Full text of "Antonín Frič: vzpomínky k sedmdesátým narozeninám"

See other formats

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web

at |http : //books . google . com/

■ppp^^^^Kyr

^^^^^H^^H^M^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^I

1 ^^^^^^^^^^^Hh^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^b

;r^

)''-^„*

^l'\\

itfr

DigitizedbyGoOgle^ '^ĚĚ

Antonín Fric

VZPOMÍMKY

K SEDMDESÁTÝM MnROZEttlMňM.

v PRnZE.

TISKEM Dra EDVrtRDn QRÉQI^n. - MrtKLFIDEM VLAŠIMÍM.

1902.

Digitized by VjOOQ IC

Digitized by

Google

vĚriOvňrií.

KU významnému dni, jímž oslavujeme sedmdesáté naroze-
niny a zároveň půlstoleté působeni při musea českém Vás,
mistra a učitele svého, snesli jsme hrst vzpomínek těchto,
bychom následníkům zachovali obraz života tak činného, snah usi-
lovných, směřujících za určitým cílem, jež korunovány byly úspě-
chem, daleko mimo hranice vlasti uznaným.

Znamená-li poslední padesátiletí mnoho pro vývoj věd pří-
rodních a utvoření názoru světového vůbec, jest pro národ český
obdobím usilovné snahy vymaniti se z pout cizího nadporučenství
vědeckého, nastoupiti dráhu samočinnosti a účastniti se platně ve
světové práci přírodovědecké.

Símě Svatoplukem Preslem a Janem Purkyní v půdu českou
zaseté potřebovalo místa i pěstitelů, nemělo-Ii zakrněti. Když ne-
bylo ještě možno přírodní vědy jazykem českým ani na středních
školách, ani na universitě, ani na technice pěstovati, bylo museum
jediné místo, odkud měl vzejíti dorost a impuls ku výzkumu půdy
domácí. A zde bylo nejvlastnější působiště Vaše. My byli svěd-
kové, částečně i účastníci neúnavné činnosti Vaši, sledovali jsme
vznik a rozvoj sbírek musejních, dožili se konečného vjezdu če-
ského přírodozpytu na vysoké učení Pražské, nejprve na vysoké
školy technické, pak na universitu, i založení české akademie pro
vědy a umění. Všude viděli jsme, jak přiložil Jste ruku k dílu, tu

Digitized by

Google

jako pracovník, jako vychovatel, rádce i strážce pokladů domá-
cích. Vaším přičiněním zachráněn byl mnohý skvost museu a celá
imposantní sbírka a dílo šlechetného badatele Joachima Barrandea
našla důstojného umístění i doplnění Vaším podnětem.

Statná jest řada těch, kteří povzbuzeni Vámi ku práci samo-
statné jdou dnes svou cestou dále. Cíl jest vždy vzdálenější,
úkoly těžší. Po době vření duchů, duševních zápasů nastalo ve
vědě přírodní poměrné vystřízlivění a návrat ku klidné, soustavné
práci prohloubené názorem filosofickým. Byl Jste vždy apoštolem
klidné práce střízlivé, poukazuje na nebezpečenství, jež zachvacuje
toho, jenž vzdělání přírodovědecké počíti chce řešením nejtěžších
otázek života. Výsledky práce Vaší vtěleny jsou v díle palaeonto-
logickém i sbírkách musejních. V srdcích všech pak, kteří čerpali
Vaším návodem ze studnice poznání, ozve se dnes cit vděčnosti
a přání:

Mnohá léta budlež zachován vlasti ku ozdobě!

Dr. Karel rytíř Kořistka,

čestný předseda komitétu.

Prof. Dr. Alfred Slavík,

předseda přírod. Sboru Musea.

Josef Kóřenský,

ředitel škol na Smíchove.

Prof. Bohumil Bauše,

redaktor Památníku.

Dr. Václav Vávra,

adjunkt zoologie Musea král. Českého.

Prof. Frant. Nekut,

redaktor časopisu „Vesmír".

Prof. Frant. Krátký,

starosta Klubu přírodov.

Emanuel Pecka,

člen přírodov. Sboru Musea.

PhC. Ladislav Fiala,

jednatel klubu přírodov.

Digitized by

Google

Antonína Fričc mlddí

a první styky s Museem.

ANT. FRIC,
dle daguerotypu z r. 1852.

vylíčení směrodatného působení doktora Antonína
Frice nestačí vypočítati práce jeho tiskem uveřej-
něné. Ani ve vzorném uspořádání sbírek zoolo-
gicko-palaeontologických českého musea, které v nádherné
budově nad svatováclavským náměstím se zvedající jeho
řízením dnešní tvářnosti nabyly, nepostavil si jediný po-
mník neúmorné píle své. Význam jeho hledati třeba v čin-
nosti vychovatelské mladšího dorostu, jenž věnovati se
měl domácí vědě přírodní. Antaios, syn Gaie, čerpal vždy
novou sílu z matky země, kdykoli se jí dotekl. Olbřím
tento byl Hérakléem zardousen, když ztratil toto spojení
se zemí. Také vědy přírodní u nás, při všem rázu kosmo-
politickém, musí zapustiti především kořeny do půdy do-
mácí, mají-li zdárně prospívati; musí nalézti půdy v nej-
širších vrstvách národa. Ve vědění jest síla, pokrok i bohatství. Země česká se svými bohatě
rozčleněnými útvary geologickými a svým přírodním bohatstvím všech říší byla dost dlouho
jevištěm spíše válek, třenic duchovních i náboženských nežli předmětem vědeckého vý-
zkumu. Půl století působení Fricova spadá právě do doby usilovné snahy, na poli vědec-
kého výzkumu nezůstati za zeměmi sousedními. Mnoho-li i zde jubilant přispěl ku vý-
zkumu domácímu a ku popularisování vědy, ukázati mají intimnější vzpomínky v pa-
mátníku tomto uložené.

Okolnosti určují namnoze osudy člověka. Při posuzování veřejné činnosti jest třeba
vždy počítati s dobou i poměry. Antonín Fric narodil se v Praze dne 30. července 1832
z vážené rodiny pražské.- Otec jeho, dr. Josef Fric, právník a politik, hrál důležitou úlohu
ve veřejném životě českém na sněmu i v obecním zastupitelstvu pražském. Ušlechtilá
matka jeho, paní Johana Fricova, roz. Raisova, původem z Porýnska, přispěla jakožto

Digitized by

Google

horlivá vlastenka k povznesení společenského života v Praze. Dům její byl stře-
diskem vlasteneckého ruchu, první buditelé naši byli zde stálými hostmi a síní svých
propůjčovala k prvním přednáškám pro dámy, jež pořádal Karel Slavomil Amerling.
Jistě že mnohé dobré símě utkvělo v tomto ovzduší v mysli mladých Friců, jak nejstarší
z nich Josef, později spisovatel a básník, vždy fantasticky naladěný, vylíčil ve svých
„Pamětích".

Amerling tehdy vystupoval jako první český organisátor titánských snah, jež chtěl
uskutečniti ve svém všeučilišti „Nová Budeč", jež zařídil na rohu Žitné a Tůnní ulice.
Finanční nezdar učinil smělému náběhu konec. Antonín naučil se tu pracovati aspoň na
soustruhu; později zbylo mu ve studiích i času navštěvovati varhanickou školu.

Když otec jeho (r. 1842) stal se pokladníkem Matice, kteroužto funkci po 32 léta za-
stával, přišel mladý Fric do prvních styků s ústavem, který měl býti jedenkráte přes půl
století hlavním jeho působištěm. Již r. 1849 docházel častějí do musea, aby pomáhal Dor-
mizrovi pořádati věci z Texasu ze zátoky Galvestonské (v zálivu Mexickém) Cordou za-
slané, to však jen soukromně a dobrovolně. Horlivý tento sběratel vraceje se z cesty vý-
zkumné ze Střední Ameriky na brémské lodi „Victorii" do vlasti, zahynul v září roku 1849
i se zmizelou lodí ve vodách západoindických. Do umění taxidermie zasvěcoval Frice
strýc jeho Adolf Bachofen, z lesnického rodu ; k pozdější dokonalosti přivedl to návodem
Kalkusa, Lokay-e, zvláště ale revírníka Špatného, dovedného praeparatora na
Ohradě pod Hlubokou. Fric v mládí mnoho se zabýval vycpáváním dle methody Brehmovy;
již tehdy sestavoval biologické skupiny, nyní v museích tak oblíbené. „Výnosem vycpá-
vání," říkával později žertem, „vycpal jsem si svou samostatnost".

Otec snažil se totiž syny své uvésti na dráhu právnickou. Když nepodařilo se mu
u nejstaršího, Josefa, jehož romantická mysl těkala různými směry, přišla řada na Anto-
nína, jenž přání otcovu vyhověl tak dalece, že po tři roky setrval při studiích právnických,
zabývaje se ovšem již tehdy více oborem, jemuž věnovati měl později celou práci životní.
Teprve nejmladšího z bratří Antonínových podařilo se otci získati pro karriéru advokátskou;
jest to p. dr. Vo j těc h Fric (♦ 1844), nynější náměstek purkmistrův v Praze. P. Václav
Fric (♦ 1839) zařídil si, odbyv realku a techniku, světoznámý svůj obchod s přírodninami,
p. Karel Fric (* 1833) po studiích gymnasiálních a technických věnoval se dráze
obchodní.

Záhy zabýval se Antonín Fric ornithologií a naučil se též puškou oháněti. Snad byla
jedna z pohnutek k prohloubenějšímu studiu ornithologie nahodilá koupě sbírky ptáků
z pozůstalosti lesníka u Krče, z níž některé kusy dosud nalézají se ve sbírce musejní.

Dne 13. ledna 1852 ustanoven jest výborem musea, „jenž seznal jeho uzpůsobilost
k tomu", za bezplatného assistenta při zoologickém oddělení. Pro zajímavost připojujeme
facsimile prvního tohoto Fricova dekretu (obr 2.). Za doby kruté reakce neměla Společnost
musejní, jediný té doby český spolek trpěný, věru na růžích ustláno, jsouc předmětem
pozornosti a stálých chican tehdejší policie.

Fric uveřejnil již roku 1851 v časopisu musea seznam prostonárodních jmen českého
ptactva s připojením názvů německých a latinských. Snažil se zde poznati jména v lidu
samém obvyklá a nedostávající se sebral ze starších spisů. V témž roce napsal též „Navedení
ku zřízení sbírek živočišných". Vytvořili si záhy v mysli ideální obraz musea, které pova-
žoval za jakousi prostonárodní universitu pro lid. Četné cesty, jež podnikal, od první cesty
do Banátu r. 1853, až do své poslední větší cesty do Severní Ameriky budoval a piloval stále

Digitized by

Google

lC(H/iyi j

£^fiif7i^ýr}i ^iA^^i^^ii/m H!!^ff^<4n4 o^í^ieAé oiff\^amciJ!^\Af\
Obr. 2. PRVNÍ MUSEJNÍ DEKRET ANT. FRICE.

na tomto svém ideálu. A na základě zkušeností ve všech čelnějších museích evropských
a amerických nasbíraných mohl směle tvrditi: „Až vše (co již máme) bude dle naší nové
methody upraveno a patřičnými vysvětlujícími nápisy opatřeno, bude naše sbírka bezobra-
tlovců v sále č. 17 náležeti k nejlepším a nejpoučnějším v střední Evropě." (Cesty po Evropě
a Americe str. 402.)

Teprv r. 1854 se svolením otcovým obrátil se Fric ke studiím lékařským a byl
roku 1860 povýšen za doktora lékařství; o rok později stal se assistentem J. Ev. Půr-
ky ně. Téhož roku habilitoval se při universitě pražské jakožto docent s vyučovacím
jazykem českým pro porovnávací anatomii a fysiologii, a od té doby shromáždil kol sebe
mladší síly, které uváděl na dráhu praktického přírodozpytu. Nechť mluví někteří sami
za sebe:

Digitized by

Google

Ve starém museu.

Sděluje Prof. Dr. KAREL CHODOUNSKÝ.

a jarního odpůldne 1863 opouštěl jsem tiché nádvoří musea plný radosti a pýchy,
neboť ruka má svírala klíč od sbírek svěřený mi jako definitivně přijatému pra-
covníku museálnímu.

Živě se pamatuju na chvíli, kdy mne mladý kustos dr. Ant. Fric ve své pracovně
přijímal — o bože, pracovně! jak se změnily názory a poměry! Byla to úzká přízemní
jizba s jediným oknem v levém křídle budovy — a v ní pravá spousta praeparátů, koster
a zkamenělin, že zbývalo málo místa u stolu při okně — kde se tísnil dr. A. Fric s vedle
sedícím K. Maixnerem, který podle exemplářů musejních pod stálým dozorem autora v ten
čas akvareloval pro dílo „Evropské ptactvo". V této díře trávil dr. A. Fric velkou řadu
let a odtud vycházela práce za prací, kterými autor šířil čest jména českého; v této bídné
místnosti bylo ohnisko práce přírodovědecké, zde sorganisována první česká škola —
s prostředky hanebně malými. Jak vděčně Vás za to vzpomínám, mistře, dnes po čtyřiceti
letech téměř!

Skromný byl chéf, skromní jsme museli býti i my, a trvám, že by dnes i nejhorlivější
proselyt divně na to hleděl, kdyby se mu nabízelo jako nám za každodenní mnohahodinnou
práci púlletně deset zlatých honoráře. Jen v „rasovně", kde se zřizovaly kostry, měli
hoši o nějaký groš více!

Mně byla přidělena sbírka brouků, lepido- a hymenopter, kterou jsem měl systemi-
sovati a v pořádku chovati.

Celá řada zásuvek byla plna neurčeného materiálu. Celá řada zásuvek propadávala
zničení, a tak bylo roboty dost.

A sotva že jsem se v obor svůj. zapracoval, uložil mi dr. Fric založiti sbírku le-
pidopter pro širší obecenstvo a než jsem se nadál, stály už tu hotové skříně se skleněnými
příklopy. A při této práci — přiznávám se skroušeně — jsem spáchal ohavný zločin
násilí na rodném svém jazyku. Etikety bylo psáti po česku, němečku a latinsky a tak

Digitized by

Google

A^:.^:^:

i 'r^mfU*'f*te.

t Josef Vaniček.
Prof. Dr. Alř. Slavík. t Josef Feigl.

Prof. Dr. Em. Bořický (t 1881.) Prof. Em. Bárta,

škulni rada.

Prof. Fr. Nekut. Alfons Šťastný, Univ. Prof. MDr. Karel Chodounský.

poslance na snčmu zemském.
Obr. 3. VZPOMÍNKA Z PRACOVNY V STARÉM MUSEU ROKU 1864.

Digitized by VnOOQ IC

Digitized by

Google

při úplném téměř nedostatku českého názvosloví křtil jsem ty tvory, jak jsem se
svým důmyslem stačil. Bůh mi to odpusť! — Dávno již se neobírám s lepidoptery
a doufám (to ulevuje mému svědomí), že z mého názvosloví, které se nějaký čas skvělo
vlastnoruční mou kalligrafií pod sklem skříní, ničeho více nezbylo.

Vedle systematiky, která byla pro musejní účely věcí hlavní, pracovali jsme také
v anatomii a histologii, a 'když jsem asi po dvouleté práci nesl první svůj rukopis,
srovnávací to studii o kusadlech brouků, redaktorovi „Živy", slavnému Purkyňovi, bušilo
mi rozčileně srdce, a směsem naděje a strachu třesoucí se kolena sotva mne donesla ku
dveřím jeho pracovny.

Obr. 4. BÝVALÁ PRACOVNA V STARÉM MUSEU JAKO PRVNÍ ZOOLOGICKÁ LABORATOŘ
PRO KANDIDÁTY PROFESSURY A MEDICÍNY.

A když mi konečně dodán byl kartáčový otisk, zvláštní milý pocit mi zakoloval
krví, a nosil jsem otisk několik dnů v náprsní kapse, znovu četl a líto mně bylo odevzdati
jej tiskárně.

V museu byl mezi pracovníky poměr na prosto přátelský, bez stínu řevnivosti, a ne-
scházelo ani na veselých dnech, jen že o tom dr. Fric nesměl vědět; byl vždy vážný,
a nebyli bychom si nikdy dovolili nějakého čtveráctví — které se někdy točilo i kolem
milostných pletek museálních. O tom Jste, mistře, netušil — že v onom mlčelivém
chrámu vědy také harašil toulec Amorův, z něhož dobře mířený šíp ranil zvěčnělého již
kollegu R — a.

Tu a tam rozšiřoval se obor naší činnosti neodbornými pracemi, — bylo nám
ku př. každého června jeden týden cídit vycpané ptactvo; kartáčovali, prášili a terpentý-
nem jsme mazali od rána do večera — ale za tu vícepráci jsme byli také odměněni denně

Digitized by

Google

holbou piva a rohlíkem z privátní chattouille mistrovy. Jindy jsem byl spolupověřen
opatrováním zásilky živých hadů z Dalmácie, které jsme o polednách pouštívali na dvůr
a sledujíce jich plazení, střežili je před mřížemi kanálovými. Z počátku jsme se s nimi
neradi — obírali a konečně jsme litovali, že museli býti tak záhy zahubeni. Jak rádi
jsme jim nosili žáby lovené v bývalých lagunách na Císařské louce — při čemž doved-
ností vynikal zejména dr. T. Richter.

To byly jen osvěžující episodky a nerušily nijak postup vlastních našich úkolů
a také ne mojich ; — jakž takž byly lepidoptera a nějaká část koleopter srovnány —
přišla na řadu diptera a s nimi nové studium.

Počal jsem s prací monografickou o oestridech, ale nešlo to již tak zbystra. Kli-
nické studium mne oddalovalo od zoologie, a viděl jsem, že se rozhodnouti musím —
a tak jsem konečně jednoho dne v ruce milého nám všem chefa svůj úřad složil.

K zoologii jsem se více nevrátil, avšak cíle reelní práce, jaký mi slovutný dr. A.
Fric vykázal, nepřestal jsem sledovati; s hlubokým přesvědčením vděčně Vás vzpomínám,
mistře — a Vám dnes zajisté jest dostiučiněním, přehlížite-Ii řadu pracovníků Vaší ini-
ciativou k práci povzbuzených.

České museum v letech šedesátých nalézalo se často ve stísněných poměrech fi-
nančních, odkázáno jsouc namnoze na příspěvky členů a dary příznivců. Též v obecenstvu
neproniklo ještě přesvědčení, na které Purkyně hned v I. ročníku Živy poukazoval, že pří-
rodozpyt náleží podstatně do oboru vědomostí, jakých každý vzdělaný člověk nabýti má.
„Čím většího významu nabývá přírodozpyt, tím má býti větší a důstojnější zástup učňů
a mistrů, kteří neúnavnou silou starou temnou říši výjevů nové světlé říši pojmů podro-
bují." Tak hlásala stará Živa mnohým hluchým uším, neboř jazyk domácí vyloučen byl
z vysokých a většinou i středních škol. V přírodě nekonečné není nic nepatrného, a dě-
lení práce připouští nekonečných spolupracovníků na poznání přírody. Dnes ovšem jest
řada jejich i u nás statná, na počátku bylo pracovníků poskrovnu, a mnohého předčasně
schvátila smrt sotva na počátku nadějné dráhy.

V pracích fytopalaeontologických zkoušel se Karel Renger. Jak kustodu dr. Fricovi
o vše starati se bylo, ukazuje závěrek článku Rengerova o Psaroniích; „Nasbírané Psaronie
budu moci určovati, jestliže projekt dra. Frice stran řezání fossilních kmenů se uskuteční." —

František Prach (f 1863) byl jiný skromný a pilný pracovník, záhy pole opustivší.
Chystal monografii českých pavouků a kritický seznam českého hmyzu. Práce jeho
o Thomisidech obdržela universitní cenu.

Po Prachovi pracoval na materiálu tímto sebraném Em. Bárta, nyní professor
a školní rada v Litomyšli. 1 tomuto hleděl prof. Fric (r. 1864) zaopatřiti vše potřebné a byl
mu radou i návodem nápomocen. Také Bárta chová blahé vzpomínky na místnost málo lá-
kavou v pozadí dvoru musejního. Stará žena, která zde zaměstnána byla škrábáním kostí,
vyděšena jedenkráte utekla odtud, když po podlaze pobíhala skutečná lebka lidská. Jeden
z potkanů, o něž nebyla tu nouze, vlezl otvorem do lebky a nemoha se dostati ven, počal
i s touto po síni pobíhati.

Mezi adepty přírodní vědy přihlásil se též toho času Josef Kořenský, jenž tuto sám
se hlásí ku slovu:

Digitized by VnOOQ ICr

Přeci čtyřiceti lety.

Musejní vzpomínky JOSEFA KOŘENSKÉHO.

Schází jen málo času, aby bylo dovršeno okrouhlé číslo svrchu nadepsané. Té doby
nastupovala geologická sekce zeměvědnou pouř po českých vlastech, poprvé, když
se byla společnost pro výzkum království Českého utvořila.

Pro mne jest prvá tato pouř zvláště památnou.

Školní rok na reálném ústavě v Mladé Boleslavi byl u konce, a studentstvo rozjíždělo
se v rodné kraje.

Ale prázdniny přinesly městu vzácné hosty. Přišli, aby uviděli skalní průřezy, právě
odkryté stavbou železné dráhy Turnovsko-Kralupské, aby zjistili památná pásma Jizerská
a doložili svá tvrzení o křídovém útvaru průvodními ostatky dávnověkého živočišstva
a bylinstva.

V městě roznesla se brzy zpráva: „Jsou tu páni z Prahy, ohledávají skály, roztlou-
kají kameny, vybírají z nich mušle, zabalují nálezy pečlivě do papíru, ukládají je do toreb
a posílají přírodniny do musea. Jeden z professorů chodí dokonce s mošnou sám a pracuje
horlivě kladivem jako skalník z povolání. Všichni inženýři na železniční trati jsou pánům
z Prahy ke službám a vozí je z místa do místa na nákladních vlacích a lokomotivách.
Jeden z nich je professor Krejčí, ten s tou mošnou dr. Fric."

Jméno druhé znal jsem lépe nežli jméno Krejčího. Můj strýc Karel Krouský, těžce
zkoušený vlastenec z pohnutých let osmačtyřicátých, zasvěcoval mě jako žurnalista do
politického hnutí již jako hocha, a jméno Fric mělo pro mne mnoho kouzel.

Ale více nežli politický Fric zaujal mou studentskou mysl Fric musejní.

Žíti uprostřed sbírek přírodovědeckých, tak někde v Českém museu, bylo mou tužbou,
a sloužiti musám přírodním třebas jako nejposlednější učedník, bylo mým vroucím přáním.

Digitized by

Google

Schoedlerova Kniha přírody, vytiStěná v českém vydání, rozohňovala ve mně horoucí
žár poznati nejen literu a obrázky pravěkého tvorstva, ale i skutečné památky kamenné,
vynášené ze skalního nitra na denní světlo geologickým kladivem.

Několik málo údajů a kapitol paleontologických bylo mi tehdy bohatým zdrojem země-
vědným, z něhož jsem jako hoch čerpal všecku moudrost, podávanou lidu poprvé mateř-
ským jeho jazykem.

Pravým svátkem bylo pro mne, mohl-Ii jsem nahlédnouti na chvíli do prvních dvou
vydlužených sešitů Krejčího Geologie, vydávané tehdy v Litomyšli, a rozšiřovati svůj obzor
po všeobecných základech zemězpytných.

Jiných českých knih geologických tehdy nebylo, a čítati zeměvědné články ve staré
„Živě" za redakce Purkyňovy a Krejčího již od let 1853, naskytovala se mi příležitost
zřídka kdy.

Ale i tyto zprávy unášely mě v duchu k nalezištím jiných útvarů, nežli byla křídová
pásma Jizerská, a hlava mi šla kolem, když jsem četl v jednom ročníku zprávu, podanou
Fricem o statistice českých trilobitů vydobytých z 5000 rokycanských kuliček.

Získati do svých vlastních sbírek také zkameněliny silurské, bylo vrcholem mých
tužeb. Ušlechtilá forma trilobitů překonávala všecky půvaby zkamenělin křídových z okolí
mladoboleslavského.

Ale šťastná náhoda učinila mě konečně majitelem malé sbírky vymřelého života silur-
ského. Vzpomínám si podnes živě, jak nedočkavě jsem vybaloval bedničku českého siluru,
poslanou do domu klempíře pana Maye v Mladé Boleslavi, a plnil své kapsy trilobity bá-
ječně krásnými a před tím nikdy in nátura nevídanými.

Četné druhy trilobitů určoval jsem tehdy výhradně podle knihy Schoedlerovy, ač v ní
byly vyobrazeny toliko dva druhy památného toho rodu račího. A tak se stalo, že každý
trilobit v mé studentské sbírce chovaný jmenoval se buď Asaphus nebo Calymene,
byř to byli třebas korýši rodu Placoparia nebo Conocephalites a j. Zprávy o vědeckých
dílech Barrandeových k mému sluchu tehdy ještě nepronikly, a přísná diagnosa rodů a
druhů nepadala u mne na váhu. Také po dobrém rádci a pěstiteli nauk zeměvědných
marně jsem se za dob studentských ohlížel.

Sám již ani nevím, jak se stalo, že jsem začal sbírati kromě rostlin také křídové zkame-
něliny. Vím jen, že sbírka mých domácích petrefaktů byla bohatší nežli paleontologické
sbírky tamější školy. Byly v ní pěkné exempláře Inoceramů, Nautilů, Ammonitů, Exogyr,
ustřic, ježků, račích klepet, žralocích zubů a j.

Sbírka chemikálií s příslušnými přístroji lučebnými představovala malé domácí
museum přírodovědecké.

Za návštěvy výzkumné sekce zemězpytné přišla řeč také na mé sbírky, a nežli jsem
se nadál, překročil již dr. Fric práh mé alchymistické kobky, skrovně osvětlené šerem
sklenutého podloubí a načichlé chlorem a sirovodíkem. Kaplan Kára, nadšenec přírodních
věd, přivedl nám do domu vzácného hosta a příštího mého učitele a podporovatele.

Několik zkamenělin ocitlo se brzy v památné mošně doktorově, a mně vycházelo
sluníčko naděje, že se stanu oddaným služebníkem musejních sbírek v Praze.

Vyvolené povolání učitelské vedlo mě rok na to do Prahy.

Kufřík potažený telecí kožešinou tajil v sobě skrovnou mou studentskou výbavu-
Nebylo jí mnoho: trochu oděvu a prádla, potom housle, duetta a kvartetta, po dlouhou

Digitized by

Google

Hrabě V. Desfours. f J^sef Šeda. Jan V. Diviš,

řiditel cukrovaru v Přelouči.

Prof. Boh. Bauše.

t Prof. Dr. Vil. Kurz,

Prof. Jos. Dědeček,

školní rada.

Prof. Dr. Hynek Konvalinka.

říšský poslanec. J. Kořenský,

řiditel mčšt. škol na Smichovč.

Obr. 5. TABLEAU MLADŠÍCH PŘÍRODOZPYTCÚ V MUSEU Z R. 1867.

Digitized by VnOOQ IC

Digitized by

Google

dobu vlastnoručně opisovaná, a konečnř sbírka zkamenělin. K relikviím dávnověkého toho
života přilnul jsem tak, že jsem se nemohl od nich ani odtrhnouti a vláčel jsem je s sebou
i na pražské studie.

Více však nežli na studie ve vychvalované „Budči", řízené tehdy doktorem Amer-
lingem, těšil jsem se do pracoven musejních.

Skrovná sbírka palaeontologická dopomohla mi k místu v Českém museu.

Kamenouhelné kmeny pravěkého rostlinstva a jiné obrovské zkameněliny v průchode
musejním rozestavené, zdály se mluviti ke mně řečí tisícivěkou, a pohledem na ně vířily
mi v hlavě báje i pravděpodobné údaje hloubavých geologů. Budoucnost měla mi teprv
objasniti hříčky tehdejšího amatérství. Že svůj obzor po zeměvědě v museu rozšířím,
doufal jsem pevně a myslil jsem s Mefistofelem :

Pro smysly svoje, druhu milý,
v té jedné více získáš chvíli,
než roku dá ti suchopár.

A nelituji, že více chodil jsem do musea nežli do „Budce"! Konfusní výklady my-
stického učitele přírodovědy nebyly s to, aby uvedly posluchače tehdejšího paedagogia na
časové pole badatelské a aby vypravily příští generaci učitelskou s pochodní přírodo-
vědecké osvěty do jejího povolání.

V Českém museu otevřela se mi vyhlídka do všech oborů praktické přírodovědy.

Hned po prvé návštěvě u „kustoda živočišných sbírek při museu král. Českého
v Praze" odnášel jsem si dar autorův: „Dvě cesty do Londýna", „České ryby", „Cestu do
Banátu, Chorvátská, Dalmácie a na Černou Horu", „České netopýry", vypsání života „Skal-
níků Berounských a Pražských jakožto prostonárodních palaeontologů" a j.

Ve staré „Rasovně" po pravé straně musejního nádvoří tísnilo se zatím několik nad-
šených učedníků musy přírodní, někteří vycpávali kůže, jiní zhotovovali drobnohledné prae-
paráty, anatomovali, naplňovali akvária čerstvou vodou, kreslili a malovali diagramy
k přednáškám, napichovali kořisf přinesenou z entomologických výletů, určovali mouchy,
ichneumony, pavouky a ráčky.

Před okny tajuplné katakomby, páchnivé od výparů lihových, koster a otrávených
kozí, rozléhal se tlukot pádného kladiva geologického.

Skalník Šřástka vytloukal tam drahocenný materiál palaeontologický, snesený ze
všech českých krajů a připravoval jej do rukou našeho náčelníka, jenž jej systematicky
třídil, určoval a na dřevené špalíčky upevňoval.

O poschodí výše určovali jiní soudruzi, honění v recentní botanice, floru kameno-
uhelnou a opravovali názory dřívějších karbonářů.

Ještě výše seděl v opuštěné komůrce znalec ctihodného rodu pavoučího, zkoumal
jejich zadečky a snášel nové příspěvky k monografii českých arachnidů. Vídávali jsme jej
zřídka. Sestupoval se své vědecké výšiny velmi vzácně, i bylo třeba posilovati ho občas
v horlivé práci pečeným bandurem.

Vidím ty hubené tváře posud před sebou: fu Kurz, tam Bauše, Šeda, Bárta, Nekut.
Konvalinka, Diviš. (Viz obr. 5.)

Jinde řešil tajemství přírody Bořický vedle Krejčího, Dědeček vedle Čelakovského;
všecky pak sváděla nás dohromady seděni Přírodovědeckého Sboru. V jeho čele byl
veliký myslitel Purkyně a zahajoval schůzky s jasnou tváří líbezného kmeta.

Digitized by

Google

Já byl ve svém živlu. Nebylo ani jedné zkameněliny křídové, ani kamenouhelné a jiné,
aby nebyly prošly mýma rukama. Nebylo jména obratlovce, abych si ho nebyl ve vědecké
systematice pamatoval. Byly to první inventáře, jež jsem pro České museum sdělával.
Spatřil jsem je po třicíti pěti letech opět, když jsem se jako musejní revisor přírodnických
sbírek o stavu jejich přesvědčoval.

Ze skrovných počátků chudičkého musea na Příkopě vypjal se nádherný palác pří-
rodních věd a vládne Praze jako vznešený chrám.

O zoologických sbírkách ve starém ci novém Museu.

Dr. V. VÁVRA, adjunkt zool. sbírek Č. Musea.

Kdo dnes prochází sbírkami zoologickými v nové budově Musejní, brzy pozná, jak
stejnoměrně celá sbírka je uspořádána, žádná skupina není na úkor ostatních do
popředí stavěna nebo větší péčí zahrnována, jak shledáváme v mnoha Musejích,
kde z pravidla záhy seznámíme se s „koníčkem" ředitele sbírky.

Stejnoměrné uspořádání sbírky ihned prozrazuje pevný plán při založení téže.

Materiál zoologický byl ponenáhlu střádán ve starém Museu a vzpomínka tato vě-
nována jest té době, kdy nová budova musejní byla ještě „pium desiderium" Frice,
kdy však již dle určitého plánu byly sbírky doplňovány, z nedostatku místa však prozatím
ve skladištích a zásobních skříních ukládány. Nebude nemístným v krátkosti načrtnouti
dnes historii naší sbírky zoologické vůbec, které věnoval Fric padesát let svého ži-
vota. Počátek sbírky zoologické byl chudičký, základem jejím byla sbírka hraběte
Hartiga, která r. 1837. rozmnožena byla dubletní sbírkou brasilských ptáků, darovaných
z dvorního kabinetu na rozkaz císaře Ferdinanda. Asi r. 1839. rozmnožena byla sbírka
ptáků zásilkou Dra J. Helfera z Tenasserimu a velkou sbírkou brouků z Přední a Zadní
Indie. Tentýž daroval svou celou sbírku brouků Českému Museu ještě před odjezdem
do Vých. Indie. V roce 1849. přivezl a daroval Museu značnou sbírku ptáků z Abyssinie
hrabě Colloredo. To byl stav sbírky zoologické do roku 1849.

V těchto letech stal se kustodem sbírek zoologických Dormizer. Uznav, že v našem
Museu nelze hromaditi bezúčelně ptactvo exotické, snažil se, aby hlavně ptactvo evropské
bylo úplněji zastoupeno. V tomto úmyslu byl dary Wobořila a Lokaje vydatně podporován.
K této sbírce přispěl též Fric některými doubletami své soukromé sbírky a kořistí ze své
cesty v r. 1852. do Uher. R. 1852. jmenován byl Dr. Fric assistentem zoologie.

V té době pořádány byly zásylky Cordovy z Texasu. Záhy potom byla zakoupena
část vzácné Feldeggovy sbírky ptáků, která měla od této doby již pevný základ.

Již v roce 1854. počal Fric pracovati o tom, aby sbírka českých ptáků od sbírky
ostatní byla oddělena a samostatně vystavena. K tomu cíli daroval svou soukromou
sbírku asi 300 ptáků, kteří tvořili základ pro budoucí samostatnou „sbírku zvířeny české."

Digitized by

Google

C/5

-4)

*UJ

«9

•a

C/5

ce:

-UJ

-it

2
CJ

♦-
(Q

K/)

•a

►2

C/5

•3
O.

Digitized by VjOOQ IC

účel našeho Musea vyžadoval, aby zvířena domácí byla co možná úplně vystavena
a od všeobecné sbírky zoologické oddělena. V léto době však umístěna byla celá sbírka
zoologická v jediné síni v druhém poschodí, takže prozatím provedení plánu tohoto bylo
vůbec nemožným.

R. 1856. podnikl Dr. Fric cestu do Dalmácie a Chorvatska, na které svou pozornosř
hlavně zvířeně mořské věnoval. Z té doby pochází základ naší sbírky ryb a bezobratlovců
mořských.

V r. 1860. podnikl Dr. Fric cestu do Londýna a obdržel cd Musea 100 zl. na zakupo-
vání přírodnin. Malý fond ten byl příspěvky několika příznivců Musea asi na 600 zl.
rozmnožen. Tím umožněno bylo získati hlavně nejdůležitější typy pro dosud velmi chu-
dičkou sbírku ssavců. Tak získána v lihu mladá samice gorily, která vycpaná a kostra
její dodnes jsou drahocennými kusy naší sbírky. Za krátkého pobytu v Dieppe a ve
Weymouth sbíral opětně zvířenu mořskou. Na zpáteční cestě získal od prof. van der
Hoevena, řiditele Musea v Leydenu, darem pro naše sbírky zvíře loděnky (Nautilus pom-
pilus). Byl to první exemplář loděnky se zvířetem, který se dostal do Rakouska.

Všechen materiál ten z nedostatku skříní a místa zůstal prozatím uložen v bednách.

R. 1868. odkázal Dr, Marshall v Turýně velikou sbírku konchylií našemu Museu, která
prozatím musela býti rovněž z nedostatku výstavních místností ve skladišti uložena. Rovněž
ostatní materiál na cestách „Komitétem pro výzkum Čech" podniknutých zůstával v zá-
sobách.

Tu roku 1875. daroval Museu baron Ringhoffer pavillon, kíerý byl původně pro ví-
deňskou výstavu určen. Ten byl postaven v zahradě starého Musea a zaujímal prostor
60 čtver. sáhů. Přízemní místnosř věnována sbírkám geologickým, podstřeší pak sbírkám
zoologickým.

Záhy započato bylo s dávným plánem vystaviti úplnou sbírku zvířeny české nejen
obratlovců, ale i bezobratlých. Jakýsi začátek již tenkráte zde byl. Bylo to Obentrau-
terovo museum zvířeny okolí pražského, kterého našemu Museu darem se dostalo. V Ring-
hofferově pavillonu byla především uprostřed síně v podstřeší ve dvojité podélné řadě stolů
vystavena sbírka zoologicko-palaeontologická. Tak vystavena zde velice poučná sbírka
hlavonožců, kde mezi druhy recentními vystaveny systematicky uspořádané i druhy vy-
mřelé. Mimo to vystavena zde částečně i obsažná Marshallová sbírka konchylií, rovněž
s druhy fossilními. Po několik let povoloval musejní výbor nějakou sumu na pořízení
několika t. zv. vzorných skříní nástěnných, v nichž vystavena postupně sbírka zvířeny
české.

Tehdejší assistent Taránek zhotovil modely kořenonožců a rozsivek, aby i faunu
mikroskopickou bylo možno znázorniti Sbírku českých měkkýšů zpracoval Dr. A. Slavík.
Materiál ostatní pracemi „Výzkumu** nashromážděný byl ponenáhlu montován a zde
vystaven.

Takovým způsobem byl připraven bohatý materiál pro nové Museum, jehož postavení
konečně v r. 1866. bylo zajištěno. Po mnohých svízelích a přemožení překážek, které
celou řadu zkušeností za tak drahnou dobu získaných hrozily nechati neprovedenou, ko-
nečně zdvihala se nádherná budova musejní, kde výsledky právě uvedené dlouholeté práce
měly nalézti touženého provedení.

I tu z počátku po otevření Musea r. 1891 slýchali jsme různé poznámky, nač prý tolika
místa potřebujete, vždyť nemáte materiálu do tolika síní.

Digitized by

Google

v novém Museu především oddělena sbírka zvířeny české od sbírky všeobecné
a v síni č. 9. jsou vystaveni veškeří čeští obratlovci, z bezobratlých pak, pokud tomu ma-
teriál sám připouští, co možná vše. Tak vystavena úplná sbírka mechovek a měkkýšů,
většina pavouků, všecky české stonožky, velká sbírka českého hmyzu s biologiemi, úplná
sbírka českých hub sladkovodních a velká sbírka modelů českých kořenonožců.

Všeobecná sbírka zoologická zaujímá šestero síní.

První velká síň věnována sbíi-ce ssavců, která v poslední době dary Dra E. Holuba
z obou jeho Afrických cest, E. St. Vráze, Dr. B. Jiruše a na cestách Dr. Frice v Evropě
a Americe znamenitě byla doplněna. Do vínku obdržela sbírka ssavců v novém Museu
od vlastenecké společnosti „Jour fixe« kostru velryby. — Pro všeobecnou sbírku ptáků
žádal Dr. Fric pět síní. Tolik materiálu bylo po ruce. Když obdrželi jsme pak pouze
dvě síně, bylo nutno učiniti jen výběr typů, ostatní nutno bylo většinou demontovati
a v bednách uložiti. Čtvrtou síň naplňuje sbírka želv, plazů, hadů, obojživelníků a ryb.
— Rohová síň věnována v poslední době vědecké sbírce entomologické. — V poslední
velké síni vystavena sbírka bezobratlovců. Jak již zmíněno, byl velký materiál pro sbírku
tuto po léta připravován, z nedostatku místa ve starém Museu však většinou vůbec nebyl
vystaven a odpočíval ve skladištích.

Jednou z nejrozkošnějších vzpomínek podepsaného na práci musejní jest postavení
léto sbírky z nastřádaného materiálu. Málo jest museí, které tak přehlednou sbírkou se
mohou vykázati.

Nechť Dr. A. Fric ještě dlouhá léta kochá se blaženým pocitem vyplnění svých
ideálů.

-íV

Digitized by

Google

K 70. narozeninám prof. Dra T\nt Frice.

K tabieau z r. 1867. (Obr. 5.) Prof. BOH. BAUŠE.

Dnes, kdy mistr a přítel náš dovršil sedmdesátý rok činného života svého, a zároveň
slaví jakousi zlatou svatbu se sbírkami musejními, všichni rádi vzpomínáme
milých dob minulých. Vždy ovane mne vůně černého bezu, jenž v musejní
zahradě kvetl, vzpomenu-li na staré museum a život v něm „za dnů mladosti." Z temných
kobek Klementina, kde více pojmů nežli skutečností jsme poznávali, z pestré směsice
mediků, farmaceutů, filosofů obou národností ocitl jsem se jedenkráte v plain-airu českého
přírodozkumu, v kroužku kollegů, kteří šli za stejným cílem životním a soustředili se kol
upřímného rádce a učitele svého, jenž sám jsa v museu obmezován a prací zahrnut, vždy
nalezl ještě koutek i podporu pro snaživé začátečníky. Pro tichou kontemplaci nebylo zde
místa, ani času; bylo třeba přiložiti ruku k dílu, bez milosrdenství jako jest příroda, jejíž
zjevy zákonné tu bylo studovati. Jak bylo by si přáti, aby všechna mladá generace česká
prošla podobnou školou, kde by nabyla úcty a vážnosti před skutečností, prací mecha-
nickou byla nucena svět zjevů si osvojiti, je vyhledávati, smyslům předvésti. Místo aby
začínala řešením světových zásad, našla by pevnou půdu pod nohama; minula by pak
snad ona nuda ze všedního života každodenního, z které se líhne honba po paradoxech,
a různé ty efemerní výstřelky moderní produkce literární.

Nikdy nezapomenu na dojem, jaký na nás nováčky učinil první výlet do okolí Bílé
Hory, do lomů za Strahovskou branou, kde vyklepli jsme kladívkem tu úlomek Pleuroto-
marie, tu Amnonita a od skalníků získali i lepší kousky. Bydleli jsme tenkráte společně
s Josefem Šedou v Nekazance. Byl to upřímný, statný druh, jenž museu a zvlášť ento-
mologii úplně byl by se věnoval a jisté skvěle byl by se osvědčil, kdyby tak záhy nebyl
vyrván smrtí z našeho středu. Svedla nás i záliba v kreslení a malbě. První začátky
v kresbě osvojili jsme si již u společného „zeichenmeistra" na gymnasiu Královéhra-
deckém p. A. Russa. Šeda vyznal se též v olejové malbě. Jelikož nedostávalo se nám
prostředků na zakoupení' barev v tubách, kupovali jsme barvy v prášcích a doma střídavě
třeli v nejlepší náladě barvy a občas třeba i bídu. Šeda pracoval hlavně na Helferově
sbírce, by zachránil z ní, co zachránili se dalo. Mimo to kreslili jsme hojně diagramy.

Digitized by

Google

jichž náš prořessor používal při přednáškách na universitě i na technice. Toto pohádání
kandidátů učitelství ku kreslení velice nám všem prospělo. Lépe nežli slovy dá se věc
porozuměná objasniti názorným výkresem.

Rád vzpomínám, jak ctihodný Půrky ně, jenž předsedal Sboru přírodovědeckému,
svým vlídným, shovívavým úsměvem pochválil a povzbudil k další práci, když ve schůzi
přednesl jsem svou první práci o foraminiferách a o škorpionech.

Neméně si cením, že poznal jsem osobně stařičkého tehdy již Joachima Barrandea.
Nesl jsem mu sérii zkamenělin silurských, a učenec dlouho i laskavě vykládal mně tehdy
o nalezištích. Věnoval mně též řadu publikací s vlastnoruční dedikací. „Doufám, že příště
budu moci připsati ,doktoru*," pravil mně při rozloučení.

Než jen příliš na krátko ohřál jsem se v tomto ovzduší Dra Frice. Válka prusko-
rakouská a starosti se zkouškami urychlily můj odjezd z Prahy.

Bylo mně svátkem, když mohl jsem později mileného professora provázeti v Kutné
Hoře a okolí na geologické exkursi, a svátkem, když jsme v Táboře lovili na Jordánu na
loďce, kterou řídil Šřástka.

Od té doby z povzdálí sice, ale s největším zájmem sledoval jsem rozvoj českého
přírodozpytu a sbírek musejních. S obojím souvisí úzce osobnost prof. A. Frice. Dnes, po
třiceti pěti letech, kde opět přistupujeme k učiteli a vůdci svému, lituji jen, že jsa veden
svým zaměstnáním k polymathii, nemohu přistoupiti s nějakým dílem odborným, českou
přírodovědu obohacujícím a věnovati ji tomu, kdož všemožně se snažil získati síly vy-
trvalé českému výzkumu.

Šířil jsem však dle sil svých vždy lásku ku védám přírodním a zejména pro poznání
přírody domácí v užším kruhu své působnosti. Dnes, kdy přistupuje k oslavenci s vřelým
přáním mnohých ještě let statná řada zdárnějších pracovníků a odborníků, připojuji se
k nim i já, vyslovuje jako před 35ti lety city věrné lásky a vděčnosti neobmezené.

Digitized by

GooqIc

Lístek do památníku slovutnému učiteli.

Od JANA V. DIVIŠE, riditele cukrovaru v Přelouči.

K odporučení svého bývalého professora Jiljího Vrat. Jahna, s nímžto podnikal
jsem ve studiích mnohé exkurse geologické v okolí Pardubic, přijal mne prof.
Ant. Fric ve školním roce 1867 jakožto volonteura do jedné z pracoven přírod-
nických.

Jednoho rána s utajeným dechem a tlukoucím srdcem stanul jsem na prahu studovny
professora Dr. A. Frice, která byla po levé strané dvora v přízemí vedle zahrady. Vstoupiv,
odevzdal jsem odporučení Jahnovo a přednesl sice dobře nastudované, ale v rozhodném
okamžiku zapomenuté a zkomolené oslovení. I byl jsem přijat vážným, zkoumavým a dlouho
na mne spočívajícím pohledem, jenž naposled splynul v přívětivý úsměv. — Chcete se
poohlédnout z blízka, jak se dělá „Wissenschaft"? A jak pak se dovedete dívat na pří-
rodniny? Znáte tyhle dva kousky? —

Znal jsem je, byly z naší opuky a proto odpověděl jsem rychle a s velkou jistotou:
„Inoceramus planus a Lima sept . . ."

— Aj, aj, to je viděti chlapíka! Inoceramus to je, ale je-li to I. planus, to bych já
sám nechtěl tak honem tvrditi a podíval bych se dříve do atlasu, není-li to jiná species! —

Sprcha účinkovala a když po té následovaly z jiných vrstev křídových ještě Tere-
bratula a Rhynchonella, Pecten a Ostraea, které vesměs poznal jsem a jmenoval
jako staré známé, zastoupené pěknými exempláři v mé vlastní sbírce, chránil jsem se už
odhadovati mimo rody také druhy. —

— Tak je to dobře! Jenom hezky skromně, opatrně a nedůvěřivě, dokud nemáme
celou jistotu! —

Potom následoval krátký výslech, jak to je s kreslením od ruky, umím-li cizí jazyky,
abych rozuměl originálům odborné literatury. Naposled přidělil mně pan professor —
jakožto předmět mého studia — mechovky (Bryozoa), které ve značném množství uloženy
v zásuvkách jedné skříně očekávaly tam, podobně jako mnohé jiné dosud neurčené pří-
rodniny, svého zpracování.

Digitized by

Google

v pracovně, do niž mne zavedl prof. Fric, byl už delší dobu domácím pánem Med.
Dr. Alfred Slavík, jenž té doby zabýval se vymřelou čeledí rudistů, význačných pro
útvar křídový. Sám druhdy realista a technik, ujal se mne dr. Slavík s dobrosrdečností
jemu vlastní a představil mne ještě téhož dopoledne, jakožto Benjamina, některým pánům
kollegúm, pokud se pamatuji, pp. Dědečkovi, Kurzovi, Šedovi, Konvalinkoví a Ko-
řenskému.

K posléze jmenovanému a k záhy zesnulému Šedovi uchyloval jsem se nejčastěji,
když byla volná chvíle k pohovoření.

Druhého dne usadil jsem se už v pracovně dr. Alf. Slavíka, k němuž přinesl jsem
si od pana professora Frice zapůjčené dílo Lamarckovo: Histoire naturelle des animaux
sans vertébresa knihu Milne-Edwards-ovu, jenž první poznal příbuznost mechoveks plá-
štěnci a ramenonožci. Obdržev zároveň dobrý mikroskop, kreslil jsem s chutí sličné tvary
mechovek podle vlastního drobnohledného výzkumu na jednotlivé lístky papíru. Nákresy
ukládány zatím do škatulek k příslušným originálům a měly sloužiti k dalšímu srovnávání
s typickými obrazci mechovek v díle odborném, to jest k určování neznámých exemplářů
musejních.

Pracoval jsem v museu den co den až do konce školního roku a návodem věhlas-
ného chefa naučil jsem se srovnávací methodou a kritickým okem pohlížeti na přírodniny.
Zdokonalil jsem se také v cizích jazycích a terminologii přírodnické.

To byla zajisté krásná odměna mé, snad nepatrné, ale poctivě míněné a konané práce.
Již roku následujícího po prázdninách dostalo se mně dobře honorovaného místa v pra-
covně slavného Joach. Barrandea a další rok v jeho službách ztrávený, náleží, jako doba
mého pobytu v museu, k mým nejkrásnějším vzpomínkám. Když jsem r. 1871 v Pardu-
bicích nastoupil na stolici přírodopisu (a chemie), osiřelou tehdy odchodem prof. F. Nekuta
do Hradce Králové, vzpomínal jsem vděčně v kabinetech přírodnických dobrých rad a po-
kynů z prakse musejní a methody exaktního badání, návodem slovutného mistra vštípené;
prospěly mně i při mnohých samostatných pracích v praksi cukrovarnické. Proto připojuji
se k dnešním gratulantům s upřímným přáním: Zdráv buď na dlouhá léta!

Digitized by

Google

Painčti prof. Frant. Nekuta.

Pokládám se v pravdě za šťastného, že řaditi se mohu k přečetným vděčným žákům
a odchovancům Dra Ant. Frice a to k nejstarším, kterým svou upřímnou radou,
svým vedením a svou obětavostí vytknul směr života.

Oblíbiv si jíž na gymnasiu botaniku, rozhodl jsem se koncem prvního školního roku,
že budu místo filologie studovati přírodní vědy. Dav se hned po prázdninách počátkem
šk. r. 1863—64. zapsati do přednášek prof. Dr. B. Steina, do přednášek o botanice u prof.'
Dr. V. Kosteleckého a navštěvuje kromě toho i jiné odborné přednášky a zároveň i kurs
pro kreslení, určený pro akademiky, cítil jsem jakési vnitřní uspokojení a nové studium
mne opravdu těšilo.

Navštěvujíce přednášky z přírodopisu zároveň s mediky a farmaceuty, byli jsme my
filosofové, jež nás mohl tehdy spočítati na prstech, jako^jariové mezi ostatními. Nikdo si
nás nevšímal; praktických seminářů nebylo, také nebyly odborné spolky přírodovědecké
s bohatými sbírkami a knihovnami jako za doby nynější atd. Tu každý byl odkázán jen
sám na sebe, i není divu, že mnohý z kollegů našich zmizel a že po letech objevil se
jako professor moderních jazyků, jako historik nebo v jiném zaměstnání. Já a přítel můj
E. Bárta byli jsme tak šťastni, že ještě koncem roku 1863. doporučeni jsme byli tehdy
ještě mladému kustodovi musejních sbírek přírodnických, Dr. Antonínu Fricovi, který
nás oba vřele přijal a každému také hned příslušný odbor v museu vykázal. Tu teprve
jsme poznali, že je potřebí veliké píle, aby jednotlivec v oboru tom osvojil si vědomostí
jen nejnutnějších.

A prozíravý kiistos záhy pojal myšlenku, že česká věda přírodopisná, a zá-
roveň i rozmnožení sbírek musejních jedině tím získají, když se práce rozdělí a každý
ze spolupracovníků vyvolí si jistý odbor. A tak vidíme, že z horlivých pracovníků některý
obírá se studiem hmyzů (Chodounský), jiný studiem pavouků (Bárta), jiný studiem plazů
(Prach), jiný studiem zkamenělin (Renger), jiný studuje nerosty (Bořický) atd. A všichni
tito horliví pracovníci, kteří se navzájem ve vědomostech svých doplňují, tvoří jednu obec,
jednu školu, v jejímž čele jest vždy nadšený a podnikavý Fric, který každému jen radí,
k práci pobádá a každého všemožně podporuje. Kamkoli pohlédneš, všude jen čilý život.

Digitized by

Google

všude jen samá práce, v níž druh druha hledí předčiti. I vzpomínám si vždy velmi
rád, jak každý z nás cítil se povznesena, když poprvé spatřil výsledek své neúnavné práce
uveřejněný v „Živě" nebo v nějakém sborníku, za nějž dostal snad i první honorář. Po-
dobné zaplesal zajisté každý, když poprvé mohl vystoupiti před přísným areopagem ve
sboru přírodovědeckém, v němž zasedali věhlasný Dr. J. E. Purkyně, Jan Krejčí, Dr. K. Ko-
řistka atd. a pochlubiti se tu mohl s výsledky své práce.

Byv přijat jako spolupracovník musejní, byl jsem první doby zaměstknán v pracovně,
kde jsem dělal hlavně kostry. Nebyla to ovšem práce vždy příjemná a mnohdy bylo
k tomu potřebí pro nesnesitelný zápach (Jpbrého žaludku. Že se při tom udala mnohá
zajímavá episoda, rozumí se samo sebou. Nejkomičtější ovšem bylo, když nám přinášeli
na prodej živé psy, kočky a pod., které jsme musili všelijak odpravovati, což nebylo vždy
snadné, ačkoli jsme měli dosti zkušeností.

Kromě toho účastnil jsem se i jiných prací, jakých právě bylo potřebí při sbírkách
musejních. Zejména mnoho zabýval jsem se mikroskopováním drobných živočichů, dělaje
při tom dle návodu svého učitele i drobnohledné praeparaty, jež tehdy jakožto věc nová
na školách středních všeobecné docházely obliby v úhledné skřínce jako „Fricova sbírka
30 drobnohledných praeparatú."

Tu bylo ovšem nutno, aby byl vždy po ruce příhodný materiál k mikroskopování,
obsahující hlavně živou drobnohlednou zvířenu, jako nálevníky, vířníky, korýše atd. Ma-
teriál ten opatřovali jsme si při rozličných vycházkách, jež jsme podnikali společně
s Drem Fricem, který nám byl nejen ochotným vůdcem, nýbrž i štědrým podporovatelem,
neboř jinak nebylo by nám bývalo mnohdy možno účastniti se společných exkursí, na
které jsme se přece vždy velice těšívali. Vycházky konali jsme nejčastěji o dnech
prázdných, kdy nebyly totiž přednášky, a nejčastěji v neděli neb o svátcích. Když
byla ohlášena taková společná vycházka, nemluvilo se v museu obyčejně o ničem jiném
nežli o tom a za tou příčinou konaly se již několik dní před tím různé přípravy, aby
všichni účastníci jak náležitě byli opatřeni různým nářadím na podobnou výpravu. Tu
nebylo rozdílu mezi námi, většinou celá mladá obec musejní, broučkaři, pavoučkáři, mala-
kologové, limnologové, palaeontologové, geologové, mineralogové, botanikové atd., šli spo-
lečně na exkursi, což bylo pro ně vždy dnem svátečním. V živé paměti tane mi ještě
mnohá episoda z takové výpravy. Když jsme se tak všichni, někteří s brašnami a geolo-
gickými kladivy, jiní se sítěmi na motýle, jiní s kesery k lovení ve vodě, ještě jiní s vše-
likými, tu většími, tu menšími lahvičkami, dílem prázdnými, dílem s napuštěnou bavlnou
na otravování hmyzu, dílem naplněnými lihem, přihnali na př. ku přívozu na Štvanici,
abychom se dali přeplaviti na druhý břeh Vltavy, obecenstvo obyčejně s podivením na
nás pohlíželo, neboř nevědělo, k čemu to vše má býti. Mnohý zvědavec odvážil se dokonce
a vyptával se nás, kam prý jdeme a co budeme dělati. Často ovšem stala se nám i mnohá
nepříjemnost. Když jsme zabloudili někdy dále na louce, abychom sítí zalovili na pestrém
koberci lučním anebo zalovili keserem v blízkém potoce, náhle objevil se hlídač anebo
vlastník pozemku a při nejmenším nám vynadal, a někdy jsme musili dáti i nějakou
náhradu.

Jedna episoda zvláštní zasluhuje zmínky.

Počátkem června r. 1866 před válkou pruskou podnikli jsme, totiž Fric, já a musejní
skalník Štáska, výlet do krajiny Labské, zejména do okolí Hloubětína, Nehvizd a Brandýsa
n. L, abychom tam ohledali geologický terén, získali některé zkameněliny z pískovců
Nehvizdských a prozkoumali některé labské touně u Brandýsa n. L. Za krásného dne vy-

Digitized by VnOOQ IC

konali jsme svůj úkol a posilnivše se o polednách v hostinci, ubírali jsme se okolo 2. hodiny
odpolední po náměstí brandýském dále za svým cílem, Dr. A. Fric a já s geolog, brašnami,
kladivy a jinými věcmi a Šřástka s tlumokem plným zkamenělin na zádech a s klofejcem
přes rameno. Byl právě výroční trh v Brandýse. Tu pojednou přistoupí k nám obecní
strážník s rozkazem, abychom se dostavili na radnici. Vysvětlovali jsme mu všelijak, za
jakým účelem jsme tam přišli, ale vše nadarmo. Po Brandýse totiž roznesla se o nás
zpráva, že prý jsme zakuklení pruští vyzvědači, a obecní úřad musil to zjistiti. Nezbylo
tudíž nic jiného, nežli rozkazu se podrobiti a náhoda byla nám ještě příznivá, neboř Dr. Fric
měl s sebou nějakou legitimaci. Když jsme však odcházeli z Brandýsa jako delinkventi,
jarmareční publikum všelijak si nás prohlíželo a mnohý zůstal nevěřícím Tomášem.

O každém společném výletě přihlíželo se ke všemu a tak sebrán během několika let
značný materiál, z něhož mnohý kus v krásné úpravě zdobí teď sbírky musejní.

Po každém návratu z exkurse získaný materiál uložen byl v pracovnách musejních
a v nejbližších dnech za dozoru obezřetného kustoda Frice nastala všeobecná prohlídka.
Že každá taková exkurse pro všechny účastníky nadmíru byla důležitá a poučná, je zcela
zřejmo, neboř jednotlivci vyměňovali tu své názory a zkušenosti, a kromě toho byla povždy
i povzbuzujícím ostnem k další činnosti na poli věd přírodních.

Já měl hlavně za úkol, abych v přineseném materiálu, který jsme obyčejně delší dobu
chovali v pracovnách, zjistil drobnohlednou faunu. Za tím účelem měli jsme též po ruce
příhodnou literaturu dílem z knihovny musejní, dílem i z knihoven jiných, a tak jsme se
zdokonalovali vedle prací technických i v pracech vědeckých, ovšem že každý ve svém
oboru a výsledky svých výzkumův uveřejňovali jsme ponejvíce v tehdejší „Živě". Já vě-
noval se po delší dobu studiu našich korýšů, zejména nižších (Entomostraca) ponejvíce
drobnohledných, při které práci velice mi byl nápomocen Fric, a tak společnou prací
nás obou povstala „Monografie korýšů českých" s hojnými původními vyobrazeními, jež
uveřejňována byla po částech v staré „Živě" a pak také vyšla jako samostatný spis. Po-
dobně jako mne, pobádal Fric i jiné kolegy k různým vědeckým pracím. Každý vážil si
upřímné rady, a pracovny musejní staly se tím brzo střediskem, z něhož vycházely různé
vědecké práce, při nichž býval Fric vždy duchovním rádcem.

Historie Fricova díla: „Evropské ptactvo". Tou dobou počal se Fric zabý-
vati hlavně pořádáním sbírky ptáků.

Určuje vycpané ptáky, jež dílem buď sám zastřelil anebo odjinud dostal, setkával
se s velikými obtížemi, neboř v celé Praze nebylo velikého základního díla Naumannova,
a poříditi si je za 240 tolarů nebylo ani pomyšlení a dílo Brehmovo se skrovnými výkresy
účelu tomu nevyhovovalo. I vznikla ve Fricovi snaha, vydati lehčeji přístupný spis o domá-
cím ptactvu a stav se assistentem musejním, počal návodem kustoda Dormizra cvičiti se
v kreslení ptáků tužkou a křídou, jakož i v barvení akvarelem.

Roku 1851. učinil sám první pokus a sestavil jednu foliovou tabuli zpěvavého
ptactva. Strýc jeho, Dr. Václav Staněk, doporučil ho Sirovi, žáku Senefeldra, jednomu
z nejlepších litografů pražských, u něhož litografoval první tabuli na kámen. Avšak po-
kusy s kolorováním těžké křídové kresby nechtěly se dařiti ; jednu tabuli koloroval Fric sám,
a druhý pokus provedl více způsobem guašovým přítel jeho Em. Lokaj, otec Jindřicha
Lokaje, který později po několik let jako litograf u firmy A. Haase na Evropském ptactvu

Digitized by

Google

pracoval. Přesvědčiv se, že by takto neprovedl díla, jehož potřebu sám uznával, počal se
Fric ohlížeti po jiných prostředcích. Když jednou v rodině byly krtiny, a nový občan
oslavován byl šampaňským, prohlížel bedlivě etikety na lahvích šampaňských, provedené
pestrým barvotiskem v Paříži. I pomyslil si, když se mohou barvami tisknouti takové věci,
proč by podobným způsobem nemohla se tisknouti věc vážná, ceny vědecké. Tu upozornil
ho musejní bibliotekář Václav Hanka na mladého, velmi podnikavého litografa Jos. Habla,
rodem ze Žatce, který měl již od r. 1840. ústav litografický a sám byl malířem i dovedným
kresličem. Ten ujal se věci se vší láskou a nevšední horlivostí a provedl první kreslenou
tabuli barvotiskem. Habel hleděl docíliti obraz pouze několika barvami bez černé kontu-
rové kresby; první výrobek však byl žalostný, obrazy mdlé, ale při pokusu druhém výsledek
byl již lepší. Fric seznav, že věc takto půjde, odvážil se jako 20Ietý mladík, maje jmění
10 zl., které dostal z musea za vycpání kamzíka, k dílu, jehož provedení vyžadovalo 20 let
práce a přes 20 tisíc nákladu. Habel sám maloval akvarely první tabule supů, částečně
dle díla Sussenmiihlova, dílem dle původních kreseb, a provedl je v barvotisku tak, že
tiskl nejprve všechny barvy na sebe a pak teprve černou rytou kresbu na vrch. Věc vy-
padla nade vše očekávání dobře a na základě tom sestaven byl plán o „Evropském
ptactvu."

Do srpna r. 1853. byl první svazek se čtyřmi tabulemi sokolů hotov a Fric vystoupil
jím na veřejnost. Předplatitelé se mu hrnuli, skládajíce napřed 25 zl. na celé dílo; mnohý
šlechetný podporovatel nedočkal se ovšem konce jeho.

Když Fric první tabule svého „Ptactva" předložil ve Vídni řiditeli minerál, musea
Dr. Hórnesovi, byl tento velice nadšen, neboř dvorní tiskárna do té doby nebyla s to pro-
vésti cosi podobného. By dostál svému úkolu, Fric podnikal časté cesty do Vídně, Pešti,
Berlína atd., a sháněl všude nejlepší exempláře ptáků, které mu také s největší ochotou
byly zapůjčovány.

Prvních 10 tabulí, k nimž akvarely maloval Habel, vyšlo rychle za sebou, ale pak
se Habel rozstonal, tak zeza celý rok 1856. odvedl pouze jednu tabuli a práce vázla. Fric
maje starost o zdar svého podniku, pátral všemožně, aby získal nějakou náhradu. I byl tak
šťasten, že nalezl nové české umělce, a to nejprve Petra Maixnera a pak jeho mladšího
bratra Karla, který jako horlivý ornitholog s velikou láskou a dovedností od 17. tabule
počínaje všechny akvarely pro celé dílo provedl.

Po smrti Hablově — který byl sice povahy tiché, snaživé, ale jako Němec přece
těžce nesl český nápis firmy na tabulích, takže kdysi se vyjádřil: „Da werden die Leute
nicht wissen, ob ich , Habel* oder ,barvotisk* heisse". — Fricovi nastaly tím smutné časy.
Hleděl získati Farského, aby v díle započatém pokračoval, ale marně; dále vyjednával
s dvorní tiskárnou ve Vídni, avšak též nadarmo. Konečně nalezl vřelého přijetí u firmy
Haasovy, kde také celé dílo počátkem let sedmdesátých dokončil, ovšem že rozdíl ve vy-
dání byl velmi značný, neboř Hablovi platil za jednu tabuli při nákladu 1000 kusů 100 zl.,
u Haasů pak 250 — 300 zl.

Prese všechny různé obtíže dne 13. března 1872. dokončilo se dílo, k jehož prove-
dení bylo potřebí 19 let a skoro 23.000 zl. nákladu.

„Evropské ptactvo" obsahuje 61 velikých tabulí se 708 vyobrazeními veškerých
ptáků evropských v rozličném šatě. Obrazy vyrovnají se nejen nejlepším akvarelovým, nýbrž
vynikají nad ně daleko svou stejnoměrností a stálostí.

Digitized by

Google

Na výstavě Pařížské r. 1867. dostalo se dílu tomu nejvyššího uznání.

Dílo Fricovo došlo brzo všeobecného uznání a ocenění, a to nejen u nás, nýbrž
i v cizině. U nás není téměř ani jediného většího ústavu školního, který by si je
nebyl opatřil.

Nemůže býti zajisté pro autora a zároveň vydavatele tak nákladného díla radost-
nějšího pocitu, než když dožije se okamžiku, že dílo, k jehož vydání jako horlivý mladík,
maje k disposici několik zlatých skutečně se odvážil, při jeho 70. narozeninách téměř zcela
jest rozebráno.

Aby pak historie o Evropském ptactvu Fricově byla úplná, nebude nezajímavo
uvésti seznam původních předplatitelů, který jest v mnohém ohledu na dobu tehdejší chara-
kteristickým. Byli to: Prof. Dr. Jan Ev. Purkyně, kněz Filip Čermák, obětavý Vlastimil,
hrabě Hanuš Kolovrat, knihkupec a nakladatel Bedřich Tempský, generál křižovníků Jakub
Beer, Strahovský opat Jeroným Zeidler, velkostatkář Berger, majitel panství „Sv. Jan pod
Skalou", hrabě Jindřich Chotek, Josef Jungmann, Jan Jelínek, čekatel učitelství, Bachofen
von Echt, cukrovarník Richter, Ferdinand Náprstek, kníže Jan Lobkovic, asi 60 gymnasií,
děkan V. Karel Vinařický, Jan Palacký, baron Villani, děkan Ant. Marek, baron Neuberg,
hrabě Chambord, sládek J. Sáry, děkan Frant. Daneš, Pittner, kupec v Polné, Dr. Beran
v Bukarešti, továrník Bartelmus, hraběnka Nosticová, vdova po Janu Vilému Helferovi, pří-
rodozpyte! a cestovateli, hrabě Nostic z Rienecku a hrabě Šlik atd.

Fricovo „Evropské ptactvo" vykonalo v pravdě veliký úkol, neboř umožnilo studium
ptactva ve střední Evropě a odchovalo v druhé polovici minulého století značnou řadu
ornithologův.

Chci v krátkosti jen ještě promluviti o dalším svém pobytu v českém museu.

V tu dobu konaly se přípravy, aby Čechy všestranně byly vědecky prozkoumány
odborníky a znalci, a po rozličných úradách založen byl r. 1864. Komitét pro přírodovědecký
výzkum Čech, který vydával redakcí prof. Dr. Karla Kořistky a prof. Jana Krejčího
důležité vědecké dílo „Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech." Tu bylo pozorovati čilý
ruch mezi pracovníky musejními, kterak se snažili, aby materiál vědecky již zpracovaný
mohl co nejdříve býti uveřejněn v některém oddílu „Archivu". A tu opět byl hlavním bu-
ditelem mezi pracovníky musejními neúnavný Fric, který sám uložil v Archivu tom vý-
sledky svých výzkumů přírodovědeckých.

Touž dobou po ukončení assistentury u prof. Dr. J. E. Purkyně r. 1863. Dr. Fric
habilitoval se jako docent na universitě Pražské a o rok později pro zoologii a palaeonto-
logii na vysokém učení technickém, kterýžto úřad zastával pak po delší řadu let. Tím po-
skytnuta byla i kruhům mimomusejním příležitost, aby čerpati mohli z jeho bohatých vě-
domostí. A ježto toho času na universitě Pražské žádných českých přednášek z přírodo-
pisu nebylo, mnozí z nás použili této vítané příležitosti a navštěvovali přednášky Fricovy
a Krejčího na technice.

Při horlivé práci a stálém zaměstnání v pracovnách musejních čas rychle plynul
a nám účastníkům nastávala osudná doba rozhodnouti se pro to neb ono- budoucí povolání.
Mnozí jen velice neradi loučili se s pracovnami, v nichž zažili nejblaženější doby života.
Mnohý z nás byl by velmi rád zůstal ve stálém styku s českým museem, kde by výhradně
mohl ve svém zamilovaném oboru pracovati.

Digitized by

Google

Až do r. 1866. měl při universitě Pražské pouze professor botanii<y, té doby Dr. V.
F. Kostelecký, assistenta. Téhož roku bylo v listinách universitních vyšetřeno, že také při
stolici zoologie a mineralogie mají býti místa assistentská. A skutečně také na místa ta
vypsány byly konkursy. Professorem zoologie byl právě proslulý zoolog Dr. Bedřich Stein
a prof. mineralogie Dr. Zepharovich. Oba tito professoři, majíce navrhnouti způsobilé
kandidáty, obrátili se na kustody musejní, Dra A. Frice a prof. Jana Krejčího. K návrhu
těchto byli jsme 10. dubna 1866. jmenováni prvními assistenty universitními a to assistent
musejní Dr. Emanuel Bořický při stolici mineralogie a já při stolici zoologie. Skutkem tím
osvědčení odborníci universitní nejlépe uznali důležitost a význam odchovanců ze školy
musejní, jakož vůbec tehdy poměr mezi professory věd přírodních na tehdejší universitě
Pražské a musejními kustody sbírek přírodnických byl velmi přátelský.

Tím však nebyl nijak přerušen poměr náš s Museem, a já i Bořický účastnili jsme
se i na dále různých prací při sbírkách Musejních a veškerého života musejního.

Koncem r. 1867. byl jsem vyzván, abych přijal místo učitele pro přírodní vědy na
gymnasiu v Litomyšli, kamž jsem po bolestném rozloučení s Prahou se odebral.

Vítanou mi byla okolnost, že zastal jsem tu svého spolužáka z gymnasia Jindřicho-
hradeckého a milého kollegu z pracoven musejních, Emanuela Bártu, který o rok dříve po-
volán byl do Litomyšle a od té doby nepřetržitě zde působí.

Až teprve v září r. 1871. jmenován jsem byl prof. na obecném reálném gymnasiu
Malostranském.

Tím konečně vyhověno přání mému a já po působnosti učitelské v Litomyšli, Par-
dubicích a Hradci Králové ocitl jsem se opět v Praze, s níž }sem se před čtyřmi lety tak
těžce loučil. Zde nastal pro mne opět nový život a ač zabrán nadmíru pracemi školními,
účastnil jsem se opět horlivě dřívějšího života a to jak v museu tak i v „Klubu přírodo-
vědeckém", jejž jsem r. 1866. s několika přáteli založil, jehož činnost však válkou r. 1866.
byla přerušena a teprve po několika letech za příznivějších podmínek a okolností opět
byla obnovena.

Historie časopisu „Vesmír". Již v Hradci Králové, když vyšlo v květnu 1871.
první číslo nového časopisu přírodnického „Vesmír," vyzván jsem byl jeho redaktorem
a nakladatelem Vád. F. Kumpoštem, abych se přihlásil za spolupracovníka. Maje
opravdové potěšení z nového podniku, jenž dle rozsáhlého provolání, obsaženého v 1. čísle,
sloužiti měl hlavně k šíření a popularisování věd přírodních, odpověděl jsem ihned nakla-
dateli, že milerád do listu jeho budu přispívati.

Záhy poznal jsem i první počátky „Vesmíru". Maje sám malé soukromé jmění,
oddal se Kumpošt s chutí oblíbeným studiím lékařským a přírodním. Když však pojal my-
šlenku, založiti časopis pro šíření věd přírodních, nahlížel, že by finanční jeho prostředky
nestačily a získal pro věc tu ředitele cukrovaru v Králové Hradci J. Hendrycha,
který byl hlavním podporovatelem „Vesmíru" při jeho počátku, ačkoli nebyl nikde a nikdy
zřejmě uváděn. Kumpošt jako opravdový nadšenec přisliboval mu, že nový podnik literární
bude skutečně prospívati.

„Vesmír" vycházel z počátku v neurčitých lhůtách, což bylo věci poněkud na závadu.

Digitized by

Google

^^^■'

Prof. Lad. Duda (f 1896).
Univ. Prof. Frant. Vejdovský. Prof. Jan John.

Antonín Stecker, František Bělohlávek,

cestovatel africký, (t 1888.)

ředitel realky v Kladné.

Josef Češka.
Obr. 7. ŠKOLA FRICOVA Z R. 1874.

Digitized by VnOOQ IC

Digitized by

Google

Ačkoli se. hlásili pořade noví a noví přispívatelé literární, uznávajíce tak důležitost
listu, Vesmír přece jen živořil, neboř neměl tolik odběratelův, aby se kryly alespoň částečně
značné výlohy. Dosavadní redaktor vida, že sám ke všemu nestačí, a že je třeba, aby list
založen byl na základech co nejširších, a že jest nutno také známosti, aby listu hlavně si
všímali i odborní učitelové přírodopisu na školách středních, vyzval mne koncem dubna 1872,
abych zároveň s ním ujal se redakce „Vesmíru".

Po úřadě s Fricem ujal jsem se při 19. čísle spolu s Václ. F. Kumpoštem redakce.
Teď především běželo o to, aby prvý ročník řádně byl zakončen, a mohlo se přikročiti
k pravidelnému vydávání ročníku 11. Za pomoci spolupracovníků Otakara Feistmantla,
assist. musej., Václ. Frice, Dr. Ant. Frice, Dr. Č. Kotala, Jos. Dědečka a jiných ukončili
jsme šťastně 25. číslem I. ročník „Vesmíru".

Výlohy s vydáváním listu byly pořade větší a dosti značné a uhrazovaly se jen
měrou nepatrnou z předplatného.

Proto dohodl jsem se s dosavadním spoluredaktorem a nakladatelem V. Kumpoštem
v ten smysl, že si přiberu při 11. roč. za spoluredaktora zkušeného paedagoga Dra Čeňka
Kotala, a Kumpošt že podrží vydavatelství a nakladatelství.

Kotal ochotně uvolil se se mnou v redakci a koncem 1872. v říjnu nastoupili jsme
s myslí nezlomnou a pevnou nadějí novou dráhu, vydavše 15. října 1872 1. číslo II. roč.
„Vesmíru" s bohatým obsahem a hojnými illustracemi.

Tu však dosavadní horlivý nakladatel V. Kumpošt počal churavěti a nevěnoval
listu již tolik péče jako dříve.

Konečně věc dospěla potud, že před vyjitím čísla já a kollega Kotal písemně jsme
se musili zaručiti, že náklad sami uhradíme.

Nemajíce však sami s dostatek prostředků, počali jsme uvažovati, zdali bychom
nemohli získati jiného příznivce jako nového nakladatele. A tu připadli jsme na myšlenku
požádati prof. Frice, aby zachoval jediný tehdy přírodovědecký časopis.

Číslem 19. r. 1873. při II. ročníku Fric převzal skutečně i nakladatelství „Vesmíru".

Nový nakladatel věnoval listu všemožnou péči, nelekal se nikdy výloh třeba sebe
značnějších, kdykoli běželo o rozkvět a zdokonalení listu, a přicházel každému s největší
ochotou vstříc.

R. 1883. stihla „Vesmír" těžká ztráta. Spoluredaktor Dr. Čeněk Kotal zemřel.

Vesmír tím utrpěl velikou ztrátu, neboř právě v té době, když počal se nejvíce zdo-
konalovati a kdy spojenými silami překonal veškeré nesnáze, vyrván mu byl smrtí ne-
úprosnou nejhorlivější jeho pracovník, který za 11 let redaktorství napsal do Vesmíru přes
150 rozličných článků, zpráv a úvah. Jakých obětí zesnulý Kotal Vesmíru přinesl, dovede
posouditi jen ten, kdo zná, s jakými nesnázemi zápasiti jest u nás každému listu odbor-
nému. Mám v živé paměti s jakým opravdovým potěšením zesnulý přítel pohlížel pokaždé
ha ukončený ročník Vesmíru.

Po smrti Kotalově nastala důležitá otázka redakční. Po svých zkušenostech, jakých
jsem nabyl za celou řadu let, byl jsem pro to, aby byl přibrán pro Vesmír nový spolu-
redaktor, který by přejal všechny povinnosti po zemřelém Kotalovi a s dosavadním reda-
ktorem a vydavatelem v naznačeném směru dále pracoval. Úkoly ty převzal J. Kafka,
nynější adjunkt Musea.

Digitized by

Google

Při XIV. ročníku Vesmíru stal se pokus rozšířiti Vesmír o „Zeměpisnou pří-
lohu", jíž vyšla také 4 čísla s hojnými obrazy. V redakci uvolil se prof. Dr. Jar. Vlach.
Vydavatel byl toho pevného přesvědčení, že tímto novým podnikem dostane se Vesmíru
také nových příznivců. Ale bohužel naděje jeho byly sklamány.

V tomtéž ročníku započaty „Rozhledy vědecké".

R. 1889. dostalo se Vesmíru též státní subvence, které dosud z polovice požívá.

Aby illustrovaný přírodovědecký list český, který má dnes při svém XXXI. ročníku
již jakési historické právo, nejen se udržel, nýbrž také stále požadavkům časovým vyho-
voval, k tomu je zapotřebí veliké obětavosti.

Ve své nezištnosti, aby vědy přírodní, jak je to účelem Vesmíru, v národě našem
nabyly co největšího rozšíření, rozdal zdarma rozličným školám, ústavům, knihovnám,
spolkům vzdělávacím atd. na tisíce jednotlivých ročníků. Subvencí státní a podporou „Ma-
tice České", která odebírá pro své členy 200 exemplářů, značné výlohy kryjí se jen
částečně.

Spolupracovníků čítá do dnes „Vesmír" na 200, což zajisté nejlépe svědčí o důle-
žitosti a významu Vesmíru v přírodopisné literatuře české.

TÍr

Digitized by VjOOQ IC

Škola Fricova.

slavnostní řeči při zahájení sjezdu českých lékařů a přírodozpytcú v Praze r. 1880.
pronesl se prof. Jan Krejčí dne 15. května těmito pamětihodnými slovy:

„Zoologické oddělení českého Musea řídf již od dávných let soudruh
můj Antonín Fric, jenž převzav oddělení to u porovnání s jinými odděle-
ními poměrně slabší, svou vytrvalou a energickou pílí je uvedl na stupeň
takové bohatosti, že mu prostory musejní více nestačí.

Zásluhy Fricovy o přírodní sbírky musejní nelze zde v tomto stručném
vylíčení ani úplně naznačiti a oceniti; byloř by k tomu zapotřebí zvlášt-
ního širšího výkladu, kterýž by zároveň obsahoval vylíčení znamenitého
postupu domácího přírodozkumu vůbec.^

Ontě znamenitý co ornitholog a ichthyolog a neméně i co palaeontolog
náš domácí.

Jedna z největších jeho zásluh je však činnost jeho
vychovávací, ježto nám založil školu zoologickou a pa-
laeontologickou v pracovnách musejních, odchovávaje v ní
nadějný dorost přírodozkumný a nahrazuje svou obětovnou snahou ústavy
jinde velkým nákladem při universitách zřízené.

Z velké řady mladších badalelů, jež na vědeckou dráhu domácího pří-
rodozkumu uvedl, buďtež jmenováni A 1 f réd Sla ví k, Bo h. H e 1 lic h, Fr.
Vejdovský, Fr. Prach, Lad. Duda, V. Bárta, Fr. V. Rosický
a jiní."

Těchto jiných, jež r. 1880 prof. Krejčí vytknouti nemohl, je od té doby nekonečná
řada a jsou v ní zvučná jména našich ještě současníků, jichž práce docházejí uznání v da-
leké cizině.

Digitized by

Google

A k nim druží se přečetní přírodozpytci působící na školách středních, kteří všichni
i po letech s povděkem vzpomínají praktických základů, jichž získali v přednáškách a na-
byli v pracovnách Fricových, ' neboř to právě nejlépe charakterisuje Frice jako učitele, že
dovedl žákům svým jednak právě to vpraviti, čeho nejvíce pro praksi života potřebovali,
jednak to, co k samostatnému bádání je vésti mohlo.

Vlastní slova pronesená k návrhu jeho na sjezdu přírodozpytců r. 1880, aby vládě
podána byla petice za zřízení přírodozkumných seminářů neb laboratoří při českých
stolicích universitních, názory jeho paedagogické výrazně osvětlují:

„Nežádám si kabinetů s tisíci praeparaty neb nástroji
nýbrž jen stolysmikroskopyaspříslušnou knihovnou
vědeckou."

Zoologická laboratoř.

Vyplnění této tužby uskutečnilo se poměrně záhy. Když byl Dr. A. Fric jmenován
řádným profesorem na universitě Pražské, ucházel se u vys. ministerstva, by mu vykázány
byly místnosti, kde by mohl se žáky praktickou zoologii pěstovati. Když v budovách
universitních nebyly příhodné místnosti nalezeny, najalo ministerstvo na přímluvu říš.
poslance prof. Kvíčaly soukromý byt ve Spálené ulici o 5 pokojích, které nutnými stolky
mikroskopickými se všemi potřebami a mikroskopy, jakož i ostatním nutným inventářem
i příruční vědeckou knihovnou opatřilo. 15. října 1881. byla zoologická laboratoř tak dalece
zřízena, že s pracemi u šesti stolů mohlo býti započato. Tři pokoje zřízeny pro práce mi-
kroskopické a anatomické, jedna místnost za posluchárnu asi pro 20 posluchačů a malý
pokojík pro assistenta, kterým byl jmenován Dr. K. Taránek.

První, kdož zaujali stolky pro mikroskopování, byli: Gregor, Počta, Vandas,
Weinzettl, Jos. Fric ml. a Krátký. Většina prací od jmenovaných uveřejněna ve
Vesmíru a v Král. Společnosti Nauk.

Po definitivním zařízení laboratoře otevřena tato slavnostně dne 8. ledna 1882, při
kteréžto příležitosti sešli se tu professoři a. docenti filosofické fakulty, čeští poslanci, pro-
fessoři středních škol a mnozí přátelé věd přírodních.

Tím učiněn opět další krok na dráze rozvoje českého přírodozpytu. Do té doby konaly
se praktické hodiny zoologické v staré pracovně musejní, kde v zimních měsících často
vzduch byl pak již tak zkažen, že i lampa zhasínala. Jindy zastupovaly laboratoř kapsy
professorovy, z nichž v přednáškách dobýval lahve se zoologickým materiálem, miskou
a pincettou, jen aby vyučování bylo co možná názorným.

Místnosti nové laboratoře byly tiché, vlídné a dobrým světlem opatřené a zajisté pra-
covníci tehdejší dovedli tuto výhodu oceniti. Přiložené vyobrazení mikroskopické síně
první zoologické laboratoře bude pro mnohého příjemnou upomínkou. (Prof. Fric u mikro-
skopu, v pozadí prof. F. Klapálek.) (Obr.8.) Skoro po 10 let poskytovaly tyto místnosti
mladým přírodozpytcům příležitosř cvičiti se v bádání zoologickém. Za dobu tu použilo
89 studujících pracovních stolků v laboratoři universitní. Byli to především kandidáti
professury, věnující se vědám přírodním, pak medikové a farmaceuti.

Digitized by

Google

Obr. 8. PRVNÍ ZOOLOGICKÁ LABORATOŘ ČESKÉ UNIVERSITY.

Po deseti letech, kdy se mnoho bezvýsledně o stavbě universitních přírodovědeckých
ústavů namluvilo, najmut byl pro tytéž na Karlově náměstí starý činžovní dům, kam se
zoologická laboratoř v roce 1891. přestěhovala. Zde obdržela 8 pokojů, tak že bylo možno
knihovnu i vzornou příruční zoologickou sbírku pohodlněji vystaviti a rozmnožiti.

Dnes při odchodu prof. Frice z university jedná se vážně o stavbu nových přírodo-
vědeckých ústavů, kde již asi nikdo více nepozná svízelů, jakých učení praktické zoologii
na české universitě od počátků prodělalo, a doufáme, že směr a účel, jakým se bralo, i pro
budoucnost zůstane zachován.

igitized by

Google

Charakteristickou pro stanovisko Fricovo vzhledem k vyučování nauk přírodních jest
též řeč při III. sjezdu polských lékařů a přírodozpytců v Krakově r. 1881 proslovená.

„Chci nakresliti naše stanovisko na polí nauk přírodních a dráhy, jimiž
se chceme bráti, abychom pro národ svůj co nejvíce získali, ale též na dráze
postupu světového se neopozdili.

Především jest zapotřebí základu, t. j. v mládeži buditi lásku k vědám
přírodním. K tomu dojdeme vychováním dobrých učitelů pro střední
školy; účele toho se nedostihne učením s kathedry, leč nutným jest po-
užíti methody názorné v rozměrech velikých: diagramů, praeparatů, mo-
delů, jak nás tomu učil Purkyně. Nutným jest voditi učně ven do boží
přírody, aby poznali bohatství tvorstva, v pracovnách pak mají se učiti
rostliny určovati, zvířata praeparovati, mikroskopů i jiných pomůcek užívati,
které luštění záhad umožňují.

Nejsme přívrženci monopolisující učenosti, která by sloužila k rozmno-
žení nimbu jednotlivce, nýbrž staráme se, abychom úspěchy vědy světové
sdíleli s lidem, volíce způsob populární, publikacemi, přednáškami a sbír-
kami s poučnými nápisy. Jdeme v tom vzhlede za Amosem Komenským
a mnoho se učíme od Angličanů, kteří jsou pravými mistry v zakládání
neocenitelných přednášek pro šjrší veřejnost.

Druhý směr, jímž se nám jest bráti, jest čistě vědecký, záleží v samo-
statném bádání a snahy udržeti toto na výši vědy ostatních národů kul-
turních.

Dáváme přednost práci tiché a vytrvalé a nelekáme se konsekvencí
vzhledem k tomu, že nové bádání potvrdí učení o zdokonalování se tvorů
co neodvolatelný zákon přírody, tak jako ujala se nutně nauka Koperní-
kova, před 300 lety vyslovená."

Digitized by

Google

Musejní sbírky geologické.

Sděluje Dr. JAROSLAV PERNER.

Oceniti správně Fricův význam pro geologicko-palaeontologické sbírky Musea
král. Českého dovede jen ten, kdo byl ve stálém styku se sbírkami těmi a měl
příležitost súčastniti se na jich vývoji až po dnešní jich stadium.

Byl jsem zaměstnán u geologických sbírek musejních od r. 1888; i pamatuji se dobře
na stav jejich v starém Českém Museu, kde byly sice stísněny, leč píece přehledně se-
staveny v dřevěném pavillonu, postaveném v idyllické bývalé zahradě musejní, vím, jaký
dojem činily na nás v nové budově nynější rozsáhlé sály určené sbírkám těm a jak zely
v nich dlouhé řady velkých prázdných skříní a seznal jsem v musejní praxi, co to zna-
mená naplniti jen jedinou skříň vhodným, správně určeným, řádně upraveným a poučně
vystaveným materiálem, ař domácím, ař cizím, a to rychle a lacino. Dnes sbírka ta vábí
k sobě naše obecenstvo divící se zbytkům podivných vyhynulých tvorů, jimiž se hemžila
naše vlasř, a dnes spějí sem z ciziny badatelé zvučných jmen ve vědě, aby čerpali zde po-
učení na vzácném materiálu, jenž tu snesen, zpracován i spořádán jest zásluhou Fricovou
během 10 let.

A jaké byly počátky geologické sbírky musejní?

Když se ujal Fric řízení sbírek geologických, záleželo celé oddělení to ze sbírky fos-
silních rostlin, darovaných hrabětem Kašparem Sternbergem, sbírky Zippeovy, obsahující
hlavně prahorní a silurské horniny a zkameněliny vedle několika křídových druhů, pak tu
byl odlitek Dinotheria z Eppeisheimu a odlitek třetihorního tvora Andrias Scheuch-
zeri. Víc nic.

Fricovou úlohou bylo ze skrovňoučké dotace zařizovati geologickou sbírku. K tomu
byl přes 10 let kustodem, assistentem a sluhou té sbírky, vše v jedné osobě za nepatrnou
remuneraci.

Co způsobilo tedy, že přes tyto stísněné poměry a druhdy i nepřátelské tendence vy-
tvořena sbírka, jež má výbornou pověsí mezi geology, a zaujímá dnes 7 sálů, celkem 246
skříní, obsahujících mnoho tisíc kusů, mezi nimi i neocenitelná přemnohá unika?

Digitized by

Google

Jest to Fricova nikdy neutuchající láska k úkolu Českého Musea, jest to Fricovo dosud
mladistvé nadšení pro bádání geologické a palaeontologické, jest to jeho píle, vytrvalosř
a obětavosř, kterým máme děkovati, že geologická sbírka musejní domohla se dnešního
významu vědeckého. Velkou čásř předmětů zde chovaných Fric opatřil nebo snesl sám
a z větší části dostalo se Museu darem vlivem jeho včasného zakročení.

Podobně jako v zoologické sbírce musejní, řídil se tu Fric zásadou, z Čech budiž
v musejní sbírce zastoupena každá, i sebe obyčejnější hornina, zkamenělina a zjev geolo-
gický, aby tak byl podán dokonalý obraz složení půdy Čech, a z ciziny buďtež tu pouze
vhodným výběrem zastoupeny ty předměty, jež jsou jednak nutný ku srovnání s českými
nebo potřebný ku znázornění geologie a palaeontologie mimočeské.

Fric byl horlivým pracovníkem též v „Kom i té tu pro výzkum Čech" od doby
jeho založení r. 1864. Na svých výletech prošel všechny kraje Čech, všude sbíraje horniny
a zkameněliny. Zejména to byla oblasř útvaru křídového a permského, z níž skoro všechen
musejní materiál jest Fricovou rukou získán. A tento materiál dal vznik četným vědeckým
pracem, v jichž popředí ovšem stojí jeho vlastní publikace o hlavonožcích, o rybách,
plazech a o korýších českého útvaru křídového, dále řada geologických studií o jednotli-
vých vrstvách našeho útvaru křídového, uveřejněných postupně v Archivu pro přírodo-
vědecký výzkum Čech; Fricovo dílo nedávno po 30 letech usilovné práce dokončené,
jednající o zvířeně českého útvaru permského, kterému se dostalo v cizině všeobecného
uznání a 3 čestných, vzácných vyznamenání, jest pro český Perm tím, čím jest Barran-
deovo dílo pro český Silur. Dále těžili z materiálu Fricem opatřeného f prof. Otom. Novák,
(křídové ježovky a mechovky), prof. A. Slavík (třetihorní měkkýši), prof. F. Počta (křídové
korále, rudisty a houby), Dr. F. Bayer (třetihorní žáby a křídové ryby), Perner (křídové
radiolarie a foraminifery), Kafka (křídové korýše), Velenovský (křídové rostliny) a j.

To stačí, abychom si utvořili představu, jak mnoho úsilí bylo Fricovi vynaložiti k sne-
sení takového materiálu za tehdejších poměrů, kdy bylo železnic po skrovnu a dotace
nepatrná.

Leč kromě vlastní sběratelské činnosti staral se Fric o rozvoj české sbírky geologické
neúnavně získáním mecenášů, zachraňováním soukromých, pro vlast naši důležitých sbírek,
při čemž nejednou vlastní prostředky musel nabídnouti nebo větší sumy i půjčkou opatřiti,
než-li podařilo se vyvolati žádoucí usnesení společnosti musejní, výboru neb sněmu zem-
ského. Tak jeho zakročení děkovati jest zachránění velmi cenné sbírky opata Zeidlera,
velecenné sbírky Dr. Ot. Nováka, zakoupení celé řady menších, rovněž cenných sbírek, na
př. Weissovy sbírky z české jury, velmi četných nálezů z permu nýřanského, atd. Do
nekonečna dalo by se vyčísti jednotlivých dárců, kteří jeho vlivem sbírky obohatili. Nej-
záslužnějším činem jeho v tom směru je však získání sbírky Barrandeovy, jedinné
svého druhu, sbírky, jež jest perlou sbírek musejních, kterouž se stalo Č. Museum slavným
v celém geologickém světě. Když se totiž velká Šáry-ova sbírka silurských českých zka-
menělin měla do Ameriky prodati za 10.000 zl. a nebylo naděje, že by se tehdy tato suma
sehnala k jejímu zakoupení pro Č. Museum, zmínil se Fric Barrandeovi o tom. Šlechetný
učenec francouzský mu řekl: „Soyez tranquille; je connais mon devoir envers ta Bohéme,"
a sdělil mu, že celou ohromnou sbírku svou, která obsahovala mimo české i mnoho cizích
zkamenělin, skoro ze všech útvarů, odkáže Č. Museu. Za těch okolností bylo lze užiti
značného dílu dotace, jež věnována dosud byla na silurské zkameněliny, pro jiné útvary, čímž
umožněn pravidelný rozvoj ostatní geologické sbírky.

Digitized by

Google

Fric snaží se při každé vhodné příležitosti na výletech, při rozmluvách se sběrately
zkamenélin, skalníky, délníky v lomech a cihelnách vzbuditi u nich pozornost ke zkame-
nělinám, a tím již mnoho důležitých předmétú, které jinak netečnost by zničila, zachováno
Museu a vědě.

Jeho „Malá geologie", které se prodalo přes 20.000 exemplářů učinila znamenitou
propagandu musejním sbírkám a neméně Fncovo nabádání intelligentních lidí ku sbírání

Obr. 9. PRVNÍ GEOLOGICKÉ MUSEUM V PRAZE.

zkamenělin a zakládání místních museí. Fric nepodnikl se svými posluchači zoologie na
universitě výletu, na němž by nepřihlížel hojnou měrou též ku geologii a palaeontologii
a prospěchu musejní sbírky.

Avšak Fric se nespokojil s tím, aby získaný materiál pouze vědecky byl prozkoumán;
hleděl též popularisovati vědu geologickou mezi širšími kruhy obecenstva navštěvujícího
české Museum, které bylo tehdy jediným takřka útulkem přírodních věd, pěstovaných též
jazykem českým. Toho hleděl docíliti tím, že jeho péčí vhodným způsobem vystaveny byly
geologické a palaeontologické sbírky Českého Musea.

Digitized by

Google

Když totiž pracemi Komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech od r. 1864. rychle se
začaly rozhojňovati skrovné musejní geologické sbírky, stěsnané jen v jedné síni staré
budovy musejní, tu koupí Zeidlerovy sbírky silurských zkamenělin dosáhl nedostatek míst-
ností nejvyššího stupně, tak že spořádání přírodnin vůbec se stalo nemožným. V té tísni
učinil Českému Museu velkomyslný dar továrník Ringhoffer věnováním pavillonu, který pů-
vodně byl určen pro vídeňskou světovou výstavu. Pavillon ten dřevěný, na solidní kamenné
podezdívce, jednopatrový, byl postaven v květnu roku 1875. v bývalé musejní zahradě, ná-
kladem asi 8000 zl. dle náčrtku architekta Tesaře a zaujímal plochu 50 čtverečních sáhů.
Na návrh Fricův určil musejní výbor, aby zpodní prostor byl určen výstavě sbírek geolo-
gických a první patro zoologických.

Tím byla Fricovi poskytnuta příležitost, jak sám ve „Vesmíru" napsal, „spojiti
včelek po 15 let připravovaný obraz palaeontologie Čec h, jejíž jedno-
tlivé části rozptýleny byly v rozličných sálech a skladištích."

V pavillonu onom bylo věnováno výhradně českým zkamenělinám a horninám 30
skříní, rozestavených po obou stranách spodní místnosti, a 2 velké skleněné skříně; upro-
střed sálu bylo pak seskupeno 20 skříní se všeobecnou geologickou sbírkou, která objas-
ňovala poměr, jaký zaujímají útvary v Čechách vyvinuté k jich rázu jinde, a zároveň po-
dávaly obraz o útvarech u nás scházejících. Skříně byly velmi vhodného tvaru, a rovněž
i osvědčil se způsob montáže zkamenělin na pevných podložkách dle vzoru pařížské
hornické akademie (Ecole des mineš), kterým zamezeno náhodné a často osudné zaměnění
exemplářů, jež se tak často přihází ve sbírkách, kde předměty nejsou fixovány, tak že na
základě dlouholeté zkušenosti a studia o zařízení ostatních museí zhotoveny s některými
změnami skříně pro Barrandeovu sbírku v novém Českém Museu a užit týž způsob mon-
táže. Na vrcholech skříní umístěny velké odlitky, formáty hornin, modely, na 6 sloupech
zavěšeny byly Fricovy geologické obrazy z pravěku země České s textem vysvětlujícím,
aby usnadnily širšímu obecenstvu porozumění vystaveným zkamenělinám a u všeobecné
sbírky připevněna u každé skříně známá, výborná prostonárodní Fricova „Malá geologie".
Plocha, kterou kryly schody vedoucí k hořejšímu sálu, byla kryta geologickou mapou Čech
(velikosti 9 čtver. sáhů), kterou maloval akad. malíř p. Bíza, a pod ní byla zavěšena pře-
hledná geologická mapa rakouského mocnářství. K tomu vydal Fric tištěného, bohatě
illustrovaného „Průvodce po geologických sbírkách".

Tak zde v malých rozměrech, v jednom sále, bylo Fricem zařízeno, pokud prostředky
a poměry dovolovaly, vzorné geologické museum, jakého v tehdejší čas na celém konti-
nentu nebylo, kde každému byl podán dobrý názor o hlavních rysech geologie a palae-
ontologie Čech a krátký přehled o geologii zemí cizích.

Týž princip, totiž v první řadě důstojně representovati geologii a palaeontologii Čech,
a teprve v druhé řadě dáti přehled o cizí geologii zachován při installaci sbírek v nové
budově musejní. Veliký sál věnován sbírce Barrandeově z českého Siluru, nejcennější to
části celé sbírky; zvláštní sál „Sternbergeum" zaujímají originály Sternbergova díla o floře
kamenouhelného útvaru v Čechách, a 4 následující sály jsou věnovány ostatním útvarům
v Čechách zastoupeným, kde zkameněliny a horniny, profily a mapy, podávají názor o slo-
žení půdy Čech. Jeden velký sál vyhrazen jest všeobecné sbírce geologické, kde nabudeme
představy též o jiných útvarech v Čechách nezastoupených, aneb o jich odchylném nebo
shodném rázu palaeontologickém a petrografickém. Úvod k této všeobecné sbírce tvoří
terminologická sbírka petrografická, vysvětlující složivo a podstatu hornin. Vedle toho
právě se zařizuje tamtéž velmi důležitá sbírka z oboru geologie dynamické, kde budou

Digitized by

Google

předvedeny a vysvětlujícími etiquetami opatřeny veškeré zjevy geologické, jako tvoření se
usazenin, způsoby zachování zkamenělin, účinky erose, zohybání vrstev, jich proměna atd.
Modely a obrazy vyhynulého tvorstva doplňují názor o palaeontologickém rázu jednotli-
vých vrstev a geologické mapy podávají obraz o rozšíření útvarů těch na celém světě.
Dnes zaujímá česká sbírka 6 sálů, celkem se 176 skříněmi, jež zcela jsou naplněny, a mimo
to jest daleko větší množství materiálu z části dosud vědecky nezpracovaného uloženo v zá-
suvkách pod skříněmi a ve skladištích. Všeobecná sbírka geologická v jednom velkém
sále umístěná, je vystavena v 70 skříních, které mimo to chovají velmi mnoho cizího ma-
teriálu pro srovnávací studium ve svých zásuvkách.

Co se týče rozvoje všeobecné geologicko-palaeontologické sbírky musejní, tu v starém
Museu dán základ k ní Fricem tím, že vyměněny byly za dubletní exempláře českých tri-
lobitů mnohé, drahé odlitky britického musea od H. Warda v Americe. Dalších, velmi cen-
ných přírůstků dostalo se sbírce té Fricovými cestami do ciziny. Abych uvedl některá fakta,
jmenuji pouze suity silurských, kamenouhelných, křídových a třetihorních zkamenělin
z jeho dvou cest do Anglie, suity z pařížského tercieru, z Mendonu, Orignonu, Montmartru
a jiných lokalit, jež dnes jsou úplně moderními villamí zastaveny; triasové a křídové zka-
meněliny z Alp, ze sv. Wolfgangu, kdež dlel dvakráte na letní zotavené, z Lessiny ryby atd.

Zvlášť výhodný jsou aquisice, jež byly pořízeny v novém Museu výměnou s cizími
ústavy a badateli, s klerými Fric na svých cestách se seznámil. Těmito výměnami za du-
blettní český materiál získány i předměty, jichž nelze koupiti, a zejména jest to právě teď
zařízená sbírka předmětů a zjevů z oboru geologie dynamické, která přičiněním Fricovým
ve skutek uvedena byla, a která bez těchto výměn (zejména s proslulým prof. Heimem) by
zůstávala stále kusou.

Dnes může Fric nejen s pocitem blahé spokojenosti, ale i s hrdostí pohlížeti na mu-
sejní sbírku geologickou, které dal pevný základ a jež se jeho přičiněním tak vysoko
povznesla.

Kéž ještě dlouhá léta ve sbírce té blahodárné působí!

Digitized by

Google

Fricovy prdcc z palacontologic obratlovců,

Prof. Dr. FRANTIŠEK BAYER.

Prvým závažným dílem A. Frice v oboru palaeontologie Vertebrat byla monografie
o plazech a rybách českého útvaru křídového („D i e Reptilien und Fische
der bóhm Kre id ef orma t io n"), vydaná vlastním nákladem r. 1878. Bylo to
první soustavné vypsání všech po tu chvíli známých našich zbytků fossilních obratlovců
křídových ze jmenovaných dvou skupin, jež byli před tím porůznu a z části popsali hlavné
Agassiz, Reuss a Geinitz, a dílo Fricovo bylo i posud jest základem a nezbytným výcho-
diskem všem pozdějším studiím v tomto oboru.

Podepsaný, převzav před několika lety další zpracování nových fossilních ryb če-
ského útvaru křídového, měl snad častěji než kdokoli jiný příležitosř přesvědčiti se o ceně
této monografie, i jest mu upřímným potěšením, že může u příležitosti jubilea Fricova
podati o její obsahu zprávu.

V textu popisuje Fric nejprve z plazů zbytky, hlavně mohutné zuby plavnoještěra
Polyptychodon interruptus Ow. z bělohorské opuky, kost velikého plaza od Holubic, jíž dal
provisorní jméno Iguanodon (?) Exogyrarum, a želvu Chelone Benstedti Ow. rovněž z Bílé
Hory. Námitka Laubeova, že se Fricův výkres této želvy od originálu Owenova liší, není
oprávněna; sám jsem se ve sbírkách londýnských přesvědčil, že naše želva opravdu
k Owenovu druhu náleží.

Z ryb uvádí Fric nejprve žraloky, především zuby 13 rodů a 34 druhů jednak Agas-
sizových, jednak Reussových a Geinitzových. Jaká mají jména tyto zbytky teď po novějších
výzkumech, ukázal jsem ve svém „Kritickém seznamu plazův a ryb českého útvaru křído-
vého" (Věstník České Akademie, roč. V.)

Z chimér popsal nově Fric patrovou desku druhu Chimaera furcata Fr. (dnes Plethodus
furcatus) z vrstev bělohorských. K tomu dodány popisy trojích obratiúv isolovaných a dvo-
jích koprolitův, u nichž druhu určiti nelze, pak zmínka o válcovité zkamenělině plné
rybích šupin a kůstek na povrchu, jíž dal Fric nejprve provisorní jméno Lepidenteron
longissimum, ale kterouž později sám prohlásil za rouru červa, podobného k recentnímu
druhu Terebella conchilega.

Digitized by

Google

Obr. 10 PRACOVNA FRICOVA VE STARÉM MUSEU.

Nejdůležitější jsou stati o některých rybách z bývalých skupin Ganoideí a Teleosteí.
Jsou to především obšírné popisy druhu Dercetis Reussi Fr. a skvostné ryby Macropoma
speciosum Reuss^ k němuž zde připojen nový druh Macropoma forte Fr. z opuky
bělohorské. Kromě těch má tu Fric ještě tři druhy rodu Pycnodus, čtyři druhy
Gyrodus a po jednom druhu rodů Phyllodus a Sphaerodus. Ve skupině kostnatých
ryb zasluhuje pozornosti zevrubný popis Agassizova originálu druhu Halec Sternbergii Ag.,
jejž Fric poněkud ještě z kamene vypraeparoval, tak že i příslušný výkres na 9. tabuli jest
úplnější i instruktivnější, než obraz Agassizúv. Nově jsou tu popsány druhy Halec Laubei
Fr. a placka Alosa bohemica Fr. z vrstev bělohorských.

Kromě toho tu čteme obšírnější popisy druhův odjinud známých: Osmeroides Lewe-
siensis Ag., Enchodus halocyon Ag. a obou druhů r. Beryx (B. Zippei Ag. a B. ornatus Ag.)
pak zprávy o druzích Hypsodon Lewesiensis Ag., Elopopsis Heckeli Reuss. a o šupinách
několika druhů (Osmeroides divaricatus, Cyciolepis, Aspidolepis, Cladocyclus). Úhrnem tu
zastoupeno Crossopterygií a Actinopterygií 17 rodů se 24 druhy. Popisná část monografie
zakončena tabellárním přehledem druhův a vrstev, v nichž po tu dobu u nás byly
nalezeny.

Digitized by

Google

Popisované druhy plazův a ryb zobrazeny jednak 66 dřevoryty v textu (šupiny, zuby,
obratle a pod.), jednak na 10 barevných, litografovaných tabulích. Nejdůležitější a také
nejpěknější jsou zejména obrazy druhů Pycnodus cretaceus (na tab. 2.), Macropoma speci-
osum (tab. 3.), Alosa bohemica (tab. 8.), Halec Sternbergii (tab. 9.)

Některé dodatky k této monografii uložil Fric i ve svých „Studiích v oboru
křídového útvaru v Čechách", uveřejněných v „Archivu pro přírodovědecké pro-
zkoumání Čech". (Svazek II. Bělohorské a Malnické vrstvy (1878). — III. Jizerské vrstvy
(1885). — IV. Teplické vrstvy (1889). — V. Březenské vrstvy (1895). — VI. Chlomecké
vrstvy (1897).

, . , „V desitileti 1870 — 1880 bylo v nejmladším kamenném uhlí u Nýřan v Čechách,
pak ve spodním permu u Broumova, Kounové a j. v Čechách a na Moravě odkryto veliké
množství Stegocephalů, kteří ve směrodatném díle A, Frice způsobem obdivu hodným jsou
popsáni^ ....

Tato slova napsal ve své klassické učebnici palaeozoologie Zittel (K. A. Zittel: Pa-
laeozoologie III. Bd., pag. 368.) o největším a nejdůležitějším díle Fricově, o čtyřdílné
monografii fauny plynových lupkův a permských vápenců našich
„FAUNA DER GASKOHLE UND DER KALKSTEINE DER PERMFORMATION
BOHMENS", jež náleží k nejznamenitějším spisům novější palaeontologie vůbec. Pokud
se týče Stegocephalů, citují Němci z pochopitelných příčin raději práce Crednerovy, leč
přesvědčil jsem se v cizině sám, jak vysoko cenní a jak si váží zejména angličtí palaeonto-
logové díla Fricova, a ředitel Kořenský má z Austrálie podobné zkušenosti. Ostatně jest
známo, že geologická společnost v Londýně poctila dílo to dvakráte cenou
Lyellovou (obr. čís. 11) a Akademie pařížská cenou Cuvierovou (viz str. 50.), také
Akademie vídeňská povolila subvenci dílu, jež autor vydal nákladem vlastním, a to velmi
značným.

Ku zpracování českých Stegocephalů přiveden byl Fric náhodou; byltě roku 1868.
upozorněn, že v pražské plynárně užívají k výrobě plynu uhlí nýřanského, podobného
anglickému uhlí plynovému, a shledal v něm s počátku sporé stopy fauny tak bohaté.
Ve Zprávách o zasedání král. č. společnosti nauk zmínil se r. 1870. o prvých zbytcích
této fauny a uvádí 2 „ještěry" (Stegocephaly), 4 ryby, 2 korýše a 2 stonožky. Ale ma-
teriálu záhy přibývalo. Roku 1883. dotištěn prvý svazek díla, které dosáhlo vydáním
čtyř objemných svazků po 30 letech usilovné práce roku letošního svého ukončení.

V I. svazku pojednává autor úvodem po stručné historii vzniku a vývoje díla
o uložení takových zbytků v našem permském útvaru a o dějinách systematiky Laby-
rinthodontů. Následuje pak obšírné vylíčení jednotlivých krytolebců sedmi čeledí,
kteří náleží 17 rodům a 41 druhům. Nehledě k tomu, že jsou Fricovy nálezy důležitý
pro organisaci Stegocephalů, jichž morfologie tu do detailů vylíčena a objasněna, má
spis Fricův i ten význam, že obohacuje systematiku nejstarších těch obojživelníků již
v I. díle o nových 12 rodů (Branchiosaurus, Sparodus, Dawsonia, Melanerpeton, Ade-
noderma, Limnerpeton, Hyloplesion, Seeleya, Ricnodón, Orthocosta, Microbrachis, Lep-
terpeton?) a 35 nových druhů! Rozumí se, že v svém líčení Fric neustává přihlížeti
způsobem srovnávacím a kriticky k nálezům cizím. Kromě 116 obrazů v textu (re-
konstrukce, podrobnosti atd.) přidáno k I. svazku 48 lithografovaných tabulí, na nichž
popisovaní druhové pravdivě, beze všech příkras kreslířských jsou zobrazeni.

Digitized by

Google

Již po dvou letech (1885) vydán li. svazek monografie (s tabulemi 49. — 50. s obrazci
v textu 117.— 188.) obsahující především dokončení hlavní a nejdůležitější její části,
Stegocephalů. Probráno tu zbývajících 6 čeledí, 10 rodů s 21 druhy; ngvých rodů tu
v systematiku uvedeno 9 (Diplovertebron, Sparagmites, Chelydosaurus, Cochleosaurus,
Gaudrya, Nyřania, Macromerion, Porierpeton, Keraterpeton), druhů 18. Kdo zná dřívější
vědomosti palaeontologů o Stegocephalech, dovede oceniti, co to znamená odkrýti a po-
psati 53 nových specií těchto obratlovců. Část o Stegocephalech zakončena úvahami
o jich povšechné organisaci, o vztazích příbuzenských, o původu, nalezištích, o potravě
a způsobu života, o postavení v soustavě, pak přehledem českých Stegocephalů, jichž
popsáno všech úhrnem 63 druhů.

Ostatek II. svazku zabírají ryby dvojdyšné (Dipnoi), totiž 3 druhy r. Ctenodus
s dodatkem o palaeozoických Dipnoích vůbec, pak ryby žralokovité obou čeledí našeho
Permu. Zbytek těchto ryb i Vertebrat vůbec vyplňuje celý svazek III. (1895; s tab.
91. — 132., s obrazci v textu 189. — 310.) Popsány úhrnem 4 rody Selachií s 11 druhy,
v nichž jest 10 druhů nových, nečítáme-li Ichthyodorulitův a zbytků drobnějších. Sluší
tu vytknouti mimo jiné, jak důležitá jest prsní ploutev r. Xenacanthus Beyr. pro Oegen-
baurovu theorii o archipterygiu. Po „rodokmeni« Selachií následuje ještě čeleď Acan-
thodid se 3 rody a 6 druhy, z nichž jsou 2 nové rody (Traquairia, Protacanthodes)
a 3 druhy.

Ve skupině Teleostomi jest nejdůležitější částí popsání našich ryb z čeledi Pa-
laeoniscid, kteréž jest po oddílu o Stegocephalech zajisté druhou stěžejnou částí celé
monografie Fricovy. Jest to partie velice nesnadná, ale po přesných diagnosách Fri-
cových nebude určování rodů a druhů nijak obtížným. Zajímavo, že u nás není ani
jediného druhu r. Palaeoniscus, že všickni naši Palaeoniscidi náležejí rodům Phanero-
steon Traq., Amblypterus Ag. a Acrolepis Ag., pak Fricovým novým rodům Pyrito-
cephalus, Sceletophorus a Progyrolepis. Úhrnem stanovil a popsal Fric 14 druhů
těchto Palaeoniscid (z těch 8 nových) a Teleostomi vůbec zastoupeni v naší fauně
permské 9 rody a 17 druhy, mezi nimi 5 rody a 13 druhy novými.

Přehledem permských obratlovců českých se III. svazek končí.

Závěrečný svazek IV. (ukončen 1901 ; s tab. 133.— 165., obr. 311.— 394.) obsahuje
především monografii permských členovců. Nejdůležitější jsou z nich stonožky, jichž
tu popsáno 28 nových druhů (kromě 3 druhův „incertae sedis"), náležejících 9 rodům
(Acantherpestes, Euphoberia, Isojulus, Pleurojulus, Anthracojulus, Hylobius, Amynilispes,
Archiscudderia, Glomeropsis). Jest známo, že právě pro přesné určení a srovnání těchto
velezajímavých zbytků starodávné fauny vážil Fric cestu do Ameriky.

Po popisech jednotlivých druhů následuje stať o fossilních Myriopodech vůbec,
o systematice, morfologii a biologii stonožek; tato znázorněna i na přiložené tabulce
barvotiskem provedené. Z ostatních členovců jsou tu popsány tři Phryganey a jiné
nepatrné zbytky hmyzů, pak 4 nové rody (Hemiphrynus, Promygale, Arthrolycosa, Py-
ritaranea), 6 rodů Crustaceí (velezajímavý tu Prolimulus) s 13 druhy (z těch 9 nových).
Po členovcích následují 4 skrovné, z části pochybné zbytky měkkýšů.

Ku IV. svazku přidán supplement.

Kromě zprávy o 12 druzích Stegocephalů (někteří byli již v I. a II. sv. popsány),
o stopách jejich i jiných, označovaných rodovým jménem Saurichnites (z 9 forem tu

Digitized by

Google

5 nových), popisech jedné stonožky a jednoho druhu hmyzu čteme tu zprávu o zvláště
důležitém nálezu: o obratli plaza z rodu Naosaurus Cope (N. mirabilis Fr.) z Kounové.
Příbuzné formy nalezeny posud jen v Texasu; šíjové obratle těchto plazů měly pře-
vysoké trny hořejší s příčnými hroty. Naosaurus mirabilis jest posud jediný český
plaz z podtřídy Theromorph.

Podavše tu obsah a pokusivše se vytknouti význam velikého díla Fricova, jak
to ve stručné vzpomínce jubilejní učiniti lze, končíme ji přáním Fricovým, proneseným
na konci jeho monografie. Autor totiž rekapituluje, kterak od jeho prvé zprávy o fauně
českého Permu (již roku 1864. v „Živě") — uvedl tam prvých 13 druhů Vertebrat —
vzrostl počet jich na 189 a praví doslova: „Končím tuto práci s přáním, aby se v novém
století počet druhů posud známých zdvojnásobil."

K čemuž připojuji přání vlastní i všech vděčných žáků Fricových, aby se toho
autor ve zdraví dočkal!

Cena Cuvierova.

Udílení ceny Cuvierovy děje se u výročním slavnostním sezení francouzské Aka-
demie způsobem zvlášť významným, ano vždy spojeno jest s výkladem a odůvodněním
od vynikajícího akademika.

V komisi pro udělení ceny na rok 1900. zasedali: Gaudry, Perrier, Filhol, Lac^ze-Dut-
hiers a Marcel Bertrand.

Slavnostní sezení konalo se 17. pros. lEOO, kdež slavný palaeontolog A. Gaudry
pronesl se mezi jiným takto:

„Antonín Fric, ředitel sbírek zoologicko-palaeontologických česk. Musea
v Praze, pracoval původně s úspěchem ve vědě zoologické a věnoval se od
30 let hlavně palaeontologii, fauně českého křídového a permského útvaru.
Hlavní jeho dílo jest právě 4dílná „Fauna der Gaskohle" bohatě illustro-
vaná v textu, se 165 tabulemi kolorovanými, jež sám kreslil. Jest to nej-
krásnější deskriptivní dílo, které kdy bylo v palaeontologii uveřejněno.
Obsahuje nálezy z Permu Plzeňského, Rakovnického, Broumovského a ji-
ných nalezišť. Největší místo ve fauně zaujímají Stegocephali, plazi zajisté
anallantoidní, jichž společný znak jest značně vyvinutá kostra kožní, jichž
lebka nese nahoře kosti krycí. Fric napočetl neméně než-li 29 rodů štíto-
lebců, rozdělených ve 14 čeledí.

Možno, že některé z rodů budou časem zrušeny, nicméně zbude ještě značný
počet těchto prvotních plazů. Lze očekávati odtud mnohé poučení pro dě-
jiny evoluce Vertebrat; dnes třeba doznati, že nejsou příbuzní ani se svými
předchůdci rybami, ani se svými nejbližšími typy nynějších obojživelníků.
Vrhají tedy málo světla pro genesi nynějších Vertebrat, pro kterou tolik
badatelů se zajímá, zejména pro přeměnu kostí lebečných a přechod dvo-
jitého kloubu lebečního k jednoduchému. Přes tyto mezery zůstane dílo
Fricovo zajímavé v dějinách vývoje, když i autor nemohl tyto zjistiti.

Digitized by

Google

Mocný interes palaeontologů budí tento vyhynulý svět plazů, z nichž
jedni mlokům, druzí hadům se podobají, lezoucích, plazících se po zemi
neb plovoucích. Dokazujíf ohromnou plodnost a rozmanitost tvorů, kteří
předcházeli dnešní Amphibia.

Připojují-ii se k objevům českým nálezy v jiných zemích, jako v Te-
xasu, Francii, Německu a Rusku — zdá se, že říše plazů anallantoidních
vznikla ku konci doby prvohor a dostoupila svého vrchole v době Triasu. Fric
popsal mimo to 29 rodů ryb permských z Čech, ryby dvojdyšné, Selachie,
Crossopterygie a Actinopterygie, řadu stonožek, pavouků, hmyzů, korýšů.
Slovem objasnil život starých moří a souší; zvlášť živočišstvo souše prvo-
a druhohor bylo méně studováno než-li mořské a jest v tom ohledu dílo
Fricovo zvlášť originální a instruktivní.

Jest třeba uvážiti, že při studiu tomto jsou mnohé obtíže; jest třeba
pracovati lupou i mikroskopem; většinou jsou části malé, poškozené a ne-
úplné; bylo třeba trpělivosti i ostrovtipu k jich rozpoznání a k výkladu.
K zásluhám Fricovým jest třeba připojiti veliké záslužné práce v organi-
saci nového Musea Pražského. Nás specielně zajímati musí Barrandeum,
jak nazývá se sbírka Cambria, Siluru a Devonu v Českém Museu.

Jest nám zajisté litovati, že právě jmenovaný slavný krajan náš neod-
kázal sbírky své novému Museu v Paříži. Můžeme však býti šťastni, že od-
kázal je zemi, jako jsou Čechy, která věrné zachovala přátelství Francii,
a která Barrandeovi poskytla blahovolného pohostinství. Fric se vzácnou
pietou vystavil originály všech četných typů Barrandeových, jež zůstanou
přístupny všem pracovníkům budoucím.

Pod jeho vedením pokračuje též dílo o 21. svazku Systéme silurien de
la Bohéme. Waagen zpracoval Cystidey, Waagen a Jahn Crinoidey, Polypy
Počta, Gastropody Perner, a tím bude ukončeno monumentální dílo moderní
vědy badatelské.

Fric podal důkaz vzácné vytrvalosti v práci vědecké a získal si zásluhu
o rozvoj vědy Cuvierem založené.*

Medaille Lyellova.

Geologická společnost v Londýně udělila ve valné hromadě dne 21. února 190Z prof.
dru A. Fricovi medailli Lyellovu, při čemž předseda J. H. Teall měl následující proslov:

„Výbor geologické společnosti udělil prof.Fričovi Lyellovu medailli v uznání
ceny jeho prací o palaeontologii Čech. V letech 1872., 1878. a 1887. prof.
Fric uveřejnil řadu prací o hlavonožcich, plazech, rybách a korýších křído-
vého útvaru, ale hlavně stal se známým svým dílem o zvířeně pánve pl-
zeňské. Když před 20 lety uveřejnil první část této práce, přiřkla mu spo-
lečnost naše cenu Lyellovu a jest přiměřeno, aby při dokončení toho velikého

Digitized by

Google

díla, které značí 25 let namáhavé práce, vyznamenán byl medaillí Lyellovu,
neboř zaujal vynikající místo ve světě palaeontologickém.

Mnoho materiálu, který zpracoval, bylo by ušlo neb bylo by zanedbáno
méně dokonalým pozorovatelem.

Jeho vlastnoruční kresby a použití galvanoplastiky objevily nám novou zem-
skou zvířenu labyrinthodontů, ryb, pavouků, hmyzů a stonožek. Prof. Fric ne-
popsal toliko velké množství forem, nýbrž vynasnažil se, aby svými vědo-
mostmi srovnávací anatomie objasnil jejich příbuznost s nyní žijícími
tvory.

Jeho studie o labyrinthodontech objasnily rozmanitost v ústrojí těchto
tvorů a umožnily jich roztřídění. Odevzdávajíce jemu medailli Lyellovu,
vyjadřujeme mu své sympatie pro jeho práce v palaeontologii, jež vykonal
v době 50 let a naše uspokojení nad tím, že se mu podařilo ukončiti své
velké dílo o zvířeně českého útvaru permského."

Obr. 11. MEDAILLE LYELLOVA.

V zastoupení prof. Frice přijal medailli prof, H. G. Seeley, který děkoval následovně:

„Prof. Fric přemohl obtíže naskytující se ve způsobu zachování těch zka-
menělin, které by jistě byly zastrašily méně energického muže. Jeho dílo,
obohacené vědomostmi srovnávací anatomie, bude vždy nutno uznávati za
zjev z nejpamátnějších na poli palaeontologie v druhé půli devatenáctého
století."

Po oznámení udělení medaille Lyellovy, odepsal Fric „Geologické společnosti
v Londýně" následovně:

„Udělení ceny Lyellovy před 20 lety posilnilo mne v těžké práci o zvířeně
permského útvaru v Čechách, kterou jsem za 30 let ukončil. Toto druhé
vyznamenání přispěje, abych zbytek svého života věnoval spracování

Digitized by

Google

dalšího krásného materiálu českých zkamenělin, uloženého v našem
Museu. Nové zpracování Arachnid útvaru kamenouhelného a popis
dvou obrovských ještěrů z křídového útvaru, které chystám, budou nej-
lepším poděkováním slavné „Geologické Společnosti v Londýně."

Hlučná salva potlesku svědčila, že Společnost s radostí vítá tento projev.

Medaille, jejíž vyobrazení přinášíme, (obr. 11.) nese na rubu reliéf zřícenin chrámu Sera-
pisova u Neapole (vztahuje se k Lyellovým výzkumům o podstatě stoupání a klesání
pobřeží mořských), na líci podobiznu Lyellovu a na obrubě věnování „Geological
Society of London to dr. Ant. Fric".

Charles Lyell náleží mezi nejslavnější geology minulého století, jeho výzkumy
i theoretické názory razily dráhu moderním směrům v bádání geologickém. Udělení
medaille jména tak věhlasného, významu tak stěžejního, jest samo o sobě největším vy-
znamenáním, jakého se badateli vědeckému dostati může.

Z prací ci stanic biologických na prospěch českého rybářství.

Vzpomíná JOS. KAFKA.

pplikace věd přírodních na prospěch obecný v životě praktickém měla v professoru
Dr. A. Fricovi vždy horlivého a s pravým porozuměním pracujícího i povzbuzují-
cího apoštola.

V oboru tom jmenovitě vynikla lapidárně činnost jeho pro povznesení rybářství
v řekách českých.

Již v letech sedmdesátých min. st. sám z prvních postřehl blud, v jakém do té doby vě-
zelo hospodářství rybničně, poukázav v přednášce, r. 1873. v Třeboni konané, na důležitost
planktonu rybničnéhojako potravy kapří a jest dobře známo, jaký obrat dokonané poznání
této pravdy, provedené a zužitkované J. Šustou, způsobilo v chovu kapra.

Dr. Fric od těch dob neustával jednak sám pracovati na výzkumech našich vod
jednak povzbuzovati své žáky k činnosti v tom směru.

V době, kdy ještě nikomu v Evropě nezdálo se o výzkumech limnologických, podnikl
první výzkum jezer Šumavských (Věstník král. české Spol. nauk 1871), a zpracoval pak
s Fr. Nekutem české sladkovodní korýše, B. Hellicha povzbudil k práci o českých Cla-
docerách, k jeho vybídnutí ujal jsem se sám soustavného limnologického výzkumu
českých rybníků.

Prací o tom vyšlou v Archivu pro výzkum Čech zahájena řada publikací „Výzkumy
českých vod", v níž uveřejnil své práce Fr. Klapálek a v níž Dr. A. Fric společně s Dr.
Vávrou dosud pokračuje (nový zevrubný výzkum jezer Šumavských, rybníka Kačležského
a Dolnopočernického a Labe u Poděbrad).

Digitized by

Google

Obr. 12. PŘENOSNÁ ZOOLOGICKÁ STANICE KOMITÉTU PRO VÝZKUM ČECH.

Obtíže, s kterými jsem zápolil při svém výzkumu rybničnéra v 1. 1884—1889 vedly
proto Dr. A.Friče k zřízení přenosné biologické stanice (obr. 12), vůbec prvého podniku
toho druhu na pevnině evropské, které umožněno munificencí F. Pernera v L. Týnici,
jejž podařilo se prof. Fricovi pro věc tu získati. Později zřícena na čas biologická stanice
též munificencí bar. Derczenyiho, rovněž prof. Fricem získaného, na rybníku Dolnopočer-
nickém. Fricovi náleží zásluha, že biologické a limnologické výzkumy, Forelem ve Švý-
cařích, Zachariasem v Německu a jinými badateli v Anglii, Francii, Americe, nejnověji
i v Rusku prováděné, u nás vzklíčily a první zdárný příklad poskytly.

V tutéž dobu, kdy Fric zřetel počal obraceti k studiím limnologickým a biologickým,
obral si se zálibou studium ryb a české rybářství. Zpracovav již před tím ryby české
v „Živě" po stránce systematické a vydav „Diagram ryb země České" k názornému
o nich vyučování, jal se studovati otázku účelného zarybnění našich běhutých vod ušlechti-
lými druhy ryb. Spis „O rybářství v řekách českých" (v Archivu pro výzkum Čech)
byl první publikací toho směru.

Odtud po celá tři desítiletí úsilně staral se o zájmy rybářství říčního. Brzy podařilo
se mu získati sympatie pro myšlénky své tu u obce města Prahy, u c. k. vlastenecké hosp.
Společnosti, později u Rady Zemědělské a říšského rybářského Spolku německého v Berlíně,

Digitized by

Google

Obr. 13. DIAGRAMY RYBÁŘSKÉ K POPULÁRNÍM, KOČOVNÝM PŘEDNÁŠKÁM.

rovněž i v lidu našem horlivé najíti adepty a pomocníky. Od r. 1867. vidíme jej horlivě
cestovati po řekách českých, zakládati stanice pro umělý chov lososů a pstruhů, vyučovati
prakticky pěstitele v zacházení s přístroji a jikrami, povzbuzovati ku tvoření rybářských
spolků na ochranu a zarybňovánf vod atd. Již r. 1869. měl v průmyslové Jednotě pražské
první přednášku povzbuzující k pokusům s umělým chovem ryb, kteréž do té doby v Če-
chách jen ojediněle a bez dalšího úspěchu byly prováděny.

Jeho přičiněním dostalo se podpory pokusům mlynáře Vacka v Nedošíně, založena
první malá stanice pro umělý odchov plůdků u mlynáře Pracha (otce prvního Fricova
assistenta) v Rakousích u Turnova, a vytíracf stanice v Hřensku. Tehdy podnikl také první
cestu za účeli rybářskými do Polabí v Německu.

Po dlouhou řadu let propagandu věci této činil živým slovem a účelnou demonstrací,
pořádaje přednášky a kursy a pořídiv pro přednášky své celou řadu praeparátů a diagramů
(obr. 13.), jež velice přispívaly k oživení jeho populárních, všude vítaných přednášek.

Z povzbuzování jeho i osobního přičinění vzešly přečetné stanice pro odchov násad
říčních (hlavně lososích) na Otavě (Sušice, Dlouhá Ves, Radešov, Tažovice, Záluží), Volyňce
(Čkyně, Zálesí), Vltavě (Vyšší Brod, Tusset), na Orlicích a jejich přítocích (Kostelec n. O.,
Jablonné, Nekoř, Rokytnice), na Ohři (Kadaň, Karlovy Vary, Kraslice), na Jizeře (Rakousy)
a vytírací stanice na Labi (Hřensko a Obříství).

Aby této své činnosti dal trvalý základ i pro budoucnost, pracoval pro ni i vědecky
několika směry.

Digitized by

Google

Pořídil nejprve „Rybářskou mapu Čech", první pokus toho druhu, jenž došel pak
následování i jinde a prospěch svůj plný přinese tepive, až přikročí se k uskutečnění
zemského zákona rybářského, tvoření revírů rybních a hájení ryb dle pásem a revírů
. ochranných.

Zpracoval dále zevrubně „Biologii lososa labského", k níž množství praeparátů
anatomických a biologických (obr. 14.) pořídil a jal se posléze vydávati populární spisy
pro širší kruhy. (Návod k chovu sivěna a pstruha. Návod k chovu kapra) a pečoval, aby
„Vesmír" pravidelně přinášel zprávy rybářské.

Výsledky vědeckého i praktického přičinění toho byly přes mnohé překážky skvělé.
Podařilo se mu, že do povodí českého vypuštěno byjo od roku 1871. do roku 1898. přes
10,023.076 losúsků a že losos před leíy 70. min. stol. v Čechách vzácný stal se opět pravi-
delnou tažnou rybou Povltaví i Polabí.

Obr. 14. BIOLOGIE LOSOSA V RYBÁŘSKÉM PAVILLONU JUBILEJNÍ VÝSTAVY R. 1891.

V posledních letech této své činnosti velmi trpce nesl stále vzrůstající škody a pře-
kážky, které se vývoji rybářství říčního v cestu stavěly a staví, jednak se strany průmyslu,
jemuž na úkor rybářství bývá nadržováno, jednak se strany technických úprav vodních.

Podnikl ještě cestu do ciziny, aby seznal zařízení a účelnost průplavů rybích, snažil
se, aby zřízením takových průplavův učiněna byla Ohře přístupnou lososu u Terezína,
a Orlice i Horní Labe zřízením průplavu na jezu Opatovickém a zasazoval se o účelné
zřízení průplavů takových na jezech jehlových při kanalisaci Vltavy a Labe mezi Prahou
a Ústím.

Když pak po rozdělení Rady Zemědělské a zřízení zemského rybářského Komitétu
poměry řízení této činnosti ještě více se stížily, vzdal se svého referentství při radě Země-
dělské, jež po řadu let až do r. 1898. zastával, předav řízení činnosti té na dále v ruce
zemského rybářského Komitétu.

Digitized by

Google

Obr. 15. BARRANDEOVA PAMĚTNÍ DESKA NA SKALÁCH CHUCHELSKÝCH.

BarrandcLiv fond.

J. KOŘENSKÝ.

Jsem šťasten, že jsem byl povolán osudem z dálné vlasti francouzské, abych odhalil
alespoň část téch přírodních pokladů, jichž Prozřetelnost Božská tolik v rodné Vaší
zemi rozsila. Proto vážím si vysoce všech, kteří vedle mne přispívají k oslavě Čech
na poli přírodovědeckém "

Ta slova napsal veliký zpytatel českého Siluru, když se děkoval českému zpravodaji
o památném výročí svých osmdesátých narozenin za skrovné vylíčení nesmrtelných zásluh,
veřejně oznámených všemu čtenářstvu českému.

Stařičkému Joachimu Barrandeovi scházelo jen ještě několik let, aby mohl korunovati
své mohutné dílo závěrečným kamenem a zvolati: Dokonáno jest!

Ale nebe dopřálo učenému kmetu ještě toliko tří let a povolalo dobroděje českého
národa do života záhrobního uprostřed horlivé práce.

Dne 5. října 1883. zalétla z Frohsdorfu u Vídně smutná zvěst, že tam slavný Francouz
po krátké nemoci zemřel. Zesnul v místě svého pána, jemuž s celou duší sloužil jako
služebník nejvěrnější. Věděl, že rodina Chambordú, s níž přišel do Čech, byla celého života
jeho oporou a záštitou všeho vědeckého působení jeho.

Digitized by

Google

„Tam jest poslední má vůle!" říkával Barrandesvé hospodyni. Pamětliv jsa posledních
věcí člověka, ukládal závěť na bezpečné ntísto.

Těm, kdož měli na srdci proslulé dokumenty, vynesené na světlo ze skal silurských
a zobrazené jako originály monumentálního díla o Českém Siluru, nebylo lo lhostejno, jaký
osud stihne sbírky Barrandeovy. Pouhá vzpomínka, že by ušlechtilé zjevy tolikerých fosilií,
vyvážených na Boží den ze skalního nitra drahých Čech po celých padesát let, mohly se
ocitnouti črtnutím péra v cizině, kalila mysl Vlastenců, kteří snášeli po celý život doklady
k poutavé minulosti české geologie a budovali pro ni aspoň v duchu nádherné dvorany
v paláci příštího Musea.

Starosti takové tísnily též duši Fricovu a vyjevil je písemně v listu, zaslaném velikánu
silurské palaeontologie.

„Blízká je chvíle — napsal profesor Fric v přátelském listě — kdy vypne se ze zá-
kladu mohutná budova našeho Musea, aby pojala V sebe poklady, jež Česká země ve svém
srdci uložila. Tíží mě starost, jak Vy, velectěný pane a příteli, naložíte se svými sbírkami.
Ale svítá mi paprslek naděje. Vidím již v duchu, jak hrdě skví se v našem Museu skvostně
zřízené Barrandeum, a jak je zvelebuje snaživý ntuž neúnavnou prací další, čerpaje
prostředky ze zvláštního fondu Barrandova. Již tuším, jak k posvátnému tomu místu
putují vědci z blízka i z dáli, aby spatřili, co vše Vaše drahé ruce snesly. Nikde ve světě
nebyly by Vaše sbírky přijaty s větší pietou, nikde jinde nepracovalo by se s větší horli-
vostí na dovršení obrovského díla Vašeho, než v Čechách. Aby jistina, potřebná k založení
fondu Barrandova byla získána, učinil bych si životním úkolem. Budiž mi tedy dovoleno
pronésti k Vám jménem své vlasti prosbu, aby se Vašich sbfrek dostalo zemi, z níž po-
cházejí, a abyste ráčil ustanoviti blahovolným rozhodnutím, jak by jich naše Museum
získati mohlo nejsnáze "

Na důvěrný dopis přátelských styků odpověděl Barrande o málo dní později
v tato slova:

„Váš list ze dne 31. srpna 1883. jsem obdržel. Pochopuji Vaše starosti, jež máte v pří-
čině mých sbírek. Ujišťuji Vás však již předem, že mé rozhodnutí dopadne vždycky pro
České museum příznivě, jakkoli si míním zachovati do budoucna všecku volnost. V každém
případě budiž Vaše mysl klidná. Přijměte

Pět neděl na to Barrande skonal, a dne 17. října mohli jsme již šířiti po Praze no-
vinu, že veliký Francouz učinil universálním dědicem svých sbírek české Museum.

„Z České země pocházejí, České zemi nechť náležejí" — poznamenal o nich Barrande
ve své závěti ze dne 18. března 1883.

Zároveň vznesl šlechetný dárce na české Museum vysoce čestnou úlohu, aby s dě-
dictvím hmotným přijalo i dědictví duševní a přivedlo ke konci velikolepé dílo, štědrým
dárcem započaté.

K tomu účelu věnoval Barrande 20.000 korun na hotovosti a pověřil výslovně v zá-
věti jmenované učence, kteří v duchu Barrandeově pracujíce. přivedli by jeho světoznámé
dílo Systéme silurien du centre de la Bohéme ke šťastnému konci.

Co profesor Fric v listu, zaslaném Barrandeovi, slíbil, počal hned po smrti velko-
dušného badatele plniti. Několik dní po smrti francouzského zpytatele, v České zemi
zdomácnělého, přinesly listy provoláni asi tohoto obsahu:

Digitized by

Google

„Celý svět může nám záviděti daru, jímž obmyslil Čechy veliký Francouz Joachim
Barrande. Darem tím zasloužil si vznešený dárce úcty všech českých myslí. Proto navrhl
profesor Dr. Antonín Fric v přírodovědeckém sboru Musea království Českého, aby byl
zřízen fond Barrandeúv na podporu studia v oboru českého siluru, nejdůstojnější to
pomník zesnulému badateli. I jest naší vlasteneckou povinností, aby Barrandeúv fond
dostoupil záhy takové výše, aby z jeho úroků mohly býti odměňovány další práce českého
Siluru se týkající. Příspěvky přijímá Přírodovědecký sbor Českého Musea

Sám původce fondu Barrandeova, Fric, složil v upomínku na slavného zemězpytce
2000 korun. Příkladu jeho následovali mnozí jiní šlechetní dárci a za nedlouho vzrostl fond
na takovou sumu, že vyhovuje nyní intencím oslavencovým.

Z fondu Barrandeova podporováno pak v intencích zakladatele studium českých
graptolitů silurských i silurských rostlin, kolonií a práce stratigrafické v obvodu českého
siluru. Dále i studie křídových ryb a rostlin, vyčerpáni lokalit z českého útvaru třetihorního
a poskytnuta některým mladším badatelům možnost k vědeckým cestám do Francie, Švédska
i Ruska. Tiskem vydány 3 díly „Etudes sur les Graptolites de Bohéme." Připraveno je
vydání monografie o rybách křídových a publikace Potoniéovy o rostlinách silurských,
opatřeny nové tabule pro dílo o permskýcii arachnidech, vydána řada prací o Permu, kří-
dových rostlinách a p., jichž studium bylo subvencováno.

Také závětí Barrandeovou hmotně do jisté míry zajištěné pokračování díla „Systéme
Silurien du centre de la Bohéme" stálou péčí Fricovou statně kráčí ku předu; vydány dva
díly korálú a mechovek, dva díly cystideí a lilijic a na posledních dvou svazcích úsilně
se pracuje.

Zadívá-li se tvůrce fondu Barrandeova na silurské dokumenty, vyložené ve skvělé
dvoraně Českého musea a označené při vchodu významným jménem: „Barrandeum",
může pomysliti si s Horacem:

„Exegi monumentům aere perennius".

Digitized by

Google

Přič protektorem Klubu přírodovědeckého.

Vzpomíná EMANUEL PECKA.

y v ž péro povolané psáti bude dějiny rozvoje věd přírodních v Čechách za poslední
I 1 desítiletí století minulého a líčiti zvláště snahy i zásluhy o pěstování a šíření jich

1 JL jazykem českým, smělo by, jen jsouc předpojaté, mlčením přejíti přes význam a pů-
sobení jedné z početně skrovných u nás českých společností přírodovědeckých,

která ustavivši se r. 1869 s heslem „Klub přírodovědecký", vykonala po dobu trvání

svého poslání své v tomto směru s nepopiratelnou zásluhou.

O význam svůj v řadě důležitých činitelů na tomto poli hlásiti se vždy a všudy Klub
přírodovědecký nabyl již plného práva vážnou činností mnoholetou, a Vy všickni, drazí
a ctění přátelé věd přírodních, kteří jste na této činnosti jeho podíl měli, souhlasiti budete
se stanoviskem mým zvláště dnes, kdy jako někdejší jednatel Klubu a dosud věrný člen
jeho družím se k obsahu pamětí, jež sneseny jsou na stránkách této knihy, abych i jménem
Klubu přírodovědeckého přihlásil se s pietou a připojil z plna srdce jdoucí vzpomínku jako
závěrečný list do věnce zásluh, jichž si o povzbuzení a podporu studia věd přírodních
v Čechách získal Dr. Ant. Fric ještě i jako protektor Klubu, jímž mu byl od vzniku jeho
a jest až po dnes.

Do dějin Klubu přírodovědeckého zasahují vážné děje z doby obnovení českého vys.
učení Karlova, a v osudech jeho sledujeme každý z nás, kdo jsme členy jeho se stali,
i osudy někdejšího akademického života vlastního při povaze poměrů z té doby, kdy na
staroslavném vysokém učení pražském posluchač věd přírodních — Čech — octl se téméř
přes noc se svými třemi nově jmenovanými učiteli-professory konečně ve vlastní síni, kde
nám sic místo pomůcek učebných a kabinetů dána byla na kathedru jen křída a houba,
ale kde již prvá česká přednáška vyvolala v nás mocné vzrušení a nadšení pro studium,
vtělené od té chvíle již do drahého nám mateřského slova.

V památné pro nás síni V. (v Klementinu), v přitemnělé to posluchárně spojené s ještě
temnějším kabinetem professorským, scházeli jsme se my první čeští kandidáti professury
ku všem přednáškám odborným s láskou ku vědám přírodním, s láskou ku svým učitelům

Digitized by

Google

a s láskou k sobě samým, tvoříce tu jednu rodinu s jednou duší a s jedním srdcem. V této
jediné síni byla naše celá universita česká.

Byli jsme tu při denních stycích přátelských Šťastni, ač sami i se svými učiteli chudi;
nebylof ani mikroskopův ani praeparatův ani jiného učiva, ničehož nic po ruce než při
hubené samostatnosti vroucí nadšení!

A v krušné době této přichází professor zoologie Dr. Ant. Fric: Jako kustos Musea
otvírá v něm pracovny své, přináší do posluchárny universitní vlastní mikroskop a materiál
učební, pořádá praktika z kořisti na společných vycházkách získané, zaměstnává nás úlo-
hami odbornými v pracovnách Musea, staví se v čelo nás posluchačů jako protektor Klubu,
jejž jsme si byli založili, a odevzdává nám s učenými kollegy svými (prof. Dr. Eman. Bo-
řickým a prof. Dr. Lad. Čelakovským) první mikroskop Plósslúv darem, připojuje k tomu
z vlastních prostředků ještě prvních 50 zl. na knihovnu a nákladné dílo své „Ptactvo
evropské** s drahocennou geologickou mapou Čech; radí, povzbuzuje a podporuje jednot-
livce i všecky zase vespolek — a tak bohatne ta naše rodina akademická — a česká uni-
versita měla za krátko v Museu již svůj „kabinet" a v Klubu přírodovědeckém i svůj čilý
„seminář".

Veškera pozornost i péče naše soustředila se při tom zároveň na milý nám všem Klub,
v němž pracováno především o zvelebení knihovny odborné, jíž nám tolik bylo potřebí.
A zase byl tu v prvé řadě protektor Klubu, jenž získával nám nové příznivce, jichž štědrou
podporou usnadněna úloha opatření nových mikroskopů i čelných nákladných pomůcek
literárních a učebných.

Ku podnětu protektora svého Klub založil Fond Bořického na podporu studia
mineralogicko-petrografického, vycházkový fond, ku cti jeho Fondem Fricovým označený
a určený k cestovním účelům členů Klubu při vycházkách vědeckých; jeho přičiněním vy-
pisovány ceny na vědecké práce odborné, pořádány přednášky a vycházky, zakládány sbírky
a vydávány publikace, a tak vzrůstal Klub znenáhla v objemný útvar, který stal se přede-
vším mladší generaci posluchačů věd přírodních a vedle nich i četným přátelům jejich ví-
taným střediskem, jehož význam při dosavadním směru a povaze činnosti jeho nemohl
výrazněji označen býti, než jak stalo se v slavnostní schůzi 20. výročí ústy Jeho Magni-
ficencerektora vysokého učení českého: „Že spolky, jakým jest Klub přírodovědecký,
mají velikou důležitost a náležejí k organisaci university!"

Mladší stoupenci naši v Klubu přírodovědeckém a dědicové všeho majetku jeho, jenž
před tím dlouho úzkostlivě byl sbírán a schráněn, sotva si představiti dovedli v den oslavy
251etého výročí trvání Klubu v r. 1894, kdy vydána byla objemná zpráva jubilejní, doložená
četnými výkazy o bohatosti jmění, fondů, knihovny, sbírek a pomůcek učebných, kterak
nám bývalo jindy, když jsme katalog knihovny nosívali ještě v kapse a na penězích vyka-
zovali všeho jmění hotového 7 zl. 08 kr., — a kterak jsme rovněž zase jásali, kdykoli
potom každým novým darem protektorovým cifry jmění našeho se zveličovaly a my novou
almaru na knihy zase koupiti si mohli. Dnes, v památný den 70. výročí výsledkůplného
a blahodárného působení Vašeho, slovutný protektore náš, mohu snad již prozraditi, kterak
jsme ve výboru se starostlivým a usouzeným kassírem svým čekávali na tu přemilou „stovku"
z ruky Vaší a kterak jsme již napřed „na ni" dělávali rozpočty a kupovali vědouce, že
„letos zase přijde"! A kolik radostí takových bylo, naše fondy nejlépe svědčí, zařadivše ve
svůj hotový příjem z rukou Vašich celkem přes 2600 korun, |jež při hospodárné vždycky

Digitized by

Google

správě Klubu přinesly již mnohonásobný úrok mravní i hmotný ve prospěch té ideální čin-
nosti, již Jste v život uvedl a šlechetnou přízní Svou při životě zachovával.

Jest nás, kteří jsme za prošlou již dobu 33 let zužitkovali prospěchy z této činnosti
vyšlé, řada veliká; mnoho jest těch, kteří pod vedoucí rukou Vaší vyspěli ve vynikající
pracovníky na poli véd přírodních — my všichni rádi připomínáme si život, jejž jsme žili
v Klubu přírodovědeckém, jehož Jste vždycky byl ochráncem nad jiné pečlivým, tak že
v této chvíli slavnostní, kdy tanou mi na mysli osudy stejnorodých společností soudobně
vzniklých, s plným přesvědčením tvrdím, že bez protektora Dra Frice — nebylo by již
ani Klubu přírodovědeckého!

Tento dúvěryplný poměr vzájemný a přátelský duch vanoucí v ovzduší všeho života
v Klubu přírodovědeckém upevnil v nás věrnou příchylnost, již jsme k osudům a činnosti
jeho přenesli i do života praktického.

Dnes pak, kdy české vysoké učení Karlovo působí již celým těžištěm naslovovzatých
sil učitelských s bohatou institucí pomocných prostředků vyučovacích. Klub přírodovědecký
stojí tu ještě jako zdravý strom v plné síle života, způsobilý, aby s láskou pěstován k no-
vému rozkvětu a k hojné úrodě byl přiveden.

Vzácná příležitost dnešní nedala mi, abych si i dnes zase „nezajednateloval", abych
v příjemných vzpomínkách nevrátil se zase aspoň na chvíli do středu těch milých sou-
druhů, s nimiž jsem před 30 lety akademické hospodářství tohoto „našeho Klubu" zaři-
zovati a obstarávati pomáhal, a kteří naučili mě milovati Klub pro ideály jeho a připoutali
celou duši mou k sobě pro upřímnou oddanost, již všichni bez rozdílu k němu měli.

Byl jsem svědkem skromných počátků činnosti Klubu; rukou v ruce s věrnými přáteli
těšil jsem se zdaru všech prací našich po dlouhou řadu let ve prospěch jeho vykonávaných
i nemohu prolo ani dnes odolati, abych k jedné, velice vážné okolnosti přece ještě nepo-
ukázal.

Klub přírodovědecký jest jednou z výslednic všech těch potřeb, jež se při obnovení
českého vysokého učení pro život jeho akademický ukázaly naléhavými. V Klubu sdružili
se z dosavadní německé university odlučující se čeští akademikové-posluchači věd přírod-
ních v organický celek, jenž všemi intencemi svými přihlásil se a také přilnul k novému
základnímu útvaru — české universitě, za jejíž organickou část byl uznáván a i prohlášen.
Povahu tuto Klub zachoval do plného rozvoje svého a nezměnil ji ani do této chvíle. A není
také pro Klub přírodovědecký nikde půdy živnéjší než na kořenech vlastní university, na nichž
ujal se jako ušlechtilý epiphyt, který všude v půdě cizí a v cizím ovzduší hyne.

Jestliže pak k tomuto nebezpečenství přiblížil se osud Klubu během událostí poslední
doby, kdy Klub přírodovědecký přenesen býti musil za dosavadní obzor svůj do soukromých
poměrů málo příznivých, kdož by mi ve zlé vykládal, že se okolnosti této, jíž jsme se vždycky
strachovali, dotýkám i dnes? Nelzef přece zapříti, že by trvalou rozlukou touto život Klubu
vsazen byl plně na plochu nakloněnou!

A my, přátelé Klubu, přesvědčeni o tom, čím nám v životě akademickém vždycky býval,
čím stal se a jest i nástupcům našim, vyspěv pod mateřskou střechou a v rámci dosavadní
ochrany české university v útvar pro akademiky-přírodozpytce jako nejvlastnější jejich
vlastnictví tak důležitý, od srdce toužíme a máme naději, že záhy podaří se, aby vrátiti se
směl zase pod rodnou, útulnou střechu svou.

Digitized by

Google

Bude to při lásce naší k vysokému učení českému a při stejné lásce, s niž věrně stojíme
ku svému akademickému středisku, nejbližší úlohou naší: Zachovati i pro budoucnost Klub
českých přírodozpytců-akademiků české universitě, jejíž jest věrným synem.

Dotýkaje se těchto vážných okolností toužím, aby nepadlo nic ze stínu jejich na vzpo-
mínku vzbuzenou dnešní chvílí slavnostní, ale aby světlo jejich potěšilo Vás, slovutný pro-
tektore náš, potvrzením, že po 30 letech nalézáte nás kolem Sebe všecky ještě v upřímné
oddanosti ke Klubu, již Jste v nás vštípil jako bdělý strážce jeho i obětavý ochránce.

Slučujeme se s nynějším horlivým dorostem přírodozpytcú českých celým srdcem
v jeden nerozlučný sbor, abychom Vám, slovutný pane protektore, projevili dnes hold plný
úcty i vděčnosti jménem toho Klubu, u jehož kolébky Jste stál a jehož čestná a výsledků-
plná činnost na prospěch mládeže akademické a české vědy přírodní jest i Vaším dílem.

V ušlechtilém snažení o dobrou budoucnost Klubu přijdeme jako druhdy zase, aby
ruka Vaše podepřela a přivedla nás v dalších pracích pro zdar jeho až k těm ideálům, jichž
Jste byl hlasatelem nejen jako učitel a vychovatel, ale i jako milovaný protektor náš.

Posvěcuji vřelou vzpomínku svou dnes velikým zásluhám Vašim o Klub přírodovědecký,
abyste v ní nalezl záruku vděkuplné oddanosti naší k Vám, a v obnoveném obraze činnosti
jeho nejplnější uspokojení v klidu života Svého na dlouhá ještě léta!

Digitized by

Google

z výstav ti museí.

J. KAFKA.

useum království Českého má především býti věrným obrazem naší krásné, již pří-
rodou jako nedělitelný celek utvořené vlasti. Všeobecné sbírky jeho mají
býti populárnou, vysokou Školou věd přírodních."

Tak vyslovil se prof. Fric ve své přednášce o zásadách zřízení sbírek přírodnických
v novém museu r. 1888.

Ta zásada, že sbírky jemu svěřené mají býti populárnou vysokou školou, vine se jako
červená nif všemi jeho snahami od prvního kroku do síní musejních a je sledována jím
všude i na venek za zdě této budovy. K čemu nestačilo po řadu let samo Museum české,
to snažil se přivésti k platnosti povzbuzováním k zakládání Museí místních i od-
borných, a nejednou účinně snahy takové dokumentoval i spontánně uspořádanou výstavou.

První výstavy toho druhu nejsem sám pamětníkem. Uspořádal ji prof. Fric po návratu
svém z druhé návštěvy londýnské r. 1862. společně s Vojtou Náprstkem, aby obecenstvu
českému znázornil pokrok v oboru paedagogických pomůcek.

Starý obrázek z té doby (obr. 16.) je ovšem jen slabým stínem toho, co bylo předve-
deno, ale na první pohled bohatý výklad diagramů a obrazů odhaluje nám Frice jako muže
výstav a museí, zkušeného učitele, jenž lapidárným písmem, srozumitelným každému laiku,
dovede upoutati pozornost davu. —

Abychom již zůstali při výstavách, vzpomínám výstavy uspořádané při druhém Sjezdu
lékařů a přírodozpytců českých r. 1882, při níž jsem byl spolupořadatelem. Byl to jediný
sjezd českých přírodozpytců, při němž výstava se uskutečnila a setkala se zdarem, a bylo
to hlavně zásluhou Fricovou. Ze 176 vystavovatelů více než polovina byla přírodozpytců
a jen asi jedna pětina lékařů, ostatní pak byly závody lázeňské, průmyslové a obchodní.
Kdo sledovali průběh příprav, vydali jednomyslné svědectví, že za dobu poměrně krátkou
získán a sestaven materiál hojný, kterýž „díky rozhledu a zkušenosti pořadatele
a tvůrce výstavy prof. Dra Ant. Frice i za okolností výstavě nevalně příznivých
zcelil se v obraz dokonalý a pozoruhodný".

Digitized by

Google

z cizinců zvlášť Poláci byli hojnými navštěvovateli a obdivovateli výstavy (sami pak
výstavu při sjezdu svém uspořádali) a úsudek jejich: „Výstavou překvapili jste nás
úplně, ale ku cti a slávě své," v mysli mně utkvěl na vždy.

Tehdy jsme si slibovali, jak po deseti letech příští své volnosti vědecké při novém
sjezdu větší a skvělejší obraz podáme své činnosti — ale nestalo se tak ani po dvaceti
letech. Nebylo tu účastenství Fricovo, jehož příčin nechci vzpomínati. —

Za to nemnoho let později vidíme Frice horlivě zaměstnaného pořádáním výstavy
rybářské v samostatném pavillonu jubilejní výstavy r. 1891.

Obr. 16. VÝSTAVA UČEBNÝCH POMŮCEK ZE SVĚTOVÉ VÝSTAVY LONDÝNSKÉ USPOŘÁDANÁ
V PRAZE R. 1862. DR. ANT. FRICEM A VOJTOU NÁPRSTKEM.

Také této výstavy byl Dr. Fric tvůrcem a v pravdě v celé zemi jedině povolaným po-
řadatelem, neboť cokoli za posledních desetiletí před tím dalo se na prospěch rybářství ve
vodách veřejných, bylo jeho dílem. Znázornil tu vskutku také svým osvědčeným způsobem
jak snahy současné a výsledky jejich, tak i obraz rybářství českého dob minulých a pří-
tomných.

Velké práce limnologické z oboru výzkumů českých vod (obr. 17.), práce biologické,
zvlášť výzkum biologie lososa, výsledky chovných stanic atd., vše bylo zde praeparatem,
obrazem, diagramem i slovem poprvé a nezapomenutelně dokumentováno.

Poslední výstavu uspořádal prof. Fric po návratu svém z Ameriky r. 1899., aby vy':i:i
na ní předměty z cesty přinesené hlavně za tím účelem, aby příklad mecenášů, ! '..ří k za-

Digitized by

Google

koupení jich prostředky poskytli, podnětem byl jiným, kteří by příkladu jejich následovati
mohli.

Když v letech 70. minulého století prof. Fric poprvé začal psáti o zřizování místních
museí, nebylo v Čechách ještě žádných. Za poslední tři desetiletí vznikla jich již celá řada,
tak v Čáslavi, Hradci Králové, Plzni, Domažlicích, Klatovech, Táboře, Teplicích, Pardubicích
atd. První, která dala směrodatný příklad, vznikla základem soukromých sběratelů, kteří
Fricem povzbuzeni, shromažďovati počali přírodniny svého nejbližšího okolí.

A tak i v tom jeví se mohutnost podnětů energickou Fricovou činností daných.

Po jubilejní výstavě 1891, kdy živě sledována byla myšlenka založení musea země-
dělského v Praze, pohříchu neuskutečněná, zanášel se Dr. Fric velmi pilně myšlenkou musea
rybářského. Všecko pro museum takové připravil, zevrubný projekt celého zařízení, po-
drobné plány zvláštní účelné budovy, i materiál jal se shromažďovati. Pohříchu nedošlo
k uskutečnění pěkné a věru praktické této myšlenky pro nevšímavost se strany rozhodu-
jících činitelů a překážky hmotné.

Zůstala proto energie a píle Fricova zachována cele Museu našemu zemskému, a bylo
jí také plnou měrou potřebí, aby za kratičkých 10 let ze skrovných zárodků sbírek starého
Musea vyrostly a uspořádány byly sbírky, které dnes tak skvěle se praesentují. Nebyl to
úkol malý, již po stránce kvantitativní, jehož bylo potřebí docíliti s prostředky poměrně
skrovnými, nebyl to ale také úkol malý, jehož bylo dopracovati se s nečetnými silami po
stránce kvalitativní.

Kdo byl jako já intimním svědkem zápasů, jaké od první chvíle naděje na novou
stavbu budovy musejní až do nedávná vésti bylo Dr. Fricovi o každou píď úspěchu a příliš
často nikoli vítězně, ten musí vydati svědectví, že jiný na tom místě sotva by byl vytrval,
a sotva byl by se dodělal konečného úspěchu za dobu poměrně tak krátkou.

Marný vedl Dr. Fric zápas o účelné, zásadám přírodnických sbírek odpovídající
uspořádání stavby, z velké části pořízeny neúčelné skříně proti jeho lepší vůli, proti jeho
návrhům utvořeny nehybné bloky výstavních skříní, které brání každému volnějšímu rozmachu
pořadatele, a konečně i o samy zásady vnitřního uspořádání sbírek bylo nutno vésti ne-
plodné půtky.

Na konec ale přes všecky tyto nesnáze a zápasy, které často trpké chvíle nám při-
pravovaly, vystaveny zde za 10 let sbírky ve 248 skříních a pavillonech, které jsou chloubou
Musea i celé země.

Není to chvála naše, která tím je vyslovena, nýbrž chvála všeobecná z úst nepředpo-
jatých cizinců. Budiž tu dovoleno uvésti z dlouhé řady jen několik nejvýznačnějších hlasů,
které zapsány nalézáme v památníku musejním.

Prof. Alex. Agassiz z Cambridge zapsal r. 1901. do knihy pamětní:

„Jsem velmi potěšen z toho, co jsem dnes viděl v Českém Museu. Zde
je provedeno, čeho jsem hleděl docíliti ve svém Museu v Cambridgi, totiž
vystavování malého počtu zástupců přírodnin, provázených vysvětlujícími
nápisy. Mimo toto Vaše upotřebení této rozumné methody musím Vám blaho-
přáti k tak výtečnému uspořádání sbírek a ke krásným skříním. Též na mne
velmi příjemně působilo okolí musea a četné, dobře osvětlené pracovny,
prospěšně umístěné a zařízené k vědecké práci."

Digitized by

Google

Obr. 17. Z VÝSTAVY JUBILEJNÍ* V ODDĚLENÍ RYBÁŘSKÉM R. 1891. OBRAZ ZVÍŘENY

ČESKÝCH RYBNÍKŮ.

C. Marchesetti, řiditel musea v Terstu :

„Nadšen vzorným vystavením sbírek nemohu opomenouti, abych nevy-
slovil svého obdivu. Obyčejně potkáváme se v museích s' přesilou vysta-
vených předinětú, jež dává nejasný obraz; v národním museu českém však
shledáváme. tak přehledný obraz přírody, že bych mohl říci, když někdo
jako laik do nich vstupuje, že musí jako poloviční učenec z nich
vystoupiti."

Prof. Wiad. Szajnocha z Krakova u příležitosti návštěvy účastníků třetího sjezdu
lékařů a přírodozpytců českých:

„Paiaeontologičké sbírky Českého musea vzbuzují respekt a překvapily
mne svou siičností."

Digitized by VnOOQ IC

Obr. 18. VÝSTAVA PŘEDMĚTŮ PRO SBÍRKY ČESKÉHO MUSEA NA CESTĚ DO AMERIKY

R. 1900. ZÍSKANÝCH.

Dv. rada Dr. F. S tei ndac h n er, intendant dv. přírodov. Musea ve Vídni:

„Skvělým, cíle vědomým \5ystavenim zoologických sbírek, které rovněž
tak znamenitě odpovídá vědeckým požadavkům jako dokonale slouží po-
učení velkého vzdělaného obecenstva, mohu takové uspořádání materiálu,
jaké prof. Fric zavedl, doporučiti jako vzorné k všeobecnému nápodobení."

Dr. F r. Wá h n e r, prof. něm. vys. škol technických v Praze :

„Nadšen prohlédnutím nádherného musea s jeho vesměs povzbuzující
a poučnou výstavou dovoluji si zde zanechati své nejlepší poručení s po-
litováním, že nepodařilo se mně prof. Frice osobně zastihnouti."

Prof. Dr. Au rel v. Tóro k, ředitel anthr. Musea v Budapešti:

„Podává-li něco důkaz o kulturním poslání Čechův, tož je toto museum
takovým důkazem eminentní důležitosti, kde spatřujeme produkty přírody
i předvěkého člověka s výše vědeckého názoru. Prošel jsem těmito prosto-
rami s pocity zbožnosti a nejvyššího požitku."

A. Langenhahn, geolog z Lehnice :

„Téměř překonán vzrušujícím a poučným i neobyčejně účelným uspořá-
dáním sbírek jsem p. prof. Dr. Fricovi nejvřelejším díkem zavázán za osobní
doprovod."

Digitized by VnOOQ IC

C. Marquardt, kustos entomolog, v Blaženci :

„Uspořádání sbírek, jmenovitě hmyzových, jest dle mého náhledu téměř
jediné svého způsobu, neboř výběr jest tak volen, že zájem bez únavy stále
stoupá. U porovnání s Musei jiných velkých měst, považuji tuto výstavní
methodu za zcela neobyčejně praktickou.

Bohdan Erben, prof. král. zemské hosp. akademie v Táboře:

„S nadšením prošel jsem s posluchači sbírky geologické a zoologické,
jejichž uspořádání je chloubou našeho Musea. Vděčností za povznesení
našeho musea k řediteli sbírek, slovutnému p. prof. Dr. Ant. Fricovi pro-
dchnut je každý český přírodník."

Eug. Kamenár, řiditel reál. gymnasia ve Vukovaru ve Slavonii:

„Překvapeni velkolepými sbírkami bohatého národního musea, musíme
to zde zvláště vytknouti a osnovateli toho prof. Dru Ant. Fricovi věčná sláva
přísluší za to."

Prof. H. F. Osborn, kurátor Musea v N. Yorku:

„Ti, kdož navští.ví Prahu, najdou zde ku svému překvapení, že toto
město chová jedno z nejkrásnějších Museí zoologických."

Prof. Herm. Škorpil z Plovdiva :

„Byl jsem překvapen účelným a poučným uspořádáním velkolepých mu-
sejních sbírek vzorně řízených slovutným p. prof. Fricem."

Th. Fuqhs, ředitel geol.-pal. sbírek dv. Musea ve Vídni:

„Gratuluji prof. Fricovi ku skvělému a poučnému vystavení sbírek."

Karel J. Maska, řiditel gymnasia v Telči :

„Diluvialní oddělení vyniká systematickým uspořádáním a přehledností;
obsahujíc skvostné ukázky bohaté zvířeny české, podává jasného obrazu
poměrů díluvialních před příchodem diluvialního člověka i za jeho přítom-
nosti v Čechách."

Prof. Dr. H. Schauinsland, ředitel Musea v Bremech:

„Nerozpakuji se zoologické sbírky Musea král. Českého, jak s ohledem
na jich obsah, tak ale hlavně na jich vystavení čítati k nejvynikajícím
sbírkám světovým."

Digitized by VjOOQ IC

Dra Ant. Pričc Cesty po Evropě a Americe.

Prof. BOH. BAUŠE.

Ve službě vědy přírodní a ku prospěchu sbírek českého musea vykonal Fric během
padesátiletí hojné cesty, jež slohem nehledaným, beze všeho okrašlování skutečnosti,
věcně a upřímně vylíčil ve staré Purkyňově Živě, v Musejníku a ve Vesmíru.
Sebrané tyto cestopisné zprávy, rozmnožené cestami novějšími, vydal souborně v úhledné
knize, přiměřeně illustrované, r. 1900. s věnováním „českému studentstvu — starý přítel".

„Neměnil jsem ničeho na svých cestopisech, praví v předmluvě, tak jak jsou, zrcadlí
se v nich kus dějin naší vědecké lieratury, a jsou zároveň historií přírodovědeckých sbírek
našeho Musea. Seznal jsem ponenáhlu veškerá větší Musea a naučil se mnoho, jak se
sbírky upravovati mají a jak nemají."

Skutečně jest v cestopise valný kus života autorova obsažen; mladší čtenář pozná,
jak obtížně první zkušenosti se sbírají, jak vyhledávají se styky s vynikajícími muži i jak
cení se práce, ve vědě vykonaná, i za oceánem, kdež autoru „fauny plynových lupkii" do-
stává se vřelého i cenného přijetí.

První cesta r. 1852. vede mladého ornithologa do Banátu. Krajiny na dolním Dunaji
podnes jsou proslulé svým bohatstvím ptactva a cílem ornithologů, kteří s puškou v ruce
nalézají zde nejen hojnou kořist, ale i bohatou příležitost seznati biologickou stránku
ptactva, pospolitě tu hnízdícího.

Cesta do Chorvatska, Dalmácie a na Černou Horu (v r. 1856) platila moři. „Dozajista
není větší touha Mahomedánova spatřiti hrobku proroka, nežli byla moje spatřiti moře
a poklady jeho."

Tehdy nebylo ještě stanic zoologických a akvárií v přímoří, jako jsou v Terstu,
Neapoli, ruská zoologická stanice Ville Franche na Rivieře, jež nám další statě cestopisné
předvádějí. Ani vhodného návodu v literatuře nebylo, jakých dnes hojnost na výběr, jak
by měl nitrozemní přírodozpytec-sběratel u moře si počínati. „S úsměvem vzpomínám na
svou tehdejší naivní nezkušenost," praví upřímně autor; pozvolna sbírají se zkušenosti
vlastní, tím větší mají však cenu pro tužení sil. První návštěvy rybího trhu přímořského,

Digitized by

Google

honby na orebice, první lovy na pokraji moře, bóra, různé překážky a utrpení s konservo-
váním a dopravou přírodnin, návštěva Černé Hory a Boky Kotorské nalézají tu živého
vylíčení.

První cesta do Londýna, roku 1860. podniknutá za účelem poznati sbírky přírodnické
nejznamenitějších Museí evropských a nasbírati zkušeností, jimiž by budoucně Museu
českému se mohlo prospěti. Honosí-li se Museum Mnichovské svými Ichthyosaury a Ptero-
daktily útvaru jurského, proslula již tehdy země česká svými trilobity, pracemi Bar-
randeovými. Mnohé styky s učenci cizími navázány, kteří později výměnou i věnováním
prací svých sbírky i knihovnu musejní obohatili.

Zahrady zoologické, botanická zahrada v Kew, první té doby obchod s přírodni-
nami J. C. Jammracha, vznešení a bohatí i vědecky pracující jako Gould a Cumming, vše
to působí tísnivě na toho, kdo porovnává okolnosti tyto s úzkými poměry domácími. Pravá
muka Tantalova snáší horlivý kustos, když vidí, co všechno opatřiti by se mohlo pro
Museum naše, — kdyby bylo peněz.

Též jiného se nám tehdy nedostávalo: volnosti slova a přednášek veřejných. Ve schůzi
Oxfordského Musea, jíž jest přítomen, obdivuje se Angličanům, rozeným řečníkům. „My
bychom to také dovedli, kdybychom takové svobody mluvení a přednášení požívali, jako
oni. V téže schůzi točila se již živá debata „o nové tehdy theorii Darwinově". Cestou
poznává úslužnost a laskavost učenců jako jsou prof. Ph. L. Salter, slavný R. Owen a jiní.

Na důtklivé vyzvání k příznivcům našeho Musea, aby použito bylo vzácné příleži-
tosti k nakoupení přírodnin u pramene světového obchodu, sešlo se něco peněz, za něž
něco přírodnin získáno. Za odměnu svého namáhání obdržel po návratu od Výboru na-
pomenutí, aby přílišnou horlivostí nepřiváděl musejní kasu v nesnáze.

„Rád bych byl měl o své cestě," končí autor, „řadu přednášek v Museu, ale posud
sevřena jest činnost přírodovědecké sekce zapovědí policejní — nedovolující sdílnost
ani ve věcech přísně vědeckých." (Roku 1860.)

Cestu druhou do Londýna (r. 1862) podniká Fric jako delegát města Prahy na svě-
tovou výstavu, aby referoval o učebných pomůckách a prostředcích, jež tu různé státy
vystavily. Cestou ovšem neopomene bedlivě všímati si přírodních poměrů, zvlášť geolo-
gických, ař jest to náplav v řece, mramorový stolek v kavárně, aneb kámen, zavěšený místo
závaží na hodinách. Na výstavě nabývá přesvědčení, „že vědy přírodní vždy víc a více
sobě klestí cestu k zasloužilému uznání, a jak všeobecně se jich při vychování mládeže
používá, jako náhrady za plané bájesloví středověké a umrtvující jednostranné studium
plesnivých autorů".

V Londýně poznává mnohé autority v oboru geologie a zoologie, život ve schůzích
i rodinách anglických, volnost diskusse denních otázek vědeckých i politických. Na cestě
zpáteční věnována v Paříži pozornost zahradě akklimatační.

Po návratu uspořádal Fric s Vojtou Náprstkem na ostrově Střeleckém výstavu při-
vezených věcí, které staly se zárodkem českého průmyslového musea. Tehdy zavládl
u nás již volnější ruch a přednášky, jež oba pořadatelé o výstavě měli, těšily se neobyčej-
nému účastenství, z nezůstaly zajisté bez účinku na vývoj duševního života ve školách
i pospolitém životě českém.

Cesta do Kodaně (r. 1869) vykonána v růžovém humoru po boku choti, pro snahy
autorovy vřele zanícené. Tehdy bylo novinkou v Berlině akvárium Brehmem zařízené.

Digitized by

Google

Popisuje dále musea ve Štětině, které v obou Dohrnech, otci a synu, nalezlo štědré
dárce, musea Kodaňská, proslulé Cetaceum, zařízené Kjóckenmóddingy, zátoku Kielskou,
sbírky Hamburské, a obchod světového jména J. C. Godeffroye.

Cesta do Skotska (r. 1877) vykonána hlavně za účelem studovati v britském museu
Labyrinthodonty a zvířenu kamenouhelnou. Tehdy pracoval již Fric na svém obsáhlém
díle o zvířeně plynových lupků a permských vápenců.

V Glasgové měl Fric v geologické sekci British assotiation přednášku o zvířeně ply-
nových lupků u Nýřan a Kounové, kdež předložil četné výkresy, odlitky i část originálů.

Odporučením p. H. Bradyho dostalo se mu pozvání k zajímavému výletu do mořské
zátoky Wemyssbaye na privátní lodi bohatého kupce Glasgowského p. Stuarta. Byla
to yachta pohodlně zařízená mimo pohodlí osobní též pro zkoumání dna mořského
vlečnou sítí.

Cesty novější do Švýcar a Alp podnikl více za účelem zdravotního zotavení, neopo-
menuv nicméně ani zde vylíčení geologických poměrů a obohacení sbírek našich výměnou
a koupí.

Povznesení rybářství a studium biologie ryb sladkovodních měl Fric od první své
publikace „o českých rybách" (v Živé 1858) stále na zřeteli. Odkazujíce na stať o pů-
sobení Fricově v tomto oboru, jest nám zde jen uvésti účel „studijní cesty rybářské"
v roce 1896. Jest zajisté s podivením, že rybářství, jedno z nejstarších zaměstnání lidstva,
stalo se teprve v době poslední předmětem vědeckého výzkumu. Účel cesty, zde vylíčené,
byla návštěva berlínské průmyslové výstavy, která předváděla značně zastoupené rybářství
mořské i sladkovodní; pak návštěva různých ústavů pro biologický výzkum sladkých
a slaných vod, jakož i vynikající ústavy rybářské. Navštíveny stanice na jezeře Miig-
gelském, kamž k vycvičení vysílají z Berlína chovance hospodářských škol i university,
pak stanice na jezeře Ploenském, řízená Dr. Zachariem, královský biologický ústav na
Helgolandu.

Podobně cesty na líbeznou Rivieru (1899) seznamují nás s mnohými ústavy pro
výzkum, na tržišti rybím doplňována sbírka ryb pro naše Museum, navštíven Lausanne,
Marseille, Strassburg, Stuttgart.

S mladistvým zápalem podniknul 25. března r. 1899 „výlet" do Spojených Států sev.
Ameriky. Podnět ku cestě, při všem komfortu cestování v pokročilém věku tak namáhavé,
zavdalo hlavně ukončení studií o stonožkách z uhlí nýřanského, ovšem též přátelské vy-
zvání mnoha učenců amerických k návštěvě amerických museí. V Novém světě nepanuje
jen shon po dollarech; není druhé země, kde by se našlo tolik mecenášů a příznivců
nejen vzdělávacích a humánních ústavů, ale i účelů čistě vědeckých. Politikové i mil-
lionáři poznávají svůj prospěch v tom, aby podporovali vzdělání lidu a dle toho se řídí.
A podobně vláda podporuje vědecký výzkum; vždyť jen na geologické práce, o nichž vy-
dává nádherné výroční zprávy, věnuje ročně as 3 milliony korun! Musea v New Yorku,
Bostonu a Cambridži bohatě nadaná, poskytují ovšem látky a poučení hojnost. Netušený
materiál palaeontologický vynesen na světlo na půdě americké pracemi Marshe, Scotta,
Beechera Osborna, Walkerta a jiných. Nové světlo vychází odtud v posuzování tvorů vy-
mřelých. Fric jen krátce formuluje panující náhled zdejších badatelů: descendenční
nauka byla s hlediska Darwinova možná, se stanoviska embryologie pravdě podobna,
r.le daty paiaeontologie stala se jistotou.

Digitized by

Google

Jak plodná byla cesta Fricova do Ameriky pro sbírky naše, mohlo se obecenstvo pře-
svědčiti v Museu, kde vystavena byla sbírka předmětů v Americe koupí a výměnou
získaných.

Na bankete, u prof. Osborna ke cti českého učence pořádaném, pronesl Fric mezi
jiným: „Na své cestě seznal jsem sbírky palaeontologické ve Spoj. Státech a naučil se
vážiti si pokročilého směru, jakým jsou pořádány, podávajíce doklady ku theorii descen-
denční. Doufejme, že i toto sblížení s učenci Nového světa prospěje vědě palaeonto-
logické."

Drobnější črty nového datum líčí k závěrku cesty po Itálii. V Neapoli na zoologické
stanici získána řada nových praeparatů pro Museum, na Capri navštívena „Grotta azura",
v Římě poznány studie prof. Grassiho o malarii, rybí trh v Nizze poskytl ryby hlubinné,
v Monaku vábila stavba nového musea oceanografického a výzkumná loď „Princess Alice".

A tak vidíme, jak s neúmornou čilostí autor sleduje pokroky museologické i vědecké,
skládaje poctivě účty veřejnosti z dojmů příjemných i nepříjemných, maje stále na zřeteli
upravovati cestu mladší generaci přirodozpytců, jíž několikráte klade na srdce nejen cesto-
vání za určitým cílem, ale i osvojení si cizích jazyků.

Řadíme na toto místo dopis, který obdržel prof. B. Bauše od cestovatele E. St. Vráza:

Milý příteli!

Upozornil Jste mne na Jubilejní Památník, který líčí činnost našeho
přemilého učitele a tvůrce zoologických sbírek českého Musea, a v němž
ti, kdož svědky a spolupracovníky byli, hrstku vzpomínek svých snášejí.

Žádáte mne, abych i já přispěl některou ze svých vzpomínek na styky
mé s naším jubilantem.

Slíbil jsem Vám, že tak učiním, a to obšírněji. Když však slibu
svému dostáti chci, tu teprve poznávám, že není to tak snadno. Jsem
patrně příliš člověkem citu, a hlavně mé styky s Dr. Ant. Fricem, Vámi
a všemi těmi, kdož pracovali jste na díle, které i mému srdci ve vlasti
bylo vždy a jest nejdražší, takového druhu byly, že dají se spíše vyjádřiti
upřímným stisknutím ruky našemu oslavenci, nežli slovy!

Co vzpomínek víří mou hlavou! — které užiti, bych jí nejlépe vy-
jádřil ujištění své osobní úcty a oddanosti k „našemu starému pánu"!
Vzpomínám sobě na př. těch dnů, kdy před více než dvaceti lety v Praze
návštěvou meškaje, procházel jsem se, zanícený mladík pro vědy přírodní,
sbírkami musejními, tehdy ještě poměrně chudičkými, v hlavě připravuje
si již plány svých budoucích cest. Toho štěstí tehdy kdyby mi bývalo
dopřáno, sděliti se s plány svými s Dr. Ant. Fricem a těmi, kdož s ním
pracovali! Snilř jsem již tehdy, jak obohatím sbírky přírodovědecké po-
klady tropů !

Digitized by

Google

Vidíte, příteli drahý, jaká to pro mne vzpomínka, a jak těžko slovy vy-
líčiti ji. A nyní druhá: Vidím se v Západní Africe, v rukou svých dopis
Dr. Ant. Frice, povzbuzující mne k další práci a kvitující první zásilku
Museu.

A tak jedna za druhou míhá se mi vzpomínka až k závěrečným, řekl
bych, okamžikům, kdy po čtrnácti letech po prvé do Čech se vrátiv, po-
hlížím na nádhernou budovu, žasna nad výsledkem mravenčí práce a píle,
obdivuji korunu díla jubilanta a všech těch, kteří nápomocni mu byli.

Poznal jsem v Evropě i Americe nejhlavnější sbírky musejní a hrdým
jsem na svůj národ, že přehledností a elegancí úpravy takový skvost, jakým
jsou naše sbírky musejní, nazývá svým.

A že nyní Vy sobě vzpomínáte toho, kdo byl duší díla, žádám Vás,
byste, byť kratičký, tím srdečnější projev zařadili k ostatním a obdiv
můj a blahopřání ku další práci oslavence na dlouhá léta.

Že obšírně vzpomínky své s veřejností sdíleti nemohu, laskavě mně
promiňte.

Srdečně Vás zdraví Váš

E. ST. VRAZ.

ÍT

Digitized by

Google

Vrcholem žití jubilcinta do chvíle přítomné.

Vzpomínek řada, kterou jsme tu snesli, jen poodhalila závoj z činůplného padesáti-
letí, sotva jsouc sto uvésli v pohyb před zraky našimi bohatý ten kaleidoskop zjevů,
osob, činů i věcí, z jichž mihotavé směsi vynořuje se před námi obraz přítomnosti,
jasný a imposantní.

Půlstoletí práce neúnavného badatele a horlivého učitele adeptů vědy i lidu, jako
v zrcadle zračí se tu před námi ve skvělých dokladech vědecké a literární činnosti i v úspěchu
konečném, jejž dokumentují řady odchovanců i jím stvořené a vzorně spořádané sbírky
musejní.

Od prvních počátků veledíla „Evropské ptactvo", až do nedávného ukončení monu-
mentální práce o zvířeně permské, probíráme se nekonečnou řadou publikací, jichž ze-
vrubný přehled k Památníku jest připojen, a jež odstiňují nám jednotlivé fáse činorodého
života našeho mistra a učitele.

První období činnosti Fricovy v letech 50. a 60., kde byl především kustodem sbírky
zoologické, a kdy také k vydání „Evr. ptactva" přikročil, výhradně tento směr jeho povolání
charakterisuje.

Je sběratelem přírodnin zoologických doma i v cizině, horlivým přímluvčím pro sbírky
musejní u mecenášů, praeparátorem, publicistou, cestovatelem i ornithologem, a německá
ornithologická Společnost jej jmenuje (1853) svým řádným členem.

R. 1863. počíná se druhé období činnosti jeho; jako docent srovnávací anatomie
a fysiologie na universitě a r. 1864. jako docent zoologie a palaeontologie vysokých škol
technických počíná kariéru učitelskou, tak příznačnou pro jeho celé působení životní.
Čtěte všecky ty vzpomínky tu předeslané, a vyslechněte všecky jiné, kteří si jej připomí-
nají, a všichni Vám vzpomenou především jeho činnosti učitelské, rázovité vlivem paedago-
gickým, povzbuzujícím příkladem a směrodatnou oporou každé dobré snahy. O tom mnoho
dalo by se a mělo říci; než zůstavme to další budoucnosti a připomeňme si tu jen, že z této
jeho činnosti vyšla i Zoologie pro vyšší školy střední (r. 1875), která, kd)/ i později
změněným instrukcím nevyhovovala, dosud jest jedinou systematickou rukovětí í >ii-ij oboru

Digitized by

Google

v naší literatuře. — Po osmileté docentuře Fric stal se professorem mimořádným (r. 1871.)
a teprve po 18 letech při rozdělení university pražské (1881.) řádným professorem univer-
sitním. Tedy téměř dvě desetiletí své činnosti učitelské strávil v provisoriu bez pracoven,
beze sbírek a jiných pomůcek. Zatím však působení jeho neuchází pozornosti v cizině;
r. 1863. anthrop. Spol. v Londýně jmenuje jej svým místním tajemníkem, drážďanská Spol.
pro přírodní výzkumy vlasti svým členem dopisujícím (1867.). Téhož roku i král. česká
Spol. nauk ctí jej jmenováním za člena mimoř. a r. 1871. jej povyšuje na řádného člena.

R. 1864. počíná se zároveň i období činnosti jeho v Komitétu pro výzkum Čech, jež
vyznačeno jest velkou řadou skvěle uznaných prací palaeontologických, jichž ovšem nejskvě-
lejším představitelem jest dílo o zvířeně permské. Nejsou to práce theoretisující na pod-
kladech často chabých, jako leckde jinde jest zvykem, nýbrž nejreelnější výplody namáhavé
práce badatelské nesoucí se za Barrandeovým heslem „Ce que j' a i vu", jemuž Fric vždy
a všude zůstal věren.

Jako hned v prvním období činnosti Fricovy hojně nalézáme publikací populárních,
psaných takřka z lidu a pro lid, tak i v tomto období vidíme jej širším kruhům tlumočiti
vědy dosud nepřístupné: geologii a palaeontologii.

Fricovy „Geologické obrazy z pravěku země české" a jeho „Malá Geo-
logie" byly věru tlumočníky, kteří základy těchto nauk do nejširších vrstev našeho lidu
roznesly. Sotva kde najdete v prostém lidu tolik sběratelů, kteří s porozuměním v okolí
svém přírodniny shledávají, a pátráte-li po původu zjevu toho, shledáte se se čtenářem
„Malé Geologie". — K tomu druží se od r. 1870. nový obor velmi populární činnosti jeho
na prospěch zarybnění českých vod.

Za své práce odnáší si Fric r. 1873. ze světové výstavy ve Vídni medailli záslužnou,
r. 1877. přírodovědecká Společnost ve Zhořelci jmenuje jej dopisujícím a o dvě léta později
svým čestným členem, r. 1877. čestným členstvím poctívá jej i Museum okresu Hlinského
a dostává se mu uznání čestného od Rady Zemědělské pro král. České za pokusy s umělým
chovem ryb, jímž od počátku let 70. počal se zabývati; také Montanistický Spolek v Plzni
volí jej svým členem česíným (1879.), ornithologický Spolek ve Vídni členem dopisujícím
(1881.) i dostává se mu vyznamenání stříbrnou státní medailli, volby čestného člena od
ryb. Spolku v Berlíně (1879.), bronzové medaille záslužné na ryb. výstavě v Berlíně (1880.).
Téhož roku také král. Akademie Leopoldino-Carolinská v Halle volí jej svým členem a Spo-
lečnost přátel přírodovědy v Berlíně svým členem čestným.

Roku 1881. vyvinuje se činnost Fricova jako řádného universitního professora měrou
zas vydatnější. Část žáků jeho, kteří dosud směstnávali se v neútulných pracovnách starého
Musea, přechází do laboratoře universitní; v Museu zatím jmenován Fric (1880) ředitelem
sbírek geologicko-palaeontologických.

Své myšlenky propaguje tehdy na Sjezdech přírodovědeckých v Praze a Krakově a r. 1882
škola Fricova předstupuje před celou veřejnost dokumenty své práce na výstavě za Sjezdu
přírodozpytců a lékařů v Praze. Kromě svých prací, v nichž neúnavně pokračuje, počíná
Fric organisovati důkladně výzkum českých vod, zabývá se po několik let soustavně studií
biologie lososa labského, zanáší se horlivě příští organisací sbírek musejních, jimž stavbou
nové budovy nadchází nová doba a s nadšením shromažďuje nové zásoby, získává nové
sbírky soukromníků, zakládá a podporuje vědecké fondy atd.

I v tomto období, jež zasahuje až do r. 1890. dostává se mu hojných vyznamenání.
Geologická Společnost vEdinburce jmenuje jej dopisujícím členem (1881.), Klub přírodo-

Digitized by

Google

vědecký v Praze (1883.), rybářský Spolek v Karlových Varech (1884.), švýcarská Společnost
přírodovědecká v Lausannu (1884.), a archaeologický spolek Včela Čáslavská (1887.) svým
členem čestným. R. 1889. stává se čestným členem biologické Společnosti v Liverpoolu
a r. 1890. dopisujícím členem Společnosti Senkenbergské ve Frankfurtě n. M. Zatím dostalo
se dílu jeho o zvířeně permské prvního vyznamenání cenou Lyellovou. R. 1886. zvolen byl
poprvé a r. 1890. po druhé děkanem fakulty filosofické.

Roku 1891. nadchází konečně nové a poslední období činnosti Fricovy. Zatím co ještě
na jubilejní výstavě dokumentuje výsledky svých snah pro povznesení rybářství v Čechách,
odnášeje si v uznání zásluh čestný diplom výstavní, činí přípravy k přesídleni sbírek do
nové budovy musejní a k organisaci náležité činnosti v tomto směru.

Bylo-li do té doby v starém Museu zápasiti jen s nedostatkem místa, nastaly nyní
potíže mnohé, nečekané, jež Fricovi leckterou trpkou chvíli připravily. Než neúmorná píle
spojená s osobní energií, která tolikrát za jeho života umožnila podniky a činy, jichž by
jiný se byl zalekl, i přes tyto překážky přivedla jej k cíli, jak svědčí jinde dotčená uznání
dnešního stavu sbírek musejních se strany kapacit nejpovolanějších.

Věru s podivem jest, že za této činnosti Fric nalezl ještě dosti času a síly, aby do-
končil organisaci výzkumu našich vod přenosnou stanicí biologickou a sám súčastnil se
práce v tomto směru, aby podnikal ještě četné cesty tu za účely čistě vědeckými, tu za
účely musejními nebo rybářskými.

Štěstí rodinné, jehož účasten byl od r. 1869, pojav tehdy za choť paní Marii Ullmovou,
roz. Pernerovou z Labské Týnice, jistě bylo mu v tom vždycky oporou.

Dočkal se také v období tom všech nejvyšších vyznamenání badatelských, jichž uště-
dřuje doba přítomná. R. 1892. stal se řádným členem čes. Akademie císaře Františka Josefa,
toho roku zvolen byl i rektorem vys. učení Karlo-Ferdinandova, r. 1893. jmenuje jej čest.
členem jihoslovanská Akademie v Záhřebe, r. 1895. rybářský Klub v Plzni, r. 1896. propůjčuje
mu stříbrnou medailli něm. rybářský Spolek v Berlíně a součastně čestné uznání i Ber-
línská průmyslová výstava, r. 1896. členem jej jmenuje geologická Společnost v Londýně,
čestným členem akklimatační Společnost v Paříži a rovněž čestným členem rybářský
Spolek v Tažovicích. R. 1897. uděluje mu diplom záslužný mezinárodní výstava v Bruselu
a roku 1900. volí jej čestným členem rybářský Spolek v Jablonném n. Oři. a přírodovědecký
Klub v Plzni. V nejnovější době (1902.) pak francouzské ministerstvo kultu jmenovalo jej
důstojníkem „officier de Tinstruction publique" a rybářský Spolek ve Vel. Meziříčí svým
čestným členem.

Nejvyšších vyznamenání vědeckých dostalo se mu pak za dílo jeho o zvířeně
permské udělením ceny Cuvierovy a medaille Lyellovy.

Po všechna léta svého působení Fric byl nejen učitelem, ale i přítelem studentstva,
podporuje bez okázalostí hmotně všude, kde bylo třeba a jak mu bylo možno, jak mu
hmotné zájmy studentstva na srdci leží, nejlépe osvědčil tím, že postavil se v čelo „Hu-
sova fondu", jehož jest do té chvíle předsedou.

S dovršením svého 70. roku Fric odchází z university na odpočinek, zůstávaje věren
své práci v Museu a svým neúnavným snahám vědeckým. Při odchodu tomto vyznamenán
byl rytířským řádem železné koruny III. třídy.

Král. hlav. město Praha poctívá Dra Ant. Frice dne 6. října 1902. udělením
stříbrné medaille.

Digitized by

Google

Rektorát Českého Vysokého U če ri í vzpomněl zásluh Fricových tímto pří-
pisem:

Vaše Magnificencí!

Dokončiv 70. rok věku Svého, věnovaného vědě a prospěchCim stu-
dentstva českého, loučíte se s naším staroslavným učením Karlo-Ferdi-
nandovým, na kterém 40 let s láskou a horlivostí Jste působil, získav si
vážnosti Svých kollegů a lásky studentstva.

Při této příležitosti v úctě podepsaný rektor vyslovuje jménem c. k.
české university Vaší Magnificencí upřímné přáni, abyste ještě dlouhá léta
při plné sile duševní i tělesné ve vědeckém oboru Svém pilně a zdárně
pracovati a úkolu, jejž Jste Sobě vytkl, dosíci mohl.

V Praze, dne 30. července 1902.

Dr. JAN LAD. SÝKORA,
Rektor c. k. české university Karlo-Ferdinandovy.

Česká Akademie císaře Františka Josefa připojila se k tomuto projevu
skvostnou adressou tohoto znění:

Nebylo by úkolem lehkým vylíčiti a oceniti význam Váš jako učence,
učitele a spisovatele vědeckého v úzkém rámci blahopřejné adressy, avšak
bylo by to zbytečné. Nehynoucí zásluhy Vaše o vědu, zvláště o vědu
českou, došly již uznání nejen ve vlasti naší, ale též v daleké cizině;
řada akademií, učených společností a vědeckých spolků, uznávajíce zá-
služnou činnost Vaši, jmenovaly Vás čestným, řádným, skutečným nebo
dopisujícím členem svým. Dvakráte byla obsáhlá a důležitá díla Vaše
vyznamenána čestnými cenami od předních korporací vědeckých : od Geo-
logické společnosti v Londýně cenou Lyellovou, od Akademie věd v Paříži
cenou Cuvierovou. Jako učitel akademický probouzel jste po dlouhá léta
působení Svého v žácích Svých ušlechtilou touhu po práci vědecké
a s hrdostí můžete dnes pohlédnouti na zdatnou řadu odchovanců Svých.
Ale nejen jako professor universitní pečoval jste o šíření věd přírodních
v národě našem; instruktivní úpravou sbírek zoologických a geologicko-
palaeontologických Musea království Českého učinil jste zvířenu žijící
i předvěkou přístupnou vrstvám nejširším lidu našeho.

Ve středu našem nejužším, v České Akademii, za jejíž přírodnickou
třídu k sedmdesátým narozeninám upřímná a srdečná blahopřání Vám
přinášíme, od prvého počátku obdivujeme se horlivosti Vaší v činnosti
vědecké. Mezi pracovníky předními instituce naší nikdy nepostrádali jsme
Vás, vždy snažil jste se, aby Česká Akademie v každém směru dostála
povolání svému plnou měrou a takto přispěla k tomu, by národ český vě-
deckou zdatností svou mohl se postaviti po bok jiným národům kulturním.

Jménem IL třídy České Akademie přejeme Vám, Slovutný Pane, z celé
duše, byste ještě mnohá léta v blahodárné činnosti Své mohl pokračovati
k vlastní radosti a útěše Své a k blahu národa Svého.

V Praze, dne 30. července 1902.

K. VRBA, Dr. KAREL rytíř KOŘISTKA,

t. č. sekretář II. třídy Č. Akademie. t. č. předseda II. třídy Č. Akademie.

Digitized by

Google

Společnost Musea král. Českého blahopřeje tímto projevem :

Vaše Slovutnosti!

V plné úctě podepsané praesidium, vzpomínajíc s pocity nejvřelejší
účasti památného dne sedmdesátých narozenin Vaší Slovutnosti, dovoluje
si jménem správního výboru Musea království Českého k tomuto radost-
nému svátku vysloviti Vám, Velevážený Pane, nejupřímnější blahopřání.

Ve významné chvíli vzpomíná rovněž v plné úctě podepsané praesidium
velikých zásluh, jichž Vaše Slovutnost si získala o zdar a potěšitelný
rozkvět zoologicko-palaeontologických sbírek Musea království Českého.
Již za krátkou dobu tří let bude tomu půl století, co Vaše Slovutnost ujala
se jejich řízení, a Svou horlivou činností i příkladnou obětavostí podařilo
se Vám přivésti je z počátků nejvýš skrovných na nynější stupeň vysoké
dokonalosti a skvělého rozvoje.

Vedle tohoto záslužného působení činnost Vaše v musejním Sboru pří-
rodovědeckém, při vydávání díla Barrandeova a Přírodovědeckém Výzkumu
Čech, jakož i vědecká práce spisovatelská a působnost učitelská na vy-
sokých školách zůstanou na vždy u vděčné paměti netoliko ústavu našeho,
jenž s hrdostí a po tak dlouhý čas Vás čítá ku svým předním ozdobám,
nýbrž i v paměti veškeré naší vlasti.

V plné úctě podepsané praesidium, dávajíc výraz své radosti nad tím,
že Vaší Slovutnosti dopřáno bylo dočkati se tohoto jubilejního dne, ještě
to přání si dovoluje připojiti, abyste. Velevážený Pane, dožil se plného
ovoce všech záslužných skutků, jimiž léta života Vašeho tak bohatě roz-
kvetla na prospěch české vědy a národa Českého.

V PRAZE, dne 30. července 1902.

Z praesidia Musea království Českého:

Jednatel : Praesident :

Dr. ALFRED SLAVÍK. JAN hrabě HARRACH.

Řadu předchozích vyznamenání dovršuje připiš Děkanství české fakulty fi-
losofické ze dne 29. září 1902.:

Slovutný pane professore!

Professorský sbor c. k. české fakulty filosofické usnesl se uděliti
Vám v uznání zásluh, kterých Jste si získal o českou vědu čestný
doktorát filosofie.

Dle přípisu c. k. ministeria kultu a vyuč. ze dne 24. září 1902.
došlo toto usnesení nejmilostivějšího souhlasu Jeho Veličenstva a nabylo
tím právní platnosti.

Z děkanství c. k. české fakulty filosofické.

RAÝMAN,

t. č. děkan.

Digitized by

Google

OBSrSH.

Věnování 3

Antonína Frice mládí a první styky s Museem 5

Ve starém Museu. Sděluje Prof. Dr. K. Chodounský 8

Před čtyřiceti lety. Musejní vzpomínky Josefa Kořenského 13

O zoologických sbírkách ve starém a novém Museu. Dr. V. Vávra 18

K 70. narozeninám prof. Dr. Ant. Frice. Boh. Bauše 23

Lístek do památníku slovutnému učiteli. Od Jana V. Diviše 25

Paměti prof. Frant. Nekuta 27

Škola Fricova 37

Zoologická laboratoř 38

Musejní sbírky geologické. Dr. Jaroslav Perner 41

Fricovy práce z palaeontologie obratlovců. Prof. Dr. Frant. Bayer . . 46

Cena Cuvierova 50

Medaille Lyelloya 51

Z prací a stanic biologických na prospěch českého rybářství. Vzpo-
míná Jos. Kafka 53

Barrandeúv fond. J. Kořenský 57

Fric protektorem Klubu přírodovědeckého. Vzpomíná Emanuel Pecka . 60

Z výstav a museí. J. Kafka 64

Dra Ant. Frice Cesty po Evropě a Americe. Prof. B. Bauše 70

Vzpomínka E. St. Vráza 73

Vrcholem žití jubilanta do chvíle pHtomné 75

Digitized by VnOOQ IC

PUBLIKACE DRA ANTONÍNA FRICE

OD ROKU 1851-1901.

1851. České ptactvo. (Ein Verzeichniss der bohmischen,
deutschen und lateiníschen Naraen der Vógel
Bohmens.) Časopis Musea král. českého r. 1851,
str. 147.

— Navedeni ku zřízeni sbírek živočišných, (Anleitung
zum Prápariren zoolog. Gcgenstánde.) Čas. Mus.
kr. česk. roč. 1851, str. 3.

1853. Reise nach dem Banate. Cabanis Journal fur Orni-
thologie 1853, pag. 370.

— Zpráva o sbtrce ptactva národního Musea v Praze.
Živa časop. pnrodnický r. 1853, str. 90.

— Cesta do Banatu. Živa časop. přírod, r. 1853,
č. IV. V. VI.

— Naturgeschichte der Vógel Europas. Selbstverlag.
01 Taf. Farbcndruck mit 708 Abbild. Text OcUv
506 Seiten. In Commission bei Fr. Tempský in
Prag. (Preis 144 M.; in Prachteinband 166 M.).
1853—72.

1854. Catalog der Sdugethiere und Vogel des Museum
zu Prag. Prag 1854. Selbstverlag.

— Seznam ssavectva a ptactva Musea Pražského,
Praha 1854. Nákl. vlast.

1855. Bemerkungen Uber die europáischen Falkenarten.
Cabanis Journal f. Orn. 1855, pag. 266.

1S57. Zpráva o cestě do Dalmácie. Živa č. přírod, roč.
1857, str. 93.

1858. Zpráva o živočišných sbírkách Musea Českého, Živa
č. přírod, r. 1858, str. 125.

— Omithologisches aus Kroatien, Dalmatien und Mon-
tenegro. Cabanis Journal f. Ornith. 1858, p. 411.

— Netopýr. (Eine Monographie der Fledermáuse Boh-
mens.) Živa r. 1858, str. 109.

1 859. České ryby, (Eine Monographie der Fische Bohmens.)
Živa r. 1859, str. 36 — 224.

— Kritiscltts Verzeichniss der Fische Bohmens, Lotos,
Zeitschrift f. Naturwissensch. IX. Jhrg. Prag 1 859,
pag. 194.

1860. Omithologische Notizen aus Bóhmen. Cabanis
Journal í. Ornith. 1860, S. 369.

— Zpráva o sbírce zkamenělin v Českém Museu. Živa
časop. přírod. 1860, str. 58.

1861. Vlast Oorilů, Živa časop. přírod, r. 1 86 1 , str. 181.

— Cesta do Londýna, (Reise nach London.) Živa
časop. přírod, r. 1861, str. 121 — 193.

— Zpráva o živočišných sbírkách Českého Museum.
Živa Časop. přírod, r. 1861, str. 95.

— (fber einen neuen Fundort von Trilobiten in den
schwarzen Schiefem der Etage Dd^ bei St. Benigna.
Sitzungsber. der k. b. Gesellsch. der Wissensch.
18. Nov. 1861.

— Cber Spuren thierischen Lebens in den KieseU
schiefeem der bohnt. Silufformation. Sitzungsber.
der k. b. Gesellsch, der Wissensch. 22. Juli 1861.

1863. Skalnici Berounští a PrazŠtí jakožto prostonárodní
pqlaeontologovť. Živa čas. přírod, r. 1863, str 179.

— Chejnovská Jeskyně (společně s prof. Krejčím).
(Untersuehung der Chejnover Hóhle.) Živa čas.
přírod. 1863, str. 343.

— Ober Alca impennis u. Syrrhaptes paradoxus. Ca-
banis Journ. f. Ornith. pag. 297, Jhrg. 1863.
Murchison v Čechách. Živa časop. přírod. 1863,
str. 42.

Druhá cesta do Londýma. Živa čas. přírod. 18(>3,
str. 106—301.

Nový druh českých ryb. Živa čas. přírod. 18(53,
str. 188.

1864. Zvířectvo kamenouhelné doby v Čechách. Živa čas.
přírod. 1864, str. 231.

— Zvířectvo permské doby v Čechách, Živa časop.
přírod. 1864, str. 370.

— Přehled evropského ptactva. Živa čas. přírod. 1 864,
str. 266—343.

— Cesta do Chorvatska ^ Dalmácie a na Černou Horu,
vykonaná na jaře r. 1856. (Reise naeh Dalmatien,
Kroatien und Montenegro.) Živa 1864, str. 288.

1
Digitized by VnOOQ IC

1864. Ober Spuren thierischen Lebens im sogenannten
Urgebirge. Sitzungsberichte der k. b. Gesellsch.
der Wissensch. 24. Okt. 18(>4.

1866. Trichiny Čili svalovci. Nákladem vlastním; v ko-
missí kněhk. B. Tempského. 1866) S 12 dřevo-
rytinami.

— Ptactvo mésta Prahy. (Die Vógel der Stadt Prag.)
Časopis Musea král. česk. 1866.

— Návrh iiti zřizeni fřirodnicliťho Musea, Vyňato
z časopisu Musea král. česk. na r. 1865 sv. IV.
Praha 1866.

— (i ber das Vorliommen von Apus und Branchifus
in Bóhmen. Zoolog, botan. Verein Jhrg. 1866.

— Ober das Vorkomnten vou Eozoon im nórdlichen
Bohmen. Sitzungsberichte der k. b. Gesellsch. der
Wissensch. 1866, p. 36.

1867. Ober die Calianassen der bóhm. Kreideformation.
Abhandlungen der kgl. bohm. Gesellschaft der
Wissenschaften, V. Folge. Bd. 15, 1867.

1868.' Korýši zemi Čes/ié (společně s Franl. Nekutem).
Živa ČASop. přírod., roč. 1868, str. 1.

— O déjinách práce. Vyňato z časop. Živa na rok
1867, str. 273, v Praze 1868.

1869. Omithologische Kotizen aus Bóhmen, Cabanis
Journal f. Ornith. 1869, S. 45.

— O vrstvách kůry zemské a zkamenélých tvorech
v nich obsaiených. (Populáre Geologie:) Matice
lidu roč. III. č. 4. Praha 1869.

— Palaeontologische Untersuchungen der einzelnen
Schichten in der bóhmischen Kreideformation. Archiv
fíir die naturwissenschaftliche Landesdurchforschung
von Bohmen. Seite 190. I. Bd. Section 2. 1869.

— Ober Eozoon bohemicum Fr. aus den kómigen
Kalksleinen von Raspenau bei Ftiedland in Bóhmen.
Mit 2 lithogr. Tafeln. Archiv f. d. naturwiss.
Landesdurchforschung von Bohmen. Bd. I. S. 245,
1869.

— Petrejacten aus dem kómigen Kal ke von Pankrác
bei Gabel, Archiv f. d. naturvviss. Landesdurch- í
forschung von Bóhmen. Band I. S. 274.

— Notiz Uber eine Heuschrecke aus der Braunkohle
von Freidenheim. Archiv f. d. Naturwiss. Bd. I.
S. 276.

1870. Ober die Verbreitung des Hortolans in Bóhmen,
Cabanis Journal f. Ornith. 1870, I. S. 31.

— Ober das Aujftnden von neuen Thierresten aus
der sogenannten Brettelkohle von Nýřan bei Pil sen,
Sitzungsberichte der konigl. bóhm. Gesellschaft
der Wissenschaften in Prag. 27. April 1870.

— Ober die Vertheilung der Cephalopoden b. bóh-
mischen Kreidegebirge. Sitzungsber. d. k. im Ges.
der Wiss. in Prag 1870, S. 25.

— Palaeontologickť badáni o Jednotlivých vrstevnich
pásmech českého křídového útvaru. Archiv pro
výzkum Čech. Díl I. 1870. Perucké a Kory-
canské vrstvy.

— Eozoon bohemicum Fr. Archiv pro výzkum Čech.
Díl I. 1870.

— Zkamenéliny ze zrnitého vápence u Pankráce ne-
daleko Jablonného. Archiv pro výzkum Čech.
Díl I. 1870.

— Zpráva o otisku kobylky z hnědého uhli u Freiden-
heimu. Archiv pro výzkum Čech. Díl I. 1870.

1871. Geologické obrazy zemi České. Květy roč. 1871.

— Zur Anatomie der Testudo Elephantina. Abhan-
dlungen d. k. bóhm. Gesellsch. der Wissensch.
VI. Folge, 4. Bd. 1871.

— Cesta do Kodaně. (Reise nach Dánemark.) Živa
časop přírod., roč. 1871.

— Ober die Fauna der Bóhmerwaldseen. Sitzungsb.
der k. b. Ges. d. Wissensch. 15. Juli 1871.

1872. Cephalopoden der bóhmischen Kreideformation.
(Unter Mitwirkung von f Dr. U. Schlónbach.)
Gross-Quart. 51 Seiten, mit 16 litogr. Tafeln
und 177 Fig. Veróffentlicht mil Subvention des
Comités fíir die Landesdurchforschung von Bóhmen
1872. (Preis 15 fl.)

— Die Wirbelthiere Bóhmens. Ein Verzeichnis aller

bisher in Bóhmen beobachteten Sáugethiere, Vógel,
Amphibien und Fische. Archiv IL Bd. 2. Ab-
theilung. Seite 1-152. 1872.
Die Krustenthiere Bóhmens. Archiv. II. Bd. 2. Ab-
theilung. S. 203-266. Mit 100 Abbild. 1872.

— Die Flussfischerei in Bóhmen und ihre Beziehung
zur kilnstlichen Fischzucht und zur Industrie, Archiv
IL Bd. 1872. (46 Seiten.)

— Fauna der Steinkohlenformation Bóhmens. Archiv
II. Bd. 1 Abtheil. Mit 4 lithografirt. Tafeln.

— Ober Palaemon exul. eine Krusiacee aus dem Po-
lirschiefer von Kutschlín. Sitzungsb. d. gel. Ges.
d. Wissensch. 23. Februar 1872.

1873. Geologische Bilder aus der Vorzeit Bóhmens. Mit
Text. Prag 1873. Verlag von Dr. Ed. Grégr.

— Slunka (Leucaspius delineatus) nová pro Čechy
ryba. Vesmír obr. časop. přírod, roč. II. 1873,
str. 133.

— Parthenogenesis (pannorodost). Vesmír roč. II.
873. str. 22 0—226.

— O zkřemenélých kmenech v okolí Tíeboné a Hlu-
boké. Vesmír roč. II. str. 232.

— Ober die Crustaceen/auna der Wittingauer Teiche
und Uber eine fiir Bóhmen neuč Fischart leu-
caspius delineatus Sieb. Sitzungsb. d. kóngl. Ges.
d. Wissensch. 7. Februar 1873.

O rybářství v řekách Českých a o jeho poměru
k umělému pěstováni ryb a ku průmyslu. Archiv
pro výzkum Čech. DII II. 2. polovice 1873.

— Ober fossile Baumstámme in der (Jmgebung von
Witttngau und Frauenberg. Sitzungsb. d. k. G.
d. Wiss. 21. Márz 1873.

— Ober weiíere Unter suchungeít der Bóhmerwaldseen.
Sitzungsb. d. k. Ges. d. Wissensch. 21. Márz 1873.

— Studien im Bereiche der Weissenberger und Mal-
nitzer Schichten. Sitzungsb. d. k. Ges. d. Wiss.
4. April 1873.

1874. Ober einen Hyánenschadel aus dem Diluvium
Bóhmens. Sitzungsb. der k. b. Gesellsch. d. Wiss.
22. Mai 1874.

— Die kUnsiliche Fischzucht in den Gewássem der
Forste Bóhmen s. Vortrag gehalten in der Ge-
neralversammlung des bóhmischen Forstvereines
in Gratzen am 5. Aug. 1874. Broschure Prag 1874.

— Die kiinstliche Fischzucht in Bóhmen, Ein Bericht
uber die Fortschritte der Lachs- und Forellen-
Zucht in den Jahren 1871 — 74. Broschure auf
eigene Kosten. Prag 1874.

Digitized by VnOOQ IC

1874. Radostí a žalostí féstovatele ryb. Dle listu Jos.
Markuciho v Sušici. Vesmír roč. III. str. 3, 1874.

— O zakládám misinich musei ve vétšich mésiech
českých. Vesmír roč. III. str. 32, 1874.

— Péstováni lososů v Sušici. Vesmír roč. III. str. 133.

— Cbfr die Enideckung eines Lurchfisehes Ceraiodus
Barrandei in der Gaskohle des Rakonitzer Beckens.
Sitzungsb. d. gel. Ges. d. Wiss. 6. Novemb. 1 874.

1875. Ober die Fauna der Gaskohle des Pilsner und
Rakonitzer Bechens. Sitzungsb. d. konigl. bohm.
Gesellsch. d. Wiss. 19. Márz 1875.

— Bericht Uber Lachs- nnd Forellenzuchi in Bóhtnen
wáhrend 1874 75. Landwirthschaftliche Mit-
theilungen Heft 2. 1875.

— Untersuchung der Dworetzer Hóhle bet Prag,
Sitzungsb. d. gel. bóhm. Ges. d. Wiss. 2. Juli 1875.

— Přírodopis zivočiŠstva pro vyŠši gymnasialni a reálné
školy. (Zoologie fiir Ober-Gymnasien und Real-
schulen mit 1150 Abbild.) S 1150 výkresy na
945 obrazích. Nákladem B. Tempského v Praze
1875.

— O umělém chovu ryb v Čechách, Vesmír roč. IV.
str, 33- 224.

— Malá Geologie Čili nauka o vrstvách kury zemské.
Druhé vydání ku potřebě škol upravené. Se 400
výkresů. V Praze, náklad, vlastním 1875.

1876. Prabydlitelé země české. Vesmír roč. V. 1876,
str. 26-57.

— Plazové českého útvaru křídového. Vesmír roč. V.
str. 157—172, 1876.

— Zpráva o chovu lososů a pstruhů za r. 1874 az
1875. Vesmír roč. V. str. 165—186, 1876.
Kostička ploška. Vesmír roč. V. str. 241, 1876.

— Geologické Museum v Praze, Vesmír roČ. V.
str. 270, 1876.

1877. Zur Fauna der Gaskohle von Zaboř bei Schlan,
Kroučová bei ŘenČ uud TřemoŠná bei Pilsen, sonne
Uber die Sphaerosidetitkugeln vou Žilov. Sitzungsb.
d. k. b. Gesellsch. d. Wiss. 26. Jánner 1877.

— Fauna kamene uhelného útvaru v echách. Archiv
pro výzk. Čech. II. dil. 1. polov. 1877.

— Ober einen neuen Saurier aus den Kalksteinen der
Permformation aus Braunau in Bóhmen. Sitzungsb.
d. k. b. Gesellsch. d. Wiss. 27. Apríl 1877.

— (Tber die Wirbelthier fauna in der Vorzeit Bóhmens.
Vortrag in d. Jahressitzung d. k. b. Ges. d. Wiss.
9. Mai 1877.

— O vrstvách Bělohorských a Malnických. Vesmír
roč. VI. str. 40, 1877.

— Zkamenělý pastýř u Klobúk. Vesmír roč. VI. str. 85,
1877.

— Geologické obrazy země České. Vesmír roČ. VI.
1877 a roč. VII. 1878.

— O zvířeně plynových lupků z okolí Plzeňského a
Rakovnického. Vesmír roč. VI. 1877, str. 169.

— O ještěru Broumovském. Vesmír roč. VI. str. 241,
1877.

1878. Reptítien und Fische der bÓhm. Kreide/ormation,
Veróffentlicht mit Subvention des Comités fiir die
Landesdurchforschung von Bóhmen. Gross-Quart
mit 9 Tafeln Farbendruck und 1 TafeI Schwarz-
druck und 66 Holzschnitten. Text 6 Bogen. (Preis
15 n.) Prag 1878.

1878. Cesta do Skotska. (Reise nach Schottland.) Vesmír
roč. VII. str. 8, 1878.

— O předvěké zvířeně obratlovců v Čechách. Vesmír
roč. VIL str. 66, 1878.

— Studien im Gebiete der bóhmischen Kreide/ormation .
Die Weissenbcrger und Malnitzer Schichten. Archiv
f. d. Landesdurchforschung von Bóhmen. Bd. IV.
1878. 155 Holzschnitte, 154 Seiten Text.

— O kupování drobnohledů. Vesmír roč. VII. str. 123,
1878.

— O novém ještěru z Permských vápenců u Brou-
mova. Vesmír roč. VIL str. 249).

Zubatí ptáci. Vesmír roč. VIL str. 261, 1878.

1879. Ober einen neuen Fisch aus dem Pláner des Weissen
Berges bei Prag. Sitzungsb. d. k. b. Ges. d. Wiss.
10. Jánner 1879.

— Bericht Uber die Lachszucht in Bdhtnen in den
Jahren 1876—79. Prag 1879. Selbstverlag.

— Zpráva o chovu lososů v Čechách v letech 1876
až 1879. Vesmír roč. VIII. 1879, str. 243. Bro-
žurka vyd. nákladem vlastním v Praze 1879.

— Ryby českého útvaru křídového. Vesmír roč. Vin.
str. 28, 1879.

-^ Obrazy z pravěku lidského. Vesmír roč. VIII.
str. 52, 1879.

— O vývoji lipeňů (Thymalus vexillifer Agass ).
Vesmír roč. VIII. 1879, str. 76.

— O postupu vrstev v pánvi Plzeňské. Vesmír roč.
Vm. str. 267, 1879.

— Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
formation Bóhmens, Gross-Quart. Bd. I. Heft 1.
Text 92 Seiten mit 12 Tafeln Farbendruck mit
115 Abbild. Mit Subvention der k. Akademie
auf eigene Kosten. Prag 1879. (Preis des I. Heftes
16 n.)

Studie v oboru křídového útvaru v Cechách. II,
Bělohorské a Malnické vrstvy. Archiv pro přírod.
Prozkoumání Čech. IV. díl. č. 1.
Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
formation Bóhmens. Band I. Heft 2. 12 Tafeln.
(Apateonidae, Aistopoda.)

— Ober die Entdeckung von Vogelresten in der bóhm.
Kreide/ormation. Sitzungsber. der k. b. Ges. der
Wissensch. 26. November.

— O geologických poměrech okolí Chocni. Vesmír
roč. IX.^ str. 160 a 186, 1880.

— Dva noví členovci z útvaru kamenouhelného v Ce-
chách. Vesmír roč. IX. str. 241.

— Stručný náčrtek praktických hodin, jež svým uni-
versitním posluchačům dával ze zoologie v zimním
semestru 1. 1 877-— 1878 prof. dr. Ant. Fric. Vesmír
roč. IX. str. 74, 1880.

— Losos labský, rýnský a kalifornský, gastronomická
studie o mase lososím. Vesmír roč. IX. str. 103,
1880.

— O vrstvách Jizerských, studie o křídovém útvaru.
Vesmír roč. X. str, 30., 64., 91. a 174., 1880.

1881. O zkamenělém ptáku choceňském (Cretomis Hla-
váči.) Vesmír roč. X. str. 233, 1881.

— Malá skála u Turnova. Vesmír roč. X. str. 271,
1881.

— Průvodce po geologických sbírkách v Museu král.
českého v Praze. Tiskem dr. Ed. Grégra 1881.

1880.

Digitized by

Google

1881. O místních musejich Vesmír roč. XI. str. 39, 1881.

1882. Lososi v tahu. Vesmír roč. Xí. str. 76, 1882.

— Obrovská ryba z útvaru fermského. Vesmír roč.
XI. str. 65, 1882.

— Upomínka na Emanuele Lokaje. Vesmír roČ. XI.
str. 114, 1882.

— Přednáška rybářská v LeneŠicich n Loun, Vesmír
roč. XI, str. 269.

— Fossile Arthrofoden aus der Steinkohlen- und
Kreideformation Bbhmens, Beitráge zur.Palaeon-
tologie Oesterreich-Ungarns und des Orients. Wien
1882.

— O lidské kostře nalezené v Kobylisich. Vesmír
roč. Xn. str. 13, 1882.

— Zahajovací řeČ prof, dr. Frice na české université.
Vesmír roč. XIL str. 27, 1882.

1883. Nošen severní (Coregonus oxyrrhynchus Lín.)
Vesmír roč. Xn. str. 61, 1883.

— Zemský ústav fro chov lososu v Sušici. Vesmír
roč. xn. str. 89, 1883.

— Cťské museum a jeho úlohy. Časová úvaha. —
Osvěta 1883. Zvláštní otisk.

— Studien im Gebiete der bóhm. Kreideforínation.
IIL Iserschichten. Archiv fúr Landesdurchforschung.
V. Band Nr. 2. ((ieol. Abtheilung.)

— Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
formation Bóhmens, Band I. Heft 3. 12 Tafeln
(Nectridea, Limnerpetonidae.)

1884. Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm
formation Bóhmena. Band I. Heft 4. (Fam. Hylo-

nomidae, Microbrachidae.) 12 Tafeln,

— Sivěn americkv (Salmo fbntinalis). Vesmír roč.
XIII. str. 74, 1884.

O zkamenélé babce {Anomalites fugiiivns Fr,),
Vesmír roč. XIII. str. 157, 1884.

— O hmyzech v Českém útvaru křídovém. Vesmír
roč. XIU. str. 205. 1884.

— O otázce musejní. Přednáška ve schůzi architektů
a inženýrův. Vesmír roč. XIII. str. 242. 1884.

— O otázce musejní. Zprávy spolku architektů a inže-
nýrů v království českém. Sešit 1.

— Losos a úhoř v poříčí Dunajském, Kritická úvaha.
Vesmír roč. XIU. str. 249 a 261, 1884.

— Cber einen fossilen Maikáfer, (Anomalites fugi-
tivus Fr.) aus dem tert. Síisswasserquarz von
Nogent le Rotrau in Frankreich. Sitzungsbcr. der
k. b. Ges. der Wissensch. 7. Márz.

— Ober einen Menschenschádel aus dem Lóss von
Podbaba bet Prag. Sitzungsb. der k. b. Ges. der
Wissenschaften. 11. Jánner.

— Ober das Einsetzen der Lachse und Aale in das
Donattgebiet.

1880. Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
formation ^bhmens. Band II. Heft 1. (Stegoce-
phalen mit deutlich gefurchten Záhnen), 9 Tafeln
und 3 Doppeltafeln und 21 Textfiguren.

— O druhé lebce lidské^ nalezené v dilttvialni hlíně
v Čechách. Vesmír roč. XIV. str. 147, 1885.

— Biologická a anatomická zkoumáni na lososu lab-
ském. Vesmír roč. XIV. str. 147 a 159, 1885.

— O lososím tuláku. Vesmír XIV. str. 121, 1885.

— Pražská lososnice. Vesmír XIV. str. 256, 1885.

1885. Cber die Aufjindung eines Menschenschádels im
diluvialen Lehm von Střebichovic hei Schlan.
Sitzungsb. d. k. Ges. d. Wiss. 1885.

1 885. Zweiler Bericht Uber die IJntersuchungen der Biologie
Anatomie des Elbelachses. Mittheilungen des Oesterr.
Fischereivereines in Wien. Nro 19. (Elbe.)

I — IJntersuchungen Ober die Biologie und Anatomie
des Elbelachses. Mittheilungen des Oesterreichischen

' Fischereivereines in Wien Nro. 17. (Moldau und

Wottawa).

— Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
fotmation Bóhmens. Band II. Heft 1. Fam. Den-
dropetonitidae, Diplovertebridae, Archegosauridae,
Chaulidontia, Melosauridae. Taf. 49.

— Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. IIL
Jizerské vrstty. Archiv pro přírodov. výzkum Čech.
Sv. V. č. 2. — 1885.

1886. Ober einen Bastard zwischen Birkwild und Fasan. .
Mittheilungen des Ornithologischen Vereines in
Wien. Nro. 0.

— Druhá zpráva o výzkumu biologie a anatomie lo-
sosa labského. Vesmír roč. XV. str. 153, 177,
201, 225. 1886.

— Zvířena doby permské. Vesmír XV. str. 63, 136,
207 a 254. 1886.

1887. Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
formation Bóhmeus. Band II. Heft 2. (Fam. Eu-
glypta und Organisation der Stegocephalen.) 10
Tafeln mit 128 Figuren.

— Otavay kolébka lososu vltavských. Vesmír XVI.
str. 85, 1887.

— Vltava u Horní Platté. Vesmír XVI. str. 230,
1887.

— Zvířena doby permské. Vesmír XVI. str. 63, 1887.

— Třetí oko u ještérův. Vesmír XVI. str. 97, 1887.

— Obrovské stopy z útvaru permského. Vesmír XVI.
str. 121, 1887.

— Biologická a anatomická zkoumání na lososu lab-
ském. Subvencí c. k. min. orby a sněmu Českého.
Vesmír 5CVI. str. 153, 177, 198 a 210, 1887.

I — Třetí zpráva o výzkumu lososa labského (Ohře,

Berounka). Vesmír
I — Dritter Bericht Uber die IJntersuchungen der Bio-
' logie und Anatomie des Elbelachses, Mittheilungen

j des Oesterr. Fischerei-Vereines in Wien Nr. 23.

(Egerfluss und Beraun.

— Die Krustaceen der Bóhmischen Kteideformation
(mit J. Kafka) 10 Tafeln und 72 Textfiguren.
Selbstverlag, In Commission von Fr. Řivnáč. Prag
1887.

1888. Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
formation Bóhmens. Bd. II. Heft 3. (Lurchfische,
Dipnoi).

— Fischerei kartě des Kónigreiches Bóhmen und Er
láuterungen uber die Verbreitung der Finke.^ Preis
3 fi. Selbstverlag. In Commission von Fr. Řivnáč
in Prag.

— Rybáfská mapa království Českého a vysvčtlivky
o n)zšiřťni lyb. Cena 3 zl. Nákladem vlastním.
V komisi Fr. Řivnáče v Praze.

— Xoví kor\ši z českilio útvaru křídového. Vesmír
XVII. str. 64 a 221, 1888.

Digitized by

Google

1888. Zvířena doby fermskť. Vesmír XVII. str. 89 a
255. 1888.

— Indicii btvuei Pselaphi v naŠem museu. Vesmír
XVII str. 157, 1888.

— Na Ohři u Loun, Vesmír XVII. str. 210, 1888.
Kosfaři. Feuilleton. Národm' Listy 1888. Vesmír
roč. XVIll, str. 2P a 39.

— Chov sivěna. Vesmír roč. XVII. str. 75, 09 a i
126. 1888.

— Vysoký splav u Opalovic. Vesmír XVII. str. 162,
1888.

— Kurze Anieifung zur Saibling- und ForelUnzucht.
Mil 7 Tcxtfiguren. Selbstverlag. In Commission
von Fr. Řivnáč in Prag. 1888. i

— Stručný návod ku chovu sivěnu a psíf uhíi vzhledem
ku poměrům v Čuchách panujícím. Se 7 vyobr. j
v te.xtu. Náki. vlastním. V komisi Fr. Řivnáče !
v Praze. 1888.

— Zásady zřízeni sbírek přírodnických v novém museu
v Prazť. Přednáška ve výroční schůzi společnosti
musea král. če>kého dne 22. ledna 1888. Vesmír
roč. XVII. str. 91, 111 a 126. 1888.

— Principien der Organisatioít der naturhistorischen
Abtheilung des neuen Museums zu Prag. Vortrag
gehalten in der Jahresversammlung der Museums-
gesellschaft am 22. Jánner 1888. Mit 4 Ab-
bildungen.

1 889. Dva noví brouci z českého útvaru křídového. Vesmír \
XVIII. str. 8, 1889.

— Soví knrýsi z českého útvaru křídového. Vesmír '

XVIII. str. 146, 219 a 253, 1839.

— O zbytcích chrostiků v útvaru permském. Vesmír
XVm. str. 277. 1889.

— Pražská lososnice. Vesmír XVIII. str. 279. 1889.

— Fauna der Gazkohle und der Kalksteine der Perm-
formation Bóhmens. Band II. Heft 4. (Selachii : '

Orthacanthus).

— Sludien im Gebiete der Bohm. Kreideýormation,
IV. Teplitzer Schichten. Archiv fíir Landesdurch-
forschung. VII. Band. Xro. 2.

— Notice sur ta station zoologique volante du Comité
poiir ťexploration de la Bohéme. Compte rendu
du Congrěs International de zoologie.

1890. Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
formation Bóhmens. Band III. Heft 1. (Selachii:
Plcuracanthus, Xenacanthus.) |

— 7^5/ lososiiv. Vesmír XIX. str. 231. 1890.

— Noví korýši z českého útvaru křídového. Vesmír

XIX. str. 87. 1890.

— Zvířena doby permské. Vesmír XIX. str. 243 a
271. 1890. I

— Stopy členovctl na škebli z vrstev peruckých. Vesmír |

XIX. str. 258. 1890:

— Tření lososů v Otavě. Vesmír XIX. str. 270. 1890.

— Erláuterungen zur geol. Kartě von Bóhmen. Séct.
VI. Archiv fíir Landesdurchforschung. Band VII.
Nro. 6.

1891. Geologická mapa Čech, Sekce VI. Archiv pro pří-
rodověd, výzkum Čech. sv. VII. č. 6.

— Knížecí Švarcenberský ústav pro choif lososů a '
pstruhů v Tusetu u Čes. Trub v Šumavé, Vesmír

XX. str. 193. 1891. ;

1891. Zvířena doby permské. Vesmír XX. str. 171, 243
a 267. 1891.

— O vrstvách teplických. Studie o křídovém útvaru.
Vesmír XX. str. 123. 1891.

— O zoologické laboratoři české university. Vesmír
XX. str. 88. 1801.

— Zimní výlety na zoologickou stanici. V^esmír XX.
str. 88. 1891.

— O významu palaeontologie pro zoologii. Rektorská
přednáška. Vesmír XXI. str. 28. 1892.

Die Station zur Durchforschung der Siisswasser-
fauna in Bóhmen. Wiener Landwirthschaftliche
Zeitung Nro. 3.

— Průvodce rybářským favillonem na všeobecné
zemské jubilejní výstavě v Praze 1801. Nákl.
vlastním.

Fiihrer durch den Fischereiparillon auf der Jubi-
laeums-Ausstellung in Prag 1891. Selbstverlag.

1892. Stručný návod ku chovu kapra (s J. Kafkou).

— Kurze Anleitung zur Karpfenzuchl. (Gemeinsam mit
J. Kafka.)

— Zvířena rybníku KaČlezského. Vesmír XXI. str. 100,
160, 220 a 268. 1892.

— Jelen muntjak a parohy z cihlářské hlíny, jeho
parohům podobné. Vesmír XXI. str. 205. 1892.

— O zvelebení rvbářstvi v Pošumaví, Přednáška
v Soběšicích u Sušice. Vesmír XXI. str. 257
a 272. 1892.

1893. Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
ýormation Bóhmens. Band III. Heft 2. (Selachii :
Traquairia, Protacanthodes, Acanlhodes. Actino-
pterygii: Magalichthys, Trinolepis).

— Názorné přednášky o rybářství. Vesmír XXII.
stě. 231. 1893.

— O plátkovcích (Ilyocryptus Sars). Vesmír XXIII.
str. 1. 1893.

— Stříkající škeble. Vesmír XXII. str. 157. 1893.
— - Naleziště zabronozky snézni (Branchipus Grubii

Dyb.). Vesmír XXII. str. 182. 1893.

— O zemské želvě z českého útvaru třetihorního.
Vesmír XXU. str. 280. 1893.

— Siudien im Gebiete der bohm. Kreidejonnation.

V. Priesener Schichten, Archiv fiir Landesdurch-
forschung. IX. Bd. Nro. 1. 1893.
1804. Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
formation Bóhmens. Band III. Heft 3. (Palaco-
niscidae I.)

— Strdlice nebO'li mládě lososi. Vesmír str. 80. 1894.

— Zvířena doby permské. Vesmír XXIII. str. 159
a 193. 1894.

— O vrstvách březenských. Studie o křídovém útvaru.
Vesmír XXIII. str. 220, 257 a 280. 1894.

— Pamětní sýis o služném úřadníku při oddělení
zoologicko-palaeontologickém při museu král. Českého.
Nákl. vlastním. Tisk dr. Ed. Grégra 1894.

— Vorláuftger Bericht Uber die Arthropoden und Mol-
lusken der bóhmischen Permfbrmalion. Sitzb. der
konigl. bohm. Ges. der Wiss. 1894.

— Losos Labský, Biologická a anatomická studie.
S t tab. barvot. a 85 obr. v textu. Nákl. vlastním.
V komisi Fr. Řivnáče. 1894.

Digitized by

Google

1894. Der Elbelachs. Eine biologísche und anatomische
Studie. Mít 1 Earbendrucktafel und 85 ^ Text-
figu»en. Selbstverlag. Kommission von Fr. Rivnác
in Prag. 1894.

— (und Dr. V. Vávra). Die ThierweU des (htter-
počernitzer und Gatterschlager Teiches. Unter-
suchungen uber die Fauna der Gewásser Bóhmens

V. Archiv fiir die Landesdurchforschung. Bd. IX.
Nro. 2. 1894.

— K^lenovci doby kamenoahelné v Cechách. Vesmír
XXIV. str. 6. 1894.

— Honba na netopýry. Feuilletton Nár. Listů 30. března.

— Ober Parasiten bet Crnstaceen nnd RUderthieren
der siissen Gewásser. Bulletin international der
bohm. Akademie.

1895. Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Penn-
fbrmation Bóhmens. Band III. Heft 4. (Palaeoni-
scidae II.)

— Erlduterungen zurgeol. Karie von Bbhmen. Séct. III.
Archiv fíir Landesdurchforschung. Bd. IX. Nr. 6.
1895.

— Erlduterungen zur gecl. Kartě von Rbhmen. Séct. II.
Archiv fiir Landesdurchforschung. Bd. X. Nr. 1.
1895.

— Studie v oboru křídového útvant v Cechách. Bře-
zenské vrstvy. IX. díl, č. 1.

— O cizofasnicich u korýšů a viřniku. Rozpravy
české akademie roč. IV. Tr. II. č. 15. 1895.

— Uber neue Wirbelthiere aus der Permformation
Bóhmens, nebst einer Uebersicht der aus derselben
bekannt gcwordenen Arten. Sitzb. d. konigl. bóhm.
Gesell. der Wissenschaften. 1895.

— (a dr. V. Vávra). Zvířena rybníka Dolnopočer-
nického a KaČlezského. Výzkumy zvířeny ve vodách
Českých. IV. Archiv pro přírod, výzkum Čech.
IX. díl č. 2. 1895.

— Anatomie lososa labského. Vesmír XXIV. str. 43,
66, 116, 138, 175, 200, 222, 247. 1895.

— O plzích z uhlí Mýřanského. Vesmír XXIV.
str. 229. 1895.

— O pískovcích vrstev Chlomeckých. Vesmír XXIV.
str. 172. 1895.

— Ober Schmuchfarben emiger Susswasser- Crnstaceen.
Aus den Arbeiten der zool. Station in Bóhmen.
Bulletin internation der b. Akademie.

— O cizopasnicích u korýšů a víř-niku. Z prací zoo-
logických stanic. Rozpravy české akademie.
Třída IL Roč. IV. č. 15.

1896. (a dr. G. Laube). Geologická mapa Cech. Sekee III.
Archiv pro přírod, výzkum Čech. Sv. IX. č. 6.
1896.

— (a dr. G. Laube). Geologická mapa Cech. Sekce II.
Archiv pro phrodov. výzkum Cech. Sv. X. č. 1.
1896.

— Zvířena doby permské. Vesmír XXV. str. 125
a 161. 1896.

— O zoologických stanicích v Cechách. Vesmír XXV.
SK. 159 a'l71. 1896.

— O měření planktonu. Vesmír XXV. str. 193. 1896.

— The natural History Depa r temen fs of the Bohe-
mian Museum. Natural Science Vol VIII. Nr. 49.
March 1896.

— Okolí Loun za doby usazování se vrstev březen^
ských. Vesmír XXV. str. 244. 1896.

— Maják na Helgolandé. Vesmír XXV. str. 253.
1896.

— Měření hloubek a teploty jezer a moří. Vesmír
XXV. str. 13. 1896.

— Eine Studienreise in Angel egenheiten der Fischerei.
Mittheil. des Oesterr. Fischerei-Vereines. Nr. 65.
1896. Seperatabdruck.

— Ober Fischpásse bei Naděl wehren. Oesterr. Monats-
schrift fijr den offent. Baudienst. Heft X. 1897.

1897. Untersuchungen Ober die Fauna der Gewásser
Bóhmens ///. Der Schwarze See und der Teufel-
see. Archiv fiir landesdurchforschung. X. Band.
Nro. 3.

— Studien im Gebiete der bóhmischen Kreideformation.
Chlomeker Schichten. Archiv fiir Landesdurch-
forschung. X. Band. Nro. 4.

1898. Výzkum dvou jezer Šumavských, Černého a Čer-
tova jezera (s dr. V. Vávrou). Archiv pro vý-
zkum Čech. X. díl. č. 3.

— Studie v oboru Českého útvaru křídového. Vrstvy
Chlomecké. Archiv pro výzkum Čech. X. díl,
č. 4.

— Ober die Vogelwelt in der Umgebung der Bóhmer-
waldseen, des Schwarzen und des Teufelsees. Omith.
Jahrbuch. 1898. Heft 6.

1899. Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
Jbrmation Bóhmens, Band IV. Heft 1. (Insecta,
Myriopoda. Pars I.)

— Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
ýormation Bóhmens. Band IV. Heft 2. (Myrio-
poda, Pars II. Arachnoidea.)

1900. Cesty po Evropě a Americe. Nakladatelství Ed.
Beau fořta.

— Zvířena doby permské. Vesmír XXIX. Hmyz.

— Studien im Gebiete der bóhmischen Kreideformation.
Perucer Schichten (mit Dr. Edwin Bayer). Archiv
fíir Landesdurchforschung. XI. Band. Nro. 2.

— Losos český na vymření. Vesmír roč. XXX. str. 82.
Aligem. Fischere izeiiung.

1901. Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm-
formation Bóhmens. Band IV. Heft 3. Schluss.
(Crustacea, MoUusca, Supplement.)

— Untersuchung des Elbeflusses und setner Altwásser,
durchgefíihrt auf der iibertragbaren Station (mit
Dr. V. Vávra). Archiv fíir Landesdurchforschung.
Band XI. Nro. 3. (Im Drucke.)

— Zvířena doby permské. Vesmír XXX. Pavouci.

— Zur Systemalik der Gattnng Gampsonychus Jor.
Zool. Anzeiger. Band XXIV. Nro. 651. 2. Sept.

Digitized by VnOOQ IC

QE707^AS19Q2 ci

AMonfei Rte :

DAIEOUE 1

STANFORD UNIVERSITY UBRARIES
STANFORD, CAUFORNIA 94305-6004

Diaitized bv

GooqIc

:í->.í?

w>^

-^£^'

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Antonín Frič: vzpomínky k sedmdesátým narozeninám"

See other formats