEGO +4 GP 


TT =. 


= p Brnlš (6+1) + 1609))— Br 15 (69) -1 610158 
+ B,41 [8 609) + 1 (a)] — Bry1 [8 (a) + 9 (a))), (50) 
pe: | 


Die neuen Grenzen r, m» der ersten Summe bestimmen | 
sich aus (47), und zwar ist 


(5) 


87, 


M<a+i<c, >b+1>4. 


Ist a. so entfallen die letzten zwei Glieder rechter | 
Hand, und ist a=1“, so kann das zweite und das dritte ( 
Glied unter das zarějte Summenzeichen gesetzt und die untere 
Grenze o=— 0 genommen werden. 

Zu den einfachsten der die Eigenschaft (47) besitzenden © 
Funktionen gehóren die im I. Abschnitte 1 bis 6 behandelten 


| Arithmetische Transformationen. 27 
| 


porossten Ganzen<, fiir welche dort die notwendigen Bestim- 
mungsstůcke: fr, r und m ermittelt wurden. 
| 


| 
| 
| 


Einige besondere Fálle. 


M) sd=ž, 1d=|ht41|, I, V, a=0; 169) —o-i|(av, 
160) =| n +i|Ct“); 8G+1)—5()=1 fr jeden Wert 


n—1 
% 
2 == 


Mh)+ 


von v, daher 7—v, somit zufolge (50) 


! 


be- + ho+ily s 


Ě 


ZE 


n- 


ij- (51) 


B P 
hs = 


| + Br | 


a 54 =AM, 18=|ht+il, a—0, v+1= pr; = pr, 
; tě) —1)—A (pr— 1) = 7— 1; pr ist 1 und 97, die grosste 
PAE 1 nicht iibertreffende Primzahl; 


i Ba br |lpr D11 yet) s = 


[ 380 -častá ek jan) 
(l 


i 


I) — Ba ab. (52) 


| 


051, 1W=li—h|, a=0; 1=L 164) =li|—o, 
6) =li—dh|, (25); 

b n— 

NI [v+|i— Ar] o iloj= 
7) 


n— 
| 
| sl B- (d--1— |1— 64h) —Bmu(1)i+ (i DO (53) 


| 0) :0—A0, 1()b—|i—At|, a=); 


28 III. Franz Rogel: | 


kl = U)+a= 


o (64; 


Im der ersten Summe durchláuft př alle b—-1 nichi 
úbertreffenden Primzahlen. 


Ne 15 Ao NEL ( + 


pr 


en (Dé, „= a=n=4 (SLA 


1 
ht +1 
10 Snb (28) i - 6 = 
VA A 3 Oi hto + 1 1) Ná1—1 hb Fi! 
(2 


P |aí 
hb- 


(200) == sní F PSÍ RE! k 


P eabl ap 


Ady 
=—p|Bulb++ 


o F|tnodě. 


En Byilhh n) | (65) 


E ŘE o 


c | 


J+n+i—d= | 


č) 5(0)—=1 (4), 4(i)— 


4) 


por psko 


S boat i 
AM aa 
-= JB pi BM) n). (56), 


In der ersten Summe nimmt pr alle nicht unter %i n 
hegenden und b-+1 nicht úbertreffenden Primzahlwerte an. 


ML) — 7 az; ih, a hl; b Shi! 


ht 
(4 <= == | 1 | 144). — 1 
=O oB 167) = m p (314) 7 | 
| ka = : ř „W —- (319) ; 
i— bh bo ne Ena ály 


Arithmetische Transformationen. 29 


BA- 
| =P =. 
nasze) a c 
9 sa=1w, 1()=|77|, 150 bm; 
| ž|— == 
| + © Tira ap = 


| Bon [4+1 +x) 


Fhzzd H+- 


+ 


>- 4 s 


| Erstere Suammierung erstreckt sich úber alle b-+-1 nicht 
(ibertreffenden Primzahlen pr. 
| ) 5(d=E n(d=|Vh i|, azh=u, 166?)=o+m—1 


185), 1—=n(n)=y(b); 167)=MWTF, n—2=WAT|—m, 


859; (olím nd: , (85'); 
! 
Se F eh |+n—1+]= 


, — 
| n 


| = (Ba +147) ) — Br (p-Fn)]. (59) 


z) E(9—A(1), „W —|Mt+il, ami; 


30 III. Franz Rogel: | | 


Ye +WG=DFy + | 


T—T1 


(o + s) | + 0+ m E 


r+ [A(b+1)T W bh—? 


1 | l 
r ) — Bi M) obmdh 601. 


Grenzen von Po wie in (56). 


B é „ab | (39): 
m P mm 
ra f (40). 


aE(H ZL „$h= ht 


a! (40“); 30—1+- 


T) ( P) = 


a US ZR „ (40"); 
b S8 Ao n—2 ob = Ba S r | 
Šin- |=W=o| n 


— Br (b+1+h| —B, (» Aha (61) 


u E()=A(M, 1(t) =|Vi—hil, ah; 


Ň [+= 


n— 2 


- X|sli+ 
== B, (4 ++) 
— B |* e+W=Y |. (62) 


Zm Mm) 
h 


ha Wl=s] -| 


Grenzen von r wie in (60). 


| Arithmetische Transformationen. 31 


Im dem besonderen Halle 


k (d=1) 


besteht die Moglichkeit der Summierung der in der Trans- 
"formations-Gleichung (50) auftretenden zwei Reihen. Da die 
|Summierung der Potenzreihen mittels 


| 
| Dě = B-41 (2+1, 


PA 24T be 2212—2 Bra(e-F1W)]j, r=1, 


i birkt wird, so entstehen Relationen zwischen Bernoulli- 
(sehen Funktionen (77>1). 

| Im Nachfolgenden sind diese fiir einige besondere Fálle, 
(wo sich die neuen Grenzen m, » aus den alten a, b durch 
(Formeln bestimmen lassen, abgeleitet. 

0) 580)=1(1)=19=|ht-+i|, ha 150, sk ní 
WwE1= r; zufolge (21) ist z=f()—|il=i(G+1)—Iil, 
„folslich nz (a +W—|i|, e< =f(b+1W)—|%|. 


Ferner ist 28 = © nz — 1zr+|i|—1, 
00) —o+il, 56) =oh+lil, 56) =ne)=lil+1 


| (M somit nach Unterdriickunge des gemeinsamen 


| 1 
F =o 
Mors zrn, VOBOD 


To jh  W2 Í(d—1 
E- w—Yy, Y 0+2 :y=YE+W 
j T=7 IZ (a+)—1 051 I=Hil 


zufolge (50) 


BB- [((b— 1)] — Br [f (5)] — B+ [f(a W—1 
MB- (|:|+ 1) B+ [f(b +) -+f (b)] — Bx+1 [2f (b)] — 
+B-1lf (a) +|iI+1— B-nl2f(a]. (63) 


E) 10=:9=0= | 2 i Wan lo V; I dr; 
= +1— Gr) =fi+1—f(++1) (28), n =fi+1—f(b-T1), 


l 


39 III. Franz Rogel: 

| 
n=h+1—16+VD;.  16G—VD=fk+1=t- Fi 
Go)—=fh—o+1(8), | (G(—=h—f(%), f(Ww)=TO 


= DU | 


JR AB ř(b) | 
r =rVy, VNeh—2+1)=Y(au+nr: 
T=71 i=|(a+)+1. 0=1 Á=h—1 


2 (By [f(6-4-1) F 2] + Braalř (b) E11 — Br (C6 E 1) NÍ 
— By (fi — VD — Brn (216) — 2] T Br li(b T110. 
— B, (2, — 2) — B- (2f). (64). 
o) 1 (85 6) =4W=WMETI. la 
=) — + It oT-1)— kT- 1 (s. 33), la id 
OM oprobioěoa oataj“ W = 5 =o 2: 
i (62)—o 35h 10 GDB 1 2 (0) PS So 
shai 2 f(Wd—1 


vŠuri-v=vÝn; Nerbr—1=YE+W 
rT=7 A=f(a+n—1 0=1 1 | 
2"1 Bx+1 [f(b+1)]—B,+4[f(b)] — B-41[f(a+-1)—1]+B-1 (f= 
—B.-1lf(b3-1)-1 (b)] — B,4:[2f(b)] —- B,41[f (a) + fi] | 

— B+ [2f(a)|. (65) 


1 — | 
le el, 


fhessenden Resultate unterscheiden sich von den Relationen: 
(63), (64) und (65) nicht wesentlich. | 


Die aus den Annabmen f(9)=|i—At|, 


7 MUSE NEE | 
2! (B, [A (b-+ 1)] — Byy: [A (b)]) — B, [A(b+1) A (b)| 
— B, [2X (b)], (66) 
JD 


Diese Gleichung bleibt richtie, wenn (z) mit Or (2), ; 
d. i. der Anzahl der k'* potenzfreien Zahlen < z, vertauscht h 
wird. 


| | IV. 


| Eine neue Psylla und eine neue Rhinocola 
aus Surinam. 
Dr. Karel Šulc. 
Michalkowitz bei Ostrau, Máhren. 
| (Mit 2 Textfiguren.) 


In den Materialien des Komglich Zoologischen Museums 
m Berlin, die mir zur Bestimmung, eventuell zur Bearbeitune 
at wurden, fand ich unter anderem auch zwei neue 
(Psylloden aus Surinam vor, also einem Gebiete, von dem 
(bisher keine Blattláuse bekannt waren; da die Arten in einer 
(Anzahl von Exemplaren vorhanden waren, konnte die Be- 
'sehreibung ziemlich eingehend ausgefůhrt werden und ich 
„brimge im folgenden die Diagnosen zur Kenntnis. 


! Psylla surinamensis n. Sp. 


| (Tab. 1, Fig. 1—6,) 


| 
l 


Kopf.-Secheitel flach, hinten mábig ausgeschnit- 
'ten, ohne die Augen 040 mm, mit den Augen 050 mm brett, 
1017 mm in der Mittellinie lang, die hinteren Punktaugen in 
„den Hinterecken, die Vorderecken etwas verschmálert und 
"leicht mach unten geneigt. — Fiihler 1:07 mm lang (Lánge 
(der einzelnen Glieder in 0-00 "m ist = 5, 5, 14, 12, 11, 15, 15, 
'15, 8, 7) nirgends besonders en Pacee 
Přihlergruben nach auBen und oben gerichtet, nicht besonders 
| geráumig. — Stirnkegel sind kurz, nur 008 mm lang, 
(kegelfórmig, am Gipfel abgerundet, mit parallel verlaufen- 
(den Achsen, mábig nach unten geneigt, behaart. — F ár- 


| Sitzber. der k. k. bóhm. Gess. d. Wiss. IT. Classe. bj 


| 


9 IV. Dr. Karel Šulc: 


bung: Scheitel ist hell orangerot, die Ránder (auch diel 
Ránder der Mittellinie entlang) kontinuierlich oder ver- 
schieden umregelma Big zerrissen, schmal, rein wei). — Stirn- 
kegel orangerot, unweit von der Basis mit kreideweibem, 
schmalem, cirkulárem Rande. — Fůhler: die ersten zwei Glie-! 
der gelbrot, die úbrigen gelbrot, an den Enden mehr oder, 
weniger gebráunt, die zwei letzten Glieder ganz pechschwarz. 


1. Psylla surinamensis n. sp. | 

1. Kopf von oben. — 2. Vorderflůgel. — 3. Hinterfligel. — 4 © Ge- 

nitalsegment, Kopulationszange und Amalsegment von der Seite 

— 5. Ende der Kopulationszange von oben und vorn.— 6. 04 Gen- 
talsegment und Kopulationszange von hinten. 


Thorax: Grundfarbe weib, die Zeichnung hell orange- 
rot, ausgedehnt, entwickelt, sodaí von dem weiBen Grumndeí 
nur schmale Streifen zur Wahrnehmung gelangen, und diel 
rotgelbe Farbe vorherrschend ist. Chitin ist fein gerunzelt 

Vorderflůgel ist 140 mm lang, 060 mm betrágti 
die groBte Breite etwa in der Mitte der cell. Cul; der Vot- 
derrand ist fast gleichmáBig gebogen, der Hinterrand fast 
gerade, das Fliůgelende breit, fast gleichmáBig abgerundet, 


Eine neue Psylla und eine neue Rhinocola aus Surinam. 3 


| der breit abgerundete Wlůgelgipfel liegt in der Insertion von 
„m 2 — Pligeladern: C + Sc fast gleichmáBig ge- 
| bogen, R1 sehr kurz, bald mit dem Stigmalrand verschmel- 
| zend, endigt schon etwas vor der Insertion von Cu2, Rs leicht 
| wellenformig, endigt úber der Insertion von M3 r 4 (eher 
| etwas hinter derselben), M gleichmábig gekrůmmt, kůrzer, 
endist etwas vor der Insertion von Cul; M1 + 2, M3 — 4 fast 
'gleich lang, leicht gekrůmmt, Cul P am hola plotzhich 
und kraftig gekrummt, Cu2 leicht gebogen, vor der Insertion 
„stárker gekrůmmt. — Farbung der Adern: hellgelblich. — 
(Blugelmembranm: ist důnnháutig, wasserhell, nur in 
dem auberen Drittel leicht angeraucht, namentlich an den 
| Aderm; in der Mitte des margo cell. M1 +2, M und Cul, 
dann an der Klavusspitze ist je ein kleiner schwarzer Fleck; 
| die anlegenden Stůcke der Flůgelránder sind auch gebráunt. 
| — Oberfláchedornen: bilden in den cell. R1, Rs, M, M1 +2 
„und Cul abortive, sehmale Gruppen, cell. C -Sc ist dornen- 
frei, cell. Cu etwas mehr bedornt; úberall finden sich breite, 
dornenlose Streifen den Adern entlang vor. — Die s 
| aaldornengruppen der Unterseite sind in den cell. M1 — 
(M und Cul gut entwickelt; sie sind schmal und hoch; in ler 
(cell. Rs finden sich hier nur einige unregelmáBig Zaan Ve 
| | Dornen; die Oberfláchedornen stehen in unregelmáBigen Aua- 
draten sb cca. 0-01 mm voneinander. — St1g ma ist klein, 
| dreieckformig, důnnháutig, weiter nach auBen erscheint es 
| mur als etwas verdickte Randader. 
| Hinterflůgelist 1 mm lang und an der breitesten 
| Stelle 0:40 mm breit. Die áuBere Hálfte ist allmáhlich von 
b nach vorn breit abgerundet, die Adern smd bleich, 
di 
| 


ie A-Zelle etwas angeraucht. 
Beine hell orange rotgelb. 
Abdomen hell orange rotgelb, die Tergite mit 
| weiben, schmalen Rándern. 

| o. Kóorperende — Genitalsegment von der 
| Seite, an den trockenen Insekten betrachtet, nach unten und 
| imten abgegrenzt, oben leicht wellenfórmig, 025 mm lang, 
| 015 mm hoch, zerstreut, kurz behaart, hell orange gelbrot. — 
|IKopulationszange: von der Seite sehuppenfórmig, 


4 IV. Dr. Karel Šule: 


verade, 0-16 m hoch, oben am breitesten, d. i. 010 mm, nách: 
unten etwas verschmálert, der vordere und hintere Umrifi! 
sind leicht wellenformig, der Gipfel ist breit, fast kreisfor- 
mig, von vorn mach hinten abgerundet, hinten im einen kuržen, 
scharfwinkligen Schnaben auslaufend; unter diesem Schma- ; 
bel hebt sich der Hinterrand merklich kragenartig auf; der: 
Kragen ist oben abgerundet und zwischen ihm und děm 
Schnabel bildet sich ein seichter Einschnitt. — Von oben: das, 
breite Zangenende ist kreisbogenformig von vorn nach hinten- 
abgerundet, und endigt mit einer kuřzspitzigen warzenfor-: 
migen Zacke; der Hinterrand unter der Zacke ist krřagen-: 
artig aufgehoben und geht allmahlich in die Zacke úber; der: 
Einschnitt, den wir bei der Ansicht von oben beschrieben ha- 
ben, ist nur ein Trugbild der Perspektive und existiert m. 
Wirklichkeit nicht. — Von hinten: die Zangenáste sind breit,' 
fast úberall gleich, nůr am Ende etwas erweitert, ste neigen 
mit dem letžten Drittel zur Mittellinie und endigen mit der: 
Zacke; der innere UmriB der geschlossenen Zange ist láng-| 
lich herzformig, der áuBere im grobBen ganzen ein nach oběn * 
sich erweiterndes 0. — Zerstreute Haare bedecken die Ober- 
fláche, am hinteren UmriBe und auf der Innenfláche werden © 
ste lánger; auBerdem begegnen wir auf der kragenformigeň 

Erweiterůne unter der Zacke mehreren (cca. 10) starken,: 
ziemlich stattlichen und mittellangen Dornen, die bei allen: 
drei Amsichten zur Sicht kommen. — Orangerotgelb, die. 
Zacke ist sehwarz. — A nalseg ment ist 020 "mm hoch, m. 
der Mitte der Hohe am schmálsten, d. i. 005 mom, gegen das: 
Ende etwas erweitert, dann am Gipfel gerade abgestutzt; 
unten und hinten láuft das Segment in einen langen, schmal 
zipfelformigen Lappen allmáhlich aus. — Zerstreute Be-' 
haarung, orange gelbrote Farbe. — A mus micht abgesetzt. 

O ist unbekannt. 


Korperlánge 19)—2 mm (©), gemessen bis zum I 
Ende der geschlossenen Flugel. | 


Náhrpflamze, Lebensweise Larven sind! 
únbekannt. 

Vorkommen: nur aus einer Lokalitát in 4 Exem-' 
plaren (alle waren ©) bekanmt. 


Eine neue Psylla und eine neue Rhinocola aus Surinam. 5 


Georgr. Verbreitung: Paramaribo, Surinam im 

"Oktober und November 1907 in Gesellschaft von Rhinocola 
| incisa ŠuLc gefunden; coll. des Konigl. Zoologischen Mu- 
„seums in Berlin. — HGthstwaktséhéjlieh unausgefárbt. 


| Bemerkung. — Psylla surimamensis ist eine gute, 
| ansgeprágte Art; durch Form der Kopulationszange ahnelt 
| ste etwas unserer pal. Ps. mgrita Zer. Die Verlangerung des 
| umteren, hinteren Teiles des Analsegmentes ist, soweit mir 
 Bekannt, unter den Psylla-Arten alleinstehend und důrfte 
| noch mit anderen Merkmalen (Form des Stigmas ete.) einmal 
| een subgenerischen Charakter bilden; unsere heutigen 
Kenntnisse úber den ganzen gm. Psylla sind jedoch so důrftie;, 
'dab vorzeitige Bildung von sbgm. nur zu Verwirrungen 
| fihren wůrde, wie wir das leider an gn. Trioza eben erlebt 
| haben. 


S 


Rhinocola incisa n. sp. 
(Tab. 2 Hig. 1—13.) 


Kopf.-Scheitel 030 mm, samt den Augen 050 mm 
| : breit, hinten máBig ausgeschnitten, im der Mittellinie 0-16 mm 

fine, in der Mitte seiner Halften eingedrůckt, vorn abgerun- 
det, vorgewolbt, ohne scharfe Grenze in die Stirm ubergehend 
kahl fein gerunzelt; die hinteren Punktaugen in den Hinter- 
ecken, das vordere unpaare Punktauge nur von vorm und 
| unter sichtbar. — Fihler 093 mm lang (Lánge der einzel- 
| men Glieder betrágt der Reihe nach in 000 mm: 4, 3, 11, 8, 
10, 15, 15, 15, 7, 5), die einzelnen Glieder sind fast gleichge- 
formt, ihre Sinnesorgane sind einfach, nicht bedeutend her 
| Wortretend; die Fihlergruben sind klein, nach auBen gerichtet, 
| kreisrund. — Stirmn ogleichmábig leicht vorgewolht. — 
| 
| 
“ 
| 


Stirnkegel fehlen. — Klypeus ist klein, birnfórmig, 
wenie hervortretend. — Fárbungďg: der ganze Kopf ist 


glechmáBig hell ockergelb (o0fter leicht ins grůndliche úber- 
gehend) ohne jedwede Zeichnung. Die Hihler haben die ersten 
zwei Glieder hellockergelb, das Glied 3—5 ockergelb und am 
Ende gebráunt, das 6 Glied in der proximalen Hálfte gelb, 
in der distalen gebráunt, die Glieder 7—10 pechbraun. 

T horax ist wenig vorgewolbt, kahl, etwas grober ge- 


6 IV. Dr. Karel Šulc: 


runzelt, sodaů er als eingestochen punktiert erscheimt. —- 
Hell ockergelb, mit ockergelber, unregelmabiger, verschwom- 
mener Zeichnung. | | 
Vorderfluůugel: 140 mm lang; die grobte Breitel- 
legt am Anfang des auGeren Drittels der Lánge und betrást, 
0:60 mm. — Der Vorderrand ist fast gleichmabig gebogen, 
der Hinterrand fast flach, das Hlůgelende ist breit abgerum-, 
det, der Hlůugelgipfel ist sehr schwer festzustellen, wir nehmen 
an, dal er sich in der Mitte des m. cell. Rs befindet (man kann. 
ihn aber auch im der Insertion von M1 +2 ganz gut ver- 
muten), die vordere Hálfte des Fliigelendbogens ist etwas: 
mehr gekrůmmt als die hintere; an der Insertion von M12. 
ist der Bogen deutlich abgeflacht. — A dern: C + Se.ist. 
oleichmáBig, leicht gebogen, der vordere Stigmalrand deutlich 
ausgebogen, R1 am Anfang nur kurz selbstándig, danm bildet 
er als schwache, deutliche, selbstándige Ader die hintere' 
Grenze des Stigma, ist leicht nach vorn ausgebogen, endigt: 
etwa úber der Mitte des Cul. — Rs ist gleichmábig nach hin-| 
ten ausgebogen und endigt úber der Insertion der M3 +4; 
R + M + Cu ist nur etwas lánger als R, M -+ Cu ist deutlich © 
kůrzer als R; M ist gleichmábige gebogen, genůgend lang, sie 
endigt úber der Insertion von Cul; M1 + 2 und M3 + 4 sind 
gleich lang und gleichmábie leicht gebogen; Čul ist langer, 
kreisbogenformig, Cu2 verláuft senkrecht zum Hinterrande 
und ist kůrzer. — Fárbung der Adern: hellgelblich, die im 
auBeren Drittel des Flůgels liegenden Aderteile haben ge-* 
brávnte Rippen. — Flůgelmembran: ist wasserhell — © 
Dornen: Oberfláchedornen fehlen in der cell. C — Sc voll: * 
stándig; in der cell. R1 verschwinden sie in der proximalen 
Halfte allmahlich; in der cell. Rs sind ste úber der Mitte von 
M bis auf eine einen Dorn záhlende Reihe reduziert; sonst © 
bedecken sie alle Zellen, indem sie úberall ziemlich breite, * 
gleichmáBige, dornenlose Streifen den Adern entlang freilass © 
sen; die Dornenfelder werden nicht gegen die Ránder eim ! 
zelner Zellen verschmálert; sie stehen in unregelmábigen i 
Guadraten auf 0-01 mm voneinander. — Marginaldornengrup- * 
pen sind in der cell. M1 + 2, M und Cul auf der umteren Seite © 
vorhanden, sie bilden ziemlich hohe, sehmale Gruppen; in der ! 
cell. Rs finden wir auf der Unterseite etwa in dem auBersten 


2. Rhinocola incisa n. sp. 
1 Kopf streng von oben. — 2. Derselbe etwas von vorm. — 3. Der- 
selbe von der Seite. — 4. Vorderflůgel. — 5. Hinterflůgel. — 6. ©. Ge- 


| mitalsegment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. 


— 7. Ende der 3 Kopulationszange vom oben. — 8. G Genitalseg- 

ment und Kopulationszange von hinten, — 9. © Analsegment von 

oben. — 10. 9 Anal- und Genitalsegment von der Seite am trocke- 

nen Tiere. — 11. Dieselben als Práparat. — 12. AuBerer Legestachel. 
— 13. Innerer Legestachel. 


Fiůnftel mehrere kleine, unregelmáBig zerstreute Dornen. — 
Stigma: ist am Anfang breit, dann ziemlich rasch nach 
auben verschmálert, důnnháutig mit spárlichen kleinen Dórn- 
chen besetzt, wasserhell. 

-© Hinterflůgel ist 000 mm lang, 000 mm ist die 
grobte Breite etwa in der Mitte der Lánge, Rs entsteht selb- 


8 IV. Dr. Karel Šulc: 


standig, M und Cu haben gemeinsamen, kurzen Stiel; das: 
Ende ist breit abgerundet, die Adern sind bleich, cell. A2: 
leicht gelblich. | 
Beine sind gelblich, die Hinterschienen am Ende be-' 
dornt, unter dem Knie ohne Zahn. | 
G Korperende. — Genitalsegment von der, 
Seite gesehen ist 0:20 mm lang und 0-17 mm hoch, nach untení 
und hinten bogenformig abgegrenzt, hinten dicht, sonst zer-. 
streut behaart, hellockergelb. — Kopulationszange: 
von der Saite gesehen einfach, schuppenformig, 014 mm. 
hoch, unten am schmálsten, dann gegen den gerade abge-. 
stutzten und an den Ecken abgerundeten Gipfel allmáhlich. 
gleichmáBig, bis auf 0-07 mm der Breite erweitert; der vor-* 
dere und der hintere Umrib sind leicht ausgebogen. Bei der: 
Amnsicht von hinten sind wir aber úber den unerwarteten Bau: 
der Zange úberrascht; wir sehen, da das, was von der Seite! 
zur Sicht kam, nur ein Teil der Zange war, die von hinten: 
breit und in der Mitte, der Lange nach, tief zerklůftet er-: 
scheint; dadurch ist eine jede Zangenhálfte in zwei Áste! 
geteilt, die etwas úber der Ansatzstelle ineinander úberge- + 
hen; die Basis ist also gemeinschaftlich. Der von der Seite! 
zur Sicht kommende Ast ist der auBere, der innere ist mehr: 
nach innen gestellt und wird von dem áuberen in gewissen © 
Stellungen des Betrachtungsobjektes vollstándig verdeckt; 
der auBere Ast erscheint von hinten schmal, oben abgestutzt,: 
seine hintere, obere Ecke ist kurz scharf ausgezogen; der 
innere Ast ist mit seiner Vorderecke nach innen und vorn zur! 
Mittellinie, mit seiner oberen Himterecke nach auben und 
hinten gedreht, seine Basis sieht nach hinten und auben;. 
er ist unten am breitesten, nach oben allmáhlich verschmá- 
lert, unter dem etwas bogenfórmig abgestutzten, breitgrati- © 
gen Gipfel etwas erweitert; fast gleich hoch mit dem áube- * 
ren Aste. — Von oben: das Ende des áuBeren Astes ist zlem | 
lich důmn, breit, abgestutzt, hinten spitzig ausgezogen, vorm ! 
fast abgerundet rechtwinklhg; das Ende des inneren Astes » 
ist weit dicker, breit abgestutzt nach vorm etwas verschmě: | 
lert, an beiden Ecken abgerumdet. — Zerstreute Behaarung, © 
auf den inneren Seiten der Aste besonders lange und reich- 
liche Haare. — Hell ockergelbe Farbe. — Analsegment. 


| Eine neue Psylla und eine neue Rhinocola aus Surinam. 0) 


(won der Seite betrachtet 0-15 mm hoch, gerade, mit dem Ende 
(leicht nach hinten geneigt, fast úberall, 0:06 mm, gleich breit, 
(oben gerade abgestutzt, zerstreut behaart, am Ende hinten 
„oben sind die Haare reichlicher. — Hellockergelbe Farbe. 

O Korperende — Analsegment von oben ge- 
(sehen ist mittellang keilfórmig, hinter dem Anus etwas von 
den Seiten eingedrůckt, allmahlich zum spitzigen Ende ver- 
| sehmálert. — Von der Seite auf den in KOH ausgekochten 
| Praparaten 0-45 mm lang, und 0.12 mm in dem Basalteile 
breit. — Der obere Umrib unter dem Anus ist allmáhlich 
| herabfallend, kaum merklich ausgebogen, úber dem Schnabel 
(merklich, flieBend, seicht eingebogen; der allmáhlich ausge- 
| zogene mel ist etwa 0-18 mm lang, in der Mitte am 
| sehmálsten, unten seicht eingebogen; dns Ende ist merklich 


| bretter, von unten nach oben abgerundet, soda die obere, 


| hintere Ecke des Schnabels winklig zdicí. — Haare: der 
| Basalteil ist hinter dem Anus spárlich, zerstreut behaart; 
auf dem Buckelorte (ausgesprochener Buckel fehlt) finden 
wir 3 lange Haare; der Grat ist mit feinen, scharfen Har- 
chen, desgleichen auch das Ende, besetzt. — Dornen: kleine, 
konische, spitzige Dornen bedecken die ganze Seitenfláche 
des Schnabels, sie fangen etwa 0-19 mm vom Ende an, ste- 


| hen ziemlich dicht aneinander, gehen bis zum unteren Rande 


und bis an das Ende, wo sie entschieden kleiner werden. — 
Anus ist 011 mm lang, O formig, ringsum mit einem Ring 
von zweireihigen Drůsenoffnungen und einem Kranz klei- 
ner Haare. — Chitinstruktur: ziemlich glatt, nur um den 
Anus herum bemerkt man bei bedeutenderen VergroBerun- 
gen kurze Reihen kleiner Dornen, die auch zu kleinen, ge- 
zahnten Reihen zusammenflieBen kónnen; der Grat des Seg- 
mentes ist glatt, ohne Struktur. — Farbe: hellockergelb. — 
Genitalsegment ist von der Seite: oben leicht wellen- 
formig, und 0-30 mm, unten gleichmábig leicht ausgehogen 
und 0-25 mm, vorn leicht ausgebogen und 25 mm betra- 
gend, das Ende ist scharfwinklig, kurzspitzig, nicht ausge- 
zogen, nicht abgesetzt. — Zerstreute Haare bedecken fast 
die ganze Seitenfláche, nur anfangs fehlen sie, aber je mehr 
nach hinten, desto reichlicher und lánger werden sie; Dornen 
fehlen vollstándig. — Chitinstruktur: glatt nur unten vorn 


: 
10 IV. Dr. Karel Šulc: Eine neue Psylla und eine neue Rhinoceil 


k 
dichte Bedornung mit winzigen, aneinander stehenden Dórn- 
chen. — Farbe: hell ockergelb. Au Bere Legescheiden:. 
sind grob, breit, erreichen etwa das Ende des Analsegmentes, 
werden nach hinten allmáhlich schmáler, sind am Ende ab-| 
gerumdet und lánglich geritzt; an der Basis kommt schup- 
penfórmige  Chitinstruktur zum Vorschein. — AuBGerer. 
Legestachel ist im Unterleistenteile weich, fein geritzt, 
nicht bedornt, im Oberleistenteile fein karriert, das End- 
stůck ist kurz, chitinisiert, nach oben gebogen, am Ende ab-' 

"gerundet, unten mit einem eingekerbten Zahne. — Innerer 
Legestachel ist kurz hakenformig, 0-10 4m, am Ende' 
abgestutzt abgerundet, unten mit einer schmalen Leiste, vor. 
dem Ende mit einem winzigen Nabel. | 

K orpergro Be ist 1-90 mm, gemessen bis zam Ende. 
der geschlossenen Hlugel. 

Náhrpflanze, Lebensweise und Larven 
sind unbekannt. Sie wurde im Oktober und November 1907 ' 
gefangen. | 

Vorkom men: nur einmal gefunden 5 G, 3 ©. | 

Geographische Verbreitung: Surinam, Pa- 
ramaribo. coll. des Kónigl. Zoologischen Museums Berlin. © 


n 


V. 


"Eine neue Panisopelma (Connectopelma sbén. n.) 
und eine neue Trioza aus Chile. 


-Von Dr. Karel Šulc, 
1 Michalkowitz bei Ostrau, Máhren. 


(Mit 2 Tafeln.) 


L Panisopelma HNDERLETN 1910, Connectopelma sbgn. n. 


Gn. Panisopelma wurde von ENDERLEIN auf folgenden 
| Merkmalen aufgestellt: 

i Stirnkegel (obzwar klein und warzenfórmig) vorhan- 
(den, Fligelende breit abgerundet, R1 selbstándig erhalten, 
Stigma hautig (?), breit und lang, Rs mit M1 + 2 durch eine 
lingere aliise) Guerader verbunden, R der M + Cu gleich 
ang, am Hinterflůgel Rs + M vorhanden, Hintertibien auben 
(unter dem Knie bedornt. G Korperende projet © Korper- 


(ende nich náher beschrieben; unbekannt, ob lenna 


v A SBěě 
Die in folgenden Zeilen beschriebene Art unterordne ich 


"dem gn. Pamsopelma als Connmectopelma sbgn. n. vorláufig 
(mit nahestehenden Merkmalen: 


| Stirnkegel vorhanden (kráftig entwickelt), Flůgelende 
breit abgerundet, R1 in seinem stigmalen "Teile mit der Stig- 
"malhaut zum Nichtunterscheiden verschmolzen, Stigma vor- 
(handen, schmal, derbháutig, Rs mit M1 + 2 in einem Berůh- 
(řinespumkte P s-malzení durch keine Auerader verbundeu, 
IR der M + Cu gleich be am Hinterflůgel Rs — M vorhau- 
' den, Hintertieben unter dem Knie vollstándig unbewehrt. 
| C Korperende unbekannt. © Kórperende: Analsegment kahu- 


Sitzber. der k. k. bóhm. Gess. d. Wiss. II. Classe. 1 


| 
| 


9 V. Dr. Karel Šulce: 


formig Genitalsegment einfach kahnformig, Legeapparat wie 
beschrieben. 

Sen. Coinmectopelma verbindet gewissermaben gn. Pani 
sopelma mit g. Phacosema KIEFFER, dem jedoch das Stigma.. 
vollstandg fehlt. | 


Connectopelma coniirons n. sp. 
(Pabla) 


Kopf-Scheitel hinten 0-46 mm breit, in der Mittel 
Innie 0-17 mm lang; hinten tief, auf 0-10 mm ausgeschnitten, mit: 
fast kegelfórmigen Hinterecken, die je ein Punktauge tragen, 
mit tiefer Mittellinie und abgerundeten, etwas aufgetriebenen, 
Vorderecken. — Fiůihler waren abgebrochen, bei den nahe 
stehenden Phacosema gallicola KTEFFER Ph. guineensis Aut- 
MANN und Punisopelma ENDERLEIN werden sie als lang und 
schlank, ohne besondere Verdickungen beschrieben. — Fuhler- 
gruben klein, rundlich. —— Stirnkegelsind vorhanden, Y16. 
mm lang, also in der Lange der Mittellinie der Stirn gleich, 
von breiter Basis ziemlich rasch verschmálert und in der di- 
stalen Hálfte schlank, mábĎig nach unten geneigt, behaart. —, 
Fárbune: Scheitel hell rotbraun, die Vorder- und Hinter- 
ecken diffne hell gelblich; Stikčsl hellgelblich. | 

Thorax: hell rotbraun mit entwickelter, begrenzter, i 
brauner Zeichnung; am Metathorax ist das Proscutum kurz: 
und breit, das Mesoscutum kurz; im ganzen ist je Thorax. 
wenig roreč ati : 

Vorderflůgel: 2mm lang, 0-80 mm ist die grólite! 
Breite, gemessen in der Mitte der cell. Cul; Wlugelende gleich-| 
máje breit abgerundet, der Hlůgelgipfel ist in:der Mitte des. 
m. cell Rs ext. gelegen. — Wlůgeladern: C=+-Scisť ziemlich. 
lang, flach gehogen, sie endigt úber dem Anfang des áuberen: 
Drittels der M — Cu; R1 verlauft schrág nach auben zum | 
Anfang des Stigmas, dann verschmilzt er mit demselben und! 
but seine mo ein; Rs ist leicht wellenformig und! 
verschmilzt úber der Tnsonl10 von Cul mit. M1 + 2 auf eine! 
kurze Strecke, eigentlich nur in einem Punkte; hier s er sta 


—— 


*) Dadurch wird cell. Rs in zwei Zellen cell. Rs externa una l 
cell. Rs interna geteilt. 


| 
| 
| 
| 
| Hine neue Panisopelma und eine neue Trioza aus Chile. 3 


wmklig nach hinten gekrimmt; R ist gerade, nur eine Spur 
(lánger. als M + Cu (047mm :Y45.mm); M + Cu ist leicht 


(nach hinten gebogen; M kurz, sie endigt etwas hinter der Mitte 
des m. cell. Cul, anfangs leicht gebogen, dann in der áuBeren 


, 
i 
f 
i 
i 
| 

! 

"o 
1! ř 
1 


n) 
J 


1 Panisopelma, Connectopelma n. sgn., conifrons n. sp. ŠULC. 


n Kopf von oben. — 2. n. — 3. Hinterflůgel. — 4. © Ab- 
(dominalsegment von oben. — 5. © Abdominalsegment und Genital- 
'segment von der Seite fs BO — 6. AuBerer Legestachel. — 
| 7. Innerer Legestachel, 


(Hělňte fast serade; M1 + 2 am Ende.des-ersten Drittels stark 
smnt und mit dem Rs auf kurze Strecke versehmolzen, 
( weiteren Verlaufe gerade; M3,+4 ist ganz gerade; Cu 
(kurz, leicht nach hinten gebogen, Cul kreisbogenformig, lán- 
ger, Cy2.nach auBen gebogen, und schrág nach innen zum 
Hinterrande verlaufend; er endigt knapp am Ende von 42; 

= gerade, Farbung eé Adern: braun, mit tiefbraunen Rip- 


| 
, 


| 


4 V. Dr. Karel Šulc: 


pen. — Stig ma ist vorhanden, gebráunt, derbháutig, lang, 
allmáhlich verschmalert, am Anfang nicht besonders breit; es 
endigt úber der Berůhrungsstelle Rs-M1 + 2. — Flůgei- 
membhran důnnháutig, wasserhell, mit mehreren wolkigen,: 
braunen i“lecken, die folgendermaben verteilt sind: je ein klei- 
ner Hleck 1) am inde A2, 2) an der auberen Seite der unteren: 
Hálfte von Cu2, 3) in der Mitte innen an Cul, 4) ein grober 
Fleck umeibt das Ende von Rs, das durch Veschmelzung von © 
Rs und W1+2 gebildete Chiasma, wird dann oben unter-' 
brochen und zieht unten, der W entlang, verschmálert bis zum 
Anfang von J/ um dann, als unregelmáBig begrenzter Strei:- 
fen die cell. Rs durchziehend, hinten am ersten Viertel von Rs' 
zu endigen. -— Dornen: Oberflache- und Unterfláchedornen « 
fehlen volstándg; Marginaldornengruppen sind in den cell.. 
As. ext., M1 + 2, M und Čus; sie sind mittelhoch und nehmen 
das mittlere Drittel der Breite fůr sich ein. 

Hinterflůgel ist am Ende breit abgerundet, die. 
Adern sind bleich, die A-Zelle etwas gebraunt; Rs und M am. 
Anfang zum kurzen Štiel Rs + M verschmolzen; Ču erst vom. 
Anfang dieses Stieles ausgehend. 

Beine sind gebráunt, die Hinterschienen am Anfang. 
aubBen ohne Zahn, unten (nadrr nt. | 

Abdomen schwarzbraun, die ehm uconle ní an 
roteelb. 

GC Korperende.— G unbekannt! 

2 Koórperende.— © Analseg ment von oben ge-! 
sehen ist linglich keilformig, unter dem Anus von den Seiten 
leicht eingedrůckt, am Ende rasch von den ŠSeiten vet- 
shmálert und abgerundet. — Auf dem in KOH ausgekochten 
und im Glyzerin montierten Práparate ist der obere Umrif D4 
mm lang, allmáglich nach hinten herabfallend, unter dem: 
Anus etwas ausgebogen; dann in der Mitte eingebogen u. voť 
dem Ende stark ausgebogen; die Breite des basalen Teiles unter 
dem Anus betrágt 0/20 mm; der Schnabel ist kurz, breit, am 
Ende von oben nach unten breit abgerundet, unten leicht 
wellenfórmig. Haare: spárliche, kurze Haare auf dem Basal 
teile, einige lange in der Mitte unter dem oberen Umrisse, der © 
Schnabel dicht, mittellang behaart; es sind keine Dornen vor- * 
handen. — A nus: 0- fórmig, W12 mm lang, ringsum ein ge- | 


| 


| 

| Eine neue Panisopelma und eine neue Trioza aus Chile. 5 
| 

„sehlossener Ring mit zweireihigen Drůsenofnungen und ein 
(Kranz kleiner Haare. — Chitinschicht ist starkt chitinisiert, 
umdurchsichtig. glatt. — Geni talseg ment: von der Seite 
'gesehen etwa dreieckfórmig, oben leicht wellenformig, 035 
um, unten gerade (leicht ausgebogen) und 0-25 mm, vorn 
Hleicht ausgebogen und 0-30 mm; de Spitze ist kurz ausgezo- 
sen; dichte Behaarung fast auf der ganzen Seitenfláche, vorn 
„verschwinden de Haare und werden klemer, nach hinten zu 
sind sie reichheher und langer; oben vor der Spitze werden 
'sle steifer und dornartig. — Sonst sind keine echten Dornen 
'worhanden. — Chitin glatt, stark. — Schwarzbraun. — A u Be- 
re Legescheiden sind unbedeutend, nicht Ilanger als das 
'"Genitalsegment, nach hinten abgestutzt abgerundet, auf der 
(Seite lánglich geritzt. — A u BererLegestachel hat das 
| Endstůck stark chitinisiert, ist allmahlich zum einfach spitzl- 
(gen Ende verschmálert und leicht nach oben gebogen. — In- 
merer Legestachelist hackmesserformig, oben mit stark 
(chitinisiertem Grate, am Ende scharftspitzig ausgezogen, un- 
"ten mit schmaler Leiste, vorn oben in einen abgestutzten Fort- 
(satz ausgezogen, mit einem winzigen Nabel. 
KorpergroóBe 250 mm, gemessen bis zum Ende der 
 geschlossenen Flůgel (9). 

Náhrpflanze, Lebensweise, Larven eto. un- 
bekannt. | 

Vorkommen: nur einmal gefunden in einem emnzi- 
(gen Exemplare. | 

| Geogr. Verbreitung: Chile, Báder von Longavi, 
| Parral, leg. SCHOENEMANN. 

Bemerkung: diese Beschreibung wurde nach einem 


| 
| 
| 


2. Trioza chilensis n. sp. 
(Tab. 2. Fig. 1—1.) 
Kopf. — Scheitel hinten mabig ausgerundet, 0-55 
mem, mit den Augen 060 mm breit, in der Mittellinie 022 mm 
lang, die hinteren Punktaugen in den Hinterecken, die Vorder- 
ecken breit abgerundet. — F ů hler kurz, nur 056 m lang, 


6 V. Dr. Karel Šulc: 


dick fadenformig (die Lange der einzelnen Glieder betrágt der. 
Reihe nach in 0-00 "m:.6, 5, 10, 5, 5, 5, 5, 6, 5, 4), Sinnesgru-: 
ben elnfach kreisformig, unbedeutend; Hůhlernápfe klein,; 
kreisrund.— Stirnkegel: (14 mm lang, kegelformig, mit | 
parallel verlaufenden Achsen, auf dem (Gipfel zugespitzt,: 
mabig nach unten geneigt, zerstreut behaart. — Farbung:/ 
der ganze Kopf einfarbig hell ockergelb, die 2 letzten und die i 


distale Hálfte des drittletzten Fůhlergliedes schwarzbraun. | 


Thorax maBig gewolbt, hell ockergelb, Zeichnung aus- 
gedehnt, entwickelt, bráúnlich. | 


Vorderflůgelist 255 mm lang, der Vorderrand ist 
aleichmabig Behášéh: der Hinterrand gerade, das Hlůgelende j 
ist von vorn und von hinten gleichmabig verschmálert, abge- 
rundet zugespitzt, der Flůgelgipfel befindet sich in der Inser- | 
tion von M1 + 2; die grobte, Breite des Flůgels liegt in der- 
Tnsertion von Cu2 und betrágt 1 mm. — Hlůgeladeru: 
C + Sc sehr flach, gleichmabig gebogen, kurz, Rs sehr lang, 
er endigt úber der Mitte des margo cell. M1 + 2 9, ist leleht wel © 
lenformig, im ganzen Verlaufe fast gleich zel vom Stigmal- | 
rande abstándig, M lang, flach gebogen, endigt kurz vor der 
Insertion von Cul; M1 +2 gerade, in den Flůgelgipfel aus- | 
laufend, etwas lánger als die gleichfalls gerade M3 + 4; Čul- 
kreisbogenformig, Cu2 gerade, schrag, zum Himterrande ver- ' 
laufend. — Fárbung der Adern: bleich gelblich. — Flůgel' 
mem bran wasserhell. — Dornen: Oberfláchedornen bedek- 
ken nur die cell. Cu, einen breiten, dornenlosen Streifen vorů © 
freilassend, sonst sind keine Oberfláche- und Unterfláchedor- © 
nen vorhanden; Marginaldornengruppen sind in den cell. © 
M1 2, M und Cul vorhanden und etwa wie bei T. urticae | 
beschaffen. 

Hinterflůgel: 1-80 mm lang und 0- 60 mm breit, das 
Ende breit ase die Adern bleich, die A Zelle etwas © 
angeraucht. 

Beine hell ockergelb. . 

A bdomen hell ockergelb. 

G Koórper ende — Genitalseg ert von der- 
Seite gesehen nach hinten und unten gleichmáBig bogenformig, | 
oben leicht wellenfórmig 0-20 mm lang und 0-17 mm hoch, him- 


Eine neue Panisopelma und eine neue Trioza aus Chile. 7, 


n p 


(ten zerstreut behaart, hell ockergelb. — Kopulationszan- 
Ge: von der Seite unten 0-10 mm breit, bohnenformig, hinten 
oben dann in einen 0-03 mm sehmalen, Jičhéř Ast ladtena: 
(jm ganzen 0-17 wm hoch, oben gerade abgestutzt, mit aběb: 

| rundeten Ecken, vor der Eiereo. leicht eingekerbt; gerade, 
en: nach vorn geneigt. —Von oben: die sehmalen ste sind 
| oěb 


O A 


: 
: 
! 2. Trioza chilensis n. sp. ŠULC. 


„L Kopř von oben. — 2. Fiihler. — 3. Vorderfligel. — 4. Hinter- 

(ůgel m2 Genitalsegment, Kopulationszange und Analsegment 

3 der Seite. — 6. Ende der Kopulationszange von oben. — 7. cy Ge- 
mitalsegment und Kopulationszange von hinten. 


| 
oben abgerundet, vorne etwas breiter, nach hinten verschmá- 
(lert, vor der Hinterecke leicht sattelfórmig. — Von hinten: 
die unten breiten Aste werden allmáhlich nach oben schmáler, 
(oben sind sie abgestutzt, die Hinterecke ist leicht spitzig aus- 
„Sezogen; der auBere Umrib ist einem gotischen Bogen gleich, 
p Innere einer unten scharfen Bischkote. — Máabig zerstreut 
(behart, hell ockergelb, der Ast ist schwarzbraun. — Anal- 
(segment ist 0-15 m hoch und ebenso breit, der vordere 
| UmriB ist leicht, der hintere stark oso ča (dieser fast 


eM 


S V. Dr. Karel Šule: Eine neue Panisopelma und eine neue 


kr eisbogenfórmie g), das Ende (Analring) ist plotzlich ver 
schmálert, hinten etwas abgesetzt, breit, walzenformig, oben. 
gerade abgestutzt; zerstreute Behaarung, die oben und 
Hinterrande bedeutender und lánger ist; hell ockergelbe Far- 
be, das Ende braun. 

© ist unbekannt. 

KorpergroóBe 305 mm, gemessen bis zum Ende der. 
geschlossenen Flůgel. P 

Nahrpíflanze Lebensweise Larven sind un- 
bekannt. Ji 
Vorkom men: in einem einzigen Exémplare bekannt.. 
Geogr. Verbreitune: sie wurde in den Bádern:- 
Longavi, Paak Chile, von SCHONEMANN gefunden; coll. děsí 
oh Zo olnon ohen Museums in Berlin. | 

Bemerkung: die S Kopulationszange unserer Art 
dieBe sich von derjenigen der Tr. agrophila Lokrw ableiten, 
desegleichen auch Flůgel und Fůhler, die ganz wie bei agro- 
pila gefárbt sind (es ist eine allgemeine Erfahrung, da de. 
Fůhler der Trioza-Arten sehr konstant und artlich typiseh 
gefárbt sind); T7. agrophila ware phylogenetisch alter! 


VL 

-O biochemické variaci mikroba Bacillus 
| | bulgaricus. 

Dr. F. Ducháček. 


| (Z laboratoře pro biologickou chemii na Sorbonně v Paříži. 
| Ústav Pasteurův.) 
k 


Předloženo v sezení dne 9. ledna 1914. 


| EFFRONT (Note présentée A Académie des Seiences, 
Paris, Je 28. nov. 1910, 151, P. 1007) docílil s mikrobem bacillus 
bulearicus, jenž jest nm faktorem bulharského kyselého 
mléka (t. zv. yoghurtu), výsledků, jež podstatně liší se od 
prací badatelů ústavu Pasteurova v Paříži. 

| Tak CoHExDY (Comptes rendus de la Soc. de Biologie 
1906, 2(. IL. et 17. III.), BERTRAND a WEIsSWEILLER (Annales 
de VInstitut Pasteur 1906, 20, 977; Annalen der Chemie 1906, 
351, 486), BERTRAND a já (Uomptes rendus de Académie des 
Seiences, Paris 1909, 148, 1338, Annales de Institut Pasteur 
1909, 33, 402) konstatovali jsme souhlasně, že bacillus bulga- 
ricus, isolovaný z voghurtu, zkvašuje především laktosu a ně- 
které jednoduché cukry: glukosu, galaktosu, mannosu a fruk- 
tosu, převáděje je skoro kvantitativně v kyselinu mléčnou. 
V mléce dosahuje množství této kyseliny snadno 25 g pro litr; 
při tomto maximu kyseliny mléčné nalezeno bylo dále malé 
množství kyseliny jantarové, as 05 4, skoro tolik kyseliny 
octové a stopy kyseliny mravenčí. Ferment yoghurtu neata- 
Kuje tuku a nerozpouští více než as jednu desetinu kaseinu 
w mléce obsaženého; zbytek této látky dusíkaté srážen jest 
vzniklou aciditou, koagulum zůstává však tuhé, nechť jest do- 
ba styku jeho s mikrobem jakákoliv. 


Věstník král. české spol. nauk. Třída II. je 


9 VI. Dr. F. Ducháček: 


Tato diagnosa biochemická, resultující ze souhlasných. 


pokusů badatelů ústavu Pasteurova nebyla však přijata EF- 
FRONTEM (1. c.), jenž tvrdí, že bacillus bulgaricus jest naopak: 


fermentem proteolytickým, štěpícím kasein a převádějícím 
mléko v tekutinu jasně žlutou, jež časem nabývá barvy stále 
temnější. | 

K práci EFFRONTOVĚ připomíná BERTRAND (Comptes 
rendus de Académie des Sciences, Paris 1910, 151, 1161), že, 
mikrob Effrontův získán byl z přípravků obchodních a vy- 
světluje difference ty buď biochemickou variací onoho mi- 
kroba, související nějak s uspořádáním pokusů nebo vmíse- 
ním cizího mikroba od fermentu bulharského odlišného. | 

K zodpovědění těchto námitek prostudoval pak EFFRoxr, 
(Comptes rendus de VAcadémie des Sciences Paris 1911, 152, 
463) komparativně typického bacilla, použitého BERTRANDEM. 
a jeho spolupracovníky, a mikroby, obsažené v četných ob-! 
chodních praeparátech medicinálních. Mikrobi tito, z příprav- 
ků oněch isolovaní, byli vesměs mikrobi proteolytičtí; žád-| 
ný z přípravků medicinálních neobsahoval: 


„= 


typického bacilla yoghurtu. EFFRONT uznal sice. 


správnost nahoře uvedené biochemické diagnosy mikroba yog-' 
hurtu, připustil však, aniž tvrzení své dostatečně doložil, že' 
difference, konstatované mezi prací bacilla Bertrandova a fer- 
mentů medicinálních nejsou zaviněny různými mikroby, nýbrž| 
spíše biochemickou variací téhož mikroba. K názoru tomu: 
přiveden byl tímto pokusem: 
»Vočkujeme-li typického mikroba bulharského do roz- 
toku výživného, obsahujícího pepton, glukosu a uhličitan vá- 
penatý, chová se jako bacil mléčný dotédoby,než 
zmizívšechen cukr. Zůstavíme-li potom kulturu, tu po, 
14 dnech pokrývá se hladina roztoku pokožkou, bakterie 
ji skládající plní se sporami a kultura v tom okamžiku: 
pracuje zcela shodně s mikroby přípravků medicinálních.« 
Závěry, vyplývající z prací EFFRoxTOVvÝCH, staly by se: 
v případě, kdyby správnost jejich byla potvrzena, důležitým | 
příspěvkem k poznání biochemických variací mikrobů; z toho ! 
důvodu, zejména však proto, že práce EFFRoNTOVY jsou s t0! 
vyvolati vážný zmatek a působiti škodlivě na smýšlení bada-' 
telů, používajících voghurtu nebo zákvasků voghurtových 


O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. 3 


| kúčejům léčivým, považoval jsem další studium obou mikrobů 
' za důležité. 


K pokusům dodána mně byla čistá kultura bacilla bul- 


 harského prof. MEČNIKOVEM; ferment proteolytický vzat byl 


| | přímo ze zásilky eo Výsledky pokusů, zejména těch, 
„Jichž detaily obsaženy jsou v části experimentální, vedly 
k těmto poznatkům: 


| 1. V chování obou mikrobů konstatovány BY značné 
rozdíly j již při volbě prostředí výživného. Kdežto ba- 
'eill Effrontův roste výborně ve všech obvyklých prostředích, 
(pravý bacillus bulgaricus jest v té příčině velice vybíravý. 
Takvroztocíchecukru prostých, jinak příznivě 
js |složených, typický mikrob vůbec neroste, neboť jest kultura 
|mikroba tohoto bez cukru nemyslitelna. ÍPr6 proteolytického 
„mikroba Effrontova není přísada cukru nevyhnutelna; již 
(v roztocích samotného peptonu v destilované vodě roste dobře 
'a tvoří hojné pokožky. 

| Povaha cukru jest pro existenci pravého bacilla 
'yoghurtu rozhodující. Nejlépe osvědčuje se glukosa, galaktosa 
'a laktosa, ač 1 levulosa a mannosa jsou zkvasitelny, kdežto 
sacharosa a maltosa jsou k přípravě jeho výživných půd na- 


-prosto nezpůsobilé; b. Bertrandův nedovede cukrů těch zužit- 


'kovati ani u přítomnosti jiných zkvasitelných cukrů, jak pro 
(glnkosu a laktosu dokázal MARGAILLAN (Comptes rendus de 


- PAcadémie des Sciences, Paris 1910, 150, 45). — Také Effron- 
- 'tův bacill nedovede štěpiti sacharosy, za to však maltosu ata- 
| kuje energicky (za 48 dní 1445 mg, t. j. 40%) a zachovává 
jv lína tom roztoku svou aktivitu i po několik měsíců. 


. Bacillus bulgaricus vyžaduje vedle vhodného cukru, 
néna v prostředích umělých, ještě přísadu uhliči- 
tanu vápenatého, jenž nejen neutralisuje škodlivý vliv 
přebytečných kyselin, ale i jinak ještě kulturu podporuje, 
takže jinými uhličitany nahraditi se nedá. Uhličitan hořeč- 
matý ani zinečnatý tak příznivě nepůsobily, primární fosfo- 
'rečnan vápenatý však i bez uhličitanu působil velmi příznivě. 
Uvážíme-li dále, že mléko jest přirozeně bohato sloučeninami 
vápenatými a že jest to jediné prostředí výživné, jež 1 bez 
přísady uhličitanu vápenatého jest výborně způsobilé ke kul- 


l: 


4 VI. Dr. F. Ducháček: 


tuře mikroba yoghurtu, docházíme k přesvědčení, že ke kul 
tuře bacilla toho jsou sloučeniny vápenaté nevyhnu- 
telny. | 

Naproti tomu proteolytický ferment Effrontův jest lho-. 
stejný k uhličitanu vápenatému, nevyžaduje jeho přítomnosti: 
a roste i bez něho stejně bujně. 

o. Typický mikrob yoghurtu jest fakultativ s náklon 
ností k anaeroblose, jež jest tak značná, že přílišný přístup. 
vzduchu může i znemožnit vývin mikroba. O tom přesvěd- 
čil jsem se buď provětráváním živného media nebo pěstěním. 
mikroba v tenounkých vrstvách tekutiny. Effrontův bacil 
jest rozhodný aerob, který ve všech výživných prostředích 
udržuje se při povrchu, tvoře tam silné pokožky. | 

4. K dalším differencím dospěl jsem bližším studiem: 
zplodin, jež vznikají z laktosy vlivem obou mikrobů. Za! 
tím účelem pěstoval jsem je parallelně ve výtažku z květu sla-: 
dového, v němž rozpuštěna byla 4% laktosy, 1% peptonu a 
přidána 3% sráženého uhlčitanu vápenatého. | 


Oba mikrobi vytvářejí z laktosy kyseliny mléčné, 
vzniklé produkty liší se však svým chováním k rovině světla. 
polarisovaného. Mikrob Bertrandův vyrábí inaktivnou, 
kyselinu mléčnou, směs kyseliny mléčné pravé a levé v podí-! 
lech přesně stejných; množství těchto kyselin odpovídá vždy ' 
přesně ztrátě cukru a směs tato jest mikrobem dále nezkvasi-' 
telna. Effrontův bacil za stejných okolností dává kyselinu: 
pravomléčnou ve množství, jež odpovídá jen jedné polo-' 
vině zkvašeného cukru mléčného: snad přechází tu napřed 
veškerý cukr ve formu inaktivní, ze které mikrob později jed- 
nu opticky činnou složku stravuje a v roztoku zanechává pak: 
jen látku pravotočivou. | 


Vedle mléčné dávají oba mikrobi kyselinu janta- 
rovou; v A bacil zkvašuje 2:6% laktosy v. tuto! 
kyselinu, t. j. vytváří jí desetkrát více než bacil Bertrandův.' 

Z jE Pá kyselin byly nalezeny u obou mikrobů octo- 
vá a mravenčí ato opět u Effrontovy kultury čtyřikrát: 
více, t. j. 12:9% cukru bylo jím převedeno v kyseliny těkavé, 
než u bacilla Bertrandova, který v tyto kyseliny zkvasil jen 
3:2% laktosy. Vyjádříme-li kyseliny těkavé v kyselině octové 


O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. 5 


| anetěkavé v kyselině mléčné, jest poměr kyselin netěkavých k 
: těkavým vyjádřen u bacilla bulgarica číslem 31, kdežto u Eff- 
| rontova mikroba číslem 435. 

9. Sledoval jsem dále osudy laktosy obsažené v 
| mléce. Nepřičiníme-li uhličitanu vápenatého, přibývá v mlé- 
| ce volných kyselin až do určité maximalní acidity, jež činí u 
| mikroba Bertrandova 26—3%, u fermentu proteolytického 
, však jen 05—0-6% kyseliny mléčné. Ve skutečnosti však pře- 
| stává po dosažení tohoto maxima rozklad cukru jen u pravého 
| fermentu bulharského, který brzo potom hyne, kdežto proteo- 
„ lytický mikrob zkvašuje cukr dále, acidita však nevzrůstá, 
| takže poměr mezi zkvašeným cukrem a celkovou aciditou roz- 
| toku neustále klesá. Acidita mléka, jež s počátku odpovídala 
| 195% zkvašeného cukru, klesla ve 4 nedělích na 20%; nestačí 
| tudíž pouhé stanovení acidity mléka ke kontrole průběhu kva- 
| šení, vyvolaného fermentem Effrontovým. Tento úbytek vol- 
| mých kyselin nelze vysvětliti si než jich neutralisací ammoni- 
| akem, vznikajícím rozkladem kaseinu a částečným stravová- 
ním kyseliny mléčné. Ve skutečnosti také mikrob nezastavuje 
| další tvorby kyselin, jak dokazují pokusy s přísadou uhličitanu 
| 


vápenatého, kde poměr mezi zkvašeným cukrem a utvořenými 
| kyselinami nemění se stářím kultury. Zkvašování cukru mik- 
robem proteolytickým dálo se vždy pomalu a nedokonale, ani 
přísada křídy nepomohla, takže ještě po 2 letech zůstala v 
mléce značná část cukru nezkvašena přes to, že zachoval si tam 
mikrob veškerou svou aktivitu biochemickou. Bacillus bulga- 
ricus chová se zcela jinak; rozkládá cukr s neobyčejnou rych- 
lostí a je-1 v mléce otupován škodlivý vliv kyseliny mléčné 
| přísadou uhličitanu vápenatého, pak pracuje ještě rychleji a 
fak dlouho, až všechen cukr z roztoku vymizí. 

| 6. Veškeré pokusy potvrzují již známý fakt, že pravý 
| ferment bulharský jest jedním z nejchoulostivějších 
mikrobů mléčných, který i v nejlepších půdách živných záhy 
| odumírá. Nejvíce unavuje mikroba vlastní jeho produkt —- 
, Kyselina mléčná — a mikrob hyne v čistém mléce tím dříve, 
| čím rychleji bylo dosaženo maxima acidity. V nejlepší: půdě 
| živné, t. j. v mléce s přísadou uhličitanu vápenatého, podaří 
(se jen zřídka udržeti mikroba při životě déle 3 měsíců; staré 
(Kultury bývají již tak oslabeny, že zavádějí koagulaci mléka 


6 VI. Dr. F. Ducháček: 


teprve po několika dnech. EÉrrRoxrův bacil jest naproti 
tomu mikrob velmi houževnatý, rychle a dobře roste v každém- 
prostředí a ještě po dvou, snad i po více letech, kultury jeho! 
koagulují mléko již po několika hodinách. | 


7. Abych přesvědčil se, zdali správným jest tvrzení Ef- 
frontovo, že bacillus bulgaricus stává se za určitých okol- 
ností fermentem proteolytickým, pěstoval jsem oba mikroby za. 
různých teplot a v různých prostředích, jako: v mléce čistém 
nebo s přísadou uhličitanu vápenatého a ve výtažcích z květu. 
sladového, obsahujících glukosu, galaktosu, mannosu, laktosu, 
sacharosu nebo maltosu vedle peptonu a uhličitanu vápena-. 
tého. Vždy po několika dnech proveden byl rozbor výživného. 
roztoku, aby konstatováno bylo chování obou mikrobů v | 
průběhu kvašení a aby zjištěn byl zejména onen důležitý! 
okamžik, kdy poslední stopy cukru z roztoku: vymizí, neboť: 
ve 14 dnech potom má dle EFFRONTA nastati přeměna mikroba, 
Bertrandova v mikroba proteolytického. Přes to, že nebylo po- 
zorováno rozpouštění kaseinu ani tvoření pokožek, spory ob-' 
sahujících, byl bacillus bulgaricus ještě před provedením dal, 
šího rozboru kontrolován přeočkováním do roztoku peptonu, 
a do sbíraného mléka dobře sterilisovaného. Prostředí tato jsou. 
nejvhodnějšími ukazately přeměny jednoho mikroba ve dru- 
hého, neboť v roztoku pouhého peptonu roste jen ferment pro- 
niral, a k mléku chovají se oba mikrobi různě. Kdežto: 
mikrob BERTRANDŮV sráží mléko v celku a mění je ve hmotu' 
porculánovitou, tuhou a bílou, jež vzhledu svého nikdy ne- 
mění, bacil EFFRONTŮV počíná vzniklé koagulum již po ně- 
kolika hodinách u povrchu rozpouštěti a rozklad kaseinu po- 
stupuje pak od povrchu dolů ve vrstvě mléka tak dlouho, až: 
vše jest úplně rozpuštěno. Jednoduchá tato kontrola mlékem ' 
nebyla považována ještě za dostatečnu pro roztoky, jež vl! 
vem mikroba Bertrandova zbaveny byly všeho cukru; v tomto! 
případě sledován byl stav kaseinu také rozborem, aby konsta- 
tován byl eventuelní přírůstek práce proteolytické, 


Při správné sterilisaci prostředí ani vjedinémpří, 
p a dě nepozoroval jsem, že by bulharský ferment po zkvašení | 
všeho cukru tvořil na povrchu tekutiny pokožky, přes to, že“ 
pokusy prodlouženy byly na dobu 4 až 6krát delší, než jak ji za / 


E 


O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. ř 


potřebnou pro přeměnu mikroba Bertrandova v zlep 
ckého nalezl EFFRONT. 

Typický ferment voghur tu, jak již COHENDY sk c.) 
zjistil, nedává spor a tak zachoval se také ve všech prostře- 
dích, v nichž jsem mikroba toho pěstoval. Po zkvašení všeho 
cukru v mediu obsaženého byv přeočkován do mléka, dal nor- 
mální koagulaci bez rozpouštění kasemnu, který atakován byl 
vždy jen zcela slabě, v mezích již BERTRANDEM a WEIsSwErL- 
LEREM (L. c.) udaných, takže jen as 5—12% této hmoty dusí- 


 katé bylo odstraněno. S kulturami mikroba, pocházejících z 
úplně vyčerpaných roztoků cukerných nebylo také nikdy docí- 


leno vzrůstu v roztocích peptonu, znamení, že mikrob nenabyl 
vlastností bacilla Effrontova. Není přece možno, aby mikrob 
neobyčejně choulostivý stal se najednou mikrobem tak resi- 
stentním, jenž spokojil by se samotným peptonem a rozkládal 
cukry, které do té doby nedovedl rozkládati. Ještě méně věřiti 
můžeme v možnost, že by mikrob získati mohl tyto schopnosti 
právě v okamžiku, kdy nejvíce jest oslaben, kdy všechen cukr, 
hlavní podmínka jeho existence, z roztoku vymizel a kdy pod- 
mínky životní jsou nejnepříznivější. Jest konečně nepochyb- 
no, že mikrob, který tak snadno přijímá zcela nové vlast- 
nosti, dovede je zase lehko ztratiti, a je- Effrontův proteoly- 
tucký ferment pouze biochemickou variací mikroba bulhar- 
ského, pak existují zajisté cesty, jež opačně od mikroba Ef- 
frontova vedou k mikrobu Bertrandovu. Avšak v žádném pří- 
padě bacil Effrontův nevzdal se své činnosti proteolytické a 
také nenabyl nikdy vlastností mikroba bulharského. 

S. V průběhu práce zjistil jsem sice několik případů, kde 
1 čisté kultury mikroba bulharského daly pokožky, spory cho- 
vající a přivodily koagulaci mléka sledovanou rozpuštěním 
kaseinu jako u bacilla Effrontova, příčinou zjevu toho byla 


| však vždy nedostatečná sterilisace prostředí. Jest 


s dostatek známo, s jakými obtížemi získává se mléko skutečně 
sterilní; sterilisaci tu zvláště znesnadňuje přísada uhličitanu 
vápenatého. Potvrdil jsem řadou pokusů, že zejména steri- 
lisace, tak jak prováděl ji EFFRONT — 20 minut při tlaku 1 
atm. — jest nejen pro mléko, ale i pro umělá prostředí s pří- 
sadou uhličitanu vápenatého, naprosto nedostatečná. Uloží- 


| me-li po takové sterilisaci živná media na delší dobu do ther- 


8 VL Dr. F. Ducháček: 


mostatu na 45" vyhřátého, seznáváme, že valná část není ještě! 
sterilní; v umělých prostředích objevují se na povrchu pokož- 

ky, složené z bakterií sporulujících, v mléce pak dostavují re 
koagulace sledované rychlým rozpouštěním kaseinu. Nalezl 

jsem často případy, kde ani pětkrát opakovaná sterilisace ab 
byla dostatečnou. Uvážíme-li, že obavy tyto platí i pro pří- 

pravu produktů medicinálních, pochopíme snadno, že mohou. 
obsahovati snadno fermenty proteolytické. Cizí tito mikrobi. 
neuplatňují se, je-li kultura čerstvá, na maximu své aktivity a | 
bylo-li hojně zaseto při optimalní teplotě; vyvíjí se bacillus: 
bulgaricus, mléko dává typický yoghurt a vysoká aadita zne- 
možňuje vývin mikrobů cizích. Jsou-li však přísadou uhliči- | 
tanu vápenatého volné kyseliny otupovány, mohou se na ko- 
nec uplatniti mikrobi cizí, kteří při své neobyčejné houževna- ! 
tosti vydrží 1 v takto změněném a nepříznivém prostředi a | 
mohov spokojiti se se živinami dosud nedotčenými. Poněvadž © 
neutralisace kyselin zvláště snadno probíhá v prostředích ! 
umělých, kde acidita roztoku nad uhličitanem vápenatým jest © 
vždy hluboko pod maximalní aciditou mikroby těmi vyrábě- 
nou, mohl snadno EFFROxT z důvodů nahoře již naznačených, ! 
v roztocích glukosy pozorovati tvorbu pokožek a spor. V mléce + 
přeměna ta Efrontem pozorována nebyla. Vadí tu zajisté ' 
značná acidita, již udržuje koagulum nad uhličitanem vápe- 
natým a jež zůstává nad maximem pro mikroby ty ještě 

snesitelným. 

Přítomná práce objasňuje také výsledky prací EFFRON- 
rovýcH. Nelze se nikterak diviti, že EFFRONT nenalezl ty- 
pického mikroba bulharského v produktech medicinálních; 
jest to v úplném souhlasu s pracemi jiných badatelů, kteří mi- 
kroba toho tam také nenalezli. Bacillus bulgaricus roste špatně 
nebo vůbec neroste na obvyklých, k isolaci mikrobů používa- 
ných půdách pevných i tekutých. Jelikož pak v praeparatech 
obchodních, zvláště suchých, jeho vitalita jest oslabena, ba 
mnohdy úplně potlačena, může státi se isolace mikroba velmi 
obtížnou, ano nemožnou. Není-li přípravek čistou kulturou, 
pak oslabený mikrob podléhá jemu přimíseným mikrobům 
cizím, jež vyvíjejí se v každém prostředí, nebo vítězí nad 
ním mikrobi, kteří zůstali v mléce, nebyla-li provedena jeho 
řádná sterilisace. Dostavují se pak často koagulace sledované 


O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. 9 


| později úplným rozpadem kaseinu, získané yoghurty nejsou 
však typické a chutí svou snadno se prozrazují. Také Effron- 
'tův bacil nedává typického yoghurtu, získaný výrobek jest 
| chuti zahořklé a ani zdaleka nepřipomíná lahodné chuti pra- 
„ vého yoghurtu. 

Rozhodně nelze u bacilla bulharského mluviti o bioche- 
|mické variaci ve smyslu Effrontově; výsledky získané Ef- 
. frontem dokazují pouze, že jím zkoušené praeparáty obchodní 
buď typického mikroba neobsahovaly nebo chovaly mi- 
| kroba toho již ve formě oslabené, tak že ve výživných pro- 
| středích přípravky těmi zasetých, ujaly se buď fermenty pro- 
(teolytické v přípravcích těch již obsažené nebo ony, jež zů- 
staly v roztocích výživných nedostatečně sterilisovaných. 


Část experimentální. 


Abych přesvědčil se o vlastnostech obou mikrobů a se- 
znal, zdali jeden ve druhý může přecházeti, pěstoval jsem oba 
„mikroby parallelně nejen v roztoku glukosy, kde EFFRoONT 
| přechod ten pozoroval, ale 1 v mléce a ve specielním prostředí 
-1 přítomnosti různých cukrů. Toto umělé prostředí, již dříve 
| BERTRANDEM a mnou (l. c.) navržené, jest 4%ním roztokem 
(cukru ve výtažku z květu sladového s přísadou 1% peptonu a 
| 3% sráženého uhličitanu vápenatého. Z cukrů použito bylo 
(mejčastěji glukosy a laktosy, v některých případech i galak- 
| fosy, mannosy, saccharosy a maltosy. V každé serii pokusů 
(byla prostředí kontrolní, jež zůstala neočkována, uložena do 
| thermostatu vždy při téže teplotě jako roztoky očkované a po- 
„Kus uznán byl za správný jen tenkrát, zůstaly-li všechny roz- 
-toky kontrolní sterilními. Očkování roztoků provedeno bylo 
„vždy týž den stejným množstvím téže kultury, vždy dvou- 
denní a rychle koagulující; roztoky uloženy byly pak v tker- 
(imostatu při 30 nebo 409 C. Ve všech případech již po několika 
hodinách pozorován byl silný vzrůst, u Effrcnteva mikroha 
vždy silnější a spojený s tvorbou pokožek na povrchu živého 
|med:a. V přestávkách několikadenních prováděn hyl rozbor 
| očkovaných roztoků; před započetím rozboru bvia vždy pro- 
| vedena zkouška mikroskopická a nepatrná část roztoku očko- 
|vaného přenesena byla. do různých prostředí, aby zjištěno 


| 
n 


Í 
| 
| 


10 VI. Dr. F. Ducháček: 


bylo, zdali mikrob nezahynul nebo nezměnil svých vlastností. 
V prostředích obsahujících bacilla bulharského bylo zejména 
také pátráno po sporách a tvorbě pokožek, zvláště od tohol 
okamžiku, kdy rozborem konstatováno bylo - vymizení 


cukru z rozžlale | 


K stanovení cukrů v roztocích živných použito bylo: 
metody BERTRANDOVY (Bull. de la Soc. chim. de Paris 1906). 
U mléka bylo postupováno tak, že sražen byl nejprve kasein 
roztokem síranu rtuťnatého, soli rtuťnaté odstraněny práš- j 
kovitým zinkem a v čirém filtrátu určen cukr. (| 


Při určování kaseinu v mléce postupováno bylo se zře. 
telem k práci BERTRAND-WEISSWEILLEROVĚ (L c.) takto: 
10 cm* mléka bylo sraženo dostatečným množstvím 15%ní: 
kyseliny octové; centrifugováním a dekantací získaný kasein: 
byl vodou ooncko smíchán s 96%ním lihem, filtrací znovu. 
zadržen, promyt lihem a étherem a pak při 1059 sušen do kon- 
stantní váhy. 


„—- Aaidita jest vyjadřována v kyselině mléčné; byla měl 
po přidání fenolftaleinu '/; nm. louhem om bez ohledu: 
na to, že kyselina mléčná z části přechází v éter, který aciditu' 
snižuje. Jen při podrobných rozborech s větším množstvím. 
roztoku byl vzat zřetel k této okolnosti a kyselina mléčná 
z estheru uvolněna. U přítomnosti uhličitanu vápenatého byla: 
vypočtena celková acidita z množství rozloženého uhličitanu. 
Při úplných rozborech bylo postupováno v souhlasu s náší 
prací (BERTRAND a já, l. c.). 


Největší péče byla věnována sterilisaci živných prostře- 
dí, neboť seznáno bylo, že mléko a umělé roztoky živné, obsa-: 
hující uhličitan vápenatý, jen velmi těžko se sterilisují. K po- 
kusům bylo použito vždy mléka frakciovaně sterilisovaného 
G až Skrát v pausách 1 až 2denních; pro jistotu pak uloženo | 
bylo mléko toto před upotřebením na 7 až 10 dní do thermo- 
statu vyhřátého na 459. Jak nutná jest tato opatrnost, doka- | 
zuje nejlépe ta okolnost, že i potom ještě v některých zkou- 
mavkách mléko koaguluje a sraženina podobně jako u Effron- | 
tova mikroba se rozpouští vlivem proteolytických mikrobů, 
jež přestály sterilisaci. V několika případech provedl jsem 
i rozbor takového mléka a data, jež dostal jsem pro cukr. ači- 


-o 


O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. 11 


ditu celkovou, těkavé a netěkavé kyseliny a pro kasein upo- 
mínají velice na mikroba Effrontova. 

Téže opatrnosti, jako u mléka, jest třeba i při roztocích 
umělých s uhličitanem vápenatým, který značně vadí řádné 
sterilisaci, takže mnohdy roztoky zdánlivě úplně sterilní zaka- 
lují se po uložení 40 thermostatu a pokrývají pokožkami. 
Prováděl-li tedy EEFFRONT pouze 20minutovou sterilsaci při 
tlaku 1 atm. bez naznačené opatrnosti, nemohl rozhodně zí- 
skati prostředí ve všech případech sterilních. Přesvědčil jsem 
se několikráte, že v takovém mléce nedostatečně sterilisova- 
ném daleko snáze ujímají se cizí fermenty proteolytické, nežli 
tam vnesená oslabená kultura mikroba Bertrandova; dosta- 
vují se koagulace sledované rozpouštěním kaseinu jako u ba- 
cilla Effrontova (viz 30denní kulturu v tab. III.). Použije- 
me-l1 však mladých kultur dvoudenních, ferment Bertrandův 
dobře se vyvíjí i v mléce špatně sterilisovaném a vyvolává 
normální koagulace bez rozpouštění kaseinu; vysoká acidita 
fermentem produkovaná rychle zabraňuje proteolytické práci 
jiných mikrobů. Již po několika dnech jest však mikrob bul- 
harský tak oslaben, že přenesen do mléka sterilního tam se 


| neujímá a podléhá fermentům proteolytickým, které zůstaly 


vedle něho nedotčeny. K těmže výsledkům dospěl jsem, když 
nahradil jsem mléko nedostatečně sterilisované a obsahující 
proto fermenty neznámé, mlékem dobře sterilisovaným, jež 
zaseto bylo mikrobem Effrontovým. 

20 zkumavek zaručeně sterilního mléka zasel jsem bo- 
hatě starší kulturou mikroba Effrontova a provedl 20minu- 
tovou sterilisaci při tlaku 1 atm., jak používal ji EFFRONT. 
Zkumavky rozdělil jsem pak ve dvě serie, z nichž jedna zů- 
stala neočkována a do druhé vnesena byla velmi aktivní, čistá 
kultura mikroba bulharského. Po denním pobytu v thermo- 
statu při 459 bylo nalezeno: 

1. Z 10 neočkovaných zůstalo 7 zkumavek sterilních a 
ve 3 zaznamenán vzrůst bacilla Effrontova. 

2. Zkumavky očkované daly ve všech 10 případech nor- 
mální voghurt; po 10 dnech byl však mikrob bulharský 
v yoghurtech těch již tak oslaben, že po přenesení do čer- 
stvého mléka sterilního překonán byi ve dvou případech mi- 
krobem Effrontovým. 


12 : VI. Dr. F. Ducháček: 


Jednoduchý tento pokus ukazuje, jak houževnatým jest, 


mikrob proteolytický, takže vydrží sterilisaci 1 nepříznivé. 
poměry, vyvolané mladou kulturou fermentu Bertrandova. 

Vneseme-li mikroba Effrontova do hotového yoghurtu, 
nedovede se tam ovšem uplatniti, ani když vočkujeme kul- 
turu mladou; teprve přeneseme-li po několika dnech tuto: 
smíšenou kulturu do nového mléka, vítězí mikrob Effrontův 
nad oslabeným mikrobem Bertrandovým. 


Vneseme-li oba mikroby současně do mléka, není vý- 


sledek předem zaručen; pravidelně však uplatňuje se mladá 


kultura mikroba Bertrandova a teprve po přeočkování do. 


nového mléka zaniká. 


1. Vliv mikrobů v mléko. 


Použito bylo mléka odstředěného, jež obsahovalo 486% 
laktosy a 286% kaseinu; acidita mléka byla předem stano- 
vena, vyjádřena v kyselině mléčné a odečtena vždy od aci- 
dity mikrobem utvořené, takže tabulka udává přímo přírů- 
stek acidity. Data pro procenta laktosy a pro rendement jsou 
zaokrouhlena na čísla celá. 

Každému rozboru předcházelo přeočkování do nového 
mléka a pozorovaná přeměna zaznamenána ve sloupci po- 


sledním (Tab. I. a II.). Zánik mikroba dán jest tam značkou ! 


0, normální koagulace značkou +. 

V mléce (tab. I.) již v prvých 4 až 9 dnech dle teploty 
acidita vyrobená mikrobem bulharským dosahuje svého ma- 
xima při 23 až 26% kyseliny mléčné; stoupající dávky ky- 
seliny mléčné mikroba unavují a brzo usmreují. Zjištěná 
acidita celková odpovídá stále množství zkvašeného cukru, 
takže rendement v kyselině mléčné jest stále 100%ní. Ne- 
patrná odchylka tu pozorovaná jde na -vrub jiných kyselim 
(octové, mravenčí, jantarové), jež lze považovati za výsledek 
života protoplasmy. 

Přeměna v mikroba Effrontova nebyla tu pozorována 
ani po 138 dmech; s počátku dával mikrob koagulaci normální, 
později koagulace nedostavovala se již vůbec. | 


Zcela jinak chová se v mléce mikrob Effrontův (tab. 


1i.). Laktosu zkvašuje mnohem pomaleji, takže ještě po 5 


O viochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. 13 


| měsících bylo nalezeno v roztoku skoro 90% laktosy. Aci- 
| dita dosahuje svého maxima mnohem dříve, již při 05%, 


a pak již se skoro nemění; s počátku, kdy mikrob ještě ne- 
atakuje kaseinu, odpovídá celková acidita 75% zkvašeného 
cukru, se stářím kultury však klesá tento poměr až na 20%; 
od toho okamžiku, kdy mikrob začíná se zabývati rozkladem 
kaseinu, získává tím ammoniak k neutralisaci vznikajících 
kyselin a snižuje si sám aciditu roztoku. Jinak mikrob vlast- 


ností svých nemění a ještě po 138 dnech koaguloval nové 


mléko v několika hodinách normálním způsobem. 


2. Vliv mikrobů v mléko s přísadou křídy. 


Bylo použito téhož odstředěného mléka s 4-86% laktosy. 
Ve většině případů stanovena byla jen acidita mléka nad 


| uhlhčitanem vápenatým se nalézajícího, v některých přípa- 


dech však byla určena 1 ztráta uhličitanu vápenatého titracé 
a přepočtena na kyselinu mléčnon. 

Před provedením rozboru byl vždy mikrob přeočkován 
nejen do mléka, ale i do roztoku peptonu a kultury tyto po- 
suzovány byly makro- i mikroskopicky; od toho okamžiku 
pak, kdy z mléka vymizel veškerý cukr, byla nad to ještě 
v mléce, ke kontrole sloužícím, určena acidita a kasein, aby 
konstatováno bylo, zdali základní vlastnosti mikroba se ne- 
změnily. 

Pokusy ukazují, že mikrob Bertrandův (tab. III.) roz- 
kládá cukr mléčný u přítomnosti uhličitanu vápenatého mno- 
hem rychleji a dokonaleji; mikrob převádí již po 10 dnech 
veškeru laktosu v kyselinu mléčnou, proti níž chrání mi- 
kroba přítomný uhličitan vápenatý tou měrou, že v prostředí 
tomto, cukru již úplně zbaveném, mikrob žije ještě po 9 až 
4 měsících. Se stářím dostavují se však po přenesení do 
mléka koagulace stále opozděnější, až konečně kultury Smě- 
síční již vůbec nekoagulují. 

Vzhled voghurtů, kulturami těmi získaných, byl vždy 
normální, jediný případ (s kulturou 30denní, v tab. III.) vy- 
jímaje, kde pozorován byl rozpad kaseinu; příčinou toho 
byla však zase nedostatečná sterilisace této serie zkumavek. 
V žádném případě, ani u pokusů nejstarších, nebyla pozoro- 


14 VI. Dr. F. Ducháček: 


vána tvorba pokožek pro Effrontova bacilla tak charakte- 
ristických a v novém mléce byla získána vždycky normální- 
koagulace bez rozpouštění kaseinu, při čemž data pro aci- 
ditu a ztrátu kaseinu byla konstantní a odpovídala vždy po-( 
kusům na ústavě Pasteurově v Paříži konaným BERTRANDEM. 
a WEISSWEILLEREM (1. c.). Rovněž nikdy nebyl pozorován! 
vzrůst mikroba bulharského v roztoku peptonu. 

Při mikrobu Effrontově (tab. IV.) nebylo možno zjistit | 
zvláštní výhody přísady uhličitanu vápenatého; rozklad 
laktosy postupuje stejně jako bez ní a to vždycky pomalu © 
a neúplně. Dva roky stará kultura v mléce byla již úplně: 
čirá, hnědá, všechen kasein byl rozpuštěn, ale obsahovala je- 
ště 62% nerozloženého cukru. Jinak ani tento mikrob ne-* 
mění svých vlastností, zůstává fermentem proteolytickým a. 
kultury 1 několikaleté koagulují mléko rychle a rostou vý- 
borně v roztoku peptonu. jj 


3. Vliv mikrobů v umělá prostředí s laktosou. 


K parallelnímu pěstění obou mikrobů bylo použito 4% 
roztoku mléčného cukru ve výtažku sladovém s přísadou 
1% peptonu a 3% sráženého uhličitanu vápenatého. Jest za- 
jímavo, že umělé půdy výživné, určené pro mikroba bulhar- 
ského, musí nevyhnutelně dostati přísadu uhličitanu vápe- 
natého, kdežto mléko přísady této nevyžaduje. Uvážíme-l, 
že mikrob může v mléce vytvořiti a snésti až 3% kyseliny © 
mléčné, můžeme tvrditi, že nerozhoduje tu ani tak přítomnost * 
uhličitanů, jako přítomnost solí vápenatých vůbec. A také 
skutečně mikrob nerostl v prostředí, obsahujícím místo uhli- 
čitanu vápenatého jiné uhličitany, jako hořečnatý nebo zi 
nečnatý, a teprve současnou přísadou některých solí vápe- 
natých (fosforečnanu, síranu) zlepšena byla půda výživná © 
tou měrou, že docíleno bylo vzrůstu velmi silného. Tomu © 
názoru zdá se nasvědčovati také ta okolnost, že nejlepším 
mediem pro mikroba bulharského jest mléko, jež bohato jest 
vždy solemi vápenatými (fosforečnan a kasein); ovšem že 
- kasein a neutrální fosfáty podporují kulturu 1 jinak, saturu- 
jíce malou část vznikajících kyselin. 

Ve 100 9 roztoku výživného bylo nalezeno v pokusech 


O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. 15 


kontrolních 409 4 laktosy. Z toho 0313 g připadalo na re- 
dukující cukr, který -obsažen jest již ve výtažku sladovém. 


| Zajímavo jest, že cukr tento může býti za určitých okolností 


zkvašen; mikrob bulharský zkvašuje jej jen v roztoku lak- 
tosy (tab. IV.), kdežto v roztocích glukosy cukr výtažku 


| sladového zůstává nedotčen (tab. VII.). 


Srovnáme-li pokusy konané v umělém prostředí s po- 


kusy předcházejícími vidíme, že mikrob Bertrandův nepro- 


vádí tu rozklad laktosy tak rychle jako v mléce s uhličita- 
nem vápenatým, a že tu také dříve hyne, kdežto pro mikroba 


| Bffrontova jest umělé prostředí s laktosou velmi vhodné, 


ano právě tak dobré jako mléko. Jinak poměr mezi zkva- 
šeným cukrem a z něho utvořenou kyselinou mléčnou ne- 
utrpěl změnou prostředí. Ani v jediném případě nebyla po- 


| žorována tvorba pokožek a spor u mikroba Bertrandova, 


přes to, že po vymizení cukru byly roztoky dále ještě 2 mě- 


| síce pozorovány. Bacillus bulgaricus z prostředí umělého do 


mléka přenesen koaguloval normálně, vyrobil mnoho kyse- 


„limy a převedl v roztok jen nepatrné množství kaseinu. Po 


| úplném vymizení cukru mikrob brzo hyne a koagulace 
„ v mléce vůbec se nedostavuje. V roztoku peptonu nikdy ne- 


bylo docíleno vzrůstu mikroba bulharského, vyňatého z umě- 


- lých prostředí, laktosu obsahujících. Podržuje tedy mikrob 
| Bertrandův svých vlastností a nemění se v mikroba proteo- 


Iyuckého, ani když dodržíme podmínky Effrontovy. "Také 


„ mikrob Effrontův (tab. VI.) jakéhokoliv stáří choval se 


| 


| 


vždycky stejně: rostl v roztoku peptonu a po koagulaci ata- 
koval kasein mléka velmi energicky. 
Zvláště zajímavé jsou výsledky pokusů, jež provedeny 


| byly se 600 cm? podobně složeného roztoku, který obsahoval 
| 2494 g laktosy, z toho 1-878 g redukující subs*ance, obsažené 


ve výtažku sladovém. Aby zejména při mikrobu bulharském 
roztok stýkal se jen malým povrchem se vzduchem, byly 


| baňky až do hrdla roztokem naplněny. Konstatoval jsem to- 
| úiž v souhlasu s COHENDYM (1. c.), že bacillus bulgaricus jest 


fakultativ, libující si v anaerobiose, kdežto tvoření pokožek 
u mikroba Effrontova nasvědčuje naopak zálibě pro aero- 
biosu. Pěstujeme-li mikroba bulharského ve vysokých vrst- 
vách živných roztoků s malým povrchem, roste vždy dobře, 


16 VI. Dr. F. Ducháček: 


proháníme-h však tekutinou sterilní vzduch nebo pěstujeme-li 
mikroba v tenounkých vrstvách kapaliny s velkým povrchem, 
kultura jest slabá nebo se vůbec neujímá, a je-li prostředím 
mléko, dostavuje se koagulace jeho mnohem později. Takové 
uspořádání pokusu, škodlivé kultuře Bertrandově, jest na- 
opak na prospěch mikrobu Effrontovu. 

Rozbor roztoků proveden byl u mikroba pulhoslěkl 
po 39, u bacilla Effrontova po 34 dnech. Při podrobném roz-: 
boru použito bylo této methody: 

Po filtraci zjištěno bylo v sedlině množství nerozlo-: 
ženého uhličitanu vápenatého titrací n. kyselinou solnou jako: 
u všech ostatních pokusů a ztráta přepočtena byla na kyse-: 
hnu mléčnou; tak bylo nalezeno vázané kyseliny mléčné: | í 


Bertrandův bacil —. . . 24138 g, | 
Effrontův bacil STP SOD A 


Po přičtení acidity filtratu, jež rovněž vyjádřena byl 
v kyselině mléčné (a činila u mikroba Bertrandova 1386 9,. 
u Hffrontova 1156 9) bylo nalezeno celkem: | 


Bertrandův bacil —. . . 25-524 g, 
Effrontův bacil dá DS 


volných a vázaných kyselin, vyjádřených v kyselině mléčné. © 
Po odečtení ostatních kyselin těkavých a netěkavých 
zbývá na kyselinu mléčnou: 


Bertrandův bacil.. . . 24300 g, 
Effrontův bacil 39 400840) 


t. 3.99% cukru u Bertrandova a 534% cukru u Effrontova 
mikroba bylo zkvašeno v kyselinu mléčnou. 

Ve filtrátu určen byl cukr metodou Bertrando- 
voua nalezeno: 


BRerlrandum bacil a 400 
Bfirontův „bacilk -109095 

zkvasil tedy: 
Bertrandův mikrob.. . ;. 100%, 
Effrontův mikrob 0 borshy DOJO T Ckruě 


Z filtrátu byly sraženy rozpuštěné soli vápenaté kvam- 
ttativně kyselinou šťavelovou a nový filtrát koncentrován 


O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. jr, 


-we vakuu ke konsistenei syrupu; destilát obsahující zplo- 
| diny těkavé, byl titrován vodou barytovou a bylo nalezeno, 
přepočteme-li data na kyselinu octovou: 

| Bertrandův mikrob 0-785 g.-(t. j. as 3% celkové acidity), 
| Bffrontův mikrob 2188 9 (t. j. as 17% celkové acidity); 
tedy 32% cukru u Bertrandova, 129% cukru u Effrontova 
| mikroba bylo zkvašeno v kyselinu octovou. 

| Jest tedy poměr kyselin netěkavých k těkavým vyjá- 
| dřen čísly: 31 pro Bertrandova mikroba a jen 435 pro mi- 
kroba Effrontova. 

Silně kyselý syrup, resultující po oddestilování kyselin 
těkavých a obsahující zplodiny netěkavé, byl vyextrahován 
étéerem, éterický výtažek odpařen a zbývající syrup po roz- 
puštění ve vodě neutralisován vodou barytovou. Přebytečný 
| hydrát barnatý vyloučen byl kyshčníkem uhhčitým, pova- 
| řením ve vakuu odstraněn byl přebytek kyseliny uhličité a 
„rozložen bikarbonat barnatý, sraženina filtrem zadržena a 
(v roztoku obsažená sůl barnatá byla převedena síranem zi- 
nečnatým v laktát zinečnatý; čirý filtrát po odpaření ve 
vakuu dal první a po odpaření matečného louhu druhý podíl 
krystalů laktátu zinečnatého. Bylo nalezeno: 

i B. Bertrandův B. Effrontův 
! krystaly 0%118:135009 B 


B krystaly "147. !25438 g 1100 g 

| Čelkem laktátu zinečnatého © 21-2788 g ZOO 
Jednotlivé podíly laktátu byly při 30“ usušeny, dalším 

zahřátím na 1109 C stanovena byla voda krystalová, kalei- 

(mací kysličník zinečnatý a [e]p 2%ního roztoku v trubic 

190 cm dlouhé. Bylo nalezeno: 

| B. Bertrandův B. Effrontův 


a 


| - 
| HO 1809, 12'929/, 
| I. krystaly * ZnO 28:09 29409 
[e]p 2 m OZ) 
| H+0 18'049/, 114 


ZnO 28'129/, 3089, 


II. krystaly 
věra +09 7001) 


1) Otáčivá mohutnost mění se velmi koncentrací (JUNGFLEISCH 
A GODCHOT, Comptes rendus Ac. Sc. 140, p. 719,) 


Yy 


18 VI. Dr. F. Ducháček: 


Data získaná s mikrobem Bertrandovým souhlasí úplně: 
se složením laktátu racemického (C;H;0,), Zn = 
31,0, který obsahuje: H+O 18-18%, ZnO 27-27% a má [alb! 
— + 09, kdežto data pro bacilla Effrontova odpovídají úplně: 
I-laktátu (C;H50;); Zn + 2H,O, jenž obsahuje: HO 
12:589%, ZnO 29-03% a. má [aln — — 9".*) 

Z matečných lonhů po laktátu zinečnatém byla vylou-! 
žena kyselina jantarová éterem po předchozím oky-: 
selení kyselinou sírovou. Po odpaření éteru vykrystalovala 
ze zbylého syrupu kyselina jantarová, jež pak z vody byla 
ještě překrystalována. Bylo získáno kyseliny jantarové: 

Bertrandův mikrob 0065 9, Effrontův bacil 0440 g, 
t.j. 026%, resp. 259% cukru bylo převedeno v kyselinu, 
jantarovou. | 

Čistota krystalů kontrolována byla na bloku Maguen- 
nově bodem tání (187—188?) a alkalimetrickým určením! 
váhy molekulové (118); zahříváním krystalů tvořil se bílý 
dým zápachu nadmíru dráždivého a neutrálný jich roztok: 
sodnatý dával s chloridem železitým charakteristickou, čer- 
venou sraženinu jantaranu železitého. 

Rozdíly mezi oběma mikroby jsou tu tedy velmi ná- 
padné. Bacillus bulgaricus zkvašuje ve stejné době daleko 
větší množství laktosy než mikrob proteolytický. © Kdežto 
mikrob Bertrandův převádí veškeru laktosu v kyselmu 
mléčnou, t. j. rendement v této kyselině je 100%ní, a jen as. 
5% celkové acidity připadá na jiné kyseliny, mikrob Effron- 
tův zužitkuje jen 72% cukru k tvorbě kvselin, zejména mléčné, : 
a na ostatní kyseliny připadá tu as 50% celkové acidity.: 
Nejpodstatnější rozdíl jest v otáčivosti utvořené kyseliny 
mléčné; kdežto mikrob Bertrandův dává kyselinu neak-© 
tivní, mikrob Effrontův za stejných okolností vyrábí ky- 
selinu pravotočivou. Zdá se, že oba mikrobi tvoří na-' 
před z cukru kyselinu racemiekou, t. j. směs molekulárních * 
množství dvou kyselin stejně silně, ale opačně otáčejících, ! 
jež mikrob bulharský dále neatakuje, kdežto mikrob Effrom- | 
tův úplně stravuje kyselinu levou a zůstavuje druhou formu | 
kontrérní, jež jako produkt dále nezkvasitelný přítomna jest 

*) Aktivní laktaty zinku mají otáčivou mohutnost směru 0- | 
pačného otáčivosti kyselin jim odpovídajících. 


O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. 19 


ve mmožství, odpovídajícím přesně jedné polovině zkvaše- 
ného cukru. 
Vedle kyselinv mléčné vytvořují oba mikrobi kyselinu 


- jantarovou, mikrob Effrontův ve množství desetkrát vět- 


ším. Také kyselin těkavých vyrábí u větším množství mi- 
krob Effrontův, t. j. čtyřikrát více než bacillus bulgaricus. 


4. Vliv mikrobů na umělá prostředí s glukosou, galaktosou 
a mannosou. 


Bylo použito téhož prostředí jako v případě předešlém, 
jen laktosa byla v něm nahražena glukosou, galaktosou nebo 
mannosou, kterých v pokusech kontrolních bylo obsaženo 
4295, resp. 3980, resp. 4048 g. Z toho 0208 9 připadá na 
redukující součást, obsaženou ve výtažku sladovém. 

Glukosa. (tab. VII. a VIII.) jest oběma mikroby velmi 
energicky rozkládána, zvláště mikrobem bulharským. V obou 
případech zůstává však nezkvašeno ono nepatrné množství 
redukující substance, obsažené ve výtažku sladovém. Roz- 
toky glukosy jsou pro oba mikroby prostředím velmi vhod- 
ným a skoro tak dobrým jako mléko s přísadou uhličitanu 
vápenatého. Také glukosu převádí bacillus bulgaricus úplně 
v kyselinu mléčnou, kdežto celková acidita mikrobem Effron- 
tovým vyrobená odpovídá jen 71% zkvašené glukosy, po- 
dobně jako konstatováno bylo u laktosy. 

U žádného z použitých cukrů ani s glukosou (tab. VII. 
a VIII), ani s galaktosou (tab. IX.), ani s mannosou (tab. 
X.) nedošlo k přeměně jednoho mikroba ve druhého; ami 
u kultur starých, v nichž již cukr dávno byl zkvašen, nebyla 
pozorována u mikroha bulharského tvorba pokožek a dalo-li 


se nové mléko kulturou tou vůbec koagulovati, pak nechoval 


se mikrob nikdy jako ferment proteolytický, nýbrž převedl 
v roztok nejvýše 10% veškerého kaseinu. Nikdy také mikrob 
Bertrandův nenabyl schopností k rozkladu samotného pep- 
tonu. "Také bacil Effrontův ani po 20 nedělích nezměnil 
svých vlastností, vždvcky dařilo se mu výborně v roztoku 
samotného peptonu, na povrchu roztoků tvořil povlaky spory 
obsahující a dával normální koagulaci mléka, provázenou 
rychlým rozpouštěním kaseinu. 


20 


Tabulka I. 


Stáří 


VI. Dr. F. Ducháček: 


Vliv bacilla bulharského v mléko. 


Kaseinu roz- 


Pro 100 g mléka: 
Laktosy zkva- 


Kyseliny mléčné 
=== 


kultu- puštěno šeno = 
ry ve ———— | nalezeno utvoře- 
dnech mg 0 m$ 0 v mg Do k 
a) při teplotě 30 C: 
2 86 3 : k : std] 
5 : ; 1958 40 2115 108 
8 257 9 2079 43 2232 112 
10 k : 2126 | 44 2313 109 
15 289 10 2063. 42 2196 106 
19 R : 2042 42 2277 111 
24 320 11 2042 42 2313 113 
37 2126 44 2313 109 
92 2084 43 2306 111 
138 2150 44 2313 107 
b) při teplotě 40 C: 
4 2209 45 2430 110 
9 2361 49 2502 106 
16 2261 47 2465 109 
Tabulka II. 
Viiv bacilla Efirontova v mléko: 
Pro 10 g mléka: 
Stáří Kaseinu roz-  Laktosy zkva-  Kyseliny mléčné 
kultu- puštěno šeno ELT 
ry ve || ——— ——— nalezeno utvoře- 
dnech mg o mg % Pooh sakčší olše 
Při teplotě 30" C: 
1 1750 61 : i : : 
3 : ; 483 10 360 15 
7 1990 69 777.16 504 65 
12 : ě 1218 25 504 41 
16 1450 bí 1444 30 585 40 
27 h 2667 55 504 19 
40 2630 92 1759. 36 693 39 
138 P k 2932 60 756 26 


Koagulace 
mléka 


oooooo-++-+- 


oo- 


Koagulace 
mléka 


++++++++ 


O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus, 21 


Vliv bacilla bulharského v mléko s přísadou CaCO;. 
Pro 100 g mléka: 


: AA Po přenesení do mléka: 
Stáří Laktosy lvae Kyseliny mléčné Vzrůst o n m m 


02- 
(© kultu- šeno E pAko 
| = 9 r 
| ry ve < || naleze- utvořeno © „toku 
| 
| 


| 
| Tabulka III. 
| 
| 


Koagu- acidita rozloženo 
lace © vmgkys. kaseinu 
mléčné JD 
po 5 až 7 dnech 


i nov mg ze 10 č. ep- 
dnech: © mg 9/o A cukru tobu 


(Při teplotě 30" C: 


| 


| 5 3350. 69. (1809) 0 == 2313 9 
| 8 4370. 90. (1585) 0 -+ 2170 9 
10. 4606. 95. (1350) 0 JE í k 
15. 4861. 100. (968) 0 002210 10 
-19 4861. 100. (882) 0 -= 2011 8 

2 4861. 100 0 == 1450 7 
130. 4861. 100 0 ) : ; 
140. 4861. 100 0 = 1625 8 
(92. 4861. 100 k ; 0 J= 562 5 
(139. 4861. 100. 5298. 109 0 + 


1) Data v závorkách udávají aciditu mléka nad uhličitanem 
| vápenatým. 

| 2) Koagulace provázená rozpouštěním kaseinu; příčinou byla 
| nedostatečná sterilisace tohoto mléka kontrolního. 

| 

| 
(Tabulka IV. 


Vliv bacilla Eiirontova v mléko s přísadou CaCO;. 
Pro 100 g mléka: 


Po přenesení do mléka: 


| ání Laktosy zkva- Kyseliny mléčné Vzrůst 
rá Zu —=————77Y V roz- Ber U 
kultu- šeno 4 Koagu- acidita rozloženo 
ry ve. —— ——— B 1 o oonet ne lace vmgkys. kaseinu 
dnech mg 9 krů iu mlěčné UD 


po 5 až T dnech 
Při teplotě 30 C: 


| B 8 „16 sč JE 524 69 
| 7.1407 29. (504)") + JE 502 61 
M: 1675 34 (423) Zp -F 
(16. 1860. 38. (423) += + 540 65 
27. 2147. 44. (540) + + 
40 2630. 54. (887). A + 
138. 2636. 54 1665. 63 -k + 420 58 
(žroky*) 1867 | 38 = > 


v 
) 


! 2 zá *7 . . „ . wo 

1) Data v závorkách udávají aciditu mléka nad uhličitanem 
| vápenatým. 

| 3) Kultura chována v zatavené trubici. 

| 

l 

“ 


| 
i 


DE VI. Dr. F. Ducháček: 


Tabulka V. 


Vliv bacilla bulharského V umělé prostředí s laktosou. 


Pro 100 g roztoku: 
Po přenesení do mléka: 
= a == = 


Stáří Laktosy zkva- Vzrůst — = 
kultu- šeno v roztoku Koxgu- acidita rozloženo 
ry ve === THE peptonu lace vmg kys. kaseinu 
dnech: mg 0 mléčné 9/ 


bo'5a7|7 dnech 
a) při teplotě 30 C: 


5 1118 30 0 E 2408 10 

8 1990 53 0 -+ 2030 8 
10 ho 10 0 0 0 0 
24 2930 78 0 -+ 862 6 
33 3040 | 80 0 1) : : 
35 4090 | 100%) 0 0 0 0 
60 4090 100 0 0 0 0 
90 4090 100 0 0 0 0 

b) při teplotě 409 C: 

9 8354 | 82 0 = 
14 4090 100 0 -k 2002 8 
30 4090 100 0 0 
72 4090 100 0 0 


1) Koagulace s rozpouštěním kaseinu; příčinou byla nedo- 
statečná sterilisace. 

2) Celková acidita vyjádřená v kyselině mléčné byla 4256 mg; 
t. j. ze 100 č. cukru vzniklo 104 č. kyselin. 


Tabulka VI. 
Vliv bacilla Eiirontova v umělé prostředí s laktosou. 


Pro 100 g roztoku: 
Po přenesení do mléka: 
m 


Stáří Laktosy zkva- Vzrůst === on 7 
kultu- šeno v roztoku Koagu- acidita © rozloženo 
ry ve ENÉ CZE EEN peptonu lace vmg kys. kaseinu 
dnech: mg 0/0 mléčné 9/0 
po 5 až 7 dnech 
Při teplotě 30 C: 
8 567 15 Ak == 
7 1891. 37 -k -k 483 72 
12 1102 29 = == 
34 2880 | 751) -A B 562 67 
36 2694 712) M -e 
40 3470 | 92 E jE 528 68 


1) Kyseliny mléčné utvořeno 2114 mg, t. j. rendement 75“/;. 
2) » » » 1782 » » » 669/;. 


O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. 23 


Tabulka VII. 


Vliv bacilla bulharského V umělé prostředí s zlukosou. 


Pro 100 g roztoku: 
Po přenesení do mléka: © 
= 


Stáří © Glukosy zkva- © Acidita Vzrůst 77 
kultu- šeno roztoku v roztoku  Koagu-  acidita rozloženo 
mc. nad CaCOz peptonu lace  vmg kys. kaseinu 
dnech: mg 0%% © v mg kys. mléčné 0/ 
mléčné po 5 až 7 dnech 
a) při teplotě 309 C: 
| 5 2970 | 74 : 0 + : : 
8 3910 ST (891) 0 -+ 2108 9 
10 2115 53 (891) 0 — : : 
15 3675 91 : 0 + 2315 10 
19 4027 100 (198) 0 -+ 1890 6 
24 4027 100 (198) 0 -+ 2221 8 
29 : : : 0 =- 1020 5 
92 4627. 100 (81) 0 0 
140 4027 100 0 0 
b) při teplotě 409 C: 
2 3061 76 0 -+ . 
5) 3946 98 0 + > 9 
B2100 0 =- 2110 6 
30 4027 100 0 -+ 1440 5 
90 4027 100 0 0 


Tabulka VIII. 


Vliv bacilla Efirontova v umělé prostředí s glukosou. 


Pro 100 g roztoku: 
Po přenesení do mléka: 
Nam 


Stáří © Glukosy zkva- Acidita Vzrůst —————. l 
ku tu- šeno roztoku v roztoku Koagu-  acidita rozloženo 
ry ve nad. C203 peptonu lace  vm<g kys. kaseinu 
dnech: mg. 9/0 v mg kys. mléčné 9) 
mléčné po 5 až € dnech 


(Bři teplotě 300 C: 


8 591. 15 -E -F 620 69 
7.1055 26. (270) A = 
IP01875, 47 (270) JE == 
16. 2570. 64. (198) E -E ; 
40 4027 100 1) E A 504 68 
143. 4010. 100 = == 542 65 


:) Kyseliny mléčné utvořeno 2871 mg, t. j. rendement 719,. 


24 VL Dr. F. Ducháček: O biochemické variaci mikroba Bacillus bulg. 


Tabulka IX. 


Vliv bacilla bulharského V umělé prostředí s galaktosou. 


Pro 100 g roztoku: 
Po přenesení do mléka: 


Stáří Galaktosy Vzrůst 

kultu- zkvašeno v roztoku Koagu- acidita rozloženo 
ry ve v,- — peptonu lace v mg kys. kaseinu 
dnech: mg 9/6 mléčné 0/0 


po 5 až T dnech * 
Při teplotě 409 C: 


2 1358 36 0 = 2461 9 
5 2339 | 62 0 ša 2406 u 
14 8772 100 0 at, : 
21 8772 100 0 l 2308 8 
42 3772 100 0 je 5 
96 8772 100 0 0 
121 8772 100 0 0 


Tabulka X. 


Vliv bacilla bulharského V umělé prostředí s mannosou. 


Pro 100 g roztoku: 
Po přenesení do mléka: 


Stáří Mannosy Vzrůst 
kultu- zkvašeno v roztoku Koagu-  acidita rozloženo 
ry 1e —— peptonu lace vmg kys. kas inu 
dnech: mg 0/3 mléčné 9, 


Do 5 až € dnech 


Při teplotě 409 C: 


4 2150 56 0 

9 806 | 21 0 a ; 
12 3840 100 2020 je 
26 3840 100 2243 6 


60 3840 100 
74 3840 100 
116 3840 100 


ooo++++ 


SSS (S 


| 


Le — 


Kraj VIL p 
Anarithmetik (Alogistik). 
 (Verlust der Fáhigkeit zu rechnen.) 


Von 
Prof Dr. Ant. Heveroch. 


Durch Úbung lernt der únk sprechen, d. 1. sich mit- 
telst des gesprochenen oder geschriebenen Wortes: verstán- 
| digen und durch Úbung lernt der Mensch: auch rechmnen. n 
der Schule lernen wir rechnen, d. i. es wird uns die Kenntnis 
einzelner Zahlen als der Begriffe bestimmter GroBen und 
(der diese GróBen ausdrůckenden Zeichen: gesprochener und 
geschriebener Ziffern, beigebracht. Wir lernen Ziffern: aus- 
„spreche en und oohireth ber“ *) Wir lernen die Rechnungsopera- 
„tionen: das- Addieren, das Multiplizieren, das Subtrahieren, 
(das Dividieren und die Zeichen, durch welche diese Rech- 
(úmuesarten ausgedrůckt ovemdlar. Wir rechnen mit ganzen 
„Zahlen und Brůchen und dies wieder mit gemeinen Brůchen 
uud Dezimalbrůchen. — Im der Mittelschule hat man uns 
Algebra gelehrt. In der Zahlentheorie werden die Eigenschaf- 
! ten ganzer Zahlen besprochen. 

Die Fáhigkeit zu rechnen, die Anlage zur Mathematik, 
ist bei verschiedenen Mensehen verschieden, aber es. gibt 
einen gewissen Durchschnitt dieser Anlage und die mathema- 


n *) Die Eoheběké Znffer drůekt eine Zahl, einen shon fer- 
tigen Begriff aus und unterscheidet sich dadurch vom geschriehe- 
nen Worte, das aus Buchstaben, den Zeichen einzelmer Laute des 
| ausgesprochenen Wortes, besteht. Die Ziffer, die gleich den Noten 
(oder der chinesischen Schrift einen Begriff ausdrůckt, ist in der 
ganzen Welt eine und dieselbe, sie ist international. 


Sitzber. der k. k. bóhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 


9 VII. Prof. Dr. Ant. Heveroch: 


tischen Kenntnisse der Einzelnen sind alsdann durch diese“ 
Anlage gegeben und durch die Art, wie der Einzelne Mathe: 
matik gelernt und sich darin geůbt hatte. 

Wir kennen Halle ungewohnlicher Rechner. Es handel. 
sich in der Regel um ein ungewohnliches Zahlengedáchti 
nis. Seltener ist die Anlage, die gegenseitigen Verháltnisse. 
Beziehungen der mathematischen Begriffe wahrzunehmen.. 
Es ist bekannt, dab der 9jahrige, durch Intuition hervorra:- 


| 


gende, geniale Gauss, vor die Aufgabe gestellt, die Summe der 
Zahlen von 1—40 sera zu berechnen, sofort beim Anblicker 
der Zahlenreihe: 1, 2,3,4.... 37, 38, 39, 40 wahrgenommer. | 
hatte, dab 1 dost 9 + 39—41, dusí 1 s. w. oderlů 
dat hs Summe der mathematischen Zahlenreihe gleich isl 


der Summe des ersten und letzten a“ multipliziert n 
der halben Gliederanzahl: S = (a, an) = 


Unsere mathematischen kakuté stůtzen sich oinlesk 
teils auf unser Gedáchtnis, anderenteils auf unsere Urteils- 
kraft, de Fahigkeit Guantitáten und guantitative Verhált- 
nisse zu abstrahieren. | 

Daraus geht schon hervor, dab eine Abnahme mathema- 
tischer Kenntnisse dort eintreten wird, wo eine Abnahme des 
Gedáchtnisses und der Urteilskraft besteht. Wir průfen das 
Gedáchtnis eines Kranken dadurch, indem wir ihn das Ein- 
maleins aufsagen lassen; wir průfen seine Urteilskraft, indem 
wir ihm je nach seinem Bildungsgrade mehr oder minder 
komplizierte Rechenaufgaben aufzulósen geben. Die Eim- 
buGe mathematischer Kenntnisse wird regelmáĎig in dem 
psychiatrischen Krankengeschichten angefuhrt. 

Doch hat uns die Praxis gelehrt, da von jenen Kran- 
ken, die die Sprache verloren, snérn hié auch nicht rechnen: 
není der Unterschied ist der, daB bei den Psychosen, na- 
mentlich den Demenzen, der Růckgang mathematischer: 
Kenntnisse mit der ne des Gedáchtnisses und der. 
Urteilskraft Hand in Hand geht, wogegen sich in den Fallen. 
von Gehirnkrankheiten um den Verlust des Rechenvermogensi 
an und fůr sich,*) um einen abgesonderten Verlust ham- 


*) Das theoretische Rechenverměgen heiBt im Griechischen 
doužumrx, | das praktische wird Žoyeorux genanmt, weshalb ich den 


Anarithmetik (Alogistik). 3 


| delt, gerade so, wie es sich bei den Sprachstorungen um die 


EinbuBe des Vermogens handelt, sich mittelst des Wortes 
zu verstáandigen, wiewoh] ein solcher mit der Sprachstorung 
behafteter Patient, neben der Stórung dieses besonderen Ver- 
mogens, em unversehrtes Gedáchtnis und eine gesunde 


| Urteilskraft behált. 


In ausfůhrlichen Krankengeschichten der Sprachstorun- 


„gen finden wir bisweilen die Storung des Rechenvermogens 


verzeichnet vor. Einmal wird dieselbe als eine der Sprach- 


| storung gleichgestellte Štóorung angefůhrt, ein andermal 
| úberrascht sie dadurch, dak Patienten, die Worte nicht lesen 
 kónnen, Zohlen zu lesen vermoógen.*) Und wieder cin ander- 
| mal spricht der Kranke schlecht, schreibt aber Worte, wobei 


er verhaltnismaBig besser noch Zahlen schreibt und die Grund- 


, rechnungsarten kann. 


BASTIAN behamdelt im XIII. Kapitel seines Buches »On 


aphasia« n einem besonderen Absatz die Stórungen des Rech- 
| nens. Hr sagt darin: 


»Aphatiker sprechen Zahlen nicht besser aus als andere 
Worte, noch verstehen sie Zahlen besser als andere Worte, 
aber ste vermogen Zahlen zu lesen und zu schreiben, wenn sie 
Worte nicht lesen und schreiben kónnen.« 

BasrIaxs Patientin, die am fast gánzlicher kortikalen 
Aphasie mit Alexie leidet, vermag Zahlen zu lesen, bringt sel- 
Verlust dieses Vermogens Anarithmetik, Alogistik be- 
Henne, 

*) Kol. ŠTĚRBA hat auf mein Ansuchen zwei solche von mir 
im Vortrage demomstrierte Krankheitsfálle im »Časopislék. českých « 


' 1914 beschrieben. Die mit einer rechtseitigen homonymen Hemi- 


. anopsie behafteten Kranken konnten nicht lesen, schrieben aber 
! gut, verstanden das Gesprochene und sprachen korrekt.  Solche 


Fálie werden als reime Alexie beschrieben; es hamdelt sich hier 
jedoch nicht um das Unvermógen zu lesen d. i. die Bedeutung des 


: geschriebenen Wortes oder Buchstabens zu verstehen, sondern um 


die Unfáhigkeit, das ganze Wort mit einem einzigen Blick, wie der 
Gesunde es liest, zu úberfliegen, um die Unfáhigkeit, das Wort nach 
den Buchstaben zu lesen, da der Kranke nicht vom Buchstaben zum 
Buchstaben schreitet, sondern dieselben úberspringt und die Worte 
infolgedessen nicht zusammensetzt. Die Ziffer, dieses an Grósse den 


| einzelnen Buchstaben gleichkommende Zahlzeichen, vermogen aber 


solche Patienten wohl zu iiberlesem, 
Vl 


4 VII. Prof. Dr. Ant. Heveroch: 


be zum Ausdruck, addiert, kann aber nicht subtrahieren ba 
multiphzieren. 


Patient LXI. hat Gesprochenes vollkommen verstandět l 
vermochte aber weder zu lesen noch zu sohreiben, son 
spontan und bei Wiederholung der Sátze paraphatiseh und) 
konnte zweistellige Zahlen nicht aufschreiben. 


BAsTIAN erklárt den Fall damit, dak ein besonderes Zen- 
trum fůr Zahlen und ein anderes fiir Worte besteht und dab, 
beide Zentren von einander entfernt sind, sodaB die Zentren 
von der Stórung in ungleichem Grade betroffen werden. JB | 


Al Beleg hiefůr zitiert Basrrax die Fálle TRovssBAUs | 
und CAPDEVILLES, wornach der Kranke wohl gelesene Worte' 
keineswegs aber Zahlen begriff. : ÚVN | 


Das Faktum, da Aphatiker Ziffern zu jist verměgen, | 
erklárt DEJERINE und BROADBENT damit, da die Ziffer einen + 
Begriff. darstellt. und-sie nicht wie der Buchstabe, ein Ze- 
chen des das Wort erst bildenden Lautes ist. 


Ein besonderes Kapitel wird der Storuné des Recholš 
vermogens von HEILBRONNER In Bo S »Handbučh | 
„der Neurologie« S. 1009 gewidmet. 


Kranke, die nicht lesen konmén, vermogen Z dniéní wenn. 
micht laut, so doch im Flůsterton zu lesen und zwar han | 
sáchlich einfache und zweistellige Záhlen; von den mehrstelli- 
gen konnen sie 100, 1609 und die Jahreszahl lesen. Diejeni- 
gen, die Worte nicht schreiben kónnen, schreiben ein- oděr 
zweistellige Zahlen, es besteht aber in solchen Fállen nicht 
absolute Agraphie, sondern Paragraphie = „sesehnehené Par- | 
aphasie. - sj 


»A bsolutes dn auf der einen Seite (Worte und. 
Buchstaben), ganz ungestorte Funktion auf der anderen 
(Zahlen und Ziffern).im gleichen Fall wird sich bei einge- 
hender und lánger fortgesetzter Průfung sehr selten, vel | 
uberhaupt, ergeben.« 


HErLBRONNER fůhrt weiter aus, k PA pnl l die mit 
schweren Stórungen der spontanen Sprache behaftet sind, 
'auffallend gut Zahlen hersagen,:indem sie die Amžahl der 
ihnen vorgezeigten Finger oder vorgelegter Zůndholzchen an- 


| Anarithmetik (Alogistik). 5 
 geben, sowie da sie den Wert der Geldstůcke*) mit einem 
, Bhicke abzuschátzen und die Uhr zu lesen vermogen; andere 


l 


| Patienten, die Worte schwer begreifen, erfassen Zahlen 
schnell und vermogen sie auch leichter zu wiederholen; die 
| selbst: an schwerer Sprachstorung leidenden Kranken uira= 
E gen Additionen und Subtraktionen auch mehrstelliger Zahlen 
(zů Stande. In anderen Fallen wieder ist die Storung des 


| Rechnens stárker als die der Sprache. 


l 
! 
| 


Ich habe Patienten behandelt, bei denen die Štorung des 
| Rechenverměgens auffallend in den Vordergrumd trat. 

Ich halte dafůr, dak eine Abhandlung úber die Storung 
(des Rechnens und le hermit behafteten Kranken von Nutzen 
(sein wird. 
| Einen meiner Patienten habe ich im »Vereine der bohmi- 
| sčhen Arzte« vorgefůhrt. 
| Ich lasse hier zunáchst die Geschichten meiner eigenen 

| Kranken folgen: 


| L K. F., 38jahriger Gartner, hat plotzlich die Sprache 
| eingebůBt. Vordem war er vollkommen gesund. Seine Frau 
| hat eine Ptosis des rechten Augenlides und Parese der rech- 
-ten Wange. Kinder haben sie nicht. 
Bemndam 12 Juli 1913: 

Die Augenbewegungen sind nach allen Richtungen nor- 
| mal. Die Pupillen reagieren gut. Das Gesicht ist symmetrisch 
| in der Ruhe als auch beim Sprechen. Die Záhne fletscht Pa- 
Hient richtig. Die Zunge wird gerade ausgestreckt, sle ist 
| feucht und zittert unmerklich. Den weichen Gaumen hebt er 
| gleichmáBig. Patient kann weder pfeifen noch pusten. Er 
| sehluckt schlecht, der Speichel rinnt ihm bestándig aus dem 
| Munde. Die Bewegungen mit den oberen Extremitáten sind 
„michtig. Die Kraft und Bewegungsfáhigkeit der Hánde 
ist normal. Der Gang und Korperhaltung sind richtic. 

| Er springt sowohl auf dem rechten als auf dem linken 
| Fube gleich gut. Die Patellarreflexe sind lebhaft, namentlich 


*) Die Geldkenntnis pflegt meiner Erfahrung nach bei den 
| Aphatikern merkwůrdig gut erhalten zu sein, 


| 


6 VII. Prof. Dr. Ant. Heveroch: 


rechterseits. Kem Klonus der Achillessehne. © BABINSKI'S 
Symptom ist negativ. Beim Průfen dieses Symptomes ver- 
fallt der Umtersuchte im ein schluchzendes Lachen. Kein. 


ROoMBERGER'sches Symptom. 


Der Patient kann kein verstándliches Wort hervorbrin-1 


gen; versucht er zu sprechen, ist die Aussprache derart um- 


deutlich, da es schwer wird, sich mit ihm můndlich zu ver- | 


stindisen. Er lacht krampthaft, wobei ihm der Speichel aus. 
dem Munde láuft. 

Befehle selbst sehr komplizierte, mógen selbe můndliche 
oder schriftliche sein, versteht der Kranke vollkommen gut. * 


' 


| 


Í 


Er vermag Ee vollkommen richtig in die Schrift | 
umzusetzen, Seinen Namen sowie die Namen von Gegenstán- © 


den schreibt er korrekt auf; er kann sogar die vor ihm aus- 


gefuhrten Handlungen schrifthch korrekt wiedergeben. 
Der Patient soll frůher ein guter Rechner gewesen sein; 


er hat de ITI. Bůrgerschulklasse absolviert. Heute rechmet er i 


selbst schriftlich sehr mangelhaft. Beim Addieren fángt er 
bel den Zehnern an und růckt dann zu den Einern vor. Das 


Zahlen nach der Zahlenfolge gelingt. Auf meine Frage, wie- 


severation). 
Addiert: 
So UZ běl 17 
6G+9-— ? weiĎ er nicht. 8 
la 

Multipliziert: 67 X 54 

242 

205 
2 


Das Bild eines Drei- und Viereckes, eines Kreuzes, das © 
schematische Bild einer Kirche erkennt er und schreibt s0= 


fort die richtigen Benennungen hinzu. 


Am 17. Jumi 1913: 

Patient spricht die Zahlen: 2, 4, 8, 9, 7, 3 verschwom- 
men aus, zeigt an den Hingern, was eine n Zahl bedeutet. 
Die ihm vorgeschriebenen Aufgaben lost er folgenderweise: 


| 


viel 4X 9 ist, schreibt Patient: 9X 9— 94 (sichtliche Per- © 


Anarithmetik (Aloógistik). 7 
8--2=6 90 = 14 
5 4—13 27—15... (weiB er nicht) 
0-55 2 
| 29 DM — 30 
7 —2=5 OBI 36 
ME 5—6 8x 13 = (weib er nicht) 
mos. (web er nicht). 20:35 23 
1 7X 12... (weiB er nicht) 12:4... (weiB er nicht) 


Auf ein Diktat hin schreibt er die Ziffern gut. Aber 
» statt 9+7 schreibt er: 9, 7; zum zweitenmal: 9 7 und aufge- 
| fordert das »und« zu setzen schreibt der Kranke: 9 und 7. 

Statt 12413 (Additionszeichen) schreibt er 12— 13. 

6X 9 hat er richtig aufgeschrieben. Das Gleichheits- 
zeichen = wird sofort von ihm richtig korrigiert.. Aufgefor- 
(dert, 108 :5 zu schreiben, schreibt Patient: 1008 : 5, und auf 
| den Fehler aufmerksam gemacht, lóscht er eine Null weg. 
| Statt 1000 weniger 65 schreibt er 1000 : 65. Die Rechenzei- 
| chen (-, — :, X) sind ihm nicht recht verstándlich, das + 
(hált er fůr das Multiplikationszeichen, das — fůr das Divi- 
| slonszeichen. 


Aufgefordert (a -+ b)? zu schreiben, sehreibt Patient: 


REV. Das Beispiel: V 125 (Kubikwurzel aus 125) wan- 
(delt er in 125 V um; wie viel das ist, weiB er nicht. 


15ž sibt er mit: 15——2; statt 321 X 15 wird 325: ge- 
| sehrieben. Zum zweitenmal: 925 SLI 
Multipliziert die nun vorgeschriebene Aufgabe: 


920 X 19 


| Wenn ich rasch diktiere, macht er das Multiplikations- 
| zelchen richtig. 
Multipliziert eine weitere ihm vorgeschriebene Aufgabe: 


8 VIL Prof. Dr. Ant. Heveroch: 


416 X 26 
2466 

822 
2482 


Ich diktiere dem Kramken die Divisionsaufgabe: 1072: 23,- 
Patient schreibt 10072: 23 — 645. Ich schrieb ihm 27? vor,. 
der Untersuchte schreibt 44 hinzu. | 

Ich schreibe das Beispiel | 2566723 vor. Patient záhlt! 
sich die Zahlen ab und teilt die Zahlen mittelst eines Striches 
also ab: 25/66723. 

Ein Dreieck zeichnet er dá ebenso das Viereck. 

Statt eines rechtwinkeligen Dreieckes zeichnet er ein. 
spitzwinkeliges, statt eines stumpfwinkeligen Dreieckes eim 
Rhomboid. Aufgefordert einen spitzen Winkel zu zeichnen, 
zeichnet er ein eee Einen stumpfen Winkel brinst er 
nicht zu Wege. 

"Statt eines rechten Winkels zeichnet er wieder ein 
Dréieck. Nach langem Hin- und Hersuchen des rechten Win- 
kels weist er auf die Ecke der Tischplatte hin. Als ich dem 
Patienten die von mir entworfenen Zeichnungen eines stump- 
fen und eines spitzen Winkels vorgelegt habe, schreibt er dm 
richtigen Namen hinzu. 


Aufgefordert, ein stumpfwinkliges Dreieck zu zeichnen, 
zeichnet er einen stumpfen Winkel. 

Die Frage, wie der Flácheninhalt eines Dreieckes be- 
rechnet wird, beantwortet er schriftlich: Der Flácheninhalt 
des Dreieckes ist gleich die Basis mit der halben Hohe. 

»Wie wird der Flácheninhalt eines Krel- 
ses berechnet?« Patient schreibt: Der Flácheninhalt des 
Kreises gleicht — mit dem halben Halbmesser. 

2 zr und zr? liest er gut. Er zeigt, da der Fláchem- 
inhalt des Kreises gleich ist ze /?. 

4/3xr* kann er lesen, begreift aber michi dessen Be- 
deutune. : 

Wie Zinsen berechnet werden, weiB er sich nicht mehr 
zu entsinnen. 


Anarithmetik (Alogistik). 9 


Den Dreisatz: 4:5—=«%:9 schreibt 6r 4:5==1:9, weiB 
sich aber keinen Rat damit. 

Patient schreibt die Worte, auf ein Diktat, wie folet: 
kráva (Kuh) — Kráva, lampa (hampe)! = = lanpa, okno (Fen- 
ster) — Okno, Praha (Prac) — Praha, nepochválil (er lobte 
nicht) — nepochvál, nemocnice (Krankenhaus) — Nemocnice, 
allons enfants — Salos Sanfan, ci vixaí *Elimuzaí — Hei ni- 
ka1 helenikai, Brotgeber — Brot-Geber, Ackerbauministerium 
(weib nicht), Bohmerwald — Bomonhalt. 

Patient zeichnet die Worte nicht ab, er schreibt sie dem 
Sinne nach ab. | 

Ich ersuche den Patienten die Buchstaben der Worte 
von oben nach unten zu schreiben: 

Er schreibt: 


nemocnice: N Praha: B kostel: K 
(Krankenhaus) m (Prag) T (Kirche) o 
e a S 
n ha te 
ce a ] 
dráteník: D louka: L 
(Drahtbinder) r (Wiese) 1 
a 0) 
t u 
e ka 
1 
k 


Praha (Prag) schreibt er immerwáhrend nebeneinander, 


, endlich schreibt er: 


| 


Auf meine Aufforderung das Wort pero (Feder) zurůck- 
zůschreiben, schreibt Patient: 


„Hg 


10 VII. Prof. Dr. Ant. Heveroch: 


Die Namen der ihm vorgehaltenen Gegenstánde schreibt 
er ohne sich zu besinnen richtig auf. Kann sogar die vor sei- 


nen Augen ausgefůhrte Handlung mit einem Satze beschrei- - 
ben z. Beisp.: »Der Herr Doktor sieht nach der Taschenuhr.« « 


BAT 


ee 


Sud 


u 
m 


Der Kranke erkennt die Landkarte von Bóohmen und © 


bezeichmet richtig die Lage Prags. Den Flub Eger vermag er 
nicht in die Karte einzuzeichnen, die Beraun verschiebt er 
nach Ostbohmen. Aufgefordert die Karte von Bóhmen durch 


Bezeichnung der Weltgegenden zu ergánzen, denkt er eine * 


Weile nach und schreibt dann die Namen hinzu. (Siehe Abbil- 
dung, Blatt G.) 

In die Karte hat Patient wie ersichtlich manche Orte 
©anz unrichtig eingezeichnet. Beim zweiten Versuch zeichnete 


Anarithmetik (Alogistik). ji 


er die Stadt Eger richtig ein, aber Koniggrátz setzte er un- 


- gefahr in die Gegend von Saaz, und Pilsen in die von Leit- 


V 


meritz. 
Wahrend der Untersuchung flheBt dem Untersuchten be- 
standig der Speichel aus dem Munde. 


Patient versteht alle Befehle vollkommen gut und fůhrt 
geforderte Handlungen sowohl mit den oberen als auch den 
unteren Extremitaten richtig aus (salutiert, ahmt das Violin- 
splelen nach, offnet Tůren u. s. w.). Sein Benehmen im Kran- 
kenhause ist der Situation angemessen, er geht auf den Gán- 
gen umher, erkennt Arzte und die Mitkranken. 


Ein soleh' mteressanter Fall wird wohl selten gefunden! 
Der Kranke bůfbt plotzlich die Fahigkeit ein, Worte, Sátze 
hervorzubringen, behált dabei vollkommenes Verstándnis fůr 
Gesprochenes und Geschriebenes und kann die Gedanken kor- 
rekt schriftlich zum Ausdruck bringen. 

Jm Anbetracht dieser Charaktere handelt es sich ent- 
weder um Amerisie, reine motorische Aphasie oder um An- 
arthrie, um die Storung f, oder f; meines Schemas der 
Aphasien. 


Beim aufmerksamen Beobachten der Sprache des Kran- 


| ken wurde alsbald festgestellt, dab Patient gutgegliederte 
| Worte besonders undeutlich ausspricht, ferner, daB er schlecht 


schluckt (der Speichel flie$t ihm bestándig aus dem Munde) 
und dab er weder pfeifen noch pusten kann. Kurz, seine 
Sprachmuskulatur ist geláhmt. Patient kanm nicht sprechen, 
weil er infolge Láhmung des Sprachmechanismus Worte nicht 
hervorbringen kann, es handelt sich bei ihm um die auf Pa- 
ralyse des Sprachmechanismus beruhende Anarthrie. Weder 
seine Lippen noch seine Zunge sind atrophisch, der Kranke 
hat Lachkrampfanfálle, er leidet an Pseudobulbárpara- 
Lyse, die die Funktiomn der Extremitáten in keiner Weise be- 


| eintráchtigt hat. Bei dem Kranken wurde jedoch eine andere 


interessante Storung festgestellt: Patient kanm nicht rechnen, 
obwohl er eim guter Rechner gewesen, der sogar im Potenzie- 
ren und Radizieren geůbt war. Patient vermag eine Reihe 
won Zahlen herzusagen, erkennt aber die Rechenzeichen nicht 
mehr mit Sicherheit, kann keine einzige Rechnungsart mehr 


19 VII. Prof. Dr. Ant. Heveroch: 


grůndlich, wiewohl er sich eine gewisse Kenmtnis, wie diel 
Rechnungsarten ausgefůhrt werden, bewahrt hatte.  Beimi 
Multiplizieren, unterstreicht er den Multiplikanten, růckt,: 
wenn er mit der zweiten Zahl multipliziert um eine Stelle! 
weiter, unterstreicht die Summen und addiert dieselben.: 
Beim Ziehen der zweiten Wurzel teilt er sich mittels eines. 
Striches einige Zahlen von links ab, wáhrend wir mit dem 
Abteilen richtigerweise von den Einern niederer Ordnung zu 
den hoheren, von rechts nach links schreiten. Patient weif 
demnach wie wir uns zum Radizieren anschicken. Statt! 


(a— b)? schreibt er a = y, verrát also Kenntnis von der. 
Náhe der Potenz und der Wurzel. Der Imhalt seiner Aus-: 
rechnungen ist fast durchwegs falsch, nur in der Form des: 
Abwickelns der Rechenaufgaben sind Spuren des Wissens am- © 
gedeutet, wie die Rechnungsart ausgefůhrt wird. | 


Der Kranke aubert bei intaktem Sprach- und Schreib- © 
vermogen (wegen der Láhmung der Lippen und der Zunge. 
kann er Worte allerdings nicht můndlich hervorbringen) eine 
fast gánzliche EimnbuBe arithmetischer Kenntnisse — Anarith- 
metik. Ich habe aber noch eine andere Storung bei dem Kran- 
ken entdeckt und zwar in seinen geographischen Kennt- 
nissen. Patient erkenmt die Karte von Bóohmen, aber die 
Angabe der Weltgegenden ist (bis auf den Sůden) ganz um- 
richtig. Die Stadt Eger lokalisiert er nach O st bohmen (mam 
beachte, dak er Eger wieder in den áuBersten Zipfel eines | 
Ausláufers einzeichnet), Pilsen lokalisiert er in das nord“ 
ostliche Bohmen. ; 


E M 


Wir werden die Erklárung fůr die Storung mathema- 
tischer und geographischer Kenmtnisse nicht in pseudobul- 
bárer Paralyse suchen; hier kommen besondere Storungen in 
Betracht. Die Stóorumg arithmetischer Kenntnisse zu lokali © 
sieren, haben nicht einmal die Anhánger der klassischen 
Aphasie-Lehre, die einzelne klinische Typen lokalisieren, g6- © 
wagt. Von einer selbstándigen Stoórung geographischen Wis- 
sens wird bei den Sprachstórungen nicht gesprochen. Obge- 
nannte Storungen werden in den, die A gnosie behan- 
delnden Arbeiten angefůhrt (bei Badal, Bernheimund. 
and.); hier ist notwendig zu unterscheiden: das geographisché 


a 


= 


E > 


| „dune. 


- Anarithmetik (Alogistik). 18 


Sichorientieren, das in der Erinnerung sich abspielt, und das 
Sichorientieren in Wirklichkeit, im Wohnorte. 

Der vorlegende Fall ist ein schoóner Beleg fůr die Ein- 
bubBe des mathematischen und geographischen Wissens bei 


| ungestorter Reproduktion und Gliederung der Worte, die 
| mfolge der Lahmung der Sprechmuskulatur micht ausge- 


sprochen werden konnen, und bei erhaltener [ntelligenz. 


IH. K. R., 30jahriger Sparkassabeamte. Seine Familie 
machte die Wahrnehmung, dab Patient seit etwa einem hal- 
ben Jahre das Gedachtnis verlert. Vor etwa 3 Wochen hat 
er das Rechnen vergessen und die Handschrift geándert. 
WuBte die Lage des Wenzelsplatzes nicht anzugeben und kann 
sich der Namen seiner Bekannten nicht entsinnen. Der Kran- 
ke verfallt zeitweise in einen tiefen Schlaf, aus dem er erst 
nach 12 Studen erwacht. Eine langer als em halbes Jahr an- 
haltende Pupillenerweiterung war vorhanden. Der Patient 
klagt seit '/, Jahr úber Halsschmerzen und Miftelohrentzůn- 


Seit ?/, Jahren. klagt Patient uúber Handezittern. Er dis- 


| sImuliert seine Krankheit vor der Umgebung, fůhlt sich:aber 


krank. Wáahrend des Landaufenthaltes hat er einmal die Wá- 
sche verunreiniét und wuBte sie nicht wegzuráumen. Eine 
Jmetische Infektion vor 3 Jahren ist sichegestellt. Sein, Vaťer 
starb an SchlagflufB, die Mutter an Schwindsucht. Ge- 
schwister gab es 10, von diesen sind 5 gestorben; 1 Bruder 
starb an Schwindsucht, die iibrigen im Kindesalter. Von den 
Lebenden ist eine Schwester schwachsinnig, die anderen Ge- 


| sehwister sind gesund, 


Besmmadam ©..Neptember, 192; 
Der Kranke, — den ich in seiner Wohnung háuslich ge- 


| kleidet antreffe — heift mich in angemessener Weise will- 
| kommen. Seinen Namen sowie sein Alter gibt er richtig an. 


WeiG auch die Jahreszahl und das Numero des Hauses. © 
»Tag?« »Der 21. September .. .« (8. Sept.) 
Um ihm die Orientierung zu erleichtern, frage ich, 
„wann der St. Wenzelstag ist (28. IX.). 
Patient: »Am 8. Oktober.« 


14 VII. Prof. Dr. Ant. Heveroch: 


Warum er beurlaubt sei? »Wegen .... wegenr 
Krankheit.« 

»Was fehlt Ihnen? »lch fůhle gar nichts . 
eigentlich . . . ich kann nicht denken. Das Gedáchtnis ist 
nicht so gut.« 

»Wovon wird gegenwaártig in den Zeitun- 


gen geschriebenm?« »Von diesem... romisch ... preu-! 
sisch . . . der Staaten . . . dem balkanischen Krieg ... die 
Tůrkei gegen die Balkanstaaten in Bulgarien . . . und die. 
Tůrkei... Montenegro. 

ne Me hle lub se kr in Bohmem kenne er? »Die: 
Moldau ... die Eger... weiter... weiter... die Elbe... 
dann.. Vč wei; nicht elní « 


Wie heibt der jetzige und wie hieb der 
frůhere Bůrgermeister von Prag? »Der jetzige: 
Dr. Groš ... vor ihm Dr. Srb, vor ihm wieder Dr. Srb, vor. 
diesem Dr. Podlipný.« | 

Welchen Weg wůrde er vom Kohlmarkt 
(wo er wohnt) zum Landtagsgebáude gehenm. 
»Durch diese... Perlgasse... iiber die FerdinandsstraBe am: 
Theater vorbei... úber die Brůcke .... (welche?) Elisabet-; 
brůcke...« (Die Beschreibung ist falseh.) 

Der Kranke versteht Gesprochenes vollkommen, bene 
die auf dem Tische lhegenden Gegenstánde richtig: Der Loffel,: 
der Apfel, der Stein, die Uhr, die Weckuhr, der Ring, das: 
Flaschchen, die Tinte. (ea cz Gegenstánde erreicht er mit 
der Hand. Weif zu sagen, was der Hahn macht. | 

»Der Bráuer?« »Bier.« 

Macht der Bráuer das Bier? »Draut.« 

»Der Lehrer*« »Lehrt.« 

»Der Hund? »Bellt.« 

»Das Pferd?« »Zieht und schreit... nein muht.. « 

Mancher Worte entsinnt sich der Kranke nicht. 

Er sagt das Vaterunser: »Vater unser, der Du bist im 
Himmel, geheiliget werde Dein Name, Dein Wille geschehe, © 


geschebe, Dein Wille geschehe, so wie... . unser tágliches 
Prot gib uns heute.. « 
Nochmals anfangend: »Vater unser ... Dein Name... 


Dein Wille geschehe .. « 


ee m o E 


Anarithmetik (Alogistik). 15 


Es ist unmoglich, den Kranken zu einem zusammen- 
hangenden Gesprách seinerseits zu bewegen. Beim Lesen 
verspricht er sich leicht. 

Patient kann alle Verrichtungen des Alltagslebens aus- 
fůhren und zeigen, kleidet sich selber an, kámmt sich, isst, 
brennt sich die Zigarre an. 

Er rechnet: 


4x8= 4, 18 +- 18 = 25, 

2 60— 40; 10 —- 20 = 30, 
D2, — 150.60, PXE 08120) 
S = 0; 


ona se 
4X 481st4 X 2u.4X 8, 
2D 20,714 2WU. 4X 8.. 4x 


498 X 37 15836 : 37=3 

1264 1 4 
4465 l 

17105 


Der Kranke versteht den Vorgang beim Dividieren, ver- 
rechnet sich aber dabei. 

Eine Reihe von geraden Zahlen sagt er gut her. Die 
ungeraden zurůck: 


M3 4219. 10,9.7.52.3.1 


MD 13 14, 119108 7 3,9 1. 


Lieder erkennt er nach der Melodie sofort, kann die 
Melodie in reiner Weise nachpfeifen, sowie mit Textworten 
singen. 

Von Geldstůcken kennt er: 

1 Hellerstůck, 2 H., 5 H., »nein: 10 H.«, 20 H., 1K,2K, 
10 K, 20 K, 100 K — »weiter nichts« ... 1000 K u. 50 Kro- 
nennote (vergass 5 K). 

Farben bezeichnet er richtig. 

Korperlich ist der Patient gesund, die Pupillen reagie- 


? 


| ren gut, das Gesichtsfeld ist normal, das Gesicht symmetrisch, 


16 VII. Prof. Dr. Ant. Heveroch: 


die Zunge wird gerade ausgestreckt. Romberg"'sches Symptom 
vorhandén, kein Handezittern. 


A m 2. Oktober 1912: 


Patient fůhlt sich besser. Hat bereits 30 g Jk verbraucht. 


»Den wievieltenhaben wir heute?% »Den 95, 
23. Oktober 1908, 1907, 1902.« 


»Wovon wird in den Zeitungen geschrie-! 


ben?« »Man schreibt úber den russisch . . . Japanischen“: 


Krieg, welcher ausgebrochen ist zwischen Japan und der. 


Tůrkei... Griechenland ... und i da „1 und? 
und Bulgarie. « | 


»Wie ist der Verlauf des Krieges?« »Die| 
Tůrken wurden geschlagen von... diesen Slaven .... Bul 
garen .. . Serben oder Moniehesrnern. Es ist en zum © 
entscheidenden Kr1eg (?) Schlacht gekommen, aber sie wur-! 
den groBtenteils in den Kriegen geschlagen . . „« 

Patient bekennt, kein fleibiger Zeitungsleser zu sein. 


Welche Flůsse kenne er in Bóhmen? »Jie, 
Moldau, die Elbe, — die Eger... die Sasau ... und.. « 


»Welche Staádte liegen an der Beraunb« 
»Kónigsaal, dort můndet sie in die Elbe, in — die no 
Řewnitz, Beraun.« © 


Welchen Weg wůrde er vom Kohlmarkt, 


auf den Hradschin wáhlen? »Durch. Plateis, úbeř * 
die Ferdinandsstrasse, úber die Franzensbrůcke, am Palacky- 


denkmal vorbei, úber diesen Platz.. . (Palackýplatz) dort © 


úber diese Stiege .. .« (Walsch.) 
(»WieheiBtdieStiege?e »Hradeh' ... Hradschi- 
me „K 


Dér Kranke geht allein in der Stadt úmher ohne sich 
je zu verirren. 


Die Gegenstánde benennt er gut, nur fůr ein Bell 1 
messer findet er keine Bezeichnung, Helrast weist er auf © 


die Gegenstánde richtig hin. 
Liest gut. 


— 


-r OE 


Anarithmetik (Alogistik). 17 


Rechnet: 
19 3xX7= 21 EI SA le =, 
6 < 56= Vb 12719. 18<3— 15 
ZO ng 
G = 
zb 256) = 530 
9 in 37 ist enthalten, 9 X 37 ist dreimal. 
EO OT St vlermal und... 


Im Vaterunser lásst er den Satz aus »zu uns komme 
Dein Reich«. Zum zweitenmal sagt er das Gebet gut. Die 12 
Monate sagt er richtig her, stockt aber bei J uni. Beim Auf- 
zahlen in umgekehrter Reihenfolge lásst er den August 
aus, nach Mai fallt ihm A pril nicht ein. Beim zweiten Ver- 


-such sagt er die Monate besser her, stockt aber wieder bei 


Bar: >Ju. .. (Márz) ... Feber... Juni... Jánmer. 
Gerade Zahlen sagt er von 20 herab: 
ZVS O 4 Jo, 12, 10,8, 0,4, 2, 1 
Zum zweitenmal: 
ZU E997 9,6, 3, 0. 
Melodien erkennt er gut. Soll er dieselben mit Worten 


, begleiten, kommt es leicht zu Wortverwechslungen. 


Geldstůcke benennt der Kranke richtig. Zeigt alles gut. : 
Schwankt weniger. Die Pupillen reagieren prompt. Die Pa- 
tellarreflexe sind herabgesetzt. 

Ruhiger geworden, rechnet Patient zum Schlub: 


4096 JDE 200119 
BD 06 2901222 
OLO 36 0X —1908 


1 November 1912: | 

Patient ist frohlicher gestimmt, fůhlt sich wohler. Die 
Gegenstánde benennt er korrekt. Auf die Frage: Wie wůr- 
ďe er vom Kohlmarkt auf den Ausstellungs- 
platz gehen?, antwortet er: »ÚUber den Kohlmarkt, 
Grůnmarkt, Brůckel, Graben, Obstmarkt...« (Falsch.) 

Nochmals anfangend: »Kohlmarkt, Grůnmarkt, Ritter- 


| gasse, Obstmarkt, zum Pulverturm, Josefsplatz, Elisabeth- 


2 


18 VIL Prof. Dr. Ant. Heveroch: 


strabe, Elisabethbrůcke, Bělskystrabe — Ausstellungsplatz.« . 
(Richtig.)- 

Der Kranke liest Kriegsberichte, weib aber die Namen“ 
der Schlachtfelder nicht. 


Rechnet: 
TÁ KO © Xi 
TDK Dundee 2 BB XT plá: | 
LEN AA 000 | 
OBGRFA45 


Das Vaterunser sagt er gut. Die 12 Monate sagt er. 
richtig her. In umgekehrter Reihenfolge: Dezember, Novem- © 
ber... Oktober... September... Juli... Juni, Mai, Ap 
Márz, Feber, nen. 

= relé der Wochentage sowohl der Reihe nachtl 
als auch zurůck gelingt. 

Die kontinuierliche Subtraktion der Zahl 3 von 30' 
herab zahlt er wie folgt: | 
»980, 27, 24, 21, 17, 21—3 = 18, 15—12—8 »eigentlicha 


S (0 ap Abe 
Der Patient liest bereits vollkommen gut. Soll er den © 
Inhalt wiedergeben, wird er verlegen umd redet sich aus, »daf | 
er nicht aufmerkt habe«. Den Inhalt gibt er in unbeholfenem © 
Stu wieder. Erzahlt er, geschieht dies in einfachen Sátzen. 
Im deutscher Sprache drůckt er sich ebenso unbeholfen aus. 
Die Patellarreflexe fehlen. 


28. November 1912: 

Der Zustand des Kranken hat sich nach Anwendung © 
der Guecksilber-Salbe gebessert, Patient rechnet gut, begeht 
erst nach einigen richtig durchgefůhrten Aufgaben wieder © 
Fehler. Die Namen der Gassen ruft er sich noch immer schwer 
ins Gedáchtnis. zurůck. © Seine Ausdrucksweise ist korrekt, 
wiewohl im kargen Stil gehalten. Patient auBert eine zufrie- 
dene Gemiitsstimmung. Die Patellarreflexe fehlen, die Pů- - 
pillen reagieren gut. 


Am 1. September 1918: 
Der Gesundheitszustand des Kranken ist gut. Patient © 
geht ins Amt, befindet sich wohl, rechnet aber — schlechi. 


Amnarithmetik (Alogistik). 19 


Resumé: Der Sparkassenbeamte hat vor 3 Jahren 
eine luetische Infektion erworben. Seine Umgebung machte 
de Wahrnehmung, da er seit einem halben Jahr das Ge- 
dáchtniB verlhert. Vor etwa 3 Wochen hat er das Rechnen 
vergessen und die Handschrift geandert. Der Kranke áuBert 
amnestische Aphasie besonders fůr Eigennamen (fůr die 
Namen der Flůsse und Gassen) und hat die Fáhigkeit zu 
rechnen eingebuBt. Nach Anwendung der grauen Salbe hat 
sich seine ammestische Aphasie gebessert, aber der Kranke 
rechnet immer noch sehr mangelhaft. 


III. S. W., 59jahriger Buchfůhrer. Der Untersuchte 
stammt aus einer gesunden Wamilie; sein Vater starb im 74., 
de Mutter im 85. Lebensjahre. In der Familie gab es 15 Ge- 
schwister; ein Bruder starb an Paralyse, die anderen Ge- 
schwister sind gesund. 

Patient hat in der Kindheit Masern durchgemacht. In 
der Schule lernte er mittelmabig, beim Militár hat er die 
Charge eines Feldwebels erworben. Infiziert soll er nicht ge- 
wesen sein. 

Im Jahre 1904 erkrankte er an schwerer Influenza mit 
den Anfangssymptomen einer Lungenentzůndune. Um diese 
Zeit hat der Patient fůr immer den Geruchssinn eln- 
sebu Bt. Er ist angeblich kein Trinker, Heiratete im Jahre 
1567 eine Witwe, die zweimal abortiert hatte.  Einen Sohn 
haben sie nach einem Jahr durch den Tod verloren. Die Frau 
des Untersuchten litt an Epilepsie, von der sie durch Rum- 
trinken (!) geheilt worden war. Seit 11 Jahren habe sie keine 
Anfalle mehr gehabt. Ich sah die Frau im heurigen Jahr — 
dieselbe leidet an Akromegalie. 

Der Untersuchte ist Beamte einer Versicherungsanstalt 
und als solcher gezwungen, grobe Zahlenkolonnen rasch zu- 
sammenzuzáhlen. Am 11. September 1908 vormittags rechnete 
er noch gut, aber nachmittags konnte er, trotzdem er voll- 
kommen ruhig war, plótzlich nicht weiterrechnen. 

Der Untersuchte bringt keine richtige Rechnung zu- 
stande; faBt er beim Addieren eine Zahlenkolonne ins Auge, 
wird er vom Schwindelgefůhl úberrascht. Im Gesprách mit 
mir spricht er langsamer und entschuldigt sich »dah er rade- 


20 VIL Prof. Dr. Ant. Heveroch: 
brechen wůrde«, wenn er rascher sprechen můsste. 
Sprechen stobt er zuweilen mit der Zunge an. 

p S 


Der 


und der Sátze ist richtig. Er hest korrekt, und erfasst den 
Sinn des Gelesenen. ; 

Die Additionsaufgabe: 49800 + 370 — 0,20 — 7549765 hat 
er richtig gelost (= 7599935,20) nachdem er dle Zahlen unter 
einander gesetzt hatte. 


Multipliziert: Dividiert: 
496 X 387 2749564: 752 = 369 
ST 2260 % 
3968 4895 
1388 4612 
171842 — 5936 


Als der Kranke die zweite Zahl des Guotienten ausge- 
rechnet hatte, habe ich deren 7 gehabt und bei der dritten 
Zahl erklart der Kranke, nicht weiter rechnen zu konnen. 

Korperlich ist er von hoher Gestalt, starkem Knochen- 
bau, vorzůglichem Ernáahrungszustand. Die Pupillen reagie- 
ren normal, das Gesicht ist symmetrisch, die Zunge wird ge- 
rade ausgestreckt. Leichtes Zittern der gespreizten Finger, 
Patellarreflexe sind eher herabgesetzt. Sensibilitat am ganzen 
Korper normal. Kein Romberg"sches Symptom. Jeder zweite 
Ton ober der Valvula bicuspidalis klingt doppelt. Leichte Trů- 
bung durch Eiweib im Urin. 


Den Kranken habe ich in einer Sitzung des Vereimes 
- der bohmischen Arzte gezeigt; damals rechnete er immer noch 
schlecht. Gegenwartig rechnet er wieder gut, erfůllt seine 
Amtsobliegenheiten und nur bei Anlass eines Zusammentrel- 
fens mit mir lálšt er seine Klagen úber Kopfschmerzen horen. 


IV. C. F., 46jáhriger Ingenieur, hat als kleiner Knabe 
Scharlach gehabt. Lernte in der Volks- als auch in der Real- 
schule gut; absolvierte die technische Hochschule; ist Maschi- 
neningenieur umd leitet gegenwartig eine Walzmůhle. 


Beim :; 


Patient versteht Gesprochenes vollkommen gut. 
Hat eine leicht verzerrte Handschrift, die Wahl der Worte © 


Anarithmetik (Alogistik). 21 


| Patient hat im Vorjahre eine schwere Influenza mit 
čieberanfčillen durchgemacht. Zeitweise fůhlt er ein F'rosteln 
n den Abendstunden. An dem dem Weihnachtsabende 1908 
rorangehenden Samstage stand der Untersuchte morgens um 
lie gewohnte Stunde auf, wusch sich, wobei er plótzlich zu 
vrmmern und den Mumd zu verzerren begann; seine Frau 
nelt dies fiir einen Scherz. Die rechte Wange war geláhmt. 
Pattent hat blob fur eine Weile Schmerz in der rechten Hand 
rerspůrt. Zu Boden gesunken ist er nicht, wollte sich nicht 
jmmal vom Amte zurůckhalten lassen. Er hůtete durch 14 
(age das Bett, doch wollte er alleweil aufstehen, indem er 
Mudgkeit mnfolge des Zubetteliegens vorspiegelte. 

| Der Kranke sprach schlecht d. i. seine Aussprache war 
nangelhaft infolge des Auslassens von Selbstlauten, Seine 
"ran hat ihn verstanden. Er selbst soll alles verstanden ha- 
jen. Zeitungen konnte er nicht lesen, weil er den Sinn nicht 
neemiff. (Geschaftssachen behielt er ze im Gedachtnis und 
'erhandelte diesbezůglich mit seinem Bruder. 

Der Kranke hat úberhaupt nicht gescehrieben. 
Er hat die Zahlen vergessen. 

Das Vaterunser sagt er gut. Die Monate zahlt er der 
teihe nach als auch umgekehrt richtig auf, stockt erst bel 
láz. Die Benennung der Gegenstánde ist korrekt. Nur die 
Namen von Personen ruft er sich bisweilen schwer ins Ge- 
taehtnis zurůck; dies war auch schon vor seiner Erkrankung 
ler Fall. 

"E Der Kranke machte selbst die Beobachtung, da er se 1- 
mém Stil eingebůbt habe. Úber die Tagesereig- 
1isse aubert er da 1m karg gen Stile. Deutsch spricht er eben- 
o unzulanglich. 

| Einfache sowie komplizierte Befehle versteht er. Den 
Šinn des Gelesenen erfabt er gut, ist aber auGerstande den In- 
nalt eines lángeren Artikels selbst nach nochmaligem Durch- 
esen wiederzugeben. Die Uhr lest er gut ab. Das Datum 
sbt er richtig an: 25. Mai 1909. 

| Er rechnet: 

P 4xX6= U, = 2 ML 

| 

| 

| 

| 

| 


h 


| 
| 


1X 28— 72, 64, 104,72, 4x 20=00, 
80 X £4— 24.. 6+A—=104, 


99 VII. Prof. Dr. Ant. Heveroch: 


Erst nach Zerlegung der Aufgabe, erkennt Patient, dal 

EE — dalo. 
(a + b)* = a4—- 2ab — b? 
(a + b) (a— b) —2?... vermag er nicht zu losen. 

Zinsen vermag er weder allgemein noch speziell zu bel 
rechnen. | 

Die Aufgabe, wieviel 20.000 f1. Kapital im % Jahre bel 
5% einbringt, ist fůr ihn unlósbar. Bei der Multiplikation. 
697 x 423 verrechnete er sich sowohl beim Multiplizieren al“ 
auch beim Addieren, 

Die rechte Wange des Kranken ist leicht geláhmt, die 
Zunge streckt er gerade heraus, Pupillen reagieren gut. Dic 
Augenbewegungen sind richtig. Dynamometr. Hffekt rechts 
28, links: 26. Springt auf dem rechten Fube schwerfalliger: 
Von Seiten des Herzens und des Úrins nichts Abnormes. 

Patient hat nach dem Schlaganfall schlecht gesprocher. 
(hat Selbstlaute ausgelassen), verstand den Sinn des Gele- 
senen nicht und vermochte nicht zu rechnen. 

Heute spricht er bis auf eine gewisse Kargheit des. 
Stiles gut, versteht Gelesenes, rechnet aber noch immer sehr 
mangelhaft. 

Diesen meinen 4 Fallen einer mehr oder minder isoher: 
ten Stórung des Rechnens stelle ich den in meiner Studie 
úher A merisie in »Časopis lékařů českých 1913« verolf- | 
fentlichten Fall des Prof. Dr. Ch. entgegen, der bei semen. 
nicht unerheblichen aus der Stórung f, sich ergebenden Sto- 
rune des Sprach- und Schreibvermogens gut gerechnet hatte. 

Eine Umschau in der Literatur belehrt uns, dat Fálle 
von isolierter EinbuBe des Rechenvermoógens nicht allzureich. 
ich vertreten sind. 

HocnE*) referierte úber folgenden Fall: 

Hine 21jahrige Kellnerin wurde durch einen Revolver- 
schuss in der rechten Schadelhalfte gerade auf der Stelle ver- 
letzt wo das Schláfenbein, Keilbein und Scheitelbein ZUSAM- 
mentreffen. Nach I4tágigem Sopor blieb bei der Patientin 


4 
| 


o ono S ko 


o 


| 

*) Isolierte Stoórung des Rechnens nach HirnschuBverletzné| 
Versammlung mitteldeutscher Psychiater und Neurologen in Leip- 
zig 1911. Neurolog. Centralblatt 1911, p. 1340. I 


| 


Anarithmetik (Alogistik). 23 


eine Parese der ganzen linken Korperhalfte, Parese des Ge- 
sichtes, des Abducens und der áuBeren Zweige des Oculomo- 
torius zurůek. Es bestand eine retrograde Amnesie, zeitliche 
und ráumliche Desorientierung und eine derart schwere Sto- 
rung des Rechnens, dak ste nicht einmal das kleine Einmal- 
eins herzusagen vermochte. 


Die Lahmung und Desorientierung regelten sich wieder, 
die Sprache und die Bewegungen der Kranken waren ach- 
te, es blieb aber der Patientin die Unfáhigkeit zu rechnen 
| zurůck. 
| Patientin kam selbst bei automatischem © Záhlen nicht 
úber 20 hinaus, vergaB das Einmaleins und mehr als zwei- 
stellige Zahlen vermochte sie nicht zu lesen, 

DRENKHAHN*) hat folgenden bemerkenswerten Fall be- 
sehrieben : 

Ein Soldat — Kaufmann im Zivilverháltnisse — hat die 
Páhigkeit eingebůBt, mit unbenannten Zahlen zu rechnen und 
wierstellige Zahlen zu schreiben. Sonst war weder eine psy- 
chische Storung noch Schwachsinm an ihm wahrzunehmen. 
| Der Kranke hat zwei Unfálle erlitten; bei dem ersten 
im Jahre 1904 erfoleten Unfalle, stůrzte Patient von einer 
etwa 6—8 m hohen Leiter herab, ohne jedoch eine besondere 
Stórung davongetragen zu iai. Beim zweiten Unfalle am 
26. Oktober 1905 fiel er in der Reitschule von Pferde herab, 
erhtt eine Gehirnerschůtterung, die eine seelische Erschlaf- 
fung, Kopfschmerzen und Schwindelanfalle zurůckheB. Der 
Kranke hatte ungleiche Pupillen und es zeigte sich abge- 
sehwachte Innervation m dem unteren Aste des N. facialis. 
(Er war unruhig und verlor fast ganzlch die Fahigkeit zu 
rechnen, soda er nicht einmal einfache Multiplikationen wie: 
6X 8, 7 X 8 zuwege brachte. Die Aufgabe: 5 Pfund Zucker 
a 28 Př = 1-40 M hat er nach 10 Wochen richtig gelost, aber 
wieviel 6 X 13 ist, hat er úberhaupt nicht auszurechnen ver- 
mocht. — Der Befund lautete auf trage Reproduktion der 
„Vorstellungen, schlechtes Gedachtnis, erhohte Reflexe. Pa- 
tient wurde als Invalide aus dem Heere entlassen. 


: 
| *) Ein Fall von Anarithmie (Deutsche milit. Zeitschrift 1912). 
| 


| 


2 VIL Prof. Dr. Ant. Heveroch: | 


Zu Hause hat sich sein Zustand allmálig gebessert. Ir- 
September 1907 war sein Puls beschleunigt, in sitzender Ste! 
lung 100, und zeigte auffallende Schwankungen; die Sehlafi 
heit der Wange ist verschwunden. Es bestand verminderte Ser 
sibilitat, Schmerzen in den unteren Hálften der Vorderarm. 
und der Schienbeine, sowie Sehmerzen in den Hánden es 
FůBen und in dem behaarten Teile des Kopfes. | 


Geistig bekundet der Kranke bedeutende Kenmtnisse | 
em gutes Gedachtnis, blob die Erimnerung an seine Milifár 
dienstzeit ist verblasst. Den Sturz vom Pferde vermag er sick. 
nicht ins Gedáchtnis zurůckzurufen. Die Unfáhigkeit mit z 


benannten Zahlen zu rechnen und vierstellige Zahlen zv 


schreiben dauert fort. Die einfachsten Aufgaben wie 5+7 | 
6X 6, 10 X 10 sind fůr ihn unlosbar, statt 4731 schreibt Pa- 
tient 400751, statt 10001 100001. Die Zahlen 3, 9, 7, 8 wieder: 
holt er auf Aufforderung, nach einer Weile aber nennt er 
statt dieser 3, 11, 12. Das Divisionszeichen macht ihm beson- 
dere Schwierigkeiten und deutet man ihm an, dal es aus 
zwe1 Punkten besteht, macht Patient zwei Punkte in wag- 
rechter Richtung (..). Er wundert sich, wenn er hort, dal 
seine Ausrechnungen falsch sind. 


Dementgegen rechnet der Kranke auffallend besser, 
wenn es sich um benannte Zahlen oder um Geld handelt. 4 
rechnet er sofort aus, dab 4 Pfund Kaffee á 135 M5 M 
40 Pf. kosten. Aus der Wahrordnung findet er die Anschlůsse: 
der Kisenbahnzůge heraus. Im Úbrigen legt er angemessene 
Firsorge in Betreff seiner Interessen und seiner Zukunft: 
an den Tag. | 

In seinem Gutachten legt DRENKHAHN die Storung des: 
Rechnens als eine Folge allgemeiner Hirnbeschádigung aus.. 
Der Verlust der Arbeitsfahigkeit wurde auf 100% abge-! 
schatzt. 


Patient hat noch im 1909 nicht gut mit unbenannten © 
Zahlen rechnen kónmen, z. B. 3 X 3 = 12, 20 + 30 — 40; dem- 
entgegen wufBte er aber, da 20 Ochsen und 30 Kůhe 50 Stick 
Rindvieh ausmachen. Aufgefordert zu dem unbenannten 
Zahlen sich die Objekte hinzudenken rechnete er gut. 

Der Autor gibt zu, daí es sich um eine isolierte Sto- 


Anarithmetik (Alogistik). 25 


rung eines uns unbekannten Zentrums oder der von diesem 
ausgehenden Bahnen handelt. 

Beim Lesen des vorhegenden Falles konnte ich mich 
nicht des Gedankens erwehren, ob sich die Storung der F- 
higkeit mit unbenannten Zahlen zu rechnen nicht etwa auf 
der Absicht grůndet, das Unvermogen zu rechnen zu zeigen 


oder ob die Storung micht auf der unterbewuften Inhibition 


dieser Fahigkeit beruht (Hysterie). © Dank dieser Storung 
hat der Kranke seine Befreiung vem Militardienste und das 
Auszahlen einer Rente erreicht! 


Im Hinblicke zu der gesammelten Kasuistik und den 
de Sprachstorungen betreffenden Beobachtungen resumiere 
ich folgenderweise: 

Die angeiernte Fahigkeit zu rechnen kanm ebenso wie 
das Sprach- und Schreibvermogen infolge verschiedenarti- 
ger Ursachen gestort sein. 

Laut zu rechnen wird nicht derjenige vermogen, dessen 
Sprachmechanismus geláhmt (kontrahiert, ataktisch) ist, 
Rechenaufgaben schriftlich lóosen wird nicht derjenige kon- 
nen, dessen Hande oder auch nur die Rechte eine Lahmung 
erlitten (Glosso- und Cheiroplegia) hatte. Zahlen auszuspre- 
chen und zu schreiben wird nicht derjenige fáhig sein, der an 
der Storung /, (Amerisie) leidet. 

Diese Storungen konnen nicht recht als Unfahigkeit zu 
rechnen bezeichnet werden, es handelt sich hier vielmehr um 
de Unfahigkeit seine mathemat. Kenntnisse 
zum Ausdrucke zu bringen. 

Das mathematische Wissen, die Fertigkeit im Rechnen 
sind bedingt einesteils durch unser Gedachtnis, anderenteils 
durch unsere mathematische Urteilskraft d. 1. die Wahigkeit, 
de mathematischen Verhaltnisse wahrzunehmen und aus- 
zudrůcken. 

Die Unfahigkeit zu rechnen, die Amarithmetik, die 
Alogistik, ergibt sich folglich entweder aus den ŠStorungen 
des Gedáchtnisses (mathematischer Kenntnisse) oder aus den 
Storungen der auf die Mathematik sich beziehenden Urteils- 
kraft. 

Ich habe gleich eingangs angefuhrt: 


26. VIL Prof. Dr. Ant. Heveroch: Anarithmetik (Alogistik). 


Dér Abnahme mathematischen Wissens begegnen wir. 
bei Abnahme der Intelligenz, die den Růckgang des Gedicht-| 
nisses und der Urteilskraft in sich schlieBt. 

Die isolerte Anarithmetik, die der isolierten Stórumg | 
der Fáhigkeit, Worte zu reproduzieren — (der omen 
Aphasie) analog ist, werden wir uns mit der Storung der /;' 
fůr's Rechnen erkláren, der Storung der Funktion, die die 
Rechenkenmtnisse reproduziert. 

Die aus dem Verluste der Urteilskraft, der Fahigkeit | 
mathematische Verháltnisse wahrzunehmen und auszudrik- 
ken, sich ergebende Anarithmetik wáre ein Analogon des. 
Verlustes der Fáhigkeit, die Gedanken zu konzipieren — der: 
Dyslogie. Diese Storung konnte unter die Storungen der 
Intelligenz (7) meines Schemas der Aphasien eingereiht.: 
werden. 

Halle von isolerter, aus der spezifizierten Storung der- 
I sich ergebender Anarithmetik, kenne ich nicht. 

Jn meinen Fallen sowie in den aus der Literatur he- 
rausgegriffenen kommt eine mehr oder minder schwere © 
ammestische Anarithmetik, das Vergessen mathematischer 
Kenntnisse in Betracht, es handelt sich folelich um eine 
Storung, die ich durch Einklammern des Zeichens f/, meiner. 
Funktionsformel zum Ausdruck bringe: 


P [fl há t f: m: fa- 


MARNÉ 


Studie o portlandském cementu. 
Prof. Dr. techn. O. Kallauner, 


Brno, česká technika. 


IV. Sledování průběhu tuhnutí portlandského cementu. 


Rozmísí-li se portlandský cement s vodou, vzniká kaše, 
která přechází průběhem kratší neb delší doby v pevnou 
| massu. 

Stanovení doby, kdy přeměna tato začíná, a kdy jest 
ukončena, má pro praxi značný význam, neboť dle ní řídí 


(se zpracování cementu. Počátek této přeměny označuje se 


V praxi co »počátek tuhnutí portlandského cementu«, konec 
pak její co »doba tuhnutí portlandského cementu«. Cement 
má býti vždy zpracován před »počátkem tuhnutí« a dále pak 
Oopracováván teprve po ukončené »době tuhnutí«. 

K sledování průběhu tuhnutí a k zjištění jeho »po- 
čátku« a »doby« vypracovány byly různé methody, 
které možno shrnouti: 

1. v methody, při nichž posuzuje se průběh tuhnutí na 


základě vzrůstajícího odporu tuhnoucí kaše cementové proti 
vnikání určitého těla a 


2. v methody, při nichž posuzuje se průběh tuhnutí na 


základě tepelných změn kaše a massy cementové při tuhnutí. 


Praktického užití nalezly jen methody zprvu uvedené 
I.) a to vzhledem k své jednoduchosti a levnosti v zařízení. 
K methodám těmto patří zejména: zkoušení nehtem, 


„Vicatovou jehlou řízenou buď ručně neb automati- 
„eky, zkoušení dle GooDmANA a KENNa. 


/ěstník král, české spol, nauk. Třída II. : 


2 VINI. Dr. O. Kallammer: 
: 

Zkoušení nehtem(1) provádí se takto: Portland- 6 
ský cement rozdělá se s vodou v těsto náležitě husté, z něhož. 
se zhotoví pak koláčky. Tuhost jejich zkouší se pak čas od. 
času vrypem nehtem. Za »počátek tuhnutí« bere se doba uply-|- 
nulá od rozdělání cementu s vodou až do doby, kdy vrypem : 
nehtu utvořená rýha již nesteče; za konec tuhnutí pak doba- 
uplynulá od rozdělání cementu s vodou až do doby, kdy rýp- 
nutím nehtem netvoří se na povrchu koláčku patrnější rýha.. 

Zkoušení Vícarovou jehlou (2) v cementářskélé 
praxi se datuje od r. 1882, kdy švýcarskými normami pro'. 
zkoušení cementu bylo do ní přímo zavedeno a později též 
pojmuto do zkušebních norem různých jimých států a též. 
státu rakouského. | 

Dle rakouských norem (3) provádí se zkoušení Vicato- 
vou jehlou takto: | 

K zjištění počátku a doby tuhnutí portlandského ce- 
mentu užívá se normální jehly ve spojení s přístrojem pro. 
určení konsistence. 

Ježto tuhnutí portlandského cementu odvislé jest od, 
množství vody k cementu přidané, jest nutno připraviti ce- 
mentovou maltu o určiné konsistenci (normální konsistenci). 

Přístroj k zjištění konsistence skládá se z podstavce, 
na němž upevněno jest dělení v millimetrech. Ve zvláštním. 
vedení pohybuje se kovová tyčinka, kterou možno aretovati 
a jejíž horní konec nese kovovou destičku, dolní pak konee 
mosazný váleček o 1 cm průměru. Váleček spolu s kovovou. 
tyčinkou a destičkou váží 300 g (měřič konsistence). 

K přístroji přísluší nádobka zhotovená z tvrdé gumy 
o průměru 8 cm a výšce 4 em, která slouží k jímání cemen- 
tové kaše. Při upotřebení klade se tato na silnou skleněnou 
desku, která současně tvoří její dno. Dosahuje-li váleček až 
na dno nádobky, tu ukazuje ručička na kovové tyčince upev- 
něná na nulový bod dělení, tak že možno přímo odečísti každé 
postavení dolní plochy válečku nade dnem nádobky. 

Při sledování průběhu tuhmutí portlandského cementu | 
má se zachovávati tento postup: 

400 7 portlandského cementu míchá se s přibližně vo- 
Jeným mmožstvím vody (25—30%) u volně a prostředně tube * 
noucích cementů 3 minnty, u rychle tuhnoucích cementů 1 


Studie o portlandském cementu. 3 


minutu a to kopistí Ižicovitého tvaru na hustou kaši, která 
se bez otřesu a pěchování vpraví do nádobky přístroje a 
urovná se pečlivě na povrchu do jedné roviny s jejím hořej- 
ším okrajem. Takto naplněná nádobka vloží se pod váleček 
se skleněnou deskou, na které se nachází, který se pak zvolna 
přiloží na povrch cementové kaše. Ponechán nyní své vlastní 
váze, vniká váleček do cementové kaše, a jakmile zůstane ve 
výši 6 mm nad dnem státi — tedy ručička přístroje ukazuje 
na šestý dílek — jest připravena kaše o normální konsistenci. 

Nepodaří-li se to při prvním pokuse, musí se množství 
vody měniti tak dlouho, až se konečně získá kaše o žádané 


« konsistenei. Určilo-li se uvedeným způsobem množství vody 
| pro kaši o normální konsistenci, přikročí se k stanovení po- 


čátku a doby tuhnutí. 

K tomu užívá se popsaného již apparátu, v němž místo 
válečku © zasazena jest normální jehla ocelová o průměru 
113 mm (1 mm? průřezu), která jest kolmo k ose seříznuta. 
Jehla má tutéž délku jako váleček a váží s kovovou tyčinkou, 


| destičkou a na této se nacházejícím vývažkem 300 g. 


Nyní se naplní nádobka kaší o normální konsistenci a 
jehla pouští se z povrchu kaše ke dnu nádobky a to v krátkých 
časových intervalech na různých místech povrchu. 

Jehla prochází zpočátku až na dno nádobky, později však 
zůstává v kaši vězeti. 

Okamžik, kdy již jehla nemůže celou výšku kaše pro- 
miknouti, značí »počátek tuhnutí«. 

Jesthže jest kaše již tak ztuhlá, že jehla na povrchu 
malty nezanechává znatelných stop, tu jest portlandský ce- 
ment již odvázán a čas uplynulý od přidání vody k cementu 
až k tomuto okamžiku označuje se »dobou tuhnutí«. 

Ježto doba tuhnutí odvislá jest od teploty vzduchu A 
užité vody a to v tom směru, že vyšší teplota tuhnutí zrych- 
luje, nižší pak zdržuje, má se průběh tuhnutí cementu sledo- 
vati při teplotě vzduchu a vody 15—189 Č. 

Provádí-li se zkoušky výjimečně za jjných poměrů, nut- 
no udati patřičnou teplotu vzduchu a vody. 

Během tuhnutí nesmí se volně a prostředně tuhnoucí ce- 
menty znatelně zahřívati, naproti tomu mohou rychle tuh- 
noucí cementy vykazovati patrné zvýšení teploty. 


4 „VIE Dr. 0. Kallauner: 


Konstrukci normální jehly zlepšil WATSON (4). | 

Automaticky pracující normální jehly konstruovali: 
TETMAJER-AMSLER-LAFFON (5), MARTENS (6), PÉRIN (7) 
(Prisomětre Périn) a Nicor (8) (spissograf). | 

Při automaticky pracujícím přístroji GooDmaNově (9) 
(Goodman Cement Settler«) nahražena jest Vicatova jehla! 
registrujícím kolečkem, které se pohybuje v cementové kaši, 
jež naplňuje žlábek, který se automaticky posunuje hodino- 
vým strojem po kolečkách v určitém směru. Registrující ko- 
lečko pohybuje se před počátkem tuhnutí po dně žlábku, jak- : 
mile cement však začne patrně tuhnouti, vystupuje znenáhla 
na jeho povrch, a když cementová kaše úplně ztuhla, pohy- 
buje se přímo po ztuhnulém povrchu. Pohyb kolečka přenáší © 
se písátkem na pruh papíru, kde znázorňuje pak graficky 
průběh tuhnutí. 

Automaticky též pracuje přístroj KEvvův (10), který 
v prinapu jest as takto konstruován:  Hodinovým strojem 
sume se rychlostí 1 neb 2 palců v hodině nad formou naplně- © 
nou cementovou kaší zvláštní ručička, která při tom naráží | 
na jemné skleněné jehly (0,015““) v cementové kaši ve vzdá- 
lenosti půl palce kolmo zasazené. Jakmile ručička na jehlu 
narazí, ohne se tato a přitlačí se na skleněnou sazemi pokry- 
tou desku a stírá z ní dle svého prohnutí saze. Konečně při 
dostatečném odporu cementové kaše se ručička zastaví. Tím 
získá se v určitých časových mezerách řada stále kratších čá- 
rek, až k okamžiku, kdy tuhnutí jest ukončeno. 

Tuhnutí portlandského cementu jest procesem exo- 
thermickým, neboť se při něm teplo z cementové malty 
vybavuje. Někteří badatelé vyšetřovali blíže kvalitativně 
průběh této exothermické reakce a dospěli pak k methodám, © 
při nichž posuzuje se průběh tuhnutí na základě tepelných ' 
změn kaše a massy cementové při tuhnutí. 

TETMAJER (11) sledoval tepelné změny při tuhnutí kaše 
cementové teploměrem na '/;,9 C děleným a srovnával nale- 
zená data s výsledky získanými Vicatovou jehlou. Pokusy 
prováděl s tímtéž množstvím cementové kaše, která upravena 
byla smísením cementu a vody téže teploty a která se nachá- 
zela ve stejných kruhovitých dřevěných nádobkách, jež byly 
8 cm široké, 4 em vysoké a 1 em silné. Nádobky položenv byly 


s | — = 


Studie o portlandském cementu. 5 


na skleněné desky, které současně tvořily jejich dno. Rtuťová 
mádržka teploměru zasahovala právě do středu cementové 
kaše v dřevěné nádobece. 

Z diagramu, který Tetmajer srovnáváním dat získal, 
plyne: Difference teplot kolísají v úzkých mezích až do oka- 
mžiku, kdy křivka tuhnutí (Vicatova jehla) se odpoutává 


od pořadnice. Difference tepelné pak rychle vzrůstají a do- 


sáhnou zpravidla nejvyšší hodnoty ještě mezi stoupající větví 


-křivky tuhnutí. Jen v některých případech krylo se maximum 
tepelných differencí s přechodem stoupající větve křivky tuh- 
- mutí s její skoro vodorovnou částí. Na této části křivky ubývá 
-více neb méně tepelných differencí, až jsou konečně ne- 


gativní. 
Později sledoval též ScHocH (12) vztah mezi maximální 


teplotou při tuhnutí portlandského cementu a dobou tuhnutí. 


K sledování tepelných změn při tuhnutí cementu sestro- 


„jl FvEss (13) dle návrhu MARTENSsovA zvláštní thermograf. 
| Týž skládá se ze skříňky, v níž nachází se nádobka na cemen- 


tovou kaši, do jejíhož středu zasahuje rtuťová nádržka teplo- 
měru. Skříňka má na jedné straně svislou štěrbinu, kterou 
dopadá od elektrické žárovky světelný pruh,na rtuťový slou- 
pec teploměru a promítá jej na fotografickou desku, která 


se hodinovým strojem v určitém směru pohybuje. Tím zachy- 


cují se samočinně kvalitativní změny tepelné při tuhnutí. 

Srovnávací pokusy ve sledování průběhu tuhnutí zmí- 
něným thermografem a Vicatovou jehlou konal GaRv (14) 
a shledal, že maximum teploty kryje se až na některé výjimky 
skoro s dobou tuhnutí stanovenou Vicatovou jehlou. Při dal- 
ších pokusech srovnával Gary data získaná sledováním prů- 
běhu tuhnutí a to Vicatovou jehlou, apparátem Tetmajer- 
Amsler-Laffonovým a Goodmanovým a zjistil velmi značné 
odchylky mezi jednotlivými určeními. 


Kvalitativní změny tepelné při tuhnutí portlandského 
cementu samočinně registruje též teploměr SCHÁFFER © Bv- 
DENBERGŮV, s kterým prováděl pokusy PRŮssrNG (15) a zjistil, 
že lze souhlasnější výsledky získati toliko užije-li se většího 
množství cementu při pokusech. Maxima teplot zpravidla ne- 
souhlasejí s dobou tuhnutí stanovenou Vicatovou jehlou. 


6 VII. Dr. O. Kallauner: 


Fuessovu thermografu podobný thermograf konstruovali 


OUTETMEVER (16). 
Kasar (17) sledoval průběh tuhnutí různého množství. 
kaše cementové (142 ce, 1723 cc a 14026 cc) pozorováním te- 


pelných změn při jejím tuhnutí a srovnával je s výsledky : 
získanými Vicatovou jehlou. Při tom shledal, že výsledky ve 
stanovení doby tuhnutí Vicatovou jehlou nesouhlasejí s ma- 
ximem differencí tepelných určených na malých množstvích © 
kaše cementové. Pro pozorování tepelných změn při tuhnutí 
měl velmi jednoduché uspořádání podobné Tetmajerovu. 

Rozsáhlé pokusy o tuhnutí portlandského cementu pro- © 
váděla komise spolku továrníků říšskoněme-, 
eckých na portlandský cement v čele s ředitelem 
SCHINDLEREM (18) a zjistila: 


»Srovnávací pokusy ve sledování průběhu tuhnutí port- 
landského cementu různými methodami a to zkoušením neh- 
tem, Vicatovou jehlou, měřením tepelných změn teploměrem 
v jednoduché nádobce (str. 4.) a thermografem Fnessovým 
nedaly jak při jednotlivých methodách tak 1 při vzájemné 
srovnání výsledky souhlasné. 

Dosavadní methody k určení doby tuhnutí portland- 
ského cementu ukázaly se naprosto nedostatečnými. 

Značné difference ve stanovení doby tuhnutí zaviňují 
již nepatrné změny v teplotě (1—22 C) vzduchu, vody, pří- 
stroje, změny ve vlhkosti vzduchu, v množství přidané vody 
(i jen 0,5%), odchylku v míchání, otřesy atd.« 


* 


Zajímavé pokusy o elektrické vodivosti vodních suspensí 
portlandského cementu prováděl MrvrR (19). Při pokusech 
s hustými suspensemi shledal, že po rozdělání cementu s vo- 
dou klesá zpočátku odpor elektrického proudu až nabývá ji 
sté nejnižší hodnoty, a to nižší než jest odpor roztoku získa- 
ného rozmísením cementu s vodou a odfiltrováním nerozpust= 


ného zbytku, načež pak náhle stoupne, a to když cement Za- + 


číná tuhnouti. Bližší data o pokusech autor neuveřejnil. 
Pozorování Meyerova týkající se náhlé změny ve vodí- 

vosti vodních cementových suspensí při tuhnutí, by poukas 

zovala k důležitým reakčním změnám, a to k snížení koncen= 


Studie o portlandském cementu. 7) 


trace iontů v tekuté fási, rozpuštěním různých součástí ce- 
mentu v přidané vodě vzniklé a s tím spojeného současného 
vylučování fásí tuhých. Tím potvrzeny by byly jinak různé 
theorie, dle nichž vyvoláno jest tuhnutí portlandského cementu 
vylučováním tuhých fásí z přesyceného roztoku, a které po- 
depřeny byly zejména v posledních letech výsledky studií 
© sledování průběhu hydratace cementu cestou mikroskopi- 
ckou. Těmito studiemi jakož i některými chemickými pra- 
emi nalezeno (20) : 
1. Rozmísí-li se cement s vodou, hydrolysuje se a hy- 
 dratisuje. 
2. Součásti v.cementu obsažené přecházejí částečně v 
| roztok. 
9. Po určité době začínají se z roztoku vylučovati kry- 
stalované substance. | 
| 4. Současně s těmito neb později vzniká kolloidální 
látka. 
| 5. Průběhem těchto reakcí cement tuhne a později 
tvrdne. 
| Dle mého názoru lze na základě uvedených poznatků 
průběh tuhnutí všeobecně charakterisovati těmito processy: 

I. Rozmísí-li se cement s vodou, získává se systém po- 
zůstávající z fáse tekuté a fásí tuhých. 

Fási tekutou tvoří vodný roztok součástí fásí tuhých, 
který více nebo méně rychle se stává přesyceným. 

II. Hydratací fásí tuhých vznikají nové tuhé fáse, které 
se též tvoří vylučováním z přesyceného roztoku. 

III. V nových tuhých fásích jest určité množství vody 
vázáno a jest zcela zřejmo, že s rostoucím jich množstvím 
| musí tekutá fáse ze systému mizeti, až i konečně prakticky 
(Z větší míry ze systému vymizí. 
| Processem II. zaváděn jest z vědeckého 
(hlediska počátek tuhnutí; processem III 
Mharakterisován jest zvláště jeho průběh 
a ukončením jeho vymezen konec resp. doba 
tuhnutí. 
Při processu (II.) se energie v systému vybavuje. Ef- 
| fekt reakcí tu probíhajících jest exothermický a sledováním 
| změn tepelných při tuhnutí portlandského cementu možno 


8 VIII. Dr. O. Kallamner: 


zřejmě správně vymeziti počátek processu (II.) a konec pro- 
cessu (III.), tedy počátek 1 dobu tuhnutí. 

Zavádění processu (II.) stává se zřejmým patrnějším © 
stoupnutím teploty v systému. Uvolněným teplem zrychluje: 
se průběh processu (IT. a III.) dle známé kinetické rovnice: © 


nk=—$+0 : 


(k — koef. reakční rychlosti, A — úhrnná vnější práce sy- 
stému, T = absolutní teplota a C — konstanta), teplota v sy- 
stému stále vzrůstá a nabývá určitého maxima. V tomto mo- 
mentu ukončuje se process (1IT.) a cement dokončuje svoje 
tuhnutí. 

Srovnal-li jsem výsledky pozorování Meverových s ná- 
zorem © procesech při tuhnutí na str. 1. uvedeným, přišel 
jsem k nutnému předpokladu, že sledováním změn v elektri- 
cké vodivosti cementové kaše při tuhnutí, resp. určením oka- 
mžiku, kdy kaše nabývá právě maximální vodivosti, možno 
též vymeziti zavedení procesu (II), tedy počátek tuhnutí. 

K odůvodnění tohoto předpokladu provedl jsem srovná- 
vací pokusy ve sledování průběhu tuhnutí portlandského 
cementu tak, že jsem stanovil tepelné změny, změny v elektri- 
cké vodivosti a v odporu tuhnoucí kaše cementové vůči Vica- 
tově jehle. 

Za tím účelem rozmísil jsem 400 7 portlandského ce- 
mentu a to při rychle tuhnoucích cementech v 1 minutě, při 
volně tuhnoucích cementech ve 3 minutách s normálním 
množstvím vody a vzniklou kaši jsem vpravil do nádobky 
příslušící k Vicatově jehle. 

Do středu nádobky vsunut byl malý váleček z tenkého 
železného plechu, který byl na spodu uzavřený. Na dně vá- 
lečku nacházela se rtuť, do níž vsunuta byla rtuťová nádobka 
teploměru děleného na '/;9 C. V kaši zasazeny byly ve vzdále- 
nosti 8 cm dvě elektrody platinové. Nádobka s kaší umístěna 
byla na skleněné desce pod Vicatovou jehlou. 

Čas od času měřeny — teplota, elektrická vodivost (uspo- 
řádáním Kohlrauschovým) a mechanická konsistence (Vica- 
tovou jehlou) cementové kaše. 


Studie o portlandském cementu. 0 


Měřením v jednotné mase učiněna srovnávací měření 
mezávislá od celé řady činitelů, při měření v několika masách 
k platnosti přicházejících. 

K pokusům použil jsem 4 portlandské cementy z pecí 
šachtových a to dva rychle tuhnoucí (označení »R«) a dva 
volně tuhnoucí (označení »V«) známek: »Beroun« a »Podol«. 

Výsledky měření při jednotlivých methodách jsou 
shrnuty v níže uvedených diagramech. 


26T 
„Beroun R" 


čeplota vzduchu a vody: 15. 
množství užité vody: 32,0%. 


JE 


75107 


Ommm 


0 hoď. , 72 hoď. 


Měřením tímto povšechně vyšetřeno: 

Při měření odporu tuhnoucí kaše cementové proti vni- 
kání Vicatovy jehly shledáno: 

a) že měření odvislé jest mezi jiným zejména od rychlo- 
sti, doby, po kterých se nechá jehla do kaše vniknouti a od 
Stejnorodosti kaše, dle níž jehla buď více nebo méně hlouběji 
pak vniká, 

b) že »konec tuhnutí« nelze správně stanoviti a to vzhle- 
dem k velmi málo jistému měření, 

c) že při rychle tuhnoucích cementech nelze vzhledem 


10 VINI. Dr. O. Kallauner: 


k rychlému průběhu tuhnutí zachytiti správně i »počátek 
tuhnutí«. F 
Při stanovení tepelných změn při tuhnutí cementové © 
kaše zjištěno: 

Při rychle tuhnoucích cementech po jich rozdělání s vo- » 
dou začne teplota ihmed stoupati a stoupá až do určitého ma- | 
xima, načež pak začne klesati a vyrovnává se znenáhla s teplo- | 
tou okolí. Vzhledem k okamžitému stálému stoupání teploty * 


20*1033 


„Podol R" 
teplota vzduchu a vody: 148"C. 
množství užité vody: 290%. 


BH 12hod 


0 hoď. 


po rozmísení cementu s vodou, nelze u rychle tuhnoucích ce- 
mentů počátek tuhnutí patrně z křivky tepelných změn vy- 
meziti. 

Při volně tuhnoucích cementech stoupá též teplota po 
rozmísení cementu s vodou, avšak nedosahuje takové hodnoty 
jako při cementech rychle tuhnoucích. Po dosažení určitého 
maxima (první maximum) začne teplota klesati a klesá i až 
na — 029 C pod teplotu okolí, načež pak začne opětně stou- 
pati a to do druhého maxima, v němž se kratší neb delší dobu 
udržuje a pak opětně začne klesati vyrovnávajíc se s teplo- 
tou okolí. 


Studie o portlandském cementu. 11 


Dvojí maximum na křivkách teplot zjištěno též jinými 
badateli, aniž blíže příčina tohoto zjevu vysvětlena. Dle mé- 
ho názoru způsobeno jest první maximum rychlou hydratisací 


„Podol V“ 
70X70-3 teplota vzduchu a vody:13,7"C. 
jb 


8*T03 


O hod. k : 73 hod 


součástek cementu v technické praksi »nedopalem« označe- 
ným, druhé pak maximum exothermickou reakcí vlastního 
procesu tuhnutí. 

U velmi zvolna tuhnoucích portlandských cementů jsou: 
minimum mezi prvním a druhým maximem teplot (počátek 


„Beroun V' 
teplota vzduchu a vody: 15,3"C. 


*70-3 
P Ve znnožství užiče vody : £6,5"C. 


le 


9:10- 3 


O hoď. ot 71 hoď. 


| tuhnutí) a druhé maximum teplot (konec tuhnutí) poměrně 
| meurčitě vymezeny. 

| Určení změn ve vodivosti cementové kaše v průběhu 
(tuhnutí potvrdila pozorování MEYERovA, neboť shledáno, že 


12 VIII. Dr. 0. Kallauner: | 

| 
elektrická vodivost po rosmísení cementu s vodou stále stou- 
pá až do určitého maxima, načež pak náhle, později pak! 


pozvolně klesá. | 


Srovnáním výsledků měření všech tří method dospívá-( 
me k těmto poznatkům: | 

Vicatovou jehlou stanovený »počátek tuhnutí« leží na! 
stoupající větvi křivky teplot (T) i křivky elektrické vodi- 
vosti (L). Tímtéž přístrojem vymezený »konec tuhnutí« leží / 
a) u rychle tuhnoucích cementů na stoupající větví křivky 
teplot (T) a na klesající větví křivky vodivosti (L), b) u vol. 
ně tuhnoucích cementů na klesající větvi křivky teplot (T) * 
a křivky vodivosti (V). 

Jeví se tudíž zřejmá neshoda mezi určením »konce tu- 
hnutí« Vicatovou jehlou a změnami teplot při tuhnutí rychle 
a volně tuhnoucích portlandských cementů. 

Při sledování průběhu tuhnutí cementů jeví se u všech ' 
cementů však ona shoda, že na stoupající větvi Křivky © 
teplot (T) leží maximum elektrické vodivosti a že maximum ! 
teplot kryje se s onou částí klesající větve křivky vodivo-' 
sti (L), ve které přestává vodivost náhle klesati a jen pozvol © 
něji ubývá. 


Uvedené poukazuje na úplnou shodu ve sledování prů- 
běhu tuhnutí cementu měřením tepelných změn, jakož i změn 
v elektrické vodivosti, čímž se zřejmě potvrzují úvahy na. 
str. 9. uvedené. 


Zmínil jsem se, že srovnávací pokusy ve sledování prů- | 
běhu tuhnutí portlandského cementu zkoušením nehtem, Vi- 
catovou jehlou, měřením tepelných změn spolu nesouhlasily 
a to jak mezi sebou, tak i v jednotlivých případech. Příčina, 
jak též již uvedeno bylo, spočívá hlavně v tom, že nepatrné 
odchylky v teplotě (1—2“ C) vzduchu, vody, přístroje, ve 
vlhkosti vzduchu, v množství přidané vody, v intensitě mí- 
chání, v otřesech atd. zaviňují již značné diference v jedno: 
tlivých stanoveních. Přesnější stanovení jsou tedy vázána na 
dodržování naprosto shodných pracovních podmínek a po- 
kud se nepodaří určitým způsobem v náležité míře jich v tech- 


Studie o portlandském cementu. 13 


mické praksi docíliti, není naprosto naděje na dosažení sou- 
hlasných výsledků v jednotlivých methodách. 

Z nynějších method na stanovení průběhu tuhnutí port- 
landského cementu jsou k uvedenému účelu vhodné toliko ty 
methody, při nichž měření jest pokud možno málo závislé na 
individualitě pozorovatele a které jsou jasné a přesné a opí- 
rají se o náležitý vědecký základ. K těm patří methody na 


stanovení průběhu tuhnutí sledováním tepelných změn neb 


| změn v elektrické vodivosti tuhnoucího systému. Oběmi dá 


se správně určiti »počátek tuhnutí«, prvními též určitě »doba 
tuhnutí«. 

Methody, při nichž posuzuje se průběh tuhnutí na zá- 
kladě vzrůstajícího odporu tuhnoucí kaše cementové proti 
vnikání určitého těla (nehtu, Vicatovy jehly, Goodmanova 
kolečka atd.), nejsou k danému účelu vhodné a to hlavně z to- 
ho důvodu, že většina jich odvislá jest od individuality po- 
zorovatele a že nejsou ani opřeny o vědecky odůvodněný zá- 
klad. Výsledky jimi získané nekryjí se zpravidla s výsledky, 


| které se dostanou sleduje-li se průběh tuhnutí zjištěním tepel- 


ných změn, neb změn v elektrické vodivosti tuhnoucí masy 


| cementové. 


Z keramického oddělení ústavu chemické 
techmologie I. ma c. k. české vysoké škole 
techmecké v Brnmě. 


Literatura. 


1. LoNGE-BERL: Chem.-tech. Untersuchungsmethoden 1910, IT., s. 189. 

2 VIcAT: Resumé des connaisances pos. actulles sur les gualités, le: 
choix et la convenance réciprogue des matériaux propres a la 
fabrikation des mortiers et ciment calcaires. Paris 1828. 

8. Bestimmungen fůr die einh. Lieferung u. Průfumg von Portland- 
zement. Wien 1907, s. 3. 


| 4 Tonind. Zeit. 1910, s. 101. 
5 


. Mit. der Anst. zur Průfung von Baummaterialen am eidg. Poly- 
technikum in Zurůch 1893, s. 100. 

„ Protok. des Ver. Deut. Portlandzementfabrikanten 1897, s. 165. 

« Génie Civil 1904, 1905; Le Ciment 1906, s. 7. 

„ NIcoL: Angl. Patent 26574/10, 16 NW 1910. 

„ Prot. des Ver. Deut. Portlandzementfabrikamten 1895, s. 55. 


6© 00 -1 


14 


10. 


jší 


12. 
15. 
14. 


15. 


16. 
X7. 


18. 


19. 
20. 


VIII. Dr. O. Kallauner: Studie o portlandském cementu. 


KENNA: Chem. Zeit. 1912, s. 378. 

Deut. Toópfer- u. Ziegler-Zeitumg 1883, 234. 

Tonind. Zeit. 1895, s. 46. 

Prot. des Ver. Deut. Portlandzementfabrikanten 1895, s. 165. 

Prot. des Ver. Deut. Portlandzementfabrikanten 1904, 1905, seš.: 
156—157, 1906 s. 94—95. Mittel. aus dem K. Materialor 
amte zu Gr. Licht. West 1906, s. 225. 

Tonind. Zeit. 1908, I., s. 1035. 

Tonind. Zeit. 1910, I. s. 5. 

Tomind. Zeit. 1908, I., s. 1033. 

Tonind. Zeit. 1907, II., 1026; 1909, IT., s. 1032, 1056; 1910, I., s. 397. 

Prot. des Ver. Deut. Portlandzementfabrikanten 1901, s. 141. 

JoORDIS u. KANTER: Zeitschrift f. angew. Chemie 1908, s. 485—492. 

BUSING u. SCHUMANN: Der Portlandzement u. seine Anwendung © 
im Bauwesen 1912. 

DoELTER: Handbuch der Mineralchemie 1912, I. 

KEISERMANN: Der Portlandzement, seine Hydratation u. Kow- © 
stitution 1910, s. 11, 13, 17 ete. 

Dr. MicHAřLIS sen.: Der Erhártungsprozess der kalkhaltigen © 


| 


hydraulischen Bindemitte] 1909, s. 19, 32 etc. | 


IX. 


| Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus 
und Armenien. 


Von 
Julius Komárek. 


| (Mit 2 Tafeln und 2 Textfiguren.) 
Vorgelegt in der Sitzung am 23. Januar 1914. 


Einleitung. 


| Anf einer Reise nach Sůdarmenien und in den Kau- 
|kasus, die ich im vorigen Sommer unternommen habe, gelang 
| es mir mehrere, Blepharoceriden- Arten einzusammeln und er- 
| laube mir hier die Bestimmung der einzelnen Specien vorzu- 
"legen. Die seither beschriebenen © Blepharoceriden-Arten 
| stammen aus verschiedenen Gegenden Europas, aus Ceylon, 
| de meisten aber aus Nord- und Sůdamerika. Die Vertreter 
dieser Familie in Asien waren bisher nicht bekannt, und es 
freut mich daher, dass ich hier úber die ersten rr rne 
(riden aus Abeo fast. immer noch faunistiseh undurch- 
| forschten Faunengebiete referieren kann. Wenn wir auch 
(den Kaukasus mit Recht zu Europa záhlen, so hángt doch 
die Sůdarmenische Fauna sicher mehr mit Persien und Kur- 
(distan zusammen, als mit den kaukasischen Lándern. Zum 
iwecke der verlásslicheren Bearbeitung des mir zu gebote 
stehenden Materialies hat mir Prof. ALFRED HETSCHKO, in 
| Tesohen sein Vergleichsmaterial freundlich zur Verfůigung 
| Sestellt, wofůr ich ihm auch an dieser Fiele meinen ver- 
„bindlichsten Dank sage. 


Sitzber. d. kóu. bohm. Gess. d. Wiss. EI. Classe. | 1 


2 IX. Julius Komárek: 


Ich bemerke, dak ich mich der Klassifikation und No- 
menklatur, die durch KELLoG eingefůhrt wurde, angeschlos- 
sen habe, obzwar dieselbe nicht úberall angenommen wurde. 
Jch nenne hier also die Liponeura brevirostris Low.—= Blepha-. 
rocera brevirostris Low. und habe auch die zwei kaukasischen 
Arten, die sonst zu der alten Gruppe Liponeura zugeordnet 
werden miissten, mit dem Gattungs-Namen »Blepharocera« 
bezeichnet. 


Die kaukasischen Blepharoceriden. 


Ich habe im Kaukasus vier © Blepharoceriden-Species: 
gefunden, von welchen, bloss zwei durch weibliche Imaginess 
vertreten waren. Die Fundorte der einzelnen Arten liegen: 
in Ober- und Úntersvanetien, Lečehumský ujezd, kutaische' 
Gubernie. Gésammelt habe ich in diesen Gegendén von der, 
Hálfte des Monates Juli bis Hálfte August. Ich konnte nur. 
einen kleinen Teil der dortigen Báche untersuchen, da die: 
hochst beschwerlichen Reiseverháltnisse dieses Hochlanděsí 
eine genauere Durchforschung verhinderten. Ich kann nh 
den gesammelten Erfahrungen schlieBen, daB jede Art me. 
ziemlich beschránkte Věrbreitung hat, wie es auch die Natur: 
dieser Gegend, wo die einzelnen Táler durch hohe Gebirgs-: 
kamme abgeschlossen sind, erwarten lást. Es důrften sich 
bei genauerer Untersuchung wahrscheinlich mehr Arten er-' 
geben, wie es auch in Nordamerika der Fall war. Jedoch 
můssten die Lokalitáten in ungefáhr gleicher Jahreszeit be-! 
sucht werden, was in diesen Gegenden auf einer Exkursion | 
unměglich ist. Die beiden Specien, die ich zunáchst beschrei- 
ben: will, befanden sich beisámmen auf einer Lokalitát und 
die a und Puppen sogar auf démselben Steine, so dass. 
man nicht mit Bestimmtheit die Zugehorigkeit der Larvenart | 
zu dem Imago feststellen konnte. -Das eine von den beiden | 
Imagines ist eine dortige Varietát der europáischen Blephů- 
rocera (Liponeura) brevirostris Lów. Man kann also nách 
der Ahnmlichkeit mit der Larve von Blepharocera brevirostris 
Lów. mit ziemlicher Sicherheit schliessen, wélche Larvenart 
der kaukasischen Varietát zugehort; und da nur zweierlei 
Tmágines und zweierlei Larven-species sich in der Unzahl des 


Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und Armenien. :3 


| gesammelten Materials vorfanden, muss die zweite Larvenart 
' der anderen von beiden Blepharocerem zugerechnet werden. 
| Dieser Zweifel war nur dann lósbar, wenn ich eine von diesen 
© beiden Arten irgendwo allein gefunden hátte. Leider war es 
(mir nicht gegonnt diese Arten im Svanetien noch einmal zu 
finden. 


Anstatt diesen fand ich ganz abweichende akon: 
| men, die sich noch nicht in Puppen ungewandelt haben. Es 
bleibt michts úbrig, als die Lokalitát noch einmal grůndlich 
"durchzusuchen und auf der Fundstelle die Sache revidieren. 
© Darum beschreibe ich auch den Fundort genauer als vielleicht 
„notig. 


l 


((iponeura. ) eohoročeřa brevirostris var. kaukasica nov. var. 
i Tafel I. Fig. 1, 2, 14. Tafel II. Fig. 1, 2. 


Die weiblichen Exemplare, die ich gefunden habe, sind 
| (der europáischen Art ganz ahnlich, bis auf die abweichenden 
(sie als Varietáten bezeichnenden Moremale Der Kopf des 
(Imago © zeigt keine Abweichungen, auch andere Kórper- 
l 'teile sind gleich gebaut mit Ausnahme der Tarsen. Die Klauen 
(der Blepharocera brevirostris Lw. sind mit 4 bis 6 Záhnchen 
auf der Unterseite bewehrt. Die kaukasische Art hat dagegen 
(die Unterseite der Klauen mit einer Reihe starker Borsten 
„bedeckt. Auch sind die Beine schwácher als bei dem Typus. 
1 Es wurden nur Weibchen gesammelt und sie mussten 
(zur Bestimmung aus den Puppen herauspraepariert werden. 
„Wie ich oben bemerkt habe, will ich die Lokalitát náher be- 
"sehreiben, um dem eventuellen Nachfolger den: "und zu 
'erleichtern. Die Fumdstelle befindet sich 'in einem kleinen 
'Bache, der im Tale des Gletschers Gerescho am Fusse der 
Berge Dschangu-tau und .Tetnuld im Svanetin -entspringt. 
| Derselbe liegt am rechten Ufer des. Haupttalbaches, der das 
'Gletscherwasser fůhrt.  Gleich daneben befindet sich eine 
|máchtige eisenhaltige Sáuerlingsguelle, die von Weitem durch 
-den Cimoberroten Bodenůberzug sich kenntlich macht. Man 
„gelangt dahin aus dem Dorfe Kali im Ingur- tale úber die 
| Ansiedelung Neu-Inrari. 


4 EX. Julius Komárek: 


Larven und Puppen wurden daselbst am 2. August 1919 
gesammelt, 

Die erwachsenen Dané ds 8—9 mm lang. Die Farbe 
ist oben grůnlich braun, unter weiss. Der Kórper áhnelt: 
habituell der Larve der Bleph: brevvrostris Lw., weist jedoch: 
starke Abweichungen auf. Die Dorsalseite ist mit licht brau- 
nen, dicht stehenden Hárchen bedeckt. Das Kopfsegment ist 
langer als breiter und nach vorne verengt, wogegen der Kopl; 
des Typus mehr breit als lang ist. Ebenso wie bei jenem ist. 
auch hier auf dem Kompfbruststůck eine schwarze Chitin-: 
platte von gleicher Form. Die Mundteile sind viel grósser als 
bei der europáischen Art umd sind von zwei Reihen langer. 
Borsten umrandet. Die krallenartigen Anhánge, die Taster und: 
Saugnápfe zeigen keine besonderen Abweichungen. Die zwei 
Paare der Kiemenschláuche sind von fast gleicher Lánge. 
Das erste Paar steht seitlich ab von dem Saugnanf und ange-: 
legt wůrde es bis zur Hálfte dieses reichen. Das zweite Paar: 
ist bloss um ein Viertel kůrzer und ebenso dick wie das erste,: 
Den gróssten Unterschied, aber auch eine gewisse, Verwand-: 
schaft zwischen beiden Formen zeigen die Antennen. Die 
Wůhler der Bleph. brevirostris Lw. — Larve sind ungegliedert,: 
geringelt und viel. lánger als das erste Kórpersegment. Be- 
borstet sind sie bis in der oberen Hálfte. Die kaukasische Va- 
rietát hat Fiůhler auch ungegliedert, aber kurz, deren Lánge; 
ein Drittel der Kopflánge betrágt; am Ende so dick, wie an, 
der Basis, in der Mitte am breitesten. Die Borsten sind stumpf, 
kurz und verháltnismássig stark. Von den vielen anderen 
Blepharoceriden-Larven, die ich im Kaukasus gesammelt 
habe, hat keine Species derartig geformte Antennen. Die 
Puppe ist 5—6 mm lang und gleicht vollkommen der von. 
Bleph. brevirostris Lw. 


(Liponeura.) Blepharocera platyfrons nov. sp. 
Tafel I. Fig. 3, 4, 5, 18. Tafel II. Fig. 5, 6. 


Bloss Weibchen sind bekannt. Die ganze Lángé misst 
7 mm. Der Kopf ist lánglich oval unď sehr tief stéhend. Die 
aus kleinen Faceten zusammengesetzten Augen sind holoptic, 
kurz behaart und nehmen einen kleinen Teil des Kopfes m 


Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und Armenien. 5 


| Form kleiner Kreisaussehnitte ein. Sie lassen eine sehr breite 
| Stirn frei, wo die Antennen eingelenkt sind. Dieselben sind 
! keliedrie, schwach pubescent, fast úberall von gleicher 
. Breite. Das dritte Glied ist das lángste. Jedes trágt zwei, even- 
( tuell mehrere langere Borsten. Die Distanz ení den 
| | Augen ist so breit, wie das einzelne Auge selbst. Die Ocellen 
 bilden zusammen ein Dreieck und liegen fast in der Mitte der 
| grossen, dreieckigen von den Augen freigelassenen Fláche. 
| Diese korrespondiert was Breite anbelangt fast vollkommen 
mit der des Untergesichtes. Dieses ist sehr breit und reicht 
(weit nach unten, fast ei- 
| nen angeschwollenen, und 
„mit stárkeren © Borsten 
| bedeckten Halbkreis bil- Ž 
„dend. Die Mundteile sind 
„wie bei allen Blepharo- 
|- ceren- Weibchen zum | 
| Beissen eingerichtet. Das Fis. 1. (Liponeura) Blepharocera pla- 
Labrum-epipharynx ist tyfrons n. sp. — der linke Fligel. 
 breit und fast so lang, 
| wie die Mandibeln. Hypopharynx so lang, wie Epipharynx. 
Maxillenladen und Maxillenpalpen von normaler Form. La- 
brum kurz. Die Analsermente dieser Form áhneln fast voll- 
| kommen denen der erstbeschriebenen Art. Es sind hier Sin- 
| mesorgane in Form kleiner zylindrischen Stábchen, denen ein 
»femer Stift aufsitzt. Die Organisation wurde von Kellogg 
. beschrieben. Die Beine sind von ungefáhr gleicher Lange. 
| Die Tarsen enden mit zwei Klauen, die an allen Beinen mit 
-4 Dornen auf der Unterseite nermalkasí sind. Die Flůgel- 
| adern verlaufen so wie es Kellogg fůr die Gattung Blepha- 
| rocera definiert hat — »M; incomplete (incomplete vein in 
| the hind margin), no cross-vein between media and cubitus 
| (no cross-vein between veins four and five), and R, wholly 
fused with R; (second vein simple without branch).« 


a ——— 


| Diese Art wurde nach den aus Puppen herauspraepa- 
| rierten Weibchen beschrieben. Sie befanden sich in Gesell- 
' schaft der Larven auf derselben Stelle wie die vorherbeschrie- 


| bene Art, námlich am Fusse des Tetnuld und Dschangu-tau 
| 


6 IX. Julius Komárek: 


unweit des Dorfes Kali im Jugurthale. Gesammelt wurdeu: 
sle am 2. August 1915. nej 

- Die Lange des dorsoventral abgeplatteten Korpers der. 
Larve betrágt 8—9 mm. Die Dorsalseite ist grůnlichgrau, u 
unten weisslich. Das Kopfbrustsegment ist breiter als lán- 
ger. Die Fůhler sind zweigliedrig, kurz und tragen am Ende! 
einen Sinneskegel. Die kleinen Mundteile sind von beiden Sei- 
ten von lángeren Borsten geschůtzt. Der Kórper ist oben 
kurz behaart. Die kegelfórmigen Anhánge sind stark und. 
enden wie bei allen Arten mit emmer schief nach innen ab-- 
geschnittenen Chitinplatte. Die Taster sind důnn, kůrzer als. 
die Anhange. Zwei Borsten an der Spitze sind lánger und 
stárker als die úbrigen. Der Durchmesser der Saugnápfe be- 
tragt ein Fůnftel der grossten Segmentbreite. Am vorletzten © 
Segment sitzen die zwei Paare dicker Kiemenschláuche. Das 
zweite Paar ist halb so lang wie das vordere, welches bis zur 
Halfte des Saugnapfes reicht. Alle Segmente tragen auf der 
Dorsalseite eigentiůmlich gebaute Schildchen. Diese sind ing- 
lich oval, stark chitinisiert mit zwei parallelen Reihen star- 
ker Dornen. Das zweite Schild ist das groósste und die fol- 
genden verkleinern sich allmáhlich nach hinten. Das erste 
Schild ist ungefáhr so gross wie das fůnfte. 

Die Puppe ist 5 mm lang und gleicht sehr der blep?. 
brevirostris var. kaukasica. Nur auf der Ventralseite macht 
die Lage und Form des Kopfes einige Unterschiede. Der 
Kopf der unseren Art ist grósser und liegt tiefer als bei der 
erstbeschriebenen Art. 


Die beiden Blepharoceren, die eben beschrieben wur- 
den, sind mit den centraleuropáischen Arten, mnámlich mit 
Bleph. brevirostris Lw. und Bleph. cinerascens Lw. gan% 
nahe verwandt und zeigen dieselben, was Fauna anbelangt 
wider die engen Beziehungen des Kaukasus zu den europá- 
ischen Gebirgen, was ich schon in der Einleitung bemerkt 
habe. 


Ausser diesen zwei Arten fand ich Larven zweier an- 
deren Vertreter deren Imagines noch nicht bekannt, sind. 
Sie stammen auch wie die vorherigen aus derselben Gegend 


Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und Armenien. 7 


des Kaukasus, aus Svanetien. Diese Formen befanden sich 


im, Gegensatz.zu den ersten nicht. in klaren Gebiřgsbáchén, 
sondern in milchtrůben, wilden Gletscherwasserstromen. Die 
emme..wurde im: Zchenes-zchali-flusse unweit des  Dorfes 
Tschwelieri in wenigen Exemplaren die hie und da an grós- 
seren Steinen sassen, gesammelt. Unter denselben Verhalt- 
nissen fand-ich.am 10. August im Bache, der dem Uschba- 
gletscher entspringt in der Náhe des Ortes Betscho die zweité 
Larve. Puppen. oder Imagines wurden vergeblich gesucht. 


Larve aus Zchenes-zchalh. 
Tafel II. Fig. 7, 8. 


Diese Larve ist die kleinste von allen gesammelten Ar- 
ten. Sie misst 5 mm. Die Warbe ist dunkelgrau. Die Segmente 
scheimnen wie: zusammengedrůckt und sind ziemlich hoch ge- 
wolbt. Ihre Form hat etwas ahnliches mit einigen „Bibioce- 
phalaarten. Die Behaarung des Korpers ist so schwach, dass 
man sie kaum bemerkt, blok die Mundborsten sind etwas 
lánger. Die kralleartigen Anhange und die Taster sind stark 
entwickelt. Die Saugnapfe sind gross, grosser als ein Fůnftel 
der grossten Segmentbreite. Die Kiemenschláuche des vor- 


| detzten Segmentes -sind sehr dick. Das erste Paar umfasst 
| bogenformig den Saugnapf. Das zweite Paar ist halb so lang, 


wie das erste. Jedes Korpersegment trágt auf der hucken- 
seite ein Schild, welehes mit sťarken, schwarzen, in zwei 


| Parallelen Reihén stehenden Dornén bewaffnet ist. © Diese 
| Ausbildung der Dorsalseite erinnert an die Larve der ble- 


pharocera- platyfrons, die ahnliche mit Dornen vlersehene! 


| Chitinplatten-besitzt.' Doch sind diese recht abweichend ge- 


formt und die Dorne sind. viel lánger. Vielleicht kann man 
die Chitinwarzen der armenischen Art als eine Ausgangs- 
bildung dieser merkwůrdigen Gebilde betrachten. 


Larve aus Bloo 
Tafel II. Fig. 9,4 
Der ganze Kórper ist im Vergleich mit der Lánge, die 
ungefáhr 7 mm betrágt, ziemlich breit. Der Kopf ist noch 


© breiter fast rhomboidisch. Die Fárbung ist grauschwarz, ob- 


8 IX. Julius Komárek: 


zwar sie an verschiedenen Stellen weissličhen Ton bekommt.: 
Dieser wird durch die ungemein dichten Hárchen, die dem: 
ganzen Korper mit Ausnahme der Unmterseite bedecken, her-1 
vorgerufen. Besonders an den Seitenrándern des Kórpersi 
ist die Behaarung sehr lang und stark. Die Krallen sindi 
stark, dle Taster dagegen klein, mit langer Borste. Die Saug-: 
nápfe sind die gróssten, die ich je bei einer Larve gesehen: 
habe. Ihr Durchmesser betrágt ein Viertel der gróssten Seg-| 
mentbreite. Die Kiemenschlauche sind kůrzer als bei der 
vorigen Art, ungebogen und nur um ein Drittel lánger als 
das zweite Paar. Etwaige Dorsalplatten sind nicht ent- 
wickelt. 


Neben der Larve aus Zchenes-zchalh fand ich unweit 
desselben Flusses in einem kleinen Bache Larven einer an- 
deren Form. Sie sahen aus wie die Larven der armenischen 
Art, jedoch ohne des Kopfschildes. Da sie noch klein, nicht 
ausgewachsen waren, deshalb erwáhne ich selbe nur, ohne. 
auf Beschreibung derselben náher einzugehen. 


Die siidarmenischen Blepharoceriden. 


Die untersuchte Gegend liegt nordlich von dem Stadt- 
chen Ordubat und dem Dorfe Migri in dem russisch-persi- 
schen Grenzgebirge. Die Lebensverháltnisse sind etwas am- 
ders als im Kaukasus, was hier mit dem Fehlen der Gletscher 
zusammenhánst. Die Gebirgsbáche sind weit nicht so wild 
und reissend als dort und auch das Wasser ist ziemlich warm. 
Die Larven und Puppen sitzen nicht nur an festen Stein- 
blócken, sondern sind úberall im Bachbette zu finden. Da 
die unteren Partien der Báche meist keine oder nur spárli- 
che Ufervegetation, die fůr Lebensfristung der Imagines 
notwendig ist, besitzen, finden sich die Tiere meist weiter 
oben im Gebirg. In allen dortigen Guellen kommt nur eine 
Art vor. Diese wird wohl eine gróssere Verbreitung haben 
und wird gewiss auch in dem angrenzenden Nordpersischen 
Gebirge vorkommen. Es ist das die: 


dili = 4 ie 


Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und Armenien. g 


Blepharocera armemiaca nov. Sp. 
Tafel I. Fig. 6, 7, 8, 9, 11, 12. Tafel II. Fig. 9, 10. 


Beide Geschlechter sind bekannt. Die Lánge des Kór- 
pers betrágt bei den aus Puppen herauspraeparierten Flie- 
gen beim © 7 mm, beim G 6 mm. 

Das Weibchen. Der Kopf ist verháltnismássig 
gross, breiter als lánger. Die Augen sind dichoptic und je- 
des ist durch ein unfacetiertes Ouerband geguert. Die untere 
Hálfte mit kleinen Faceten ist dunkelbraun, nach vorne ge- 
sehoben und ungefáhr ein Drittel der Kopfbreite einnehmend. 
Die obere grossfacetierte Hálf- 
te ist rotlich, groósser als die 


untere und lást bloss einen k n 
sehmalen Stirnstreifen frei. In * Ň 
der Mitte des Vordergesichtes 


liegen symetr isch zur Mediane Bo Blepharocera armeniaca n. 
zwe1 dichtbeborstete Hócker. sp. — der linke Flůgel. 

Die Antennen sind 15gliedrig 

und verschmálern sich betráchtlich gegen das Ende. Das 


| letzte Palpenglied ist ganz kurz, ungefáhr von der Lánge 


des zweiten. Das Labium-paraglossa ist sehr breit. Die An- 


| nalsegmente mit grossen Genitalplatten an der Ventralseite. 


Das Mánncehen hat einen rundlichen Kopf, viel 
kleiner als der des Weibchens. Die Augen sind zwar ein- 
heitlich respect. ungeteilt, die oberen Faceten sind jedoch be- 
deutend grósser als die unteren. Zwischen beiden ist ein all- 


| málicher Úbergang. Dieses gilt auch fůr die Farbe: die obe- 


 ren Faceten sind rotbraun, die unteren schwarzbraun. Ganz 
| gleiche Augenorganisation beschrieb Oldenbere fůr das 


Mánnchen der Blepharocera fasciata Westd. Die Stirn ist 
sehmal, aber doch breiter als beim Weibchen und trágt eben- 


80, wie bei diesem die drei Pumktaugen. Die Antennen sind 
| Mógliedrig úberall von gleicher Stárke. Das letzte Palpen- 


ghied ist fast so lang, wie die zwei vorletzten zusammen. Die 
Form des Epipygium hat gewisse Beziehungen zu dem der 
Blepharocera fasciata Wd. G. Die Beine sind sehr důnn und 


-die Klauen der letzten Tarsalglieder sind mit einigen starken 


Borsten an der Klauenwurzel besetzt. Die Flůgel dieser Art 


10 IX. Julius Komárek: 


sind kleiner als der beiden kaukasischen Specien. Die HFlů- 
geladern verlaufen: so wie es ,Kellogg fůr die Gattung Ble- 
pharocera definiert hat. — »M; incomplete (incomplete vein. 
in the hind margin), no cross-vein between media and cu- 
bitus (no cross-vein between veins four and five), and R;/ 
wholly fused with R; (second vein simple without branch).«, 

Die beiden Geschlechter wurden herauspraepariert aus| 
den Pupen, die in Gesellschaft der Larven in den siidarme-| 
nischen Gebirgsbáchen gesammelt wurden. Fliegen sah ich! 
bloB an einer Lokalitát und zwar in einem Bache unweit des: 
Ortes Legwas, wo sle am 8. Juli in den ersten Nachmittags- 
stunden oberhalb eines Wasserfalles herumflogen. Wie ich 
schon bemerkt habe, wird diese Arť auch in: © Nordpersien 
und im ganzen Araxtal vorkommen. 

Die Larve ist 7—8 mm lang. Die Grundfarbe ist gelb- | 
lich, die auf der Dorsalseite durch feine Kórnelung ins brau“ | 
ne obacos Die Unterseite ist weiss. Das' Kone trágt 
eine Chitinplatte in Form eines Kreisausschnittes. Ale Ab- 
dominalsegmente enden an der Dorsalseite mit zwei Chitin-| 
warzen. Diese stehen in der Mittellinie des Koórpers; die vor- 
dere Warze ist immer grósser als die hintere. Die Antennen © 
kurz, zweigliedrig. Die Saugnápfe. sind klein und ihr Durch- 
messer betrágt ungefahr ein Sechstel der gróssten Segment- 
breite. Das erste Paar der Kiemenschláuche mehr als zwei. 
mal so lang wie das hintere. Die Behaarung nur an den Šel 
tenrándern des Kórpers und an.der Unterseite des Kopfes. 
Sehr auffallend ist, dass dieser Larve die Tasterfortsatze 
©anz abgehen. Die Krallen sind wohlentwickelt, aber von 
jenen konnte ich keine Spur finden. Die Larve ahnelt da- 
durch der von Keelogg beschriebenen Lárve der PPR 
osten-sackem Kel. ) 

Die Puppe ist sono tlváňa k oo ziemlich breit, beim 
© kleiner als bei dem ©. Ganze' Lange schwánkt zwlsol 
4—6 mm. Die blattartigen Horner sind nicht nach vorne ge- 
richtet, sondern vertikal zur Láangsachse des  Korpers 
gestellt. BEDOY | | i ; 


3. Allgemeiner Teil. ! 
Das Imago. Sámtliche Blepharoceren-Weibchen há- 
ben Mundteile zum Sáugen und Beissen eingerichtet. Sie fan- 


| 
| 
| 
| 
| Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und Armenien. 11 


M meistens kleine Dipteren von deren Korpersaft, sie sich: 
(ernáahren. Darum sind die Mandibeln lang und gezahnt. Wie 
(sie jedoch der Tiere habhaft werden, wurde nicht beobachtet. 
„Sie benůtzen dazu gewiss, Wie andere ráuberische Fliegen, 
die- Vorderbeine, mit welchen sie die sitzende Beute packen 
ud mittels der scharfen Mamdibeln die Tiere tóten. Die 
„Mánnchen ernáhren sich dagegen von Blumensáften und 
(deshalb sind auch die beissenden Mundteile reduciert. Der 
| Mundapparat wurde von Kelloge ausfůhrlich beschrieben 
„und deshalb wáre es úberflůssig odráKe darauf einzugehen. 
Die meisten der Blepharocerenweibchen respect. -mánnchen 
»besitzen dichoptische Augen d. h. Augen, die von zwei ver- 
"schieden facetierten Teilen zusammengesetzt sind. Die obe- 
(ren Facetten sind gross und die ganze rotlich-gefarbte Halfte 
ist von der. unteren dunkelbraunen und kleinfacetierten 
(Hálfte durch eine Ouerleiste oder blosse Auerfurche abge- 
'grenzt. Die Grósseverháltnisse der beiden Hálften kónnen 
sehr verschieden sein. Der obere Teil kann gross sein oder 
„umgekehrt sehr klein. Bei Blepharocera fasciata G' besehr1eb 
"Oldenberg Augen, die zweierlei Facetten besitzten. Die obe- 
Iren sind gross, die unteren klein und zwischen beiden ist 
jen allmáhlicher Úbergang, so dass die Augen einháutliche 
| Halbkugeln bilden, ohne die bei den Weibchen vorkommende 
(scharfe Ace der verschiedenen Facettenteiie. Das ist 
tauch der Fall bei Blepharocera armeniaca nov. Sp., wo das 
Weibchen die Augen durch ein Auerband geteilt hat, das 
Mánnchen aber dieselbe Augenstruktur, wie die © Blepharo- 
A fasciata Wd. o besitzt. Die Funktion dieser dichopti- 
(sehen Augen wird auf zweierlei Weise erklart. 


1 1. Die grossen und schwach pigmentierten Ommatidien 
dienen zum Sehen im schwachen Licht, also in der Damme- 
| rung und die kleineren, stark pigmentierten Ommatidien bei 
|"Tageslicht. Diese brauchen mehr Lichtstrahlen und ihre 
"Sehkraft erstreckt sich auf kleine Entfermungen, aber sie 
jBeben ein. genaueres Bild. 


1- A Die andere Auffassung erklárt die grossen Ommati- 
| dien als Organe, die eine Akkomodation auf entferntere Ob- 
'jekte besitzen, die also zur blossen Orientierung in den Gren- 
| 


i 
i 
Ů 
i 


12 IX. Julius Komárek: 


zen der moglichen Sehkraft der Insekten úberhaupt und 
hauptsáchlich zur Perzeption der beweglichen Objecte die-: 
nen. Die kleinfacettierten Augenhálften sollen akkomodiert: 
sein auf Gegenstánde die sich in gewisser, náheren Entfer-: 
nung befinden und sie sollen das hle der eigentlichen | 
genaueren Objektunterscheidung besitzen. 


Die Richtigkeit liegt wohl in Vereinigung der beiden : 
Auffasungen, womit wir uns den Erklárungen Exner's 
úber das »Superpositionsbild« und »Appositionsbild« der 
Ommatidien und auch seinen Ansichten úber das Sehvermo- © 
gen der Insekten vollig anschliessen. © Einige Arten dieser 
Gattung, die frůher als Genus Liponeura getrennt waren,: 
haben Augen, die holoptie sind, d. h. alle Wacetten, respect. 
Ommatidien sind gleich. Wie sollen wir hier die frůheren Hy- 
pothesen applicieren? Die Facetten nahern sich in Grosse den 
klemen Ommatidien der dichoptischen Augen, es můsste des- 
halb diesen Formen, die Moóglichkeit des Sehens auf gewisse, © 
grossere Emtfernung abgehen. 


Die letzten Korpersegmente sind zur Geschlechtfunk- 
tion verschieden umgewandelt; ein gewisser Bauplan bleibt 
jedoch in Grundrissen bei allen Arten einer Gattung gleich. 
Die Epipygien konnten da ganz gut als systematischer Char- 
akter zur Unterscheidung sowohl der Gattung als auch der 
Art mitbezogen werden. Ich muss hier bemerken, dass die 
Konservierung des entomologischen Materiales wie sie jetzt 
geschieht, namlich das Austrocknen der Tiere ziemlich ver- 
fehlt ist, da die feineren Details (zum Beispiel: die Mund- 
teile, die Augen ete.) bei derartig behandelten Exemplaren 
entweder ganz verdorben werden oder eine andere Form, 
als sie bei frischen oder in Konservierungsflůssigkeiten auí- 
bewahrten Objekten besitzen, bekommen. 


Der Lebenseyklus dieser Tiere ist immer noch lůcken- 
haft bekannt. Wir wissen nichts von der Lebenslánge; wie 
lang die Entwickelung dauert, ob die Weibchen úberwintern, 
oder ob jede Generation aus den Eiern, die im vorigen Som- 
mer gelegt wurden, entsteht. Bloss hie und da finden wir 
Beitráge zur Kenmtnis der Lebensweise der Fliegen resp. 
Larven und Puppen. 


Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und Armenien. 13 


Die Fliegen entfernen sich sicher nicht weit von ihrem 


(Geburtsorte d. h. von den Gebirgsbáchen oberhalb deren 
„Wasserspiegels sie in warmen Tagesstunden herumfliegen, 
sich kopulieren und Eier legen. Die Eiablage wurde von 


Wierzejski beobachtet. Die Weibchen suchen dort, wo die 


| Stromung am stárksten ist aus dem Wasser emporstehende 


„Stemne aus, auf welchen sie bis zur Wasseroberfláche hin- 


| untersteigen. Hier treten sie mit den Hinterbeinen ins Was- 


ser und tauchen von Zeit zu Zeit das Ende des Hinterleibes 


-im dieses, um jedesmal einige Eier zu legen. Die Eier konnte 
| Wierzejski nicht finden und sie blieben bis jetzt unbekannt. 


Die Larve. Die asselartigen Tiere leben in rasch 


| fliessenden Gebirgsbáchen, wo sie sich oft in grossen Mengen 


mittels Saugnápfen an Steinen festhalten. Die Folge dieses 


© Lebensmediums ist vorzůgliche Anpassung der Larven. Die 
- dorsoventral abgeplatteten Tiere sind von oben durch feste 
- Chitindecke geschiitzt. Auf der Bauchseite, die dem Steine 


zugekehrt ist, war es nicht notwendig; sie ist weich. Der 


| Korper beruht auf festen, kurzen, stark chitinisierten An- 
hángen. Dieselben sind ungegliedert, kegelartig und enden 
(mit einem, schief nach innen abgeschnittenen Chitinpláttehen. 
"Die Funktion der Beine iibernehmen sie nur so weit, als sie 
die Stůtzapparate des Koórpers bilden, um die zur Ansau- 


| Bung notige Distanz des Korpers von der Unterlage zu ge- 
winnen. Als Tastorgane dienen die dornartigen Anhánge, die 
am Ende Tastborsten tragen und oberhalb der Krallen ste- 


| hen. Sie sind in der Regel kleiner als die Krallen und fehlen 


bei manchen Arten ganz. Bei den Bibiocephalalarven sind 
sie hingegen oft viel grósser als die Krallen. Die Tast- 


 funktion úbernehmen gewiss auch die als Borsten bezeichne- 
- ten schmal-blattformigen Chitinpláttchen auf der Unmterseite 
| der Kopfes und der Bauchsegmente. Die eigentliche loko- 
| motorische und Anháftungsfunktion der Beine úben die sechs 


Saugnápfe aus. Der erste Saugnapf am Kopfsegment und die 
úbrigen auf den Abdominalsegmenten. Sie stellen eine schei- 
benartige Hautfalte vor, die im Centrum vieder eingestůlpt 
ist und dort ein kleines Sáckchen bildet, in welchen sich mit- 
tels dorsovéntral verlaufenden Muskeln ein Chitinkegel be- 


Wegt. Sobald sich der scheibenartige Rand, welcher mit klebri- 


J4 IX. Julius Komárek: 


gen Drůsensekret befeuchtet wird, der Unterlage anlegt,: 
wird der Kegel durch Contraction der dorsoventralen Muskeln! 
in die Hohe gehoben, auf seiner Stelle entsteht eine Luftver- 
důnnerung und die Larve sitzt fest angesaugt. Diese Apparatel 
gehóren zu den hóchst organisierten Saugnápfen im ganzen: 
Tierreich und ich werde anderswo Gelegenheit haben úber: 
ihre genauere Organisation zu berichten. Der Mundapparat: 
ist zum Beissen eingerichtet. Als Nahrung dienen den Larven 
meist nur Diatomaceae und oft ist mit ihnen der Magen a 
Tiere vollgestopft. A 


Die Larven befinden sich in Gebirgsbáchen oft in or 
sen Massen und suchen mit Vorlieeb die wildesten Bachstel- ' 
len aus. Nach meinen eigenen Beobachtungen, die ich in dem 
Kaukasus gemacht habe, vereinigen sich die Larven in Ko-: 
lonien und suchen dazu meist grosse aus den wilden Gletscher- 
báchen hervorstehende Steine mit schroffen Wánden oder © 
Felstufen úber die Wasserfálle hinunterstůrzten und die da- j 
durch fortwáhrend bespritzt werden. Auf solchen Plátzen | 
manchmal bis 1 » ober dem Wasserspiegel sassen die Larven, | 
die-sich in kurzer Zeit umwandeln sollten, oder- schon als Pup- © 
pen dicht nebeneinander festgeheftet waren. J unge Larven, 
die sich aus den wahrscheinlich frei im Bachbette liegenden © 
Eiern entwickelm, sitzen auf der Unterseite der kleineren © 
Bachsteine und steigen, wenn sie heranwachsen, zur Ober- 
fláche des- Wassers empor, wo sie sich dann verpuppen. Das © 
Aufsuchen solch fester Gegenstánde zur Befestigung der Pup- 
pen hat vielleicht ihre Ursache in der Natur der kaukasischen 
Báche.. Sie sind námlich. so wild und. reissend, dass auch 
schwerere Steine, die im Bachbette frei liegen, emporgehoben 
und mitgerissen werden. In Armenien -náhern sich die Ver- 
hyltmisse: den unseren. Die Larven kónnen wir úberall im 
Bachbette, auch an -kleinen Steinen finden und-die Puppen oft 
tief unter der Wasseroberfláche sitzend- antreffen. Der 
Unterschied der armenischen Gebirgsgewásser von den. kauka- 
sischem, d. h. eine viel schwáchere Wasserkraft wird wohl die 
Ursache dieser Lebensweise sein. u ; 


DiePu ppe.'Auch diese neteř Organisation, ik“ man 
als Resultat der Lebensbedingungen ansehen muss. Bloss die 


Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und Armenien. 15 


Dorsalseite ist mit einer festen Chitindecke geschůtzt. Die 
Bauchseite, die dem Steiné zugewendet und deshalb ničht den 
wilden Wasserstromungen ausgesetzt ist, wird nur mit einer 
důnnen Haut úberzogen. Diese feine Chitinhůlle bedeckt alle 
Korperteile der Ventralseite, die sonst frei von der Unterseite 
hervorragen, wie man sich an losgerissenen Puppen leicht 
úberzeugen kann. Dieses gilt besonders von den Flůgeln, die 
mit solchem  durchsichtigen Chitinháutchen úberzogen sind 
und schon in der Puppe ihre wirkliche Grosse besitzen. Wenn 
dann das Imago entschlůpft, konnen die Fliůgel fast sogleich 
benůtzt: werden. Die Puppen sind mit den Seitenrándern an 
den Steinen angeklebt und sie sitzen so fest, dass man sie beim 
Losreissen fast immer veřletzt. Die Anháftungspunkte bilden 
die sechs flachen Chitinscheiben, die sich an den vorletzten 
dreien 'Segmenten befinden. Diese' Scheiben sind keine 
Saugmápfe. Sie entstehen bei der Verpuppůng, indem auf den 
Seitenrándern der Unterseite Chitinparticulen ausgeschieden 
werden, welche die Puppe an die Steine ankleben und welche 
damn an losgerissenen Exemplaren als rundliche Scheiben er- 
scheinen. Die Puppen sind deshalb an der Ventralseite ganz 
flach. Sie sitzen im Bache mit den nach oben gerichteten 
Kopfem, auf wélchen ein Paar Respirationsorgane eingelenkt 
sind. Ihre Organisation wurde von Kellogg beschrieben. Wie 
das Imago entschlůpft, wurde von Comstock beobachtet und 
beschrieben. 

© Die Entpuppung der Fikejon findet in čotihaliěb opt 
schen Lándern naeh Beobachtungen * -verschiedener Autoren 
im Monate August statt. Das'sind aber die ersten Exemplare 
und die letzten Tmagines einer Population, můssen bis Ende 
September eňtschlůpfen, da sich auch noch'im August Larven 
finden. In deň Nordamerikanischen Gegeňden kommen nach 
Amgaben Kéllogés zwei' Fliegengenerationen im Laufe des 
Sommers vor“ Die eine'im' Juni, die andere im September. 
Die erste kónnte danm aus berwinternden' Biern stammen, 
die zweite aus Eiern, die von iiberwintérnden "Weibchen im 
Friůhjahr abgelest wurden. Wie die Verháltnisse i im Kaukasus 
stehen, konnte in einer verháltňismássig kurzer Zeit nicht fest- 
gestellt werden, es ist jedoch wahrscheinlich, dáss hier wie in 
unseren: Tznderh bloss eine Generation zur Entwickelung ge- 


16 IX. Julius Komárek: 


langt, denn die klimatischen Verháltnise sind fast gleich. Was 
Sudarmenien und Persien anbelangt, mochte ich mich den: 
Ansichten Kelloggs úber die zwei Fliegengenerationen aus 
dem Grunde anschliessen, als ich neben den Imagines Anfangs; 
Juli auch noch ganz junge Larven, deren Metamorphose erst; 
im September vollendet werden konnte, beobachtet habe. Be- 
merken muss ich aber, dass alle dergleichen Ansichten nur: 
hypothetiseh sind und vielleicht einen anderen Grund haben, 
da keine genaue und specielle Beobachtumgen in dieser Him-: 
sicht vorliegen und die betreffenden Erfahrungen nur zuťfál. 
lhgerweise erworben wurden. Die Beobachtungen sind dadureh * 
erschwert, dass die Tiere im Gefangenschaft nicht gedeihen 
und sofort zugrunde gehen. Darum sind auch die unseren © 
Kenntnisse der Entwickelung und besonders der Anatomie der 
Larve immer noch sehr lůckenhaft und důrfte ein griindlichés © 
Studium in dieser Hinsicht interessante Resultate liefern. 
Leider lásst ich diese Arbeit nur dort durchfůhren,.wo dás: 
Material immer beihanden ist. 


Zur Klassifikation der Blepharoceriden. 


Die erste Klassifikation der Blepharoceriden wurde von © 
Osten-Sacken aufgebaut; leider benitzte er einige systematt © 
sche Charaktere, die nicht den Wert hatten als ein festes 
Genusmerkmal zu gelten. In den Grundrissen war sie richtig © 
und hátte von Osten-Sacken úberall die Flůgelstruktur ais. 
einzing richtigen Charakter einzelner Gattungen ausgesehen, © 
so hátte er ein gutes Resultat erhalten. Gewiss war daran der 
Mamgel an bekannten Arten sehuld, so dass er nicht einen © 
genaueren Blick in die Morphologie der Gruppen bekommen 
konnte. Dies gilt auch bei dem unseren Genus Blepharocera, ' 
das friůiher in zwei Gattungen getrennt wurde, und zwar das 
Genus Blepharocera und Genus Liponeura. Die erste Gattung | 
hat schmale Stirn, die Augen berihren sich fast oben und sind © 
dichoptik d. h, durch eine Ouerband geteilt. Die Gattung l% | 
poneura hat eine breite Stirn und die Augen sind holoptic. Brst 
Kellogg vereinigte auf Grund der Flůgelzeichnung diese zwel 
Gruppen in eine systematisch richtige Gattung. Wir můssen 
also die Liponeura brevirostris Lw. und Loponeura cinerascehš 


Uber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und Armenmien. 17 


- Ew. als Blepharocera brevirostris Lw. und Blepharocera cine- 
- rascens Lw. bezeichnen. Hierher gehóren dann die zwei kauka- 
- sischen Arten, die wir als dortige Vertreter der zweien ge- 
| nannten europáischen Arten ansehen miissen. Diese vier 
| | Blepharoceren unterscheiden sich durch die holoptischen 

| Augen, dennoch sehr merklich von den úbrigen Arten dieser 
| | Gattung und konnte man sie in ein Subgenus: Liponeura ein- 
| reihen. Die armenische Art stellt sich dann gleich neben der 
| Blepharocera fasciata Wstd. und konnte mit den Nordameri- 
| kanischen Specien das zweite Subgenus:  Blepharocera 
- bilden. 


Ich habe hier bloss einen Versuch zur Rekonstruirung 
der Klassifikation der Gattung Blepharocera. entworfen, denn 
| es zeigte sich, dass der Liponeura-typus auch zdem seine 
| Vertreter hat, und auch darum, weil wir erwarten konnen, 
| dass man in anderen Aelalisehem Gebirgen weitere Liponeura- 
Arten finden wird. 


o O jí 


Literatur: 


M. BEzzi: Hapalothrix lugubris H. Ln. © — Zeitsch. f. Hymenopte- 
rol. und Dipterologie 1901. 

(A. HETScHko: Biologisches úber Apistomyia elegans Bg. — Wiener 

| Entm. Zeitung 1912. 

-» Die Metamorphose von Liponeura cinerascens Lw. Ibid. 1912. 

H. Drwrrz: Beschreibung der Larve und Puppe von Liponeura 

| brevirostris Lw. — Berliner Entm. Zeitschr. 1881. 

W. KELLoGae: The Net-Winged Midges of North America (Blepharo- 
ceridae) — Proceedings of the California. Acad. of Seien. Z00- 
logy Vol. IIT. Nr. 6. 1903. 

1 k Blepharoceridae — Genera Insectorum. (Diptera). 56 Fascic. 
Í 1907. 

(Fprrz MůrLLER: A Metamorphose de um Isecto Diptero. Archivos 
| do Museu Nacion. do Rio Janeiro Vol, IV. 1881. 

'E. OLDENBERG: Blepharocera fasciata Westd. ©. — Zeitschr. £. Hy- 
| menoptl. und Dipterologie 1901. 
|Vox OSTEN-SACKEN: Contr. to the study of the Liponeuridae. — 
É 
| 


Berl. Entm. Zeitschr. 1895, 


W. ScHxusE: Apistomyia elegans Big. — Zeitschr. f. Hymenonti. 
und Dipterol. 1901. 


19) 


! 
| 


18 EX. Julius Komárek: 


P. STEINMANN: Die Tierwelt der Gebirgsbáche. — Annal. d. Biol.» 
lacustre 1907. ! 
A. WIERzZEJSKI: O przeobraženiu muchy Lip. brevirostris Lw. =- 
Rozpr. Akad. v Krakově 1881. 
— : Uzupelnienie rozpr. pod tytulem »O przeobr. muchy Lip. 
brevirostris Lw.«. Ibid. 1883. 


Figurenerklárung. 


zál 118 


Fig. 1. Blepharocera brevirostris var. kaukasica nov. var. 
die Puppe. 

Fig. 2 Blepharocera brevirostris var. kaukasica nov. var. 
der Kopf des Weibchens. 

Fig. 3. Blepharocera platyfrons nov. spec. der Kopf des 
Weibchen. 

Fig. 4. Blepharocera platyfrons nov. Spec. © die Analseg © 

mente, Dorsalseite. 

Fig. 5. Blepharocera platyfrons nov. spec. ©, die Ana 
segmente, Ventralseite. 

Fig. 6. Blepharocera armeniaca nov. spec. ©, die Analsesmé 
te, Dorsalseite. 

Fig. 7. Blepharocera armeniaca nov. spee. ©, die Analsegmen: 
te, Ventralseite. 

Fig. 8. Blepharocera armeniaca nov. spec. o, die Analseg-' 
mente, Dorsalseite. 

Pig. 9. Blepharocera armeniaca nov. spec. cf, die Analseg- | 
mente, Ventralseite. 

Fig. 10. Blepharocera armeniaca nov. spee., der Kopf des 
Weibchens. 

Fig. 11. Blepharocera armeniaca nov. spec., der Kopf des 
Mánnchens. ; 

Fig. 12. Die letzten P ADoale lodě von Blepharocera armeniaca 
nov. Spee. 

Fig. 13. Die letzten Ta leicde: von Blepharocera platyfrons 
nov. Spec. 

Fig. 14. Die letzten Tarsalglieder von Blepharocera brevi- 
rostris var. kaukasica. 


mate T 


Fig. 1 Blepharocera brevirostris var. kaukasica nov. vat, 
die Larve von Dorsalseite. 


Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und Armenien. 19 


Fig. 2. Blephoracera brevirostris var. kaukasica nov. var., 


die Larve von Ventralseite. 
Fig. 8. Die Larve aus Betscho, Dorsalseite. 
Fig. 4. Die Larve aus Betscho, Ventralseite. 
Fig. 5. Blepharocera platyfrons nov. spec., die Larve 
© Dorsalseite. 
Fig. 6. Blepharocera platyfrons nov. spec., die Larve 
Ventralseite. 
Fig. 7. Die Larve aus ne epalí Dorsalseite. 
Fig. 8. Die Larve aus Zchenes-zchali, Ventralseite. 
Fig. 9. Blepharocera armeniaca nov. spec., die Larve 
Dorsalseite. 
Fig. 10. Blepharocera armeniaca nov. spee., die Larve 
| Ventralseite. 


—— 


von 


von 


von 


von 


10. 


ro 


9.B, Konigl. bohm. Gesellschaft dWissenschaft-1914. N 


Blepharoceriden. 


k 


+ 


are 


| J.Kom 


i 
i 
| 


| 
í 


J.Komárek: Blepharoceriden. 


D 
NOT 
ATD 
U 
Ví 


9.B. Konigl. bohm. Gesellschaft d'Wissenschaft-1914. Nro 10. 


X. 


Die geologischen Verháltnisse der Gegend 
zwischen Litten-Hinter-Třebáň und Poučník bei 
Budňan. 

(Mit 1 Tafel und 6 Figuren im Texte). 


Von 
Privatdozent Dr. Josef Woldřich. 


Vorgelegt in der Sitzung am 6. Feber 1914. 


Einleitung. 


Die Gegend, welche in dieser Arbeit behandelt wird, 
wurde von mir geologisch kartiert; sie erstreckt sich zwischen 
den Stationen Hinter-Třebáň-Litten der Lokalbahn Třebáň- 
Lochovic im Sůden, dem Berauntale bei Poučník und der Sta- 
tion Karlstein im Norden. Im Westen wird sie von der Strasse, 
welche vom Litten gegen Krupná fůhrt, begrenzt, im Osten 
von der Pilsener Hauptstrecke zwischen den Stationen Hinter- 
Třebáň und Karlstein, sowie vom Beraunflusse. Im Westen 
schliesst sie sich an das vor eigenen Jahren von F. SEE- 
MANN (1) kartierte Gebiet am. - 

Unser Gebiet verrát sich durch seine im allgemeinen 
gleichmássigen Hohenverháltnisse als Teil einer alten Fast- 
ebene; die grósste Hohe erreicht der Vočkovberg (366 m), 
dessen Gipfel hauptsáchlich aus harten Kosover Guarziten 
besteht. Der Beraunfluss erhált am rechten Ufer aus unserem 
Gebiete zunáchst einen kleinen Zuťluss, welcher vom nórd- 


*) Die eingeklammerten Zahlen weisen auf das Literatur 
verzeichnis hin. 


Sitzber. d. kón. bóhm. Gess. d. Wiss. II. Classe. 1 


9 X. Dr. Josef Woldřich: 


lichen Abhange des Vočkovberges gegen Norden abfliesst und © 


unweit der Cote 2(7 in den Fluss můndet. Den sůdlichen Teil 
unserer Gegend durchfliest der Bělečbach, welcher bei Běleč 
aus drei kleineren Báchen entsteht. Von diesen kommt der 
eine nordlich von Běleč, der zweite, »Stříbrný potůček« ge- 
nannt, von Měňan, der dritte von Litten her. Der Bělečbach 
můndet bei H. Třebáň in den Svinařerbach. 

Unser Gebiet gehort, was die bekannte, lang andauernde 
Streitfrage úber die Entstehung der sogenannten BARRANDE'- 


schen Kolonien anbelangt, in geradezu klassische Gebiete; die- 


hervorragendsten Teilnehmer an dieser Diskussion, wie BAR- 
RANDE, KREJčÍ, LIPOLD u. a. haben hier die geologischen Ver- 
haltnisse studiert und versucht, die zweimal sich w1ederho- 
lende Úberlagerung der júngeren obersilurischen Graptoliten- 
schiefer e, durch die altere untersilurische Stufe d; zu er- 
kláren. 

In dem von uns kartierten Gebiete ist die Silurformation 
durch die untersilurische Stufe d; (Konigshofer Schiefer und 
Kosover Guarzite) und die obersilurische Stufe e, (Kuchel- 
bader Schiefer) vertreten. Zahlreich sind Diabase hauptsách- 
lich als intrusive Lagergange, seltener als effusive Decken 
vorhanden. Auf der eingeebneten Oberfláche dieser gefalteten 
altpaláozoischen Stufen liegen stellenweise in einer Hohe von 
900—350 m Sand und Schotter mehr oder weniger ho- 
rizontal, welche ich dem T ertiár zuzáhle. Das Berauntal ist 
weiterhin von diluvialen Terrassenablagerungen begleitet. Im 
Niveau des heutigen Beraunflusses breitet sich eine breitere 
oder schmálere Zone alluvialer Ablagerungen aus. 

Die Silurschichten und Diabase fallen im allgemeinen 
gegen NW. ein; verfolgen wir dieselben, z. B. in der Richtung 
von Poučník zum Bělečbache, so stossen wir zuerst auf Schie- 
fer e, mit Diabasen (sie mogen »nordliche Zone e, mit Dia- 
basen« benannt werden), hierauf auf Schiefer und Guarzite ds 
(»nordliche Zone dz«), weiter abermals auf einen breiten Štrei- 
fen der Stufe e, mit Diabasen (»sůdliche. Zone e, mit Diaba- 
sen«), welcher am sůdostlichen Abhange des Vočkovberges 
durch eine Zone von Schiefern und Guarziten d5 (»mittlere 
Zone d;«) in zwei Teile getrennt wird. Im sůdwestl. Teile un- 
seres Gebietes scheint die mittlere Zone d; zu fehlen. Schliess- 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň 3 


lich folgen wiederum Schiefer und Auarzite (»sůdliche Zone 
ds<). Von dem úbersichtlichen geologischen Karten, ir. deren 
Bereich unsere Gegend fallt, fůhre ich insbesondere folgende 
an: M. V. LrroLD — J. KREjčí. Geologische Karte eines Teiles 
des sůdl. Randes der ob. Abteilung d. Silurformation in Boh- 
men (Jahrbuch d. geolog. Reichsanst. Wien, 1861, Heft 1). 
Weiter J. KREjčí—HELMHACKER, Geolog. Karte d. Umgebung 


| won Prag, 1868—77, Arch. d. naturw. Landesdurchf. v. Boh- 
| men; J. KREjčí, Skizze einer geolog. Karte d. mittelbohm. Si- 


lurgeb. 1885; F. PočrTa, Geolog. Karte v. Bohmen, Sekt. V. 
Weitere Golan Bo Archiv d. naturw. Landesdurch. 
v. Bohmen, Prag 1908. 

Unsere geologische Karte ist zum grossen Teile abge- 
deckt; das Deckblatt dient zur Darstellung der Verbreitung 
tertiarer und diluvialer Ablagerungen. 


I Verbreitung, Lagerung und petrographische Beschaffen- 
heit der silurischen Stufen und der Diabase in unserem 
Gebiete. 


1. Die siidliche Zone d-. 


Zwischen der Station Litten und der Haltestelle Běleč 
tritt diese Zone zunáchst gleich ostl. von der Station Litten 
auf, bricht jedoch offenbar an einer Guerdislokation ab und 
erscheint hinter einem weiteren Auerbruche abermals auf und 
unterhalb der Strecke, hauptsáchlich in Form von Guarziten. 
Dieselben haben hier ein verschiedenes Einfallen, sind gefaltet 
und disloziert, mit vielfach welligen Schichtfláchen. Hierauf 
sind sie gegen Sůden verschoben, wahrend zwischen km 3:6 bis 


84 Schiefer und Guarzite d; das Hangende und Liegende eines 


von der Strecke durchschnittenen Diabaslagerganges bilden. 
Nordostl. von der Haltestelle Běleč tritt am steilen Uferab- 


| hange des Bělečbaches in d; ein Diabaslagergang auf, der sich 


| 


(auch auf das andere Ufer verfolgen lásst. Im Hangenden des 


| Ganges fallen die Schiefer unter 50“ gegen N W. ein; in einer 
| Schlucht unterhalb der Haltestelle kann man ein abweichen- 
| des Streichen fast N-S und ein Einfallen etwa 40% nach W be- 


i 
| 


| merken. An der Grenze zwischen d; und den im Hangenden 


| folgenden Schiefern e, befindet sich ein schmaler Diabasgang 


4 -X. Dr. Josef Woldřich: 


mit kugelformiger Absonderung; seiner geringen Máchtigkeit 
halber wurde er nicht in die Karte eingezeichnet. 

Zwischen der Haltestelle Běleč und der 
Station H. Třebáň ist die sůdliche Zone d; vielfach auf- 
geschlossen. Gleich ostl. von der Haltestelle verláuft die Stre- 

„cke in einer assymetrischen Synklinale, welche aus Schiefern 
der Stufe d; mit zahlreichen Auarzitbanken besteht. Das 
Streichen ist fast O-W., der nordl. Flůgel der Synklinale fállt 
etwa unter 25", der sůdl. Flůgel unter 70" ein. Auch weiter ostl. 
kann man in dieser Zone eine Faltung verfolgen; der Einfalls- 
winkel pfegt ziemlich gering, etwa 35“ zu sein. Vor H. Tře- 
báň, sowie am Abhange des linken Ufers des Bělečbaches 
herrscht ein gleichmássiges Einfallen gegen N W, also unter 
die jingere Stufe e,, vor. Die bedeutendsten Hohen, z. B. Cote 
910, nehmen fast allgemein die Kosover Ouarzite ein. Je tiefer 
wir von der Anhohe am Abhange zum Bělečtale herabsteigen, 
desto háufiger werden die Schiefereinlagerungen zwischen 
den Guarzitbánken, bis schliesslich jene úberhandnehmen. So- 
sind z. B. auch im sůdostlichsten Teile unseres Profils (Fig. 
4.) an der Strecke nur Schiefer dj fast ohne Guarzitein- 
lagerungen aufgeschlossen. Die brockeligen Schiefer werden 
hier von zahlreichen Diaklasen durchsetzt. Die Diaklasen ha- 
ben insbesondere ein O-W Streichen und fallen etwa unter 759 
nach S ein, wahrend die Schiefer ein mássiges Einfallen gegen 
NW etwa 30“ aufweisen. 

Der Unterlauf des Bělečbaches verláuft in weichen 
Schiefern d;. Oestl. von Běleč ziehen sich vom Tale gegen N. 
zwei tiefe Schluchten hin; in der westl. sind stark gestorte 
Schichten d; aufgeschlossen. Westl. davon verláuft sůdostl 
von Běleč die Fortsetzung der Vočkover Verwerfung, durch ! 
welche auch hier eine Verschiebung der Zone d; und e; gegen 8 
erfolgte. Man kann dies insbesondere gut am Verlaufe der bei- 
den hier aufgeschlossenen Diabaslagergánge verfolgen. Bei 
der Streckenbiegung vor der Station H. Třebáň ist unweit der » 
Grenze zwischen d; und e, ein máchtiger Diabaslagergang | 
durchschnitten. Durch ihn wird das Hangende und Liegende | 
kontaktmetamorph beeinflusst. Die Schiefer d; fallen hier 
etwa 30% gegen N W ein und erinnern durch ihre stellenweise i 
schwarze Fárbung oft an die Schiefer e;. | 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 5, 


2. Die mittlere Zone d;. 


Diese liegt inmitten von Graptolitenschiefern und Dia- 
basen der sůdl. Zone e,. Man kann sie etwa von der Vočkover 
Bruchlinie gegen NO bis zur Bahnstrecke verfolgen. Sie ist 
in.den Schluchten, welche nordl. von Běleč auf den Vočkov- 
berg sich hinziehen, gut aufgeschlossen. In der ostlichsten der- 
selben (s. unsere geolog. Karte) liegen braune glimmerreiche 
und sandige Schiefer, sowie typische Guarzite der Stufe d; 


| direkt auf den Schiefern und Diabasen der sůdl. Zone e;, 
| ohne dass man eine Storung wahrnehmen kónnte. Beide Stu- 


fen fallen regelmássig nach NW ein. Die Hauptstrecke bietet 
zwar keinen direkten Aufschluss in dieser Zone, jedoch finden 
wir oberhalb ihr úberall am ostl. Abhange des Vočkovberges 
insbesondere reichliche Bruchstůcke typischer Kosover Auar- 
zite, untergeordnet auch solche von Schiefern d; vor. Diese 
Stufe schliesst hier einen schmalen Diabaslagergang ein. Sie 
zleht sich gegen SO fast bis zum Wáchterhause beim km 274 
hin, wo sie von der Stufe e, unterlagert wird. Am Ab- 
hange oberhalb der Bahnstrecke findet man an der Grenze 
zwischen d; und e, einen Diabaslagergang, dessen Kontakt 
hier an zwei allerdings schwer zugánglichen Stellen auf- 
gedeckt ist. 


3. Die nordliche Zone d;. 


Diese nimmt in unserem Gebiete die grossten Hohen des 
Vočkovberges ein und liegt zwischen zwei obersilurischen 
Schieferstreifen e,; ste verláuft gegen S W bis nach Měňan. 

Westlich vom Vočkover Auerbruche ist 


© diese Zone zu beiden Seiten der nach Litten fůhrenden Strasse 
-von jůngeren Ablagerungen, hauptsáchlich Sand und Schot- 
- ter, bedeckt. Oberhálb des sůdl. von Cote 318 nach Bělč ver- 


laufendes Weges treten die Schiefer ds mit Auarziteinlage- 
rungen zutage; Streichen und Fallen ist hier úberaus wechsel- 
voll, letzteres bald gegen N, bald wiederum gegen NO oder O 
(s. Karte). Dies weist auf die Náhe einer grosseren Disloka- 
tion hin; in der Tat befinden wir uns auch unweit der Grenze 
zwischen d; und der sůdl. Zone e;, welche einer grossen Úber- 
schiebung entspricht. 


6 X. Dr. Josef Woldřich: 


Sůdostl. von Cote 318 fůhrt ein Weg in ostl. Richtung 


, 
l) 


auf den Vočkovberg bis zur Hohenkurve 260 m; úberall fin- - 


den wir hier auf den Feldern deutliche Spuren von Guarziten 
d; in grósseren Hohen. Auf ihren Schichtfláchen kann man 
zahlreiche Spiegelfláchen beobachten, welche ebenfalls auf die 


Náhe einer Dislokation hindeuten; es verláuft hier einerseits | 


die erwáhnte Úberschiebung, andrerseits der Vočkover Auer- 
bruch. Úberaus háufig findet man auch auf den Schichtfláchen 
der Guarzite wurm- und hieroglyphenformige Zeichnungen. 


l 
| 


) 


| 


Ostl. des Vočkover Auerbruches fallen die © 


Schiefer d; unter die nordliche Zone e, in der langen Schlucht 
ein, welche nordl. vom Cote 207 am Beraunflusse in sůd- 


Fig. 1. Schichtenstoórungen in den Schieřern und Onuarziten der 


S nordl. Zone d; an der Pilsener Hauptstrecke. Etwa 1:1000. 


licher Richtung auf den Vočkovberg bis úber die Isohypse © 


320 m fůhrt. An der Grenze beider Zonen befindet sich ein 
Diabaslagergang. Wenn wir diese Zone d; vom Kreuze am 
Vočkovberge in sůdl. Richtung von Cote 366 entlang des stei- 


len Abhanges oberhalb der Hauptstrecke verfolgen, beobach- 


ten wir, wie allmáhlich die Kosover Auarzite úberhandneh- 
men. Am schonsten ist diese Zone lángs der Bahnstrecke sůdí. 
von Klučic aufgeschlossen, wo die hohen Felswáande ein durch 
seine tektonischen Detaile interessantes Profil bieten. Sůdl. 
von km 284 treten hier im Bahneinschnitte Schiefer d; mit 
bis "/„ m máchtigen Auarzitbánken auf. Die Schiefer sind von 
bráunlicher oder grauer Farbe und glimmerreich, wáhrend die 
Kosover Guarzite grůnlich zu sein pflegen. Ihr Fallen ist zu- 
náchst normal gegen NW etwa 30—40%; allmáhlich beginnt 
jedoch in sůdlicher Richtung ihre Lagerung gestort zu sein, 
die Schichten sind gefaltet und von zahlreichen kleineren Ver- 
werfungen und Úberschiebungen durchsetzt, wie es unseř 
Profil (Fig. 1.) zwischen km 28-2 und 283 darstellt, 


k 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 7 


Je mehr wir uns der einer grossen Úberschiebungslinie 
entsprechenden Grenze zwischen dieser Zone und der sůdl. 
Zone e, nahern, desto intensiver sind die Schichten gefaltet, 
schliesslich auf den Kopf gestellt, stark gestort mit in der 
Úberschiebungsrichtung nach abwárts gebogenen Schicht- 
kopfen (s. unser Profil, Fig. 4.). Auch hier finden wir aber- 
mals, insbesondere in der Náhe der Úberschiebung auf den 
Schichtfláchen der Guarzite jene hieroglyphenartigen Zeich- 
nungen, von denen frůher Erwahnung geschah. Ich glaube, 
dass sie mit den tektonischen Bewegungen im Zusammen- 
hange stehen. Úber áhnliche Zeichnungen und Erhabenheiten 
auf den Schichtfláchen der Anuarzite d; spricht auch Lr- 
POLD (2). 


4. Die siidliche Zone e, mit Diabasen. 


Die frůher beschriebene nordl. Zone d5 teilt die Stufe e, 
unseres Gebietes in eine nordliche und sůdliche Zone. Letztere 
verláuft am rechten Beraunufer von H. Třebáň gegen WSW 
uber Běleč, Vlence, Litten gegen Vinařic und umschliesst die 
aus Kalksteinen e, zusammengesetzten Berge Mramor und 
Šamor. 


Westl der Vočkover Bruchlinie tritt in un- 
serem Gebiete auf dem sůdl. von Cote 318 gegen Běleč fihren- 
den Wege im Liegenden der dislozierten Schiefer d; zunáchst 
ein schmaler Streifen von Graptolitenschiefern auf; im Lie- 
genden desselben folgt ein Diabaslagergang, hierauf abermals 
Schiefer e4. Weiter ostwárts in der Richtung gegen die er- 
wahnte Bruchlinie ist diese Zone von Sand- und Schotter- 
ablagerungen bedeckt. In der Náhe des Bruches jedoch lásst 
sich ihre Anwesenheit am sůdl. Abhange des Vočkovberges 
abermals durch zahlreiche, in den Feldern herumliegende 
Schieferbruchstůcke feststellen. 

Lángs der Hauptstrasse findet man von Cote 311 bis fast 
gegen Vlence wiederum eine júngere Sand- und Schotterdecke, 
die von hier weiter nach O bis gegen Běleč reicht. Nórdl. von 
Vlence sind im Hangenden eines Diabaslagerganges deutlich 
kontaktmetamorphe Schiefer e; aufgeschlossen; sie fallen 
etwa 60“ gegen NW ein. Nóordl. von dieser Stelle fůhrt ein 


8 X. Dr. Josef Woldřich: 


Weg gegen W. nach Měňan; zu seiner rechten Seite ist die. 
Stufe e; zunáchst in Form von Schiefern aufgeschlossen, spá- 
ter stellen sich Kalkbanke und Diabas ein. Die Schichten sind 
stark gefaltet und disloziert, offenbar infolge der nahem: 
Úberschiebungslinie, die hier zwischen dieser Zone e, und der 
im N folgenden Stufe d; verlauft. 

Gleich oberhalb von Vlence fůhrt ein Weg zunáchst ent- 
lang des Diabaslagerganges nach O. Dieser bricht wohl am einér 
Bruchlinie plotzlich ab, und in seiner Štreichrichtung findet 
man tiefe Gruben in Sandablagerungen, die frůher hier offen- 
bar ausgebeutet wurden. Dann tritt weiter sůdl. am Wege 
abermals Diabas auf, dessen Hangendschiefer e, jedoch nicht 
kontaktmetamorph beeinflusst zu sein scheinen. Ich halte ihn 
fůr eine effusive Decke. Die Fortsetzung desselben im 
Streichen důrfte durch kleinere Bruchlinien Verschiebungen 
erlitten haben; sie erscheint wahrscheinlich zunáchst am rech- 
ten Ufer des Stříbrný potůček, hierauf abermals am linken 
Ufer, wo in ihrem Liegenden Schiefer e, aufgeschlossen sind. 
Hinter einer weiteren Dislokation ist ihr Hangendes und Lie- 
gendes sichtbar. Ersteres besteht aus kalkreichen Schiefern e,; 
mit Einlagerungen von Kalksteinkonkretionen und — bánken; 
die Hangendschiefer fallen gegen N W ein und weisen aber- 
mals infolge der Deckennatur des Diabases keine Kontakt- 
metamorphose auf. Der Hangendteil dieser Diabasdecke pflegt 
stellenweise von lichter, gelblcher Farbe und mandelstein- 
oder tuffartiger Struktur zu sein. 

Zwischen Vlence und Litten treten Schiefer e, ofters 
seitwarts von der Strasse auf; sie pflegen hier stark gefaltet 
zu sein und fallen bald nach NW, bald noch SO ein. Ostl. von 
hier bis gegen Běleč findet man abermals jůngere Ablagerun- 
gen; bloss auf dem Wege, der von Vlence nach O. zum Kreuze 
bei Běleč fůhrt, kommen stellenweise die Schiefer e; zum Vor- 
schein. Ich kann des mangelhaften Aufschlusses wegen nicht 
mit Sicherheit sagen, ob der zur rechten Seite des Weges auf- 
tretende Diabas eine Fortsetzung der Diabasdecke vom am- 
dern Ufer des Stříbrný potůček bildet, oder ob wir es nicht 
vielmehr mit einem selbstándigen Diabaskórper zu tun haben. 
Die auf dlesem Wege aufgeschlossenen Schiefer e, pflegen 
steil bis iiber 759 nach NW einzufallen, ja stellenweise sind 


| 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 9 
sie geradezu auf den Kopf gestellt oder fallen sogar eher ce- 
gen SO. ein. 

Vom sůdl. Ende des Ortes Běleč zieht sich am linken 
(Ufer des Baches ein Diabasrůcken gegen WSW. hin, seine 
'Portsetzung bildet am andern Ufer ein kleiner isolierter Dia- 
bashůgel; zwischen beiden fliesst der genannte Bach. Im er- 
wáhnten Hůgel ist der Diabas durch einen Steinbruch aufge- 
schlossen; er hat die Form eines gewólbten, von einern kontakt- 
metamorphen Mantel umgebenen Korpers. Der Mantel ist an 
der Sudseite des Hůgels erhalten und fállt hier ebenso wie 
der Diabas nach SO ein; das Fallen der Schiefer ist jedoch 
am Fusse des Hůgels bei zrkámí steiler als oben, so dass sich 
liese offenbar ursprůnglich úber den Diabaskorper und seine 
hordl. Abdachung wolbten. Auf dieser ist jedoch der Mantel 
ibgetragen; etwas weiter nordl. beobachten wir ein nord- 
westliches Einfallen der Schiefer e,. Es macht also die- 
ses Diabasvorkommen den Eindruck eines lakkolithartigen 
Xorpers, dessen nordl. Mantelteil denudiert ist. Weniger 
wahrscheinlich wůrde mir die Deutung dieses Diabaskorpers 
s Antiklinale eines máchtigeren, gefalteten Diabaslagergan- 
res scheinen. 

Eher schon macht der langgestreckte, in der Mitte ver- 
mete, frůher erwahnte Diabasrůcken den Eindruck eines aus 
len weichen Hangend- und Liegendschiefern e, durch De- 
mdation herausmodellierten Lagerganges. Am něrdl. Ab- 
lange dieses Růckens treten an einer Stelle kontaktmetamor- 
»he Schiefer e; mit nordwestl. Einfallen auf, wáhrend un- 
veit des ostl. Endes des Diabasrůckens die Schiefer e, gegen 
SW. einfallen. Dieses hier ungewohnliche Einfallen móchte 
ch am ehesten durch die Náhe der Ouerdislokation erkláren, 
velche — wie aus unserer geologischen Karte ersichtlich ist — 
nffenbar die sůdostl. Fortsetzung des Vočkover Guerbruches 
mldet. Eine starke Stórung der Schichten e; kann man úbri- 
(ens gleich etwas weiter ostl. bei einer Hůtte verfolgen, wo 
(ie úberaus brockelig erscheinen. 

„© An der Bahnstrecke zwischen 'der Station Litten und 
Haltestelle Běleč kann man ziemlich komplizierte Lagerungs- 
"erháltnisse der sůdl. Zonen e, und d; verfolgen. Zunáchst 
reten hier Schiefer e, mit einem schmalen Diabaslagergamge 
| 


! 
| 


-= 


| 


10 X. Dr. Josef Woldřich: 


auf, hierauf Schiefer ds; dann folgen hinter km 46 abermal 
Graptolitenschiefer, welche zwischen kŘm 41 u. 42 stark dislol 
zlert sind (s. unsere Karte). Dasselbe gilt auch von der 
Schiefern und Guarziten d;, welche weiter an der Bahnstrecke 
aufgedeckt sind. Es verláuft zwischen diesen und ersterer 
ein Auerbruch. Bei Am 39 tritt abermals e, und unterhalk 
der Strecke Diabas und e, auf. Von Am 36 bis 34 ii 
ein Diabaslagergang von kugelfórmiger Absonderung durek: 
die Bahnstrecke angeschnitten, wahrend oberhalb: derselber. 
bereits Schichten der Stufen d; aufzutreten scheinen. Durch: 
eine Reihe von Guerbrůchen sind hier Schollen ds + e 
gegen einander verschoben, sodass die Bahnstrecke bald 
in dieser, balď in jener Zone verláuft. | 


Nordostl. von der Haltestelle Běleč findet man am rech- 
ten Bachufer in d; einen Diabaslagergang; nordl. von der 
Haltestelle kann man am Abhange die Grenze zwischen dz. 
und dessen Hangendem e, verfolgen. Zwischen beiden ver- 
láuft ein Diabasgang von kugelfórmiger Absonderung, der 
seiner geringen Máchtigkeit halber auf unserer Karte nicht 
eingetragen ist. Ein weiterer máchtigerer Diabaslagergang 
tritt dann in den Hangendschiefern e, auf. Ganz áhnliche' 
Lagerungsverháltnisse beobachten wir auch am rechten Bach- 
ufer, zwischen diesem und der sůdostl. Fortsetzung der Voč- 
kover Bruchlinie. Die Schichten ds, e; und die Diabase sind 
hier gut aufgeschlossen, obwohl sie in der Náhe des Guerbru- 
ches gestůrt sind. Es verlaufenhieralsozwei Dia- 
baslagergůnge; dereineinder Stufee,,deram 
dereinder Stufedg. Ersterem wůrde der westl. von der! 
Haltestelle bis etwa km 36 lángs der Strecke verlaufende 
Gang angehoren, letzterem der Diabas, der von km 36 bis zur: 
Haltestelle anftritt. 


Oestl.derVočkover Bruchlinie wird die sůdl: 
Zone e, durch die keilformige, frůher besprochene mittlere: 
Zone d;, welche gegen SW am genannten Bruche abzubre-' 
chen scheint, unterbrochen. Nórdl. vom genannten Streifenc 
d; kann man die siidl. Zone e; in der nordl. Fortsetzung der: 
Schlucht verfolgen, welche sich nordl. von Běleč auf den Voč- 
kovbero hinzieht. D; wird hier von dichten, lichten, rosafarbe- 


| Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 11 


i nen, violetten oder schwarzen Schiefern e; úberlagert; die- 
 selben schliessen hier zwei Diabaslagergánge ein. Eine ahn- 
'liche Fárbung der Graptolitenschiefer erwáhnt auch SEE- 
"MANN (1, S. 2) von Lounin. 

Am besten ist dieser nordl. Teil der sůdl. Zone e, in ei- 
i nem Profil der Pilsener Hauptstrecke aufgeschlossen (s. Fig. 
(2). Wir wollen dasselbe in sůdostl. Richtung verfolgen: Lángs 
"der grossen, oberhalb der Strecke deutlich auftretenden Úber- 
'schiebungsfláche fállt zunáchst unter die nordl. Zone d; ein 
| máchtiger Diabaslagergang ein, in dessen Hangendem man auf 
i dem Abhange des Vočkovberges Schollen eines durch die 
(50. NW. 


8% 
JE% 
. = hJ 
: “ 
“ á A 
= = “ = 36 Té 
V = 
B+ 2. 
vymýt Dm No 
ČC 5 “ .. 
AA Vede sz ba nb 
* “ “ 


Bis 2. Profiline, an ae Pilsener Hauptstrecke (schwarz:Diabase) 
| zwischen km 277 und 278. Etwa 1:1000. 


IMberschiebung zerrissenen kontaktmetamorphen Schiefer- 
(streifens e, beobachten kann. Ebenso finden wir auch im Lie- 
(genden dieses Ganges zunáchst ein lichtes, darunter ein 
1 schwarzes, adinolenartiges Kontaktgestein vor. Dreimal wie- 
derholen sich dann noch gegen SO zwischen km 27-8—27-7 klei- 
nere Úberschiebungen, welche hauptsáchlich an die Náhe von 
» Diabaslager gangen gebunden zu sein scheinen. Jenseits der 
(letzten Úberschiebung folgen Schiefer e,, welche zunáchst 
(mormal, spáter zickzackformig gefaltet sind. Der Faltung 
(nterlagen hier auch Diabaslagergánge, wie wir es z. B. in der 
| (Mitte unseres Profils und zur linken Seite beobachten kónnen 
' (s. Fig. 2). Unsere Figur 3. stellt einen intensiv gefalteten 
"Diabaslagergang vor, dessen Hangend- und Liegendschiefer 
'e1 moch weit steilere Falten, als der Gang selbst, aufweisen. 


Sůdostl. von km 27-7 tritt an der Strecke noch ein 
„máchtigerer Diabaslagergang auf; in seinem Liegenden folgt 
' zanáchst noch ein schmaler ŠStreifen e, und hierauf Schiefer 


(und Guarzite der mittleren Zone dl. 


| 
I 
l 


12 X. Dr. Josef Woldřich: 


Unter dieselbe fallen dann weiter abermals Schiefer | 
und Diabase der sůdl. Zone e, ein, wie wir es insbesondere in l 
der nordl. von Běleč auf den očkauhee, fuhrenden Schlucht « 
beobachten konnen. Wir sehen hier zunáchst schwarze Schie- , 


fer e; mit licht- bis tabakbraunen weichen Einlagerungen, 
die ofters ihrem Aussehen nach an die Schiefer d; erinnern. 


Fig. 3. Ein gefalteter Diabaslagergang zwischen Schiefern 
e, bei km 277. 


Ich fand in denselben jedoch Monograptus aus der. 


Gruppe priodon, sodass sie hier nur der Stufe e, ange- 
hóren kónnen. Die Schiefer e, fallen etwa 40% gegen N W ein, 
dann folgt ein Diabaslagergang und in dessen Hangem- 
dem mit gleichem Einfallen und in scheinbar ungestorter 
Lagerung Guarzite und Schiefer dg. 

Auf dem Wege, welcher von Běleč gegen O zur Cote 284 
fůhrt, ist diese Zone e; mit jingeren Ablagerungen bedeekt, 
wahrend sie auf dem Wege von gleicher Richtung, der vom 
sůdl. Ende des Ortes Běleč ausgeht, ofters zutage treten und 
ein normales Einfallen etwa 45“ gegen N W aufweisen. Letz- 


l 
| 
l 


žl a ŠE 


r 


m K 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 13 


terer endet gegen O als Hohlweg, wo zu beiden Seiten aber- 
' mals die Schiefer e; aufgeschlossen sind und etwas weiter 
 súdl. einen weniger máchtigen Diabaslagergang einschliessen. 


Die Grenze zwischen den sůdl. Zonen e, und d5 kann man auch 


: gut nordl. von Cote 310 verfolgen. 


Die Bahnstrecke verláuft sůdostl. vom genannten Keile 


« ds durch die sudl. Zone e, fast in W-O Richtung und bietet uns 
| also hier kein Auerprofil. Zunáchst konnen wir oberhalb der 


Strecke einen schmalen Graptolitenschieferstreifen, weiter 


-beim Waáchterhause einen Diabaslagergang von kugelformi- 
| ger Absonderung beobachten. In dessen Liegendem treten aber- 


mals dislozierte Schiefer e; auf, dann durchschneidet die 


| Bahnstrecke eine máchtige Diabasmasse, welche in Grapto- 
| litenschiefern, die kontaktmetamorph beeinflusst sind, eingela- 
| gert ist und sich auf den Abhang des Vočkovberges hinauf 
„verschmálert. Es ist wohl ein machtiger Diabaslagergang, der 


sich hier lakkolitenartig erweitert (s. unser Profil, Hig. 4. 


S. 18.). 


Vor der Station H. Třebáň treten an einer Stelle ober- 


| halb der Bahnstrecke Graptolitenschiefer auf, welche auf 


ihren Schichtfláchen offenbar durch We-Verbindungen ziegel- 


| rot, am Guerbruche jedoch weiss oder gelblich gefárbt sind. 
| Sie zerfallen in kleine Bruchstůcke, sind úberaus arm an Ver- 


steinerungen und normalen, schwarzen Graptolitenschiefern 
eingelagert. 


5. Die nordliche Zone e, mit Diabasen. 


Sie tritt in unser Gebiet von W her ein, wo sie sudl. vom 
Berge Tobolka úber Korno nach Krupná verláuít. 


Westl desVočkover Auerbruchestnfft man 


im dieser Zone auf eine in der Mitte sich verschmálernde Dia- 


Dasmasse, welche SEEMANN, in dessen geologischer Karte sie 
aufgenommen ist, fůr intrusiv hált. Nach ihm besteht 
dieser Diabas hauptsáchlich aus Augit, Feldspaten und Oli- 
vin; akzessorisch treten Ilmenit, Apatit auf, Zersetzungspro- 
dukte sind Serpentin, Zeolithe (Thomsonit, Natrolit), Anal- 


© zim und Kalzit. 


Es ist ziemlich schwer, sich úber die geologische Ge- 


14 X. Dr. Josef Woldřich: 


staltung dieses Diabaskorpers náher auszusprechen, denn er. 
ist vielfach von jungen Sedimenten bedeckt. Ich habe jedoch 
an seinem nordl. Ende einen deutlich effusiven, mandelstál 
artigen Charakter vorgefunden, ebenso tritt unterhalb der. 
scharfen Strassenbiegung ein seiner mikroskopischen Be-, 
schaffenheit nach deutlicher Diabastuff* auf; ich halte daher 
diese Diabasmasse fůr hauptsáchlich effusiv. Dieser Anschau- 
ung entspricht auch die mikroskopische Struktur und Be- 
schaffenheit der genannten Gesteine, welche jedoch ebenso wie: 
die anderen Diabase unseres Gebietes in einer besonderen Ar-' 
beit behandelt werden. Nordl. u. sidl. von diesem Diabase fin- 
den wir einen Schieferstreifen €,. 

Oestl vom Vočkover GAuerbruche horsi 
in der nordl. Zone e, ganz andere geologische Verháltnisse als. 
westl. von demselben. Man kann sie am besten in der langen: 
Schlucht verfolgen, welche von der Strasse in sůdl. u. sůdóstl. 
Richtung auf den Vočkovberg fůhrt. Sie durchschneidet die 
nordl. Zome e, und teilweise auch die nordl. Zone d;. Sechsmalu 
wechsellagern hier schwarze Graptolitenschiefer mit Diaba-1 
sen, die wohl als Lagergange aufzufassen sind, da ich zum 
grossen Teile in ihrem Hangenden kontaktmetamorph beein- 
flusste Schiefer e, vorfand. Die Schiefer und Diabase fallen 
im ganzen gegen N W ein; nur an einer Stelle scheinen die! 
Schiefer nach SO einzufallen. Letzteres hángt vielleicht mit: 
der Náhe des Vočkover Guerbruches zusammen, der sich ge-* 
rade an dieser Stelle am meisten der Schlucht náhert. 

Entlang der Vočkover Bruchlinie ist die ostl. Scholle ge- 
gen S verschoben, lángs ihr fand auch eine Verwerfung der 


Schichten statt. Weder die Schieferstreifen e;, noch die Dia- 
base der ostl. Scholle haben westl. von der Verwerfung ihre © 


Fortsetzung. Wenn wir z. B. von dem an der Strasse ostl 
von Krupná stehenden Kreuze gegen SO gehen, stossen wir | 
zuerst auf e€;, hierauf gleich auf ds; es herrschen hier also © 
g<anz andere Verhaltnisse als weiter ostlich. 

Oberhalh des Wachterhauses sůdostl. von Poučník tritů 
ein Diabaslagergang auf, weiter sůdl. gegen Klučic findet man ! 


* Gemáss einer vorláufigen petrographisch-mikroskopischen © 
Untersuchung. 


| Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 15 
| an der Bahnstrecke Schiefer e,, dann folgen máchtige loss- 
'artige Geháangelehme, urd sůdl. von Klučic abermals ©, und 
„Diabas an der Grenze zwischen dieser und der im Liegenden 
"folgenden Zone d;. 

m Die Schiefer e, sind in dieser Zone gewohnlich schwarz, 
„stellenweise jedoch auch licht gefárbt.  Anderwárts, z. B. 
(nordl. von Běleč oder an der Bahnstrecke zwischen Litten und 
(Běleč, findet man, wie bereits oben erwahnt wurde, braune, 
„weiche een welche den Seder der 
(Stufe d; úberaus ahnlich sehen. Sie:gehorenanden ge- 
mannten Stellendem Liegendteile der Sons 
(fer e, an. Umgekehrt fand ich im Hangendteile der 
„Schiefer d5 an der Lokalbahnstrecke vor H. Třebáň schwarze 
(Sehiefer von ahnlichem Aussehen wie die Schiefer €;. 

' 


6. Diabase. 


| Im Vorhergehenden wurde bereits des geologischen Auf- 
'tretens der Diabase in unserem Gebiete Erwáhnung getan. 
Sie treten also hauptsáchlich alsintru sive, stellenweise lak- 
'kolithartig sich erweiternde Lagergánge, seltener als e £- 
fusive Decken auf. Die Patrogitrkic unserer 
'Diabase wirdin einer besonderen Arbeit be- 
handelt werden. 

bl Palaeontologische Bemerkungen. 
l In den Zonen d; konnte ich in unserem ganzen Gebiete 
keine Versteinerungen auffinden. Aus der Zone e; unseres 
"Gebietes sind zahlreiche Fossilienfunde bekannt; sie sind ins- 
besondere i im BARRANDE'schen Werke angefůhrt. Stellenweise 
amd die Schiefer e, sehr reich an Graptoliten, so z. B. nordl. 
won der mittleren Zone d; an der Bahnstrecke. Die von mir 
hier aufgefundenen Graptoliten bestimmte freundlichst H. 
De. J. PERNER folgendermassen: Climacograptus rectangu- 
Uaris M. Coy, Monograptus triangulatus Harkn., Monograp- 
tus tenuis? Portl., Rastrites peregrimus Barr. In den roten 
Schiefern e, von H. Třebáň fand ich weiters: Climacograptus 
(rectam gularis; in den violetten oder rosafarbenen Schiefern e; 

am sůdl. Abhange des Vočkovberges: Climacograptus eobanl: 


E 


16 X. Dr. Josef Woldřich: 


gularis M. Coy oder scalaris? Linn., Climacograptus sp., M 
nograptus triangulatus, Monograptus lobiferus M. Coy, Ra 
strites peregrimus Barr., R. approximatus Pern., Rastrite 
longispinus? Pern. Oestl. von Vlence fand ich in Schiefern e, 
Cardiola imterrupta, Cardiola gibbosa?, Slava sp., Orthocera: 
sp., Ceratocaris bohemicus u. a. 


II. Die Tektonik unseres Gebietes. 


Unser Gebiet ist, was die Tektonik anbelangt, nicht nu: 
interessant, sondern auch berůhmt; denn es wurde seinerzeit 
als in Bohmen und in der Fremde der Streit um die sog. BAR. 
RANDE'schen Kolonien entflammte, von zahlreichen Geologen 
und Palaeontologen besucht. Das plótzliche Erscheinen del 
BARRANDE'schen dritten Fauna inmitten von Schichten, welchw. 
seine zweite Fauna enthalten, entfachte einen harten literar 
rischen Kampf. Die BARRANDE'sche Ansicht, dass seine dritto 
Wauna in anderen Meeren bereits zu einer Zeit existierte, alt 
im bohmischen Silurmeere die zweite Fauna lebte, und dass 
sie aus ersteren zu uns einwanderte, důrfte heute kaum mehr 
ernstere Vertreter finden. Mit der Fauna ándert sich in der 
Kolonien auch der petrographische Charakter 'der Schichtenr 
Die Schichten der BARRaNDE'schen Kolonien mit der dritter 
Fauna gehoóren faunistisch und petrographisch der obersilu! 
rischen Stufe e,, die Schichten mit der zweiten Fauna der m 
tersilurischen Stufe d; an. Die Wechsellagerumem 
Sehichtem d; und e, kann man nach unsoí 
heutigen Erfahrungen natůrlich nur Dislo. 
kationen zuschreiben. | 


Eben unser Gebiet ist durch eine ihnliche Wechsellagei 
rung von Zonen e; und Diabasen mit Zonen d; gekennzeichnetu 
Wenn wir unser Gebiet in der Richtung unseres Ouerprofil 
(s. unsere Karte u. Prof., Fig. 4.) begehen, stossen wir drei 
mal auf. Schiefer und Děstace der Stufe e;, ebenso oft aul 
die Konmgshofer Schiefer und Kosover Auarzite dz. 


DertektonischeAufbauunsererGebietes 
ist im ganzen isoklinal; das Štreichen ist vorheš 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň 17 


schend NO—SW, ONO—WSW oder fast O—W; das Einfal- 
len gewohnlich gegen NW, NNW oder N. 


Ich kann hier Bruchlinien von dreierlei Art unterschei- 
den. Es ist zunáchst eine Lángsdislokation, námlich die Fal- 
tenuberschiebung, durch welche altere Schichten d; úber jin- 
gere Sehichten e, úberschoben wurden; sie verláuft etwa von 
Cote 311 an der Littener Strasse gegen NO zum Beraunflusse 
(= »Vočkover Úberschiebung«). Zweitens findet 
man Guerdislokationen, lángs welcher hauptsáchlich horizon- 
tale Bewegungen der Schichten stattfanden, es sind also 
Blattverschiebungen. Schliesslich fanden lángs der 
Guerbruchlinie, welche úber den Vočkovberg gegen SO ver- 
láuft, Horizontal- und Vertikalbewegungen statt; es ist dies 
de Vočkover Verwerfungo. 


| Gehen wir in der Richtung unserer Profillinie (s. Karte 
u. Prof., Fig. 4.) von SO nach NW, so beobachten wir zu- 
mnáchst Schiefer und Auarzite d; mit nordwestl. Einfallen. Im 
 Hangenden folgen Graptolitenschiefer und Diabase im gan- 
„Zen mit gleichem Einfallen; sie sind isoklinal gefaltet und 
„nach SO uberkippt. Dem isoklinalen Aufbau muss man auch 
das plotzliche Auftreten der Zone d; inmitten der Graptoliten- 
| schtefer zuschreiben. Erstere bildet einen teilweise denudier- 
„ten iseklinalen Sattel, welcher durch die Waltung in séine 
| hentige Lage kam (s. Prof., Hig. 4.). Im Hangenden dieser 
mittleren Zone d; folgen dann abermals meist stark dislozierte | 
! Schiefer e4; darůber liegt wiederum die 4ltere Zone dg, 
|welche hier infolge einer Faltenůberschiebung, die wohl der 
|Varistischen Faltungsperiode zuzuschreiben -= ber die jin- 
'geren obersilurischen Schiefer uberschoben de. Diesseits 
„und jenseits der Úberschiebung sind die Schichten ungewóhn- 
ba stark disloziert, detailgefaltet und von zahlreichen klei- 
neren Tate rn und Úberschiebungen durchsetzt. Im 
„Hangenden dieser Zone d; folgen dann normal Graptoliten- 
„schiefer und Diabase. 


Die Wechsellagerung der Zonen e, und dz 
wird also in unserem Gebiete einerselits 
(durch isoklinale Faltung, andrerseits durch 
(eine Faltenůberschiebung bewirkt. Westl. 


: 


9 


| 
| 
| 
| 


. 


18 X. Dr. Josef Woldřich: 


der Vočkover Verwerfung scheint die mit . 
tlere Zone d; nicht mehr aufzutreten, und 
ich bin der Ansicht, dass diese westl Scholl- 
le langs der genannten Verwerfung in die.: 
Tiefe gesunken ist, sodass daselbst der iso- - 
klinale Sattel der mittleren Zone d; noch 
von den Hangendschichten e, bedeckt er- . 
scheint, wáhrend in der óstl Scholle letz- 
tere abgetragen sind, sodass hier d; zutage 
tru tL: 

Von einer Verwerfung lángs der Vočkover Bruchlinie © 
zeugt auch der Umstand, dass westl. von derselben die nordl. 
Zone e, ganz anders aufgebaut ist als ostl. von ihr. In der © 


SAE NW|SS0 +, NN) 


Fig. 4. Ouerprofil A-B durch den ostlichen Teil unseres Gebietes. « 


westl. Scholle tritt die effusive Diabasmasse auf, wáhrend © 
die ostl. Scholle aus Graptolitenschiefern mit mehreren Dia- © 
baslagergángen besteht. Letztere hat ihre Fortsetzung gegen © 
N unter dem Berauntale, ja sie tritt sogar noch am linken © 
Flussufer gegenůber der Budňaner Brůcke am sůdl. Fusse © 
des Javorkaberges als Schiefer mit Kalkkonkretionen und © 
Kalkbánken auf. Hier wurden diese Schichten von JAHN (8) © 
eingehend beschrieben und als e, b bezeichnet. Auch Počra (4 | 
S. 51) spricht von Graptolitenschiefern e, des Javorkaberges, ! 
welche im Hangenden in e, úbergehen. JAmx fůhrt an, dass 
auf dem Plešivec, also ostl. vom Javorkaberge diese Zone € * 
wohl infolge eines Ouerbruches, der zwischen beiden Bergen | 
verláuft, fehlt. Der Beraunfluss scheint mir auch bei Poučník | 
in der Richtung dieser Bruchlinie nach SO umzubiegen. Es © 
sind also ostl. von diesem Bruche und westl. von der Vočkover * 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 19 . 


Verwerfung die Úbergangsschichten e, wohl nicht vorhan- 
den, sodass auch in dieser Beziehung die in unserem Gebiete 
ostl. der Vočkover Verwerfung liegende Scholle ihren beson- 
deren, von den benachbarten Schollen abweichenden geologi- 


-schen Aufbau aufweist. 


Lángs kleinerer Guerbrůche fanden in unserem Gebiete 
Blattverschiebungen statt. Man kann dieselben insbesondere 
in der Náhe der Diabasdecke verfolgen, die sich von Vlence 
gegen Osten hinzieht; ebenso an der Bahnstrecke zwischen 
der Station Litten und der Haltestelle Běleč. Auf die interes- 
santen Lagerungsverháltnisse der Stufen d; und e, an der 
Littener Bahnstrecke wies bereits Počra (5) hin. 


Am besten wird uns die Tektonik unseres Gebietes durch 
eme eingehende Beschreibung des Auerprofils A—B (Fig. 4) 
klar. Dasselbe wurde von der Bahnstrecke úber dem Běleč- 
bache westl. von H. Třebáň bis zur Vočkover Úberschiebung 
in nordwestl., von hier nach Poučník in nord-nordwestl. Rich- 
tung gefůhrt. Diese Abweichung wurde deshalb gewáhlt, da- 
mit unser Profil solche Stellen durchláuft, an welchen die 
Schichten am besten aufgeschlossen sind. 


Von der Bahnstrecke an durchguert unser Profil zu- 
náchst Schiefer und Ouarzite d5; dieselben fallen nach NW 
ein. Weiter nach S, ausser dem Bereiche des Profils, scheint 


- auch diese Zone normal gefaltet zu sein, denn am Abhange 
| Uber dem Bělečbache fand ich an mehreren Stellen ein wider- 
- Sinniges Einfallen. Die Stufe d; wird von Graptolitenschie- 
 fern e, úberlagert, in welchen ein máchtigerer Diabaskorper 


sich vorfindet; dieser ist insbesondere unten an der Bahnstrek- 
ke gut aufgeschlossen, wo er eine grossere Máchtigkeit besitzt, 
als oben úber dem Abhange. Es ist wohl ein der Form nach 


| lakkolitenáhnlicher Lagergang. Im Hangenden dieser Diabas- 
| masse sind stellenweise die Schiefer e, stark disloziert; in der 


j 


Náhe des harten, weniger nachgiebigen, máchtigen Diabas- 


| ganges waren die weichen Schiefer einer besonders starken 


| 
i 
i 
j 


| Faltung unterworfen und wurden schliesslich in úberkippte 
| Isoklinalfalten gelegt. An der Grenze zwischen dieser Zone e, 


und der im Hangenden folgenden Zone d; ist an der Bahn- 
strecke ein Diabaslagergang aufgeschlossen, der wohl die 


20 X. Dr. Josef Woldřich: 


Vortsetzung des frůher erwahnten Ganges bildet. Zwischen 
ihm und d3 findet man oben an der pe ata noch einen 
schmalen Sorel cn 6. 


In dessen Han gendem befindet sich nun in Fe 
maler Lagerung die mittlere Zone d; als úberkippter Isoklinal 
faltensattel. Man konnte vielleicht noch an eine Úberschie- © 


bung vou d; úber e; denken, doch fand ich — wie bereits frů- 
her erwahnt wurde — in der Schlucht nordl. von Běleč eine 
ganz ungestorte, von keiner Bruchlinie begleitete Úberlage- 
rung der Schichten e, durch d5. Im Hangendteile dieser Zone d5 
findet man einen wenig máchtigen Diabaslagergang vor. 


Úber der- genannten Zone liegt zuerst ein schmaler 
Schieferstreifen e,, merauf folgt ein Diabaslagergang, wel- 
cher offenbar nur die Fortzetzung des isoklinal gefalteten 
Ganges bildet, der in ahnlicher stratigraphischer Lagerung 
weiter gegen SO vorgefunden wurde. Dann treten Grapto- 
htenschiefer mit Diabaslagergangen auf; sie sind stark ge- 
faltet, disloziert und bieten zwischen km 21% u. 278 (vergl. 


Prof., Fig. 2, S. 11) ein schones tektonisches Bild. Wir beob- 


achten hier zunáchst eine Gruppe von steilen bis zickzack- 
formigen- Falten, ja selbst ein sehmálerer Diabaslagergang 
zwischen den Schichten e, wurde intensiv mitgefaltet, obwohl 
seine Falten nicht so steil wie in den Hangend- und Liegend- 
schiefern e, sind (s. Fig. 3, S. 12). Weiter kann man in die- 
sem Profile zwei Porrdleroenec beobachten, die einem gefalte- 
ten: Diabaslagergange angehoren; im Kerne der grosseren 
Antiklinale fiadet man metamorphosierte Schiefer e,. Dann 
folgen im Profile hinter einander drei kleinere Ú berschiebun- 
gen, lángs welcher Schollen von Graptolitenschiefern mit Dia- 
baslagergángen iibereinander geschoben: wurden. Der mách- 


tigere Lagergang in der dritten Scholle bildet abermals die © 


Fortsetzung des frůher erwáhnten isoklinal gefalteten Gan- 


ges. In seinem Hangenden findet man wiederum stellenweise 


Reste eines schmalen, kontaktmetamorphen Schieferstreifens 
e;. Der Diabasgang selbst: ist stark disloziert. 


Nun kommt die grosse Úberschiebung der nordl. Zone d ni 


úber €;; in ihrer Náhe sind die Schiefer d; in steile Halten ge- 


legt urzd die Schichtenkopfe lángs der Úbeřsčhiehům osu Il 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebářň 91 


abwarts gebogen. Weiter nordl., z. B. zwischen km 282 u. 28-3 
kann man noch in dieser Zone, insbesondere an den Ouar- 
zitbánken zahlreiche Schichtenstorungen in Form von klei- 
neren Verwerfungen und Úberschiebungen (s. Fig. 1, S. 6) 
verfolgen. Auch LrPoLD (2, S. 26) veroffentlichte von diesen 
Stellen ein schematisches Profil. 

Im Hangendeu dieser nordl. Zone d; liegen normal 
Graptolitenschiefer und Diabase; letztere halte ich nach ihren 
Kontaktverhaltnissen hauptsáchleh fůr Lagergange. | 

Es besteht also unser Gebiet zum grossen Teile aus Iso- 
klinalfalten, die offenbar zur Zeit der grossen varistischen 
Faltungsperiode entstanden sind; ihr unterlagen vielfach 
auch die Diabaslagergánge. Der máchtigste von diesen liegt 
unweit der Grenze zwischen d;+ und e, und tritt infolge der 
Paltung wenigstens viermal zutage, wie frůher erwáahnt wur- 
de. Im ostl. Teile unseres Gebietes liegen also zwei Streifen e; 
zwischen untersilurischen Schichten d5; sie wurden frůher 
als Kolonien »Běleč«, »H. T řebá ň« und ahnl. bezeichnet. 


Es ist bekannt, dass die Mehrzahl der sogenannten Ko- 
lonien von Diabasen begleitet wird. Ich bin der An- 
sicht dasseben diese Diabase vielfach die 
indirekte Hauptursache der tektonischen 
Bildungsweiseder Koloniensind: Diemách- 
fiseren Diabaskorper lagen wie feste, harte 


Platten zwischen den weichen Schiefern 


Prund leisteten der Faltung oft bedeuten- 


deren Widerstand als letztere, sodas es in 


ihrer Náhe zu Faltenzerreissungen, zur 
Entstehung von Ůberschiebungen und Ver- 
werfungen kam, durch welche wir heute die 
sog. Kolonien erkláren. In unserem Falle entstand 
in áhnlicher Weise die nordlichere der beiden Kolonien. 


Im Laufe der Úberschiebung der nordl. Zone d; uber 
die jingere Stufe e, kam es einerseits in den Schichten d 
selbst zu komplizierten Detailfaltungen und zur Entstehung 
won kleineren Brůchen, andrerseits entstanden auch im Lie- 
genden der Úberschiebung in den Schiefern e, gleichzeitig 
kleinere Úberschiebungen, in deren unmittelbarer Náhe man 


. 29 X. Dr. Josef Woldřich: 


hier wiederum Diabase vorfindet. Ausserdem sind die Schie- - 
fer e, und vielfach auch Diabaslagergánge gefaltet. Die inten- - 
sivste Detailfaltung beobachtet man zu beiden Seiten in der © 


„Náhe der grossen Úberschiebung, umd sie scheint mit de 
in genetischer Verbindung zu stehen. | 


Die Vočkover Verwerfuneg ist jůnger: 


als diese Úberschiebung, denn sie durch- 
setzt und verschiebt dieselbe. Weder die Úber- 
schiebung, nach die Verwerfung ist in unserem Gebiete mor- 
phologisch gekennzeichnet. 

Es wird wohl am Platze sein, wenn wir die von uns aus- 
gesprochenen Ansichten úber die Tektonik unseres Gebietes, 


insbsondere der sogenannten Kolonien, mit den in der álteren © 


Literatur verzeichneten Ansichten vergleichen. Bereits in den 


sechziger Jahren trat KREjčí (6) gegen die frůher angefůhrte + 


Barrandesche Lehre úber die Entstehung der Kolonien 


auf, indem er dieselben durch Brůche erklárte. Zu dieser © 


Anschauung haben ihn insbesondere auch die dislozierten 
Schichten d; und e, unseres Gebietes veranlasst. In seiner Geo- 


logie (7, S. 416) spricht er von »wildverworfenen Schichten © 
ds, ex und Diabasen, welche man an dem steilen Talgehánge © 


des Beraunflusses zwischen H. Třebáň und Klučic sehen 
kann.« Er deutet auch auf die faunistische und petrographi- 
sche Identitát der sogenannten Kolonien mit der Stufe 6, 


hin. Barrandes Verteidigungsschriften (8) veranlassten © 


ihn spáter, von dieser seiner richtigen Ansicht úber die tekto- 
nische Bildung der Kolonien abzulassen, sodass es weiter 


heisst: »Es steht fest, dass die Kolonien regelmássige Lager © 


inmitten der Koónigshofer Zone bilden und dass sie sich in 


keiner Weise durch Verwerfung der Schichten erkláren | 


lassen.« 

Unter den álteren Autoren schildert im ganzen am rich- 
tigsten die tektonischen und stratigraphischen Verháltnisse 
unseres Gebietes LrPOLD (2) ; auch das von ihm veroffentlichte 
Profil steht dem von uns hier beschriebenen (Fig. 4) am 
náchsten. Mit Recht fůhrt er an, dass zwei Streifen der Schich- 
ten d; hier die Stufe e, in drei Zonen teilen, die gegen NO 


streichen; die mittlere und sůdliche von ihnen bilden Kolonien © 


bei Běleč und Třebáň. Zwei grosse Falten und Úberschie- 


ee 


Fri dn 0 kon 7 dk S © B S O: n I 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 28 


bunsen der Schichten d; verursachen nach ihm das Auftreten 
der Kolonien e, in unserem Gebiete. 

Dieses fallt auch in das geologische Aufnahmsgebiet der 
Karte, welche von KREjčí und LrPoLD in den Jahren 1859—60 
(5) veroffentlicht wurde. Wenn wir letztere mit unserer geo- 
logischen Karte vergleichen, so werden wir so manche Ab- 
weichuugen in der Verbreitung der einzelnen Zonen, in der 
Zahl der festgestellten Diabasgánge, der Verbreitung und 
Decutung jůngerer Ablagerungen, der Verzeichnung und Deu- 
tung der Tektonik u. s. w. erkennen. 


KREjčí - HELMHACKER (9, S. 49.) sprechen von Kolonien, 
welche sich nordl. von Vlence úber den Vočkovberg hinziehen 
und am Abhange desselben am rechten Beraunufer aufge- 
schlossen sind. Sie fiihren hier 7 »Diabaslager«, 5 »Lager« ey, 
Tonschiefer und Guarzite an. Eine andere Stelle bespricht eine 
Kolonie unterhalb von Klučic, die unter e, liegt und aus zwei 
Diabaslagern, Graptolitenschiefern und Schiefern d; besteht. 
Diese Schichten sollen unterhalb des Wehres bei der Klučicer 
Můhle úber den Fluss streichen. Diese Ansichten konnen nicht 
gut mit den bei der Kartierung dieses Gebietes von mir fest- 
gestellten Verháltnissen in Einklang gebracht werden. 


KREjčí-W'EISTMANTEL (10, S. 78) spricht von anfgewolb- 
ten Grauwacken und Schiefern d; auf dem Vočkovberge, die 
sich bis gegen Měňan verfolgen lassen. An anderer Stelle (S. 
95) schreiben sie die antiklinale Aufwolbung der Schichten ds 
auf dem Vočkovberge dem Einflusse der Bruchlinie zu, 
welche vom Berge Ostrý hieher verláuft. Am sudl. Rande die- 
ser Antiklinale finden sich nach ihnen in die Zone d; einge- 
keilte Kolonien in Form eines Štreifens, der durch die er- 
wáhnte Aufwólbung vom zusammenhángenden obersiluri- 
schen Terrain getrennt wird. 


KarzER (11, S. 22) schreibt den Diabaseruptionen einen Ein- 
fluss auf die Iuntstehung der Kolonien zu, indem er sagt: »Der 
Einfluss der Grůnsteineruptionen ist nicht auf Umwandlun- 
gen im inneren Gesteingefůge der durchbrochenen Schichten 
beschránkt, sondern sie bewirkten bedeutende Faltungen und 
Schichtenbrůche«. Nach demselben Autor (12, S. 917 u. 11, 8. 
22) entstand durch die erwáhnte Eruption und seitlichen 


24 v ; X. Dr. Josef Woldřich: 


Druck eine Einkeilůng obersilurischer Gesteine e, in untersi- 
lurische Schichten d;. Dadurch wurde die Grenze zwischen 
Ober- und Untersilur undeutlch, und man muss sie an die 


Basis der sogenannten Kolonien setzen. Zu dieser Ansicht be- 


merke ich, dass nach meinem Urteile die Diabaserupti. 


onenkeinen Einflussauf die Entstehungderi. 


sogenannten Kolonien hatten, da ja letztere 


genetisch intektonischer Beziehung jůinger. 


sind als die in ihrem Gebiete auftretenden| 
Diabaseruptionen; es pflegen auch die Diabaslager- 
gange mit den sie umgebenden Schichten mitgefaltet und dis- 


Grenzezwischend;und e, ist meiner Ansicht 
nach ziemlich deutlich erkennbar und tritt m 
unserem Gebiete einige Male zutage (s. Profil. Fig. 4), was 


man verschiedenen Dislokationen zuschreiben muss, in unse- 
rem Falle úberkippten Isoklinalfalten und einer Úberschie- © 


bung. 

Počra (5, S. 25) macht auf das geologisch interessante 
Gebiet am rechten Beraunufer zwischen Karlstein und Řevnice 
aufmerksam und macht auch von den hier auftretenden Kolo- 
nien Erwáhnung. Mit Recht fůhrt er an, dass die neue Lokal- 
bahn H. Třebáň-Lochovic hier eine Reihe lehrreicher Profile 
bietet. 

SEEMANN (1) erwáhnt den Streifen d;, welcher sich úber 
Měňan und den Vočkovberg (= unsere nordl. Zone d;) him- 
zieht, und schreibt dessen Lagerung zwischen Schichten der 


| 


loziert zu sein (s. Wig.2.u.3.). Die ursprůngliche: 


JE 


Stufe e, einer einseitigen Hebung, auf dem Vočkovberge damn © 


mehreren gróosseren und kleineren Antiklinalen zu. Nach ihm 
entspricht hier die Grenze zwischen d; und den unter sie ein- 
fallenden Schiefern e, einer Bruchlinie (1, Taf. 10, Prof. 4). 
Richtig fůhrt er an, dass die in der álteren Literatur verzeich- 
nete Ansicht, als ob d; auf dem Vočkovberge eine einfache 


Antikiinale bilden wůrde, falsch ist. Seine diesbezůglicho Er- - 


wágung móchte ich nur in der Hinsicht erweitern, dass die 


Lagerung dieses Streifens d; úber e; in unserem Gebiele und 


offenbar auch weiter nach W einer Úberschiebung zu- 


zuschreiben ist. 


Es reichen in unser Gebiet oder durchsebzen dasselié 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 25 


| zahlreiche von verschiedenen Autoren veroffentliche Profile. 
| Jeh will sie im Folgenden mit dem von uns gefůhrten Auer- 
| profile (s. Hig. 4) vergleichen. Am meisteň ist unser Profil 


dem Lr1Porp-schen (2, Taf. 1 b, Prof. P-©) áhnlich. Es weicht 
von demselben hauptsáchlich dadurch ab, dass ich den Bau 
msbesondere der sůdl. Zone e, und der mittleren Zone d; als 


„aseklinai und die nordlichere Kolonie durch Falteniberschie- 
| bumg erkláre. Das in der Arbeit von KREjčí-HELmHAcKER (9, 
: Raf. 1, Fig. 4) veroffentlichte Profil ist schemátisiert und leet 


die tatsachlichen Lagerungsverháltnisse nicht klar. KkeEjčí 
(7, S. 445, Prof. 218) fůhrt in seiner Geologie ein Profil an, 
welches von Třebáň úber den Vočkovberg auf den Střevíc 


| verlánft. Zwischen Třebáň und dem Vočkovberge ist hier z. B. 
| die sudl. Zone e, úberhaupt nicht verzeichnet, obwohl an an- 


derer Stelle (S. 417) richtig der Kolonienzug e, mit Diabasen 


| und vielfach gefaltete Schiefer d; sidl. von Klučic oberhalb 


der Bahnstrecke erwáhnt werden. Ein anderes von KREjčí 
publiziertes' Profil (6, S. 223) fállt in die westl. Fortsetzung 
unseres Gebietes und fihrt vom Beraunflusse úber Korno, 
Vlence, Litten auf die Babka. Die Fortsetzung unserer nordl. 
Zone d; gegen SW fasst hier der Autor als einfache, durch 
Denudation teilweise freigelegte Antiklinale auf, an deren Flů- 
gel sich Schiefer e, als Synklinalen anlehnen. Die Tektonik 


| der nordl. Zone d; und der sůdl. Zone e, ist jedoch, wie wir 


fruher gezeigt haben, bei weitem komplizierter. An anderer 
Stelle derselben Publikation (S. 259 u. 276) fiůhrt KREjčí 
allerdings an, dass die Schichten d; hier Sattel bilden, únd 
dass im Streichen der Schichten Dislokationen entstanden sind, 
durch welche erstere verworfen und stárk disloziert wurden. 

KATZER vroffentlicht in seiner Geologie (12, S. 903, Fig. 
278) ein Profil, welches vom Bělečtale in nordl. Richtung 
offenbar etwa gegen Klučic verláuft. Er fůhrt selbst an, dass 
»das Profil zunáchst nur die durch Beobachtung festgestellte 


: Reihenfolge der Gesteine anzeigt«. Die nordl. Zone d; auf dem 


Vočkovberge hált er ebenso wie KREjčí irrig fůr eine ein- 
Tache Antiklinale. Auf Seite 923—24 sagt er, dass der zwischen 
den Schichten d; eingekeilte Zug e; mit Diabasen am besten 
am Vočkovběrge aufgeschlossen ist und hier aus 5 »Lagern« 
von Graptolitenschiefern und 7 »Diabaslagern« besteht. Da 


26 X. Dr. Josef Woldřich: 


sich in seinem Profile die Schichten d; wenigstens sechsmal, | 
die Schichten e, etwa siebenmal wiederholen, steht dasselbe mit 
den von mir hier gemachten stratigraphischen und tektoni- |- 


schen Beobachtungen im Widerspruche. 


JaHw's Profil (3, S. 417, Fig. 7) reicht teilweise in unser 1 


Gebiet und zwar vom Berauntale auf den nordl. Abhang děs “ 
Vočkovberges; es stimmt im ganzen mit dem diesbezůglichen 6 


Teile unseres Profils bis auf die kleinere Anzahl der von ihm 
angefůhrten Diabasgánge úberein. 


II. Tertiár, Diluvium. 


Ich erachte es zum Verstándnis der Ablagerungen, die 
ich fůr tertiár halte, fůr gut, zunáchst die diluvialen Teras- 


senablagerungen, soweit sie in unserem (Gebiete vertreten | 


sind, zu besprechen. Die diluvialen 'Terassen der Mies wur- 
den in sorgfáltigster Weise von RrrrT. v. PURKYNĚ (13) be- 
arbeitet; ich úbernehme auch seine Kartierung der Terassen 
zwischen der Station Karlstein und der sůdlich von ihr ver- 
laufenden Strasse, fůr deren Mitteilung ich ihm zum Danke 
verbunden bin. Nach PURKYNĚ erreicht die Oberterasse 
des Peraunflusses bej Krupná die absolute Hohe von úber 
294 m, was einer relativen Hohe von etwa 80 m ber 


dem heutigen Wasserspiegel des Flusses entspricht. Nebst © 


der Oberterase sind nordl. von Krupná noch zwei Unter- 
terassen entwickelt, von welchen die tiefere eine absolute 
Hohe von ungefáhr 229 m (also rel. H. etwa 15 m), 
die hóhere 232 m abs. H. (also etwa 26 m relative Hohe) er- 


"| 
| 


reicht. Die Oberterasse zieht sich in gróssérer Breite von * 
Krupná einerseits nach O bis zu der auf den Vočkovberg ' 


verlaufenden Schlucht, andrerseits gegen W unter den Berg 
Střevíc hin. Oestl. von der genannten Schlucht finden wi 
Úberreste der Oberterasse in Form eines schmalen Streifens 
am nordl. Abhange des Vočkovberges etwa zwischen den 
Hohenlinien 260—280 m vor. Sůdostl. von Poučník, vom 
Wáchterhause gegen Klučic sind westl. von der Bahnstreceke 


měchtige lósartige Gehángelehme und nách PURKYNĚ. auch | 


' Die geol. Vexháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň.27 


' ein Rest der Mittelterasse aufgeschlossen. © Weiter treten 
( Diluvialterassen zwischen dem untersten Laufe des Běleč- 
: baches und dem Beraunflusse auf. PURKYNĚ unterscheidet 
hier die Oberterasse, welche einerseits unweit der Cote 284 


1 etwa in abs. H. 275 m, also 71 m úber dem heutigen Fluss- 


splegel, andrerseits ostl. der Hohenlinie 300 m auftritt. Wei- 
ter tiefer oberhalb der Bahnstrecke liegt die Unterterasse. 


 Lossartige Gehángelehme sind schliesslich von der Bahn- 


G E = 


m 


strecke in ihrer Krůmmung vor der Station H. Třebáň, bevor 
man zum máchtigen Diabaslagergang gelanst, durchschnit- 
ten. Obwohl unsere álteste diluviale Oberte- 
rasse des Beraunflusses, wie frůher ange- 
fůhrt wurde, durchschnittlich hier nur eine 
abs. H. 285—290 m erreicht,treffen wirdennoch 
anvielen Stellenin der Hohe von 300—320 m, ja 
an einer Stelle sogar úber der Hóohenlinie 
940 m Schotter und Sande an. Sie befinden 
sich also 90—110 m, resp. bis 130 m úber dem heu- 


(tigen Spiegel des Beraunflusses, wáhrend 


"die diluviale Oberterasse denselben bioss 


a kostní 


© W 5 


(etwa um 80 m úberhoht. Ich halte die eben ge- 
(mannten Sandeund Schotter fůr einen Ů ber- 
(rest einer einst zusammenhángenden Ter- 


tiárdecke; ihre Verbreitune ist auf dem Deckblatte unse- 
rer Karte verzeichnet. 


Daselbst sind Reste der Diluvialterrassen mit romi- 


| schen Ziffern bezeichnet u. zw. die hochste und álteste Te- 
| rasse mit Ziffer I, die tiefste und jůngste mit ITT; die mittle- 


re Terrasse (IT) fehlt in unseren Gebiete bis auf einen kleinen 
Úberrest bei Klučic. Die am Orte ihrer Entstehung liegenden 
tertiáren Sůsswasserablagerungen sind hier durch gitterfor- 
mige Linien, ihre Verbreitung, soweit sie spáter sekundár in 
fiefere Lagen gebracht wurden, durch Punktierung einge- 
zeichnet. 


Am hóchsten liegen die Reste der tertiáren Schotter- 
decke in Form von weissen Auarzgerollen auf dem Vočkov- 
berge oberhalb der Hóohenlinie 340 m; wir finden sie hier zu 
beiden Seiten des blinden Weges, welcher sůdostl. von. Cote 


28 X. Dr. Josef Woldřich: 


318 in ostl. Richtung auf den Vočkovberg fůhrt. Wir finden.. 
sle auch nordl. von hier in der Náhe des westl. Randes der 
langen auf den nordl. Abhang des Vočkovberges fihrenden 
Schlucht in einer Hohe von 310—320 m. 


Fig. 5. Profil durch die Tertiárablagerungen iu der Sandgrube 
bei Krupná. 


Ouarzschotter tritt ferner Ostl. und westl. der Littener 
Strasse, súdl. vom Kreuze bei Krupná bis zur Cote 318 und von © 


hier weiter zur Cote 304 auf. Dort, wo zwischen den beiden | 
genanmten Coten ein Weg nach Krupná abzweigt, ist ein scho- © 


nes Profil durch die Tertiárablagerungen in einer Sandgrube © 


aufgeschlossen .(s. Fig. 5). Unter der Ackererde (a) liegt. 


feiner Schotter (b), darunter gelber Sand mit feinem Schot- 
ter (c), weiter gelber Sand (d), hierauf wiederum feiner ! 


Schotter (e), unter diesem folgt gelber Sand mit Schottereim- 
[agerungen (f), danm grauer und brauner feiner Sand (9), 
weiter feiner Schotter mit Sandbánken (h), schliesslich eině © 
lichtgraue Tonschichte (i), und unter derselben abermals fet- 


o 


l 


t 
| 


i 
: 
| 
: 


1 


| 
| 
V 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň 29 


ner Sand (k). Deutlich ist in dem Profile eine Diagonalschich- 


' tung der Ablagerungen zu beobachten. Der Schotter besteht 


hier hauptsachlich aus weissen Guarzen, Kieselschiefern und 


| verschiedenen prakambrischen Gesteinen. Vergeblich suchte 


! 
| 
| 


V 


l 
l 


(ich insbesondere in der schmalen Tonschichte nach Verstei- 
| nerungen. i 


Ouarzschotter fand ich ferner sůdostl. von Cote 318 auf 
dem Wege, der nach Bělec fůhrt; auch oberhalb desselben 
am sudl. Abhange des Vočkovberges sind in einer Grube in 
abs. H. 300—320 m Sande und Schotter aufgeschlossen. Unter 
der Ackererde (40 cm) liegt zunáchst weisser und gelbbrauner 
Sand mit rotlichen, eisenreichen Lagen (1 m), darunter we- 
mg abgerollter Schotter (20 cm), dann grober Sand mit klei- 
nen Gerollen (1 m), herauf weisser und gelber, úberaus fei- 
ner Sand (1-20 m), der noch weiter in die Tiefe reicht. Nordl. 
von Běleč etwa in 300 m Hohe liegen Sande und graue, san- 
dige Tone am Austritt der Schluchten, welche von hier auf 
den Vočkovberg fůhren. Weiter ostl. beobachten wir úberall 


-auf den Feldern zu beiden Seiten des Weges, welcher von 


Běleč nach O zur Cote 284 fůhrt, Auarzgerolle. Sie reichen 


© mer bis zur Hohenlinie 320 m, und bloss stellenweise tritt das 


silurische Grundgebirge an die Oberfláche. 


Kehren wir nun abermals nach W zur Littener Haupt- 
strasse zurůck. Von Cote 304 bis vor Vlence kann man insbe- 
sondere ostl. vom Wege verstreuten Guarzschotter, stellen- 
weise jedoch auch gróssere Blóocke eines eisenschůssigen 
Konglomerates, welche frůher gewóohnlich fůr Úberreste von 
zerfallenen Perutzer Kreideschichten gehalten wurden, be- 


| obachten. Sůdl. von Cote 311 fůhrt ein Feldweg nach O; sůdl. 
| desselben findet man tiefe Gruben, die auch auf der topo- 


graphischen Karte 1 : 25.000 eingetragen sind. Offenbar wur- 
de hier frůher Sand gewonmen, der hier in einer Hohe von 
900—310 m, stellenweise auch tiefer zwischen 300—290 m liegt. 
Spárliche Schotterreste kann man auch ober- und unterhalb 
der Hohenlinie 300 m ostnordostl. von Litten beobachten. Ja 
stellenweise scheint der Schotter sogar bis unter die Hohen- 
linie 290 m zu reichen, so z. B. nordostl. von Vlence, óstl. von 
Běleč u. s. w. 


30 X. Dr. Josef Woldřich: | 

Oefters liegen noch in geringerer Hohe Schotter auf den. 
Feldern bei Běleč; so findet man óstl. von diesem Orte úbere. 
dem Ufergehánge des Bělečbaches ganze Schotterfelder, diel. 
von weitem durch die weisse Farbe ihrer Guarzgerolle deren: 
Menge gegen Běleč zunimmt, kenntlich sind. Diese und man- 
che in noch tieferen Lagen liegenden Schotter halte ich fůri. 
umgelagerte Reste der Tertiárdecke. Letzterer gehoren NÍ 
auch die grossen Konglomeratblócke, welche Ouarzgeschiebe: 
von der Grósse bis zum Kindskopfe einschliessen, an; ich! 
fand sie nebst Gehángelehmen und -schottern in der ostl. | 
der beiden vom Bělečbache óstl. von Běleč gegen NNW. 
fuhrenden Schlucht, 


Die Zuiliisse des Beraunilusses im siidlichen Teile sedl 
Gebietes zur Diluvialzeit. | 


Wenn wir die Wasserláufe im sudl. Teile unseres c, | 
bietes insbesondere bei Běleč, wo aus drei Zuflůssen der Bě-! | 
lečbach entsteht, verfolgen, finden wir wohl auf den ersten t 


Fig. 6. Die Zuflůsse der Beraun im sůdl. Teile unseres Gebietes | 
zur Diluvialzeit (punktiert der heutige Verlauf des Bělečbaches). * 


Blick, dass die heutigen Verháltnisse hier sekundár entstamn- ! 
den sind. Ursprůnglich, wohl zur Zeit der Oberterasse des 
Beraunflusses, verlief wahrscheinlich der Stříbrný potůček 
(s. Fig. 6.) úber Běleč weiter nach O (a) und můndete ir-' 
gendwo in der Náhe der Hohenlinien 300 m“ in den altdiluvia= 
len Beraunfluss (s. Deckblatt unserer Karte). Am rechten i 
Ufer empfing er von NW den Zufluss b und von N den klei- I 
© neren Zufluss c. An seinem rechten Ufer miindete bei Běleč i 
der Zufluss d. Zur selben Zeit můndete in den Beraunfluss | 
sidl. vom Wasserlaufe a der Bach e, welcher dem Unterlaute © 
des heutigen Bělečbaches entspricht. 


| 
| 


| Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 31 
| Durch den kleinen Zufluss c wurde infolge seiner růck- 
| wárts schreitenden Hrosion der Oberlauf des Baches b ange- 
| zapft und zum Wasserlaufe a abgelenkt. Der Bach e bemách- 
|  tigte sich danm durch Riickerosion entweder direkt oder mit 
| Hilfe eines kleineren Zuflusses f der Wasserláufe a, b, d; er 
| konmte hierauf natůrlich sein Bett in bedeutender Weisse ver- 
| tiefen. So stelle ich mir beiláufig die Entstehung des heutigen 
| sicherlich sekundáren Systemes des Bělečbaches und seiner 
| Zuflůsse vor. 


| 

| Die konseguenten Wasserláufe a, b, d, e sind epigene- 
tiseh auf der Tertiardecke angelegt. Durch sle wurden 
| die Ablagerungen derselben auch ofters in tiefere Lagen ge- 
| bracht, wie wir es insbesondere lángs der Bachufer beobachten 
| nen (vergl. das Deckblatt unserer Karte mit der Fig. 6). 
l 
| 


Eim Teil der Ablagerungen, die ich fůr tertiár halte, ist 
auf der geologischen ante von KREjčí- LrrorLD (2) als »di-. 


! ná und nordostl. von rate Auf ee sold Karte von 
| KREjčí-HELMHACKER (9) sind westl. von Běleč »zerfal- 
(lene Perutzer Sandsteine« verzeichnet, die of- 
(fenbar einem Teile unserer tertiáren Ab- 
lagerungen entsprechen. 


| In den letzten Jahren wurden die diluvialen Terassen- 
| ablagerungen insbesondere an der Elbe, Mies und teilweise 
| auch an der Moldau hauptsáchlich von HrescHu, (PURKYNĚ, 
| | ENGELMANN, SoKoL und KETTNER  wissenschaftlich durch- 
| forscht. Haebei wurde erkannt, dass in Mittelbohmen in be- 

deutender Hohe úber der bn Oberterrasse Schotter, 
| Sande und Tone liegen, die als tertiár betrachtet werden můs- 
| sen. Hieher gehóren z. B. die Slivenetzer Schotter, welche EN- 
| GELMANN (14) fůr kretazisch oder vorkretazisch, SCHNEIDER 
1 (15) fůr ein Aeguivalent der diluvialen Oberterasse hielt. 
| Diese Amsichten wurden bereits von PURKYNĚ (13), Kerr- 
| NER (16) und DawEš (17) berichtigt. Tertiáren Alters důrften 
| auch die auf der SEEMANNSCHEN Karte (1) zwischen Tobolka 
| und der Hóhe 390 verzeichneten »diluvialen Schotter« sein, 
| ferner die Ouarzschotter und eisenhaltigen Konglomerate, 
| welche von PURKYNĚ (13) zwischen dem Berge Střevíc und 


| 
| 
. 
| 
! 
| 


39 X. Dr. Josef Woldřich: 


der Hohe 390 m westl. von unserem © Gebiete aufgefunden: 
wurden. Nach demselben Autor sind die Sande und Tone aufi 
der Sulava (550 m) bei Černošic tertiáren Alters, denn sie lie-( 
gen in rel. H. von úber 70 m úber der Oberterasse.. RrTT.y.1 
PURKYNĚ vergleicht ste mit den Schottern und Tonen bei Sloup 
und Klinec, welche nach KETTNER (16) sicher tertiár sind.c 
Derselbe hált die Schotter im Bereiche des Blattes Koní 
saal-Beneschau oberhalb der Hohenlinie 300 » bis zu einér: 
Hohe von 360 m fůr tertiár. Es gelang ihm, hier eine Flora: 
aufzufinden, die von einem wahrscheinlich miozánen Alter: 
der Ablagerung zeugt. In einer andern Studie hált KETTNER. 
(18) die Schotter, welche er am rechten Moldauufer bei Za- 
vist und Konigsaal in rel. H. 100—120 m úber dem Flusse vor-: 
fand, fůr eventuell pliozán, denm sie liegen tiefer als die mi0-' 
zánen Ablagerungen bei Klinec, aber bedeutend hoher als! 
die Oberterrasse der Moldau dasselbst. DavEš (17) befasst sich 
in seiner inhaltsreichen úbersichtlichen Studie úber die Mor- 
phologie vom Mittelbohmen, unter anderen auch mit der Frage. 
der Entstehung der mittelbohmischen tertiáren Fastebene; er- 
ist der Amsicht, dass die miozánen Sedimente bei Sloup und. 
auf der Sulava von einem Flusse, welcher sich in der Fastebe- 

ne ein breites, seichtes Tal erodiert hat, abgelagert worden 
sind. In einer interessanten Abhandlumg úber die Verbreitung. 
der oligozánen Sedimente in Bóhmen und úber die práoligo- 
zane Oberfláche von Bohmen weist Hrescm (19) darauf hin, 

dass die oligozánen Ablagerungen in Sůsswasserseen auf der- 
welligen práoligozánen Oberfláche, welche im Obersenon und- 
Eozán entstanden ist, abgelagert wurden. Úber das. miozáne 

Alter der von KETTNER aufgefundenen Ablagerung bei Kl- 
nec spricht er sich nicht aus. 

Zu den Schottern, Sanden und Tonen, welche nach den. 
oben genannten Autoren in bedeutend grosserer Hohe liegen 
als die alte diluviale Oberterasse, tritt also in unserem Ge- 
biete ein neuer Fund von áhnlichen, in abs. Hohe 300—350 m. 
liegenden Ablagerungen hinzu. Ich kann zwar infolge der ver- 
háltnismássig geringen Ausdehnung unseres Gebietes, in wel 
cher ich dieselben verfolgen konnte, und wegen Mangels an 
Fossilhenfunden nicht mit Bestimmtheit sagen, ob die genann= 
ten Ablagerumgen oligozánén Alters sind, oder ob sie eher 


| Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 23 

| genetisch mit den wahrscheinlich miozánen Sedimenten bei 

| Klimee und auf der Sulava in Verbindung stehen, oder ob sie 
sehliesslich gemáss ihrer verháltnismássig geringerer Hóhen- 
lage nicht etwa ein pliozánes Stadium des Beraunflusses vor- 
stellen. Ich mochte mich am ehesten fůr diese letzte Ansicht 

| aussprechen.  Genane Kartierungen und etwaige glůckliche 
Fossilienfunde in der weiteren Umgebung werden wohl úber 
diese Frage Aufklárung geben. Jedenfalls bin ich 
der Ansicht, dass unsere Ablagerungen in 
die Gruppe der Sedimente gehóren, welche 
bereits an verschiedenen andern Orten  Mittelbohmens 
beobachtet und fir tertiárerklárt und bestimmt 
wurden. 


| Herrn CvR. RirTT. v. PURKYNĚ, 0. Prof. d. Miner. u. 
Geol. an der bóhm. techn. Hochschule in Prag, bin ich fůr 
manche Ratschláge betreffs der jungen Ablagerungen unseres 
Gebietes zum Danke verpflichtet. Ich verdanke es weiters 
Seiner sowie H. Dr. F. Počra's, o. Prof. der Geologie und 
Palaáontologie an der bohm. Universitát in Prag, Freundlich- 
keit, dass ich die wissenschaftlichen Bibliotheken der vou 
ihnen geleiteten Institute frei beniitzen konnte. 


l Resumé. 


| 1. Das in der vorliegenden Arbeit beschriebene Gebiet 
„wurde von uns geologisch im Mafstabe 1:25.000 kartiert. 


| Ms treten daselbst untersilurische Schiefer und Guarzite dz, 


I 
l 


"obersilurische Schiefer e,, mit Diabasen, tertiáre Sůsswasser- 
bildungen, diluviale Terassen- und Gehángeablagerungen auf. 
2. Ich konnte dreierlei Bruchlinien feststellen. 
| Lángs der Vočkover Úberschiebungslinie wurden 
| die álteren Schichten d; úber die jingeren Schiefer e, ber- 
(| schoben. Lángs der Vočkover Verwerfung sank dic 
| westl. Scholle in die Tiefe. Kleinere Ouerbrůche verursachten 
(Blattverschiebungen. 
| 
| 


3. Der tektonische Aufbau unseres Gebietes ist im GroRen 
isoklinal. Zweimal finden wir im ostl. Teile eine Ů berla- 


2 
B) 


BL X. Dr. Josef Woldřich: 


gerung der Schichten e, durch die altere Bande d; (Bar- 
rande's Kolonien). Einmal wird dies durch Úberkippung der 
isokhnalfalten, das anderemal durch eine Faltenůberschie- 
bung bewirkt. 


4. Die mittlere Zone d; tritt mur ostl. von der Vočkover 
Verwerfung zu Tage; in der abgesunkenen westl. Scholle 
ist ste offenbar von den daselbst noch nicht pp 
Hangendschiefern e, bedeckt. 


0. Der varistischen Hauptfaltung unterlagen auch die 
Diabase. Ihre Eruption steht in keiner direk- 
ten Beziehungzur FHaltungund Dislozierung 
der Schichtem, wie von álteren Autoren angegeben wird. 
Die Diabaslagergange und -decken liegen als harte, weniger 
nachgiebige Banke zwischen den weichen Schiefern e,. Sie 
leisteten gewiss der Faltung stellenweise groBeren Wider- 
stand, so dass es in ihrer Náhe m den weichen Schiefern zu 
ZerreiBungen, zur Entstehung von Verwerfungen und Úber- 
schiehungen kam. In der Tat sind Barrandes Kolonien, die 
in soleher tektonischer Weise zu erkláren sind, sehr háufig 
vou $iabasmassen begleitet. In ahnlicher Weise (Faltenůber- 
schlebung) entstand z. B. unsere nordliche »Kolonie« und 
sicherlich viele anderen »IKolonien« unseres Silurgebietes. 


6. In der Náhe der groBen Faltenůberschiebung ist die © 


Detailfaltune und Schichtenstorung in ds und e, am stárksten. 


7. In abs. Hohe 300—350 m, also 13—60 m hóher als die © 
altdiluviale Oberterasse des Beraunflusses, findet man ofters © 


Sande und Schotter, die ich fůr tertiár halte. Sie wurden 
frůher wohl unrichtig als zerfallene Perutzer Kreideschichten 
oder als diluvial angesprochen. 


8. Im sůdl. Teile unseres Gebietes kam es zur Diluvial=- 


zeit zweimal zu einer Anzapfung der Wasserláufe, wodurch 
dieselben vielfach aus ihrem ursprůnelichen Verlaufe abge- 


lenkt wurden. So entstand das sekundáre System des heuti-- 


cen Bělečbaches. 


9. Die Báche sind epigenetischauf der Tertiár- - 


decke ancgelest. 


Miner-geolog. Imstitut der bohm. 
techm. Hochschule im Prag. 


Die geol. Verháltnisse d. Gegend zwischen Litten-Hinter-Třebáň. 35 


Literaturverzeichniss. 


1. F. SEEMANN, Das mittelbohm. Obersilur- u. Devongebiet sůdw. 
der Beraun. Beitr. z. Pal. u. Geo!. Osterr.-Ungarns. Bd. XX. 
1907. S. 69. 

9, M. V. LrPOLD, Úber H. J. Barrande's »Colonien« i. d. Silurform. 
Bohmens. Jahrb. d. geol. Reichsanst. Wien, 1861, S. 1. 

-3. J. J. JAHN, Eeitr. z. Stratigraphie u. Tektonik d. mittelbohm. 
Silurform. Jahrb. d. geol. Reichsanst. Wien, 1892, S. 397. 
Derselbe: Geo!. Exkursionen i. áltereu Paláozoikum Mittel- 

bohm. Internat. Geologen-Kongress. Wien. 1908. 

4. F. PočTA, Geol. výlety po okolí pražském (Geol. Ausflůge i. d. 
Úmgeb. v. Prag). 1897. 

5. Derselbe: Geol. Karte v. Bóohmen. Sekt. V. Weitere Umge- 
bung von Prag. Arch. f. d. naturw. Landesdurchforsch. Bóhm. 
1902-3. Bd. XII. 

6. J. KREjčí, Bericht úb. die im J. 1859 ausgef. geol. Aufn. bei 
Prag u. Beraun. Jahrb. d. geol. Reichsanst. Wien, 1861-2, 
S. 207. 

. Derselbe: Geologie. Prag. 1877. 

. J. BARRANDE, Défense des Colonies. 1861-70. 


. J. KREjčÍ—R. HELMHACKER, Erláuter. z. geol. Karte d. Umgeb. 
v. Prag. Archiv d. naturw. Landesdurchf. v. Boóohm. IV. Bad. 
-Nro. 2. 1879. 
10. J. KREjČÍ—R. FEISTMANTEL, Orogr.-geokton. Úbersicht. d. silur. 
Gebiet. i. mittl. Bohmen. Archiv. f. naturw. Landesdurchf. 
v. Boóohm. V. Bd. 5. Abteil. 1885. 
II. F. KarTzER, Das áltere Paláozoicum Mittelbohmens. Prag. 1888. 
12. Derselbe: Geologie v. Bohmen. Prag. 1902, 


15. CyR. RirTT. v. PURKYNĚ, Terasy Mže a Vltavy ete. (Die Teras- 
sen der Mies u. Moldau zwischen Touškov bei Pilsen u. Prag. 
Zeitschr. d. bohm. geogr. Gesellsch.). 1912. 

Derselbe: Plistozán bei Pilsen. Bullet. de VAcad. de scienc. 
de Boh. 1904. 

Derselbe: Stratigrafie a morfol. středoč. diluvia. (Strati- 
graphie u. Morphologie d. mittelbohm. Diluviums). IV. Ver- 
samml. d. bóohm. Naturf. u. Arzte. Prag 1908. 

14. R. ENGELMANN, Die Terassen (der Moldau-Elbe zw. Prag u. d. 
bohm. Mittelgeb. Geogr. Jahresber. aus OÓsterr. Bd. IX. 1911. 

15. K. SCHNEIDER, Z. Orographie u. Morphol. Bohmens. Prag. 1908. 

16. R. KETTNER, Die tertiáren Schotter- u. Tonablag. bei Sloup 
u. Klinee i. Mittelbóhm. Sitzber. d. kgl. bóhm. Ges. d. Wiss. 
Prag 1911. 

I. J. V. DANEš, Morfol. vývoj střed. Čech. (Die morphol. Ent- 
wickel. Mittelbohm.). Zeitschr. d. bóhm. geogr. Gesellsch. 1915. 
H. 13. 


65 00 I 


86 | X. Dr. Josef Woldřich: Die geol. Verhůltnisse d. Gegend 


18. R. KETTNER, O terasách vitavsk. mezi Svatoj. proudy a Zk 
(Čber die Moldauterassen zwischen den Set. Joh 
schnellen u. Konigsaal.) Ztschr. d. boóhm. geogr. Ges 
19153. 

19. J. E. HrBscH, Die Verbreitung d. oligoz. Ablager. u. aš 
ligoz. Landoberfl. i. Bohmen. Sitzungsber. d. k. Akad. ý 
sensch. Wien. April 1913. 


Inhalt. 


Einleitung č 
I. Verbreitung, leon cí Detrostaoh. Beschaffenheill 
der silurischen Stufen u. der Diabase in unserem sa 
i die sudl. Z01Ě dspsa- Y * vr, ve. -000 cele SNN 
2. die mittlere Zone ds . : . "m 
3. die nordl. Zone ds 
4. die sůdl. Zone e: mit Dich 
5. die nordl. Zone e1 mit Diabasen ye ak OM 
6. Diabase Prace Mae Jad a 
Paláontologische BěnoHEEBA 
IT. Die Vektonik unseres Gebietes . „EPL ASA SND 
III. Tertiár, Diluvium . E 
Die Zufhůsse des BetennflnékE: 1m sal! Teile unseres Ge- i 
bietes zur Diluvialzeit . : , 
Resumé že M 4 DÁ SEKIN ; 
etue Zach nb 


pí 


E . 


: BEIWILAŘÍCH. DE UEOLOSÍSTHEN VERHÁLTNÍSSE DER DFGENO 
— MSTHEN UTTEN-HINTER TŘEBFŇ UNO POUČNÍK BEÍ BUDNAN. 
oh 
DECKALATI n vč) 
TERTIÁRE SANDE (* TTER 
ně EN TERTIÁRE SAND i TER[ÚMGELAOERT] 
i : I Obuv neERTERSSÁÍ 
M I DLuv MITTELTERAS 
! M NILUV. ÚNTERTEA 
ř A. FILLUMUM 


ARLSTE| ě 


M B © eee- =. 
une, ŽÍLUR Sne ORAAS ÚAERSO V DHERBAUCHLÍNIEN 

' MFSSSTAB=1:33.0 
0 56 “Tems E Ara 

Ji 

Nu 

M 
k Pre; < i : 

tt A SB. Kónigl. bóhm. Gesellsch. Wissensch. Prag. vý 

v N10. 

| JM 


DĚ 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen 
der Chrysopen. 
Von 


Dr. Karel Šulc, 
Michalkowitz bei Máhrisch Ostrau. 


Mit 27 Abbildungen im Text. 


Inhalt. 


I. Einfůhrung: é 
HELI. m eimesnatérial na iMethodén: 
III. Úber die Stinkdrůsen. 1. Beobachtung am Jehtnden Tiere, 
| 2. Morphologisches úber Prothorax, 3. Anatomie der Stink- 
drůse. 4. Feinerer Bau (Histologie) der Stinkdrůse, 5. Pro- 
thorakale Muskulatur, 6. Mechanismus der Entladung: 


6 IV. Mandibulardrůse. 1. Historisches, 2. Anatomie, Histologie, . 


9. Topographische Anatomie 

V. Speicheldrůse. 1. Historisches, 2 VRANÉ dě ordné: 
8. Speichelpumpe, 4. lomné des Ausfůhrungsganges 
und der Drůse, 5. Histologie des Ausfůhrungsganges, 
6. Histologie des drůsigen Teiles: 

VI. Theoretische VS onPOe 

U VII. Literaturverzeichnis:. ; 


| 


L. Einfiihrung. 


-= 


19 


90 
45 
49 


| Vorhegende Untersuchungen úber die Anatomie und Hi- 
stologie der Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen 


in 


demselben Jahre hielt er úber diesen Gegenstand einen Vor- 


wurden vom Verfasser im Sommer 1908 vorgenommen; 


| 
| Sitzber. der k. k. bohm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 


92 XI. Dr. Karel Šulc: 


trag bei der IV Versammlung der bohmischen Naturforscheu 
und Arzte in Prag, wie im dem Nachrichtsblatte (» Věstník« 
derselben Versammlung notiert ist; diese kurze, bohmisck 
verfasste  Notiz ist auch in demselben Jahre in deutscher 
Úbersetzung von CamrLLo ScHaUFUSS in: Entomologisches 
Wochenblatt 1908, Leipzig, 25 Jee. Nro. 46, 49, erschiener 
»Chrysopa besitzt an der Basis des Prothorax beiderseits ein 
Blaschen, beide entleeren ein stinkendes, klares Sekret einer 
in der Mitte der Thorax-Pleura gelegenen Drůse«; dieses kurze 
Referat ist allerdings nicht ganz richtig gehalten, immerhin 
gibt es aber den Sachverhalt an, námlich Feststellung einer 
Stinkdrůse im Prothorax der Stinkfhege (Chrysopa), die bis- 
her vollstandig unbekannt war, wie wir in den grossen Ento- 
mologischen Handbuchern von KOoLBE, HENNEGUY, SHARP; 
PACKARD, BERLESE ersehen konnen;*) umterdessen ist 1909 
von J. Mc. DuvNovcm eine Arbeit »Úber den Bau des Darms 
und seiner Anhange von Chrysopa perla L.« erschienen, m 
der wir auch eine versteckte, einseitige Beschreibung der von 
mir ein Jahr frůher entdeckten Stinkdrůse finden. 


a 


Wenn ich dennoch jetzt erst — bisher durch meine Be- 
rufspflichten verhindert — auch nach der Publikation der: 
Dvuvvovcu-schen Arbeit meme weiter ausgearbeitete Arbeit 
der Offentlichkeit úbergebe, so geschieht das aus dem Grunde, 
dass ich ziemlich viel den Untersuchungen von DuvvoucH 
sowoh]l im anatomisch- histologischen, wie auch im theoreti- 
schen Sinne hinzufůgen zu konnen glaube. Meine Haupt- 
untersuchungen bezogen sich hauptsáchlich auf die protho- 
rakalen Stinkdrůsen; wie jedoch DUNNOUGH in seiner Arbeit: 
úber den Bau des Darms und seiner Anhánge auch die zu: 
diesem Systeme und Thema nicht gehorenden Stinkdrusen: 
besprochen hat, so fůge ich meinem Hauptthema ber die. 
Stinkdrůsen meine Befumde úber Speicheldrůsen (Mandibu- 
lardrůsen und II-Maxillendrůsen) hinzu, die ich als den Stink- © 
drůsen homologe Segmentaldrůsen (Abkommlinge der Krural | 
drůsen) betrachte. 


*) PACKARD schreibt ausdrůcklich pg. 375: »Other malodorous ' 
insects have not yet been investigated; such are the very pe 
stent odors of lace-winged flies (Chrysopa). 


Čber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 3 


IT. Untersuchungsmaterial und Methoden. 


Ich habe meine Untersuchungen an Chrysopa perla L. 
| Vorgenommen; das Material fand ich reichlich von Mai bis 
© September auf den mit Aphiden besetzten Brennesseln, Hol- 
| Iunder und vorwiegend auf verschiedenen Rubus- Arten am 
| Waldrande und jungem Gestrůppe. Ich habe die Insekten 
' Jebend nach Hause gebracht und hier sofort konserviert, indem 
(ich sie iber der Konservationsflůssigkeit im Úrecmume mit 
1 der Schere entzwei geschnitten habe und in diese herabfallen 
less. Zur Konservierung habe ich CaRNov-Gemisch und 
| FRExzr's  Alkohol-Sublimat-Salpetersáure nach den úberall 


E 


angegebenen Mischungsverháltnissen angewendet. Am besten 
War ich mit FRENZEL zufrieden; gefárbt habe ich vorwiegend 
| mit E-H mach HEIDENHAIN m Eosin. Es wurde im Chloro- 
(phorm- Parafin eingegossen und mit RocKING geschnitten; 
| Šerien gedeihen sehr gut, da die Tiere sehr weich sind. — Ich 
habe auch Chrysopa vulgaris SCHNEIDER und Chrysopa 
septempumctata WEsm studiert; bei beiden habe ich im ganzen 
dieselben anatomischen Verháltnisse gefunden; Chrysopa vul- 
| garis stinkt jedoch nicht fůr den mensehlichen Geruchsinu, 
Chr. septempumctata WEsw. ist dafůr ein ausgezeichneter Stin- 
ker; alle meine anatomischen und histologischen Angaben und 
Abbildungen, wo nicht besonders hervorgehoben ist, beziehen 
sich auf Chrysopa perla L. Imago. — Die Arten habe ich nach 
M. Rosrock bestimmt. — Ich bedauere lebhaft, dass ich auch 
| andere Neuropterengenera namentlich Myrmeleon auf das 
Vorhandensein der Stinkdrůsen bisher nicht untersuchen konn- 
te; dieser soll auch fůr den Menschen merklich stinken, was 
| úber Goniopteryx, Hemerobius, Drepanopteryx, Osmylus u. 
' Sisyra, soweit mir personlich bekannt — nicht gesagt wet- 
den kann. 


| 


ITT. Uber die Stinkdriisen. 
1. Beobachtungen amlebenden Tiere. 


Schon der deutsche und englische Name der Chrysopen 
»Stinkfliege, Stink-fly« weist auf die Eigenschaft der in 
| Rede stehenden Tiere hin, dass sie einen unangenehmen, wie- 
- derlichen Geruch von ste abgeben; diese Eigenschaft tritt 

1 


| 
v 
| 
| 
| 
| 


4 XI. Dr. Karel Šulce: 


erst dann zum Vorschein, wenn das Tier gereizt, z. B. vom 
Menschen mit den Fingern an den Flůgeln gefasst wird, sonst 
ist in der Ruhe das Tier vollstándig geruchlos und man wůr: 
de dem zarten Wesen nicht einmal zumuten, dass es ein 
áusserst penetrante Atmosphaere um sich zu verbreiten im- 
stande wáre. ! 

Eine ruhige Chrysope perla sitzt, den Kopf nach vorm 
und etwas nach unten gestreckt, die Fiihler nach vorn ge: 
spreizt und tastend bewegend; beunruhigt flegt das Insekt 
auf in langsamerem Fluge und setzt sich nach einer kurzem 


Abb. 1. Chrysopa perla L.in der Wehrstellung bei einer Stinkcharge; 


Strecke wieder mieder, ohne sich zu decken; selbstverstandlich: 
ist es wie alle Insekten an heissen, sonmigen Tagen mehr 
růhrig, an kálteren und schattigen mehr behaglich; immerhim 
aber zeigt es sich, dass das Tier in der Schnelligkeit und m 
dem Fluge seine Rettung zu suchen nicht gewoóhnt ist und 
nicht zu suchen braucht, dass es sich lediglich anderer Schutz- 
mittel bedient, die, wie oben erwáhnt, in Abgabe eines penes 
tranten Geruches bestehen. 

Dieser Geruch kommt schon zum Vorschein, — wie oben: 
angegeben —, wenm wir das sitzende Tier an den Flůgeln fas- 
sen;*) allsogleich stinkt es auf ziemlich weite Entfernung 
etwa wie nach Knoblauch (Allyl) und Máusen, aber bedeu- 
tend widriger; der Geruch úbergeht auf die Finger und vet-! 
schwindet erst nach 2—3 Minuten; wenn wir nach der Guelle! 
dieser Erscheinung suchen, so fállt es erstens auf, dass vor) 


*) Bemerkung. SCHNEIDER schreibt 1851: »Chrysopa perlá 
Vis speciebus adnumeranda, duae, guum tangentur, foetorem exei | 
tant, — hac proprietate maxime excellet.« 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 5 


der Abgabe der Stinkcharge das gefasste Tier den Vorderteil 
des Prothorax samt dem Kopfe stark in die Hohe hebt und 
dabei die Fůhler nach hinten neigt (Abb. 1.); wenn wir nun 
noch vor der Abgabe des Geruches das Tier schnell mit der 
worbereiteten Schere im Thorax entzwei sehneiden, so stinkt 
das Abdomen gar nicht und der úble Geruch bleibt auf die 
Vorderhálfte beschránkt; der unter denselben Bedingungen 
allein abgeschnittene obi ist auch geruchlos; wenn wir 
jetzt ein neues unverletztes Tier beobachten, sehen wir — auch 
mach einigen Wiederholungen des Versuches — dass das an 
den Flůgeln gefasste und sich wehrende Tier auf dem Pro- 
thorax und zwar seitlich gleich unter dem Schilde eine klare 
Plussigkeit abgibt, die auf der ganzen Vorderbrust, dem 
Kopfe und spáter auch auf den Flůgeln zerfliesst, um das 
sich wehrende Tier widrig und unschmackhaft zu machen; 
die Flůssigkeit ist wasserklar, wird nich ausgespritzt, son- 
'dern nur vergossen, sie verdunstet nach der kurzen Zeit von 
2—3 Minuten ohne Spur und wird von dem "Mere nicht abge- 
wischt; sie wird auch 2—4mal hintereinander bei wiederhol- 
tem Reizen abgegeben, stets aber in geringerer und geringe- 
rer Menge. 


| 


| DuvNoucH verlegt einfach das Stinkvermogen in die 
„Erothorakaldriůse, die er auf den Sehnitten gefunden hat; das 
„wáre ohne Experimente nur eine Vermutung; indem nun der 
wor der Stinkcharge abgetragene Kopf und Abdomen nicht 
stinken und das Ausgiessen der Flůssigkeit vom Prothorax 
von mir direkt beobachtet wurde, ist die Tatigkeit der Pro- 
thorakal- Drůse als stinkender ions: festgestellt. 


Wenn wir bei kleiner Vergrósserung nach der Offmung, 
— aus der die stinkende Flůssigkeit auf dem Prothorax aus- 
Hiesst, suchen, so sind wir enttáuscht, indem wir keine deutli- 
(che E in den vielen Falten des weichen Chitins 
den; wir můssen zu Schnittserien und zu den in KOří 
auseekochten Individuen Zuflucht nehmen, um das Rátsel zu 
lósen. — Behufs unserer Untersuchungen wollen wir erst die 
liussere Beschaffenheit der Vorderbrust besprechen. 


E NC i E o o k 


6 XI. Dr. Karel Šulc: 


2. Morphologisches úber Prothorax, áussere 
Beschaffenheit und Chitinskelet. u 


Der Prothorax von Chrysopa perla ist eher etwas breiter 
als lang; oben besteht er aus einem an den Ecken abgerunde« 
ten, rechteckigen Schilde, dessen Seiten etwas herabhángensl 
auf dem Schilde nehmen wir vier Makeln wahr, zwei vorm 
in der Náhe des Vorderrandes, zwei etwas weiter nach hinten; 
etwa in der Mitte, beiderseits von der Mitteliinie etwas ent- 
fernt, verschiedenartig gross, unregelmássig begrenzt, grob 
genommen, elliptisceh oder auch dreieckformig, mit verschies 
denartig ete wie ausgenagter Peripherie; die 
Makeln pflegen getrennt zu sein, es konnen aber die gleich-! 
seltig gelegenen konfluieren; wir werden als Benennung: die 
vorderen und die hinteren Makeln beniůtzen. An der Unter- 
seite sind die Pleuren von dem Šternum nicht scharf abge- 
setzt, die ganze Unterseite ist ausgebogen; Sternalschilder“ 
sind reprásentiert vorn durch zwei kleine (ein paariges), 
makelfórmige praesterna (sensu PACKARD, sternula s. BER- 
LESE) in der hinteren Halfte durch ein unpaares etwa deltoild-! 
fóormiges Sternum, an das sich an der hinteren Segmentgren- 
ze Antefurca (PRedtm) anschliesst; Praesterna, Sternum; 
und Antefurca sind schwárzlich no — 


Die Pleuren sind durch zwei schmale, stark schwarZe, 
Spangen reprásentiert; die vordere (Bousternanii same ist vorm. 
leicht S-formig gekrůmmt, oben hinten abgerundet, und geht 
von dem Hinterhauptloche unten schrág nach oben und hiů- 
ten, ihr Ende liegt etwa unter dem Zwischenraume von, der 
vorderen und hinteren Proskutummakel; etwa in der Mitte! 
der Lánge ist sie nach innen flůgelartig erweitert; dieser! 
Fortsatz dient als Muskelansatz. — Die hintere Epimeralk! 
spange ist gerade, an beiden Enden zwieselartig gespalten und: 
zieht schrág von oben vorn, wo ihre Zwiesel das hintere, obe-' 
re Ende von der Episternalspange umgreift, nach hintenr 
unten, wo sie úber der Vorderfusskoxe endigt. — Von demi 
n ánaty hinteren Episternalspangenende und von dem unterén 
Arme der oberen, vorderen Episternalspangezwiesel geht 
nach unten je eine Falte, die bald zusammenfliessen und eine! 
V-artige, seichte Vertiefung begrenzen; oben in dem Hiugang 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 7 


des V befindet sich eine spaltfórmige Offnung, (lánger iň 
| senkrechter Richtung), die uns die Ausmiůndung der protho- 
| rakalen Stinkdrůse darstellt. 
| 


i An den Schnitten sehen wir, dass die Chitinschicht des 


| Prothorax úberall sehr diinn 1st, nur die zwei Spangen sind 
(sohder chitinisiert. | 


Die geschilderten Verháltnisse třéten erst dann klar 
(auf, wenn wir die in KOH in toto ausgekochten Kórper der 
| Mere (ohne Flůgel) im Wasser, oder in sehr verdůnntem 
"Gtyzerin auf dem Uhrschálchen umbedeckt untersuchen; auf 
den mit Deckgláschen bedeckten und in Glyzerin (ete.) mon- 


| 
| 
| 
| 


Abb. la. Kopf und Prothorax einer Chrysopa perla L. Chitinske- 
"let nach einem in KOH ausgekochten Individuum: es Episternal- 
l spange, ep Epimeralspange, f V-formige, von den Enden der Epi- 
"sternal- und Epimeralspange ausgehende Hautfalte, in welcher 
'sich oben die Ausmiindung der Stinkdrůse befindet, K Kopf, 
kx 1 Koxe des Vorderfuses, M 1 vordere Makel, M 2 hintere Makel 
des Růckenschildes, 7, Rand des Růckenschildes, stg Stigma, st 
Sternum, stmn Sternulum. 


der Spangen auf, auf den Tieren im frischen Zustande sind 
wiederum die weichen, grůnen Chitinpartien vorgewolbt, wo- 
durch die Spangen verdeckt werden und danm nicht deutHéh 
| genug hervortreten; nebstdem ist von Haus aus der Šeiten- 
« rand des prothorakalen Růckenschildes ziemlich nach unten 
úberhángend, wodurch wieder die oberen Enden beider Span- 

I gen und die von ihnen ausgehenden Falten mit der schlitz- 
artigen Drůsenoffung bedeckt werden. — Auf den trockenen 
| Hieren treten wiederum bedeutende Schrumpfungen der gan- 


| 
| 
| 
a terten Práparaten treten grosse Verschiebungen und Brůche 
, 


8- XI. Dr. Karel Šulc: 


/ 
i 


zen Oberfláche hervor. Durch dies alles diirfte die richtige 
Beobachtung unter Umstanden bedeutend erschwert werden. 


3: Anatomie-der Stinkdrřiwse. 


Wir werden nun die Drůse, ihre anatomische Lage an 
anatomischen Práparaten, ihre histologische Zusammem- 
setzung und ihren Muskelapparat an den Schnittserien um- 
tersuchen, um zum Schlusse auf Grund der gewonnenen Er- 


Abb. 2. Horizontaler Schnitt durch den Prothorax in der Hohe: 
des Ausfůhrungsganges der Stinkdrůse, dgl  Ausfůhrungsgang 
der Stinkdrůse, 7gl einfache, drůsenlose Reservoirwand, gl drůsige © 
Partien des Drůsenbeutels, a Fettgewebe, i tractus intestinalis, © 
m Muskeln, s Speicheldrůsen, tr Tracheen, C, Kopf, MsT Meso- - 

thorax. 


gebnisse den ganzen Mechanismus der Abgabe der Gestank-- 
flůssigkeit ungezwungen erkláren zu kónnen. | 

Auf den anatomischen, unter dem Wasser aus frischen 
Tieren angefertigten Totalpráparaten, wo wir den Protho- - 
rax oben, der Lánge nach aufmierksam geoffnet und die bei- - 
den Růckenschildhálften auf die Seiten umgeschlagen haben, 
bemerken wir (cf. Abb. 2): erstens den mittelliegenden Darm- 
traktus und seitlich von diesem zwei starke, lange T'racheen, 


in den Kopf ziehen; die obere ist tr. cephalica superior, die 
| wntere 7r. cephalica inferior; etwa in der Hálfte der Lánge 
| beider Tracheen nach aussen und teilweise zwischen ihnén be- 
| merken wir ein cca 1 mm langes und etwa ebenso breites, sehr 
dunnwandiges hellgrůnliches, fast kugeliges, oder verschie- 
| denartig zusammengeschrumpftes Beutelchen, je nach dem 
© Grade der Anfůllung. Zu dem Beutel geht von der tr. cepha- 
| lica superior ein bedeutender Tracheenast ab, um sich an 
seiner Oberfláche reichlich zu verzweigen. Dieser eben be- 
schriebene Beutel stellt die Stinkdrůse der Chrvsopen 
wor; er ist nach innen freilegend, nach der áusseren Seite 
dagegen fest an den Flanken des Prothorax dort, wo die obe- 
ren Enden beider Spangen zusammentreten, angeheftet; die 
Spangen erscheinem schon unter der Lupe als Muskelansátze, 
die zugehorige Muskulatur werden wir jedoch spáter besser 
an den Schmittserien verfolgen. 


| 
| 
| 
| 


| 4. Der feinere Bau der Stinkdrůse. 
| Die uúblichen, im allen drei Richtungen ausgefihrten 
Serien, wurden durch den ganzen Thorax, der dem Messer 
keinen nennenswerten Widerstand bietet, angefertigt; es ist 
micht notwendig, vielleicht im voraus den Drůsensack her- 
auszupraeparieren; es hat sich herausgestellt, dass wir auf 
eimer jeden, in beliebiger Richtung gefůhrten Serie diesel- 
, ben Bilder bekommen kónnen, was das Verháltnis der Drůse 
zum Ausfůhrungsgange, der Korperoberfláche und inneren 
| Organen anbelangt, infolge der unregelmássigen Zusammen- 
| Zlehungen der weichen Oberfláche beim Absterben des Tie- 
| res wáhrend der Konservation; wenm diese Verschiebungen 
| 

! 


schon nur 01 mm im Ganzen betragen wůrden, kann der 
Ausfuhrungsgang, der selbst nur ebenso lang ist, betráchlich 
aus seiner ursprůnglichen Lage und Richtung verschoben 
werden. 

Es wird ums im vorhinein der Bau und die Beschaffen- 
heit der epithelialen Korperdecke, der weichen, grůnen Haut, 
| der schwarzen Spangén mit den an ihnen befindlichen Haa- 
ren, dann die Form und der Bau des Ausfůhrungsganges 
und des Drůsensackes selbst interessieren. (Abb. 3.) 


: 
| 
| 
| 
| 


10 XI. Dr. Karel Šulc: 


Die grůnen, weichen Partien der Haut bestehen aus 


einer ziemlich dicken, 0-008—0:01 mm messenden, schichtig 


strukturierten Chitinschicht, die auf zahlreichen, hůgelarti- i 


gen Erhohungen scharfe,  důnm ausgezogene Haare fůhrt, 
welche ihre Verbindung mit den zustándigen, trichogenen 


Ad 
2 


IBA 
S 


K 
Z 
o 


i 


Abb. 3. Horizontaler Schnitt durch den Ausfihrungsgang der 
Stinkdrůse und seine Umgebung. — A Ausfůhrungsgang, d Drů- 
senzellen, e Epithel des Ausfůhrungsganges, eps Episternalspange, 
f Fettzellen, Mhz behaarte Zellen des Drůsenbeutels in der Náhe 
des Ausfůhrungsganges; die Haare und chitinose Auswůchse ver- 
hindern totale Kollabierung der Wánde, ch Chitinschicht mit chi- 
tinogenen Zellen, meo musculus episterno-oceipitalis. 


Zellen der Epidermis vollstándig eingebůsst haben; die Epi- 
thelschicht besteht aus einschichtigen Zellen, die auf dem 


— 


Sehnitten entschieden breiter als hoch sind, ein dicht netz- - 


artig strukturiertes Plasma und einen sich ziemlich gut far- 
benden mittelstándigen, lánglich ovalen“ (Lángsachse des Ker- 
nes verláuft parallel mit der Oberfláche), Kern haben; die 
Zellengrenzen der Epithelschicht sind undeutlich, Spangen- 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 11 


epithel (Episternal und Epimaralspange, die auf den Sehnit- 
| ten allein 0-01 mm dick sind und unter sich noch eine ge- 
schichtete Chitinschicht haben) — erscheint von derselben 
Beschaffenheit, wie das úbrige Epiderm; die Struktur der 
Spangen selbst ist aber homogen, kompakt, nicht geschichtet, 
letztere fůhren auch Haare, diese sind aber klein, důnn, ein- 
fach (nicht auf den Hůgem) aufsitzend, dafůr aber zahlrei- 
cher; auch ihre Verbindung mit den zugehorigen trichoge- 
| nen Zellen ist verloren gegangen. 

Wie schon vorausgeschickt wurde, ist auf den Pleuren 
unter den Růckensehildrandern, in der schlitzformigen, durch 
V-formig zusammenlaufende Falten begrenzten Vertiefumg, 
( de Drůsenmůndung gelegen; sie erscheint in der senkrechten 


| 
| 
| 
i 
i 
| 
1 
l 


i 
i 


| Abb. 4. Horizontaler Schnitt durch den Ausfihrungsgang, der das 
1- obere, mit dem mtd Muskelansatz von m. tergoductorius trifft. 


Richtung sehmal 0-fórmig, und misst bei beinahe anliegenden 
Seitenrándern 0-12 mm; die Chitinschicht der Můndung ist 
etwas důnner als jene der Oberflache, die Hpithelzellen et- 
was hoher, kubisch, bis hoch kubisch, ihre Kerne legen in 
- dem unteren Drittel der Zelle. 

Auf die Můndung folgt allsogleich der Ausfuhrungs- 
gang, der ein 0-12 mm langes und ebenso breites Chitinrohr- 
| chen darstellt; die Chitinschicht ist von aller Anfang an am 
miedrigsten d. i. nur 0002 mm hoch, aber nach inmen wird 
sie allmáhlich successive dicker, bis sie an der inneren Aus- 
můndung das dreifache bis vierfache betrágt; anfangs ist sie 
leicht geschichtet, dann kompakt, fárbt sich intensiv mit EH; 
Hand in Hand mit der Stárkezunahme der Chitinschicht wer- 
den auch die zugehorigen Epithelzellen hóher, sodass sie kurz 


9 


12 XI. Dr. Karel Šulc: 


vor dem Anfang proximal 0-03 mm, gegen die 0-014 nem der: 
Hohe an der ausseren Můndung (distal) messen; ihr Plas- 
ma ist mehr oder weniger dicht netzartig, die Kerne elliptiseh 
mit der langen Achse senkrecht zum Lumen gerichtet, sich 
sehr deutlich farbend; ofter bemerken wir interzellulare 
Lůcken und konnen auch eine Membrana basilaris feststel- | 
len. Auf den ersten horizontalen dorsalen Schnitten, die eben © 
oben den Ausfůhrungsgang treffen, begegnen wir ganz pro- : 
ximal einer Muskelgruppe (Abb. 4), die bei Beschreibung ; 
der prothorakalen Muskulatur als m. tergoduktorius, d. i. re- 
traktor des Ausfůhrungsganges beschrieben wird. Es ist zu ! 
erwáhnen dass wir ganz am Anfang proximal vor dem Hin- 
tritte in den Ausfůhrungsgang mehrere, kurze fingerformige © 
Chitinvorsprůnge, die auch gruppiert simd, finden; sie ra- 
gen in das Lumen hinein und verhindern die Adhásion der 
Wánde, welche dem Austritt der Stinkflůssigkeit sicher 
einen grossen Widerstand bieten wůrde. 

Dicht proximal am Drůsenausfůhrungsgange findet 
sich auf den Schmnitten, das Lumen und die Wánde des Drů- 
sensackes (Abb. 5.); die Drůsensackwánde sind verschieden- 
artig in unregelmássige langere oder kůrzere Falten zusam- 
mengelegt; der grósste Durchmesser des Drůsensackes důrfte © 
0-7—I mm betragen; die eigentliche Wand desselben ist nicht 
allenthalben gleich beschaffen; an einer kůrzeren — lange- 
ren, an das innere Lumen des Ausfuhrungsganges angren- 
zenden Strecke (0-12—0-20 mm) besteht sie aus einschichti- 
gen, niedrigen (0-002 mm), (001 mm) langen, an den Seiten 
(resp. Peripherie) abgeflachten Zellen, die also auf den Schnit- 
ten linsenartig erscheinen; das Plasma dieser Zellen ist fein- 
netzig; © sie haben einen sich gut fárbenden dichtnetzigen © 
Kern und sind oben (lumenwárts) mit einer deutlichen Chi- © 
tinschicht beschaffen; diese Chitinschicht liegt ihnen unmit © 
telbar an und ist sehr důnn, indem sie nur 0-001 mm hoch ist; 
úber einer jeden Zelle láuft sie in ein feines Haar aus. Nach © 
etwa 012—0-20 mm Entfernung von der inneren Můndung 
des Ausfůhrungsganges werden diese Zellen in verfliessen- 
der Fortsetzung nach den Seiten hin sehr ausgezogen, sodass © 
sie noch platter erscheinen; ihr Plasma wird mehr homogen; 
ihre Kerne sehr dichtnetzig, sich gleichfalls fast homogen 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 13 


mit den Farbstoffen farbend, die zugehorige Chitinschicht 
wird úber der Mitte der Zellen ofter etwas dicker, oder mit 
kleinen unregelmássigen Vorsprůngen (Erinnerung an die 
Haare), aber nicht mehr mit den Haaren bedeckt; ihr Ver- 
lauf ist wellenformig. Gleich darauf stossen wir auf Partien, 


Abb. 5. Histologischer Bau des Ausfihrungsganges und der Driůse. 
eps Episternalspange, E Epiderm, Ch Chitinschicht mit Haaren, 
A Lumen des Ausfihrungsganges, Wr Chitinoóse Verdickungen 
und Auswůchse an dem proximalen Ende des Ausfihrungsganges, 
hž drůsenfreie Wand des Beutels mit chitinogenen, behaarten 
Zellen, die weiter in einfache, chitinogene Deckzellen úbergehen, 
dr Driisen, adr Ausfihrungsgang einer Drůse, Trz Tracheenend- 
zellen, L Lumen der Drůse. 


die schon drůsige Elemente enthalten; diese Streeken haben, 
wenn wir vom Lumen der Drůse ausgehen, důnne Chitin- 
schicht ohne Haare und Vorsprůnge, dann unter dieser zu- 
gehorige, chitinogene Zellen, die auf den Schmitten pfriemen- 
formig erscheinen und denen der vorhergehenden, haarlosen 
Strecke vollstándig gleich sind; unter denselben, nach aussen 


14 XI. Dr. Karel Šulc: 


vom Lumen, begegnen wir grossen, meist unregelmássig el | 
liptisehen oder  unregelmassig abgerundeten  Zellen, die 
0-01—002 mm i. D. messen (Abb. 6.); ihr Plasma ist mehr 


oder weniger dicht netzartig, ihre Kerne, 1-2 an der Zahl, | 
sind kreisrumd, sich gut fárbend, mit netzartig angeordnětem 
Chromatin, der hie und da den zerrissenen Maschen des ŠStro- 


ma schollenartig aufliegt; dle Grósse der kreisrunden Kerne, 
die meist in der linken oder rechten Hálfte der Zelle nahe 
am Grunde liegen, ist 0-006 mm; der weit grosste Raum der 
Zelle ist aber durch einen Sammelapparat in Anspruch ge- 


Abb. 6. Histologie der Stinkdrůsenzellen. Z Lumen des Drůsen- 
beutels, s geronnenes Sekret, ch Chitinschicht, chz chitinogene 


Deckzellen, dr eigentliche Drůsenzellen, as Ausfůhrungsgang, * 


sv Sekretionsvakuole, K Kern. 


nommen, der aus einer grossen Sekretionsvakuole und einem 
důnnen Ausfůhrungsgange besteht; © die Sekretionsvakuole 
wird auf den kreisrunden Zellen guer, auf den lánglich ellip- 
tischen Zellen der Lánge nach getroffen; ihre grosste Lange 
betragt 0.012 mm, ihr guerer Durchmesser dagegen 0-005 mm; 
sie scheint fein radiár gestreift, die einzelnen Streifen 


schaumartig, fein bláschenformig strukturiert zu sein, na- 


mentlich auf den Schnitten, die guer den Grund des Sammel 
apparates treffen; das Lumen der Sekretionsvakuole misst 
0-001 mm im gueren, 0016 mm im 1. D.; es verlángert sich 
auf dem einen Pole in ein feines, chitinóses Rohrchen, dás 
nach einer kurzen Strecke (0006 mm) in das Drůsenlumen 


an der Oberfláche der Chitinschicht ausmindet; diese Ause | 


fůhrungsgánge bemerken wir ihrer Feinheit wegen nur sehr 
selten; sie selbst und der chitinose Teil der Sekretionsva- 
kuole sind als Produkt einer zu diesem Zwecke speziell adap- 


| 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 15 


tierten, chitinogenen Zelle anzusehen, die man auch hié und da 
auf gůnstigen Schnitten feststellen kann; sie ist in die eigent- 
Jiche Drůsenzelle hineingewachšsen. und liefert den Aus- 
fuhrungsgang und das chitinose Gerůst der Sekretionsva- 
kuole. Die Drůsenzellen sind einschichtig, entweder dicht an- 
einander liegend, oder wieder auf ganzen Strecken gelockert, 
oder sogar auf bedeutenden Fláchen. (Strecken) féhlend; an 
den Stellen,-wo die Zellen dicht aneinander anliegen, bemer- 
ken wir ofters eine membrana basilaris, oder sehr platte Zel- 
len, die Tracheendzellen sem důrften. Eigene Muskulatur 
fehlt dem Drůsenbeutel vollstándie, er wird passiv durch Er- 
hohung des inneren Druckes im Prothorax durch Muskel- 
kontraktionen entleert, wie bei Beschreibung des Spangen- 
und Muskelapparates dargestellt wird. Tracheen versorgen 
den Drůsensack reichlich, und stammen von der tr. cepha- 
lica superior und inferior. 


De- -Mothorakale Muskulatur. 


Behufs Verstandnisses der Entleerung der Stinkdrůse 
ast notwendig, die bisher unbekannte prothorakale Muskuia- 
tur von Chrysopa náher zu behandeln; dies kann verlásslich 
led glich nur an den Schnittserien verfolgt werden; es wur- 
den Schnittserien durch Prothoráx in allen drei Ebenen an- 


| gefertigt und das Studium wurde nur an diesen vorgenom- 


men; es werden jedoch vorwiegend nur jene Muskeln něiher 
geschildert, die uns speziell bezůuglich umserer Untersuchun- 


gen interessieren, ohne das Bestreben der vollstándigen Wie- 


dergabe aller Muskulatur der ganzen Vorderbrust, z. B. al- 
ler Muskeln der Vorderfůsse — die uns ja weit, zur myolo- 
gischen Schilderung an und fůr sich fůhren wůrde; auch 


-die dabei benutzte Nomenklatur macht keine Ansprůche auf 
| komparativ-anatomische Beziehungen, die unter verschie- 


| 


| 
: 


| 
| 


denen Ordnungen so wie so bisher unaufgeklárt sind; es wer- 
den réin anatomische, die Lage der Muskeln bezeichnende 
Namen, beniitzt, die keine physiologische Tátigkeit imputie- 
ren (wie das z. B. bei »rotator«, »depressor« ete. der Wall 
ist). Es verdient bemerkt zu werden, dass Chrysopa durch 
seine klar abgesonderten Muskelzůge sich vorzůglich zu myo- 
logischen Studien eignet 


16 XI Dr. Karel Šulc: | 
; 

Von den studierten Muskeln záhlen wir auf (ef. Abb.l 

1, Fig. 1): ; | 
1. musculus tergals (la, b) hegt gleich unter dem Epi-' 
derm, er nimmt seinen Ursprung in der Náhe des I. Stigmen-1 
paares am Fragma, zieht schrág nach innen zur hinteren 
Makel, wo seine hintere Portion (la) unterbrochen wird; von: 
mer an zieht die vordere Portion (15) schrág nach vorn und 
aussen und inseriert am Vorderrande des Prothorax und am 
den Collumfalten; er ist ziemlich breit aber důnn; er spannt 


Abb. 7. Protothorax, Chitinskelett und Muskulatur von der L Seite. 
1a, b musculus tergalis, 2a. b m. tergocephalicus, 3 m. tergoducto- : 
rlus, 4 m. tergooccipitalis, 5 m. episternooccipitalis, 6 a, b, c tergo- * 
coxale Muskelgruppe, 7 a, b m. sternocephalicus, 8 m. sternocoxalis, © 
a Miůndung des Ausfiihrungsganges der Stinkdrůse, af antefurca, * 
es Episternalspange, ep Epimeralspange, f Hautfalten, die von © 
den oberen © Enden der Episternal- und Epimeralspange VW-artig * 
herabziehen, Fr Promesothorakales Phragma, K Kopf, Kx Vorder- 
koxe, MI vordere Makel des prothorakalen Růckenschildes, M2 © 
hintere Makel, Sři Stigma. Sř*mn Sternulum, Sř Sternum, rx Rand í 
des Růckenschildes. 


den Růckenschild und hebt ihn auch (sogar die vordere Hálfte © 
mit collum gesondert), weiter vermag er ihn auch nach hin- 
ten zurůckzuziehen. 

2. m. tergocephalicus (2a, b) ist zweikopfig; sein áusse- - 
rer Kopf (2a) nimmt seinen Ursprung gemeinschaftlich mit t 
dem vorhergehenden m. tergalis am Phragma, der innere * 
(25b) am Hinterrande des Prothorax, etwa an den Seiten des 3 
imneren Drittels der Breite; diese beiden Koópfe vereinigen * 
sich erst unter der hinteren Makel und ziehen gerade nach © 
vorn — alles unter dem m. tergalis, um am Hinterhauptloché 


je 


(m < OY" 0 


0 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 17 


oben zu inserieren; er ist důnn, schmal, der Durchschnitt 
elliptisch; er vermag den Kopf zu heben, zurůckzuziehen oder 
zur Seite zuneigen. 

a. m. tergoduciorius (3) ist eine kleine Abspaltung der 
worderen Portion d. m. tergalis, die an dem Ausfiůhrungs- 
gange der Stinkdrůse inseriert; er vermag denselben nach 
únnen zurůckzuziehen; also fungiert als Retraktor. Diese drei 


= sig 


Abb. 8. Prothorax A von oben, B von unten, 1a, b musculus tergalis, 

2a, b m. tergocephalicus. 3 m. tergoductorius. as Můndung des 

Ansfuhrungsganges, liegt unter dem Schildrande. MI vorderes 

Makelpaar, M2 hinteres Makelpaar. — 2 m. tergocephalicus. 5 m. 

€pisternooccipitalis, 7a, b, m. sternocephalicus, 8 m. sternocoxalis. 

af anteřurka. K Kopf, st Sternum. stu Sternulum, sig stigma, Kx 
Koxa. ep Epimeralspange. es Episternalspange. 


anfgezáhlten Muskeln bilden eine Tergal-Gruppe. Es folgen 
tergo-pleuralen, tergopleurokoxalen und tergokoxalen Mu- 
skeln. 


4 m. tergooccipitalis (4a, b) ist ein důnner, schwacher, 


izweikopfiger Muskei; sein hinterer Kopf (a) nimmt den 


Ursprung aussen von den Tergalmuskeln aus der vorderen 
Makel am Schilde, der vordere (b) etwas mehr vorn auf dem 
Schildrande; beide Kópfe ziehen selbstándig bis zum Inser- 
tionspunkte, der sich unten am Ocaipitalloche befindet; er 
meigt, ev. rotiert den Kopf. 

5. m. episternooccipitalis (5) kommt oben vom Occipital- 
doche, zieht schrágt nach unten und hinten und inseriert an 


-dem Muskelansatze der Episternalspange; er hebt, ev. rotiert 


den Kopf, andererseits, beim fixierten Kopfe hebt er das 


9 


18 XI Dr. Karel Šulc: 


obere Emde der Episternalspange nach oben; er ist ziemlich | 
kraftig. j 

6. Tergoprokoxale Gruppe (6a, b, c) besteht beiderseits 
aus drei Muskelzůgen: a) der hinterste (6a) ist am schmál-' 
sten; er entsteht an der hinteren Tergalmakel und zieht um 
das hintere Ende der Epimeralspange zur Koxe, hier etwas © 
breiter werdend. b) Der vordere schmale Muskelzug (6b) ist. 
von der vorderen, c) der hintere, etwas breitere Muskelzug | 
(0c) vom der hinteren Tergalmakel ausgehend; beide inserieren 
oben an hinteren Drittel der Epimeralspange; als ihre weite- © 
re Fortsetzung gehen von hier schrag nach unten und hinten 
Muskelzůge zur Koxe; sie fixieren die Epimeralspange und 
den Fuss. | 

Schliesslich sind die sternalen Muskeln zu erwáhnen: 

T. muse. sternocephalicus (ia, b) entsteht an der ante- 
furca und teilt sich sogleich in zwei důnne Zůge, von denen 
der aussere (7a) auf dem Praesternum, der innere (7b) unten 
am Hinterhauptloche inseriert; der aussere Zug fixiert ster- 
num, der innere zieht und neigt ev. den Kopf nach hinten 
und unmten. 


9. m. sternokoxahs (8) entsteht am Sternum, zieht nach. 


aussen und etwas nach hinten und inseriert an der Vorder- 
fusskoxa; er rotiert die vordere Extremitát. | 
Auf die rein koxalen Muskeln gehe ich nicht ein. 
Eigene Muskulatur fehlt dem Driůsenbeutel vollstándig, 
wie an den Schnitten festgestellt wurde. 


6. Mechanismus der Entladuno. 


Wir haben nun úber den Mechanismus der Entladung 
der Stinkdrůse bei der Wehrleistung nachzuforschen. — Da, 
wie eben erwáhnt — dem Driůsenbeutel eigene Muskeln voll- 
stándig fehlen, muss die Auspressung der stinkenden Flůssig- 
keit, die ja sehr allmáhlich vor sich geht, indirekt durch Br- 
hohung des inneren Druckes im Prothorax mittels Kontrak- 
tion der prothorakalen Muskulatur geschehen. — Direkte 
Beobachtung lehrt, dass bei der stinkenden Entladung der 
Kopf umd der Prothorax vorn ziemlich stark nach oben ge- 
hoben wird; dabei sind folgende Muskeln aktiv tátig: tergalis, 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 19 


tergocephaheus und episternooccipitalis (Fig. 1, 2, 5), nebst- 
dem drůcken die Muskeln der Tergopleurokoxalgruppe den 
Schild nach unten (Fig.: 6a, b, c); auch wird vorn die Zwie- 
sel der Epimeralspange gehoben und das obere Ende der Epi- 
sternalspange durch Kontraktion von m. episternooceipitalis 
(der auch gleichzeitig den Kopf nach oben hebt) gleichfalls 
gehoben und an den oberen Arm der Epimeralzwiesel ange- 
drůckt; die beiden oberen Enden der Spangen gehen nach 
oben, erweitern die zwischen ihnen befindliche Falte mit der 
Ausfůuhrungsgangoffnung und die stinkende Flůssigkeit des 
Drusenbeutels kann ausfliessen; nach der Wehrleistung, er- 
schlaffen die Muskeln, die Epimeralzwiesel drůckt das obere 
Epimeralspangenende nach unten, die Faite mit dem Aus- 
fuhrungseange wird geschlossen und der Ausfůhrungsgang 
selbst durch m. tergoductorius (Fig. 3) hineingezogen. Der 
Vorgang ist also ziemlich kompliziert und wůrde durch Kon- 
traktion der direkten dorsoventralen Muskulatur leichter zu- 
stande kommen, wie das bei verschiedenen Insekten (Káfern) 
auch realisiert ist; solche Muskelzůge aber fehlen hier voll- 
standi€. 


IV. Die Mandibulardriise. 
1 Hisťeorisehes. 


Die Mandibulardrůse bei Chrysopa hat zum erstenmale 


© Me. Duvvovcn beobachtet, obzwar er behauptet, dass schon 
© DuFrovR und wahrscheinlich auch RamDoHR dieselbe gese- 


j 


-hen haben; diese Behauptung beruht jedoch auf einem Irr- 
mm, denn aus dem Texte der DurouR'schen Beschreibung 


und aus seinen Abbildungen ist zur Genůge ersichtlich, dass 


er nur die grósstenteils im Prothorax gelegene Speicheldrůse 
(IT. Maxillendrůse, d. i. segmentale Drůse des VI. Kopfseg- 
mentes) gesehen hat; die .ausschliesslich im Kopfe gelegene 
Mandibulardrůse kam ihm in keinem ihrer Bestandteile zur 
Sicht; der Kopf ist ja micht einmal als geoffnet gezeichnet (Dv- 
FOUR, Tab. 13, Fig. 191) und ohne anatomische Zergliederung 
desselben ist die Kenmtnisnahme der Drůse ausgeschlossen; ja 
man kann sagen, dass nur die Schnittserien zum sicheren 
Anfschluss fůhren konnen. 
9+ 


“ 


20 XL Dr. Karel Šulc: 


Me. DuvNoucH nennt die Mandibulardrůse »Unterkie- - 
ferdrůse«, was ich als nicht zutreffend finde, indem die No- 
menklatur von heute auf Grund der embryologischen Arbei - 
ten (HEYMoNs) als festgesetzt betrachtet werden soll. Er fin- - 
det sie paarig, an der Basis der Mandibeln gelegen, bestehend | 
aus zwei voneinander histologisch scharf differenzierten Tei- - 
len, dem inneren (der eigentlichen Driise, die aus einem ein- 
fachen Schlauch bestehen soll) und dem áusseren (ein sack- 
artiges Gefass, welches man als Speichelreservoir auffassen 
kann); der Ausfůhrungsgane ist kurz, stark chitinisiert, des- 
sen Ausmůndung sich an der Basis der Mandibeln befindet. 

Aus den wenigen Abbildungen und ziemlich knapper © 
Beschreibung Me. DuvxoucH's kann man sich die Form und 
Lage der Drůse, ohne selbst Praparate gemacht zu haben 
nicht leicht vorstellen; ich versuche, in diesem Kapitel diesem 
Mangel mit einigen eatorn děr anatomischen und hi- 
stologischen Daten abzuhelfen. 


„ Anatomie und Histologie. 


Auch ich fand den ganzen Drůsen-Apparat aus Můn- 
dung, Ausfůhrungsgang, Reservoir als Sekretbehalter und 


Abb. 9. Horizontaler Schnitt durch den Kopf. — | abd. m. ab- « 
ductor mandibulae, abd. mx. abductor maxill., add. m. adductor * 
mandibulae, ag Ausfihrungsgang der Mandibulardrůse, Mďd man- 
dibula, R Reservoir derselben, s. m. sinus mandibulo-maxillaris, | 
sp. m. spaltfóormige Můndung des Ausfiihrungsganges der Mandi- 3 
bulardrůse mit Stůckchen Chitin von ihrer Umgebung. | 

j 


Uber axe Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 21 


Drusenlappen als einheitliches sekretorisches Element zu- 
sammengesetzt. 

Die Můndung ist spaltformig, S-formig, 0:05 mm lang, 
(Abb. 9), sie ist eingelassen in der důnnen Haut eines Sinus 


Abb. 10. Schnitt durch den Ausfiihrungsgang (teilweise) und das 
distale Ende des Mandibulardrůsenreservoirs. — e HEpidermzellen 
des Ausfůhrungsganges, ch Chitinschicht desselben, k Kern der 
Reservoirzellen, s zusammengeronnenes Sekret der Mandibular- 
drůse in dem Ausfůhrungsgange, z Zellen des Reservoirs mit 
eigentůmlichen, eiszapfenartigen Vorspriůingen in das Lumen. 


des Mundes, der zwischen Mandibel, erster Maxille und 
Oesophaguseingang (Hypopharynx) gebildet wird; sie liegt 
knapp unter der áusseren, unteren HEinlenkung der Mandi- 


Abb. 11. Mandibulardrůse als Ganzes. — A Ausfiůhrungsgang mit 
spaltfórmiger Můndung, Dr driůsiger Teil (Lappen), M Můndung, 
R Reservoir. 


bel, gleich unter dem Rande der nach unten umgebogenen 
Wange, der auch gleichzeitig einen Teil des Mundoffnung- 
randes darstellt; durch anatomische Praeparation -kann die 
Drůsenmůndung kaum blossgelegt werden, denn sie liegt gar 


29 XI. Dr. Karel Šulc: 


zu versteckt; auf den Schnittserien bin ich ihr jedoch mehr- 


mals begegnet und zwar auf etwas dickeren Schnitten (001 | 
mm), an denen danm noch ein Strůckehen der, die Offnung © 


umgebenden weichen Chitinkutikula mit Epidermiszellen a 
sehen waren, die Offnung und ihre Umgebung sind ganz glatt. © 
Die spaltformige Můndung geht schnell in einen kurzen | 


(0-08 mm), breiten (005 mm) stark chitinisierten Aus- : 


Abb. 12. Horizontaler Schnitt durch die Mandibulardrůse als 

Ganze. A Ausfůhrungsgang mit spaltformiger Můndung, Dr drů- 

siger Lappen, in drei Teile geteilt, R in unzáhlige Falten zusam- 
mengelegtes Reservoir. 


fuhrungsgang úber, der vorn und hinten etwas verschmálert | 
ist und daher etwa tonnenformig erscheint; seine Epidermis- | 
zellen sind niedrig und lang, proximal auch spindelformig, 


mit dichtmaschigem Plasma und kleinen, elliptischen Kernen; 
sle sind offenbar durch Ausscheidung der dreifach so dicken, 
zugehorigen Chitinschicht entstanden (Abb. 10). 

Hinten, proximal, an der etwas verschmálerten Basis 
des Ausfihrungsganges setzt sich das Reservoir an, das in 
angefůlltem Zustande etwa die Form eines Dudelsackes hat 
(Abb. 11), wenn aber entleert, in unzáhlig viele Falten ver- 
schiedenartig zusammen geleet ist (Abb. 12); die gesamte 


4 
j 
3 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 23 


Lange des Reservoirs kann mit 05—06 mm. angegeben 
werden, die Breite auf die Hálfte. — Histologiseh ist die 
Wand des Reservoirs aus einschichtigen Zellen zusammen- 


„gesetzt, deren Seitengrenzen kaum. festzusteilen sind; sie sind 


auf den Schnitten niedrig, lánglich, an der Basis nach aussen 
leicht ausgebogen nach innen gerade, mit feinnetzigem 
Plasma, das in der Basalhálfte, namentlich unter dem Kerne 
an den Štromamaschen kleine sich intesiv mit EH fárbende 
Kórnchen fiůhrt (offenbar eine Verstárkung des Gerůstes); 
der Kern ist lánglich elliptisch, je einer in einer Zelle, etwas 
des Basis genáhert, mit feinem Kerngerůst und mehreren 


) : 
Ai on PM) 
KD VRAM M 88 
A j B 
Abb. 13. — A. Senkrechter Schnitt durch die Wand des Reservoirs 
der Mandibulardrůse, c Centren, k Kerne; — B. eine Zelle horizon- 


tal zur Basis geschnitten, f stárker sich fárbende Fáden im Zelleibe. 


Chromatinbrockelchen; seitlich von ihm bemerken wir ganz 
deutlich in einem hellen, elliptischen, scharf begrenzten Hofe 
gelegen Centriolen, zwei an der Zahl, die durch feine Centro- 
desmose verbunden sind (Abb. 13); die Zellen haben innen 
keine besondere Membran; aussen an der Basis bemerken wir 
schon stellenweise eine feine Basalmembran, hie und da eine 
Trachee, Blutgerinsel, aber keine Muskeln. — So wie eben 
beschrieben, ist der weit grósste Teil des Sekretreservoirs be- 
schaffen; eine Ausnahme von dieser Struktur macht der an 
den Ausfůhrungsgang angrenzende Teil und zwar etwa bis 
zur Můndung des Drůsenlappens; hier sind die Zellen in 
der Art von den úbrigen Zellen des Reservoirs verschieden, 
dass sie auf der inneren dem Lumen zugewendeten Seite 
reichlich und unregelmássig an mehreren Stellen finger- 
und eiszapfenartig verlángert sind; offenbar eime Vorrich- 
tung, die eine Kollabierung der Wande und damit eine 
Stockung im Sekretausflusse verhindern soll; die lateralen 
Zellengrenzen sind deutlicher als in dem úbrigen Teile, die 
Kerne jedoch ganz gleich jenen des proximalen Teiles; die 


x 


24 XI. Dr. Karel Šulc: 

innere Zellmembram ist deutlich hellglánzend, offenbar stár-r 
ker chitinisiert; ich vermochte in dieser Partie keine Zentren 
zu konstatieren. 

0-15 mm von dem Ausfůhrungsgange, auf der inneren, 
zur Mittellime des Kopfes gelegenen Seite des sackformigen 
Reservoirs, finden wir den Eingang in den eigentlichen 
sekretorischen Teil des drůsigen Komplexes, in der Form: 
eines 04 mm langen und 0-12 mm breiten hohlen Schlauches: 
der mit dem Oesophagus parallel verláuft und in drei unvoll-| 


i NE 
= NEO 
P / ) 

Ů 


sis 
W 


Abb. 14. Schnitt durch die Sekretionszellen des drůsigen Lappens © 

der Mandibulardrůse. A4 ein Stůckchen des Lappens, angrenzend 

an die Reservoirwand und in dieselbe úbergehend R, B einzelne Se- 

kretionszelle. — dz Deckzellenschicht, k Kern, mb membrana basi- 

laris, sv Sekretionsvakuole, c Centrosoma; das Plasma ist voll von 
Sekretkornchen. 


standig geteilte, breit aneinander anliegende Lappen geteilt 
ist; der mittlere Lappen ist etwa von der Form einer Ross- 
kastanie, also unregelmássig kugelformig und setzt sich an 
das Reservoir mit einer ziemlich unansehnlichen Stelle an; 
der hintere und er vordere Lappen sind lánglich wurstfor- 
mig, an den Enden abgerundet; dabei ist der letztere etwas 
kůrzer als der erstere; diese beiden Lappen sind nur als 
sekundáre Erweiterungen des mittelstándigen Lappens zu © 
betrachten, indem sie in das Lumen des letzteren einmůnden, | 
was an den, den ganzen Lappen entlang treffenden Schmit- 

| 


ten klar zu Tage tritt. — Auf den Schnitten (Abb. 14) finden © 
wir weiter, dass die Drůsse aus 0-012—0-020 mm hohen und | 


Uber die Stinkdrůsen und Speicheldriůsen der Chrysopen. 25 


0:006 mm breiten, polygonalen Zellen zusammengeleet ist; 
nur selten men wir einen Schnitt durch die ganze Hohe 
„der Zelle in Form eines Viereckes, meist sind nur die drei- 
| eckformigen und fast opozice Zelendurchschnitte in- 
| folge der rosettenartigen Stellung der Zellen um das Lumen 
zu sehen; die obere und untere Grenze der Zellen ist flach 
| oder ent ausgebogen, die Ecken sind abgerundet; das 
Plasma ist dicht netzartig mit zahireichen hara sich 
„imtensiv mit EH farbenden Kornchen, die an den Maschen 
„des Netzes haften; der Kern ist kreisrund, feinnetzig, mit 
| feinkornigen Chromatinbrockelchen; er lhegt bald in der 
| dstalen, bald in der dem Lumen zugewendeten Hálfte der 
| Zelle; das Kernkórperchen ist kreisrund oder polygonal 
abgerundet, sich intensiv mit EH fárbend, mittelstándig; 
| ausserdem bemerken wir an den mit Haematoxylin (EH oder 
| DELAFIELD) und Eosin gefárbten Práparaten eine lángliche, 
dem Lumen zu verschmálerte Sekretionsvakuole, die guer 
fein radiar gestreift ist und ein feines Lumen besitzt, das 
| durch ein feines, kleines Rohrchen mit der Drůsenhohle in 
| Verbindung steht; die Sekretionsvakuole fárbt sich namlich 
| mit Eosin ner eiaetm rot, das Zellplasma mit Kormchen und der 
. Kern mit Eon avant die sekretorischen Zellen halten nur 
|locker zusammen und man sieht, an mehreren Stellen ganz 
| deutliche mehr oder weniger geráumige Spaiten zwischen 
| denselben, die durch keine Plasmaausláufer verbunden sind. 
| Ausser den aufgezáhlten Bestandteilen der Zelle, habe ich 
-am důnneu Schnitten auch Centren beobachtet; dieselben 
| waren an der Seite des důnnen Ausfůhrungsganges der Sekre- 
| fionsvakuole, nahe der Oberfláche der Zelle gelegen und be- 
| standen aus einem kleinem, hellen, kurz elliptischen Hofe, in 
| dessen Mitte eine kreisrunde Centriole stand; an den dicke- 
(ren Schnitten sind die Zentren nicht so otoků festzustellen, 
(da sie durch ůúberreiche Plasmakornchen verdeckt werden. 
— Die Zellen besitzen weiters an ihrer Basis eine feine Um- 
| hůllungsmembran, membrana basilaris, sonst beobachten wir 
(auch hier Tracheen, Blutgerinsel und Muskelbůndel der vor- 
, beigehenden adasha an der Lumenseite sind dle grossen 
' Sekretionszellen noch vom einer Schicht von Zellen, die an 
"ihrer Oberfláche (an der dem Lumen zugewendeten Fláche) 


26 XI. Dr. Karel Šulc: 


merklich chitinisiert sond, umgeben; diese Deckzellen sind 
flach, spindelformig, oder dreieckformig, mit spárlichem 
Plasma angefůllt und besitzen kleine, runde, chromatinarme. 
Kerne; zwischen die eigentlichen sekretorischen Zellen schi- 
cken sie hie und da kurze Ausláufer, eigentlich nur winklig 
Lappen; hie und da sehen wir, wie der feine Ausfůhrungs- 
gang der Sekretionsvakuole auf der Oberflaáche ausmůndet;, 
es ist anzunehmen, dass die Sekretionsvakuole mit dem Aus- 
"fihrungsgange von einer besonderen Zelle der Deckzellen 
produziert wird, die in die sekretorische Zelle hineinwachst; 
in den Deckzellen sind keine Centriolen vorhanden. 

Das Lumen aller drei Lappen ist K 
manchmal ganz bescheiden, indem es kein Sekret enthált und. 
die gegenuberliegenden Wánde der Drůse aneinander ange- 
drůckt sind, manchmal dagegen finden wir in dem Lumen: 
noch ansehnliche Massen von Sekret, das grobkórnig, zůsam- 
mengeronnen ist und sich mit Eosin intensiv rot fárbt; das: 
Sekret findet sich weiter regelmássig noch in dem Lan 
des kurzen, stark chitinisierten Ausfuhrungsganges, NÍ 
wůrdigerweise habe ich es in dem eigentlichen Reservoir nie- 
mals vorgefunden; dieses scheint sich immer im Todeskampfe' 
zu entleeren. | 


; 
; 
© 


o Konstruktion der Drůsenform und topo- 
graphischeLagederDrůse. | 


Die ganze Mandibulardrůse samt Reservoir ist nar. 
06 mm lang und 0-3 mm breit; nebstdem ist das Reservoir! 
so feinwándig und das ganze in einer harten Chitinkapsel“ 
zwischen Chitinspangen hineingelegt, sodass den ganzen' 
Drisenkomplex auf dem Wege einer Sektion zu isolieren eine. 
nicht leichte Sache, wenm nicht Umměoglichkeit ist; wir sindi 
hier bei der Konstruktion der Drůsenform und bei ihrer“ 
topographischen Lage lediglich auf die Schmittserien ange-( 
wiesen; hier gelingt es auf wenigen Sehnitten die Lage und 
Gestalt der Drůse herzustellen. | | 

Nach den frontalen Schmitten ist die Serie der Bilder, 
(Abb. 15, Fig. 1—8) wiedergegeben; Schnitt Nro. 1. ist děr“ 
distal, Schnitt Nro. 8. der proximal gelegene; die úbrigen 


| Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 27 


(Schnitte liegen zwischen ihnem, bilden aber nicht eine kon- 
(tinuierliche Reihe; es wurden nur einige ausgewáhlt, um die 


l 
| 


=== 
' R 8 
(7 
2 z 
ČB 


| 5. 
, 
by 
| 
| 
| 
; 

t STĚ I 2) 2 
| 
| < 

ze) 
| 2 č 
| 7 
© 


Abb. 15. Serie frontaler Schnitte durch die Manibulardrůse. — 
6 2, 3, der vordere Lappen des Drůsenteiles, 4, der Ausfůhrungs- 
(gang, Reservoir und. drůsiger Lappen in den vorderen und mitt- 
leren Teil geteilt, 5 der mittlere und hintere Lappen, Reservoir, 
6 der hintere Lappen von dem mittleren abgeteilt, reichlich ge- 
(Kalteles Reservoir, 7 hinterer Lappen und Reservoir, 8 Ende des 
hinteren Lappens kn Reservoir, das sich noch nach weiter oben 
| - reichlich ausfalten kann. 
i 
„hintereinander folgende Verástelung und Ausbreitung des 
'Orgams in der fřontalen Ebene zu veranschaulichen. — Auf 


(den Schnitten Nro. 1—3 ist nur das distale Ende des drůsigen 


' 
| 


| š 


28 XL Dr. Karel Šulc: 


Teiles getroffen, anfangs nicht einmal das Lumen, welches. 
erst auf dem dritten Schnitte erscheint. — An dem Schnittej 
Nro. 4. sehen wir schon den distalen Teil des Reservoirs mit 
dem kurzen, stark chitinisierten Ausfiihrungsgange, mit der 
Soho I Můndunesspalte; wir sehen, dass der vordere 
Lappen des drůsigen Teiles weit nach vorn das distale Re- 
servoirende und die Ausmůndung úberragt; an demselben 
Schnitte sehen wir weiter, dass sich die eigentliche Drůse in 
zwe1 Lappen zu teilen anschickt, den mittleren und den vor- 
deren; auf dem nahen Sehnitte Nro. 5 ist sie bereits in den 
mittleren und den hinteren Lappen geteilt, das Reservoir ist. 
mehr voluminos umd in mehrere Falten zusammengelegt; auf 
dem etwas entfernten Sehnitte Nro. 6 ist die Drůse in ihrem. 
mittleren Lappen getroffen, aber nach innen sehen wir den. 
bereits abgegliederten, hinteren Lappen; das Reservoir ist, 
sehr geraumig und in zahireiche Falten zusammengelest, i 


beiderseits von dem drůsigen Teile gelegen sind. — An dem 
weiteren Schnitten sehen wir das proximale Ende des hinte- 
ren Drůsenlappens und des Reservoirs durchschnitten, wei- 
ter wůrden nur noch zusammengeiegte Halten des Reservoirs 
kommen. 

Auch von den horizontalgefůhrten Sehnitten (Abb. 16)( 
lásst sich dasselbe Bild konstruierem. 

Es handelt sich nun darum, die topographische Lage de 
Mandibulardrůse zu bestimmen. — Diesbezůglich finden wir 
folgendes: der drůsige Teil und das Reservoir sind aneinander: 
gepresst, der drůsige Teil liegt nach aussen, das Reservoir. 
nach innen von der Mittellinie des Kopfes; vorn beginnt der 
vordere drůsige Lappen bei weitem noch vor der Ausmůn- 
dung und vor der distalen Reservoirgrenze und seine Spitze: 
liegt eigentlich in der Mandibularhohle selbst, wohin sie zlem- 
lich weit nach vorn hineinragt; der drusige Teil ist nach innen: 
durch die Sehne des adductor mandibulae, nach aussen durch: 
den adductor mandibulae begrenzt, ie ihm anliegen um him- 
ten, etwa beim Erscheinen der Muskelbůndel, zu endigen; um- 
ten liegt der drůsige Teil auf dem Gaumen, nach oben von“ 
ihm liegt die Wange, der Teil der Schádelkapsel zwischen. 
dem Auge und der mandibularen Artikulation; der freie Raum. 
zwischen dem drůsigen Teile und der Wange, unten bis zam. 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldriůsen der Chrysopen. 29 


(Gaumen, nach oben und hinten bis an das Auge, Ganglien 
(obi optici, an die Wangen, ja bis in das erste (basale) An- 
tenenglied, ist fůr das Reservoir bestimmt und einbenommen. 
„(Abb. 17.) 

Wie sehon eingangs hervorgehoben wurde, entbehrt die 
'Mandibulardrůse vollstandig der Muskeln, ja sogar der kurze 


X 


23 


ní 
ŘE, 
RSTA 


= 


BITTE 


L 


, < m ZE 


53 16. Horizontaler Schnitt durch den Kopf; Situationsbild 
topographischer Lage der Mandibulardrůse. dr Drůsenlappen, f 
Fett, fc furca, g Ganglion suboesofg., * Hypopharynx, M mandi- 
(bula, m Mund, ab. m. musculus abductor mandibulae mit seiner 


'Sehne, ad. m. m. abductor mandibulae mit seiner Sehne, oc Auge, 


( 


'oe Oesophagus, 07 Oberlippe, Rs Reservoir der Mandibulardrůse. 


E - ist muskellos; es gelang mir nicht etwaige 
(Muskelzůge festzustellen und auch Me. Duxvovcm berichtet 
'michts ber Muskulatur der Imagines; auch vermochte ich 
(keine Nerven zu finden, womit nicht gesagt werden soll, dass 
(keine existieren. Es scheint mir, dass der sekretorische Reiz 
'auch durch Zerrung der Drůse zwischen den sich bewegen- 
'den Sehmen von abductor mandibulae ausgeůbt wird, und 
(dass durch den Druck bei Bewegung der Mandibel wáhrend 
| 

| 
4 
| 
| 


j 


! 


30 XI. Dr. Karel Šule: 


des Kauens der Ausfluss des Sekretes bedingt, gefordert una 
reguliert wird. Das Sekret der Mandibulardrůse nehmen wu 
als ein Enzyme enthaltendes Verdauungssekret an (mit Mc 
D.), denn es ist ganz schóm zu sehen, wie die Nahrung (etw 
eine Aphide) von der Chrysopa grůndlich durch die Mandi 
beln verarbeitet umd dabei stark befeuchtet wird; dieses Se: 
kret kann lediglich nur von den Mandibulardrůsen und auck 


mandibulae, ad. m musculus adductor mandibulae, dr Drůsen- 

lappen der Mandibulardrůse, d Ausfůhrungsgang derselben, d. sl 

Speicheldrůsen — Ausfůhrungsgang, / Fett, oe Oesophagus, res 

Reservoir, s sinus mandibulomaxilaris des Mundes, tr Trachee: 
m Muskeln, mx Maxille, «w Unterlippe. 


von den Speicheldrůsen herrůhren; zu anderen Zwecken 
z. B. Abwehr, Zusammenkleben ete. werden die Drůsen nichť 
benůtzt. 


V. Die Speicheldriise (II. Maxillendriise). 
WE istoriscehes. 


Úber Speicheldrůsen der (Chrysopen-Imagen finden 
sich die ersten Angaben bei DuFouR und. RamDoHR; DuFoOUR 
hat ein Drůsen-Konvolut, im Prothorax von Hemerobius ita- 
licus, den er als eigentliche Speicheldrůse bezeichmet, gefum- 
den, obzwar ihm nicht einmal moglich war, die gegenseitig 
Vereinigung der Ausfiůhrungsgánge zu konstatieren; das 
Konvolut wird durch eine breitere Schlinge, die sich hinten 
in mehrere Schláuche verástelt, gebildet; nebstdem findet er 


| 


Úbex die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 31 


einen von diesem Komplexe separierten Schlauch, auch im 


Prothorax, aber etwas nach aussen gelegen, den er als »Re- 


j 
| winschte Verne dieses Schlauches mit dem úbrigen 


„servoir« bezeichnete; es war ihm auch unmóglich die ge- 


sekretorischen Apparat zu finden; es scheint, dass es sich 


(hier um einen lángeren o omnén Schlauch der Veráste- 
(lung, der ausgerissen wurde handelt; dieses Gebilde kann 
nicht mit dem Reservoir der č naubrls muse verglichen 
werden, wie das Me. DĎ. zu tun geneigt ware; die Funde Du- 
(BOUR's haben heute sicher nur einen n Wert, da sie 


"micht durch histologische Untersuchung begleitet waren und 


(memit zu ver soaěhen Verwechslungen fůhren konnen; sie 
'entsprechen jedoch vollkommen den Forderungen ihres Zen. 
'alters. 

| Anatomiseh und histologisch hat erst Me. DUNNOUGH die 
Organe behandelt; er nennt sie »Thorakaldrůsen«, weil sie 
grosstenteils im Prothorax gelegen sind; ich glaube, dass 
(wir auch hier die segmentale Zugehorigkeiť akzentuierem 
můssen und die Drůsen als II. Maxillardrůse, oder die Drůse 
'des VI. Kopfsegmentes betrachten sollen; diese Drůsen spe- 
ziell nennt man jetzt immer: Speicheldrůsen katexochen. Er 
werzeichnet: »Jede Drůse besteht aus 6---S teilweise kurz ver- 
astelten Hauptschláuchen.« Ich konnte nur zwei stárker se- 
kundár verástelte Schlauchpartien und einen fast unverástel- 
ten zweiástigen Schlauch, der ja auch Me. C. bekannt war, 
wahrnehmen; de weiteren Befunde úber den Verlauf des 
Anusfuhrungsganges stimmen mit meinen Untersuchungen, 
imsoweit úberein, als ich erstens am Ausfuhrungsgange bei- 
derseits eine geráumige Schlinge, die sich unter dem Sub- 
oesophagealganglion in ein unpaares Rohrchen vereinigeni 
und dann eime stark chitinisierte Mův lung an der Basis der 
Unterlippe fand. Neu wurde beobachtet, dass diese stark chi- 
finisierte Můndung als Speichelpumpe fungiert und dement- 
Sprechend konstruiert ist, dann, dass die Miůndung noch wei- 
ter nach vorn bis an den Rand a Umterlippe in Forn zweler 
Kamále sich fortzieht, die durch Umschlagen der lobi externi 
maxillae II nach inmen auf die obere Fláche der Unterlippe 
gebildet werden. Ich konnte weiter noch den Sekretionsvor- 
Sang histologisch verfolgen und glaube, dass die Práparate 
Mc. DuxxoucH's nicht gerade gůnstig konserviert wurden. 


| 
l 


32 XL Dr. Karel Šulc: 


Bei meiner Schilderung werde ich von der Unterlippe 
ausgehen. 


2. Anatomie der Unterlippe. 


Die Unterlippe einer Chrysope erscheint von untem 
(Abb. 18) kurz, breit, nach vorn etwas verbreitet, vorn. ab- 


Abb. 18. Unteriippe von unten mit Labialpalpen. 


gerundet und auf den losen Ecken leicht abgerundet-abge- 
stutzt; sie scheint von hier aus, nur aus einem ŠStůcke zu be- 


Abb. 19. Unterlippe von oben. 4% tiypopharynx, me umgeschlagene 
mala externa, oe paarige Můndung des Speichelganges, p palpus 
labialis, « Unterlippe von oben. 


stehen, das durch Zusammenschmelzung der ursprůnglichení 
Bestandteile der IT. Maxille zustande gekommen ist; unten 
seitlich sind die Maxillarpalpen eingelassen. Bei der Ansicht 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 33 
won oben (von der Mundhohle aus) (Abb. 19) auf der her- 
(auspráparierten Unterlippe © kommen wir jedoch zu einer 
(ganz anderen Auffassung derselben; wir bemerken, dass ihre 
„Seitenránder breit lappenformig nach innen umgeschiagen 
sind und der Oberfláche der Unterlippe ziemlich dicht an- 
liegen; sie sind auf dieser ihrer jetzigen Oberfláche mit zwei 
lánglichen Gruppen von starken, dornartigen Haaren be- 
(schaffen; wenn wir jetzt die umgebogenen Seitenlappen in 
ihre ursprůnglich normale Lage úberfůhren (was nicht tech- 
msch ohne Zerreissungen geschehen kann), so bekommen wir 


| 
| 


l SPD a 

'Abb. 20. Unterlippe von oben mit aufgeschlagenen malae externae, 
(a unpaarer Speichelgang, me mala externa, oe paarige terminale 
'Můndung des Speichelganges, p palpus labialis, spp Speichelpumpe, 
spr Speichelrinne zwischen dem unpaaren Mittelstůcke der Unter- 
lippe und der mala externa, u unpaares Mittelstůck der Unterlippe 
(zusammengesch molzene malae internae). Hypopharynx ist abge- 
| tragen. 


num eine dreilappige Umterlippe (Abb. 20), die so zu deuten 
úst, dass der mittlere Lappen als zusammengeschmolzene lobi 
mterni, die Seitenlappen als lobi esterni identifiziert werden 
(konnen; letztere sind, wie die mala externa der I. Maxillae, 
am Ende abgerundet und auf der eigentlichen Oberseite (wenn 
umgebogen auf der Unterseite) reichiich mit feinen Haaren 
„besetzt; wir sind also gezwungen, entgegen der bisherigen 
Auffassung die Unterlippe der Chrysope als dreilappig an- 
(zusehen und die Úberzeugung zu hegen, dass hier ausser dem 
„umpaaren Mittelstůcke (zusammengeschmolzene malae int.) 
Idie mala externa als ziemlich deutlich abgesetzter Lappen 
Ivorhanden ist. Wenm wir nun die Unterlippe von der Ober- 
seite (Mundseite) betrachten, so sehen wir, bei tieferer Ein- 


3 


| 
| 


34 XL Dr. Karel Šulc: T 


Abb. 21. 1—9 eine Serie frontaler Schnitte durch die Unterlippe, um den Verlaut 
des terminalen Speichelganges darzustellen; man sieht, dass er distal durch eine 
Rinne in der Unterlippe, die durch die nach oben umgeschlagene mala externa 
bedeckt wird, zustande kommt, (1—3) dann aber durch eine Rinne in der Unter- 
lippe, die durch die rinnenfórmig ausgehčhlten, seitlichen, unteren Kanten des, 
Hypopharynx bedeckt werden, (4—6) schlesslich geht er in einen unpaaren Gang, 
der unter dem Hypopharynx hinzieht iiber (7—8), am Schnitte 9 erscheint schon: 
der Durchschnitt der Speichelpumpe. Schnitt 10 ist horizontal durch die Unter- 
lippe gefůhrt und zwar so, dass auf seiner rechten Seite (Ansicht von oben) die! 
Rinne des terminalen Speichelganges ohne, links mit dem Boden, getroffen ist. 
Schnitt 11 ist in der sagitalen Richtung gefůhrt und trifft Unterlippe, Speichel-: 
pumpe, Speichelgang und Hypopharynx in der Mediane; Hypopharynx ist beim! 
lebenden Tier vorn an die Unterlippe angedrůckt. g terminaler (paariger) Speichel- 
gang in der UÚnterlippe, 4 Hypopharynx, 2m Muskelzůige vom Hypopharynx Zuť 
oberen Fláche der Speichelpumpe, me mala externa, oe Mindung des paarigen;? 
terminalen Speichelganges, om Muskelzůge von der Occipitaloffnung zur unterer' 
Hálfe der Speichelpumpe, pl Labialpalpus, sp Speichelpumpe, spg | unpaaver| 
Speichelgang, u Unterlippe, wm Muskelziige von der Unterlippe zur unteren Hálfte' 
der Speichelpumpe. 12. Horizontaler Schnitt durch die Speichelpumpe — dieselbe 
besteht aus einer oberen und einer stark chitinisierten, starren unteren Hálfe, die 
untereinander durch cine gelenkartige, weiche Chitinmembran verbunden sind; 

das Lumen ist halbmondformig. 


| 


— 


Fn o r 


ee 


7 ne 


Uber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 35 


stellung des Mikroskopes, dass zwischen dem mittleren und 
usseren Loben ein heller, rohrenformiger, nach innen aus- 


„gebogener, ziemlich sehmaler Kanal durchschimmert, dessen 


Poden rinnenartig ist und dessen Decke durch den umge- 
schlagenen, ausseren Lappen gebildet wird, indem sich der 
Rand desselben an den mittleren vorgewolbten Lappen dicht 
anschmiegt; der Kamal fángt an den abgestutzt abgerunde- 


" ten, losen Vorderecken der Unterlippe mit einer von oben 


sichtbaren, elliptischen Offnung an; die beiden Kanále durch- 


zlehen, ohne sich zu vereinigen, die ganze Unterlippe, bis sie 


hinten die Seiten des mittleren Drittels der Breite erreichen; 
hier finden sie ihre Fortsetzung in einem spaltformigen Rau- 
me, der durch eine Rinne in der Unterlippe und die rinnen- 


formig ausgehohlten Seitenrander des Hypopharynx gebil- 
| det wird, die bis an die Ausmůndung des unpaaren Speichel- 


ganges hinzieht; hier endigen sie in die Spalte, die durch die 
Oberlippe von unten, Hypopharynx von oben und Speichel- 
gangausmůndung von hinten gebildet wird. Der Ausfluss des 


| Speichelsekretes geschieht also nicht, wie bisher angenommen 
| wurde, in die Mundhohle, an dem distalen Ende der Speichel- 


gangausmůndung, sondern an den abgerundeten Ecken der 


| Unterlippe. Eime Serie von Abbildungen die lůckenlosen Se- 
| rien entnommen sind (Abb. 21, Fig. 1--12), soil unsere Be- 


schreibung und Auffassung veranschaulichen, ohne viel Zeit 
und Worte mit der detailierten Beschreibung verleren zu 


| můssen. 


3. Speichelpumpe. 


Die Speichelgangausmůndung bildet nun den náchst- 
folgenden Teil unserer Beobachtungen; sie wurde von Mc. 
DuxNoucH nu als »kurzer stark chitinisierter Gang an der 
Basis der Unterlippe« beschrieben. 


Das stark chitinisierte, unpaare Ende des Speichelgan- 
ges ist mit einer stark chitinisierten Hůlse ausgestattet; diese 
Hůlse besteht aus 2 preisziegelartigen (rinnenartigen) Tei- 
Jen, von denen der obere kleiner und in den unteren leicht 
eingelassen ist; dabei sind beide mit den Aushohlungen nach 
oben gerichtet und an den langen Seiten mit einer feinen, 


3* 


p 


36 XL Dr. Karel Šulc: 


důnnen Gelenksmembram untereinander verbunden; auf den 
medianen Sagitalschnitten (Abb. 21, F. 11) erscheint sie also, 
als durchschnittene Wande eines hohlen, abgestutzten, mit der: 
Basis nach vorn gerichteten Konus, auf den F'rontalschnit- 
ten ist der Durchschnitt nierenformig, die untere Hálfte: 
starker chitinisiert (Abb. 21, Fig. 12); auf beiden Halften 
inserieren Muskeln; oben nehmen wir zwei (jederseits ein)| 
Bůndel wahr, die von oberen, hinteren Partien des Hypopha-: 
rynx komen, schrág nach vorn und innen ziehen, um auf! 
der Oberfláche der oberen Hůlsenhálfte zu inserieren. Unten: 
finden wir desgleichen eine Ausstattung mit Muskulatur; die 
eine Serie, die vordere und inmere geht jederseits vom Labium: 
zur Hůlse als ein kleines, rundes Bůndel, die zweite, die him- 
tere und áussere Serie entspringt dem unteren Rande der: 
Oceipitaloffnung der Schadelkapsel und zieht schrág nach! 
oben und vorn, neben dem Speichelgange, zur unteren Hůl. 
senhalfte; nebstdem gibt sie mehrere Muskelbůndel zur Ba-! 
sis der Unterlippe ab (funktionierende als retractores labu. 
inferioris). 


Nach Schilderung dieser Verháltmisse ist es wohl ein-! 
leuchtend, dass die Elastizitát der Hůlse einerseits und die: 
dilatatorische Wirkung der drei beschriebenen Muskelgrup=' 
pen anderseits als Speichelpumpe wirken můssen; die stark! 
chitinisierte, am Ende des Speichelganges placierte und mit 
reicher Muskulatur ausgestattete, zweiteilige Hůlse ist also. 
eme Pumpvorrichtung. 


Diese Speichelpumpe ist bei den Chrysopiden als sol. 
che in ihrer Funktion bisher verkannt geblieben; sie ist vom! 
Me. Douvvoucm bloss als »stark chitinisierter, kurzer Gang«.: 
erwahnt worden.*) 


*) Die Speichelpumpe ist am besten bekannt von Hemipterem 1 
und Homonteren, wo sie bei allen Familien vorkommt; dann wurde 
sie bei den Stechmůcken (Diptera nematocerata) wahrgenommen | 
und schliesslich kónnen wir hierher die »Spinnpresse« der Lepido- 
pteren-Raupen rechnen, der die Formierung des Spinnfadens und. 
Regulierung des Druckes bei seiner Erzeugung obliegt (ef. die“ 
Befunde namentlich bei, Bombyx mori!). 


| 
! 
Í 
1 


i 
| 
Í 
i 


| 
| 
l 
l 
i 
| 
| 


l 


| 
| 


' 


| 


i 
i 
i 


| 


1 
| 
| 
i 


| 


k 
| 
i 
| 
i 
| 


Uber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 37 


4. Anatomie des Ausfůhrungsganges und 
der Drůse. 


Gleich an die hintere Peripherie der Speichelpumpe 
setzt sich der unpaare Speichelgang an, dessen Verlauf wir 
wiedergeben wollen (Abb. 22); er durchzieht den Kopf, geht 
nach hinten, unter dem Suboesophagealganglion teil er sich 
m zwei Gange; diese durchziehen den Hals an den Seiten der 


Abb. 22. Speicheldrůse mit unpaarem Speichelgange, Speichel- 
pumpe und terminalem Speichelgange in der Unterlippe als anato- 
misches Práparat. aa ansa ascendens, ad ansa descendens des Spei- 
chelganges, dr 1, 2, 3 der drůsige, sekretorische Teil des Speichel- 
apparates 1. der vordere Komplex; der Drůsentubuli (gestrichelt) 
2. der hintere Komplex (punktiert), 3. der mittlere Komplex, (un- 
schraffřiert). g paariger Ausfůhrungsgang in der Unterlippe, be- 
deckt durch mala externa, ggl 1 ganglion suboesoťf., ggl 2 ganglion 
proth.; eingezeichnet behufs besserer Orientation, me mala externa, 
oe Můndung des terminalen,  paarigen Speichelganges auf der 
Unterlippe, 9! palpus labialis, sp Speichelpumpe, spg unpaarer 
Speichelgang, tr Luftrohre, u Unterlippe. 


38 XI Dr. Karel Šulc: 


Speiserohre — ofter auch unter derselben — bis an die Grenze 
des Pro-Mesothorax oder sogar ein Stiickchen in diesen; hier 
biegen sie um und ziehen wieder der SpeiseroOhre entlang nach. 
vorn, bis an die vordere Grenze des Prothorax, wo sie nach. 
oben und etwas nach aussen und vorn umbiegen, um sich mit 
dem jetzt folgenden drůsigen Teile zu vereinigen. : 

Der drůsige Teil ist eine reich verzweigte,  tubulose © 
Drůse; ihre Verástelung lásst sich in 3 Komplexe teilen: 
1. der vorderste zielt nach vorn und oben und verástelt sich 
in 38—4 kurze Róohrchen, die schlauchformig durchgeflochten 
sind (Abb. 22 gestrichelt). Der 2. Komplex entsteht vis A vis- 
dem ersteren und teilt sich sogleich in zwei lange, důnne Rohr- 
chen, von denen das innere noch sekundár geteilt ist; alle diese 
Tubulen ziehen untereinander parallel der Speiserohre ent- 
lang nach hinten (punktiert!). 5. Komplex entsteht zwischen 
den beiden vorhergehenden und besteht aus einem dickeren 
Schlauche, der am Anfang einen kurzen Nebenschlauch ab- 
gibt; der Grundschlauch ist von allen am breitesten und zieht 
vielfach geschlángelt unter dem zweiten Komplexe nach hin- 
ten. Auf den Ouerschnitten finden wir jedoch ofter alle diese 
Teile úber der Speiserohre hegend. Diese Verástelung der 
Drůsenschláuche ist gewissermassen stándig, variiert nur im 
geringen Grenzen; die gegenseitige Lage der einzelnen 
Schláuche wird durch zahlreiche Tracheenáste, die fest an den 
Schláuchen anhaften, zusammengehalten; Tracheen vertre- 
ten hier eben das Bindegewebe. 

Es erůbrigt die histologische Struktur einzelner Ab- 
schnitte zu schildern. 


o. Histologie des Ausfůhrungsganges. 


Die vordere Haálfte des unpaaren Speichelganges ist 50- 
gleich hinter der Saugpumpe bedeutend erweitert und von 
den Seiten zusammengedrůckt; der Gang ist hier 0-10 m 
hoch und 0-04—0-05 mm breit; die hintere Halfte des um- 
paaren Ganges ist bei gleichen Massen wieder dorsoventral 
zusammengedrůckt. Epithelien sind gleich hinter der Spei- 
chelpumpe 001 2m hoch, auf den Schnitten rechteckig — 
also prismenformig — mit dichtem Plasma und sich deut- 


Úber die Stinkdriůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 39 


ich fárbenden, runden, mittelstándigen Kernen; ihre Chitin- 
 schicht ist 0-001—0-002 mm stark, auf der Oberfláche wellenfor- 
-mig, eigentlich kurzhockerig; diese Hóckerchen werden gleich 
"im proximaler Richtung verlángert und erscheinen fingerar- 
(tig, gespreizt, ziemlich auf eine Stelie zusammengedrángt, 
beinahe ringsum einen Ring bildend. Weiter proximalwárts 


Abb. 23. Ouerschnitte durch diverse hintereinander folgeude Ab- 
schnitte des Speichelganges (1—8) und der Drůsentubulen (9—12). 
/.- unpaarer Speichelgang hinter der Speichelpumpe, 2. die Mitte 
der Lánge, 3. hintere Hálfte, 4. gleich vor der Teilung in die paarige 
Abteilung, 5. paariger Speichelgang, Anfang der ansa descendens, 
6. ansa descendens, 7. ansa ascendens, 8. Můndung in den drůsigen 
Teil, 9. Vereinigungsstelle der drei Komplexe der Drůsentubuli 
$bezeichnet auf der Abbildung durch einen*), 10. Lumen eines Tu- 
bulen des vorderen, 11. des mittleren, 12. des hinteren Komplexes. 
| Alle Figuren sind in gleichem Maastabe gezeichnet. 


(wird das Epithel deutlich abgeflacht, die Zellen sind nur 
10004 mm hoch und 0-018—0-02 mm lang, also beinahe fiinf- 
(mal so lang als hoch; in der Mitte sind sie in einen langen, 
fingerformigen (eigentlich lang konischen) Forsatz verlán- 
| Bert, der senkrecht in das Lumen des Speichelganges hinein- 


40 XI Dr. Karel Šulce: 


ragt, 0014 mm ohne die Hohe der Zelle messend; diesen Fort- 
satz hat schon Me. DuvvoucH beobachtet und beschrieben. 
Das Plasma dieser Zellen ist fein reticulár, úberall gleich: 
strukturiert, sogar in den fingerformigen Ausláufern, sich: 


gut mit Eosin fárbend; die seitlichen Zellengrenzen sind nicht | 


wahrnehmbar; der Kern ist elliptisch, hat 0-004 mm 1. 1. D., 
spárliches Retikulum, einige Chromatinkornchen, er steht 
meist unter dem fingerformigen Fortsatze und ragt in densel- 
ben hineim. Centren sind nicht wahrnehmbar; es ist weiter eime 
femme, strukturlose membrana basilaris und eine feine, stark 
Licht brechende Zellenhaut oben auf der dem Lumen zuge-: 
wendeten Hláche vorhanden, die auf den Ausláufern schon,: 
schmal, scharf rippenformig gekielt ist; an der Basis der: 
Auslaufer laufen die Rippen radiár auseinander und die Kiele. 
der Nachbarforsotze greifen ineinander; die Rippen sind ein- 
fach oder teilen sich dichotomisch, gegen den Gipfel werden 
ste zusammengedrángt, nach unten gehen sie mehr ausem- 
ander; sie haben einen scharfen Grat und ihre Zwischen- * 


ráume sind rinnenformig; ein Auerschnitt der Ausláufer er-! 


hautige Chitinstruktur. Die Angabe Me. D., es sei das Plasma 


scheint also gezackt wie ein Rad; es handelt sich um eine zell- | 


dieser Zellen schwach gestreift, ist also in dem Sinne zu kor- 
rigieren, dass die Kutikula der fingerformigen Fortsátze ge- 


| 
| 
| 


streift gekielt ist. 

Die paarigen Speichelgange, die unter dem suboesopha- © 
sealgamelion aus dem unpaaren entstanden sind, haben nur 
0-05 mm i. D., wovon allerdings beiderseits 0-004 mm auf die 
Zelhohe der Wand abfallt; die Zellen sind so, wie in dem um- 


paaren Teile beschaffen, die Ausláufer werden jedoch nie- © 
driger; so geht's bis zum Ende des ersten Viertels der Lange © 
des ramus descendens der Ausfůhrungsgangsschlimge; vom | 


hier ab erweitert sich allmáhlich der elliptische Durchmesser 


bis auf 0-20 mm L. und 0-04 mm B., gleichzeitig ein anderes | 
Aussehen erhaltend, indem die Ausláufer kůrzer (0-006 mm) * 


und dicker, die Zellkoórper etwas hoóher werden (etwa 001); 


auch die Plasmastruktur ist eine bedeutend andere; sie wird © 


so stark und grob vakuolosiert, dass der ganze Plasmabe- 
standteil auf spárliche Fáden und einen kůmmerlichen Rest 


um den elliptischen Kern, der entweder am die Basis oder * 


j 


Úber die Stinkdriůisen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 41 


ganz an die Seitenwand angepresst ist; so sind alle Zellen 
der mehr unteren Hálfte der ansa descendens und der Bie- 


| gumg in die amsa ascendens beschaffen; hier in dem aufstei- 
- genden Arme der Schleife andern sich die Zellen von neuem; 


- sle werden beinahe kubisch, 0008 mm hoch und ebenso lang, 


Abb. 24. 1. Schnitt durch die Wand des unpaaren Ausfiůhrungsgan- 
ges der Speicheldrůse: die Zellengrenze ist undeutlich, die Kerne 
stehen unter lang konischen Fortsátzen, die in das Lumen hinein- 
ragen. 2. Schnitt durch die ansa descendens: stark vakuolisiertes 
Plasma. 3. Schnitt durch die Wand von ansa ascendens: Plasma 
metzartig. 4. Fingerartiger Fortsatz aus dem unpaaren Speichel- 
gange von oben, fein gerippt. 5. Schnitte durch dieselben Fortsátze. 


ihr Plasma wird fein retikulár, ohne Vakuolen, die Kerne 
werden rundlich; so ist die ganze ansa ascendens und ihr 
Ooberes Ende, das an den drůsigen Teil angrenzt, beschaffen; 
dieses Ende ist nur unansehnlich im D. indem es 0-08 mm 
in der 1. und 0-03 "mm in der g. Achse misst. 


42 XL Dr. Karel Šulce: 


6. Histologie des drůsigen Teiles. 


Die Drůsenzellen des ersten und zweiten Komplexes s 
sind 0-015 mm hoch, zylindrisch, oben gerade, oder schwach 1 
ausgebogen, protoplasmareich mit einem runden, mittelstán- - 
digen Kerne; sie sind einschichtig und fůhren keinen Sam- - 


M 


a 1 
A / / 7 


t B (6 
SA ZA 9 TE (8 
á l oh PNA 
S PA 
M R v ZKO VA Oe 
REVO ESSO c 


U 


Abb. 25. Schnitte durch die Wand eines Tubulus des ersten (vor- 

deren) Speicheldrůsenkomplexes. — 1. Am Anfang der sekretori- 

schen Funktion, 2., 3., 4. spátere Stadien derselben: Vakuolisation © 

des Plasma und Deformierung der Kerne. c Centren, k Kern, 
s Sekret. 


melapparat (Sekretionsvakuole). — Die Zellen des drittem 
Komplexes, d. i. des langen Schlauches, sind ebenso wie die 
vorhergehenden beschaffen, aber nur 0004 mm hoch, dafiůr 
0-02 mm lang, also bedeutend lánger als hoch, rechteckig. 
Alle Zellen sind gut gegeneinander abgesetzt, — man ! 
beobachtet sogar Interzellularlůcken, — haben an der Basis © 
eine strukturlose Basalmembran, an -der sich hie und da ein 
flacher Kern findet, den wir den an die Schláuche sich am- 
heftenden Tracheen zuschreiben. 


Úber dice Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 43 


Die feine Struktur der Zellen ndert sich jedoch be- 
deutend je nach dem Sekretionszustande derselben; ich habe 
dies speziell an den Zellen des ersten Kompiexes beobachtet 


-und fand bei der Imago folgende Reihenfoige der histologi- 
- schen Bilder. 


Am Anfang, vor Beginn der Sekretion (Abb. 25, Fig. 1) 
waren die Zellen hoch, prismenformig, oben und an den 


Ecken abgerundet, ungleich hoch, einige niedriger, einige 


hoher; das Plasma war dicht, gleichmássig netzartig, bis zu- 
E oncefilat, mit kleinen, sich intensiv mit EH fárbenden, 


| Abb. 26.  Schnitt durch die Wand eines Tubulus des mittleren 


Speicheldrůsenkomplexes. 1. am Anfang, 2., 3. in spáteren Stadien 
der sekretorischen Tátigkeit. 


Gem Netze anhaftenden Kórnchen, deren chemische Reaktion 
mir unbekannt blieb; an der Basis pflegen einige Vakuolen 
zu sein, der obere Saum ist senkrecht fein gestreift, mehr- 
mals mit einigen Vakuolen, oben mit einer feinen Membran; 
der Kern ist einer an Zahl, drehrund, lánglich rund elliptiseh, 
ja auch nierenformig, immer gleichmássig glattrandig, mit 
feiner Membran, gleichmássig verteiltem, feinem Netze, auf 
dem feine, gleich grosse Chromatin-Kórnchen amgehángt 
sind; diese Kórnchen sind jenen im Plasma befindlichen 
ahnlich, ich konnte jedoch keinen Úbertritt vom Kórnchen 
im das Plasma beobachten; der Kern ist 0-006—0-008 mm 


„L D, in seiner Mitte befindet sich ein Kernkórperchen, das 


etwa em Viertel des Kernes einmimmt; es ist entweder 
drehrund, vóllig schollenartig, oder deutlich aus 2—8 geteil- 
ten Schollen zusammengesetzt; ringsum kann ein helier Hof 
bestehen; auch um den Kern, welcher mittelstándig ode 
etwas der Basis genáhert ist, beobachtete ich ofter einen ge- 
migend grossen, kreisrunden oder elliptischen, hellen hyali- 
men Hof vom doppeltem Kerndurchmesser; seine lange Achse 
lest in der 1. Zellachse; bei vielen Kernen hat er jedoch 


44 XL Dr. Karel Šule: 


gefehlt; wegen seines ungleichen Vorkommens auf demsel-| 
ben Schnitte halte ich ihm nicht fůr ein durch Konservation 
verursachtes Artefakt. Úber den Kernen, unter dem Sáume,: 
sind sehr deutlich 1—2 drehrunde Centriolen in einem klei-| 
nen, hyalinen Plasmahofe, der hie und da zipfelformig aus- ; 
gezogen ist — zu Peobachten! 


In der weiteren Fortsetzung der Sekretion (Abb. 25,' 
Wig. 2) verliert sich der hyaline Hof, um den Kern und die“ 
Sekretkorner aus dem Plasmanetze; das Plasma wird grob. 
vakuolisiert, die Streifung der obersten Schicht hort auf stel- 
lenweise, namentlich an der Basis, in der unteren Haálfte wie- 
der dichť verfilzt, der Kern erscheint heller, wenm gleich im-. 
mer noch kreisrund, sich weniger intensiv fárbend; sein Chro- | 
matim ist nicht mehr so schon gleichmássig verteilt, aber in. 
mehrere, grossere und kleinere Brockel zusammengedránst; 
die Nukleolen sind wahrnehmbar und in ihrer Form unver- 
andert; es ist mir nicht gelungen, den Úbertritt von Chroma- 
tinmassen des Kernes in den Plasmakorper zu beobachten; 
Centren habe ich vermisst. 


Noch spater (Abb. 25, Fig. 3) werden die Plasmavakuo-. 
len im der oberen Hálfte der Zelle immer und immer grósser 
das Plasmanetz dagegen oben feiner, zerrissen, sich schlech- 
ter farbend, an der Basis angehauft, verfilzt, der obere Úm- 
riss der Zelle unregelmássig wellenformig, die Zelle selbst 
bedeutend niedriger und weniger voluminos, offenbar durch © 
Verlust des Sekretes; der Kern ist jetzt deutlich unregelmás- 
sig polygonal, mit abgerumdeten Ecken und zerrissenem Chro- 
matinnetz; die Centrem sind in dem letzten beiden geschilder- 
ten Stadien nicht wahrnehmbar; schliesslich finden wir, dass. 
an mehreren Stellen oben die Zellhaut zerreisst umd die spár- 
lichen Úberreste der oberen Plasmapartien sich dem bereits * 
in das Lumen diffundierten, flůssigen Sekrete beimischen 
(Abb. 25, Fig. 4); ich habe keine regenerierenden Zellen m 
den Speicheldrůsen beobachten konnem. 


E 


Die Mikrostruktur des zusammengeronnenen Sekretes 
ist auf dem Schnitten fein granuliert, hie und da mit einigen 
beigemischten Fáden, die von dem nicht vollstándie zerfalle- 
nen Plasmaretikulum herrůhren; es ist úberall geronnen Zu © 


Úber die Stinkdriisen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 45 


| finden und forbt sich nach EH-Eosin Fárbung leicht gelblich. 


a 


Seime chemische Beschaffenheit wurde nicht untersucht; es 
wird wohl Zucker invertieren und Albuminate abspalten kón- 


„ nen, denm die Chrysopen, ausser Aphiden (Albumen). auch 
ihre Exkremente (Zucker), verzehren, wie ich direkt an Tie- 


ren, die hungrig in em Glas mit Aphidenkolonie gebracht 
wurden, beobachtet habe. 

»Die Speicheldrůsen der Insekten sind an den hinteren 
Maxillen und zwar am lateralen, hinteren Rande derselben 
angelegt, sie můnden dort noch paarig beim Embryo aus. 
Wenmn bei dem ausgebildeten Imsekt meist die Můndumg eines 
unpaaren Speichelganges am Grunde des Hypopharynx, zwi- 
schen letzterem und dem Labium, anzutreffen ist, so handelt 
es sich hiebei um ein sekundáres Verhalten, das erst im wel- 
teren Emtwicklungsverlaufe, wahrend der spateren Embryo- 
nalstadien, zustande kommt und mit der Ausbildung einer 
unpaaren Umterlippe im Zusammenhange steht.« (HEYMONS, 
pg. 103). 

Wenn wir nun bei Chrysopa wieder elůe gewisse Paar- 
heit in dem Emdabschnitte des Speichelganges finden, so ist 
das nicht, in Bezug auf die vorangehenden Sátze, eine Růck- 
kehr zum prřmitiven, ursprůnglichen Zustande, sondern ein 
sekundárer Zustand, eine Neubildung, die gewissermassen 
den Ursprumgszustand immitiert, ja noch mehr, gradiert, In- 
dem der Ausfluss des Speichels nicht am Grunde des Labi- 
ums, sondern an seiner distalsten Peripherie zustande komint. 


VI. Theoretische Schlussiolgerungen. 


Wenn wir nun den Bau aller drei beschriebenen Drů- 
sen von einem Standpunkte betrachten, so sind die Mandibu- 
lardrůse und Stinkdrůse eigentlich nach einem und demsel- 
ben Plane gebaut, beide haben grundsátzlich dieselben Be- 
standteile, nur ist das sekretorische Element bei der Mandi- 
bulardrůse konzentriert, dagegen bei der Stinkdrůse mehr 
zerstreut und zwar auf der ganzen Oberfláche des Reser- 
voirs; das und der abweichende Bau der W ande beider Re- 
servoirs sind jedoch nur Abstufungen derselben Zustánde in 
verschiedener Richtung. Anders ist die Speicheldrůse gebaut, 


46 XI. Dr. Karel Šulc: 

da hier vollig die Sekretionsvakuolen fehlen und der sekre- 
torische Teil einschichtig ist, indem die Sekretionszellen nur i 
eine Schicht bilden umd nicht durch Deckzellen belegt sind; | 
jedoch leitet die Embryologie (HEYmMoxs) auch die Speichel- | 
drůsen von den serialen Koxal- (Krural-) drůsen, gleichwie | 
die Mandibulardrůsen ab. 

Durch den gleichen Bau der Mandibulardrůse und der 
prothorakalen Stinkdrůse der Chrysope ist die Vermutung, © 
dass die letztere auch eine vom seiner ursprůnglichen Lage © 
dislozterte seriale Kruraldrůse des I. thorakalen Segmentes 
ist, sehon aus dem Grumde zutreffend, weil auch bei den Chi- 
lopoden die serialen Wehrdrůsen 'des I. Korpersegmentes 
(dessen Pleuren und Růckenschild allerdings dem Prothorax © 
+ Mesolhorax der Insekten entsprechen), die seriale Kru- © 
raldrise des 1. Wusspaares vorstellt; ihre jetzige Lage ist 
gleichwie bei der Chrysope unter den Seitenrándern des 
Růckenschildes auf den Pleuren (HEyvymoxs). Was bei Scolo- © 
pender und Lithobius auf dem II. Rumpfsegmente geschah, © 
konnte bei Chrysopa auch auf dem I. Rumpfsegmente gesche- © 
hen; die seriale Kruraldrůse des eigentlichen I. Rumpfseg- 
mentes bei Chilopodem scheint auf die Maxillipeden dislo- 
ciert zu sein und als Giftdrůse zu fungieren, was IŤEYMONS 
ansagt, jedoch nicht behaupten will; die Stinkdrůse der Chrý- 
sopen wůrde, dann der Giftdrůse des Maxillipeden homo- 
log sein. 

Wenn wir die Móglichkeit einer ziemlich weiten Dis- 
locierung der Kruraldrůsen in gewissen Fallen embryologisch 
direkt beobachten konnen (HEYmoxs-Scolopender) und wenn 
wir is Auge fassen, dass die Čerei als ursprůngliche Wuss- 
anlagen ganz dorsal an die Mediane gerůckt sind, sowie auch 
Stigmen bei Dytiseidenlarven, Coceineliden und Můckeu- 
puppen ete., so liegt nichts im Wege einerseits die Krural 
drůsen bis zur Mittellinie der Bauchseite, andererseits bis zur 
Mittellinie der Růckenseite wandern zu lassen; hiemit wůr- 
den wir eine einheitliche Abstammung der verschiedensten 
zusammengelegten Hautdrůsen von den serialen Kruraldriů- 
sen bei den Imsekten bekommen; bei diversen Insektengrup- 
pen wáren sie nur verschiedenartig verlegt, behalten oder 
reduziert; ich behalte mir vor, diesen Gedanken in einer dem- 


E E E 


Úber die Stinkdrisen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 47 


náchst zu erscheinenden Arbeit úber die segmental ange- 
ordneten Dorsaldrůsen bei Canmtharis (Coleoplera) weiter 
auszuarbeiten.*) © Auch das Blutspritzen, der Cimbexiarven 
und Coceinellidenlarven ete. kann, wie gezeigt wird, durch 


*) Bemerkung. Bei dieser Gelegenheit mache ich auf- 
merksam, dass ich bei Cantharis (Coleoptera) eine ganze Serie seg- 
mental angeordneter Tergaldrůsen sowohl bei Imago, wie auch 
bei Puppen (richt aber bei den Larven) fand. — Die Publikation 
dieses  Gegenstandes wird demnáchst erscheinen; vorláufig lasse 
ich hier die Úbersetzung einer kurzen Notiz aus dem Bohmischen 
folgen, die als Referat úber meinen Vortrag in dem Berichtsblatte 
der IV. Versammlung d. bohm. Naturforscher und Arzte in Prag 
1908 erschienen ist: »Cantharis hat zwei Typen von Wehrdrůsen; 
erstens: ausstůlpbare, epidermale Sáckchen auf dem hinteren 
Rande der Pleuren des 2—6. abdominalen Segmentes, um deren 
Kutikula grosse, einzellige Drůsen eingelassen sind, die netzig 
strukturiertes Plasma und 1—2 Kerne haben; sie můnden in ein 
balonartiges in der Chitinhaut eingelassenes Reservoir, das durch 
ein Kapillarrohrchen mit der Oberfláche in Verbindung steht; 
dieses Rohrchen verláuft schief; die Wánde des Reservoirs sind 
stark chitinisiert, stark lichtbrechend und werden durch eine spe- 
ziele Zelle produziert, die das distale Ende der Sekretionszelle 
umgibt; also Analogon einer trichogenen Zelle; die Drůsenzelle 
und die Reservoirzelle sind Abkommlige der Epidermiszellen. — 
Zweite Type der Wehrdrůsen sind zusammengesetzte Beuteldrůsen, 
die serial, paarig auf den Tergiten der 1—8 Abdominalsegmente 
gelegen sind; die gróossten sind auf dem 8. Tergite; bei der Imago 
sind die 1—7 Paare stark reduziert und funktionieren nur die letz- 
ten auf dem 8. Tergit gelegenen; bei der Puppe aber funktionie- 
ren alle 8 Paare: ihre Miůindung erscheint von oben als kreisrunder 
Diskus; auf den Schnitten wird ersichtlich, dass der Diskus als 
Deckel funktioniert, eine feine, zentrale Offnung hat und mit vie- 
len feinen Haaren bedeckt ist; unter dem Deckel ist auf einem 
eingewachsenen, randartigen Vorsprunge der Drůsenbeutel be- 
festigt; derselbe hat: starke Muskularis, (und zwar cirkuláre, wie 
auch longitudinale) und ein geráumiges Lumen, das mit bláschen- 
formigen, grossen, kleinkernigen, vakuolisierten, lose angeháuf- 
ten Zellen angefůllt ist; die grossen Vakuolen sind voll Sekret; die 
Zellen entstammen einer Epithelschicht, die hie und da, nament- 
lich auf dem Grunde der Drůse, erhalten ist, und haben keine Aus- 
fůhrungsgánge, das Sekret diffundiert in ihre interzelluláren 
Riinme; sie stellen ein bláschenartiges Gefůge vor. — Im Falle 
der Gefahr stiůlpt der Káfer die pleuralen Bláschen und das Se- 
kret der Driůsenzellen verflůchtigt; gleichzeitig werden bei der 
Imago die Drůsen des VIII. Tergites entleert, indem die eigene, 


48 XI. Dr. Karel Šulc: 


Atrophie (Reduktiomn) der segmentalen Drůsen, beim Behal- 
ten der Offnumg, erklárt werden. 


Es ist nicht meine Absicht schon hier und jetzt auf die 


Literaturkritik der Kenntnisse úber die ektodeřmalen serialen © 
Drůsen des Insektenkorpers einzugehen; es entfallt deswegen 
auch die Zusammensetzung der Literatur úber unseren Ge- - 


genstand, die auf Vollstandigkeit Anspruch machen wůrde; 


dieselbe wurde schon mehrmals vorgenommen, z. B. von © 
D1mmock, PAcKARD, BoRGERT, BERLESE, FILIPČENKO, ŠUSLOV © 


u. a.; im ganzen verdient das Thema sogar in deskriptiver, 
wie auch in der theoretischen Hinsicht noch weiterer ausgie- 
biger Verfolgung, Bearbeitung und skrupuloser A bschátzung. 

Glucklicher haben sich die Verhaltnisse bei den Crusta- 
ceen gestaltet, gelosst von VEJDOVSKÝ im seiner vorzuglichen, 


fuhrenden Arbeit: »Zur Morphologie der Antennen und Scha- 


lendrůse der Crustaceen«; hier wurde ein voll funktionieren- 
der Apparat sg. Trichter zwischen dem Coelomsáckchen und 
dem Kanálchen gefunden; diese unerwartete Entdeckung hat 
eine Reihe von Arbeiten inauguriert (AwETIK-TER-PoGHos- 
STAN, PLENK etc., SHÁFFERNA), die dann ganz gleiche oder 


ahnliche Verháltnisse unter den Krustern fanden; da auch die © 


embryologischen Arbeiten von Bučrvskij und WAIrTE das 
Coelomsáckchen von Mesoderm, das Kamálchen von Ektoderm 
ableiten, ist die nephridiale Natrir beider Krusterdrůsen fest- 
gestellt, 

Die Untersuchungen THow's an den Koxaldrůsen der 
Spinnen (Holothyriden) erinnern an ahnliche Verhaltnisse, 
die sich bei Krustern vorfinden; auch hier findet sich ein 
Coelomsáckchen differenziert; jédocli der Tricher fehlt voll- 
standig. 

Die Myriapoden (HEvYmoxs, Rossr) stimmen embryolo- 
giseh und anatomisch mit den Insekten gánzlich úberein; hier 


starke Muskulatur zusammengezogen wird; es tritt dann aus der 
Drůsenoffnung eine trůbe Flůssigkeit, die in Form eines Trop- 
fens auf den Diskushaaren erstarrt; sie wird nach einer Weile von 
dem Káfer mit den Hinterfiůissen abgerieben und entfernt. — Běl 
diesen Erscheinungen verbreitet sich um das Tier herum ein Ge- 
stank nach Můusen. 


Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen der Chrysopen. 40 


wie dort scheinen die Nephridienapparate gánzlich verloren 
gegangen; es ist jedoch nicht ausgeschlossen, dass weitere 
Funde an Insekten unsere Auffassung in mancher Hinsicht 
korrigieren werden. 

Peripatus steht immer noch fůhrend vor den Krustern, 
Spinnen, Myriapoden und Insekten, indem er beide Apparate 
Nephridien wie Kruraldrůsen wohlentwickelt und funktionie- 
rend sich zu besitzen erfreut. 

Úber die Beziehungen der Insekten zu Krustern und 
beider zum Peripatus ist das letzte Wort bisher noch nicht 
gefallen. z | 

Ein Vergleich der Nephridienbildungen bei Crustaceen 
mit denen der Annulaten ist derzeit nach VEJDOVSKÝ nicht 
moglich 


VII. Literatur. 


AwETIx-TER-PoGHOSSIAN, Beitráge zur Kenntnis der Exkretions- 
organe der Isopoden, Inaug. Diss., Leipzig, 1909. 

BERLESE A Gli Insetti, Milano 1909. 

BoRGERT H., Die Hautdrůsen. der Tracheaten, Inaug. Diss. Jena 1891. 

Bučrvskij P., Nabljudenija nad embrionalnym razvitiem Mala- 
kostraka, Zapiski Novoross. Obščestva Estestvoispytatelej, 
Odessa, 1895. 

Drmmock G., On some glands, which open externally on Inseets, 
Psyche, Vol, III., pg. 387—401, 1883. 

DurcuR L., Recherches sur les Orthoptěres ete., Paris 1884. 

DuxvocH I. Mc., Úber den Bau des Darms und seiner Anhánge 
von Chrysopa perla L., Archiv fůr Naturgeschichte 75. Jhrg. 
1909. 

FILIPČENKO J., Úber die Kopfdrůsen der Thysanuren, Z. f. w. Zool., 
Leipzig, 1908. 

HENNEGUY L. F., Les Insectes, Paris 1904, 

HEYMONs R., Die Entwicklungsgeschichte der Seolopender, Stutt- 
gart 1901. 

Korek I. H., Insektenkunde, Berlin 1893. 

KůŮHNE K. F, Vergleichende Untersuchungen ber das Gehirn, 
Kopfnerven und Kopfdrůsen des gemeinen Ohrwurmes (Forfi- 
cula auricularia), Jena, Ztschr. Natw., 1913. 

PacKaRD A., Text Book of Entomology, New York 1898. 


50 XE Dr. Karel Šule: Úber die Stinkdrůsen und Speicheldrůsen 


PLENK J., Zur Keuntnis der Anatomie umd Histologie der Maxillar- 
drůse bei Corepreden, Wien, 1911, 

RampDounR, Akhardlungen úber die Verdauurgswerkzeuge der In- 
sekten, Halle 1811. 

Rossi G. L., Le glandole odorifere del" Iulus communis, Z. £. w. 
Zool., LXXIV, Leipzig, 1905. 

Rosrock M., Die Netzflůger Deutschlands, Zwickau 1885. 

SCHAUFFUSS C., Entomologisches Wochenblatt 25. Jhgg. No. 44, 
49, Leipzig. 

SCHNEIDER G, I, Symbolze, ad Monographiam generis Chrysopae 
Leach, Vratislaviae 1851. 

ŠuLc K., O některých rezrámých obranných žlazách u hmyzu. 
Věstník IV. Sjezdu českých přírodozpytců a lékařů, Praha 
1368. 


SusLov S., Úber die Kopfdrůsen einigen niederer Orthopteren, Zool. 


Jahrb. XXXIV, 1912, Jena. 

"UHON K., O žlazách Holothyridů, Reg. Soc. Seient. Bohemica, Věst- 
mik, Praga, 1605. 

VEJDOVSKÝ F., Zur Morphologie der Antennen und Schalendrise 
der Crustaceen, Z. £. w. Zo01., LXIX, 1901, Leipzig. 

WarrTE F., The structure and development of the antennal glands 
in Homarus americanus M. E. Cambridge, Mass. U. S. A., 1899. 


NĚMmEc B., Studie o Isopodech I., Věstník král. spol. nauk 1895, II- 


1ibidem 1896. 
Nasovov N., Kurs entomologiji, časť I, Naružnye pokrovy nasě- 
komych, Varšava 1901. ho 


XII. 
Poznámky k vývoji žeber u člověka. 
Z ústavu pro histologii a embryologii české university v Praze. 


Napsal 
Prof. Dr. Otakar V. Srdínko. 


Se 2 tabulkami a 1 obrazcem v textu. 


Předloženo v sezení dne 20. února 1914. 


Vývoj žeber u lidských zárodků nebyl dosud do detailů 
prozkoumán, ač již v r. 1894 S. S. MrvorT ve své knize na po- 
třebu toho poukázal.*) Od té doby osvětlen byl sice znamenitou 
prací Ch. MůLLERA (1906) vývoj chondrothoraxu, avšak de- 
taily přeměny chrupavčitých žeber v kost žeberní a perma- 
mentní chrupavku žeberní dosud nebyly popsány. Zabýval 
jsem se v poslední době tímto předmětem a podávám zde vý- 
sledky svých pozorování v ossifikaci žeber u člověka. 

Aby obraz byl celkový, předešlu jednak nejnutnější po- 
znatky srovnávací anatomii, jednak to, co o vzniku žeber u člo- 
věka dosud jest známo. 

H. SCHAUINSLAND (1906) podal v Hertwigově příručce**) 
ve svém obsáhlém pojednání: »Die Entwickelung der Wir- 
belsánle nebst Rippen und Brustbein« výborný přehled 0 srov- 
mávací anatomii žeber. Ze článku jest patrno, že u selachií 
se setkáváme poprvé v řadě tvorstva s částmi skelettu zva- 


— ———— — 


*) S. S. MrvorT: Lehrbuch der Entwickelungsgeschichte des 
Menschen. Německý překlad od S. KAESTNERA 1894 pag. 428. 

**) Handbuch der vergleich. u. experim. Entwickelungslehre 
der Wirbeltiere. Bd. III. Th. II. pag. 339-572. 


Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1 


2 XII. Dr. Otakar V. Srdínko: 


nými žebry, jichž význam však není u všech obratlovců 
stejný; většina autorů rozeznává nyní vzhledem na uložení 
žeber k svalstvu horní žebra (selachu, ampiibia, ammota a z 
části crossopterygia;j a žebra dolní (gamoidei, teleostei a dip- 
neusti). O vzniku žeber není dosaženo dosud jednotného ná- 
z0ru: 


-—e wo 


GEGENBAUER, GOETTE, BALFOUR, (TÓPPERT a j. považují. 


žebra za výtvory páteře, kdežto O. HrRrTw1rc, RaBEr, 


BRucH, FicK, KOLLIKER, HAassE, BoRN zastupují názor, že. 


žebra jsou samostatné útvary, vznikající z mezisvalového va- 
ziva myomerů. Pro některé skupiny obratlovců, jako na př. 
pro chrupavčité ganoidy, schází dosud vyšetření vývoje žeber. 

O žebrech ammotů nalézáme v lteratuře více theoreti- 


ckých úvah, než skutečných pozorování o jejich vývoji. B.' 
CLaus odvozuje žebra od příčných výběžků, kdežto GEGEN- 


BAUER od dolních oblouků obratlů, GOETTE od horních oblouků. 
C. K. HOFFMANN tvrdí, že žebra jsou původní intervertebrální 
částí, vyrůstající ze skelettogenní vrstvy kolem chordy, které 
samostatně ossifikují. BRUCH, KOLLIKER, HAssE, BoRN, RABL 
a j. jsou toho náhledu, že žebra jsou samostatné útvary, které 
vznikají ve vazivových septech mezisvalových a které se se- 
kundárně později přičleňují k příčným výběžkům nebo k tě- 


lům neb horním obloukům obratlů. SCHULTZ, GEGENBAUER a. 


SCHAUINSLAND odvozují žebra od doleních oblouků obratlo- 
vých; jsou to výrůstky doleních oblouků primitivních obratlů 
a jsou útvary segmentálními. Každé žebro se vztahuje ke kau- 
dálnímu oddílu příslušného prvosegmentu. 

Pro vývoj žeber u člověka nalezneme nejnovější a nej- 
detailnější údaje v knize KErBEL-MALLOVĚ a sice v pojednání 
CH. R. BARDEENOVĚ o vývoji skelettu a vaziva.*) BARDEEN 


sleduje vývoj páteře a hrudníku ve třech periodách: blaste- 


mové, chrupavkové i kostěné. Žebra v periodě první jsou zcela 
a všechna založena u zárodků lidských 11 mm. dlouhých; w 
zárodků dlouhých 7 mm ještě scházejí. Lze tedy souditi, že se 
zakládají u zárodků asi 8—9 mm dlouhých. Poučné pro toto 
jsou schematické obrázky BARDEENOvY na str. 334. (obr. 231 


*) KEIBEL-MALL: Handbuch der Entwickelungsgeschichte des 
Menschen, I B. pag, 296-456. 1910, 


a 


Poznámky k vývoji žeber u člověka. 3 


a 292) jakož i obrazy modellů ze stadia blastemového na str. 


| 898 (obr. 240, embryo 7 mm dl., obr. 248, embryo 9 mm dl. a 
obr. 246, embryo 11 mm dl.). 


Možno pokládati za jisté, že processus costales u stadia 


: blastemového jsou založeny u všech skleromerů u stadia 8 mm 
dlouhého a že ke konci prvního měsíce u stadia 9 mm dlouhého 


počíná diřferencování prvoobratlů thorakálních od krčních a 


: bederních v tom směru, že processus costales u skleromerů 


hrudních silně se vyvinují, takže u stadia 11—13 mm jsou 
velmi dlouhé, jak BARDEENoOvy obrazce 252 a 239 znázorňují. 
V každé polovici blastemového obratle vystoupi sou- 


| časně tři primární centra chondrifikační, jedno pro processus 


neuralis, druhé pro processus costalis a třetí pro tělo obratle. 
Možno ihned poznamenati, že při nastoupení ossifikace sho- 
duje se umístění center ossifikačních s centry chondrifikač- 
ními. Processus costales blastemové začnou chondrifikovati 


-u stadia dlouhého asi 12—13 mm. Distální konce jejich rostou 
velice rychle ventrálně, což vysvítá ze srovnání prvních dvou 
«modeliů MŮLLEROVÝCH, z nichž první náleží embryu 13 mm 


dluohému a druhý embryu 17 zm zdélí. Chrupavková žebra, 
která vznikají v blastemových kostálních výběžcích prvo- 


obratlů, jsou oddělena od obratlů hustou tkání a později se 
„vytvoří klouby a vazy. Blastemové distální konce žeber mají 


nejprve směr horizontální, na další jich růst však mají vliv 


| srdce a játra. Distální blastemové konce žeber spojují se bla- 


stemovou tkání v sternální lištu u stadia 17 mm dlouhého. 
Tato lišta splývá proximálně se základem klíčku a sahá di- 
stálně až k blastemu sedmého žebra. Srůst konců dalších, di- 
stálněji uložených, pravých žeber v sternální lištu neděje se 
vždy v pravidelném sledu. Osmé žebro jest spojeno s blaste- 
mem sedmého a deváté s osmým; desáté se upevňuje na de- 
váté. Toto spojení se děje v druhé polovici druhého měsíce a 
sice nejprve přikloněním konce jednoho žebra k předcháze- 
jícímu a teprve později se spojují také kraje žebra. Když 
srdce vstoupí do thoraxu, spojují se kraniální konce sternál- 
ních lišt navzájem a tak jest dán základ sternu (embryo 
32 mm). Někdy nastoupí srůst kaudálně dříve než uprostřed 
sterna. Processus ensiformis vzniká srůstem pruhů, ulože- 
mých kaudálně od každé sternální lišty; osmý pár žeberní se 
j* 


4 XII. Dr. Otakar V. Srdinko: 


na jeho vzniku neúčastní. Chondrifikace v sternálních lištách 
nastupuje, když se vytvořuje nepárové sternum. Chondrifi- 


kace přestupuje podle MůLLERA ze žeber i na sternum a od- 


dělení chrupavčitých žeber od sterna nastoupí sekundárně; 
jiní badatelé udávají pro sternum vlastní chondrifikační 
centra. 

U žeber stejně jako u obratlů a kosti hrudní se rozezná- 


vají primární a sekundární ossifikační centra. Primární se ; 


objevují za doby embryonální, sekundární teprve dlouho po 
porodu. Ossifikace žeber počíná se dříve než v obratlech. Ke 
konci druhého měsíce vystupují v šestém a sedmém žebru 
ossifikační body, které se pak objeví rychle také v ostatních 
žebrech. Ossifikační centrum v prvním žebru se vytvoří oby- 
čejně dříve než ve dvanáctém; na konci druhého měsíce jsou 
centra ona ve všech žebrech přítomna, pouze ve dvanáctém 
někdy se dostaví o něco později. 
Body ossifikační vznikají v blízkosti úhlu žeberního a 


h 


šíří se rychle směrem k hlavičce 1 ve směru k sternu. Ke konci © 
čtvrtého měsíce jest poměr kostěného žebra k chrupavce že- © 


berní asi stejný, jako u dospělého. Sekundární centra vystu- 
pují za doby puberty a sice jedno pro kloubní plochu hlavičky, 
jedno pro kloubní plošku tuberkula a jedno pro část tuberkula, 


která se neúčastní kloubu. Často se zdá, že na tuberkulu jest © 


pouze jedna epifysa; tuberkulum 11. a 12. žebra nemá oby- 
čejně žádné epifysy. Spojení epifys s télem žebra nastává po 
20. roce, spojení epifysy a hlavičky až po 24. roce. 


Ossifikační centra žeber mají charakter subperiostální. 


Původně byly patrně všecky obratle opatřeny žebry. Po- 
zději žebra někde vůbec odpadla, jinde se záhy sloučila s část- 
mi obratlů. Tak srostou na př. krční žebra záhy a úplně 
s obratlem a v krajině lumbální, sakrální a ocasní obsahují 
u všech amniot příčné výběžky obratiů žebra, která dříve 


nebo později s nimi srostla. Jest známo, že na takových mí- 
stech, kde žebra byla potlačena, výminečně někdy přece opět © 
I 


vystupují. 

O šíření se ossifikace v žebrech udává BAapE, že ossi- 
fikace postupuje od centra směrem dorsálním rychleji k střed- 
ní čáře, než na straně ventrální a že ossifikační hranice na 
dorsální straně jest u všech žeber stejně vzdálena od střední 


Poznámky k vývoji žeber u člověka. 5 


roviny neb od postranních oblouků příslušných obratlů, 
kdežto ossifikační hranice konců ventrálních jest od spodní 
roviny vzdálena nestejně. Ossifikační hranice prvního žebra 
(jest mediální rovině nejbližší, u posledního žebra nejvzdále- 
| nější. BADE udává, že na konci 14. týdne nastoupí ossifikace 
| u všech žeber. 

| MrvorT poznamenává á, že každé primitivní žebro se dif- 
| ferencuje během vývoje ve tři části: proximální kostěnon 
( (t.j. vlastní žebro anatomů), střední, chrupavkový oddíl 
(tj. chrupavka žeberní) a distální, sternální nebo ligamen- 
| tosní část. 

| Pozorování moje se vztahuje na některé detaily ossifi- 
kačního pochodu v žebrech hdských embryí od polovice třetího 
měsíce embryonálního až do narození. 


Vlastní pozorování. 


Studium průběhu ossifikace žeber jest velice usnadněno 
(tou okolností, že ossifikace v jednotlivých žebrech nastupuje 
| v nestejné dová takže zhotovíme-li serii příčných řezů levou 
| nebo pravou polovicí stěny hrudníku ze zárodku člověka ze 
(3. nebo 4. měsíce vývoje embryonálního, nalezneme na řezech 
| jednak žebra s pokročilou ossifikací, jednak žebra s počína- 
"jící ossifikací, jednak také žebra dosud chrupavčitá. Není 
o třeba pátrati po takovém stadiu, kde by ossifikace 
| právě začínala, protože u embryí ze 3. měs. i ze začátku 
4 měs. na seriích příčných řezů stěnou hrudníku lehko vy- 
| hledáme žebra hoření nebo spodní, ve kterých jest ossifikace 
„ve stadiu počátečném, kdežto v žebrech 6. a sousedních jest 
| pokročilejší. 


Embryo ze 4 měs., 125 cm dlouhé. 


Přistoupím proto ihned k popisu význačných stadií oss1- 
| fikace 6. žebra levé strany zárodku lidského ze 4. měs. (délka 
| 12:5 cm). Celá serie provedena byla ve frontální rovině, takže 
| přední a zadní konec žebra zasaženy jsou více podélně, BŽ 
postranní část žebra jest zasažena příčně. 

Na frontálním řezu žebrem, kde jest zasaženo spojení 


k . 

-jeho s chrupavkou sternální jest chrupavka žeberní malo- 
| 

| 


6 XII. Dr. Otakar V. Srdínko: 


buněčná a obalena jest perichondriem, které směrem laterál- 
ním se stlušťuje na hoření straně žebra a postupujíc od ster- 
na na stranu laterální se rozšiřuje a rozdvojuje ve 2 vrstvy. 
Na spodní hraně žebra jest perichondrium zbarveno inten- 
sivně červeně fuchsinem. 

Na dalších řezech, na kterých chrupavka žeberní byla 
zasažena již příčně, jest složena z buněk, mezi kterými jest © 
zcela nepatrně hmoty mezibuněčné a buňky uloženy jsou, 
zvláště pod perichondriem, do řad rovnoběžných s perichon- 
driem. Perichondrium na pleurální straně barví se intensivně 
červeně, kdežto na straně laterální barví se méně intensivně; 
na laterální straně začíná se v něm vytvořovati zona řídkého 
vaziva. 

Obr. 1. na tab. I. znázorňuje poměry na dalších řezech. 
Chrupavka se stává zvláště v centru velkobuněčnou, hmoty 
základní přibývá, perichondrium se rozestoupilo ve 2 zony, 
jednu těsně při chrupavce a druhou periferní; mezi oběma 
zonami hustého perichondria je zona řídkého vaziva. Na 
mediální straně vnitřní vrstvy perichondria objevuje se inten- 
sivně se barvící proužek. Tento proužek stává se zvláště na 
některých praeparátech velmi patrným svou lesklostí, takže 
jest možno nazvati ho svítícím proužkem. Proužek tento jest 
prvním zjevem, kterým se ohlašuje ossifikace žebra. Jedná se 
patrně o zvápenatění perichondria v těchto místech, kterážto 
přeměna podmiňuje ono intensivní zbarvení. Proužek tento 
rozšiřuje se nahoru a dolů tak, že po čase vidíme, že celé peri- 
chondrium kol chrupavky jest zvápenatělé, a záhy že na něm 
se objevují osteoblasty, které způsobují růst perichondrální 
kosti do zony řídkého vaziva, která jest uložena mezi vnitřní 
a zevní vrstvou perichondria. 

Další řezy v seru vykazují takové polročilejkí stadium, 
ve kterém vidíme uvnitř velkobuněčnou chrupavku, určenou 
k destrukci, zevní perichondrální prstenec kostěný, pak zonu 
řídkého vaziva a konečně zevní vrstvu hustší perichondria. 
V tomto stadiu tedy představuje žebro rourovitou kost, jejíž 
vnitřek vyplněn jest chrupavkou (obr. 2.). 

Na dalších řezech přistupuje nový zjev, se kterým vždy 
při ossifikaci žebra se setkáváme. Kostěný prstenec rozšiřuje 
se mohutně zvláště na hoření hraně a kromě toho otvírá se 


Poznámky k vývoji žeber u člověka. “ 


na pleurální straně z počátku nepatrným okénkem, které se 
wšak později, jak uvidíme, rozšiřuje v široká vrata. Tímto 
okénkem vniká do velkobuněčné chrupavky, která se dosud 
nalézá uvnitř žebra, mladá, embryonální dřeňová tkáň, která 
chrupavkn rozrušuje počínajíc od pleurální strany (obr. 3.). 
To dobře jest vidět: na obrazci. Kromě toho vidíme na tomto 
obrazci, že ona zona řídkého vaziva mezi vnitřním, nyní již 
skostnatělým perichondriem a mezi zevní vrstvou perichon- 
dria jest mohutná, široká, zvláště při hoření hraně. 

Na obrazci 4., kde žebro zasaženo jest podélně řezem 
frontálním, vidíme jednak, jak chrupavka velkobuněčná pře- 
chází směrem k pateři v obyčejnou chrupavku embryonální 
malobuněčnou, vidíme, jak, postupujíc z prava na stranu 
levou, vrstva skostnatělého perichondria se stenčuje, jak dále 
v tomtéž postupu zona imtraperichondrální řídkého vaziva se 
súžuje tak, že na levém konci při páteři po vymizení této zony 
obě vrstvy perichondria opět se scházejí a spojují ve vrstvu 
jedinou právě tak, jak to vidíme na konci předním žebra při 


| spojení s chrupavkou sternální. 


Na četných jiných seriích od embryí mladších než jest 
právě popsané, nebo o něco starších možno viděti ještě některé 
další detaily v počátku ossifikace, na které si proto dovoluji 
ještě poukázati. 


Embryo ze 9. měsíce 7 cm dl. 


Zde vidíme na příčných řezech chrupavkou žeberní tam, 
kde začíná právě ossifikovat, že onen lesklý proužek na pleu- 
rální straně jest někdy zprohýbán jedním anebo dvěma zářezy, 
kteréžto se v dalším vývoji přemění ve skuliny neboli okénka, 
kterými vniká pak do vnitř dřeňová tkáň, aby rozrušila 
chrupavku velkobuněčnou. Serie tato zároveň dokazuje, že os- 
sifikace v 5. a 6. žebru jest nejpokročilejší. Na příčných 
řezeck ossifikujícím žebrem, vidíme jednak mna pleurální 
straně okénko se vnikající tkání dřeňovou, jednak růst spodní 
hrany žeberní do zony intraperichondrální. Na řezech dalších 
otvírá se okénko ve vrata a kromě toho začíná růsti také in- 
tensivně hrana horní. Ještě na dalších řezech rozšíří se vrata 
na pleurální ploše tak, že žebro nabude typického tvaru pod- 
kovy, otevřené směrem k dutině pleurální, kterážto podkova 


8 XII. Dr. Otakar V. Srdínko: 


vyplněna jest chrupavkou velkobuněčnou; do této chrupavky 
vniká z pleurální strany dřeňová tkáň. Postupujeme-li v serii 
k dalším. řezům shledáme, že podkova začíná se opět uzavírat 


tak, že při pateři nalezneme opětně prstenec kostěný kolem © 


velkobuněčné chrupavky a na posledních řezech vidíme pouze 
chrupavku s perichondriem tak, jako na řezech koncem před- 
ním. — 


Mmbryo ze 3. měsíce 15 cm dl. 


Serie tato zbarvena byla směsí Broxprovovu, takže chru- 
pavka zbarvena jest zeleně, kost intensivně červeně, vazivo, 
svalstvo méně červeně, krev v cévách oranžově. Tato methoda 
barvící hodí se zde k tomu cíli, aby zjištěn byl moment, ve 
kterém nastupuje zvápenatění perichondria na pleurální ploše 


žebra a vzniknutí dříve popsaného lesklého proužku. Proužek © 


barví se totiž intensivně karmínově, kteréžto zbarvení vzniká 
tím, že zvápenatělé perichondrium barví se současně 1 fuch- 
sinem a oranží. Na zadnějších řezech, v kterých nalézáme vy- 
tvořené okénko na pleurální strané žebra, jest možno pozoro- 
vat zménu chemické reakce, která nastupuje při vnikání dře- 
ňové tkáně okénkem do velkobuněčné chrupavky. Kdežto pů- 
vodně jest chrupavka basofilní a barví se methodou Biondi- 
ovou zeleně, vidíme, že basofilie její mění se vnikáním dřeňové 
tkáně v acidofilu, takže na praeparátech těch vidíme jako by 
do velkobuněčné chrupavky na pleurální straně vnikal požár. 


Embryo z 3. měsíce 75 em dl. 


Zhotovil jsem z několika žeber tohoto embrya serie hori- 
zontálních řezů, na kterých viděti jest vznik a rozvoj lesklého 
proužku na ventrální ploše žebra postupujíc od konce ster- 
nálního do zadu. Rovněž tyto řezy ukazují první okénka 
v onom lesklém proužku na pleurální ploše žebra a vnikání 
dřeňové tkáně do velkobuněčné chrupavky. 


Embryo z počátku 4 měsíce 95 em dl. 
- Serie tato obsahuje příčné řezy 10. a 11. žebrem pravé 
strany a co za upozornění stojí jest toto: Na příčném řezu 
předním koncem 11. žebra vidíme jednak vznikání lesklého 


Poznámky k vývoji žeber u člověka. 9 
l 


proužku na ventrální straně žeberní chrupavky, jednak vi- 
| díme vytvořování arkádovitých obloučků na periferii chru- 
(pavky při perichondriu. Ony arkádové oblouky jsou známky 
direktní chondrifikace vaziva perichondrálního. Kromě toho 
| jest krásně viděti na této serii růsti horní i dolní hranu že- 
' berní, dále rozrušování chrupavky velkobuněčné dřeňovou 
| tkání a konečně ještě jeden nový zjev, totiž otvírání dutiny 
kostní také na laterální straně. Cévstvo, které do dutiny žebra 
| vniká, jest v přímém spojení s arterií a venou interkostální, 

(jak na četných řezech této serie jest možno se přesvědčiti. 


Embryo ze4 měsíce, 12 em dl. 


i 

Z této serie příčných řezů sluší se zmíniti o tom, že le- 
| sklý proužek na pleurální straně žebra záhy po svém vzniku 
[se rozštěpuje ve 2 proužky oddělené zonou světlou, která 
| jest ve spojení se zonou intraperichondrální. Rozštěpení prouž- 
| ků nastupuje však pouze někdy a při tom centrální část jest 
| počátkem pro kost perichondrální, kdežto druhá polovice roz- 
l  štěpeného proužku, která jest ve spojení S periferní vrstvou 
perichondria, svoji lesklost a barvitelnost později ztrácí. 


( Totéžembryo;serieřezůhorizontálních. 


| Na řezu horizontálním, který zasáhne přední konec žebra 
až tam, kde na pleurální straně objeví se v lesklém proužku 
| okénka pro vstup tkáně dřeňové do chrupavky, všimneme si 
| jednak perichondria, jednak vnitřního uspořádání chrupavky. 
| Na předním konci vidíme malobuněčnou chrupavku s buňkami 
| nepravidelnými, roztroušenými, kol níž nalézá se normální 
| perichondrium. Směrem v zad počíná záhy na pleurální ploše 
| světlý proužek, který zasažen jest na horizontálním řezu po- 
| délně. na zevní ploše žebra jest vazivové perichondrium, vl- 
(mitě probíhající. Směrem v zad přeměňuje se chrupavka ne- 
| pravidelně uspořádaná v chrupavku s buňkami a pruhy zá- 
(Kladní hmoty, určitě orientovanými. Podlouhlá osa buněk i 
| trámců směřuje od pleurálního perichondria k perichondriu 
| zevní plochy. V určitém místě vidíme, že jednak proužek na 
' pleurální ploše žebra se stlušťuje, jednak perichondrium zevní 
| že tvoří zářez do chrupavky, takže v tom místě povstává sú- 


10 XII. Dr. Otakar V. Srdínko: | 


ženina chrupavky, kterou možno nazvat krčkem ossifikačním. + 
Od tohoto krčku směrem v zad vidíme dvě změny; jednak v pe-: 
richondriu se objevuje osteogenní vrstva a sice na straně pleu- 
rální 1 na straně zevní, kterážto se směrem do zadu stlušťuje. 
Zároveň na straně laterální vystupuje v perichondriu určité ! 
rozdělení ve 3 zony, totiž zonu osteogenní, zonu vaziva říd- 
kého, do které kost se šíří a zonu zevního vazivového peri- 
chondria. Jednak vidíme na chrupavce, že za krčkem orientace. 
trámců ve směru dorsoventrálním pozvolna se ztrácí, chru- 
pavka se stává velkobuněčnou, až konečně veškerá orientace: 
vymizí a chrupavka jest rušena mladou dřeňovou tkání, vni- 
kající okénkem na pleurální ploše žebra. 


Embryo ze 4. měsíce, 125 em dl. 


| 
Serie tato zhotovena byla v rovině tangentiální, rovno- ' 
běžně se střední sagittalní rovinou těla zárodku tak, že za-. 
sažena byla žebra podélně v rovině vertikální. I na této serii | 
viděti jest dobře krček ossifikační, tvořený zářezem peri 
chordria na horní i dolení hraně žebra. Dále vidíme zde dobře, : 
jak postupuje differencování perichondria, prohlížíme-li řez: 
od ventrálního konce k dorsálnímu, na 3 zony osteogenní, | 
řídkou intraperichondrální a zevní vazivovou. Rovněž na. 
chrupavce viděti jest přeměna malobuněčné chrupavky em- | 
bryonální v chrupavku orientovanou a přechod této do chru- 
pavky velkobuněčné. | 


Embryo ze 4 měs. 14 em dl. | | 


Byla řezána současně 4 žebra a serie zbarvena haema- 
toxilinem a eosinem. 

Na prvních řezech vystupuje na pleurální straně svétlý 
proužek barvící se značně eosinem. Perichondrium na obou 
hranách jest široké a chrupavka zasažena jest na řezu ve: 
formě, kde hmota mezibuněčná jest vyvinuta ve tvaru trámců 
orientovaných na některých místech dorsoventrálně. 

Na dalších řezech chrupavkové buňky se zvětšují, ori- jl 
entace trámců mezibuněčné hmoty ve směru dorsoventrálním | 
mizí. Na straně pleurální rozestupuje se perichondrium ve 
světlý proužek, který se šíří kolem celého žebra a ve vazi- 


| Poznámky k vývoji žeber u člověka. 11 


„ vové perichondrium, Na obou hranách vidíme osteogenní 
vrstvu perichondria, pak širokou zonu řídkou a od ní zevní, 
hustší vazivové perichondrium. 

Další řezy v serii obsahují chrupavku velkobuněčnou 
beze vší orientace, osteogenní kruh perichondrální vytvořen 
(jest již kolem celého žebra. Nejtlustší jest kostní proužek na 
| ploše pleurální a na obou hranách. Na straně laterální jest 
"ještě tenký. Ossifikace perichondrální postupuje ve vazivu 
'zvláště na hranách, takže jest viděti již vznik dalších trá- 
: E kostěných. 
| Jeden z dalších řezů, znázorněný na obr. 5. jest mnohem 
| pokročilejší. Vidíme, že poenela Oelkur kostěný kruh zmo- 
| hutněl a zvláště na pe že roste do zony intraperichon- 
| drální. Kromě toho však pozorujeme na tomto řezu prvé okén- 
(ko na pleurální ploše žebra, kterým počíná vnikati mladá dře- 
„ňová tkáň do velkobuněčné chrupavky. 


| Obr. 6. znázorňuje žebro, jehož kostěná část má tvai 
»podkovy, otevřené směrem k dutině pleurální a vyplněné 
zbytky destruované chrupavky a mladou dřeňovou tkání. 
Na dalších řezech dorsálních postoupí ossifikace enchon- 
(drální poněkud dále, takže uvnitř perichondráiní kostní pod- 
„kovy vidíme nepravidelnou, chobotnatou kost enchondrální. 
Kost tato mnohdy na příčném řezu tvoří ostrůvky nepravi- 
„delné uvnitř dřeňové hmoty, která vyplňuje prostor podkovy. 
| Obr. 7. zasahuje žebro ještě blíže k páteři a vidíme tam 
 zvápenatělé trosky chrupavčité obložené kostí enchondrální a 
„Kol nick podkovu perichondrální, šířící se směrem zevním do 
(vaziva. 

Na dalších řezech stenčuje se kost perichondrální a 
(uvnitř začíná se objevovat chrupavka velkobuněčná, takže 
| konečně zcela blízko u páteře setkáme se s obrazci takovými, 
| 
Ť 


jaké jsou znázorněny na obrazci 6. a 5. 


Totéž embryo; serie řezů horizontálních. 


| V této serii najdou se řezy, kde ossifikace žeber postou- 

pila tak daleko, že ve střední části těla žebra nacházíme pouze 
kost perichondrální, kdežto směrem ke konci sternálnímu 1 pá- 
| teřnímu objevuje se také v ostrůvcích kost enchondrální a ko- 


| 
| 
: 


12 XII. Dr. Otakar V. Srdínko: 


nečně při konci sternálním i páteřním nalézáme na povrchu © 
kost perichondrální, uvnitř chrupavku. 


Totéž embryo; řezy příčné, barvené podle. 
Biondiho. 


Řezy této serie jsou velice instruktivní pro seznání, jak | 
se během ossifikace mění reakce chrupavky. Kdežto na řezech, 
kde kolkolem jest prstenec perichondrální, nalézáme uvnitř 
chrupavku zeleně zbarvenou, tedy basofilní, vidíme na řezech 
dalších, kde okénkem na straně pleurální vstupuje do vnitř 
tkáň dřeňová, že mění se reakce chrupavky v blízkosti této 
tkáně, neboť chrupavka se barví červeně, tedy acidofilně. Vy- 
padá to tak, jak již dříve bylo řečeno, jako by okénkem oním © 
vnikal do chrupavky požár. 


Embryo člověka ze 4. měs, 13 em dl. 


Od embrya tohoto zhotovil jsem serii 6., 7. a 8. žebrem 
pravé strany a zbarvil směsí Broxprovovu. ÚUvedu zde pouze. 
některé další zjevy, které na obraze 5.—7. nevystoupily. 


Předně viděti jest tu a tam, že dutiny dřeňové v kosti 
perichondrální otvírají se do centrální dutiny, kde byla dříve © 
chrupavka. Dále vidíme, že na řezu, ve kterém 6. a 7. žebro 
právě nabylo tvaru podkovy, jest 8. žebro ještě kruhem. Smě- 
rem dorsálním postupujíce v serii dojdeme k řezům, kde žebro 
tvořeno jest čím dále, tím více pouze kostí perichondrální, 
kdežto chrupavka a vznikající ostrůvky kosti enchondrální, 
jsou ze žebra na stranu pleurální více a více eliminovány, až. 
konečně dojdeme k řezům, kde žebro jest tvořeno skoro pouze 
kostí perichondrální. Tato kost ukazuje jednu zajímavost a. 
sice to, že trámce kostní, které vyrůstají od kostního perichon“ © 
drálního prstence, dávají poznat určitou orientaci a sice ho- 
rizontální a navzájem rovnoběžnou. Budu míti příležitost v ji: | 
né práci tímto zjevem se blíže obírati. 


Na řezech, které blíží se k páteři, objevují se zase při 
kosti perichondrální na její mediální, či pleurální straně 
ostrůvky kosti enchondrální a konečně při páteři jest kost "pe 
chondrální vyplněná chrupavkou. 


| Poznámky k vývoji žeber u člověka. 13 


me Zárodek člověka ze 7. měsíce, 34 cem dl. 


Serie talo obsahuje příčné řezy druhým žebrem pravé 
„strany. Fixace provedena formalinem, tvrzení v líhu po 14 
"dnů a řezy z parafinu barvenv methodou Broxprovou. 
E Typické řezy z této serie vybrány jsou a znázorněny na 
tab. II., č. 8—11. 
NE Na předních řezech vidíme malobuněčnou chrupavku 
| sklovitou, obklíčenou vazivovým perichondriem, které na jed- 


notlivých místech souvisí s acidofilními pruhy, jež se obje- 
vují pod perichondriem v základní hmotě chrupavky, jsouce 
| rovnoběžny s povrchem. Pruhy tyto jsou známkou apposio- 
| nelního růstu chrupavky na povrchu chondrifikací perichondria. 
Na dalších řezech přeměňuje se chrupavka malobuněčná 
| v chrupavku velkobunéčnou a sice hlavně na periferii žebra, 
| kdežto v centru obsahuje buňky menší a méně četné. Peri- 
| chondrium se rozestupuje ve známé 3 zony, z nichž zona ossl- 
| fikační jest již zřejmě vyvinuta a jeví tendenci růsti do zony 
| mtraperichondrální. Zona posledně jmenovaná jest široká a 
| přechází zvláště na hranách do třetí zevní zhuštěné části peri- 
| chondria. 

| Obrazec 8. znázorňuje žebro v takovém stadiu, kde kol- 
. kolem vytvořen jest kostěný pruh perichondrální, který se 
| šíří do zony intraperichondrální a vnitřek vyplněn jest zcela 
| chrupavkou. 

Další řezy jeví první stopy rozrušování chrupavky velko- 
buněčné, které jest způsobováno mladou tkání dřeňovou, jež 
| se sem dostává nikoliv okénkem v kosti perichondrální, nýbrž 
(z partií dorsálnějších. Destrukční pochod v chrupavce po- 
| stupuje velice rychle, takže na jednom z dalších řezň vidíme 
(již poměry, jak znázorněny jsou na. obr. 9. 
| Uprostřed řezu vidíme poslední zbytek chrupavky, 
kdežto periferie jest vyplnéna mladou dřeňovou tkání a zbyt- 
| ky, neholi troskami zvápenatělé základní imoty chrupavěité, 
| ma kteréžto trosky usazují se osteoblasty a vytvořují první 
| trámečky kosti enchondrální. Praeparáty jsou daleko názor- 
| 
| 
| 
| 


ei 


' mější než obrazce, protože po použití barviva BroNDTOVA do- 
cílíme krásného differencování: trosky chrupavky barví se in- 
tensivně zeleně, mladá kost červeně a buňky dřeňové oranžově. 


14 XII. Dr. Otakar V. Srdínko: 


Na dalších řezech vidíme, že chrupavka úplně zmizela 
a vnitřek perichondrálního kostěného kruhu vyplněn jest zcela 
trámečky kosti enchondrální se zbytky chrupavky a mladou 
dřeňovou a ossifikační tkání. Při tom vidíme, že pleurální 
polovice jest vyplněna hustší tkání než polovina laterální. 

Ještě dorsálnější řezy ukazují, jak perichondrální kruh 
začne se na pleurální straně žebra otvírati tak, že vzniká nej- 
prve okénko a později široká vrata, kterými kommunikuje 
vazivo perichondrální s tkání enchondrální. Podobné otevření 
perichondrálního kruhu, ale v míře mnohem menší, může na- 
stoupiti na straně laterální žebra. Na dalších řezech vidíme 


perichondrální kost opětně ve tvaru podkovy, která jest ote- 


vřena směrem k dutině pleurální a vyplněna jest trámci kosti 


enchondrálmí, v nichž zbytky chrupavkové stále lze vidět. 


Mezi obojími součástkami žebra jest zachována přesná hra- 
mice, kterou možno sledovat na obr. 10 i 11. Kost enchondrální 
tvoří jednak ploténku subchondrální, která se přikládá ku ko- 
sti perichondrální, jednak trámce, které od této subchondrální 
ploténky v různých směrech vycházejí. Dutiny dřeňové kosti 
enchondrální a perichondrální jsou od sebe odděleny a vý- 
minečně zasahuje dutina enchondrální až do kosti perichon- 
drální. Na pleurální ploše žebra trčí trámce enchondrální kosti 
volně do zony intraperichondrální, nejeví však takovou ten- 
denei k růstu, jako trámce kosti perichondrální, omezujíce 
se na prostor, který byi vyplněn dříve chrupavkou a jen tu 
a tam se zdá, že šíří se kost enchondrální do vaziva. Tendence 
růstu trámeů perichondrálních jest daleko bujnější, takže 
záhy na dalších řezech vidíme, že kost perichondrální zmo- 


hutněla a svým kvantem na příčném řezu daleko předčí kost 


enchondrální. Při tom poznamenávám, že lze pozorovat určí- 


tou orientaci trámců, zvláště v kosti perichondrální a tu a. 


tam 1 v kosti enchondrální. Orientace tato jest ve směru dorso- 
ventrálním. Ossifikace perichondrální zasahuje vazivo velmi 
rychle, takže lze viděti souvislost mezi vlákny vazivovými a 


vlákny již pojmutými do kosti. To zvláště jest patrno na 


obrazci 12 a 13 tabulky II., kde vidíme, jak buňky vazivové 
jsou rychle obkličovány hmotou kostní. Zdá se, že máme tu 0 


činiti s metaplasií vaziva, ke které se teprve později přidruží 
kost neoplastická, vytvořená osteoblasty. 


Poznámky k vývoji žeber u člověka. 15 
Zatlačováni kosti enchondrální postupuje velmi rychle, 


| sti, Piděleny zoe obloučkem od Řeku Peřdkonde ální. Zby- 
Věk onen nalézá se na obrazei 1I. na pravo nahoře. 

Zhotovil jsem z téhož zárodku ještě řadu serií různými 
(žebry v různých rovinách a sice serii 9. žebrem levé strany 
(v horizontální rovině, serii 9. žebrem levé strany v rovině fron- 
tální a seru 7. žebrem na řezeců příčných. 


f 
k 


n 
' 
) 
l 
h 
h 


70. 


Z těchto zajímavá jest hlavně serie v rovině horizontální 
'a frontální, protože na ní viděti jest dobře jednak ossifikační 
'krček žeberní chrupavky, o kterém nahoře jsem se zmínil, 
„jednak přeměnu chrupavky během ossifikace. 

Nejstarší stadium, kterým jsem se obíral, pochází již 
od novorozeného dítěte a sice jest to serie 6. žebrem levé stra- 
my dítěte 6 dnů starého a serie 10. žebrem levé strany dítěte 
(8 dny starého. 

Na serii příčných řezů 0. žebra levé strany dítěte 6 dnů 
(starého (fixace byla provedena formalínem, tvrzeno v líhu a 
barveno podle Broxprro) poznáváme etniku stav: Na 
prvním řezu, ve kterém vymizela již chrupavka a její místo 
zaujala enchondrální kost, obsahující zbytky chrupavkové, vi- 
"díme pouze malý ro kosti perichondrální na hoření a 
| 
© 


/ 


| 
| 


dolní hraně žebra tak asi, jak to znázorněno v textu na obr. 1. 
Na dalších řezech přibývá pozvolna kosti perichondrální tak, 
že ve vzdálenosti asi 12 cm od sternálního konce chrupavky 
žeberní vidíme stav znázorněný na obr. 2. v textu. Na příč- 
-ném řezu, vzdáleném od předního konce chrupavky žeberní 
(asi 2 cm (obr. 3.), tvoří kost perichondrální již tenký oblou- 


ček. Na laterální straně žebra kost tato zaujímá asi '/; příč- 


16 XII. Dr. Otakar V. Srdínko: : ; 


ného průřezu, kdežto */; vyplněny jsou kostí enchondrální: 
Na řezu, vzdáleném asi 27 em od předního konce, vidíme 
poměr kosti perichondrální a enchondrální, jak znázorňuje 
obr. 4. Obrazec 5. značí řez, vzdálený od řezu obrazce 4. asi 
a mm. Kost enchondrální tvoří zde asi '|,„ plochy řezu, kdežto 
druhá polovina vyplněna jest kostí perichondrální. Na řezech: 
dorsálně uložených přibývá stále kosti perichondrální, kdežto 
kost enchondrální se uchyluje na pieurální stranu blíže horní: 
hrany žeberní. Obraz 6. znázorňuje řez vzdálený od předního 
konce žebra asi 9'/„ cm. Kost enchondrální tvoři nepatrný: 
zbytek na pleurální straně žebra, kdežto ostatní část řezu vy- 
plňuje kost perichondrální. Na dalších řezech konečně vymizí 
úplně kost enchondrální a veškeré řezy, ve vzdálenosti 3'|, em, 
až 6 cm od předního konce žebra. jsou tvořeny pouze houbo- 
vitou kostí perichondrální, která má obrys, znázorněný ma. 
obrazei 7. v textu. Teprve na řezech zcela dorsálních, blíží- 
cích se zadnímu konci žebra, začíná se objevovat opětně kost. 
enchondrální a sice asi ve vzdálenosti 6 cm od předního konce, 
žebra a 1'/, cm od zadního konce žebra. Objevování kosti en- 
chondrální začíná na příčném řezu zase na pleurální straněr 
žebra při horní hraně, jak to jest viděti na obr. 8. a přibý-. 
vání kosti enchondrální pokračuje velice rychle, takže kosti 
perichondrální tvoří záhy pouze ploténky na laterální a pleu- 
rální straně žebra, jak to vidíme na obr. 9. a 10. Zadní hranice: 
ossifikační jest vzdálena od zadního konce žebra asi 5 mm. 
Na serii zhotovené z 10. žebra levé strany dítěte 3 dny! 
starého pozorujeme podobnou situaci. Příčný řež tohoto žebra! 
má hlavně v prostředních částech corporis costae a v zadu 
částech jiný obrys; jinak však vidíme, že přední část tohoto! 
žebra od předního konce v délí asi 3'/, cm obsahuje kost peri- 
chondrální a enchondrální, další partie od 3'/, em až 6 cm od“ 
předního konce žebra tvořena jest pouze kostí perichondrální,! 
kdežto 3. partie mezi 6—7"j, cin obsahuje zase kost enchom 
drální i perichondrální, 
Vývoj žeber ve věku dětském až do stavu dospělého, ja-! 
kož i osud kosti enchondrální na předním a zadním konci žeber“ 
hodlám sledovati a podati o tom zprávu ve sdělení dalším. 
Výsledky dosavadního pozorování jest možno shrnouti' 
následovně: | 


| Poznámky k vývoji žeber u člověka. 17 
L, Při vývoji žeber kostěných u lidských zárodků byla 
| zjištěna různá stadia, kterými každé žebro prochází. Vzhle- 
dem k příčným řezům z prostřední části corporis costae mož- 
(mo rozeznávati tato 3 hlavní stadia: 


| 1. Stadium kosti perichondrální vyplněné chrupavkou. 
| Stadium toto jest započato vytvořením lesklého proužku na 
I plenrální straně žeberní chrupavky, kterýžto proužek pak se 
"šíří kolem celého průřezu žebra a při tom roste ventrálně i 
| dorsálně. Další etapa jest prstenec kostěný, který se periferně 
'0d primárního světlého proužku rozšiřuje do vaziva perichon- 
| drálního, při čemž však vnitřek vyplněn jest chrupavkou. 
| Poslední etapa tohoto stadia, která tvoří přechod k následují- 
'címu stadiu, jest stadium podkovy, t. j. otevření perichon- 
"drálního prstence na straně pleurální, vznik okénka a později 
čokých vrátek, takže žebro na příčném řezu má tvar ko- 
stěné podkovy, vyplněné chrupavkou. 

2. Druhé stadium jest žebro tvořené kostí perichondrál- 
ní 1 enchondrální. Ckénkem nebo vrátky, o kterých dříve 
(byla zmínka učiněna, vniká totiž do chrupavky mladá dře- 
ová a ossifikační tkáň, které chrupavku rozruší, takže z ní 
'zbudou pouze známé trámec základní hmoty chrupavkové, na 
něž se později ukládají vrstvičky kosti enchondrální. K tomu 
"třeba poznamenati, že v první polovici embryonálního vývoje 
(hraje kost enchondrálmí v žebrech pouze podružnou úlohu, 
(neboť, jak bylo popsáno, tvoří nepatrné trámečky tu a tam 
'Wwnitř kosti perichondrální; za to v druhé polovici embryo- 
málního vývoje vzmáhá se kost enchondrální hlavně při přední 
a zadní hranici ossifikační, tvoříc mohutnou, houbovitou 
„výplň prostoru, který byl dříve zaujat chrupavkou. 


——— r 


! 3. Ve třetím stadiu kostěné žebro tvořeno jest kostí pe- 
„richondrální, kdežto kost enchondrální byla úplně elimino- 
(vána na stranu pleurální, takže u novorozeného dítěte jest celá 
'prostřední část těla kosti žeberní tvořena pouze kostí perl- 
chondrální a pouze přední a zadní část se skládá z kosti pe- 
zichondrámí | 1 enchondrální. 


II. Co se detailů dotýče, které zjištěny byly při ossifi- 

'kaci žeber lidských zárodků, dlužno uvésti toto: ossifikace 

(žeber účastní se nejen chrupavka, nýbrž také a v míře stejné, 
9 


| s 


18 XII. Dr. Otakar V. Srdínko: - E | 


ba větší, vazivo perichondrální. Ossifikace začíná primární 
metaplasií vrstvičky perichondria na pleurální ploše chru- I 
pavčitého žebra, kterážto metaplasie rozšiřuje se kol celého 
obrysu příčného řezu žebra, postupujíc současně od prostřed- | 
ku chrupavčitého žebra ku konci sternálnímu i vertebrálnímu. 
K této primární metaplasii přistoupí teprve sekundární neo- 
plasie kosti na podkladě vaziva. Jakmile se vytvořil metapla- © 
stický proužek kostní, rozestoupí se perichondrium ve 3 zony, 
zonu osteogenní neboli vnitřní, zonu řídkého vaziva, intra-- 
perichondrální neboli střední, a zomu hustšího vaziva neboli 
zevní. Mezi tím chrupavka se teprve připravuje k účasti na 
ossifikaci. Kost perichondrální vytvořuje výběžky pro hoření © 
a dolení hranu a otvírá se okénkem a později vrátky na stra- 
nu pleurální, takže vzniká typické stadium podkovy. Pozna- 
menati sluší, že v pozdější době a sice v 7. měsíci vývojovém 
možno zjistiti, že perichondrální kost roste do periferie meta- 
plasticky a teprve na kost vytvořenou metaplasticky přímo © 
z vaziva přirůstá další vrstva kosti, vytvořená osteoblasty.. 
O vzniku lesklého proužku při ossifikaci dlouhých kostí zmi-. 
ňuje se na podkladě pozorování ossifikace u mřenky, mloka, 
ptáků, ssavců i člověka Javošík, který považuje rovněž první | 
vrstvičku perichondrální kosti za metaplastickou bez účasti 
tkaniva osteoidního. 

Rovněž u některých nižších obratlovců popsána byla. 
stadia při vývoji žeber, která upomínají na poměry zjištěné © 
mnou u člověka. Tak SCHAUINSLAND zjistil u Sphenodona, že 
žebro ossifikuje pouze perichondrálně a enchondrální ossifi- 
kace během embryonálního života že vůbec nenastupuje. 
Rovněž u želv bylo zjištěno C, K. HoFFMANNEM, že zvápena: ! 
tělá chrupavka žeberní jest úplně resorbována. 

Enchondrální ossifikace nastupuje u člověka v žebrech 
až v druhé polovici embryonálního vývoje, při čemž se pozo- 
ruje jednak změna architektury chrupavky, jednak změna © 
reakce tkáně chrupavkové. 

Trámce základní hmoty v chrupavce embry n js 
nepravidelně uspořádány. Chystá-li se chrupavka k ossifikaci 
nebo k destrukci, pozorujeme vytvoření orientace trámců ve 
směru dorso-ventrálním. Tato orientace však blíže k hranici 
destrukční nebo ossifikační opětně se ztrácí. Orientace vě 


Poznámky k vývoji žeber u člověka. : 19 


směru dorsoventrálním jest patrna v chrupavce nejlépe v mí- 
stě, které označeno bylo za ossifikační krček. 

Reakce chrupavky, původně basofilní, méní se v mo- 
mentu, kde do chrupavky vniká mladá tkáň dřeňová, v acido- 
filní a pouze zbytky základní hmoty, které pojmuty jsou do 
kosti enchondrální, zůstávají basofilními. 

III. Osud kosti enchondrální vysvítá nejlépe na žebru 
novorozeného dítěte. Tam seznáno, že prostřední třetina ko- 
stěného žebra tvořena jest pouze kostí perichondrální, kdežto 
kost enchondrální byla pozvolna úplně eliminována na stranu 
pleurální a současně resorbována. 

Žebro zárodku člověka ze 4. měs. představuje nám v pro- 
střední partii své délky kostěnou rouru, která směrem k pa- 
teři a k sternu přechází v rouru vazivovou, perichondrální; 
vnitřek celé této roury kostní 1 vazivové vyplněn jest chru- 
pavkou. V druhé polovici embryonálního vývoje (7. měs.) 
představuje nám každé žebro rouru kostěnou, která jest již 
mnohem delší, jsouc prodloužena až blízko k pateři a ku 
sternu, kde přechází v rouru vazivovou. Kostěná roura jest 
však na pleurální straně otevřena širokou skulinou, kterážto 
skulina se směrem k pateři a ku sternu sužuje, až konečně 


-v předu i v zadu úplně uzavírá.. Skulinou onou vniká: do 


kostní roury dřeňová tkáň a destrnuje v prvé polovici 
embryonálního vývoje úplně chrupavku, v druhé polovici vy- 
tvořuje processem neoplastickým kost enchondrální. Vytvo- 
řená kost enchondrální jest u novorozeného dítěte ve střední 
části žeberní kosti úplně eliminována; zachována jest pouze 
na předním a zadním konci žeber. Osud její v těchto částech 
není dosud znám. 


Vysvětlení k tabulkám. 
bela JE 

Obr. 1—4. Frontální řezy 6. žebrem levé strany zárodku lid- 
ského ze 4. měsíce, dlouhého 125 cm. 

Obr. 1. Příčný řez chrupavkou žeberní. Perichondrium VY- 
kazuje tři zony: vnitřní neboli osteogenní, střední řídkou neboli 
intraperichondrální a zevní husté  perichondrium. Zvětšení 
RŘEICHERT ok. 4 obj. 4. 

Obr. 2 Příčný řez stadiem kostěnochrupavčitým. © Kolem 
prstenec kosti perichondrální, uvnitř velkobuněčná chrupavka. 
Zvětšení totéž. 


20 XII. Dr. Ot. V. Srdínko: Poznámky k vývoji žeber u člověka. 


Obr. 3 Příčný řez stadiem kostěno-chrupavčitým. Na pleu- 
rální straně vzniká v kostěném prsténci okénko. Hoření hrana že- 
bra roste do perichondria. Zvětšení totéž. 

O br. 4. Frontální řez zadní partií žebra. V pravo stadium 
kostěno-chrupavčité; v levo při páteři chrupavka s perichondriem. 
Zvětšení jako u obr. 1. 

Obr. 5.—7. Příčné řezy žebrem zárodku lidského ze 4. mě- 
síce, dlouhého 14 cm (haematoxylim, eosin). REICHERT ok. 4, obj. 4 

O br. 5. Stadium kostěno-chrupavčité s okénkem na pleurální 
straně. 

Obr. 6. Stadium kostěné podkovy perichondrální s troska- 
mi chrupavky. 

O br. 7. Stadium kostěné podkovy perichondrální, rostoucí do 
periferie a dutiny chrupavkové s nepatrným kvantem kosti enchon- 
drální. 

Tab. IF. 

O br. 8—11. Řezy druhým žebrem pravé strany zárodku lid- 
ského ze 7. měsíce, dlouhého 34 em (formalin; Biondiovo barvení). 
REICHERT ok. 4, obj. 4 

O br. 8. Stadium kostěno-chrupavěčité. 

O br. 9. Stadium kostěné (perichomdrální i enchondrální kost), 
pouze uprostřed poslední zbytek chrupavky. 

Obr. 10—11.  Mohutnění kosti perichondrální a eliminace 
kosti enchondrální. 

Obr. 12. a 13. Růst kosti perichondrální na příčném řezu 
žebrem zárodku lidského ze 7. měsíce, dlouhého 34 em. Oba obrazce 
vzaty jsou z řezu na obr. 10. ZErss komp. ok. 3, hom. im. 2 mm. 


Použitá literatura. 


BARDEEN CH. R.: Die Entwicklung des Skeletts und des Binde- 
gewebes. Keibel-Mall-Hamndbuch der Entwicklungsgeschichte 
des Menschen. I. B., Kap. X., pag. 296—456, 1910. 

HERrTw1G O0.: Handbuch der vergleich. u. experim. Entwickelungs- 
lehre der Wirbeltiere.Bd. IIT., Teil II. 

JANošíK J.: O tvoření se kosti. Sborník lékařský 1888. 

» Anatomie člověka. II. vyd. 1912. 

KErBEL-MALL: Hanbuch der Entwickelungsgeschichte des Men- 
sehen. I. B. 1910. 

MzxoT S. S.: Lehrbuch der Entwickelungsgeschichte des Menschen. 
Německý překlad od S. Kaestmera. 1894. 

MŮLLER CH.: Zur Entwicklung des menschl, Brustkorbes. Morpk. 
Jahrb. Bd. 35, pag. 591—696. 1906. 

RAUBER A.: Lehrbuch der Amatomie des Menschen. VI. A. 1902. 

SRDÍNKO O.: Učebnice embryologie člověka i obratlovců. 1912. 

SCHAUINSLAND ČH.: Die Entwicklung der Wirbelsáule nebst Rip- 
pen und Brustbein. O. Hertwig's Handbuch der Entwicke- 
lungslehre. III. B., II. T., VI. Kap., pag. 339—572. 1906. 


0 Srdínko: Vývoj žeber. 


Loa] 


£ 


bys 3 


4 


a 


x x ZÚ, 


——— 


Tab.. 


"0 Srdínko: Vývoj žeber 


XIII. 


Uber das Xantholinen-Subgenus Vulda 
Jaca. Duval (Coleoptera). 
Von 
Dr. Fr. G. Rambousek 
(Aus dem zoologischen Institute der bohm. Universitát.) 
Mit 1 Tafel. 
Vorgelegt in der Sitzung am 1. Mai 1914. 


Vorwort. 


Das Genus Xanthohnus Serville gehort zu einer der 
schwierigsten Staphylinidengruppen, da einige Repraesen- 
tanten namentlich Xantholmnus lmearis Oliv. dusserst va- 
riren, und úber die palaearktische Region weit verbreitet 
sind. 

Die Xantholinen zerfallen in einige Gruppen und zu 
denen gehórt auch das Subgenus Vulda Duval. 

© Eimige Autoren wollen dieses Subgenus als selbststán- 
diges Genus aufstellen (REITTER und nach schriftiicher Mit- 
teilung auch DoDERO) — aber da ich im Folgenden eine Úber- 
gangsform beschreibe, móchte ich es vorziehen, Vulda als 
Subgenus bei Xantholinus zu belassen. 

Die Zusammenziehung zweier lter Arten oder Genera 
halte ich fůr eine fůr nůtzlichere Tátigkeit als neue Beschrei- 
bungen, mit welchen jetzt insbesondere die lepidopterologische 
Literatur so úberháuft ist, dass man fast eine jede Art (Sphin- 
gidae!) mit einem besonderen Gattungsnamen belegt hat, ohne 
die Kopulationsfáhigkeit zwischen diesen »Gattungen« zu be- 
růcksichtigen. 


Sitzber. der k. k. bóhm. Gess. d. Wiss. IT. Classe. 1 


2 XIII. Dr. Fr. G. Rambousek: 


Es wird bald auch unmoglich sein, zwei gleichnamige 
Individuen zum Beispiel von Parnassius Apollo zu finden 


und ebenso ist es mit den Beschreibungen insbesondere in der © 


Carabo- und Cerambycidologischen Literatur. 

Autoren, die úber die Variabilitát, úber Mendelismus, 
zoogeographische Verbreitung u. s. w. keine Ahnung haben, 
suchen aus rein »mihi-sůchtigen« Zwecken solehe Individuen 
neu zu benennen, die nur durch ganz geringfugige Merkmale 
sich unterscheiden. 

REITTER hat in seiner ausgezeichneten Monographie: 


»Bestimmungstabelle der Staphyliniden-Gruppen der Othiini © 


und Xantholinini aus Europa und den angrenzenden Lán- 


dern« das genus Xantholimus in eine natůrliche Reihe von © 


Subgenera zerteilt, daneben aber Vulda als selbstándiges Ge- 
nus aufgestellt. 
Im Vergleiche zu den anderen Gruppen (Staphylmnus, 


Atheta, Zyras u. s. w.) scheint es doch wohl besser, auch © 


Vulda nur als Subgenus des Xamtholinus gelten zu lassen, 
da die Gattungsunterschiede  (groBere und  gewolbtere 


Augen, breitere umd langere Flůgeldecken, lángere Tarsen © 


ete.) nicht so groB sind! 


Die Úbersicht der Xantholinen-Subgenera, ist also fol- 
gende: 

Calonthohnus RErrr. 

Nudobins Tms. (von Reitter mit Recht als Subgenus be- 
handelt!). 

Gyrohypnus ŠTEPH. 

Metachnus RErrT. 

Milichilinus REgrrT. 

Xanthohnus in spec. 

Typhlolinus RErTT. 

Typhlodes SHARP. 

Vulda DvuvaL. 


Die Arten des Subgenus Vulda sind bis jetzt nur aus 
der Provence, aus Italien, Dalmatien und der Tůrkei bekannt. 


— 


Sie leben in tiefen Laublagen (nach Dr. Loxav), n | 
Baumwurzeln, unter der Rinde und in Sůmpfen (nach © 


WAUuvEL). 


E 


Úber das Xantholinen-Subgenus Vulda Jaca. Duval (Coleoptera). 3 


Da die Arten dieses Subgenus zu den hóochst seltenen 
Káfern gehoren, ist úber die Larven derselben noch nichts 
bekannt. 

Unzugánglicch waren mir de Fauvel-schen Typen, so 
dass mir alle von FAUVEL angegebenen Merkmale nicht genug 
klar sind, ebenso kenne ich auch den von S. MALcoLm CAME- 
RON beschriebenen Xantholinus (Sbg. Vulda) ottomanus ČAm. 
nicht, da mir der Autor diese in einem einzigen Exemplare 
bekannte Art nicht zur Ansicht senden konnte. 


Zu besonderem Danke bin ich Herrn AGosriNo DoDERo 
in Genua fůr die Emmsendung des schonen Materiales ver- 
přhchtet. 

Mein hochverehrter Staphylinenlehrer Herr Dr. Max 
PBERNHAUER, dem ich diese Arbeit widme, hat die Typen der 
beiden neuen Xantholinen untersucht und als neue bestattigt. 


Bestimmungstabelle der Arten. 


1. — Die Flůgeldecken nicht breiter 
als der Kopf und wenig lánger 
als der Halsschild. Kopf grob 
punktiert, ohne Metallelanz, das 
erste Wuhlerglied reicht wenig 
úber den Hinterrand der Augen, 
Beine, ziemlich kurz und robu- 
ster gebaut . . . « . ©... L dalmatinus 4. sp. 


— Die Flůgeldecken breiter als 
der Kopf und viel ok als der 
EEMSSEM 318" SPK 2, 


2. — Die Seiten des Thorax (nach 


CAMERON) parallel, Kopf und 
Halsschild schwarz ohne Metall- 
BME orro o oo o p dont, 1 OLLOMAMUS, UAMERON. 


— Die Seiten des Thorax hinter 
der Mitte ausgeschweift, vorne 
und hinten ám breitesten, min- 
destens der Halsschild braun, mit 
Metallelanz:17. 1 gotaluzjs 08 


4 XIII. Dr. Fr. G. Rambousek: 


8.— Kopf parallel mit deutlich 
markierten stuampfen Hinterecken 


der Schláfen . . ... „ 3. gracilipes J. DuvaL. 
— Die Schláfen ohne eh 
Elinitereeken A9 40, 9 Pp 1 


4. — Die Seiten des Kopfes mehr 
nach hinten verbreitert, fast pa- 
rallel, die vorletzten HFůhlerglie- 


der nur schwach guer . . . . 4 angusticollis FAuvEL,. 


— Die Seiten des Kopfes nach 
hinten stark verengt, bei den Au- 
gen am breitesten die vorletz- 
ten Fůhlerglieder stark guer . . 9. Doderoi ». sp. 


1. Xantholinus (Vulda) dalmatinus ». sp. 
Systematische Stellung 
Durch die Kopfbildung, kůrzere Tarsen und kůrzere 


Flůgeldecken sehr ausgezeichnet und einen deutlichen Úber- 


gang zum Subgenus Vulda Duv., das deswegen von den Xan- 
tholinen nicht zu trennen ist, hildend 

Der Kopf ahnlich wie bei Vulda gebildet, ebenso dle 
Mundteile und die genaherten Fiůhlerwurzeln, aber die Beine 
robuster mit kůrzeren Tarsen und die Flůgeldecken viel kůr- 
zer als bei den anderen Vulden. 


Genaue Beschreibung. 


Der Kopf tiefschwarz, hinten braun durchscheinend, 
Halsschild pechbraun, die Flůgeldecken braun mit sehr 
schwachem Metallglanz, Abdomen schwarz, die Hinterránder 
der Segmente und die Spitze braungelb. © Die Mundteile, 
Wuhler und Beine rotlich. 

Der Kopf wenig lánger als breit, parallel, mit abge- 


rundeten Hinterecken, vorne dicht, in der Mitte u. hinten 


spárlicher mit ziemlich groben Pumkten besetzt, auGerdem 
namentlich vorne mehr chagriniert. Die Seiten des Kopfes 
mit circa vier lángeren Wimpern und mehreren kůrzeren 
Haaren. Zwischen den 2 Porenpunkten der Stirne, in welche 


l 

| Úber das Xantholinen-Subgemus Vulda Jaca. Duval (Coleoptera). 5 
| 

| 


die von den Augen schrág nach inmen gerichteten Furchen 
| einmůnden, sehr dicht chagriniert und zwischen beiden Fur- 
| chen mit einer erhohten glánzenderen Mittellinie. 

A ugem ziemlich groB, aber nicht so viel vortretend, 
Clypeus in der Mitte vorgezogen, das Mittelhockerchen eben- 
so, die Wůhleransatze deutlich úberragend. 

Die Oberlippe in der Mitte wenig eingeschmitten, 
© mur mit vier lángeren Wimpern und mehreren kurzen 
Haaren. 

Die Kiefern mit einem in eine Kante zu deren áuBe- 
ren Seite verlaufenden Zahn, hinter dem Zahne breit aus- 
gehohlt und auBerst glatt. Die Unterseite auBen von der Ba- 
sis bis zur Mitte gefurcht. 

! Das vorletzte Glied der Kiefertaster deutlich lánger als 
(das vorhergehende, de Lippentaster gleichen denen des an gu- 
(sticollis. 

Das erste schaftformige Wůhlerglied kaum zum Hinter- 
„rande der Augen reichend, gegen die Spitze erweitert, das 
| zweite Glied so lang als die zwei folgenden zusammengenom- 
| men, das dritte fast noch zweimal so lang als breit, das vierte 
'gmer, die folgenden an Breite zunehmend, die vorletzten an- 
| derthalbmal so breit als lang, das Endglied kurz, viel kůrzer 
„als die zwei folgenden zusammengenommen und stumpf zu- 
| gespitzt. Die drei ersten, nur mit eimmzelnen Haaren bedeckten 
| Glieder mehr glánzend als die folgenden, welche dicht mit 
kurzen Sinnesborsten und spárlicher ai langeren Schutz- 
„haaren bedeckt sind. 

| © Hals kůrzer als ein Drittel der Kopfbreite, die Hals- 
(partie des Kopfes matt chagriniert, jene des Halsschildes 
(vollkommen glatt. 

Der Halsschild fast so lang als der Kopf, im vor- 
| deren Viertel am breitesten, von wo er sich geradlienig zum 
| Halse verengt, ist hinter der Mitte verengt an der Basis we- 
: mger als vorne erweitert, áuBerst stark glanzend, mit 2 un- 
(regelmássigen Mittellinien aus 12—14 Punkten, auGerdem auf 
"den Vorderseiten und hinten mit einigen ziemlich feinen 
| Punkten. Im vorderen Drittel der Seiten mit einer Borste 
"und mit mehreren kůrzeren lángst der Seiten. Die Vorder- 
winkeln des Halsschildes stampf vcrragend und abgerundet. 


6 XII. Dr. Fr. G. Rambousek: 


Die hintere, durch eine Guerlinie gesonderte Partie des © 
Prosternums triangular und nach ÚUnten gerichtet, Proster- 
num mit einer Mittellinie, ziemlich fein rauhkornieg punktiert. © 

Die Coxen der Vorderbeine und Mittelbeine grob, die © 
der Mittelbeine viel groBer und viel stárker chagriniert, die © 
Schenkel der Vorder- und Mittelbeine um ein Drittel lánger © 
als die Čoxen derselben, die Schienen um ein Drittel kůrzer 
als die Schenkel, mit Stacheln und dichten Borsten auf der 
Apikalhalfte, die einzelnen Glieder der nur die Hálfte der © 
Schienenlánge erreichenden Vordertarsen ziemlich kurz und 
breit, das Klauenglied so lang als die drei vorgehenden Glie- 
der zusammengenommen. Die Schienen der Mittelbeine eben- 
so stark behaart und mit ŠStacheln bedeckt, die arsen um 
ein Viertel kůrzer als die Schienen, die zwei ersten Tarsen- 
oheder in der Lánge wenig verschieden, die folgenden zwel 
kůrzer als die ersteren und umtereinander gleich lang, das 
Zndghed wenig lánger als die zwei vorletzten Glieder zu- 
sammengenommen. 

Die Schenkel der Hinterbeine ein wenig kůrzer als die 
Schienen, welche weniger stark mit Stacheln und Borsten 
bedeckt sind als die der Vorder- und Mittelbeine. Die Hinter- 
tarsen kaum zwei Drittel der Schienenlánge emnnehmend, mit 
zlemlich breiten und gegen das Endglied allmahlig kůrzeren 
Ghedern, das Klauenglied bedeutend lánger als die zwei vor- 
letzten Gheder zusammengenommen. 

Hinterbrust glatt und mit sehr schwacher mikro- 
skopischer Chagrinierung, mit einem Mittelgrubchen. 

Das Sehildchen fein guerribie. 

Die Flůgeldecken  wenig lánger als der Hals- 
schild, mit starken Punkten dicht besetzt, mit 2 nach auben 
gebogenen Lángsfurchen neben der Naht, zwischen densel- 
ben glatt. 

Das Abdomenm langgestreckt und gleichbreit, glam- 
zend, fein und weitláaufig punktiert, in den Basalfurchen 
(Ouerfurchen) fein guer chagriniert. Das letzte Abdominal 
segment bis zur Basis tief dreieckig ausgeschnitten. 

Long. 7-5 mm. 

Von dieser Art besitze ich nur ein © aus Dalmatien 
(ohne náhere Lokalitšt) stammendes Exemplar. 


Úber das Xantholinen-Subgenus Vulda Jaca. Duval (Coleoptera). 7 


2. Xantholinus (Vulda) ottomanus CAMERON. 


Diese mir unbekannte Art soll sich (nach CAMERON) 
durch die parallelen Seiten des Halsschildes und namentlich 
durch nicht metallisch glánzenden Kopf und Halsschild un- 
terscheiden. 

Da ich aber den Typus nicht gesehen habe und die Be- 
schreibung fur diese Monographie sehr wichtig ist, lasse ich 
hier die Originalbeschreibung*) folgen: 


»Head much longer than broad, black, shining with sides 
parallel; eyes moderately large, distinetly projecting beyond the 
Jevel of the sides, forehead impressed with two short, shallow, pa- 
rallel furrows placed close together, not meeting the obligue im- 
pression, which starting near anterior margin of the eye, runs 
backwards and inwards and ends in a setabearing pore; punetura- 
tion modierately fine and scattered, closer at the sides, with fine and 
still more sparing punctures between the larger ones; pubescence 
wellow, very slight; lateral margins with one or two setae; poste- 
rior angles rounded. 

Amtennae long, red, lst joint about as long as the three fol- 
lowing together, 2nd and 3rd of about egual length, 4th auadrate, 
5th to 10th transverse. Thorax much longer than broad, narrower 
than head and elytra, sides almost parallel behind the anterior 
angles, which, like the posterior, are obtuse; black and shining, 
marrowly reddish at posterior margin; punecturatiom double, consi- 
stine of — (1) a row of 8 or 9 punectures on either side of dise, and 
irregular and sparing punctures at sides; (2) a much finer and spa- 
ring puneturation over the whole surface, including the space 
between the dorsal rows; sides furnished with two long setae — 
one before and one behind the anterior angles. 

Hlytra rather longer than thorax, shoulders strongly roun- 
ded and slightly widened behind; shining, yellowish red; with irre- 
gular rather sparing and shallow pucturation and scanty yellowish 
pubescence. 

Abdomen black, shining, sparingly punctured and pubescent, 
the apex ana hinder margins of the segments reddish; the seventh 
segment (5th free) furnished at the posterior margin with a narrow 
white membrane, the last slightly emarginate. Legs red, slender, the 
middle tarsi as long as the tibiae, the posterior pair nearly as long. 
Length, 7 mm. 

Taken at Beikos, in August, 1903, under a stone. Type in my 
collection.« 


*) The Entomologists Monthly Magazine. Vol. XXIII. 1912, 


as. 1. 


8 XIII. Dr. Fr. G. Rambousek: 


3. Xantholinus (Vulda) gracilipes JAcou. Duvar. 


Anmales de la Soc. Entom. de France 1852, pg. 698, Gen. Col. 
d'Europe II., pl. 12. f. 56, Fauvel: »Faune gallo-rhénane«, Suppl. 
pg. 44, Reitter: »Bestimmungstab. Othiimi und Xantholinini ete.« 
Verh. naturf. Vereines, Brůnn, XLVI., 1907, pg. 123, Muls £ Rey: 
»Hist. nat. d. Coléopt. de France«, pg. 128. 


Habituell mit der Art angusthcollis sehr úbereinstim- 
mend, von derselben aber durch die deutlich markierten 
stumpfen Hinterecke der Schláfen, durch die mehr gueren 
vorletzten Fůhlerglieder, weitlaufiger und einfach punktier- 
ten, in der Mitte mehr erhobenen Kopf sehr leicht zu unter- 


scheiden. 

In der Grobe und Punktierung sind X. gracihpes Duv. 
und angusticollis FAUVEL ziemlich variabel, so dass ich mit 
den von FAuvEL angegebenen Merkmalen nicht úbereinstim- 
men kann. 


»Dimstinet dangusticollis par sa taille presaue double (die 
Exemplare des angusticollis aus Bologna sind nicht klei- 
ner!) sa těte plus brillante, plus convex sur le disaue, oů elle com- 
me relevée en un tubereule obtus, A pomnctuation simple 
(et non double comme chez celui-ci), forte, assez éparse de chague 
coté, avec Vespace longitudinal médian tres lisse et tres brillant 
(in der Punktierung, wie oben erwáhnt, auch sehr variabel!) an- 
tennes plus courtes, intervalle des sillons frontaux externes peu 
densément ponctué, celui des intermes A points plus fins, rares; 
cotés non parallěles, subargués en arriěre des yeux jusgue prés 
de la base, oů ils sont subanguleux et non arrondis 
comme chez angusticollis; corselet suboviforme allongé, visiblement 
rétréci-attenué vers le sommet et élargi vers la base (ce aui est le 
comtraire chez angusticollis), avec les angles antérieurs bien plus 
arrondis et attenués, A points moins nombreux, surtout vers les 
cotés en avant; écusson plus excave longitudinalement avec deux 
points enfoncés au sommet; élythres un peu plus convexes et plus 
parallěles; abdomen moins ponctué sur les cotés, A segments plus 
largement marginés de roussátre.*) L. 10 mill.« 


Duvar"sche Original-Beschreibung: 

»Corpus mitidum, capite migro, thorace rufo-piceo, amtenma- 
rum basi elytris pedibusaue rufo-testaceis; capite utringue crebrius 
subtiliter punctato, disco subelevato; thorace sparsim subtilissime 
*) Die Firbungsunterschiede zwischen dem gracilipes und 
angusticollis sind gar nicht konstamt! 


| Úber das Xantholinen-Subgenus Vulda Jaca. Duval (Coleoptera). 9 


kctulato; lateribus parce subtiliusaue punetato, seriebus dorsa- 
(libus 9—10, elytris crebrius subtiliusaue punetatis. Long. 0,0098.« 


Die Punktreihen des Halsschildes mit mehr als 10 
| Punkten. 

Im DovDERorschen Materiale sind zwei aus Nizza (Ca- 
(al de la Vésubie) und aus St. Martin-Vésubie (Alpes Mari- 
(times) stammenden und von A. BucHET gesammelten Indi- 
viduen, die nur 9 mm lang sind. AuBerdem ist die Art (Ty- 
(pen) aus Aigalades prěs Marseille (REicHE), Nizza 
((ErxpER). Nach Fauvel lebt diese Art in Sůmpfem. 

4. Xantholinus (Vulda) angusticollis. FAuvEL. 

(x gracilipes m Faune Gallo-rhénane III. pg. 386 — amgusticollis 
|Fawvel def. em. in Supplément p. 44, Fairmaire, Faune, Ent. Fr, 
|pg. 499 (VD, Reitter, Bestim.-Tabellen Othiini u. Xantholinini ete. 
im Verh. naturf. Ver, Brůnn, XLVI, 1907, St. 124. 
Glanzend pechbraun mit schwachem Metallschimmer, 
miedergedruckt, Kopf und Abdomen mit Ausnahme der jiří 
terrander der Segmente u. der Spitze schwarz. 

Der Kopf lánger als breit, fast parallel, hinten abge- 
'rundet mit leicht erhobener seitlich abgeplatteter Mittelpar- 
(tie, vorne hinter den Fůhlern mit wenig groben in die Lánge 
'gezogenen und rauhen Punkten sehr dicht bedeckt, die hin- 
tere Partie des Kopfes glatt, mit weitláufigen aber gróBeren 
(Punkten und mikroskopischer Chagrinierung. 

Cly peus vorragend und leicht zugespitzt, die ziemlich 
|worragende Oberlippe in der Mitte vorne ausgerandet mit sehr 
langen, bis zur Apikalpartie der geoffneten Kiefer reichen- 
'den Borsten. 

Die Fůhler seitlich des ziemlich engen CČlypeus auf 
ter hockerformigen Erhohung eingefůgt und an der Wur- 


(zel von einander viel weniger als von den Augen entfernt. 
Die Stirnfurchen sind recht kurz und fast parallel. Die 
Fiůhler sind anderthalbmal so lang als der Kopf, mit schaft- 
fórmigem ersten Gliede und nach demselben deutlich gekniet, 
Uhr erstes Glied lang, gegen die Spitze verdickt, mit einigen 
„gróberen Punkten und Wimperhaaren. Das zweite Glied ist 
„weniger als ein Drittel des ersten lang und am Ende erweitert 
'ebenso auch das dritte Glied. Das vierte Glied ist noch so lang 


10 XITDrs Fr (GRamboisek: 


als breit, mit kurzen Sinnesborsten namentlich am inde, und © 
mit einigen Schutzborsten, die viel lánger sind, als die kur- 
zen Sinnesborsten, bedeckt. Die weiteren Glieder sind all | 
máhlich breiter, dabei aber gleich lang, das vorletzte Glied « 
um ein Drittel breiter als lang, das eifórmige Emdglied in: 
dem apikalen Drittel eingeschnůrt und auberst dicht mit dem 
Sinneskorperchen und kurzen Borsten besetzt. 

Die Aug en klein, so lang als das zweite Fiůhlergled 

Die Oberseite des Kopfes ist spárlich bewimpert; grobe- 
re Wimperhaare befinden sind insbesondere eines hinter deň 
Augen, und ein weiteres in der Mitte zwischen den Augen. 
und dem Halse. 

Der Kopf auf der Unterseite mehr platt, in der Apikal | 
partie zwischen den Kehlmáhten vertieft, diese sind anfangs. 
oleichlaufend und in der Mitte des Kopfes verschmolzen. Um- © 
ter dem Mikroskope erschemt die Oberfláche der Unterseite 
des Kopfes fein retikulert mit groberen, zusammengeflosse- 
nen Punkten, die in der Apikalpartie viel grober sind, dage- 
gen in der Basalpartie herrscht mehr die feinere Retikula- | 
tion. Der Kopf mit feinen, goldgelben Haaren spárlich be- 
deckt. 

Die Kiefertaster in zwei Vertiefungen eingelenkt, | 
ihr Basalglied rundlich dreieckig, erstes Glied konisch, zlem- © 
lich grof, das zweite um ein Drittel kůrzer, das dritte noch | 
kůrzer, als das zweite, das konisch zugespitzte Endglied mehr 
als um ein Drittel kůrzer als das vorgehende. 

Das Mentu m in der Mitte sehr schwach ausgerandet, ' 
die Lippentaster an der Basis einander ganz genahert, | 
zwischen der Basen derselben mit 2 langen Borsten, 

Das erste Glied der Lippentaster an der Basis we- 
nig gebogen in gegen die schrág abgestutzte Spitze leicht vet- 
dickt, das zweite in der Lánge und Form wenig verschieden; © 
doch micht so viel gekrimmt, das letzte walzenformige viel | 
schmáler, so lang wie das vorgehende. 

Die Zu n genach vorne triangulár erweitert, fein, haut- 
fórmig. Die Hypostomen durch die Kehlnáhte (sutu- 
rae gulares) nicht so stark getrennt wie bei anderen Staphy- 
liniden. 


| 


Uber das Xantbolinen-Subgenus Vulda Jaca. Duval (Coleoptera). 11 


7 Innenlade der Maxillen sehr fein und dicht bebor- 
jet, die kraftigen Mandibeln leicht an der Spitze nach 
imnen gekrůummt, an der Basis ziemlich breit, auber der 

 Špitze mit einem kleineren und zwei groĎeren vollkommen 

| stumpfen Záhnen. 

l Der Hals ist klen, kaum ein Drittel der Kopfbreite. 

Das Halsscehild enger als der Kopf, im vorderen 
' Drittel am breitesten, im hinteren am engsten, mit einer Reihe 

m 12—14 ziemlich starken Punkten, auBer derselben vorne 
| mit einer seitlichen schwachen ea die viel grober 

| punktiert ist, und mit einigen Punkten auf den Seiten. In 

| den Vorder- und Hinterwinke des Halsschildes mit eini- 

-gen kůrzeren, im vorderen Drittel seitlich mit einem langen 

Wimperhaare. 

Das Prosternum rauh und dicht punktiert, hinten 
| scharf zugespitzt, die Coxen der Vorder- und Mittelbeine 
I 8roB und fein matt, chagriniert, die Trochamteren klein, die 
| Vorder- und Mittelschenkel einfach, sehwach bewimpert, die 
» Schienen der Vorder- und Mittelbeine dicht mit Wimpern 
| bedeckt und namemtlich auf den áuBeren Seiten und am Ende 
| 


| 
| 


== 


bedornt. 
' Das Metasternum olatt und glánzend mit einer sehr 
Zerstreuten Punktierung, im der Mitte befindet sich eine klei- 
| nere punktformige Vertiefung, hinter derselben zwei Kiel- 
„chen mit Hóckerchen. 

| In diese Randkielchen mit Hockerchen ist das Metaster- 
| mum zum Schutze der Coxen der Hinterbeine verlángert. Die 
-Coxen sind, mit denen der Vorder- und Mittelbeine vergli- 
chen, sehr klein, ebenso sind die Trochanteren klein, aber 
won denen der Vorder- und Mittelbeine nicht viel verschieden, 
Das letzte Glied der kurzen Vordertarsen wenig kůrzer 
(als die drei vorhergehenden © Glieder zusammengenommen, 
| Klauen einfach. Die Mitteltarsen sind schon viel linger, nur 
(m ein Viertel kůrzer als die Mittelschienen. 

| Das erste Glied der Mitteltarsen ein wenig kůrzer als 
i | die Mittelschienen. Das erste Glied der Mitteltarsen ein we- 
(me kůrzer als das zweite, fast so lang als das dritte, das 
( wierte kůrzer als das dritte, das Klauenglied kůrzer als die 
drei vorletzten Glieder zusammengenommen. Die Hinterfar- 


EE L = L © © © © 


12 XIII. Dr. Fr. G. Rambousek: 


sen sind um ein Drittel kůrzer als die Hinterschienen, die + 
Langendimensionen sind dieselben wie bei den Mitteltarsen, © 
de Klauen sind auch einfach. 

Das Abdomen sehr fein und zerstreut punktiert und | 
fein, namentlich in den Guereindrůcken, chagriniert. | 

Lánge 19—95 mm. 

Diese, unter der Rinde (nach FAuvEL) alter Olivenbáu- 
me lebende Art kommt in Toscana vor. Ich habe zur An- 
"sicht nur einige aus, Bologna-Emilia 25. X. (Muzzi) und aus 
Alluv. Arno (Kerim) stammenden Exemplare. 

FAuvEL hat diese Art irrtůmlich fůr gracilhpes Duv. 
gehalten und angusticollis als gracilipes im seiner »Waune 
gallo-rhénane« beschrieben und erst spáter korrigiert. 


o. Xantholinus (Vulda) Doderoi ov. spec. 
(= stenocephalus Dodero ined.) 


Systematische Stelluno. 


Eine durch die Kopfbildung ganz selbstandige und von © 
allen Vertretern der Untergattung Vulda hochst abwei- 
chende Art. 

Der Kopf bei den Augen am breitesten, nach hinten 
verengt, ziemlich stark und dicht, der Lange nach s 
zwischen den Augen am dichtesten. 

Die A ugen treten bei dieser Art am meisten hervor, 
der Korper ist kleiner als bei den anderen verwandten Arten 
und die Oberlippe am tiefsten ausgeschnitten. 

Da diese Art von allen Verwandten so stark abweicht, 
so ist dieselbe in dem System der Vulda-Arten am Schlusse 
als eine hochst differenzierte Form einzureihen. 


Allgemeine Beschreibuno. 


Der Kopf schwarz, hinten rotbraum, der Kórper gelb- 
braun, mit sehr schwachem fast umdeutlichem Metallglanz, 
Fůhler, Mundteile und Beine hel] gelbrot., 

Der Kopf breiter als der Halsschild, direkt zum Halse 
verengt und bei den Augen am breitesten, mit stark vorragen- 
den Augen, welche ein wenig kůrzer sind, als die Breite des 
Halses. Die Oberfláche des Kopfes wenig grob der Lánge 


Úber das Xantholinen-Subgenus Vulda Jaca. Duval (Coleoptera). 13 


mach gerunzelt, aber in dem hinteren Drittel und auf den um- 
| geschlagenen Seiten von den Augen nach hinten glánzender, 
weniger gerunzelt (nur mit einer mikroskopischer OK 
merung) und mit feinen weitláufigen Punkten besetzt. Die 
| Mitte des Kopfes leicht erhoben und glánzend, in eine glán- 
| zende Kante nach hinten verlángert. 

Die Fůhlerbasen voneinander viel weniger entfernt als 
-von den Augen. Clypeus nach vorne deutlich in ein Hócker- 
chen verlángert, das die Lánge der seitlichen Fiihlerhócker- 
chen wenig úbertrifft. Die Oberlippe schmal und sehr 
teť, fast zur Basis eingeschnitten, auf den Seiten rundlich, 
| mit langen goldgelben Borsten. An der Basis des. Kopfes mit 
nor Reihe von vier borstentragenden Punkten, die vonein- 
| ander gleich weit entfernt sind. 

Zwischen den Augen und den Fiihlerwurzeln eine ziem- 
"lich breite und spitzige Ausrandung. 

Das erste, schaftformige Fiihlerglied wenig úber 
den iatenand der Augen reichend, gegen die Spitze ver- 
„dickt, mit feinen goldgelben Haaren wenig dicht bekleidet, 
(das zweite Glied viel enger und kurz, nur 3mal so lang als 
(breit, gegen die Spitze nicht so viel verdickt als das dritte, 
„won welchem dasselbe nicht so augenfállig getrennt ist wie die 
'anderen Glieder, das dritte Glied um ein Drittel lánger als 
(das zweite, am Ende beulenformig verdickt und gleich wie 
das erste und zweite behaart, das vierte kurz, breiter als lang, 
die weiteren bis zum vorletzten guer, das vorletzte schon fast 
zweimal so breit als lang, das Emdglied konisch eiformig ohne 
jene typische Einschnůrung, die bei anderen Vulda-Arten (an- 
'gusticollis!) so schon ausgebildet ist; bei dieser Art findet 
man kaum eine Spur der Einschnůrung. Vom vierten Gliede 
'an sind die Fiihler dicht mit kurzen Sinnesborsten und mit 
„wielen (vorzůglich das Endglied) die Sinmeskorperchen ent- 
(haltenden Punkten ziemlich dicht bedeckt, dagegen sind die 
Schutzwimpern groBtenteils am Apikalrande der Glieder ent- 
(„wickelt und fast bis zur Mitte der folgenden Glieder reichend. 
Auch die Kiefer sind von jenen der anderen Arten 
(ziemlich verschieden, ausgehohlt, mit einem vortretenden 
"Zahn vor der Mitte und mit einer kleinen rundlichen Erwei- 
'terung zwischen dem Zahne und der Spitze. 


14 XIII. Dr. Fr. G. Rambousek: 


Die Kiefertaster ahnlich wie bel angusticollis ge- 
bildet, nur das erste lángere Glied mit zwei láanglichen, in der i 
Mitte zusammenflieRenden, in der Apikalpartie fast paralle- « 
len Leisten, und das Basalglied mehr triangulár. | 

Die anderen Merkmale der Mundteile stimmen mit de- ( 
nen des Xanth. angusticolhs Fvi. volkommen úberein. 

Die A u gen sind grob, lánger als die Breite des Halses, 
durch die eigentůmliche Form des Kopfes stark vortretend. 

Die Skulptur der Unterseite des Kopfes ist viel feimer | 
als auf der Oberseite, glánzend, nur vorne zwischen den Kehl- 
nahten starker der Lange nach gerunzelt, namentlich auf 
den Seiten und hinten ist sie viel feiner und nur mikrosko- © 
pisch (100mal) guerrissig mit feinen zerstreuten Punkten. © 

Die Kehlnáhte sind zwar sehr genáhert in der Mitte,. 
aber sie flieBen doch nicht vollkommen zusammen, sondern 
sind deutlich getrennt und gegen die Basis ed: diver | 
g1erend. | 
Der Hals sehr eng und fast parallel, wenig grob nail 
runzelig punktiert, auf der Umterseite neben der Basis des. 
Kopfes mit tiefen punktformigen Aushohlungen. | 

Der Halsschild vorne sehr verenst, so dass er voll- l 
kommen in die Basis des Halses úbergeht, dann stark erwel= 
tert, himter der Mitte durch die seitlichen Eindrůcke wieder ( 
verengt, an der Basis ebenso verbreitert als vorne, mit voll- | 
kommen gerundeten Hinterecken, hinten und auf den Seiten © 
deutlich gerandet; ausserdem ist der seitliche Eindruck durch © 
eine sehr undeutlhche, glanzendere Seitenlinie, die aus 4 | 
Hinterecken bis zum Břelso reicht, getrennt. 

Die leicht erhobene Mitte 1 Halsschildes volbou 
glatt und stark glánzend, auf den Seiten mit zwei verworre- 
nen unregelmássigen Punktreihen aus 12—14 Punkten, eben-* 
so befinden sich neben der Kanten verworrene Punktreihen; © 
auBerdem sind die Seiten zwischen den wenig gereihten 
Punktreihen, namentlich in dem vorderen Drittel, verworren © 
punktiert. Die Punktierung des Halsschildes ist nicht sehr|- 
stark, beiláufig so stark, wie beim Xanth. limearis Ol, 

Die Vorderseiten des Halsschildes mit einigen kůrzeren © 
und zwei lingeren Wimperhaaren, und auch die Seiten mit | 
kurzen Haaren bedeckt vor den Himterecken wieder mit je © 
einem groBeren Wimperhaar. 


Úber das Xantholinen-Subgenus Vulda Jacg. Duval (Coleoptera). 15 


| Die umgeschlagenen glatten Seiten des Halsschildes vor 
der Mitte mit einem groBeren Punkt. 

| Das Prosternum chagriniert, hinten zugespitzt, 
„vworne rundlich ausgerandet. 

| Die Coxen der Vorderbeine stark entwickelt, fast 
-zwei Drittel der Schenkellinge einnehmend, sparsam kornig 
| punktiert und behaart. Die Trochanteren klein, die Schenkel 
lang, mit sehr zerstreuten Punkten und einigen Haareu, 
„die Vorderschienen am Ende stark erweitert, mit sehr star- 
„ken Dornen und Borsten bedeckt, schrág abgestutzt, mit kur- 
(zen, nur um die Hálfte der Breite lingeren Tarsengliedern, 
deren Klauenglied ist kůrzer als die drei vorletzten Glieder 
| zusammengenommen. 

Das Mesosternum auergerunzelt; das Meta- 
ster n u m nur vorne guerrissig, fast vollkommem glatt, mit 
'femnem mikroskopischem Runzelnetze und einigen wenig star- 
ken Punkten vorne mit einer dreieckigen Aushohlumg in der 
(Mitte, nach hinten in eine lángst der Mitte Hachgedrickte, 
Jsehwach ausgerandete Spitze vorgezogen. 

| Die Mittelbeine lánger und stárker als die Vor- 
(derbeine, die Mittelschienen kůrzer als die Mittelschenkel, ihre 
(arsen um ein Viertel kůrzer als die Schienen, das letzte 
Tarsenglied langer als die zwei vorgehenden Glieder zusam- 
mengenommen. Die Coxen der Mittelbeine sehr weit von- 
Jeinander getrennt, ganz auf der Aussenseite des Prosternum 
gestellt, 

Die Coxen der Hinterbeine klein, die Schenkel lánger 
als die Schienen, die Tarsen mehr als um ein Viertel kůrzer 
als die Schienen, das letzte Tarsenglied kůrzer als die drei 
vorgehenden ČTajeh zusammengenommen. 

Das Sehildchen grob, dreieckig, fein guerrissig, oft 
mit deutlich hervortretenden Falten und zwei schwarzen 
Wimpern. 

Die Flůgeldecken um ein Viertel langer als der 
Halsschild, ziemlich breit, mehr als um ein Drittel breiter als 
lang, mit zwei o edn nach aussen gebogenen glatten, 
lurch eine undeutliche Falte begrenzten Feldehen neben der 
Naht, hinter denselben im hinteren Drittel klaffend. 

Das Abdo men glánzend glatt, unter dem Mikroskope 


z p k 


16 XIII. Dr. Fr. G. Rambousek: 


feim chagriniert, mit vertieften Basen der Segmente, auf den. 
vorletzten Segmenten nur einzeln ausserst feinkornig punk- 
tiert und chagriniert. Im allen Hinterwinkeln der Dorsal- 
und Abdominalsegmente jederseits ein charakteristisches. 
ziemlich langes und senkrechtes sehwarzes Wimperhaar, das: 
vorletzte Dorsalsegment mit einem feinen Hautsaume, dási 
letzte Segment lang behaart und bewimpert. 

Aussere  Geschlechtsauszeichnungen nicht vorhanden, 
ebenso kanm ich die Penisstruktur nicht angeben, da ich nur: 
ein geringes Material (3 Exemplare) besitze, 

Lánge 1—75 mm. 

Diese schone und ausgezeichnete neue Art wurde vom: 
Herrn AGosrrNo DoDERo, dem ich sie widme, am 14. Novem- 
ber 1902 in Italien (Ruta Liguria) gesammelt, als Vulda' 
stenocephala 1. lit. versendet und mir zur Beschreibung. 
úberlassen. 


Litteraturverzeichniss. 


CAMERON MALCOLM, M. B., R. N., F. E. S.: »Deseription of a new: 
species of Xamlholinus (Sub-gen. Vulda) from Turkey.« The' 
Entomologist's Monthly Magazine, Second Series — Vol. 
AXTIC 1912-p8s. 1 

DuvaL Jacovu.: Déseription de Vulda dans les Ammales de la S90- 
ciété Entomologigue de France 1852 pg. 698. 

ERICHSON GvrL. F.: »Genera et species Staphylinorum insectorum » 
coleopterorum familiae« Berolini 1840. | 

FAUvEL ALB.: »Faune gallo-rhénane« III. 1873. (avec supplém:). | 

GANGLBAUER Lupw.: »Die Káfer von Mitteleuropa« II. Bd. 1. Teil. 
Wien 1895. 

KRAarTz DR. G.: »Naturgeschichte der Insekten Deutsehlandse. 
I. Abt. 2. Bd. Berlin 1858. 

REITTER EDmw.: (cum aliis) »Catalogus coleopterorum Europae,- 
Caucasi £ Armeniae Rossicae«. Paskov 1906. 

— »Bestimmungstabelle der Staphyliniden-Gruppen der Othiini 
und Xantholinini aus Europa und den angrenzenden Lán- © 
dern«. Verhandl. des naturf. Vereines in Brůnn XLVL Bd. ' 
1907, Ste 100. 


Tafelerklárung. 

Fig. 1. Xantholinus (Sbg. Vulda Duv.) Doderoi n. sp., longit. ! 
natur. 7—7'5 mm. 
Fig. 2. Kopfumriss des Xantholinus (Vulda) gracilipes Duv. 
E Fig. 3. Mundteile und Fůhler des X. angusticollis Fauv. von © 
oben. 

Fig. 4. Mundteile derselben Art von unten. 


: Úber das Xantholinen-Subgenus Vulda Duv. 


0 


S.B. kón. bóhm. Geseilsch. Prag 194 N213. 


XIV. 


O zkoumání radioaktivity methodou 
absorpčních křivek. 
Prof. Dr. Bohumil Kučera. 
(S 2 obrazci v textu). 


(Předloženo v sezení dne 1. května 1914). 


-Velmi často stojí fysik a snad i mineralog před úlohou 
ičiti radioaktivitu nějaké látky, na př. minerálu nejen po 
'ánce kvantitativní, nýbrž i po stránce kvalitativní, to jest, 
| se vysloviti 1 o charakteru záření, které látka vydává. Do- 
„sud známé předpisy učí stanoviti množství radia ve zkou- 
„mané látce se nacházejícího z množství emanace, které se ve 
| známé době v látce vytvoří nebo které v ní je radioaktivní 
| řovnováze s celkovým množstvím látky aktivní. Stanoviti 
kvantitativně emanaci v látce pevné, jako jest minerál, pří- 

0, bylo by úlohou velmi obtížnou, ježto takovéto látky ok- 
kludují emanaci vzniklou uvnitř, stejně jako činí i samy ra- 
Oaktivné praeparáty v tuhém skupenství. Tak jest známo, 
© na př. radiumbromid ve tvaru prášku z drobných krystal- 
1 okkluduje ze vznikající emanace asi 99% až 995%, vy- 
uštěje do okolního plynu zbytek pouhé 1% až jen 05%, 
zný dle vlhkosti a teploty vzduchu. Kdyby toto číslo bylo 
přesně známým, bylo by ovšem možno odvésti plyn do ioni- 
sační komory a známými methodami množství emanace sta- 
viti. Ale i tak bylo by lze postupovati pouze u látek, obsa- 
ujících značnější množství radia, které by produkovalo do- 
tatečné množství emanace, aby i jen 1% z ní bylo dostatečně 
jřesně měřitelným. Tomu zpravidla tak není, a proto tato 


u 


Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1 


2 XIV. Dr. Bohumil Kučera: 


methoda nehledě ani k velmi obtížnému určení výše zmíně- 
ného koefficientu okkluse se k stanovení hledané veličiny ne- 
hodí. Okkludovaná emanace mění se pak uvnitř látky samér 
ve své známé pevné metaboly, jichž záření se mísí se zářením. 
čistého radia samého. Dosavadní methoda určovací spočívá. 
pak v tom, že se látky aktivné působením silných kyselmi 
převedou ve tvar solí ve vodě rozpustných, z roztoku se ve- 

škerá emanace vařením nebo proháněním vzduchu vypudí. 
a roztok se po změřenou dobu několika dní přenechá sám. 
sobě, aby novou emanaci produkoval. Pato se z něho vpraví: 
do ionisační komory a její množství se stanoví. Ze známé: 
křivky regenerační vypočte se pak množství radia v roztoku. 
Tuto methodu mohl bychom dle jejího původce zváti STRUT- 

rovou. Jinak lze též dobýti veškeré emanace, kterou látka ob-' 
sahuje a podrobiti ji měření, když v prášek rozmělněnou látku 
zahříváme. Ale ani tato methoda, kterou můžeme zváti me- 
thodou JoLYHo, není pohodlnou, neboť jak ukázaly výzkumy: 
KoLowRarTovy,*) musí zahřívání nad 10009 Č trvati po dlou-" 
hou dobu někohka hodin, než se cíle dosáhne. 


Autor této stati, maje za jinými účely stanoviti přibližné © 
množství radia v látce, která mu byla dodána ve tvaru jem-=: 
ného prášku, připadl na myšlenku, že by daná úloha dala se 
řešiti s přesností dostatečnou, kterou lze ocemiti asi na +1 až. 
2% daleko jednodušeji a rychleji na základě následující úva- 
hy: Stanovme nejprve charakter záření látky, což nejsnáze: 
lze učiniti methodou absorpčních křivek pro “- a a-záření. Pak: 
můžeme srovnati její g-záření se standardním praeparátem r 
stejnou směs různých druhů paprsků vydávajícím, u něhož 
jsme byh procentuálné množství radia jednou pro vždy sta-' 
movili svrchu popsanou  SrRurTrovou  methodou roztoku. 
Pak nám udává g-záření (spolu s pronikajícím „-zářemím, jež 
nelze odloučiti, jehož ionisační účinek však nesahá ami do! 
procent) vztažené k stejnému mmožství látky za týchž pod | 
mínek vnějších, násobíme-li je koefficientem © SrRurTovou 
methodou získaným přímo mmožství radia v 1 grammu prae- j 
parátu. Myšlenka sama objasní se nejlépe popisem měření a 


*) Kolowrat, Le Radium 4. 317. 1907. 6. 321. 1909 a 7. 266. ' 
1910. : 


EL LE 


-© zkoumání radioaktivity methodou absorpčních křivek. 3 


(čéko výsledků. Nechci zde uváděti různé řady měření pří 
(pr avných a uvedu pouze měření definitivní. 


1. Měření «-paprsky. 


n Látka, již bylo zkoumati, rozmělněna v achatové misce 
ma jemný prášek, který byl prosíván jemným sítkem. Pak 
„by la vpravena do ionisační komory, která měla úpravu ná- 
(čí ko Spodní destičkou vzduchového: kondensatoru, ioni- 
W 
! 
| 


sační komoru tvořícího, spojenou s elektrométrem, oki kru- 
hová mosazná destička tlouštky 6 mm a průměru 6 cm, v je- 
jímž středu byla vyfrézována kruhová jamka poloměru 3 cm 
a hloubky 9 mm. Vzdálenost její od druhé se zemí spojené a 
s prvou rovnoběžné desky kondensatoru byla 10 cm. 


j 
i 


nj 


i | Z preparátu nasypána část do jamky spodní desky kon- 
"densatorové, kdež byla rozestřena ve vrstvu stejnoměrnou, 
všude stejně, asi "+ mm tlustou. Dle měření paní ČURIFrOVÉ 
jest totiž lonisace vznikající «-zářením vrstvy práškovitého 
(preparátu úměrna její ploše a nikoli váze preparátu, Jak- 
mile vrstva dosáhne tlouštky asi !/, mm, poněvadž -záření 
z větší hloubky přicházející se svrchními en úplně zab- 
(sorbuje. Za tlouštek velmi malých závisí poněkud na tlouštce 
(wrstvy samé, stoupajíc zprvu rychleji, pak pomaleji k limitě 
asi za !/„ mm dosažené. Na to po nabití destičky asi na 300 
Volt změřen 10nisační proud v libovolných jednotkách časo- 
wým spádem lístku elektrometru, jenž byl typu »Spindler 
© Hoyer, Góttingen«. Při měření byl odečítán »přirozený 
Spád«, jenž stanoven vždy před pokusem a po něm, při čemž 
z obou měření vzat časový střed, t. j. předpokládána lineárná 
závislost proudu »přirozeného« na čase. Celé měření opako- 
váno několikrát a z výsledků vzat střed. Po té opakován celý 
pokus znovu, když byla jamka destičky 1 s preparátem při- 
kryta velmi tenounkým rovným lístkem aluminiovým do 
Houštky 0003 mm vyválcovaným. Za preparát vzat 1. čistý 
Jáchymovský smolinee, pocházející z kusu rudy, prosté ma- 
roskopických znečištěnin, za niž vzdávám povinné díky p. 
Ayor. radovi prof. Dru K. Vrbovi, který s nevšední ochotou 
mně vzorky různých radioaktivných minerálů k účelům zkou- 
mání daroval; 2. prášek ze smolince anglické provenience; 


4 XIV. Dr. Bohumil Kučera: 


o. prášek z látky zkoumané a 4. prášek z chemicky čistého 
»Uranium metallicum fusum«, dodaného před 5 roky firmou: 
E. Merek, Darmstadt. 

Výsledky měření shrnuje následující tabulka I. 


Tabulka I. 


Preparát Jonisační proud přepočítaný proud — 
číslo bez lístku | s lístkem | bez lístku | s lístkem. 


o Ve čtvrté a páté rubrice tabulky vypočteny jsou hod= 
noty lonisačních proudů, klademe-li proud původní odpoví- 
dající preparátu nepřikrytému rovným 100. Z této tabulky 
je na prvý pohled patrno, jak čísla aluminiovým lístkem pro- 
puštěného záření jsou u preparátů stejnorodých 1 a 2 v me- 
zích pozorovacích chyb stejná, kdežto uran se od smolince 
zcela podstatně liší, Také je hned zřejmo, že zkoumaná nezná- 
má látka má — alespoň vzhledem k a-záření — typ smolince. | 
Ovšem, že v propuštěném «a-záření obsaženo jest v míře téměř © 
neztenčené také A - a y-záření, leč ionisace od těchto pochodící 
jest tak značně slabší, že ji lze vedle «-10nisace úplně zane- 
dbati; nejdeť ani do procent.*) 


2. Měření 5-paprsky. 


Měření pomocí S-paprsků prováděno zcela podobně jako © 
«-paprsky. Podstatný rozdíl byl v tom, že každého preparátu 
odváženy přesně 2-000 grammy, ježto S-záření u poměrně ten- 
kých vrstev jest přímo úměrno váze preparátu. Záření spod- 
ních vrstev se totiž svrchními znatelně neabsorbuje. U kaž- 
dého preparátu získána opětovnými pokusy čtyři čísla, totiž 
ionisační proudy (v libovolných jednotkách) pro preparát 


= 


*) Viz na př. E. RuTHERFORD: Radioactive Substances and © 
their Radiations (Londýn 1913) nebo něm. překlad v Handbuch der 
Radiologie, svazek II., kap. IV. 9 46. (Lipsko, 1914). 


O zkoumání radioaktivity methodou absorpčních křivek. ň 


přikrytý tenkým papírem, zadržujícím úplně «-záření, ale 
A-paprsky znatelně neseslabujícím, pak pro preparát přikrytý 
papírem a postupně jednou, dvěma a třemi kruhovými desti- 
čkami z železného pocínovaného plechu tlouštky 0-08 mm a 
průměru 6 cm, které vždy v témž pořadí koncentricky kla- 
deny přes jamku v dolní desce ionisační komory, preparát 
obsahující. Výsledky měření podává tabulka II.; v tabulce 
II. jsou přepočítány na východištní ionisaci kladenou rov- 


nou 100. 


Preparát 


číslo 


Prepa- 
rát číslo 


papir 


100, 
100(2:0) 
100/ 

100 (20) 


Tabulka II. 


onisační prou 
papír +- 1 papir- 2 papír +3 
deska - desky desky 


Tabulka. III. 
řepočitaný proud : 
papír + 1 papír + 2 papír +3 
deska desky desky 


Pa 19:6 


S 2020) 15:8/(1'20) 


350 20:0 16'0 
610 (178) (365 (156) 234 (137) 


Výsledky v tabulce IT. obsažené naneseny jsou graficky 
v diagramu I. Jak jest z něho patrno, je preparát 4., totiž me- 
tallický uran, charakterisován typicky jinou absorpění křiv- 
kou než oba smolince i preparát neznámý. Ještě lépe vy- 
nikne rozdíl z diagrammu II., kde jsou znázorněny výsledky 
tabulky III. čarami vytaženými a výsledky druhé části tabul- 
ky I. čarami tečkovanými, Shoda charakteru absorpčních kři- 
vek jak pro $-paprsky tak pro a-záření u prvých tří preparátů 
jde tak daleko, že je nelze za daného měřítka vůbec rozhšiti, 
kdežto křivka pro kovový uran se od nich zajímavým způso- 
bem liší. Absorbujeť se stejnými destičkami f-záření uramu 
daleko méně než » -záření smolince, jest tedy zářením značně 


XIV. Dr. Bohumil Kučera: 


l 2 Dosiky, 3 
Diagram I. 


Diagram II. 


-© zkoumání radioaktivity methodou absorpčních křivek. 7 


tvrdším; právě naopak jest «-záření uranu značně měkčím, 
snáze absorbovatelným než «-záření smolince. To se dalo oče- 
kávati, neboť u a-záření jest tvrdost měřena doběhem, který 
u uranu obnáší 25 a 29 cm, kdežto ve smolinci jest obsažena 
směs radia a jeho metabolů v radioaktivní rovnováze, z nichž 


„mají a-paprsky radium samo o doběhu 3-3 cm, emamace o do- 


běhu 416 cm, Ra-A 4-75 cm, Ra-C 694 cm, a ve velmi malém 
množství ovšem 1 Ra-F 3-77 cm. 

V tabulce III. jsou uvedena také čísla uzávorkovaná. 
Jsou to logarithmy přepočítaných ionisačních proudů. Pro 
ně jsou v diagrammu II. zkonstruovány křivky čárkované. 


„Jak je patrno, blíží se graf pro uran velmi přímce, kdežto 


pro záření smolince jest křivkou zcela patrné křivosti. To 


-jest dle názorů H. W. ScHmrorTovýcH*) stvrzením, že $-záření 


uranu jest téměř homogenní, kdežto S-záření smolince sestává, 
jak ani jinak nelze očekávati, z komplexu záření různých 


-© velmi různé prostupnosti. 


Jedno jest z diagrammu II. nade vší pochybnost jisto: 
Záření neznámého preparátu čís. 3. má zcela týž charakter, 
jako záření obou smolinců různé provenience. To lze vysvět- 
hiti jedině tím způsobem, že také jeho percentuálné složení 
vzhledem k různým látkám aktivním bude totéž jako. složení 
smolince. Jeho -aktivita na stejnou váhu vztažená je zrovna 
o- 0-508-m1 násobné aktivitě smolince, který byl brán za 
standard a obsahoval v 1 grammu 153.10“ 9 čistého radia. 


Obsahuje tudíž látka neznámá v 1 gr. G76.10" 9 radia. Její 
aktivita vyjádřená dříve užívanými jednotkami uranovými 


"obnáší 2 — 2 ur jedn. 
428 


Dle schematu, které zde na praktickém případě bylo de- 
monstrováno, lze si počínati velmi často, zvláště u minerálů, 
jichž aktivita je podmíněna obsahem uranu a radia s jeho 
metaboly, při čemž aktivita způsobená rodinou radiovou 
zpravidla velmi značně převládá. U minerálů obsahujících 
vedle radia také značnější množství thoria budou poměry asi 


„ *) JT W. ScHmiDT, Phys. Zeitschr. 7. 764. 1906, 8. 361. 1907, 
10. 6. 1909. 


| 


podobné. Vykonal jsem některé řady pokusné, které po mém: 
soudě nasvědčují tomu, že se dá z absorpčních křivek jedna“ 
duchým výpočtem stanovit vzájemný poměr obou těchto 
aktivních látek v dané směsi obou. 


8 XIV.Dr. B. Kučera: O zkoum. radioaktivity meth. absorpě. křivek. 


Pokusy ty nejsou dosud zakončeny pro obtíže spojené se; 
zaopatřením materiálu a jinou naléhavou práci rázu literár- 
ního, leč doufám, že mi bude možno o nich podrobněji refe- 
rovati, až nastanou klidnější doby po nynějším rozruchu vá- 
lečném. Sdělení v tomto článku učiněné lze považovati v tomto © 
smyslu za předběžné, leč obsahuje po mém soudě několik mo- 
mentů zajímavých, které mne přiměly k tomu, že je předklá- 
dám veřejnosta. 


V Praze, v říjnu 1914. 


Fysikální ústav čes, unwwersity. 


XV. 
Příspěvky ku stanovení vyšších kysličníků 
olova a k rychlému ocenění minia. 


Podávají 
Prof. Dr. Jaroslav Milbauer a Dr. Bohumír Pivnička. 


Se 2 obrazy v textu. 


Předloženo v sezení dne 1. května 1914. 


BUNSEN ve své klassické práci, jež stala se základem jo- 
dometrických method destilačních i jiných podobných pro- 
cesů analytických, použil ku stanovení peroxydů olova reakci: 


Pbo, + 4HC1= PbOL +2 HO + CL 


a uvolněný chlor jímal v roztoku jodidu draselnatého. Ku sta- 
novení vzniklého jodu přidával destilátu nadbytek kyseliny 
siřičité a titroval zpět roztokem jodovým. Na tomto principu 
založená methoda byla předmětem mnohých studií. Jeho pří- 
strojek zcela jednoduchý, byl překonstruován se zdarem ně- 
kdy i velmi pochybným. Vady má nepopíratelné, jež vytknuty 
jsou v literatuře v těchto pracích, které pro stručnost pouze 
citáty uvádíme: 

WEszELSKY (Zeit. £. anal. Chem., 39, 81). 

C. DE LA HaRPE a F. RÉvERDIN (Bull. d. 1. Soc. chim. 
de Par. 51. 165). 

DoBRossERDOW (Zeit. f. Apparatenkunde 2. 150). 

Torr (Zeit. £. anal. Chem. 26, 277). 

STORTENBEKER (Z. f. anal. Chem. 29, 272). 

FRIEDHEIM a MEYER (Zeit. f. anorg. Chem. 1, 407). 


Věstník král, české spol. nauk, Třída II. 1 


XV. Prof. Dr. Jaroslav Milbauer a Dr. Bohumír Pivnička: 


BDÍ 


ScHŮTZE (Pharm. Centralbl. 28, 295). 
LANDMARCK (Chem. Zeit. 21, 266). 

MaRck (Chem. Zeit. 26, 556). 

WAaRsoE (Zeit. £. anal. Chem. 46, 308). 
EDGaR (Zeit. f. anorg. Chem, 1909, 280). 
REIcCHARDT (Archiv der Pharm. 277, 642). 


DE KONINCK a LECRENIER (Zeit. f. anore. Chem. 18988,) 


DE KONINCK a NIHoUL (Zeit. f. anorg, Chem. 1890, 477) 

ScHrERHOLZ (Monatsh, £. Chem. 13, 1). 

BENNET a PLACEVAY (Journ. of Americ. chem. 8064 
18, 687). 

CHATTAWAY a ORTON (Chem. News 79, 85). 

PIcKERING (Journ. of chem. Soc. 37, 128). 

JANNAscH (Ber. Berichte 59, 3055). 

Mc. ČREA (Chem. News 101,7 n) 


Dlouhou řadou zkušeností jednak vlastních, jedmak ply- 


noucích z uvedené literatury shledali jsme, že pro práce s j0=- 


dometrickou methodou Bunsenovou sluší na použitý přístroj- 
klásti tyto požadavky: 

a) Přístroj budiž jednoduchý, snadno sestavitelný i 
rychle rozebratelný, 

b) destilace dějž se v proudu inertního plynu, 

c) spojení jednotlivých částí přístrojů, pokud jde jimi 


chlor, budiž BRDY zábrusy, chráněnými vodními užavěr- 
ez 


d) k přístroji buďtež připojena jímadla pojistná, 


mém. 
Doporučit můžeme přístroj, který vyhovuje těmto po- * 
žadavkům a jest sestaven následovně: 


e) titrace budiž provedena co nejrychleji v jímadle sa- | 


Za destilační baňku sloužila baňka frakční asi 150 ce ( 
jímající, jako hlavní jíimadlo vzata absorpční nádoba Volhar- - 
E O ee: . 5 W. Ů 

dova se dvěma kulovitýma rozšířeninami, obsahu každá ' 
| 


50 ce. K ní připojeny dvě U trubice, v ohybech naplněné por- 
culánovými kuličkami, jakožto další jímadla pojistná. 
Kyselina k rozkladu potřebná připouštěna z dělící ná- 


Příspěvky ku stanov. vyš. kyslič. olova a k rychl. ocenění minia. 3 


levky (b) obsahu as 50-ce, zabroušené (viz obrazec I.) do hrdla 
(a) baňky frakční (A). Její konec zúžený sahal pod hladinu 
destilované kapaliny skoro až ke dnu baňky. Pracováno v 
proudu čistého kysličníku uhličitého, jenž veden do hrdla dě- 
lící nálevky. Destilační baňka zvolna zahřívána, aby desti- 
lace neděla se prudce, absorpění nádobka Volhardova (B) 
byla s mí spojena zábrusem a postavena do nádoby, jíž proudila 
studená voda. Prvmí U trubice (C) spojena byla s hlavním jí- 
madlem zábrusem a jeho obě části k sobě drženy spirálními 


Obr. I. 


péry. Mezi oběma U trubicemi (C, D) užito spojení kaučuko- 
vou rourkou a obě trubičky přiraženy k sobě »sklo na sklo«. 
Opatření to je dostačující, jelikož do posledního jímadla při 
normálním způsobu pracovním Jod nepřecházel. Do první U 
roury unášena byla pouze skrovná část jodový ch par, jež zde 
úplně zachyceny. Oba hlavní zábrusy našeho přístroje upra- 
veny jsou na vodní uzávěrku, tak že eventuální nepatr ná ne- 

těsnost mohla být ihned komstatováma. Aby bylo při náhodné 
prudší destilaci zabráněno přestříknutí kapaliny z Volhardo- 
vy baňky do U roury, opatřena horní koule v postranní tru- 
bici přestupníkem. S přístrojem pracováno takto: 

Odvážená látka vsypána do destilační baňky A jejím 
suchým hrdlem a a skropena trochou vody, po uzavř ení baňky 
prázdnou dělící nálevkou spojeno s jíimadly. Volhar dova baň- 
ka B chovala 50 ce 1%ního roztoku jodidu draselnatého, U tru- 
bice několik ce koncentrovaného roztoku. Na to spojeno s pří- 
stroji přivádějícími čistý kysličník uhličitý a po čtvrt hodině, 


4 XV. Prof. Dr. Jaroslav Milbauer a Dr. Bohumír Pivnička: 


kdy vypuzen vzduch, naplněna nálevka (b) kyselinou, jež / 
vpravena do baňky tlakem kysličníku uhličitého, současně ( 
počato se zahříváním, v němž pokračováno tak dllouho, až / 
veškeren chlor vydestilován. Při přerušení destilace uváděn : 


ještě kyshěník uhličitý asi 10—15 minut. Ochlazený destilát | 
ve Volhardově baňce po spláchnutí zábrusu a obsahu pojist-- 


ných U-trubic ihned přímo v baňce titrován roztokem sirna- 
tanu sodnatého známého titru. Roztok ten byl ca "/;00 % a kom- 
trolován byl často na čistý jod. Titrováno bylo do slabě žlu-- 


tého zbarvení a dotitrováno za přičinění filtrovaného mazu © 


škrobového. 

Ku vyzkoušení přístroje byly provedeny následující 
analysy: 
1. Anmalysován elektrolyticky chlorečnan draselnatý, 
který dle přímé titrace obsahoval 98-76% KO10:,. 


a) Bunsenovou methodou při odvažování 002 9 látky © 


nalezeno: 
L. 98-604%; IT. 98-73%; ITT. 98-46%, t. j. střed 98-61%. 


b) "Týž preparát destilovám s použitím 0-5 g bromidu dra- 
selnatého, 40 ce vody a 5 ce kone. kyseliny solné, takže desti- 
lován brom: 


I. 98-37%; IT. 98-19%, t. j. 98-28%. 


c) Totéž s použitím 05 9 jodidu draselnatého, takže de- 
stilován jod: 
I. 98-90% ; IT. 99-05%, t. j. průměr 98-93%. 


2. Dvojehroman draselmatý stanoven přímou jodimetrií 
za. šetření všech opatrností v literatuře uvedených, zejména 
pokud se týká účinku vzduchu. Nalezeno ze čtyř stanovení 
(99-64; 99.82; 99.99: 100.07) průměrně 99-88% K+Cr,O;. 


Destilací 0-05 g látky s kome. kyselinou solnou nalezeno: 
I. 99.73%; IT. 99-64%; ITT. 99-64% (za přítomnosti 19 
PbC1,), t. j. průměrně 99-67%. 


3. Červeň chromová, odpovídající 18:42% Or,O;, jenž sta- 
noven v podobě Cr,O;, vážkově:*) 
M Př, MP 

*) Methoda dává o malý zlomek % výsledky vyšší nežli theo- 
retické (srovnej Treadwell, Lehrbuch str. 89.), 


Příspěvky ku stanov. vyš. kyslič. olova a k rychl. ocenění minia. 5 


I- 18:10; II. 18'14"/,; TIT. 18'189/, t. j. průměr 18,129/,. 

Pokusy těmi byla tedy upotřebitelnost přístroje dosta- 
tečně prokázána a přikročeno dále ku samotné aplikaci Bun- 
senovy methody ku stanovení vyšších kysličníků olova. V li- 
teratuře v předu citované nacházíme o ní na různých místech 
nedoložené poznámky, že dává, použita ku stano- 
vení aktivného kyslíku ve vyšších kysličnících olova, vý- 
sledky nízké. 


Z té příčiny provedli jsme řadu pokusů s naším přístro- 
jem, používajíce mejprve ku rozkladu kysličníků zředěné 
kyseliny solné (5 ce kone. kyseliny, 45 ce vody). Výsledky 
vneseny jsou v tuto tabulku: 


[Anetyze JM Nalezono | Průměr | Skutsčný | Ronal 
92-089/, PbO, 
92-939, » 92-179, 92-859, | 
Pbo, («) 92-189, » Pbo, Pbo, | |— 068% 
92-139, » 
95:079/, PbO, 95:099 96:140 
Pbo, (II) 95249, » PROJ asi, tov wůsvk 
94-969, » : 
80439, Pb;O, 
81079, » 80'689/, 81'959/, A 
Pb,O, (1) 80-779, » Pb,O, Pb,o, |7 127% 
80:439/, » 
90:089/, Pb,O, | s 
Pb,O, (IT) 90:08/, Pb,O, a a — bay, 
90:139/, Pb;O, +04 54 


98:239/, Pb;O, 98:389/; 


Pb;O, (ITI.) 98 549 » Pb;O; 


1009, Pb;Oj|— 162, 


Stejně špatné výsledky nalezeny, jestliže místo chloru 
destilován brom nebo jod. 


**) © tom, kterak stanoven, pojednáno bylo v I. části této 
práce. 


6 XV. Proi. Dr. Jaroslav Milbauer a Dr. Bohumír Pivnička: 


- 
S použitím 01 g PbO: (I.) S použitím 03 g Pb;304 (II.) j 
Destillováno se (Nale-| Prů- Sku- | pitte- |[Nale-| Prů- | Sku- | pyrre- 
směsí: zeno:| měr: | obsah: "ence |zeno: | měr: | ohsah:| fence 
6 no 0/0 9o 90 lo 9/9 ů “ i 
6 g bromidu dra- 
14 || 90:18 


90:31| 91:65 |— 134 


selnatého, 40 ce|921 
9 


vody a 5 ce kone.|92 54 9050 

kyseliny solné 

05 g bromidu 

draselnatého, : 
40 ce vody a 5 ce| 3755 | 9238 | 92:85 |—052| 9008 | 90:14| 9165 |—131| 1 
kone. kyseliny |? >“ 90:19 

solné 
05 £ jodidu dra- 
selnatého, 40 ce 90:35 „az |— 078 
Pokora - -= 90:92 | 91:65 

vody a 5 ce konc. 91:49 


kyseliny solné. 


I vidno tedy, že vždy při použití zředěné kyseliny solné, 
ať již destilován chlor mebo brom nebo jod, byly výsledky 
nižší nežli theoretické. Při technických produktech, zejména 
při miniích, byly chyby ještě vyšší nežli zde uvedené a pří- 
čina nalezena v té okolnosti, že technické produkty*) chovají 
často kovové olovo, které váže uvolňovaný chlor. Aby vyše- 
třena byla příčina chyb i pro preparáty, které neobsahují lá- 
tek, jež absorbují chlor, bylo zkoumáno, zda neleží příčina v 
eventuálně odštěpovaném kyslíku. Ve vyšších kysličnících 
nachází se vždy také normálný kysličník, který s vodou skýtá 
© reakci alkalickou a jest možno si představiti, že mohla by na- 
stati místní reakce chloru, vedoucí ku tvoření chlornatanu, 
jenž rozkladem snadno poskytá kyslík, zejména jsou-li pří- 
tomny katalysatory, event. že probíhá reakce podružná: 


2 PbO, + 4HCI = 2 PbOL +2 HO + 0.. 


Aby tento předpoklad mohl býti dokázán, bylo nutno 
stanoviti event. odštěpovaný kyslík, A 

V přístroji, jejž dále popíšeme, ku volumetrickému stá- 
novení vyšších kysličníků olova, rozkládáme za nepřítomnosti | 
Ve | 
*) Při výrobě klejtu z olova nezoxyduje sč často veškeré olo= © 
vo, zůstává ve zboží a přechází i dále do minia, z něho páleného. | 


s 


Příspěvky ku stanov. vyš. kyslič. olova a k rychl. ocenění minia. 7 


vzduchu 10 9 čistého minia nebo 5 g kysličníku olovičitého 


© zředěnou kyselinou solnou a unikající plyny, hlavně chlor a 
| vodní pára, po jich zachycení jímány do byrety. Naměřeno 
| tu při mimiu I. 1-3; IT. 0-7 ce při 737 mm tlaku a 209 C teploty, 


při kysličníku olovičitém I. 0-9: IT. 1-0 ce, což odpovídá prů- 
měrně 12 9 kyslíku čili 0'4"/; minia, respektive 0'39/, kyslič- 
níku olovičitého. Jak patrno, nelze tímto způsobem chyby zde 
zaviněné zcela vysvětliti. 

Že žádný chlor nezůstává při stanovení v přístroji v roz- 
kladné baňce, zjištěno tím způsobem, že destilováno 1 g 
PbO; (vzorek č. I.) obvyklým způsobem čtvrt hodiny. Pak 
jímadla znovu naplněna roztokem jodidu a po uvedení obsa- 


-hu destilační baňky do varu znovu zředěna v ní tekutima 50 ce 


vody a, destilováno zase čtvrt hodiny. Kvalitativními reakcemi 
nenalezena. nikde ani stopa jodu volného. 

Z pokusů našich vyplývá, že skutečně ku destilaci dle 
Bunsena pro stanovení vyšších kysličníků olova nehodí se 
zředěnákyselinasolná. 

Na to přikročili jsme ku další otázce, zda výsledky se ne- 
zlepší, použije-li se při destilaci kyselina solná koncentrovaná. 


Nalezené výsledky uvádíme v této tabulce: 


- odva- Čný : 
| Analyso- |íno| © Nalezeno: n Roza 
g 


obsah 


Průměr 


vaná látka 
| 1 | 99719, Pbo, | 92799, 92-859/, 
Pbo, W) (02 92-879, » Pbo, Pbo, |- 906% 
96:019/, PbO, 
Pbo, (II.)|| 01 | 96299, » A 9614 | 049, 
| et PbO, Pbo, 
98:679/, PbO, : 
IPbO, (III)| 02 | 9360% » 93:679/9 u — 007%, 
98:73, » PboO, Pbo, 
88:969/, PbO, : ros 
Pbo, (IV.)| 08 | 88759, » s 5 of + 004%, 
| 88-809/, » bo; 2 
Pb;,O, (III) 0:2 99:879/, E20 99919/, 1009/; ke 0:099/; 


99:959/, Pb;,O, | © Pb;O, Pb;O, 


8 XV. Prof. Dr. Jaroslav Milbauer a Dr. Bohumír Pivnička: 


Z výsledků vyplývá zcela jasně, že Bunsenova methoda,: 
užije-li se ku rozkladu koncentrované kyseliny solné a pra-s 
cuje-li se dle návodu námi podaného v přístroji zde popsa-z 
ném, dává výsledky naprosto uspokojivé. 


B. Methoda oxydimetrická, původně Luxova. 


Ze všech method oxydimetrických pro praxi hodí se do-: 
sud nejlépe způsob popsaný Luxem (1. c. Opus I.) a spočíva- 
jící na oxydaci kyseliny šťavelové, titrované, vyššími kyslič-“ 
níky olova za přítommosti kyseliny sírové a titrací přebytečné : 
kyseliny roztokem permanganatu. Četní autoři hleděli ji zdo-« 
konaliti a snažili se dáti jí praktickou formu. Z nich buďtež 
zde jmenováni na př. Treadwell, Beck, Tocher, Chwala a. 
Colle, Sacher. Při svých pracích použili jsme způsobu Chwaly © 
a Colleho a nalezli jsme čísla, která reprodukuje následující: 
tabulka: 


Skutečný 
obsah: 


Analyso- 
vaná látka: 


Odvá- 
ženo: 


Nalezeno Průměr Rozdil: 


93449, PbO, 


PboO, (L) | kol: 93539, » 93659, 92849, |+081% 
93599, » 
PboO, (II) 96:109/; 96:109/, 96149, |— 004% 
93:699 
PboO, (III.) on 93:81, 9374"/, + 007%; 
88679 
PboO, (IV.) ena 88789, 88:80 — 0079, 
Pb;O, (I) 82-199, 8219 8174 + 035, 
82:199/, 
"700 
Pb;O, (IL) an 91659, 91:49 + 016% 
al 10054000 p (POE 11100060 NS 
Pb;O, (III.)|| 3 £ čas, 100:469/; 100:00 -+ 046% 
| Braunerův 


|superoxyd- 97439/, — 96:56 -+ 087% 
hydrat | | 


Z F 


Příspěvky ku stanov. vyš. kyslič. olova a k rychl. ocenění minia. 9 


Výsledky, které dává methoda oxydimetrická, jsou nej- 
lepší, pracuje-li se dle způsobu CHwALY a ČozLE, lze ji pro 
účely praxe doporučiti, jelikož jest lacinou a poměrně 
rychlou, nevyžadující zvláštních přístrojů, za to však pracuje 
se s roztoky, jež poměrně rychle mění svůj titr. Výsledky 
dává o něco vyšší nežli jaké odpovídají skutečnosti. Příčina 
bude ležeti pravděpodobně v tom, že konec titrace lze těžko 
dosáhnouti, titrace jde ku konci velmi zvolna. Jest možno, že 
v tom směru přídavek dusičňanu manganatého by působil 
příznivě, dosud však nemáme o tom žádných zkušeností. Mo- 
difikace, při nichž pracuje se v mediu kyseliny sírové, nevy- 
kazují tuto nevýhodu, lépe by vyhovovaly, nicméně však i tu 
spotřeba permanganatu se zmenšuje, jelikož vyloučený síran 
olovnatý adsorbuje šťovan olovnatý a část oxalové kyseliny 
uchází titrací. Závažnou jest také okolnost, že kyselina du- 
sičná obsahuje vždy dusíkovou kyselinu, která na permanga- 
nat působí. Doporučuje se takové kyselině dusičné přidati 
špetka močoviny, aby kyselma dusíková se zrušila. Mimo to 
Tadno titr permanganatu stanovovati na kyselinu šťavelovou 
stejným způsobem jako se titrují pak vyšší kysličníky olova 
a bráti kyselinu dusičnou prostou dusíkové. Že patrný jest 
tu rozdíl, přesvědčili jsme se stanovíce titr permanganatu 
jednou v mediu kyselinu sírové a po druhé v prostředí kyse- 
ny dusičné a byl nalezen faktor v prvním případě: 101492, 
kdežto v druhém 103437, ten po přidání močoviny*) sho- 
doval se s prvním. 


C. Methoda Finziho a Rapuzziho. 


Před krátkou dobou uveřejnili Finzi a Rapuzzi methodu, 
která zamlouvá se svojí jednoduchostí a spočívá na rozkladu 
octanu hydrazinu v prostředí kyseliny octové vyššími kyslič- 
níky olova. Výsledky, jež získali, srovnávali s methodou 
Topfovou a shledali, že dává výsledky vyšší a vypočítali 
faktor, dle něhož 1 ce při 0%“ a 760 mm tlaku odpovídá 
0-01981 g PbO, a praví, že methoda pro technické účely dá se 
doporučiti. Pojali jsme také tuto methodu mezi ony, jež 


*) Důležito jest se přesvědčiti, zda močovina nereaguje s per- 
manganatem a nechová látky jím se okysličující. 


10. XV. Prof. Dr. Jaroslav Milbauer a Dr. Bohumír Pivnička: 


chtěli jsme vyzkoušeti ku svým účelům. Vzhledem k tomu, 
že methody jodimetrické, jak ukázali Chwala a Colle, dávají 
vždy nízké výsledky, zdálo se nám zcela přirozeným, že na- 
stávají tu difference, které neleží v podstatě snad methody 
samé, nýbrž proto, že byla srovnávána s methodou špatnou. 

Pracovali jsme s roztokem připraveným dle návodu obou 
autorů, používajíce přístroje dále popsaného, jenž v podstatě 
jest podobným omomu, jaký užíval STANĚK při své práci 0 sta- 


novení aminokyselin, jelikož je prost vad jiných přístrojů po- 
dobných. 

Do baňky A přístroje (obr. IT.) odsypáno navážené množ- 
ství kysličníku olovičitého resp. minia, přidáno vody a vařeno: 
při uzavřeném kohoutku. Trubice dělící nálevky, jež vchází 
do hrdla baňky, byla též naplněna vodou. Párou vodní vytěs- 
novaný vzduch odcházel trubicí a do válce skleněného C, pro- 
cházel tu vrstvu vyvařené vody. V zúžené části nesl válec 
kruh z olověné trubky, dirkovaný, takže jím přiváděná voda, 
skapávala po povrchu válce a hromadila se v podstavené ná- 
době D a přepadem d skapávala do výlevu. S válcem spojena 
byla měrná trubice E, opatřená dělením na desetiny ce a 
dvojcestným kohoutem c. Byreta byla v plášti F' naplněném 


Z 


Příspěvky ku stanov. vyš. kyslič. olova a k rychl. ocenění minia. 11 


vodou, jejíž teplotu bylo možno měřiti na jemném teploměru. 
Když v byretě, jež spojena byla s vyrovnávací lahvičkou G, 
nedal se již žádný plyn konstatovati a celý prostor baňky byl 
vyplněn parami, bylo možno přistoupiti k rozkladu. Do dělící 
nálevky B dáno reagens, připravené dle předpisu Finziho a' 
Rapuzziho a opatrně spuštěno do nádoby A a vařeno tak 
dlouho, dokud unikal plyn, pak změřen jeho volum a te- 
plota. Získána tato čísla: 


Oavá- "vlak 


amě- Vypočtěno|S korrekcí SAV Difference 
E řeno ce toa a bez kor- | obou au- ny B 
látky: | PIYNU ký | rekce (a) | torů (0 | (A | 
542 | 192 | 729 | 
č 544 | 185 | 728 | 10159/, | 94199), | 9985|-+- 7259, | 184%, 


108:89/, | 96:32/, | 9614- 7669,|+ 0189, 


EbO, | 530 | 212 | 7225| 97219, 90229/, | 8880|-+ 8419 + 1429, 


Z hodmot zde nalezených jest patrno, že methoda dává 
výsledky velmi vysoké, chyba neleží snad v tom, že autoři 
ji srovnávali s jinou, která poskytuje chybné, nízké hodnoty, 
nýbrž leží v podstatě methody samotné. Difference jsow znač- 
né, obnášejí 7:25% až 841%, když zavede se pak faktor autory 
uvedený a empyricky určený, že totiž 1 ce dusíku odpovídá 
0-01981 9 PbO, při 09 a 760 mm, místo theoretického 002134 9 
pohybují se difference v moze + 1%. Abychom zjistili, zda 
snad reagens samotno nevyvinuje varem dusík, byl proveden 
slepý pokus a shledáno, že množství jeho zde používané vyvi- 
nuje plynu průměrně 1 ce při 19-49 Č a 728 ce tlaku. Zavede-li 
se tato korrekce, pak výsledky jsou následující: 


PLOz UE 4 * 439270%.oprot1792:8990 
TE12 OA R VAT PS | 96-07% oproti 96-14% 
PROZALL br 98B 70 10Proby8813/0 


Dle našeho soudu zasluhuje methoda pozornosti, ačkoliv 
uvedené okolnosti mluví proti ní. Pro praktickou potřebu to- 


12. XV. Prof. Dr. Jaroslav Milbauer a Dr. Bohumír Pivnička: 


vární se nehodí, jelikož vyžaduje poměrně komplikovaného 
přístroje. 


Uzavírajíce naši práci, považujeme za nutné, zmíniti se| 
o několika pokusech, jimiž snažili jsme se methodu právě zmí- | 


něnou převésti na jednoduchou azotometrickou, při níž roz- 
klad by se děl za chladu. Zkusil jsme použiti ku rozkladu 


— 


ce 


vyšších kysličníků olova hydroxyd hydrazinu a jako agens. 


«vozpouštěcí hydroxyd draselnatý. Tu reakce 
PbO; + 2NH;.OH = 2KOH = Pb(OK), +4H;O + N, 


probíhá, ač zvolna, již za chladu. 

Reagens naše připraveno bylo z 95 9 hydroxydu barna- 
tého, rozpuštěného ve 150 ce vyvařené vody, do něhož vne- 
seno 25 7 jemně třeného hydrazinsulfátu. Užíván filtrát. 

Ku práci vzat byl azotometr, do jehož rozkladné ná- 


doby odvažován kysličník olovičitý, a do vnitřní epruvety © 
3 


odměřováno reagens s určitým množstvím hydroxydu dra- 

selnatého, po uzavření a oďlečtení, zkoumavka zvrhmuta a po 

delší době 1 vyrovnání teploty, když objem plynu se již ne- 

měnil, odečten, jakož i jeho teplota i barometrický tlak. 
Výsledky byly tyto: 


v = Přidá NÍGY = 9 S-> - . 
Odváženo  |5Z|mia:stg Namě-| S | č | Odpo c Diffe- 
látky s p z 2 SE vídá na rence 
O5g PbO, (I) |12| 5 |2895 |16'7|73395| 91:149/, | 92859, |— 171% 


05g PboO, (V.)| 10 5 [228 [176 ra 87169/, | 88809, |— 164%, 


Výsledky přímo bez zavedení faktoru jsou pří- 
znmivější nežli jaké získali Frvzr a RarPuzzr při své methoaě. 
Chyba jest tu pravděpodobně táž, jako při azotometrických 
methodách vůbec, něco dusíku se zadržůje v reakční tekutině. 
Ponecháváme propracování methody na pozdější dobu, jakož 
i eventuelní úpravu příslušné korrekční tabulky amalogické 
tabulce DITTRICHOVĚ. 

Z druhého oddílu své práce činíme následující 


= 


n 
i 
| 


, 
, 
| 
! 


Ta 


NJ 


Příspěvky ku stanov. vyš. kyslič. olova a k rychl. ocenění minia.$+ 


závěry: 

a) Methoda BUNsENovA ku stanovení vyšších kyslič- 
níků olova dává, použije-li se vhodného přístroje, který 
v práci jest popsám, a provede-li se rozklad koncentrovanou 
kyselnou selnou, výsledky uspokojivé, max. o 01% nižší 
nežli theoretické. Zcela špatné resultáty nalezeny při aplikaci 
zředěné kyseliny solné. Jedna z příčin nízkých výsledků za- 
viněna jest pravděpodobně odštěpováním kyslíku co tako- 


vého. Methoda BUuxsENovA pro praxi technickou není dosti 


expeditivní. 

b) Methoda Luxova zvláště v modifikaci CHWALY a 
CoLLEHO má pro praxi upotřebení, jelikož jest lacinou, ne- 
vyžaduje žádného zvláštního přístroje a výsledky dává dobré, 
o něco vyšší nežli theoretické. Nevýhodou její jest, že pracuje 
s roztoky, jejichž titr podléhá rychle změnám, že titrace pro- 
vádí se v mediu kyseliny dusičné, obsahující často kyselinu 
dusíkovou. Tuto lze zrušiti přídavkem močoviny. Titrace ku 
konci jde velmi zvolna jest pravděpodobné, že bylo by ji mož- 
no urychliti přičiněním dusičnanu manganatého, 

c) Methoda Finziho a Rapuzziho, založená na rozkladu 
octanu hydrazinu v octovém prostředí kysehnou octovou, v 
podobě, jak ji autoři popsal, dává i když použije se empiri- 
ckého faktoru jimi stanoveného, výsledky velmi vysoké. Na- 
lezena difference až 1.4%. Chyba neleží však v tom, že autoři 
ji srovnávali s methodou Diehlovou v modifikaci Topfa, jež 
dává nízké výsledky, nýbrž v samotné její podstatě. 

Vf d) Zkoušeli jsme, zda nebylo by možno použiti ku stano- 
vení vyšších kysličníků 'olova reakci: 


PbO, + 2NH.. OH + 2KOH = Ph(OK), + 4H,O + N; 


jež při kysličníku olovičitém prochází již za chladu, takže 
ritožno pracovati v azotometru. Výsledky jsou příznivější, 
nežli jaké dává methoda Finziho a Rapuzziho, jsou nižší nežli 
theoretické, jelikož reakční tekutina zadržuje něco dusíku. 


W Praze, v říjnu 1913. 


Z laboratoře chemické technologie anorganických 
látek na c. k. české vysoké škole technické v Praze. 


; 
"o M 
“ 
' 
j 
i 


| 
| 
| 
i 
| 
| 
| 


| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
j 
| 
| 
! 
| 
| 
| 
| 
| 
| 


| 
| 
| 
| 
| 


AVN 


= die Haemocytozoen einiger kaukasischen 
| Reptilien. 
Von Dr. Václav Breindl. 
(Mit 4 Textfiguren). 


by Vorgelegt in der Sitzung den 22. Mai 1914. 


Im Juni bis August 1913 weilten die Herren J. Komá- 


P REK und 1 Dr. J. VESELÝ auf einer zoologischen Expedition 
cim Kaukasus. Durch die Liebenswůrdicgkeit derselben bekam 


cdch zur Bearbeitung eine Serie der Blutpraeparate von eini- 


-gen kaukasichen Reptilien. 


Dieses Material, vom dem ich in der vorliegenden Mittei- 
mg die oben erwáhnten Haemocytozoen heschreibe, růhrt 
won der russisch-persischen Grenze her, von der Steppe náchst 


dem Stádtchen Ordubat, am linken Ufer des Araxus. In den 


Spaten Sommermonaten, als diese Blutpraeparate verfertigt 
wurden, Waren auf der erwáhnten Lokalitát nur drei Arten 
der Eidechsenformen in grósserem Masse vertreten. © 

Was die klimatischen Verháltnisse und den Charakter 
der Gegend anbelangt, sind diese Orte in der meisten Jahres- 
zeit ohne Feuchtigkeit und deshalh, ausgenommen die Partien 
der Gebirgsbáche, vollstindie auseetrocknet. Auch die Tem- 
peratur erreicht hier, besonders in den Sommermonaten, wie 
man von der binnenlándischen Lage erwarten kann, bedeu- 
tende Hohe (bis 509 C), was allerdings fůr die Entwickelung 
der Blutparasiten áusserst giinstie zu sein scheint. 

In dem Material, von welchem die Blutausstriche ver- 
fertiot wurden, sind drei Spezies vertreten: Lacerta muralis 


Sitzber. d. kón. bóohm. Ges. d. Wiss. II. Classe. l 


9 XVI. Dr. Václav Breindl: 


var. strigata, Eremias arguta und Acanthodactylus (sp.2), 
eine steppische Sandform. Am meisten kommt in der genanw- 
ten Lokalitat die Sandeidechse vor, neben dieser damn Hre-v 
mias und endlich Lacerta muralis var. strigata, welche in den 1 
Ordubatsanlagen und den armenischen Gebirgswáldern ge- 
fangen wurde. 

Die Blutpraeparate wurden auf bekannte Weise verfer- 
tigt und nach dem Eintrocknen mit Methylalkohol fixiert, 
worauf sie in der Feuchtigkeit aufbewahrt wurden. In einem 
ganz unverletzten Zustande habe ich sie mit Giemsa-Losung © 
gefarbt, einerseits in einer schwachen, anderseits in der ge-- 
wohnlich benůtzten Losune (1 Tropfen auf 1 cem dest. Was- 
ser mit einigen TUropfen des Natriumkarbonat). 

Die Infektion habe ich bereits bei der Durchsuchung der © 
noch nicht gefarbten Praeparate konstatiert, wo die Para- 
siten in bedeutend vergroósserten Erythrozyten durch ihre « 
hehthrechende Úmrisse des Korpers und durch die gebogene « 
Form zum Vorschein kommen. Nach der Umtersuchung der © 
gefarbten Praeparate habe ich festgestellt, dass die Lacerta 
murahs keme Infektion aufweist, wahrend die zwei anderen © 
Arten stark infiziert sind. Diese Infektion ist daher bedeu= 
tend und erscheimt in jedem Gesichtsfelde durch eine grosse 
Zahl von. parasitenhaltigen Blutkorperchen. Die Infektion 
der beiden Arten weist dieselben Parasiten auf, was wahr- 
scheinlich durch eine und dieselbe Lokalitat bedingt ist. Nur 
in der Zah] der Parasiten besteht ein bedeutender Unterschied, 
indem námlich die Eremiasart schwácher als die Sandeidechse © 
imfiziert ist. Die Parasiten kann man in vier Formen ein- 
teilen, * 

Die erste Form (Fig. 1) wird hauptsáchlich durch zwei 
Kenmzeichen scharf charakterisiert: das Plasma und die 
Kernstruktur. Der Parasit liegt in der Lángsachse des Blut- 
korperchens, von einem Pol zum anderen, wobei er mit seiner 
inneren Korperseite parallel mit dem Kerne des Erythro- 
zyten liegt oder denselben berůhrt. Das Plasma nimmt einen 
hellblanen Ton an, welcher sich dem Tone des Plasma des“ 
Blutkórperchens náhert, sodass man haůfig nur schwer die 
Konturen des Parasiten feststellen kann. Im Plasma befinden 
sich die Vakuolen, entweder von verschiedener Grósse, wobei 


o 


Ueber die Haemocytozoen einiger kaukasischen Reptilien. 3 


| die grósseren in der breiteren Partie des Korpers sind, oder 
| won gleicher Grosse. Sie liegen an beiden Polen des Parasiten. 
| Ihre Konturen sind scharf und vollstindig regelmássig, sphá- 


risch, und scheinen im Innern einen hellblanen Schimmer zu 


jh haben. Sie entsprechen den Gebilden, die RErcHExow beim 


Karyolysus beschreibt und als Reservestoffvakuolen erklárt. 
Ein anderes typisches Zeichen neben den Vakuolen ist der 
Kern, welcher mehr als ein Drittel des ganzen Parasitenkor- 


| pers einnimmt und meistens nahe dem breiteren Pole liegt. 


Fig. 1. a, b, c. Pk Kern des Parasiten. Zk Kern des Erythrocyten. 


Niemals weist er eine deutliche Kernmembran auf, sondern 


| grenzt sich gegen das Plasma durch einen hellrot gefárbten 


Hof ab. In der inneren Struktur zeigt er unregelmássige Gra- 


(nula, die entweder in sphárischen oder gestreckten Formen 


workommen und verschiedene Zahl und Grósse aufweisen, 
Sind sie grósser, dann wird ihre Zahl vermindert, sind sie 


/ Kleiner, nehmen sie an der Zahl zu. 


Auf diesen Granulen kann man bei starker Vergrosse- 


l rung einen sich transparent rot farbenden und einen dunkel- 
| rot gefárbten, an den ersten sich bindenden Teil unterschei- 
den. Die Kórnchen sind am meisten an den beiden Polen des 
| Kernes konzentriert. Bei einigen Individuen habe ich auf der 


Peripherie des Kernes, und zwar an seiner Seite ein Gebilde 
von beinahe sphárischer Form bemerkt, von meistens unregel- 
mássigen Konturen, welches sich rotviolett farbte (Fig. 1 b). 


© Meiner Meinung nach handelt es sich hier um etwas áhnli- 
| ches, was RErcHENow als »Binnenkoórper« bezeichnet. 


i 


4 ! ara XVL Dr. Václav Breindl:. 


Es gibt zwei Arten von dieser Form. Eine von ihnen 
zeichnet sich durch grossere Breite und ein máchtigeres mehr 


abgerundetes Korperende aus; die zweite Art dagegen ist: 


schlanker, schmáler und auf beiden Enden zugespitzt. Neben 
den Formenunterschieden habe ich auch Groóssenunterschiede 
festgestellt, die frelich durch den Wuchs bedingt sind. Die 
Grosse dieser Hormen betragt 14—18 « der Lánge und 2—41 
der Breite. 

Die durch diese erste Parasitenform infizierten Blutkor- 
perchen sind stark wie in die Lánge als auch m die Breite ver- 
grossert, ihr Plasma ist heller gefarbt als bei den normalen 


Plutkorperchen, und man sieht klar, dass es in der Richtung © 


von Zentrum zur Peripherie abnimmt, so dass es scheint, als ob 
es um den Erythrozytenkern und den Parasiten eine Membran 
gegen das úussere Plasma existiere. Der Kern des Blutkor- 
perchens ist gedehnt und ist nur wenig von seiner Zentrallage 
verschoben. Die Kernmembran ist noch vorhanden, dagegen 
weist bereits die innere Struktur einige Degenerationsver- 
anderungen auf. Im einem anderen Falle (und zwar bei den 


grossen breiten Stadien) scheint das Plasma des Blutkorper= 


chens zum Parasitenkorper konzentriert zu sein und zeigt den 
stárkesten Wárbungston auf der dorsalen Seite des Parasiten 
und zwischen ihm und dem Erythrozytenkerne. Das in einem 
Falle infizierte Blutkorperchen zeigte zwei Kerne mit deutli- 
"chen Membranen und unverletzten Inmnenstrukturen. 


Was die Zahl anbelangt, in welcher diese erste Art im 


Verháltnisse zu der anderen vertreten ist, kommt dieselbe 
seltener vor, was allerdings fůr den Charakter der Infektion 
sehr wichtig ist. 

Die zweite Parasitenart (Hig. 2) zeichnet sich durch eine 
langgestreckte Korpersform umd verschiedene Stufe ihrer 
Biegung. Ihr Plasma zeigt nie Vakuolen, sondern es ist 
hyalin und homogen, ausgenommen die Pole, wo es satter 
gefárbt zu sein pflegt. Die Breite des Koórpers ist úberal] gleicht 
oder enger in -der Mitte, was durch die Adaption zur Lage 
des Ervthrozytenkernes veranlasst ist.: Nur einigemal er- 
scheinen im Plasma Stellen mit satter Wárbuneg. Der Kern 
dieser Form zeigt die verschiedensten Variationen. Man kanm 
dabei die Úbergánge zum Typus der ersten Parasitenart fin- 


Ueber die Haemocytozoen einiger kaukasischen Reptilien. 5 
dem, wobei der zu einem Pole náher liegende Kern beinahe eine 
( sphárische Form hat, indem er auf seiner Peripherie chroma- 
- tisch gefarbte Grannla, in der Mitte dann ein sphárisches 
. - Kůrperchen zelgt, welches jenen an der Peripherie analog ist 

(Fig. 2 c). In einem anderen Falle enthált er sechs sphárische 
R | Kórperchen, deren Zentrum einen hellen Hof zeigt; dabei ist 
„ der Kern ausgedehnter. Diese Struktur ist derj jenigen ahnlich, 
© welche MINcHIx bei einer Haemogregarine von Agama bee 
(culata aus der Zem beschreibt, Vom diesen sechs Kór- 


« oj c 


Wig. 2. a, b, c. Pk Kern des Parašsiten. Ek Kern des Erythrocyten. 


perchen legen immer zwei und zwei nebeneinander. In ande- 
ren Fallen ist der Kern stark ausgedehnt, geht von einem 
© Pole des Korpers hervor umd lehnt sich in seinem Durchlaufe 
an die konvexe Seite des Kórpers; dabei ist seine Struktur 
© spiralformig, ahnlich wie der Kern der Opalinen. Bei anderen 
IMmdividuen verlauft der Kern in der Form von zwei Fáden, 
welche sich an die beiden Korperseiten anlegen, konkav und 
kenvex, und zwischen beiden diesen Fáden verlaufen guere 
Verbindungen. Eim andersmal wieder weist der Kern eine 
bandartige Struktur auf (Fig 2 b) und scheint auch von einem 
breiten Faden zusammengesetzt zu sein, welcher sich verschie- 
denartig wickelt und biegt. Dieser Typus, welcher ziemlich 
oft vorhanden ist, macht denselben Eindruck wie die ahnliche 
Kernstruktur, welche MixcHrx bei manchen Stadien der 
obéngenanntén Haemogregarine beschreibt. 

R Die Form und Grósse dieser Art variert verháltnismás- 
( sig sehr wénig. Als jůngere Stadien kanm man jene Formen 


6 | XVI. Dr. Václav Breindl: 


annehmen, de neben kleineren Dimensionen sich auch durch 


eine gebrochene Korperform und ihre Lage auszeichnen, 


H 


„welche sich manchmal beimmahe an der gueren Achse des Blut - 


korperchens befindet. Die Grosse dieser zweiten Art (nach 


dem Masse der gróssten Stadien) betrágt 18—20 « in der * 


Lange und 3—4 « der Breite. 


Die durch diese zweite Art infizierten Blutkorperchen © 


sind stark wie in die Lange, so auch im die Breite vergrossert. 
Ihr Plasma fáarbt sich schwacher als jenes der normalen, aber 


der Ton der Farbung ist starker als bei den durch die erste © 


Parasitenart infizierten Erythrozyten. Der Kern des Blutkór- 
perchens ist beinahe unberůhrt, ist von normaler (Grosse, 
seine Lage ist selten exzentrisch und die Form in die Lánge 
ausgedehnt. 


In der ganzen Infektion úbertrifft die Zahl der Para- 
siten dieser Art (mit der vierten) die anderen. 


Die dritte Art (Fig. 3) unterscheidet sich scharf neben 
der Struktur des Plasmas und des Kernes durch ihre Lage 
und die Veránderungen, welche sie in den Erythrozyten her- 
vorruft. Die Form dieser Art ist eine ganz gerade. Dabei ist 
ihre grosste Breite in der Mitte des Korpers, welcher gegen 
ihre beiden Pole enger und spitzig wird. Das Plasma isť 
vollkommen klar, hyalin und zeigt nur selten kleine Granulen, 
regelmássig úber den ganzen Koórper zerstreut. Auf den bei- 
den Polen aber ist das Plasma ziemlich stark blautonig ge- 
farbt. Oft hat es auch einen rosigen Schimmer. Der Kern 
dieser Form hat zwar verschiedene Lagen, liegt jedoch mei- 
stens auf der Seite, welche dem Blutkorperchenkerne mehr 
entfernt ist (Fig. 3 a). Eine Mittellage des Kernes kommt sel“ 
ten vor und der Kern hat in solchen Fallen eime homogené 
Struktur und unregelmássige Konturen. Das anderemal liegt 
der Kern, stark chromatisch gefárbt, bei der áusseren Seite: 
des Korpers und hat eine stangenartige Form. In den meisten 
Fallen lieet der Kern mehr gegen den Pol und von diesem 
streckt er sich zu einer Koórperseite; dabei hat er die Form 
eines Fadens mit breiterer Basis und zeigt eine spiralige 
Struktur, wobei man ein heller sich fárbendes Substrat und 
dunkeles  Chromatin bemerken kann, welches sich an das 


Ueber die Haemoeytozoen einiger kaukasischen Reptilien, 7 


„erstere bindet. Diese Art des Kernes náhert sich jener band- 
- fórmigen bei der vorgehenden Parasitenart. 


Auch hier kónmen wir zwei Formen unterscheiden: die 
eme ist breiter und auf den beiden Polen beinahe halbkreis- 
formig abgerundet; die zweite ist enger, ausgedehnter und auf 
-den beiden Enden spitziger. Die Grósse dieser dritten Art 
betrágt 12—14 der Lánge und 3—4 der Breite (im der Mit- 


-te des Kórpers). 


Der Einfluss dieser Parasitenart auf die Blutkorperchen 


ist am gróssten. Die Veránderungen erfolgen im Kerne und 


«< o 
Fig. 3. a, b. Pk — Kern des Parasiten. Ek — Kern des Erythrocyten. 


-im Plasma. Diese Parasiten dringen in den Kern ein und 


zerstoren ihn. Sie scheinen eine Membran um sich zu haben, 
einen hellen Hof gegen das Plasma der Blutkórperchen. Der 
Kern der Erythrozyten wird háufig in zwei Hálften zerrissen, 
mwelche sich dann stangenartig lángs des Parasitenkorpers le- 


- gen. Ein andermal wieder bildet der zerstorte Kern die lobo- 


podienartige Gebilde (Fig. 3 b), mit welchen er den Parasiten 
umschlingt oder an einem Pole kappenartig deckt. Oft ver- 
anlasst der Kern durch das Eindringen des Parasiten eine 
Umhůllung des ganzen Kórpers. Die Degenerationsveránde- 
rungen des Kernes zeigen sich in der Absorption des Chroma- 
tims das immer abnimmt, bis zuletzt nur eine unbestimmte 
Kontur des Karyoplasma vorhanden bleibt. Oft kann man 
sehen, wie der Inhalt des Kernes den Parasitenkorper in Stró- 


„men durchdringt. Neben dem Kerne ist es auch das Plasma, 


welches bedeutende Degenerationsveránderungen durchmacht. 


8 XVI. Dr. Václav Breindl: 


Anfangs kann man noch die Spuren von einem peripheren 
Plasma des Blutkorperchens finden, spáter aber reduziert sich 
dasselbe auf die Partie um den degenerierenden Kern, welche 


l 
l 


sich noch mit einem blauen Tone farbt, gemischt mit der ro- - 


sigen Farbung des Karyoplasma des Erythrozytenkernes. In 
den extremen Fallen wird die Zellmembran des Blutkóorper- 
chens vollig zerstort und der Úberrest des Entoplasma ver- 
mischt sich mit dem Karyoplasma. Man kann deshalh diese 
Erscheinung der Parasitenwirkung als »Karyolysis« cha- 
rakterisieren. Ú 

In der Zahl ist diese Parasitenart geringer als die zweite 
und vierte, doch úherwiegt sie die erste Art. 

Wenn ich jetzt úber die vierte Form eines endoglobu- 
láren Parasiten zu sprechen komme, so muss ich schon von 
vornherein einen Zweifel aussprechen, ob es sich úberhaupt 
um eine Haemogregarine handelt. Wie die Fig. 4 a, b, c, ver- 
anschaulicht, weicht dieser Parasit in allen Merkmalen von 
den bisher beschriebenen Haemogregarinen ab, dass es sich 


l 


vielleicht um eine ganz neue Gattung handelt. Ich muss aber 


die ganze Frage offen lassen, da zu der definitiven Ent- 
scheidung úber die Zugehorigkeit des Parasiten und dessen 
Entwicklunesegeschichte  ausfůhrliche Untersuchungen an 
Ort und Stelle anzustellen sind. 


Wie he Abbildungen veranschaulichen, handelt es sich- 


um eine Flagellatenform, die mit den geissellosen Haemo- 
gregarinen nichts gemeinschaftliches hat. Der Parasit ist 
flaschenformig, am vorderen Korperende stark verschmálert, 
nach hinten allmahlie angeschwollen. Hier, in dem Hinter- 
kórper liegt der verhátlnismássig grosse Kern mit dem zen- 
ral hegenden sphárischen Korperchen, das warscheinlich 
dem Karyosom entspricht und mit den peripher liegenden 
Kornchen durch radiere Fádchen verbunden ist. Das Vor- 
derende des flagellatenformigen Parasiten besteht aus einem 
hyalinen Zytoplasma, in dessen Basis sich ein energisch fár- 
bendes Korn befindet, das fůglich als ein Basalkorperchen 
oder Blepharoplast anzusehen ist. Die merkwůrdigste Orga- 
nelle des Parasiten ist indessen die stark sich fárbende Geis- 
sel, welche von dem Basalkorperchen weit nach aussen him- 
ausragt und immer bogenfórmig im Zytoplasma der Erythro- 


Ueber die Haemocytozoen einiger kaukasischen Reptilien. 9 


zyten hinauslauft. Infolge der Zusammenziehung in der Fi- 
xierungsflůssigkeit sehrumpft die Geissel, und erscheint auf 
allen meinen Praeparaten als ein dickes, wellenformig, oder 
sogar spiralformig gewundenes Gebilde, meist von einem 
hyalinen Saume begleitet. Es ist dies die plasmalose Lůcke 
m dem Erythrozyten, welche eben durch die Kontraktion 
der Geissel entsteht und nicht selten als ein hyalnes Ka- 
nálchen im Zytoplasma hervortritt. Die Bedeutung der Gei- 
ssel ist schwierig zu entrátseln. Wenm es sich in dem beschrie- 


[04 d © 


Big, 4. a, b, c) Pk = Kern des Parasiten. Ek Kern des Erythrocyten. 
Bk— Basalkorperchen. G = Geissel. 


benen Parasiten um ein Entwicklungsstadium der Haemo- 
gregarinen handelt, — wozu indessen keine Grinde vorlie- 
gen — so hátten wir in der Geissel eine Vorrichtung zu su- 
chen, mittels welcher der Parasit die Erythrozyten angreift 
und wahrscheinlich in deren Zytoplasma eindringt. Im die- 
sen Falle hátten es wir mit der interessantesten Tatsache 
Zu tun, dass die Vorfahren der Haemogregarinen freilebende 
| Flagellaten waren. 

Diese Annahme důrfte sich natůrlich nur durch weitere 
Untersuchungen bestátigen. 

Schliesslich ist noch der dicken Umhůllung des Korpers 
zu gedenken. Ausserlich ist námlich das ganze Tier von einem 
dicken homogenen Háutchen umgeben, das dicht dem inneren 
Zytoplasma anliegt und mit den von mir angewandten Wár- 
bungsmethoden immer intensiv dunkel erscheint, so dass von 
einer histologischen Analyse dieser Hůlle sich nichts náheres 
ermitteln lásst. 


10 XVI. Dr. Václav Breindl: 


Die Grosse dieser Art betrágt 27 u der Lánge (davon:. 
eine Hálfte fállt auf das Geisselgebilde) und 5“ der Brejte, « 

Die durch diese Parasitenart infizierten Blntkorperchen M 
zeigen bedeutende Vergrosserung in die Breite. Ihr Plasma: 
ist viel blásser als jenes der normalen, ihre Membram aber: 
wird nie zerstort. Dagegen befinden sich bei allen im Ento- © 
plasma plasmalose Stellen, die wahrscheinlich durch das: 
Geisselgebilde des Parasiten hervorgerufen werden. Der Kern © 
macht Degenerationsveránderungen durch, indem seine inne- | 
re Struktur zerstort wird und an dem Chromatin abnimmt.' 
Oft findet man diese Parasiten durch das Vorderende durch- © 
dringen in den Hrythrozytenkern, welcher sich dadurch © 
manchmal in zwel zusammenhángende Hálften zerspaltet, so © 
dass er den Eindruck des sich teilenden Kernes macht. So © 
eine extreme Degeneration, wie bei der dritten Parasitenart 
durch den Hinfluss dieser letzteren, erfolgt hier nicht. Was » 
ihre Zahl betrifft, ist diese gleich jener der zweiten Art. 

Weder die Úbergangsstadien zwischen diesen einzelnen © 
Arten, noch die freien Parasitenformen habe ich gefunden, 
was allerdings diese Infektion als eine fortgeschrittene cha- 
rakterisieren kann. 

Was die Artbestimmung betrifft, glaube ich, dass es 
sich hier um zwei Formen handelt, wobei die ersten drei Pa- 
rasitenarten der Gattung Karyolysus angehóren. Die vierte © 
Art, soweit mir bekannt ist,*) wurde bis heutzutage nicht | 
beschrieben und nimmt vielleicht eine selbstándige Stelle ein, 
zu deren Artbestimmung vor allem eine gróssere Menge des 
Materials und Kenntnis des Entiwickelungszyklus erforder- 
lich ist. Vor allem ist hier besonders zum Studium des Geissel- 
gebildes die Beobachtung des lebenden Materials notig. 

Alle Textfiguren wurden mit C. Reichert's Zeichen- 
apparat bei Zeiss Apochr. 2 mm, Okk. V hergestellt. Die De- 
taile wurden dann bei Kompensationsokkularen VIII, XII, 
XVIII eingezeichnet. 


Prag, den 22. Mai 1914. 


pb + 
k 


i 
k 
+ 


*) Die Abhandlung von Finkelstein war mir nicht zugánglich.. 


Ueber die Haemocytozoen einiger kaukasischen Reptilien. 11 


Literaturverzeichniss: 


| L BORNER C.: Untersuchung úber Haemosporidien. Zeitschr. fůr 
| wiss. Zoologie LXIX, p. 398, 1901. 

1 2 DoBELL C.: Some notes on the haemogregarines parasitie in 
snakes. Parasitology Vol. I. No. 4. 1908. 

3. DOFLEIN: Lehrbuch der Protozoénkunde 1911. 

1 £ LAVERAN u. PETIT: Contribution 4 Vétude de Haemogregarina 
lacertae. Com. ren. des séances de Academie des Seiences 


1908. 

| 5. —: Sur une hémogrégarine du Python Sebai. Ibid. 1909.. 

1 6.—: Sur une hémogrégarine de Pituophis melanoleucus. Ibid. 
1909. 

| 7—: Sur une hémogrégarine nouvelle de Damonia subtrijuga. 
Ibid. 1910. 


18, —: Contribution A Vétude des hémogrégarines de Clemmys le- 
prosa et de Chelodina longicollis. Bull. de la Société de Patho- 
logie Exotiague. 1909. 

9. —: Contribution a Vétude des hémogrégarines de guelaues Sau- 
riens d' Afrigue. Ibid. 1909. 

(10. MINCHIN E. A.: On a haemogregarine from the blood of a hima- 

lavan lizard (Agama tubereulata). Proceed. of the Zool. Soc. 
of London 1906. 
"11. —: Report on a collection of bloodparasites. Sleep. sickn. com- 
mission in Uganda 1908—9. 

19. PRowAZzEK S. von: Untersuchungen ber Haemogregarinen. Arb. 
aus dem kaiserl. Gesundheitsamte XXVI. 

13. REICHENOw E.: Haemogregarina Stepanowi. Die Entwickelung 
einer Haemogregarine. Arch. f. Protist. Bd. XX. 

14 —: Karyolysus lacertae, ein wirtswechselndes Cocecidium der 

Eidechse Lacerta muralis und der Milbe Liponyssus saura- 

rum. Arb. aus dem kaiserl. Gesundheitsamte XLV., ITI., 1915. 


PŘ*h 
UL AL 
r 
' ň 


XVII. 
Exakte Treffpunktsbestimmung bei 
Verfolgungsaufgaben. 


Von 
Anton Grůnwald in Prag. 


Vorgelegt in der Sitzung am 22. Mai 914. 


Annahme: Vom festen Punkte Wt aus bewegt sich ein 


Punkt auf der durch M beliebig (in der Ebene) gelegten 


Geraden g. Hiebei wird er von einem gleichzeitig im be- 
Hebicen festen Punkte M“ (dieser Ebene) aufbrechenden 


| Punkte verfolgt, wobei der Verfolger sich 


1. stets genau auf die jeweilige Lage des Verfolgten 


| zu und 


2. stets n-mal so rasch bewegt als der Verfolste, 
wobei » heliebig, >>1, konstant angenommen wird. 

Aufgabe: der Ureffpunkt S ist zu bestimmen, in welchem 
der Verfolete vom Verfolger eingeholt wird. | 

Die Beachtung negativer Werte von » ist unnotig, da 


sie nichts anderes liefern als — bei anderer Wahl der Richt- 


„stiicke — die positiven Werte. Das konstante Verháltnis n 


beider Geschwindigkeiten kann beliebig, muss aber >1 


angenommen werden, falls iiberhaupt (bei Lagen von M 


ausserhalb g) ein Hinholen zustandekommen soll. 
Losung: Setzt man die Lánge 


WM) d 


-und die Lánge 


l v povělteko  0) 
= Em jE 


Sitzber. der k. k. boóhm. Gess. d. Wiss. II. CČlasse. 


2 


9 XVII Anton Grůnwald: 


und trágt man vom Punkte W aus auf der Achse WW“ nach.. 


der von M“ abgekehrten Seite hin die Strecke 
OBE | 

(MM m 10 

vom Punkte W bis zum Punkte WM“ ab, so sehneidet der Kreis: 
iiber dem Durchmesser WW“ die Gerade g ausser in W noch | 


in einem weiteren Punkte ©. 


n 


Trágt man auf g von © aus nach beiden Seiten hin die 
Lánge »a ab, wodurch man zu den Punkten S; und S 
von 9 gelangt, so sind S; und S, die gesuchten Treff- 
punkte; welcher von den beiden in Betracht kommt, hángt 
davon ab, nach welcher Seite auf g hin sich der Verfolgte 
von W aus gewendet hat. 


Exakte 'Treffpunktsbestimmung bei Verfolgungsaufgaben. 3 


Andert man die Lage von g durch ©t (in der Ebene), 
| so beschreibt der so konstruierbare Punkt S, von dem wir be- 
(haupten, dass er der Treffpunkt sei, eine Paskal'sche 
| Schnecke, deren Gleichung in Polarkoordinaten 

| o= na- acose 

| wird, wenn die Achse durch den Pol Mt nach der von M' 
| abgekehrten Seite als positiv angenommen wird und die 
Winkel g von dieser Richtung ab gemessen werden. 

| So einfach aach diese Lósung und ihre Treffpunkts- 
| bestimmung mit Lineal und Zirkel allein bei be- 
| Mebigem n ist, erfordert der Beweis dennoch die Kenntnis 
der in Betracht kommenden 


»Verfolgungskurvene, 


| besonders deren Bogenlángen s zwischen M“ und S und 
| deren Tangentenlángen d, gemessen vom Beriihrungs- 

(punkte M“ bis zum Schnittpunkte der Tangente mit der Ge- 
raden 9. 
| Beweis: 

Die Gerade 9 nehmen wir zur z Achse, den Treffpunkt 

18 zum Anfange unseres rechtwinkeligen Koor dinatensystemes 
X, y, dann sind die Parametergleichungen der hier in Betracht 
kommenden Verfolgungskurven (1=F |) 


| 6 ( 2 dn ] 1 (Statt r konnte z— Konst. gesetzt wer- 


| 


S (W. m1 den, was wir als fůr uns belanglos, 
| unterlassen. 
! = ce.7 cist eine willkiůirliche Konstante, 
| fein Parameter, t=tg5: 
d 0 2 
wenn = n P tg p 1st.) 


Dies ergibt sich námlich durch die Integration der Diffe- 
(rentialoleichung der Verfolgungskurven: (n=F1) 


| ZA Vs 1x 
dy +35) =nale—vi| 


4 XVU Anton Grůnwald: Exakte Treffpunktsbestimmung 


Zum Zwecke unseres Beweises berechne man die Bogen- - 
lánge s und man wird finden 


= - 
72 m1 TI 


ferner die Tangentenlánge d, welche sich wegen 


ya E a 
= + (e š) als 
de (1+ p"+1) ergiht, 


Hat man sich von der Richtigkeit dieser beiden An- 
gaben ber s und ď iiberzeugt, so geniigt die Substitution © 
der beiden gefundenen Werte von d und s in die Gleichung © 
© der angegebenen Paskal-schen Schnecke, um auch die Rich- 
tigkeit unserer Behauptung zu erkennen: | 


2 
an! wenn /—1g £) 


A 
0—= a (nos ) SN 


C 1-1 TC 1-1 Z 
=$ E 0+0+-va=$ (+77) 
ln 
== n 


ganz unabhángie von m und damit von der Wahl der durch © 
W velegten Geraden g, auf welcher sich der Verfolgte be- 
wegt. 


XVIII. 
Úber die Funktion (x). 


Von Franz Rogel in Klagenfurt. 


. (Vorgelegt in der Sitzung am 19. Juni 1914.) 


JE 
Darstellung von |z| [= E(x)] durch Einheitswurzeln. 


Die Abhángigkeit der arithmetischen Funktion 


sí Eos V 
; Je (r) == JA (» JA m 
(von % und 7 kann mittels der Einheitswurzel 


we 


| dergestalt zum Ausdruck gebracht werden, dass 


F(«) 
den Wert f(v), v==nm, (mod r), o<wv <r 


annimmtť, wenn 


— „0 


gewáhlt wird. 


Denn zufolge einer bekannten Interpolations-F'ormel ist 


n — 
— m)l(x— a). (a— (x 0) a).. 
ny (00—0).. ní E) Třo (0 — 00) (m — 0) .. 
(m 0.) (Pe) 
ABL E P pop n P E A 


Sitzber. der k. k. bóhm. Ges. d. Wiss. IT. Classe. 1 


2 XVIII. Franz Rogel: 


(o) VS ra eo) 


Z 
Ds la) HD, kot (2) 
407 Jo 
wo 
g(a)=u —1, 
jp A ra=", 
: XT Uz p 
somit 
jr n)=re = -VÍ a mo © (3) 
T=0 XZ ah 


Dieses Ergebnis lásst sich auch in die Form 


o=Y0, zo an jz (31) 


o0—=0 XZ an 


bringen, wo sich C, durch o — malige Differenziation bezůg- 


lich x und Nullsetzung von z independent bestimmt, und 
zwar ist 


DeFa |=- V lm olo 
folglich 
r 
O=Y fd. (4) | 
= ae 
0 —= = 


Besondere Fálle. 
ne) ==2 
Die Formeln (3) und (3“), (4) gehen wegen f(0)—=0 


úber in 
"= > (a ob) ký n 


il pe 


p (» = 


—- v v ANES 


x=Uu 


Úber die Funktion (x). 3 


| r—1 
| (m 67 ij (m © 
C, a" dě ma 97 C B(; 
| ky: C; Y : : (m = (m+1)r m (r) 
B50 oa (6) 


Der reelle Teil der rechtsstehenden Reihe lásst sich 
| so umgestalten, dass er nicht mehr in trigonometrischer 
Form erscheint. Betrachtet man denselben námlich als Null- 
" wert des m'© Differentialguotienten von 


e"* — 


M6) ... 2M) 


| ž o 2 2 ak 7 ANON, 
| lé l Jy== P ye l 
M 
| P 
1 V — el 


(so findet sich wegen y"—1 

m 1 1 2 —1 

| 0, =D 60) == r" (y PE i 1 (r) >) (ye 10 

n s W 

+ (rapěíye — Vy" Jen (ye —D 
2 2 0 Ř m—1 0 (7 

| worin 


: £ k E) k B 
D(yč —1), =— Byly- +Eyu—VD — 


1 — o —k—1 1 
| — Eyly— V ab kl) Ey (4-1) : 


Rev =i(Ha—W+(a—dW—+... 
! 4 hen) 


| 0 k k k k 
| E— L B k>0; = E—k!, E.—0, wenn h>k. 


Demnach ist 
m— 1 


eh č le WR yu is 0 sát 


, u—=0 


1) R. Hoppe. 


4 | XVIII. Franz Rogel: 


(m) 
C (m rn: i)r B 


und-nach vollzogener Trennung des Imagináren vom Reellen © 
mit Beachtung von 


0 mi 2 OT OBE T, 
j 


T m 
=VY — DV (2 sina i sin[— = 70 + (20 — u Dož) | 


== 


ee (m m 1)r k = 


B zr ví 2R „lesino“ E 7 sin (Bn—urh). 


4=0,254, 


m 
o|B— 


1 ae 
ý R ( sin 0) v cos(2n-— ab Dožj. (7 


£=13,6, 
Z pů O76 ; 
Hierin ist, wenn 24 — u— 1= g, 774, sin u = 
gesetzt wird : 
; l 
sin g u. de ala — Do: —... 
© Doe mh 


+-D% tg= rand s (GF W) věk 


== JU 
nl —— aa — sk) k 4 (G3— 97229 Pika u gerade, 


5) 
l —4u—1 5 —a4 
608 gu.v “ | =v 2 T—,.. 


Úber die Funktion (x). B 
"HH 
(Svá === 
eu Are p (A1) 


R 
PTE (—V' 2(12 
B" Ze G== D6 n 
leze Bu“ 
u ungerade. 
Dies beriicksichtigend kommt nach Umkehrung der Sum- 


ry Plne +3 a - r G5" —D Rob.. 


= l ně 
ZP 


HET F — DR 


„jan—1 
ov 51 (O1 = (on—1 = 
„(2n)? EICVÁM nS 
By? 9 6123 Di 22) Rs 


6 XVIII Franz Rogel: 


n+1 
. 5! 


m o —1)(0—153)(8451052)p, 28 


2 


(Bn+-1" —1) (2n 


2n 


T% os7 


— 5102 2n—2" (2n—2" —29 (3n—?2 —42) RBi— 


.., 


Die untere Grenze von « in (8) ist =—3 oder = — o 
jenachdem m gerade oder ungerade ist. 
Ersetzt man, um die 92; zu ermitteln, die Potenzen dh 4 
Sinus durch die Cosinus der Vielfachen der Bogen, so kommt © 
r—1 


== PA SI = 


(== l 


p 
(I) O 2p-+1 


p 


cos2p.w —[FP)eos (Op) 0.. = Da p 4) 20520 E pu | 


2p RD 
-o082p.0—| P) cos (2p—2) c) P 
i A I 
| čet 2 V 


-= COS 2p (7— 1Do— i cos(2p — 2)(r— 1) PS — (— i) jl (2 
0082 (r— 1) w+(— DE (9) 
=(- 12- (pe De el 


sin Do 
() sin 7(p— 1) o cos (7— D(p—1) o 
oi sin (p— 1) o n 
2p| sin r(p— 2) o cos ((—W(p—2)o 
+ sin (p— 2) o 0+; 


p—1 


SIN (o 


„oo o 


ber die Funktion (x). 7 


„= 


ml 


Nun verschwinden in dem Klammerausdruck alle jene 


- Brůche, deren Nenner von der Nulle verschieden sind, wáhrend 


die andern, wo »-—-4 des Nenners sin (p—4)o ein Vielfa- 


Á : ž 2) i 
ches von 7 ist, in der unbestimmten Worm 75 erscheinen. 


Nach Auswertung derselben findet sich 


Vos 


S4=3(7)+c) es jl oo o = )+ a 


woraus folgt, dass fiir 


(P) also unabhángig von, 
")+v2e) 


f ji -v (že) n l) : 


0 : G3p — 
ar > pá 


37 >pa2: © 


S 
© 
S 
l 

DO | DB- dle 


SHS 


(k+ 1)r>pahr: 
sil) cv | 


Zwischen den S mit geradem Index bestehen Bezie- 
hungen, die sich aus den Gleichungen 
kr gerade 
Br SM 


P B am 0 0 (©) 


kr—1 COS U 


8 XVIII. Franz Rogel: | 
bivTbovh...b = 0 A =O (O) 
ů 


v dvu (kr Bo“ 
em a (oz an 1) 
; s Jv+-1 


„327 kr 
pem 2 ( + ) 
v 


2+1 2v-T-1 


kr ungerade 


ergeben, wenn diese durch v dividiert und mit v, v*, v... 
multipliziert werden. Durch Addition der hieraus fůr o, 


| 


2, 3,..., 7—1 hervorgehenden Gleichungen kommt dann 

AM +4464+w4ST... Ta, MS 0, 

MS ba3S4Fw4$T... TONĚ o = kaj) 
(basa "eb a 0, 4 se 


bi + b5 9 PP slápe DA Skr—1 7 0, 
by Ss — bz S, bs Ss. sis — Br Skrz 0, (119) 
bi S + by Ss + bs Ss+... = Brera Okrs=0, 


kr ungerade; 


AMC EV RES CAET ANEOK 25 OA RC: M0 C DOE KO MO 


Es kann nun die Frage nach der Anzahl A von Relationen v 
(11) bezw. (11) aufgeworfen werden, welche zwischen den © 
Sp bestehen, deren Index 2m nicht úbertrifft. Ist az die An- 

zahl derselben fůr ein bestimmtes k, so hat man 

a) bei geradem: 


4 
0 Hen% 


0» =n—25+ 2 


Úber die Funktiomn (x). 9 


+ 


somit M -w +4.. -an —4= P " 
E : 


|r+2-2| 


n 
7 


| b)bei ungeradem-r 


a=n—E+2 


r 
=D 
==n—2 71T% 


demnach a- as — ds-k...+ 2 = 


road 
read 


—| gerade oder ungerade ist. 
T 


| jenachdem 


-© Eserůbrigt noch die S mit negativem Index in einer 
C von trigonometrischen Funktionen freien Form in der Weise 
| "darzustellen, dass sie linear durch die mit © positiven 
| Indices ausgedriickt werden. 
| Dies wird bewirkt 

a) bei geradem 772, dass (©), k=1, successive 
| "durch v, v?, v*,..., v" 7! dividiert wird, wodurch das System 


M AV BU T Ar > 

p- 0 SEEK, (8 PPA VOUJIC, = muk az: +... k ar— VT, 

o ao 33 AVT ar=—a v, 
Ar 3 0 — avo"T2=0 


| entsteht, das, wenn 


0152310 


10 XVIIL Franz Rogel: 


gesetzt und summiert wird, in 


— AS Zá 8 CSE 77 Nl V Juno 0758 + 494 .... + dr 8023 3 
ST a šek a Baja K edn — A5 9 -+ A194 +. + Ur— „9,2 j 
— 459 — 395 — AS- 2 řá 9% + 494. T i 


| 
mo o "+20 
úibergeht, woraus 


A5: 059005 430x 7 Les mano 
Os) A130 :5 ©dsO25 0 OTO a 
(S | 63 A301 N10 zhe an A100 (or 


Ar, A333, A5, . . . U, 0 


K 
axrg1(—1)Y 27"7' k - 


Jy- 1 
oder 
1/57 
SEO =ry 9—2x+1Jo4 Sax. < <.. 
I 


hervorgeht, wo © durch (10) definiert ist. 
In analoger Weise fliessen 
b) bei ungeradem r=—=20—-1 aus (©), £4=1, die Systeme 


(— bi MĚL or 1eě rr a Pen a = byv byv: I.. -k br Vat 
[5 sr dy cy ak == E by vi -E „E b;0mn 
S O O = brvž—+ byv +... br, 
| bo boáaly 3 zob tan oAeo MM 

(— b1 S Bat čo danastdbanecd kM oni LAS dra — bs Ss + b3s Si <. by Sr, 
Eo 3 z 8 — bs 82 — bz Si- -< B7195 
= S, — b; S P So — 519 — bs Si... br Srs, 
Ml (ode) AE SUMA AB m 4. | Po 0 


woraus -4 


2 
$ = Dao zove able 4 2D 


LE“ 


Úber die Funktion (x). Kbnh 


S r— U- 


resultiert, wo l sowie / aus den a bezw. b gebildete combi- 


natorische Aggregate bedeuten. 
Eine recursive Darstellung des iKoeffizienten CP! 
0 


(Siehe No. 6“) k- sich aus der Identitát 
Ee" — 


Ves 


Sl 100W === 


durch p-malige Differenziation beziglich z und schliesslicher 
Nullsetzung von z, wodurch mit Beachtung von 


a == —= a) 
čs n © 


die gesuchte Recursion 
1) 1) (5) (2) (p—y AE 
OD P 0D (1— ar) OP = 
==eša 3 Zsby doiy Mánakavo (45) 


entsteht. Werden nun dem » die Werte 1, 2, 3,.. . , p er- 
teilt, so erhált man ein System von p Gleichungen, aus welehen 


ji == 2 O R Aa | 
s 1 
h 5 a%05 ) 
= Hl 2) dem 2 |: a—1P,. 
MOON 
12 S) PASOK nn 9 6 
hervorgeht. 
2) l 


Hiefiir gehen die Relationen (5) und (6) iiber in 


=P ola Ca (005) 


a 


12 


oder, weil 


auch 


Durchláuft n im n—r 


vollstándiges System incongruenter Reste, so resultiert 


und erstreckt sich die Summierung auf alle Vielfache einer 


XVII. Franz Rogel: 


Fl nT 


10% MK G lip n 
H=) E OTN, 


=“ = 


WE 


r—1 
FI—l. W 1 
De ba 0 k 


T=1 


PL (FU 
' a = 


Z lo" 


ž = 1 5 
2)=3 VD) 


"n 
" VE 
/ 


=, v=n mod 7, v<7, či 


(16) 


(17 


(18) 


Prinzahlpotenz po (čj e so bleibt die rechte Seite « 
unverándert und man erhált 


DY 


Durch Trennung des Imagináren vom Reellen spaltet ! 


sich (16) in 


“ 


r 


r— sin (2n-+1) = 


o NE 
T—=1 Sud 
M 


T706 
r—1 cos (21— 1) i- 
=) 
3 VAN 
TI SUT T 
r 


= V č -= — 3 ld (r—1) (p. p 


(19) © 


(20) © 


(21) | 


welch'letztere Relation eine Verallgemeinerung von (20) durch i 
Hinfihrung einer beliebigen Grosse 8 ermoglicht, indem man | 
(21) das eine Mal mit tan $ und dann mit cote 8 multipliziert * 


und das Erhaltene jedesmal zu (20) addiert, wodurch 


| 
' 
wenn 2+1 eine Primzahl ist. — 
: 


Úber die Funktion (x). 13 


r—1 sin ($—(2n+D) 
= ses “ ZE zm M 


U Sa 


r—1 COS (—en+ = 


| 
| 
| 
| 
T = osec B | z p cote 8, (23) 
| T=I sin- ý 
| hervorgeht. 
10 Zufolge (8) ist fůr m1 mit Růcksicht auf (10) 
M E 
| B 
! 2n+-1 
ed a) 4 ry P) A 2 2 
"1 =T|/" ©, Pe oa a 
| ; nl : 
p 7 sE (= (7) S, ; (24) 
1 2n-1. (21 
! | Hieraus folgt noch 
| A 
HE |T AT de 
| o, 2m. 


s(19k:)-3(.E)+3(902)- 
alk) (3)|- 
0 | esta po 


-T l -= by) 1 35 ba s 20) n: ' (25) 


Endlich ergibt sich aus (24) 


(rý 9 se Jb)kí S,x mod 2n-HI, (26) 


14 XVIII. Franz Rogel: 


Eine weitere Umformung erfihrt die Formel (20), wenm « 
die gebrochenen :trigonometrischen Funktionen in Cosinus- 


Reihen umgesetzt werden, wodurch 


==" + cos 275 + cos o ná 


r=1 


TJ 


— cos n ři 


oder 


n — r bn 


n JH 


l 


entsteht, wo 9 (x) die Anzahl jener Teilerč von z 
darstellt, die den Bedingungen 
t < 


X 
=! = pl 


geniůgen. 


Eine áhnliche Relation geht aus (21) hervor, wenn die © 


gebrochenen Funktionen durch Sinus-Reihen ersetzt werden, , 
und zwar 


T7U ZVZ : ar 
VE oote Z — sin S — sin na mn jm 
2 //e 1 
i] r—1 S 
woraus, wel nh 
M cotg E ost, 
= 
n(r—) 
AE 
5 iny- U 28 
V) SIn % A 0) ( ) 
11 
resultiert. 


Mittels (28) kann in (27) wieder eine beliebige Grosse $ 
eingefiihrt werden; man erhált 
n (r) 


V9e)cos |, ŽE |= (n—r+ |- 


*—1 


n(r- -1) 


V904) sin Kera. 
= 


= |) cos 8, (29) 


sin 8, (30) 


(27 | 


Úber die Funktion (x). 15 
l 
"woraus noch 
(ne : 
p 9(«) sin (k) 
= 1 
LL- en 
2 
" o(e)eos (157 4-4) 
(folst. 
l | 3 
| a WO |) PNE : 
| C =O = 7 (a—4—1)?"? “ 3, Bs(r), 
l A I sin(Bn+-1)o7 
8) EORÁEKÉ AA MEK len 
| (h—+E) = +5) - 
TAN Oj 
) i 
ý T cos 2n „= 
POZ 1 
ey Z 
= i++ (e+|3—3(""Je +3()e—+.. 
m3 2 DV. Al 
| (— 1) 61) 
| o 2m Sm|+ 
| 
| l 1 ok PM (Oaml s()e ty 
| o S—2 mr|s(i)— zl 3 Jes+3 5 Te: 
| 
(— 2- 2m — 1 c 
| (rs o) Z] Z 
 alr—1fe+i  fe+2 es bk 
A o 9 js 5 Je +| 7 S, +... 
o: Je. AE po MaR BŘÁO tvá ěn 2 eo) 


16 XVIII. Franz Rogel: 


nama) an 


2 4 
s] 
Sn rl) z(')5-s|,. S a v A 
20 
4. he P 
TL ž 
TT — 3 (B0— ]T— 
7 00 = Yo- EE 
0=o A ne e—i 601 — —1 


TE 270 

i[20 (n+1)—1] — - pion — 

0 a (83)h 
: TÚ 

ZAST (20 s 

(20 ) 2r 


70 Nr „U 
Setzt mán 20152, Y,—w, snw—2, gp 80 1st (I 
nach Trennung der reellen und imagináren Bestandteile 


E=—vř 


0 


COS I SA a 


pm a] 
] = 
SOSPOYEST OY no 


2 

o— Pak 

sin (1—7 = 
r 

ja rT—1 
l cos(2n + 1 11 inton nb 
P 

= = 


r—1 
jituke ir = jl ; ECh = 
== -Dn ns f hieote R(O)=>, JK Zootaz, 
7 U) y 
woraus die Summenformeln 
TÚ 
7—1 cos(2n-1-1)(B0—U 


== ně 64 
Psi (20 D5 


Úber die Funktion (x). 17 


—1 sin (214 1) (20— 1)= 
ZF 4 
== CS Ť -+ 


rr (35) 


i 0— sin(20— jb) s 
| 27 
' hervorgehen. 

| II. 

Beziehungen zwischen »gróssten Ganzen«. 


Erteilt man dem » in (24) die Werte 1—-m und lásst 


| r ungeándert, so entsteht das System 

| 1 2 
6 = n 
| a 

| 3 6) 5 l) = 7 
BE o I (5 L 88 

! : (1 © 6) S+> (6) ©, k 
M E o odp 
(n DE p JA 20 — 

| ří 2 | rá 4 | Spnizel: sk m 21 (in)S = an 
| (36) 
m 

| = 

= m2 dy A vas 

| g o = 2 BY m 

| Hieraus bestimmt sich 

S Y Lr dk (37) 


a! 


Wo Zx, L»,..., [m die durch die Determinante ZS obigen 
| Systems Mavidierten Subdeterminanten, die den Elementen 
"der letzten Kolonne von A adjungiert sind, vorstellen. Die 
| Auswertung derselben vollzieht sich am einfachsten, wenn 
' dieses System mit einem dieselben Koeffizienten besitzenden 
| System verglichen wird, dessen Elemente bekannte Funktio- 
(men sind. Ein derartiges geht aber aus 


| Boje 2 
| == SI P T ES LS 2 = 
| f 2 sin E sin (2+1) 

| 


M 

R) 

| 
i 
j 


DO 


18 XVIN. Franz Rogel: | 


22 9 i. E () +). né E 
= ho (ie le 


nl 


(—1) (n) 2+1 
U 2n+-1 n é : 


= sme, 


hervor, wenn »-2I, 2, 3,..., gesetzt wird. Da dann dič>h 
selben Koeffizienten wie in (36) auftreten, so ist 


W 


2n-+1 7 
E EZ V Ur fe (38) © 
k | 
in den Koeffizienten iibereinstimmend mit (37). Nunist 
Z (=) a (sin ar) = Pe sin(2n—1) 2 
-= n sil (25) 


eak=U Brn) sin32+(—D (ěmni) sin : ; 


daher 
3 DĚ 4 3 USE 
ZB [sin né a sin 82) + 2 L; (sin 8— sinó:) —.. 
: sin (24—1) 2 
2 Dj = NÍ 
+2De|ein: TT j+ 
R S02 l 1 V 
+08 sin o— RD j= 


= (= a [sm (00+1)2— k sin (Bn—1) z + 
— r sin (2n1—3)2— .... 
S KkEvV"" posta) sin 82 +-(—D" o sin | 


Multipliziert man beiderseits mit sin(2k-+1) z de und | 
integriert zwischen o und z, so kommt schliesslich 


V 2 DESA ; 6) 


—= 


| Úber die Fumktion (x). 19 
l Hiefiir geht (37) úber in die Gleichung 
E- 
1 č! r (m) AAV faS 
-VT P Č je 
| 2 2r 
=3)+o v (2+ m )+ 


"2 


2 


r r 


o 


| + -W a bla, 


37 


„de mit Beachtung von 


| já — |) 3 li — 3 l č - )- n 


Jm n— 2 n —3 kos 
| 2 ' jší. (P — j 
| nD) ok m Ol 


dl m — | C olěj 
a: n—yV.  2|n 


„eme emfachere Form annimmt;es resultiert die gesuchte li- 
neare Relation zwischen den gróssten Ganzen 


1 


r 


"hi 


2 
) / 


? 


., 3... 


r 
7 4|M02, 
ls 


DA » Bo 


= 


(v 1) p=>n >y T. 


o raus lassen sich sofort einige Schliisse ziehen. 
Vorausgesetzt, dass 2n-+1 eine Prim zahl ist, so ist diese 
m jedem Gliede der o> Summe mit Ausnahme 


(des letzten Gliedes (—1)" |— enthalten, daher 


20 XVIII. Franz Rogel: 


s i z)+, jl How | Ph 
+- | 


Ist hingegen 21 —1 eine Primzahl, so ist diese in je- - 


dem Gliede des rechtsseitigen Ausdruckes in (40) enthalten, 


2 
ausgenommen jenes Glied (sn | z wo n1— Ar 
oder —= 1 ist; demnach gilt 
2n 3 ) 
» (— 1) pv T je =o mod 21— 1, (42) 


wenn weder » noch »„— 1 durch 7 teilbar ist. 


Nimmt mán die Formel (8) fůr n1=—1,2,..., m in Ars 


spruch, so lásst sich S>» aus den » Gleichungen bestimmen. 
Da das Ergebnis die Form 


DĚ b—+i 


Ž=1 


ah = (43) 


4 
besitzt, wo die T" von“ 


so kann man behaupten: 
Zwischen den Potenzen »groósster Ganzes 
mitegleichen Nennern 


( = 7 


besteht eine lineare Beziehune. 
Relationen zwischen gróssten Ganzen mit verschie- 


A m Ň 
2) = oz Kn (1) 


denen Nennern kommen auf folgende Weise zu Stande. © 


Die zahlentheoretische Funktion 


4 
r 


hat den Wert », 0<v<r, daher ist 


VSE 


r—1 
II (n— r 


v=) 


ý —)=0 (44) 


= 0. mod?2nu+ I. (4 


unabhángige © Koeffizienten sind,- 


Úber die Funktiomn (x). 21 
0 KON * r n? 

der w— (i) = 

' 1" 1 a 


— 6, (= n rs ie r 


ho l Pí 
+ 8+- 


jl 
l 


nr p +p 
4 


l 
r 


"re 


r) 
n 


r te 
wo © der. Fakultáten- Koeffizient — der Summe der 


(—1)" 6 r—2 hr-or|i 


m -D1 6,ar 


Kombinationen der 4A'“" Klasse ohne Wiederholung der Ele- 
mente 1, 2,..., *) ist. Ordnet man nach fallenden Potenzen 
von , so kommt 


(bei (3e ep |ere)s 
a = +E m 9 7 Pb 1 Pi n 
r . sa ně, 2 (n s) r—3 
-kl ou 
25 r—1 r |- s r—1 P a no? r ) 
C) al M ma A, Z + 
= (=) (re | -T „+6 ž|j=o. (45) 
oder 
E: (r) 1 (7) 122 —1 (r) jp- ((7)) 
PA " n, 1 —-—.. ed A rm (ee) A =0. 
: (46) 


Wird diese fiir jedes positive ganze m giltige Grund- 
formel fir zwei oder mehrere 7 in Anspruch genommen, so 
entstehen Gleichungen, aus welchen » eliminiert werden kann. 
Zu diesem Behufe werden dieselben mit so vielen Potenzen 
von 1 multipliziert, dass Gleichungen von der Beschaffenheit 


1) Siehe Schloómilch, Comp. d. hóh. Mathem., II. 


-29 XVIII. Franz Rogel: 


hervorgehen, dass jede Potenz von » in mindestens zwei 
derselben auftreten und ihre Anzahl um Eins grosser ist als 
der hochste Exponent von ». Die Elimination aller Potenzen 
von  ergibt schliesslich eine Relation zwischen »grossten 
Ganzen< verschiedener v. 

Beispielsweise werde 7— 7 und 772 angenommen, wofůr 
(46) in 


n] n 
9 +2 pi 


iibergeht. | (47) 
Multipliziert man (46) mit » und (47) der Reihe nach mit 


(2) 
W BELM ==A4 
2 


2 © 
P m B 10b A = 154 


n 
2 


= 


1 é: 
m, mě, mě... m, So erhált man das System von 7—=2 


Gleichungen 


hm Vzal je +.. =) A aka m 
(0 


n sm ne se A, sn (V + 


kk 4=t 


r—1 r 7— 
m —Bn + Bun ZK A, VANE D8 P MO PV Rok 
v T—1 r—2 6 
—. m BI mu B AU 1 em 
r—1 122 1333 
+ W. —Bn -Ban jay 8 l Z 
n— Bing Bom = 


RFA m -+ By = B; — 0, 


ů 


woraus die gesuchte Relation zwischen Potenzen von 


nd č 
U 9 


m- 


l 


K 


Mo r B —————— r o K O Z 


EPER 1 I 


Úber die Funktion (x). 23 


PA 10 
OR A 9 eh Ap A, 
RE 07k 
Bb -— (Ave | Kpe 0 | 50 (48) 


MOV eb B, 1) 
OW 012 0, Tal 01b, By 
hervorgeht. 
In dem besondern Falle »==3, r; 2 ist 
18 A1, As, As, 0 
0, il A, Ao, A; 
L, By, B, 0, 0 ==() 
BB Ba, 
m0, B, 
oder 
50 05 By, Bs, 0 BoB 
p sl il Ba, 0 — A> 6 Jom 0 k 1 10510 B; -= 
0, B B 0, Je B; 0, l, Bi 
00) 1;Bs, (0 
== (k) 0, Ba, 0 = A—4;) 0, dx 0 F 
0, By, Bz OM 
Ji Bas, 0 1 By, 0 
=Fh A; 0, By, B = (dry A;) 0, 1, 0 ey jě 
0, jb Bi 0, 0 B; 
5 Bf, 0 i Bi, B, 
= A; 0, jE Bi + 4;? (Z JE B; = (Wo (48) 
0, 0, Br 0, 0, 1 


A; 


3, a 


3 17 : 0) 
et: (6 == 
je | de 3, 
3 m |* 2 n i In n 
CEE ZE 97 == ) 2 
(5) 5 +e|i)ss+ 1 ME: T18|3|T 


24 XVIIL Franz Rogel: 


2 
3 


3 2 
+-8é| 3 +38 


W 
3) 


JE 
5 


demnach 
BB AB (By DB) AMB 
EAA VB AA BB AN (Boh 
AB (49) 


Eine einfache Relation zwischen Potenzen von gróssten 


Ganzen 


n 7) : 
E: und s< r, ergibt sich, wenn man von der 


a 


S 


Tatsache ausgeht, dass 


V== MT 


-1 


einen zwischen 7— I und —(s—1, liegenden Wert besitzt, 
folglich 


[v—(r—1)| | v—(r—2)]... v(v-1) (v—2) ... — (v—+s—D=0 

„50 
sein muss. Ordnet man dieses Produkt nach fallenden Po- 
tenzen von 


M 


7 


S 


VS poor Š 


9 


so kommt 

a +94 (Da sz F9v"Tso3 -k eko I 9rs—0 + rs — U) (51) 
worin 41 der k'* Wakultáten- Koeffizient ist, der aus den Hle- 
menten. 12,3, -k 71 undl—, 562 =- 39) SCM 
wird. Derselbe lásst sich durch die bekannten Fakultáten- 
Koeffizienten Č darstellen und žwar ist 


Úber die Funktion (x). 25 


i T 3 s r s ZM 
M tro 4 


+6, k—1 
TS) 
ED (52). 
esme.73,. -s52,. Vee o == ; 
=D? -| 29 —0 (53) 


Beispiel.2.- 776,5, 4: v=n—6 |5 ň 


ME oněm == k (54) 


vU—9709+117007—7783v*-+21076v*—14400070 (55) 


Klagenfurt, Ende April 1914. 


XIX. 

Plochy, jichž diagonální čáry mají za sférické 
obrazy kružnice stálých poloměrů a stejných 
oblouků. 

Dr. Frant. Velísek. 


Předloženo v sezení dne 19. června 1914. 


Čtverec lineárního elementu plochy vztažené na čáry 
diagonální budiž 


1) ds*—= Edo? + 2Fdad8— Gdf?, 
sférického obrazu pak 
2) do? = eda* + 2fdadB— gdp?. 


Označíme koefficienty druhé základní formy theorie 
ploch D, D“, D“. Jelikož čáry « — konst., $—= konst. jsou dia- 
gonálními, tvoří systém konjugovaný a mají za symetrály 
čáry křivoznačné. Z vlastností těchto plynou relace 


DD 
JC 


3) m0 


Pomocí výrazů 3.) čtverec lin. elementu sférického o- 
brazu, jehož obecný tvar jest 


6D 20BED) te MLD 


do*— EG— F? (Dda* -+ 2D'dad8+ D“dg?) ke 
L l (Eda*—2Fdadf +GdB)), 


se redukuje na tvar 
(Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1 


BÍ 


XEX. Dr. Frant. Velísek: 


do? = ——— - (Eda? — 2Fdad8 Gdp?). 
Srovnáním s tvarem 2) plyne 


B F VG 


3 P una 10h COR Jm 
Vzhledem na rovnici 3) obdržíme 
: D 9 D“ 
5) == ; 
és ný 


Rovnice CČodazziho pro formu 2) dávají pro h=Veg—F* 


ZE D2 yh LDA BD 

oa = hy obed o s h +a5 

6a 4 DE D 02 jů 
-m 2 ()=- 7D de 


kde a, b, c, ai, b1, c značí symboly Christoffelovy. K rov- 
nicím posledním připojiti dlužno podmínku, že totální kři- 
vost formy 2) jest rovna 1. 

Položíme-li 


Du 


D Sán) D“ V 
===), 
e g 
obdržíme 
IRR 
o Veg 


a z rovnic Codazziho 


— Adge 4,68, Cagou Ae 
28 a me a U g 


Z rovnic posledních vychází 
9) a 
6) leta L) 8 (p pož ss; 
6 © 
vodmínka to nutná a postačující, by forma 2) o totální kři- 


vosti 1 byla čtvercem lin. elementu sférického obrazu plochy 
vztažené na diagonály. 


Plochy, jichž diag. čáry mají za sfér. obr. kružnice stálých poloměrů 3 


' Geodetické křivosti čar souřadných na kouli dány jsou 
výrazy 


1) | i. ore lálý) čel 
| 0% Vega -P lekl- 


Označíme-li úhel souřadný na kouli o, a položíme dle 
- podmínek 


jse ča ků 
m ooo 6 —0 
| obdržíme Z rovnic 7) a 6) po krátké úpravě 


o o sín De E ves 


1 p- É : z COS o), 
v 0 
5) | 
B — ale 
96 
| : 9 2 ale COS W704- 22 cVe cos W 06 
1 9) Ná 5 M T E) 
0 SIN w 26 SIn o 
' M E né 
n Ň 2 Ve o Ve 
Re 10) e sin © — u, 8 U l SM 


C 
dx 96 : 


| při čemž poslední rovnice vyjadřuje totální křivost formy 
| 2) ve tvaru Liouvilleově. 
Dlužno rozeznávati tři případy. 

I 6 


Rovnice 8) srovnáním levých stran dávají 


= (cVe -ale cos o) = k (Ve +cVe cos «), 


JŠ vyloučením 
olgle © olgVe 
ZU O UÉA 
olo 96 
12 ele + ale 08s o— wz eko aVe — cVe cos eo — OB 
G SIN ob sin o 


Odečtením rovnice 9) od posledního výrazu obdržíme 


4 XIX. Dr. Frant. Velísek: 


A alecose— de — 2 cle cosu—ale 


2 sin o 2 sin © 
Můžeme tudíž rovnice 8), 9) psáti ve tvaru 


— (ele + a Ve cos «) = - (aVe + cVe cos u), 


28 
P ARA O1 O 
G1esin a = === (Ve COS m), 
00 ob 
dale cos w — cVe a cle G0S o — ale 
2a sin © 98 S1n (o 


Zavedením nových proměnných vztahy 
E00 ze PU GAC sims 
změní se rovnice předchozí na 
A) 
c 


Or E © ae 
5 We— 7, (Ve cos 0), 


o) 


(Eth pa Al ktež seěh 
i (cVe — ale cos w) + 5 (ale -— cVe cosSw), 


C1€ sn we — 
o Ve | olecoso 
Ousine © 90 Sine. | 
Rovnice první jest splněna pro 
Ve Wo, Ve COS W Wu, 
druhé dvě pak dávají pro tyto hodnoty 
Wvv —— Wuu — v Vy% n 
Wu We Wuu =F AWv (T — W) Wuv — Wu? Wwv 0. 
K vůli stručnosti pišme 
Wu — p, Wo 4, Wuu = T, Wuv==S, Wov TÍ. 
Máme pak řešiti systém simult. pare. rovnic diffe- 
renciálních 
11) b—r=da— p? par 2 (Os OE) S m US 
Z rovnic těchto jde 
2 3 
8 p*dg j— 26 g 


p Va? — p? : p Va? — p? ' 
Položíme krátce 


|= 


rm, P = p. 


Plochy, jichž diag. čáry mají za sfér. obr. kružnice stálých poloměrů 


Me Z rovnic , 
E: O OU 91 21 28 
p — m p 
3 90 op Te 0 BB 
j Z mo 
E- dop 59 AS SU 
jde 
k 0 2 Op A1 O2 1 
j 8 62 
BS SE oo S ag 05, 
jj AA 
28 08 
BE o oo a. 
90 | ZA 


25 105 


- Ježto pak musí býti 


28 2S 
ds = — du —— dv 
27) 2 BOP 


Sem, 
ov ladu) du |dv 
po příslušných redukcích 

(B 1606, de vočenbáve 
„ pž— 4 Važ— pž p* (G—p) (G—p))"“ 
ASA = dd = gs* | Spas- pžgs 


je p PYE—p? m0 př— 40 p? (g? poj: 
 LĚT V  Eo olě - 
De—p  (G—p? m 


neb konečně 

| Píky D) G 24 — 15n4ž2 1 p p) 

00 n P PRVY 8 p nk ZO 

z (g nj) ) 

„PBU piaháp) P 
(G*— p?)* VOD O 


Označíme-li © 


- Tím redukován problém na řešení rovnic 11) a 12). 


6 XIX. Dr. Framt. Velísek: 


a=—3+ř resp. e== 1, 
obdržíme z rovnice ed omezíme-li se na členy s g? 
Bo = a) 64p*!— 936p"?g? bo? V64p3— 986p2g2 
947—p)(g—p)iž > 


Máme pak nalézti v, p, a jako funkce u, v, aby splňova- 
ly relace 
dy = pdu gdv, dp= mu pa9v, BG padu T pa90. 


Utvoříme-li systém korrespondující 1. řádu 


A0) = am 0 9 = se 
Boy —-- a 
S PD) op "ag 


kde o značí funkci 5 neodvisle proměnných u, v, W, P, 4 
pak tvoří systém hořejší systém Jacobi-ho, jsou-li splněny 
identicky podmínky 


V tomto případě najdeme 3 řešení neodvislá pro 0 0 3 
konstantách G1, 6, 6x, 4 pak jest WW (u, V, C1) Ca, Gs,) češch 
ním obecným rovnic 11) a 12). Netvoří-li rovnice systém 


Jacobi-ho, pak rovnice 
13) A (93) — B (m), A (p) = B (gs) 


dávají jednu neb dvě relace mezi u, v, W, p, g. První z rovnic 
13) dává v našem případě 


O7 907 Hvsbd KS OS 
2p Os ag 07) T 2 3- 


Členy obsahující jen p a první mocnost g skýtají 
8 ; Pg Dá PEK: 2) p? 
„= UT 2009170 Obi 
% 0 % 


op 


Plochy, jichž diag. čáry mají za sfér. obr. kružnice stálých poloměrů 7 


O Zo ZVE U CA KAT) 
2005 o Dra e)p né OSB AB 


LST 9 
F- oo ba — a), zn 90 (14—5a—+5a?). 


Redukuje se pak relace 
P 
00. 0u 
Ae a)i(11 29.0 29,02) —0, 


„vymizí tudíž identicky pro 


M 


-+ 
Rovněž tak vymizí obdobný člen v relaci 
as ab 
00. du 
Ježto pro 
| ČZ „Aha 8 P 
2p = 9 ((—-a--a 6 ag == oj braeba ) p, A p Ů 


-obsahují všechny členy součinitele 1—-a—- a? 
A Nutno vyšetřiti členy obsahující g". Označíme k vůli 
krátkosti 


= 


| 9 (4g—p?)* (G—p?) ZG 21950 00b) Bak jest 


[pa — 128 («a—-a?) r | 5 


— L |spgh1asthe PES zi. 
== 23,42 
4p"—35p?g3 (a--a?) —— : 


o Se 22,2 
[spa («-+a?) K NÍ i 


23 
— | apta-+80 (e-be £ ; 4 | 


s“ 


04 
" 
a |= l a |= a|= ke aE: 


|sp" g-T128 («—-a? + 


8 XIX. Dr. Frant. Velísek: 


ZA hl: zá A ZOD 7202 V000 
zd =— I |sp"—97p G (a—-« DT VO : 
K0 ZEM, 

2571 80 


oť OS 
ou 900 
nebo 
oĎ o of 25 of 05 25 P 
op 2g os op oS 0 op od 


po příslušné redukci 


[bp*+16p*? («+a*)] [819bp"g*+10384p**g? («-+a?) 
— 166p5—2100%9 (G0) 0: 


Pro «a—t1 obdržíme z této rovnice 
(b--32p'*) (319bg*—-20768p'*g*—16bp*—512p1)= 0, 
Pa ab, AB 
eo eo 


(b—16p"*) (319bg3—10384p"g*—16bp*256p"*) = 0, 


tedy není podmínka 13) identicky splněna. Musí býti tudíž © 
g funkcí p. Budiž 
| =), 
pak jest 
= gr. 


Z rovnice první 11) jde 


n PVp—p k py Vy" p? nk ppp —pž 
já 2 2 UD) . 


DR vel Das yl 
Z podmínky integrability 
Br 08 
ov du 


plyne pak 
pp“ (g*— Dy—p=0. 


Označíme-li integrační konstanty k, k+, obdržíme 


Plochy, jichž diag. čáry mají za sfér. obr. kružnice stálých poloměrů 9 


== l 
W v ps (u kv). 
: Druhá rovnice systému 11) dává pro tyto hodnoty 


p [2k(ka-kp)*—2k(kp)p*— kp -mp (ak »= 0, 
„první rovnice 11) pak 
pi(kž — 1) (R — kp) (ka-r-kp)— gn? 

Hodnotu g.“—=0 nutno vyloučiti, ježto dle poslední ro- 
wnice musí býti v tomto případě gp. Aby vymizel výraz 
při ga“ identicky, musí koefficienty jednotlivých mocnin gi“ 
se rovnati nule, což nastává jen pro k==-71, k==0. Ne- 
obdržíme tudíž v tomto případě žádného řešení, ježto vždy 
Bin o — U. 

Vymizí-li na př. c, redukují se rovnice 8) a 9) na 


AE ale ok 
-COS o) W (eslo— O COSO 
2a op 0 : 96 2% G ) 
2 2 cVe COS dT708 KOR O dkí 
26 sin © 2e s1n w 


Z první rovnice jde 
Ve—we, . Vécosa=wWa, 
třetí pomocí prvních dvou se dá psáti analogicky jako dříve 


= E 
o Ve -© Ve cos ONA 
%c sine | 08 sine 


Dosadíme-li za e a « hodnoty jich, redukuje se úloha 
na řešení rovnic, | 
WB Úna = Og Wa "Wa *, 
26 Wa pls? — Wa DY WWW Upe, 
tudíž na systém rovnic 11.) 
Úloha nemá pro c=F« řešení. 


II. 
| i C6. 
| Rovnice 8, 9, 10 nabývají tvaru pro e—=** 
| ; 06 o SSE M06 P) 
14) GEM (= r (: COS ©), ce* sm o sk: (£ COS o), 
0« 9 ob 2G 


10 XIX. Dr. Frant. Velísek: 


15) O ACE COS ©—Wa. | A ACE COS V— WB 
O SIN oB SIN © 
: 9 2€ 
16 e*81n W Wa1g75C— 7-5: 
) ši 20 28 
Z rovnic 14) jde 
2 2 
— (s + 8 c0S w) Z — (e-F 2 c08 u), 
2a 26 
tudíž 


8+ ec0se= O (a—A), 


kde © značí libovolnou funkci argumentu «+ B. Položíme-li 
ok HM == 


jde z první rovnice 14), ježto 


SEN / 10) 
V, 


PV === 8 


a) = == 
eD) 
U 


Zavedeme-li místo « novou neznámou 


OD 2 
lén) č — Lt? 3 
tudíž 
PSR Daně mla 2+ o 
cos a — ore sin eo BIF' 
obdržíme diff. rovnici pro 7 
18) pů m 


Bu 


rovnici to Riceati-ovu. Substitucí 


jde z poslední rovnice 
o Ao luaášat (© 0% 
ou Do po O5 


jejíž partikulární řešení nezávislé na v budiž o. Klademe-li 
pak 


Jů 
= m Dní: 
01 


obdržíme po krátké redukci 


; 


| 
i 
| 


i 
y 


| 
| 
| 


: 
| 
! 


T E = 


-| Plochy, jichž diag. čáry mají za sfér. obr. kružnice stálých poloměrů Jí 


kde U;, U; jsou funkce argumentu u, V argumentu v. Kla- 
deme-li e|D?—U, jest 
U 
=== (i = 
o 

Rovnice 18) dává pro tuto hodnotu srovnáním koeffi- 
cientů při mocninách V 


19) "= (©+U9 Vo, p UUNO, v UNo. 


Z rovnic 14) jde 


A CE Ce COS a — (OM OM T- Ce 608 © — O3 
0 S1N © 26 S1n © 


| tudíž pomocí 15) 


29 e(I—cose) 


o) 
200 SIN 96 SIN © 


neb 
a el- c0sw) 2805 
90 SIN a : 


Použijeme-li hodnoty 17) a výrazu pro 7, obdržíme . 


| z poslední rovnice postupně 


o 


> (t0+=0, 
U,V' [©(V--Uz)*I-3UAVA-U+)--6UU1(V4U2)—-3U1*|—0. 
Za předpokladu U,=F0 musí býti 
©$-+3U2=0, U,©+4-3U*2U3-+-38UU:=0, 
OU+2 + 3U2U,2— 6UU1U; + 8U1*—0, 


tedy U—0, ©—=0, U,=0 proti supposici. Musí tudíž V'—0, 


a pak jest 7 funkcí argumentu u 


19 XIX. Dr. Frant. Velísek: 


„= 
Rovnice 16) se redukuje na 
e2 Sin w = Wuu—— ACču 
a po dosazení příslušných hodnot za « a o na 
UVo(o+v)  d2Uoa—Uo 
2 du Vo (U2- ©) 
tedy pomocí 19) 


c(D'—2UU“), 


200- 1 d2Ua—Uď 


© 4 du 0 Vb dalo 


Integrací jde pak 


Už 12U0—Uw 


27 A m ND 
a dále 

Dá : 79 

—=— U —U*+ 2 hh, 


kde k, k; značí imtegrační konstanty. Poslední rovnice ve spo- 
jení s 19) dává | 
ae 2CkU>— (1-+ c) U*— ke? 

kn 24V 


zato ROHR A US don 
„= 1 002K: — (1 |) 


20) 


z čehož integrací plyne 
cos ek? F 4LU= 
U*[e*k*1+20)+Kk(1+0)]+2kU*(ck—c*k— k)—cle*k?*+R-kc)i 
(c*h*3-Kk+kc?) (U—2kU*—c*ky) 
Rovnice 6a) skýtají pro 
D jo DS še 
VE VEVK P 
„dg k (1—20?) U5— (2c2h+2c*h)U5—2c*kk, U— ch? 
du. U(U:—2kU?— he) |2ckU—(1+ )U--hc?] 


O 


z čehož jde pro totální křivost plochy 


, lochy, jichž diag. čáry mají za sfér. obr. kružnice stálých poloměrů 183 


M = = — 
= 1 AVe*k*>+k+hc*+2(1+c?) v R 
k: 20 c*k*+h+hc—2(1+0)U*+2c*k 
© Koěfficienty lin. elementu 1) jsou pak dle 4) 
E 0 E an 6402.C0SO 166405. 
(EJ e-li v rovnicích 20) | 
8 ab) Ae c==U 
obdržíme 
pr RU T k) RehU— UT ho) 
Ac|k,U* 
(KU Kk+)? jé dCkU— (1-+2c?)U+— Kc? 
on ČOS G9 TT8 TA s 
| B CAV om U oa C 
' dle 6a) pak 
Mage © (1+ 202) U*— 26 (14 ©) U*—20kAU?— eh vy, 
du P) ž 
2ks? 1 
UMB DP LEE MNE OVES TA 
mn 2 O 
| ee 
Lin. element 1) nabývá v tomto případě tvaru 
Zhu VOSNE 
ko ke RUSY a 
ds (kU2+ k) e ž (d8až — cos odad8 + dp?). 


Plochy pro c—= « jsou tedy isometrické k plochám ro- 
| tačním. 
i Položíme-li krátce v předcházejících lin. elementech 


A? 


ds ji (du — 2 cos odadB + dP?), 


tudíž při čarách křivoznačných jako křivkách souřadných 


000 Pří kon 
ds* = A? (sin? > du? = cos* 3 dv?), 


= 


zavedeme novou proměnou při nezměněných čarách sou- 
řadných 


n S 


a 


14 XIX. Dr. Framt. Velísek:. 


Jis = du — Ur 


nabude lin. element tvaru 
ds2— A? (dm> dv?), 


při čemž značí 
A 


cosÍ ) 
"2 


= 


Čáry křivoznačné u-—— v==konst. jsou geodetické, tudíž ro- 
vinné. (Poledníky rotační plochy.) Souřadnice pravouhlé ploch 
těchto se obdrží známým postupem ve tvaru 

o=5 sm (k —lv), y= 2 cos (h—ly), 2=7 WA ZA P 
kde l, 7, značí libovolné parametry. 

Plochy v této části projednávané vyznačují se tím, že rov- 
nice 14) poskytují k témuž úhlu veličinu « obsahující pod=! 
statnou integrační konstantu. Z uvedených rovnic jde totiž. 
5 De — (08 wu 1— (08 m 


č € sIn © SIn © 
11 — 1c0swog — oa BASS 1— cos m 
jes Te sin © sine * 


z podmínky integrability pak 


S 


2e (s1n o 26 As1n o 


Poněvadž jest funkcí argumentu «-—- 9, jest rovnice“ 
poslední splněna identicky. 


PP =! 


Sférické obrazy čar diagonálních jsou hlavní kružnice 
na kouli. Rovnice 8), 9), 10) se redukují v tomto případě | 
na tyto pro e= g==*, f— 26080, 


22) ovn abgu ja wenmovale 


oByVg 9 rn (delat 1.98 ků 


"M Plochy, jichž diag. čáry mají za sfér. obr. kružnice stálých poloměrů 15 
aab 1 olge olge 
23) —— (2 cos — 2cos? 8) = 
) 36 sa ( (U 28 COS“ a š S1n DWS ) 
obe olge olge 
= 2 cos 0 — sl P 
ZO ( (O 30 COS" w 38 SIN Www ), 
24) : 67 SIN © — ag. 
Z rovnic 22) jde 
o) 2€ 9) O 
— 18 AVS G) = Ne COS ==- 
96 ) OVO o (* o 96 


(8 tudíž 
| 8=—=WB,“ £C0Sw—Wu; 

i | 0) a a Was — 0. 

-Z poslední rovnice integrací obdržíme 
Weg (c 8) — pil(a— B), 


| pro kteroužto hodnotu jde 


j di Skate 4 SSV 
25) gp COS yn F sin 2 O 


p m m p p 
"Rovnice 23) dává pomocí rovnic 22), které se dají psáti ve 
tvaru 


odge | dlge : dige „dlge 
B SO o SL D0 COSO 70 D00 000, 
28 2 oN 2 28 : 
> 20608 w. W OE a ACos OXOJE De 
57 OR Up V = LE DS S 1 p 
ob sn 90 sIn © 


neb 


- Dosazením hodnoty 


= LY TE 


n ČL 
"| dává předchozí rovnice identitu. Zbývá splniti ještě rovnici 
, 24) 


e2 sin 100) == (Duo. 
) 


"Pro hodnoty 25) obdržíme po náležité úpravě funkcionální 
rovnici pro G, G1 


ee wr 


| 
P S 


64 XIX. Dr. Frant. Velísek: 


26) 3g*pi'gi“* =- 3gpi?p“* -— p'*p“* -L pip“ 2 de Zg*pp“ M. 
eněe Zp pp“ MY Ag Ap gn“ o ppp“ == 4g'%p "x(p' -> p) 8. 
Za předpokladu g“=Fo0, ga“=Fo lze psáti rovnici 26) ve tvaru 1 


449, 3 49 4 
sE a: Ap“ sE 87“ + (£ = eb) 


9 PA ji 
4 9? pe DN == O ; 443 
Tm p 2 - 4(g'— gm), 
neb o. vztahů 
M 49 by 4104 
a o (——- PŮ (E ) Z "= (5) i 
pí VZS 2 Y Vy 
Gil Rec) Sao RE (E) Psy Or a sl (©) 
D15 O 1 4“ pí u 4 g p“ p > 
p? p =) č: 9? je r) o (E) Dm ©) 
: 26a) m“ E p“ g na 1 T g Br 


+4 (g' s jk 
Derivací dle « + B jde 


m? E) I ý F (7) | p“ Ej 
29) = D1 -+ Y m“ pm = v“ g = 
+ 12 (97 pw)*p—0, 


derivací dle a — P 


1 “0 4 l PZO VJ pá 4 | 
n olo Tron -mrer=t 


Musí tudíž býti 


u "ZE V) 
l (© d | +up=—|E (£ : | — 249 — 
Sí V 


z čehož jde, označíme-li integrační konstanty X, k, 


ez) p (©) = 1ay'2Z ko 
0 A p NY 


Pro hodnoty tyto dává rovnice 27) 


| MA“ 
KOKA (1 7 43 : d | 
pí z = S a 


Plochy, jichž diag. čáry mají za sfér. obr. kružnice stálých poloměrů 17 
© rovnice 26a) pak 


“3 4 d 
< (7) — l 


9" 9 
Srovnáme-li výsledky tyto s předchozími, obdržíme 
Kom, 
i 7 Ma k 4 42 k; 4 
29) ao VI a 


719 4 k 9 1 k ] 
0 4 ks a pk OB > p. 


Položíme-l místo k, K, k; resp. —16k, 8k;,—8k., lze psáti 


-+ 5 E LL : 
Ná V—4p““—8kg"-T- 8kp?*—4kog“ 


(uo s=|J: u 
V—4p "—8kp“*--8Rp 4m“ 


Pro integraci klademe 


PES ŽBL — AE 2 a=3 -= - 
Srovnáním koefficientů forem 
E DE 2D (EE wm Ao) A MDE 
jde 
k b—m=-kn a + = o k 
= k 2kki — ko. 

Výraz 

(2* — 3pa)*— 2 (p“a— 22 p'a) = [p lu) — p (ur d]* 
dává vyjádřen pomocí 2 


(pBpa ea) E 
16p'*a 4 


tudíž srovnán s výrazem (2*+- Az + B)*— nz skýtá 
nž An AR 


4 


16? p Am ea 8pa— 7 B. 


DO 


18 . XEX. Dr. Framt. Velisek: 


Použijeme-h vztahů 


pa — Ap 92PA— 0. PVA OPKU 5 ; 
obdržíme 
| bad yb An - 2k*—-3kbo 
Us — 8 n 3 s) +3- 9 K 
kk F m "02 = £ B) 6 30 ha kam Oko 
S g7la TO v 243: 


Pro souvislost proměnných « —$ a u nabýváme z rovnice 
02 ba l (EAA lé = /5)* 
neb 
— [pu— plu | | za |= -= = — dj 
m (Gmi 0) du) du 


vztahu 


W dea B). 


Kdo: li analogicky v integrálu pro «— $ 


pí MT 4, 
obdržíme z rovnice 


z m“ ry Zk? = Zap? == Rap“ — NY (y? -F My r By) 
srovnáním součinitelů 
A=2m k, Bi m? + Mmk— u— 
Bla Je E 
T4Rkk, | k) 
Tudíž jest 


k? 
PE 


a == a = Bla == 


WW 


MWy Z — M, M=— M 
92, 95 zůstávají při tom invariantními. 
Pro 
M 2pa 4D Ya VÁ DC: 
M M 1972 pv— pm 
jest 
my— (y*-b hy T By)*—— [pv— plo- a)]?, 


VÁ P) sond jod VA 
3pa— 1 By, Pu 16 pm a 


hy, jichž diag. čáry mají za sfér. obr. kružnice stálých poloměrů 19 


z čehož jde 

a 
| p dile) | 
jehkož pro reelní konstantv 4 a m positivní jest pů, pm 
reelní i možno volit libovolně znamení p'a. Plynou pak pro 
p, p tyto hodnoty: : 
| jh Saps ž (pu—pa)lp(uFa)—pa] = -— % a 
2 m (popa)lpto+a)—pa=— 3 = : = = 
Ježto u (resp. v) jest imagimární, nutno pro realitu g“, 
aby oba faktory ve výrazu pro g' byly reellní neb konju- 
govány. Stává-li se pu reelní pro u imag., musí býti u tva- 
ru 4 neb 11- při t reelním; hodnoty tyto nečiní však ptu-+a) 
reelním. Jsou tudíž pu a plu+-a) imag. konjugovány. Zna- 
čí-li 20, 201 periody funkce p, musí býti pro u==s--1f, ježto 
p(sh-"4), pís—it) jsou hodnoty konjug,, 

U% az T (5— 11) — 2 — 210 

ro celistvá čísla 4, 4.. Z toho jde pro část reelní 


S + S + Zho, 
a jelikož a není násobkem 20, musí býti jen 2s— a—2/0, 
z čehož jde buď 


p 
a 


d 
2 


o 


Eo 2g— redukují se, funkce elhptieké na 


a 
$= neb sS=—5-o0. 


algo od sí p — p“ algo en) p (A * di “ 
a g — pí ? 28 ď + 2 b) 


2 


Ea, Fz— cos, G= a. 
—— Geodetické křivosti čar souřadných jsou 
890 a 0 


00 7“ op a 


A) XIX. Dr. Frant. Velísek: 


Vztáhneme-li lin. element na čáry křivoznačné 


PSE = aan dz VE 3 
obdržíme 
a 
5 (PAU řsty0p UR) 
p TM 


Hlavní poloměry křivosti R, R> jsou dány výrazy 


p Praha o ANO 
! p (p -m p (pm) 
úhel čar souřadných «— konst., $=konst. 


COS A Z Eo 
W = 
Ko 10 BÉM 
sklon jich © s čarami křivoznačnými v= konst. 
R 
Ke sě Sed tjřo—>, 
při čemž Ro 
sin A— cos -—— ZBEETE 
- Ri— R 


Zůstávají tudíž výrazy 
R ZE gp? R Tia 


BRE RE 


podél jednotlivých systémů čar křivoznačných konstantními, 


jelikož dle 31) čáry diagonální jsou aeguidistanty. Geodetické © 


křivosti čar křivoznačných jsou dány výrazy 


i Bak Vpve“ Bl r Vom“ 


04 ZaplgFm © ZapiVg! Fm“ 
jich sférických obrazů při lin. elementu tohoto obrazu 
dož= (g'“+- m) (p'du*+ m'dv?) 

4 1 m“ 


= === KE) E 
ou Vy (p' - p) 3 0v dp (g' E p) 


pak výrazy 


Mezi tiskem této práce byl prof. Dr. F. Velísek povolán do 


zbraně, takže korrektury již sám provésti nemohl. V září 1914 došla — 


pak truchlivá zpráva, že prof. Velísek v bitvě u Krasníku padl. 
Budiž jemu čestná paměť! 
V Praze, dne 7. října 1914. ; 
F. Vejdovský. 


| o 
L Karststudien in Jamaica. 


Von J. V. Daneš. 


(Mit 6 Textfiguren, 4 photogr. Aufnahmen und einer nt 


Vorgelegt in der Sitzune am 19. Juni 1914. 


inhalt, 
Seite 
Einleitung . .... ZOOLOG TEEB ET 1 
 Kartographisches Matěr šel los omak se ZBOŘEN A 00 6 
Geographische und geologische Skizze von Joma es s 8 
+ rklárung der Karstphánomene durch die lteren Forscher . 18 
ba iguanea Plain; Bog Walk, St. Thomas-in-the-Vale ..... 22 
Mount Diablo Range. Das Polje Luidas Vale ......... 81 
'» Das Karsthochland in der Parish of St. Ann ......... 44 
Das Cave Valley Polje und sein Einzugsgebiet ........ 49 
The Black Grounds und Cockpit Country ....... 5) 
„Hector's River, Oxford Polje und das Becken von Aopolleřaa „59 
Das Polje »Aueen of Spain's Valley«. .... Vade Arad. odb O5, 
puren der alten Táler, das Polje von v 5noxy D90 307 OD 
Risemewe Sehlusstolgerungen (17101 0069,- 
Einleitung. 


Als ich im Jahre 1901 zum erstenmale die Karstgebiete 
"Westbosniens und der Hercegovina bereiste, da geschah es 
-mit den »Morphologisehen und glazialen Studien« von Úvijié 
cin der Hand, deren zweites Heft, den Karstpoljen gewidmet, 
„mir als vorzůglicher Fiihrer diente. Bald darauf jedoch, be- 
"vor ich noch meine eigenen Karststudien im engbegrenzten 
- Gebiete antreten konnte, ist das Buch iiber die Karsthydro- 
| graphie von A. Grund erschienen, welches amnáhernd das- 


Sitzber. der k. k. bóhm. Ges. d. Wiss. IT. Classe. 1 


2 XX. J. V. Daneš: 


selbe Gebiet wie Cvijié in Westbosnien behandelt und zu viel- 
fach ganz anderen Schlůssen gelangt. Die beiden weitaus- 
einander greifenden 'Theorien der Poljenbildung und die 


neue karsthydrographische Hypothesis wollte ich an ihrer © 


Gultugkeit průfen und habe ein von beiden Forschern unbe- 
růhrtes Gebiet bearbeitet. Meine Studien, welche ich in einer 
ausfahrlichen  Monographie in bohmischer Sprache und in 
zwei Resumés publiziert habe, fůhrten mich zu dem Schlusse, 
dass die Resultate der zitierten Forscher so weit sie auch 
schemnbar entgegengesetzt sind, richtig sein konnen und dass 
nur die Generalisation der erzielten Resultate ihre allgemeine 
Geltendmachung guasi unter der Form eines »(Gesetzes« ver- 
fehlt ist. Bezůghch der Karsthydrographie habe ich den Ver- 
such  gemacht darzulegen, dass die  Karstwassertheorie 
Grunďs mit der Karstgerinnen-Theorie seiner Gegner, spe- 
zlell Katzers, in der Weise in Einklang gebracht werden 
kann, dass sie namlich zeitlich weit vom einander entfernte 
Stadien im morphologischen Zyklus eines Karstgebietes dar- 
stellen. 

Bei melner eigenen Arbeit in dem tektonisch sehr kom- 
phzierten Gebiete ward es mir klar, dass die Resultate der 
Karstforschung im Dinarischen Gebiete besonders durch die 
komplizierten, auf das Relief und auch auf die hydrographi- 
sehen Phanomene gewiss stark einwirkenden, tektonischen 
Verhaltnisse zu sehr beeinflusst sein můssen, und habe den 
Plan gefasst, groBe Karstgebiete, welche tektonisch wenig 
gestort sind, zu besuchen, um die moglichst selbstandige '"Tá- 
tigkeit der oberfláchlich zerstorenden Kráfte in einem Karst- 
gebiete zu studieren. Durch die Zitate, die Cvijié in seinem 
»Karstphanomen« angebracht hat, war mir Jamaica bekannt 
und durch das Studium der Fachwerke, in welchen die geologi- 
sche und geographische Beschreibung der Insel enthalten ist, 
bin ich zur Úberzeugung gelangt, dass Jamaica ein fůr meine 
Studien gůnstiges Gebiet wáre. Ich hatte im Plane, den inter- 
nationalen Geologenkongress in Mexiko mitzumachen und 
habe mich entschlossen, auf der Hinreise einige Wochen auť 
Jamaica zu verbringen. Ich schiffte mich Mitte Juni 1906 
in La Coruňa fůr Havana ein, leider wurde ich jedoch durch 
die ungůnstige nur einmal wochentlich von Santiago de Cuba 


Mě 


Karststudien in Jamaica. 9) 


verkehrende Sehiffsverbindung nach Jamaica aufeehalten, so 
dass ich erst am 10. Jul nach Kingston gelangte. 


Durch das hebenswůrdige Entgegenkommen der Behoór- 
den, besonders des Sekretars am Imstitute of Jamaica, der 
emnzigen grosseren wissenschafthchen Institution auf der 
Insel, wurde es mir ermocglicht, die orientierenden Studien 
und die Vorbereitungen zur Bereisung der Insel in einigen 
Pagen zu beenden. Zu Pferde trat ich die Reise an, welche 
úber drei Wochen im Anspruch nahm und wahrend welcher 
ich einen grossen Teil des Karstgebietes Jamaica zu sehen 
bekam. Allerdings konmte ich meine vorlaufigen Plane nicht 
vollkommen ausfůhren. Schuld daran tragen meime Úner- 
fahrenheit in der tropischen Natur, das Wetter, welches recht 
stůrmisch war und meine Pláne oft storte, und die schlechte 
Oualtat meines Reitpferdes, welches den Anforderungen 
einer solchen Reise nicht gewachsen war — mir jedoch aus 
fimanziellen Grůnden unmoglch war, mich eines besseren 
Kommunikationsmittels zu bedienen. 


Aus Amerika zurůckgekehrt, habe ich mich anderen Stu- 
dien zuwenden můssen, und so ist -es geschehen, | dass ich 
ausser kurzen Reiseberichten nur ein Resumé meiner Karst- 
studien in Jamaica auf dem internationalen Geographenkon- 
gresse in Genf vorlegen konnte. Wáhrend der Zeit haben die 
Gegner der Grund'schen Karstwassertheorie mit Knebel und 
Katzer an der Spitze viele neue Gesichtspunkte eroffnet und 
auch die Studien von Brunhes haben die erosive Tatigkeit 
auch der unterirdischen Gewásser von neuer Seite beleuch- 
tet. Auf einer mehrwóchigen Exkursion in dem Jura und 
in dem Karste der Causses wurde ich mit den wichtigsten 
Karstgebieten Frankreichs bekannt und auch neue Reisen m 
den Dinarischen Karst (Triestiner und Krainer Karst, weitere 
Umgebung von Sarajevo) haben mir die Gelegenheit ver- 
schafft mich mit den Grundlagen der neuen Ansichten ver- 


-traut zu machen, und ich konnte in der Beziehung mit den 


neuen Resultaten mich identifizieren, dass ich eine viel 
eróssere Tátigkeit der mechanischen Erosion im Karste, als 
nach den žlteren Ansichten angenommen wurde, festgestellt 
habe. Es wurde mir jedoch auch vollkommen klar. dass he- 


4 XX. J. V. Daneš: 


sonders die Berucksichtigung dleses Faktors meine Theorie, 
dass es einen allmáhlichen Úbergang vom Grundwasserregi- 
me in der Hydrographie eines Karstgebietes zum flussarti- 
gen Regime gibt, ausgiebig starkt. 

Die vorgebrachten Einwendungen und auch neuere eige- 
ne Studien haben A. Grund zu einer betrachtlichen Modifizie- 
rung seiner frůher allzu generalisierenden Schlůsse gebracht 
und seine Karstwassertheorie ist in einer weniger radikalen 
Fassung wieder erschienen, in einer Wassung, welche den 
wirklichen Verhaltnissen in den verschiedenen, in michť 
gleichem Stadium der morphologischen Entwickelung be- 
griffenen Karstgebieten viel naher entspricht.  Wenn sich 
auch jetzt noch die Mehrzahl der Hohlenforscher scharf ge- 
gen seine Theorie wendet, bedeutet es nur, dass diese Herren 
meistens den Vorgang einer morphologischen Entwickelung 
ignorieren, und ihre Resultate in eng umschriebenen Karst- 
gebieten — meistens in seichtem Karste, wo die Entwickelung 
natůrlich viel schneller vor sich geht — fůr gesetzmássig fur 
den Karst úberhaupt erklaren wollen. Die Generalisierung, 
die merkwůrdige Richtung in der wissenschaftlichen Tate- 
keit der letzten Jahrzehnte, die Schlůsse der eigenen per- 
sonhchen Erfahrung, so seicht und flůchtig und lokal be- 
grenzt sie auch sein mag, fůr die ganze Gruppe allgemein 
unter verschedenen Verhaltnissen wiederkehrender Pháno- 
mene als Gesetze aufzustellen, ist Schuld an diesen unfruchi- 
baren Polemiken, in weichen Eigensinn und ŠStarrkopfigkeit 
uber der reellen Auffassung der Verhaltnisse leichten, aber 
auch fůr den Fortschritt wenig nůtzhchen Sieg erreicht. 

Die Verhaltnisse haben mirs erlaubt, in den Jahren 
1909—1910 noch andere Karstgebiete studieren zu kónnen. 
Auf der Insel Java habe ich das Kalkhochland © Goenoeng 
Sewoe ausfůhrlich bereist und in Australien war es mir ver- 
gOnnt ausser einigen kleinen Karstgebieten das grosse Kali- 
hochland Nordaustraliens in seinem óstlichen Ausláufer auf 
Gueenslanďs  Territorium zu betreten um als erster seine 
Karstnatur zu erkennen und ausfůhrhcher von morpholo- 
gischen Gesichtspunkten zu studieren. 

Beide von mir neustudierte Karstgebiete © »Goenoeng 
Sewoe« auf Java und »Barkly Tableland« in Australien sind 


S E 


B L E 


Karststudien in Jamaica. 5 


was ihre tektonischen Verháltnisse anbelangt sehr einfach, 
de Lagerung der máchtigen Kalkschichtenkomplexe ist fast 
ungestort und noch mehr als in Jamaica gewinnt man den 
richtigen Hindruck, wie die Erosion in allen ihren Richtun- 
gen und unter verschiedenen Stadien morphologischer Ent- 
wickelung der Karstlandschaft ohne gróssere Beeinflussung 
durch den tektonischen Bau arbeitet und was fůr Landschafts- 


Lýpen und Phanomene sie zustandebringt.  Úber diese Stu- 


den habe ich kurzgefasste Berichte publiziert. 

Nach der Růuckkehr von der Reise nach Java und 
Austrahen haben zuerst andere Aufgaben meine Zeit soviel 
in Anspruch genommen, dass ich erst jetzt zur Publikation 
meimer Karststudien in den Tropen gelange. Den ersten Teil 
dieser Studien sollen meine Beobachtungen auf Jamaica bil- 
den. Es ist ganz natůrlich, dass sich meine Anschauungen, 
welche ich wahrend meiner Reise nach Jamaica hatte, den 
weiteren Erfahrungen entsprechend modifiziert haben, und 
dass verschiedene Betrachtungen jetzt anders ausgefallen 
sind, als ste in dem Tagebuche eingezeichnet sind. Auch sind 
viele Eindrůcke, welche bei einer unmittelbaren Wertigstel- 
lung der Arbeit klarer hervorgetreten waren, schon durch 
apdere zurůckgedrangt worden, wodurch die Arbeit viel von 
dem personlichen Reize fůr mich verloren hat. Wenn auch 
dieses Heft nicht viel neues fůr das Studium der Karstpha- 
nomene im allgemeinen bringt, bedeutet es doch einen Fort- 
schritt fůr die Kenntnis des Karsthochlandes von Jamaica, 
dessen Entwickelung in den Werken der »Survey« Geologen 
und R. T. HilWs anders aufgefasst wurde. 

Dieser Publkation sollen bald zwei andere Teile der 
Karststudien in den T'ropen folgen, ein Heft soll die Beschrei- 
bung des Karstgebietes Goenoeng Šewoe in Java enthalten, 
das andere die Resultate meiner Arbeiten in den Karstgebie- 
ten Australiens. 

Fůr das Entgegenkommen, welches mir von den Kolo- 
malbehoórden und von Privatpersonen in Jamaica gezeigt 
wurde, móchte ich auf dieser Štelle meinen innigen Dank 
aussprechen, besomders bin ich, mit Dankbarkeit Herrn 
Frank Cundall, dem verdienten Sekretár des Institute of 
Jamaica verpflichtet. 


6 XX. J. V. Daneš: 


Kartographisches Material iiber Jamaica. 


Es bleibt mir noch úbrig als Hinleitung auch eine kurz. 


gefasste Úbersicht der Kartenwerke zu geben, auf welche 
sich meine Arbeit gestutzt hat. Jamaica besitzt elne grosse 
Literatur von zahlreichen Beschreibungen aus dem siebzehm- 
ten und achtzehnten Jahrhunderte und auch viele neuere 


Werke mehr propagatorischen und turistiscehen | Inhalts.« 
Diese Literatur, die ich grosstenteils im Institute of Jamaica © 


und auch im Royal Colonial Institute in London durchgese- 
hen habe, enthalt fast nichts, was fůr meine speziellen Stu- 
den von Bedeutung wáre, deswegen werde ich von einer 
Aufzahlung dieser Werke absehen und mich nur auf die spe- 
zlell geographisch-geologische Literatur beschránken. Das- 
selbe gilt von den zahlreichen Karten, welche teilweise die- 
sen Bůchern beilegen, teilweise selbstandig publiziert wur- 


den. © Eine vollstandige Aufzahlung dieser Werke hat der 


Sekretár Frank Cundall in seiner Bibliographia Jamaicen- 
sis, Kingston 1902, herausgegeben und die jahrliche Publi- 


kation »iHandbook of Jamaica« enthalt Nachtrage zu diesem © 


Verzeichnis. 


Das beste Kartenwerk úber Jamaica ist jenes, welches von 
James Robertson A. M. im Jahre 1804 publiziert wurde. Es 


besteht aus einer Karte der ganzen Insel im Masstabe 1 Zol © 


—= 2 engl. Meilen und aus drei Karten der Counties, namlich 


County of Surrey, County of Middlesex und County of Corn- 
wall, welche im Masstabe 1 Zoll — 1 engl. Meile hergestellt 


sind. Dieses Kartenwerk ist schon sehr rar und ich konnte es 


nur im Institute of Jamaica und spáter wieder im Royal Co- 
lonial Institute benůtzen. Was besonders wertvoll: die Ter- 
rainverhaltnisse auf diesen Karten sind viel treuer und besser 
wiedergegeben als auf allen neueren Karten, welche zu stark 


„ 


schematisieren und dem Einflusse der populáren, aber um- - 


richtigen Anschauung úber die orographischen Verhálinissše * 


Jamaica's mehr oder weniger unterlegen. 


Die verwickelte und sonderbare Topographie der Karst- 
landschaft ist auf der Karte Robertson's auf ihre Zeit vor- 
zůelich wiedergegeben und es ist nur zu bedauernm, dass diese 
Karte bis zur Gegenwart nicht in modernisierter, vervoll- 


7 F STY 


Karststudien in Jamaica. 


-1 


standeter Ausgabe erschienen ist. Es wáre wirklich sehon 
an der Zeit, dass die in vielen Růcksichten musterhafte Ver- 
waltung der Kolonie auch auf diesem wichtigen Gebiete der 
Kartographie einen so schmerzlichen Mangel abschaffen 
moge. 


Die grósste neuere Karte von Jamaica ist »Map of Ja- 


„maica«, im Masstabe 545 Zoll — 15 engl. Meilen, herausge- 


geben auf Befehl des damaligen »Acting General Surveyor« 
Coln Liddell im Jahre 1888 und wieder 1897, des Autors 
von anderen Kartenwerken, welche leider im Manuskripte 
gebheben sind. Diese Karte war die beste, welche ich auf 
die our mit mir nehmen konnte. Sie wiederspiegelt sehr ge- 
nau die viel dichtere Besiedelung Jamaica's seit Robertson's 
Zeiten, dle weissen, namenlosen Hlachen sind vlel enger um- 
grenzt und auch der grosse Fortschritt im Ausbau des Štras- 
sennetzes ist gewissenhaft verzeichnet, so dass die Karte 
als Reisebegleiter sehr brauchbar ist; die Úerrainwedergabe 
ist jedoch recht ungenau und ist imstande unrichuge En- 
drůcke úber die orographischen Verhaltnisse Jamaica's zu 
verbreiten. 


Die geologischen Detailkarten der »Survey«-Geologen 
fur die einzelnen Parishes sind im Masstabe der »Counties«- 
Karten Robertson's im Manuskripte im der Biblhothek des In- 
stitute of Jamaica vorhanden und ich habe die Erlaubnis be- 
kommen, mir dieselben fůr die mich náher interessierenden 
Gebiete kopieren zu lassen. So gelangte ich in den Besitz der. 
weologisch-kolorierten Karten der Parishes St. Thomas-in- 
the-Vale, St. John, St. Ann, Trelawny, Clarendon, Manche- 
ster, St. Elisabeth und St. James, welche mir natůrlich sehr 
nůtzlich waren, da ich leider bis jetzt nicht imstande war, mir 
eine Kopie der Robertson'schen Karte zu verschaffen. Die 
geologische Karte, welche dem Werke der »Survey«-Geologen 
beigegeben ist, die von R. T. Hill unter nener Bezeichnung 
der Formationen wieder benutzt wurde, ist eine verkleinerte 
Kopie dieser Karten der Parishes und vergróssert nur ihre 
Mángel. Die andere Karte im R. T. Hills Werke ist ein ver- 
dienstvoller Versuch in annáhernden Hohenschichtenlinien 
in «rossen Zůgen die wirklichen plastischen Verháltnisse der 


8 XX. J. V. Daneš: 


Insel zu w1edergeben; da jedoch die notwendige Grundlage fůr 
solche Karten — ein Netz von genau gemessenen Punkten 
uberhaupt nicht vorhanden ist — ist diese Karte nur als ein 
Notbehelf zu berůcksichtigen. 


Wenn man England und auch der Kolomalverwaltung 
oft de Vernachlássigung Jamaica's vorwirft, trifft das be- 
sonders auf dem Felde der zur genauen Kenntnis der Insel 
notwendigen Vermessungen und besonders der Hohenmessun- 
gen zu; was da geschehen ist, wurde sozusagen durch Privat- 
jmtiative geschaffen — es legen nur barometrische Messun- 
gen vor, die natůrlich recht unzuverlassig sind und auch 
meine Routenaufnahmen vermehren nur cdieses unsichere, 
durch Wetterstůrze so beeinflusste Material an wenig brauch- 
baren, nur annáhernden barometrischen  Hohenmessungen, 
de gewiss einmal bei der genauen Triangulierung eine durch- 
gangige Berichtigung erleiden werden. 


Geographische und geologische Skizze von Jamaica. 


Die erste wissenschaftliche Arbeit, in welcher die Geo- 
logie der ostlichen Hálfte der Insel verarbeitet ist, ist H. T. 
de la Beche's*) Abhandlung aus dem Jahre 1826, eime kurz- 
gefasste Zusammenstellung von wertvollen Beobachtungen, 
welche auch jetzt nach fast einem Jahrhunderte durch die 
Klarheit der Auffassung und frische, plastische Schiiderung 
des damals schwer zu bereisenden  Gebietes  úberraschen 
muss. Mit Recht hebt R. T. Hill hervor, dass de la Beche's 
Ansichten úber die Tektonik und Lagerungsverháltnisse des 
komplizierten Baues der Insel klarer umd richtiger sind als 
die Zusammenfassung, welche die Reports úber einzelne Pa- 
rishes in dem Werke der »Survev«-Geologen begleitet. Aller- 
dings sind die Ansichten De la Beche's, was das geologische 
Alter der álteren Formationen Jamaica's anbelangt, veraltet 
und wurden durch neuere Resultate, welchem schon umfang- 
reiches Vergleichsmaterial als Grundlage diente, mit Recht 
verdrángt, seine Ansichten jedoch bezůglich des tertiáren AL 


*) De la Beche, Remarks on the Geology of Jamaica. (Read 
Dic. 2nd 1825, and Jan. 6th 1826. Transactions Geol. Soc. London.) 


Karststudien in Jamaica. O 


ters der máchtigen »white limestone formation« wurden be- 
státigt und die Fille der Detailbeobachtungen und die rich- 
ge Auffassung der Denudationsvorgánge, welche die merk- 
wůrdigen Formen der Karstlandschaft geschaffen haben, sind 
em nicht zu unterschátzendes Zeugnis fůr die grosse joe 
tat des Forschers. 


Das Standardwerk úber die Geologie von Jamaica ist 
jedoch das Memoir des »Geological Snrvey«, in welchem die 
»Reports on the Geology of Jamaica« enthalten sind, heraus- 
gegeben in London im Jahre 1869. Die einzelnen » Reporůs«, 
welche die damals noch zahlreicheren Parishes einzeln be- 
schreiben, bringen sehr wertvolles Material, leider ist jedoch 
die Korrelation misslungen und dadurch das Werk eines 
grossen Teils seines Wertes beraubt worden. Auch die oro- 
graphische Auffassung der Insel ist sehr primitiv und wirk- 
heh irrefuhrend, da der grosse Unterschied des álteren Ge- 
birges und des Karstplateaus nicht die notwendige Beachtung 
findet. Im ganzen kann ich mich der berechtigten Kritik 
R. T. HUVs anschliessen.*) Ich werde weiter bei der Beschrei- 
bnng meier Pour ofters Gelegenheit haben, mich mit den 
emzelnen Reports zu befassen und dabei auf ihre guten und 


*) R. T. Hill, The Geology and Physical Geography of Jamai- 
ca: Study of a type of antillean development. S. 8. 

„The writings of the authors mentioned have been valuable 
aids in the preparation of this book. In perusing this literature the 
reader is constantly impressed with the fact that these researchos 
Ťailed to solve the essential problems of the succession and age of 
the strata; this fact impaired the value of all subseguent de- 
ductions, and fundamental mistakes were made which have had 
wide bearing on the interpretation of Antillean history. The lite- 
rature of no other region, especially that relating to paleontology, 
presents so many erroneous conclusions. To avoid constant cor- 
rections of these mistakes, it is best to point them out at the be- 
ginning. It is but fair to state that this unfortunate stratigraphic 
confusion was not the result of incompetence, but was due to an 
act of Providence, Mr. Lucas Barrett, the Scientific Director of 
the official Survey, who alone knew the combined results of its 
several workers, and was able to correlate them, was drowned in 
a diving bell while.carrying on his studies. Conflicting endeavours 
to make posthumous interpretations of his opinions were the 
sources of the subseguent erroneous conclusions. 


10 AX. Ji VDameš:; 


schlechten Seiten von melnem speziellen Standpunkte hinwei- 


sen. kónnen. Ihre Ansichten úber die EÉntwickelung der- 
Karstlandschaft werde ich noch einer spezellen Kritik unter- - 


zlehen. 


únen grossen Wortschritt fůr geographische und geo- 
logische Erforschung der Insel bedeutet die schon «nehrfach 
zitierte Stude R. T. Hills. Auf Grund eigener Aufnahmen 
hat Hill das ganze Gebaude der »Survev«-Geologen umgebaut, 
eine scharfe Průfung des Alters der Formationen durchge- 
fuhrt, die geologische, tektomische und phystographusche Ent- 
wwickelung der Insel sehr geistreich und scharf durchgearbei- 
tet. Ihm verdanken wir die moderne Auffassung der plasti- 
schen Verháltnisse der Insel und die morphologische Chara- 
kterisierung der wichtigsten Landschaftstypen. © Es ist gar 
mecht wie ein Vorwurf aufzufassen, wenn ich doch erkláren 
muss, dass R. T. Hill nicht gelungen ist, das ganze Gebaude 
:n Ordnung zu bringen und von Misskonzeptionen zu sauberu. 
Jm einer Hinsicht ist noch Hill selbst zu weit gegangen, nám- 
ich in der Unterscheidung und Benennung von Schichten- 
komplexen, die er nicht auf einer grósseren Fláche festgestellt 
hat; dadurch hat er von neuem Verwirrung geschaffen. Der 
Hauptzweck der Arbeit Hills war, die sozusagen theoretische 
Seite der geologischen und geographischen Hrforschung der 
Insel aufzubauen, doch nicht auch die Reambulierung der Rou- 
ten der »Survey«-Geologen durchzufůhren; so ist es gesche- 
hen, dass er in seiner Auffassung der Karstlandschaft dem 
schweren Irrtum der »Survey«-Geologen unterliegt, ohne sich 


dessen bewusst zu sein. Gleichzeitig mit R. H. Hill, aber ganz- 


unabhángig von ihm hat J. W. Spencer*) seine Studien úber 
Jamaica veroffentlicht, die mit seinen anderen Arbeiten úber 
de Entwicklung des amerikanischen Mittelmeeres eng Zu- 
sammenhángen. Seine Abhandlung berůhrt, vie schon ihr 
TMitel besagt, nur die neuere Entwicklung der Insel und ihrer 
Formen von Mitteltertiár an und enthált Resultate einer nur 
flůchtigen Untersuchung, welche hauptsáchlich die Rolle Ja- 


*) J. W. Spencer, Late Formations avd great change of le- 
vel in Jamaica. Transactions of the Canadian Institute V. 2. 
DA) 


Karststudien in Jamaica. jl 


malca's in der Geschichte der hypothetischen etwas abenteuer- 
lichen Rekonstruktion des Antillischen Kontinents berůhrt. 
Im emgen Fragen scheinen mir die Resultate Spencer"'s rich- 
tiger zu sein als jene R. T. Hill's, es ist jedoch schwer eine 
korrekte Korrelation beider durchzufůhren. Die populáren 
kleinen Abhandlungen von Rev. H. Seotland*) und von F. 
C. Nicholas**) bringen nichts neues und sind in jeder Be- 
zlehung als primitiv zu bezeichnen. 


Die Insel Jamaica legt zwischen 17940 und 189 3 nordl. 
Breite und zwischen 15910 und 78923 westl. Lánge von 
Greenwich fast in der Mitte des amerikanischen Mittelmeeres. 
Wegen dieser zentralen Lage in diesem tektonisch so ausser- 
ordentlich unruhigen Gebiete, welches wahrend der Tertiár- 
zeit und noch spater sehr bedeutende Hebungen und Senkun- 
gen durchgemacht hat, ist Jamaica von R. U. Hill und von 
J. W. Spencer zum Objekt ihrer Untersuchungen gewahlt 
worden, da die Kenntnis ihrer geologischen und morpho- 
logischen Entwicklung sich gewissermassen zum Ausgangs- 
punkte fůr die neuere geologische Geschichte der ganzen 
westindischen Inselwelt empfiehlt. Ks wůrde mich jedoch 
zu weit von meinem speziellen Thema fůhren, in de Diskus- 
sron dieser viel breiteren Probleme einzugehen, welche fůr 
che Entwicklung des Karstphanomens in Jamaica wahr- 
schemlich viel weniger von Bedeutung sind, als ich selbst 
ursprůnglich annehmen wollte. 


Die Lángenachse der Imsel verláuft an der Richtung 
Ost-West und die grósste Lánge betrágt 231 km, die grósste 
Breite des Inselrumpfes betrágt 79 Jm in der Mitte und wird 
kleiner im westlichen und óstlichen Teile der Insel. Der Fla- 
cheninhalt von Jamaica betrágt 10.896 km. 


Die Insel ist vorwiegend gebirgig und mit Ausnahme 
einiger breiten Ebenen in ihrem sůdlichen Teile steigt sie 
úberall fast unvermittelt zu einer betráchtlichen Hohe von 


*) Rev. H. Scotland, On the Geology of. Jamaica and on 
Mining in Jamaica. Institute of Jamaica. Kingston 1889. 

**) "The Economic Geology of Jamaica. Institute of Jamaica. 
Kingston 1899; neu als »The mineral resources of Jamaica« im 
Handbuch of Jamaica. 1913. S. 607—616. 


12 XX JV Baneš: 


dem engen Kůustenraume an. Mit R. T. Hill kennen ww 4 
Hauptelemente in Jamaica's vertikaler Gliederung unter- 
scheiden, in welchen sich die geologische Geschichte der Insel 
klar widerspiegelt. 


Das geologisch alteste Glied stellen die im Eocan gefal- 
teten Gebirge an, welche von einer Serie von kretazischen 
und alttertiaren Schichten aufgebaut sind. Es scheimt, dass 
diese altere Serie den Unterbau der ganzen Insel bildet, ob- 
eleich sie wohl micht úberall so seicht unter der Oberflache 
anzutreffen ist, wie von den »Survev«-Geologen und auch von 
R. T. Hill vermutet wird. Im ostlichen Teile der Insel bildet 
ste de Blue Mountains mit ihren Auslaufern, das hochste 
Gebirge der Insel, welches mit seinem hochsten Gipfel úber 
2200 m himnaufreicht und hoch in sehroffen Zůgen das jůngere 
Kalkplateau úberragt. Dieselben Schichtenserien erscheinen 
auch in der Mitte und im Westen der Insel entblosst und er- 
reichen eine Hohe von bis úber 900m, sind jedoch nur als 
durch die destruktiven Vorgange entblosste Fenster in dem 
umgebenden Kalkhochlande aufzufassen. Diese Gebirge (die 
Clarendon Mountains und die westlicheren kleineren Kom- 
plexe) sind jedoch nicht eine Fortsetzung der NW—SO strel- 
chenden Blue Mountains, sondern mit denselben ungefahr 
parallele Faltenzůge. 


Das zweite Ghed ist das grosse Kalksteinplateau oder 
Karsthochland, welches wahrscheinlich im jůngeren Tertlar 
eine vlel gróssere Ausbreitung besass und mit den anderen 
Inseln der Grossen Antillen in dichter Landverbindung stand. 
Dieses Kalksteinplateau, tief ermiedrigt durch idie Denuda- 
tionsvorgánge und enger umgrenzt durch tektonische Vor- 
gange, die eine betráchthche Verkleimmerung der Insel in der 
Jůngsten geologischen Vergangenheit vollendet haben, be- 
deckt noch immer úber 3 Fůnftel des Areals der ganzen In- 
sel und ist durch die grossartige Entwicklung der Karstpha- 
nomene charakterisiert. Seine hochsten Partien erreichen jetzt 
nur wenig úber 900 2m“ absoluter Hohe und nur im breiten 
Rumpfe der Insel bildet es noch eim zusammenhángendes 
breites Hochland, das nur in der Mitte abgetragen, das altere 
Gebirge auf der Oberfláche erscheinen lásst. Frůher hat es 


| 
| 
| 
| 
| 
| 


Karststudien in Jamaica. 13 


auch um die Blue Mountains einen zusammenhángenden Ring 
gebildet und seine Abhange viel hoher bedeckt. 

Wenn man den aussergewohnlich raschen Destruktions- 
vorgang, wile er in den feuchten Tropen durch exogene Kráf- 
te hervorgerufen wird, in Betracht zieht, muss man mit J. 
W. Spencer eine frůher viel gróssere Máchtigkeit des Kalk- 
steinkomplexes annehmen und zugeben, dass gewiss die jůn- 
geren Gleder der »Oceanic Series« R. T. Hily's da waren und 
m bedeutend hohere Lage hervorragten, jedoch der Erosion 
schon volikommen zum Opfer gefallen sind. Diese Kalke sind 
erst nach der Hauptfaltung des Gebirges, nach seiner Unter- 
tauchung in abyssische IMefen zur Ablagerung gelangt und 
sind nur weng und nur m engen Raumen einer flachen Hal- 
tune unterlegen. Ich halte es fůr unrichtig, dass die alteren 
Worscher die stellenweise beobachtete Schiefstellung der 
Kalkstemnbanke fur einen Beweis eines. durchgreifendem, 
wenn auch sehwachen Faltungsvorganges halten, ich bin viel- 
mehr der Meinung, dass der grosste Weil des Kalksteinkom- 
plexes noch fast horizontal gelagert ist und, dass nur post- 
hume Hebungsvorgánge in den álteren, gefalteten Gebirgs- 
zůgen, begleitet und vielleicht hervorgerufen durch lakkohth- 
artige Magmaergůsse, eine Aufschleppung der nahe der 
Hebungsaxe der alten Gebirgszůge gelegenen Schichtem ver- 
ursachten und, dass die Schiefstellung der Kalkschichten der 
Oceanic Series entlang der Kůsten der Insel, die besonders 
von J. W. Spencer betont wird, durch flexurartige Disloka- 
tion entlang der grossen O—W verlaufenden Verwerfungs- 
hnien viel natůrhcher erklárt wird. 

Das dritte Element sind die oft mit neneren organogenen 
Meeresbildungen bedeckiten ;Terrassen des Kalkhochlandes, 
welche stufenweise zur Kůste abfallen und als Zeugen der 
oszillatorischen abwechselnd positiven und negativen Strand- 
verschiebungen aufgefasst werden. Da meine Reise sich met- 
stens im Innern der Insel abspielte, habe ich keine Gelegen- 
heit gehabt, personlich zu den etwas von einander abweichen-. 
den Ansichter R. T. Hills und J. W. Spencer"s Stellung zu 
nehmen. Nur eins móchte ich bemerken bezůglich dieser N1- 
veaus: sie werden von den beiden Autoren, welche sle ge- 
průft und gedeutet haben, fůr gleichsinng in dem ganzen 


jet AA Jj V AW AMES: 


Umfange der Insel gehalten, wenn man jedoch bedenkt, dass 
sich auch in der historischen Zeit die seismischen Vorgánge 
lokal so heftig entwickeln, scheint es zu gewagt zu sein, solche 
de ganze Insel in gleichem Masse betreffenden Bewegungen 
fur de Vergangenheit zu supponieren. 

Zuletzt kommen die Ebenen, welche tiefe Einbuchtun- 
gen in das Kalkhochland der Insel bilden und deren Sohle 
aus meist tiefen Schichten der von Flůssen aufgetragenen 
Sedimente besteht. Wir werden spáter die Gelegenheit haben, 
uns náher mit der Bildung der Liguanea Plain zu befassen. 
Diese Sedimente bestehen aus álteren Bildungen, die fůr plei- 
stozán oder hochstens pliozán gehalten werden und in nicht 
gut geklártem Verhaltnisse zu etwa gleichzeitigen marinen 
Bildungen (in Liguanea Plain unbekannt) sich befinden, die 
auf positive Strandverschiebungen deuten, und besonders 
weit in die vom Sůdwesten ins Stromgebiet des Black River 
tief eindringende Einbuchtung vorgedrungen sind. 


Die Interior Valleys, in dem Karstplateau tief einge- 
senkt, můssen meistens als Karstwannen, teilweise echte 
Karstpoljen betrachtet werden, allerdings sind schon manche 
von diesen Becken in das TFinzugsgebiet der normale1 
Flůsse einbezogen und haben, was die hydrographischen Ver- 
haltnisse anbelangt, ihren Karstwannencharakter emngebusst. 

Es kann nicht als die Aufgabe dieser * bhhandlung be- 
trachtet werden eine ausfůhrliche Skizze der geologischen 
Verháltnisse der Insel zu entfalten, es wird gewiss zum Ver- 
stándnis der weiteren beschreibenden Kapitel genigen eine 
kurzgefasste Úbersicht zu geben, in welcher die von dem 
»Survey«-(eologen | aufgestellte © Formationsfolge mit der 
von R. T. Hill unternommenen Gliederung nebeneinander 
gestellt wird. 

Die »Survev«-Geologen, auf ihrer Spitze James S. Saw- 
kins, welcher auch den nicht gelungenen allgemeinen Teil des 
„Buches verfasst hat, haben fůr die alteste Gesteinsgruppe, die 
auf der Insel vorkommt, Diorite, Granite und ŠSyenite ge- 
halten, welche R. T. Hill gewiss mit Recht fůr spátere Im- 
trustonen in die schon gefalteten kretazischen und alttertiáren 
Schichten hált. 


Karststudien in Jamaica. i 


© 


Die »metamorphosed series« der »Survey«-(Geologen mit 
dem Hippurite Limestone derselben, deren oberste Glieder 
fur kretazisch erklart werden und grosstenteils auch die so- 
genaunte »Trappean Series«, die im Schema von Sawkins 


als eozan eingereiht erscheint, fasst R. T. Hill als die tiefere 


Reihe seiner Blue Mountain Series zusammen, die er auch 
fur kretazisch halt und unterscheidet in derselben dem geo- 
logischen Alter nach folgende Wormationen: Yallahs, Jeru- 
salem, Frankenfield, Logie Green, Ballard und Minho. Anf 
der Karte werden jedoch nur »Conglomerate and Tuffs« und 
»Limestones« unterschieden, was ganz natůrlich und auch 
weise ist, denn die eigenen Aufnahmen R. U. His haben 
nicht einen solchen Umfang gehabt, um eine nahere G1 e- 
derung auch auf der Karte namlich in der Praxis 
unternehmen zu důrfen. Die obere Reihe der Blue Mountain 
Series Hill's umfasst die »Richmond beds«, spat kretazisch 
oder eozán und seine »Cambridge beds«, in welchen Chapel- 
ton beds und die Catadupa beds unterscheden werden. ie 
Richmond beds sind ungefahr gleichbedeutend milí eozanen 
»Black shales« der »Survev« Geologen, weiche Schiefer mit 
verkohlten Pflanzenresten, Konglomerate und Sandsteine, de 
noch zu den stark gefalteten Schichten gehoren. Die »Cam- 
bridge beds« vertreten den »Yeilow limestone«, der gewiss 
sehr willkiůrlich in der Úbersicht der Formationen im »Sur- 
vey« Buche als Miozán figuriert. Diese »Cambridge beds«*) 
oder »Yellow limestone« haben fůr die Karstforschung ela 


spezielles Interesse, denn nach der Auffassung der »Sur- 


vev«-(Geologen miissen sie úberall im Liegenden des »Whi- 
te limestone« sich befinden und můssen úberall suppo- 
niert werden, wo in einer Karstwanne Guellen oder unter- 
irdische Flisse an den Tae hervortreten. R. T. Hill hat 
sich dieser wirklich wenig begrůndeten Hypothesis der 
»Survev«-(eologen, angeschlossen und auch sein anders vor- 


*) A, Toruguist in seiner Besprechung R. T. Hills und T. W 
Vaughan's Werkes »Zur Geologie von Jamaica«, Peterm. Geogr. 
Mitteil. 1901. S. 68—69. vergisst iiberhaupt die wichtige »Oceanic 
Series« anzufiůhren, mit anderen minder grcben Unterlassungen 
und Irrtimern. 


16 AKG: Ji VADAMeš“ 


zůghches Schema der Entwicklung der Karstwannen wird © 
durch dieselbe verdorben. 


Unter der »White lhmestone«-Hormation, die gewiss nur- 
durch Irrtum als postphozan bezeichnet wird, sind nach R., 
T. Hill zwei zeitlich ganz verschiedene Bildungen zusammen- - 
gefasst worden, die oligozanen Kalke, welche die Hauptmasse © 
der das Karsthochland bildenden Kalksteine umfassen, und | 
«neist abyssischen Bildungen entsprechen, die »Oceanic Se- 
ries« R. T. Hills, und ein Teil der spateren Kalksteine, die © 
entlang der Kůste im seichten Meere entstanden sind, und 
welche Hill »Bowden beds« nennt und fůr oberolhgozan odef 
jůnger hált. Die »Oceanic Series« teilt R. T. Hill in »Mont- 
peher beds«, welche Mefseebildungen sind und aus der Epo- 
che stammen, in welcher die in der Zeit der »Cambridge 
beds« emgeleitete Senkung ihre grosste Tiefe erreicht hat, 
und die »Moneagne« und »Cobre beds«, welche schon einefř 
neuen Hebung entsprechen. Die Machtigkeit dieser ozeani- 
schen Serie betrágt noch immer nach der gewiss bedeutenden 
Erniedrigung durch exogene Krafte stellenweise an 1000 m 
oder vielleicht noch mehr. 


Im der jůnesten Serie der Kaiksteinbildungen, welche 
als »white mari« und »coast limestone« von den »Surveyc- 
Geologen ausgeschieden werden, unterscheidet R. T. Hill plio- 
zane Bildungen, Manchioneal, vielleicht pleistozane unter 
den Namen der Hopewell, Barbican und Falmouth Forma- 
tion und rezente Bildungen (Soboruco). Das Alluvium der 
»Survey«-(Geologen, besser Diluvium und Alluvium de la Be- 
che's wird von R. T. Hill in »Kingston Formation« als Plio= 
zán, »Montego Wormation« und »Bogue Island Wormation« 
emgeteilt. 

Jech werde noch spáter bei der Besprechung der Ligua- 
nea Plain Gelegenheit haben, in eine Diskussion betreffend 
das Alter der »Kingstonformation« HilWs einzugehen, ich 
mochte jedoch gleich hier feststellen, dass ich dieselbe fůr 
viel júnger halte und im dieser Hinsicht auch mit den alte= 
ren Forschern und J. W. Spencer im Einklange mich befinde. 

Es bleibt noch úbrig, eine kurze Úbersicht der Ansich= 
ten J. W. Spencer's zu wiedergeben. Nach seiner Meinung 


Karststudien in Jamaica. 17 


ist schon ein máchtiger Schichtenkomplex von der »White 
„Jimestone« Formation, »Oceanic Series« R, T. Els, der Ab- 
tragung spurlos zum Opfer gefallen; man muss jedoch mit 
der Sedimentation dieses verschwemmten máchtigen Komple- 
xes rechnen und deswegen den Anfang der Hebung der Insel 
úber das Meeresniveau fůr spáter ansetzen, als es nur nach 
den erhaltenen Horizonten der Series geschehen musste; die- 
ser Annahme gemáss beginnt fůr J. W. Spencer die Fest- 
landperiode mit starker Abtragung erst im Miozan, wahrend 
» R. T. Hill schon im Oberoligozán mit neuer Senkung der In- 
sel und Bildung der »Bowden beds« rechnet. 


Auch im der Datierung anderer Ereignisse in der spát- 
tertiáren Entwicklung lassen sich die Schliůisse der beiden 
Auktoren nicht leicht vergleichen. Schon was das Alter der 
letzten vulkanischen Tátigkeit in Jamaica betrifft, deren Bil- 
Gung der Black Hill bei Low Layton ist, gibt es weit aus- 
emander strebende Ansichten. Wáhrend dieselbe von dem 
»Survey«-(Geologen Chas. B. Brown fůr Postpliozán gehalten 
wird, sammelt R. T. Hill Beweise fůr ihr ohgozanes Alter 
und J. W. Spencer bezeichnet sie als Pliozán. Die »Layton 
Formation« Spencer's wird ungefáhr der »Manchioneal« R. 
T. His entsprechen, die »Liguanea Formation« den »King- 
ston beds« R. T. Hill's. 


Die Fasen in der Terrassenbildung, die positiven und 
negativen Strandverschiebungen haben meiner Meinung nach 
wenig das Verkarstungsprozess beeinflusst. Eine Hebung 
oder Senkung der Kůste von hóchstens 100—200 m kanm 
schwerlich einen Einfluss auf das Niveau des Grundwassers 
und somit auf den Prozess der Verkarstung im Inneren des 
viel hoheren Karsthochlandes ausůben, wenn noch das Grund- 
Wasserniveau viel hoher sich befindet. Ich habe zwar frůher 
vermutet. dass dle zwei Terrassenniveaus, dle ich in einem 
Polje ganz bestimmt und in anderem angedeutet vorfand, 
mit den zwei jungen positiven Strandverschiebungen, wel- 
che R. T. Hill voraussetzt, im Zusammenhange gewesen sein 
důrften, jetzt halte ich es jedoch fast fůr ausgeschlossen, dass 
so kleme Niveauverschiebungen solchen Einfluss auf das 
Wasserregime im Inneren des Karstgebietes hátten ausiůben 


9 


“ 


18 XX. J. V. Daneš: 


koóonnen und halte vielmehr ein von den Kůstenverschiebun- - 


gen unabhangiges Ereignis, námlich den Durchbruch der 
normalentwássernden Flusstaler nach růckwárts fůr die Sen- - 


kung des Wasserstandes in den Poljenbecken des Imneren 
der Insel verantwortlich. 


Erklárung der Karstphánomene durch die álteren Forscher. 


Im der Abhandlung von de la Beche findet man keinen © 


Versuch einer eingehenden Erklaárung der eigentůmlichen Er- 
scheinungen auf dem Kalkplateau zu geben. Wohl spricht der 
Auktor von einer sehr bedeutenden "Pátigkeit der Denuda- 
tron, aber meist weicht er einer Erklarung der wohl beobach- 
teten und beschriebenen Phánomene aus. So schreibt er be- 
zůglich Bog Walk »this defile is a break in the range of the 
Red Hills, and cannot fail to remind the geologist of many 
similar breaks in mountain chains in other parts of the world, 
which if closed, would convert the districts, the waters of 
which they are the means of carying off, into lakes« (S. 147). 
Vom ungefáhr gleicher Art ist seine Bemerkung úber das Ent- 
stehen der grossen geschlossenen Karstwannen »it mav be 
as well to notice the valleys of the white limestone forma- 
tion, which completely oppose themselves to the theory that 
valleys have been formed by the waters now flowing in them; 
for no waters flow im the greater part of those hollowed 
out of this formation, the limestone being, as before men- 
tioned, extremely cavernous, and the rains that fall being 
speedily swallowed up in it: yet these valleys are as to form, 
like most other valleys, and probably owe their origin to the 
same causes which have produced the greater part of those 
in chalk, oolites, ete. of England at the period when diluvial 
gravel was formed.« (S. 189.) Wohi bemerkt er die ausser 
ordentliche Wasserarmut des Kalkplateaus, den Mangel an 
Kalkgeróllen im Diluvium, widmet viel Interesse dem Hoh- 
lenphánomene, bleibt jedoch zurůckhaltend in den Kombina- 
tlonen, warum alles so Sei. 

Von den »Survey« Geologen war es James G. Sawkins, 
welcher die grósste Aufmerksamkeit der Entwickelung im 
der Karstlandschaft widmete und sich bemihte die ratsel- 


Karststudien in Jamaica. 19 


haften Phánomene zu erkláren. Die karrenartigen Formen 
der »honeycombed« Kalksteimvarietát werden durch die auf- 
losende Tátigkeit des Regenwassers erklárt: »the rough 
jagged surface is due to the solvent action of the rain- 
waters... The carbonate of lime thus dissolved and removed 
is freguently redeposited or precipitated under various forms. 
Thus m the hollows or cavities of the rock, in a crystalline 
condition, but on the surface; and where exposed to the action 
of the atmosphere, in a chalky friable state; also forming the 
friable alluvium of the plains before mentioned« (S. 23). 
So ist auch die sekundáre Kalkablagerung gut und hinrei- 
chend erklart. Wahrend die scharfe Karrenbildung, wie sie 
auf nackten Felsen vorkommt, in dem von mir untersuchten 
Gebiete nur sehr selten ist und viel mehr die gerundeten ló- 
cherigen Formen der Verkarrung vorkommen, wie sie unter 


© Hinwirkung der Humussáuren sich zu entwickeln pflegen, 


o 


V r L ré 


und hier auch allgemein »honey-combed« genannt werden, 
beschreibt Sawkins aus der Parish of St. David (S. 32.) 
echte scharfe Karrenformen. Es muss jedoch zugefůgt wer- 
den, dass hier in dem ostlichen Kůstenraume der Insel die 
Regenmenge viel grosser ist als im Karsthochlande des Insel- 
rumpfes und gewiss auch ihre karrenbildende Kraft viel 
stárker, da auch die allgemeinen viel schrofferen Boschungs- 
verháltnisse und weniger dichte Vegetation  miteinwirken 
důurfen. 

Die Entstehung der kleinen Kartwannen, der »Sink- 


| holes«, der unterirdischen Entwásserung und der Durchbruchs- 


táler wird von Sawkins durch Einwirkung der Erosion auf 
den durch áltere mit der Hebung des Gebirges zusammenhan- 
gende Konvulsionen verursachten tektonischen Spalten er- 
klárt. Ebenso wird die schon ursprůnglich cavernose Natur 
der Kalksteinmassen betont, úberhaupt wird die EÉrosion 
selbst fůr nicht máchtig genug gehalten, ohne sehr erhebliche 
Praedisposition die Karstphánomene geschaffen zu haben. 
Dass es in der Kalksteinmasse selbst ein Niveau geben konnte, 
unter welches die Erosion derzeit nicht reicht und noch nicht 
gereicht hat, wird von J. G. Sawkins gar nicht erwogen; 
úberall, wo Wasser zu Tage tritt, in den »Sink holes« und 
auch in den Poljen, den »Interior Valleys«, úberall muss das 


2) XX. J. V. Daneš: 


Niveau der »Yellow limestones« und der »Trappean series« 
erreicht sein und die in den Interior Valleys und auch in den 
Sink holes befindlichen eingeschwemmten Schotter, Tone und 
Lehme werden immer als das Liegende der »White limesto- 


ne« Formation betrachtet, obgleich es viel naturlicher wáre © 
sie als Hinschwemmungsprodukte der Gewásser zu betrach- 


ten. Wir werden in der Detailbeschreibung zeigen, wie so 
zu sagen mit Gewalt immer die »Yellow limestones« und 
»Trappean Series« herbeigezogen werden, wenn es sich um 
eine tiefe Karstwanne handelt. 

Es wůrde zu weit fůuhren, wenn ich auch nur die haupt- 
sachlichsten Stellen, welche sich auf die Entwickelung der 
Karstpháanomene und úberhaupt des Reliefs der Karstland- 
schaft beziehen, hier wiedergeben sollte. Ich mochte nur die 
wichtigsten Zitate anfuhren, welche die gewisse Ratlosigkeit 
J. G. Sawkins' bezeugen, welcher nicht im Stande war der 
kombinierten Tátigkeit der destruktiven Vorgange (der che- 
mischen und mechanischen Erosion, der Verwitterung ete.), 
soviel Gewicht und Wirkungskraft beizumessen, um die gros- 
sen Hohlraume und Wannen ohne besondere Prádisposition 
geschaffen zu haben. Er sagt (S. 223.) »it is difficult to ex- 
plain the origin of the hollows and subterranean cavities pee- 
wading the calcareous formations. Are they due to original 
bollowness, or to the solution of the rock by percolating waters 
acting on fissures and wents?« Diese Ratlosigkeit wird noch 
mehr durch folgende Zeilem bewiesen, die sich auf die »Light 
holes« die tiefen, abgrundartigen, grossen Dolinen mit fast 
senkrechten Wanden beziehen (S. 245): »"here are mo appa- 
rent causes on the surface why this great body of limestone 
should have sunk, and there is no river in the vicinity. The 
elevation of the inelined plain above the sea is nearly 2000 feet, 
the stratification of the beds present very little disturbance in 
the bedding, and the general aspect of the country arround is 
very similar, finally the only rock impervious to water 
known to exist is between the yellow limestone and the trap- 
pean beds, this rock a light blue clay is oceasionally wanting 
or thins out into such thin beds that abrasion would soon 
destroy or remove it, or it might be broken by faults, im 
which case water would find its way nad percolate through 


S 


Karststudien in Jamaica. 2 
the sands and gravels of the trappean series and excavate 
a space to receive such a mass as that sunk at the light holes 
and cockpits.« Dass es zu weit geht úberall dieselbe diůnne 
Schichť vorauszusetzen, ist den »Survey«-Geologen nicht ein- 


„gefallen; die »clays«, welche in und unter »Yellow limestone« 


gefunden wurden, můssten nach ihrer Meinung úberall vor- 
kommen und úberall die wasserkonservierende Rolle haben. 
Dass es auch im durchlássigen Gestein endlich ein Niveau 
geben muss, unter welches die Gewásser nicht tiefer versin- 
ken, war den »Survey« Geologen nicht bekannt. 

R. T. Hill befasst sich in dem allgemeinen Teile seines 
Buches (S. 25—30) mit der Morphologie des Karstgebietes 
und erklárt die Entstehung der Karstwannen durch Solution 
des Kalksteis, indem er ein ganzes Schema der Entwicke- 
lung der Karstlandschaft von dem jůngsten Stadium bis zu 
dem spáten ŠStadien des morphologischen Zyklus entwirft. 
Dieses Schema gibt in sechs Diagrammen die »Evolution of 
the Cockpit Topography« wieder und entspricht grundsátzlich 
den modernen Ansichten, jedoch seine geologischen Prae- 
missen sind nach meiner Úberzeugung nicht richtig. R. T. 
Hill unterliegt demselben Fehler wie seine Vorganger, die 
»Survey«-Geologen und rechnet mit der nichtbew1esenen und 
m meisten Fállen unrichtigen Watsache, dass námlich die 
Karstwannen bis in das Liegende der »Oceanic Šeries« in 


die »Cambridge« und »Richmond beds« vertieft wurden und 


erst dann sich ausbreiten. Diese Annahme ist gewiss unbe- 
orůndet und dádurch verliert das »Schema« einen "Teil sel- 
ner Berechtigung. Statt der undurchlássigen, der mechan'- 
schen Verwitterung und Abtragung verfallenden Sehichten, 
die wie »Destruktionsfenster« entblosst werden, muss man 
in der Kalkmasse selbt vorhandene Ursachen finden, die ein 
weiteres Sinken des Wassers vereiteln und dasselbe zu we1- 
terer Bewegung in einer subhorizontalen Linie zwingen. 
Nach einer kurzen Beschreibung der hauptsachlichen 
»Interior Valleys« resumiert R. T. Hill ihre gleichartige Ent- 
stehungsgeschichte folgendermassen (S.30.): „The entire se- 
ries of depressions we have deseribed — the first incipient 
»hog-wallow« — like swales of the plateau, the acute cockpits, 


the small well shaped sinks of the Hampshire type, the great 


29 XX. J. V. Daneš: 


expanded basins of St. Thomas and Clarendon, and the old 
basins which have had their barriers partially broken away — 
are a series of connected phenomena, and illustrate the power- 
ful effect of solution and erosion in producing the hilly to- 
pography of the White Limestone districts of Jamaica and 
the "Uropics in general, and in degrading the plateau to the 
level of the sea.« 


Liguanea Plain, Bog Walk, St. Thomas-in-the-Vale. 


Von Kingston bis zum sudlichen Hingange des Durch- 
bruchstales von Bog Walk, nordnordwestlich von Spanish- 
town, durchzieht der Weg eine weite Ebene, deren ostliche 
sechmalere Teil von den, die Vorhohen der Blue Mountains ab- 
spůlenden Flůschen und Wildbachen aufgeschuttet ist, der 
westliche breite Teil jedoch der Akkumulationstatigkeit des 
grossen Rio Cobre seme Erhebung úber das Niveau des Mes- 
res verdankt. Dort, wo das Meer in der Hunts Bay am Tief- 
sten ins Festland eindrinst, werden diese zwei úber das 
Grundwasserniveau erhohten und meist trockenen Aufschut- 
tungsgebiete von einem durchschnittlich 3 Am breiten Morast 
geschieden, der wie eine schmale Bucht bis an den Fuss der 
verkarsteten Kalkhůgel Red Hills vordringt, teilweise noch 
brakisches Wasser enthalt, jedoch von einigen dem Kalk- 
kochlande entspringenden Báchen und vielen Karstguellen 
gespeist wird, die unter dem HFusse des Kalkgebirges ent- 
springen. Gegen Westen breitet sich die Aufschůttungsebene 
bis an die Braziletto Hills, indem sie auch die Nordkuste 
der Old Harbour Bay bildet, und vermittelt die Verbindung 
einiger Kalksteinhůgel mit der Hauptmasse der Insel. El- 
mge dieser Hůgel sind noch immer durch seichtes Meer vom 
Westlande geschieden — so Pigeon Island, Great Goat Island 
und Little Goat Island — andere, wie der massivste von 
ihnen, der von Healthshire Hills, Port Henderson Hill und 
andere kleinere zwischen Spanishtown und Port Henderson 
haben ihre Selbstandigkeit eingebůsst. Der diese detachierten 
Kalksteinmassen zusammensetzende Kalkstein ist derselbe wie 
jener, der in Long Mountains óstlich von Kingston ansteht 
und in Rock Fort in grossen Steinbrůchen verwertet wird 


Karststudien in Jamaica. 23 


und zwar gehort er der Cobre Formation der ozeanischen 
Series nach R. T. Hill,*) der White Limestone Formation 
der Jamaica Survey Geologen. 


Die Ebene von Liguanea (Liguanea Plain) ist gegen 
90 Zm lang in der westostlichen HErstreckung und durch- 
schnittlich etwa 10 Am breit, sie senkt sich vom Fusse des 
Kalkplateaus im Norden gegen Sůden, sanft im Bereiche der 
Old Harbour Bay und entlang des Rio Cobre, viel steiler in 
ihrem ostlichen Teile, nordlich der Kingston Bay. Die mách- 
tigen Schutt- und Schottermassen, welche sie ausgefůllt ha- 
ben, gehoren der Kingston Formation R. T. Hills, welche 
derselbe dem geologischen Alter nach fůr Pliozaán halt, J. W. 
Spencer jedoch grosstenteils unter dem Namen Liguanea For- 
mation fůr spat Pleistozan erklart. Die Jamaica Survey Geo- 
logen bezeichnen dieses Aufschuttungsmaterial als Alluvium 
und A. Lennox unterscheidet in der Liguanea Ebene**) zwei 
der Zusammensetzung nach leicht unterscheidende Unterab- 
tellungen, und zwar eine von feinerem Material — grobkor- 
mgen Sanden, die aus kleinen Kalksteinfragmenten und al 
teren Gesteinen bestehen und bis in Mergel und Thone úber- 
gehen, die andere vom echten FluBschotter gebildet, welcher 
gut und teilweise abgerundetes Schottermaterial von mannig- 
faltiger Zusammensetzung sowie Sand enthalt. Hill und 
Spencer bemiůhen sich úberhaupt nicht um eine zetlhche Glie- 
derung dieser Aufschůttungsmassen, da schon A. Lennox eine 
solche fur nicht tunlich erklárt. Im grossen Ganzen ist das 
Material natůrlich am groóbsten in der Náhe des Gebirgsfus- 
ses, in den eigentlichen Schuttkegeln der Wildbache und ent- 
lang der Flussláufe, wáhrend in dem sůdlichen Teile schon 
das feinere Material obwaltet. Nach Hill soll Liguanea Ebene 


| wier verschiedenen Vorgángen ihre Bildung verdanken: der 
| erste war das tiefe Einschneiden der Buchten in das Kalk- 


steinplateau in einer Senkungsperiode, der zweite das Aus- 
fůllen durch Aufschůttung, der dritte die Erhebung der 


*) R. T. Hill, The Geology and Physical Geography of Ja- 
maica. S. 81. 

**) Reports on the Geology of Jamaica. S. 149., wáhrend 
schon de la Beche von Diluvium und Alluvium spricht. 


24 XX. J. V. Daneš: 


Ebene in ihre jetzige Lage úber dem Meeresniveau, der vierte 
das Einschneiden der jetzigen Flussláufe in dieselbe. Hill. 
und auch Spencer betrachten die negativen Strandver-- 
schebungen, welche zu der Hrhebung der litoralen Ebenen : 
und der Strandterrassen mit Korallenriffen beigetragen ha-. 
ben, fur epeirogenische Vorgange, welche die ganze Insel in. 
demselben Sinne betroffen haben. Diesen Standpunkt kann. 
ich nicht vertreten schon mit Růcksicht auf die scharf lokali- 
slerten Hrdbebengebiete, die gerade den ostlichen "Teil der- 
Liguanea-Ebene in der Peripherie der Bucht von Kingston | 
einnehmen und durch katastrophale Erderschůtterungen sich * 
auszeichnen. Die haufigen und heftigen Erdbeben beweisen © 
eine besondere tektonische Unstabilitat dieser Gegend und 65: 
heet an der Hand, dass sehr wahrscheimlch die schon er- 
wahnten Kalkhůgel im Suden der Ebene frůher einen zusam- 
menhangenden Gůrtel bildeten, welcher durch lokale Hebun- 
gen und Senkungen zertrůmmert wurde.  Beide Auktoren 
scheinen auch als bew1iesen anzunehmen, dass die Aufschut- 
tungen der Flůsse Meeresbuchten ausgefůllt haben, obgleich 
man unter der Kingston- (Liguanea-) Formation noch auf keine © 
Aufschlůsse entsprechend alter Meeresablagerungen gestos- 
sen ist. Dafůr scheint allerdings der Umstand zu sprechen, 
dass es brakische Lagunen und auch salzige oder brakische © 
Ouellen im Sůden der Ebene gibt, es wáre jedoch auch ein 
anderer Entwicklungsgang denkbar, namlich, dass der zem- 
trale Teil der Liguanea zuerst eine von Kalkplateau umge- 
bene Wanne, vielleicht ein Karstpolje bildete, welche erst * 
durch spátere tektonische Prozesse auf einigen recht breiten 
Stellen aufgeschlossen wurde, wobei auch das Meer weiter 
landeinwarts vorgedrungen sein důrfte. 


Die Schotter und Sande der Kingston-Formation sowelt 
sie in der Liguanea-Ebene von Rio Cobre angeschnitten sind, 
geben weder úber diesen Vorgang noch úber einen anderen, 
welcher geologisch gewiss sehr jung ist, keinen sicheren Auf- * 
schluss. 


— 


Es ist námlich nicht nur sehr wahrscheinlich, sondern © 
fast gewiss, dass der Kaňon von Bog Walk erst verháltnis- 
mássig sehr spát erfolgte, indem Rio Cobre, ursprůnglich ein 


Karststudien in Jamaica. 25 
kurzer Kůstenfluss, durch růckschreitende Erosion verbunden 
mit Hinbruch der Decken úber unterirdischen Hohlengángen 
das Polje von St. 'Thomas-in-the- Vale aufschloss und sein ur- 
sprůnglch sehr beschránktes oberfláchliches Einzugsgebiet 
bedeutend verbreitete. Dass die Bildung dieses Tales durch 
tektonische Linien praedisponiert war, ist sehr natůrlich und 
im dem Sinne konnen wir noch die Worte von J. G. Sawkins 
fur geltend annehmen, wenn er von Bog Walk als »the lar- 
gest of the fissures that oceur so freguently and contribute so 
much to the features of the island«*) spricht. Es ist also anzu- 
nehmen, dass die alteren Schotter des Rio Cobre fast aus- 
schlhesslich aus Kalkmaterial bestehen důrften, da erst nach- 
dem derselbe im oberirdiscehen Wege die in das St. Thomas- 
in-the-Vale Becken miůindenden Flůsse angezapft hatte, konm- 
ten jene Schotter zur Ablagerung gelangen, in welchen die 
alteren, manmgfaltigen Gesteine so stark úberwiegen. Ich 
habe soweit es nur moglich war de Uferwande des Rio Cobre 
bel und nordlich vom Spanishtown untersucht, habe jedoch 
keine auffallende Spur eines derartigen Wechsels im Schotter- 
material feststellen konnen. Nur ganz nahe schon dem Ka- 
ňonschlusse hat der Fluss weisses Kalkschuttmaterial ange- 
schnitten, welches auch weiter himauf im Kaňon vorkommf, 
das jedoch nicht vom Flusse herbeigeschafft worden, son- 
dern Schutt vom lokalen Ursprung ist und der Abspůlung 
seine Ansammlung verdankt. Nach der Meinung R. T. Hill's 
soll allerdings die Kingston-Formation viel alter sein,**) als 
Ger Kaňon, und zwar soll sie vielleicht noch der ersten gros- 
sen Landperiode entstammen, in welcher die grossen Ein- 
buchtungen geschaffen worden sind und welcher erst das 
Versinken unter das Meeresniveau folgte, jedoch diese Theorie 
scheint mir zu gekůnstelt zu sein. Entschieden greift R. T. 
Hill zu weit zurůck, wenn er ohne palaeontologische Belege 
zum Beweise zu fůhren, die Kingston-Wormation bis ins Pho- 
zán zurůckverlegt. Wenn er annimmt, dass diese Formation 
alter sei als der Durchbruch des Kaňons, vergisst er anzu- 
geben, von wo all das Geroóllmaterial herstammen sollte. Da 


7) blood OJT 
zr) S40 


26 XX. J. V. Daneš:. 


man keinen triftigen Grund hat anzunehmen, dass es vom © 
den Auslaufern der Blue Mountains úber das Kalkplateau von | 
Osten hertransportiert worden ware, kann man úberhaupt 
nur von dieser Annahme Abstand nehmen, die ganze King- 
ston-Formation fůr junger betrachten und zwar ihre Haupt- 
entwicklung erst in die Zeit nach dem Durchbruche des Bog 
Walk zu verlegen. Es scheint vielleicht auf den ersten Blick 
eine solche Annahme als zu gewagt, wenn man die grosse 
Ausbreitung und Machtigkeit der Schotterbildungen in Be- 
tracht zieht, wer jedoch mit der den feuchten Tropen eigenen 
Intensitat des  Zerstorungs- und  Sedimentationsvorganges 
aus eigener Anschauung vertraut ist, wird meine Meinung 
gewiss nicht als abenteuerlich verwerfen konnen. Ich habe im 
Bog Walk-Kaňon allerdings nur kleine Úberreste von kalk- 
verkitteten Gerollen gesehen, einige Meter úber dem Fluss- 
niveau, die den alteren Formationen entstammen und ent- 
weder noch wahrend des Hohlenbildungsvorganges oder erst 
nach dem Durchbruche des Kaňons hierher geraten sind. AL 
lerdngs habe ich nicht nur die Hisenbahn benůtzt, sondern 
habe den Kaňon auch zu Pferde im langsamen Tempo mit 
vielen Rittunterbrechungen passiert. Die Kalke, welche das 
vom Bog Walk Kaňon durchbrochene Hochland bilden, geho- 
ren der Cobre Formation R. T. HilWs an, die das jůngste.- 
Ghed seiner Ozeanischen Series der White Limestone-Worma- 
tion darstellt. Eine bestimmte Bankung lásst sich nicht oft 
feststellen, das in den Steinbrůchen, abgestůrzten Felsen und 
Felsemschnitten entblosste Gestein hat oft eine brekcien- 
artige Struktur mit kreideartigem leicht verwitternden Sin- 
ter verkittet mit vielen entblossten, sekundár mit rotlich von 
Terrarossa gefárbten Tuff ausgefůllten Rohren. Tropischer 
Regenwald bedeckt auch die steilen, wandartigen Partien der 
Kaňonhánge mit einer grůnen Schicht; obgleich man oft Be- 
weise von zeitlich nicht sehr entfernten Bergstůrzen und 
Steinfallen wahrnimmt, kann man doch sehr wenig daraus 
profitieren, da auch die neu entblóssten Felsen sich in kůr- 
zester Zeit von Neuem an mit Vegetation úberziehem. 

Die starken Regenfálle, die einige Tage vor meiner ersten 
Durchreise das Gebiet heimgesucht hatten, haben einige Stem- 
falle verursacht u. auch recht grosse Massen von Terrarossa Is 


Karststudien in Jamaica. 27 


Tal von den Hángen abgeschwemmt, so dass sich an einigen 
Stellen kleine důnne Delta von rothem Lehme bis'iúber die 
Strasse erstreckten und erst weggeschafft werden sollten. Zu 
den in der alteren Fachliteratur enthaltenen Beschreibungen*) 
des Bog Walk wáre nur noch zu bemerken, dass die Wasser- 
menge des Flusses ziemlich konstant zu sein scheint, was al- 
lerdings auf grosse Ausdehnung und den Karstcharakter eines 


„grossen Teiles seines Einzugsgebietes zurůckzufůhren sei. Ge- 


naue Data úber die Wasserstánde konnte ich nicht bekommen, 
es werden wahrscheinlich keine Aufzeichnungen gemacht, ob- 
gleich das Wasser zu industriellen und auch Irrigations- 
zwecken benutzt wird. 


Etwa 15 km von Spanishtown bei der Bog Walk Station 
offnet sich der Kaňon in das breite Becken von St. Thomas- 
in-the-Vale. 


Es ist das jedoch kein Becken von ebenem Boden mehr, 
seine Oberflache ist wellig, von vielen Flůssen durchfurcht, 
die erst in der unmittelbaren Náhe von Bog Walk sich zu 
einer einzigen Wasserader vereinigen. 


Bel der bestehenden Ungenauigkeit der Karten, beson- 
ders was die Hohenverháltnisse anbelangt, ist es ein kůuhner 
Versuch bestimmte Zahlen fur de Dimensionen des Beckens 
anfuhren zu wollen, wenn ich es doch tue, bin ich mir ihrer 
Unsicherheit ganz gut bewusst und verwende sie nur, um dem 
Leser einen beiláufigen Begriff von den Dimensionen der 
jetzigen und der aufgeschlossenen Poljen in Jamaica zu ge- 
ben. Die gróssten Entfernungen waren ungefahr: Westl. von 
Ewarton-Dove Hall (NW-SE) ca 16 km, Barmady-Bog Walk 
(N-S) ca 11 km, River Head (Great Cave) — Natural Bridge 
15 Am. Der Hlacheninhalt des zwischen 90—500 m gelegenen 
Beckenteiles — etwa des ehemaligen Poljenbodens — 90 mě. 


Aus eigener Anschauung kenne ich die Touren Bog 
Walk-Linstead-Hwarton, Ewarton-River Head (Great Cave), 
Ewarton-Hayfield, Ewarton-Mount Diablo Range-Lmidas Va- 


*) de la Beche, Remarks ete. S. 178., Reports on the Geology 
of J. S. 146, 157, R. T. Hill Phys. Geography and Geol. of J. S. 
7830. 


28 XX. J. V. Daneš: 


le, Ewarton-Moneague. Den ostlichen Teil des Beckens habe 
ich nicht besucht. 


j 


Dieses grosse von allen Seiten von stattlhchen Hrhebun- - 


gen umgebene Becken bringt auch dem Laien die Idee eines 


Ea 


ehemaligen Sees vor die Augen und dieselbe Meinung wurde » 
von allen Fachleuten ausgesprochen, ohne dass site jedoch ihre © 


Richtigkeit genauer gepruft hátten.*) 

Fast auf allen Seiten ist das Becken, welches ich be- 
stimmt fůr ein aufgeschlossenes Polje halte, von verkarstetem 
Kalkhochlande umgeben und auch sein Boden wird stellen- 
weise von denselben gebildet. Es sind das die Kalkstemne der 
ozeanischen Series der White Limestone-Wormation und ge- 


horen grosstenteils zur Moneague-Formation R. T. Hills. Im © 


Westen ist das Kalkhochland tief und breit, die von dieser 
Seite dem Becken zufliessenden Gewasser sind Karstflůsse, 


vom Norden jedoch und vom Osten laufen Flůsse und Báche © 
einher, deren Auellgebiete meist auf undurchlássigem Gestein © 


entstehen und die sich sehon meist ein normales, offenes Fluss- 


bett auch im Kalkgebiete ausgehohlt haben. Vollkommen trifft 


das natůrlich noch nicht zu, der Rio Magno fliesst noch auf 
etwa eine Meile Distanz im Gebiete des gleichnamigen »Pen« 
unterirdisch, Rio D"Oro fliesst unter einer natůrlichen Brůcke 
und Rio Pedro bricht das Kalkhochland in einem kurzen ka- 
ňonartigen Tale durch. Das Alluvium, welches meiner Amsicht 
nach erst sich akkumuleren konnte, nachdem das Durch- 
bruchstal von Bog Walk schon gebildet worden war und die 
Frosion schon einen grossen Teil der ehemaligen Poljenbil- 
dungen ausgeráumt hatte, besteht meistens aus Material, wel- 


ches den álteren, undurchlássigen Gesteinen entstammt unúd © 


nur stellenweise mit Kalksinter und heruntergewaschener 
Terra rossa gemischt erscheint. Dieses Material ist teilweise 
von den normalen Wasserláufen akkumuliert worden, teilwel- 
se jedoch, besonders im westlichen Teile des Beckens mag es 


auch die durch am unterirdischen Wege zufliessenden Karst- - 


flůsse hergebrachten Geroólle und Sande enthalten. Ich habe. 


im Tale des Black River nur sehr wenig von fremden Ein- 


*) de la Beche 1. c. 147, 166; Jamaica Survey Reports Les 
134—139, 157. Hill 1. c. 28, 78. Spencer 1. c. 355. 


Karststudien in Jamaica. 29 


schlůssen im Kalksinter beobachten konnen, da jedoch die i uppi- 
ge Vegetation nur sehr selten eine eingehendere Untersuchung 


gestattet, kann ich mich direkt gegen die Meinung von 


J. G. Sawkins und G. P. Wall nicht erkláren, welche aus- 
drucklich annehmen, dass die álteren Gerólle im Bereiche des 
Black River den langen Weg durch das Luidas Vale Becken 
und durch die unterirdischen Hohlráume unterhalb des Mount 
Diablo Růckens durchgemacht haben. Weun dem jedoch so 
sel, da ist doch ihre Meinung dahin zu verbessern, dass die 
Gerólle mcht von dem Karstthosse Rio Pedro, somdeů dem 
normalen Murmwing Brook ins Lui das Vale Polje hinein- 
getragen worden sind. 

Dieselben Geologen machen ausdrůcklich auf Terrassen 
aufmerksam, welche in den Alluvialbildungen am Rio Oro 
und Bio Pedro vorkommen und die wahrscheinlich mit sukzes- 
silver Entwásserung des frůheren Sees in Verbindung sind. 
Auch fanden sie Alluvium in dolinenartigen Vertiefungen im 
festen Kalkgestein und in Kalkmergeln, wo jetzt kein Wasser 
durchfliesst und besonderes viele Schotter und Blocke sollen 
sich In der Umgebung von Palm und Tredways im nordlichen 
Teile des Beckens befinden in einer Hohe von úber 200 m úber 
dem Meeresniveau. Weisse kreideartige Mergel fillen grossen 
Teil des Beckens und bilden auch oft die Hůgel, ihr Verháltnis 
zu den anstehenden harten dickbankigen Kalken von unruhi- 
ger »honeycombed« Oberfláche — die Moneague-F'ormation 
R. T. Hills — ist ihnen nicht klar. Teilweise gewiss halten 
sie dleselben fůr alter als die White Limestone-H'ormation, 
teilweise jedoch fůr gleichalterig oder jůnger. R. T. Hill 
schreibt einen grossen Teil der Mergel und auch der Konglo- 
merate und Schotter seiner Richmond-Formation zu, welche . 
das Liegende der ozeanischen Series der weissen Kalksteine 
bilden soll, ich bin jedoch fest úberzeugt, dass diese Annahme 
der Wirklichkeit nicht entspricht und dass ein grosser Teil 
der weissen Mergel und auch der Konglomerate und Schotter 
fur spátere Bildungen aus jener Periode, in welcher der See 
das Becken bedeckte, zu halten sind. Auf Grund meiner Be- 
obachtungen halte ich fůr sicher, dass diese weissen Mergel 
teilweise verwitterten Kalktuffen entstammen. Noch úber 
den jetzigen Flussláufen etwa eine engl. Meile ostlich von 


30 XX. J. V. Daneš: 


Ewarton habe ich úber dem Wege bunte, weisse und rote » 
Lehme entblosst gesehen, die jenen Bildungen gleich waren, , 
die im Polje von Luidas Vale und Oxford vorkommen und |- 
die wahrscheinlich am Boden der Poljeseen zur Ablagerung : 
gelangten. 


Wahrend eine prázisere Beobachtung der Niveauver- 
haltnisse in dem welligen und hůgeligen Terrain des Beckens © 
fast zu keinen sicheren Resultaten fuhrt, da die tropische Ve- 
getation den Ausblick unmoglich macht und alles sozusagen 
nivelliert, kann von den Wegen, welche den westlichen und 
nordlichen Rand des Beckens úbersteigen, ein gut orientie- 
rendes Panorama betrachtet werden, in welchem das Relief 
des Beckens wie auf einer plastischen Karte wiedergegeben er- 
scheint. Es ware allerdings zu gewagt, aus einer solchen Ent- 
fernung die Hohen der einzelnen wahrnehmbaren Niveaus 
abschatzen zu wollen, ich glaube jedoch ziemlich sicher das 
oberste Niveau des ehemaligen Sees mit etwa 250 m ansetzen 
zu důrfen. Dafůr spricht auch die Lage der Hohlen, aus wel- 
chen der Black River noch fliesst oder frůher ins Polje sich 
ergoss. 


Úber die Emtstehung des St. Thomas-in-the-Vale-Bek- 
kens kann ich nichts ganz bestimmtes anfůhren. De la Beche, 
die Survey-Geologen und auch R. T. Hill betrachten es eher 
als ein Ausraumungsprodukt, wahrend Spencer wernigstens 
eine Hebung des sůdlichen Hochlandriegels, wahrscheinlich 
von Brůchen begleitet fůr notwendig halt. Wenn man den 
fast gradlinigen Verlauf der westlichen und der sudhchen 
Umrandung des Beckens betrachtet, findet man gewiss einen 
Zusammenhang mit den annáhernd W—O und N—S strei- 
chenden Linien, die so viel Bedeutung in der Detailplastik 
des Kalkhochlandes von Jamaica haben, und die gewiss 
auf tektonische Prádisposition zurůckzufůhren sind, ich halte 
jedoch dafůr, dass diese Richtungen erst guasi sekundár zur 
Geltung gelangt sind und dass das Becken wirklich der Auss 
raúmung seine Entstehung verdankt. Die Steilheit der west- 
lichen Abhánge wird gewiss durch die Freguenz der Berg- 
stůrze erklárt, die schon den Survey-Geologen auffallig wur- 
de, de das Glůck hatten, eine von solchen Katastrophen wáh- 


Karststudien in Jamaica. al 


rend ihrer Anwesenheit auf der Insel genau feststellen zu 
konnen. Im Juni 1862 hat sich eine Felsmasse von 60—90 m 
Hohe nach starkem Regen losgelóst und hat eine grosse Flá- 
che kultivierten Landes im Ivy-(Ivey-) Tale mit ihren Trům- 
mern bedeckt. 


Vom den Karstflussen, die im St. Thomas-in-the-Vale- 
Becken auf der Oberflache erscheinen, habe ich nur den Ober- 
lauf des Black River untersuchen konnen. Derselbe entspringt 
aus einem auf grosse Entfernung fast horizontalen Hohlen- 
gange im Bereiche des River Head Estate unter einer fast 
senkrechten HFelswand in einer Hohe von etwa 225 m úber 
dem Meeresniveau. Die machtigen Kalkbanke legen fast voll- 
kommen horizontal, die Abhange des Tales und auch teilweise 
de Wand ist'von úppiger Vegetation bewachsen. Die Hohle 
war zur Zeit meines Besuches (18./7.) nicht zuganglich, da 


-ein starker Wasserstrang die ganze Breite der Hohlenoffnung 


einnahm und in Kaskaden úber Kalk- und Sinterblocke hin- 
untersauste. Úber dieser nach starkeren Regen wásserfuhren- 
den Hohle befinden sich auf der Felswand noch andere Hoh- 
lenoffnungen, die unzugánglich sind und wahrscheinlich frů- 
her dieselbe Rolle hatten, bevor sich das Wasser tiefer he- 
gende Hohlengánge auserodieren konnte. Wahrend langerer 
Trockenperioden legt jedoch dieser oberste "Teil des Hluss- 
laufes trocken und die Hohle ist auf eine ziemlich grosse Ent- 
fernung von der Offnung zugánglch. Wahrend des medrigen 
Wasserstandes findet der Fluss seinen Ausweg ins Freie erst 
etwa 4 engl. Meilen weiter aus einer Hohle zwischen Jericho 
und Orange Field, wo er aus zwei máchtigen sehr reien 
Ouellen entsteht. 


Mount Diablo Range. Das Polje Luidas Vale. 


Von Ewarton steigt ein guter Fahrweg úber den nord- 
sůdlich streichenden Gebirgszug Mount Diablo Range gegen 
Westen, um dann in steilen Serpentinen in das wegen seiner 
landschaftlichen Schonheit berůhmte Becken von Luidas Vale, 
ein echtes Karstpolje, hinabzusteigen. Die grósste Hóhe auf 
dem Fahrwege betrug etwa 450 m, gegen Norden steigt der 
Růcken máchtiger an als gegen Sůden. Der Weg windet sich 


I 


— RL BI k hy 
== rkné lí 


= === 


„© == = E === R E=ZASL EREC E 2 e07e7= LEELASFS ITF 
== i = 


Morphologische Entwickelung der Karstlandschaft in Jamaica nach 
R. T. Hill. (Vergl. Seite 21.) (Nach meinen Resultaten allgemein 
richtig, jedoch die andersgearteten Horizonte 1m Liegenden der 
Kalksteine sind nicht erwiesen und úberflůssig; ich nehme an, dass 
meistens das ganze Gesteinskomplex aus Kalkstein besteht.) 


Karststudien in Jamaica. 33 


zwischen zahlreichen durchwegs in ihrer grossen Axe Nord- 
Sud verlaufenden Dolinen und Karstmulden von bedeuten- 
den Dimmensionen hindurch. Die Dolinenboden sind meist 


Ponor des Gall River. Das Polje Luidas Vale (von 
Mountain Hill gegen Westen; 
der Rauch kennzeichnet 
Worthy Park). 


ze (rv 


1 


Typische alte Karstlandschaft Hin typischer Hiigel in der 
in St. Ann's Parish Cockpit Country (bei Spring 
(bei Claremont). Garden). 


mit Bananen bebaut, nur aus der tiefsten Stelle, die am feuch- 

testen ist und oft durchweichten Boden enthált, steigen mehr 

oder weniger dichte Bambusgruppen, máchtigen Straussfeder- 

buůschen vergleichbar. Die Breite der Dolinen betrágt 50 bis 

100 m; die Lange N—S ist bedeutend grosser, besonders, wenn 

eimge Dolinen schon fast zu einer Karstmulde anwachsen, 
3 


34 XX. J. V., Daneš: 


indem die Felsriegel, die sie scheiden, niedrig und důnm, zer- 
fressen sind. Ihr Boden liegt 15—25 m unter dem Fahrwege, 
etwa ebenso hoch sind die Riegel der in eine Gruppe vereinten 
Dolnen, die Gruppen jedoch werden durch 50—100 m hohe 
steil ansteigende Růcken geschieden. Die Oberflache der Kalk- 
bánke ist sehr locherig und uneben, »honeycomb«, da jedoch 
die Vegetation fast alles bedeckt und so de Wasserzufuhrung 
reguliert, ist es nirgends zu echter Karrenbildung gekommen. 
Wenn man seitwárts.vom Wege úber die Kalkriegel zu gehen 
versucht, findet man das Fortkommen noch viel schwieriger, 
als auf den stark verkarsteten Karrenfeldern des adriatischen 
Karstes, die Firste und Spitzen sind zwar nicht scharf, da 
die abgerundeten Formen úberwiegen, aber die Lócher sind 
von der verfaulenden Vegetationsschicht noch trůgerischer 
verdeckt und das Dickicht raubt jede Gelegenheit zum Aus- 
blek und zur Orientation. Ohne einen ortskundigen Neger 
mit starkem »cane-knife« ist man bald ganz verloren. Die 
Kalkbanke meist etwa "/; m máchtig steigen meist treppen- 
artig an und liegen annáhernd horizontal. Nur am Abkange 
zum Luidas Vale-Becken habe ich auf einer Stelle gegen SW 
geneigte Banke beobachten konnen, was olo ton eine 
ganz lokale Hinsenkung verrát. 


Wáhrend des Abstieges zum Luidas Vale genoss ich 
einen Ausblick von seltener Schónheit auf die mannigfaltig 
grůne ebene Fláche des Beckens und seine dunkle Umranduno. 
die auf keiner Stelle unterbrochen erscheint, allerdings in un- 
ruhigen Konturen verláuft, im Westen und Nordwesten recht 
niedrig, im Sůden viel hoher ist. Nicht mehr hoch am 
Abhange oberhalb dem Negerdorflem Mountain Hill habe 
ich eine genauere Úbersicht úber das ganze Polje gewonnen. 
Fast direkt gegen Westen fůhrt die Strasse zur Zuckerfabrik 
und Residenz des Worthy Park Estate, súdlich von der 
Strasse erhebt sich eine Terrasse, welche ungefáhr in dersel 
ben Richtung E—W von einer Bóschung begrenzt wird, die 
von Gestrůpp bewachsen ist und dadurch recht auffállig wird. 
Diese Terrasse scheint den ganzen sůdlichen Teil des Poljes 
auszufiůllen. Die Ebene im Norden von der E—W fihrenden 
Strasse erscheint nur von ganz wenig eingefurchten Rinnen 


Karststudien in Jamaica. "35 


gegledert, die nur bei intensiver Beobachtung bemerkbar 
werden. i 


Das Polje von Luidas Vale liegt in einer Hohe von 305 
bis 340 m, seine Lánge von Sůden nach Norden betrágt etwa 
8 km, seine Breite 3—5 km, seine Fláche ca. 23 kmž. Frůhér 
de es von de la Beche*) um von den Survey-Geologen Ja- 
mes G. Sawkins, welcher die seither St. Catherine angegliederte 
Parish St. John bearbeitete, untersucht.**) Weder R. T. Hill 
noch J. W. Spencer erwáhnen, dass sie Luidas Vale besucht 
hátten. Ich habe von Worthy Park aus, wo ich Gast 
des Hon. J. V. Calder's war, die nordostliche Seite des 
Poljes mit dem Ponor (Sink) des Flusses, welcher hier 
Rio Cobre genannt wird, besucht, dann den sůdlichen Teil 
des Poljes u. zw. úber Shady Grove, úber das Tal des Mur- 
muring Brook gegen Thetford durchwandert, die westliche 
Seite bis in die Umgebung von Tydixon untersucht und in der 
nordlichen Direktion ber Swansea das Polje verlassen. 


Im Osten ist die Gebirgsumrandung des Poljes am hoch- 
sten, der von mir beschriebene. Weg úbersteigt den Růcken 
in seiner niedrigsten Štelle; im Nordosten erhebt sich der 
massive Mount Diablo bis 900 m, relativ 600 m" úber dem Bo- 
den des Poljes. Auf dieser Seite ist auch der Anstieg am 
unmittelbarsten, die Boschung am steilsten. Im Nordwesten 
und Westen ist das Karsthochland viel niedriger, nur einzel- 
ne Erhebungen důrften eine relative Hohe von 300 m úber 
dem Niveau des Poljes erreichen. (Die Verhaltnisse sind, wie 


*) 1 e. 147, 167, 175—6, hier »although it may seem out of 
place to notice fine scenery amid a dry detail of Geological facts, 
vet that traveller must be indeed dead to the beauties of Nature, 
who would not be struck with the fine and picturesaue effect 
produced by the first burst of Luidas Vale, in his descent from 
the Barracks. This beautiful spot would be a lake but for the 
subterraneous channels the waters find for themselves; it is on 
every side surrounded by mountains, broken into a series of pine 
forms, and covered with forests, while the bothom of the Vale 
presents a mistake of buldings and cane fields, the brilliamt green 
of the latter contrasting finely with other colours.« 

**) 1, e. 153—155, 158, vergl. auch. Parish of St. Ann von dem- 
selben Auktor, 1. c. 196. 


3m XX. J. V. Daneš: 


in einer Karstlandschaft natůrlich, gar nicht so einformig, 
wie sie auf der hypsometrischen Úbersichtskarte R. T. Hill's 
erscheinen.) Wahrend von den genannten drei Seiten das 
Kalkhochland mit breitem Saume Luidas Vale umgibt, bildet 
White Limestone auf der Sůdseite nur die Vorhůgel eines 
stattlichen Gebirgszuges, des Juan de Bolas Mountain, wel- 
cher aus den stark gefalteten undurchlássigen Gesteinen der 
»Altered stratified Series« der Survey-Geologen, der »Blue 
Mountain Šeries«, kretazische Konglomerate und Tuffe ent- 
haltend, nach R. T. Hill. Juan de Bolas Mountain erreicht 
etwa 830 m absoluter Hohe. Wahrend die in das Polje vom 
Westen und Nordwesten einmůndenden Gewásser durchwegs 
am unterirdischen Wege hinein gelangen, brechen die zwei 
von Juan de Bolas Mountain ihm zueilenden Wasserláufe die 
Kalkvorhůgel durch und verschwinden erst im Polje selbst 
in Ponoren. Der weisse Kalkstein scheint fast durchwegs der 
Moneague Series R. T. Hills anzugehoren, es úberwiegen 
harte, starke Banke mit nur seltenen Zwischenlagen von klin- 
genden, mergeligen, důnnen Schichten, die der chemischen 
EÉrosion mehr Widerstand leisten, als die máchtigen Bánke 
des reinen Kalksteins. 


Ich bin fest úberzeugt, dass die geologische Charakteri- 
sterung eines grossen "Teiles der den Boden des Beckens be- 
deckenden Ablagerungen wie seitens der Survey-Geologen, 
so auch seitens R. T. Hill falsch ist und den wirklichen Ver- 
hátnissen nicht entspricht. Beide námlich tragen auf den geo- 
logischen Karten die hier vorkommenden Konglomerate wie 
altere Formationen als die White Limestone-F'ormation ein, 
J. G. Sawkins mit der Farbe der »Trappean Series«, R. T. 
Hill als kretazische Konglomerate und Tuffe. 

J. G. Sawkins*) bemerkt zwar ausdrůcklich, dass die im 
Polje vorkommenden Konglomerate sich von den im Gebirge 


*) 1. c. 158—159. »There are two distinet conglomerate for- 
mations in this parish; the upper is that which occupies the upper 
part of Luidas Vale, composed of fragments of red or pink por- 
phyry and altered stratified rocks, cemented by- a yellowish 
mottled clay rather friable and yielding readily to the hammer; 
the lower conglomerates on the contrary are tenatious and more 
dense, containing pebbles much water-worn of syenite, por- 


Karststudien in Jamaica. SDK, 


anstehenden unterscheiden, er nennt sie sogar die »obere« 
Konglomeratformation, aber es wurde ihm nicht klar, dass es 
im der Wirklichkeit viel jingere Bildungen sind, die aller- 
dings durch den Transport der fliessenden (Gewásser aus 
ihrer primáren Lage im Juan de Bolas Gebirge ins Polje ge- 
langt sind. R. T. Hill richtet sich nach der Hintragung auf 
der Karte der Survey-Geologen, weist jedoch ihr Alluvium und 
v1elleicht teilweise auch die betreffenden Konglomerate seiner 
Kingston Formation zu. Die Konglomerate in Luidas Vale set- 
zen die beiden Terrassen im sůdl. Teile des Poljes zusammen 
und werden auch im tiefer gelegenen nordlichen Teile in den 
Hinschnitten der Wasserrinnen entblosst angetroffen, jedoch 
gewiss uberall hegen sie auf dem weissen Kalksteine, wie be- 
sonders klar aus den Lagerungsverhaltnissen im 'Terrassen- 
gebiete hervortritt, jedoch auch mit Růcksicht auf den tiefe- 
ren Teil des Poljes bewiesen werden kann.  Suúdlich von 
Swansea tritt der anstehende Kalkstein unter dem Konglo- 
merate im Bette des periodischen Wasserlaufes auf und auch 
viele Ponore mitten im Polje geben einen úberzeugenden Be- 
weis dafuůr, dass der Kalkstein im Liegenden der Konglome- 
rate sich befindet. 

Das Niveau des nordlichen tieferen Teiles des Poljes liegt 
305—310 m hoch, die erste Terrasse, welche mit der schon er- 
wáhnten gestrůppbewachsenen Boóoschung sich abhebt, hegt 
etwa 15 m hóher und auch Worthy Park, der auf einem ein- 
geebneten Kalkhůgel liegt, gehort zu diesem hoheren Niveau 
(320 m). Bei Worthy Park gibt es zwei tiefe »Sinks« auf dem 
Kalkhůgel, trichterfórmige Dolinen, deren eine als Ponor fůr 
das durch kůnstliche Wasserleitung der Zuckerfabrik zuge- 
fůhrte Wasser dient. Diese Terrasse zieht sich, stellenweise 
von Konglomerat bedeckt von Worthy Park bis gegen Shady 
Grove, wo auf ihr ein kůnstliches Reservoir, dessen Boden 


phyry, siliceous, calcareous, and feldspathic rocks, cemented by 
a dark purple matrix, hard enough to receive a fine polish. The 
conglomerate forms beds alternating with shales of the altered 
stratified series that compose the greater part of Juan de Bolas 
Mountain, and Mount Pleasant Range rising from the base to 
the summit at various angles with a north-west and south-east 
strike. 


38 XX. J. V. Daneš: 


auf wasserdichten Konglomeraten liegt, erbaut worden. ist. 
Um Shady Grove und sůdlich von dem Dorfe sind in das 
Terrassenniveau zahlreiche tiefe Dolinen eingesenkt, deren 
Boden teilweise bebaut wird, teilweise jedoch wegen dauern- 
der Durchfeuchtung nur Bambusgruppen trágt. Hier bei 
Shady Grove muss die erste Terrasse ganz sanft und unmerk- 
ich sich erheben und in die zweite úbergehen, so dass ich an 
der Stelle selbst keine Anderung der Hohe bemerkt habe, von 
der anderen Seite des Murmuring Brook-tales jedoch die 
obere, und die, niedrigere Terrasse sehr klar unterscheiden 
konnte. 


Von Shady Grove bin ich mit meinem Fůhrer, Herrn 
Oliver Galder m das Tal des Murmuring Brook abgestiegen 
und durch dasselbe eine kurze Strecke stromaufwarts ge- 
ritten, bis wir zu den damals tátigen Ponoren gelangt sind. 
Es ist das eine Gruppe von kleinen Offnungen zwischen den 
Felsen im Flussbette, welche die derzeit kleine Wassermenge 
vollstándig aufsogen, nach jedem grósseren Regenfalle je- 
doch geliangt das Flusswasser weiter um erst von tiefer ab- 
warts hegenden Ponoren vollstándig verschluckt zu werden. 
Waáhrend der Regenzeiten wálzen sich grosse Wassermassen 
durch das Tal, verursachen oft eine rasch vorůbergehende 
Úberschwemmung des Poljenbodens und bringen eine grosse 
Menge Schotter, Sand und Lehm mit, der stellenweise als na- 
tůrliches Důngmittel dem Landiord willkommen ist. Wir er- 
klommen dann den ostlichen Uferhang des Tales und erreich- 
ten etwa 100 m úber dem Niveau des Tales schon die anste- 
henden stark nordwárts einfallenden Schiefer, die unter die 
anscheinend gleichsinnig geneigten Bánke vom weissen Kalk- 
stein nordwárts untertauchen. Die herannahende Dunkelheit 
hat mir nicht gestattet die Ponore des anderen weiter ostlich 
verschwindenden Wasseriaufes zu besichtigen, wir ritten 
nordwárts an einer Fabrikruine vorbei, die von der Werne 
sich ganz stattlich ausnimmt und gelangten stufenweise tie- 
fer bis zum Wege, der von Mountain Hill nach Worthy Park 
fůhrt, | | 

Der weisse Kalkstein bildet máchtige Bánke, welche bald 


sich verflachen und nur unter 5—10% gegen Norden einfallen. 


Karststůdien in Jamaica. 39 


An der Ruine ist schon der Kalk vom Konglomerate und 


Lehme bedeckt. In dem nordlichen tieferen Teile des Poljes 


waren zur Zeit meiner Anwesenheit (19.—21. VII. 1906) alle 


Wasserrinnen bis auf einige kleine Lachen, welche sich in den 
tiefsten Stellen noch erhalten haben, trocken. Nur etwa einen 
Kilometer weit von dem Hauptponore sickerte ein bischen 
Wasser in den hier tiefer werdenden Einschnitt ein, so dass 
beim Ponor ein stattliches Báchlein in zwei Armen unter einer 
Masse niedergestůrzter Welsen verschwand, um seinen unter- 
irdischen Lauf anzutreten. Der Hinschnitt ist da parallel zur 
Richtung des Poljenrandes Nord-Súd und auch noch auf 
eine Emtfernung von einigen Hunderten Meter soll der unter- 
irdisehe Lauf in dieser Richtung sich fortsetzen. Die Neger in 
Mountain Hill behaupten namlich, dass sie in ihrem Dorfe 
das Ohr an den Felsen angelegt sanz gut zur Flutzeit das 
Rauschen des unterirdischen angeschwollenen Wasserlaufes 
vernehmen kónnen. Die zusammengestůrzten Felsmassen stel- 
Jen einen Teil der Decke des obersten Teils der den Fluss 
empfangenden Grotte dar, die ganze Lange des eingesturzten 
Hohlenganges betrágt etwa 40 m, den Kubikinhalt der einge- 
stůrzten Felsmassen habe ich auf etwa 1000 m? geschátzt. Die 
Felsen waren auf der dem Regen ausgesetzten Seite schon 
von echten Karren oberfláchlich stark angenagt, der Verkar- 
rungsprozess geht in diesem Klimate sehr scharf vor sich, 
denn die Felsmasseén waren erst einige wenige Jahre dem An- 
pralle des herabfallenden Wassers ohne Vegetationsschutz 
ausgesetzt. 

Auf derselben Exkursion habe ich eine grosse und tiefe, 
wassererfůllte Doline gesehen, deren Lage ich nicht naher 
anzugeben im Stande bin. Ich habe mich auf die sogenanmte 
Katastralskizze verlassen, die mir in Worthy Park spáter 
vorgelegt wurde, da war sie jedoch nicht eingezeichnet. Die- 
selbe wird als Schwimmbad benutzt, ihr Durchmesser betrágt 
etwa 60 m. Frůher war sie jahrelang fast bis zum Rande mit 
Wasser angefillt, erst im letzten Frůhjahre hat sich ihr Um- 
fang durch Nachsturz der lehmigen Ufer vergrossert und 
gleichzeitig wahrscheinlich hat sich ihr lange ausser Funktion 
gebliebener unterirdischer Abfluss geoffnet, denn das Wasser 
ist so gesunken, dass sein Niveau jetzt etwa 7 Meter unter 


40 XX. J. V. Daneš: 


dem Rande liegt. Die Mefe soll jetzt an S m betragen. Wahr- 
scheinlich hat sich jetzt dás Wasserniveau mit dem des in 
den Schottermassen des Poljenbades perkolierenden Grund- 
wassers ausgeglichen, denn eine weitere Senkung ist nicht 
beobachtet worden. 


Wáhrend am Ostrande des Poljes der Anstieg steil und 
unvermittelt ansetzt und bis hoch hinauf die Boschung so 
stel ist, dass es zur Bildung namhafter Dolinen nicht gekom- 
men ist, hat die Westseite des Poljes einen ganz anderen. 
Charakter — hier ist der Gebirgzug in Hůgelreihen, die auch 
annahernd Nord-Sud verlaufen, aufgelost, so dass die ersten 
Hůgel nur niedrig sind und recht weit hintereinander folgen, 
die weiteren mit ihrer Entfernung von der Ebene des Poljes im- 
mer hoher werden. Wáhrend also auf der Ostseite die entsche1- 
"dende Rolle der tektonischen Linie zufallt, wahrscheiniich ist 
ein Bruch fůr die so starken Kontraste verantwortlich, hier 
auf der Westseite scheint das Auflósen der Hůgelzuge lang- 
sam vor sich zu gehen. 


Im Nordwesten des Poljes in der Umgebung von Ty- 
dixon leidet die Oberfláche des Poljes an mangelhafter Was- 
serabfuhr und ausgedehnte nasse Fláchen erhalten sich hier 
noch lange nach dem Ende der Regenzeit. Wahrscheinlich ist 
neben der tiefen Lage dieses Poljenteiles auch der Charakter 
des Bodens dafůr verantwortlich, denn wáhrend weiter sud- 
lich und auch gegen Osten und, in der Umgebung von Swan- 
sea die Konglomerate úberwiegen und die fast undurchlás- 
sige Lehmschicht nur stellenweise tiefer reicht, scheint sie 
in der Umgebung von Tydixon viel tiefer zu gehen. Es sind 
das bunte, abwechselnd weisse, gelbe und rote Lehme, die 
tiefer in Ton úbergehen. Nicht weit von Swansea sind sie in 
der Wlussrinne eingeschnitten, sind hier jedoch viel sandiger 
und wahrscheinlich auch durchlássiger als bei Tydixon. Unter 
den niedrigen Hůgeln dicht am Rande des Poljes liegt súůdlich 
von Tydixon ein perrennierender Tůmpel von etwa 1 "a Hlá- 
che, recht tief, nur an den Rándern von Wasservegetation ver- 
wachsen. Etwa 200 m weiter gegen NO liegt ein anderer 
»Teich« (»Pond« werden diese Lachen genannt), welcher je- 
doch seichter ist und in der trockenen Jahreszeit oft ganz 


Karststudien in Jamaica. 41 


trocken liegt. Ostlich von diesem waren noch einige Tůmpel 
im seichten Hlussbette erhalten, die auch bald austrocknen. 


Gegen Nordwesten erstreckt sich bis unter die Randhů- 
© gel des Poljes ein morastiges Terrain mit »Star-apples« und 
1 Bambus dicht bewachsen, dessen Betreten zu jener Zeit nur 
| vorsichtig auf den den Negern bekannten Pfaden móglich war. 
©" Niedrige Kalkhůgel von Sumpf umgeben erheben sich hie und 
da uber den Alluvialboden. Unter einen Hůgel fůhrt ein hori- 
zontaler mit Wasser erfullter Hohlengang. Máachtige weisse 
Kalkbanke horizontal gelagert bilden die Wande und die 
Decke der Hohle. Das Wasserniveau lag etwa 3 m unter der 
Hohlenoffnung und soll sich je nach der Jahbreszeit heben und 
I senken, da jedoch der Hingang hoher als das umgebende Ter- 
I rain liegt, soll das Wasser nie aus der Hohle fliessen. Das 
I stagnierende Wasser soll nicht von den Úberschwemmungen 
des Murmuring Brook herrůhren, sondern von Guellen, wel- 
che hier am Rande des Poljes liegen und auch wahrend der 
Trockenzeit tátie sind. 


Gegen Norden zu bei Swansea verengt sich das Polje 
und bildet eine lange schmale Bucht, deren Boden um 
etwa 10 m hoher liegt als die breite Fláche des Poljes. 
Die Wasserhohle von Swansea liegt unter diesem Niveau, 
das Wasserniveau befand sich etwa 7 m unter dem Ein- 
gange, die Decke senkt sich schnell zum Wasser und verhin- 
dert den weiteren Einblick; das Wasser stand etwa 2 m hoch 
úber der Sohle und die Breite betrug etwa 5 m. Wahrend 
der Regenzeit stromt das Wasser aus der Hohle úber eine 
Anháufung von feinem Sand, der von dem unterirdischen 
Wasserlaufe mitgebracht wird, das Wasser gelangt jedoch 
selten bis ins Polje, da es von Ponoren verschluckt wird. Die 
Schotter, die man jedoch im trockenen Flussbette súdlich von 
Swansea antrifft, scheinen nicht von diesem Wasserlaufe zu 
stammen und sind eher wáhrend der Úberschwemmungen 
des Murmuring Brook abgelagert worden. Ich wurde dann 
4 in eine etwas weiter nordlich gelegene Hohle gefůhrt, deren 
Eingang etwa 12 m hóher liegt und die gewiss lange schon 
trocken liegt. Es ist das dieselbe, welche de la Beche ausfůhr- 
lich beschreibt. Sie fiihrt fast vollkommen horizontal in wag- 


== 


49 XX. J. V. Daneš: 


rechten Kalksteinbanken. Der Tropfsteinschmuck ist nochl 
sehr gut erhalten, bis an einige Stellen, wo viele Trůmmeri 
den Boden bedecken. Auch die Wánde sind úberall von sekun- 
dáren Bildungen bedeckt, der Boden besteht aus mit Kalk-- 
sinter verfestigtem Lehm und Fledermausguano. in einerr 
Entfernung von ca. 60 mw vom Hingange ist die Decke einge-- 
brochen und eine tiefe rundliche Einsturzdoline mit fast senk- © 
rechten Wanden und flachem Lehmboden mit wenig Trům- © 
mern wird zur Bananen- und Arrowrootkultur benůtzt. Die: 
Wortsetzung der Hohle auf der anderen Seite dieser dem Ta- | 
geslicht offenen Fláche enthielt einige Wasserlachen und wir 
mussten bald wegen unzureichender Belenchtungsmittel um- 
kehren. Die Richtungen WSW—ENE und SSE—NNW sind! 
fur den Verlauf des Hohlenganges massgebend.*) 


*) The entrance to this cavern is highly picturesaue, and is 
concealed from a distant observer by dense tropical vegetation. 
The first part of the cave varies in height, and is in some places, . 
lofty; this portion is covered with grotesaue stalactites and sta=- 
lagmites, and some of the columns are very beautiful. It termina- 
tes in a small open space surrounded by cliffs, where some ne- 
groes cultivate plantains, and cocos. The length of the first ca- 
vern is about 76 paces allowing for all inegualities. After cros- 
sing the small open space above mentioned (probably only a por- 
tion of the cave that has fallen in), we entered a cavern forming © 
a winding chamber, about 89 paces in length, the sides, roof, and | 
floor of which are covered with stalactites and stalagmites. We 
then crept through a low communication about three paces long, 
and entered another chamber about 34 paces in length, containing 
protesaue stalactites and stalagmites. We then came to a small 
space, trough which we erept upon our hands and knees, for about 
the distance of two paces; and this opened into a lofty cavern 
94 paces in length, where bats were clustered in considerable numbers 
on a portion of the roof. This chamber was separated from another 
- by a small division. The space now entered was tolerably lofty 
and about 21 paces long: at the end the roof had fallen in, and 
admittel the light of day; and the rubbish formed rough ascent 
and descent, oceupying about 60 paces of the caverws length. 
We then entered a chamber 14 paces long, which is succeeded 0y 
a low passage, where we could not stand upright, 21 paces in 
length. After passing this low place, we found ourselves in a cham- 
ber 14 paces long, and we then entered a low place where the bed 
of limestone that formed the roof gradually approached the clay 
floor and prevented further progress. 


Karststudien in Jamaica. 43 


+ eh mochte als Resultat meiner Beobachtungen und Ein- 
drucke im Luidas Vale folgende Schlůsse aufstellen: 

Das Polje ist zwar tektonisch prádisponiert, besoniders 
was den Verlauf seiner Ostseite anbelangt, kann jedoch nicht 
als ein Senkungsfeld aufgefasst werden. Es war wahrschein- 
lech im Pleistozan von einem See ausgefullt, dessen zwei Sta- 
dien durch die beobachteten "Terrassen gekennzeichnet sind. 


Die die Sohle und die Terrassen bedeckenden Konglomerate 
wurden meistens von den oberflachlich vom Sůden herein- 


fhessenden Wasserlaufen eingeschwemmt, welche auch fůr 
ausgedehnte jedoch kurz andauernde Úberschwemmungen des 
Poljenbodens verantwortleh sid. Die Wasserzufuhr am un- 
terirdischen Wege scheint nicht bedeutend zu sein und keinen 
grossen Sehwankungen ausgesetzt, ich habe keinen Beweis 
dafůr gefunden, dass die unterirdischen Wasserláufe gróssere 
Mengen von Schotter einherbringen důrften, wenm also nach 
der Annahme der »Survey«-Geologen groóssere Massen an Ge- 
rollen am unterirdischen Wege in das St. Thomas-in-the- Vale- 
Becken gelangt sind, entstammen sie viel eher den vom Sů- 
den hereimngebrachten Schottern als dem westlich von Luidas 
Vale gelegenen Gebiete (Pedro River ete.), aus welchem die 
Gewásser am unterirdischen Wege weiter gelangen. Der Um- 
stand, dass horizontal ins Polje einmůndende Hohlengange, 
welche friher gewiss sámtlich vom Hohlenflůssen belebt wa- 
ren, keine oder sehr kleine Wassermengen abgeben, fůhrt zu 
dem Schlusse, dass jetzt das Karstwasserniveau sich meist 
unter dem Niveau des Poljes hált, dass die Zerklůftung der 
unter dem Polje liegenden Kalkmassen schon soweit fortge- 


schritten ist, dass die Anstauung des unterirdisch abflessen- 


den Wassers úberhaupt nicht oder nur auf sehr kurze Zeit 
und in kleinem Masse erfolgt. Dass die Verháltnisse frůher 
anders waren, dass der unterirdische Abfluss frůher nicht 


Near this cavern is another, from which the people on Swan- 
sea estate obtain their supply of water which remain at a greater 
or less depth in it according to the seasons. Sometimes when 
heavy rains have fallen in certain parts of the. neighbourhood, 
with which it must have communication, it rushes out of the ca- 
vern with great noise and impetuosity into a gully, but is soon 
swallowed up among the sink- holes. (De la Beche, I. c. 185.) 


44 XX. J. V. Daneš: 
so leicht vor sich ging, bezeugen gerade die Terrassen, welche 


beweisen, dass frůher das Polje von einem perennierenden 
oder zeitweise hoch ansteigenden See erfůllt war. 


Das Karsthochland in der Parish of St. Ann. 


Von Swansea gegen Norden zieht sich der Weg am unteren i 
Abhange des Mount Diablo-Růckens gegen Norden entlang 
einer Sůd-Nord verlaufenden Tiefenlinie, die ein ehemals zu- 
sammenhángendes Tal, welches jetzt stark und tief verkarstet ' 
ist, gewesen zu sein scheint. Die tropische Vegetation gestattet | 
nur selten einen freien Ausblick in ein Chaos von Hůugelmn © 
und kurzen Hohenzůgen, zwischen welchen tiefe Karstmulden © 
und Dolinen eingesenkt sind. In der Richtung der Erhebun- 
gen und der Vertiefungen konnen doch recht deutlich zwei © 
Hauptrichtungen verfolgt werden, die fast unter rechtem © 
Winkel sich kreuzen, Nord-Súd und Ost-West. Nordostlich + 
vom Negerdorfe Camperdown habe ich die hochste Stelle des © 
Weges erreicht, etwa 500 m, von hier senkt sich der Weg © 
rasch in das breite Tal von Gibraltar und Pleasant Valley. 
Wahrend von Swansea bis nordlich von Camperdown das 
Auf und Ab úberwiegt, finden sich hier breite Karstmulden 
mit flachem Boden, welche mit úppigem Graswuchs sich aus- 
zeichnen. Eine stellenweise máchtige Schicht von rotem Lehm 
bedeckt den Boden und erhált durch ihre Undurchlássigkeit 
eine Anzahl von langandauernden Lachen, die zum Tránken 
des Viehbestandes sehr wertvoll sind. Ohne grossere Niveau- 
differenzen bewegt sie die Hóhe von etwa 350 m bei Gibral- 
tar bis 320 m im nordlichen Teile des Muldenzuges, wo die 
Lángenachse in West-Ost úbergeht, wáhrend im Norden ein 
steiler etwa 2—300 m hoher bewaldeter ungegliederter Abhang 
sich erhebt. 

Ich wurde durch die Terrainverháltnisse zur Annahme 
gefuhrt, dass die Camperdown-Gibraltar Tiefenlinie eine 
ehemalige Abflussrichtung bezeichnet, in welcher sich noch 
vor der Verkarstung das von der die Mitte der Insel durch- 
laufenden hochsten Erhebung abfliessende Wasser gegen dle 
Nordkůste zu bewegte, es gelang mir jedoch nicht entlang des 
Weges auch dort, wo es die hóchsten Kalkriegel úbersteigt, 


Karststudien in Jamaica. 45 


V also etwa in der alten Talbodenhóhe sich befindet, Beweise 
im der Gestalt von Gerollen oder anderen Flussablagerungen 
| fůr dieselbe vorzufinden. 


Entlang des Weges von Swansea gegen Gibraltar fallen 


i de Kalkbanke seicht gegen Sůd oder Súdwesten, seichter ge- 
| gen Norden und in der Umgebung von Moneague liegen sie 
1 horizontal. 


Durch eine unbedeutende Erhebung wird dieser Mul- 


© denzug von dem geschieden, in welchem das Marktdorf Mo- 
| neague sich befindet. Das Dorf Moneague liegt in einer Hóhe 
| von 300 m, Hotel Moneague auf einem Hůgel etwa 30 m hóher 
- und bietet eine breite Aussicht auf ein reizendes Gebiet ge- 
| gen Osten und Sůdosten, in welchem breite Grasfláchen mit 
| Wald bedeckten Hůgeln abwechseln. 


Etwa 4 km ostlich von Moneague entspringt im Gebiete 


von Watsonville ein Karstfluss in einer tiefen Guelle, die 
| Blue Hole genannt wird, dieselbe legt etwa 280 m hoch am 
" Wege und der Fluss wird noch von anderen Guellen in der 
| náchsten Náhe gespeist. Ich habe keinen Grund anzunehmen 


dass mein Aneroid unverlásslich wáre, und muss infolge dessen 


| die Angabe der Survey-Geologen, dass Rio Hoe viel tiefer 


liere als Moneague, als verfehlt bezeichnen. Der in Blue Hole 
entstehende Fluss Rio Hoe (ursprůnglich vielleicht Rio Hoja) 
fliesst durch eine breite Wiesenfláche zwischen sanft anstei- 
genden flachen Hůgeln gegen Nordwesten und bildet einen 


l kleinen See in dem tiefsten Teile des flachen Beckens. Etwa 


300 » nordostlich von Blue Hole befindet sich bei Brighton 
etwa in derselben Hohe eine grosse Wasserlache, welche zet- 
weise wáhrend der Trockenzeit austrocknet und einen weissen 
Kalkniederschlag auf seinem Boden zurůcklásst.*) 


Wáhrend um Camperdown und im sůdlichen Teile des 
Gibraltar Muldenzuges das Relief áusserst unruhig ist, die 
Dolinen und Karstmulden tief und verháltnismássig eng, die 
Hůgel und kurze Růcken steil und háufig, befindet man sich 
hier ostlich von Moneague in einer Landschaft, wo die bene 
weit vorherrscht, die Erhebungen nur sanft ansteigen und 


*) Reports on the Geology of Jamaica. S. 1%. 


46 XX. J. V. Daneš: 


das Landschaftsbild einen Neblichen parkartigen Eindruck 
hinterlásst. Wahrend im ersten Gebiete die Zersetzungspro=: 
zesse in voller "Tatigkeit sich befinden, man eine Karstland= 
schaft im spáateren Stadium der Jugend sieht, hat-man am Rio.: 
Hoe eine alte ausgeglichene Karstlandschaft vor sich, wo die « 
vertikalen Unterschiede stark niveliert sind und die ursprůng- 

lich von einander scharf getrennten Mulden zusammenver- 

schřmelzen, in dem die Kalkriegel verschwunden sind oder mit ! 
tiefem Aluvium bedeckt erscheinen. Ich bin im Zweifel, ob © 
man diese weite doch etwas wellige seichte Wanne zu den © 
Poljen rechnen darf, entschieden jedoch ist sie eine dem Polje 
sehr nahe Form, durch Zusammenschmelzen von Karstmul- 
den entstanden, tektonisch gewiss sehr wenig praedisponiert, , 
was die hydrographischen Verháltnisse anbelangt, jedoch ty- 

pisch ein zeitweise zum See werdendes Polje. Die Fláche © 
dieser Wanne betragt ca 6 km?. 


Was die hydrographischen Verhaltnisse dieses Beckens 
anbelangt, hat schon J. G. Sawkins eine sehr interessante Mit- 
tellung.*) Zur Zeit meiner Exkursion war der Wasserstand 
sehr niedrig, die eigentliche Wasserfláche nahm nur einige 
Hektar ein, war jedoch von versumpfter Fláche umgeben, die 
ein náheres Untersuchen des Sees verhinderte. Nach den 
Nachrichten, die ich von Negern bekommen konnte, war das 
Wasserniveau erst kurze Zeit im Sinken begriffen; nach den 
an der Vegetation hinterlassenen Spuren, mag in diesem 
Jahre der hochste Wasserstand nur etwa um einen Fuss ho- 
her gewesen sein; entlang der Ufern an der Westseite des 
Beckens bei Walton habe ich jedoch eine deutliche Uferlimie 
feststellen konnen, die etwa 1-2—15 m hóher lag als das der- 


*) 1. c. 196. The water from this source makes tortuous win- 
dings over an alluvium more than two miles in extent, and then 
disappears below a ledge of limestone on the western extremity of 
the lake. This lake in the fall of the year 1863 expanded its 
dimensions more than it had for many years before; and as con- 
siderable time elapsed between the season of the periodical rains 
and the augmentation of the water in the lake it would there- 
fore appear to be supplied from a subterranean reservoir, the 
channel of which is subject to obstructions. Since 1804 it does not 
appear to have reached the extreme outer bank until 1863. 


Karststudien in Jamaica. 47 


zetige Wasserniveau. Zur Zeit eines hohen Wasserstandes 
ist der Ponor mit Wasser bedeckt, derselbe besteht aus eini- 
gen Spalten in verwitterter Kalksteinbank. Die Wassermenge, 
die ihm der Abfluss des Šees zufůhrte, war sehr klein. 


Das Becken von Rio Hoe hat keinen oberirdischen Zu- 
fluss, sein Ansteigen, welches nach Sawkins nicht mit der 
Regenzeit zusammenfalit (ich konnte darůber keine sicheré 
Information bekommen), wáre eimnzig auf das langsame He- 
ben des Grundwasserniveaus zurůckzufůhren, da wir nicht 
auf der veralteten Erklarungsweise, die Sawkins vorschlágt, 
beharren důrfen. Sawkins halt dafůr, dass das Liegende des 
Alleviums im Rio Hoe Becken von sogenannten »Yellow lime- 
stone« gebildet wird, welcher bei Walton festgestellt worden 
sei. Diese Annahme ist jedoch keineswees sicher, da auch fůr 
das Vorkommen des wirklichen »Yellow limestone« kein si- 
cherer Beweis vorliegt.*) Es ist nicht unwahrscheinlch, dass 
Sawkins zu dieser Annahme durch seine theoretischen Er- 
wagungen gefůhrt worden ist, da er sich keine gróssere Karst- 
wanne ohne undurchlássigen Untergrund vorstellen konnte. 

-Von Moneague habe ich eine Exkursion nach Ewarton 
unternommen, um meine Aneroidmessungen zu kontrolleren 
und ein neues Panorama von St. Thomas-in-the-Vale Becken 
zu geniessen. Der Weg zieht sich meistens entlang der die Do- 
linen und Karstmulden von einander scheidenden Karstriegel 
und nur in den hóochsten Partien sehmiegt er sich enger an den 
unmittelbaren Anstieg zum Mount Diablo. Die hochste Stelle 
des Weges liegt etwa 500 zn hoch. Das Relief im Norden ist 
viel sánfter als gegen Ewarton zu, wo die destruktiven Krafte 
viel intensiver arbeiten. Die Schichten fallen in der Nahe vom 
Ewarton flach gegen Sůden und Sůdsůdosten, weiter nordlceh 
jedoch unter 5—10% gegen Norden, stellenweise wird jedoch 
auch ganz horizontale Lagerung beobachtet. Es ist moglich, 
dass ofters die Neigung der Schichten durch ganz lokale Kin- 
flůsse (einseitiges Einsinken der Hůgel) hervorgerufen wird. 

Von Moneague habe ich den Weg úber Claremont gegen 


*) R. T. Hill Phys. Geography and Geology of Jamaica. 
S. 149—3 spricht den von Survey-Geologen, »Yellow limestone« 
zugewiesenen Fossilien die Beweiskraft ab! 


48 XX. J. V. Daneš: 


Nordwesten und weiter in der westlichen Richtung nach 
Brownstown eingeschlagen. Der Weg fuůhrt durch ein wasser- 
armes Karsthochland, in welchem breite Karstmulden mit © 
medrigen waldbedeckten Hůgeln und kurzen Hohenzůgen ab- 
wechseln, die Hauptrichtungen Sud-Nord und Ost-West kom- 
men wieder in der Anordnung der Hohenzůuge und "Niefen- 
linien zur Geltung. Gegen Westen und Sůden von der Strasse 
steist das Terrain an und die Verkarstung zeigt da sehr tiefe, 
schroffe und frische Wormen, die eine rasche Zerstorung her- 
vorbringt, in der Náhe der Strasse ist die Terrainplastik viel 
milder, breite flache Mulden hoch mit Terra rossa ausgefullt 
úberwiegen und enthalten oft kunstlich vertiefte Lachen, die 
zur Vranke des starken Viehbestandes dienen. Guellen gibt es 
nur wenige entlang des Weges, sie sind nur sehwach umd ver- 
slegen meistens wahrend der Trockenzeit, ihre Existenz ver- 
danken sie dem Umstande, dass die eingeschwemimten Lehm- 
massen stellenweise ihr Sinken in die tieferen Horizonte des 
porósen Gesteinkomplexes verhindern. Die Hauptmasse des 
in den Boden eindringenden Wassers dringt jedoch viel tiefer 
ein und erscheint wieder in den kurzen Kůstenflůssen, welche 
auf der Nordkůste můnden und durch růckwártsschreitende 
Erosion ihre Taler verlangern. Bei einigen dieser Flůsse wird 
die Erosion allerdimgs durch reichhche Travertinbildung ge- 
hemmt, welche die Hlůsse selbst als Hindernis ihrer erosiven 
Kraft aufbauen und úber welche sie in pittoresken Kaskaden 
und Wasserfallen ihre Wassermassen stůrzen (Cave River, 
Roaring River ete.). 

Die Strasse steigt bis vor Claremont bis etwa 420 m, 
dann senkt sie sich bis zum Kreuzwege, wo die Strasse nach 
St. Ann's Bay abzweigt, dann steigt sie wieder und erreicht 
bei Chippenham Park eine Hohe von 550 m, und fállt wieder 
gegen Brownstown bis auf 400 m. Etwa 6 km ostl. von Browns- 
town befinden sich einige sehr tiefe Dolinen auf der Nord- 
seite der Strasse, wahrscheinlich hat die růckschreitende Ero- 
slon des Pear Tree Gully auch auf die Vertiefung des Reliefs 
der Karstlandschaft eingewirkt. Brownstown, ein wichtiger 
Marktplatz, befindet sich am Ostende einer grossen Karst- 
mulde, deren Lángenachse Ost—West verláuft und die als 
Hampshire Valley bezeichnet wird. 


Karststudien in Jamaica. 49 


Der sůdliche Teil der Parish St. Ann ist grósstenteils 
ein wildes, charakteristisches Karsthochland, auf grossen Flá- 
chen eine typische, unzugangliche Cockpit country. Die Be- 
schreibung der von J. G. Sawkins betretenen Gebiete ist sehr 
gut und es bleibt mir nichts úbrig, als auf dieselbe den Inter- 
essenten zu weisen.*) Besonders ist seine Beschreibung der 
tiefen schacht- oder sehlotformigen Dolinen, der sog. »Light 
holes« interessant. Ich habe nur die Landschaft entlang des We- 
ges von Brownstown nach Cave Valley gesehen, die schon mil- 
dere Formen aufweist. Der Wee steigt zlemlich stark an, etwa 
4 km sudleh von Brownstown erreicht er sehon eine Hohe von 
900 7, die hochste Erhebung ist zwischen Essling und Abou- 
kir, nahe an 600 m. Besonders wilden Charakter znit tiefen 
Dolnen hat die Landschaft entlang des Weges, wo er zum 


Cave Valley Polje absteigt. 


Das Cave Valiey Polje und sein Einzugsgebiet. 


Das Cave Valley Polje umfasst eine Hlache von etwa 
30 Zm?ž, seine Lange in der West-Ost-Richtung betragt ca. 
12 km, seine Breite 2—4 km, es liegt etwa 500—520 m úber dem 
Meeresniveau. Leider war es mir unmoglich, den ostlichen Teil 
des Poljes zu besuchen, den ich nur fůr eine spatere Tour von 
dem Stromgebiete des Rio Minho aus reserviert habe, die ich 
jedoch nicht mehr im Stande war, auszufihren. Ich habe náher 
nur die Umgebung von Cave Valley Market untersucht und 
dann den westlichen Teil des Poljes auf der Weiterreise ge- 
sehen. Durch das Ausbleiben der Besichtigung der ostlichen 
Partie des Poljes hat meine Kenntnis dieses Beckens grossen 
Nachteil erfahren, denn weder aus der Karte Robertson's, noch 
aus der geologischen Detailkarte von J. G. Sawkins und der 
geologischen Beschreibung der Parishes St. Ann und Claren- 
don ist man imstande, das wirkliche Verháltnis des Poljes zu 
der Hollis oder Vera Ma Hollis Savanmah zu erfahren. Kbenso 
ist es ungeklárt, ob und in welchen Beziehungen das Polje zu 
dem sogenannten Great Morass sich befindet, aus welchem 


*) Reports on the Geology of Jamaica 192—202. 


50 XX. J. V. Daneš: 


Pedro River gegen Osten fliesst und westlich von Luidas Vale 
im Ponor verschwindet. 


Das Cave Valley Becken ist kein so einheitliches Gebilde © 
wie das Polje von Luidas Vale zum Beispiel, es besteht aus we- 
mgstens drei breiten mit tiefem Alluvialboden bedeckten ur- 
sprůnglich selbstandigen Teilen, deren Scheiderůcken noch 
immer in einer Anzahl von Hůgel úber das Niveau der Allu- 
vlonen hervorragen und stellenweise von den Flussbetten tief 
entblósst sind. Wáhrend also das Zusammenwachsen der ur- 
sprůnglich selbstandigen Wannen zu einem einheitlichen Polje 
noch nicht abgeschlossen ist, arbeitet schon vom Sůden her die 
Erosion der Zuflůsse des Rio Minho an der Zerstorung der 
zusammenhangendén Kalksteinumrandung des Poljes. Im ost- 
lichen Teile scheint das Polje nur durch nicht mehr zusammen- 
hangende Kalkhugelreihen oder Gruppen von Hollis' Savan- 
nah getrennt; was fůr ein Agens hier die Zerstorung des frů- 
her zusammenhángenden Kalkkomplexes verursacht hat, ist 
mir nicht klar, da die Savannah noch wenig von der růck- 
schreitenden EÉrosion der vom Sůden her sich růckwarts ver- 
tiefenden Wasserláufen angeschnitten ist, Den álteren Schrif- 
ten kann man nichts sicheres entnehmen. Wahrend der »Sur- 
vey« Geologe nur von álteren Bildungen spricht und das 
ganze als »Trappean« auf der Karte ausscheidet, scheideťt 
de la Beche Konglomerat und Sandstein (Savannah Conglo- 
merate and Sandstone) aus, die er fůr jůnger als » White 
limestone« erklart (S. 182). Ob frůher vielleicht Cave River 
weiter nach Osten reichend selbst an der Zerstorung des 
Kalkrůckens teilnahm und ob die roten und gelben Tone, 
welche die Oberfláche der Savanmah bilden, noch seine 
Ablagerungen sind, kanm nur durch spátere eingehende Ún- 
tersuchung festgestellt werden. Die geologische Karte von R. 
T. Hill gibt die Darstellung der »Survey«-Geologen unrichtig 
wieder, indem sie auch das Cave Valley Becken mit der Farbe 
der kretazischen Konglomerate und Tuffs bezeichnet, wah- 
rend die Originalkarte sowie der Text hier ausdrůcklich Allu- 
vlum anfůhren. 


Cave River mit seinem Hauptzuflusse Yankey River 
entstehen aus Karstgnellen der Témoins-Hůgel der » White Li- 


Karststudien in Jamaica. 51 


mestones«, die auf dem undurchlássigen gefalteten Gesteins- 
komplexe noch erhalten blheben, durchfurchen in tiefen Tá- 
lern die wechselreiche Gesteinserie, vereinigen sich oberhalb 
Borobridge und betreten dann zu einem Flusse vereinigt das 
tieferlhegende Kalkhochland, unter welchem die alteren un- 
durchlássigen Gesteine in der Tiefe verschwinden. Der Fluss 
hat durch seine erosive Tatigkeit die Vereinigung der frůher 
selbstandigen kleinen Karstwannen zu einem einzigen Poljen- 
gebilde zustandegebracht. Nur nach starken Niederschlagen 
fliesst der Fluss an Cave Valley Market vorbei in den ost- 
chen Teil des Poljes und verschwindet unter seiner ostli- 
chen Kalkumrandung, noch seltener úbergiesst er mit seinen 
Fluten grosse Teile der Poljenfláche und bereichert das 
fruchtbare Alluvium mit neuer Schicht von feinem Sediment. 
Das Cave Valley Polje war im Jahre 1886 sehr stark inundiert 
und das Wasser bedeckte einen grossen Teil seiner Flache 


„durch zwei bis drei Monate, im Jahre 1905 ereignete sich eine 


grosse jedoch kurz andauernde Inundation. Wahrend der 
trockener Jahreszeit verschwindet er in zwei mit Bambus- 
dickicht verdeckten Ponoren etwa 2 km westlich von Čave 
Valley Market und nur trockene Flussbette und tiefe Rinnen 
und trichterartige Vertiefungen am Husse der zerstreuten 
Kalkhůgel, wo sich Felsponore offnen, bezeugen die aufwůh- 
lende Tátigkeit des Flusswassers im ostlichen Teile des Poljes. 
Der Fluss teilt sich wáhrend des Hochwassers in zahlreiche 
Arme, die meist sehr seichte Rinnen hinterlassen, und verlert 
sich in zahlreichen Ponoren nicht nur unter den Rándern, son- 
dern auch in der Mitte des Poljes. Ich habe umter einigen aus 
dem Polje herausragenden Hůgeln ostlich von Cave Valley 
Market Ponore feststellen kónnen, zu welchen sich das Wasser 
in Wirbeln senkt und den Alluviallehm mitreisst. Dieser Um- 
stand, dass die Ponore in der Mitte des Poljes tief anf setinem 
Boden erscheinen, ist ein genůgender Gegenbeweis gegen die 
Annahme, das Kalksteinkomplex wáre bis auf die undurch- 
lássige merlee im Polje abgetragen. So wie anderswo in 
Jámaica, in Luidas Vale, Rio Hoe Becken, ebenso hier sind die 
hy drozraphisckem Verháltnisse fůr die eigentůmlichen 
aus den impermeablen Gesteinsgebieten unbekannten Pháno- 
mene verantwortlich, welche sich die »Survey«-Geologen nicht 


52 XX. J. V. Daneš: 


gut erkláren konnten und deshalb immer de Vertiefung bis 
auf undurchlássige altere Unterlage zu Hilfe nahmen. 


Die genannten Hůgel in der Náhe von Greenock sowie 
einige felsige Vorsprůnge an der Nordseite des Poljes errei- 
chen eine Hohe von etwa 20 m úber dem Poljenniveau und 
sind gewiss ein Úberrest eines alteren Einebnungsniveaus, zu 
welchem auch vielleicht das hochste Niveau der Aluviumbil- 
dungen gehort. Das Alluvium besteht meist aus dunkelrotem 
bis chokoladefarbigem feinen Lehm, und stellenweise, in den 
Hlussbetten finden sich auch Gerolischnůre und sandige sowie 
grandige Schichten angeschnitten, welche durch ihren poly- 
genetischen Charakter ihren Ursprung aus dem gefalteten 
Schichtenkomplexe im Oberlaufe des Hlusses verraten. Es wird 
allgemein angenommen, dass dle Gewásser des Cave Valley 
Einzugsgebietes unterirdiseh in nordlicher Richtung sich zum 
Meere bewegen, J. G. Sawkins hat sogar ihre Fortsetzung in 
den die Lightholes durchfhessenden Wassern vermutet. 


Fast úberall habe ich annáhernd horizontale Lagerung 
der Kalksteinbanke feststellen konnen, an einigen Hůgeln wa- 
ren die Schichten in einer Richtung geneigt, aber dieser Um- 
stand war durch einseitiges Versinken leicht und verlásslich 
zu erkláren. Nur am Abhange des Hůgels, auf welchem die 
Policestation sich befindet, habe ich auf dem durch ŠStrassen- 
bau entblóssten Profil eine klene Verwerfung feststellen 
konnen, die Ost-West verlauft und durch welche die Schich- 
ten im nordlichen Teile des Hůgels stárker gegen Norden ge- 
neigt und vertikal um etwa 070 cn abgesunken erscheinen. 
Ich war im Zvweifel, ob diese Dislokation als ein mehr ver- 
breitetes Phánomen von allgemeiner Bedeutung fůr die Bil- 
dungsweise des Poljes aufzufassen wáre, nachdem ich jedoch 
besonders in Java so viele durch ganz engbeschránkte Gleich- 
gewichtsstorung © hervorgerufene © Dislokationen © studieren 
konnte, halte ich es fůr nicht ratsam, weitgehende Sehlusse 
aus dieser zufalligen Beobachtung zu ziehen. 


Die Kalke sind hier nicht so einfoórmig, wie weiter nord- 
ostlch, es wechseln oft recht máchtige Komplexe von důnnen, 
můrben Kalkschichten mit starken Bánken, die mehr wider- 
standsfáhig sich erweisen und nahe an den Ponoren, wo sie 


| 


Karststudien in Jamaica. D3 


der Vegetation bar sind, auch von echten Karren angenagt er- 
scheinen. : 


Etwa 2 km ostwarts von Cave Valley Market liegen in 
der Náhe der Strasse zwei grosse Tůimpel, deren Boden gewiss 
aus undurchlássigem Alluviallehm gebildet ist und deren na- 
tůrlhcher Kubikinhalt durch kůnstiiche Erhohung der Um- 
randung erhoht worden ist. Das Grundwasserniveau scheint 
sich auch wahrend langer Trockenzeiten nicht tief unter den 
Poljenboden zu senken, denn die Neger bekommen immer 
Wasser, indem ste entsprechend tief in den »Sinks«, den Po- 
noren hinuntersteigen. 


Die Hůgel, welche von den ursprůnglhchen Barrieren 
zuruckgebleben sind, welche die oberen Teile des Poljes um- 
schlossen, zeigen hie und da recht trůmmerhafte Wormen, 
welche von der andauernden Tatigkeit der Zerstorungspro- 
zesse Zeugnis abgeben, vereinzelte Felstrůmmer und Blócke 
dienen noch als letzte Zeugen von anderen Kalkhůgeln, die 
schon der Korrosion und Schwerkraft unterlegen sind und 
deren manche gewiss noch unter dem alles niveliierenden 
Alluvialboden verdeckt sich befinden. 


Zwischen Friendship und Borobridge verlásst man den 
Weg gegen Westen folgend das Gebiet der flach gelagerten 
Kalke und ven Borobridge fángt das Steigen an; der Weg 
verlásst bald das Flusstal des Cave Rivers und folgt dem 
wasserscheidenden Růcken, von welchem man stellenweise 


-© Ausblicke auch úber das obere Stromgebiet des Rio Minho 


gewinnt. Der Charakter der Landschaft ist in jeder Bezie- 
hung ein ganz anderer wie im Kalksteingebiete. Man kann 
sich unter denselben klimatischen Verháltnissen schwerlich 
einen frappanteren Kontrast vorstellen. Die úppigen Urwal- 
der, welche das Kalkgebiet bedecken, die saftig grůne Vege- 
tation, aus welcher nur selten die weisse Kalkwand heraus- 
schimmert, findet man auf dem undurchlássigen Gestein nicht 
wieder; hier eine recht důrftige Vegetation bedeckt die Hange 
und Kámme der tief von zahlreichen Bacheinschnitten geglie- 
derten Landschaft, nur hóher an krónen die hochsten Erhe- 
bungen wieder kleine dunkle Urwaldflecke, welche dle Úber- 
reste, die Témoins, des einst das ganze áltere gefaltete Ge- 


54 XX. J. V. Daneš: 


birge bedeckenden horizontalen Kalkplateaus darstellen. Ge- 
heimnisvoll wird das Kalkhochland von dem «ndurchdring- 
hchen Urwalde gemacht, der nur die ebenen lehmbedeckten 
ilachen der Kultur preiseibt, im ewigen Schatten begraben 
hegen die engen Karstmulden der tief und frisch gegliederten 
Karstgebiete, ein dem Menschen unnahbares Labyrinth; dafůr 
sind de Hánge des álteren Gebirges úberall der Sonne und 
auch der Kultur zuganglich. Die starken Regenguůsse ver- 
heeren allerdings oft die Kulturen und stellenweise steht man 
deutlhché Spuren von Abrutschungen und auch sind tief ver- 
witterte Gehange zur Rachelnbildung geneigt, jedoch im gan- 
zen ist das einen Oden Anblick gewahrende Gebirge fůr die 
Kultur viel wertvoller als die Kalksteingebiete. 


Beim Anstiege von Borobridge trifft man dunkle Kalke 
und graue důnnplattige Mergelsehefer, die unter 40—50 
gegen Sůdosten einfallen, die Streichrichtung und der Ein- 
fallswinkel scheinen jedoch vielen Anderungen unterworfen 
zu sein, hoher an úberwiegen die groben Sandsteine und Kon- 
glomerate der sogenannten Trappean Series, die an der Ober- 
Úláche stark verwittert sind, sodass die Lagerung nur sehr 
selten beobachtet werden kann; etwa 10 km von Borobridge 
in einer Hohe von ca. 700 m streichen sie ONO—WSW bis 
O—W und fallen unter 15“ gegen SSO bis S.  Oberhalb 
Spaldings gegen Westen und Nordwesten gelangt man schon 
m die Náhe der erwahmten Kalkplateaureste und Christiana 
inegt von der Kalkhigeln fast umgeben. Die hochste Stelle 
des Weges vor Christiana betragt ca. 750 m, die Kalkhugel 
ragen noch 50—100 m hoher empor, Christiana selbst liegt 
am Abhange zwischen 706—730 m. In Einschnitten treten 
unter den Kalkschichten die undurchlássigen Konglomerate 
und Sandsteine zutage, die Transgressionsfláche wird durch 
meist wenig ergiebige, aber perennierende Guellen gekenn- 
zeichnet. Die Kalkhůgel weisen stellenweise flache, schůssel- 
formige Dolinen auf. 


Nordlich von Christiana steigt der Weg langsam an, 
etwa 2 km weiter erreicht er eine Hohe von etwa 800 m unter 
einer Kirche, die den Kamm kront; etwa 5 km von Christiana 
fallen lichte, důnnplattige Mergelschiefer gegen SW ein und 


—————— 


Karststudien in Jamaica. 55 


unter ihnen kommen sandige Kalksteine (kretaziseh?) zum 
Vorschem, die rudimentare Verkarstungsformen aufweisen. 
Weiter treten wieder rotlich braune Sandsteine auf, di: mit 
Kenelomeraten abwechseln und stellenweise důnne bitumi- 
nose Schichten enthalten. Die fallen unter 30—40“ gegen SSW 
ein. In der Nahe der Devils Bridge, des scharfen wasser- 
scheidenden Kammes zwischen dem gegen Westen fliessenden 
Hectors River und dem Stromgebiete des Yankee River lie- 
gen auf den Mergelschiefern gleichsinnig gegen SW einfal- 
lende dickbankige Kalke, die durch senkrecht zu den Schicht- 
fugen verlaufende Klůfte in Guader zerfallen. Die Bánke 
sind von ungleicher Hárte und Zusammensetzung, die rei- 
neren Kálke neigen zur Karrenbildung, die mehr mergeligen 
verwittern schneller und zerfallen in kantige Blocke. 

Devils Bridge heet in einer Hohe von 750 m und ge- 
wáhrt freien Ausblick auf beide einander im Landschafts- 
eharakter sehr ahnliche in entgegengesetzter Richtung ab- 
fallenden Gebiete des Hectors River und des Yankee River. 
Weiter nordlich ist noch bei Highgate der wasserscherdende 
Grat so eng, liegt jedoch etwas hoher (770 m). 


The Biack Grounds und Cockpit Country. 


Auch nordlich von Devils Bridge zieht sich die Strasse 
auf den rotbraunen, fast rostfarbigen Sandsteinen und Kon- 
glomeraten, etwa 4 km weiter senkt sich die Strasse in en 
kleines von allen Seiten geschlossenes Becken, das Lowe Ri- 
ver Polje. Die Hóhe des Poljes betrágt 690—700 m, die Flá- 
che betrágt 2—3 kmž, sein Boden ist von den Einschwem- 
mungsbildungen des Lowe River bedeckt, welcher torrent- 
artig von den Sandsteinriicken nach stárkeren Regen herein- 
bricht um bald fast zu versiegen. Im Norden wird das Polje 
von hohem Kalkhochland eingefasst, schon von der Brůcke 
an liegt das Alluvium auf weissen Kalkbánken und zahlreiche 
Kluftponore verschlucken den schwachen Strom, welcher nur 
geschwollen die Hauptponore unter der Kalkwand im Norden 
des Poljes erreicht. 


Die Strasse ersteigt den Sandsteinrůcken im Westen 
des Lowe River Poljes und man gelangt bald zu einer sehr 


56 XX. J. V. Daneš: 


deutlichen Antiklnale der gelbbraunen halbzerfallenen san- 
digen Mergel, deren Achse Nord-Sůd verláuft. Die Schichten 
fallen gegen Osten unter schárferem Winkel und auf dieser 
Seite der Strasse erscheinen bald wieder Úberreste von Kalk- 
banken, die horizontal gelagert auf dem gefalteten tief ver- 
witterten Mergel transgredieren. Bald jedoch fůuhrt der Weg 
wieder úber gefaltete Sandsteine, stellenweise Konglomerate, 
die unter 20“ gegen Nordosten einfallen und von undurch- 
lássigen guellenbildenden Tonen unterlagert werden. Bis etwa 
10 km von Lowe River Polje liegt der Weg ungefáhr in glei- 
cher Hohe von ca 100—150 m und folgt der Wasserscheide 
zwischen dem Hector's River Stromgebiete und dem einiger 
gegen Norden abfliessenden Báche, die bald unter dem Ran- 
de des Kalkhochlandes versinken; der grosste von diesen Bá- 
chen ist der Guashies River, welcher, wie schon J. G. Saw- 
kins*) bemerkt, unter einem Kalkfelsen mit ziemlich hohem 
Wasserfall verschwindet, um vielleicht endlich als Rio Bueno 
nordlich von Stewart Town wieder auf der Oberfláche zu er- 
scheinen. Noch immer auf Samdsteinterrain senkt sich die 
Strasse weiter gegen Nordosten und Norden und stellenweise 
treten gelbe und auch weisse Kalke auf, Relikte jener, die 
frůher in grosser einformiger Máchtigkeit das ganze tiefere 
Schichtenkomplex bedeckten.  Bei Alberttown ist man auf 
etwa 570 m abgestiegen und in den weiteren 4 Am nach Ulster 
Spring sinkt der Weg bis auf 450 m bei der Policekaserne 
und 380 m" zwischen den beiden grossen Dolimnen von Ulster 
Spring. 

Ulster Spring hegt an der Grenze des alteren Gebirges 
und des Kalkhochlandes, welches nordlich von dieser Mulde 
in den sogenannten Úlken hoch ansteigt. Die Mulde von Ulster 
Spring setzt sich aus einigen tiefen Dolinen zusammen, in 
welchen das Wasser einiger starken Guellen erscheint um von- 
neuem in tieferem Niveau ihren unterirdischen Lauf anzutre- 
ten. Das Wasser stůrzt sich im Wasserfalle von unterhalb der 
Strasse zu einer von den Dolinen und verschwindet da zwi- 
schen Bananen im Ponore. Nach starkem Regen fliesst das 
Wasser auch in eine andere Doline dicht unter dem Nordab- 


*) Reports on the Geology of Jamaica. S. 219. 


KRarststudien in Jamaica. DY 


hange und wird von einem unter Bambusgebiisch versteckten 
»Sink« verschluckt. 


Von Ulster Spring fůhrt der Weg úber Alberttown in 
das poljenartige Becken von Spring Garden, welches von 
Gall River (auf der Karte Mouth River) durchflossen wird. 
Der Fluss versinkt nicht am Nordrande des Beckens selbst, 
sondern verlásst es in einem gegen Nordnordwesten gerich- 
teten Tale, in welchem er etwa 2 km weiter im Ponor unter 
einem Felsriegel verschwindet. 


Die nackten felsigen Ufer um den Ponor sind von Kar- 
ren stark zerfressen. 


Der Boden des Beckens von Spring Garden liegt etwa 
490 » hoch, der Ponor des Gall River etwa 450 m. Das jetzt 
blind endende Tal des Gall River hat einst wahrscheinlich 
dem oberfláchlichen Abflusse des Beckens gedient, wenig- 
stens zleht sich das Tal viel weiter in der NNW-Richtung, 
die schon eime der ursprůnglichen  Abdachungsrichtungen 
vorzustellen scheint. An der Ostseite des Beckens ist etwa 
12 m hoch úber dem Flussbett eine deutliche Terrasse ausge- 
pragt und auch ein hoheres Einebnungsniveau etwa 40 m 
uber dem Boden des Beckens ist unter seinem Ostrande und 
auch auf den Hohen von Durham zwischen Gail River und sei- 
nem Zuflusse, der Hicks River auf der Karte genannt wird, klar 
entwickelt. Der Fluss fliesst in einem Bette, dessen Bánke von 
Alluvium gebildet sind, seine Sohle jedoch aus Kalkschichten 
besteht. Gegen Norden von Spring Garden erstreckt sich ty- 
pisch Cockpit Country, ein Chaos von hohen konischen Hů- 
geln und tiefen Karstmulden und Dolinen, den sogenannten 
»Cockpits«. Die Lángenachse der Hůgel und der 'liefenlinien 
verláuft in der Richtung etwa Nord-Sůd, wahrend annáhernd 
senkrecht auf dieselbe die weniger ausgeprágten Angriffsli- 
men der Corrosion liegen. In der Begleitung eines Negers 
habe ich einen schmalen horizontal verlaufenden Hohlengang 
besucht, welcher mit einer tiefen Wasserlache endet; die 
Wánde waren noch von sekundáren Bildungen frei und auch 
die Tropfsteinbildung war gering. Die starken Kalkbánke 
fallen da sehr flach gegen NNW ein. In der westlichen Rich- 
tung von Spring Garden erstreckt sich weit und breit die 


D8 XX. J. V. Daneš: 


herůchtigte, wilde und fast unbekannte Cockpit Country, eine 
ausserst wild zerrissene Karstlandschaft, welche als typisch 
fur ein tektonisch wenig gestortes, flachgelagertes máchtiges 
Kalkhochland mit tief lhegendem Grundwasserniveau im rei- 
fen Stadium der Entwickelung angenommen werden muss. 
Es ist das derselbe Typus,*) welcher in Goenoeng Sewoe auf 
Java in ebenso typischer Entwickelung vorkommt und wel 
cher in den gefalteten Karstgebieten nirgends so regelmássig 
auf weiten Strecken entwickelt ist.**) 


*) Daneš, Kapcr runa »Goenoeng Sewoe« unu »Cockpit Country« 
I nacHuk cpnekor reorpagýckor apymrBa. B. IT. 310—313. 

Týž, O krasu typu »Goenoeng Sewoe« čili »Cockpit country« 
Sborník čes. společnosti zeměvědné 1912. S. 71. 


**) Die Charakteristik der »Cockpit Country« wird im Be- 
richte von J. G. Hawkins folgenderweise windergegeben: Perhaps 
no country in the world presents a more rugged or uneven sur- 
face than those portions of this and the adjoining parishes, cal- 
led Cockpits, which in form resemble inverted cones, the rims 
of these pits usually present a series of pointed hills with steep 
precipitous sides or perpendicular escarpments, and when it is 
considered that the beds of limestone are broken up into blocks 
of one to twelve feet in diameter, covering the surface in the 
most confused manner, a conception may be formed of the great 
dfficulty of access, and perfect impracticability for beasts of 
burthen to travel until the hand of man has eaualized the sur- 
face; conseauently much of this part of the island remains a terra 
incognita, it is deseribed by the Government land surveyors as. 
»Government land composed of rocky mountains, precipices and 
cockpits, interspersed with narrow rocky glades.« (S. 238.) 


und auf einer anderen Stelle: 


The most extraordinary peculiarity consist in the numerous 
and deep depressions which occur in the white limestone, called 
by the natives »Coepits«; they present the appearance of an im- 
verted cone or tea cup of 100 to 500 feet deep, covered on every 
side by fragmentary limestone of all sizes, weathered or worn into 
every possible shape imaginable, and the edges or rim of these 
pits when extended on a map present a series of lines like net 
work or the edges of a cellular tissue. Now it is a matter of con- 
sideration how these cavities were produced, and the only hypo- 
thesis adopted by us attributes them to unegual denudation, sup- 
posing the surface was irregular when elevated above the sea, 
and, like all limestone formations, full of cavities, faults, and 


kr 


u Leone 


Karststudien in Jamaica. 59 


Hector's River, Oxiord Polje und das Becken von Appleton. 


In der Umgebung von Alberttown ist ein seichter Karst 
entwickelt mit sehůsselformigen und trichterfórmigen Doli- 
nen, die bald mehr der Richtung Ost-West, bald Nord-Sůd 
folgen, weiter súdlich entlang des Weges zum Hectors River 
wird der Karst tiefer, lange und tiefe Karstmulden treten auf, 
(der Kalkstein bildet máchtige, annáhernd horizontal lagernde 
Banke und produziert viel Terra rossa. Der Weg steiet bis 
nahe vor Warsop úber 600 m und fallt dann rasch ab in die 
Ebene am Hectors River, die etwa 420 m hoch hegt. Der Fluss 
ist einige Meter in die mit Alluvium bedeckte Hbene ein- 
getieft, sein Bett hat er im gelben Kalksteine eingegraben 
und auf allen Seiten der Ebene steigen Kalkhůgel an. Der 
Fluss verschwindet gewohnlich in der Náhe der Brůcke in 
zahlreichen Kluften seines felsigen Bettes, nur bei Hochwas- 
ser versinkt er etwa 2 Am weiter gegen Westen und uúber- 
schwemmt auch die anliegende Ebene. 


Hector's River scheint nur verháltnsmássig kurze Zeit 
hier zu verschwinden, denn sein Tal ist durch einen Nord- 
sůdlich verlaufenden jetzt stark verkarsteten Talzug mit 
dem Oxford Polje verbunden, dessen Nordende nur etwa 
30 2 úber dem Flussbette des Hector's River ansteigt. 
Wáre der unterirdische Wasserabfluss der  Hochwasser- 
massen hier in Jamaica ebenso stark gehemmt als in dem 
Dinarischen Karstgebiete, da wáre noch jetzt die Ebene am 
unteren Hector's River von Úberschwemmungen heimgesucht, 
welche leicht durch das erwáhnte Tal gegen Sůden úberfles- 
sen kónnten.  Wirklich scheint frůher der Hector's River 
gegen Sůden geflossen zu sein und erst spáter durch Verstar- 
kung des unterirdischen Abflusses in seinem jetzigen Unter- 
laufe vollkommen aufgesaugt zu sein. Ob auch eine kleine 
tektonische Bewegung mitgespielt hat, oder nur der Ent- 


fissures, subseguently atmospheric denudation produced an enlar- 
gement of these hollows, and the waters sinking through the ca- 
vernous structure of the limestone, forced their way through and 
removed the subjacent beds of shale and sand, thus forming cavi- 
ties below the limestone, which, being unsupported, gave way and 
originated the »Cockpit« depiessions. (Seite 249.) 


60 XX. J. V. Daneš: 


wicklungsgang der Karsthydrograpme dafůr verantwortlich | 
sei, kann ich nicht mit Bestimmtheit angeben. Der jetzt nef 
verkarstete Talizug senkt sich allmahlich zum Polje von Ox-.- 
ford, die Riegel zwischen den Dolinen und Karstmulden, die © 
ihn ausfullen, seheinen noch Reste des alten Talbodens, wel-- 
cher langsam gegen Suden sich senkte, darzustellen, jedoch 
vergeblich habe ich nach Hlussablagerungen gesucht, nur 
starke Anhaufungen von Terra rossa kommen ofters vor. 
Etwa 4 km vom Hector's River offnet sich das Becken von 
Oxford und der Weg senkt sich rasch um mehr als 150 wm. 
Das Polje von Oxford liegt in einer Hohe von 170—200 m 
und bedeckt am Rande des tiefen Tales, welches der máchtig 
aufguellende Ome Eye River durchfliesst, eine Fláache von 
1—8 km?ž. Der One Eye Fluss empfángt von der Sůdseite des 
Poljes den Zufluss Rotten Gut und verschwindet bei Walling- 
ford etwa 11, Am nordostlich und um etwa 55 m tiefer als 
die Eisenbahnstation und Marktplatz Balaclava, welcher auf 
dem engen verkarsteten Růcken lhegt, die das Polje von Ox- 
ford von dem Becken, jetzt Are novem Polje von Ap- 
pleton scheidet. Zwei Alluvialponoren nehmen zur Trocken- 
zeit de Wassermenge auf, bei hohem Wasserstande ist jedoch 
noch eine ganze Anzahl von trichterformigen Vertefungen 
in der Náahe, jetzt ausser Tatigkeit stehender Ponore »Sinks«, 
de bereit sind, das Wasser aufzunehmen. Keine grosseren 
Uberschwemmungen kommen im Polje vor. Es wird allge- 
mein One Eye River fůr die Fortsetzung des Hector's River 
cehalten und zwar wie schon Chas. B. Brown*) bemerkt, soil 
das Wasser, welches in den stándig tátigen Ponoren in der 
Náhe der Brůcke verschwindet, da wieder zum Vorschem 
kommen, wahrend das Wasser, welches zeitweise bis in die 
letzten, tiefst und am weitesten gegen Westen gelegene Po- 
noren fliesst, direkt in das Becken von Appleton fliessen 
soll, wo es zwischen Williamsfield und Island einige zeitweise 
sehr anschwellende Ouellen bildet. 

Ich habe nur den westlichen und zentralen Teil des 
Poljes begangen und náher untersucht, úber seine ostliche 
Umrandung kann ich nur wenig sagen, da man wegen der 


*) Reports on the Geology of Jamaica 165. 


i 


l 


| 


j 


Karststudien in Jamaica. 61 


Vegetation und der verhaltnismássig kleinen Kontraste in 
der Hohenlage nicht imstande ist, aus dem Eisenbahnzuge 
bestimmtere Beobachtungen herzustellen. 


Auf der geologischen Karte der Survey-Geologen wird 
m der náchsten Úznrandung des Poljes ein breiter Saum des 
"»Yellow limestone« verzeichnet, wenn man jedoch die auf- 
richtigen Aufzeichnungen des Feldgeologen in seinem Report 
hest, findet man stark angedeutet, dass sich dieser gelbe 
Kalkstein von dem weissen nicht gut scheiden lásst, und dass 
die Grenze, welche beiden gegeben wird, hochst unsicher ist 
und daher nur willkůrlich eingezeichnet wurde. Wenn man 
bedenkt, dass keine Diskordanz zwischen beiden festgestellt 
werden kann, dass auch lithologisch die Zusammensetzung 
und ihre Variation in beiden so streng unterschiedenen Ho- 
'rizonten fast oleich ist, wenn man dann R. T. Hills palaeon- 
tologische Bemerkungen lest, welche die altere Unterschei- 
dung als unsicher darstellen, kommt man zur Úberzeugung, 
"dass man wahrscheinlich nur mit einem Komplexe der Kalk- 
steine hier zu tun hat; dass die Flůsse und Guellen nicht auf 
der undnrchlássigen Unterlage der gelben Kalksteine ent- 
stehen, sondern auf dem Kalke dort, wo es das derzeitige Ni- 
veau des umterirdischen Wasserstandes in der Kalkmasse 
zuláasst. 


Ebenso doktrinár kommt mir vor, dass die das Polje 
ausfullenden Konglomerate, Sande und Tone fůr ein hoheres 
Niveau der »Upper Conglomerate Series« erklárt werden, die 
člter sei als der »Yellow limestone« und somit em durch 
Denudation der Kalksteinmasse aufgeschlossenes Fenster der 
lteren Unterlage sein sollen.  Ebenso wie in Lnidas Vale 


*halte ich diese Massen fůr Poljenbildungen, die erst nach 


der Entstehung des Beckens im Kalkhochlande hinemge- 
schwemmt wurden und ihrem geologischen Alter nach wahr- 
scheinlich pleistozán sein durften. 


Sie liegen sůdlich von Oxford auf den Kalkbanken, die 
auf ihnen entstehenden kleinen Wasseradern  verschwinden 
in tiefer gelegenen Ponoren unter der Nordumrandung des 
Poljes und es liegt kein Grund dafůr vor, die horizontalen 
Kalkbánke, als transgredierend ber einem Aufbruche eines 


62 XX. J. V. Daneš: 


alteren Gebirges aufzufassen. Die Sande und Tone sind in 
einigen Hinschnitten aufgeschlossen und zeigen einen gleichen 
ahnlichen Charakter, wie solche Bildungen in anderen »Inte- 
rior Valleys« Jamaica's. Diese Bildungen erheben sich ziem- 
lich hoher als das tiefergelegene Terrain im westlichen Teile 
des Poljes und kónnen fůr eine Terrasse gehalten werden, 
die bei einer grundlicheren Untersuchung sich wohl in zwei 
Niveaus wird gledern lassen. Das tiefere Niveau habe ich 
in der Náhe der Brůcke úber One Eye River beobachtet, das 
etwa 15 m úber dem Flusse ansteht, das hohere Niveau steigt 
langsam und unmerklich an, durch Urwald, wo der Kalkstein, 
und dichtes Gebůsch, wo die Poljenbildungen anstehen, der. 
naheren Untersuchung entzogen. Von Oxford habe ich dieses 
erhohte Niveau in der Richtung gegen Evergreen gekreuzt, 
da unweit von dem Negerdorfe steigt man in einen Hinschnitt 
in der Náahe der Eisenbahn, wo im Kalke Guellen entstehen, 
die sowie der Kisenbahn das notige Wasser abliefern, so auch 
dem Rotten Gut einen Zufluss bilden. Das Niveau in der 
Mitte des Poljes, das ich fůr eine Terrasse halte, reicht auch 
noch úber die Fisenbahn gegen Sůdosten. 


Nur durch den engen Kalkrůcken von Balaclava vom 
Oxford Polje geschieden breitet sich das grosse flache und 
wasserreiche Becken von Appleton aus, dessen hydrographi- 
schen Verháltnisse von Chas. B. Brown ausfůhrlich geschil= 
dert werden. Diese Beschreibung ist so interessant, dass ich 
mich entschlossen habe, sie wóortlich in der Anmerkune zu 
wiedergeben.*) 


*) Reports on the Geology of Jamaica, S. 206. 

The main source of the Black River is to the westward of 
Island Estate Works, at which place it issues from a large and 
deep pool of beautifully clear water holding no sediment in suspen- 
slon. It receives a large supply of water from the Blue River 
and Seven River heads, which are situated ata he base of the. 
white limestone; from these sources the water, which 
is laden with calcareous matter, partly. rushes out horizon- 
tally, and partly rises. The greater portion of this water joins 
the Black River at Golden Grove. | But some of it, however, 
sinks after passing Island about half a mile, runs under 
a limestone hill for fully a mile, and emerges at Union, where; 
after a subaerial course of one guarter of a mile, it sinks under 


Karststudien in Jamaica. 03 


leh habe leider nur von der Eisenbahn aus dieses Bek- 
ken beobachten konnen. Sein Boden ist ausserordentlich 
flach und soll zeitweise grossen Úberschwemmungen ausge- 
setzt sein. Im súdlichen Teile, entlang der Eisenbahn, befindet 
sich eine etwa 12 m úber dem Niveau des Beckens anstei- 
gende Terrasse, die stellenweise eine bedeutende Ausdehnung 
zu haben scheint. Es war mir nicht moglich festzustellen, ob 
dieselbe Terrasse auch im Durchbruche des Black River sich be- 
findet, ob sie erst seit der Aufschliessung des Poljes, oder 
noch wáhrend es nur karstweise entwássert wurde, entstand. 

Das Becken von Appleton liegt etwa 140—150 m úber 
dem Meeresniveau, ist etwa 10 km lang in der Richtung von 
Union bis westl. von Appleton, bis 6 km breit in der Rich- 
tung Sůd-Nord und bedeckt eine Fláche von ca. 48 kmž. Es 
ist sicher ein noch spáter als das St. Thomas-in-the-Vale auf- 
geschlossenes Polje. | 


Das Polje »Oueen of Spain's Valley«. 


Die Eisenbahnstrecke von Appleton bis gegen Montego 
Bay durchsticht ein sehr interessantes mannigfaltiges Gebiet 
und gewahrt auch eine Úbersicht úber ein weites Kalk- und 
Karstgebiet. Eine náhere Beschreibung der geologisch wich- 
tigsten Partien bietet R. T. Hill. 


the Nassau Mountains to again emerge at the Bogue. The water 
issuing from the cave called Mexico Gulf is turbid and laden with 
débris. One curious fact in connexiom with this river is that it 
very often flows for a few hours only in the day, whilst the 
Ome Eye or Oxford River is running steadily and contsantly into 
the opposite end of the cave at Wallingdfrd. Some distance within 
the cave there is a barrier of rock, which only allows the water 
to pass when a sufficient guantity comes to overflow it; hence 
after showers of rain this condition is attained. When the water 
in the cave is lower than the summit of the barrier it must find 
an egress at the Seven and Blue River heads. The Black River has 
no falls until it reaches Appleton; from this on there are nume- 
rous sligth cascades of a few in heisth down to Maggoty, at 
which place as well as above Breadnut Valley there are some fine 
and picturesaue falls. This river is navigable to large boats from 
its mouth to Barton, and one of its branches is navigable up to 
Elind. 


64 XX. J. V. Daneš: 


Von Montego Bay habe ich die Tour in das »()ueen 
of Spain's Valley«-Becken unternommen, welches ein in Auf- 
losung begriffenes Karstpolje ist. Von Montego Bay fahrt 
man ostlich auf einer Strasse, die den nordlchen Teil des 
Montego River-Stromgebietes durchmisst. In seinem Unter- 
laufe bricht sich der Hluss in einem Karsthochlande durch, 
sein oberes Einzugsgebiet liegt jedoch auf einem, als Denu- 
dationsfenster von der nur in Relicten, Témoins erhaltenen 
Kalkdecke entblóssten, žlteren Gebirge der »Trappean Se- 
rles« oder »Cretaceous Conglomerates and "Tuffs« nach R. Ť. 
FH1ll Ostlich von Adelphi úbersteigt der Weg die oberflách- 
hiche Wasserscheide zwischen Siippery Gully, dem nordlichen 
Zuflusse des Montego River und dem Becken »Gueen of 
Spain's Valley«. Die Wasserscheide hegt etwa 130 m úber 
dem Meere in einem trockenen seicht verkarsteten Tale, nicht 
weit westlich von her bricht eine starke Karstaguelle unter 
Kalkfelsen empor, die wahrscheinlich auch von einem Teile 
des Poljes den unterirdischen Abfluss bildet. Von der Wasser- 
scheide steigt man ab bis auf etwa 110 m und schon im Polje 
selbst fahrt man an einem Teiche vorbei, der kůnstlich ein- 
gedammt ist wahrscheinlich auf der Štelle eines naturlichen 
Tůmpels. Ein seichter Wasserlauf auf der rechten Seite des 
Weges entfernt sich in der Sůdostrichtung aus der Sicht. Ich 
bin bis Gales Valley gefahren, dort von den úber das Polje 
aufragenden Kalkhůgeln Umschau gehalten, dann úber York 
nad Deeside, an Weston Fowle entlang gegen Wakefield, 
dann úber Phoenix nach Gales Valley, weiter úber Hampden 
und der nordlichen Umrandung des Poljes entlang nach Dum- 
fries und wieder úber Adelphi zurůckgefahren. 

Das Polje ist vollkommen flach bis auf die inselartig 
aus demselben herausragenden Hůgel, die von der ununter- 
brochenen Fláche des nordlichen Teiles des Polje, zwei einst 
selbstándige EHinbuchtungen im Sůden von Gales Valley teil- 
weise abschnůren. Es war frůher berůhmt wegen seiner jetzt 
verfallenen  Zuckerplantagen, die grossangelegte Bewáasse- 
rungswerke erforderten. 

Das Polje ist durch Angliederung von frůher selbstan- 
digen kleineren Karstwannen gewachsen und es kann nach 
den Beschreibungen des »Survev«-(Geologen geschlossen wer- 


Karststudien in Jamaica. 65 


den, dass frůher auch weiter ostlich ahnliche Karstwannen 
ebenso eng mit dem Polje zusammenhingen, die sind jedoch 
schon von der růckschreitenden Erosion der Zuflůsse des 
Martha Brae Rivers einbezogen worden, und die zu diesem 
normalen Štromgebiete abfliessenden Guellenarme brechen 
schon Breschen in die niedrige und unvollkommene Umran- 
dung des Poljes selbst, besonders im Sůden bei Deeside und 
ostlich von Wakefield. 

Das Polje von »()ueen of Spain's Valley« hat eine Fláche 
von ca. 35 km, seine Lange in der West-Ost-Richtung betrágt 
etwa 7 km, die Breite in der Nord-Súd-Richtung 5—7 km, 
die Hohe 100—120 m". Die Umrandung des Poljes ist niedrig, 
nur sudwestlich von York ist sie hoher (Cut Throat Hill) 
und besteht da aus alterem Gebirge, wahrend auf anderen 
Seiten úberall »White Limestone« ansteht und auch die insel- 
artůigen Hugel im Polje selbst bildet. Das Alluvium, das den 
uúberaus ebenen Boden des Poljes bedeckt, besteht teilweise 
aus den Schottern und Sanden der »Trappean Series«, mei- 
stens jedoch aus Terra rossa-artigem Gebilde, das eher als 
alluvial gelten kann und stellenweise grosse Tiefe erreieht, 
da de ziemlich tiefen natůrlichen und kůnstlichen »Ponds« 
zlemlich háufig sind. An fiiessendem Wasser ist de Poljen- 
flache arm, es scheint jedoch frůher anders gewesen zu sein, 
bevor sich die normalen Stromgebiete des Montego River im 
Westen und des Martha Brae im Osten und Sůden noch in 
grosserer Entfernung befanden und das gegen das Polje zu 
entwásserte Karstgebiet noch grosser war. Mit Alluvium aus- 
gefůllte Ponore, die gewiss lange ausser Tátigkeit sind, breite, 
flache jetzt trockene Flussbette geben davon ein sicheres 
Zeugnis ab. 

Von den kůnstlichen »Ponds« ist ein Teich in der Náhe 
von York sehenswůrdig, der von zwei Ouellen gespeist wird 
und eine Fláche von 3—4 Aa bedeckt. Von hieraus wird in 
einem steinernen Aguaeduct ein Teil des Wassers gegen We- 
ston Fowle gefůhrt, das andere fliesst gegen Súden ab zu 
tief eingeschnittenen von Bambusdickicht verwachsenen Ein- 
schnitten der Ouellarme des Roaring River, Nebenfluss des 
Martha Brae River. Ostlich von Deeside gibt es keine merk- 
liche Wasserscheide gegen Greenvale. Sůdlich von Deeside 


5 


66 XX. J. V. Daneš: 


sind schon tief eingeschnitten die Guellarme des normalen i 
Flussgebietes. Ostlich von Wakefield und Phoenix nur kleine 
Inselhůgel und kurze Růcken ragen.etwas úber die ebene Flá- - 
che auf, Úberreste der frůher gewiss zusammenhángenden 1 
Umrandung. Auch im Norden von Hampden betrágt die Hohe 
des Kalksteinrůckens nur 20—30 m úber der Poljenflache und | 
„nur allmáhlich wird er hoher gegen Westen. 


Spuren der alten Táler, das Polje von Whitney. 

Schon den »Survey«-(Geologen war es auffallig, dass das- 
Karstplateau  Jamaica's einige Mefenlinien aufweist, die: 
jetzt verkarstet und hydrographisch ohne Bedeutung sind,, 
jedoch in ihrem grossen Profile-Hormen echter alter Táler- 
verraten.*) | Wir haben die tief verkarstete Talung, welche : 
von Luidas Vale gegen Norden fůhrt und deren wahrschein- 
liche Fortsetzung in der Umgebung von Moneague, úber das. 
Rio Hoe Becken nordostlich etwa zum White River zu suchen 
ist, kennen gelernt. Weniger ausdrucksvoll und auch weniger 
bekannt sind zwei anderen Tiefenlinien, welche von der Mitte © 
der Insel zur Nordkůste fůhren: eine von Lowe River Basin 
und Ulstern Spring nordwárts, die andere von Spring Gar- 
den gegen das Stromgebiet des Martha Brae River zu. Die- 
beiden sind auf der Isohypsenkarte R. T. Hilbs nicht ersicht- 
lich, ich konnte jedoch ihr transversales Profil von der Ferne 
aus wahrnehmen und bin úberzeugt, dass man sie bei naherer 
Vermessung der Insel wird feststelien konnen. Eine andere 


*) Reports on the Geology of Jamaica, Parish of Manchester. 
by Chas. B. Brown. S. 165. 

»At Porus a small level flat oceurs 450 feet above the sea; 
from which place to Oxford the parish is traversed by an exten- 
sive valley, the high lands from Williamsfield, Guy's Hill, Tim- 
buctoo and Greenland sloping down to form a south-eastern 
boundary, while the great continuous ridge of the Mile Gully. 
Mountain through Bethany and Ballynure, together with that of! 
the Blue Mountain, forms its north-eastern limits. A large and 
almost level plain at Oxford, 670 feet above the sea terminates this * 
valley.« 

Die Geltung dieser Bemerkung von Chas. B. Brown ist aller- 
dings dahin zu korrigieren, dass Oxford Valley nicht mehr zu 
diesem Talzuge gerechnet werden kann, da es viel tiefer und in. 
einer anderen Abdachungsrichtung gelegen ist. 


Karststudien in Jamaica. 67 


TMefenlinie fůhrt gegen Westen zu und sie ist durch das 
Becken des unteren Hector's River, des Oxford Polje, das 
Becken von Appleton charakterisiert. Sie kommunizieren ún- 
terirdisch, was allerdings grundsátzlieh mit der Morphologie 
der Oberfláche wenig zu tun hat, jedoch alte verkarstete Tal- 
boden verknůpfen sie auch oberfláchlich zu einem einst zu- 
sammenhangenden Tale. Die jetzige Wasserscheide des 
Hector's River und der nach Norden entwásserten Becken der 
»Black Grounds« ist niedrig, viel niedriger als das die De- 
| nudationsfenster des- alten Gebirges umgebende. Karsthoch- 
- land, jedoch dieser Umstand wird durch den viel rascheren 
Verlauf des Erniedrigungsvorganges an dem intensiv zer- 
furchten alteren Gebirge zur Genůge.erklart. 

Die am besten konservierte Talform ist diejenige, wel- 
cher die Hisenbahn von Porus nordwestwárts folgt. s ist das 
| em breites, verkarstetes Tal, dessen Boden von etwa 100, un- 
| terhalb Porus bis úber 400 m bei Green Vale steigt. Das Tal 
| ist jetzt verkarstet, kein fliessendes Wasser durchbricht die 
| Felsenriegel der kleinen Karstwannen auf seiner Sohle, es 
| sind bis jetzt auch keine direkten Spuren frůherer Flusstátig- 
| keit in demselben konstatiert worden, jedoch die morphologi- 
| sche Entwicklung der Insel zwingt zu der Annahme, dass es 
| sich hier wirklich um ein altes Flusstal handelt, welches durch 
| das Verkarstungsprozess grossen Veranderungen unterzogen 
| wurde. Hill und auch Spencer sind durch selbstándige ein- 
| gehende Studien der Insel und des ganzen amerikanischen 
I Mittelmeeres zu der Úberzeugung gelangt, dass das Kalkpla- 
| teau Jamaica's und damit natůrlich auch die Insel im oberen 
| Tertiár viel grósser war als jetzt und erst spáter durch Brů- 
' che und Senkungen auf ihre jetzige Grósse beschránkt wurde. 
| Das junge Karstplateau konnte nicht gleich unterirdisch ent- 
| wiissert werden, die Kliftigkeit des Gesteines war noch nicht 
| so stark entwickelt, um die tropischen Regenmassen aufzu- 
| nehmen, ein grosser Teil des auf die Oberfláche der Insel fal-. 
' lenden Wassers musste normal zum Meere abfliessen und so 
| wurden diese alten Táler geschaffen. Spáter beim Einbruch 
| der áusseren Inselteile wurde die Kůste náher verlegt, durch 
! die Náherverlegung der Erosionsbasis wurde die Neigung zur 
|vertikalen, karstweise Entwásserung gefórdert und die Ver- 


68 XX. J. V. Daneš: 


karstung der alten Talzůge setzte ein und hat sich den lokalen 
Verháltnissen entsprechend in verschiedener Weise und in 
ungleichem Masse geaussert. 

Von Porus aus habe ich eine Exkursion in das kleine 
Whitney River Polje unternommen. Der Weg steigt nordlich 
von Porus steil bis auf 400 m auf breitem Karstrůcken, wel- 
cher dann in der nordostlichen Richtung flacher zam Whitney 
River Polje abfallt. Nordlich von der Stelle, wo der Weg den 
Růcken kreuzt, steigt die Hohe der westlichen Poljenumran- 
dung, im Sůden jedoch ist site nur etwa 30 m niedriger und 
eine Karstmulde mit vielen Dolinen und »Sinks« bildet die 
Fortsetzung des Poljes in dieser Richtung. Die Sohle des 
Poljes liegt um ca 60 m tiefer als die hochste Stelle des Weges, 
also 340 m ber dem Meeresniveau, seine Fláche misst etwa 
3 km?, bei mehr als 1 km Breite in dem breiteren sudlichen, 
Teile. Die ebene Fláche des Poljes ist mit úppigen Plantagen 
von Bananen und Kakao bedeckt, das Wasser des vom Norden 
hereinflhessenden Whitney River wird kůnstlich zur Beriese- 
lung benůtzt und verschwindet im wenig deutlichen Felsspal- 
ten am Sůdrande des Poljes: Die Sohle des Poljes ist von 
einer máchtigen Schicht Alluvium bedeckt, welches roth bis 
chokolatbraun ist und meistens von der hereingeschwemmten 
Terra rossa herrůhrt. Die Kalkbánke, welche die umgebenden 
Růcken bilden, lassen ein sehr máchtiges Residuum von Ter- 
ra rossa zurůck. Da im Oberlaufe des Whitney River kem 
Aufbruch des alteren Gebirges wahrgenommen wurde, kann 
man schliessen, dass diese starke Terrarossabildung zu der 
Ausbildung des oberfláchlichen Laufes des Whitney River An- 
lass gegeben hat. 

Eine Exkursion habe ich auch in das Aufbruchgebiet 
von CČlarendon unternommen und auch das Tal des Pedro 
River, welcher als Karstfluss seinen Lauf im Ponor westlich 
von Luidas Vale endet, besucht, da jedoch diese Gegend nicht 
mehr in den Bereich des Karstes gehort, war sie nur eine Ori- 
entationstour, welche fiir diese Studien nicht von Belang ist, 
da es mir durch bedauernswerten Zufall unmoglich gemacht 
wurde die Grenze des oberfláchlich entwásserten Gebietes und 
der Savannah's in der óstlichen Umgebung des Cave River 
Poljes, sowie das Rátsel des grossen Morastes zu erforschen. 


i 
j 
l 
1) 
] 
l 


Karststudien in Jamaica. 69 


Allgemeine Schlusstolgerungen. 


Meine Reise durch das Karstgebiet Jamaica's umfasst 
bei ungefahr 350 km Lange, die Eisenbahnfahrten nicht mit 
eingerechnet, einen grossen Teil desselben und wurde so ge- 
wahlt, um eine moglichst grosse Anzahl von Karstpoljen und 
die im anderen Stadium der Entwickelung befindlichen »Inte- 
rior Valleys« zu sehen. Die Untersuchungen úber die Poljen- 
bildung waren der Hauptzweck meiner Reise und in dieser 
Beziehung glaube ich recht wertvolle Resultate gesammelt 
zu haben. Was die hydrographischen Fragen des Karstes an- 
belangt, habe ich nicht viel erreichen konnen, da der hydro- 
graphische Beobachtungsdienst in Jamaica noch úberhaupt 
nicht besteht und die Nachrichten, welche ich im Stande war 
zu sammeln, sind nur sehr allgemein und unsicher gehaltene 
Mitteilungen von Privatleuten, welche kein Kalendarium fůh- 
ren und wenig Interesse an der Sache selbst besitzen. 

Bis auf eimge Stellen kann ich in denselben Sátzen mei- 
ne Erwagungen úber die morphologische Entwickelung des 
Karstgebietes von Jamaica resumieren, wie es auf dem IX. 
Internationalen Geographen-Kongresse in Genf vor 6 Jahren 
geschah. 

Das Kalkplateau hat allem Anscheine nach wenig oro- 
genische Storungen erlitten; es ist nur in der Mitte der [nsel 
lángs der Hauptaxe derselben in der Richtung W.-E. sanft 
gehoben und die Schichten fallen allgemein unter sehr fla- 
chem Winkel nach N. und S. ein; es kommen allerdings lokale 
Ausnahmen vor, die zeigen jedoch wenig Verbreitung und 
grosse Unregelmássigkeit, so dass sie nur als Folge einer 
Gleichgewichtsstoórung verursacht durch fortgeschrittene che- 
mische Zersetzung der Unterlage erscheinen. Es durchlaufen 
jedoch zahlreiche tektonische Linien das ganze Gebiet und 
zwar vorwaltend in den Richtungen W.-K. und NNW.-SSe. 
bis N.-S. — Dieselben haben den geologischen Aufbau der 
Insel sehr wenig beeinflusst, bilden jedoch Leitlinien der 
morphologischen Entwickelung der Oberfláche, indem sie 
als leichtere Angriffspunkte die Wirkungen der chemischen 
Erosion im Karstgebiete bestimmt haben. Dass diese zwei 
Richtungen in der Anordnung der Karstwannen vorwalten, 


70 XX. J. V. Daneš: 


zeigt sich besonders klar in der eigenartigen Karstlandschaft 
Jamaica's, in der sogenannten »Cockpit country«, wo die 
Karstmulden, blinden Táler und Dolinenreihen in beiden Rich- 
tungen verlaufen, fast unter rechtem Winkel sich kreuzen 
und das ursprůngliche Plateau in ein Gewirr von stumpfen, 
schroff abfallenden m oder kurzen gezackten Růcken 
zerteilen. 

In das Karstplateau Jamaica's befinden sich auch viele 
echte Poljen eingesenkt, deren Vorkommen, da es dem Kalk- 
plateau an durchgreifenden grossen tektonischen Storungen 
mangelt, von einer besonderen Wichtigkeit fůr das Problem 
der Poljenbildung ist. Im Einklange mit den Ausfůhrungen 
Robert T. His halte ich dafůr, dass dieselben vorwiegend 
durch die chemische Erosion ausgehohlt worden sind und 
keineswegs tektonische Senkungsfelder darstellen. Der Wer- 
degang eines Poljes, wie ihn Cvijié in seinen Studien úber die 
Karstpoljen Bosniens und der Herzegovina entwickelt hat, 
passt vorzuglich fůr den jamaicanischen Karst. 

Als »Interior Valleys« werden in Jamaica nicht nur die 
echten Poljen verstanden, der Ausdruck bezeichnet keinen 
speziellen morphologischen Typus, sondern es werden unter 
demselben auch die Karstmulden (»Uvalas«) und sogar auch 
die »offenen« oder »aufgeschlossenen« Poljen, námlich die- 
jenigen, welche schon durch oberfláchliche Flůsse entwássert 
werden, verstanden. Es geschieht so mit Recht, denn die Pol- 
jen stellen nur ein Stadium in dem geographischen Zyklus 
eines Karstgebietes dar. Der jamaicanische Karst bietet eine 
Menge ganz klarer Beispiele zur Entwicklung und Zerstorung 
eines Poljes, welche umso typischer sind, da sein tektonischer 
Bau so einfach ist. Es gibt viele breite Kartmulden mit leicht- 
welligem Boden, dem nur noch die Einebnung fehlt (Rio Hoe 
Becken); manche Poljen werden in den zwei genannten Rich- 
tungen von Dolinenreihen fortgesetzt, welche sich zum Poljen 
so angliedern, dass nur kleine Felszacken wie Erosionsuber- 
reste úber die ebene Fláche sich emporheben (das Becken von 
Spring Garden und das Polje von Whitney). Bei einigen Pol- 
jen (©Gueen of Spain's Valley, Cave River Valley) kann man 
das Verwachsen einiger Ke zu einem 1 Polje klar 
feststellen. | 


Karststudien in Jamaica. vl 


Nur em Teil der Poljen befindet sich in dem Reife- 
stadium ihrer Entwicklung (Luidas Vale, Whitney Valley), 
wo der Fluss nur ein sehr flaches Bett besitzt und zur Ein- 
ebnung der Poljen beitrágt; viele sind schon im Stadium. des 
Verfalles, da die Hlůsse sich ein tiefes Bett in die Ebene ein- 
geschnitten haben und dieselbe wieder von neuem an eine un- 
ruluge, wellige Hláache bildet (Oxford Valley, Cave Valley). 

Úberhaupt befindet sich die morphologische Entwick- 
Zlung des jamaicanischen Karstgebietes in einem stark fortge- 
schrittenen Stadium des geographischen Zyklus. Nicht nur“ 

war das Kaikplateau frůuher viel ausgedehnter, sodass es bis 
- úber die Umrisse der heutigen Insel hinausreichte, sondern es 

wird das Gebiet der unterirdischen Entwásserung immer klei- 

ner, da die direkte oberflachliche Drainage immer weiter um 
-sich greift. 

Die grossten und schonsten Poljen der Insel haben schon 
ihre hydrographische Eigenart eingebiisst, da ihr Abfluss in 
- emem offenemn, tiefen und schmalen Kaňontale sie verlásst (St. 

Thomas-in-the-Vale, Appleton Valley), andere verfallen all- 
mahlich demselben Schicksal — ihre Umrandung ist schon an 
einer oder mehreren Stellen abgetragen (Gueen of Spain's 
Valley) — oder es teilt sie nurmehr ein schmaler, von »+tiefen 
Dolinen besáeter Růcken von dem oberfláchlichen Einzugs- 
gebiete der normalen Flůsse (Oxford Valley). 

Dass die morphologische Entwicklung des Karstgebietes 
in Jamaica sich in einem stark fortgeschrittenen Stadium be- 
findet, bezeugt auch die Tatsache, dass die anhaltenden, rei- 
chen Regengůsse der tropischen Regenzeit nie grossere, an- 
dauernde Úberschwemmung der Poljen verursachen. 

Entschieden sind die unterirdischen Hohlraume schon 
so betráchtlich, dass sie imstande sind, grosse Wassermassen 
ohne namhafte Stockung in kurzer Zeit úberwaltigen zu kon- 
nen. Ich halte diesen Zustand fůr ein spátes Stadium in der 
Entwicklung der Karsthydrographie. Die Karstwassertheorie, 
wie sie A. Grund in seiner »Karsthydrographie« gegeben hat, 
kann meiner Meinung nach nur fůr die praematuren Stadia 
in der morphologischen Entwicklung eines Karstgebietes Gel- 
tung besitzen, spáter weicht das einheitliche Karstwasser im- 
mer mehr den zusammenhángenden Wasserstrángen, welche 


79 XX. J. V. Daneš: Karststudien in Jamaica. 


in tektonisch pradisponierten Richtungen entstehen und zu- 
sammenhangende Hohlraume schaffen. 

Es wurde namentlich von den »Survey«-(Geologen ange- 
nommen, dass der Boden der meisten Poljen bis zur Oberflá- 
che des Grundgebirges eingesenkt ist, das trifft jedoch bei ei- 
nigen, die ich untersucht habe, nicht zu. Die Konglomerate, 
welche da irrtůmlich fůr altere Bildungen gehalten werden, 
sind jůnger als das Kalkplateau, bilden vielmehr Terrassen in 
den Poljen und entsprechen wahrscheinlich der Kingston-F'or- 
mation R. T. Hills. Scharf ausgepragt haben sich zwei solehe 
Terrassen im zentralen Polje Jamaica's, im Luidas Vale, er- 
halten, weniger schon im Oxford Valley, in den anderen Pol- 
jen, die ich untersucht habe, findet man nur unsichere Andeu- 
tungen derselben. 

Neu fůr die Wissenschaft ist der eigenartige Typus der 
Karstlandschaft, welchen man in Jamaica »Coekpit Country« 
nennt und welcher auf Java als »(Goenoeng Sewoe« oder 
»Poentoek Sewoe« erscheint. Seine nahere Charakterisierung 
Im verschiedenen Stadien der morphologischen Entwickelung 
werde ich im zweiten Teile »Der Karststudien in den Tro- 
pen«, welcher meine Studien in Java enthalten wird, wieder- 
geben. | 


7KE 
OKL 


iohampda ve 2 


Hampshire“ 
PSRATNIS AŠ © DŘ sharbour 


0) 1 
hel Siaě Clark Town 
= Dee 


; TRELAWNY / 
1 Ulster p Ps 


TOWN 


i 
estsdtss! COCKPITA en Tm, 
je OVA 


Jcocxauí 


Pee 
č 


ve Valy 


x 00 ZBO 
owihomstielée Wp" 


(9) 
„SToJELI ZABĚTH 


Malvern 


© 
1 Watson's 
Hil 
ZEICHENERKLÁRUNG: 


—— Grenzen der Parishes 
— Eisenbahnen. 


i 
1 
i 


(0) 


seen JV DANEŠS Route. 


jsT ANN" 


. - Claremont: 


COCKPITS 


bz s 
SSTCATHERINE: 5 
 CLAREND, ON; 


-r JAMATO AM= 
€ a 


Scale of Statute Miles: 
VEE 


o s 10 
+ 
OAIbz 


ST 
„Honeaguet AC 
£okártoe ba ků 


MARY AŘoro; = 
Tojseht hana BV 


45 


= 


ha 


PORTL 
Ř (Spring i 90 


> v“ 
(BUS on ordow? s 
Guana n spring I Town 

(TO X ST9A NÍDREW. 
L. SPANISHTOWNNG PTT Tres 
M 


BAIL 


O zvláštním druhu konstrukcí. 
Napsal B. Bydžovský. 


(Předloženo v sezení dne 19. června 1914.) 


1. Obecná úloha geometrická n-ho stupně definuje » ele- 
mentů; z ní lze odvoditi úlohu definující jen m (< ») z těchto 
elementů, je-li možno z rovnice n-ho stupně, jíž je úloha ana- 
lytucky vyjádřena, výkony racionálními odloučiti činitele 
stupně m"-ho. "To pak lze učiniti v podstatě ve třech případech: 

a) Je-li známo n— m kořenů rovnice. 

b) Je-li dána jiná, po případě několik jiných rovnic, 
o nichž je známo, že mají s rovnicí danou celkem m kořenů 
společných. V jistém smyslu je zvláštním toho případem pří- 
pad předchozí. 

c) Je-li dána jiná rovnice, po případě několik jiných 
rovnic, o nichž je známo, že mají s rovnicí danou společných 
celkem 1 — m kořenů. 

Tomu odpovídají tři druhy zjednodušených konstruk- 
tivních úloh: 

a) Znelementů definovaných geometri- 
ekou úlohou jest jich známo "— m; jest se- 
strojiti zbývajících m. 

b) Jest dána jiná, po případě několik 
jiných geometrických úloh, a jest známo, že 
těmto úlohám vyhovuje celkem m elementů 
určených původní úlohou; jest je sestrojiti. 

c) Jest dána jiná, po případě několik ji- 
ných geometrických úloh, a jest známo, že 


Jěsthík král. české spol. nauk. Třída II. 1 


9 XXL. B. Bydžovský: 


těmto úlohám vyhovuje celkem (n— m) ele- 
mentů určených původní úlohou; jest se 
strojiti zbývajících m. 

Pro m==1 resp. 2 obdrží se tak úlohy řešitelné pravít- 
kem, resp. pravítkem a kružítkem. 

Konstrukce typu a) vyskytují se často v projektivní 
geometrii; naproti tomu mi není známo, že by bylo kdy bývalo 
výslovně upozorněno také na úlohy typu b) a c), jež jsou theo- 
reticky stejně oprávněné a obecnějšího rázu než úlohy typu a). 
Provedu některé úlohy těchto druhů; budou to skoro vesměs 
úlohy, jež se obdrží zjednodušením základní úlohy 4. st., totiž 
určení průsečíků dvou kuželoseček. 


2. Nejjednodušší úloha typu b) jest sestrojení sa- 
modružného elementu, společného dvěma 
soumístným projektivnostem., Mysleme si obě 
projektivnosti v řadě bodové na kuželosečce. Sestrojíme di- 
rekční osy obou těchto projektivnmostí, t. j. přímky, obsahu- 
jící samodružné body projektivností. Ježto obě projektivnosti 
mají jeden samodružný bod společný, protnou se obě osy na 
kuželosečce; průsečík obou řeší tedy úlohu. Je pak hned vi- 
děti, jak by se lineárně sestrojily také zbývající dva samo- 
družné body. 

Tato úloha vede ihned ke konstrukci jednoho 
průsečíku dvou kuželoseček, o němž je zná- 
mo,želežína dané přímce. Obě kuželosečky indukují 
na přímce dvě involuce, jež mají jeden samodružný bod spo- 
lečný; ten se sestrojí lhneárně dle předchozího. 


Jeli známo, že na dané přím ceež (div 
průsečíky dvou kuželoseček, pak se tyto průsečíky 
ovšem sestrojí kvadraticky; ale také zbývající dva lze sestro- 
ju kvadraticky nezávisle na prvých dvou; běží jen o to, se- 
strojiti jejich spojnici, což se stane lineárně užitím základ- 
ních vlastností svazku kuželoseček. O tom není třeba se šířitu. 

9. Složitější jsou konstrukce průsečíků dvou kuželoseček 
v případě, kdy některé z nich leží na třetí kuželosečce. Těmto 
úlohám předešleme tuto úvahu: zvolme na dvou kuželosečkách 
K1, Ks po jednom bodu 04, O., a sestrojme libovolnou kuželo- 


O zvláštním druhu konstrukcí. 3 


sečku K procházející těmito dvěma body. Zvolme na K libo- 
„volný jiný bod O a promítněme jej z O; na K, do bodu 0/4, 
z O, na K; do bodu 0,"; svazek kuželoseček (0;; O5, O4, 0,") 
vytíná na K, involuci 24, na K, involuci 19; středy těchto invo- 
lucí se sestrojí známým způsobem lineárně. Je snadno nalézti 
svazek kuželoseček, jenž vytíná na K, tutéž involuci %, a 
k jehož basi náležejí body O,, 04, O; čtvrtý bod této base 0, 
leží ovšem na K„. Právě tak se nalezne svazek kuželoseček 
(055.05, 0, 0;/"), jenž na K„ vytíná involuci %,. Prostředmi- 
ctvím svazku (0,, 04, O4, O) jsou tyto nové dva svazky 
sdruženy projektivně; jsou tedy projektivní také obě řady bo- 
„dové; jež tyto dva svazky vytínají na K. 


4. Užitím předchozí úvahy lze řešiti tyto dvě úlohy: 


Odes ti Sestrojiti jeden průsečík dvou 
kuželoseček je-li známo, želeží na třetí kuže- 
MojsTerciete A. 


b) Jest sestrojiti dva průsečíky dvou ku- 
želoseček, jeli známo, že leží na: třetí kuželo- 
sečce K. ; 

Zvolme na K dva body 0,, 05; sestrojme kuželosečku 
K,, jež náleží do svazku určeného oběma kuželosečkami da- 
mými, a prochází bodem 0;;') sestrojme kuželosečku K, jež 
náleží do téhož svazku a prochází bodem 0,. Kuželosečky K1, 
K; mají tytéž průsečíky jako kuželosečky dané, tvoří však 
s K útvar, jaký předpokládá předchozí úvaha. Jestliže K 
obsahuje průsečík X obou kuželoseček, protne kuželosečka 
svazku (0,, 05, 0,/, 0,/), procházející bodem X, obě dané ku- 
želosečky v tomto bodu, a obě kuželosečky svazků (0,, O4, O, 
04), (04, 05, 0, 057) tímto bodem určené protínají K v tém- 
že bodu X; je tedy X jeden samodružný bod projektivnosti na 
K, o níž byla řeč v předchozím odstavci. Sestrojme direkční 
osu této projektivnosti; v případě a) se pak úloha převede 
na první úlohu, v případě b) na druhou úlohu o kuželosečkách 
v odst. 2. 


1) Tato komstrukce provede se lineárně; v. můj článek: »Řešení 
zvláštního problému projektivnmosti a jeho užití« v Čas. pro pěst. 
math. a fys. roč. XLIII., odst. 3. 


4 XXI B. Bydžovský: 


5. Značně jednodušeji se řeší úloha: Jest určiti je- 
den průsečík dvou kuželoseček, je-li známo, 
žezbývající třileží na kuželosečce K. 

Nahradíme opět, jako v předchozím, obě dané kuželo- 
sečky jinými dvěma K1, Ks, jež s nimi náležejí do téhož svazku 
a mají s K po jednom známém průsečíku O,, resp. 0,. Budiž 
X hledaný průsečík. Paprsek jím vedený nechť protne K,, 
K v bodech M, resp. N; ježto řady bodů M, N jsou projektiv- 
ní, jsou projektivní také svazky; jež se obdrží promítnutím 
řady bodů M z bodu 0, a řady bodů N z O,. Tyto dva svazky 
vytvoří kuželosečku, jež prochází body O,, O0, a třemi dalšími 
průsečíky obou kuželoseček, a je tedy totožna s K. Obráceně: 
libovolný bod kuželosečky K promítněme z O, na K, do W, 
z O, na K; do N; spojnice MN obsahuje bod X. Sestrojením 
dvou takových spojnice je bod X malezen lineárně. 

Předchozích konstrukcí užijeme na několik zajímavých 
úloh. 

6. Jest známo devět bodů kubické křivky 
racionální; jest sestrojiti její dvojnásobný 
bod.?) 

Sestrojíme známým způsobem — lineárně — kvadra- 
tické poláry tří bodů křivky; tyto tři kuželosečky mají jediný 
společný bod, totiž právě dvojnásobný bod křivky. Ten se 
tedy sestrojí lineárně užitím komstrukce 4a). 

7. Jest určiti samodružné elementy spo- 
lečné dvěma korrespondencím [I, 2], daným 
vtéžeřadě bodové na přímee y. 

Korrespondenci [1, 2] přeneseme na kuželosečku K, jež 
se dotýká přímky p, tím způsobem, že z každého bodu přímky 
vedeme druhou tečnu ke kuželosečce. Tím se vytvoří na K 
involuce bodová o ose 1; současně se sdruží projektivně řada 
bodů na přímce dané a na ose z. Obě tyto projektivní řady vy- 
tvoří kuželosečku, jež má s K mimo p společné další tři tečny; 
jejich průsečíky s p jsou samodružné body korrespondence.?) 


2) K této úloze byl jsem veden při konstrukci elliptické křivky 
6. st., v. mou práci »Konstrukce rovinných křivek šestého st. rodu 
0 až 3«, Rozpravy Č. A. tř. IT, roč. XXII., č. 46., str. 17., pozn. 10. 

>) V. o tom podrobně Schroeter: © »Die Theorie der ebenen 
Kurven dritter Ordmumg« str. 2. 


O zvláštním druhu konstrukcí. 5 


Učiňme to s oběma korrespondencemi; obdržíme pro 
každou z nich kuželosečku, právě zavedenou. Jestliže obě 
korrespondence mají jeden nebo dva samodružné body spo- 
Ječné, určí se tyto body jako průsečíky přímky s jednou, resp. 
dvěma tečnami společnými třem kuželosečkám — ale to jsou 
úlohy duálné k úlohám odst. 4. 


8. Jest sestrojiti průsečík dvou kubi- 
ekovchkbivek, o němž. je známo, že“lež ma 
dané přímce. 

Obě křivky vytvoří na dané přímce dvě korrespondence 
U, 2], jež mají společný jeden samodružný bod; ten se sestrojí 
dle předchozího. Běží jen o to, sestrojiti obě korrespondence, 
což se stane lineárně takto: křivka kubická je vytvořena 
svazkem paprsků a svazkem kuželoseček, jenž je s ním pro- 
jektivní. Tyto dva svazky vytínají na dané přímce korrespon- 
denei [1, 2], v níž lze lineárně sestrojiti tři trojice bodové, totiž 
ty, jež přísluší třem rozpadajícím se kuželosečkám svazku. 
To však právě stačí k určenosti korrespondence. Tuto kon- 
strukei provedeme pro obě korrespondence. 

9. Jako příklad konstrukce, jež se redukuje na kon- 
strukei stupně vyššího než druhého, budiž řešena úloha: 

SEO USK dvou. Kubrekyých.Kkrivek 
Kj*, K+? leží na dané kuželosečce K?; jest se- 
Sob ZD YVAJÍCI tri průsečíky. 

Sestrojíme lineárně přímku », na níž leží tyto tři prů- 
sečíky. Spojme dva body A, B kuželosečky K* přímkou a; 
na té vytíná svazek křivek, určený křivkami K1?, K;?, ku- 
bickou involuci. Do tohoto svazku náleží také rozpadající se 
křivka, jež se skládá z K? a přímky a. Sestrojme libovolnou 
kuželosečku K, jež se dotýká přímky a; způsobem vyloženým 
v odst. 8. obdržíme kuželosečku K1, jež se dotýká přímky a 
a jejíž další tři tečny společné s K protnou a v týchž třech 
bodech jako křivka K1j*; a kuželosečku K, mající tutéž vlast- 
nost vzhledem ke křivce K„?. Obě kuželosečky K4, K, určují 
řadu kuželosožek, jež na K vytvoří kubickou involuci tečen, 
jež přenesena na a dává zmíněnou kubickou involuci, vytvoře- 
nou svazkem kubických křivek. Tečna z bodu A vedená ke K 
určuje jedinou kuželosečku této řady; této kuželosečky dotý- 


6 XXI. B. Bydžovský: O zvláštním druhu konstrukcí 


ká se také tečna vedená ke K z bodu B. Čtvrtá tečna, kterou 
tato kuželosečka má společnou s K, protne a v bodu C, jenž 
s A, B tvoří jednu trojici kubické involuce. Bod C tedy leží 
na přímce p. Opakujeme-li tutéž konstrukci pro jiné dva body 
kuželosečky K7, obdržíme druhý bod C přímky p, čímž je tato 
přímka určena. Její průsečíky s oběma křivkami pak jsou 
dány korrespondencí [1, 2], již na ní vytvoří kterákoli z da- 
ných křivek. 


XXTI. 


Ueber das Verhalten der Harnsáure zum 
lebenden Protoplasma von Protozoen. 


Von ; 
Antonín Štolc. M 


Vorgelegt in der Sitzung am 19. Juni 1914. 


Im Laufe meiner langjáhrigen Studien úber die phy- 
stologiseh-chemische Tátigkeit des lebenden Protoplasmas der 
Protozoen wandte ich meine Aufmerksamkeit auch dem Ver- 
halten der Harnsáure zum lebenden Protoplasma der Proto- 
zoen zu. Es schien mir dies wichtig mit Růcksicht auf die 
Rolle, welche die Harmsáure im Stoffwechsel der hoheren 
Organismen spielt. Schon vor einer Reihé von Jahren unter- 
suchte ich das Verhalten von Harnsáurepartikeln, die in den 
Kórper der Pelomyxa gebracht wurden. Wenm die Harn- 
saurepartikem im Protoplasma der Pelomyra einem Úm- 
wandlumgsprozess unterlhegen, d. h. wenn sie aufgelost wůr- 
den und einem Oxydationsprozess unterworfen wáren, um 
noch dem Stoffwechsel zu dienen, wůrdem sich in ihrer Um- 
gebung Vacuolen zeigen, in denen diese Partikelm aufgelost 
wůrden. Es wurde jedoch festgestellt, dass Partikeln der 
Harnsáure im Protoplasma der Pelomyxa umzerstort bleiben, 
dass ste nicht aufgelóst, sonderm umverandert aus dem Korper 
der Pelomyrxa ausgescmedem werden. 

Zum Beweise wurde ein Versuch folgendermassen vor- 
genommen : 

Aus einem grossen Versuchsglase, im dem HExemplare 
der Pelomyra gezůchtet wurden, wurden vier Exemrplare 


5) XXII. Antonín Štolc. 

herausgenommen und in ein kleines cylindrisches Glasgefass 
von 2 cm Breite und 115 cm Lánge gebracht, welches mit 
Wasser aus dem grossen Versuchsglase gefůllt wurde. Zu 
den in dem kleinen Glasgefasse befindlichen Exemplaren wur- 
den Partikeln von Harnsáure gegeben, worauf das Ganze in 
das grosse Versuchselas getaucht wurde, wo es 24 Stunden 
lang verblieb. 


Bel der hierauf folgenden mikroskopischen Unmtersu- 
chung zeigte sich folgender Zustand der Exemplare: Sie sind 
vollstande unversehrt, ihre Bewegungen umd ihr somstiges 
Verhalten „sind normal, und ihr Protoplasma enthált eine 
grosse Menge aufgenommener Harnsáurepartikeln. In der 
Umgebung dieser Partikeln sind keine Vacnolen zu sehen, 
sie sind vom Protoplasma dicht umschlóssen umd úberhaupt 
nicht aufgelost. Die Exemplare wurden nach durchgefůhrter 


Untersuchung wieder in dem kleinen Glasgefasse isoliert, und © 


deses abermals in das grosse Versuchselas gebracht. Ich sah 
dann spáter, dass dle Partikelm der Harnsáure aus dem Kór- 
per der emzelnen Exemplare ohne jedwede - Veránderung © 
| anusgeschieden wurden, so dass am Ende des funften Tages 
vom Versuchsbeginme an de Exemplare bei der Untersuchung © 
ein von Partikelm der Harnsaure vollkommen freies Proto- © 
plasma zeigten. 


Aus der hier angefůhrten experimentellen Beobachtung 
kann.man sekhlressen, dáss die Harůsáurée im Pro- 
toplasma der Pelomyxa svch wie ein Bnd- 
produkt des Stoffwechsels verhált, welches 
ohne jede Veranderung aus dem Kór per der Pelomyxa aus- 
geschieden wird. 


In den folgenden Jahren untersuchte ich weiter das Ver- 
halten der Harnsáure zum lebenden Protoplasma der Proto- 
zoen, und zwar in ihrer Verbindung mit der Base des Neutral- 
rots. Ich benutzte diese Verbindung, um neben einem anderen 
Zwecke mit Hilfe der Vitalfárbune leichter die Wirkungen 
der Harnsáure verfolgen zu kónnen. Als Versuchsmaterial 
benitze ich. Amoeba proteus und Spirostomum ambiguum. 
Das Hauptresultat der Untersuchume bestand in der Feststel- 
Jimem das aeEbat stake olave Ten 0 at dem 


Ueber das Verhalten der Harnsáure zum lebenaen Protoplasma. 3 


Vitalfárbung und dadurch auch der schád- 
dichen Einwirkung des betreffenden Farb- 
stoffes auf das job emde Protoplasma =- 
„Protozoen vermindert. 

Die Harnsaure, allein im Wasser aufgelost, u. zw. in 
«der. bei den Versuchen. gewohnlich verwendeten Menge, úbt 
auch bei lángerer Einwirkung keinen wahrnehmbaren schád- 
„ehen | Einfluss auf das lebende Protoplasma. der Ciliaten 
(Spirostomum ambiguum) aus. : 

Die Hauptversuche wurden auf folgende Art vorgenom- 
men: Eine 14 cm hohe Eprouvette von 155 cm Důrchmesser 
wurde fast ganz oder bis zu drei Vierteln mit dem Wasser aus 
der Wasserleitung (Hlusswasser, beziehungsweise Ouellwasser) 
gefullt. Ausserdem wurden in die Eprouvette Kristallnadeln 
won der Base des Neutralrots gebracht, u. zwar in der Menge 
einer Federmesserspitze. Dann wurde die Flůssigkeit auf Sie- 
detemperatur erhitzt, © bis die Base aufgelost war und die 
„Flůssigkeit sich gelbbraun farbte. Mit der abgekůhlten Flus- 
sigkeit wurden sodann zwei gleiche cylindrische Versuchs- 
oláschen von 7 cm Lánge und úber 1.cm Durchmesser (die 
Gláser A und B) gefůllt. Die in dem einen der Versuchsglás- 
chen (B) enthaltene Flůssigkeit wurde in die Eprouvette ge- 
gossen und derselben eine Hedermesserspitze Harnsáure bei- 
gemenst. Diese Flůssigkeit wurde hierauf zum ŠSieden ge- 
„bracht, bis die Harmsáure vollstándig aufgelost war und die 
gelbbraune Flissigkeit sehon rot sich fárbte, was den Beweis 
hefert, dass eine Salzverbindung der Harnsáure mit der Base 
des Neutralrots entsteht. Die abgekůhlte Flůssigkeit wurde 
ins Versuchseláschen B zurůckgegossen, in beide Gláschen 
wurde dann eine gleiche. Anzahl von aus derselben Zůchtung 
stammenden Versuchsexemplaren von Protozoen gebracht. 
Die. Versuchsexemplare verblieben dann weiter in den Glas- 
chen, nur dass sie in bestimmten Intervallen herausgenom- 
men, auf ein hohles Objektivelas gegeben und untersucht 
wurden, um sukzessive die Einwirkumng der Harnsáure in Ver- 
bindung mit der Base des Neutralrots auf das lebende Proto- 
plasma der Protozoen verfolgen zu konmen. 

Als Beweis mag hier der Verlauf von zwei  unternom- 
menen Hauptversuchen angefihrt werden. 


A XXII. Antonin Štolc. 


Versuch L 


In beide Gefáschen (A und B) wurden je zwei, aus der- 
selben Zůchtung stammende Exemplare der Amoeba proteus 
gegeben. Eine Untersuchung nach zehn Stumden ergab fol- 
genden Zustand: Bei den, aus dem Gefáschen A herausge- 
nommenen Exemplaren waren die Nahrungsballen stark rot 
gefárbt, die Vacuolen der Leucinkristállchen waren deutlich 
gefarbt, wahrend bei den aus dem Gefaschen B stammenden 
Exemplaren bloss einzelne Nahrumgsballen sehwach gefárbt 
waren. 

Nach weiteren 14 Stundem: Die Exemplare aus Glásehen 
A weisen eie starke intensive Fárbung auf, die Exemplare 
aus Gláschen B zeigen mur bei den Nahrungsballen eine schwa- 
che Wárbung. 

Nach Verlauf von weiteren 24 Stunden: In A wurde 
en Exemplar lebend und stark gefarbt (das Protoplasma, 
Nahrungsbalien und die Vacuolem der  Leucinkristállchen) 
vorgefunden, das zweite Exemplar war tot. Bei den Exem- 
plaren in B waren die Nahrumgsballen deutlich  gefárbt, 
wáhrend die Vacuolen der Leucinkristállchen eine sehr 
schwache Warbumg aufwiesen. 

Nach weiteren 24 Stunden: Das im Gláschen A zurůck- 
gebhebene Exemplar wurde tot gefunden. Der Zustand der 
im (Gláschen B befindlichen Exemplare ist mormal, die 
Nahrungsballen derselben sind stark, die Vacuolen der Leu- 
einkristallchen jedoch schwach gefarbt. Eines von den Exem- 
plaren hatte sich geteilt. Im Gláschen wurden nur zwe: Exem- 
plare gelassen. 

Nach weiteren 25 Stunden, HE wieder nach Ablauf. 
von 24 Stunden: Der Zustand der Exemplare war unver- 
andert. Nach weiteren 48 Stunden: Die im Gláschen B ge- 
haltenen Exemplare wurden nicht mehr lebend vorgefunden. 


Versuch II. 


Im beide Gláschen A und B wurde eine gróssere Anzahl 
von Exemplaren des Spřrostomum ambiguum gebracht, die 
derselben Kultur entstammten. Als die Versuchsexemplare 
nach Ablauf einer halben Stunde untersucht wurden, war 


Ueber das Verhalten der Harnsáure zum lebenden Protoplasma. 5; 


ihr Zustand folgender: Die im Gláschen A gehaltenen Exem- 
plare weisen eine rote Fárbung der Nahrungsballen auf, ihr 
Korper ist 1m ganzemn schwach rot gefárbt. Die im Gláschen B 
befimdlichen Exemplare zeigen úberhaupt keine Fárbung. 

Nach Ablauf von'weiteren 1115 Stunden: Im Gláschen A 
wurden. die Exemplare nicht mehr lebend vorgefunden, im . 
Gláschen (B waren die Exemplare normal, frisch, nur -die 
Nahrungsballen derselben waren gefárbt. 

- Nach weiteren 11 Stunden: Im Gláschen B sind die 
Exemplare normal und bloss ihre Knee paon sind, wie 
frůher, gefarbt. 

jm der Holge wurden die ola drei Tage dej 
immer nach 24 Stunden untersucht, worauf der in:dieser 
Richtung unternommene Versuch abgeschlossen wurde. Die 
Exemplare wiesen ein normales Verhalten auf, und bloss die 
- Nahrungsballen derselben waren gefárbt.- Durch. die eben 
 dargestellte Methode fand ich, dass auch amdere Purin- 
stoffe die Intensitat der schádlichen Einwirkung von 
Neutralrotbase auf das lebende Protoplasma der Protozoen 
herabsetzen und zwar in minderem Grade als die Harnsáure. 
Dies wurde bei den mit Xanthin und Guanin vorgenomme- 
nen Versuchen festgestellt, wobei als Versuchsmaterial Sp?- 
rostomum ambiguum diente. 

Auf Grund der oberwáhnten Methode stellte ich ferner 
fest, dass die Harnsáure selbst beim Neutralrot,d.1. beim 
Chlorhydrat der Base von Neutralrot die Intensitát der schád- 
lichen Einwirkung auf das lebende Protoplasma der Proto- 
zoen (Spirostomum ambiguum) herabsetzt, ebenso bel einer 
sanzen Reihe von kůnstlichen, organischen ba- 
sischen Farbstoffen. 

Speziell wurden untersucht folgende Farbstoffe: Chry- 
soidim und Vesuvim (Azofarbstoffe),  Fuchsim und Methyl- 
grům (Trifenylmethanfarbstoffe), Auramin (Auraminfarb- 
stoffe), Pyromim (Pyroninfarbstoffe), Chrysamilm (Akridin- 
farbstoffe),  Methylenblau © (Thiazinfarbstoffe), © Saframim 
(Azinfarbstoffe), Thioflavimn (Thiobenzenylfarbstoffe) und 
Cyamim (Chinolinfarbstoffe). 

Schliesslich wurde konstatiert, dass bei Verwendung 
der angefůhrten Methode die Harnsaure auch die Intensitát 


6 XXIL Antonín Štolc. 


der schádlichen Wirkung (Toxicitát) des Alkaloids — Chm 
auf das lebende Protoplasma der Protozoen herabsetzt, wobei 
als Versuchsmaterial Spirostoma ambiguum diente. 

Es wáre nicht unangebracht, auf Grund der angefůhrten 
Versuche zu erforschen, ob die Harnsáure und ver- 
wandte Stoffe die Intensitát der schádli- 
chen Wirkung anderer Stoffe auf das lebende Proto- 
plasma der Protozoen herabsetzen. Mit Růcksicht auťf 
die Bedeutung, welche der Harnsáure im 
Stoffwechsel hoher organisierter Lebewe- 
sen zukommtf, ist es besonders wichtig zu 
untersuchen, ob die Harnsáure auch bei 
solchen die Fahigkeit besitzt, die Toxici- 
tat bestimmter auf das Protoplasma der 
Koórperzellen schádlich wirkender Stoffe 
herabzusetzeu. 


XXIII. 
Nález trilobitů v de. 


Prof. Celda Klouček. 


Předloženo v sezení dne 23. října 1914. 


Od; nejspodnější cásti BARRANDEOVY etáže D, nebylo 
-co do příslušnosti jeho dosud ustáleného jednotného názoru. 
Většina badatelů měla za nepochybno, že d;,a patří ještě k si- 
luru, kdežto někteří, hlavně B, KArTzER, čítali d;e 1 částečně 
d,8 už ke kambriu. KaAarzER,") který zastával názor ten se 
značnou odvahou, vzbudil ale více odporu než souhlasu. 
Já však sám musím doznati — ač mne důvody KArzERovy 
nepřesvěděny a leckteré nesprávné údaje faunistické zará- 
žely — že mně názor sám byl jinak sympatickým. Zvláště po 
objevu HorvBovy fauny Euloma-Niobe, kterážto 'Trema- 
doeská fauna nalezena dle Č. r. PURKYNĚ v horním d$ — 
zdálo se mně s ohledem na analogické poměry ve Skandinavu, 
že by aspoň d1« mohlo u nás znamenati horní kambrium. 

Dosavadní chudé nálezy faunistické, skoro vesměs jen 
brachiopodi, nebyly ještě přísně vědecky zkoumány, ale zna- 
menitý WALcorT vyslovil se, dle výroku PERNEROVA, Že char- 
akter brachiopodů z d1« se jemu nezdá kambrickým. Jiných 
nálezů faunistických přímo rozhodujících, jako jsou na př. 
trilobiti, z ds však nebylo a také se na možnost takových ná- 
lezů v d1e ani nemyslelo. 


1) Dr. F. Katzer: Úber die Grenze zwischen Kambrium und 
Silur in Mittelbohmen. Sitzungsber. d. k. bohm. Gesell. d. Wiss. 
Praha 1900. 


Věstník kr. čes. spol. nauk. Vřída II, 


XXEII. Prof. Celda Klouček: 


DI 


Věc vzala však v letošním srpnu nečekaný náhlý obrat! 
Po dlouholetém pátrání svém v d1y začal jsem loni pilně 
sbírat v die a to hlavně v horní rudé části jeho, předpoklá- 
daje, že její jemnější materiál by mohl faunistické zbytky 
spíše uchovat než hrubozrnná droba spodního d;«. Za loň- 
ských prázdnin našel jsem skoro všecky z horního d;« známé 
hrachiopody i jehlice hub a k tomu ještě malinkého gastro- 
poda co novinku, Povzbuzen tím pracoval jsem s velkou ná- 
mahou letos dále v die mezi Cerhovicem a Štrašicemi, nejen 
lomech, ale 1 na silničních hromadách štěrkových, pokud 
tě z horního d,«. 


A právě tyto hromady silniční přivedly mne na storm 
překvapujícího, nikým snad nečekaného nálezu trilobitů v d;c! 
Našel jsem totiž na jedné hromadě štěrku brachiopoda Orthis 
incola Barr., po němž jsem už déle marně byl pátral. Při hle- 
dání dalším spatřil jsem k velikému úžasu svému na jiném 
kuse vedle Orthis incola malé žebro trilobita. 

© První moje myšlenka, přiznávám se, nesla se k horní- 
mu kambriu, než už druhý den ukázal se při rozbíjení kusů 
fragment Asaphida, pak Cheirurida, druhů to čistě slurských, 
ovšem vedle fragmentů neklamných Olenidů, tedy druhů pri- 
mordialních. 

Ač správné určení nalezených druhů zatím nelze pro- 
vésti, ježto materiálu mého není dosud s dostatek, a také nelze 


za nvnější doby opatřiti hned srovnávací cizí materiál, je už. 


nyní nepochybno, že v našem d,« máme faunu smíšenou kam- 
brickosilurskou. 

Cndíž. je Mom m a s na. 1005 odRn oP 
Tremadoc a to spodní a tím doplněk horního 
1 r.ema do.cu, HoruBova uk ab av Který C0: 
mladší faunu Buloma-Niobe. 

Objevem mým padají ovšem rázem veškeré pochybnosti, 
domněnky a spory (KavsER, WExzEL, BROGGER, FRECH, 
KATZER, JAHN, PočTA, r. PURKYNĚ a j.) o příslušnosti našeho 


de a vítězí názor W. C. BROGGERA, který už 1897 ve svém. 


znamenitém pojednání »Úber die Verbreitung der 

Euloma-Niobe-Fauna« Tavi, -že die. olanlkonika 
h ko) 

písky v zemích baltských co usazeniny mělčin mořských ozna- 


Nález trilobitů v d,a. 3 


čují dočasné břehy moře za doby fauny Huloma- dro stejně 
jako analogické vrstvy v South-Walesu. 

Vedle nálezů faunistických potvrzuje správnost BRóG- 
GEROVA názoru i vzezření petrefaktů samých. Jsouť vesměs 
rozbité, patrně příbojem, vyjma silné a klenuté skořápky 
druhů Orthis, které bývají po většině celé. 

Zbývá ještě pohovořiti o prvotním nalezišti, o vrstvě 
dotyčné, jejím materiálu petrografickém a 0 hojnosti výskytu 
zkamenělin. 

Jak praveno, našel jsem první známky naší nové fauny 
na hromadách silničních. Musel jsem pak dlouho. pátrati mezi 
Cerhovicemi, Strašicemi a Sv. Dobrotivou, než jsem se do- 
pídil příslušného lomu a vrstvy s trilobity v něm. 

Vrstva ta je nepatrná, jen asi 20 cm, což částečně omlou- 
vá 1 vysvětluje, že nebyla tak dlouho objevena, a leží asi ve 
spodní třetině horního d;«. Materiál vrstvy té je světlý, re- 
"Zavě skvrnitý, křemencovitý a místy dost rozežraný, patrně 
po železném kyzu. Někdy je 1 rohovcovitý a přechází ve své 
horní 1 dolní části ve známou rudou drobu horního d;«. 

Přední zkamenělinou vrstvy té je Orthis imcola Barr., 
což může být pokynem pro všecka místa, kde se objevuje tato 
Orthis. 

Dále vyskytly se dosud 2 nové Orthis, několik různých 
Diseim, nové Obolelly, nová Cystidea, Linguly a jehlice 
hub vedle množství fragmentů z triuobitů, z nichž silurské 
jsou zatím v menšině. Fragmenty ty ukazují aspoň k 8 růz- 
ným druhům, kterýž počet dalším pátráním se ještě asl roz- 
množí. 


V Praze, v říjnu 1914. 


Trilobitenfund in dxc. 
Prof. Celda Klouček, Prag. 
Resumé des bohm. Textes. 


Die seit langer Zeit offene Frage, ob d:« das unterste 
Glied der BARRANDESCHEN Etage D,, noch zum Kambrium 


4 XXDI. Prof. Čelda Klouček: 


oder bereits zum Šilur zu záhlen sei, ist im diesjáhrigen Som- 
mer unerwartet und definitiv gelost worden. 

Der Autor hat nach lángerem und schwierigem For- 
schen in den Fundorten d;« speciell in der weiteren Umge- 
bung von Št. Benigna, Sůdwestbohmen, das uberraschende 
(Glůck gehabt in einem «4« - Steinbruch eine kaum 20 cntm. 
starke Sehicht zu finden, welche eine Menge der seltenen 
Orthis imcola Barr. und zugleich, zu seinem gróBten Erstau- 
nen, auch Fragmente von Trilobiten fůhrt. 

Diese Stemnschicht hegt im unteren Drittel der braun- 
roten Grauwacke des oberen die, ihr Material ist jedoch eher 
guarzitisch, von heller rostiger Farbe und geht, noch in der 
Schicht selbst, nach oben und umten in die erwáhnte Grau- 
wacke úber. Stellenweise ist das Material poros, stellenweise 
hornsteinartig. 

Die bisjetzt gefundenen Trilobitenreste vertreten etwa 


S verschiedene Arten, darunter Olemden, Asaplmden und. 


Cheiruridem. 

Es ist somit eine Úbergangsfauna von kambrisch-silu- 
rischen Mischung, welche zweifellos beweist, da du we- 
nigstens in seinem oberen Tei! und wahr- 
scheinlich auch in dem concordanten wute: 
ren, als Tremadoc zu gelten hat und zwar als 
unteres oder álteres U remadoc, nachdem vor einiger 
Zet K. HoLus bei Rokycany, Súdwestbohmen, in d,9 die jůn- 
gere Huloma-N10be-Fauna entdeckt hatte.') 

Demnach hat die Ansicht W. C. BROGGERS geslegt, der 
in seiner meisterhaften Abhandlung »Ú ber die Verbrel- 
tung der Euloma-Niobe-Fauna« bereits 1897 an- 
nimmt, d« sel als Seichtwasserablagerung das zejtweilige 
Ufer des Huloma-Ni0be-Meeres in Bohmen, was ja auch mit 
den, wol durch den Uferwellenschlag, durchwegs zertrůmmer- 
ten Trilobitenresten úbereinzustimmen scheint. 

Es wáre noch anzufůhren, dak die kambrischen Frag- 
mente der Zahl nach bisjetzt die silurischen úberwiegen, doch 


1) K. Holub im Bulletin internat. de VAcademie des Sciences 
de Bohéme, 1911 und 1912 »Neue Fauna in der Gegend von Roky- 
cany< und »Hreinzungen«. 


-790 


Nález trilobitů v d,a. 5 


wird das wirkliche Verhaltnis durch weiteres Forschen erst 
festgestellt, sowie die Bestimmung der einzelnen Arten er- 
mosglicht werden konnen. 

Zuletzt noch eine Bemerkung. Sind nach diesem úber- 
raschenden Wall die analogen baltischen und southwalesschen 
Sedimente wirklich durchaus trilobitenlos? 


Prag im Oktober 1914. 


jit nýbéšt i zav eděž 
vy ao "p oak 


js Pe vhe Do eba Pad 
ka dh Ni“ P: 
há les, Pasti p fm 


"ej Ph ha a) jé tn kud 


"A 
de 2 
L 


XXIV. 


Vývoj křídel hmyzu. 
Rudolf Klečka. 
(Práce ze zoologického ústavu české university.) 
(S 23 obrazci v textu.) 


(Předloženo v sezení dne 23. října 1914.) 


Materiál a mikroskopická technika. 


Ku práci této použito bylo za příčinou srovnávání růz- 
ného materiálu insectů. Praeparovány byly zejména larvy 
některých Orthopter, Plecopter, Iphemeroideí, Trichopter, 
Lepidopter, Dipter, Coleopter, Hymenopter a Rhynchot, 
z těch pak vybral jsem si jednak za typické formy sloužící, 
jednak pro snadnější mikrotechnické zpracování hlavně sku- 
piny Hymenoptera a Homoptera, skupiny to s rozdílnou meta- 
morfosou, a z těchto opět vyvolil jsem si k pozorování některé 
jejich vhodné zástupce. 

Z Hymenopter dobře hodily se mi larvy Čynipidů, jme- 
novitě Rhodites rosae a jejich parasiti lumai, hlavně rod 
Orthopelma. Kromě toho pozoroval jsem larvy rodu CČiímbex, 
Lophyrus, Apis. 

Z Homopter zvolil jsem si rod Psylla a některé lar- 
vy křísů, obzvláště larvy Aphrophora spumaria a Ptyleus 
lineatus. Abych obdržel správný celkový obraz vývoje, sbíral 
jsem na jaře vajíčka Psyll na listech snešená (na př. na hruš- 
ni) a pěstoval větvičky s takovými listy v nějakém výživném 
fysiologickém roztoku (Knopův fysiologický roztok). 

Věstník král. české spol, nauk. Třída II. 1 


9 XXIV. Rudolf Klečka: 


V pozdějších dobách letních najdou se již na téže rost- 
Jině skoro všechna stadia, poněvadž celý jejich vývoj se po 
celé léto až do podzimka opakuje. 'eprve buď s uvadlým 
listím zacházejí 1 larvy nebo časné mrazy udělají jejich životu 
konec. 

K  mikroskopickému pozorování sbíral jsem hlavně 
druhy Fsylla pyri, crataegi, jejichž dospělé larvy jsou však 
opatřeny hojným chitinem a proto se dají mikrotomem ne- 
snadno řezati; za to lépe hodí se larvy Psyllopsis fraximcola, 
Trioza vhamm, urticae a convolvulh, jež jsou o mnoho měkší 
a též k totálním praeparátům pro svou průhlednost příhod- 
nější. 

Z Nixaží použito bylo sublimátu s alkoholem absolutním 
a s kyselinou dusičnou, Pereny1-ův roztok, samotný 90% 
alkohol; nejlepších výsledků docílil jsem fixováním směsí 
Carnoy-ovou po dobu 10, 15—20 min., ba i 52 hodiny. 

Takto tedy upravený materál byl po odvodnění zalé- 
ván jednak přes cedrový olej a carboniuni tetrachloratum, 
jednak přes xylol asi do 45“ parafinu. 


K barvení řezů užíval jsem různých barviv, z nichž 
dobře osvědčil se Van Gieson, Ehrlich-eosin, Heidenhein; nej- 
jemnějšího a nejkrásnějšího zbarvení docílil jsem však bar- 
vením brasilinem, který se vůbec nejlépe hodí na kolorování 
arthropodových. praeparátů, a jehož jsem později také vý- 
hradně užíval. Dobarvovati plasmatickými barvivy po brasi- 
lnu jest také možno, než není toho obyčejně třeba, poněvadž 
klidnost měkkých tónů distinktního zbarvení brasilinem předčí 
někdy zbytečné a nehezké dobarvování. 

Podle methody, kterou mi laskavě sdělu p. prof. Dr. K. 
VEJDOVSKÝ, počínal jsem si při barvení brasdinem asi takto: 


Praeparáty na podložních sklíčkách piiiepené nechal 
Jsem v 70% alkoholickém nasyceném roztoku ferriamonium- 
sulfátu více než 10 min. (někdy i 45 hodiny, jak toho potřeba 
vyžadovala), pak jsem praeparát vyňal, opláchl 70% alkoho- 
lem a přenesl do 0:5% roztoku brasilinu v 70% alkoholu. Tu 
možno nechat řezy až se potřebně zbarví, anebo po jedné ho- 
dině opět dáti do roztoku kamence, kdež se řezy differencují. 
Kontrola diferencování se děje pod drobnohledem. 


Vývoj křídel hmyzu. 3 


Když byl brasilin kamencem z praeparátu podle potře- 
by vytažen, opláchnou se řezy 2—4krát absolutním alkoho- 
lem a pomocí xylolu uzavrou se do kanadského balsámu. Tím- 
to způsobem, provádí-li se správně, docílí se překrásných 
zbarvení a překvapujících výsledků. Nezdaří-li se zbarvení 
po prvém pochodu, třeba moření v kamenei opětovati. 

Na totální praeparáty dobrých výsledků podávalo bar- 
vení alkoholickým i vodnatým boraxkarmínem a pikrokarmí- 
nem. Za účelem pozorování tracheálného systému a vstupo- 
vání tracheí do křidel uzavíral jsem živé larvy Psyllopsis 
fraxinicola do glycerinu, kde pak bylo možno sledovati tra- 
chee do nejjemnějších větviček rozvětvené. 

Zalité praeparáty byly řezány od 4—8 u a praeparáty 
řezů kresleny byly Reichertovskou kreslicí komorou při 
různém zvětšení od 100—2000; totální praeparáty, jejichž 
„kontury byly kresleny též pomocí komory, pozoroval jsem 
při malém zvětšení od 80—150. 

Objektivů používáno bylo Reichertovských, zejména 3, 
Ta, homogenní immerse 33; z okulárů 1, 3, 5 a ku měření 
velikostí mikrometrického okuláru č. 3. Živé objekty pozoro- 
val jsem pod binoculárním mikroskopem Greenoughtovým. 


Na tomto místě naskytá se mi příležitost, abych vzdal 
upřímné díky slovutnému pánu prof. Dr. WRANT. VEJDOVSKÉ- 
MU, řediteli zool. ústavu české university, za vzácné a cenné 
rady a pokyny i za iaskavé zapůjčení některých praeparátů 
a odborné literatury. Také dovoluji si zde poděkovati p. prof. 
Dr. Ar. MRázkKoví za ochotné zapůjčení některých knih a p. 
Dr. Bon. ČEjKovI, assistentu zool. ústavu, za mnohou radu 
v oboru mikroskopické techniky. 


Všeobecná část. 


Vývojem křídia hmyzů zabývala se již v dřívějších do- 
bách celá řada autorů a četné práce v oboru tom vykonané 
přinášejí mnohdy zajímavé náhledy. Obzvláště otázka původu 


4 XXIV. Rudolf Klečka: 


a vzniku křídel dlouho byla nerozhodná pro. několik názorů 
v té věci panujících. 

Zajímavé je, že starší práce (AGassiz 1850, SEMPER 
1856) správně vykládaly vznik křídel z hypodermálné vrstvy 
obalu tělního, později však. tento výklad byl zatlačen úo po- 
zadí a uváděn byl ještě jiný názor, který hlavně WEISMANN 
(1864) do literatury uvedl svou prací o Muscidech. 

Tu vykládá o primárních základech křídel, že vyvíjejí 
se prý »als Wucherungen der peritonealen Haut der Tra- 
cheen«. Jeho názory sdílel GEGENBAUER (1870), LANDO1TS 
(1871) a později 1 GANIN (1876). 

Ale v druhé své práci roku 1866 líčí WEISMANXN původ 
křídel u komára Corethra  plumicornis již v docela jiném 
smyslu. Uvádí, že základy křídel povstávají z hypodermis 
a sice nikoliv eribryonálně, nýbrž mezi posledním svlékáním 
pokožky larvové a stadiem pupy. Tak tedy stál svými vývody 
před dvojím původem křídla. Podle toho také rozdělil hmyz 
na inseeta discota a insecta adiscota. 


Na určito rozhodl o zakládání a vývoji křídel DEwirz 
roku 1881 ve své práci »Ueber die Hlůgelbildung bei Fhry- 
ganiden und Lepidopteren« a před tím (1878) v příspěvku 
k vývoji postembryonálného tvoření okončin insektů v ten 
smysl, že se základy křídel — imaginální terčky — zakládají 
před posledním svlékáním larválným blízko kořene noh; 
vznik jejich vykládá »durch gleichzeitige Verdickung und 
Spaltung der Hypodermis«. 


To potvrzuje též PANcRITIUS (1884), jenž základy křídel 
studoval u Lepidopter, Hymenopter a Neuropter. U Myrme- 
leona shledal, že základy křídel počínají teprve na larvách 
dvouletých; našel je »in einer Tasche versenkt und von einen 
Chitinpfropf mit Scheide umhůllt«. Poukazuje také na vy- 
soký eylindnický epithel v základech křidelných. U Hymeno- 
pter (Cimbex) našel imaginální terčky v stadiu pseudonym- 
fálném. 

Roku 1857 konai REHBERG pozorování na Blatta germa- 
mca. I došel k tomu názoru, že žilky, v nichž trachee probí- 
hají, vzmkají, jak též KRŮGER z jeho pojednání uvádí, »durch 
das Gegeneinanderwuchern der beiden Fliigellamellen«, a že 


Vývoj křídel hmyzu. 5 


jsou tak zbytky dutiny tělesné. Je toho mínění, že lympha 
vniká do prosterů mezi buňkami lamellovými, ale nemá k to- 
mu dosti důkazů a dokladů. 


Pozdější autoři G. K. ADOLF a VAN RŘEES (1389), a to 
hlavně poslední, pevné a na jisto rozhodují o tom, že imági- 
nální terčky vznikají hypodermálně a to tak, že nejdříve se 
hypodermis vchlipuje do dutiny tělesné, pak se opět utvoří 
záhyb a hypodermis se vychlípí ven. ŘEES pozoroval v křidie 
tuková a lymfatická tělíska, která již 1885 od KowaLEwSKyY- 
ho a později od SCHÁrFERA (1889) byla popsána. Myslí, že 
pronikají základní biánu a tak se dostávají do křídel. 

Vznik základní biány vykládá hvpodermálně a ne tedy, 
jak SEMFER říxal, že povstává z mesodermu. Dále uvádí, že 
žiiky jsou zbytky dutiny tělesné a žebra křídel klade ve spo- 
jitost s tracheaini, kteréžto prý se přeměňují v žebra. 


Roku 1890 zabývali se VERSON vývojem motýlích křídel 

u Bombyx a nasel imáginální terčky na velmi mladých lar- 
vách; vyslovil nepotvrzenou a nijak odůvodněnou domněnku, 
že by imaginálrí terčky vznikaly z přeměněných stigmat ru- 
dimentních; BoxspoRF (1890) u Čoleopter všímal si hlavně 
poměru £. zv. žilek v krovkách. 

Důležitější význam má J. ČARRIĚRE a O. BŮRCER 
(1897) ; tito podali práci o Chalicodoma muraria, kde popisují 
na truskách imaginální terčky jako jednoduché stluštťéniny 
hypodermální; před nimiž již pak i MavER (1896) uvádí, že 
imaginální terčky jsou jednoduché záhyby hypodermis. 

Vývojem křídla u brouků zabýval se E. KRŮcER (1898). 


Béře zřetel hlavně k vývoji krovek, kteroužto otázku 
pracovali též KorBE (1885), jenž považuje prostory mezi 
tečkováním (Punktstreifen) na krovkách brouků za rudi- 
mentní žebra nebo žilky, Drwrrz (1878), BoxspoRr (1890), 
HoFFBAvER (1897), O. HEER (1897), AporLr (1889) a m. Jj. 


KRůGER prováděl svoji práci na Tenebrio molilor, 
Lema asparagi a Lema merdigera. Rozhodně odporuje mí- 
nění VERSONOVU, že by základy křídel mohly vznikati z pře- 
měněných, rudimentních stigmat; výslovně na konec své 
práce uvádí mínění V. GRABERA (1889), dali sich die I nsekten- 


6 XXIV. Rudolf Klečka: 


flůgel primár, placal mit folgender Austilpung bilden, und 
dass die thylacale Entwicklung etwas secundár Brworbenes 
ist,. . . a dále praví »bei den Coleopteren fand ich die rudi- 
mentáren Stigmen getrennt von den Fliigelanlagen«. Srovná- 
vaje pak elytry brouků se zadními křídly, zastává názor, že 
krovky jsou spíše senkundárním útvarem, nežli primárním. 

V časopise American Naturalist podávají Comsrock a 
NEEDHAM (1899) obšírné pojednání o křídle hmyzím a ku 
konci práce uvádějí též data o vzniku křídla; svá pozorování 
konali na Hippodamia 13-punctata. "Také om praví, že post- 
embrvonálné zakládání se křídla děje se z hypodermis »each 
wing begins as a diskshaped thickening of the hypodermis, 
which was first observed when the larva was about one fifth 
grown«. Popisují též vznik tracheí v křídle a podávají pře- 
hled poměrů žilek u různých druhů hmyzů. 

Důkladněji o vzniku tracheí píše K. ŠuLc (1911) v práci 
»Úber Respiration, Tracheensystem und Schaumproduktion 
der Schaumeikadenlarven«. Pojednává tu o celém tracheálním 
systému u Aphrophoridů a líčí vstupování tracheí do prvo- 
křídel u Philaenus limeatus. O poměrech tracheálných v před- 
ních křídlech larev praví na rozdíl od ČomsTOCKA-NEED- 
HAMA: »Bei der sehr jungen, kurzlich ausgeschlůpften Larve 
sind in den schon vorhandenen, kurzen Fliigelscheiden keine 
Tr. alae propriac wahrnehmbar, es ist nur die Tr. alae ante- 
rioris basalis transversa und zwar deutlch kontinuierlich 
entwickelt, vorhanden; es ist zu bemerken, dak sie nicht, wie 
Comstock-Needham anbegen, »as a branch of the dorsal lon- 
gitudinal trachea of the thorax«, sondern als ein Ast der 
kurzen Ur. mesopedoalaris anterior vorn, und der mesope- 
doalaris posterior hinten entsteht.« 


MARSHALL (1913) popisuje vývoj křídel na severoame- 
rické formě Trichopter Platyphylav designatus. © Zakládání 
křídla děje se z hypodermu složitým vchlipováním a vychl- 
pováním. Na počátku jsou křídla v peripodiální dutině, po- 
zději tuto opusti a stanou se zevnějšími. T'rachee nevstupují 
prý do vyvíjejících se křídel; v mladších stadiích nalezl jen 
na basi prvokřídla nepatrné větvičky tracheálné a teprve, 
když křídla se stala zevními v pupálném stadiu, bylo prý 


K7 po 


Vývoj křídel hmyzu. 


I 


možno pozorovati vnikání tracheí z podélné větve tělní 
trachee. 


Část speciální. 


O vzniku a vývoji křídel u insektů vyslovuje DEwrrz 
domněnku, že se křídla u všech druhů hmyzů zakládají a vy- 
víjejí stejným způsobem. 

Ta myšlenka je také v podstatě správná. Neboť původ a 
celý další vývoj křídel probíhá po stránce histologické u růz- 
ných skupin insektů obdobně; jen obzvláště zevní odchylky, 
o michž přece možno zde mluviti, totiž jak se zakládání a růst 
na zevnějšek representuje, spočívají ve způsobu celkové me- 
tamorfosy hmyzu. 

U insekt s dokonalou proměnou neprojevují se zevně 
v stadiu subnymphálném vyvinuté již lamelly křídelné, 
ukryty jsouce pod tělní kutikulou. Naproti tomu larvy hmyzu 
dokonalou proměnu vykazující, dostávají za krátkou dobu po 
vylíhnutí po stranách těla váčkovité, chitinové pochvy kří- 
delné. 

Diference, které objevují se až ve stadiu subimag u hmy- 
zů, jejichž přední křídlo vzhledem svým liší se od zadního 
(na př. u Coleopter, Hemipter, Trichopter) a to buď úplně 
nebo aspoň částečně, nelze považovati za nějaké odchylky 
celkového a povšechného vývoje křídel hmyzích, poněvadž 
všechna tato zrůznění předního křídla od zadního nastávají 
teprve jaksi v posledních chvílích vývoje hmyzu; původ a 
vývin křídel až do momentu diferenčního byl jednostejný 
tak, jako u hmyzů, kde křídla přední od zadmích nedoznávají 
značnějších rozdílů specifických, kromě tvaru, velikosti a 
uspořádání žilek. 

Porovnávání typu vývoje křídla u hmyzu s dokonalou 
a nedokonalou proměnou přináší podobný obraz vývoje, od- 
chylky, které se nikoliv v původu křídla, nýbrž jen ve způ- 
sobu a zevním projevování naskytají, dlužno uváděti v sou- 
vislost s metamorfosou samou. 


8 XXIV. Rudolf Klečka: 


Hrudní hypodermis Psyll jest jednovrstevná s buňkami 
tvaru kubického a s eliptyčnými velikými jádry. Na druhém 
a třetím článku hrudním, nad druhým a třetím párem noh, 
počne tato hypodermis značně bujeti a buňky rozmnožují se 
vůčihledě vzhledem ku okolní vrstvě hypodermální. "Toto 
vrůstání hypodermis počíná se u Psyll několik dní po vy- 
líhnutí. 

Když se totiž larvy vylíhly z podlouhlého vajíčka, lze 
na nich pozorovati místa, kde vývin budoucích křídel později 
má nastati. To jsou imaginální terčky křídlové. 

Larva vylíhlá jest asi 03 mm (Psylla pyri) dlouhá, oby- 
čejně barvy světle žluté s tmavohnědými, pravidelně po těle 


Obr.1. Larva Psylly (P.pyri). 
První stadium. (Obj. 3. ok. 3.) 


rozloženými skvrnami. Po stranách hrudi nad druhým a tře- 
tím párem noh jsou podobné skvrny, skoro čtyřhranné, na 
meso- a metathoraxu. (Obr. 1.) 

Pod těmito skvrnami, za několik dní po vylíhnutí se 
larvy (3—5 dní), hypodermis tělní roste, její buňky se zmno- 
žují, zveličují, tvoříce na zevnějšek malý, ne mnoho znatelný 
hrboulek. (Obr. 2.) 

Tak se vzrůstem hypodermis nastává v zápětí nepatrné 
vychlipování prvopočátků křídel, čímž buňky vychlipující 
se hypodermis jsou sestaveny jaksi centricky svými vnitřní- 
mi póly do středu vychlípeniny. Basální blána hypodermis 
vychlipuje se zároveň do střédu hrboulku. 


kk o E, o jh n Č 5 73 


Vývoj křídel hmyzu. 9 


Zevně obalen je tento hrboulek zmmnožené hypodermis 
chitinovou kutikulou na dorsální straně s tmavým pigmen- 
tem, jenž tvoří svrchu zmíněné skvrny, jmenovitě nad místem 
budoucích křídel, opatřenou ostny, obzvláště na ventrální stra- 
ně, kde záhyb hypodermis je patrnější. 

Toto larvové stadium měří u většiny Psylloideí asi Již 
13 mm. 


Obr. 2. Imaginální terček 

křídel (příč.řez).( Psyla Pyri). 

Hy, hypodermis tělní; Im, 

imaginální terček; Tr,trachea; 

T,tukov.těleso; M,svaly.(Hom. 
im “/;, ok. 3.) 


O tmavých skvrnách v kutikule nad základy křídel zmi- 
ňuje se též KRŮGER u larev Tenebrio molitor a MARSHALL po- 
zoroval je na larvách Platyphylax disignatus (Trichoptera). 
Skvrny ty jsou v kutikule hypodermis obalující, nemají však 
nějakého významu zvláštního. — 

Růst hypodermálních základů křídel pokračuje. 

Na hranici zmnožené do délky hypodermis křídelní a 
hypodermis matečné povstane nepatrný záhyb do vnitř těla, 
načež opačným záhybem vychlípí se křídelná hypodermis opět 
ven a tímto prohnutím utvoří se jakýsi váčkovitý útvar 
ukrytý však dosud chitinovým kutikulárním obalem tělním; 
zevně jeví se pak na hrudi larvy po stranách těla jako, jak 
bylo již připomenuto, malý hrboulek. (Obr. 3.) 


10 XXIV. Rudolf Klečka: 


Základy křídel jsou stěsnány pod starou kutikulou tělní, 
kterážto v tomto stadiu před prvním svlékáním nahražuje 
se novou, vyloučenou ze zmnožené hypodermis a tento nový, 
tenký a ne úplně zchitinisovaný obal s ostny na ventrální 
straně, zůstává pod starou kutikulou ukrytý. 

Pak tedy nastává první svlékání staré, těsné chitinové 
pokožky. 


Obr. 3. Vychlípená Obr. 4. Zprohýbaná hypo- 
hypodermis křídel- dermis tvořící prvopo- 
ná (Psylla pyri), před čátky křídla (příč. řez tělem 
prvním svlékáním larvál., Cimbex). Hy, hypodermis tělní; 
příč. řez. Hy, hypodermis Im, základy křídel; Bs, basál. blá- 
tělní; Im, prvopočátky na; Ch, chitin. vrstva; Tr, trachea; 
křídla; M, svaly; T, tuko- *' T, tukové těleso; P, peripodiální 
vé těleso. (Hom. im. */;, dutina. (Obj. 7a, obr. 3.) 

ok. 3.) 


Základ prvokřídel u Psyll, Ptyelus (Homoptera) a též 
1 u sarančat (Orthoptera) objevuje se, jak jsem pozoroval, 
za někohk dní po vylíhnutí. 

O čase, kdy počíná zakládání se kříděl u pěna vyslo- 
vují se různí autoři různě. KRŮGER i ComsTOcK a NEEDHAM 
popisují objevení se imaginálních terčků křídelných u brouků 
před posledním svlékáním larvovým, což mohu i já potvrditi 
Z pozorování na larvách mandelinek. 


Vývoj křídel hmyzu. jal 


Drwrrz (1881) našel základv křídel u Phryganid a Le- 
pidopter taktéž před posledním svlékáním, u Myrmeleona 
popisuje PANcRrrIus (1887) imaginální terčky v larvách až 
dvouletých, kdežto opět na Platyphylax designatus byly od 
MARSHALLA shledány již v časných stadiích larvových. 


Na BRhodiles rosae a u lumka (Orthopelma) žijícího 
v hálkách šípkových a u jiných vos objevují se prvopočátky 
křídel až ku konci stadia larvového. U Cimbex našel Jsem 
mnaginální terčky v pokročilém stadiu housenky, rozdílně 
tedy od tvrzení P. PANcRITIA, že by prvopočátky křídel 
u CČímbex vznikaly až v nymfálných stadiích. 


Tu však (Címbex, Rhodites, Orthopelma a j., zpravidla 
tedy u hmyzů s holometabolií) probíhá prvopočátečný vývoj 
křídel poněkud odchylně, nežli jak lze pozorovati na příkladu 
shora vylíčeném u Psyll (hemimetabolie). 


Na příklad u Címbex nad druhým a třetím párem zá- 
kladů noh hypodermis jednovrstevná, složená z buněk nízce 
cylhndrických, zmohutní a stává se vícevrstevnou. 


V zápětí se zmnožením nastává i prohýbání se hypoder- 
mis křídelné. Na rozhraní zmohutnělé vrstvy a to jak na 
dorsální, tak obzvláště na ventrální straně tvoří se záhyb 
dovmitř těla a střední část hypodermis, ocitnuvší se tak v ja- 
kési prohlubině, prohýbá se zase na venek, tedy v opačném 
směru. (Obr. 4.) 

Buňky hypodermis v základech křídelných vyznačují 
se plasmou se strukturou vláknitou; base buněk připojeny 
jsou vláknitě k basální bláně hypodermální, kterážto však 
nesleduje prohýbání hypodermis a nevstupuje do základů 
křídel, nýbrž obkličuje a ostře odděluje vychlípenou část 
a jemnými plasmatickými nitkami mezi sebou propletenými 
souvisí s buňkami hypodermis. Čelek je obklopen chitinovou 
vrstvou těla, která i zároveň proniká a vsunuje se do prostoru 
peripodiálního, uzavírajíc jej a obklopujíc 1 základy křídelné. 
U těchto larev imaginální terčky pokryty jsou celkovou kuti- 
kulou těla a tím úplně na zevnějšek utajeny. 

Podobným způsobem tvoří se základy křídel u Rhodites, 
Orthopelma, Apis; nepozoroval jsem však na kutikule těchto 


12 XXIV. Rudolf Klečka: 


nějaké vnější orientace v místech budoucích křídel. — Tak 
tedy tvoří se základy u tohoto druhéhu typu vývoje křídel. 
Nyní opět povšimněme si dalšího vývoje křídla u Psylly. 
Jakmile se totiž larva vysvlékne ze své staré kutikuly, 
základy křídel, dříve pro nedostatek místa pod starou po- 
kožkou stěsnané, se natáhnou a před tím již obdané chitino- 


vou kutikulou, dosud měkkou a poddajnou, representují se. 


nyní na zevnějšek jako malé, ploché, váčkovité útvary po 
stranách hrudi. (Obr. 5.) | 

Na příčném řezu tímto základem křídla lze spatřiti pod 
ehitinovým obalem kutikulární vrstvy, která na ventrální 


Obr. 5. Larvaspochvamikřídelnými. 
(Psylla pyri.) P,, P, pochvy křídelné. 
(Obj. 3, ok. 3.) 


straně má četné ostny, vychlípenou hypodermis křídelnou 


z matečné tělní hypodermis lamellovitě do délky prodlouže- 


nou, jejíž obě části dorsální 1 ventrální se k sobě připojily, 
basálními blanami buněk hypodermálných, které zde vsunují 
se mezi lamelly křídelné. V tomto stadiu možno poprvé pozo- 
rovati utvoření se dutiny žilek a vstupování tracheí do zá- 
kladů křídel. (Obr. 6.) 

AŽ dosud nevstupovaly trachee do křídel; podélná, vzhle- 
dem k tělu, větvička tracheálná (Trachea alae anter. basalis 
transversa) probíhala na basi prvokřídel, nevysílajíc žádných 
postranních výběžků do křídel. (Obr. 7.) 

V tomto stadiu tedy lamelly křídelné po celé délce svý- 
mi basálními blanami k sobě přiložené utvoří uvnitř podél 


oa ko 


Vývoj křídel hmyzu. 13 


kratičkého křídla dvě malé, úzké dlouhé dutinky, na průřezu 
tvaru přibližně okrouhlého, ohraničené uvnitř basální blanou 
obou vrstev hypodermálných. 

Těmito dutinkami prvotních žilek vchází teninké vět- 
vičky tracheálné, oddělujíce se z trachey alae anter. basal. 
trans.; to také již K. ŠurLc ve své práci »Úber Respiration, 
Tracheensystem und Schaumproduktion der Schaumeikaden- 
larven« uvádí a praví, že trachee nevnikají u velmi malých 
larev Philaenus hhmeatus hned do prvopočátků křídel, nýbrž 


Obr. 6. Vstťtupování tra- 
cheidopředního křídla 
(Psyllopsis fraxinicola). Tr, Tra- 
chea alae ant. bas. transw.; a, 
b, první větvičky tracheál.; (a, 
costoradiální; bd, cubitoanální); 
I St,Stigma první; II St, Stigma 


Obr. 7. Prvé stad. křídla 
Trachee dosud nevstupují do 
prvopočátků křídelných. P, 
pochva předního křídla; /. 84, 
prvé stigma; JI. St, druhé stig- 
ma; Tr, trachea alae ant. bas. 
transw. (Psyllopsis fraxinicola.) 


druhé; P,, křídelná pochva 
předního křídla. 


až později ve druhém stadiu vcházejí do váčkovitě vyvinutých 
křídel »aus der Ur. basalis transversa zwei kurze, důnne ein- 
fache Lángstracheen«; první označuje jako costoradiální, 
druhou za cubitoanální kmen. 

Poněvadž celá larva a zároveň tedy 1 křídla rostou a 
tak délky lamell křídelných přibývá, jsou lamelly křídel nu- 
ceny v těsné své chitinové pochvě skládati se v četné zá- 
hyby. (Obr. a.) 

Larvu očekává druhé svlékání pokožky a jako před 
prvním, tak také nyní vyloučí si hypodermis, ještě před odho- 


14 XXIV. Rudolf Klečka: 


zením staré kutikuly, novou. Na příčném řezu larvou nalézá- 
me snadno v základech křídel prostoru žilek s tenkými trache- 
álnými větévkami uvnitř; hypodermálné buňky vykazují čet- 
né kinetické figury různého stupně vývoje, což svědčí o buj- 
ném růstu a množství v lamellách křídelmých. (Obr. 9.) 

Vstupováním tracheálných větviček do křídelných zá- 
kladů kryjí se tato stadia se stadiem druhého typu zakládání 
se a vývoje prvokřídel, jenž existuje jmenovitě u hmyzů ho- 
lometabolních, a jehož počátek právě výše byl popsán. 

V druhém tedy stadiu tohoto typu vývoje křídla přibý- 
vají křídelné základy do délky směrem k ventrální straně a 


Im“ 


Obr. 8. Křídla předdruhýmsvlékáním 

larvál. (Psylla pyri). Hy, hypodermis tělní; 

Im, hypodermis křídel; V, dutina žilky s tracheál. 

větvičkou; Tr, trachea; M, svaly; Ch,, chitin 

pochvy křídelné, Ch., nový chitin. obal základů 
křídel. (Hom. im. “/;, ok. 3.) 


stávají se tím lamellesními. Lamelly ty uloženy jsou v peri- 
podiální dutině, vzniklé v předešlém stadiu komplikovaným 
prohnutím hypodermis a to obzvláště dolení (ventrální) její 
části. Tím utvoří se jakési váčky po stranách těla (na každé 
straně dva — přední a zadní křídlo), jiného však rázu a způ- 
sobu nežli možno pozorovati na prvých stadiích Psyll, Ptyellus 
a p.; v mich totiž, v jejich dutině (peripodiální), uložena je 
lamella křídelná ke stěně váčku přitisklá (u Psyll a pod. tvoří 
zevně patrné váčkovité útvary základů křídel lamelly samy) 
a prohnutím hypodermu rozlišena v přední a zadní spodní 


Vývoj křídel hmyzu. 15 


část a položena je svisle vzhledem k podélné ose celého těla 
larvy. (Obr. 10.) 

Trachee vstupují do těchto křídelných základů v podobě 
tenkých větviček, které oddělují se od hlavní větve tělem pro- 
bíhající a rozvětvují se v několik postranních větví různé 
tlouštky. 

MARSHALL udává, že u Platyphylax designatus vstupují 
trachee až do hotového křídla, a že do základů křídelných vů- 
bec nevcházejí. Pouze prý v nejmladších stadiích možno zji- 
stiti na basi křídel nějaké slabé větvičky tracheálné, než ty 
později prý úplmě mizí. 


Obr.9.Příčnýřezlamellou křídla (Psyl- 

lopsis fraximicola) (po druhém larvál. svlékání). 

L, lamella hypodermis křídel; W, dutina žilky; 

l, Tymph. tělíska; T'r, trachea; Ch, chitin. pochva; 

T, tukové těleso; M, svaly; Hy, hypodermis tělní. 
(Hom. im. '/;. ok. 3.) 


Celý komplex prvopočátků křídel tohoto popsaného sta- 
dia je zevně obalen znatelnou vrstvou chitinu, která na dor- 
sální straně souvisí s chitinem tělo obalujícím a uzavírajícím 
otvor peripodiální dutiny. 

Tato stadia náležela dosud období larválnému; následu- 
jící však stupeň vývojový patří spíše již k stadiu subnymfy. 


AŽ do této chvíle tohoto druhého typu vývoje křídel 
uloženy byly lamelly křídelné ve váčkovitém obalu matečné 
hypodermis v dutině peripodiálné ústící na venek peripo- 
dálným otvorem, jímž prostupovala t. zv. chitinová zátka 
vycházející z kutikuly tělní a uzavírající peripodiální dutinu. 
S tímto výběžkem chitinu spojen byl i chitinový obal lamell 
křídelných. Celek ovšem náleží, jak ze spojení je viděti, kuti- 


16 | XXIV. Rudolf Klečka: 


kule tělní, která při zmnožování, prohýbání a vytváření 
lamell křídelných zároveň vytvořila si 1 novou chitinovou 
kutikulu. 

Stěna peripodiálního váčku se v dalším stadiu tenčí, až 
konečně úplně zmizí a lamelly křídelné, do délky zvětšené, 
vystupují z dutiny peripodiální. (Obr. lla.) 

Na venek lamelly příhš zjevny dosud nejsou, pouze 
slabě prosvítají chitinovou pokožkou tělní. Poloha jejich je 
táž, jaká byla dána v předcházejícím stadiu a pouze zvětšením 
a prodloužením ještě patrněji se projevuje. (Obr. 11b.) 


Obr. 10. Lamellovitě prodloužené prvo- 
počátky křídel. (Cimbex, příčný řez larvou.) 
L, lamella křídel; Hy, hypodermis tělní; P, peri- 
podiál. dutina; Bs. basál. blána; Tr, trachea; T, 
tukové těleso; M,svaly; Ch, chitin. (Obj. 7a, ok. 1.) 


Hypodermálné vrstvy lamell křídelných dlužno násled- 
kem zprohýbání a postavení rozeznávati na přední a zadní 
část. Obě vrstvy jsou složeny z četných buněk, jejichž plasmy 
mají strukturu zřejmě vláknitou. (Obr. 12.) 

„ Již v minulém stadiu byla učiněna zmínka, že basální 
blána hypodermálná nevniká a nevstupuje do lamelly a hy- 
podermálné buňky souvisí pouze jemnými plasmatickými 
nitkami s basální blanou. Když pak se obě vrstvy lamell při- 
loží těsně k sobě, vytvořují se nově basální blány obou stran 
lamellárných a přiloží se obě tyto membrány těsně k sobě, 
avšak nesplývají spolu dohromady. 


Vývoj křídel hmyzu. 1% 


Vytváření žilek i rozvětvení jich pokročilo zde patrně. 
Dutina žilky tvoří hypodermis křídelná a vnitřek vystýlá ba- 
sální blána. Do lumina základů žilek vstupují tenké trache- 
álné větvičky a to ne jedna do každé prostory žilky, nýbrž 
1 několik, jež splétají se v některých místech v klubíčkovité 
útvary. 

Pozorujeme-li a srovnáváme-li nyní od těchto stadií 
další stadia obou typů vývoje křídel, shledáme úplnou po- 
dobnost a shodu. 


Obr. 11 a. Příčný řez tělem Obr. 11b Subnymťfa 
subnymťfy. (Rhodites  rosae.) (Orthopelma.) Lamelly křídel 
(schemat). Lamelly křídelné vy- ukryté pod tělní kutikulou 


stoupily z peripodiál. dutiny. L, označeny tmavě. (Praep. 
lamelly křídel; N, základy noh; barv. methyl. modří. 
Tr, trachea; Z, zažívací roura; G, Obj. 3, ok. 1). 
gangl.; M, svaly; Ch, chitin. (Obj. 

amok) 


Když tedy u Psyll se larva po druhé svlékne, lamello- 
vité základy křídla, obalené již kutikulárnou vrstvou, dosud 
však ještě měkkou, opět se narovnávají proudem a tlakem 
lymfy. Hypodermis je tvořena vrstvou buněk, které k sobě 
se přikládají svými basálními blanami; pouze tam, kde žilky 
povstaly, oddalují se tvoříce dutinky, jimiž probíhají tenké 
tracheálné větvičky. 

Počet žilek vzrostl a též i rozloha nabyla jiné tvářnosti 
než u minulých stadií, kde byly přítomny zatím jen dvě tenké 
větvičky tracheálné. 


18 XXIV. Rudolf Klečka: 


Z trachee bas. transv. vybíhají již celkem tři větévky 
tracheí (radius, mediana a cubitoanální větev), z nichž pro- 
střední je vidlcovitě rozvětvena. (Obr. 13.) 

V zadních křídlech nalézáme analogické poměry i co 
se týče zakládání, celého vývoje i urovnání žilek jako v kří- 
dlech předních. aké zde v prvním stadiu nejevila zadní 
křídla žádné tracheisace, teprve, když do předních křídel 
vstupovaly trachee až v pozdějších stadiích 1 do zadních křídel 
mohli jsme pozorovati vstupování dvou větviček tracheí, od- 
dělujících se od trachey bas. transv. alae posterioris. Nyní pak, 
v tomto stadiu spatřují se již tři tracheálné větvičky vcházeti 
do zadního křídla, právě tak, jako do předního. 


) Va. 


Koákodá k0098 77 vB 
Teo vaší ZOO OE Dá 


eh 
00.4 0 — 
A to 0 oa 6 A 


Obr. 12. Příčný řez lamellou křídla. 

(Rhodites rosae.) Ch, chitin těla; Hy, hypo- 

dermis tělní (schem.); L,, lamella křídel; V, 

dutina žilky; Tr, trachea; T, tukové těleso; 
l, Vymph. tělíska. (Obj. 7a, ok. 3.) 


V hústologi lamell křídelných nastává nyní nápadná a 
význačná změna. Nalézáme tu redukci buněk postupující od 
středu každé poloviny lamelly; jádra i plasmy buněk zanikají, 
pouze na periferii lamelly zůstává vrstva hypodermálných 
buněk nezměněna. Okrajní buňky souvisí s basální blanou 
svými dlouhými plasmatickými nitkami na basi splynutím 
a spojením se sousedními, poněkud rozšířenými. (Obr. 14, 15.) 

Dutiny žilek ohraničeny jsou jednak buňkami hypoder- 
málnými, jednak jejich plasmatickými výběžky spoujujícími 
se na basální bláně, která vykládá dutinu a tvoří vnitřní stěnu 
žilky, v nichž probíhají větvičky tracheí. 

Na některých příčných řezech tělem subnymphy Rho- 
dies, Orthopelma lze pozorovati, jak teninké trachee na ně- 


Vývoj křídel hmyzu. 19 


kterých místech vsunují se 1 mezi obě blány basální, jež se 
pak na těch místech od sebe oddalují. 

Kromě tracheí možno spatřiti (obzvl. u Rhodites, Apis, 
Orthopelma, Piyelus a j.) vstupovati do žilek 1 tukové těleso; 
vnitřek pak žilek oplachován je Ilymphou s lymphatickými 


tělísky. : 
Jak bylo řečeno, náleží právě vylíčené stadium vývoje 


křídel subnymfální době metamorfosy, tedy době, kdy larva 


) 


| 


ý m 


řád x 
mms 751 


% 
“ 


N 


Obr. 13. Rozvětvování setracheálných 
větviček v základech předních křídel 
larvy. (Psyllopsis fraxinicola.) (Stad. po 3. svlé- 
kání.) R, radius; M, mediana; A, anales; I St, prvé 
stigma; JI St, druhé stigma; Tr, trachea alae ant. 
bas. transv.; P,, pochva předního křídla. 


připravuje se k proměně do kukly (pupy), kdy již 1 okončiny 
ostatní jsou vyvinuty a zároveň s lamellami křídelnými 
ukryty jsou pod kutikulou tělní; zevně však patrny ještě ne- 
jsou, pouze v některých E heech slabě kutikulou Br osvítají. 
(Obr. 11b.) 

U Psyll, hmyzů s proměnou nedokonalou, jsou křídla 
uložena v pochvě chitinové, po straně hrud tvořící váčkovité 
útvary, které po každém svlékání nabý vají větší velikosti. 

Před svlékálním vždy lamelly křídelné složeny jsou 
v četné záhyby, hypodermis vylučuje si novou chitinovou ku- 
tikulu, pozdější to pochvu křídelnou. (Obr. 16.) | 

k 


20 XXIV. Rudolf Klečka: 


Tak také nyní, když lamelly křídelné růstem přibývají 
a zvětšují se do šířky 1 délky, jsou nuceny skládati se v zá- 
hyby. 

I u larev holometabolního hmyzu těsně na přechodu do 
stadia pupálného lze pozorovati podobný úkaz, ovšem že ne 
v takové míře. Lamelly u subnymfy ná př. Rhodites stěsná- 
ny jsou pod kutikulu tělní a obdány již novou vrstvičkou 
kutikulárnou, která později, když larva již úplně proměnila 
se v kuklu, slouží za křídelné pochvy. 


A nyní opét nastává okamžik, kdy oba druhy vývoje 
křídla lze opět dobře spolu srovnávati a konstatovati úplnou 


TÍ i ad Vak VBA, Ž 
V c 


ja NS AN 0 NÍ pi x | 
1á a a ofr p : i 
zh vy M o jh) i 
pR AV 


Obr. 14 Redukce buněk hy- Obr.15. Redukcebuněkla- 
podermis křídelné uPsylla melly křídelné. (Rhodites 
pyri. (Stad. po 3. svlékání larv.,  rosae.) Stad. subnymfy. La- 
řez příčný.) Ch, chitin pochvy kří- © melly křídelné jsou poněkud 
delné; V, dutina žilky; Tr,trachea; složeny. (Příč. řez lamellou.) 
Bs, basál. blána. (Hom.im.'/;,ok.3.) Tr, trachee; W, dutina žilek; 
Bs, basál. blána; Ch, chitin la- 
melly. (Obj. 7a, ok. 3.) 


shodu i totožnost ve způsobu vytváření se křídel u obojího 
typu vývoje. 

U holometabolních jest to konečná přeměna v kuklu, 
u hmyzů s proměnou nedokonalou opětné svlékání (u Psyll 
třetí svlékání). Lamelly křídel složené u Psyll v těsném obalu 
chitinovém, po odhození staré kutikuly se natáhnou a obdané 
jako u předchozích svlékání, dosud měkkou kutikulární 
vrstvičkou chitinu, která se zároveň s křídly narovnává pů- 
sobením tlaku a proudu lymfy, tvoří po straně hrudi larvy 
vpět větší váčkovité útvary pochev křídelných, s četnými (zvl. 


Vývoj křídel hmyzu. zl. 
u některých — Psyllopsis fraxinicola, Trioza a j.) ostny na 
povrchu. 

Histologický obraz křídel tohoto stadia neliší se od stadia 
předchozího, kdy iamelly křídelné po druhém svlékání opět 
se narovnaly a kdy počala redukce buněk hypodermálných. 
(Obr. 15.) 

Za to rozestavení žilek u Psyll (Psyllopsis fraximcola) 
a vůbec u všech podobných hmvzů doznává zde nž důkladné 
změny. Vyvinuta je zde žilka pokrajní costa + subcosta, 


Obr. 16. Složená lamella kří- Obr.17.Rozvětvení 
delná před 3. svlékáním; příč. žilekkřídelskoro 
řez. (Trioza urticae.) Hy, hypodermis dospělélarvyPsyl- 
lamelly; Tr, trachea; W, dutina žilky; lopsis fraximicola.CT8Sc, 
Bs, basál. blána; 7, lympb. tělíska; Ch, costa +tsubcosta; R, ra- 
chitin, pochva křídla; ch, chitin lamelly. dius; M, mediana; Cu, 
(Hom. im '/;, ok. 3.) cubitus; A ,fanales. 


radius se sektory, mediana, cubitus i anální žilky a tvoří tak 
obraz skoro úplně vyvinuté již tracheisace imaga. (Obr. 17.) 

U hmyzů s holometabolií stávají se křídla, již dávno 
v larvě založená a vyvíjející se, až v stadiu pupálném zevně 
viditelna a uzavřena chitinovou pochvou. I orientace pochev 
křídelných je nyní u pupy jiná. Kdežto dříve byly lamelly 
svisle položeny k podélné ose těla, dostávají nyní skoro paral- 
lelní postavení s délkou celého těla kukly a jen někde málo 
se od tohoto směru odchylují. 


29 XXIV. Rudolf Klečka: 


Redukce buněk křídelných základů postoupila poněkud 
více, takže uprostřed obojích lamell nalézáme již jen velmi 
málo jader dřívejších buněk hypodermálných a jen na peri- 
feriích křídel zůstává úzká řada buněk dlouhými plasmatický- 
mi výběžky spojená s basální blanou. (Obr. 19.) 

Uspořádání a rozložení žilek podobá se již skoro úplně 
dokonalému stadiu a možno též pozorovati v neztenčené míře 
probíhání tracheálných tenkých větviček dutinou žilek, jakož 
1 přítomnost tukového tělesa a lymfy. 

Konečně dospívá hmyz svého nejvyššího bodu vývoje. 
Křídla vyrostlá nalézají opět málo místa v chitinové pochvě 
a proto skládají se do četných záhybů. (Obr. 19.) 

Zde dlužno poukázati na důležitý moment, totiž na 
úžení a tenčení hypodermis lameli křidelných. Souvisí toto 


Obr. 18. Pochva křídelná 
kukly Rhodites rosae. 


s redukcí buněk, započaté v minulých stadiích, což nyní vy- 
vrcholuje v značném omezení a ubývání plasmy. Další důle- 
žitá okolnost v tomto stadiu se vyskytující je zánik basální 
blány. (Obr. 20.) | 

Lamelly křiídelné, které doznávaly až dosud značné 
tlouštky (na př. u Psyll v předešlém stadiu asi 0052 mm, 
u Aphrophora 0049 mm, Rhodites -078 mm) nymí, při opět- 
ném skládání se v záhyby, tenčí se značné (Psylla 0-027 mm, 
Aphrophora 00297, Rhodites 0-035), plasma buněk redukuje 
se a omezuje skoro jen na periferie lamel] křídelných, pouze 
místa, kde dutiny žilek procházejí, jsou silnější a širší nežli 
místa okolní. 

V posledních momentech vývoje tohoto stadia zanikají 
i basální blány, ku kterým až dosud pojily se plasmatické 


po o a DE K a p n 


Vývoj křídel hmyzu. 3) 
výběžky buněk iamell. Nyní mizí basální blány úplně, když 
se před tím nitky buněk obojí strany hypodermis spojily a 
1 dohromady úplně sloučily a to na těch místech, kde dříve 
pouze blány basální obou vrstev lamelly je od sebe oddělovaly. 


Basální blána (Grundmembran, Basalmembran, base- 
ment membrane) vzniká u všech hmyzů, kde se potkáváme 
s ukrytými prvopočátky základů vývoje křídel a nerepresen- 
tujícími se v podobě váčků na zevnějšek, až pokročilých sta- 
diích vývoje křídla. 


Obr. 19. Složená lamella křídla dospělé 
larvy (Aphrophora spumaria). Příč. řez. Hy, hy- 
podermis křídel; Bs, basál. blána; V, dutina žilky 
s tracheál. větvičkou 77 a hojnou tekutinou krevní; 
Ch, chitin. pochva křídla. (Obj. 7a, ok. 3.) 


Buňky hypodermálných lamell křídelných přiložené 
k sobě následkem prohnutí zmnožené hypodermis, dotýkají 
se na basi své pouze plasmatickými svými vlákny buněčnýmu. 
Teprve až později, ve stadiu vystoupení lamelly z dutiny pe- 
ripodiálné, když má nastati redukce buněk hypodermálných, 
počíná se tvořiti uprostřed lamelly, na basi buněk obou vrstev 
splynutím okrajů plasmatických vlákének jedné každé vrstvy 
hypodermálné, jakési kompaktnější vrstvičky, které k sobě 
jsou přiloženy, ale nesplynou nikdy spolu dohromady v je- 
den útvar. 

O vytvořování a existenci basální blány teprve až v po- 
zdějších stadiích vývoje křídel zmiňují se již i někteří starší 


24 XXIV. Rudolf Klečka: 
autoři. SEMPER vysvětloval vznik basální blány z mesoder- 
málných elementů do křídla vestěhovaných, jež prý se potom 
spojují v basální blánu. Později však hlavně SCHÁFFER, 
MavER, KRŮGER i ČomsTocK a NEEDHAM vyvrátili toto ne- 
správné tvrzení SEMPEROVO a ukázali, že základní blána 
vzniká z plasmy buněk hypodermálných a, jak správně se 
KRŮGER domýšlel, oboustranně a jednostejně z vrstev lamelly 
hypodermálné. 

Avšak u hmyzů, jejichž základy křídelné nevchlipují 
se na počátku svého vývoje do dutiny peripodiálné, nýbrž 
ihned zmnožená hvpodermis vymká a jednoduše vychlpuje 


Obr. 20. Složená lamellaposledníhostupně vý- 
voje křídla (Rhodites rosae). Příč. řez. Hy, hypodermis 
křídel, (pokrač. lamelly naznačenočarou); V,dutina žilky; 
Tr, trachea; T, tuk. těleso; Ch, chitin. obal s dlouhými 
ostny; Čhp, chitin pochvy křídla. (Obj. 7a, ok. 3.) 


se na zevnějšek, ukrytá a obalená pouze chitinovou vrstvou 
pochvy křídelné, kterážto tvoří po stranách hrudi na druhém 
a třetím článku váčkovitý útvar, vzniká basální blána hypo- 
dermis tělní mezi vychlípené vrstvy hypodermis křídelné, a 
tak s jednoduchým vychlipováním epidermu, vychlipuje se i 
basální blána jeho. 

Lamelly, takto povstalých křídel, přiložené, jak už bylo 
vyloženo výše, těsně k sobě (fixací možno dociliti uměle jejich 
oddálení) basálními blanami, setrvávají až do stadia redukce 
buněk, kde se pak vymodelují obě basální blány vrstev lamel- 
lárných zřetelněji tak, jako u křídel prvního druhu vývoje, 


Vývoj křídel hmyzu. 25 


a s nimi pak spojují se nitkovité výběžky buněk hypodermál- 
ných. 

Basální blány trvají pak až do toho stadia subimaga, 
když křídla se tenčí a dokonávají svůj vývoj. 


Hypodermis složených lamell křídelných vyloučí si ko- 
nečnou kutikulu dospělých křídel. V tomto posledním stadiu 
tvoří se zároveň všechny diferenciace 1 pokryvy křídelné. 
U Bňodites vylučuje si křídelná hypodermis kutikulu s veli- 
kými a četnými ostny, vytvořenými nad buňkami lamell. 
Tato pokožka nově vytvořená kolem lamell je vlastní kutikula 
dospělých křídel. 


V dutinách žilek nalézáme sice stále probíhající trachee, 
avšak nikoliv již v tak četných větvičkách, jako to bylo viděti 
v dřívějších stadiích, zvl. u Hymenopter (Rhodites, Ortho- 
pelma, Apis). Kromě toho je křídlo vyživováno hojně 
lymfou. 

U hmyzů, kde křídlo přední neliší se v ničem od zad- 
ního, probíhá vývoj jak tohoto, tak i onoho jednostejně; jest 
tu v stejné době i zakládání, vývoj i vstupování tracheí do 
předního a též 1 do zadního křídla. 


Avšak, kde obě křídla jsou značně od sebe zrůzněna 
(jako na př. u Coleopter), tu v tomto posledním stadiu, jak 
KRUGER, ComsrTocK a NEEDHAM ukázali, nastávající diferen- 
tiace křídel předních od zadních. 


Buňky hypodermálné svrchní lamelly předního křídla 
zachovávají poměrně stále tentýž ráz; naproti tomu v dolení 
lamelle lze pozorovati buňky mnohem nižší, spojené navzájem 
se svrchní lamellou plasmatickými nitkami, právě tak jako 
v posledních stadiích u výše popsaných skupin inseet. Až 


dosud trvající ohraničení prostory žilek, — které byly zalo- 
ženy stejně jako u jiných křídel v mladších stadiích (KRŮ- 
GER) — mizí nyní, takže lze spatřiti probíhání tracheí již jen 


v prostorách mezi vrstvami obou částí hypodermis hoření 1 
dolení. Zadní křídlo poskytuje obraz dospívajících křídel bla- 
nitých. 

Jest třeba zmíniti se ještě o umístění křídel. Prvotní 
váčkovité vychlípeniny hypodermis křídelné jsou na počátku 


26 XXIV. Rudolf Klečka: 


jen nepatrně odchylny od transversálního směru vzhledem 
k podélné ose larvy; nenalézají se však úplně po stranách těla, 
nýbrž posunuty jsou poněkud výše ke straně dorsální. 


Dle příčných řezů hrudi larvy Psyll a jiných podobných 
druhů hmyzu lze pozorovati, že i dorsální 1 laterální hypoder- 
mis účastní se, každá z části, na vytvoření křídla, takže onen 
nvpodermálný záhyb, jenž representuje se na zevnějšek jako 
váčkovitý útvar po stranách hrudi, na němž možno rozezná- 
vati svrchní a spodní část, náleží svou svrchní stranou dor- 
sální, spodní pak laterální hypodermis tělní. 


Jinde u larev, kde prvopočátky křídel ukryty jsou tělní 
kutikulou, lze se přesvěděiti o tomtéž, zvláště ve stadiu vy- 
stoupení lamell křídelných z peripodiálné dutiny. © Poloha 
lamell je svislá, takže může se rozeznávati vzhledem k tělu 
na lamellách dvojí část: přední (vnější) a zadní (vnitřní), 


Vnější část lamelly odpovídá svrchní části váčkovitě 
- vychlípených prvokřídel larev, u nichž hned po založení sta- 
nou se křídelné zaklady zevními a souvisí s dorsální hypo- 
dermis tělní; zadní část lamelly náleží laterální hypodermis 
mateční, s níž také je v souvislosti. 


Na vyspělejších kuklách a na dospělých stadiích lze do- 
bře viděti polohu křídla mezi dorsálním plátkem — notem 
a laterálním — pleurem. 


Též Comsrock a NEEDHAM vykládá, že se křídla objeví 
na tom místě hrudi, kde později mezi notem a pleurem vznik- 
ne šev. "owER klaáe křídla u Coleopter také mezi notum a 
pleurum. MARSHALL 0 základech křídel u Platyphylax designa- 
tus praví, že »lies under the dorsal plate and somewhat above 
its lateral margin« a doleji zase »it would appeas that when 
the wing becomes external its position would be between the 
tergum and the pleurum«. — 

V konečném stadiu subimaga dostává křídlo teprve 
zvláštní svou definitivní podobu uspořádáním žilek a vytvo- 
řením konečného svého habitu. 

Larva Psyll dospěla do posledního svého stupně vývoje, 
svléká se ze své pokožky a křídla, složená dosud ve svém 


Vývoj křídel hmyzu. 


BDÍ 
=! 


těsném obalu chitinové pochvy, se vyvlékají a natahují 
v příčných i podélných svých záhybech. 

Kutikula křídel právě vyvinutého imaga je měkká, pod- 
dajná, 1 žilky křídelné a jich žebra nejsou úplně zehitiniso- 
vána. Teprve nvní v tomto okamžiku, když dospělý hmyz 
vynikne ze své pupálné pokožky, nastává úplné ztužení a 
zchtinsování celého křídla. 

Plasma redukována je jen na nepatrný díl křídla. Je 
omezena pouze jen na periferie křídelných lamell, kde táhne 
se úzkou a tenkou řadou buněk s malými, řídce rozloženými 
jádry. Struktura plasmy je stále vláknitá a zvláště u Rhodites 
bylo viděti, jak i nitky plasmatické, ve které se buňky obou 
stran hypodermis prodlužují, stýkají se uprostřed lamelly, 


Obr. 21. Křídlo imaga (Rhodites rosae). Příč. 

řez. Hy, hypoderm. buňky křídla; W, dutina žilky 

s tracheou, T'r, chitin. pokrýv křídla s ostny, T, tuk. 
těleso. (Obj. 7a, ok. 3) 


kde se pevně spojují, sestávajíce z plasmy vláknité struktu- 
(br 2) 

Žilky tvořeny jsou jednak buňkami hypodermálnýmu, 
jednak i jejich plasmatickými, nitkovitými výběžky a vyční- 
vají nad povrch křídla, na dorsální stranu víc než na ven- 
trální, v žebro chitinové povahy, utvořené zároveň s kutikulou 
tělní, jež také na dorsální straně křídla doznává značnější 
Ou nežli na ventrální. 

U Psyll křídia dospělého imaga vyznač ují se na prů- 
řezu nápadnou tenkostí. Plasma křídel omezena je jen na 
tenký pruh kolem chitinové kutikuly křídelné a jednotlivé 
řídké buňky obou polovin lamell, hoření 1 dolení, s malými 
jádry, spojeny jsou většinou šikmými nitkovitými výběžky 
plasmy struktury vláknité. (Obr. 22.) 


28 XXIV. Rudolf Klečka: 


Žebra u Psyil a četných jiných Homopter mají zvláštní 
tvar. Na průřezu křídlem imaga v místech žilky spatřuje se 
na dorsální straně jedna buňka hypodermálná s normálným 
jádrem a jemně zrnitou plasmou, vystouplá poněkud na ze- 
vnějšek a obalená zvlášť mocnou a vyklenutou vrstvou chiti- 
novou, která nahoře je zakončena v hrotnaté žebro, do něhož 
i částečně zabíhá plasma matečné buňky; na ventrální straně 
také jedna hypodermálná buňka tvoří protější hranici žilky; 
tato strana dolení je však opatřena jen tenkou chitinovou 
vrstvou. Urachee v úplně vyvinutém, zchitinisovaném křídle 
Psyll jsem nemohl nalézti. Vše je pevně stmeleno a okolním 
chitinem vymodelováno. Pouze lymfatická tělíska lze spa- 
třiti přítomná v dutině žilek. 

Naproti tomu v křídlech imaga Rhodites nalézají se 
dosud v prostoře žilek jemné větvičky tracheálné. Žilky ne- 


Obr. 22. Příčný řez křídlem imaga. (Psyl- 
lopsis fraxinicola). Hy, hypodermis křídla;V, dutina 
žilky: (Eom.* 1m s10k) 


jsou opatřeny tak těsným a silným prsténeem chitinové 
vrstvy jako u Psyll. Na povrchu křídla nalézá se také silnější 
vrstva chitinová, která vytváří kol žilky zchitinisovaná žebra, 
daleko však jednodušší než u prvního případu. Také dutina 
žilky nezabírá celou šířku křídelné lamelly, nýbrž posunuta 
je na ventrální stranu; stěny jeji tvoří jednak redukované 
buňky se skrovnou plasmou vláknité struktury, jednak vý- 
běžky plasmatické, které zároveň naproti sobě z obou stran 
lan:elly vybíhají a se spojují. (Obr. 21.) 

Ostny, kterými je celá plocha křídla posázena, vytvořily 
se v předcházejícím stadiu z hypodermálných buněk zároveň 
při vznikání definitivní kutikuly křídelné. 

V dutině žilek probíhají, jak už bylo připomenuto, velmi 
jemné tracheálné větvičky, kromě toho vyplňuje dutinu 


Vývoj křídel hmyzu. 29 


žilek lymfa s četnými lymfatickými tělísky a i tukové tě- 
leso, které zvláště v tomto případě u Hymenopter lze v dutině 
žilek dobře zjistiti. 

Zadní křídla v stadiích subimaga u Coleopter neliší se 
příhš svojí histologickou strukturou od jiných blanitých 
křídel ostatních bmyzů. Za to diferenciace předního křídla 
v elytry, projevující se v začátcích svých poprvé v posled- 
ních stadiích kukly, vystupuje zřejmě nyní v subimagu. Stavy 
tyto byly z části popsány již od některých autorů (KRUGER, 
ComsrTock a NEEDHAMm, ŤowER). 


Závěr. 


Ve vývoji křídel hmyzu můžeme rozeznávati dva typy: 
L vývoj křídel, jaký nalézáme u hmyzů, kde vývoj jedince 
probíhá stadiem larvy a kukly (pupy), — tedy u insect s do- 
konalou proměnou, 2. vývoj křídel hmyzů s proměnou nedo- 
konalou, kde tedy od vylíhnutí až do stadia imaga pokračuje 
vývoj řadou různých stadií larev, prodělávajících několik 
svlékání; stadium klidu — pupa — zde neexistuje. — V kaž- 
dém případě však zakládají se křídla z hypodermálné vrstvy, 
jakožto postranní vychlípeninv. 

U prvé skupiny základy křídel uloženy jsou v t. zv. pe- 
ripodiální dutině, utvořené tělní vrstvou hypodermálnou a 
uzavřené zevně kutikulou těla. 

V pozdějším stadiu (subnymfy) základy křídel, lamel- 
lovitě již protažené, opouštějí peripodiální dutinu, jejíž stěny 
mizí. Vše je dosud uzavřeno na venek chitinovým obalem těla. 
Zevní pochvy křídelné objevují seu tohoto typu vývoje te- 
prve až ve stadiu pupy. 

Larvy hmyzů s nedokonalou proměnou postrádají peri- 
podiální dutiny. Základy křídel vychlipují se prostě na ve- 
nek, takže po prvém svlékání tvoří po stranách těla dva zna- 
telné váčkovité útvary uzavřené do kutikulárné pochvy kří- 
delní, v níž pak se dále vyvíjejí. Před svlékáním pokožky 
vzrostlé lamelly křídelné u hemimetabolních skládají se v zá- 
hyby (Psylla) a po opuštění exuvie opět se narovnávají. 


30 XXIV. Rudolf Klečka: 


V určitém stadiu u obojího typu vývoje křídla (u hmyzů 


s nedokonalou proměnou v pozdějším svlékání — na př. 
u Psyll po druhém, — u insektů s hemimetabolhí v stadiu 


subnymfálném) nastává redukce buněk hypodermis křídel- 
né, která sahá až do konečného stadia. 

Basální blána holometabolního typu zakládání a vývoje 
křídla nevchází od počátku do lamell, nýbrž vytváří se až 
v pozdějším stadiu pouhým splynutím basálních pólů buněk. 
U druhého typu vsunuje se zároveň s vychlípenou hypodermis 
mezi lamelly. V posledním momentu vývoje křídla po redukci 
buněčné mizí basální blána, plasmatické výběžky protějších 
hypodermis se spojují, složené lamelly křídelné se tenčí a ob- 
dávají konečnou kutikulou křídla, vyloučenou z hypodermis. 


Vytvořování se elyter a všechny diferenciace předních. 


křídel od zadních dějí se až v posledních stadiích vývoje. 
Též všechny pokryvy křídel a ztužení žilek vznikají v posled- 
ních stadiích subimaga. 


Seznam literatury: 


ADOLPH, G. E.: Ueber Insektenflůgel. (Nova Acta Leop. Carol. 
Deutschen Akad. d. Naturf. Bd. XLI 1886.) 
— : Ueber Aderung der Káferflůgel. (Zool. Anz. Jahrg. 1889.) 
Acassrz, L.: The classification of Imseects from embryological Data. 
Smithsonian Contributiones to knowlegde 1850.) 
BERLESE, A.: Gli Insetti. Milano 1909. 

BoxsDORF: Ueber die Ableitung der Sculpturverháltnisse bei den 
Deckflůgeln der Coleopteren. (Zo01. Anz. 13. Jahrg. 1890.) 
CARRIĚRE J.- BůRGER O.: Die Bntwicklungsgeschichte der Mauer- 

biene (Chalicodoma muraria) im Ei. (Nova Acta. Abh. der 
K. Leop. Carol. Deutseh. Akad. d. Naturf. Bd. LXIX. Nr. 2. 
Halle 1897.) 
ComsTOCK-NEEDHAM: The wings of Inseets. (Americ. Naturalist, 
Boston, 1898—1899.) 
Drwrisz: Beitráge zur Kenmtniss der postembrycnalen Gliedmassen- 
bildung bei den Imsekten. (Zeitschr. f. wissensch. zool. Suppl. 
Bd. 30, 1878.) 
— : Ueber die Flůgelbildung bei Phryganiden u. Lepidopterem. 
(Berliner Entom. Zeitschr. Bd. 25. 1881.) 
— : UÚeber rudimentáre Fligel bei den Coleopteren. (Zool. 
Anz. 1883.) 


Vývoj křídel hmyzu. sk 


GANxIN: Materiahen zur Kenntniss der postembryonalen Entwi- 
cklungsgeschichte der Insekten. (Waršava 1876. Referat od 
Hoyera v Zeitschrift f. wissensch. Zo0l. 1877. Bd. 28.) 

GRABER: Vergleich. Studien úber d. Embryolog. d. Imsekten. 
(Denkschr. der Kais. Akad. der Wissensch. math.-nat. CL Bd. 
56. 1889.) 

„Haask E.: Die Prothorakalanhánge der Insekten. (Zo0l. Anz. 1886.) 

HEYMOoNs R.: Beitráge zur Morphologie und Entwicklungsge- 
schichte der Rynchoten. (Nova acta Akad. Leop. Carol. d. 
Naturf. Bd. LX XIV. Nr. 3. Leipzig 1899.) 

HoFFBAUER: Beitráge zur Kenntniss der Insektenfligel. (Zeitschr. 
f. wissensch. Zool. 54. Bd. 1892.) 

CHoLoDKOWsKY MN.: Zur Morphologie der Insektenfligel. (Zool. 
Anz. 1886.) 

JAWOROWSKI: Zu meiner Extremitáten- und.  Kiementheorie bei 
Arthropoden. (Zool. Anz. 1897.) 

KozLBE: Die Zwischenráume zwischen den Punktstreifen der 
punktiertgestreifen Hliigeldecken der Coleopteren als rudi- 
mentáre Rippen aufgefasst. (14 Jahresbericht des westfál. 
Prov. Vereins f. Wissensch. u. Kunst 1885.) 

KoRscHELT-HErDER: Lehrbuch der  vergleich. Entwieklungsge- 
schichte der wirbellosen Tiere I. u. II. Heft. (Jena, 1890—1891.) 

KowaLEwsky: Beitráge zur nachembryonalen Entwicklung der 
Museciden. (Z001. Anz. 8. Bd. 1885.) 

E. KRůGER: Úeber die Úntwicklung der Flůgel der Insekten mit 
besonderer  Berůcksichtigung der Deckflůgel der  Káfer. 
(Inaugural-Dissertation der phil. Fakult., Goóttingen, 1898.) 

Lavxnors: Beitráge zur Entwicklungsgesch. d. Sehmetterlingsflůgel 
in Raupe u. Puppe. (Zeitschr. f. wiss. Zool. 21. Bd. 1871.) 

MARSHALL, Wm. S.: The Development of the Wings of a Caddisfly 
Platyphylax designatus Walk. (Zeitschr. f. wiss. Z001. 105. Bd., 
4. Heft, 1915.) 

MEYER A. G.: The development of the Wings Scales and their 
Pigment in Butterflies and Moths. (Bullet. of the Mus. of 
comparativ Zoology. Vol. XXIX. Cambridge 1896.) 

MůLLER F., Ueber die Entwicklung der Insektenflůgel. (Jeanische 
Zeitschr. f. wiss. Naturgesceh. Bd. IX.) 

PAaNcRiTrus P.: Beitráge zur Kenntniss der Flůgelentwicklung bei 
den Insekten. (Inaug. diss. Kónigsberg, 1884.) 

J. vax REEs: Beitráge zur Kenntniss der inneren Metamorphose 
von Musea vomitoria. (Zo0l. Jahrb. Abth. f. Anat. u. Ontog. 
3. Bd. 1889.) 

REHBERG: Ueber die Entwicklung des Insektenfhigels an Blatta 
geramnica. (Jahresber. des kón. Gymnas. zu Marienwerder 
1885—86.) 

SEMPER C.: Ueber die Bildung des Flůgel, Schuppen u. Haare bei 
Lepidopteren. (Zeitschr. f. wiss. Zool. 8. Bd. 1856.) 


39 XXIV. Rudolf Klečka: Vývoj křídel hmyzu. 


SCHÁFFER C.: Beitráge zur Histologie der Insekten. (Spengels Zool. 
Jahrb. 3. Bd. Abt. f. Anat. 1889.) 

ŠULC K.: Monographia generis Urioza Foerster sp. reg. palaearkt. 
(Kónigl. bohm. Gesellsch. der Wiss. 1910.) 

— : Úvod do studia, synoptická tabulka a synopt. katalog druhu 
r. Psylla, palaearktické oblasti. (Král. česk. spol. nauk 1910.) 

— —: Čber Respiration, Tracheensystem u. Schaumproduktion der 
Schaumeikadenlarven (Aphrophorinae-Homoptera). (Zeitschr. 
f. wiss. Zool. Bd. XCIX. 1911.) 

TowER W. L.: The origin and bevelopment of the wings of Co- 
leoptera. (Zool. Jahrb., Anat. Vol. XVII. 1903.) 

VERSON E.: Schmetterlingsflůgel und die sog. Imaginalscheiben 
derselben. (Zo001. Amz. 1890.) 

VERSON E.: La Formazione delle Ali nella larva del Bombyx mori. 
(Stazione Bacologica Sperimentale, publicazioni sovvenute dal 
ministero di Agricolt. Ind. E. Comm. Padowa 1890.) 

WEISMANN: Die nachembryonale Entwicklung der Musciden. (Zeit- 
schr. f. wissensch. Zool, 14. Bd. 1864.) 

— : Metamorphose von  Corethra plumicornis. (Zeitschr. T. 
wissensch. Zool. 16. Bd. 1866.) 
— : Ueber die Duftschuppen. (Z001. Anz. 1. Jahrg. 1878.) 

WITLACZIL E.: Zur Anatomie der Psylliden. (Zeitschr. f. wiss. Zool.* 

Bd. XLII. 1885.) 


XXW: 
Die Morphologie und Physiologie der Haftschei- 
ben der Blepharoceridenlarven. 
(Mit 10 Textfiguren.) 
Von Julius Komárek. 


(Aus dem zoologischen Institute der bohm. Universitát.) 


Vorgelegt in der Sitzung am 23. Oktober 1914. 


Die Haftscheiben, die eben das Objekt dieser Arbeit 
bilden, befinden sich an den Larven der hochinteressanten 
Dipterenfamilie »Blepharoceridae«, die zu den typischen Be- 
wohnern der Gebirgswásser besonders der Gletscherbáche 
der Hochregionen gehóren. Es muss die seltsame Lebens- 
weise dieser IMere eingehender beschreiben werden, wenn 
de hohe Organisation des Saugnapfes verstándlicher ge- 
macht werden will, da sie mit der Lebensweise innig zu- 
sammenhanet. 

Im Mittelgebirge finden wir die Blepharoceriden selten, 
aber auch auf Hochgebirgen, deren oberfláchlicher Charakter 
keine gróssere Hohendifferenzen aufweist, kommen sie nicht 
vor. Rasche, schnellflessende Báche, wilde und reissende 
Gletscherstrome, Wasserfálle u. s. w. sind die Lieblingsstellen 
dieser seltsamen 'Niere. In grósseren Kolonien sitzen die 
Larven mittels Saugnápfen an den Šteinen und zwar am 
solchen Stellen der Gewásser, wo man glauben mochte, es sel 
einem Wassertiere sich festzuhalten unmoglich. Hier umwan- 
delu sich die Larven in Puppen, die in Gruppen mit den 
Kopfen in die Hóhe gerichteten fest an den Steinen ange- 
klebt sind; oft tief unter der Wasseroberfláche. Die ma- 


Sitzber. der k. k. bóhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 


XXV. Julius Komárek: 


DI 


gines, die wie eine kleine Tipula aussehen, fliegen langsam 
oberhalb des Wassers oder sitzen an den Uferpflanzen. Es ist 
zwar richtig, dass die Blepharoceriden auch in weniger wil 
den Gebirgsbachen leben (in Gesellschaft der Simulien, Pleco- 
pteren u. s. w.), wo ihre Organisation ziemlich úberflůssig 
erscheint. Diese wird uns aber sofort klar, wenn wir sie in 
den  milchtrůben, reissenden  Gletschergewássern  erblicken, 
wo sich das Wasser mit furchtharer Kraft an hervorstehen- 
den Felsblocken (d. h. an Stellen, die von den Larven mit 
Vorhebe aufgesucht werden) zerschlagt. Das ist das eigentli- 
che Miheu, woran die Mere angepasst sind. Der sonderbare 
Korperbau der Larven, der fast die Hohe der Anpassung der 
torrenticolen Fauna zeigt, ist sonach verstandlich. Der assel- 
arůge Korper (dorsoventral abgeplattet) mit beinartigen 
Anhangen, der stark chitinisierten Dorsalseite und der wei- 
chen Ventralpartie besteht aus einem Kopfbrustsegment und 
deutlichen 5 Hinterleibsegmenten, deren letztes aus drei zu- 
sammengesetzt ist. Jedes der 6. Korpersegmente tragt an der 
Ventralseite in der Mitte einen grossen, runden Saugnapí. 
Das ist der eigentliche Bewegungsapparat, mittels welchem 
de Larven an den Steinen herumkriechen. 


Sehr merkwůrdig ist die Kraft, mit welcher die Saug- 
napfe haften. Es verursacht ziemliche Můhe um die Larve 
loszumachen, so dass das Mer leichter entzweizureissen als 
von der Unterlage abzunehmen ist. Es muss also die Organi- 
sation der Haftscheibe sehr vollkommen sein, wie es auch 
die ganze Lebensfristung der Tiere erfordert. Bloss ein 
Autor beschreibt etwas genauer die Haftscheiben der Blepha- 
roceriden und zwar V. KErrocc, dessen Abbildung und 
Beschreibung obzwar sehr kurz und ungenůgend ist, jedoch 
de Grundrisse des Baues und der Funktion ziemlch gut 
darstellt. 


Das Interesse, wie diese Haftscheibe eigentlich organi- 
slert ist, veanlasste mich zu dieser Arbeit. Jene genaue Wir- 
kung, der kein Saugapparat weder bei Inseecten noch im gan- 
zen Tierreich gleichen kann, ist bisher nirgends genauer be- 
schrieben und erklárt, und da ich den wichtigsten Gegenstand 
zur vollendung dieses Themas — das Arbeitsmaterial — be- 


"a vů 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 3 


Sass, entschloss ich mich den Bau der Haftscheibe náher zu 
untersuchen. 

Das Material wurde gelegentlich auf einer Reise nach 
Súdarmenien und in den Kaukasus gesammelt und besteht 
aus Larven neuer Arten, die ich da gefunden habe.!) Es ist 


Sb 


Fig. 1. Larve der Blepharocera armeniaca Komárek. Dorsalseite. 
Be. 2 » » » » Ventralseite. 
R83 » » » » © Seitenanblick 
Saugf = der Saugnapf, Kr. Anh.—die Krallenartige Anhánge. 


dies die Larve der Blepharocera armeniaca Komár., die in den 
I i < GYidf < Ordnub: 

Gebirgsbáchen der Umgebung des Stádtehens Ordubat an je 
russisch-persischen Grenze in grosserer Menge konserviert 
wurde. Diese Art bildete das Hauptobjekt der Untersuchun- 
gen. Nebstdem wurden zum Studium auch Larven einiger 
kaukasischen Liponeura-Arten heniůtzt, besonders eine Larve, 

1) J. Komárek: Die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und 
Armenien. Sitzungsberichte d. konigl. bohmischen Gesellschaft der 
Wissenschaften in Prag 1914. 


4. XXV. Julhus Komárek: 


deren Imago unbekannt ist, und die ich als Larve aus 
Bečo anfůhre. Das kaukasische Material stammt aus Šva- 
netien am Sudabhang des Kaukasus in Lečchumsky újezd, 
Kutaische Gubernie. Zuletzt wurde auch die Larve der Lo- 
poneura brevirostris Lów. mit den frůheren verglichen. Die 
letzte Art wurde im Bohmerwald gefunden. 

Alle Larvenarten wurden auf gleiche Art behandelt 
d. h. mit Carnoy-Gemiseh fixiert und in 90% AIk. aufbewahrt. 
Nach Behandlung mit Codernholzol und Tetrachlor wurden 
se in Paraffin (55“ C) eingebetet und geschnitten. Die 
Schnitte wurden mit Haidenh. Hámatoxylin, meistens aber 
mit Brasihn gefarbt. 


Morphologischer Teil. 


Die Haftscheiben, von welchen jede Larve 6 besitzt, 
hegen auf der Ventralseite in der Langenachse des Korpers 
und zwar jeder Saugnapf in der Mitte des Korpersegmentes. 
Fig. 2. zeigt die Position der Organe und auch ihre Umrisse, 
de bei Ventralanblick als kreisrunde radier strukturierte, 
schembar aus drei lichtgelben und zwei dunkelbraunen kon- 
centrischen mit einander wechselnden  Ringe zusammenge- 
setzten Scheiben erscheinen. © Im Centrum sehen wir eine 
runde HFláche mit wabenartiger Zeichnung. So wird die 
Haftscheibe abgebildet. 

Be: Seitenanblick sehen die Saugnápfe wie miedrige, 
zyhndrische Hautausstůlpungen aus, in denen zwei parallele, 
dunkle Chitinschichten durchscheinen. So erscheint die Haft- 
scheibe bei makroskopischer Betrachtung. © Denselben Weg 
werden wir bei Mikroskopischer Untersuchung einschlagen. 

An Guerschnitten (Fig, 4, 5, 6) sehen wir, dass der Saug- 
napí eine Hautfalte vorstellt, die durch einen tiefen Ein- 
sehnitt von der úbrigen Kórperdecke abgegrenzt wird. Dieser 
Hauteinschnitt (Hesch) wird auf seinem inneren Ende (E. 


Hesch) von zwei starken Muskeln erfasst (Fig. 4 5, 6), die 


schief hinauf zur Dorsalseite verlaufen, wo sie sich unweit 
des Koórperrandes befestigen. Die beiden Muskeln liegen in 
der Transversalebene des Kórpers und divergieren zur 
Růckenseite in einen beinahe rechten Winkel. Deshalb wer- 


+ 

: 

S 
Vy 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 5 


den ste nur an Guerschnitten angetroffen. Die bezeichnete 
runde Hautfalte stůlpt sich sodan in der Mitte ein und bildet 
einen sackchenartigen Hohlraum, der den eigentlichen Luft- 
pumpenapparat vorstellt. Dieses Sáckchen (C/,Sk.) hat die 
Form einer Halbkugel, deren Wánde mit dicker Chitinschicht 
ausgekleidet sind. Fig. 6 zeigt das Verháltnis des Sáckchen- 
chitms zu den úbrigen Chitinschichten. Das dicke, stark fárb- 


Fig. 4. Auerschnitt durch den Larvenkorper, die Mitte des Saug- 
naples treffend. 
Saugf der Saugnapf, KrAnh die Krallenartigen Anhánge, H das 
Herz, Dm der Darm, Ftk der Fettkórper, HMkl die Muskeln des 
Hauteinschnittes, KMk! die Kegelmuskeln, LMk! d. Lángsmusku- 
latur, RMkl die Randmuskeln. 


bare Chitin der Sáckchenwand liegt scheinbar in der diůnnen 
Chitinkutikula der Hautfalte.. Der Hohlraum dieser Ein- 
stůlpung offnet sich mit kleiner kreisrunden Offnung in die 
Unterseite der Haftscheibe (Fig. 7 Ofm.). Durch diese Offnung 
kann Luft und Wasser in den halbkugeligen Hohlraum des 
Sáckchens eindringen. Wenn also in diesem eine Luftverdůn- 
nung entstehen soll, můssen zuerst die beiden Hlemente 
ninausgepresst werden, um das notige Vacuum zu erhalten. 
Darum sind auch die Wánde des Sáckchens so stark gebaut, 
um dem atmospherischen Druck resistieren zu kónnen. Es 
muss hier deshalb ein Mechanismus existieren, der aktiv 
fungiert. 

Dies besorgt ganz nach Art einer guten Luftpumpe ein 
starker Chitinkegel der oberhalb des Sackchens liegt und 


6 XXV. Julius Komárek: 


mit seiner Spitze in die rundliche Offnung zielt. Sem Bau 
(Fig. 6 ChKl.) ist folgender: Zwei starke, dorsoventrale 
Muskeln, die sich an der Decke des Sáckchens befestigen 
und vereinigen, bildeten durch direkte Umwandlung der 
Muskelfibrillen und -zellen in Chitin den Kegel. Er ist also 
nicht durch Absonderung, sondern durch Chitinisierung der 
Distalenden der Muskeln enstanden. Es lásst sich dies ganz 
gut an Práparaten verfolgen, wo noch die Úberbleibsel der 


Fig. 5. Auerschnitt durch den Larvenkorper; der Saugnapf ist 
bloss angeschnitten worden. 
Chsk das Chitinsáckchen, SMkl die Sáckchenmuskeln, HMkI die 
Muskeln des Hauteinschnittes; úbrige Bezeichnung wie an Fig. 4. 


Muskelfibrillen und Muskelzellen zu sehen sind. Dieser Teil, wo 
noch die Hibrillenbůndel und das Sarcoplasma deutlich auf- 
treten, ist von lebenden und thátigen Muskeln, die in Verlan- 
gerung der Chitinisierten Teile liegen durch lichtere Štreifen 
abgegrenzt. Es ist also zwischen berden keine Komtinuitát. 
Diese Abgrenzung findet statt in álteren Stadien; bei jungen 
Larven hángen beide Teile zusammen. Der Kegel selbst der 
sich proximal den Muskeln ein bischen einschnůrt endet mit 
kleiner Fláche, die bei Ventralansicht eine interessante Stuktur 
zegt (Fig. 7 CAKl.). Wird die Scheibe des Saugnapfes vou 
Ventralseite betrachtet, so wird die oben besprochene waben- 
artige Struktur gesehen. Die Wánde der Fibrillenbiůndel sind 
starker chitinsiert als das Centrum und deshalb werden ihre 
polygonalen Grenzen bei Hláchenansicht so schon sichtbar. 
Im der Mitte jedes polygonalen Feldehen bemerkt man noch 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 7 


einen dunkleren Fleck, der den Rest der Muskeln Ze18t 
(be) 

Rings um den Kegel liegt eine Schichte Chitin (am 
Guerschnitt Fig. 6 an beiden Seiten), welche am proximalen 
Rand mit niedrigem, fast kubischem Epithel bedeckt ist (Fig. 
6 Hp.). Ob diese durch Chitinisierune oder durch Absonde- 
rung entstanden, ist schwer zu entscheiden. Ich móchte das 
erstere als richtig annehmen. 

Wie gesagt entspringen aus dem Chitinkegel zwei starke 
Muskeln, die dorsal verlaufen, um sich an der Růckenseite 
Im seichten Korpereinbuchtungen zu befestigen (Fig. 4 
KMKI.). Sie llegen ebenso wie die Muskel des Hauteinsehnit- 
tes (Fig. 4 HMKL) in der Transversalebene des Kórpers. 

Das dicke stets biegsame Chitin rings des Kegels ist 

mit den starken, unbeweglichen Chitinwánden des Sáckehens 
durch důnnes Hautehen verbunden. 
Wir konnen diesen Haftorgan ganz gut mit einer Luft- 
pumpe vergleichen. © Eim Raum, in welchem sich die Nabe 
bewegt, stellt uns das Sáckchen mit dem Kegel vor; deshalb 
muss auch ein glatter Rand (wie bei einem Recipienten) exi- 
stieren, mittels welchem die Kommunikation mit der Aussen- 
luft abgeschlossen wird, anders gesagt, welcher sich an die 
Unterlage fest anzupressen vermag. 

Wie im Anfange bemerkt wurde, erscheint der Saug- 
napf bei Ventralanblick als kreisrunde Scheibe (Fig 7), die 
drei lichte und zwei dunkle mit einander wechselnde Ringe 
tragt. Ich erkláre diese optische Tauschung weiter unten und 
gehe jetzt zur eigentlichen genauen Beschreibung dleses Teiles 
der Haftscheibe úber. 

Wie erwahnt, flácht sich die Hautfalte, die den Saug- 
napí bildet, an der Seite, die der Unterlage zugekehrt ist, ab, 
wodurch ein Kreis entsteht, wie an Fig. 7 sichtbar ist. Dieser 
Kreis ist vollkommen rund; nur an dem vorderen Rand, d. h. 
Rand, der dem Kopfe zugewendet ist, befindet sich ein Keil- 
formiger Einschnitt. Der ganze Rand der Scheibe ist mit 
kleinen Borsten besetzt, die an sechs Stellen, welche in Form 
emes Sechswinkels zusammengestellt sind, sehr lang werden 
und dichte Faserbůschel hilden (He. 7 Fb.). 


2- jh M r S oa a o NC B o o S S o E k o S 


+ 


OY opě : EHesh 


JiMkl 


XXV. Julius Komárek: 


P- 


M 


Chsk On. CEKL o Chht Ah 


Fig. 6. Medianschnitt durch den Saugnapf, transversal zur Korperachse. 
Chht das Chitinbálkchen, Aht das Aussenhántchen des Scheibenringes, Hesch der Haut- 
einschnitt, EHesch das Ende des Hauteinsch., Aw die Aussenwand der Haftscheibe, W 
die Randwulst, 4/ ihre Ausláufer, Chsk das Chitinsáckchen, Ofm die Offnung der Haft- 
scheibe, Chkl der Chitinkegel, CAsch die Chitinschichte rings um d. Kegel, Ep ihr Epi- 
thel, Epz epitheliale Zellenschichte, Dr die zweizelligen Drůsen, TDr d. tubulosen Drů- 
sen, Sk das Drůsensekret. — Úbrige Bezeichnung wie an Fig. 4. 


In der Mitte der Scheibe liegt die Offnung, die in das 


Sáckchen fůhrt, und die ungefahr ein Viertel des ganzen: 
Scheibendiametrs misst. Diese Offnung wird durch das freie 


Ende des Kegels geschlossen (siehe Fig. 6), wodurch, wie 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 0 


schon erklárt, die Offnung bei Ventralanblick den Eindruek 
emes wabenartig strukturierten Kreises macht. 

Die ganze Scheibe ist also eigentlich nur ein Kreisrun- 
der gesehlossener Ring, der aber wieder aus 5 konzentrischen 
zusammengesetzt ist. Der úusserste Ring ist der breiteste; er 


ZR 


Fig. 7. Die Ringscheibe der Saugnapfes bei Ventralanblick. (Die 
Offnung im Centrum ist durch den Kegel geschlossen.) 
BR der erste lichte Ring, ZR der dunkle zweite Ring, FB=AI die 
Fasserbůscheln — die Hautausláufer, D die Dorne, Chkl der Chi- 
tinkegel, Aht das Aussenháutchen der Scheibe, tr. Vr. seine trich- 
terformige Vertiefungen, Schst die Sehwertstrahlen, Stst Stilet- 
strahlen. 


ist lichtgelb und bei genůgender Vergrosserung zeigt er 
radier zusammengestellte Chitinstrahlen von zweierlei Form 
(Fig. 7 Schst, Stst). 
Die einen sind důnn, stiletenformig. Die zweiten sind 
wiel breiter, gleicher Lange und spitzen sich dem Rande zu 
ab; im Ganzen ist ihre Form schwertartig. Beide Sorten der 
Strahlen sind so zusammengestellt das immer zwe1 Schwert- 


10 XXV. Julius Komárek: 


strahlen einen stiletenformigen  umschliesen. © Die beiden 
Strahlenformen enden proximal mit einer gelenkartiger Ver- 
dickung, mit der sie in die schwarze Ringschichte eingelenkt 
sind. 

Dieser dunkle respect, sehwarze Ring (Fig. 1 Psch.) ist 
der důnnste und es schemnt als ob er aus ganz kleinem hexago- 
nalen Chitinstůckchen, die dicht aneinander gepresst sind, 
zusammengesetzt wáre. Auch dies ist eine optische Táauschung, 
die bei Beschreibung des Guerschnittes erklárt wird.. Von 
dieser dunklen Schichte anfangend verlaufen nach innen 
zarte Chitinstrahlen in radiárer Richtung hindurch bis zum 
Offnungsrande. Diese Zone ist aus drei konzentrischen Rin- 
gen, selbstverstandlich nur was Farbe anbelangt, zusammen- 
gesetzt. Der erste, der Die Offnung umschliesst, ist der klein- 
ste im Durchmesser, dessen Breite ist aber so gross, w1e bel 
den folgenden zweiten (Fig. 7 ER, ZR). Der zweite ist dun- 
kelbraun und ist in Form konzentrischen Kreise sehwarz 
lmert. Der dritte Ring ist wieder lichtgelb, aber so schmal, 
wie dunkler vierte. In jenem befinden sich sechs kleine, rundli- 
che Offnungen, die so angeordnet sind, dass ste annáahernd 
mit den Borstenbůscheln am Rande wechseln. Dass ist aber 
nicht immer der Fall; und die Seiten, die dem Korperende 
zugekehrt, sind stets ohne derartige Gebilde. In jeder Offnung 
ist ein langer, gebogener Dorn eingelenkt (He. 1 D), selten 
habe ich zwei vorgefunden. Diese Dorne verengen sich be- 
trachtlich gegen das Ende und sind, wie es scheint, leicht 
beweglich und biegsan, weil man bemerkt, dass sle In ver- 
schiedenen Richtungen umgebogen sind. Ihre Funktion wird 
weiter unten erklart. 

Das ganze hier beschriebene Gebilde d. h. die ganze 
Scheibe ist, mit Ausnahme der Čentraloffnung und der Dorne, 
von důnner, durchsichtigen Kutikula úberzogen. © Dieses 
Háutchen ist die eigentliche Wand der Hautfalte, deren Kon- 
tinuitát an dem Guerschnitte (Fig. 6 At) zu sehen ist. Auch 
diese zarte Kutikula hat einen eigentůmlichen Bau, der 
ebenfalls der Haftfunktion des ganzen Organs angepasst ist. 
Bei Fláchenansicht ist deutlicher nur die Randzone zu sehen, 
die dicker ist und deshalb markanter hervortritt. Der distale 
Ring, wo sich die Schwertstrahlen befinden, ist von die- 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben Jé 


sem Háutschen úberzogen, welches bei kleinerer Vergrósse- 
rung, wie dichť punktiert aus sieht. Bei stárkerem Objektiv 
bemerkt man, dass es sich um kleine trichterfórmige Vertie- 
fungen handelt, die einen punktierten Rand haben (Fig. 7 
dr. Vr.). Diese Hinrichtung fand ich nur bei Blepharocera 
armemaca Komár. Die Haftscheiben der Larven des Lipo- 
neura-typus haben das betreffende Háutehen abweichend 
eingerichtet, in dem austatt. der Vertiefungen bloss dichter 
Borstenbesatz entwickelt ist. Dieser ist nahe dem Rande sehr 
hoch und dicht, verkleinert sich aber allmáhlich gegen Čen- 
rum. Der Unterschied der beiden Larventypen ist sehr 
imteressant, da ich sonst nach alterer Systematic bei den 
Larven, die ich im Kaukasus gefunden habe, nur nach den 
Imagines bestimmen konnte, ob sie dem Liponeura oder 
Blepharocera-genus angehoren. 

Die kaukalischen Liponeura-Larven gleichen im ganzen 
-Bau den Blepharoceralarven aus Amerika und Armenien, 
so dass mann ihre Gattungszugehorigkeit nur mit Hilfe der 
Imagines bestimmen kanm. Wůrde es sich zeigen, dass dieser 
Unterschied in Haftscheiben der beiden Gattungen, bel allen 
bisher bekannten Arten gilt, so hatte dies einen wichtigen 
praktiscehen Wert, da viel ofters Larven gefunden werden als 
Flegen. Ich mache deshalb auf diesen Unterschied aufmerk- 
sam. 

Bei Beschreibung der Scheibe ging ich von der Betrach- 
tung der Ventralseite aus. Wir sehen, wie immer noch ratsel- 
haft diese ganze Einrichtung erscheint. Wozu dienen die Chi- 
tinstrahlen und die Dorne? Wie sollen wir uns die fůnf kon- 
zentrische verschieden gefárbte Ringe erkláren? Was sid 
die trichterformige Vertiefungen etc.? 

Die Erklárung der merkwůrdigen Organisation geben 
die Auerschnitte. 

Die Schnitte, die in der Lángsachse des Larvenkorpers 
gefůhrt wurden, zeigten sich weniger geeignet als diejenigen, 
die in der Transversalebene angefertigt wurden. Zur Erklá- 
rung des folgenden dienem die Fig. 6., 8., 9. 

Wir sehen, dass die Kutikula des Einschnittes, der den 
Saugnapf vom Kórper trennt, in Walten hinunter steigt, und 
hier die ringfoórmige Scheihe bildet; sodann stůlpt ste sich 


12 XXV. Julius Komárek: 


wieder ein um das Chitinsackchen zu bilden. Diese Ausstul- 
pung respect. Scheibe, die eben bei Ventralanblick beschrie- 
ben wurde, hat nach Guerschnitten folgende Organisation: 

Die aussere Korperdecke, die sich an der Aussenseite 
der Haftscheibe befindet, ist důnn (Fig. 6 Aw); ste legt sich 
in mehrere Falten zusammen, da sie, wenn der Saugnapf los 
wird und wenn sich die Scheibe mehr vertikal stellt, eine 
grossere Hlache, als Fig. 6 zeigt, bedecken muss. Nahe dem 
Rande verdickt ste sich sehr stark zu einer Wulst (Fig. 6 W), 
die aber weich und plastisch bleibt. Eine feine Struktur in 
Form verticaler Fasern ist in letzterer sichtbar. Die Wulst 
verengt sich wieder und die Kutikula, die ihre frůuhere iicke 
besitzt, bildet ganz am Rande zwei scharfe, hohle und ziemlich 
lange Ausláufer, die durch einen důnnem Chitinstrang mit 
dem Inneren der Scheibe verbunden sind (Fig. 6, 8, 9, AD. 
Beide sind mit langen Borsten bedeckt. Die Ausláufer so wie 
ste abgebildet simd, sehen wir nur an Ouerschnitten, de durch 
die oben besprochenen Randfasernbůscheln gefůhrt wurden. 
Es sind also diese Bůchseln aus einer Reihe langer Hautaus- 
laufer, die mit Borsten bewachsen sind, zusammengesetzt 
(Vergleiche Fig. 7 und 8, 9 Tb-41). An Schnitten, die durch 
die úbrigen Randstellen gefihrt wurden, ist der obere Aus- 
Jaufer ganz klein, der untere verkůrzt sich ebemfalls ein bis- 
chen und die Wulst ist ganz niedrig. 

Wortsetzung der Kutikula bildet das důnne Háutchen, 
welches, wie schon bei Ventralbetrachtung bemerkt wurde, 
die Únterseite der Scheibe úberzieht und welches dann am 
Rande der Saugoffnung in die Wand des Sáckchens úber- 
geht. Dieses als ziemlich durchsichtig bezeichnete Háutchen, 
dessen trichterformige Vertiefungen oder Borstenbesatz er- 
wahnt wurden, dient als Apparat, der das Eindringen des 
Wassers in das Chitinsáckchen verhindern soll. Die Einrich- 
tung ist analogen Apparaten ahnlich. 

Am Guerschnitte ist zu sehen, dass unweit der Offnung 
ganz kurze, femne Hárchen das Háutehen bedecken; welche 
distalwárts immer stárker und lánger werden bis sie nahe 
dem Rande ihre grósste Lánge erreichen. Von hier an ver- 
kleinern sie sich wieder allmáhlich bis ganz am Rande ihre 
ursprůnghche Kůrze finden. Alle (Fig. 9. B.) Borsten sind 


Die Morpbhologie und Physiologie der Haftscheiben 13 


nach Innen, also der Offnung zugewendet. Diese Einrichtung 
fand ich bei den Liponeura Larven und zwar bei allen kauka- 
sisehen Formen und auch bei der Larve der europaischen Li- 


poneura brevirostris Loew. Hier sind also keine trichterfoór- 


9. Ná n 


Fig. 8. Hin Durchschnitt der Ringscheibe des Saugnapfes. (Blepha- 
rocera armeniaca Komárek). 
Fig. 9. Ein Durchschnitt der Ringscheibe des Saugnapfes. (Larve 
einer Liponeura). 
dAsch die Halbkugelformige Anschwellung des Strahlen, Psch die 
Palissadenschichte, D d. Dorn, Tr=tr. VWr. die Trichter des Aus- 
senháutchens, B die Borsten an demselben, ch die Fácher der 
Fibrillenstránge, AI=Fb die Ausláufer der Kórperháut am Schei- 
benrande. Schst Stst die krallenartig gebogene Stilet oder Schwert- 
borsten, W die Wulst. 


mige Vertiefungen vorhanden. Diese konstatierte ich bei den 
Larven der einzigen Blepharocera-Art die ich gefunden habe 
und die an der russisch-persischen Grenze als neue Art Ble- 
pharocera armeniaca Komár. gesammelt wurde. Das aussere 
Háutchen ist von der Offnung anfangend ebenfalls mit an- 
fangs kurzen, dann allmáhlich lángeren Borsten bedeckt; der 
Teil jedoch, der bei Ventralanblick als der ausserste, lichte 


14 XXV. Julius Komárek: 


hang erscheint und der an dem Guerschmitte nahe dem Rande 
hegt, ist anders eingerichtet, 

Hier hegen die sogen. trichterformigen Vertiefungen, die 
wie auf Fig. S. tr. Vr. sichtbar ist, wirkliche Trichter mit 
einer seichten kegelartigen Grube verstellen. Jeder Trichter 
versehmalt sich zu einem důnnen Chitinstrang, der sich n das 
Innere der Hautfalte verlángert um mit dem Ende, welches 
sich plotzlhch in facherartig angeordnete Fibrillen zerteilt, 
in de Wand des Chitinůberzuges der Strahlen einzusinken 
(Fig. 8. Fch). Gleiche chitinstrange existieren in den Haft- 
scheiben der Liponeuralarven. Nur sind diese deutlich aus 
Chitinfibrillen zusammengesetzt, die an beiden Enden fácher- 
artig ausseinander treten (ie. 9. Fch.). Der Wacher, welcher 
den Borsten zugekehrt ist, hat die Form eines Trichters und 
es hegt an der Hand, dass die Trichter der Blepharocera-Larve 
aus den Borsten und Fibrillenfacher durch zusammenf|iessen 
entstanden sind. 


Diese Einrichtung scheint eine Bedeutung als sekun- 
dárer Ausaugungsapparat zu haben; wahrscheinlicher ist je- 
doch die Ansicht, dass dieselbe bloss zum Ansammeln des 
Klebesekretes dient. Nun gelangen wir zur Erklárung der 
Chitimstrahlen und der dunklen Ringe, wie wir ste an der 
Haftscheibe sahen. (Fig. 7.) 

An Hig. 6. sehen wir dass dort, wo die grosse zweizellige 
Drůse můndet, also and der Innenseite des Kutikulareinschnit- 
tes, sich ein Chitinbalkchen ansetzt, das von der ausseren 
Wand schief durch das Inmere der Hautfalte verlauft, sich 
am Rande der Offnung parallel mit der Kutikula umbiegt 
und den Chitinstrahl von oben und unten sozusagen umfasst 
(Fig. 6 Chht.). Das, was ich als Bálkchen bezeichne, ist selbst- 
verstándlich nur ein Fláchenguerschnitt einer Chitinhaut, 
de in einem Kreise der zur Vertikalachse der Haftscheibe 
symmetrisch ist, die beiden Wande der Hautfalle auseinander- 
spreizt. 

Unweit der Offnung, ungefahr dort, wo an der Unter- 
seite der Scheibe die Borsten anfangen, verschmelzen die 
Kutikula mit den »Chitinbálkchen« und dort fangen die star- 
ken Chitinstrahlen an. Das Chitin der letzteren ist stark fárb- 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 15 


bar und selbst an ungefarbten  Práparaten  unterscheidet 
es sich von anderen Hautpartien durch seine Dicke. 

Jeder Strahl fangt proximal mit scharfer Spitze an, 
verstarkt sich allmahlich ein wenig, bis er plótzlich halbkucel- 
formig anschwillt. Diese Anschwellung sieht an wenig ge- 
fárbten Práparaten ganz anders aus. (Fig. 9. 4sch.) 

Der Strahl zerteilt sich dann scheinbar in zwei Schich- 
ten. Die untere verlauft parallel der Scheibenwandung, die 
obere ist gewolbt, hat eine viel grossere Oberflache und ihre 
Struktur scheint wie grob gekornelt. Zwischen beiden Schich- 
ten verlaufen vertikale Chitinstrange, die aus Waden zusam- 
mengesetzt sind und deren Endem Stark chitinisiert sind; 
letztere verursachen die grobe Kornellung der oberen Schich- 
te. (Fig. 9. Asch.) 

Hinter dieser Anschwellung verengt sich der Strahl spul- 
lenartig; sein Chitin ist homogen. Am Ende der Spulle fangt 
-das sog. Palissadenchitin am. Diese Palissadenschicht bestehí 
aus einem System kleiner Pfáhle, die vertikal und in sehwa- 
chen Bogen dicht neben einander stehen. (Fig. 9. Psch.) Die- 
ses Gebilde errinnert an áhnliche Chitinstruktur in den Haft- 
scheiben des Dyliseus marginalis und BLUNcK nennt sie eben- 
falls Palhssadenschicht. 

An diese Schichte legt sich am Distalende die Gelenk- 
fláche des letzten Abteiles der Strahlen und zwar der Schwert- 
strahl respect. Stiletstrahl an. Letzterer sieht wie ein langer 
sehr starker Dorn aus, der mit breiter Gelenkfláche anfan- 
gend sich allmáhlich verengt, so dass er am Rande ganz scharť 
endet. Das Ende selbst biegt sich Krallenartig nach immen 
zu um. (Fig. 6, 8, 9 Schst., Stst.) | Im dem Raum zwischen 
der Wolbung der nana (Schwertstr.) und dem Háut- 
chen der sebe liegen die Chitinstránge der Trichter und 
der Borsten. 

Es ist ziemlich schwer die Strahlen so zu beschreiben, 
dass man sich ihre Organisation vor stellen kann und ich weise 
deshalb auf die Fig. 6, 8, 9 hin, wo der Bau der Scheibe deut- 
ich abgebildet ist. 

Es sei nur erklárt, wodurch die verschieden gefarbten 
respect. lichte und dunkle konzentrische Ringe der Scheibe 


verursacht werden. 


16 XXV. Julius Komárek: 


Das aussere Hautehen, welches die Borsten oder Urich- 
ter trágt, ist durchsichug und sind bei Ventralanblick deutlich 
nur die radlár angeordneten Chitinstrahlen zu sehen. Wer- 
den noch einmal die Guerschnitte des Scheibenringes mit 
Wig. 7. verglichen, so sehen wir folgendes: der innerste Ring 
ist hchtgelb, der zweite ist dunkelbraun, konzentrisch niert 
und beide sind von gleicher Breite; der dritte Ring ist aber- 
mals hehtgelb, der vierte fast schwarz gefárbt und scheinbar 
aus. hexagonalen  Chitinstůckchen  zusammengesetzt. Diese 
beide Zonen sind von gleicher, jedoch gegen die vorherigen 
Ringe viel scehmaleren Preite. 

Der letzte Ring ist der breiteste, er ist lichtbraun. Seine 
Strahlen sind anders geformt und mie dem proximalen Ende 
in de dunkle Schicht eingelenkt; ste sind demnach selbstándig. 


Wenn nun der Guerschnitt des Strahls, an welchem wir 
ebenfalls fůnf verschiedene Partien bemerken, verglichen wird, 
so wird gefunden, dass die erste Partie de dů nn e Schichte 
vom Anfang des San: bis zur Anschwellung einnimmt. Die 
zweite Partie wird durch die halbkugelformige Anschwellung 
gebldet. Im Innern befinden sich, wie beschrieben, de verti- 
calen Chitinfáden. Beide Teile sind fast gleich lang. Der dritte 
Teil ist de spullenformige Verdinnung; der vierten, der so 
lang ist w1e der dritte, bildet dann die hohe Palissadenschichte, 
die aus verticalen Chitinpfahlchen zusammengesetzt ist. Der 
letzte "Teil endlich ist der langste und besteht aus dem krallen- 
artig gebogenen Randstrahl. 


Das Verháltnis des Chitins zur optischen Wirkung ist 
vollig klar. Dort, wo das Štrahlenchitim verdickt ist (also im 
2. und 4. Teile), macht es bei Fláchenansicht den Eindruck 
dunkler Ringe (der 2. und 4. Ring). Ihre Breite deckt sich 
volkommen mit der Lánge der Chitinpartien. Die Zeichnung 
der einzelnen Ringe ist eine vertikale Projection der Chitin- 
struktur. Der erste dunkle Ring, der von der halbkugelform1- 
gen Anschwellung gebildet wird, zergt eine Ouerlinierung in 
Form koncentrischer Ringe, Die Limierung ist nichts anderes 
als die Projection der vertikalen Chitinstránge, die im In- 
nern der Anschwellung verláufen. Der zweite dunkle Ring 
scheint wie zusammengesetzt aus hexagonalen schwarzen 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 17 


Feldehen — eine Projection der vertikalen Pfáhle der Palis- 
sadenschicht. 

Es bleibt noch die Erklárung der sechs Dorne, die im 
dritten Ring sitzen, úbrig. An Fig. 8 sehen wir, dass jeder 
mit seinem knopfartig erweitertem Basalteil in dem spullen- 
formigen Teil (den 3.) eingelenkt ist und mit freiem Ende 
gegen dle Unterseite der Scheibe hervorracgt. Ein feines Lumen 


Fig, 10. Die zweizellige Drůse, deren Aus- 
fůhrungsgang in die Chitinhaut -miůndet und 
deren Sekret die Unterseite der Haftscheibe 
befeuchtet. 
Drg der Driůsengang, Epz die epitheliale Zel- 
lenschicht, Bm die Basalmembran. 


verlánít durch den ganzen Dorn bis zu seinem stark vereng- 
ten Ende. Angelegt erreicht derselbe mit seiner Offnune in 
die Mitte der Trichter-(Borsten-)zone. Um. seine funkeio- 
nelle Bedeutung zu begreifen, můssen wir noch den letzten 
Teil der ganzen Organisation dieser Saugnápfe beschreiben. 

Von der ausseren Wand des Chitinsackchens zur inne- 
ren Kutikula des Hauteinschnittes erstreckt sich Im scharfen 
Bogen eine epitheliale Zellenschichte. Sie besteht aus hohen, 
sehmalen, cylindrischen Zellen, deren Kerne im Distalende 
hegen und deren Plasma sich sehr schwach fárbt, Sie ver- 
engen sich zum Proximalende, mit welchem sie an einer un- 

2 


4 


18 XXV. Julius Komárek: 


deutlich abgegrenzten Basalmembran festsitzen. © In dieser 
Zellenschichte (Hig. 6. Epz.) legt unweit des Hauteinschnit- 
tes eine grosse zweizellige Drůse, deren Ausfůhrumgsgang in 
die Offnung des »Chitinbalkchens«, dort wo es sich dem Kuti- 
kulareinschnitte ansetzt, můndet. Die Drůsse ist keulenfoórmig; 
die Terminalzelle besitzt einen grossen Kern mit deutiichen 
Chromosomen. Ihr Plasma hat eine schaumartige Struktur. 

Die zweite Zelle besitzt einen kleineren Kern und das 
Plasma ist sehr fein. Sie úbergeht in einen langen, schmalen 
Ausfůhrungsgang, dessen Lumen mit feiner, zockiger Chitin- 
membran ausgekleidet ist (Fig. 10 Drg). 

Es sind zwei solche symetrisch gegeneinander liegende 
Drůsen vorhanden, die an Auerschnitte, die vertikal zur Kor- 
perachse gefůhrt werden, anzutreffen sind. 

Im dem Raum, in welchen die Drůssen muůnden, finden 
wir Anhaufungen stark lichtbrechender Kornelchen, die ais 
Sekret angesehen werden můssen. (Fig. 6. Sk.) 

Der Raum, wo sich das Sekret befindet, ist geschlossen, 
nur durch das Lumen der Dorne kommuniciert er mit der 
Aussenwelt. Das Sekret ist sicher eine Klebesubstanz, den 
andere Eigenschaften wáren aus der Gesammtorganisation 
des Saugnapfes, nicht gut begreiflich. 

Jst es ein Klebesekret, so hat es nur damals Bedeutung 
wenn es die Unterseite der Scheibe befeuchten kann, um Gas 
Hindringen des Wassers zu verhindern, 

Dies besorgen unzweifelhaft die Dorne, denn sie sind 
die einzigen Offnungen des Raumes. 

Das Sekret tritt also in das Lumen, steigt bis hinaus, 
wo ich es oft als kugelige Anháufungen am Ende der Dorne 
fand. Werden dann diese beim Ansaugen umgebogen, so be- 
feuchtet das Sekret die Borsten oder sammelt sich im den 
Trichtergruben an. 

us ist jedoch (nach meinem Befunde) nur ein Paar Drů- 
sen vorhanden, wogegen die Zahl der Dorne dreifach ist. 

Diesen Umstand ist so zu erkláren, dass das Vorhanden- 
sein von sechs Ausfihrungsgángen durch die Bestrebung be- 
dingt ist, das Sekret womoglich gleichmássig auf dem Schei- 
benringe zu verteilen; deshalb sind die Dorne so symmetrisch 
angeordnet und so beweglich. 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 19 


- Neben diesen paarigen finden wir an Horizontal- und 
Guerschnitten grosse tubulose Drůssen, die scheinbar ausser 
dem Bereiche des Saugnapfes liegen. Sie liegen zwischen der 
Korperkutikula und der ausseren Wand des Hauteinschnit- 
tes und ihr Ausfuhrungsgang můndet dort, wo sich die Kuti- 
kula nach innen umbieet. (Fig. 6. Tdr.) 

Ihre Lánge gleicht fast dem Durchmesser des Saugna- 
pfes. Ihre Wandung besteht aus grossen rhombischen, sogar 
plattgedruckten Zellen, welche am Distalende ihre grosste 
Hohe und Preite haben und von dort der Můndung zu sich 
allmahlich verkleinern und mehr kubisch werden, bis sie in 
das Korperepithel úbergehen. Ihre Struktur ist fádig, mit den 
Wáden perpendicular gegen das Drůsenlumen gerichtet. Das 
Distalenden der Zellen farbt sich immer dunkler und lásst die 
Fadenstruktur nicht erkennen. Die Kerne sind oval oder rund 
(je nach Worm der Zellen) sehr gross und ihr Chromatin- 
"mhalt ist ziemlich reich. Jeder Kern hat einen grossen Nu- 
cleolus. Der Drůsengang ist mit feiner Chitinschichte ausge- 
kleidet, welche gegen die Můndung stárker wird und sich 
dann mit Haiden. Hámatoxyln fast sehwarz farbt. Im Innern 
des Ausfůhrungsganges ist das Sekret, welches ganz gleich 
aussteht wie das Sekret der Klebedrůssen, zu bemerken. 

Von diesen tubulósen Drůssen sind drei Paare vorhanden 
und bemerkt man sie am bestem an Horizontalschnitten, wo 
sie wie an der Peripherie eines Kreises angeordnet sind. 

Je zwei sind immer symmetrisch zur Verticalachse des 
Saugnapfes gelegen, und zwar so, dass ein Paar In der Lángs- 
-achse des Koórpers liegt und die úbrigen zwei Paare guer 
dazu. Welche Bedeutung haben diese Drůsen? Sie sind nicht 
mehr im Bereiche des Saugnapfes und doch zeigt ihre Zahl, 
Anordnung und Sekret, dass sie mit der Funktion des Saug- 
napfes zusammenhángen, Meiner Ansicht nach ist ihr Sekret 
ebenfalls ein Klebesekret, dass zur Isolation der Haftscheibe 
gegen das Wasser dient. Da die Můndung der Drůse dicht 
neben der Aussenwand der Hautfalte liegt, wird das Šekret 
bei fortwáhrender Berůhrune der berden Wande im Lebens- 
zustande der Larven, an diese ubertragen. 

An der Oberfláche der Hautfalte rinnt es dann hinunter 
bis es den Rand erreicht, wo es sich wahrscheinlich zwischen 


20 XXV. Julius Komárek: 


den Randborsten (Auslaufern) der Wulst und der Unterlage 
ausammelt. Das Sekret verhindert dann gánzlich das Hin- 
dringen des Wassers. 

Dies wáren mit Ausnahme der Muskulatur alle wichti- 
gen Teile des Saugapfes. | Letztere wird bei Erklárung der 
Funktion besprochen. 


Physiologischer Teil. 


Im folgenden will der Mechanismus des besehriebenen 
Organs geschildert und die Detailfunktion der einzelnen Kom- 
ponenten mit der physiologischen Bedeutung der Haftscheibe 
in Kinklamng gebracht werden. 

Den Grundgedanken des Haftscheibenbaues der Ble- 
pharoceriden als einer Luftpumpe, in welcher der Chitin- 
kegel von dorsoventralen Muskeln gezogen, die Luftverdůn- 
nung verursacht, beschrieb der erste ud zugleich der letzte 
V. L. KErLLoca. Seine Beschreibung ist zwar gut, aber aus- 
serst kurz, ungenůgend und die Abbildung wenig klar. Auch 
die Erklárung der Funktion ist stellenweise unrichtig. 


Der Saugnapf der Blepharoceriden kann als Muster- 
organ der Ansaugungsapparate im ganzen Tierreich angese- 
hen werden. Soweit bekannt, existiert nichts, was diesen Organ 
úbertreffen oder nur ihm gleichen konnte und zwar weder 
unter den Imnseecten noch in amderen Tierordnungen. 


Jm anderen Fallen, wo Saugnápfe entwickelt sind, ist 
de Organisation immer einfacher (die Luft wird durch Er- 
weiterung der Raumwáande verdůnmt) und Ihre Funktion nie, 
so exakt. Kein Insekt und sehr wenige andere Tiere konnen 
stundenlang so fest angesaugt sein, dass sie die wildeste Was- 
serkraft nicht losreissen kann. Dergleichen kamn nur durch 
vorzuglich gebauten Saugapparat und besonders starke Mu- 
skelentwickelung bewirkt werden. 

Beides ist auch wirklich hier in der Organisation und 
Funktion der Blepharoceridenhaftscheibe entwickelt, der 
menschlichen Erfindung gleichend. 

Werden nun alle Details, die zur genauen Funktion einer 
Luftpumpe notwendig sind, vorgefůhrt, so ist ertens ein Re- 
cipient, der aus festem Material gebaut sein muss, um dem 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 21 


Luftdrucke zu widerstehen, unentbehrlich; zweitens eine be- 
„wexliche Nabe, welche die Luft verdůnnt; drittens muss der 
Rand des Recipienten glatt und befeuchtet sein, um das Ein- 
dringen der Luft zu verhindern. 


Wir wollen nun sehen, wie diese drei Postulate im Bau- 
plan durchgefůhrt sind und mit welcher Precision die De- 
taile dem Grundgedankem dienen. Wie erwáhnt stellt unsere 
Haftscheibe eine Hautfalte vor, die im Centrum eingestůlpt 
ist, und da einen halbkugeligen Raum bildet. Alle Teile des 
Sangnapfes sind zur Vertikalachse symmetrisch und da die 
Falte kreisrund ist, sind alle Teile konzentrisch zu dieser 
Achse. Dies ist ein selbstverstándliches Erforderniss der Prá- 
zision des Bauplanes einer Hafteheibe. 


Was ist nun der Recipient? Entweder ist es nun das 
Chitinsáckchen oder die ganze Hautfalte. Das letztere ist wohl 
-das richtige. 

Die Hautfalte, die durch den besprochenen Einschmitt 
von der úbrigen Korperwand getrennt ist, hat schwache Aus- 
senwande und konnte dem Luftdrucke kaum widerstehen; 
deshalb finden wir diesbezůgliche Hinrichtung im Sáckehen, 
dessen Wánde mit starker Chitinschicht ausgekleidet sind. 
Diese chitinose Halbkugel, die sehr fest ist und leicht den 
Luftdruck erhalten kann, reicht von der Centraloffnung bis 
-zum Kegel und bildet also die Wánde des Recipieiten. 

D1e Tiere leben im Wasser umd es ist somit sehr notwen- 
dig, dass der Recipient gut gegen das Eindringen, des Was- 
sers versichert wird; sein Rand muss der Umterlage fest an- 
gepresst und vielleicht noch befettet werden. 


Sehen wir uns nun die Organisation der Scheibe, die 
einen geschlossenen Ring — die Umrandung des Recipienten 
vorstellt, an; zuerst sei eine kleine biologische Anmerkung 
erlaubt. Die Larven bewegen sich an Bachsteinen; die Unter- 
lage, an welche der Rand des Saugnapfes angepresst wird, ist 
rauh und uneben. Die Ringscheibe ist nun so organisiert, dass 
sie alle die Unebenheiten der Unterlage gut bedecken kann. 
Wir wissen nach der vorherigen Beschreibung, dass die Haut- 
falte an der Ventralseite sehr důnn und mit Borsten oder 
"Trichtern bedeckt ist. Am Rande verdickt sie sich zu einer 


29 XXV. Julius Komárek: 

Wulst, die mit langen Kutikularausláufern versehen ist. 
Nebstdem liegen im Innern der Ringscheibe als Fortsetzune 
des sogen. Chitinbalkchens die Strahlen. 

Sie sind sehr stark und ihre Aufgabe ist die Ringscheibe, 
die sonst von weicher Haut gebildet ist und deshalb zusam- 
menschrumpfen mochte, in ihrer kreisrunden Form zu erhal- 
ten, indem sie radlár zur Centraloffnung dicht neben einander 
angeordnet sind. Da sie aber bei ihrer Stárke umbiegsam wá- 
ren. und damit auch die ganze Ringscheibe, so trágt jeder 
Strahl zwei Biegstellen. 

Die eine ist die halbkugelformige Anschwellung, die im 
Tnnern weich ist und die dumkle Chitinstránge, welche die 
Palissadenstruktur des Chitins zeigen, erkennen lásst. Weil. 
die obere Fláche der Anschwellung grósser als die untere ist, 
so biegt sich dieseibe so um, dass die Unterseite der Ring- 
scheibe konkav wird. 

Die zweite Biegstelle ist die aus den Chitinpfahlen zu- 
sammengesetzte Palissadenschichte. Diese Schichte kann sich 
konkav oder konvex umbiecen, indem die Palissaden an einem 
oder anderem Ende auseinander treten, so dass die Schwert- 
strahlen und zugleich die ganze Randpartie entweder hinauf 
oder hinunter umgebogen wird. 

So wird es ermoglicht, dass die Scheibe selbst an unebe- 
nen krumen Fláchen festhaften kann. 

Die Strahlen dienen bloss als Stůtzapparate der Scheibe; 
dieselben konnen jedoch dem Eindringen des Wassers nicht 
widerstehen, Dieses besorgt die speciel dazu organisierte 
Aussenhaut der Scheibe mit Hilfe des Klebesekretes. 

Ihre Unterseite ist dicht beborstet und zwar dem Rande 
zu entweder mit lángeren Borsten oder mit trichterfórmigen — 
Vertiefungen. Die Borsten sind sehr dicht und wenn sich die 
Lnít darin ansammelt, so ist ein Eindringen des Wassers aus- 
geschlossen; darum ist auch die Beborstung dem Rande zu 
stárker. Wo jedoch dies nicht genůgt, da hilft das Klebesekret, 
welches durch die 6 Dorne auf die Ventralseite hinaustritt, 
indem es bei Anlegung der Scheibe ausgepresst wird und 
zwischen die Borsten oder in die Gruben der Trichter ein- 
dringt, die Scheibe zur Unterlage anklebt und selbstverstánd- 
lich auch das Wasser aufhált. 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 23 


Welche Bedeutung das Sekret der 6 tubulósen Drůsen 
hat, wurde schon erwahnt. 

Jhe Drůsen gehoren ganz sicher zur Haftsecheibe, da sie 
sonst eine so besondere und symmetrische Lage zum kreisrun- 
den Bauplan des Organs kaum einnehmen wůrden. Das Se- 
kret rinnt wahrscheinlich an der Oberfláche der Hautfalte 
hinunter und sammelt sich da zwischen der Randwulst und 
der Unterlage. Wie das Sekret von der Můndung an die ent- 
gegengesetze Wand gelangt, wurde schon erwahnt. 

Aus allem was angefůhrt wurde ist zu erschen, dass 
nicht ein sondern eine ganze Reihe von Hilfsmitteln entw1- 
ckelt ist, um das Innere des Chitinsáaekchens (d. Recipient) 
so gut als moglich gegen die Umgebung zu isolieren. Und 
weil die Tiere im Wasser wilder Gebirgsbache leben, bildet 
die wichtigste Funktion der Scheibe moglichst genau dem 
Eindringen des Wassers zu widerstehen und deshalb entwi- 
ckelten sich so verschiedene Isolierungsmittel, 

Wir gelangen nun zum wichtigsten Teil dicser Luft- 
pumpe náhmlich zum Stossel, dessen Struktur und Form ich 
vorangehend beschrieben und abgebildet habe. Er ist kleiner 
als der Innenraum des Sáckchens und liegt im einer dicken 
aber weichen Chitinschichte, so dass diese ihn an seiner Basis 
rund umfasst. Die ganze Einrichtung ist am besten an dem 
©uerschnitte sichtbar. (Fig. 6. Chsch.) Von der Basis des 
Kegels laufen zwei divergierende starke Muskeln, die sich 
dort, wo die Kórperdecke zwei seichte Einbuchtungen besitzt, 
befestigen. Sie liegen in vertikaler Ebene, die transversal zur 
Kórperachse steht. Diese sind die stárksten, die im Bereiche 
der Haftscheibe vorkommen. Durch ihre Kontraktion wird 
der Kegel in die Hóhe gezogen und es bildet sich ein Vacuum, 
wodurch die Luftverdůnnung im Chitinsáckchen erreicht 
wird. 

Wenn somnach diese zwei Muskeln in Action treten, ist 
die Haftscheibe fest angesaugt und man kann sie ohne Willen 
der Larve nur mit ziemlicher Anstrengung losreissen. 

Welche Muskeln fungieren nun, wenm die Larve den 


Saugnapf losmachen will. Blosse Erschlafung der Kegel- 
muskeln wird wohl kaum zum Loswerden des Saugnapfes ge- 


24 XXV. Julius Komárek: 
nůgep, sonst ware nicht eine so reiche Muskulatur die als 
Antagonist fungiert entwickelt. 

Es ist leicht zu erraten, welche Muskeln sich entwickeln 
mussten um als Gegengewicht der Kegelmuskeln arbeiten zu 
kónnen. 


Nicht nur der Kegel sondern auch das Sáckchen muss 
beweglich sein, wenn es mit dem Kegel gut ausgefullt werden 
soll d. h. wenn die Haftscheibe losgemacht werden soll. Zu 
demselben Zwecke, jedoch zur Bewegung der Ringscheibe 
můssen ebenfalls Muskeln vorhanden sein, welche dieselbe 
in die Hohe ziehen kónnten, wenn sich die Larve anderswo 
ansaugen will. Gerade so wie wir voraussetzten, ist auch wirk- 
hich die Muskulatur entwickelt. 

Fig. 5. zelgt einen Guerschnitt, der bischen weiter vom 
Centrum des Saugnapfes gefůhrt wurde, so dass er nur noch, 
das Sáckchen traf; wodurch die Richtung und Insertion der 
besprochenen Muskelbůndeln enthůllt wurde. Ein Bůndel er- 
fasst das Ende des Hauteinschnittes und láuft schief zur Dor- 
salseite und zwar parallel zu den Kegelmuskeln. Ihre eigene 
Richtung ist eine andere; sie legen nicht m der Transversal- 
ebene des Korpers, sondern sie verlaufen von dem Hautein- 
schnitte, an dessen lateralen Seiten sie inserieren, schief nach 
vorne oder nach hinten. An Fig. 5. sind deshalb die einzelnen 
Důndel schief angeschnitten. 

Gleiche Richtung haben auch die Muskeln des Chitin- 
sáckchens. Sie befestigen sich am oberen Rande des Sáck- 
chens und verlaufen parallel mit den ersteren zur Dorsal- 
selte, wo sie inserieren, Da sie schief nach vorne oder nach 
hinten zielen, sind sie an Fig. 5. ebenfalls schief angeschnit- 
ten. Beide Muskelschichten sind paarig und liegen symme- 
trisch zur Langsachse des Korpers. 

In der Ebene der Kegelmuskeln verláuft noch ein Paar 
Muskeln, deren jeder sich von der Insertionstelle des Kegel- 
muskels schief nach aussen und ventralwarts erstreckt und - 
vunweit des Korperrandes, dort wo die krallenartigen Anhánge 
anfangen, inseriert, (Fig. 4. RM kl.) 

Es muss noch erwahnt werden, dass das Sarcoplasma 
sehr máchtig entwickelt ist und grosse Zellkerne besitzt. 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 25 


Alle Muskelbůndel, die der Haftscheibe angehóren, lie- 
gen fast transversal zur Lángsachse des Kórpers, Dic Ursache 
ist die Lage der Darmrohre und der Lángsmuskulatur, die 
das Korpercentrum ausfůllen. 

Weil die úbrigen Teile des Saugnapfes sich mehr passiv 
verhalten, sind die motorischen Komponenten die wichtigsten 
Tele fangen an tátig zu sein und welche Vorgánge spielen 
Funktion. 

Zur Erklárung dieser Vorgánge dienen die Fig. 4., 5., 6. 

dle de Guerschnitte des Organs in verschiedenen Positionen 
zeigen. Als Ausgangspunkt der Funktionerklárung nehmen 
wir die Hig. 4., also den Zustand, wo der Saugnapf angesaust 
ist. Die Unterseite des Scheibenringes ist fest angepresst an 
die Unterlage, selbstversándlich nicht nur mittels des kleb- 
rigen Sekrets, sondern hauptsáchlich durch Luft- respect. 
Wasserdruck. 
Die Drusen sind in Thatigkeit. Die Kegelmuskeln sind 
kontrahiert und der Kegel in die Hohe gezogen. Im Chitin- 
sackchen ist also eine Luftverdůnnung, die eben den ganzen 
Korper angesaugt háalt. Die úbrige Muskulatur des Saug- 
napfes ist ausser Thatigkett. 


Nun will das Tier den Saugnapf losmachen. Welche 
Tele fangen an thatig zu sein und welche Vorgánge spielen 
sich ab? 

Das erste ist die Erschlaffung der Kegeimuskeln. Hie- 
durch sinkt der Kegel wieder in das Sáckchen und das Va- 
cuum verkleinert sich. Gánzlich kann der Kegel das Sáckchen 
durch blosses Sinken jedoch nicht ausfullen (weil er kleiner 
ist) und soll der Rest der Luftverdůnnung beseitigt werden, 
was notwendig ist, wenn die Haftscheibe in die Hohe geho- 
ben werden soll, muss auch das Chitinsáckchen aktiv eintre- 
ten und sich an die Wánde des Kegels legen. (Fig. 6.) Dies 
geschieht wenn sich die symmetrischen Muskelbůndeln des 
Sáckchens kontrahieren. Hiemit wird das Sáckchen in die 
Hohe gehoben, ein bischen erweitert und umfasst nun fest 
den Kegel und die ihn umgebende Chittinschichte. (Fig. 5. 
SMRkl.) Nun bleibt noch úbrig die Ringscheibe von der Unter- 
lage abzuheben. 


26 XXV. Julius Komárek: 


Zu diesem Zwecke kontrahieren sich Muskelbůndel, die 
sich (Fig. 5. HMkl.) lateral an dem Hauteinschnitte befesti- 
gen und von dort schief zur Dorsalseite verlaufen. Ist dies 
geschehen, so wird das Ende des Hauteinschnittes und zu- 
gleich auch die Stůtzhaut (Chitinbalkchen) der Hautfalte 
in das Korperinnere eingezogen. © Da nun letztere mit den 
Strahlen zusammenhangt und an der Biegungstelle unweit 
der Offnung wie ein Hebel auf die Chitinstrahlen wirkt, so 
werden diese bei Kontrahierung der Muskeln in die Hohe ge- 
zogen und zwar in der Weise, dass sie von der frůheren hori- 
zontalen Position im eine mehr vertikale ubergehen. 

Die Muskeln des Hauteinschnittes kontrahieren sich 
gleichzetig mit jenen des Sáckchens. 

Sind alle die Vorgánge, die geschildert wurden, gesche- 
hen, so ist die ganze Haftscheibe von der Unterlage in das 
Korperinnere eingezogen, © Der betreffende Korgersegment 
beruht nun auf den krallenartigen Anhángen. Will sich die 
Larve wieder ansaugen, so kontrahieren sich die zwe1 latera- 
len Randmuskeln, die schief von der Koórpereinbuchtung an 
der Dorsalseite zu den Anhángen am Rande verlaufen. Flie- 
durch flácht sich der ganze Korper ab und die Unterseite 
des Korpers sammt der Haftscheibe wird an die Unterlage 
gedrůckt. Gleichzeitig erschlaffen auch die bisher kontrahier- 
ten Muskeln des Chitinsáckchens und des Hauteinschnittes. Die 
Ringscheibe klebt sich mittels Sekretes (der aus den Dornen 
hinaustritt) an die Unterlage und verhindert dem Eindringen 
des Wassers. Nun kontrahieren sich, wáahrend der Erschlaf- 
fung der Randmuskeln, die Kegelmuskeln; der Kegel wird in 
die Hohe gezogen und im Chitinsáckchen entsteht eine Luft- 
verdůnnung: Die Haftscheibe ist fest angesaugt. 

Sehr interessant ist die Art der Bewegung mittels dieser 
Etaftscheiben. Die Larve, die fest angesaugt ist, macht die vor- 
deren drei Saugnápfe los, erhebt die vordere Koórperhálfte 
und indem sie selbe nach der Seite schwingt, befestigt sie die 
Saugnápfe. Dann folgen die anderen drei Saugnápfe; die 
zweite Korperhálfte wird in gleicher Richtung nach der Seite 
gebogen und befestigt. — So durch wiederholtes Losmachen 
und Ansaugen der Haftscheiben bewegt sich die Larve in la- 
teraler Richtung; selbstverstándlich ziemlich langsam, 


Die Morphologie und Physiologie der Haftscheiben 27 


Die Ursache der Entwickelung so hoch organisierter 
Saugnápfe sind die besonderen Lebenverháltnisse, welchen 
sich die Larven anpassen můssten. Ein einfacher gebautes 
Organ (Krallen ete.) konnte den Larven kaum das Leben in 
den bekannten Verhaltnissen ermoglichen. Deshalb entwickelte 
sich eine Saugvorrichtung, die zur jetzgen hohen Organisa- 
tion gelang. Ursprůnglich waren wahrscheinlich an der be- 
treffenden Stelle nur Drůsen vorhanden und die Tiere lebten 
am Boden der Báche. Dort wo sich die Ventralseite mittels 
Drůsesekretes an die Steine klebte, lag die Imsertionsstelle, 
an welcher sich die divergierenden dorsoventralen Muskeln 
vereinigten. Durch Kontraktion der letzteren konnte die wel- 
che Haut der Ventralseite eingestůlpt werden; rings um dle- 
ses Centrum bildete sich eine wallartige Hautausstůlpune und 
dies war schon eine primitive Saugvorrichtung, die man als 
Anlage der hochorganisierten Haftscheibe ansehen kann. 


LITERATUR: 
Haxs BLůŮNcK: Beitr. z. Kennt. d. Morpholog. und Physiol. der 
Haftsch. von Dytiscus marginalis L. — Zeit. f. wiss. 4200- 
lo ©. 1912. 


H. Dgvrrz: Beschreibung d. Larve und Puppe von Liponeura brevi- 
rostris Lw. — Berl. Ent. Zeit. 1881. 
— : Weitere Mitheilungen iiber das Klettern von Insecten an 
glatten Fláchen. — Zoo0l1. Ang. VIII. 1885. 
A. HETscHkKo: Biologisches úber Apistomyia elegans Bg. — Wie- 
me r.mnt, Zeltung 1912. 


— : Die Metamorphose von Liponeura cinerascens Lw. — I bid. 

1912. 
Nirs HoLMGREN: ber das Verhalten des Chitin und Epithel zu 
den unterliegenden Gewebearten bei Insecten. — A nat. An- 


zelger 2 — 190. 

V. L. KELLoGc: The Net-Winged Midges of North America (Ble- 
(pharoceridae).«— Proceedings of the California 
Acad. of Scien. Zoolog. Vol. III. Nr. 6, 1905. 


FR1rz MoLLER: A metamorphose de um Insecto Diptero. — AT- 
chivos do Museu Nacion. do Rio Janeiro. Vol. 
IV. 1881. 

P. STEINMANN: Die Tierwelt d. Gebirgsbáche. — Ann. d. Biol. 


Males- e 1907. 


28 XXV. Julus Komárek: 


A. WIERZEJSKI: O przeobraženiu muchy Lip. brevirostris. I.w.— 
Rozpr. Akad.v Krakowie 1881. 
—  Uzupelnienie rozprawy pod tytulem »O0 przeobrazeniu mu- 
chy Lip. brevirostris Lw.« — Ibid. 1883. 
W. PLorTNiKow: Úber die Háutung und úber ein. Hautelermente 
bei den Insecten. — Zeitsch. f. wiss. Zoolog. 76 — 1904. 


XXVI. 
Studie o chromové žluti. 


PP (ŠEE 
System PbSO, + K+CrO, I PbCrO, + K+SO.. 
Dr. Jaroslav Milbauer a inž. Kamil Kohn. 
(S 8 obrazci v textu). 


(Předloženo v sezení dne 23. října 1914.) 


Úvod. 


V chemickém velkoprůmyslu připravují se chromové žlu- 
ti v různých odstínech, od nejsvětlejší citronově žluté až do 
oranžově červené. 

Podstatnou částí všech těchto barev jest chroman olovna- 
tý PbCrO,. Ačkoliv jest složení chromové žluti poměrně jed- 
noduché, závisí odstín vyráběné barvy na tolika známých i ne- 
známých faktorech, že je příprava zcela určitého tonu věcí 
neobyčejně obtížnou. K tomu přistupuje ještě okolnost, že 
sražená barva sama o sobě promýváním i sušením se dále 
mění — stává se tmavší. 

Světlé chromové žluti, vyjímaje nejsvětlejší, citronově 
žluté odstíny, jsou neutrální chroman olovnatý (PbCrO,). 
Tmavší odstíny, tvořící přechod mezi chromovou žlutí a chro- 
movou červení, obsahují jistou část zásaditého chromanu 
(PbO.PbCrTO,) vedle převážného podílu neutrálního chroma- 
nu olovnatého, 

V lteratuře*) uvádí se následující okolnosti, které mají 
vliv na barvu: 


*) Zerr a Riůibencamp: Handbuch der Farbenfabrikation. II 
vyd. str. 347 a násl. 


Věstník král. české spol, nauk. Třída II. 1 


9 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


1.Koncentraceroztoků. Čím zředěnější jsou roz- 
toky užívané k srážení barvy, tím je odstín světlejší. 

2. Způsob míchání. Jím dosáhne se, je-li velmi 
účinné, světlejšího odstínu a hmoty specificky lehčí. 

a Teplota při srážení. Každé zvýšení teploty 
během srážení má za následek tmavší ton a nevhodnou struk- 
turu barvy v pevném stavu. 


4 Rychlost srážení. Doba do ukončeného srážení 
a oddělení tekutiny od ssedliny má býti pro dosažení ohnivěj- 
ší barvy co nejkratší. 

o. Způsob promývání. Vymývání barvy vždycky 
způsobuje přechod barvy v červenější odstín. Toto ztemnění 
odstínu je tím větší, čím světlejší byla původní barva. Z toho 
Je patrno, že nejsvětlejší citronově žluté barvy, jakých se nej- 
více ze všech chromových žlutí užívá, vůbec takovým způso- 
bem se nemohou vyráběti. Jakým způsobem se tu postupuje 
zmíníme se níže. 

6. Způsob, doba a teplota vysoušecí. Každé 
zvýšení teploty nad teplotu srážecí je nepříznivé pro světlé 
odstíny. 

Jak již bylo řečeno, nelze připraviti světle žlutých od- 
stínů (citronově, kanárkově žlutých), pro lithografii hlavně 
důležitých, pouhým srážením jednoduchého chromanu olov- 
natého (PbCrO,) Takový čistý chroman olovnatý promývá- 
ním stává se tmavší, smršťuje objem a po vysušení má špina- 
vě žlutou, slámovou barvu. V uvedeném případě, kdy jedná 
se o sírově žlutou chromovou žluť postupuje se tak, aby záro- 
veň s chromanem olovnatým se srážel síran olovnatý. Vychá- 
zí se Z octanu, po případě z dusičnanu olovnatého, jichž roz- 
toky se srážejí roztokem dvojchromanu draselnatého, kysele- 
ným kyselinou sírovou nebo roztoky chovajícími buď síran 
sodnatý neb síran hlinitý. Vzniknou tu ssedliny, které jak 
při promývání, tak i na světle jsou daleko stálejší v barvě 
nežli pouhý chroman olovnatý. 

V studii o žluti chromové mají býti probádány podmín- 
ky, jaké vyžaduje výroba barvy citronového odstínu, zejmé- 
na v první řadě má býti vysvětlena funkce síranu olovnatého 
při sražení a fixaci světlých odstínů chromové žluti. Chceme 


Studie o chromové žluti. 3 


dále 1 osvětliti ostatní okolnosti a vlivy působící při výrobě 
chromové žluti vůbec. 


Funkce síranu olovnatého. 


Dosud není rozhodnuto, jak působí síran olovnatý na stá- 
lost chromové žluti, ani není známa forma, v jaké se v té ci- 
tronové žluti chromové nalézá. Dle JaBLczyvskrno) je změ- 
na barvy způsobena hydrolysou PbCrO,. 


BDO Bb:3=1Gr0 
Pb- + OH = Pb (OH)- 


Část Pb- sloučí se s OH“ vody na Pb(OH)- a tento ka- 
tlont opět částečně s CrO,“ váže se na Pb, (OH),CrO,, zása- 
ditý chroman barvy červené a způsobuje změnu odstínu barvy. 
Uvedenou hydrolysu zabraňují dobře rozpustné sole olova. I ne- 
patrné rozpuštěný podíl síranu olovnatého stačí k zatlačení 
hydrolysy. Dle Coxa?) hydrolysuje se neutrální síran olovna- 
tý ve vodě a stává se zásaditým. V 1 1 vody musí býti nejmé- 
ně 0,002 g CrO:, aby se hydrolysa zatlačila. Přídavkem Ph- 
solí zmenší se množství CrO,/“ a PbŮrí), nemůže se více hy- 
drolysovati a je pak stálejší. Dle Coxa chrání ty sole olovnaté 
nejvíce, které jsou rozpustnější. 


Jinak vykládá se větší stálost chromové žluti, obsahují- 
cí PbSO, podvojnou sloučeninou síranu olovnatého s chro- 
manem olovnatým. Dle GENTELEHO*?) může to býti sloučenina 
PbCrO,.PbSO, nebo PbCrO,2PbSO,. Dle téhož autora je 
však též možno, že síran olovnatý chrání chroman olovnatý, 
že nemůže přecházeti v krystalinickou modifikaci, jenž má 
býti příčinou ztemnění barvy a velké hutnoty. Při tom ovšem 
předpokládá, že se sráží v takovém poměru, aby vznikla buď 
světlejší barva PhCrO,.2PbSO, nebo PbCrO,.PbSO, o něco 
tmavší. Ve skutečnosti dostávají se však v praxi 1 dobré 
světle žluté a stálé barvy, je-li síranu olovnatého daleko méně 
nežli odpovídá složení sulfochromanů uvedených formulí. 


r) Chem. Ind. 31. 731—33. 
2) Zeit. £. anorg. Ch. 50. 226. 
5) Gentele: Lehrb. d. Farbenfabrikation. II. díl 179. str. 


4 XXVI. Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


Tak ku př. stačí 1 na 100 dílů octanu olovnatého 0,65 dílů 
H,SO, 66“ Bé a 36,5 dílů K;+Cr,0,, aby chromová žluť takto 
získána vyhovovala. Ovšem, že s přibývajícím množstvím 
PbSO, stává se barva světlejší a stálejší. 

Existence sulfochromanů které by vysvětlovaly stálost 
chromové žluti, je však sporná.*) Různé okolnosti svědčí pro 
jejich existenci, ale opět jiné jí odporují. Pro existenci těchto 
podvojných sloučenin mluví to faktum, že jen současně sraže- 
ný síran olovnatý s chromanem olovnatým při následujícím 
promývání se chová docela jinak nežli barva, kterou bychom 
dostali sražením chromanu olovnatého na dříve připraveném 
síranu olovnatém. Kdežto prvním způsobem připravená žluť 
při promývání se nezatemňuje, druhá barva chová se tak jako 
PbOrO, sražený bez PbSO,. 

Kdyby byl síran olovnatý pouze prostředkem k dosa- 
žení světlejší barvy chromové žluti, dal by se nahraditi 1 ji- 
nými podobnými sloučeninami. 

Pak by mohl síran barnatý nahražovati síran olovnatý. 
Ale takové chromové žluti jinak zcela obdobně vyrobené jako 
se síranem olovnatým nepodobají se jim ani v barvě, ani 
v struktuře. Ačkoliv je objemová váha síranu barnatého (4,48 
až 453) menší nežli síranu olovnatého (6,2—6,38) jsou barvy 
se síranem barnatým hutnější a těžší. Zvláště tato poslední 
okolnost by mluvila pro existenci sulfochromanu olovnatého. 
Proti tomu však dá se síran olovnatý z domněle vznikajícího 
sulfochromanu resp. ze směse síranu a chromanu olovnatého 
vytřepati roztokem sirnatanu sodnatého a dále srážíme-li roz- 
tok dvojchromanu a síranu alkalického roztokem olovnaté soli 
vypadne nejdřív chroman olovnatý a pak síran olovnatý. 

Domněnky o působení síranu olovnatého můžeme tedy 
shrnouti v následující: 


| 1. Theorie JABLczyNskrHo vysvětluje stálost barvy 
zmenšením hydrolysy chromanu olovnatého vlivem síranu 
olovnatého. 


2 Theoriesulfochromatová předpokládá v ci- 


+) G. Zerr a Růbencamp: Handbuch der Farbenfabrikation. 


Studie o chromové žluti. 3) 


tronově žluté barvě existenci podvojných sloučenin síranu a 
chromanu olovnatého. 


9. Theorie, která by předpokládala tvoření pevných roz- 
toků event. vliv adsorpce, výklad to analogický sorpění theoru 
v. GEORGIEVICSOVĚ, jíž vykládány jsou vybarvování tkanin. 
[Chem. Zte. 1914. 4451.] 


Nám jednalo se nejprv bez ohledu na tyto theoretické 
úvahy o vyjasnění všech vlivů působících při výrobě stálé 
žluti chromové a obrali jsme si v tomto oddílu práce předem 
za úkol vyšetřiti funkci síranu olovnatého. Jednalo se tu o sta- 
novení podmínek existence síranu olovnatého resp. sulfochro- 
manu olovnatého. 


I Srážení barvy. 


Při výrohě chromové žluti světlých odstínů probíhají 
dvě reakce 


Bb250r0"— Pbex0%"a 
Bb — PbS0, 


Srážení dvojchromanem možno vlastně považovati za 
srážení monochromanem u přítomnosti tohka H-SO,, že 
1 CrO,“ dle rovnice 


26:052H- přejde v Cr2037 ELO 


a srážení probíhá pak 
Cr+0;“ + 2Pb" + H2O = 2PbCrO, — 2H' 


Srážení provádí se obyčejně octanem (zřídka dusična- 
nem olovnatým). Předpokládáme-li, že je dvojehroman v pře- 
bytku jsou po srážení vedle ssedliny PbSO, a PbŮrO, v roz- 
toku ionty: K- (z dvojchromanu), CH;COO“ (jednak v podobě 
octanu draselnatého a jednak co volná kyselina) a dále SO, 
jednak z volné kyseliny přebytečné a jednak, jak z později 
uvedených pokusů plyne i v podobě síranu draselnatého. Pře- 
hledněji jsou vyznačeny tyto poměry, napíšeme-li rovnice, dle 
obyčejného způsobu psaní: 


6 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


2 Pb(CH;CO0), 

2 Pb(NO»), 

—+ K3Cr+0; + H+O = 2 PbC40, + 2 CH;COOK — 2 CH;COOH 
| 2KNO; +2 HNO; 


6% 2 CH;COOH 
+ HS: BL80% 2 HNO, 


Pb(CH;CO0), 
Pb(NO;) 


Jak je patrno z napsaných tu rovnic, jest systém reakční 
značně složitý. Abychom si úkol námi vytčený usnadnili, vo- 
hli jsme přirozenou cestu postupu od nejjednoduššího případu 
k nejsložitějšímu. Za východisko sloužila nám soustava: 


a) K+CrO, + PbS0, < PbCrO, + K+S0, 
od níž chceme dále přejíti k soustavě poněkud složitější: 
b) KSCT07 + 2 PbS0,—- HO svě K+S0O,— H;+SO, -+2 PRCTO 


Přistoupí-h pak k druhé soustavě ještě volné kyseliny a 
draselnaté soli těchto kyselin, které pocházejí z rozpustných 
solí olovnatých lužitých při srážení, buď v podobě octanu neb 
dusičnanu olovnatého|, máme před sebou pak celý systém v ta- 
kové formě, jaký skutečně tvoří veškeré sloučeniny po srá- 
žení, ovšem s předpokladem, že před srážením příslušných 
rozpustných solí olovnatých není v přebytku snad dvojchro- 
man draselnatý. 

jlužno ještě podotknouti, že z literatury ovšem není 
jasno, jakým způsobem se v praxi srážení provádí. Dle GENTE- 
LEHO (L. c.) sráží se tak, že se připouští roztok octanu olovna- 
tého zároveň s roztokem dvojchromanu draselnatého okysele- 
ného kyselinou sírovou do srážecí nádoby. Při tom zůstává 
dvojchroman i po srážení v přebytku. V knize ZERR-RŮBEN- 
CAMPOVĚ (L c.) se však uvádí, že jest nejlépe srážeti tím způ- 
sobem, aby octan olovnatý byl v přebytku as 5%ním 1 po srá- 
žení. Šrážení se pak provádí uváděním tenkého proudu roz- 


*) Při zkouškách předběžných se ukázalo, že systém zde na- 
psaný (b) probíhá ve směru z prava na levo dle schematu: 
K;S0, + H,SO, -+ 2PhCr0,——> K;Cr,O, + 2PbS0O, + H;O, 
kdežto v obráceném směru jsou poměry komplikovanější. 


Sťudie o chromové žluti. " 


toku dvojchromanu draselnatého a kyseliny sírové do rozto- 
ku octanu olovnatého. V prvním případě odpovídala by výro- 
ba námi vyznačeným procesům, v druhém případně vypad- 
nou ze systému soli chromové kyseliny a místo nich vstoupí 
příslušné rozpustné soli olovnaté. I bude nám tedy rozhod- 
nouti také, která z method, srážecích jest výhodnější pro exi- 
stenci síranu olovnatého v chromové žluti citronové barvy. 


a) system K+SO, + PbSO, Z PbCrO, + K+90,. 


Tato soustava jest typickým případem heterogenních 
soustav, které v literatuře nacházíme několikrát studovány. 
Patří sem zejména mimo klassickou práci GULDBERG-WAAGE- 
ovu obsáhlá studie MEYERHOFFEROVA »Úber reziproke Salz- 
paare« [Zeit. £. phys. Chem. 53, str. 513] vztahující se k sy- 
stému BaSO, — K,CO,; Z K,SO, + BaCO;, které nám při 
naši práci byly vzorem podobně jako pro jinou práci GoLD- 
BLUMOVU [Journal de chimie physigue 7. 289], jež obírala se 
svstémem nám ještě bližším: 

BaCrO,=-K;C0O;—2K;CrO,=-BaCoO:. 
Při studiu podobných systémů jest předem důležité zji- 


štění, která z daných dvojic, tedy v našem případě buď 
K+„CrO, + PbSO, nebo PbCrO, + H+SO, je stálejší. 


u) Určen stability, 

K určení stability máme několik kriterií. První 
založeno je ua theorii rozpouštěcího součinu dle Vax'r HoFrA 
a REicHERA [Zeit. £. phys. Ch. 2. 4821. 

Předpokládáme-li, že v nasycených roztocích jsou po- 
díly rozpuštěných solí úplně dissociovány, bude ta z dvojic 
stálejší, jejíž součin iontových koncentrací bude menší. 

Pro dvojici K+„CrO, + PbSO, jest rozpouštěcí součin 

73k X Coro, DL Cpp-X Cso,“ 
ale pro úplnou dissociaci rozpuštěného podílu platí vztah: 
Ck —2Cor0, = 20k.0r0,, kde CK+oro, 
je nasycený roztok pro tu KOPP PDM pro kterou hledáme 
stabilitu. 


8 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


Podobně je 
Cpp- — Cs0,< = Úppso,; 
takže rozpouštěcí součin jest 
4C*k,or0, X CK+0ro0, X Uppso, X Cppso, = 40" k+oro, X U?Pppso, 
a obdobně u druhé dvojice 
4C*rk,so, X Ck,so, X Cpboro, X Upboro, == 4C*k,so, X U*Pbcro, 


Stačí tedy znáti rozpustnosti těchto 4 látek a ty jsou: 


při teplotě: v 9% roztoku: 
KS05120 6 1007/00 
KOOS 206 2816 
PbS0% 4 101:09:050:0 12510995) 
f18"€ 200 lo 
PbCrO, A0 1259 C 12 X 10% 5) 
Což je v, molech: "K3C10 52502 
KS90206425 
SW A DL 
PLBOrO1062 A0 


Zavedením těchto hodnot do odvozených formulí dostá- 
váme pro 20% C (pro PbCrO, vzat první údaj pro 18%; vzhle- 
dem k nepatrné rozpustnosti PbCrO, není rozdíl pro 2% veliký) 


dvojice K+CrO,+-PbS0,. . . .267xX1099 
dvojice K3SO7BLG:0 2900 
Z tohojezřejmo, žedruhádvojice totiž K>S0, -- 
PhGro, je stálejší 
Jiné kriterium jest přímé určení stability dle 


MEvRRnorreRA (1, c.). Zakládá se na pravidlu fásí. Předpo- 


') Andrea Jour. pr. Ch. 29.472 1884. 

2) Alluard C. r. 59.500. 1864. 

s) Bottger Zeit. f. Phys. Ch. 46.604 1908. 

+) Kohlrauch (Landolt Tab. 1912, Str. 491. 

*) Radioaktivní methodou stanoveno. G. Hevesy a F. Paneth. 
Zeitschr. £. anorg. Ch. 1918. 313. Užito udání Kohlrauschovo. 


Studie o chromové žluti. 9 


kládejme, že máme nasycený roztok všech čtyř látek, tak že na 
dně jsou co pevné fáse: K;SO,, K„CrO,, PbCrO, a PbSO,. 
Tedy je celkem 6 fásí a sice 4 pevné, 1 kapalná a 1 plynná 
(vodní pára). Složky jsou H+O, K+CrO,; PbSO,, PbCrO,, tedy 
čtyři. Dle pravidla fásí musí býti: 


volnosti + fáse — složky -+ 2. 


V našem případě je počet volností = 0, což znamená, 
že všechny čtyři látky vedle sebe nemohou existovati, leda při 
jediné teplotě, t. zv. teplotě transformační. Musí tedy za kaž- 
dé jiné teploty jedna ze solí olovnatých co pevná fáse zmizeti, 
Máme-li pak dostatečný přebytek pevné soli draselnaté na 
dně, musí ta ze solí olovnatých zmizeti, která je méně stálá. 
Při tom ovšem se předpokládá, že netvoří PbCrO, a PbSO, 
isomorfní směs, která by pak byla jedinou fásí a tím by náš 
systém nabyl 1 volnosti. Z toho je patrno, že nám toto určení 
stability může zároveň zodpověděti otázku existence podvojné 
-sloučeniny PbSO, a PbCrO,. Při tom musíme míti na paměti, 
že je možná i jiná isomorfní směs a to buď K;„SO, + PbSO, 
nebo K-„CTO, + PbCrO,. 

Dříve nežli přikročíme dále ku popisu způsobu stano- 
vení přímé stability systému dle MEYERHOFFERA, stůjž zde 
několik slov o přípravě reagencií. 

Chroman draselnatý byl zprvu připravován 
dvojnásobnou rušenou krystalisací prodejného čistého chro- 
manu, jelikož však analysou zjištěno, že jemu je rovnocenný 
preparát firmy Kahlbaumovy [Kaliumchromat »Zur Ana- 
lyse«] byl brán nadále tento. Jeho čistota byla kontrolována 
jodimetricky, při čemž roztok sirnatanu sodnatého k titrací 
užitý byl ve svém titru stanoven vždy na dvakrát přesubli- 
movaný jod. Obsahoval průměrně 99-85% K+CrO,. Při dal- 
ších pracích stanoven byl titr sirnatanu vždy na tento chro- 
man, s kterým bylo stále pracováno. 

Síran draselnatý připraven byl z chemicky čisté- 
ho prodejného síranu draselnatého dvojnásobnou rušenou 
krystalisací. 

Síran olovnatý byl získán srážením roztoku dva- 
krát rušeně překrystalovaného dusičnanu olovnatého ch. č., 
vypočtěným množstvím zředěné kyseliny sírové. Na to byl 


10 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


promýván studenou vodou až do vymizení kyselosti a dále až 
reakce na NO; činidlem brucinovým ustála. 

Chroman olovnatý připravován srážením uvede- 
ného již roztoku dusičnanu olovnatého roztokem chromové 
kyseliny, připravené z kysličníku chromového, chovajícího 
pouze sledy kyseliny dusičné. Ssedlina promývána a ostře 
odssávána tak dlouho, až filtrát neobsahoval žádnou kyselinu 
dusičnou, na to promyt čistým alkoholem, pak čerstvě desti- 
lovaným čistým éterem a sušen několik dní ve vakuovém exi- 
katoru. Při tom vždy pozorováno, že éterový zápach lpěl ne- 
obyčejně houževnatě na preparátu a že i několik dní po zna- 
telném zmizení éteru reagoval jeho vodný výluh přímo s jo- 
didem draselnatým. Byla to bezpochyby superoxydická neči- 
stota, která tuto reakci způsobovala, neboť po dalších několika 
dnech tato reakce zmizela. 

Voda destilovaná z našeho velkého destilačního 
přístroje ústavního obsahovala sledy olova a proto byla při- 
pravována pro tuto práci naši zvlášť v laboratoři samé desti- 
lací dle způsobu ŠuLcova [Chemické Listy XXI. Str. 236.] 

Jako nádobí sloužila nám stará platina z inventáře bý- 
valé stolice Štolbovy, event. porculánové nádobí fy berlínské 
a resistenční sklo fy Schottovy. 

Ku stanovení stability byly provedeny tyto dva pokusy: 

Při prvním volen poměr reagujících pevných hmot 
v molech 

1 K;+ČrO, :1 K+SO, : 1, PbCrO,, rozpuštěno 


67 g K+ČrO,, 15 g K+SO, ve 100 g vody a přidáno 42 g PbCrO,. 
V druhém rozpuštěno ve 100 gr vody tolik látek, aby 
byly na dně v poměru 


1 K+CrO, :1 K+SO, :/, PbSO, v molech a bylo tu odváženo 
67 g K+CrO,, 15 g K>„SO, a 37 g PbSO, na 100 g vody. 


Jestliže netvoří se isomorfní směsi, musí v jednom 
z obou případů olovnatá sůl zmizeti. 

Obsah baněk, ve kterých byly tyto pokusy prováděny, 
byl důkladně protřepáván. K tomu cíli použito bylo násle- 
dující zařízení, které znamenitě se -osvědčilo a které nejen mí- 
chá nýbrž i protřepává a umožňuje pokus na velkou dobu 
protáhnouti. 


Studie o chromové žluti. 11 


Mezi dvě osy, z nichž každá byla opatřena dvěma ko- 
lečky (d, e; d, e“) a jedna poháněna šňůrou přes hnací ko- 
lečko / teplovzdušným motorem, vložena byla kádinka b skle- 
něná (později plechová krabice kruhového průřezu), tak že 
ba kolečkách spočívala a s nimi se otáčela. Do kádinky byla 
vložena skleněná baňka a naplněná příslušnými látkami, 


SAS MAMA SSM SMINN ANANAS „ASNNS 


Ba KOZ F oh Ayre 
IIS A SSE ESSE FFU G RE FEE 


Obr. 1. 


uzavřená zátkou jednou vrtanou. Do otvoru vložena těsně 
krátká tvčinka, takže asi o půl centimetru nad zátku vyční- 
vala. Uyčinka byla na koncích otavena. Baňka byla do kádin- 
ky vložena tak, aby se konec tyčinky dotýkal kraje dna. Při 
otáčení kádinky spodní baňatá část baňky zůstávala na svém 
místě, při čemž se otáčela kolem vlastní osy. Mimo to však 
hrdlo baňky se krouživě pohybovalo kolem dna kádinky a vy- 
konávalo tak zároveň komihavý pohyb, při čemž se hrdlo zve- 
dalo a klesalo, nabírajíc něco tekutiny a opět zpět ji vrhajíc. 
Míchání toto bylo velmi intensivní. 

Při pokusu prvním, který ukončen byl po době šesti 
měsíců, byla ssedlina odssáta a na filtru promyta. Malá 
část ještě vlhké ssedliny byla vnesena do koncentrovaného 
roztoku vinanu ammonatého a vařena několik minut. Na to 


12 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


část čiré filtrované tekutiny okyselena několika kapkami ky- 
seliny solné a zkoušena na iont SO,“, Roztokem dusičnanu 
barnatého neobjevilo se žádné zakalení, což svědčilo té okol- 
nosti, že v ssedlině nenacházel se žádný síran olovnatý, který, 
jak známo, v roztoku vinanu ammonatého dobře se rozpouští. 
Roztok obsahoval pouze i0nt Cr,O;“. 

Pokusem prvním dokázáno, že síran olovnatý z chroma- 
nu olovnatého účinkem síranu draselnatého za oněch poměrů 
nevznikal, t. j. systém PbCrO, — KÓSO, jest stálejší nežli 
PBSO, — K+CrO,. 

Při druhém pokusu, kdy byl síran olovnatý uveden ve 
styk s roztokem síranu a chromanu draselnatého, konstatová- 
no, že neobyčejně rychle z počátku mizel, na dně však zůstá- 
valy malé stopy síranu olovnatého prostým okem se odlišu- 
jící (zejména, když tekutina ponechána delší dobu v klidu), 
které pouze velice zvolna se rozpouštěly. Po době deseti měsí- 
ců nalezeny ještě sledy síranu olovnatého. 

JI jest z těchto pokusů zřejmo, že síran olovnatý velmi 
rychle jest účinkem chromanu draselnatého ve vodném roz- 
toku přeměňován na chroman olovnatý. Lze i s největší 
pravděpodobností za to míti, že podvojné sole a tedy i sulfo- 
chroman olovnatý za teploty laboratorní, teploty, při níž se 
výroba děje, a za ostatních daných poměrů se netvoří. 


8 Úvahy oisothermě této reakce. 


Předpokládáme-li, že se netvoří podvojné sole nebo pev- 
né roztoky, má isothermický diagram tento tvar: 

Bod A na ose Y odpovídá rozpustnosti K+CrO, za dané 
temperatury resp. rovnováze K,CrO, + PbCrO, [pro ne- 
patrnou rozpustnost PbCrO, možno pokládati společnou roz- 
pustnost rovnou rozpustnosti pouhého K;+CrO,]. V bodě tomto 
máme 4 fáse [PbCrO,, K„CrO,, voda a pára] a 3 složky 
[PbOrO,, K+CrO,, H2O]. Počet volností jest = 1. Bod ten jest 
tedy monovariantní, každé temperatuře odpovídá určitá ten- 
se páry a koncentrace roztoku. Přidáváme-li k roztoku slože- 
ní bodu A síran draselnatý, sníží se tím rozpustnost chromanu 
draselnatého, neboť přidáváme látku stejného iontu K- a 
v bodě B máme na dně tři soli: K+CrO,, K+SO, a PbSO,. Je 


Studie o chromové žluti, 5 


zde 5 fásí [PbUrO,, K+SO,, K,CrO,, voda, páraj a 4 složky 
[PbCrO,, K+SO,, K,CrO,, voda]. Bod ten má jednu volnost a 
jest tedy monovariantní. 


Pro každou temperaturu bude určitý poměr K-SO,: 
K+CČrO, a určité napětí vodní páry. Křivka omezená bodem 
A a B jest systém bivariantní; má 4 fáse [2 hmoty na dně, 1 


KDU, 


K+S04 


Obr. 2. 


fáse kapalná a jedna plynná] a 4 složky [PbCrO,, K+„CrO,, 
K>S0,, H.O] má tedy 2 volnosti. Můžeme měniti tempera- 
turu i koncentraci K+SO, a K>„ČrO,. Přidáme-li k hmotám 
složení bodu B síran olovnatý v přebytku, tu se musí dvojicí 
méně stálejší přeměňovati v dvojici stálejší. V tomto přípa- 
dě bude se PbSO, měniti v PbCrO, za současného úbytku 
K+CrO,. Tato přeměna od B do C je opět bivariantní [6 slo- 
žek a 6 fásí| a bude pokračovati tak dlouho, až zmizí K„CrO, 
na dně co pevná fáse. Dostaneme bod monovariantní C, kde 
je na dně K„SO,, PbSO, a PbCrO, [5 fásí a 4 složkyl. 


Jestliže soustavu bodu Č zředíme, mohou nastati 2 pří- 
pady: 


14 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


i. Buď zmizí nejdříve PbCrO, na dně co pevná fáse a 
dalším zřeďováním dostaneme křivku C D, která značí klesa- 
jící rozpustnost K;+ČrO, s přibývajícím K>+SO,. Když kon- 
centrace K„OrÓO, dostoupí až k nulle, dostaneme se k bodu D, 
kterým je označena rozpustnost K+„SO, u přítomnosti PbSO,. 
[Pro malou rozpustnost PbS0 4 Stačí vzíti v úvahu pouze roz- 
pustnost IKS0,.] 

9, Zmizí-li předem K+„SO, co pevná fáse, máme pak 
systém s pevnými fásemi PhŮrO, a PbSO, a roztok K;„OrO, 
a K+„S0,. Žřeďováním bude se zmenšovati koncentrace obou 
těch hmot, až bude v bodě O = 0. Křivka ta je divariantní 
a vyjadřuje vlastně zákon GULDBERG-WAAGŮv. 


rd = koms 
CK,So, 

Diagram představuje tudíž všechny možné stavy rovno- 
váhy naší soustavy. Na křivce ABCD jest pouze jediný bod 
C, kde vedle sebe existují PbSO, - PbCČrO,. Nad tím bodem 
je možna existence pouze PbCrO, a pod ním pouze PbS0,. 
Tímto bodem jest též dána maximální koncentrace K„CrO, a 
K+SO,, při které vedle sebe jest možná existence PbSO, a 
PbĚrO,. Přímka OC značící měnivé složení koncentrace 
K+CrO, a K+„SO, za přítomnosti PbSO, a PbCrO,, rozděluje 
diagram ve dvě pole, oblasti to existence PbCrO, a PbS0O, 
(pro tu temperaturu, pro kterou platí příslušná isotherma). 

Úlohou naší bylo určení tohoto isothermického diagra- 
mu pro různé temperatury, asi v takovém oboru, s jakým se 
V praxi můžeme sejíti. 

Přistoupí-li k isothermickému diagramu třetí osa, na 
kterou se nanese temperatura, dostaneme prostorový útvar 
nazvaný dle MEYERHOFFERA »polytherma«. Zanedbáme-li ne- 
patrnou rozpustnost PbSO0, a PbCrO,, máme následující pro- 
storový diagram, který pro přehlednost znázorněn jest vlastně 
Jen co částečný výsek mezi dvěma teplotami T4—T,. (Viz obr. 
čís. 3.) B, B, jest křivka prostorová značící společnou roz- 
pustnost IK;CrO, + K+SO,. Ta rozděluje prostor na dvě části, 
na plochu K4OrO, A,B,B,A,; a plochu K+SO, B,C,D,D;C,B;. 


A1T7T11 T k ha = . v > 7 
První plocha je omezena v rovině K„OrO, rozpustností K2CrO, 


Studie o chromové žluti. 15 


a v rovině K.SO, rozpustností K,SO,. Uvnitř diagramu jest 
rovina GULDBERG-WAAGOVa, jejíž stopa leží v ose teplot, kte- 
rou je tato rovina s jedné strany omezena. Na druhé straně je 
omezena čarou C,C; v poli K+SO,. Tato rovina GULDBERG- 
Waacova nám rozděluje prostor mezi osami na dvě oblasti. 
Prostor PkCrTO, a prostor PbSO, V prvním prostoru jsou 
všechny možné roztoky, s kterými může býti PbCrO, a vedru- 


| 
a 


Já C 
a a X, 


Bonn 
0) 


hém prostoru roztoky, s kterými může býti PhSO, v rovno- 
váze. Rovina GULDBERG-WAAGOVA značí pak koncentrace roz- 
toků K+SO, a K„CrO,, se kterými může býti současně PbSO, a 
PbCTO, v rovnovážném styku. Její průsečnice C,C, s oblastí 
K;SO, jest místo značící roztoky; které mohou mimo obou 
solí olovnatých míti i na dně K;„SO,. 

„ Ovšem, že bližší formu udají pokusy a vztah bodů B a C. 
Při temperatuře, při které by splynuly tyto dva body, měli by- 
chom transformační temperaturu tohoto systému. Při této 
jediné temperatuře by mohly pak vedle sebe existovati PbCrO,, 
EDS K SO, a K+CrO,. . 


: v. Vyšetření isothermy. 


Stanovení isothermy rozpadá se ve dva úkoly. Stanove- 
ní křivky GurLpBERG-Waacovy OC a pak stanovení křivky 


16 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


ABCD. Přihlédneme-li blíže k povahám obou křivek, pozná- 
me 1 cesty, jakými je možno jich stanovení. Křivka GULDBERG- 
WaaGova značí vlastně poměr rovnovážných koncentrací 
K,ČrO, ku K+S0O,, je-li přítomno PbSO, a PbCrO,. Nejjedno- 
dušší způsob by byl nechati probíhati reakci v obou směrech 
a hledati v konečných produktech poměr K;CrO, : K;+SO,. 
Ten by se musil v obou případech blížiti stejné hodnotě, která 
by byla pak rovnovážnou konstantou a příslušné koncentrace 
K+ČrO, a H,SO, by určovaly body na křivce GULDBERCG- 
Waacavě. 


Stanovení křivky Guldberg-Waagovy při 
20, 40, 70 a 1009 C. 


Způsob práce: Původní plán práce byl ten, že jsme 
hleděli sledováním reakce v obou směrech dospěti k rovno- 
vážnému stavu. Tohoto postupu jsme zpočátku dodržovali 
a jich výsledky jsou zaneseny do příslušných tabulek. Praco- 
váno tu tak, že byly do Erlemeyerových baněk z resistentní- 
ho skla vneseny do naváženého množství vody na porculáno- 
vých lodičkách odvážená určitá množství reagujících látek. 
Lahvičky byly uzavřeny korkovými zátkami, zevně obaleny 
kaučukovou blánou a přitlačeny kaučukovou páskou a posta- 
veny na to do thermostatu Ostwaldova. Po určité době byly 
pak vytaženy a obsah slit do Goochova tyglu, v němž nalé- 
zala se vrstva analytického asbestu. Co nejrychleji sfiltro- 
váno, odssátá tekutina zředěna ve známý volum, odpipetová- 
na jistá část a určen v ní obsažený chroman jodimetrickou 
titrací n/10 nebo n/100 n sirnatanem. Poněvadž bylo bráno 
k pokusům vždy určité množství chromanu, bylo možno z jeho 
úbytku nebo příbytku souditi na postup reakce. 


Byl nám tedy K+CrÓ, měřítkem reakce. 


Dle schema: 
K C705 PPS0/==BBUCTOMN RS 08 


vzniklý K+„SO, stanoven byl nepřímo z úbytku neb pří- 
bytku K. „OrO,, kterémuž byl ekvivalentní. V některých pří- 


Studie o chromové žluti. 17 


padech bylo 1 množství K+„SO, přímo určeno pro kontrolu 
správnosti tohoto předpokladu. 
Poměr látek byl tak volen, aby byl vyjadřitelný v ce- 
lých neb aspoň desetinách molu. Zkušeností, uváděnou v li- 
teratuře, podobné našemu případu, byli jsme vedeni k tomu, 
bráti k reakci vždy tři látky našeho systému, to jest ve směru 
—> K+„CrO,, PbSO, a PbCrO, a podobně i ve směru opačném 
K-SO,, PbSO, a PbCrO,, abychom se vyvarovali jistým úka- 
zům t. zv. přeběhnutí reakce, jakémusi druhu pře- 
sycení. 
Pro pokusy naše volili jsme troje různé koncentrace a to: 
čs 
ED MOOOREG OPAK OTO: 12 PPS0,:2Bbo:0, 
MOOOC OE KASO,: 12 Pbor0,:2BPSO; 


Čís. II. pětkráte menší nežli předcházející s ohledem 
-na K+CrO, resp. K+SO, 

a) 1000 HO: 2 K;CrO,: 4 PbSO,: 1 PbCrO, 

b) 1000 H+O: 2 K;+SO,: 4 PbĚrO,: 1 PbS0, 


Čís. ITI desetkráte menší čísla II. 


a) 1000 H,O: 0-2 K,CrO,: 0-4 PbSO,: 0-1 PhOrO, 
b) 1000 H4O: 0-2 K,SO,: 0-4 PbCrO,: 0:1 PbSO, 


Ze všech případů jest zřejmo, že byly příslušné soli 
olovnaté v přebytku, tak že mohla reakce probíhati hluboko. 
Vody odvažováno bylo vždy 54048 g a všechny tři látky 
v příslušném množství vpraveny do baněk na lodičkách z mí- 
šeňského porculánu. 

Pokusy provedeny při teplotách 


hd . .200C, 
Br. za) B s 
y. AVON: 
(O) . 9890. 


Výsledky nalezené vneseny jsou V následující tabulky: 


18 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


Tabulka čís. 1. 


Ko S04 
v mo- 
lech 


Kon- KaCrO 


K>S0, 


Teplo- 
tao C 


209 [|«I.a| 9 hod. | 75902] 2:4088| 3.1497 Barva po 

209 |«I.a| 19 hod. | 72230, 27770) 26010 83. filtraci Ň 

209 | « I.a [150 hod. | 6:G036| 3:9964| 1'5022 100. | citronově žlutá 

209 [a I.b| 5 hod. — — — 20. [nepatrné stopy CrO,“ 

209 | «I.b| 16 hod. | 0:0025| 9:9975| 0:00025 tě Barva 

209 |« I. b"*| 5 hod. |0:0029| 9:9971| 0:00029 21. po filtraci 

209 (« I. b*|125 hod. | 0:0036| 9'9964|  0:00036 29. žlutá- 
Tabulka čís. 2. 


Tep c- Kon- KaCrO,4 K S04 KoCrO, Čís. A 
tao | en- Doba v mo-| v mo Poznámka 
trace lech lech 


20“ («II.a| 5 hod. | 1'4062| 0'5938| 23681 31 odstín barvy 
20“ (« II. a| 24 hod. | 1'2877| 07123| 1:8078 11. | původně žlutý | 
209 |« II. a, 45 hod. | 12269 0:7731| 1'5905 8. js klesajíc. množ! 


20“ (« II. a|115 hod. | 1'1438 
20“ (4 II.a| 30 dní |0'9504 


0:8562| 13359 
10496, 05343 


30. PbSO, temní. 
40. Body křivky 


209 (a II. a) 2 hod. | 15875] 0:6525| 33245 Boze 


20 |„ II.a| 73 dny |0:6463| 1:3537| 04773 | 47. «II.a | 
20 (4Il.bl 2hod.| 0 TS = 2. O ona : 
209 (« II. b| 5 hod. 0 — — : mol. K>CrOx meě. | 
20" («II.b| 45 hod. 0 | — — P V] 


Odstín barvy ne- 
41. změněn. 


200 2bs 125 hod |= —= 31. 
200 |« II.b| 42dní | 0 | | 


Tabulka čís. 3. 


Teplo- on- K5CrOs| K2504|  K5OrOx Čís. : 
tao |eentra-| © Doba V v K-50, |pokusu Poznámka 
ce molech|moleech Se 


209 |«[II.a| 2 hod. |0:1919|0:0082| 24051 5. ooo Odo A 
20" («III.a| 5 hod. |0:1837|0'0163| 11:269 7. |světle žlutý s klesa-| 


20" |(«IIL.a| 8 hod. |0'1660|0'0340| 48815 | 23. | jídnu olovnatéh« 


Siranu olovnatého | 


20" |(«III.a| 24 hod. |0:1248|0:0752| 1:6596 12. temní. 
20" («IIT.a| 5 dní |0:0794|0'1206| 1:4825 32. B dy vneseny 

z v křivku o III. a. 
209 |(«IIT.a| 30 dní |0:0433|0:1567| 0:3619 37. (Obr. čís. IV 
209 («III.b| 2 hoa. 0 — = 6. Filtraty udá, aly 


reakce na C204" an. 


20" |«[II.b| 45 hod. 0 -= — 10. |v případě pokusu 38. 
209 |„III.b| 5dní | 0 | — že BERN oo na 
0 


0 r mol. K2C204. Reauce 
20" |aIII.b“| 52 dní — == 38. | 'u zmizela, zřejmv 


vliv to adsorpce. Od- 
stínu barvy neziuěněn. 
* Při těchto pokusech přidáno mimo látek v poměru uve- 
deném (I. b; II. b; III. b.) místo vody roztok obsahující tolik K,CrO,, 
aby jeho množství odpovídalo 1/9 molu K;„CrO,. 


Studie o chromové žluti. 19 


Tabulka čís. 4. 


E610 250 K+CrO4 | číslo ý 
molo: hlmolech K2SO, [pokusu HO a 
| Barva po 
409 (8 I. a| 3 hod. | 7166 | 2734| 2625 | 108. | „Sřiltrování 
citronově žlutá. 


40" |g I. a| 5 hod. | 6848 | 3152 
hl | 


slvně mícháno. 


2173 a Tekutinou inten- 


97 Kone. vol. pozměn v 
*|1000K+0 :10K5S0O4 : 1Pb 
98. | 504. Z toho důvodu 
aby bráněno bylo sil. 
106. | účinkům adsorpce.* 


409 |8 I. b| 24 hod. |0:0087 |9:9963| 000037 
40“ |8 I. bj 48 hod. (00056 (99944 | 0:00056 
409 |8 I. b| 4 dny (00039 |9'9961 | 0:00039 


06896 | 22138 15. | Preparát 


40" : IL a 


150 min.|1'3104 
409 js IT.a| 5 hod. |1'1439 |0'8561 | 13369 16. s ubývajícím 
409 (8 IT.a| 8 hod. |1:0786 (0'9214| 1'1706 25. množstvím 
409 (8 IT. a|16'/, hod.(0'6814 (13186 | 05168 60. PbSO, 


409 18 IT.a|40'1 hod.l0:1102 |1:8898| 00584 94. v barvě své 


409 P IL. a| 70 hod.| 0 2— 0 58. temní. 
| hy 
409 (8 IT. bj150 min., 0 | — — | 14. Filtráty 
409 (8 IT. b| 5 hod. 0 -= - 36. nedavaly 
409 (8 II. bj 40 hod.. O — = 94a. reakce na 
409 = 148 hod| 0 | — | | oa. | Or0,“. 
| | 
40? F 2 hod. (0'1579 (000421 | 87495 | 34. bab 
409 |pIILa| 8 hod. |0'1186 0'0864| 18184 | 27. oje 
409 |gIII.a| 78*/,h. (0:0392 [0:1608 | 02430 | 61. dn 


409 Sí hod.| 0 k 0 62. 


40" B I b*| 8 hod. oV | FB | = 26 Za ků SaSoSaé 
409 |21l.b*| 48 hod. [0'0001| — | - 96. — 
400 |8Il.b*í 4 dny | — — — 105a. dto 
409 |s1II.b | => 


Ze os varná | s = Po 


* Adsorpce působí velmi značnou měrou a znemožňuje nale- 
zení přesných výsledků. Bude jí věnována zvláštní stať v druhém 
oddílu práce. 

řičině šak 1/ mol K;,CrO 
* Koncentrace III. b., přičinéno však "2900 : £ 


2) XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


Tabulka čís. 5. 


Poznámka 


reparát za hor-| 
ka červenější 
nežli za chladu. 


709 |y I. a| 3 hod. |5'1073| 48927) 1:044 


709 |, I. bl 5 hod. | 0:0069| 9:9931| 0:00069 | 84. r ae: ne 
: : : 8 ena stejná jako 
700 |, I. bj 16 hod. ko 99938, 000067 | 85. | okns, AD bze 


70“ | I. b| 45 hod. 
709- |, IL a| 2 hod. 


0:0059 99941, 000059 | 91. 
0'5481| 14519, 03864 39. 


stejné příčiny. 
Preparát za hor- 


709 |„ II.a) 5 hod. |0'3739| 1:6261| 02247 44. |ka byl oranžově 

709 |„ IT. a| 15 hod. | 0'0758| 19247] 00391 65. |červ.,po vychlad- 
„709 |„ II. a| 25 hod. R 2000 0 63. nutí sežloutl. 

709 |„Ib**! 2 hod. ár 1'9998| 000085 | 42. 

709 |yIl.b**| 8 hod. | 0:0006| 19994] 0:00080 | 86. — 

709 |yIl.b**| 46 hod. |0:0007| 19993, 000085 | 87. 

70" |„IILa| 2 hod. a Ve 20523 | 43. | © Produkt po 
709 |„III.a| 5 hod. | 0-0808| 0:1192| 06778 | 46. ake a 
O B . zlaty, PD < 

709 |„IILa| 15 hod. |0'0501|0:1499| 03842 | 66. —Schjadnutí 
709 |„IIT.a|26*/, hod.| 0:0108| 01897| 00545 | 76. světlejší. 
709 |„ III.b| 8 hod.| 0 — 0 88. | Nenalezena re- 
709 |„ZIT.b| 16 hod. 0 — 0 89. | akce na CrO,“. 


** Koncentrace II. b., přičiněno však “/;94 mol K;„CrO,. 


Tabulka čís. 6. 


Kon- a K+CrO4| K+304|  K+CrO4 | Číslo Pozná 
cen- oba V mo- | V mo- RENT W = oznamka 
trace TEC PALEM ME SE opata 


9859 | I. al 2 hod. |5:008 |4-9970| 10012 | 71. | S ubývajícím 
9859 O T a| 3 hod. |4-3437| 56563) 07662 | 78. | PbSO0, barva 


RO (o V pldstovc co r temní. Za horka 
98:5" (8 I. a| 9 hod. |3:0085| 69915| 04303 75 odstín do červén. 


98:50 jd I. a| 18 hod. 0 100 0 112. Intens. micháno. 
98:59 Koncen. pozmě- 


DUNE 3 hod. kon kn 0:0006 | 74. 


„985 (9 I. bl 8 hod. |0:0069| 99951, 0:0007 77. |něnajakopři»1.b 
98:59 |o II. a| 30 min. |0:8974| 1:1026| 08139 | 49. |- vé 

Zjevy stejné jako 
98:50 | II. a| 1 hod. | 00577) 19423| 000297 | 50. | ři k 
98:50 (8 II. a| 2 hod. | 0:0012| 1:9988| 0:00061 | 48. i 


98:50 (o II. i 1 hod. |0:0006| 1:9994| 00003 51. Totéž co při 
„98:59 (o IL bj 2 hod. |0:0008| 1:9992| 0:0004 82. oI.a. 
9859 ($III.a| 2 hod. |0'0695| 0:1305| 00531 52. Pozorována 
9859 (9IIT.a| 4 hod. |0:'0156| 0'1844| 0:0085 55. změna barvy 
98:59 (9IIT.a| 6 hod. 0 102000 0 56. | jako při 0 L.a. 


705 S < 


98'50 STIb| 3 hod. |0'0001| 0'1999| 0:0005 | 90. 


98:59 (9 [TI.b/ 15 hod. |0:0001| 0:1999| 00005 9 


Studie o chromové žluti. DJI 


1440 min =2mm 


Obr. 4. 


Ve všech pokusech, vyjímaje koncentrace Ia a Ib bylo 
pracováno bez stejnoměrného míchání. Baňky s hmotami re- 
agujícími byly postaveny do thermostatu, vyhřátého na pří- 
slušnou teplotu a občas byly silně protřepány. Při koncentra- 
cích Ia bylo však pozorováno, že pouhé protřepávání nestačí. 
Reakce se, jak z pokusů 19. a 22. konc. Ia patrno, zastavovala. 
Příčinou byla asi inkrustace síranu olovnatého vytvořeným 
chromanem olovnatým. Proto bylo při práci s touto vysokou 
koncentrací mícháno následujícím zařízením: (Viz obr. 5.) 

Do cukrovarnické zkoumavky byly vpraveny reagující 
látky, uzavřeno zátkou dvakrát vrtanou. Otvorem ve středu 
procházelo otáčivé míchadlo Wittovo, poháněné elektrickým 
motorem, jež dělalo 500 obrátek v minutě. Druhým otvorem 


29 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


vetknuta byla spirálně stočená tenkostěnná trubice působící 
jako zpětný chladič. Celý přístroj byl vložen do thermostatu 
spodní částí tak hluboko, kam až ve zkoumavce sáhala re- 
akční směs. Poněvadž při vyšších teplotách a při práci trva- 
jící dlouhou dobu voda z thermostatu se vypařovala, byla 
automaticky dolévána z nádoby výše položené dole opatřené 
tubusem, do něhož zapuštěn byl kohoutek s připojeným plo- 
vákem. Jakmile plovák umístěný v thermostatě klesl s její 
hladinou, pootevřel se kohoutek a příslušné množství vody 
přiteklo, nahradilo vodu vypařenou a vyrovnalo hladiny. Po- 
kusy při teplotě vroucí vodní lázně (985%) provedeny byly 
v jednoduché nádobě železné (srovnej obr. čís. 5.) naplněné 
vodou, která dolévána automaticky zařízením přímo na vodo- 
vod připojeným. Fungovalo zcela bezvadně, byl-li dostatečně 
silný proud vody a odvzdušňovací reservoir (1.) ji naplněn. 
Plyny tu nashromážděné byly občas vypouštěny. 

Do práce brali jsme vždy 3 látky naší soustavy proto, 
abychom zamezili různým úkazům přesycení, o jakých se v li- 
teratuře, týkající se podobných soustav mluví. Upozorňujeme 
tu opět na citovanou práci MEYERHoFFEROvUu. Ačkoliv jsme 
Jeho zkušenosti v naší práci využili, nepodařilo se nám pře- 
ce v počátečních pokusech dosáhnouti uspokojivých výsledků 
při sledování reakce ve směru 


mol ižč C70,]. 


100 mm 


60 min = 2mm 


= 


Obr. 6. 


K+SO, F Pbor0,—> PbSO, = KCrO 


Provedl jsme celou řadu pokusů (viz koncentrace IIb, 
IIb při 209 C a IIb a IIIb při 40% C) i zdálo se z počátku, že 
reakce nebude zvratnou, zvláště, když v některých případech 
(viz pokus 58 při kone. IIa temp. 409 C, též 62 IIIa při 40 C, 
63 Ila při 709 C) ve směru K,CrO, + PbS0,—> PbÚrO, 
+ K+S0, doběhla až do konce. 

Bylo tedy nutno zjistiti dále zvratnostreakce. Vo- 
lili jsme k tomu větší koncentrace K;„SO,, Pokusy Ia při 209 C 
a následující pokus provedený při 409 C nám dokázaly zvrat- 
nost její. Koncentrace tu volena 1000 H,O:10 K,SO,:2 PbCrO,: 
1 PbSO,:0-002 K„CrO,. Po 4 hodinách stoupla koncentrace 
K>CrO, na 00046 mol K„CrO,. Tím byl proveden nejen důkaz 


24 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


zvratnosti reakce, ale zároveň posílena domněnka o malé hod- 
K+CČrO, 
 K48O 
theorie o stálosti koeficientu jevi se rovněž 
malý. 

Vyjdeme-li od theorie elektrolytické dissociace, dostane- 
me se dle NERNsTA k výsledkům, které nám vysvětlují kolí- 
sání rovnovážné konstanty s koncentrací a podávají 1 veli- 
kost mezné hodnoty poměru 

K+S0, 
K;+CrO, 
Je-li v roztoku PbSO,, platí pro rozpuštěnou část 
Cpp'' X Cso,“ 


Cppso, 


notě rovnovážného poměru „ který dle NERNSTOVY 


= ec 26:8) 


a podobně pro PbCrO, 
Cpp X Cero,“ 
Cppero, 
Jsou-li obě látky na dně jako ssedlina, můžeme koncen- 
traci nedissociovaných částí považovati za konstantní. Je-li 
pak PbSO, a PbOrO, ve společném roztoku, musí býti C 
pro obě stejné a dělením a: b dostaneme 


KAMOS 
k 0854 7 bodě cí je) 

Za současné přítomnosti solí K+SO, a K+CrO, nemůže 
se tato konstanta měniti; koncentrace iontů SO," a CrO,“" 
vzniklých dissociací K+SO, a K>„CrO, řídí se dle uvedené rov- 
nice c. 

Výsledky získané stanovením K>+SO, a K+„CrO, mohou 
pak jen tehdy souhlasiti s uvedenou rovnicí, jestliže jsou obě 
soli úplně dissociovány. Proto platí toto pravidlo tím přesněji, 
čím větší je dissociace, t. j. čím větší je zředění. Pro veliké 
K+SO, 


ASO 
E00. hodnotě 0x0, která je meznou 


Skot ZS ea) 


zředění blíží se 
hodnotou. 
Velikost její možno určiti z rozpustnosti PbSO, a PbCrO,. 


Je-li e, rozpustnost PbSO, v molech —14X107* 
Je-li e ZAKRNNA 59 005407 » © =62X107 


SŘ a ho o o u o o 


Studie o chromové žluti. 25 


Tu jest rozpouštěcí součin pro úplnou dissociaci 


Cpb-- X Cso,“ = e? 
CP5: MX Ucro, (= 6, 


Ve společném roztoku je 


so, “ e;? 
m jm 91200 
Coro, 6 ej 


Převratná hodnota je pak náš výraz 


Vok“ pe 1 
Cso,“ — 51293 


Úvaha tato dokazuje zřejmě, že rovnovážný stav je da- 
leko posunut ve směru k—> PbCrO,. Domnívali jsme se zpo- 
čátku, že je tu možné klesnutí rovnovážné konstanty pod mez 
citlivosti reakce analytické, kterou jsme ČrO,“ určovali, t. j. 
| reakce jodu s mazem škrobovým. Citlivost této reakce stano- 
vena byla z údajů TRAEDwELLovýcH*). Dle těchto vypočteno, 
že se 3 cm“ mazu škrobového za nejpříznmvějších podmínek 
(v 50 cm? za přítomnosti 1 g KJ) dá dokázati 00000508 g J. 
Tomu množství je ekvivalentní 00000013 © K+„CrO,. Při naší 
nejmenší koncentraci (IIIb), kde jsme pracovali s 02 K;„SO, 
na 1000 H5O, t. j. na 54-048 g HO 0-1046 g K+„SO,, obnášelo by 
Coro, “: 

Cso, i$! 
blžně 0-000002 g K+CrO, v 54048 © vody. Z těchto výpočtů 
je patrno, že při této koncentraci leží rovnovážné koncentrace 
CrO,“ blízko mezi citlivosti určování toho iontu. 

K tomu přistupuje ještě jiný úkaz, který ztěžoval určo- 
vání rovnovážné konstanty. Byla to adsorpce chromanu dra- 
selnatého chromanem olovnatým. Tomuto úkazu, který má 
pro technickou stránku výroby žluti chromové citronové bar- 
vy velikou důležitost, bude věnována zvláštní stať. Zde buďtež 
uvedeny jen tyto informační pokusy: 

1. V 50 ce roztoku, chovajícím 00249 © chromanu dra- 
selnatého bylo nasuspendováno 2 g PbCrO, a občas protřepá- 
no, načež po 4 dnech bylo nalezeno v tekutině 00168 £, t.j. zmi- 
zelo 325%., 


množství K+UrO, dle nahoře vypočteného poměru 


* Lehrbuch d. Anal. Chemie str. 537. (7 vyd.) 


26 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


2. Roztok, jehož konečná koncentrace odpovídala ukon- 
čenému pokusu 47. („ Ila) byl připraven z čerstvých lá- 
tek, uložen do thermostatu při 20“ na dobu jednoho měsíce, 
načež shledáno, že chroman draselnatý úplně zmizel, ačkoliv 
neodpovídá tato rychlost křivce e Ia. 

Jest tedy adsorpce chromanu draselnatého druhým či- 
mitelem, který znesnadňoval hledání skutečného průběhu re- 
akce a rovnovážné konstanty. Adsorpcí vysvětlujeme si 1 pře- 
běhnutí reakce v nahoře uvedených případech. Přes tyto obtí- 
že nicméně snažili jsme se dosáhnouti rovnovážného stavu po- 
někud jiným způsobem. Z povahy reakce vyplývalo, že jest 
nutno zvětšiti vznikající množství K+CrO, ve směru 


K+S0, + PbCr0,—> K+CrO, — PbSO, 


tím, že volíme velikou koncentraci K>SO, proti K+CrO,, takže 
analytické určení snadnější a chyby pozorovací menší. Dále 
bylo nutno zmenšiti pokud možno koncentraci PbCrO,, aby 
jeho účinek na K;+CrO, byl co nejmenší. Určovali jsme tedy 
rovnovážnou konstantu dále tím způsobem, že jsme při každé 
teplotě vyšli od koncentrace 


1000 H.O: 10 K,SO,: 0.001 K,CrO,: 0-1 PbCrO,: 0:1 PSO, 


a po ukončeném pokusu a stanovení K;„CrO, užili jsme stejné 
koncentrace, ale přidali jsme o něco větší množství K+CrO,, 
nežli bylo v pokusu nalezené, Tak jsme pokračovali postupně 
a později 1 umenšili koncentraci PbSO, a PbCrO, na 0-01, ja- 
kož 1 K+CrO,. Abychom vymezili vliv adsorpce prováděli jsme 
dále řadu souběžných pokusů při stejné koncentraci a užili 
filtr od předcházející filtrace, pokusy opakovali pak tak dlou- 
ho, až došli jsme ku hodnotám si blízkým, odpovídajícím 
pravděpodobnému rovnovážnému stavu. Ostatně plyne z po- 
kusu 51. IIb při 98:59 a z pokusu 42. IIb při 70%, že i při menší 
koncentraci nežli 10 mol K„SO, dosáhne se znatelného pohybu 
reakce ve směru 


K+S0, + PbCr0,—> K3+CrO, + PbSO, 


Příčinou jest zmenšení adsorpce při zvýšené teplotě a 
zvětšení rovnovážné konstanty s teplotou respektive zmenše- 
ní poměru 


Studie o chromové žluti. 20 


K+S0, 
K+CrO, 
Konečné výsledky takto nalezené jsou: 
ipiro 207 © 
koncentrace: 


1000 H;O: 99973 K,SO,:0'01277 PbS0O,:0'00723 PbOr0,:000377 K,CrO, 
pro 409 C 


koncentrace: 
1000 H,O:99963 K;S0,:001365 PbS0,:000635 PbCr0,:0:00465 K;,CrO, 


pro 709 C 
koncentrace: 
1000 H;O: 99956 K;S0,: 00t44 PbS0O,;: 00056. PbCrO,: 0'0054 K CT0% 


pro 98-59 C 
koncentrace: 
1000  H,O: 99949 K,S0,:00151 PbSO;: 00049 PbCrO;: 0'0061 KGCT0 


I vyplývají po koncentraci 510 až =10'01*) 


K = 0000277 
Ke = 0000365 
K70 = 000440 
Ks; 0"000505 


Z výpočtu provedeného na str. 25. vyplývala hodnota 
rovnovážná při 20“ C: 


Gerov aso 

E 51293 940 
pro nekonečné zředění, tedy úplnou dissociaci jak K,„CrO, tak 
1 K+SO,, kdežto námi nalezená hodnota odpovídá 3x 107% 
což nepřekvapuje vzhledem ku velké koncentraci roztoku 
(52280 g K>„SO, v 54048 © H,O), jehož dissociace je malá a 
ku nastalým processům hydrolytickým známým z literatury, 
pokud se týká chromanu olovnatého (Cox 1. c.), tak i pro sí- 
ran olovnatý (DOLEZALEK: Zeit. £. Elektr. 5. 335. r. 1899). 
Ostatně i v literatuře známé pokusné výsledky srovnané s the- 
orií pro případy: 


* Znamená součet koncentrací K;,SO,-—- K;,CrO, v molech. 
Srovnej Meyerhoffer (1. c.). 


28. XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


BaCO,; + BaSO, [MEvERHOFFER: Zeit. £. phys. Ch., sv. 55, 
str D43, 90 ! 
T1C1 + TICNS [KNůPFER: Týž časop. sv. 26, str. 267, r. 1898], 
PbJ; F PbSO, [kBixorev: Výžičasop.; sv. 34 ste. 41977-19001 
AgC] + AgOH [NovEs a KoHR: Týž časopis, sv. 42, str. 336, 
r. 19031 

jeví podobný nesouhlas, který tím je větší, čím konstanta jest 
hodnotou menší.*) 

Z křivek, které znázorňují průběh reakce (viz obr. IV. 
a 6.), jest patrno, že na počátku jest vždy rychlost reakční ve- 
liká, hodnotu rychlosti reakční nelze však pro monomoleku- 
lárnou reakci, jež dána je výrazem © 


1! a 


bezpečně tu vypočísti. 
Hodnoty jsou ku př. pro koncentraa IIa, při teplotě 209 
dle této formule vypočtěné: 


Čas: 1000 K, 
Pa) 000 bd o 0 r ln bol 
DOE 4 943 pel olo 
24, MOG: -40 US 
45" hod: 917 da865000209 
V1o"hod5 0D 
720 hod" 7 P 00V 
10200: OU 
Pro bimolekulárnou reakci dle vzorce: 
vzášvěky ot O aěna 
PTE 
platí pro tutéž koncentraci i teplotu čísla: 
Čas: 1000 K; 
2 hod. 022 
O Od. UH 
ZE ods" 002 


1 j 80 
v 7 ; 
“) Posledně jmenovaní autoři našli ku př. výpočteměčíslo 
dvacetkráte větší nežli theoretické, v našem případě jest hodnota 
ca. patnáctkráte větší. 


Studie o chromové žluti. 29 


zoPhodsc 500136 
MONOJA č 1370:054 
PZO era 40:01B 

MOZNOdo zs Vydán 105005 


stejně v hodnotě klesající. 

Z okolnosti té, že »konstanta« rychlostní, jak nejlépe pa- 
trna z grafického řešení (obr. čís. 4. křivka K), není hodno- 
tou stálou nýbrž zcela pravidelně se zmenšující s ča- 
sem, usuzujeme, že působí zde adsorpce co zdánli- 
vákatalysa. 

Pokud se týká vlivu teploty tedy i zde vystupuje jako 
účinný faktor adsorpce. Temperaturní koěfficient nelze pro- 


» 


ns 


RKS0 [mm = (02md) 


Obr. 7. 


zatím vyčísliti. Při nižší teplotě probíhá reakce zřejmě rych- 
leji (viz grafické řešení na obr. čís. 7.) nežh by probíhala bez 
působení adsorpěního urychlení (srovnej též velký spád kři- 
vek při počátku souřadnic na obr. č, 4. a 6.). 

Jest jisto, že jakmile vyšetříme zákony adsorpce pro 
tento náš případ, bude možno s větší přesností stanoviti jed- 
notlivé konstanty. 

Další pokusy ještě týkaly se stanovení křivky ABCD 
isothermických diagramů (obr. čís. 2.).  Voleny teploty 20% 
a 709 Křivka tato značí vlastně stoupající rozpustnost síranu 


30 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


draselnatého vedle klesajícího množství chromanu draselnaté- 
ho, při čemž zanedbávána nepatrná rozpustnost síranu a chro- 
manu olovnatého. Důležitými jsou body B a ČC. Bod B značí 
společnou rozpustnost nasycených roztoků chromanu a síranu 
draselnatého, bod C pak udává koncentraci roztoku síranu 
draselnatého a chromanu draselnatého za přítomnosti pevného 
síranu draselnatého, chromanu olovnatého a síranu olovnatého. 

Pracováno tímto způsobem: 

Do baňky z jenského skla bylo rozpuštěno vždy odvá- 
žené množství síranu a chromanu draselnatého dle dřívějšího 
přibližného výpočtu tak, abychom dostali body křivky pravi- 
delně rozdělené, pak postaveno do thermostatu a uzavřeno po- 
dobně jako při dřívějších pokusech. Po delší době něco roz- 
toku rychle odděleno do odvažovací lahvičky. Z ní po odvá- 
žení odlita část neb celé množství do platinové misky, odkou- 
řeno na vodní lázni a sušeno po 2 až 3 hodiny v sušárně vy- 
hřáté na 130—1509 C do konstantní váhy. V sušině stanoven 
byl jodimetricky chroman draselnatý a z rozdílu vypočten 
síran draselnatý. Postup náš ukázal se býti přesnější nežli 
úplná vážková analysa. 


Nalezeny tyto střední hodnoty pro teplotu 209 C: 


Tabulka čís. 8. 


(ESESESLIEETE EE OOP TO EA 


Čas: | 9, K,SO, |, K,OrO, |VÝSÍCÁ 50d| | Poznámka 
drea: Jo Ť. 
JE 10079, = CD ienrakt Oheini 
9dní ; 29. 472. r. 1894. 
: / DIA : 2 
an 8379, 3:259/, a 
6 dní 
-050/ "| 0 b = 
134 dní Poe Niny 00 
6 dní 4579, 15489, c = 
5 dní záp jek 
7 dní 
13 dní 23190 27230; B 
TO : ] d: C a ad. 
m 3869, | A E POR Leh oo A 


a vneseny do systému pravoúhlých souřadnice daly křivku 
A hl : v r 7 + v wo. 
ABOD (viz obr, čís. 8.). Pokud se týká bodu C a zároveň křiv- 
É | o E o 

ky GuLDBERG-WAacGkovy jest zřejmo, že pro nepatrnou hod- 


Studie o chromové žluti. 


al 


notu rovnovážné konstanty bod C splývá v rozměrech dia- 
gramu s bodem Ď tím i pole OCD, t. j existenční mez 
EBSOtpraktťicky miží. 

Pro isothermu při 709 C nalezena tato čísla: 


B 419, 
zní 1179, 
A 


Tabulka čís. 9. 


0, K,CrO, Výsled. bod 


R Poznámka 
na křivce 
Andrea Journ. f. 
CD prakt. Chemie 
49. 472 r. 1 84. 
469; g 
161759 
20.939 ch — 
3979/, IBS =- 
Alluard: Comp. ren“. 
4229/, A“ 59. 1500 r. 1864. 


om- A0, 


Obr. 8. 


39 XXVI Dr. Jar. Milbauer a inž. Kamil Kohn: 


Aby konečně*) stanovena býti mohla polytherma stačí 
znáti rozpustnost společnou síranu a chromanu draselnatého 
v případě, že obou je nadbytek a to při jiných teplotách nežli 
právě uvedených. Stejným způsobem Jak dříve popsáno na- 
lezena tato čísla: 


při teplotě 98:5“ po době 9 hodin . . 1'999/K,SO, a 39'26/, K,„CrO, 
» 0% 409C» > Bdní. . . 2239/,K,SO, a 37-83*/, K,CrO, 


Z této první části studií o žluti chromové činíme toto 


resumé: 
Wpráci studovat „Dat elakece: 
PbSO, = K+CrO, p PbCrO, +- K+SO, 


se stanoviska chemické rovnováhy a pra- 
vidla fasí. 

Shledáno, že reakce ve směru-> probí- 
há skoro úplně a dostatečně rychle, takže 
může býti pokodlně sledována, z druhé stra- 
my jest rychlost wWepatrma amo mom skejeka: 
vati pouze na základě velké citlivosttire- 
akce 


O0 EP 97 = Oros MEO 


Stanovením stability rozhodnuta byla 
nemožnost existence pevné fase Pb9S0, vedle 
K2020,;4IKS0,, PbCErTOL v 70 zoki akaot molo 
chybná existence jakékoliv po dvor né sol: 

Vyšetřování (GurpBERG-WAackovýcH křivek 
bylo stíženo nepatrnou hodnotou koma 
ty rovnovážné (K+ — 0000277). jakož význace 
nými vlivy adsorpce. aby 6.0 jmenovitě se 
uplatňnjí při nižších teplotách a vyšších 
koncentracích, což má velikou důležitost 


č Ku konci práce následkem mimořádných poměrů nemohl 
se druhý z nás účastniti experimentální práce a vypomáhal nám 
z ochoty p. dr. Preller, assistent ústavu pro sklářství a keramiku 
na české technice. Milerádi mu zde za jeho účinnou pomoc vzdá 
váme díky. 


Studie o chromové žluti. 33 


pa nobe chromové žlutí citronového od 
amu ery vázán jest na přítomnost solí 
seno ch v žluti chromové. 

Zprokusu našich vychází že tovnovažmná 
konstanta, jak i výpočet z pravidla NERNsTOVvA 
dokazuje jest tak malá, že při grafickém 
nSorováaní isothermy oblast. existence 
he prakticky mizí. 

Rychlost námi studované reakce zvětšu- 
je se zvýšenou teplotou, avšak i.zde zabra- 
ňuje adsorpce přesné stanovení urychlení, 
eby sledky o»konstanti« vypočtené pro 
zmonomolekulárnou i bimolekulárnou. re- 
akeijewise býti funkei' adsorpce. 

Eso robuž ut chromové: citronové 
karvy vyplývá prozatím z této první části 
samdme dulezita okolnost; že lze zcela dobře, 
vycházíli se při výrobě od síranu olovnaté- 
ho, dospěti dle podmínek reakčních (teploty, 
Konceňtrace, doby) ku barvám příslušné nu- 
ance. Mimo to pokusy naše dokazují, že pro 
ma onu jest správnějším postup, kdy 
octanolovnatý jestv přebytku,tak ženeníse 
obávati, že by chroman (následkem velkého spádu 
naší reakce ve směru: PbSO, + K,„CrO,—> PbhOrO, + K,„SO)) 
v roztoku obsažený neumenšil množství sí- 
ranu olovnatého v barvě, kterýžto, jak prak- 
tikům dobře je známo, podmiňuje stálost 
har přl promý vání. 


V Praze v prosinci 1914. 


Z laboratoře chemické technologe 
anorganických látek na c. k. české 
vysoké škole technické v Praze. 


» bon 


“ v S 
PN 
DR 


Vodnát: i: 
ko R 


+ 


zak 
dh Mě 


l v i 1“ „m Vo 9, E A 


Ů sA MA 
j ' 
i 8 Pe 9 n 
i n ud v 
I , Ť X eh, v 
+ j 
4 
v 
" 
, 
ň : i je h 
% n 
+ " 
T f 2 : 


Obsah Alphabetisehe Úbersicht 


Věstníku 1914 dle abecedního der in den Sitzungsberichten 
pořadu autorů. 1914veroffentlichten Arbeiten, 


BRErNDL Václav, Úber die Hámocytozoen einiger kaukasischen 
Reptilen. XVI. — 11 S, nuit 4 Textfig. 

Bypžovský Boh., A zvláštních konstrukcích. XXL — 6 str. 

DAxEš J. V., Karststudien in Jamaika XX. — 72 S., mit einer Karte, 
6 Textiig. und 4 phot. Aufnahmen. 

DucEzÁČEK F., © biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. 
VI — A str. 

GRUNWALD Ant., Exakte Treffpunktsbestimmune bei Verfolgungs- 
aufgaben. XVII — 4 S. 

HEvEROCH Ant.. Anarithmetik (Alogistik). Verlust der FWáhigkeit 
zu rechnen. VIL — 26 S., 1 Textfig. 

JoHN Ot, O smyslových ústrojích v postranní soustavě mladých 
úhořů (monté). I. — 43 str., 2 tab., 1 obr. v textu. 

KALLAUNER O., Studie o portlandském cementu. VIII. — 14 sfr, 
4 obr. v textu. 

KLEČKA R., O vývoji křídel hmyzu. XXIV. 32 str., 23 obr. v textu. 

KLoučEkK Celda, O trilobitech v etáži D,g. XXIII. 5 str. 

KoMmÁáREk Jul., Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und 
Ar=menien. EX, — 19 S: mit 2 Tat. und 2 Textfig. 

— —., Morphologie und Physiologie der Saugnápfe der Blepharo- 
ceriden-Larven. XXV— 28 S., 10 Textfig. 

KučERA Boh., O zkoumání radioaktivity. XIV. — 6 str., 2 obr. 
v textu. 

MILBAUER Jar. a KoHx Kam., Studie o žluti chromové. XXVL — 
83 str., 8 oby. v textu. 

MILBAUER Jar. a PŠENIČKA Boh., Příspěvky ku stanovení“ vyšších 
kysličníků olova k rychlému ocenění mímia. — XV. 31 str. 
2 obr. v textu. 

RAMBOUSEK Fr., Úber das Xantholinen-Subgenus Vulda. XIII. — 
165. K"Taf. 

RoGEL Fr., Arithmetische Transformationen. III. — 32 S. 

— — , Gber die Funktion (x). XVII. — 25 S. 


$RDÍNKO Ot., Poznámky k vývoji žeber člověka. — XIT. — 2) str., 
2 tab., 1 obr. v textu. 

ŠroLc Ant., Úber das Verhalten der Harnsáure zum lebenden 
Protoplasma von Protozoen. XXII. — 6 S. 

ŠULC Karel, Ejne neue Psvlla und eine neue Rhinocola aus Surl- 
nam. IV. — 10 S, 2 Textfig. 

— — , Eine neue Panisopelma (Connectopelma) und eine neue 
Vrioza aus Chile. V. — 8 S., 2 Textfig. 

— — , Úber Speichel- und Stinkdrůsen von Chrysopa. XL —50 S. 
-27 Abbild. im Texte. 

VELÍSEK*Fr., Plochy, jichž diagonální čáry mají za sférické obrazy 
moe stálých poloměrů a stejných oblouků. XIX., % str. 

WILHELM Jan, Studie monografická o českých par ožnatkách. IL 
168 str., 41 obr. v textu. 

WoLDŘICH Jos., Die geologischen Verháltnisse in der (Gessnd ZwW1- 
schen Litten, Hinter-Třebáň und Poučník bei Budňan. X. — 
36 S., 1 Taf. und 6 Textfig. 


Odborový rejstřík | © Fachregister 


prací Věstníku král, Ces. Spol. der in den SB der math.-naturwiss. 
Nauk, | Klasse fiir das Jahr 1914 veróffent- 
třídy mathem.-přírod. za rok 1914, | lichen Arbeiten. 


1. Mathematika. 


Bypžovský B., O zvláštních konstrukcích. 6 str. — XXL 

GRONWALD Ant. Exakte Treffpunktsbestimmung bei Verfolgungs- 
aufgaben. 4 S. — XVE.. 

* RoGEL Franz, Arithmetische Transformationen. 32 S. — IL 

== Uber die Burktion (x). 25 S. — XVIIL. * 

VELÍ em Fr., Plochy, jichž diagonální čáry mizí za sférické oby azy 
kružnice stálých poloměrů a stejných oblouků. — 2 str. 


2. Fysika. Chemie. 


KALLAUNER O., Studie o portlandském cementu. 14 str., 4 obr. 
v textu. — VIII. 

KučERA Bohumil, O zkoumání radioaktivity minerálů a různých 
umělých produktů methodou absorpčních křivek. 8 str., 2 obr. 
v textu. — XIV. 

MILBAUER Jar. a KoHx Kam., Studie 0 žluti chromové. Část L — 
DOSLE. © ODr. 

MILBAUER Jar. a PŠENICKA Boh., Příspěvky k odměrnému stano- 
vení vyšších kysličníků olova a ku rychlému ocenění mina. 
ostr. 2 obř. v textu. 


3. Geologie. 


DAaNEš J. V., Karststudien in Jamaika. 72 S., mit einer Karte, 
6 Textfiguren und 4 photographischen Aufnahmen. — XX. 

KrLoučEk Celda, O trilobitech v etaži Dy,a. 5 str. — XXIII. 

© WorpŘicH J., Die geologischen Verháltnisse der Gegend zwischen 

Litten, Hinter-Třebáň und Poučník bei Budňan. 86 S., mit 

nelal und. 6 Lextfig — A. 


4. Biologie. 


BREiNDL Václav, Úber die Hámocytozoen einiger kaukasischer 
Reptilitien. 11 S., mit 4 Texttig. — XVL 

DucHáÁáČEK F., O biochemické variaci mikroba Bacillus bulgaricus. 
24 str. — VL. 

HEvVEROCH Ant., Anaritlnetik (Alogistik). Verlust der Fáhigkeit 
zu rechnen. 26 S., 1 Textfig. — VII. 

Jomx Ot., O smyslových ústrojích v postranní soustavě mladých 
úhořů (monté). 483 str., 2 tab., 1 obr. v textu. — I. 

KLEČKA Rudolf, O vývoji křídel hmyzu. 32 str., 23 obr. v textu. — 
XXIV. 

KOMÁREK Jul., Úber die Blepharoceriden aus dem Kaukasus und 
Armenien. 19 S., mit 2 Taf, und 2 Textfig. — IX. 

— — , Morphologie und Physiologie der Saugnápfe der Blepharo- 
ceriden-Larven. 28 S., mit 10 Texfie. — XXV. 
Rampousek Fr., Úber das Xantholien-Subgenus Vulda. 16 S. 
NET A VJHEE 
SRDÍNKO O., Poznámky k vývoji žeber člověka. 20 str., 2 tab., 1 obr. 
v textu — XII : 
ŠToLc Ant., Úber das Verhalten des Harnsáure zum lebenden Proto- 
plasma von Protozoen. 6 S. — XXII. 
Šurc Karel, Eine neue Psylla und Rhinocola aus Surinam. 10 S, 
2 OVA JD 

— — , Eine neue Panisopelma und eine neue Trioza aus Chile. 
o) (o. A 1VBA HBI = U 

— — , Čber Stink- und Speicheldrisen der Chrysopen. 50 S., 27 Ah- 
jalob — ZE 

WiILuHELmM Jan, Monografická studie o českých parožnatkách. 
168 str., 41 vyobr. — IL. 


DR. ED. GRÉGR A SYN, KNIHTISKÁRNA V PRAZE. © 


" 
x < 
k 
n 
pta “ T 
i X Rěgpt 
* 
2 
“ p 
; 
n 
S vy 
i £ r" : 
j 
mody lé 
x 
= o ře s ; 
f f " 
; M VA bn: 
PÁN 
: k 
i i 
pi ( 
h 


" 


- o 
>- - h=ěněn