kejfaloLiBeEnec =)
páč Pdháboj ete
A z=DeENAtvY pát Aba Poa eh “
opava KK pýnábsí
n
sf
aĎ tet M
pač ohe WV
pí oo!
zgleterevehí
K erovět
jdete
pot
. ovuye ře
mda m n em
p
Povuhohoteteto“ vt
ode
p
E ngteňghe eh etotmě
ve Kesten Feng ea 0
zehea“t
E dalo
ake ě 0
o p C
E M ad p Vyvyvve u“ M Ad Ak Ad A Adk | = KO E k
vvyvvřvyvvav vv! Ayre da 30 gp vv V vyvy "
: plv vv“ v v : Je Vy vy pa) v V
4 VYLÝ- vw V v yeon“ vv vv“ býv“
| v
n JP AA KOR MA v u kedukkí VJ ÁM JI
IVAN VV A ov aov vVst? oa vvydě Nc
b bb JJ v P,
V w PÁKA vad Pha dei
29520
J“ o A
M Vygřivevsvy de vv jk,
pze Ae PRAMARÁA O Pb a K raný PO okkosá
VAVAAV V hd Pev
i á ;
55 AJ, Ad Vb A MAD k do
Je Ve ivov do vodí Vhvvavy JS per:
v Sova 7,
vr TROOVOS Yo even be
" My p nuvnytvtth
dy ak SONIM i ý |
Pau) KOVO vý“ wtws“
dá ke „v es : š
c vě „sh“
Sa Veda uv da OD LO
4 o w vw Wy vd š
www ] „98 vy iy“ Oe 4.
ZAS JA“ výyu dv
we af : ď
p Bi bd , vylussVé SAMA Ah M ZSEPNV -455 P SKA A5 kb Jev S E (3 ds . sobbad Jo
E vý K PE AK NARA
oka z v věř nedá S AO vw“ vi v
AAV 006 B sud 0
ZS ovn Vronov“ Javy“ HM p B PPL VY vy PO A Adio
Ada v
Ž KOREJI K LY «
Výsvsy P P dě
vm T YP ey.
= Jy
"obed ZÁ ASA Je
„vý UsU*
PPA VŠ VVVVVV
KÁVU Kiss dd
U
Vy v p ovrtitvy
RI | WW.
Vyvvvv
V % S „vy jv“ vy 0 y OSVS
úno K ansců Těddy pok) č uj U
tě řract pal o NM
V MMRUD r ne
| Mno: sverecdi: Rest a „yu vw sm
vd“ BRT vy KSSS T OODNN!
jih pi uč VYÝVÝ vry Voyce Věty, PES APEK
te
000" LÝ<
4xí ví
po H
JNA-
5
Jy svý jevy W“ vyvy
PÁ : OMÁN jd Wy“ É 2 uv vý
Wy Vu v w“ | ý k
| jddvy te" vý výv jé v v vy
— jvv Je“ vyvvvý v" SPEM wY w v „vv Vy y v
uo V020 Sde 4 fi V sb -VÝP A k vyvvJvv vv jvvvvvvY
ČASOPIS
České Společnosti šntomologické.
zk- Aofa Sociefalis ==
Enfomologicae Bohemiae.
Ročník III. 1906.
Redakční komité:
Prof. Gr. Klapálek,
Řed. Napoleon M, Kheil, Prof. Dr. Em. Rádl,
P. Aug. Kubes, Odb. uč. Ant. Vimmer,
ÓÍ
V PRAZE.
Nákladem České Společnosti Znfomologické. 233A1 P
Tiskem Dra Ed. Grégra a syna.
vě ýce Zi k
ZEN POHL
da: OBSAH.
1. Seznam pojednání dle spisovatelů.
A lfken J. D., Halictus truncatus A/fk — H. granulosus
nom. NOV. - + « SOP TES | o
Joukl H. A., Nová ddrůda: Zvenena Pastoliba boj. sk)
Bapatek rt., Ascalaphůs' ústalatus.*.,2 400
— o plon/ DziedzieleWiczi "v „1 K:
— Klíč evropských druhů čeledi Taeniapis bidas. O1 po RODA
Krása Theodor, O spolužití některých druhů brouků
SMOnRSIMI (SSAVEb 4% PUPA Alert 00 Pod ER GE) 13
— Noví brouci pro českou ní APT JKA „119
Lokay MUDr. Eman., Nová, úplně černá odeial Hister
guadrinotatus Scriba, var. innotatus mihi. <... 9
NOVÍ Brouci, pros českou faunu =. "40.4 20,86
— Nákazy stromů Scolytidy v samé Praze. ......... . 21
— Kritické poznámky k Euthia linearis Muls. a E. Deneh
Ganebo 02
M aule V. S., Názorný klíč českých Atta od Histér E 22
Mužík Fr. R oiAdbta montana v Čechách (2411-0490
— Nové české MeSmMIpterv 2320- : SS ARO AVIVU S 3.
Pastejřík Jan, Doplňky ke uaraotu seznamu čEsým
Pipters 2:1 KAON PAB POE NACA LO
Pečírka MUDr. Tuol K fPtotoch Rhodium onisiar
PAP atom k) 10 Pejaok 2 ut oo ot lsá oatke: 3 Záda MADE:
—— Myrmecophilie u Formica rufa . ..... 65
Rádl Dr. Em,, Étude sur les yeux doubles děs Iiříhropadeš 50
— O dvojitých očích u hmyzu.. ..... SE EPA VND 03)
Rambousek Fr. J., Noví brouci pro cí u 18, 82, 122
— Zajímavé Colčdpisty OKO PraZského 34 306 el
=obirantopri západu slůnče 1770 udí dis de
m bicivoplorasdeuropača B7274 dl sy Vak 812 slo ea
ha che Upe 72 M ono die VL pedlisé Okr, pe a
— Deliphrum tectum. ..... . 64
— Nová varieta druhu Hotaed last Ohaudoti o jVé „ 64
= Aleochara-Spissicornist. 33245 e a 5 and ds 000
— Geotrupes mutator ..... ARD MOM Ava A)
Roubal J., Novinky fauny Poa sch „ 18, 63, 85, 120
— Některé poznámky k Diologi.Coleopter 41 ::200
Str.
Roubal J., Nový pro českou faunu brouk Leptinus testaceus
Můll. — zástupce icelé čeledi ©... 92
Amara aulica |.. M4 830248] 0920000 Od BRM
— Locusta viridissima . . . i = 2 E
Růžička St. A., Nový motýl pro Řeskáí inn S)
Svoboda Jan, Calopus serraticornís: 2 5.3475 4x4 < M
Šulc Josef, Noví brouci pro českou faunu.. . . . . . 128
— Polyphylla fullo monstrosní . ... aval OA nk
Šulc MUDr. Karel, Revise Psyll hity Dudovýc: KESPR CN
Vimmer Ant., Doplňky ke Kowarzovu seznamu českých
AOL 4 ek PRES ee
— Srovnávací Sao o sn nést nb von a
Dipuliny Eo O VS oo OE STE SONS
— Moucha CČrassiseta brevipenálé « v. ne sk nkoined SOU O)
— O čelní vychlípenině rodu Myopa při opouštění kuklo-
vého obalu 5) s z Voke oo SE EOKK0Ď
Vlach J., Noví motýlové pro Aěsston fanů da A0 VAS NÍROLY
— Daphnis nerii .... ap: ode).
Me mu rter Karel Alobnorí aurigera neon. G, pro
Čechy nová moucha ....... : „5 ©
— Doplňky ke Kowarzovu seznamu česlench dipter „486
=—"Housenka Acheronlia atropos“ <<- 07 1020
— Porthesia chrysorrhoea pohromou . . 91
W endler J., Mylabris bimaculata O/iv. v. disporsat yl.
V eo áhu s PES o 14 . 20
Zavřel Dr. Jan, Příspěvky u poznání olo Distéré 3 . 106
— Přezimující larvy rodu o Sala al n dAojeiua © aa Btn
Zeman Ocneria dispar .... AU ao ao če yu de oj alt
Žežula B., Intelligence hrobašíka, AYS Vál ooo oa 8 90 ohe MRSN
2. Seznam všeobecný dle obsahu.
Acherontia.atropos housenka: 3:99, EE A8 SU ena
Aleochara spissicornís . . . C .0)
Alophora aurigera Egger, G, pro český nová s Kord Ce
Amaravaulica, 2.2 200 ode zo © ERO Aa MEK SA PV NÍ Z
Ascalaphus ustulatus.. . . ŽES ERO VO ŘOK Vo VRE SON
Biologii Coleopter, některé k SPORO ae a | zzmhta tata NSA
Brouci noví pro českou faúnu 4921718, 20168,.82
Brouků spolužití s menšími ssavcí -1/74 o
Calopus, serraticornis“ 1494 EE S20 MB SE No
n
vý
Str.
CeadettacmontanacvaCechach 4. © ode ee eee 90
Bniboptery okol rAzoBenoP 5 441. a ee de Al
Crassiseta brevipennis v. Ros. ..... 18401190
Čelní vychlípenina rodu P při opoUŠln P lovéha obalu 100
BPhNIsknEt NR ae dale 3 odlesky 00 na 080
Deliphrum tectum ..... Z- nK, GO oa vo AAV 5 ao Sk
Dictyophora europaea v Čechtích č RoR STK E 008 Ve BOR E
Dipter českých doplňky ke Kowarzovu seznamu . . 14, 19, 88
Dvojité oči hmyzu . . .... PV RE O AAR E 2070 ao dž noo one VROA
Ecclisopteryx Dziedzielewiczi Km. l
Euthia linearis Muls. a E. Deubeli G nele. krifiéké poznámky 102
Geotrupes mutator. .... : PORZP VR BBV 01 9)
Halictus truncatus A/fk. — H. E moss nom. mou. <.. 96
Elemiplerv nové české. 17. ZR ron a OR, oa V Move VALUE)
Hister, názorný klíč českých raků PP k SKO ska lk NA
Hister guadrinotatus Scriba v. innotatus, nová, itiplně černá
odrůda Ae ose 9
Homoeotarsus Chaudoirt nová varieta. -< .x< 2 14.. .1."3064
Hrobaříka intelligence ..... PA E VÁ A ad 2)
Larev dipter k poznání nříspěviy s PERO OBE AO RTEA NEVA LA aa A OA
Larvy přezimující rodu Anopheles. . .... PNS Bad Wa
Leptinus testaceus nový brouk pro českou Pane SPT ANO Z
Locusta viridissima .... PR RLA o OAO AJ Va R p pá VAK PC
Motýli noví pro českou unu S: ddd ave S18 OBNOO
Mylabris bimaculata Olí., v sběrsata, Gyll KOP O HO R BA a 5 2210)
Myrmecophilie u Formica TU EKO 27 Kalnpaa toz VELA O
EMA SPDA SA o POR O nad ad da du za ro Kája E nome dal 00 ada Mk
Pachynematus nový .... : „ 68
Pachyrhin a Tipulin srovnávací Znlae 0) čína sí Ihrsy 37
Bav phvlar osmonstrosní 3415384432090 gsuuěním C8 e su Al 26k
Borthesia.chrysorrhoea; pohromou 41s 9 OE
BET ebírký“ Dov Kevise: 1474) ae Eo od teen oběh ele
BNB ATOD E- "D1Olo6ie* cy 5 4 těsdd 28 e B 08 ae ch
Sbírání při západu slunce ..... AVR Copa Zea a dalas 170 VÁ
Scolytidy nákazy stromů v samé Praze Eo SOP vat mld za hilask Hl
Tachinus rufipennis ... SY Sk VERA Lán SK V A RNA VC
Taeniopterygidae, klíč S orovských n ZAK A R Poea lo
Úmrtí: Vikt. Vávra 62, Alex. Křížek, Em. Bárta . . . . . 118
Yeux doubles des Arthropodes, Étude sur les... . . . 50
veBena (Capohca, nová odrůda. iy ej a
O1
3. Podrobný seznam dle obsahu.
A. Coleoptera.
Str.
Abraeus globosus, VII. par-
vulus. VII, 86
Acidota cruentata, -402
Aderces populneus 121 su-
turalis T209
Adimonia florentina „VIL
Agrilus derasofasciatus . . 18
Airaphilus geminus BO
Aleochara Breiti VIII, 116,
cuniculorum 110, lanugi-
nosa 70,78, lata 82, spissi-
cornis. : z S 0)
Amara aulica . 124
Amischa analis R A
Anidorus nigrinus MZ
Anommatus duodecimstria-
tus VII, 86
Anthicus antherinus, flavi-
pes, 1ormicaTius „40
Aphanisticus emarginatus . 120
Aphodius tesselatus z VL
Apion aestimatum 85, 121,
cruentatum 19, dichroum
80, dispar, filirostre 122,
simum sb
Asemum „stríatum. "4007
Astenus filiformis ab. hu-
MeTaAlS 8 60
Atheta incana 83, indocili“
paradoxa 117, Pertyi 122,
sodalis . PROV O 225,
Athous vittatus var. dimidia-
PSR ida 120 KO BE
ftomaria testácea. -601
Aulonium trisulcum . . . 21
Bledius. procerulus . kz 4
Brachysomus echinatus, se-
tiger, villosulus PÁ Vy
Str.
(Bryaxis fossulata, haema-
ŘÍCA, joy 114800050 ast es 380 k
Calodera riparia 19, 83
Calopus serraticornis . 20, 61
Cartodere elongata . 73, 74, 80
€assida canaliculata . 85, 120
Cephennium thoracicum 72, 79
Cetonia floricola . 73, 80
Ceutorrhynchidius Hampei,
nigrinus 122, pulvinatus
122, timidus, turbatus 84, 85
Ceutorhynchus macula alba VÍ.
Chalcoides je V. gau-
dens 67 dí VSPZ
Chrysomela varians v. cen- 121
taura 86, 123, v. pratensis 123
Cleonus punctiventris „121
Clytra 4-punctata v. dissi-
milis k bad
Colon griseúm 4. „188
Colpodota fungi 61, 70, 78,
laticollis, orphana ©. . . 061
Corticaria longicollis 73, 74, 80
Cryptocephalus V, coerules-
cens 121, decemmacula-
tus v. bothnicus 121, Mo-
raei var. bivittatus 18,
pusillus v. Marshami, sex-
pustulatus IX, 121, viola-
ceus St doo lé oj den, ot PUM
Cryptaphasus 9.5, 00
Cryptophagus bicolor. . . VI
croaticus II, 20, scanicus
II, 120, scutellatus 72, 80,
umbratus . . 72, 74, 80
Cymindis macularis . . . I.
Cyphon variabilis var. nigri-
cornis 73, 81
Str.
Danacaea nigritarsis VII, 86,
120, 122
Deliphrum algidum 124, tec-
PEN- ALU aro ban end oa OE
Dendrophilus pygm. 73, 74, 80
Dermestes tesselatus . „VII
Dibolia depressiuscula n 2
Dorytomus validirostris. . 121
Dromius nigriventris v. sub-
BEVIPEDNMS a abl8 6 0)
Drusilla canaliculata 70, 78
Dyschirius Bonellii, globo-
SUS. rufipes 49x bn s LO
Emphyllus olaber . 72, 74, 80
Ennearthron affinis. . .. . 84
Enicmus transversus . 72, 80
Ergates faber 0507 V
Erirrhina:-nereis « ... 20
Euconnus claviger, pubi-
O TSKÉA Sat 0 kař A O
Bnelenes, oculatus . 19
Euplectus ambiguus 71,79,
Karsteni 71, 74,79,inter-
medius VII, 86, nanus 71,
74, 79, piceus, signatus 71, 79
Euthia Deubeli, linearis VII,
86, 102
Exocentrus punctipennis . 19
Formicomus pedestris . . 60
Foucartia sguamulata I, 63,
84, 123
Geotrůpes, mutatoť 2:90
Grammoptera humeralis . VII
Gymnetron fuliginosum 121,
noctis, Pirrazolii . ZO
OLOPhaena -4404
Halticalythri 121, mercurialis, 120
půsilla; „tamaričis -6 85
Hetaerius ferrugineus .. 73, 80
Str.
Helophorus pumilio, nubilus
18, 116
70578
ob
Hister 23, bimaculatus 34,
bissexstriatus 30, cadave-
rinus 29, carbonarius,
corvinus 94, distinctus 28,
duodecimstriatus 35, fi-
metarius 31, funestus 30,
helluo 27, inaegualis 25,
marginatus 84, merdarius
28, neglectus 33, purpu-
rascens 32, guadrimacu-
Jatus 25, v. innotatus 9,
guadrinotatus 27, rufi-
cornis 32, Sinuatus 29,
stercorarius 31, striola 29,
terricola 26, uncinatus 29,
unicolor 26, ventralis. . 393
Homoeotarsus — Chaudoiri
var. adanensis. 64
Hylesinus crenatus 19, 22, 85,
Heterothops dissimilis
nigra, praevia
Hypocyptus apicalis 122,
longicornis 70, 78
| Nyobates forticornis < . . IV.
Labidostomis pallidipennis
DV PIHCOl S 133202
Lasra"atipes; "ate s od:
Lathridius noditer -784
Lathrimaeum atrocephal. 71, 78
Lathrobium longulum B VO V
Eeonhardia Retternti 44 92
Leptacinus formicetorum 71, 78
Leptinus testaceus . . VIII 82
Limobius borealis. . . . 84
Liodes'ealcarata 24119
Magdalis guercicola soll
Malachius aeneus . . ... 62
>|
Str.
Medon melanocephal. 71,74, 78
Melandrya dubia. B 0)
Meloe. violaceus . . <... 62
Metabletus truncatellus . . 70
Metoecus paradoxus ... 62
Microglossa marginalis 70, 73, 78
Niichustieornis: 740/0
Monohammus Ssartor . . 7, 8
Monotoma angusticollis 73, 80
Mordellistena micans . lobo)
Mycetaea mirta“ z. 01
Mycetoporus ambiguus, cor-
pulentus, flavicornis VIII,
laevicollis . VÁ
Mylabris bimaculata var.
MISPELGATA Zk 08 -00 6a 01
Mylacus rotundatus I 63,
84, 120, 122
Myrmecoxenus | Subterra-
neus.- Z AU
Myrmedonia limbata . ... 21
Myrmetes piceus. . 73, 74, 80
Nargus anisotomoides «. . 62
Necrophorus vespillo . . . 21
Nephanes Titan . 88, 120
Neuraphes carinatus 89, ru-
bicundus . u dy, 00
Notothecta flavipes . 70,977
Weypuspičpennis“ 29% 22160
Oedichirus dimidiatus . . V
Oligota pusillima. Z
Omalium-caesum'. 414501
Onihophagus camelus yn BA
Opatrum sabulosum 73, 80
Orchestes lonicerae, rufus . 123
Orochares angustatus. . . 124
Orthoperus picatus.——. . . 61
Otiorrhynchus conspersus
18, cryphiphorus 122, per-
dix 120, velutinus kýbl ee)
Str.
Oxypoda annularis, formi-
ceticola, haemorrhoa 70,
73, 77, Spaethi, vittata . 116
Oxytelus fulvipes i;20
Faehnida, nigella V
Phaedon cochleariae var. ne-
glectus OE
Philonthus corruscus 117,
Bodemeyeri, fuscus 883,
Scribae, spermophili VIII, 117
Phloeodroma concolor 1:20
Phloeosinus thujae. . . . 10
Phyllobius artemisiae. . . 84
Phyllodrepa melanocephala VIII
Phytobius leucogaster 22
Phytodecta viminalis . . . 19
Pinophilus 'siculus+.2 4M
Pissodes validirostris . VI, 85
Poecilonota decipiens. . . 84
Pogonochaerus bidentatus
19, decoratus zl: VOV
Polyphylla fullo „ 124
Polystichus connexus. . . 11
Potosia metallica . <.. +.. 62
Protinus macropterus. 71, 79
Psylliodes instabilis „120
Ptenidium Gressneri 83, VII,
myrmecophilum Te
Pteroloma Forstroemi. . . 62
Ouedius brevis 71, 78, du-
bius 20, longicornis, ochri-
pennis var. nigrocoeru-
leus 83, I
Rhagium inguisitor . 4,7
Rhinoncus inconspectus . 84, 85
Rhynchites betulae v. ni-
tens 85, coeruleus . vak2
Scaphosoma (OS
be
Str.
Scolytus destructor, Kirschi
21, laevis VIII, 121 multi-
striatus 21, pruni 22, py-
gmaeus 21, Ratzeburgi,
rugulosus 22, ulmi.— . . 21
Sericoderus lateralis . . . 61
Sermyla halensis . 86, VII
Siagonium guadricorne IV, 83
Sibinia fugax A Ae
Silpha atrata v. brunnea —. X
Sitona puncticollis, sulci-
frons v.rasilis, suturalis 84, 85
Stenus cautus 21, clavicor-
nis 71, 78, flavipalpis 120,
foraminosus | 20, fusci-
cornis 122 incanus 120,
122, longitarsus II, mendi-
cus 83, 122, vafellus . . 89
Tachinus rufipennis IV, 64
„Tachyporus chrysomelinus
2709.78, nitidulus..70, 78,
120 var. Spaethi IX, 120
solutus . 709576
iRasDiisí ater 74 60
Tetropium castaneum var.
aulicum et v. fulcratum 6, 8
Thiasophila angulata . 70, 77
Throscus carinifrons . . . 61
Trichophyia pilicornis —. . IX
Trichopteryx 61, interme-
dia. ž (2419
Trimium brevicorne . 71, 79
Tropiphorus tomentosus . 84
Tychius melliloti . S)
iychusniger sí 72, (9
Xantholinus atratus 71, 73,
78, glaber 83, linearis 71, 73,78
Xylodromus concinnus . . 61
B. Diptera.
A gromyza lutea, variegata,
Agromyzidae
Alophora aurigera II, 8, au-
rulans, umbripennis
Anopheles.
Anthomyia aestiva, Antica
cardui, discreta, floralis
muscaria, platura, pra-
tensis, ruficepS, di
striolata, versicolor; An-
thomyidae .
Aricia signata .
Baccha nigripennis.
Borboridae
Brachyglossum zokán tn
Brachypalpus chrysites .
Calobata cibaria
Cecidomyie ride
Cermocaris eucephala
Chilosia carbonaria insignis,
melanopa, montana, mu-
tabilis, — proxima soror,
sparsa Ě
Chironomidae, Chirdnomné
Chloria demandata .
Chloropidae, Chlorops gra-
cilis, nasuta .
Chrysochlamys nigrifrons
Clidogastra anthrax, punc-
tipes
Clytia continua
Coenosia tigrina, bolo:
Conops ceriaeformis, flavi-
frons, vitellinus, Conopi-
dae
Čodyla fusca .
Cordylura albilabris, Cos
luridae
16
Str
Crassiseta brevipennis 96
Culicidae „109
Cyrtoneura podagrica, sim-
plex sj 15
Dasyphora pratorum . 19
Demoticus frontatus 15
Dexia rustica, Dexidae . iNb5)
Dioctria longicornis 11086
Dixidae . 0
Doros conopseus IV, 88
Drosophila maculata, Dro-
sophilidae . FAA,
Echinomyia ferina 15, lu-
rida V, 88
Elgiva dorsalis 17
Ephydrinidae 17
Eurycnemus elegans . 19
Geomyza geniculata . VIII
Geomyzidae . T
Gitona distigma 17
Goedia connexa 20
Gonia hebes 15
Helomyzidae, Helomyza af-
finis P Pe O2 17
Helophilus transfugus 20
Hippoboscidae . 1
Homalomyia manicata 16
Hydromyza Falleni . 89, V, VIII
Hylemyia flavipennis 16,
puella sna zb BO
Hylephila pusilla . 89
Hypoderma diana 15
Hypostena medorina 15
Lasioptera eryngii VI
Lauxania nitens paeá 0)
Limnia marginata, oblite-
rata, rufifrons ' "7
Limnophora — atramentaria,
didyma, 4-maculata 16
10
Strě
Limosina suilorum .... "17
Lomatia lateralis . 88, VIII
Loxocera elongata . 16
Lucilia latifrons, © nobilis,
ruficeps splendida 15
Macguartia atrata 15
Masicera badensis, pratensis 89
Melanophora roralis . 89, VIII
ALTA Sys 23vAaaNC VII, 15
Melithreptus melissae, pictus
strigatus, taeniatus
Merodon clavipes V, 88,
eguestris 15, ruficeps 88, VIII
14
Meromyza laeta variabilis 17
Micropalpus pictus.. 15
Muscidae 15
Myopa stigma 15, testacea 15, 100
Nittelia atramentaria depressa 15
Nothiphila annulipes 17
Oestridae 15
Onesia cognata 15
Ophyra anthrax 19
Opomyza albimana . 17
Ornithomyia tenella 17
Ortalis ruficeps 16, rufipes
88, Ortalidae PO
Orthocladius . „107
Pachygaster ater . „VIN
Pachyrhina iridicolor . 37
Paragus lacerus 15
Pelecocera tricincta . 14
Phasia analis 5 a 15
Phoridae, Phora ciliata V,
VIII, 89, heracleae, puli-
CATIA i 719
Phytomyza geniculata 89
Pipiza vitripennis 15, tu-
nebris VII
Pipizella annulata 15
Platychirus podagratus .
Platyparaea poeciloptera
Prosena longirostris
Psilidae . .
Ptilonota čentrálíé, tata 2
Pyrellia serena .
Sarcophaga depressifrons,
striata, Sarcophagidae
Sapromyza © anisodactyla,
marginata, plumicornis
Sapromyzidae . .
Sayomyia .
Sciara sylvatica
Sciomyza anulipes .
Sepsidae, Sepsis nigripes,
„violacea. .
Simuliidae :
Siphonella laevigata
Sisyropa excisa, lucorum .
Spatigaster ambulans .
Spilogaster angelicae,
bonella, tetrastigma
Stenopteryx hirundinis
Subula marginata
Syrphidae 14, Syrphus con-
fusus 88, decorus, eX-
cissus 15, hilaris 14, ni-
tidulus 15, vitripennis
car-
Systata rivularis .
Tachinidae
Tachydromia bicolor
Tanypezidae
Tanypidae
Tanytarsus
. 88,
Tephritis lavipennis oaatké:
rina . k
Tetanoceridae, élanoserh
coryleti, laevifrons .
Thereva fuscipennis
Str.
15
16
KO
16
16
15
15
16
16
LY)
19
7
V
. 108
89
89
89
16
17
„VH
Str.
Tipula oleracea 51100, 08
Trypeta colon, falcata, ja-
ceae, Oonotrophes, rufi-
cáaudav/ a VEM
Brýpehdacm o. 406
Tryptocera frontalis, ildon 15
Ulidia erythrophthalma . . 89
Urophora cardui 16, eriole-
pidis, stylata 89, 4-fasciata 16
Xylota nemorúm : <. "16
C. Hemiptera.
Adelphocoris guadripuncta-
tus Zo RA PP OR B
'Aphalara Ee MiSké calthae,
exilis, innoxia, nervosa,
picta . PRC AP Ý N20 UO Z
Aradus truncatus. . . IX, 119
Cicadetta montana . . IV., 90
Dictyophora europaea —. . 22
Livia juncorum 0
Megacoelum Beckeri . . . IX
Omphalonotus guadrigutta-
KS E M -23 een ová a AZ MAC
Oncochyla scapularis . IX, 119
Plagiognathus arbustorum
v. brunnipennis z DSO KO,
Psyllopsis fraxini, fraxini-
cola oře 1 ZOO
Rhinocolaac eris ericae, Spe-
Ciosa . : . 102
D. n ukoptota
Andricus; COHUCISV 52
AphaSnopaster ls, 4 V940: s 28
Abae 224 ve 5,
Camponotus IX, Aeiniopě „ 123
Halictus granulosus = trun-
SALSA bye 420
Pachynematus Kupes. OA
Poponanyrmex“ (5.402
Tetramorium caespitum.. . X
E oepidopteta:
Acherontia atropos.
Agrotis nigricans, primulae
Chloantha radiosa
Colias edusa IX, hyale
Cosmia ablutda .
Cucullia chamomillae
Daphnis nerii
Ennomos alniaria, Ani
naria, erosaria, fuscanta-
ria, guercinaria
Epinephele jurtina
Harpyia vinula.
Leucania obsoleta
Liparis salicis
Mesogona oxalina
Ocneria dispar.
Ornithoptera darsius
Papilio parinda V. podali-
rius, undecimlineatus .
Porthesia chrysorrhoea
Sesia formicaeformis) .
Sphinx elpenor
Taeniocampa opima
Zygaena carniolica v. beroli-
nensis IV.,
v. Klapáleki .
Str.
90
VI
F. Neuroptera.
Str.
Ascalaphus © macaronius,
Ramburii, ustulatus . V, 70
Myrmeleon europaeus, for-
micarius. „1:1 ne
G. Orthoptera.
Locusta viridissima .. 124
EG: PLecoplema:
Nephelop:eryx araneoides,
nebulosa : 03
Oemopteryx 93, Los 94
Perlal k VI
Rhabdiopteryx 92, acumi-
nata, hamulata, neglecta . 94
aeniopteryeidae 1-12 00
Taeniopteryx 92, arcuata,
Braueri, Kempnyi, Risi, se-
ticornis, trifasciata, tristis 95
I Trichopitera:
Ecclisopteryx © Dziedziele -
WÍCZIC aale den RA) sdasí n Rh
-ČASOPIS
České Společnosti šntomologické.
Meta Sociefalis šnfomologicae Bohemiae.
Ročník III. 1906. Číslo 1.
Redakční komilé:
Proř. fr. Klapálek,
Řed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em Rádl,
P. Aug. Kubes, Odb. uč. Ant. Vimmer.
: %
i; od
u
BU-
V PRAZE.
Nákladem České Společnosti Entomologické
Tiskem Dra Rd. Gréora a syna.
"
(572
„TC
“ A
SOS
ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ.
ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE,
Ročník III. 1906,
Ecclisopteryx Dziedzielewiczi u. sp.
Popisuje prof. Fr. Klapálek.
Tělo černohnědé, hlava a konec zadečku jsou téměř černé;
bradavky týlní, téměř celá přední šíje, dvě podlouhlé bradavky
na šíji střední, štítek a skvrna při kořeně křídel jsou červeno-
hnědé. Makadla i tykadla červenohnědá, prvý článek tykadlový
Ecclisopteryx Dziedzielewiczi u. s$. S, konec zadečku
shora a se strany (Apex of «£ abdomen, dorsal
and lateral view).
tmavší. Nohy červenavě žlutohnědé, kyčle černohnědé a na pří-
„kyčlích jest černá tečka. Křídla přední jsou nahnědlá s blanou
spoře bíle tečkovanou, na thyridiu a arculu s velmi zřetelnou
bílou skvrnou. Plamka a kraj zadní jsou tmavší. Žilky silné,
hnědé, zvláště vřetenní nápadně vynikající; chloupky, jimiž jsou
křídla pýřitá, jsou krátké a řídké. Křídla zadní jsou čirá jen na
vrchole slabě zahnědlá. Ostruhy: 1, 2, 3.
2
U G jest VIII. kroužek na straně hřbetní silně okrouhle
prodloužen a před krajem zadním i na uvedené prodloužené
části silnými, krátkými, černými osténci rašplovitě posázen. Pro-
dlouženina sama jest vzadu stupňovitě snížena a může tak
silně dolů a dovnitř býti zatažena, že stává se shora docela
neviditelnou. Kroužek IX. jest na straně hřbetní docela rozeklán
na břišní hluboce vykrojen a pod VIII. ukryt, tak že jen jeho
postranní zaokrouhleně trojúhlé díly jsou patrny; jejich břišní
půle jest velmi hustě a jemně chagrinována. Nohy plodidlové
jsou silné, na kořeně zaobleně trojhranné, před koncem ra
straně vnější silně vyhloubené; při pohledu se strany jsou cel-
kem kosníkovitého obrysu s hořejší hranou vykrojenou. Jejich
povrch jest vně hrubě chagrinován, vnitř černými okrouhlými
hrboulky hustě posázen; kořen jest na vnější straně silně štěti-
natý. Přívěsky předřitní jsou při pohledu se strany zaokrouhleně
kosníkovité, shora klínovité a silně štětinaté. Šupina nadřitní
(srostlý X. a XL kroužek) jest na způsob oblouku gotského kle-
nuta, nahoře na kraji jemnějšími, na rozích dolejších, ostře pro-
táhlých hrubšími štětinami posázena. Stěna. mezi otvorem řitním
a puškou pyjovou protažena jest v okrouhlou šupinku. Pyje jest
jednoduše rourkovitá, na konci žlábkovitě vyhloubená a dvěma
zahrocenými tenkými titillatory, k nimž na kořeně ještě dva
malé trny se druží, opatřena.
U © jest IX. kroužek velmi krátký a jen na stranách trochu
viditelný. Kroužek X. jest trubkovitý, svrchu hluboce vykrojený
a vespod až ke kořenu rozčísnutý a tak
ve dva křídlovité, při pohledu se strany
trojúhlé přívěsky proměněn. Šupina nad-
plodní jest na kusech suchých zploštělá
v lupének tenký, při pohledu se strany kose
parabolický, který však při pohledu od
zadu zřetelně dvě stěny ukazuje. Po každé
straně otvoru pohlavního stojí křídélkovitý
lalůček; který při pohledu se strany v celku
parabolický obrys ukazuje, leč na dolejším
sp. Konec zadečku © se ; .% v “ ;
n Abek o o ahdomení Sm kraji před koncem tupoúhle jest
ten se) zlomen a na vnější své ploše nese oblou-
| kovitý kýl; pokládám tyto části za po-
stranní laloky trojlaločné chlopně podplodní.
Rozpětí ©? 21—25 mm, © „asi 25 mm.
Karpaty, Mikuliczyn, Chomiak, Tatarów; první půle čer-
vence: (sb“ pJoz..Dziedzielewicz):
Eccl. Dziedzielewiczi 1.
8 L
Tento druh, který jsem pojmenoval ke cti jeho objevitele,
jest od obou posud známých druhů velmi rozdílný a lze jej po
přívěscích pohlavních velmi snadno rozeznati. Jest však zvláště
zajímav tím, že spojuje rody Drusus a Ecclisopleryx, mezi kte-
rými tvoří přechod. Při povrchním ohledání mohli bychom
snadno býti svedeni pokládati jej za Drusus, leč ostruhy, bíle
tečkovaná blána křídlová, i tvar VIII. obloučku hřbetního a šu-
piny nadřitní označují jej jako Ecclisopteryx. Tvar genitálních
noh jest sice jak u rodu Drusus, ale jejich drsný povrch opět
poučuje nás o pravém místě v soustavě.
Summary. Dark fuscous, head and apex of abdomen
almost black; posterior Wwarts of the head, nearly the whole
pronotum, two elongate warts on mesonotum, scutellum and
wing-callosities, palpi and antennae excepting the basal joint
reddish brown. Hairs black in the G, goldenbrown in ©. Legs
testaceous with blackish coxae and a black point on the troch-
anters. Anterior wings fuscescent With rather scarce. white
irrorations and a distinct white spot at the thyridium and arcu-
lus ; pterostigma and posterior margin darker; neuration strong,
brown. Pubescence of membrane blackish, but becoming golden
on the irrorations. Posterior wings subhyaline, slightly fuscescent
on their apical portions. Hairs of the pouch in the S golden.
Spurformula 1, 2, 9.
In the S is the VIII. dorsal segment strongly produced in
a semicircular manner on the hind margin and scabrous by short,
strong black spines; this prolongation is on its base lowered
suddenly and often inasmuch retracted as to become guite invi-
sible from above. IX. segment is thoroughly divided on its dorsal
side and deeply excised ventrally; the side-pieces are densely
and finely corrugated on their lower halves. Gonopods stout,
subtr angular at the base, deeply excavated externally before the
apex, nearly rhomboidal in the lateral view and excised on
their upper edge; they are coarsely corrugated on the external
surface, roughened by dense black tubercules on inner surface
and clothed with long and dense hairs externally at the base.
Appendices praeanales large, rhomboidal, rounded at the angles
and strongly hairy. Supraanal sguama forming a gothic arche
with fine fringes on the superior margin, but with stronger ones
on the sharply produced inferior angles. Penis slender, tubular,
with two spiniform titillators, which are furnished with a short
Spine at their base.
1
4
In the © is the IX. segment very short, only visible by
the triangular side-pieces. AX. segment short, tubular, deeply
excised dorsally, thorougly divided ventrally and forming two
flap appendages, which are triangular in lateral view. Supragenital
plate bears the form of a vertical, thin, obliguely parabolic plate,
but appearing distinctly composed of two sheets, when viewed
from beneath. On either side of the genital opening projects
a nearly parabolic lobus bearing a ridge on its external sur-
face; these are the sidelobes of the subgenital plate.
Expanse © 21—25 mm, © 25mm.
Karpathes, July (leo. J. Dziedzielewicz).
This interesting species forms a link between the genera
Drusus and Ecclisopteryx and by a superficial inspection one
could be easily mislead to hold it for a Drusus; but a more
close examinátion of the spurformula, of the white irrorations
ofanterior wings, of the form of the VIII. dorsal segment and of
the supraanal plate leaves no doubt of its being a true Eccli-
sopteryx. The form of the gonopods is similar as in Drusus,
but their warty and rugulose surface as in Ecclisopteryx.
K biologii Rhagium inguisitor ei
(R. indagator F.)
Píše Dr. Jaromír Pečírka.
V máji 1904 jsem prohledával v Němé strouze u Budějovic
borové pařezy asi čtyři roky staré a nalezl jsem ve mnohých
larvy cerambycid. Dvě z nich byly asi do polovice v jednom
vylomeném kousku zažrány. Úlomek jsem doma vložil do široké
sklenice, kamž jsem podestlal pilin a rašeliny asi na prst vysoko.
Sklenici jsem postavil, aby nebyla vystavena přímému sluneční-
mu světlu v pokoji, kde se i v zimě topí. Jedna z těch larev
vypadla ze dřeva po málo dnech chcíplá, druhá se zažrala hlou-
běji tak, že zmizela. Do sklenice jsem přiléval jednou za 3—4
týdny ani ne lžíci vody, nechávaje ji téci po dřevě na dno tak,
aby podestlání bylo stále hezky vlhké. Sklenice byla přikryta
miskou, kteráž však na křivých krajích nedobře přiléhala a tak,
dosti vzduchu vpouštěla. Zvíře jsem neviděl celé léto. Jen dosti
hojný dřevitý trus pod štěpinkou se objevující jevil, že zvíře
AU OM A OV 20 22 LAA
jest ve dřevě pilné. V létě se objevil ve sklenici lehký povlak
plísně, který přestoupil i na dřevo. Larvě neublížil.
Když jsem se vrátil po dvou měsících z prázdnin, pátral
jsem, zdali žije. Štěpina byla asi jako půl škatulky na sirky
tlustá, asi 3:5 cm dlouhá a 2:5 cm široká. AŽ na teninkou, jako
pergamén se prohýbající skořápku byla úplně vyhlodána a v ní
svěží larva. (Celý povrch vyjímaje otvor, kudy tvor vnikl, byl
úplně neporušen.
Aby se zvířeti vedlo v zimě dobře, přiřízl jsem asi jako-
půl pěstě velký kousek borového polénka s hodně širokými
ročními kruhy, napřed jej asi půl dne máčel a pak vložil do
sklenice. Larvu jsem pak položil těsně ku kraji dolní řezné
plochy. Netřeba podotýkati, že manipulace s larvou se děla
rukama úplně čistými, mýdlem a kartáčem drhnutými, aby se
náhodou na ni nepřenesla nějaká plíseň. Z počátku se larva
procházela po celém dnu sklenice prorývajíc staré stelivo na
vše strany. Asi po osmi dnech začala se ze zdola zakusovati
do dřeva, a za týden zmizela dílem ve dřevě, dílem v dřevitých
výmětech. Sklenice stála, kde dříve, a byla zase čas od Času za-
vlažována.
Přešla zima, jaro, léto a mimo trus, který zpočátku zvíře
z chodbičky vytlačovalo, žádné jiné známky života. Po prázdni-
nách žádná změna. Na začátku října jsem opět prohlížel dříví
a shledal nahoře na straně jako špendlíková hlavička veliký
vykousaný otvor. Po pěti dnech byl otvor jako semenec a bylo
jím viděti oko a kus žlutavého tykadla nějakého brouka. Roz-
šířil jsem otvor a vylezla z něho pěkná silná samice Rhagium
inguisitor L, která se ve sklenici hned dala do létání. Daroval
jsem zvířeti svobodu, uloživ je zase v Němé strouze do trouch-
nivého pařezu ku přezimování.
A nyní některá dáta.
Od května do konce zá í 1904 spotřebovala larva ve staré
štěpince asi 6 cm* dřeva, od září 1904 do 1905 tedy za po-
slední rok asi 9 cm*: žravost tuto přičítám hlavně tomu, že zvíře
, nepřezimovato, nýbrž bylo drženo v teplém pokoji. Larvu jsem
nalezl v máji 1904 a to byla již 4 cm dlouhá, byla tedy patrně
od roku loňského 1905. Zralý brouk objevil se v říjnu 1905.
Protože pak se rhagia objevují již v dubnu a brzo na to
také se páří, pocházela larva nejméně z máje 1903 a potřebo-
vala k svému vývoji nejméně dva a půl roku. Tesaříci tito
vybavují se z kukly často již na podzim, přezimují však v pou-
28 6
zdru, před zakuklením vytvořeném a prokusují se teprve na jaře.
Není tedy chybou, odhadneme-lí celý vývoj rhagia inguisitor na
dobu tří roků.
Dle dát hořejších není tedy žravost těchto larev přílišná,
housenky motýlů potřebují mnohem více. Spočítáme-li vše do-
hromady, vyhlodala moje larva v r. 1903 asi pět, r. 1904 asi
šest a v roce 1905 asi devět cm*, dohromady tedy asi dvacet, což
jest znázorněno asi dvěma třetinami škatulky na sirky. Protože
však jsem v prohledávaných pařezech nalezl 10 i 15 larev na-
jednou, jest to zhouba dosti značná. Štěstí, že se jedná jen
o pařezy.
Ještě něco o budování chodeb. Když jsem larvu přiložil
k novému dřevu, okousala si, nehledíc na roční kruhy, dolní
kraj zdéli 2 cm, neustále kraje do hloubky užírajíc. Když do
kraje měla vrub jeden cm hluboký, což odpovídá asi velikosti
široké, ploské hlavy, počalo se zvíře zažírati v pravém úhlu
vzhůru a vyhlodalo si téměř pod povrchem dřeva asi 4 cru dlouhou
chodbu. Na konci té chodby vyhlodala si pak larva dutinku 3 cm
dlouhou, 2 cm širokou a */,cm hlubokou, ve které se zakuklila.
Strop této dutinky byl pod horní plochou řezu ve svém středu
4 mm tenký. Brouk však se neprohlodal stropem, nýbrž stranou,
nepokračoval tedy ve vertikálním směru práce larvy.
Budiž mi dovoleno ještě několik biologických poznámek
o tesařicích.
Ergates faber L. se chytá nejlépe v trouchu. Kolem
Budějovic se vyskytuje pouze v borových lesích a pozoroval
jsem chodby jako palec tlusté jen ve velkých borových paře-
zech. Velký tento brouk však také lítá u skladů dříví, jak klá-
dového tak sáhového, v poledních a brzkých odpoledních hodi-
nách koncem srpna a začátkem září. Ačkoliv jsem chytil asi
30 kusů, nepodařilo se mi nalézti samce.
Asemum striatum L.i var. agreste jest rovněž bo-
rový brouk. U Budějovic se vyskytuje v. agreste s původní
formou často v jednom a témže pařezu.
Tetropium castaneum L/5'V ar. autem. HAV
fulcratum Z. jest vázáno na pařezy smrkové. Letos v červnu
nalezl jsem pod korou smrkových pařezů množství kusů pů-
vodní formy i variet pohromadě a viděl jsem castaneum se G
aulicum v páření. Za to nečetné kusy T. fuscum F. jsem
všechny chytil v máji na sáhovém dříví jedlovém, ačkoliv na
několiv kroků stálo několik metrů polen smrkových.
=
Monohammus sartor F. byl chycen v páření pod Ro-
klanem koncem června rovněž na pařezu smrkovém. Dle udání
podroklanského drvoštěpa objevuje se velký tento tesařík v červnu
a pak prý ještě v září. V celém Podroklaní nestojí daleko široko
jediná jedle. Pan lesní Stořický v Půrstlinku pod Luzným mi
vyprávěl, že tesařík tento, on jej jmenoval tesařík obrovský,
zažírá se do zdravých stromů a vyhlodává v 80—100letých
smrcích, téměř uprostřed, kruhovité chodby, čímž se tyto vý-
borné stavební a i k resonančním deskám dobré kmeny stávají
nepotřebnými.
Resumé.
- Autor fand im Mai 1904 in Kiefernstócken 4 cm lange
Cerambycidenlarven. Eine, die in einem Splitter zur Hálfte ein-
genast war, nahm er samt dem Holzstůcke und zůchtete sie
zu Hause.. Das Holz war cca 35 cm lang, 25 cm breit' und
etwas ůúber 0'5 cm stark. Bis Oktober war es bis auf eine per-
gamentdicke Schale vollig ausgehóhlt. Autor gab der Larve ein
anderes Stůck Kiefernholz, in welchem dieselbe nach cca. 3 Wo-
chen vóllig verschwand. Das Holz stand in einem Glase im
Schatten und wurde immer in cca. 4 Wochen angefeuchtet. Um
die Feuchtigkeit gut zu erhalten, wurde der Glasboden einen
Finger hoch mit Torf und Ságespánen bestreut. Eine leichte Schim-
melbildung schadete nicht. :
Anfangs Oktober 1905 wurde ein kleines Lócherl bemerkt,
welches in 5 Tagen hanfkorngrob geworden ist und durch
welches man das Auge und die Fůhlerwurzel sehen konnte.
Die Oeffnung wurde erweitert und man fand das Imago eines
kráftigen Weibcheins von Rh. inguisitor L.
Da die Larve im Mai 1904 schon vier cz. lang war, mufte
das Et schon 1903 gelegt worden sein und Autor berechnet die
Menge des 1903—05 verzehrten Holzes auf 20 cm“ und die
Dauer der Entwickelung auf drei Jahre.
Die Larve baute ihren Gang senkrecht hinauf und hohlte
am Ende dieses Ganges eine 3 cm lange, 2 cm breite und 075
cm tiefe Zelle aus, in welcher die Verpuppung stattfand. Obwohl
die Decke dieser Zelle nur 4 min von der oberen Schnittfáche
des Holzes entfernt war, biss sich der Káfer um herauszukommen
seitwárts durch.
Den Ergates faber L. hált Autor fůr einen Kiefernbock.
Seine Larven arbeiten in der Budweiser Umgebung nur in gros-
8
zen Kiefernstócken. Den Náfer fand er Ende August und Anfangs
September in Schlágen und auf Holzplátzen Mittags oder in den
ersten Nachmittagsstunden fliegend. Im Mulme der Stócke findet
man nur bereits befruchtete Weibchen.
Tetropium castaneum LZ. ist samt allen Varietáten
ein Fichtenbock; dagegen wurde Tetr. fuscum Z. nur auf
Tannenklafterholz gefangen, obwohl viel Fichtenholz ganz in der
Náhe stand.
Monohammus sartor L. ist desgleichen ein Fichten-
bock. Die Larven wurden wiederholt in anscheinend ganz ge-
sunden Stimmen beim Fállen gefunden, wo sie, dem Zentrum
nahe, grobe ringfórmige Gánge bauen und so den Baum zur
Brettererzeugung ungeeignet machen. Der Káfer wird von den
Forstleuten fůr Cerambyx cerdo L. gehalten. Leider befállt er
meistens nur grobe 50—100jáhrige Báume.
Alophora aurigera Egger, S. pro Čechy nová
moucha.
Sděluje Karel Weinfurter.
Dne 19. září 1905, za pěkného, slunného dne, nalezl jsem
na Závisti u Prahy při cesté k Hálkovu pomníku, skvostně
zbarvenou mouchu, která seděla na divizně (Verbascum). Po-
zději jsem ji určil a shledal jsem, že je to druh v Čechách dosud
neobjevený a vzácný, totiž Alophora aurigera Egger G.
Schiner uvádí, že je znám jen sameček tohoto druhu. (Fauna
austriaca, Diptera I., pag. 404.)
Alophora je subgenus rodu Phasia, jejíchž larvy žijí
v jiných dokonalých hmyzech, na př. v Pentatomidech, Cur-
culionidech a j.
Tato krásná moucha je (12 1m) dlouhá, zadek je (5'5 mm)
široký. Obličej je bělavý, tykadla černohnědá, čelo žlutavé, ko-
vově lesknavé, s černým středním proužkem. Hrudní štít a
štítek jsou černé. "Thorax, jenž má za hlavou příční rýhu,
ozdoben je zlatým nádechem, jenž tvoří uprostřed velkou čtyř-
hrannou skvrnu. Z té vybíhají do předu tři úzké proužky téže
barvy, dva po krajích a jeden uprostřed, kteréž jsou sice příčnou
rýhou štítu přerušeny, ale za ní až na přední kraj štítu po-
1. — "0
04 23 RAVEN SOA 3 V nod DNÍ o
kračují. Zadek je žlutý a má uprostřed černě fialový, podélný,
lesklý pruh, který je vzadu silně rozšířen. Šupinky jsou žluté
a nohy černohnědé. Křídla jsou velmi široká, skoro trojhranná,
u kořene a na předním kraji široce okrově žlutá. Tato barva
mění se u špičky znenáhla v nahnědlou. Jinak má tato moucha
habitus rodu Phasia, ale žilnatina křídel liší se uzavřeným sub-
apicalním políčkem a jeho rovnou stopkou.
Nová, úplně černá odrůda
Hister guadrinotatus Secriba var. innofatus míhi.
Podává Dr. Emannel Lokay v Praze.
Okrouhle oválný, klenutý, leskle černý, bez červených
skvrn. Tykadla černá. Štít se dvěma ovrubnými rýhami, z nichž
zevní sahá asi do polovice, vnitřní pak až ke kořenu. Krovky
se třemi úplnými rýhami zevními, bez rýhy subhumerální, čtvrtá
rýha na konci krovek jen nepatrně naznačena. Zevní okraj mandi-
bulární jest tupý, mandibule hladké. Pygidium povrchně a rozptýleně,
propygidium znatelnějí a rozptýleně tečkované. Přední holeně na
zevní straně třízubé, krajní zub na špičce mírně zaříznutý.
65 mm.
Jediného jedince chytil můj otec před léty v okolí Prahy.
Nemůže se jednati o jiný příbuzný druh, neboť H. fune-
stus Er. jest protáhlejší, vejčitý, s červenými tykadly, má
přední holeně s pěti zoubky a propygidium hruběji tečkované.
H. sepulchralis Er. má zevní okraj mandibulární ostro-
hranný, mandibule na povrchu tečkované, paličky tykadel čer-
vené, pygidium a propygidium hustě tečkované. H. moerens
Er. jest protáhlejší má rovněž pygidium a propygidium hustě
tečkované a jest menší.
Auszug.
Es handelt sich um eine noch nicht beschriebene, ganz
schwarze Abart des Hister guadrinotatus Scriba, welche ich
als var. innotatus mihi beschreibe.
Das einzige Exemplar ist rundlich-oval, ziemlich gewólbt,
glánzend schwarz, ohne geringste Andeutung von roten Flecken.
Fůhler Schwarz. Halschild mit zwei Randstreifen, von denen
10
der uBere fast bis zur Mitte reicht, der innere ganz ist. Flůgel-
decken mit drei ganzen áubBeren Růckenstreifen, ohne Andeutung
eines Subhumeralstreifens; der vierte Růckenstreifen an der
Spitze nur erloschen angedeutet. AuBerer Mandibularrand stumpf-
kantig, Mandibeln glatt. Pygidium fein und zerstreut, Propygidium
deutlicher zerstreut punktirt. Vorderschienen an der Aubenseite
dreizáhnig, der apikale Aubsnzahn etwas eingekerbt, zweispitzie
6:9 mm. Das einzige Exemplar fieng mein Vater vor Jahren in
der Umgebung von Prag. Es kann sich im gegebenen Falle um
keine andere verwandte Art handeln, denn H. funestus Kr.
ist mehr oval, hat rothe Fůihler, die Vorderschienen sind fůnf-
záhnig und das Propygidium ist grob punktirt. H. sepulchralis
Er. hat scharfkantigen áubBeren Mandibularrand, Mandibeln oben
deutlich punktirt und die Fůhlerkeulen sind rot, Pygidium
und Propygidium sind dicht punktirt. H. moerens Er. ist ge-
streckter-oval, hat ebenfalls das Pygidium und Propygidium
dicht punktirt, und ist kleiner.
Nová odrůda Zygaena carniolica Scop.
H. A. foukl.
V létě roku 1904 podnikal jsem často vycházky do pře-
krásného údolí radotínského, kde nasbíral jsem vždy hojně
entomologického materiálu, |
V červnu jmenovaného roku vzal jsem také mezi jiným
několik housenek Zyg. carniolica Scož. na tamních stráních
na vičenci velmi hojně se vyskytujících s sebou domů. Vybíral
jsem housenky skoro dospělé, abych byl ušetřen námahy shá-
něti jim po delší dobu potravu.
Doma při bedlivé prohlídce housenek jevila se býti jedna
značně odlišnou od ostatních. Při zřejmé dospělosti — počala již
v krabičce během návratu z vycházky se zapřadati — vyzname-
návala se malými rozměry a velmi světlou žlutí těla; po jakém-
koli nádechu zelenavém nezbylo ni stopy. Boční černé skvrny
byly redukovány na nejmenší míru; za to však jevil se býti
hřbet malinkými, roztroušenými, černými tečkami posázen. Roz-
hodl jsem se chovati tuto housenku odděleně od ostatních.
ASPA
= SE
SE ae
V o ROA
-Po několika dnech zapředla se housenka v malý, lesklý,
sírožlutý zámotek tvaru krátkého válce s polokulovitým uza-
vřením obou konců. Dotekem konstatoval jsem dosti velkou
pevnost zámotku a toto seznání utvrdilo mne v přesvědčení,
že ona malá housenka vykonavší vysilující práci upředení ko-
konu v tomtéž asi zahyne.
K mé velké radosti nestalo se však, co jsem byl očekával,
neboť dne 10. července vylíhla se za časného jitra pěkně vy-
vinutá a bezvadná vřetenuška, která mě svým zvláštním zbar-
vením velice překvapila, upomínajíc kresbou i barvou jiný druh
a to Zyg. fausta L.
Zanechav všeho porovnávání usmrtil jsem vřetenušku vý-
páry étheru octového*), obávaje se při její veliké Čilosti po-
škození. Pak teprve mohl jsem po-
hodlně porovnáním se svojí dosti PE p |
obsáhlou kollekcí vřetenušek zjistiti,
že kus tento nemožno za Z. fau-
sta L. považovati.
Prohlédl jsem celou řadu mně :
po ruce jsoucích a koupí dosaži- |
telných popisů různých odrůd této | Radobin 4904
vřetenušky, pátraje, zda tato varieta
již někde popsána byla. Při této
příležitosti děkuji panu účetnímu
radovi Grafovi a panu kustodovi Černému za vydatnou pomoc
při hledání a zaopatření případné literatury.
Nenaleznuv nikde přiléhajícího popisu, zaslal jsem akva-
rellovou kopii, nechtěje originál svěřiti poštovní dopravě, jistému
Zygaena carniolica Scop. var.
znalcí za hranicemi s dotazem, zda on tuto varietu zná, či zda
snad J. W. Tutt ve svém velkém díle o motýlech již podobnou
varietu popsal. Odpověď na můj dotaz mne do jisté míry pře-
kvapila; oznamoval mi dotyčný lepidopterolog, že vřetenuška,
v akvarellu jemu předložená není, dle jeho soudu, žádnou varietou
Zyg. carinolica Scop., nýbrž Zyg. fausta L., která prý
v okolí Prahy již nalezena byla (?)**). Dodává arci ještě, že
Zyg. fausta L. má míti červené ohrdlí, kdežto můj akvarell
vykazuje ohrdlí žluté.
7) Vřetenušky neradno smrtiti v lahvičkách cyankaliových, an na tento jed
velice slabě reagují a teprvé po delší době (24 hod. i více) hynou.
**) MUDr. Ottokar Nickerl, Catalogus insectorum faunae bohemicae
(Macrolepidoptera) Pag. 8. 1897.
zEY : (D2
Předkládám zde vyobrazení této své vřetenušky, bohužel
jen v černé reprodukci, ač bych byl rád na tomto místě viděl
moderní reprodukci tříbarevnou, v přítomné době však ještě ve-
lice drahou.
Leží přede mnou tři exempláře této krásné variety, mezi
sebou jen pranepatrně se lišící, vesměs to samice provenience
radotínské.
Poměr barev předních křídel jeví se v pořadí černá —-
červená — žlutá přibližně jako 2:59:83 proti typu 5:4: 1; roz-
množila se a plošně rozšířila barva červená a žlutá na úkor
černé.
Kořen předních křídel černý. Okraje černé, přední uzounk
bez typického Žžlutavého poprašku, zadní Šírší, zevní nejširší.
Červené skvrny basální (1. a 2. od předního kraje čítaje) splynuty
a v proužek podél předního okraje směrem ku skvrně 3. vy-
bíhající a tuto, jakož i s ní souvisící skvrnu 4. s prvními dvěma
spojující. (Příčná i podélná confluence).
Prostor mezi těmito čtyřmi souvisícími skvrnami vypiněn
úplně žlutí, vzniklou rozšířením se žlutých okrajů skvrn červených.
Z typického, černého zbarvení těchto ploch zbyly jen pranepatrné
stopy několika málo černých šupinek, seskupených ve dvě sotva
znatelné, jakoby setřené skvrnky. Od skvrny 4. vybíhá rozšířená
žluť laločnatě k dolnímu kraji skvrny 6., které však nedosahuje.
Skvrna 5. souvisí úzkým červeným proužkem, při zevním
kraji běžícím se skvrnou 4. Žlutý okraj skvrny 3. a 4., směrem
ku skvrně 5. značně rozšířen a s okrajem jejím (5.) splývající,
jen malinkou černou skvrnu vynechávaje.
Skvrna 5. se 6. rozšířeným žlutým okrajem v partii horní
a dolní souvisící; prostora mezi těmito dvěma skvrnami úzounká,
černá. Skvrna 6., vyjímaje větší rozměry, PRE Třásně předních
křídel žluté (typ.).
Rub předních křídel, až na zevní okraj, jednobarevně čer-
vený s nepatrnými stopami žlůtých skvrn; po skvrnách černých
nezbyly stopy skoro žádné-
Zadní křídla na líci celá červená s černavým kořenem,
úzkým černým okrajem a žlutavými, teprve u vnitřního rohu
v černé přecházejícími třásněmi.
Rub zadních křídel líce světlejší. Ostatní části, jako hlava,
tykadla. ohrdlí, krytky křídelní, hrudník a zadeček jako u kusů
typických.
> Pili
o nák Pak
= 13
K charakteristice barvy této variety mám za nutné při-
pomenouti, že ton červeně drží as střed mezi červení Zyg.
carniolica Scop. a Zyg. fausta L., není tedy ani tak sytě
karmínový jako u prvé, ani tak ohnivě rumělkový jako u druhé.
Vyskytují se kusy i bez červeného proužku břišního (exem-
plář zapůjčený panem Zemanem); nadto má tento kus ještě
nápadně úzká křídla, činící dojem nedostatečného vývinu.
Velikost 26 mm. (Typické kusy 30 mm i více.)
Doufám, že popisem tímto i přiloženým vyobrazením této
krásné vřetenušky odůvodnil jsem dostatečně oprávněnost po-
jmenování jako nové variety a dovoluji sobě vřetenušku tuto
jako Zyg. carniolica Scop., var. Klapáleki m. označiti a tím
také pojmenovati.
Činím tak chtěje skromným způsobem uctíti jméno slo-
vutného badatele-entomologa pana prof. Františka Klapálka,
přítele a rádce mě obzvláště cenného.
Ku konci připojuji seznam všech evropských, doposud
známých a popsaných variet a aberrací Zy g. carniolica Scop.*)
a doplňuji tentýž několika novými popisy.
Zyg. carniolica Sco/.
ab. flaveola Esp. (žlutá odruda);
ab. amoena Sí/gr. (bílá odruda);
ab. ě Hivschke i. 1. (bez červené pásky břišní; skvrna
3. schází);
var. Klapáleki sw;
ab. ? Aigner-Abali ;
ab. apennina Tur. (ledvinová skvrna (5) schází, bez červené
pásky břišní);
ab. cingulata Dz. (apennina s červ. páskou);
ab. Weileri Sfgr. (splývající skvrny — confluence);
ab. Bohatschi Wagner (příčná confluence);
ab. .<didlensis. EZ.
ab. hedysari JIb. (bez červ. pásky);
var. (et ab.) berolinensis Šísr.;
*) Clemens Dziurzynski, Zygaena. Ein Vorschlag fůr eine neue Zusam-
menstellung der Zygaenen-Arten des europaeischen Faunengebietes. Gubener
entomologische Zeitschrift, Jahre. XIX. Nr. 82. pag. 186.
V
= < VP
ab. ? Aigner-Abafi (přední křídla celá červená s nepatrnými
stopami černými a žlutými);
v táurica Slgr.;
v. sardoa Wab.;
v. graeca Š/gr.;
var. (et ab.) amasima S/ďr.;
ab. Wiedemanni Meri (celé břicho červené);
v. albarracina Sf9v.;
v. orana Dužf.;
VODA BAT A490
ve aldardi Obl.
v. minor ? (černá forma malých rozměrů, páska červ.
schází):
v. transiens S/gr.
Fauna Boleiiica.
1. Doplňky ke Kowarzovu seznamu českých
Dipter
podává Ant. Vimmer.
Část IIL
Diptera cyclorrhapha.
Fam. XXX. Syrphidae.
Baccha nigripennis Mg., Kr. Hradec. Melithreptus strigatus
Staeg., Protivín; taeniatus Mg., Protivín, Kr. Hradec, Žamberk,
Police n. M.; pictus Mg., Protivín; mellissae Mg., Velešín. Pele-
cocera tricincta Mg., VI. — V dalším textu budou jména nalezišť
zkracována stakto: Kr. Vr. = Kr. Vinohrady, Strašnice = Str..
Hostivař — „Htř.j. Smíchov: =4Sma kte == ZVS ZV
Černošice = Črš., Radotín — Rdn., Řevnice = Ř., Roztoky n.
= Rzk:, „Houška = H;/Kolín'=K1 ales MBE
M., Král. Hradec — K. Hr., Žamberk — Žm., Velešín — VL,
Krumlov — Kr., Protivín — Prv. — Syrphus hilaris Ztt., Aš;
P Ed
pe ee PO A
nitidulus Ztt, Aš; excissus Ztt., Aš.; decorus Mg., K. Hr.; Pla-
tychirus podagratus Zett. Zv., Prv. Chilosia mutabilis Fall., Aš;
montana Egg., Zv.; carbonaria Ehg., Frt. Láz.; sparsa Lw., Frt.
Láz., Rdn., Htř.; soror Ztt., K. Hr.; melanopa Ztt., VI., Tábor;
proxima Ztt., Prv.; insignis Lw., Táb ; Merodon eguestris F.,
K. Hr.; Xylota nemorum F., K. Hr.; Brachypalpus chrysites
Egg., Smečno; Chrysochlamys nigrifrons Egg., H.; Pipizella an-
nulata Macg., Prv.; Pipiza vitripennis Mg., Črš.; Paragus lacerus
Bv K E
Fam. XXXI. Conopidae.
Myopa stigma Mc., Ro. Conops“ vitelinus. LbwK-Blre:
ceriaeformis Mg., Kl.; flavifrons Mg., Prv.
Fam. XXXII. Oestridae.
Hypoderma Diana Brauer, Lány; leg. Mužík.
Fam. XXXIII. Tachinidae.
Alophora (Hyalomyia) aurulans R—D., Prv., Vl.; umbri-
pennis Mg., Prv. Phasia analis Frb., K. Hr. Clytia continua Mu.,
Prv. Echinomyia ferina Ztt., M. Sorg. Micropalpus pictus Mg.,
VL, Prv. Kr. Demoticůs frontatus Bohm., VI. Gonia hebes FI,
VL. Thryptocera silacea Mg., K. Hr.; frontalis Mg., Prv. Macguar-
tia atrata FIl., Kč. Hypostena medorina Schin., Prv.
Fam. XXXIV. Dexidae.
Melanophora atra Macg., Váp. Podol, Kr. Vr. Dexia rustica
OVV:
Fam. XXXV. Sarcophagidae.
Sarcophaga depressifrons Zett., Táb.; striata F., VI. One-
sia cognata Ztt., Prv.
Fam. XXXVI. Muscidae.*)
Nittelia depressa Mg., Prv., Žm.; atrementaria Mg., Prv.
Eucila. latifrons. Sehin.;Prv.;, ruficeps' Mg., K. Hr., Prv.,' Htř.,
Črš., Táb.; nobilis Mg., K. Hr., Str.; splendida Mg., K. Hr., Prv.,
Črš., Táb. Pyrellia serena Mg., Prv. Cyrtoneura podagrica Lw.,
Sm.; simplex Lw., Prv.
*) Dle Kowarzova seznamu..
16
Fam. XXXVII. Anthomyidae.
Aricia signata Mg., VI. Spilogaster tetrastigma Mg., VL;
angeliceae Scop., Prv.; carbonella Ztt., Prv. Limnophora atre-
mentaria Mg., Kč.; didyma Ztt., Vl.; guadrimaculata FIL., Prv.
Hylemyia fllavipennis FII., Prv., Anthomyia antigua Mo., Prv.;
floralis FII., Prv.; cardui Mg., Prv.; ruficeps Mg., Prv., Vl; pla-
tura Mg., Prv., Rzk.; versicolor Mg., Kč.; striolata FIl., Kr., Sm.,
Rdn.; pratensis Mg., P. n. M., Prv., Rdn., Vl., aestiva Mg., Prv.;-
muscaria F., Vl,; spraeta Mg., Rdn., Htř.; discreta Mg., Prv.;
Htř.; versicolor Mg.. Táb. Homalomyia manicata Mg., planiny
vysokých Krkonoš. Coenosia tricolor Ztt., VI.; tigrina F., VL
Fam. XXXVIII. Cordyluridae.
Clidogastra anthrax Schin., Prv.; punctipes Mg., VL Cor-
dylura albilabris F., Kč., K. Hr.
Fam. XLII. Agromyzidae.
Agromyza lutea Mo., VL.; variegata Mg., VL
Fam. XLIV. Ortalidae.
Cermocaris eucephala Lw., Cheb. Ptilonota gutata Lw., Cheb;
centralis Lw., Cheb. Ortalis ruficeps Lw., Cheb. Systata rivu-
laris Lw , Cheb. Chloria demandata F., Kč.
Fam. XLV. Sapromyzidae.
Sapromyza marginata Mg., K. Hr.; plumicornis Fil., Prv.;
anisodactyla Lw., Pr. Lauxania nitens Lw., Prv., Str., R.
Fam, XLVL Trypetidae.
Platyparea poeciloptera Schrk. K. Hr. Trypeta colon Mg.,
K. Hr., "onothrophes Lw.,"K:HrRZk"5/ jaceae RD
talcata Scp., ruficanda F., K. Hr. Urophora guadrifasciata Mg.,
Aš; cardui L., Aš, K. Hr. Tephritis flavipennis Lw., H.; panthe-
rina FIL., Rdt.
Fam. XLVII. Tanypezidae.
Calobata cibaria Mg. Houška.
Fam. XLVIII. Psilidae.
Loxocera elongata Mg., Protivín.
k 17
Fam. XLIX. Drosophilidae.
Gitona distigma Meig., Houška. Drosophila maculata Du-
four, Houška.
Fam. L. Geomyzidae.
Opomyza albimana Mc., Velešín.
Fam. LI. Borboridae.
Limosina suilorum Stenhm., Krč, Černošice.
Fam LIII. Helomyzidae.
Helomyza affinis Mg., K. Hr., KI., Vl.; pallida FII., Velešín.
Fam. LIV. Ephydrinidae.
Nothiphila annulipes Sthm., Protivín, Aš.
Fam. LV. Chloropidae.
Chlorops gracilis Mg., K. Hr.; nasuta Schrk., K. Hr., Prv.,
VI. Meromyza variacilis Mg.; laeta Mo., VI.
Fam. LVI. Sepsidae.
Sepsis violocea Mg., Prv., Třeboň, P. n. M.; nigripes Mg.,
AS Cheb, Př.ns.M
Fam. LVII. Tetanoceridae.
Sciomyza annulipes Ztt., VI. Tetanocera laevifrons Lw.,
BK Hr.; corylleti Scop:; KL; K. Hr., Aš., Limnia, marginata
Babr..K-.Hř.:oblitérata: Fbr.,-Vl.; rufifrons:- Fabr., „K./Hr.; MW.
Elgiva dorsalis F., K, Hr.
Fam. LVIII Phoridae.
Phora heraclae Bouch., VL.; pulicaria FII., Protivín.
Fam. LIX. Hippoboscidae.
Ornithomyia tenella Rogh., Jilemnice (na mladém špačku),
Kačlehy, Černé jezero na Šumavě. Stenopteryx hirundinis L.,
Kr. Vinohrady (na vlašťovkách), Kr. Hradec.
Z dodatků, které byly v »Časopisu České Entomologické
Společnosti« uveřejněny, vyplývá, že bylo posud v Čechách
nalezeno 246 pro Čechy nových druhů a 19 rodů. Z těchto
9
4
18
m E
jmenujeme: Mycromyia Rd., Epidosis Lw., Dynatosoma Witz.,
Mochlonyx Lw., Corethra Mg,, Gnophomya O.—S., Tricho-
sticha Schin., Anisomera Mg., Subula Mg., Silvius Mg., Holo-
pogon Lw. (Orthorrhapha) — Alophora R.-D., Melanophora
Mo., Nittelia R.—D., Systata (Fabr.?), Chloria Schin., Platyparea
Lw., Gitona Mg., Stenopteryx Leach (Cyclorrhapha). Lze očeká-
vati, že se zvětší počet druhův a snad i rodů, poněvadž mimo
podepsaného zabývají se nyní vytrvale sbíráním a určováním
českých dipter p. dr. Uzel, docent české techn., P. Pastejřík,
odborný učitel a p. Weinfurt, akad. malíř; dále pak nevyčerpal
jsem musejních zásob, kde již mám také zaznamenány mnohé
pro Čechy nové druhy i rody. V této době je tedy V Čechách
zjištěno 536 rodů se 2012 druhy; r. 1894 uváděl Kowarz z Čech
517 rodů s 1766 druhy.
2. Noví brouci pro českou faunu.
Druhý příspěvek Fr. 3. Rambouska.
Agrilus derasofasciatus Lacovdaire. Long. 5 mm. Liší
se od podobného graminisS Cast., který jest rovněž jako
derasofasciatus před koncem krovek na švu bíle přilehle
pýřitý, tím, že poslední abdominální segment je nezřetelně
brázděn a zakřiven. Jediný exemplář sbírán mnou u Sv. Prokopa
v polovici července 1908 společně s viridis L. ora mimis
Cast a novým pro Čechy: laticornis JO BO e2A
Otiorrhynchus conspersus Germ. Long. 7 mm. Jediný
kus tohoto východního Curculionida jsem sbíral počátkem června
1905 smýkací síťkou na trávě v Troji u Prahy. Jest pokryt bělo-
šedými šupinkami a chloupky, černý, nelesklý, S hrubě zrnitým
štítem a krovkamíi.
Cryptocephalus Moraci var. bivittatus Gyllenhal. Jest
všude na třezalkách (Hypericum) ve velkém množství s formou
základní, od které se liší tím, že žlutavé skvrny na krovkách
dosahují skoro až ke švu.
3. Novinky fauny brouků českých.
Ph. C. J. Roubal, demonst. zoolog. čes. university v Praze.
Helophorus pumilio Er. jsem našel též u Čelakovic a
Brandýsa nad Labem 1905.
19. ———
Calodera riparia Er. jsem sbíral už v březnu (1905)
několikráte v Polabí.
Liodes calcarata Er. v. picta Reiche u Chudenic v Po-
šumaví v letu u samoty »na Zahrádkách« r. 1897.
Euglenes (Anichorus) oculatus Gyb7. sbíral p. Dr. P. Bílek
z Klatov v Lukavici u Přeštic časně z jara v štěrbinách kůry
topolové poblíž mraveniště v mnoha exemplářích,
Apion cruentatum Walton. jest udáván v Reitterově
»Catalogus coleopterorum Europae, Caucasi et Armeniae rossicae«
pouze z »Europa occidentalis«. Já ho sbíral ve více exemolářích
v Pošumaví i u Prahy. Dle sdělení p. JUC. Th. Krásy byl z Čech
(1 ve sbírce Schiffnerově.
Hylesinus crenatus Fab., jejž publikoval p. Dr. E. Lokay
jako nového pro Čechy v 1. čís., I. roč., str. 33 t. čas., jsem
sbíral s panem Vorreithem, říd. učitelem, u Chuděnic asi před
12 lety. Dva exempláry z té doby jsou v coll. Maule a coll.
Roubal.
Phloeosinus thujae Perris jsem chytil v letu v jediném
kuse r. 1904 v Praze.
Pogonochaerus bidentatus 7%oms. uvádí pan štábní lékař
Dr. Jar. Pečírka od Krumlova. Já ho našel též u Chuděnic
v Pošumaví.
Exocentrus punctipennis J/u/s. našel p. E. Binder, kustos
bot. sbírek »Klubu přír. v Praze«, v Polabí v červnu. 1905. J.
Gangelbauer v »Best. Tab. d. europ. Coleopteren VII.« uvádí
tuto specii z jižní Francie a Korsiky.
Phytodecta viminalis VW. v. calcarata Fab. jsme s koll.
Maulem našli v mnoha exemplárech u Vestce v Polabí 1905.
4. Doplněk ke Kowarzovu seznamu českých dipter.
Eurycnemus elegans. Wg. (Karlín).
Cordyla fusca. Latr. (Vypěstována).
Phora pulicaria. Fall. (Vypěstována).
Sciara sylvatica. Mg. (Karlin.)
Ophyra anthrax. Mg. (Hrdlořezy).
Dasýphora pratorum. Ms. (Neveklov).
„ Prosena longirostris. Eg. (Neveklov.)
Ben
sen
20
8. Goedia connexa. Wg. (Neveklov).
9. Helophilus transfugus. L. (Jindř. Hradec.)
10. Thereva fuscipennis. Mg. (Toušeň.)
Jan Pastejřík.
5. Noví brouci pro českou faunu.
Třetí příspěvek od Dra Em. Lokave v Praze.
Phloeodroma concolor Ku. Jeden exemplář chycen mnou
pod korou v lese u Bězdětic blíže Bělé v měsíci červenci.
Ouedius dubius Heer. Nalezl jsem jej 3. září 1902 v pra-
lese pod Boubínem.
Oxytelus fulvipes Eu. vyskytuje se v Polabí dosti četně.
Chytal jsem jej v červnu 1903 ve Velkém Oseku a moje choť
jich chytila také více jedinců na Bělé pod Bezdězem.
Stenus foraminosus Eu. "Tohoto význačného a vzácného
brouka chytil jsem r. 1899 v létě na Zlíchově.
Cryptophagus croaticus Reitf. Jedince toho druhu ulovil
jsem 31. května 1905 na Kleti.
Erirrhima Nereis Payk. uloven byl mou chotí v Bráníku.
6. Mylabris bimaculata Odliv.,
v. dispergata Gy/l. v Čechách. Nalezl jsem tohoto brouka,
kterého laskavě určil p. zdrav. rada Dr. Fleischer, v červnu na
kručince (Genista) a to buď u Košátek nebo u Velími, což dnes
s určitosti říci nemohu, ale spíše u Košátek. 7. Wendler.
Drobnosti.
Calopus serraticornis. V lonské 2. obč. schůzi »Čes. spol. entom.«
demonstroval p. dr, J. Uzel vzácného českého brouka, podeševníka pilo-
rohého (Calopus serraticornis L.) z okolí Hradce Králové. Dovoluji si
oznámiti, že ve Větrném Jeníkově jest brouk ten dosti hojný, aspoň
roku letošního, neboť podařilo se mi s kollegou Řehákem získati v krátké
době 16 exemplářů. Školní dítky přinesly jich.až pět najednou. Sbírán
21
byl pod korou na starých plotech a ohradách, jeden exemplář chycen
mnou večer 8. května na okně. Již z lonského roku měl jsem brouka
toho z Mladé Bříště a kol. Řehák z Jiřic (obé z okolí Humpolce).
Větrný Jeníkov, 9. června 1905. Jan Svoboda, učitel.
Ku posouzení intelligence hrobaříka (Necrophorus vespillo Lin.)
uvádím následující případ: Jako výstraha ostatním, visel (2 Zm nad
zemí) zabitý vrabec na motouze (as 2 mm silném) uvázán za krk na
prutě. Záhy na něm slétli se dva hrobaříci, lezli po těle mezi peřím
až nalezli provaz, který překousali těsně u krku, a spadlého vrabce
zahrabali. Jednali po předchozí úvaze? B. Žežnla.
Zajímavé Coleoptery z okolí pražského. Nejbližší pražské okolí
se snad zdá být mnohým entomologům již lokalitou bezcennou, ale není
tomu tak, Nemíním snad posud nevyčerpatelnou Krč nebo údolí Svato-
Prokopské, ale lokality bližší, na př. Cibulka u Košíř. Letos jsem měl
přiležitost sbírat tam s p. J. Zemanem, kterému se 22. října m. r. po-
štěstilo uloviti vzácného boreálního brouka: Acidota cruentata Fabr.,
kterého mi laskavě přenechal, a který je k nahlédnutí v mé sbírce.
Tento drabčík Žije v mechu, a sice výhradně na podzim a v zimě.
Jinou trofejí p. Zemana byl Stenus cautus Er. sbíraný v Nuslích v opa-
dalém listí vrbovém podél Botiče. I šel jsem 10. prosince veden jsa
p. Zemanem na jeho lokalitu a nalezl jsem ještě šest exemplářů. Tento
Stenus bývá zaměňován s vafellus, ale pozná se dle širší hlavy,
méně zřetelných vtisků na předních dorsálních segmentech, dle tmav-
ších noh a dle hlubších rýh na hlavě. Připomínaje nález nového pro
Čechy Carabida, musím se ještě zmíniti, že na březích Botiče jsem
vyšlapal mnohého pěkného brouka. Počátkem prosince tam sbíral p.
Zeman též 2 expl. Myrmedonia limbata Payk., což je zajímavým do-
kladem, že i Myrmedonia přezimuje. Bohužel bude v brzké době tato
lokalita zasypána a Botič překlenut a jinudy veden. Příčinou je nepříliš
líbezný zápach z tohoto potoka, který i sběrateli — zvláště sbírá-li vy-
šlapáváním brouků z břehu a bahna za parného dne — není příliš
příjemným. Rmbk.
Nákazy stromů Scolitidy v samé Praze pozorovány byly mnou
a mým otcem v dřívějších dobách dosti často. Tak roku 1872—1873
zničily druhy: Scolytus destructor Er., pygmaeus F., mul-
tistriatus Marsh. var. ulmi Redf., Kirschi Skol. všecky jilmy na
tehdejších hradbách pražských od brány slepé až ku bráně nové. Také
však v těchže dvou -letech vzaly za své jilmy ve Stromovce týmiž
druhy Scolitů. Jako nepřítel Scolitů vyskytl se současně hojně dřevo-
žrout Aulonium trisulcum Fourcr. V těchže létech vyskytl se
Ji: OL PAVĚUN On
v Chotkových sadech hojně v břízách Scolytus Ratzeburgi Thoms.
a zničil tam pěkné, staré břízy. Scolytus rugulosus a pruni Rlzbg.
nadělal velikých škod na ovocném stromoví v Košířích a Radlicích.
Hylesinus crenatus F. vyskytl se v roce 1875 dosti hojně
v pěkných jasanech v lázních Svato-Václavských a mám z té doby
ještě dosti jedinců tam nachytaných, Dr. Lokay.
Sbírání při západu slunce je velice výhodné, obzvláště množství
létajícího hmyzu se dá nachytati nad hnojištěm. Převážnou většinou
jest ulovený hmyz z řad Coleopter, často se chytí nějaká mšice, muška
nebo Labia minor. Letos jsem tímto způsobem sbíral v Liblicích
u Čes. Brodu a našel jsem mnoho pěkných Coleopter. Uvedu zde aspoň
některé rody: Trogophloeus, Oxytelus, Medon, Atheta, Amischa, Hetero-
cerus, Nephanes Titan, Ptiliolum, Ptenidium, Micrus filicornis, Tricho-
pteryx, Atomaria, Monotoma atd. atd. Rmbk.
Dictyophora europaea Lin. je ve středních Čechách vzácná.
Letos se tento křís objevil hojně na hrázích rybníků v Liblicích u G
Brodu. Ve smýkací siťce jsem jich měl značný počet. Zjistil jsem je na
ostřicich. Rmbk.
bd
Názorný klíč českých druhů rodu Hister Linn.
Píše Václav S. Maule.
Česká literatura coleopterologická postrádá posud takového
díla, které by stejnou měrou vyhovovalo začátečníkovi, jenž
posud nemá oné nutné routiny v určování, jakou lze pouze
dlouhou praksí získati, jako odborníku, který dovede se rychle
orientovati ve spoustě znaků v literatuře uváděných a vybrati
z nich pouze ona důležitá kriteria, kterých právě potřebuje, a
která se dají také nejsnáze postřehnouti. Tomu dá se, dle mého
názoru, všemu odpomoci vřaděním jednotlivých, zcela jedno-
důchých a přehledných schemat do klíče, z nichž patrna je na
první pohled různost důležitých znaků a z nichž tedy může čer-
pati hlavně ten, kdo si posud jednak nomenclatury jednotlivých
partií těla broučího a jednak i, jak jsem již podotkl, orientace
v řadě znaků kritických dle jich důležitosti či podřízenosti úplně
neosvojil. Pokusil jsem se tímto způsobem zpracovati největší ,
rod skupiny Histeridů, gen. Hister Linn., jenž u nás má dosti
Vod“ „Eyonodky HI OOM, „8 3
velkou řadu zástupců velice si podobných a proto i dosti těžko
správně určovatelných. Výbornou pomůckou k určovám druhů
tohoto rodu jest ovšem kniha Ganglbauerova »Die Káfer von Mittel-.
europa< a Schmiedtova »Histeridae«, ale to právě jsou knihy psané
pouze pro zkušené odborníky a méně zkušenému entomologu velice
těžko přístupné, zvláště uváděním důležitých sice, ale těžko
viditelných znaků na spodní straně těla, tím tíže sledovatelných,
že všichni členové této skupiny jsou malí. Vzav spracování
Ganglbauerovo za základ, snažil jsem se tedy pokud možno
omeziti se na znaky snadno viditelné, a při tom zcela konstantní,
dle nichž bylo by možno rychle a bezpečně jednotlivé druhy
určovati bez obtížného mikroskopického oh!edávání. — Za jedno-
tlivými diagnosami připojil jsem pokud bylo to možno, poznámky
biologické, čerpané jednak z literatury, jednak z vlastních zku-
šeností. Dále uvedl jsem i úplný seznam specií tohoto rodu
pokud v Čechách se vyskytují, dle seznamu Klímova a vlastních
sběrů. Zároveň k tomuto: seznamu jsem přičinil všechna syno-
nyma, nechtěje jich uváděti v textu, jenž stal by se tím méně
přehledným. Tolik asi na vysvětlenou toho, proč podjal jsem
se této práce, totiž, podati praktický klíč, jenž byl by pomůckou
začátečníkovi, a usnadněním práce entomologu zkušenému.
Gen. Hister Linn.
Brouci vesměs malí, pouze několik millimetrů velcí; nej-
větší měří málo přes centimetr. Tělo jejich je vejčité, nebo po-
někud protáhle vejčité, více méně klenuté. Čelo vroubeno
je rýhou, jež počíná u vnitřního kraje očí a Často uprostřed
bývá přerušena. Lomená tykadla skládající se z dlouhého,
dolů zůženého článku základního, sedmičlenného bičíku a kom-
paktní paličky, vkloubena jsou mezi očima a základnou man-
dibul. Hoření pysk je zpravidla krátký, někdy na přídě uprostřed
vykrojený, někdy jest do předu protažený. Mandibuly čnějí dosti
do předu. První článek makadel čelistníich je krátký, druhý
a třetí stejně dlouhý, konečný článek je ke konci zúžený a tak
dlouhý, jako druhý a třetí dohromady. Brada malá, napřed více
méně vykrojená: Štít do předu poněkud zúžený, na přídě oblou-
kovitě vykrojený, po stranách jemně vroubený alespoň do polo-
vice, na ploše při okraji s jednou neb dvěma ovrubními rýhami.
Na břišní stranu podhrnutý postranní kraj štítový - sluje. »poboč-
nicemi štítovými«. Štítek je malý trojúhelníkovitý. Na krovkách
24
patrna je velice jemná, šikmá Čára ramenní a šest rýh hřbetních,
z nichž několik vnitřních bývá silně zkráceno neb i schází. Na
okraji krovek bývají jedna neb dvě více méně patrné rýhy sub-
humerální. Do spodu ohrnuté okraje krovek (pobočnice) jsou
prohloubeny a bývají tečkovány; v nich táhne se jedna nebo
dvě prohloubené rýhy. Dosti hluboké jamky tykadlové nalé-
zají Se na předních rozích epipleur štítových. Jindy zase
nejsou příliš hluboké a tu jsou i málo patrny. Na předoprsí
po každé straně vyklenutého středu táhne se prohloubená
rýha. Násadec předoprsní je mírně široký, napřed protažený
a na špičce zaokrouhlený nebo seříznutý. Krátké a široké,
od zadoprsí dobře odlišené středoprsí je v předu vykrojeno pro
násadec předoprsní. Okrajová rýha středoprsní jest u mnoha
druhů uprostřed přerušena. Na prvním segmentu břišním je
z každé strany mezi zadními kyčlemi šikmá rýha. Nohy nepříliš
dlouhé. Stehna silně ztlustlá. Holeně silně sploštělé, přední troj-
úhelníkovitě rozšířené, na vnějším okraji ozubené. Na předních
holeních rýhy pro chodidla. Prostřední a zadní holeně jsou méně
rozšířeny a na vnějším kraji opatřeny dvěma řadami trnů. —
Žijí v rozkládajících se látkách rostlinných, na zdechlinách, pod
hnijícím listím, ve starých. houbách, v hnoji, pod výkaly, na
vytékající šťávě stromové, jeden druh (H. ruticornis Grémm)
Žije i u mravenců, asi jako indiferentně trpěný host.
Rozbor.
1. Pobočnice štítové jsou buď velmi jemně tečkovány neb
i hladké, bez brv; tykadlové jamky jsou zřetelné, vně
ohraničené jednak jemnou hranou na předních rozích štítu
s okrajem splývající, jednak rýhou kratší, která je odděluje
od 'okraje, štítu před; předním“ jeho rohem“ 1005
— Pobočnice štítové hustě a hrubě tečkami obrvenými po-
sety R on no Vel REk oa eV ČEY Mae a NES COAL 90 AS 1900 ao MNO
DÍ
. Tělo úpině černé, silně lesklé. Levá mandibula u G silně
protažena a k pravé asymmetrická. Cerný, silně lesklý.
Horní pysk u (G silně protažený a zašpičatělý, u © upro-
střed s malou vyvýšeninou. V předních rozích štítu větší
proláklina, která u neotřených jedinců jest povrchně tečko-
vána; okraj štítu vrouben dvěma úplnými nebo jen málo
zkrácenými rýhami. Krovky s jednou rýhou subhumerální
a čtyřmi úplnými rýhami hřbetními. Vnitřní rýhy hřbetní
z SRESSOCE RY do 4
obyčejně mizí docela, jen ve vzácných případech jsou slabě
na konci krovek naznačeny. Přední holeně se třemi mo-
hutnými zuby. 9—14 mm. Všady ve střední a již. Evropě,
ale vzácně. inaegualis Odiv.
=
Obr. 1. H. inaegualis. Obr. 2. H. guadrimaculatus.
Tělo černé, lesklé, krovky s červenými skvrnami. Za-
okrouhleně čtyřúhlý, mírně klenutý, leskle černý. Na krov-
kách veliká, poloměsíčitá skvrna červená, jež někdy stává
se neurčitou, až i (ač vzácně!) mizí (var. gagates is. a
a var. Pelopis Mars., v Čechách posud nezjištěné). Štít se
dvěma ovrubními rýhami, z nichž vnější je zkrácena Sice,
ale sáhá přece přes polovinu délky štítu. Krovky s jednou
rýhou subhumerální a třemi hřbetními. Vnitřní rýhy oby-
čejně mizí, nebo jsou jen několika tečkami slabě v zadní
části krovek naznačeny. Přední holeně třízubé. 7—11 mm.
Rozšířen všude v středních Čechách, hlavně v koňském
hnoji. guadrimaculatus L/vu.
Okraj štítu vrouben je dvěma stejně hlubokými rýhami 4
Okraj štítu vrouben pouze jedinou rýhou.. - « - +- 49
. Krovky s jednou rýhou subhumerální, vedle níž vyvinut
bývá rudiment druhé, vně na ramenech . - - « + + « o
Krovky bez rýhy subhumerální, nebo nejvýše s rudimentem
jejím šikmo přes ramena se táhnoucí 2829 la
„ Na krovkách tři úplné rýhy hřbetní . - - -< « + + * 6
Na krovkách čtyři úplné rýhy hřbetní . . < « « + + * 8
„ Tělo podlouhle vejčité, krovky jednobarevně černé, lesklé;
dosti vyklenutý, leskle černý. Základní článek hnědých ty-
26
kadel tmavý. Štít vrouben dvěma rýhami, z nichž vnější,
zkrácená táhne se sotva do polovice délky štítu, vnitřní
táhnoucí se souběžně s okrajem končí před kořenem štítu.
Subhumerální rýha krovečná jest dosti zřetelná, končí před
kořenem krovek a bývá obyčejně přerušena. Krovky se
třemi úplnými a třemi pouze na konci krovek naznačenými
rýhami hřbetními; rýha při švu sáhá nejvýš ku polovině
krovek. Prohlubina přehrnutého okraje krovek je skoro
hladká. Přední holeně čtyřzubé, čtvrtý zub velmi malý.
5:5—7 mm. Žije na hnijících látkách rostlinných, vždy
vzácně. 2 terricola Germ.
Dělo silně okrouhlé AVR m Gas 4,2) ohe os23 du deset 202K MB
Obr. 3. H. terricola. Obr. 4. H. unicolor.
. Krovky úplně černě lesklé. Tělo nápadně silně okrouhlé,
dosti klenuté. Obě ovrubní rýhy štítové jsou zkráceny,
vnější více, sáhá sotva do poloviny.délky, vnitřní méně,
ač kořene štítu nedosahuje. Krovky s dosti dlouhou vnější
rýhou subhumerální a s poloobloukovitým rudimentem vnitřní
rýhy subhumerální. Na ploše krovek tři úplné rýhy hřbetní,
vnitřní tři jsou jen vzadu naznačeny. Prohlubina. pobočnic
krovkových skrovně tečkovaná. Přední holeně třízubé. 7 až
10 mm. Všady v rovinách a předhořích hojný na hnijících
látkách všeho druhu, živočišných i rostlinných, často i při
pařezech na zemi prosáklé vytékající z nich šťávou.
unicolor L/um.
Na každé krovce dvě, spolu spojené, červené skvrny, z nichž
jedna je na rameně, druhá níže, skoro uprostřed plochy
krovky. Okrouhle vejčitý, dosti klenutý, leskle černý. Štít
zpravidla vrouben dvěma úplnými rýhami, Z nichž vnitřní
nazad se zahýbá ku vnější a s ní je sblížena. Krovky se
třemi úplnými a třemi pouze velmi nepatrně naznačenými
rýhami hřbetními, z nichž rýha přišvu bývá poněkud delší,
nesáhá ale přes to ani do poloviny délky krovky. Někdy
— 2
jest znatelný nepatrný rudiment rýhy subhumerální, jindy
tato jest vyvinuta až téměř k ramenu. Přední holeně tří-
zubé, konečný zub je veliký a na špičce seříznutý. Často
bývá naznačen i nepatrný čtvrtý zoubek. 45—8 mm. —
Vyskytuje se všady hojně ve hnoji, zvláště hovězím, také
pod výkaly lidskými i pod hnijícím listím. V Pošumaví
sbíral jsem jej dosti řídce, za to ale v teplém okolí praž-
ském v massách. 4 guadrinotatus Scr/ba.
Obr. 5. H. 4-notatus. Obr. 6. H. helluo.
. Krovky s nepatrným rudimentem rýhy subhumerální. Tělo
oválné, mírně klenuté, leskle černé. Tykladla hnědá se
světleji rezavou paličkou. Štít vrouben je dvěma rýhami,
z nichž vnější sáhá jen do polovice, vnitřní pak směrem
ke kořenu štítu blíží se postrannímu okraji téhož a končí
až před basí. Podél ní hlavně v předních a zadních rozích
štítu, patrny jsou roztroušené, dosti silné tečky. Subhume-
rální rýha krovečná je velice zkrácena, někdy i docela mizí.
Krovky se čtyřmi úplnými a dvěma silně zkrácenými rý-
hami hřbetními; prohlubina pobočnie jen slabě tečkovaná.
Přední holeně čtyřzubé. 45—55 mm. Vyskytuje se v střední
a jižnější Evropě. Dle Reveliera (L' Ab. IX. Nouv. et faits
div. Nr. 40, 1872. CLXIII.) pronásledůje larvy Agelastica
alni na olších. — V Čechách sbíral jej p. Krása ve Vraném
n. Vlt.; je v několika málo exemplářích.
helluo Trugui.
Krovky s úplnou, dlouhou rýhou subhumerální. . ... 9
. Obě ovrubní rýhy štítové jsou ve spolek i s krajem rovno-
běžné, přímé, pobočnice štítové hladké; prohlubina poboč-
nic krovkových též hladká. Pygidium i propygidium stejně
hrubě a rozptýléně tečkováno. Tělo okrouhle vejčité, leskle
černé, tykadla a nohy červenohnědé, Čelní rýhy jsou polo-
kruhovité. Krovky s jednou rýhou subhumerální, se čtyřmi
Baa
úplnými a pátou silně zkrácenou rýhou hřbetní; šestá při
švu táhne se až do poloviny délky krovek. Přední holeně
pětizubé, někdy i s nepatrným šestým zoubkem. Konečný
zub je na špičce rozeklán. 4—6 mm. Velmi vzácný.
distinctus Erichs.
— Vnitřní ovrubní rýha štítová je zahnuta a sblížena vzadu
s rýhou vnější. Pobočnice štítu jsou tečkované; prohlubina
okraje krovek rovněž tečkována. Pygidium jemněji a hu-
stěji fečkované než. propysidlnm 170-400 42s ce 10
10. Tykadla červenohnědá, palíčka červená. Pobočnice štítu
jemně tečkované, přední holeně čtyřzubé s velkým vnějším
zubem konečným, jenž na špičce je vykrojen. Podélně vej-
čitý, leskle černý. Štít je vrouben dvěma zřetelnými rýhami,
z nichž vnitřní jest nazad zahnuta a sblížena ku vnější.
Nrovky s dlouhou rýhou subhumerální, čtyřmi úplnými
a dvěma silně zkrácenými rýhami hřbetními. Prohlubina
okraje krovečného jest rozptýleně a jen mělce tečkována.
5:5—7 mm. Žije na hnijících látkách rostlinných. Dle Lo-
kaye dosti hojný, ale já sbíral jej pouze jedenkrát. (Kla-
tovy 1901. V.) merdarius Hojfm.
— Palička tykadlová černohnědá. Tělo krátce vejčité. Pobočnice
štítové silně tečkované, přední holeně s pěti až šesti
zuby . V
Obr. 7. H. merdarius. Obr. 8. H. cadaverinus.
11. Polokruhovitá čelní rýha často jest uprostřed přerušena.
Krovky bez vtisku na kořeni rýh hřbetních. Vejčitý, dosti
klenutý, leskle černý; tykadla červenohnědá s tmavší pa-
ličkou. Štít vrouben jest dvěma rýhami, z nichž vnitřní je
ku konci poněkud zahnuta a sblížena ku vnější. Krovky
S jednou skoro úplnou rýhou subhumerální a čtyřmi
úplnými rýhami hřbetními. Vnitřní dvě rýhy hřbetní jsou
MSL ENP S V < (O 29
2
krátké, často jen na konci krovek naznačené. Středoprsí
jest vpředu mělce obloukovitě vykrojeno. Přední holeně se
šesti zuby, z nichž poslední často ie nezřetelný. Někdy jsou
i ovrubní rýhy štítu nezřetelny, zvláště vnější, jež bývá
často zkrácena .5'5— 8:5 mm. Všude hojný na mršinách. [ve
vyšších polohách horských jsem jej sbíral. (Vrchol Antiglu
5. VIII. 04.) 4 cadaverinus Zlojím.
Polokruhovitá čelní rýha úplná, uprostřed poněkud v úhel
vybíhající; pobočnice štítové jsou hrubě vrásčitě tečkovány,
na kořene třetí rýhy hřbetní je zřetelná, dosti hluboká,
příčná jamka. Pygidium je jemněji a hustěji tečkováno než
u cadaverinus. 5—7 mm. Vyskytuje se vzácněji než předešlý
na vytékající šťávě stromové, hlavně v nižších pohořích.
Sbíral jsem jej na pasece u Hohenstegen na Šumavě ve
více exemplářích (10. VI. 05). Klíma ve svém seznamu jej
dosud pro Čechy neuvádí. striola Salilb.
l N
| )
2
Obr. 9. H. striola. Obr. 10. H. uncinatus
Krovky černé s velkou Červenou skvrnou poloměsíčitou.
Tělo vejčité, dosti klenuté, leskle černé. Štít vrouben je
dvěma rýhami, z nichž vnitřní sáhá až kjeho kořenu kdežto
vnější, silně zkrácená, pouze na přídě jest naznačena. Krovky
se třemi úplnými vnějšími a třemi, sotva tečkami (nazna-
čenými vnitřními rýhami hřbetními. Prohlubina okraje krovek
je skoro hladká. Přední holeně se třemi velkými zuby,
z nichž největší, konečný, jest na vrcholu vykrojen. D— 8 mm.
Vyskytuje se jednotlivě v teplých středních Čechách, vzácně.
uncinatus I//zS.
Krovky černé, beze skym. -+s © +0 13
13. Krovky se třemi úplnými rýhami hřbetními. Vnitřní ovrubní
rýha štítová je rovnoběžna s jeho krajem; vnější hoření
kraj mandibuly tupý ; vejčitý, dosti klenutý, leskle černý.
Čelní rýha v předu rovná. Horní hrana vnějšího okraje
90
14.
mandibul tupá. Štít vrouben je vnitřní úplnou a vnější, pouze
v předním rohu naznačenou rýhou. Krovky se třemi úpl-
nými vnějšími rýhami hřbetními, čtvrtá a pátá jest velice
krátká, často i neznatelná a šestá při švu táhne se až přes
polovici délky krovek.. Proláklina okraje krovek je slabě
tečkována. Přední holeně pětizubé. 3:3—6 mm. Na hnijicích
látkách rostlinných dosti vzácně. funestus Erichs.
Krovky se 4 úplnými rýhami hřbetnímí ........... .14
Obr. 11. H. funestus. br. 12. H. bissexstriatus.
Na krovkách vnitř od 4 úplných rýh hřbetních jest zbytek
5.„rýhy před koncem; r. Švová jde as přes polovinu krovek.
Vnitřní ovrubní rýha štítová jest poněkud šikmá, vzadu
k okraji štítu sblížená. Mandibuly velmi jemně tečkované neb
i hladké. Předoprsí bez prohloubených rýh podélných. Tělo
vejčité, klenuté, leskle černé. Vnější horní okraj mandibulí
s ostrou hranou. Tykadla s červenou paličkou, nohy
hnědé. Štít vrouben mimo úplnou rýhu vnitřní, ještě
silně zkrácenou, ani poloviny délky nedosahující rýhou
vnější. Přední holeně se čtyřmi zuby, často i malý pátý
zoubek vyvinut. 3—5 um. Všude se vyskytuje, ač 'ne příliš
hojně. 4 bissexstriatus Fabr.
Na krovkách jsou zbytky dvou vnitřních rýh, jen na zadní
polovině naznačené. helluo Trugui.
. Středoprsí vpředu rovně seříznuto nebo lehce zaokrouhleno.
(Stube Athos) REMA dok act JSA HS Ars ele Ape deo E Mest 2
Středoprsí vpředu poněkud vykrojeno . . . .. . « . 16
). Štít po stranách Bi sice, ale a velmi jemně vrou-
DEE VK 05k asi eve č, "OMR AKY U., un ŘS 5 Ae t o dlsí
Štít po stranách jemně „ADA nejvýše jen do polovice
délky 24: I LAK dí PA ROP ZE BOK VERRKE NE VERO 7 Joke ah
7. Subhumerální rýha krovečná je silně redukována, často
zbývá jen obloukovitý rudiment její na ramenech. Tělo
18.
— 31
obdélně vejčité, dosti klenuté, leskle černé. Štít vrouben jed-
nou úplnou rýhou, uprostřed poněkud prohnutou a u ko-
řene poněkud dovnitř zahnutou. Na ploše krovek tři úplné
vnější atři zkrácené vnitřní rýhy. Čtvrtá a pátá jsou pouze málo
vzadu naznačeny, šestá při švu sahá dále, často až do polo:
vice délky krovek. Prohlubina okraje krovek je téměř hladká.
Přední holeně obyčejně pětizubé, někdy pátý zub je ne-
znatelný. 3—5 mm. Všude dosti hojný na hnijících látkách
organických všeho druhu. stercorarius /Hojfm.
Subhumerá!ní rýha krovečná je úplná, zcela zřetelná . 18
V
Obr. 13. H. StercorariusS. ž Obr. 14. H. fimetariusS.
„
piny
|
HL
jl
nM
Krovky černé s červenou laločnatou skvrnou uprostřed
plochy, přední holeně čtyřzubé. Předoprsí bez rýh. Tělo po-
dlouhle vejčité, dosti klenuté, leskle černé. Štít vrouben
pouze jednou, vzadu k okraji sblíženou rýhou. Krovky
s jednou dlouhou rýhou subhumerální, třemi úplnými vněj-
šími a třemi zkrácenými vnitřními rýhami hřbetními, Z nichž
čtvrtá a pátá pouze vzadu jsou naznačeny, šestá při švu
táhne se až do poloviny délky krovek. Pátá rýha mizívá
někdy docela. Konečný zub holenní veliký, na špičce vy-
krojený. 5—6'5 mm. Žije hlavně na koňském trusu a již
časně z jara leze po, cestách. Hlavně ve středních Če-
chách. (Lesy Křivoklátské.) % fimetarius Herbst
— Krovky černé, beze skvrn, přední holeně S pěti až šesti
malými zoubky; tykadla hnědá S paličkou červenou. Krátce
vejčitý, mírně klenutý, leskle černý. Štít vrouben je jednou
úplnou rýhou. Krovky s jednou úplnou rýhou subhumerální,
čtyřmi úplnými, vnějšími rýhami hřbetními, pátou, pouze
vzadu naznačenou a šestou při švu, jež táhne se něco
málo přes polovinu délky krovek. Prohloubený okraj krovek
je tečkovaný. 3—45 mmm. Žije jako trpěný host u Lasius
iult9iRosus.“V kořenech starých, listnatých stromů ;
19.
92
živí se snad mravenčími výměty neb i mrtvolami. V Če-
chách sbíral jej už Lokaj a Skalitzky, pak Wasmann, nověji
sbírán na Závisti několikráte p. Krásou
ruficornis Grimm.
Prohloubený okraj krovek je skoro hladký; krovky s ne-
určitě ohraničenou červenou skvrnou, jež někdy, (ač velmi
vzácně) zcela mizí. Tělo krátce vejčité, široké, mírně kle-
nuté, leskle černé. Na každé krovce z pravidla veliká čer-
vená skvrna bez určitých okrajů. Jindy jsou krovky celé
hnědavé a ve vzácných případech i zcela černé, beze skvrn
(var. niger Schmidt). Tykadla a nohy hnědočervené. Čelní
rýha uprostřed poněkud prohnutá. Postranní hrany štítu
jsou velmi jemně vroubeny jen do polovice délky a na
okraji téhož táhne se hluboká, lehce prohnutá rýha ovrubní.
Kroky s dosti úplnou rýhou subhumerální, čtyřmi úplnými
vnějšími a dvěma zkrácenými vnitřními rýhami hřbetními.
Pátá rýha je vždy kratší než šestá při švu, jež sáhá málo
přes polovici délky krovek. Přední holeně s pěti malými
zuby. 3—5 mm. Žije všude hojně pod hnijícími odpadky
rostlinnými. purpurascens Herbst.
Prohloubený okraj krovek tečkovaný 114.040
m |
: 22)
Obr. 15. H. purpurascens, Ob . 16. H. neglectus.
„Tělo podlouhle vejčité, krovky černé. Ovrubní rýha štítová
je stejně vzdálena od okraje štítu, jako od jeho base. Čelní
rýha uprostřed tvoří záhyb. Hrana štítu je až do poloviny
délky velmi jemně vroubena, a mimo to okraj štítu vrou-
ben jest rýhou dosti od kraje vzdálenou. Krovky s jednou
úplnou rýhou subhumerální a třemi úplnými vnějšími
rýhami hřbetními. Čtvrtá rýha hřbetní je buď úplná nebo
(častěji) málo na basi zkrácená, vždy ale sáhá daleko přes
polovinu délky krovek. Pátá, silně zkrácená, je naznačena
jen krátce na zádi krovek a šestá při švu sáhá rovněž do
OBSAH: Fr. Klapálek: Ecclisopteryx Dziedzielewiczi 1. sp. str. 1. — Jaro-
mír Pečírka: K biologii Rhagium inguisitor Z. (R. indagator F.) st. 4. —
Karel Weinfurter: Alophora aurigera Egeer, F, pro Čechy nová moucha
str. 8. — Emanuel Lokay: Nová, úplně černá odrůda Hister guadrino-
tatus Scriba var. innotatus miki str. 9 — H. A. Joukl: Nová odrůda
Zygaena carniolica Scop. str. 10. — Fauna Bohemica: 1. Doplněk ke
Kowarzovu seznamu českých Dipter (Ant. Vimmer) str. 14., 2. Noví brouci
pro českou faunu (Rambousek) str. 18., 8. Novinky fauny brouků českých
(Roubal) str. 18., 4. Doplněk ke Kowarzovu seznamu českých Dipter (Pastejřík)
str. 19., 5. Noví brouci bro českou faunu (Lokay) str. 20., 6. Mylabris
bimaculata Oliv. (Wendler) str. 20. — Drobnosti: Calopus serraticornis
(Svoboda) str. 20., Intelligence hrobaříká (Zežula) str. 21., Zajímavé Coleo-
ptery z okolí pražského (Rambousek) str. 21., Nákazy stromů Scolitidy
v samé Praze (Lokay) str. 21., Sbírání při západu slunce (Rambousek)
str. 22., Dictyophora europaea Lín. (Rambousek) str. 22. — V. S. Maule:
Názorný klíč českých druhů rodu Hister Linn. str. 22
T
Výtah ze stanov
ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ
(Societas Entomologica Bohemiae.)
ČI. 1.. Úkolem Společnosti sídlící v Praze jest pěstovati ja-
zykem českým studium hmyzu a to: přednáškami v občasných
schůzích konaných v Praze nebo mimo ni, vědeckými vycházkami,
určováním a výměnou hmyzu, vydáváním časopisu, pořizováním
příslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou vě-
deckých prací entomologických.
Čl. 2. Členové jsou čestní, zakládající a činní.
ČI. 3. Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích
království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti.
Čl. 6. Každý činný člen platí předem roční členský příspěvek
8 K, splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou
let 150 K, stává se členem zakládajícím. Valnému shromáždění
přísluší právo výši těchto příspěvků měniti.
Čl. 8. Každý člen má právo: 1. přednášeti, súčastňovati se
rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce
k uveřejnění, dostávati časopis Společnosti bezplatně a jiné publi-
kace Společnosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny
a vědeckých pomůcek. 2. Činiti ve schůzích návrhy, rokovati a hla-
sovati o nich. 8. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nálezů
výborových k valné hromadě.
Dopisy řízeny buďtež na:
prof. Fr. Klapálka v Karlíně.
Pořad schůzí ve správním roce 1906.
Leden Duben
Květen
|
30. | ZR Kv RCA
Červen Zaří s Říjen i Listopad Prosinec
26. 20 | 2ad0 18. a 27. 11,
ČASOPIS
České Společnosti Zntomologické.
Acta Sociefalis Znfomologicae Bohemiae.
Ročník III. J906. Číslo 2.
Redakční komité:
Prof. ©r. Klapálek,
Řed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em Rádl,
P. Hua. Kubes, Odb. uč. Ant. Vimmer.
B
V PRAZE.
Nákladem České Společnosti Entomologické.
Tiskem Dra Rd. Grégra a suna.
%
š
k
r
Cbr.
Leží m.
polovic nebo i něco málo přes ni. Prohloubený okraj kro-
vek je hustě a silně tečkován. Přední holeně šestizubé, na
seříznuté přídě jejich jsou ještě dva malé zoubky. 5—65 mm.
Lokay uvádí jej z Krkonoš (Rainwiese) jako vzácnost, já
sám jsem jej ale sbíral často v nejbližším okolí Prahy (Brá-
ník, Sv. Prokop, Cís. ostrov) a považuji jej za dosti hoj-
ného v teplé Pražské pánvi.
neglectus Germ.
Helowkratce; okrouhle: vejčité: Vo un
91. Štít do předu silně zúžený, ovrubní rýha jeho velmi vzdá-
lena od kraje postranního a skoro rovná. Pobočnice štítu
jsou jemně a rozptýleně tečkovány. Tělo silně okrouhlé,
široké, dosti klenuté, leskle černé. Pygidium 1 propygidium
daleko jemněji tečkováno než u carbonarius. Rýhy na spodu
hrdla jsou silně zkráceny. 4—45 mm. Žije na hni-
jících látkách, rostlinných i živočišných a pod lidskými vý-
kaly. Vždy vzácně. ventralis Mars.
A
smě
17. H. ventralis. © Obr. 18. H. carbonarius. © Obr. 19. H. corvinus.
Ovrubní rýha štítu jest méně vzdálena od postranního kraje
téhož a poněkud prohnutá, napřed postrannímu kraji po-
někud bližší než vzadu. Krovky se třemi úplnými rýhami
hřbetními; přední holeně pětizubé. Pobočnice štítu jemně
tečkované. Tě!o krátce a široce oválné, klenuté, leskle černé,
Štít na postranních hranách jemně až do polovice ovrou-
ben. Krovky s jednou skoro úplnou rýhou subhumerální
a třemi úplnými vnějšími rýhami hřbetními. Čtvrtá rýha
hřbetní sáhá obyčejně až přes polovinu délky krovek do
předu, pátá jest pouze na konci krovek patrna a šestá při
švu je vždy o něco kratší než čtvrtá. Prohlubina okraje
krovek je vždy silně a hustě tečkovaná. Rýhy na spodu
hrdla sáhají vždy až k jeho kořenu. Přední holeně pětizubé,
někdy i malý šestý zoubek je vyvinut. 9'5—45 mm.
8
„AAA P OSP Ana se
Všady velice hojný ve hnoji i na mršinách. Jeden z nej-
obyčejnějších našich Histerů. Hlavně v květnu a červnu.
carbonarius /Hojfm.
. Krovky se čtyřmi úplnými a 2 zkrácenými rýhami hřbet-
ními. Štít po stranách skoro až ke kořenu jemně vrouben.
Tykadla a nohy červenavé. Tělo krátce vejčité, mírně kle-
nuté, leskle černé. Tykadla a nohy hnědočervené. Štít mimo
obrubu při okraji ještě s úplnou, uprostřed poněkud pro-
hnutou rýhou ovrubní. Pátá rýha hřbetní jest jen vzadu
naznačena, šestá, při Švu, táhne se poněkud přes polovinu
délky krovek do předu. Někdy, ač zřídka, patrný jest i malý
rudiment rýhy subhumerální. V prohlubině okrajů kroveč-
ných jsou dvě slabě tečkované rýžky. Přední holeně čtyř-
zubé, konečný zub se dvěma špičkami. 3—4 mm. Žije
v hnoji, ale vždy vyskytuje se dosti vzácně.
corvinus Germ.
Na krovkách pět až šest úplných rýh hřbetních. Štít po
stranách velmi jemně vrouben jen do polovice. Přední ho-
lenegsekctyrmi zuby- -554 0Je S Z)
. Na každé krovce velká červená nel oo trojúhelní-
kovitá, jež zaujímá celou záď a spadá šikmo k okraji do
předu, končíc asi ve třech čtvrtinách délky okraje krovek.
Tělo vejčité málo klenuté, leskle černé. Tykadla červenavá,
nohy hnědé s jednou postranní, před basí zkrácenou rýhou
ovrubní. Před touto v předních rozích štítových jest po
jedné hluboké jamce. Na krovkách pět úplných rýh hřbet-
ních a šestá při švu zkrácená, ale přece přes polovinu
délky sáhající. Prohlubina okraje krovečného je slabě v rý-
hách tečkovaná. Přední holeně čtyřzubé. 3—4 mm 2. N
příliš hojný. bimaculatus L/uu.
Obr. 20. H. bimaculatus. Obr. 21. duodecimstriatus.
Krovky černé, beze skvrn, švová rýha často pojí se na
basi krovek s pátou rýhou hřbetní. Tělo silně vejčité, dosti
SEE dBm 35
49)
P
o 9
unicolor Linn.
terricola Germ.
cadaverinus Zoffm.
klenuté, leskle černé; tykadla a nohy červenohnědé. Štít
s jednou, poněkud ke kořenu zkrácenou rýhou ovrubní.
V předních rozích vnitř této rýhy pouze slabě naznačený
vtisk. Na krovkách pět úplných rýh hřbetních, z nichž pátá
je dovnitř zahnuta a pojí se často se šestou rýhou při švu;
ta jindy je zkrácena, ale velice málo. Prohlubina okraje
krovek tečkovaná ve dvou nezřetelných rýhách. Přední
holeně se třemi zuby, konečný zub bývá na špičce vykro-
jen. 3:5—45 mm, Žije v hnijících látkách rostlinných. Lokay
O
duodecimstriatus Schrank.
Je-li na straně krovek přítomen větší nebo menší rudiment
rýhy subumerální, jeto var. guatuordecimstriatus Gylh.
Seznam českých druhů rodu Hister Linn.
„ inaegualis Og. 9. distinctus.Ervžchs.
laevus Rosst. 10. guadrivittatus Scriba.
labiatus Motsch. guadrimaculatus Odiv.
obliguatus MWotsch. 11. sinuatus Zllis.
„helluo Trugu?. uncinatus lig.
silesiacus Roger. humeralis Fisch.
modestus Redtb. velox Ménétr.
guadrimaculatus Lim. OSS SB,
sinuatus Thunbg.
reniformis Odliv.
lunatus Fabr,
Marshami Sleplh.
crassimargo des (Gozis.
var gagates ///;g.
arenicola Toms.
ODS SLUTTA SDK
parvus Gyllh.
nigrita Slebh.
caliginosus Slefhk.
castanipes Sleplh.
Stephensi Mars.
14. fimetarius Herbst.
sinuatus Fabr.
bipustulatus Oiv.
Iligeri Duftschm.
brunneus ///;g.
impressus Fabv.
transversalis Dufí
Kirbyi Sfeph. 15. stercorarius Foffm.
. striola Sahlb. 16. ruficornis Grimm.
succicola 7homs. nigellatus Mars.
merdarius Hoffm. myrmecophilus Muls.
memnonius Say. 17. neglectus Germ.
a
—— 26
Leachi Stfeph. apicatus Schrank.
guisguilius Sřeph. oblguus Say.
18. ventralis Mars. var. morio Schmid.
19. carbonarius Hojffm 22. duodecimstriatus
duodecimstriatus Fabr. Schrank.
mgellatus Germ. bissexstriatus Duff.
20. purpurascens Herbst. guinguestriatus Motsch.
brunneus Herbst. var. guatuordecimstriatus
castanipes Step. Gyllh.
var niger Schmidí. 23. corvinus Germ.
21. bimaculatus Lěnn. duodecimstriatus Dufí.
erythropterus Fabr.
Witeratur a:
Ganglbauer L.: Die Káfer von Mitteleuropa. III. B., II. Theil.
Wien 1899.
Erichson F.: Die Káfer Mark Brandeburg. Berlin 1839.
Klapálek F.: Atlas brouků středoevropských. Praha.
Kliment J.: Čeští brouci. Německý Brod 1899.
Klíma: Seznam brouků českých.
Lokaj Em.: Seznam brouků českých. Praha 1868.
Letzner K.: Verzeichniss der Káfer Schlesiens. Breslau 1891.
Karsch A.: Die Insektenwelt. Leipzig 1889.
Kůster H. C.: Die Káfer Europas. Nůrnberg 1846.
Redtenbacher L.: Fauna Austriaca. Die Káfer. Wien 1874.
Roubal J.: Prodromus myrmecophilů českých. Věstník Král.
Č. Spol. Nauk 1905.
Seidlitz G.: Fauna transsylvanica, Die Káfer. Kónigsberg
1888—1891.
Schmidt J.; Bestimmungs-Tabellen der europáischen Coleopte-
ren. XIV. Histeridae. Berlin 1880.
Reitter E.: Catalogus Coleopterorum Europae. Módling 1891.
87 —
Srovnávací studie o ústním ústrojí larev Pachyrhin
a Tipulin.
Napsal Aut. Vimmer, odborný učitel z Král. Vinohradů.
Pod názvem Die Zweiflůger des kaiserl. Muse-
ums zu Wien pojednal Dr. Friedr. Brauer také o mu-
ších larvách ve článku Charaktere der Dipteren-Larven
und deren Verwerthung fůr die Systematik
(Denkschr. d. k. Ak. f. Wissensch - Mathem.- naturwissensch.
CI. XLVII. B., pag. 7—100).
V uvedeném článku charakterisuje Brauer larvy čeledi Ti-
pulinae takto: Larve meta — oder amphipneustisch, walzig,
dick, kaum durchscheinend oder glashell, oft borstig oder mit
Fleischzapfen. Oberkiefer dick, gezáhnt, nicht tieft
einschlagebat nur unter der Dreiten Oberlippe
verborgen, groB. Unterkiefer gedrungen mit
kurzen Tastern. Hinterleibsende mit 6 oder mehr radiár ge-
stellten Fortsátzen, sternfórmig und meist dazwischen mit 2
fest chitinisierten rundlichen Stigmenplatten. Am 1. Ringe kein
Fu hinter der Kieferkapsel. Fůhler deutlich, lang, zweigliedrig.
Larve im Wasser oder auf dem Lande, von faulen oder frischen
Vegetabilien, důrren Laub lebend.
Na tabulce I. pod č 4. a 5. vykreslil Brauer části ústních
ústrojí, schránku čelistní a jícnovou nějaké Tipuly.
Jak popisy, tak vyobrazení Brauerovy jsou zhruba správny,
v podrobnostech třeba je opraviti a doplnit. © Z té příčiny pro,
zkoumal jsem ústní ústrojí larvy Pachyrhina iridicolor
Schummel)-a larvy Tipula oleracea Linné.
1.Labrum larvy druhu Tipula oleracea L. končí se
v předu obloukovitě a lze na celém jeho okraji znamenati hustě
seřazené štětinky ať se díváme na dorsální nebo ventrální stranu.
Brauer přehlédl (neb nezakreslil) na dorsální straně těchto ště-
tinek vůbec a na ventrální straně naznačil jen dva chomáčky,
ač narostly štětinky rovnoměrně po celém okraji labra. Labrum
larev druhu Pachyrhina iridicolor Schummel zz cornicina L.
je v předu velmi jemně srdcovitě vykrojeno. Po obou stra-
nách medianní osy labra zakreslil sice Brauer po jednom hrbolku,
avšak nepovšiml si podrobností. Tyto hrbolky jsou význačnými
*) (synon. Tipula cornicina L.-— Pachyrhina cornicina L.)
38
pro larvy Pychyrhin i Tipulin. Oba hrbolky obkličuje obroučka
z pevného chitinu; terminální plochy hrbolků jsou podstaty ví:e
kožovité. Na terminální plošce sedí tři citové štětiny, dvě dlouhé,
jedna krátká kopinatá. Krátkou Kkopinatou štětinu obkličuje cho-
máček jemných brv. Na vnějším okraji hrbolků je chomáč hru-
bých štětin a za ním ještě chomáč jemnějších štětinek. Zajímavo
je, že citové štětiny, jež sedí po stranách labra larev Tipuly
a Pachyrhiny, kteréž se řadí do skupiny Polyneura, vysky-
tují se také na labru Chironomů ze skupiny Eucephala.
V práci Miall-Hammondově The structure and life-hi-
story of the harleguin fly (Chironomus) jež vyšla
r. 1900 v Oxfordu, byly potvrzeny moje nálezy na larvách Clu-
ronomů. Na labru těchto larev vyskytují se také citové štětiny,
jenže nevyrůstají na zvláštnícn hrbolcích. Po každé straně labra
nacházíme po dvou štětinách, jedna z nich je kopinatá, druhá
protáhlá. Za citovými štětinami viděti je také chomáč hrubých
štětin jako na labrum larev Tipuly a Pachyrhiny. Liší se tedy
labrum Chironomů od labra larev Tipulin a Pachyrhin tím, že
mu chybí svrchu jmenované dva hrbolky.
2. Ani larví ma ndibule Pachyrhin ani Tipul'n nemají
tak ostrých a dlouhých zubů, jako je nakreslil Brauer; zuby na
mandibulích vždy jsou otupeny. Na mandibulích larvy Pachy-
rhina iridicolor nalézají se toliko dva zřetelné zuby a dva vroubky,
kdežto mandibule larvy Tipula oleracea mají 6 zoubků. Přece
však lze znamenati mezi zoubky obou mandibulí homologii.
Vroubku na vnější hraně mandibule Pachyrhiny odpovídá zoubek
na téže hraně mandibule Tipuly. Dva hlavní zuby mandibulární
Pachyrhiny možno srovnati se 4 mandibulárními zuby Tipuly,
a to tak, že vždy dva zuby Tipuly značí zub Pachyrhiny, který
byl mělkým zářezem ve dva zuby rozdělen.
3. Nejobtížněji studují se maxilly larví. Brauerovo
vyobrazení maxill je velmi schematické, vyznačující pomocí
tmavých proužků rozložení pevného chitinu. Vskutku jsou to
"ploché desky podstaty kožovité, místem pak jejich kožnatý chitin
přechází povlovně v chitin tvrdý i nehromadí se tento v ostře
vyznačených pruzích, jak Brauer schematicky kreslil. Celý po-
vrch maxill kryjí hustě seřazené štětinky. Maxilla larvy druhu
Tipula oleracea dělí se nezřetelně mělkým zářezem na čast,
k níž přisedá palpus a na větší díl, jenž se při maxillách jiných
hmyzů rozlišuje v lobi. Nepatrný náběh k diferencování najde
se přece na maxille, srovná-li se s maxillou larvy Staphilinidů.
= 29 —
Jako u těchto, tak také na maxille Tipuly vznikl komolec
s chvostem brv, jakoby počátek lobu. “Terminální plochy obou
laloků maxillových zdobí štětiny, které jsou okolo zakrsalého
makadla v tak husté a dlouhé chomáče seskupeny, že se v nich
makadlo ukrývá: má totiž Tipula oleracea malá makadla, která
vypadají pouze jako nepatrná vypnulina na terminální ploše
maxilly. Dlouhá makadla, jak je nakreslil Brauer, bývají pra-
vidlem jen na maxillách larev Pachyrhin. Část maxilly, která ne-
nese makadla, prodlužuje se ve dva chitinové výběžky, jimiž se
maxilly připojují k zakrsalému labiu.
Makadlo larev Pachyrhin je vždy zřetelný a dlouhý ko-
molec, opatřený na terminální plošce citovými papillami, jaké
bývají na makadlech larvích těchto broučích rodů: Staphylinus,
Cerambyx, Tenebrio; mimo to citovými papillami jsou opatřena
i makadla komára Gulex varipalpus, pakomára Chironomus plu-
mosus a Dixy. Maxilly rodu Pachyrhina byly již mnou popsány
v »Časopisu České Entomologické Společnosti«, roč. II. (na
str. 70.). Tuto třeba ještě dodati, že maxilla Pachyrhiny podobá
se dosti maxille komára Culex varipalpus, od které se rozeznává
hlavně ktátkým makadlem. K rudimentu labialnímu připojuje se
maxilla Pachyrhiny prostřednictvím chitinového očka. Tímto
očkem, delším makadlem a dvěma hákovitými štětinami na ter-
minální ploše té části maxilly, na níž nesedí makadlo, liší se
maxilla Pachyrhiny od maxilly Tipuly.
Není radno zamlčeti fakt, jenž plyne ze srovnávacích studií,
že larvy jak Eucephal, tak Polyneur vyznačují se málo
zdiferencovanými neb zakrnělými maxillami.
Z Polyneur poměrně velké maxilly mají larvy z Čeledi
Tipulidae. Larvy rodu Tipula opatřeny jsou však na maxillách
nepatrnými makadly, kdežto larvy rodu Pachyrhina mají ma-
kadla zřetelná. Na larvích maxillách rodu Limnophila (Limno-
biidae) spatřujeme již makadla, která měří asi třetinu délky ma-
xilly, kdežto v ústním ústrojí rodu Dicranota vznikla veliká ma-
kadla, při čemž deska maxillová scvrkla se snad jen na nepatrný
basální Článek makadel. Tedy znamenáme spád od ve-
liké desky maxillové s nepatrným makadlem
knepatrné desce maxillové S ohromným po-
měrně makadlem.
Podobné poměry možno sledovati též na larvách Eucephal,
při nichž mimo to bývají maxilly patrně zdifferencovány vždy
ŽV E k 0
více než u Polyneur. Larvy druhu Culex varipalpus Cog. mají desku
maxillovou velikou a nezřetelně sic, ale přece ve dva lobi roz-
dělenou; makadlo přikládá se k desce po celé délce a předsta-
vuje nepochybně palpus splynulý se sguamou. Celý tento útvar
opírá se o článek chitinový, asi cardo, který zřetelně jeví se
i na maxillách Tipul a Pachyrhin; u těchto jako u rodu Culex
vyzdoben je dvěma silnými štětinami. Sciara má velkou desku
maxillovou a malé makadlo, pod nímž je zřetelná sguama tá-
hnoucí se podél celé desky maxillové. Horní výběžek desky,
podobný makadlu; může býti homologický s vnější sanicí (lobus
externus) a dolní ozubená část se sanicí vnitřní (lobus internus).
Ptychoptera vyznačuje se makadlovou částí, která měří daleko
přes polovinu celé maxilly. Podobné poměry panují také na ma-
xillách rodu Simulium, které se skládají ze samostatné části
makadlové a. maxillové, tato přikládá se k mentum patrným
chitinovým proužkem. Dixa má vedle značného makadla nepa-
trnou desku maxillární a v ústech Chironoma zbyly z maxill
skoro jen palpi (makadla). Opakuje se tedy u larev Eucephal
podobný zjev- jako u larev Polyneur, že veliká deska ma-
xillová zakvsavá tou měnou, až.se jev jen ako
nepatrná opora makadla. Teleologický význam ma-
kadla není podřízený, když se u všech larev zachovalo.
4. Chitinová, deska, již považoval Brauer za mentum
(Kinn, Unterlippenrudiment) jím není. Odstřihne-li se toto do-
mnělé mentum, objeví se u larev obou druhů (Pachyrhina iridi-
color, Tipula oleracea) zaokrouhlená destička chitinová, která je
u prostřed prolomená, na pokraji pak zuby vyzdobená. "Tato
destička uzavírá dutinu ústní ze spodu. Od její základu na
pravo a na levo odbočují chitinové obroučky, s nimiž je destička
kloubně spojena © Obroučky ohraničují dutinu ústní se stran
a přikládají se svými konci k základům mandibulí. Za destičkou
směrem k dutině ústní rozprostírá se kožnatá blána na okraji
jemně vroubkovaná. Na levém a pravém okraji blány je třepení
z jemných brv a u prostřed okraje vynikají značně papilly.
Z obroučků vycházejí k bláně chitinové opory. Dorsální strana
destičky naduřela v přívěsek, jenž jest hustě pokryt chloupky
právě tak, jak to objevil Blaisdell (Entomological News, duben,
1906) na komáru Culex varipalpus. Za blanou ústí tlusté vývody
slinných žlaz (glandulae saliv.) silným trachealním kmenům po-
dobné. Z polohy popsaného ústrojí a ze srovnání s labiem ji-
ných larev hmyzích vysvítá, že je toto ústrojílabium.
= AN u
Homologii jednotlivých částí dokazuje srovnávací studium pro-
vedené na jiných larvách.
Názor o homologii uvedené již destičky a blány se sub-
mentum a mentum podporují studie Hammondovy a Miallovy.
Tito nalezli na larvách Chironomů submentum v podobě okrouhlé
destičky z chitinu, kterou zdobí v předu řada zoubků a podpo-
rují ji dva proužky chitinové, jež směřují k mandibulím. Za
tímto submentum je kožnatá blána opatřená na vnějším kraji
různými citovými papillami. (Viz vyobrazení!) Další oporou ná-
zoru shora uvedeného je mentum a submentum Dicranoty,
z nichž prvé představuje kožnatou blánu, druhé pak chitinovou
destičku na pokraji zubatou a dole částečně prolomenou. Podobá
se, že veškeré části ústroje ústního larev Polyneur a Eucephal,
Které jmenoval Brauer, Kinn neb Unterkieferrudiment, jsou vesměs
homologa se submentum, za nímž snad dalším badáním bude
nalezeno blánité mentum jako u larev Pachyrhin a Tipulin
(Vimmer) a larev Chironomů a Dicranot (Hammond, Miall).
Ostatně submentum (mihi) vyskytuje se u Polyneur i Eucephal
v podstatě v témže tvaru. Nejjednodušším je u Sciary, při níž
podobá se chitinovému obdélníčku ; Ptychoptera má submentum
sice také obdélníčkové, ale v předu zoubky vyzdobené. Sub-
mentum Dixy je trojúhelníková destička ozubená, Sciara má sice
submentum jednoduché, bez ozdoby ze zoubků, za to však toto
vysílá směrem k mandibulím dva chitinové proužky, které tvoří
s ostatním submentum srostlý celek. Nejvyvinutější submentum
shledáváme při larvách Pachyrhin, Tipulin a Chironomů. Sub-
mentum jejich skládá se z destičky zuby vyzdobené, s níž jsou
kloubně spojeny dva obroučky, které směřují k basi mandibulí;
u Pachyrhin a Tipulin vskutku se o ně mandibule částečně
opírají. Ze všeho, co tuto bylo řečeno o submentum a mentum
vyplývá: 1. že mentum, Kinn, Unterlippenrudiment
na larvách Pachyrhin a Tipulin, není mentum, 2. že
submentum (mihi) larev Polyneur a Eucephbal počínaje prostou
obdélníkovitou destičkou, mění se v desku troj-
úhelníkovitou, ozubenou, až přechází ve tvar za-
okrouhlený. a ozubený, jenž je konečně. opatřen
kloubovitě připojenými proužky, které prostřed-
kují spojení s ostatními částmi ústrojí ústního.
Považuje-li se destička, již se mi podařilo objeviti, za sub-
mentum, zůstává nerozhodnuto, za co se má považovati u larev
Tipulin a Pachyrhin útvar, jejž Brauer jmenoval »Kinn, Unter-
k 42
lippenrudiment«? Po dlouhé maceraci podařilo se mi zjistiti, že
ozubená deska, mentum autorů, je prostý výběžek schránky
jícnové, jenž zakrývá vlastní submentum a nemá s částmi
ústrojí ústního co činiti. "Tato se přikládají ke schránce jícnové
samost:tně a kloubovitě. Kdyby se považovalo domnělé mentum
přece za submentum, pak by zůstala spornou homologie blánité
části za submentem Chironoma, Dicranoty a tím zároveň i Pa-
chyrhiny a Tipuly. Otázku tuto může rozřešiti další pilné stu-
dium larev Sciary, Dixy, Ptychoptery a Simulium, jejichž rudi-
menterní labium je snad vskutku složitější, nežli se zdá na
zevnějšku.
AB :
Vyobrazení.
1. Tipula oleracea. Ibr — labrum, st = citové štětiny, h — hrbolky.
1a. Chironomus plumosus. st = cit. štětiny.
2. Tipula oleracea. md —= mandibula.
8. Pachyrhina iridicolor; labrum a cit. štětiny na bradavkách.
4. » » md == mandibula.
5. » » maxilla: pl — palpus, oc = oporné očko.
6. Tipula oleracea; maxilla: br — počátek vnitřní sanice, pl. — palpus.
7. Dicranota (dle Mialla); pl =- palpus, lb = rudiment maxilly.
8. Limnophila (dle Brauera); pl — palpus, lb — maxilla.
9. Dixa (dle Brauera); pl — palpus, Ib — maxilla.
10. Sciara (dle Brauera); pl — palpus, Ib — maxilla.
11. Ptychoptera (dle Brauera); pl —— palpus, lb — maxilla
12. Tipula oleracea; labium: bm =- mentum, mt = submentum, ch =
oporné proužky mentum, bs == sudé části submentum.
183. Tipula oleracea; submentum se strany s osrstěným přívěskem.
14. Chironomus (dle Mialla a Hammonda); mt =- submentum, bm ==
mentum.
15. Dicranota (dle Mialla); bm — mentum, mt = submentum.
16. Tipula oleracea. Domnělé submentum.
17. Tipula oleracea. Spojení maxilly a mandibuly s domnělým Sub-
mentum.
Auszug.
Úber die Mundwerkzeuge der Tipulinen-
und Pachyrhinenlarven.
Von Auf. Vimmer, Bůrgerschullehrer in Kónigl. Weinbergen, Prag.
Unter dem Titel »Die Zweiflůgler des kaiserl. Museums zu
Wien« behandelte Dr. Friedrich Brauer im Aufsatze »Charaktere
der Dipterenlarven und deren Verwertung fůr die Systema'ik«
(Denkschr. d. k. k. Ak. d. Wissenschaften — Mathem.-natur-
wissenschaftliche Kl. XLVII B., peg. 7—100) auch de Fliegen-
larven.
Sowohl die Beschreibung als auch die Zeichnung Brauers
sind im allgemeinen richtig, in einigen Einzelheiten bedůrfen sie
jedoch einer Berichtigung und Vervollstándigung.
= = Been m byli RE
Aus diesem Grunde habe ich die Mundwerkzeuge der
Larve von Pachyrhina iridicolor Schummel und der
Larve von Tipula oleracea Linné untersucht.
Labrum der Larve von Tipula oleracea L. endigt
vorn bogenfórmig und an seinem ganzen Rande lassen sich dicht
gereihte Borsten erkennen, ob man nun die dorsale oder die
ventrale Seite betrachtet. Entweder hat Brauer diese kleinen Bor-
sten auf der Růckenseite gánzlich úbersehen oder dieselben nicht
in Seine Zeichnung aufgenommen und auf der Bauchseite hat
er nur zwei Bůschel angedeutet, obzwar die kleinen Borsten
gleichmábig úber den ganzen Rand des Labrum gewachsen sind.
Das Labrum der Larve von Pachyrhina iridicolor
Schummel ist am Vorderrande sanft herzfórmig ausgeschnitten.
Brauer hat zwar zu beiden Seiten der Mittelachse des Labrums
je eine Unebenheit aufgezeichnet, hat jedoch die Einzelheiten
nicht beachtet. Diese Unebenheiten (Hóckerchen) sind fůr die
Pachyrhinen- u. Tipulinenlarven charakteristisch. Beide Hócker-
chen sind von einem kleinen Reifchen aus festem Chitin um-
geben, ihre Oberfláche weist aber eine hautartige Beschaffenheit
auf. An der Terminalfláche sitzen drei Fůhlborsten und zwar
zwei langen und eine kurze, lanzettliche. Rund um die kurze,
lanzettliche Borste sitzt ein Bůschel von zarten Wimpern. Am
duBeren Rande der Hóckerchen ist ein Bůschel grober Borsten
und hinter diesem noch ein Bůschel von feineren und zarter.n
Borsten. Interessant ist der Umstand, dat die Fůhlborsten, die
an den Seiten des Labrum der Tipulinen- und Pachyrhinenlarven
sitzen, welche der Gruppe Polyneura angehóren, auch am
Labrum der Chironomen aus der Gruppe Eucephala vor-
kommen. In dem Werke Miall-Hammonds >The structure and
life-history of the harleguin fly«, welche im Jahre 1900 in Ox-
ford erschienen ist, findet man meine Entdeckungen auf dem
Gebiete der Chironomen-Larven bestátigt. Am Labrum dieser Larven
kommen auch Fůhlborsten zum Vorschein, jedoch nicht auf be-
sonderen Hóckerchen. Zu beiden Seiten des Labrum von Chiro-
nomus-Larve findet man je zwei Borsten, eine davon ist lan-
zettlich, die andere lánglich. Hinter den Fůhlborsten sieht man
auch ein Bůschel grober Borsten, wie solche auch am Labrum
der Tipulinen- und Pachyrhinenlarven zu finden sind. Es unter-
scheidet sich also das Labrum der Chironomen von demjenigen
der Tipulinen- und Pachyrhinenlarven dadurch, dat ihm die
oben erwáhnten zwei Hóckerchen fehlen.
Z : s do E =
Weder die Man dibeln der Pachyrhinen noch jene der
Tipulinen haben so scharfe und lange Záhne, wie sie Brauer
aufgezeichnet hat; die Kieferzáhne sind stets abgestumpft. Auf
den Mandibeln der Larve von Pachyrhina iridicolor finden sich
blo$ 2 deutliche Záhne und 2 Einkerbungen vor, wogegen die
Mandibeln der Larve von Tipula oleracea 6 Záhnchen haben.
Doch lábt sich unter den Záhnchen der Mandibeln beider Arten
eine Homologie feststellen. Der Einkerbung an der áuberen
Kinnladenkante der Pachyrhinen entspricht ein Záhnchen der
Kinnladenkante von Tipula. Die 2 Hauptzáhne der Kinnlade der
Pachyrhina kann man mit den vier Záhnen der Kinnlade der
Tipula vergleichen, so dal immer 2 Záhne der Tipula einen Zahne
der Pachyrhina, der durch einen seichten Einschnitt in 2 Záhne
geteilt wurde, entsprechen.
Die meisten Schwierigkeiten bietet das Studium der Lar-
venmaxillen. Ihre Veranschaulichung, wie sie Brauer liefert,
ist sehr schematisch, indem er durch dunkle Streifen das Vor-
handensein des festen Chitins andeutet. Tatsáchlich Sind es
flache Pláttchen von háutiger Beschaffenheit, deren Chitin stellen-
weise in hartes Chitin úbergeht und sich nicht in scharf hervor-
tretenden Riefen anháuft, wie es Brauer schematisch gezeichnet
hat. Die ganze Oberfláche der Maxillen bedecken dicht gereihte
Borsten. Die Larvenmaxille der Tipula oleracea zerfállt ziemlich
undeutlich durch einen seichten Einschnitt in den Teil, dem sich
der Taster (palpus) anschlieBt und in einen gróBeren Teil, der
bei den Mesxillen anderer Insekten den Lobi entspricht. Eine
Sschwache Andeutung einer Differenzierung findet sich doch an der
Maxille, wenn man dieselbe mit der Larvenmaxille z. B. der
Staphiliniden vergleicht. Wie bei diesen drang auch an der Ma-
xille der Tipula durch ein Bůschel von Wimpern ein Stumpf
als Anfang des Lobus internus vor. Die Oberfláche beider Ma-
xillenlappen wird durch Borsten geziert, welche um den ver-
kůmmerten Palpus in so langen Bůscheln gruppiert sind, dab
sich in ihnen der Palpus verbirgt. Die Larve der Tipula ole-
racea hat so unbedeutende Palpi, dal diese wie eine kaum
wahrnehmbare Ausstůlpung der Maxillenoberfláche ausschauen.
Palpi von der Lánge, wie sie Brauer aufgezeichnet hat, pflegen
nur an den Maxillen der Pachyrhinenlarven vorzukommen. Der
Abschnitt der Maxille, welcher keinen Palpus trágt, láuft in zwei
Chitinfortsátze aus, vermittelst deren sie mit dem Rudiment des
Labium zusammenhángen. Bei den Larvenmaxillen der Pachy-
6
rhinen greifen beide Fortsátze in eine Chitinschlinge ein, durch deren
Vermittelung die Maxillen sich dem Labium anfůgen. Der Palpus
der Pachyrhinenlarven ist stets ein deutlich hervortretender und
ziemlich langer Stumpf, der an der Oberfláche mit empfind-
lichen Papillen versehen ist, wie solche auch an den Tastern
anderer Insekten vorzukommen pflegen. Es seien hier blob die
Larven folgender Káfer angefůhrt: Staphylinus, Cerambyx, Te-
nebrio.
Durch die Vergleichung der Larvenmaxillen der Pachyrhina
iridicolor Schumm. mit den Maxillen der Tipula oleracea geht
hervor, da sich die Maxillen der ersteren von denen der an-
deren durch einen lángeren Palpus und durch zwei hakenfór-
mige Borsten an der Oberfláche jenes Maxillenabschnittes unter-
scheiden, an welchem der Palpus nicht sitzt.
Es ist nicht ratsam bei dieser Gelegenheit die Tatsache zu
verschweigen, dal sich námlich die Eucephala sowie Polyneura-
Larven durch wenig differenzierte oder verkůmmerte Maxillen
auszeichnen. Ein deutlicher Lobus und Palpus erscheint insbe-
sondere an den Larvenmaxillen der Familie Ptychopteridae und
an jenen von Sciara aus der Familie der Mycetophilidae. Unter
den Polyneura treten mit verháltnismábig groBen Maxillen die
Larven der Familie Tipulidae hervor. Die Larven der Gattung
Tipula besitzen an den Maxillen undeutliche Palpi, die Larven
der Gattung Pachyrhina haben deutliche Palpi. An den Larven-
maxillen der Gattung Limnophila bemerken wir schon Palpi, die
beiláufig an Lánge den dritten Teil der Maxillen erreichen, wo-
gegen an den Mundwerkzeugen der Larven der Gattung Dicra-
nota groBe Palpi zum Vorschein kommen und die eigentliche
Maxillenplatte ist vielleicht nur auf ein unbedeutendes Basalglied
der Palpi zusammengeschrumpft. Aehnliche Verháltnisse lassen
sich auch an den Larven von Eucephala beobachten: Sciara
hat einen groBen Lobus und kleinen Palpus, Ptychoptera zeichnet
sich durch einen Palpus-Abschnitt aus, der weit úber die Hálfte
der Maxille reicht, Dixa hat auber dem ansehnlichen Palpus
einen unansehnlichen Maxillarabschnitt und in den Mundteilen
der Chironomus verblieben von den Maxillen fast nur noch die
Paipi.
Die Chitinplatte, welche Brauer als ein Mentum (Kinn,
Unterlippenrudiment) angesehen hat, erweist sich keineswegs
als ein solches. Trennt man dieses vermeintliche Mentum ab,
erscheint bei den Larven beider Gattungen (Pachyrhina und Ti-
== : V — E a os ss
pula) ein abgerundetes Pláttchen, das in der Mitte durchbrochen,
am Rande aber mit Záhnchen geziert ist. Dieses Pláttchen ver-
schliekt die Mundhóhle von unten her. Von seiner Basis zweigen
nach rechts und links Chitinreifchen ab, mit denen das Pláttchen
gelenkig verbunden ist. Diese Reifchen begrenzen seitlich die
Mundhohle und stůtzen sich mit ihrem Ende an die Kieferbasis.
Hinter dem Pláttchen, in der Richtung gegen die Mundhóhle
zu spannt sich eine Membran aus, die am Rande sanft gekerbt
ist. Sowohl am rechten als auch am linken Rande dieser Mem-
bran erscheinen Fransen von zarten Wimpern, inmitten des
Saumes ragen deutliche Papillen hervor. Von den Reifchen aus
erstreckt sich zur Membran eine Chitinstůtze.
Aus der, Lage der beschriebenen Mundteile und aus der
Vergletchung mit dem Labium anderer Insekten geht hervor,
dab das Pláttchen mit den Reifchen und die Mem-
bran das Labiumiist.
Ueber die Homologie der einzelnen Teile wird man sich
erst nach einem vergleichenden Studium von anderen Larven
noch áuBern kónnen. Wer den Ansichten von L. C. Miall und
A. R. Hammond folgen wůrde, der wůrde auch sicherlich das
áuBere labiale Chitinpláttchen als das Submentum und die in-
nere háutige Membran als das Mentum bezeichnen; denn dazu
wůrde ihn einerseits die Lage, anderseits die Form drángen. Es
ist námlich das Submentum der Chironomenlarven ein Chitin-
pláttchen, das an der Peripherie gezáhnt und den anderen Mund-
teilen durch zwei Chitinglieder angefůgt ist. Das Mentum der
Chironomen sieht wie eine am áuberen Rande mit Fůhlpapillen
versehene Membran aus. Die vorhergehende Beschreibung des
Labiums der Larve von Pachyrhina und Tipula belehrt uns, dal
die Platte und die Membran aus dem Labium der Pachyrhinen
und Tipulinenlarven mit dem Submentum und Mentum
der Chironomenlarven homolog zu sein scheint. Das Submentum
der Dicranotalarven ist nach Miall auch ein gezáhntes Pláttchen,
das unten schon teilweise durchbrochen ist; Randwimpern und
Papillen zieren das hautartige Mentum. Das Mentum und Sub-
mentum der Dicranota scheinen auch Homologien von dem
Háutchen und der Platte der Mundwerkzeuge der Pachyrhinen-
und Tipulinenlarven zu Sein.
Trotzdem widerspricht jene grobe ubere Chitinplatte
welche Brauer als Kinn (Untěrlippenrudiment) betrachtet hatte,
der Ansicht von der Homologie.
=
Bei flůchtiger Betrachtung erscheint dieses vermeintliche
Submentum als ein blober Fortsatz des Schlundgerůstes. Doch
kommen nach langer Mazeration folgende Verháltnisse zutage.
a) Die Platte verlángert sich in Form eines Chitinstreifchens
zu beiden Seiten. Das Ende des Streifens erweitert sich und
wird zur Mandibelstůtze.
b) Vom unteren Streifen trennt sich gleich am Anfang der
obere Chitinreiten, der mit der breiten Stelle des unteren Strei-
fens verschmilzt und als Stůtze der Maxiilen wie auch der Man-
dibeln dient.
c) Der hintere Rand des stůtzenden Streifchens bildet eine
Narbe, durch welche die Scheidung der Kiefer- von der Schlund-
kapsel angedeutet erscheint.
Diesen Tatsachen zufolge erscheint die Platte als ein Teil
der Schlundkapsel (Schlundgerůstes); sie ist also weder
submentum.unoch U nterlippenrudimemt
Zeichnungserklárung.
1. Tipula oleracea L. Labrum (Lbr) und Hockerchen (h).“ Fůhl-
borsten (st).
1a. Chironomus plumosus. Fůhlborsten (st) oberhalb des Labrums.
Nach Miall und Hammond.
2. Tipula oleracea L. Mandibula (md).
3. Pachyrhina iridicolor Schum. Mandibula (md).
4. » » Labrum und Hóckerchen (br) mit Fůhl-
borsten.
5 Pachyrhina iridicolort Maxilla: pl == pPalpus, oc —Chitins
schlinge.
6. Tipula oleracea L. Maxilla; br== der rudimentere Lobus in-
ternus; pl == palpus, vb == Chitinfortsátze.
7. Dicranota sp. Maxilla; pl = palpus, Ib — Maxillarplatte.
S1Lmnophila fu'scipeni s "MeMaxila; "pl palpusm bi
Maxillarplatte.
9, Dixa sp. Maxilla; pl = palpus, lb == Maxillarplatte.
10. Sciara Thomae L. Maxilla.
11. Ptychoptera contaminata. Maxilla.
12. Tipula oleracea L. Labium; mt — submentum, bm — mentum,
ch — Chitinstůtzen, bs — Chitinreifchen.
13. Tipula oleracea. Submentum, Lateralansicht.
14. Chironomus plumosus L. bm zz mentum, mt = submentum.
15. Dicranota sp. bm zz mentum, mt = submentum.
16
n
LbÍ
©
1,0 LEE = F
Tipula oleracea L. Vermeintliches Submentum.
» » » K —= Vermeintliches Submentum, md = Man-
dibuja, pr = Chitinreifchen, o — Mandibelstůťze, oc — Chitin-
schlinge der Maxillen.
Literaturverzeichnis.
„ Brauer, Friedr. 1883. Die Zweiflůgler des kais. Museums zu Wien.
III. Systematische Studien auf Grundlage der Dipteren-Larven nebst
einer Zusammenstellung von Beispielen aus der Literatur úber die-
selben und Beschreibung neuer Formen. — Denkschr. d. k. Akad.
d. Wissensch. Math.-naturw. Classe. XLVII. Bd.
. Gercke, G. 1884.. Zur Metamorphose der Dipteren-Gattung Dixa
Meig. — W. E. Z. 3. Jhg.
. Beling, Th. 1886. Dritte Beitrag zur Naturgeschichte verschiedener
Arten aus der Familie von Tipuliden. — Verh. d. k. k. zool.-bot,
Ges.. Vien.
. Meinert, F. 1886. Die Eucephalle Myggellarver. Sur les larves eu-
cephaléodes Diptěres etc. — Dansk Vid. Selsk. Schrifter. Kopen-
kagen.
„ Pratt, F. C. 1899. A Note on a bred Sciara larva. — Proc. Ent.
Soc. Washington.
Kieffer, J. J. 1899—1900. Beitráge zur Biologie und Morphologie
der Dipterenlarven. — Ill. Zeit f. Ent. 4. Bd. No. 23., 5. Bd. No. 9
a, 10
7. Giard, A. 1902. Habits of Larvae of Sciara medullaris. — C. R.
Acad. Sc. Paris. — Též v Journ. R. Microx. Soc. London. 1902.
8. Johannsen, O. A. 1903. Aguatic Nematocerus Diptera. N. Y. State
10.
Museum Bullet,
. Holmgren, Nils 1904. Zur Morphologie des Insektenkopfes. II. Einige
ůúber die Reduktion des Kopfes der Dipterenlarve. — Z. A.
XXVII. Bd.
Holmgren, Nils 1904, Zur Morphologie des Insektenkopfes. I. Zum
metameren Aufbau des Kopfes der Chironomuslarve. — Zeit, f. wiss,
Zool. 76. Bd.
„ Viré, Arm. 1904. La faune souterraine de Puits de Padirac. —
Compt. rend. séanc. acad..scien. Paris.
. Lauterborn, Rob. 1905. Zur Kenntnis der Chironomiden-Larven. —
Zool. An. 29. Bd.
. Blaisdell F. E. 1906. Notes and Description of the Larva of Culex
varipalpus Čog. —— Ent. Nw. Vol. XVII. Nr. 4. pag. 107 —- 108.
E 0) . ně
Etude sur les yeux doubles des Arthropodes.
(AVEO, 11 pruhtelsnaatn s"lentexite):
Par le Dr. Em. Rádl (a Prague).
II y a Six ans gue jai publié un article,") dans leguel
jessayais de démontrer gue les insectes n'ont pas généralement
deux mais guatre yeux composés (peut-étre měme six) et gue les
deux yeux, tels gue nous les trouvons ordinairement, ne sont
gue Veffet d'une fusion de deux (ou trois) yeux composés
primitits de chague coté de. la Wtete'de lhnsecte. Cette
dispositron primitive, consistant en guatre yeux composés est
déjá longtemps connue chez plusieurs insectes, surtout chez les
máles des Libellulidae, et de plusieurs Diptěres; on sait aussí
gue les yeux de plusieurs Coléoptěres et de guelgues genres
dautres groupes d'insectes sont séparés par une bordure en
deux parties, une supérieure et Vautre inférieure, comme c'est
le cas chez les Gyrinus, chez guelgues Lammellicornia,
Cerambaedaechezales ASAP seete
On sait de měme gue ces yeux doubles— c'est ainsi gue je
veux les nommer — sont construits en guelgues cas sur un
imemeplan,. etce niestgue. la' bordůre. mediaie gu tade
cestýemx. les yeux Wdoublest. Gyrimus“nous peut. passemen
exemple. En d'autres cas, les yeux supérieurs ont une structure
différente de celle des inférieurs, et Don peut constater dans tous
les cas de ce genre gue ce sont les yeux supérieurs gui ont
leur ommatidia plus grand; on le peut voir surtout Sur les
facettes, gui sont pluslarges; en outre ces yeux Supérieurs sont
dans ces cas moins pigmentés gue les inférieurs. Tel cas on trouve
chez plusieurs D'ipteres (ASilidae) et chez les Libelullida:e.
Comme je ai déja dit; ces rapports sont connus depuis long-
temps; mais comme on est généralement trop disposé 4 ne pas voir
le point morphologigue dans les organes des sens et surtout dans
ceux des animaux évertébrés, et les envisager d'un point de
vue seulement physiologigue ou éthologigue en vain ai-je, cherché
un auteur gui eůt trouvé dans existence des yeux doubles des
insectes un fait digne d'une considération morphologigue. Les
hypothěses physiologigues gu'on a publiées sur ces yeux partent
toutes de la supposSition gue les yeux Supérieurs ont une autre
") O morfologickém významu dvojitých očí u členovců. Spisů jubil. cenou
král. spol. nauk poctěných č. 13. 1900.
SE
fonction gue les inférieurs, et se référant aux théories bien .con-
nues de M. S. Exner sur la vision des yeux composés, ces
auteurs prétendent gue les insectes aux yeux doubles voient par
leur moitié inférieure les choses proches et bien éclairées et par
la moitié supérieure les choses gui sont plus éloignées et moins
éclairées; ces auteurs supposent gue les yeux inférieurs attra-
pent mieux les formes des objets et gue les supérieurs mieux
leur mouvements.*)
Je ne veux pas discuter cette hypothěse; mais soit elle
vraie ou non, a coté delle reste le probléme non éclairci, guel
importance morphologigue ont ces yeux doubles? Je crois
gu' on ne tient pas assez compte a la morpholog e des yeux des
Arthropodes, ou, on voit le probléme morphologigue ailleurs
agu'on le devrait chercher. On sait gue Joh. Můller dans
ses études physiologigues sur cet objet“), a justement
pris Voeil composé pour une unité, pour un organe fonction-
nant comme un oeil: on Sait gue sa maničre de voir a été bientot
abandonnée (peut-čtre par Joh. Můller lui-méme) et remplacée
par une autre, gue chague ommatidium de Voeil composé fonc-
tionne comme un oeil petit et gue Dinsecte voit autant d'images
combien il a ď ommatidies; on sait gue S. Exner, dans un
travail mentionné plus haut, a montré les erreurs de cette hypo-
thěse et gu"il est revenu a hypothése originaire de Joh Můller
dont Vexactitude est aujourd'hui, gráce a ce travail de S. Exner,
généralement admise.
A Végard de la morphologie de Voeil composé on n'a
jamais abandonné la fausse hypothěse gue c'est un ommatidium
unigue gu'il faut étudier a part et gue cest la structure de cet
ommatidium gui détermine la valeur morphologigue de Voeil
composé gui n'est gu'un aggrégat d'ommatidies. (Cette maničre
de voir peut se trouver chez H. Grenacher“) dans son grand
travail sur les yeux des Arthropodes, surtout dans sa théorie
sur Vaffinité de Voeil simple (stemma) et de Voeil composé,
gu'il a considéré comme un point le plus important de tous les
2) Voyez a ce regard: S. Exner, Die Physiologie der facettirten Augen
v. Krebsen u. Insecten. Leipzig u. Wien 1891.
C. Chun, Atlantis, Stuttgart 1596.
Dans ces études et dans mon article cité plus haut on trouvera Vautre
littérature sur cet objet.
3) Zur vergleich. Physiol, des Gesichtssinnes. Leipzig 1826.
+) Unters. úb. das Sehorgan der Arthropoden. Góttingen 1879.
Z:
problčmes sur la structure de Voeil des Arthropodes et c'est le
méme problěme gui a été considéré comme le probléme morpho-
logigue par excellence par les auteurs gui ont succédé 4 Gre-
nacher jusgu'á R. Hesse“) gui a derniěrement étudié ces
yeux en détail.
Je ne veux point nier gue le rapport histologigue et embryo-
génigue de Vommatidium ©et du stemma ait sa Signification
morphologigue, mais le probléme le plus important á resoudre
nest pas la, car il y a des stemmata gui sont plus proches
a des yeux composés gu'á des stemmata d'un autre lieu de la
těte; les yeux des chenilles par exemple sont plus proches aux
yeux composés gu' aux yeux frontaux de imago, bien gue leur
Structure semble čtre plus proche aux stemmata. Mais dans
la morphologie ce n'est pas la structure d'un organe isolé gui
résout seule de sa signification morphologigue, mais aussi sa
position sur le corps, ses rapports aux organes voisins; c'est le
motif le plus profond, A ce gue je crois, pourguoi on a fait la di-
stinction entre les organes seulement analogues (dont la structure
est semblable) et les organes homologues, gui ont aussí leur
rapports aux autres organes semblables.
Du point de vue morphologigue il faut distinguer les yeux
médiaux (frontaux) et les yeux latéraux des Arthropodes, guelgue
soit du reste leur structure histologigue. Cette distinction est
dautant plus autorisée gu'elle peut avoir lieu non seulement
dans toute la série des Arthropodes, mais aussi dans plusieurs
autres types d'animaux: chez les Vertébrés (oeil pinnéal, les
yeux lateraux) peut-čtre chez les Tuniciers etc.
Les yeux latéráux sont situés aux cotés de la těte des
Arthropodes, sont innervés des parties latérales du cerveau €et
ont un systěme des ganglions optigues plus ou moins compligué -
la subtance ponctuée (Punktsubstanz) de ces ganglions est, comme
jy ai trouvé, distribuée en des groupes analogues a la division
des yeux (composés) en ommatidies.
Les yeux médiaux sont ordinairement situés au sommet
de la těte. au nombre de trois, deux ou un oeil seul, ont une
structure moins compliguée gue les yeux latéraux et leur inner-
vation est de měme plus simple; leurs nerfs vont de la partie
médiale supérieure du cerveau.
5) Unters. úb. die Org. d. Lichtempfindung bei niederen Tieren. Zeitschr.
v. wiss. Zool. depuis 1898 (plusieurs monographies).
58
II y a des Arthropodes gui ont toutes les deux formes des
yeux, comme les insectes en général, Vabeille par exemple, gui
a trois yeux médiaux et deux latéraux; les Araignés ont deux
yeux médiaux (les yeux frontaux) et trois ou deux latéraux de
chague cóté de la těte; les Copépodes ont seulement les yeux
médiaux et le méme cas est chez les Phalangiidae; la plupart
des Coléoptěres ont seulement les yeux latéraux.
Les yeux latéraux des Arthropodes sont généralement,
comme je Vai dit, doubles ou peut-ětre, dans un état encore plus
primitif, triples; ce sont les Araignés, á mon avis, gui laissent
voir le mieux ces rapports; Epeira par exemple a a cóté des
yeux médiaux trois yeux latéraux, dans lesguels on peut voir
un oeil séparé en trois yeux (leur structure histologigue et leur
innervation sont semblables mais différentes de celles des yeux
médiaux).
Chez les insectes Dun des yeux latéraux des Araignés est
généralement supprimé; c'est seulement la larve de Corethra
(Culicidae), A ce gue je crois, gui a tous les trois yeux latéraux.
Cette larve connue a tous gui ont étudié la faune de Veau douce,
a sur sa těte deux yeux composés noirs de chague cóté, dont
Vantérieur est plus grand, le postérieur plus petit; tous les deux
ont été décrits par plusieurs auteurs, surtout par A. Weis-
mann,“) mais celui-ci a cru gue Voeil postérieur est Voeil de ia
larve et gu'il dégéněre dans le měme temps gue la larve grandit;
Voeil antérieur doit čtre d'apres lui Voeil de Vimago. Cette hypo-
tběse n'est pas vraie, car on peut facilement constater gue tous
les deux yeux sont encore dans la nymphe a la měme grandeur,
laguelle ils ont eue dans la larve. Ces deux yeux restent tous
deux encore sur la těte de imago; seulement Voeil postérieur
est enfoncé sous la peau, restant rudimentaire.
Au dessus de ces deux yeux, on trouve un point jaunátre,
gui est innervé lui měme de ce cóté du cerveau, de laguelle
partent aussi les nerfs pour les yeux. Cette innervation
montre gue c'est un organe de sens, sa forme et grandeur varie
beaucoup; généralement cet organe est d'une forme triangulaire
aux bords courbés; avec un grossissement un peu plus fort on
y trouve des corps d'une forme conigue gui sont tres-semblables
aux cÓnes dans les ommatidies; seulement leur forme varie beau-
coup de sorte gu'on en trouve guelgues uns arrondis et d'autres
5) Zeitschr. f. wiss. Zool. 1886. Bd. 16.
BE P ARO n
gui ont la forme des petites boules; les cÓnes sont verticaux
avec leur axe long au bord courbé de cet organe gui est tourné
vers la partie antérieure de la těte. Dans la fig. 1 on voit les
contours de cet organe a 0,, tandis gue a est Voeil larval, 0,
oeii rudimentaire postérieur (avec des vacuoles); A 4 on volit les
contours du cerveau avec le nerf optigue (u, 0,) gui a encore
deux branches accessoires 0, et 10;. La couleur jaunátre de
Vorgane désigné provient de petites globules du pigment jaune
ou brun, globules gui ont une grande ressemblance aux boules
d'huile si fréguentes dans les tissus des
animaux. Ce fut déjá F.Leydicg') gui
avait décrit cet organe et gui Vavait
interprété comme un oeil rudimentaire.
Corethra a donc trois yeux com-
posés, dont Vun seulement fonctionne;
les deux autres restent rudimentaires. Je
crois maintenant gue ces trois yeux ré-
pondent a trois yeux latéraux des Arach-
nides; cependant jénonce cette chose
comme une hypothěse et je ne connais
přály aujourd'hui aucun autre cas dans la
série des insectes ou des crustacés oů
Von trouverait un état doeil semblable.
L'autre cas oů Von trouve deux yeux composés de chague
cóté de la těte est tres répandu chez les Arthropodes. (Ce sont
par ex. les Hydrachnides avec leur yeux doubles, les Libellulides
dont les máles de plusieurs genres ont la partie supérieure de
Voeil autrement développée gue linférieure, les Ascalaphus, les
Gyrinus etc., gui ont deux yeux composés de chague cóté de
la těte.
Il y a en Outre une grande série de formes oů le dédou-
blement des yeux est seulement plus ou moins margué, comme
par ex. chez les Lamellicornia chez lesguels une bordure
sépare plus ou moins complětement Voeil en deux parties; chez
les Cerambycidae cest une brčche dans la partie antérieure
de Voeil gui laisse reconnaitre Vorigine de Voeil de deux parties
fondues en un seul.
Mais il y a des yeux oů encore cet ébauche du dédouble-
ment parait manguer; mais aussi dans ces cas on trouvera des
*) Zeitschr. f. w. Zool. 1851. Band 3.
D0
stractures gui montreront peut-čtre Vorigine d'un tel oeil dun
oeil primitif double. Dans mon article mentionné plus haut jai
donné beaucoup de preuves a Vappui de ma thěse sur le dé-
doublement des yeux des Arthropodes. (C'est dans cette étude
gue je m'efforcerai d'en donner de nouvelles preuves anato-
migues et histologigues. Je les citerai sans aucun ordre préa:
lablement fixé, comme je les trouverai dans mes études sur
ce. sujet
I. Sur les yeux doubles du genre Tipula.
Les yeux composés de Tipula ont la forme dun seg-
ment de la sphěre et tous leurs ommatidies ont la méme forme,
grandeur et pigmentation voilá pourguoi on ne peut point croire
gue cet oeil se serait développé d'un oeil double. Dans les coupes
transversales comme dans les verticales de Voeil on ne trouve
plus des différences dans la structure de Voeil ou des om-
matidies gui indigueraient le dédoublement de Voeil. Mais dans
les coupes frontales (dans un plan vertical au plan de sym
imetne de, la. tete)rjial trouve, chez Pipula oleracea L.
dans la partie inférieure de la těte et dans un plan gui touche
la partie postérieure des yeux, parfaitement séparé de ces yeux,
deux petits yeux gu'on peut facilement
reconnaitre comme tels daprčs leurs
cellules pigmentées. Ces yeux rudi-
mentaires sont situés tout pres de
la surface de la těte, de sorte gu'on
les peut trouver aussí sur un objet
vivant comme deux points noirs en W,
dedans des yeux composés. La fig. 2., A 5
gui nous montre les contours de la
těte de Tipula un peu grossie et de
sa surface inférieure laisse voir A a
Voeil normal et entičrement séparé
de lui 4 d un oeil plus petit. Sous le microscope on trouve
gue cet oeil rudimentaire est composé a peu pres de 15 cellules
pigmentées conigues, dont la forme peut se voir sur la fig. 3.
dessinée d'aprčs un préparat beaucoup grossi. Le pigment y est
de la měme couleur (brune foncée) comme dans les rétinules de
Voeil composé, et remplit les cellules sauf leur partie distale
ou le pigment un peu plus rare entoure la partie moyenne de
Fig. 2.
96
la cellule gut y est hyaline et plus ou moins brillant; cest
évident gue cette partie doit représenter Vanalogue de la lentille
ou du corps crystaliin de Voeil. Le pigment compacte ne m'a
pas permis de reconnaitre, si ce corps brillant est un corps
particulier enfoncé dans la cellule pigmentée, ou si c'est seule-
ment une partie de cette cellule méme; les figures comme
notre fig. 3 semblent prouver la derniěre hypothěse, mais j'en
trouve d'autres, d'aprčs lesguels on trouverait plus vraisemblable
la premiěre.
La coupe représentée sur notre fig. 3 na point atteint
tout cet oeil; sur des coupes, oů Von peut voir toutes les cel-
lules pigmentées, on les trouve arran-
gées en deux ou trois groupes plus
ou moins distinctement séparées une
de Vautre, de sorte guon. pourrait
croire gue cet oeil rudimentaire soit
composé de 2—3 petits yeux, dont
chacun contient guelgues. cellules
p gmentées. Généralement, ces cellu-
les sont orientées distalement avec
leur partie plus large; leur arrange-
ment cependant n'est point tres-
rézulier. L'espzce entre les cellules pigmentées est rempli, surtout
dans la partie proximale et distale de Voeil par des fibrilles et
des noyaux évidemment appartenant aux cellules conjonctives;
et les fibrilles de ce tissu entourent aussi tout Doeil avec un
plexus épais, comme on le voit sur la fig. 9.
Cet oeil rudimentaire est innervé par un faisceau assez
épais des fibres nerveuses gui partent du ganglion distant de
Voeil composé; cette innervation prouve aussi Vaffinité la plus
proche de ces deux types de Voeil, car il y a, comme on sait,
trois ganglions, optigues et il est évident gue leur valeur mor-
phologigue doit čtre trěs semblable guand ils ont tous ces gan-
glions communs.
Je n'ose pas résoudre le problčme, siloeil rudimentaire de
Tipula est un oeil composé ou non; certainement il est com-
posé dune série de cellules pigmentaires gui fonctionnent (si
elles fonctionnent) chacune pour elle-méme; mais les caractěres
histologigues y sont si peu précis gu'on ne peut pas répondre
A la guestion sans une étude comparative plus étendue gue
celle gue j'ai faite.
Une autre guestion serait celle de la relation de ces yeux
rudimentaires aux yeux larvaux; peut-čtre, il est měme tres
vraisemblable gue ces yeux sont les restes des yeux larvaux;')
mais, de guelgue maniěre gue ce soit, le fait reste inébranlable
gue Tipula (et peut-étre les Culicidés en général) ont deux
yeux de chague cóté de la těte, deux yeux innervés des měmes
ganglions, comme c'est le cas chez tant d'autres insectes et
Arthropodes en général.
O dvojitých očích u hmyzu.
Napsal Dr. Em. Rádl.
Velmi mnozí hmyzi (a korýši se složenýma očima) mají
složené oči rozděleny na dvě části, horní a dolní: někteří, jako
na př. Gyrinus, mají po straně hlavy příčnou lištnu, která dělí
oko na jednu část hledící u brouka, plovoucího na vodě, do
vody a druhou, která jest obrácena do vzduchu. U velmi čet-
ných brouků, zvláště ze skupiny Lamellicornia, jest tato lištna
neúplná, vybíhajíc z předu do oka a dělíc je pouze z Části na
ony dvě oči. Jinde to není lištna, nýbrž zákrojek z předu do
oka vybíhající, který je dělí tu úplně, tam z části na dvě oči,
tak u tesaříků a u vosy. Jinde, jako u Ascalapha, jest oko opravdu
zdvojeno: místo jednoho oka leží po každé straně hlavy dvě
složené oči. Mnohé skupiny hmyzu konečně ukazují ještě vy-
vinutější typ; většina Ephemerid (Cloč na příklad) má oči tuk
vytvořené, že ($ má po každé straně hlavy dvě také stavbou
svojí velmi zrůzněné oči; nahoře má dvě složené oči o velkých
ommatidiích (očkách), dole dvě oči menší s hojnějším pigmentem
a křivější o očkách menších. Také samečkové mnohých Dipter
(Bibio) mají oči takto zrůzněny a v menší míře i vážky. Jak
jsem se nahoře zmínil, také“u vyšších korýšů často se vyskytují
podobná zrůznění očí.
Věci ty jsou ovšem už dávno známy a vykládají se tím,
že v uvedených a podobných případech oko hmyzí za zvlášt-
ními biologickými účely bylo rozlišeno ve dvě; ovšem výklady
ty se hodí jenom na ty případy, kde stavba obou půlek očí se
1) Ouelgues observations de M. J. Zavřel, gu'il n'a pas encore publičes
semblent témoigner en faveur de cette hypothěse.
5 ————————— ©
od sebe liší, kde ne, jako jest tomu u brouků a u Ascalaphů,
tam se nikdo o výklad nepokusil a považuje se tam zdvojení
za zvláštní, abych tak řekl, hříčku přírody. Výklady pak, které
se pro zdvojení a rozlišení oka uvadějí, dovolávají se theorie
S. Exnerovy, že oko takové, jako jest hoření oko samečků
jepic, vidí dobře pohyby, ale špatně předměty, kdežto spodní oko
že vidí lépe (blízké) předměty; i hledí se najíti projevy Života
těchto hmyzů, které by se na tento názor o jejich očích hodily.
Jsou takové projevy. Vážky chytají hmyz, který uviděly letící
nad sebou, uviděly jej tedy hoření polovicí oka; chytnuvše
jej, drží jej v kusadlech a pozorují jej z blízka dolení částí očí.
Samečkové jepic, vznášejíce se ve vzduchu, hledají hoření polo-
vicí oka samičky nad nimi letící a dolení částí oka je pak z blízka
pozorují; samečkové dipter podobně. To jsou asi v jádru vý-
klady dvojitých očí, jak je podali S. Exner, K. Chun, C. Zim-
meraj.
Tyto výklady mají jednu chybu, jsou totiž vymyšleny pouze
pro určité případy a jen uměle se dají na jiné rozšířiti. Proč
nemá všechen hmyz lovící kořist v letu oči tak rozlišeny jako
vážky? Jak se hodí tato theorie na oči rozdělené úplně nebo
částečně lištnou? Na takové a podobné otázky nemají tyto theorie
odpovědi.
Pokusil jsem se dokazovati v jedné své práci,*) že tyto dvo-
jité oči — nehledě k tomu, jaký mají fysiologický resp. etholo-
gický význam, mají ten společný podklad, že oko hmyzí (a oko
korýšů) skládá se vůbec nanejméně ze dvou očí, které v pří-
padech dvojitých očí se vyvinuly, kdežto tam, kde jest jedno-
duché oko, buď jest jeden základ oka potlačen aneb oba základy
splývají v jedno oko dohromady.
Pravím, nanejméně ze dvou základů; některé zjevy totiž
ukazují na to, že ty základy jsou tři. Larva komára Corethra
má totiž tři (složené) oči, jedno velké oko, které přechází pak
v oko dospělého hmyzu, druhé menší, které leží za ním, a třetí,
velmi málo pigmentované a velice rudimentální, které leží nad
velikým okem. Možná dost, že tento stav — tři oči po každé
straně hlavy — jest původní; pak aspoň by se daly uvést oči
pavouků na týž typ: pavouci mají vedle dvou očí temenních
*) O morfol, významu dvojit. očí u členovců. Jubil. cenou král. spol.
nauk poctěných spisů č. XIII.
59
(tak zv. zadních medianních očí) také po každé straně hlavy
tři oči.
Je-li tato moje theorie správna, pak by bylo zajímavo sle-
dovati od typu hmyzího. k typu, jak to přijde, že nejsou oči dvo-
jité všude, co se kde s jedním (nebo oběma) základy oka stalo:
zdali jsou úplně potlačeny či snad proměněny v jiný nějaký
orgán anebo zda v oku nejsou nějak ukryty. Studie taková,
myslím, může míti význam pro morfologii nejen oka, ale celé
hlavy členovců vůbec. Míním tedy v řadě článků podati zprávu
o svých studiích v této věci.
I. O dvojitých očích tiplic (Tipula).
Tiplice — pozoroval jsem druh Tipula oleracea mají jedno-
duše stavěné oči po stranách hlavy, ve sméru svislém trochu
protáhlé a s očky — ve všech částech oka stejně stavěnými
nahoru, na strany a dolů obrácenými. Hoření okraj oka jest za-
oblený, dolejší vybíhá ve špičku. Zdvojení očí, pokud vím, není
u žádné tiplice známo.*) Na spodní straně hlavy však, hned
vedle zašpičatělého okraje oka, ale zřetelně od něho oddělen
bezbarvým proužkem chitinu leží malý černý bod (srov. obr. I.
francouzského textu), jehož bližší povaha ovšem teprve na prů-
řezu pod mikroskopem vynikne. Tu shledal jsem, že tvořen jest
shlukem elementů černě pigmentovaných, v nichž lze na prvý
pohled poznati, že to jsou oči. Elementy jsou sestaveny ve dvě
nebo snad tři skupiny a v každé jich je několik. Jemnou jejich
skladbu jsem pro množství pigmentu dosud neanalysoval, ale
mají jistě zvláštní světlolomnou část, která svým leskem na
praeparátu vyniká, a jsou opatřeny proximalně nervem, který
vychází z distálního ganglia zrakového.
Oči tyto nejsou jen u zmíněného druhu, našel jsem je také
u jiných druhů rodu Tipula a také u rodu Pachyrhina. Do-
mnívám se, že oči tyto jsou rudimentální ústroj, ukazující na
to, že jeden základ oka u tiplic se rozvine ve vyvinuté oko,
druhý spodní zůstává potlačen. Bylo by zajímavo hledati, v jakém
poměru jsou tyto oči ke smyslovým ústrojům larvy; jistě velice
*) O tiplicích se uvádí v systematických dílech, že nemají temenních očí
(t. zv. Punktaugen). Tato věc jest potud správna, že tam nemají očí s povrchu
patrných. Na průřezech hlavy našel jsem však na místech, kde bývají temenní
oči, zvláštní smyslové, nervy opatřené ústroje, které patrně jsou nějakou modi-
fikací temenních oči. O jejich stavbě podám jindy zprávu.
60
upomínají na rudimentální oči motýlů, jaké se u těchto uvnitř
hlavy ukryté vyskytují a o nichž se později zmíním.
Mají-li tyto zakrnělé oči tiplic nějaký fysiologický význam,
toho jest se těžko dohadovati; jistě jsou dost dokonale stavěny
a leží dost blízko povrchu, aby hmyz jimi viděti mohl. Jistě
nejsou tiplice ojedinělý typ hmyzu, kde se vyskytují, jsou i u Ko-
márů (ponořeny dovnitř hlavy), u chrostíků, u motýlů a snad
i jinde. Někteří desítinozí korýši (Palaemonetes a jistě i jiní) mají
podobné rudim. oči, ale ne vezpod, nýbrž na vrchu očí normálně
vyvinutých.
Některé nové poznámky k biologii Coleopter.
3. Roubal, kand. professury.
a) Mnohé druhy rodu Anthicus, jako A. antherinus L.,
A. flavipes Panz., sellatus Panz. žijí také pod hnijícím listím, a to
zvláště pod naházenou plevelí na pěšinkách polí, pod pýrem,
drnem; tak jsem je Často našel v Polabí, u Turnova a j. A. anthe-
rinus jsem našel i na polosuché mršině a pod kravským vý-
kalem. A. formicarius Goeze a příbuzný Formicomus pedestris
Rossi se objevují často velmi brzy z jara blíže lidských příbytků
na oknech, zdech, ulicích a p. Ve Štěpánské ulici v Praze jsem
našel roku 1903 v dubnu více exemplářů na zdech pivovaru a
zjistil jsem též násled. roku a v loni zase, že „vůně sladová je při-
vábila. — Jinak možno Anthicusy nalézti též na lokalitě sekun-
dární, totiž v náplavech jarních.
b) Ocypus picipennis F. jest dosti řídký brouk v okolí
potůčku Vyšenského u Chuděnic v Pošumaví; avšak při značné
povodní v srpnu 1905 jsem se přesvědčil, jak překvapujícím
způsobem jest život hmyzu skrytým vůči pozorovateli, byť
i velmi pilnému: když voda opadla, na vyčnívajících travinách
a stoncích Angelica silvestris L. jsem pozoroval a sítí smítací
ulovil na sta exemplářů tohoto velikého brouka; ač bydlím na
samotě vedle zmíněného potoka, přec mohl jsem ročně sotva
O eX. pozorovati a o netušeném množství jich jsem se teprve
takto přesvědčiti mohl.
c) Jak se za nových podmínek a změn na místě některém
utváří fauna, svědčí tento můj objev: Ve zmíněné samotě se
v loni objevil Tasgius ater Grav., krásný, lesklý Staphylinid
EA
z příbuzenstva Ocypus, ač od dob vystavění oné chalupy celých
deset let zde se neukázal; našel jsem ho totiž vždy poblíž jed-
noho okna dřevěného ve skulině a pod rámem, kdež jsem hle-
dával po celou dobu dřívější. Před vystavěním bylo okolí prostým
jen polem a, jak známo, bydlištěm jeho jsou podobná jen
místa, jako brouků Sphodrus, Blaps a p. — tedy přilétl z některé
osady několik km. vzdálené jsa puzen čichem; možnost, že pře-
nesen byl stěhováním, jest vyloučena z příčin uvedených výše,
zvláště proto, že v chalupě oné, zcela dřevěné, jsem všude in-
tensivně sbírával, a to zvláště minuciésní brouky, tudíž by ne-
bylo možno ani, aby mé pozornosti ušel brouk tak veliký.
d) O potřebě vláhy u brouků svědčí toto pozorování: Mám
ve velké krabici dřevěné větší množství protřepaného listí a
humusu lesního, z něhož zbylí živočichové vylézají na vnitřní
plochu víka; nejvíce jest tu Apionů; když vylezla též jedna
Clausilia na plochu tu a povytáhla se ze skořápky, sesypalo se
v pravém slova smyslu asi 6 Apionův a s oblibou dotýkají se
ústy sliského povrchu Clausilie. Pozoruji už asi 6 dní, že jest
stále několik těchto broučků na těle Clausilie. Jiných brouků tu
skoro není. Ono listí jest už přes 14 dní staré a tudíž vyschlé.
e) Na houbách v dřevěných stavbách, zvaných Merulius lacry-
mans, jsem sbíral v Chuděnicích zajímavé brouky, z nichž někteří
jinak za zcela jiných okolností žijí: Colpodota fungi Grav., Gyro-
phaena, Omalium caesum Grav., Sericoderus lateralis GylI., Tricho-
pteryx, Orthoperus picatrus Marsh ; Scaphosoma, Mycetaea hirta
Marsh., Cryptophagus ve 3 druzích, Atomaria testacea Steph.,
Throscus carinifrons Bonv.
f) V holubnících na zahnívajících látkách organických žije
více druhů zajímavých Staphylinidů; v Chuděnicích 1904, 1905
jsem pozoroval tak Colpodota fungi Grav., orphana Er., laticollis
Steph. a Xylodromus concinnus Marsh.
£) Další notickou o Calopus serraticornis L. v Če:
chách budiž toto: U Chuděnic jest v některém roce dosti hojným,
a Sice z jara, v březnu a dubnu sedí krásný brouk ten leckde
na vyčnívajícím předmětě, jako Cerambycidi na př. Činívají, na
plotě, malé větvi a pod. Jednou jsem ho viděl na kousku kůry
v rybníčku, na lesní loučce »u Kuchyně« u Chuděnic, jindy jsem
našel mrtvý exemplář v pavučině v zahradě. Začátkem dubna
1907 se objevilo brouků těch veliké množství v jednom statku
v Chuděnicích, a sice vylézali z bukových větví při sekání dříví;
viděl jsem, že lezli všude po zdech, po okně, a za jeden den
62
jich bylo přes 40 polapeno. Velice interessantní nález jsem učinil
v květnu 1903 na Šumavě na staré pasece na Špičáku, kde za
poloodchlípenou korou smrkovou jsem 3 ex. s koll. Janelem
chytil. Letos (1906) též v Pacově nalezen. Zajímavo, že v noci
létá ke světlu.
l) Velmi zajímavý a vzácný Silphid Pteroloma For-
stroemi Gyll., vysokohorský to relikt glaciální fauny, žije u nás
nejen na Krkonoších, nýbrž i na Šumavě v nejstudenějších par- .
tiích; sbíral jsem ho 3 ex. pod Roklanem, těsně na okraj: horského
potůčku, kde okolo byl dosud sníh, 13. června 1905 (teste Maule).
ch) Bizarní nález jsem učinil před lety r. 1889 v jedné
zahradě v Chuděnicích, kde jsem v malém jablku, t. zv. »tvrdém
míšeňském«, viděl úplně zažraného zlatohlávka Potosia me-
tallica Payk. asi tím způsobem, jako na ovoci vosy činí.
i) Pokud se života Metoecus paradoxus L. týče, po-
znamenávám, že také u vos hnízdících v dutých stromech žije
a nalezl jsem ho tak na větvi staré hrušně poblíž hnízda Vespa
vulgaris před lety v Chuděnicich v zahradě.
j) Úplně vyvinutou majku Meloč violaceus Marsh
jsem roku 1894 našel v pozdním létě na zdi vulici v Kla-
tovech; poblíž nebylo nikde včelníků; případ tento nemohu si
dosud nijak vysvětliti.
k) Larvy Malachius aeneus L. ve velkém počtu jsem
r. 1898 našel v suchých luscích Vicia faba L. (sviňský bob) ke
konci zimy a po několika nedělích pak vyvinuté brouky. Životu
tomu se brouk přizpůsobil během tří let, ježto jen po tu dobu
v Chuděnicích zaváděna byla kultura pícní té rostliny, aniž
dříve kdy v okolí byl bob pěstován. V literatuře se uvádí Malachius
jako nepřítel Meligethesů a že se živí pylem rostlin (Schmid, Géhin).
7) Množství jedinců Nargus anisotomoides Spence
našel jsem v trsu jedovaté houby Hypholoma fasciculare u V. Oseku
v červnu 1905 s p. kustodem E. Binderem.
Úmrtí. Dne 8. dubna po delší trapné nemoci zesnul ve věku
26 let na Mělníce, kand. pharm. Viktor Vávra, syn lékárníka
p. Pharm. Mr. Viktora Vávry, nar. se 27. března 1880 na Mělníce n. L.
Ačkoliv pak byl od dětství zdraví chabého, složil studuje soukromě
s prospěchem velice uspokojivým zkoušky z I. až VI. třídy gymnasijní.
Na to zaměstnáván v lékárně svého otce, Již jako gymnasista pěstoval
pečlivě přírodní vědy a jmenovitě entomologii, které věnoval všechny
své prázdné chvíle a své úspory. Tim více ovšem v lékárně přilnul
68 - ="
k oblíbené své vědě a když odebral se roku 1904 na vysoké školy
v Praze, tu oddal se cele a horoucně studiu přírodních věd a složil
také na konci II. semestru zkoušku Ss vyznamenáním.
Bohužel! Napínal při tom síly své příliš. Choroba srdce, kterou,
jak řečeno, od útlého mládí trpěl, ozvala se mocněji, nežli kdy jindy
a za krátko po svém návratu z Prahy ulehl na lože, z něhož více ne-
povstal. Dne 8. dubna 1906 zesnul v náručí svých rodičů.
Entomologie ztratila v něm pěstitele vroucího, rodiče syna na-
dějného. Byl členem Společnosti od prvého roku trvání a svou tichou
povahou byl každému milým druhem.
Bbne BOnetnles.
1. Nový motýl pro českou faunu. Chytil jsem dne 27. srpna
1905 jeden exempl. Ennomos Tr. (Eugonia Hůbn) fuscantaria S/p4.,
náhodou přiletěvší k elektrickému světlu do jedné místnosti chru-
dimského musea.
Žije tedy v Čechách všech pět středoevropských specií:
Ennomos Tr. guercinaria Hufn. autumnaria Verbn.
alniaria L., erosaria Hb., fuscantaria Síph.
Ph. St. A. Růžička.
2. Noví brouci. Mylacus rotundatus /. dosti hojný v teplém
okolí pražském. V katalogu Klímově patrně asi nedopatřením
nebyl uveden.
Foucartia sguamulata Zerbsí., již mi laskavě pan pošt.
rada Rom. Formánek určil, uvádím z Polabí.
Pogonochaerus decoratus Fairm. jsem sbírával hojně
v Pošumaví (Chuděnice, Švihov, Klatovy, Bolešiny, Předslav)
časně z jara, někdy i koncem února (!) na čerstvých borových
pasekách. J. Roubal.
3. Nový Pachynematus. Herrn P. A. Kube s, Kapuzinerordens
Ouardian, ist es gelungen, bei Kolin in Boóhmen einén neuen Pa-
chynematus aufzufinden, den ich dem Entdecker zu Ehren benenne:
Pachynematus Kubesi n. sp. © Niger; genibus extremis,
tibiis, cercis rufis; mandibulis apice brunneis; hypopygio rufe-
scente; alis hyalinis, venis fuscis, costa stigmategue pallidis.
Elongato-ovatus, vix sculpturatus; capite et mesopleuris
cano-, mesonoto fusco pubescentibus; hoc pone oculos suban-
gustato; clypeo late emarginato; antennis gracilibus, setiformibus,
truncum longitudine fere aeguantibus; articulis 3, 4, 5 inter se
longitudine fere aegualibus; area frontali parum discreta; fovea
64
suprantennali majore et profundiore; ocello anteriore super
lineam oculos tangentem posito: vertice longitudine sua triplo
latiore; vagina crassiuscula cercis guadruplo crassiore, apice ro-
tundata. — Long. 8 mm. Patria: Bohemia.
Die Art ist in meiner Tabelle (Z, Hym. Dipt. 1908,
pag. 140) unter n. 23 als erste durch den ganz schwarzen Mund
von P. Gehrsi und laevigatus zu unterscheiden. Sie steht
dem P. nigerrimus nahe; doch hat dieser kůrzere Fůhler und
eine schmalere Ságescheide, die wenig dicker ist als die Cerci.
(Konow: Zeitschrift fůr s. Hym. et Dipter. 1905, pag. 154).
Drobnosti.
Tachinus rufipennis Gy//h. objevuje se na podzim nebo záhy
z jara (pokud zjištěno) na vlhkém listí. Letos chytil 9. května pan
Zeman jediný exemplář v Krči (coll. Rambousek). Druh význačný jemně
tečkovaným štítem a třešňovými krovkami. Rmbk.
Deliphrum tectum Faykul vyskytuje se na různých místech. Tak
sbírán p. prof. Jouklem, p. Zemanem a mnou v Krči, panem Černým
v Dobřichovicích z jara a na podzim; — zajímavější je však chycení
tohoto dosti vzácného Staphylinida v pozdním jaru — 20. května t. r.
ve Vraném. Našli jsme s p. Krásou pod výkalem vepře celkem 5 exem-
plářů. Druh tento však žije též na květech a na shnilých ryzcích, jak
mi sdělil p. Krása. Rmbk.
Nová varieta druhu Homoeotarsus Chaudoiri Hochh.
Popisuje F. J. Rambousek.
H. Chaudotiri var. adanensis m. podobá se dosti typu, ro-
zezná se však již pouhým okem, neboť jest menší a především
mnohem lesklejší.
Tento lakový lesk je dosti význačný, kdežto u typu jest
tělo (hlavně krovky) více méně matné. Útvarem těla svrchu i se
spodu se od typu nijak nerozlišuje, avšak tečkování jest mno-
hem hlubší, silnější a též rozptýlenější, jmenovitě na štítu, který
vykazuje hladký středový pruh, rovněž clypeus je též skoro
úplně hladký. Chloupkování celého těla jest na povrchu černavé,
vespod žlutavé. ($ se vyznačuje posledním abdominálním seg-
mentem silně a hluboce v ostrém úhlu skoro až ke kořenu vy-
krojeným. Long. 11—12 mm.
v KOR
bo
54 A r došky
39 SM P j n
KE ra šu *yohnynky Mě yt Ve
+ 3 je hos
74 £ i
eM,
M vede oa ka,
sat "o '
at =
VR: s
hr iz vá + běl
P
OBSAH: V. S. Maule: Názorný klíč českých druhů rodu Hister L. (Dokončení)
str. 33. — Ant. Vimmer: Srovnávací studie o ústním ústrojí larev Pa-
chyrhin a Tipulin str 37. — Ant Vimmer: Úber die Mundwerkzeuge der
Tipulinen- und Pachyrhinenlarven str. 43. — Dr. Em. Rádl: Etude sur les
yeux doubles des Arthropodes str. 50. — Dr. Em. Rádl: O dvojitých
očích u hmyzu str. 97. — J. Roubal: Některé nové poznámky k biologii
vč ed str.60 — Umrtí Viktor Vávra str. 62. — Fauna Ponte:
Nový motýl pro českou faunu (Ph. St. A Růžička) str. 63. — Noví
eo (J. Roubal) str. 68. — 3. Nový Pachynematus (P. A. Kubes) ží 68. —
Drobnosti: Tachinus rufipennis Gyllh. (Rmbk.) str. 64. — Deliphrum
tectum Paykull (Rmbk.) str. 64. — F. K. Rambousek: Nová varieta druhu
Homoeotarsus Chaudoiri Hochh. str. 64.
a] Entomologické příručky: 88
| dk hledáme, usmPoujeme a pro SDíRky upravujeiné hy;
napsali
Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay,
Dr. K. Šule, Dr. k Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer.
S 28 obrázky v textu. — Nákladem České Společnosti Entomolog.
M Cena 80 haléřů.
Pro členy České Spol. Entom. 56 hal., poštou franko za 90 hal.
resp. 66 hal.; též ve známkách předem zaslaných.
OBSAH: Pravidla všeobecná a popis method u jednotlivých řádů
nejvýhodnější.
Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. —
Pořad schůzí ve správním roce 1906.
Leden Únor Březen Duben Květen
30. 20. 20. DA BB
Červen Září Říjen Listopad Prosinec
26. 25. | 9. a 30. : 18. a 27. 1 11.
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské
rady pro král. České na Václavském nám. čís. 54
v L poschodí a počínají o '/„8. hod. večer.
Cer. heros, Erg. Faber, Car. auronitens, nitens, Scheidleri s od-
růdami, Lytta vesicatoria a j. 50—100 kusů vezmu ve výměně
za exotické brouky a pal. motýly.
Dále hledám zajímavé požerky škůdců lesních i polních všech
řádů hmyzu.
E. Kudlička, Kr. Vinohrady, Rubešova ul. čís. 1.
ROK N A STŘ ÁNI Vážné i žertovné příběhy
m ze života našeho hmyzu.
Napsal a 36 obrázky opatřil EROB. FXAIEHUTMANN.
Cena K 240, poštou K 260.
Nakladatelství a knihkupectví M, KNAPPÁ v Praze, v Karlíně,
Výtisky předem zaplacené po K 2 franko zasílá obratem pošty
ROB. FAR UMANN, e. k. prof. české reálky v PRAZE-III.
ČASOPIS
České Společnosti šntomologické.
Acia Sociefafis Znfomologicae Bohemiae.
Ročník III. J906. Číslo 3.
Redakční komité :
Proř. Fr. Klapálek,
Řed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em Rádl,
P. Hug. Kubes, Odb. uč. nf. Vimmer.
bs
V PRAZE.
Nákladem České Společnosti Entomologické
Tiskem Dra šd. Gréora a suna.
r 65
Popsaného brouka označuji Za novou varietu, ač p. cís.
rada Edm. Reitter považuje tohoto Homoeotarsa za novou sub-
specii druhu Chaudoiri Hochh.
Důvodem jest mi značná variabilita příbuzného druhu
Cryptobium fracticorne Payk.
Pan B.'H. Boyadjian, professor francouzského. collegia
v Adaně v Malé Asii mi poslal celkem 2 exempl., © af,
z nichž jednoho chová sbírka moje, druhého sbírka p. cís. rady
E. Reittera.
Zmíňuji se krátce o několika vzácných druzích Staphylinů,
které mi p. prof. Boyadjian zaslal. Jsou to druhy:
Pinophilus siculus Kr.
Oedichirus dimidiatus Reitt. (nedávno popsán z centr. Asie).
Ocypus rubripennis Reiche.
Veškeré zde uvedené druhy sbírány na jaře 1906 v okolí
adanském.
Resumé.
Une nouvelle variété du Homoeotarsus Chaudoiri Hochh.
Cette variété différe du type par Son corps moins robuste
(long. 11—12 mm.) plus fortement et moins densément ponctué.
Elle est trés facile a distinguer du type, avec leguel elle a des
rapports, par sa taille plus brillante.
Mr. B. H. Boyadjian, professeur au collěge francais a Adana
(Asie Mineure) m'envoya deux pičces (© et ©) de cette nou-
velle variété trouvées aux environs dAdana au printemps 1906.
II faut ajouter gu' il m'envoya en měme temps le Pino-
philus siculus Kr., | Oedichirus dimidiatus Reitt, et 'Ocypus
rubripennis Reiche.
Myrmecophilie u Formica rufa L.
Přednesl ve schůzi ze -dne 22. května 1906. Dr. Jaromír Pečivka.
První sníh různě naladí entomologa. Kdo ovládá výzkum
všemi methodami, pracuje až k němu a první sníh znamená od-
dech. Teď máme čas vrátiti se k darům jara a léta, počne revise,
zařaďování, detailní určování, avšak když týden mine po týdnu,
zasteskne se nám po živoucí přírodě. A účelem mé dnešní před-
5
KCAT 90 OLO URL SAL MAA LOLA
nášky jest obrátiti Vaši pozornost ku práci, ku zaměstnání zim-
nímu, které jest tak pohodlné a zajímavé, že, kdo ho jednou
okusil, každým rokem se k němu vraceti bude. Je to prohledá-
vání velkých mraveništ lesního mravence.
Ve mraveništích těchto odehrává se vůbec zvláštní kus
života přírody. Toto houževnaté, zlé zvíře má také své libůstky
a chová si zvířata pro své požitky: jest jich však velice málo.
Drobnější, jemnější druhy mravenců mají těchto, abych řekl, do-
mácích zvířátek více druhů, a zdá se, že mravenec lesní jest
přílišný Sparťán, než aby se takovými hříčkami příliš zabýval,
Delší jest již řada tak zvaných hostí indifferentních. Jmenujeme
je tak proto, že neznáme úkol jejich v mraveništi. Jsou, tam
pravidelně mnohdy ve stech kusů, kdežto mimo mraveniště je
velice zřídka nalézáme, a nám jest pouze záhadou, proč zvířátko
tak dravé a výbojné, které spojenými silami se vrhá i na větší
brouky, jako je svižník nebo dokonce i střevlík, trpí takovou,
v mnohých druzích téměř mikroskopickou drobotinu ve svém
hnízdě. Je to záhada, že mravenec, který dovede zdechlého ptáka
obrati až na kosti, nechá na pokoji měkkounké larvy zlatohlávka
nebo mandelinky Clythra guadripunctata, které se vyvíjejí hlu-
boko v mraveništi zahrabány. A pak jest třetí skupina hostů
nezvaných. Jsou to zejména brouci drabčíci, kteří na mravence
číhají, ojedinělé, malátné, nebo žárem slunce choré chodce pře-
padají a ničí. Všechny tyto druhy jmenujeme souborným jménem
myrmecophily čili zvířaty mravencomilnými.
Pozorování a sbírání ve mraveništích tohoto útočného mra-
vence jest však velmi obtížné. Sběratel musí si zavázati rukávy
i nohavice, ač i to nebývá mnoho platné. Člověk aby se po
takovém pokusu svlékl a šaty i s prádlem vychytal. Kousnutí
mravence lesního za slunného, teplého dne, kdy kůže jest teplem
a potem změklá a citlivá, dlouho palčivě pálí a může na heb-
kých částech způsobiti i otok, který nám výlet dosti pokazí. Dále
má mravenec lesní ještě jinou zbraň. Je-li opravdu zle, a ne-
může-li nepřítele kusadly dosíci, opře se o zadní dva páry nožiček,
postaví se, obrátí k nepříteli břišní stranu a vystřikne ze zadečku
na nepřítele i na 15 cm vysoko tenký vlásek tekutiny, jež jest
téměř čistá kyselina mravenčí. Kyselina ta leptá dosti značně.
| zdravá kůže stane se po ní drsně lepkavá. Má-li však někdo
kůži rozpukanou nebo, což se na výletě často stává, na rukou od
práce v kamení a v pařezech nějaké oděrky, tu to po delší
67
chvíli bolí jako bodnutí vosy, když kyselina mravenčí přijde na
takové porušené místo kůže.
Toho všeho v zimě není. Mraveniště lesního mravence jsou
v zimě mravenců prosta. Tu i tam snad nějakého nalezneme.
Zpravidla mu však chybí něco na nožičkách nebo i celé kon-
četiny, je to chorý opozdilec, kterého zima překvapila, nežli mohl
dosíci vlastního teplého hnízda, jež jest pod zemí. Tam jsou za-
lezlí, mají své miláčky asi s sebou a kupy, které si nade své
podzemní bydlo nanosili, ponechávají hostům tak zvaným trpěným
a svým nepřátelům. Proto může entomolog v zimních měsících
mraveniště si prohlížeti, přesívati, přehrabati bez obavy před čer-
nými roji, jež se za teplých dnů jara a léta okamžitě bojechtivě
vyhrnou i při prostém stanutí a pozorování mraveniště. Pravé
myrmecoxeny, čili hmyz, jež si mravenci pro své požitky chovají,
jako jsou drabčíci Atemeles pubicollis F. a zbloudilá snad Lome-
chusa strumosa L., bychom asi marně hledali, za to však na-
lezneme právě v zimě pohodlně dlouhou řadu ostatního hmyzu,
jejž bychom na jaře, když mravenci již vylezli, a v létě jen
s velkou obtíží a mnohdy marně hledali, protože, jakmile mra-
venci počnou s chovem larev, mizí velká část těchto podružných
nájemníků. Také však nalezneme v zimě v hnízdech těchto dosti
i jiných vzácných druhů, které si nalezly za pozdního podzimu |
v opuštěných kupách zimní úkryt.
Kdo se chce zabývati myrmecophily lesního mravence, má
tedy počíti již v zimě. Je-li mírná zima, zejména předcházel-li
jí dlouhý podzim bez mrazu jako r. 1905, nalezneme již ve druhé
polovici ledna vyvinuté téměř všechny druhy, jež jsou u lesního
mravence trpěny i všechny jeho nepřátele. Leden jest za mírné
zimy měsíc, kdy se proměna broučí v mraveništi dokonává.
Myslím tuhlavně druhy menší tak zv. mikra. Najdeme sice ještě
hojně larev, ale převážná forma broučí jest již imago. Některé
druhy nebývají ještě dosti vybarveny, počátkem února však jsou
již brouci tvrdí, zralých barev. Otázka, zda který brouk se v mra-
veništi vyvíjí, jest pro myrmecophilisty důležitá. Vždyť vývoj
brouka u většiny druhů jest vlastně jeho život. Hotový brouk
začasto obstarává pouze páření a hyne. Kdo by se tedy chtěl
zabývati řešením těchto zajímavých otázek, které druhy se v mra-
veništi vyvíjejí, a které do něho odjinud vnikají, nechť přehledává
mraveniště již od listopadu a pěstuje larvy tam nalezené. Kul-
tura tato je snadná. Do sklenice dá se mrť mraveništní z těch
vrstev, kde různé snesené částečky přecházejí již v tlení, drží se
5+
o
68
vlhká a ne na direktním slunci. Chceme-li vývoj uspíšiti, dáme
kulturu do pokoje, kde se topí. Má-li se však vývoj věrně dle
přírody díti, musíme kultury chovati v pokoji studeném. Mráz
jest kulturám nepříznivý. V přírodě jest mraveniště chráněno
krytem sněhu a vlastní teplotou země. Kultura ve sklenici však
snadno promrzne, a trvá-li zmrznutí déle, kultura hyne. Mimo to
musíme z mrtě úplně vybrati různé malé pavoučky, stonožky
aštírky, dravá zvířata, která by nám larvy za krátký čas prostě
zničila.
Prohledávati mraveniště v zimě pod širým nebem neradil
bych však nikomu. Prosívání není v zimě dosti spolehlivé. Drobní
tvorové, i když je ještě něco nad bodem mrazu, jsou polostuhlí
a dávají známky života jen na hrubá podráždění. Pselaphidi,
scydmaenidi a malí drabčíci jsou zalezlí v dutinkách kousků
kůry a dřívek a nevypadnou při vysívání. Mimo to se také
mohou silným třepáním polostuhlá zvířata snadno otlouci. Od-
poručoval bych methodu jinou.
Vezmeme si mraveniště buď celé nebo aspoň hodnou jeho
část domů. Brával jsem asi tak 10—15 litrů najednou. Na po-
vrchu a na krajích při zemi bývá v zimě málo, téměř nic. (Na
jaře a v létě právě okraj obsahuje někdy dosti druhů.) Odhráb-
neme asi na dva prsty silnou svrchní vrstvu a počneme od ně-
kterého kraje vybírati. Největší počet kusů nalezneme v mírně
vlhkých vrstvách, kde se hmyz může ještě volně pohybovati,
aniž by se naň lepily částečky mrtě. V mokrých dolních vrstvách,
tam, kde nalézáme velké larvy zlatohlávků a mandelinky Clythra
4-punctata, jest již méně, bývají však tam Pselaphidi a Scydmae-
nidi. Pytel, do kterého mrť uložíme, musí býti velmi husté látky,
asi takové, jako se z ní dělají polštářové sypky, a i tato látka
není úplně spolehlivá. Reitter (das Insektensieb) radí sukno. Pse-
laphidi. Scydmaenidi, kteří se dosti často v mraveništi náhodně
nalézají, drobní drabčíci protlačí se svými kuželovitými předky
i hustou látkou, je-li skříženě tkaná. Sukno i tenké udrží vše.
Dokud jsme v širé přírodě, malátnost zimy a ztuhlost mrazu
drží hmyz nehybným. Vezmeme-li však kořist do vlaku, nebo
dáme-li si ji poslati poštou, tu za tu chvíli, za kterou se obsah
pytle prohřeje — mnohdy stačí hodina — obživnou tito hezcí
broučkové, a mohou-li, prchnou. Doma vysypeme a dobře vy-
klepáme obsah pytle na bílou podložku, uložíme pak do velkých
lahví se širokým hrdlem a zavřeme je žvancem hrubé vaty. Když -
pak máme čas, vyndaváme si obsah lahve po lžících, po hrstích
A) B. 3
a přebíráme jej na bílé podložce tak, jako se v domácnosti
přebírá rýže nebo jiné zrní. Je zima, času bývá více nežli v létě,
a sedíme při tom v teplém pokoji. Při přebírání musíme však
dáti pozor na následující. Jak se totiž při tom různými drobty
hází, staví se velká většina u nich sedících brouků mrtvými,
tak že bychom je snadno přehlédli. Malí Histeridi jako Myrmoetes
a Dendrophilus podobají se velice zčernalým semínkům a také
se snadno přehlédnou. Třeba tedy prohlížeti zevrubně, s lupou
v ruce a zvolna, a i na přebranou Část znova a znova se po-
dívati, zdali z ní ještě něco nevyběhlo, co jsme přehlédli. Tento
způsob sbírání je tedy šetrnější a vydatnější než práce sítem.
Hnízda mravence lesního jsou jak známo nejčastěji na
kraji lesů, v keřnatých stráních, z pravidla však v místech suš-
ších a výslunných. Nebývají však stejně bohatá. Mraveniště
v širokých údolích řek a potoků mívají rozmanitější faunu, než
ve strmých roklích a lesních průsecích. Často jsou pod stromy
a houštím ukryta před deštěm ; má-li však býti zvířena poněkud
rozmanitá, musí míti hnízdo volné popředí. Každé však mra-
veniště má své hosty. Je-li druhů málo, bývají za to četně,
mnohdy i po stech zastoupeny. Mraveniště bývají často opřena
o větší strom, a je-li tento listnatý a při tom dokonce částečně
vyhnilý, tu nalezl myrmecophilista nejvděčnější pole ku svému
bádání. Nejen že jest tu zvířena myrmecophilní nejpestřejší, ale
i celá řada drabčíků, pselaphů, scydmaenidů, brouků kyjorohých
a jiných druhů, kteří si tu vybrali svůj zimní úkryt, zabaví
sběratele tak, že mu až do dubna k jinému času nezbude. Jest
těžko nalézti broukaři v zimě zaměstnání zajímavějšího a pohodl-
nějšího. V létě, kdy se mravenci lesnímu rádi vyhneme, pama-
tujeme si pouze lokalitu a v zimě si tam proň dojedeme, nebo
si dáme čas občas kus mraveniště poslati, což je zejména vý-
hodné pro Prahu a jiná místa, kde mravenec lesní buď chybí
nebo jest velmi málo rozšířen.
Ku smrcení používal jsem známé methody vysíření. Broučci
zachovají barvy svěží jako Živí, ovšem tykadla a nožičky ztuhnou.
Kořist pak dáme do zkoumavky, přiložíme k ní kousek navlh-
čeného pijavého papíru a ucpeme. Přes noc, nejdéle však za
48 hodin (zejména Histeridi) změknou brouci tak, že je praepa-
race hravá a rychlá.
Abych k těmto methodám výzkumu ještě více povzbudil,
budiž mi dovoleno podati seznam mého výzkumu na Budějo-
vicku. Obsahuje také dosti druhů, jež jen náhodou se vyskytly
Z PEN SONC EVA VER UA pesOSR oa SOV O J OSN M
v mraveništi a nepatří nijak k myrmecophilům ; uvádím je však
též, aby obraz zvířeny mraveništní byl v celé své pestrosti podán.
Panu císařskému radovi E. Reittrovi v Paskově srdečný dík za
obtíž, kterou mu dalo určování mnohých nezralých a nevybar-
vených exemplářů.
Dromius nigriventris var. sublaevipennis R/!r. — Varieta
tato jest nová pro Čechy. Nalezl jsem jeden kus na Hluboké,
v mraveništi v dutém dubu. Patrně náhodný nález, brouk si tam
nalezl pouze zimní úkryt.
Metabletus truncatellus Z. — Hluboká, rovněž v dutém
dubu. Též asi náhodou v mraveništi.
Notothecta flavipes Grav. — Na Budějovicku rozšířený
téměř v každém mraveništi Formica rufa L.
Thiasophila angulata Er. — Hluboká, v mraveništi v dubu
četná, v jiných velmi po řídku. V létě tu a tam na šťávě dubů
na Hluboké.
Oxypoda haemorrhoa Mann. — Jeden kus v hnízdě na.
Hluboké, jež bylo opřeno o borový pařez.
Oxypoda annularis Maum. — Dva kusy hluboko v mra-
veništi v Němé Strouze jižně od Budějovic.
Oxypoda formiceticola Můrk/. — Téměř v každém mra-
veništi na Budějovicku ve větším množství.
Microglossa marginalis Grav. — Vzácného toho drabčíka
jsem nalezl ve 4 kusech na Hluboké v mraveništi v dutém dubu.
Die P. Wasmanna vyskytuje se jen u Lasius fuliginosus a brun-
nes -itr.
Aleochara lanuginosa Grav. — Nahodilý přezimovatel.
Drusilla canaliculata F. — Tento dle všeho příležitostný
host u mravenců vyskytl se mi dvakráte v březnu u Formica
rufa“ L
Atheta sodalis Er. a Colpodota fungi Grav. se zdržují
v únoru a březnu na Hluboké ve zmíněném mraveništi v dutém
dubu ve značném počtu každým. rokem.
Hypocyptus longicornis Payk. — Ve více kusech v únoru
a březnu v témže mraveništi na Hluboké. Dva kusy mají žlutá
tykadla.
Tachyporus solutus E7., chrysomelinus L. a nitidulus F.
přezimují dosti četně v každém mraveništi Formica rufa L.
Heterothops dissimilis Grav. — Každý rok ve více kusech
v únoru a březnu v dubovém mraveništi na Hluboké.
— 71
Ouedius brevis Er. — V únoru a březnu četně ve všech
mraveništích na Hluboké. V létě v červenci a srpnu často na šťávě
dubů. Myrmecophil.
Leptacinus formicetorum WMárk/. — Kolem Budějovic téměř
v každém mraveništi, leč vzácný. Leden až březen. Rovněž myr-
mecophil.
Xantholinus linearis O/. Tohoto obecného brouka lze na-
lézti v zimě v každém mraveništi lesního mravence, kdežto
Xantholina punctulata Payk. jsem nenalezl nikdy. Zajímavo jest
však, že jsem v lednu a únoru nalezl asi stejný počet larev
a starých vybarvených brouků, v březnu mizí již larvy a objevují
se brouci nevybarvení s krovkami i nohami žlutohnědými, jež
patrně později zčernají. Zdali se brouk od vajíčka v hnízdě vy-
víjí, nebo zdali larvy za loupeživým účelem hnízda mravenčí
vyhledávají, třeba ještě zjistiti.
Xantholinus atratus Heer. — V mraveništích na Hluboké
i s Jarvou v únoru. Vzácný. Myrmecophil.
Medon melanocephalus F. — Kolem Budějovic od ledna
do března pravidelný host u lesního mravence.
Stenus clavicornis Scoý. — Hluboká, v únoru. Dle všeho
nahodilý host.
Lathrimaeum atrocephalum (Gy//. — Leden až březen
v mnohých kusech v často zmíněném dubovém mraveništi na
Hluboké, leč též i v jiném asi 300 kroků vzdáleném, jež se roz-
kládá kolem borového pařezu.
Protinus macropterus Gy//. — V témže mraveništi v březnu
1 kus. Rovněž dle všeho nahodilý host.
Trimium brevicorne Reichb. — Na Hluboké, v únoru, ve
mraveništi v dutém dubu.
Euplectus piceus Mo/sch., nanus Reichb., signatus Reichb.,
Karstení Reichb., ambiguus Reichb. — Všechny tyto druhy jsem
nalezl pohromadě v často uváděném mraveništi v dubu. Kar-
steni a nanus mi byly označeny panem císařským radou Reittrem
jako myrmecophilní. E. Karsteni byl nejčetnější, asi 20 kusů;
nalezl jsem jej však na Hluboké ještě v jiném mraveništi
a v Němé Strouze, kde mraveniště leží úplně volně na kraji
jehličnatého lesa. E. piceus, ambiguus a signatus byli zastoupeni
pouze 2—3 kusy a dostali se snad pouze náhodou do mrave-
niště. Euplectes Fischeri Aubé, skutečný myrmecophil chybí dle
všeho na Budějovicku, ačkoliv ho pan Roubal v Pošumaví (Chu-
děnice) uvádí.
Bryaxis fossulata Rchb.
> haematica Rchb.
Tychus niger Payk.
Cephennium thoracicum WMú/l.
Neuraphes rubicundus Schaum.
Euconnus claviger Můll.
» pubicollis Mii//.
Těchto sedm druhů jsem nalezl na Hluboké v březnu v
vlhčích vrstvách mraveniště v dutém dubu, v jednom až třech
exemplářích, z nichž však pouze Euconnus claviger a snad také
Neuraphes rubicundus (dle Reitra) jest skutečným myrmecophilem.
Ptenidium myrmecophilum WMotsch. — V únoru a březnu
v dubovém mraveništi na Hluboké v tisících kusů. V jiném po-
blíže ležícím též velikém a starém mraveništi bylo jich jen velice
málo. V šesti jiných velkých a mnoho let starých mraveništích
nebyl jediný kus.
Aderces suturalis Heer. — Pan Roubal ve svém Prodromu
ho neuvádí, pan Dr. Lokay (Časopis I. 2.) ano, leč u Lasius
fuliginosus Ltr. a brunneus Ltr. Nalezl jsem ho na Hluboké
20. III. 1906 u Formica rufa L. v dubovém mraveništi.
Trichopteryx intermedia Gil/m. — Pro Čechy nový druh.
Hluboká, jako předešlý.
Myrmecoxenus subterraneus Chevr. — V jedenácti r. 1905
a 1906 přebraných mraveništích jeden jediný kus, ačkoliv bývá
jinde hojný.
Emphyllus glaber Gy//. — Na Hluboké v mraveništi u bo-
rového pařezu, každý rok ve velkém množství. V blízkosti ležícím
mraveništi v dutém dubu jen několik málo kusů. Ostatně nikde
na Budějovicku.
Cryptophagus umbratus Er. (syn. ruficornis Rttr.) Velice
vzácného tohoto broučka jsem nalezl ve dvou kusech v mra-
veništi u Rančic jižně od Budějovic 27. II. 1906, Exempláře jsou
dosti světlé, patrně nedávno vylezlé. Mraveniště toto bylo po-
měrně prázdné a leželo v hustém smrčí v příkré stráni. Bylo tam
pouze více kusů Corticarie longicollis Zett., Leptacinus formice-
torum Márk., a dva párky Cartodere elongota Curt. Nahodilé
hosty neobsahovalo žádné.
Cryptophagus scutellatus Vemwm. — Hluboká, březen. Bude
asi jen nahodilým zimním hostem.
Enicmus transversus O/. — Jako předešlý.
73. ———————— k:
Cartodere elongata Curt. — V mraveništi u Rančic s Cr.
umbratus Er. Jest myrmecophil.
Corticaria longicollis Zetí. — Taktéž myrmecophil. Vy-
skytuje se hojně ve všech mraveništích Formica rufa L. na Bu-
dějovicku. V jednom mraveništi v Němé Strouze již v lednu ve
stech, ještě měkkých exemplářích zároveň se stejně četnými
malými, dlouze, stříbrošedě chlupatými larvami. Kultura larev
bohužel zašla, vymizely mi ze sklenice, aniž bych věděl příčinu.
Protože však toto mraveniště bylo jinak celkem prosto jiných
hostí, myslím, že to byly larvy této Corticarie. Brouk tento byl
dosud jen panem Dr. Fleischerem v Čechách pozorován.
Monotoma angusticollis Gy//. — Hluboká, velmi pořídku
v březnu. Myrmecophil.
Hetaerius ferrugineus O/. — Hluboká. V mraveništi u bo-
rového pařezu koncem března. Mravenci byli již venku. Tento
druh s oběma následujícími jsou rovněž myrmecophily.
Dendrophilus pygmaeus Z. — V dubovém mraveništi na
Hluboké. Unor, březen ve více kusech.
Myrmetes piceus Payk. — Rovněž v onom mraveništi
ve vyhnilém dubu. R. 1905 a 1906 v březnu pět kusů. Brouk
velmi vzácný a pro Čechy nový.
Opatrum sabulosum Z. — Jsem nalezl vícekráte, leč
vždy jen na kraji mraveniště.
Cetonia. — Z vypěstovaných larev vyvinula se vždy Cet.
floricola Hbst. Larvy žijí patrně více let v mraveništi a zakuklují
se pozdě na jaře, již k létu. Asi uprostřed léta objeví se brouk.
Cyphon variabilis var. nigricornis Křesw. — | Obecného
Cyphon variabilis nalezneme v zimě téměř v každém mraveništi.
Snad jen náhodný zimní úkryt. Varietu tuto uvádím proto, že
v katalogu pana Dra Klímy chybí.
Seznam tento, jehož účelem jest, nepatrným dílem doplniti
pracné seznamy pana Dra Lokaye a pana Roubaia, dává zároveň
ovšem dosti neúplný obraz jihočeské broučí fauny v mraveništích
lesního mravence, dokud tito jarním teplem nebyli vzbuzení a ne-
opustili svá podzemní zimní lůžka. Dinardy budou dle všeho
na Budějovicku chyběti. Na Atemela pubicollis Briss. bylo v březnu
asi brzo. Ostatní však druhy, jež ku středoevropské fauně lesního
mravence patří, jsou dosti úplně zastoupeny.
Některé nálezy jsou poněkud důležitější pro rozšíření těchto
tvarů v Čechách:
— 74
Microglossa marginalis (Grv., byla až dosud dle P. Was-
manna nalezena jen u rodu Lasius. Z Čech uváděna v Klímově
seznamu (Roubal), naleziště však dosud nikde neuveřejněno.
Oxypoda haemorrhoa Mann. — V páně Roubalově Pro-
dromu až dosud jediné české stanovisko Vrané (Krása).
Oxypoda annularis Manu. -—— Je u Formica rufa L. nový
nález.
Oxypoda formiceticola Márk/, — Uvádí pan Roubal
»pouze v teplejších polohách Čech«.
Xantolinus linearis O/. se svými larvami jest rovněž dosti
zajímavý nález, :
Xantholinus atratus Heer. — Až dosud jen Dr. Lokayem
a Skalitzkým sbírán.
Medon melanocephalus F. — Zdá se, že tento drabčík
bude myrmecophilem, ačkoliv jej P. Wasmann neuvádí.
Euplectus Karstení Reichb. uvádí pan Dr. Lokay pouze
u Lasius fuliginosus Ltr.
Euplectus nanus Reic/b. — Dle pana cís. rady Reittra
myrmecophil.
Neuraphes rubicundus Sc4aum. — Jako předešlý.
Emphyllus glaber Gy//., Cryptophagus umbratus Er.,
Cartodere elongata Curt., Corticaria longicollis Zet., Dendro-
philus pygmaeus Z. a Myrmetes piceus Payk. jsou dobré
a dosti zajímavé nálezy v Čechách.
Rovněž nápadné jest, že některé druhy, které jsem nalezl
na Budějovicku, byly pouze z teplejších poloh středních a se-
verních Čech známy. Dá se to vysvětliti tím, že některé partie
jižních Čech, zejména kotlina budějovicko-hlubocká a celé údolí
Vltavy až k Vyššímu Brodu jsou stejně teplé jako zmíněné po-
lohy. Dle vlastního názoru opakuje se květena údolí vltavského,
počínaje od toho místa, kde přestávají vápenné vrstvy, ku př. od
Zbraslavi, stále až ku Vyššímu Brodu a sice jak květena poříč-
ních luk, tak i strání. Bude tedy asi i zvířena obdobná. Otázku
tu by rozluštila charakteristika pražské fauny, jako Chennium,
Centrotoma, Trichonyx atd.: bohužel jsem se ku sbírání těchto
rodů nikdy nedostal. Pan Dr. Lokay, který údolí Vltavské nad
Budějovicemi zná a stráně ty viděl, vyslovil též domněnku, že
v příhodný čas by se tyto pražskému okolí vlastní druhy též
1 zde daly nalézti.
Ku konci dovoluji si upozorniti na následující zajímavý
úkaz. Pan PhC. Maule pozoroval v červnu 1904 na Olšanech
1
75 ————— -
velice silný roj myrmecophila Trichonyx sulcicollis Rchb. Pan
vrchní inženýr Deworezky nalezl u Krumlova také asi v červnu
1904 ve hnízdě nějakého Lasia broučka Clavigera longicornis
Můll. ve stech exemplářích. Já nalezl Ptenidium myrmecophilum
Motsch. v jednom mraveništi v tisících a v sousedním neméně
velikém sotva dvacet a v jiných vůbec nic. Rovněž tak jsem
nalezl celý, abych tak řekl, roj Emphylla glabra Gyll. a jinde
zas roj Corticarie longicollis Zett. (Též pan dr. Lokay a pan
Roubal uvádějí ve svých pracích o českých myrmecophilech,
že tu a tam se některý druh u mravenců vyskytne ve velikém
množství. A nejedná se jen o druhy obyčejné, pozoruje se to
též u druhů vzácných.
Úkazy tyto patří dle všeho do té kategorie, jako jest hro-
madné se objevení, jež se ob čas vyskytuje ve všech říších
živočišstva. A to právě jest zajímavé, že i u zvířátek myrme-
cophilních, v tomto drobolinkém světě se úkaz tento také vy-
skytuje. Bylo by záhodno zjevy tyto v říši hmyzu všude přesně
registrovati, snad by se přece podařilo nalézti příčinu a okolnosti,
za jakých tyto elementární projevy síly a života přírody povstávají.
Auszug.
Der oberirdische Teil der Nester von Formica rufa L., der
sog. Ameisenhaufen, ist im Winter bis auf vereinzelte Individuen
ameisenfrei. Wir finden daher zu dieser Jahreszeit keine Myrme-
coxenen (Atemeles pubicollis F. und die vielleicht verirrten Lome-
chusen), sondern der Haufen wurde den indifferenten und
feindlich verfolgten Gásten vollkommen ůberlassen. Im wármeren
Frůhjahre und spáter, wo die Larvenzucht bereits begonnen hat,
werden diese Arten meistens vertrieben.
Wer die Nester auf Myrmecophilen durchzusuchen beabsich-
tist, mub im Winter beginnen. Bei einem milden Winter, besonders
wenn demselben ein langer, ziemlich frostfreier Herbst voranging,
finden wir in der zweiten Hálfte Jánners die meisten Arten
bereits entwickelt. Jánner -ist bei einem milden Winter der Monat,
in welchem, auf, unseren Breitegraden, sich die Metamorphose
dieser Káferarten vollendet. Man findet zwar noch zahlreiche
Larvén, die vorwiegende Káferform ist jedoch bereits das Imago.
Manche Arten pflegen noch nicht ausgefárbt zu sein, anfangs
Februar sind die meisten schon reif. Bei der Larvenzucht beginnt
man noch frůher, etwa im November. Diese Kulturen sind sehr
76
einfach. Man tut in ein Glas etwas von dem Haufenmulme, am
besten aus jenen Schichten, wo die einzelnen Partikelchen schon
in Verwesung úbergehen, setzt die gefundenen Larven an und
hált das ganze in einem mábig temperierten Zimmer ohne direktes
Sonnenlicht. Der Mulm mu jedoch frůher von den vielen
kleinen Spinnen, Tausendfůblern und Pseudoskorpionen ge-
sáubert werden. Dem Autor ist dieses Versehens wegen eine
starke Cultur von Larven, in denen er die Corticaria longicollis
Zett. vermutete, aus dem Glase einfach verschwunden.
Autor rát ab, die »Ameisenhaufen« im Winter im Freien
durchzusuchen. Viele Arten sind in den Rinden- und Holzsplittern
tief verkrochen und vor Kálte starr. Beim Sieben fallen sie nicht
heraus und kónnen aubBerdem wegen der Korperstarre leicht
und grob beschádist werden. Es wird folgender Vorgang emp-
fohlen.
Im Sommer merkt man sich die Lokalitát des Nestes und
im Winter bringt mán den oberirdischen Teil entweder ganz
oder in Partien nach Hause. Die obere Schichte enthált zwei
Finger tief meistens nichts, oder nur ganz zufállige, gewohnliche
Tierchen, die hier den Winterunterschlupf suchten. Das meiste
finden wir -in den mábig feuchten Schichten, wo sich die In-
sekten noch frei, ohne von den Erdpartikeln beklebt zu werden,
bewegen kónnen. Unten, in dem stark feuchten, schon verwesen-
den Mulme, wo die grobBen Cetonien- und Clythralarven leben,
treffen wir die Pselaphiden und Scydmaeniden. Die Sácke, in
welchen wir das Material nach Hause bringen wollen, můssen aus
sehr dicht gewebtem Stoffe, am besten einem Tuche (Reitter, das
Insektensieb) erzeugt werden. So lange wir in der freien Natur
sind, bleiben die Tierchen starr. Sobald sich jedoch das Ein-
gesammelte z. B. im Eisenbahnzuge oder beim Postversand er-
Wármt, werden sie sehr lebhaft und drángen sich, besonders die
Euplectuse, auch durch ziemlich dichte Leinwand- und Baumwoll-
stoffe leicht durch. Zu Hause wird das Untersuchungsmaterial
in groBe Flaschen verteilt, mit Wattapfropfen verschlossen und
feucht gehalten. Jetzt hat man Zeit und Beguemlichkeit genug
und kann den Flascheninhalt partienweise úberklauben So,
wie man in einem Haushalie den Kaffee oder den Reis zu úber-
klauben pflegt, wobei jedoch Folgendes zu beachten ist. Wie
man die Brosamen des Mulmes bewegt, stellen sich vtele
Arten tot, es sind auch die kleinen Histeriden wie Dendro-
philus und Myrmetes piceus schwarzen Samenkórnern oder
77
abgerissenen Ameisenkópfen sehr áhnlich. Wir můssen also genau,
langsam und mit der Lupe in der Hand arbeiten, wobei von
Zeit zu Zeit wieder auf das Úberklaubte ein Blick zu werfen
ist, ob nicht etwas Úbersehenes noch herauskáme. Diese Sammel-
methode ist jedenfalls schonender und genauer als das Sieben.
Die Nester der Waldameise pflegen, wie bekannt, meistens
am Waldrande, in buschigen Lehnen, regelmábig jedoch auf
trockeneren, sonnigen Stellen zu sein. Sie sind aber nicht gleich
faunenreich. In einem breiten Tale des Flusses oder eines Baches
sind die Ameisenhaufen an Arten reicher als in steilen Schluchten
oder Walddurchschlágen. Es hat jedoch jedes Nest der
Formica rufaL. im Winter seine Gáste. Wenn die Arten
weniger zahlreich sind, Sind sie gewóhnlich zu vielen, manchmal zu
Hunderten von Stůcken vertreten. Oft ist das Nest an einen Baum
gestůtzt. Wenn es ein Laubholz, und wenn dasselbe ausgefault,
teilweise etwas hohl ist, so hat der Sammler den reichsten
Fundort der Myrmecophilen bei der Waldarneise getroffen. Nicht
nur dak in den Nestern in hohlen Laubbáumen die myrme-
cophile Fauna am buntesten ist, sondern eine Reihe von Staphy-
linen, Pselaphiden, Scydmaeniden und Clavicorniern, welche hier
ihre Winterguartiere aufsuchten, wird den Sammler derart in
Anspruch nehmen, da ihm bis April keine Zeit fůr etwas
anderes úbrig bleiben wird.
Folgendes Verzeichnis umfaht die Funde, welche vom
Auktor in Sůdbohmen, in der Budweis-Krumauer Umgebung
gemacht wurden. Es enthált auch nichtmyrmecophile Arten,
welche nur wegen der Vollstándigkeit der Funde angefůhrt wurden.
Fůr die můhevolle Bestimmung von vielen unreifen, nicht ausge-
fárbten Formen bin ich dem Herrn kaiserlichen Rate Edmund
Reitter in Paskau herzlichen Dank schuldig.
Notothecta flavipes Grav. — In der Budweiser Umgebung
beinahe in jedem Neste.
Thiasophila angulata Er. — Frauenberg bei Budweis, im
Neste in einer hohlen Eiche zahlreich, in anderen sehř spárlich.
Im Sommer hie und da auf dem Safte der Eichen.
Oxypoda haemorrhoa Maun. — Ein Stůck in Frauenberg.
Das Nest war an einen Kiefernstock angelehnt.
Oxypoda annularis Mann. — Zwei Stůcke tief in einem
Neste in »Němá strouha« sůdlich von Budweis.
Oxypoda formiceticola Márkl. — In dem Neste der Bud-
Wweiser Gegend, meistens zahlreich.
T p
Microglossa marginalis Grav. — Von diesem seltenen
Staphylinus fand ich vier Stůcke in Frauenberg im Neste in einer
hohlen Eiche. P. Wasmann fůhrt ihn nur bei Lasius fuliginosus
Ltr. und brunneus Ltr. an.
Aleochara lanuginosa Grav. — Zufállige Úberwinterung.
Drusilla canaliculata F. — Dieses verdáchtige Ameisentier
ist mir im Márz zweimal im Neste der Waldameise vorgekommen.
Atheta sodalis Er. und Colpodota fungi Grav. halten sich
jedes Jahr in vielen Stůcken im Februar und Márz in Frauenberg
im erwáhnten Neste in der Eiche. Důrften jedoch mehr zu der
Eiche als zu dem Neste gehóren.
Hypocyptus longicornis Payk. — Mehrere Stůcke im Februar
und Márz. Fundort wie bei den Vorigen. Zwei Stůcke haben
gelbe Fůhler.
Tachyporus solutus Er., chrysomelinus Z. und nitidulus F.
úberwintern zahlreich in jedem Neste der Waldameise.
Heterothops dissimilis Grav. Jedes Jahr im Februar und
Márz mehrere Stůcke in dem Neste in der Eiche bei Frauenbere.
Ouedius brevís Er. — Frauenberg bei Budweis. Im Februar
und Márz zahlreich in allen Nestern, Im Juli und August ófters
am ausfliebenden Safte der Eichen.
Leptacinus formicetorum WMárkl. — Jánner bis Márz. Um
Budweis beinahe in jedem Neste, jedoch selten.
Xantholinus linearis O/. — Diesen háufigen Káfer fand
ich im Winter beinahe in jedem Neste der Formica rufa L. (den
punctulatus Payk. nie). Es ist interessant, da im Jánner und
Februar beinahe gleiche Anzahl von Larven und alter, harter
Káfer vorkommt, im Márz verschwinden die Larven und es
erscheinen unausgefárbte Káfer mit gelbbraunen FůbBen und
braunen Flůgeldecken, welche offenbar spáter schwarz werden.
Ob sich der Káfer vom Ei im Neste entwickelt oder ob auch die
Larven ráuberisch in's Nest einziehen, wáre noch zu konstatieren.
Xantholinus atratus /eer. — Frauenberg im Februar samt
Larve in den Nestern. Selten.
Medon melanocephalus F. — Bei Budweis vom Jánner bis
Márz regelmábiger Fund bei Formica rufa L.
Stenus davicornis Zcop. — Frauenberg im Februar. Důrfte
nur zufálliger Gast gewesen sein.
Lathrimaeum atrocephalum Gy//. — Frauenberg im Jánner
bis Márz in dem Neste in der Eiche und in einem anderen, an
79
einen Kiefernstock angelehnten in vielen Exemplaren; důrfte
jedoch kaum ein Myrmecophil sein.
Protinus macropterus Gy//. — Frauenberg im Márz ein
Stůck.
Trimium brevicorne Rcžb. — Frauenberg im Februar im
Ameisenhaufen in der Eiche.
Euplectus piceus Iotsch., nanus Rchb., signatus Rchb. Kar-
stení Rchb., ambiguus Rchb. — Alle diese Arten fand ich bei-
sammen in dem oft erwáhnten Neste in der Eiche. Karsteni und
nanus wurden mir vom Herrn kaiserlichen Rate Reitter als
Myrmecophil bezeichnet, E. Karsteni war der háufigste. Ich fand
ihn in Frauenberg auch in einem anderen Neste und in der
Schlucht »Němá strouha«<, wo das Nest am Waldrande voll-
kommen frei liegt. E. piceus, ambiguus und Signatus Waren nur
durch 2—3 Stůcke vertreten und ihr Vorkommen bei Formica
rufa L. důrfte nur ein Zufall sein. — Euplectus Fischeri Aubé
důrfte bei Budweis fehien, obwohl ihn Herr Ph. C, Roubal im
Bereiche des Bohmerwaldes (Chuděnice) fand.
— Bryaxis fossulata Rclb,
> haematica Rchb.
Tychus niger Payk.
Cephennium thoracicum Wi//.
Neuraphes rubicundus | Schaum.
Euconnus claviger J/ii//.
> pubicollis Ii//.
Von diesen sieben Arten fand ich je 2—3 Stůcke in Frauen-
berg im Márz und zwar in den feuchteren Schichten in dem
Neste in der Eiche. Es ist jedoch nur Euconnus claviger und
vielleicht auch Neuraphes rubicundus (nach Reitter) myrmecophil.
Ptenidium myrmecophilum Wo/sch. — In demselben Neste
in Frauenberg ist dieser Káfer in Tausenden vorgekommen.. In
einem auch groben und alten Neste, welches unweit lag, waren
nur wenige Stůcke. In sechs anderen nicht ein einziges.
Aderces suturalis Heer. — Herr Ph. C. Roubal fůhrt ihn
in seinem Prodromus der bohmischen Myrmecophilen nicht an,
Herr Dr. Lokay (Časopis I. 2.) ja, jedoch bei Lasius fuliginosus
Ltr. und brunneus Ltr. Ich sammelte denselben bei Formica
rufa L. in Frauenberg Ende Márz im Neste in der Eiche.
Trichopteryx intermedia Gi//m. — Eine fůr Bóhmen neue
Art. Fundort und Zeit wie der vorige.
KOMOREAÉ V462 n PSE NOON sE S LE O Z) Ň
Myrmecoxenus subterraneus Chevr. — In elf im 1905
und 1906 úberklaubten Ameisenhaufen ein einziges Stůck, ob-
wohl der Káfer anderswo háufig vorkommt.
Emphyllus glaber Gy//. — In Frauenberg in einem, an
einen Kiefernstock gestůtzten Neste jedes Jahr in grober Mence.
In der nahe stehenden hohlen Eiche nur wenige Ex. Sonst
nirgends bei Budweis.
Cryptophagus umbratus Er. (ruficornis Rttr.) — Diesen
sehr seltenen Káfer fand ich in zwei Stůcken in einem Neste bei
Rančice sůdlich von Budweis Ende Februar. Die Exemplare sind
ziemlich licht, wahrscheinlich noch nicht genug reif. Das Nest
war arm und lag in einem dichten Fichtenjungholze an einer
steilen Lehne. Es enthielt mehrere Corticaria longicollis Zett., zwei
Paare von Cartodere elongata Curt. und zwei Leptacinus formi-
cetorum Márk. Es waren da keine zufállige Gáste.
Cryptophagus scutellatus Nemwm. — Frauenberg, Márz.
Wahrscheinlich ein Zufall.
Eniemus transversus O/. — Wie der Vorige.
Cartodere elongata Curt. — Im Neste bei Rančice mit Crypto-
phagus umbratus Er.
Corticaria longicollis Zeží. — Kommt bei Budweis háufig
in allen Nestern der Formica rufa L. vor. In einem Neste in
der »Němá strouha« fand ich im Jánner neben Hunderten von
noch weichen, ganz lichten Exemplaren gleich zahlreiche, kleine,
lang silbergrau behaarte Larven, welche ich, da das Nest sonst
aller Gáste frei war, fůr Corticaria-Larven hielt. Das Nest machte ,
den Eindruck einer Reincultur der Corticaria longicollis Zett.
Leider ist mir die Zucht der Larven eingegangen und die Art
konnte nicht bestimmt werden.
Monotoma angusticollis Gy//. — Frauenberg sehr selten
im Márz.
Hetaerius ferrugineus O/. — Frauenberg. Ein Stůck, Ende
Márz. Die Ameisen waren schon drauben.
Dendrophilus pygmaeus Z. — Frauenberg, Februar, Márz.
Jedes Jahr mehrere Stůcke im Neste in der Eiche.
Myrmetes piceus Payk. — lm selben Neste wie der vorige,
jedoch nur im Márz. .
Opatrum sabulosum Z. — Ist ofters, jedoch immer nur
am Rande des Nestes vorgekommen.
Cetonia floricola Hodsf. — Aus den gezogenen Larven
entwickelte sich nur diese Art. Die Larven leben mehrere Jahre
8
im Neste, verpuppen sich im spáten Frůhling und der Káfer
erscheint gegen die Mitte- des Sommers.
Cyphon variabilis Tžunub. samí var. nigricornis Kiesiv.
— Kommen im Winter beinahe in jedem Neste in mehreren
Stůcken vor.
Dieses Verzeichnis hat den Zweck teils die frůheren
Arbeiten der Herren Lokay sen., Lokay iun. und Roubal, úber
bohmische Myrmecophilen zu ergánzen, (teils ein Bild der
myrmecophilen Fauna bei Formica rufa L. bei Budweis zu
geben. Die Dinarden důrften in diesen Gegenden fehlen. Fůr
den Atemeles pubicollis Briss. und vielleicht verirrte Lomechusa
důrfte in dieser Jahreszeit zu bald gewesen sein. Sonst ist die
bisher bekannte myrmecophile Waldameisenfauna ziemlich kom-
plett vertreten.
Zum Schlusse wird auf folgende interessante Erscheinung
hingewiesen.
Herr Ph. C. Maule (Časopis IL 2.) beobachtete im Juni 1904
auf den Olšaner Friedhofen bei Prag einen sehr starken Schwarm
von Trichonyx sulcicollis Rchb. Herr Oberingenieur Deworezky
in Krumau fand im J. 1904 im Neste eines Lasius den Claviger
longicornís Můll. »in Massen«. Ich fand das Ptenidium myrmeco-
philum Motsch. in einem Neste zu Tausenden, aber in einem, nicht
minder groBen daneben vielleicht nur zwanzig Stůcke. Der-
gleichen fand ich ein Nest mit einem Schwarme vom Emphyllus
glaber Gyll. und ein anderes mit Corticaria longicollis Zett. Auch
in den anderen faunistischen Zusammenfassungen der Myrmeco-
philen findet man Bemerkungen ber zeitweiliges massenhaftes
Auftreten einzelner Arten. Auch handelt es sich um die selte-
neren Formen.
Diese Erscheinung gehórt jedenfalis in die Kategorie des
massenhaften Auftretens, wie es in allen Klassen des Thierreiches
von Zeit zu Zeit vorkommt, und das 'ist das Interessante, dalb
es auch bei den myrmecophilen Tierchen, in dieser Welt im
kleinen, der Fall ist. Autor hált es fůr wichtig, dieses Massenauf-
treten úberall in allen Insektenfamilien genau zu registrieren, und
glaubt, dak man dadurch zu den Umstánden und Ursachen,
unter welchen diese elementaren AuBerungen der Kraft und des
- Lebens in der Natur entstehen, gefůhrt wird.
k o P OL OL L OLDA dy O DĚ PRO
Nový pro českou faunu brouk Leptinus testaceus
Můll. — zástupce celé čeledi.
7. Roubal.
Leptinus testaceus Will., dříve mezi Silphidy řaděný,
dle nového systemu Gangelbauerova tvoří ještě s rodem Lepti-
nillus novou čeleď, XIII. dle jmenovaného autora — Lepti-
nidae. Podstatný rozdíl od Silphidů záleží v úpravě menta
a předních kyčlí.
Pokud se popisu Leptina týče, odkazuji na zevrubnou stať
o jmenované čeledi ve: »L. Gangelbauer, Die Káfer von Mittel-
europa. Bd. III. pg. 261—264.« Naznačím jen něco málo o habitu
Leptina pro zběžnou orientaci. Brouček 2—2:2 zm velký, silně
sploštělý, tvaru lístkovitého, žlutý nebo Žžlutohnědavý, jemně
žlutě chlupatý, úplně slepý (jediný slepý brouk naší fauny).
Episterna meso-a metasternální spojena se sternem. Tykadla do-
sahují přes polovinu délky těla, jsou jemná, nitkovitá, neztlustlá
ke konci. Štít zaujímá velmi značnou část těla, je vzadu vykro-
jen a jako krovky široký.
Žije v trouchu starých stromů, pařezů, v hnízdech myší,
zejména polních, odkudž bývá s prstí do nižších poloh povod-
němi zanášen, pak v hnízdech čmeláků, dle Gerhardta také na
sladké šťávě stromové se objevuje.
Geografické rozšíření jeho jest po sev. Americe, na Kavkaze
a v střední Evropě. Reitter v novém vydání »Catalogus coleopte-
rorum etc.« uvádí Švédsko, Francii, Německo a Kavkaz. Pokud
mně známo, nalezen také v Beskydách drem Š. Jurečkem.
Český, mnou nalezený, jediný exemplář jest ze Závisti,
kde jsem ho sbíral letos, 7. III. 1906. |
Obohacuje se tudíž nálezem tímto fauna naše o nový druh,
rod a čeleď Coleopter.
Fauna Bohemica.
I Noví brouci pro českou faunu.
A. Příspěvek F. 7. Rambouska.
Aleochara lata Grav. sbírána mnou v Liblicích a na Ma-
ninách (tamtéž V. Smetanou), v Krči p. Černým a p. Zemanem,
v Liboci p. učitelem Vajsem.
83. ——vv—
Calodera riparia Er. chycena mnou v náplavu u Vosečka
ve spol. všech ostatních druhů, rufescens Kr. vyjímaje.
U Hradce Králové společně s rufescens Kr. sbíral p. Ph. St.
Kracík v někol. exempl.
Atheta (Sbs. Alianta Toms.) incana Er. Našel jsem ve
zmrzlém naplaveném rákosí u rybníka »Podviňáku« blíže Česk.
Brodu ve spol. Sfenus pubescens Steph. 30. III. 16 jediného G.
Ouedius longicornis Kr. Jedince tohoto velmi vzácného
druhu jsem chytil na Cibulce u Košíř 22. X. 05 ve vlhk. listí.
Ouedius ochripennis var. nigrocoeruleus Fauv. Mnou sbí-
rány v rašeliništi v lese Poříčanském (u Č. Brodu) v září 1904,
celkem 3 kusy.
Philonthus Bodemeyeri Eýpelsh. Sbírán p. správcem F.
Štěrbou 14. V. 05 pod kameny u Labe blíže Vrchlabí.
Philonthus fuscus Grav. Chycen mnou při Las. fuliginosus
Ltr. v kořenech topolů v Liblicích u Č. Brodu 28. III. 1906. Zde
jsem též chytil:
Xantholinus glaber v. angularis Gauslb. Význačný tma-
vými krovkami se žlutými rameny a koncem.
Astenus filiformis ab. humeralis Gred/. Pod kameny
v okolí pražském dosti hojný.
Stenus mendicus Er. Jedinec mnou chycen ve vlhkém
listí na Závisti 28. IX. 05, panem Ph. C. Roubalem chycen
v Polabí.
Stenus vafellus Er7. je mezi podobným Argus Grav. dosti
zhusta v labském náplavu: Voseček 25. III. 06 (Rambousek),
Jiřina 06 (J. Černý).
Siagonium guadricorne Kirby 4 Spence. Jedinou © chytila
pí. Štěrbová v labském náplavu ve Vosečku u Kolína 25. IIL 06.
Die mého náhledu jest i humerale Germ. v Čechách (žije pod
setlelou korou bukovou).
Neuraphes carinatus Mu/s. Nalezen mnou i p. prof. Jouklem
v lese Dobřichovickém 2. XI. 05.
Colon griseum Czwwal. Jediný, p. Drem Fleischerem určený
exemplář jsem chytl smýkací síťkou v Krči v létě 1904.
Ptenidium Gressneri Gil/m. Chytáno mnou v Dobřicho-
vicích 2. XI. a v Krči na zahradě p. Welsy 29. X. 05 při Las.
fuliginosus Ltr.
Nephanes Titan New. Chytán mnou v letu nad hnojištěm
v Liblicích v srpnu a září 1905.
Micrus filicornis Fairm. Sbírán tamtéž.
6*
a: MO A. 17 PON R, LAP DS oné ona sy
Lathridius nodifer Westw. Vyset mnou četně z vrb od
Las. fuliginosus Ltr. ve Vraném 3. XII. a 26. XII. 05, pak na
Přemyslovce u Vyšehradu 10. XII. 05 (též p. Zeman).
Hister marginatus Er. Jedince jsem chytil v srpnu 1904
v Liblicích na Českobrodsku.
Poecilonota decipiens Mauwh. Sklepána p. J. Zemanem
s břízy ve Štěchovicích 18. V. 05 ve dvou exempl., letos opět.
Athous vittatus v. dimidiatus Draf. Chytán mnou v Po-
říčanech 1904 v srpnu.
Ennearthron affinis Mel/. Je četný ve vrbách u sv. Pro-
kopa, 20. XI. 04.
Lagria atripes Muls. Mnou sklepávána u sv. Prokopa (1903),
v Kounicích a Liblicích 1904, rovněž ve Vraném a na Závisti
V Roztokách sbíral p. Kracík, v Šárce p. učitel Vajs.
Phyllobius artemisiae.“) Pan Zeman chytal tento druh
ve Štěchovicích (1905), mnou nalezen v Chuchli 23. IV. 04 a ve
Vraném 27. V. 06.
Mylacus rotundatus Fabr. Je v našem okolí hojný na su-
chých travnatých stráních.
Foucartia sguamulata Herbst. Chytán mnou i p. B. Žežulou
v Troji, v červnu 4. VI. 04, 6. VI. 06. Na Zlíchově 19. VI. 06.
Sitona suturalis S/ež%. 14. VI. 03 jsem chytl několik je-
dinců na Voškovrchu.
Sitona puncticollis Sfež%. 18. VII 03 na »Varhánkách«
u Č. Brodu, 28. VL 03 v Krči.
Sitona sulcifrons v. rasilis 77. Je tamtéž sbírána co před-
cházející.
Tropiphorus tomentosus Marsh. Je ve vlhkém listí na
podzim, v zimě a z jara: Krč, Cibulka, Vrané.
Limobius borealis Payk. Všude hojný, hlavně na Achillea
a v koř. topolů.
Rhinoncus inconspectus /erdst. Dosti četný kol topolů
u Liblic v srpnu.
Ceuthorrhynchidius turbatus Schulze. V Troji v červnu
mnou i p. B. Zežulou smetán.
Ceuthorrhynchus timidus Weise. Smetán mnou s rostlin
mezi topoly u Liblic. 6. IX. 05.
*) Za lask. určení svých Curculionidů jsem díky povinen p. pošt. radovi
Rom. Formánkovi v Brně.
ZR RS A £ VRS
Apion dichroum DBedel. Vyset z listí ve Vraném n. Vlt.
9411.05:
Apion aestimatum Faust. Nalezen mnou i p. B. Žežulou
v Troji počátkem června, pak mnou na Zlíchově 19. VI. 06.
Haltica tamaricis Schrank. Jeden exempl. mnou vyset
v lese mezi Běchovicemi a Ouvaly 11. IX. 05 a několik jiných
sbíráno v Poříčanech 8. IX. a 14. IX. 05 na břízách.
Haltica pusilla D/ř. Chycena v 3 exempl. v labském náplavu
u Vosečka 25. III. 06.
Cassida canaliculata Laich. Mnou chycena v Poříčanech
počátkem léta.
B. Příspěvek J/. Roubala.
Sitones puncticollis S/ep%.*) u V. Oseku v jednom exem-
pláři 22. VI. 1905. Největší náš druh.
S. suturalis S/ep7. na Milešovce jsem sítí smetl jeden
exemplář 29. VI. 1905.
Pissodes validirostris Gy/l. Klatovy: Bor, na čerstvých
pařezech sosnových IV. 1901 ve více exempl.
Rhinoncus inconspectus Zlerbst. u Chuděnic u samoty
»Bašta« IX. 1903.
Ceuthorrhynchus pulvinatus Gy//. v jednom ex. na vrchu
Rané v Č. Středohoří s p. kust. E. Binderem VI. 1908.
Ceuthorrhynchus variegatus O//v. Krásného tohoto brouka
našel jsem u Klatov v roce 1901.
Ceuthorrhynchus timidus Weise v jednom exempláři
z Českobrodska 1902. Uváděn dosud jen z Dalmacie a Chor-
vatska.
Ceuthorrhynchus scapularis Gy//. v labském náplavu
u Toušeně 29. III. 1905.
Rhynchites betulae Z. v. nitens před lety u Chuděnic
v jediném exempláři.
Hylesinus crenatus F. uvádím z nového naleziště, totiž
z Nové Hutě, kdež jsem jich na sta sbíral a rojící se pozoroval
v červnu 1906 s p. kustodem E. Binderem a Ph. St. J. Starým.
— Ostatně viz více v roč. III, č. 1., pg. 19. t. časop.
*) Většinu Curculionů mi laskavě určil p. rada R. Formánek, začež tuto
vyslovuji upřímný dík.
86
Chrysomela varians Schaller v. centaura /Herbst jest horská
forma, kterou v pošumavských lesích častěji jsem sbíral, na př.
u Chuděnic ve Žďářích (1901).
Sermyla halensis Z. Krásnou tuto mandelinku z příbuzenstva
Gallerucella a Adimonia jsem našel letos 9. IX. 1906 na vrcholu
Bělejšova u Chuděnic na Galium mollugo L. ve více exemplářích
(teste Binder). Jest to nový rod a druh pro naši vlast.
C. Příspěvek Dra Emanuela Lokaye.
Euplectus intermedius Wo//aston. Tento dosti velký druh
řadící se mezi Karstení a punctatus, odlišný však charaktery
samečka nalezla moje choť letos v Červnu ve 3 jedincích v Ko-
šířích prosíváním shnilého dříví.
Euthia linearis Muls. Vzácný druh podobný ku Euthia
scydmaenoides, však plošší, protáhlejší, s koncem tykadel ztluště-
lejším. Jednoho jedince mám z Práchně u Horažďovic z roku
1900, druhého jsem nalezl letos v shnilém pařezu v Košířích.
Euthia Deubelí Gang/b. Při srovnávání Euthií své sbírky
seznal jsem, že můj otec nalezl 27. dubna roku 1857 v Závisti
pod listím jednoho jedince Euthia Deubeli Gangelb., kterého dosud
mám zachovaného ve své sbírce.
Abraeus parvulus Aubé nalezen mnou letos v červnu ve
společnosti Abraeus globosus u Lasius bruneus prosíváním trouchu
Anommatus duodecimstriatus Miller. Zajímavý tento slepý
rod žijící pod zemí v shnilém dřevě objeven v Čechách letos
v červnu mou chotí, která jej nalezla v jednom jedinci prosíváním
shnilého dřeva v Košířích.
Danacaea nigritarsis Kčesmw. Smýkán mnou-s květů letos
v červenci v Troji.
II. Noví motýlové pro českou faunu.
V záhlaví Fauna Bohemica uvedl p. Růžička z Chrudimě jako.
nového motýla pro českou faunu Ennomos fuscantaria Šf
Chtěje přispěti k poznání rozšíření tohoto druhu v Čechách po-
dotýkám k zprávě té, že E. fuscantaria známa jest již po léta
v okolí Plzně, neboť se vyskytuje zde nezřídka v září a říjnu
na kmenech jasanů podél cest a silnic vysázených. Že pak nejen
na Chrudimsku a Plzeňsku, ale i jinde v Čechách píďalka tato
jest domovem, toho dokladem jest okolnost, že vajíčka její na-
bízejí se v zahraničních časopisech i z jiných krajů českých.
Dále byly v okolí Plzně zjištěny tyto nové druhy pro Čechy:
1. Papilio podalirius L. ab undecimlineatus Ečřm. Líhne
se často z pup motýle u nás všude obecného, chovají-li se v tem-
peratuře přiměřeně nízké. Též melanické odrůdy, upomínající
více méně splynulými pruhy a černě poprášenými křídly značně
na ad nigrescens Em., podařilo se vychovati.
2. Agrotis primulae Es$. nalezena na jaře jako housenka
v lesní rokli porostlé hluchavkou.
3. Agrotis nigricans Z. ab rubicans lze nezřídka vy-
pěstiti Z housenek, které na kamenitých stráních z jara vedle
velice podobných A, tritici L. a A. obelisca Hb. hojně se vy-
skytují, ukrývajíce se za dne v písku nebo v sypké zemi.
4. Chloantha radiosa Es$. Housenky této můrky vyskytující
se v jižní Evropě nalezl jsem v srpnu letošního roku u Miro-
šova v mechu neb mezi kořeny třezalky krom ostatních 2 evrop-
ských druhů Chl. hyperici F. a Chl. polyodon CZ. Housenky
žerou jen v noci. Vzhledem k uvedené pozdní době vyskytuje
se zde patrně ve dvou generacích (v dubnu a květnu, pak v čer-
venci a srpnu) právě tak jako druhy posléze jmenované.
5. Leucania obsoleta 77b. jest u Plzně hojná na březích
řek a rybníků rákosem porostlých. Housenky přezimují zcela
vyspělé v dutině zbytků stébel uřezaného rákosu, chráníce se
shora proti mrazu a vodě lehkou zátkou z rozkousané dřeně
stébla. Někdy možno i 2 housenky takto ukryté nalézti v témž
stéble nad sebou. Zakuklují se teprve na jaře ve své skrýši ne-
vylézajíce již ven za potravou.
6. Taeniocampa opima b. nalezena z jara na kmenu
stromu u silnice.
7. Mesogona oxalina Zb. byla chycena a stolrále přivábena
téct v »Zábělé« u Plzně.
8. Cosmia abluta Zb. ulovena pouze jedenkráte tímtéž
způsobem u »Lochotína«.
9. Cucullia chamomillae Schiff. Vyskytuje se nezřídka
z jara jako jiné Cucullie sed'cí na plotech, telegraf. tyčích a pod.
Housenky jsou v červnu a červenci na rmenu a heřmánku, dosti
hojné i skrývají se na zákrovu úborů, jež užírají. Že by však
-= 88
k zemi slézaly a tam se ukrývaly, nebylo pozorováno. Lze je
snadno sklepnouti do deštníku, nikoli však nalézti pouhým okem.
10. Sesia formicaeformis Est. Housenky této nesytky žijí
v kmenech mladých vrb ve stromořadí u »Lochotína«, kdež na- -
lezeny často její pupy z kmenu vylezlé a konečně v červnu 1904
i motýl opouštějící právě kuklu, jež zpod kůry ven se vyvrtala.
Vlach.
Doplňky ke Kowarzovu seznamu českých dipter.
A) Sděluje Karel Weinfurter
1. Doros conopseus Fab. ©, chycen v červnu 1905 na Ká-
rově, panem Vavrouškem. Tento velmi vzácný Syrphid napodobí
tvarem těla i zbarvením Sphegidy.
2. Merodon clavipes Fab. S, ©. Sbíral jsem je v Radotíně
v červnu 1906. Vyskytují se hojněji jenom na jihu. U nás jsou
vzácny. Tyto mouchy napodobují nápadně Apidy barvou a osrstě-
ním. (Též kladou jako včely křídla parallelně přes abdomen.
3. Syrphus confusus Egg. G, chytil jsem jej v Krči
v červnu 1905.
4. Syrphus vítripennís Weis., sbíral jsem v červenci 1905
v Bráníku. Vyskytuje se hojně a byl snad jen nedopatřením vy-
nechán v Kowarzově seznamu.
5. Echinomyia lurida Fab. G. Nalezl jsem ji v Černošicích
v květnu 1906. Je to forma jižnější a rozmnožuje řadu jižnějších
druhů v Čechách již nalezených.
6. Lomatia lateralis Meg. ©$, ©. Sbíral jsem je na Závisti
(Kárově) koncem července 1906. Též byly letos chyceny 2 kusy
p. Šusterou u Karlova Týna. Tento vzácný Bombylid je zároveň
prvým zástupcem nového rodu pro Čechy.
7. Ortalis ruficeps Fab. ©. Nalezl jsem letos v červnu
v Černošicích. — Tento druh byl již uveden v tomto listě; roč. III.
ČÍSe.ky Strl6,
B) Sděluje Ant. Vimmer.
6. Dioctria longicornís WS. Leg. Binder; v okolí pražském
(Asilidae).
7. Tachydromyia bicolor Fabr. — Platypalpus bicolor Fabr.
Janské Lázně VIII. 1898 (Empidae).
89
8. Brachyglossum (Rd.) coronatus Rd. (Kowarz rodu ne-
uvádí.) Police n. M. VIII. 1905. (Conopidae.)
9. Spatigaster ambulans F. (Kowarz ani rodu neuvádí.)
Mníšek VI. 1900; sbíral též p. Kudlička v okolí pražském (Syr-
phidae).
10. Melanophora roralis Z. Janské Lázně VII. 1898. Larvy
její vyžírají plže (Dexidae),
11. Masicera badensis Weg. Mníšek Vlí. 1903. Larvy žijí
v housenkách rodu Saturnia (Tachinidae).
12. Masicera pratensis Wg. © vychoval p. Kudlička (28. IV.)
z kukel Saturnia carpiní (Tachinidae).
13. Sisyropa B. B. excissa F//. Mníšek VII. 1903. Patří
mezi vzácnější mouchy. Pan Kudlička sbíral je v Dobřichovicích
(Tachinidae).
14. Sisyropa B. B. lucorum Rd7. (non Mg.) © Mníšek VL
1903 (Tachinidae).
15. Hylephila pusilla Ws. ©. Kladno 9. VI. 1906 (Antho-
myidae).
16. Hylemyia puella J/s. ©. Čes. Skalice, Babiččino údolí
VII. 1905. (Anth.)
17. Phytomyza geniculata Macg © G. Kladno 9. VI. 1906.
Larvy minirují v listech mákových, rozmnoží-li se, škodí máku
citelně (Phytomyzinae).
18. Hydromyza Fallení Sc/%ém. Luka kol Luční boudy
v Krkonoších VIII. 1898 (Cordyluridae).
19. Ulidia erythrophtalma W Kowarz nemá v seznamu
ani rodu ani druhu. Leg. Binder v pražském okolí (Ortalidae).
20. Urophora stylata Fb. ©. Závist VI. 1904. V okolí praž-
ském ji sbíral také p. Binder (Trypetidae).
Urophora eriolepidis Lw. G. Mníšek VI. 1903 (Trypetidae).
21. Siphonella laevigata F//. Závist 3. IX. 1906 (Chloro-
pidae).
22. Phora ciliata F//. Závist 3. IX. 1906. Vzácnější moucha
(Phoridae).
Ku 3. Syrphus vitripennis Mg. považují někteří autoři
toliko za varietu S. ribesii L., proto ji asi Kowarz v seznamu
»druhů« neuveřejnil. (W)
Ku 5. Lomatia lateralis Mg. sbíral podepsaný v Závisti
v.cervenci r. 1903 a r. 1905. (W)
90 —
Drobnosti.
Aleochara spissicornis Er. objevuje se velice zřídka za různých
okolností, též ve starých hnízdech Tetramoria (Vrané n. Vlt, — Th. Krása).
Mnou chycena před 3 lety v Krči, letos pan J. Zeman chytil jeden
exemplář na »lidské hlíně« na Zlíchově v půli května. Rmbk..
Ascalaphus ustulatůs Evers. Laskavým zprostředkováním p. Dr. E. Lo-
kaye dostal jsem exemplář převzácného druhu tohoto ze sbírky p. prof. Schu-
stera ve Vídni, Popsán byv Eversmannem roku 1850 z Kavkazu, zůstal
blíže neznám, tak že Mc Lachlanovi jediný tento druh v bohaté sbírce
scházel. Nejzajímavější jest jeho naprostá shoda s Asc, hispanicus
Rmb. a lze s těží tyto dva druhy od sebe oddělovati, přes to, že tak
ohromná prostora naleziště jejich od sebe je dělí. Kpk.
Cicadetta montana Scop. Zajimavého tohoto křísa podařilo se mi
letos zjistiti a v několika exemplářích uloviti u Kralup v lese zvaném.
»Lutovník«, a to poprvé 20. května. Všechny dosud tu ulovené kusy
byly buď na zemi, na travinach a nízkých keřovitých stromecn. Také
poslední světlé kožky ve více exemplářích nalezeny i kusy čerstvě vy-
líhlé. Zvláštního potěšení dostalo se mi i tím, že jsem slyšel cvrkání
samečků. Jen larvy, po nichž se pilně pídím, nepodařilo se mi dosud
nalézti. Pokud mi známo, byl tento druh sbírán v Čechách na těchto
místech: Bilichov (leg. Spott. 13./VI. 1866), W. Schloss (leg. Za-
vadil 3./VII. 1897), Polička (L. Klapálek), Kůhler-Grund u Hřenska
(Žežula), Turnov (prof. A. Šrámek). Fr. Mužík.
Geotrupes mutator Marsh. dle sdělení p. správce F. Štěrby ob-
jevil se hromadně na dvoře raffinerie v Pečkách na dráze. Dne 7. března
t. r. vylezlo mezi kolejnicemi na sta jedinců, kteří byli sbíráni zedníky
(považují ho za »patrona«). Místo, kde vylezli v takovém počtu ze země,
je dosti ušlapané, neboť vede tudy jakási cesta, — avšak nikde na
blízku nebylo pro ně pražádné potravy. Poblíž je jedině kanálek
pro odtok olejů ze strojovny (sám jsem tam později viděl ještě veliký
počet brouků mrtvých), — ale olej jim rozhodně nemůže sloužit za
potravu; houby z pražců by jim nestačily. Zůstává tudíž záhadou, čeho
užívali tito brouci (resp. jejich larvy) za potravu. Že by byly larvy od-
někud náhodně přeneseny, je nemožno, neboť počet brouků byl příliš
veliký. Rmbk.
Housenka Acherontia atropos. Známý entomolog pan Maloch
sdělil mi následující: Začátkem září letošního roku vyšlo si v Králově
Dvoře u Berouna několik pánů na hon, vzavše sebou dobrého loveckého
psa. Pes pojednou větřil zvěř, běžel kus a »stavěl«. Když však přišli
91. ———
honci blíže, nevyletěla ani koroptev aniž vyběhl zajíc, nýbrž přede
psem lezla vzrostlá housenka Acherontia atropos L.! Pes musel
housenku cititi, dříve než ji viděl. Weinfurter,
Porthesia chrysorrhoea pohromou. Koncem srpna letos vydala
dotyčná okres. hejtmanství v krajině Zbraslavské a Berounské nařízení,
aby se ničilo a zakopávalo dozrávající ovoce, zejména švestky, a aby
se ho nepožívalo, poněvadž bylo ohlášeno přes 30 případů zvláštního
onemocnění po požití švestek. Lidem otékala totiž ústa a jazyk. Zároveň
bylo nařízeno, aby ničily se zámotky housenek Porthesia chryso-
rrhoea L., které objevily se na švestkových stromech ve velkém množství.
Snad na ovoce napadaly chloupky z těchto housenek a způsobily onemoc-
nění shora uvedená. Weinfurter.
Daphnis nerii Z. Lyšajové vynikají mezi motýli nejbystřejším
letem, není tedy divu, že některé jihoevropské druhy zaletí časem i k nám,
ba nakladou zde i vajíček. Tak nalezl letos počátkem září zahradník
v jisté soukromé zahradě v Plzni 6 housenek Daphnis nerii L., na
několika oleandrech, jež tam na léto byly vysazeny. Jest to již po
druhé, co tento motýl u nás byl pozorován. Viach.
Klíč evropských druhů čeledi Taeniopterygidae.
Sestavil prof. Fr. Klapálek.
Čeleď Taeniopterygidae byla ve starších systémech zastou-
pena jediným rodem Taeniopteryx Přcf. Náleží do podřádu
Filipalpia, majíc všecky články makadlové asi stejně silné
Tělo druhů sem náležejících jest štíhlé, tykadla štětinovitá,
dlouhá, 3 očka jednoduchá dobře vyvinutá; nohy jsou štíhlé,
poměrně dlouhé s chodidly trojčlennými, o všech třech článcích
asi stejně dlouhých. Křídla jsou dlouhá, úzká, zadní s lalokem
hřbetním velikým a v klidu bývají z Části kol zadečku zaví-
nuta. Subcosta ústí velmi brzo do costy a větev její jest značný
kus s radiem splynulá, tak že jediná příčka v konečné Části
pole příkrajního jest obyčejně daleko k vrcholu křídla posunuta,
nebo někdy i docela mizí. V poli kostalním v části konečné
většinou není žádných příček jen u rodu Rhabdiopteryx
Klý. jsou mimo konec žilky příkrajní ještě 1—2 příčky vyvinuty.
Mimo obvyklou příčku 7s nacházíme jen urodu Oemopteryx
Klp. v poli mezi radiem a jeho sektorem některé žilky příčné.
92 ABY ae e
Odnož vřetenní vysílá ještě dvě větve, žilka střední jest jednou
vidličnatá. Od žilky loketní vycházejí 1—3 větve přídatné a sice,
což je pro tuto čeleď a příbuzné její, zvláště borealní Ptero-
narcidae, význačno, téměř rovnoběžně ku předu. Přední část
křídel zadních opakuje nervaturu křídel předních a lalok hřbetní
má žilnatinu jednoduchou, paprskovitou, tak že 1. ž. hřbetní
tak jako vždy jest jednoduchá, druhá trojvětevná o první větví
někdy vidličnaté, třetí opět jest jednoduchá. U samečků jsou
křídla někdy více méně zkrácena. :
Také utváření posledních kroužků análních jest velmi vý-
značné. U < jest kroužek devátý buď jen nepatrně rozšířený
a netvoří žádné zvláštní chlopně podplodní, nebo jest velmi
silně člunkovitě protažen na konci často nahoru zobanovitě
ohnut. Chlopně podřitní jsou více méně zřetelně člunkovité.
Hrbol nadřitní jest buď jednoduchý kulovitý nebo rozmanitě. a
to někdy velmi složitě modifikován. Štěty jsou buď docela zkrá-
cené, jednočlenné nebo krátké sice, ale přece zřetelně členěné,
Pro samičku jest význačno, že netvoří chlopně podplodní, nýbrž
že břišní strana kroužku devátého je více méně rozšířena a tvoří
větší či menší chlopeň, již můžeme nazvati nadplodní.
Měv po ruce rozsáhlý materiál museí evropských, rozlišil
jsem jediný Pictetem, rozeznávaný rod Taeniopteryx v rody čtyry,
pro které lze užíti této tabulky:
1. Přední větev žilky loketní vysílá v předu ke kraji vnějšímu
2—3 větve. Samčí chlopeň podplodní dlouhá, na kořenu
svém přívěskem opatřená. Devátý kroužek samičí tvoří ve-
likou chlopeň nadplodní. V poli krajním před koncem sub-
costy není příčky a také v poli příkrajním jest jen obvyklá 7s.
Přední křídla s velmi zřetelnými příčnými srpkovitými, tmav-
šími proužky. Taeniopteryx Ficí.
— Přední větev žilky loketní vysílá do předu jen jednu větev
ke'ikrají vnějšímu 21220 1289129 Eee Eat Rode MRSA
2. V poli krajním před koncem subcosty ústící do costy ještě
jedna nebo dvě příčné žilky. Samčí chlopeň podplodní dlouhá
bez přívěsku na svém kořeně. U samičky jest břišní kroužek
devátý uprostřed svého kraje zadního jazykovitě prodloužen.
Křídla jen s málo zřetelnými temnějšími proužky
Rhabdiopteryx Kl/.
— V poli krajním před koncem subcosty není příčky . . „3
BE Zdkotootk) S ko
o Aug lok ea V E Pra
Svr ME
drn
+
DEC
Ů if ;: Ů
rý ŘE NÍ
pude kp
.
S vně 1 no V pak yo race z že boy: JE 7) nak za dě tou VŠ
s 4
vlak
PSA:
Boo odaořA de1o bond: tej oddoji sk k
p
OBSAH: F. Rambousek: Nová varieta druhu Homoeotarsus Chaud irit Hochh.
(Pokračování) str. 65. — MUDr. Jar. Pečírka: Myrmecophilie u Formica
rufa L. str. 65. — J. Roubal: Nový pro českou faunu brouk Leptinus
testaceus Miill. — zástupce celé čeledi str. 82. — Fauna Bohemica:
I. Noví brouci pro českou faunu. A) Příspěvek Fr. Rambouska str. 82.,
B) Příspěvek J. Roubala str. 85, C) Příspěvek MUDr. E. Lokaye str. 86. —
II. Noví motýlové pro českou faunu sděluje prof. Vlach str. 86. — III. Do-
plňky ke Kowarzovu seznamu českých Dipter. A) sděluje K. Weinfurter
str. 88., B) sděluje Ant. Vimmer str. 88. — | Drobnosti: Aleochara
Spissicornis Er. (Rmbk.) str. 90. — Ascalaphus ustulatus Evers. (Kpk.) str. 90.
— Cicadetta montana Scop. (Mužík.) str. 90. — | Geotrupes mutator Marsh.
(Rmbk.) str. 90. — Housenka Acherontia atropos (Wftr.) str. 90 — Porthe-
sia chrysorrhoea pohromou. (Wftr.) str. 91. — Daphnis nerii u Plzně (Vlach)
str. 91. — Věstník str. IL—IV. — Fr. Klapálek: Klíč evropských druhů
čeledi Taeniopterygidae str. 91.
— B 3
Entomologické příručky: ša
| dal Uledáme, usmeoujenea pro Sbírky upravujeme IZ
n .
n Lad. Duda, H, A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay,
| Dr. K. Sulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer.
S 28 obrázky v textu. — Nákladem České Společnosti Entomolog,
4 Cena 80 haléřů.
Pro členy Ceské Spol. Entom. 56 hal., poštou franko za 90 hal.
resp. 66 hal.; též ve známkách předem zaslaných.
OBSAH: Pravidla všeobecná a popis method u jednotlivých řádů
nejvýhodnější.
- Žádáme pp. členův, aby laskavě „přičinil se 0 rozšíření tohoto spisku, —
Pořad schůzí ve správním roce 1906.
Únor
L eden Březen
nás n p čten
BE 20. 20. VáA 22.
Červen. Září Říjen Listop: ad Prosinec
26. 20, 9. a 30. 13. a 27.
Schůze konají se v zasedací síni Z
rady pro král. České na Václavském nám. čís. 54
v I. poschodí a počínají o '/„8. hod. večer.
Trédlovy etikety Scolytidů
vydal a nabízí výtisk za 40 h.
V. Manuel Duchoň, učitel, entomolog v Rakovnice.
Ma výměnu nabízím českou faunu brouků
Philontus tenuis, Stenus caulus, Gnathoncus rotundatus, Copris
lunaris, Trox sabulosus, Poecilonota decipiens, Otiorchynchus pullo,
Ceuthorrhynchidius horridus, Nanophyes marmoratus, Magdallnus
violaceus, Cryptoceph cordiger, Heltica tamaricis.
Motýle: Polyommatus virgaureae, Apatura Ilia, Vanesa Anliopa,
Satyrus Dryas, Hylophila Bicolorana, Arctia Casta, Bomyx Populi,
Bombyx Castrensis ©, Callimorpha Hera, Briophila Perle, Di-
chonia Aprilina. Crocallis Elinguaria.
JOSEF ZEMAN, Nusle, Lumírova ul. č. 327. |
ČASOPIS
České Společnosti šntomologické.
Acia Sociefafis Znfomologicae Bohemiae.
Ročník IL. 1906. Číslo 4.
Redakční komilé:
Prof. fr. Klapálek,
Řed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em. Rádl,
P. Hug. Kubes, Odb. uč. Anf. Vimmer.
bs
V PRAZE.
Nákladem České Společnosti Entomologické
Tiskem Dra Ed. Gréora a syna.
— 48
3. Ž. příkrajní ústí do žilky krajní před druhou třetinou délky
křídlové. Mezi ž. vřetenní a její odnoží několik příček; od-
nož vřetenní zdánlivě vysílá tři větve, poněvadž příčka rm
jde velmi šikmo. Samčí chlopeň podplodní dlouhá bez pří-
věsku. Devátý kroužek břišní u samičky v chlopeň nad-
plodní rozšířen. Oemopteryx Klý.
— Žilka příkrajní končí za druhou třetinou délky křídlové. Od-
nož žilky vřetenní jen jednou vidličnatá. Samčí chlopeň pod-
plodní krátká, stěží znatelně prodloužená. Devátý kroužek
břišní u © jen slabě okrouhle rozšířen. Nephelopteryx K7/p.
Nephelopteryx Klp.
Typ. druh N. nebulosa L. Rod tento mimo znaky v pře-
hledu uvedené jest velmi snadno znatelný od obou rodů, u nichž
ž. loketní jedinou větev vysílá, po nepatrně vyvinuté samčí chlopni
podplodní, která však nicméně zřetelným přívěskem na kořeně
svém je opatřena. Štětyu G jsou jednočlenné, u © sice několi-
členné, ale přece krátké. Chlopně podplodní souměrně vyvinuty
a vybíhají v jednoduchý trn. Lalok nadřitní jest krátký jedno-
duchý, téměř polokulovitý nebo tupě a široce čepovitý. U © jest
otvor pohlavní zakryt čtyrůhlým výběžkem předního kraje.
Dosud patří sem jen dva druhy, které lze takto rozlišiti:
Sameček okřídlený ; články základní třetiny tykadlové počína
jíce 4. zřetelně delší než širší; očka sestavena v trojúhelník plošší,
takže poměr základny a výšky jest 44 :14-75; šikmá příčka mezi
costou a radiem v konci pole příkrajního zpravidla vyvinuta.
Rozšířena po celé střední a severní Evropě; lítá v únoru a březnu.
nebulosa L.
Sameček krátkokřídlý; články základní třetiny tykadlové
řazeny hustěji, takže teprve od 8. nebo 9. jsou delší než širší;
očka sestavena v trojúhelník vyšší, takže poměr základny k výšce
jest 44:18:53; šikmá příčka mezi ž. krajní a vřetenní v konci
pole příkrajního zpravidla schází. Znám posud z Budapešti, z Novo-
Pazarska (Uvac) a Drážďan a lítá teprve koncem března a v dubnu
araneoides Klp.
Oemopteryx K7.
Rod tento zastoupen je posud jediným druhem Oe. Loewii
Alb., který pokládám za jeho typ. Jest velmi dobře znatelný po
znacích, které byly v přehledu vytčeny. Sameček má křídla
zkrácena. Štěty u obou pohlaví jsou mnohočlenné, zvláště u sa-
=
(
94
mičky patrné. U samečka jsou chlopně podřitní silně modifikovány,
lalok nadřitní rozčleněn ve dva díly: hřbetní a břišní, z nichž
tento opatřen štětinou vysunutelnou. Albarda uvádí Oe. Loewii
z Rakous, Tyrol, Uher, Pruského Porýnska. Sám viděl jsem
exempláry z Vídně, Budapeště, Bukureště a Kolomyje. Schoch
uvádí je z Chamounix a Tessinu.
Rhabdiopteryx K7ž.
Ve vytváření genitalních ústrojů samčích biíží se rod tento
nejvíce typickému rodu Taeniopteryx, jsouť totiž chlopně
podřitní nesouměrně modifikovány. Desátý kroužek hřbetní roz-
členěn jest ve dva trojúhlé obyčejně trnovitě prodloužené díly a
štěty, třeba že krátké, jsou z několika článků složeny. Lalok nad-
řitní rozčleněn jest v díl hřbetní a břišní jak u Taeniopteryx.
U © jest otvor pohlavní zcela prostý a devátý kroužek břišní
jest uprostřed kraje zadní ho jazykovitě protažen. Rod tento posud
málo je znám, zvláště nenalezen v Čechách ni jediný jeho zá-
stupce. Tři druhy dosud poznané lze dle této tabulky snadno
určiti:
1. Přední větev odnože vřetenní jest vidličnatá; samčí chlopeň
podplodní jest na konci čtyřúhle protažena, vně dvěma hr-
boulky ozbrojena, úkrojky desátého kroužku hřbetního v tupé
výběžky trnovitě protaženy. Známa posud jen z Budapešti.
hamulata K7ý.
— Přední větev odnože vřetenní jednoduchá .. .... S52
. Samčí chlopeň podplodní veliká, na konci ufatá, O
desátého kroužku hřbetního trnovitě prodlouženy Přctef uvádí
ji z Halle, Belgie, Faucigny, Chamounix, Bonneville, A/barda
z Mehadie a Chorvatska, já viděl kusy z Toskány (leg. Mann)
a z Tauernstrasse (leg. Strobl) neglecta A470.
— Samčí chlopeň podplodní na Konci trojúhle prodloužena;
úkrojky desátého kroužku hřbetního tupé. Znám pouze je-
diný kus ( z musea Hesingforského z Helsinge (leg. Máklin)
acuminata K7j.
Taeniopteryx Pict. sensu emend.
Rod tento jest ze všech na druhy nejbohatší a zahrnuje
v sobě typický Pictetův druh T. trifasciata. Ode všech ostatních
rodů snadno se rozezná, že přední žilka loketní vysílá do předu
aspoň dvě větve. Genitální části u G jsou velmi složité následkem
značné modifikace chlopní podřitních i laloku nadřitního, kterýžto
-T s:
05, <
opatřen jest vysunutelnými štětinkami, které asi úkol titillatoru
zastávají. U © tvoří břišní kroužek 9. zřetelnou chlopeň, kterou
bychom mohli snadno pokládati za chlopeň podplodní, která
však zřetelně nad, či správněji Za otvorem pohlavním se na-
chází. Křídla tohoto rodu zvláště nápadna jsou obloukovitými
temnějšími pruhy.
Druhy sem náležející lze dle této tabulky rozeznati, do níž
však mi bohužel není možno pojmouti tři druhy Navasem po-
psané (Alg. Neuropt. de Espaňa nuevos, Bol. de la Soc. arag.
de Ciencias nat. 1903.) totiž T. ornata, Dusmeti a madri-
tensis, poněvadž popisy jejich neposkytují možnosti je od jiných
mně známých druhů rozeznati.
1. Tykadla silná, v dolní polovině světle hnědá, zřetelně
PZERO VLAK rtu a jo Jasta s 000014 Plod, Veoba sata, lb 100 VON
— Tykadla slabá, štětinovitá, ale v dolní pětině s články
krátkými širšími než delšími, někdy slabě růžencovitými;
přední větev odnože: vřetenní jednoduchá .. <.. 8
— Tykadla jemně štětinkovitá, s nee vesměs delšími než
širšími, válcovitými.. ... : PNC
bÍ
. Sameček krátkokřídlý, samička S tea aalé krátkdčlenie
nými štětinkovitými, Bezpečně mi známa z Prátru ve Vídni
a od Uvace v Bosně. Přctet ji uvádí ze Ženevy, Turinu,
Rakous a Balkánu. trifasciata Picí.
— Sameček i samička s vyvinutými křídly; přední větev odnože
vřetenní jednoduchá nebo vidličnatá. Známa mi z Čech:
z Prahy, od Veselí, Hnidous (Mužík), Kr. Hradec (Uzel)
pak z Vídně a Hernsteinu (Brauer) a Alcaly ve Španělsku
(Bolivar). Pictet ji uvádí od břehů Arvy. Braueri K7p.
3. Články dolejší světlejší a dosti patrně růžencovité; příčné
pruhy na křídlech předních silně obloukovité, měsíčko víte,
Z Čech od Něm. Brodu a Libice, Dolní Rakousy, Gutenstein
(Kempny). Štýrsko, Scheiplsee (Strobl), Dietikon, Švýcary
(Ris), Kempayi Kl.
— Články tykadlové veskrze válcovité trifasciata Pící.
4. Témě a štít podél vrásčité. Rio Moro ve Španělích (Bolivar)
arcuata K7p.
— Témě a štít jemně kožovitě svraštělé.. .... 5 O
Žilka střední spojena s odnoží vřetenní příčnou žilkou, přední
větev odnože vřetenní na konci vidličnatá. Rozšířena v pásmu
hor Karpatských, Krkonošských v Rudohoří, Šumavě a na
Harcu seticornis Klp.
7*
0
96
Žilka střední spojena s odnoží vřetenní v jediném bodě,
nebo nějaký kus s ním splynulá. . ..... 5 ke) o O
©. Křídla průhledná, lesklá, světlá. Druh velmi fozsiřeny. U nás
na Vůznici u Nové Hutě. Mimo Čechy známa z Rakous,
Švýcarska, Řecka, Albanie, Pyrenej, Francie, Voges, Škotska
a Norvéžska. Risi Mori.
— Křídla slabě průsvitná, šedá, zvláště zadní nápadně tmavší.
Albanie, Karpenisi (Apfelbeck), Stolac Bosna ( Winnegnth)
tristis Kl).
Halictus truncatus A/f/k. —— H. granulosus nom. nov.
Im vorigen Jahrgange dieser Zeitschrift., p. 4. veroffentlichte
ich eine neue Halictus— Artunter dem Namen H. truncatus.
Da dieser Name schon 1901 von Cž. Robertson fůr H. similis
Smith, eine nordamerikanische Spezies, eingefůhrt wurde (Canad.
Entom. Bd. 33, p. 230), so muss die von mir beschriebene
Art neu benannt werden. Wegen des gekórnelten Raumes neben
dem Mittelfelde des Mittelsegmentes nenne ich sie H. granu-
losus. J.D. Alfken.
Moucha Crassiseta brevipennis v. Ros.
Sděluje Ant. Vimmer.
Ač Kowarz ve svém Seznamu českých dipter uvádí druh
Crassiseta brevipennis v. Ros., přece chceme o této staré
Specii něco nového pověděti. Ač veškeří nynější čeští dipterolo-
gové pilně smýkají, přece se jim mimo Kowarze nepodařilo ulo-
viti jediné Crassisety. Konečně letos p. Ph. C. Kracík při prosé-
vání trouchu za účely coleopterologickými našel (8. 12. C6.)
pěkný exemplář Crassisety v materiálu, jenž přinesl z Cibulky
u Košíř.
Panu Ph. C. Kracíkovi přísluší dík za objevení a darování
této zajímavé mušky shora podepsanému.
Při večerním osvětlení a zběžné prohlídce těšili jsme se na
nové české »apterum«<, ale prozkoumáním mušky ve dne obje-
vilo se, že je to Crassiseta brevipennis v. Ros. © se zakrsalými
O
křídly. (Synoma: Elachiptera brevipennis v. Ros., Schiner, IL,
str. 232. Myrmemorpha brachyptera L. Duf.).
Dle tvrzení Schinerova nejsou zakrsalá křídla toliko znakem
©O, neboť Schiner ve své sbírce měl ©O i F jen s rudimenty
křídel (Sch. IL p. 232).
Nyní řadí dipterologové tento druh do podčeledi (ve smyslu
Schinerově) Chloropinae. Dle plastických znaků imaga patří
Crassiseta brevipennis v. Ros. určitě do jmenované podčeledi.
Má jen 2 ocelární štětinky a po dvou štětinkách frontálních,
které se zdají býti orbitálními. Jako většina druhů chloropin má
i Crassiseta třetí článek tykadlový terčovitě zaokrouhlený, druhý
kratší skoro miskovitý (neb krátce nálevkovitý) a prvý malý;
jenže o Crassiseta brevipennis možno
říci, že má prvý tykadlový článek
skoro zakrnělý. Proto mohl L. Du-
four o své Myrmemorpha brachy-
ptera psáti, že jí chybí prvý článek
tykadlový. Štětina tykadlová, která
sedí skoro u kořene třetího článku,
je pro rod Crassiseta charakteri-
stickou; je velmi široká, takže vy-
padá jako přívěsek, nikoli jako ště-
tinka. A přece se ve svém složení
neliší od štětinky ostatních rodů,
neboť lze na ní rozeznati nepatrný
článek kořenový, dlouhý, trochu zdu-
řelý článek druhý, a třetí asi 2"/,krát
tak dlouhý jako druhý. Štětina rodu
Crassiseta má, pozoruje-li se drobnohledem, jemné opýření jako
tykadlová štětina ostatních chloropin. Lesklý, trojúhelníkovitý
čélní štítek vyniká i na hlavě Crassisety ; u kořene kupí se 3
ocely. Clypeus je poněkud protažen ku předu jako při rodu Si-
phonella; po stranách jeho je viděti po jedné štětince, která
bývá zřídka u rodů Chloropin vyvinuta. Štít hrudní je skoro
lysý, neboť vyskytuje se na něm toliko po 1 štětině humerální,
po 2 prealárních, po 1 postalární a po 1 dorsocentrální.
Ještě zalomeným sosákem připomíná Crassiseta rod Sipho-
nella; hlava Širší hrudi upomíná na čeleď Ephydrinidae. Malá
vřetenovitá makadla shodují se s makadly ostatních zelenušek
(Chloropinae). Znaky rodovými liší se náš exemplář (©) po-
někud od znaků Schinerem uvedených: 1. Clypeus se mírně
I. Crassieta brevipennis v. Ros.
17X zvětšena.
98
do předu prodlužuje. 2. Genitalie © vynikají ze zadečku. Dru-
hové znaky odlišné nejsou sice příliš závažné, ale přece je uvádí
me. Crassiseta brevipennis z Cibulky má tykadlovou štětinu
rovnou (nikoliv zalomenou), třetí článek je na hřbetní straně a
na špičce černý.
Na Crassisetě nejvíce naši pozornost zajímají zakrnělá
křídla. Costa jako mohutná obruba obkličuje křídlo až do rohu,
asi podél poslední třetiny předního kraje na křídle splývá costa
s třetí podélnou žilkou v tlustý chitinový okraj. "Toto splynutí
představuje prvou odchylku zakrnělého křídla od normálně vy-
vinutého. Na křídle nezakrslém sice se také třetí podélná žilka
zahýbá vlnovitě ke druhé, probíhajíc s ní rovnoběžně směrem
k rohu křídlovému, ale costa za jejím ústím vroubí kraj křídla
až k ústí 4. podélné žilky, kdežto v křídle zakrslém costa splý-
vajíc s 3. podélnou žilkou přestává s touto v rohu křídla. Tedy
lze říci dle systematiky, že »costa vroubí křídlo až k ústí 9.
podélné žilky«, kterýž poměr vyskytuje se u značného počtu
rodů podčeledě Chloropinae. Costu zdobí po celé délce řada tu-
hých a dlouhých štětin, které u ostatních Chloropin bývají tenčí
a kratší. Mohutnější osrstění vyskytuje se pravidlem na zakrně-
lých křídlech muších nejen poměrně (u vztahu ke skrovnějšímu
obsahu), ale i skutečně. Z podélných žilek ve křídlech možno
zaznamenati 1., 3., 4., 5 a velmi zakrsalou 6., jak se vůbec
u Chloropin vyskytuje. Prvá a třetí splývají právě na konci 2.
třetiny předního kraje křídlového s costou. Za odvětvením 3.
žilky ke kořenu křídla jest viděti malý výběžek v přímém pro-
dloužení žilky, což činí dojem, jakoby 3. žilka vybíhala jako
samostatná větev z kořene křídla: 4. žilka postupuje s 3. skoro
rovnoběžně až k náhlému ohybu 3. ke kraji. Zde spojuje se 4.
prostřednictvím prvé příční žilky s 3. a náhle se zahýbá k zad-
nímu kraji křídla napodobujíc zadní příční žilku: chybí tedy snad
v zakrsalém křídle Crassisety zadní příční žilka.
O tomto ponětí může vzniknouti spor, neboť poslední za-
hnutá část 4. žilky vypadá zcela jako příční zadní žilka, která
jsouc šikmo postavena, uzavírá splynulé základní a terčovité
políčko. Podobná poloha příční žilky vyskytuje se v muších
křídlech zřídka.*) Mimo to v zakrsalých křídlech Stenopteryx
i Amalopteryx vždy 4.žilka probíhá za přední příční žilku ještě
*) Psilinae, Geomyzinae a některá z Drosophilin i z Empid mají z. př. č.
rovnoběžnou se zadním krajem křídla, což připomíná polohu sporné části
žilkové.
99
značný kus plochou křídlovou, ba jako u Amalopteryx ústí až
v kraji křídlovém. I přes to ještě proti pojímání »zdánlivé zadní
příční žilky« za část 4. žilky svědčí zkušenost, že druhy z pod-
čeledě Tachininae (Phytomyptera, Roeselia, Melia, [hryptocera
frontalis), Chloropinae a Borborinae mají část čtvrté žilky za
ústím příčné žilky skoro úplně vymizelou, leč podrobným zkou-
máním mikroskopickým najdou se její stopy přec, čehož v našem
případě nebylo. Ve křídle ptakotrudky (Stenopteryx) 4. i5. žilka
vybíhají za příční žilku, ve křídle Amalopteryx zahýbá se 5.
ke 4. uzavírajíc tak splynulé políčko základní a terčovité bez
příč. zad. ž. Proto přece tvrdíme:
1. V zakrsalém křídle Crassisety jsou obě příční žilky a to
těsně nad sebou.
2. Rohová část 4. ž. vymizela neb se vůbec nevyvinula.
3. Na vymizení rohové části 4. žilky ukazuje i původní
obruba costální zabíhající pod roh křídla, tedy tam, kde nor-
málně ustívá 4. ž.
Poměry ostatních žilek jsou již skoro normální, jen poměrná
tlouštka jejich je nápadnou proti skrovné ploše křídlové. V za-
krsalém křídle tlouštka žilek se nezměnila, neboť je toliko po-
měrnou. 6. ž. odštěpuje se jak již bylo řečeno, jako sotva patrná
odnož směřující k okraji křídla.
Z našich tří vzorů zakrnělých křídel vyplývá:
1. že druhá podélná žilka někdy při zakrsání
vymizí, což je zjevem, jenž se často na křídlech much opa-
kuje. 2. Další stupeň zakrslosti objevuje se na ploše křídlové.
Podélné žilky všecky se vyvinuly mimo druhou, ale
směstnaly se na omezený úzký prostor v druhé polo-
vině křídel (Stenopteryx). Užší plochu křídlovou než Steno-
pteryx má Amalopteryx, jíž se ve křídlech vyvinula 1., 2., 9.,
4. a 5. podélná žilka, které jsou v úzké ploše tak směstnány,
že kořen čtvrté anastomosuje s kořenem prvé žilky
(místo kořenové příční žilky je tu jen uzlíček na 4. žilce). Po-
dobné splynutí 3.se4. ž.nalézá se v místech přední
příč. žilky, 5. velmi krátká záhy se obrací ke 4., čímž ome-
zuje v jedno splynulá políčka základní a terčové, kteréžto sply-
nutí objevuje se ostatně vždy, když se žilky málo rozvětvily (Doli-
chopodidae, Chloropinae, Drosophilipae, Ephydrinidae). 4. V kří-
dlech Crassisety pak na zakrsání má podíl splynutí (8. s co-
stou) a vymizení konce 4. ž.
100
4 .
O čelní vychlípenině rodu Myopa při opouštění
kuklového obalu.
Jako předběžnou zprávu piše Ant. Vimmer.
Po dlouhých letech podařilo se mi konečně v červnu roku
1906 zmocniti se hlavule (Myopa testacea), která právě opustila
kuklu a osychala na kůlu plotním.
Čeleď Conopidae, k níž Myopa se řadí, kladli systematikové
v soustavném postupu za čeleď Syrphidae (Schiner), tedy na po-
čátek mušího podřádu Diptera cyclorrhapha. Becher připojil čeleď
II. A. Křídlo Crassiseta brevipennis; 68X
zvětšeno. 1, 2, 3,4, 5 podélné žilky, X, X, —
příční ž. B. Tykadlo téže. C. Hlava Crassi-
seta brevipennis se strany. D. Zvětšená hlava
Myopa testacea, když moucha opustila kuklu.
D, — pohled dorsální, D, —— postranní, D;
= ventrální, v — vychlípenina, o = oči,
f— tykadlá, s —— sosák, E. Hlava Chlorops
laeta, když moucha opustila kuklu; 1. část
tykadla, 2. inserční plocha druhého tykadla,
v — vychlípenina čelní, o = obličej, č čelo.
Conopidae zase s pestřen-
kami (Syrphidae) do velké
skupiny Aschiza, protože ne-
našel na jejich čele lunuly
ani na obličeji švu jako
stopy po vychlípenině do
hlavy po stuhnutí zatažené.
Brauer pak vsunul Conopi-
dae do skupiny Holometopa,
která zhruba se rovná staré
skupině »Muscidae acalyp-
terae«.
Na hlavě shora uve-
dené Myopy byla veliká,
skoro jako hlava dlouhá
vychlípenina, pomocí níž
Myopa otvírá kuklový obal
jako všecky mouchy ze sku-
piny Schizophora. Nedobývá
se tedy z kukly jako pe-
střenky Syrphidae ze sku-
piny Aschiza, které prola-
mují obal kuklový zduřelým
obličejem. Leč vychlípenina Myopy, ač je většinou čelní, přece není
čistě čelní. Vzniká na hranici čela, odkud se kápovitě rozšiřuje a mírně
dolů obrací směrem k tykadlům. Při vychlípení nezůstal obličej ne-
změněn, zduřel a vychlípil se ve své horní části, ale nikoliv tou
měrou jako čelní část celé zduřeniny. Že vychlípení směrem od čela
(dorsální) bylo mohutnější než ventrální, plyne i ze zahnutí celé
Vvypnuliny k ventrální straně. Dorsálně rostla vypnulina mohutněji
bo
cx u o n o n o o n o o a o o k k
—— 101 ——————————-———————-—--
než ventrálně. Že vypnul se i obličej a zduřel, zřetelně vyniká
z polohy tykadel, neboť jsou značně pošinuta ku předu a vzdá-
lena od kraje čelního.
O vchlípení zduřeniny do vnitřku hlavy a její osudech
posud nemůžeme ničeho udati před provedením řezů hlavou Myopy.
Dle celého způsobu vychlípení a dle podoby zduřeniny, byla by
přece Myopa spíše příbuzna se Syrphidami, neb by měla tvořiti
přechod od skupiny Aschiza ke skupině Schizophora, i bylo by
pak řadění takto provésti: Syrphidae, Conopidae (vzor Myopa)
— Holometopa, Schizometopa.
Vychlípenina na hlavě Chlorops laeta (ze skupiny Holo-
metopa) liší se tvarem i umístěním od vychlípeniny Myopa te-
stacea. Na hlavě Chlorops laeta zdvihla se na hranici čela a obli-
čeje vychlípenina, která je polovejčitá a polohy obličeje vůbec
nemění, tedy podobá se značně vychlípenině na hlavě pravých
much (Eumyidae). Jenže vychlípenina Eumyideí skládá se, pokud
moucha je ještě v kukle, na dorsální straně ze 3 a na ventrální
ze dvou tenkých kožnatých plátků, které spolu souvisí proužečky
tenounké a pružné membrány, kdežto vychlípenina na hlavě
Chlorops laeta je vytvořena jednotným kožovitým obalem, jenž
jest poset mikroskopickými chloupky. Ač Brauer zařadil Myopu
do skupiny Holometopa, přece se její vychlípenina podstatně liší
od vychlípeniny Chlorops laeta ze skupiny Holometop, 1 jest
možno, že řezy hlavou Myopa testacea potvrdí původní zařazení
Schinerovo a Becherovo.
Revise Psyll sbírky Dudovy.
Podává MUDr. K. Šulc.
(Část II., jako pokračování Č. Č. S. E. Roč. II. č. 1. — 1905.)
Fam. Psyllidae, Sf. Liviina F. Lów.
gn. Livia Latr.
juncorum Latr. 1. Jindř. Hradec 26. IV. 86., 27. VIII. 89.; 2.
Kysibl 24. VII. 89.; 3. Blatná; určení správné.
Sf. Psyllina F. Lómw., Tr. 1. Aphalararia.
gn. Rhinocola Forster.
aceris Lin. 1. J. Hr. 18. VIL 87.; 12. VI. 89.; 2. Praha 24. V.
102
88. (bot. zahrada Smíchov); určení správné.
ericae Curt. 1, J. Hr. 7. VL 89.; 2. několik jedinců bez dat.
Určení správné.
speciosa Flor. 1. J. Hr. 7. VII. 87.; 2. Král. Hradec leg. Uzel;
3. několik jedinců bez označení.
gn. Aphalara.
artemisiae Frst. 1. Kysibl na Artemisia 2. VIII; určení správné.
nervosa Frst. 1. Kysibl 22. VII. 89.; určení správné.
calthae Z.1:32Ar27: VA 895130969 Rumex2Brabe
5. X. 89; 8. VII. 89. Stromovka, Polygonum; 3. Podbaba
3. VIII. 89. Ceutaurea; 4. Krč 25. V.; 5. několik jedinců
bez dat. Určení vesměs správné.
innoxia Frst. 1. Kysibl 5. VIII 89. Artemisia; určení správné.
exilis Web et M. 1. Kysibl 30. VII. 89.; 2. několik exemplářů
bez bližších dat; určení správné.
picta Zeží. 1. J. Hr. 25. VI. 87.; 2. několik jedinců bez bližšího
označení; určení správné. .
gn. Psyllopsis F. Lów.
fraxinicola Fyst. 1.. J. -Hr"14: VI 89.;/ 215 VIE 80.; 17 M87;
určení správné.
fraxiníi L. 1. Nová Huť; 2. několik jedinců bez dat; určení
správné.
Poznámka: Následovati bude ještě část třetí a poslední:
Tr. Triozaria s gn. Trichopsylla 7%. a Trioza Foerst., jejíž
zpracování pro obtížnost určení jsem nucen ponechati na dobu
pozdější.
=
Ostrava Michálkovice 5. prosince 1906.
Kritické poznámky k Euthia linearis Muls. a
Euthia Deubeli Ganglb.
Podává MUDr. Em. Lokay v Praze.
Ve třetím čísle letošního Čas. Čes. Spol. Ent. na str. 86.
uvedl jsem jako dosud neznámé v Čechách, mnou objevené druhy:
Euthia linearis Muls. a Deubeli Gamglb. Brzy po uveřejnění
této stati podařilo se mi dne 20. října 1906 uloviti jednoho je-
dince Euthia Deubeli u samé Prahy v Košířích, na témž místě,
108
- v
kde jsem dne 5. října 1906 byl nalezl Euthia linearis. Jelikož
toto naleziště bylo velmi obmezené co do místa, byloť tam jen
málo shnilých pařízků lískových, Z nichž jsem obě zmíněné
Euthie prosel, pojal jsem ihned podezření, že by obě Euthia
linearis a Deubeli mohly býti jeden a týž druh; podrobil jsem
je proto zevrubnému zkoumání drobnohledem, při čemž jsem
seznal, že neliší se, jak již Gangelbauer ve svém díle na str. 22
třetího dílu uvádí, Euth. linearis od Euthia Deubeli ničím ji-
ným nežli že má linearis oči menší, méně vyklenuté, tykadla
kratší s posledními třemi články značně kyjovitě rozšířenými
(obr. 3. a 4.), kdežto Euth. Deubeli má oči dvakráte tak veliké,
Www
vyklenutější a tykadla delší, se štíhlejšími články a bez kyjovi-
S)
V 2. 5
Obr. 1. a 2. Euthia Deubeli Guglb. Tykadlo
a hlava s přední hrudí se strany. Obr. 3. a 4. totéž
od Euthia linearis Muls.
3 4.
tého zakončení (obr. 1. a 2.). Ganglbauer zmiňuje se ještě
o rozdílu ve tvaru štítu; dle něho jest štít u Euth. Deubeli do
zadu méné zůžen, takže jeví se již před středem nejširším, já
však vypozoroval jsem, že u obou druhů jest štít stejně utvářen
avšak u Euth. Deubeli jest po stranách v předu poněkud dolů
smáčknut, čímž zdá se býti v předu užším a klenutějším než
u linearis; rozdíl tento jest velmi nepatrný. Jinak se obě jme-
nované Euthie neliší od sebe ani v nejmenším a souhlasí úplně
ostatním- utvářením hlavy, štítu i krovek.
Co se týče rozdílu v délce tykadel, jest u jiných druhů
z rodu Euthia znám u G a © a sice u: Euthia plicata Gy//h.,
Schaumi Křesmw. a formicetorum Režff., jak uvedeno v díle
LB a LE P P
Ganglbauerově, mají vždy (' tykadla kratší, kyjovitě zakon-
čená, © tykadla protáhlejší, bez kyjovitého zakončení.
Rozdíl ve velikosti očí dosud u Euthií znám nebyl co od-
išný znak $ a ©, avšak jest rozdíl takový znám u některých
druhů Bythinus Leach (Bythoxenus Motsch.), kde C mají větší
oči nežli ©, pak u některých druhů z rodu Neuraphes 7homs.,
kde taktéž ($ mají větší oči nežli © (Neuraphes bulgaricus Rešft.,
tricavulus Režtf., Klapáleki Lokay).
U Euthia Deubeli jsou tykádla protáhlejší a oči větší nežli
u Euthia linearis. Dle tykadel byla by tedy Euthia Deubeli ©,
dle očí však zase ©, soudíme-li ovšem dle obdoby s uvede-
nými Pselaphidy a Scydmaenidy.
Zajímala mne tato záhada, proto odhodlal jsem se drobno-
hledně probádati rodidla jednoho z jedinců Euthia linearis a tu
ku svému překvapení seznal jsem, že se jedná určitě o 9.
Při bedlivé drobnohledné prohlídce svého čerstvého jedince
Euth. Deubeli shledal jsem, že jest to G.
Tímto pozorováním bylo by zvráceno dosavadní tvrzení,
že Euthia s tenkými protáhlými tykadly jsou ©, kdežto jest
tomu právě naopak, aspoň u Euth. Deubeli, která jest G od
Euth. linearis ©; proto vysvětlíme si také snadno dvakráte tak
veliké oči u Euth. Deubeli jakožto G. |
Obě dosud za dva druhy popsané Euthia linearis Muls.
a Deubeli Ganglb. jsou druhem jediným, který podrží starší
jméno: linearis Muls.
Auszug.
Kritische Bemerkungen úber Euthia linearis Muls.
und Euthia Deubeli Gang/b.
Von MUDr. Em. Lokay in Prag.
In dem dritten Hefte der »Acta Soc. Ent. Boh.« Seite 80,
wurden von mir Euth. linearis und Deubeli als neu fůr die
Fauna Bohmens angefůhrt. Kurz nach der Veroffentlichung ge-
lang es mir am 20. Okt. 1906 ein Exemplar von Euth. Deubeli
in der náchsten Umgebung von Prag in Košíře zu fangen und
zwar am Fundorte, wo ich am 5. Oktober 1906 die Euth. line-
ris aus morschem Holze gesiebt habe. Da es sich um einen-sehr
beschránkten Platz handelte, wo nur einige morsche Hasel-
strůnke waren, hegte ich sofort den Verdacht, da die zwei
C sí
105
Tiere einer und derselben Art angehóren důrften. Aus diesem
Grunde untersuchte ich eingehend mikroskopisch d'e beiden fri
schen Exemplare und fand, wie auch schon Ganglbauer in sei-
nem Werke, Seite 22, Band III, richtieg anfůhrt, da sich Euth.
linearis von Euth. Deubeli nur durch kleinere, weniger vorge-
wólbte Augen, sowie durch kůrzere, am Ende keulenfórmig ver-
dickte Fůhler unterscheidet (Fig. 3., 4.S. 103). Bei Euth. Deubeli sind
die Augen doppelt so grol, stárker vorgewólbt, die Fůhler
lánger und schlanker, am Ende kaum verdickt (Fig. 1., 2.).
Ganglbauer findet auch, da der Halsschild bei Deubeli nach
hinten etwas. weniger verengt sei, so dal derselbe bereits vor
der Mitte am breitesten erscheint, ich fand aber, dal er bei
beiden meinen frischen Exemplaren oleich gebildet ist, hochstens
schienen bei Deubeli die Vorderecken etwas nach abwárts ge-
neigt, wodurch der Halsschild vorne etwas schmáler und ge-
wólbter als bei linearis erscheint. Im úbrigen stimmen die beiden
Arten volikommen ůúberein und sind im Habitus und Gróbe
ganz gleich.
Was den Unterschied in der Fůhlerlánge betrifft, so ist der-
selbe als Kennzeichén des G und © schon bei Euthia plicata
Gyllh., Schaumi Křesimw. und formicetorum Reiff. bekannt gewe-
senn und zwar sollen die (S stets kůrzere, am Ende verdickte
Fůhler, die © stets lángere und schlankere Fůhler besitzen. Be-
zůglich der verschiedenen GróBe der Augen bei © und © liegt
bisher bei den Euthia-Arten keine Beobachtung vor; dagegen
besitzen die G bei einigen Bythinus Arten (Bythoxemus Motsch.)
gróBere Augen als die ©, und ebenso einige Neuraphes Arten
(bulgaricus Režft., tricavulus Reitt., Klapáleki Lokay) haben GS
grobere, © kleinere Augen.
Bei Euthia Deubeli sind die Fůhler lánger und schlanker
und die Augen viel gróBer als bei Euth. linearis. Nach der
Fůhlerbildung wáre Euth. Deubeli ein ©, nach der GróbBe der
Augen ein G, und linearis umgekehrt nach der Fůhlerbildung
ein (S, nach der Kleinheit der Augen ein © einer und dersel-
ben Art. Um diesen Widerspruch zu lósen, untersuchte ich
mikroskopisch den Genitalapparat von einem Exemplare Euth.
linearis und fand, dal es sich um ein © handle, hingegen
konnte ich an meinem frischen Exemplare von Euth. Deubeli
sicherstellen, da es ein ($ sei. Diese Tatsache wůrde natůrlich
die bisherigen Angaben ber dle Fůhlerbildung der S und ©
—— 106 =
bei Euthia widerlegen, und wáre das Gegenteil richtig. So er-
klárt sich auch leicht, Warum Euth. Deubeli doppelt so grobe
Augen besitzt als linearis, da es sich um ein S handelt.
Die beiden bisher getrennten Arten Euthia Deubeli Ganglb.
und linearis Muls. sind S und © einer und derselben Art, fůr
welche der áltere Name: linearis Wu/s. beizubehalten ist.
Příspěvky k poznání larev Dipter.
Dr. Jan Zavřel, Hodonín. *
Od dubna letošního roku studuji na vyzvání a S podporou
»Komise pro přírodovědecký výzkum Moravy« vodní larvy Dipter.
Výsledky svého studia nemohl jsem dosud soustavně spracovati,
jednak pro těžké určování vychovaných druhů, jednak pro obtíže
spojené s opatřováním potřebné literatury, stupňované ještě »vý-
tečnou« organisací našich veřejných knihoven.*) Dovoluji-li si
přes to uveřejniti tu některé úryvky ze svých pozorování, činím
tak s tísnivým vědomím, že jim chybí přesné označení druhů.
Mám ale na druhé straně vědomí, že jsou to výsledky mé vlastní
práce, jež teprve dodatečně byly kontrolovány dle několika star-
ších i nejnovějších větších pojednání (Brauer, Gercke, Miall, Ha-
mond, Felt, Johannsen, Holmgren, Lauterborn, Thienemann atd.),
zapůjčených mi částečně laskavostí p. prof. Klapálka, jemuž zde
vzdávám upřímný dík. Dlužno také vzpomenouti, že larvy Dipter
tvoří podstatnou součást naší sladkovodní fauny a mají i prak-
tický význam na př. jako důležitá potrava ryb (dle Needhama
živí se pstruh skoro výhradně larvami Chironomid aspoň v určité
saisoně roční). Myslím tedy, že i sebe menší pozorování, jež
může k poznání těchto larev přispěti, nebude bezvýznamno, a
proto jsem se také odhodlal úryvky tyto uveřejniti.
Pouzdralarev a pup. Je dávno známo, že některé
larvy Dipter (Chironomidae) dovedou si z výměšku svých mo-
hutných slinných žlaz plésti více méně pevné trubičky; jejich
stěny bývají ještě sesilovány různými cizorodými předměty: pí-
ra *) Uvedu zajímavý doklad: Jedna knihovna byla »ochotna« zapůjčiti mi
prostřednictvím jmenované »komise« větší systematické dílo na 8(!) dní s pod-
mínkou, že bude užíváno jen v místnostech knihovny zemského musea v Brně!!
skem, hlinou, detritem rostlinným, řasami zelenými, Diatomaceami
107
a p. Že se tu nejedná snad o pouhé obývání pouzder jinými
larvami zbudovaných, můžeme se přesvědčiti snadno, když larvám
jich pouzdra roztrháme a ponecháme jim jen dost materialu ku
stavbě. Do 24 hodin jsou nová pouzdra hotova. Nemají-li dost
materialu obvyklého, užijí, jak jsem se přesvědčil, i jiného mate-
rialu, který jest právě po ruce. Červené larvy r. Chi-
ronomus (sekce plumosus) proměnily vždy velmi brzo
bahno, které jsem jim do nádoby dal, v hustou pleteň
neúhledných trubic. (Jednotlivé trubice dají se isolo-
vati, nejsou to tedy jen »chodby« v bahně.) Larvy, na
něž se bahna nedostalo, vystavěly podobné, válcovité,
na obou stranách otevřené trubice pokryté zelenými
řasami (Protococcaceae) na stěnách sklenice. Podobná
zelená pouzdra těchto larev pozoroval jsem v něko-
lika zahradách v kádi s vodou na zalévání. Jistá,
bělavě žlutá, asi 6 mm. dlouhá larva (bezpochyby
Orthocladius), kterou jsem v přírodě nacházel vždy
ve válcovitých, vzadu poněkud zúůžených pouzdrech, Obr.1.Pouzdro
spletených hustě z vláken Spirogyry, předla si v ne- larvy Tany-
dostatku těchto řas na stěnách aguaria úplně hyalinní *2"S““ * P-
; : EON s z řeky Oslavy.
trubice jen ze sekretu slinných žlaz.
Pouzdra larev Chironomid jsou vůbec tak rozmanitě sta-
věna, že bude možno na nich po bližším studiu stanoviti jistě
charaktery specifické, neb u některých aspoň generické, jak je to
už naznačeno ve sdělení Lauterbornově a Thienemannově. Johann-
sen si ve své monografii stavby pouzder poměrně málo všímá.
Některé larvy (zejména Orthocladius) mají měkká rosolovitá
pouzdra se silnými stěnami. V kamenném lomu (bělokámen) u Tře-
bíče sbíral jsem v srpnu v nádržkách vodních, řasami a okřehkem
zarostlých, takováto rosolovitá pouzdra barvy mléčné, podoby
rukávníkovité. Na obou polech byl věnec z vláken Spirogyry.
Velikost 1'/,—2 cm. V nich zelená larva 7—8 mm. dlouhá, na niž
se hodí Thienemannův popis larvy Orthocladius dilatatus V. d. W.
Podobná pouzdra, ale úplně čirá, často hlinitými částečkami
znečistěná, sbíral jsem v červenci v jedné luční tůňce u Hodo-
nína, V nich larva žlutavě bílá s krásně modřefialovými tracheami
(Obr. 3.), bezpochyby také Orthocladius. :
Pouzdra některých larev z rodu Tanytarsus jsou nápadna
svou délkou, jež několikrát převyšuje délku larev, a svou štíh-
lostí. Ze dna lesního potoka na »Vlčím kopci« u Náměště vy-
táhl jsem kus černého bahna, jež bylo složeno. ze samých hustě
108
propletených, tenkých, až 5 cm. dlouhých trubic s hladkým po-
vrchem. V nich byly červené, asi 1 cm. dlouhé larvy s rozvět-
venými tykadly. (Obr. 6.) Podobné trubice, ale menší (3 cm),
s menšími larvami (6 mm.) sbíral jsem též u Hodonína.
Pouzdra pup jsou až o polovičku menší, za to ale silnější.
Ve zmíněném už kameném lomu sbíral jsem malé (5 mm.)
larvy Tanytarsa, které žily na dně neb na povrchu skal ve velmi
tenkých, dloubých (až 3 cm.), klikatě zprohýbaných pouzdrech
barvy okrově žluté. Na stěnách sklenice stavěly si tytéž larvy
podobné trubice, ale z Protococcaceí. Jiné podobné larvy našel
jsem v horském potoku u Třebíče ve dlouhých trubicích ze zrn
pískových.
Jiné larvy, bezpochyby také k rodu Tanytarsus patřící,
staví si pouzdra jen o málo delší těla, za to ale velmi ozdobná,
ze zrn pískových, Diatomaceí a p. Lauterborn několik takových
pouzder popisuje. Začátkem listopadu t. r. sbíral jsem v mělké
tůni u Hodonína mezi mechem (Hypnum cuspidatum) larvu, jež
die velikosti, stavby tykadel a tvaru pouzdra úplně se shoduje
s Lauterbornovou larvou č. III. (1. c. Fig. 8.), ale pouzdro má
mezi Diatomaceami mnoho zrn pískových. Také podobné pouzdro,
jaké ve zmíněné práci uvádí Lauterborn pod jménem »gestieltes
Geháuse« (I. c. Fig. 14.), našel jsem na kamenech v řece Oslavě
u Senohrad. Ale pouzdro toto nemělo nikdy »stopky«, nýbrž
bylo celou délkou ke kamenům připevněné. (Obr. 1.) Na volné
straně táhnou se 3 vyniklá žebra, jež vyčnívají přes ústí pouzdra
jako dlouhá, zahnutá vlákna. Dle Lauterborna mohou tato vlákna
zachycovati potravu kolem -plovoucí a scházejí prý na pouzdrech
pup. Larvu Lauterborn nepopisuje. Já v nich našel larvu úplně
podobnou larvám Tanytarsa. Bohužel mi larvy brzo zašly nedo-
statkem proudivé vody. Johannsen popisuje podobné pouzdro,
ale ne z písku, nýbrž vláknité struktury pro T. exignus n. sp.
1. Anatomické detaily. 1. Trachee neb vzdušné
vaky některých druhů bývají obloženy nápadně velikými buň-
kami, naplněnými hustými zrnky různobarevného pigmentu. Pro
nápadný tento zjev neznám dosud vysvětlení. Pokud vím, po-
dává fotografický obraz těchto buněk Felt na vzdušných vacích
larvy Sayomyia (syn. Corethra) albipes Johanns.
Dle mých pozorování pokrývají tyto obrovské, polygonální
buňky zejména dorsální stranu vzdušných vaků larev a pup.
Obsahují hnědý pigment. Jsou patrny už na embryích, která
ještě blánu vaječnou neopustila. (Obr. 2.) Zmínil jsem se už
Ej SRP V
o fialových tracheích larvy Orthocladia z rosolovitého průhled-
ného pouzdra. Zde jsou trachee obloženy velikými buňkami
s pigmentem fialově modrým. Zejména v hlavě a thoraxu jest
tento zjev nápadným. (Obr. 3.)
MA 2. Smyslové ústroje. Co něj-
/ A A dříve vyjde moje pojednání o očích larev
/ sál > .*.
„o “ a pup Dipter v Zoolog. Anz. Zde shrnují
| | ok jen výsledky: a) Oči zakládají se vesměs už
l - ve vajíčku. b) Během vývoje vystupují nej-
méně 2, často ale i 3 základy očí na každé
straně hlavy. Jeden neb dva z těchto zá-
kladů mívají podobu malých pigmentových
skvrn (>oči vedlejší«). Druhé (po případě
třetí) oko je vždy složené (»o0ko hlavní«)
a objevuje se někdy na začátku, jindy až
ku konci larvového života. c) Culicidae
mají jedno oko hlavní, jedno vedlejší (Sayo-
myia 2 vedlejší, z nichž jedno nepigmento-
vané). Dixidae jedno hlavni, jedno (snad
i 2) vedlejší. Chironomidae jako larvy 1—2
vedlejší, ku konci života larvy vystupuje te-
1, 2 prve oko složené. Larvy z podčeledi T a-
myia s p. v hnědé prů- : pk v kk : i VÁM
hlédně blank: vaječné (ch). nypidae mívají vždy jen jedno srdčité neb
Na vzdušných vacích (a. ledvinité oko vedlejší. Našel jsem však za-
s.) veliké buňky s hně- jímavou abnormitu hnědé, bíle skvrnité larvy
dým pigmentem; Zžlou- 7 rodu Tanypus, jež měla na pravé straně
E o S esk normální oko jediné, na levé však 2 pigmen-
BMT tové skvrny jako ostatní Chironomidae.
Simuliidae mají jako larvy 2 očí vedlejší. V malé pupě jsou
2 vedlejší a 1 složené.
Dlužno se tu ještě zmí-
niti © Holmgrenovu pozoro-
vání. Týž našel na hlavě larvy
Chironoma za oběma vedlej-
O UE-
B
pi EstBů
M DY
Hr
2 55DÍ
Obr. 2. Embryo Sayo-
oci cste a ast sme Obr. 3. Část trachei (tr.) z thoraxu larvy
J y Orthocladius (?) sp. Silné větve mají povlak
slový ústroj (+Frontalorgan<), z velikých buněk s modrofialovým pig-
jenž je innervován jednou © mentem (b.); na slabších větvich jen
(třetí) větví nervu optického! | ojedinělé takové buňky. Zvětšení: Reich.,
Bohužel, nemohl jsem , Obj. 8., Comp. Oc. 12.
dosud sám tento ústroj bedlivěji prohlížetí a sledovati jeho vývoj.
Velmi zajímavé smyslové ústroje popisuje Lauterborn na
8
110
tykadlech některých larev Chironomid, dle mého mínění z rodu
Tanytarsus. Měl jsem zhotoveny výkresy těchto ústrojů skoro
úplně s Lauterbornovými shodné, dříve než mi jeho práce do
ruky přišla. Tykadla larev tohoto rodu vyznačují se nápadnou
Obr. 4. Tykadlo larvy Tanytarsus sp. z kuželovitého, Diatomaceami a pískem
pokrytého pouzdra (Lauterbornova larva č. III.) a —= násadec tykadla s há-
kovitým výběžkem (b); I. —— basální článek tykadla; II., III., IV., V. — články
bičíku, 2 —— hyalinní brva, s. 0. -= Lauterbornovy orgány smyslové. (Typ. 2.)
Zvětšení: Reich., Obj. 8, Comp. Oc. 12.
délkou a jejich basalní článek je kloubovitě připojen k silnému
výběžku hlavy. Tento výběžek bývá u některých druhů ještě
hákovitě zakončen. (Obr. 4.) Basalní článek bývá silný a dlouhý
(*/, celé délky tykadla) a nese na konci hyalinní brvu, často
značně dlouhou, a vedle ní 4členný bičík, na němž sedí zvláštní
paličkovité smyslové orgány. Navrhuji pro ně dle prvního obje-
vitele jméno »Lauterbornovy
orgány smyslové«. Na opti-
ckém průřezu nejsou nepodobné
sukničité cibuli, jsouce složeny
z množství souběžně ohnutých
brv, mezi nimiž trčí uprostřed
hyalinní čípek. Dle polohy těchto © Obr. 5. Tykadlo larvy Tanytarsus
orgánů možno rozeznávati tyto sp. z okrově žlutých pouzder (Tře-
typy: bíč) s přisedlými vstřícnými orgány
Al : : Lauterbornovými. (Typ. 1. a.) Ozna-
1. Smyslové ústroje sedí na čení a zvětšení jako u obr. 4.
druhém článku tykadel vstřícně:
a) Jsou přisedlé. *) (Obr. 5.) (Tanytarsus z okrově žlutých
pouzder.)
b) Mají krátké stopky: T. exiguus Johanns; nepojmenovaná
larva Lauterbornova [I. c. Fig. 10]; mnou uvedená larva z písči-
tého pouzdra (obr. 1.).
*) Tento typ pozoroval jsem též u právě vylíhnutých embryí Tanytarsa,
jehož dospělé larvy mají tyto orgány dlouze stopkaté (typ 1.c).
Pe
c) Mají velmi dlouhé stopky, takže daleko přečnívají konec
tykadel (T. dives Johanns.; nepojmenovaná larva Lauterbornova
[I c. Fig. 12.]; mnou uvedené larvy z dlouhých, černohnědých,
hlinitých pouzder). (Obr. 6.)
2. Smyslové ústroje sedí na 2. článku tykadel v různé výši
(Lauterbornovy larvy č. I. a II.; mnou uvedená larva shodná
s Lauterbornovou č. III.). Lauterborn Kkresií u takovýchto tykade
bičík Očlenný (1. článek bičíku rozdělen ve dva). Z mého vy-
obrazení patrno, že tento článek rozdělen není, takže i zde je
bičík pouze 4členný, jako u ostatních Tanytarsů. (Obr. 4.)
Brvy bezpochyby
smyslové vystupují u la-
rev Dipter v nejrůznějších
ozdobných podobách.
Uvedu dva pěkné pří-
klady. U larev Tany-
tarsů našel jsem po Obr. 6. Tykadlo larvy Tanytarsus sp. z černo-
stranách IIL—VI. seg- nnědých pouzder hlinitých (Hodonín) s dlouze
mentu abdominálního blí- stopkatými orgány Lauterbornovými. (Typ. 1. c.)
že zadního konce dvo- Označení a zvětšení jako u obr. 4.
jité, speřené, hyalinní brvy ve společnou basí (obr. 7.). Johannsen
se o nich nezmiňuje. Lauterborn je uvádí pro larvu č. II[ na V.—IX.
segm. abdominálním (počítaje všechny články za hlavou za abdo-
minální !). Grimm je kreslí už v r. 1870 u larvy »malého zeleného
Chironoma«, dle ostatních znaků také Tanytarsa. Ač brvy ty
jsou pro larvy Tanytarsa charakteristické a konstantní, mohou
NÍ =
ZSE CC CZZZ APSL L
M LS
Obr. 7. Dvojitá speřená brva z abdomi- Obr. 8. Vějířovitá brva z abdo-
nálních segmentů larev Tanytarsus. minálníeh segmentů larev Ano-
(Poloschematicky.) pheles. (Poloschematicky.)
býti snadno přehlédnuty pro svou průzračnost, zejména při nev-
hodném položení larvy na krycím skle.
Larvy rodu Anopheles nesou na hřbetní straně III. až
VI. segmentu abdominálního po páru velmi hezkých vějířovitých
brv (obr. 8.). Na společné kyjovité, neb hruškovité basi sedí asi
20 paprsků s pilovitými obrysy. Paprsky tyto mohou u živých
g*
M
larev býti buď složeny ve štětičku neb rozloženy v ozdobný
vějířek. Felt je ve své monografii neuvádí. Brauer je kreslí velmi
schematicky u larvy »Dixy«. (Mik po-
ukázal později správně, že Brauerova
»Dixa« je vlastně Anopheles.)
Ventrální žábry červených
larev Chironomid popisují autoři vesměs
jako 2 páry rourovitých (»schlauch-
fórmig«) přívěsků na ventrální straně
11. článku těla (za hlavou). Dle svých
pozorování mohu sděliti, že bude nutno
připočítati k nim ještě jeden pár po-
dobných, o něco kratších výběžků
L obeslední tea řělame, na ventrální straně článku 10tého.
A onironomusl(olmpeké 2; (Obr. 9., III.) Našel jsem je u všech
1, II, III. — 3 páry ventrál- Mnou pozorovaných larev, pokud vůbec
ních žaber, a. b. = abdomi- ventrální žábry měly, a byly mezi nimi
nální žabra; a. f. — abdomi. | zcela obyčejné larvy Chir. plumo-
nální panožky se zataženými <y< | | [auterbornova larva č. II má
a Zo jen tento jediný pár ventrálních žáber
RA Ob 2100/2. (na čl. 10.) Ze byl tento pár žaber
autory přehlédnut, vysvětluji si jenom
tím, že dlouhé žáberní přívěsky článku jedenáctého bývají pod
krycím sklíčkem tak propleteny, že snadno je možno zmýliti
se v počtu.
ebe mat ra
Brauer, Fr. 1883. — Die Zweiflůgler des kais. Mus. z. Wien. III. —
Denkschr. d. k. Ac. d. Wiss. Math.-naturw. Kl. XLVIL
Felt E. P. 1904. — Mosguitos or Culicidae of New York.
State. — New York State Mus. Bull. 79. Ent. 22.
Grimm, Oscar v. 1870. — Die ungeschlechtliche Fortflanzung
einer Chironomus-Art etc. — Mém. de 'Acad. impér. d. Sc.
d. St. Pétersbourg. VII. (XV.)
Holmgren, Nils 1904 — Zur Morphologie des Insectenkopfes. —
Zeitschr. f. wiss. Zool, LXXVI.
Johannsen, O. A. 1905 — Aguatic Nematocerous Diptera II.
Chironomidae. — New York State Mus. Bull. 86. Ent. 23.
Lauterborn, R. 1905. — Zur Kenntnis der Chironomiden-Lar-
ven. — Zo00l1. Anz. Bd. XXIX.
'
5-
9
Ů
M
j
:
uk T OBR o a o o o 0 O SAE
Miall, L..C. and Hamond, A. R: 1900. — The Structure and
Life History of the Harleguin-Fly (Chironomus). — Oxford.
Thienemann, A. u. Kieffer J. 1906. — Ueber die Chironomiden-
gattung Orthocladius. — Zeit. f. wiss. Insektenbiologie Bd. II.
Resumé.
Larven-Geháuse. Die Mehrzahl der Chironomiden-
Larven spinnt bekanntlich eigentůmliche, manchmal sehr hůbsch
gebaute Geháuse. Diese sind durch selbstándige Tátigkeit der
Larven enstanden; denn, zerstórt man ihnen ihre Róhren, so
bauen sie sich neue in kurzer Zeit. Wenn das gewóhnliche Ma-
terial nicht vorhanden ist, benůtzen sie ein anderes. Z. B. Einige
Chironomus- (Sectio plumosus) und Tanytarsus-Larven, die fůr
ihre Geháuse gewóhnlich Schlamm benutzen, bauen sich auf
der Wand der Zuchtgláser Róhren aus Protococcaceen. Eine
Orthocladius-Larve spinnt bei Unzulánolichkeit des gewóohnlichen
Materials (Spirogyra) hyaline Roóhren nur aus dem Sekrete der
Speicheldrůsen.
An den Larven- Geháusen wird man bei genauerer Unter-
suchung spezifische, beziehungsweise generische (Charaktere
Sicherstellen kónnen. Manche Orthocladius-Larven bauen galertige
stutzfórmige, mit verschiedenem Materiale (Spirogyra, Conferven,
Diatomeen) bedeckte Geháuse (vergl. Thienemann 1. c.). Die Ge-
háuse mancher Tanytarsus-Larven sind durch „merkwůrdige
Lánge (3—5 cm.) auffallend. Sie sind hauptsáchlich aus Schlamm
(schwarz oder ockergelb) oder aus Sand aufgebaut. Andere Ta-
nytarsus-Larven haben kurze, aber sehr hůbsch gebaute Roóhren
aus Sand, Diatomeen, Pílanzendetritus etc. (vergl. Lauterborn 1. c.).
Die Lauterbornsche Larve III. habe ich auch bei Góding in Máh-
ren (November 1906, in einem Wiesentůmpel zwichen Hypnum
cuspidatum) gesammelt. Ein sandiges Geháuse mit drei langen
Fangfortsátzen -mit Tanytarsus-Larve habe ich im Flusse Oslava
bei Náměsť n./O. gefunden. (Fig. 1.)
GroBepigmenthaltige Zellen an Tracheen und
Luftreservoiren findet man an Larven von Sayomyia (mit brau-
nen Pigmentkórnern, Fig. 2) und an einer Orthocladius-Larve
mit blau-violettem Pigmente, Fig 3).
Sinnesorgane. Betreffs der Augen der Dipteren-Lar-
ven verweise auf meine Abhandlung, die demnáchst im Zoolog.
Anz. erscheinen wird. Merkwůrdig ist hier die Duplizitát, bezie-
hungsweise Triplizitát der Augenanlagen.
114
Die Antennender Tanytarsus-Larven sind durch grobe
Kopffortsátze (Fig. 4 a), auf denen sie aufsitzen, durch ihre
Lánge und durch eigentůmliche Sinnesorgane (Fig. 4, 5, 6,
S 0.) auffallend. Da diese Organe zuerst von Lauterborn (l. c.)
eingehend beschrieben Wworden sind, beantrage ich die Benen-
nung »>Lauterborn'sche Sinnesorgane«. Nach der Stel-
lung dieser Organe unterscheide ich folgende Typen:
1. Die Organe sitzen am zweiten Antennengliede gegen-
stándig.
a) ohne Stiele (Fig. 9),
b) auf kurzen Stielen (Lauterborn 1. c. Fig. 10),
c) auf langen Stielen (Fig. 6).
2. Sie sitzen am zweiten Antennengliede úbereinander
(Fig. 4.) (Lauterborn zeichnet in solchen Fállen eine 5-gliederige
AntennengeiBl; ich habe auch hier, wie bei allen anderen Ta-
nytarsus-Larven, nur eine 4-gliederige gefunden.)
Gefiederte Doppelborsten (Fig. 7) sitzen bei allen
von mir untersuchten Tanytarsus-Larven lateral und caudal auf
dem II.— VI. Abdominalsegmente.
Anopheles-Larven tragen am Růcken des III— VII Ab-
dominalsegmentes sehr schóne fácherfórmige Borsten (Fig. 8),
welche im lebenden Zustande zusammengelegt oder auseinan-
dergestreckt werden kónnen.
Ventralkiemen. Manche rote © Chironomus-Larven
weisen nach meiner Beobachtung auber den bekannten vier
Ventralkiemen am XI. Leibesringe noch ein kůrzeres Paar solcher
Blutkiemen am Ende des X. Leibesringes auf (Fig. 9 III.). Lauter-
bornsche Larve II. trágt nur dieses neue Blutkiemenpaar am
X. Leibesringe.
Figuren-Erklárung.
Fig. 1. — Sandiges Geháuse mit Fangfortsátzen einer Tanytarsus-Larve
aus dem Flusse Oslava.
Fig. 2. — Embryo einer Sayomyia noch in der Eihůlle (c), a. s. — Luft-
sácke mit groben braunpigmentierten Zellen.
Fig. 3. — Tracheen (/r.) aus dem Prothorax einer Orthocladius-Larve mit
groBen blauvioletten Pigmentzellen (».).
Fig. 4. — Antennen einer Tanytarsus-Larve (Lauterbornsche Larve III.).
a — Kopffortsatz. s. o. -= Lauterborn'sche Sinnesorgane,
Fig. 5. — Antennen einer Tanytarsus-Larve. (Typ 1a.)
k
: k
Fig. 6. — Antennen einer Tanytarsus-Larve. (Typ 1c.)
Fig. 7. — Gefiederte Doppelborste einer Tanytarsus-Larve (halbschematisch).
Fig. 8. — Fácherfórmige Borste einer Anopheles-Larve (halbschematisch).
Fig. 9. — Die drei letzten Kórperringe einer Chironomus-Larve (plumosus?).
[I., II., HI. — Ventralkiemen (3 Paare).]
O spolužití některých druhů brouků s menšími ssavci.
Podává JUC. Th. Krása.
(Předneseno- na schůzi entomologické společnosti dne 30. října.)
Slovem spolužití nemíním označiti způsob takového života,
jaký vedou některé druhy brouků u mravenců, jehož intimnost
sahá tak daleko, že žijí na útraty svého hostitele, na př. Lo-
nechusa strumosa, nýbrž zde jedná se jen o to zjistiti, které
druhy brouků prodělávají celý svůj vývoj u malých ssavců a
které pouze náhodně v doupatech a děrách jejich se vyskytují,
objevujíce se na různých ještě lokalitách dosti obecně.
Hlavní zřetel obracím zde k fauně České a pak k těm dru-
hům, jež pravděpodobně též svým časem u nás zjištěny budou,
vyskytujíce se vůbec v střední Evropě. Jak u hostů mraven-
čích většina jich patří k čeledí Stapnylinid. Sbírání jich patří
k nejzajímavějším způsobům lovu hmyzu jarní saisony. Otví-
rající se jarní příroda a slunko prvních teplých dnů nás na lo-
kalitu přivede. V okolí každého města i vesnic vyskytuje se
totiž u nás na pastviskách, polních mezích, neúrodných stráních
mnohdy v množství sysel obecný (Spermophilus cytilus). Jest
rozšířen po celé střední Evropě a Čechy tvoří as jeho nejsever-
nější hranici.
Dále na sever zastupuje jeho místo křeček, který jest
hospodářství polnímu ještě více na škodu než sysel, tak že
v některých krajích Německa jest vypsána cena na hubení jich.
Hned počátkem jara, když kraj je sněhu prostý a země rozmrzla,
vyhrabe si sysel nový východ, jakož i upraví si novou kolmou
díru padací (do které se při pronásledování bleskurychle spouští),
byla-li mu lonská nějakým způsobem pokažena. Pozoroval jsem
i v létě často, že otvoru, který mu byl kamením ucpán, již ne-
použije, jsa velice bázlivým a vyhrabe si díru jinou na blízku.
Počátkem března, někdy při špatném počasí mnohem později,
poznáme na vycházce, že díry již byly upraveny a zároveň
M6
podle čerstvých výkalů před otvorem se nalézajících, kterým
děrám máme věnovati pozornost. V opuštěných děrách nekyne
nám žádný lov. Avšak i z obydlených doupat jen malá část
jich jest broučími hosty navštivena, a proto takové si musíme
hledět pro další návštěvy udržeti. Stačí lehké ušlapání vlhké
půdy v bezprostřední blízkosti otvoru, abychom se přesvědčili,
zda jest díra obydlena. Hbité Aleochary a Philonthové hned
se počnou okazovati. Objevili-li jsme tímto způsobem po bed-
livém hledání nějakou! syslí díru, máme zabezpečenou dobrou
lokalitu pro celou roční saisonu.
Pozorovati vývoj broučí podařilo se mi pouze u jednoho
druhu, totiž u Philonthus Scribae Fauv. Nalezl jsem v jedné
díře takřka celý roj těchto brouků, kam slezli se bezpochyby
za příčinou copulace. As po čtrnácti dnech zmizela většina jich
-a mezi několika jednotlivci nalezl jsem dvě larvy, které dle
ploského tvaru těla patřily bezpečně k jmenovanému druhu.
Nevěda, jak bych nejlépe učinil, umínil jsem si pozorovati vývoj
jejich na nálezišti a pozorování to trvalo as po 14 dní. Pak mi
obě larvy zmizely beze stopy. — Dle pozorování některých
jiných sběratelů zakuklují se prý v zemi okolo otvoru děr těch.
Z tohoto vyskytování se u syslů lze vysvětliti, proč tyto
druhy byly dříve a až do nedávna považovány za velmi vzácné.
Nyní najdeme je ve všech cennících obchodníků i doublettních
offertách sběratelů. — Vypočtu dle vlastního pozorování druhy.
které se mi podařilo zjistiti v okolí Pražském a zmíním se při
jednotlivcích o způsobu života. Se zálibou vyskytuje se Dys-
chirius globosus v chodbách a kupkách krtků, podobně, ač řídčeji,
i jiné druhy jich, tak dle Dr. Bernhauera Dyschirius rufipes a
vzácný Bonellii Putz. Ze skupiny Hydrophilid často hojně Helo-
phorus nubilus F. Dle sdělení p. Rambouska nalezen byl jím ve
větším množství též u Lasius fuliginosus. Z čeledi Staphylinid
u syslů žije zejména Oxypoda vittata Márk. u nás a jižněji Oxy-
poda Spaethi Bernhauer, pak Aleochara Breiti Ganglb. V Čechách
nalezena tato nejprve panem Dr. Skalitzkým u Vysočan, po-
zději však teprve popsána byla dle exepl. dolnorakouských.
Jí velice příbuzný druh Aleochara cuniculorum nalezl jsem
u Vraného na pokraji hnízda divokého králíka, ač prý často
se vyskytne ve společnosti předešlé. Ale pouze časně z jara
možno je takto nalézti. Později v létě opustí tuto lokalitu a
vyskytují se porůznu. Dle p. Roubala ve výkalech i na zdech-
linách. Svůj vývoj tudíž as v děrách syslů neprožívají. Ve ve-
PR
k
s *
117 APA
likém množství vyskytuje se někdy malá Atheta paradoxa, zev-
nějškem upomínající na obyčejnou A. fungi, pouze však v takových
děrách, které vykazují hojně nespotřebovaných syslích zásob.
Na jiných lokalitách jsem ji ještě nikdy nenalezl a soudil bych,
že též celý vývoj zde prodělává.
Že se obyčejná Amischa analis i na těchto místech obje-
vuje, není zajisté s podivením, za to ale podivný jest případ vy-
skytování se Athety indocilis Heer. na některých místech v chod-
bách krtčích. V okolí pražském jest vzácná a žije hlavně z jara
u maličkých druhů mravenců (Tetramorium, Solenopsis fugax).
Též maličkou Oligota pusillima měl jsem často příležitost
sbírati V hromádkách krtčích. Dle pozorování některých sběra-
telů vyskytuje se též dosti druhů v brlohu krtčím pod zemí se
nalézajícím. '
Ač to ze své vlastní zkušenosti dotvrditi ještě nemohu,
soudil bych, že na důvtipné sběratele tu ještě dosti příjemných
objevů pro naši faunu čeká.
Heterothops nigra Kraatz dosud za varietu Heter. praevia,
Er. považovaný, bude dle pravidelného se vyskytování u syslů
as druhem samostatným. Se základním tvarem jsem ho na těchto
lokalitách ještě nikdy nesbíral, ač i tento (praevia) se v našem
okolí v dutých stromech a t. d. vyskytuje. Podobně Philonthus
corruscus Grav. bude as dobrým druhem samostatným a niko-
liv varietou od ebeninus Grav. Pan Dr. Jelínek v Dobříši na-
lezl více exemplárů v děrách divokých králíků a já ve Vraném
v děrách syslích, nikdy však ve společnosti se základní formou.
Svrchu již, zmíněný Phil. Scribae byl kdysi též označován za
pouhou varietu od sordidus, ač dle pozdějších pozorování tvoří
druh zcela samostatný. Philonthus spermophili panem Ganol-
baurem popsaný patří též do řady syslích hostů. Panem Fau-
velem byl identifikován neprávem se sordidus, od něhož se liší
i habitem i svým zvláštním způsobem života. V Čechách jest
daleko vzácnější než Philonthus Scribae a vždy jednotlivě. Ma-
ličké Lathrobium longulum vyskytuje se v okolí Pražském často
v hromadách krtčích a dostane se snadno sešlapováním. jich.
Z Blediů možno nalézti v písčitých chodbách syslích vzácného
procerulus Er., též v okolí pražském. Zajímavé jest objevování se
Onthophagus camelus u syslů. Žije téměř po celé léto v písku pro-
syceném výkaly před vchodém a to obyčejně ve velikém
EM ei č 118
množství na malé prostoře a v exemplařích nejrůznější veli-
kosti. Z Curculionidů vyskytuje se Otiorrhynchus velutinus a
raucus se zálibou v děrách syslích a jezevčích. Jich samičky
schovány bývají hluboko pod zemí na stěnách děr.
Urmrtí.
Dne 15. října m. r. zemřel v Chrudimi p. Alexandr Křížek,
prof. c. k. reál. a vyšš. gymnasia tamtéž. Týž narodil se r. 1851-
v Dražicích a vystudovav gymnasium v Písku, universitu v Praze
působil též na gymnasiích v Třeboni a Slaném. Jsa horlivým
floristou, poskytl L. Čelakovskému mnohý příspěvek pro jeho
výzkum české flory. Botanikou veden byl však také ke studiu
hmyzu a to škůdců rostlinných. Sem sluší zařaditi práce jeho
uveřejněné v programech c. k. real, a vyšš. gymn. v Chrudimi:
»O kazech a požercích na rostlinách a o Členovcích, kteří takto
činí« (r. 1897) a »O některých rázovitých kazech na rostlinách
českých, které povstaly cizopasnými houbami a o houbách
těchto« (1900). Pro I. svazek díla »Chrudimsko a Nasavrcko«
napsal obsáhlou stať o »řmyzu«. Kdožkoliv měl příležitost
osobně s Křížkem se poznati, vzpomíná vždy na milou jeho
povahu a nehledané, přátelské chování. Žáci ztratili v něm la-
skavého a zkušeného učitele.
Společnost naše želí ztráty ještě jednoho člena, totiž škol.
rady p. Emanuela Bárty, který po dlouhé nemoci dne 6. listo-
padu v Litomyšli zemřel. Narodil se r. 1841 v Táboře a půso-
bil nejprve na reálce a po zrušení jejím na střední škole v Lito-
myšli. Již za universitních studií, konaných v Praze činně účast-
nil se výzkumu Čech, při čemž předmětem jeho pozornosti byli
pavouci, jejichž seznam také v Archivu pro přírod. výzkum Čech
uveřejnil. Když stal se učitelem středoškolským, vedle povolání
svého, které zůstávalo vždy hlavní hybnou pákou jeho života,
zabýval se výzkumy geologickými a palaeontologickými a pod-
nikaje hojně exkursí prozkoumal širé okolí svého působiště,
začež byl zvolen dopisujícím členem říšského geolog. ústavu ve
Vídni. Nicméně hlavním předmětem jeho obliby a činnosti byla škola,
které věnoval zvláště ve věku pozdějším každou volnou chvilku,
kresle diagramy a hotově potřebné praeparáty. Zanechal také městu
Litomyšli pěknou památku ve vzorných sbírkách místního musea.
Společnosti naší zapsal se v pamět darem řady cenných publikací.
119 : - ——
Fauna Bohernica.
I. Nové české hemiptery.
Oncochyla scapularis Fieb. z čeledi sítňatek, podobá se
velmi druhu simplex H.-Sch., od něhož liší se pouze trochu zbar-
vením (je světlá, tmavěji obláčkovitá) a tím, že má 3.čl. tykadel
jen dvakrát delší čtvrtého. Kralupy.
Aradus truncatus Feb. (podkorník). Uvádí jej p. Dr. Ot.
Nickerl ve svém seznamu (v seznamu Dudově ještě není)
a také já mám jej z okolí Hnidous. Jest střední velikosti a má
krovky u kořene světlé.
Megacoelum Beckeri F7eb. (Capsida.) Je velmi podobný
druhu infusum H.-Sch. a rozeznává se od něho srstnatým po-
vrchem a hojnějším osrstěním na zadních stehnech a holeních.
Z okolí Hnidous a Kralup.
Adelphocoris guadripunctatus Fabr., od mnohých podob-
ných těžko rozeznatelná Cap-ida, má límec v předu štítu tenčí
než 2. článek tykadel u kořene, je zelená a na krovkách porostlá
černými, malými chloupky. Sbíral jsem ji hojně v červenci t. r.
na keřích vrbových u Kralup. Velmi jest podobna druhu Calo-
coris norvegicus Gmel.
Omphalonotus guadriguttatus Kb. je velmi úhledná Cap-
sida z podčeledi Pilophoraria. Má as 3 mm. délky, barvy je aksa-
mitově černé, trochu lesklá, na krovkách se čtyřmi sněhově
bílými skvrnami. Našel jsem ji ku konci července 1905 u Kralup
v trávě pod Ononis. Podobá se mravenci a je velmi čilá. Letos
na témž místě, ač byl jsem tam Častokráte, nenalezl jsem ani
jediné.
Plagiognathus arbustorum v. brunnipennis Mey upomíná
celkem na Pl. chrysanthemi Wolff, ale má prvé dva články ty-
kadel celé tmavé. Mám jej od Hnidous, Kralup a z okolí Zákup.
Je as všeobecně rozšířen. Fr. Mužík.
I. Noví brouci pro českou faunu
A. Příspěvek Theodora Krásy.
1. Mordellistena micans Germ. V Nové Huti u Berouna
sbíral p. Dr. Rodt (coll. Krása).
2. Labidostomis pallidipennis Geb/. Vyskyt a se před dvěma
roky v hojném počtu na vrbách kolem Vltavy u Vraného.
— 120
3. Cassida canaliculata Laich. uvedená panem Rambouskem
obsažena jest též ve sbírce po zesnulém p. Schiffnerovi s nale-
zištěm Bohemia.
4. Psylliodes instabilis Foud. nalezl jsem r. 1905 četně
na Homoli-u Vraného.
5. Haltica mercurialis Fb. Sbírána před lety p. Dr. Rodtem
v Nové Huti u Berouna (1 ex. coll. Krása).
6. Mylacus rotundatus F. U Vraného po cestách.
7. Otiorrhynchus perdix Oliv. V materialu p. ing. Šuly
z Nové Huti nalezl jsem dva exempláře.
8. Stenus incanus Er. Na bahně v okolí Vraného 1901
(Krása).
B. Příspěvek J. Roubala.
Předkládám opět nový supplement broučí fauny naší vlasti,
pokud jsem zatím z materiálu sběrů posledních let konstatoval.
Pachnida nigella Erichs. uvedena už p. Drem Lokayem
v tomto časopise od Komárovského rybníka. Já ji mám též od
Čelakovic.
Tachyporus nitidulus F. v. Spaethi Luze. Sušice, Klatovy,
Vrané nad Vlt.
Stenus flavipalpis Thoms., dosud jen ze Švédska, Lap-
ponska, sev. Ruska, Polska a Tyrolska (dle Fauvela) uváděného,
jsem našel na Šumavě VI. 05.
Nephanes Titan Newm. Chuděnice v Pošumaví; Polabí.
Jest patrně po celých Čechách.
Cryptophagus scanicus. L. v. hirtulus Kr. jsem našel na
vrchu Rané u Lenešic v Čes. Středohoří VI. 08.
Airaphilus geminus Kr. jsem už uvedl ve: »Verhdl. d.
k. k. Zool. bot. Gesellsch.«, 1904 pg. 644, z Chudenic (1899);
loni pak jsem našel jeden ex. u Pacova 9. XI. 06.
Aphanisticus emarginatus F. pp. Drem Pečírkou a Ram-
bouskem z Budějovicka a ze Závisti uvedený žije též na Karl.
Týně. Sbíral jsem ho tam r. 1903.
Danacaea nigritarsis Kiist. Závist. VII. 06. (Binder.)
Melandrya dubia Schall. Vzácného a krásného tohoto
brouka chytil p. Ph. St. Jar. Starý u Nové Huti 1906 (comm.
Binder, Roubal.)
— ne ZAZ
Anidorus nigrinus Germ. Žije roztroušeně v Čes. Středo-
hoří. Loni jsem ho chytil na Kleisu 29. VI. 06 (u Čes. Lípy).
Aderces populneus Pamz. sbíral p. Binder loni v říjnu
u Hostivaře. |
Oba posléze jmenovaní brouci jsou sice v Lokajově se-
znamu, než Klíma jich neuvádí!
Cleonus punctiventris Germ. Klatovy, Říčany.
Dorytomus validirostris Gy//. Nymburk 1906.
Sibinia fugax Germ. ve dvou ex. jsem našel na Závisti 1906.
Gymnetron fuliginosum Ros. Dle Reittera jen v Uhrách
a na Kavkaze; našel jsem ho i u nás a to na Závisti a u Cha-
ber 19006.
Magdalis guercicola Weise. Radotín 1904.
Apion simum Germ. Všetaty 1908.
A. aestimatum Faust. Raná u Lenešic 1903.
Rhynchites coeruleus Dej. Kralupy 1906.
Scolytus laevis Cha. jsem sbíral hojně u N. Hutě 1906. —
Podivno, že z entomologů tak často ta místa navštěvujících
žádný velkého toho brouka tam nenalezl.
Cryptocephalus coerulescens Salilb. jsem sbíral též u Ja-
rova (1902), p. Zeman u Štěchovic.
C. ro-maculatus Z. ve varietě bothnicus L. jsem naše!
u Ouval 1908.
C. 6-pustulatus Rossi. Labský Kostelec 1903.
C. pusillus F. v. Marshami Weise. Závist 1906.
Labidostomis pallidipennis Geb/.'v. pilicollis Lac. mám ve
sbírce s etiketou »Bohemia J. Roubal«; jest tomu dávno, kdy
- jsem ji sbíral, nemohu tudíž bližšího udati.
i
O á V
Clytra 4-punctata L. v. dissimilis Ws., nápadně podobná
forma druhu C. appendicina Lac. Krovky plavé, zadní jich skvrna
malá, kulatá. Chytil jsem ji v Závisti.
Phaedon cochleariae F. v. neglectus Sah/b. Kostomlaty
v Polabí (06).
Haltica lythri Aub. u Davle na vrbách 1902, 08.
Chalcoides splendens W's. v. gaudens Sřeph. jsem sbíral
© u Nymburka.
(aE n Ba
C. Příspěvek F. J. Rambouska.
Atheta Pertyi Heer chycena mnou ve 2 expl. na Cibulkách
5. V. 06 (Det. Dr. Max Bernhauer).
Hypocyptus apicalis C%. Bris. sbírán rovněž na Cibulkách
14. I. 06, pak v Liblicích u Č. Brodu 27. III. 06.
Danacaea nigritarsis K7esmw. jsem našel v Troji v červnu 1904,
1906, kollegou JUSt. VI. Smetanou v Šárce v červnu.
Curculionidae (Determ. p. rada R. Formánek, kterému tímto
vyslovuji srdečné díky.):
Otiorrhynchus cryphiphorus (auf.?). Sbírán p. Zemanem
v údolí u Sv. Prokopa časně z jara; 30. IV. 05 p. Drem Jurečkem
pod kamenem v Krči, p. Žežulou u Troje, a mnou 3. VII. 06
smýkací síťkou tamtéž v jediném exempláři.
Brachysomus setiger Schóuh. Nový tento rod sbírán mnou
v Liblicích u Čes. Brodu v kořenech topolu lindy v červenci 1905.
Brachysomus viollosulus Germ. Dosti četný v Troji
v červnu.
Brachysomus echinatus Bouds. Vyset z listí na Cibulkách
u Košíř dosti četně: 5. V. 06.
Phytobius leucogaster Marsh. Nalezen mnou na břehu
vltavském v Braníku 16. IV. 06.
Ceuthorrhynchidius pulvinatus Schóuh. Chycen mnou smý-
kací síťkou v Troji 9. VII. 06 ve dvou expl.
Ceuthorrhynchidius Hampei Brisout, jako předešlý 6. VI. 06.
Ceuthorrhynchidius nigrinus Marsh. Prosíván mnou z listí,
Cibulka 14. L 06, Závist 7. III. 06.
Sibinia fugax Germ. Zjištěna mnou v Troji 4. VI 04,
3. VII. 06 a v Dolánkách u Čes. Brodu 5. IX. 05.
Gymnetron Pirrazolii Stier7. Na ostrově labském u Čela-
kovic jsem smýkací síťkou ulovil 29. VI. 06 tři exempláře.
Gymnetron noctis Germ. sbírán v Troji 3. VII 06.
Apion filirostre Kirby s téže lokality, 6. VI. 06.
Apion dispar Germ. Vyset na Závisti 7. III 06 a v Xa-
verově u Hor. Počernic 14. VI 083.
Halticidae: Dibolia depressiuscula Letzner (Determ. Th.
Krása) chycena mnou v Dřísech u Všetat 12. VII. 03.
Oprava: Stenus mendicus Er. není českým broukem.
Exempláře mnou i p. prof. Roubalem sbírané jsou odchylné Síť.
fmscicovnis Er., jemuž Sf. incanus Er. jest velice podoben, kdežto
druh mendicus Er. je robustnější a je to brouk jižní. V posled-
123
nější době byl mi zaslán p. Federico Moroderem z Valencie,
kdež byl sbírán 9. III. 05 v Dehera Albufera pod rýžovou slámou
na břehu zavodňovací nádržky společně s hojným Sf. fornicatus
Steph. a s několika SZ. Zutricatus Er.
D. Příspěvek Jos. Šulce.
Z okolí Mělnického :
Mylacus rotundatus F. — na zdech — Rybáře 21. III. 1903
—- dosti hojně. V loni a v r. 1904 také jsem jich mnoho sebral.
Tychius meliloti Sře$/. — na komonici lékařské — Po-
labí 20. VII 1903 — velmi hojně. Na každém květu několik
jedinců.
Orchestes rufus Schenk. — na vazu — Polabí 14. IX. 1902.
Dva jedince.
Orchestes lonicerae Hbst. — na zimolezu (růžově kve-
toucím) — Mělník 2. VI. 1902. Jediný exemplář. Vzdor bedli-
vému hledání nenalezl jsem jich více.
Foucartia sguamulata Herbst — Lhotka 13. VII. 1902. —
Několik exemplářů na kopřivách.
Chrysomela varians Schal. v. centaura Hbst. — Nebužel
8. VII. 1902, Chlomek, 11. VI. 1903 — na třezalce.
Chrysomela varians Schal. v. pratensis Ws. — Lhotka
21. VI. 1903, Lhotka 5. VI. 1904 — taktéž na třezalce.
III. Camponotus aethiops Lír. jsem objevil v několika ko-
loniích u Troje 1904. Druhové jméno jest dle Mayrovy nomen-
klatury. Mravence tohoto E. Lokay sen. neuvádí ve svém se-
znamu ve staré »Živě«. Roubal.
Drobnosti.
Přezimující larvy rodu Anopheles. Začátkem listopadu chytil
jsem v luční tůňce zarostlé ostřicemi a rákosím několik malých (asi
3 mm.) hnědých larev rodu Anopheles. Dne 14' prosince našel jsem,
že voda v lahvi, v níž jsem larvy přechovával, zmrzla na straně k oknu
obrácené od hladiny až ke dnu. V druhé půlce zůstala voda pod ten-
kým škraloupem ledovým nezamrzlá. V ledu byly tři larvy zamrzlé,
ostatní proháněly se čile v nezamrzlé vodě. Když jsem dal lahev do
teplé světnice a led rozmrzl, obživly i zamrzlé larvy a druhý den pro-
124
háněly se už čile mezi ostatními, Také některé larvy rodu Chironomus
a Tanytarsus jsou ve vodě 0“ teplé úplně zdravé, jsou ovšem zataženy
ve svých pouzdrech. Jiné červené larvy Chironomid leží stuhlé mimo
pouzdra, ztratily úplně červené zbarvení (jsou bleděžluté) a jen občas
lze znamenati v předposledním segmentu slabý tep srdce.
Dr. fan Zavřel.
V září 1906 jsem našel 4 exempl. Amara aúlica v úborech
Cirsium arvense u Chuděnic. Byly to vesměs obtěžkané samičky. Nový
jest to nález, ježto Carabidi skoro jen výminkou sedají na květy, jenom
Diachromus germanus sedává na nižší rostliny a r. 1892 jsem u Klatov
u Husína našel jeden exemplář v květu Raphanus raphanistrum, což
jest ostatně nález interessantní, ježto, pokud vím, jindy do té doby
Diachromus ve jmenované krajině nebyl nalezen. Roubal.
O letošních prázdninách jsem byl překvapen zvláštními Skrába-
vými zvuky v švestkovém stromořadí u Chuděnic, — po delším pá-
trání jsem uzřel kobylku Locusta viridissima, ana okusuje suchý
skroucený list, který tu zbyl po motýlích vajíčkách. Pak jsem ještě
dvakráte takto kobylku jmenovanou přistihl. Roubal.
Zajímavý exemplář Polyphylla fullo Z., toliko s 5 nohami (na
místě páru zadních noh má toliko jednu; celý útvar břišní jest nepra-
videlně vyvinut) má pan Václav Živný ml., kožešník v Mělníku ve své
sbírce. i Jos. Šulc.
Aby ve sbírce krovky brouků ve stejné výši se nalézaly, použí-
vám již mnoho let následujícího vedle vyobrazeného »přístroje«, který
si každý sám zhotoviti může.
Na kousek válcovitého dřívka navléknu přiměřeně silný
brk (as 1 mm. v průměru), který dřívko o 1 cm. přesahuje.
Když mrtvého brouka napíchnu na špendlík, vsunu hla-
vičku špendlíku do dutinky přesahujícího brku a tlačím špen-
dlík tak daleko, až okraj brku přilehne ke krovce.
Tím špendlík krovky brouků vždy o 1 cm. přesahuje a
při stejné délce špendliku jsou krovky ve stejné výši. — Při
broucích nalepených upravují se tímto způsobem lístky do stejné
výše, Jos. Šulc.
Ocneria dispar (bekyně velkohlavá). Tato škodlivá hou-
senka objevila se letošního roku v ohromném množství na skal-
naté lesní stráni před Štěchovicemi, kdež zhubila takřka v délce
1 km. veškeré listnaté mlází a stromoví. Přelezly také na úpatí
stráně se nalézající křoviny, modříny a borovice, jakož i do
různých travin tam rostoucích se pustily, což svědčí o žravosti
a škodlivosti této housenky. Zeman.
Deliphrum algidum Er. sbíral v Bezkydech 1.XI. 06
p. MUDr. Št. Jureček. Druh ten je velice vzácný, a zajímavé
jest, že byl sbírán s příbuzným druhem Orochares angustatus
Er. v čerstvém koňském trusu; oba druhy jen v málo exem-
plářích. ; Rambousek.
===VĚSTNÍK=E==
Na řádné valné schůzi konané dne 16. ledna 1906 schvá-
lena byla činnost výboru v předchozím roce správním a týž,
jakož i kommisse kontrolující a redakční komitét akklamací znova
ve funkcích svých potvrzeny.
V první občasné schůzi dne 30. ledna přednášel pan
Ph. C. Roubal o vzniku monstrosních brouků. Mon-
strosním nazývá se takový jedinec, jehož některý orgán neb jeho
část následkem poranění, mechanickou příčinou vzniklého, jest
abnormě vytvořena; nejčastěji bývá porušena symmetrie orgánu
korespondujícího s orgánem jiným. Abnormity vznikají tím, že
některý orgán byl poraněn ve stavu larvovém a to v době před
zakuklením. Poranění mohou býti krvavá a nekrvavá. Po vše-
obecném úvodu pojednal p. přednášející o monstrosních stře-
vlících. Po přednášce rozpředla se debata, jíž se účastnili
MUDr. E. Lokay a prof. Fr. Klapálek.
Pan F. J. Rambousek přinesl 4 nové brouky pro Čechy
(Ouedius longicornis Kr., Oued. ochripennis var. nigrocoeruleus
Fauv., Mylacus rotundatus F. a Foucartia sguamulata Hbst.)
a vzácnou Aleochara spissicornis, sbíranou v Krči 1904. —
Pan J. Roubal demonstroval Phoru z hnízda. mravence Tetra-
morium.
Ve druhé občasné schůzí dne 20. února přednášel pan
Ph. C. Maule >O stručném přehledu determinačních
znaků druhů rodu Hister«. Mršníci vyskytují se od jara do
zimy skoro vždy na mršinách, hnoji, výkalech a v každé hnijící
látce organické. Nohy mršníků (zvláště přední) uzpůsobeny jsou
ku hrabání. — Pokud se týče podrobností přednášky, odkazujeme
čtenáře na čl. v časopise roč. III. Po přednášce předložil pan
MUDr. Em. Lokay 4nové druhy brouků pro českou faunu:
1. Phloeodroma concolor Kr., jeden exemplář chycen pod
korou v lese u Bezdětic blíže Bělé.
2. Oxytelus fulvipes Er., dosti četný u Bělé i ve Velkém
Oseku.
3. Stenus foraminosus Er., jednoho jedince chytil Dr. Lokay
v Zlíchově v létě v náplavu.
II
4. Cryptophagus croaticus Reitt., jednoho jedince z Kleti
loni chyceného.
Kromě toho demonstruje dva vzácné běžce České a sice:
Polystichus connexus Fourch. chyceného v Miličovsi u Žatce
a Cymindis macularis Dej., kterou choť Dra Lokaye ulovila
ve Bělé pod Bezdězem.
Pan K. Weinfurter demonstroval mouchu Alophora auri-
gera ze Závisti a p. J. Roubal ukázal zajímavé brouky: Pogono-
choerus decoratus (nový pro Čechy), Cryptophagus scanicus,
Stenus longitarsus.
Dne 20. března. vykládal ve třetí občasné schůzí pan
Ph. Dr. Em. Rádl, docent české university, »O nově obje-
vených citových orgánech«, při čemž upozornil na pří-
slušnou literaturu. Podrobně vylíčil vedle jiných zvláště citové
orgány na tykadlech larev Chirónomů. Tyto jsou čípky inervo-
vané vězící v chomáčku štětinek. — Slečna J. Sedláková před-
ložila monstrosně vyvinutého Carabida. Pan úč. officiál Vopršal
ukazoval exemplář Ascalaphus macaronius chycený
u Černošic.
Čtvrtou občasnou schůzí, která byla konána dne 24. dubna,
navštívili jako hosté někteří z P. T. pánů účastníků universitních
kursů professorských, jež pan předseda vlídně přivítal jménem
»České Entomologické Společnosti«. Přednášel odbor. učitel
p. Ant. Vimmer »O larvách Cecidomyií«. Přednášející
charakterisovav larvy všeobecně pojednal o papillách, bradavkách
(verucae), hrboulkách (tuberculae), jakož i o spatula sternalis,
které jsou vesměs pro determinaci larev důležity. Na to pro-
mluvil o larvách phytophagních, mycophagních a carnivorních.
Pokud se týče nádorů, upozornil přednášející na skutečné ná-
dory, na zrůdnosti terminální (acrocecidie), na zrůdnosti připo-
mínající práce Phytoptidů a mikroskopických hub. Konečně uvedl
některé druhy Cecidomyií, jejichž larvy vůbec nádorů nečiní,
a ty žijí volně v pletivu lodyh, stébel, neb jsou to inkvilini
larev, jež strojí nádory. Po té referuje pan Ph. C. A. Brožek
o práci prof. P. Bachmetjewa: »Úber die Anzahl der Augen
auf der Unterseite der Hinterflůgel von Epinephele jurtina L..
(Allg. Zeitschr. f. wiss. Entomologie. VIII. 1903. p. 253— 256.)
Dle statistického pozorování shledal prof. P. B., že počet ok na
křídlech této specie varirující v mezích: O—6 během tří let měnil
se tak, že se stoupající vlhkostí krajiny zvětšovalo se číselně
(v “/,) freguenční maximum náležející variantě 2 (t. j. zvětšoval
i 3 JI
se počet exemplářů u skupiny jedinců majících 2 oka). V každém
roku byl pozorován početně stejně veliký material a současně
se pak ukázalo, jak se. zvýšením maxima při variantě 2 zmenšil
se původní variační rozsah. K tomuto pozorování připojil pak p.
referující stručně theoretický výklad variační Křivky, v němž
zvláště poukázal k tomu, jak pěkně pozorování prof. P. B. do-
kládá theoretické požadavky. Při graphickém znázornění variační
křivky jeví se totiž podobné »ustalování« určité formy ve zvět-
šení »výšky« a zmenšení »základny« var. křivky (t. j. ve zvět-
šení (theor.) maximální freguence při maximálně (theor.) zastou-
pené variantě a ve zúžení hranic odchylek od této varianty
k oběma hranicím variačního rozsahu). — Po této práci před-
ložil práci téhož autora: »Ein Versuch die Frage úber die Parthe-
nogenese der Drohnen mittelst der analytisch-statistischen Me-
thode zu lósen .. .« (Ibidem: Bd. VIII. No. 2./3. 1903) zároveň
s prací Buttel-Reepenovou: »Die Ursachen der Geschlechts-
bestimmung bei der Honigbiene u. die analytisch-statistische
Methode .. .« (Ibid. 1905 V. pag.. .), která vyvrací oprávněně
jednak zkušenostmi goologickými, jednak přímo znova opako-
vaným pozorovánlm statistickým domněnku P. B., že při variaci
určitého znaku na křídlech vyskytuje se u trubců jedno maxi-
mum proto, že jsou to jedinci vzniklí parthenogeneticky (čili jen
s elementem vaječným), u královen že se vyskytla maxima dvě
proto, že jsou to jedinci dokonale oplození a dokonale vyvinutí
(čili s elementem © i S), a že posléze dělnice mají jedno maxi-
mum — ač jsou také jedinci z oplozených vajíček se vyvinuvší
— proto že byly buď »nedokonale« oplozeny, »polooplozeny «
aneb že i při »dokonalém« oplození vlivem pozdějších různých
činitelů uplatnil se jen jeden element a proto i při variaci jen
jedno maximum. K postačujícím důkazům práce B. R. připojil
p. referující ještě jiné plynoucí z theorie variačních křivek. Kon-
trolní stat. pozorování práce B. R. ukazují, že »dvě maxima«
královen jsou docela nahodilá, zaviněná malým (ca 50 ex.) po-
zorovaným materialem práce P. B. Maxima, o nichž se v pracích
P. B. jedná jsou jen »maximální freguence« variač polygonu,
jehož vrcholy prochází variační křivka, která je pro tato pozo-
rování u včel i v práci P. B. i v práci B. R. jednoduchá, jedno-
vrcholná (čili unimodální) a co taková vykazuje vždy jen jediné
theor.) maximum (ft. j. maximální t. zv. vrcholovou freguenci,
ordinatu). Význam takovéto vrénolové ordinaty křivky nesmí se
přikládati freguencím polygonů právě tak jako jednotlivé freguence
IV
polygonů (byť i maximální) nesmí býti sjednocovány s vrcholovou
ordinatou křivky jednoduché neb s více vrcholovými ordinatami
křivek komplexních (vícevrcholných, multimodálních). Ježto při
variaci u včel: dělnic, královen i trubců, vyskytují se jedině
křivky jednoduché, jednovrcholné (typu nejpravděpodobněji V.
neb IV.), odpadá tím vůbec domněnka o různých elementech pro
jedince oplozené a neoplozené.
Dne 22. května přednášel v páté občasné schůzi p. štábní
lékař MUDr. Jar. Pečírka »O myrmecophilech u For-
mica rufa«. Nastíniv, v čem záleží zimní práce na mraveništích,
vykládal názory fysiologů o náklonnosti mravenců k jistým šťavám
neb výpotkům různých zvířat a opakoval názor Escherichův,
dle něhož je tato náklonnost mravenců libůstkou, jakou je u nás
lidí pití alkoholu neb kouření. Po té líčil p. přednášející obtíže
související s prohledáváním mraveništ a přednosti, které poskytuje
práce v zimě. Překvapuje někdy hromadné vyskytování se ně-
kterých tvorů, které lze snad srovnati s tahy zvířat. — Pan odb.
učitel Mužík předložil kříse Cicadetta montana s jeho exuvií
od Kralup. Posud byl křís sbírán na Turnovsku, u Poličky
a Hřenska. Pan cís. rada Veselý demonstroval exemplář Z. carnio-
Jica, který téměř nemaje bílých obrub na červených skvrnách,
velmi se blíží varietě t, č. Verolinensis Sfaud..
Pan F. Rambousek demonstruje 14 druhů brouků pro
Čechy nových (viz 3. příspěvek). Kromě toho vzácné Staphyli-
nidy: Ilyobates forticornis Boisd. z Peček, Tachinus rufipennis
Gyllh. z Krče (J. Zeman). Vídeňský exempl. nového pro Čechy
Syagonium guadricorne Kirby, kterýž druh letos v Polabíu Vo-
sečku nalezla pí. Štěrbová, pak několik význačných nečeských
Staphylinidů. — Pan K. 'Weinfurter demonstroval novou pro
Čechy mouchu Doros conopseus F. ©.
Na mimořádné valné hromadě konané dne 26. června zvolen
byl za p. Doc. Dra E. Rádla, který z funkce své pro naléhavé
práce jiné se poděkoval, zapisovatelem štábní lékař p. MUDr. Jar.
Pečírka. Po té přednášel p. prof. Fr. Klapálek »O posta-
vení Siphonapter v soustavě«. Vyloživ stručně dosavadní
náhledy probírá přednášející jednotlivé znaky, na jichž základě
lze systematické postavení zjistiti, totiž: ústroje ústní, utváření
hrudi, vyvinutí posledních kroužků zadečkových, zvláště geni-
tálních s jejich přívěsky i způsob vývoje. Obrací se zvláště
proti mínění A. Handlirsche, který staví blechy do nejbližšího
příbuzenstva Dipter, dospívá pak k úsudku, že siphonaptera
nutno pokládati za samostatný řád, který však nenáleží do téže
řady vývojové se hmyzem dvoukřídlým, nýbrž do řady hmyzu
bodavého, síťokřídlého a brouků.
Po té ukázal p. Dr. J. Uzel' řadu druhů sarančí. — Pan
F. J. Rambousek předkládá 3 brouky pro Čechy nové, typi-
ckého Homoeotarsus Chaudoiri Hochh. a novou jím popsanou
varietu: adanensis, potom vzácné Pinophilus siculus Kr. a Oedi-
chirus dimiatus Rtt. z Adany. Poslední druh popsán před ne-
dávnem Reitterem z centr. Asie. — Pan K. Weinfurter demon-
stroval pro Čechy nové Diptery Echinomyia lurida Fab. S
a Merodon clavipes Fab. o ©. — Prof. Fr. Klapálek
ukázal české mravkolvy: Myrm. europaeus Mc.L.a Myrm.
formicarius L. a ploskorohy: Ascal. macaronius a coc-
cajus připojiv, co je známo o jejich rozšíření u nás. Vedle toho
demonstroval Asc. Ramburii Mc. L. z Japanu a velevzácný
prostřednictvím p. Dr. Em. Lokaye získaný Asc. ustulatus
Eversm. z Kavkazu.
V šesté, občasné schůzi dne 25. září přednášel pan
doc. Dr. Jindř. Uzel o různých detailech z říše hmyzu.
Jako kuriositu uvedl kuklu lumčí z housenek Liparis salicis na
Maninách sbíraných, jež se zavěsila na vlákno asi 10 cm., dlouhé,
úkaz dle všeho,u lumků dosud nepozorovaný. Druh ještě určen
nebyl. Dále se zmiňuje o očích kresbou těla napodobených,
jež mají dle všeho býti odstrašným znakem proti nepříteli. U na-
šich druhů jest na př. housenka můry Harpyia vinula L., jež
má oku podobné kresby na prvním článku hrudním, dále hou-
senka lyšaje Sphinx Elpenor L. na prvním článku abdominálním.
Housenka tato, jsouc v nebezpečí, článek ten může zduřiti a
oční kresbu rozšířiti, něco podobného jako to činí brejlovec in-
dický. Tento úkaz pozoroval pan přednášející také na Ceylonu
u housenky motýla Papilio parinda. Z našich housenek má
dále podobnou kresbu housenka lyšaje oleandrového. U brouků
vynikají tímto znakem kovaříci z rodu Alaus. Tvar a kresba
housenek lyšajů zdá se napodobovati svinuté svadlé listy. Roh
na konci odpovídal by řapíku a šikmé linie po stranách těla
vedlejším žilkám listním. K tomu demonstruje pan přednáše-
jící svadlé, uschlé listy, jež 'na prvý pohled skutečně se podo-
bají praeparovaným housenkám lyšajů. — K podobným imitacím
patří též dva zaviječi, jež p. doc. Dr. Uzel sbíral v Chuchli, a jež
dokonale kresbou křídel napodobují stromové lišejníky a dva
II
VI
brouky z rodu Cryptocephlalus, jež přinesl z Ceylonu a kteří
se nápadně podobají semenkům rostlinným. — Dále demonstruje
dva nádory rostlinné, jeden patří žlabatce Andricus corticis, sbí-
raný u Hradce Králové a podobá se úplně nějakému nízkému
korálu; druhý byl způsoben larvou mouchy Lasioptera eryngii
v Chuchli na Eryngium campestre. Larvy tohoto druhu nebyly
dosud známy. Nový brouk pro Čechy, Ceutorrhynchus macula alba
Hbst., nadělal letos značných škod v makových polích. — Pak
vykládá pan přednášející stadium, ve kterém se nalezá bádání
o složení domnělého ucha kobylky zelené, jež nalézá se na ho-
leni, demonstruje kulturu hub ceylonských všekazů, kteří si
z rozžvýkaných lišejníků stromových staví houbovité útvary, na
nichž pak vyrůstají skutečné za potravu jim sloužící houby a
končí prvý díl přednášky líčením kopulačních příprav velemo-
týla Ornithoptera Darsius, jež pozoroval na Ceylonu.
V druhém díle přednášky zmiňuje se pan doc. Dr. Uzel
o dojmech, jež činí na entomologa květena a zvířena ostrova
Elefanta u Bombaye v Indii.
Pan Frant. Rambousek demonstruje Šestnáct pro Čechy
nových brouků hlavně zobonosek a některé velmi vzácné druhy
drabčíků.
Pan professor J. Roubal demonstruje pro Čechy nového
lýkožrouta Hylesinus crenatus z Nové Huti, kdež se letos velmi
četně objevil, nosatce Pissodes validirostris rovněž novou a Za-
jímavou zrůdnost tesaříka Ergates faber od Chudenic.
Pan Dr. J. Pečírka předkládá seznam motýlů, jež během
18 let chytil lékárník p. Jan Rychter v Německém Benešově a
u Kaplice v jižních Čechách, demonstruje rody krasců Julodis
a Chalcophora a navrhuje, aby se založily přesné entomologické
katalogy české zvířeny, obsahující pokud možná obšírná data
zeměpisná a biologická. Návrh se v podstatě všeobecné po krátké
debatě přijímá.
V sedmé občasné schůzi dne 9. října přednáší pan
prof. F. Klapálek o čeledi Perlidae z řádu pošvatek, ze-
jména o rodu Perla samotném. — Dosavadní diagnostika
držela se hlavně barvy a velikosti. Pan přednášející rozčlenil
evropský rod dle znaků anatomických a sice dle tvaru a po-
stavení jak očí tak oček, dle mozolků. čelních, dle tvaru přední
šíje a dle znaků rodidlových a to zejména u samiček. Barva
sice také pomáhá při rozpoznání, musí se však bráti již S po-
VI
zorností a tu jest nejlépe říditi se barvou žilek křídelních, zvláště
zdali jsou přední shodné nebo rozlišné od ostatních. Rod Perla
jeví též značnou náchylnost ke tvoření místních rac, což odpo-
vídá těžkopádnosti zvířat těchto.
Dle těchto znaků rozdělil pan prof. Klapálek rod Perla
ve pět skupin, jejichž hlavní representanty jsou pak P. cepha-
lotes, maxima, vitripennis, elegantula a flaviventris, a probírá
obšírněji jednotlivé druhy do skupin těchto patřících, upozorňuje
zároveň na proměnlivost jednotlivých druhů podmíněnou pod-
nebím a terrénem.
Pan Dr. E. Lokay demonstruje několik velmi vzácných
a pro Čechy nových brouků. Euplectus intermedius byl chycen
jeho paní chotí v Košířích, na kteréž lokalitě pan Dr. Lokay
též velice vzácného broučka Euthia linearis nalezl. Jeho pan
otec nalezl roku 1857 na Závisti Euthia Deubeli. U mravence
Lasius brunneus nalezl broučka Abraeus parvulus zároveň
s Abraeus globosus, jenž však jest již z Čech znám. Dále po-
chází z téhož stanoviska Anommatus 12- striatus, nalezený rovněž
paní Lokayovou. Danacaea nigritarsis z Troje je rovněž nová
pro Čechy.
Pan prof. J. Roubal demonstruje larvy microlepidopter trus
napodobující. Dále pro Čechy nové brouky: Sermyla halensis,
mandelinku od Chudenic, drabčíky Pachnida nigella a Phaedon
neglectus z Polabí. Pan kustos Binder nalezl velmi vzácnou
mandelinku Adimonia florentina Dft., která již po léta nebyla
v Čechách chycena.
Pan Josef Zeman přinesl zajímavé ne motýla Colias
hyale, dále mandelinku Cryptocephalus violaceus, jehož přední
levá noha je značně kratší než pravá a tesaříka Grammoptera
humeralis chyceného v Krči, jenž jest novým pro Čechy.
Pan D. E. Lokay předkládá Monographie der Issi-
den, již věnoval společnosti autor pan ministeriální rada Dr.
Leopold Melichar.
V osmé občasné schůzí dne 30. října přednášel p. JUC.
Th. Krása o symbiose brouků se ssavci (viz str. 115).
Pan dr. Lokay uvádí ku přednášce data o této fauně,
podaná Normannem, jenž prohledával hnízda ssavčí a ptačí, ze-
jména však krtčí. Pan dr. Lokay nalezl také ve Stromovce pelech
nějakého ssavce (snad zajíce) a v něm Ptenidium Gressneri a
Cryptophagus bicolor.
II*
VIII
Pan JUC. Krása uvádí dále pozorování pana dra Rodta,
který nalezl více druhů drabčíků ve hnízdech špačků. Co se
týče krtků, myslí, že hnízda krtků dostanou obyvately teprve
tehdá, když je krtek opustil, takže o pravé symbiose se nedá
mluviti. U králíků vyhodí samice, když vyvede mladé, stlaní pe-
lechu a v tom bývá četně drabčíků, které však lze nalézti
1 jinde.
Pan dr. Lokay uvádí, že Normann udává své nálezy
z nitra hnízd krtčích, jež jsou hluboko v zemi.
Pan Rambousek nalezl v pelechu králíků mnoho drabčíků,
ale žádné specifické druhy. Aleocharu Breiti a jednoho Philonthus
spermophili nalezl letos s drem Kličkou na mrše psa na Mani-
nách u Holešovic. Ve Vršovicích se nalezl v hnízdě holubů Der-
mestes tesselatus.
Po přednášce demonstruje pan Rambousek vzácné brouky
Aphodius tesselatus a Phyllodrepa melanocephala, pan prof.
Roubal Soolytus laevis a Leptinus testaceus nové pro Čechy,
pan dr. Lokay 4 pro Čechy nové drabčíky z rodu Mycetoporus
a sice ambiguus, flavicornis, corpulentus a laevicollis.
V deváté občasné schůzí ze dne 13. listopadu přednáší
o drobnostech z řádu much pan Antonín Vimmer, odb.
učitel. Nejprve uvádí dva pro Čechy nové druhy: Pachygaster ater
a Subula marginata, k nimž připojuje řadu biologických a anato-
mických detailů. Dále se zmiňuje o četných, pro Čechy částečně
nových druzích much, jež během roku sbíral. Tak ku př. Lo-
matia lateralis se objevila v posiedním čase na více místech
kol Prahy, Tachydromia bicolor a Melanophora roralis sbíral
u Janských lázní v Krkonoších, Merodon ruficeps z Košíř. Při
tom pojednává o diagnostice Tachydromií a rodu Brachypalpus
a uvádí některá zajímavá biologická data. Merodon ruficeps žije
jako larva v cibulkách liliovitých rostlin, larvy Pipiza funebris po-
žírají v okolí Čes. Třebové mšice jehličnatých stromů, Phora ci-
liata je V září na netýkavce a o larvě se myslí, že žije v hnízdě
vosím, Melanophora atra je cizopasníkem u jiných parasitů řepy
cukrové, Hydromyza Falleni žije co larva na listech splývavých
vodních rostlin jako leknín, rdesno, kdežto pan přednášející ji
nalezl u Luční boudy v Krkonoších, kdež byly pouze kaluže
roztálého sněhu bez vodní květeny, Geomyza geniculata se vy-
skytla na Závisti a je nebezpečna jako larva listům máku.
IX
Ku konci přednášky připomíná pan přednášející úmrtí vel-
kého dipterologa barona Osten-Sackena a zmiňuje se o fun-
damentálních pracech tohoto badatele.
Pan F. Rambousek demonstruje panem Drem Lokayem
jako pro Čechy nového ohlášeného drabčíka Mycetoporus laevi-
collis ze Závisti a Cibulky, o jehož rozšíření se též pan prof.
Roubal zmiňuje, proto že ho sbíral na více místech v Če-
chách.
Pan odborný učitel Fr. Mužík předkládá šest pro Čechy
nových hmyzů polokřídlých: Oncochyla scapularis Fieb., Mega-
coelum Beckeri Fieb., Adelphocoris guadripunctatus Fabr., Om-
phalonotus guadriguttatus Kb., Aradus truncatus Fieb. a Plagio-
gnathus arbustorum v. brunnipennis Mey.
Pan prof. J. Roubal demonstruje drabčíka Trichophyia pi-
licornis, druh velmi vzácný a u nás jen několikráte nalezený
od Pacova; patrně přezimuje, nalezl ho o Dušičkách. Též drab-
číka Tachyporus nitidulus var. Spaethi Luze, nového pro
Čechy.
Pan prof. R. Hartmann demonstruje u Bělé chycenou za-
jímavou odrůdu motýla Colias edusa.
V desáté občasné schůzí dne 27. listopadu přednáší pan
Dr. Jaromír Pečírka o poměru mravenců k rostlinám.
Nejprve uvádí druhy mravenců, kteří v našem ponebí jsou di-
rektními škůdci jako rod Camponotus a přechází ku zhoubám,
jež na stromoví způsobují v tropech rody Atta. Po tom přechází
k mravencům, kteří rostlinstvo před nepřítelem chrání. Přede-
vším poukazuje na značný význam mravence lesního, který,
jsa také masožravým, drží celý svůj revír velice čistým a jest
zejména lesnímu hospodářství užitečným. Pak uvádí medonosné
rostliny, jichž se mravenci z egoismu proti jiným mlsným hmy-
zům ujímají a přechází pak do tropických krajů k tak zvaným
rostlinám »myrmecophilním«. Z obšírné této látky vybral pan
přednášející rostlinné rody CČecropia, Acacia a Myrmecodia a
jejich poměr ku mravenčím rodům rostliny tyto obývající.
Pan prof. Roubal demonstruje mandelinky Cryptocephalus
pusillus var. Marshami, sexpustulatus a decemmaculatus var.
bothnicus z Polabí, jež jsou nové pro Čechy.
Pan Dr. E. Lokay demonstruje vzácného jeskynního broučka
Leonhardia Reitteri z Bosny.
Na jedenácté občasné schůzí 11. prosince dokončuje pan
Dr. Pečírka svou přednášku. Druhý tento díl jest věnován tomu,
jak některé druhy mravenců uschovávají a pěstují rostlinnou
stravu, na niž jsou buď vůbec, nebo hlavně v nepříznivé době
roční odkázáni. U nás jest to pouze mravenec Tetramorium
caespitum, kterýž v pověstném suchém roce 1904 dle Eschericha
kol Štrasburku počal do hnízd svých snášeti zrnka obilná.
V Alžíru činí to pravidelně každý rok. Tak přechází k rodu
Aphaenogaster, jenž v krajinách Středozemního moře docela
pravidelně v hnízdech svých si jakési sýpky zakládá, zrna ne-
chává vzklíčiti a zase uschovává a líčí dále biologii rodu Pogo-
nomyrmex v subtropických krajích sev. Ameriky. Poslední část
přednášky tvoří pozorování Móllera, Iheringa a Jakuba Hubera
o mravencích z rodu Atta, kteří si ve velikých svých hnízdech
tvoří pařeniště pro houbu Rhozites gongylophora, již potřebují
k výživě hlavně larev a zakončuje pozorováním pan doc. Dr.
Uzla a F. Dofleina o termitech na Ceylonu, kteří podobně jako
Atta ve svých stavbách pěstují pařeniště s houbami pro larvy,
samce i samičky ku výživě nezbytnými. :
Pan prof. Roubal se šíře zmiňuje o zbarvení brouků z če-
ledi Silphidae, kde barva černá bývá často zastoupena hnědou,
a považuje to za zbytky dřívějšího zbarvení brouků těchto tedy
za jakýsi atavismus.
Pan B. Žežula vyslovuje náhled, že by toto zbarvení mohlo
býti též podmíněno teplotou, za níž se larva vyvinuje.
Pan Dr Em. Lokay uvádí, že Silpha atrata var. brunnea
je hojná v Polabí v jarních náplavech. Zdá se tedy, že je to
tvar zimní.
Návštěva občasných schůzí kolísala mezi 25 a 30 přítom-
nými.
ZPRÁVA VÝROČNÍ
za správní rok 1900.
Výbor České Společnosti Entomologické
Předseda:
Prof. Frant. Klapálek.
Místopředseda:
MUDr. Emanuel Lokay, městský okresní lékař.
Zapisovatelé:
C. a k. štábní lékař MUDr. Jaromír Pečírka.
Ant. Vimmer, odbor. učitel.
Pokladník :
Cis. rada Ferd. Veselý.
Knihovník:
H. A. Joukl, akadem malíř.
Kustos:
Jos Černý, hostinský.
XII
1901
1905
1906
1905
1906
1904
1904
1904
1905
1904
1906
1904
1905
1906
1905
1904
1906
1904
1906
1906
1904
1904
1904
1904
1904
1904
1904
1905
1905
1904
: Seznam členů.
A. Členové zakládající.
Kheil Karel Petr, docent českého vysokého učení techni-
ckého, ředitel banky »Slavie« atd. v Praze.
B, Clenové činní.
A bsolon, PhDr. Karel, assistent geografie při české uni-
versitě v Praze.
Akademie, král. zemská hospodářská v Táboře.
Bárta Emanuel, c. k. škol. rada v Litomyšli.
Bay er Emil; c. k. prof. v“ Brně.
Binder Emil, majitel domu v Praze.
Bízek Rudolf, správce skladů železáren v Komárově.
Blattný Em,, rada zem. soudu, nám. stát. zástupce v Praze.
Brožek Arth., kand. prof. v Praze.
Brýdl Rudolf, c. k. professor v Chrudimi.
Bušek Alois, učitel v Lysé n. L.
Černý Jos., hostinský ve Vršovicích.
Duchoň Manuel, přírodník v Rakovníce.
Formánek Romuald, c. k. poštovní rada v Brně.
Graf Josef, c. k. finanční účetní rada v Praze.
H artmann Rob., c. k. professor v Praze-lII.
Holík Frant., učitel v Praze-Holešovicích.
Hudeček Lad., učitel v Bochoři na Moravě.
Chalupský Josef, odb. učitel v Písku.
Janda, Dr. Viktor, c. k. professor v Pardubicích.
Jelínek, MUDr. Robert, panský lékař v Dobříši.
John Jan, c. k. ředitel reálky v Táboře.
Joukl H. A., akademický malíř v Žižkově.
Jureček, MUDr., Štěpán lékař v Mor. Ostravě.
Kašpar Ant., odb. učitel na Smíchově.
Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy v Praze.
Klapálek František, c. k. professor v Karlíně.
Klička, MUDr. Ladislav, lékař v Praze.
Kracík Václav; Ph'sst. v Praze;
Kranich Jan, professor paedagogia a vydavatel »Přírody
a Školy« v Pol. Ostravě.
1904
1904
Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad Vlt.
Krátký František, c. k. professor v Praze-IIL.
1904
1906
1906
1904
1904
1904
1904
1906
1906
1905
1904
1905
1904
1906
1904
1906
1906
1906
1905
1905
1904
1904
1904
1904
1905
1904
1904
1904
1904
1905
1905
1904
1905
1904
1904
1904
1904
XIII
Krauskopf Josef, ředitel měšť. školy v Mladé Boleslavě.
Kruta Alfred, c. k. berní official v Bělé p. Bezd.
Křepelka Adolf, přednosta fil. rak.-uher. banky v Praze.
Křížek Alexandr, c. k. professor v Chrudimi.
Kubes P. Augustín, kvardián řádu O. O. kapucínů v Kolíně.
Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech.
Lokay, MUDr. Emanuel, měst. okresní lékař v Praze-lI.
Lukeš Jos., c. k. professor v Písku.
Maličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích.
M aule V., demonstrator čes. univers. v Praze.
Melichar, MUDr. Leopold, c. k. minist. rada ve Vídni.
Mrázek, PhDr. Alois., m. professor české university v Praze. -
Mužík František, odb. učitel v Kralupech.
Nejdl, Dr. Viktor, c. k. professor v Praze-lI.
Nekut Frt. c. k. professor na Smíchově.
Nevole Dr. Milan, majitel chemické laboratoře v Praze.
Nevřala Jan, odb. učitel v Kelči na Moravě.
Nosek Ant., c. k. professor na Smíchově.
Novák Bohumil, prof. průmysl. školy v Brně.
Novák Jos., pharm. mag. na Smíchově.
Ott Josef, úředník spořitelny ve Stříbře.
Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně.
Pečírka MUDr. Jaromír, c. a k. štábní lékař v Praze.
Preis Karel, c. k. dvorní rada, professor vys. učení tech-
nického v Praze.
Princ Vojt., c. k. prof. v Praze.
Rádl, Dr. Em., docent české university, c. k. professor
v Praze-lI.
Rambousek Frt., stud. na Král. Vinohradech.
Rosický Frant., rytíř řádu železné koruny, c. k. zemský
školní inspektor v Praze.
Roubal J., professor v Praze.
Růžička. Ant., Phil. st. v Praze.
Řivnáč Ant., knihkupec, presid. obch. a živn. komory
v Praze.
Secký Rudolf, účetní oficiál zemsk. výboru v Praze-II.
Sedláková, sl. Jarosl. na Král. Vinohradech.
Sekera, Dr., Emil, c. k. professor v Táboře.
Sekera Jan, ředitel cukrovaru, Bazzano v Italii.
Srdínko Josef, stav. rada v. v., Praha.
Svoboda Jan, učitel ve Větrném Jeníkově.
XIV
1904 Šofr Boh., Pharm. Mag., správce lékárny v Třebíči.
1904 Šrámek August., professor v Nymburce.
1904 Štěrba Frant., technický správce cukrovaru v Pečkách.
1905 Štrof Jan, preparator musea král. Českého v Praze.
1904 Šula Jaroslav, ingenieur v Praze.
1906 Šulc Josef, úředník města Sobotky.
1904 Šulc, MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak.
Slezsku.
1906 Šustera Oldřich, účetní úředník zem. výboru v Praze.
1906 Tykač Jaroslav, učitel v Plzni.
1904 Uzel, Dr. Jindřich, docent české techniky, odb. přednosta
na stanici fysiolog. při české technice v Praze.
1906 Vajs Ant., učitel v Dejvicích.
1904 Vávra, Dr. Václav, adjunkt musea král. Českého v Praze.
1904 Vávra Viktor, kand. pharmacie v Praze.
1906 Vavroušek Jindřich, obchodník s přírodninami, Král.
Vinohrady.
1904 Veselý Ferdinand, cís. rada na Král. Vinohradech.
1905 Veselý Jindřich stud v Praze.
1904 Vim mer Antonín, odb. učitel na Král. Vinohradech.
1904 Vlach Vilém, professor obchodní školy.
1905 Vopršal Fr., účetní ofi ial zem. výb. v Praze.
1906 Weinfurter Karel, akad. malíř v Praze.
1904 Wendler Jan, továrník v Praze.
1906 Woldřich, Dr. Jos., c. k. professor, Král. Vinohrady.
1904 Zavřel, Dr. Jan, professor v Hodoníně na Moravě.
1904 Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlíně.
1905 Zeman Josef, typograf v Nuslích.
1905 Zornig Frt., ředitel měšť. škol v Litomyšli.
1905 Žežula Bedř., ma«. úředník v Praze. í
Zpráva jednatelská.
Na sklonku prvého, tříletí naší Společnosti Entomologické
můžeme s potěšením uvésti, že Zájem pro vědu hmyzozpytnou
v naší vlasti roste a že Společnost během svého třetího ročního
období valně svými .schůzemi a pracemi k tomu přispěla.
Celkem konáno 11 schůzí členských občasných a jedna
mimořádná valná hromada.
: XV
Veškeré schůze byly četně navštíveny, neboť na všech
konány vědecké přednášky pánů členů, jež poutaly živou po-
zornost. Zejména zajímavou byla přednáška pana c. k. štábního
lékaře Dra Jar Pečírky: O poměru mravenců k rostlinám, která
zabrala dvě občasné schůze; leč i jiná themata vědecká těšila
se pozornosti členstva jako: O nově objevených citových orgá-
nech hmyzu, o myrmecophilech u Formica rufa, o postavení
Siphonapter v soustavě, o larvách Cecidomyií. o determinač-
ních znacích rodu Hister, o čeledi Perlidae, o spolužití brouků
s menšími ssavci, o různých detailech z říše hmyzu, o drobno-
stech z čeledi much.
Velmi snaživě závodilo též členstvo v obohacování naší
fauny objevováním dosud v Čechách nepozorovanych druhů
různého hmyzu, proto také letos zvláště zajímavými byly de-
monstrace hmyzu ve schůzích a vykazuje rubrika nových druhů
pro českou faunu v časopise našem cenné příspěvky a do-
plňky.
Řádná valná hromada výroční konána 16. ledna a byl
zvolen znovu celý dosavadní správní výbor i kontrolující ko-
misse a redakční komitét.
Na mimořádné valné hromadě dne 26. června zvolen za
odstoupivšího zapisovatele pana doc. dra Em. Rádla novým za-
pisovatelem pan c. a k. štábní lékař Dr. Jaromír Pečírka.
Čtyři čísla Časopisu Společnosti vyšlá v tomto roce ob-
sahují mnohé cenné původní články entomologické ze všech
oborů a obzvláště posléze vydané číslo jest bohato svým ob-
sahem.
Aby účinněji bylo lze pracovati k cíli Společnosti vytče-
nému, totiž šířiti vědomosti o hmyzu, odhodlal se výbor vydá-
vati obecně přístupné, poučné spisy pod společným názvem
>Příručky entomologické«. Aby podnik vstoupil v život, uvolila
se po návrhu pana c. k. účetního rady Josefa Grafa řada členů
nezištně složiti zvláštní podíly a nésti tak risiko podniku, který
neměl obtížiti rozpočet Společnosti a přece čistým výnosem
svým přispěti má časem k založení publikačního fondu. Již první
vydaný sešit, obsahující poučení, jak hledáme, usmrcujeme a
pro sbírky upravujeme hmyz, těší se čilému odbytu a byl také
velesl. c. k. zemskou školní radou výnosem. čís. 55.229 ai 06 ze
dne- 21. listopadu 1906 jako učebná pomůcka pro veškery okresní
i školní knihovny učitelské doporučen.
XVI
Do konce roku správního stoupl počet členů na 96, avšak
úmrtím ztratila Společnost členy tři a sice zemřeli: Pan c. k.
školní rada Emanuel Bárta v Litomyšli, pan c. k. professor
Alex. Křížek v Chrudimi a pan Vávra Viktor, pharm. kandidát
na Mělníce.
Výbor sešel se během roku desetkráte a na schůzích jeho
mimo jiné stanoveny podmínky, za jakých vydání »Příruček
Entomologických« zabezpečeno.
Výměnou Časopisu Společnosti naší se 77 vědeckými spo-
lečnostmi, redakcemi a ústavy v celém světě netušenou měrou
vzrostla naše knihovna, takže již nyní chová objemnou snůšku
vědecké literatury entomologické.
Také darem dostalo se knihovně naší cenných děl, ze-
jména poskytli různá díla pánové: Prof. Ign. Bolivar v Madridě,
c. k. poštovní rada R. Formánek v Brně, Eduard Kudlička, účetní
ve Vinohradech, c. k. ministerský rada MUDr. L. Melichar ve
Midni,c ak“ štáb: (lékař. MUDr. Jar.. Péčírka. v ;Prazev (csék:
dvorní rada professor vysoké školy technické Karel Preis v Praze,
Frant. Rambousek ve Vinohradeh, Dr. F. Sokolář ve Vídni a docent
vysoké školy technické Dr. J. Uzel v Praze, všem dárcům těmto
vzdává Společnost vřelý dík.
Nemenšími díky povinna jest Společnost ctěným dárcům
obnosů peněžitých, a sice především sl. předsednictvu České
Spořitelny za velkodušný dar 200 korun, dále slavnému výboru
Občanské záložny v Karlíně, jakož i sl. výboru záložny Vino-
hradské a panu odbornému učiteli Ant. Vimmerovi.
Společnost vzdává ještě díky slavné Radě Zemědělské,
zvláště panu předsedovi téže Jeho Jasnosti knížeti F. Lobkovi-
covi, i panu tajemníku JUDru Karlu Mandlovi za prokázanou
přízeň laskavým propůjčováním zasedací síně k občasným schů-
zím členským.
Konečně sluší díky vzdáti i slavným redakcím časopisů za
laskavé uveřejňování zpráv © Společnosti, zejména denním li-
stům: Hlas Národa, Národní Listy, Pollitik, Národní Politika, Lu-
čan, Říp, Plzeňské Listy, Podvys. Listy, dále odborným časopi-
sům: Vesmír, Živa, Příroda a Škola, Škola měst. a živnost.,
Škola měšťan., Učit. Noviny a Věstník ÚSJU. na Moravě.
MUDr. EMANUEL LOKAY,
t. č. místopředseda.
Zpráva pokladní.
XVII
Příjmy.
Přenos z roku 1905. ooo Oo
Příspěvky členů činných Ke 25 S rý W
Dary: a) Občanské záložny Karlínské..
b) Záložny Vinohradské .
c) České Spořitelny . :
d) P. Ant. se odb. učitele
Fond tiskový . .... Ae
Za odebrané ročníky časopisu společnosti býv
Úroky:
a) Ze záložny Vinohradské za rok 1905.
1) =: „» čas od 1. ledna |
do 30. června 1906. ke
c) Z poštovní Spořitelny za rok 1905
d) Z občanské záložny Karlínské Z |
„úroky z fondu $ pi Uzlovédo 30. června k.
Rozličné příjmy drobné .... BE O0
Správní vok
1. Tisk časopisu společnosti k
2. Poštovní výlohy spojené se zasíláním | časopisu
členům a spolkům :
3. Osvětlování, úklid a vytápění zasedací síně ku |
občasným schůzím ž
. Abonnement na díla vědecká a Časopisy
. Pořízení kněh E Docs l:
Tisk separátů z časopisu společnosti :
. Rozličná vydání drobná .
-© OA
Od tošo vydání
Zbývá čistého jměn1.
Toto jmění jest uloženo:
V záložně občanské v Karlíně (fond pí PeOMĚJ
V průmyslové bance (fond PRED
V záložně Vinohradské : :
Ve spořitelně poštovní. . ...
Hotově v pokladně 3 Ad od c MRA aa
Dohromady hořejších. . .
V PRAZE, dne 31. prosince 1906.
Karel Petr Kheil m. p.,
Ed. Kudlička m. p.,
t. č. přehlížitelé účtů.
Ferdinand Veselý, m, p.
t. č. pokladník.
Dohromady | |
šě
Příjem Vydání
K h | K hn
IE =
620 a1|
72 |—|
80 |—| |
10|— |
200 a |
10 |22|
kiss
63 | 10!
48
1.96
ol
10 |35| |
13
757 |82
837 119
40 | —-
86 | 80
20 | —
89 90
ě k 17 104
en ac
1721 |14|| 998 | 75
998 | 75
722 (39 z:
410 |35
a |
119 |09
158 | —
4 195
722 ET
Rudolf Secký m. p.,
XVII
Zpráva knihovní.
Knihovna naše laskavostí několika pánů dárců a vlivem
čilé výměny s nejčelnějšími společnostmi vědeckými doznala
i letos značného rozšíření.
Loňská moje zpráva vykazovala 236 děl; číslo toto během
roku stouplo na 360. Přibylof tedy 124 publikací o 155ti svazcích.
Mezi laskavými dárci jmenuji: pp. prof. J. Bolívar, pošt.
rada R. Formánek, Ed. Kudlička, c. k. minist. rada L. Melichar,
Dr. J. Pečírka, c. k. dvorní rada prof. K. Preis, F. J. Rambousek,
Dr. J. Sokolář, Dr. J. Uzel. Všem těmto pánům vřelý dík,
Výměnou získáváme publikace 77 vědeckých společností.
Vyjma časopisy a díla, která již loni kupována byla, za-
koupeny letos: Zeitschrift fůr Entomologie. Neudamm 1897, 1898,
1899, dále pak předplatilo se nové dílo Dr. Seitze: »Die Schmetter-
linge der Erde«, 1. Macrolepidoptera palaearctica, čímž dávné
přání pánů lepidopterologů splněno.
Ku konci své zprávy prosím, by páni členové i v novém
Správním roce knihovnu naši laskavými dary rozmnožovali.
Zdar!
H. A. JOUKL,
t. č. knihovník.
Příspěvky knihovny v roku 1906.
Dary.
344. Bolívar, Ignacio. Apuntes acerca de los aparatos de
pesca empleados a bordo de la »Hirondelle« por S. A.
S. el principe de Monaco. Dar. autor.
359. — EI género Taeniopoda Stál. Dar. autor.
349. — El género »etraconcha Karsch.« Dar. autor.
855. — Insectos recogidos en Artagena por D. José Sánchez
Gómez. Dar. autor.
8343. — Les Orthoptěres de St. Joseph's College a Trichino-
poly (Sud de I'Inde.) Dar. autor.
XIX
— List des Orthoptěres recueillis en Syrie par le Dr. Th.
Barrois. Dar. autor.
996. — Notas sobre los Pirgomórfidos (Pyrgomorphidae). Dar.
autor.
890. — Notas sobre los Pirgomórfidos. Dar. autor.
304. — Nueva especie del genero Ephippigera. Dar. autor.
998. — Nouvelle espěce cavernicola. a la famille des Blattaires.
Dar. autor.
947. — Observationes acerca de la primera mórfosis de la Lan-
gosta (Stauronotus maroccanus Thunbg). Dar. autor.
9801. — Ortópteros acridioides de la Guinea espaňola. Dar. autor.
908, — Ortópteros nueva de Borneo y de Nueva Guinea. (Homa-
lopteryx intermedia n. spec.) Dar. autor.
946. — Rectificaciones y observaciones ortópterologicas Rhom-
bodera sulcata Bol. Dar. autor.
909. — Revisión de los Pirgomórfinos de la sección »Omme-
xechae«. Dar. autor.
937. — Sobre algunos decticinos africanos. Dar. autor.
902. — Un nuevo ortóptero mirmecofilo »Attaphila Bergi«. Dar.
autor.
348. — Viáje de M. Ch. Alluaud a los Islas Canarias. Dar. autor.
945. — Voyage de M. Ch. Alluaud dans le territoire d'Assinie
(Afrigue occid.) en juillet et aoůt 1886 (Orthoptěres).
Dar. autor.
990. Iris, Deutsche entomolog. Zeitschrift. 1896. Dar. p. Kudlička.
244. Duftschmid Kaspar. Fauna austriae. Dar. štáb. lék. Dr. Pe-
čírka.
913. Formánek R. Ein neuer Grottenkáfer aus Montenegro.
(Ouillocharis stenoptera). Dar. autor.
915. — Bemerkungen ůúber bekannte Růssler und Beschreibung
einer neuen Art. Dar. autor.
241. Gredler, prof. P. V. M. Die Káfer von Tirol. Dar. “táb. lék.
Dr. Pečírka.
243. Heyden, prof. Dr. Lucas von. Die Káfer von Nassau und
Frankfurt. Dar. štáb. lék. Dr. Pečírka.
240. — Reitter, Weise. Catalogus coleopterorum Europae, Cau-
casi et Armeniae Rossicae. Dar. štáb. lék. Dr. Pečírka.
186. Klapálek. prof. Frant. Ze života hmyzu č. 2. 3, 4, 5, 6.
Dar. autor.
. Letzner K. Verzeichnis der Káfer Schlesiens. Dar. štáb.
lék. Dr. Pečírka.
. Melichar Dr. L. Monographie der Issiden (Homoptera). Dar,
autor.
„ Nickerl, Dr. Otokar, Bericht úber die im Jahre 1890 der
Landwirtschaft Bohmens schádlichen Insekten.
5. Palliardi, Dr. Anton, Beschreibung zweier Decaden neuer
und wenig bekannter Carabiciden. Dar. štáb. lék. Dr.
Pečírka.
. Rambousek, Fr. J., Euplectus Jurečeki m., nový Pselaphid
z okolí pražského. Dar. autor.
. Sokolář, Dr. F. Die Reife- und Jagdperioden bei der Tribus
Carabini. Dar. autor.
„ — Garabus monilis Fabr. und. seine Farbenvarietáten.
Dar. autor.
. Uzel, Dr. Jindřich. O píďalce zimní menší, nebezpečném to
škůdci našich ovocných stromů. Dar. autor.
— Zpráva o škůdcích a chorobách řepy cukrové v Če-
chách 1905. Dar. autor.
. Uzel, Dr. Heinrich. Úber die Schnacken der Gattung Pa-
chyrhina und Tipula mit besonderer Berůcksichtigung
der die Zuckerrůbe schádigenden Arten. Dar. autor.
„ — Studien úber die Entwickelung der Apterygoten Insekten.
Dar. dvor. rada prof. Preis.
— Zpráva o činnosti výzkumné stanice chemicko-fysio-
logické odboru zemědělské rady pro Král. České. 1905.
Dar. autor.
Výměnou.
A miens: Société Linnéenne du Nord de la France,
117 Memoires Tome X. 1892— 1903, Tome XI. 1903 — 1904.
120 Bulletin "Tome XV. 1900—1901, Tome XVI. 1902 — 1904.
Angers: Société d'études scientifigues d Angers
342 Bulletin Nouv. Sér., XXXIV (1904).
Baltimore: The John Hopkins University
146/a Programme of courses 1905—1900.
146/b Circular 1905, Nro 9., 1906, Nro 2.
XXI
Bautzen: Naturwissenschaftliche Gesellschaft [sis
260 Sitzungsbevichte u. Abhandlungen 1902—19005.
3936 Wetterkalender 1905.
Berkeley: College of Agricultural experimental Station
327 Bulletin Nro 105—176.
318 Circular Nro. 13.
» 318 University of California
325 Bulletin New. Séř. Vol. VI'., Nro 2., 8.
317 Register 1904—19005.
Berlin: Aus der zoolog. Sammlung des Museums fůr Naturkunde.
149. Mittheilungen II., 2.
Bern: Schweizerische entomol. Gesellschaft
237 Mittheilungemn Vol. XI., Híft. 3., 4.
Béziers: Société d' étude des sciences naturelles de B.
282 Bulletin Vol. XXVI. (1903).
Braunschweig: Verein fůr Naturwissenschaft zu Br.
258 Tahresbericht. XIV. (fůr 1903—1904 u. 1904—1905).
Bremen: Naturwissenschaftlicher Verein
85 Abhandlungen Bd. XVIII., Híft. 2.
Breslau: Verein fůr schlesische Insektenkunde
217 Zeitschrift fiv Entomologie 1900.
Brisbane: Oueensland Museum
197 Amnals Nro 6.
Brno: Moravská musejní Společnost
» Der Naturforschende Verein in Brůnn
200 Verhandlungen Bd. XLIII. (1904).
183 Bericht der meteovologischen Commission (1905).
Bruxelles: Société entomologigue de Belgigue
147 Annales T. XLIX, Nro 10—13., T. L, Nro 1—13.
261 Mémoires Nro XIII et XIV: Baron de Crombrugghe de
Picguendaele, Catalogue raisonné des microlépidoptěres
de Belgigue I et II Partie.
> 261 Société Royal Linnéenne
150/a Bulletin XXXI. Année Nro 9, 4, 7, 8.
150,b Mémoires.
Budapest: Musei Nationalis Hungarici
67 Annales histovico-natuvales Vol. III, 1, 2, IV, 1.
Cassel: Verein fůr Naturkunde zu Cassel
181 Abhandlungen u. Bericht L. (1906).
Catania: Academia Gioenia di scienze naturali
144 Bolletino 1906, Fasc. 87—91.
III
XXII
Charkov: OómecrBO H3naTaTeTeň NPUDOJM NPA iMnepaTopckom
YHHBEpCATeTY. (Société des naturalistes A université
imperiale de Charkov.)
253 Tpya4w (Travaux) T. XXXIX., 1 (1904), 2 (1905).
Cincinnati: Cincinnati Society of Natural History
113 Journal Vol. XX., 5—7.
Colmar: Náturhistorische Gesellschaft
106 Mittheilungen.
Davenport: Davenport Academy of Sciences
194 Proceedings.
Firenze: R. stazione di Entomologia Agraria
133 „Redia“ Vol,'II.;,Fase, II-;*Vol. II. Fascí I
» Societa Entomologica Italiana
134 Bulletino Anno XXXVI., Trim. IV., Anno XXXVIL,
Trim. I-IV.
Frankfurt a. d. Oder: Naturwissenschaftlicher Verein des
Regierungsbezirkes Frankfurt a. d. Oder
215 Helios Bd. 1900.
Graz: Naturwissenschaftlicher Verein fůr Steyermark
148 Mittheilungen 19005.
Guben: 68 Entomologische Zeitschrift.
Halifax: Nova Scotian Institute of Science
288 Proceedings and Transactions Vol. XI., Part. I. 1902—3,
II. 1903—4. :
Halle a. Saale Kaiserliche Leopoldinisch-Carolinische Deutsche
Akademie der Naturforscher.
Helsingfors: Societas pro fauna et flora fennica
Igló: Ungarischer Karpathenverein
224 Jahresbericht XXXIII. (1906.)
Kazaň: OómecTBO ecTecTBOH3OMTATeTeň npu HmnepaTopCKoM KA-
BAHCKOM VHHBEpCITETY
262 Tpyaw Tom. XXIII. Bum. 4., Tom. XXVII. Bu. 1, 2.,
Tom. XXVIII. Bau. 5., Tom. XXXIII. Bam, 1., Tom. XXXVI.
BMHN. 4., 5., 6.
273 Ipuaoocemie m npomononym sacezaniů 64, 97, 98, 110,
124, 193, 206, 209.
304 A Ocmpoymos, Marepiamm K H3yueHiy CCTBOHHOŇ ŘCTODIŘI
CA) AHYCBRX,
XXII
Kyjev: Kufepctofe 060mecTBO ecTecTBOR3NHTATeNeŇň. (Societé des
naturalistes.)
216 Sanickm Tom. XX. BH 1.
Kjóbenhavn: 170 Entomologiske Meddelelser.
Krakov: Akademie umiejentnoécí
Rozpramy wydzialu mátematyczno-przyvodnickešo Tom.
V. a, b.
105 Sprawozdanie komisyi fizyograficznej
La Rochelle: Académie de la Rochelle.
Lwów: Polsk. towarzystwo przyrodników im. Kopernika
269 Kosmos XXXL 19.
Madison Wisconsin: Geological and Naturalhistory Survey
285 Bulletin Nro 2, Scientific Series Nro 1 — Peckham
George and Elizabeth, On the instincts and habits of.
solitary wasps. 1898.
285 Wisconsin Academy of sciences, arts and letters.
252 Transactions Vol. X., XI, XIL, pt. 1, 2, Vol. XII.,
part M0 -XIV "PE 132
Madrid: Real Academia de Ciencias exactas fisicas y naturales
de Madrid
255 Memorias Tomo XXIII., XXIV.
122 Rivista "Tomo III., Nám. 3, 4 (1900) Tomo IV., Nům. 2—6.
122 Real Sociedad Espaňola de historia natural
93 Boletin "Tomo IV., V., VI., Nro 1—7.
270 Memorias "Tomo IV., Mém. 1—4.
Magdeburg: Naturwissenschaftlicher Verein
114 Jahvesbevicht u. Abhandlumgem.
Marseille: Musée d'histoire naturelle de Marseille
228 Annales T. IX., II“ partie.
Meiszen: 69 Insektenborse.
Moskva: Société imperiale des naturalistes de Moscou
249 Bulletin Année 1904 Nro 1—4, 1905 Nro 1. 2, 3.
Nancy Société des sciences.
193 Bulletin des séamces Sér. II, Tome VI., Fasc. IL,
6. Année Mars-Avril 1906.
Nantes: Société des sciences naturelles de 'Ouest de la France
283 Bulletin II. Sér., Tom. V., Trimestre 1—4.
Napoli: Societá di Naturalisti in Napoli
272 Bnulletino Ser. I., Vol. XIX., 1905.
>
II“
XXIV
Napoli: 272 Museo zoologico della R. Universita di Napoli
246 Annnuavio Nuova Ser., Vol. I., Num. 21—35, Vol. II.
1—16.
New Brighton: Staten Island Association of Arts and Sciences
281 Proceedings VI—XII. (1905) Vol. I., P. 1., 2.
Nůrnberg: Naturhistorische Gesellschaft
119 Abhandlungen Bd. XV. Heft 3.
259 Tahresbericht 1904.
Olmůtz: Naturwissenschaftliche Sektion des Vereins Botanischer
Garten
196 Erster Bericht 1904— 1900.
Ostrava Moravská: 58 Příroda roč. IV., č. 4.—10., roč. V.,
1.—3.
Padova: Academia Scientifica Veneto--Trentino-Istriana
182 Atti Anno II" Fasc. [I".
Paskov: P. cís. rada Edm. Reitter
2 Wiener Entomologische Zeit. Jhrg. XXI., XXII, XXV.,
1— 10.
St Pétersburg: Hunepar. Car, erepcóypx-OBmecrBo EcrTecTB0-
H3INTATENEŘ
212 Tpyam Vol.XXXVI. (1905) 1., 4—8, Vol. XXXVII (1906)
1—4.
211 PaGomo: Npoy3BE. BB TA6Ó0paT. 30010rHUeCK. H 300TOMH-
uece. kaóuHerT, Hmnepar, Úur. Ilerepcó. YuuBepcurera,
Vol. XXXV. 4, Nro 16.
Philadelphia: 155 Entomological News Vol. XVI- Nro 9—10
(1905), Vol. XVII. Nro 1—6 (1906).
Pisa: Sociétá Toscana di Scienze Naturali
153 Atti Vol. XIV. Nro 9—10 (1905), Vol. XV. Nro I—ó.
Plzeň: 361 Klub přírodovědecký.
Portland: Portland Society of Nat. History
118 Proceedings.
Praha: 61 Vesmir roč. XXXV., č. 1—24.
» 94 Klub přírodovědecký.
Prostějov: Klub přírodovědecký
45 Věstník roč. XIII. (1905).
Roma: Sociétá zoologica italiana
248 Bolletino Ser. II. Vol. VI. Fasc. 1—8, Vol. VII., fasc.
1—6.
, XXV
Santiago (Chile): Sociedad cientifica de Chile
BOJ ACZ4S FOM. 20V ELIvr. 102:
St Louis: Academy of Science of St. Louis
254/a—h Transactions Vol. XIV., Nro 1—8, Vol. XV., Nro
1—o.
Stockholm: K. Svenska Vetenskaps Akadem.
173 Arkiv fór Zoologi Bd. II., Háfte 4, Bd. III., Háfte 1., 2.
» 169 Entomolosgisk Tidskrift. 1905 Arg. 26. Háft. 1—4.
Sydney: Linnean Society of New South Wales
Proceedings.
902 Frogatt Walter W., Studies on australian Thysanoptera :
the genus Idolothrips (1901)
927 Mc Lea Arth., Descriptions of new species of austrahan
Coleoptera (1904).
901 Meyrick E., Deseriptions of australian Microlepidoptera
XVIII. Gelechiadae (1904).
928 Frogatt Walter W., Notes on Neuroptera and descrip-
tions of new species (1904).
329 Waterhouse G. A., Notes on Australian Rhopalocera:
Lycaenidae (1904).
Trieste: Museo civico di Storia Naturale in Trieste.
Urbana: 152 The Illinois State laboratory of Natural History.
Washington: Unit. St. Nat. History Museum
160 Proceedings Nro 1432, 1434, 1438, 1444, 1448. 1450,
1453, 1456, 1459, 1461, 1463, 1465, 1487, 1488.
107 Report of the U. S. Nat. Museum for the year ending
June 30. 1904.
» Smithsonian Institution.
161 Annual vepovt of the vegents of the Smiths. Inst. fov the
veav ending June 30. 1904.
» United States Department of Agriculture
145 Monthly list of publications.
Wien: Zoolog. botanische Gesellschaft
99 Verhandlungen LV. (1905) Hft. 9. u. 10., LVI. (1906) 1—7.
Wiesbaden: Nassauischer Verein fůr Naturkunde
199 JZahrbiicher 1906.
Zagreb: Hrvatsko naravoslovno društvo
171 Glasnik 1906.
XXVI
Zaragoza: 121. Sociedad aragonesa de Ciencias Naturales
Boletin. Tomo IV. Nům. 9. Tomo V. Nům. 1—9.
Zwickau: Verein fůr Naturkunde
9362 fahresbericht ©
Koupě.
201. Neudamm, Zeitschrift fůr Entomologie 1897, 1898, 1899.
835. Seitz, Dr. Adalbert. Die Grossschmetterlinge der Erde. Lie-
jStůnE l, 2,40, 63.10,
13. Neudamm, Zeitschrift fůr wissensch. Insektenbiologie 19006,
1. Entomologists record and journal of variation 1906.
Zool. Anzeiger 1906.
Zpráva kustodova.
Sbírka pomůcek a přírodnin nedoznala během roku 1906
žádné změny.
JOS. ČERNÝ,
kustos.
s
PET
M
by
z:
A
ré
FT
a
OBSAH: Fr. Klapálek: Klíč evropských druhů čeledi Taeniopterygidae (Pokrač.)
str. 98. — Alfken J. D,: Halictus truncatus A//k. == H. granulosus nom.
nov. str. 96. — Vimmer Ant.: Moucha Crassiseta brevipennis v. Ros.
str. 96. — Vimmer Ant.: O čelní vychlípenině rodu Myopa při opouštění
kuklového obalu str. 100. — MUDr. K. Šulc: Revise Psyll sbírky Dudovy str.
101. — Dr. E.Lokay: Kritické poznámky k Euthia linearis Muls. a E Deubeli
Ganglb, str. 102. — Dr. J. Zavřel: Příspěvky k poznání larev Dipter
str 106. — Krása Th.: O k některých druhů brouků s měnšími
ssavci 115. Úmrtí: Prof. A. Křížek a škol. rada Em. Bárta str. 118. —
Fauna Bohemica: I.Nové české hemiptery (Mužík) str. 119., II. Noví brouci
pro českou faunu, A) Příspěvek Th. Krásy, str. 119, B) Příspěvek J. Rou-
bala, str. 120, C) Přísp. F. J. Rambouska str. 122, D) Přísp. Jos Sulce str, 123,
II. Camponotus aethiops v Čechách oodoka str. 1283. — Drobnosti:
Přezimující larvy rodu Anopheles (Dr. J. Zavřel), str. 123, Amara aulica
(Roubal), Locusta viridissima (Roubal), Polyphylla fullo monstrosní (Jos.
Šule), Jak napichovat stejně vysoko brouky (J. Sule), Ocneria dispar u Ště-
chovic (Zeman), Deliphrum algidum v Bezkydech (Rambousek) str. 124.
Věstník s výroční zprávou a rejstřík.
s Entomologické příručky: jiš
| Lh hledáme, usmroujeme a pro sbírky upravujeme hnyZ
napsali ký]
Lad. Duda, H, A. Joukl, Fr. Klapálek, P. Kubes, Dr. E. Lokay,
Dr. K Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer.
S 28 obrázky v textu. — Nákladem České Společnosti Entomolog.
Ň Cena 80 haléřů.
Pro členy České Spol. Entom. 56 hal, poštou franko za 90 hal.
resp. 66 hal.; též ve známkách předem zaslaných.
OBSAH: Pravidla všeobecná a popis method u jednotlivých řádů
nejvýhodnější.
— Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. —
Pořad schůzí ve správním roce 1907.
Unor Unor Březen
19.
Duben Květen
20. 28.
Červen | Září | Říjen | Listopad. | Prosinec
25. 24. | 8 a 20. 12. a 26. 10.
Valná hromada dne 21. ledna 1908.
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské
rady pro král. České na Václavském nám. čís. 54
v L poschodí a počínají o '/,„8. hod. večer.
Trédlovy etikety Socolytidů
vydal a nabízí výtisk za 40 h.
V. Manuel Duchoň, učitel, entomolog v Rakovnice.
ČASOPIS
České Společnosti šntomologické.
==. Mofa Sociefalis =-
Enfomolosicae Bohemiae.
Ročník IV. 1907.
Redakční komifé:
Proř. ©r. Klapálek,
P. Hug. Kubes, Proř. Dr. Em. Rádl,
MUDr. šm. Žokau, Odb. uč. Anf. Vimmer.
2405/5
V PRAZE,
Nákladem České Společnosti Enfomologické.
Tiskem Dra Ed. Grégra a syna.
OBSAH.
1. Seznam pojednání dle spisovatelů.
Strana
Joukl H. A., Nová odrůda Col. myrmidone Es$.. .... . 77
— P onní atropos L. (Smrtihlav)'. ... 81
Klapálek Frt, Příspěvek k znalosti zvířeny eMoslců a
jepic Vých. Karpat . ARR 24
iSpk- Novéuceské Neúropteroidy:- M40 PA Va
— Taeniopteryx Dusmeti Navás a T. hata Nvásí 28
EES A LOV (re) 307, So POMO RE R r E Do
de P. A., Nové české obl ZVŘRY 7 ZARNÍ 6e né 10
„ Dr. Ant. ieonet Koleopterologické výzkumy o rodu
BodestaCGolon,1u Adamova (ret) "519344 . 28
— Dr. Ant. Fleischer, Tabulky k určování fauny be
arktické obsahující z čeledi Carabidae oddíl Scari-
(ODO VÍ (50) VIREM od „dd ASR KA
— Rom. Formánek, Genus racky sildeus rs z p sh Sto SJ
— Dr. Fr. Sokolář, Carabologische Mitteilungen (ref) . . 97
— Rud. Trédl, Nahrungspflanzen und Verbreitungsgebiete
dernsBorkenkáten Butopas: (Tel) 7 24 saka s. ho PON G
om J24ocKoka, Note, coletterologiché (ref) 124 244098
Lokay Dr. Em., Noví brouci pro českou faunu . . . 22, 95
— Nová Aleochara z podrodu Ceranota Stefk. . <... .. 7
— Agnesia n. gen. .... MO
— Nový druh Kormekofiního adm OBanrotné ena oko SO
Melichar Dr. Leop., Cesta do Španěl a do TFangeru 116
Mužík Frt., České SMaAtky -jd Aadkn ao Pr nladyok akc)
Pastejřík v, Metamorphosa dvou bor PoP MAS Pr 61
— CČtenophora pectinicornis VPP APS 3 A ROJ -00 O NN 9
— Nové mouchy pro Čechy ...... Ao 3: VNO 21, 139
Pečírka Dr. Jaromír, Ku biologii ná prosvitky čné 42
Rambousek F. J, o dvou nových "an LY Sao
— Coleoptera Saviňských AD 3 A ktonů Ss
Strana
Ramoo0usek. IJ Noví, brouci.. K ARR pa Look
— Dodatky k seznamům českých o dane A bok 5 05T)
RinbK."K biologitirodu ly obates K7% 0088
— Callicerus obscurus Grav. Ó SR deo M0 Roo V ole
— Velleius dilatatus . . ... : 06
— A. Méguignan, Děsenpioní une o aouvelle l:
Scydménide des environs de Paris (ref.) . . . . . 139
— Liodes nitidula E7.. ... -.. voy ab 16)
Roubal J., Některá pozorování na P molčo tis a Sne
osechi MTAVEDNCŮ se 150 PANE, 37 LMS z 65
22 Noví brouci pro -Čechy "54 2c 23k% ob 66, 94
— Agyrtes castaneus . SpES ooo ce 01 VEM SAN, OP O O
— Červ Gordius v broucích ..... SA KDO
— Několik koleopterologických poznámek ŽE PAKET Sosá E ROA
— O broucích ve hnízdech ssavců a ptáků ©... . . . . 124
Šulc Jos., Noví brouci pro českou faunu . . - <- . + «. 22
= Supha atrata Liv brunneasFHbst 220 0800 2
— Aporia crataegi. . . . R o 908)
— Nová odchylka Carabus hořtensiš r B fa) Mepyeva k (de
Sic Dr. Karel, Nové zvěsti o Psyllách 1440110
Šustera Oldřich, Nové české Hymenoptery . . 20, 96, 137
Vimmer Ant., Mouchy, které cizopasí v larvách a kuklách
onen českých motýlů. ...... zbrsst vl
— Doplňky ke Kowarzovu seznamu aslboh /Dipter. sP ozn
— Seznam českého dvojkřídlého hmyzu . . . . . . . + 67
==Čím-se' živí, Asikdi?, 6 „ 140
Weinfurter Karel, Lissa okna Fall o, a (Čěčky
NOVA MOUCHA E 21 „dd
— Doplňky ke Kowarzovu seznamu n Bess joh Dipter“ 5020
Zavřel Dr. Jan, Paedogenese a Z u Tany-
tarsak Si; p hlvíkto 1 o0lkě 87 Ks VOZE
— Příspěvky k páznání P ale: I. 0 ARO de KD)
2. Seznam všeobecný dle obsahu.
Acherontiaatropos Z) (smrhihilav) v 311120 VE
Aenesla 18917, her todtshdlěnlke on oěde aaa OVA OU MEP SSje
Agyrtes castaneus . ... ETO VA RANO ACA 0)
Aleochara nová z Párodů Cočnoa SE. Ae V VRREBIU st" 38 eSATA AO
Aporia Crataesi 15 64.5 onde a 08 česke NON 840 Sa Ss Rak)
Strana
Asilidi čím se živí? .. . sP daj z. 1 OAEEO
Borkenkáfer Europas, o nmespilanzen ky A oroneltmésa
sebiete (ref) 4 : ROE a PVA A o SOR papo RK OV PBU LO 7
Brouci ve hnízdech ssavců a Ptáků ZATOKI Oe 1 VRML VU rand zkh
Brouci noví pro českou faunu -.--. 422,66, 198, 94, 95
PAMGCruSKADSCUTUS ČT4, C5, Maa m dárek © Ma 00) 108
G1z1beloasehe“ Mitteilunsen (Fe) 00. <a as 90
Carabus hortensis L., nová odchylka ....... s VŘE 912 OMZ
Chrostíků a jepic, Pispěvek k znalosti zvířeny cehé anna 24
woleopterauSaviňnských Alpr 2 240240 8810
Eoleoterolosiche noten(ret) L eee“ MESA aa s 4 198
Golasemyrmidone Bs25 nova odrůda 4% 54 MR 37% MH
CLenopnora pecfinieozms Lim :' čás KRK MBR NO
Dipterdprispěvky. kuzpoznání larev 3: 44825. 3000
Dipter dvou metamorfosa. . .... NEROKé 193800 010) 021 p ae A antcl
Dipter českých dodatky ke Kowarzósn seznamu- 4 né 21
Dvojkřídlého hmyzu českého seznam ........ 07
Hýmenoptetynmové české.. 2120, 95, 96, 137
IobDates A214 B1OLOBI T060 33120 Aaa) ey 240K ŘS
Koleopterologických několik poznámek... ...... 87
Koleopterologické výzkumy o rodu Liodes a bicn. u "Ada
MOV PEPA) AT SALA R Slon: dale. be, A podat st Aa P, Reto 104 ZO
PZEST EMI ETB TOS EA 0 DES le Laon dkae Al Ziosu tl (0 ACA
Liodes nitidula Ev. 5.. k je AAPRR ELAM (210)
Lissa loxocerina Fal] ©, pro čeeny nová ona PÁV ARE
Mouchy, které cizopasí v larvách a kuklách některých če-
ských motýlů PS SV OA ad s zon co Soma ěvěl odd Kld va cološah 2100) ORINĚJ
Mouchy nové pro Čechy. .... SA BAVAN VNC 408 53
Myrmekofilů českých dodatky k seznamům ©... ... .. . 135
na Myrmekofilech a jiných hostech mravenců některá pozo-
ToVÁN:. 3" OREA DRE Paavo Ao PA RZ da áno BO 81013
Myrmekofilního rodu aus Bucassnovy (druh“. 3130020
Neuropteroidy nové české . B ZASE 160.1 100 O
Paedogenese a parthenogenese Tr PNE 110. ho JANE
Prosviky acne Biologie: F.) o3:3 Jed A0, 2 ohon tlajicokča
o Psyllách nové zvěsti. .... zk Vos ANL
Scaritini oddíl z čeledi CAnae: teba (l určování (raf.). 23
Scydménide, description d'une espěce nouvelle des environs
dePaFisg... st pk 5 oh OOA ad 18,
Silpha atrata L. v. krnchea Hbst. RC c ESA MOON S NR yo r k:
om
Síťnatky české
Staphylinidů dvou Kových konc)
do Španěl a do Tangeru cesta
Trachyphloeus, genus (ref.).
Taeniopteryx Dusmeti vaši. a T. ornata latě :
Velleius dilatatus
Strama
46
15
ALB
97
29
98
3. Podrobný seznam dle obsahu.
A, Coleoptera.
Strana
Abrinus limbatus K |
Achénnium -striatum % L
Acidota crenata 37
Acrognathus mandibularis VIII
Acronota fungi, parva 40
Actobius cinerascens . 39
Acupalpus consputus . VII.
Adrastus limbatus, monta-
nus, nitidulus 41
Agapanthia villoso-virides-
cens VII.
Agathidium rondětůní 29:
seminulum 41
Agnesia cilicica 89
Agonum dorsale ab. Moleki
IV.;425.Můlleri IV37;
scrobiculatum, Sexpunc-
tatum ; SY
Agrilus coeruleus, convexi-
collis 41, Roberti CAV
Agriotes obscurus 41
Agyrtes castaneus 266
Akis acuminata, Genei . . 122
Aleochara bilineata, bipus-
tulata 40, Breiti 128, 129,
cuniculorum II., 127, cur-
tula 40, egregia VI., lae-
vigata, lata 40, Matze-
naueri III., 15, 18, morion
Strana
40, 129, nitida 40, plicata
78, ruficormis 127, sparsa
131, 132, spissicornis 127,
verna 40, villosa. . 40, 132
Aleuonota atricapilla . 136
Aloconota cambrica 40, de-
bilicornis 95, sulcifrons . 40
Amara aenea 128, apricaria
127;.128,"130, aulica 87
Amarochara forticornis 98,
umbrosa 87
Amischa analis 40
Amphichroum canaliculatum 37
Anaspis Bickhardti. AVE
Ancyrophorus aureus 98
Anthaxia 4-punctata 41
Anthicus humeralis v. Bec-
keri, tristis v. tristiculus VII.
Anthobium alpinum, anale,
longipenne, rectangulum 37
© Anthophagus alpestris ab.
transversus, | caraboides
ab. maculipennis 95, cara-
boides 38, omalinus 38
Antrocharis Ouerilhaci . . Il.
Aphodius biguttatus 128, 4-
maculatus, scrofa 125,
128, 129, rhododactylus VIII.
Apion atomarium, curtirostre,
dispar, rufirostre, senicu-
Straaa
Tus.. VIH., simile MI; 22,
stolidum . „VII
Aptinus bombarda. 37
Astenus angustatus, imma-
culatus . 38
Astilbus čaheteulatůs! 40
Atemeles emarginatus 65
Ateuchus sacer 121, vario-
losus . 118
Atheta A anoptsté 129,
1307131,celata 181132,
clientula 129, coriaria 191,
132, crassicornis 40, de-
bilis VII, divisa 129, fungi
130, 131, 130, 132, 133,
fungi var. orbata 127, v.
ornata 129, incognita 40,
inguinula 181, 192, nigri-
cornis 130, 131, 192, pa-
lustris VIII, paradoxa 128,
129, 130, sodalis 40, sor-
dida 129, 131, trinota 40,
truncata 129, valida 40,
zosterae . Ponta Ad VÍ)
Athous haemorrhoidalis, ni-
ger, zebei 41, vittatus var.
Ocskayi 41, 93
Atomaria pusilla . VII
Attagenus trifasciatus . soll
Autalia impressa, puncticol-
lis 39, rivularis „04
Bagous argyllaceus. 222
Baptolinus affinis 208
Bassobia occulta . Vho2
Batrisus adnexus. . . . V, 95
Bembidium inserticeps VII,
ruficorne, tibiale, tricolor 37
Blaps hispanica „120
Blethisa multipunctata SRV
Strana
Bolitobius exoletus 39, pul-
chellus . MA LKE
Bolitochara lunulata, Mul-
santi .. 39
Borboropora Krastaí IV
Brachygluta fossulata, hae-
matica, tristis 40
Bryocharis analis var. mer-
daria . 39, 94
Buprestis haemorrhoidalis,
rustica A KC:
Bythinus bulk Burelli,
clavicornis, crassicornis,
puncticollis, securiger. 40
Callicerus obscurus . II, 98
Calodera aethiops . VIII
Cantharis coronata, Reichei 122
Carabus convexus, Creut-
zeri, granulatus 37, Get-
schmani VI, hortensis ab.
sobotkaensis 123, viola-
CceuS var. Savinicus .
Cardiophorus | bipunctatus
HZ castilanus 12261
nereus VII, rufipes .
Cartallum ebulinum
Catops affinis, alpinus, chry-
somelinus, fuscus, Kirbyi
87, tristis 129, Watsoni
129, 131,
Cephennium | austriacum,
carnicum 41, gallicum II,
thoracicum
Certorrhynchidius elem
rius VO
Centorrhynchus | arguatus,
II, 22, campestris VIII, 6
euphorbiae, griseus II, 22,
Hampei VIII, symphyti
93, syrites VIII, turbatus
97
93
=
Strana
Chaetida longicornis 40
Chilopora rubicunda VIII,
40, longitarsis . ak 30)
Chromoderus tasciatus . . VIII
Chrysomela Banksi. sA
Cicindela campestris var.
maroccana, littoralis Z
Clivina fossor . BV 24
Colenis immunda 41
Colon rufescens . . 94
Conosoma Apfelbecki VL
pubescens 99
Coprothassa sordida 40
Coptocephala rubicunda 22
Coraebus bifasciatus . . . I
Corynetes coeruleus 41
Cossonus linearis -2
Cratarea suturalis 125
Creophilus maxillosus 99
Crossita altaica V
Cryptobium fracticorne . 38
Cryptocephalus rugicollis . 121
Cryptophagus dentatus 131,
132, Schmidti . 4128)
Cychrus Schmidti 97
Cyrtosus cyanipennis. 121
Cyrtusa minuta 41
Dacne notata RIO.
Dapsa denticollis. NI
Datomicra caelata 40
Deleaster dichrous . 38
Deliphrum algidum. . . . M
Dendrophagus crenatus . 94
Dendrophylus punctatus . 192
Denticollis linearis . 41
Dermestes bicolor 132, mu-
rinus. 2A130,:132
Dictyopterus rubens 41
= Strana
Dimetrota atramentaria, ca-
daverina, laevana, pici-
pennis, subrugosa 40
Dinaraea angustula . 40
Dolichus halensis 87
Dolopius marginatus . 41
Dorcadion Martinezi, Perezi 121
Dorytomus nebulosus 98
Dyschirius alpicola 37, glo-
bosus P 87 5121.00
Elater aethiops, sanguineus,
sanguinolentus 41
Ergates faber SRAVANI
Erodius. 119
Enasthetus ruficapillus 38
Euconnus denticornis, Mo-
tschulskyi, styriacus 41
Eudectus Giraudi ře I
Euplectus ambiguus VIII,
Fischeri, Karsteni 40, nu-
bigena „95
Euryporus picipes O,
Euryusa optabilis . 136
Euthia seydmaenoides 40
Falagria nigra 39, 129, ob-
scura 40, sulcata. . 39, 129
Gastroidea viridula .. „VIII
Geodromicus plagiatus, Su-
turalis : 98
Geotrupes momus . 119
Glossola gregaria 40
Gnathoncus rotundatus 129,
131, 132
Gnypeta carbonaria . 40
Gymnetron antirrhini, villo-
sulum i 3498
Gyrophaena strie 39, ni-
tidula, Poweri . z VA
Habrocerus capillaricornis . 39
Haploderus caelatus 38, 87,
129,
Harpalus tenebrosus
Helophorus nubilus
Hesperophanes pallidus .
Heterothops dissimilis 131,
90 praevia 127, 1129,
Hister cadaverinus 130, car-
bonarius. 129, 132,
Vinus 129, merdarius 130,
131, 132, purpurascens,
stercorarius, unicolor.
Homalisus E ARAD :
Homalota plana
Hydnobius punctatus var.
intermedius 94, muliistri-
atus 66, strigosus
Hydrosmectina tenuissima
Hypocyptus apicalis 39, dis-
coideus 60,
98, ni-
propinguus
Isereus Xambeni .
lyobates mech VI,
gricollis,
cor-
seminulum .
Strana
131
93
129
NH
131
120
Isomira acuminata, hispa-
nica i
Lamprinodes samota
Lamprinus erythropterus
Lathrobium Boyadjiani III,
16, 19, brunnipes V., v.
luteipes 95, longulum 38,
127, lusitanicum III, ter-
minatum, testaceum
Leistus ferrugineus .
Leptacinus batychrus 38,
formicetorum „ 38,
Leptinus testaceus .
Leptusa angusta 39, merdi-
tana VI, piceata var. ko-
ronensis, piceata .
Lepyrus pallustris
98
28
195
94
99
22
Strana:
Lesteva longeiythrata, mon-
ticola, pubescens, punc-
tata 54187
Limonius Aoulus pilosus 41
Liodes calcarata 130, v. ni-
grescens 94, nitidula 140,
oblonga 94, ovalis VIII,
rugosa 66; Vladimiri 94
L1ogluta alpestris, granigera,
oblonga. : 2200
Lionychus AIbandtetus 20
Lithocharis ochracea . 98.
Lixus algirus 93, paraplec-
ticus . SAU
Lomechusa A umosu IK
Ludius guercus „VII
Lygistopterus sanguineus . 41
Marolia variegata . o BZ2
Medon brunneus 38, mela-
nocephalus 38, 127, ni-
gntulůs 98 piceus..41
Megarthrus a si-
nuatocollis Re
Megista graminicola, mona-
cha > 40:
Melanophthalma šenk 129)
Melanotus rufipes 41
Melo corallifer 111, maja-
lis . 121
Melolontha Papdosé 12
Metaxya elongatula 40
Microdota inguinula 40
Microglossa gentilis 190,
137, marginalis 124, 131,
137, nidicola 192, pulla .. 137
Micropeplus porcatus . 37
Mordella fasciata ab. villosa 94
Mycetoporus brunneus, lon-
gulus, Mulsanti 39, splen-
dens 135.
Myllaena brevicornis, dubia
Strana
99, intermedia . „ VII
Myrmoecia plicata . „ 136
Nebria brevicollis z B o
Nemadus colonoides 124,
131, 132
Neobismius villosulus 39
Nephanes Titan 41
Neuraphes elongatus 41,
Blervi A M
Notiophilus at ous s 2
Notothecta flavipes 40, 136,
anceps 136
Nudobius lentus . 38
Oberaea erythrocephala . . VIII
Ocalea badia 40, concolor
10
VII, rivularis poda 0)
Ocyusa maura... SOVA
Oligota flavicornis VIII pu-
sillima dt „136
Olophrum síní 3 97
Omalium caesum 37, 131,
132, 133, excavatum,37,
TIVMUATE 07124005 lord 32
Omosiphora limbata . VIII, 131
Ontholestes murinus, tes-
selatus : „09
Onthophagus nas 128,
129, vitulus . 126, 128, 129
Oochrotus Boyadjiani . 91
"Opilo mollis. 41
Oreostiba tibialis . 40
Orochares angustata NH
Othius brevipennis, crassus
99, myrmecophilus 38,
139, punctulatus . 38
Otiorrhynchus © hispanus,
meridionalis 122, veluti-
nus ZO
Strana
Oxypoda alternans 40, an-
nularis 40, 127, 129, for-
mosa, lateralis 40, opaca
40, 127, 129, 131, parvi-
pennis 40, Skalitzkyi II,
22, soror 137, spectabilis
136, togata 129, 137, um-
brata 40, 129, 131, 133,
137, vicina
Oxyporus K allasu=e, v. an-
gularis .
Oxytelus oběd 87, in-
ustus 38, lagueatus 129,
nitidulus 38, 131, piceus,
rugifrons 38, rugosus 38,
131, sculpturatus;38, 129,
131; sculptus 38, tetra-
carinatus . 38, 128, 129,
Paederus Baudii, littoralis,
riparius, ruficollis
Panagaeus crux malor
Peritelus adusticornis .
Philonthus aeneus 39, 124,
131, astutus, atratus 99,
chalceus 129, concinnus
127, corruscus 128, 129,
fimetarius 39, fumarius
VIII, fuscipennis 39, 127,
129, fuscus 93, 94, 125,
130, 131, 132, immundus,
longicornis, nigrita 99,
nigritulus 39, 127, puella,
guispuiliarius 39, Scribae,
spermophili 128, 129,
Splendens 39, splendidulus
129, 131, tenuis ab. gra-
cilis 93, varians 129, va-
rius 127, vernalis
Phloeocharis subtilissima
Phloeonomus pusillus
vd?
VE AVL
131
98
97
„122
39
97
97
Strana
Phloeopora © angustiformis
93, corticalis 40
Phyllobius artemisiae . . VIII
Phyllodrepa gracilicornis . I
Ehysetopss (atareus" 0481
Phytobius comari 3 22
Phytoecia coerulescens 121,
ephippium VII, molyb-
daena 121, pustulata . . VII
Phytonomus meles VIII, 93,
rumicis VIII, trilineatus
VII 93
Pimelia baetica, castellana
119, fornicata 117, sca-
brosa. 119: 120
Plagiogonus rhododactylus
128, 130
Plataraea brunnea 40
Platysthetus arenarius, ni-
tens 38
Plectes oo ai Lafertei VII
Polydrosus confluens VII,
pilosus . „VII 93
Potosia aeruginosa jek 121
Procerus gigas. 37
Proteinus brachypterus, ma-
cropterus . 97
Psillothrix cyaneus, ist 121
Pterostichus | fasciato-pun-
ctatus, Můhifeldi. 97
Pteryx suturalis 41
Ptomophagus sericatus . . 129
Ouedius alpestris 39, boops
129, brevicornis 133, 190,
brevis 39, 135, cincticol-
lis, collaris, dubius, fuli-
ginosus, Haberfelneri, hu-
meralis, laevigatus 99,
longicornis 127, meso-
menu 127 120; ; mis
Strana
crops 124, 129, 131, 132,
135, ochripennis var. ni-
grocoeruleus 129, ochro-
pterus, paradisianus, pi-
cipennis, © punctatellus,
riparius, robustus 99,
scintillans 139, umbri-
nus 39, vexans VZ, ZB
Reichenbachia impressa 40
Rhagonycha hesperica, gua-
dricollis. čz p MOM Pe
Rnysemus'tasper, 9% (124 az
Saprinus aeneus, semistria-
tus. : Jýžýe
Scarites Buparins 117
Scaurus variolosus . 119
Scymnus Kisenwetteri bi
Sericus brunneus 41
Sermyla halensis 95
Silusa rubiginosa 129
Simplocaria semistriata 127, 129
Sipallia circellaris 40, scupti-
collis . VI
Sisyphus n VI
Sitona puncticollis VII
Staphylinus caesareus, fos-
sor, pubescens, megace-
phalus : 39
Stenichnus Godarti . 41
Stenosis Po Býk ooánén 1 AV,
Stenus argus var. austria-
cus VIII, 93, ater, atratu-
lus, biguttatus, bimacu-
Jatus, bipunctatus, bu-
phthalmus 38, carbonarius
V, 95, circularis, clavi-
cornis, coarctatus | 38,
crassus VIII, eumerus 38,
formicetorum VIII, fusci-
Strana
pes, glacialis, gracilipes,
impressus, Juno 38, lati-
frons VIJI, Kiesenwetteri,
maculiger, nanus, 38,
neglectusáV 1905:
tidiusculus 38, niveus,
pumilio . 00
Stenusa rubra.. „ VIII :39
Steropus globosus . te
Stichoglossa corticina 7.
Stilicus rufipes 38, subtilis
38, 129
Stylosomus ericeti 122, ta-
maricis . ; Bo 12)
Tachinus collaris 87, 129,
flavipes, humeralis, latius-
culus, rufipes, marginel-
MR SA 05 088 So dl kou poda e 76.90)
Tachyporus © abdominalis,
chrysomelinus 39, hyp-
norum 599, 129, macro-
pterus 127, 129, obtusus
39, pusillus 39, 127, 129,
solutus, Spaethi 39, rufi-
collis 130, transversalis . VI
Tachypus flavipes 87
Tachys bisulcatus 95
Tachyta nana . OVA
Tapinotus sellatus . VII.
Telmatophilus caricis. VII.
Tenebrio picipes . 127, 132
Tentyria Laufferi 22
Tetrops praeusta VII.
Thiassophila angulata 40
Thinobius IV., longipennis
v. Ligeris 87, v. pusilli-
mus : 95
Trechus Pihicele, slesans:
procerus, 4-striatus 97
Trichodes apiarius . 41
12
; : Strana.
Trichophyia pilicornis 99
"Trimium Emonae 40:
Trogophloeus IV., bilineatus
corticinus 38, exiguus
VIII. fuliginosus 398, gra-
cílis „ VIL. 38
frox Iscaber „131
Tychius 5- Půnalslnss V. a.
nus . 94
Tychus niger v. ičhdoas „40
Tyrus mucronatus . b5
Urodon pygmaeus . Pub
Velleius dilatatus 98
Xantholinus augustatus 38.
atratus 195, glaber 131,
hesperius | III, linearis
127;3129,130:lineatus
98, punctulatus 38, 127,
129, 130, 131, rufipennis
NI, tricolor 38
Xylodromus concinnus, fo:
staceus . 02
Zophosis errans . o jdizl
Zyras cognatus 40, confra-
gosus 136, funestus 40,
Haworthi 136, humeralis,
laticollis 40
B Diptera.
Acidia lucida 20199
AlNlodia crassicornis, lugens 69
Anareta candidata . 71
Anopheles bifurcatus 75,
maculipennis 74
Anthrax paniscus 9, 4
Argyromoeba binotata „ 139
Asindulum femorale 71
Bibio, české druhy . 2
Boletina, české druhy. . . 70
Bolitophila » »
Strana
Brachycampta amoena, bi-
color, griseicollis '. „ ..69
Camptocladius | aterrimus,
DYSSiAB 2 42 3 je sena. drž
ČETA(OPOLOn is 21060774
Chaetolyga crythrura 3, 4, 21
Chaetotachina nigricans | 2, 9
Chironomus, české druhy. 72
Chrysophila atrata . . . . 21
Cordyla, české druhy. . . 68
Corethra plumicornis. . . 75
Cricotopus, české druhy. . 73
Ctenophora guttata 21, pe-
OBMECOTNÍS: Po8l (ea 08 VS)
Culex'"české druhy 170
Dioctria aurifrons I, hu-
meralis, hyalipennis 21
Diadocidia ferruginea. . . 70
Dilophus, české druhy n
Dixajsčeské“.druhy: "7737.70
Docosia Sciarina, valida ©. 069
Dynatosoma fuscicorne. . 069
Eriphia Billbergi, silvestris 21
Eutachina larvarum 2, 4,
VAHA r k aiZnoack
Exechia, české ray, 09,
Exorista affinis 1, 9, vul-
garis . K o
Germania ruhHceps = diesel
Glaphyroptera, české druhy 70
Lasiosoma pilosa . . . . 70
Leskia aurea . 1974920
Liponeura brevirostris, Ci-
METASCOS 0 ose 0
Lissa loxocerina . „II 14
Macrocera, české druhy. . 71
Masicera major 21, praten-
sis, rutila . sada
Mochlonyx velutinus . . . 75
Strana
Mycetobia pallipes . . . « 71
Mycetophila, české druhy
68, xanthopyga 4, 7, 21, V
Mycothera dimidiata . . . 09
Mycocera ferina . . . . - 21
Ocýptera-pallipes. c. 4. M42
Ogcodes gibbosus - . . 121
Orphnephila testacea . . . 76
Orthocladius, české druhy. 73
Olteslamed 31 sf: 21
Paratinia sciarina . . . . 70
Parexorista gnava, poly-
chaeta k od 5 ZK
Penthetria Pola eniců LOK SSÁVAÁ
Pericoma nubila, ocellaris,
palustris PR oeo a WN
Phorocera rufipalpis . 3, 4, 21
Phronia, české druhy . 70
Platyparaea discoidea —. . 199
Platyura, české druhy. . . 71
Psila abdominalis B P)
Psychoda phalaenoides 6-
punetatavs z ao
Ptiolina melaena. 159
Ptychoptera,české sat 75,
palůdosaj -0 SZ
Rhymosia české dn V709
Rhyphus cinctus, fenestra-
LMS PUM A5 ÚS oV
Scatopse, české druhy . . 71
Steptoniad merak o 70
Sciara, české druhy 67, ke
vatica 6, 9
Sciophila, české l, 20
Setigera assimilis 2,4, caesi-
frons . BP
Simulium, české druby. . 76
Sisyropa excavata 2, 3, ex-
cisa dg l
Spilomyia saltuum . „199
Strana
Stratiomyia potamida . 139
Syntomogaster viduus ... III
Tachina ferina. 2, 4
Tanypus, české druhy . . 74
Tanytarsus, české druhy
V2,statirans: WM 340408
Wetrasoneuta ;hirtaj: 9120770
helaira Jleúcozonate 14
„Eherevanoceultatcc 2! td
Trichosia obesa 70, mode-
sta- 68, submaculata;.:. 70
Ulomyia fuliginosa "077
Volucella inanis IV, 42
Zu vCInefea 501400072
Zophomyia flavipalpis . . 21
Zygomyia notata, varia. . 70
GBphemenida:
Ecdyurus helveticus | 34,
subalpinus ... PES O
Rnitrogena gorganica. . . 32
Ds ttemiptera:
Acalypta 50, 52, brunnea
O9, gracilis, marginata
O4, musci 93, nigrina
94, parvula 55, platy-
Bella 514 STA 3 1 KOLE
Campylosteira 49, 51, cili-
ata 52, Falleni 51, ver-
TMA EO oba atc ad en ok O
Catoplatus 51, 60, carthu-
Sianus, v. albidus 61, Fa-
Doc, K or ra al)
Cicadetta monica KYREE Eý v NVÁ
Copium 51, 61, cornutum. 61
Derephysia 50, 55, cristata
foliaced:: och BOB
Strana
Dictyonota 50, 55, strichno-
cera; tricornis "314% „55
Elasmotropis 50, 57, a-
GSA KZ sfnnný VPP KD A
Galeatus 50, 56, angusti-
collis 56, maculatus, spi-
NÍTONS (5989. S13 R dan) SARA
Pasiotropis9..: -06 SDO
Lasiocantha 50, 57, uo
na.. LES o: 1.08
onanii 51, 62, echii 64,
humuli, lupuli, platyoma
03, rotundata 64, sym-
phyti 4 + 408
Oncochila 51, 62, S Eabmleě
riS, ans: goa 0 C4 AURO ALK SEPO
Physatocheila 51, 61, du-
metorum, © guadrimacu-
Taba do ar Je 20s Sea oS8 lán ALO a
Piesma capitata, maculata,
guadrata, variabilis. . . 48
Piesminae..'.1. 47
Psylla bidens 110, Be,
115, euchlora 116, nobi-
jist 353 Bed jk Sdád ce Ron NIE
Serenthia laeta, ruficornis . 49
Stephanitis 50,975 pyri -197
Tingis 50, 58, ampliata,
augustata, angusticollis,
auriculata, cardui, ciliata
09, geniculata 60, grisea
59, maculata 60, pilosa,
reticulataj 373 o9
Tingitidae 46, ioeneé 47, 48.
E. Hymenoptera:
Anthrena florea 95, Schmie-
deknechti 120, sericata . 95
Aporus dubius. „ 138.
Camptopoeum frontale . . 96
Cephus tabidus .......
Cerceris albofasciata
Chrysis dichroa 139, Leachii,
pitidula 138, scutellaris
Strana
121
96
139
Cleptes nitidulus. . . . . 138
Crabro anxius,atratus, au-
striacus, exiguus, leuco-
stoma 90, vagus. 97
Dielis ciliata . 121
Discocoelius zonatus . 20
Dolichurus corniculus . 96
Ellampus aeneus, bidentu-
lus 20, coeruleus 138
Eucera longicornis, ruficol-
JENSEN AOK S RS Roe LV 120
Gorytes affinis, laevis 96
Halictus vulpinus 20
Holopyga gloriosa, sculptu-
rata bb 138
Miscophus bicolor 97
Mutilla calva, Schenki 138
Myzine bifasciata . 96
Nitela spinolai. 97
Nomada furva. 20
Nysson interruptus. 96
Odynerus claripennis, cras-
sicornis © 189, Dantici,
dentisguama 20, excisus,
parietum, parvulus, picti-
pes, guadrifasciatus, re-
niformis 139, timidus. 20
Osmia anthrenoides 121,
cornuta, entoprocta, fos-
BOBR 2 S eso-007 a 60 117
Oxybelus nigripes . 97
Pemphredon carinatus . 96
Pompilus abnormis, cellula-
ris 138, niger 20, pecti-
nipes 198, guadripuncta-
tus 137, Wesmaeli . . 138
Strana
Psenulus fuscipennis . 96
Pseudagenia albifrons . 138
Sapyga similis. „ 138:
Sphecodes niger, subovalis 20
Tachysphex lativalvis . 97
Tiphia minuta. „ 198
Triscolia bidens „ 120
bz Be:picdoptera:
Acherontia atropos BET
Aporia crataeci 99
rota hebené -5 MV Ně et: 3 a
VIII
Bupalus piniarius.
Colias myrmidone ab. Hart-
manni S p leod vz VENO 0<0 OVUAMA
Melitaea"didyma 2% 2
Nycten athaha 7357 080
Trichoptilum ceylonicum VII
G- „Me c0,plter a
Boreus Westwoodii „II 22
Panorpa communis.. MOV
E NeuFo/Pt et
Myrmeleon formicarius.. PV
I- Blecoptera.
Pteronarcys sachalina . VII
Taeniopteryx Dusmeti, or-
nata 28
K. Trichoptera.
Anisogamus aegualis.. 24
Annitella Kosciuzskii. 30
Chaetopteryx subradiata 27
Colpotaulius incisus -HI
Glyphotaelius pellucidus —. VII
Grammotaulius nitidus . . VIII
Limnophilus flavicornis . . VII
Phryganea grandis, striata VIII
je
cn
A
Á
ká
.
ČASOPIS
České Společnosti šntomologické.
Neta Sociefafis Znfomologicae Bohemiae.
Ročník IV. 1907. Číslo 1.
Redakční komilé:
Prof. fr. Klapálek,
MUDr. Em. Žokau. Prof. Dr. Em Rádl,
P. Aug. Kubes, Odb. uč. Ant. Vimmer.
a
V PRAZE.
Nákladem České Společnosti Entomologické
Tiskem Dra Ed. Grégra a syna.
iba věd
i
šŤ
bo
ČASOPIS
ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ.
ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE,
Ročník IV. 1907.
Mouchy, které cizopasí v larvách a kuklách
některých českých motýlů.
Sděluje Ant. Vimmer.
Abych poznal alespoň poněkud metamorphosu much z če-
ledí, které cizopasí v různém hmyzu, jal jsem se příležitostně
vychovávati mouchy z housenek a kukel motýlích, což se mi
při některých mouchách podařilo poměrně dosti snadno, kdežto
při jiných výsledek chovu naprosto selhal. Tak zvláště nepoda-
řilo se mi nabýti muších parasitů bekyně (Ocneria monacha),
ač mi můj vzácný přítel, p. Ph. Dr. Vávra, adjunkt musea krá-
lovství Českého, daroval na sta kukel, které obdržel z Rataj nad
Sázavou. Ač jsem kuklám věnoval všemožnou péči, všecky za-
schly, takže jsem jen z několika dobyl imaga, jež po opětovném
vlhčení bylo možno určiti. Vedle svého materiálu dostalo se mi
příspěvků od mých ctěných přátel z »České Entom. Spol.«.
Jmenuji z nich na prvém místě p. Vavrouška, obchodníka s pří-
rodninami na Kr. Vinohradech, dále p. účetního Kudličku, p.
akad. malíře Joukla a hostinského p. Černého.
Při každém druhu je nejprve uvedeno, ve kterém motýlu
cizopasník byl již vůbec objeven, pokud to připouštěla rozsáhlá,
avšak po různých publikacích velmi rozptýlená literatura. Ve-
škeré jsem si opatřiti nemohl a proto možné mezery tím omlou-
vám již předem. Na druhém místě připojuji svá pozorování,
která jsou tedy většinou (pokud jsem se mohl informovati)
nová.
Exorista vulgaris Mg. byla vychována z Plusia gamma L. —
U nás obdrželi jsme ji z Vanessa urticae L., Vanessa Jo L.
Exorista affinis Fa//.; ex Ocneria dispar L., Saturnia pa-
vonia L., Arctia caja L. — V Čechách parasituje v larvách Spí-
1
ed ZP | ESlk
losoma fuliginosa L., Dasychira pudibunda L. (housenky přine-
seny z Krče, z prvé líhly se 13. 3. 1904., z druhé 28. 3. 1904.)
a v larvách Arctia hebe L. (mouchy opouštěly kukly 20. 4-
1904.).
Parexorista gnava Ms. V literatuře: 0. — Získali jsme ji
z Arctia caja L. 25. 6. 1904, housenky byly přineseny z Ouval,
dále z housenek Dasychira pudibunda L., jež pocházely z Do-
břichovic.
Parexorista polycheta Macg. V literatuře: 0. — Menší
jedinci, než udává Schiner, vylíhli se 25. 6. 1904. z larev Arctia
caja L., které byly sbírány v Ouvalech. Normální jedince obdr-
želi jsme z Bombyx neustria L., a to s Macguartovou skvrnou
»macula rufa«; z housenek Spilosoma fuliginosa L. vylezly mou-
chy malé (o 6 mm. délce) opět bez »macula rufa«.
Exorista sb? parasituje v Spilosoma fuliginosa L. Vývoj
ukončila 13. 3. 1904. Makadla její jsou červenohnědá, na konci
černá.
Sisyropa excavata Zeří. V literatuře nenalezli jsme, v čem
cizopasí. — Naše ničí housenky a kukly Dasychira pudibunda
L. Naleziště housenek: Michle.
Sisyropa excissa Fall. Literatura: 0. — Její kukly ve
značném počtu vyplňovaly zámotky a kuklu snad Bombyx ne-
ustria L.
Chaetotachina nigricans Egg. Dle literatury: ex? — Jako
larva žije na účet larev Leucoma salicis L., které ožíraly vrby
při Botiči za Michlí.
Tachina (Echinomyia) ferina Zelí. — Larví život a kuklí
klid prodělává v housenkách Nemeophila plantaginis L.
Eutachína vidua Ms. Liter.: 0. — Vookolí pražském para-
situje u Arctia hebe L., jejíž larvy opustila 29. 3. 1904., pak
u Spilosoma fuliginosa L., z jejíž larev vyletěla 26. 3. 1904.
Eutachina larvarum Z. — Ex Arctia hebe L. 29. 3. 1904.
Ex Zygaena Ephialtes Anct. 8. 7. 1904.
Setigera caesifrons Mcg. Literatura: 0. — 20. dubna 1902.
opustila housenku Arctia hebe L., která právě učinila přípravy
k zakuklení.
Setigera assimilis Fa//. je známa ode dávna jako parasit
Saturnia pavonia L., Vanessa prorsa L, — Naše Setigera para-
situje v Arctia hebe L. Shoduje se ve všem s popisem Schine-
rovým mimo čelní pásku, která je hnědá.
3
Phorocera rufipalpis Mg. Liter.: 0. — Phorocera tato,
v Čechách poletující, byla vypěstěna z kukel Acronycta aceris
L. a ze Sphinx ligustri L. Housenky Acronycty byly sbírány
u Pankráce a mouchy se z nich vyvinuly 25. 8. 1905. Sphinx
ligustri opustily mouchy 14. 8. 1905. Tato Phorocera měla levé
křídlo nesouměrně s pravým žilnato.
Masicera rutila WS. — Hemimasicera festinans Mg. Lit.: 0.
— Ex Zygaena fausta.
Masicera pratensis Ms. Ex Smerinthus populi L., ex La-
siocampa potatoria L., ex Saturnia pyri. — V Čechách cizopasí
ve Smerinthus ocellata L. a v Saturnia pavonia L.
Chaetolyga erythrura Ms. — 24. 7. 1904. vylíhla se z ku-
kel Cucullia verbasci L. Housenky byly ze Slap.
Leskia aurea Ms., kteráž je právě v tomto časopise ozná-
mena jako nová pro Čechy, byla vychována 5. 5. 1900. ze Sesia
asiliformis. — Dle zpráv v literatuře cizopasí též u Sesia ich-
neumoniformis a cynipiformis.
Anthrax paniscus Rossi. Lit.: 0. — Je cizopasníkem kukly
Agrotis pronuba L., jejíž kuklu skoro vyplňuje.
Ku konci uvádíme ještě mouchu parasitující v brouku Sa-
perda populnea. Je to Tachina s ?, která se shoduje ve všech
znacích s druhem »opaca«, nemá však rovné rohové žilky.
Auszug.
Die Fliegen als Parasiten einiger bohmischen
Schmetterlinge.
Exorista vulgaris Ms. ex Vanessa urticae L., Vanessa
Ja T
Exorista affinis Fa//. ex Spilosoma fuliginosa L., Dasy-
chira pudibunda L., Arctia hebe L.
Parexorista gnava Ms. ex Arctia caja L., Dasichyra pu-
dibunda L.
Parexorista polycheta Macg. ex Arctia caja L., Bombyx
neustria L., Spilosoma fuliginosa L.
Exorista sp? ex Spilosoma fuliginosa L.
Sisyropa excavata Zelí. ex Dasychira pudibunda.
Sisyropa excissa Fal/. ex Bombyx neustria?
Chaetotachína nigricans Egg, ex Leucoma salicis L,
1*
4
Tachina (Echinomyia) ferina Zel!. ex Nemeophila planta-
ginis L.
Eutachina vídua Mg. ex Arctia hebe L., Spilosoma fuligi-
nosa L.
Eutachina larvarum L. ex Arctia hebe L., Zygaena Ephi-
altes Anct.
Setigera caesifrons Mcg. ex Arctia hebe L.
Setigera assimilis Fall. ex Arctia hebe L.
Phorocera rufipalpis Mg. ex Acronycta aceris L., Sphinx
ligustri L.
Masicera rutila Mg. ex Zygaena fausta.
Masicera pratensis Mg. ex Smerinthus ocellata L., Satur-
nia pavonia L.
Chaetolyga erythrura Ms. ex Cucullia verbasci L.
Leskia aurea Mg. ex Sesia asiliformis.
Anthrax paniscus Ross/ ex Agrotis pronuba L.
Metamorphosa dvou dipter.
Pozoroval odb. uč. Jan Pastejřík.
1. Mycetophila xanthopyga Winnerte.
Podařilo se mi letos vypěstovati vzácnou tuto mušku, již
Winnertz prvně ve svém díle: Beitrag zu einer Monographie der
Pilzmůcken (str. 927) popsal. Moucha dosud v Čechách sbírána
nebyla, a proto je vývoj její tím zajímavější. Také Brauer") o její
metamorphose se nezmiňuje.
Dne 21. října 1906. vzal jsem z kuchyně několik ryzců
(Lactaria deliciosa Fr.), které byly právě z trhu přiněseny, a jak
jsem zjistil, od Veselí nad Lužn. pocházely. Druhý a třetí
den vylezly z nich bílé, 5—-6 mm. dlouhé larvy s černými hla-
vičkami (obr. 1. IV.). Dvě tracheální větve vybíhaly na 2. a po-
tom na 5. až 12. kroužku v boční stigmata. Příčné břišní hrbolky
k pošinování počínaly teprve mezi 4. a 5. kroužkem a bylo jich
celkem 9. Mikroskopicky jsem na nich zjistil dvě hlavní řady
háčků, které většinou měly tvar vidličnatý. Za nimi po obou
stranách byly ještě zkrácené řady háčků drobnějších.
1) Brauer: Die Zweiflůgler des k, Museums zu Wien.
Při pozorování ústních ústrojů shledal jsem na labrum,
které nazad klínovitě do schránky jícnové vbíhá, na předním
jeho okraji zvláštní výběžky s řadou brv kartáčovitě ulo-
žených, jimiž se brouku roháči značně podobá (obr. 1. V.). Proto-
že tyto výběžky jsou s labrum srostlé, nelze je za antenny po-
važovati. Já vidím v nich útvary homologické s hrbolky, jaké
nacházíme na témž místě labra u larev Tipul. Pravdě podobno
iest, že jsou to ústroje čídlové. V normální poloze nevyčnívají
do předu, nýbrž k otvoru ústnímu se přikládají. Po obou stranách
labra připojeny jsou skoro kruhovité mandibuly (obr. 1. V.
Obr. 1. Mycet. xanthopyga Winx. I. Hypopygium G po maceraci: £) gonopody,
8, 9 osmý a devátý kroužek. — II. Hypopygium © po maceraci: Is) lamella
subgenitalní. — III. Osmý kroužek £f. — IV. Hlava larvy. — V. Labrum lbr)
a mandibule 4 larvy, c) čidlové ústroje. — VI. Maxilly larvy mx; $£$) palpy;,
sm) submentum.
md), které na vnitřní straně opatřeny jsou řadou dosti velkých
zubů. Maxiily jsou jen málo zdiffterencovány (obr. 1. VL mx).
Jich loby splynuly v jedinou půlměsícovou destičku, která na
vnitřní straně jest jemně ozubena. Úzký proužek pod maxillami
je snad zakrnělé labium (submentum sm).
Larvy počaly se po vylezení brzy opřádati. Jich kokonky
byly bílé a husté. Zajímavo je, že mnohé opřádaly se v houbě.
Měl jsem útrpnost s jednou z nich, která musela se vyprostit
z kokonku, jenž pouze špičkou z houby vyčníval. Muška jen
pozvolna vylézala, a když konečně se z pout těch vyprostila,
byla tak vysílena, že nemohla vzlétnouti. Její družky na povrchu
ryzců zapředené byly čilé jako rtuf.
6
Již ze způsobu zapřádání soudil jsem, že se mi vylíhne ně-
jaká Cordylla nebo Mycetophila, a neprohádal jsem. Shledal jsem,
že je to Mycetophila xanthopyga Win. Líhnutí much po-
čalo 29. října, Celkem odchoval jsem jich 10.
K popisu Winnertzovu mohu přičiniti některé podrobnosti
hypopygia a potom rozdíly, jimiž se samička od samečka liší.
U obou shledal jsem 16členná tykadla, 4členná žlutá ma-
kadla a listovitě rozšířený sosák. U samečka je 6 kroužků ab-
dominálních dokonale vyvinutých, 7. je vsunut jako rudiment do
6., dá se však zcela dobře vyjmouti; 8. je zastoupen dorsalním
obloukem (obr. 1. III.) a 9. nese pěkně vyvinuté gonopody v po-
době písmene V vykrojené (obr. 1. I.), nad nimiž nachází se
ještě jiný pár pohlavních přívěsků.
O samičce podotýkám: Je poněkud robustnější; její abdomen
je protáhle vejčité a jednotlivé kroužky, druhým počínaje, jsou
na zadním okraji úzce světle žlutohnědě lemovány. Sedm kroužků
je normálně vyvinutých, osmý má pouze oblouk dorsální, k ně-
muž se přičiňuje žlabovitá lamina subgenitální (obr. 1.
II. Zs). Ostatní kroužky jsou vytvořeny podobně jako u samiček
Tipul. Všecky ventrální oblouky dokonale vytvořených kroužků
jak u samečka, tak u samičky složeny jsou ze čtyř chytinových
podélných pruhů.
Po prohlédnutí všech exemplárů poznal jsem, že poloha
plamky křídel mezi koncem 1. a 3. žilky není znakem spoleh-
livým. U některých kusů vyplňuje onu mezeru úplně, u jiných
počíná patrně dále za ústím první žilky.
2. Sdara sylvatica Meg.
V lednu r. 1906. pozoroval jsem na okně svého bytu drobné
černé mušky, v nichž zjistil jsem druh: Sciara sylvatica
Meig. Ihned počal jsem pilně pátrati po její larvách, a brzy
jsem je také našel. Byly v kořenáči, kde se jim dobře vedlo na
odumřelých šupinách cibule hyacintu. Tím bylo také vysvětleno,
odkud se do pokoje dostaly.
Ohledavše je, spatřujeme, že larvy mušky Sciara sylvatica mají
zřetelnou hlavu a z obr. 2. (5.) patrno, že puparium otvírá se
švem podélným. Patří tedy dle Brauera, přihlížejíc též ke vstříc-
nému položení kousacích ústrojů [obr. 2. (1.)], do skupiny larev:
Orthorrapha nematocera, tribus: Eucephala, a to mezi larvy peri-
pneustické. V normální poloze měřily larvy do délky přibližně
je
5 mm. Černá hlavička a hnědým obsahem vyplněná zažívací
roura od prosvitavého, bílého těla jasně se odrážely. Schránka jíc-
nová [obr. 2. (1.)] je na straně ventrální dvakráte vejčitě vykro-
čena a otvor zadní je větší. Na straně dorsální je prostoupena
podlouhle trojúhlou vložkou, která je pokračováním labra, a která
svou špičkou sáhá až k zadnímu okraji schránky jícnové. Man-
dibule (obr. 2. [2 14d]) nesou na konci 4 zuby. Maxilly mají
kruhovitý obrys, jsou paprskovitě prostoupeny mocnějším chi-
tinem a na vnitřní straně mají vytvořeny jemné zoubky (obr. 3.
[2 mx]).
Také zde, podobně jako u druhu Mycetophila xanthopyga,
u kořenu maxill je spojovací chitinová páska, již možno za za-
krnělý třetí pár čelistí považovati.
Z těchto larev podařilo se mi vypěstovati řadu kukel i do-
spělých mušek. Kukly měřily do délky něco přes 2 mmm
a byly žlutavě bílé. Při pohledu břišním a bočním (obr. 2. [8.,
4.]) možno v předu na čele spatřiti dvě štětinky a pod nimi velké
nepravé oči, mezi nimiž jsou čtyři kratinké štětinky ve dvou
řadách. Pouzdra tykadel a noh jsou zřetelně zdifferencována
a boční stigmata i neozbrojenému oku patrna. Kroužek anální
nese na straně dorsální dva výčnělky.
Sciara sylvatica jest muška hojně se vyskytující a dobře
popsaná. Ústroje kopulační jsou u ní dokonale vyvinuty. Sameček
má 8 kroužků úplných a 9. je na straně dorsální zastoupen
polovejčitým obloučkem, po jehož stranách jsou mohutné dvou-
členné gonopody (obr. 2. [6.]). Abdomen samičky podařilo se mí
zachytiti ve stadiu kladení vajíčka. Také u ní je 8 kroužků nor-
málně vyvinutých. Spodní oblouk pod 9. kroužkem je chlopeň
podplodní (lamina subgenitalis /sg). Kroužek 10. a 11. jsou pouhé
rudimenty.
Vajíčka Sciary jsou bledě zelená a tvaru skoro válcovitého
s oble ohraničenými plochami koncovými (obr. 2. [7 vl).
Také v létě nebylo o Sciary v mém bytu nouze.
Auszug.
1. Mycetophila xanthopyga Win.
Die Larven habe ich in einem Rěthlinge (Lactaria delici-
osa Fr.) gefunden. Sie sind weiss, 5—6 mm lang, haben schwarze
Kópfchen (Fig. 1. IV.) und gehóren zu den peripneustischen
Larven. Die gueren Bauch-Erhohungen fangen zwischen dem
4. u. 5. Ringe an. Mikroskopisch habe ich auf denselben 2 Reihen
von Stacheln festgestellt, welche vorwiegend eine gabelfórmige
Form hatten. Hinter denselben waren auf beiden Seiten noch
verkůrzte Reihen von kleineren Stacheln. Das Labrum trágt
vorne 2 Bogen mit einer Reihe von groben Borsten (Fig. 1. V.).
Die Mandibeln haben eine runde Form und tragen am Rande
gróbere Záhne. Die Maxillen erscheinen nur wenig differenziert
(Fig. I. VI. +). Die Lobi sind in ein einziges halbmondfórmiges
Obr. 2. Sciara sylvatica Meig. (vývoj). 1. Ústroje ústní larvy se strany ventralní. —
2. Mandibule d) a maxilly x) larvy. — 3. Kukla se strany bočné. — 4. Kukla
se strany břišní. — 5. Puparium. — 6. Genitalie £: $g) gonopody. — 7. Hypo-
pygium ©: v) vajíčko, /sg) lamina subgenitalní.
Táfelchen verschmolzen, welches auf der inneren Seite fein
bezahnt ist.
Die Larven spinnten sich sowohl an der Oberfláche als
auch im Innern des Schwammes in kleine seidenartige Cocons
ein, aus welchen nach 7 Tagen im Ganzen 16 kleine Fliegen
herausgekrochen sind, welche bisher in Bóhmen nicht gesammelt
worden sind. Winnertz beschrieb lediglich nur das Mánnchen.
Das Weibchen ist robůster als das Mánnchen, und die einzelnen
Ringe sind, mit dem zweiten angefangen, an dem růckwártigen
Rande mit einer schmalen gelbbraunlichen Binde gesáumt. Die
braune Binde zwischen dem Ende der ersten und dritten Lángs-
ader bildet ein veránderliches Merkmal; bei einigen fůllt sie
diesen Zwischenraum vollstándig aus, bei anderen nicht.
V.. ———————
2. Sdiara sylvatica MeiS.
Die Larven lebten auf einer Hyacintzwiebel. Auf den Larven
bemerken Wwir, dasz sie einen deutlichen Kopf haben, und aus
der Fig. 5. geht hervor, dasz sich das Puparium der Lánge nach
offnet. Sie gehóren daher, laut Brauer, auch im Hinblicke auf
die gegenstellige Lage der Mundwerkzeuge in die Gruppe der
Larven: Orthorrapha Nematocera, Tribus: Eucephala, und zwar
unter die peripneustischen Larven. In der normalen Lage waren
die Larven 5 wm lang. Das Schlundgerůst ist an der Ventral-
seite zweimal eifórmig ausgerandet (Fig. 2., 1.) und die růck-
wártige Offnung ist grószer. Das Labrum entsendet einen keil-
fórmigen Fortsatz bis zum růckwártigen Rande des Schlund-
gerůstes. Die lánglichen Mandibeln (Fig. 2., 2. mdď) besitzen am
Ende 4 Záhne. Die Maxillen haben einen bogenfórmigen Rand,
der mit feinen Záhnchen besetzt ist.
Die Puppe stellt die Fig. 2. (34) dar. Es ist mir gelungen
das Weibchen im Stadium des Eierlegens anzutreffen. Das Ei ist
grůn, beinahe walzenfórmig, und an Enden etwas flach begrenzt.
Ctenophora pectinicornis L.
Pozorování odbor. učitele Jana Pastejříka.
O velikonočních svátcích r. 1906. dostal jsem laskavostí vrch.
účet. rady p. Jos. Grafa a úč. officiála p. Fr. Vopršala několik
larev, které společně v trouchu starého buku na Závisti sbírali.
Larvy i s trouchem poněkud zvlhčeným dal jsem do válců a již
dne 8. května těšil jsem se z prvního vylíhlého imaga. Byla to
"dosti vzácná tiplice Ctenophora pectinicornis L.
« Mimo ni nalezl jsem ve válcích ještě tři larvy živé, dvě kukly
a několik larev mrtvých. Celkem získal jsem z tohoto materiálu
pouze 3 samičky. Mohl jsem tudíž na nevyvedeném zbytku
podniknouti podrobnější studie.
Předem podotýkám, že larvu i kuklu popsal již r. 1781.
Fr. Schranck') a mimo něj též Zetterstedt?), Bouchě *) Fischer *)
1) Fr. Schranck: Enumeratio insectorum austriae indigenorum (pag. 417).
2) Zetterstedt: Dipt. Scand. X. 4014.
5) Bouchě: Naturg. I. 29. 31.
4) Fischer v. Waldheim: Oryctogr. d. Moscou 1838.
10
a De Geer“) přispěli k biologii této tiplice. Z té příčiny soustředil
jsem pozorování svá hlavně na ústní ústroje larvy. Přičiním-li
přece tu a tam něco morfologických znaků habituelních, stane
se tak pouze za příčinou ucelenosti látky.
Brauer“) ve své charakteristice muších larev přihlížel též
k systému kousacích ústrojů a typické jich tvary nakreslil.
Vimmer kritickými články '»*") pozorování autorova stran tohoto
Obr. 1. Detail ústních ústrojů larvy Ctenophora pectinicornis. I. Larva. — I.
Kukla. — III. Labrum se strany břišní: /br) labrum, %) hrbolky, st) štětiny, aut) ty-
kadla, 7) mandibule, £$) přetvořená stětina, 7b) vnitřní ústroje, sv). sval,
fs) chitinová páska. — IV. Maxilly se stravy hřbetní: c) cardo, sf) stipes,
fm) makadla, ze) lobus externus, si) lobus internus, 7) lamella. — V. Prolo-
mená destička s částí labra.
znaku u tipul zrevidoval a dospěl k poznání, že v nejhrubších
rysech jsou správná, v podrobnostech však nepřesná a neúplná.
Tvrzení svá opřel o pozorování larev Pachyrhina iridicolor
5) De Geer: Memoires p. serv. a I hist. d. insectes VI.
5) Brauer: Die Zweiflůgler des k. Museums zu Wien.
7) Ant, Vim mer: Pachyrhina iridicolor Schum. jako škůdce řepy cu-
krové. (Časop. České Spol. Entomol., r. II., str. 70.)
S) Ant. Vimmer: Srovnávací studie o ústním ústrojí larev Pachyrhin
a Tipulin. (Časopis České Spol. Entomolog., roč. III., str. 37.)
jh LL EE
Schummel a Tipula oleracea Linné. Labrum larvy Tipulí na-
kreslil Brauer pouze schematicky. Vimmer postřehl na okraji
labra hustě seřazené štětinky a nakreslil jemnou konstrukci obou
hrbolků po obou stranách medianní osy labra. © mandibulách
Brauerem kreslených praví Vimmer, že nejsou ani tak dlouhé,
ani tak ostré. Mlhavý obraz maxill od téhož autora nahrazuje
Vimmer obrázkem přesným a podrobným. Mimo to postřehl
Vimmer v dutině ústní chitinovou, prolomenou destičku, od níž
na pravo a levo odbočují chitinové obroučky a se základem
mandibulí ji spojují. Za destičkou pak shledal jemnou kožnatou
blánu. Autor vyslovuje pak názor, že mentum starších autorů
ve skutečnosti jím není, a posléze jmenované dva útvary po-
važuje za homologické s labiem u jiných larev.
Larvy, na nichž jsem já pozorování konal, byly průměrně
22 mm dlouhé a přibližně 4 mm široké. Celkem byly špinavě
žlutošedě zbarveny. Drobnohledem postřehl jsem na bocích kaž-
dého článku po jedné nebo po dvou štětinkách. Anální článek
na hřbetním okraji nesl čtyry komolce, z nichž dva prostřední
byly menší a štíhlejší než oba krajní. Pod nimi nalezl jsem opět
jiné dva nižší a tupější. Pozoroval jsem, kterak larva při lezení
o tyto dva poslední hrbolky se opírala a kterak jindy zrnko
písku jimi svírala. Jiných opěrných ústrojů jsem nenalezl.
Schránka jícnová byla vsunuta do prvního článku. Po mace-
raci jsem kůži odstranil a ústroje ústní vyjmul. Potom jsem
schránku čelistní na straně břišní roztrhnul a celý komplex roz-
vinul, abych jej mohl ofotografovati. Kterak se mohutný chitin
ve schrance jícnové rozkládá, je vidno z přiloženého obrazu.
Forma její liší se od schránky rodu Pachyrhina a Tipula dle
popisu Vimmerova toliko v maličkostech. Na dorsální straně
není obloukovitě vykrojena, nýbrž labrum klínovitě mezi obě
polovičky schránky vbíhá. Švy, jimiž schránka čelistní od jícnové
se odrůzňuje, jsou z obrazu dosti patrny. Tvoří klikatou čáru,
která od mentum autorů až ke klínovitému útvaru s labrum
souvisícímu má na obou stranách podobu oblouku nazad úhlo-
vitě prolomeného a dorsální část střední tvoří opět oblouk do
předu vypouklý. Labrum s klínovitou hřbetní částí schránky
jícnové je pevněji spojeno nežli s oběma částmi schránky jícnové,
neboť po delší maceraci podařilo se mi obé jako celek odloučiti.
Labrum je vytvořeno z jemnějšího chitinu než zadnější
schránka jícnová. Po bočních stranách jeho nalezl jsem po pásce
z mohutnějšího chitinu (obraz III. s), která je kloubovitě při-
EB: AONE Lo VRE E Bo Koa ab 1)
členěna k dorsálním pruhům mohutného chitinu schránky jícnové
a jež prodlužují se v typické dva výběžky směrem nazad.
Vpředu labra po obou stranách medianní osy sedí, skoro kolmo
k ní směřujíce, oble vyvýšené a protáhlé útvary, které na vnitřních
koncích v pravém úhlu vpřed zahýbají a podobné hrbolky, jaké
Vimmer u Pachyrhiny popsal, nesou. Tyto hrbolky (obr. 1. III. %)
jsou vroubeny kruhovitou páskou z mohutnějšího chitinu a na
své ploše nesou po třech štětinách. Každá štětina sedí na basální
bradavce; dvě z nich jsou štíhlejší a delší, a třetí štětina je
kratší a mohutnější; kolem ní pak možno spatřiti jemné chmýří.
Srovnáme-li tyto hrbolky s obrázkem Vimmerovým“), shledáme,
že je to dobrý rozlišovací znak larev Pachyrhiny a Ctenophory.
Na spodní straně labra shledal jsem na každé straně přímo pod
oblými vyvýšeninami chitinovou pásku podélně uloženou, která
poněkud labrum vpředu přečnívá a zubovitě se zakončuje.
Směrem k ose medianní vybíhají z ní hřebenovitě různě dlouhé
brvy (obr. 1. III. $/). Střední plocha labra na dorsální straně
nese na pravé i levé straně 3 štětinky v podélných řadách se-
Stavené a mezi nimi dva větší chabé kuželovité výčnělky a po-
dobné dva menší oblé. Ne méně zajímala mne členitost tykadel.
Abych ji mohl přesně zjistiti, nespokojil jsem se pouhým po-
zorováním celku, nýbrž labrum s tykadly jsem odloučil a na
tomto průsvitném praeparátu pozorování svá konal. Poznal jsem,
že tykadla jsou přičleněna k bokům labra a že jsou vytvořena
toliko z jednoho velkého článku, na němž jako nepatrný kužel
sedí druhý zakrnělý článek (obr. 1. III. ant.) Zde je tedy nový
„rozlišovací znak mezi Ctenophorou a Pachyrhinou, u níž Vimmer
našel tykadla trojčlenná.
Mandibule larvy Ctenophory co do formy souhlasí
S popisem Vimmerovým u Tipulin. Jsou to mohutné kousací
ústroje (obr. 1. md), jichž konec je skoro deskovitý a dvěma
tupými zuby zakončený; ten však se náhle rozšiřuje směrem
k podélné ose těla a na této obloukovité ploše shledáváme ještě
menší zoubek; odtud dolů tvoří mandibule mohutný dutý corpus,
jenž ku vnější straně vysílá od základu dva špičaté výběžky.
Do dutiny mandibulí vede široký otvor od strany ventrální.
Vkloubeny jsou k mohutným chitinovým pruhům schránky jíc-
nové na straně dorsální poblíž onoho místa, kde v labru po-
psané již pásky (ps) se přičleňují. O něco výše na vnitřní straně
inseruje se k mandibulím mohutný zchitinisovaný sval (sv), jenž
smršťováním a napínáním mandibule do pohybu uvádí. Mimo to
7 13 ——
nalezl jsem o něco výše zvláštní deskovitý útvar, jenž se k man-
dibulím inseruje a na konci je hustě obrven (obr. 1. $). Vimmer
u Pachyrhin ani Tipulin nic podobného nepozoroval. Poněvadž
u hmyzu vůbec palpy na mandibulích se nevyskytují, nutno
útvar tento za přetvořenou štětinu považovati.
Maxilly Ctenophory jsou ústroj značně složitý a formou
v podstatě s údaji Vimmerovými u jiných druhů Tipulin shodný,
v podrobnostech však přece dosti odchylný. Cardo (obr. 1.IV.c)
z jemnějšího chitinu rozšiřuje se ve více méně válcovitý stipes
mohutně zchitinisovaný, jenž se nahoře oble zúžuje a v krátké
palpy válcovitého tvaru přechází. Palpy nesou na terminální
vypouklé ploše jemné bradavky a stipes u jich kořene jest jemně
obrven. Tento útvar přechází v zřetelně differencované loby.
Lobus externus vychází z kmenu maxillového jako úzká
páska, rozšiřuje se přilbovitě a opět jako úzká páska přechází
v lobus internus. Plocha přilbovitě rozšířená je hustě
obrvena a nese tupý mohutný výčnělek. Lobus internus je žla-
bovitě prohnutá destička, která s kmenem maxillovým je spojena
úzkou obloukovitou páskou a na spodním okraji vysílá dvě
tyčinky směrem k lamelle (7) kterou se maxilly přičleňují k ven-
trálnímu výběžku schránky čelistní. Horní okraj vnitřní sanice
je hustě obrven a vnitřní okraj nese hřebenovitou skupinu ště-
tinatých výběžků. Lamella (7) nese na vnitřním konci dvě ty-
pické štětiny a tvoří jediný celek.
Zbývá mi ještě zmíniti se o zajímaných ústrojích uvnitř
dutiny ústní. Podotknul jsem výše, že Vimmer u larev Pachyrhin
a Tipul bedlivě si povšimnul prolomené destičky, která
se nachází v dutině ústní. Také u Ctenophory nalezl jsem ta-
kovou destičku. Při pohledu, jak se v praeparátu uložila, zdá
se býti tvaru kruhového, avšak při pohledu přímém jeví se na
stranách rovně zaříznuta. Druhé dvě strany mají tvar oblouko-
vitý a přední z nich mimo to nese 5 hrubých zubů (obr. 1. V.).
Střed destičky je čtyřhranně vystřižen a ostatní plocha obrvena.
K destičce přikládají se na každé straně chitinové obroučky,
které druhým koncem souvisejí s páskou (ps) dříve již popsanou.
Jest tedy zmíněná destička ve spojení s vnitřní plochou labra.
Chitinové obroučky od destičky vycházející mají však ještě druhé
rameno, k nimž přikládá se chitinový kroužek, na jehož obvodu
patrny jsou čtyry páry zoubků. Běží nyní o to, aby se určil
morfologický a fysiologický význam těchto ústrojů, což se může
státi teprve po bedlivém prostudování příčných i podélných řezů,
14
aby mohla býti přesně zjištěna normální jich poloha. Názor po-
važovati je za labium nedá se dosud opříti vážnými důvody,
ano fakt, že jsou přičleněny k vnitřní straně labra, a to v stejné
výší jako 1. pár čelistí, mluví proti němu.
Z prací Vimmerových a z tohoto mého pozorování je patrno,
že ústní ústroje larev Tipulí obsahují dosti odlišných znaků,
aby dle ních mohly býti určovány. Bylo by prací velmi záslužnou
sestaviti takový klíč druhový na základě ústrojů ústních.
Lissa loxocerina Fallen, ©, pro Čechy nová
moucha.
Sděluje Karel Weinfurter.
Je zásluhou inženýra p. Šustery, že byla. v Čechách obje-
vena tato vzácná moucha, jíž je fauna českých dipter obohacena
o nový rod. Získal jsem ji od jmenovaného pána výměnou za
hymenoptery. Nález to tím pozoruhodnější, že sám Schiner tuto
mouchu nikdy neulovil, ač dlouhá léta sbíral. Ve své: »Fauna
Austriaca, Diptera, II.« pag. 189., udává Schiner, že má tuto
mouchu z Meklenburska, a praví dále, že Rossi ji sbíral na lu-
činách u Dunaje, a sice na rostlinách močálových.
Můj exemplář byl chycen panem Šusterou dne 2. srpna 1906
u lázní Sv. Jan pod Skálou u Berouna.
Lissa loxocerina Fall. patří do rodu Sepsinae, a Sice
do oddělení s dvojitou první podélnou žilkou. Habitus této
mouchy upomíná dosti na některé menší lumky. Je těla protáh-
lého, leskle černá, články abdomenu jsou označeny velmi úzkými
bělavými zářezy, obličej je černohnědý, živě bělavě měnivý, čelo
je holé, trochu prohloubené. Tykadla odstávají vodorovně, jsou
žlutohnědá, třetí jejich článek je zakulacený, ploše smáčknutý,
nahoře černavý a je opatřen štětinkou sněhobíle ochmýřenou.
Štít je zdloužený, ploše vypouklý a tečkovaný. Nohy jsou dlouhé,
stehna, zvláště zadní, jsou ztlustlá; barva noh je červenožlutá,
místy nahnědlá, střední a zadní kyčle jsou černé. Stehna jsou
vespod opatřena krátkými trny. Křídla jsou kratší než zadek,
první podélná žilka je dvojitá, třetí a čtvrtá žilka běží parallelně,
zadní basální políčko a anální políčko je dlouhé, anální Žilka
dosahuje okraje křídla. Barva křídel je slabě nahnědlá a žilky
jsou černé, silné.
Délka mého exempláře je 9'/, mm, šířka abdomenu 1 mm.
—— 5
Popis dvou nových Staphylinidů.
Vyobrazil a popisuje Fr. J. Rambousek.
Aleochara Matzenaueri 1. só. m1. (Subgen. Ceranota Sleph.)
Druh význačný dosti plochým tělem barvy červenohnědé, pouze
hlava, zadní část sedmého a přední polovina osmého břišního
článku skoro černé. Zlatožlutými chloupky porostlá hlava je při
silném zvětšení (hlavně vzadu zřetelně) vráskovaná, její tečko-
vání je dosti jemné a rozptýlené.
Oči zdéli spánků. Tykadla nasa-
zena na vyniklý hrbolek, porostlá
chloupky, jejich prvý článek je vál-
covitý, na špičce šikmo seříznutý,
druhý délkou skoro rovný třetímu,
ale kratší než prvý, čtvrtý trochu
delší než polovina třetího, o málo
širší než delší, pátý až 10. pozne-
náhla širší než delší, poslední vej-
čitý tak dlouhý jako 2 předcháze-
jící. Maxillární makadla s posled-
ním článkem nepatrným. Na bási
hlavy je vtlačenina, která jest spo-
jena s rýhou jdoucí obloukem od
předního oka na spodinu hlavy.
Tato rýha jest na vnější straně ole-
mována vyniklou linií,
Štít o něco širší délky a trochu
jemněji tečkován než hlava, jinak
je skulpturou hlavě úplně podoben.
Do předu jest více zúžený než do
zadu, přední jeho rohy jsou méně | Aleochara Matzenaueri 1. sp.
zaokrouhlené než zadní, celý jest
úzce a jemně olemován. Zlatožluté a dosti husté chloupky se
rozbíhají od středu štítu na obě strany, na kterých je asi 7—8
černých štětinek.
Stítek jemně chagrinován s hrubými tečkami.
Krovky skoro kratší a nepatrně širší nežli štít mnohem
silněji, ale řidšeji a drsněji nežli štít tečkované, v zadních rozích
nepatrně vykrojené, porostlé žlutými chloupky, kolem švu a vzadu
jemně olemovány jako štít. Na ramenech je po Štětince.
16
Břišní články vzhledem k dosti matnému štítu a krovkám
lesklé, nestejně tečkované, nazad rozšířené. Prvé 4 články (jme-
novitě 3. a 4.) mají na bási příčnou vtlačeninu, která je vpředu
a po stranách olemována černou linií v podobě slabě lomené
závorky. Prvý a druhý článek dohromady jest o málo delší než
třetí. Tečkování na zadnějších článcích je hustší a silnější, jme-
novitě na zadních krajích vtlačenin. Předposlední článek dorsální
slabě vykrojen, poslední uprostřed se zrnovitým tečkováním, po
stranách s vyniklou linií vpředu obloukovitě uzavřenou, vzadu
dlouhými černými chloupky porostlou; mimo ni jest zevně ještě
po stranách rovněž po jedné, avšak kratší a neuzavřené.
Nohy jednoduché, porostlé ostnitými chloupky, holeně
ukončeny ostnem, prvý článek zadních tars tak dlouhý jako
poslední.
Ze spodu nenalézáme žádných význačných znaků, pouze
episternum vyznačuje se tmavší barvou a tečkováním; ke konci
jest zahnuté, tupě ukončené a opatřené chloupkem. Ventrální
segmenty řídce tečkovány.
Dovolil jsem si připsati tento krásný a význačný nový druh
objeviteli p. Frant. Matzenauerovi, vojenskému staveb. inže-
nýrovi v Sarajevě, kdež byla nová Ceranota nalezena.
Jediný mně známý exemplář jest v mé sbírce: jest to
bohužel ©, na ($ by bylo mnohem lépe viděti význačné znaky
podrodu Ceřanota. Z evropských druhů nejbližší mu jest C. maior
Fairm, která se však liší nejen barvou, ale i tečkováním, jak mi
laskavě sdělil p. Dr. Max Bernhauer.
Lathrobium (Sbg. Lobrathium Muls. £ Rey) Boyadfjianí
n. sb. m. Černý, lesklý, špička břicha a zadní kraje abdominál-
ních segmentů červenohnědé, ústroje ústní, tykadla a nohy čer-
venožluté. Krovky prosvítají hnědě na švu, po stranách i vzadu,
rovněž štít. Hlava nazad slabě rozšířená, po stranách hustěji
tečkovaná, uprostřed skoro lysá, tečky nestejné velikosti. Tečko-
vání na spodině hlavy jest jemnější a rozptýlenější. Na čele,
které poněkud boulovitě vpřed vyniká, jsou mezi kořeny tykadel
2 veliké tečky, značně od sebe vzdálené. Typickými jsou 2
menší za nimi, jež jsou navzájem tak od sebe vzdáleny jako
od předních. Mandibuly mohutné se 2 silnými zuby uprostřed.
Svrchní pysk jest hlubokým a kulatým zářezem rozdělen ve dva
laloky. Oválné oči mají asi polovinu délky spánků. Jednotlivé
17
články tykadel delší než širší, třetí delší než druhý a čtvrtý,
ostatní pozvolna kratší, poslední zašpičatělý. Poslední makadlový
článek velmi malý, šídlovitý. Hlava porostlá silnými černými
chlupy. Strany štítu skoro rovnoběžné. Zadní rohy štítu více za-
kulacené než přední. Uprostřed s každé strany dvojitá řada teček,
mimo to po stranách s nepravidelně seřazeným tečkováním. Po
stranách lysého štítu jsou stětinovité chloupky. Štítek s několika
jemnými tečkami. Prosternum s podélnou kýlou uprostřed, me-
sosternum se zvláštní kresbou (viz obrázek), metasternum hladké.
První ventrální článek uprostřed s ostře vyniklou linií.
Břicho s velmi jemným chagrinovým tečkováním a s hustým
šedým chloupkováním, matné; přední nohy mají velmi Široká
1. Lathrobium Boyadjiani . s$. Mesosternum. — 2. L. Boyad.: tečkování
hlavy a štítu (ponctuation de la těte et du pronotum). — 3. L. lusitanicum Er.
stehna, stlačená a uvnitř v tupý úhel vybíhající, s tarsy krátkými
a velmí rozšířenými.
V mé sbírce jest jediná © (© neznám), kterou nalezl pan
prof. B. H. Boyadjian na Tauru v Kizi-Dagh v Malé Asii.
Současně mi poslal jeden exemplář druhu La/hrob. Insitanicum
Ex. O z Adany.
Popsané Lathrobium se dosti podobá vytčenému Zusifanicum
Er., liší se však ihned barvou, pak tečkováním hlavy, dvojitou
řadou teček na štítu, které jsou mnohem jemnější, silnějším a
ostřejším tečkováním krovek, jemnějším a hustším tečkováním
břicha. Tento nový druh jest neznám i p. Dru M. Bernhaue-
rovi i p. odb, učiteli G. Luzemu.
18. —u——
Resumé,
Description de deux Staphylinides nouveaux
(avec 4 figures)
par Fr. G. Rambousek.
Aleochara (Ceranota) Matzenaueri 7. s$. m. Brun clair,
těte, le 7% (avec exception de la base) et la base du 8“ segment
abdominaux obscur. Corps peu convexe en dessus. Těte d'une
pubescence dorée assez distinctement chagrinée, d'une ponctua-
tion peu fine la plus éparse au centre. Un peu avant la base
de la těte il y a une fossette, coupante une ligne gui part
sous la těte en contournante jusgu'aux bords antérieurs des
yeux.
Antennes fixées sur une impression, 19 article assez long,
cylindrigue, vers Vextrémité trongué, 2“ de la longueur du 3“ , un
peu plus court gue le 19, 4“ de moitié plus court gue le 3, aussi
long gue large, les suivants A peu prěs égaux (guant a la forme)
et progressivement plus larges gue longs, le dernier de la lon-
gueur des deux précédents. Labre légěrement échancré au bout.
Pronotum un peu pius large gue long, plus rétréci en avant, sa
ponctuation un peu plus fine gue celle de la těte, finement dé-
bordé, couvert de poils dorés divergents du centre; les angles
a Vextrémité trés arrondis. 7—8 longs poils obscurs sur les cotés
du thorax; un autre a Vépaule. Episternum obscur, plus long
gue les élytres.
Les élytres A peu prěs plus courts gue le pronotum, plus
fortement et éparsement ponctués, peu échancrés et finement
débordés.
Abdomen élargi en arričre ; les deux premiers segments dor-
saux de la longueur du suivant, la base des guatre premiers
segments fortement imprimée. Le dernier segment dorsal for-
tement chagriné au milieu, avec deux lignes saillantes couvertes
de poils obscurs de chague cóté. (©). Pattes simples, 1“ article
des tarses postérieurs et le dernier égaux.
Mále inconnu.
Cette espěce, m'a été envoyée par M. UIngénieur Fr. Mat-
zenauer a dui jai 'honneur de la dédier. Le seul exemplaire
© gui ait été découvert A Sarajevo (Bosnie) appartient a ma
collection.
Je ne connais pas C. maior Fairym., mais d'aprés sa de-
scription je juge gue cette espěce a beaucoup diaffinités avec
esk
aci ČL, ny
19.. ——— =
Eo 0 TE
la nótre, elle s'en distingue surtout par sa couleur et par la
ponctuation.
Cette espěce a passé sous yeux de M. le docteur Max
Bernhauer.
Lathrobíum (S5<. Lobrathium) Boyadjianí 1. s$. m1. Noir,
extrémité de Vabdomen et de ses segments, mandibules, palpes,
antennes et pattes brun clair, thorax et bords des élytres d'un
brun transparent. Těte aussí longue gue large avec guelgues
forts points, imponctuée au centre, d'une ponctuation plus fine
et plus épaisse sur les cótés, les points de grandeur inégale,
assez fins et écartés en dessous. Mandibules assez fortes avec
2 dents au milieu. Dernier article des palpes maxillaires trěs petit
et fin. Articles des antennes oblongs, le 3* plus long gue le
28 et 4e, les autres progressivement plus courts, le dernier pointu.
Le labre muni dune incision profonde. Yeux ovales, aussi
longs gue la moitié des tempes. Těte couverte de poils noirs
et fortes.
Cotés du pronotum a peu prěs parallěles, les angles de la
base plus arrondis gue ceux du sommet. Au milieu de chague
cóté une double série d'une ponctuation plus fine gue celle de
la těte, la ponctuation des cótés plus ou moins en séries et avec
guelgues poils sur les bords.
Prosternum avec une ligne oblongue élevée au milieu, mé-
sosternum de forme extraordinaire (voir la figure), metasternum
simple.
L'écusson avec gue!gues points tres fins.
Abdomen d'une ponctuation chagrinée trés fine, aux
poils gris épais. Premier segment ventral avec une ligne aigue
élevée.
Mále inconnu. Une seule femelle (dans ma collection),
Récueillie A. Taurus (Kizil-Dagh) par Mr, le professeur
B. H. Boyadjian, a gui je la dédie.
Ce Lathrobium ressemble au lusitanicum Er. par sa
taille, mais s'en distingue par sa couleur, par la ponctuation de
la těte, par la double série de points plus fins sur le pronotum,
par les élytres et surtout par Vabdomen plus finement ponctués.
Je dois le corrigé de ces descriptions en francais A Vobli-
geance de mon excellent ami J. Clermont A Landes.
ČLENÍ VD) AOA
Fauna Bohemica. -
I. Nové české hymenoptery.
Oldřich Šustera.
Apidae:
1. Sphecodes niger Sich., 1 ©, Troja, 27. VI. 1906.
2. Sphecodes subovalis Schenck, 1 ©, Neratovice, 7. V.
1900.
3. Halictus vulpinus NVy/., 1 ©, Troja, 22. VII. 1906.
4. Nomada furva Pz., 1 ©,Ládví (Ďáblická hora), 12. VI. 1902.
Chrysidae:;
5. Elampus aeneus Pz., 1 ex. na Holešovickém polo-
ostrově (Maniny) dne 11. VII. 1900 a 1.ex. v Troji dne 26.
VI. 1902.
6. Elampus bidentulus Le/. 1 ex. chycen p. Weinfurtrem
v Modřanech dne 20. VII. 1906.
Pompilidae:
7. Pompilus niger F- 1 G, Neratovice, 5. VIII. 1906,
určil prof. Schmiedeknecht.
Vespidae:
8. Discoelius zonalis Pz., jeden exemplář této vzácné jižní
vosy, zastupující pro Čechy nový rod, chytil“jsem dne 2. VIII
1906 u sv. Jana pod Skálou u Berouna.
9. Odynerus Dantici Rossi, 2 ©, Holešovický poloostrov,
27. VII. 1900.
10. Odynerus dentisguama Zhoms., 1 S a 2 © v Černo-
šickém údolí dne 8. VIII. 1906.
11. Odynerus timidus Sauss. 1 ©, Troja, 27. VI. 1906.
Za laskavou revisi děkuji vdp. P. Aug. Kubesovi, kvardiánu
řádu O. O. kapucínů v Kolíně.
II. Doplňky ke Kowarzovu seznamu českých dipter.
A. Sděluje Karel Weinfurter.
1. Leskia aurea Fa//. G. Ze Závisti-Károva; chytil jsem
ji dne 28. července 1906. (Tachinidae, Kowarz neuvádí ani rodu.)
(x. ————— 21.
2. Otites lamed Schrank, c©7; ©. Tato pěkná moucha má
na křídlech hnědou kresbu, jež končí klikatou čarou v podobě
hebrejského L; odtud její jméno. Sbíral ji roku 1900 p. Maloch
na Závisti a já v květnu a červnu 1906 v Chuchli, Radotíně
a Černošicích (Ortalinae, Kowarz neuvádí ani rodu).
3. Psíla abdominalis, Schummel, ©. Nalezl jsem je dne
15. července 1906 v Radotíně a dne 8. srpna 1906 v Černošicích.
Psilinae.)
4. Ogcodes gibbosus L., ©. Tuto velmi vzácnou mouchu
(získal jsem od p. Rambouska, jenž ji chytil dne 9. července 1906
v Troji na zdi. (Acroceridae.)
B., Sděluje Ant. Vimmer.
„ Masicera pratensis Ms. Dobřichovice. V. 1903. © G.
. Sisyropa (Exorista) excissa Fa//. Závist. IV. 1903. © G.
. Eutachina (Tachina) vidua Wg. Černošice, III. 1904. 00 G.
8. Setigera (Phorocera) caesifrons Macg. Všenory. V. 1903.
+9.
9. Chaetolyga erythrura Ms. Dobřichovice. VII. 1904. © ©.
10. Phorocera rufipalpis Ms. Pankrác. VIII. 1904. © G.
11. Zophomyia flavipalpis Mcg. Lhotka. V. 1903. ©.
12. Myiocera (Dexia) ferina Fall. Všenory. VII. 1904. ©.
NO UN
C. Příspěvek J. Pastejříka.
„ Masicera major Meig. Závist, květen.
, Masicera rutila Meg. Radotín, květen.
. Eriphia silvestris Fa/. Klánovice, červen.
. Eriphia Billbergi Ze/. Klánovice, červen.
. Chrysopila atrata Fab. Roztoky, červen.
. Dioctria humeralis Ze/. "Toušeň, červen.
. Dioctria hyalipennis Fab. Toušeň, červen.
. Ptychoptera: paludosa Meis. Senohraby, červen.
. Mycetophila xanthopyga Wim. Veselí nad L., říjen. Vy-
pěstována z ryzce.
10. Ctenophora guttata Meig. Dobříš, červenec, leg. A. Vajs.
11. Očyptera palípes Loew. Černošice, srpen.
12 U oculata Egger. Ládví, červenec, leg. inž. Šustera.
00-0308 © DD
co
Nové rody pro Čechy:
1. Germaria ruficeps Fall. Černošice srpen. ©
Zeuxia činerea © Meig. Hrdlořezy, červenec.
vw
III. Nové české Neuropteroidy.
Již před 4 roky dostalo se mi cenného příspěvku od paní
A. Lokayové, choti mého přítele a nejen horlivé, ale i šťastné
sběratelky. Nalezla totiž u Toušeně Colpotaulius incisus
Curt, nový to pro Čechy rod i druh Trichopter z čeledě Limno-
philidae. Odkládal jsem jeho registrování, chtěje svézti s sebou
některé drobnosti, na něž jsem připadl při revisi svého českého
materiálu, která zůstala nedokončena. P. dr. Klička učinil neméně
zajímavý lov v zimě právě minulé, naleznuv u sv. Prokopa druhý
český druh zajímavého rodu Boreus, totiž B. Westwoodii
Hag. Kpk.
IV. Noví brouci pro českou faunu.
A. Příspěvek od Dra Em. Lokaye v Praze.
Eudectus Giraudi Redib. Nalezen byl v létě roku 1904
panem JUDrem Klimentem Rodtem v Krkonoších u Spindel-
můhle prosíváním z hromady kor.
Oxypoda Skalitzkyi Bernh. Jediného jedince vysel jsem
z jara v Krči. Dr. Rodt jej nalezl u Spindelmůhle.
*) Ceutorrhynchus griseus Bris. vyskytuje se dosti vzácně
po Čechách, prosíván mnou v Krči, Čerčanech, v Radotíně, též
u Horažďovic.
Ceutorrhynchus euphorbiae Bris. Jediného jedince jsem
vysel v létě v Chlumci n. C. v tamních luzích.
Ceutorrhynchus arguatus /erdsí. Nalezen mnou v jedi-
ném jedinci u Komárovského rybníka počátkem června.
Bagous argyllaceus Gy//h. Dva jedince mám z okolí Bělé
u Bezdězu.
Phytobius comari Herbst. Vyskytuje se porůznu u lab-
ských tůní kol Brandýsa nad L.
Apion simile Krby. Jediného jedince nalezl jsem v listo-
padu minulého roku v Cibulce u Košíř.
B. Jos. Šulce v Sobotce.
Lepyrus palustris Scop. v. canus Gyl. — Prutinky u Měl-
níka, 4./VII. 1902, 7./VI. 1903 — na vrbách.
Coptocephala rubicunda Laich. — Lhotka u Mělníka,
15./VIII. 1902,
7) Curculionidy laskavě určil pan pošt. rada Formánek v Bfně, začež mu
diky povinen jsem.
28
Lciteratura.
Coleoptera. Dr. Ant. Fleischer: Tabulky k určování fauny palae-
arktické, obsahující z čeledi »Carabidae« oddíl »Scaritini«,
Z Věstníku klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1899.
Spisovatel rozebírá analyticky rody: Scarites, Dyschirius, Clivina,
Reicheia a Spelaeodytes. —— Pečlivě sestavené tabulky poslouží
velmi dobře ku snadnému určení druhů těchto rodů; zejména druhy
»Dyschirius« popsány s velikou bedlivosti.
Dr, Ant. Fleischer: Koleopterologické výzkumy o rodu Liodes
a Colon u Adamova. V Brně 1906. Zprávy komisse pro přírodo-
vědecké prozkoumání Moravy. —. Zajímavá, s velikou pílí ento-
mologickou sestavená biologie i systematika vzácných u nás všech
druhů Liodes i Colon. Spisovatel po dlouhou řadu let pracně
sbíral materiál těchto dvou rodů, který pak zvláště praeparováním
kopulačních orgánů přesně dle jednotlivých druhů a odrůd těchto
roztřídil. Vypsáno zde 14 druhů Liodes, jeden úplně nový Liodes
Vladimíri Fleischer a 15 druhů rodu Colon. Výzkumy Dra Flei-
schera vztahují se v této stati pouze na okolí Adamova, leč spi-
sovatel rozšířil nyní studium těchto dvou rodů na všecky známé
palaearktické druhy. AD
Drobnosti.
Taeniopteryx Dusmeti Navás a T. ornata Navás, Uveřejniv
v právě minulém ročníku tohoto Časopisu klíč evropských druhů rodu
Taeniopteryx byl jsem nucen vypustiti z něho tři druhy španělské po-
psané p. P. Long. Navásem z toho důvodu, že popisy založené
pouze na barvě a podobných u pošvatek velmi proměnlivých znacích
vnějších neposkytovaly mi možnosti uvedené druhy zjistit a snaha má
dostati typy byla marna. Nyní p. auktor sám zaslal mi dva z nich
laskavě k revisi a shledal jsem to, čeho jsem se domýšlel, že aní
jeden z nich není nový, T. Dusmeti jest dávno popsaná T. Braueri K7p.,
kterou již ze Španěl znám. Jsou ovšem kusy Španělské světlejší a do
jisté míry pestřejší, leč samčí přívěsky genitální nenechávají nás v po-
chybnosti. T. ornata, zastoupena jest v zásilce 4 kusy etiketu auktorovu
nesoucími, z nichž však jeden do rodu Taeniopteryx, jak nyní jest vy-
mezen, vůbec nenáleží, a jest také u nás obecná Nephelopteryx
24 ——
nebulosa L. Ostatní tři jsou samičky, které úplně se shodují s po-
pisem T, Kempnyi Klp. K bezpečnému zjištění identity bude po-
třebí zkoumati genitální přívěsky samčí, k čemu se mi nedostává
materialu. Případ tento jest novým toho důkazem, jak nědostatečny
jsou pouhé znaky vnější a jak důležity jsou pro systematika
znaky morfologické. AŽ se vyzujeme z tohoto zbytku »Balgzoologie«,
nebudeme museti naříkati na nedostatek ocenění se strany Zoologů
vůbec. Kók.
Silpha atrata L. v. brunnea Zlbsí. K poznámce pana Dra Em.
Lokaye ve Věstníku z r. 1906 uvedené o 11. občasné schůzi dne
11. prosince 1906 sděluji, že Silpha atrata L. v. brunnea Hbst, sbíral
jsem několikráte pod odstálou kůrou vrb a topolů podél potoka Pšovky
u Blat a Rousovic společně s formou základní, vždy jen času
zimního. Jos. Šule.
Příspěvek k znalosti zvířeny chrostíků a jepic
Vých. Karpat.
(Additamentum ad Trichopterorum ac Ephemeridorum in Karpa-
thibus Orientalibus faunae cognitionem.)
Prof, Fr. Klapálek.
Za material, který jest podkladem tohoto krátkého pojednání,
zavázán jsem cele panu Józefu Dziedzielewiczovi, c. k. radovi
zemského soudu ve Lvově, dávnému a vytrvalému výzkumci
Karpat, který s nevšední laskavostí dovolil, abych z druhů mně
k nahlédnutí zaslaných, cokoliv zajímavým se ukáže, popsal a
uveřejnil. Používám tohoto přátelského dovolení potud, že uve-
řejňuji zde několik nových druhů, jež v materialu se nalézaly,
ač celý material ten faunisticky jest velmi zajímavý. Doufám, že
nám jeho sběratel podá svým časem celkový obraz fauny této
málo posud známé krajiny. Jest nápadno zvláště, jak bohata jest
zvířena ta na různé příslušníky podčeledě Chaetopteryginae; dva
ze tří zde popsaných druhů k ní náležejí. Není pochybnosti, že
další podrobný výzkum ještě jiné objeví.
Anisogamus aegualis 1. sp.
Caput atrum, in femina juxta oculorum marginem internum
pallidius, ore, tuberculis occipitalibus totogue prothorace ochra-
p ŠLA SŘĚEK o resume aorta ena vší VN
ceis. Antennae fuscae. Maris meso et metathorax fere toti nigti,
macula ad alarum basin, duabus fasciis setosis in mesonoto et
parte postica metanoti solum ochraceis; in femina meso- et me-
tathorax ochraceus medio scuto tantum nigrescente. Abdomen
ochraceum, dorso apicem versus nigrescente. Pedes ochracei,
alae in utrogue sexu similes, ochraceae.
Maris segmentum VIII. dorsale pallidior, nigrospinosum;
IX. in aspectu laterali invisibile, Pedes genitales breves utrogue
margine, postico ac supero lente arcuatis. Appendices praeanales
breves, in aspectu latérali subtriangulares, in postico auriformes ;
penis tenuis, titillatoribus duobus tenuibus, apice spinosis in-
Anisogamus aegualis 7. sp. £. Konec zadečku 1. se strany, 2. od zadu.
structus. Processus medii segmenti X. breves, rostriformes. La-
mina subgenitalis feminae crassa, rotundata, in medio alte ex-
cisa et in excisione in lobum minůtum producta; lamina supra-
genitalis elongata, parabolica, medio valde excisa. Corporis psi
7 mm, alae expansae: 22 mm.
Hlava černá, u samičky na čele sa) kraje : "očního svět-
lejší; ústní ústroje a bradavky týlní tak jako celá přední hruď
jsou hlínožluté. “Tykadla černohnědá s prvým článkem, někdy
světlejším. Střední a zadní hruď u samečka jsou skoro. celé
černé, jen při kořenu křídel, na zadní části šíje a na dvou srst-
natých proužcích na štítě střední šíje červenavě hlínožluté; u sa-
mičky jest základní barva jejich červenavě hlínožlutá a jen
střední části štítu jsou načernalé. Zaděček jest tmavě hlínožlutý
a ke konci na straně hřbetní zvláště u samečka načernalý. Nohy
26
hlínožluté s černými trny a načernalými chodidly. Křídla přední
hlínožlutá, ve vrcholové části podél žilek s úzkým, podél kraje
se širším kouřovým stínem. Žilky hnědé a posázené zlatožlutými
a černými, blána sama zlatožlutými, velmi jemnými chloupky.
Křídla zadní na kořeně čirá, k vrcholu poznenáhla ztemnělá, se
žilkami zřetelně vystupujícími. Tvar i velikost křídel u obou po-
hlaví stejná, taková jako u samečka A. difformis; také žilnatina
shoduje se s tímto druhem.
U samečka jest zadní kraj osmého kroužku hřbetního svět-
lejší než ostatní plocha a na střední své části černými osténci
posázen. Kroužek devátý není se strany vůbec viditelný. Gono-
pody pří pohledu se strany jsou krátké a mají oba kraje i dlouhý
zadní i krátký hořejší obloukovité, tak že tvoří nahoru směřu-
jící, ostrý, sférický úhel. Přívěsky předřitní jsou veliké, ouško-
vité a se strany jen jako malý, tupě
trojúhlý cípek patrné. Úkrojky desá-
tého kroužku vynikají mezi přívěsky
předřitními jako dva drápkovité, na
hořejší své ploše žlábkovitě prohlou-
bené výběžky. Pyje jest tenká, jedno-
duchá, na konci málo vykrojená.
Titillatory úzké.a na konci v několik
trnů roztřepené.
Samičí chlopeň podplodní jest
tlustá, což zvláště při pohledu se
strany jest patrno, vzadu hlubokým
výkrojkem ve dva laloky rozdělená,
mezi nimiž na dně výkrojku ještě
třetí malý lalůček vyniká. Ploška
nadplodní jest dlouhá, parabolická a na
konci vykrojená. Kroužek devátý jest v břišní své části prodlou-
žen, kdežto ke hřbetu skrojen, takže docela pod kraj kroužku
osmého zapadá; břišní jeho plocha jest silně vyhloubena. Krou-
žek desátý jest rourkovitý, ale ve tři lalůčky rozdělený, z nichž
dva jsou poboční, zahrocené a vně chloupky porostlé, pro-
střední pak břišní, široce jazykoviítý těsně přiléhá ke kroužku
devátému.
Anisogamus aegualis 4. sp. ©.
Konec zadečku se strany.
Délka těla 7 mm, rozpjetí 22 mm.
Naleziště Chomiak (Btotek) ve Vých. Karpatech 22./[X. 1906,
leg. Józ, Dziedzielewicz, 3 G a 2 ©.
Druh tento, 4. evropský, liší se od A. difformis a norica-
nus McLach. menším rozpjetím u samečka, které jest u našeho
druhu u obou pohlaví stejné, temnější barvou těla, ač makadla
a nohy jsou světlejší než u noricanus. Křídla neukazují vyjma
thyridium a branku žádných světlých skvrn ve bláně. Od A. li-
neatus K/$. rozlišuje se velmi nápadně tím, že kroužek osmý
není prodloužen na bocích v cíp a na hřbetě není střední část
vtisklá; křídla nejsou pruhovaná. Tvarem gonopodů liší se ode
všech tří jmenovaných druhů, neboť konečný jejich díl není za-
hrocený, nýbrž šikmo uťatý. Není tedy pochyby o jeho opráv-
něnosti druhové, ale bude nicméně třeba zkoumati, zda opravdu
všecky čtyři druhy do téhož náležejí rodu; A. lineatus aspoň
ukazuje značné odchylky, které by mohly býti hodnoty rodové.
Chaetopteryx subradiata 74. Sp.
Tota ochracea, capillís capitis thoracisgue nigris. Alae pal-
lide ochraceae, venis omnibus extra aream costalem et subco-
stalem late griseo marginatis. Maris segmentum IX. ventrali parte
tantum prominens. Pedes genitales oblongi, apice rotundati;
appendices praeanales modestae, auriformes. Penis latissimus, in
aspectu postico cordiformis, utrogue lobo supra in dentem acu-
tum protracto. Feminae orificium genitale transversum, lamina
subgenitali simplici, rotundata; segmentum nonum trilobum. Cor-
poris long. 11—12 mm, alae expansae G 36 mm, © 31 mm.
Celé tělo, tykadla, makadla i nohy červenavě hlínožluté,
u samičky trochu tělo, zvláště zadeček tmavší. Nehusté, ale
dlouhé chloupky na hlavě a hrudi černé ; také ostny na nohách
isou této barvy. Základní barva křídel předních jest jako u vět-
šiny druhů bledě hlínožlutá, ale ve všech políčkách mimo krajní
a příkrajní jsou žilky šedě ovroubeny, takže zůstává úzký střední
pruh světlým; tím nabývají křídla pruhovanosti u rodu tohoto
neobvyklé. Žilnatina shoduje se s druhy ostatními, jen čtvrtá vi-
dlice vrcholová křídel předních a třetí křídel zadních jsou na
spodině své širší, spíše něco ufaté.
Kroužek osmý (S je normální, se zadním krajem hladkým, de-
vátý pak jen ve břišní své části patrný zapadá na bocích pod
kroužek předchozí. Gonopody jsou dobře vyvinuté, podlouhlé,
při pohledu se strany na konci zaokrouhlené a lopatkovité; od
zadu jeví se obloukovitě k sobě skloněny, vyhloubeny a na
konci zaokrouhleny. Přívěsky předřitní jsou poměrně malé, ouško-
28
t
vité a na vnější straně jako gonopody silnými štětinovitými
chloupky posázeny. Vnitřní výběžky kroužku desátého jsou ©
těžko viditelné, neboť jsou pod ostatními částmi ukryty; jsou
ploché, čepelovité a k sobě skloněné. Nejnápadnější znak tvoří
pyje a pokud jsou druhy rodu Chaetopteryx známy, jest tvar
její zcela ojedinělý; se strany jest obloukovitě prohnutá, na konci-
ve hrot povytažená, od zadu však má podobu Široce srdčitou,
na každém z laloků v ostrý zub povytaženou. Titillatory jsou
tenké a pružinkovité.
Chaetopteryx subradiata u. sp. F konec zadečku 1. se strany, 2. od zadu.
Samička má kroužek osmý celkem normální, pouze na
břišní straně velikým otvorém pohlavním pozměněný, který jest
silně příčný a dvěma pyskovitými chlopněmi omezený ; spodní
odpovídá chlopní podplodní, která jest pouze uprostřed trochu
vykrojená, horní chlopeň jest trojlaločná se středním lalůčkem
polokulovitým a na hřbetní stranu přecházejícím. Kroužek de-
vátý jest ve tři úkrojky rozdělen, z nichž hřbetní jest paraboli-
ckého obrysu a shora vyhloubený, pobočné při pohledu se
strany úzce trojúhlé a silně štětinkami posázené. :
Délka těla 11—12 mmm, rozpjetí u S 36 mm, u © 31 mm.
Jeden párek sbíral Józ. Dziedzielewicz :22. a.23. IX.
Chomiáku (Břotek). Samička chycena v myslivně na-okně. ©
29
Annitella 1. <.*)
Calcaria G 0, 2, 2. Articulus primus maris tarsorum antico-
rum paullulum secundo longior.- Tibiae anticae laeves, spinis
deprivatae. Maris segmentum VIII. in lateribus in processum su-
pra excavatum productum; postica pars dorsalis eiusdem seg-
menti laevis, non impressa ac margine truncato. Segmentum IX.
parvum, parte dorsali solum in aspectu postico percipienda. Pe-
des: genitales breves, valde setosi et medii segmenti decimi pro-
-cessus longi, nigri, rostriformes ac supra exXcavati. Processus
praeanales pusillimi. — Duas species ad hoc genus novum per-
Chaetopteryx subradiata 7. sp. ©
konec zadečku 3. se strany, 4, shora-
tinere čenseo: A. (Chaetopterygopsis) Apfelbecki Klp. et A.
Kosciuszkii n. Sp. |
Ostruhy u G 0, 2, 2 jak u Chaetopterygopsis, Stein; © je
mi neznáma. Prvý článek předních chodidel jest u samečka jen
málo „delší než druhý. „Přední holeň jest hladká, bez trnů, ale
-stehna všech tří párů noh jsou na břišní své ploše žlábkovitě
-prohloubena. Poslední dva články makadlové jsou u obou párů
asi stejně dlouhé, značně delší než článek základní. Bradavky
týlní malé. Na šíji přední úzké, příčné bradavky téměř splývají
v,obloukovitý val. U samečka osmý kroužek zadečkový jest na
bocích prodloužen v cíp do zadu a poněkud dovnitř namířený.
Kraj hřbetní jest rovně ufatý, neztlustlý, hladký a osténci nepo-
*) Věnováno mé choti paní Anně Klapálkové.
RR ROM E TRE RR P PVR SOM A 94 RR AE SL DoERAŘY blan OP oo l
sázený. Kroužek devátý jest velmí zakrslý, jen při pohledu od
zadu v břišní své části poněkud patrný. Gonopody jsou jedno-
duché, tvaru přitrojúhlého a na vnější své straně dlouhými ště-
tinovitými chloupky posázené. Kroužek desátý prodloužen jest
uprostřed nad ústím pušky pyjové ve dva plochou k sobě při-
léhající, vně trochu vyhloubené, čepelovité výběžky, které jsou
zvláště svou černou barvou nápadné. Přívěsky předřitní jsou
zakrnělé, takže se strany jsou nejvýše jen jako malé lalůčky
zakrývající kořen výběžků kroužku desátého viditelny. Pyje
silná, zvláště před koncem baňatě rozšířená, na konci samém
však opět zúžená a ve dva drápkovité, ostré zuby rozčísnutá ;
její břišní i hřbetní plocha jest v kýl vyzdvižená. Titillatory ne-
jsou viditelny, a poněvadž aspoň u kusu, který mám nyní před
sebou, pyje jest dosti silně vyniklá, jak též Chaetopterygopsis
Apfelbecki ukazuje, musím míti za to, že scházejí nebo aspoň
velmi jsou zakrnělé. Samička jest mi neznáma. Křídla jsou sice
silněji vyvinuta než u rodu Chaetopterygopsis a mají spíše tvar
křídel rodu Chaetopteryx, ale žilnatina shoduje se s rodem prvně
jmenovaným. B'ána jest zřetelně zrnitá.
Čítám sem dva druhy, totiž Chaetopterygopsis Apfelbecki
Klp. (popsanou v Ipuo034 R noanaBaBy dayne TpaxourTepa u Hey-
pourepa bBocHe u Xepmeropnue, B Iacu. semanc. myc. y BocHu u
Xeprner. XI, 1899.) a druh, jehož popis následuje. Ačkoliv se oba
tyto druhy v některých znacích shodují s rodem Chaetoptery-
gopsis, přece, hledíme-li k morfologii posledních kroužků zade-
čkových, zvláště osmého, musíme je odděliti a za samostatný
rod pokládati.
Annitella Kosciuszkii 7. s.
Fusca vel fere nigra, pronoti tuberculis et margine postico
meso- et metanoti ac segmenti primi abdominalis et anteriore
parte lineae lateralis fulvis. Antennae fuscae, apice articuli primi
fulvo. Os fulvum duobus articulis termina!ibus utriusgue palpo-
rum paris fuscis. Pedes fulvi coxis fuscis. Alae nitidae, brunneo
suffusae, plurimis cellulis una tantum tuberculorum serie ornatis,
cellula costali, radiali et discoidali in partibus latioribus seriem
dupplam exhibentibus. Partes genitales in Generis characteribus
descriptae sunt. Corporis longitudo 7 osmm, alae expansae
21 mm.
Tělo jest černohnědé až skoro černé, jen bradavky na Šíji
přední, zadní kraj šíje střední i zadní i prvého kroužku zadečko-
vého a první část čáry postranní jsou červenohnědé. Tykadla
černohnědá mají koneček prvého
článku červenohnědý. Ústroje ústní
jsou také světlé, vyjma konečné
dva články obojích makadel, které
jsou černohnědé. Na nohách jsou
kyčle černohnědé vyjma koneček,
který tak jako příkyčlí a ostatní
Annitella Kosciuszkii —$* w. sp. Konec zadečku 1. se strany, 2. shora.
části jsou červenohnědé; stehna jsou však ke kořenu načernalá
a trny černé. Všecka křídla jsou silně lesklá, přední nápadně
temná, hnědá, se silnou žilnatinou; blána jejich jest silně brada-
vičnatá; ale ve všech polích, vyjma pole krajní, vřetenní a ter-
čové, kde aspoň v částech širších jsou řady dvě, sestaveny
jsou bradavky jen v řadu jednu.
U samečka jest kroužek osmý na hřbetě i břiše stejně
dlouhý, na bocích prodloužen v cípy napříč postavené, na horní
ploše vyhloubené a na konci načernalé a nepravidelně tupě zu-
baté. Kroužek devátý jest jen v břišní své části viditelný; vnější
jeho plocha nese dlouhé štětinovité chlupy. Gonopody jsou malé
a tupě přitrojúhlé ; výběžky kroužku desátého jsou dlouhé, za-
hrocené, vně člunkovitě vyhloubené a nahoru zobanovitě za-
hnuté. Pyje jest tlustá, na břišní i hřbetní straně kýlem opatřená,
před koncem rozšířená a na konci ve dva háčkovité zuby roz-
dělená. Titillatory nejsou viditelny.
Samička neznáma.
Délka těla 7 mm, rozpjetí 21 mn.
Naleziště: Tatarów, Btotek (vých. Karpaty) v říjnu 1906
1 G. Leg. Józ. Dziedzielewicz.
= B2
Rhitrogena gorganica u. sp.*)
Fuiva, capite thoracegue supra nitidis, fuscis vel fere ni-
„gris, linea laterali abdominis atgue extremo margine segmento-
rum in lateribus ac ventre stramineis. Pedes antici fusci, femo-
ribus ad basin pallidioribus pos-
tici femoribus testaceis, tibiis ma-
cula oblonga atra signatis, apicem
versus gradatim obscurioribus,
tarsis fuscis. Setae basi fuscae,
apicem versus pallidiores albide
olivaceae. Alae vitrinae, area co-
stali et subcostali pallido, ptero-
stigmate plus saturato brunneis.
Articulorum maris tarsorum ratio:
12:47:47:32: 14. Penis tubulae
R. semicoloratae simillimae. Long.
corporis: 12 mm, alarum antic.:
12—15 mm, setarum 35 mm.
Tělo temně červenohnědé,
Rhitrogena gorganica .56. DĚ svrchní části hlavy a hrudi
onec z děclea še rek leskle černohnědé až skoro černé;
na zadečku jest postranní Čára
a uzoučký kraj zadní na bocích a na břiše světlejší, žluto-
hnědý. Přední nohy jsou černohnědé se stehny ke kořenu svě-
tlejšími, červenohnědými; nohy střední a zadní mají stehna žlu-
tohnědá s protáhlou, čárkovitou temnou skvrnou, holeně ke
konci ponenáhlu tmavší a chodidla černohnědá. Štěty jsou na
kořeně tmavě hnědé s nezřetelnými kroužky na konci článků,
ponenáhlu světlejší, v poslední třetině docela světle olivové.
Křídla jsou mírně lesklá, slabě irisující a Čirá, jen v poli kraj-
ním. a příkrajním poněkud, v části plamkové silněji hnědě zbar-
-vená. Žilnatina jest silná, černohnědá; příčky v poli krajním jsou
docela pravidelné nebo jen nepatrně síťovitě splývající. První
článek předních chodidel samčích jest zdéli jen asi čtvrtiny
článku druhého; poměr článků jmenovaných chodidel jest
12.47 980102 :1Á
Sameček má břišní plochu devátého kroužku na kořeně na
malém obloukovitě omezeném místě vtisklou; zadní kraj téhož
*) Navrhuje p. Józ. Dziedzielewicz dle jména pohoří Gorgan, kde byla
sbírána.
i KUANÉ a sát n B fl 4
v l MOK ,
vá áNý LÝMO, pioana: ir Vb
n KA Ao RO kke 8
gh n PvE "bk
Dolni "4 F a
Bliey: ba u kÁN E Be jb
sl
„ 1 ši „BM hk £ i í
ASME brou dr Dn kičvěapěvěa ons ony ové
> zed. a K
4 v o (M
by Pin
vědou p ová A pravě nu bony:
k i (sol kt
2“ parte Hee kra jl Pel
y 13 (OT
-=
> pe A
by)
De
úč úl) by i
OBSAH: Ant. Vimmer: Mouchy, které cizopasí v larvách a kuklách některých
českých motýlů str. 1. — Jan Pastejřík: Metamorphosa dvou dipter
str. 4. — Jan Pastejřík: Ctenophora pectinicornis str. 9. — K. Wein-
furter: Lissa loxocerina Fall. O, pro Čechy nová moucha str. 14. —
Fr. J. Rambousek: Popis dvou nových Staphylinidů str. 15. — Fauna
Bohemica: I Nové české Hymenoptery (Oldř. Šustera) str. 20.; II. Doplňky
ke Kowarzovu seznamu českých Dipter, A) K. Weinfurtera str 20., B) Ant.
Vimmera str. 21., C) J. Pastejříka str. 21.; III. Nové české Neuropteroidy
(Fr. Klapálek) str. 22.; IV. Noví brouci pro českou faunu, A Příspěvek
Dra Em. Lokaye str. 22., B) Příspěvek Jos. Šulce str. 22. — Literatura:
Dr. Ant. Fleischer, Tabulky k určování fauny palaearktické, obsahující z če-
ledi »Carabidae« oddíl »Scaritini<, a Koleopterologické výzkumy o rodu
Liodes a Colon u Adamova (ref. Lk.) str. 23. — Drobnosti: Taeniopteryx
Dusmeti Navás a T. ornata Navás (Kpk.) str. 24., Silpha atrata L v. brunnea
IIbst. (J. Šulc), str. 24. — Fr. Klapálek: Příspěvek ke znalosti zvířeny
chrostíků a jepic Vých. Karpat str. 24.
EL. Uzel:
Monografie des Thysanoptěres
(Physopodes), écrit en bohěme et en allemand, pour
K 30 (= M 25), 4" 500 pages, 10 planches, seule-
ment chez lV'auteur a Prague II., Benátská ul. 7.
Trédlovy etikety Scolytidů
vydal a nabízí výtisk za 40 h.
V. Manuel Duchoň, učitel, entomolog v Rakovníice.
„Entomologische Blátter“'
8. Jahrgang 1907.
Billigste populáre Monatsschrift fůr Biologie der Káfer,
bildet eine Ergánzung zur Můnchner Koleopterologischen
Zeitschrift Kauf und Tauschinserate fůr die Abonnenten zu
besonders ermássigten Preisen.
Probehefte werden von der (G. Hensoltschenm Buchdruckerei
in Schwabach (Bayern) gratis und franco versendet
Abonnementspreis jáhrlich 3 Mk.
Pořad schůzí ve správním roce 1907.
Listopad Prosinec
26. ; 12. a 26. 10.
Valná hromada dne 21. ledna 1908.
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí a počínají
o '/„8. hodině večer.
ČASOPIS
České Společnosti šnfomologické.
Mofa Sociefafis šnfomologicae Bohemiae.
Ročník IV. 1907. Číslo 2.
Redakční komilé :
Prof. ©r. Klapálek,
P. Hug. Kubes, Prof. Dr. Em. Rádl.
MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Anf. Vimmer. |
bs
V PRAZE.
Nákladem České Společnosti Entomolostcké ©
Tiskem Dra Zd. Grégra a syna.
FTE dra L : 38 č,
protaženou, Kroužek desátý jest na hřbetě trojlaločný, na stra-
nách žlutohnědý, uprostřed kaštanový.
Délka těla 10—12 mm, křídel předních 12—15 mm, štětů
35 mm.
Chomiak, potok Barania, 14./VII. 1906 (3 S), 10./VII. (2 S),
potok Bogdan 1./VII. 1905 (1 G), leg. Józ. Dziedzielewicz.
Druh tento náleží do skupiny s křídly čirými, trubicemi
pyjovými jednoduchými a bez patrných trnů. titillatorových.
V těchto vlastnostech shoduje se s R. nivata, Eatm. a Henschii,
Klp. Prvá, mně známá jen z popisu, liší se od gorganica daleko
světlejšími zadními holeněmi, kdežto druhá vnějškem svým
shoduje se s R. aurantiaca, jest daleko menší a světlejší.
Ecdyurus subalpinus u. sp.
Fulvus, noto piceo vel fusco, thoracis lateribus pallidiori-
bus, nonnumguam lutescentibus; abdominis segmenta margine
postico piceo, ventre maculis triangularibus indistinctis signato.
Pedes antici fulvi, tibiis tarsis-
gue fuscis, postici cum thoracis
lateribus concolores genibus
tantum ac tarsis obscurioribus.
Setae basi fuscae, apice cer-
vinae. Alae vitrinae vel vires-
centes area costali et sub-
costali olivaceis, pterostigmate
brunneo. Articuli anticorum
maris tarsorum praebent ratio-
nem: 25:44:43:32: 13. Penis
Ec. laterali simillimus, lobis
apice rotundatis nec nimis di-
latatis. Long. corporis: 10 mm, Ecdyurus subalpinus 1. s$. F
alarum antic. 14 mm, setarum Konec zadečku se strany břišní.
38 mm.
Tělo světleji nebo temněji červenavě hnědé, šíje střední
temnější, smolně až téměř kaštanově hnědá, boky hrudní na-
proti tomu jsou světlejší, někdy docela žluté; na zadečku jest
zadní kraj vrouben smolně hnědě a to tak, že kraj sám jest
rýsován ostře, vpředu však jest barva trochu setřelá; na straně
břišní ukazují kroužky v poloze zauzliny nervové podlouhlou,
9
AC O0 C8" oko AA
neurčitě ohraničenou, tmavohnědou skvrnu. Nohy přední mají
kyčle až stehna červenohnědá, holeně a chodidla černohnědá;
nohy ostatní jsou s boky hrudními stejnobarevné, jen holeně
pod koleny a chodidla mají tmavší. Štěty jsou nekroužkované,
na kořeně černohnědé a postupně světlejší, tak že poslední tře-
tina jejich délky jest nažloutle bělavá. Křídla jsou čirá nebo
slabě nazelenalá, silně lesklá a irisující, jen v poli krajním a
příkrajním světle olivová; žilnatina jest zřetelná, černá a příčky
v plamkové části pole krajního jsou síťovitě spojované. Poměr
článků předních chodidel u ($ 25:44:43: 32: 13.
Sameček má břišní plochu kroužku devátého na kořeně
polokruhovitě proláklou a zadní kraj ve tři díly rozčleněný,
z nichž postranní, nesoucí štěty, jsou vnitř křídlovitě rozšířeny,
prostřední pak méně vyniká a má zadní kraj obloukovitý. Go-
nopody jsou štíhlé, čtyřčlenné s článkem prvým velmi krátkým
a širším, druhým pak velmi dlouhým. Pyje silná, na konci roz-
šířená v díly téměř dokonale kulovité, od sebe hlubokým žláb-
kem oddělené; otvory genitální nacházejí se na vnější straně
konečných laloků. Ke kořenu se pyje pod konečnými laloky za-
škrcená opět rozšiřuje. j
Délka těla 10 mm, křídel předních 14 mm, štětů asi 38 mm.
Jasieň, granica, 27./VII. 1905 A G), Chomiak, Veredyk,
8./VII. 1906 (2 G) a pot. Barani 7./VIl. 1905 (1 ©), vše leg.
Józef Dziedzielewicz.
Druh tento patří do příbuzenstva E. affinis a lateralis, ale
tvoří jistě přechod ke druhům se širokou pyjí a zdá se, že E.
volitans do této řady náležející tvoří druhý člen sprostředkující.
Pyje tvarem svým velmi upomíná na E. lateralis, jak jej vyobra-
zuje Eaton (On the Ephemeridae, tab. VI., fig. 27.), ale rozdíly ve
velikosti a v barvě jsou tak značné, že identitu nepřipouštějí.
Ecdyurus helveticus Ea/.?
Differt ab huius speciei forma typica statura maiore et co-
lore plus variegato. Fulvus, noto fusco, luteo ac olivaceo varie-
gato, praescuti margine laterali conspicue luteo, abdominis seg-
mentis supra fusco marginatis, latere maculis duabus— supra
lineam lateralem subcirculari, sub linea triangulari — subpellu-
asi
= 85
cidis pallidisgue signatis. Penis sicut in forma typica. Long. cor-
poris: 14 mm, alarum ant.: 20 mm, setarum : 31 mm.
Tělo jest červenohnědé s temnější kaštanovou až černo-
hnědou kresbou; na hlavě jsou všecka tři očka široce černě le-
mována. na hrudi jest šíje střední kaštanová, vyjma nápadný
světle žlutý postranní kraj praescuta, méně nápadný olivový
pruh na každé straně scuta, a světle červenohnědý, vyniklého
hrboulku nedosahující pruh středem scutella a posléze skvrnu
téže barvy na každé straně při kořeně křídla. Na zadečku jsou
zadní kraje kroužků černohnědě lemované a to tak, že do předu
jest barva tato setřelá a že lem tento nedosahuje čáry pobočné,
která však sama značena jest temnějším, černohnědým setřelým
pruhem; za to na kroužku 3.—7. jest nad poboční čarou při
kraji předním malá polokruhovitá, světle žlutá skvrna. Na břišní
straně jest na bocích předních roh 3.—7. kroužku světle žlutý
a to tak, že tvoří pravoúhlý, do zadu se zúžující, delší odvěs-
nou k pobočné čáře přiléhající trojúhelník. Následkem toho na-
bývá střední část podoby temnějšího, vrcholem do předu obrá-
ceného trojúhelníku; uzounký zadní kraj sám jest světlejší. De-
sátý kroužek hřbetní zdoben jest dvěma černohnědými, do zadu
poněkud rozbíhavými a k výkrojku kraje zadního směřujícími
pruhy. Nohy přední jsou černohnědé se stehny ke kořenu svě-
tlejšími, zadní žlutohnědé s chodidly černohnědými. Štěty na
kořeně černohnědé, ke konci ponenáhlu světlejší do žlutohněda;
také gonopody jsou kaštanově hnědé. Křídla jsou zřetelně a to
zadní celá, přední ve své spodní polovině chlorově žlutozelená ;
pole příkrajní má také tuto barvu vyjma část plamkovou, která
tak jako v poli krajním je hnědá. Žilnatina jest silná, veskrze
černohnědá. Příčky v plamce jsou tak vespolek spojeny, že
vzniká nová zdánlivá žilka podélná. Poměr článků chodidlových
předních noh u samečka: 15:40: 42:27:19.
Tvar pyje nelze dokonale zjistiti, leč, pokud jest to možno,
neukazuje žádných podstatných rozdílů od jiných exemplářů
(z Irbize).
Délka těla 14 mm, předních křídel 17 mm, štětů asi 40 mm.
Czarnahora, Dancerz-Breskul, 22./VII. 1906 (1 G) leg. Józ.
Dziedzielewicz.
Kus tento zbarvením svým a velikostí liší se tak nápadně
od ostatních mých exemplářů, zvláště alpských, že pokládám za
3*
36
velmi pravděpodobno, že jest to druh nový, a neváhal bych jej .
tak označiti, kdybych mohl nalézti nějaký rozdíl ve tvaru genitalií.
Kus, který pokládám za samičku náležející k druhu tomuto,
má zbarvení docela podobné, jen o poznání světlejší, zvláště na
střední šíji, která jest pouze hnědá; zelenavý nádech na křídlech
jest slabší.
Délka těla 14 mm, předních křídel 20 m a štětů 31 mm.
»Czarnahora«, Huk, 19./VIT. 1906 leg. Józ. Dziedzielewicz.
Coleoptera Saviňských Alp.
Napsal F. J. Rambousek.
ČÁST PRVÁ.
(Carabidae — Buprestidae.)
Uvádím zde stručně prvý seznam brouků Alp Saviňských,
které jsem sám sbíral a připojuji zároveň některé druhy sbírané
současně přítelem p. VI. Smetanou. Abych dosáhl celkového
obrazu fauny, připojil jsem veškeré druhy, které jsem sbíral,
tedy i druhy obecné, ovšem bez zvláštního citování bližších
lokalit a formou nejstručnější. Doba k sbírání byla nevýhodnou
a pokročilou, takže mnoho brouků jarních a i pozdějších v se-
znamu tomto chybí, hlavně na př. Carabidae, Anthophagus etc.
Výsledek sbírání od 23. VII. do 23. VIII. byl větší, než tuto
udávám; nalezeno bylo přes 800 druhů, z nichž ponejvíce jsem
zpracoval Staphylinidy; ostatní druhy jsou dosud neurčeny a
cituji zde jen význačné a obyčejné jich zástupce; doplnění uve-
řejním v seznamu příštím, bude-li mi letos umožněna opětovná
cesta do Jezerska.
Při sbírání jsem používal všech způsobů, hlavně však pro-
sívadla. U mravenců sbíráno pouze u Formica rufa a pratensis
(i ve větších výškách: Česká chata, Ravný, Veliki Vrh, Goli
Vrh) a u Lasius fuliginosus Lír. (Farský les). Hlavně bylo sbí-
ráno v okolí Kazina*) (nejlepší druhy jsou z Pešpotu a z Far-
*) Bližší o jednotl, zde udaných místech viz v Marešových »Saviňských
Alpách«, vydaných českým odborem Slovin. Alp. Družstva.
ZESSS 0M VAPRN 37 DNE A A
ského lesa, pak z okolí Ankova. statku atd.). Kolem České
chaty sbíráno Gkráte, na Golim Vrhu, Velikim Vrhu, Vern. Grin-
tovci, Uršiči a j. pouze jednou. (Celkem podniknuto 40 výletů,
z nichž 6 bylo celodenních.
Mnohými díky jsem zavázán v prvé řadě p. /UDru Václ.
hy. Kaumicovi, od něhož laskavostí univ. prof. p. Dra Chodoun-
ského se mi dostalo značné peněžité podpory, dále za mnohé
rady a příspěvky jsem díky povinen pp.: prof. H. A. Jouklovi,
Dru L. Kličkovi, Dru Em. Lokayovi, Dru St. Prachenskému,
B. Žežulovi a mn. j.
Carabidae.
Cychrus Schmidti Chd. (Farský les 1 expl.), Procerus
gigas Creutz. (pod Golim Vrhem), Carabus víolaceus var. sa-
vinicus Hammer (1 expl. blíže statku Makekova, druhý pak
chytila slč, M. Prachenská na silnici za Kazinem. Typický pro
Alpy Saviňské a teprve loni popsán.), Creutzeri F. (pod Kočnou),
convexus F., granulatus L., Dyschirius alpicola Ganglb. (u Če-
ské chaty hojný), Tachyta nana Gyl//l., Bembidium rt-
color F. (Uršič), ruficorne Sřurm (Pešpot), tibiale Duft., Tre-
chus 4-striatus Sc/rank, alpicola Strmm, elegans Putzeys (Goli
Vrh), procerus Putz. (Pešpot), Panagaeus crux maior L-
(Kamnik), Pterostichus Můhlfeldi D/t. (Goli Vrh), fasciato-
punctatus Čreutz. (Izvir Kokry), Agonum scrobiculatum Fab.
(Farský les), sexpunctatum Z., Můlleri H., Aptinus bombarda
Ilig.
Staphylinidae.
Micropeplus porcatus F. (ojediněle na louce u Kazina),
Phloeocharis subtilissima Munh., Megarthrus depressus
Payk. (u České chaty), Sinuatocollis Božsď. (okolí Kazina), Pro-
teinus brachypterus Fb., macropterus Gyll., Anthobium
anale Er., alpinum Heer., longipenne Er., rectangulum Fauu.
(pod Kočnou), Omalium rivulare Payk., caesum Gr., exca-
vatum Gr. (Pešpot), Phloeonomus pusillus G7., Oloph-
rum assimile Payk., Acidota crenata Fabr. (1 expl. asi
ve výši 2000 74, pod Mlynářským sedlem), Amphichroum
canaliculatum E7. (Ravný), Lesteva pubescens Munh. (Peš-
pot), longelythrata (Goeze (Uršič), monticola K7esw. (Pešpot —
sw
nejhojnější z Lestev), punctata Er. (Farský les), Geodro mi-
cus plagiatus ab. nigrita Můl]., suturalis Lac. (oba z Pešpotu
a Farského lesa), Anthrophagus omalinus Zet. (Česká
chata), caraboides Z. (u potoka blíže Kazina v kůře stromů),
Deleaster dichrous Gr. (v letu, večer), Ancyrophorus
aureus Fauv. (Pešpot 3 exempl.), Trogophloeus bilineatus
Steph., fuliginosus Gr. (Farský les, 1 expl.), corticinus Gr.,
gracilis Munh. (Uršič), Haploderus caelatus Gr., Oxyte-
lus rugosus Fdr., rugifrons Hochh., piceus L., sculptus Gr.,
inustus Gr. (Ankův statek), sculpturatus G7., nitidulus Gr.,
tetracarinatus Block., Platysthetus arenarius Geoffr., nitens
Sahlbg., Sten us biguttatus L., bipunctatus Er., maculiger
Wse. (hojný na Pešpotu a ve Farském lese, význačný pro Je-
zero), bimaculatus Gyw//%. (Roblek. pl.), Juno FayŘ., ater Mmnh.,
clavicornis Scop., gracilipes Kr. (údolí 'pod Kráň. Stořičem,
v mechu na balvanech kol potoka), buphthalmus Gr., atratulus
Er. (Farský les), nanus Sfepů., circularis G7., fuscipes Gr. (Peš-
pot), eumerus Kčesw. (G a © na břehu potoka pod Kráň.
storicem. —„ 91. "VIt, 151. VL) Ku een webCeri Uos/ l)
(jediný expl. chycen 12. VIII. u Uršiče — bohužel byl mi úplně
rozkousán od Staph. fossor Scop. Podobá se druhu bimaculatus
Gr., ale je menší a má břicho cylindrické, neolemované), niti-
diusculus Sřeph. (1 expl. chycen mnou ve farském lese,
druhý Smetanou u Anka v mechu), glacialis Heer (ve vý-
škách nad 1500 1: Česká chata, Ravný, Goli Vrh, Vel. Vrh,
Vern. Grintovec — druhy tam sbírané jsou dosti odchylné
od typu), impřessus Germ., coarciicoilis Ef$., Euasthetus
ruficapillus Lac. (Pešpot), Asten us angustatus Payk., imma-
culatus S/ežh., Paederus ruficollis F. (Uršič), riparius L., li-
toralis Gr. Baudii Fairm. (2 expl. z Farského lesa), Stilicus
subtilis Er., rufipes Germ., Lithocharis ochracea Gr., Me-
don brunneus Er. nigritulus Er., melanocephalus Fbr. (též
u F. rufa), Do mene scabricollis Er., Lathrobium térmi-
natum Gr. (Pešpot), longulum Grav., testaceu m Kv. (v me-
chu u Anka, na Golim Vrhu a u Izviru Kokry po 1 expl.),
Cryptobium fracticorne Pay., Leptacinus batychrus
Gyllh., formicetorum Márkl. (u Makeka při F. rufa), Xantho-
linus punctulatus Payk., angustatus Sfepk., tricolor F., iinea-
ris Oživ., Nudobius lentus Gr. (pod jehl. korou v údolí sto-
řičském; též u Makeka-Smetana). Baptolinus affinis Fayk.
(pod buk. korou jako předešlý a též ve Farském lese), Othius
punctulatus Goeze, myrmecophilus Kčesw. (Česká chata, Goli
99
Vrh), crassus Motsch. (Čes. chata), brevipennis Kr. (Roblek. pl.
1 expl.), Actobius cinerascens Gr. (Pešpot), Neobisnius
villosulus Sep. (tamtéž), Philonthus splendens F., aeneus
Rossi, atratus Gr., immundus Gyl/h., fuscipennis Gr., longi-
cornis Sleph., fimetarius Gr., guisguiliarius Gy//4., nigrita Gr.,
puellá Nordm (1 expl. v údolí pod Kočnou), vernalis Gr., astu-
tus Er., nigritulus Gr., Staphylinu s pubescens Deg., fossor
Scop. (Uršič), caesareus Cederh., megacephalus Nordm. (1 G
chycen mnou koncem července u Makeka v bukov. listi, dru-
hého mi chytil asi v půli srpna p. prof. Filipovský), O ntho-
lestes tesselatus Geoffr., murinus L. Creophilus maxil-
losus Linn., Ouedius brevis Er. (při Form. rufa až v 1600 m
výšky), punctatellus Heer (Č. chata), laevigatus Gyll4., fuligi-
nosus Gr., ochropterus Er., och. ab. Kiesenwetteri Gamglb.
(hlavně ve větších výškách), dubius Heer (Goli Vrh), robustus
Scriba (též), umbrinus Er., humeralis Sfep/h., riparius Kellm.
(Farský les, Pešpot), cincticollis Gr. (Č. chata, Goli Vrh, Veliki
Vrh), alpestris Heer, Haberfelneri Epfý. (s alpestris
dosti zhusta, patrně jen jeho varieta), paradisianus Heer (nej-
více na Golim Vrhu), collaris Ev. (též), picipennis Heer., Eury-
porus'picipes.EFavko (lL.z Verní Grintovce, 2 exp chy-
til V. Smetana ve Farském lese), Mycetoporus Mulsanti
Gangib., brunneus Marsh., longulus Marsh., Bolitobius
exoletus Er., Bryocharis analis v. merdaria Gyllh.
(ve Farském lese v mechu, 1 ex. chycen mnou a později
2 jiné (23. VIII) Smetanou), Con oso ma pubescens Gr., T a-
chyporus nitidulus var. Spaethi Luze, pusillus Gr., chryso-
melinus L., hypnorum F., solutus Er., abdominalis F., obtusus
L., Tachinus flavipes F., humeralis Gr., latiusculus Kfesw.
(Farský les!), rufipes Deďg., marginellus F., Hypocyptus apicalis
Bris., seminulum Er., Habrocerus capillaricornis Gr., Tri-
chophya pilicornis Gyl/h. (pod hnij. třískami a pilinami u Ma-
keka), Myllaena dubia Gr., brevicornis Mafíh. (velmi hojně
v úplně mokrém mechu), Gyrophaena affinis Sahlbs., Ho-
malota plana Gyl/h., Stenusa rubra Er. (pod Kočnou),
Leptusa angusta Aubé (Farský les), puellaris Hampe (det.
Dr. Lokay; Vern. Grintovec 6 expl.), piceata Rey var. koronensis
Ganglb. (též; Goli Vrh, Češka Koča, Vel. Vrh), Bolito chara
Mulsanti S%arý. (Farský les), lunulata Payk., Autalia im-
pressa O/, puncticollis Sharp. (Česká chata, 5 expl.), ri-
vularis Gr., Falagria sulcata PaykŘ., thoracica Curt., nigra
40 ae
Gr. (na mrtvé zmiji), obscura G7., G ny peta carbonaria Munh.,
Athetae: Glossola gregaria Er., Aloconota cambrica Wo//., sulci-
frons Steph., Metaxya elongatula Gr., Oreostiba tibialis Heer,
Dinaraea angustula Gy//h., Plataraea brunnea F., Microdota in-
guinula Gr., Atheta sodalis Er., crassicornis F., trinotata K7.,
incognita Sharp., valida Kr. (obě od České chaty), Liogluta
granigera Kiesw., alpestris Heer (od České chaty), oblonga Er.,
Megista graminicola Gr., mon acha Bernh. (v mokrém mechu
na Pešpotu a ve Farském lese), Dimetrota (sbírány hlavně
v ovčích výkalech a pod mrtvou vránou) cadaverina Bris..
atramentaria Gyllh., picipennis Mmnuh., subrugosa Gr., laevana
Rey, Datomicra celata Er., Chaetida longicornis G7., Coprothassa
sordida Marsh., Acrotona parva Sahlbg., fungi Grav., Amischa
analis Gr.
Sipalia circellaris Gr., Notothecta flavipes Gr.
(u Formica rufa chycen jediný od typu poněkud odlišný expl.
ve výši asi 1500 77 na Vern. Grintovci), A stilbus canalicu-
latus F., Zyras funestus Gr. (Farský les), cognatus Márkl
(též), humeralis Gr. (až 1700 m vysoko), laticollis MárŘl,
Phloeopora corticalis Gr., Chilopora longitarsis Er. (hojná
ve Farském lese a na Pešpotu), rubicunda Er. (Pešpot), O ca-
lea badia Er., rivularis Mů/7. (Pešpot a Farský les|, Oxy-
poda opaca Gr. (ve výškách značně odchylné formy), lateralis
Mmnh. (1 expl. blíže pošty), umbrata Gyl/h., alternans Gr., for-
mosa Kr., parvipennis Fauv. (farský les, hromadně na Golim
Vrhu), annularis Munuh., Thiasophila angulata Er., Aleo-
chara curtula Goeze, lata Gr., morion Gr., villosa Munh., lae-
vigata Gyllh., bilineata Gyllh. (jde do velikých výšek), verna
Say (Česká chata), nitida Gr., bipustulata L.
Pselaphidae.
Trimium Emonae Réf. (Česká chata), Euplectus Fi-
scheri Aubé., Karsteni Reichb., Brachygluta fossulata Reichb.,
tristis Hampe (Farský les), haematica Reichb., Reichenba-
chia impressa Pamz.. Bythinus crassicornis Motsch., bulbifer
Reichb., clavicornis Panz., Curtisi Leach., securiger Reichb., Bu-
relli Denny, puncticollis Denny, Tychus niger v. dichrous
Schmidt, Euthia scydmaenoides Sfeph. (Farský les u L. fu-
liginosus L/r.).
E
Scydmaenidae.
Cephenium carnicum Režít. (Česká chata), austriacum
Reitt., thoracicum Můl/., Neuraphes elongatulus Můll., Ste-
nichnus Godarti Zír., Euconnus Motschulskyi Sturm.,
denticornis Miil/. (Česká chata), styriacus Grim. (2 expl.: Goli
Vrh).
Liodiidae.
Colenis immunda Sturm, Cyrtusa minuta Aůr., Aga-
thidium seminulum L.
Trichopterigidae.
Pteryx suturalis Heer, Nephanes Titan Newm. (sbí-
ráno v letu).
Cantharidae.
Ho malisus Fontisbellaguei Geoffr. (údolí pod Kraň. Sto-
řičem), Dictyopterus rubens Gyllhk., Lygistopterus san-
guineus L.
Cleridae.
Opilo mollis LZ. (louka u Kazina), Trichodes apia-
rus L., Corynetes coeruleus Deg.
Elateridae.
Sericus brunneus L., Dolopius marginatus Z.,
Agriotes obscurus Z., Adrastus limbatus F., nitidulus
Marsh., montanus Scop., Card iophorus rufipes Geoffr. (louka
u Kazina), Melanotus rufipes Hbsíf., Elater sanguineus L.,
sanguinolentus Schrank., aethiops Lac. (u Makeka), Limonius
pilosus Leske, parvulus Pauz., Athous niger L., vittatus F.
var. Ocskayi Kzesmw. haemorrhoidalis F., Zebei Bach, Denti-
collis linearis L. (Roblek. pl.).
Buprestidae.
Bu prestis rustica L., haemorrhoidalis Hbsf., Anthaxia
guadripunctata L. (až 1700 m), Agrilus coeruleus Rossi, con-
vexicollis Redtb. (s předešlým na stromech blíže Kazina).
42
Agonum dorsale /oniopp., Moleki aberratio nova.
F. J. Rambousek.
Hlava i štít zcela normální, pouze skulptura štítu a hlavně
příčné vrásky jsou markantnější.
Odchylnost od typu charakterisuje barva krovek, které jsou
celé modrozelené a pouze vzadu po stranách žlutavě prosvítavé,
kdežto u typu zabírá modrá skvrna šev a zadní polovinu krovek,
nechávajíc kraje žluté.
Melanismus zasáhl značně i makadla a tykadla, která jsou
smolově černá s prvým článkem kaštanově hnědým. Špičky
holení a tarsy jsou Černavé,
Hlavní differenční znak je tedy v barvě a jedná se zde
O t. ZV. »nigrino«.
Dovoluji si pojmenovati aberraci tuto ab. Moleki mhi ku
poctě p. MUDra Molka, plukovního lékaře v Praze, který chytil
počátkem května t. r. jediný exemplář pod kamenem blíže vo-
.w.w
Resumé.
Mr. le Dr. Molek découvrit a Dejvice sous une pierre une
espěce de ' Agonum dorsale Pontopý. gui se distingue du
type par la couleur des élythres, des palpes, des antennes et
des pattes. Les élythres d'un bleu vert foncé, les palpes et
antennes noir, leur base brun.
Je n'en connais gu'une seule piěce d'environs de Prague.
Ku biologii mouchy prosvitky lačné.
(Volucella inanis Z.)
Sděluje Dr. Jaromír Pečírka.
Že prosvitky (Volucellae) jsou svým životem vázány ku
čmelákům a vosám, jest dávno známo. Protože však literatura
hmyzu dvojkřídlého jest těžko přístupna a v příručních knihách
tento zajímavý úkaz bývá jen několika slovy uveden, dovoluji
si uvésti následující pozorování.
£——
V měsíci září 1906 prohledával jsem hnízda vosy obecné
(Vespa vulgaris Z.). Vosa tato staví si hnízda nejvíce v opuště-
ných krtičinách a myších děrách, a jak známo, vyskytují se
v nich zajímaví cizopasní brouci, jako vějířník (Rhipiphorus pa-
radoxus L.), krytojed srstnatý (Cryptophagus pubescens S7.) a
někteří jiní hmyzové. Celkem jest jich však málo, protože vosa
tato je zvířetem velmi dravým a útočným. Kořist bývá nejhojnější
ve hnízdech větších. Kolonie vosí na zimu hyne, hnízda jsou
opuštěna a bývají často úplně rozrušena. Zvířata, která dobře
přezimovala, počnou na jaře stavěti nová hnízda buď ve zbyt-
cích starých hnízd nebo v nových děrách, kteréž si samy pak
rozšiřují, a daří-li se kolonie, dosáhnou hnízda tato velikosti
lidské hlavy, ano bývají ještě větší. Velikost prozradí množství
vos, jež před nimi poletuje. Otvor, do kterého jen tu a tam ně-
jaká vosa vlétne, vede ke hnízdu malému, kde však se před
vchodem vosy v množství hemží, tam můžeme nalézti dosti
cizopasníků. Způsob sbírání je známý. Na večer, když se setmělo,
jsou vosy, vyjímaje několik málo zbloudilců, všechny doma.
Otvor se ucpe žvancem vaty prosáklé chloroformem nebo síro-
uhlíkem, čímž se zvířata omámí a stanou nehybnými, a ráno,
kopajíce pozorně podél chodby do země, přijdeme na hnízdo
ze známé papírovité látky zbudované. Jest nejlépe hnízdo co
možno odkrýti, totiž hlínu odkopati, abychom je dostali nepo-
rušené ven. Rozdrtíme-li je, prohledává se mnohem obtížněji.
Hnízdo se skládá z obalu, v němž uloženy jsou vodorovně
plástve s buňkami. Bývá jich ve velkém hnízdě až 15 i více.
Nejhořejší plástve jsou nejstarší a bývají opuštěny, V buňkách
se často zahnízdí plíseň (Aspereillum) a to jest snad potrava
krytojedů (Cryptophagů), jež nalezneme téměř v každém i menším
hnízdě. Vějířníky (Rhipiphorus paradoxus L.) nalezneme jen ve
hnízdech velkých a sice sedí obyčejně na kraji pláství prostřed-
ních a bývají málokdy mezi nimi zalezlí. V těchto středních
plástvích totiž larvy právě dospívají. V nejdolejších, nedávno
zbudovaných plástvích, které jsou osazeny vajíčky nebo nedávno
z nich vylíhlými malými larvami, nenalezl jsem nikdy živočichů
cizopasných. Chceme-li vosí hnízda prohledávati, děje se to nej-
lépe koncem srpna a v září, protože v tuto dobu nalezneme
cizopasníků nejvíce. V létě rušíme hnízda zbytečně.
Při podobných pracích nalezl jsem v září v okolí Všenor
ve větších hnízdech larvy, které na první pohled se od vosích
značně lišily. Seděly skoro vždy v plástvích středních mezi do-
a = 44
spívajícími. larvami vosími a sice hlavně v buňkách u krajů.
Byly značně silnější a i delší, takže z nich vyčnívaly. Protože
kolonie vosí na zimu hyne a na larvách těch bylo viděti, že
mají ještě daleko do ukončení svého vývoje, bylo patrno, že
v rozrušeném hnízdu a jeho okolí musí přezimovati. Vyňal jsem
jich z jednoho hnízda asi 10 a vložil je do malé, široké sklenice
na zavařeninu, do které jsem nasypal lesní kyprou prsť, promí-
senou částečkami rozdrcených pláství a starým jehličím, aby
byla hodně vzdušná. Larvy ihned zalezly. Sklenice byla jen
lehce přikryta, aby vzduch měl hojně přístupu a obsah její byl
stále dosti vlhký. Larvy prorývaly prst, sesílily, dostaly na těle
dříve hladkém plno výčnělků a tuhých chloupků a později bylo
patrno, že jsou to larvy nějaké velké mouchy. Přes zimu stál
chov tento v mírně topeném pokoji a larvy jevily celý ten čas
dosti známek života; čas ob čas vylezla některá z nich navrch,
zdržela se nějakou hodinu nahoře a zaryla se znovu. Velikosti
jejich, byť i pomalu, přece dosti znatelně přibývalo.
V březnu bylo znáti na nich jakýsi neklid. Prorývaly stále
prst a měnily stále místo, kdežto dříve i kolik dnů zůstaly
klidně ležeti u dna nebo u stěny sklenice. V domnění, že mají
snad hlad, dal jsem do sklenice lžičku medu. Část půdy jím
brzo prosákla, leč nepozoroval jsem, že by se larvy k tomu
místu táhly. Za to však místo to, v několika dnech silně zplesni-
vělo, což však larvám neškodilo. Koncem března a začátkem
dubna zakuklily se larvy. Až 1:5 cm dlouhé soudečkovité kukly
byly zejména v předu značně objemné a konec exuvie by
opatřen krátkým výčnělkem. Proměna v kuklu odehrála se při
povrchu a všechny kukly ležely asi 1—2 cm hluboko v zemi.
Dne 16. května nalezl jsem ve sklenici prvé dva pěkné
velké exempláře prosvitky lačné (Volucellainnanis L.)
a postupně až do 2. června opustily i ostatní kusy kuklu. Jedna
zahynula.
Moucha tato podobá se jak velkostí těla tak i zbarvením
vose obecné. Též přímočárný let její upomíná i svým bzukotem
na let vosy. Tyto vlastnosti umožnily zvířeti, že se vosám při-
způsobilo a stalo se, jak z uvedeného patrno, pravým cizopas-
níkem vosy obecné. Tato podobnost vosám dovoluje mouchám
vniknouti do vosího hnízda, kdež nakladou vajíčka do buněk
pro vosí vajíčka připravených a ponechávají pak krmení vosám.
Protože, jak řečeno, vosa obecná staví hnízda pod zemí, umož-
ňuje temnota tento podvod.
ENE— Mteta bt a 45 : BOPO eco NARA R 3:
Zajímavo jest také, jak jest tato prosvitka i co do doby
roční životu vos přizpůsobena. Moucha se u nás objevuje teprve
v druhé polovici měsíce června. Mně vylíhly se larvy již o mě-
síc dříve, čehož však bylo příčinou přezimování v teplém pokoji.
V tu dobu, kdy se prosvitka lačná objevuje v přírodě, mají
vosy, které v zimě nezahynuly, již nová hnízda s plástvemi,
takže vylétlá moucha nalezne již novou půdu, kam by svoje
vajíčka nakladla. Larvy, které na podzim po zahynutí vosí ko-
lonie v zemi a zbytcích hnízda přezimují, zakuklují se na jaře
a teprve, když si vosy vystavěly nová hnízda, opouští dospělý
hmyz svou kuklu. Jest tedy Volucella innanis Z. pravým cizo-
pasníkem vosy obecné, na kterouž jest svým vývojem od vajíčka
až do vylíhnutí z kukly úplně odkázána. Zdali larvy nebo do-
spělý hmyz mají ještě nějaký jiný úkol ve vosím hnízdu, jest
třeba ještě zjistit. Zdá se však, že jest to pravdě podobno.
Auszug.
Beim Durchsuchen der unterirdischen Nester der gemeinen
Wespe (Vespa vulgaris Z.), welches im September am ergiebigsten
ist, fand der Autor in den mittleren Waben, wo die Wespenlarven
ihre Entwickelung beinahe schon beendet haben, in den mehr
gegen den Rand zu gelegenen Zellen oft die Larven der Fliege
Volucella innanis ZL.undlieb einige in lockerer Walderde
úberwintern. Die Larven nahmen in diesem Náhrboden noch zu
und puppten sich Ende Márz und Anfang April ein. Am 16. Mai
erschien das erste Imago der Flige. In der Natur erscheint in
Mitteleuropa die Volucella innanis L. groBtenteils erst Mitte Juni,
wo die Wespen die neuen Nester bereits ausgebaut und die Waben
mit der Brut belegt haben. Aus der Zucht erschienen die Ima-
gines um einen Monat frůher, weil die Kultur in einem tempe-
rierten Zimmer úberwinterte. Es erhellt also, dal) Volucella in-
nanis L. mit ihrer ganzen Entwickelung vom Eí bis zum Ein-
puppen auf die gemeine Wespe gebunden ist; auch das Aus-
schlůpfen geschieht zu einer Zeit, wo das Insekt die bereits neu
ausgebauten Wespennester zu seiner Eiablage vorfindet — als
ein echter Parasit. Das Dunkel in dem Wespenneste unter der
Erde, die Fárbung der Fliege, sowie aůch der die Wespen nach-
ahmender, geradliniger Flug erměglicht den Parasitismus bei
einem so gefráhbigcen und agressiven Thiere wie die gemeine Wespe.
Se 0) páře
České siťnatky.
Tingitidae.
Napsal Frant. Mužík, odborný učitel.
Síťnatky jsou velmi úhledné ploštice, jež nazvány byly tak
proto, že krovky, kraje, kýly, přední a zadní konec štítu, jakož
i plátky rýhy tykadlové úhledně bývají síťkovány.
Tělo jejich jest u veliké většiny Široké, velmi ploché. Malá
hlava bývá začasté ozbrojena trny, jichž je pět: dva základní a
tři přední. Trny tyto bývají různou měrou vyvinuty, některé také
někdy scházejí. Velmi zřetelny jsou u druhu Galeatus spini-
frons Fall., kde jako ostré dlouhé hroty z temene a čela hlavy
do předu vyčnívají. Očka jednoduchá u většiny scházejí; vyvi-
nuta jsou pouze u rodu Piesma a to zřetelně ještě jen u exem-
plářů macropterních. U téhož rodu přečnívají postranní laloky
čelní lalok střední podobajíce se dvěma dlouhým, konci proti
-sobě ohnutým růžkům. Tykadla jsou čtyřčlenná a mají nej-
častěji 1. a 2. článek nejkratší, 3. nejdelší a 4. vřetenovitý. Třetí
bývá velmi často světlý, čtvrtý pravidelně tmavý. Vespod hlavy
je hluboká rýha pro sosák, jež přechází i na hruď. Rýha tato
ohraničena je na spodu hlavy vysokými, blanitými, síťfkovanými
plátky, jež zovou se »lamellae rostrales«. Tyto plátky v předu
buď se sestupují aneb rozestupují, tvoříce tak rýhu zavřenou
neb otevřenou., důležitý to znak diagnostický. Rypák je troj-
členný.
Štít (pronotum) má podobu čtyř. neb pětiúhelníka a to dle
toho, je-li na zadním kraji uťatý anebo v dlouhý, trojúhelníkový
výběžek (processus) prodloužen. Plocha štítu opatřena bývá třemi
kýly, jedním středním a dvěma postranními, jež někdy scházejí.
Kýly tyto mají podobu pouhých lišt, aneb protáhnou-li se do
výšky, tvar síťfkovaných plátků aneb dalším pokračováním to-
hoto vytažení do výšky a prohnutím (Galeatus) napodobují la-
stury mlžů. Postranní kraje pronota jsou buď zaokrouhlené neb
ostré aneb opět rozšířeny v síťkované plátky. Tyto plátky
mají buď směr vodorovný, neb se různou měrou zvedají až do
Svisla, aneb překládají až na horní plochu pronota, kryjíce ji
a nechávajíce jen střed viditelným. Vpředu štítu bývá vypuklá
blanitá vesicule a podobný útvar také na zadním konci pronota,
na Konci processu.
Štítek je patrný jen u těch druhů, které mají štít vzadu
uťatý, jinak jej processus kryje.
V 2
Význačné jsou krovky. Ty uchylují se značně podobou svou
od oné, jakou mají ostatní hemiptery. Jsou síťkovány a silněj-
šími žebry v několik políček rozděleny, jež směrem od kraje
dovnitř takto jmenujeme: 1. pole krajní čili membrana krajní žilky,
2. pole laterální, 3. pole discoidální a 4. pole suturální (u forem
brachypterních) čili apicální (u f. macropterních), jež souhlasí
s membranou u jiných čeledí.
Nohy mají v chodidlech jen dva články. Druhý článek
opatřen je dvěma drápky a mezi těmito drápky dvěma přívěsky.
Živí se šťavou rostlinnou a způsobují také někdy znetvo-
řeniny podobné hálkám (Eurycera).
Poznámka. Základem mé práce bylo nejnovější dílo
Dra G. Horvátha tohoto předmětu se týkající: »Synopsis
Tingitidarum regionis palaearcticae«, jímž leccos staršího opra-
veno, čímž vysvětluji i nesouhlas některých míst práce své se
seznamem Dudovým.
Tabulka podčeledí.
I. Štít (pronotum) čtyřúhlý, vzadu uťatý, štítek zřejmý. Discoi-
dální pole krovek rozděleno je podélným nervem nadpo-
četným ve dvé. (Clavus zřetelný. Membrana u kusů plno-
křídlých je blanitá, má čtyři nervy a síťkována jest jen
u kořene. Prostranní laloky čelní přečnívají vpředu hlavy
jako dva růžky střední lalok čelní. Očka aspoň u tvarů
plnokřídlých zřetelná. Piesminae.
IL Štít je pětiúhlý, vzadu protáhlý ve výběžek trojúhlý, jenž za-
krývá štítek. Střední pole krovek je bez podélného střed-
ního nervu. Clavus nezřetelný.
Membrana je celá síťkována. Postranní laloky čelní nepře-
čnívají lalok střední. Očka nejsou vyvinuta ani u forem
macropterních. Tingitinae.
Subf. Piesmíinae.
Pouze jeden rod:
Piesma Lež. Serv.
1. (4.) Štít před středem se třemi kýly; štítek má alespoň konec
světlý.
2. (3.) Postranní kraje štítu jsou přímé, široce zploštělé
k přednímu rohu a nadzdviženy.
E as DB > ZK tl É Z čo 0h
48
Podlouhle vejčitá, se štítem širším než delším, rozděleným
příčnou obloukovitou rýžkou na dvě nestejné části, z nichž
přední je mnohem menší. Krovky obyčejně s hnědými čtyř-
hrannými tečkami. Kraj krovek zvláště u kořene střídavě
světlejší a tmavší. Tykadla, nohy a spodek těla jsou světlejší.
Délka 2"/,—3"/, mm. V Čechách dosud málo pozorována.
guadrata Feb.
9. (2.) Postranní kraje štítu jsou vykrojeny, k přednímu rohu
méně široce zploštělé a nenadzdviženy. Podobá se předešlé,
bývá ale světlejší a bez hnědých skvrn
na krovkách. Délka 2—3 mm. Žije na
Herniaria glabra. Ve sbírce dra Uzla
a dra Nickerla. variabilis Fieb.
4. (1.) Štít před středem se dvěma kýly;
štítek je celý černý.
5. (6.) Štít u exemplářů macropt. je licho-
běžníkový, do předu zúžený, k předním
rohům plátkovitě rozšířený o jedné řadě
okének. Krovky jsou Žžlutošedé bez
tmavších skvrn, u kořene světlé. Mem-
brana u exempl. brach. je celá síťko-
vána. Délka 2—2?/, mm. Na merlí-
kovitých, pod Artemisia campestris;
“vr
Obraz čís. 1. České síť-
natky (Tingitidae.) Pies-
ma capitata Wol/f, (zvět-
šeno 20krát). (Dle přírody
kreslil Fr. Mužík.)
náš nejhojnější druh. Obraz č. 1.
capitata Wolff.
(5.) Štít není do předu zúžen, má po-
stranní kraje k předním rohům značně
rozšířeny se třemi nepravidelnými řa-
dami okének. Krovky obyčejně tmavě skvrnité, u kořene světlé.
Membrana nikdy není celá síťkována. Délka 2'/,—3 mm.
Dosti hojná a na podobných místech jako předešlá, pravi-
delně macropterní. © maculata Zapf.
Subf. Tingitinae.
Přehled oddílů.
. (2.) Krovky bez vyniklých žeber, jednotlivá pole úplně splý-
vají. Štít v předu bez vesicule, postranní kraje jeho ne-
jsou plátkovitě rozšířeny. Serenthiaria.
WD
9.
4.
„ (10.) Rýha pro rypáček na spodu
49
. (1.) Krovky mají zřetelná žebra, jimiž jednotlivá pole jsou
omezena. (Jen u rodu Oncochila je žebro, dělící pole late-
ralní od discoidálního, nezřetelné, za to jsou postranní kraje
štítu velmi široce plátkovitě rozšířeny a na plochu štítu pře-
loženy.) Pronotum má často vpředu vesiculi.
VWinsitarm a:
Odd. Serenthiaria.
Jediný rod.
serenthia Sfin.
. (2.) Tykadla celá žlutočervená. Podlouhlá. Hlava o '/, širší než
delší, černá, lesklá. Štít stejnoměrně tečkovaný, černý, se
žlutým límcem. Processus žlutý. Krov-
ky žluté s okénky malými (jako tečky), náb
všude stejnými. Nohy žlutočervené. i
Dél. 2'/; mm. Na Sítinách; vzácná.
V okolí pražském (Fieber), u Nové
Huti (Nickerl). ruficornis Germ.
(1.) Tykadla celá aneb alespoň jejich
čtvrtý článek černý. Podobá se pře-
dešlé, ale je poměrně užší. Délka
2"/, mm. Na sítinách; hojná a vše-
obecně rozšířena. Obraz č. 2.
laeta Fall.
Odd. Tingitaria.
Přehled rodů. Obraz čís. 2. České síť-
natky (Tingitidae). Se-
: č: i Y renthia laeta Fall. (zvět-
hlavy je vpředu otevřena, protože — zeno 20krát). (Dle přírody
plátky ji tvořící (lam. rostrales) se kreslil Fr. Mužík.)
předním koncem nestýkají. Kořen ry-
páku není úplně až u předního konce rýhy; žlázy nezřetelné.
„ (7.) Discoidální a laterální pole krovek nejsou proti sobě
zdviženy. Blánité rozšířeniny postranních krajů pronota jsou
při předním rohu zaokrouhleny a neprodlouženy.
(6.) Tykadla tenká, hladká se čtvrtým článkem silnějším, než
je konec třetího.
(5.) Přední kraj pronota je vykrojen a bez vesicule.
Campylosteira Feb.
4
50
O0
10.
lí
. (4.) Přední kraj štítu je opatřen vesiculí.
Acalypta Westm.
. (8.) Tykadla silná, hrbolkatá, osrstěná; jejich čtvrtý článek
není silnější než třetí u konce. Dictyonota Curt.
. (2.) Discoidální a laterální pole zdvihají se před středem
krovek proti sobě střechovitě neb klenbovitě.
. (9.) Blánité rozšířeniny postranních krajů štítu mají 2—3
řady okének. Derephysia Sfýmm.
. (8.) Štít má blánité rozšířeniny postranních krajů o jedné
řadě velikých, nečetných okének. Galeatus Curt.
(1.) Rýha pro rypáček na spodu hlavy je v předu zavřena,
protože plátky ji tvořící se tu sbíhají. Rypák je vklouben
až na předním konci této rýhy.
. (26.) Žlázy mají zřetelný žlábek s okraji. Laterální pole ne-
tvoří za discoidálním polem výběžek dovnitř krovek.
. (18.) Políčka laterální a discoidální se před středem krovek
proti sobě zdvihají. Stephanitis S/al.
. (14.) Políčko discoidální a laterální nejsou proti sobě zdviženy.
. (23.) Postranní kraje štítu jsou více méně blanitě rozšířeny
a to buď vodorovně aneb trochu vzhůru, zřídka (Catoplatus)
vztýčeny neb úzce na štít přeloženy, v případě tomto jsou
tykadla válcovitá.
. (20.) Tykadla dosti jemná, jejich čtvrtý článek je obyčejně
tlustší než třetí a ku kořeni mírně zúžený.
. (17.) Vesicula vpředu štítu je velká, do předu protáhlá, tak
že dosahúje až ku přednímu konci hlavy neb ještě dále.
Žebra, omezující discoidální pole, jsou vysoká, blanitá,
často se dvěma řadami okének. Elasmotropis Sfal.
(16.) Vesicule vpředu štítu nesáhá do předu až před oči
a má často konec ufatý. Žebra discoidálního pole jsou nízká,
buď pouze o jedné řadě okének aneb i bez těch.
„ (19.) Kraje krovek aneb i štítu opatřeny jsou štětinkami
aneb hrbolky nesoucími po jedné štětince na vrcholku.
Lasiocantha S/al.
« (18.) Kraje krovek a štítu bez štětinek a hrbolků.
Tingis Fabr.
. (15.) Tykadla silna, u kořene na dotyk sblížená, se čtvrtým
článkem válcovitým, u kořene nic aneb jen nepatrně zúženým.
a ok
29.
26.
BDÍ
s 51 , SEM VvA
. (22.) Válcovitá tykadla mají všecky čtyři články v jedné
ose, třetí a čtvrtý jsou všude stejně tlusté. Blanité okraje
štítu jsou buď zdviženy nebo přeloženy.
Catoplatus Spin.
. (21.) Čtvrtý článek tykadel je nejsilnější a vyosen kořenem
dovnitř, třetí je opak kuželovitý; blanité kraje štítu jsou
skoro vodorovné. Copium Tůunb.
(14.) Blanité okraje štítu jsou široké a docela přeložené,
tak že kryjí horní plochu štítu po stranách; tykadla jsou
tenká, zvláště jejich třetí článek.
. (25.) Ploché krovky mají discoidální pole od laterálního vy-
niklým žebrem oddělené. Přeložené blanité okraje štítu ne-
dosahují až ku střednímu kýlu a mají vnitřní kraje celkem
přímé. Postranní kýly štítu jsou rovnoběžné.
Physatocheila F7eb.
. (24.) Vypuklé krovky mají discoidální pole od laterálního
nezřetelně oddělené. Přehnuté blanité postranní okraje štítu
jsou velmi široké, tak že dosahují až ku střednímu kýlu
štítu, zakrývají tedy skoro celou jeho plochu a mají vnitřní
kraje dovnitř obloukem vypuklé. Postranní kýly se do předu
sbíhají. Oncochila Sal..
(11.) Žlázy jsou nezřetelné. Laterální pole krovek tvoří hned
za discoidálním polem výběžek dovnitř krovek a je zde
tudíž rozšířeno. Štít se třemi kýly má v předu vesiculi a
po stranách široké blanité okraje, jež jsou přeloženy na
horní plochu štítu a tuto po stranách úplně kryjí.
Monanthia Lep. Serv.
Campylosteira Fieb.
. (4.) Laterální pole krovek má dvě řady okének. Postranní
kraje štítu a krovek nejsou obrveny.
. (8.) Blanité postranní okraje štítu mají dvě řady okének.
Žebra omezující discoidální pole jsou vysoká, se zřetelnými
okénky, rovnoběžná. Krovky vnitřním okrajem dosahují
skoro až k sobě. Okénka laterálního pole jsou čtyřúhlá.
Dél. 2'/, mm. Dle Fiebera (Ent. Monogr. p. 43) na výslun-
ných místech lesnatých kopců pod mechem a listím vokolí
Prahy, vzácná. Jiným nebyla tu dosud nalezena.
Falléni Fzeb.
ře
s =
DALDÁ
3. (2.) Blanitě rozšířené postranní kraje štítu mají vpředu dvě
8
x
b
o“
řady okének, vzadu jen jednu. Zebra omezující discoidální
pole krovek jsou nízká, bez okének. Postranní kraje štítu
jsou přímé (for. brach.) neb ke konci poněkud vykrojené
(form. macr.); krovky nevyvinuté, membrana krajní žilky
(vyjma počátek a konec) uzoučká, skoro jako žebro,
s okénky nezřetelnými neb vůbec bez nich, — aneb zřídka
vyvinuté, a tu je membrana krajní žilky po celé délce zřejmě
o jedné řadě okének. Okénka laterálního pole jsou malá,
dosti pravidelná, čtvercová, nebo skoro čtvercová. Krovky
jsou na vnitřním kraji vykrojeny, tudíž se nedotýkají, tak
že zadeček středem až skoro ke konci zůstává nepokryt.
Dvojtvárná. Červenohnědá.
Discoidální pole krovek má dvě řady okének. Dél. form.
macr. 2, form. brach. 1'/4—1*/, mm. Z jara pod kamením,
všeobecně rozšířena. U Hnidous hojná.
verna Fall.
Discoidální pole krovek má ještě třetí neúplnou řadu oké-
nek, vsunutou mezi ony dvě úplné. Dél. form. macr. 2"/,,
form. brach. 1?/,—2 mm. Jeden exemplář mám od Hnidous.
verna var. latipennis Horu.
. (1.) Laterální pole krovek má jen jednu řadu velkých, čtver-
cových okének. Membrana krajní žilky je uprostřed docela
zúžena, bez okének. Kraje krovek jsou obrveny. Blanité
kraje štítu mají po celé délce jen jednu řadu okének, pro-
cessus je dosti dlouhý, ostře zašpičatělý. Dva trny hlavy
jsou tupé. Laterální pole krovek má 13 čtvercových okének.
Dél. 2 mm. Dle Fiebera v okolí pražském na lesnatých ná-
vrších pod mechem; vzácná. (Ent. Mon. p. 43.) Od té doby
nebyla nikým pozorována. K dotazu Dra Horvátha (jenž ji
též vůbec neviděl), nemám-li ji ve sbírce své aneb není-li
ve sbírkách musejních, musel jsem odpověděti záporně.
ciliata Feb.
Acalypta Westw.
. (4.) Štít má jen kýl střední.
. (8.) Suturální pole krovek má před středem jen jednu řadu
okének. Tělo, tykadla a nohy rezavě hnědé; discoidální pole
krovek sáhá daleko za střed krovek a je na konci ostré.
o
Membrana krajní žilky má po celé délce alespoň dvě řady
okének, u kořene tři řady. Discoidální pole je o pěti řadách
okének a tato jsou jen
malá, tečkovitá, mno-
hem menší nežli okénka
a)
b)
membrany krajní žilky.
Membrana krajní žilky
krovek má jen u ko-
řene tři řady okének,
jinde všude dvě. Dél.
2"/43"/, mm. V lesích
pod mechem; není
hojná. Obraz č. 3.
musci Schrk.
Membrana krajní žilky
má u kořene i u špice
a také často ve středu
tři řady okének. Ve-
likost jako u předešlé.
Davle u Prahy (J. Ze-
man). musci var.
ditata Put.
Obraz čís. 3. České síťnatky (Tingitidae),
Acalypta musci Schrank. (zvětšeno 20krát).
(Dle přírody kreslil Fr. Mužík.)
. (2.) Suturální pole krovek má před středem dvě řady oké-
nek a je ku konci discoidálního pole rozšířeno, tak že tu
má tři až čtyři řady okének. Pole discoidální sáhá do */,
krovek a má pět řad okének, membrana krajní žilky dvě,
uprostřed jednu. Dél. 2'//—2", mm.. brunnea Germ.
Pozn. Druh ten, ač nebyl dosud v Čechách nalezen, pojal
jsem do tohoto přehledu, poněvadž, jak se dá souditi dle země-
pisného jeho rozšíření, může tu býti nalezen.
4. (1.) Štít se třemi kýly. Vesicule v předu štítu je přiměřeně
veliká, střechovitá, ne vyšší středního kýlu.
(10.) Třetí článek tykadel není u kořene sesílen.
o.
6
(7.) Blanité postranní okraje štítu jsou dosti přímé, mají
přední konec vytažený v zaokrouhlený výběžek a jsou opa-
třeny aspoň v předu třemi až čtyřmi řadami okének. Krovky
jsou častěji neúplné majíce i pak suturální pole se dvěma
řadami okének. Membrana krajní žilky o jedné, kořen a
konec nejvýš o dvou řadách. Postranní kýly štítu jsou
Já
rovnoběžné. Krovky i neúplné stýkají se vnitřním krajem.
Dvojtvárná. Dél. form. macr. 3—3'/,, brach. 2"/,—2'/, mm.
V Čechách dle Fiebera a Dudy; tento měl ji z okolí píse-
ckého. platycheila F*eb.
. (6.) Blanité postranní kraje štítu jsou vypuklé, mají přední
konec široce zaokrouhlený, nevytažený a jsou opatřeny
dvěma neb neúplně třemi řadami okének; tato, jakož
i okénka krovek jsou dosti velká. Tělo svrchu šedé, hlava
se zřetelnými dvěma trny. Druhy dvojtvárné.
. (9.) Tykadla celá černá (G), aneb s třetím článkem, vyjma ko-
nec, červenožlutým (©). Suturální pole má u forem brach.
neúplné (©) neb úplné (©) tři, discoidální čtyři (G') neb
čtyři až pět (©) řad okének. Dél. form. macr. 3, brach.
2—2'/, mm. Pod mechem a kameny v lesích (Fieb.) u Písku
v červnu na kvetoucím jestřábníku (Hieracium murorum),
též u Litomyšle (Duda, Klapálek), u Chebu (Dalla Torre),
Nová Huť, srpen (Nickerl). nigrina Fall.
. (8.) Tykadla obou pohlaví celá černá. Pole suturální u fo-
rem brach. o dvou, discodiální o třech (©) neb čtyřech (©)
řadách okének. Dél. form. macr. 3, form. brach. 2—2", mm.
Snad hojnější než předešlá, alespoň u Hnidous nalézal jsem
ji hojně, kdežto předešlou ne, marginata Wolff.
(macrophtalma F7eb.)
. (5.) Třetí článek tykadel je u kořene sesílen. Blanitý po-
stranní okraj štítu má dvě řady okének.
(12.) Krovky mají okénka dosti velká, a to políček: discoi-
dálního, suturálního a laterálního tak velká jako membrany
krajní žilky, aneb spíše ještě větší. Políčko discoidální je
prohloubené, podobné žlábku a má, jakož i pole laterální,
čtyři nebo (© brach.) tři řady, suturální u form. brach. dvě
řady okének. Postranní kýly štítu jsou rovnoběžné. Dél.
form. macr. 2'/,—2*/;, form. brach. 2"/,—2'/; mm. Pod ma-
teřídouškou na mezích a suchých návrších v okolí praž-
ském (Fieber). Nová Huť (Nickerl). gracilis F7eb.
„ (11.) Krovky mají okénka menší a nestejná, tak že okénka
membrany krajní Žilky jsou větší než ostatní. Discoidální
pole je rovinné a má pět až šest, laterální pět řad okének.
Postranní kýly štítu se v předu sbíhají. Suturální pole
u exemplářů brachypterních má před středem jednu řadu
50
okének. Vesicula v předu štítu je protažena do předu. Dvoj-
tvárná. Dél. form. macr. 2"/,, form. brach. 1%/,—2 mm.
V lesích pod mechem ; obecna. parvula Fall.
Dictyonota Curt.
1. (2.) Tykadla jsou dlouze osrstěna a mají třetí a čtvrtý člá-
nek stejně silné; hrbolky tykadlové jsou ostré a odstávají
koncem od hlavy. Hlava má na čele dva dosti dlouhé,
sblížené tmavé trny do předu směřující. Kraje štítu se čtyřmi
nepravidelnými řadami okének. Ovální, vespod černá, zvlá-
ště na hrudi. Zadeček často světle hnědočervený. Krovky,
kraje, kýly a processus štítu jsou světlé. Hlava, tykadla a
střed štítu mezi kýly jsou černé. Postraní kýly štítu jsou
asi tak vysoké jako střední a mají všechny o jedné řadě
čtyřhranných okének. Nohy červenohnědé. Dél. 3 mm. Na
vyprahlých mezích; obecna. tricornis Schrk.
Pozn. Var. erythrophtalma jest nezralá, nevybarvená
tricornis.
2. (1.) Tykadla jsou kratičce osrstěna a mají třetí článek sil-
nější čtvrtého. Hrbolky tykadlové jsou tupé, s kraji hlavy
rovnoběžné. Na čele jsou dva krátké oddálené světlé trny
Kraje štítu se třemi nepravidelnými řadami okének. Vejčitá,
vespod černá, celkem podobně zbarvena jako předešlá.
Krajní kýly štítu jsou as o polovinu nižší středního, všecky
mají po jedné řadě čtvercových okének. Holeně červeno-
hnědé, stehna tmavá. Dél. 4 mm. Na janovci metlatém;
Jindřichův Hradec (Duda). Vzácnější.
Sb ch-no:cera Pze.
Derephysia Spin.
1. (2.) Pronotum se třemi kýly a výběžkem (processus) dlou-
hým, zašpičatělým. Obyčejně macropterní. Ovální. Tykadla
dlouhá, třetí článek jejich delší než plocha štítu, čtvrtý více
než o polovinu kratší třetího. Trny na hlavě kratší než
průměr oka. Kraje štítu široce zaokrouhlené, se třemi řa-
dami okének, vesicule pravidelně do čtvrtkruhu vypouklá,
kýly štítu o jedné řadě okének. Membrana krajní žilky kro-
vek se dvěma řadami okének. Hruď, hlava, čtvrtý článek
tykadel a plocha štítu jsou tmavé, ostatní části těla jsou
96
světlejší. Dél. 3*/, mm. Všeobecně rozšířena, ale ne hojná.
Na suchých mezích, v trávě pod keři.
foliacea Fall.
2. (1.) Pronotum pouze se středním kýlem a s výběžkem
krátkým, na špici široce zaokrouhleným. Obyčejně brachy-
pterní. Vejčitá, do předu zúžená. Trny na hlavě rovnají se
délkou asi průměru oka. Tykadla jako u předešlé. Kraje
štítu jsou dovnitř prohnuty. Membrana krajní žilky, pole
laterální a discoidální mají po jedné řadě velikých, nečet-
ných, čtyřhranných okének. Zvláště veliká jsou okénka polí
laterálního a discoidálního. Zbarvení jako u předešlé, žilky
sítě jsou silnější a tmavší. Dél. 2"/,—3 wm. Forma macro-
pterní velmi vzácná. Mám ji pouze od Rakovníka, kde ji
můj syn František, tehdy studující tamní reálky, roku 1904
sbíral. Také Fieber ji udává z Čech. (Ent. Mon. p. 100).
cristata Fanz.
Galeatus Čurt.
1. (4.) Blanité postranní rozšířeniny pronota a krajní žilky
krovek nejsou skvrnité; vesicule vpředu štítu nedosahuje
až ku špici hlavy; sub-
basální vnější roh kro-
vek je zaokrouhlený,
tupoúhlý.
2. (3.) Velká; vesicule je
krátká, málo před ko-
řen hlavy prodloužená,
zřetelně kratší než před-
ní rohy pronota. Ma-
cropterní. Dél. 4—4",
mm. Na suchých, pís-
čitých stráních pod
Artemisia campestris.
V Čechách dle Fie-
bera; nevím, že kdo
jiný by ji zde byl dosud
nalezl.
angusticollis
Reut.
Obraz čís. 4. České síťnatky (Tingitidae), k i )
Galeatus spinifrons Fall. (zvětšemo 20krát). 9. (2.) Malá ; vesicule vpře-
(Dle přírody kreslil Fr. Mužík.) du štítu klene se ob-
JV
loukovitě nad basální polovinou hlavy a je téměř tak dlouhá
jako přední rohy pronota. Trny hlavy (5) velmi dlouhé do-
sahují dále než první článek tykadel. Na podobných místech
jako předešlá, ale hojnější. U Kralup velmi hojná; form. macr.
vzácnější. Dél. 2"/,—3 mm. Obraz č. 4.
spinifrons Fall.
- (14) Blanité postranní rozšířeniny pronota a krajní žilky
krovek jsou na žilkách tmavohnědě skvrnité. Vesicule
vpředu štítu přesahuje hlavu a je na horním kraji (při po-
hledu se strany) od kořene přímá a teprv v přední polovině
obloukovitá. Subbasální roh krovek tvoří asi pravý úhel a
není zaokrouhlený. Dél. 2'//—3 mm. Více rozšířena než
obě předešlé ve formě brachypterní hojnější než v macr. Žije
na listech Hieracium pilosélla, U Kralup velmi hojná.
maculatus H. Sch.
Stephanitis Stal.
Plátky rýhy tykadlové (lam. rostrales) jsou všude stejně vy-
soké. Membrana krajní Žilky má za středem čtyři řady okének.
Tělo, druhý článek tykadel a články chodidel jsou tmavo-
hnědé, ostatně je světle žlutá. Krovky před středem a na
konci s hnědými skvrnami, jež splývají ve hnědé příčné
pásky. Dél. 3—3'/, mm. Na listí hruškovém (Fieber), třešňo-
vém (V. Frič) a na mukyních (Dalla Torre).
pyri Fab.
Elasmotropis Stal.
Bělavě neb zelenavě šedá, hladká, vespod hnědá. Hlava a
oči černé. Dél. 24/; —3 mm. Na květních strboulech bělotrnu
(Echinops sphaerocephalus) v okolí pražském (Fieber).
testacea H. Sch.
Eadsialea nthaS/a/.
Postranní kraje štítu a krovek opatřeny jsou hrbolky, ne-
soucími po Štětince. Třetí článek tykadel je dva a půlkrát
delší čtvrtého. Membrana krajní žilky má dvě řady okének, ©
suturální pole krovek u exemplářů brachypterních se do
zadu značně rozšiřuje. Dél. 2*/,—3 (macr.), 2/—2, mm.
5) 8 =
(brach.). Dvojtvárná, forma brach. mnohem hojnější. Všude
obecná na mateřídoušce; v jižních Čechách dle Dudy vzácná.
capucina Germ.
Tingis Fabv.
. (11.) Postranní kraje štítu jsou plátkovitě vodorovně roz-
šířeny a mají alespoň jednu řadu okének; vesicule vpředu
štítu je více méně ku předu protažena.
. (8.) Kraje a kýly štítu i krovek jsou posázeny štětinkami,
které jsou delší průměru oka. Subg. Lasiotropis Stal.
Blanité rozšířeniny štítu a krajní Žilky krovek mají tři řady,
tato poslednější ku konci někdy čtyři řady okének. blanité
sicule při pohledu se strany lehce vypuklá. Vejčitá, široká,
žlutošedá. Třetí článek tykadel je dvakrát delší čtvrtého,
jenž je černý. Také konec chodidel je černý Dél. 4—4/,
mm. Dosti hojná a všeob. rozšířena na pasekách pod spod.
listy divizny. reticulata FH. Sch. ciliata Fieb.
. (2.) Kraje krovek hladké, bez štětinek, nanejvýš s chloupky
kratšími než průměr oka. Subg. Tingis s. str. Blanité roz-
šířeniny štítu a krajní žilky krovek mají alespoň dvě řady
okének.
. (5.) Postranní- blanité kraje štítu jsou vykrojeny. Tykadla
mají třetí článek více než dvakrát delší čtvrtého, základní
dva články jsou světlé neb slabě zahnědlé. Membrana krajní
žilky krovek má 3 řady malých, rovně velkých okének. Po-
dlouhle vejčitá, vpředu užší, svrchu stejnoměrně šedožlutá,
při kraji krovek síť místy tmavá. Vespod částečně černá.
Hlava, čtvrtý článek tykadel a konce chodidel také jsou
tmavé. Dél. 3—3", mm. Je to druh krajin jižnějších. V Če-
chách jen dle Fiebera. Ďr. Horváth má jeden kousek brachy-
pterní z jižních Uher. auticulata Costa.
(4.) Postranní kraje štítu jsou vypuklé.
. (7. 8.) Blanité kraje štítu a membrana krajní žilky krovek
mají čtyři řady okének. Přední rohy štítu jsou krátké, za-
oblené. Ovální se širokými okraji štítu a krovek. Barva
svrchu žlutá, poněkud do šeda, místy tmavé skvrny. Hlava
s pěti žlutými trny. Poie laterální úzké o dvou řadách okének.
Poslední článek tykadel a'spod těla tmavé. Dél. 3"/,—4 mm.
3
10.
146
an)
Vzácnější. Na kamenitých návrších okolí pražského pod
spodními listy divizny (Fieber) a na bodlácích u Nové Huti
(Nickerl). ampliata H. Sch.
- (6. 8.) Membrana krajní žilky krovek a blanité okraje štítu
mají po třech řadách okének. Třetí článek tykadel není ani
dvakrát delší čtvrtého. Špinavě žlutobílá, černě skvrnitá
zvláště při okrajích. Dél. 3'/,—3*/, mm. Obecná; na úborech
bodláků. od ti RÁ
. (6. 7.) Blanité okraje štítu a membrana krajní žilky krovek
mají jen po dvou řadách okének.
„. 10.) Tykadla dosti dlouhá, třetí jejich článek je skoro dva-
krát delší čtvrtého. Tělo a tykadla hladké, bez štětinek. Po-
dlouhle ovální, do předu zúžená. Membrana krajní žilky
krovek má dvě pravidelné řady stejně velkých okének. Dél.
8/4—3*/, mm. Pod rozličnými nízkými rostlinami na vý-
slunných návrších. V Čechách jen dle Fiebera (Ent. Mon.
pa) angustata /H. Sch.
(9.) Tykadla kratší, jejich třetí článek zřetelně mnohem méně
než dvakrát delší čtvrtého a alespoň třikrát kratší, než je
délka štítu. © Vesicule vpředu štítu je protažena do předu.
Stehna tmavá. Kraje a kýly štítu jsou úplně bez štětinek.
Barva svrchu více do šeda než do žluta. Tykadla krátká,
značně silná. Dél. 3 mm. V okolí Prahy na Centaurea pa-
niculata. U Chebu (Dalla Torre). grisea Germ.
(1.) Blanité kraje pronota jsou úzké, zdvižené neb přehnuté,
vesicule má špici uťatou. Subg. Tropidocheila.
„ (18.) Tykadla, celý povrch pronota a krovek jsou hustě
porostly chloupky rovně dlouhými, u špice zakřivenými.
Postranní kraje pronota jsou přímé, laterální pole krovek má
dvě řady okének. Chloupky, kterými jest kraj krovek obrven,
jsou nejvýše tak dlouhé, jaká jest šířka membrany krajní
žilky krovek vpředu. Čtvrtý článek tykadel, ku špici trochu
ztloustlý, je nejméně pětkrát tak dlouhý, kolik obnáší jeho
největší průměr. Stehna a kořen tykadel jsou obyčejně světlé.
Membrana krajní žilky krovek má za středem tři řady okének,
kdežto blanité postranní okraje štítu „jsou úzké, pouze o
jedné a to ještě nezřetelné řadě. Dél. 31,—4 mm. V mýti-
nách lesních pod křovinami a spadlým listím dle Fiebera
(Ent. Mon. p. 79.). Na lopuchu a některých pyskatých
(Horváth). pilosa Feb. (angusticollis H. Sch.)
18.
15.
60
(12.) Tykadla, pronotum a krovky bez dlouhých, vztyčených,
zakřivených chloupků, jen kraje pronota s chloupky krátkými,
přímými. Kraje pronota jsou před středem trochu vykrojeny.
. (15.) Discoidální pole krovek je široké, rovinné, na vnitřním
kraji úhlovitě zaokrouhlené, blanité kraje štítu skoro vzpří-
mené. Druh macropterní. Membrana krajní žilky krovek má
jednu řadu střídavě větších a menších okének a je po celé
délce stejně široká. Okénka pole discoidálního a apicálního
velikosti ne mnoho rozdílné. Laterální má před středem tři
řady okének. Dél. 3'/,—3*/; mm. Druh k jihu hojnější.
geniculata Pžeb.
(14.) Discoidální pole krovek je úzké, trochu prohloubené,
na vnitřním kraji velkým mírným obloukem ohraničené,
blanité okraje štítu před středem vzpřímené. Druh dvoj-
tvárný. Membrana krajní žilky krovek má zřetelnou řadu
okének, za středem je znenáhla rozšířena ve dvě řady ne-
úplné. Vesicule vpředu štítu je i u formy macropterní na
hořením kraji vodorovná (pohled se strany). Dél. 3—3'/,
mm. Na travnatých výslunných návrších okolí pražského,
zvláště na čistci přímém (Stachys recta), z jara též pod
kamením na blízku této rostliny (Ent. Mon. p. 783.).
maculata PF?eb.
Catoplatus Sfiu.
. (2.) Membrana krajní žilky krovek se třemi řadami okének.
Třetí článek tykadel aneb větší jich část a štít jsou světlé.
Štít není skoro nic vypuklý a má blanité okraje vzpřímené,
od plochy štítu odstálé, se třemi řadami okének. Nohy a
tykadla jsou žluté, poslední mají čtvrtý článek černý. Dél.
Mýta, Chebu, Františkových Lázní, Hnidous, Rakovníka a
Lán. Zvláštní jest, že tento druh Fieber z Čech neudává.
Fabricii Sfal. (costata Fab.)
„ (1.) Membrana krajní žilky krovek má jednu neb dvě řady.
okének. Stehna a tykadla černá. Holeně v základní polovině
silnější, ku špici slabší a zde světlé, zřídka celé světlé. Trny
na hlavě také světlé. Tykadla jsou značně silná a mají
třetí článek na konci přímo uťatý. Kýly štítu jsou i uprostřed
štítu zřetelné.
61 —
a) Membrana krajní žilky krovek má pouze jednu řadu
okének. Hlava černá, jinak tělo svrchu celé bělavé. Častěji
bývá štít zahnědlý. Dél. 4—4/, mm. Hojná na máčce polní
(Eryngium campestre). V seznamu Dudově jako dva druhy.
carthusianus Goeze. (melanocephala Panz.)
D) Membrana krajní žilky krovek má dvě řady okének. Dél.
4 mm. Na vápenitých návrších na seseli sivém (Seseli glau-
cum) dle Fiebera. var. albidus H. Sch.
Copium Tkunb.
Blanité okraje štítu a krovek dosti široké. Okénka membrany
krajní žilky krovek nejsou stejná, místy ve dvou řadách.
Třetí článek tykadel
je ku špici značně
sesílen, třikrát delší —
než tu silný, čtvrtý ©
skoro válcovitý, tři-
krát delší než tlustý,
tak dlouhý jako třetí
a též tak silný jako
třetí u Špice, u ko-
řene nahoře lehce
ohnutý. Tykadla po-
rostlá jsou dlouhými
chloupky. Je hnědá,
na hlavě a tykadlech
černá. Dél. 3"/, až
4 mm. Na kameni-
tých návrších na
ožance © (Teucrium
chamaedrys), z jara
pod kameny. U Hni-
dous hojná. Znetvo-
řuje květy jmeno-
vané rostliny. Obraz
x
č - 7
k
Obraz čís. 5. České síťnatky (Tingitidae),
Copium cornutum T%uub. (zvětšeno 20krát).
č. S. (Dle přírody kreslil Fr. Mužík.)
cornutum Tžunb.
Y
Physatocheila Fřeb.
. (2.) Menší, nejvýš 3 mm. dlouhá; membrana krajní žilky
krovek má dvě řady okének, za středem jednu. Hlava černá;
BDÍ
62 ——
laterální pole je úzké, uprostřed nezřetelně rozšířené, o dvou
„řadách okének. Třetí článek tykadel je třikrát delší čtvrtého.
Přehnuté postranní blanité okraje štítu jsou skoro tak široké
jako mezera mezi středním a postranním kýlem a mají
okénka přiměřené velikosti. Vesicule- vpředu štítu je upro-
střed trochu vypuklá. Okénka membrany krajní žilky jsou
nepravidelná, skoro trojúhlá. Podlouhle ovální, červenohnědá.
Kraj krovek u kořene a u konce discoidálního pole jakož
i špice tohoto jsou světlejší. Dél. 2%/,—3 mm. Na trnkách,
slívách, hlohu a p. dumetorum FH Sch.
„ (1.) Delší než 3 cm; membrana krajní žilky krovek má
u kořene tři, uprostřed čtyři a ku špici dvě řady okének. La-
terální pole má tři, částečně i čtyři řady. Podobně zbarvena
jako předešlá. Délka 4 mmm. Na ostružinníku a olši (Nickerl)
u Prahy a Nové Huti. U Hnidous na olších hojná.
guadrimaculata Wolf.
Om cochila Sal!
25b a krovky jednobarevné, rezavěžluté. Třetí článek
tykadel více než dva a půlkrát tak dlouhý jako čtvrtý (38 : 15).
Membrana krajní žilky krovek je zřetelná po celé délce
o jedné řadě okének. Dél. form. macr. 3*/,—3*/;, brach. 3 až
3*/, mm. Na suchých výslunných stráních a mezích pod
pryšcem (Euphorbia cyparissia). simplex Sch.
. (1.) Štít a krovky šedě neb bělavě žluté, více méně šedě
obláčkovité. Třetí článek tykadel je více než dvakrát delší
čtvrtého (32:15), Membrana krajní žilky krovek je velmi
úzká, jako žebrovitá, a má jen u konce, a to ještě nezře-
telnou řadu okének. Dél. form. macr. 3'/,—3'/,, form.
brach. 2"/,—3 mm. U Kralup. V seznamu Dudově s pře-
dešlou pod jedním jménem. scapularis Fieb.
Monanthia Lep. Seru.
. (10.) Blanité postranní okraje štítu jsou jen lehounce vy-
puklé-a leží na povrchu štítu. Konec processu je bez ve-
sicule. Krovky nejsou hrbolkovitě prohnuty, membrána
krajní žilky krovek má alespoň uprostřed jen jednu řadu
okének.
63
bÍ
a
. (9.) Blanité postranní okraje štítu jsou široké, na vnitřním
kraji nevykrojené a postranní dva kýly štítu, rovnoběžné
neb v předu sbíhavé, jich úplně neb skoro dosahují.
. (8.) Postranní kýly štítu se v předu sbíhají. Dva základní
články tykadel a nohy šedožluté, zřídka stehna uprostřed
tmavší.
. (5.) Membrana krajní žilky krovek má po celé délce jen
jednu řadu okének. Černá hlava ozbrojena je pouze třemi
předními, a to velmi krátkými trny. Blanité postranní okraje
štítu dosahují až ku střednímu kýlu. Štít je v předu trochu
protažen, má okraje v přední části přímé a střed horní
plochy černý. Laterální pole krovek má tři řady okének.
Dél. 2"/4—3 mm. U potoků na kvetoucí pomněnce a na
kostivalu. (Ent. Mon. p. 22.) platyoma Fieb.
- (4). Membrana krajní žilky krovek má u kořene a u špice
dvě nepravidelné řady okének.
. (7.) Střed štítu je černý; laterální pole krovek má tři řady
okének. Hlava ozbrojena je pouze třemi předními nepatr-
nými trny. Vejčitá, do předu velmi zúžena, za středem
značně široká. Na povrchu šedožlutá, místy černá. Délka
3'/,—3*/, mm. Na bodlácích (Fieber) a kostivalu lékařském
symphyti Valli., (vesiculifera Fřeb.)
. (6.) Střed plochy štítu je světlý; laterální pole krovek má
čtyři řady okének. Svrchu hnědá, síť místy, zvláště za dis-
coidálním polem, světlá. Vnější discoidální žebro střídavě
světlé a tmavé. Dél. 3'/,—3'/, mm. Na pomněnkách (Myo-
sotis palustris). Sedmihorky — Duda, Nová Huť — Nickerl,
Kralupy — Mužík. humuli Fab.
. (8.) Postranní kýly štítu jsou rovnoběžné. Základní dva
články tykadel, stehna, hlava a střed plochy štítu jsou
černé. Vnější discoidální žebro střídavě světlé a tmavé. Na
povrchu převládá barva žlutá, s nádechem do. červena.
Dél. 2*/,—3 mm. Na pomněnkách; Jindřichův Hradec, Krá-
lové Hradec, Soběslav, Poděbrady — Duda.
lupuli Fzeb.
. (2.) Blanité, přehnuté okraje štítu jsou úzké, na vnitřním
kraji vykrojené. „Postranní kýly štítu jsou rovnobežně,
vpředu zkrácené, tak že blanitých okrajů nedosahují. Prvé
dva články tykadel, hlava, veliká část střední plochy štítu
ŘEŘE: - 64—
a stehna jsou černé. Jinak barva na povrchu těla žlutá, ale
ještě na mnoha jiných místech tmavá. Tak hlavně při okraji
krovek i na ploše jejich, kde tato jednotlivá tmavá místa
skoro ve dvě příčné pásky při středu krovek splývají. Dél.
3'/,—3*%/, mm. Velmi hojná a všeobecně rozšířena na ha-
dinci (Echium vulgare). echii Schrk.
10. (1.) Přehnuté blanité okraje štítu jsou vysoko vyklenuté, na
vnitřní straně hluboko tupě vykrojené. Processus má na
špici vesiculi. Plocha krovek je na dvou místech vysoko
prohnutá, tak že tu tvoří dva tupé široké hrbolky. Mem-
brana krajní žilky krovek má po celé délce dvě nepravi-
delné řady okének. Dvojtvárná. Vesicule v předu štítu velmi
vysoko vyklenutá. Velmi široká, na hlavě a střední ploše
štítu černá. Celkem na povrchu hnědá; světlejší jsou vesi-
cule v předu štítu a vzadu na konci processu. Dél. form.
macr. 3'/,, form. brach. 2'/,—3'"/; mm. Na hadinci v okolí
pražském — Fieber, Čelakovice — Duda, Cheb — Dalla
Torre, Kralupy — Mužík. rotundata JH. Sch.
Paedogenese a parthenogenese u Tanytarsa.
Dr. Jan Zavřel.
Předběžná zpráva.
V srpnu loňského roku chytil jsem několik larev Z rodu
Tanytarsus. Na nich zjistil jsem zajímavý případ paedogenese.
Ovaria v pupě se předčasně vyvinují, pupa odumře a za několik
(asi 6) dní vylezou z ní mladé larvy. Dodnes chovám tyto larvy
živé, už několikátou generaci, vesměs z vajíček paedogenetických.
Imago shoduje se až na nepatrné odchylky se severoamerickým
druhem Tanytarsus fatigans n. sp. Johannsen. Když
jsem letos v březnu přednášel o tomto zjevu v zemském museu
moravském v Brně, poukázal jsem na pravděpodobnou identitu
tohoto Tanytarsa a »malého druhu Chiromus«, u něhož poprvé po-
dobný zjev popsal O. v. Grimm v r. 1870. Zároveň jsem se zmiínii, že
v tomto případě máme typický přechod mezi zjevem paedo- a
parthenogenese, čímž se stává dlouho přetřásaná otázka, jsou-li
kN k
vajíčka paedogenetická opravdovými vajíčky, či jsou-li to jen
»pseudoova«, bezpředmětnou. V těchto dnech našel jsem nový
pěkný doklad pro svůj názor. Z larev jiného druhu rodu Tany-
tarsus vychoval jsem samičku, která 2 minuty po vylíhnutí na-
kladla asi 2 cm dlouhou šňůru vajíček v rosolovitém, růženco-
vitě zaškrcovaném obalu (asi 66 vajíček v jedné šňůře). Vajíčka,
zcela jistě parthenogenetická, vyvíjejí se normálně dále. Imago
podobá se néjvíce severoamerickému T. muticus n. sp. Johanns.
Oba jmenované druhy Tanytarsů jsou si značně podobny i jako
larvy i jako imaga.
Domnívám se tudíž právem, že také paedosenesa pup
prvního druhu je jen předčasně vyvinutou parthenogenesou. Je
jisto, že i paedogenesa larev Cecidomyid je zjevem stejným, jenže
vystupuje ještě v mladším stadiu vývoje. Podrobnější zprávu
o těchto zjevech ponechávám si na dobu pozdější.
Některá nová pozorování na myrmekophilech
a jiných hostech mravenců.
Prof. J- Roubal.
Atemeles emarginatus Pavk. v. nioricollis Kraate.
Loňského roku (1906) 11. VII. jsem sbíral brouky na skalnaté
stráni u Laatsche blíže Malsu v Alpách, kdež bylo mnoho
kolonií Formica fusca. Mravenci čile pobíhali po kamenech a
veškerých jiných předmětech. Co jsem sehnut nad obráceným
kamenem pozoroval hemžící se mravence, přilétl z nenadání
Atemeles emarginatus a usedl na nejbližší kámen, kde právě
dlelo několik mravenců zpod něho vylezších. Jakmile brouka
uzřeli, sesypali se co nejrychleji naň, a dříve ještě, než on mohl
křídla složiti, jali se jej olizovati. On však chtěl opět odlétnouti,
v čemž jsem mu pincettou zabránil.
Tyrus mucronatus Paz. Tohoto Pselaphida jsem chytil
v hnízdě Formica rufa jednou u Klatov a pak na Děčínském
Sněžníku. Zajisté s oblibou vyhledává hnízda mravenčí jakožto
příhodná místa útulku, snad proto by zde metamorfosu prodělával,
tak jako to veliká většina t. zv. »myrmekophillů« činí — ne
snad, že jim potřeba jest blízkost. mravenců, nýbrž pro mráve-
o
66 VKV SVÁ POU ea ha
,
niště v pravém slova smyslu, nebo spíše pro materiál, z něhož
zbudováno. Tímto lze si vysvětliti i jmenované nálezy i po-
známku Wasmannovu v »Krit. Verz.«: »Unser Tyrus mucrona-
tus ist kein Ameisengast.«
Larva Diptery Ceratopogon. Podobnou larvu, jakou ve
Wien. ent. Ztg. kreslí Wasmann, našel jsem u Prahy na Císař-
ském ostrově, a sice u Lasius brunneus 1904.
Fauna. DBolteinica.
Noví brouci pro Čechy.
1. Hypocyptus discoideus Er. V náplavu Ohře u Doxan
a Píst ve více exemplářích, kdežto obecného H. longicornis, který
v náplavech také bývá, v těch místech jsem nenašel.
Jmenovaný nový Hypocyptus jest na prvý pohled mar-
kantní krásně červenohnědým středem krovek.
2. Hydnobius multistriatus Gy//. Velmi vzácného (dle no-
ticek ve veškeré literatuře příslušné) tohoto brouka, kterého ob-
jevil v Čechách pan dr. Lokay, jsem chytil v jednom exempláři
(©) v Nové Huti r. 1906. Kus ten jest ve sbírkách pana dra A.
Fleischera, zdravotního rady v Brně, který mi jej vyměnil za vý
značnějšího samečka, nalezeného u Brna,
9. Liodes rugosa S/e/h. jsem našel též v Nové Huti a
sice už za soumraku v letu v říjnu 1906. Roubal.
Doo
Agyrtes castaneus F. poletuje hojně po silnicích spolu s druhy
Aphodius a leze po zemi brzy z jara v okolí Roudnice. Roubal.
»Červ« Gordius ze skupiny Nematomorpha, žijícího v dospělém
stavu v zažívací rouře různých brouků (v knihách se udává »brouků
dravých«), jsem už našel v některých větších druzích rodů Pterostichus,
Amara aulica a Silpha obscura, Roubal.
67
Šeznam českého dvojkřídlého hmyzu.
Subordo: Diptera orthorrapha.
Sectio I. Nematocera.
A. Eucephala.
Čeleď 1, Sciaridae. Drobounké, čilé mušky vyskytují se
v Čechách od března do října. Pro sbírku lze jich získati jen
smýkáním neb chovem. Ukrývají se v lukách, v obilí, v keřích
zahradních i lesních. Mimo hory všude u nás žije Sciara Thomae
ve větších neb menších hejnech.
Sciara Mg. (Syn. Molobrus Latr., Planetella Westw., Planetes
Walk.)
analis Egg. VII. Aš, Cheb, Frant. Lázně, Vinohrady.
aprilina Mg. IV. V., okolí pražské (Strašnice, Hostivař, Ří-
čany), leg. Vimmer.*)
aucta Winn. Aš, Cheb.
bilineata Sřaeg. VII. VIII. Police n. M., Broumov, Nové Město
nMe Čes. Skalice; leg. Vimmer. Závist. VI.
„boleti Wiunm. Cheb.
flavimana Zett. VII. VII. Pahorkatiny u Velešína, České
Třebové, Ústí n. Orl., Žamberka; leg. Vimmer.
fucata Mg. V. Na lesních lukách v pražském okolí (Krč, Kr.
Vinohrady, Dobřichovice, Černošice, Radotín); leg. Vimmer.
hyalipennis Ms. Cheb, Police n. M. VII
Kowarzi Greg. Seznam Kowarzův.*)
macilenta Wium. VIL—IX. Rudohoří a jeho úpatí.
morio Faby. Kr. Hradec,
morosa Wium. Cheb, Aš, Frant. Lázně.
nervosa Mg. VII. Okolí pražské (Krč, Kr. Vinohrady), Velešín,
Krumlov, Vyšší Brod; leg. Vimmer.
nigripes Mg. V. Radotín, Černošice, Dobřichovice, Karlík,
podél Berounky; leg. Vimmer. — Čes. Třebová.
!) Při ustálených jménech nebudeme uváděti synonym, při nově zavede-
ných jménech nejprve připojíme synonymum ze Schinerova dila.
2) Druhů, při nichž je poznámka, kdo je sbíral, Kowarz ve svém seznamu
neuvádí.
3) Poznámka tato značí, že jsem druhů osobně nesbíral.
ntidicolis Mg. Závist. IV.
nocticolor Winu. Sezn. Kowarzův.
praecox Mg. VI. VII. Cheb, Frant. Lázně, Středohoří.
pallipes Fabr. V. Pražské okolí (Závist, Vrané, Jíloviště), Ve-
lešín, Krumlov ; leg. Vimmer.
pulicaria Mg. VII. VIII. Svitava, Č. Třebová, Ústí n. Orl.,
Lanškroun; leg. Vimmer.
rufiventris Mg. VI—VIII. Úpatí rudohorské, místem v Pod-
noch once Jilemnice,
Ro niaí L. v. VII. V každé české pahorkatině mimo
hory; často v hejnech na okoličnatých rostlinách, zvláště
hojná u Protivína, Čes. Třebové, Velešína, Police nad Met,
trepida Winu. Seznam Kowarzův.
triseriata Wiun. VII. VII. Středohotí.
velox Wium. VII—IX. Frant. Lázně, Cheb.
vivida Winm. Frant. Lázně.
TFrichosia Winu.
modesta Wiun. VII. Seznam Kowarzův.
Čeleď 2. Mycetophilidae. Smýká-li se hlavně v lesích neb
v sousedství lesním, ocitnou se v smykací síti také bedlobytky
(Mycetophilidae), ale vždy ojediněle, nikdy v množství jako třeba
zelenušky (Chloropinae). © Pohodlněji možno je vychovati z hub,
jak o tom svědčí články Pastejříkovy v Časopise Čes. Ent. Spol.
roč. III. a IV. Poletují od jara do podzimku, avšak v VIII, IX.
-a X nejčetněji. Časně z jara již žijí, neboť v únoru byly z trouchu
propodsívány.
Cordyla Mg.
crassicornis Mg. VI—IX, Střední Čechy.
fuscata Latr. (fusca Mg.) VIN—IX. Střední Čechy.
murina Wiz. Cheb. obscuripennis Wiz.
Mycetophila Mg.
bimaculata F. VI—IX. Cheb, Aš.
biusta Mg. Frant. Lázně.
blanda Winm. Cheb.
lineola Mg. V—IX. Velešín.
luctuosa Wg. Vychována z hub.
lunata Mg. (lunata Fabr. = sigrata Meig.).
69 ————
pumila Wiuu. VI—IX. Kleneč.
punctata Wg. V—IX. Velká Chuchle, Radotín; Žamberk.
rufescens Zr/. VII. VIII. Seznam Kowarz.
signata Wgs. 1830, Stann. 1830. Kleneč.
spectabilis Wan. VII. VIJI. Aš.
unipunctata Mg. VI—IX. Frt. Lázně.
vittipes Z//. VI— IX. Cheb, Houška.
xanthopyga Winu. X. Veselí n. Lužn.; leg. Pastejřík.
Rhymosia Weun. (Schin: Rymosia.)
cristata S/gS. VI- IX. Sv. Magdalena u Třeboně.
domestica Mg. VI--VII. Sv. Magdalena u Třeboně.
fenestralis Wg. VI— VII. Seznam Kowarz.
Dynatosoma Wřz.
fuscicorne Mg. VII., VIII., leg. Vimmer (Krč); syn. Myceto-
phila praeusta Mg., Staeg.
Exechia Winu.
cincta Wiz. Třeboň.
fungorum Ds. (Tipula fungorum Dg., Mycetophila fungorum
W Ik.)
interrupta Z/f. VII., VIII. Třeboň.
intersecta Ms. Seznam Kowarz.
lateralis Mg. IV— IX. Třeboň.
subulata Wu. VI—VII. Jindř. Hradec.
tenuicornis v. d. W/$. VI—VIIL Soběslav, Cibulka.
confinis Wiuu. Tábor, leg. Hlava.
Allodia Wiz. (Mycetophila Stann., Walk., Meg.)
crassicornis S9/, VL— VII. Vrané.
lugens Wed. syn: ornaticollis Ms. VL—IX.
Mycothera Winn.
dimidiata S/g. VI., VII. Vrané.
Brachycampta Winn.
amoena Wium. VII, VIII. griseicollis Sfg. VI—IX.
bicolor Mg. VL— VII.
Docosia Winn.
sciarina Mg. VII. Cibulka u Košíř.
valda Wžun. VI—IX.
Trichonta Wiun.
obesa Wiun.
submaculata S/g. VII.-—IX. Stěchovice.
Phronia Winn. (U Třeboně.)
humeralis Wiun. VIL—VLI. = forcipula Winu.
rustica Wžiunm. VII, VIII. strenua Winn. VL—IX.
sgualida Wm. tenuis Winun. VI—IX.
sceptonia Win.
nigra Mg. V.
Zygomyia Wim.
notata S/. VII vara S/g. VI.
Glaphyroptera Winn. = Neoglaphyroptera Ost-Sack.
fasciola Ms. VII, VII. picta Mg.
fascipennis Mg. VII subfasciata Wg. VII
Winthemi Lem.
Boletina S/ďg. (Závist.)
basalis Mg. VII. sciarina Sřg. V.—IX.
dispar Wiz. VII. trivittata Mg, V.— IX.
nigricoxa S/S.
Paratinia Mik“ (Verh.d.-k- K. zool.. bot Ges:,Wien. XXII
p. 333, 1874.)
sciarina Mik.
Diadocidia Witz.
ferruginosa Mg. VII., VLI.
Tetragoneura Wžinn.
hirta Wiun.
Lasiosoma Winn.
pilosa Mg. VII., VIII.
Sciophila Mg.
alacris Wium. VIL— IX. cinerascens Mg. VIL—IX.
apicalis Wiun. VI.— IX. exigua Winn.
fimbriata Mg. VIII. Jindř. Hradec.
flava Wiun. VII hyalinata Mg, VIII. Třeboň.
fusca Mg. VIII. Jindř. Hradec. limbata Wiun. VIL, VIII
inanis Wimn. VII.—IX. trlineata Z/f. VIII? IX.
Asindulum Žřv.
femorale W<. VII., VIII.
Platyura Mg.
discoloria Mg. V—VII. Čes, Skalice.
fasciata Li. VII. Ces. Skalice, Kr. Hradec.
humeralis Witz. > » ocelusa Lw.
marginata Mg. » » semirufa Mg.
modesta Wíz. succincta Mg. [X.
nemoralis Mg. VIII. taeniata Wfz.
Bolitophila Mg.
bimaculata Zíf. V. Závist. fusca Mg. V.—VII.
cinerea Mg. V—Vill. » tenella Wfz. Předměřice.
Macrocera Pz.
angulata Wg. VII. Závist. lutea Mg. VII., VIII.
centralis Mg. VII., VIII. » stigma Curtis.
crassicornis Wífz. vittata Mg. VIII.
fasciata Mg. VL—IX.
Mycetobia Mg.
pallipes Mg. VI.
Čeleď 3. Bibionidae. Po celý rok ukrývají se v trávě různí
jedinci, na jaře velké druhy, v létě menší. Rody Dilophus a Bi-
bio rozšířeny jsou po celých Čechách, Penthetria zdá se býti
obyvatelem vysokých míst. Scatopse miluje krajiny teplejší, bo-
haté zahradami, parky, lesíky.
Anarete Hal.
candidata Hal. VII. Polabí.
Penthetria holoserica Mg. leg, Dr. Vávra: Kačlehy, Černé je-
zero na Sumavě.
Scatopse Geoffr.
brevicornis Mg. VII, VIII. Velešín, Protivín,
clavipes Lr. VI. Velešín, Krumlov.
flavicollis Ms. V. VI. Veltrusy.
notata Z. IV.—IX. Velešín, Krumlov.
recurva Lw. V. Frant. Lázně.
transversalis Lmw. VI. Aš, Cheb.
=>
DÍ
Dilophus Mg.
albipennis Mg, IV.— VII. Protivín, Velešín.
vulgaris Mg. VI., VII, VIII V severových. a jihových. Če-
chách na okol čnatých rostlinách hojná. Jinak všude obecná.
Čes. Třebová, Lanškroun, Žamberk, Skalice, Kr. Hradec.
Bibio Geoffr.
clavipes Mg. V., VI. Police n. Met., Broumov,
ferruginatus Z. V., VI. Náchod, Č. Skalice, Smíchov.
hortulanus Z. IV.—VI. Všude obecná.
hybridus Hal. V. Sezn. Kowarz.
Johannis Z. V., VI. V okolí pražském.
laniger Mg. V. Č. Třebová, Aš.
marci Z. II.—VI. Všude obecná.
nigriventris Hal. VI. leg. Dr. Uzel; Kr. Hradec.
pomonae F. VII leg. Kotouč; Váp. Podol, Čes. Třebová,
Dobřichovice; leg. Vimmer.
reticulatus Čw. VI. leg. Dr. Uzel; Kr. Hradec.
varipes Mg. V., VI. Střední Čechy, Česká Skalice, Král.
Hradec.
venosus WMWg. V., VI. Střední Čechy, Kr. Vinohrady (park).
Čeleď 4. Chironomidae. Zástupci této čeledě rozšíření jsou
po celých (Čechách. Cricotopus, Orthocladius a Camptocladius
vyskytují se hojně v lesnatých vlhkých krajinách.
Tanytarsus v. d. Wp. (Křídla na ploše osrstěná, tarsus I
noh delší než tibia — Schiner 579 —598: Chironomus.)
flavipes Ms. VII.
gmundensis Egg. V., VI.
punctipes Wd. VIII. Třeboň.
půsio Mg. VI.— VIII. Veselí n. L.
tenuis Mg. VI. Velešín, Zlatá Koruna, Krumlov.
vernus Mg. IV.—VI. Davle.
Chironomus Mg. (Křídla lysá, nohy jako Tanytarsus. Schiner:
Chironomus.)
albimanus Mg. V. Hostivař, Krč, Cernošice,
annularis Ds. V. Třeboňsko, Veselí n. L.
aprilinus Mg. IV.—VI. leg. Vimmer Hostivař, Krč, Radotín,
Vršovice, Kačlehy.
s i
TT Ví VPA
E AO obě
o vé K fe
PÁ)
É 2 NĚ
OBSAH: Fr. Klapálek: Příspěvek ke znalosti zvířeny chrostíků a jepic Vých.
Karpat (Pokr.) str 33. — F. J Rambousek: Coleoptera Saviňských Alp
str. 36. — F. J. Rambousek: Agonum dorsale Pontobpý., Moleki aberatio
nova str. 42. — Dr. Jaromír Pečírka: Ku biologii mouchy prosvitky
lačné str. 42. — Frant. Mužík: České síťnatky str. 46. — Dr. Jan Zavřel:
Paedogenese a parthenogenese u Tanytarsa str. 64. — J. Roubal: Některá
nová pozorování na myrmekophilech a jiných hostech mravenců str. 65. —
Fauna Bohemica: Noví brouci pro Čechy (Roubal) str. 66. — Drob-
nosti: Agyrtes castaneus F. (Rb.) str. 66., »Cerv«< Gordius (Rb.) str. 66. —
Ant. Vimmer: Seznam českého dvojkřídlého hmyzu str. 67.
F. Uzel:
Nionografie des Thysanoptěres
(Physopodes), écrit en bohěme et en allemand, pour
K 90 (= M 25), 4, 500 pages, 10 planches, seule-
ment chez Vauteur a Prague II., Benátská ul. 7.
Trédlovy etikety Scolytidů
vydal a nabízí výtisk za 40 h.
V. Manuel Duchoň, učitel, entomolog v Rakovnice.
„Entomologische Blátter'“
3. Jahrgang 1907.
Billigste populáre Monatsschrift fůr Biologie der Káfer,
bildet eine Erganzung zur Můnchner Koleopterologischen
Zeitschrift. Kauf und Tauschinserate fiir die Abonnenten zu
besonders ermássigten Preisen.
Probehefte werden von der G. Hensoltschem Buchdruckerei
in Schwabach (Bayern) gratis und franco versendet.
Abonnementspreis jáhrlich 8 Mk.
Pořad schůzí ve správním roce 1907.
n . OAROBNO 2 3 500 BM OUT JÍ O CTA A >
Unor Unor Březen Duben | Květen
o. 20. 19. 20. 28.
Září Říjen Listopad Prosinec
24. 6:78, 29. 12. a 26. 10.
Valná hromada dne 21. ledna 1908.
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí a počínají
o '/„8. hodině večer. :
Červen
20.
KVNÉ 9
e
ČASOPIS
České Společnosti šntomologické.
Acta Sociefafis Znfomologicae Bohemiae.
Ročník IV. 1907. Číslo 3.
Redakční komilé:
Proř. fr. Klapálek,
P. Hug. Kubes, 7 Prof. Dr. Em. Rádl.
© MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Anf. Vimmer.
o)
V PRAZE.
Nákladem České Společnosti Entomologické
Tiskem Dra Ed. Grécra a syna.
na:
SR
+
PoE hV M3 ey! VSE SKOS VAN P Os
atomarius Zif. V., VI. Dobřichovice, Závist.
barbipes Sfg. VI. Hostivař, Petrovice.
brevitibialis Zff. VI. Závist, lesnatá údolí v poříčí Berounky
u Prahy. :
chloris Mg. IV. Závist.
dispar Mg. V. Údolí Radotínského potoka; Kačlehy; VIII.
Police n. Met.; Krč. Syn.: lucidus Zett.
ferrugineo-vittatus Zřf. VII., leg. Vimmer. Protivín, Vodňany,
Bavorov, Nový Knín.
flexilis L. V., VL, Čes. Skalice, Kr. Hradec.
fuscus Mg. VI.— VII. Velešín, V. Strašnice.
niveipennis F. V.—VIL Protivín, Vodňany, Bavorov.
lucidus V., IX. Cheb. col. Mus.
nubilus Mg. leg. Dr. Uzel, Kr. Hradec.
pedellus Dg<. VI., VII. Polabí (Neratovice, Čelakovice, Lysá,
Poděbrady), Velešín, Protivín; Král. Hradec.
pictulus Mg. "/I, VIL, leg. Dr. Vávra Poděbrady ; Lysá, Če-
lakovice, Ces. Třebová.
plumosus Z. IV., V. Všude na jaře obecný. Vršovice, Ho-
stivař, Benešov, Tábor, Cheb, Aš, Protivín.
pusillus Z. VIII., IX. Cheb. Col. Mus.
riparius Mg. V.—VIII. Bělice, Aš. Cheb IX. Col. mus.
tendens F. VIII, IX. leg. Gradl, Aš, Protivín, Hluboká, Ve-
selí n. L., Fr. Lázně.
tentans F. leg. Gradl, Cheb, Protivín, Písek.
venustus Fries. VIII., IX. Cheb, Aš, Chuchle, Protivín.
virescens Mg. VI., leg. Binder; okolí pražské.
viridis Ms. leg. Protivín, Česká Třebová, Vodňany, Kačlehy.
II. Závist.
Cricotopus v. d. Wi. (Schiner II. 611: Chironomus).
bicinctus Ms. VII.
ephippium Zíf. V., VIII., Kr. Vinohrady, sady. Police n. M.
sylvestris F. VII, VIII., leg. Vimmer, Police n. M., Hronov,
Broumov, Cheb, Fr. Lázně.
tibialis Mg. VII. Police n. M.
Orthocladius v. d. Wiý. (Schiner II. 612: Chironomus.)
barbicornis F. III., VIIl. Poříčí Malše, Kr. Hradec, Čes. Ska-
lice, Cheb. Frant. Lázně.
minutus Zřf. IV., V. Kralupy, Roztoky, Podbaba.
olivaceus Wg. VI., VII
stercorarius DS. III., IV., V. Stromovka, Troja, Cheb, Frant.
Lázně.
Camptocladius v. d. Wp. (Schiner II. 612; Chironomus.)
aterrimus Mg. IV. Závist. VIII. Velešín. Hostivař. Police n. M.
byssinus Sc/. IV., V. VII. Police n. M.
Tanypus Mg.
carneus F.
melanops Mg. V., VIII. Protivín. Velešín.
monilis Z. V.—IX. Protivín, Cheb.
nebulosus Mg. V. Kolín.
nervosus Mg. V., VI. Polabí, Cheb.
nigropunctatus S/g. Polabí.
nudipes ŽÍíf.
plumipes Fries. Polabí.
punctatus F. V. Polabí.
punctipennis Mg. VI. Polabí, Cheb.
varius F. V. Okolí pražské.
Ceratopogon Mg.
bipunctatus L. V.—VIII. Police n. M., Náchod, Hronov, Čes.
Třebová, Aš.
brevipennis Mg. VII., VIII. Velešín, Aš, Kaplice, Římov.
candidatus Wfz. Police n. M.
fasciatus Mg. Poděbrady.
femoratus Mg. V., VI. Protivín, Aš (Col. Mus)
flavipes Mg. Třeboň.
forcipatus Wiz. Protivín.
lineatus Mg.
rostratus Wiz. VI—VIII. Brandýs n. Orl. Aš (Col. Mus.)
niger Witz. leg. Vimmer. VII. 1906. Česká Třebová, Ústí n.
Orl.
Čeleď 5. Culicidae. Žijí všude v Čechách; v bažinatých kra-
jinách (Třeboň, Veselí, Netolice, Polabí) stávají se člověku velmi
obtížnými.
Anopheles Mg.
maculipennis Mg. VII, VIII. Hejna okolo starých labských
ramen.
75 :
bifurcatus L. VII. Č. Třebová, leg. Wimmer.
Culex L. Žije v každé krajině, kde je dostatek vlhka pro larvy,
annulatus Sc. IV., VII. Hlavně v Polabí, vedle toho na
Třeboňsku, Budějovicku.
annulipes Mg. V. Všude při starých říčních ramenech,
zvláště v lesích.
cantans Mg. V., VII. Hojný ve vlhkých lesích. (Protivín,
Houška.)
dorsalis Mg. VII. U nás nikoliv hojný.
nemorosus Mg. V., VIII Obývá rád vlhké lesy travnaté (So-
sbělav, Třeboň, Tábor, Protivín).
ornatus Mg. V. U Poděbrad jako jinde v Polabí zhusta se
vyskytuje.
pipiens L. IV., V., VII, VII. U koryt potoků lesních: Krč,
Závist, Radotín, Chuchle.
vexans Mg. VI.—VIIL Ve vlhkých lesích v poříčí řek a po-
toků: Protivín, Hluboká, Třeboň, Jind. Hradec.
Mochlonyx Dm.
velutinus Ruthe. V., V., leg. Hlava (Poděbrady), det. Vimmer.
Corethra Ms.
plumicornis F. VĚ, VII., leg. Duda, Všetaty ; Vávra, Strašnice.
Čeleď 6. Ptychopteridae. Skoro všude po Čechách v po-
vr
Ptychoptera Mg.
albimana F. VI.— VIII. Lysá, Kr. Hradec, Smečno.
contaminata Z. V., VL, VII., VIII Houška; Čelakovice, Ne-
ratovice, Protivín.
scutellaris Mg. VI. VII. Houška, Smečno.
lacustris Mg. leg. Gradl, Cheb, Aš.
pratensis L. leg. Vimmer, Č. Třebová.
Celeď 7. Dixidae. V rybničnatých a tůňkovitých krajinách
v Polabí, v úvodí Cidliny, v rovině Budějovické a Třeboňské.
Dixa Mg.
aprilina Mg. V.—VII. Poděbrady.
lineata Mg. VI. Poděbrady.
6*
ZE E. M OBA UM BYE
maculata Mg. VII
nebulosa Mg. Třeboň.
Čeleď 8. Blepharoceridae
Liponeura Lw.
brevirostris Lw. VIL, VIII. Fr. Lázně (Col. Musei).
cinerascens Lrww. VIL, VIN. Fr. Lázně (Col. Musei).
Čeleď 9. Simulidae. Časně z jara v hejnech poletují, pá-
říce se; člověka bodají.
Simulium ltr.
aureum F7ies. VI. Kolín, Kr. Hradec.
argyreatum Mg. VII. leg. Vimmer; Kolín, Velešín, Maria
Sorch.
fuscipes Fries.
hirtipes Fyies. VI., VII Č. Třebová, Kr. Vinohrady.
maculata Ms. V. leg. Vimmer, Vinohrady, zahrada Feslovka.
nigrum Ms. VI. Neratovice.
ornata Ms. VI. VII., leg. Vimmer, Protivín.
pictum Ms. VI., leg. Vimmer (Houška), Kr. Vinohrady.
pusilum Fries.
pygmeum ŽZ/f. V. Kladno.
reptans Z. VI Kol obilí, Kladno, Houška, Kr. Vinohrady.
Čeleď 10. Orphnephilidae.
Orphnephila Hal.
testacea Ruthe. VIL—IX.
Čeleď 11. Psychodidae. Hostí je vlhká a Často i nečistá
místa po celých Čechách v nížinách. |
Psychoda Li.
phalaenoides Z. V.—IX. V nížinách, na záchodech-a vlhkých
zdech.
sexpunctata Curf. V.—VIIL. Jako předešlá.
Pericoma Hall.
nubila Mg. V., VI. Houška, Radotín, na křoví při vodě.
ocellaris Mg. VII, leg. Gradl, Aš.
-m
0“ SERY POST T VTT RO
palustris Mg. V.—VII. Na křoví u vod; Protivín, Vodňany,
Hluboká, Kr. Hradec.
Ulomyia Hal.
fuliginosa Mg. V. Protivín, Třeboň.
Čeleď 12. Rhyphidae. Nejhustěji v Pražském okolí, fene-
stralis obecná v nižších polohách.
Rhyphus Zr.
cinctus F. VL, VIL
fenestralis Scop. VII- IX. Praha, předměstí, pražské okolí;
vedle toho skoro obecná.
punctus F. VII. Stěchovice.
(Pokračování příště.)
Nová odrůda. Col. myrmidone. Esp.
H. A.Joukl.
Lonského roku v první polovině dubna chytil pan prof. R.
Hartmann v Bělé pod Bezdězem velmi zajímavý exemplář G
Col. myrmidone Esp., přezimovaný to kus s částečně porou-
chaným okrajem.
Motýl tento je na prvý pohled nápadný tím, že na povrchu
předních křídel černá skvrna diskoidální úplně schází; ni jediná
černá Šupinka nenaznačuje místo, kde se typická tato skvrna
tvaru nejčastěji půlměsíčného nalézti má.
Povrch zadních křídel tmavší než u typu. Příčinou tohoto
tmavého zbarvení zadních křídel jsou jednak po celé ploše roz-
troušené černé šupinky, jednak velmi tmavý pruh, táhnoucí se
od kořene zadních křídel podél vnitřního zelenavého okraje
k zadnímu rohu.
Celkové zbarvení spodiny obou párů křídel tmavší násled-
kem dosti hojného černého poprášení; veškeré kresby malé,
jakoby smyté.
Středová skvrna na spodině předních křídel slabě nazna-
čena s bělavým jádrem.
Odrůda tato zdá se býti velmi vzácnou a nenašel jsem při
popisech typu žádné zmínky, že by se diskoidální skvrna ztrá-
cela neb i zcela scházeti mohla.
78
Obdobná jest odrůda Euchloe cardamines L., kterou v roce
1901 Pfitzner pod jmenem ab. extincta a čtyři leta později
v témž časopise (Iris, Dresden) Pabst jako ab. immaculata
popsal.
Odhodlal jsem se pojmenovati tuto odrůdu ku cti nálezce
jako Col. mymidone Esp. aberr. Hartmanni m.
Auszug.
Im vorigen Jahre wurde im nordostlichen Bohmen eine in-
teressante Aberration von Col. myrmidone Esp. gefangen. Das
Tier G war úberwintert und am Saume leicht beschádigt.
Auf der Oberseite der Vorderflůgel fehlt der Discoidalfleck
vollstándig, auf der Unterseite ist derselbe nur schwach ange-
deutet und weilb gekernt.
Oberseite der Hinterflůgel durch zerstreute, schwarze
Schuppen verdůstert, ebenso die Unterseite beider Flůgelpaare.
Die Zeichnung der Unterseite matt, undeutlich.
Diese Aberration ist analog derjenigen von Euchloe car-
damines L., welche Pabst als ab. immaculata und Pfitzner als
ab. extincta in der »Iris« beschrieb.
Auch ich entschloss mich diese Aberration zu benennen
und zwar zu Ehren ihres Entdeckers des Herrn Prof. Rob. Hart
mann als Col. myrmidóone Esp. aberr. Hartmanni m.
Nová Aleochara z podrodu Ceranota. Síeph.
Popisuje MUDr. Em. Lokay.
Aleochara (Subgen. Ceranota Steph.) plicata n. sp. m.
Druh upomínající velikostí i barvou na Aleochara erythro-
ptera Gravh., mající však krovky jasně červenohnědé, štít hnědý
se světlejšími okraji a zadeček tmavohnědý, se zadními okraji
článků světlejšími; též 7. a 8. článek svrchu jasněji hnědé.
ním příčních rýh svrchních článků zadečku, jest u nového druhu
zadeček svrchu silně lesklý a nanejvýš spoře rozptýleně tečko-
vaný.
S40
Hlavní znak však nese G nového druhu na svrchu za-
dečku, neboť třetí článek svrchní má v středu blíže zadního
okraje velký tupý hrbolek, proti němuž se na předním okraji
čtvrtého článku zvedá opět hrbolek o něco menší a štíhlejší,
kterýž přechází do zadu v ostře zvednutou čárkovitou hranu,
podobná hrana čárkovitá jest ještě naznačena i v středu pátého
článku; sedmý článek má na zadním okraji v středu brdeček
jako zrnko, kol něhož jest několik teček s obou stran a který
do předu vybíhá opět v ostrou hranu čárkovitou, osmý článek
Aleochara plicata 7. sp. A. Zadeček „£ s hora, (Abdomen
von oben). B. Antenna $. C. Antenna ©.
jest v středu střechovitě zvednut a vybíhá jeho zadní okraj v dosti
objemný kratší trn.
Žádná z dosud známých Ceranot nevyznačuje se u G to-
lika hrbolky na zadečku.
Kromě těchto znaků má © štíhlejší protáhlejší tykadla
nežli © a má na zadečku vespod na předním okraji 2. a 3.
článku v středu chvostky ze zlatožlutých delších chloupků, ©
tohoto znaku postrádá. (Fig. B, C.) :
Hlava jest malá, sotva z poloviny šíře štítu, lesklá černo-
hnědá, zlatolesklými chloupky řídce porostlá, průměr oční něco
kratší délky spánků. Tykadla sedí na nepatrném hrbolku, jsou
80 <
červenohnědá se světlejšími prvními články. První článek válco-
vitý, druhý štíhlejší a něco delší, třetí skoro delší druhého,
čtvrtý něco užší a kratší pátého, pátý až desátý u © štíhlejší,
skoro delší šířky, u © kratší, něco širší než dlouhý, poslední
článek vejčitý, skoro zdélí dvou předcházejících.
Štít lesklý hnědý se světlejšími okraji, něco užší krovek do
předu poněkud zúžený, svrchu jemně zlatožlutě chloupkován a
rozptýleně dosti jemně tečkován. Štítek chagrinovaný, něco tečko-
vaný. Krovky asi zdéli štítu, jasně červenohnědé jsou poněkud
Širší než štít, hustě silně tečkovány, zlatožlutými chloupky hu-
stěji porostlé; zadní zevní rohy jich něco vykrojené.
Zadeček samičky jest svrchu bez hrbolků, silně lesklý,
hnědý, velmi spoře tečkovaný. Okraj zadečku jestu S iu©
široký, zvednutý.
Nohy jsou dosti štíhlé, světle červenohnědé, prvý článek
zadních chodidel zdéli tří následujících a zdéli posledního.
Délka těla © 45 mm, © 43 mm.
Dva jedince, náhodou © a © obdržel jsem od pana prof.
Boyadjiana, který je nalezl z jara letošního roku v okolí Adany
v Malé Asii.
Eine neue Aleochara aus dem Subgen. Ceranota Steph.
Beschrieben von MUDr. E m. Lokay'in Prag.
Aleochara (Subgen. Ceranota Steph.) plica ta n. sp. m.
Die neue Art gehórt der Grósse und Farbe nach zu der Al.
erythroptera Gravh, die Flůgeldecken sind aber hell rotbraun,
der Halsschiid braun mit helleren Rándern, der Hinterleib dunkel
braun mit helleren Hinterrándern der Abdominalseomente; auch
sind die zwei letzten Hinterleibsringe heller.
Bei AI. erythroptera sind die Ouerfurchen des sonst mehr
oder weniger weitláufig punktierten Hinterleibes fast immer
deutlich punktiert, bei der neuen Art ist der Hinterleib oben sehr
stark glánzend und hóchst spárlich punktiert.
Das Haupterkennungsmerkmal ist aber in der Geschlechts-
auszeichnung des (S, námlich das dritte Dorsalsegment trágt
ein ziemlich grobes, stumpfes Hóckerchen in der Mitte nahe
am Hinterrande, diesem gegenůber befindet sich am Vorderrande
des víerten Segmentes ein etwas schmáleres stumpfes Hócker-
chen, welches nach růckwárts in eine scharfkantige lineare Falte
úbergeht, die auch noch in der Mitte des fůnften Segmentes
81
etwas angedeutet ist. Das sechste Segment ist ohne Auszeich-
nung; am siebenten Segmente ist der Hinterrand in der Mitte
mit einer kórnchenartigen Erhebung versehen, welche nach vorne
eine scharfe lineare Kante bildet. Das achte Segment ist in der
Mitte ebenfalls scharfkantig linear erhoben und geht diese Kante
in der Mitte des Hinterrandes in einen kurzen Dorn aus. (Fig. A.)
Das zweite und dritte Bauchsegment trágt an der Basis in
der Mitte ein Bůschelchen aus lángeren, dichten, goldgelben Haaren.
Auch sind die Fůhler des G' schlanker als jene des ©, bei
welchem das 5. bis 10. Glied etwas guer erscheinen, wáhrend
sie beim $ noch deutlich lánger als breit sind. Die Gróbe des
O 45 mm, © 43 mm. (Fig. B, C.)
Zwei Exemplare dieser neuen Art, zufállie S und © erhielt
ich von Herrn Prof. Boyadjian, welcher sie im Frůhjahr in der
Umgebung von Adana in Klein- -Asien sammelte.
Acherontia atropos L. (Smrtihlav.)
Jeho původ, pozvolné šíření, potrava housenky, jakož i domnělé
»právo domovské« v Evropě.
ERA Jokl
V létech 90tých století předešlého rozpředl se zajímavý
Spor o posledně jmenovaném bodu, totiž, možno-li smrtihlava
považovati za lyšaje ve střední a severní Evropě zdomácnělého.
Příčinou sporu byl populární článek prof. Dr. Pabsta pod ná-
zvem: »Ein unheimlicher Gast auf Deutschlands Fluren,« v kte-
rém autor dokazuje, že v středním a severním Německu dlužno
smrtihlava za občasného hosta považovati. /[vrzení toto našlo
velkou řadu odpůrců a bylo příčinou, že uveřejněna řada zpráv
o vývoji tohoto lyšaje, které nepostrádaly zajímavosti a ku ko-
nečnému rozhodnutí sporu valně přispěly. Ku některým vrátím
se během tohoto pojednání a to hlavně k oněm, jež jeví se býti
dosti důležitými a hlavně >»objektivními«, abych nemusel užíti ©
slova »pravdivými«.
Smrtihlav je původu exotického a původní jeho vlastí jest
tropická Asie, odkud se do sev. Afriky a Evropy a dále směrem
k východu až do Japonska rozšířil (na východě a na Malaj-
ských ostrovech (jen var. styx). Rósl zastává správný náhled
o Bok
že teprve po přivezení zemáků a jiných větších Solanaceí se
smrtihlav v Evropě usadil; nebyla by veliká a velmi žravá hou-
senka na domácích, celkem malých a roztroušeně rostoucích
Solanaceích dostatek potravy našla. Krátce po přivezení a pě-
stování zemáků v Evropě (konec 16. stol.) máme již první
zprávy o smrtihlavu. Aldrovandi již 1602 housenku i lyšaje na-
kreslil a popsal. Jiná zpráva tvrdí, že housenka smrtihlava v 17.
a počátku 18. věku jen na jasmínu nalezena byla.
Že mohl se smrtihlav daleko od své původní vlasti roz-
šířiti, nahlédneme, uvedeme-li všechny rostliny, na nichž hou-
senka dle věrohodných zpráv nalezena byla; jestiť housenka
smrtihlava pravým všežroutem (Polyphagae).
Od počátku června nalezeny housenky na těchto rostlinách:
Solanum tuberosum, Sol. nigrum, Sol. dulcamara, Sol. melon-
gena (Sicilie), Lycopersicum esculentum (Sev. Afrika, Italie,
Francie), Physalis Alkekengi, Lycium barbarum (Pešť, Temešvár,
Tiflis a Borshom). Lyc. europaeum, Datura stramonium, Nicotiana
tabacum, Nic. olauca (jen housenky zelené) a ještě na jiných
exotických Solanaceích v zahradách pro okrasu pěstovaných;
dále na Evonymus europaea, vzácně na Ruta graveolens, Zygo-
phyllum fabago (Kavkaz, Syrie a Kašmir), Fragaria vesca,
Pirus malus, P. communis, Philadelphus coronarius, Daucus ca-
rota, Sambucus nigra, Lonicera caprifolium, Rubia tinctorum,
Erigeron canadense, Ligustrum vulgare, Olea europaea (ve střední
Italii a jižní Francii pozorovány housenky smrtihlava, které
olivy úplně ožraly a v prosinci se zapupily), Syringa vulgaris,
Fraxinus excelsior, Jasminum grandiflorum, Paulownia imperi-
alis (dle prof. Schneidra z Freiburku v B.), Catalpa Syringae-
folia, Vitex agnus castus (jen tmavé housenky) a konečně ještě
lanum persicum a v Severní Africe také na Bignonia catalpa.
Vlastní potravou housenek smrtihlava byly původně as jen
Solanacee a vykladou oplozené samice vajíčka jen tam na jiné
rostliny, kde se oněch nedostává. Nápadno je, že u nás hou-
senky nikdy na Lycopersicum esculentum nebyly nalezeny, ač
rostlina tato zemáku velmi je příbuzná; jen Boisduval udává ji
jako potravu housenek smrtihlava v jižní Francii a v severo-
afrických koloniích. Jinde housenka na této rostlině nalezena
nebyla a je nápadno, že i housenky jiných druhů t. zv. vše-
žroutů tuto rostlinu naprosto míjejí. V Uhřích, kde Acher. atropos
již zdomácněla a některá léta velmi hojně se vyskytuje, pova-
M "W
o
8
žována housenka právem za škůdce brambořišť; škodí zde
mnohem více než dlouhotrvající sucha, kdy nať bramborová
uschne a brambory zakrní. Žravé housenky ohlodají jednotlivé
trsy tak, že jen pahýle výhonů zbudou, tyto pak z postranních
oček neustále nové výhony tlačí, obracejíce veškeru sílu na tvo-
ření nadzemní části rostliny, čímž tvoření se hlíz na výhoncích
kořenů úplně znemožněno. V okolí Pešti a Temešvaru nalezeny
housenky jen na Lycium.
Je známo, že housenka dospělá zapupí se v zemi v hloubce
as 15 až 30 cm, zrobíc sobě z hlíny zvláštní pevné pouzdro.
O líhnutí se smrtihlava Z pupy máme mnoho sobě na
první pohled odporujících zpráv, srovnáme-li je bedlivě, dospě-
jeme k zajímavému závěrku.
Na jihu líhne se smrtihlav pravidlem z jara (květen, červen)
a jen malé procento již na podzim, as tak, jako se obdobně
u nás děje při Deil. euphorbiae L. Čím dále k severu ubývá
jedinců z jara se líhnoucích, tak že ve velké části Evropy střední
a celé severní (jedině snad Angli vyjímaje) smrtihlav pravidlem
na podzim se líhne a pupy v tuto dobu nevylíhnuté, tedy pře-
zimující až na velmi řídké výjimky, hynou.
V Čechách dle souhlasných údajů lepidopterologů a dle
mých vlastních zkušeností líhne se velká většina smrtihlavů na
podzim a to od září až do prosince; vylíhnul se mí v netope-
ném pokoji smrtihlav ještě 9. prosince 1901. Z pup přezimova-
ných líhnou se u nás smrtihlavi velmi pořídku a nemohu sám
ani jediný takový případ uvésti; pan Žežula a Černý zcela sou-
hlasně udávají totéž, ač posledně jmenovaný uvádí i jeden případ
jarního vylíhnutí smrtihlava zakrnělého. Marschner, dříve v Kohl-
furtu v Horním Slezsku oznamuje, že se mu vylíhnul 9. ledna
pěkný smrtihlav. Mohlo by se namítnouti, že toto pozdní, vlastně
časné vylíhnutí je přivoděno přenesením pup do teplého po-
koje, tedy že jest vlastně t. zv. rychleným vývojem. Tomu ale
odporují pokusy s rychlením lyšajů konané, které dokázaly, že
zvýšení teploty na pupy lyšajů skoro žádného vlivu nemá a
těmto naopak velmi škodlivo býti může. Jen v málo případech
urychlila teplota umělá u pup přezimujících lyšajů vývoj as
o 3—4 týdny.
Že může smrtihlav na podzim vylíhnutý přezimovati, je
nesporno a dokazuje to zpráva, že v plné zimě (přesné datum
neudáno) za nastalé oblevy nalezen bezvadný smrtihlav na
84
sněhu, arci mrtev. Vylákán z teplého úkrytu hřejícím slunkem,
patrně za mrazivé noci zmrzl.
Naskytá se nyní otázka, mohou-li u nás na podzim vy-
líhnutí smrtihlavi býti zakladateli nové generace a tu právě sto-
jíme před jádrem celého sporu, pro který mnoho inkoustu již
prolito. Odpověď musí býti naprosto zápornou; nebylať nikdy a
nikým v podzimu chycena samice smrtihlava, která by byla jen
jediné, života schopné vajíčko vykladla. Dr. Pabst, Dr. Hess,
Oudemann, Kreye a jiní dokázali, že samice podzimní nemají
ve vaječníku ni nejmenší stopy po vajíčkách a dutina vaječníku
je vyplněna žloutkovitou tekutinou; i ústrojí genitální jeví se býti
u obou pohlaví zakrnělé. Následující případ dokazoval by dále,
že ani samice z jara vylíhnuté novou generaci zabezpečit ne-
mohou. Kreye sděluje, že se 22. června vvlíhnul z pupy přezi-
mované krásný smrtihlav-samice; dle plného a objemného ab-
domenu soudil na hojný počet vajíček. Prof. Dr. Hess břicho
samice otevřel a celá prostorná dutina obsahovala žlutavou te-
kutinu, beze stopy vajíček a vláken pravidelně je pojících. Ani
podzimní II. generace smrtihlavů jižních nezabezpečuje další
trvání druhu, an i u těchto prázdné vaječníky samic a zakrnělé
pohlavní ústrojí obou pohlaví konstatovány. Úkol udržeti druh
v dalším pokolení připadá tedy pravděpodobně jen jarní generaci
jižní (I. generace).
Veškerá právě uvedená fakta dokazují, že v střední a sev.
Evropě nemohl by se smrtihlav tak hojně vyskytovati, kdyby
přílet oplozených samic z jihu rok co rok se neopakoval. Přílet
jest v letech teplých hojnější než v chladných, jsa podporován
teplými jižními větry.
Tvrzení Dr. Pabsta, že jen oplozené jižní samice na pouť
severní se vydávají, jest velmi pravděpodobné. Životní úkol
samce vyplněn oplozením samice, načež v krátku hyne; samici
teprve nyní nastává úkol nejdůležitější, totiž vhodné uložení
oplozených vajíček na místo pro pokolení příští nejvýhodnějších.
Dr. Fischer ze Štokeravy popírá, že by mohla samice smrtihlava
daleké cesty konati, tvrdě, že let její je těžkopádný. což prý
podmíněno objemným tělem a nemotornými, širokými křídly.
Lyšajové rychle a daleko lítající mají prý křídla úzká. Tvrzení
toto samo sobě odporuje. Je jisto, že tělo smrtihlava je v po-
měru k ostatním lyšajům nejobjemnějším a příroda vyrovnávajíc
tuto zdánlivou nesrovnalost, dala k tělu tomu mohutná křídla
s velkou plochou odporu a hrudním svalstvem veliké motorické
A bl eh
R | === == ucunumí camo jš
síly. Rychlost letu smrtihlava právem nazvati možno střelhbitou
a pohyb křídel je tak rychlý, že jich v letu ani postřehnouti
nelze. Další tvrzení téhož entomologa, že musí smrtihlav ná-
sledkem krátkého sosáku na daleké pouti hladem záhynouti je
dosti nepředložené; vždyť u nás jako na jihu dostatek lehce
dostupné potravy najde, an u nás také s kůry stromů sladké
šťávy prýští a včely domácí i divoké med snášejí.
Četl jsem nedávno zprávu jistého sběratele motýlů z Mo-
ravy, kde zcela vážně tvrdí, že »k nim přiletují smrti-
hlavi od severu«. Tímto »vynálezem« zabity rázem všechny
theorie. Neudám pramen, ale radím redaktoru onoho, jinak do-
brého listu, aby takovou »vědu« ponechal vždy do prvního
aprilového čísla.
Než, k věci. Stejně jako smrtihlav přiletují k nám z jihu
i jiní vzácní hosté z rodu lyšajů, jsou to: Daphnis nerií L.,
Chaerocampa celerio L. a Deileph. lineata F., var. livornica Esp.
Housenky D. nerii L. často na bobkovnici nalezeny a vypěsto-
vány. Lyšajové bývají však menší, než oni na jihu vylíhnutí;
naproti tomu smrtihlav severnější velikostí nad jižního vyniká.
Že housenky smrtihlava v střední a severní Evropě nebý-
vají nabodány lumky, kdežto na jihu velmi často se tak stává,
je také důkazem, že jižní nepřatelé housenek z řad Tachinů a Ichneu-
monidů smrtihlava k nám doprovázeti nemohou a naše druhy
těchto cizopasníků tvrdé kůži housenky přizpůsobeny nejsou.
Jediná zpráva (Zeitschrift fůr Entomologie, Neudamm, 3. B., 4.
H. 1898) oznamuje, že z pupy smrtihlava vylíhlo se as tucet
much, které jako Chaetoliga xanthogaster Roud. rozpoznány
byly. Tento druh nalezen často v housenkách Sphinx ligustri,
Smer. ocellata a populi. V květnu I. r. zesnulý anglický lepido-
pterolog F. Moore našel před lety v okolí Salisbury housenku
smrtihlava na brambořišti. Po 6 nedělích vylíhnul se lyšaj,
v jehož dutině břišní nalezena as 10 mm dlouhá larva jakéhos
Ichneumonida. Opakuji ještě jednou, že nebýti příletu z jihu, smrti-
hlav by v krajích našich byl velkou vzácností, an mnoho pup při pře-
orávání polí na zmar přichází. Nasbíral jsem vždy při vyorávání
a vybírání ranných zemáků (Jánovek) hojně pup, které by jinak
byli lidé a ptáci zničili. Jen na polích s zemákem pozdním mají
pupy času k svému konečnému vývoji v lyšaje. Pole, na jehož
částech střídavě jsem pupy sbíral, bylo ze tří stran uzavřeno
lesem i hledal jsem v kypré zemi lesní pod mechem pupy
smrtihlava, avšak nenalezl jsem ni jediné; zdá se, že pupy ne-
86
milují přílišné vlhko lesa. Na kustovnici žijící housenky pupí se
zajisté také v kypré zemi přiléhajícího pole.
Venkovský lid v okolí Brandýsa n. L. zove pupy smrti-
hlava »vrtákem«, patrně pro pohyb článků břišních.
Nelze upříti, že smrtihlav na svém neustálém postupu na
sever, dnes v mnohých jižnějších krajích zdomácněl; totiž, že
kmen tam z jihu přilétnuvší se následkem příznivých poměrů
existenčních trvale usadil a další generace samostatně i bez pří-
letu z jihu udržuje. Takovéto trvalé usazení jmenujeme akkli-
matisací. Hranice tyto přesně stanoviti je dnes nemožno, schází
věrohodné zprávy. Nejsevernější hranicí stálého pobytu smrtihlava
zdají se býti tyto země: Jižní Rus, Rumunsko, Uhry, Jižní Mo-
rava (?), Dolní a Horní Rakousy, Tyroly, Jižní Bavory, Švýcary,
a Sev. Francie; v ostatních částech střední a severní Evropy
nutno smrtihlava za občasného hosta považovati.
Jest nápadno, že v některých krajích se smrtihlav po řadu
let neobjeví, až pojednou za příznivých okolností hojně se vy-
skytovati počne.*) Podobně tvrdí i rolníci z okolí Brandýsa n. L.,
že tam dříve smrtihlav nebýval, ač nyní dosti hojně se objevuje.
Nejsevernější hranice rozšíření smrtihlava je sev. Rusko
(okolo Petrohradu některá leta velmi hojný, jindy zase úplně
schází), dále Finsko, Švédsko a Norsko až přibližně ku 65. st.
sev. š. V Anglii jest smrtihlav každoročním hostem dosti hoj-
ným. Překvapení způsobila zpráva o nálezu smrtihlava za po-
lárním kruhem na Lofotech; byl sem patrně některou lodí z krajin
jižnějších zavlečen. V Sibíři smrtihlav schází.
Vše, co jsem v tomto článečku snesl, kotví na zprávách
vážných entomologů, jež jsem z různých pramenů shledal, dále
na dlouholetých zkušenostech mých přátel lepidopterologů,
z nichž některé jsem již jmenoval a konečně na dlouholetých
zkušenostech a pozorováních mých vlastních.
Pojednání toto má za účel vzbuditi zájem našich českých
sběratelů a pohnouti je, by při hledání housenek a chytání ly-
šaje smrtihlava veškerá důležitá data, jakož i různé zajímavé
okolnosti přesně zapisovali a V našem Časopise uveřejňovali.
*) Docent M. Gilmer sděluje analogickou zprávu ohledně Deil. galii. Praví,
že tohoto lyšaje u Stralsundu, jakož v celém sev. Německu dlužno považovati
za přistěhovalce, an prý v některých letech housenka a lyšaj v masách se ob-
jevují, aby pak na řadu let úplně zmizeli, Dalo by se očekávati — praví dále
— že příští rok po tak hojném vyskytnutí se, bude tento lyšaj zase hojný, stává
se však pravý opak; vzdor bedlivému hledání nenalezena ni jediná housenka.
(Int. Ent. Zeitschr..Guben. Jahrg. 1. Nr. 24. pag. 176.) i
8
Několik koleopterologických poznámek.
Prof.. J. Roubal.
U Chuděnic jsem smýkal při západu slunce Amarochara
umbrosa s trav na mezi u lesa.
V shnilých houbách na Boubíně jsem našel mnoho Cato-
psů a sice druhy: C. fuscus, alpinus, Kirbyi, chrysomeloides,
nigricans, affinis. — Dolichus halensis u Roudnice se objevuje
zvláště pod uvadlou vytrhanou plevelí. — Thinobius longipennis
a Ligeris u Roudnice jsem našel nejen známým způsobem, vypí-
ráním nejjemnějšího písku vlhkého u řeky, nýbrž též pobíhající
na písku a v skulinách bahna. — Na pařezech na trusu králíka
divokého v Roudnici vždy v množství žijí: Tachypus flavipes,
Dyschyrius globosus, Haploderus caelatus, několik druhů Athet,
Tachinus collaris, Oxytetus insecatus. — Za parných dnů prázd-
ninových navštěvuje Amara aulica ve velikém množství úbory
Cirsium oleraceum; letos u Chuděnic na jedné louce asi za hodinu
jsem jich sesmýkal na 400 kusů!
Agnesia n. gen. m.*)
Nový rod Pselaphidů myrmekofilních.
Popisuje MUDr. Em. Lokay v Praze.
Corpus brevinsculum, convexum, capite amtice bilnbev-
cnlato, antennis undecim arvticnlatis, gvacilibus, clavatis, basi
appvoximatis, palpis gnadviavticulatis, antvovsum in vegnie pov-
vectis, lacvimifovmibus, coxis posticis inter se distantibus, tavso-
vum ungniculis binis aegnalibus.
Tělo jako u Centrotomy podlouhlé, dosti klenuté, do předu
zúžené, pokryté jemně a rozptýleně šupinkovitými, přilehlými
chloupky, hustěji shluknutými na skráních, lících, ve spodinové
jamce štítové, na zadním okraji krovek a na předním a zadním
okraji prvého hřbetního článku zadečku. Hlava téhož tvaru
jako u Centrotomy, avšak do předu něco více zúžená, takže
hrbolek nesoucí tykadla něco vyniklejším se jeví; týž jest vzadu
svrchu opatřen podélnou jamkou, za hrbolkem jest záhlaví něco
*) Věnováno mé choti pí. Anežce Lokayové, která mi pomáhá ve výzku-
mech entomologických.
88
vyhloubené, dvě kulaté jamky s obou -stran trochu méně vy-
značeny než u Centrotomy. Oči něco více vyniklé než u Cen-
trotomy, skráně za očima do zadu rychle šikmo zúžené. Tykadla
jedenáctičlenná, u kořene velmi sblížená, mnohem tenší než
u Centrotomy, o něco delší než hlava se štítem, poslední článek
jich velmi zvětšený, na zevním konci do zadu trochu šikmo se-
říznutý, předposlední též mírně zvětšený, širší než dlouhý, oba
tvoří s 9. článkem, který jest též mírně zvětšen, trojčlenný ky-
jovitý konec. Ostatní články tykadel, 3. až 7., jsou tenké, něco
málo delší šířky, osmý menší, kulatý, prvý a druhý trochu na-
běhlejší a delší. Celkem podobají se tykadla více oněm u rodu
Enoptostomus, než u rodu Centrotoma. Makadla čelistní čtyř-
členná, menší než u Centrotomy i Enoptostomus, prvý článek
malý, 2., 3. a 4. článek obdélně slzovitého tvaru s osinkou na
konci, makadla jsou jako u Centrotomy obrácena do předu, jsou
však hnědší a lesklá. Štít málo. širší délky, do předu více zúžený
než do zadu, s jamkou obdélně kulatou u spodiny, vzadu po
stranách podélně, mělce vtisknut. Krovky u kořene mnohem širší
štítu, do zadu něco rozšířené a po stranách mírně zaokrouhlené,
vzadu asi dvakrát širší štítu, na povrchu jich znáti celý šev
hřbetní a souběžný s ním celý druhý šev jako u Centrotomy,
hrbolek ramenní vyniklý. Zadeček se šesti články, jest asi stejně
dlouhý jako krovky, však širší, po stranách něco zaokrouhlený,
silně vroubený, do spodu zakulacený; prvý a druhý hřbetní
článek skoro stejně veliké, prvý vzadu mírně příčně vtlačený,
třetí článek ještě veliký, ostatní na délce ubývající, poslední
velmi malé.
Nohy štíhlejší než u Centrotomy, příkyčlí zadních nohou
od sebe oddálená, stehna mírně silná, holeně štíhlé, nestlačené
u předních dvou párů noh mírně prohnuté, zadní skoro rovné,
jen na zevním konci něco ztluštělé a zakřivené, -celkem zcela
jiného tvaru než u Centrotomy neb Enoptostomus. Chodidla
krátká, tříčlenná, prvý článek krátký, druhý dvakrát delší prvého,
třetí o třetinu delší druhého. Drápky u všech chodidel dva, stejně
dlouhé. Nový tento rod žije v mraveništích jako Centrotoma a
Chennium.
Agnesia cilicica m. sp.m. Nigvopicea, antennis, palpis, pedi-
busgne obscuve vnfopiceis, pube brevi minus dense vestita, elytvis
conjunctis latitudine sua apicali hand bveviovibus. Longit.1'74mm.
Habitat im Cilicia, Asia mimorv, in nidis fovmicae Aphaenogaster
bavbava L.
SAR: (fn
54
Černohnědý, tykadla, makadla, nohy tmavě červenohnědé,
tělo pokryto nepříliš hustě chloupky šupinkovitými, do zadu při-
lehlými, hlava se záhlavím vpředu něco vyhloubeným, vzadu
mírné naběhlým; s každé strany po kulaté jamce, mezi nimi
v středu úzká, mírně vyvýšená přepážka. Tykadla štíhlá, s troj-
členným kyjovitým zakončením, prvé dva články jich jsou širší
a delší, následující 3. až 7. jsou úzké, něco málo deiší šířky,
8. článek menší, kulatý, 9. širší, něco zvětšený, 10. ještě větší,
něco širší délky, 11., poslední kyjovitý, na zevním konci do zadu
šikmo seříznutý. Makadla do předu obrácená, mírně veliká, čtyř-
Agnesia cilicica z. sp. B Palpus Centroto ma, C Palpus
Agnesia, D Palpus Enoptostomus.
člená, 2., 3. a 4. článek podoby obdélné slzy, S osinkou na konci.
Štít něco delší než hlava, poněkud delší své šířky, po stranách
v středu nejširší, do předu více zúžený než do zadu, s jamkou
v středu u spodiny dosti velikou a hlubokou. Krovky skoro
dvakrát delší štítu, s hrbolkem ramenním vyniklým. Ostatní
znaky jsou při popisu rodu.
Jedinec sloužící za podklad popisu, zdá se býti G (dle
podoby kyje tykadel a dle délky drápků chodidel) a nalezen byl
v okolí města Adany v Malé Asii z jara ve hnízdě mravence
Aphaenogaster barbara L. ve společnosti nového druhu Oochro-
tus Boyadjianíi m.
7
4
E KA aa | C :
Agnesia 7. gen. m.*)
Description dun genre nouveau de Psélaphides.
Par MUDr. Em. Lokay a Prague.
Ce genre doit čtre rangé entre le Centrotoma v. Heyd. et
VEnoptostomus Schaum, car il ressemble par ses palpes maxil-
laires, dont les trois articles sont pénicillés, a Centrotoma, par
ses antennes assez minces, dont les trois derniers articles for-
ment une massue assez grande, et par ses pieds, moins épais,
a Enoptostomus.
Corps oblong, assez convexe, assez atténué en avant, cou-
vert partout d'une pubescence gris-jaunátre, modérément serrée,
un peu plus épaisse, aux angles postérieurs de la těte, A la fos-
sette médiane du corselet et au bord apical des élytres. Těte de
méme forme générale gue dans le genre Centrotoma, mais un
peu plus atténuée en avant, tubercule antennifěre plus prominent,
margué en dessus d'une fossette oblongue, vertex ún peu cavé
et margué de deux fossettes rondes, placées transversalement,
occiput élevé; yeux granulés, sensiblement plus gros gue ceux
de Centrotoma. Antennes donze articles, insérées trčs prěs
Vune de Vautre, assez minces, un peu plus longues gue la těte
avec le corselet, s'épaississantes au sommet, a dernier article
trěs gros, au bout extérieur obliguement coupé, Vavant dernier
encore modérément gros et large formant avec le 9% gui est
aussi faiblement agrandi, une massue ; les autres articles 3“ jus-
gue 7% plus minces, un peu plus longs gue larges, le 8* court,
rond, le 19 et le 2* plus épais et plus longs.
Palpes maxillaires construites comme chez le Centrotoma
de guatre articles, dirigées en avant au répos, avec trois articles
pénicillés, 1% trěs petit, 2“, 3, 4* en massue de facon d'une
larme oblongue. Corselet un peu plus large gue long, atténué en
avant, margué a la base d'une fossette médiane oblongue, pro-
fonde et vers chague angle postérieur d'une impression oblongue
peu profonde. Elytres réůnies bien plus larges gue le corselet
děs la base, légěrement élargies en arričre, faiblement arrondies
sur les cotés, a Vextrémité deux fois aussi larges gue le corseiet,
marguées de deux stries complětes, calus huméral bien saillant.
Abdomen de six segments, de méeme longueur gue les élytres,
*) Dédié A ma femme, madame Agnes Lokay, gui mžaide dans mes tra-
vaux entomologigues.
ní en]
plus large, un peu arrondi sur les cótés, fortement rebordé, 1%"
segment presgue aussi long gue le 2", a la base transversalement
impressioné, le 3“ encore grand, égal, les suivants diminuants de
longueur et petits. Les pieds moins épais gue ceux de Centrotoma,
hanches postérieures distantes, femurs ordinaires, tibias de lon-
gueur ordinaire, non comprimés, les guatres de devant au bout
légěrement courbés, les derniers au bout extérieur faiblement
épaissis et courbés; tarses courts, de trois articles et deux cro-
- chets égaux, Varticle 1ér petit, le 2“ plus long, le 3“ plus long
gue le 2%.
Ce nouveau genre parasite dans les fourmilličres comme
le Centrotoma et Chennium
Agnesia cilicica n. sp. m.
D'un noir de poix, antennes, palpes et pieds brunes, rou-
geátres. Corps couvert dune courte pubescence, médiocrement
serrée, těte ayant le vertex un peu cavé, vers Vocciput faiblement
renflé, margué de deux fossettes rondes, placées transversalement.
Antennes assez minces, s'épaissantes au sommet, leurs trois der-
niers articles formantes une massue peu abrupte. Corselet un
peu plus long gue large, a plus grande largeur au milieu, plus
fortement rétréci en avant gu'en arriěre, fossette médiane grande
et profonde. Elytres A peu prěs deux fois aussi longues gue le
corselet, calus huméral bien margué. Les caractéres restants
ainsi gu'il a été dit plus haut. Long. 1:74 mm.
L'unigue exemplaire, servant A cette description doit étre
un © (selon la forme de la massue des antennes et de la lon-
gueur des tarses); il fut trouvé au printemps dans les environs
d'Adana, Asie Mineure, dans une fourmilličre de Aphaenogaster
barbara L. avec le nouveau Oochrotus Boyadjianí m.
Nový druh myrmekofilního rodu Oochrotus Lucas.
Popisuje MUDr. Em. Lokay v Praze.
Oochrotus Boyadjiani w. sp. m. Nový druh liší se
od unicolor na první pohled již svým plošším, něco hnědším a
lesklejším tělem. Hlava jest širší délky, hustě a zřetelně tečko-
vaná. Štít plošší než u unicolor a lesklejší, taktéž zřetelně, avšak
zb
92
řídčeji než hlava tečkován, na zadním okraji ku krovkám lehce
v oblouku vykrojen. Krovky mnohem plošeji zklenuté než u uni-
color a hustěji i zřetelněji tečkovány ; též není tečkování v předu
krovek řazené, jako jest tomu u unicolor, nýbrž jest nepravidelné,
krovky jsou též řídčeji chloupky porostlé nežli u unicolor. Vespod
jeví se dlouhý výčnělek ve středu předohrudí, po jehož stranách
umístěna jsou příkyčlí, poněkud užším než u unicolor a jest
většími tečkami porůznu poset. Ostatní znaky hlavní jsou tytéž
jako u unicolor. Tělo jest vejčité, barvy červenavě hnědé, dosti
lesklé, oči scházejí, tykadla nitkovitá, jedenáctičlenná, méně žluta-
vými chloupky než u unicolor porostlá, nohy krátké a dosti silné,
zadní nohy s chodidly čtyřčlennými, prvý a poslední článek
chodidel nejdelší, drápky jemné.
Nový tento druh nalezen byl panem prof. Boyadjianem,
jemuž jej věnuji, Z jara v mraveništích Aphaenogaster barbara
L. v okolí Adany v Malé Asii.
Description dune espěce nouvelle de genre myrméco-
phile Oochrotus Lucas.
Par MUDr. Em. Lokay a Prague.
Oochrotus Boyadjianí ». sp. m. I Sagit dune
espěce nouvelle, gue Von peut au premier coup d'oeil discerner
d'unicolor Lucas. Le corps est plus plat, un peu plus brun rou-
geátre et plus brillant. Těte est marguée de points bien plus
distincts gue chez unicolor ; corselet plus plat, plus brillant, gue
chez unicolor, la pointure est distincte, modérément serrée. Elytres
plus plates, plus brillantes marguées distinctement de points serrés,
la pointure est partout irréguličre, pas au fond des elytres rangée
comme chez unicolor. Aussi la pubescence est plus courte et plus
modérée. Au dessous la carčne du prosternum est sensiblement
plus étroite gue chez unicolor, marguée de points gros, dispersés.
Les autres caractěres correspondent a ceux d'unicolor.
Cet insecte parasite dans les fourmilliěres d' Aphaenogaster
barbara L. Je dois mes exemplaires a Mr. le professeur Boya-
djian, gui les a trouvé au printemps dans les environs d'Adana
en Asie Mineure et A gui j'ai [honneur dédier Vespěce.
93
Fauna Bohemica.
A. Noví brouci.
1. Příspěvek Fr. J. Rambouska.
Harpalus tenebrosus Dej. Pod kamenem ve Vraném 27. V.06.
Stenus Argus var. austriacus Beruh. V Liblicích u Čes.
Brodu kolem topolů a v náplavech labských nepříliš vzácný.
Philonthus fuscus Grav. Na CČibulkách při Las. fuligi-
nosus Ltr. sbíral o letošních prázdninách 2 expl. p. Mulač, mnou
a prof. Roubalem chyceno několik expl. v duté jabloni mezi
Chodovem a Kunraticemi 10. září 1907.
Philonthus tenuis ab. gracilis Le/zner. Na Závisti s typem
jednotlivě na březích Vltavy.
Phloeopora angustiformis Baudi. Mezi velmi hojnou reptans
Gr. jsem našel v Libuni u Jičína v lese »Hlinici« pod korou
smrkovou několik expl. 30. III. 07.
Athous vittatus var. Ocskayi Kiesenw. Závist (Kracík).
*) Polydrosus pilosus Gredler. Velmi hojný na Závisti, ve
Vraném a vůbec v pražském okolí, též v Hradci Králové (Kracík)
a v Neratovicích; nepovažuji ho tudíž za horský druh (viz Catal.
Coleopt. Reitter 1906 pac. 617).
Lixus algirus Lim. Chycen p. Kracíkem na bodláčí v Do-
bříši 8. VII. 06.
Phytonomus (Hypera) meles Fabr. (non Gyilh.!) Smetán
mnou ve Vraném s rostlin kol břehu 27. V. 06, též chycen
v labském náplavu u Vosečku 25. III. 06.
Phytonomus trilineatus Marsh. Ve Vraném s předešlým.
Dorytomus nebulosus Gy//). Liblice u Č. Br., kol topolů
28. HI. 00.
Ceuthorrhynchus symphyti Bedel. Voseček 25. III. 006.
Labský náplav.
Ceuthorrhynchus campestris Gyl/h. Smýkáním sítí 1 expl.
chycen mnou v Neratovicích 26. V. 07.
Ceuthorrhynchus turbatus Schulíze. Byl mnou opětně
zjištěn na návrších u Vršovic velmi četně na Cardaria draba.
Gymnetron víllosulum Gy//h. Na suchopárech mezi Jirny
a Horn. Počernicemi smeten mnou 1 expl. 14. VI. 08.
Gymnetron antirrhiní Payk. Vrané 27. V. 07. (Též Kracík.)
*) Za lask. určení Curcul. děkuji p. radovi Formánkovi v Brně.
= i
2. Příspěvek Prof. J. Roubala.
Philonthus fuscus Grav. P. Rambousek nalezl expl. u Č.
Brodu. Letos jsem krásného tohoto brouka sbíral ve větším
množství u Roudnice.
Bryocharis analis Payk. v. merdaria Gy/7. Jest to velice
nápadná odrůda se štítem červeným a vyskytá se hlavně v Al-
pách. Jeden exemplář jsem našel letos na Křemešníku u Pel-
hřimova.
Colon rufescens Kr. jsem chytil v jednom exempláři letos
u Vimperka.
Hydnobius punctatus S/urm. v.intermedius Toms, letos
na Boubíně ve dvou kusech se základní formou.
H. strigosus Schmidt. Velmi vzácného tohoto brouka jsem
našel spolu s předešlým. — Tímto jsem v době jednoho roku
zjistil 3 nové formy (ještě zmíněný už dříve H. multistriatus),
čímž počet českých Hydnobiů stoupl na 4.
Liodes oblonga Er. — Krásného a velmi vzácného brouka
toho jsem letos v jednom ex. sbíral na Boubíně. Dle Dra Flei-
schera žije jen v lanýžích.
L. Vladimiri Fleischer. Na Šumavě letos ve dvou exem-
plářích.
L. calcarata Er. v. nigrescens Fleischer hojně s formou
základní na Sumavě. — Pan zdravotní rada Dr. A. Fleischer,
nejlepší znalec Liodů mi laskavě přispěl při určení těchto vy-
soce zajímavých brouků.
Leptinus testaceus Wii//. Svého času jsem v tomto listě
uvedl svůj nález nového toho rodu a zástupce nové pro Čechy
čeledi a sice našel jsem jeden kus v Závisti. Letos v září jsem
sbíral opět jeden exemplář u Chuděnic na Bělejšově (ve výši
asi 700 7) pod vlhkým listím.
Dendrophagus crenatus Payk. Význačného tohoto Čucu-
jida jsem letos našel na Boubíně. Jest to nový rod pro naši
faunu.
Mordella fasciata F. a. villosa Schrank. v jednom kuse
u Roudnice na trávě na mezi. — Dříve jsem ji našel jen v Ty-
rolských Alpách.
Tychius guinguepunctatus Z. v. taunus Frickem sbírala
moje Žena v několika exemplářích u Žernosek letos v červnu.
Dosud je význačná tato varieta známa jen z Nassavska. Dle
sdělení p. Rambouska též v Troji.
add 28) ae
zda bolo ok
-
5 95 j
3. Příspěvek od Dra Em. Lokaye.
Tachys bisulcatus Nico/. jednoho jedince tohoto nového
střevlíčka pro naši formu ulovil jsem letos v náplavu červen-
covém na Maninách.
Aloconota debilicornis Er. ulovil jsem ve dvou jedincích
G' a © z letošního červencového náplavu na Maninách.
Anthophagus alpestris ab. transversus Wotsch. Vyskytuje
se v červnu v Krkonoších, mám jej z okolí Spindelmůhle.
Anthophagus caraboides ab. maculipennis Luze. Jednoho
jedince smýkala moje choť v létě v okolí Bělé p. Bezdězem.
Thinobius longipennis var. pusillimus /Zeer. Vyskytuje se
v Polabí i Povltaví sko stejně hojně jako longipennis.
Stenus pumilio Er., kterého nalezl pan inženýr Devorezky
v okolí Budějovic. Ulovil jsem jednoho jedince z labského ná-
plavu u Čelakovic.
Stenus carbonarius Gy//7. jsem nalezl letos u Bezdreva
na Hluboké.
Stenus neglectus Ger/. nalezl jsem 15. III. 06 ve Vltav-
ském náplavu u Prahy.
Stenus niveus Fauvel jsem vysel v jediném jedinci z ná-
plavu labského z jara u Čelakovic.
Lathrobium brunnipes var. luteipes Fauv. jest okřidlená
forma s dlouhými krovkami. Moje choť nalezla jednoho jedince
u Hluboké, druhého jsem prosel z labského náplavu u Čelakovic.
Euplectus nubigena Reif. nalezla moje choť jednoho je-
dince 26. 8. 06 v mechu z pařezů u Poněšic blíže Hluboké.
Batrisus adnexus Hampe nalezen mou chotí na témže
místě v Poněšicích ve dvou jedincích ze dříví pařezů; letos jsem
na starých dubech u Bezdreva ulovil dva další jedince ze spo-
lečnosti Lasius fuliginosus.
« Ceutorrhynchidius melanarius S/efh. vyskytuje se v jarních
náplavech Labe u Čelakovic, ač dosti vzácně.
Sermyla halensis L. ulovila moje choť asi ve 20 jedincích
na Hluboké kol rybníků smýkáním.
B. Nové české hymenoptery.
1. Příspěvek P. A. Kubese.
Anthrena sericata Zm). Kolín, v květnu na jehnědách vr-
bových.
Anthrena florea F. Kolín, v červenci; dosti hojná na posedu.
Kst7 3 la P S0 yet pe SV EES S da 2 PAP
Gorytes (Harpactes) laevis Latr. 1 © 22. VII 07 Kolin.
Myzine sexfasciata Rossi. 1 © 27. VII. na Kravském vrchu
u Znojma. Tamže sbíráno též Camptopoeum frontale F.
2. Příspěvek Oldř. Šustery.
K seznamu českého hmyzu blanokřidlého, uveřejněném
v tomto časopisu dp. kvardianem A. Kubesem dovoluji si při-
pojiti několik pro Čechy nových druhů, sbíraných částečně
v okolí pražském a částečně na Žbánu (mezi Louny a Rakov-
nikem-Horní Ročov) a v okolí Pelhřimova. Omezuji se tentokráte
jedině na vosy hrabavé z čeledě kutilek“(Sphegidae), jichž uvádí
dp. A. Kubes 98 druhů. Pokud se pojmenování týče, přidržel
jsem se nejnovějšího díla prof. Dra Schmiedeknechta »Die Hy-
menopteren Mitteleuropas«, následkem čehož tu a tam se v ma-
ličkostech odchyluji od vůdčího seznamu. — Jest mojí milou
povinností poděkovati dp. kvardianu A. Kubesovi za laskavou
revisi.
1. Psenulus fuscipennis Daňhlb. 3 exempl. chyceny leto-
šního roku 24. VII v Pelhřimově. V seznamu dp. A. Kubese
rod Psen.
2. Pemphredon (subg. Ceratophorus) carinatus | Thoms.
1 © této vzácnější černé vosičky ulovil jsem rovněž 24. VIL
1907 v Pelhřimově.
9. Dolichurus corniculus S/ín. 2 ex. v H. Ročově a 5
v Jirnách ; velmi vzácný druh, který pro prudký let těžko chytiti.
4. Cerceris albofasciata Rossi, 1 © 2. VIII. 1902 Peruc.
5. Gorytes (subg. Harpactes) affinis Sýiu. 2 G 21. VL
1907 H. Ročov. Jest to jižní druh, pozorovaný nejseverněji
u Vídně.
6. Nysson interruptus F. 7 ©$ 18. VI. 1907 H. Ročov.
7. Crabro (subg. Rhopalum) austriacum Kož] 1© 22. VIL
1906 v Radotíně na staré vrbě. Dosud znám jen z Dolních
Rakous.
8. Crabro (subg. Crossocerus) exiguus L/ud. 1 © 9. VL
1907 v Jirnech, 1 G 4. VIIL 1907 v Černošicích. V seznamu
uvedený C. exiguus Dahlb. — C. anxius Wesm.
9. Crabro (subg. Coelocrabro) leucostoma Z. 1 © 30. V.
1907 Sv. Prokop, 1 G' 24. VII 1907 Pelhřimov.
10. Crabro (subg. Coelocrabro) cetratus Schnuck. 1 G 20.
VI 1907 H. Ročov.
97
11. Crabro (subg. Solenius) vagus L. Velmi hojný druh,
který přehlédnutím byl v seznamu vynechán. Chytal jsem jej
v Jirnech, H. Ročově a Pelhřimově od června do září a dp. A.
Kubes v Sušici, Kolíně a Oboře.
12. Oxybelus nigripes O/. 1 © 15. VIII. 1907 Vrané.
13. Tachysphex lativalvís Thoms. 1 © a 7 S uloveno v Jir-
nech v červnu a v Červenci.
14. Miscophus bicolor Jur. 1 ex. 27. VL 1906 Troj.
15. Nitela Spinolaí Dahlb. 3 ex. 24. VII. 1907 Pelhřimov.
Iciteratura.
Coleoptera. Romuald Formánek: Genus Trachyphloeus (Germ. Be-
stimmungs-Tabellen der europáischen Coleopteren. LXI. Heft. Cur-
culionidae. 15. Teil. Sbírka klíčů určovacích obohacena znamenitým
znatelem Curculionidů o velmi bedlivou práci, vyčerpávající syste-
maticky 58 druhů rodu Trachyphloeus Germ. Autor stanovil nový
rod Trachyphloeoides a popisuje ještě přidružený rod '[rachy-
philus Faust. "
Dr. Fr. Sokolář, Wien: Carabologische Mitteilungen. Sonderabdruck
aus dem XXIV. Jahrgang (1907) des Entomologischen Wochenblattes
(Insekten-Běrse). Studie pojednávající o rassách všech druhů středo-
evropských Carabů se stanoviska zeměpisného rozšíření jednotlivých
drubů. Spisovatel studoval veliké množství jedinců Z různých
území, srovnal tento materiál dle rass a dochází ku zajímavým
konklusím zejména pokud se týče rass: Car. cancellatus, monilis,
concolor a jiných druhů. Práce tato vybízí k označování přesných
místních nalezišť u všech Carabů, aby další propracování rass na
základě zeměpisném umožněno bylo.
Rudolf Trédl: Nahrungspflanzen und Verbreitungsgebiete der Borken-
káfer Europas, zugleich systematisches Verzeichnis dieser Káfer-
familie. Sonderabdruck aus der coleopterologichen Monatsschrift:
»Entomologische Blátter<«, 3. Jahrgang, Nr. 1 mit 6. Schwabach
1907. Velmi důležitá příruční knížka pro každého entomologa
i lesníka, který zabývá se studiem kůrovců. Spisovatel podává
rozdělení systematické a u každého druhu vypočítává rostliny, na
kterých žije. Literatura uvedena též všude zevrubně. Nové míry
jednotlivých druhů dle velikosti jsou výsledkem pilné práce spiso-
vatelovy. Lk.
90 - ži
J. Sekera: Note coleottorologiche. Estratto dalla Rivista Coleotterologica
italiana. V krátké stati vypočítáno 52 nových pro území italské
druhů brouků sbíraných v provincii Emilii. Tři druhy byly dosud
neznámy, popsány jsou panem cís. radou Reitterem a nesou jméno
pana sběratele, který jsa Čechem v této krajině usedlým, horlivě
zde entomologicky bádá. Lk.
Les a Lov jest nový časopis vycházející v Písku, který, jsa orgánem
Jesnických ústavů tamních, slibuje již obsahem prvého čísla svého
a jmény uvedených hlavních spolupracovníků, že obírati se bude
vážně všemi stránkami tohoto specialně českého odvětví hospodář-
ského — kde ve světě by nebyl český lesník — a všímati si bude
nejen vlastní hospodářské stránky lesnictví, nýbrž i entomologie,
pro lesníka tak důležité. Prvé číslo obsahuje pěkné pojednání o ků-
rovci Xyleborus dispar F. Kýk.
DEOBmoOsEl.
Callicerus obscurus Grav. (S společně s Amarochara forti-
cornis Lac. jsem našel v kleci, ve které byly před tím chovány lišky
na zahradě p. Štěrby v Pečkách, 18. III. 06. Rmbk.
K biologii rodu Ilyobates Kr. Podařilo se mi najiíti oba naše
druhy: I. nigricollis Payk. i propinguus Aubé v Poříčanech
u Čes. Brodu počátkem září 1906; roku letošního jsem tam našel opět
1 exempl. nigricollis Payk. I. žije v hodně mokrém 'listí nebo
mechu. Oba jmenované druhy jsou z listí, jež pokrývalo vrstvou asi
decimetrovou bahnitou půdu v rašeliništi, které se stalo za suchých
dnů útulkem mnohým jiným druhům, ku př. Chilopora rubicunda
Er. (zajímavé jest, že nikdy jsem tam nenašel Ocalea Er.), Myl-
aena minuta Er, Habrocerus capillaricornis Gr., Myce-
toporus splendidus Gr., Baudueri Rey, longulus Mnnh,
niger Fairm., Lathrobium brunnipes F., terminatum Gr,
Stenus brunnipes Steph., picipes Steph., geniculatus
Grav., Olophrum piceum Gyllh, etc. Z mimočeských jsem letos
sbíral Ilyobates Mech Baudi v Alpách Saviňských a sice prvého
u potůčku ve farském lese (Zg. Jezero) v úplně mokrém mechu, dru-
hého o deset dní později ve výši asi 1500 »“ na Golim Vrhu v mokrém
listí pod kapradím dne 24, července. Rmbk.
Velleius dilatatus F. chytal ve 3 exempl. letos v srpnu na
jk
"bud jí o
99
Cibulkách (!) u Prahy p. Jos. Mulač. Byli na šťávě dubové obletované
současně sršní Z blízkého stromu. Rmbk.
Aporia crataegi L. objevil se v červnu letošního roku ve větším
množství v okolí Sobotky.
Housenky žily na švestkách. —— Pozoroval jsem mnoho motýlů
poletujících nad sdělanými pozemky, kde uloviti je nebylo možno. —
Dne 15. června 1907 vylezl motýl z pupy, kterou jsem nalezl u So-
botky zavěšenou na kmeni švestkovém a dne 28. června 1907 večer
ulovil jsem jednoho motýle, který spal na stéble žitném. —— Objevení
se běláska ovocného v zdejším okolí bylo mně i jinými pozorovateli
potvrzeno. Jos. Šule.
Příspěvky ku poznání larev Dipter II.*)
Frontální ořgán.
Podává Prof. Dr J-Zavwrel.
Pod tímto jménem popsal Holmgren neznámý dosud smy-
slový ústroj na hlavě larvy Chironoma blíže neurčeného. Praví
o něm: »Von der Fláche... erscheint es als eine abgerundete
Scheibe, in welcher Wir eine Zahl vom Mittelpunkte ausstrahlender,
dunkler Bánder sehen. Ausserdem sieht man ... in der Mitte der
Scheibe... einen runden scharf begrenzten, ziemlich unansehn-
lichen Kórper (oder Borste ?)«. Na řezech našel:1. Orgán jest pokryt
dvojitou vrstvou chitinovou, v jejíž střední jamce se nachází
kulatá chitinová čočka. 2. Vnitřní část orgánu má podobu kůžele
složeného z bipolárních buněk gangliových a buněk hypoder-
málních (tyto nejsou na obrazu zřetelny). 3. Orgán tento jest
innervován jednou (třetí) větví nervu optického. 4. Temné pásy
jsou složeny ze zrnité hmoty, již autor rozhodně nepovažuje za
pigment. Autor pokláda tento orgán za redukované očko (»Punkt-
auge)« a homologisuje ho s frontálními výběžky pupy (Miall),
jež jsou dle Mialla zbytky temmenních oček (ocellů).
Dlouho jsem marně pátral po tomto ústroji. Jsa pokryt
chitinem skoro stejné barvy jako celá hlava, snadno unikne oku
pozorovatele, zejména při nevhodné poloze larvy. Jakmile jsme
ho však jednou našli, není nesnadno vyhledat ho i u jiných specií.
*) S podporou »Kommisse pro přírodovědecký výzkum Moravy.«
ké 1067 Z E oo
Mohu tedy v této předběžné zprávě sdělit, že ústroj tento jest
u larev Chironomid značně rozšířen (nejen u rodu Chironomus
s. stv.). Marně jsem ho dosud hledal u rodu Ceratopogon (sensu
latiori). Poloha jeho jest konstantní: leží na epicranialních deskách
za očky. larválními, blízko hranice clypea. U larev Chironomid
nachází se asi uprostřed délky clypea pár brv, stojících blízko
jeho hranice (b,). Nedaleko každé této brvy viděti na epicrani-
alních deskách světlý chitinový kroužek úplně podobný kroužkům
při basi ostatních brv (bg). Že v tomto kroužku žádná brva ne-
sedí, zjistil jsem mnohonásobným prohlížením larev různých rodů
i druhů. Jen u rodu Tanytarsus sedí v něm někdy brva nápadně
kratičká proti ostatním brvám hlavy. Tento světlý chitinový
kroužek jest nejlepším vodítkem pro hledání frontalního ústroje
smyslového. Sedí buď těsně vedle orgánu frontálního, nebo přímo
v něm blíže periferie. Ve středu orgánu jsem ho nikdy nenašel.
Přes to se domnívám, že svrchu uvedenými slovy »... in runder
scharf begrenzter Kórper (oder Borste?)...« označuje Holmgren
útvar totožný s oním chitinovým kroužkem, třeba že dle něho
leží toto »tělísko« zrovna uprostřed frontálního ústroje. Moje do-
mněnka stává se velice pravděpodobnou právě oním dodatkem
»oder Borste?«. Ukázal jsem už na nápadnou podobnost onoho
tělíska s basí brvy. Dle výkladu řezů stotožňuje však Holmgren
toto tělísko s čočkou uloženou v jamce
chitinu, což se však neshoduje s mým
pozorováním o vzájemné poloze chitino-
vého kroužku a frontálního orgánu. Po-
něvadž jsem však dosud neměl času ku
zhotovení řezů, nemohu se tu odvážit
podrobnějšího rozboru.
Tvar orgánu je u různých rodů
různý. U rodu Chironomus s. s/r.
má podobu okrouhlé desky s rosettou
temných pásů (obr. 1.). Tak ho také po-
pisuje Holmgren. Význam oněch pásů
je Holmgrenovi záhadný. Říká jen, že
jsou složeny »aus einem kórnigen Zell-
produkt«. Posunováním tubu zjistil jsem,
Obr. 1. Chironomus s$.— že pásy ony jsou jednou světlejší, po-
PET A An oa oasis temnější než okolí (téhož zjevu
tální orgán shora (levá strana i ; i 3 ě
hlavy). Zvětšení: Reichert, docílíme, měníme-li osvětlení pohybem
Ob. 8., Oc. 2. zrcadla). Není tedy vyloučena možnost,
ě |
OBSAH: Ant. Vimmer: Seznam českého dvojkřídlého hmyzu (Pokr.) str. 73.
— H. A. Joukl: Nová odrůda. Col. mirmidone Esf: str. 77. — MUDr. Em.
Lokay: Nová Aleochara rodu Ceranota Sleph. str. 78. —. H. A. Joukl:
Acherontia atropus Z. (Smriihlav.) str. 81. — J. Roubal: Několik koleo-
pterologických poznámek str. 87. — Dr. Em. Lokay: Agnesia ws. gen. m.
str. 87. — Dr. Em. Lokay: Nový druh myrmekofilního rodu Oochrotus
Lucas str. 91. — Fauna Bohemica: A. Noví brouci 1. Příspěvek Fr. J. ©
Rambouska str. 93., 2. Příspěvek J. Roubala str. 94., 3. Příspěvek Dr. Em.
Lokaye str. 95. — B. Nové české hymenoptery 1. Příspěvek P. A. Kubese
str. 95. — 2. Příspěvek Old. Sustery str. 96. — Litératura: R. Formánek,
Genus Trachyphloeus, str. 97., Dr. Fr. Sokolář, Carabologische Mitteilungen
str. 97., Rudolf Trédl, Nahrungspflanzen und Verbreitungsgebiete der Bor-
kenkáfer Europas, zugleich systematisches Verzeichnis dieser Káferfamilie (Lk)
st. 97., J. Sekera, Note coleottorologiche (Zk ) st. 98., Les a Lov (K7ž.) str. 98.
— Drobnosti: Callicerus obscurus Grav. F společně s Amarochara for.i-
čornis Lac. (Rmbk.) str. 98., K biologii rodu Ilyoba'es Kr. (Rb.) str..98.,
Velleius dilatatus F. (Rb.) str. 99., Aporia crataegi L. (Sule) str. 99. — Dr.
J. Zavřel: Příspěvek ku poznání larev Dipter II. str. 99. — Věstník I—IV.
B Entomologické příručky: s]
| dak hledáme, usmpoujeme a pro sbírky upravujeme hmyz
ži] napsali
Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay, |
Dr. K Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer.
S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal., pro členy České Spol. Entom.
56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách
předem zaslaných.
3 — Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. — jiš]
JI. ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitidae.
Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy
40 h, poštou 10 h více.
II. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící.
Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu.
Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o 10 hal. více.
„Entomologische Blátter“
8. Jahrgang 1907.
Biligste populáre Monatsschrift fůr Biologie der Káfer,
bildet eine Ergánzung zur Můnchner Koleopterologischen
Zeitschrift Kauf und Tauschinserate fůr die Abonnenten zu
besonders ermássigten Preisen.
Probeheftte werden von der (G Hensoltschem Buchdruckerei
in Schwabach (Bayern) gratis und franco versendet.
"Abonnementspreis jáhrlich 3 Mk. PVA
M k
„ 1 oa ji oj Ri k“ : . : HN rty = "24008 do) M k
6 XV k v sd ; Á ,
ká v, -4 V05 * by W
- ČASOPIS
České Společnosti Snfomologické.
Acfa Sociefafis Znfomologicae Bohemiae.
Ročník IV. 1907. Číslo 4.
Redakční komité :
Prof. fr. Klapálek,
P. Aug. Kubes, Prof. Dr. Em. Rádl.
MUDr. Zm. Zokau. Odb. uč. Ant. Vimmer.
bs
V PRAZE.
Nákladem České Společnosti Entomolootcké
Tiskem Dra Sd. Grégra a syna.
200315
kk- tejša . (T 7
—— 101
že tyto »pásy< jsou útvary podobné tyčinkám smyslovým (rhab-
domy), anebo světlolomným tělískům (»Binnen-kórper«), jaká
byla nalezena ve světločivných buňkách Lumbricidů.
Vedle toho lze za živa zjistiti v orgánu ještě nepravidelně
roztroušené hromádky zrníček temněji (hnědě neb rezavě) zbar-
vených, silně světlolomných —
bezpochyby jsou to kapky tu-
kové (r). Nacházejí se pořídku
i jinde v hlavě.
Že tento orgán jest inner-
vován z nervu optického, patrno
nejlépe z obr. 2., jenž předsta-
vuje optický průřez průhlednou
hlavou mladé larvy Chironomus
(snad decorus). U všech mnou
pozorovaných larev z rodu Chiro-
nomus s. str. měl orgán tento
v podstatě stavbu totožnou. Za-
jímavo je však, že u těchto larev
není tento orgán ojedinělým. Pro-
hlížíme-li orgán tento s plochy
(hlavu se hřbetní strany) a po-
Suneme-li pak tubus níže, až se
nám objeví spodní oko larvální
(0), uvidíme za tímto okem
místo, na němž jest hypodermis
nápadně ztlustlá
Obr. ta. — Táž Světlolomná rosetta
larva. — Spodní | Čtyřramenná v podobě písmene H (obr. la). Inner-
larvální oko a © vaci tohoto druhého orgánu nepodařilo se mi na
živých objektech zjistit. zrovna tak jako těžko
jest u těchto larev zjistit za Živa innervaci spod-
šení: Reichert, ního oka larválního; nelze však pochybovat, jak
Obj.8., Oe. 2. ještě z dalšího popisu vysvitne, že také tento
frontální orgán se
strany (levá str.
hlavy. — Zvět-
Obr. 2. Chironomus (decorus?)
Mladá larva. Optický průřez levého
front. org. pozorován se spodu.
Obě oči larvální jsou zakresleny
do jedné roviny, ač ve skutečnosti
leží nad sebou. Zvětšení: Reichert,
Obj. 8., Oc. 4.
a světlá. Obrátíme-li pak hlavu larvy na stranu,
uvidíme, že ono místo, jež se nám v optickém
průřezu jevilo jako ztlustlá hypodermis, má
s plochy podobnou stavbu jako »Frontalorgan«.
Je to ovální políčko světlejší hypodermis na-
plněné roztroušenými, zbarvenými, světlolomnými
zrnky tukovými (?), v němž uprostřed leží silně
někdy trojramenná, někdy
8
102
útvar jest totožný s útvarem, jenž leží za okem horním, a jejž
Holmgren pojmenoval »Frontalorgan«.
U jedné larvy z rodu Orthocladius (bezpochyby O. dila-
tatus) nacházíme obraz jiný (obr. 3.) Obě larvální oči jsou
těsně u sebe (»spodní« v předu, »horní« v zadu). Za nimi na-
cházejí se dvě světlejší políčka, zase prostoupená roztroušenými
zrníčky žlutými světlolomnými. V předním z nich je silně světlo:
lámající rosetta čtyřramenná podobná přibližně písmenu H, v zadním
rosetta troj- až pětiramenná. (Obraz rosett se při posunutí tubu
Obr. 3. Orthocladius (dilatatus?)
— Levý front. org. šikmo se Obr. 4. Orthocladius (?) sf.
strany (poněkud shora). — Obj. — Pravý front. orgán s hora
854Oc.2 — Obj. 8., Oc. 2.
poněkud mění, objevují se nová ramena, jiná mizejí a p.). Inner-
vace těchto orgánů dá se při neobyčejné průhlednosti této larvy
(zejména po svlékání) a při příznivé poloze docela zřetelně sledo-
vati. Hlavní část nervu optického ohýbá se pod přední políčko
a postupuje pak (už seslabená) k očím. Z hlavní větve opt. nervu
jde jedna slabá větev k políčku zadnímu a druhá za ním se
spojuje s nápadně sesílenou hypodermis (a. a.), jež se táhne
nad očima, nad oběma zmíněnými útvary podle hranice clypea
do zadu hlavy, a z níž později se tvoří hlavní oko (složené)").
1) Viz moje pojednání: »Úber die Augen einiger Dipteren-Larven und
Puppen<. Zool. Anz. XXXI. obr. 10.
11083
Není pochyby, že popsané útvary jsou totožny s frontál. orgány
larev Chironomů s. str. Jedno z obou políček (bezpochyby. zadní)
odpovídá orgánu popsanému Holmgrenem (hornímu), druhé spod-
nímu nově nalezenému orgánu u larev Chironomus. Oba tyto
orgány jsou tu sblíženy následkem velkého sblížení očí.
Ještě větší stupeň koncentrace ukazuje obr. 4., vzatý z larvy
bezpochyby též k rodu Orthocladius náležející. Také tato larva
má obě oči blízko u sebe; oba frontální orgány splynuly v jeden
trojúhelníkový útvar, jehož dvojitost naznačují jen obě rosetty.
Též zde jest innervace z nervu optického zřetelna.
na fra
fra
Obr. 5. Panytarsus sý. — Lau-
terbornovy orgány tykaoel při- Obr. 6. — Tanytarsus
sedlé. Pravý front. org. shora. Na sp. (Lanterbornovy or-
obraze je taký zakreslen skolo- gány tykadel dlouze stop-
pophor chordotonálního ústroje katé.) — Levý frontální
(ch. 0.). — Obj. Homog. Im. !/,,, orgán poněkud se strany.
Oc.'2. Obj..8.,:Oc.'2.
Také u rodu Tanytarsus dá se ponenáhlé splývání obou
fr. org. dobře sledovati. Připojené obrazy 5. a 6. osvětlí věc
nejlépe. Obr. 5. je vzat z larvy, jež má orgány Lauterbornovy
na tykadlech přisedlé*?). Spodní frontální orgán je tu ještě zcela
samostatný, ač patrně sblížen k vrchnímu. Rosetty jsou tu za-
stoupeny pouze světlejším tělískem obrysu buď kruhovitého neb
trojúhelného. Obr. 6. vzat z jiné larvy téhož rodu s Lauter-
bornovými orgány dlouze stopkatými*). Oba orgány splynuly
v jeden útvar se dvěma tělísky, která mají formu tupé rosetty
3—4paprsčité.
*) Viz autorovy: »Příspěvky ku poznání larev Dipter«. Tento časop. obr. 5,
S) osobr. ©.
a?
104
Většinou mívá u larev z rodu Tanytarsus front. orgán po-
dobu protáhlého trojúhelníka, jehož jeden vrchol vybíhá do zadu
v nerv optický, druhý k oku larválnímu hornímu a třetí končí
u base brvy, která za horním okem stojí. V tomto útvaru spa-
třujeme zřetelněji neb méně zřetelně 2 světlolomná tělíska někdy
v podobě hvězdice až pětipaprsčité, jindy bez jakékoli radiální
struktury. Mezi frontálním orgánem a hranicí clypea leží vždy
zmíněný už charakteristický kroužek chitinový (b;).
U larev Tanypid (z rodů Tanypus a Ablabesmia) jsem
dlouho marně hledal zmíněný orgán. Podařilo se mi však konečně
i zde nalézti útvar, jenž svou polohou, innervací a částečně i po-
dobou odpovídá frontálnímu orgánu larev Chironomid. Larvy tyto
charakterisované obyčejně dlouhou (zejména u r. Ablabesmia),
se hřbetu sploštělou hlavou a retraktilními tykadly, mají pouze
jediné, obyčejně ledvinité oko larvální.“) Mozek je uložen na
hranici hlavy a prothoraxu. Z něho vystupuje nerv optický a ne-
běží přímo do předu k oku larválnímu, nýbrž míří stranou a
spojuje se v malé vzdálenosti za okem larválním s hypodermis,
která je na tomto místě značně stlustlá. Odtud teprve lze sle-
dovati dosti těžko viditelný tenký nerv běžící podle hypodermis do
předu k larválnímu oku. Poněvadž je hlava sploštělá, je velmi
obtížno dostati ji pod sklíčkem do takové polohy, aby bylo možno
onu sesílenou hypodermis prohlížeti z plochy. Zdaří-li se to však
přece, možno tu více méně zřetelně zahlédnouti 1—2 tělíska
světlejší, která mají podobu nepravidelných, 3—4paprsčitých
rosett s tupými laloky. Že nelze tento orgán zaměnovati s časným
základem později se vyvíjejícího oka imaginálního, vyplývá už
z toho, že první základ tohoto oka objevuje se v podobě šikmé
řady omatidií v zadním rohu hlavy, při čemž zmíněný orgán
zůstává beze změny.
U larev z rodu Ceratopogon nepodařilo se mi dosud
ani stopy pc frontálním orgánu zjistit.“)
Zbývá ještě rozhodnouti otázku, s kterým známým už ústro-
jem u jiných hmyzů či snad členovců vůbec lze frontální ústroj
homologisovati. Jsem si ovšem vědom, že otázku tuto bude lze
4) Viz L c. Zool. Anz.,obr. 8. all.
*) Během tisku našel jsem larvu z rodu Ceratopogon s nápadně průhlednou
hlavou. Na ní podařilo se mi zjistiti za larválními očky orgán frontální s jedinou
světlolomnou rosettou 5—6ti paprsčitou a s nepatrným množstvím oranžových
zrníček tukových.
105
rozřešiti definitivně teprve po bedlivém studiu řezů. Leč dovoluji
si již nyní pronésti o této otázce několik poznámek, pro něž mohu
uvésti doklady. Nelze především přistoupiti na domněnku Holm-
grenovu, že je to základ temenních výběžků (»Stirnfortsátze«)
respektive ocellů. Tomu odporuje jich innervace z nervu optického,
jenž je homologický s nervem složených očí imaga. (Temenní
výběžky puppy jsou však dle Mialla spojeny s mozkem »by a
Single median nerve«. Temenní očka jiných hmyzů pak mají také
docela samostatnou innervaci, jak jsem zcela jasně dokázal u vosy“)
(4 ganglia pro 3 očka). Je však znám jiný ústroj, na nějž by se
při hledání homologie především dalo mysleti. Hledíme-li k inner-
vaci frontálních orgánů z optického nervu a k jejich poloze (nad
neb za larválním okem blízko hranice clypea), nedá se popřít,
že ústroj tento dal by se nejspíše srovnat s orgánem, jejž Leydig
popsal jako třetí oko ularvy Corethry (nové synon. Sayomyia).
Podrobnější zprávy o tomto organu máme od Weissmanna a Rádla.
Dle W. vzniká teprve po 4. svlékání(?) jako rosetta (!) buněk.
Dle jeho názoru není to oko, ale základ neznámého orgánu ima-
ginálního, rozhodně však ne základ temenních očí(!). Rádl se
vrací k názoru Leydigovu — dle mého mínění správnému —
že je to třetí oko — ovšem degenerované.
)
Podařilo se mí zjistiti, že podobný orgán — aspoň polohou
a innervací — mají též příbuzné larvy z rodu Mochlonyx
(novější synon. Corethra). Obr. 7.
K zadnímu a hornímu okraji
velkého složeného oka připojuje
se ovální rosetta buněk hyalin-
ních (/r7. 0.), spojená tenkou větví
s nervem optickým. Také v tomto
útvaru nacházíme — podobně
jako ve front. orgánech larev Chi- Obr. 7. — Mochlonyx
ronomid — roztroušená drobná, (Corethra) s$. — Pravé
oko s hora.
oranžová světlolámající tělíska. y P :
j. 4., Oč. 4.
Chitin je na tomto místě mnohem
světlejší než na ostatní (šedohnědé) hlavě. Podařilo se nalézti
tento orgán také v mladé puppě — těsně pod okem.
U larev z rodů Culex, Anopheles a Dixa jsem dosud marně
po tomto orgánu pátral.
5) »Unters úber die Entwicklung der Stirnaugen von Vespa.« Král. čes.
spol. nauk v Praze 1902.
106
Osvědčí-li se správnou moje domněnka, že frontální orgány
Jarev Chironomid jsou homologické s popsanými tu orgány larev
z rodu Corethra a Mochlonyx, bude ovšem nutno. revidovati
ještě mínění, že jsou to orgány degenerované nebo degenerující.
Je přece možná, že orgány tak rozšířené a v podstatě stále
stejnou strukturu vykazující mají také nějaký biologický význam.
Že mají mnohem jednodušší strukturu než oči složené, a že po-
strádají pigmentu, nemusí býti ještě důkazem jejich redukovanosti.
Jsou přece dnes známy orgány světlo recipující a úplně pigmentu
postrádající (n. př. u Lumbricidů).
Literatura použitá.
Vedle autorových pojednání citovaných v poznámkach použito:
Nils Holmgren. —— »Zur Morphologie des Insektenkopfes« I. Zeit. f.
wiss. Zool. LXXVI, |
Miall, L. C. and Hamond, A. R. 1900. — »The Structure and Life
History of the Harleguin- Fly«. — Oxford.
Týž. — »The Development of the Head of the Imago of Chironomus.«
—Irans.of theLin.Soc.éond: 11 Ser Vol VZ00U
Rádl, E. — »Étude sur les yeux doubles des Arthropodes.« — Časop.
České Společ. Entomolog. III.
Weissmann. — »Corethra plumicornis etc«. — Zeit. f. wiss. Zool, 1866.
Všeobecné značky k obrazům.
a. a — Základ oka imaginálního (sesílená hypodermis).
b, by, b, — Brvy. (b, — brva na clypeu, 4, — chitinový kroužek, podobný basi
brvy, vždy blízko front. orgánu).
b. a — silný chitin u base tykadla.
cl. g —— hranice clypea.
ch — chitinový povlak hlavy.
ch. o = skolophor chordotonálního orgánu v hlavě.*)
fr. 0, fr. '0, — frontální orgány.
h. h — laterální kontura hlavy.
£ — mozek.
hý — hypodermis.
*) Chordotonální ústroje v hlavě popisuje, pokud vím, poprvé Rádl (tento
časopis roč. I.), ale bez vyobrazení, U larev Chironomid leží dva takové orgány
monoskolopické v přední třetině hlavy a jsou innervovány z nervu tykádlového.
Čárkovaná linie v obr. 3. značí hranici clypea.
Tečkovaná linie v obr. 7. značí obrys světlého chitinu v okolí frontálního
orgánu.
c, 107
1. o = oko imaginální.
4 — čočky očí larválních.
1. o — oko larvální u Mochlonyx.
jm. m 7— sval mandibulí prodlužující se ve šlachu.
2. 0. — nerv optický.
9 = horní | oko larvální.
0, = spodní
1. — trachea.
Auszug.
Unter dem Namen »Frontalorgan« wurde von Holmgren
ein bisher unbekanntes Sinnesorgan am Kople einer Chirono-
mus-Larve beschrieben.
Seiner Abhandlung entnehme ich folgendes:
1. »Von der Fláche ... erscheint es (das Frontalorgan) als
eine abgerundete Scheibe, in welcher wir eine Zahl vom Mittel-
punkte ausstrahlender, dunkler Bánder sehen. AuBerdem sieht
man ... in der Mitte der Scheibe ... einen runden scharf be-
grenzten, ziemlich unansehnlichen Kórper (oder Borste?).« |
2. Das Organ ist von einer doppelten Chitinschicht úber-
lagert.
3. In der Mitte des Organs befindet sich in einer Vertie-
fung ein sphárischer Chitinkórper (Linse).
4. Der innere Teil des Organs ist kegelfórmig und besteht
aus bipolaren Ganglienzellen und einigen Hypodermiszellen. Die
Ganglienzellen stehen mit einem Nervenzweige in Verbindung,
der aus dem Nervus opticus ausgeht.
5. Die dunklen Binder bestehen aus einem kórnigen Zell-
žá (nicht Pigment).
©. Holmgren hált dieses Organ fůr ein reduziertes Punkt-
auge und glaubt es sei mit den Stirnfortsátzen der Puppe (Miall)
homolog. (Miall hált bekannterweise diese Stirnfortsátze fůr Reste
der Stirnaugen [Ocelli]).
Dasselbe Organ habe ich an mehreren Chtonom ená,
festgestellt und in vivo untersucht. Es ist hier fast allgemein
verbreitet; nur bei der Gattung Ceratopogon habe ich es bisher
vergeblich gesucht. Das Organ liegt an den Epicranialplatten
hinter den Larvenaugen dicht bei der Grenze des Clypeus. Man
findet immer in seiner Náhe am Clypeus eine lange Borste (d,)
und neben ihr an den Epicranialplatten einen Chitinring (b;),
welcher der Basis einer Borste auBerordentlich áhnlich ist, doch
108
nur sehr selten auch eine kurze Borste trágt. Dieser Chitin-
ring ist manchmal innerhalb (Chironomus s. str.) meistens.
auBerhalb des Frontalorganes gelegen; aber niemals habe ich
ihn gerade in der Mitte des Fr.-Organes gesehen. "Trotzdem
glaube ich, dab dieser Chitinring dem »runden, scharf begrenzten
Kórperchen (oder Borste)« entspricht, das Holmgren in der
Mitte des Organes fand, da ich an dieser Stelle kein anderes,
ahnliches Gebilde finden konnte. Die »dunklen Bánder« er-
scheinen bei verschieden eingestelltem Tubus einmal dunkel,
einmal hell — sind also stark lichtbrechend. Sie zeigen manch-
mal auffallende Ahnlichkeit mit den »Binnenkórpern«, die man
in den photorecipirenden Zellen bei verschiedenen niederen Tieren
(z. B. Lumbriciden) fand (Hesse). Auberdem sind im Frontal-
organe in vivo viele gefárbte (rosa, orange, braun), stark licht-
brechende Kórnchen zerstreut, die man selten auch in anderen
„Kopfteilen finden kann, und die ich fůr Fetttrópfchen halte.
Immer ist dieses Organ durch einen Nervenzweig mit dem Ner-
vus opticus verbuden, der sich vom Gehirne zu den Larvenaugen
hinzieht.
1. Chirono mus s. str. Das Fr.-Organ (Fig. 1) ist kreis-
oder ovalfórmig und hat viele dunkle (bezugsweise helle), radial-
gestellte Bánder und viele braungefárbte Fetttrópfchen. Der
Chitinring (b,) liegt excentrisch, nahe dem inneren Rande. Die
Innervation des Organes ist aus der Fig. 2. ersichtlich. Man
findet hier immer noch ein zweites, áhnliches Organ, welches
etwas tiefer, hinter dem zweiten Larvenauge liegt. Es ist nach
demselben Typus gebaut, doch die licntbrechenden Bánder bilden
hier nur eine 3—4armige Rosette (Fig. 12). Seine Innervation
ist an lebenden Larven schwer zu finden.
2. Orthocladius. Beide Augen liegen bei den Larven
dieser Gattung nahe hintereinander. Man kann auch an beiden
Frontalorganen ein allmáhliches Zusammenflieben beobachten.
An der Fig. 9, die von einer Orthocladius — (dilatatus?) Larve
entnommen ist, sind beide Organe noch selbststándig, doch
liegen nahe hintereinander. An einer anderen Orthocladius-Larve
sind beide Organe in ein einfaches dreieckiges Gebilde zusam-
mengeflossen, die Duplicitát ist nur noch durch beide Rosetten
angedeutet.
3. Ein allmáhliches Zusammenrůcken beider Frontalorgane
findet man auch bei Tanytarsus-Larven, wie es aus Fig.
k
BLS 109
=
5 und 6 ersichtlich ist. Bei dieser Gattung Wird die lichtbre-
chende Rosette meistens durch Kreisrunde oder unregelmábig.
begrenzte Kórperchen vertreten.
4. Auch bei Tanypiden-Larven findet man hinter dem
einzigen Larvenauge eine verdickte Hypodermisstelle, die durch:
den optischen Nerv mit dem Gehirn in Verbindung steht, und
in welcher man bei gůnstiger Lage ein oder zwei unregelmábige,
lichtbrechende Kórperchen erblicken kann. Diese verdickte Hy-
podermisstelle darf nicht als frůhzeitige Anlage des spáter sich
entwickelnden Imagoauges aufgefasst werden. Man kann sie ihrer
© Lage und Innervation nach nur mit den Frontalorganen anderer
Chironomiden Larven vergleichen.
5. Wenn man das Frontalorgan mit anderen schon be-
kannten Sinnesorganen des Insektenkopfes vergleichen will, so
kommt zuerst das sogen. dritte Auge der Corethra-Larve in
Betracht. (Leydig, Weissmann, Rádl.)
Weissmann sagt, dak dieses ráthselhafte Organ sich erst
nach der vierten Háutung entwickelt als eine Rosette (!) von
Zellen, und dat es die Anlage eines bisher unbekannten Imago-
organes darstelit, nicht aber die Anlage der Stirnaugen (!).
Ein áhnliches Organ habe ich hinter dem Imagoauge der
verwandten Mochlonyx-Larve entdeckt (Fig. 7, fr. 0). Bei
dieser Gattung kann man das Organ auch bei der Puppe wieder-
finden.
Figuren-EÉrklárun ce.
Fig. 1. — Chironomus sp. — Oberes Larvenauge und Frontalorgan von
oben (linke Seite des Kopfes). (Reichert, Obj. 8., Oc. 2.)
Fig. 14. — Dieselbe Larve. — Unteres Larvenauge u. Frontalorgan von der
Seite (linke Seite). (Obj. 8., Oc. 2.)
Fig. 2. — Chironomus (decorus?) — Junge Larve,. Optischer Durchschnitt
des linken Frontalorganes von unten. (Obj. 8., Oc. 4)
Fig. 3. — Orthocladius (dilatatus?). — Linkes Frontalorgan schief von der:
Seite. (Obj. 8., Oc. 2.)
Fig. 4 — Orthocladius sý. — Rechtes Frontalorgan von oben. (Obj. 8.,
Oc. 2.)
Fig. 55. — Tanytarsus sp. (mit gegenstindigen, ansitzenden Lauterborn“-
schen Organen an den Antennen). Rechtes Frontalorgan von oben. (Ho-
mog. Iniis, Oc. 2)
Fig. 6 — Tanytarsus sp. (mit gegenstindigen, langgestielten Lauterborn'-
schen Organen). — Linkes Frontalorgan etwas von der Seite. (Obj. 8.,
0C42)
Fig. 7. — Mochlonyx (Corethra) s$. — Rechtes Auge von oben. (Obj. 4.,.
Oc, 4.)
110
Allgemeine Bezeichnungen.
a. a — Anlage des Imagoauges (verstárkte Hypodermis).
D, dy, by —= Borsten (b, -= die Borste, welche am Rande des Clypeus steht,
b, — Chitinring, der in der Náhe des Frontalorg. an den Epicranialplatten
liegt).
b. a — Starke Chitinleiste an der Antennenbasis,
c. g — Clypeus-Grenze.
ch — Chitinůberzug des Kopfes.
ch. o — Scolopophor des Chordotonalen Organes.
fr. 0, fr. o, — Frontalorgane.
o==MGehinn
h. h — Koptkontur.
hý — Hypodermis.
1. o —— Ilmagoauge. :
Z — Linsen der Larvenaugen.
1. o — Larvenauge (Mochlonyx).
m. m. — Musculus mandibularis.
m. 0. —, Nervus opticus.
n pkěinaí © Larvenauge.
0; Z unteres | ž
$H== n lrachee:
Die punktierte Linie in Fig. 7 bedeutet den Umriss der helleren Chitin-
stelle in der Umgebung des Frontalorganes. Die punktierte Linie in Fig. 3 be-
deutet die Clypeus-Grenze,
Nové zvěsti o Psyllách.
Podává MUDr. Karel Šulc.
1. Psylla bidens z. sf.
Hlava: temeno ploché, vzadu na 007 mm vykrojené,
0:50 mmm široké, 0:20 mm. ve střední čáře dlouhé; zadní očka
v zadních rozích, přední rohy dolů ohnuté, tykadla 1:10 mm
dlouhá, červenohnědá, base 2. článku, konečky 3., 4., 5. sepiové,
9. a 10. smolově černý. Kužele čelní stejnoměrně kuželovité
k zaoblenému vrcholu pozvolna zúžené o rovných stranách, mírně
dolů skloněné, 0:18 mm dlouhé, ochlupacené.
Zbarvení: základ citronově žlutý, kresba rozlehlá, ohrani-
čená, na temeni černohnědá s fialovým nádechem, indicky Čer-
vená, střední čára, přední hranice temene, číšky tykadlové se-
piově hnědé, base a špička kuželů černohnědé, střed světle-
žlutohnědý. :
111
Thorax: kresba široká, rozlehlá, převládá černohnědé
zbarvení; základ citronově žlutý až světle ind, červený, kresba
černohnědá.
7,
te
$
Ra AV VANS?
se
Psylla bidens 4. sp. 1. Křídlo, — — — — hranice povrchových ostnů,
»
-+ E- + hranice marginálních skupin spodních ostnů. 2. © anální konec
shora. 3. © anální a genitální článek se strany. 4. Vnitřní kladélko. 5. Zevní kla-
délko. 6. ostny © gen. a análních článků. 7. Konec G kleští shora. 8. G kleště,
genitální a anální článek se strany. 9. S kleště a genitální článek ze zadu.
Křídlo přední: 2:90 1m dlouhé, 1:20 mm široké; konec
zaokrouhlený, přední polovina oblouku o radiu trochu menším než
zadní; vrchol křídla padá do poloviny costa. discoidalis. —
Zilky: zevní polovina costae bas. anterior a costa stigmatis
112
rovné; subcosta stigmatis v celém svém průběhu vyvinutá,
radius ve střední třetině do předu, před ostatní insercí do zadu
prohnutý; vrchol cubiti, od poloviny délky proximálně, ramus,
cubiti, obloučitý; vrchol od poloviny délky proximálně. Zbarvení:
Costa bas. ant. světložlutohnědá, ostatní žilky světlehnědé, místy
černohnědé, hlavně ve střední třetině křídla; žebra vyvinutá, kde
jsou žilky světlejší černohnědá, kde tmavší splývají v jedno se
sepiovým zbarvením žilky. Stigma vyvinuté, blanité, široké,
dlouhé, končí nad začátkem zevní třetiny radia.
Blanka: jemná, čirá, se světlehnědými ohraničenými stíny
v políčkách a to tak, že jest cell. bas. ant. čirá, v cell. radialis
stín zaujímající střední třetinu šířky a zevní polovinu délky
políčka, nedosahuje ale ku costa radialis; podobné úzké stíny
jsou vcell. discoidalis, cubitalis, a obou marginales; v cell. dis-
coidalis jest vnitřní polovina políčka čirá, stín v cell. cubitalis
jest nad vrcholem rami, cubiti, přerván; stíny dosahují až ku
příslušným costám, silně se súžujíce; špička clavu s černo-
hnědou skvrnou, kterou sutura půlí; podél a před sutura clavi
tmavý pruh. Ostny povrchové jsou svrchu na blance vyvinuty
jako malá, úzká, nepravidelná skupinka v zevním rohu cell.
bas. anterior, odkud se táhnou (někdy i přervané) do středu
políčka. Cell. bas. posterior celá ostny pokrytá, až na široký ostno-
prostý pruh u ramus, cubiti,, cubitus,, a vnitřní poloviny cost.
bas. Ostatní políčka úplně ostnů prostá. Spodinových ostnů
není. Marginální skupiny úzké, zaujímají plochu rovnající se
střední třetině cel. discoidalis, jdou do půl výše cell. marg., ad
costam se rozšiřují a nad tímto rozšířením jsou o cosi súženy.
Křídlo jest skoro identické formou, zbarvením a rozesta-
vením ostnů s křídlem Ps. pyri.
Zadní křídlo: obvyklého tvaru, žilnatiny i zbarvení.
Nohy: světle žlutohnědé, stehna černohnědá.
Zadek: obloučky tušové černé, s uzounkou karminovou
páskou na zadním okraji; spojivka karminově červená.
Samčí konec těla. Kleště: shora široká vydutá
větévka ohýbá se ku čáře střední, zúžuje se a končí dvěma
těsně za sebou stojícími, tupě zaoblenými, do předu ohnutými
krátce vytaženými zubci; přední z nich jest dvakrát delší zadního,
tak že tento jakoby z onoho vyrůstal; prostory mezi nimi není,
jen zářez.
Se strany: kleště 0:14 zem vysoké, přímé, do předu, do
zadu i na ven soudkovitě vyduté, v prostřed nejširší (0'08 mm),
113
k basi a k vrcholi stejnoměrně súžené; zakončují do předu
k vrcholi stejnoměrně súžená a ke střední čáře ohnutá; zevní
obrys kruhovitý, vnitřní dlouhá ostrá ellipsa, výška 0-18 mam,
šířka zevního obrysu v polovině výšky 0:16 mm. Zbarvení černo-
hnědé, chlupy rozptýlené.
Genitální segment: 025 mm vysoký, 025 mm dlouhý,
do zadu dolů stejnoměrným obloukem ohraničený, rozptýleně
chlupatý, černohnědý.
Analní segment: 035 mm vysoký, 055 mm široký,
přímý, se súženým, do zadu obráceným koncem, černohnědý,
rozptýleně chlupatý.
Samičí konec těla. Analní segment: s hora
krátce klínovitý, velmi robustní, u base velmi Široký — pod
anusem se stran málo vybraný, i konec velmi široký, velmi
krátce se stran setnutý, široce, tupě zaokrouhlený.
Se strany: délka otvoru anusového (chitin. kraj an. článku)
0:30 mm. Délka celého horního obrysu 0:62 mm; tento od anusu
Ke konci rovně spadající s nepatrně naznačeným hrbem v polo-
vině délky; koneček stejnoměrně, z široka do zadu zaokrouhlený,
zoban u kořene velmi široký, 0:13 mm široký, dvakrát tak ši-
roký jako u Ps. simulans, do zadu se stejnoměrně súžuje;
spodní okraj přímý, nerovný, výkroj u kořene zobanu krátký,
hluboký, skoro pravoúhlý; bas. část pod anusem 022 mm
široká. Chlupy: basalní část od zadní poloviny délky anusu
distálně rozptýleně dlouhými řídkými chlupy pokrytá; na hrbu
3. dlouhé pesíky; pod horním okrajem zobanu 6—8 ten-
čích, kratších pesíků; na horním obrysu množství krátkých
jasných chloupků; koneček hustě nahoře, vzadu i dole
ochlupacen; kol anusu věneček krátkých chloupků. — Ostny:
poměrně krátké, válcovité, špička dlouze tence vytažená. Za-
čínají na 0:32 mm od konečku, táhnou se po 3—4—5 v 16 až
17 příčných řadách dosti řídce od sebe, zaujímajíce dolní po-
lovinu zobanu a jdou až těsně k dolnímu okraji, jest jich v celku
asi 58.
Genitální segment: se strany obrysu trojúhelníko-
vitého, s úhlovitě do předu lomenou přední stranou; horní délka
0:45 mm, dolní 0'47 mm, zadní 0:35 mm; horní obrys u base
zevní pochvy skoro pravoúhle oble zaříznut, zoban krátký; hrb
na dolním obrysu jen tak, tak naznačený. Ostny jdou pod horním
okrajem po 1—2—3 v několika jen příčných řadách, řídce od
114
sebe do předu středem desky až asi do poloviny délky, jsou
stejnotvaré s ostny článku análního. — (Chlupy dosti dlouhé,
řídce rozptýlené: na dolním obrysu, na hrbu, odtud nahoru
směrem k hornímu rohu — odtud pod horním okrajem, nad
ostny cosi přes polovinu délky (vzato od zadu).
Zevní pochva dosahuje konce genitálního článku, v zadu
zaokrouhlená, v bas. polovině šupinatě, v distální jemně podél
načrtaná.
Zevní kladélko. Tělo: velmi široké, nadlištní jemně
kosočtvercované, podlištní načrtané, lištna táhne se středem
k hornímu kraji konce; tento vzniká náhlým súžením, jest na-
horu obloukovitě prohnutý, 005 mm široký, koneček zaoblený se
zejkem na 0:13 4m od konce vzdáleným.
Vnitřní kladélko dlouze trojúhelníkovitě sekáčkovité,
se zaobleným koncem, pupíčkem a lištnou na dolním okraji.
Zbarvení černohnědé a žlutohnědé.
Rozměry — velké zvíře; 4 mm měřeno ke konci slo-
žených křídel.
Vývojiště: neznámo, asi hruška, soudě dle příbuznosti
s Ps.pyri simuláans etc.
Larvy: neznámy.
Způsob života: neznám; byly sbírány 4. list., tedy asi
přezimuje.
Početnost: znám 3 kusy: 29 al G.
Zeměpisné rozšíření: chytil ji ve 3 exemplářích
L. Lombard, v Serves, Hanmtes Alpes, France (4. listopadu);
popis dle exemplářů Coll. Dr. L. Melichar, Videm.
Úvaha: Jest velmi blízká k Psylla pyri i křídlem,
samčími kleštěmi, myslíme-li sí zakončení u pyri vytažené a
do předu ohnuté. i © genitálním článkem, který naznačuje již
vykrojení horního okraje. Orgány Ps. bidens jsou tedy pri-
mitivnější — a ony P. pyri dají se z těchto velmi dobře od-
voditi gradací: buď větším súžením, vytažením buď vykrojením.
2. Psylla nobilis MW. D., revise a synonymie.
Meyev-Diiv popsal r. 1871. Psyllu, kterou považoval za
n. sp. pod jménem nobilis (Psylloden pg. 994). Krafounký
popis jeho nestačí na stanovení specie a typy, které od něbo
obdržel Loew, byly tímto synonymovány s costalis Flor. (bona
sh. sec. Loew — pyrastri Loew sec. Šulc).
o
115
Podrobným vyšetřením dosud existujících typů G i © (K. k;
Hofmuseum Wien, leg. M. D. nobilis, det. W. D. type, Hel-
vetia, Burgdorf) jsem se přesvědčil, že se jedná o Ps. pyra-
stri; ani křídlo, ani © konec těla, ani zvláště typické S kopu-
lační kleště nenechávají nás v nejmenších pochybnostech; docho-
vaní jedinci $ měli výběžky kleště ohnuté a přikryté análním
článkem po seschnutí a tím při revisi Loewa klamali.
3. Psylla costalis Flor, revise a synonymie.
Typické exemplary Florovy (k. k. Hofmuseum Wien; Car-
niolia, Laibach, costalis det. Flor, type; costalis det. Loew;
© et S) jsou dle mého podrobného zkoumání zelená nevybar-
vená Ps. pyrastri Loemw; toliko se neshoduje popis $ kopu-
lačních kleští, o kterých u costalis Flor píše: Zange niedrig
nur etwa 2mal so hoch wie breit, gegen die Spitze nicht merk-
lich verschmálert — kdežto u pyrastri zakončuje větévka
dvěma výběžky, které sedí na Široké basi nahoře, na předním
a na zadním rohu.
Při autopsii Florových typů shledal jsem, že © kleště byly
přikryty ve své vrchní části análním článkem; po rozměknutí
a úpravě viděl jsem, že Flor popsal jen spodní část větévky, —
svrchní výběžky jeho pozornosti ušly — ale nyní se zjevily.
Jest tedy o" kleště identická s pyrastri; stejně hlava, křídlo,
a © konec těla jsou úplně shodné s pyrastri; rozdíly ve zbar-
vení nejsou závažnými, neb barva se mění stářím jedinců ne-
obyčejně.
Eoew. viděl. týpy Ps. co:stálisí Flor,inobilis“M
pro nápadnou shodu je synonymoval, ale pro zvláštní ráz zbar-
vení je uznával za zvláštní druh costalis (1880, pe. 572 Mit-
theilungen úber Psylloden): Die Typen, welche ich zur Verfůgung
hatte, zeigten in allen Merkmalen und sogar in der Fárbung
eine so vollkommene Úbereinstimmung, dass, im Falle man ihre
Etiguetten verwechselt hátte, dieb Niemandem aufgefallen wáre.
Revise ukázala, že se jedná vskutku o jedince jednotného
druhu, ale ne o druh nový, nýbrž o Ps. pyrastri; o G kle-
štích a © konci těla se Loew nezmiňuje, patrně jich nepraepa-
roval a tím mu identita s pyrastri ušla.
Costalis Scoit 1882 jest pouhým bezvýznamným sezna:-
« movým jménem bez popisu, které netřeba bráti v úvahu.
116
Nastává otázka, jak synonymovati; popis Florův (1861) jest
starší sice, ale tak klamaný v nejdůležitějším bodě, že nebýti
náhodou zachovalých typů, nikdo nikdy by costalis neurčil;
popis Loewův 1871 jest mladším, ale tak přesným, že nelze
specii neidentifikovati.
Pokládám vědeckou literární práci za cennější pomíjejícího
a zaměnitelného typu, a podřaďuji costalis Flor 1861 jako
synonymum ku pyrastri Loew. 1871.
4. Ps. euchlora Loew., synonymie a revise
Roku 1881. popsal tuto specii jako novou Fr. Loew ve
Verh. Wiener Zool. Bot. Ges. podle francouzských exemplarů
(Legit: Puton, Briancon); později dle jeho vlastních literárních
zpráv našel tento druh i sám v červnu v Amstetten, Dolní Ra-
kousy; larvy a vývojiště nepoznal a nepopsal.
Zkoumal jsem co nejpečlivěji 3 © typy, zachované v Dvor-
ním Museu Vídeňském a shledal jsem, Že na vous shodují se
s typickými Ps. visci Curtis. Jedná se zde o zelené, nevybar-
vvené, právě vylíhlé a zalétlé jedince.
Také popis Loewův 1. c. shoduje se úplně s Ps. visci €.
Popsal tedy Loew Psylla visci Curtis dvakrát a Sice r.
1862. jako Ps. ixophila u. sp. a r. 1881. jako Ps. euchlora
n. sp. Psylla ixophila sám později zařadil jako synonymum
k Ps. visci Curtis a tam patří nyní i Ps. euchlora,
Ostrava-Michálkovice 29. X. 07.
Cesta do Španěl a do Tangeru.
Napsal Dr. L. Melichar ve Vídni.
Z jara roku 1906 podnikl jsem s chotí svou cestu do Španěl,
abych prozkoumal faunu španělskou, hlavně křísky (homoptera),
kteří posud z této země jen pořídku jsou známi. S velikou pečli-
vostí jsem se připravil na cestu tu opatřiv se všemi nutnými
"entomologickými potřebami v hojné míře, ježto z vlastní zkuše-
nosti mi je známo, že v cizině nemožno neb aspoň těžko sobě
opatřiti potřebné věci. Mnohé nutné věci nelze ani za drahý peníz
„dostati, jako ku př. špendlíčky pro minucie. Mimo náčiní ku sbírání
bylo zapotřebí hojnosti rozličných lahviček a krabic pro nasbíraný
117 =
„hmyz, nebo na preparaci hmyzu jednak není na takových cestách
výzkumných času, jednak uschování preparovaného hmyzu by
vyžadovalo velikého místa v zavazadle.
Nemám úmysl vypisovatí zde dojmy cesty, které na mě
krajina, lid a hlavně staré památky z dob slávy učinily. Chci
pouze popsati cestu po stránce entomologické a takto roznítiti
touhu po výpravách entomologických do zemí jižních.
9. dubna vydali jsme se na cestu za velmi chladného počasí
jarního. Noční rychlík jižní dráhy unášel nás zasněženými kraji-
nami alpskými do Italie. 5. dubna v noci přijeli jsme do Janova,
kdež byla první zastávka. Zde však panovalo rovněž velmi chladné
počasí. Po jednodenním odpočinku a namahavé dlouhé jízdě pokra-
čovali jsme v cestě po Riveře italské a francouzské zdrževše se jen
krátký čas v Monaku. V Marseillu vyzdvihl jsem si své další
jizdní lístky připravené již pro mě v Cookově cestovní kanceláři
a vstoupili jsme na velikou anglickou loď »Mongolia«, která
z Australie sem právě dorazila. Touto lodí dostali jsme se za
klidného moře do Gibraltaru, kde jsem započal svou entomo-
logickou činnost. Na jihozápadní straně hory gibraltarské leží
malebně anglické město Gibraltar, chráněno horou protí severním
větrům. Za městem rozkládají se sady Alameda zvané s květenou
bohatou a rozmanitou, kde bylo radost sbírati a sklepávati
s křovin rozličný hmyz. Zde našel jsem mnoho křísků, ploštic
a brouků, zvláště karabidů rozličného druhu. Zvláště jmenovati
dlužno Isomira hispanica Kiesw a I acuminata Fairm.
Scarites buparius F. Na druhé straně města souvisí toto
opevněné anglické území se Španělskem tak zvaným meziná-
rodním pásmem, které jest širokou písčinou, tu i tam nízkou
travou porostlou. Zde sbíral jsem rozličné Pimelie, zvláště
Pimelia fornicata Herbst v písku zahrabané, Erodius a jiné
druhy, na porostlých místech Cardiophorus bipunctatus
F, Chrysomela Banksi F. a jiné. V příkopě nalezl jsem
sbalený starý papír, který jsem pečlivě prohlédl maje za to,
že při panujícím dosti chladném počasí hmyzu vítaný útulek
poskytovati může. Vskutku nalezl jsem v papíru celé hejno včel,
takže jsem z počátku myslel, že jsou mrtvé. Jakmile ale včely
přišly do lahvičky, začaly se hýbati, ovšem jen krátký čas, dokud
jed nejevil svůj účinek. Byl to dobrý lov, neb byla to skvostná Osmiá
cornuta Zatr. Mimo to chytil jsem několik jedinců Osmia
entoprocta Perez O. -fossoria Perez, a jiné druhy
hymenopter.
O a
V Gibraltaru zdržel jsem se pouze krátký čas a lituji, že
jsem nenavštívil Algeciraz, nejjižnější výběžek území španěl-
ského, ležící na protější straně zátoky gibraltarské, kteréž území
— jak jsem se později dozvěděl — v entomologickém ohledu
jest prý velmi zajímavým.
Z Gibraltaru přeplavil jsem se malým parníčkem do Tan-
geru. Pobřeží marokkánské je i pro entomologa velmi vděčné,
leč, bohužel, byl pobyt v tomto městě toho času, kdy panovaly
nepokoje uvnitř země a vystupovalo nepřátelství domorodců
proti všem cizincům, velmi nebezpečný. Město to, na pobřeží
ležící, má veškerý ráz města orientálního a vyznamenává se,
jako každé místo orientální kultury, svou nevšední nečistotou.
Za městem nad vyčnívající Kasbou rozléhá se veliká rovina, kde
se odbývají trhy na dobytek a koně a reje arabské zvané fan-
tasie. Zde sbíral jsem za krásného teplého odpoledne Ateu-
chus variolosus F., který se zde ve velikém množství vy-
skytuje, an dejekty lidské a zvířecí zde nashromážděné kopro-
phagům výbornou poskytují pastvu. Zde možno i pozorovatí
život jejich. Pomocí zadních noh tvoří z trusu kuličky, do kte-
rých později vkládají-vajíčka. Druhého dne, když vál vítr přes
rovinu, nemohl jsem ani jednoho jedince nalézti. Podařilo se
mi však několik jedinců ze země z hlubokých děr vyhrabati,
což je práce v půdě vyschlé velmi namáhavá. Sbírati v okolí
Tangeru bylo dosti obtížno. V písečnatě půdě noha hluboko
se zabořuje a chůze stává se velmi unavující. Na vycházkách
svých za město byl jsem často nepřátelským výstupem domo-
rodců obtěžován. Domorodci bydlí v malých chýžích zbudova-
ných z rákosí a suchých větví palmových, které jsou obklíčeny
polem, na kterém pěstují rozličné zeleniny, bob a pod. Namnoze
mi Z nesnáze pomohla méně přátelská slova než malé dárky
na penězích neb na cigaretách. Nepřátelství Marokkánů proti
cizincům je všeobecně známo. Poněvadž pověra v lidu silně je
zakořeněna, bylo sbírání v blízkosti chýží ne příliš příjemné.
Přítomnost moje byla obyčejně štěkotem psa nebo psů, již v žádné
chýži nescházejí, prozrazena, a než jsem se nadál, stála celá
tlupa Marokkánů za mnou, počínání moje pozorujíc a hlavou
vrtíc. Polonahé děti, kterým plazení moje po Zemi a odvalování
kamenů zvláštní radost působilo, daly se do hlasitého smíchu.
Obyvatelé mysleli nejinak, než že hledám zlato nebo drahokamy
na půdě jejich a když jsem jim ukázal láhvičky hmyzem na-
plněné, byli přesvědčeni, že jsem Kouzelníkem neb mužem, který
—————————————— c ©“ 119
hmyz ten k zvláštním kouzlům potřebuje a z něho divotvorné
léky připravuje. Darmo jsem se namáhal jim účel sbírání hmyzu
vysvětliti. O entomologii ovšem nemají žádné představy.
U zříceniny Tingis, asi hodinu cesty od Tangeru vzdálené
a ležící v levo od hlavní cesty do Fezu vedoucí sbíral jsem na
močálovitých lukách mnoho malých ploštic, křísků a brouků.
Velmi milé mi bylo, když jsem prostřednictvím tajemníka rak.-
uher. konsulátu marokkánského obdržel dovolení sbírati v pro-
stranné zahradě anglického konsula. Zahrada anglického konsula
je více divoký park velikého rozsahu, rozkládající se až ku
břehu mořskému. Tam jsem byl úplně nerušen a klepáním křo-
vin, smýkáním a prosíváním nasbíral jsem mnoho vzácného
hmyzu. Mimo to měl jsem příležitost i v zahradě italského kon-
sula sbírati. Zahrada ta byla ovšem více pěstována, však byla
proto velmi příhodná, poněvadž hraničila na zahrádku našeho
hotelu, jsouc malými dvířkami přístupna. Tam ve stínu starých
stromů vyhrabal jsem z písku rozličné druhy Pimelia, Ero-
dius, Stenosis a jiné tenebrionidy.
17. dubna přeplavil jsem se malým parníčkem Joaguin
Piélago do Cadizu. Plavba po oceánu byla velmi zajímavá. Moře
nebylo sice rozbouřeno, ale vlny mořské pohrávaly si s parníč-
kem jako s malou skořápkou, takže bylo těžko udržeti se na
palubě. A přece pohled na nekonečné moře byl čarovný, unáše-
jící. Občas bylo viděti veliké ryby z moře vyskakující a mající
nepoměrně dlouhé ploutve. Všelijaké ptactvo obletovalo loď brzy
vzhůru se vznášejíc, brzy hladiny se dotýkajíc. Konečně byli
jsme všichni rádi, když ze zdáli jsme uzřeli území a třpytící se
báně města Cadizu.
V Cadizu zdržel jsem se pouze jeden den. Město je velmi
čisté a přívětivé a Činilo tudíž tím příjemnější dojem, an po
celý čas našeho pobytu v Tangeru jsme se špíny orientálního
města dosti nabažili. Okolí města, je pusté neb pevnost Cadiz
leží na konci úzkého, do moře vybíhajícího jazyku. Poněvadž
okolí neslibovalo žádného vydatného lovu, zašel jsem si do hra-
debních příkopů, kde jsem sbíral rozličné druhy tenebrionid,
jako Pimelia castellana Perez, P. scabrosa Sol., P. bae-
tica Sol, Scaurus variolosus Woll. a jiné. Geotrupes
mo mus OL., jenž třemi, do předu vyčnívajícími rohy se vyzna-
menává, nebyl zde vzácným. Skoro pod každým kamenem na-
lezl jsem jeden druh karabidů Steropus globosus F, který
9%
—— — 120
v celém jižním Španělsku velmi jest rozšířen. U děr v písčité
půdě seděly Triscolia bidens L. a daly se snadno chytiti.
Z Cadizu cestoval jsem do Sevilly. Poněvadž ale toho času
se v Seville odbývala veliká výroční slavnost lidová, zvaná
Feria, podobně jako u nás známá Fidlovačka, ku kteréž slav-
nosti nejen veškerý lid sevillský, nýbrž lid z celé Andalusie,
ba i z dalekých krajů Španěl a cizinci přijíždějí, by se rado-
vánkám tohoto veselého lidu sevillského oddali, vystoupil
jsem na malé stanici Utrera před Sevillou, bych se tomu víru
a ruchu slavnostnímu vyhnul a nemařil zbytečně časem. Bohatá
květena okolí Utrery zvláště ku sbírání hmyzu mě vábila. Moje
očekávání mě nesklamalo. Ač v tomto malém místě jsem ve-
škeré pohodlí oželeti musel, byl lov velmi uspokojivý, an hned
za malým městečkem se rozkládaly luhy a pole s překrásnou
pestrou květenou. Vše, co jsem zde našel, bylo pro mě nové.
Ploštice, křísky, brouci, hymenoptery a diptery byly zde silně
zastoupeny. Nelze tu všechny druhy vypočítati, které jsem zde
hojně nasbíral.
Ze Sevilly, kde jsem se pouze 2 dni zdržel, bych si pro-
hlédl proslulé město a jeho velikolepé památky, odejel jsem do
Granady. V Granadě panovalo poněkud chladné počasí. V pozadí
vyčnívalo horstvo Sierra Nevada, bílým, v slunci zářícím sně-
hem pokryté, od kterého se temný modrý blankyt nebes ma-
lebně odrážel. Okolí Granady poskytovalo mnohá dobrá místa
k sbírání, ač poněkud od města vzdá ená. Zvláště pobřeží malé
říčky Genilu bylo obydleno malými karabidy Bembidion, Lio-
nychus albonotatus Dej. a mnohé jiné. Na cestě sbíral
jsem z děr hymenoptery Eucera ruficollis B. a E. longi-
cornis L. a velmi vzácnou Anthrena Schmiedeknechti
Mag. Velmi milé mi bylo, že jsem od ředitelství světoznámé
Alhambry, pozůstalého klenotu z dob maurských, obdržel dovo-
lení sbírati na bujně zarostlém svahu na návrší Alhambry. Zde
mohl jsem se bez rušení oddati lovu hmyzu. Ve starém sprách-
nivělém pařezu vybral jsem celé hnízdo Blaps hispanica
Sol., smýkáním nasbíral jsem mnoho zobonosek a Cantharid.
Chladné počasí zahnalo mě z tohoto města do Cordoby, kde
jsem celý týden strávil, ač by ještě mnohem delšího času k pro-
zkoumání celého, na hmyz velmi bohatého okolí zapotřebí bý-
valo. Písčité, křovím tamaryškovým hojně porostlé pobřeží Oua-
dalguiviru poskytovalo hojnost rozličného hmyzu. Zde byla
hojná Pimelia scabrosa Sol., mezi obilím a v písku běhala
121
neobyčejnou rychlostí Zophosis errans So/., na trusu pásl
se Ateuchus sacer L. a jiní Scarbaeidi, na trávníku lezla
Meločě majalis L., na květech byl Abrinus limbatus F,
Cyrtosus cyanipennis Er., Dasytes X Walil., Psillo-
thrix cyaneus OZ a P.illustris Waltl., Attagenus tri-
fasciatus F. a všeobecně rozšířený tesařík Carthallum
ebulinum L., Phytoecia coerulescens Scof. a P. mo-
lybdaena Dalm. a mnohé jiné. I ploštic a křísků bylo hojné
množství a nemožno zde všechny druhy uvésti. Seznam na
cestě nasbíraných hemipter a homopter uveřejnil jsem ve Spi-
sech vídeňské Akademie věd.a umění. Tamaryx sám je navští-
ven hojným hmyzem. Sklepal jsem Stylosomus tamaricis
HS., Scymnus Kiesenwetteri Muls. ve velikém množství,
Urodon pygmaeus Gyll., Cryptocephalus rugicollis
OI. byl zde hojný, ano i několik opozděných jedinců španěl-
ského chrousta Melolontha papposa lllig. jsem ulovil.
Z hymenopter jmenuji Osmia anthrenoides $$., Dielis
ciliata F., Cephus tabidus a mnohé jiné.
Vycházky denní byly čím dále zajímavější, neboť poskyto-
valy ony vždy nové a nové druhy dle polohy a květeny místa.
I výběžky pohoří Sierra Morena byly v ohledu entomologickém
velmi zajímavé. Litoval jsem, že mi nebylo možno právě toto
pohoří blíže prozkoumati. k
Těžko jsem se loučil s tímto místem. Opustiv krásnou
Andalusii přijel jsem 3. května do Madridu, kde jsem seznal
osobně entomology, s kterými jsem již delší dobu byl ve spo-
jení. Zvláště ředitel zool. Musea v Madridu Ignazio Bolívar a
známý entomolog Georg Lauffer mě nevšedním přátelstvím uví-
tali a snažili se všemožně, by nám pobyt v hlavním městě pří-
jemným učinili.
Podnikali jsme společné výlety do okolí města, do Ésco-
rialu, do pohoří Sierra Guadarrama, kde jsem byl zvláště na
místa entomologům tamějším dobře známá a jimi navštěvována
upozorněn. Celodenní výlet byl velmi příjemný. a vydatný.
Společnost pozůstávala mimo z jmenovaných pánů i z mlad-
ších entomologů, kteří o závod se snažili nám ve sbírání býti
nápomocnými. Nebylo tedy divu, že se lahvičky rychle plnily.
Zde byl k nalezení Dorcadion Perezi Gvaells, D. Marti-
nezi Per. a jiné druhy, Melo corallifer Germ., na cestě
poletovaly cicindely C. littoralis F., C. campestris v. ma-
122
roccana F. S jehličnatých stromů jsem sklepal Cantharis
Reichei WMuls., C. coronata Gyll. Rhagonycha hespe-
rica Band a R. guadricollis Kesw. a jiné druhy zvláště
karabidy, otiorrhynchy a tenebrionidy. Pozdě jsme se vrátili
uspokojení do Madridu. Druhého dne se počasí náhle změnilo,
Nastalo velmi citelné chladno a chumelilo se jak v zimě. Sierra
Guadarrama hluboko do údolí byla zasněžena a tím též utrpěl
druhý výlet do Escorialu značně. Za to ale vydařil se výlet do
starobylého zasmušilého města Toledo, které posud zachovalo
ráz maurský. Zde hlavně nalezl jsem vzácné tenebrionidy jako
Akis Genei So/. mimo obyčejné A. acu minata F., Tentyria
Laufieri Rítr. a jiné.
Z Madridu jel jsem do Valencie, kde na břehu mořském
nalezl jsem mnohé krásné druhy brouků Histeridy, Elateridy,
Chrysomely, zvláště výlet do Sagunto, kde lze viděti zbytky
římského divadla, byl vydatný.
Poslední místo na území španělském, kde jsem sbíral, bylo
město Barcelona. V ohledu entomologickém byl hlavně zajímavý
vrch Montserrat, ležící několik kilometrů západně od Barcelony
na dráze vedoucí do Zaragozy. Montserrat překvapuje svým
zvláštním útvarem horským, neb zdá se, jako by balvan na balvan
byl postaven do nebetyčné výšky. Na vrcholu stojí skvostný
a bohatý chrám, poutnické to místo daleko a široko známé. Na
vrchol vede ozubená dráha. Vegetace je zde horská a připomíná
na blízké hory pyrenejské. Zde nalezl jsem také horskou faunu.
Mimo jiné druhy sbíral jsem zde velmi vzácný druh Stylo-
somus ericeti Kčesw., který pouze zde se vyskytuje, pak
Marolia variegata B., Otiorrhynchus hispanus Sfierl.,
O. meridionalis Gyll., Peritelus adusticornis Kiesw.,
Cardiophorus castilianus Buyss.
Výlet ten byl však bouřkou nemile přerušen, která ovšem
se pod námi v údolí strhla, později však i vrchol Montserratu
zasáhla. V dešti vrátil jsem se do Barcelony. Druhý den složil:
jsem zavazadla a vydali jsme se na zpáteční cestu do vlasti,
kterou jsme byli před dvěma měsíci opustili. Na stanici Port
Bon překročili jsme Španělskou hranici a vstoupili na území
Francie; přes Lyon dostali jsme se do Ženevy a Zurichu, kde
jsme jeden den se zdrželi, ale pak dále spěchali domů. Jakkoliv
počasí tehda nebylo velmi příznivé, jaké obyčejně v ten čas ve
Španělsku panuje, byl jsem přece výsledkem namáhavého sbí-
L = ——— 123
rání uspokojen. Poněvadž následkem chladného počasí křísky
ještě nebyly úplně vyvinuty, nenašel jsem mnoho cikad, přece
však několik nových druhů, které jsem ve spisech cís. Akademie
věd ve Vídni popsal.
Nová odchylka Carabus hortensis L.
Napsal Josef Šulc.
Dne 2. října 1907 nalezl jsem pod kameny v oboře u So-
botky tři exempláře Carabus hortensis L., z nichž jeden
exemplář 3 v útvaru povrchu krovek, obyčejně velmi nepro-
měnlivém, již při ohledání pouhým okem jeví patrnou a zají-
mavou odchylku od formy původní.
Carabus hortensis L. má krovky pravidelně, hluboce rý-
hované se třemi řadami zlatoměďově lesklých jamek. Každá
jamka tvaru poloměsíčného obrácena jest vnitřním okrajem ke
kořenu krovek a šíří svou přerušuje tři mezirýží; mezi řadami
jamek jest pět mezirýží nepřerušených.
Paradigma Dra Fr. Sokoláře, uveřejněné v Entom. Wochen-
blatt z roku 1907, čís. 23 a násl., zní pro tuto soustavu takto:
ppptssstppp. To znamená, že činí tři ppp dohromady jedno
primaerní, tři sss dohromady jedno sekundaerní, t pak samo-
jedině tertiaerní mezirýží.
Jest tedy mezi dvěma středními p sedm mezirýží.
U odchylné formy, mnou nalezené, která barvou shoduje
se s formou obecnou, při slabém zvětšení, mezirýží ke konci
krovek mizí, tak že konce krovek jsou zrnité, což se ostatně
vyskytá častěji. Avšak jamky, jichž jsou též tři řady, jsou
slaběji lesklé, něco menší, “při tom ale zabírají šíři pouze jed-
noho, totiž primaerního mezirýží, které splynulé jest z Části a
poněkud se dvěma sousedícími, tertiaerními.
Po boku mezirýží mezi jamkami, tedy primaerních, nazna-
čeny jsou rýhy dvěma málo pravidelnými řadami hrubších teček.
Mezi dvěma primaerními p pak, místo sedmi mezirýží jest jich
toliko pět.
Paradigma Dr. Sokoláře by tudíž znělo pro tuto odchylku:
ptssstp.
PROMO 5 DVE AK OLE 0]
Zcela neobyčejný a podivný jest zjev tento: Místo pra-
videlného ppp jest vyvinuto pouze střední p, při tom ale zů-
stalo slabé, jest dosti nepravidelné a mnoho přerušené.
Sousedící s obou stran t jsou o poznání silnější a činí
s prostředním p takřka dojem jediného, na tré rozštěpeného
mezirýží.
Odchylka tato se neshoduje ani s ab. alternans Kraíz.,
která se našla ve Slezsku o jednom exempláři, ani s ab. Důrk-
kianus Gamglb., taktéž o jednom kuse nalezenou kolem Mni-
chova v Bavořích.
Aby se vyznačilo odkud pochází, přikládám jí jméno: ab.
sobotkačnsis.
Panu J. U. Dru Fr. Sokolářovií ve Vídni srdečně dě-
kuji za laskavou revisi této odchylky a ochotné udělení rad a
cenných poznámek.
O broucích ve hnízdech ssavců a ptáků.
Prot Rom als
Důležitým momentem pro studium života brouků jest ta
okolnost, že mnozí ze skupiny Adephaga s oblibou vyhledávají
okolí, často bezprostřední, některých ssavců a ptáků, již si
obydlí zakládají v zemi, různých dutinách nebo staví hnízda
volná. Seznáme-li některé vztahy, přestanou mnohé druhy býti
vzácnými. Brouci takoví i jiní hmyzové často v nejužším jsou
kontaktu s vlastním obyvatelem a jsou jím zpravidla přehlíženi.
Tak na př. v hnízdech hmyzožravých ptáků se vyskytují brouci
právě tak velicí, za jakými se honí ptáci daleko po okolí, ku př.
Hister, Philonthus aeneus v hnízdě dudka, který nota bene právě
brouky lejnomilnými se živí, větší Staphylini ve hnízdech
špačků, největší zlatohlávek Potosia aeruginosa v hnízdech sov,
dudků, datlů. Vztah obou stran možno definovati nanejvýš jako
synoekii (sensu Janet) — a to jen u brouků některých, u nichž
osvědčena jest povaha nakloněná k synoekii, daná na př. úzkou
příbuzností s brouky — synoekenty mravenců nebo tím, že
mnozí synoekenti mravenišť žijí též ve hnízdech menších ssavců
a ptáků, jako na př. Ouedius microps, Microglossa marginalis,
Nemadus colonoides, nebo, že část takových brouků hledá po-
izol ===
dobné výhody ve hnízdě obratlovce jako mnozí, často třeba jen
jim příbuzní, jiní brouci ve hnízdech mravenčích — hledají úkryt
pro sebe a plod, zbytky potravy domácích pánů, jich trus, teplo,
plísně zde se vyskytující, zásoby, cizopasníky, materiál, a okolí
hnízda, a mají skoro vždy dostatek vlhka. — Někteří brouci,
již jsou považování převahou za obyvatele hnízd ssavčích nebo
ptačích, nalezeni byli na trusu některých zvířat v domácnosti
žijících, jako Crataraea suturalis dle sdělení p. Dra Rodia velmi
hojně sbíral p. Dr. Klíma na trusu kočičím ve sklepě v Praze,
p. Zemam Philonthus fuscus na trusu slepičím u Komárova „ za
obyčejných okolností nežijí tito brouci nikdy ani v trusu, ani
v mrvě, hledají tedy spíše skrytých, temných míst.
Nového jména pro úkaz, jenž jest thematem naším, netřeba
zaváděti;. ovšem není též přípustno mluviti tu o symbiose (neb
jest mu pak třeba rozuměti jako brachylogu, který má býti vzat
všeobecně jako překlad slova »symbiosa«).
Podle toho, jak hojně, jak často v různých dobách, zdali
více méně pravidelně, zdali ve hnízdech téhož druhu obratlovce
ve více krajinách, dle příbuzenských vztahů systematických, dle
způsobu života vůbec atd. — malý často, minutiesní moment
tu může míti značnou důležitost — dlužno rozeznávati více
stupňů poměru mezi nájemníky a vlastními obyvateli.
Po této stránce Norman H. Joy stanoví tré skupin brouků
obyvatelů hnízd: »I have divided the species into three classes,
viz: A, those that are evidently peculiar to the nests, and which
are only accidentally found elsewhere; B) those that are com-
monly found in the nests and breed there, but also are found
and breed elsewhere; ©) purely accidental species.«
Nečiní toho však se vším zřetelem k oekologii jejich. Jest
celá řada přechodů, nuancí; důležitým tu je faktorem akkomo-
dace, ku př. někde žijí brouci za jiných okolností než ve hnízdě,
založí-li tu však nějaký obratlovec hnízdo, objevují se brouci
v něm. Výměr zmíněného autora jest sice znamenitý, dlužno
však zvláštní stať věnovati též broukům lejnomilným, o nichž
se nezmiňuje. Za jistých okolností jsou v některém stadiu hnízda ©
mnozí lejnomilní brouci v něm hosty výbradnými. Hraje tu často
úkol význam lokální fauny; leckde, kde není křečků a syslů,
žije na př. Aphodius scrofa ve volném trusu, na př. vepřovém,
lidském (ku př. u Terstu), u Roudnice jsem ho našel výhradně
a to velmi hojně v podzemních norách křeččích. U sv. Prokopa
žije Aphodius 4-maculatus v trusu ovcí, u Roudnice u sysla.
126 ——
Onthophagus vitulus jsem vždy našel jen ve hnízdech syslích a
křeččích, pak též v chodbách krtčích poblíž nor křečků.
Brouci lejnomilní ve hnízdech, hlavně norách ssavčích se
vyskytující, jichž život podmíněn jest trusem ve hnízdě, mohou
býti uvedeni na přechodu od 1. ke 2. kategorii Joyově.
Rozeznávám, v hlavních rysech načrtnuto, tyto důležité
skupiny brouků obývajících ve hnízdech a norách některých
obratlovců: a) řádné, typické obyvatele, kteří zde prodělávají
metamorphosu ; b) brouky, již vůbec mají inklinaci buď žíti 1. na
podobných místech, jako jsou skuliny, dutiny stromů, materiál
hnízd a p., 2. také poblíž mravenců; c) náhodné hosty, kteří
jen někdy v hnízdech se objeví (drobní Carabidi, Curculionidi
a j.). Někteří lejnomilní brouci v tomto případě činí přechod od
prvních ke druhým, poznamenám je (b).
Všechny naše výzkumy týkají se pouze několika krajin
českých, ponejvíce okolí Roudnického a jsou resultátem práce
jen několika saison, a přec jsou výsledky dosti uspokojivé. Jest
pak třeba appelovati i na jiné entomology v různých končinách
naší vlasti, aby tak poznatky v tomto směru více se rozšířily.
Conditio sine gua non ale takové práce budiž, aby sběratel jednal
rozvážně, pokud se týká oekonomických momentů, jedním slo-
vem: nění naprosto přípustno pro získání několika brouků zni-
čiti hnízdo ptačí. Jest zcela dobře možno vždy jen materiál
hnízda studovati a neublížiti tím ptákům; ostatně nejzajímavější
brouci, pokud se hnízd ptačích týká, bývají ve hnízdech starých,
neb nepříliš dlouho opuštěných, jsou pak to hnízda povětšině
ptáků velikých, neb hnízdících v dutinách stromů — tak že
možno malá hnízda drobného našeho ptactva úplně ochraně
v tomto směru odporučiti.
Níže uvedu seznam brouků, jež jsem u nás v hnízdech a
norách některých ptáků a ssavců našel; v závorce budou značky
kategorie shora naznačené.
t
Talpa europaea — krtek.
E. C. Bedmwell a G. C. Champion v Anglii sbírali v chod-
bách a příbytku krtčím vedle jiných brouků Aleochara spadicea
Er., již volně našel p. Dr. Lokay druhdy na Štvanici.
U krtka jsem dosud sbíral jen v chodbách, při čemž zvláště
dobré služby konal k účelu tomu panem kustodem E. Bindrem
sestrojený rýč.
> o
OE VY
127 ————————————
U Roudnice: Amara apricaria Payk (c), Medon melanoce-
phalum F. (c), Lathrobium longulum Grav. (b), Xantholinus pun-
ctulatus Payk. (c), X. linearis OlZív. (c), Philonthus concinnus
Grav. (b), Ph. fuscipennis Mannuh. (b), Ph. varius Gyl7. (b), Ph.
nigritulus Gy//. (b), Ouedius mesomelinus Marsh. (b), Heterothops
praevia Er. (a), Tachyporus macropterus Sřeph. (c), T. pusillus
Grav. (c), Oxypoda opaca Grav. (b), Simplocaria semistriata
F. (b).
U Doksan: Philonthus concinnus Grav. (b).
U Pacova v krtinách daleko od vody na výšinách: Dyschi-
rius globosus JH. a Clivina fossor Z. — přizpůsobili se životu
mimo břehy vod. — V literatuře uváděn Ouedius vexans Epp.;
na Cibulce u Prahy byl vícekrát nalezen, kde také skutečně
jest mnoho krtků; ©. longicornis Kr. též na Cibulce (Rambou-
sek), pak na Vraném n. Vlt. volně nalezen p. Krásou.
Meles taxus — jezevec.
M. Méguignon ve Francii našel u jezevce 3 krásné Aleo-
chary: ruficornis Grav., cuniculorum Er., spissicornis Ez.
U nás jest terénem pro jmenované Aleochary teplé okolí
středních Čech, kde jest jezevec vzácný, neboť žije po přednosti
v rozsáhlejších lesích pahorkatin jižních Čech a po obvodu
země.
U Chuděnic jsem v noře jezevčí našel v březnu 1905 pouze
množství Oxypoda annularis Mannurh.
Sciurus vulgaris — veverka obecná.
U Roudnice a Chuděnic jsem našel v hnízdě hojně Atheta
fungi Grav. s varietou orbata Er. U Doksan pak Tenebrio pi-
cipes Dft. — Bude třeba prohledávati více hnízd a sice vlhkých,
obydlených a hnízda s mláďaty.
Spermophilus cytillus — sysel.
V chodbách jeho poprvé sbíráni rationelně brouci hnízdo-
milní, některé nové druhy popsány jsou práve odtud. Prvé vý-
zkumy v tomto směru podnikl u nás pan Th. Krása v okolí
Vraného n. Vlt.
—— 128 ———
Sysel hojněji žije v středních Čechách, českém Středohoří,
na Plzeňsku a j.
U Doksan jsem sbíral v chodbách sysla Plagiogonus rho-
dodactylus Mrsh. (b), Onthophagus ovatus L. (b), O. vitulus
F. (b).
U Kralup mimo to Oxytelus tetracarinatus Block (b), Apho-
dius guadrimaculatus L. (b), biguttatus Germ. (b)
Na úpatí Kožova v čes. Středohoří totéž, pak Atheta
(Pycnota) paradoxa Rey. (4) za suchého počasí v červnu 1904.
U Vraného n. Vlt. dále Philonthus spermophili Ganglb. (a), Ph.
Scribae Fauv. (a), Ph. corruscus Grav. (a), Aleochara Breiti
Ganglb. (a).
Mus musculus — myš domácí.
V hnízdě pod kamenem založeném a jeho okolí jsem našel
několik brouků u Chuděnic, což uvedeno ve »Wien. ent. Zei-
tung« 1904.
Cricetus frumentarius — křeček obecný.
O broucích žijících v norách tohoto hlodavce není dosud
mnoho publikováno; Bickhardt uvádí jen některé druhy brouků
ve svém článku »Káfer in Nestern< v letošních »Entomologische
Blátter<. Mnoho druhů v hnízdech křečkových žije i u sysla,
což patrno ze stejného způsobu života a povahy hnízd. Pro-
hledal jsem mnoho hnízd křečků v okolí Roudnice v druhé po-
lovici června letošního roku a nalezl jednak vše, co jinde u nás
žiile u sysla, a to mnohé druhy brouků, kteří jsou u tohoto jen
brzy z jara, nebo jen v jisté době saisony, jednak řadu nových
druhů. — Z náhodných hostů uvedu jen zajímavější. — Políčil-li
jsem mrtvého křečka, nebo jinou zdechlinu, poblíž otvoru dou-
pěte, objevili se na ní všichni brouci z kategorie D) našeho roz-
třídění, onino pak z řady prvé (a) zůstali pod zemí, ač jsou na-
mnoze příslušníky skupin brouků často na mršinách se objevujících,
jako Philonthus Scribae Fauv., corruscus Grav., Atheta paradoxa
Rey, Aphodius scrofa F. Ke konci června jsou Philonthus, Aleochara
v hnízdech velmi defektní. Výsledek mých sběrů jest tento:
Leistus ferugineus L. (c), Nebria brevicollis F. (c), Notiophilus agua-
ticus Z. (c), Amara apricaria Payk (c) na jednom poli velmi
hojně, A. aenea Deg. (c); po způsobu Carabidů schovávají se
ve skulinách, otvorech a tak se objeví i v domácnosti křečka.
129 ——————————
Haploderus caelatus Grav. (b) velmi hojně na trusu. Oxytelus
sculpturatus Grav. (b), O. tetracarinatus Block (b), O. lagueatus
Marsh. (b), — 1 ex., Stilicus subtilis Er. (c), Xantholinus punctu-
latus Payk. (c), X. linearis Od/v. (c), Philonthus chalceus Sfeph.
(5), Ph. corruscus Grav. (a), Ph. fuscipennis Maunh. (b), Ph.
varians Gyl/. (b), Ph. Scribae Fauv. (a), Ph. spermophyli Gan-
£glb. (a), Ph. spendidulus Grav. (b), Ouedius microps Grav. (a)
— 1 ex., O. ochripennis Mém. v. nigrocoeruleus Fauv. (a*), O,
vexans Efp. (4); zajímavého tohoto brouka našla nejdříve moje
choť u křečka ve 3 ex., já pak 1 ex., žije až na dně ve zbyt-
cích materiálu hnízda. ©. mesomelinus Marsh. (b), ©. boops
Grav. (c), Heterothops praevia Er. (a), Tachyporus macropterus
Steph. (c), hypnorum F. (c), pusillus Grav. (c), Tachinus collaris
Grav. (b), Silusa rubiginosa Er. (c), — žije na šťávě poraněných
stromů, pod korou pařezů a p. — zvláštní náhodou v doupěti
křečka 3 ex., Oxypoda opaca Grav. (b), O. umbrata Gyl/h. (b),
O. togata Er. (b), O. annularis Mamuh. (b), Atheta truncata Epý.
(b), A. divisa Márkl. (b), A. castanoptera Mamnh. (b), A. para-
doxa Rey. (a), A. sordida Marsh. (b), A. fungi Grav. (b), A.
fungi Grav. v. ornata Er. (b), A. clientula Er. (b), Aleochara
morion Grav. (b), Breiti Ganglb. (4) — velmi hojně. Falagria
sulcata Payk. (b), F. nigra Grav. (b); jeden ex. se zcela odchyl-
nou strukturou štítu. Catops Watsoni Spence (b), C. tristis Pauz,
(b), Ptomophagus sericatus Chaud. (b), Agathidium rotundatum
Gyllh. (b), Hister unicoior L. (b), H. stercorarius Hoffm. (b), H.
purpurascens Herbst. (b), H. carbonarius Hojffm. (b), H. corvi-
nus Germ. (b), Gnathoncus rotundatus Kugel. (b), Saprinus se-
mistriatus Scriba (b), S. aeneus F. (b). Helophorus uubilus F.
— Zvláštní jest, že tento brouk vodní se objeví často v hnízdě
křečka — našel jsem asi 6 ex. — Koincidence tu je jistá v jeho
způsobu života, neboť se vyskytuje též v mraveništích (na př.-
u Lasius fuliginosus). Cryptophagus Schmidti Sturm. (a) — jest
význačný pro sysla i křečka. Melanophthalma fuscula Hummel
(b). Simplocaria semistriata F. (b). Otiorrhynchus velutinus Germ.
1 ex. Kol. Krása ho našel u sysla u Vraného n. Vit. Má asi
určité vztahy k podzemnímu obydlí těchto hlodavců. Onthopha-
gus ovatus L. (b), O. vitulus F. (b), Plagiogonus rhododactylus
Mrsh. (b), Aphodius scrofa F. (b), A. guadrimaculatus L. (b) —
všichni poslední stejně tak, jako u sysla.
*) Jeden ex.; byl i jinde v Německu, Anglii v norách ssavců nalezen.
130 ——
Lepus cuniculus — králík divoký.
U Roudnice jsem sbíral v norách králíků celou řadu na-
mnoze zajímavých brouků — nepodařilo se mi však zde najíti
Aleochara cuniculorum, již však u nás našel kol. Krása u Vra-
ného n. Vlt. Brouci se tu objevovali už v dubnu a trvali, až
mladí se vylíhli.
Výsledky jsou tyto: Dyschirius globosus JH. (c). protože
hnízdo bylo pisčité. Amara apricaria Pavk. (c). Omalium rivulare
Fayk. (b), Oxytelus tetracarinatus Block. (b), Xantholinus pun-
ctulatus Payk. (c), X. linearis OZiv. (c), Tachyporus ruficollis
Grav. (c), Atheta paradoxa Rey. (4) — velmi vzácně, ač v blíz-
kých norách křečků byla obecná. A. castanoptera Maunh. (b).
Liodes calcarata Er. (c), Plagiogonus rhododactylus Mrsh. (b).
Falco tinunculus — poštolka.
Hnízda dravců jsou veliká, tedy hromada odumřelých vět-
viček, proutků, mechu a p. a jsou-li obydlena a vlhká, skýtají
příbytku i příležitosti k vývoji i potravy mnohým broukům —
neb jest tu hnijící materiál organický, trus, hnízdo má s dosta-
tek tepla a mnoho dutin. Zatím jsem prohlédl pouze jedno hnízdo
právě vylíhlých poštolek u Roudnice; byli v něm: Atheta fungi
(Grav. (b), A. nigricornis Thoms. (a), A. zosterae Thoms. (b).
Dermestes murinus L. (b) — 6 ex. Hister merdarius Hojffm. (b), H.
cadaverinus Hoffm. (b).'To platí ostatně o velikých hnízdech i jiných
ptáků.
Dendrocopus major — strakapůd velký.
U Roudnice: Philonthus fuscus Grav. (a), Atheta nigricornis
Thoms. (a), Microglossa gentilis Márkl. (b).
Upupa epops —- dudek obecný.
Podařilo se mi laskavostí p. lesního Profelda a hajného
Krejsy nalézti 2 hnízda dudků v listnatém lese u Roudnice.
Jedno bylo asi 6 m vysoko v duté větvi mohutného dubu, druhé
v odénku topolu při zemi v otvoru vzniklém bleskem. Pro stu-
dium fauny broučí ve hnízdech jest dudčí nanejvýš zajímavo a
vděčno: jednak trouch stromu, dále okolnost, že to je dutina.
obyčejně listnatého stromu, kde jest tolik životních podmínek
k — 131
různým broukům, zvláště, když tu jsou i různé houby staré i živé,
mravenci, pak samo hnízdo, obsahující mnoho zbytků potravy,
plno látek ammoniakových — protože ptáci trusu nevynáší.
Důležitý moment, šetřiti vlastních obyvatel — ptáků —
jest zde velice snadno uskutečnitelný; vyzdvihneme-li hnízdo,
neb mladé ptáky a pak vybereme obsah a zase nového mate-
riálu (mechu, listí) nasypeme, neublíží se ptákům nijak a zá
několik dní opět jest tam brouků hojně.
V hnízdě s vejci jsem našel skoro jen typické hnízdo-
milné formy, které v hnízdech ptačích uvadí na př. Normann
Joy — bylo to v 2. polovici června 1907.
Xantholinus punctulatus Payk (c), X. glaber Nordm. —
asi 10 exemplářů, jest asi úžeji na hnízdo vázán. Philonthus
aeneus Ross? (b), Ph. fuscus Grav. (4) — asi 26 ex. Jest to
nový brouk pro Čechy, v poslední době ho našel pan Rambou-
sek u Liblic u mravenců. Mimo to pan Zeman u slepic v Ko-
márově. Na podzim letos v říjnu v dutém stromu u Krče jsem
s p. Rambouskem našel jich více exemplářů. — Ouedius mi-
crops Grav. (a), Atheta nigricornis Toms. (a), inguinula Grav.
(5), A. coriaria Kr. (a), A. celata Er. (b), Microglossa margi-
nalis Grav. (a), hojně, Catops Watsoni Sfence (b), Nemadus
colonoides Kr. (a), Gnathoncus rotundatus Kugel (b), 'Trox
scaber L. (b), [vývoj], Potosia aeruginosa Drury (b) — nejnád-
hernější náš zlatohlávek prodělává proměnu v dutých stromech,
kde hnízdí ptáci, našel jsem tak 2 ex.!
V nalíčeném listí a mechu u kořenů topolu a v hnízdě
samém, kde už byli mladí, jsem našel mnoho brouků, mezi
nimiž jsou někteří z posléze jmenovaných; mnohé formy zají-
mavé se stanoviska lokální fauny.
Hlavně to byli: Omalium rivulare Payk. (b), Om. caesum
Grav. (a), Haploderus caelatus Grav (b) — vůbec nejhojnější,
Oxytelus rugosus F. (b), O. sculpturatus Grav. (b), O. nitidulus
Grav. (b), O. tetracarinatus Block (b), Xantholinus punctulatus
Payk. (c), Philonthus aeneus Rossi (b), splendidulus Grav. (e),
Ouedius microps Grav. (b), Heterothops praevia Er. (a), H. dis-
similis Grav, (b), Atheta inguinula Grav. (b), Atheta sordida
Marsh. (b), fungi Grav. (b), Autalia rivularis Grav. (b), Aleo-
chara sparsa Heer. (b), Oxypoda umbrata Gy/l. (b), O. opaca
Grav. (b), Catops Watsoni Spence (b), Hister merdarius Hojfm.
(»), Omosiphora limbata F. (b), Cryptophagus dentatus H.-(b),
192
Dacne notata Gmel. (c), Cossonus linearis F. (c), Rhysemus
asper F (b), Oxyomus silvestris Seop. (b).
A pak ještě řada náhodných, jichž pomíjím.
V hnízdě po vylétání mladých jsem našel opět mnohé
formy, jako v hnízdě s vejci. Dával jsem si posílati obsah
dutiny, kde hnízdo bylo a tak postřehl jsem tu ještě: Philon-
thus fuscus Grav. (a), Ouedius microps Grav. (b), Atheta nigri-
cornis Thoms. (a), A. inguinula Grav. (b), A. coriaria Kr. (a),
H. celata Er. (a), Microglossa marginalis Grav. (a), Catops
Watsoni Spence (a—b), Nemadus colonoides K7. (a), Gnathoncus
rotundatus Kugel (a— b), Dendrophylus punctatus L. (b) a ně-
které náhodné úkrytu hledající druhy.
Corvus monedula — kavka.
Na hradě Bezdězi v hnízdech a na trusu kavek vedle
nich jsem v červnu 1904 s p. Bindrem sbíral velice hojně Athe-
ta nigricornis Zhoms. (4). U Roudnice roku 1907: Atheta
nigricornis Thoms (a), Dendrophylus punctatus AH. (5), Hister
merdarius Hojfm. (b), Tenebrio picipes D/f. (b) a asi 20 jeho
larev.
Cotyle riparia — břehule.
Typickým a stálým hostem v chodbách do hnízda zbu-
dovaného v písčítých anebo hlinitých březích jest Microglossa
nidicola Fairm. (a). Našel jsem ji všude, kde vlaštovka ta
hnízdí, u Prahy, v Polabí u Veltrus, Poříčan, Roudnice (na sta
exemplářů u Nižbohů za pomoci stud. Horáka). Schiffner měl
exempláře z Povltaví (det. Roub).
Columba domestica — holub domací.
V holubnících žijí někteří Staphylinidi, Histeridi Crypto-
phagidi, Dermestidi.
V Chuděnicích: Omalium caesum Grav. (c), Xylodromus
testaceus Er. (b), X. concinnus Marsh. (b), Atheta fungi Grav.
(c), Aleochara sparsa Heer. (b), A. villosa Manmnrh. (b), Hlister
carbonarius 4/7. (e), Cryptophagus dentatus JF. (5), Dermestes
murinus L. (b).
Ve Vršovicích chytal p. Zeman v holubnicích Bassobia oc-
culta Er., a Dermestes bicolor F. dosti hojně.
n ča 5 k 6Š z je 8 o 6 bn né
o ol di pěší A oo m Z oa E ní ok
133
Phasianus colchicus — bažant obecný.
U Roudnice jsem chytal v hnízdech jen některé ubikvisty,
kteří na podobných místech, jako je materiál hnízda, žijí (Oma-
lium rivulare Payk., caesum Grav., Atheta fungi Grav., Oxy-
poda umbrata Gy//.) etc.
Rovněž k takovým resultátům jsem došel, prohledávaje
hnízda z okolí Doln. Beřkovic, jež kolega Suk mi zaslal. Ba-
žant jest pták u nás akklimatisovaný a brouci v jeho hnízdě
jsou jen náhodní hosté.
V starých hnízdech ptačích vedle jiných druhů brouků,
jež se podaří později snad nalézti, žije též Ouedius brevicornis
Thoms. V Čechách nalezen p. Drem Lokayem (Stromovka),
p. Rambouskem (Liblice), p. Zemanem (Cibulka) — ne přímo
v hnízdě, nýbrž na blízkých místech.
Uvedl jsem mnohé nové (dle stávající o tomto thematu li-
teratury) hosty hnízd ssavců a ptáků, mnohé vzácnosti a nové
lokality české broučí fauny a též některé poznámky k biologii
mnohých obecných brouků, protože považuji za neméně cenné
studium života brouků, třeba ubikvistů, než pouhé sbírání »vzác-
ných specií«.
Literatura.
Bedwell E. F.: Ontophilus sulcatus F., in a mole's nest. — The
Entom. Mont. Magazine. 1907. Nr. 514. Pg. 62.—68.
Bickhardt H.: Káifer in Nestern. — Entom. Blátter, 3. Jhrg. Nr. 6.,
pg. 81.—86. Nr. 7. Pg. 97.—102.
Krása Th. JUC.: © spolužití některých druhů brouků s menšími ssavci
Časop. č. spol. entomol. III., č. 4., pg. 115.—118.
Norman H. Joy: Coloptera occurring in the nests of mammals and
birds, —— The Entom. Mont. Magazine 1906, pg. 198.—202., 237.
— 243.
— | Coleoptera from old birds nest. — The Entom, Mont. Magazine
1906, pg. 39.—40.
Roubal J.: Ein interessanter Fall von Symbiose einiger Arthropoden
mit der Maus. Wien. Entom. Ztg. 1904.
Walker James J.: Medon castaneus Grav. and other Coleoptera in
moles' nests near. Ent. Mont. Magazine 1907, p. 82.—88.
; 10
134 ———————————————
Summa.
De scarabaeis in mammalium et avium nidis.
In nonnullorum mammalium cubilibus et avium. nidis
multi scarabaei, gui religuis parubus cibi, stercore, parasitis ves-
cuntur, habitant. Hic enim domicilium caloremgue idoneumaue
locum ad se postea transformandos guaerunt. Reperiuntur eti-
am in nidis avium (Sturnus vulgaris, Upupa epops, Syrnium
aluco etc.), guae insecto vesci solent. Dissimiles inter se formae
scarabaeorum variis anni et status avium nidi temporibus appa-
rent, velut: aliae formae eorum in nidis insunt, cum aves ovis
incubant, aliae pullis exclusis, aliae, cum nidus relictus est. Per-
pauci scarabaei in aridis nidis se occultant.
Certam scarabaeorum formam domiciliis mammalium et
avium non uti solere omnino dicere possumus. Namgue guosdam
scarabaeos amare cubilia mammalium, guibus subterraneae domus
aut in agris aut in limitibus essent aut guae prope aguas incolerent,
alios segui ea animalia, guae se in saxosis apertarum silvarum
regionibus continerent, alios in putribus et cavis arboribus vivere
dilligenter spectando cognovimus.
Sunt etiam, gui naturalia in cavis arboribus domicilia avium
habitant, alii, gui in arte factis nidis morentur. Sed maxima
pars eorum in certis regionibus vivit.
Primum mihi hae singulares formae, guae semper in nidis
tantum domicilia habent, memoratu dignae videntur — in parte
bohemica lingua scripta a, b. Horum scarabaeorum natura guasi
incolarum nidorum ex eo intellegitur, guod guidam aut in sedi-
bus etiam formicarum, ubi eaedem condiciones vivendi sunt,
reperiuntur, aut guod sunt aliae formae his propinguae. Denigue
maxime guogue valet, guod nidus est omnia, guae ille continet
(putria materia, stercus, parasiti, religuae partes pastus) et ea, guae
circum eum Sunt idoneam condicionem naturae essentiaegue
suppeditant. Deinde scarabaei, gui etiam alio loco extra nidos
bene vlvunt (b), demum, gui hic illic temere ac fortuito inveni-
untur, noti sunt (c).
— 135 ———— ==
Dodatky k seznamům českých myrmecophilů.
Napsal Fr. J. Rambousek,
A. Staphylinidae :
Připojuji tímto řadu nových dat k seznamům myrmecophilů
pp. Dra E. Lokaye, Dra J. Pečírky a prof. J. Roubala. Nejvíce
zajímavých pozorování konal jsem u Lastus fulišinosus Ltv. na
Českobrodsku (Liblice, Poříčany, Kounice), a u Tapinoma
ervaticum Lítv. ve Vraném nad Vltavou. Uvádím pouze data
nová.
Leptacinus formicetorum Márk. Libuň u Jičína III. 1907
při Form. rufa L.; na Písecku ve velikém množství (prof. J.
Lukeš).
Xantholinus atratus /eer u Las. fuliginosus Ltr. v Libli-
cích a Poříčanech, VIII., IX.
Othius myrmecophilus Křesrw. Poříčany, kolem raše-
linného močálku mezi listím ve spol. Las. niger a Myrmica.
(Polabská nížina!) Sbírám jej tam pravidelně dosti četně
v srpnu a září.
Ouedius microps Gr. Vrané 3./XII. 1905 u Las. fulig. asi
10 ex., tamtéž 18./IX. 1906; Cibulky (J. Mulač).
Ouedius brevis Er. U Las. fulig.: Poříčany, Vrané, (jako
imago žije též u Form. rufa— jak jsem v Saviňských Alpách
zjistil).
Ouedius brevicornís 7homs. 1 ex. v Liblicích u L. fuli-
ginosus Ltr. IX. 1903, na Cibulkách v lednu 1906 nalezl pan
Zeman.
Ouedius vexans Eýp. Častěji při Las. fuliginosus Ltr., ale
vždy jednotlivě. Mnou sbírán v Liblicích VIII. a IX. 1903, 1904;
znám též z Cibulek (Dr. Klička, Dr. Lokay, J. Mulač).
Ouedius scintillans Gr. Mnou chycen na Cibulkách v lednu
1906, častěji p. Mulačem, též na Cís. ostrově (v prosinci) a j.,
hlavně v zimní době. U Las. fuliginosus Ltr.
Heterothops dissimilis Gr. Na Cibulkách, ve Vraném, Do-
břichovicích a v Liblicích u Las. fuliginosus Ltr.
Mycetoporus splendens Marsh. V Liblicích chytán mnou
u Las. fuliginosus Ltr. několikráte v VII. a VIII.
10*
v dn (o, eko k dro De dat E Ol
Lamprinus erythropterus Panz. Posud znám pouze od
Tetramorium caespitum L. Mnou chycen též dvakráte uLas.
fuliginosus Ltr.!: Poříčany 1./[X. 1905, Liblice 31./VIIL. 1906;
dle sdělení p. Krásy byl jím chycen také ve Vraném asi touž
dobou, ale letos a u stejn. mravence; stěhuje se asi v druhé
generaci letní k tomuto mravenci od Tetramoria.
Lamprinodes saginatus Gr. Dobřichovice 13./V. 1906
(Jindř. Veselý).
Oligota pusillima Gr. V Liblicích u Las. fuliginosus velmi
hojná. :
Euryusa optabilis Heer (— laticollis Heer l. c.). U Lasius
niger L.: Liblice 28./II. 1906, u Las. fuliginosus Ltr.: Liblice
VIII. 1905 (dvakráte), Kounice VIII. 1906. 1 ex. Na Cibulkách
sbírá p. Mulač.
Aleuonota atricapilla Rey (— rufotestacea Kr), je-
diný ex. chycen mnou na Cibulkách 5./V. 1906.
Notothecta flavipes Gr. i anceps Er. jsem dosti četně sbí-
ral v Libuni u Jičína koncem března 1907.
Zyras Haworthi S/eph. Mnou chycen 1 ex. v letu v Krči
31./V. 1903, p. Mulačem častěji sbírán na Cibulkách.
Zyras (Myrmoecia) confragosus Hochh. Na Homoli
u Vraného jsem jej sbíral r. 1905 dne 16./V. (slunečno) 1 G,
1 ©, 21./V. (podmračno) 6 ex., 23./V. (podmračno) 1 G (druhý
ex. Dr. Jureček), 24./V. 7 ex. (podmračno), 2./VI. Z ex. (v dešti).
Pan Krása jich téhož roku našel aspoň dvakráte tolik, ale ani
jedinou plicata Er. Kraatz omylem uvádí, že Myrmoecia žije
u Anthophor, místo u Amdren a tato chyba byla převzata
i Wasmanem. Ostatně celá věc je málo pravděpodobná
(neboť toto pozorování bylo učiněno pouze jednou), a to tím
spíše, že k exemplářům zaslaným Mocgnerysem p. Bedelovi jest
přiložena nejen Andrena, ale také Tetramorium caespitum L.
(Bližší viz v Méguignon-Rambousek: »Sur Myrmoecia plicata
Er. et M. confragosa Hochh.« Bull. de la Soc. Ent. de France
1907 pg. 21). Také prý (dle Hagense 1865) žije u U Las. brun-
neus Ltw.
Myrmoecia plicata Er. S Drem Jurečkem jsme našli 2 ex.
G' © 23./V. 1905 na Homoli ve Vraném.
Oxypoda spectabilis Gy//4k. Závist 3./VII. 1906 u Las. fu-
liginosus Ltr.
jaz 4518
Oxypoda vícina Kr. U Las. fuliginosus Ltr. v Liblicích
7./IX. 1906 a častěji v Poříčanech v září 1905-6.
Oxypoda umbrata Gy//h. Náhodně často u Las. fuligino-
sus Ltr. Krč, Vrané, Cibulka atd.
Oxypoda togata Er. V Poříčanech, na Cibulkách a v Do-
břichovicích u Las. fuliginosus Ltr.
Oxypoda soror 7homs. Pravidelně v Liblicích a Poříča-
nech u L. fuliginosus Ltr., nejvíce v Červenci a září.
Stichoglossa corticina Er. V Liblicích u Las. fulíginosus
několik expl. IX. 1908.
Microglossa pulla Gy//%. u L. fulig. na Závisti 7./III. 1906
asi 80 jedinců, též ve Vraném, Dobřichovicích, Cibulkách —
v pražském okolí — na Českobrodsku jsem ji nenašel.
Microglossa gentilis K7. Liblice u L. fulig. Koncem VII
Cibulky, Závist, Vrané, Dobřichovice.
Microglossa marginalis Gr. V Liblicích chycen u L. ful.
1 ex. 3./VIII. 1905, ve Vraném 12./VI. 1906 (s Th. Krásou), pak
18./IX. tamtéž v duté vrbě asi 10 exemplářů. (Cibulka 10./VIII.
1907 (Mulač).
Úmrtí
Dne 23, listopadu m. r. skosila smrt v našich řadách opět jednoho
vzácného druha našeho, p, Ph. Dra Milana Nevole, vynikajicího od-
borníka v chemii. Nar. 2. října 1846 v Bělehradě v Srbsku, studoval
střední školu ve Vídni a v Praze, universitu v Praze, pak na vídeňské
universitě i polytechnice a posléze dva roky v Paříži. Stal se docentem
chemie na české technice i universitě, kteréhož postavení však se vzdal,
zařídiy si soukromou laboratoř. Vedle své odborné práce zabýval se
horlivě lepidoptery, omezuje se ea svou vlast a tvoře sbírky své z ma-
terialu osobně sbíraného. Všichni, kdo znali milou jeho povahu, zacho-
jej ve své paměti.
Fauna Bohetnica.
Nové české hymenoptery.
Oldřich Sustera.
Pompilidae :
1. Pompilus guadripunctatus F. | G'; Suchdol u Třeboně,
20./VII. 1900. Význačný svým pestrým zbarvením, upomínajícím
na tropické druhy.
138
2. Pompilus cellularis Da%lb. 2 © a 7 G z údolí sv. Pro-
kopa, Hor. Ročova, Pelhřimova, Černošic a Vraného od června
do srpna.
3. Pompilus abnormis Dažib. 1 ©; Pelhřimov 25./VII.
1907: vzácný.
4. Pompilus Wesmaeli 7%oms. 1 G; Hor. Ročov 19./VI.
1907 a 1 G Jirna 9./VI. 1907; vzácný.
9. Pompilus pectinipes Lind. 1 S, Holešovický poloostrov
19./VI. 1900.
6. Aporus (Pompilus) dubíus Ziud. 7 ex. Jirna, Čer-
nošice a Sv. Jan p. Sk.
7. Pseudagenia albifrons Dahlb. 1 G' Hor. Ročov 21./VI.
1907.
Heterogynidae :
8. Mutilla.calva F. 2 © Troje, květen a červen. 1 © da-
roval mi p. Dr. Klička; jižní druh.
9. Mutilla Schencki Schmiedku. 1 © sv. Prokop 30./VII.
1900. Neurčitý druh, sestávající snad ze samečků několika druhů,
pokud jsou černě zbarveny.
10. Tiphia minuta Lind. 3 © a 1 G; Hor. Ročov, Ládví
a Troj v červnu.
11. Sapyga similis F. 1 © Horní Ročov 19./VI. 1907; velmi
vzácná.
Chrysidae:
12. Cleptes nitidulus F. 1 © Vrané 15./VII. 1907 a 1 G
Troj 10./VII. 1902.
19. Ellampus (subg. Notozus) coeruleus Dalhlb. 1 ex.
Holešovický poloostrov 11./VII, 1900.
14. Holopyga gloriosa F. 2 ex. Ládví a Modřany v čer-
vnu. 1 exemplář daroval mi pan učitel Pastejřík. Velmi
vzácná.
15. Holopyga (subg. Hedychridium) sculpturata
Ab. 2 ex. Černošice 30./VI. 1907; jižní druh, známý nejsever-
něji z Dol. Rakous.
16. Chrysis nitidula F. 1 exemplář daroval mi pan učitel
Vimmer od Sv. Jana p. Sk., druhý ulovil p. Dr. Uzel u Král.
Hradce; červenec.
17. Chrysis Leachii Shuck. 3 ex. v Jirnách 1./IX. 1907;
vzácná.
18. Chrysis díchroa Dahlb. 7 exemplářů. Svatý Prokop
30./V. 1907.
19. Chrysis scutellaris F. 1 ex. Vrané 15./VIII. 1907.
Vespidae:
20. Odynerus (subg. Sym morphu S) crassicornis Panz.
1 © chytil p. Dr. Uzel u Král. Hradce.
21. Odynerus (subg. Ancistrocerus) excisus Thoms.
1 © Hor. Ročov 18./VI. 1907. Vzácný druh.
22. a 23. Druh Odynerus (subg. Ancistrocerus)
parietum L., uvedený v seznamu dp. kvardiána A. Kubese, byl
od Thomsona rozdělen ve 4 druhy, z nichž našel jsem dosud
u nás vedle tipického O. parietum L. ještě O. claripennis 7homs
(Pelhřimov) a O. pictipes 7%oms (Troje).
24. Odynerus (subg. Lionotus) parvulus Lež. 1 ©
Troj 27./VI. 1906; jižní druh.
25. Odynerus (subg. Lionotus) guadrifasciatus HH. Sch.
1 © Pelhřimov 28./VII. 1907.
26. Odynerus (subg. Hoplomerus) reniformis Gmel.
2 © a 1 G, Jirna a Pelhřimov v červnu a červenci. 2 ex. má
MerSvětsbírce“p. (Dr:.WzelzKráal. Fradce,
Nové mouchy pro Čechy.
Jan Pastejřík.
1. Spilomyia saltuum Fab. Sv. Jan. 11./VIII. Leg. Šustera.
2. Stratiomys potamida. Meis. Ročov 10./VIII. Pastejřík.
3. Platyparea discoidea Fab. Radotín 6./V. Šustera.
4. Argyromoeba binotata. Meig. Svatý Prokop 30./V.
Šustera.
5. Acidia lucida. Fab. Hostivař 8./VIL. Šustera.
6. Ptiolina melaena. Meig. Senohraby 7./VI. Pastejřík.
Lciteratura.
Prof. A. Méguignon: Description d'une espěce nouvelle de Scydménide
des environs de Paris (Bulletin de la Société entomol. de France
1907 ps. 217.) Autor popisuje nový druh: Stenichnus com-
pendiensis, který se velice podobá S. Godarti Ltr., liší se však
jasnější barvou, protáhlejším tělem, vždy tečkovanou hlavou, ale
hlavně tím, že postrádá intrahumeralní foveoly. Žije s Lasius
brunneus Ltr. Posud známo 8 expl. z okolí Paříže, Rmbk.
Z sj
Drobnosti.
Liodes nitidula Er. V Saviňských Alpách nalezl jsem koncem
července u České chaty (1600 m) zvláštní malé exempláře tohoto
druhu, které mají jiný habitus. P. rada Dr. Fleischer uznává je za no-
vou lokální racu, ježto však byli mnou nalezení pouze dva jedinci, jest
zatím popis nemožným. Druh tento postrádá spodních křídel a může
tudíž jen lézti po travách. Rmbk.
Čím se živí Asilidi? Dvoukřídlý hmyz z čeledi roupců (Asilidae)
je znám od dávna jako havěť dravá, která nabodává svým sosákem
různé jedince ze řádu hmyzího. Z nabodnutého hmyzu ssají roupci krev
při čemž jej přidržují svými nohami. Jedeme-li v podhorských kraji-
nách po silnici, která se vine mezi lesy, zastihneme každou chvíli v mě-
síci červnu a červenci, jak se roupec vozu přichytil ostrými a silnými
drápky. S vozu, když si odpočinul, přeletí na koně a než se nadějeme,
nabodne některou z ovádic dešťových (Haematopota pluvialis), která
ssála na koni krev, a odnáší ji do travnatého příkopu, kde ji v klidu
vyssaje. Jindy uchvátí roupec Chrysops coecutiens (zlatoočku dobytčí), již vy-
tryskne z nabodnuté zažívací roury krev zvířete, z něhož tato moucha
ssála. Patrně, že roupci při utoku bodnou zvíře hodně hluboko, aby
je omráčili a teprve v klidu vyhledají snad jen jeho srdce na hřbetní
straně ležící. Vedle uvedených much, podařilo se nám zjistiti na so-
sáku Asilidů ještě druhy zrodu Anthomyia, Homalomyia, Aricia. Často
uchvacují roupci moly Hyp. variabilis, Hyp. evonymella, Hyp. malinella, Hyp.
padi, Nepticula sericopezella, Kořisti Asilidů bývají také menší pilatky,
(6—8 mm dlouhé) z rodu Nematus, Athalia, Tenthredo, Lophyrus, Ne-
známe jediného případu nabodnutí vosy, včely, čmeláka, brouka, plo-
štice, lumka. Vosy, včely, čmeláci by se asi bránili proti Asilidům
svými žahadly, které jsou nebezpečnější zbraní, než tvrdý sosák po-
sledně jmenovaných ; brouci (velikou většinou) a lumci mají nepochybně
příliš tvrdý chitin, jímž by sosák roupců nepronikl. © plošticích do-
mníváme se, že je chrání jejich zápach před nepřátely; obdobně usu-
zujeme o broucích měkkokrovečnících, kteřítaké vylučují pravidlem byvše
napadení páchnoucí sekrety neb krev. Ponětí tomuto odporuje pozo-
rování Cockerellovo v Novém Mexiku. Týž se přesvědčil, že Asilid Os-
prioceros abdominalis Say lapá páchnoucího brouka, Cantharis bi-
guttatus, dále pak, že Asilid Stenopogon inguinatus nabodává páchnoucí
ploštice z druhu Thyanta perditor. Dle Kershawa nabodává jistý Asi-
lid v jižní Číně motýly Hesperidy, ba dokonce i prostředně velké
křísy. — A. Vimmer.
==VĚSTNÍkK====;
Výroční valná hromada konala se 22. ledna 1906. Pan
předseda konstatuje byť i volný, přece stálý vzrůst společnosti
jak na počtu členů, tak i co do činnosti vědecké. Po schválení
zpráv funkcionářů a udělení absolutoria výboru byli zvoleni za
čestné členy pánové: Prof. Ignacio Bolívar, ředitel musea v Mad-
ridě, Ludvík Ganglbauer, ředitel dvorních museí ve Vídni, a Dr.
Géza Horváth, ředitel musea v Budapešti. Do výboru společ-
nosti byli aklamací zvoleni dřívější členové výboru znova. Do
kontrolující komise p. ředitel docent Karel P. Kheil, pan officiál
Rud. Secký a pan účetní Edv. Kudlička. Do redakčního komitétu
pánové: dp. kvardian P. Aug. Kubes, Dr. Em. Lokay, prof. Dr.
Em. Rádl a odb. učitel Ant. Vimmer. Společnost vyměňuje ča-
sopis za publikace 78 učených společností. Přijímá se návrh
pana officiála J. Vopršala, aby schůze počínaly již o 7. hodině
večerní. Předsedovi panu prof. F. Klapálkovi vzdává valná hro-
mada dík za neúnavnou jeho péči o společnost. —
Ve schůzí dne 5. února přednáší pan Frt. Rambousek
o Drabčících z rodu Ouedius. Zmiňuje se nejprve všeobecně
o výskytu jeho, dále o povšechných znacích, jakož i o rozpozná-
vacích detailech pro jednotlivé oddíly tohoto rodu. Přecházeje
ku popisu jednotlivých těchto skupin, připojuje pan přednášející
řadu biologických a zeměpisných podrobností, zvláště co se týče
české zvířeny.
Pan Dr. Lokay uvádí některá data o české zvířeně, a zmi-
ňuje se o proměnlivosti diagnostických známek.
Ve schůzí dne 26. února oznamuje pan předseda, že da-
rovaly společnosti Karlínská záložna 50 K a Česká spořitelna
200 K. — Pan odborný učitel Pastejřík přednáší o »Anatomii
a biologii některých muších druhů a jich larev.« Přednáška
týče se hlavně rodu CČtenophora, dále proměny druhu Myceto-
phila xanthopyga, jakož i vývoje a biologie druhu Sciara
silvatica.
Pan F. J. Rambousek předkládá řadu vzácných brouků ;
ze Staphylinidů: Phyllodrepa gracilicornis Fair., Medon piceus
Kr. (oba z Francie), Achennium striatum Latr. (Hispania), nej-
většího Staphylina Physetops tataricus Pa//. z Kavkazu, symbionta
I
IH
králíků : Aleochara cuniculorum Kvy.; zostatních čeledí: Neuraphes
Hervi Bris., Cephenium gallicum Gamglb., 2 jeskynní druhy:
Anthrocharis Ouerilhaci a Isereus Xambeni, největšího Coroeba:
bifasciatus O/. a tesaříka Hesperophanes pallidus OZ. Mimo to-
beskydské: Deliphrum algidum Er. a Orochares angustata Er.
(viz Č. Č. S. III. str. 124), kterou chytil též letos 3. led. p. docent
Dr. Uzel na Petříně.
Pan Weinfurter ukázal pro Čechy nové mouchy: Psila
abdominalis Schummel., Otites lamed Schrnk., Leskia aurea
Fall., Lissa loxocerina Fall., Oncodes gibbosus L., Dioctria auri-
frons Meig.
Pan Dr. Lokay demonstruje dva nové brouky pro čzskou
faunu a sice nový rod Staphylinidů: Eudectus Giraudi Redtb.
a dále Phytobius Comari Hbst.
Ve schůzi dne I9. března přednášel pan ing. Old. Šustera
o »Českých vosách«. Z počátku zmiňuje se o všeobecném roz-
třídění hmyzu blánokřídlého, načež vytkl znaky, jimiž se vosy
od jiných čeledí liší. Studium této čeledi jest velice stíženo tím,
že literatura jest roztříštěna a badatelů, zejména v Čechách, málo.
Pan přednášející líčí dále život této čeledi. Některé rody žijí spo-
lečensky, některé samotářsky a staví si hnízda buď v dutinkách
z látky papírovité, nebo si je lepí z malty. Vosy medonosné
jsou dosud v Čechách neznámy.
V dalším postupu přednášky probírá pan přednášející jed-
notlivé rody, jichž jest dosud v Čechách známo Šest, a uvádí
mnohé význačné druhy, zejména po stránce zeměpisného roz-
šíření a biologických zajímavostí. Po té demonstroval svoji sbírku
českých vos, jakož i některé nově v Čechách pozorované Hy-
menoptery.
Pan Dr. Lokay demonstruje šest nových druhů brouků
pro českou faunu a sice 5 Curculionidů a jednoho Staphylinida:
Oxypoda Skalitzkyi Bernh., Ceutorbymbus griseus Bris., Ceutor-
rhynchus euphorbiae Brris., Čeutorhynchus arguatus HHbst.,
Bagous argylaceus Gy/l., Apion simile Hirbg. Mimo to demon-
struje první dvě Lomechusa strumosa letos 17. března chycené
a Sice Z malé kolonie Formica sanguinea, Latr.
Pan Zeman demonstruje Melitaea Didyma, velice podobná
var. occidentalis ze Štěchovic, která je nová pro Čechy. Normální
formy též silně variirují.
Podobná různá zbarvení u Arctia Hebe, vychované z hou-
Aa AKE ka
K k
KE III
senek z Radotína a od Sv. Prokopa. Z brouků předkládá Dapsa
denticollis, sbíranou na Závisti, jinou našel u Davle.
Pan Fr. J. Rambousek předkládá vzácné Staphyliny: Aleo-
chara Matzenaueri z. sf., Lathrobium Boyadjiani m. sp. a lusi-
tanicum Er., Xantholinus rufipennis E7. (oba posl. z Adany),
Xanthol. hesperius Er. z Valencie (sbíral p. F. Moroder) a Calli-
cerus obscurus Gr. G z Peček (březen 1906) od lišek.
Pan Šustera demonstruje jedenáct pro Čechy nových
Hymenopter.
Pan Vimmer předkládá novou mouchu pro Čechy Synto-
mogaster viduus a Thelaira leucozona z lyšaje topolového vypě-
stovanou.
Pan prof. Klapálek předkládá dva pro Čechy nové druhy
Colpotaulius incisus CZ. a Boreus Westwoodii /g., z nichž prvý
ulovený pí. doktorovou Lokayovou u Toušeně jest zároveň pro
Čechy novým rodem.
Pan Vimmer se zmiňuje o zajímavém nálezu p. Dra Kličky,
jenž nalezl již v březnu ve volné přírodě mouchy, patrně přezi-
movavší, ačkoliv se obecně míní, že mouchy v přírodě na zimu
bynou a pouze larvy přezimují.
Ve schůzi dne 30. dubna přednášel p. odb. učitel Mužík
o Českých síťnatkách (Tingitidae). Nejdříve podal popis těla této
zajímavé čeledi hmyzu polokřídlého a uvedl význačné znaky
systematické. Po té zmínil se o druzích v Čechách pozorovaných,
při čemž byl mu základem seznam + prof. Dudy. Mnohé druhy
Fiebrem popsané a z Čech uvedené nebyly po Fiebrovi dosud
nikým pozorovány. (Viz pojednání str. 46.)
Ve schůzí dne 28. května přednášel pan odborný učitel
Vimmer o »Vlivu much na vznik nemocí lidských«. Zmiňuje
se nejprve o bodnutí komára, o bodnutí mouchy Stomoxys calci-
trans, která již může z nemocného přenésti škodnou látku na
zdravého, a přechází ku Glossiniím, jež v Africe bodnutím pře-
nášejí parasity a působí nemoc spavou podobně jako v Evropě
komáři z rodu Anopheles vočkují člověku zimnici střídavou.
Leč i jinak mouchy škodí tím, že do člověka kladou vajíčka,
buď na kůži zdravou, jako to činí někdy střeček v Norsku a mezi
Kirgizy, nebo do ran a kůže porušené, jako to dělávají mouchy
z rodu Sarcophaga, Sarcophila, Lucilia. Konečně jsou i dokázány
případy, že se v nitru člověka vyvinuly larvy z vajíček nakla-
dených na potraviny.
1V
Pan Dr. Pečírka demonstruje mouchu prosvitku Volucella
inanis, kterou vypěstoval z larev nalezených v plástvích vosy
obecné. (Viz pojednání str. 42.)
Pan Rambousek demonstruje 10 novinek pro českou broučí
faunu, Z nichž jeden Nanophyes je pravděpodobně nový druh,
dále z výletu do Neratovic krásnou zobonosku Tapinotus sellatus-
F. a z Čelakovic vzácnou Athetu Hydrosmectina tenuissima Ep.
Pan prof. Klapálek demonstruje larvu křísa Cicadetta mon-
tana, kterou nalezl p. prof. Roubal na Loboši u Litoměřic.
Larvy křísů vyvinují se dlouhá léta. Některé americké druhy
vyvíjejí se 13 až 17 roků.
Ve schůzi 25. června přednášel pan Dr. Lokay o „Rodech
drabčíků Trogophloeus a Thinobius“. Brouci rodu Trogophloeus
jsou hrabaví menší drabčíci, černé barvy a rozlišují se především
znaky hlavy a tykadel. Po zevrubném rozboru anatomie hlavy,
kteráž jest při určování důležitá, líčí pan přednášející povšechný
tvar ostatních částí těla. Brouci ti žijí v bahnitých místech, hra-
bajíce si chodby. Rod tento byl podroben r. 1903 revisi panem
JUC. Klímou a ten určil asi 50 palaearktických druhů, které byly
rozděleny na 7 podrodů. Pan přednášející uvádí dále stručnými
slovy rozpoznávání druhů těchto, jež jest dosti obtížné, a zmi-
ňuje se o zastoupení v Čechách. Pak přechází k rodu Thinobius,
jenž Žije v jemném říčním písku, a jehož žije u nás 8 druhů.
Pan F. J. Rambousek ukazuje novou aberraci Agonum dorsale
Pontopp. ab. Moleki; mimo to vzácného, na suchých ropuchách
žijícího drabčíka Borboropora Kraatzi Fuss., chyceného ve Viz-
zavoně na Korsice p. Bickhardtem.
Pan prof. Joukl demonstruje hezkou aberraci brouka Ago-
num Milleri, jež vyniká zvláštním zbarvením.
Pan Dr. Pečírka přinesl tesaříka Saphanus piceus chyceného
ve Všenorech u Prahy.
Pan učitel Jelínek poslal prof. Klapálkovi mravkolva Myr-
meleon formicarius L., který jest velice roztroušen po Čechách.
Jsou známa dosud jen 3 stanoviska. Larva tohoto mravkolva
nedělá si důlků.
Ve schůzi 24. září přednášel pan prof. Joukl 0 »Biologii
smrtihlava (Acherontia atropos)«. (Viz pojednání na str. 81.)
Pan Dr. Lokay demonstruje pět nových druhů brouků pro
českou faunu a sice: Stenus neglectus Gerhardt, který byl
popsán z pruského Slezska a jehož nalezl zde u Prahy v břez-
nových náplavech Vltavy;
V
dále: Lathrobium brunnipes Fabr., formu okřídlenou, popsa-
nou Fauvelem pod jménem v. luteipes, jež vyznamenává se dlou-
hými krovkamij; nalezena byla paní Lokayovou na Hluboké
u rybníků a Drem Lokayem v Toušeni;
pak dva druhy Pselaphidů a sice: Batrisus adnexus Hampe,
od kteréhož druhu nalezla pí. Lokayová dva samce v Poněšicích
u Hluboké v pařezích v srpnu 1906; Euplectus nubigena Rež/tea
nalezen jediný jedinec též v pařezích společně s Batrisus adné-
xus v Poněšicích pí. Lokayovou;
konečně: Ceutorrhynchidius melanarius S/ef/. nalezen
ve dvou jedincích při jarních záplavách Labe u Čelakovic. Dále
demonstruje tři zajímavé české Stenusy odkryté již panem
Devoreckým v jižních Čechách, a sice:
Stenus carbonarius Gyllň., chycený pí. Lokayovou u Mu-
nického rybníka na Hluboké loni v srpnu.
Stenus pumilio Er., chycený v labském náplavu u Čelakovic.
Stenus niveus 9 20 rovněž jedince chyceného z páph
jarního u Čelakovic.
Tím nálezy pana Devoreckého potvrzeny.
Dále demonstrují: pan prof. Joukl motýla Nyctea athalia
var. navarina, jejž chytil pan setník Cífka; pan ing. Šustera
15 druhů Sphegid nových pro Čechy, pan doc. dr. Uzel berlínskou
entomologickou pincettu.
Pan Dr. Lokay uvádí zkušenosti pana ředitele Ganglbauera
o sbírání mikroskopických téměř drabčíků z rodu Leptotyphlus,
jenž Žije v zemi.
Ve schůzi 8. října přednáší odborný učitel pan Pastejřík
o vývoji mouchy Mycetophila xanthopyga Wium. Pan předná-
šející nalezl larvy již vícekráte v ryzci a věnoval svou po-
zornost hlavně kuklám, jichž anatomii studoval ode dne za-
kuklení každý den až do vylétnutí. Při tom shledal, že se imago
musí v kukle otočiti o 180“ anebo odstrčiti pokožku na zad,
protože hlava imaga a zbytky kousacích ústrojů larvy leží v růz-
ných koncích puparia. Při těchto pozorováních nalezl v zažívací
rouře larev parasity. Přednáška další týkala se toho, jak mouchy se
přidržují. Mouchy mají většinou na posledním chodidlovém článku
mezi drápky tak zv. empodium podoby polštářku, na jehož
ploše jsou jakési stopkaté útvary. O těchto mínil pan přednášející,
že jsou to žlázky, jež vylučují sekret a jinými pokusy zjistil že
tohoto sekretu užívá moucha, aby se na hladké ploše udržela.
Pan Dr. Pečírka uvádí k nálezům slepých drobných
brouků pod hluboko zapadlými kameny, že bude asi v chodbách
JI
VI
různých červů a larev, jež Žijí v prsti, nějaká dosud neznámá
fauna broučí, jako jest v chodbách lýkožroutů pod korou stromů.
Ukázkou této zvířeny jsou pak oni slepí brouci pod kameny.
Pan prof. Roubal demonstruje larvy muší v octě náležející
rodu Drosophila, dále požerek brouka Orchesia micans z olše,
mnohé ukázky broučí fauny z okolí Pacova, Chudenic, Roudnice,
z Boubína na Šumavě, sbírku Bembidií a vzácného střevlíka Carabus
Getschmanni z Asturie a kuličku trusu vyrobenou Sisyphus Scháfferi.
Ve schůzí dne 29. října 1907 přednáší pan prof. Roubal
o broučí čeledi Liodinae. Uvádí zprvu všeobecné společné znaky
jednotlivých rodů, při čemž jest zajímav různý počet článků
v chodidle a různé utváření tykadel. Pak vypočítává jednotlivé
rody a druhy v Čechách zastoupené, zejména u rodu Liodes.
Pan přednášející nalezl více pro Čechy nových druhů, jež se svou
obsáhlou sbírkou po přednášce demonstruje.
Pan Dr. Lokay referuje o práci Dra. Sokoláře ve Vídni
»Carabologische Studien«<, jež se týká vzájemného poměru jednot-
livých variet střevlíků k zeměpisnému jich rozšíření. Studium
toto odporučuje se v Čechách, protože ve vlasti naší se různá
pásma variet stýkají.
K referátu tomu uvádí pan prof. Dr. Brožek jiné analogie ze
zoologie zejména variabilitu raka Palaemonetes varians, o kterémž
thematu p. Dr. Brožek uveřejnil práci v královské společnosti nauk.
Pan odb. učitel Pastejřík dodává ku své předešlé před-
nášce, že zkoumal lezení much ve zředěném vzduchu pod vý-
věvou. Mouchy lezly po skle i při 2m tlaku, což podporuje
náhled, že mouchy se nezadržují na hladké ploše pomocí vzducho-
prázdného prostoru, jejž si tvoří empodiem, nýbrž pomocí lepkavé
látky, již ze žlázek vylučují.
Pan F. J. Rambousek demonstruje řadu vzácných drabčíků:
Ilyobates Mech Bd; (Sav. Alpy), Aleochara egregia Apf. n. sp.
typ (Hercegov. Utovo), Sipalia sculpticollis Apf. n. sp. (Šar-
Dacgh, Ljuboten-Albanie), Leptusa merditana Apf. n. sp. typ (Mer-
dita, Munela-Albanie), Conosoma Apfelbecki Luze (Sarajevo) a j.
Z českých zajímavého Tachyporus transversalis Grav. od
Želejovských rybníků za Troskami. Žije v naplaveném rákosí a
sítí — 27. IIL 07., a pak řadu transkaspických Staphylinidů.
Mimo to Anaspis Bickhardti Schilsky n. sp. typ z Korsiky.
Pan prof. Roubal demonstruje blanokřídlý hmyz Pseudo-
sybrachium concolor z Čech.
Pan prof. Joukl demonstruje kolekci vzácných variac bě-
lásků z Čech.
VII
Ve schůzí dne 12. listopadu přednáší pan Dr. Pečírka
o J. Kiesenwettrovi.
Pan prol. Roubal demonstruje krasce Agrilus Roberti Chevr.,
v extrémech velikosti, dále rufino drabčíka Oxyporus maxillosus F.
z Boubína, dále drabčíky Oxyporus maxillosus var. angularis
Gebl., Gyrophaena nitidula Gy//. a Poweri Crotch. ze Šumavy,
střevlíka měděného ab. maximus Haury Plectes ibericus ab. La-
fertei Chd. a živou larvou tesaříka Ergates faber L. z Chudenic.
Pan dr. Lokay demonstruje drabčíka Ocalea concolor Křesm.
Ve schůzi dne 26. listopadu přednášel pan odb. učitel
Ant. Wimmer o muší zvířeně krkonošské.
Pan prof. Roubal demonstroval mandelinku Crosita altáica,
jež tvoří přechod od rodu Chrysomela k Orina (z Kutymaldy,
Issyk-kul), Bembidioninserticeps z Kavkazu, Anthicus tristis var.
tristiculus R/fr. a humilis var. Beckeri K7es. z Řecka; dále
Kodulku Methoca (z Korsiky) a živé Ptinus rovněž z Korsiky.
Pan Pastejřík přinesl nové pro Čechy druhy hmyzu dvoj-
křídlého. (Viz str. 139.)
Pan inženýr Šustera referuje o 26 nových druzích hmyzu
blanokřídlého z čeledí vos hrabavých, kodulek, vos pravých
a zlatěnek, jež nalezl pro Čechy nové; zejména zajímava jest
vůbec nově pozorovaná © Odynerus orbitalis.
Ve schůzí dne ro. prosince přednáší pan prof. Klapálek
o Pteronarcys sachalina w. sf., druhém posud známém
asijském druhu tohoto rodu. Vytknuv hlavní znaky rodové a
rozdíly skupin, ve které rod tento rozdělil, popisuje nový druh
všímaje si především znaků, jimiž se liší od Pt reticulata
Burm., rozšířené po celé Sibíři. Jest to zvláště tvar osmého
břišního kroužku samičího a do jisté míry také barva, které po-
skytují rozlišovací znaky. Origináiy náležejí zoologickému museu
carské Akademie věd v Petrohradě a sbírány byly Drem Su-
premenkem na Sachalině.
Pan Doc. Dr. Uzel demonstruje zvláštního motýla, jejž
chytil na Ceyloně a prozatím Trichoptilum ceylonicum nazval.
Zvláštností jeho jsou lomená tykadla a rozvětvené vidličnaté
chlupy, jimiž místo šupinami jsou křídla kryta. Přední žilka
křídel jest velmi mohutná a náhle ukončena, což se u motýlů
nevyskytuje. Ostatní ústrojí, jakož i členění noh jsou shodna
s motýlími. Dále demonstruje ceylonské Homoptery urovnané
p. Drem Melicharem, autorem zároveň předložené publikace.
Pan prof. Dr. Brožek referuje o variaci Panorpa commu-
nis a O příčinách pigmentace a o vztahu jejím ku tvaru křídel.
II“
VII
Pan prof. Roubal demonstruje pro Evropu novou zobo-
nosku Polydrosus confluens Sfeph. a hnojíka Aphodius, rhodo-
dactylus Mnh. z nor křečků.
Dne 26. května 1907 konána byla společná vycházka do
Neratovic, jíž účastnilo se 12 členů. Odjezd stal se ranním
vlakem a po výstupu z nádraží nastoupen pochod malými bo-
rovými lesíky směrem k Libíši. Sbíráno jednak v lese, kde
zmínky zaslouží hojný Bupalus piniarius i na pasekách. Při
březích rybníků a tůní sbírání p. Rambouskem zvláště podsívá-
ním pobřežního nánosu a sklepáváním se stromů hojní brouci:
Blethisa multipunctata L., Acupalpus consputus Dff., Acro-
gnathus mandibularis Gy//. (na břehu tůně v písku pod listím).
Trogophloeus gracilis Muuh., exiguus Er., Stenus Argus v.
austriacus Brh., formicetorum Mnnuh., crassus Steph., lati-
frons Hr., Philonthus fumarius Grav., Bolitobius pulchellus Wa%
(v houbách na topolovém pařezu), Oligota flavicornis Lac.,
(sklepána s olše), Myllaena intermedia Er. (náplavy), Stenusa
rubra Er. (v pařezu), Atheta debilis Er., palustris Křesw., Ocy-
usa maura Er., Calodera aethiops Gr., Chilopora rubicunda
Er., Euplectus ambiguus Rezche, Liodes ovalis Schmidt, Tel-
matophilus caricis OZ., Atomaria pusilla Payk., Omosiphora lim-
bata F., Cardiophorus cinereus /., Ludius guercus Gy//. (s dubu),
Agapanthia villosoviridescens Degeer, Tetrops praeusta L., Phy-
toecia pustulata Sc/rank., ephippium F., Oberea | erythroce-
phala Schrank, Gastroidea viridula Deg., Phyllobius arte-
misiae Desbr., Polydrosus pilosus Gredl., Sitona pun-
cticollis Sřeph., Chromoderus fasciatus Mull., Lixus para-
plecticus Z., Phytonomus rumicis L., meles F, trilineatus
Marsh., Ceuthorrhynchus Ham pei Bris., campestris
Gyll., syrites Germ., "Tapinotus sellatus F., Apion stoli-
dum Germ., dispar Germ., rufirostre F. (2 exem.), seniculus
Kirby, atomarium Krby, curtirostre Germ.
Druhy v prolož. tisku jsou nové pro Čechy.
Z trichtopter nalezeny Phryganea grandis L., striata L.,
Glyphotaelius pellucidus Ožžv., Grammotaulius F. nitidus Mitll.,
Limnophilus flavicornis F. atd.
Polední zastávka učiněna v Libíši, kde mimo to ohledány
zdi osazené pelonoskami i s cizopasícími u nich chrysidami. Od-
poledne sbíráno při slepém rameni Labském, na jehož břehu
nalezen pěkný Smerinthus ocellatus.
ep l n a
ZPRÁVA VÝROČNÍ
za správní rok 1907.
Výbor České Společnosti Entomologické.
Předseda:
Prof. Frant. Klapálek.
Místopředseda:
MUDr. Emanuel Lokay, městský okresní lékař.
Zapisovatelé:
C. a k. štábní lékafť MUDr. Jaromír Pečírka.
Ant. Vimmer, odbor. učitel.
Pokladník:
Cís. rada Ferd. Veselý.
Knihovník:
H. A. Joukl, akadem. malíř.
| Kustos:
Jos. Černý, hostinský.
1907
1907
1907
1904
1004
1904
1905
1906
1907
1906
1907
1904
1904
1904
1905
1904
1906
1907
1904
1905
1906
1905
1907
Seznam členů.
A. Členové čestní.
Bolívar, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea
v Madridě.
Ganglbauer Professor Ludvig, ředitel c. k. dvorního
musea ve Vídni.
Horváth, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum
v Budapešti.
B. Členové zakládající.
Kheil Karel Petr, docent českého vysokého učení techni-
ckého, ředitel banky »Slavie« atd. v Praze II.
Klapálek František, c. k. professor v Karlíně (1907).
Kubes,P. Augustin, kvardián řádu O. O. kapucínů v Kolíně
(1907). (Hym.)
C. Clenové činní.
Absolon, PhDr. Karel, docent geografie při české uni-
versitě v Praze, kustos musea v Brně.
Akademie, král. zemská hospodářská v Táboře.
Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n./Luž.
Bayer Emil, c. k. prof. v Brně (Špilberská ul. 35).
Benešová Jleda, choť hoteliera v Praze, Petrohradská ul.
Binder Emil, majitel domu v Praze-I., Karlova ul. 188.
Bízek Rudolf, správce skladů železáren v Komárově.
Blattný Em., rada zem. soudu, náměstek st. zástupce,
Kr. Vinohrady 969. (Lep).
Brožek Arth., prof. Dr. v Praze, Vyšehrad, radnice.
Brwdi Rudolf; c. k. professor v Chrudimi. ((0/.)
Bušek. Alois, učitel v Lysé n. L.
Cífka Jos., c. k. setník v Karlíně, Havlíčkova ul. 20. (Lep.)
Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. (Lep.)
Duchoň Manuel, přírodník v Rakovníce.
Formánek Romuald, c. a k. poštovní rada v Brně, Ve-
verská ul. č. 69. (Col.)
Graf Josef, c. k. vrchní účetní rada v Praze, Král. Vino-
hrady, Korunní tř. 105. (Lep., Tenthveď.)
Gůrtler Hugo,c.k. účet. revident v Praze, Dušní ul. 4. (Lep).
:
:
f
3
4
;
k;
j
1904
1907
1906
1904
1906
1906
1904
1904
1904
1904
1904
1904
1905
1905
1904
1904
1904
1904
1906
1906
1904
1904
1906
1906
1905
1904
1907
1907
1905
XI
Hartmann, Rob., c. k. professor na Smíchově, Jerony-
mova ul. 7. (Lež.) |
Holík, P. Bedřich, kaplan v Žižkově. (Col.)
Holík Frant., učitel v Praze-Holešovicích. (Col.)
Hudeček Lad., učitel v Bochoři na Moravě. (Lep.)
Chalupský Josef, odb. učitel v Písku.
Janda, Dr. Viktor, c. k. professor v Pardubicích.
Jelínek, MUDr. Robert, panský lékař v Dobříši,
John Jan, c. k. ředitel reálky v Táboře. (Lep.)
Joukl H. A., akademický malíř v Žižkově, Rohačova ul. 9.
(Lep., Col.)
Jureček, MUDr. Štěpán, lékař v Mor. Ostravě. (Col.)
Kašpar Ant., odb. učitel na Smíchově.
Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy v Praze. (Lep.
Orth.)
Klička, MUDr. Ladislav, lékař v Praze-I., Křižovnická ul.
č. 60. (Col.)
Kracík Václav, Ph. st. v Praze. (Col. sp. Histerid.)
Kranich Jan, professor paedagogia a redaktor »Přírody
a Školy« v Pol. Ostravě.
Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad Vlt. (Col.)
Krátký František, ředitel reálky v Nymburce.
Krauskopf Josef, ředitel měšť. školy v Mladé Boleslavě.
Kruta Alfred, c. k. berní, oficiál v Bělé p. Bezd. (Co/. Lep.)
Křepelka Adolf, přednosta fil. rak.-uher. banky v Praze-II.,
Bredovská 6.
Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech, Rubešova
ul. 1. (Lep.)
Lokay, MUDr. Emanuel, měst. okresní lékař v Praze-II.
Na Poříčí 35. (Col.)
Lukeš Jos., c. k. professor v Písku, (Col.)
Maličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích.
Maule V., demonstrator čes. univers. v Praze. (Col.)
Melichar, MUDr. Leop., c. k. minist. rada ve Vídni-XVIII.,
Messerschmiedg. 20. (Col., Homopt.)
Michal Leopold, holič ve Vítkovicích.
Molek, MUDr. Alois, c. a k. pluk. lékař v Praze, Bubenč
Badeniho ul. (Col.) ;
Mrázek, PhDr. Alois, m. professor české university
v Praze-II., Fůgnerovo nám. 1807.
1904 Mužík František, odbor. učitel v Kralupech. (Hemipt.)
XII
1906 Nejdl, Dr. Viktor, c. k. professor v Praze-II.
1904 Nekut Fr., c. k. professor na Smíchově.
1906 Nevole Dr. Milan, majitel chemické laboratoře v Praze.
(Leb.)
1906 Nevřala Jan, odb. učitel v Kelči na Moravě.
1906 Nosek Ant., c. k. professor na Smíchově, Husova tř. 1109.
(Arachn.)
1905 Novák Bohumil, prof. průmysl. školy v Brně, Kafkova
úl. 12.
1905 Novák Jos., pharm. mag. na Smíchově, lék. p. Lercha.
(Cynip).
1904 Ott Josef, úředník spořitelny ve Stříbře. (Co/. Hym.)
1904 Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně č. 430. (Digtf.)
1904 Pečírka, MUDr. Jaromír, c. a k. štábní lékař v Praze,
Oujezd €02. (Col.)
1904 Preis Karel, c. k. dvorní rada, professor vys. učení tech-
nického na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 31. (Lef.)
1905 Princ Vojt., c. k. prof, v Praze.
1904 Rádl, Dr. Em., docent české university, c. k. professor
v Praze-II.
1904 Rambousek Frt., phil. stud., Kr. Vinohrady, Čermákova 7.
(Col.)
1904 Rosický Frant., rytíř řádu železné koruny, c. k. zemský
školní inspektor v Praze.
1904 Roubal J., professor na Král. Vinohradech, Šmilovského
ul. 1437. (Col)
1906 Růžička Ant., Phil. st. v Praze. (Lep.)
1905 Řivnáč Ant., knihkupec, presid. obch. a živn. komory
v Praze.
1904 Secký Rudolf, účetní oficiál zemsk. výboru v Praze-II.,
Fůgnerovo nám. 3. (Lež.)
1905 Sedláková, sl. Jarosl. na Král. Vinohradech. (Col.)
1904 Sekera, Dr. Emil, c. k. professor v Praze.
1904 Sekera Jan, ředitel cukrovaru, Bazzano v Italii. (Col.)
1907 Smetana, JUSt. Vlad. v Praze, Jenštejnská 2. (Col.)
1907 Smolka Al., c. k. prof. průmysl. školy v Praze. (Col.)
1904 Srdínko Josef, stav. rada v. v., Praha-I., č. 266. (Lep.)
1904 Svoboda Jan, učitel ve Větrném Jeníkově. (Col.)
1904 Šofr Boh., Pharm. Mag, správce lékárny v Třebíči.
1904 Šrámek August., professor v Nymburce. (Col) 3
1904 Štěrba Frant., cha správce cukrovaru v Pečkách. (Col.)
1907
1905
1904
1906
1904
1907
1906
19006
1907
1904
1906
1904
1906
1904
1905
1904
1904
1905
1906
XIII
Štraub Ant, inženýr v Praze-III. ( Lep.)
Štrof Jan, preparator musea král. Českého v Praze.
Šula Jaroslav, inženýr na Smíchově, Karlova 4. (Col.)
Šulc Josef, úředník města Sobotky. (Co/.)
Šulc, MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak.
ve Slezsku. (Psyllidae, Coccidae.)
Šupitar, odb. učitel v Písku.
Šustera Oldřich, účetní úředník zem. výboru v Praze,
Smíchov čp. 553. (Hymen.)
Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.)
Tyl, MUDr. Bedř., c. a k. pluk. lékař v Písku.
Uzel, Dr. Jindřich, docent české techniky, odb. přednosta
na stanici fysiolog. při české technice v Praze-II., na Slupi
č. 12. (Physop. a škůdci.)
Vajs Ant., učitel v Dejvicích. (Col.)
Vávra, Dr. Václav, kustos musea král. Českého v Praze,
Král. Vinohrady, Slovenská ul. 17. (Orthopt.)
Vavroušek Jindřich, obchodnk s přírodninami, Král.
Vinohrady.
Veselý Ferdinand, cís. rada na Král. Vinohradech, Mane-
sova ul. 99. (Lep.)
Veselý Jindřich, stud. v Praze-III., Velko-Převorské nám.
1/4. (Col)
Vimmer Antonín, odb. učitel na Kr. Vinohradech, Pala-
ckého tř. 37. (Dipt.) F
Vlach Vilém, professor obchodní akademie v Plzni, Karlo-
varská tř. (Lež.)
Vopršal Fr., účetní oficiál zem. výb. v Praze-IV., u Praš-
ného mostu č. 1. (Lep.)
Weinfurter Karel, akad. malíř na Kral. Vinohradech,
Čelakovského ul. 28. (Dpl.)
1904 Wendler Jan, továrník v Praze-I., č. 386, na Můstku. (Col.)
1906
1907
1904
1904
1905
1905
1905
Woldřich, Dr. Jos., c. k. professor v Pelhřimově.
Zamastil Stanisl., prof. v Karlíně, č. 108.
Zavřel, prof. Dr. Jan, v Hodoníně na Moravě. (Digt.)
Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlíně.
Zeman Josef, typograf v Nuslích, č. 327. (Lež. Col.)
Zo rnig Frt., ředitel měšt. škol v Litomyšli. (Co/.)
Žežula Bedř., mag. úředník v Praze, č. 1014-IL. (Le.
(Col.)
Zpráva jednatelská.
Nástin bohaté činnosti České Společnosti Entomologické ve
čtvrtém roce správním přesvědčí každého nejen o nynějším roz-
machu české entomologie, ale i o pilné práci členů naší dosud
mladé Společnosti, která s pravým porozuměním věci a zápalem
pro vědu béře se za vytčeným cílem.
V tomto správním roce konáno 12 členských občasných schůzí,
na jichž pořadu byla vždy odborná přednáška některého z pp. členů.
Z Coleopterologie přednášeno třikráte a sice: »O rodu Ouedius«
panem phil. stud. Frant. Rambouskem, »O rodech Trogophloeus
a Thinobius« panem Drem Em. Lokayem, >O čeledi brouků
Liodinae« panem prof. J. Roubalem. Z Dipterologie přednáš eno
čtyřikráte a sice dvakráte panem odb. učitelem Janem Pastej-
říkem: »Anatomie a biologie některých muších druhů a jich
larev« a »O některých pozorováních o vývoji much«<, dvakráte
panem odb. učitelem Ant. Vimmerem: »O vlivu much na vznik
nemocí lidských« a »O muší fauně krkonošské«.
Po jedné přednášce bylo z Lepidoptorologie, Hemipterologie,
Hymenopterologie a Plecopterologie a sice: »O biologii smrti-
hlava« přednášeno panem prof. H. A. Jouklem, »O českých
síťnatkách« panem odb. učitelem Frt. Mužíkem, »O českých vosách«
panem Oldřichem Šusterou, a o novém druhu Pteronarcys sa-
chalina panem prof. Frant. Klapálkem. O životě a působení en-
tomologa J. z Kiesenwetterů přednášel pan štábní lékař MUDr.
Jar. Pečírka.
Mimo přednášky byly předmětem rozhovoru na těchto
schůzích též referáty a nová vědecká sdělení entomologická,
kromě toho ovšem demonstrovány také mnohé nově objevené
druhy pro českou faunu aneb též zajímavé vzácné druhy cizí.
Na výroční valné hromadě konané dne 22. ledna 1907 zvo-
lení byli čestnými členy Společnosti učenci pp.: Prof. Ignacio
Bolívar, ředitel musea v Madridě, Dr. Ludvík Ganglbauer, ředitel
dvorních museí ve Vídni, a Dr. Géza Horváth, ředitel musea
v Budapešti. Správní výbor zvolen celý opětně a do redakčního
komitétu zvolení -mimo předsedu pana prot. Klapálka pp.: Dp.
kvardián P. August Kubes, Dr. Em. Lokay, Prof. Em. Rádl a odb.
učitel Ant. Vimmer.
Do kontrolující komisse zvoleni: pan ředitel docent Karel
P. Kheil, pan oficiál Rudolf Secký a pan účetní Edv. Kudlička.
XY.
Časopisu Společnosti vydána letos obvyklá čtyři čísla s bo-
hatým obsahem mnohým PoPoe prací a s příslušným počtem vy-
obrazení.
Z počaté loňského roku sbírky »Příruček entomologických «
vydány letos péčí Společnosti sešity 2. a 3., kterýžto poslédní,.
»O kůrovcích v Čechách a na Moravě Sijících« jest obzvlášť pe-
člivou prací pana pošt. rady Dr. Rom. Formánka, jemuž na tomto
místě za nezištné zpracování sluší vzdáti dík Společnosti.
Společnost konala letos výlet entomologický dne 26. května.
do Neratovic, který velmi pěkně se vydařil a zůstane pánům účast-
kům v milé uzpomínce. (Též malou výstavu entomologickou
podnikl člen Společnosti pan docent Dr. Jindřich Uzel, vystaviv
ve prospěch fondu knihovny svou kořist entomologickou z ostrova:
Ceylonu, začež Společnost jemu díky vzdává.
Dále účastnila se Společnost i výstavy časopisů a novin.
v ústavu hrab. Póttinga v Olomouci vystavivši Časopis Společ-
nosti.
Společnost naše hleděla i navázati osobní styky s cízími ně--
kterými entomology, tak zejména poctili nás návštěvou pánové“
v Praze: Dr. Lud. Ganglbauer a pošt. rada Dr. Rom. Formánek.
Koncem správního roku čítala Společnost 3 čestné členy,
3 zakládající a 104 činné členy; úmrtím ztratila Společnost
člena pana Dra Milana Nevole.
Výborových schůzí konáno celkem 8; na kterých projednávány
vnitřní záležitosti Společnosti. Česká Společnost Entomologická
vyměňuje sobě nyní Časopis s 83 společnostmi, ústavy neb re-
dakcemi po celém světě a dle toho také velmi rychle vzrůstá
knihovna Společnosti.
Darem pak obohatili letos knihovnu různými spisy zvláště-
don Ign. Bolívar, pánové Dr. Ludvík Ganglbauer a Prof. Dr. Aug.
Krejčí v Karlíně.
Důstojný pan P. Aug. Kubes, kvardián v Kolíně věnoval
Společnosti celou svou velkou entomologickou knihovnu, kterou
ovšem do své smrti užívati míní, za kterýžto šlechetný čin stal
se zakládajícím členem Společnosti.
Za dary peněžité vzdává Společnost především díky sl. ře-
ditelstvu České Spořitelny za značný dar 200 korun, dále sl.
výboru Občanské záložny v Karlíně za dar 50 korun, panu F.
Aug. Kubesovi za dar 20 korun, dále sl. výboru Záložny Vino-
hradské, panu prof. Klapálkovi a panu odb. učit. Ant. Vimmerovi.
XVI
V domě sl. Rady Zemědělské i letos Společnost naše
nalezla svůj útulek a vzdává proto nelíčený dík nejen sl. Radě
Zemědělské, ale i zvláště panu předsedovi téže: Jeho Jasnosti
knížeti Ferd. Lobkoviczovi i panu tajemníku JUDr. Karlu Man-
dlovi za prokázanou přízeň laskavým propůjčováním zasedací
síně k občasným schůzím členským.
Dalšími díky povinna jest Společnost i sl. redakcím ča-
Sopisů za laskavé uveřejňování zpráv © Společnosti, zejména
-denním listům: Hlas Národa, Národní Listy, Politik, Národní
Politika, Lučan, Řip, Plzeňské Listy, Podvys. Listy, dále odbor-
ným časopisům: Živa, Příroda a Škola, Škola měšťan., Učit.
Noviny a Věstník ÚSJU. na Moravě.
MUDR. EMANUEL LOKAY,
t. č. místopředseda.
Zpráva pokladní.
XVII
1907.
Přenos z r. 1906 .
Příspěvky členů činných :
Dary: a) člena odb. učitele p. Vimmera
b) Občanské záložny Karlínské
c) České spořitelny
d) Záložny Vinohradské se
Za odebrané ročníky časopisu společnosti
Za vytištění přespočetných o a Z časopisu
T900 V
Za inseráty v časopise společnosti.
Rozličné příjmy
6,
Uroky ze záložny Vinohradské za čas:
od 1./VII.—31,/XII. 1906.
od 1.1.—30./VI. 1907 s
Úroky z poštovní spořitelny za r. 1906
Fondy: a) fond tiskový (průmyslová banka)
úroky Z tohoto fondu za čas:
od Tý —31./XII. 1906... .
od. 1./I—30./VE 1907... .
b) fond paní Uzlové 410 K 35 h | (záložna
Kariínská . ;
úroky z tohoto: fondu za čas:
od 1./VII.— 31./XII. 1906
od. 1./.—30./VI. 1907
od 1./VII.—31. XII. 1907
Správní výlohy a to:
. Tisk časopisu společnosti i :
. Poštovní výlohy spojené se zasíláním časopisu a
. Osvětlování, uklid a VARN zasedací síně ku
občasným schůzím .
ČD D3 F
4. Abonement na díla vědecká a Časopisy
5. Pořízení kněh .
6. Vazba kněh. pk
7. Tisk separátů z časopisu společnosti. lo
8. Rozličná vydání .
(E55 me ov
Dohromady .
Od toho vydání . B AJ BB, Aby ČAR o
———————
Zbývá čistého jmění.
*) V tomto přenosu z r. 1906 per K 72239 obsa-
ženy jsou též fondy a t. s. fond pí. Uzlové část-
kou K 41035 a fond tiskový per K. 3681.
Příjem Vydání
K (h K.
722*| 39
744 |<
7 |32
50 | —
200 |—
kou) 28
A7
5194
Aby Něž
25 |10
2 179
2 [08
5 |57
269 | 50
1
1 |66
8 |20
8 |36
8 |52
911 |66
57 123
40 |
133 |80
Př ee
3 |80|
43 |95
34 (22
=- E -===
9154 |74|| 1250 | 66
1250 | 66
"XVIH
|
K |h|
Toto jmění jest uloženo : |
VÝZALO706 | VINOhradské 20, 0 Ke ual2k ods © s) 80 lo obe 51 (96
VeSporitelné postavní. 444 tea 008 1be z aka 12 rana POD 1000 105
Heatove v „pokladně“ -45 eds de BS doors Eads k jé
Fondy : v Záložně Karlínské (fond pí. Uzlové) . . . . . „| 485 | 48
v Průmyslové bance (fond tiskový) . .
Dohromady hořejších. . .|| 904 |08
'V Praze, dne 31. prosince 1907.
Ed. Kudlička, Karel Petr Kheil, Rud. Secký.
t. č. přehlížitelé účtů.
Ferdinand Veselý,
t. č. pokladník.
Zpráva knihovní.
Knihovna naše dostoupila rokem letošním běžného čísla
-449 a obsahuje více než 1000 svazků a brožur entomologických. —
V knihovně naší zastoupeno je 13 jazyků národů evropských.
„Literárně výměnné styky navázány s celým téměř světem.
Největší zásluhu o rozšíření a mohutnění knihovny zí-
skali sobě jako léta předešlá milí naší příznivci velmi cennými
dary. Jsou to pánové: docent Dr. K. Absolon, Don Ignacio Bo-
lívar, ředitel musea v Madridě, zdravotní rada Dr. Antonín
„Fleischer, poštovní rada Romuald Formánek, Ludvík Gangl-
bauer, ředitel dvorního musea ve Vídni, professor František
Klapálek, professor Dr. Aug. Krejčí, Ed. Kudlička, účetní,
MUDr. Jarosl. Pečírka, c. k. štábní lékař, philos. stud. Fr.
Rambousek, J. Sekera, řed. cukrovaru, Dr. Frant. Sokolář,
Rudolf Trédl, lesmistr, Dr. J. Uzel, docent a přednosta phyto-
pathologického oddělení zemědělské rady, professor Dr. Jan Zavřel.
Zvláště zmíniti se musím o nejšlechetnějším obětavci, vele-
„důstojném pánu P. Aug. Kubesovi, který daroval celou
+
"E > : : , 4 3 = s 5“ : M
P k dk dě o pm bo aa OZ oj
XIX
svoji knihovnu, číselně velmi bohatou a obsahově nad mírů
cennou.
Všem těmto milým dárcům srdečný dík.
Koupí získána opět řada kněh velmi cenných, mezi nimi
nádherné dílo Dra Seitze, Lepidoptera palaerctica a exotica.
Za právě uplynulý správní rok půjčeno členům 289 knih.
Uzavírajíce tuto svoji krátkou zprávu, prosím všechny
milé pány příznivce, by i na příště laskavými dary knihovnu
naši rozmnožovati pomáhali.
Zdar!
H. A. JOUKL,
t. č. knihovník.
Seznam přírůstků.
E A. Dary.
běžné
437. Absolon, Dr. K., Zwei neue Collembolen Gattungen, W. Ent:
Z. 1907 (daroval autor).
944. Bolívar D. Ignacio, Apuntes acerca de los aparatos de Pesca
empleados a bordo de la Hirondelle por S. A. S. el
Príncipe de Monaco. 1901. Dar. autor.
349. | — El género »Tetraconcha« Karsch. (Bollet. de la Real
Soc. Esp. di hist. nat. 1906. Dto.
999. | — EI género »Taeniopoda«< Stál. (Boll. de la Soc. Esp.
de hist. nat.) Dto.
855.. — Insectos recogidos en Cartagena por D. José Sánchez
Gómez- (Proc.'d.;1."R- Sec. Esps"de-Mmst/:nat)MDto:
343. — | Les Orthoptěres de St. Joseph's College a T'richino-
poly (Sud de I'Inde). (Extr. d. Annal. de a Soc. Ent.
de. France. Paris 1902.) Dto.
357. — Liste des Orthoptěres, recueillis en Syrie par le Dr.
Th. Barrois. (Extr. de la Rev. biol. du Nord de la
France.) Dto.
350. — Notas sobre los Pirgomórfidos (Pyrgomorphidae) I.
(Bol. de la Real. Soc. Esp. de hist. nat. 1904.) Dto.
306. — Notas sobre los Pirgomórfidos (Pyrgomorphidae) II
(Bol. de la Real. Soc. Esp. de hist. nat. 1904.) Dto.
354.. — Nueva especie del genero Ephippigera. (B. d. I. R, S.
D. d. hist. nat.) Dto.
900.
Nouvelle espěce cavernicole de la famille des Blat-
taries. (Viaggio di Leonardo Fea in Birmania € reci-
one vicine.) Dto.
Observationes acerca de la primera mórfosis de ja
Langosta. (Stauronotus maroccanus Thunbg.) Dto.
Ortópteros acridioides de la Guinea espanňola. (Mem.
d. I. R. S. Esp. d. h. nat. Madrid.) Dto.
Ortópteros nuevos de Borneo y de Nueva Guinea.
Homalopterix intermedia n. spec. Dto.
Rectificaciones y | observaciones | ortópterologicas.
Rhombodera sculata Bol. (Bo!. d. I. R. S. Esp. d. h.
n. 1906.) Dto.
Revisión de los Pirgomórfinos de la Sección »Omme-
xechae«. (Rev. (Chilena de hist. nat. Valparaiso
1899.) Dto.
Sobre algunos decticinos africanos. (B. b. 1. R. S. E.
ds h:"n.719059)Dlo:
Un nuevo ortóptero mirmecófilo Attaphila Bergi. (Com-
municat. del Mus. Nat. de Buenos Aires. 1901.) Dto.
Viáje de M. Ch. Alluaud a las Islas Cannarias. (Act.
děla: S. Bdehsn 1890.) Dar. autor;
Voyage de M. Ch. Alluaud dans le territoire d'Assi-
mie (Afrigue occid.) en juillet et aoůt 1886. (Ortho-
ptěres). Extr. des Annal. de la Soc. Ent. de France.
Paris 1893. Dar. autor.
Catalogo sinóptico de los Ortópteros de la fauna Ibe-
rica. Coimbra 1900. Dar. autor.
Contributions A Vétude des »Acridiens« espěces de la
fauna Indo- et Austro-Malaistenne du museo civico
di storia nat. di Genova. Dar. autor.
Ortópteros recogidos en los Azores por el S. Alfonso
Chaves. Dar. autor.
Tableau pour la determination des espěces de genre
»Tryxalis F.« (Insectes Orthoptěres). Dar. autor.
Notas entomológicas. Dar. autor.
Nuevo »Helioscirtus« de Rio de Oro. Dar. autor.
Diagnosis de Ortópteros nuevos. Dar autor.
Ad cognitionem orthopterorum Europae et Confinium
»Locusta«. Dar. autor.
Čís.
hzně
983. Bolívar D. Ignacio, Ad cognitionem orthopterorum Europae
et Confinium »Gryllodes«. Dar. autor.
384.. — Nuevas especies de Eumasticinos. Dar. autor.
385.. — | Nueva especie de »Xiphidium« de las Azores. © Dar..
autor.
386. —— Actas de la »Soc. Esp. de Historia Natural«. Marzo
1898. Dar. autor.
387. — Actas de la »Soc. Esp. de Historia Naturales«. (Ses.
del 8. Enero de 1896.) Dar. autor.
368. Fleischer Dr. Ant., Koleopterologické výzkumy o rodu
Liodes a Colon u Adamova (s 1 tabulkou). Brno
1906. Dar. autor.
370. — Tabulky k určování fauny palaearktické, obsahující
z čeledi »Carabidae« oddíl »Scaritini«. Prostějov 1900..
Dar. autor.
419. Formánek Romuald, Curculionidae (Genus Trachyphloeus
Germ). (Bestimmungs-Tabellen. Edit. Reitter. Dar.
autor.
990. Ganglbauer L., Zwei neue Euconnus aus den Ostalpen.
Dar. autor.
391.. — Zwei Caraben von den lessinischen Alpen. Daroval.
autor.
992. — Fine coleopterologische Excursion auf dem Monte:
Canin in den julischen Alpen. Dar. autor.
993. a, b — Das Mánnchen von Choleva spinipennis Reitt. (Dva.
exempláry dar. autor.)
994. — | Ueber einige zum Theil neue mitteleuropaeische Co-
leopteren., Dar. autor.
995.. — | Ein neuer Dichotrachelus aus den Ostalpen. Daroval
autor.
996.. — Ein neuer Bythinus vom Neusideler-See. Daroval
autor.
897.. — Verzeichnis der auf der dalmatinischen Insel Meleda
vorkommenden Coleopteren. Dar. autor.
998. — | Zwei neue Bathyscien aus Dalmatien. Daroval autor.
399.. — | Zur Káferfauna der Ziesellócher. Dar. autor.
400. — Neue (Cryptophagus aus dem mitteleuropaeischen
Faunengebiete. Dar. autor.
401. — Nove Pselaphide iz Bosne i Hercegovine. Daroval
autor.
III
XXII
"Čís.
běžné
402. Bolívar D. lgnacio, Ueber einen neuen Cerambyciden
»Evodinus Borni« von den Basses-Alpes und seine
náchsten Verwandten. Dar. autor.
403.. — | Nova aus Judicarien. Dar. autor. ;
404.. — | Die 'europaeischen Arten der Gattungen Byrrhus, :
Curimus und Syncalypta.
405.. — „Geschichte der Zoologie in Oesterreich. 1850— 1900.
Dar. autor.
406. — — Die dalmatinisch herzegowinischen Arten der Psela-
phidengattung Amaurops Fairm. Dar. autor.
407. — Zwei neue subterrane Růsselkáfer der bosnisch-her-
zegowinischen und der sůddalmatinischen Fauna. Dar
autor.
408. — | Die Arten der Anthribidengattung Phaenotherium Friv.
Dar. autor.
409. — | Die Rassen des Laemostenus elegans Dej. und ca-
vicola Schaum. Dar. autor.
410.. — Neue Arten aus den Gattungen Trechus (Anophthal-
mus). Hydroporus und Riolus. Dar. autor.
411.. — Drei neue mitteleuropaeische Coleopteren. Daroval
autor.
412.. — | Die generische Zer.egung der Byrrhiden Gattung »Pe-
dilophorus«. Dar. autor.
413.. — Eine neue Art der Pselaphidengattung Pygoxyon aus
Dalmatien. Dar. autor.
414.. — Ein neuer Trechus vom Schafberg im Salzkammer-
gute. Dar. autor.
415.. — | Beitráge zur Kenntnis der Gattung Trechus. Daroval
autor.
64. — Die Káfer von Mitteleuropa. Band III., 2 Theil, Band
Ml Theil Dar. autor.
394. Hamburg-Altona. Mittheilungen des »Ent. Vereins<. 1899 —
1904. Dar. p. Kudlička.
390. Iris. Deutsche entomolog. Zeitung. Dresden 1896. Dar pan
Kudlička.
434. Klapálek, prof. Fr., Evropské druhy rodu Perla Geofir. Dar.
autor.
186. -—— Ze života hmyzu. (Pokrač. dar. autor.)
417. Meguignon-Rambousek, Myrmoecia plicata Er. et confragosa
Hochh. Paris 1907.
XXIIE
Cís.
běžné
110. Reitter, Bestimmungstabellen Cerambicidae II., Curculionidae:
I., Melolonthidae 50, 51, Lamellicornia 24, 38, Cara--
bini 1. Abth. Dar. štábní lék. p. Dr. Pečírka.
440. Sekera J., Note coleotterologiche. Dar. p. Spisovatel.
485. Sokolář, Dr., Fr., Carabologische Mittheilungen. Entomolo-
gisches Wochenblatt 1907. Dar. autor.
438. Trédl Rud., Nahrungspflanzen und Verbreitungs-Gebiete der
Borkenkáfer Europas. Dar. autor.
831. Uzel, Dr., Jindřich, O píďalce zimní menší, nebezpečném:
to škůdci našich ovocných stromů. (Zemědělské
zprávy 1906) Dar. autor.
332. — Zpráva o škůdcích a chorobách řepy cukrové v Če-
chách r. 1905. (Listy cukrovarnické 1906.) Daroval
autor.
940. | — | Ueber die Schnecken der Gattung Pachyrhina und
Tipula mit besonderer Berůcksichtigune der die
Zuckerrůbe beschádigenden Arten.
431.. — | Zpráva o činnosti výzkumné stanice. chemicko-fysio-
logické. 1900. Dar. autor.
99, Wien, Verhandlungen der k. k. zoologisch-botanischen Ge-
sellschaft. Band 24—37. 1874—1887. Dar. pan prof.
Dr. A. Krejčí.
420. Zavřel, Dr., Jan, Die Augen einiger Dipteren-Larven und.
Puppen. (Zool. Anzeiger.) Dar. autor.
B. Výměnou.
A miens: Société Linnéenne du Nord de la France,
120 Bulletin Tome XVII., 1904—1905.
Angers: Société d'études scientifigues d'Angers
-842 Bulletin Nouv. Sér., XXXV. (1905).
Baltimore: The John Hopkins University
146/b Circular 1906, Nro 3—10, 1907, Nro 1—5.
Bautzen: Naturwissenschaftliche Gesellschaft Isis.
Berkeley: College of Agricultural experimental Station
927 Bnulletin Nro 177—178, 183—187.
Berlin: Aus der zoolog. Sammlung des Museums fůr Natur=
kunde.
149. Mittheilungen III., 3.
1
M
vie a 8 hd je vk A7 ; G2, k 3 hr KOB ab ŘS pa“ de d pěř věe) %
G 7
SA
XXI“ | as:
Bern: Schweizerische entomol. Gesellschaft
237 Mittheilungen Vol. XI., Hft. 5., 6.
Béziers: Société d'étude des sciences naturelles de B.
282 Bulletin Vol. XXVII. (1904).
Braunschweig: Verein fůr Naturwissenschaft zu Br.
Bremen: Naturwissenschaftlicher Verein
85 Abhandlungen Bd. XIX., Híft. 1.
Breslau: Verein fůr schlesische Insektenkunde
217 Zeitschrift fiv Entomologie 1907.
Brisbane: Oueensland Museum
197 Annals Nro 7.
Brno: Moravská muůsejní Společnost
Brno: Der Naturforschende Verein in Brůnn
200 Verhandlungen Bd. XLIV. (1905).
183 Bericht der meteovolosischen Commission (1906).
Bruxelles: Société entomologigue de Belgigue
147 Annales T. L., Nro 12., 13., T. LI Nro 1—11.
261 Mémoires Nro XII. jubilaire.
Budapest: Muse! Nationalis Hungarici
67 Annales histovico-natuvales Vol. IV. 2., V. 1.
"Cassel: Verein fůr Naturkunde zu Cassel
181 Abhandlumgen u. Bericht LI. (1907).
Catania: Academia Gioenia di scienze naturali
144 Bolletino 1906, Fasc. 92—94.
Charkov: OÓuecr;o UCINTAVVETEŇ TPUPOJII IDA UMNepaTopCROMB
YHABEpCHveTb. (Société des naturalistes A Vuniversité
imperiale de Charkov.)
Cincinnati: Cincinnati Society of Natural History
113 fournal.
"CGolmar: Naturhistorische Gesellschaft
106 Mittheilungen. VIII. Bd. (1905—-19006).
Davenport: Davenport Academy of Sciences
194 Proceedings. Vol. XI. pages 1—417.
Firenze: R. stazione di Entomologia Agraria
138 »Redia«. Vol. III., Fasc. 2., Vol. IV.) Fase. 1.
Firenze: Sociétá Entomologica Italiana
134 Bulletlino Anno XXXVIIL Trim. I., II.
Frankfurt a. d. Oder: Naturwissenschaftlicher Verein des
Regierungsbezirkes Frankfurt a. d. Oder
215 Helios.
7 AA ANO p,
XXV
Graz: Naturwissenschaftlicher Verein fůr Steyermark
148 Miltheilungen 1905.
Guben: 68 Entomologische Zeitschrift.
Halifax: Nova Scotian Institute of Science
288 Proceedings and Transactions.
Halle a. Saale: Kaiserliche Leopoldinisch-Carolinische
Deutsche Akademie der Naturforscher.
Helsingfors: Societas pro fauna et flora fennica,
Meddelanden XXXI. (1904/05), XXXII. (1905/06).
Her mannstadt: Der Siebenbůrcische Verein fůr Naturwissen-
schaften.
Verhandlungen u. Mittheilungen. Bd. LV. (1905), Bd. LVL
(1906).
Igló: Ungarischer Karpathenverein
224 fahrvesbevicht XXXIV. (1907).
Kazaň: OómecrBo ecrecrBoncumravereň pu Munepavopckome:
Ra3AHCKOMb VHHBEpCHuTeTÉ
262 Tpyawm.
278 IMpunowcente n npomononym sacezaniů.
Kiel, Naturwisenschaftlicher Kor fůr Schleswig- PObrsn
Schriften Bd. XXIII, Hft.
Kjóobenhavn: 170 P 0 ec 2. Bind 1—7,
3 Bind. 1—3.
Krakov: Akademie umiejetnošci
Rozprawy wydziálu matematlyczno-przyvodnickieso Tom.
105 Spramwozdánie komisyi fizyograficznej.
Kyjev: KieBeR0e OÓMECTBO ecrTecTBONCIEITATeNeŇ, (Société des
naturalistes.)
216 Sanucku Tom. XX. BMI 2.
La Rochelle: Academie de la Rochelle.
Lwów: Polsk. towarzystwo przyrodników im. Kopernika
269 Kosmos XXXI. 10—12, XXXII. I—11.
Madison Wisconsin: Geological and Natural History Survey
280 Bulletin
— 285 Wisconsin Academy of sciences, arts and letters.
292 Transactions
Madrid: Real Academia de Ciencias exactas fisicas y nb
de Madrid.
255 Memorias 'Tomo XXV.
122 Revista Tomo V., Nům. 1—4.
XXVI
Madrid: 122 Real Sociedad Espaňola de historia natural.
94 Boletin Tomo VI, Nr. 8—10. Tomo VII. Num. 1—5.
270 Memorias Tomo XXV., Mém. 1—4.
Magdeburg: Naturwissenschaftlicher Verein
114 $ahvesbevicht u. Abhandlungen.
Marseille: Musée d'histoire naturelle de Marseile.
228 Annales T. X.
Meiszen: Insektenborse.
Moskva: Société imperiale des naturalistes de Moscou
283 Bulletin Année 1905 Nro 4, 1906 Nro 1—4.
Nancy: Société des sciences.
193 Bulletin de séánces Sér. II, Tome VI, Fasc. II a
IV., Tome VII., Fasc. I.—IIí., Tome VIII., Fasc. I.
Nantes: Société des sciences naturelles de VOuest de la France
283 Bulletin II. Ser., Tom. VI., Trimestre 1—4.
Napoli: Sociétá di Naturalisti di Napoli
272 Bolletimo Sér. I., Vol. XX, 1906.
— 272 Museo zoologico della R. Universita di Napoli
246 Annuario
New Brighton: Staten Island Association of Arts and Sciences.
281 Proceedings Vol. I., Pt. 3., Mem. Num.6
Nůrnberg: Naturhistorische Gesellschaft
119 Abhandlungen Bd. XV. Heft 3.
259 Tahresbevricht 1904.
Olmůtz: Naturwissenschaftliche Sektion des Vereins Botanischer
Garten
OstravaMoravská:58 Příroda roč. V., č. 4.—10. roč. VI. 1.—3.
Padova: Academia Scientifica Veneto-Trentino-Istriana
1824712 Anno II"Fase. 1%et IE; Anno; IV- Base 1786
Paskov: P. cís. rada Edm. Reitter
2 Wiener Entomologische Zeit. Jahrg. XVI., 1.—10.
Passau: Naturwissenschaftlicher Verein.
Bericht XIX. (1904.)
St Pétersburg: Hunepar. Cur. Nerepcóypx-HómecrBo Ecrecrno-
H3NBITATONTEŇ
212 Tpyzwm Vol. XXXVII. 5—8, Vol. XXXVIIIL. 1—4.
211 FaGomw nponsBeT. B JAÓ0paT. 300T0ruueeR. H 300TOMH-
ueck. KaóuHeT. Hmnepar. Čar. IHerepcó. YunBepcurera,
Vol. XXXVI 4, Nro 17., Vol. XXXVII. Nro 18. (1906.)
— | Pycek. EHTOMoTernuecK. 0ÓMecTBO
Tpyam, T. XXXVIII.1907. Nro 1.—2.
XXVII
Philadelphia: 155 Entomological News. Vol. XVII. Nro
7—10 (1906), Vol. XVIII. Nro 1—7 (1907).
Pisa: Sociétá Toscana di Scienze Naturali
153 Atti Vol. XVI. Nro 1—5.
Písek: Les a Lov. Časopis pro lesnictví a přírodní vědy. Red.
Boh. Bohutínský a Fr. Matějka, odb. učitelé les. ústavu
Roč. I., čís. 1—3.
Plzeň: Klub přírodovědecký,
Portland: Portland Society of Nat. History
118 Proceedings.
Praha: Klub přírodovědecký.
Prostějov: Klub přírodovědecký.
45 Věstník roč. IX. (1906.)
Reims: Société d'étude des sciences naturelles
Bulletin Ann. XV., Nro 1-—2, Ann. XI. 122.
Roma: Sociétá zoologica italiana
248 Bolletino Vol. VII. Fasc. 7—9, Vol. VIII. fasc. 1—6.
Santiago (Chile): Sociedad cientifica de Chile
999 Aclas.
Schwabach: Entomologische Bláttev, Jhrg. I.—III.
St. Louis: Academy of Science of St. Louis
254/a—h Transactions Vol. XV., Nro 6, Vol. XVI, Nro
1—7.
Stockholm: K. Svenska Vetenskaps Akadem.
173 Arkiv fór Zoologi Bd. NI., Háfte 3—4.
— 169 Entomologisk Tidskrift..1906 A"rg. 27. Háft 1—4.
Sydney: Linnean Society of New South Wales
Proceedings.
Trieste: Museo civico di Storia Naturale in Trieste.
Urbana: 152 The Illinois State-laboratory of Natural History.
Washington: Unit. St. Nat. History Museum
160 Proceedings Nro 1506, 1516, 1530, 1550, 1553, 1503,
1567.
107 Report of the U. S. Nat Museum for the year ending
June 30. 1904.
— | Smithsonian Institution.
Miscellaneous Collections No 1658, 1691, 1712.
161 Annual veport of the vegents of the Smiths. Inst. fov the
vear ending, 1905, 1900.
— United States Department of Agriculture
145 Monthly list of publications.
S : ka % 6 vá
, M D5
XXVIII
Wien: Zoolog. botanische Gesellschaft
99 Verhandlungen.
Wiesbaden: Nassauischer Verein fůr Naturkunde.
199 Fahrbůcher 1906.
Zagreb: Hrvatsko naravoslovno društvo
171 Glasnik. God. XVIII. 1., 2., God. XIX.
Zaragoza: 121 Sociedad aragonesa de Ciencias Naturales
Boletin. "Tomo V. Nům. 10. Tomo VI. Núm. 1.
Zwickau: Verein fůr Naturkunde
9362 Yahresberichl.
C. Koupě.
251. Neudamm, Zeitschrift fůr Entomologie 1897, 1898, 1899.
335 Seitz, Dr. Adalbert. Die Grossschmetterlinge der Erde. Pa-
laearctica Lieferung 1—17. Exotica 1—8.
183. Neudamm, Zeitschrift fůr wissensch. Insektenbiologie. 1907
Heft 1.—6.
1 Entomologists record and journal of variation 1907. No
1—11.
Zool. Anzeiger 1907.
428 Redtenbracher L., Fauna austriaca (Coleoptera).
327. Růhl-Heine, Macrolepidoptera.
Wiener Ent. Zeitschrift, 12 Jhrg. 1892— 1908.
Zpráva kustodova.
1. 3 láhvičky, obsahující larvy coleopter, dar p. továrníka
F. Samce.
2. Hnízdo včely »Osmia tridentata«.
3. »Trigona emerina« zavlečená z Brasilie do Roztok ve
dřevě stromu sumak, obé dar důst. P. Kubese.
4. 20 krabic na sbírky.
5. Photeklektor, dar p. štábního lékaře Dra Jar. Pečírky.
6. Sbírka 80 kusů Coleopter, dar p. MUDr. E. Lokaye.
JOSEF ČERNÝ,
t. č. kustod,
pátá
s
R očko M
4 bd
x
OBSAH: Dr. J, Zavřel: Příspěvek ku poznání larev Diptér II. (Pokr.) str. 101. —
MUDr. Karel Šule: Nové zvěsti o Psyllách str. 110. — Dr. L. Melichar:
Cesta do Španěl a do Tangeru str. 116. — Josef Šulc: Nová odchylka
Carabus hortensis L. str. 123. — J. Roubal: © broucích ve hnízdech
ssavců a ptáků str. 124. — Fr. J. Rambousek: Dodatky k seznamům
pp myrmecophilů str. 132. — Úmrti: Ph. Dra Milana „Nevole str. 137.
Fauna Bohemica: Nové české hymenoptery Oldřich Šustera str. 137.
— Nové mouchy pro Čechy Jan Pastejřík str. 139. — Literatura: Prof.
A. Méguignon, Description d'une espěce nouvelle de Scydménide des envi-
rons de Paris str. 139. — Drobnosti: Liodes nitidula Er. (Rmbk.) str. 140.
— Čím se živí Asilidi? (Vimmer) str. 140. — Věstník s výroční zprávou
a rejstřík.
V (4 K |
V. MANUEL DUCHON, entomolog v RAKOVNÍCE,
nabízí
velmi čistě praeparované, přesnými tištěnými etiketami o nalezišti opatřené
palaearctické i exotické coleoptery.
Ročně vycházející seznamy zasílají se interesentům zdarma. Mnohá uznání
předních entomologů připojena jsou k cenníkům. Pal. i exot. coleoptery,
jsou-li čerstvé, jakož i bezvadně napinané lepidoptery, aneb jich živé
pupy ochotně se za coleoptery cenníku mého vyměňují. Vyprošují se
předem přesná udání o počtu a druhu věcí nabízených.
Prosíme pp. členy, aby laskavě použili
vložených lístků složních !
„Entomologische Blátter“
8. Jahrgang 1907.
Billigste populáre Monatsschrift fůr Biologie der Káfer,
bildet eine Ergánzung Zur Můnchner Koleopterologischen
Zeitschrift. Kauf und Tauschinserate fůr die Abonnenten zu
besonders ermássigten Preisen.
Probehefte werden von der G. Hensoltschem Buchdruckerei
in Schwabach (Bayern) gratis und franco versendet.
Abonnementspreis jáhrlich 3 Mk.
Pořad schůzí České Společnosti Entomol. ve správním r. 1908.
Leden Únor Březen Duben Květen
28. | 25. 31. | 28. — P
Červen Září Říjen Listopad Prosinec
30. 2: | 13. a 27. 10. a 24. - 15.
Valná hromada dne 19. ledna 1909.
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají
o '/„8. hodině večer.
hd
s
Wa
je ok
ře
"M $
fa SK
)« MPV
h věk
A
+ „Be
i v
hi ,
he
h ad
i bl
j' Ý
ny nD
- : n é j 4
. M
1
1
v“
hd
i
na Ú M
“ s
o ej,
«i jee
n ek
“ = = i
“ 3 |
% hh V
V, 9 +
, ; i
i a *
j n
: k
. MW '
- + s
i
- (
Í
4 | éá
ad] -
4
i
: i
M
i
(
-jl
4 .
j ň
i
Í tu Ž
* ť Lb
“ k C
: TC)
vk
n OTT PRES
B 0
k
Ni
Popa o KARAAVO VY ao SPL T PAKA TT ! AAA ÁAAAADÁR AaAPÍ
JÁ AA A,AAR AA AAS, AAÁha4 Y aale
zz PS KAROM P paR AAA AA aaa Aa AA AŘARÁKA A ank
ny jen ARA DAMA 220 PTY Ya
7 aso ZEM PÁNA RA, PARA 044A ob ný
g jí PAAP PÁRA n! PA*AA É sk A7
P No
: zák NÍBSN AT PA PRAP Dopa: s AKT setbragě k,
5 Hm p py ČVUT LY ds o NhápannaŘasná,
ld p KA AUÁABÁ 0005 A PRRA E LZR
PAP A vet Iaoá (xp i6 | pp MI
ň i ČVOVEVÍ nA-
ze A PTALA A AAARA, MP A PM SOV ozon
"AA A hate i AA“ Po ala VA APA = 250002052fB, AA,
to MARA o anon. ag AAA
: AAAA, Bad ž RAN A> fa AA Ah P | A 2 E a dý re 18 m
„PRO OOOYAA č l KY Fork nn Poor
n 3 patě, pt M PENN ROA
Foo yaálkua V, zni
AI AA z aaa PA
A4 DA Ma AAA P anna E váhy Á ] AM-
ANA A MAA ) jÁ á AM j A í
YY VAAŘA M AA
Syny AAapanAA, „ ARA eh s: : 2 i p s r hy M
AAA
AááA"AAM A MA
A A A A ' ZÁA / * A 3 FAA smě $ ý p nl
ADAR DARA aa aaA A Anna AS RR aa 4 E AR s AE RaA A MAAAARAJARAmAARAARAAA
PO alde íí AAAMA AmpA., kk * AA MAPA AMAAPA
PAD ocohák ka: Aj Ain PAAadY AN Sas. 546 ska : ZS AAAAAPAA E OM ADO OARA
nA MÁRA PA o amnlY On anPnm ana ARA JARA AE nnOD A0 0070 a
ER vě al rota AO ANA M AARA 20 AM JAAA
MRA DA
RA m 27 A BA 2 10 n a P
* u 3
, PSA
RARÁJAKAA
-
Aka n AMR AA ÁÁŘÁ
ARAA Veš a | ——
AAA A pao A AAA . jIT36 al. P „PARA PVA
AA ARAn, AAA pAAAAAPÁAAA nA MA
» K ň “ A he “ A
m , Jm P -ÚŘ
. 4
=
-=
ARNAAArA P TÝVVLÝVU
AAMxA
AApAAÁŘAAA p namaAAAAÁ APA
AP,
F
Live Music Archive
Librivox Free Audio
Metropolitan Museum
Cleveland Museum of Art
Internet Arcade
Console Living Room
Books to Borrow
Open Library
TV News
Understanding 9/11