Skip to main content

Full text of "Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats 


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


'  cSÍ-*--»    4r>-č- 


.2 


OTTUV 


SLOVNÍK  NAUCNÝ. 


I LLUSTROVANA 


ENCYKLOPiEDIE  OBECNÝCH  VĚDOMOSTÍ. 


OSMNÁCTÝ  DÍL 


Navary  —  Oživnuti. 


S  11  PŘÍLOHAMI  A   116  VYOBRAZENÍMI  V  TEXTU. 


1902. 

VYDAVATEL  A  NAKLADATEL  J.  OTTO  V  PRAZE. 

TISKSM  ČESKÉ  GRAFICKÉ  SPOLBČNOSTI  »UNI£<  V  PRAZE. 


VEŠKERA  PRÁVA  SE  VYHRAZUJI. 


Nově  přibylí  spolupracovnici. 


Blábolil  J.,    c  k.  vrchní  kommissař 

finanční  ▼  Praze JBL 

Dr.  Černý  Vratislav,  advokát  v  Praze Dr.  V.č. 
Červenková  Klára,  kandid.  filosofie 

v  Praze Kókd. 

Dačlč  2.  O.,  professor -č- 

Dr.  Demel  Jaroslav,  c.  k.  koncipíent 

finanční  prokuratury  v  Praze  .  .  .  -me/. 
Dr.  OlQcklfch  Julius,  suppl.  učitel  na 

reálce  v  ječné  ulici  v  Praze    .   .   .  AZ, 

Dr.  Heller  Ferd.,  advokát  v  Praze  .  HIr. 

Dr.  Heller  Karel,  advokát  v  Praze  .  kh. 
MUDr.  Jodllčka  Rudolf,  docent  čes. 

university  v  Praze Jed, 

Kasal  Eduard,  kaplan  ve  Vamberce  -s- 


Kohout  J.,  finanční  rada  v  Praze    .   .  JK-t, 

Ladecký  J.,  dram.  spisovatel  v  Praze  JLy-, 

Novák  Arne,  kand.  filosofie  v  Praze  AN. 
Novák  Frant.,  professor  hospodář. 

Ikoly  v  Plzni FrN. 

Podpěra  J.,  demonstrátor  v  botan. 

ústavě  české  university  v  Praze  .  -é. 

Radlo  Štěpán,  iurnalista  v  Zemunu  .  -d^ 

Dr.  Vllhelm  Jan  v  Praze  ......  Vm. 

Voldřich    J.    V.,   kandidát    filosofie 

v  Praze JVVch. 

Dr.  Vančura  Josef,  docent  čes.  univ. 

a  sekretář  zem.  výboru  v  Praze  .  J,V. 
Zelthammer  Leopold  M.,  hosp.  řed. 

n.  o.  v  Budějovicích L.M,Z, 


Zemřeli  spolupracovnici 


Brandl  Vincenc,  archivář  markrabství  Mo- 
ravského, t  26.  pros.  1901  v  Brně. 

Dr.  JiruS  Bohuslav  ěl.,  professor  na  čes. 
oniversité  v  Praze,  f  16.  list.  1901  v  Praze. 

Dr.  Kaizl  Jos.,  emer.  ministr,  f  19.  srp.  1901. 

Kaipar  L.  B,  ev.  reform.  farář  v  Praze, 
t  8.  pros.  1901  na  Král.  Vinohradech. 

Dr.  L^fiz  Ant,  proboět  na  Vyšehradě, 
t  2,  říj.  1901  v  Praze. 

Madlera  Ant.,  c.Jc.  okr.  školní  inspektor, 
t  12.  záři  1899  v  KarUně. 


Marei  Bohumil,  evang.  farář,  f  1^*  Hst. 
1901  v  Přelouči. 

Masek  Ignác  B.,  c.  k.  gymn.  professor, 
t  2.  řij.  1901  v  Praze. 

Novák  Theodor,  kandidát  filosofie  v  Praze, 
t  26.  července  1901  {TSk), 

Pffiugmacher  Emil,  ředitel  hospodářství, 
t  30.  říj.  1901. 

PhDr.  Šulc  Otakar,  f  H*  ěna  1901  v  Praze. 

Weitenweber  Vilém,  býv.  spoluredaktor 
>Zlaté  Prahyc,  f  l.  pros.  1901  v  Praze. 


/ 


N. 


(Auem),  vet  v  Čechách,  hejtm. 
Jindř.  Hradec,  okr.  Nová  Bystřice,  fára  a  pš. 
Staré  Mésto;  24  d.,  182  ob.  o.  (1890),  Itř.  ák. 
SaTftfl  áiě  TolOMk  [lóza],  ves  ve  Spán. 
provincii  jaenské  v  Andalasii,  památná  bit- 
voa  ze  dne  16.  čce  1212,  v  níž  kastil.  král 
Alfons  Vlil.  porazil  Maury  a  tím  panství  je- 
jich ve  Španělsku  podvrátil. 
MŮLWémí:  1)  N.  (v  log.)  v.  Praemissa. 
9)  N.,  signál  (augl.  a  Iranc.  iignal,  něm. 
Ztichen^  Signaí),  jest  umluvené  znamení  vi- 
ditelné (optické)  nebo  slyiitelné  (aku- 
stické) ke  vzájemnému  dorozumění  mezi  mí- 
sty oo  sebe  vzdálenými,  na  př.  mezi  majá- 
kem přístavním  a  korábem,  mezi  stanicí  Že- 
leznioiou  a  vlakem,  mezi  posádkou  pevno- 
stí a  sborem  vojenským  vně  a  pod.    N.  vi- 
ditelná pfisobí  ve  zrak  tvarem  nebo  polo- 
hou nebo  l>arvou;   n.  slyšitelná  účinkuje 
na  sluch    pískáním   nebo  troubením    nebo 
xvonénim  nebo  duněním.  Žádná  n.  nepfisobí 
na  vzdálenost  neomezenou,  při  n-ti  viditelné 
nesmějí   paprskflm   světelným    mezi    oběma 
místy,  jel  se  mají  dorozuměti,  v  cestě  býti 
přccfm^  neprůhledné  nebo  málo  pr&hledné 
(na  př.  mlha),  n.  slyšitelná  mfiže  se  státi  ne- 
srozumitelnou, ba  i  docela  se  zmařiti  zvu- 
kem  silnějším  nebo  větrem.    N-ti  viditelné 
jsou  denní,  užívané  za  světla  denního,  a 
noční,  jichž  se  užívá  v  noci  nebo  za  sou- 
mraku;  n-ti   slyšitelné  nečiní  rozdílu   mezi 
dnem    a    ood.    Pokud    se    týče    n-tí   vidi- 
telných,   konali    vynálezci    telegrafie    opti- 
cké bratří  Chappeové  na  konci  věku  XVIII. 
ve  Francii  rozsáhlé  pokusy,  jichž  výsledky 
mají  neocenitelný  význam  při  n-tích  viditel- 
ných na  Železnicích  a  jeŽ  jsou  stručně  tyto : 
'      1.  Patrnost  osvětleného  tělesa  jest  v  přímém 
I      poměru  k  druhé  odmocnině   z  mohutnosti 
)ebo   osvětleni   a   jeho   plochy;    2.    plochu 
tvaru  podélného  viděti  jest  ze  vzdálenosti 
větií  nežli  plochu  téže  velikosti  kruhovou 
nebo   čtvercovou;    3.   veškeré    barvy  těles 
osvětlených  mizejí    za    některých  okolností 
osvětlovacích,  pročež  není  možno  užívati  při 
optické  telegrafii  barvy,  nýbrž  pouze  tvaru; 
^.  veškeré  n-ti  mají  se  ocirážeti  od  oblohy; 
^'  výstupky  i  rozměrů   nepatrných   poznati 
I      lie  na  přímých  tělesech  úzkých,  pokud  tato 
1       ^Icsa  lze  spatřiti;    6.  při   stavu  atmosféry 
prostředním  a  za  oblohy  zamračené  viděti 

;  On*v  SloTBik  Smaittý,  «r.  XVin.  21'6  190) . 


lze  těleso  odrážející  se  od  horizontu  délky 
1*92  m  a  šířky  0*32  m  na  10.000  m  pouhým 
okem;  7.  je-li  viditelnost  plamene  bílého  1, 
jest  viditelnost  stejně  silného  plamene  čer- 
veného Vs*  plamene  zeleného  Vs  a  pla- 
mene modrého  Vi*  9*  plamenv  téže  biurvy 
splynou,  nejsou-li  od  sebe  vzdůenější  Viooo 
dálEv  zrakové;  9.  plameny  různobarevné, 
zvláště  barev  se  doplňujících,  možno  rozpo- 
znati až  do  té  vzdálenosti,  na  kterou  plamen 
nejslaběji  svítící  ieště  jest  patrný;  10.  bílé 
světlo  samo  o  sobě  nemělo  by  sloužiti  k  ná- 
věstění  na  veliké  vzdálenosti,  poněvadž  při 
jistých  stavech  atmosféry  zdá  se  býti  čer- 
vené, oranžové  a  zelené;  11.  pohyb 
světla  nelze  za  tmy  pozorovati  potud,  pokud 
není  na  blízku  světla  nepohyblivého. 

N-ti  železniční  jsou  na  drahách  ra- 
kouských upraveny  Mdem  návéštným,  jejž 
vydalo  ministerstvo  obchodu  dne  10.  února 
1877  a  který  rozeznává: 

I.  N-tí  průběžné  elektrickými  bicími 
stroji  zvonovými,  a  to:  1.  vlak  jede  smě- 
rem ke  konci  trati  (po  dvou  úderech  na  zvon 
opakuje  se  v  stejných  přestávkách  třikráte) ; 
2.  vlak  jede  směrem  k  počátku  trati  (po 
třech  úderech  na  zvon  opakuje  se  v  stej- 
ných přestávkách  třikráte);  3.  vlak  nepo- 
jede směrem  ke  konci  trati  (po  dvou  a 
jednom  úderu  na  zvon  opakuje  se  v  stej- 
ných přestávkách  třikráte);  4.  vlak  nepo- 
jede ^měrem  k  počátku  trati  (po  třech 
a  jednom  úderu  na  zvon  opakuje  se  v  stej- 
ných přestávkách  třikráte) ;  5.  lokomotiva 
ať  přijede  (po  pěti  úderech  na  zvon  opa- 
kuje  se   v  stejných   přestávkách   třikráte); 

6.  lokomotiva  s  dělníky  ať  přijede 
(po  pěti  a  jednom  úderu  na  zvon  opakuje 
se  v  stejných  přestávkách  aspoň  třikráte); 

7.  zastaviti  veškeré  vlaky  (po  třech 
a  dvou  úderech  na  zvon  opakuje  se  ve 
stejných     přestávkách     aspoň    čtyřikráte ) ; 

8.  vozy  ujely  (po  čtyřech  úderecn  na  zvon 
opakuje  se  v  stejných  přestávkách  aspoň 
čtyřikráte);  9.  hodiny  říditi  (dvanáct 
stejnoměrných  úderů  na  zvon);  10.  vlak 
jede  po  nepatřících  (nepravých)  kole- 
jích směrem  ke  konci  trati  (po  dvou  a 
pěti  úderech  na  zvon  opakuje  se  v  stejných 
přestávkách  třikráte);  11.  vlak  jede  po 
nepatřících   (nepravých)  kolejích   sro*- 


Návěstnictví  —  Navier. 


rem  k  počátku  trati  (po  třech  a  pěti  úde- 
rech na  zvon  opakuje  se  v  stejných  přestáv- 
kách třikráte). 

II.  N-ti  zřízencův  na  trati,  a  to:  a)  stůj; 

b)  zvolna;  c)  koleje  volny;  á)  vlak 
přetržen;  n-ti  tyto  jsou  přenosný  a  užívá 
se  při  návéstění  ve  dne  červeného  praporce 
návěstného  nebo  kotouče  návěstného,  za 
tmy  svítilny  návČstné,  obracející  proti  vlaku 
světlo  Červené  (stůj),  nebo  zelené  (zvolna), 
nebo  bílé  (koleje  volny),  jak  patrno  z  připo- 
jených tabulek  obrazových.  Za  n.  »stůj< 
slouží  též  třaskavé  zápalky,  petardy  (aspoň 
dvě),  upevněné  na  hlavách  kolejnic  po  pravé 
straně  směrem  jízdy. 

III.  N-ti  stálé,  jež  jsou:  a)  n-ti  vzdále- 
nostní před  stanicemi  a  odbočkami  želez- 
ničnými  (n-tí  buď  vjezd  zakázán  anebo  vjezd 
dovolen);  b)  n-ti  stožárové  na  trati  (navě- 
stiti   mohou:    stůj,    zvolna,   koleje    volny); 

c)  n-ti  výhybkové  (činí  patrno,  zda  jede 
se  směrem  přímým  po  hrotu  výměny  či 
proti  němu,  nebo  do  odbočky);  d)  n-ti  na 
vodním  jeřábu  (označují,  je-íi  trouba  vý- 
levná  otočena  na  přič,  kdež  jízdě  překáži). 

IV.  N-ti  na  vlaku,  kterými  se  označuje 
jednak  předek  vlaku,  jednak  jeho  zadek,  ji- 
miž se  mimo  to  oznamují  vlaky  mimořádné, 
vlaky,  jež  pojedou  po  kolejích  nepatřících 
(nepravých),  a  lokomotivy  strkací. 

V.  N-ti  zřízenců  vlakových,  ato:  a)  n-ti 
zřízenců  na  lokomotivě  parní  píšfalou 
(pozor,  zdrže  neboli  brzdy  utáhnouti,  zdrže 
povoliti,  přivolávání  zřízenců);  b)  n-ti  prů- 
vodců vlakových  na  roh,  na  píšťalku  n. 
provazcem  vlakovým  (odjezd,  vstupovati,  ho- 
tovo, stůj,  zvolna,  vlak  přetržen,  pozor). 

VI.  N-ti  pořadači  při  seřaďování  a  roze- 
stavování  vozů  na  nádražích,  kterými  možno 
navěstiti:  vpřed,  zpátky,  zvolna,  stůj  (v.  ta- 
bulky obrazové). 

Ve  Francii  mají  řád  návěstný  z  15.  list. 
1885  a  vedle  světla  bílého,  zeleného  a  čer- 
veného užívají  světla  modrého  k  návéstění 
na  zpět,  t.  j.  do  stanice,  když  svítilna  na 
stožáru  návěstném  hoří,  kdežto  v  Anglii 
k  tomu  konci  slouží  větším  dílem  světlo 
fialové.  Železnice  v  Německu  spravují  se 
řádem  návěstným  z  30.  list.  1885,  železnice 
ruské  mají  řád  z  31.  led.  1873,  italské  z  říj. 
1886.  Plk. 

Návéstniotri  jest  nauka  o  tom,  jaké 
jsou  v  té  které  službě  návěsti,  jak  musí  býti 
zařízeny,  aby  vyhovovaly,  a  jak  se  zřizují; 
máme  tedy  n.  plavební,  vojenské,  že- 
lezniční a  pod. 

N.  železniční  rozeznává  dvě  soustavy: 
odlehlosti  Časové  a  odlehlosti  prostorové. 
Soustava  prvá  oznamuje  »koleje  volny*, 
není-li  spatřiti  žádných  návěstí,  a  jsou-li  ná- 
věsti patrný,  nepředpisují  »stůj<,  nýbrž  při- 
pouštějí jeti  opatrně  dále;  při  této  sou- 
stavě muže  býti  v  témže  oddíle  trati,  na 
týchže  kolejích  více  neŽ  jeden  vlak  a  proto 
nezaručuje  dokonalé  bezpečnosti.  Soustava 
odlehlosti  prostorové  zakládá  se  na  tom,  že 
trať  železniční  rozdělena  jest  na  dílce,  ná- 


věstmi zavřitelné,  že  pravidlem  jest,  aby  ta- 
kový dílec  byl  zavřen  a  jen  tehdy  se  ote- 
vřel, možno-Ii  do  něho  vlak  pustiti;  návěsti 
oznamují  tedy  zpravidla  >stůj<  a  třeba  te- 
prv  stavěti  je  na  »koleje  volny*;  nejsou-li 
návěsti  patrný,  oznamuje  to  nebezpečí, 
tedy  »stůj<.  Při  soustavě  odlehlosti  prosto- 
rové jest  závěr  trati  dokonalý,  v  témŽe  dílci 
trati,  na  týchže  kolejích  může  býti  zároveň 
pouze  jeden  vlak  a  proto  jest  bezpečnost 
zaručena.  Při  jízdě  dle  odlehlosti  časové 
předpisují  úmluvy  o  stavbě  a  zařízeních  pro- 
vozovacích  jednoty  německých  správ  želez- 
ničných,  ve  které  jsou  též  dráhy  rakouské, 
pouštěti  vlak  za  vlakem  tak,  aby  vlak  násle- 
dující dojel  do  nejbližší  stanice  aspoň  pět 
minut  po  příjezdu  vlaku  předchozího;  přc- 
jel-li  vlak  mimo  stanovisko  strážníkovo,  má 
týž  po  pět  minut  za  ním  trať  zavříti,  t.  j. 
postaviti  návěsť  na  »stůj«;  vlaky,  jež  v  řádu 
jízdném  nejsou  zařaděny,  mají  se  navěstiti 
pokud  možno  vlakem  pravidelným,  který 
jede  před  nimi.  Poněvadž  soustava  odlehlo- 
sti prostorové  poskytuje  větší  bezpečnosti, 
neboť  při  užití  návěstí  zavěracích  (blokova- 
cích) nepustí  se  do  příslušného  dílce  dráho- 
vého než  toliko  jeden  vlak,  zavádí  se  nyní 
obecné.  jfík, 

Návéiti  v.  A  vis. 

Na  vez  f-vé]  Frangoisjoseph,  belgický 
malíř  (*  1787  v  Charleroi  —  f  12.  říj.  1869 
v  Brusselu).  Byl  žákem  akademie  brusselské 
a  slavného  Davida  v  Paříži.  R.  1817—1822 
pobyl  v  Itálii,  načež  vrátiv  se  do  Brusselu 
stal  se  tu  ředitelem  akademie.  Z  množství 
jeho  prací  náležejí  k  nejznámějším:  čtyři 
evangelisté^  Hagar  na  pouSti,  Nemocné  dité 
a  Pradleny  \  Fondi]  díla  jeho  roztroušena 
jsou  po  různých  velkých  galeriích. 

Navioella  dl  8.  Pletro  v.  Giotto. 

Navier  [navjé]  Louis,  inženýr  a  učenec 
franc.  (*  1785  v  Dijoně  —  f  1836  v  Paříži). 
Pozbyv  záhy  otce,  vychován  byl  svým  pra- 
ujcem  Gautheyem,  gener.  inspektorem 
mostův  a  silnic  (v.  t.).  Za  vedení  Gautheyova 
podstoupil  N.  r.  1802  přijímací  zkoušku  na 
školu  polytechnickou ;  po  výtečných  studiích 
na  této  škole  pokračoval  od  r.  1804  na  škole 
mostové  a  silnicové  a  stal  se  r.  1808  inže- 
nýrem. R.  1819  byl  povolán  jakožto  profes- 
seur  suppléant  applikované  mechaniky  na 
pařížskou  školu  mostovou  a  silnicovou; 
r.  1824  stal  se  členem  Akademie  nauk  v  Pa- 
říži, r.  1830  professorem  analyse  a  mecha- 
niky na  škole  polytechnické ;  od  r.  1S34 
působil  jako  inspecteur  divisionnaire  des 
ponts  et  chaussées.  Získav  po  smrti  Gau- 
thcyově  pozůstalé  rukopisy  svého  praujce, 
doplnil  a  vydal  r.  1809  a  1813  jeho  Traité 
de  la  construction  des  ponts  a  r.  1816  jeho 
práce  o  průplavech;  dále  zpracoval  a  vydal 
spisy  Belidorovy  (v.  t.)  a  to  r.  1813  Science 
des  ingénieurs^  r.  1819  Architecture  hydrau^ 
lique\  přídavky  N-ovy  k  tomuto  spisu  došly 
schválení  Akademie.  Řada  původních  prací 
Nových,  jež  vztahují  se  hlavně  k  applikaci 
mechaniky  ve  stavitelství,  strojnictví  a  prů- 


...... 


o 

c 
•d 

> 


o 

Sk 

N 


•    ^.  .r: 


•Se 


c 


c 


(« 
I- 

s 

o 


v 

c 

v 

* 

"o 


E 


« 

N 


I 


li      t^ 


d1 


HS" 


k"^^ 


:^ 


o 
o 

■o 
o 


c 

c 


o 

Sk 


o 


Q 
C 


■O 
• 


c 
> 

O 

*N 
O 


10 
>9 


> 

Z 


to 


i* 

c 

> 


E 
o 


4  «-? 

5    ^E 


tc 


> 


o 

c 

E 


o 


o 

US 


■ 

-O 


o 


I 

o 


ti 

c 
o 

> 

K 

c 

a 

« 

c 

E 


5 

•s: 
o 

v 


I 

o 

•O 


o 
o 

a 
c 
v 
> 

O 

(X 

ct 

c 
ti 

S 


(O 


E 
o 


•o 


tt 


//  ^ 


4= 


CK 


o 


o 

o     90 

?  i* 

c 

•^     WS 


I 


ofierg 


£ 


o 


I 
V 


O 

v. 

o 

1 

•§ 

n 

B 

> 


CO 


c 
> 

o 
n 

E 

3 


Vin  § 


Navierfiv  zákon  —  Návod  'S 

mjslu,  jest  velmi  rozsáhlá.  Z  rozprav  buďte  se  evropské  zboží  do  angl.  osad  voziti  (na 
tu  vytčeny:  Mémoire  sur  la  jléxion  des  lames  angl.  lodích)  vůbec  jen  z  Anglie,  od  r.  1696 
tíasíiques  (1819),  potom  Mémoire  sur  les  loit ,  nesměly  tyto  osady  samy  zasílati  své  zboží 
de  VéquiUhre  et  du  mouvement  des  corps  solides  ani  do  Irska  a  Skotska.  Dovoz  z  Hollandska 
élastiques  (1821),  kde  shledáváme  první  po- '  a  Německa  do  Anglie  byl  v  letech  60tých 
čátícy  mechaniky  molekulárně,  dále  Mémoire '  XVII.  st.  z  části  vůbec  zakázán.  Po  odtržení 
sur  les  his  du  mouvement  des  fluides  ťl822) !  Spoj.  Obcí  severoamer.,  které  r.  1787  za- 
a  oa  slovo  vzatý  spis  Rapport  et  mémoire  kročilv  proti  Anglii  stejnými  repressáliemi,  a 
no*  les  ponts  suspendus  (1823).  Hlavní  dílo  |  následkem  odvetných  opatření  i  některých 
N-ovo  jest  Résumé  des  le^ons  données  á  VÉcole  \  státův  evropských  byla  n.  a.  v  20tých  letech 
rojrale  des  ponts  et  chaussées  sur  tapplication  I  XIX.  stol.  zmirňována  (zejm.  přijetím  sou- 
de  la  mécanique  a  Vétablissement  des  construC'  \  stavy  reciproční)  a  zákonem  z  26.  čna  1849 
thns  et  des  machines  (1826).  Tímto  dílem  1  i  zbytky  její  odstraněny,  vyjímajíc  (později 
N.  založil  vědeckou  nauku  o  pružnosti  a  rovněž  zrušené)  výsady  pro  domácí  rybolov 
stavebnou  mechaniku;  nemalé  jsou  jeho  zá- ;  a  plavbu  pobřežní,  když  byl  zatím  veliký 
sluhy  také  v  oboru  technické  hydrauliky  '  rozvoj  plavby  a  tržby  anglické,  jimž  n.  a. 
a  theoretické  nauky  o  strojích.  Šln,       skoro  dvoustoletou  přísnou  svojí  ochranou 

VavtorAT  xákon.   Tak  zove  se  někdy  <  tolik  prospěla,  další  platnost  její  učinil  zby- 
zákon  vyjadřující  úměrnost  napětí  a  poměr-  ;  tečnou  Gbr, 

něho  roztažení;  zove  se  tak  proto,  že  práce       Navigátorovy  ostrovy  v.  Samojské 


Navierovy  v  oboru  naukv  o  pružnosti  a  pev- 
nosti, zvláště  fundamentální  jeho  dílo  Résumé 
des  le^oHs  etc.  zakládají  se  na  této  úměrnosti. 
Zákon  ten  vvslovil  vsak  již  před  Navierem 
Hooke  (v.  t.)  slovy  ut  tensio  sic  vis  (v  článku 
Lectures  of  Springs,  otištěném  v  londýnských 
Phil.  Traosactions  1679),  a  sluší  jej  tedy  na- 
zývati zákonem  Hookovým.  Hooke  ob 


souostroví. 
Navlgazlono   gonoralo   Italiana    viz 

Florio-Rubattino. 

Naviglio  [naviljo],  ital.,  průplav. 

Naville  f-vil]  Jules  Ernest,  frc.-švýc. 
filosof  (♦  1816  v  Chancy,  kanton  genevský), 
studoval  v  Genevě  filosofii  a  theologii,  stal 
se  r.  1844  profcssorem  filosofie  na  akademii 


jevil  jej  prý  r.  1660.  Šln.     ;  tamní,  ale  pozbyl  toho  místa  po   revoluci 

Vavigmoo  (z  lat)  v.  Plavec  tví.  r.  1846.    Později  založil  v  Genevě  »Associa- 

Vavifl^ni  i^kta^  zákon  o  plavbě  a  ob-  .  tion  rcformiste«,  jež  propagovala  zastoupení 
chodě  námořním,  jejž  republikánský  parla-   minoritní,  a  vydával  její  spisy.  Z  jeho  prací, 
ment  anglický  pod  Cromwellem  vydal  dne ,  náležejících  politice,  filosofii  nebo  theologii, 
9.  října  1651  k  povznesení  námořní  plavby  i  uvádíme:   Maire  de  Biran,  sa  vie  et  ses  pen- 
anglické.  Aby  se  rozmnožil  počet  zkušených   sées   (1857,   3.  vyd.   1874);   La   vie  éternelle 
anglických  námořníků,  z  nichž  by  se  potom  t  (1861);  Madame  Swetchine  {\%6A)\  Le  pere  cé- 
doplňovalo  mužstvo  loc&tva  válečného,  ^hy  \leste  (1865,  5.  vyd.   1880);   Le  probléme  du 
se  dále  zabezpečil  anglickým  lodím  a  námoř- ;  mal  (1868);   La  que<tion  électorale  en  Europe 
níkům  monopol  pro  anglický  obchod  a  zejm.  >í   en   Amérique  (2.   vyd.   1871^;    Le   devoir 
aby  se  čelilo  vynikajícímu  tehdy  námořnímu  I  (1868);  Le  Christ  (2.  vyd.  1880);  La  logique 
prostředkovatelskému  obchodu  hollandské- j  ^e  Vhypothese  (1880);   La  physique  modeme 
mu,  byly  všechny  cizozemské  lodi  úplné  vy- ;  (1883,  2.  vyd.  1890);   Le  libře  arbitre  (1890). 
loučeny  od  anglické  plavby  pobřežní ;  zboží  i  S  Debritem  vydal  nové  spisy  Mainea  de  Bi- 
neevropské  smělo  se  do  Anglie  a  Irska  do-  i  ran  (1859,  3  sv.).  R.  1865  zvolen  dopisujícím 
váieti  jen  na  lodích  náležejících  angl.  pod- 1  členem  franc.  Institutu, 
daným    a   obsazených   z  většiny  anglickým  |     Navis  (lat),  1  o  ď. 
muutvem,  zboŽÍ  evropské  jen  na  lodích  an- '     Návka,  zool.,  v.  Area. 
glických  nebo  té  země,  ze  které  se  vyváželo,  |     Návni  kost  v.  Ganglion. 
což  bylo  však  později  obmezeno  na  některé       HáiVOd  jest   úmyslná  činnost  příčetného 
druhy  zt>oží  (>etiumerated  articles«).  Po  ně- 1  člověka,    kterou    má    ve    druhém    vzbuzen 
kterých  úlevách  za  války  anglicko-spanělské  '  býti  zločinný  úmysl,  vedoucí  ke  skutečnému 
byla  n.  a.  r.  1660  obnovena  a  zostřena.  Ne- 1  vykonání  deliktu.  Návodce  obrací  se  k  jedné 
evropské  iboží  smělo  se  nyní  dovážeti  (na  i  nebo  několika  příčetným  osobám  a  snaží  se 
angl.  lodích)  jen  přímo  ze  země,  odkud  po-   Činností  svojí  (příkazem,  nabádáním,  radou 
cházelo,  evropské  zboží,  bylo-li   do   Anglie   atd.)  přiměti  je  ke  spácháni  určitého,  ale- 
dováŽeno  po  lodích  země  domácí  n.  země, ,  spon  druhově  označeného  zločinu.  Návodcc 
V  níž   bylo   dle   obyčeje   poprvé   naloděno,   chce  skutečnému  vykonání  (materiálnímu  vy- 
platilo zvláštní  diflerenčni  (»cizinecké<)  clo   sledku)  určitého  zločinu,  poněvadž  však  ne- 
a  do  angl.  kolonií  smělo  se  rovněž  voziti   chce  nebo  nemůže  zločin  ten  provésti  sám. 
jen  po  lodích  anglickách,  produkty  těchto   snaží  se  získati  jiného  pro  svůj  záměr.  Tin. 
kolonii  musily  se  voziti  nejprve  do  přísta-   přibližuje  se  n.  prostředečnému  pachatelstvi, 
vův  a  po  lodích  anglických.    >An^lickými<   od  něhož  liší  se  tím,  Že  tu  návodci  nástro 
pak  byly  lodi,  byli-lí  Angličané  jejich  vlast-  jem  býti  má  úmyslné  jednající  osoba   pří- 
níct  a  náčelníci  a  anglickým  nejméně  ze  tří   četná.  Návodce  jest  intellektuálním  tvůrcem 
čtvrtin  jejich  mužstvo;  pro  obchod  s  angl.   zločinu,  bez  něho  ntbylo  by   došlo  k  činu 
koloniemi  musily  býti  lodi  i  vystavěny  v  An-   trestnému^  proto  z  důvodů  rationálních  \éí 
glil  nebo  v  těchto  osadách.  Od  r.  1664  smělo   přísněji  než  svedený  má  býti    trestán.    Zá- 


Návojna  —  Navrátil. 


konodárstvi  jednotlivých  státO  různě  posu- 
zuje Činnost  návodcovu,  a  ani  ve  vědě  není 
tu  namnoze  žádoucí  jednotnosti. 

Rak.  právo  trestní  rozeznává  n.,  jenž  se 
setkal  s  úspěchem  (§  5.  tr.  z.),  a  n.  nezda- 
řený (%  9.  cit.  z.).  Ustanovením  §  9.  tr.  zák. 
pozbyl  n.  dle  rák.  práva  trest,  akcessorní 
svojipovahy,  ale  byly  jim  vzhledem  k  §  5.  tr. 
zák.  přivoděny  nesrovnalosti,  jež  kriminálně 
politicky  schvalovati  nelze  (Fmger).  Kdežto 
při  n-u,  jenž  se  setkal  s  úspěchem,  k  trest- 
nosti návodcově  nezbvtně  se  vyhledává,  aby 
činnost  navedeného  aospěla  alespoň  k  po- 
kusu, a  ustoupení  se  strany  návodcovy  do 
doby  této  je  možné,  seznáváme  opak  ve 
druhém  případě  fn-u  nezdařeném),  kde  již 
n-em  samým  spáchán  jest  dokonaný  čin 
trestný  a  tím  návodce  úplně  zbaven  je  mož- 
nosti, aby  trestnost  dřívější  svojí  činnosti 
odvrátil  pozdějším  konáním  (na  př.  působe- 
ním na  navedeného,  aby  od  vykonaní  činu 
ustoupil).  Vyhrůžka  trestu  pozoývá  tu  hned 
od  začátku  moci  své  jako  představa  zdržu- 
jící od  spáchání  zločinu,  návodce,  jenž  již 
tak  jak  tak  je  trestným,  nemá  tu  ve  většině 
případů  již  důvodu,  proč  z  ohledu  na  trest 
zákonem  mu  vyhrazený  měl  by  ustoupiti 
od  další  zločinné  činnosti  své  (aalšího  n-u 
neb  samostatného  spáchání  deliktu,  k  němuž 
dříve  naváděl).  Návodce  tresce  se  dle  rak. 
zák.  trest,  pravidlem  dle  téže  sazby  trestní  jako 
pachatel,  k  n-u  přihlíží  se  však  jako  k  okol- 
nosti přitěžující  §  44.  d)  a  e).  §  263.  k\  Při  ne- 
zdařeném n-u  hrozí  zákon  návodčí  trestem 
pokusu  činu,  k  němuž  naváděl  (§  9.  tr.  z.). 

Pokud  jednotlivých  sem  spadajících  otá- 
zek se  t^če,  nutno  prohlásiti:  1.  N.  k  deliktu 
kulposnimu  je  nemožný,  neboC  tu  běží  o  pro- 
středečnépachatelství;  při  formálním  deliktu 
je  n.  možný,  pokud  navedený  jednal  dolosně. 

2.  Překročí-li  navedený  meze  příkazu  (exces- 
sus  mandati),  t.  j.  vykoná-li  více,  než  k  čemu 
byl  naveden,  není  návodce  odpověden  za 
toto  plus,  stalo-li  se  proti  vůli  a  přání  jeho. 
Při  deliktech  trestných  dle  výsledku  rozho- 
duje předvídatelnost  se  strany  návodcovy. 

3.  Vykonal-li  navedený  méně,  než  k  čemu 
byl  naveden,  zodpovídá  návodce  za  pokus 
činu,  k  němuž  navedl.  4.  Agenta  provoca- 
teura,  jemuž  šlo  jediné  o  formální  spáchání 
zločinu,  nelze  pokládati  za  návodce,  jinak  je 
tomu  ovšem,  když  při  formálně  dokonaném 
zločinu  dostavily  se  i  materiální  jeho  ná- 
sledky a  když  na  straně  agenta  provoca- 
teura  setkáváme  se  alespoň  s  dolem  even- 
tuálním. 5.  Poněvadž  n.  vyžaduje  nabádání 
k  určitému  zločinu,  nespadá  všeobecné 
vybízení  k  činům  zločinným  pod  pojem  n-u, 
nýbrž  je  případně  samostatným  zločinem 
dle  příslušných  ustanovení  zákonův  trest- 
ních. Pťušdk, 

Vávojna,  Ná vojna,  ves  na  Moravě, 
hejtm.  Uherský  Brod,  okr.  Valaš.  Klobouky, 
fara  a  pš.  Brumov;  86  d.,  450  ob.  č.,  5  n. 
(1890),  stř.  Šk.  a  alod.  statek  Brumov  íNá- 
vojna  díl  III.)  drží  dr.  Hugo  říš.  ryt.  z  Man- 
nerů.  Samota  RaŠkovec. 


VAvpAktos,   iinak  též  Naupaktos,  tolik 
jako  Lepán  to  (v.  tX 
Vavraceiii  Ira  předeiléiiiii  právu  viz 

In  integrum  restitutio. 

VavratU  Ivan  viz  Jihoslované  str. 
414  a. 

VavrátU:  1)  N.  Josef,  malíř  český 
(♦  17.  ún.  1798  v  Slaném  —  f  22.  dub.  1865 
v  Praze).  Jeho  otec  František  Nevrátil, 
jak  se  psával,  byl  malířem  pokojů,  J.  N.  měl 
se  státi  jeho  následníkem.  R.  1819  zapsán 
na  malířské  akademii  v  Praze,  kdež  zůstal 
do  r.  1823.  Ředitelem  akademie  byl  Bcrgler 
(v.  t.).  Již  první  jeho  obrazy  na  výstavách 
Krasoumné  jednoty  v  Praze  od  r.  1824  byly 
nápadný  svou  barevnou  silou  a  volným  způ- 
sobem malby.  Jeho  zvláštností  dlužno  na- 
zvati gouache,  krajiny  malované  klihovými 
barvami  krycími  a  genrové  výjevy.  Tento 
druh  malby  ovládal  s  mistrnou  zručností  a 
dovedl  jím  docílití  barevných  effektů  na 
tehdejší  dobu  nevídaných.  N.  zasluhuje  čest- 
ného místa  mezi  našimi  malíři,  bylC  jedním 
z  prvních,  kteří  zavrhše  suchopárnou  kra- 
jinu komponovanou,  zaměnili  tak  řečenou 
>krásu  linie«  výrazem  barvovým.  Při  tom 
jsou  skalní  partie,  mořská  pobřeží,  horské 
krajiny  N-ovy  ovšem  ještě  pojaty  dekora- 
tivně, ale  to  lze  vysvětliti  >školou«  čili  umě- 
leckou výchovou  jeho  —  především  byl  vždy 
malíř-dekoratér.  Větší  práce  nástěnné  malby 

f)rovedl  v  Liběchově  r.  1836—37  pro  Veita 
výjevy  z  Ebertovy  >Vlasty«),  u  křižovníků 
v  nové  kapitulní  smi  (z  děiin  svatého  kříže), 
v  nových  mlýnech  č.  8—11.  v  Praze  (krajiny 
z  Alp),  v  zámku  v  Jirné,  v  domě  a  věži  na 
nároží  Václav,  náměstí  a  Vodičkovy  ulice 
v  Praze,  v  býv.  domě  Svobodově  v  Eliščině 
třídě  aj.  v.  N.  rozuměl  také  olejomalbě  do- 
konale. V  obrazárně  Vlasten.  přátel  umění 
v  Rudolíině  jsou  od  něho:  Horskd  krajina 
(gouache),  Vodopád  ve  vsi  (olejom.  na  dřevě), 
ChjrŠe  v  horách  (olejom.  na  dřevě).  Chaloupka 
(na  papíře).  Četné  gouache  zachovaly  se  v  star- 
ších rodinách  pražských,  jednotlivé  obrazy 
přicházejí  zřídka  na  trh  umělecký,  a  potom 
se  za  ně  platí  značné  ceny.  —  Sr.  Wurzbach, 
Biograf.  Lexikon;  » Slánský  Obzor «  r.  1898 
(Dr.  Jiřík);  ^Světozore  r.  1865.  FH-s. 

2)  N.  Karel,  spisovatel  histor.  (♦  29.  říj. 
1830  v  Kondratci  u  Blaníka  —  f  13.  záři 
1887  v  Praze).  Vystudovav  staroměstské 
gymnasium  v  Praze  vstoupil  do  pražského 
semináře,  kde  r.  1855  vysvěcen  byl  na  kněze, 
načež  kaplanoval  v  Jílovém  a  v  Praze;  r.  1869 
zvolen  za  duchovního  správce  kostela  a  měst- 
ské chorobnice  na  Karlově  v  Praze  a  později 
farářem  u  sv.  Jindřicha.  Záhy  sbíral  prameny 
a  starožitnosti  kostelů  pražských  a  sepsal: 
Osudy  kostela,  fary  a  školy  u  sv.  Haitala 
(Praha»  1861);  Paméti  hlavního  kostela  far- 
ního^ fary  a  Školy  sv,  Jindřicha,  sv.  Kunhuty 
v.  Novém  Mésté  prafském  (t.,  1869);  Paméti 
kostela  P.  Marie  Nanebevzetí  u  sv.  Karla  Veli- 
kého a  býv.  kláštera  řehole  kanovníků  Late- 
ránských sv.  Augustina,  nyní  mést.  chorobnice 
na  hoře  Karlové  v  Novém  Mésté  pražském  (t., 


Navrátil 


1887);  Kostel  a  byv,  klášter  na  hoře  Karlovi 
r  Frm^  (vedle  textu  českého  překlad  latin- 
ský, německý,  francouzský,  anglický  a  ruský, 
t..  1881)  a  j. 

8)  N.  Karel  (♦  7.  říj.  1836  ve  Vidní), 
dříve  soudní  a  advokátní  úředník,  nyní  ta- 
jemník hlav.  ředitelství  c.  k.  státních  drah, 
ačitel  hudby,  v  níž  vvcviČil  se  z  lásky  na 
podnět  Brahmsův  u  Nottebohma  (kontra- 
punkt). Oddal  se  hlavně  tvorbě  hudby  ko- 
morní. Složil:  tria,  smyčcová  kvartetta,  klav. 
kvintetta,  klavírní  skladby  a  písně,  koncertní 
ouverturu,  30.  žalm  pro  sóla,  sbor  a  orchestr 
a  konečně  mši.  bk. 

4)  N.  Jan  Sarkander,  benediktin  raj- 
hradský  a  spisovatel  (*  5.  led.  1840  v  Gry- 
gové  u  Olomouce  —  +  17.  led.  1899),  stu- 
doval v  Olomouci  a  v  Brně,  r.  1860  vstoupil 
do  kláštera  rajhradského,  kde  r.  1883  jme- 
nován podpřevorem.  Ač  často  strádal  ne- 
mocí, byl  přece  dosti  činný  literárně;  vydal 
tiskem  didaktické  verše  Konvalinky^  Jichž 
předmětem  jsou  láska  k  Bohu,  horleni  pro 
ctnost  a  skutky  dobré.  R.  1873  uveřejnil 
lyricko-epickou  báseň  Česky-  Achill  Břetislav 
a  pašijovou  hru  Bila  sobota.  R.  1880  vydal 
&pot  sv,  Benedikta  v  MathonovČ  zábavné 
bibliotéce,  pro  kteroužto  knihovnu  přeložil 
I  vlašského  povídky  »Vestálka«,  » Lodník 
Tíberský«,  >Poslední  dnové  Jerusalema*, 
»Kletba«,  »Dvě  srdéčka*,  »Oktavia«  a  z  ně- 
meckého »Nový  j|ob«.  Mimo  to  přispíval  do 
rozličných  časopisA  (»Čech4,  »Hlas«,  >Škola 
boi.  srdce  Páně«,  » Květy  marianské«)  verši, 
fÍTOtopisy  svatech  a  jinými  staCmi.  Napsal 
i  drahně  básni  příležitostných,  českých  a 
latinských.  R.  1884  povolán  do  Říma,  aby 
v  archive  vatikánském  pracoval  o  vydání 
regcst  římských  papežů;  jeho  nejpřednějším 
dílem  v  tom  směru  jsou  Re  gesta  Clementis  K, 
vydaná  tiskárnou  papežskou.  Za  své  zásluhy 
odměněn  od  sv.  Otce  Lva  XIU.  velikou  stří- 
brnou medaiUí.  J{, 

6)  N.  Bartoloměj,  mathematik  a  fysik 
(•  1.  září  1848  ve  St.  Tvorovicích  na  Mo- 
ravec, studoval  gymnasium  v  Kroměříži,  uni- 
versitu ve  Vídni  a  v  Praie,  kdež  nabyl  u^iitel- 
ské  approbace  z  mathematiky  a  fysiky  pro 
české  školy  střední  r.  1872.  T.  r.  stal  se 
suppl.  učitelem  na  české  reálce  » Matice  škol- 
sXé  v  Prostějově<  a  r.  následujídho  učitelem 
skutečným.  R.  1878  účastnil  se  jako  poručík 
okkupace  bosenské,  odkudž  jako  nadporučík 
na  své  dřívější  místo  se  vrátil.  Při  převzetí 
reálky  »Matice  školské  v  Prostějověc  ve 
správu  zemskou  jmenován  byl  ředitelem 
úsuvu  r.  1880  a  r.  1899  povýšen  do  VI.  tř. 
hodnostní.  Vedle  úřadu  učitelského  byl  i  lite- 
rárně činný.  V  programmu  ústavu  uveřej- 
nil *  Jak  smyilel  Kant  o  mathematice  (1876), 
O  theorii  map,  jichf  poledníkové  a  rovnobéffté 
kruhy  jsou  přímky  na  sobě  kolmé  (1881), 
O  jednoduchém  ^aři^eni  ro\vddéciho  rheostatu 
pro  konstantní  vysoké  napjeli  (1899).  V  >Paed- 
ago^u«  Lindnerové:  O  určovdki polohy  země- 
pisné pomocí  map  přehledných  (1886).  Do  •Ča- 
sopisu pro  pěsL  math.  a  fys.«  přispěl  články: 


Poznámka  o  ro\mirovém  součinu  el.  kapacity 
a  el,  odporu  a  o  významu  jeho  (1887),  Per- 
spektivný průmět  loxodromie  sférické  (1888), 
Novy  druh  elektrických  obrazců  řl889).  Do- 
datek  k  obratům  elektrickým  na  aeskdch  sen^ 
sitivnych  (1890),  Jednoduché  laříiení  elektro- 
metru kapilldrniho  (1891),  Absolutní  elektro- 
metr Bichat-Blondlotův  (1891),  O  elektrickém 
potenciálu  a  elektrické  kapacitě  (1892),  O  ohybu 
světla  se  zřetelem  k  ohybovým  spektroskopiím 
(1894),  O  některých  základních  pojmech  proudu 
a  strojů  jedno  a  vícefasoyých  (1898),  Jedno- 
duchý přístroj  fc  objektivnímu  demonstrování 
proudů  proměnných  (1900),  Příspěvek  k  inter- 
ferenci světla  v  deskách  tlustých  (1901).  Rovno- 
cennosti jazyků  moderních  co  do  účinnosti 
vzdělávací  u  přirovnání  k  jazykům  staro- 
klassickým  se  zastával  v  článku  Jednotná 
škola  střední  (»Krok€,  1888),  ve  kterémžto 
časopise  uveřejnil  též:  Absolutní  míiy  na  škole 
střední  (1889),  Osmá  třída  školy  reálné  (1891), 
O  principu  Huyghensově  (1894).  Pro  časopis 
»OsvětU€  napsal:  O  buranech  (1890),  O  spektro- 
skopu  (1892),  O  předvídání  povětrnosti  (1897). 
Mimo  to  iako  spolupracovník  přispěl  též 
několika  články  do  Ottova  Naučného  slov- 
níku. AP, 

6)  N.  Michal,  spisovatel  česk^  (*  1861 
v  Kondratci  pod  Blaníkem).  Vystuciovav  aka- 
demické gymn.  a  universitu  v  Praze  a  ve 
Vídni,  r.  1892  povýšen  na  doktora  práv.  Mimo 
to  poslouchal  přednášky  na  École  de  droit 
v  Paříži,  r.  1892  v  Berlíně,  od  r.  1888-1893 
byl  sekretářem  f  poslance  Eima,  r.  1893 
vstoupil  do  služeb  obce  pražské,  kde  r.  1899 
jmenován  kommissařem.  Procestoval  skoro 
celou  Evropu  a  psal  o  poměrech  parlamen- 
tárních,  společenských,  divadelních  a  o  vě- 
cech školských  do  denních  a  odbor.  Časopisů ; 
o  sobě  vydal  po  většině  nákladem  vlastním : 
Almanach  sněmu  král.  Českého  (Praha,  1896); 
Almanach  sněmu  markrab.  Moravského  (Plzeň, 
1900);  Almanach  sněmu  vévodství  Slezského  (t., 
1899);  Parlamentární  rukojeť  (Praha,  1894); 
Kalendář  politicky  (za  1. 1893—1900);  Z  niých 
vzpomínek  (Slaný,  1900);  Almanach  {áků  akad, 
gymnasia  v  Praze  (t,  1900)  a  Kalendář  práv- 
níků na  r.  ig02  (Tábor,  1901). 

7)  N.  Bohumil  (♦  2.  ún.  1870  ve  Vyškově 
na  Mor.),  studoval  na  čes.  gymnasii  v  Brně 
a  v  Praze,  poslouchal  na  pražské  universitě 
práva  a  fílosořii,  kde  byl  r.  1896  promovován 
za  doktora  filosofie.  Za  dalším  studiem  od- 
borným dlel  r.  1896—97  na  universitě  v  Ber- 
líně a  v  Bonnu.  Navrátiv  se  vstoupil  r.  1898 
do  universitní  knihovny  pražské  a  r.  1900 
jmenován  byl  koncipistou  při  moravském 
archivu  zemském  v  Brně.  Obírá  se  nověj- 
šími dějinami,  zvláště  moravskými.  Do  toho 
oboru  zasahují  počátky  jeho  činnosti  lite- 
rární: Příspěvky  k  dějinám  arcibiskupství  Olo- 
mouckého (v  >Ces.  Čas.  Hist.c  r.  1896),  Z  nové 
literatury  o  jesuitech  (t..  1898),  Vilém  Prnsi- 
novsky  z  Vickova  do  r.  iS6S  (t.,  1899).  Našed 
ve  svém  nynějším  působišti  novou  literární 
korrespondenci  A.  Bočka,  uveřejnil  z  ní  Listy 
Palackého  Bočkovi  (v  »Čas.  Mat.  Mor.c  1901). 


Návrhy  —  Nay. 


Vávrhy  stran  v  řízeni  trestním.  Podle 
zásady  obialovaci,  jak  provedena  jest  v  naSem 
řádu  tr.  z  r.  1873,  jest  na  žalobci,  aby  dával 
počin  k  zavedení  řízení  tr.  V  řízení  o  zlo- 
činech a  přečinech  žalobce  může  buďsi  na- 
vrhnouti, aby  bylo  zavedeno  přípravné  vy- 
šetřování, anebo  —  neni-li  přípravné  vyše- 
třování obligatorním  —  může  ihned  podati 
spis  obžalovací.  V  n-hu  na  zavedení  pří- 
pravného vyšetřováni  sluŠí  určitě  poznačiti 
osobu  obviněného  a  čin  trestný  jemu  přičí- 
taný. O  n-hu  tom  rozhoduje  soudce  vyŠetřu- 
Íící  anebo,  jest-li  v  pochybnosti,  zda  mu  vy- 
lověti,  radní  komora;  podává-li  n-rh  Ža- 
lobce podporný,  vždy  radní  komora  (§§  48. 
č.  1.,  91.,  92.).  Také  v  řízení  již  zave- 
deném strany  mohou  činiti  různé  n.,  ji- 
miž zasahují  v  jeho  průběh.  V  příprav- 
ném vyšetřovaní  (a  soudním  přípravném 
vyhledávání)  zejména  žalobce  může  činiti 
n.,  aby  ten  neb  onen  určitý  výkon  vyšetřo- 
vací byl  předsevzat,  o  čemž  soudce  vyšetřu* 
jící,  nevidí-li  se  mu  n-hu  vyhověti,  vyžádá 
sobě  rozhodnutí  radní  komory  (§  97.).  Rov- 
něž žalobce  může  navrhnouti,  aby  přípravné 
vyšetřování  bylo  zastaveno  (§  109.),  aneb  aby 
,ji  ípravné  vyšetřování  již  uzavřené  bylo  do- 
plněno (§  112.).  Ve  hlavním  přelíčení 
f>ak  může  každá  strana  činiti  n.  o  jednot- 
ivých  článcích  řízení.  O  každém  takovém 
n-hu  rozhoduje  tu  buď  předseda,  nebo  shro- 
mážděný soud;  tento  tehdy,  když  n.  stran 
sobě  odporují  anebo  když  předsedovi  nevidí 
se  vyhověti  n-hu  strany,  jemuž  strana 
druhá  neodporuje  (§  238.).  Toto  právo  stran, 
činiti  n.  ve  hlavním  přelíčeni,  chrání  se 
stížností  zmatečnou  (§  281.  č.  4.).  Zvláště 
důležito  jest  právo  stran,  navrhovati  z  části 
již  před  hlavním  přelíčením,  z  části  teprve 
v  něm  průvody,  jimiž  by  veden  byl  důkaz 
ve  hl.  přelíčení.  O  tom  v.  Důkaz  v  řízeni 
tr.  O  n-rzích  na  obnovu  řízení  v.  Ob- 
nova řízení  trestního,  -rch, 

VáTSi:  1)  N.  {Nawsie),  ves  ve  Slezsku, 
hejtm.  Těšín,  okr.,  fara  a  pš.  Jablůnko  v; 
200  d.,  1498  ob.  pol.,  10  č.,  47  n.  (1890),  ev. 
far.  kostel,  2tř.  Šk.,  par.  pila  a  kamennictví. 

2)  N.,  (Nawsie)  ves  v  Haliči,  hejtm.  a  okr. 
Ropczyce;  2133  ob.  pol.  (1890),  výroba  ko- 
bercův  a  kartounu. 

Navy  fnévi]  (angl.),  loďstvo  (zvi.  válečné). 

Navy  Bay  [névi  béj,  hlavní  válec,  přístav 
Kanady,  leží  mezi  dvěma  výběžky  země  na 
východním  konci  jezera  Ontarijského  1  km 
od  Kingstonu,  má  veliký  arsenál,  rozsáhlé 
loděnice  a  jest  chráněn  tvrzí  Henry. 

Nawodo  v.  Nauru. 

Nawrooki  Mik  o  laj,  právník  polský  usa- 
zený v  Německu,  přeložil  do  němčiny  spo- 
lečně s  Bussem  Maciejowského  >Hist.  pra- 
wodawstw  slowiaňskichc  pod  názv.  Slavische 
Rechtsgeschichte  TŠtutgart,  1836--39,  ve  4  sv.). 

Nawsie  v.  Návsí. 

Nazos,  Naxia,  Axia,  ostrov  v  Ae^ej- 
ském  moři,  největší  a  nejkrásnější  z  Kyklad, 
oddělený   od  Parosu  úžinou  jen  6  km  šiř.,  j 
hornatý,  má  na  v.  strmé  břehy,  k  záp.  níží  I 


se  v  rovinu,  od  se  v.  k  j.  táhne  se  pohoří 
skládající  se  z  Žuly,  krystallinických  břidlic 
a  mramoru  a  dostupující  v  Ozii  výšky  1003  m. 
Ostrov  jest  dobře  zavodněn  a  v  nízkých  po- 
lohách veleúrodný.  Má  na  423  km^  15.680  ob. 
(1896);  zámožná  třída  jsou  přistěhovalí  Ita- 
lové řím.-katol.  vyznání,  vlastníci  rozsáhlých 
latifundii.  Nejdůležitější  produkty  zemědělské 
jsou  pšenice,  ječmen,  jižní  ovoce,  víno,  olej 
a  mastix ;  z  nerostů  dobývá  se  mramor  a  ze- 
jména ve  vých.  části  ostrova  smirek,  jehož 
v  1.  1890—94  vytěženo  21.064  ř;  r.  1894  vy- 
vezeno 4014  /  smirku  a  152  t  již.  ovoce.  — 
Politicky  přísluší  k  řeckému  nomu  kyklad- 
skému  a  tvoří  s  ostrovem  Paros  cparchii 
s  23.944  oby  v.  (1896);  sám  rozdělen  jest  na 
5  obcí.  —  Dějiny.  Nejstarší  obyvatelé  byli 
nepochybně  Karové,  kteří  za  stěhování  kmenů 
řeckých  ustoupili  lonům.  I  na  N  xu  vznikly 
spory  mezi  aristokraty  a  lidem.  Ve  druhé 
polovici  VI.  stol.  zmocnil  se  tyrannidy  na 
N-xu  Lygdamis  (v.  t),  ale  po  jeho  pádu 
spory  se  opakovaly,  načež  aristokrati  povo- 
lavše na  pomoc  Aristagoru,  tyranna  mi- 
létského,  dali  nepřímo  podnět  k  válkám  řecko- 

Perským.  Od  r.  504  př.  Kr.  byl  N.  závislý  na 
erŠanech,  ale  záhy  se  osvobodil  a  účastnil 
se  slavně  válek  řecko-perských.  Vstoupiv 
do  spolku  délského.  byl  N.  členem  ná- 
moř.  říše  Athénské,  Spartské  a  zase  Athén- 
ské, načež  s  Řeckem  vším  upadl  v  moc  řím- 
skou. —  Po  zřízení  latinského  císařství  v  Ca- 
řihradě  Benátčan  Marco  Sanudo  zmocnil  se 
r.  1207  všech  Kyklad,  učinil  N.  svým  sídlem 
a  r.  1210  povýšen  byl  latinským  cis.  Jindři- 
chem za  dědičného  vévodu  Kyklad  čili  >Dóde- 
kanésu«.  Rod  Sanudův  panoval  tu  do  r.  1362, 
od  r.  1383  pak  rod  Crispi  až  do  r.  1566,  kdy 
ostrov  opanován  Turky.  V  době  samostat- 
ného vévodství  měl  N.  až  100.000  obyvatelů. 
Po  zdařilém  povstání  řeckém  připadl  i  N. 
novému  samostatnému  království  Řeckému. 
Hlavní  město  Naxos  rozkládá  se  na  pobřežní 
rovině  v  sev.-záp.  ostrova  na  úpatí  kopce, 
na  němž  stávala  akropolis;  má  1761  obyv. 
(1896)  fjako  obec  1944],  zámek  a  přístav, 
jest  sídlem  katol.  arcibiskupa  a  řeckého  bi- 
skupa. —  Srv.  Curtius,  N.  (Berlín,  1846);  E. 
Dugit,  De  insula  Naxo  (Paříž,  1867);  Milia- 
rakis,  Kykladika  (Athény.  1874).     dš.  Pik. 

Nazos,  nejstarší  řecká  kolonie  na  vých. 
pobřeží  sicilském,  u  mysu  Schisa.  Založili  ji 
ChalkidiČtí  z  Euboje  kolem  r.  735  před  Kr. 
Město  vzmohlo  se  záhy  a  vysílalo  kolonisty 
do  Leontin,  Katany  a  jinam.  Poč.  V.  stol. 
př.  Kr.  podroben  byl  N.  Syrakusáro  a  Gele, 
osvobodiv  se  vŠak  r.  461  bojoval  proti  Sy- 
rakusanům  po  boku  LeontiňanŮv  a  Athéňa- 
nův.  Kvetoucí  město  zničil  Dionysios  I.  r.  403 
př.  Kr.  a  vypuzené  obyvatelstvo  usadilo  se 
severněji  v  Tauromeniu  (n.  Taorroina). 

Nay  [né],  město  ve  franc.  depart.  Basses 
Pyrénées  a  arrond.  Pau,  na  1.  bř.  řič,  Gave 
de  Pau,  na  trati  Toulouse-Bayonne  Jižní 
dráhy,  má  3401  obyv.  (1891),  gotick;^  chrám 
z  Xv.  stol.,  Dozoruhodný  palác  renaissanční 
zv.  Maison-Čarrée^  veliké  mlýny,  četné  jir- 


Naylorův  buchar  —  Nazaret. 


chimy,  prádelny  bavlny,  továrny  na  zboží 
tkané,  svláitě  pak  výrobu  biretů  a  fesů,  vy- 
Táiených  daleko  do  Orientu,  veliký  obchod 
9  masem  a  trhy  na  koně  navarrského  ple- 
mene. 

Vajli>rŮT  bnohar  v.  Kladivo,  str.  287. 

Vas  ze  Chřenovic,  pHjmení  vladycké 
rodiny,  která  pocházela  od  kutnohorských 
raéŠCaoů.  Zvláité  zámolný  byl  Kunrát  N., 
jenž  driel  platy  po  kraji.  Lochy  a  Krchleby. 
Po  r.  1420  byl  od  husitů  ze  všeho  svého 
jméní  vypozen.  Příbuzný  jeho  (bratr?)  Jan 
N.«  biskup  v  Churu,  dal  synu  jeho  Jindři- 
chovi a  sestrám  tohoto  dum  v  Praze  a  ves 
Koiiře.  Tento  Jindřich  pomohl  si  zase  ke 
:inéní  a  držel  hrad  Chřenovice  (1437 — 1454). 
t  před  r.  1461,  zůstaví  v  z  manž.  Markéty 
z  Bylan  syna  Václava  a  jiné  děti.  Tuším 
byl  synem  jeho  Jan  (1474—1487)  a  synem 
jednoho  z  obou  Jindřich  (1496  atd.),  jenž 
vvskytujc  se  od  r.  1534  v  držení  Frydnavy. 
íýí  vložil  si  Frydnavu  (1540)  ve  dsky  zem- 
ské a  pilnč  si  hledél  dolováni  (f  1559;  manŽ. 
Eliška  z  Pohnaní).  Syn  jeho  Hynek  za- 
vražděn r.  1558.  Synové  tohoto  byli  Miku- 
láš. Václav  {f  1571)  a  Adam,  z  nichž  první 
Frydnavu  ajal  a  r.  1576  prodal.  Adam  držel 
od  r.  1573  Jitkov,  který  r.  1693  prodal.  T.  r. 
t  zůstaviv  syna  Jana  Ctibora,  jenž  ještě 
r.  1616  bydlil  v  Příbrami.  Byl,  jak  se  zdá, 
toho  rodu  poslední.  Sčk. 

VasATiJol  v.  Nazarenšti. 

M9L%mxmBámnnM  v.  Nazarenové. 

VasarenOTé  slují  malíři,  kteří  malují  vý- 
hradné nebo  převážně  obrazy  svaté,  oltářní 
a  pod.  a  to  ještě  způsobem  tuhým,  ztrnulým, 
stylisovaným (zvaným  nazarenismus),  s  po- 
stavami askétickými,  vyhublými,  vzezřeni  až 
chodokrevně  vysíleného  a  chorobného,  po- 
nejvíce úzkostlivě  oděnými,  a  vyhýbají  se 
silným,  plným  tvarům  a  Životně  zorave  pleti, 
ožívají  postav  nahých  nebo  polonahých  jen, 
kde  jsou  nevyhnutelný,  jen  aby  ani  dost 
málo  nemohli  působiti  na  smyslnost.  Kromě 
středověkého  uměni  byzantského  byli  n.  nej- 
více mezi  Němci,  a  v  té  příčině  v  XLX.  stol. 
vynikali  hlavně  Cornelius  a  Overbeck; 
t  malířů  českých  n-nům  nejspíše  blížil  se 
Fůhrich  a  do  jisté  doby  a  míry  i  Jene- 
wiin.  FSÍ, 

Vftxaréaiti:  1)  N..  Nazarejci,  sluli 
sprva  vyznavači  Kristovi  vůbec;  když  váak 
v  Antiochii  obdrželi  jméno  křesťanův,  jme- 
novali se  tak  křesťané  ze  židovstva  v  Pale- 
iUně.  Věřili  v  Ježíše  Krista,  Syna  Božího, 
Který  způsobem  nadpřirozeným  v  životě 
P.  Marie  byl  počat,  uznávali  sv.  Pavla  za 
apoitola  nároaův  a  stanovili  závaznost  Sta- 
rého zákona  pro  křesťany  ze  Židovstva.  Od 
těchto  odloučili  se  záhy  Ebionité,  nazvaní 
tak  podle  Epifania  ^Tertulliana  po  jakémsi 
Ebionovi,  Tito  učili,  že  Kristus  byl  obyčejný 
člověk,  způsobem  obyčejným  počatý,  který 
pro  svou  dokonalost  ve  viech  ctnostech  na- 
xván  jest  Člověkem  spravedlivým.  Clovék 
bývá  ospravedlněn  zákonem ;  i  Ježíš  byl  jím 
oípravedloěn,   a  poněvadž  jej  nade  vSechny 


lidi  zachovával,  stal  se  Kristem;  každý,  kdo 
svědomitě  zachovává  předpisy  zákona,  může 
se  též  státi  Kristem.  Zavrhovali  sv.  Pavla  a 
jeho  listy  a  užívali  aramejského  evangelia 
sv.  Matouše,  silně  porušeného,  v  němž  jme- 
novitě první  dvě  kapitoly  chyběly. 

Odloučení  této  bludařské  strany  od  N-ských 
zdá  se,  že  se  udalo  po  smrti  sv.  Jakuba 
mladšího,  apoštola  a  jerusalemského  biskupa. 
Po  dobytí  Jerusalema  sešli  se  apoštolé  a 
učeníci  ráně  s  příbuznými  Kristovými  a  usta- 
novili Simeona,  syna  Řleofášova,  bratra  Ja- 
kuba mladšího,  za  biskupa  jerusalemského. 
Apoštolé,  kteří  ještě  žili,  byli  Jan,  Filip  a 
Ondřej,  kteří  tedy  okolo  r.  71  přišli  z  Malé 
Asie  k  tomuto  shromáždění.  Až  do  tohoto 
času  slula  církev  jerusalemská  pannou,  po- 
něvadž porušena  nebyla  žádným  bludným 
učením.  Tu  však  začal  ji  porušovati  Thebu- 
tis,  nebyv  zvolen  za  biskupa.  Učinil  se  bez- 
pochyby hlavou  oněch  křesťanů  ze  židovstva, 
u  nichž  židovství  vážilo  nad  křesťanství  a 
kteří  na  této  cestě  dostali  se  až  k  svrchu 
uvedenému  kacířství  a  nazývali  se  Ebionity. 

Ehruhé  rozdvojení  mezi  křesťany  ze  židov- 
stva způsobil  císař  Hadrian,  který  Židům  za- 
kázal se  obřezávati  a  usazovati  se  v  novém 
městě,  vystavěném  na  troskách  jerusalem- 
ských,  které  slulo  Aelia  Capitolina.  Tu  vznikl 
v  církvi  jerusalemské  nový  rozkol.  Kteří 
křesťané  ze  židovstva  smýšleli  svobodněji, 
opustili  na  dobro  všechny  židovské  obyčeje, 
spojili  se  s  křesťany  z  pohanstva  a  zvolili 
Marka  za  prvního  biskupa  jerusalemského 
z  pohanův.  Ostatní  jaksi  zakrněli  ve  svém 
židovství,  zachovávali  sice  pravou  víru  Ježíše 
Krista;  užívali  evangelia  >Ad  Hebraeosc, 
které  bylo  sice  v  podstatě  originál  Matoušův, 
ale  mělo  sem  tam  některé  změny  a  přídavky 
a  značně  se  lišilo  od  evangelia  Ebionitův. 
Jeroným  přeložil  je  do  latiny  a  řečtiny.  N. 
i  Ebionité  vymřeli  koncem  V.  stol.    Dr.Kr, 

2)  N.  sluji  dnešního  dne  sektáři  v  jižních 
Uhrách,  kteří  se  tam  objevili  uprostřed  XIX. 
stol.  Pokládají  pouze  Nový  zákon  za  pramen 
víry,  věří  v  neisv.  Trojici  a  vtělení  Syna 
Božího,  zavrhují  však  učení  o  přepodstatněni 
chleba  a  vína  v  tělo  a  krev  Páně,  zvláštní 
kněžství  a  křest  dítek,  přísahu,  vojenskou 
službu,  spory  před  světskými  soudy,  účasten- 
ství v  politických  volbách,  studie,  a  očeká- 
vají brzký  konec  světa.  Uherská  vláda  jich 
neuznává,  ale  trpí  jaksi  přehlédajíc  je.  Dr.Kr, 

Vftsaret:  1)  N.,  arab.  en  Nasíra,  město 
v  Palestině  v  asijském  Turecku  na  pahorku 
vysočiny,  zdvihající  se  mezi  rovinami  Jes- 
reel  a  Battauf  ve  výši  400  m  n.  m.,  105  km 
na  sev.  od  Jerusalema,  má  7500  ob.  (1891), 
z  nichž  jest  1800  muhammedánův  a  ostatní 
křesťané  (2000  řeckových.,  1500  katol.,  1000 
unitářů,  600  maronitů,  200  evangelíkův  atd.), 
a  rozděluje  se  na  tři  čtvrti:  muhammedán- 
skou,  katolickou  a  řeckou.  Čtvrť  muham- 
medánská  rozkládá  se  na  v.  v  okolí  zahrad 
a  má  jen  1  meČetu,  kdežto  obě  čtvrti  kře- 
sťanské vykazují  11  kostelů,  7  klášterů,  15 
škol,  5  hospitálů,  2  hotely  atd.  Přední  stav- 


8 


Nazarjeva  —  Nea  Epidavros. 


bou  města  jest  klášter  františkánův  s  chrá- 
mem Zvěstováni  P.  Marie,  který  postaven 
byl  v  nynější  podobě  r.  1730  na  místě  basi- 
liky zřízené  císařovnou  sv.  Helenou  a  na  je- 
hož místě  dle  pověsti  stála  Santa  Casa  v  Lo- 
retě. Řekové  mají  chrám  sv.  Gabriela,  evan- 
gelíci školu,  kostel  a  sirotčinec.  Velmi  dů- 
ležitá jest  osada  ruská,  která  má  zde  biskupa, 
kostel,  klášter,  školu  chlapeckou  a  dívčí,  se- 
minář a  poutní  dům.  ŽidŮm  jest  vstup  do 
města  přísně  zakázán.  Domy  jsou  kamenné 
a  úhledné  s  plochými  střechami,  obklopené 
zahradami  a  sady,  podnebí  jest  vlhčí  než 
jinde  v  Palestině  (roční  výška  srážek  61  cm). 
Obyvatelé  živí  se  orbou,  pěstujíce  obilí, 
víno,  olivy,  fíky,  bavlnu  a  proslulý  tabák, 
kromě  toho  provozují  i  chov  dfobytka,  ob- 
chod a  řemesla.  Osady,  založené  v  okolí  ně- 
meckými osadníky,  zanikly  a  většina  osad- 
níků vymřela.  Z  náboženských  památek  uka- 
zuje se  poutníkům  dílna  sv.  Josefa,  kamenná 
plotna,  na  níž  Kristus  s  učeníky  jídal,  zbytky 
synagogy,  kde  Kristus  učil,  atd.  N.  jest  mí- 
sto památné  křesťanům  jako  bydliště  rodičů 
Ježíše  Krista,  v  jehož  době  všsúc  to  byla  dle 
všeho  jen  nepatrná  vesnice.  Křesťanskými 
poutníky  byl  navštěvován  od  VII.  stol.  po 
Kr.  a  rychle  vzkvétal  zejména  v  době  kři- 
žáckých výprav,  tak  že  Tankred  přeložil  sem 
sídlo  biskupství  ze  Scythopole.  R.  1178  padl 
N.  do  rukou  Saladina,  ale  vrácen  opět  kře- 
sťanům, až  r.  1263  úplně  pobořen  Egypťany. 
Téměř  po  400  let  na  to  byl  křesťany  úplně 
zapomenut,  až  r.  1620  dovoleno  františkánům 
postaviti  zde  chrám  Zvěstování  P.  Marie  a 
klášter,  který  r.  1730  rozšířen  a  přestavěn, 
a  od  té  doby  město  znova  vzkvetlo  silným 
stčhováním  křesťanů,  kteří  zde  nabyli  úplné 
většiny  nad  živlem  muhammedánským. 

2)  N.,  město  v  brazilském  státě  Bahia  na 
lev.  bř.  splavné  říčky  Jaguaripe  a  na  dráze 
Onha-Tuity,  má  asi  4000  ob.,  rozsáhlé  cihlář- 
ství,  v  úrodném  okolí  pak  pěstuje  se  silně 
mandiok,  s  nímž  se  vede  čilý  obchod. 

NasMjeva  (Hasapbesa)  K  a  p  i  t  o  1  i  n  a 
Valerianovna,  spisovatelka  rus.  (♦  1847  — 
t  1900),  byla  chotí  spisovatele  V.  N.  Nazar- 
jeva, spolupracovníka  Nékrasova  při  »Otě- 
čestvenných  Zápiskách*  a  »Věst.  Jevropy«, 
a  zabývala  se  s  počátku  překlady,  načež 
jala  se  ve  všech  čelnějších  časopisech  uve- 
řejňovati četné  povídky  a  romány,  jichž  je 
přes  100.  Z  její  sbírek  jsou  hlavnější:  /^ 
ogita,  da  v  polymja  (Petrohrad,  1884);  Vkog- 
fach  niščety  (t,  1885);  V  tiskách  (t.,  1889); 
Skorbnyj  put  {2.  vyd.  t.,  1889);  Čertovo  gně\do 
(t.,  1890);  Poty  v  (t.,  1892);  Meloči  Vx^i  (t, 
1898);  Dorogoj  cěnoj  (t.,  1898)  a  j.  Mimo  to 
vydala  Dramy  i  komediji.  V  poslední  době 
zabývala  se  žurnalistikou  a  psala  feuílletony. 

Nazas,  město  v  mexickém  státě  Durango 
na  řece  t.  jm.,  na  kraji  velké  pouště  Bolson 
do  Mapimi,  má  6526  obyv.  (1891)  a  rozsáhlé 
pěstování  bavlny. 

Nazdioe,  ves  česká,  v.  Nezdice. 

Názlr  (arab.),  dozírající,  odtud  v  Ture- 
cké říši  název  rozličných  hodnostářů  dohlí- 


žejících: mekteb  n-i,  dozorce,  ředitel  školy, 
rusúmdt  n-i,  generální  ředitel  celnictví  v  pro- 
vincii a  p.  Speciálně  zove  se  tak  i  ministr, 
na  př.  ddchiiijje  n-i  ministr  vnitra,  x^^^W^ 
n-i  ministr  policie,  chdridfijje  n-i  ministr  za- 
hraničních záležitostí,  malijje  n-i  ministr 
financí.  Dk. 

Vaziravost  v.  Intuice. 

Vazlrejol  (z  hebr.  naiir^  zasvěcenec)  na- 
zývali se  u  Židův  asketi,  kteří  slíbili,  že  ne- 
budou píti  vína,  že  se  budou  stříci  všeho 
nečistého  (na  př.  nedotýkati  se  mrtvol),  ne- 
střihati  si  vlasů  a  p.  K  N-cům  hlásil  se  sv. 
Jan  Křtitel. 

N4zor  jest  poznání,  které  se  tvoří  ve 
styku  s  předmětenstvero.  Předpokladem  jest 
zoe  čití,  styk  smyslů  s  tím,  co  zoveme  ze- 
vnějškem, jenže  co  smyslové  takto  skýtají, 
tento  materiál  čistě  smyslový,  zkoušením 
jednoho  smyslu  druhým  se  rozrůzňuje,  osa- 
mocuje,  jedno  proti  druhému  odhaduje  a 
promítá.  Psychický  tento,  velice  složitý  po- 
stup ve  svém  ukončení  sluje  postřeh  či 
vjem.  1  jest  n.  soubor  vjemův.  S  tím  sou- 
visí i  tvoření  vztahů  prostorových  a  časo- 
vých, vznik  rozdílu  mezi  nitrem  a  zevnějškem, 
zkrátka  celé  tak  zv.  sestrojení  světa  zevněj- 
šího. N-y  proto  jsou  důtklivy,  poněvadž  od- 
kazují k  pocitům.  Odtud  důležitost  n-u  ve 
vyučování.  —  Schellingův  n.  intellektu- 
ální  v.  Intellektuální  n. 

Názornost  jest  přesvědčivost  plynoucí 
z  poznávání  smyslového,  odtud  její  zásadní 
důležitost  ve  vyučováni,  kde  předvádíme 
předměty  samy  neb  napodobené.  Zb, 

Názvosloví  n.  terminologie  jest  sou- 
bor zvláštních  názvů  a  výrazů  (terminů), 
kterých  užívá  každé  zaměstnáni  ku  pojme- 
nování předmětův  a  zábyvů  svého  oboru. 
Máť  své  zvláštní  n.  každé  řemeslo  (mlynář- 
ské, tkalcovské  atd.),  každé  odvětví  hospo- 
dářské i  průmyslové  (n.  lesnické,  pivovar- 
ské, cukrovarské  a  j.),  ba  i  každá  věda  (n. 
přírodovědecké,  lékařské,  právnické^  i  každé 
umění  (malířské,  sochařské,  hudební).  Téměř 
každá  literatura  má  pak  speciální  názvoslovné 
n.  terminologické  slovníky.  U  nás  vydali  ta- 
kové slovníky  Fr.  Špatný  (n.  řemeslnické, 
mysliv.,  kuchař,  a  j.),  Arn.  Vysoký  (techno- 
lo(/.),  Mir.  Tyrš  (voj.,  těločv.  a  šerm.),  J. 
Hrabá k  (hornické),  Ed.  Hořovský  (hornic. 
a  hutn.),  K.  P.  Kheil  (obchod.),  Kr.  Petr- 
lík  (železniční  a  j.). 

Naildla  {Einsiedel),  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  fara  Kaplice,  pš.  Dvořiště;  16  d.,  69 
ob.  n.  (1890).  Nedaleko  Lousecký  popi.  dvůr, 
kde  kdysi  stával  hrádek  t.  jm. 

Naika,  bot.,  v.  Plod. 

Nb,  chem.  značka  pro  Niobium  (v.  t). 

N.  B.,  zkratka  lat.  za  nota  bene,  t.  j.  zna- 
menej dobře. 

N.  O.,  úř.  zkratek  pro  severoamer.  stát 
Se  v.  Karoliny  {North  Carolina). 

Nd,  chem.  značka  pro  prvek  neodidym. 

Nsa  Epidavros,  Piada,  místo  s  1183  ob. 

(1889)  v  řeckém  nomu  argolském  a  korinth- 

'  ském,  2  km  od  zálivu  Meuianského,  pod  vý- 


Neakorínthos  —  Neapol. 


chod  úpatím  vrcha  Sv.  Eliáše  (1199  m).  Vy- 
tíH  ovoce  a  zeleniny  do  Athén.  Tu  zasedalo 
od  1.  led.  1822  shromáždění  Epidaurské,  jež 
prohlásilo  13.  led.  svobodu  řeckého  národa 
a  vydalo  »or^anický  statut  Epidaurský«. 

aMUcorinthoft  v.  Korinth,  str.  837. 

V«al  David  [níl],  amer.  malíř  figurální 
(•  1837  v  Lowellu,  Massachusetts).  R.  1861 
odeiel  do  Mnichova,  kde  byl  žákem  Aka- 
demie a  potom  svého  tchána  Ainmillera  a 
r.  1869  Pilotyho ;  tento  mél  na  N-a  vliv  nej- 
vétáí.  Maloval:  Vnitřek  chrámu  sv.  Marka 
v  Benátkách,  Prvni  setkáni  Marie  Stuartky 
i  Riccim,  James  Watt^  Cromwell  navštěvuje 
Johna  JiÚtona  a  j.  Mimo  tyto  obrazy  velkého 
slohu  maloval  množství  podobizen  slavných 
osobnosti  amerických. 

Vaamts  (Neamtzu,Neamtu,Niamtzo), 
hlav.  mésto  rumunského  kraje  téhož  jména 

a  180  km*  se  139.159  ob.)  v  sev.-záp.  části 
ultanska,  410  m  n.  m.,  má  7655  ob.  (1894), 
c  nichž  jest  Ví  židův,  2  chrámy,  knihovnu, 
velikou  nemocnici  a  2  továrny  na  sukno. 
Na  skále  nad  městem  jsou  trosky  starobylé 
tvrze  N.,  postavené  r.  1210  řádem  Něm.  ry- 
tířů, ktcrz  v  dějinách  Multanska  hrála  důle- 
žitou úlohu.  V  malé  vzdálenosti  na  záp.  od 
tvrze  jest  kláiter  N.,  největší,  nejbohatší  a 
nejslavnější  v  celém  Rumunsku,  který  má 
2  kostely,  10  věží,  600  mnichův  a  vznikl 
í  pouhé  poustevny,  avšak  r.  1497  velice 
obohacen  a  rozšířen  Štěpánem  Vel.  a  jest 
přcčetaé  navštěvován  poutníky  i  turisty. 

Vtmader:  1)  N.  (vlastně  Neumann)  Mi- 
chael, něm.  humanista  (*  1525  v  Sorau  ve 
Slezsku  —  t  1595  v  Ilfeldě).  Studoval  od 
r.  1542  ve  Vitém  bérce  pod  vedením  Luthe- 
rovým  a  Mclanchthonovým,  r.  1547  stal  se 
učiL  na  škole  v  Nordhausech,  r.  1550  rek- 
torem klášterní  školy  v  Ilfeldu.  Vzdělání 
jeho  bylo  rozsáhlé,  ale  ne  hluboké:  byl  činný 
v  obora  theologie,  filologie,  filosofie,  fysiky, 
astronomie,  geografie  a  dějepisu,  vždy  a 
všude  maje  hlavně  potřeby  Školy  před  očima. 
Sepsal  několik  učebnic  jazyka  řeckého  (Grae- 
cae  lingitae  tabulae,  Basilej,  1564,  Graecae 
linguae  erotemata,  t.,  1861,  pak  4  knihy  De 
re  poetica  Graecorum,  dle  zápisků  N-ových 
vydané  žákem  Jeho  VoUandera,  Lipsko,  1582), 
dále  sestavil  několik  chrestomathií,  hlavně 
z  básníků  řeckých,  částečně  též  s  lat.  pře- 
kladem a  poznámkami  {Opus  aureum  et  scho- 
lasticum,  Basilej.  1559,  Lipsko,  1577,  Antholo- 
gicum  gťoeco-latinum,  Basilej,  1556,  Aristolo- 
gia  Pindarica  graeco  latina ^  t,  1556,  Aristo- 
logia  Eunpidea  graeco-latina^  t.,  1559,  a  Phra- 
seotogia  ftocratís  graeco-latina,  t,  1558).  Srv. 
Hursian.  Gcschichte  der  classischcn  Philo- 
logie,  212—215;  Klemm,  M.  N.  (Grossen- 
hain,  1885).  Vjr. 

2)  N.  Joachím,  lutherský  skladatel  církev- 
ních písní  :♦  1650  v  Brémech  —  f  1680  t.). 
Z  rektora  reformované  školy  důsseldorfské 
stal  se  farářem  u  sv.  Martina  v  rodišti,  kdež 
vydal  též  z  přesvědčení  a  v  upřímném  zaní- 
cení napsané  písně  Glaub-  uná  Liebesúbung 
(1679  a  mnohokráte),  rozmanité  obsahově  a 


lahodné  formálně.    Srv.  životopis  Vormbau- 
mův  (Elberf..  1864)  a  Ikenův  (Brémy,  1880). 

3)  N.Joh.  August,  církevní  historik  něm. 
(♦  1789  v  Gotinkách  —  f  1850),  pocházel 
z  rodiny  židovské,  r.  1806  dal  se  pokřtiti 
(před  tím  slul  David  Mentel),  studoval 
v  Halle  a  Gotinkách,  od  r.  1813  byl  v  Ber- 
líně řádným  professorem  cirk.  dějin.  Mimo 
četné  monografie  vydal  Allgemeine  Geschichte 
á,  christl.  Religion  u,  Kirche  (4.  vyd.,  1863  až 
1865,  9  sv ),  sahající  až  ke  konci  XV.  stol.; 
Geschichte  der  Fflan^ung  u.  Leitung  d,  Kirche 
durch  die  Apostel  (5.  vyd.,  1862),  do  frančtiny 
přelož.  Fontanés ;  posmrtně  vyšlo  Das  Leben 
Jesu  (7.  vyd.,  1873),  Christl,  Dogmengeschichte 
(vyd.  Jacobi,  1857,  2.  sv.,  Berl.)  a  j.  Vydání 
sebr.  spisů  vyšlo  v  Gothě  1863—75  (1. — 14. 
sv.). 

Neanderthal  (Neandrovo  údolí),  ro 
mantické  údolí  řeky  Diisselu  na  blízku  m. 
Mettmannu  v  prus.  vl.  okr.  dússeldorfském, 
se  značnými  lomy  vápencovými  a  jeskyní 
Neandrovou  (nyní  skoro  již  zasypanou \ 
proslulou  tím,  že  v  ní  byla  nalezena  r.  1856 
lebka  diluviálního  člověka,  o  níŽ  v.  Člo- 
věk, str.  794  a. 

Neapol,  italsky  Napoli  z  řeckého  Neapo- 
lis  (Nové  město),  dříve  hlavní  a  sídelní  město 
bývalého  království  Neapolského  (obou  Si- 
cílií) a  nyní  hlavní  město  italské  provincie 
t.  jm.,  leíi  na  40«  51'  s.  š.  a  14<>  16'  v.  d.  Gr. 
a  má  (31.  pros.  1899)  544.057  ob.,  takže  jest 
nejlidnatějším  městem  italským.  Posádkou 
jest  zde  49.  a  76.  a  po  2  praporech  50.  a 
75.  pěšího  pluku,  3  eskadrony  13.  pluku 
jízdeckého,  4  batterie  a  1  vozatajská  setnina 
24.  pluku  polního  dělostřelectva  a  3  prapory 
bcrsaglierů. 

Poloha  N-e,  která  vystupuje  amfitheatrálně 
na  pobřeží  zálivu  Neapolského,  spojuje  v  nád- 
herných obrazích  svého  okolí  všecky  krásy 
a  půvaby  přírody,  takže  považuje  se  za  jednu 
z  nejkrásnějších  na  světě  a  dala  vznik  míst- 
nímu přísloví,  plnému  nadšeného  obdivu: 
Vedi  Napoli  e  poi  muori!  (Spatři  N.  a  potom 
zemři).  Na  v.  zdvihá  se  Vcsuv,  obklopený 
osadami  Lomma,  Massa,  S.  Sebastiano  a 
S.  Giorgio  a  Cremano ;  při  zálivu  prostírá  se 
Portici,  Resina,  Torre  del  Greco  a  Torre 
Annunziata;  poněkud  dále  pak  Castellamare, 
předhoří  Sorrento  s  místy  Vico,  Meta,  Sor- 
rento  a  před  ním  v  zálivu  naproti  mysu 
Punta  di  Campanella  rozkošný  ostrov  Capri; 
na  z.  spatřujeme  mírně  zvlněné  návrší  Po- 
silipo,  které  se  svými  severními  výběžky 
uzavírá  velmi  malebně  obraz  města,  před 
ním  malý  ostrov  Nisida,  dále  Pozzuoli,  Bajae, 
Cap  Miseno  a  ostrovy  Procida  a  Ischia.  Nej- 
krásnější jest  pohled  na  N.  s  moře,  od  ně- 
hož přehlédnouti  lze  kvetoucí  břeh  zálivu, 
jeho  přístavy,  ostrovy,  bělající  se  města  a 
osady  v  jediném,  úchvatné  krásném  obraze. 
Od  břehu  mořského  stoupá  město  vzhůru 
po  úbočí  a  návrší  jako  zdánlivě  nepravidelné 
nakupení  domův  a  staveb.  Četné  věže,  ku- 
pole a  palácovitó  budovy,  pak  zase  temné 
valy    tvrze   Sanť  Elmo    a   dole    tmavé   zdi 


H) 


Neapol. 


romantického  Castello  delť  Ovo,  hned  na  to 
kvetoucí  park  půvabné  promenády  di  Chiaja 
s  věncem  přívětivých  vili,  konečné  vzhůru 
se  táhnoucí  nádherné  zahrady,  v  nichž  leží 
poslední,  z  města  vybíhající  stavení:  to  jsou 
nejnápadnější  jednotlivosti  okouzlujícího  pa- 
noramatu. Zdánlivé  pokračuje  N.  v  dlouhé 
řadě  osad,  vili  a  dvorců,  které  oživují  vý- 
chodní břeh,  bez  přerušení  dále,  nebof  není 
viděti  žádné  patrné  mezery  v  řadě  domů, 
která  prodlužuje  se  v  hájích  pomorančů  a 
pinií,  kam  oko  sahá,  podél  úpatí  osamělého 
kužele  Vesuvu,  ovládajícího  celou  krajinu 
jako  její  nejvýznačnější  rys  a  středisko  jejího 
obzoru,  až  na  břeh  zátoky  Castellamare,  kde 
ohraničena  jest  rozkošná  rovinka  předhořím 
Sorrento. 

Rozsah  města  od  Via  Mergellina  na  z.  až 
ke  kasárnám  Sebeto  na  v.  obnáší  7—8  km, 
šířka  od  Capodimonte  nad  městem  až  ke 
Castello  deir  Ovo  u  moře  asi  5  km.  Město 
rozděluje  se  čarou  jdoucí  od  Capodimonte 
přes  Sanť  Elmo  k  Pizzofalcone  a  končící 
v  úzké  skále  Castella  dell'  Ovo  na  2  části: 
východní,  sahající  až  k  Sebeto,  jest  starší 
a  větší,  hustě  zalidněna,  má  úzké  ulice  a 
vysoké  domy  s  vybíhajícími  balkony  a  jest 
sídlem  obchodu,  kdežto  západní  rozkládá  se 
po  úbočí  návrší  a  na  pobřeží,  má  ulice  pří- 
kré, nesjízdné  a  namnoze  schody  opatřené, 
u  moře  stkvělou  třídu  Riviera  di  Chiaja 
s  paláci  boháčův  a  šlechty,  na  nejvyšších 
svých  místech  pak  četné  hotely  a  villy.  Vý- 
chodní Část,  v  níž  r.  1884  hrozně  řádila 
cholera  (do  600  úmrtí  denně),  byla  v  po- 
slední době  společným  nákladem  státu  a 
obce  (200  milí.  lir)  přestavěna  a  assanována, 
nezdravé  její  čtvrti,  které  namnoze  trpěly 
nedostatkem  vzduchu  a  světla,  byly  zbořeny 
a  buď  znova  vystavěny  nebo  volným  pro- 
stranstvím náměstí  a  ulic  nahrazeny,  roz- 
sáhlá sif  kanalisační  zřízena,  na  místě  býva- 
lých cisteren  s  vodou  nečistou  a  nezdravou 
postaven  velkolepý  vodovod,  k  němuž  z  čá- 
sti užito  zbytků  vodovodu  starořímského  a 
který  přiváaí  do  města  zdravou  pitnou  vodu 
z  okolí  Avellina  (Serína).  Kromě  toho  mimo 
obvod  této  části  založena  na  návrší  nová 
čtvrť  města,  Vomero,  s  plochou  3Ví  milí.  m*. 
skýtající  obydlí  pro  100.000  osob. 

Nejimposantnější  a  nejnavštěvovanější  tří- 
dou města  jest  Via  Toledo  zvaná,  nyní  Via 
Róma.  Založena  byla  r.  1540  místokrálem 
Donem  Pedrem  de  Toledo  a  vede  v  délce 
3  km  sl  značné  šířce  východní  částí  města 
blízko  rozhraní  od  části  západní  v  celém 
jejím  rozsahu  téměř  přímo  směrem  severo- 
jižním od  Piazza  del  Plebiscito,  nejkrásněj- 
šího to  a  nejrozsáhlejšího  náměstí,  nedaleko 
pobřeží  položeného,  až  k  návrší  Capodi- 
monte, které  korunováno  jest  královským 
palácem.  Náměstí  del  Plebiscito  ohraničeno 
jest  na  v.  královským  zámkem  (Palazzo  Reále) 
vystavěným  r.  1600  a  znovuzřízeným  r.  1837 
s  fagadou  dl.  137  m  a  vys.  29  m,  se  sochou 
itaUe  postavenou  na  památku  lidového  hla- 
sováni  z  21.  říj.  1860,  jímž   usneseno   při- 


pojení N-e  k  Itálii  a  dle  něhož  celé  náměstí 
pojmenováno,  s  nádherným,  mramorovým 
schodištěm  a  přebohatým  trůnním  sálem. 
Na  straně  jihozáp.  vypíná  se  chrám  sv.  Fran- 
tiška di  Paula,  napodobení  to  římského  Pan- 
theonu, s  oltářem  z  jaspisu  a  lapisu  lazuli, 
na  straně  severní  pak  veliké  operní  divadlo 
San  Carlo  s  bohatě  sochami  ozdobenou  fa- 
gadou.  Vedle  divadla  jest  zámecká  zahrada, 
poněkud  dále  nádherné  bronzové  sousoší, 
krotitelé  koní,  a  naproti  imposantní  vchod 
do  Galleria  Umberto  I.  Galerie  tato,  vysta- 
věná od  Arnošta  de  Mauro  a  odevzdaná 
v  užívání  v  lednu  r.  1891,  jest  svého  druhu 
nejvelkolepější  budova  nejen  v  Itálii,  nýbrž 
na  světě  vůbec.  Zaujímá  plochu  14.144  km\ 
její  největší  délka  od  Via  Róma  k  Via  Muni- 
cipio  obnáší  147  m,  délka  druhého  ramene 
od  Via  San  Carlo  k  Via  Santa  Brigida  měří 
122  ffi,  šířka  jest  15  m.  Střed,  kde  se  obě 
ramena  protínají,  tvoří  osmistěn  o  průměru 
36  m,  nad  nímŽ  kleie  se  mohutná  kupola. 
Výška  pobočních  ramen  jest  43  m,  osmistěnu 
56*7  m.  V  souterrainu  jest  elegantní,  mal- 
bami okrášlená  zpěvní  síň.  Salone  Marghe- 
rita,  a  druhá  galerie  se  skladišti.  Celá  stavba 
jest  přebohatě  ozdobena  mramorem  a  stucca- 
turou,  elektricky  osvětlena  a  tvoří  středisko 
cizineckého  ruchu.  Via  Róma  sama  ne- 
vykazuje mnoho  zvláŠC  vynikajících  staveb. 
Pozoruhodné  jest  rozšíření  náměstí  Dante- 
ova,  na  němž  zdvihá  se  pomník  básníkův 
odhalený  r.  1872.  Za  ním  stojí  polokruhová 
budova  postavená  r.  1757  nákladem  města 
na  počest  krále  Karla  III.,  jejíž  balustráda 
ozdobena  jest  27  sochami  znázorňujícími 
ctnosti  královy,  a  která  od  r.  1861  má  jméno 
Liceo  Ginnasiale  Vittorio  Emanuele.  Kromě 
toho  jsou  v  této  třídě  některé  ze  400,  vět- 
šinou dosti  pozoruhodných  chrámův  a  kaplí 
neapolských,  jako  Spirito  Santo  a  j.  Via 
Róma  stoupá  zvolna  ke  Capodimonte,  mě- 
níc několikráte  své  iméno.  Od  náměstí  Dan- 
teova  nazývá  se  Saíita  del  Museo  a  od  ná- 
rodního musea  neapolského  má  jméno  Strada 
nuova  di  Capodimonte.  Museum  toto  (Museo 
Nazionale)  bylo  postaveno  r.  1587  místo- 
králem vévodou  Óssuňou  jako  jízdecké  ka- 
sárny, r.  1615  odevzdáno  universitě  a  r.  1790 
zařízeno  pro  královské  sbírky  a  starožitnosti 
pode  jménem  Museo  Reále  Borbonico.  Jest 
to  mohutná  budova  s  červenou  fasádou  a 
jedno  z  nejznamenitějších  museí  světa,  které 
obsahuje  kromě  velikého  bohatství  nejzají- 
mavějších památek  starořímských,  zejména 
nálezů  z  Pompej  a  Hercu lanea,  také  sbírky 
neapolské  koruny,  pak  farnesské  sbírky 
z  Říma  a  Parmy  a  z  paláců  z  Capodimonte 
a  Portici,  takže  stalo  se  znamenitým  umé- 
lecko-historickým  ústavem.  V  přízemí  jsou 
antické  malby  nástěnné,  mramorové  sochy, 
bronzy,  nápisy  a  egyptské  starožitnosti, 
v  mezipatří  antické  malby  nástěnné  a  skle- 
něné věci,  terracotty,  renaissanční  umělecké 
předměty  a  kymské  starožitnosti,  v  horním 
patře  pak  jsou  kopie  pompejských  obrazů 
malby,    mědirytiny,    mince,    vásy,    bronzy 


Neapol.  1 1 


iperky,  Masco  SaDtan^lo  a  knihovna,  pak 
sájímaÝi  raccolta  pomografica.  Jižní  pr&celí 
oos^joj  bodový  jest  v  široké  a  krásné  Strada 
fona,  která  zde  ústí  do  Via  Róma.  Naproti 


Náměstí  del  Plebiscito  souvisí  ulicí  San 
Carlo  s  druhým  co  do  krásy  náméstím  N-e, 
Piazza  Municipio,  na  němž  v  levo  vypíná  se 
radnice  (Municipio)  se  sochami  krále  Rogera 


moseu  jest  Gallcna  Principe  di  Napoli,  ele- 1  a  Bedřicha  II.,  dříve  sídlo  bourbonské  vlády; 
j^tni  to  bazar  okrášlený  bohatou  architekto- 1  na  severozáp.  straně  jest  kostel  S.  Giacomo 


c  ckoa  výzdobou.  Poněkud  výše  vede  Strada 
5uuva  di  CapodimoDte  přes  několik  nižších 
phčnf  ch  ulic  po  viaduktu  Ponte  dclla  Sanita, 
od  nihoi  v  Icvo  jest  veliký  chudobinec  San 
&^anaro  dc'  Poveri  a  za  ním  kost.  San  Gen- 
luro  s  vchodem  do  katakomb,  které  sahají 
původem  svým  až  do  I.  stol.  po  Kr.  a  sklá- 
dají se  ze  4  galeríL  Na  konci  dlouhé  této 
l^y  v  právo  za  rondellcm  Tondo  di  Čapo- 
duDootc  vypíoá  se  na  pahorku  palazzo  reále 
úl  Capodimonte,  počatý  r.  1738  Karlem  III. 
1  dokončený  teprve  r.  1839  Ferdinandem  II. 
Palic  obsahuje  t.  zv.  Museo  Reále  di  Capodi- 


degli  Spagnuoli  s  hrobkou  místokrále  Pedra 
de  Toledo;  na  straně  severových.  pak  ústí 
Strada  Medina  s  kostelem  Incoronata  (pro- 
slavené fresky  od  Giotta)  a  Santa  Maria 
la  Nuova,  pozoruhodným  svými  náhrobky 
a  malbami.  V  prodloužení  této  třídy  leží 
úřad  poštovní  a  telegrafní,  bývalý  to  palác 
Gravina,  před  ním  pak  v  Icvo  chrám  Monte 
Oliveto  (Santa  Anna  de'  Lombardi)  s  krás- 
nými skulpturami,  oltáři,  kaplemi  a  obrazv. 
V  přiléhajícím  bývalém  klášteře  benediktinu, 
v  němž  nemocný  a  opuštěný  básník  Tor- 
quato  Tasso  r.  1588  nalezl  útulek,  sídlí  dnes 


aoate  s  bohatými  sbírkami  maleb  a  soch  I  některé  úřady.    Odtud  vede  šikmo  ulice  na 
i  obklopen  jest   krásným   parkem.    Odtud  j  náměstí  Trinitá  Maggiore  s  mariánským  sIoh- 
D2  jv.  jest  bvězdima  s  cennou  sbírkou  opti- 1  pem    a  kostelem   Gesú  Nuovo  (S.   Trinitá 
ckýcb  přístrojů,   sBojená  schodovou  cestou    Maggiore)   velmi   bohatě  ozdobeným.     Dále 
«  Via  Foria,    k  níž  přiléhá  Piazza  Cavour   v  právo   v  ulici  Trinitá  jest   chrám   Santa 
i  botanická   zahrada   s  mnohými   krásnými '  Chiara  z  r.  1318  s  náhrobky  panovnické  ro- 
Gcempláři  tropických  rostlin.    Zde  také  leží  |  diny  Anjou,   v  levo  pak  při  náměstí  Largo 
AJbcrgo  dc*  Poven  (Rcclusorio),  velkolepý  to  |  San  Domenico  kostel  S.  Domenico  Maggiore, 
chudobinec,    počatý   r.  1751    za   Karla   ill.,  |  76  m  dlouhý  a  33  m  široký  s  3  loďmi,   27 
T  němž  s  potDOČnými  ústavy  zaopatřeno  jest   kaplemi  a  12  oltáři,  bohatě  ozdobený,  s  na- 
přeš 2000  osob.    Z  Via  Foria  vede  napříč  |  hrobky  mnohých  vznešených  rodin  neapol- 
a2  k  přístavu  široká  Via  del  Duomo,  zvaná !  ských.    V  přiléhajícím   klášteře   žil  r.  1272 
Uk  odtud,  2c  v  ní  stojí  kathedrála  sv.  Janu-   sv.  Tomáš  Aquinský  jako   professor  theo- 
iru  (San   Gennaro),    vystavěná   již  r.  1272 ,  logie  na  universitě  neapobké,   tehdy  právě 
Auieu)  I.  z  Anjou  na  místě  chrámu  Neptu-  i  založené.    Zcela  blízko  na  sv.  jest  Capella 
zaj^z,  gotická  to   stavba   ve   francouzském  |  Sansevero  s  barokními  sochami,  v  nejbližší 
s.^ba  s  vysokými  věžemi  a  oblouky,  s  3  loďmi, ,  příčné  ulici.  Strada  Salvátore,  pak  leží  bo- 
X  nichž  v  pravé  jest  kaple  sv.  Januaria  zv.  |  dovauniversitní(RegiaUniversitádegliStudi) 
Cappelladel  Tesoro,  neobyčejně  bohatě  zla-   se  sochami   sv.  Tomáše  Aquinského,   Gior- 
t«*m  a  mramorem  vyzdobená,  s  8  oltáři,  hrob-   daná  Bruna  a  j.  v  nádvoří.   Proti  universitě 
Iwuu  sv.  Jantiaría,  malbami  a  s  2  nádhernými   na  Piazza  Marcellino  jest  chrám  S.  S.  Severino 
nidobami  v  tabemakulu  s  krví  sv.  Januaria, '  e  Sossio  z  r.  1490  s  mnohými  freskami,  řez- 
ktcrá  dle    legendy   třikrát    do   roka   (první    bam:  a  náhrobky,  v  klášteře  k  němu  náleže- 
Mbotu   v   květnu,   19.  září   a   16.  prosince)  jícím  jest  veliký  říšský  archiv  bývalého  krá- 
ttavi  se  tekutou  a  chrání  před  morem,  vý- 1  lovství  obou  Sicílií  asi  se  40.000  pergameno- 
bochy  Vesuvu  a  jiným  neštěstím.  Z  levé  lodi    vými   listinami   od   r.  703  počínajícími,    na 
}C5t  vchod  do  basiliky  Santa  Restituta,  která   nádvoří  pak  jest  veliký  platan  zasazený  prý 
<)o  dostavění  dómu   sloužila  za  kathedrálu.   sv.  Benediktem.  Strada  S.  Trinitá  Maggiore 
Wdie  dónnu  jest  palác  arcibiskupův  ze  XIII.    pokračuje  jako  Strada  S.  Biagio  de'  Liorai, 
Ssol.  a  palác  Cuomo,  znovuzřízený  knížetem  '  která  rozděluje  se   na  ulici  Egiziaca   v  pr. 
Satriaoem  jako  Museo  Civico  Gactano  Filan-    vedoucí  k  Porta  Nolana  a  na  ulici  Annun- 
S>cTi,  Principe  di  Satríano  se  sbírkou  zbraní,   ziata  v  1.  s  kostelem  S.  Annunziata  a  velikým 
fnajolik  a  )io^ch  předmětflv  uměleckého  prú- ,  nalezincem  (Casa  dei  Trovatelli).  Odtud  při- 
mísili.    Ve  Strada  de'  Tribunali,  která  pro- ;  cházíme    příčnou   ulicí   Maddalena    k  Porta 
tíná  Vta  del  Duomo,  jest  kostel  S.  Filippo    Capuana   s  2  věžemi  renaissančního  slohu, 
Sen   z   r.  1592—1619   s  mnohými   cennými    před  níŽ   leží   Castello   Capuano    vystavěné 
ohrazy    (Gaido  Reni,  Luca  Giordano  a  j.);    r.  1231  Bedřichem  II.  a  obydlené  dnes  soud- 
di!e  chrám  S.  Paolo  Maggiore  na  místě  po- 1  nimi  úřady.    Za  branou  táhne  se  od  moře 
hanskébo  chrámu  Castora  a  Polluxe,  bohatě ,  aŽ  ke  Strada  Foria  Corso  Garibaldi,  od  Ca- 
ozdobený  sochami  a  obrazy,   se  stkvostnou    stella   Capuana    pak    vede    v  právo   Strada 
kf-ižovou  cestou;   naproti  pak  kostel  S.  Lo-   Carbonara  ke  kostelu  S.  Giovanni  a  Carbo- 
rcnzo  Maggiore,   postavený  na  pamět  vítěz-   nara  s  velkolepým  náhrobkem  krále  Ladi- 
■tvi  Karla  I.  z  Anjou  nad  Manfredera,  s  ně- ,  sláva  od  Ciccionea  a  s  kapli  Caracciolo  Rosso, 
kolika  pozoruhodnými  hrobkami,  a  konečně   nejkrásnější  v  N-i. 

naproti  Via  Róma  leží  chrám  S.  Pietro  a  Na  j.  od  Piazza  del  Plebiscito  rozkládá  se 
Maiella  s  klášterena,  v  němž  jest  umístěna  zastavené  návrší  Pizzofalcone,  s  nímž  spojen 
budebm'  konservatoř  a  jemuž  na  blízku  stoji  jest  hrází  a  mostem  skalnatý  ostrov  s  tvrzí 
pomník  Bellinibo.  Castello  dell'  Ovo,    dokončenou  jiŽ   za  Bc- 


J 


12 


Neapol. 


dfícha  II.  a  sloužící  dnes  za  vojenské  vězení. 
Odtud  táhne  se  k  s.  nábřeží  Santa  Lucia 
se  sirnými  lázněmi,  kde  kotví  parníky  plující 
do  Sorrenta  a  Capri  a  na  jehož  konci  leží 
rozsáhlý  arsenál.  Ód  něho  na  v.  jest  Castello 
Nuovo  postavené  r.  1283,  předlehož  vcho- 
dem v  právo  stojí  stkvostná  vítězná  brána 
zřízená  na  počest  vjezdu  Alfonsa  I.  Aragon- 
ského  r.  1470.  Odsud  vybíhá  do  moře  široké, 
znovuzřízené  molo  Angivino  nebo  S.  Gennaro, 
postavené  již  r.  1302  za  Karla  I.,  které  od- 
děluje od  sebe  přístav  válečný  (porto  mili- 
tare)  v  právo  a  přístav  obchodní  (porto  mer- 
cantile)  v  levo  a  opatřeno  jest  na  svém 
konci  svobodnými  skladišti  (porto  franco) 
s  hydraulickými  výtahy  a  jeřáby  a  2  majáky. 
Na  jižní  straně  válečného  přístavu  táhne  se 
silné,  390  m  dlouhé  molo  S.  Vincenzo,  za 
nímž  leží  starý  válec,  přístav  (Darsena).  Po- 
dél přístavu  obchodního  jde  nábřeží  Strada 
del  Piliero,  na  jeho  severových.  konci  pak 
jest  molo  orientale  s  výběžkem  molo  cur vi- 
li aeo,  u  néhož  (Imacolatella)  přistavují  par- 
níky okeánické.  Obchodní  přístav  spojen 
jest  s  ústředním  nádražím.  Souběžně  s  ná- 
břežím obchodního  přístavu  táhne  se  Strada 
Nuova  s  veřejnou  zahradou  Villa  del  Popolo 
a  Castellem  del  Carmine,  vedle  něhož  jest 
chrám  S.  Maria  del  Carmine  se  zázračným 
obrazem  P.  Marie  a  ^ochou  Konradina,  který 
bvl  popraven  na  náměstí  před  kostelem 
(Piazza  del  Mercato). 

Západní  část  města  jest,  jak  jiŽ  řečeno, 
menší  a  mladší  než  východní,  takže  nevy- 
kazuje tolik  pozoruhodných  míst  a  staveb. 
Hlavní  ulicí  jest  promenáda  Riviera  di  Chiaja, 
táhnoucí  se  od  Pizzofalcone  k  z.  nádherným 
parkem,  Villa  Nazionale,  ozdobeným  mno- 
hými sochami.  Asi  uprostřed  sadíi  jest  velko- 
lepé aquarium  zoologické  stanice,  největší 
na  světě  a  určené  ke  studiu  moře  Středo- 
zemního. Přímým  pokračováním  Riviery  di 
Chiaja  jest  Strada  di  Piedi^rotta,  která  vede 
k  tunnelu  Grotta  nuova  di  Pozzuoli,  jakož 
i  k  tunnelu  z  doby  starořímské,  Grotta  vec- 
chia  di  Pozzuoli.  Od  této  třídy  vzhůru  v  mno- 
hých oklikách  táhne  se  Corso  Vittorio  Ema- 
nuele až  k  Piazza  Salvátor  Rosa,  obklopujíc 
tak  na  návrší  největší  část  města  až  k  ná- 
rodnímu museu.  Asi  uprostřed  něho  zdvihá 
se  Castello  Sanť  Elmo,  nyní  za  vojenskou 
věznici  sloužící,  s  něhož  naskytuje  se  pře- 
krásný rozhled  na  město  a  záliv  a  s  kterým 
hraničí  bývalý  kartusiánský  klášter  S.  Mar- 
tino, v  němž  národní  museum  zřídilo  menší 
svůj  poboční  ústav  (náhrobky,  nápisy,  znaky, 
obrazy,  vasy,  majoliky,  skla,  řezby,  historické 
památky  atd.).  Na  konci  pravého  křídla  jest 
t.  zv.  Belvedere  s  balkony,  používanými 
k  vyhlídce  na  N.  a  okolí. 

Na  sv.  od  města  v  malé  vzdálenosti  od 
Porta  Capuana  leží  neapolské  hřbitovy,  ze- 
jména velkolepé  Camposanto  Nuovo  založ. 
r.  1836,  s  kostelem,  sloupovým  atriem,  čet- 
nými nádhernými  hrobkami  jednotlivcův 
i  pohřebními  kaplemi  bratrstev  a  krásnou 
vyhlídkou  na  N.  a  moře.    Blíže  města  leží 


Camposanto  Vecchio,  dříve  pohřebiště  chu- 
dých, a  hřbitov  evangelický  většinou  jen 
pro  cizince  (Němce,  Angličany,  Američany, 
Švýcary  a  Rusy). 

N.  jest  sídlem  praefektury,  arcibiskupa, 
soudu  kassačního,  appellačnuio,  civilního  a 
trestního,  dopravního  ředitelství  Železničmho, 
generálního  velitelství  10.  armádního  sboru, 
velitelství  19.  pěší  divise,  pěších  brigád 
»Parma«  a  »Napoli«  a  9.  brigády  jízdecké, 
velitelství  dělostřeleckého  a  genijního,  2.  ná- 
mořního departementu  a  konsulátů  téměř 
všech  států,  mezi  nimi  rakousko-uherského 
generálního  konsulátů  (baron  O.  Ricciardi). 

V  Čele  vzdělávacích  ústavů  neapoí- 
ských  jest  universita,  jedna  z  nejstarších 
v  Itálii,  založená  již  r.  1224  Bedřichem  II., 
která  byla  na  krátko  (1252—58)  přeložena 
do  Salerna,  za  panství  španělského  úplně 
poklesla,  r.  1780  sice  reorganisována,  avšak 
teprve  od  připojení  N-e  k  Itálii  r.  1860 
znova  rozkvetla.  Skládá  se  z  5  fakult  (filo- 
sofické, právnické,  mathematické,  přírodo- 
vědecké a  medicinsko-chihirg.),  a  ze  školy 
lékárnické,  má  (1900)  356  docentův  a  5165 
posluchačů,  četné  ústavy  a  knihovnu  se 
158.065  svaz.,  31.653  menšími  spisy,  307  in- 
kunabulemi  a  104  rukopisy.  Dále  je  zde 
královská  škola  inženýrská  (Reg.  Scuola  di 
applicazione  per  gť  ingegneri)  s  oddělením 
pro  inženýry  a  architekty  a  s  kursem  pro 
elektrotecnniky,  má  (1900)  27  doc,  210  posl. 
a  knihovnu  se  7000  sv.  a  3600  menšími  spisy; 
pak  vyšší  škola  zvěrolékařská  fScuola  su- 
periore di  medicína  veterinaria)  s  8  doc. 
a  200  posl.;  král.  ústav  orientální  (R.  Isti- 
tuto  Orientale)  pro  theoretické  i  praktické 
studium  východních  řečí,  nejstarší  ústav  toho 
druhu  v  Evropě  z  r.  1727  s  11  doc.  a  91  posl. 
Z  vědeckých  institucí  jest  zde:  královská 
společnost  (Societa  Reále  di  Napoli)  s  3  sek- 
cemi: fysikálně-mathematickou  s  18,  morál- 
ních a  politických  věd  se  14  a  archaco- 
logicko-literární  i  uměleckou  s  20  řád.  Členy ; 
zoologická  stanice  (Stazione  zoologica),  mor- 
fologická  a  fysiologická  to  laboratoř  pro 
floru  a  faunu  mořskou,  ua  niž  přispívá  Ně- 
mecko, Rakousko,  Rusko,  Nizozemí,  Belgie, 
Švýcarsko,  Anglie  a  Spoj.  Obce;  královská 
knihovna  národní  (Reg.  biblioteca  nazionale) 
založ.  r.  1734.  s  364.000  svaz.,  217.990  men- 
šími spisy,  4200  inkun.  a  7835  rukop.;  král. 
knihovna  brancacciovská  (Reg.  biblioteca 
brancacciana)  se  110.000  svaz.,  1900  mens. 
spisy,  109  inkun.  a  3000  rukop.;  státní  archiv 
(Arcnivio  di  stato)  s  5  sekcemi,  jeden  z  nej- 
důležitějších na  světě;  národní  museum; 
astronomická  observatoř  a  společnost  pro 
podporu  veřejného  blaha  a  studií  přírodo- 
vědeckých, technických  a  hospodářských. 
Z  nižších  škol  jmenujeme:  námořní  a  kadetní, 
hudební  konservatoř,  mezinárodní  Školu  pro 
chlapce  a  dívky  a  m.  j.  —  Četná  jsou  di- 
vadla, z  nichž  přední  je  San  Carlo  pro 
operu  a  ballet,  dále  Teatro  Bellini  pro  operu, 
Teatro  Mercadante  (Fondo))  pro  činohru, 
Teatro  Nuovo  pro  operettu,  Teatro  Fioren- 


Neapol.  13 

tíni  pro  Činohni,  Teatro  Sannacaro,  lidové  |  vární,  mnoho  uhlí  spotřebuje  (ročně  přes 
Tcatro  la  Fenice»  Teatro  Rossíni,  Teatro  200.000  f).  —  Kovy  dovážejí  se  v  podobě 
Partbeaope,  Politeama  a  j.  v.  —  N.  má  asi   železa    surového,   kolejnic,    ocele    a  strojů 


60  dobročinných  ústavů,  mezi  nimi  ve- 
liký chudobinec,  nalezinec  se  400.000  lir  roč. 
I^jmů,  mezinárodní  útulnu,  půjčovnu,  chu- 
dobinec San  Gennaro,  německou  nemocnici, 
Democntci  pro  nevyléčitelné  a  m.  j. 
Do  N-e  ústi  3  trati  italských  drah  Středo- 


z  Anglie.  Belgie  a  Německa,  ročně  za  8,625.200 
lir.  Ještě  důležitější  než  kovy  jest  dovoz  ba- 
vlny a  zboží  bavlněného  (8,990.500  lir),  jakož 
i  zboží  skleněného  a  hliněného  (8,657.475  lír). 
Větší  obnosy  vykazuje  ještě  dovoz  zvířat 
a   produktů   zvířecích   (6,591.900  lir),   zboží 


mořských:    N.-Acerra-Cascrta-Řím,  N.-Po- '  osadnického,  zejména  kávy  (Vs  z  Anglie)  a 


tenza-Brindísi  a  N.-£boli-Reggio,  pro  něž 
zřiteno  ústřední  nádraží  (Stazione  Centrále) 
bUzko  Porta  Capuana;  pak  traC  N.-Aversa- 


tabáku  pro  italskou  režii  tabákovou  ť4,310.125 
lir),  chemikálií, drog,  lékův  a  voňavek  (3,579.050 
lir),  petroleje  z  Ameriky  a  v  poslední  době 


Benevent-Foggia  drah  jaderských,  traC  N.- ;  i  z  Ruska,  dříví  z  Rakouska,  tresek  jako 
Nola-Bajano  a  N.-Torregaveta,  které  mají '  oblíbeného  postního  jídla  z  Anglie,  Francie 
kaidá  svláštní  nádraží.  Koňská  a  parní  dráha  a  Norska,  vína  a  oleje  z  Francie,  líhu  z  Ně- 
poulíČQÍ  probíhá  téměř  všemi  hlav.  ulicemi,  I  mecka  atd.  Nejdůležitějším  předmětem  pro 
ozubená  dráha  vede  od  musea  k  Piazza  Sáli-  vývoz  jest  len  a  konopi  (11,568.400  lir),  živá 
▼ator  Rosa,  dráha  lanová  na  Vomero  sj.  a  v. '  zvířata  a  zvířecí  produkty  (11,131.250  lir). 
Četné  jsou  i  omnibusy.  obilí  (viz  výše),  víno  do  Anglie  a  jižní  Ame- 

Pr&roysl  neapolský  není  dosud  příliš  l  riky  (3,805.150  lir),  zpracované  kůže  (1,151.525 
značný.  Závody  velkých  rozměrů  vznikly  lir),  zboží  koloniální  a  tabák  (1,240.575  lir), 
teprve  ▼  době  poslední  a  jsou  to  zejména:'  vlna  (1,169.225  lir),  olej  olivový  atd.  Dovoz 
ielezáma  firmy  Armstrong,  Mitchel  Se  Co.  přichází  hlavně  z  Anglie  (Ví  úfairnné  summy), 
t  1200  dělníky;    loděnice  pro  stavbu  želez-,  Francie,  Ruska,  Německa,  Rakouska,   vývoz 


ných  lodí  firmy  Societa  industriale  Napole- 
tana  Hawthorn  a  Guppy  s  600  děl;  vládě 
náležející,   avšak  železniční  společností  So- 


pak  jde  do  Francie,  Anglie,  Spoj.  Obcí  a 
jižní  Ameriky.  Mnohem  důležiteiší  neŽ  za- 
hraničný  obchod  N-e  Jest  její  obchod  vnitro- 
dctá  ítaliana  spravovaný  závod  s  1600  dél.;  zemský,  coŽ  jeví  se  již  v  tom,  že  V?  veške- 
loděnice  a  kotlárna  firmy  C.  a  T.  Pattison  rého  lodního  ruchu  připadá  na  plavbu  po- 
8  1000  dčK;  továrna  na  stroje  a  kotle  pro  březni.  V  té  příčině  jest  N.  hlavní  obchodní 
parníky;    námořní  amenál   s  5750  děl.;    dě- >  místo  celé  jižní  Itálie  a  význam  její  podpo- 


lovna  (500  dél.)  a  veliká  vojenská  pekárna. 
Z  ostatních  odvětví  průmyslovkách,  provozo- 
Taných  v  menších  rozměrech,  jsou  nejdůle- 


rován  jest  bursou,  11  bankami  a  bankovními 
filiálkami,  mezi  nimi  bankou  cedulovou,  a 
společnostmi  obchodními  i  pojišťovacími. 


iitéjši:  vÝroba  strojů,  lodí,  zboží  skleněného, ,      Lodní   ruch   r.  1897  obnášel  6137  lodí 
bavlněného,  vlněného,  hedvábného,  lněného, ,  připlutých  s  2,945.659  f,   z  nichž  bylo  2556 
hrnčířského,  kovového,  koženého,  klenotni-   parníku  s  2,790.948  /,  a  to  připadalo  na  Itálii 
ckého,   tcrracottového,    korálového,   vosko- 1  lodí  5087   s  1,320.614  /,   Anglii  418  lodí  se 
vého,  dřevěného.  Železného,  cukrovinek,  mý- ;  719.524  t,    Německo   213   lodí    s  541.573  t, 
dla,  voňavek,  maccaronů,  tabáku  a  doutníkův.   Francii  127  lodí  se  134.515  t,  Norsko  36  lodí 
V  obchodním  ohledu  nemá  N.  vyniká- ,  s   23.563  /   atd.;    lodí  vyplulých   pak  6132 
jící  důležitosti    pro   obchod    světový.    Ob-  ^  s   2,952.848  r,    z   nichž    bylo    2531    parníků 
chodní  její  těŽisko  spočívá  v  silném  dovozu   s  2,797.892  /,  a  z  toho  připadalo  na  Itálii  lodi 
podmíněném  velikou  spotřebou  četného  oby-   5089  s  1,323.932 1,  Anglii  418  lodí  se  724.650  /. 
nteistva  i  jest  také  N.  svým  dovozem  dru- 1  Německo  212  lodí  s  548.130  r,   Francii  124 
bým  obchodním  přístavem  Itálie.    Naproti   lodi  se  127.529  t,  Norsko  35  lodí  s  23.756  t 
tomu  pro  vývoz  není  dostatek  zboží,  nebof  atd.  Z  mezinárodní  dopravy  připadá  na  ital- 
aemá  město  většího  a  hospodářsky  silného   skou  vlajku  Vs  parníků  a  7s  lodí  plachetních; 
pozadí,  takže  v  nejbližším  jeho  okolí   vy-   plachetní  lodi  obstarávající  plavbu  pobřežní 
nouta  se  mésta  s  obchodem  samostatným,   mají  vesměs   vlajku  italskou,  kdežto  z  po- 
zejména  Castellamare  a  Torre  dell*  Annun-   břežních  parníků  jen  '/e*    Lodní  ruch  N-c 
ziata.    A  při  tom  ještě  hlavní  část  obchodu  jest  poměrně   mnohem   rozsáhlejší  než  její 
neapolského,  dovoz,  v  posledním  dvacetiletí   ruch   obchodní,    což   vysvětluje  se  tím,    že 
kicsá,  ncbof  obnášel  r.  1897  dovoz  76,097.000   mnoho  lodí,  které  pluji  z  Janova  na  jih  a  na 
Ur  a  vývoz  48,024.900  lir  proti  86  milí.  resp.    východ,  zastavují  se  jen  v  N-i,  aniž  zde  zboží 
<5  milí.  lir  r.  1896  a  I42V4  ™llí-  resp.  427,   skládají    nebo    nakládají,    kroraě    toho    pak 
núlLlirr.  1887.  Hlavním  předmětem  dovozu   mnoho  jiných,  zejména  ty,  jež  dovážejí  uhlí 
jest  obilí  z  Ruska,  Rumunska  a  Indie,  ročně   a  dříví,  pluje  z  přístavu  neapolského  s  pou- 
a  10.711.800  lir.    Dosti  silný  jest  však  také   hým  ballastem.    Dále  jest  N.  důležitým  pří- 
T^foz  obilí  (9,481.450  lír),  jest  to  z  největší  I  stavem  vystéhovaleckým  a  v  té  příčině  sou- 
části jihoitalský  ječmen  a  oves  určený  pro   těží  s  Janovem,  neboť  v  celé  jižní  Itálii,  ze- 
Anglii.  Značná  jest  spotřeba  kamenného  uhlí   jména  v  Carapanii,  Basilicatě  a  Calabrii,  pa- 
jcdoak  proto,   že  menší  parníky,   které  ne-   nuje  neobyčejný  ruch  vystěhoval ecký  jdoucí 
pojmou  velkých  zásob  uhelných,  používají   do  jižních  Obcí  Spojených  a  Argentiny.  Tak 
N-e  jako   uhelné  stanice,   jednak   také,    že    vypraveno  odtud  r.  1896  celkem  47.731  vy- 
v^Histajíd  činnost  průmyslová,  zejména  to-  •  stěhováků,  většinou  loďmi  anglickými  (17.275 


14  Neapolis  —  Nebákov. 

osob),  dále  francouzskými  (15.982)  a  němé- 1  (A|[nano,  Lucrin,  Averno,  Fusaro,  Licola  a  j.). 
ckými  (11.876),  méně  italskými  (2598).  Silný  i  Hojné  jsou  i  minerální  prameny.  Podnebí 
jest  také  zpětný  proud  vystěhovalců,  takže  jest  teplé  a  mírné,  horka  mírněnajsou  moř- 
V  některých  letech  dosahuje  počet  emigrantů 
přes  N.  odcházejících  a  opět  se  vracejících 
počtu  100.000  osob.  Ruch  tento  má  přiroze- 
nou příčinu  ve  veliké  hustotě  a  bídě  oby- 
vatelstva jižní  Itálie.  Pravidelné  námořní 
spojení  přístavu  neapolského  udržuje  přede- 
vším italská  plavební  společnost  Navigazione 
Generále  (do  Palerma,  Messiny,  Tunisu,  Tri- 
polisu,  Janova,  Ca^liari,  Guany,  Marsilie, 
Alexandrie,  Port  Saidu,  Massavy,  Bombaye, 


skýmí  větry,  nebe  jest  téměř  vždy  jasné, 
sníh  padá  zifídka  jinde  než  v  horácn,  doba 
dešťů  jest  krátká.  Průměrná  teplota  zimy 
jest  -f  10*C,  minimum  v  lednu  —  3®C,  prů- 
měrná teplota  léta  +22— 25*C,  nejvyáái  te- 
plota +  36®C.  Půda  plodí  zejména  mnoho 
proslulého  vina  (lacrimae  Christi)  zvláště  na 
svazích  Vesuvu,  výborné  pomoranČe  u.  Sor- 
renta,  olivy  na  Capri  a  všeliké  ovoce.  Vlastní 
orba  jest  však  chatrná.    Dosti  rozšířen  jest 


Hongkongu),  dále  anglická  Peninsular  and  |  chov  bource  hedvábníkového.  Obchod  a  prů- 
Oricntal  Steamship  Company  (do  Londýna  i  mysl  soustřeďuje  se  hlavně  v  N-i,  obchod 
a  Port  Saidu),  Slomann  do  Hamourku  (39krát  též  v  Castellamare  a  Torre  dell*  Annunziata. 
za  rok),  2krát  za  měsíc  staví  zde  lodi  ně-  Provincie  má  68  obcí  rozdělených  ve  4  cir- 
mecké  Východoafrické  trati  iakož  i  poštovní  condaria :  Casoria,  Castellamare,  N.  a  Poz- 
parníky  Severoněmeckého  Llovdu,  plující  do  zuoli,  k  němuž  přísluší  ostrovy  Ventone, 
Austrálie  a  Vých.  Asie,  Lloyd  udržuje  také  I  Ischia,  Procida  a  Nisida,  kdežto  Capri  pří- 
zvláštní  traf  Érémy-Hamburk,   Hambursko- 1  sluší  ke  Castellamare.  Tšr, 

americká  pakctní  společnost  pak  Hamburk- |     Noapolis:  1)  N.,  za  starov.  město  v  sev. 
N.  Kromě  toho  pobřežní  plavbu  z  N-e  pro- i  Africe,  v.  Nabél. 
vozuje  kromě  italských  lodí  celá  řada  par- 1     2)  N.  (Flavia  N.),  v.  Nablus. 
níkův  anglických.  3)  N.  (Leptis)  v.  Lcpti3. 

N.  jest  rodištěm  Velleia  Patercuia,  Luca  |  noarohos,  admirál  Alexandra  Vel.,  ob- 
Giordana,  filosofa  Vico,  básníka  Sannazara,  i  držel  rozkaz,  kd3rž  král  odhodlal  se  k  ná- 
malíře  Salvátora  Rosy,  fysika  Porty,  práv-  |  vratu  z  Indie,  aby  při  ústí  řeky  Indu  zbu- 
níka  Filangieriho,  státníka  Caracciolibo  a  j  doval  loďstvo  a  s  ním  prozkoumal  břehy 
admirála  téhož  jména.  Tšr,     .  moře    Erythrejského    mt;zi    ústím    indským 

Dějiny.  V  V.  stol.  př.  Kr.  založili  Řekové  i  a  eufrátsko-tigridským.  Úlohu  svou  vykonal 
Kymští  na  ústí  říčky  Sébetha  do  moře,   asi  i  skvěle  a  bedlivě  zaznamenával  v  lodním  den 


uprostřed  mezi  Dikaiarchií  a  úpatím  hory 
Vesuvia,  městskou  osadu,  která  zovouc  se 
NBánoXig  záhy  zastínila  m;iteřské  město,  od- 


níku  všechny  zkušenosti,  jichž  ceutou  nabyl. 
Uslyšev,  že  král  dostihl  při  návratu  Karma- 
nie,  odebral  se  za  ním,  ale  vrátil  se  opět  na 


tud  Palaiopolí  zvané.  N.  již  ve  IV.  stol.  lodstvo  a  šťastně  připlul  k  ústí  cufrátskému, 
př.  Kr.  pokládána  za  přední  přístav  campan-  jsa  takto  po  Skylakovi  Karyandském  prvým 
ský,  čímž  lákala  výbojnost  Samnitů.  Pokus '  objcvcem  Indskébo  okeánu.  Zprávu  o  cestě 
těchto  osaditi  N.  i  Kymu  stal  se  příčinou  své  vydal  ve  zvláštním  periplu,  jehož  velmi 
druhé  války  samnitské.  Odtud  byla  N.  spo-  cenný  a  celkem  spolehlivý  obsah  zachovali 
jcncem  římským,  ale  uchovávala  stále  řecký   nám  Diodór  a  Strabón.  PSk, 

svůj  ráz,  i  když  po  pokutování  Capue  za  Neath  [nídz],  město  v  angl.  hrabství  Gla- 
druhé  války  punské  stala  se  hlavním  městem  morgan  ve  Walesu,  na  řece  t.  jm.,  10  km  od 
Campanie.  Když  r.  194  př.  Kr.  Římané  z  Di-  průplavu  bristolského,  na  trati  Swansea- 
kaiarchie  učinili  svou  osadu  Puteoli,  tato  j  Merthyr  Tydfil,  leží  uprostřed  důležitého 
pak  stala  se  předním  přístavem  pro  sám  haitského  okrsku  a  má  11.113  ob.  (1891),  to- 
fi.ím,  utrpěl  obchod  neapolský.  Roku  536  várny  na  cínové  nádobí,  vysoké  pece,  ta- 
po  Kr.  opanoval  N.  Belisar,  načež  zůstala '  vírny  železa  a  mědi,  strojírny,  továrny  chc- 
V  moci  Byzantincův  až  do  konce  XI.  stol.,  mické,  přístav  pro  lodi  s  nosností  do  300  až 
ale  za  té  doby  byla  předstižena  Amalfy  a  i  400  ř,  čilý  obchod  s  uhlím.  Železem,  cínem, 
Salernem.  Nová  doba  nastala  N-i,  kdyŽ  norm.  mědí  a  dřívím,  chrám  sv.  Tomáše  se  staro- 
král  Roger  II.  učinil  ji  r.  1139  hlav.  městem  I  bylou  věŽí  a  zříceniny  starého  hradu  a  cí- 
nového králov.  obou  Sicílii  fv.  t.).  Pšk,  sterciáckého  opatství.  N.jest  velmi  dávného 
Neapolská  provincie  leží  při  moři  původu,  neboť  stojí  na  místě  římské  stanice 
v  jižní  Itálii  mezi  provincií  Caserta  na  s.  i  Nidus  nebo  Nidum.  V  údolí  ř.  N-u  jest  ně- 
a  sz.,  Avellino  na  v.,  Salcrno  na  jv.  a  mo- 1  kolik  krásných  vodopádů,  zejména  u  vesnice 
řem  na  stranách  ostatních  na  ploše  907  Arm*  |  Pont-N.-Vaughan. 

(1899)  s  1,187.401  ob.,  t.  j.  1311  na  1  km\  Neb.,  zkratek  úřední  pro  severoamer.  stát 
takže  jest  následkem  lidnatého  svého  hlav-   Neb rasku. 


ního  města  N-e  nejhustěji  zalidněnou  ital- 
skou provincií.  Půda  jest  původu  sopečného, 
na  j.  a  jv.  hornatá  (Monte  Sanť  Angelo 
1520  m,  Vesuv  1269  m  a  j.),  na  s.  rovná  a 
všude  velmi  úrodná.    Zavlažována  jest  jen 


NebahOT,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Prachatice;  77  d.,  377  ob.  č.  (1890), 
2tř.  šk.,  mešní  kaple  P.  Marie  (z  r.  1857)  a 
několik  samot. 

HebákOT,  kdysi  hrad,  nyní  mlýn  v  Če- 


několika  potoky,  za  to  moře  tvoří  zde  záliv  chách  u  Troskovic,  v  hejtm.  a  okr.  turnov- 
Pozzuolský,  Neapolský,  Castellamarský  a  So-  ském.  Hrad  zpustl  před  r.  1538  a  r.  1575 
rentský  a  na  jeho  březích  leží  malá  jezírka '  při  vtělen  ke  Hrubé  Skále. 


Nebalia  —  Nebe. 


15 


Vobalia,  rod  korýšd,  zástupce  čeledi 
Sebaiiidae,  Tato  čeleď  jediné  repracsentuje 
skupinu  korýáů  Lepto$treu:a.  Tělo  se  stran 
smaíilé,  hlava  a  střední  čásť  těla  pokryty 
skořápkovitou  duplikaturou.  8  zřetelně  od- 
dělených prsních  článkův  a  Sčlený  abdomen, 
zakončený  trnem  nebo  furkou.  Oči  na  po- 
hyblivých stopkách.  První  pár  antcn  s  obr- 
venou  iupinou  a  mnohočlánkovým  bičíkem; 
podobné  tak  druhý  pár,  bičík  je  však  značně 
delií  a  u  samečků  tak  dlouhý,  jako  celé 
télo.  Mandibuly  s  tříčlánkovým  makadlem. 
Přední  maxilly  podobné,  druhý  pár  maxill 
po  způsobu  nohy  phyllopodové  stavěný.  Na 
8  zřetelných  prsních  segmentech  sedí  lamel- 
lovité  nožky  s  vnitřní  a  zevní  větví  a  žaber- 
ním  přívésKem.  První  4  abdominální  seg- 
menty opatřeny  zřetelnými  nožkami  plova- 
cími; na  následujících  2  segmentech  nožky 
zakrnělé.  Nervstvo  skládá  se  z  mozku  a 
břišního  pásma,  jež  obsahuje  17  párů  gan- 
giií.  Zažívací  roura  opatřena  2  krátkými, 
předními,  a  6  dlouhými,  celé  tělo  vyplňují- 
cími hcpatopankrcatickými  výběžky.  An- 
tennální  žlázy  vyvinuty,  skořápečná  žláza 
zaKmélá.  Srdce  protáhlé  nalézá  se  v  prsní 
části  a  v  předním  díle  abdomenu  a  obsa- 
huje 4  velké  a  3  malé  venosní  páry  ostií. 
Gooády  leží  v  podobě  dlouhých  pásek  po- 
dél traktu  zažívacího;  ovaria  ústí  na  třetím 
od  konce*  samčí  ústroje  na  posledním  článku 
praním.  Samice  nosí  vajíčka  mezi  prsními 
noikami  až  do  vylíhnutí.  Ryhování  žloutku 
je  partiální,  vývoj  podobá  se  v  mnohém  my- 
sidkim.  Pleopody  zakládají  se  od  předu  na 
sad  a  mláďata  podobají  se  zvířatům  dospě* 
\^m\  pouze  skořápečni  duplikatura  a  4.  p^.r 
plcopodů  jsou  ještě  rudimentární.  Malí  rac- 
kové, žijící  výhradně  v  moři  a  živici  se  zví- 
řecími látkami.  Rod  N.  Leach.  se  speciemi 
N.  Gtoffroyi  M.  Edw.  v  Středozemním  a  N. 
hipts  Fabr.  v  severních  mořích.  Rody  Para- 
m^alia  Cis.  a  Nebaliopsis  G.  O.  Sars.  Z  lite- 
ratury hlavně  Clausova  monografie  v  »Ar- 
beítcn  aus  d.  zool.  Inst.  Wienc.  1888.    Thon, 

V^banloe  (Nebanitx),  far.  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Cheb;  30  d.,  33  ob.  č.,  194  n. 
(1890),  kostel  sv.  Osvalda  (ve  XIV.  stol.  far.), 
Itř.  5k.,  pŠ.,  telegraf,  žel.  stanice  na  trati 
Praha-Chomútov-Cheb,  mlýn  a  kyselka. 

Vebet  obloha  nebeská  (lat.  firmamen- 
ťum),  je  zdánlivá  koule,  v  jejímž  středu  každý 
pozorovatel  míní  se  nalézati  a  na  jejíž  vnitřní 
straně  spatřuje  hvězdy.  Je  to  prostor  zemi 
obklopující,  v  němž  nalézají  se  tělesa  nebe- 
ská a  konají  skutečný  nebo  zdánlivý  pohyb. 
Ve  starověku  měli  za  to,  že  prostor  ten  je 
skateČné  kulovitě  ohraničen  a  že  stálice  na 
t^to  (křiifálové)  duté  kouli  skutečně  jsou 
opevněny.  Ačkoli  se  dosud  říká  koule  ne- 
beská, nebes  báně,  přece  víme,  Že  není 
iádným  směrem  nějaké  meze.  Poněvadž  je 
nesnadno  představiti  si  nekonečný  postup 
každým  směrem,  klademe  mez  libovolnou, 
ale  všemi  směry  stejně  vzdálenou  naSeho 
stanoviska,  čímž  vzniká  představa  vnitřní 
plochy  kulové.  Rovina  horizontální  dělí  tuto 


kouli  na  dvě  polovice,  horní  viditelnou  a 
dolní  neviditelnou;  průsek  této  roviny  s  koulí 
nebeskou  je  pak  největší  kruh,  jenž  sluje 
obzorem  pozorovatelovým  (zdánlivým).  Na 
vyobr.  č.  2867.  znázorněn  je  kruhem  SVJZ, 


Č.  2867.  Zdánlivé  nebe  s  kruhy  k  určení  míst. 

jehož  rovinu  mysliti  si  jest  kolmo  na  rovinu 
nákresu.  Svislice  myšlená  na  stanovišti  po- 
zorovatelově O  a  prodloužená  oběma  směry 
protíná  kouli  nebeskou  ve  dvou  protilehlých 
bodech,  z  nichž  viditelný  nad  hlavou  pozo- 
rovatele sluje  zenit  (nadhlavník)  iV,  nevidi- 
telný pod  nohama  nadir  (podnožník)  N^, 
Každý  kruh  jdoucí  těmi  body  iViV,  sluje  výš- 
kovým, vertikálním.  Oblouk  takového  kruhu, 
na  př.  HH^j  mezi  hvězdou  a  obzorem,  sluje 
výškou  hvězdy,  oblouk  mezi  hvězdou 
a  zenitem  NH  sluje  vzdálenosti  zenito- 
vou. Oba  oblouky  doplňují  se  na  čtvrtník 
čili  90«.  Výšku  měří  úhel  HOS^,  vzdálenost 
zenitovou  úhel  NOH.  Myslíme-li  si  hvězdou 
H  na  nebi  kruh  rovnoběžný  s  obzorem,  je- 
hož všechny  body  mají  tedy  stejnou  výšku, 
sluje  takový  kruh  azimutálním  neb  almu- 
kantaratem,  na  př.  RHR^B, 

Pozorujeme-li  hvězdné  n.,  shledáme,  že  se 
zdá,  jakoby  se  všechny  hvězdy  pohybovaly 
od  východu  na  západ;  totéž  pozorujeme  na 
slunci  a  na  měsíci.  Při  bedlivějším  zkoumání 
shledáme,  že  všechny  hvězdy  při  tom  popi- 
sují dráhy  kruhové  a  Že  se  zdá,  jakoby  celé 
n.  otáčelo  se  za  24  hodiny  kolem  pevné 
přímky,  jdoucí  stanovištěm  pozorovatelovým. 
Tato  (myšlená)  přímka,  prodloužená  osa  zem- 
ská, sluje  osou  nebeskou,  a  oba  body, 
v  nichž  protíná  kouli  nebeskou,  slují  póly 
nebeskými.  Jeden  pól  na  severní  polokouli 
nebeské,  blízko  něhož  je  větší  hvězda,  po- 
lárka, sluje  pólem  severním,  P,  druhý  na  ne- 
viditelné u  nás  polokouli  jižní  pólem  jižním 
Py  Výškový  kruh,  jdoucí  oběma  póly  a  ze- 
nitem (též  nadirem),  jenž  vyobr.  č.  2867. 
omezuje,  sluje  meridianem  (poledníkem) 
místa  pozorovacího.  Poledník  protíná  obzor 


16 


Nebe. 


ve  dvou  bodech,  bodu  severním  5  a  jižním 
J.  Těmito  body  určeny  jsou  hlavní  strany 
světa.  Rozpůh'me-li  oba  polokruhy,  které  po- 
vstávají na  obzoru  přímkou  SJ  (čarou  po- 
lední) opét,  obdržíme  bod  východní  V  a  zá- 
padní Z.  Polohu  osy  světové  k  obzoru  udává 
oblouk  SP  aneb  úhel  SOP,  výška  pólu.  Mí- 
sto hvězdy  na  zdánlivé  kouli  nebeské  je 
dáno,  známe-li  výšku  a  azimut  (v.  t.)-  Azi- 
mut  astron.  je  dán  buď  obloukem  Jff^  neb 
úhlem  JOH^,  K  měření  výŠek  a  azimutů  slouží 
altazimut  nebo  stroj  universální.  Obě  sou- 
řadnice, výška  a  azimut,  neustále  se  mění. 
Každá  hvězda  proběhne  za  24  hod.  kruhem. 
Všechny  ty  kruhy  mají  střed  na  ose  nebe- 
ské a  roviny  jejich  jsou  k  ní  kolmo;  nazý- 
váme je  kruhy  rovnoběžnými.  Takový  kruh 
má  nejvyšší  bod  na  jižní  straně  poledníku 
od  pólu  severního  (B)  a  nejnižší  na  straně 
protilehlé  (BJ.  Body  ty  isou  body  kulmi- 
nační  této  hvězdy  a  to  bod  B  kulminace 
horní  (na  jih  od  pólu  severního),  bod  B^ 
dolní  (na  sever).  U  některých  hvězd  připadá 
kruh  rovnoběžný  zcela  nad  obzor,  jsou  za 
každé  jasné  noci  viditelný,  jsou  to  hvězdy 
točnobíízké  (circumpolární),  na  př.  u  nás  sou- 
hvězdí Malého  a  Velkého  Medvěda.  U  jiných 
nastává  dolní  vrcholení  pod  obzorem,  na 
jednom  místě  obzoru  vycházejí,  na  jiném  za- 
padají. ČásC  kruhu  nad  obzorem  sluje  oblou- 
kem denním  V//BZ, ,  část  pod  obzorem 
obloukem  nočním  Z^B^V^.  Body  V^Z^  ne- 
připadají všeobecně  do  bodu  V  a  Z,  nýbrž 
nacházejí  se  od  nich  na  jih  nebo  na  sever. 
Oblouky  VZí  a  ZV^  slují  vzdálenost  ranní 
a  večerní.  Největší  kruh  rovnoběžný  je 
rovník,  vzdálený  všude  od  pólu  o  90*^;  pro- 
tíná obzor  v  bodě  východním  V  a  západním 
Z.  Na  něm  jsou  oblouky  denní  a  noční  stejné 
AVAiZ.  Úhel  JOA  udává  výšku  rovníku  nad 
obzorem,  kterou  též  měří  oblouk  poledníku 
JA;  s  výškou  pólu  doplňuje  se  výška  rov- 
níku na  90®.  Kruh  jdoucí  hvězdou  H  a  obě- 
ma póly  PP^  je  deklinační  nebo  hodinový, 
oblouk  HU  mezi  rovníkem  a  hvězdou  je 
deklinace  8,  oblouk  HP=  90^S  je  vzdále- 
nost od  pólu.  Úhel,  jejž  tvoří  rovina  kruhu 
deklinačního  s  jižní  částí  poledníku,  sluje 
úhlem  hodinovým,  je  to  úhel  AOU,  jejŽ  měří 
též  oblouk  na  rovník  UA^  nebo  na  kruhu 
rovnoběžném  BH,  Místo  úhlu  hodinového, 
časem  proměnného,  můžeme  udati  jinou  stá- 
lou veličinu,  vyjdeme-li  od  pevného  bodu 
na  rovníku.  Takový  bod  je  bod  jarní  y. 
Oblouk  rovníku  yUr=a  sluje  rektas- 
censí  hvězdy.  K  měření  deklinace  a  úhlu 
hodinového  slouží  aequatoreály  č.  nástroje 
parallaktické,  jde-li  o  velkou  přesnost  dekli- 
nace a  rektascense  kruh  polední. 

Denního  pohybu  účastní  se  i  slunce,  ale 
snadno  seznati,  že  má  i  vlastní  pohyb.  Kdežto 
stálice  vždy  se  drží  jednoho  rovnoběžného 
kruhu,  na  témž  místě  denně  na  stejných  bo- 
dech obzoru  vychází  a  zapadá  a  v  téže  výši 
vrcholí,  je  tomu  u  slunce  jinak.  V  jedné  po- 
lovici roku  (od  23.  pros.  do  23.  čna)  poši- 
nuje   se  jeho   kruh   rovnoběžný   vždy  více 


k  pólu  severnímu,  proto  je  denní  oblouk 
větším  a  větším  a  výška  v  poledne  též;  dní 
přibývá.  Ve  druhé  polovici  postupuje  vSak 
slunce  od  pólu  severního  k  jižnímu ;  oblouku 
denního,  výšek  kulminaČních  a  délky  dnův 
ubývá.  Podrobnější  rozbor  učí,  že  slunce  je 
za  nejdelšího  dne  asi  23Vs*  °^  sever,  za  nej- 
kratšího dne  pak  tolikéž  na  jih  od  rovníku 
vzdáleno.  Kdežto  mezi  dvěma  průchody  po- 
ledníkem nějaké  hvězdy  uplyne  vždy  a  u  všech 
stálic  týž  čas  asi  o  4  min.  kratší  než  24  hod. 
času  občanského,  je  tato  doba  u  slunce  prů- 
měrné větší,  než  24  hod.  občanských.  Sou- 
díme z  toho,  že  slunce  mezi  stálicemi  po- 
stupuje směrem  od  západu  přes  jih  na  vý- 
chod. Složíme-li  oba  pohyby,  seznáme,  le 
slunce  za  rok  proběhne  na  nebi  největší 
kruh,  jenž  protíná  rovník  ve  dvou  bodech. 
V  jednom  je  slunce  počátkem  jara,  je  to  bod 
jarní  y,  protilehlý  bod  je  podzimní,  v  něm 
je  slunce  začátkem  podzimu.  Kruh  onen  sluje 
zvířetník  neb  ekliptika  (v.  t.  a  Eklip- 
tická  znamení).  Kruh  jdoucí  oběma  póly 
ekliptiky  a  hvězdou  sluje  šířkový,  na  něm 
se  měří  šířka.  Oblouk  na  ekliptice  od  bodu 
jarního  až  ke  kruhu  šířkovému  je  délka. 
Nyní  se  Šířka  a  délka  přímo  nepozorují,  staří 
měli  k  tomu  astrolabium.  Také  roční  po- 
hyb slunce  na  nebi  je  zdánlivý,  ve  sku- 
tečnosti obíhá  země  kolem  slunce  v  ekliptice. 
Osa  zemská  zůstává  při  tom  rovnoběžná, 
skloněná  k  ekliptice  o  66Va*;  opisuje  tedy 
za  rok  plášf  šikmého  válce.  Poněvadž  vzdá- 
lenost stálic  je  proti  dráze  zemské  nesmírné 
veliká,  směřuje  osa  zemská  neustále  k  týmž 
bodům  n.,  k  pólům. 

Za  dne  zdá  se  nám  býti  jasné  n.  více  méně 
modrou  bání  (v.  Barva  nebes,  str.  400). 
Podoba  n.  nejeví  se  nám  jako  přesná  dutá 
polokoule  spočívající  na  obzoru,  nýbrž  ná- 
sledkem klamu  jako  stlačené  klenuti  kulové. 
Ve  směru  svislém  pozorujeme  délky  jinak 
než  ve  směru  vodorovném,  kde  máme  před- 
měty, z  nichž  soudíme  na  vzdálenost,  cehoŽ 
ve  směru  svislém  není.  Z  téže  příčiny  zdají 
se  nám  slunce  a  měsíc  na  obzoru  mnohem 
většími  než  ve  výši,  poněvadž  je  v  mysli  na 
obzoru  do  větší  dálky  klademe,  k  čemuž 
přispívá  i  menší  jejich  Jasnost.  VRjr, 

N.  (pl.  nebesa),  biblické  šamajim  (vý- 
sost), řecké  ovQavds  (jež  někteří  srovnávají 
s  ind.  Varuna  =  pokrov),  latinsky  coelum 
(báň,  dutina)  znamená  biblicky  a  křesťansky: 
1.  prostor  nadzemský  spolu  s  blankytnou 
oblohou,  2.  věci  v  prostoru  tom  se  ukazu- 
jící, jako  jsou  mlžiny,  mraky,  hvězdy  (nad- 
zemský svčt),  3.  oblohu,  jež  jako  vnitřní 
stěna  a  klenba  kupole  uzavírá  obzor,  4.  mí- 
sto pro  přebývání  nadzemských  bytostí,  tu- 
díž sídlo  boží,  příbytek  andělův  a  duší  spra- 
vedlivých jak  Starého  tak  Nového  zákona 
(nadsmyslný,  duchovní  svét;  místo  nadzem- 
ské,  nepomíjející,  věčné  blaženosti),  5.  shro- 
máždění andělů,  6.  Bůh.  Plurál  hebrejského 
terminu  Šamajim  a  rčení  biblická:  nebesa 
nebes  (3  Král.  8,  27),  třetí  n.  (2  Korint. 
12,  2),  všecka  nebesa  (Efes.  4,  10)  nazna- 


čí' 


m 


T-f 


■'-•■M 


Ncbelhóhle  —  Nebeský. 


17 


čují  podle  výkladu  novéjSích  cxej^etfl  toliko 
▼eitkolepost  nebo  vznešenost  nadzemského 
svéta,  zvláété  jako  sídla  boŽibo.  Středověcí 
theologové  zastávali  pluralitu  nebes,  přisvěd- 
čujice  k  nauce  Ptolemaiově,  pokud  se  tkne 
počtu  a  pořadí  nebeských  sfér.  Filosof  náš 
štftný  reprodukuje  doktrínu  scholastickou 
v  Besedních  řečech  svých  takto:  Vůkol  země, 
pevné  a  nehybné,  bělí  vody,  nad  zemí  a  vo- 
dami bělí  povětří,  nad  povětřím  běží  (toČí 
se)  ohnivý  kruh.  Potom  dále  a  dále  od  země 
jest  osmero  pater  nebeských:  s  prvním  pa- 
trem otáčí  se  Měsíc,  s  círuhým  Merkurius, 
s  tfetim  Venuie,  se  čtvrtým  Slunce,  s  pátým 
M^TB,  se  lestým  Jupiter,  se  sedmým  Satur- 
nus, 8  osmým  ostatní  hvězdy.  Nad  osmým 
patrem  jest  n.  prvního  pohnutí,  jež  běží  nej- 
prudčeji. Následuje  n.  křišťálové,  stojící  bez 
pohnutí  a  obkličující  vše  tělesné,  jako  sko- 
řepina obkličuje  vejce.  >Nad  křišťálovým 
n-m  jest  ono  duchovné,  slavné  n.,  ježto  pla- 
menné sluje  a  po  řecku  empyreum ...  ne 
pro  ihavost  horka  ohnivého,  ale  že  plá  vrúcí 
milostí,  v  němž  jsú  pořady  andělských  du- 
chov,  v  némi  jest  bydlo  svatj[ch  a  to  plné 
královstvo  nebeské  v  radosti  a  u  vidění 
Boha.«  (Hanuš,  Rozbor  fílosofíe  Tomáše  ze 
átitného;  str.  67  n.,  269.)  V  apokryfu  AI 
ě*4t9ijnaí  xSv  ítifiíma  natQLaQXfáv^  sepsaném 
ve  II.  stol.,  přednáší  se  nauka  o  sedmeru 
Debes  (1.  n.  vzduchové,  2.  n.  oblakové  a  sídlo 
x.ých  mocí,  3.  sídlo  nižších  andělfl,  4.  sídlo 
»Tatých,  5.  sídlo  vyšších  andělfl,  6.  sídlo  an- 
déi6,  poslů  božích,  7.  sídlo  andělů  velebících 
Boha).  Podobně  učí  kabbála.  Židovský  theo- 
log Maimonides  počítá  devatero  sfér  nebe- 
skýdi,  udávaje  posloupnost  jich  podle  sou- 
stavy Ptolemaiovy,  kromě  deváté  sféry,  kte- 
rou klade  za  primům  movens  všehomíra. 
Jmi  iidovští  dogmatikové  měli  deváté  n.  za 
fídlo  duchův  a  přidávali  desáté  n.,  zasvě- 
Cťué  Hospodinu  (srv.  Empyreum).      Vac. 

VébéUMll^f  jeskyně  ve  švábském  Juře 
rt  Tírteroberském  kraji  schwarzwaldském, 
ft&Udá  se  ze  3  oddílů,  jest  156  m  dlouhá, 
25  m  široká  a  do  20  m  vysoká  a  naplněna 
četnými  podivnými  útvary  krápníkovými. 

V#b«iiiiUl  Karl  Friedrich,  státník  a 
;--CÍt.  oekonom  badenský  ť*  1784  v  Rhodtu 
1  Landau  —  f  1857  v  Karlsruhe).  Vypraco- 
%al  badenskou  ústavu  z  r.  1818.  Jako  vládní 
kocnmissař  při  prvém  badenském  sněmu  za- 
otoval  se  o  připojeni  Badenska  k  něm.  cel- 
iimu  svazku.  Ža  týmž  účelem  napsal  spis 
ífcr  Deutsche  ZoUverein^  sein  System  und  seine 
Z*kmmft  (Karlsruhe,  1835).  R.  1838  jmenován 
'"nístrcm  vnitra,  avšak  násl.  r.  odstoupil. 
Á.   1845  svěřena  mu  opětně  správa  minist. 

Ív~iitra»  r.  1846  stal  se  praesidentem  státní 
řídy.  Následkem  květnové  revoluce  r.  1849 
4dstoupil  z  ministerstva  a  žil  jen  svým  lite- 
drním  pracím.  Ze  spisů  jeho  sluší  uvésti 
v'áité:  Betrachtungen  uber  den  nationalóko' 
%.wd$chen  Zustand  Grossbritannietts  (Karls- 
•ihc,  1818);  Der  óffentL  Kredit  (t,  1820); 
%tr  technische  Lehranstaltšn  (t.,  1833);  Ober 
lic  Herabsetxung  der  Zlnsen  der  óffentl.  Schul- 

Otiftv  Slovník  Naučoý,  .v.  XVIII.  22,6  1901. 


den  (Štutgart.  1837);  Ober  die  Zóile  des  ZolU 
veieins  \^um  Schut\e  der  einheimischen  Eiien* 
production  (Karlsruhe,  1842).  Z  literární  jeho 
pozůstalosti  vyšel  životopis  velkovévody 
Karla  Bedřicha  Badenského  (t.,  1868)  a  Ge- 
schíchte  der  P}al\  (Heidelberk,  1874). 

Hebes,  ves  mor.,  v.  Ne d vězí. 

Hebeská  řiie  v.  Čina. 

Vebeský  Václav  Bolemír,  básník  a 
literární  historik  český  (*  18.  srpna  1818 
v  Novém  Dvoře  u  Kokořína  —  t  JL7.  srp. 
1882  v  Praze).  Pocházeje  z  otce  Čecha  a 
matky  Němkyně  a  žije  na  samém  rozhraní 
mezi  živlem  českým  a  německým,  vychován 
bvl  utrakvisticky  a  nižší  studia  svá  konal 
hlavně  v  Čes.  Lípě  a  v  Litoměřicích.  Te- 
prve »zkamenélá  historie c  Prahv,  kam  přišel 
r.  1836  na  fílosofii,  svěží  nárocfní  ruch  v  ni 
soustředěný  a  ohnivá  slovanská  poesie  Kol- 
lárova  učinily  jej  vlastencem  a  zároveň  bás- 
níkem českým.  Snivý,  hloubavý  duch,  odko- 
jený bizarrní  poesií  a  samotou  Kokořínského 
dolu,  tak  milého  Máchovi,  i  poměry  a  přá- 
telské styky  se  Sabinou,  Čejkou,  Tylem, 
Němcovou,  A.  Meissnerem,  M.  Hartmannem 
a  j.  zavedly  básníka  N-kého  na  cestu  po 
smrti  Máchově  opuštěnou  a  učinily  jei  záhy 
předním  tlumočníkem  a  vůdcem  mladé  ge- 
nerace, jdoucí  ve  stopách  Mladého  Něme- 
cka a  Polska.  Vedle  Máchy  a  Sabiny  stali  se 
tudíž  také  Mickiewicz,  Goethe  a  hlavně  Le- 
nau  a  Heine  vůdčími  hvězdami  poesie  N-kého, 
jejíž  nečetné  plody  vycházely  od  r.  1838  ve 
>Květech«,  »Ceské  Včele«,  »Čes.  Bescdách«, 
>Věnci«.  Ať  opěvají  strasti  lásky  nebo  pří- 
rodu —  tklivé  ticho,  samota,  noc,  podzimní 
smutek  jsou  nejoblíbenější  sujety  N-kého  — 
či  tlumočí  byronovské  titanství  a  politicko- 
vlastenecké  tužby,  básně  N-kého  vyznačují 
se  vždy  hlubokým,  jemným  citem  a  skvělou 
formou  a  prozrazují  i  při  své  skrovnosti  >bás- 
níka  pravého,  hlubokého  lyrika  těžkomy si- 
ného přemítáni  nad  propastí  věčných  bolů 
lidských,  ale  tolik  mužnou  zralostí  a  filoso- 
fickou resignaci  silného,  že  dobyl  se  k  har- 
monickému vyrovnání  a  smíruc.  V  tomto 
smíru  tkví  pokrok  poesie  N-kého  proti  dis- 
harmonické  Máchově.  V  tomto  ohledu  po- 
zoruhodná jest  zvláště  jediná  větší  skladba 
N-kého,  Protichudci  (Praha,  1844;  přel.  také 
do  polštiny),  po  >Máji«  prvý  zdařilý  pokus 
o  větší  báseň  lyricko-epickou,  vyznačující  se 
pěknými  podrobnostmi,  moderními  myšlen- 
kami, skvělými  popisy,  hlubokými  úvahami, 
ale  trpící  temným  symbolismem,  jenž  místy 
ústí  až  v  allegorii  a  činil  vrstevníkům  báseň 
nejasnou,  nesrozumitelnou.  Po  >Protichůd- 
cich«  umlká  musa  N-kého;  neporozumění 
u  vrstevníkův,  marné  pokusy  o  vydání  se- 
braných básní  (od  r.  1841)  a  trudné  osobní 
poměry  přičinily  k  tomu,  ale  nejvíce,  tuŠirn, 
nový  obor  prací,  jež  záhy  N-kého  téměř 
úplně  zaujaly,  práce  Uterárně-historické.  Je- 
diné nejmladší  generace,  J.  V.  Fricova,  čí- 
tala s  nadšením  sladkobolné  verše  N-kého 
a  s  ní  přešel  odkaz  Máchovy  poesie  na  Ne- 
rudu a   Hálka,  kteří  N-kého    právem    zvali 


18 


Nebeský. 


předchůdcem  a  otcem  nového  směru.  Neru- 
dou také  poprvé  vydány  sebrané  básně 
N-kého  v  »Poet.  Besedách*  1886.  Přechod 
k  pracím  literám ě-historickým  činí  drobné 
články  a  kritiky,  počínající  se  již  v  Praze  a 
množící  se  ve  Vídni,  kam  N.  odešel  studo- 
vat medicínu  (1843—46).  Drobnosti  ty,  uve- 
řejňované hlav.  ve  > Květech*  (Listy  i  Vidné 
atd.),  jsou  zajímavé  formou  i  obsahem.  For- 
málně představují  často  jakés  počátky  čes. 
feuilletonu,  v  obsahu  pak  dobře  charakteri- 
sují  ryze  moderní  názory  N-kého  o  přízvuku 
v  čes.  básnictví,  o  prostonárodní  poesii,  slo- 
vanské vzájemnosti,  rozkolu  českosloven- 
ském, židovské  otázce  atd.  Dlouhá  řada 
vlastních  literámě-historických  studií  počíná 
se  rozpravou  Pisné  bratra  Jana  Augusty^  kte- 
ré{  dělal  ve  vězeni  (»ČČM.€,  1845,  595  sU.)  a 
obsahuje  důležité  články  hlavně  o  staré  a 
prostonárodní  literatuře  české:  Tristram, 
velký  rek  (»ČČM.*,  1846);  Zlomky  básni  děje- 
pravných  (t.,  1846) ;  Spor  duše  s  tělem  (t.,  1847) ; 
Je{tšovo  mladí  (t.,  1847);  Alexandreis  česká 
(t..  1847);  Mastičkář  (t.,  1847,  a  v  Kobrově 
>Naučném  slovníku*);  Literatura  lidu  (t., 
1847);  Osiřelo  dítě,  pokus  o  vysvětlení  ná- 
rodní písně  (t.,  1848);  Zpráva  o  rukopise  Má- 
jového snu  (t.,  1848);  Stará  literatura  česká 
(t,y  1850);  Milostná  píseň  ^  polovice  XV,  stol. 
(t.,  1851);  Legenda  o  sv,  Alexiovi  řt.,  1851  V, 
Souvěká  píseň  hanlivá  na  Husity  (t.,  1851); 
Kralodvorský  rukopis  (t.,  1852  a  1853;  také 
o  sobě  a  ve  vztahu  přepracovaném  v  Ko- 
brově >Naučném  Slovníku*);  Verše  na  Hu- 
sity (»ČCM.*,  1852);  Dvě  staré  satyry  (t, 
1852);  Král  Václav  /.,  milostný  básník  něme- 
cky (t.,  1854);  Několik  slov  o  liter,  historii 
(Programm  der  Privat-Lehr-  u.  Erziehungs- 
anstalt...  in  Prag,  1854);  Zpráva  o  palaeo- 
graf,  vyšetřování  rukop.  Písně  milostné  krále 
Václava  (»ČČM.*,  1858);  Bydfovšti  Jevci  (t, 
1858);  Rukopis  Kralodvorský  a  p.  M,  Bůdin- 
ger  (t.,  1859);  Nová  akta  ve  při  o  Rukopis 
Kralodvorský  ít,  1859);  Museum,  Matice  če- 
ská, obšírné  články  v  Kobrově  »Naučném 
slovníku* ;  Dějiny  Musea  král.  Českého  (Praha, 
1878,  česky  a  německy)  atd.  Rozpravy  tyto 
podrží  navždy  čestné  místo  ve  vývoji  naší 
literární  historie,  a  to  po  stránce  methodi- 
cké  i  věcné.  Po  stránce  methodické  jest  N. 
naším  prvním  opravdovým  historikem  lite- 
rárním. Vycházeje  od  Herdera  (jeho  vliv 
prozrazují  zř^mě  historické  kritiky  N-kého) 
a  hlavně  od  Gervinusa,  prvého  velikého  hi- 
storika něm.  literatury,  N.  klade  důraz  na 
to,  Že  literatura  jest  projevem,  dílem  lid- 
ského ducha  a  tudíž  řízena  přesnou  zákon- 
ností. Liter,  historie  na  nejvyšším  stupni  — 
význam  nutných  předchozích  badání  biblio- 
grafických a  rozborů  filologických  tudíž  ne- 
podceňuje N.  —  má  za  úkol  slíditi  po  těchto 
zákonech,  památky  liter,  musí  považovati  za 
výrostek  z  půdy  věku  tehdejšího  a  vytknouti 
organické  spojení  jejich  s  celým  duchem 
tehdejším;  tím  přestává  historie  literatury 
býti  pouhým  jmenoslovím,  bibliografií,  ja- 
kýmiž  hlavně  bylau  předchůdcův  N-kého,  a 


začíná  býti  historií  duševního  života.  Stej- 
nou cenu  mají  rozpravy  N-kého  po  stránce 
věcné.  Trefně  vystihují  a  charakterisují  bás- 
nickou a  literární  cenu  rozbíraných  památek 
a  také  z  hojných  udajŮv  a  názorů  jiných  lec- 
které mínění  N-kého  posud  se  drží  v  plné 
platnosti ;  v  Písni  milostné  tušil  u  nás  první 
padělek  a  také  v  posledním  článku  o  Kralo- 
dvorském rukopise  v  Kobrově  »Naučném 
slovníku*  doznal  mnoho  svých  pochybností 
o  pravosti  jeho.  Jak  z  rozprav  těchto  patrno, 
zanechal  N.  na  vždy  nemilých  studií  medi- 
cíny a  věnoval  se  úplně  literatuře.  Z  Vidně 
vrátil  se  již  r.  1846  do  Prahy  a  stal  se  tu 
vychovatelem  v  domě  Neuberském.  Po  boku 
výborného  rytíře  Jana  z  Neuberku  účastnil 
se  památného  ruchu  r.  1848  jako  člen  Ná- 
rodního výboru  i  Slovanského  sjezdu,  jako 
poslanec  na  sněme  vídeňsko-kroměřížském, 
jako  žurnalista  a  dočasný  náměstek  redak- 
tora K.  Havlíčka  při  »Národních  Novinách* 
a  posléze  jako  historik  té  doby  {Od  n,  Března 
do  II,  Června,  »ČČM.*  1848,  II.  1.  97.  sll.\ 
Ze  hluku  politického  života  vrátil  se  však 
záhy  k  svým  liter,  pracím,  tím  spíŠe,  že  měl 
naději  státi  se  universitním  docentem.  Na- 
děje ta  zklamala  sice  N-kého,  ale  náhradou 
za  to  zvolen  1851  za  sekretáře  musejního  a 
správce  musejní  pokladny,  o  rok  později 
také  za  sekretáře  Matice  České  a  již  r.  1850 
za  redaktora  »Časopisu  musejního*.  Tohoto 
úřadu  ujal  se  N.  za  poměrů  svrchovaně  ne- 
příznivých. Celý  český  život  opanovala  tehdy 
na  jedné  straně  krajní  reakce  s  policií,  pode- 
zříváním, denunciací,  na  druhé  straně  zkla- 
mání, omrzelost,  tíseň.  Příznivci  a  přátelé 
N-kého  ponenáhlu  yjrtlačeni  z  Musea  (Pala- 
cký, ryt.  Neubcrk,  Čejka),  v  němŽ  vládl  po- 
věstný Sacher-Masoch,  v  literatuře  (jmeno- 
vitě ve  spisech  matičních  a  »Musejníku«)  ne- 
jen obsah  spisu,  ale  často  jiŽ  jméno  autorovo 
rozhodovalo  o  vydání.  Za  takových  poměrů 
bylo  již  zásluhou,  že  N.  dovedl  udržeti  svŮj 
časopis  na  výši  aspoň  přibližné,  na  jaké  stál 
za  redakce  Palackého.  Tohoto  významu  do- 
dávaly mu  hlavně  vlastní  práce  redaktorovy, 
té  doby  značně  rozšířené  novými  ducha- 
plnými studiemi  a  pěknými  překlady  z  litera- 
tury řecké  a  římsk**:  Achamštf,  Komedie 
Aristophanesova  (»ČČM.*,1849);  Rytíři,  Ko- 
medie Aristophanesova  (t.  1850);  Tragické 
básnictví  Řeku  (t.,  1853  a  1854);  Prométheus, 
tragédie  Aischylova  (Praha,  1862);  Eymenidy, 
tragédie  Aischylova  (t.,  1862  a  v  > Ústřední 
knihovně*.  1883);  Htfy  attllské  a  mimus  u  /\í- 
manů  (>ČČM.*,  1865);  Římská  satira  (t.,1865); 
Aristofanovy  Žáby  (Praha,  1870);  Terentiovi 
Bratří  (t,  1871);  Píautovi  Pleníci  (t,  1873)  a 
posléze  neúplný  překlad  Aischylových  Choe- 
for  a  Agamemnona,  zbylý  v  pozůstalosti.  Ne- 
jen nadšené  sympatbie  N-kého,  jež  od  studií 
gymnasijních  a  nlosofických  choval  k  tragi- 
cké muse  antické  a  zvi.  řecké,  vyčítáme 
z  těchto  prací  na  svou  dobu  neobyčejně  so- 
lidních a  svědomitých,  nýbrž  také  zřejmou 
snahu  osvěžiti  suchopar  čes.  literatury  teh- 
dejší, podati  čes.  poesii  nové  vzory  a  pod- 


Nebeský  —  Nebílovský. 


19 


n^,  rozšířiti  český  obzor  a  zaŠlechtiti  vkus. 
Tiž  oilecbtílá  snaha  zavedla  N-kého  také  do 
jtnýcb  literatur,  ab^  z  nich  čerpal  pro  obro- 
zeni domácího  básnictví,  jak  svédčí  rozprava 
W,  Shakespeare  (>ČČM.<,  1851  a  1852.  hlav. 
dle   Gervinusovy    monografie),   východisko 
čes.  sbakcspearování  (Hálkova  atd.);  O  Špa- 
miUStýxk  romanacht  s   některými    ukázicami 
▼  Českém  překladu  jednak  N-kého  a  jednak 
Ceikové  (L,  1856),  jež  později   vyrostly   na 
pěknou  samostatnou  publikaci  Kytice  le  špa' 
nSskrch  romanci  (Praha,  1864),  podobné  jako 
se   studie    O  novi>řeckim   národním   básnictví 
(>CČM.«,  1863)   a  menších   ukázek   v   >  Ro- 
dinné kronice*  1864  vyvinuly  se:  Novořecké 
wdrodm  pitni  (Praha,  1864);    Calderon  de  la 
Barca   (>ČCM.<,  1858);    Kalevala,  čudské  ná- 
rodní epos  (t.,  1866)  a  j.    Z  klidných,  zásluž- 
ných těchto  prací,  jež  mocné  pAsobily  na 
tehdejší  literaturu  českou,  N.  nejednou  bý- 
val vyrušován.   Nejbouřlivější  byl  pro  něho 
rok   1858,  kdy  mu  bylo  podstoupiti  nepří- 
jeomou  polemiku  s  J.  I.  Hanušem  (zračí  se 
v  broiurce  Hanušové  Die  Stellung  der  Kri- 
tiscfaen  Blátter  fúr  Literatur  und  Kunst  zu 
eáncr   Fraktion  der  neubdhm.   Literatur   a 
T  břitké  odpovědi  N-kého  Áristarchus  redi- 
rhms.    Ein  offenes  Briefiein  an  Dr,  J,  /,  Ha- 
irjci)akdy  anonymním  článkem  >Handschrift- 
licbe  LQgen  und  palaeographische  Wahrhei- 
ten«  (>Tagesboic«,  1858,  Č.  276  sll.^  zahájena 
nová  hlučná  diskusse  nejen  o  Libušině  soudu, 
Evangeliu  sv.  -Janském,  Libušině  proroctví, ! 
ale  také  o  Kralodvorském  rukopise,  dotud 
téměř  nepodezřívaném.  Jakkoliv  N.  objevil 
se  tehdy  mezi  obránci  RK.,  podezříván  přece 
z  autorství  článku  v  >Tagesbote«  (na  př.  Er-  ' 
benem.  Malým  a  j.).   Podezření  to  bylo,  tu- 
itm,  bezprávné  —  ani  obsah  článku  ani  dů- 
vody později  uváděné  (v  listě  Kotljarevského  ' 
z  r.  1875)  nesvědčí  o  autorství   N-kého  — 
aicméně  N  trpěl  pod  tíhou  jeho  tím  více,  | 
že  záhy  přidružila  se  k  tomu  těžká  choroba,  i 
}ti  N-kébo  přinutila  vzdáti  se  redakce  >Ca-  i 
sopčsa  Musejního*  (r.  1861),  odložiti  veliké  | 
piánT   literární  (Historii  opilosti  naší  národ- 
mott  i ;  Déjepis  nové  literatury  české)  a  posléze 
od  r.  1873  připoutala  N-kého  téměř  trvale 
na   lože   k  těžkému,   devítiletému   utrpení, 
s  néhož  vyprostila  jej  teprve  smrt  —  ó  vy- 
dáni sebraných  spisů  N-kého  jednáno  záslu- 
hou J.  Vrchlického.  A.  Jiráska  a  J.  V.  Sládka 
jii  v  r.  1895,  ale  pro  nedostatek  naklad,  ne- 
došlo k  tomu«  Srv.  Život  a  spisy  V.  B.  N-kého 
odj.  Hanuše  (Praha.  1896).  Hš, 

V^bMký  rjt  z  Wojkowicz,  staročeský 
rytířský  rod,  jichž  nejstarší  předek  )an  st. 
II  rrt.  z  W.  r.  1544  v  pondělí  po  sv.  Filipu 
a  Jalcubu  na  sněmu  drženém  na  hradě  praž- 
ském rytířstvem  českým  do  stavu  rytíř,  byl 
přijat.  Syn  jeho  Jan  připomíná  se  roku  1584 
jako  plnomocník  Viléma  z  Rožmberka,  vnuk 
jeho  Jiří  byl  majetníkem  gruntu  v  Brozán- 
kách  pod  Mělnucero,  kde  rod  N-ch  dosud 
jest  oaazen.  Nejvyšším  rozhodnutím  ze  dne 
30.  pros.  1896  obnoven  Janu  B.  N-kému, 
majetnnni  velkostatku  Bezděkova  a  velko- 


obchodníku v  Nymburce  (♦  1842),  šlechtický 
stav  tento.  —  Syn  jeho  N.  Jan  ryt.  z  Woj- 
kowicz,    spisovatel    český    (*    18.     května 
1880  v  Nymburce).  Po  studiícn  na  gymnasiu 
v  Kolíně   a  v   Praze   poslouchá    přednášky 
o  filosofii,  aesthetice  a  literatuře  na  čes.  uni- 
versitě v  Praze.    Náleží  k  nejmladší  družině 
českých  dekadentův  a  napsal:  Milení,  romá- 
nová studie  (Praha,  1898) ;  Mystéria  amorosa 
(t,   1899,  Symposion  VI.);  Poesie  (t.,  1900); 
O  problému  individualisace^  příspěvek  k  filo- 
sofii  umění   (t.,    1900);   k   tisku   připravuje 
román  Geráa, 

Vebeskýdar,  bot,  v.  Chelidonium. 

Vebeiťanka  v  astron.  v.  Uranus. 

Vebilov,  Nebílo  vy.  Nebyl  o  v,  ves  v  Če- 
chách, hejtra.  Plzeň,  okr.  Blovice,  fara  Pru- 
siny,  pš.  Šťáhlavy;    59  d..  373  ob.  č.  (1900), 
zámeček  (z  XVIII.  stol.\  dvůr,  ovčín  a  ci- 
helna Arnošta  hr.  ValaSteina,  žulové  lomy. 
Ve   XIV.   stol.   připomínají    se   na    zdejším 
i  zboží  a  tvrzi  Netoničtí  z  Nebílov,   ve 
I  století   XV.   Nebílo  vští    z   Drahobuze, 
;  v  XVII.  stol.  Kokořovci  z  Kokořova,  r.  1673 
Servác  sv.  p.  z  Engelsflussu;   syn  jeho  Ar- 
nold prodal  N.  (1685)  J.  Jindř.  hr.  Kokořovci 
z  Kokořova,  za  něhož  na  vždy  spojen   se 
Šťáhlavy. 

Vebáovský    z    Drahobuze,    příjmení 
starož.  rodiny  vladycké,  která  se    nazývala 
po   tvrzi   a   vsi    Drahobuzi    u  Litoměřic. 
Mikuláš   Srša   (1318—37)  vysadil    měste- 
čko HoŠtku.    Potomek  jeho   Petr   S.  držel 
r.  1375—78  Drahobuz  a  Verneřice.  V  XV.  st. 
přestěhovali  se  do  Plzeňska,  kdež  Václav 
držel  Borov  a   Hrzek   Nebílov  (1426).    Po 
tomto  následovali  v  držení  téhož  zboží  1452 
Srail,  1487—93  Jindřich.   Jak  se  zdá,  byli 
tohoto  synové  Jan,  Mikuláš  a  Smil.  Smil 
odděliv  se  od  bratří  penězi  držel  r.  1549  Ný- 
řany  a  zemřel  ok.  r.  1558.    Od  bratří  jeho 
vznikly  dvě  pošlosti.  A.  Jan  držel  za  díl  Ne- 
bílov a  zemřel  ok.  r.  1530,  zůstaviv  kromě 
několika  dcer  syny  Václava  a  Vojtěcha. 
Onen  (držitel  Předenic)  f  hrzo  po  otci,  tento 
držel  Nebílov  a  t  r.  1551.  Dcery  jeho  Anna 
a  Zuzana  (f  1625,  manŽ.  Šebest.  Lažanský) 
prodaly  Nebílov  (1555)  Ladislavovi  z  Běšm 
a  manželce  jeho  Marjaně  N-ké  z  D.,  sestře 
otcově.  B,  Mikuláš  obdržel  od  bratří  Ježov 
za  díl  a  r.  1519  koupil  Černíkov.   Zemř.  ok. 
r.  1524  zůstaviv  z  manŽ.  Lidmily  ze  Sloupna 
nezletilé    dítky.    Adam,    syn   jeho,    koupil 
r.  1548  Polyni  s  Pušperkem,  r.  1575  Přicho- 
vice,  kteréž  dal  r.  1582  synu  svému   Miku- 
láši, a  t  r-  1592.  Byl  řádný  a  šetrný  hospo- 
dář, přítel  chudiny  a  přísný  katolík,  a)  Mi- 
kuláš, nejstarší  syn  Adamův,  f  před  otcem, 
zadluživ  se.  Synové  jeho  Adam,  Václav  a 
Vilém  prodali  proto  Přichovice  a  zakoupili 
se  ok.  r.  1613  v  Úloze.  Adam  dostal  se  po- 
tom v  držení  Velkých  Hostie.  Na  těch  seděl 
pak   Mikuláš  Jan   (tuším  jeho   syn).    Týž 
t  r.  1665  bez  dědicův  a  v  Hoštice  uvázaly 
se  sestry  jeho  Anežka  Alžběta  Kokořovcová, 
Alžběta  Lukrccie  a  Dorota  Alena  Hájková. 
b)  Smil,  druhý  syn  Adamův,  dělil  se  r.  1592 


20 


Neb-neb  —  Nebozez. 


s  Vojte chem,  bratrem  svým  (f  1602,  dcera  - 
Lidmila).  Onen  dostal  Je2ov  a  Černíkov, 
tento  Polyni.  Tuto  držel  pozdéji  také  Smil 
(t  r.  1622).  Synové  jeho  byli  Mikoláš,  Jin- 
dřich SrSa  a  Václav.  Jindřich  +  r.  1632 
zAstaviv  X  maní.  Buziny  Kunhuty  Čejkovny 
s  Olbramovic  syna  Jana  Adama  (tuáim  té- 
hož Jana.  který  bydlil  r.  1649  v  Klatovech). 
Mikuláš  držel  naposled  Polyni,  kterou  zůsta-  • 
vil  dcerám  svým  Anné  a  Kry  ze  Idě  (zmanž. 
Alžběty  z  Přichovic).  Anna  vdavši  se  za  Jana 
Sezimu  z  Vrtby  na  Jindřichovicích  f  r.  1681 
bez  pořízení  a  bez  dědicův.  Díl  její  tudíž 
spadl  na  Hartmana  hrab.  z  Klenového,  syna 
Kryzeldina,  a  Hartmana  Maxim.  hr.  z  Kleno- 
vého. Po  r.  1681  toho  jména  již  nikoho  v  Če- 
chách nebylo.  Sek, 

V«b-]MD  v.  Bablah. 

Hebo,  hora,  v.  Abárím. 

H«bo,  babyl.  Sahium  i  Nabu,  bůh  baby- 
lónský, syn  a  mluvčí  nejvyššího  boha  Mar- 
duka  nebo  Bila,  s  nímž  spolu  vzýván  v  prvé 
babvldnské  svatyni  Isagile.  Hlavním  jeho 
chrámem  byla  však  Izida  v  Borsippě,  jejíž 
ssutiny  jsou  ukryty  v  nynějším  Birs  Nim- 
rudu.  Dle  báje  babylónské  byl  N.  synem 
Marduka  a  Zarpanity,  chotí  jeho  byla  Taš- 
mít  u.  Jako  egyptský  Thot  byl  i  N.  jmín  za 
ochránce  věd  a  vynálezce  písma,  proto  na- 
zýván > moudrým «,  >vědoncím«,  » dárcem  věš- 
teb*. V  Assyrii  kult  jeho  zdomácněl  teprve 
za  Adadnirára  III.  kol.  r.  800  př.  Kr.,  mno- 
hem dříve  pronikl  kult  jeho  do  kr^yin  syr- 
ských. Později  s  nim  stotožňován  nipurský 
bůh  Nušku.  Z  babylónské  Isagily  konáno  na 
jeho  poěest  vždy  o  novém  roce  slavné  pro- ' 
cessí  do  borsippské  Izidy.  Fsk, 

Heboóady.  Nabočady  {\esckwiti),  farní 
ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Děčín,  pošta 
Tčchlovice;  40  d.,  5  oby  v.  č.,  245  n.  (1890), 
kostel  sv.  Vavřince  (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř. 
šk.,  želez,  a  paroplavební  stanice. 

H^bory  (pol.  Siebory),  ves  ve  Slezsku, 
hejtm..  okr.  a  pš.  Těšín,  fara  TřiteŽ;  114  d.. 
817  ob.  pol.,  26  n.  (1890),  Itř.  šk..  mlýn  a 
alod.  statek  Karla  sv.  p.  Beess  z  Chrostiny, 
jehož  předek  Jiří  koupil  jej  (1673)  od  Veik- 
harta  Skrbenského  z  Hříště. 

Heboteia,  Nebotín,  v.  Hněvotín. 

V«bovasy  v.  Nabovazy. 

V«bovidy:  1)  N.,  far.  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Kolín;  78  d ,  65o  oby  v.  č. 
U890\  kostel  sv.  Petra  a  Pavla,  3tř.  šk.. 
mlýn  a  alod.  dvůr  bar.  Hrubého  z  Jelení.  — 
Ve  XIV.  stol.  držba  N.  rozdélena  na  tré.  Díl 
měli  Horníci,  druhé  dva  vladykové  z  Neho- 
vid.  Na  jedné  tvrzi  seděl  tehdy  Petr  le  Strha- 
řova,  potom  Václav  z  Klenového,  druhou 
tvn  (Jrieli  1437  Bažen  a  Kašpar  z  Ntbovid 
a  dědicové  do  r.  1494.  Díl  N-id  koupi; 
r.  1473  Jan  Plzák  z  Nebřezin,  r.  1477  Miku- 
láš z  Vťselé,  Václav  Hamrník  r.  147S  a  Jan 
Han.kýř  ze  Semína.  Týi  koupil  r.  1504  i  dil 
druhy  od  Bartoše  z  Prichňan,  Kolem  1580 
vyženil  N.  Jan  Jiři  Haša  z  Ciczda  a  r,  lolo 
prodány  Paviu  Hrabaňovi  z  Přerubenic  k  Pe- 
ckám.   Přehánéi::ni   poddaných  na  víru  pod 


jednu  po  r.  1623  ves  zpustla,  r.  1634  Sasy 
vypálena  a  teprve  po  r.  1679  obnovena. 
Kostel  byl  farním  od  r.  1352,  ještě  1615  měl 
duchovního,  potom  zašel,  až  r.  1663  obno- 
ven hrab.  z  Trauttmansdorfiíu.     Jos,  Tůma. 

2)  N.,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Brno,  fara  Morava;  60  dl,  372  ob.  č.  (1890), 
ÍU.  kostel  sv.  Kříže  a  nedaleko  mlýn. 

V«bos«s,  nebozíz,  nebozízek,  vrták, 
jest  obecně  ostré  náčiní  k  dělání  kulatých 
děr  do  tvrdých  hmot,  předevSím  dřeva  a  ze- 


^ 


Č.2868. 

Č.2869. 

Č.2870. 

Neboses 

Neboxc*  stítdečný. 

Neboxes 

prstenový. 

troubový 

min.  N.  pro  kovy  označuje  se  výhradné  ná- 
zvem vrták,  n.  pro  zeminy  v.  Hornictví, 
str.  595.  N.  skládá  se  z  ocelového  vřetena, 
opatřeného  na  jednom  konci  vrtacím  ostřínn 
a  na  konci  druhém  příčnou  rukojetí,  uvá- 
dí-li  se  do  pohybu  točivého  ručně, 
nebo  hlavou,  děje-li  se  pohyb  po- 
mocí vrtacího  stroje.  Vrtá-H  se  <fiře- 
vo  napřič  vlákna,  což  bývá  nejčas- 
tí^jší,  n-em  středečnýro  (vyobr. 
č.  2S<)9.\  potom  jedno  ostří  pře- 
tíná vlákna  na  obvodě  vrtané  díry 
a  druhé  je  ukrajuje  na  dně.  Ostrým 
hrotem  je  n.  veden.  N.  prstenový 
(obr.  č.  2868.^  opatřen  je  na  zpodní 
válcovité  části  prstenu  ostřím  před- 
krojním;  ostří  dokrojovad  a  hlou- 
bia  položena  jsou  paprskovitě.  Vál- 
covitým prstenem  je  n.  ten  dobře 
veden.  Při  amerických  n.  šrou- 
bových n-ech  (vyobr.  č.  2870.'' do- 
pravují se  třísky  ároubovitým  vře- 
tenem nepřetržitě  z  díry.  Aby  se 
n.  nemusit  do  vrtu  vtlačovati.  opa- 
třuje se  na  konci  šroubovou  vrtu- 
lí, jež  ostří  do  vrtu  vtahuje.  Spoje- 
ním vtahovad  vrtule  se  strmou,  na 
hranách  ostrou  spirálou  povstal  n.  spirá- 
lový lobr.  č.  2$T1.  ,  šnekový  n.  štýrský, 
jenž  je  nejro;šiřenéj5Í.  N.  iiíco  vitý  n.  lž»c- 
nik  opatřen  je  po  celé  dc.cc  vřetena  rov- 
nou Vdxovitou  rvhou,  kterou  třísky  x  vrtané 
dirv  vvstupuií,  idoiío  radní  válcová  čásť 
vřetena  vtde.  Ostři  přcdkrojovací  přecháxi 
v  ostří  hloub-.ci  ;ed.n\ni  obloukem  na  kond 
n-u.  Odváděni  tř:stk  z  vrtar.ych  děr  děje  se 
při  n-tch  ^rou^ovVoh,  spirálových  a  lii  co  vi- 
tých vcln.;  dokoná*^  a  n-y  ty  hodí  se  proto 


Č.  2STI. 

Ncbcjrt 
spu^iai. 


Nebozízek  —  Nebria. 


21 


znamenitě  k  vrtáni  hlubokých  dér.  Díry  ob- 
délné vrtají  se  n-y  upravenými  na  způsob 
Hičníka,  tyto  posouvají  se  však  ve  směru 
kolmém  na  osu  vřetene.  JPúk. 

V«bosÍX«k,  veřejné  sady  na  Malé  strané 
T  Praze,  na  vých.  úbočí  vrchu  Petřína,  s  la- 
novou drahou,  restaurací  a  rozhlednou. 

Mtbra.  mésto  v  prov.  saské,  vlád.  obv. 
aeziborský,  kraj  querfurtský,  na  ř.  Un- 
straté  a  Icl.  trati  Naumburk-Artern ;  2780 
ob.  (18^5),  obvod,  soud,  ev.  kostel,  zámek, 
pískové  lorojr,  kamennictví,  par.  pila,  stavba 
#od{  a  zříceniny  starého  zámku. 

Mtteaska,  úř.  zkratek  Neb.,  stát  Spoje- 
njdi  Obcí  sev.-amer.,  rozkládá  se  mezi  40* 
aí  43«  scv,  á.  a  95*  21'  — 104«  z.  d.  v  ploše 
200.740  knt^  a  hraničí  se  státy  Již.  Dakotou, 
lowoQ,  Missourim,  Kansasem,  Coloradem  a 
Wyorninfem.  Uzemí  N-kv  náleží  oblasti  pré- 
rií, na  zap.  vysoká,  suchá,  travnatá  step  sva- 
luje se  k  vých.  a  stává  se  úrodnější,  tým  že 
směrem  tekou  řeky  Niobrara,  Nebraska 
iPlatte)  a  Republican,  ústící  se  do  Missouri, 
jenž  jest  vých.  hranici  státu.  Sev.-záp.  čásť 
iatmi  prostupují  solné,  skalnaté  pouště,  z  v. 
angl.  Bad  lands^  franc.  Mauvaisei  terres.  Geo- 
logicky náleií  největší  část  povrchu  kaeno- 
toiku,  jen  jibových.  zaujímá  formace  křídová; 
hocdouheiná  a  lignitová  ložiska  nejsou  valné 
ccoy.  Do  r.  1866  les,  většinou  listnatý,  za- 
ujímal jen  6— 6*/o  plochy,  od  té  doby  pro- 
řidlo ve  velkém  rozsahu  zalesňování  a  za- 
kládáni ovocných  sadů.  Střední  průměrná 
lepU)ta  roka  v  Omaze  i340m)  9*4*  C  (leden 
-  7-7«  C,  červenec  24-2*'  C),  ve  Fort  Kearny 
n20  m)  8'6»  C  íleden  6-7<>  C,  čnec  23-9»  C). 
Roční  prflmér  srážek  76  cm,  nejvíce  prší  od 
kvét.  do  čce.  Sucho  a  bouře  bývají  na  záp. 
často.  Zvířena  ssavců  dříve  velmi  hojná 
v  posledních  desítiletích  z  velké  části  vyhu- 
bena. V  červnu  1909  měla  N.  1,068.901  ob. 
ir  1880  452.402  ob.  a  r.  1860  pouze  28.841), 
z  nicb  bylo  202.542  rodem  cizozemců,  8913 
čcmoc)'á  a  roulatů,  414  Číňanů,  2893  civili- 
sova^ých  Indiánův;  divokých  Indiánův  žilo 
r.  1894  na  515  km*  3835  duší.  Ze  338.000  dětí 
ikolog  povinných  chodilo  260.336  do  škol 
veřejných,  na  nichŽ  působilo  2133  učitelů  a 
«S54  učitelek.  R.  1895  navštěvovalo  171.859 
<l<ti  školy  primární,  9288  školy  vyšší  a  2831 
ttodQJícícb  10  kollejí;  universita  v  Lincolnu 
mela  r.  1899 — 1900  2205  posluchačův.  Časo- 
pisů vychází  v  N-sce  624.  HL  zaměstnáním 
ob.  jest  zemědělství  a  chov  dobytka;  113.608 
hrm  r.  1890  mělo  ceny  511,799.810  dollarů. 
R.  1896  ze  133.650  km*  plodné  půdy  bylo 
vzděláno  73.272  km*,  R.  1896  produkováno 
lOS  milí.  hl  kukuřice,  12  milí.  hl  ovsa,  7  milí. 
hl  pšenice,  3'3  míli.  t  sena,  po  1  milí.  hl  žita 
a  ječmene  a  4  roill.  hl  bramborů.  Sadařství 
jest  značné.  Pěstování  cukrovky  se  vzmáhá, 
r.  1896  vyrobeno  6*4  milí.  liber  cukru.  Z  po- 
^ky  vyrábí  se  ve  2  továrnách  cichorie. 
R.  1896  bylo  1,596.666  kusů  hověz.  dobytka, 
ni.Oll  koní  a  mulů.  192.621  ovcí  a  l,2»9.72ó 
prasat.  N.  zásobuje  veliké  jatky  v  Omaze  a 
nebraska  City.  mimo  to  vyváží  dobytek  i  do 


Kansas  City  a  Chicaga.  Z  minerálií  vytěženo 
r.  1895  zlata  za  35.000  doll.,  uhlí  v  1.  1887 
až  1893  7838  ř,  vápna  v  1.  1890—1895  za 
736.552  doll.,  hrnčířské  hlíny  v  1. 1894—1895 
za  734.325  doll.  R.  1895  bylo  3014  závodů 
průmyslových  s  kapitálem  40,853.215  doll., 
zaměstnávajících  23.876  dělníků;  vyrobeno 
za  98,938.055  doll.  zboží.  Významné  je  mly- 
nářství,  řeznictví,  hrnčířství,  výroba  barev, 
knihtiskařství  a  sedlářství.  SíC  železniční 
měla  r.  1895  délku  8952  km,  nejdůležitější 
trati  jsou  Union-Pacific,  Burlington  a  Mis- 
souri River;  6  elektrických  drah  má  délku 
195  km.  N.  dělí  se  v  90  hrabství,  hl.  m.  jest 
Lincoln,  největší  však  Omaha.  Dle  ústavv 
z  r.  1875  voli  se  guvernér  a  nejvyšší  úřed- 
níci na  dvě  léta,  pět  přísedících  vrchního 
soudu  na  6  let,  zákonodárnou  moc  vykonává 
34člený  senát  a  lOOčlená  komora  repraesen- 
tantů.  Do  Washingtonu  posílá  N.  2  senátory 
a  6  repraesentantův  a  má  při  volbě  praesi- 
dcnta  8  hlasův.  N.  jest  částí  území  Loui- 
siany,  jež  r.  1801  zakoupeno  od  Francouzů; 
r.  1854  zákonem  Kansas-Nebraska  Bili  stala 
se  territoriem,  od  něhož  r.  1861  odděleny 
části  Již.  Dakoty  a  Colorada.  R.  1867  přijata 
jako  37.  stát  do  Unie  a  r.  1875  dostala  no- 
vou ústavu.  —  Srv.  Aughey,  Sketches  of  the 
physical  geography  and  of  geology  of  N. 
(Omaha,  1880);  True,  History  and  civil  go- 
vtsrnment  of  N.  (Fremont,  1892). 

Vebraska,  pravý  přítok  řeky  Missouri 
v  Se  v.  Americe,  v.  Platte. 

Vebraska  City  [-sityj,  hlav.  m.  hrabství 
Otoe  v  sev.-amer.  státě  Nebraska,  ve  výši 
287  m,  při  ř.  Missouri,  55  km  pod  Omahou. 
Má  11.940  obyv.  (1890),  soudní  dvůr,  kollej 
s  thcol.  seminářem,  ústav  pro  slepé,  mlynář- 
ství,  obchod  obilím  a  dobytkem. 

Vebřehovlo*,  ves  v  Cechách,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Strakonice,  fara  linín;  29  d  ,  180  obyv. 
(1890).  Bývalá  tvrz  byla  rodným  sídlem  vla- 
dyk  Nebřehovských  z  N-ic. 

V«břeň,  Nevřen,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Plzeň,  fara  Ledce,  pš.  Všcruby;  56  d., 
357  obyv.  č.,  25  n.  (1890),  Itř.  šk.,  plavírna 
kaolinu,  ložisko  kamen,  uhlí,  mlýn  a  část 
obce  Nová  Hospoda  aKokořov,  popi.  dvůr. 

Vebřenice,  osada  v  Čechách,  hejtm.  Žiž- 
kov,  okr.  a  pš.  Říčany,  fara  Popovický;  6  d., 
53  ob.  č.  (1890).  Alod.  statek  (155-2  ha)  se 
zámečkem  a  dvorem  drží  šl.  ze  Scnúttcls- 
berku. 

Vebřesiny,  Nebřežiny  i  Nebřezín 
(Bruck)y  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Králo- 
vice, fara  a  pš.  Plasy;  53  d.,  430  obyv.  č. 
(1890),  mlýn  a  myslivna  Čečiny. 

Vebria  Latr.,  rod  brouků  z  čeledi  střcv- 
líkovitých,  vyznačený  horním  pyskem  příč- 
ným, uťatým  nebo  vykrojeným,  na  kraji  před- 
ním obyč.  osmi  brvami  posázeným;  makadly 
štíhlými  a  posledním  článkem  uťatým  m  bo 
slabé  rozšířeným.  Štít  jest  srdčitý  s  hlubo- 
kou rýhou  semenní.  Krovky  s  9  rýhami  a 
obyč.  i  zkrácenou  rýhou  štítkovou.  Prvé  tři 
či.  předních  chodidel  u  samečků  slabé  roz- 
šířeny. Rod  tento,  který  jest  na  druhy  velmi 


22 


Nebřich  —  Nebukadnesar. 


bohatý,  rozšířen  jest  po  oblasti  palaearktické 
i  nearktické.  Pobývá  při  řekách,  potocích 
i  jezerech  a  vystupuje  až  k  samé  mezi  zví* 
řecího  života;  v  Alpách  až  do  výše  přes 
3000  m  n.  m.,  kde  žije  na  kraji  sněžných 
plání  a  ledovcův.  U  nás  5  druhů,  z  nichž 
nejob.  N.  brevicollis  F.,  který  ode  všech  se 
liší  pýřitým  svrchem  chodidel  a  zoubkovitě 
odstávajícím  dolním  rohem  kroAovým;  jest 
smolné  černý  nebo  smolně  hnědý  a  9—14  mm 
dl.  Na  bažinatých  místech  hojný.         Kpk, 

Vebřioh,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Benešov, 
OKr.  a  pš.  Neveklov,  fara  Bělice;  23  d.,  137 
obyv.  č.  (1890),  popi.  dvůr.  N.  náležel  do 
válek  husitských  klášteru  sv.  Jana  Křt.  na 
Ostrově. 

Vebityoh,  ves  mor.,  v.  Novosady. 

Hebnkadnesar,  Nabu-Kudurri-u^ur, 
NafioxokiccaaaQog,  hebr.  dle  massoretského 
čtení  Nahuchodonosor^  jméno  králů  babylon- 
ských ; 

1)  N.  I.  (♦  1150  —  t  1130  př.  Kr.),  syn 
Ninibnádinšumův,  z  dynastie  Paši,  jejímž  jest 
nejpřednějším  členem,  podmanil  si  některé 
končiny  v  Sýrii,  Elamu  a  Zagru,  uvalil  po- 
platek na  krále  elamského,  vítězně  válčil 
s  assyrským  králem  Ašurríšiší,  později  však 
utrpěl  porážku  před  městem  Ašurem.  O  či- 
nech jeho  zprávu  podává  výsadní  nápis,  po- 
sléze Peisrem,  Keilsch.  Bibl.  III.  1,  uveřej- 
něný. 

2)  N.  II.,  syn  Nabopolassarův,  605—562 
př.  Kr.,  z  nejvýznamnějších  postav  dějin  sta- 
roorientálskýcn  a  vedle  K^ra  i  nejznámější. 
Vynikal  jako  výbojce,  státník  a  podpůrce 
blahobytu,  věd  i  umění.  Již  za  Života 
otcova  stál  v  čele  vojska  babylónského,  za- 
snoubil se  s  médskou  princeznou  A  my  tou 
(v.  t.),  porazil  egyptského  krále  Nechá  (v. 
t.)  r.  605  u  Karkemiše  a  vrátil  se  rychle 
skrze  poušť  do  Babylóna,  když  uslyšel  o  smrti 
otcově.  Utišiv  hnutí,  které  čelilo  proti  chal- 
dejské  dynastii,  obnovil  babylónskou  svrcho- 
vanost v  Sýrii,  jíž  nejtužší  odpor  kladli  hor- 
ští obyvatelé  libánští  (srv.  nápisy  N-ovy  ve 
Vádi  Brisse),  a  uvalil  r.  600  poplatnost  i  na 
království  Judské.  Arfad,  Hamat,  Damašk  a 
Chasor  mocně  pokořeny,  Moab,  Ammón  a 
foinická  města  kromě  Tyra  poddala  se.  Přední 
odpůrci  odvlékáni  do  Babylónie.  Ale  podně- 
cován jsa  válečnou  stranou,  pomoc  z  Egypta 
očekávající,  odepřel  judsky  Jójákim  r.  598 
poplatek,  proti  jeho  nástupci  Jójákinu  vytrhl 
pak  N.  Jójákín,  nedůvěřuje  silám  svým,  pod- 
dal se  r,  597  N-ovi,  ten  pak  vybrav  Jerusa- 
lem i  chrám,  odvedl  krále,  7000  předních 
obyvatel  a  1000  kovářů  zbraní  do  zajetí. 
Králem  judským  učiněn  Davidovic  Mattanjá, 
který  se  přezval  Zedekiou.  Zbylí  velmoži  I 
judští,  spoléhajíce  na  pomoc  egypt.,  při- 1 
měli  Zedekiu,  že  proti  radě  proroků  Jesaje  | 
a  Ezechiela  učinil  spolek  s  faraónem  Apriem  \ 
a  Tyrem  proti  N-u,  tento  však  r.  588  oblehl 
Jerusalem,  porazil  Egypťany  a  r.  586  město 
opanoval  i  zbořil ;  obyvatelé  z  větší  části  do 
zajetí  odvlečeni.  Juda  stala  se  babylónskou ' 
provincií,  Edom,  Moab  a  pobřežní  mčsta  foi-  > 


nicka  vzdala  se,  Tyros  nepochybně  ai  r.  573. 
Říše  N-ova  odtud  sousedila  přímo  s  Egyp- 
tem a  Araby.  R.  568  př.  Kr.  N.  vtrhl  do 
Egypta,  splenil  hlavní  města  a  pronikl  al 
k  Jižnímu  pomezí,  o  čemž  zachovaly  se  zprá- 
vy klínopisná  i  hieroglyfská  vedle  některých 
údajů  khssikŮv  a  spisovatelů  hebrejských. 
Západní  břeh  arabský  a  kmenové  v  Syrské 

Soušti  přinuceni  uznati  svrchovanost  N-ovu. 
a  východní  straně  hleděl  si  N.  obrany 
proti  vzmáhající  se  Médii  a  přiměl  Kyaxára 
r.  585  k  míru  s  Lydií  nad  Halyem,  kterýmž 
rovnováha  mocností  předoasij.  zachována. 
Důležitější  ještě  byla  N-ova  činnost  vnitřní, 
nesoucí  se  za  hospodářským  povznesením 
země  a  za  zvelebením  města  Babylóna.  Jsa 
horlivý  ctitel  boha  Ma.-duka,  okrášlil  tou 
měrou  sídlo  jeho  Babylón,  že  bylo  imíno  za 
nejkrásnější  město  světa.  N.  dokončil  měst- 
ské hradby  Imgurbil  a  Nimittibíl,  kázal  před 
nimi  vykopati  a  vyzdíti  příkop  a  připojil 
k  Babylónu  i  čásť  na  pravém  břehu  eufrát- 
ském,  již  rovněž  ohradil.  Hradby  ty  poklá- 
dány za  div  světa  pro  rozměry  své.  Třetí 
hradba  neznámého  úkolu  zbudována  na  vý- 
chodní straně,  rovněž  opevněna  i  obě  ná- 
břeží uvnitř  města,  břehy  euirátské  pak  mo- 
stem spjaty.  Ježto  Eufrat  v  dolním  toku  tehda 
již  povážlivě  se  zabahňoval,  upravil  N.  prů- 
plav Arachtu,  jímž  Babylón  spojen  přímo  a 
f pohodlně  s  mořem.  Hlavní  chrám  Mardukův 
sagila  ze  základů  přestavěn;  zbytky  jeho 
objevila  nejnověji  německá  výprava,  vedená 
Koldeweyem,  pod  ssutinným  pahorkem  Telí 
Am ránem.  Zikkurat  chrámu  lurtímínanki, 
spojeného  s  Isagilou,  zvýšen  do  výŠe  takové, 
že  dal  podnět  vypravování  o  >věži  babylón- 
ské«  a  o  >hrobu  Bélovu«.  Slavnostní  třída 
Aiburšabu,  po  níž  konalo  se  slavné  novo- 
roční proccssi  z  Isagily  do  Borsippy,  navý- 
šena a  ozdobena.  Četné  jiné  chrámy  N.  zbu- 
doval bohům,  sobě  pak  zřídil  krásný  palác, 
jeden  na  místě  nynějšího  Kasru,  druhý  na- 
proti na  pravém  břehu  řeky,  třetí  při  hradbě 
severní.  Mezi  Isagilou  a  oběma  královskými 
paláci  založil  N.  pověstné  » visuté  zahrady «. 
V  nedaleké  Borsippč  zbudoval  chrám  boha 
Nabu  Izidu,  jehož  trosky  nyní  Bírs  Nimrúd 
slují.  Na  ochranu  Babylóna  založil  u  Sippara 
obrovský  vodojem,  z  něhož  se  stoky  eufrát- 
ské  napájely.  Obchod  provozovaný  odtud 
hlavně  Araby  hleděl  převésti  do  Babylóna. 
Proto  zakládal  při  Perském  zálivu  přístavy 
Téredon  a  nepochybně  i  slavnou  později 
Gerrhu.  Říši  rozdělil  ve  správní  okresy  (pi- 
chátu)  s  určitými  hl.  městy.  Záhy  po  smrti 
stal  se  N.  hrdinou  legendy,  vyvíjející  se  dvo- 
jím směrem.  Židé  v  zajeti  jsou  původcem  le- 
gendy o  N-ově  lykanthropii,  která  prý  sedm 
let  trvala.  V  paměti  Arabů  sluje  N.  Hachtna- 
sarem  a  přičítají  se  mu  výboje  zasahující 
až  k  Atlantskému  okeánu.  Klínopisné  zprávy 
o  činech  N-ových  podávají  nápis  borsipp- 
ský,  nápisy  o  stavbách  sipparských, 
nápis  cylindrový,  zlomek  annálů,  dva 
skalní  nápisy  v  ííbánském  údolí  Vádi 
Brisse,  veliký  nápis,  uchovávaný  v  londýn- 


Nebulae  —  Necker 


23 


skéffl  doiné  Východoindské  společnosti,  ná- 
pis o  stavbě  hradeb  městských  v  Ba- 
bylóně a  hieroglyfský  nápis  Neshorův. 
Srv.  Práiek,  »Kvéty«.  1897,  1898;  Buchwald, 
Nabachodonosor  U.  von  Babylon.  Progr. 
Gr.  Strehlitx,  1898.  Pšk. 

V«b«la«  v.  Mlhoviny. 

M«li«lánd  hypotheta,  domněnka  o  po- 
TsUDi*  světové  soustavy  z  mlhovin,  v.  Kos- 
mogonic,  str.  924—926. 

V«b«ftloe,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Smíchov,  pá.  Bubeneč;  158  d.,  1332  ob. 
c.  (1890),  kostel  sv.  Cyrilla  a  Methoda,  3tf. 
ik,  2  ohelny,  v^oba  sýra,  popi.  dvAr  klá- 
itera  strahovského.  K  obci  patři  Jenerálka 
se  sámečkem  a  hostinec  s  výletním  místem, 
pak  býv.  vinice  Gabrielka,  Pachmanka,  Malá 
a  Velká  Šedivá,  Sevčice,  Subrtka,  Truhlářka,' 
Šárka  NebuŠická  s  Dubovým  mlýnem,  kde 
je  ieletárna.  Obyvatelé  provozují  rolnictví 
aebo  pracuji  při  stavbách,  v  blízkých  závo- 
dech, zejména  v  cihelnách.  V  zakládací  li- 
stioě  kiiitera  strahovského  činí  se  poprvé 
xminka  o  dvoru  nebuáickém.  Nějaké  zboží 
ačla  zde  (1350)  kapitula  pražská.  Tuto  část 
osady  zabrali  r.  1421  Pražané.  Od  r.  1521 
•$0Q  N.  stále  majetkem  kláštera  strahovského. 
Do  r.  1702  byly  N.  přifařeny  ke  Strahovu, 
potom  k  Liboci.  R.  1785  stal  se  kosteh'ček 
sv.  Jana  Ncp.  filiálním.  K  nynějšíma  ko- 
stela far.  položen  základ  r.  1885. 

Mebvika  Otakar,  skladatel  a  hudební 
spisovatel  český  (♦  28.  května  1875  v  Mladé 
Boleslavi).  Studoval  gymnasium  v  rodišti, 
poidéii  v  Písku  a  práva  v  Praze,  kde  v  le- 
tech devadesátých  účastnil  se  horlivě  pokro- 
kového hnutí  ve  spolkovém  životě  student- 
ském, jevil  záhy  hudební  nadání,  jehož  roz- 
voj podporoval  všemožně  otec.  Počátkům 
hry  na  housle  učil  iej  mistr  B.  Smetana, 
později  v  Písku  vedle  hry  klavírní  ředitel 
Gregora.  V  skladbě  pokoušel  se  záhy  jako 
samouk,  dovršuje  v  Praze  své  vědomosti  ná- 
vodem prof.  K.  Steckra,  K.  Knittla  a  skla- 
datele V.  Nováka.  Ve  svých  tvůrčích  sna- 
hách, řízených  přísnou  autokritikou,  projevil 
tahy  siln^  sklon  k  samostatnosti  a  osobitosti 
UDélecké,  která  jeví  se  hned  v  jeho  prvém, 
tiitěném  díle  Fítničkdch,  V  tisku  jsou  jeho 
Serenády  a  satirické  písně  pro  mužské  sbory. 
Mnohá  díla  má  ještě  v  rukopise.  R.  1897  aŽ 
1*99  byl  stálým  hudebním  referentem  •Ra- 
dikálních Listů v«  a  přispíval  také  do  >Dali- 
boni«.  R«  1899  vstoupil  do  státní  služby  při 
c.  k.  financ,  ředitelství  v  Praze. 

Melmtelyy  far.  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Mělník;  79  d.,  575  ob.  č.  (1890), 
katoL  kostel  sv.  Jiljí  z  r.  1735,  2tř.  šk.,  evang. 
rcfor.  kostel,  fara,  sbor,  Itř.  soukr.  škola  a 
hřbitov,  pš.,  2  mlýny,  cihelna,  sadařství,  roln. ; 
bývalé  vinařství  a  chmelařství  zaniklo  pěsto- 
viium  řepv.  R,  1228  jmenují  se  N  jako  ves 
s  tvrzí,  příslašnou  ke  klášteru  svatojirskému 
v  Praze,  po  jehol  zrušení  dostaly  se  (1782) 
náhol.  fondu,  od  něhož  je  koupil  (1806)  Ludv. 
ko.  Rohan  a  připojil  Je  k  Řepinu.  R.  1852 
i^^Ieicny  směrem  ke  Kanině  pohanské  rovy. 


Vebylov  v.  Nebí  lov. 

VéceMairt  [nesesér],  franc,  nutný,  po* 
tom  schránka  ručních  prací  a  toilettních 
předmétův. 

Veoitelnost  v.  Anaesthesie. 

V^ck.,  Necker,  zkratek  botanický,  jímž 
označován  jest  Noel  Joseph  v.  Necker 
(♦  1729  v  Lilie  —  f  1793  v  Mannheimu).  Za- 
býval se  hlavně  studiem  mechů  v  a  vydal: 
Deliciae  gallo-belgicae  silvestr^s  (Štrasb.,  1768, 
2  sv.);  Methodus  muscorum  fMannh.,  1771); 
Fhysiologia  muscorum  (t.,  1774);  Elementa  bo- 
tanica  (Neuwied  a  Štrasb.,  1791,  3  sv.). 

V^okaraii,  průmysl,  obec  v  badenském 
kraji  mannheimském ,  na  žel.  dráze  Mann- 
heim-Karlsruhe;  7629  oby  v.  (1895),  katol.  a 
ev.  kostel,  továrny  na  stroje,  gummu,  cellu- 
loid,  konopná  a  drátěná  lana  a  oleje,  výroba 
cihel  a  cementu,  slévárna  železa,  prádelna 
na  žíněné  nitě,  pěstování  vína,  ovoce,  ta- 
báku, chov  koní  a  naleziště  římských  staro- 
žitností. 

Vecku^artach,  farní  ves  ve  virtember- 
ském  kraji  neckarském,  nedaleko  Heilbronnu, 
ev.  kostel,  žel.  huti,  pila,  chemická  továrna 
a  2981  ob.  (1895). 

Heokarsulm,  město  ve  virtemberském 
kraji  neckarském,  sev.  od  Heilbronnu,  při 
Neckaru  a  želez,  trati  Bietigheim-Jagstfeld; 
3145  obyv.  (1895),  vrchní  a  obvodový  soud, 
kat.  a  ev.  kostel,  zámek,  latin,  a  reál.  škola, 
par.  pila,  mlýn  na  sádru,  továrny  na  veloci- 
pédy a  pletací  stroje,  výroba  cihel,  barev  a 
voskového  zboží,  koželužna,  loděnice,  vinař- 
ství a  obchod  s  dřívím. 

Vecker:  1)  N.  viz  Neck. 

2)  N.  Jacques,  finančník  a  politik  franc. 
(*  30.  září  1732  v  Genevě  —  f  9.  dub.  1804 
v  Coppetu),  pocházel  z  otce  pruského  pod- 
daného, Karla  Friedricha,  professora  veřej- 
ného práva  německého  v  Genevě,  a  z  matky 
rozené  Gautierové  a  byl  náboženství  prote- 
stantského. V  18.  roce  vstoupil  do  bankov- 
ního obchodu  Vernetova  v  Paříži,  a  když 
Vemet  odešel  do  soukromí  r.  1762,  založil 
N.  banku,  která  neobyčejně  prospívala;  N. 
zbohatl  půjčkami  físku  a  spekulacemi  obil- 
ními. R.  1765  stal  se  syndikem  »Společnosti 
indické«  a  r.  1772,  když  byl  umluvil  zvláště 
Šťastnou  půjčku  se  dvorem,  vzdal  se  obchodu 
se  jměním  asi  6  millionů;  peníze  nebyly  mu 
nikdy  cílem,  pouze  prostředkem.  Roku  1773 
uveřejnil  hloge  de  Colbert^  korunovanou  Aka- 
demií franc,  v  níž  ukázal  značné  vzdělání 
odborné  a  postavil  se  proti  škole  Ques- 
nayově.  R.  1774  ve  spise  Sur  la  législation 
et  le  commerce  des  hles  obrací  se  proti  vol- 
nému obchodu  obilím  a  žádá  státní  ochranu 
pro  konsu menty.  Po  odstoupení  Turgotově 
povolán  byl  působením  Maurepasovým  v  říj. 
1776  za  generálního  správce  pokladu  králov- 
ského vedle  Taboureaua,  od  června  1777  byl 
však  samotným  generálním  ředitelem  finanč- 
ním, ale  neseděl  v  radě  ministerské,  poně- 
vadž nebyl  katolíkem.  Od  r.  1777  do  r.  1781 
sahá  doba  první  administrace  N-ovy,  kterou 
vykonával  úplně  bezplatně  i  bez  každé  jiné 


24 


Neckera  —  Neckerová. 


odměny,  obvyklé  u  ministrů  finančních;  N. 
snažil  se  všemožnými  úsporami  i  racionální 
správou  pozvednouti  kleslý  finanční  stav  ze- 
mě, který  zvláště  od  války  s  Anglií  (1778) 
žádal  neobyčejného  důmyslu  a  vytrvalé  snahy 
reformní;  svoji  správu  nnanční  založil  N.  na 
principu  veřejnosti,  věc  to  dotud  ve  Francii 
neznámá.  První  příčinou,  pro  niž  upadl  N. 
v  nemilost,  byla  intrika  Maurepasova,  k  níž 
přidružila  se  hromadná  nenávist  osob,  jež 
ve  svých  soukromých  zájmech  reformní  čin- 
ností N-ovou  byly  poškozeny,  dvořanův, 
finančníkův,  úředníkův;  19.  květ.  1781  zadal 
N.  za  propuštěnou.  Někteří  panovníci,  mezi 
nimi  Josef  II.  a  Kateřina  II.,  hleděli  získati 
N-a  pro  svoji  finanční  správu,  ale  N.  zůstal 
věren  Francii;  pracoval  v  soukromí  o  nej- 
důležitějším svém  díle  De  Vadministration 
des  finances  de  la  France  (1784,  3  sv.),  jehož 
se  prodalo  80.000  výtisků;  král  soukromě 
zakázal  N-ovi  Paříž,  ale  popularita  N-ova 
rostla  den  ze  dne.  Když  pak  nnanční  ministr 
Calonne  nepoctivě  a  lživě  obvinil  r.  1787 
Na  ze  ztráty  80  millionův,  odpověděl  mu 
N.  proti  vůli  králově  a  očistil  se,  ale  byl  za 
to  úředně  zatykačem  vypovězen  na  20  mil 
z  okolí  Paříže.  Když  pak  Calonne  replikoval 
proti  N-ovi  v  lednu  1788,  odpověděl  tento 
duplikou  Nouveaux  éclaircissements  sur  le 
Compte  rendu,  v  níž  odrazil  na  dobro  svého 
odpůrce.  Po  smrti  Calonneově  zdráhal  se 
Ludvík  XVI.  povolati  k  vládě  Na,  jenž  mu 
nebyl  pohodlný  přímostí  a  energií  svojí  po- 
vahy, ale  byl  k  tomu  donucen  polovičním 
bankrotem,  jímž  skončilo  ministerstvo  arci- 
biskupa Loménie  de  Brienne;  v  srpnu  1788 
přijal  N.  znova  titul  generálního  ředitele 
financí,  tentokráte  s  místem  v  radě;  toto 
druhé  ministerstvo  N-ovo  je  již  první  fasí 
revoluce  francouzské,  v  níž  však  N.  nehraje 
tak  důležité  úlohy,  jaká  je  mu  často  připi- 
sována. Byl  nucen  obmezovati  se  hlavně  na 
reorganisaci  financí  a  na  zabránění  bankrotu ; 
sám  zapůjčil  pokladu  státnímu  2  milliony. 
Nejdůležitějším  politickým  činem  jeho  bylo, 
že  přiměl  krále  ke  svolání  generálního 
sněmu  stavovského  a  že  přes  odpor  no- 
táblův  prosadil,  aby  třetí  stav  na  něm  měl 
stejně  zástupců  jako  oba  stavy  první.  Řeč 
jeho  5.  května  1789  zklamala  však,  neboť 
radil  pouze  k  umírněnosti  a  opatrnosti.  Přes 
všecku  opravdovou  oddanost  ke  dvoru  byl 
podezírán  ze  spojenectví  s  podvratnými  živly 
a  11.  čce  1789  dostal  od  krále  rozkaz,  aby 
bez  prodlení  a  tajně  opustil  Francii;  N.  vy- 
hověl oddaně  a  přesně  a  odejel  okamžitě  do 
Brasselu,  odkud  se  vracel  tajně  přes  Něme- 
cko do  Coppetu,  v  Basileji  došel  ho  však 
již  list  králův,  kterým  byl  povolán  k  mini- 
sterstvu; rozpoutávající  se  revoluce  přinu- 
tila k  tomu  Ludvíka  XVI.  V  Paříži  přijat 
byl  N.  lidem  vítězoslavně,  ale  přes  to  ne- 
hraje již  za  tohoto  třetího  svého  minister- 
stva vůdčí  úlohy;  potácí  se  bezmocně  mezi 
dvorem  a  národním  shromážděním,  podezí- 
rán oběma;  zejména  lidu  stal  se  brzy  pode- 
zřelým pro  svoji  skutečnou  loyalitu  ke  králi. 


V  » Národním  shromáždění «  zastiňoval  ho 
odpůrce  jeho  Mirabeau,  bez  jehož  přispění 
nemohl  se  v  rozhodné  chvíli  obejíti,  když, 
aby  se  předešlo  bankrota,  bylo  třeba  při- 
jmouti daň,  rovnající  se  čtvrtině  příjmů; 
později  marně  se  opíral  N.  emissi  assignátů 
za  milliardu.  Ku  konci  r.  1790  opustil  svůj 
úřad  a  odejel  do  Coppetu,  nenáviděn  a  ohro- 
žován lidem;  zde  napsal  obranu  svoji  Sur 
Vadministration  de  M,  N.  par  iui-méme  (Pa- 
říž, 1791).  Osobní  obranou  spíše  neŽ  histo- 
rickým dílem  je  také  poslední  práce  jeho 
De  ia  Révolution  franqaise  (t.,  1796,  4  sv.). 
Poslední  léta  svého  života  prožil  N.  na  svém 
statku  v  Coppetu  oddán  péči  o  svoji  ro- 
dinu, již  opravdově  miloval,  a  roziímáním 
náboženským.  Vnuk  N-ův,  baron  de  Staěl, 
vydal  jeho  »Oeuvres,  contenant  un  grand 
norobre  de  morceaux  inédits«  (t.,  1820—21, 
15  sv.).  —  Srv.  J.  Hermann,  Zur  Geschichte 
der  Familie  N.  (Berlín,  1886);  Baronne  de 
Staěl-Holstein,  Mémoires  sur  la  vie  privée  de 
mon  pere  (Paříž,  1818);  A.  de  Staěl-Holstein, 
Notice  sur  M.  N.  par  son  petit-fils  (t.,1820); 
Ad.  Terwander.  N.  (Lilie,  1875);  Sainte- 
Beuve,  Causcries  du  lundi,  VII;  Nourrisson, 
Trois  révolutionnaires:  Turgot,  N.,  Bailly; 
P.  Bondois,  N.  (Pař.,  1885);  Ch.  Gomet,  Les 
causes  financiércs  de  la  Révolution  fran- 
gaise  (t.,  1892).  Šld. 

Veokera  Hedw.,  sourubka,  dle  N.  J. 
Neckera  (f  1793)  pojmenovaný  rod  mechů 
listnatých  bokoplodýchz  řáúu Neckeraceae, 
obsahující  vytrvalé  druhy  s  hlavním  ston- 
kem plazivým  a  pobočnými  stonky  pravi- 
delně zpeřeně  rozvětvenými.  Lesklé  sucho- 
mázdřité  listy  jsou  v  jedné  ploše  pérovité 
směstnané,  z  pravidla  bezžilné  a  napříč  vrás- 
kované. Puštička  jest  buď  ponořená  nebo 
na  více  méně  krátkém  štětu  vztyčená.  N. 
tvoří  husté  trsy  zvláště  na  kmenech  hor- 
ských lesů  nebo  i  na  skalách  a  roste  v  če- 
chách  zejména  druhy  N.  penuata  Hedw.,  s. 
peřitá,  N.  complanata  B.  ct  Sch.,  s.  splo- 
štělá,  a  N.  crispa  Hedw.,  sourubka  kade- 
řavá. Děd, 

Veokerová  S  usán  na,  roz.  Curchod  de 
Nasse,  spisovatelka  a  lidumilka  franc.  (*  1739 
v  Crassieru  ve  Švýcarsku  —  f  1794  v  Cop- 
pet  u  Lausanne),  byla  dcera  chud\3ho  pro- 
testantského kazatele.  V  Paříži  se  živila  sou- 
kromým vyučováním.  Byla  sličná  a  obzvláště 
vzdělaná.  R.  1764  provdala  se  za  ministra 
Neckera.  Svou  pozornost  věnovala  věznictví 
a  nemocnictví.  Napsala:  Mémoire  sur  Vétahlis- 
semeni  des  hospices;  Des  inhumations  précipi- 
tées  (1790);  Réjlexions  sur  le  divorce  (nově 
v  Paříži,  1881).  Z  kulturně-historického  sta- 
noviska jsou  zajímavý  jako  dobové  obrázky 
její  Mélanges  extraits  des  manuscrits  de  Ma- 
dame Necker  (2  sv.,  Paříž,  1798)  a  Nouveaux 
mélanges  (3  sv.,  t.,  1802),  oboje  po  její  smrti 
vydáno  jejím  chotěm.  Z  manželství  jejího 
s  ríeckrem  byla  paní  Staelová.  —  Srv.  d*Haus- 
sonvillc,  Le  Salon  de  Mad.  Necker  ďaprěs 
des  documents  tirés  des  archives  de  Coppet 
(2  sv.,  Paříž,  1882). 


Necrophorus  —  Nečamský. 


25 


M^oroplionui  [nek-]«  zool.,  v.  Hrobařík. 

MMtAiiAra  [nek-J  Roland,  rod  rostlin 
f  čel.  vavřínovitých  (Lauraceae),  podčel. 
Ijnirimeat,  obsahující  stromy,  fídčeji  křo  s  li- 
sty střídavými  n.  skoro  střícnými,  zpeřeno- 
iilnými  a  koiovitými  a  s  květy  v  úŽlabíčko- 
vfch  n.  konečných  bohatých  květenstvích. 
Obojaké.  zřídka  2domé  květy  mají  okvětí 
obak  chlupaté,  zřídka  lysé,  s  kolovitou  zpo- 
d  Dou  a  hluboce  ódílným  okrajem.  Veškeré 
plodné  tyěinky  (9)  mají  sedavé  kulaté  ilázy, 
jsou  o  4  pouzdrech  praáníkových  a  zpravidla 
t^  staminodií.  Volný  svrchní  semenník  do- 
růstá v  bobuli.  N.  6tá  asi  70  druhů  domá- 
cích v  tropické  a  subtropické  Jižní  Americe. 
Z  těch  daíří  se  v  Brazílii  N.  Puchury  major 
Kecs  {Ocotea  P.  m.  Mart.)  a  N,  Pitchury  mi' 
Bor  Nces  {Ocotea  P,  m.  Mart).  Obé  posky- 
tují n  prvního  druhu  až  18  cm  široké,  ose- 
mení  zbavené  aromatické  dělohy  zvané  Fa- 
tae  Puchury  n.  Pichurim  majores  a  minores, 
uiivané  proti  slabému  trávení,  průjmů  a  j. 
Qcduhům  i  v  některých  evropských  lékárnách. 
V  Guianě  rostoucí  N.  Rodiali  R.  Schomb. 
divá  oílicinální  kůru  cortex  Bebeeru  n.  Bi- 
hiru  a  dřevo  výborné  (zv.  Greenheart,  Si- 
piri  neb  Hitchia).  Děd, 

M»ot«rtntlda#|  strdimilové,  čeleď  ptá- 
ků vrabcovitých  (Passeres),  žijících  na 
vých.  polokouli.  Mají  dlouhý,  tenký  zobák, 
jazyk  rourkovitý,  dlouze  rozčíslý  a  vysunu- 
tclný,  křídla  nevelká  s  10  ručními  letkami, 
k-éhik  dosti  velký,  ocas  rovný,  zaokrouh- 
leaý  nebo  klínovitý  a  někdy  s  dvěma  pro- 
středními péry  značně  prodlouženými.  Za- 
hrnuji asi  11  rodův  a  120  druhů  v  Asii, 
Africe  a  na  ostrovech.  Vynikají  na  mnoze 
skvostným  peřím  i  bývají  někdy,  ač  nicotně, 
přirovnáváni  s  kolibříky.  Barva  různí  se  dle 
pohlaví  i  dle  doby  roční.  Jsou  ozdobou  kra- 
jin, v  nicbi  Žijí,  a  oblíbeni  pro  milou  po- 
vihir.  Žijí  v  párech  a  po  hnízdění  v  malých 
houfech.  Staví  si  pěkná  hnízda,  vajíčka  mají 
sněhově  bila.  Živí  se  hmyzem,  jejž  na  kvě- 
tech sbírají.  Nejznámější  rody  jsou:  Anthrep- 
t€i  Swains.  (Vých.  Indie),  Chalcomitra  Rchb. 
(.\fnka),  Scctarinia  lUig.  (Afrika);  tento  po- 
fiední  jest  na  druhy  nejbohatší,  zahrnuje  jich 
tcraěř  polovici  celé  čeledi. 

M«otaT*|  Ncctova  {Set\)^  víska  na  Mo- 
ravě a  Břczmek,  hcitm.  Mor.  Třebová,  okr. 
a  pi.  Jevíčko,  fara  Opatovicc ;  8  d.,  51  oby  v, 
^..  5  n.  (1890).  Žel.  zastávka  Rak.  st.  dráhy 
íTřebovicc-Frostějov)  a  mlýn. 

H^ojŮM^^im  {Molorchus  Fabr.),  polok ro- 
vce nik,  rod  brouků  tesařiků  (Cerambyď 
dat),  odlišného  mcii  nimi  vzhledu.  Krovky 
j'ho  jsou  totiž  velmi  krátké,  tak  že  kryjí 
jen  malou  čásť  křídel  zpodních  a  zadku. 
Rod  zahrnuje  6  druhů  evropských.  Druh  N. 
mínor  (N  ceramMdes  De  Geer)  bývá  6  a£ 
13  mm  dL,  žije  hojně  na  kvetoucích  keřích 
bhvné  v  lesidi  jehlic.  Larva  pod  korou  jedlí 
a  smrkův.  N.  major,  daleko  větší  předešlého, 
vlak  řidčeji  se  vyskytující,  Žijící  zvláště  na 
starých  dubech  a  vrbách,  v  nichž  také  larvy 
jeho  ŽijL    N.  mittimus  (N.  umbelíatarum  L.), 


5*5—8  mm  dl.,  hojný  na  květech  tavolníku 
jilmovcho  {Spiraea  ulmaria). 

VedaJ,  koz.  plukovník,  vrstevník  Chmel- 
nického,  hájící  po  úmluvě  zborovskc  (1649) 
práv  potlačovaného  lidu.  Když  r.  1651  válka 
byla  obnovena,  N.  vytáhl  s  braclavským  plu- 
kem proti  Potockému  a  Kalinovskému  a  se- 
bral kolem  sebe  hojnost  dobrovolníků,  ne- 
boť byl  velmi  oblíben.  U  městečka  Krásného 
kozácké  vojsko  bylo  obklíčeno  a  po  tříden- 
ním krvavém  zápase  potřeno,  při  čemž  N. 
hrdinně  padl,  ač  mohl  prchnouti.  Národní 
písně  líčí  N-e  jako  ideál  pravého  kozáka. 

Vddajev:  1)  N.  Innokentij  v.  Inno- 
kentij  3). 

2)  N.  Vasilij  Michajlovič,  právník  rus. 
(♦  1860).  Studoval  na  universitě  moskevské. 
Po  magisterské  zkoušce  byl  r.  1885  komman- 
dován  za  hranice  a  studoval  pod  vedením 
prof.  Brunnera,  Dernburga,  Windscheida, 
Sohma,  Labanda,  Fustela  de  Coulanges  a 
Esmeina.  R.  1888  byl  jmenován  docentem 
římsk.  práva  v  Démidovském  lyceu  v  Jaro- 
slavi;  r.  1889  přesazen  na  universitu  oděs- 
skou  jako  docent  civilního  práva  a  civilního 
soudního  řízení,  r.  1893  jmenován  mimo- 
řádným professorem  téže  stolice  na  univer- 
sitě v  Jurjevě.  Uveřejnil:  Opyty  po  istoriji 
rustkago  obyčnago  pravá  i  jego  istoriji  (»Ju- 
rid.  Věstník* ,  1884,  8);  I^  francuiskich  iislé- 
dovanij  po  istoriji  pra >fa  (t.,  1886,  3);  Drevnéj- 
šeje  germanskoje  i  francu\skoje  právo  v  novéj- 
šich  ixslédovanijach  (t.,  1887,  3);  Téorija  do- 
govora  (t.,  1888,  10);  Reforma  juridičeskago 
obra\pvanija  v  Germaniji  (t.,  1889,  1  a  4)  a  j. 
Mnoha  cennými  články  přispěl  N.  do  ruského 
Encyklop.  slovníka  Brockhause-Jefrona.  Pře- 
ložil též  Sohmovy  Instituce  řím.  práva  do 
ruštiny  (Moskva,  1888). 

Veoamský  z  Mi  nic,  příjmení  rodiny  via- 
dycké,  která  byla  stejného  původu  a  erbu 
s  Vlčky  z  Mi  nic,  ale  od  nich  se  oddělila, 
sedíc  na  tvrzi  Nečemicích  u  Žatce.  Ok.  roku 
1530  žili  z  té  rodiny  Hynek,  Ctibor,  Jin- 
dřich bratří,  Jiřík  a  Václav.  Jindřich  na- 
jal si  ok.  r.  1536  Brazdim  a  seděl  r.  1557  ve 
Stránce.  Hynek  a  Ctibor  koupili  ok.  r.  1540 
Hradenín,  který  měl  r.  1554  Hynek  sám.  Týž 
měl  z  manž.  Žotky  z  Veitmile  syna  Václava 
Vlčka  (1567  atd.),  jenž  držel  Hradenín  a 
před  r.  1586  zemřel.  Neměl  synův,  leč  jen 
dceru  Žofku  (f  1609),  která  byla  vdána  za 
1.  Václ.  Strojctického  (f  1600),  2.  Mikuláše 
Salavu  z  Lípy  a  r.  1606  Hradenín  prodala. 
Současně  žil  Václav  Koutek,  snad  neman- 
želský potomek  některého  z  předešlých  a 
legitimovaný.  Týž  sloužil  více  než  18  let  při 
dvoře  cis.  Rudolfa.  Synové  jeho  Václav, 
Matěj  a  Daniel  sloužili  věrné  domu  Habs- 
burskému, konajíce  mu  služby  proti  povstal- 
cům, falckrabí  Bedřichovi  a  Turku.  Pro  tyto 
zásluhy  všichni  tři  majestátem  daným  z  čes. 
kanceláře  20.  srpna  1623  povýšeni  do  stavu 
vladyckého,  dán  jim  název  a  erb  N-ch 
z  M.  a  erb  polepšen  takto:  Červený  štít,  na 
něm  vzhůru  postavená  kotvice  železná,  na 
ní  položeno  zlaté  kolo  (starý  erb)  a  na  něm 


26 


Nečas  —  Nečásek. 


vlk  své  barvy  ležící,  přikryvadla  červená  a 
bílá,  zl.  koruna,  dvě  křídla  a  mezi  nimi  dvě 
ramena  objímající  korunované  písmeno  F, 
levé  držící  dělovou  kouli,  pravé  meč.  K  tomu 
jim  přidána  devisa  »Pro  lege  et  rege*.  Vác- 
lav jsa  rytmistrem  v  pluku  generála  de  Mar- 
radas  koupil  r.  1623  Kraselov,  který  až  do 
r.  1629  držel.  Daniel  byl  nějaký  čas  guber- 
nátorem  města  Písku  a  s  manž.  Annou  Ka- 
nickou  z  Čachrova  držel  r.  1628  Lažany,  jež 
prodal  r.  1638.  Potomek  jejich  Daniel  držel 
do  r.  1682  Vysoký  Újezd,  který  prohospo- 
dařil. Sčk, 

VedMi,  ves.  v.  Nečasy. 

H«6as:l)  N.Jan,  pseud.  Jan  ze  Studnic, 
J.  Čas,  spis.  čes.  (♦  25.  pros.  1849  ve  Studni- 
cích u  N.  Města  na  Moravě).  Gymnasium  stu- 
doval v  Litomyšli,  práv.  studia  ve  Vídni  a 
v  Praze,  načež  stal  se  soudním  adjunktem 
ve  Vel.  Meziříčí,  ve  Vyzovicích,  Bohumíně, 
ve  Vyškově,  kde  postoupil  na  okr.  soudce, 
a  od  r.  1897  p&sobí  jako  rada  zemsk.  soudu 
v  Těšíně.  N.  znám  jest  jako  básník,  belle- 
trista,  výborný  překladatel  a  bystrý  právník. 
O  sobě  vydal:  Žertovné  deklamace  (Kroměříž, 
1873);  Šipx  (Praha,  1875);  V  slzavém  údolí 
(Brno,  1880);  Ze  srdce  (t.,  1881);  Čty ryčet  písní 
(t.,  1882);  Dvacetpét  básniček  pro  děti,  dílem 
původních,  dílem  překladů  (Vel.  Meziř.,  1884); 
Obrátky  ^  venkova  (t.,  1884);  Knírka  pro  hodné 
dítky,  překlady  z  polského  a  maloruského 
(t.,  1885);  Kníj[ka  pro  malé  čtenáře  (t.,  1886); 
Sto  malých  básní,  z  Jachowicze  a  Laiontaina 
(Praha,  v  Hynkové  >Pokladnici<);  Pěkné 
obrá\ky  a  veršíky  (t.);  Zjevy  :[e  (ivota,  3 
díly  (Nové  Město  n.  Met.,  1887—79);  Pohledy 
do  dějin  (Brno,  1886  a  III.  vyd.  Telč,  1888); 
Vybrané  bajky  Aesopovy  a  Phaedrovy  (Telč, 
1888);  Biblické  příběhy  a  legendy  ^e  \emí  vý- 
chodních (t,  1888);  Veršované  pohádky  a  po- 
věsti (Jaroměř);  Z  domova  i  \  duše,  s  pří- 
davkem překladů  Z  cizích  luhu  (Vel.  Mezi- 
říčí, 1895).  Z  oboru  védy  právnické  vydal: 
O  právních  poměrech  kontribučenských  soudů 
na  Moravě  od  r.  iy88 — iSSS;  O  právu  po- 
dílnickém  na  moravských  :[áloinách  kontribu- 
čenských  (Brno,  1889);  Rádce  pro  poručníky 
a  opatrovníky  (Praha);  Sekvestrace  (Brno. 
1898);  Praktické  porady  a  pokyny  právní 
s  připojenou  veršov.  pověstí  *Spor  o  stu- 
ánu<  (Kutná  Hora,  1894);  Čím  a  jak  ochrá' 
niti  rolnictva  (Brno,  1890);  Německo-české  ná- 
zvosloví právnické  (t,  1893,  doplněné  vydání. 
Tábor,  1900);  Vzorce  protokolu,  ro^sudkův  a 
výměrů  soudních  k  říjení  spornému  i  nespor- 
nému (Praha,  1892);  Naše  nové  říjení  baga- 
telní  před  soudy  okresními  a  fivnostenskými 
(Tábor.  1898);  dále  kousek  veršovnické  tech- 
niky: Versus  memoriale$  k  jur.  normě  a  civ. 
řádu  soud.  pod  pseud.  Jean  Pas  de  Temps 
(Tábor).  Další  práce  N-ovy  jsou  překlady: 
Malczewského  »Marie«  3.  vy^d. ;  Syrokomluv 
»UUas«,  >Margěr«  (Praha,  Ústřed.  knihovna 
č.  57.-58.)  a  vybrané  ,menší  básně;  Miria- 
movy  >Básně«  (Praha,  Ústř.  knihovna  č.  160); 
A.  Mickiewicze  >Balady€  (t.,  Ústř.  knihovna 
č.  94.-95.);  Květy  z  polských  luhů  (Praha, 


1884);  »Chopinovy  písně  polské«  (Pardubice) 
a  jiné  překlady  písní  ke  skladbám  polských 
skladatelů  jako  Želeňského,  Noskowského, 
Zarzyckého  aj.  Mimo  to  vydal  Goetbeovy 
>Vybrané  básně«  (Praha,  Ústřední  knihovna 
č.  250.— 51.);,z  Elišky  Schmidtové  Jidáš  Iška- 
riotský (t,  Ustř.  knihovna  č.  74.-75.). 

2)  N.  Jaromír,  lékař  čes.  (♦  14.  led.  1850 
v  Praze).  Gymn.  studia  konal  v  Kr.  Hradci 
a  v  Praze,  lékařská  ve  Vídni  a  v  Praze,  kde 
r.  1874  promovován  na  doktora,  potom  byl 
assistentem  porod,  kliniky  aŽ  do  r.  1S80» 
kdy  stal  se  okr.  lékařem  obce  pražské  (na 
Novém  městě).  Za  dob  studentských  přispí- 
val do  časopisův  a  uveřejnil  v  >Světozora« 
delší  práci  O  pivote  a  v  » Zlaté  Praze «  O  oku 
a  \ření.  Do  >Časopisu  čes.  lékařů«  napsal: 
Kasuistické  příspěvky  (1879),  O  čmýře  (1881), 
O  porobení  posmrtném  (t.  r.).  Do  odborné 
pathologie  dv.  r.  prof.  B.  Eiselta  sepsal  do 
II.  dílu:  O  iměkčeni  kosti  (1878);  do  V.  dílu 
(1883—89):  úvod  historickým  embryologický  a 
firsiologický  o  ^růánostech  pohlavních,  o  vy* 
šetřovaci  methodě,  o  nemocech  lůna,  o  anomá- 
liích čmýry  a  část  nemoci  vaječnfků  a  přivěs* 
kův  dělohy, 

H«6ásek:  1)  N.  František,  spisov.  čes. 
(♦  20.  srp.  1811  ve  Vysokém  n.  Jizerou  — 
t  8.  září  1889  t).  Vystudovav  gymnasium 
v  Litoměřicích,  v  Jičíně  a  filosofii  v  Praze, 
kde  seznámil  se  s  Niácbou  a  Pickem,  a  dokon- 
čiv r.  1838  studia  právnická  vstoupil  do 
stát.  služby  u  financ,  úřadů,  odkudž  r.  1869* 
odešel  jako  financ,  kommissař  do  výslužby. 
Od  r.  1831  byl  literárně  činným,  přispívaje 
do  Krameriusova  »VeČerního  vyražení*  bás- 
němi a  povídkami,  jako:  Zaloxení  Vysokého^ 
Cestování  po  Krkonoších,  později  uveřejnil 
rozličné  básně  a  humoresky  ve  »Květech«  a 
ve  >Světozoru«  a  samostatně  vydal :  novellu 
Sňatek  na  smrtelném  lo^i  (Praha,  1867);  ro- 
mány: Tři  haleny  (t.,  1870,  vyňato  ze  »Svě- 
tozora*);  Jitrocí  (t.,1872);  Ruská  knéfna  Ma^ 
rie  (t.,  1874);  Malvína  (t.,1876,  vyňato  z  »Lu- 
míra«),  v  nichž  líčí  živě  a  věrně  život  lidu 
horského  ve  Vysokém  a  okolí,  k  němuž  lnu! 
s  neobyčejnou  láskou.  Konečně  napsal  obra* 
zek  z  Hruboskalska,  Mileva  (Praha,  1869), 
přeložený  bar.  Gusovou  do  ruštiny. 

2)  N.  Jan,  bratr  před.  (♦  5.  září  1813  ve 
Vysokém  n.  Jiz.  —  f  26.  list.  1866  v  Praze). 
Vystudovav  gymnasium  v  Jičíně  a  filosofii 
v  Praze  stal  se  (1838)  adjunktem  gymnasia 
staroměstského,  potom  supplentem  gymna- 
sia malostranského,  r.  1842  professorem  hu- 
manitních tříd  na  gymn.  chebském,  kde  po 
několik  roků  vyučoval  mimořádně  jazyku 
českému  a  přispíval  do  časop.  >  Přítel  mlá- 
deže«  a  > Pražských  Novin«.  R.  1852  jmeno- 
ván ředitelem  gymn.  v  Lublani,  kde  ve  vý- 
roč.  zprávách  uveřejnil  Dějiny  gymnatia  od 
r.  t4i8—tyg2.  R.  1861  povolán  za  ředitele 
gymn.  staroměstského,  kde  za  svého  půso- 
bení založil  spolek  ku  podpoře  vdov  a  si- 
rotků po  učitelích  gymn.  a  reálných. 

3)  N.  Antonín,  spisovatel  čes.  (*  13.  čna 
1871  v  Sobčicích  na  Hořicku).  Studovav  gyra- 


Nečasy  —  Nedanice.  27 

BAS.  t  učii«l.  iIsUt  v  Jiffnč,  vstoupil  do  st.istel.  — fl)  N.,  obec.  Preitcnitcín  (FteiteH- 

ilnibT,  jíl  po  dvou  letech  opustil,  a  včnoval  itein),  ves  t.,  hejtm.  Královice,  okr.  Manélín, 

le  ůp\ai  publicistické  činooBti,  lejniéna  iur- '  fara  a  poíta  N.  (místo) ;  21  d.,  14  oby  v.  č., 

tuliiticc.  Od  r.  1892  redigoval  .Cea.  Venkov.,  127  n.  (1890),  mlýn. 

.H  í»v  1  víchod.  Cech*,  v  1.  1896  byl  členem  Fid.  panství  H.  se 

redakce   •Nár.    Politiky*,   od   r.   1898—1901  Zahrádkou  a  Male- 

>ZI.  Prahy*  a  týden.  >Obioru<.  Jako  belle-  Sinem   má  269247 

iniia   si^psal    pod    rozličnými   pseudonymy  <  ha   pQdy ;   k  pau- 

celoD  fadu  drobných  stati  iiterární-aesthe-  ství  náleíi  zámek 

tických,    politických,    sociálních,    povídek   a  a   kaplí   sv.  Anny,  , 

črt  pro  prafské  velké  časopisy.  Samostatné  Špitál    z    r.    1786, 

vydal   jednoaktové   drama    Almufna   {Praha,  dvůr  pivovar,  liho- 

IMll.  provoi.  na  Nár.  divadle  a  pfel.  do  pol- .  var,cihelnaask1ár> 

itinr;  /Vrt*/  ptdei  (t.,  1901),  ny,  majetek  Alfon- 

Mttesy,  Nečas,  ves  v  Cechách,  hejtm.  sa  hr.  Mensdorlfa. 

Jičín.  okr.  Libáň,  fara  a  pi.  Kopidlno;  26  d..  Ves  připomíná  se 

191  obyv.  č.  (1890).  Ves  laloiena  r.  1780  na  r.ll69.kdy  bylaai- 

mísié  vysuieného  rybníku  iNečas*.  dlera  vladyk  z  N  e- 

■•teofoc,  Nečemice  (NettchenUf),   far.  čtin.HradbylzbO' 

tes  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Zatec,  pi.  Sá-  íím  královským  a 

dek;  87  d.,  67  ob.  č.,  492  n.  (1890),  kostel  často    zastavován. 

s*.  Bartoloméje  (ve  XIV.  stol.  far.),  Zti*.  Sk.,  R.  1333  ze  zástavy 

popi.  dvůr  a  zámeček  Adolfa  ku.  Schwarzea-  vykoupen ,    naéet      c.  2872.  Zn^  mřsi.  Nettin. 

btrka,  chmclafstvf.  Bývala  tu  tvrz.  sídlo  Ne-  jej  diielizemanové 

členských  x  Minic  (v.  t.).  Statek  N.  koupil  z  Nečtin,  jichi  potomci  odtud  se  psali   Be- 

a  spolu  I  Lipnem    spojil  (1692)  Josef  kniie  nedové  z   Nečiin  (v.  t.)\  nčktcFí  z  nich 

Scbwancnberk.  drieli  hrad  jako  zboží  manské    Král  Sigmund 

Vctio*,  vei  v  Cechách,  hejtm.  NSmecký  r.  1420  zapsal  zboií   nečtinské  i   s  hradem 

Brod,  okr.  Humpolec,  fara  a  pS.  Zdivo:    10  Néprovi  Ducovi  z  Vařin  a  Ondřeji  Spalkovi 

d.  95  obyv.  č.  (1890),  nadační  dvůr  kláštera  ze  Slatiny.  Později  drželi  N.  Zbynék  Kocov- 

pnetaonstrátikébo  v  2e1ivé.  ský  z  Kocova  (od    r.  1434),  Burjan  z  Gut- 

VU1««:  1)  N.,ves  naMoravé,  hejtm.,  okr.,  Steina  (od  r.  1446)  a  jeho   potomci,  potom 

fira  a  pi.  Kyjov;  86  d.,  402  obyv.  č,  (1890),  HanuS  Pluh  z  Rabšteina  [od  r.  1582),  konec. 

loiiiko  hned.  oblí.  —  í)  N..  ves  r.,  hejtm.,  r.  1SS7  prodány  dédičně  Floriánu  Gryspe- 

Krotnéfíl,  okr.,  fara  a  pS.  Zdounky;  69  d.,  kovl  z  Gryapacbu.    Bohuslav  Gryspek  i  G. 

364  obyy.  i.  (1890),  Itř.  ík..  větrný  mlýn.  —  účastnil   se   bouří,  sVavů   českých,   začei  mn 

t)  N    Dolní,  ves  i..  hejtm.  Hranice,   okr.  z  trestu  N.  od  král.  komory  zabrány  a  pro- 

Lpnik,  fara  a  pi.  Soběchlcby;  66  d.,  372 ob.  dány  (1623)  Gottfriedovi  Hertelovi  z  Leiters- 

(.  (1590).  —  4)  ti.  Horní,  ves  t.;  64  d.,  371  dorfu,  od  jehož  syna  koupili  je  1637  Koko- 

úb.  č.  (1890),  Itř.  ik.  rovci  z  Kokořova  a  sedéli  zde  do  r.  1799,  a 

■•Uohy,  Něčích,  ves  v  Cechách,  hejtm.,  po  nich  LažanStí  i  Bukové;  od  r.  1839  drif 

okr.,  bra  a  pí,  Louny;   30  d.,   214  obyv.  č.  N.  hr.  Mensdorffové.    Bývalý   hrad   byl  poč. 

(1890).  kaple   sv.  Anny   a  nedaleko   hájovna  '  XVII.  stol.  zpustlý,  načež  vystavěn  pod  ním 

liuilěhrad  t  minerál,  zřidlém.  <  noví  zámek. 

M*ilBé,   Nečín,   ves  v  Čechách,   hejtm.  Hed&byla  (//a»í«i)<  vea  v  Čechách,  hejtm., 

Phbram,  okr.  Dobříš,  fara  a  pi.  Verměřice;  okr.  a  pl.  C.  Budéjovice,  faraSlřižov;  40  d., 

T2  d..  542  ob.  č.  (1890).  2tf.  Sk.,  popi.  dvflr  262  ob.  t.  (1890). 

a  ovčin.  HedaoU«Moe,   Nedochlebice,   ves  na 

■eáltBOBt  v.  Anaesthcsie.  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Uh.  Brod;  149  domů, 

V«4mýniOSt(Iat.am«norrAMd)  v.Cmýra.  675  ob.  č.  (1890),  fara  a   pi.  Bílovice   u  Uh. 

I  VeMlB  T.  Bcnedové  z  Nečtin.  Brodu;   2tf.  ák.,  pop!,  dvůr,  mlýn  >Dobov 

■•ttbqr:  1)  N.  (Seitchetin),  město  v  Ce-  ský<  a  samota  Větrák. 

dkách,  hejtm.  Královice,  okr.  Manétín ;  18S  d.,  JÍ»dftkoiilo6,  Nedakunice,  ves  na  Mo- 

6  ob.  č.,  990  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Jakuba,  ravč,  hejtm.  a  okr.  Uh.  Hradiště,  fara  a  pj. 

()ii  ve  XIV.  stol.  far.),  4iř.  ik.,  pí.,  měšťan.  PoleSovice;  224  d„  1087  obyv.  č.  (1890),  3tř, 

pivovar,  pila.  několik   ml4nd  a  několik   výr.  ik.,   kaple   sv.   Floriana,   2  mlýny,   rolnictví. 

Irb&v.    U   místa   rozsáhlé    pískovcové   lomy  N.  připomínají  se  r.  1220,  kdy  je  koupil  kli- 

s  výrobou  inlýnských  iernovi),  brousků,  po-  Ster  velehradský  od  kanovníka  olomúckého 

■nn&flv  a  jiných  kamen,  potřeb.    Kdy  a  od  Seyfrieda. 
koho  N.  založeny, neznámo.  Král  Vladislav  II. '     Hsd&m  v.  Nedamov. 

povýill  (r.  1611)  N.  na  městečko,  uděliv  mu  Heduaov  (Nedám),  ves  v  Cechách,  hejtm., 

rozličné  výsady,  zi'}ména  právo  měsL  erbu  i  okr.,  fara  a  pS.  Duba;   43  d.,  227  obyv.  n. 

S'     obr.  č.  2872.):  čerrený  itit,  v  něm  na  leL  (1890),   opodál   pop),  dvflr,   2   mlýny.    Poblíž 

rníkn   měst.  brána   s  dvéma  věžemi   stři-  stávaly   dvě  vsi,   Březinka  Malá  a  Velká, 

brně  barvy;  tc  bráně  stoji  oděnec  a  nad  Vedaalos:  1)  N.,  ves  v  Cechách,  hejtm. 

hitem  král.  koruna.  R.  1610  založeny  při  ko-  a  okr.  PřeStice.  fara  a  pi.  Měčín;  37  d.,  238 

Hele  matriky  a  r.  1750  vysUvén  nynéjii  ko-  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Jana  Nep.,  mlýn.  — 


28 


Nedař  —  Neděle. 


2)  N.  Malé,  NedaniČky,  ves  t.,  hejtm.  a 
okr.  Přeštice,  fara  Předslav,  pS.  Měčín;  22  d., 
134  ob.  č.  (1890),  kaple  P.  Marie. 

Vedař  v.  Nedařice. 

Hedařioe,  N  e  d  a  ř  í  z,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Jičín,  okr.  N.  Páka,  fara  Vidochov,  pš.  Horky 
u  Jičína;  22  d.,  146  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk. 

Hedaiov,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Uher. 
Brod,  okr.  Val.  Klobouky,  fara  a  pá.  Bra- 
mov;  129  d.,  763  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.,  sa- 
moty Doubrava,  Redkovec,  Stráně  a  hájovna. 

Hedbal  Oskar,  dirigent  a  skladatel  český 
(♦  26.  břez.  1874  v  Tábore),  studoval  na  praž- 
ské konservatoři  s  počátku  v  oddělení  pro 
polnici  a  nástroje  bicí,  později  ve  škole  hous- 
lové. Konservatoř  splynula  již  tehdy  se  školou 
varhanickou  úsilím  F.  Skuherského  a  N.  měl 
tak  příležitost  osvojiti  si  též  tbeorii  hudby. 
Povolání  mistra  Dvořáka  za  professora  kom- 
posice vzpružilo  N-ovu  skladatelskou  Činnost 
tak,  že  vedle  Suka  a  Nováka  byl  nejen  z  prvých, 
ale  také  z  předních  žáků  Dvořákových  před 
jeho  odjezdem  do  Ameriky.  Připraven  do- 
konale theoreticky  a  prakticky,  N.  byl  prof. 
H.  Wihanem,  pořadatelem  kvartett  na  kon- 
servatoři, sdružen  s  K.  Hoffmannem,  Jos. 
Sukem  a  J.  Bergrem.  Toto  sdruženi  — 
po  smrti  Bergrově  doplněné  osobně  samým 
prof.  H.  Wihanem  —  je  světoznámé,  podnes 
jiným  nepřekonané  »České  kvartetto«, 
jehož  Členové  zjednali  české  hudbě  neko- 
nečnou řadu  čestných  úspěchů  a  obdivu 'ne- 
jen v  Evropě,  ale  i  v  jiných  dílech  světa.  — 
N.  upoutal  k  sobě  v  »Českém  kvartettu« 
záhy  pozornost  jako  violista  prvého  řádu 
a  svoje  skvělé  výkonné  nadání,  projevené 
v  citu  jako  virtuositě,  dokázal  také  v  řadě 
samostatných  koncertů  v  cizině  i  doma.  — 
Znaje  techniku  mnoha  hudebních  nástrojů, 
N.  byl  ovšem  také  nad  jiné  povolán  posta- 
viti se  v  čelo  velikého  orchestrálního  sboru 
jako  dirigent.  Jeho  dirigentské  úspěchy  vPraze, 
v  Berlíne,  v  Petrohradě  a  nejnověji  v  Paříži 
s  orchestrem  Colonnovým  jsou  zároveň  úspě- 
chy českého  umění.  —  Ve  skladbě  jest  N. 
dokonalým  mistrem  v  ovládání  technických 
prostředků  výrazu  a  formy.  Přes  skladatel- 
skou virtuositu  a  vtipné  jednotlivosti  neroz- 
šířil však  hranic  českého  skladatelského  umění 
novými  ideami  a  směry.  Jeho  díla  mají  zřej- 
mou pečeť  eklektismu.  Ovšem  při  mládí 
N-ově  vývoj  jeho  skladatelských  schopností 
ke  konečnému  usaraostatnění  není  ještě  skon- 
čen. N.  je  dnes  od  skladby  stále  odvracován 
svým  uměním  výkonným.  V  jeho  posud  vy- 
tvořených dílech  proniká  jasné,  tu  střídavě, 
tu  současně  vedle  sebe,  duch  dvou  plemen, 
slovanského  a  románského,  pádnější,  samo- 
rostlý,  ale  ohnivější  český,  jak  ho  známe 
z  děl  Dvořákových,  tam  zase  plný  ušlechti- 
losti, leposti  a  hlavně  vtipu,  espritu  zná- 
mého z  hudby  francouzské  a  celé  doby  ro- 
koka. N.  je  tu  v  mladé  družině  českách  skla- 
datelů představitelem  směru  staršího,  dnes 
odumírajícího,  západoevropského,  jehož  hlav- 
ním zástupcem  jest  u  nás  posud  Kovařovic 
a  na  Rusi  byl  do  nedávná  Čajko vskij.  N-ových 


děl  tiskem  vydaných,  z  částí  ještě  rukopis- 
ných, jest  při  jeho  mládí  a  mnohostrané  čin- 
nosti značný  počet:  Variace  na  théma  Ant. 
Dvořáka,  op.  1.;  Lettret  intimes,  op.  7.  a 
čtyři  kusy,  op.  8,,  pro  klavír;  Fisné,  op.  2. 
a  11.;  l(omance  a  se^^enáda^  op.  6.,  sonáta 
homoli  op.  9.,  pro  housle  a  klavír;  dvě  skladby 
pro  cello  a  klavír,  op.  12.,  Scher\o  caprlcé, 
op.  5.,  a  suita  Z  minulých  dob,  op.  13.,  pro 
velký  orchestr.  V  Národním  divadle  studuje 
se  právě  jeho  velký  ballet  Hloupý-  Hon^a,  ná- 
rodní báchorka,  upravená  pro  jeviště  Fr.  K. 
Hejdou.  Životopisnou  črtu  napsal  Ot.  Ne- 
bulka  v  Kalend,  čes.  hudebníků  r.  1900.    bk. 

H^dbalost  v.  Provinění,  Vina. 

Héd«k,  ves  mor.,  v.  Nýdck. 

Veddle,  ijiiéffa  nvQiax/j^  lat.  dominica  (t 
dies),  den  Páně,  první  den  v  téradni,  určený 
k  odpočinku  od  práce  a  posvěcený  boho- 
službě, byla  zavedena  v  době  apoštolské  pro 
křesCany  na  místo  židovského  sabbatu.  Ježto 
z  mrtvých  vstání  Páně  stalo  se  v  den  po  so- 
botě, apoštolé  schvalovali  věřícím,  aby  schá- 
zeli se  v  ten  den  k  »lámání  chleba«  (t  j.  ke 
slavení  večeře  Páně),  a  nařizovali  jim,  aby 
v  týž  den  společné  bohoslužby  konali  sbírky 
na  podporu  chudých  mateřské  obce  jerusa- 
lémské  (^Skutky  ap.  20,  7;  1  Koř.  16,  2).  Svě- 
titi n-li  odpočinkem  a  liturgií  stalo  se  záhy 
přikázáním  církevním.  Cís.  Konstantin  VeL 
utvrdil  svěcení  n.  státním  zákonem,  přidav 
zápověd,  aby  klid  toho  dne  nebyl  ruŠen  ani 
veřejným  obchodem  nebo  soudním  řízením. 
Středem  církevního  roku  jest  n.  po  jarním 
úplňku,  tak  zvaný  Hod  boží  velikonoční,  pa- 
mátka z  mrtvých  vstání  Páně.  Před  ní  po- 
čítá se  šestero  n-1  postních  (1.  černá  nebo 
pytlová,  dominica  in  quadragesima^  Invoca- 
vit,  2.  suchá  nebo  pražná,  Reminiscere^ 
3.  kýchavná,  Oculi,  4.  družebná,  Laetare, 
5.  smrtelná,  Judica,  6.  květná,  in  palmis) 
a  tré  předpostních  (1.  devítník,  in  septua- 
gesima,  2.  první  po  devítníku,  in  sexagesima^ 
3.  druhá  po  devítníku,  in  quinquagesima).  Po 
velikonoci  následuje  šestero  n-ěl  (1.  bílá, 
provodní,  in  albis,  Quasimodogeniti,  2.  A//- 
sericordia,  3.  Jubilate,  4.  Cantate,  5.  prosebná 
n.  křížová,  6.  Exaudi),  Advent  skládá  se 
ze  čtyř  něl,  z  nichŽ  první  jest  počátkem  roku 
církevního.  Počet  n-ěl  po  svátku  Zjevení  Páně 
č.  sv.  tří  králů  (6.  ledna)  řídí  se  datem  Hodu 
velikonočního,  tak  že  v  některém  roce  bývá 
toliko  jedna  n.  po  Zjevení  Páně,  jindy  dvě 
až  Šest.  Hod  boží  svatodušní  připadá  na 
první  n-li  po  době  velikonoční.  Počet  n-ěl  po 
sv.  Duchu  (z  nichž  první  jest  spolu  svátkem 
Nejsv.  Trojice}  řídí  se  zase  datem  Hodu  ve- 
likonočního a  počátkem  adventu.  V  někte- 
rém roce  bývají  23  n.  po  sv.  Duchu,  jindy 
24  až  28.  Charakter  n.  jakožto  dne  sváteč- 
ního nepřipouští,  aby  byla  dnem  postním. 
Na  památku  mystického  z  mrtvých  vstání 
věřících,  jež  stalo  se  křtem,  světí  se  každé 
n.  voda,  kterou  před  službami  božími  lid 
v  kostele  bývá  pokrápěn.  Povinnost  katol. 
křesfana  vzhledem  k  n-li  jest:  1.  služebné 
nebo  těžké  práce  se  zdržovati,  2.  celou  mši 


Nedéle  —  Nedělní  písmeno. 


29 


tvatoQ  pobožné  slyieti,  3.  dobré  skutky  ko- 
šatí. KtfC. 

V^déltt  Filip,  spisovatel  církevní  na  Mo- 
ravé  (♦  1.  dcnrence  1778  v  Poličce  —  f  1825 
jako  pfevor  kláitera  starobrněnského),  gym- 
nasiom  a  ňlosoíii  studoval  v  Litomyšli,  na- 
čei  vstoupil  do  kláit.  augustiniánského  na 
Starém  Bmé.  Po  vysvěceni  na  kněze  po- 
výšen na  doktora  a  r.  1806  ustanoven  pro- 
tessorem  studia  biblického  při  theologi- 
ckém učilišti  brněnském,  kde  působil  až 
do  r.  1820.  Potom  pro  některé  neshody 
s  biskupem  vrátil  se  do  kláštera  a  praco- 
val jednak  v  duchovní  správě,  jednak  — 
jakož  dříve  byl  činil  —  na  roli  literární, 
překládaje  a  spisuje  knihy  obsahu  rozma- 
nitého pro  mládež  i  lid.  Z  těch  hodný  jsou 
šminky:  Kni^ka  mravu  pro  děti  dle  Kampa; 
Váciav  a  Dorota  (Brno.  1812,  z  něm.);  Ve- 
/Amoáff  vejce  (t.,  1818);  Náboženství  ve  vf- 
kladech  a  ro^mlouvánich  (t,  1824);  Spasi- 
telná naučeni  ženichovi  a  nevésti  (t.,  1812); 
Vfuiovdni  v  ndbofenstvi  pro  dospělou  mlď 
def;  Véd  neJdůlefitéjSf  pro  rodiče,  učitele,  pi- 
tíouny  a  pastýře  duchovni,  katolická  modli- 
tební kniha  a  j.  v.  Mimo  to  přispíval  verši 
a  prosou  do  literárních  příloh  novin  Hro- 
mádkových.  J{. 

V^duHte,  N  c  d  c  1  i  c  e  (maď.  Drdva-  Vdiár^ 
Mr).  městečko  v  Mezimuří  při  hranicích 
chorvatsko -slavonských,  v  uherské  stolici 
tzaladské,  okr.  čakovackém,  má  2210  oby  v. 
chorvat.  a  řtm.  katol.  (1890),  far.  kostel  a 
poštu.  N.  bývalo  majetkem  hr.  Zrinských, 
z  nichž  Jiří,  isa  horlivý  přívržencem  refor- 
mace, zřídil  zde  v  XVI.  stol.  na  podnět 
Michala  Bučiče,  faráře  v  Belvici  v  Chorvat- 
ska, knihtiskárnu,  která  později  přenesena 
do  Varaždina.  V  tiskárné  tisklo  se  několik 
spisů  protestantsko-theolog.,  spisy  M.  Bučiče 
a  chorvatský  (sloven.)  překlad  Verbdczyho 
Tripartitum  od  Pergošiče  (1574). 

V^úéllšté,  také  N.  Dolní  a  Horní,  ves 
»  Čechách,  beitm.  a  okr.  Kr.  Hradec,  fara 
Všestary.  pš,  ťředměřice;  67  d.,  509  ob.  č. 
(1890).  2tř.  šk.,  fil.  kostel  Nanebevzetí  P. 
Marie  (ve  XIV.  stol.  řar.)  v  zámku.  První 
zmínka  o  N-štich  děje  se  r.  1143  v  zakládací 
listině  kláštera  strahovského.  Od  r.  1367  až 
do  svého  vymření  vládli  tu  páni  z  Často- 
lovic,  r.  1448  a  1450  Jan  z  Nedelišf,  později 
nabyli  N-šf  Hradečtí  a  drželi  je  do  r.  1547, 
oačei  se  dostaly  panu  Janu  z  PernŠteina. 
Za  Hamzů,  kteří  tu  seděli  do  poč.  XVII.  stol., 
hyía  tu  vystavěna  tvrz  a  r.  1555  přestavěn 
kostel.  Později  připomínají  se  tu  dvě  tvrze, 
dolejší  či  starší  a  hořejší  či  novější;  této 
části  dostalo  se  přezdívky  >Ponděliště«. 
R.  1617  drželi  N.  Strakové  z  Nedabylic, 
z  nichž  Petr  f  asi  r.  1689,  odkázav  statek 
svůj  manželce  své  Alžbětě  Lukrecii  Dobřen- 
•ké  z  Dobfcnic.  Tato  vdala  se  za  Mikuláše 
Bedřicha  Bukovského  z  Hustiřan  a  f  r.  1705, 
odkázavši  své  celé  jmění  strýci  Karlovi  Fer- 
dinandovi Dobřenskému  z  Dobřenic.  N.  zů- 
staly v  držení  toho  rodu  až  do  r.  1862,  kdy 
je  koupil  Jaroslav  hrabě  ze  Šternberka  za 


380.000  zl.,  po  němž  je  drží  dcera  jeho  Rů- 
žena provdaná  Croyová. 

Hedélni  písmeno  {litera  dominicalis)  je 
písmeno  abecedy  latinské,  které  připadá  na 
neděli,  označí-li  se  1.  led.  písmenem  A,  2. 
B  atd.,  7.  písmenem  G,  8.  opět  A,  9.  písme- 
nem B  atd.  N.  p.  náleží  ke  známkám  chrono- 
logickým roku,  jež  se  v  kalendáři  udávaji. 
Zvyk,  označovati  dny  písmeny,  je  starý,  nej- 
později zajisté  užil  toho  označení  Sacrobosco 
v  polovici  XIII.  stol.,  kdy  sepsal  dílo  Com- 
putus  ecclesiasticus. 

Poněvadž  obecný  rok  má  365  dní  =  52X7 
-f-  1  den,  nepočíná  příští  rok  týmže  dnem 
všedním  jako  předešlý,  nýbrž  následujícím, 
na  př.  rok  1901  počal  úterkem,  r.  1902  počne 
středou.  Následkem  toho  couvne  n.  p.  v  ob>r- 
čejném  roce  o  jedno  místo  proti  následují- 
címu roku,  v  udaném  příkladě  z  F  na  £. 

Přestupný  rok  má  však  o  2  dni  více  než 
52  neděl,  nepočne  tedy  rok  příští  všedním 
dnem  následujícím,  nýbrž  dnem  druhým.  Ná- 
sledkem toho  couvne  n.  p.  roku  následují- 
cího o  dvě  místa.  Poněvadž  se  však  v  roce 
přestupném  vkládá  den  (24.  ún.)  a  tento  i  ná- 
sledující den  mají  jedno  a  totéž  n.  p.,  má 
rok  přestupný  n.  p-na  dvě,  jedno  pro  čas 
od  1.  led.  do  24.  ún.  a  písmeno  v  abecedě 
předcházející  pro  zbytek  roku. 

Na  př.  r.  1896  byl  1.  leden  středa  .   .  A, 

2.  >      čtvrtek    .  B, 

3.  »      pátek  .   .  C, 

4.  »     sobota    .  D, 

5.  >      neděle  .  -Eatd.; 

23.  únor  nedéle     .  E, 

24.  »      pondělí   .  F, 

25.  »      úterý   .   .  F, 

26.  »      středa     .  G, 

27.  »      čtvrtek    .  A, 

28.  »     pátek  .   .  B, 

29.  >      sobota       C, 

1.  břez.  neděle  .  D  atd. 

R.  1896  měl  te  ^  n.  p-na  ED. 

Z  toho  jde,  že  se  n.  p-na  po  4X7=28 
letech  opakují;  doba  ta  sluje  cyklem  slu^ 
nečním.  V  tomto  cyklu  byl  r.  1896  prvním, 
jak  plyne  z  pravidla  udaného  při  či.  Cy- 
klus, totiž  (/<Jp6  +  p):  28  — 68  (zbytek  1). 
V  kalendáři  Julianském  je  každý  4.  rok  pře- 
stupný; změnu  n-ch  p-en  udává  tato  tabulka: 


1 

2 
3 

4 
5 
6 

7 


GF 

E 

D 

C 
BA 

G 

F 


8 
9 
10 
11 
12 
13 
14 


£ 
DC 

B 

A 

G 
FE 

D 


I 


15 
16 
17 
18 
19 
20 
21 


C 
B 

AG 
F 
E 
D 

CB 


22 

A 

23 

G 

24 

F 

25 

ED 

26 

C 

27 

B 

28 

A 

Poněvadž  rok  1.  našeho  letopočtu  po- 
kládá se  za  r.  10.  tehdejšího  cyklu  sluneč- 
ního, nalezneme  n.  p.  každého  roku,  při- 
dáme-li  k  letopočtu  9,  dělíme-li  součet  28 
a  vyhledáme-li  zbytek  v  této  tabulce;  vedle 
stojící  písmeno  je  n.  p.  toho  roku.  Není-li 
zbytku,  vezmeme  28  za  zbytek. 

O  vztahu  n-ch  p-en  gregoriánských  k  Ju- 
liánským  viz  Kalendář,  str.  778  a  779. 


30 


Nedenás  —  Nedoma. 


Neodvisle  udává  n.  p-na  v  kalendáři  grego- 
dánském  tabulka  tato : 


Nedělní  písmena  v  dobč  od 


1583-1699   1701—99    I  1801-99   1901-2099 


1 

2 

3 

4 

5 

6 

7 

8 

9 

10 

11 

12 

13 

14 

15 

16 

17 

18 

19 


CB 
A 
G 
F 

£D 
C 
B 
A 
GF 
B 
D 
C 

BA 
G 
F 
£ 

DC 

B 

A 


20 

G 

21 

FE 

22 

D 

23 

C 

24 

B 

26 

AG 

26 

F 

27 

E 

28 

D 

DC 
B 
A 
G 
FE 
D 
C 
B 

AG 
F 
E 
D 
CB 
A 
G 
F 

ED 
C 
B 
A 
GF 
E 
D 
C 

BA 
G 
F 
E 


ED 
C 
B 
A 
GF 
E 
D 
C 

BA 
G 
F 
£ 

DC 
B 
A 
G 
FE 
D 
C 
B 

AG 
F 
£ 
D 
CB 
A 
G 
F 


FE 
D 
C 
B 

AG 
F 
E 
D 
CB 
A 
G 
F 

ED 
C 
B 
A 
GF 
£ 
D 
C 

BA 
G 
F 
£ 

DC 
B 
A 
G 


Pro  r.  1700.  1800.  1900,  2000  platí  táž  ta- 
bulka jako  pro  století,  které  se  jimi  končí; 

na  př.  pro  1800  máme: ?"     =64  (zby- 

tek  17),  k  tomu  zbytku  náleží  v  tabulce  pro 
1701—99  ED;  tedy  je  E  n.  p.  pro  1800. 

N.  p-na  jsou  k  tomu,  abychom  našli  ke  kaž- 
dému dni  v  měsíci  příslušný  den  v  témdni 
nebo  naopak.  Ve  případě  prvním  určíme  po- 
mocí n-ho  p-na  nejdříve,  který  den  v  témdni 
byl  1.  leden,  pak  vypočteme,  kolikátý  den 
v  roce  je  udané  datum,  nalezené  číslo  dě- 
líme 7  a  zbude-li  při  tom  1,  jest  udané  da- 
tum týž  den  v  témdni  jako  1.  leden,  zbu- 
dou-li  2,  je  to  den  následující  atd.  Nezbude-li 
■nic,  je  to  den  předcházející  1.  leden.  Na  př. 
jaký  den  byl  21.  říjen  1830?  N.  p.  je  C,  1.  le- 
den byl  tedy  pátek.  21,  říjen  je  294.  den 
v  roce  y  poněvadž  294  :  7  =^  45  (zbytek  0), 
byl  21.  říjen  1830  čtvrtek.  Úloha  ta  řeší  se 
též  pohodlně  tabulkami  k  tomu  účelu  vy- 
pracovanými; viz  na  př.  Batovcův  Politický 
kalend,  a  adresář  pro  r.  1901.  Ano  i  z  paměti 
lze  úkol  ten  řešiti,  počítáme-li  jen  se  zbytky 
při  dělení  7  a  pamatuj eme-li  si  12  čísel  pro 
měsíce.  V.Rý. 

Hedeniis,  úřední  amt  přímořský  v  jižním 
Norsku,  prostírá  se  klínovitě  od  moře  mezi 
amty  Bratsberg  na  v.,  Lister-Mandal  a  Sta- 
vanger  na  záp.  na  ploše  9348  km^  se  76.800 
obyv.  (1896),  t.  j.  8  na  1  km*,  N.  táhne  se 
v  délce  113  km  podél  Skager  Raku,  jehož 
břeh  jest  nízký  a  skalnatý,  provázený  ostrovy 
a  skalisky  (Tromó,  His5  a  j.,  celk.  102  km*), 
prorytý  četnými  zátokami  a  fjordy,  hojně 
navštěvovanými.  Nejdůležitější  vodní  tok  je 
Nisserelv  a  k  z.  Topdalselv.  Jižní  čásC  amtu 
jest  dosti  úrodná,  avšak  ostatní  území  jest 


I  hornaté,  chudé  a  řídce  obydlené.  Nejvyšší 
hora  jest  N.  (1665  m),  pokrytá  na  sv.  vyso- 
kou vrstvou  sněhu,  podnebí  mírné.  V  ho- 
rách jsou  bohatá  ložiska  železné  rudy.  lesv 
skládají  se  z  dubů,  buků.  smrků,  jedlí  atd. 
a  dodávají  hojné  dříví  četným  pilám.  Role 
zaujímají  2696  ha  i  pěstuje  se  Žito,  oves, 
pšenice,  brambory  a  j.  Chov  dobytka  jest 
dosti  značný  (24.455  skotu,  22.764  ovcí,  4133 
koz,  3447  koní,  3280  vepřův  a  1514  sobů), 
důležitým  pramenem  výživy  jest  rybářství, 
závodů  průmyslových  jest  83  s  2066  děl., 
železnic  dosud  není,  cesty  pozemní  měří 
úhrnem  1118  km.  Města  jsou:  Arendal,  Óster- 
risor,  Grimstad,  Tvedestrand  a  Lillesand. 

V«dió  Martin  v.  Jihoslované  str.  479  6. 

Vedil  (výraz  starého  práva  českého^  jest 
opak  dílu  (v.  t.).  V  právu  českém  má  ter- 
min  tento  svou  platnost  v  oboru  majetko- 
vého práva  rodinného.  O  tomto  rodinném 
n-e  v.  Zádruha.  O  n-e  možno  však  mluviti 
i  v  tom  případě,  kde  celá  obec,  tedy  svazek 
'  mnoha  rodin,  jest  vlastníkem  společných 
pozemků,  jeŽ  se  přidělují  jednotlivým  rodi- 
I  nám  pouze  k  užívání,  nikoli  právem  vlastni- 
ckým. Viz  Marka  3)  a  Mir. 

Vedilni  bratři,  nedílní  strýcové, 
v.  Zádruha. 

Vedilnost  (=  nedělenost)  v.  Ne  díl, 
Zádruha. 

V^dnebohy,  Dnebohy  (Dneboch),  ves 
v  Cechách,  hejtm.,  okr.  a  ps.  Mnich.  Hra- 
diště, fara  Bosen;  34  d.,  194  ob.  č.  (1890), 
část  vsi  Podháj. 

V«doohlebi06  v.  Nedachlebice. 

Vedokr^vnost  v.  Anaemie. 

Vedolja,  ve  skazkách  ruských  zlý  osud, 
v.  Dolja  str.  788. 

Vědoma:  1)  N.  Václav,  publicista  český 
(♦  28.  září  1836  ve  Mnichu  u  Kard.  Řečice), 
gymnasium  studoval  v  Jindř.  Hradci,  načež 
'  absolvoval  práva  na  universitě  pražské.  Již 
I  jako  právník  psal  do  listů  českých  hospo- 
'  dářské  a  politické  články  a  dopisoval  do 
německých  časopisů  domácích  i  zahraničních. 
R.  1862  stal  se  členem  redakce  » Politik*, 
v  níž  na  jaře  r.  1863  převzal  po  Skrejšov- 
ském  zodpovědnost,  za  tehdejší  kruté  per- 
sekuce  českého  tisku  svrchovaně  obtížnou. 
V  r.  1868  nakupily  se  vyšetřování  a  obža- 
loby proti  němu  takovou  měrou,  že  uznal 
za  nutné  uchýliti  se  za  hranice,  odjel  nej- 
dříve do  Berlína,  potom  do  Švýcar  a  odtud 
do  Paříže,  kdež  setrval  až  do  r.  1870,  po- 
sílaje do  »Politik«  feuillctony  a  jiné  články 
a  přispívaje  do  franc.  časopisův  >Opinion 
nat.«  a  »Siěcle<.  Za  hraběte  Potockého  do- 
stalo se  politickým  odsouzencům  amnestie 
a  N.  vrátil  se  do  čas.  »Politik«  a  přejal  opět 
zodpovědnou  její  redakci.  KdyŽ  pak  české 
soukromé  družstvo  zakoupilo  vídeňský  list 
»Wanderer«,  stal  se  N.  jeho  chefredaktorem 
a  vedl  jej  půldruhého  roku,  načež  odbyv  si 
žalář,  k  němuž  byl  odsouzen  jako  bývalý 
redaktor  »Politik«,  vrátil  se  opět  do  redakce 
tohoto  listu,  v  níž  setrval,  i  když  přešla 
>Politik<  do  rukou  zvláštního  družstva,  od 


Nedomice  —  Nedvězí.  31 

r.  1877—1896.  V  r.  1880  a  později  opět  |  Hedovloe,  Otě  vík,  ves  v  Čechách,  heitm. 
r.  1883  xvolen  bvl  N.  za  venkovské  obce  ,  Podbořany,  okr.  a  pš..  Jesenice,  fara  Pod- 
pelhřiiDOvské  poslancem  do  zemského  sněmu  bořany;  35  d.,  1  ob.  č..  163  n.  (1890),  kaple, 
království  českého,  kdež  horlivý  působil  pro  Vedrahovloe,  Nedra chovice,  ves  v  Če- 
změnu  volebního  fádu.  Zároveň  stal  se  čle-  chách,  hejtm.  a  okr.  Sedlčany,  fara  a  pž. 
oem  sboru  dAvémikfi  poslanců  Českých.  Se  Jesenice  u  Sedlčan;  53  d.,  368  ob.  č.,  3  n. 
iménem  N-movým  pojí  se  v  této  době  udá-  (1890),  poplužní  dvůr  a  pila  Moř.  kn.  Lob- 
lost  pro  vývoj  české  žurnalistiky  významná.  ^  kovice.  Na  bývalé  tvrzi  připomínají  se  Jan 
K  jeho  návrhu  a  hlavně  dle  jeho  návodu  Řidlo  z  Mokřan  (1462),  v  XVI.  stol.  Ondř. 
liloien  družstvem  »Politik«  časopis  >Česká  Víta,  Jan  z  Kalenic,  Petr  Zálužský  z  Pod- 
PoliCika«,  1  něhož  povstala  potom  >Ná-  hoří,  Černínové  z  Chudenic,  v  XVlI.  stol. 
rodní  Politika*,  časopis  na  tu  dobu  nej- 1  Polyxena  z  Lobkovic,  za  níŽ  N.  připojeny 
roziířenějií  netoliko  v  Čechách,  ale  i  ve '  k  Chlumci, 
viech  zemích  rakouských.  N.  zabýval  se  také  Hedrasohitz  v.  Nedražice. 
horlivě  studiemi  dějepisnými  a  našel  ve  Staré  i  Vedrailoe  (Nedraschitx),  ves  v  Cechách, 
Boleslavi  pét  až  dosud  neznámých  listů  mi-  hejtm.  a  okr.  Stříbro,  fara  Kostelec,  pš.  Klad- 
•tra  Jana  Husi.  jež  uveřejněny  ve  »Věstníku  |  ruby;  61  d.,  347  ob.  n.  (1890);  kaple  sv.  Jana 
královské  České  společnosti  nauk*  v  roz-  Nep.,  Itr.  šk.  Alod.  statek  (316*83  ha)  se  zá- 
pravé  B&iesiavsky-  kodex  f  doby  husitské  (Praha,  mečkem,  dvorem  a  pivovarem  drží  £d.  Helm. 
1891).  R.Cejnek.       Býv.  tvrz  byla  rodným  sídlem  rodu  t.  jm.; 

2)  N.  Jan,  historik  český,  bratr  přede-  v  XVI.  stol.  seděla  zde  rodina  z  Otradovic, 
ílého  (•  1846  ve  Mnichu  u  Kardašovy  Ře-  j  Letinští  ze  Snopoušov,  v  XVII.  stol.  Mer- 
čicc).  Po  studiích  gymnas.  v  Jindřichové  klínští  z  Merklína,  kterýž  rod  držel  N.  až 
Hradci  a  univers,  v  Praze  učil  češtině  na  i  do  středu  XVIII.  stol. 
ném.  reálce  v  Praze  (Mikul.  ul.)  a  od  r.  1874  ;  Vedřev,  Nezdřev,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
je  professorem  české  reálky  v  Karlině.  Za-  <  a  okr.  Blatná,  fara  Kádov,  pš.  Kasejovice; 
Dáši  se  historií  obce  Karlínské,  o  čemž  uve- 1  49  d.,  288  ob.  č.  (1890). 
řejnil  ve  výročních  zprávách  české  reálky'  Vddrlg^lov,  lidově  Drigajlov,  město 
karUnské :    Špttdl  sv.   Pavla  před  Poříčskou }  v  ruské  gubernii  charkovské  a  Újezdě  lebe- 


hramoM  tS04''t^4S  (1876);  Staré  ^ápisky 
o  SpHálsku  (18S5);  Zabransko  v  šestnáctém 
tUAeti  (1891):  O  domě  Romhapovském  v  Kar- 
//n/(1898);  Karlínská  rtálka  \a  prvních  25  let 
s»tko  trváni  (1899);  O  minulosti  nynějšího 
Karlina  (1900);  mimo  to  psal  do  »Histor. 
sborníku*    (1884—85),    »Památek  archaeol.* 


dinském  na  řece  Sule  a  Nědrigajlovce,  má 
6098  ob.  (1897),  kteří  zabývají  se  orbou,  ze- 
jména pěstováním  tabáku  a  česneku,  lukař- 
stvím  a  drobnými  řemesly.  Ve  městě  jest  ně- 
kolik výroč.  trhů,  hlavním  předmětem  ob- 
chodu tabák. 
V«dvddio«:  1)  N.,  Medvědice  (iVtf^wi>. 


flS94i,  »Čc».  Časopisu  historického*,  časo- 1  ditsch),  ves  v  Čechách,  hejtm.  Litoměřice, 
pčsu  Musejního,  » Věstníku  čes.  professorů*,  I  okr.  Lovosice,  fara  a  pš.  Milešov;  80  d., 
•Sborníku  Ccské  zeměvédné  společnosti*,  386  ob.  n.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Kateřiny 
do  časop.  >  Poli  tik*,  »Nár.  Politiky*  a  Ottova  '  (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  popi.  dvůr. 
Slovníku  Nauč.  i  Býv.  tvrz  drželi  VchynStí,  Kaplířové  ze  Sule- 

M^domio^y  ves  v  Čechách,  hejtm.  Karlín,  |  vic  (od  poč.  XVII.  stol.  do  r.  1686),  po  nich 
okr.  Brandýs  n.  L.,  fara  Všetaty,  pš.  Všetaty- 1  dědili  Hranové  z  Karasova.  —  2)  N.,  far. 
PKvory;  66  d.,  355  ob.  č.  (1890),  2tř.  Šk.  ves  t.,  hejtm.  Tábor,  okr.  a  pš.  Soběslav; 
V  XV.  stol.  připomíná  se  panský  rod  z  Ne-  |  44  d.,  238  ob.  č.  (1890),  got.  kostel  sv.  Miku- 
docnic.  láše  (ve  XIV.  stol.  far.),   2tř.  šk.  a  samota 

Vtdopeméy  u  starých  Čechů  pokuta  za   Veselka, 
téiké  ublíženi  na  těle,  když  někdo  někoho       3)  N.,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
xbil,  avšak  neubil,  nedopřál.   Za  úplné  ubití!  Tišnov;  94  d.,  727  ob.  č.,  8  n.  (1890),  kostel 
placena  pokuta  zv.  hlava  (v.  t).   Srov.  téŽ '  sv.  Kunhuty,  5tř.  šk.,  Četn.  stanice,  pš.,  te- 
Cechy,  str.  483.  |  legrař,   kamen,   lomy,   výroba   vlněn,   zboží, 

MMMlýolutTOft  (řec.  baryekoia,  bary^  |  tkalcovství,  mlýn  a  popi.  dvory:  Bořinov 
akusia )  v.  H 1  u di o t a.  'a  Klečany . 

V«dospélost  poldavni  viz  Impuber-,     V«dvedid  v.  Medvědic, 
tas.  Vedvés  v.  Nedvězí. 

V«doiaolu>r  bot,  druh  ostřice,  Carex  Vedvézi:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Fteudocyperus  L.  Benešov,   okr.  Neveklov.   fara  a  pš.  Netvo- 

^•doiia,  ves  v  Čechách  nad  Loučnou,  řiče;  16  d.,  124  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr, 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Litomyšl;  58  d.,  394  pivovar  a  myslivna  kapituly  u  sv.  Víta 
ob.  č«  (1890).  zastávka  Rak.-uher.  st.  dráhy  v  Praze,  2  mlýny  a  samota  Kopanina.  Býv. 
(Cbocefi -Litomyšl},  kaple  sv.  Antonína,  kdysi  I  tvrz  byla  kolébkou  Nedvězských  z  Ned- 
láxně,  zaloiené  r.  1823,  a  výletní  místo,  ně-  vězí,  z  nichž  Jan  tu  seděl  naposled  (do 
kolik  mlýnů,  pila  a  panská  bažantnice.  Při- 1  r.  1585),  načež  dědili  Chobotští  z  Ostřcdka, 
pominá  se  r.  1167.  kteří  N.  prodali  ke  Konopišti  (1609),  a  r.  1683 

V«doTMka,  osada  v  Cechách,  hejtm.,  dostalo  se  k  Lešanům.  —  2)  N.,  Nedvčz, 
okr.  a  pi.  Dubí,  fara  Deštná;  20  d.,  92  ob.  ves  t.,  hejtm.  Žižkov,  okr.  a  pš.  Říčany,  fara 
n,  (1890),  I  Uhříněves;   41  d..  288  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk. 


32 


Nedvězský  —  van  der  Neer. 


R.  1313  bylo  N.  majetkem  kapituly  vyšehrad- 
ské. Srv.  Húbnero¥é  Paměti  N.  (1884).  — 
3)  N.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Nové  Město 
n.  Met,  fara  Dobřany,  pš.  Bystré;  68  d., 
344  ob,  č.,  7  n.  (1890),  mlýn,  tkalcovství  a 
samota  Končiny.  —  4)  N.,  ves  t.,  při  hrani- 
cích českomoravských,  hejtm.  a  okr.  Polička, 
fara  a  pá.  Bystré  u  Poličky;  69  d.,  512  ob. 
č.  (1890),  2tř.  šk.,  několik  tíren  na  len  a  tkal- 
covství. —  5)  N.,  Nedvěz,  ves  t.,  hejtm., 
okr.,  fara  a  pš.  Semily;   48  d.,  316  ob.  č. 

Í1890),   kamenouhel.   doly,   samoty  Paseky, 
loketnice,  Solava  a  Vrbovka. 

6)  N.,  Med  vězí  {Nedweis),  ves  na  Moravě, 
hejtm.  a  okr.  Olomouc,  fara  a  pš.  Slavonín; 
53  d.,  96  ob.  č.,  280  n.  (1890),  kaple  N.  Tro- 
jice, Itř.  šk.  —  7)  N.,  Med  vězí  (Nehei), 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Zábřeh,  fara  a  pš.  Rohle; 
69  d.,  44  ob.  č.,  470  n.  (1890),  Itř.  šk.,  sla- 
dovna. 

Vedvésský  z  Nedvěz í,  příjmení  staroč. 
rodiny  vlády cké,  jejíž  erb  byl  tatarský  klo- 
bouk. Příjmení  si  obrali  po  vsi  Nedvézí 
u  Netvoříc.  Tuto  drželi  r.  1432  bratří  Zde- 
něk a  Martin,  a  Heřman,  syn  jednoho 
z  nich,  od  r.  1450  vyskytuje  se  v  pamětech 
veřejných  a  soukromých.  Zdeněk  N.  z  N. 
Žil  v  1.  čtvrti  XVI.  stol.  a  připomíná  se  proto 
v  tituláři  r.  1534  vydaném,  f  prý  r.  1536. 
Synové  jeho  byli  Jan  a  Petr.  onen  ujav 
Ňedvězí  vložil  si  je  r.  1542  a  1549  znovu 
ve  dsky  zemské,  koupil  r.  1573  ves  Újezd 
a  t  r.  1585.  Nemaje  dětí  a  jsa  toho  rodu 
poslední  odkázal  Nedvězí  Marjaně  Nedvěz- 
ské  ze  Žďáru,  druhé  své  manželce,  tak,  aby 
po  ni  přišlo  na  Jana  Chobotského  z  Ostředka 
a  na  Nespeřích  a  Viléma  Chobotského  z  O. 
na  Chotýšanech.  Marjana  +  před  r.  1596.  Sčk, 

V^dwelSj  ves  mor.  (hejtm.  Olomouc), 
v.  Nedvězi  6). 

Vedid,  Nedžed  (Nedjed),  slovo  arab- 
ské označující  zvýšení  vůbec,  zejména  pak 
zvýšeninu  ve  střední  Arábii,  kde  slovem  tím 
rozumí  se  buď  celé  vnitroarabské  plateau  od 
Hedžasu  až  k  zálivu  Perskému,  nebo  jen 
hornatá  jeho  Čásť,  jaksi  jádro  Arábie.  Kra- 
jina tato  obklopena  jest  se  všech  stran  pa- 
sem pouští  a  omezena  na  s.  pásmem  hor- 
ským Džebel  Adža  dosahujícím  absolutní 
výšky  1800  m  a  relativní  1000—1200  m,  na 
j.  táhne  se  hlavní  hřbet  N-u  Džebel  Šomna, 
který  spadá  příkře  na  vých.  do  planiny  nad 
oasou  Háil  a  prodlužuje  se  kj.  souběžným 
řetězem  Džebel  Selmán,  který  přiléhá 
k  planině  el  Kaším.  Konečně  na  vých.  pro- 
bíhá od  sz.  k  jv.  Džebel  Temama,  spojující 
N.  s  pásmem  Tueik  (do  1000  m  vys.).  Na  j. 
od  Džebel  Ad  Že  prostírá  se  rozsáhlá  de- 
presse,  naplněná  pískem  a  omezená  na  jz. 
skupinou  rozptýlených  pásem  Džebel  Ima- 
rié.  Jsa  zdvižen  o  několik  set  m  nad  okolní 
planiny,  má  N.  mírnější  a  zdravější  podnebí 
než  ostatní  Arábie.  Horka  nejsou  tak  vy- 
soká, vrcholky  hor  vystaveny  jsou  chladným 
větrům,  přechody  tepelné  jsou  pravidelné, 
vzduch  čistý  a  suchý.  V  údolích  bývá  větŠí 
vlhko,  kteréž  umožňuje  i  pěstováni  stromů, 


města  a  vesnice  jsou  obklopena  zahradami, 
rolemi,  háji  datlových  palem  a  rozsáhlými 
pastvinami,  na  nichž  chovaií  se  nejkrásnější 
koně  světa.  Tekoucích  vod  není  mnoho,  za 
to  jsou  četné  prameny  a  studně.  Hlavní  plo- 
diny jsou  pšenice,  žito,  rýže  a  kukuřice, 
z  dobytka  chová  se  kromě  koní  skot,  vepři 
a  zejména  krásné  ovce,  pak  domácí  vel« 
bloudi.  Jádro  obyvatelstva  jest  usedlé  a  rol- 
nické, avšak  blíže  k  okrajnímu  pasu  pouští 
převládají  kočovní  beduini.  Z  obyv.  těchto 
vznikla  pověstná  sekta  VahhábitŮ  fv.  t.). 
Kromě  orby  zabývají  ae  obyvatelé  tkaním 
látek,  některými  primitivními  řemesly  a  ob- 
chodem. 

V^dĚef  nebo  Mešhed-Alí,  město  v  asij- 
ském Turecka  ve  vilájetu  bagdádském  a 
sandžaku  kerbelském,  má  na  5000  ob.,  z  nichž 
jest  4250  šiitů  a  jen  750  sunitův  (úředníkův 
a  vojínův),  a  jest  jedním  ze  svatých  měst 
šiitských,  neboť  5  km  odtud  byl  zavražděn 
mučeník  Alí.  V  březnu  putují  sem  zástupy 
Šiitů,  přivážejíce  s  sebou  četné  mrtvoly.  Pod 
zlatou  kupolí  mešity  jest  hrob  Alího  a 
ohromná  hrobka,  rozdělená  ve  3  patra,  do 
které  se  mrtvoly  tyto  ukládají.  Téměř  všichni 
obyvatelé  města  zabývají  se  náboženskými 
studiemi  a  službou  v  mešitách,  vyrábějíce 
také  tkaniny  z  vlny  a  velbloudí  srsti,  cihly 
z  posvátné  hlíny  a  svaté  rubáše  jako  v  Ker- 
bele. 

Heeff  Christian  Ernst  (♦  1782  ve  Frank- 
furtě n.  M.  —  t  1849  t.),  lékař  něm.,  spolu- 
zakladatel přírodovědecké  společnosti  sen- 
kenberské  a  fysikálního  spolku  ve  Frank- 
furtě. N-ovi  připisuje  se  vynález  elektro- 
magnetického přerušovače  proudu,  t.  zv. 
N-ova  kladívka  (v.  Kladívko  4).    iivJif. 

Veefs  (též  Neeffs)  Pieter,  řeč.  starší, 
nízozem.  malíř  (♦  kol  1578  v  Antverpách  — 
t  mezi  1.  1656  a  1661  t.).  Byl  žák  Hendryka 
van  Steenwyk  st.,  od  r.  1605  pracoval  samo- 
statně a  r.  1609  přijat  do  antverpského  ce- 
chu Lukášského.  Maloval  pohledy  do  vnitra 
kathedrál,  zhusta  svícemi  nebo  pochodněmi 
osvětleného,  s  výbornou  perspektivou  line- 
ární a  vzdušnou,  dovedné  vystihuje  světelné 
effekty;  jemnost  a  čistota  kresby  jeho  místy 
není  prosta  tvrdosti.  StaffᎠ osob  malovali 
mu  Francken,  Teniers,  Brueghcl  a  van  Thul- 
den.  Obrazů  jeho  je  hojnost  po  obrazárnách 
na  pevnině.  —  N.  Pieter,  řeč.  mladší,  syn 
jeho,  kvetl  v  1.  1650—60  a  napodobil  otce. 

van  der  Veer  [nér]:  1)  v.  d.  N.  Aermont 
či  Aart,  malíř  holland.  (♦  1602  v  Amster- 
dame —  1 1677  t.).  O  životě  jeho  není  zpráv. 
Maloval  průplavy  osvětlené  měsícem,  požáry 
za  noci  dramaticky  vzrušené  přítomným  zá- 
stupem a  zimní  krajiny  s  bruslíři.  Zastoupen 
hojně  po  obrazárnách  i  soukromých. 

2)  v.  d.  N.  Eglon  Hendrik,  syn  N-a  1) 
(♦  1643  v  Amsterdame  —  f  1703  v  Důssel* 
dorfě),  žák  otcův  a  Jakuba  Vanloo.  Pracoval 
v  různých  městech  domoviny,  též  ve  Francii 
a  posléz  jako  dvorní  malíř  kurfiršta  Jana 
Vil.  Falckého  v  Dússeldorfě.  Jest  autorem 
hojně  v  obrazárnách  se  naskýtajících,  hladce 


Neerwinden  —  Něfedov. 


33 


a  s  umélkovanou  elegancí  kreslených  dam 
a  drobných  krajinek  s  biblickou  a  genrovou 
sUffáii. 

^••rwiadaii,  ves  v  belg.  prov.  lutišské, 
3  Irm  od  Landenu,  se  535  obyv.  (1893),  jest 
památná  dvěma  bitvami:  v  jedné  porazil 
29.  čce  1693  firanc.  maršál  Luxembourg  spo- 
jené Hollandany  a  Angličany,  ve  druhé  zví- 
téZil  rak.  marial  Clerfait  18.  břez.  1793  nad 
Francousi  pod  Dumouriezem. 

V«efl  ▼on  Bsenbeok:  1)  N.  v.  E.  Chri- 
stian Gottfr  led,  přírodovédec  ném.  (♦  1776 
v  Erbacfau  —  t  1^58  ve  Vratislavi^,  vystu- 
doval lékafství  a  védy  přírodní  v  Jeně,  byl 
nějaký  čas  lékařem,  žil  potom  na  statku 
trém  v  Kitzingenu,  r.  1816  stal  se  prof.  a 
ředitelem  bot,  zahrady  v  Eriankách,  r.  1818 
xvo«en  za  praesidenta  přírodověd,  akademie 
Leopoldo  Karlovy,  r.  1819  jmenován  prof. 
bot.  v  Bonne,  r.  1831  ve  Vratislavi.  Byl  jeden 
1  předních  přirodních  filosofů  něm.,  duch 
tvobodomyslný,  účastnil  se  r.  1848  hnutí 
politického  v  Berlíne,  byl  odtud  vypověděn 
a  potom  úřadu  professorského  zbaven.  Byl 
vědecký  spisovatel  velice  plodný,  zabýval  se 
pak  především  soustavným  studiem  rostlin 
jevDOsnubných  i  tajnosnubných,  hlavně  me- 
dkúv.  Z  veliké  řady  jeho  spisÚ,  z  nichž  ně- 
které společné  8  jinými  zpracoval,  jmenu- 
jctne:  Die  AI  gen  aeš  sússen  Wassers  (Bam- 
berg.  181 4"! ;  Dos  System  der  Fil\e  und 
Sekmdmme  (Vircp.,  1817  s  44  tab.);  Die  Ent- 
mickelung  Jer  Pflan\ensub$tan\,  physiologisch, 
ckemisch  und  mathematiích  dargestellt  (s  Bi- 
scboťfem  a  Rothem;  Erlanky,  1819);  Hand- 
kmch  der  Botanik  (Norimb.,  1820—21,  2  sv.h 
De  Gnnamomo  disputaiio  (s  bratrem  Theoa., 
Bonn.  1823);  Bryologia  germanica  (s  Hom- 
scbocheno  a  Sturmem,  1823—31,  2  sv.  s  43 
tab^i;  Agrostoiogia  bratiliensis  (Stutg.  a  Tub., 
1829>  tvoří  čásť  díla  Martiusova  Flora  bra- 
siliensis);  Genera  et  species  Asterearum  (Vrat., 
1832) ;  Saturgeschichte  der  ettropaeischen  Leber- 
wioose  (Bcrl.  a  Vrat.,  1833—38,  4  sv.) ;  Sy sterna 
Laurinamm  (Berl.,  1836);  Die  deutschen  Brom- 
beerstráuch^r  (Elberfeld,  1822—27,  spolupra- 
comík  A.  Weihe);  Prodromus  fiorae  penin- 
ttdae  Indiae  orientalis  (společně  s  Walker- 
Aniottem  a  Decandollem ;  Lond.,  1834  a  násl.) ; 
Synop$i$  hepaticarum  (spolupracovníci  Gott- 
sche  a  Liodeoberg;  Hamb.,  1844—47).  Vedle 
uvedených  prací  vydal  dále  sebrané  spisy 
Rob.  Browna  (Schmalk.  a  Norimb.,  1825—34, 
5  Bv.)  a  soustavné  dílo  o  lumcích  (Hymeno- 
pterorum  Ichneumonibus  a^/ínium  monogra- 
phiae,  Štutg..  1834,  2  sv.).  Ze  spisů  jeho  pří- 
rodně filosofických  uvádíme :  Vorlesungen 
{ur  Entmickeiungsgeschichte  des  magnetischen 
Schlafes  u.  Traumes  (Bonn,  1820);  System 
der  spekmUttiven  PhilosopMe,  /.;  Die  Nátur- 
pkilosophié  (HlohoT,  1841);  Die  allgemeine 
Formenlekre  der  Nátur  (Vrat..  1862). 

a)  M.  v.  E.,  Theodor  Friedrich  Lud- 
wig.  botanik  něm.  (*  1787  v  Erbachu  — 
t  1837  v  Hyěres).  bratr  Chr.  Got.  Neesa 
v.  Esenbeck,  byl  řed.  bot.  zahrady  v  Lcjdě, 
potom  prof.  a  řed.  bot.  zahrady   v  Bonne. 

Oxttf  Sloraflc  NaaCný,  0t.  XVHI.  24/6  1901. 


Zabýval  se  hlavně  soustavným  studiem  rost- 
lin Německa  a  vydal :  Genera  plantarum  y?o- 
rae  germanicae  (Bonn,  1833—1860;  pokračo- 
vatelé Spenner,  Putterlick,  Schnitzlein,  Bi- 
schoff,  Caspary,  Brandis);  Handbuch  der  médi- 
ciniseh-pharmaceutischen  Botanik  (t..  1830 — 33, 
3  sv.).  Pokračoval  též  v  díle,  jež  vydali 
Weihe,  Walter  a  Funke,  Plantae  officinales 
(Důsseld.,  1821—33,  s  552  tab.). 

Héfalla  (t.  íe^a,  řec,  střízlivé  oběti), 
u  Řeků  litby,  k  nimž  nepoužíváno  vína,  jež 
byly  tedy  smíáeninou  mléka,  medu  a  vody 
(fteltK^atov,  Homer.  Odyss.  X.,  519,  XI.,  27, 
Aisch.  Eumen.  107).  Athéňané  obětovali  takto 
Mnémosyně,  Musám,  Éói,  Hélioví,  Seléně, 
nymfám,  Afroditě  nebeské,  dle  Filochora  též 
Dionysovi  a  dcerám  Erechtheovým.  Také 
Eumenidám,  Démétře  a  ještě  jiným  bohům 
konány  oběti  tohoto  způsobu.  Srv.  Sten- 
gel,  Griech.  Sacralalterthúmer.  Vý, 

Vefas  v.  Fas. 

Vefasti  dies  v.  Díes  str.  496. 

Héf^djev  JevgenijAleksějevič,  práv- 
ník ruský  (♦  1851  ze  šlecht,  rodiny  simbir- 
ské  gubernie).  Studoval  v  Lazarevském  ústavě 
a  na  práv.  fakultě  mosk.  univ.  Byl  mírovým 
soudcem,  potom  advokátem  v  okruhu  kazaň- 
ského  soudního  dvora.  Od  r.  1881  byl  sou- 
kromým docentem,  od  r.  1892  professorem 
kazaňské  univ.;  od  r.  1896  jest  professorem 
obchodního  práva  a  soudního  řízení  na  mo- 
skevské univ.  Z  vědeckých  prací  N-a 
sluší  uvésti  zvláště:  K.  uceniju  o  suščnosti 
gra^d.  processa  (Kazaň,  1891;  doktorská  dis- 
sertace);  Učenije  ob  iské  (t.,  1895);  O  sposo- 
bach  osvobofdénija  nědyií^mych  imuščestv  ot 
opisi  tref  jimi  licami^  néiméjuŠčimi  na  svoji 
imuŠčestva  aktov  ukréplenija  (1881);  Ústraně' 
nije  sudéj  v  gra{danskom  processé  (magistr, 
dissert.,  2.  vyd.  1887);  Zadači  i  elementy  na- 
uki  gra{dan,  processa  (1883);  Pričiny  i  cělj 
i^danija  polnago  sobranija  i  svoda  \akonov 
s  točki  ^rénija  Speranskago  (1889);  Skloninije 
storon  k  miru  v  grafdan.  processé  (1890);  Je- 
dinstvo  gra{dan,  processa  \  Osnovnyja  naČala 
gra(d,  sudoproi\vodstva  (řeč,  1895). 

Vdfedov  Filipp  Diomidovič,  spiso- 
vatel ruský  (♦  1848),  literárně  Činným  jest 
od  r.  1859  a  vyniká  hlavně  povídkami  ze 
života  prostého  lidu  a  pracemi  ethnografi- 
ckými  {Ii  putévych  ^apisok;  Na  miru  a  j.). 
Od  r.  1874  jako  člen  petrohradské  společ- 
nosti přírodozpytecké,  anthropologickc  a 
ethnografické  cestoval  po  různých  krajích 
ruských  a  sebral  hojně  materiálu,  jejŽ  zpra- 
coval v  četných  statích  vědeckých  i  v  pra- 
cích belletristických.  Jsa  výborný  znalec  pro- 
stého lidu,  přimyká  se  ke  škole  národníků 
a  vidí  v  lidových  massách  ohromné  zásoby 
energie  a  živé  samobytné  síly,  stísněné 
pouze  nepříznivými  podmínkami  národoho- 
spodářskými. Upřímný  soucit  k  trpícím  a 
utlačeným  dodává  jeho  pracím  rázu  zvláštní 
měkkosti,  přecházející  tu  a  tam  v  sentimen- 
tálnost.  Sebrané  spisy  jeho  {SočMnija)  po- 
čaly vycházeti  v  Moskvě  r.  1893.  Nejno- 
věji   vydal     Svjatočnyje    raiska^y    (Moskva, 

3 


34 


Ncfelé  —  Nefrit 


1896).  N.  redigoval  též  sebrané  spisy  Levi- 
tova. 

Vefelé  v.  Athamas. 

Vefelin  {elaeolith),  nerost  v  přírodě  hojně 
rozšířený,  a  to  vždy  v  horninách  vyvřelých. 
Krystaily,  narostlé  v  dutinách  hornin  vul- 
kanických, jsou  šestiboké  sloupce  soustavě 
hexafi[onálni  náležející;  ač  tvar  jejich  jest 
holoedricky  vyvinut,  nasvědčují  vlastnosti 
fysikální,  zvláště  korrose,  že  n.  náleží  pyra- 
midální hemiédrii  a  že  zároveň  jest  hemi- 
morfní.  Bývá  též  zrnitý  a  účastní  se  pod- 
statně ve  složivu  mnohých  hornin.  Barva 
n-u  jest  bílá,  jindy  nazelenalá,  nažloutlá, 
nasedla  až  i  pleťová;  lesk  na  plochách  kry- 
stal lovech  skelný,  jinak  mastný.  Tvrd.  =  67, 
až  6,  hust.  —  2*58— 2*64.  Chemicky  jest  n. 
křemičitan  hlinitosodnatý,  menšími  podíly 
bývají  v  něm  zastoupeny  kysličníky  vápe- 
natý a  draselnatý,  složeni  jeho  se  vyjadřuje 
vzorcem      ^^a,,  AT,,  Ca),Al,Si,0,,. 

N.  snadno  se  rozkládá  kyselinami,  vyba- 
vuje rosolovitou  kyselinu  křemičitou ;  v  pla- 
meni dmuchavkovém  snadno  taje.  Ve  pří- 
rodě často  se  mění  v  natrolitn  a  j.  zeo- 
lithy  anebo  v  muskovit.  N.  z  Vesuvu,  jenž 
obsahuje  uhličitan  vápenatý,  patrně  dru- 
hotně do  něho  infíltrovaný,  byl  nazýván 
davynem.  N.  jest  význačnou  podstatnou 
součástí  hornin,  které  obsahují  značně  vy- 
soké procento  alkalií  a  kysličníku  hlinitého. 
N.  starších  než  třetihorních  vyvřelin  (syenitů 
elaeolithických  a  jejich  porfyrA^,  zpravidla 
zbarvený  a  méně  čerstvého  vznledu.  sluje 
elaeolith;  vlastní  n.  jest  charakteristický  pro 
horniny  neovulkanické:  znělce  a  mnohé  če- 
diče; je-li  součástkou  převládající,  uděluje 
jim  lesk  mastný.  V  čedičích  a  znělcích  čes- 
kého Středohoří  jest  n.  velmi  rozšířen,  ale 
většinou  pouze  mikroskopický;  makrosko- 
pická individua  n-u  jsou  zejména  u  Marián- 
ských Lázní,  u  Tichlovic,  na  Střekově  a  jin- 
de. Krystallovaný  n.  se  vyskytuje  v  duti- 
nách vulkanických  hornin  na  Vesuvu  (Mte 
Somma),  u  Laalského  jezera  v  Porýnsku  a  j.; 
elaeolith  zejména  v  jiŽ.  Norsku  (fjord  Lange- 
sundský),  na  Grónsku  a  j.  Fr.Sl-k. 

Vefelinioký  óedid  v.  Čedič;  n.  syenit 
v.  Syenit  nefelinický. 

Vefelokokkys^  (řec),  >Kukačkov  v  obla- 
cích*, název  města  ve  fantastickém  státě  pta- 
čím v  Aristofanových  Ptácích.  Odtud  N.  často 
ve  smysle:  fantastický  výtvor,  výron  fantasie. 

Veff:  1)  N.  (He**!*)  Timořej  Andrej e- 
V  ič,  malíř  rus.  (♦  1805  v  Estonsku  —  f  1876), 
vzdělav  se  v  Drážďanech  a  v  Itálii  přijel 
r.  1826  do  Petrohradu,  kde  záhy  nalezl  ob- 
liby a  r.  1832  jmenován  byl  dvorním  malí- 
řem. Navštíviv  ještě  třikráte  Řím  cestoval 
též  po  Rusku  a  stal  se  professorem  umělec, 
akademie  petrohradské.  Množství  jeho  prací, 
jmenovitě  podobizen  a  krajin,  je  v  soukro- 
mém majetku  aristokratických  domů  petro- 
hradských. Vynikal  jmenovitě  v  graciésních 
ženských  podobiznách.  V  jiných  obrazech 
při    všech    přednostech    barevného    podání 


chladná  komposice  tlumí  životnost.  Ozdobí' 
též  svými  pracemi  kathedr.  sv.  Izáka  v  Pe- 
trohradě. Z  jeho  obrazův  uvádějí  se  jako 
nejlepší:  Po^dvi^eni  křUe;  Spasitel  v  hrobě; 
Anděl  smrti;  Anděl  modlitby;  Nanebevstou- 
pěni  Pdně;  Nea polské  pradleny  v  jeskyni; 
Koupající  se  dívka  a  mn.  i. 

2)  N.  Jan,  velkoobchodník  (*  6.  květ.  1832 
v  Lipníku  na  Moravě),  Šlechetný  vlastenec, 
maecenáš  českého  školství,  ieden  z  před- 
ních uvědomělých  zakladatelů  českého  ob* 
chodnictví.  Otevřel  r.  1860  v  Praze  na  Pří- 
kopě obchod  uměleckými  výrobky  a  vedl 
jej  jako  první  ryze  český  závod  tak,  že  po 
příkladě  jeho  vznikaly  nové  firmy  české. 
N.  účastnil  se  všech  vlasteneckých  podniků, 
jest  spoluzakladatelem  a  členem  správní  rady 
Živnost,  banky,  pojišťovny  »Praha<,  Česko- 
slov.  obchodní  akademie,  býv.  Družstva  ná- 
rodního divadja,  obcb.  spolku  » Merkure,  čest- 
ným členem  Ústřední  Matice  školské,  příse- 
dícím obchod,  soudu  a  čestným  občanem  ně- 
kolika obcí  moravských.  V  rodišti  svém  Lip- 
níku založil  v  letech  sedmdesátých  soukro- 
mou českou  školu  nyní  obecnou  a  věnoval 
na  založení  vyšší  reálky  tamější  fond  20.000  zl. 
Mimo  to  účastnil  se  založeni  vyšší  obchodní 
školy  v  Brně  a  okresní  záložny  v  Lipníku, 
a  hmotně  i  mravně  vždy  přispíval  k  vybojo- 
vání rodiště  svého  z  rukou  zněmčených. 

Vefoskop  (z  řec.)  jest  přístroj  k  měření 
výšky  mraku,  směru  a  rychlosti  jeho  pohybu. 
Starší  n.,  zařízený  k  měření  výšky  mraku, 
sestrojil  Braun,  novější,  k  měření  směru  a 
relativní  rychlosti  mraku  Pavel  Garnier 
a  Hildebrandsson.  N.  Garnierův  skládá 
se  z  kruhové,  zrcadlící  desky,  rozdělené  po 
obvodě  ve  stupně,  a  vertikálního  podstavce, 
jejž  lze  volně  otáčeti  kolem  osy  svislé  (pro- 
cházející středem  kruhové  desky).  Na  tomto 
podstavci  lze  pošinovati  výše  nebo  níže  malý 
dalekohled,  který  zařídí  se  na  střed  zrcadla. 
Podstavcem  se  tak  dlouho  otáčí  a  daleko- 
hled se  na  svislém  podstavci  tak  pošine, 
aby  ve  středu  zrcadla  spatřen  byl  obraz 
mraku,  jehož  rychlost  se  má  stanoviti.  Při 
pozorování  odečítá  se  čas,  za  který  obraz 
mraku  přejde  ze  středu  zrcadla  ke  kraji. 
Značí-li  r  poloměr  kruhového  zrcadla,  v  výš- 
ku, do  které  byl  dalekohled  na  vertikálním 
podstavci  pošinut,  V  výšku  mraku  a  konečné 
t  odečtený  čas,  jest  hledaná  rychlost  mraku 

v 

Není-li  výška  mraku  známa,  lze  určiti  n-em 
Garnierovým  pouze  rychlost  relativní,  t.  j. 
pomér  rychlosti  skutečné  k  výšce  mraku. 
N.  Hildebrandssonův  je^t  předešlému  velice 
podoben.  nvk. 

Vefrit  jest  makroskopicky  celistvý  aktino- 
lith;  mikroskopicky  jeví  se  složen  z  velmi 
teninkých  jehliček,  které  všemi  směry  jsouce 
uloženy  činí  aggregát  plsťovitý;  touto  struk- 
turou vysvětluje  se  neobyčejná  tuhost  a 
pevnost  n-u,  tak  že  balvany  neřritové  nelze 


Neftyl  —  Negotin.  35 

vAbcc  rozděliti  jinak  než  rychlým  chlazením  |  a  domorodců,  kteří  mají  znamenité  obchodní 

pradce  zahřátých  kusů.  Barva  n-u  jest  světle  i  spojení  s  pobřežím  Zadní  Indie.  N.  byl  z  prv- 
oeb  naécdlc  zelenavá,  ale  také  až  bělavá ;  na '  nich  portugalských  stanic  na  pobřeží  Koro- 

hranách  jest  průsvitný.  Tvrd.  =  6,  hust.  =»  mandelském,  r.  1660  byl  obsazen  Hollanďany 
3  0 — 3'1.  Chemicky  jest  n.  totožný  s  aktino- ;  a  r.  1781  Angličany. 

Lthem,  theoretické  složení  jeho  jest  tudíž  |  Veg^atlv  ve  fotografii  značí  desku  skle- 
CaMg^Si^O^   ==   57-72»/p    SiÓ^,    28-83   MgO, '  něnou,   film  a  pod.  s  obrázkem,   který  po- 

13'45  GiO.    N.  podobně  jako  jade i t  (v.  t.)  vstal    osvětlením    desky    ve    fotografickém 

jest  zajímavý  svým  významem  kultur.-histor ;  apparátu  a  vyvoláním.  Proti  světlu  pozoro- 

'úi  r  praebistorických  dobách  byl  n.  materiá-  ván  ukazuje  n.  místa  nejtmavší  tam,  kde 
letn  k  výrobě  sekyrek,  mlatův  a  jiných  před- 1  předmět  fotografovaný  byl  nejvíce  osvětlen, 
mětůr,  jako  jím  byl  domorod.  novozealand- '  a  naopak  místa  nejprůhlednější   tam,   kde 

jkým,  venezuelským  a  aljašským.  V  Evropě  předmět  měl  stíny  a  pod.  Ostatně  sr.  Foto- 

oónětiy    byly    nálezy   výrobků   nefritových  grafie  str.  414. 

hlavně  v  kolovích  stavbách  na  švýcarských  N.  v  galvanoplastice  značí  formu  před- 

jczcrcch,  v  jižním  Německu  a  Itálii.  —  Číňané  metu   tak   upravenou,   aby  elektrolytickým 

dělají  z  n-u  s  neobyčejnou  dovedností  sošky,  vylučováním  mědi    utvořil  se   věrný    otisk 

vázy  a  jiné  předměty  ozdobné.    Evropanům  předmětu.  N.  takový  připravuje  se  z  gutta- 

byi  znám  n.  jako  laph  nephriticus  a  věřilo  se  perche,   která   zahřátím   měkne   a   stává  se 

o  něm  mimo  jiné,  že  má  moc  léčivou  proti  plastickou,  nebo  se  předmět  odleje  do  sádry. 

Dt*mocem   ledvinovým  (odtud   i  jméno  n.);  Sádrový  odlitek  impregnuje   se   v  horkém 

býval  však  až  do  XIX.  stol.  zaměílován  s  ja-  stearinu.  Aby  byl  povrch  n-u  vodivým,  po- 

dciteiD.  Nejrozsáhlejší  a  nejdříve  známá  pr-  tírá  se  rozetřenou  tuhou.  Jinak  sr.  či.  Gal- 

votaá  naleziště  n-u  jsou  na  planině  Pamírské  vanoplastika.                                      nvk. 

a  v  pohoří  Kven-lunském  (Chotan,  Raskem-  Vegatlvni  (z  lat.),  záporný,  jakožto  pro- 

Darja),  odkud  pochází  materiál  k  nefritovým  tiva  positivního  neboli  kladného, 

výrobkům  Činsicým ;  také  pro  n.  novozealand-  Ventorla  aotlo  v.  Zápůrčí  žaloba, 

ský  (vunamu)   nalezena  prvotní  lokalita  na  de  Vešker  (Necker)  Jost,   dřevorytec 

tápaoé  jižního  ostrova.    V  Evropě  objeven  XVI.  stol.,  rodem  Antverpan,  povolán  Peu- 

n.  u  jordansmdhlu  a  Reichensteinu  v  Pruském  '  tingerem   do  Augšpurka  provést   v  dřevo- 

Slezsku.  £>obou  nejnovější  pak  nalezena  lo-  rytu  Burgkmairovy  a  Scháuffeleinovy  kresby 

žiska  n-u  též  v  Sibiři  při  řece  Onotu  v  gu-  k  dílům  Maximiliána  I.,  zvi.  k  >Teurdanku<. 

bcrnii  irkutské.  N.  jest  vždy  členem  krystal-  Dle  prvého  malíře  provedl  též  trojbarevné 

lických  břidlic  a  b<vá  provázen  hadcem  nebo  dřevoryty  (clair  obscur)  a  vedle  toho  zho- 

homioami   amfibolickými.    Odkud  pocházejí  tovil  kopie  Holbeinova  >Reje  smrti*, 

nefritové    předměty,   nalézané    v  Evropě   a  Vegl^é  |-žé],  franc,  nedbalky. 

v  Americe,  nelze  podrobně  určiti.  Hypothesa  Véglls^enoe  [-žans],  franc,  nedbalost. 

Fischerova,   dle    níž   Arijci    si    drahocenný  Vegoi,  nejvyšší  hora  v  sedmihradských 

materiál  nefritový  přinesli  z  asijské  své  pra-  Karpatech;    vystupuje   do  výše  2536  m  ve 

vlasti,  byla  vyvrácena  nálezem  n-u  jordans-  Fogarašských   Alpách   na   hranicích  sedmi- 

fflůhUkébo  (1884).  valounů  v  údolí  Múry  a  hradsko-rumunských,  tvoříc  dva  táhlé,  hlubo- 

Saviny  ve  Stýrsku  i   na  Aljašce  a  bludných  kým  sedlem    oddělené   a   divoce  rozeklané 

balvanů  nefritových  v  severských  glaciálních  vrchy,  Malý  a  Velký  N.,  v  doleních   čá- 

Qsazeninách  nížiny  Severoněmecké  na  růz-  stech  jedlovými  a  bukovými  lesy  hustě  oo- 

ných  místech.  Jest  pravděpodobno,  že  právě  rostlé.    Na  severním  úbočí  propastitá   Ď  á- 

valouny    bývaly    praehistorickým    -člověkem  blova  kotlina  (Teufelskessely  Strunga  dra- 

zpracovány;    lokality  původní,   z  nichž  po-  kului),  pustá   a   divoká   to   pánev,   na  jejíž 

cházciy.  zůstaly  dosud  neznámy.    V  zemích  okraji   rozložena  dvě  mořská  oka,  jezero 

českých  nebyly  nalezeny  předměty  nefritové,  Negoiské  ve  výši  1936  m  a  Girsovi  č. 

a  starší  zpráva,  že  se  n.  vyskytuje  v  hadcích  Keíczun  ve  výŠi  2140  m.  Z  Ne,  navštěvo- 

oa  několika  místech  západní  Moravy,  nebyla  váného  turisty  a  lovci  kamzíkův  a  medvědů, 

potvrzena.                                            Fr.Sl-k.  zde  hojně  se  vyskytujících,  je  velkolepá  vy- 

Veftirlt  min.,  v.  Ozokerit.  hlídka  do  již.  krajů  Sedmihradska  a  severní 

Vei^oe   (z  lat.  negatio],  zápor,  jakožto  části    Rumunska,    neméně  podél    dlouhého 

protiva  klada.  řetězu  transylvanských  Alp.                  DkL 

Veg4pataflft  (Nagapatam),  přístavním.  Végoi  n.  Njegoš,  v.  Danilo  Petrovič. 

v  distriktu   Tandžurském   brit.-ind.   praesi-  Vegotin,    okr.   město    ve   vých.    Srbsku 

dentství  Madraského,  nalO'46's.  š.  a  79*50'  v  t.  zv.  krajině  timocké,  10  km  vzdálený  od 

v.  d^   na  plochém,   písčitém  pobřeží  Koro-  Timoku  a  Dunaje.    Má  vyšší  gymnasium  a 

mandelském,   při  rameni  delty  řeky  Kávari;  do  nedávná  byla  zde  stolice  biskupská.  Oby  v. 

stanice  jižní  dráhy  indické.  Má  (1891)  59.221  je  4727.  V  okolí  daří  se  výborné  víno  známé 

ob.  (z  nich  39.011  hindů,    14.341  muhamm.,  jménem  ^černé  víno  nerrotinské«.  Zvlášť  do- 

5863  křesl),  vyšší  školu  a  missíi  jesuitskou,  brá  vína  rodí  se  v  okolí   vesnice  Mokráně, 

vcaďeyanskou  missii.   čilou  výrobu  bavlně-  jižně  od  N-a  na  úpatí  hor  Lokvy  a  Vyso- 

ných   a    hedvábných   látek   a   silný  obchod  kého,  kde  vinohrady  zaujímají  plochu  50  km^. 

•  Ceylonem,   Barmou  a  Straits  Settlements.  Zdejší  víno  rozváží  se  do  Rumunska,   Hul- 

20*^  ob.  jsou  Labbaiové,  smíšenci  to  Arabův  harska,  poslední  dobou  značné  do  Francie. 


36 


Negotiorum  gestio  —  Negri. 


R.  1883  vyvezeno  odtud  přes  100.000  hl  vína. 
R.  1813  zhynul  zde  pověstný  srbský  hajduk 
Veliko.  JZRr. 

Neeotlonim  gestio  (lat.)>  jednatel- 
ství bez  příkazu,  záleží  v  tom,  že  někdo 
(n.  gestor)  opatří  jisté  záležitosti  pro  jiného 
(dominus  negotii),  aniž  by  k  tomu  byl  povo- 
lán příkazem  jeho  nebo  svým  úřadem.  Jed- 
natel musí  míti  úmysl  záležitosti  opatřiti  pro 
jiného  {animus  negotia  aiiena  gerendi)  Není 
to  n.  g.,  když  někdo,  jsa  činný  v  záležitosti 
cizí,  má  úmysl  jednati  pro  sebe  sama,  nechať 
věděl,  že  jde  o  cizí  záležitosti  (jako  nepo- 
ctivý držitel),  či  nevěděl  (jako  poctivý  drži- 
tel cizí  věci).  Zřetelem  k  tomu,  že  v  někte- 
rých případech  toho  druhu  mají  podle  řím- 
ského práva  přece  jen  průchod  žaloby  z  n. 
g.  (actio  n.  gestorům  directa  nebo  contraria)^ 
mluví  se  v  případech  těch  o  ^nevlastní«  n. 
g.  Právo  řím.  nespatřuje  v  dobrovolném  opa- 
tření cizích  záležitostí  ničeho  nedovoleného. 
Jinaké  jest  stanoviště  práva  rakouského.  Po- 
dle §  1035.  obč.  zákonníka  rak.  nemá,  kdo 
ani  smlouvou,  ani  soudem,  ani  zákonem  ne- 
byl k  tomu  zmocněn,  mísiti  se  do  záležitostí 
jiného.  Učiní-li  tak,  jest  odpověden  za  vše- 
cky následky  i  za  škodu  nahodilou,  která  by 
bez  jeho  vmíšení  nebyla  nastala.  Dovoleno 
jest  pouze  jednatelství  nutné,  t.  j.  podnik- 
nutí cizí  záležitosti,  aby  odvrácena  byla  škoda. 
Z  jednatelství  bez  příkazu  vycházejí  pro 
strany  zvláště  tyto  závazky:  N.  gestor  jest 
povinen  záležitost,  které  se  ujal,  dovésti  ku 
konci,  jsa  při  tom  odpověden  z  každého  ne- 
dopatření, má  vydati  vše,  co  opatřením  cizí 
záležitosti  dostalo  se  jemu  do  rukou,  a  uči- 
niti počet  ze  všeho,  rro  závazky  tyto  pro- 
pouští se  proti  němu  actio  negotiorum  gesto- 
rům directa,  Dominus  negotii  zase  jest  zavá- 
zán nahraditi  jednateli,  co  tento  naň  vyna- 
ložil ze  svého,  maje  při  tom  úmysl  si  to 
dáti  vynahraditi,  tedy  jmenovitě  ne  úmysl 
darovací.  Podle  římského  práva  závisel  ao- 
tčený  nárok  jednatelův  na  náhradu  nákladu 
{actio  negotiorum  gestorům  contraria)  jen  je- 
ště na  tom,  že  jednání  gestorovo  bylo  uži- 
tečné dominu  negotii  (ntsgotium  utiliter  ges- 
/Mm),  třebas  dosažený  úspěch  později  od- 
padl. Podle  práva  rakouského  však  jest  jen 
při  jednatelství  nutném  dominus  negotii  za- 
vázán nahraditi  jednatelovi  náklad  potřebně 
a  užitečně  učiněný,  byť  i  přičinění  jeho 
bez  jeho  viny  nemělo  úspěchu.  Ide-li  však 
o  jednatelství,  jež  není  nutné,  musí  býti 
nahrazen  učiněný  náklad  jednatelovi  ien, 
když  záležitost  opatřil  k  jasnému  převláda- 
jícímu prospěchu  druhého  (§§  1035.— 1040., 
1311.).  Hý-. 

Negotiam  (lat.)  ve  sm.  právnickém  zna- 
mená u  Římanů  smlouvu  obligační  ja- 
kož i  právnickou  skutečnost  zakládající  ob- 
ligaci, která  se  spravuje  podstatně  stejnými 
pravidly,  jako  obligace  ze  smluv,  značí  tedy 
po  výtce  kontrakt  (v.  t.)  a  quasikon- 
trakt  (v.  t.),  nikoli  však  též  čin  zapověděny 
(delictum,  v.  Delikt)  a  jemu  podobný  dů- 
vod obligační,  quasidelikt  (v.  t.).    //r. 


Negr  v.  Černochové. 

Vegr&nltz  v.  Nechráníce. 

Vegretti  Henry  (♦  1817  —  1 1879  v  Lon- 
dýně) byl  optikem  a  mechanikem  v  Londýně. 
Firma  »Negretti  a  Zambra<  dosud  slyne 
v  Anglii  svými  mechanickými  dílnami  a  vý- 
robou přesných  měřicích  strojů  fysikáln^ch. 
N.  vynašel  zvláštní  teploměr  na  měřeni  te- 
ploty hlubin  mořských.  Teplomér  tento  zdo- 
konalen později  Chabaudem.  nvk. 

Vegretti  v.  Ovce. 

Vegri:  1)  N.  Cristoforo,  italský  poli- 
tik a  spisov.  (♦  1809  v  Miláně  —  f  18^6  ve 
Florencii),  stal  se  1843  profcssorem  státního 
práva  v  Padově;  r.  1848  prohlásil  se  pro  ná- 
rodní věc  italskou,  stal  se  rektorem  univer- 
sity a  ozbrojil  studentstvo,  ale  po  pádu  Vi- 
cenzy  musel  odejíti  z  města.  Byl  pak  pro- 
fessorem  v  Turine,  rektorem  university  tamní 
a  ministrem  pod  Giobertim.  Po  bitvě  u  No- 
vary  spravoval  konsuláty  v  ministerstvu  za- 
hraničném  a  navazoval  styky  se  všemi  ze- 
měmi evropskými  ve  prospěch  Itálie.  KdyŽ 
vláda  přesídlila  do  Florencie,  založil  tu  země- 
pisnou společnost  italskou,  jejímž  byl  prv- 
ním předsedou.  Naposledy  byl  generálním 
konsulem  v  Hamburce  (1873—74);  odtud  žií 
v  soukromí  v  Turině.  N.  psal  hojně  v  oboru 
historie,  politiky  i  zeměpisu.  Tak:  Memorie 
storico-politiche  dei  Greci  e  dei  Romani  (1842); 
Grandei^a  italiana  (1864);  La  storia  politiea 
delt  antichitá  paragonata  alla  moderna  (1867, 
3  sv.);  /  passati  viaggi  antarť>ci  e  l*ideata 
spedi^ione  italiana  (1880);  Le  memorie  di  Gior^ 
gio  Pallavicino  (1882). 

2)  N.  Gaetano,  politik  a  kritik  italský 
(*  1833  v  Miláně),  účastnil  se  bojů  za  svo- 
bodu italskou  a  pozd.  věnoval  se  politice; 
r.  1875  stal  se  syndikem  milánským  a  pozd. 
senátorem.  Napsal  řadu  studií  historických,, 
filosofických  i  literárních,  jež  jsou  z  nejlep- 
ších svého  druhu:  La  crisi  religiosa  (Milán, 
1877);  Garibaldi  (1882);  G.  Bliot,  la  sua  vita 
e  i  suoi  romanci  (1891);  Nel  presente  e  nef 
passato  (1893);  Segni  dei  tempi  (1893);  Ru- 
moři  mondani  (1894)  a  j. 

3)  N.  Ada',  báBnířka  italská  (*  3.  ún.  1870 
v  Lodi),  prožila  smutné,  utištěné  mládí  a 
stala  se  v  18.  roce  učitelkou  obecné  školy 
v  Motta- Visconti.  Záhy  obrátila  na  sebe  po- 
zornost znalců  básněmi  po  časopisech  uve- 
řejňovanými, jež  vynikaly  mužně  vášnivým  a 
opravdovým  sociálním  tonem  a  při  tom  znač- 
nými uměleckými  kvalitami.  První  kniha  její 
Fatalita  (1892)  byla  literární  událostí,  a  Itá- 
lie viděla  v  ní  rázem  nejnadějnější  svůj  ta- 
lent básnický;  stala  se  učitelkou  italské  li- 
teratury na  >Scuola  nonnale  Gaetana  Agne- 
si«  v  Miláně,  kdež  se  r.  1896  provdala  za 
bohatého  továrníka  Garlandu.  R.  1895  v^- 
šla  druhá  sbírka  její  lynky»  Tempeste^  stej- 
ného ovzduší  jako  prvá.  Třeba  nebylo  vše- 
cko v  poesii  N-ně  ryzím  zrním  uměleckým^ 
zachovává  si  přece  většinou  uměleckou  no- 
blessu,  vyhýbá  se  banálním  larmoyantním 
effektům  a  má  pozoruhodnou  sílu  plastické  a 
nervové  dikce.   Z  N.  překládal  u   nás  Jar. 


Negři  —  Něguši.  37 

Vrchlidcý  (>Tři  knihy  vlaské  lyriky*)  a  psal  i  Otec  jeho  byl  zámožný  a  veselé  povahy, 
o  ní  také  (>Hlas  Národa<,  1893).  —  Srv.  P.  j  matka  zádumčiva  a  po  ní  zdědil  tuto  vlast- 
Papa,  Ada  N.  e  la  sua  poesia  (Livomo, '  nost  i  syn.  V  >Upomínkách<,  jež  předchá- 
1893V  ,  zejí  jeho    >Mladé   hříchy*   (Pacatele   tinere- 

ÍIm[Í1  v.  Černochové.  \  telor),    básně    epické,    vypravuje,    že    dříve 

de  IfégTier  (nebije J  Francois  Oscar,  luměl  čisti  řecky  než  rumunsky.  Studia 
generál  firanc  (♦  1839  v  BeUortu).  Byl  z  vo- 1  svá  (klassických  jazykův  a  francouzsky) 
jtnské  rodiny  a  vychodiv  školu  St.*Cyrskou  donucen  přerušiti  roku  1821,  kdy  vypuklo 
rstoupil  jako  poručík  k  myslivcům,  sloužil  i  řecké  povstání;  s  otcem  uprchli  do  Kiši- 
T  (ttmě  a  v  Africe;  ve  válce  německo-franc.  |  néva  v  Bessarabii,  kde  měli  statxy.  Tu 
brv  raoco  unikl  po  vzdání  z  metského  laza-  mezi  spoluuprchlými  vzdělanci  čítáni  Cor> 
rě(a  a  připojil  se  k  sev.  armádě.  Po  válce  neille  a  Moliěrc.  Významnější  bylo  pro  N-ho 
byl  ▼  Aliiru  a  poslán  r.  1884  do  Zadní  In-  {  setkání  s  Puškinem,  jenž  ho  učil  ruštině  a 
díe,  kdei  se  účastnil  bojů  s  Číňany  do  r.  1887, ;  působil  naň  mocně  zádumčivostí  své  poesie. 
My  se  vrátil  domŮ.  V  1.  1889—93  byl  velí- ,  N.  byl  též  přítomen  Puškinovu  smrtelnému 
cm  generálem  v  Nantech  a  Besangonu,  po-  í  souboji.  Z  epických  básní  N-ho  nejproslulejší 
tom  členem  vojenské  rady  a  inspektorem  { jest  Aprode  Purice,  vzniklá  ze  studií  dějin 
vojska.  R.  1899  zbaven  obou  těchto  hodno-  I  mu!tanských  z  kronik  a  Cantemira.  Vedle 
stí,  prohlásiv  plukům  sobě  svěřeným,  že  |  toho  vynikl  N  jako  novellista,  dramatik  a 
rada  vojenská  vyčkává  jen  konce  processu  překladatel  Puškina,  Cantemira,  Huga  a 
DreyfosoTa,  by  mohla  se  ujmouti  vojska,  Moora  (dle  franc.  pros.  překladu).  Značný 
proti  útokům,  jimž  vláda  nevěnovala  náleží-  úspěch  měla  jeho  historická  črta  Alecsanaro 
tého  povšimnutí.  |  Lepusneanu.    Souborné   Opere  N-ho   vydány 

V^gritl  v.  Aětové.  |  synem  (Bukurešf,  1872,  2  sv.). 

V«gro  (ital.),  černý.  2)  N.  Jakub,  spisov.  rumunský,  syn  pře- 

da; Vegrro  Salvátore  (♦  1768  v  Bcnát-  dcšlého  (»  1843  v  Jassech).  V  1.  1852—1863 
kácb  —  t  1839  v  Padově)  byl  učitelem  filo-  byl  v  Berlíně  a  studoval  tu  práva.  Vrátiv  se 
fofic  v  Padově,  později  professorem  fysiky  do  Jass  stal  se  tu  professorem  a  r.  1885  po- 
a  mechaniky  na  universitě  tamt.  (od  r.  1806).  volán  na  univ.  bukureštskou,  kde  dosud  pů- 
Pricc  jeho  jsou  hlavně  z  oboru  magnetismu  sobí  na  práv.  fakultě,  jsa  zároveň  místopřed- 
a  ílcktřiny.  N.  sestrojil  r.  1830  prvý  elektro- 1  šedou  Academia  romána,  jejíž  členem  jest 
maKneiícký  motor,  sestávající  z  pohybujícího  I  od  r.  1880.  Díla  svá  literární  ukládal  v  re- 
»e  magnetu  a  pevného  elektromagnetu,  kte- .  vui  »Convorbiri  Literare«,  již  založil  r.  1867. 
rýn.  procházel  proud.  Permanentní  magnet,  Mimo  ni  vydal  Poesie  (1872;  lyrika,  ballady, 
kývajíci  jedním  pólem  mezi  póly  elektro-  sentence);  idyllu  Miron  si  Florica;  novelly  a 
ir*i*jnela,  byl  tak  zařízen,  že  se  při  těchto  črty  Copii  depe  nátura]  román  Mihain  Ve- 
kyvech  měnil  samočinně  směr  proudu  v  elek-  reanu  a  napsal  několik  veseloher.  Též  pře- 
(rcniagnetu.  Čími  i  magnet  ve  svém  pohybu '  ložil  Schillerova  čelnější  dramata. 
M  udržoval.  Stroj  N-rúv  zdvíhal  180  g  do,  Vegrtuido  Moench,  pájavec,  rod  rostlin 
Tfie  100  cm  za  1  minutu.  Sotva  že  Fa- 1  2děložných  z  čel.  javorovitých  {Acera- 
rádoy  objevil  elektromagnetickou  indukci,  I  ceae),  známý  v  Čechách  druhem  N.  aciroides 
podařilo  se  N-vi  r.  1832  sestrojiti  stroj  mag-  Moench  (N.  fraxinifolium  Nutt.,  Acer  N.  L.), 
nctoelektrický,  při  němž  mechanická  ener-  p.  jasanolistý.  Tento  roste  v  Sev.  Ame- 
gie  otáčejícího  se  magnetu  přeměňovala  se  rice  podél  řek  v  půdě  kypré,  povodním  pod- 
na  elektrický  proud.  nvk.       robené,  jako  strom  asi  17  m  vysoký,  znalý 

V«gropO]li»  v.  Euboia.  po  hladkých  zelených  rozhách   a  lichozpe- 

Vegros  nebo  Buglas,  ostrov  ve  Filipi- '  řených,  1— 2jařmýcn  listech.  Lístky  jsou  kó- 
nách mezi  Luzonem  a  Mindanaem,  tvoří  té-  pinaté,  zakončíte,  hrubě,  řídce  a  ostře  pilo- 
měř  rovnot>ěžník  dlouhý  220  km  a  široký  vité,  lichého  lístku,  často  3laločného.  Dvoj- 
40—90  km  s  plochou  12.098  km^  a  242.400  dome  květy  jsou  bezkorunné,  kalicha  nej- 
obyv.  Pobřeží  jeho  nemá  téměř  zátok,  po-  menšího,  4— Szubého.  Prašné  květy  jsou  cho- 
vrcb  jest  hornatý,  prostoupený  od  sev.  k  j.  máčené  a  mají  vláskovité  stopky  a  4—5 
středním  pásmem  horským  dosahujícím  výše  čárkovitých  sedavých  prašníků.  Pestíkové 
2497  m  (Malaspina  na  s.)  sopečným  a  lesem  květy  skládají  dlouhý  hrozen  a  mají  aksami- 
pokrytým.  Ložiska  uhlí  na  ostrově  se  vy-  tově  pýřitý  semennik,  z  něhož  vyrůstá  dvoj- 
sicytojící  jsou  jen  slabé  těžena.  Říčky  (Ilog,  nažka  křídel  nejpřímějších,  sevřených,  na 
Daoao  a  j.)  jsou  krátké  a  skoro  vesměs  ne-  konci  přesahujících  a  dole  uvnitř  odstávají- 
splavné.  Obvvatclé  jsou  malajští  Visaya,  cích.  N.  pěstuje  se  v  sadech  v  několika  od- 
obráccní  na  křesťanství  již  poč.  XVII.  stol.  rudách,  z  nichž  zvláště  jest  oblíbena  varieta 
Hlav.  plodiny  ostrova  jsou  manilské  konopí,  N.  ac.  foliit  argenteovariegatis  s  bělopestrým 
rýže,  kukuřice  a  zejména  třtina  cukrová,  zbarvením  listů  a  varieta  N.  ac.  violaceum, 
která  dává  tak  bohatou  sklizeň.  Že  N.  do-  V  Americe  slouží  N.  tfc.  jako  jiné  javory  k  do- 
dává velikou  čásť  cukru  z  Filipín  vyvá-  bývání  cukru.  Děd. 
teného.  Neselil  nag^ait  n.  negus  negesti  (král 
Mtgiové  v.  Černochové.                          králů),  titul  panovníků  habešských. 


1)N.  Konstantin,  spiso-       Ndgrnii:  1)  N.,  ves,  v.  Njeguši. 
vatel    rumunský    {•    kol    1808   —   f    1868).       2)  N..  rod,  v.  Danilo  3). 


38 


Nehasice  —  Nehet. 


Vebasioe,  ves  v  Čechách  na  Chomú- 
tovce,  hejtm.  Zatec,  okr.  a  pš.  Postoloprty, 
fara  Bítozeves;  52  d.,  2  ob.  č.,  280  n.  (1890), 
fil.  kostel  P.  Marie  (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř. 
šk.,  mlýn.  Jaroslav  Beřkovský  ze  Šebiřova 
prodal  (ok.  r.  1540)  zboží  nehasické  Jarosla- 
vovi Kostomlatskému  z  Vřesovic,  ienož  po- 
tomci vystavěli  zde  tvrz.  R.  1629  dostaly  se 
N.  k  panství  postoloprtskému. 

Veheim,  město  v  prus.  provincii  vestfál- 
ské, v  kraji  a  vlád.  obv.  arnsberském,  na 
žel.  trati  Schwerte-Kassel ;  7460  ob.  (1896), 
obvod,  soud,  katol.  a  ev.  kostel,  značná  vý- 
roba kovového  tlačeného  zboží,  cihelna,  to- 
várny na  chem.  přípravu  dřeva  (asi  1400 
děln.),  hřebíky,  papír,  ocet  a  olej.  R.  1263 
dostalo  měst.  právo. 

Vehemlái   (hebr.  TP::":,  NtfiiiccsY   nej- 

T-    ♦«    • 
•    "     • 

mladší  kniha  biblického  kánonu,  v  němž  tvoří 
čásC  knihy  Ezrovy  (v.  Ezrá).  Jako  samo- 
statná kniha  má  13  kapitol  a  dělí  se  ve 
3  části:  kap.  1.— 7.,  8.— 10.,  11.— 13.;  N.,  číš- 
ník Artaxerxa  Longimana  v  Susách  a  po- 
zději místodržící  v  Judě,  obdržel  na  zprávu 
o  rozpadajících  se  zdech  jerusalemských  do- 
volení, by  za  účelem  obnovení  zdí  jako 
správce  odebral  se  do  Jerusalema  (444  před 
Kr.).  Zde  ujal  se  práce  s  předními  rody  ži- 
dovskými, s  úspěchem  překonávaje  opětovné 
(kap.  3.,  4.  a  6.)  překážky  nepřátel  Židov- 
stva, současně  ujímaje  se  i  trpících  bratří 
(kap.  5.)  a  staraje  se  nejen  o  bezpečnost 
bran  městských,  ale  i  o  rozkvět  obyvatelstva. 
Kap.  7.,  6. — 73.  obsahuje  N-em  nalezenou  li- 
stinu exulantů,  kteří  vrátili  se  před  90  léty 
se  Zerubbabelem  do  Jerusalema  (sr.  Ezrá  2). 
Kdežto  v  prvé  části  mluví  N.  v  prvé  osobě, 
mluví  se  ve  druhé  části  o  předčítání  zákonu 
Ezrou  po  dva  dny,  po  přání  lidu  o  dojmu 
toho  na  lid  a  slavnosti  pod  zelenou,  již  lid 
slavnostně  dle  předpisů  konal,  o  veřejném 
vyznání  hříchův  a  obnovení  úmluvy  s  usta- 
noveními v  kap.  10.,  29.— 40.,  stvrzeném  Ne- 
hemiou  a  zástupci  lidu.  část  třetí  obsahuje 
jména  těch,  již  ustanoveni  losem  bydliti 
v  Jerusalemě,  seznam  měst  a  míst  v  soused- 
ství obydlených  vrátivšími  se  Isráélity,  se- 
znam kněží  a  levitů,  vrátivších  se  r.  538  se 
Zerubbabelem,  veleknězi  od  r.  538—331,  hlav 
rodin  kněžských  z  doby  velekněze  Jojákima 
(499—463)  a  nlav  levitů  z  doby  Johenanovy 
(383—351),  načež  popisuje  N.  opět  v  první 
osobě  posvěcení  hradeb  (kap.  12.),  vypisuje 
stanovení  dozorcův  nad  sbíráním  poplatků 
pro  knéží  a  levity  a  mluví  o  štědrosti  obce 
vzhledem  k  vydržování  strážců  hradeb  a 
pěšcův.  Kap.  13.  mluví  o  druhém  pobytu 
N-ově  v  Jerusalemě  (o  12  let  později)  s  opa- 
třeními jeho  na  prospěch  Židovstva  vnč 
i  vnitř.  Za  původce  knihy  považuje  se  týŽ 
autor,  jenž  i  knihu  Kroniky  kompiloval,  při 
čemž  byly  mu  základem  hlavně  vlastni  pa- 
měti N-ovy  (v  části  1.  a  3,),  ovšem  i  jiné, 
hlavně  paměti  Ezrovy  (čásť  2.).  Svědčí  tomu 
hlavně  zmíněný  přechod  od  prvé  ke  třetí 
osobě,  dále  i  různosti  podání,  slohu  i  mluvy, 


v  níi  vedle  částí  mohutných  a  originálních 
vyskytují  se  i  části  slabší.  Se  stanoviska  li- 
terárního vyniká  N.  nad  Ezru.  Mluva  jeho 
jest  lehká  a  přirozená,  vykazujíc  ovšem  i  po- 
zdejší  slova,  a  výrazy  i  syntax  blíží  se  khs- 
sické  hebrejštině.  Vedle  výkladů  bible  (Ber- 
theau  XVII.,  1887;  Keil,  1870;  Oettli  u  Stra- 
cka  a  Zócklera  VIII.,  1889;  Ryle  v  Cam- 
bridge,  Bible  for  Schools,  1893  a  j.),  dále 
souborných  děl,  iako  Ewald,  Gesch.  Isr.  l.» 
Wellhausen,  Profe^.  zur  Gesch.  Israels  a 
Israelit.  und  jůd.  Geschichte,  1895,  a  p.  sr. 
Schrader.  Die  Dauer  des  zweiten  Tempel- 
baues  (Theol.  Stud.  u.  Krit,  1867),  Smend, 
Die  Listen  der  Bůcher  Elsra  und  Nehcmia^ 
1881;  Kuenen,  Gesammclte  Abhandlungen 
(překlad  od  Buddea,  str.  212  nn.);  Hunter, 
After  the  Exile  a  Hundred  Year  of  Jewish 
History  and  Literatuře,  1890.  Vlastní  názory 
mají  W.  H.  Kosters,  Het  Herstel  van  Israč) 
in  het  Perzische  Tijdvak,  1894  (něm.  od  Ba- 
sedowa,  1895),  a  Hoonacker  (ríéhémie  et 
Esdras,  nouvelle  hypothěse  sur  la  chrono- 
logie de  répoque  de  la  Restauration,  1890; 
Néhémie  en  1  an  20  ďArtaxerxěs  ler  etr.. 
1892;  Nouvelles  études  sur  la  restauration 
juive  etc,  1896).  Srov.  i  Wellhausen,  Die 
Růckkehr  der  Juden  aus  dem  babylon.  Exi) 
(Gotinky,  1885).  Kritickým  vydáním  jest 
Esra  und  Nehemia  od  prof.  Guthe  (v  9  bar- 
vách), 1896,  jako  19.  číslo  Hauptových  The 
Sacred  Books  of  the  Old  Testament.     Dk. 

von  Veher  Bernhard,  něm. malíř  (*  1806 
v  Biberachu  —  f  1886  v  Štutgartě),  Mistry 
jeho  byli  Dannecker  a  Hetsch  ve  Štutgartu 
a  Cornelius  v  Mnichově.  Odtud  odebral  se 
N.  do  Říma  a  vymaloval  tu  V^křišeni  mlá- 
dence ndínského;  po  čtyřletém  pobytu  vrátil 
se  do  Mnichova  (1832),  kdež  vznikla  fresková 
výzdoba  isarské  brány :  Vje\d  Ludvika  Bavor- 
ského po  bitvi  u  Ampfingu,  Vyzdobiv  na  to 
dvě  síně  výmarského  zámku  obrazy,  jichž 
látka  čerpána  ze  Schillera  a  Goetha,  stal  se 
ředitelem  malíř,  akademie  lipské  (1841),  od- 
tud povolán  do  Štutgartu,  kde  byl  sprvu 
professorem  (1846)  a  pak  ředitelem  (1854) 
umělecké  školy.  Vedle  olejových  maleb: 
Snětí  s  kři^e;  (/křižování;  Jaro\  Obit  Abraha- 
mova; Kristus  iehnd  détem;  Abraham  a  an- 
dělé, maloval  tu  podobizny  a  veliké  kartony 
pro  malbu  na  skle.  Díla  jeho  jsou  větvinou 
ve  Štutgartě. 

Nehet  (lat.  unguis,  řec.  onyx)  jest  pružná  a 
prflsvitavá  rohoviiá  deska,  pokrývající  hrbe  tni 
plochu  téměř  celého  konečného  či  nehtového 
článku  prstního,  čímž  nabývá  bříško  prstní 
potřebné  opory  při  chápání  a  hmatání.  Na 
nehtu  rozeznáváme  zadní  (proximální)  oddíl 
či  kořen,  jenž  je  téměř  veskrze  skryt  v  cho- 
botu či  žlábku  kožním,  a  volnější  oddíl  či 
tělo,  kteréž  dle  povahy  pěstování  nehtu  ne- 
stejnoměrné může  přes  konce  prstu  přeční- 
vati a  po  stranách  taktéž  v  mírném  žlábku 
kožním  jest  uloženo.  Kořen  nehtový  je  nej- 
měkčí  a  nebývá  zcela  zakryt  řasou  kožní, 
tak  že  někdy  přes  ni  stává  se  z  povrchu 
patrným  jako  bkdý  mcsíček  f/urt u/a),  kdežto 


Nehodivo  —  Nehrinsr.  39 


't> 


ostatek  nehtu  má  z  prosvitáni  krcvnaté  vrstvy  hodlají  se  k  operaci  dříve.  Tato  vyžaduje 
podnehtové  barvu  růžovou.  N.  sám  je  zroho-  snésti  uvolněný  okraj  nehtu,  vyškrábati  vřed 
vatílá  vrstva  pokožková  a  začíná  se  tvořiti  |  vyplněný  tkaní  hojení  neschopnou,  odstraniti 
t  nrihlubáím  miste  chobotu  kožního,  v  tak  zbytnělý  val  kůže  při  nehtu  a  hojiti  potom 
IV.  *.aiivu  nehtovém.  Postupným  novotvoře- j  čerstvou  ránu  podle  zásad  antisepse;  za  10 
ním  a  narůstáním  poáinuje  se  ponenáhlu  I  až  14  dnů  bývá  rána  vyhojena.  Operace  je 
v  před  a  při  tom  narůstá  ještě  ze  zpodu  poněkud  bolestná,  ale  nezbytná  a  spásonosná. 
I  potměnéné  vrstvy  Škárové  nad  článkem  ,  Proto  nejeden  pacient  rád  se  podrobí  nar- 
ochtovým,  tak  že  směrem  ke  konci  prstu  je  |  kose.  Pnrk, 

n.  tlostší  a  tlustší.  Spojení  nehtu  s  touto  |  Nehodivo,  Něho  div,  ves  v  Čechách, 
ikárou  je  velmi  pevné,  neboť  jak  zpodní  i  hejtm.  Klatovy,  okr.  a  pS.  Planíce,  fara  My- 
plocba  nehtu,  tak  i  příslušná  plocha  škárová  i  sliv;  51  d.,  239  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  samota 
pozměnéoy  jsou  v  podélné  rýhy  a  lišty,  jež  |  u  Luhanů. 

do  sebe  pevně  zasahuji.  Tento  rozbrázdéný  Nehodo vka,  Nehodovky,  víska  v  Če- 
pOTTch  Škáry  kožní  pod  nehtem  nazývá  se  chách,  hejtm.  a  okr.  Chotěboř,  fara  Modle- 
fůbcc  jenom  maticí  nehtovou  (matrix)  tin,  pš.  Libice;  8  d.,  56  ob.  č.  (1890). 
a  chová  v  sobe  vedle  zakončení  nervových  |  Nehonin,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Sedl- 
také  hojné  kličky  krevní;  prosvítáním  svěží  čany,  okr.  Sedlec,  fara  a  pš.  Jistebnice;  23  d., 
krve  této  krevnaté  vrstvy  skrze  n.  pak  vzniká  148  ob.  č.  (1890;,  samoty:  Kopaniny  a  Po- 
jeho  barva  růžová.  Stane-li  se,  že  se  tu  krev  |  lanky. 

méstná,  modrají  nehty,  vymizí-li  krev  odtud  Néhoiovioe,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Stra- 
vůbec,  má  n.  barvu  popelavou,  sinavou  a  I  konice,  okr.,  fara  a  pš.  Volyně;  70  d.,  434 
pod.  Má  tudíž  pozorováni  nehtů  ode  dávna  '  ob.  č.  (1890),  2tř.  Šk.,  za  vsí  kaple  sv.  Anto- 
jakousi  cenu  diagnostickou  a  prognostickou,  nina  Pad.,  zámeček  s  kaplí  sv.  Máří  Afagd., 
kteráž  je  zvláště  zvyšována  tou  okolností,  že  !  dvůr,  ovčín,  cihelna,  majet.  proboštstvi  u  sv. 
při  některých  nemocech  vzrůst  nehtů  je  i  Víta  v  Praze,  dva  mlýny  a  hájovna  Poustka 
veimi  nepravidelný,  nebo  nehty  jinak  pružné,  a  skupina  chalup  Lesní  Chalupy, 
hladké  a  lesklé  stávají  se  drsnými,  trhavými  Nehring:  1)N.  WJadysJaw,  vynik.  íilo- 
a  pod.  Nejmohutnější  n.  vyvinut  je  na  palci  log  polský  a  slovaii.  (♦  23.  říj.  1830  v  Kle- 
nohy  a  potom  na  palci  ruky,  u  ostatních  cku  pod  Hnězdnem),  gymnasium  navštévo- 
prstů  je  postupně  tenčí;  u  prstů  nohou  I  val  v  Poznani  (od  r.  1842),  universitu  ve 
s  článkem  nehtovým  obyčejně  zakrňuje.  Vratislavi  (od  r.  1850),  kdež  poslouchal  před- 
Umčlé  přikrašlování  n.  pozměňování  nehtů  nášky  hlavně  z  klassické  filologie  a  z  dějin, 
má  význam  toilettní,  po  případě  clhnografi-  z  nichž  největší  účinek  měly  naň  methodi* 
ť^ý.  Obdobnými  útvary  rohovitými  jsou  I  cké  výklady  známého  historika  R  Roepella. 
drápy,  paznchty  nebo  kopyta  a  pod.  Sr^,  Po  čas  svých  studií  universitních  byl  členem 
N.  zarostlý  jest  onemocnění  vyskytující  i  »Towarzystwa  literackiego  slowiaňskiego*, 
s«  nejča&t^-ii  na  palci  u  nohy,  někdy  sou-  '  které  polští  akademikové  byli  založili.  Na 
čisně  na  obop  nohou,  zvláště  v  nižších  vrst-  základě  rozpravy  latinské:  De  rerum  Pohni- 
Tách  společnosti  a  u  mladších  osob,  a  za  |  carům  saecuh  XVI,  scriptoribus  obdržel  N. 
příčinu  má  vedle  útvani  nehtu  přílišné,  hlu-  hodnost  doktora  filosofie  a  záhy  potom  slo- 
boko  zasahující  ostřihování  volného  jeho  žil  též  učitelskou  zkoušku  jrymnasijní.  Učite- 
okrajc  zvlášté  v  obou  rozích  jeho.  dále  tlak  |  lem  gymn.  byl  napřed  (r.  1857)  v  Trzemeszné 
obuví,  nedostatečnou  péči  o  rohy  a  o  jejich  a  potom  v  Poznani.  Po  smrti  Wojciecha  Cy- 
Čistotii  a  některé  jiné,  blíže  ještě  neprozkou-  .  bulského  {r.  1867)  povolán  byl  N  r.  1868  za 
irané  momenty.  Mírná  bolestivost  postiže-  protessora  slovanské  filologie  při  universitě 
něho  prstu  opovídá  tuto  chorobu;  mnozí  ve  Vratislavi,  kdež  dosud  působí.  R.  1876  a 
nemocní  si  vŠak  nevšimnou  mírného  počátku    1886  byl  děkanem  fakulty  filosofické,  r.  1893 


tohoto,  při  němž  okraj  prstu  při  nehtu  zduří 
a  imdoe  a  místy  odérkami  se  pokrývá.  Vý- 
rr^šck  s  počátku  skrovný  bývá  čirý  a  zasý- 
chá ve  žlutavý  příškvar.  Při  vhodném  oše- 
třeni může  se  ještě  tu  pochod  zhojiti  bez 
operace.  Protože  však  osoby  zarostlým  neh- 
tem stížené  obyčejné  těmto  počátkům  nevé- 


rektorem  universitním.  Literární  a  vědecká 
činnost  N-ova  iest  velmi  bohatá.  Počátek 
učiněn  byl  uvedenou  doktorskou  dissertací 
r.  1856.  rak  následovaly  historické  práce: 
O  htítorykach  polskich  XVI  w.^  ve  třech  čá- 
stech: I.  O  ^yciu  i  pismach  Reinholda  Hei' 
densteina  (Poznaň,  1862);    II.  O  ^yciu  i  pis- 


nají  pozorností,  vyvine  se  v  dalším  průběhu  '  mach  Joachima  Bielskiego  (t.,1860);  111.  O  í^y- 
při  postranním  okraji  nehtu  štěrbinovitý  ciu  i  pismach  Jana  Dymitra  Solikowskiego 
vřed.  který  zasahá  pod  okraj  nehtů.  To  čini  (t.,  1860).  Dále  sepsal  delší  článek:  Sprawa 
doj'  m,  jakoby  okraj  nehtu  vrůstal  do  měk-  Zborowskich  v  >Tygod.  Poznaňském*  (1862). 
kých  částí,  a  odtud  povstalo  české  pojmeno-  Obrátiv  se  na  pole  slovanské  filologie  vy- 
váni choroby.  Okraj  nehtu  silně  zduří,  jako  stoupil  N.  s  úvahami:  [/eber  den  Einfluss  der 
tal  zaradlý  zvedá  se  nad  n.,  přidružuje  se  altčechischen  Literatur  auf  die  altpolnische 
prudk-á  bolest  a  z  vředu  vytéká  hojně  smrdu-  í»Archiv  f.  slav.  Philol.«,  I.  1875;  II.  1877; 
tého  hnisu.  Vřed  šíři  se  pod  nehtem  dál  a  V.  1880;  VI.  1882),  ve  kterých  ukazuje  vliv 
dále  a  mŮic  ccK  n.  uvolniti,  co  však  trvá  češtiny  na  nejstarší  památky  jazyka  pol- 
dloaho,  Z  pravidla  nemocní,  kteří  nemohou  ského:  píseň  k  Pannř  Marii  (Bogarodzica), 
poidéji  ani  neobuti  bez  bolesti  choditi,  od-  žaltáře   ťlorianský  a  Pulavský  a  t)ibli  král. 


40 


Nehring. 


Žofíe.  O  jazyce  posledně  jmenované  památky 
byl  již  dříve  (»Arch.€  IV.  1879)  učinil  něko- 
lik poznámek,  týkajících  se  vlivu  českého. 
Zvláitě  pak  o  písni  Bof^arodzica  pojednal 
v  Stvdyach  literackich  (Poznaň,  1884),  o  žal- 
táři Florianském  v  knize  Iter  Floriantnse  (t., 
1871).  Tento  žaltář  (nyní  v  klášteře  sv.  Flo- 
riana v  Hor.  Rakousích)  též  vydal:  Psalterii 
Florianensis  partem  polonicam  ad  fidem  codi- 
cis  recensuit,  apparatu  critico^  indice  locuple- 
tissimo  instruxit  (Pozn.,  1883).  Některé  menší 
příspěvky  a  rozpravy  N-ovy  jsou:  Mitthei- 
lung  uber  eine  in  Komik  beflndliche  altpolni- 
sche  Handschrift  (>Arch.<  1.1876);  Philologi- 
sche  Arbeiten  der  Polen  in  neuerer  Zeit  (t.); 
Dat  Wort  kry^  krew  im  Altpolnischen  (t.  III. 
1878);  Ein  Beispiel  einer  seltenen  Adverbial- 
bildung  im  Polnischen  (t.);  Ein  schlesisch-pol- 
nisches  Hoch\eitsgedicht  aus  dem  XVII,  Jahrh. 
(t.J;  Ueber  die  Samen  fúr  Polen  und  Lechen 
(t.);  Ein  alter  niedersorbischer  Text  (t.  IV. 
1879);  Eine  schlesisck-polnische  Urkunde  vám 
J,  1S87  (t-  V.  1881);  Schlesische  Ovtsnamen- 
forschung  (t.  XI,  1888);  Steinalterthúmer  auf 
dem  Zobtenberge  (Schlesiens  Vorzeit  in  Wort 
und  Bild,  1874;  zvi.  vyd.  1884);  Uber  die 
Lygier  (t.,  1882);  Ober  Ortsnamen  auf  -iř^ 
und  'Wit\  (t.,  1884);  Slavische  Niederschláge 
im  Schlesisch-Deutsch  (»Mitth.  d.  Schles.  Ges. 
fúr  Volkskunde,«  L);  O  wyra\ach  ^  wqtla 
samogiosha  obok  r,  /  (Prače  íilol.  I.  1885)^ 
Ober  die  Z  Laute  im  Slavischen  (Idg.  Forsch., 
1894)  atd.  Mimo  to  podal  řadu  krit.  recensí 
(>Archiv  f.  slav.  Phil.«  a  j.).  Plodem  těchto  a 
takových  studií  o  staropolském  písemnictví 
je  soustavný  přehled  od  nejstarších  dob  až 
do  konce  XV.  stol.,  vydaný  pod  názvem: 
Altpolnische  Sprachdenkmáler  (Berlín,  1886). 
Z  pozdější  doby  pak  náleží  do  této  skupiny 
spisů  N-ových  především:  Ka^ania  gniefnieú 
skie  (Krakov,  1896),  s  největší  pečlivostí  po- 
řízené vydání  druhé  po  stáří  prosaické  pa- 
mátky polské  (o  něco  starší  jsou  kázání 
svatokřížská,  psaná  ok.  r.  1350,  vyd.  od.  A. 
Brúcknera).  Mezi  mluvnickými  pracemi  vy- 
niká úplné  přepracování  grammatiky  J.  Po- 
pliňského,  která  vyšla  ponejprve  r.  1824: 
Grammatik  der  polnischen  Sprache  (7.  vyd., 
Toruň,  1881).    Neraéné  hojné  a   cenné  jsou 

f příspěvky  N-ovy  k  dějinám  polské  literatury, 
iž  r.  1866  vydal  Kurs  literatury  polskiej ,  dla 
ujytku  sikář  (Poznaň)  a  r.  1879  Hipol.  Ce- 
giťlského  přepracovanou  knihu:  Nauka  poe- 
^yi.  Vedle  těchto  obšírnějších  spisů  věno- 
val N.  badání  jednotlivým  spisovatelům 
XVI.— XIX.  stol.  Z  nich  uvésti  sluší  předně 
rozpravu:  Die  dramatisirte  Geschichte  JO' 
sepks:  Žywot  J6\ejów  v  Nicolaus  Rej  (>Arch.« 
IX.  1886),  v  které  se  ukazuje,  jaký  byl  pra- 
men dramatu  Rejová.  Častěji  obíral  se  N.  J. 
Kochanovským.  Rozbor  trénů  podal  v  roz- 
pravě: Třeny  Jana  Kochanowskiego  (Varš., 
1881);  o  dramatě  Odprawa  posfów  greckich 
pojcanal  v  jubil,  vydání  Kochanovvského 
(t.,  1884);  konečně  r.  1899  podal  znamenitý 
přehled  badání  o  životě  a  spisech  Kocha- 
nowského  pod  názvem:  Jan  Kochanowski  (t.). 


Počátky  polského  dramatu  jsou  předmětem 
rozprav :  Poc^iitki  poe^yi  dramatyc^ej  w  Polsce 
»Roczn.  tow.  przyj,  nauk  w  Pozn.«,  sv.  XV., 
(1887)  a  Beitráge  lur  Geschichte  der  drama- 
tischen  Literatur  in  Polen  (>Arch.«  XVII. 
1895  a  »Ztschr.  f.  vgl.  Literaturg.<,  1899).  Ze 
XVII.  věku  poutali  pozornost  N-ovu  spiso- 
vatelé Kochowski  {Wespa^yan  Kochowski 
i  Jego  lifyki)  a  Morsztyn  (Psych e  Andr\eja 
A/orf^řy-wa  v  »Bibl,Warsz.«  187o),  z  XVlIl.  vé- 
ku  Krasicki  {Poe\ye  Krasi^klego  v  >Stud. 
liter.«),  z  XIX.  věku  nejvíce  ovšem  Mickie- 
wicz,  jemuž  věnovány  jsou  rozpravy:  Gra- 
\yna  i  Konrád  Wallenrod  (»Bibl.  Warsz.«, 
1882);  Pán  7adeus\  (t.,  1877);  Nie^name  sic^e- 
gófy'  X  ^^uki  Andr^eja  Towiaňskiego  (Pam. 
im.  A.  Mickiewicza  11.) ;  O  paryskich  prelek- 
cyach  Ad,  Mickiewicza  (t.,  V.);  O  spofec^nych 
poglc^dach  A,  Mickiewicza  (t.,  VI.),  Mickewicz 
w  Ntemciech  (»Kraj«,  1888),  jakož  i  vydání 
Konráda  Wallenroda  (Lvov,  1893).  Jiné  li- 
terární rozpravy  jsou:  Z  miodych  lat  Boh- 
dana Zaleskiego  (»Bibl.  Warsz.c  1887),  o  Slo- 
wackého  Balladyni  a  Lilii  Wenedé  (t.,  1883). 
o  Krasiúského  Nieboské  komedyi  i  Irydionét 
rozbor  historických  pověstí  Kraszewského 
v  »Ksi^ce  jubil uszowoj  dla  uczczenia  501et- 
niej  dzialalnoáci  I.  I.  Krasze\vskiego«  (1880). 
Uvedenými  rozpravami  není  vědecko-lite- 
rární  činnost  N-ova  vyčerpána.  Zmínky  za- 
sluhují ještě  menší  články,  jako  soustavný 
přehled  ethnografických  prací  slovanských ^  ^pI. 
pak  Oskara  Kolberga  (»Ztschr.  des  Vereines 
fúr  Volkskundec.  Berlín,  1892);  Oberschle- 
sische  Sagen^  Márchen  und  Er^áhlungen  (tři 
zprávy,  »Mitth.  d.  Schl.  Ges.  t.  Volksk  «  I.,  II.); 
Powiešč  kronikar{a  polskiego  o  Walter^e  i  Hel- 
gundiie  (»Atcn.<  1883);  Ein  Blatt  aus  Thomas 
uon  Štítné:  Rozmluvy  duše  s  svědomím  (»Arch.« 
II.  1876);  Několik  dopisu  Jindřicha  Minster- 
berského  a  syna  jeho  Jiřího  k  Markétě,  pro- 
vdané kně{ně  Anhaltské  (.ČČM.«,  1882);  Eine 
litauische  Daina  aus  dem  XVI.  jahrk.  (»Bez- 
zenb.  Beitr.«,  1889):  Ein  slaveno-serbisches 
Festgedicht  von  Zacharias  Orfelin  (z  r.  1757. 
•Archive  VIII.  1891)  a  jiné.  Vedle  tčto  vy- 
nikající činnosti  spisov.  působí  N.  velmi 
svědomitě  jako  akadem.  učitel  a  vychoval 
již  statnou  řadu  vědeckých  pracovníků  na 
poli  jazvka  a  písemnictví  polského.  Zá- 
sluhy ieno  oceněny  nejen  učenými  ústavy 
a  společností  polskou,  nýbrž  i  vládou. 
R.  1878  odevzdalo  mu  Towarzystwo  liter, 
slowiaúske  stříbrný  věnec;  roku  1882  osla- 
veno 25leté  jubileum  učené  činnosti  jeho 
a  r.  1900  slaveny  jeho  sedmdesáté  naroze- 
niny nejen  na  universitě  vratislavské,  nýbrž 
i  v  celé  Velkopolsce  a  v  Krakově.  N.  jest 
řádným  členem  akademie  nauk  v  Krakově, 
dopis,  členem  akademie  petrohradské  a  Král. 
učené  společnosti  české  v  Praze,  čestným 
členem  Towarz.  Przyjaciól  Nauk  v  Poznáni 
a  Czytelni  akad.  ve  Lvově,  členem  archaco- 
logické  společnosti  v  Miláně  atd.  Od  vlády 
pruské  obdržel  titul  tajného  vládního  rady 
a  řád  červeného  orla  IV.  třídy.  Krátký  ži- 
votopis   N-ův    sepsal    prof.    dr.    W.    Hahn 


Nchrlich  —  Necho. 


41 


v  "Gaz.  Lwowskéc,  č.  6.  ze  dne  9.  ledna 
1901.  Pastmek, 

9)  N.  Alfred,  zoolog  něm.  (♦  1845  v  Gan- 
dersheimii},  studoval  v  Gotiokách  a  v  Halíc 
filologii  a  Tčdy  přírodní,  byl  prof.  na  gym- 
nafji  ve  Weselu,  potom  ve  Wolfenbúttelu, 
cd  r.  1881  jest  prof.  zoologie  na  vys.  škole 
xemédélaké  v  Berlíně.  Zabývá  se  hlavně  stu- 
diem vyhynulých  živočichu  doby  Čtvrtohorní 
z  napsal:  Die  geologischen  Anschauungen  des 
Fhiíosophen  Seneca  (Wolfenb.,  1873  a  1876, 
2  d.,(;  Vorgeschiektliche  Steininstrumente  Nord- 
aextsckUnds  (t.,  1874);  Fossile  Pferde  aus 
deatschen  Diluvialablagerungen  und  ihre  Be- 
\uhíimgen  ^  dett  Ub  nden  Pferden  (Berl.  1884); 
Dii  quatemáren  Faunen  von  Thiede  u.  Weste- 
regein  (Bruniv.,  1878);  Uéber  Tundren  und 
Stippen  der  Jet\t-  und  Vor\€Ít  mit  besonderer 
Berúcksichtigung  fhrer  Fauna  (Berl.,  1890}. 

Vtbrlloh  v.  Nerly. 

V^brui^  (ném.).  pře  syp,  kosa,  úzký, 
taáý  pruh  země,  který  odděluje  lagunu  nebo 
Umin  od  moře.    Srv.  Delta,  str.  263b. 

MéhtQW^Of  bot.,  v.  lUecebrum. 

VehTisdl^,  Nehvizdy  Malé,  vis.  v  Ce- 
chách, hejtm.  Karlín,  okr.  Brandýs  n.  Lab., 
hn  a  pi.  Nehvizdy;  5  d.,  95  ob.  č.  (1890),  po- 
pltti.  dvůr.  Vladykové  z  Nehvizdek  měli  zde 
asi  v  XV.  st.  seděni.—  Srov.  Trnka,  Kounice. 

VthTisdský  zNehvizdek,  příjmení  ro- 
diny vladycké,  která  držela  dvůr  svobodný 
▼  Nchvizcikách  u  Přerova.  Předkově  jich  byli 
hraiři  Václav  a  Jan.  Onen  by)  r.  1509  purk- 
ribi  na  Přerově  a  přestěhovav  se  do  Prahy 
Ht  tu  starostou  komorničim  při  dskácn 
zemských  (1524).  Jan  seděl  v  Nehvizdkách  a 
přispěl  osadě  r.  1536  na  velký  zvon  v  Ne- 
hntdcch.  Syn  jeho  Václav  mladší  řeč. 
Vlček  zdědil  dvůr  v  Nehvizdkách  po  Vác- 
uvovi  starším,  ale  prodal  jej  okolo  r.  1540 
JifíkoTÍ  ze  Zahrádky.  Koupil  si  r.  1543  sta- 
tek Traaň  a  r.  1554  dvůr  v  Louníně.  Jsa 
toho  rodu  poslední  f  r.  1554,  odkázav  veš- 
iítrc  jmění  Havlovi  Trmalovi  z  Toušic.  Sčk. 

VthTlsdy.  městečko  v  Čechách,  hejtm. 
Kvha,  okr.  Brandýs  n.  Lab.,  má  s  Nehvízd- 
kami  99  d.,  793  obyv.  (1900),  far.  kostel  sv. 
Václava  (jii  ve  XIV.  stol.  tar.),  3tř.  školu, 
radnici,  četo.  stanici,  pš.,  telegraf,  pískov- 
cově lomy,  v  nichž  se  vyrábějí  >nehvizdské 
brou$ky«,  a  výroční  trhy  na  koně  a  hovězí 
<iobytclL  Ve  XIV.  stol.  držel  N.  Petr  z  Klu- 
čová a  jeho  potomci,  sirotci  Zdeňka  z  Běš- 
koTic,  v  XV.  stol.  Mikuláš  z  Lobkovic,  po- 
tom připojeny  ku  Přerovu.  Rudolf  II.  vysa- 
dil městečku  výroč.  trhy  a  za  jeho  vlády 
ccstečko  prodáno  Jáchym.  Vachtlovi  z  Pan- 
tenova  a  připojeno  ke  kounicům.  Kdy  a  od 
koho  N.  založeny  a  na  městečko  povýšeny, 
Dcznámo.  Erb  městský  městečku  propůjčen 
t.  lí»99  a  vypisuje  se  takto:  štít  červený, 
Q  fpodku  trávník  a  na  něm  zeď  bílá  stín- 
kami ozdobená  a  v  ní  brána  otevřená  se  zl. 
mfiií  a  na  tě  zdi  dvě  bíle  věže  se  stínkami 
i  kfidličnými  krovy,  na  každě  okno  křížové  i 
a  na  krove  z  atá  hvězda.  —  Srv.  A.  Sedláček, 
M.siop.  Slovník,  str.  636. 


Veohalov,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Příbram, 
okr.  Dobříš,  fara  a  pš.  Borotice;  14  d.,  106 
ob.  č.  (1890). 

Veoliaiiioe:  1)  N.,  také  N.  Nové,  staro- 
bylé okr.  město  v  Čechách  nad  ř.  Bystřicí 
v  hejtm.  králohradeckém,  má  230  d..  1587 
ob.  č.  (1890),  far.  kostel  Nanebevzetí  P.  Ma- 
rie (ve  XIV.  stol. 
far.),  5tř.  šk.  (se 
2  par.),  četn.  sta- 
nici, pš.,  telegraf, 
veřejnou  nemoc- 
nici, lékárnu,  ob- 
čanskou záložnu, 
mlýn, výroční  a  tý- 
denní trhv.  Oby- 
vatelé živi  se  země- 
dělstvím, drobnj^- 
mi  řemesly  a  harťe- 
nictvím.  Erb  měst. 
(obr.  č.  2873.):  stří- 
brný   Štít,     v    ném    Č.  2873.  Znak  mésta  Nechanic. 

Červená  růže  (rod. 

erb  pp.  z  Rožmberka).  Kdy  a  od  koho  N. 
založeny,  neznámo;  připomínají  se  k  r.  1235 
jako  ves  trhová,  náležející  do  rodu  Vít- 
kovců.  Král  Jan  udělil  městečko,  tvrz  a  ves 
N.  Petrovi  ze  Sebuzína  a  jeho  synu,  od 
něhož  je  koupil  (r.  1341)  Hynek  Krušina 
z  Lichtenberka,  po  jehož  synech  tu  seděl 
(ok.  r.  1471)  Jan  z  Rychemburka,  potom 
Albrecht  z  Kolovrat  (před  r.  1496),  Albrecht 
z  Valdšteina,  Pecingárové  z  Bydžína  (od 
r.  1521),  z  nichž  Ctiborovi  N.  od  král.  ko- 
mory ujaty  (1623)  a  prodány  Václavovi  ze 
Vchynic,  po  jehož  potomcícn  se  tu  připo- 
míná rodina  z  Vcrdemonův,  od  roku  1652 
hr.  Schaffgotschové,  za  nichž  N.  připojeny 
k  Sadové.  Jan  Arnošt  z  rodu  toho  vystavěl 
v  N-cích  nynější  kostel  (1690).  R.  1846  zalo- 
žila zde  Terezie  hr.  Harrachova  nemocnici 
(základ,  jmění  20.000  zl.)  a  r.  1850  zřízen  zde 
okr.  soud.  —  Okr.  soud  nechanický  má 
185-10  km\  2716  d.,  19.318  obyv.  č.,  16  n.; 
z  19.345  přitom,  ob.  19.210  katol.,  32  evang., 
100  židů.  3  jiní;  z  těch:  9237  muž.,  10.108 
žen.  (1890).  —  2)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Plzeň, 
okr.  Blovice,  fara  Nové  Mitrovice,  pš.  Spál. 
Poříčí;  44  d.,  227  ob.  č.  (1900),  Itř.  škola. 
R.  1115  připomíná  se  mezi  zbožím  kláštera 
kladrubského.  —  3)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Král. 
Vinohrady,  okr.  Jílové,  fara  a  pš.  Kamenice 
u  Jílového;  21  d.,  138  obyv.  č.  (1890),  popi. 
dvůr  arcibiskupství  pražského,  mysliv.  Brdy 
a  samota  Chvátalka.  —  4)  N.  Staré,  ves  t., 
hejtm.  Král.  Hradec,  okr.,  fara  a  pš.  N.  (mě- 
sto); 90  d.,  549  ob.  č.  (1890),  popluž.  dvůr 
Jana  hr.  Harracha,  mlýn. 

NeohO  (hierogl.  Nkw,  klínop.  Niku,  Nix<ó, 
Nixató),  \méno  dvou  králů  staroegyptských. 

1)  N.  I.,  syn  a  nástupce  Nechepsoův,  jejž 
Manethon  řadí  mezi  faraóny  XXVI.  dyn.  Dle 
zpráv  assyrských  byl  N.  pouze  knížetem 
v  deltské  Saji,  jemuž  král  Assarhaddon  pro- 
půjčil r.  673  př.  Kr.  titul  královský.  Za  As- 
surbanipala  vyhledával  N.  styků  s  aethiop- 
ským  králem  Tirhakou,  byl  však  zajat  a  do 


42 


Nechráníce  —  Neidenburg. 


Assyrie   odvlečen.    Assurbanipal   udélil   mu 
později  milost,  f  r.  665  př.  Kr. 

2)  N.  II.  (610—595  př.  Kr.),  syn  a  nástupce 
Psammélicha  L,  jenž  vkročil  na  dráhu  výbo- 
jův  a  obmýšlel  veliké  podniky  za  hospodář- 
ským zvelebením  zemé.  Chtělť  založiti  egypt- 
skou moc  námořní  a  připojiti  za  zjevného  již 
rozkladu  říše  Assyrské  Sýrii  k  Egyptu,  čímž 
by  byl  zjednal  Egyptu  postaveni  velmocen- 
ské. Zbudoval  si  tedy  loďstvo  na  moři 
Rudém  i  Středozemním  a  pro  snazší  spojení 
obou  moří  pokračoval  ve  stavbě  prdplavu, 
jejž  Seti  I.  a  Ramsés  II.  z  Níla  k  moři  Ru- 
dému vésti  obmýšleli,  zanechal  však  práce 
té,  prý  když  vznikly  liché  obavy,  že  by  moře 
Rudé  Egypt  zatopilo,  ve  skutečnosti  však, 
že  nastala  vhodná  chvíle  k  výbojům  v  Sý- 
rii. Lodní  službu  svěřil  N.  hlavně  Foiniča- 
nům,  jádrem  vojska  jeho  byli  hellénští  žold- 
néři, r  oiničané  byli  vůbec  od  dob  Psammé- 
tichových  na  Egyptě  závislí,  čehož  užil  N. 
k  výpravě  objevné  kolem  Afriky  (Prášek, 
^Čes.  Mus.  Filol.«  II.,  241—253  s  přehledem 
nejnovější  literatury).  Mezi  tím  vytrhl  N.  do 
Palestiny,  ssadil  v  lerusalemé  krále  Joa- 
chaza  a  jmenoval  Jojakima,  rychle  pak 
opanoval  veškeru  zemi  až  k  Eufratu.  Ale 
poražen  byv  r.  605  př.  Kr.  u  Karkemiše 
Nebuka  dnes  arem  (v.  t.)  pozbyl  opět 
všech  výbojů  syrských  a  musil  až  do  své 
smrti  pečovati  o  ochranu  země  proti  hrozí- 
címu vpádu  babylónskému.  Psk, 

Neohranioe  (Negraniti),  ves  v  Čechách 
při  Ohři,  hejtm.  a  okr.  Chomutov,  fara  a  pš. 
Soběsuky;  22  d.,  134  ob.  n.  (1890j,  chmel- 
nice. Připomínají  se  již  r.  1332. 

Veohlltenstvi  (anorexie),  nedostatek  chuti 
k  jídlu,  t.  j.  příznak,  který  bývá  pozorován 
v  celé  řadě  chorob  zvlášť  prudkých  a  horeč- 
natých a  zakládá  se  buď  na  nedostatečném 
odměšování  neb  vadném  složení  mízy  žalu- 
deční.  Ale  jest  také  projevem  četných  vlek- 
lých nemocí:  anaemie,  chlorosy,  tuberkulosy, 
vleklého  zánětu  ledvin,  chorob  srdečních,  ja- 
ternich,  střevních  a  posléz  i  žaludku  samého. 
Samo  sebou  n.  není  však  důkazem,  že  žalu- 
dek onemocněl  neb  jest  sídlem  anatomi- 
ckého processu.  Také  v  uvedených  přípa- 
dech musíme  souditi,  že  odměšování  pepti- 
ckých  žláz  jest  nedostatečno,  nebo  míza  ža- 
ludeční  pozbyla  své  učinlivosti  pro  patholo- 
gické  příměsky.  Časem  nervosní  lidé  stiženi 
bývají  setrvačným  a  dosti  značným  n-m  a 
dlužno  se  domýšleti,  že  chorobná  innervace 
žaludeční  sliznice  má  vinu  na  nedostatečném 
odměšování  mízy  žaludeční.  Síx. 

Neohiitin.  ves  na  Mor.  u  Zdétína,  hejtm. 
Prostějov,  okr.  Plumlov,  fara  Staré  Ptení, 
pš.  Ptení;  37  d.,  200  ob.  č.  (1890). 

Neohvalioe:  1)  N.,  far.  ves  v  Če:hách, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Sedlčany;  32  d.,  225  ob. 
č.  (1890),  kostel  sv.  Mikuláše  (ve  XIV.  stol. 
far.),  3tř.  šk.,  mlýn.  Býv.  tvrz  byla  kolébkou 
vladyčího  rodu  z  Nechválíc,  z  nichž  po- 
slední Diviš  prodal  r.  1502  N.  i  s  tvrzí 
Václ.  a  Ladisl.  Popelům  z  Lobkovic,  kteří 
je  spojili  s  panstvím  chlumeckým.  —  2)  N., 


ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Teplíce,  fara  Boří- 
slav;  16  d.,  27  ob.  č.,  88  n.  (1890),  kameno- 
uhel.  doly. 

Veohvalin,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Kyjov» 
okr.  a  pš.  Ždánice,  (ara  Lovčice;  107  d..  518 
ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.  a  fid.  statek  Jana  kn. 
Liechtenšteina. 

Veohvile:  1)  N.Josef,  spisovatel  histor. 
(♦  6.  list.  1841  v  Cholticích).  R.  1864  vysvě- 
cen byv  na  kněze  kaplanoval  při  rozličných 
farách  diécése  královéhradecké,  posléze  byl 
farářem  v  Dašicích.  Vedle  svého  povolání 
oblíbil  si  historii  a  archaeologii  Českou 
zvláště  svého  okolí.  Napsal  několik  mo- 
nografií měst:  Daíice  a  přifařené  obce  (Par- 
dubice, 1882);  Holice  a  přifařené  osady  (t,)\ 
Se^emice^  Dřiteč^  Kunitice  a  Hora  Kunétickd 
(t.,  1882);  Město  Přelouč  (t.,  1884);  Pardubice, 
býv,  komorni  město  a  sidlo  panství  soujmen^ 
ného  (t.,  1895).  Četné  práce  uloženy  jsou 
v  »Památkách  archaeol.<,  >Methodu<  a  časo- 
pisech krajinských. 

2)  N.  František,  spisovatel  čes.  (♦  1848 
ve  Stojících  —  t  1872  v  Cholticích).  Absol- 
voval gymn.  studia  v  Král.  Hradci,  medicín- 
ská v  Praze,  při  čemž  zabýval  se  historií  a 
topografií  svého  okolí,  sbíral  staré  mince  a 
rozličné  starožitnosti  a  přispíval  do  >Posla 
z  Budce*,  >Pokroku«,  »Čecha«,  »Světo2ora« 
a  »Methoda«;  napsal  též  monografii:  Choltice, 
městys  a  býv.  panství  na  Chrudimsku  (Praha, 
1871).  Několik  monografií  měst  a  míst  zane- 
chal v  rukopise. 

Veohyba:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Kutná  Hora,  okr.  Janovice  Uhl.,  fara  a  pŠ. 
Sázava;  27  d.,  199  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr 
a  lihovar.  —  2)  N.  Kacovsícá,  víska  t., 
hejtm.  Kutná  Hora,  okr,  a  pš.  Uhl.  Janovice, 
fara  Hráz.  Rataje;  5  d.,  64  oby  v.  Č.  (1890); 
popi.  dvůr  zv.  Vesce. 

Heid,  ves  v  Čechách  na  Šumavé,  hejtm. 
Horš.  Týn,  okr.  a  pš.  Ronšperk,  faraWaycr; 
20  d.,  130  ob.  n.  (1890),  továrna  na  zrcadlové 
sklo  a  několik  mlýnův. 

Neide  Emil,  malíř  něm.  (♦  1843  v  Krá- 
lovci), studoval  na  akademii  královecké,  důs- 
seldorfské  a  mnichovské  a  navštíviv  Belgii, 
Holland  a  sev.  Itálii  vrátil  se  do  rodiště, 
kdež  působí  jako  professor  na  malířské  aka- 
demii. Z  prací  jeho  uvádíme:  Výzdobu  uni- 
versitní auly  královecké  {Ptolemaios  ^koumd 
dráhy  hvě\ď),  obrazy  z  antických  mythů: 
Charon  převáli  Psychu  přes  Styx  (1873);  Or- 
feus a  Eurydiké  (1876);  Výjevy  ^  Odysseje 
(gymnasium  v  Insterburku)  a  od  r.  1886  řadu 
obrazův  odlišných  látkou  i  koloritem  od  před- 
chozích; z  těchto  nejlepší  jsou:  Na  místě  činu 
a  šíře  známý:  Přesyceni  pivotem. 

Veldenbiirg  (pol.  Nied^bor^,  Nidborie, 
Nibork),  kraj,  město  v  prus.  vlád.  ob  v.  kra- 
loveckém,  na  želez,  trati  Olsztyn-Dzialdów; 
4221  ob.  (1895),  obvod,  soud,  hl.  cel.  úřad, 
kat.  a  ev.  kostel,  zámek  (z  r.  1300)  a  nemoc- 
nice řádu  johannitů,  reál.  škola,  výroba  strojů, 
měděn,  zboží,  kamen,  škrobu,  pálenka,  parní 
mlýn,  pila  a  čilé  trhy  na  koně  a  vepře.  Roku 
1353  obdrželo  městská  práva. 


Neidhart  von  Reuenthal  —  Neipperg. 


43 


VeidliArt  von  Reuenthal,  siředohomo- 
Dtm.  básník.  1.  pol.  XUI.  se,  jenž  měl  u  Lands- 
buta  T  Barofich  statek  a  pozbyv  ho  dostal 
Óirem  od  posledního  Babenberka  Bedřicha 
Bojomčho  dóm  v  Melku.  V  1.  1217—19  byl 
s  Leopoldem  Rakouským  na  křížové  výpravě 
T  Egyptě.  Písně  jeho,  jimiž  zahájil  •dvor- 
skou poesii  vcsnickou«,  jsou  dílem  letní,  dí- 
.em  zimni.  N.  vychází  vždy  od  obrazu  pří- 
rodního a  pojí  k  němu  v  oněch  písních  vy- 
tvání  nebo  přípravy  k  tanci  pod  lipou, 
v  těchto  tanec  a  zábavu  v  síni  selské.  Líče 
dhavy  sedlákovy  káral  venkovskou  pýchu, 
bujnost,  svárlivost  a  nemotornost,  a  po- 
ttttpero  ěasu  (v  písni  lidové  až  po  XVL  stol.) 
sul  se  hrdinou  povésti,  typickým,  rozmar- 
ným nepřítelem  sedláků,  tak  v  lidové  knížce 
nd.  Bobeitagem  v  Xí.  sv.  Kurschnerovy 
»Nationallitteratur<  nebo  v  masopustních 
bich  (na  př.  Hans  Sachsově).  N.  pověsti 
(v  > Neidhart  Fuchs«  z  konce  XV.  stol.) 
byl  prÝ  iaákem  rakousk.  vév.  Otty  Veselého, 
zemřel  r.  1334  a  poctěn  památníkem  vsaze- 
ným v  iižní  zeď  chrámu  svatoátěpánského  ve 
Vídni.  Nejlepží  rukop.  N-a  je  na  zámku  Ried- 
€^pii  v  Hor.  Rakousích.  Vydání:  M.  Haup- 
tovo  (Lip.,  1858);  u  výboru  od  Keinze  (t., 
19^9),  Pravé  i  přičítané  mu  práce  jsou  ve 
íbircc  F.  H.  von  der  Hagen :  Minnesinger.  — 
Srv.  R.  v.  LiUencron  v  »Zeitschr.  fůr  deut- 
icbes  Alterthum«,  VL;  R.  M.  Meyer,  Die 
Rcihenřolge  der  Lieder  N-s  (Berl.,  1883); 
Poschmano,  Die  Lieder  N-s  v.  R.  (Štrasbur- 
iký  'z.  Prosy  1  programm  1889);  Bielschowsky, 
Gcschichte  der  deutschen  Dorfpoesie  im  XllL 
Jhdrt.,  L  (Acta  Germanica,  Berl,  1891). 

VeUi^heiTy  v.  Nilgiri. 

Vellreioli  August,  botanik  rak.  (*  1803 
ve  Vídni  —  t  1871  t.),  byl  radou  vrchního 
icmského  soudu  ve  Vídni,  zabýval  se  stu- 
diem květeny  zemí  rakousko- uherských  a 
vydal:  Flora  von  Wen  (Vid.,  1846);  Flora  v. 
Siedetotterreich  (t.,  1859,  dodatky  Lipsko, 
tS66.i:  Auf\áhlung  der  in  Ungarn  und  Stavo- 
nisn  bUhtr  beohachtťten  GefásspJIan^en  (Vid., 
1^66,;  Ote  Vegetatiottsverháltmsse  von  Kroatien 
ít.  1868). 

Velpperg",  stará,  kdysi  říši  bezprostředně 
poddaná  rodina  rytířská  ve  Švábsku,  kde 
▼  někdejií  župě  kraichské  leží  její  rodový 
zimck  Neipperg,  byla  Karlem  VL  r.  1762  po- 
výieoa  ve  stav  hrabat  říšských,  drží  nyní 
icarovské  panství  Schwaigern  a  jiný  majetek 
ve  Vírtembersku  a  Badensku  a  má  kromě 
toho  stavovská  práva  v  Horních  a  Dolních 
Rakousích  a  od  r.  r.  1829  titul  Jasnosti.  Kní- 
žata z  MoDteouovo  (Neuberg)  jsou  po- 
bočnou linií  N-ů.  Stv,  Klunzinger,  Die  Edeln 
von  H.  (Stutgart,  1840).  —  Z  rodiny  této 
v  dějinách  zvláště  vynikli: 

1)N.  WilhelmReinhard,  hrabě  (*  1684, 
+  1774),  vstoupil  r.  1702  do  císařských  slu- 
žeb, bojoval  proti  Turkům  u  Temešváru  a 
Bélehradu,  stal  se  r.  1723  generalmajorem  a 
vychovatelem  vévody  Františka  Štěpána 
Lotrinského;  r.  1733  bojoval  jako  podmar- 
šilrk  v  Itálii,  r.  1735  jako  polní  zbrojmistr 


a  guvernér  Temešváru  proti  Turkům.  R.  1739 
(1.  záři)  uzavřel  bez  zmocnění  a  ukvapené 
mír  bělehradský,  pro  Rakousko  nepříznivjř, 
začež  byl  odsouzen  k  pevnostní  vazbě,  ale 
r.  1741  měl  vrchní  velení  ve  Slezsku,  kdež 
v  bitvě  u  Molvic  (10.  dubna)  poražen  Bedři- 
chem IL,  načež  odvolán.  Pozd.  stal  se  velí- 
cím generálem  rakouským  a  předsedou  vá- 
lečné rady  ve  Vídni. 

2)  N.Adam  Albert,  vnuk  před.  (♦  1775, 
t  1829),  vstoupil  r.  1790  do  rakousk.  vojska 
a  bojoval  proti  franc.  revolučnímu  vojsku 
v  armádě  rýnské  a  později  (1796—1801  a 
1805)  v  Itálii;  r.  1809  stal  se  generalmajorem, 
pozd.  byl  vyslancem  ve  Švédsku;  r.  1813  bo- 
joval jako  brigádník  proti  Napoleonovi  a 
jmenován  t.  r.  podmaršálkem.  R.  1814  umlu- 
vil allianční  traktát  s  králem  Muratem  v  Nea- 
poli a  od  čce  t.  r.  provázel  trvale  bývalou 
císařovnu  francouzskou,  arcivévodkyni 
Marii  Louisů,  nejprve  do  lázní  v  Aix,  po- 
tom po  Švýcarsku,  hájil  zájmů  jejích  na  ví- 
deňském kongresse  a  stal  se  polom  (1815) 
vrchním  velitelem  v  Parmě;  ve  válce  mezi 
Rakouskem  a  Muratem  velel  1.  sboru,  vtrhl 
do  Neapole  a  byl  zde  jednu  dobu  vojenským 
guvernérem;  r.  1816  žil  zase  u  Marie  Louisy 
v  Parmě  jako  její  vrchní  hofmistr  a  ministr 
zahraničný  a  od  r.  1821  její  (morganatický) 
manžel.  Z  manželství  toho  vzešli  dva  synové, 
z  nichž  WilhelmAlbrccbt  hrabézMon- 
tenuovo  (1821— 1895)  byl  povýšen  na  kní- 
žete (1864);  v.  Montenuovo.  Šld. 

3)  N.  Ervín  František  Ludvík  Ber- 
nard Arnošt,  hrabě,  druhý  syn  předešl. 
z  prvního  jeho  manželství,  nevlastní  syn  cí- 
sařovnv  Marie  Louisy  a  nevlastní  bratr  c.  a  k. 
generála  jízdy  Montenuova  (v.  t.),  c.  a  k. 
gene  rál  jízdy  (♦  6.  dub.  1813  ve  Schwaigern, 
ve  Virtembersku  —  t  v  břez.  1897  ve  Vídni). 
R.  1830  vystoupil  z  inženýrské  akademie  ví- 
deňské jakožto  poručík  do  8.  pl.  husarského. 
R.  1848  jakožto  major  ve  2.  pl.  chevaulégcr- 
ském  bojoval  v  ulicích  krakovských  proli 
povstalcům  25.  a  26.  dubna,  potom  jakožto 
podplukovník  téhož  pluku  při  dobyti  Vidné 
23.-28.  říj.,  dále  v  Uhrách  v  prosinci,  po- 
tom tamtéž  r.  1849  od  ledna  do  srpna  v  celé 
řadě  bitev  a  potyček  proti  uherským  po- 
vstalcům. R.  1850  povýšen  na  plukovníka 
s  velením  2.  pluku  dragounskému,  r.  1854 
na  generalmajora  s  velením  brigády  v  9.  sboru 
armádním.  Vele  v  pak  brigádám  ve  sborech 
1.  a  2.,  potom  v  armádním  sboru  jízdním, 
postoupil  r.  1863  na  podmaršálka  a  velitele 
armádní  divise  jízdní  v  Šoproni.  R.  1864 
v  březnu  bojoval  jakožto  přidělený  generál 
v  6.  sboru  armádním  proti  Dánsku,  r.  1866 
jmenován  velitelem  německospolkové  pev- 
nosti Mohuče  a  velel  ve  válce  téhož  roku 
4.  divisi  v  8.  armádním  sboru  německého 
spolku  proti  Prusům  v  několika  bitvách 
v  červnu  a  červenci.  R.  1865  stal  se  vlast- 
níkem 12.  pluku  dragounského  a  v  r.  1867 
velitelem  14.  divise  v  Prešpurce,  r.  1869  po- 
volán k  prozatímní  správě  zemského  velitel- 
ství ve  Vídni,  r.  1870  povýšen   na  generála 


44  Neira  —  Nejedlý. 

jízdy  se  správou  zemského  velitelství  ve  '  bř.  ř.  Ma$^daleny,  na  v.  od  mohutného  mas- 
Lvově,  odtud  r.  1878  povolán  do  Vídně  za  sívu  Huila  ve  středních  Andech  columbij- 
kapitána  tělesné  stráže  trabantské  a  pěší  set- '  ských,  ve  výii  468  m  n.  ro.,  na  cestě  z  Bo- 
niny tělesné  stráže.  Mimo  zlaté  rouno  měl '  goty  do  státu  Cauca»  má  8330  ob.,  ulice  ái- 
ještě  několik  řádA  rakouských  a  mnoho  ci- 1  roké  a  rovné  s  několika  pěknými  domy,  farní 
zozemských.  —  Syn  jeho  Reinhard(*  1856) ,  kostel,  hospic  Františkánů,  vyšší  školu  chla- 
byl  ultramontanním  členem  říšského  sněmu  peckou,  seminář  učitelek,  tiskárnu  a  telegr. 
německého  (1881—1890).  FM,       stanici.   Obyvatelé  provozují  chov  dobytka, 

Nelra  v.  Bandské  ostrovy.  výrobu  hrubých  látek  bavlněných  a  hedváb- 

VeisbioL  (Nsíbín),  město  v  asijském  Tu-  ných,  klobouků,  rohoží  atd.,  obchod  jest  ne- 
rocku  ve  vilájetu  diarbekírském,  480  m  n.  m., ,  patrný.  Okolní  plantáže  plodí  výborné  kakao, 
na  již.  úpatí  pohoří  Túr'  Abdín,  má  asi  5000  ,  avšak  ve  velmi  malém  množství,  lesy  jsou 
ob.,  z  nichž  jest  Va  křesťanů  rozmanitého  vy- 1  bohatý  na  kůru  chinovou.  Rio  Magdalena 
znání,  sídlo  hejtmana.  Pro  močálovité  okolí '  jest  aŽ  k  městu  splavna  pro  čluny,  avšak 
a  následkem  toho  stále  panující  zimnice  jest  plavba  parníků  jest  přes  několikeré  pokusy 
jeho  rozvoj  velmi  pomalý.  dosud  nemožná. 

Veiion  Edmund,  později  Edmund  Ne-  Vejdek  v.  Neydek. 
ville,  soukromý  hvězdář  v  Londýně  (^1851  Nejedlý:  1)  N.  Vojtěch,  kněz-buditel  a 
t.),  pozoroval  r.  1882  přechod  Venuše  před  spisovatel  český  (*  17.  dub.  1772  v  Žebráce  — 
sluncem  v  Durbanu  (Natal),  hlavně  však  se  f  7.  pros.  1844  t).  Pocházeje  ze  zámožné 
věnoval  zkoumání  měsíce.  Od  r.  1873  je  čle-  měšťanské  rodiny  řeznické  studoval  od  r.  1783 
nem  astr.  spol.  londýnské.  Vydal  o  měsíci  v  Praze  na  škole  normální  a  gymnasium  a 
samostatné  dílo:  The  Moon  and  the  condition  již  tehdy  pilně  se  obíral  cizími  jazyky,  zvi. 
and  configurations  of  its  surfact  (Londýn,  franc,  vlál.  a  angl.,  čítaje  spisy  Fénelonovy, 
1876,  něm.  od  H.  J.  Kleina).  Četné  články  Marmontelovy, Florianovy, Addisonovy,Gold- 
o  měsíci,  též  o  ovzduší  planet,  o  družicícn  smithovy,  Tassovy,  Boccacciovy  a  j.  kíassiků. 
Urana  atd.  obsaženy  jsou  v  >Astr.  Register«  R.  1789  vstoupil  na  filosofii,  kde  mocné  naň 
(1873—80),  v  »Astr.  Soc.  Mem.  (1879),  v  >Astr.  působila  vlastenecká  povzbuzování  prof.  Vy- 
Soc.  Month.Not.*  (1873— 82),  v»Quart.Journ.  dry,  ale  také  duchaplné  osvícenství  Meiss- 
of  Sc.<  (1874—77),  v  »Observatory«,  v  >Se-  nerovo.  Po  studiích  filosof,  oddal  se  N.  theo- 
lenogr.  Jour.<,  v  >Pop.  Se.  Review«  atd. ,  logii  v  semináři  pražském  a  r.  1797  vvsvěcen 
Chemické  články  obsahuje  »Chem.  Soc.  Journ.c  I  na  kněze.  Kaplanoval  potom  ve  Ďrahno- 
(1874 — 77).  VRý,     '  Újezdě  a  u  sv.  Havla  v  Praze,  odkudž  poslán 

VeiMe  v.  Nisa.  za  lokalistu  do  Pečic  (1802),  pak  za  faráře 

Veisser  Albert,  lékař  něm.  (♦  1855  ve  do  Velíze  (1807),  kde  hojné  prázdně  užíval 
Svídnici).  R.  1880  habilitoval  se  v  Lipsku  k  četným  a  rozsáhlým  pracím  liter.;  r.  1813 
a  r.  1882  stal  se  prof.  a  ředitelem  derma-  stal  se  farářem  v  MiroŠově  a  r.  1826  posléze 
tolog.  kliniky  ve  Vratislavi,  kdeŽ  dosud  pů-  děkanem  v  Žebráce.  Na  všech  těchto  místech 
sobi.  Roku  1892  zřídil  tu  novou  moderní  proslul  N.  nejen  jako  výborný,  osvícený 
budovu  pro  svou  kliniku.  Náleží  mezi  před-  i  kněz,  pravý  apoštol  humanity,  vychovaný  zá- 
ní  moderní  dermatology  německé,  jenž  ze-  I  sadami  osvícenskými,  nýbrž  také  jako  via- 
jména  výtěžků  bakteriologických  dovedl  vy-  stenecký  buditel,  u  něhož  občas  scházela  se 
datnou  měrou  využitkovati  pro  svůj  obor.  celá  starší  liter,  obec  česká,  v  níž  i  za  dob 
Zvláště  sluší  vytknouti  jeho  práce  o  ka-  vášnivých  hádek  pravopisných  mírný,  sná- 
pavce  (v.  Go  no  kok  kus),  o  lepře,  mollus-  šenlivý  N.  snažil  se  zachovati  svornost,  již 
cum  a  j.  v.  ,  za  studií  N.  zanášel  se  pilně  literaturou  ně- 

Neith,  ženské  božství  V  Egyptě,  původně  mcckou  (Búrger,  Wieland  a  zvi.  Klopstock 
ctěné  v  městě  Sai  i  zvané  »veIikou  bohyní  byli  jeho  oblíbenými  autory)  a  pokoušel  se 
sajskou*.  Záhy  rozšířila  se  bohocta  její  i  do  v  básnění  německém;  jmenovitě  o  národním 
Memíi,  kdež  vzývána  spolu  s  Ptahem,  a  do  něm.  rekovi  Hermannovi  a  jeho  Thusneldě 
Thi  i  Abyda,  hlavního  sídla  kultu  Osiridova.  i  chtěl  napsati  širší  epos.  Avšak  záhy  již  přc- 
Iméno  její  znamenalo  »jsoucí«,  ale  starší  vý-  stoupil  k  literatuře  české  a  stal  se  horlivým 
klad  byl  >přadlí<.  Dle  mythu  předla  sobě ;  vlastencem.  Vedle  prof.  St.  Vydry  měl  na 
závoj,  jímž  se  očím  smrtelníků  halila,  t.  j. '  tomto  obráceni  hlavní  účast  jeho  krajan  S. 
hvězdné  nebe.  V  sajském  chrámě  jejím  tkána  j  Hnčvkovský,  jehož  přičiněním  r.  1790  utvořil 
posvátná  roucha  bohoslužebná.  Jako  bohyně        '        y-*---i---  .j  ,,_/_!_     __-       /  -i 

války  spojována  se  světlem  i  byla  pokládána 
za  záštitu  severní  hranice  egyptské.   Odtud 

úcta,  kterou  jí  prokazovali  vojínové.  Nikdo  I  tud  pilně  se  vzdělával  v  češtině  čítaje  starší 
nesměl  se  odvážiti,  by  odhalil  tajemství  zá-  spisy  čes.,  jmenovitě  Veleslavínovy,  Komen- 
vojc  jejího,  do  Sai  pak  podnikány  veliké  ského,  a  nabyl  záhy  značné  obratnosti  ve 
pouti,  zvláště  za  dob  XXVI.  dyn.  Obvykle  slohu  českém.  Na  místo  něm.  veršů  nastou- 
byla  N.  znázorňována  podobou  krávy;  poz- ,  pily  nyní  verše  české  dle  prosodie  Dobrov- 
déji  stotožňovana  i  s  Isidou  a  za  choť  Osi-  ského,  jenž  celé  této  družině  byl  v  tom 
ridovu  prohlašována.  Psk.       ohledu  zákonodárcem,  a  N.  proslul  záhy  hor- 

Nelva  (Neyva),  hlavní  město  okrsku  livostí  a  plodností,  že  se  mu  v  tom  nevy- 
V  columbijském  departementu  Tolima,  na  pr.   rovnal  nikdo  z  přátel.    Počínaje  od  sbírek 


se  kroužek  vlastencu-studujícícb,  jenž  umínil 
si  podle  vzoru  gotinského  9Hainu<  vydávati 
občas  sbírky  čes.  veršovaných  prací.  N.  od- 


Nejedlý. 


45 


Pocbmajerových  (1795)  přinášel  kde  který 
ilmanach»  sbórnik,  časopis  (hlavně  »Hlasatelc, 
•Přítel  ailádcie«,  »Čas.  Musejnic,  »Květy«) 
vétši  I  drobnějáí,  lyrické  i  epické  básně  ve 
fonnich  i  dacbu  klassicismu  a  aoakreontiky 
Pucbroajerovy,  pro  dospělé  i  pro  děti  a  vedle 
Tcriů  nejrozmanitější  sepsáni  prosaická,  jako 
idyllické  povídky,  pooČné  příběhy  a  rozrolou- 
váni  ^ na  př.  Rozmlouvám'  me^i  Žilkou  a  Felc- 
Um  v  »Hia8at.«»  1818,  forraou  i  tendencí  na- 
podobťd  proslulá  ^Rozmlouvání  o  jazyku  če- 
ském* od  Jungmanna),  vypravování  historická 
(cu  př.  Vojna  svatá  na  východu  v  9Hlasat.<, 
W.^  charakterisujíci  osvícenské  názory 
N*lého)  a  j.  Za  dob.  kdy  literatura  čes.  ne- 
mela opravdových  básníkův  a  kdy  čtenář- 
stvu vítán  byl  každý  čcs.  verš,  protože  byl 
ccský,  bývaly  i  drobné  vlastenecké  verse 
N-léhOf  mcntorsky  poučné  a  sousedsky  po- 
ridavé  (N.  dle  vlastního  doznáni  psal  hlavně 
pro  poučeni  venkovského  lidu,  proto  také 
rydával  všechny  své  spisy  Švabachem),  ale 
zároveň  pěkným  veleslavínským  jazykem 
psané,  pokládány  za  poesii,  byly  hojně  oblí- 
t«iiy  a  s  průvodem  hudby  Vitáskovy,  Hel- 
dovy  a  j.  nejedná  píseň  zdomácněla  mezi  li- 
dem [Ltnka  X  r.  1795;  Ukolébavka  z  r.  1795; 
Hrobařtkd  z  r.  1797  a  j.).  Avšak  kdyŽ  vydány 
poprvé  a  naposled  souborně  {Drobné  básně, 
Prália,  1833—35,  2  díly),  cítěn  již  pouze  ve- 
nký  rozdíl  svěží  poesie  čelakovského  a  Kol- 
lirovy  a  suchoparné,  střízlivé  rhétoriky  N-lého 
a  sbírka  zůstala  nepovšimnuta;  jedině  starý 
ánŮL,  Hoěvkovský,  nedal  se  ani  pak  pře- 
svédčiti,  že  znělky  Kollárovy  stojí  výŠe  než 
flastcnecki  didaktika  Nlého.  Ale  nejen  Klop- 
stockem.  Burgerem,  také  Tassem  a  Wielan- 
dcm  chtěl  se  N.  státi  čes.  literatuře:  již  před 
r.  1795  pracoval  o  velikém  epose  Přemysl 
Otakar  y  /^ruších,  jenŽ  vyrostl  na  XX  zpěvů 
(I.  a  II.  zpév  vyšly  v  Puchmajerově  ^Sebrání 
básm'  a  zpěvů*,  1795  a  1797;  celek  v  Praze, 
1835,  ve  3  dílech);  od  r.  1802  psal  na- 
učnou báseň  Karel  IV.  v  Vlil  xpévích  (t., 
1835;  ukázka  »Hlasat.<,  1818);  kromě  toho 
t^íl  velkon  báseň  lyrickou  podle  vzoru 
Klopstockova  »Mes8Íáše<,  Posleáni  soud  {t„ 
1801;,  v  oémž  vrstevnici  spatřovali  ducna 
Mihonova,  tassovské  epos  Vratislav  v  XVII 
sp.  (t,  1836;  ukázky  květnatou  prosou  v  >HIa- 
nt<,  1806  a  1807,  I.  zpěv  ve  verších  v  » Hlá- 
sat*, 1818).  epos  Svatý  Václav  v  VIII  zp. 
't,  1837).  Také  tyto  nekonečné  skladby  bez 
qňcké  síly  a  bez  poesie,  když  z  bohatého 
odkazu  J.  N-Iého  mohly  projíti  tiskařským 
hsem,  přilly  o  celé  půlstoletí  pozdě  a  úplně 
upadly.  N.  jako  básník  má  dnes  význam 
pouze  historický.  Z  prosaických  skladeb 
N-lého  své  doby  oblíbena  byla  pěkná  naučná 
skladba  Ladislav  a  ditky  jeho,  prvý  původní 
spisek  čes.  toho  druhu  (ukázky  v  »Hlasat.<, 
1806,  celá  v  Praze,  1807  a  1837)  a  tři  svazky 
StdHnfck  svátečních  a  postních  kákání  (t.,  1806 
a  1807).  Životopis  N-lého  napsal  A.  Rybička 
▼  Předních  křisitclich.  II.,  315  sil.,  viz  také 
Prmí  novočeskou  školu  básnickou  od  Jar. 
Vlčka  (1896). 


2)  N.Jan,  bratr  předešlého,  vynikající  bu- 
ditel a  spisovatel  český  (*  23.  dubna  1776 
v  Žebráce  —  f  31.  prosince  1834  v  Praze). 
Vystudovav  na  piaristském  gymnasiu  v  Praze, 
vstoupil  tamtéž  na  filosofii  a  posléze  na  prá- 
va (od  r.  1795).  Za  studií  těchto  mocně  na 
něho  působil  A.  G.  Meiszner  svými  ducha- 
plnými přednáškami  o  aesthetice,  literatu- 
rách klassických  i  moderní  anglické,  fran- 
couzské a  německé,  St.  Vydra  svým  povzbu* 
zováním  vlasteneckým  (viz  ódu  N-lého  na 
Vydru  z  r.  1798),  F.  M.  Pekl  přednáškami 
o  čes.  jazyce  a  literatuře,  při  nichž  byl  N. 
záhy  z  nejpilnějších  posluchačův,  a  posléze 
Butschek,  prof.  nauk  politických  a  stoupenec 
vídeň.  prof.  J.  Sonnenfelsa,  jenž  po  léta  byl 
středem  osvícenských  snah  v  Rakousku. 
Pod  takovými  vlivy  stal  se  N.  na  jedné 
straně  vyznavačem  osvícenství,  na  straně 
druhé  nadšeným  vlastencem  a  spisovatelem 
a  seznámil  se  záhy  se  všemi  staršími  i  mlad- 
šími spisovateli  pražskými:  R.  Ungarem,  J. 
Dobrovským,  F.  F.  Procházkou  a  j.,  i  s  ce- 
lým básnickým  kroužkem  Puchmajerovým, 
k  němuž  náležel  i  bratr  jeho  Vojtěch  i  kra- 
jan Š.  Hněvkovský.  V  básnických  sbírkách 
tohoto  kroužku  (>Sebrání  básní  a  zpěvů «  od 
r.  1795—1803)  shledáváme  tudíž  také  první 
literární  pokusy  N-lého:  módní  tehdy  epi- 
grammy  a  neméně  módní  básně  anakreon- 
tické,  rázné  básně  vlastenecké  (Na  Čechy 
ještě  r.  1834  byla  censurou  zapověděna), 
ódy,  elegie  a  j.  básně  příležitostné  (mezi  nimi 
dle  Meinerta  »Válečný  zpěv  pro  český  pluk<; 
o  sobě  vyšly  Vlastenšti  {pivové,  Praha,  1800), 
provedené  vesměs  ve  formě  i  v  duchu  ro- 
kokové poesie  Puchmajerovy,  ale  s  talentem 
ještě  o  mnoho  menším.  Básníkem  N.  nikdy 
nebyl.  Jsa  si  toho,  tuším,  vědom,  přešel  N. 
záhy  na  jiné  pole  liter,  činnosti,  k  překla- 
dům. Již  r.  1800  vydal  Gessnerovu  skladbu 
•Smrť  Abelovac  (Praha,  1800  a  1804),  k  níž 
jako  II.  díl  spisů  Gessnerových  přibyla  r.  1805 
povídka  »Dafnis  a  první  plavec«  a  posléze 
r.  1829  jako  díl  III.  >ldylly  Gessnerovy«;  dále 
překlad  I.  zpěvu  Iliady  přízvučným  hexa- 
metrem,  vydaný  ve  skvostné  úpravě  r.  1802, 
tuším,  popudem  slavného  přeložení  Vossova, 
román  Florianův  »Numa  Pompilius,  druhý 
král  římský*  (1808);  Ed.  Younga  Kvílení  aneb 
rozjímání  noční  (1820)  a  některé  ukázky 
z  Popea  a  j.  předních  zástupců  franc.  a  angí. 
klassicismu.  Vzdělati  rozum  a  ušlechtiti  srdce 
chtěl  N.  překlady  těmito,  ale  také  probuditi 
mnohého  Čecha  z  tvrdého  spaní.  Proto  pře- 
desílal jim  předmluvy,  v  nichž  slovy  sálají^ 
čími  vlasteneckým  ohněm  vzpomíná  někdejší 
slávy  české  i  tehdejšího  hanebného  úpadku 
a  vyzývá  krajany,  aby  z  nechvalitebného  sna 
procitli  k  novému  životu  národnímu,  vzdě- 
lávali svůj  jazyk,  milovali  vlasf  a  nedopustili, 
aby  >udatný  a  strašlivý  lev  český  umdléval 
a  snad  na  věky  usnul«.  A  také  jiný  účel 
měly  tyto  překlady  N-lého.  Výborný  znalec 
jazyka  českého  ze  »zlatého  věku«  a  obratný 
stilista  chtěl  prakticky  ukázati,  že  jazyk  če- 
ský vystačí  na  nejslavnější  prosaickou  beN 


46 


Nejedlý. 


Ictrii  té  doby.  Po  té  stránce  má  N.  jako  pře- 
kladatel zvlášté  ve  vývoji  čes.  vyšší  prosy 
obdobné  zásluhy,  jako  Jungmann  ve  vývoji 
českého  jazyka  básnického.  Vedle  obdob  na- 
cházíme však  již  v  prvém  díle  jako  všude 
jinde  zásadné  rozdíly  mezi  N-lým  a  Jung- 
mannem,  které  posléze  přivodily  mezi  oběma 
přáteli  nesmiřitelný  konflikt.  Doznávaje  hlu- 
boký úpadek  spisovné  češtiny  té  doby,  její 
zncšvařenost  germanismy  a  j.  přímésky  a  tu- 
díž potřebu  jejího  vzdéfávání,  obohacování, 
N.  spatřuje  jediný  prostředek  vedoucí  k  to- 
muto cíli  v  návratu  k  mluvě  doby  Velesla- 
vínské,  kdy  »spisovná  čeština  prý  dosáhla  ta- 
kové dokonalosti,  že  žádného  vyššího  stupně 
dosáhnouti  jí  nezbývalo  a  od  toho  času  žádné 
proměny  a  žádného  vzdělání  v  stroji  svém 
potřebí  nemá*  (»Hlas.<,  1806,  161  sll.J.  K  no- 
vým slovům  dopouští  tudíž  sáhnouti  jen 
v  čas  nejvyšší  potřeby,  žádá,  aby  tvořena 
byla  v  duchu  jazyka  Veleslavínského,  a  za- 
mítá zvláště  přejímání  z  dialektů  a  také  z  ru- 
štiny a  polštiny,  ježto  čeština  prý  dříve  a 
lépe  byla  vzdělána  a  sama  sobě  stačí.  Pod 
vlivem  těchto  zásad  jest  jazyk  N-lého  již 
v  tomto  i  všech  dalších  spisech  ryze  vele- 
slavínský  a  výhodně  se  liší  od  přehnaných 
8  počátku  novot  Tungmannových.  Markových 
a  zvi.  odstrašujících  rusismů  a  polonismů 
Hankových.  Po  této  stránce  N.  nebyl  zcela 
v  neprávu,  jak  nepřímo  doznal  později  Jung- 
mann, radě  k  opatrnosti  a  mírnosti  v  tvoření 
nových  slov.  Jako  výborný  znalec  češtiny 
zvolen  N.,  tuším ,  vlivem  svých  příznivců  Pa- 
řízka,  Procházky  a  zvi.  Ungara  r.  1800  za 
supplenta  onemocnělého  Pelcla  na  stolici 
čcs.  jazyka  a  literatury  a  po  brzké  smrti 
Pelclově  za  jeho  nástupce  (v  září  1801).  Pů- 
sobení své  zahájil  tehdy  N.  ráznou  vlaste- 
neckou řečí,  jez  vzbudila  mocný  dojem  a 
skvělé  naděje  mezi  vlastenci.  Nadějím  těm 
N.  aspoň  v  prvém  desítiletí  svého  působepí 
plně  dostál.  Zajímavé,  živé  přednášky  jeho 
dobře  působily,  třeba  neobíraly  se  vědeckým 
prozkoumáním  jazyka  českého  po  vzoru  Do- 
brovského, nýbrž  spíše  se  řídily  účely  prak- 
tickými, vštěpujíce  známost  jazyka  čes.  úřed- 
nictvu a  p.,  a  to  s  počátku  na  základě  gram- 
matiky  Peklo  vy,  od  r.  1804  dle  vlastní  knihy, 
vydané  pod  názvem  BÓhmische  Grammatik 
mit  Tabellen  und  einem  Anhange  nach  Mei- 
dinger^s  Lehrart  fúr  Deutsche  bearbeitet  a  roz- 
množené po  dvou  letech  částí  praktickou, 
Praktischer  Theil,  t.  j.  příklady  ke  čtení  a 
úlohami  ku  překládání,  zároveň  se  stručným 
přehledem  literatury  české  (nová  vydání 
opravená,  rozšířená  a  s  jinými  tituly  vyšla 
r.  1809,  1821  a  1830;  v  tomto  posledním  vy- 
dání pro  Cechy  místo  úloh  a  cvičení  prak- 
tických přidána  stať  Ueber  den  Urtprung  u. 
die  Bildung  d,  bóhm.  Spr,  dle  grammatiky 
Dobrovského,  z  něhož  N.  pro  své  mluvnice 
hojně  >čerpal<).  Stejně  horlivým  pracovníkem 
osvědčil  se  tehdy  N.  také  na  jiném  poli.  Již 
nejstarší  generace  buditelů  čes.  cítila  po- 
třebu, aby  vedle  učeného  střediska  ve  Spo- 
lečnosti nauk  a  jejích  publikacích  mela  zvláštní 


orgán  ke  vzdělávání  řeči  a  literatury  české. 
Jmenovité  Pelcl  zanášeti  se  takovým  plánem 
a  Kramerius  chtěl  k  zamýšlenému  časopisu 
přidati  přílohu,  zv.  Hlasatel  literatury 
české.  Tohoto  plánu,  zapomenutého  po 
smrti  Pelclově,  ujal  se  jeho  nástupce  N.,  po 
odchodu  Puchmajerové  z  Prahy  jako  pro- 
fessor  čes.  jazyka  a  literatury  přirozená  hlava 
čes.  vlastencův  a  spisovatelův,  a  počal  r.  1806 
vydávati  čtvrtletně  po  10  arších  fíJasatefe 
Českého,  první  originální  Časopis  český  vyššího 
slohu.  Ježto  >HlasateI<  vyhovoval  nutné  po- 
třebě probouzející  se  literatury  české  a  byl 
opravdovým  hlasatelem  lásky  k  vlasti  i  ná- 
rodního sebevědomí,  uvítán  všude  s  nadše- 
ním a  mezi  spolupracovníky  jeho  objevila  se 
záhy  jména  všech  přednějších  vlastenců-spi- 
sovatelů:  Jos.  Jungmanna,  V.  Krameriusa, 
A.  Marka,  V.  Nejedlého  A.  Pařízka,  Jos.  Rau- 
tenkranze,  F.  Tomsy,  J.  Zieglera  a  j.  A  stejné 
pronikavý  byl  účinek  > Hlasatele*  u  čtenář- 
stva. Většina  článků  (vedle  básní  původních 
i  přelož.,  anekdot,  epigrammův  a  idyllických 
poučných  povídek  byly  tam  rozpravy  vlaste- 
necké, literární,  vypsání  historická,  geogra- 
fická, přírodopisná  a  fysikální,  přelož,  ukázky 
z  lit.  klassických,  otisky  z  literatury  staro- 
české atd.)  dobře  plnila  úkol  vytčený  v  ná- 
věští i  vřelé  předmluvě,  v  níŽ  vydavatel  ob- 
racel se  k  celému  »velikému  velmi  národu 
Slovanskému* :  vzdělávati  mysl,  šlechtiti  srdce, 
rozšířiti  a  zvelebiti  jazyk  a  literaturu  českou ; 
některé  rozpravy  (jmenovité  I.  N-lého  Oldsce 
k  vlasti^  J.  Jungmanna  ^Rozmlouvání  o  jazyku 
českém«)  mají  téměř  epochální  význam  v  dě- 
jinách čes.  probuzení,  roznítivše  vlastenecké 
uvědomění  v  Palackém,  Šafaříkovi,  Čelakov- 
ském  a  j.  N.  byl  nejen  vydavatelem,  nakla- 
datelem a  redaktorem  >Hlasatele<,  ale  také 
předním  spisovatelem.  Otiskl  tu  několik  svých 
původních  básní  staršího  data,  duchem  i  ce- 
nou básnickou  rovných  pokusům  ve  sbírkách 
Puchmajerových  (s  hudbou  Vitákovou,  jež 
některé  podnes  dochovala  mezi  lidem),  četné 
bajky,  hojné  překlady  z  Cicerona,  Livia,  Lu- 
ciana  Samosatenského,  idyll  Theokritových. 
z  pastýřských  zpěvů  Popeových,  z  idyll  Gess- 
nerových,  z  Kleistova  Irina,  zábavné  články 
přírodopisné  a  fysikální  (zví.  Umění  přiro^e' 
ných  věcí  aneb  fysika,  kde  s  výklady  fysikál- 
ních  zjevů  podává  četná  poučení  pro  do- 
mácnost a  vyvrací  pověry  mezi  lidem  hojně 
rozšířené),  cestopisné,  literární  {Daniel  Adam 
^  Veleslavína),  poučné  příběhy  (proti  stra- 
šidlům aj.  pověrám)  a  j.  Nejvýznamnější  jest 
rozprava  O  lásce  k  vlasti,  působivou  rhétori- 
kou,  vlasteneckým  ohněm,  jadrným  obsahem 
i  účinky  se  rovnající  slavnému  >Rozmlou- 
vání«Jungmannovu.  Přes  všechny  tyto  úspě- 
chy vycházel  >Hlasatel<  pouze  tři  léta  a 
r.  1809  zastaven.  N.  vymlouval  se  naléhajícím 
přátelům  na  všeliké  nepříznivé  okolnosti, 
jmenovitě  na  finanční  tíseň,  válku  a  drahotu; 
ale  více,  tuším,  na  toto  rozhodnutí  působilo 
to,  že  N.,  od  r.  1803  doktor  práv,  stal  se 
r.  1809  zemským  advokátem  s  rozsáhlou,  vý- 
nosnou praxí,  jež  tčžisko  jeho  činnosti  pře- 


Nejedlý. 


47 


ncsJa  na  jioé  pole  než  literami.  Spisovatelská 
činnost  jeho  od  té  doby  očividně  slábne  a 
dostává  jiný,  praktický  táz  (kromě  nového 
vydání  Komenského  »Labyrintu«  jsou  to  až 
do  r.  1816  překlady  úředních  dekretů,  naří- 
xeni.  válečných  provoláni  a  zvi.  důležitá 
účast  na  čes.  přeloženi  obecného  zákon  nika 
občanského  r.  1811),  a  přednášky  universitní 
stávají  se  čím  dále  tím  mdlejší  a  suchopar- 
oéjli.  slovem  N.  sám  zřejmě  opouští  přední 
řady  čes.  buditelův  a  tím  ovšem  pozbývá 
ponenáhlu  aaionty,  jíž  posud  jako  vůdce 
požíval.  Jmenovitě  nejmladší  generace,  sku- 
pená kolem  V.  Hanky,  již  r.  1813  opouští 
nromadné  jeho  přednášky,  hledajíc  lepšího 
poočení  a  Dobrovského,  a  nový  orgán  na- 
lézá ve  Hromádkových  >Prvotinách«,  v  nichž 
poprvé  ohlásil  se  nový  duch  v  čes.  probu- 
teoi  i  literatuře,  romantismus.  Nejen  nový 
praktický  směr  činnosti  N-lého  a  jistá  osobní 
uzavřenost  zámožného  cis.  rady  (od  r.  1812) 
TŮói  nejmladší  generaci,  nýbrž  celý  názor 
na  prostředky  i  cíle  čes.  probuzení  a  litera- 
tury musil  časem  vésti  ke  konfliktu  mezi 
staršími  klassicisty  s  N-lým  v  čele  a  mlad- 
šírai  romantiky,  jejichž  počet  i  vliv  více  a 
Tícc  rostl.  V  tom  jest  nám  hledati  jednu 
z  hlavních  příčin  úplného  neúspěchu  IV.  roč- 
mlcQ  »HIasatele<,  jejž  pokusil  se  N.  marně 
▼xkřísiti  r.  1818 — 19,  povzbuzen  byv  slibnými 
dekrety  na  prospécíi  čes.  jazyka  na  školách 
i  v  životě  veřejném  (r.  1816  sil.);  v  tom  také 
vřii  hlavní  podnět  a  vysvětlení  pověstných 
bojů  mezi  Hankou  a  Jungmannem  na  jedné 
a  N-Iým  na  druhé  straně.  Spory  o  novoty 
pravopisné,  příbuzné  sporům  o  novoty  jazy- 
kové (a  sporům  o  prosodii  přízvučnou  a  časo- 
mémoajr  v  nichž  N.  trval  při  úplném  zacho- 
váni pravopisu  bratrského  a  jazyka  Velesla- 
vínského,  nejsou  v  podstatě  než  bojem  klas- 
s:ti5tŮ  a  romantiků  o  rozhodný  vliv  v  čes. 
literatuře.  Patrno  to  již  z  toho,  že  zahájeny 
1817)  a  dobojovány  vůdcem  čes.  romantiků 
V.  Hankou,  jenž  chytrácky  se  dovedl  krýti 
aotorítoa  Dobrovského  a  hlavně  Jungman- 
novou.  kdežto  po  boku  N-lého  stál  Palkovič, 
Zjcgler  a  j.  klassicisté.  Spory  tyto,  obráže- 
jíc se  v  několika  knížkách  polemických  — 
N-lého  mínění  uložena  jednak  v  různých  vy- 
dáních jeho  grammatiky  a  hlavně  v  ostrém 
spisku  Wíderlegung  der  sogenannten  analo- 
ftsch-ortografischtn  Stuerungen  in  der  bóhm. 
Sprache,  PraJia,  1828  —  vedeny  byly  s  obou 
stran  podráiděně,  ba  vášnivě,  a  jmenovitě 
Haškovi  byl  každý  prostředek  dobrý;  vedle 
agitad  neostýchal  se  ani  nepěkných  pomluv 
a  nečest,  osočování,  kterýmž  snížena  nejen 
povaha  N-lého,  jenž  jisté  neprávem  podezří- 
ván z  ne  vlastenectví,  ba  z  udavačství.  ale 
v  zapomenutí  a  nevážnost  uvedeny  také  ve- 
liké zásluhy  jeho  jako  spisovatele  a  buditele. 
Ka  druhé  straně  ovšem  také  N..  jsa  povahy 
dráidivé  íoemoc  jatemí  nemálo  k  tomu  při- 
spěla), s  oroiněností  lepŠí  věci  hodnou  trval 
ph  svých  konservativnich  zásadách  a  neroz- 
omně  zamítal  spisy  novotářů  (na  př.  i  Jung- 
mannovu  Slovesnost,  Časopis  >Krok«    a  j!). 


Ale  vítězství  protivníků  nezadržel  a  klassi- 
cismu  nezachránil  ani  štědrým  posmrtným 
odkazem  na  vydání  básní  Puchmajerových  a 
V.  N-lého.  Život  a  liter,  činnost  N  lého  po- 
drobně a  apologicky  vypsal  A.  Rybička 
(Přední  křisitelé.  I.,  seš.  2.  a  3.);  viz  také 
>CČM.€,  1898,  308  sil.  (vypsání  sporu  o  í  a 
y  od  AI.  Lisického).  Hs. 

3)  N.  Roman,  hud,  sklad.  (*  9.  dub.  1844 
v  Dětenicích  u  Li  báně).  Začátkům  hudby 
učil  se  u  J.  Forstera  v  Osenicích.  Studoval 
reálku  v  Jičíně  a  v  Praze,  vstoupil  r.  1862 
na  paedagogium  učitelské,  při  čemž  navště- 
voval i  varhanickou  školu.  Jako  učitel  pů- 
sobil v  Mnich.  Hradišti  (od  r.  1863),  v  Bělé 
(1866)  a  od  r.  1871  v  Litomyšli,  kdež  byl 
jako  sbormistr  zpěv.  spolku  i  ředitel  kůru 
středem  hud.  ruchu.  Od  r.  1901  žije  na  od- 
počinku v  Praze.  —  N.jest  nejznámější  jako 
hud.  pacdanog,  hlavně  houslový.  Jeho  Prak- 
tická škola  na  housle  (1872)  jest  první  naše 
škola,  jež  odstranila  suchý  schematismus  a 
hned  nejjednodušší  prvky  hudební  vybírá 
z  národních  písní;  dočkala  se  12  vydání.  Do- 
plňkem k  ní  následovaly:  Výbor  duett  (10  s(  š. 
ve  4  vydáních) ;  Třeti  poloha  houslová  (5  vy- 
dání); Druhdy  Čtvrtá  a  pátá  poloha  houslová. 
Tato  houslová  škola  vyšla  i  německy.  Po 
dlouholetých  dalších  zkušenostech  vydal 
r.  1898  novou  Učebnici  houslovou  (10  seš.), 
zcela  rozdílnou  od  předešlé  i  methodou  svou. 
Z  jiných  jeho  škol  třeba  jmenovati  Školu 
^pévu,  první  to  samostatnou  práci  N-lého 
(5  vydání).  Školu  na  flétnu  a  Přípravy  na  var- 
hany.  —  V  době  rozkvětu  zpěváckých  spolků 
počal  N.  vydávati  sbírku  mužských  čtvero- 
zpěvů  Vlastimil  (od  r.  1879,  nyní  37  sešitů) 
a  smíšených  Libuše  (9  sešitů),  jež  po  celém 
venkově  došly  velké  obliby.  —  Z  kostelních 
skladeb  nejznámější  jsou:  12  pohřebních  písní 
(v  2.  vyd.);  Te  deum\  mše  Ty,  jen^  sidHš  na 
výsosti;  české  Requiem.  —  Z  dramatických 
prací  N-lého  je  Král  Vondráček  XX VJ.  prvo- 
tinou (1873).  Nejznámější  jest  Selení  městské 
raJy  il875),  dávané  na  venkově  ncsčíslně- 
kráte.  Mnohem  výše  stojí  salonní  jednoaktovka 
Zábava  v  lázních  (1890),  po  niž  následovala 
třiaktová  zpěvohra  Andulka  (1892),  dávaná 
na  Národním  divadle  v  Brně  i  jinde.  Nej- 
lepší dílo  N-lého  jest  parodistická  opera 
Edip  král  (1893).  Lehčího  genru  jsou  opět 
Zápas  o  nevěstu  (1896)  a  scéna  Starý  rok  před 
porotou  (1898).  Mimo  to  napsal  N.  velkou 
řadu  skladeb  drobných  pro  housle,  klavír, 
písně  s  průvodem  klavíru  a  sbory  ženské, 
smíšené  i  mužské.  —  Vedle  činnosti  hudební 
působil  i  v  školní  paedagogicc,  zvláště  ve 
směru  methodickém.  Vydal:  Zeměpis  Čech 
(3.  vyd.);  Proprava  k  německému  jazyku;  Ná- 
rodní písně;  Obrátkové  čítanky;  hlavně  pak 
závěsné  listy  psací  (18  listů)  a  početní  (45 
listů). 

4)  N.  Julius,  rytíř  v*  12.  dub.  1847  v  Bran- 
dýse n.  L.).  Vystudovav  akad  mické  gymna- 
sium byl  zapsán  nejprve  na  filosofii  a  potom 
přestoupil  na  právnickou    fakultu    v    Praze 
kdež  r.  1876  dosáhl  hodnosti  doktorské.  Sta 


48 


Nejepín  —  Nějva. 


se  advokátem  a  obhájcem  ve  věcech  trest, 
v  Praze,  kde  si  záhy  získal  značnou  klientelu 
obzvláště  jako  obhájce  ve  věcech  trestních. 
Byl  obhájcem  v  největších  a  nejsensačnějších 
processech  trestních  zejména  v  letech  osm- 
desátých a  na  počátku  let  devadesátých  a 
dosáhl  značných  úspěchů  (na  př.  ve  známém 
processe  o  konfiskaci  básně  Vrchlického 
>Twardowski<).  Záhy  zabýval  se  literaturou 
zejména  básnickou.  Náležel  k  literárnímu 
sdružení  z  let  šedesátých  známému  pode  jmé- 
nem >Ruch«.  Na  veřejnost  vystoupil  pracemi 
literárními,  zvláště  básnickými,  poprvé  r.  1865. 
Byl  též  spoluredaktorem  druhého  a  třetího 
ročníku  >Ruchu«.  Samostatně  vydal  r.  1868 
sbírku  básní  9Zlaté  laury<.  Po  jistou  dobu  re- 
feroval očinohřevšimáčkově  »Poslu  z  Prahy « 
a  >Českých  Novinách*.  Také  v  >Umělecké 
Besedě*  referovával  po  celou  řadu  let  o  no- 
vých zjevech  básnické  literatury.  V  ^Umě- 
lecké  Besedě*  byl  po  léta  jednatelem  a  po- 
tom předsedou  literárního  odboru.  V  »Práv- 
nické  jednotě*  konal  četné  přednášky,  jako: 
O  \námkách  ochranných^  O  právní  povaze  se- 
kvestrace^  O  ustanoveních  nového  živnostenského 
řádu  po  stránce  soukromoprávné  Sítd.  f  jež  větši- 
nou vyšly  v  čas.  »Právník*.  Ze  spisů  samo- 
statně vydaných  jmenujeme  Zákon  proti  lichvi 
\€  dne  28.  května  1881  s  výkladem  k  praktické 
potřebě,  s  dodatky  zákonných  ustanovení  sou^ 
vislých  a  příbuzných  jako{  i  s  přídavkem  for- 
mulářů  (v  Praze,  1882).  Mimo  to  vyšel  od 
něho  se  zevrubným  kommentářem  Řád  sta- 
vební pro  král.  hlavní  město  Prahu,  Pl\eň  a 
Budějovice  (v  Praze,  1889),  dále  Řád  stavební 
pro  království  České  (1889,  oba  spisy  též  něm.). 
Mimo  to  vydal:  Die  Executionsnovelle  (1887), 
Der  Aávokatentarif  (v  Praze)  a  Cyklus  přeá- 
násek  o  řádě  konkursním,  jez  měl  v  obchod- 
nickém spolku  ^ Merkur*  a  jež  vyšly  potom 
v  časopise  »Český  Lloyd*.  Velice  činně  účast- 
nil se  prací  o  reformu  řádu  živnostenského, 
vypracovav  obšírná  dobrozdání  a  návrhy, 
z  nichž  k  mnohému  přihlíženo  při  vydání 
novelly  k  zákonu  živnostenskému  z  r.  1883. 
Života  veřejného  účastnil  se  velmi  činně 
i  v  ohledu  politickém.  V  letech  osmdesátých 
účastnil  se  společně  s  drero  Juliem  Grégrem, 
prof.  Gabrielem  Blažkem,  prof.  Gust.  Můlle- 
rem  a  Jos.  S.  Vilímkem  a  j.  založení  >Klubu 
Novoměstských  voličů*.  Zde  přispěl  k  nové 
správnější  praxi  ve  věcech  volebních  do 
obecního  zastupitelstva  pražského  zejména 
tím,  že  podával  na  tehdejší  způsob  rozpi- 
sování voleb  a  t.  p.  stížnosti  ke  správnímu 
dvoru  soudnímu  ve  Vídni,  docílil  známého 
rozhodnutí  principiálního  o  založení  voleb*- 
nich  listin,  krocích  předchozích  k  volbám 
atd.  Nejvyšším  rozhodnutím  ze  dne  7.  května 
1897  byl  mu  přiznán  staročeský  stav  rytíř- 
ský rodu  Nejedlých  z  Vysoké.         Švejda. 

Vejepin,  ves  v  Čecnách,  hejtm.  a  okr. 
Chotéboř,  fara  a  pš.  Uhel.  Příbram;  44  d., 
258  ob.  Č.  (1890),  alod.  statek  se  zámečkem 
a  dvorem  drží  svob.  pí.  Josefina  Dobřenská 
z  Dobřenic.  Býv.  tvrz  byla  kolébkou  Neje- 
pínských  z  Nejepína  (v.  t.),  kteří  tu  se- 


děli v  XV.  a  XVI.  stol.  Prokop  <  rodu  toho 
prodal  (r.  1603)  N.  Kašparovi  Slavkovskému 
ze  Šonova,  jehož  potomci  se  tu  drželi  do 
r.  1684,  načež  tu  seděl  Ferd.  Ant.  Mladota 
ze  Solopisk,  od  r.  1686  Rudolf  Měnický  z  Čer- 
veněvsi  a  od  středu  XVIII.  stol.  DobřenŠtí 
z  Dobřenic. 

VeJepiiUlký  z  Nejepína,  příjmení  vla- 
dycké  rodiny,  která  se  psala  po  Nejepína 
v  Čáslavsku.  R.  1519—1534  přip.  se  Prokop 
z  N.,  jehož  synové  Jan  a  Prokop  vložili  si 
Nejepín  (1542)  znovu  ve  dsky  zemské.  Prokop 
držel  také  Hoř.  Dobkov  a  f  po  r.  1556.  Sy- 
nové jeho  Zdeněk,  Jiří,  Urban  a  Jan 
rozdělili  se  tak,  že  první  dva  vzali  Dobkov 
a  ostatní  Nejepín.  Všichni  čtyři  přijali  Sa- 
muele Horáčka  za  erbovního  strýce  (1578), 
jenž  se  zval  odtud  také  N.  z  N.  a  r.  1583  při- 
jat jest  na  snéihě  do  vlády ckého  stavu.  Jiři 
byl  r.  1589  purkrabí  na  Kolíně,  Jan  držel 
ještě  Nejepín  a  zůstavil  syny  Heřmana  a 
Prokopa,  kteří  jej  r.  1603  prodali,  a  nějaký 
Adam  seděl  r.  1589  v  Bračicích.  Dotčený 
Zdeněk,  člověk  lehké  povahy,  sloužil  Vilé- 
movi Trčkovi,  měl  mu  opatřiti  kupce  na  Vě- 
trný Jeníkov,  ale  on  ošidiv  jej  chytrou  řečí 
dal  trhovou  smlouvu  napsati  na  sebe,  jako 
by  byl  něco  peněz  za  ten  statek  vyplnil,  a 
poněvadž  se  dopustil  i  jiné  ošemetnosti,  od- 
souzen jest  od  nejv.  úředníkův  za  úkladníka 
a  statek  jeho  zabrán  (1600).  Žil  pak  v  Praze 
(1604),  kdež  měl  dům  >u  Jurístů*  na  Starém 
městě,  a  ještě  r.  1624  byl  regentem  panství 
Trčkovských.  Současně  žili  jar  osla  v,  jenž 
r.  1629  poicuty  osvobozen,  a  Mikuláš  starší 
(1589  atd.),  jenž  statek  svůj  před  r.  1628  od- 
kázal strýci  Mikuláši  mladšímu.  O  po- 
tomstvu těchto  posledních  osob  není  nic 
známo.  SČk^ 

Vejesyt,  pták,  1.  t.  j.  nesyt  ťnedosyt) 
v.  Tantalus;  2.  t.  j.  pelikán  (v.  t). 

V6jmar(t.j.Neumaier)z  Vintrberka, 
jméno  rodiny  erbovní,  která  pocházela  z  Mo- 
ravy. David  N.  byl  měšťanem  v  Jihlavě, 
kdež  držel  šosovní  grunty,  a  r.  1599  koupil 
hrad  Landštein.  f  před  r.  1603  zůstaví  v 
z manž. Barbory  Škubíkovny  syna  Gotfryda 
a  tři  dcery.  Protože  tento  účasten  byl  po- 
vstání a  nepříteli  sloužil  (f  1620),  zabrán  sta- 
tek jeho  již  r.  1619  od  vojáků  vzat^.  Náhrady 
se  potom  domáhaly  sestry.  Davidovým  snad 
bratrem  byl  Jan,  jenž  r.  1609  přijat  za  oby- 
vatele kr.  Č.  SČk, 

Vejmenii  dtv^reo  v.  Čtverec,  str.  815. 

Najrov,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Boskovice, 
okr.  a  pš.  Kunštát,  fara  Sebranice;  32  d., 
193  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr,  myslivna  a  lo- 
žisko želez.  rudy. 

Véjva,  rusky  Heftsa,  řeka  v  ruské  gii- 
bernii  permské,  vzniká  na  východním  svahu 
Uralu,  protéká  v  horním  svém  toku  několik 
jezer  (Ta vatuj  a  j.)  a  spojuje  se  po  klikatém 
toku  dlouhém  268  km  s  ř.  Kěží,  s  níž  dohro- 
mady tvoří  Nicu,  přítok  Tury  (úvodí  Tobolu). 
Jest  bohatá  rybami  a  údolí  iest  dobře  vzdě- 
lané a  hustě  zalidněné.  V  Újezdě  jekatěrin- 
burském  leŽÍ  na  ni  železárna  a   ocelolijna. 


Nejvyšší  dvorské  úřady  —  Nejvyšší  justiční  úřad. 


49 


Néjvínskijxavod,  s  osadou,  mající  22.485 
objT.,  pravosl.  chrám,  3  jedinovérecké  ko- 
sttJj,  ikolu  závodní  a  farní  a  nemocnici, 
T  nimi  zaměstnáno  jest  838  děl.  a  vyrobeno 
ročně  ^1897)  z  1,262.000  pudů  železné  rudy 
587.000  padfi  ocelí  a  94.257  pudů  železa. 

VijTyiii  áw9Ttůíé  úfady  viz  Arci- 
áfady.  str.  611  a  bl2,  Dvůr  nejvyšší, 
str.  2^7  a  288,  C  e  ch  y  (na  četných  místech). 

Vldvyiii  hoftnlvtr  v.  Hofmistr,  str. 
463,  Cechy,  str.  502,  505  a  j.  a  Dvůr  nej- 
vySii.  str.  288. 

VnjVyiii  Jwmónl  úřad  (Die  obente  Ju- 
stipttíle)  nazýval  se  centrální  úřad  soudní, 
třízeoý  vlastnoručními  listy  cis.  Marie  Te- 
rezie z  1.  kv.  1749  svědčícími  tehdejším 
dvorním  kancléřům  čes.  a  rak.,  hrabatům  B. 
HarrachoTt  a  J.  B.  Seilemovi;  listy  těmi  zru- 
feny  dvorní  kanceláře  česká  a  rakouská,  které 
ti  do  té  doby  byly  nejvyššími  stolicemi  soud- 
DÍSQi  i  politickými,  ona  pro  země  české,  tato 
pro  země  něm.-rak.,  a  postaveny  na  jich  mí- 
sto dva  centrální  úřady  pro  země  neuherské, 
dircctoríum  in  publicis  et  cameralibus  a  n. 
J.  6.,  opatřeni  to»  které  v  ohledu  věcném  mělo 
rizdecentralisační,  odlučujíc  v  nejvyšší  stolici 
sondaictvi  (n.  J.  ú.)  od  administrativy  (direc- 
toriuno),  v  ohledu  však  territoriálním  ráz 
centralisační,  tvoříc  v  n-m  ]-m  ú-ě  nejvyšší 
or|^  justiční  a  v  directoriu  nejvyšší  orgán 
politicxo-6nanční  pro  všechny  země  neuher- 
ské. —  N-mu  j-mu  ú-u  přikázány  byly  všechny 
soudní  záleiitosti  civilní  a  trestní,  dosud  čes. 
a  rak.  dvorní  kanceláři  rozhodované,  i  s  za- 
zobaní fiskálními,  záležitosti  fideikommissní 
|akoi  i  personalie  úřadů  justičních  a  Jiné  zá- 
ležitosti justiční  administrativy,  takže  úřad 
ten  byl  nejvyšším  soudním  dvorem  i  mini- 
sterstvem spravedlnosti  zároveň ;  vedle  soud- 
sicb  záležitosti  zahrnovala  však  agenda  jeho 
též  četné  politické  a  finanční  záležitosti,  jako 
trestní  věci  důchodkové,  cechovní  a  nábo- 
ženské, udělováni  konsensu  duchovním  na- 
datelům  k  nákupu  realit  a  j.  v.  —  Než  již 
17.  kv.  1749  vyloučeny  byly  z  kompetence 
a-bo  j-ho  ú-u,  až  na  malé  výjimky,  záleži- 
tosti lenni  a  náboženské,  o  měsíc  později 
i  xáleiitosti  cechovní  jakož  i  shora  zmíněné 
odíleni  konsensu.  JeŠtč  dalekosáhlejší  obme- 
Mní  a^rendy  n-bo  J-ho  ú-u  stalo  se  cis.  re- 
tknptem  z  30.  led.  1751,  jímž  přikázány  n-mu 
irtnu  ú-u  jen  civilní  věci  sporné  vůbec  a 
trestní  jen  potud,  so  nicht  in  stát  um  publicum 
oder  dit  res^alia  principit  eimchlagen  (vyňaty 
trestní  věci  důchodkové  a  některé  menší 
Téci  trestní).  —  Nové  revisi  podrobena  a 
ještě  více  ve  smyslu  agendy  ryze  soudní 
obmezena  agenda  n-ho  j-no  ú-u  cis.  reskrip- 
tem  z  5.  Čna  1762,  avšak  i  z  agendy  takto 
obmezené  vyloučeny  r.  1768  opět  některé 
záležitosti,  jako  concesstonet  veniae  aetatis  a 
fúcukatis  ttsianái^  výklad  privilegii  v  řízení 
nesporném  a  přeneseny  na  spojenou  česko- 
rakouskon  dvorní  kancelář,  která  zatím  na 
loisto  directoría  nastoupila.  —  Terezián- 
ikým  hrdelním  řádem  z  31.  pros.  1768 
■pravena  pak  pHpastnost  Žádostí  o  milost 

Otrfti  SUřimík  Naočný,  «v.  XVTII.  26/6  1901. 


{Gnadenrecurs)  a  řízení  o  ní,  při  čemž  dáno 
n-mu  j-mu  ú-u  právo  samostatné  milost  udě- 
lovati ohledně  zločinů,  na  něž  nebyl  stano- 
ven trest  smrti.  —  Takto  upravená  agenda 
n-ho  j-ho  ú-u  zůstala  pak  až  do  zrušeni  jeho 
r.  1848  nezměněnou,  až  na  to,  že  r.  1817  n. 
j.  ú.  prohlášen  za  tak  zvanou  *Bunde$auS' 
tráfalinstanx*,  totiž  za  jakýsi  smírčí  soud, 
který  střídavé  s  nejvyššími  soudy  jiných  něm. 
spolkových  knížat  a  svobodných  měst  roz- 
hodoval vzájemné  jejich  spory,  což  však 
praktické  platnosti  nabylo  teprve  kabinetním 
listem  z  16.  bř.  1833,  a  potom  že  trestním 
zákonem  důchodkovým  z  11.  čna  1835  zave- 
den nejvyšší  trestní  soud  důchodkový,  jemuž 
předsedal  nejv.  justiční  praesident  a  v  němž 
hlasovali  3  dvorní  radové  n-ho  j-ho  ú-u. 

Co  se  týče  poměru  tohoto  n-ho  J-ho  ú-u 
k  soudům  zemí  českých,  dotkneme  se 
ho  zde  jen  několika  povšechnými  rysy.  — 
Pravidelné  soudy  byly  v  době  zřízeni  n-ho 
j-ho  ú-u  v  zemích  koruny  České:  1.  větší  a 
menší  soud  zemský,  úřad  desk  zemských, 
soud  nejvyššího  purkrabí,  resp.  zemského 
hejtmana,  královský  soud  komorní,  soud 
dvorský  a  desky  dvorské,  ve  Slezsku  král. 
vrchní  úřad  a  vrchní  a  knížecí  soud  {Ober- 
und  Fúrsten-Recht),  soudy,  z  jejichž  rozhod- 
nutí v  Čechách  a  na  Moravě  vůbec  odvolání 
nebylo  přípustno  a  jen  v  řídkých  případech 
připouštěla  se  revise  k  panovníku  samému, 
tedy  od  r.  1749  k  n-mu  J-mu  ú-u,  kdežto  ve 
Slezsku  i  od  soudů  vyšších  stavů,  vyjímajíc 
král.  vrchní  úřad  a  vrchní  a  knížecí  soud, 
místo  mělo  odvolání  ke  král.  soudu  appel- 
lačnímu;  2.  magistráty  král.  měst,  od  kterých 
v  civilních  i  trestních  věcech  šlo  odvoláni 
ke  král.  soudu  appellačnimu ;  3.  soudy  vrch- 
ností i  měst  poddaných,  která  měla  jus  gladii, 
jež  byly  povinny  v  trestních  věcech  před 
užitím  útrpného  řízení  neb  trestu  bráti  po- 
učení u  král.  soudu  appellačního  a  z  jejichž 
nálezů  trestních,  pakli  tak  neučinili,  měl  od- 
souzený právo  odvolati  se  k  tomuto  soudu; 
4.  král.  soud  nad  appellacemi,  jenž 
kromě  dotčené  již  kompetence  odvolací  měl 
též  jistou  kompetenci  v  první  stolici  (žaloby 
syndikátní,  německé  záležitosti  lenní,  některé 
těžší  věci  trestní),  při  čemž  v  záležitostech, 
ve  kterých  k.  s.  ap.  rozhodoval  jako  1.  sto- 
lice, odvolání  šla  bezvýjimečně  k  n-mu  j-mu 
ú-u,  kdežto  v  záležitostech,  ve  kterých  k.  s. 
ap.  rozhodoval  jako  druhá  stolice,  revise 
k  n-mu  j-mu  ú-u  měla  jen  tehdy  místo,  když 
rozsudek  v  druhé  stolici  byl  změněn.  5.  Pro 
věci  soudní,  v  nichž  místodržitelství  jménem 
čes.  dvorní  kanceláře  až  do  r.  1749  rozho- 
dovalo, zřízen  při  tomto  r.  1749  zvláštní 
konsess  nejv.  zemských  officírů,  který  od 
r.  1763—1771  na  krátkou  dobu  s  guberniem 
byv  spojen  r.  1771  opět  na  vždy  oddělen.  — 
R.  1752  zřízen  zvláštní  tribunál  appellační 
v  Brně  jako  druhá  stolice  soudní  pro  Mo- 
ravu, s  kterým  r.  1782  král.  slezský  vrchní 
úřad  spojen,  a  r.  1763  zřízen  zvláštní  smě- 
nečný a  merkantilní  soud  první  a  druhé  sto- 
lice v  Praze.   Zakončení  svého  dosáhl  tento 


60 


Nejvyšší  kancléř  dvorský  —  Nejvyšší  soudní  a  kassačni  dvůr. 


vývoj  soudů  1.  a  2.  stolice  v  zemích  koruny 
České  r.  1782,  kdy  povýšen  byl  král.  soud 
nad  appellacemi  v  Praze  a  appellační  tri- 
bunál v  Brně  za  všeobecnou  druhou  stolici, 
onen  pro  Čechy,  tento  pro  Moravu  a  Slez- 
sko, takže  teprve  tehdy  prostřednictvím  této 
druhé  stolice  n.  ].  ú.  stal  se  všeobecnou 
třetí  stolicí  pro  země  české. 

Co  se  týče  organisace  n-ho  j-ho  ú-u, 
stál  v  čele  jeho  nejvyšší  justiční  praesident, 

Í'emuž  k  ruce  byli  dva  vicepracsidenti,  z  nichž 
Laždý  stál  v  Čele  jednoho  z  obou  konsessů 
(senátů),  v  něž  sbor  dvorních  radů  n-ho  j-ho 
ú-u  (v  době  Tereziánské  12—19)  rozděloval 
se  hned  s  počátku,  totiž  českého,  jenž  roz- 
hodoval téměř  výhradně  záležitosti  české, 
a  rakouského,  jenž  rozhodoval  téměř  výhradně 
rakouské.  —  Kromě  toho  byli  při  n-m  J-m 
ú-ě  4  dvorní  sekretáři,  3  radní  protokolhsté 
a  2  koncipisté  kromě  podřízeného  personálu 
kancelářského,  potom  48  advokátův  a  7  agen- 
tův in  austriacis  a  3  advokáti  a  12  agentův 
in  bohemicis  K  usnášení  ve  věcech  civilních 
bylo  potřebí  5  a  v  kriminálních  věcech  7  hla- 
sujících dvorních  radů.  —  Podstatné  rozší- 
ření territoriálního  obvodu  n-ho  J-ho  ú-u 
nastalo  po  připojení  Haliče  a  Vladiměřska 
i  se  Spišskou  stolicí  k  naší  říši,  ač  vzhledem 
k  jazykovým  obtížím  s  počátku  zvláštní  tri- 
bunál ve  Lvově  r.  1774  zřízený  působil  ve 
většině  případů  jako  3.  stolice  pro  Halič, 
nebof  již  r.  1784  prohlášen  novou  Josefínskou 
ústavou  soudní  n.  J.  ú.  za  výhradnou  stolici 
i  pro  Halič,  načež  r.  1786  zřízen  při  něm 
zvláštní  haličský  senát.  —  R.  1797  byl 
n.  J.  ú.  sloučen  se  spojenou  česko-rakouskou 
dvorní  kanceláří,  které  sloučeni  potrvalo 
však  jen  do  r.  1802,  kdy  opět  samostatný 
n.  J.  ú.  obnoven,  jehož  samostatnost  potrvala 
pak  až  do  r.  1848.  —  Po  míru  v  Campo 
Formio  (1797)  rozšířila  se  působnost  n-ho 

Í-ho  ú-u  též  na  nově  získané  země.  Benátsko, 
strii  a  Dalmácii,  avšak  toto  rozšíření  vzalo 
za  své  již  po  Prešpurském  míru  r.  1805,  kdy 
země  ty  ztraceny,  a  oživlo  teprve  r.  1815, 
kdy  země  uvedené  s  Milánském  a  Salcpur- 
skem  trvale  připojeny  k  naší  říši;  avšak 
tehdy  zřízený  italský  senát  přesídlil  již 
r.  1816  na  zvláštní  přání  obyvatelstva  pod 
samostatným  praesidiem,  jež  ovšem  bylo  pod- 
řízeno nejv.  justičnímu  praesidentu,  do  Ve- 
rony, kdež  jako  nejvyšší  tribunál  soudní  pro 
Lombanlsko-Benátsko  s  kompetencí  n-ho 
l-ho  ú-u  působil  po  celou  dobu  trvání  to- 
hoto (Veronský  senát);  zbyvší  ve  Vídni  vět- 
šina dvorních  radů  n-ho  J-ho  ú-u  dělila  se 
potom  ve  2  senáty,  rakouský  a  českohalič- 
ský.  R.  1826  zavedena  co  do  počtu  hlasují- 
cích čtyři  různá  grémia,  takže  velká  čásf 
agendy  vyhrazena  poradám  plenissiminárním 
a  plenárním,  kdežto  pro  tak  zvané  otfíciosní 
záležitosti  vyžadovalo  se  spolupůsobení  nej- 
méně 8  votantův  a  usnášení  v  senátech  se- 
stávajících ze  6  votantův  a  předsedy  obme- 
zovalo se  jen  na  obyčejné  civilní  a  trestní 
věci.  R.  1837  dáno  n-mu  J-mu  ú-u  právo 
samostatně  měniti  i  konformní  nálezy  dvou 


nižších  stolic  bez  schválení  císařova,  když 
se  pro  změnu  tu  '/a  votantů  vyslovily.  — 
Když  17.  bř.  1848  bylo  zřízeno  zvláštní^ mi- 
nisterstvo spravedlnosti,  přešla  na 
ně  justiční  administrativa  n-ho  J-ho  ú-u  a 
úřad  tento,  který  potom  působiti  měl  pouze 
jako  nejvyšší  soudní  stolice,  obdržel  usne- 
sením ministerské  rady  z  15.  kv.  1848.  vy- 
hlášeným 21.  srp.  1848,  název  >nej vyšší  a 
kassačni  dvůr  soudní*  (v.  t.),  čímž  n.  J. 
ú.  přestal  existovati  i  podle  jména. 

Literatura:  J.  L.  Banniza,  Abhandlung 
von  den  sámmtlichen  dstcrr.  Gerichtsstellen, 
Wien,  1767;  Dr.  M.  Friedr.  v.  Maasburg,  Ge- 
schichte  der  obersten  Justizstelle  in  Wien 
(1749—1848).  Prag,  1891;  Dr.  H.  Toman.  Das 
bdhmische  Staatsrecht  etc,  Prag,  1872;  Do- 
min Petrushevecz,  Neuere  dsterreichische 
Rechtsgeschichte,  Wien,  1869,  a  říšské  dějiny 
rakouské  Hubrovy,  Bachmannovy,  Luschi- 
novy  a  j.  -mel, 

Héjvyiii  kaaoléř  dTonký  v.  ČI.  Če- 
chy, str.  500,  501,  503,  527,  628.  529. 

Vajvyiii  komomik  v.  Čechy  str.  502, 

506.  507,  528  a  j. 

HfljTyiii  mariálftk  dvorský  v.  Mar- 
šálek, str.  907,  a  Dvůr  nejvyšší,  str.  2)88. 

Hfljvyiil  mariálék  IcráloTstii  Oo- 
skóho  v.  Maršálek,  str.  906,  a  Čechy, 
str.  528. 

Hejvyšii  mlnomUtr  království  Os* 
skóho  v.  Čechy,  str.  506,  528  a  j. 

Hfljvyiii  pisař  somský  viz  Čechy, 
str.  502.  507,  528  a  j. 

Haj  vyšil  purkrabí  pražský  v.  Čechy 
str.  502.  507,  528  a  j. 

Nejvyšší  soudní  a  kassadnl  dvůr  (n e j- 

vyšši  soud)  ve  Vídni  zřízen  byl  cis.  pat. 
ze  7.  srpna  1850  čís.  325  ř.  z.  pro  obvod 
celého  Rakouského  mocnářství,  avšak  či.  XII. 
stát.  zákl.  zák.  z  21.  pros.  1867  č.  144.  ř.  z. 
obmezena  byla  pravomoc  jeho  na  obvod 
království  a  zemí  v  říšské  radě  zastoupe- 
ných. Pravomoc  tohoto  soudu  vztahuje  se 
na  právo  soukromé  i  trestní,  na  řízení  před 
řádnými  soudy  civilními  i  trestními,  na  do* 
sazování  úředníků  soudních,  na  disciplinární 
věci  úředníků  soudcovských,  advokátů  i  no- 
tářů; mimo  to  má  podávati  ministerstvu 
dobrozdání  a  návrhy  ve  příčině  změn  zákonů  v 
a  nových  zákonův.  Nejv.  soud  má  prvního 
a  druhého  praesidenta,  praesidentv  senátů, 
rady  a  potřebný  ostatní  personál.  První 
praesident  co  do  stupně  rovná  se  ministru. 
Jednacím  jazykem  nejv.  soudu  jest  dle  §  27. 
cit.  cis.  patentu  pravidelně  jazyk  německý; 
jestliže  však  jde  o  věc,  která  projednávána 
byla  jazykem  jiným,  jest  nejv.  soud  povinen 
vydati  rozhodnuti  s  důvody  v  jazyku,  ve 
kterém  projednáváno  bylo  v  instanci  prvé, 
a  v  jazylcu  německém.  Dle  §  18.  téhož  zák. 
dlužno  dbáti  toho,  aby  v  sedmičlených  se* 
nátech  byl  dostatečný  počet  radů,  kteří  zú- 
plna  mocni  jsou  onoho  jazyka,  ve  kterém 
právní  věci  byly  projednávány.  PečeC  c.  k. 
n-ho  s*ho  a  k-ho  dvoru  obsahuje  c.  k.  orla 
8  nápisem:  Sigillum  Caesarei-Regii  Supremi 


Nejvyšší  sudí  zemský  —  Neklaň.  51 


Tnbanalis.  Náxvy  n-ho  s-ho  a  k>ho  dvoru 
boa  různé  dle  pfedmčtu,  o  který  jde;  v  zá- 
ieiitostech  civilních  nazývá  se  c.  k.  nejvyšší 
soudní  dvflr  neb  90ud,  v  záležitostech  trest- 
nidi  ncjvytíi  soud  jakožto  c.  k.  kassační 
dvftr,  v  záJeiitostech  disciplinárních  jest  buď 


shledaly,  že  tu  byly  neb  jsou  polehčující 
okolnosti,  které  by  při  vynášeni  rozsuaku 
byly  patrně  měly  za  následek  mírnější  vý- 
měru trestu.  kh. 

NflJ vyšil  sudi  xenuiký  v.  <^  echy,  str. 
502,  507,  528  a  j. 


disciplinárním   soudem    neb   disciplinárním       Héjvyiii  vojenský  bjrtovnik,  General- 
senátem.  Co  do  pravomoci  ve  věcech  civil- \  Quartiermeister^    dávný    název    Náčelníka 


nkh  jest  c.  k.  nejv.  soud  poslední  instancí 
pro  rozhodování  o  revisích  a  revisních  stíž- 
nostech, jako  appellacích  i  rekursech  ve  spo- 


celého  generálního  štábu,  v.  Gene- 
rál a  Generální  štáb. 
Nékar  {Neckar),  pravý  přítok  Rýnu,  pra- 


recb  syndikát.;  jest  oprávněn  zrušiti  soudní  i  mění  se  na  hranici  Badenska  s  Virtember- 
řúení  jii  pravoplatně  skončené,  jestliže  věc,  |  skem  nedaleko  městyse  Schwenningen  z  ba- 
0  kteroa  šlo,  nepodléhá  pravomoci  tuzem-  žinaté  půdy  u  výši  698  m  n.  m.,  protéká 
ikých  sondA  vůbec  aneb  aspoň  soudů  řád-  Virtemberskem  (v  délce  několika  kilometrův 
aých,  jest  oprávněn  k  delegaci  soudu,  když   i  Hohenzollernskem)  a  Badenskem   a  ústí, 


jde  o  přenesení  jisté  právní  věci  z  obvodu 
jednoho  vrchního  soudu  zemského  do  ob- 
Todo  jiného   takového   soudu,    po   případě 


maje  celkem  délky  397  km,  pod  Mannhei- 
mem (u  výši  87  m  n.  m.).  Poříčí  Nekarské 
měří  skoro   13.000  km*.    Od  Rottweilu  jest 


pfed  soud  cizinský;  jest  povolán  přikázati  |  splavný  pro  pltě,  od  Kannstattu  pro  menší, 
orčitému  řádnému  soudu  nějakou  právní  včc,  {  od  Heilbronnu  i  pro  větší  lodi.  Z  leva  při- 
k  Ýcjíinai  vyřízení  jest  soud  příslušný,  ale  Jímá  mimo  menší  pobočky:  Enz  s  Nagoldou, 
neae  v^rŠetnti,  který;  jestliže  soud  bezpro-   z,  pravá  Fils,  Rems,  Murr,  Kocher  a  Jagst. 


středně  jema  podřízený  následkem  odmítnutí 
oesmí  určitou  právní  věc  projednati,  deleguje 
aejvyšii  soud  ku  projednání  věci  jiný  soud 
téhoi  druhu  a  rozhoduje  spor  o  příslušnost 


Údolí  nekarské  na  mnohých  místech  vyniká 
krásami  přírodními  (zejména  od  Eberbachu 
k  Heidelberku).  V  kraji  při  středním  a  dol- 
ním  toku   pěstují   se  výborné   druhy    vína 


mtú  dvěma  soudy  I.  instance,  je-li  oběma  (Neckarweine).  Římanům  N.  slul  Nicer  neb 
témto  soadAm  soudem  nejblíže  přímo  před-  '  Nicarus.  Pp, 

staveným.  Ve  věcech  disciplinárních  jest  Nekarský  kraj  ve  Virtembersku  má  na 
Q.  s.  a  k.  d.  disciplinárním  soudem  pro  své  |  3327  km*  697.291  oby  v.  a  náleží  k  nejhustěji 
vlastní  úředníky  soudní,  pro  praesidenty  i  zalidněným  krajinám  v  Německu  (209  ob.  na 
náměstky   praesidentů    sborových    soudů   a  '  1  km*).  Pp, 

pro  rady  vrchních  zemských  soudů;  jest  Ndkdi  z  Lan  deka,  jméno  moravské  ro- 
disciplin.  senátem  pro  rozhodov<iní  o  oavo- 1  diny  vladycké  neznámého,  ale  bezpochyby 
lá&ich  z  nálezů  disciplinárních  senátů  vrch-  '  cizího  původu.  Erb:  kůň  polovičný  a  na  něm 
nich  soudů  v  a  o  odvoláních  resp.  rekursech  střelec  s  lukem  a  střelou  nasazenou.  R.  1503 
t  nálezů  disciplinárních  v  příčině  advokátů  .  zemřel  J  a  n  N.  z  L.  a  pohřben  v  kostele  se- 
resp.  notářů.  V  záležitostech  trestních,  po-  dleckém  u  Kutné  Hory.  Snad  byl  synem 
kod  spadají  v  pravomoc  soudů  řádných,  pří-  'jeho  Sigmund,  ienž  koupil  Lukov  a  Vsetín 
tlnší  především  nejv.  soudu,  aby  jako  dvůr  ,  a  z  manž.  Bohunky  z  Víčková  zůstavil  syny 
kassační  rozhodoval  o  všech  stížnostech  Jana  a  Pře mk a.  Onen  zdědil  jmění  po  smrti 
nnatečních^  dle  trestního  řádu  přípustných,  bratrově  a  byl  ženat  s  Barborou  Bítovskou 
Kassačnimu  soudu  předloženy  býti  musí  ze  Slavíkovic,  s  níŽ  měl  dva  syny.  Sigmund 
spis^  o  trestním  řízení  porotnim,   když  po-  ;  starší  (f  1591,  manž.  1.  Mandaléna  Muchkova 


rotní  soud  vynesl  rozsudek, odsuzující  k  smrti; 
aeboť  kassační  soud  jest  povinen  podati 
dobré  zdání  ministerstvu,  zdali  odsouzenec 


z  Buková,  2.  Anna  z  Kunštatu)  držel  Vsetín, 
mladší  Václav  měl  Lukov,  vyženil  Řimnice 
a  koupil  (1603)  Přílepy.    Majestátem  daným 


hodcn  jest  milosti  a  jaký  trest  by  byl  při-  28.  čce  1604  povýšen  Václav  do  panského 
měřený  na  místě  trestu  smrti  v  tom  případě,  stavu,  ale  ze  dvojího  manželství  (1.  s  Bar- 
ie  milost  odsouzenci  udělena  bude.  Kassační  |  bórou  Podstatskou  z  Prusinovic,  2.  Dorotou 
loud  jest  oprávněn  v  určitých  případech  z  Donovic)  dětí  neměl  (f  1607).  Sigmund  měl 
mimořádně  be2  návrhu  soukromé  osoby  na-  dceru  Lukrecii,  která  zdědila  po  otci  Vsc- 
říditi  obnova  trestního  řízeni  ve  prospěch  tín  a  po  strýci  Lukov.  Tato  poskytla  pří- 
loho, kdo  byl  pro  zločin  nebo  přečin  od-  střeší  Paprockému,  který  jí  z  vděčnosti  při- 
souzen, ba  i  vynésti  rozsudek  nový,  kterýmž  psal  spisek  >Rozmlouvání  kollatora  s  farářem 
odsouzenec  sproŠCuje  se  viny  neb  odsuzuje  |  o  postě,  modlitbě  a  almužně*.  Vdána  byla 
se  k  míméjáímu  sondu.  Soukromá  osoba  i  napřed  za  Arkleba  z  Víčková  na  Prusinovi- 
oemá  práva,  domáhati  se  použití  tohoto  cích  a  ovdověvši  za  Albrechta  V.  E.  z  Vald- 
mixDofádnébo  práva;  nebof  kassační  soud  Šteina  (v  květnu  1609),  jejž  přijala  r.  1610 
pooiije  tohoto  práva  buď  jen  z  vlastního  na  spolek  statků  sv^ch  Lukova,  Vsetína, 
počinu  neb  na  zvláštní  návrh  generálního  Řimnic,  Všetul  a  Přilep.  Svatba  smluvena 
prokurátora.  Kassační  soud  rozhoduje  o  ná-  proto,  aby  se  ty  statky  nedostaly  nekatolí- 
wxídi  sborového  soudu   prvé  a  druhé  in-   kovi.  Zemřela  23.  bř.  1614.  Sčk, 

Ivance  na  zmírnění  přisouzeného  trestu,  když  Néklan,  dle  tradice  v  XI.  stol.  platné 
obi  tyto  instance  souhlasné  potom,  když  šestý  po  Přemyslovi  vládce  knížectví  Praž- 
odsozujíd  rozsudek  právní  moci  již  nabyl,   ského,  nástupce  Křesomyslův.  již  tehdy  pou- 


52 


Neklen  —  Někrasov. 


tála  se  k  jeho  jménu  pověst  o  velkém  boji 
Čechů  s  Lučany,  v  okolí  žatce  osídlenýmL 
Kosmas  (lib.  I.  cap.  10—13)  vypravuje,  že 
kníže  Lučanů  Vlastislav  pleníval  často  v  území 
Čechův  a  zdvihl  konečně  proti  nim  rozhod- 
nou válku.  Vévoda  pražský  N.,  muž  prý  ne- 
bojovný  a  bojácný,  dal  za  sebe  táhnouti 
v  cele  vojska  pražského  udatnému  Tyrovi, 
který  Lučany  potřel,  sám  však  v  boji  zahy- 
nul a  ve  vysokém  pahorku  byl  pohřben. 
Mlad^  synek  Vlastislavův,  kterého  chtěl  N. 
při  cfědictví  otcově  zachovati,  zahynul  pak 
úkladem  Srba  Durynka.  Pověst  ta  po  Kos- 
movi  často  vypravovaná  a  okrašlovaná  při- 
jata také  do  cyklu  rukopisu  Kralodvorského. 
Historické  jádro  Její  spočívá  asi  v  tom,  že 
se  v  západních  Cechách,  v  povodí  Mže  a 
Ohře,  v  1.  pol.  IX.  stol.  vlivem  nebezpečí 
ze  sousední  karolinské  velříše  stále  hrozí- 
cího spojilo  patero  drobných  kmenů  pod 
vládou  jednoho  mocnějšího  knížete,  snad 
Vlastislav  zvaného.  Moc  ta  ohrožovala  kmeny 
oe  středu  země  a  na  Bílině  i  u  Litoměřic 
nsedlé.  Tito  zničili  tedy  spojenou  silou,  za 
váčelnictví  pražského  knížete,  který  snad 
N-em  zván,  expansivního  souseda,  čímž  byl 
položen  základ  prvnímu  většímu  rozšíření 
moci  knížat  českých.  Rozborem  pověsti  za- 
bývali se  v  poslední  době  J.  Lippcrt,  Social- 
Geschichte  Bdhmens,  I.,  139,  a  Bachmann 
v  >Mitth.  d.  Inst.«,  XX.,  1899. 

Neklen,  bot,  t.  j.  javor  tatarský,  Acer 
tataricum  L.,  v.  Acer. 

Nekleřov  v.  Nakleřov. 

Nékljadov  Nikolaj  Adrianovič,  pro- 
slulý kriminalista  ruský  (♦  1840  v  saratovské 
gubernii  —  f  1896).  Vystudovav  práva  na 
petrohradské  universitě,  vzdělával  se  dále 
na  universitách  v  Berlíně,  Heidelberce  a 
Genevě.  R.  1865  nabyl  hodnosti  magistra 
trestního  práva  a  r.  1866  zvolen  za  mírového 
soudce  v  Petrohradě.  Vstoupiv  později  do 
služby  státní,  byl  juriskonsultem  minister- 
stva spravedlnosti  (r.  1871),  členem  konsul- 
tacc  (r.  1878),  vrchním  prokurorem  trestního 
kassačního  departementu  senátu  (r.  1881), 
vrchním  prokurorem  společného  shromáž- 
dění kassačních  departementův,  spojené  kan- 
celáře a  disciplin,  kanceláře  senátu  (r.  1885^, 
náměstka  říšského  sekretáře  (r.  1894)  a  ná- 
městka ministra  vnitra  (r.  1895).  N.  měl  vy- 
nikající účastenství  v  pracích  četných  ruských 
zákonodárných  kommissí.  Kromě  toho  uve- 
řejnil četné  články  v  >Žurnale  Min.  Justiciji«, 
v  »Suděb.  Věstníku*,  >Suděb.  Gazetěc,  v  >S. 
Petěrb.  Vědomostech €,  v  >Žurn.  Gražd.  i  Ugol. 
Prava«,  >Jurid.  Letopise*  a  účastnil  se  též 
při  vydávání  překladu  franc.  trestního  řádu, 
Bcrnerovy  učebnice  trest,  práva  (s  obsáhlými 
doplňky  (2  sv.  1865—67)  a  trestních  zákon- 
níků:  franc,  bclg.,  něm.,  uhersk.  a  částečně 
i  italského,  jež  tvořily  částečný  materiál 
kommissc  revidující  ruské  trestní  zákono- 
dárství. Mnoho  let  byl  též  profcssorem  trest, 
práva  ve  vojenskoprávní  akademii.  Vedle 
četných  prací  časopiseckých  vydal  N.:  magi- 
sterskou dissertaci  Statističeskije  etjudy  {lS65)t 


Rukovodstvo  dlja  mírových  sudéj  (důkladný 
kommentář  norem  platných  pro  mírové  soud- 
ce, dvě  vyd.),  Rukopodstvo  k  osobennoj  &wří 
Ulofenija  o  naka^anijack. 

Helaniř,  ves  v  Cechách,  heítm,  a  okr. 
Plzeň,  fara  a  pŠ.  VŠeruby  u  Plzně;  65  d., 
496  ob.  č.,  5  n.  (1890).  Alod.  statek  N.  s  Ko- 
kořovem  a  Třemošnou  má  1359*58 /u> ;  náleží 
k  němu  zámek,  dvůr,  pivovar  a  parostr.  liho- 
var v  N-i.  cihelna  a  dvůr  v  Kokořově,  dvory: 
Příšov  a  Třemošná,  majetek  Karla  hr.  Schón- 
borna.  Ložisko  kamen.  uhlí.  K  obci  náleží 
Kokořov  a  Lipovice,  lovecký  hrádek.  První 
známý  majetník  N-e  byl  Racek  z  Nekmíře, 
potom  Sezima  Š.  z  Vrtby,  v  XV.  stol.  bratří 
Ebrzvínové,  Lejtolt  z  Ebrnic  a  jeho  potomci, 
ok.  r.  1526  Šebestián  Markvart  z  Hrádku  a 
na  Bělé,  po  bitvě  bělohorské  Vilém  z  Vře- 
sovic,  hr.  rodina  z  Gdtzů,  od  poč.  XVIIL  stol. 
hr.  z  Vrtby  a  po  vymření  rodu  toho  dostala 
se  N.  kn.  z  Lobkovic  a  potom  hr.  Schdn- 
bornům. 

Nekonečno  jest  to,  jehož  omezení  si  ne- 
lze mysliti.  Myslíme  n-ným  čas,  prostor, 
svět,  mnohost  b3^ostí,  působení  (n.  inten- 
sivní), myslíme  n.  co  do  velikosti  neb  do 
drobná.  Avšak  pomyslu  n-na  nenáleží  vlastně 
Žádná  realita,  poněvadž  se  předpokládá,  Že 
myšlená  hotovost  kolikostni  vždy  ještě  musí 
býti  překročena.  Veškerá  mnohost  (velikost), 
která  skutečně  jest,  jest  jen  konečná.  Spi- 
nozova  nekonečně  rozlehlá  a  nekonečným 
množstvím  attributů  nadaná  bytost  jest  pouhá 
fikce,  s  jejímž  myšlením  též  představování 
nikdy  hotovo  býti  nemůže.  O  tom,  jak 
řeší  Kant  antinomii  nekonečnosti,  viz  K  a  n  t 
str.  937.  Zb. 

Nekoř,  městečko  v  Čechách,  v  krásném 
údolí  při  Divoké  Orlici,  hejtm.  a  okr,  Žara- 
berk,  pŠ.  KyŠperk;  270  d.,  1561  ob.  č.,  10  n. 
(1890),  far.  kostel  (ve  XIV.  stol.  far.),  5tř. 
šk.,  obč.  záložna,  několik  sirkáren,  2  mlýny, 
pila  a  tkalcovství  po  domácku.  N.  ode  dávna 
slynula  vikařstvím  a  příslušela  ke  hradu 
Žampachu,  potom  k  Supí  Hoře.  R.  1698  vy- 
stavěn nynější  kostel  a  r.  1901  povýšena  N. 
na  městečko. 

Nekovy  nazvány  jsou  jisté  elementy  na 
rozdíl  od  kovů  (Bcrzelius),  hranici  mezi 
obéma  kateg.  přísně  vésti  nelze,  ba  jeden  po- 
čítá antimon  buď  sem  nebo  tam ;  vždyť  pravé 
systém  prvků,  jak  Mendělejev  překrásně 
ukázal,  jest  plynulý  a  mezi  prvky  není  sko- 
kův.  K  n-vům  počítáme:  vodík,  chlór,  bróm, 
iód,  fluor;  kyslík,  síru,  selen,  tellur;  bór, 
dusík,  fosfor,  arsen,  antimon;  uhlík  a  kře- 
mík. N.  zvány  téŽ  metalloidy,  kterýmž 
jménem  mnoho  rozmanitých  látek  jest  na- 
zýváno a  to  nijak  důsledné. 

Nekrasin,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Jindř.  Hradec,  fara  a  pš.  JaroŠov;  16  d.,  99  ob. 
č.  (1890).  Rodiště  Vojt.  Hlinky  (Fr.  Pravdy). 

Nékraiov  (HeKpacoBX)  Nikolaj  Alek- 
sčjevič,  básník  ruský  (*  22.  list.  1821  ve 
vinickém  új.  'podolské  gub.  —  f  27.  pros. 
1877  v  Petrohradě).  Otec  jeho  sloužil  ve  voj- 
štč  a  N.  ztrávil  mládí  na  rodinném  statku 


Někrasov.  53 

▼  Greincvé,  v  jaroslavské  gub.,   kde  otec   operace,   provedená   vídeňským   prof.   Bill- 
jebo  byl  nějakou  dobu  ispravnikem.  Bu-   rothcm.  Jeho  popularita  tou  dobou  dostou 


doud  básník  jii  z  této  doby  zachoval  si 
chroomé  upomínky,  jednak  na  neveselé  po- 
měry rodinné,  jednak  na  bídu  nižších  vrstev, 
jd  mél  příležitost  poznati  na  úředních  če- 


pila vrcholu.  Literární  závétí  jeho  byly 
Poslidnija  pésni^  kde  s  upřímným  citem 
vzpomíná  dětství  a  kaje  se  ze  svých  vin, 
tak  často  mu  vyčítaných.   N.  náleží  bez  od- 


stácb  otcových.  Vstoupiv  roku  1832  do  ja- ,  póru  po  bok  Puškina  a  Lermontova,  jak  již 
roslarského  gymnasia,  odešel  pro  neshody  Dostojevskij  prohlásil  na  jeho  slav.  pohřbu. 
%  představeními  z  páté  třídy  a  roku  1838  Činnost  jeho  byla  sice  různě  posuzována, 
odejel  ku  přání  otcovu  do  Petrohradu,  aby  ale  tolik  jest  jisto,  že  rovná  se  jim  hloubkou 
vstoupil  k  vojsku,  ale  setkáni  se  známými ,  a  silou  citu,  třeba  že  verš  jeho  bývá  časem 
studenty  pohnulo  ho  k  tomu,  že  vstoupil  neobratný  a  povrchní.  V  dějinách  ruské 
jako  mimořádný  posluchač  na  filosofickou  \  vzdělanosti  má  význam  jako  zobrazitel  nej- 
fakultu.  V  1.  1839—41  navštěvoval  univcr-  zajímavějšího  období  ruského  života,  který 
sítu,  při  čemž  trpěl  hroznou  bídu,  jsa  nucen  pessimismcm  a  trpkostí  snaží  se  povzbuditi 
Živiti  se  prací  vlastních  rukou.  Došlo  tak  ;  společnost  k  aktivitě.  Nejsou  to  pouze  zyuky 
daleko,  že  se  rozstonal  a  zůstal  bez  přístřeší,  pomsty  a  zármutku,  jež  čeří  jeho  struny, 
oačcŽ  za  listopadové  noci  ujal  se  ho  jakýsi  získávajíce  mu  čestný  název  básníka-občana, 
iebrák  a  uvedl  ho  do  nočního  brlohu  vrstev  N.  jest  též  vynikajícím  epikem  v  čistém  vý- 
oc)nižiícb.  kde  N.  nalezl  i  výdělek,  napsav  známě  tohoto  slova.  Jeho  Saša  (1855)  v  hlav- 
koxDUsi  žádost  za  15  kopejek.  Krajní  nedo-  ním  hrdinovi  má  mnohé  rysy  Turgeněvova 
statek  tento  nezůstal  bez  vlivu  na  povahu  >Rudína€.  Několika  silnými  místy,  připomí- 
nka, jenž  od  té  doby  poznal  cenu  peněz  a  najícími  vyhnanství  Dostojevského,  vyniká 
stal  se  praktickým  člověkem  na  vždy  v  p6k-  báseň  Něsčastnyje  (1856).  ^árodním  duchem 
něm  význame  toho  slova.  Vedle  vyučování  provanuta  jest  práce  iCoro/e;ní^/ (1861).  K  ncj- 
poskytovala  rou  prostředků  k  výživě  hlavně  lepším  epickým  skladbám  jeho  třeba  však  při* 
práce  literární.  Tak  psal  Články  do  různých  čísti  Moro\  Krásny j  Nos  (1863),  apotheosu 
corin,  skládal  veršované  pohádky  pro  popu-  ruské  selské  děvy,  v  níž  básník  vidí  mize- 
lámi  vydání,  ano  psal  s  pseud.  Perepelj-  jící  typ  vznešené  Slovanky.  Ač  líčí  výlučně 
ski  j  i  vaudevilly  pro  Alexandrinské  divadlo,  pěkné  stránky  selské  povahy,  nemá  v  sobě 
R.  1840  vvdal  již  sy^m  nákladem  (se  začá-  nic  sentimentálního.  Celým  rázem  svým  při- 
Icčními  oismeny)  sbírku  veršů  Mečty  i  \vuki^  myká  se  k  dílu  tomu  též  báseň  Krestjanskija 
Kterou  Zukovskíj  a  Polevoj  uvítali  příznivě,  diti  (1861).  Rozhorlený  básník  národního 
ale  již  N.  po  nepříznivém  posudku  Bělin-  bolu  stával  se  měkkým  a  něžně  idyllickým, 
skčno  sám  skupoval  a  ničil.  Byly  to  román-  jakmile  Učil  děti  a  ženy.  Vůbec  není  dru- 
tické  výlevy  s  hroznými  názvy,  které  s  ostatní  hého  ruského  básníka,  jenž  by  učinil  více 
Itterámi  činností  N-a  nemají  nic  společného,  pro  apotheosu  ženy  a  matky,  než  tento 
Pfes  to  mladý  básník  brzo  sblížil  se  s  Bě-  domnělý  drsný  a  chladný  básník  pomsty  a 
Imským  a  od  počátku  let  40tých  byl  spolu-  zármutku.  Nevyrovnaným  a  méně  zdařilým 
pracovn.  »Otěčestvenných  Zápisek «.  Vedle  jest  rozsáhlý  epos  jeho  Komu  na  Rusi  fif 
tobo  vydal  několik  almanachů,  jako:  >Statějki  chorošo  (1873—76),  ač  i  ten  oplývá  nádher- 
T  stichach  bez  kartinok«  (1843);  >Fiziologia  nými  místy,  plnými  síly  a  vznětu,  jmenovitě 
Pctérburga«  (18^5)1  >1  aprělja*  (1846)  a  umístěnými  v  něm  balladami.  Totéž  platí 
•Pctérburgskij  Sbornik«  (1846),  v  nichž  po-  o  básni  Russkija  fenščiny  (1871—72),  kde 
prrt  otiskli  své  práce  Turgeněv,  Grigorovič,  '  silným  dojmem  působí  shledání  ženy  s  mu- 
[>ot;ojevskií,  A.  Majkov  a  j.  Úspěch  publi-  žem  vyhnancem  v  dolech.  Lyrismus  N-a 
kácí  téch,  jmenovitě  posledního  sborníku,  prýští  z  výhně  silných  a  mocných  vášní  a 
T  něír.ž  otištěna  byla  práce  Dostojevského  proto  působí  i  tehdy,  kdy  kaje  se  z  vin 
»Chudt  lidé*,  zlepšil  poměry  N-a,  tak  že  vlastních.  Motiv  tento  dal  vznik  jedné  z  nej> 
s  Panajevem  koupil  od  Pletněva  »Sovrcmcn-  lepších  jeho  básní  Rycar  na  čas.  Znamenitá 
nik«  a  učinil  jej  střediskem  literárního  hnutí  ballada  Vlas  vznikla  z  téhož  prostředí  kající 
1«  40tých,  získav  proň  i  Bělinského.  Po  smrti  se  duše.  Náleží  sem  ještě  Kogda  ii  mraka 
tohoto  N.  učinil  značné  ústupky  z  původ-  \ablufdénija  ja  dušu  padšuju  vo\val.  Slovem, 
nibo  programmu.  Asi  v  polovici  50tých  let  síla  citu  v  jeho  lyrických  i  výpravných  bás- 
vážně  onemocněl,  ale  pobyt  v  Itálii  vrátil  nich  pojišťuje  N-u  přední,  trvalé  místo  na 
nu  zdraví.  Jeho  návrat  do  vlasti  udal  se  ruském  Parnasse,  třeba  že  vůně  jeho  sati- 
iouéasně  s  počátkem  nové  doby  ruské  spo-  rických  veršů  a  poslání  nyní  značně  vyva- 
jcčnosti  a  odtud  nastává  nejšťastnější  období  nula.  Srv.  >Sbornik  statéj,  posvjaščennych 
jeho  básnické  činnosti.  Získav  pro  svůj  list  pamjati  N  a«  (Petrohrad,  1878);  Zelin.skij, 
Ccmyievského  a  Dobroljubova.  oddal  se  Sborník  kritičeskich  statěj  o  N-ě  (Moskva, 
proudu  radikálnějšímu  a  znepřátelil  sc  s  Tur-  1886—91);  A.  Golubov,  N.  A.  N.  (Petrohrad, 
geněvero.  KdyŽ  r.  1866  -Soviemennik*  za-  1878)  a  j.  Básně  jeho  dočkaly  se  6  vydání 
tázán,  sblížil  sc  se  svým  nepřítelem  Krajev-  a  byly  překládány  do  všech  čelnějších  ja- 
sk|in  a  přejal  od  něho  r.  1868  >Otěčcstvcn-  zykuv.  U  nás  je  překládali:  H.  Mcjsnar 
Dyja  Zapiski*.  jeŽ  pozvedl  na  výši  »Sovre-  (Básně  ve  >Svčtové  poesiic,  se  životop.): 
mrnniku*.  Od  r.  1875  život  jeho  byl  zdlou-  A.  Durdík  (Mráz  bohatýr  ve  »Květech« 
havou  agónií,  jíž   nezabránila  ani   bolestná  1872;;  J.  Hrubý  (ve  »Světozoru<)  a  j.    Šnk. 


54 


Někrasovci  —  Nekrotomie. 


Ndkrasovoly  jméno  donských  kozáků, 
kteří  po  povstání  B  u  1  a  v  i  n  a  vystěhovali  se 
pod  vedením  atamana  Ignata  Někrasy  na  Ku- 
báň, ale  za  Anny  loannovny  po  dobytí  An?py 
nuceni  byli  vystehovati  se  do  Turecka.  Porta 
osadila  jich  čásf  v  Dobrudži  a  druhou  čásf 
kolem  Samsula  a  Kara-Burnu,  zastavivši  jim 
různá  privilegia,  jako  vlastní  spud,  a  osvo- 
bodivši je  ode  všech  berní.  Úkolem  jejich 
bylo  bojovati  při  každé  příležitosti  proti  Ru- 
sku. Záhy  nastaly  rozbroje  mezi  N.  a  kozáky 
záporožsicými,  z  nichž  po  pádu  Síče  přestě- 
hovalo se  kol  5000  do  dunajské  delty.  Ale 
ani  potom  nepřestávalo  vzájemné  nepřátel- 
ství, až  N.  byli  potřeni  (1814)  a  jejich  hlavní 
město  Dunavec  dobyto.  Vláda  turecká  pře- 
vedla N-ce  do  Malé  Asie,  ale  čásf  zůstala 
jich  na  záp.  břehu  límánu  Razinu  a  v  údolí 
ř.  Slávy.  N.  utvořili  zvláštní  společnost,  při- 
jímajíce ochotně  nové  členy  do  svého  středu, 
a  založili  několik  nových  osad,  požívajících 
stejných  práv.  Závazek  bojovati  proti  Rusku 
plnili  svědomitě,  ale  příliv  rozmanitých  vy- 
stěhovalců  z  řad  mimokozáckých  dával  orga- 
nisaci  N-ců  nový  smysl,  smysl  náboženský. 
Politické  nepřátelství  ustupovalo  otázkám 
náboženským  a  když  polský  emigrant  Czaj- 
kowski  (Sadik-paša^  hodlal  použiti  N*ců 
k  založení  kozácké  říše  na  jihu  Ruska,  bo- 
jovný duch  jejich  již  zmizel  a  prvotní  záva- 
zek jejich  stal  se  jim  těžkým  břemenem,  až 
r.  1864  domohli  se  jeho  zrušení,  při  čemž 
pozbyli  všech  svých  dřívějších  práv  a  vý- 
hod. Za  to  v  poslední  rusko  turecké  válce 
(1877 — 78)  N.  nejednou  projevili  zájem  o  slo- 
vanskou věc.  Jádro  N-ců  byli  rozkolníci,  tak 
řečení  p  o  p  o  v  c  i.  Později  založili  dvě  diécése 
s  biskupem  tulčinským  a  slavským  v  čele. 
Velkoruští  N.  nazýváni  li  po  váné,  maloruští 
r  US  naci,  kterýžto  název  přešel  pak  k  ru- 
ským vystěhovalcům  v  Dobrudži  vůbec  a 
označuje  útvary  národopisně  rozdílné  a  v  mno- 
hém ohledu  sobě  nepřátelské,  ač  pode  jmé- 
nem lipovanů  vyrozumívají  se  někdy  i  ruští 
rozkolníci  vůbec.  Srv.  Lopulesku,  Kusskija 
koloniji  v  Dobrudže  (>Kijevskaja  Starina«, 
1889). 

TXékrO'  (řec),  mrtvo-,  vyskytuje  se  v  hoj- 
ných slovech  složených:  nekrolog,  nekro- 
mantie  a  j. 

NekroMosa  v.  Ne k rosa. 

NekrolOK  (řec),  krátká  zmínka  úmrtní. 
Prvotné,  od  počátku  křesťanství,  sluly  n. 
neboli  nekrologium  záznamy,  jež  si  vedly 

Íednotlivé  církve  o  úmrtí  svých  biskupu, 
:něží  i  jiných  dobrodéjů  (jméno,  datum  na- 
rození i  skonu);  odtud  pak  i  kláštery  pře- 
jaly tu  zvyklost.  Při  mši  četla  se  jména  ze- 
mřelých, za  něž  obec  nábožná  konala  své 
modlení.  Když  mohutněním  církve  taký  se- 
znam příliš  rostl,  nahradilo  jej  povšechné 
jen  memento.  N-y  jsou  pro  starší  déjiny 
důležitým  pramenem,  obohacujíce  vědomosti 
biografické  o  vynikajících  osobách;  způso- 
bují však  badateli  velké  obtíže  tím,  že  na- 
mnoze udávají  jenom  den  a  nikoliv  rok 
úmrtí.  V  novější  dobč  věnována  jim  značná 


pozornost  a  často  vydávány.  Z  nejstarších 
německých  nekrologii  vynikají  záznamy  Sol- 
nohradské  z  Vm.  a  IX.  stol.  vydané  v  Mo- 
num.  Germ.  Několik  starších  nekrolog  í  če- 
ských klášterů,  jako  Zlatokoninského,  Krum- 
lovského, sv.  Anny  v  Praze,  vydal  J.  Emler 
(v.  t.).  —  V  době  nové  n-em  sluje  stručná 
zpráva  (novinářská)  o  úmrtí  osob  v  životě 
veřejném,  umění  atd.  zasloužilých.  Hově  oka- 
mžité potřebě,  n.  omezuje  se  na  hlavní  je- 
nom data  o  životě  i  činnosti  osoby  zemř. 
proti  obšírné  biografii  i  rozboru  díla.  Mnohdy 
podnikány  i  svody  n-ů  za  celá  léta:  Nécro' 
loge  de$  hommes  céVebres  de  France  1764 — 1789, 
17  sv.;  pořídili  Palissot,  Lalande,  de  Ncuf- 
cháteau ;  VAnnuaire  nécrologique  Mahulův. 
U  Němců  je  znám  svod  takový  od  Schlichte- 
grolla  a  p.  Některé  listy  uvádějí  soupis  n-ů 
ke  konci  roku.  Kbn. 

]f ekromantié  (řec),  věštění,  při  kterém 
duše  zemřelých  bývaly  citovány  z  podsvětí 
a  dotazovány  o  budoucnosti.  Nejskvělejší 
doklad  toho  v  XI.  zpěvu  Odysseie,  zvaném 
iVexvia,  kdež  Odysseus  takto  se  dotazuje 
stínu  Teiresiova.  V  Thcssalii  zabývali  se 
citováním  mrtvých  též  jednotlivci  zvaní  psy- 
chagógové,  jejichž  zaměstnání  vŠak  vedlo 
též  k  neřestem.  Též  název  psychomanteia 
býval  obvyklým.  klk. 

Hékropolls  (řec),  pohřebiště. 

Nékropslé  nebo  též  nekroskopie 
(z  řec),  znalecké  ohledání  mrtvoly. 

NekroMt  (z  řec),  mrf,  odumírání  větších 
kusů  tkaní  neb  ústrojů  v  celku,  tak  zejména 
kostí,  kůže  a  p. 

Nékrotomlé  (z  řec),  též  sekvestro- 
tomie  zove  se  operace,  která  má  za  účel 
vyjmouti  odumřelou  kosť  z  těla,  po 
příp.  z  nitra  kosti  živé.  Choroby,  jež  ve- 
dou k  odumření  kosti  nebo  části  kosti  (t.  zv. 
sekvestru)  v  těle  lidském,  jsou  rozmanité. 
Nejčastěji  bývá  to  vedle  poranění  t.  zv. 
osteomyelitis  acuta  infectiosa  s,  spontanea  (ty- 
phus  membrorum  starých  lékařů)  a  t.  zv.  fos- 
forová nekrosa,  vyskytující  se  u  dělníků 
zaměstnaných  v  továrnách  na  sirky  fosfo- 
rové (nyní  vzácná,  díky  ochranným  opatře- 
ním v  továrnách  takových)  a  zaviněná  vde- 
chováním par  fosforových.  Inf.  osteomyelitis  za- 
viněna  je  hnisovými  mikroorganismy,  které 
v  kosti  se  usídhvše  odumření  (nekrosu) 
její  způsobují.  Postihovány  bývají  rourovité 
kosti  končetin,  zvláště  dolních,  zřídka  žebra, 
klíček  a  dolní  čelist.  Nemoc  probíhá  pod 
obrazem  tyfu  s  horečkou,  obluzeníra  atd. 
a  končí  se  nejednou  smrtí.  Postihuje  mládež. 
Vedle  uvedených  chorob  může  k  odumření 
kosti  vésti  také  syphilis  a  tuberku- 
I  osa.  —  N.  provádí  se  za  všech  pravidel 
antisepse.  Na  místech,  kde  píštěle  do  kosti 
vedoucí  poukazují  na  sekvestr,  provede  se 
po  svědomitém  očištění  údu  řez  až  na  kost 
(v  chloroformové  narkos«í,  protože  operace 
jest  obtížná  a  bolestná,  ne  však  nebezpečna). 
Po  oddlabání  okostice  odstraní  se  dlátem 
pomocí  kladívka  kost  v  takovém  rozsahu, 
aby  byl  přístup  k  odumřelé  kosti  a  aby  se 


Néktanébos  —  Ncktarie. 


55 


otrorem  takto  zjednaným  sekvestr  mohl  vy- 
jnootí.  Podařilo-li  se  to»  odstraní  se  potom 
vlc  chorobné  (dfeů  kostní  chorobně  změ- 
něná, chorobné  zrnční  atd.)  ostrou  lžičkou, 
rina  se  vyplní  mollem  a  ponechá  hojení. 
LdH-li  sekvestr  při  povrchu  nebo  vznikl-li 
aí  v  kosti  otvor  dosti  prostranný,  aby  jím 
sekvestr  vyňat  býti  mohl,  je  n.  snadná. 
Častéji  bývá  váak,  zvliitě  pří  osteomyelitidé 
iaf:-kcn]\  velmi  obtížná  a  vj^íaduje  na  př. 
02  bérci  odstranéní  třebas  celé  téméř  přední 
stéay  kosti  holenní.  Zhojení  nastane  potom 
dosti  rychle.  Že  je  tu  nezbytný  chirurg, 
je  saroozřejmo.  —  N.  zove  se  též  pitva 
mrtvoly  (sr.  Autopsie).  Pnrk. 

Véktmmébos,  jméno  ti4  posledních  farao- 
^^  egyptských,  skládajících  XXX.  nebo 
Mcndétskou  dvnastii  Manethonovu.  1)  N.  I., 
strýc  faraóna  Tachóa,  jehož,  když  s  řeckými 
ioldnéří  za  vedení  spartskébo  krále  Agési- 
laa  (v.  t.)  a  Athéňana  Chabria  proti  Perša- 
QŮm  do  pole  so  vypravil,  s  trůnu  svrhl. 
Když  se  k  nému  přidal  Agésilaos,  uznán  N. 
obecné  za  krále,  naécž  Tachós  prchl  k  Pcr- 
iaoám.  Odpor,  který  vzbudil  z  Mendéta  je- 
den z  potomků  faraóna  Neforita  I.,  Agési- 
la^m  potlačen.  Asi  kol  r.  360  př.  Kr.  zemřel, 
načež  nastoupil  syn  jeho  2)  N.  II.,  který 
zveleboval  zemi  hojnými  stavbami  a  opra- 
vami chrámův  a  zvlájté  zbudoval  Isidin 
chrám  na  ostrove  Filách,  podnes  zachovaný. 
Proti  PerSanům  hájil  se  s  úspěchem  pomocí 
vojínů  řeckých.  Ale  když  r.  345  př.  K.  vy- 
pravil se  Artaxerxés  III.  Ochos  s  veli- 
kým vojskem  proti  Egyptu  a  cestou  zdrtil 
ádón,  sebral  sice  N.  značné  síly  branné 
k  ochrané  zemé,  ale  nebyl  s  to,  aby  odvrátil 
pid  Pélusia  i  Bubasti,  i  prchl  s  poklady 
syfmi  do  Aethiópie.  Pozdější  povést  tvr- 
dila. Že  prchl  do  Makedonie,  kdež  prý  v  po- 
době boha  Ammona  zplodil  Alexandra  Veli- 
kého. Pšk. 

Vtktar  slul  Řekům  nápoj  bohů,  jako 
ambrosie  (v.  t.)  byla  jejich  jídlem.  U  Ho- 
péra  n.  podobá  se  vínu  barvou  i  způsobem, 
nk  ho  požíváno,  avšak  n.  měl  tu  zvláštnost, 
že  působil  nesmrtelnost,  jakož  mu  vůbec 
připisována  moc  zesilovati  a  zachovávati. 
Neméně  líbezná  byla  tcŽ  jeho  vůně,  pročež 
tím  jménem  značeny  lepší  druhy  vína.  Pů- 
vodní význam  božského  nápoje  a  jídla  hle- 
dati asi  sluší  v  nebeské  rose,  z  níž  Řekové 
i  vznik  medu  si  vykládali  (srv.  Roscher,  N. 
O-  Ambrosia:  J.  Král  v  Článku  uveřejněném 
ve  •Sborníků  prací  filologických*  1887).    klk, 

V«ktarl#*  Ve  květech  zpravidla  nalézají 
se  ústroje  vylučující  medovou  šfávu  (nektar), 
jež  se  zovou.  n.  čili  med  niky  a  mají  ten  účel, 
aby  lákaly  hmyz  zprostředkující  opylení  kvě- 
tů těch.  Jsou  to  nejčastěji  povrchní  žlázky 
vice  méně  zřetelné  ohraničené,  jamkovité 
prohloubené  neb  hrboulkovitč  až  terčovití; 
vyzdvižené,  mnohdy  žlutavé,  nápadné  svým 
léikem  a  zvlhlé  vyloučeninou  medové  šťávy, 
aneb  řidčeji  místa  roéné  ohraničená,  lišící  se 
od  okolí  jen  tím.  Že  vylučují  sladkou  šfávu. 
N.  mohou   se  tvořiti    na  různých    částech 


květních.  Někdy  vznikají  na  lůžku  květním, 
buď  po  jedné  hrboulkovité  žlázce  po  straně 
pcstíku  (černýš  Melampyrum)  nebo  ve  vět- 
ším počtu  v  kruhu  kolem  něho  (některé  kří- 
žaté,  hluchavka)  nebo  v  podobě  jednoho  sou- 
vislého kruhovitého  valu  neb  terče  kolem 
pestíku  rozestřeného  (javor  mléčný,  svída^. 
Jindy  jsou  medníky  částmi  plátků  korunnícn 
resp.  okvětních,  po  příp.  plátky  celé  mohou 
být  upraveny  jenom  k  funkci  vylučovati 
medovou  šfávu,  a  pak  též  nazývají  se  celé 
n-mi  neb  medníky,  ačkoli  jen  čásf  jejich 
jest  vlastní  žlázou  med  vylučující.  V  prvním 
případě  povstávají  na  vnitřní  straně  plátkův, 
a  to  blíž  zpodu  jejich,  medové  jamky  (mnohé 
lilijovité),  často  malou  neb  větší  šupinkou 
přikryté  (pryskyřník,  černucha  Nigella), 
Druhý  případ  pěkně  se  jeví  u  sasanek  ze 
sekce  Campanaria^  kdež  jsou  redukované 
plátky  vnitřního  kruhu  okvětního  celé  v  med- 
níky přeměněny,  vylučujíce  na  celé  přední 
straně  medovou  šfávu,  a  u  oměje  {Acomtum)^ 
kdež  v  květu  pod  přilbovitým  listem  kališ- 
ním  jsou  dva  přeměněné  plátky  korunní, 
skládající  se  z  dlouhého  a  úzkého  nehtu  a 
malé  kápovité  čepele,  nesoucí  ostruhu  na 
vnitřní  ploše  nektar  vylučující.  V  podobná 
ostruhovitá  n-ia,  jenže  ještě  více  vakovitě 
neb  rourovitě  prodloužená,  vybíhají  okvětní 
lístky  orlíčku  (Aquilegia),  Ostruha  na  zpodu 
předního  plátku  korunního  violky  (Viola) 
sama  není  n  m,  nýbrž  toliko  schránkou 
pro  dva  válcovité  a  zakřivené  přívěsky, 
vlastní  to  n.,  které  vznikají  ze  hřbetu  tyči- 
nek. U  Parnassie  jsou  n.  zvláštní  přeměněné 
tyčinky  (staminodje),  nesoucí  po  kraji  věnec 
brv  nektar  vylučujících.  N-mi  jsou  také 
tak  zv.  septální  žlázy  v  přehrádkách  semcn- 
níka  u  některých  lilijokvětých  a  Scitamineí, 
které  svůj  sladký  obsah  vylévají  skulinami 
na  povrch  semenníka.  U  Bromeliaceí  rozši- 
řují se  tyto  septální  žlázy  i  na  lůžko  květní. 
U  okoličnatých  rostlin  (Umbelliferae)  jsou 
ztlustlé  zpodní  části  čnělky  n-mi.  —  V  ně- 
kterých případech  nalézají  se  n.  také  na  ji- 
ných částech  rostlinných  nežli  ve  květech; 
tak  u  vikve  ( Vida)  na  palistech,  u  mandloňo- 
vitých  (Amjrgdaiaceae)  na  řapících  a  zubech 
čepele  listové.  —  Osmotická,  t.  j.  vodu  při- 
tahující síla  medové  šfávy,  způsobená  pře- 
vládne cukry  v  ní  obsaženými,  má  za  ná- 
sledek, že  n.  nevysýchají  ani  při  značném 
vypařování,  poněvadž  koncentrující  se  šťáva 
medová  vždy  novou  a  novou  vodu  z  n-ií 
přitahuje  (osmoticky  ssaje^.  I  na  zavadUch 
částech  rostlinných  zůstávají  n.  vlhké.  Oplach- 
ne-li  se  však  medník  vodou,  tu  záhy  na 
vzduchu  oschne  a  nevytvoří  se  na  něm 
kapka  tekutiny,  poněvadž  právě  osmoticky 
působivé  látky  (cukry)  opláchnutím  byly  od- 
straněny a  nové  se  již  netvoří,  resp.  nevy- 
lučují. Stačí  však  na  medník  položiti  malý 
kousek  cukru,  aby  na  medníku  povstala  ne- 
vysýchající kapka  roztoku  cukerného.  —  Aby 
deštěm  nektar  nebyl  spláchnut,  o  to  posta- 
ráno je  v  květech  rozmanitým  způsobem: 
buď  postavením  květu,  buď  šupinkami  kry- 


56 


Nekudim  —  Nélaton. 


jícími  jamku  medovou  atd.,  nejlépe  a  nej- 
účelněji však  skrytím  secernujících  částí 
v  dutinách  přívéskuv  ostruhovitých.       Ič, 

Hékudim,  letní  sídlo  srbského  knížete 
Jiřího  Brankoviče  (1427—1456)  a  středisko 
>vlasti<  (župy)  nekudimské,  leželo  dle  Mili- 
ce viče  jižné  od  Smedereva  IVa  ^oá,  od  Pa- 
lanky  u  nyn.  vsi  Pridvorice.  KJk. 

Nekut  František  (♦  1840  v  Chýnově), 
studia  gymn.  vykonal  v  Jindř.  Hradci  v  le- 
tech 1854—1862,  universitní  na  filosofické 
fakultě  pražské,  při  čemž  navštěvoval  i  Če- 
ské přednášky  na  polytechnice.  N.  studo- 
val nejprve  klassickou  filologii,  ale  již  po 
roce  věnoval  se  vědám  přírodním  a  byv 
r.  1864  tehdejším  kustodem  sbírek  přírod, 
drem.  A.  Fricem  přijat  za  stálého  spolupra- 
covníka při  sbírkách  musejních,  setrval  od 
té  doby  s  malou  přestávkou  v  úzkém  styku 
s  Českým  museem,  čímž  dán  také  činnosti 
jeho  určitý  směr.  Absolvovav  studia  filo- 
sofická byl  r.  1866—1867  prvým  univ.  assi- 
stentem  zoologie  u  věhlasného  zoologa  univ. 
prof.  dra.  Bed.  Steina.  Počátkem  škol.  r. 
1867 — 68  povolán  byl  za  suppl.  na  gymna- 
sium v  Litomyšli,  jež  téhož  roku  stalo  se 
úplně  českým,  potom  působil  jako  professor 
véd  přírod.  2Vs  roku  na  vyš.  reál.  v  Pardu- 
bicích, půl  roku  v  Hradci  Králové  a  od  šk. 
r.  1871 — 92  na  obec.  reálném  gymn.  malostr., 
potom  od  r.  1892  na  státní  střední  škole 
malostranské,  a  když  ústav  ten  r.  1895  roz- 
dělen byl  v  samost.  gymn.  a  samost.  vyšší 
reálku,  na  této,  kde  též  šk.  r.  1900  ukončil 
svou  učitelskou  činnost,  byv  dán  k  své  žá- 
dosti šk.  r.  1900—1901  na  trvala  odpočinek. 
N.  účastnil  se  velmi  horlivě  různých  prací 
přírod,  při  česk.  museu  a  záhy  pokusil  se  i 
v  pracích  vědeckých,  sepsav  r.  1866  s  drem. 
A.  Fricem  Monografii  korýŠů  českých,  která 
uveřejněna  byla  v  staré  »Živě<,  do  níž  při- 
spěl i  jinými  články.  Vrátiv  se  po  čtyřletém 
pobytu  na  venkově  do  Prahy,  ujal  se  hned 
prvého  roku  Václ.  Kumpoltem,  horlivým 
medikem,  r.  1871  založeného  přírodnického 
časopisu  »Vcsmíru€,  jejž  až  do  roč.  13. 
redigoval  spolu  s  prof.  Dr.  Č.  Kotalem  a  po 
jeho  smrti  v  prosinci  1883  až  po  dnes  redi- 
guje sám,  tedy  již  na  30.  rok.  Do  >  Vesmíru* 
prof.  N.  napsal  přemnoho  článkův,  úvah, 
posudků,  zpráv  přírodovědeckých  rázu  nej- 
více populárního.  Kromě  toho  přeložil  do  če- 
štiny II.  díl  (tři  velké  svazky)  Brehmova  •Ži- 
vota zvířat*  »Ptáky€,  přičiniv  všude  vhod- 
né poznámky  a  doplňky,  týkající  se  zvířeny 
domácí.  Mimo  to  přispěl  různými  přírodo- 
vědeckými články  do  >Posla  z  Budce*,  >Uči- 
telské  Besedy*,  »České  Školy*,  >Zlaté  Prahy*, 
>Naší  Mládeži*,  >Časopisu  turistů*,  >Alpského 
věstníku*.  Sepsal  delší  pojednání  do  progr. 
školního  1883  Kterak  působí  teplo  ua  vyrůst 
rostlin  a  do  >Paedagogiky*  prof.  dra.  P.  Dur- 
díka  stať:  O  vyučování  přírodopisu  na  školách 
středních.  Byl  zároveň  spolurcdaktorem  >En- 
cyklopaedie  paedagogické*,  do  níž  přispíval 
články  přírodovědecky-paedagogickými.  Pro 
zásluhy  N.  jmenován  byl    od   učit.  jednoty 


»Budče  pražské*  čestným  členem,  od  za- 
stupitelstva svého  rodného  města  Čestným 
měsCanem  chýnovským,  »Nár.  Jednota  PoJu- 
mavská*,  jejímž  byl  spoluzakladatelem  a  stá- 
lým jest  předsedou  odboru  smíchovského* 
udělila  mu  při  60tých  narozeninách  čestný 
diplom  uznání  a  >Kiub  přírodověd,  v  Praze*, 
jehož  byl  zakladatelem,  prvním  starostou  a 
stálém  příznivcem,  u  příležitosti  té  jmeno- 
val jej  členem  zakládajícím. 

HekvasoT,  Nakvasov,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Přeštice,  okr.  Nepomuky,  fara  Kvasňo- 
vice,  pš.  Oselec;  77  d.,  450  ob.  č.  (1890),  2tř. 
šk.,  cihelna  a  mlýn  zv.  » Vraný*. 

NékvasoTioe:  1)  N.,  Nakvasovice 
Dolní,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Strakonice, 
okr.  a  pš.  Volyně,  fara  Vlach.  Březí;  25  d., 
136  ob.  č.  (1890).  —  2)  N.  Horní,  ves  t., 
25  d.,  132  ob.  č.  (1890). 

Nek3ria  v.  Nekromantie. 

IfélaJtiozevés,  Nclahodova  Ves,  Na- 
lehozeves  i  Nalezoves  (Múhlhausen)^ 
far.  ves  v  Čechách  při  Vltavě,  nejtm.  Slaný, 
okr.  Vel  varv;  49  d..  424  ob.  č.,  32  n.  (1890), 
kostel  sv.  Ondřeje  (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř. 
šk.,  klášter  milosrd.  sester  sv.  Karla  Bor. 
se  soukr.  div.  3tř.  šk.  něm,,  pš.,  telegraf  a 
želez,  stanice  Rak.  uher.  st.  dráhy  (Praha- 
Kralupy-Podmokly),  ložisko  kamen,  uhlí,  rol- 
nictví, sadařství.  Fid.  panství  má  1087'73  ha 
půdy;  náleží  k  němu  zámek  s  rozsáhlým 
parkem,  cihelna,  pískovcové  lomy  a  několik 
dvorů,  drží  Moř.  kn.  Lobkovic.  Blíže  N-vsi 
je  mysli vna  a  převoz  na  Vltavě.  —  Před  vál- 
kami husitskými  držela  N.  kapitula  pražská, 
potom  dostala  se  do  rukou  světských  a  za- 
stavována; r.  1532  vyplacena  a  držena  opět 
ke  kapitule.  Král  Ferdinand  zapsal  (r.  1544) 
N.  dědičně  Florianovi  Gryspekovi  z  Grys- 
pachu,  jenž  tu  zbořil  starou  tvrz  a  vystavěl 
nový  zámek  zv.  >Floriansburg*,  do  něho 
přenesl  drahocennou  knihovnu  a  jiné  vzácné 
památky.  Když  pak  se  synové  dělili  o  jmění, 
dostala  se  N.  synu  Blažejovi,  jenž  dokončil 
stavbu  zámku  a  účastnil  se  činně  bouří  stavů 
čes.,  začež  jeho  jmění  od  král.  komory  vzato 
v  plen  (r.  1622);  ale  N,  ponechána  z  milosti 
vdově  Gryspekově  Žofce.  Tato  pro  veliké 
dluhy  nemohla  N.  udržeti;  proto  N.  vedle 
cis.  resoluce  prodána  Polyxeně  z  Lobkovic, 
při  kterémžto  rodě  dosud  trvá.  R.  1621  a 
1631  zdejší  zámek  vyloupen  a  kostel  stal  se 
fil.  do  Minic.  N.  jest  rodištěm  dra.  Ant. 
Dvořáka. 

Nélaton  Auguste,  proslulý  chir.  franc. 
(*  1807  v  Paříži  —  f  1873  t).  Lékařství  vy- 
studoval v  Paříži,  kdež  také  prodělal  ob- 
vyklou karriéru  lékaře  nemocničního,  jsa 
zejména  po  dlouhou  dobu  činný  jako  chir. 
v  Hóp.  Saint- Louis.  R.  1851  stal  se  profes- 
sorem  chirurg,  kliniky  a  r.  1868  senátorem 
císařství.  Byl  znamenitý  učitel  i  operatér, 
s  velkým  věděním  a  neobyčejnou  zkušeností, 
z  nichž  dovedl  při  sv^ch  výkonech  s  úspě- 
chem těžiti.  K  jeho  jménu  pojí  se  některé 
operativní  výkony  na  cévách  krevních  při 
úporném  krvácení,   při  výdutích  cévních  a 


Nelepeč  —  Nelson. 


57 


kreriuch  v^roocch  pánevních,  plastické  ope- 
race Da  nose  a  genitáliích  při  t.  zv.  epispa- 
díj.  operát,  výkony  na  střevech,  měchýři  nio- 
tovém  a  j.  v.  V  iirŠí  veřejnosti  proslul  zejm. 
sestrojením  zvláštního  pátradla  s  drsnou  hla- 
vi&oo  porculánovou  k  dokázáni  kule  ve 
střcJcé  rané  Garibaldiovč  (1862).  Z  jeho  lite- 
rárních prací  budiči  uvedeny  aspoň  :^  Traité 
ie»  tumeurs  dt  la  mamellt  (1839);  Éléments 
ét  pathologie  chirurgicaie  (1844 — 60,  5  sv.)  a 
né^teré  stati  v  díle  Rapport  sur  les  progres 
Je  la  chirurgie  en  France  (1867)^. 

Nalraaó,  ves  na  Moravé  u  Usobí,  hejtm. 
a  okr.  Tlénov,  fara  a  pŠ.  Deblín;  11  d.,  72 
ob.  č.  (1890). 

NttiMNnrioé,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Oíomoac»  fara  Penčice  (část.  Kokory),  pá. 
Kokory;  46  d.,  260  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.. 
kaple  sv.  Rocha  a  svobod,  dvdr. 

Vttl«tlol  (Něl etici):  1)  N.,  župa  Slovanů 
lutických  v  okolí  Havelberku;  vedle  jmeno- 
Taného  mésta  méli  ještě  město  Nizov  (v  prám. 
Nizetn,  dnes  Nit\ov)  a  neznámou  jinak  Priec- 
Uva.  Poprvé  vzpomínají  se  r.  946.  Ve  chrámu 
jtjidi  v  Hobolíně  (Havelberku)  ctěn  byl 
Jarovít. 

S)  N.,  Župa  srbská  při  ústí  řeky  HaUtrovy 
do  Sály;  hradem  Neleticů  byla  Dobrohora 
tHalle).  Vzpomínají  se  nejdříve  r.  961.  Po 
nich  anad  sluje  dnešní  osada  Negelit^.     Pp, 

VéHrnuBj  v  řecké  báji  syn  Poseidonův  a 
Tyroe,  dcery  Salmóneovy,  později  choti  Kré- 
theovy.  bratr  Peliův,  založil  v  Messénii  město 
Pyios-  Chotí  jeho  byla  Chlóris,  dcera  Amfio- 
Qora;  synové  jejich  jsou  Nestor,  Chromios, 
Periklymenos  (později  ještě  9  jiných),  dcera 
Péro.  O  jeho  poměru  k  Ifiklovi,  Ifitovi,  Hé- 
rakleovi  v.  t.  Ar/*. 

V«lhilbl«  v.  Hůrka  Nová  26). 

Nélidov,  jméno  šlechtického  rodu  rus- 
Kébo,  pocházejícího  dle  podání  z  Polska  od 
\^adislava  Kaiča,  který  účastnil  se  bitvy 
kulikovské  a  zůstal  jiŽ  v  Rusku.  Z  rodu 
toho  vynikla  zejména  Jekatěrina  Iva- 
novna  Na  (♦  1756  —  f  1839),  iež  stala  se 
ÍQ^mní  přítelkyní  Pavla  I.  a  užívala  svého 
vUvu  k  roimění  jeho  hněvu,  až  byla  vytla- 
čena ode  dvora  A.  P.  Lopuchinou.  Čítá  se 
2si  pět  vétví  tohoto  rodu.  Z  jedné  pochází 
též  Aleksandr  Ivanovic  N.  (♦  1835),  vy- 
slanec cařihradský. 

V^UemaiUi  Johannes,  právník  dánský 
(*  1831  v  Kodani),  vystudovav  práva  stal  se 
r.  1859  řádným  prof.  na  univ.  kodaňské  a 
mimoř.  radou  vrchního  tribunálu.  R.  1875 
stal  »c  v  ministerstvě  Estrupovč  ministrem 
spravedlnosti  a  ministrem  pro  Island,  v  kte- 
rémžto úřadě  setrval  až  do  r.  1896.  Sepsal: 
Dem  orJinaire  civile  procesmaade  (4.  vyd  1892) ; 
Láren  om  ejcecntion  og  auktion  (1871,  nové 
zpracov.  1894);  Civil  processens  almindelige 
deei  (3.  vyd.  1887)  a  j. 

Vélterto  v.  LÍorente. 

V«I16r  (Nellur),  distrikt  v  indobritském 
praesidentství  Madrasu  na  pobřeží  Koroman- 
dclském.  ohraničený  na  s.  distriktem  Krišna, 
u  z.  Ghaty,  na  j.  Cengalpatem  a  na  v.  zá- 


livem Ben^lským,  jest  dlouhý  280  km  na  po- 
břeží a  215  km  podél  Ghát,  široký  30—100  km 
a  zaujímá  plochu  22.632  km^.  Na  západní 
hranici  táhnou  se  hory  El^onda  (Velikonda), 
čásť  to  východních  Ghát,  jichž  nejvyšší  bod 
jest  Penčalakonda  (900  m),  kdežto  ještě  vyŠší 
jest  na  s.  osamělé  návrší  Udayaghizi  (940  m). 
S  hor  těchto  stékají  do  zálivu  Bengálského 
k  jv.  řeky  Gandlakamma,  Musi,  Paleru  a 
Maneru,  v  pobřežní  rovině  jsou  jen  nepatrné 
říčky,  kdežto  s  Ghát  Vellurských  teče  Gu- 
dur  a  Suvarnamuchi,  s  pahorkatiny  Nagari 

f>ak  Kalanghi  a  Naraianavanam  do  veliké 
aguny  Palikat,  kdežto  největší  řeka  distriktu, 
Pennaz,  přitéká  z  Majsúru.  Podnebí  jest  su- 
ché a  horké,  teplota  prosince  jest  -{-  23'  C, 
května  +  32®  C,  výška  srážek  ročních  85  cm, 
avšak  někdy  jen  30  cm.  Půda  jest  neúrodná 
a  špatně  zavlažená,  takže  sotva  polovice 
území  jest  vzdělána  a  osázena  rýži,  rostli- 
nami oiejnatými,  indigem  a  trochu  tabákem. 
Obyvatel  jest  (1891)  1.463.763,  z  nichž  jest 
1,337.979  Hindů,  73.185  muhammedánův  a 
47.176  křesťanů,  škol  jest  440,  v  zemi  působí 
4  missionářské  společnosti.  Orba  dává  cha- 
trný výtěžek,  průmysl,  který  dříve  vyráběl 
proslulé  tkaniny,  pracuje  dnes  jen  pro  do- 
mácí potřebu,  za  to  v  rozkvětu  jest  chov 
dobytka  (252.110  skotu,  121.230  koz,  410.000 
OVCI,  12.860  vepřů,  14.850  oslův  a  1015  koní). 
Distriktem  probíhají  2  trati  obchodní  a  2  vo- 
jenské železnice,  z  laguny  Palikat  vede  prů- 
plav. Hlav.  město  N.  leží  na  pr.  bř.  Pennaru, 
má  (1891)  29.336  ob.,  ulice  čisté,  avšak  s  domy 
nepravidelně  stavěnými,  starou  tvrz,  chrám 
Višnu.  křesťanský  kostel,  krásnou  nemocnici, 
2  školy  evropské  a  jest  literárním  střediskem 
pro  řeč  telugu.  Tšr. 

Nélma  (O)regonus  leucichthys\  veliká  ma- 
řena, ryba  lososovitá  (z  čeledi  Salmonidae), 
žijící  přehojn]^m  počtem  v  Obi  a  Irtyši  od 
ústí  až  po  nejhořejší  jejich  přítoky.  Tyto  a 
jim  podobné  marény  stěhuji  se  jako  naši  lo- 
sosi v  ohromných  zástupech  do  jmenova- 
ných řek  z  moře  ještě  před  odchodem  ledu 
neb  až  po  něm,  dostanou  se  koncem  léta  na 
svá  trdliště  a  vytřevše  se  zase  do  zimních 
bytů  svých  v  moři  se  navracejí.  Rybáři  jich 
v  řekách  přemnoho  naloví  a  pro  obchod 
suší  nebo  nasolují.  Br. 

Hélson  [nclsnl:  1)  N.,  řeka  v  Kanadě, 
spojující  jezero  Winnipeg  se  zálivem  Hud- 
sonovým,  do  něhož  se  ústí  v  zátoce  Port 
N-u.  Má  délku  600—650  km,  ale  jest  pro  četné 
peřeje  jen  pro  malé  lodi  splavná.  Při  jejím 
iSstí  jest  Fort  York  s  faktorií  společnosti 
Hudsonbay  Company. 

2)  N.,  město  v  hrabství  Lancashire  v  An- 
glii při  řece  Calderu  nedaleko  Burnleye  s  to- 
várnami na  zpracování  bavlny  a  22.700  ob. 
(1891):  r.  1881  mělo  jen  10381  ob. 

3)  N.,  hl.  m.  provinciálního  distriktu  na 
Novém  Zealandě  na  sev.  pobřeží  jiŽ.  ostrova 
v  pozadí  zálivu  Blind  Bay ;  má  6625  ob.  (1891) ; 
průmysl  pivovarský,  jirchářský  a  mydlářský. 
Dobrý  jeho  přístav  má  pravidelné  spojení 
parolodní  s  ostatními  přístavy  Nového  Zea- 


58 


Nelson  —  Nelumbium. 


landu;  dráha  vede  odtud  do  Greymoutbu  a 
Hokitiky.  —  Provinciální  distrikt  N.  zaujímá 
scv.-záp.  čásť  již.  ostrova  Nového  Zealandu 
v  ploše  27.108  km\  jest  velmi  hornatý,  z  vetší 
části  pokryt  lesem ;  údolí  vynikají  úrodnosti. 
Bohatství  nerostné  jest  veliké,  dobývá  se 
zejména  uhlí,  železné  rudy.  chróm,  méď  a 
zlato.  R.  1896  měl  35.734  ob.,  vedle  Maorů. 
Zlata  vytěženo  celkem  do  31*.  března  1894 
7620  kg  v  ceně  24,238.575  fr.  Vyvezeno  bylo 
r.  1893  zboží  za  3,478.750  fr.,  přivezeno  za 
2,548.175  fr. 

HeUlon  [nelsn]  Horatio,  viscount, 
angl  námoř.  hrdina  (♦  29.  z.  1758  v  Burnham- 
Thorpe,  Norfolkshire  —  f  21.  října  1805 
u  Trafalgaru),  pocházel  z  otce  faráře  a  ve 
12.  roce  dostal  se  na  řadovou  loď,  na  níž 
byl  jeho  str^c  kapitánem;  r.  1771  plul  do 
Západní  Indie  na  kupecké  lodi  a  r.  1773 
pod  kapitánem  Lutwidgem  účastnil  se  vý- 
pravy k  severní  točně.  R.  1774  odplul  jako 
námořní  kadet  do  Východní  Indie,  stal  se 
r.  1777  poručíkem  a  r.  1779  kapitánem  a 
účastnil  se  v  americké  válce  výpravy  proti 
pevnostem  San  Juan  a  S.  Bartolomé  v  zálive 
Honduraském.  Zotaviv  se  z  nemoci,  která 
ho  přiměla  k  návratu  do  Anglie  (r.  1780), 
sloužil  v  Severním  moři  a  potom  zase  v  Ame- 
rice do  míru  Versaillského.  R.  1784  slouží 
zase  v  Západní  Indii  jako  velitel  lodi  >Bo- 
reas<  a  ožení  se  zde  s  domorodkyní.  Vrátiv 
se  do  Anglie  (r.  1787)  stal  se  na  počátku 
války  s  Francií  velitelem  >Agamemnona«,  jenž 
náležel  k  loďstvu  admirála  Hooda.  V  Nea- 
poli, kam  byl  odeslán  v  srpnu  1793,  navázal 
důvěrný  poměr  s  lady  Emmou  Hamiltono- 
vou  (v.  Hamilton  11);  t.  r.  pozbyl  na  Kor- 
sice  při  obléhání  Calvi  jednoho  oka.  V  bitvě 
u  mysu  St.  Vincent  (15.  ún.  1797),  v  níž  bo- 
joval jako  commodore  pod  Sirem  J ohněm 
Jervisem,  zajal  španělského  admirála  a  do- 
byl tří  lodí;  jmenován  byv  contreadmirálem 
velel  blokádnímu  loďstvu  u  Cadizu  a  pozbyl 
při  útoku  na  Santa  Cruz  pravého  ramene. 
V  lednu  1798  nastoupil  znova  službu  i  do- 
stal rozkaz  stříci  přístav  toulonský,  kde 
byla  strojena  egyptská  výprava.  Napoleonovi 
podařilo  se  však  nepozorovaně  vyjeti  a  N. 
hledal  dlouho  Francouze  po  Středozemním 
moři,  až  je  zastihl  1.  srpna  a  porazil  u  Abu- 
kiru;  v  bitvě  této  byl  střelen  do  hlavy  a 
poraněn;  za  vítězství  své  odměněn  titulem 
barona  Nilského  a  pensí  2000  Ib.  sterl. 
Poslán  byv  odtud  do  Neapole,  byl  tu  jme- 
nován vévodou  z  Bronte;  v  pros.  1798,  když 
válka  Francii  prohlášená  špatně  skončila, 
vzdálil  se  s  dvorem  neapolským  do  Palerma, 
odkud  snažil  se  potlačiti  revoluci  neapol- 
skou  i  prostředky  ukrutnými  a  nečestnými; 
tak  nedodržel  kapitulace,  kterou  umluvili 
republikáni  neapolští  s  kardinálem  Ruffonem, 
a  dal  popraviti  starého  admirála  Caracciola 
(v  čvnu  1799).  V  téže  době  byl  tak  vášnivě 
zaujat  svojí  láskou  k  lady  Hamiltonové,  že 
odepřel  opustiti  Palermo,  kde  s  ní  Žil,  a 
spojiti  se  s  lordem  Keithem  v  Port-Mahonu 
na  ochranu  Minorky;  marný  byly  snahy  jeho 


přátel,  aby  se  vyprostil  z  tohoto  poměro. 
Přece  však  18.  ún.  1800  bojoval  s  Keithem 
vítězně  proti  Francouzům  u  Malty,  ale  hned 
zase  vrátil  se  do  Palerma  a  odtud  odebral 
se  s  lady  Hamiltonovou  po  pevnině  přes 
Vídeň,  Prahu  a  Hamburk  do  Londýna,  kdei 
r.  1801  dal  se  rozvésti  se  svoií  zákonitou 
manželkou.  V  dubnu  1801  oblehl  s  Parkerem 
Kodaň  a  rozhodl  porážku  Dánů;  5.  kvČtna 
t.  r.  stal  se  N.  po  Parkerovi  hlavním  velite- 
lem a  vrátiv  se  do  Anglie,  jmenován  vis- 
countem.  Rozmrzen  nevděčnosti  parlamentu, 
jak  se  domníval,  uchýlil  se  v  soukromí  a  žil 
s  lady  Hamiltonovou  na  venkově  v  Mortonu 
(Surrey).  Nová  válka  s  Napoleonem  povolala 
jej  zase  k  činnosti  válečné  a  N.  rozhodl  také 
vítězství  Anglie  na  moři ;  21.  října  1805  u  mysn 
Traialgaru  porazil  na  hlavu  ve  strašné  bitvě 
franc.  admirála  Villeneuvea,  ale  sám  také 
padl.  Tělo  jeho  bylo  pohřbeno  v  kathedrále 
sv.  Pavla  v  Londýně  a  na  Trafalgar  Squareu 
postaven  mu  obrovský  pomník  se  sochou 
E,  H.  Bailyho  S  manželkou  svojí  N.  neměl 
dětí,  ale  s  lady  Hamiltonovou  měl  dvě  dcery. 
Srv.  Clarke  a  Mac  Arthur,  Liře  of  N.  (1809. 
2  sv.);  Harris  Nicolas,  Dispatches  and  letters 
oř  N.  (1844.  7  sv.);  Southey,  Liře  of  N.  (1813); 
Jcaífreson  Miles,  Vindication  of  lord  H*s  pro- 
ceedings  in  the  bay  of  Naples  (1890);  Pet- 
tigrew,  Memoirs  of  the  Hfe  of  N.  (1849, 
2  sv.);  Browne.  The  public  and  private  life 
of  N.  (1890);  N  Jones,  Unpublished  letters 
of  lord  N.  (»Thc  Century  illustrated«,  1888 
až  1889). 

Nélamblnm  (Nelumbo)  Willd.,  ořeš  i- 
nec,  rod  rostlin  z  čel.  leknínovitých  a 
podčel.  ořešincovitých  (TVIe/iim^oweťie),  ob- 
sahující pouze  2  druhy  bylin  oddenku  rovno* 
vážného  a  listů  dlouze  řapíkatých,  s  čepelí 
splývající,  Štítovitou  a  proláíclou.  Statné 
dlouze  stopkaté  na  hladinu  vyčnívající  květy 
mají  4— 5listý  kalich,  mnohoplátečnou  ko- 
runu a  mnoho  tyčinek,  které  vetknuty  jsou 
s  obalem  květním  na  zpodině  lůžka,  s  po- 
čátku vypouklého  a  posléze  ve  značný  duž- 
natý  obráceny  kužel  dorůstajícího.  Na  splo- 
štělém  vrchole  lůžka  v  jamkách  ponořeny 
jsou  hojné  1  vaječné  semenníky  s  krátkou 
čnělkou  a  hlavatou  blíznou  a  posléze  vejčité 
n.  kulaté  oříšky  semene  bezbíleČného  a  tlu- 
stých, dužnatých  děloh.  V  jižní  a  střední 
Asii  (dříve  i  v  Egyptě)  roste  N.  speciosum 
Willd.  (Nymphaea' Nelumbo  L.),  o.  krásný, 
lotos  posvátný  starých  Indů,  pěstovaný 
v  Orientu  pro  oddenky  Škrobem  bohaté  a 
pro  chutné  černé  oříšky,  t.  zv.  boby  egypt- 
ské. N.  s.  daří  se  ve  vodách  pozvolna  tekou- 
cích a  má  květ  červený  n.  bílý.  V  jižních 
krajinách  Sev.  Ameriky  roste  v  bařinách 
l^.luteum  Mich.  (Nelumbo  Willd.),  o.  žlutý, 
důležitý  jako  druh  předešlý.  Děd, 

N.  avcticum  Heer,  otisky  listů  předvěkých 
rostlin  mladšího  útvaru  křídového,  řazených 
do  čeledi  Nymphaeaceae.  Podobné  otisky 
listové  několika  jiných  druhů  nalezeny  byly 
ještě  ve  vyšších  vrstvách  křídových  jižní  Fran- 
cie a  v  třetihorách  Ameriky  a  Evropy.     EBr, 


Nelumbo  —  Nemanja. 


69 


Vtlumbo,  bot.,  v.  Nelombíum. 

V«lQmbonea«,  ořcSincovité,  podčel. 
rostjn  lekninovit^ch  {Nymphaeaceaé),  vy- 
zcačeoá  opak  homofovitým  lůžkem  kvétním, 
v  jrKoi  jamkách  ponořeny  jsou  jednose- 
m^oné.  stáloa  čněuou  a  bliznou  ukončené 
ofiiky.  N.  obsahují  jediný  rod  Nelumbium 
T.  t  Déd. 

V6l̀joTl06y  Naliejovice,  Naliovice, 
Tcs  T  Cechách^  hejtm..  okr.  a  pš.  Sedlčany, 
f*ra  Chlum;  39  d..  285  ob.  č.  (1890),  kaple, 
mlýn.  Alod.  statek  (725*76  ha);  náleží  k  němu 
zámek  s  kaplí.  Špitál,  dvůr  a  cihelna,  pivo- 
vtr  ▼  Chlumu  a  dvůr  častobor,  majetek  sv. 
p.  Wjťdemanna.  Původ,  připomíná  se  zde 
sídlo  vladyóí  s  tvrzí.  R.  1601  koupil  N.  La- 
dislav  Vratislav  z  Mítrovic,  od  jehož  syna 
Alcác  Ferdinanda  koupil  je  (r.  1659)  Jan 
KóppI  z  Adlcrsberka,  od  r.  1665  seděl  zde 
Mikuláš  Franchimont  z  Frankenfeldu,  slav. 
iVcař  a  professor  vysokých  škol  pražských, 
jchol  syn  je  odkázal  (ok.  r.  1709)  své  dceři 
joselč  provd.  za  Fr.  Antonína  sv.  p.  Koňasa 
1  Vydři.  Po  vymření  rodu  toho  držela  N. 
rodina  z  Astfcidu  a  od  r.  1821  sv.  p.  ze 
Scharffeniteina-Pfeilla. 

Vemaoklliui,  zool.,  v.  Mřen k a. 

VtmaJoT:  1)  N,  Nemojov,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Pelhřimov,  fara  a  pš. 
Rynárcc;  17  d.,  95  ob.  č.  (1890),  mlýn,  pila,  — 
í)  M.,  NemaÁov  {Nemaut),  ves  t..  hejtm., 
okr  a  pé.  Dvůr  Král.  n.  L.,  fara  Bílá  Třc- 
moŠDá;  18  d.,  9  ob.  č.,  70  n.  (1890).  —  3)  N. 
Dolní  (Sieder^Emaus),  ves  t.,  228  ob.  č., 
350  n  (1890).  2tř.  čcs.  šk.  a  2tř.  něm.,  tkal- 
covttví^  —  4)  N.  Nový  {Neu-Nemaus),  ves 
i  .  17  d.,  41  ob.  č.,  58  n.  (1890). 

ytwitth,  mm.,  v.  Brucit. 

VéflUUi  (pol.  Niemen,  něm.  Memel,  lít. 
Semaomas^  dHve  Chorus,  rus.  Hevanb),  řeka 
T  lip.  Rusku  a  nejvýchod.  cípu  Pruska,  pří- 
loze moře  Baltického,  pramení  se  v  močálech 
i^menského  Újezdu  ruské  gubernie  minské, 
prot<^ká  gubernii  minskou,  vilenskou,  gro- 
dcnskou  a  kovenskou,  potom  vstupuje  na 
tiemi  pruské  a  vlévá  se  do  Kurskcho  haffu. 
Nejdříve  teče  k  sz.,  na  hranicích  gubernie 
vikflské  obřad  se  k  jz.,  potom  opět  k  sz., 
u  města  Grodna  směřuje  k  s.  až  do  guber- 
nie kovenské.  načcŽ  teče  k  z.  Délka  jeho 
ÓTii  846  km  (dle  Tilla).  úvodí  měří  90.548  km*, 
fplavným  pro  vory  jest  již  v  Újezdě  igu- 
mcQském,  kdcŽto  od  města  Nového  Sveržně 
plojí  po  něm  loďky  s  nákladem,  odtud  se 
řehště  rozšiřuj.^  na  30—50  m  a  hloubka  do- 
sahuje 1—3  m,  avšak  místy  překážejí  plavbě 
podvodní  kameny  a  prahy.  Při  ústí  ř.  Šary 
ni  N.  Šířku  do  70  m,  u  Grodna  přes  200  m 
a  hloubku  do  4  m,  potom  sf  ještě  rozšiřuje 
ttfméř  na  300  m,  avšak  větší  hloubky  již  ne- 
dosahuje. Asi  15  km  pod  Tylží  v  Prusku 
rozděluje  se  řeka  na  2  ramena  hlavní,  mezi 
nimiž  leží  Tylžská  nížina  neobyčejně  úrodná, 
a  řadu  menších  ramen  pobočních.  Plavba 
po  N-u  provozuje  se  po  221 — 246  dní  v  roce, 
áhmem  plulo  r.  1895  lodí  3127  a  vorů  23.925, 
po  oichi  odvezlo  se  zboží  47,564.000  pudův 


a  přivezlo  46,821.000  pudů,  parníků  plulo 
po  řece  756  a  to  jen  do  města  Kov  na.  Hlav- 
ním předmětem  dopravy  jest  obilí,  dříví, 
len,  lněná  semena,  kámen,  vápno  atd.,  hlavni 
přístavy  jsou:  Stolicy,  Kovno,  Grodno  a  Tur- 
burg,  proti  vodě  plaví  se  sůl,  sledi,  kovové 
a  j.  výrobky.  Průplavem  Augustovým  jest 
spojen  N.  s  Vislou  a  průplavem  Oginským 
s  Pripjetí.  Důležitější  přítoky  jsou:  Vilija, 
Šara,  Černá  Ganča  a  ŠcŠupa.  V  úvodí  pře- 
vládají Litvíni.  Tšr, 

Hémanloe:  1)  N.,  víska  v  Čechách  u  Hr- 
dějovic,  hejtm.  a  fara  Č.  Budějovice,  okr. 
a  pš.  Hluboká;    8  d..   55  ob.  č.   (1890).  — 

2)  N.  {Wassersuppen),  far.  ves  t.,  hejtm.  a 
okr.  Domažlice,  81  d.,  4  ob.  č.,  753  n.  (1890), 
kostel  sv.  Jana  Nep.  z  r.  1784,  5tř.  šk.,  čctn. 
stanice,  pŠ.,  továrny  na  sirky,  zrcadlové  sklo, 
stanice  a  kovové  kapsule  a  několik  mlýnův.  — 

3)  N.,  víska  t.,  heitm.  a  okr.  Rychnov  n.  Kn., 
fara  Liberk,  pš.  Vel.  Zdobnict-;  5  d.,  15  ob. 
č.  (1890). 

Hemáiija,  veliký  župan  srb.  (1159—1196), 
nejznamenitější  panovník  starších  vlčjin  srb- 
ských, jméno  otce  jeho  není  jmenováno 
v  pramenech,  ani  v  obou  životopisech  se- 
psaných od  synův  jeho  Štěpána  a  Sávy. 
DubrovČan  Orbini  (ok.  r.  1600)  tvrdí,  že 
otec  N-njův  byl  veliký  župan  Desa.  Dle  nej- 
novější práce  Lj.  Kovačeviče  otec  N-njův 
nebyl  velikým  županem,  zajisté  však  členem 
četné  panující  rodiny  srbské,  a  slul  Zavida. 
N.  ♦  v  Rybnici  blízko  Podgorice  v  dnešní 
Černé  Hoře,  když  otec  jeho  tam  dlel  ve  vy- 
hnanství.  Pokřtěn  byl  nejprve  od  latinských 
duchovních  arcibiskupství  barského  v  Pří- 
moří.  Ale  ještě  jako  dítě  vrátil  se  do  vnitro- 
zemí a  byl  tam  od  biskupa  raŠského  podruhé 
přijat  do  církve  a  to  východní.  Jméno  N. 
nikterak  není  ojedinělé;  vyskytuje  se  i  v  Dal- 
mácii, v  Kotoru,  Dubrovníku,  na  o.strovech 
Brači  a  Krku;  z  hlaholských  listin  známa  je 
šlechtická  rodina  Nemaničův  u  Seně  (srvn. 
i  v  Čechách  osady  Nemaňov,  Nemanice). 
Jako  mladík  obdržel  N.  ke  správě  úděl,  po- 
říčí Toplice,  dolního  Ibru  a  Rasiny  (u  Kru- 
ševce).  Řecký  císař  Manuel  daroval  mu 
k  tomu  krajinu  G^bočici  (u  Leskovce).  Jiné 
úděly  měli  bratří  N-njovi.  Nejstarší  z  nich, 
jehož  jméno  není  známo,  byl  velikým  župa- 
nem, vrchním  panovníkem  srbským  pod 
vrchností  byzantskou.  N.  svrhl  tohoto  veli- 
kého župana  a  oosadil  se  na  jeho  stolec, 
jako  protivník  Rekův  a  jejich  císaře  Ma- 
nuela.  Bylo  to  ok.  r.  1170,  krátce  před  vál- 
kou, která  mezi  Benátčany  a  Byzantinci  ve- 
dena r.  1171—1173.  Za  té  války  N.  odrazil 
vojska  řecká,  znepokojoval  Kotor  a  jiná 
města  řecká,  měl  spojení  s  Benátčany  a 
s  Uhry  a  dle  vrstevníka  Nikety  Akominata 
pronásledoval  své  příbuzné,  kteří  prý  měli 
více  práva  na  stolec  »archižupana<  než  on. 
Ale  císař  Manuel  se  uhájil  proti  Benátčanům 
a  pr?.vě  tehda  dosadil  (r.  1173)  v  Uhrách 
svého  chráněnce  Belu  III.  Ta  byl  N.  nucen 
podrobiti  se  pod  vrchnost  císařskou  a  osobně 
s  poklonou  přijíti  do  Cařihradu.  Eustathios, 


60  Nemanjiči  —  Nemastomídae. 


pozdější  metropolita  solunský,  v  jedné  řeči, 
kterou  mél  (dle  Regela)  v  prosinci  r.  1174, 
popisuje  tuto  návštěvu  N-nje,  muže  statečné 


psal  králem  Dioklitie,  ale  jinak  nazýván  jen 
velikým  knížetem,  zdědil  Dioklitii,  Trebinje, 
Chvostno    u    Peče    a    Toplici,     ázemí    ve- 


a  vysoké  postavy,  který  dříve  bojoval  proti  spolek  nesouvislé.  Vlastni  nástupce  byl  vc- 
Řekům  a  nyní  dobrovolně  přišel  k  císaři,  liký  župan  Štěpán  (potomní  první  král), 
jako  prý  ze  tmy  k  slunci.  Z  bratří  N-njových  I  Třetí  syn  Rastko  byl  ode  dvora  otcova 
dva  zůstali  v  zemi,  s  vlastními  úděly,  veliký  |  potají  utekl  na  Athos  a  stal  se  tam  mni- 
kníže  Miroslav  (v.t.)  v  Chlmu  na  Neretvě   chem  jakožto  Sáva.  N.  lei  do  kláštera  jako 


a  Sracimir  (prý  v  Gradci,  nyn.  Čačku  na 
Moravě);  jiný  jeden,  nejmenovaný  chráněnec 
Řekův,  byl  padl  ve  válce  v  bitvě  blíže  Zve- 
čanu.    V  bouřích  po  smrti  císaře  Manuela 


mnich  Symeon,  nejprve  do  Studeníce,  po- 
tom za  synem  svým  Sávou  na  Svatou  Horu 
Athonskou,  nejprve  do  kláštera  Vatopcdu. 
Brzo  založil  tam  nový  klášter  Chilandar,  na 


(t  1180)  N.  opět  se  vytrhnul  z  područí  ře-  místě  starší  osady  mnišské,  zbořené  od  lou- 
ckého  a  spojil  se  s  králem  Belou  III.  R.  1183  pežníkův  mořských,  f  tam  13.  ún.  1200. 
Bela  III.  s  N-njou  vyplenili  Bělehrad,  Bráni-  Télo  jeho  po  několika  letech  přeneseno  do 
čevo,  Niš  aSrědec;  ještě  křižáci  r.  1189  viděli  i  vlasti,  do  kláštera  Studeníce.  V  Srbsku  N. 
všude  zříceniny  z  této  války.  Vedle  toho  |  ctěn  mezi  národn.  světci  jakožto  sv.  Symeon. 
dobyl  N.  zvolna,  vyhladověním  měst  a  pu-  *  Potomci  jeho  panovali  v  zemi  do  druhé 
stošením  jejich  území,  byzant.  příraoří  Diokli-  polovice  XlV.  století.  Pochvalné  životopisy 
tie  s  tamními  městy  Kotorcm,  Barem, Uciňěm,  N-njovy  ve  způsobu  byz.  legend  sepsali  sy- 
Skadrem  aj.  I  Dubrovník  přiveden  odN-njea  I  nové  jeho  král  Štěpán  a  první  arcibiskup 
bratra  jeho  Miroslava  do  tísně  a  proto  se  samostatné  církve  srbské  Sáva,  po  nich  pak 
dal  pod  vrchnost  Normanův  dolnoitalských.    mnich  Domentian.  KJk. 

Po  bulharském  povstání  r.  1186  N.  spojil  se  |     HémMiJIól  v.  Srbsko,  Dějiny, 
s  caři  Petrem   a   Asěnem  I.  proti  Rekům,       Nemaftov  v.  Nemajov. 
kteří  tehda  s  nouzí  hájili  měst  podél  silnice       Nemanželské  děti  v.  Dítě,  str.  626. 
do  Bělehradu.    Mezi  přípravami  k  třetí  vý-       Nemastoma  C.  L.  Koch.  Rod  sekáčův 


pravě  křížové  jedno  srbské  poselství  s  přá- 
telskými nabídkami  přijelo  do  Norimberka. 
Za  samé  výpravy  r.  1189  císaře  Bedřicha  I. 


{Phalangidaé)  z  čeledi  Nemastomídae  E.  S., 
rozšířený  v  Evropě  (as  25  druhů)  a  v  Ame- 
rice (as  3  druhy),  U  nás  žijí;  N.  lugubre 
uvítaH  v  Niši  sám  N.  a  bratr  jeho  Sracimir.  (2—3  mm),  obyčejně  jednobarevně  černý, 
Jednalo  se  tehda  i  o  sňatek  Toljena  Miro-  řidčeji  s  2  skvrnami  žlutavými,  N.  4puni;ta' 
slaviče,  synovce  N-njova,  s  dcerou  mocného  ;  tum  (5—7  mm)  se  4  skvrnami  zlatožlutými  a 
velmože  jihoněmeckého  Bertholda  z  An-  ,  N.  chrysomelas  (3  mm),  dlouhonohý  s  2  skvr- 
dechsu.  Proti  Řekům  nabízel  N.  Bedřichovi  námi  na  hrudi  a  s  1—2  páskami  zlatožlu- 
pomoc  20.000  mužův.  Za  křižáky  táhl  až  |  tými  na  hřbetě.  Žijí  na  vlhkých  místech  pod 
k  Trajanovým  Vratům,  bořil  (poč.  r.  1190)  kameny,  mechem  a  korou  pařezův.  Pohyby 
řecké  hrady  u  Srědce  (Soíie)  a  Velbuždu  jejich  isou  celkem  váhavé.  Tělo  jest  barvy 
(Kystendilu)  i  obsadil  Prizren  a  Skopje.  Po  tmavohnědé  až  černé.  Nejhojnější  (i  v  okolí 
odchodu  křižáků  císař  Izák  Angclos  snažil  Prahy)  jest  N.  4punctatum,  méně  hojný  N. 
se  obnoviti   zase  autoritu   říše  cařihradské   lugubre.    Třetí  druh  dosud  byl  nalezen  jen 


u  vnitrozemí.     N.  poražen  od  Izáka  v  bitvě 
na  Moravě  (kdesi   u  Nise),   země  jeho  ple 


na  Moravě  (Šloupské  jeskyně).  —  Srov.  A. 
Nosek,  Klíč  k  určování  čes.  sekáčů  (>Ves- 


něna  a  císař  sám  táhl  až  do  Bělehradu,  kde  míre,  roč.  XXIX.,  1900).                        Ssk. 

měl  schůzi  s  králem  Belou  III.    N.  přinucen  Nemastomídae   £.  S.,  čeleď  sekáčův 

k  míru;   syn  jeho  Štěpán  zasnouben  s  Eu-  {Phalangidaé)  podřádu  Plagiostethi  E.  S.  či 

dokií,  dcerou  bratra  Izákova  Alexia  Angela,  Falpatores  Thor.,  zastoupena  jest  2   rody: 

pozdějšího  císaře.  N.  nebyl  samojediným  pá- 1  Nemastoma  C.  L.  Koch  (v.  t.)  as  s  25  druhy 

nem   v  zemi,   neboť  oba  bratří  jeho  drželi  evropskými  a  s  3  druhy  americkými  a  Phleg- 

vlastní  území.  Trvale  k  Srbsku  připojil  do-  mocera   Packard   s   2   druhy   americkými    a 

liny  na  západ  od  spojené  Moravy  (Lepenica,  j  jedním  sibiřským  {Nemastoma  crassipelpis  L. 

Levač,  Bjelica),  Glbočici  (u  Leskovce),  kra- 1  K.).  Jsou  to  sekáči  tuhého  těla  bez  švu  na 

jiný    nad    Labem    a    Sítnici    (s   Lipljanem),  hlavohrudi,  s  břichem  buď  5členým  {Phleg- 

u  řece,  krajinu  Pilot  v  sev.  Albánii  a  celé  mocera)  nebo  jen  na  konci  3členým  a  jinak 

pomoří  Dioklitie.  V  církevním  ohledu  k  vý-  štítem  krytým  {Nemastoma),  často  trny  neb 

chodní  církvi  náležel  biskup  rašský,  podři-  hrboly  opatřeným.  Deska  anální  jest  ze  4  Čá- 

zený   arcibiskupovi   v   Ochridě;   na   západě  stí  složena.    Oči  na  hrbolu  hladkém  blízko 

seděli   biskupové   církve   římské,   podřízení  kraje   čelního.    Praeepistom    4hraný.    Kyčle 

arcibiskupům   v  Baru   a   Dubrovníku.    Vliv  noh  volné,  na  okraji  předním  často  s  řadou 

východní  církve  byl  silnější,  hlavně  stykem  zoubků.    Kusadla  1.  páru  u  samečkův  často 

s  kláštery  athonskými.  N.  sám  založil  klášter  v  kuŽel  nahoru  protáhlá.    Druhý  pár   kyčli 

Studenící    na  Ibru,    trvající   podnes.    Život  noh  jest  bez  přívěsků  čelistních.  Makadla  na 

klášterský  se  mu   zalíbil.    Když  tchán  jeho  konci  bez  drápku.  —  Srov.   E.  Simon,    Les 

syna,  císař  Alexios  III.,  usurpací  se  dostal  arachnides  de  France  (1879,  Vol.  VII);  Cam- 

na  trůn    cařihradský   (1195),    N.    na   sněme  bridge  P.  O.,  Monograph  of  the  British  Pha- 

slavně  se  poděkoval   (1196).    Ze  synů  jeho  langideae  (1890);  Banks  N.,The  Nemastoroi- 

nejstarší  Vlk  nebo  V  lkán,  který  se  doma  dae  etc    of  United  States  (»p8yche«,   1894); 


Nemathelminthes  —  Němcová. 


61 


Lcndl  Dr.  (a  Soercnsen  W.),  Opiliones  mu- 
sei nationalis  hungarici  (1894).  Nsk, 

kthelBlBthM  v.  Hlístové   obli. 

ktocenit  200I.,  v.  Komároviti. 

itoda,  Nematodes,  t.  j.  Nema- 
thelminthes v.  Hlístové  oblí. 

Vtotatorliyaolutt  200].,  v.  Ech  i  no  de- 
reš. 

Vtm&nSy  ves  v  Cechách,  v.  Nemajov 
2)  a  4). 

VtBUmsa,  planetoida  objevená  22.  ledna 
1S58  Laureotem.  Střední  jasnost  v  opposici 
9*8,  prdmér   v  km  84,  označení  ^.      Gs. 

VMMáx  D.  namáz  (perské),  modlitba, 
a  TurkAv  a  Perianů  jméno  islámem  přede- 
psaných modliteb,  jež  se  konají  pětkrát 
dcsne  (ráno,  v  poledne,  odpoledne,  večer  a 
f  noci).  Arabové  zovou  je  vlastním  slovem 
laláL 

Vémoav4  B  o  2  e  n  a,  rodném  jménem 
Barbora  Panklová,  nejgeniálnější  spiso- 
vatelka čes.  a  buditelka  čes.  lidu  (*  5.  ún. 
1«20  ve  Vídni  —  t  21.  led.  1862  v  Praze). 
Pocháiela  jen  po  matce  Terezii  Novotné, 
narozené  z  tkalcovské  rodiny  oleŠnické, 
t  Českého  rodu ;  otec,  Jan  Pankel,  byl  rodilý 
Rakaian  a  jako  štolba  sloužil  u  hrab.  Schu- 
Icnburka,  chotě  výstřední  a  učené  vévod- 
kvně  Kateřiny  Zahaňské,  vlastníce  panství 
náchodského.  Slýchala  tudíž  až  do  5.  roku 
•Barunka*  více  německých  slov,  tím  spíše,  že 
bskarý,  srdečný,  hovorný  otec,  ctitel  hudby, 
Tzděláni  a  přírody,  více  poutal  její  dětskou 
dnit.  než  přísná,  málomluvná  matka.  K  otci 
1 1850  v  Žahani)  lnula  N.  vřelou  přítulností 
PO  celý  život,  byla  jeho  miláčkem,  a  lec- 
Který  rys  v  její  povaze,  zdá  se,  byl  dědictvím 
po  něm.  Nemenší  vliv  na  vývoj  N-vé  měly 
krásT  přírodní  a  celý  kraj,  v  němž  ztrávila 
dé^stri.  Od  r.  1821  přestěhovali  se  totiž 
rodiče  její  s  vrchností  do  Ratibořic  u  Ces. 
Skalice  a  bydlili  na  »Starém  bělidle«  v  pů- 
nbném  údolí  protékaném  Úpou,  v  lahodné 
sekni  tuk,  strání  a  hustých  lesů  (údolí  v  »Ba- 
bfčccc  zvěčněné  slově  nyní  >Babiččino«). 
Ne^zhodnější  činitel  přibyl  však  do  dětství 
N-vé  r.  1825  s  babičkou,  jež  na  žádost  dce- 
tnfi  opustila,  ač  nerada,  svou  Olešnici  a  na 
Wdy  se  přistěhovala  na  > Staré  bělidlo*,  opa- 
trotat  její  rodiny.  Jí  přibyl  zcela  nový, 
trláitní,  posud  neznámý  živel  do  úřednické, 
néoecké  rodiny  Panklovy,  žijící  posud  po 
méstskn :  starosvětský  živel  ryze  lidový, 
Cvský.  Babička  neměla  Školského  vzdělání, 
ale  tim  více  naučila  se  ve  škole  života, 
▼  ncmž  mnoho  zkusila,  neznala  osvícenské 
humanitní  filosofie,  a  přece  nejryzejší  účinná 
laská  k  lidem  pronikala  celou  její  duši,  ne- 
slýchala o  povinnostech  vlasteneckých,  a 
přece  Innla  samorostlou  láskou  k  českému 
}uykn  i  zemi.  Od  mládí  žijíc  celé  dva  lid- 
ské věky  mezi  chudým  lidem  krkonošského 
podhoří,  srostla  se  všemi  jeho  symbolickými 
r»yky,  obyčeji,  pověstmi  a  báchorkami,  ty- 
pickou mluvou  i  krojem.  Slovem,  s  babičkou 
P^icl  originální   typ  prosté,    dobré   české 


ženy  do  rodiny  Panklových.  Srdečnou  ho- 
vorností  a  láskou  upoutala  nejvíce  a  trvale 
vznětlivou,  živou,  bujarou,  někdy  trochu 
blouznivou  Barunku,  stala  se  jí  učitelkou 
pro  život,  založila  naivní  bezprostřednost  a 
upřímnou  prostotu  její  povahy,  otevřela  jí 
nový  svět,  život  českého  lidu  venkovského. 
Také  ve  škole  (od  r.  1826  v  České  Skalici, 
od  r.  1830  ve  Chvalkovicích)  N.  našla  dobré 
učitele  (V.  Keyzlara  a  Aug.  Purma),  jak  pa- 
trno  z  jejích  vzpomínek  v  povídce  Pan  učiteL 
Vedle  školy  působil  na  vývoj  N-vé  také 
správce  Alfr.  Hoch,  u  něhož  v  Chvalkovicích 
bydlila  ve  starém,  rytířském  zámku,  obestře- 
ném romantickými  pověstmi,  jež  mocně  do- 
jímaly mysl  vykojenou  babiččinými  báchor- 
kami a  pověstmi.  V  bohaté  knihovně  správ- 
cově N.  seznámila  se  poprvé  s  literaturou 
německou,  do  noci  čítala  květnaté  pohádky 
Tisíce  a  jedné  noci,  romant.  povídky  Clau- 
renovy,  jež  se  jí  však  záhy  znechutily.  Van 
der  Veldovy,  Tromlitzovy,  dramata  Schille- 
rova  a  j.  a  vypisovala  si  německé  básně. 
Vznětlivý  duch  její  tak  býval  tím  unášen, 
že  zapomínala  na  praktické  šiti  a  pod.  práce, 
jimž  měla  se  přiučit  v  třetím  roce  chvalko- 
vického  pobytu.  R.  1833  N.  vrátila  se  na 
>Staré  bělidlo*,  značně  dospělá  tělem  i  du- 
chem. Kněžna,  poznavši  touhu  duchaplné 
dívky  po  čteni  a  vzdělání,  hojně  i  i  opatřo- 
vala něm.  knihami.  Z  českých  knih  poznala 
jediné  romant.  historii  o  Genovefě.  Bylo 
tudíž  přirozeno,  že  N.,  když  duše  jí  pře- 
tékala, vtělovala  své  city  ve  verše  německé ; 
za  to  zprávy  babiččiny  i  vlastní  pozorování 
venkovského  lidu  zapisovala  si  česky. 
R.  1836  rodina  N-vé  opustila  »Staré  bělidlo* 
a  bydlila  odtud  těsně  vedle  zámku,  plného 
zvi.  v  létě  mladých  šlechticův  i  úředníkův. 
Obávaje  se  tudíž  o  dceru,  rozvíjející  se  ve 
skvělou  krasavici,  otec  pomýšlel  na  její  pro- 
vdání a  seznámil  ji  s  respicicntem  finanční 
stráže,  Jos.  Němcem  z  Červ.  Kostelce, 
upřímným  Čechem,  mužem  vzdělaným,  ryzího 
charakteru  a  dobrého  srdce,  ale  zevnějšku 
poněkud  přísného,  až  přihrublého  (♦  1805 
v  Nov.  Bydžově  —  t  ^-  187Q.  Zajímavé  jeho 
Vipomínky  oÍ\i\.hr\y  v>Lumíru>  v  1. 90tých),  Po 
úradč  s  babičkou  N.  již  12.  září  1837  stala  se 
jeho  chotí.  Krásná  idylla  mládí  přestala,  N. 
vstoupila  v  nový  život,  jenž  však  dívčích 
jejích  snův  a  nadějí  nesplnil.  V  novém 
bydlišti,  Červ.  Kostelci,  malém,  tichém,  hor- 
ském městečku  tkalcovském,  záhy  se  N-vé 
stýskalo  po  teplém,  veselém,  hlučném  do- 
mové a  smutek,  nespokojenost  vkrádaly  se 
jí  v  duši  toužící  po  lásce  a  poesii,  tím  více, 
že  muž  po  vétšině  byl  poután  obtížnou,  roz- 
čilující, nemilou  službou.  N.  v  takových 
chvílích  hledávala  útěchy  v  domově  u  ba- 
bičky, jež  však  brzy  zemřela,  a  mezi  prostým 
obyvatelstvem,  jež  si  její  milá,  sdílná,  sou- 
citná povaha  záhy  naklonila.  Mnohá  povídka 
a  pohádka  N-vé  (zvi.  Chudi  lidé)  svědčí  o  dů- 
věrnosti těchto  stykův  i  studiu,  jež  mezi 
zdejším  pohorským  lidem  konala,  zapisujíc 
si  vše  stručně  a  po  česku  pro  upamatování. 


62 


Němcová. 


R.  1838  Němec  přeložen  na  krátko  do  Jose- 
fova, odtud  do  Litomyšle  a  r.  1839  ustanoven 
za  kommissaře  v  Polně.  V  pokročilejším 
tomto  městě  zavanul  do  duŠe  N*vě  nový, 
svěží  proud,  pod  nímž  k  novému  životu 
procitla,  české  vlastenectví.  Seznala  je  ve 
spisech  Tylových  a  byla  jím  uchvácena  mocně 
a  na  vždy.  Neukojené,  toužící,  zklamané  duši 
její  otevřel  se  nový  život,  nový  cíl:  praco- 
vati pro  vlasť,  pro  národ  a  jeho  nejtypičtěj- 
šího repraesentanta,  český  lid.  Spálila  ně- 
mecké verše,  jež  posud  psala,  a  s  nadšením 
konvertitky  pohroužila  se  do  literatury  české; 
záhy  již  pokoušela  se  o  české  básně,  a  když 
se  nedařily,  jala  se  po  paměti  a  dle  struč- 
ných zápisek  svých  spisovati  pohádky. 
Praha,  srdce  čes.  vlastenectví  a  literatury, 
čím  dále  tím  více  byla  cílem  touhy  její. 
Splněna  záhy.  Choroba  přinutila  N-vou  hle- 
dati odborné  rady  lékařské  i  zavedla  ji 
v  létě  1840  do  Prahy  k  proslulému  lékaři 
Dru.  J.  Čejkovi.  Lékař  stal  se  záhy  také 
literárním  rádcem  a  důvěrným  přítelem  N-vé, 
zvláště  když  r.  1841  trvale  se  usadila  v  Praze. 
Čejkou  a  Frantou  Šumavským  uvedena  N. 
do  vlastenecké  společnosti  pražské  a  uchva- 
cující krásou,  bohatým  duchem  i  milou  po- 
vahou získala  rázem  srdce  všech.  Jmenovitě 
mladší  generace  literátů  byla  přímo  okou- 
zlena démonickým  zrakem  jejím,  všickni  stali 
se  jejími  horujícími  přáteli,  mnohý  více  než 
přítelem.  Byt  N-vé,  jež  tehdy  znala  již  Hei- 
na  z  paměti,  stal  se  záhy  střediskem  ostat- 
ních mladých  ctitelů  Heinových  a  celého 
>mladého  Německa*,  střediskem  >mladé  Če- 
chle*. Nei vzdělanější  spisovatel  a  nejnada- 
nější básník  v  tomto  kruhu,  V.  B.  Nebeský, 
působil  tehdy  se  svým  přítelem  Čejkou  nej- 
více na  další  v^voj  ducha  N-vé.  On  uvedl 
ji  v  čes.  prosodii  a  metriku,  v  moderní  ném. 
literaturu  a  filosofíi.  Čejka  postaral  se  opět 
o  učitele  češtiny  a  záhy  také  stavěl  před 
oči  její  nový  vzor,  vybízeje  k  jeho  následo- 
váni, geniální  Francouzku  George  Sandovou. 
V  jiném  směru  působila  na  N-vou  ideální 
vlastenka  B.  Rajská,  s  níž  navázala  trvalé 
důvěrné  přátelství,  K.J.Erben,  kterýž  osvětlil 
jí  důležitost  pohádek  a  lidové  literatury  vů- 
bec. Tyl,  její  hlavní  buditel,  a  j.  a  ovšem 
celý  svěží  vlastenecký  ruch  v  Praze  soustře- 
děný. Mocné  dojmy,  jež  Praha  v  N-vé  vzbu- 
dila, vtělily  se  záhy  v  básně  plné  vlastene- 
ckého žáru  a  nadšení  slovanského:  Českým 
ienám  (>Květy*  1843,  první  tištěná  báseň 
N-vé),  Slavné  ráno  (1843),  Moje  vlast  (1844) 
a  j.  Na  těchto  verších  všude  znatelná  byla 
ruka  Nebeského,  ale  neméně  bylo  také  zřej- 
mo,  že  nový  veliký  talent  přibyl  české  poesii. 
Básně  přijaty  se  všeobecnou  pochvalou.  Stej- 
nou pozornost  vzbudil  jiný  liter,  pokus  N-vé: 
pohádky,  jejichž  motivy  přihlásily  se  již  v  bás- 
ních N-vé  ( Vodníky  Znamení),  Do  jejich  spiso- 
vání dala  se  N.  na  popud  Čejkův  a  Erbenův 
v  zimě  r.  1843,  majíc  úmysl  dáti  je  Erbenovi 
k  doplnění  jeho  slavné  sbírky.  Poznav  však, 
jak  pěkně  N-vá  dovede  vypravovati  a  jakou 
cenu  stilistickou  a  básnickou  má  práce  její  — 


o  věrnost  lidového  podání  nedbala  tehdy 
ještě,  nýbrž  teprve  později  na  Domažlická 
a  na  Slovensku  vlivem  Erbenovým  —  Erben 
radil,  aby  vydala  je  sama.  Po  pilných  pří- 
pravách vyšly  v  červenci  r.  1845  první  svazky 
Národních  bachorek  a  povésti,  jež  vzbudily 
většinou  tutéž  pozornost  jako  básně  (Praha 
1845 — 47,  6  sv.J.  Ale  radost  N-vé  nad  zda- 
rem prvých  pokusů  liter,  zkalila  se,  když 
již  v  srpnu  musila  opustiti  Prahu,  >Českou 
Mekku«,  a  následovati  muže  do  Domažlic. 
Tediná  naděje,  že  sezná  nové  vrstvy  českého 
lidu,  jenž  vždy  rozhodněji  stával  se  pod- 
kladem jejích  liter,  prací,  mírnila  nechuf 
k  novcmu  bydlišti.  Nalezši  Domažlice  ná- 
rodně neprobuzené,  N.  umínila  si  státi  se 
jim  buditelkou  a  zahájila  hned  vlasteneckou 
propagandu  v  městě  i  po  vesnicích.  Ale 
mezi  městským  obyvatelstvem  potkávala  se 
dlouho  jen  s  nechuti  a  s  odporem;  teprve 
časem  dočkala  se  zdaru,  a  její  veliké  zásluhy 

0  probuzení  Domažlická  odměněny  obecným 
uznáním  a  úctou.  Vedle  buditelky  N.  stala  se 
však  také  první  folkloristkou  Domažlická, 
v  tom  ohledu  nad  jiné  bohatého  a  zajíma- 
vého. Na  častých  vycházkách  sbírala  vše. 
co  uznala  za  pamětihodné,  charakteristické 
pro  lid:  pohádky  a  pověsti,  jež  zapisovala 
nyní  již  věrně  z  tradice  lidu,  zvyky  a  oby- 
čeje, říkadla  i  přísloví,  slavnosti  lidové,  tance, 
kroj,  ba  i  zvláštností  lidové  mluvy,  jež  také 
prakticky  záhy  si  osvojila  (v  Karle).  Obráiky 

1  okolí  Domažlického  (1845—46),  O  prosto- 
národním léčení  na  Doma^licku  (1846),  Selská 
svatba  i  okolí  Domažlického  (1846—47),  Krá- 
lovské hraničné  město  Brod  v  Lese  v  Bavořích^ 
Písni,  říkáni  a  hry  (1846—48),  Dlouhá  noc 
(1847)  byly  bezprostředním  ovocem  této 
plodné,  pilné  práce  na  Domažlicku,  kterou 
rušila  jen  nemoc.  Když  N.  neozdravěla  ani 
pod  Šumavou,  jež  svými  krásami  ji  poutala, 
vypravila  se  v  létě  r.  1846  do  Františkových 
Uzní.  Ve  čtyřech  nedělích,  jež  tu  ztrávila, 
vznikly  zajímavé  Dopisy  i  Li\ní  Františko* 
vých  (1846—47),  svědčící  sestře  Marii  v  Za- 
hání, ale  určené  pro  veřejnost.  Denní  za- 
městnání N-vé,  vycházky  do  okolí,  ruch 
lázeňský  i  hosté,  Cheb  atd.,  vše  to  jako 
v  kaleidoskopu  míhá  se  tu  před  očima  čte- 
náře, zabarveno  svěžím  koloritem  slohu  je- 
jího. Do  pobytu  domažlického  padá  posléze 
také  počátek  povídek  N-vé.  Rozhodný  motiv 
k  nim  vyšel  opět  od  Čejky,  jenž  neschvaluje 
pouhé  mechanické  čiifnosti  sběrací  a  po- 
pisné pobízel  N-vou  k  samostatnému  románu 
a  povídce  po  vzoru  G.  Sandové.  N.  jala  se 
přemýšleti,  jak  by  splnila  úkol,  a  již  v  Do- 
mažlicích napsala  první  pokus  samostatnější 
povídky  Obrátek  vesnický  (1846—47)  a  počala 
psáti  Karlu  (vyd.  v  »Perlách  čes.«  1855). 
V  létě  r.  1847  Němec  přeložen  do  něm.  VŠe- 
rub,  ježto  prý  choť  jeho  bouří  lid.  Tam  již 
na  jaře  r.  1848  stihla  N-vou  zpráva  o  světo* 
déjném  hnutí,  jež  r.  1848  zachvátilo  znenáhla 
celou  Evropu  a  také  Čechy.  V  prvém  na- 
dšení chopila  se  péra  a  psala  Selskou  politiku 
(»Čes.  Včela*  8.  dub.  1848)  ku  poučení  lidu 


Němcová.  63 

o  nové  svobodé,  konstituci  atd.  Posléze,  ty  hrozné  lístky  její,  prosíd  úpěnlivě  za  skývu 
zaslecbnnvii  o  bonfich  pražských,  zmítána  chleba.  A  prosby  nebyly  vždy  vyslyáány, 
radosti  a  strachem,  N.  nevydržela  to  déle  a  nejednou  přesvědčila  se  N.,  že  >jsou  lidé, 
doma  i  zajela  do  Prahy.  Plna  bolesti,  zkla-  kteří  neumějí  dáti  ani  dobrého  slova  ani 
maní,  hnévu  nad  tím,  co  viděla  v  Praze,  a  kousek  chleba  podati«.  JiŽ  od  dob  sňatku 
obav  o  existencí  mužovu  vrátila  se  v  pol.  za  trudných  chvil  zalétal  duch  N-vé  často 
čcrma  do  Vicrub.  Odtud  již  koncem  června  do  té  krásné  doby  dětství,  prožitého  v  údolí 
následovala  muže  do  Nymburka,  r.  1849  pře-  ratibořském,  a  vzpomínala  na  babičku  (v  Ob- 
sazeni opět  do  Liberce.  N.  činíc  časté  vy-  rázcích  z  okolí  Domažlického).  Nyní  za  do- 
cházky do  okolí  snažila  se  vniknouti  do  by  svrchované  bídy,  zklamání,  opuštěnosti 
života  tamního  lidu,  ale  málo  se  jí  to  dařilo,  vynořil  se  obraz  ten  s  nebývalou  svěžestí, 
ježto  lid  nemel  důvěry  k  úřednici;  za  to  N.  vší  silou  opět  a  opět  přiváděla  si  jej  na 
pokračovala  v  povídkách,  z  nichž  vznikly  tu  mysl,  aby  zapomněla  v  minulosti  na  pří- 
Sistrr  (1848),  motivované  návštěvou  N-vé  tomnost  a  čerpala  z  něho  útěchu.  Pro  úlevu 
vZahani  a  rodičův,  a  Dhd Bára  (1849—50).  vlastní  zkormoucené  duše  N.  vtělila  vzpo- 
R«  1B50  Němec  poslán  jako  vrchní  kommissaíř  raínky  na  své  dětství  na  papír  a  tak  povstala 
do  Miskovce  v  Uhrách.  N.  s  détmi  odstého-  Babická,  jedna  z  nejdrahocennějších  knih  naší 
vála  se  do  Prahy,  jež  ji  stále  táhla  silou  literatury  (1853—55).  Utrpení  a  zkušeností 
neodolatelnou.  Tmv  obnovila  staré  přátel-  přivodily  také  změnu  ve  společenských  sty- 
ské  styky  a  navázala  nové,  jmenovité  s  K.  cích  N-vé.  V  sebe  uzavřena  vzdalovala  se 
Světlou,  Ž.  Podlipskou,  I.  J.  Hanušem  a  j.  lidí  i  veřejnosti  (jediné  při  pohřbu  Havlíčkově 
Pilně  učila  se  rusky  a  srbsky  a  ještě  pilněji  vystoupila  z  ústraní,  položivši,  jediná  z  teh- 
dle  návodu  Čejkova  jala  se  studovati  život  dejší  společnosti  čes.,  na  rakev  jeho  věnec 
a  jeho  záhady  sociální,  aby  odtud  čerpala  a  účastnivši  se  s  manželem  pohřbu,  začež 
pro  své  práce.  Ale  okolnosti  opět  a  opět  on  trestán  vězením)  a  žila  pouze  své  rodině 
ji  strhovaly  k  činnosti  starší.  VypravilaC  se  a  pracím.  Pouze  nejmladší  generace,  du- 
o  prázdninách  za  mužem  do  Uher  (do  Ďar-  ševně  jí  příbuzní  a  stejně  kaceřovaní  vy- 
mot  BalaiovÝch).  Zastavivši  se  v  Brně  n  přátel  davatelé  >Lady  NÍoly<  nepozbyli  S3'ropathií 
F.  M.  Klácela  a  dra.  I.  Helceleta  a  ve  Vídni  N-vé,  jež  v  almanachu  jejidi  uveřejnila  svou 
D  příbuzných,  u  J.  KoUára  a  A.  V.  Šembery,  povídku  Sestry  a  krásnou  báchorku  O  dva- 
podnikla  svou  první  cestu  po  Slovensku,  nácti  měsíčkách;  rovněž  aira.  >Máj«  (1858), 
fii  popsala  po  návratu  (Z  Uher  v  »Č.  Č.  M.«  předzvěst  nového  jara  v  české  poesii,  čítal 
1852).    Do  Prahy   vrátila   se   N.   s  těžkými  N-vou  za  spolupracovnici  (Chýfe  pod  horami). 


po  většině  cestou,  hlavně  ve  Vídni,  kde  po-  ním  úřadě,  přinesl  jí  od  far.  M.  Maiara  popis 

znala  bídné   poměry   čes.   služek,  dělníkův  národní  slavnosti  Slovinců  v   dolině  zilské 

a  řemeslníků.  Domácí  nemoc,  Baruška,  D(AnÝ  v  Korutanech  a  ukázky  bájí  slovin.,  z  nichž 

ďorélc  a  překlad  >Pravzor  Tartuffa c  od  Gutz-  N.  zpracovala  Sdrodni  slavnost  Slovinců  v  do- 

kowa  pocházejí  z  této  doby  (1851—52).  Roku  líné  iHské  v  Korutanech  a  Báječný  přírodopis 

náslcdujídho   N.  podnikla   druhou,   r.   1853  (1857),  cholera  zuřící  po  válce  krimské  dala 

třetí  a  r.  1855  čtvrtou  cestu  do  Uher.   Zpo-  jí  podnět  k  pov.   Vidmku  a  pod\dmčí  (1857), 

miiúcy  ^  cesty  po  Uhřfch  (»Č.  Č.  M.c  1854);  vzpomínky    z   Kostelce    a   Domažlic    vtělila 

(^aiX  l€  fivota  slovenského  (1869);    Uherské  v  povídky  Chudí  lidé  a  Roidka  (1857).  Zdálo 

jtóřo  Ďarmoty  (pjč.  r.  1856  a  vyd.  v  >Č.  se,  jakoby  při  této  horečné  práci  rostl,  sílil 

C  H.«  1858)  a  hojná  sbírka  Slovenských  po-  duch  N-vé,   z  něhož  rodily  se  nové  a  nové 

Widr  a  povésti,  k  níž  přispěli  hlavně  slov.  skvosty    ryzí   poesie,    hlubokých   myšlenek, 

vlastenci  dr.  G;  Reusz   a   Samo   Chalupka  vřelého  citu  zvláště  pro  chudé,  trpící,  opo- 

(»yd   1856 — 58);   líraje  a  lesy  na  Zvolensku  vrhované  lidstvo.    Za  to  tělo  sláblo,  hynulo 

a  krásná  povídka   Chý^e  pod  horami  (psaná  vůčihledě  chorobou,  nedostatkem  i  dušev- 

1852—53.  vyd.  v  alm.  >Máji«  1868)  byly  liter,  nimi    útrapami,    a    marné   hledala   zotavení 

ovocem  jcjim.    Zatím   poč.  června   r.  1853  v  N.  Bjrdžově   a  Chlumci.    Nové,   poslední 

róhla  rodinu  N-vé  katastrofa,  jíž  hrozila  se  zklamání  přivodilo  kritický  obrat.  S  pověst- 

jii  od  r.  1848.     Manžel  její  složen  s  úřadu  ným  A,  Augustou,  knihtiskařem  v  Litomyšli, 

»  ponechána  mu   do  konce  vyšetřování  jen  N.    učinila    smlouvu    na    vydáni    sebraných 

polovina  sluiného.  Těžce  sklíčená  vrátila  se  svých  spisův  a  odjela  v  létě  1861  do  Lito- 

N.  v  říjnu   r.  1853  do  Prahy  a  tu  čekala  ji  mysle,    aby    na   místě    připravovala   vydání 

rtua  nová:    syn  Hynek,  o  jehož  nemoci  ani  {Babičku  chtěla  předělati)  a  dohlížela  k  tisku, 

nevěděla,  ježto  dopisy  její  byly  zadržovány,  Nesvědomitý  nakladatel,  jenž  se  byl  zavázal 

•konal  den  po  jejím  návratu.    Utrpení  du-  postaratí  se  o  její  výživu,  nechal  ji  do  úmoru 

Ševni  i  nedostatek  hmotný  uvrhly  N-vou  do  pracovati    za    nevyslovitelného    nedostatku, 

Jělké  choroby,  jež  ulevila  teprve  na  jaře.  tak  že  manžel,  jenŽ  o  Vánocích  za  ní  přijel, 

l»ejvétií  bída  však  teprve  přišla,  když  1.  říj.  nalezl  ji  úplně  sešlou,  sešedivělou.  Odvezena 

nuniclovi  zasUven  plat  úplně.    Mamě  ohh-  do  Prahy,   ale  přes  pečlivé  ošetření  lékařů 

jcb  se  tC  aby  uchránila  rodinu  aspoň  před  nczotavila  se,  majíc  jen  jediné  přání,  smrť, 

Wadcm,  po  službě  jakékoli.  Z  té  doby  jsou  jež  jí  záhy  splněno.    Nejen  životních  trudů 


64 


Nčmčanský. 


zbavila  smrť  N-vou,  ale  umlčela  také  četné  |  lecky  řeSiti  nejen  otázku  ženskou,  ale  i  mo- 
její  hánce,  kteří  nechápali  této  zvláStnf,  ve-  děrní  sociální  otázky  mezi  zaměstnavatelem 
liké,  geniální  Ženy.  Vřelými  slovy  Hálkovými  I  a  dělníkem,  paní  a  služkou  (ve  spolku  s  ná- 
(^Nár.  Listy«  1862)  roznesla  se  sláva  její  po  i  rodnostní  otázkou),  bohatými  a  chudými,  ve 
celém  národě,  ku  poctě  její  pojmenovány  smysle  vznešeného  příkazu  lásky  k  bližnímu, 
četné  dámské  vlastenecké  spolky,  hrob  její '  jímž  sama  řídila  se  po  celý  život.  Nejskvěleji 
na   Vyšehradě    a    Česká  Skalice    ozdobeny  I  vynikají   všecky  tyto   přednosti   i   autobio- 


pěknými  pomníky. 


^aíická  stránka  na  předním,  typickém  díle 


Nejkrásnější   památník   postavila   si   však   Ň-vé.    na  slavné  její   Babičce^    s  níž   téměř 
N.  sama  svými  spisy.    Jako  vrstevníkům  — I  srostla  spisovatelská  sláva  N-vé  (N.  sama 

zakládala  si  nejvíce  na  Fohorské  vesnicí),  Ne- 


Čelakovskému,  Purkyňovi,  Havlíčkovi  —  byly 
ryzím  zlatem,  tak  jsou  podnes  z  nejcenněj- 
ších skvostů  naší  literatury  a  zůstanou  jimi, 
dokud  nevymře  smysl  pro  ryzí  poesii.    Ne 


jen  své  nejkrásnější  vzpomínky  na  štastné 
doby  mládí,  ztráveného  v  půvabném  údolí 
ratibořském,    uložila   N.   v  tomto   díle,    ale 


jednotlivé  episody  a  typy,  ale  celý,  plný,  v  jednoduché  historii  této  prosté  Ženy  z  pod- 
podrobný  život  čes.  lidu  za  celé  století  za- 1  krkonošského  lidu,  v  jejím  Životě,  povaze, 
chytila  a  plasticky,  pravdivě,  s  uměním  a  zvycích,  kroji,  řeči,  potom  v  několika  epi- 
láskou  nakreslila  v  nich  N.,  a  knihy  zrcadlící  j  sodických  postavách  a  jejich  životních  při- 
tak  rozsáhlý  obzor  a  dlouhý  histor.  vývoj  '  hodách  nakreslila  dojemný,  živý,  věrný  a 
nejsou  jen  pro  jednu  generaci  a  nemají  jen  i  vysoce  poetický  obraz  Českého  lidu,  jeho 
význam  literárně-umělecký,   nýbrž  také  kul- 1  ducha  a  života   od  druhé  poloviny  XVIII. 


turně-historický  a  vzdělávací  v  nejlepším 
smysle  slova.  Spisy  N-vé  se  stejnou  účastí 
a  rozkoší  čte  básník,  hledající  uměleckého 
požitku,  obyčejný  čtenář,  ať  dospělý  či  dítě, 
jenž  hledá  osvěžení,  zábavu  a  poučení,  i  ba- 
datel zpytující  povaihu  našeho  lidu  od  polo- 
vice XVIII.  do  I.  pol.  XIX.  stol.  (viz  »Pří- 


do  prvé  třetiny  XIX.  stol.  Řadu  podrobných 
studií  ethnografických,  ale  také  velký  výkon 
umělecký  a  myšlenkový,  kus  své  životní 
fílosofie  o  ceně  a  úČefu  života,  vypálené 
ohněm  strastí,  vtělila  N.  do  Babičky,  této 
pravé  perly  čes.  literatury,  jak  nazval  ji  již 
K.    Havlíček.     Sebrané   spisy    N-vé    vydány 


spěvky  k  národopisu  českémuc,   sebrané  ze '  v  Litomyšli  a  Praze  (nákladem  A.  Augusty 
spisů  N-vé  drem.  Jar.  Vlachem  v  »Č.  Č.  M.€  |  1862—63.  8  sv.)f  pak  v  Praze  u  I.  L.  Kobra 


1887  a  1889).   Tři  určité  fase  vykazuje  liter. 
Činnost  N-vé.  R.  1842  počíná  báchorkami. 


(1869—91,  9  sv.;  tu  obsažena  také  literární 
pozůstalost   N-vé:    pohádky   jihoslovanské. 


Nejstarší  jsou  téměř  stilistickým  cvičením,   zlomek  to  ztracené  sbirkjr  pohádek  a  pověsti 


pouhými  idealisovanými  ohlasy  této  naivní 
lidové  poesie;  teprve  od  nedostižného  Er- 
bena učí  se  N.  podávati  je   (od  doby  do- 


Slovan,  narodit;  popis  Hrádku  hornolehotského\ 
črta  Čtyry  doby  z  r.  1856;  Cesta  ^  pouti,  zna- 
menitý zlomek  velikého  obrazu  života  Čes- 


mažlické)  věrně  dle  lidové  tradice.  Po  Er-  kého  a  j.);  vybrané  spisy  upravil  Fr.  Bartoš 
benovi  N.  nejlépe  dovedla  vyprávěti  čes.  (Telč,  1893,  3  sv.J;  díla  jednotlivá  Často  vy- 
pohádky.  Nová  a  nová  vydání  (také  skvostně '  dána  o  sobě,  nejčastěji  Babička  (již  na  15 
illustrovaná)  ukazují  zřejmě,  jak  oblíbena  jest  i  vydání,  z  nichž  několik  s  illustr.),  jež  pro- 
sbírka  N-vé  zvi.  u  mláaeže.  Od  pohádek  N. '  nikla  i  do  literatury  slovin.  (přel.  Fr.  Cegna- 
přešla  k  samostatnějším  popisům,  zachy-  rem,  1862),  ruské  (E.  G.  Petrovskou),  chor- 
cujícím  život  i  povahu  lidu  a  vše,  co  jej  vat.  (L.  Maříkovou,  1870),  franc.  (J.  Koppovou, 
charakterisuje :  kroje,  zvykův  a  obyčejů,  1881  a  Thiérotem,  1900),  rumun.  (Urb.  Jar- 
slavností,  řeči  atd.,  a  vrcholícím  v  cestopis-   níkem),  něm.  (Ant.  Smitalem),  angl.  (A.  Gre- 


ných  obrazích,  zvi.  ze  Slovenska,  plných 
bystrého  pozorování,  hluboké  charakteri- 
stiky, svěží  životnosti,  malebné  poesie,  oso 


ořovou,  1891),  lužic.  a  j.  Životopis  Ň-vé  ob- 
šírněji vypsal  J.  Hanuš  (>Božena  N.  v  životě 
i  spisechc  v  ^  Matici  lidu€  1889),  Ž.  Podlipská 


bitého  slohu.  Avšak  vrcholem  tvoření  N-vé  j  ípři  Sebraných  spisech  u  Kobra)  a  V,  Vávra 
jsou  jeií  povídky  (asi  od  r.  1847),  k  nimž  (»BoŽcna  N.  Pokus  životopisný  a  literárníc, 
vše  dřívější  bylo  téměř  průpravou.  Praco- 1  v  »Čes.  Knihovně*  Ottově  1895).  Podrob- 
vány  vesměs  s  nevšední  uměleckou  solid-  |  ného  liter,  rozboru  a  ocenění  posud  nemáme; 
ností.  Nejen  motivy,  ale  celý  materiál,  cha-  pokus  Hanušův,  stať  J.  VlČka  (Několik  ka- 
raktery,  kolorit,  přírodní  a  kulturní  pozadí,  pitolek  z  dějin  naší  poesie,  1898),  j.  Vobor- 
často    i   řeč   čerpala   N.   z  bohatých   svých    nika  (v  ^Památníku  Akad.«  1898),  E.  Krásno- 


studií  skutečného  života,  skutečných  lidí. 
Odtud  ta  vzácná  reálnost,  pravdivost  jejich 
povídek.  A  stejné  svědomitě  počínala  si  při 
zpracování.    Do   podrobností    promyslila   a 


horské  (»Č.  Č.  M.«  1880),  spisek  Vávrův  a  j. 
drobnější  jsou  jen  cenné  začátky.  Rovněž 
dosud  úhrnně  nevydána  bohatá  korrespon- 
dence  N-vé,   zrcadlo  ducha  a  života  a  klíč 


procítila  celou  povídku,  vypravovala  z  hlavy   ke  spisům  jejím.  //s. 

přátelům,  podrobovala  opět  a  opět  kritice  j  N dmdanský :  1)  N.  Bartoloměj,  biskup 
vlastní  i  cizí,  pronikla  teplem  vlastní  veliké  Jednoty  bratrské,  spisovatel  český,  rodem 
duše,  než  počala  psáti.  Tak  vytvořila  N.  z  Uh.  Brodu,  byl  učeníkem  r.  1575,  jáhnem 
naše  první  realistické,  opravdu  moderní  po- 1  r.  1581  v  Boleslavi,  knězem  r.  1587  v  Lip- 
vídky.  SolidnoFt  básnickou,  uměleckou  stup- 1  niku.  Stav  se  r.  1594  správcem  duchovním 
ňuje  éthická  a  sociologická  hloubka  většiny  |  v  Chrasti  (Dekr.  265)  dokončil  tu  spis,  vyd. 
povídek  N-vé.    Ona  první  pokouší  se  umě- '  násl.  roku  (1595)  pod  tit.  Dispositio  aneb  ro^- 


Němčany  —  Némčice. 


65 


Icfeni  na  paHje  svaté.  Rukopis  dostal  se  s  ji- 
nými knihami  českými  do  Štokholma  (Du- 
dik,  Schw.  R,  89).  Přijat  jsa  sa  člena  úzké 
rady  r.  1599  v  Boleslavi  tyolen  tamtéi  sa 
báAnpa  r.  1601,  kde  přednášel  i  záležitosti 
laéii  oeoálelitč  se  chovajícich  (Dekr.  275). 
Jako  biskup  sídlo  mél  v  Evančicich  a  f  v  Bo- 
Icsiavi  16.  listop.  1609  (»Mečc  155). 

9)  N.  Jan,  písař  Jednoty  bratr.,  snad  pří- 
boiaý  neb  aspoft  krajan  předeil.  {*  1552  — 
t  9.  září  1598),  učeníkoval  v  Přerove  r.  1568 
a  sta]  se  jáhnem  ▼  Slavkově  r.  1575,  ale  kné- 
MB)  teprve  r.  1584  tamtéž,  členem  rady  zvo- 
len v  Lipníku  r.  1589.  Při  vydávání  bible 
Kralické  svěřeno  mu  V3rpracovati  poznámky 
tf  vrtvétíivhy  ku  Biahoslavovu  Novému  Zákonu 
(díl  VI.  z  r.  1593).  Když  r.  1594  v  prvotno- 
sti postaven  s  jinými  třemi,  svěřeno  mu  pí- 
sařstvi  Jednoty  (Dekr.  261).  Sídlo  měl  v  Dře- 
Tohosticích,  kde  se  postaral  o  vystavění 
xboru-  Qireček,  Ruk.  II.,  50.)  JNk^ 

VtemUij;  1)  N.  (Niemtschan),  ves  v  Če- 
cfaicb,  bejtm.  a  okr.  Podbořany,  fara  a  pS. 
Maifov;  20  d.,  201  ob.  n.  (1890),  kaple,  Itř. 
ik.,  hnédouhel.  ložisko  a  chmelnice.  Připo- 
minají  se  r.  1196. 

t)  N.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  VySkov, 
okr.,  fara  a  pl.  Slavkov;  162  d.,  778  ob.  č. 
11890),  2tř.  sic.  s  rolnickým  pokrač.  kursem, 
kaple  sv.  Antonína  a  lázně. 

Stalte  v.  Nčmčí. 

Vioidi:  1)  N.  {Nitmsching),  ves  v  Cechách, 
hejtm..  okr.,  fara  a  pj.  Čes.  Krumlov;  12  d., 
1  obyv.  č.,  86  n.  (1890).  —  9)  N.,  Němče, 
Tes  t,  hejtm.  a  okr.  Vys.  Mýto,  fara  a  pá. 
Brandýs  n.  Orl.;  27  d.,  148  obyv.  č.  (1890). 
Připomíná  se  r.  1371  a  v  1.  1649—80  bylo 
samostatným  statkem.  —  8)  N.  (Nemschen), 
ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pi.  Ústí  n.  Lab.,  fara 
Proboštov;  21  d..  98  ob.  n.  (1890),  kaple.— 
4)  N.,  ves  t.,  v.  Nemíž. 

5)  N.  (Simptseh),  starožitné  krajské  město 
f  Prus.  Slezsku,  ve  vlád.  obv.  vratislavském 
nad  Slezou  a  želez,  trati  Strzelin-N.;  2168 
ob.  (1895),  obv.  soud,  katol.  a  evang.  kostel, 
starý  zámek  (pAv.  sídlo  hrab.  v.  Nimpsch), 
nemocnice,  dva  mlýny,  jirchářství,  souken 
oíctví,  řepařství  a  romantické  okolí.  N.  při- 
pomíná se  v  XI.  stol.  a  bývalo  pevností, 
r.  1428  bylo  obléháno  od  husitAv  a  r.  1633 
od  Albrechta  z  Valdšteina. 

Vtaittoe:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  heitm.  a 
okr.  Blatnáf  hrz  a  pošta  Sedlec  u  Blatné; 
U  d.,  77  obyv.  č.  (1890).  —  9)  N.,  ves  t., 
bejtm.  a  okr.  Ml.  Boleslav,  fara  Dobrovice, 
pL  Lultěnice;  30  d.,  197  obyv.  č.  (1890).  — 
t)  N ,  popi.  dvAr  a  lihovar  Ad.  kn.  Schwar- 
lenberka  i.  u  Lišnice,  hejtm.  Č.  Budějovice, 
okr.  a  pi.  Hluboká,  fara  Kostelec.  Stávala 
zde  tvrz  a  statek,  jejž  DiviS  Boubínský 
t  Boabína  prodal  (1541)  Chvalovi  Kunalovi 
z  Machovic,  po  jehož  potomcích  seděli  zde 
Badkoviti  z  Budkova  a  r.  1706  dostaly  se 
N.  ke  TřebonL  —  4)  N.,  ves  t.,  hejtni.  Do- 
maibce,  okr.  a  pi.  Kdyně  Nová,  fara  Úboč; 
63  d..  297  ob.  č.  (1890).  R.  1379  připomínají 
»e  pH  hradu  Nov.  Heriteinu.  —  5)  N.,  ves 

OttŮT  Slomík  Nautnf ,  tv.  XVin.  y/6 1901. 


t.,  hejtm.  a  okr.  Klatovy,  fara  a  pi.  Čachrov; 
12  d.,  16  ob.  č.,  62  n.  (1890).  —  6)  N.,  far. 
ves  t.,  hejtm.  Klatovy,  okr.  Planíce;  64  d., 
558  ob.  č.  (1890),  kpstel  Nanebevzetí  Panny 
Marie  s  hrobkou  ČdkA  z  Olbramovic  (ve 
XIV.  stoh  far.),  6tř.  ik.,  pi.  (v  místě),  popi. 
dvAr,  mlýn.  R.  1379  byla  zde  tvrz  a  několik 
popluŽí,  jež  spojené  držel  (1501)  Jan  Čejka 
z  olbramovic  a  jeho  potomci,  v  XVII.  stol. 
Perglarové  z  Perglasu,  od  r.  1665  Mik.  Alei 
Vít  ze  Rzavého,  za  něhož  odprodány  byly 
ku  Planici.  V  1.1834—1837  stavěn  zde  nový 
kostel.  —  7)  N.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  poita 
Kolín,  fara  Ohaře;  37  d.,  518  ob.  č.  (1890). 
N.  založeny  nejspiie  konc.  Xin.  st.  od  prae- 
monstrátA  na  Strahově.  V  XV.  stol.  bylo  tu 
sídlo  Jana  z  Němčic.  R.  1514  měl  právo  ku 
tvrzi  v  N-cích  Sigmund  Korček  z  Božec, 
který  N.  připojil  k  OhařAm  a  později  se  do- 
staly zánoku  kolínskému.  —  8)  N.,  ves  t., 
hejtm.  Ledeč,  okr.  a  pi.  Dol.  Královice,  fara 
Keblov;  38  d.,  220  obyv.  č.  (1890),  mlýn.  — 
9)  N.,  ves  t,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pi.  Lito- 
myil;  111  d.,  706  ob.  č.,  2  n.  (1890),  kaple, 
2tř.  ik.,  několik  mlýnAv  a  2  pily.  —  10)  N., 
ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pi.  Pardubice,  fara  Dří- 
tcč  a  Kunétice;  28  d.,  236  ob.  č.  (1890).  — 
11)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Strakonice,  okr.  Vo- 
lyně, fara  Čestice;  42  d.,  256  ob.  č.  (1890), 
pi.,  dva  mlýny.  Fid.  panství  N.  s  Kraselo- 
vem  má  836'03  ha  pAdy;  náleží  k  němu  zá- 
mek s  kaplí  sv.  Jana  Nep.  (při  něm  zámecké 
kaplanstvi),  dvAr,  pivovar,  lihovar  a  drží  jej 
Karel  sv.  p.  Dlouboveský  z  Dlouhévsi.  Roku 
1228  uvádějí  se  mezi  zbožím  kláit  sv.  Jiří, 
ve  XIV.  a  v  XV.  stol.  bylo  tu  několik  se- 
děni vladyčích,  v  XVI.  stol.  seděl  tu  Václav 
Koc  z  Dobrie,  Chřepičtí  z  Modliikovic,  za 
nichž  tu  vystavěna  tvrz,  v  XVII.  stol.  Věž- 
níkové z  Věžník,  z  nichž  Bernard  Václ.  pro- 
dal N.  biskupu  pražskému,  Janu  Ignácovi 
Chanovskému  z  Dlouhévsi.  —  12)  N.  {Nem- 
tschitťj,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pi.  Hoři.  Týn, 
fara  Třebnice;  20  d.,  106  ob.  n.  (1890). 

18)  N.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Boskovice, 
okr.  Blansko,  fara  a  pi.  Sloup;  95  d.,  604  ob. 
č.  (1890),  fíl.  kostel  sv.  Mikuiáie,  Itř.  ik.,  lo- 
žisko želez,  rudy  a  myslivna.  —  14)  N.,  ves 
t.,  hejtm.  Brno,  okr.,  fara  a  pi.  Ivančice; 
121  d.,  752  ob.  č.,  10  n.  (1890).  2tř.  ik.,  žel. 
zastávka  Rak.-uher.  sp.  dr.  (Hruiovany-Brno), 
mlýn  a  opodál  samota  Malovaný  mlýn.  — 
16)  N.,  městečko  t.  na  lev.  břehu  Svratky, 
hejtm.  Hustopeč,  okr.  Židlochovice;  293  d., 
1556  ob.  č.,  15  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Vác- 
lava a  sv.  Víta,  4tř.  ik.,  pi.,  nesvěř,  statek 
se  zámkem  a  dvorem  arcivévody  Bedřicha, 
stroj,  mlýn  a  opodál  popi.  dvory:  Boudky, 
Nová  Ves  a  Zeleňák  a  hájovna  Chajda.  Při- 
pomínají se  k  r.  1190,  kdy  byly  majetkem 
kláitera  velehradského.  Karel  IV.  potvrdil 
(1334)  N-cím  právo  hrdelní,  Ferdinand  I. 
propůjčil  jim  (1549)  dva  výroč.  trhy  a  vy- 
sadil je  ri562)  na  město  s  právem  hraditi 
město  zami  a  pečetiti  voskem  červeným. 
V  XVI.  století  ujalo  se  zde  učeni  pod- 
obojich,   kteří  tu  založili  tiskárnu.    R.  1623 


66 


Němčičky  —  Němec 


město  vpádem  nepřátelským  zpustlo  i  s  ko- 
stelem a  zámkem  a  r.  1645  zuřila  zde  mo- 
rová rána.  Kostel  znovu  vystaven  r.  1650. 
V  1.  1805  a  1809  byli  zde  Francouzi.  Od 
r.  1850  městečko  se  poněkud  pozvedlo.  — 
16)  N.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Kroměříž,  fara 
Kostelec  u  Holeáova,  pš.  Řikovice;  69  d., 
433  ob.  č.,  6  n.  (1890).  Itř.  šk.  —  17)  N.  n  a 
Hané,  městečko  t.  na  lev.  bř.  Hané,  hejtm. 
Přerov,  okr.  Kojetín;  221  d.,  1302  oby  v.  č. 
(1890),  far.  kostel  sv.  Maří  Magdal.,  3tr.  šk., 
pš.,  ielezn.  stanice  Sev.  dr.  cis.  Ferdinanda 
(Brno-Přerov),  mlýn  a  tu  v  okolí  pěstování 
koní.  —  18)  N.,  N.  Malé,  ves  t.,  hejtm.  a 
okr.  Znojmo,  fara  a  pá.  Mikulovice;  38  d., 
199  obyv.  č.  (1890),  popluž.  dvůr.  —  19)  N. 
Dolní,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  DaČice,  fara 
Volfířov,  pš.  Lipovec;  62  d.,  388  obyv.  č. 
(1890),  Itř.  šk.  a  Brázdův  mlýn.  —  90)  N. 
Horní,  ves  t.,  hejtm.  Dačice,  okr.  Telč,  fara 
a  pš.  Studená;  42  d.,  291  obyv.  č.  (1890)  a 
alod.  statek  Bedř.  říš.  svob.  p.  z  Dalberku. 
Čásť  obce  v  Chalupách. 

Némdlóky:  1)  N.,  far.  ves  na  Moravě, 
hejtm.  a  okr.  Hustopeč,  pš.  Pavlovice;  162 d., 
761  obyv.  č..  5  n.  (1890),  kostel  sv.  Víta.  2tř. 
šk.  —  9)  N.,  ves  t.,  heltm.  Hustopeč,  okres 
Židlochovice,  fara  Pravlov,  pš.  Dol.  Kounice ; 
63  d.,  18  ob.  č.,  323  n.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn 
a  popi.  dvůr. 

Vemdlna,  ves  u  Jindř.  Hradce,  v.  Jem- 
čina. 

Vémdi  Ves  v.  Ves  Němčí. 

Vémdovloey  ves  v  Cechách,  hejtm.  a 
okr.  Rokycany,  fara  a  pš.  Radnice;  38  d., 
251  ob.  č.  (1890),  3tř.  šk.,  ložisko  kam.  uhlí 
a  továrna  na  kyselinu  sírovou  a  skalici  ze- 
lenou. R.  1240  psal  se  odtud  Ratík  z  Něm- 
čovic. 

Nemea,  bohyně  neměj ských  her,  dcera 
Zevova  a  Selénma,  vyškytá  se  často  na  vá- 
sách,  na  nichž  vyobrazeno  udolání  lva  Hé- 
rakleem.  klk. 

Nemea,  malé  údolí  v  Argolidě  v  Řecku, 
jihoz.  od  Korinthu,  mezi  Kleónami  a  Fliun- 
tem,  protékané  potokem  t.  jm.,  jenž  se  ústí 
mezi  Sekyónem  a  Korinthem.  N.  byla  ve 
starověku  známa  chrámem  Zeva  neměj ského, 
na  jehož  počest  konány  v  posvátném  jeho 
háji  hry  neměj ské  (NéfíSLa),  Slavnost  sa- 
ma konána  byla  dvakráte  v  každé  olympiádě: 
jednou  4.  roku  olympiády  v  měsíci  Panemu. 
jak  se  zdá,  v  létě;  ale  nevíme,  v  kterém  roce 
a  v  kterém  ročním  počasí  konána  byla  druhá 
slavnost.  Báje  řecká  přičítala  založení  her 
nemejských  Sedmi,  kteří  prý  na  výpravě 
proti  Thébám  je  poprvé  slavili  na  počest 
Archemorovu  (v.  t);  jiní  přičítali  založení 
her  Hérakleovi.  jenž.  zabiv  lva  nemejského, 
hry  ty  prý  poprvé  na  počest  Zevovu  konal. 
Řízení  her  obstarávali  s  počátku  Kleónští, 
později  Argivští,  pak  opět  po  nějakou  dobu 
Kleónští  a  Argivští  střídavě,  aŽ  konečně 
právo  to  připadlo  definitivně  Argivským. 
O  hrách  provozovány  obvyklé  gymnické  zá- 
pasy mužův  a  chlapců;  cizí  státy  vysílaly 
k  nim  theórie  (poselství).    Také  Alkibiadés 


poslal  k  závodům  neměj ským  své  čtvero- 
spřeží.  Již  od  dob  Filopoimenových  připo- 
míná se  afón  kitbaródů.  Vítězům  v  závodech 
nemejskýdh  dostávalo  se  ratolesti  palmové  n. 
věnce  miříkového.  Nyní  jest  N.  železniční 
stanici  na  dráze  Korinth-Nauplia. 

Vdmeo:  1)  N.  Jan,  řečený  po  rodišti 
Žatecký  (XV.  stol.),  druhdy  kněz  katolický, 
potom  z  předních  theologů  táborských.  Usi- 
loval jmenovitě  o  vytvoření  zvláátní  nábož. 
nauky  pro  pravé  křídlo  táborské.  Sirotky. 
Když  vSak  ti  splynuli  r.  1434  se  stranou 
Roxycanovou,  N.  přešel  k  Táborům.  Ze  spisů 
jeho  známy  jsou  dva:  jeden,  počínající  » Po- 
něvadž duch  pravdy  převelmi  se  protiví  lži<, 
uvozu|e  Chelčický  v  traktátu  proti  Biskup- 
covi,  jenž  mnoho  přejal  od  Němce;  druhý 
v  latin,  přehledu  zachoval  M.  Příbram.  Vit 
Jirečkovu  Rukověť  II. 

9)  N.  Urban  v.  Hermon. 

8)  N.Josef,  manžel  Boženy  Němcové, 
v.  Němcová  Bož. 

4)  N.  Karel,  syn  před.  (*  1839  v  Lito- 
myšli —  t  3.  květ.  1901  v  Tróji  u  Prahy). 
Po  studiích  gymn.  v  Praze  věnoval  se  za- 
hradnictví, byl  od  r.  1874 — 96  učitelem  na 
hospodář,  škole  v  Táboře,  potom  ředitelem 
zem.  pomologického  ústavu  v  Tróji. 

5)  N.  Jaroslav,  bratr  před.  (♦  1843  — 
t  30.  list.  1898  v  Praze).  Učil  se  sazečem,  a 
poněvadž  jevil  vlohy  ku  kreslení,  poslán  byl 
podporou  několika  ctitelův  jeho  matky  Bo- 
ženy Němcové  do  Mnichova,  kdež  prodělal 
kurs  na  uměl.  akademii.  Oatud  dostalo  se 
mu  pozvání  do  Ruska.  kdeŽ  stal  se  učitelem 
kreslení  a  rýsování  na  reálce  v  Oděsse  a 
r.  1881  jmenován  inspektorem  tohoto  ústavu. 
Později  stal  se  ředitelem  reálky  v  Rovně 
v  gub.  volynské  a  1890  přesazen  do  Vinnice 
v  gub.  podolské.  Zde  počal  se  zabývati  hor- 
livě ovocnářstvím  a  sadařstvím,  v  kterémžto 
oboru  záhy  zjednal  si  na  Rusi  dobrou  po- 
věst, tak  ze  byl  r.  1895  ministrem  zeměděl- 
ství vyslán  do  Spoj.  Obcí  severoamer.  a  Ka- 
nady, by  se  tam  seznámil  s  průmysl,  ovoc- 
nářstvím. Výsledek  této  cesty  byl  jeho  spis 
Pťomyilennoje  plodovodstvo  v  Sévemoj  i4me- 
riké,  ienž  vyšel  r.  1898  (400  str.  s  223  vý- 
kresy). T.  r.  N.  ochuravěv  přijel  na  léčení 
do  Prahy,  kdež  za  krátko  zemřel  ve  všeob. 
nemocnici  a  pochován  vedle  matky  na  Vy- 
šehradě. 

6)  N.  Antonín,  staveb,  rada  a  spisov. 
odborný  (♦  11.  list.  1843  v  Telči  na  Mor.). 
Po  studiích  na  vysokých  školách  techn.  ve 
Vídni  působil  jako  odborný  prof.  v  Tá- 
boře a  Heřmanicích  ve  Slezsku,  potom  vy- 
konal zkušební  cestu  po  Belgii,  Francii, 
Nizozemsku  a  Německu  a  od  r.  1884  je  vrch- 
ním inženýrem  technické  kanceláře  české 
zemědělské  rady,  kde  rozvinul  všestrannou 
praktickou  činnost  na  poli  českého  země- 
dělství, při  čemž  přispíval  do  odborných 
časopisův  a  samostatně  napsal:  Čtyry  před- 
nášky ^  oboru  \emidilstviiJAvx\o,  1883);  Úpravy 
vadni  v  Čechách  (Praha,  1886);  Zemidilsko- 
technická   kancelář  při  \emědHské  radě  pro 


Némecká  celní  jednota  —  Německá  Jihozápadní  Afrika.  67 

krdJwstvi  české  (t.,  1887);  Prvni  desetiletí  |  namen  Orgáne  bei  den  Pflan\en  (^Anat.  Anz.«, 
^hy  lemédélsko-technické  v  Čeckdch  (t.,  [  1898);  Vle  Mykorrhi^a  einiger  Lebermoose 
U9^);  O  ýpravé  řtk  českj^eh  ^e  stanoviska  \  (9BeT.  d.  deutsch.  botan.  Ges.«,  1899);  Ueber 
femidíJfkéko  (t.,  1896) ;  Bodenentwásserung  experimentell  er\ielte  Neubildung  der  Vacuolen 
(VkM,  1880);  Dos  Land  und  das  fliessende  in  hautumkleideten  Zellen  (^Sítzb.  d.  Ges.  d. 
Wamr  (Téiin,  1881).  Wiss.c,  1900);  Neue  cftologische  Untersuchun- 

gen  ř>Beitr.  z,  wiss.  Bot.c,  1900);  Ueher  die 
Art  der  Wahmehmung  des  Schwerkraftrei\es 
bei  den  Fflan^en  (^Ber.  d.  deutsch.  bot.  Ges.c, 
1900);  Ďie  rei^leitenden  Structuren  bei  den 
Pflanien  (^B!ol.  Ctbtt.€,  1900);  Ueber  schup-  . 
pen/Órmige  Bildungen  an  den  Wur\eln  von 
Cardamine  amara  (>Sitsb.  d.  Ges.  d.  wiss.c, 
1901);  Der  Wundrei^  und  die  geotropische 
Krůmmungsfdhigkšit  der  Wur^eln  (>Beitr.  2. 
wiss.  Bot.€,  1901);  O  smyslové  a  reflekčni 
české  ooiversitč  pro  anatomii  a  fysiologii  ^  činnosti  rostlin  (9Výroč.  tpr.  uč.  sp.«,  1901); 
rostlin,  r.  1901  svédFeny  mu  přednááky  o  vse-  U^er  die  Wahmehmung  des  Schwerkraftrei- 
obecné  botanice  a  správa  ústavu  pro  fysio-  { les  bei  den  Pflan^en  (>Jahrb.  f.  wiss.  Bot<, 
lo^i  rostlin  pH  české  universitě.  Roku  1895  1 1901) ;  Das  Fíagiotropwerden  orthotroper  Wur- 
zvolen  za  mimořádného  člena  Král.  české  ^eln  (>Ber.  d.  deutsch.  bot.  Ges.<,  1901).  Sa- 
spoL  nauk  a  za  řádného  člena  německé  spo- .  mostatně  vyšlo:  Studie  o  drdfdivosti  rostlinné 
lečnosti  botanické  v  Berlíně.    Během  studii  |  plasmy  (spisů  poctěných  cenou  jubil,  /ondu 


7)  H  Bohumil,  přírodozpytec čes.  (*  1873 
v  Praská  u  Nového  Bydiova),  studoval  gym- 
Buium  v  Novém  Bydlové,  vědy  přírodní, 
mathematikn  a  fysiku  na  české  fakultě  filo- 
sofické v  Prase,  doktorem  filosofie  stal  se 
r.  1896.  Od  r.  1895  jest  assistentem  botani- 
ckého ústavu  české  university,  r.  1898  ztrá- 
vO  delii  dobu  na  universitě  v  Tené  a  navití- 
vit  d&Iežitéjií  ústavy  botanické  na  universi- 
tách v  Německu.    R.  1899  habilitoval  se  na 


ncké:  O  novém  Diplopodu  r  rodu  Strongylo- 1  referáty  v  >Zool.  Čtbtt.c,  ^Bot.  Ctbtt.«,  >Vést- 


pms  (1895);  O  ectoparatitech  Ugidia  (1895); 
O  Koi^  Uskjřch  Diplopodech  (1895);  Studie 
•  ImpodmA  (L  1895,  IL  1896);   Beitráge  lur 


niku  České  Akademiec. 

Némeoká  oelni  Jednota  v.  Německo 
(dějiny). 


Keimtmiss  der  Diptopoden  Bóhmens  (1896,  vie  |  mémBOkkJiho%kp.AirikmiDeutsch'Súd' 
ve  » Věstníku  král.  č«  spol.  nauk<).  V  >ZooI.  westafrika),  něm.  osada,  rozkládá  se  na  po- 
Aas.<(1896):  Ueber  Excretionsorgane  und  Ge- 1  březí  Atlantského  okeánu  od  ústí  ř.  Oranje 
uMecktsperháltn.  einiger  Landisopoden;  Ueber  \naL  s.  až  k  ústí  ř.  Kunene  v  délce  1500  iirm, 
dm  Eingew>eidenšrvensystem  tiniger  Landiso-  \  obklopující  angl.  území  při  zál.  Velrvbím.  Na 
poáem  ipřeloieno  do  angl.  pro  9Ann.  and  j  s.  hraničí  s  portug.  Angolou  až  k  Sešeke  a 
Mag.  ot  Nat.  Hist.«).  V  9Anat.  Anz.c:  Zuř ,  Zambesi,  kamž  dosahuje  toliko  úzkým  pru- 
Kenntniss    des   peripherischen    Nervensystems  ■  hem  území,  na  v.  s  Britskou  Střední  Afrikou 


Hmiger  Crustaceen  (1896);  Uebšr  die  Structur 
der  Diptopodemeier  (1897).  Ve  >Verh.  d.  zool.- 
bot  Ges.«  (Vídeň,  1897):  Ueber  einige  Arthro- 
podem  dtr  Umgebung  von  Triest,  V  >Zoolog. 
Adz.«  1901:    Zur  Phylogenie  einiger  Diplopo- 


a  j.  s  Kapském.  Zabírá  as  830.960  km'*  s  200.000 
obyv.  Nečlenité  pobřeží  neskýtá  žádného 
větáího  přístavu,  ba  jediné  Angru  Pequenu 
a  zál.  Velrybí  zanáží  moře  pískem.  Podél  po- 
břeží táhne  se  na  j.  širší,  na  s.  užší  pruh 


éenfamilien.  Stav  se  assistentem  botanického  ,  písčité  pouště,  jež  zdvihá  se  terassovitě  do- 
ústávn  věnoval  se  botanice  a  uveřejnil  tyto  vnitř  země,  až  dosahuje  výše  1500  m  a  tvoří 
práce  obsahu  cytologického,  anatomického  i  tak  záp.  okraj  Kalahárské  pouště  svažující  se 
a  fyziologického:  Cytologickd  pozorováni  fia  <  k  v.  až  k  500  m.  Největší  výšku  najdeme  ve 
vegetaénich  vrcholech  rostlin  (> Věstník  spol.  středu  (Omatako  2680  m).  Z  tohoto  místa 
oaiak«,  1897);  Ahtorme  Kemtheilungen  in  der  směřuji  řeky  jednak  k  v.  (Xosob),  jednak 
Wmrielspitie  v.  Allium  cepa  (t,  1893);  O  ^lu  k  j.  (Vel.  Rybí  ř.),  jednak  k  z.  (Swakop  a 
pttaJoidufeh  tyčinek  Hyacinthu  (^Rozpr.  Ccss.  i  Kuizeb).  Kromě  pohranič.  íCunene  a  Oranje, 
Akad.€,  1898';  Ueber  die karyokinetische  Kem- 1  pak  Okovanga  jsou  všechny  ostatní  řeky  pe- 
tkeifung  in  der  Wur{elspU\e  von  Allium  cepa  '  riodické,  jicnž  vyschlá  řečiště  jsouce  prud- 
(»lahrb.  i.  wiss.  Bot.«,  1899);  Ueber  die  Aus-  kými  lijáky  naplněna  vypíjejí  rychle  veškeru 
bídmng  d.  achromaSischen  Theilungsflgur  (»Bot.  '  vláhu.  Ačkoliv  tato  část  Afriky  leží  buď  v  tro- 
Ctbtt«,  1898);  Zur  Physiologie  der  Kem-  und  i  pickém,  buď  mírném  pásmu,  přece  klima  jest 
Isntheilung  (9Bot.  Ctbtt.«,  1899);  O  v^ta^ích  celkem  rázu  stejného,  toliko  jest  rozdíl  mezi 
■wff  vzrůstem  a  geotropickým  \akřivemm  ko-  pobřežím  a  vnitrozemím.  Na  pobřeží  je  sice 
^u  ^» Věstník  spol.  nankc,  1898);  Příspěvky  teplota  pravidelná,  ale  dosti  nízká,  následkem 
k  fysiologii  a  morfologii  rostlinné  buňky  (t,  studeného  proudu  benguelského,  s  hustými 
1899);  Ueber  Kem-  und  Zelltheilung  bei  Sóla-  mlhami  téměř  bez  srážek  dešťových.  (Angra 
mm  tuberosum  (»Flora«,1899);  Ueber  d.  Ein-  Pequena  v  květnu  20*4S  v  srpnu  13-3*.)  Pod- 
iva niedriger  Temperaturen  auf  meristemati'  nebí  vnitrozemská  je  jmenovitě  v  zimě  velmi 
«c*#  Gemebe  (•Sitib.  d.  Ges.  d.  Wiss. «,  1899);  suché  se  značný  rozdílem  v  teplotě  denní 
ÍHfr  Ausgabe  ungríóster  Kórper  in  hautum^  (45*)  a  noční  (8*),  právě  z  nedostatku  vodních 
kíeideten  Zellen  (L,  1899);  Ueber  das  Centra-  par.  Za  to  v  létě  prší  silně,  takže  území  kol 
w«ui  der  thieriíchen  Zellen  und  die  homody-    Kubanga  a  Cobe  mění  se  v  močál,  jinak  pod- 


68 


Německá  Východní  Afrika. 


nebí  je  pro  Evropana  snesitelné  vyjma  s., 
kde  se  vyskytuje  malarie.  Pobřeinímu  kli- 
matu odpovídá  vegetace,  jíž  dostává  se  sporé 
vláhy  silnými  mlhami,  charakterisovaná  pře- 
devším nízkém,  drobnolistým  trnitým  křo- 
vím a  drobnou  travou,  kdežto  vnitrozemí 
s  pravidelnými  letními  deiti  má  ráz  stepní, 
četné  druhy  Arístid;  vedle  toho  akacic  {Aka- 
cia  giraffae^  A.  horrida),  Euclea  pseud  ebtnus^ 
E,  undulata,  €uphorhiacea€\  pro  Kalahárskou 
poušť  význačná  je  Welmtschia  mirabilis.  Zví- 
řena kdys  četná  stále  mizí,  aneb  ustupuje 
k  s.  následkem  suchosti  půdy  a  nerozumného 
hubení.  Byli  to  hlavné  sloni,  nosorožci,  dále 
žirafy,  zebry,  kvaggy  i  lvi;  dosud  četný  jsou 
antilopy  váech  druhů,  z  opic  hlavně  pavián 
(Cynocephalut  porcarius)^  hyeny,  šakali,  silně 
zastoupeni  hlodavci  z  čeledi  tarbíkovitých  a 
kralíkovitých  (/Vifďftfs  cafftr^  Leputcapensig); 
pštrosů  značně  ubylo.  Krokodil  žije  v  Ku- 
nene  a  Okovangu;  8  druhů  želv  a  množství 
hadův  nebezpečně  jedovatých;  štíři,  kobylky, 
pavouci  a  j.  —  Obyvatelstvo  skládá  se  z  ban- 
tuských  Ovambů  a  Hererů  na  sev.,  kdežto  na 
jihu  z  Koin-Koinů  (NamůvV,  z  těchto  a  Boerů 
povstali  míšenci  (Bastaard^,  intelligentní  to 
vrstva  obyvatelstva.  Mezi  Herery  a  Koin- 
Koiny  bídně  živoří  autochtonní  Horští  Da- 
marové  (Haukoinové),  vynikající  pracovitostí, 
ale  od  svých  sousedů  hrubě  pronásledovaní. 
Bělochů  (1899)  toliko  2872,  z  nichž  1879 
Němců.  Vzdělávání  půdy  následkem  nedo- 
statku vody  je  málo  rozšířené,  ač  půda,  jme- 
novitě v  s.,  je  úrodná.  Za  to  chov  dobytka, 
v  sev.  sice  morem  poškozovaný,  je  značný; 
péče  správv  osadní  a  společností  kolonisač- 
ních  obrátila  se  hlavně  na  chov  ovcí  a  koz, 
pro  nějž  půda  jihu  se  znamenitě  hodí.  Vláda 
zamýšlí  zříditi  pro  domorodce  reservace  a 
vzdelavatelnou  půdu  na  farmy  o  1000  až 
10.000  ha  rozděliti  a  prodati  neb  pronajmouti 
kolonistům.  Naděje  na  nerostné  bohatství 
hledané  několika  společnostmi  se  nesplnily 
v  míře  očekávané.  Ryžování  zlata  vadí  ne- 
dostatek vody.  Vývoz,  záležející  především 
z  vývozu  dobytka  (hl.  do  Kapská)  a  guana,  pak 
pštros,  per,  kozí,  gummy  atd.,  činil  r.  1898: 
915.784  mk.  proti  roku  1897:  1,246.740  mk., 
kdežto  dovoz  (potraviny,  železo,  bavlněné 
zboží  a  j.)  dosahuje  výše  5,868.281  Mk.  Hlavní 
příčina  tohoto  nepatrného  obchodu  jsou 
špatné  přístavy  bez  pitné  vody  (tato  se  de- 
stilluje  z  mořské)  a  špatná  kommunikace. 
Jediná  dráha  staví  se  nákladem  11 — 12  milí. 
mk.  ze  Swakoproundu  do  Windhoeku,  sídla 
>cís.  zem.  hejtmana*  a  horních  úřadů.  Celá 
osada  rozdělena  je  na  6  správních  okresů. 
Vedle  zmíněných  míst  jsou  důležitější  ještě: 
Otjimbingue,  Keetmanshoop,  Bethanie  a  j.  — 
Pobřeží  osady  odkryto  bylo  r.  1486  Diazem. 
Žádný  evrop.  stát  nezabral  toto  pobřeží,  až 
r.  1883  brémský  kupec  Lúderitz  odkoupil  od 
domorodých  náčelníků  území  kol  Angry  Pe- 
queny.  Uzemí  toto,  ^Lůderitz1and*  nazvané, 
prohlásila  24.  dubna  1884  ném.  vláda  za  svůj 
protektorát,  k  némuž  připojila  ještě  pobřeží 
až  k  mysu  Frio,  vyjímajíc  toliko  zál.  Velrybí 


s  protilehlými  ostrůvky  Anglii  náležející. 
R.  1886  smlouvou  s  Portugalskem  a  r.  1890 
8  Anglií  stanoveny  nyn.  hranice  osady;  v  této 
době  uzavírány  oále  nové  a  nové  smlouvy 
8  domácími  náčelníky;  avšak  přední  z  nich 
Kamaherero,  ponoukán  jsa  Angličanem  Le- 
wisem,  smlouvy  se  Společností  pro  Jihozáp. 
Afriku  uzavřené  nedodržel,  ježto  sily  Společ- 
nosti této  nestačily  ani  na  odražení  loupež- 
ných vpádů  náčelníka  Koi-Koinů,  Witbooie. 
Teprve  když  poslány  sem  větší  posily,  mohl 
býti  Witbooi  donucen  ku  vzdání,  což  se  stalo 
15.  září  1894.  —  Z  četné  literatury  uvádíme: 
Ollpf  Angra  Pequena  und  Gross  Namaland 
(Elberfeld,  1884);  Schinz,  Deutsch-Sůdwrst- 
Afrika  (Oldenburk  a  Lipsko,  1891);  K.  Do  ve, 
Deutsch-Súdwest-Afríka.  Peterm.  Geograf. 
Mitth.  Ergánzungsh.  (Gotha,  1897);  F.  J.  v. 
Bůlow,  Deutsch-Súdwestaír.  (2.  vyd.  Berlín, 
1896);  G.  Hartmann,  Deutschsúdwestaír.  im 
Zusammenhang  mit  Siidafrlka  (t.,  1899); 
v.  Frangois,  Deutsch-Súdwestafr.  Geschichte 
d.  Kolonisatíon  bis  zum  Ausbruch  des  Krie- 
ges  mit  Witbooi  (t.,  1890). 

Ndmeoké  Výohodai  AMka  (Deutsch- 
Ostafrika),  největší  něm.  osada,  rozkládá  se  na 
pobř.  Indického  okeánu  mezi  !•— 11®  j.  Š.  a 
30®— 40*  v.  d.,  hraničí  na  j.  s  portug.  osadou 
Estado  ďAfrica  Oriental  (Mozambikem),  na 
jihovÝch.  s  angl.  územím  Njaským,  na  z.  se  stá- 
tem konžským  a  na  s.  s  Britskou  Východní 
Afrikou,  zabírajíc  941.100  km}  rozlohy.  Ne- 
valně členité  pobřeží,  sledované  korálovými 
útesy,  má  některé  dobré  přístavy,  j.  Dár-es- 
Salám,  Mikindani,  Lindi  atd.  Úzký  pobřežní 
pruh  alluviálm'ho  původu  stoupá  od  moře 
v  náhomí  planinu  do  výše  přes  1000  m.  Pla- 
nina tato  přerušena  je  východoafir.  příkopo- 
vou propadlinou,  postupující  parallelné  s  po- 
břežím a  dělící  se  na  větve  (Hohenlohe  Gra- 
ben,  Wembere),  načež  na  z.  spadá  srázně  do 
středoafrické  propadliny.  Prahorní  útvar  na 
s.  prostoupen  je  massivem  Kilima-Ndžarským 
sopečného  původu,  dosahujícím  až  5860  m 
výše.  Od  tohoto  na  jihových.  prostírá  se  po- 
hoří Pare  a  Usambarské  s  výší  středohor* 
skou.  V  území  na  s.  od  Njasy  zdvihá  se  hor- 
stvo  dostupující  výše  až  2900  m.  Ostatek  je 
náhomí  planina  většinou  téměř  bezvodá. 
K  umoří  Indického  okeánu  náleží  částečné 
splavná  ř.  Pangani,  odvádějící  vody  z  již. 
svahu  Kilima-NdŽara  a  z  Usambary.  Jižnější 
Vámi  a  Kingani  jsou  řeky  více  pobřežní;  na 
náhorní  planině  prameni  splavná  pro  velké 
čluny  Ruaha-RufiaŽi,  jejíž  hlavní  přítok  Ulanga 
stejně  jako  pohraniční  Rovuma  sbírají  své 
vody  v  pohoří  na  v.  od  Njasy.  K  atlant, 
umoří  náleží  Malangarazi  vtékající  v.  do  Tan- 
ganjiky.  Severozápad  osady  odvodňován  je 
Kagerou,  vlévající  se  ze  záp.  do  jez.  Vikto- 
riina.  Vedle  jmenovaných  jezer  uvésti  sluší 
pleso  Rukva  (Hikva),  též  Leopoldovo  zvané, 
rozlévající  své  vody  ve  výSi  780  m.  Podnebí 
Vých.  Afriky  ležící  v  tropickém  pásmu  není 
v  celé  osadé  stejné.  Při  pobřeží  isou  deště 
pravidelné  ve  dvou  ročních  obdobích  a  ná- 
sledkem vlhkosti  vzduchu  je  teplota  stálejší; 


Německá  Východní  Afrika. 


69 


Aoor  je  nejteplejif  a  červenec  nejstadenéjií; 
boroaté  úietni  vykazuje  klima  mírné  (prAm. 
ro^ai  teplou  25*5^^,  kdelto  podnebí  planiny 
je  fíce  koatinentáíní  (maxim.  45^  min.  8^) 
8  převládajícími  vétry  teplými.  Osídlení  jest 
na  xávada  malarie  a  lepra,  k  nimž  dražívá 
tc  i  mor  t  Indie  zavlečený.  Hojná  vláha  de* 
itori  podporuje  na  pobřeží  bujnou,  tropickou 
Ttsctaci,  svahy  hor  pokrývají  hluboké  lesy, 
oinonií  planiny,  porostlé  hustým  křovím, 
mají  více  ráz  savann«  jenž  přechází  místy 
v  pouiť  8  neichudií  vegetací.  Fauna  zastou- 
pesa  především  četnými  druhy  antilop,  leo- 
P^y<  ^^<  Žiratami,  nosorožci,  buvoly,  ze* 
brami  a  ^trosy,  rybnaté  řeky  a  močálovité 
btthj  jejich  skýtají  hojnost  potravy  kroko- 
dJ&3).  hrochům  a  četnému  vodnímu  ptactvu. 
Pravou  tTftni  pro  osadníky  jsou  viekazi  č. 
teror iti  a  kobylí^  pus:oiící  úrodu  jsou  hlavní 
pHčtnoit  hladu,  jemuž  za  obět  padají  tisíce 
lidu  (1894);  chov  dobytka  ohrožuje  moucha 
tse-tse.  Obyvatelstvo  osady  čítající  6,105.000 
doii  (1899)  skládá  se  především  z  bantu- 
uýcb  čemochA,  Žtvídch  se  primitivním  rol- 
niavim,  jiŠ  zatlačeni  na  jihu  bojovnými  kmeny 
znlskými  j.  Vahehe,  Vatuma,  Manti  a  na  s. 
ioQpeŽDými  Maasaii,  kteří  kloní  se  ethnogra- 
Řeky  více  k  HamitAm.  Na  pobřeží  žijí  mu- 
hammedánšti  urabsko-bantuští  míšenci  Va- 
Soabelové,  jejíchž  dialekt  Ki-Suabeli  je  zpro- 
středkovací řečí  pro  celou  trop.  Východní 
Afriku.  Obchod  íe  v  rukou  Arabflv  a  Ba- 
aianA  Evropanů  je  toliko  1139  duší,  z  nichž 
87?  Némcův.  Naděje  skládané  v  mohutný 
a  rychlý  rozkvet  osady  se  nesplnily,  neboť 
po  dokonalejším  výzkumu  ukázalo  se,  že 
osada  nenf  schopna  velkého  rozmachu.  Po- 
xorobodný  jest  r^rok  znalce  území  dra.  H. 
Mcycra,  dle  néhoz  80%  půdy  jsou  nevzdělá- 
tříoy.  Ačkoliv  zdravotní  poměry  nedovolují 
Evropanům  osídliti  zemi  ve  větším  počtu, 
pfcce  význam  osady  spočívá  v  plantážnictvi 
a  péstovánf  užitečných  tropických  rostlin, 
Ki  ajisté  se  povznese,  naučí-li  se  tuzemci 
hospodařiti  rationátnčji  a  budc-li  usnadněno 
spojení  vnitrozemská  s  pobřežím.  K  posled- 
0Í31U  ctli  zbudována  traf  z  Tangy  do  Mu- 
besy  (42  Irnt)  a  staví  se  pokračováni  do  Ko- 
twe  (48  km).  Mnoho  se  očekává  od  cen- 
trální trati  230  km  nákladem  24  milí.  mk. 
i^o^lované,  vycházející  z  Dár-es-Salámu  k  Tan- 
cujíce s  oobočkou  do  Bagamoja  a  k  jez. 
yiktoríinu.  Dosud  děje  se  doprava  karavan- 
oími  cestami,  z  nichž  hlavní  jsou:  z  Tangy 
^Kaiím  Massaiů  k  jez.  Viktoriinu,  z  Banga- 
nioja  do  Tábory,  z  Kiloy  k  jez.  Njase.  Do- 
víti se  (r.  1899:10,822.000  mk.)  hlavně  ba- 
visa,  kovové  zboŽí,  skleněné  perly,  ručnice 
*  střelný  prach;  vývoz  (3,937.000  mk.)  klesl 
náiledkcm  klesnutí  vývozu  slonoviny  (r.  1890: 
3.^54.791  mk.,  r.  1899:  995.000  mk.);  dále  vy- 
líži se  kaučuk  (1331000  Mk.),  kopal,  kopra, 
vosk,  obili,  káva,  cukr,  kŮže  atd.  Hospodář- 
íky rozkvet  snaií  se  přivoditi  četné  něm. 
•polečnosti  pro  kolonisaci  a  plantážnictvi. 
V  obchodě  užívá  se  rupií  ražených  Něm.  Vý- 
chodoaírickou  Společností.  Námoř.  spojení 


obstarává  Něm.  Východoafr.  Společnost,  čilé 
spojení  jest  s  blízkým  Zanaibsu-em.  V  osadě 
zřízeno  20  poštovních  a  8  telegraf,  stanic. 
Guvernér  osady  v  Dár-es-Salámu,  kde  jest 
i  vrchní  soud,  jemuž  podřízeny  2  okresní 
soudy  na  s.  a  j.  kolonie.  Celá  osada  dělí  se 
na  6  pobřežních  a  10  vnitrozem.  distriktův. 
Posádkou  jest  1748  m.,  z  nichž  176  Němcův. 
O  šíření  křesťanství  pečíce  10  missionář. 
společností,  z  těch  6 německých;  dle  vyznání 
7  protest,  a  3  řím.-katol.  —  Vedle  zmíněného 
Dár-es-Salámu  jsou  důležitá  místa  pobřežní 
Bagamojo  (10.000  ob.),  Saadani  (2000  ob.), 
Tanga  (6000  ob.),  Pangani  (10.000  ob.);  ve 
vnitřku  Tábora  a  Mpvapva;  u  jez.  Viktoriina 
Bukobe. 

Pobřeží  Vých.  Afriky  zmocnili  se  Arabové 
již  v  X.  stol.  a  založili  tu  kvetoucí  přístavy 
jako  Makdušu,  Malindi,  Mombas  (v.  t.),  Kilou. 
Z  Evropanů  prvý  přistál  zde  r.  1498  Vasco 
de  Gama,  brzy  potom  bylo  pobřeží  toto  ob- 
sazeno Portugalci,  kteří  po  dlouhých  bojích 
r.  1740  zahnáni  Araby  hlavně  pomocí  imama 
maskatského.  Když  pak  r.  1840  přenesl  imam 
sídlo  své  do  Zanzibaru,  šířeno  panství  zan- 
zibarské  na  tomto  pobÍPeží  i  dovnitř  konti- 
nentu. R.  1884  dr.  K.  Peters,  dr.  Júhlke  a 
hr.  Joachim  Pfeil  Iménem  Společnosti  pro 
něm.  kolonisaci  soukromými  smlouvami  s  do- 
mácími náčelníky  koupili  část  pobřeží,  o  kte- 
rémž sultán  zanzib.  tvrdil,  že  stojí  pod  jeho 
svrchovaností.  Další  akci  vzala  do  rukou 
nově  založená  Něm.  Východoafr.  Společnost, 
jež  získala  nová  území.  R.  1885  sultán  zanzib. 
objevením  se  něm.  loďstva  před  Zanzibarem 
přinucen  uznati  protektorát  Německa  nad 
zabraným  územím,  jehož  hranice  vymezeny 
r.  1886  smlouvou  německo-anglickou.  Suve- 
renita sultána  zanzib.  nad  pobřežím  uznána 
r.  1888,  začež  tento  pronajal  Něm.  Vých. 
Společnosti  všechna  cla.  Když  smlouva  měla 
vejíti  v  platnost,  vypuklo  v  osadě  vzbouření 
Arabův,  podporované  i  zanzib.  vojskem,  kte- 
réžto povstání  teprve  r.  1890  úplně  bylo 
potlačeno.  Téhož  r.  (1890)  uznalo  Něm.  sul- 
tanát  zanzib.  za  samostatné  panství  a  smlou- 
vou s  Anglií  zaměnilo  Vitu  za  Helgoland  a 
přiznán  mu  protektorát  nad  celým  pobřežím 
a  vnitrozemím  až  k  jez.  Viktoriinu,  Tanga- 
njíce  a  Njase.  Sultán  zanzib.  odškodněn  za 
postoupení  svrchovanosti  nad  pobřežím  a 
ostr.  Mafií  4  milí.  mk.,  načež  r.  1891  něm. 
vláda  převzala  správu  celého  protektorátu, 
z  něhož  vybírá  daně  odváděné  jednak  v  pe- 
nězích, jednak  v  naturaliích  a  platí  Něm. 
Východoafr.  Společ.  ročně  600.000  mk.  k  zú- 
ročení a  krytí  její  lOVamillionové  výpůjčky. 
Lit.  Srovnej  s  lit.  o  nilských  pramenecn. 
Stanley,  Temnou  pevninou  (Praha,  1879);  týž, 
V  nejtemnější  Africe  (t.,  1890);  K.  Peters, 
Die  Deutsch-Ostafrikan.  Kolonie  (Berl.,  1889); 
rak.  konsul  O.  Baumann,  In  Deutsch-Ost- 
Afrika  (Vídeň,  1890);  týž,  Usambara  u.  Nach- 
bargebiete  (Berlín,  1891);  Schynze,  Mit  Stan- 
ley u.  Emin  Pascha  durch  Deutschostafr. 
(Kolín  n.  R.,  1890);  R.  Schmidt,  Gesch.  des 
Araberaufstandes  in  Ostafrika  (Frank.  n.  O., 


70 


Německé  —  Německo. 


1892);  Stuhlmann,  Mit  Emin  Pascha  ins  Herz 
von  Afrika  (Berlín,  1893);  H.  Meyer,  Die 
ostafrik.  Gletscherfahrten  (Lipsko,  1890); 
Bornhardt,  Zur  Oberflachengestaltung  u. 
Geologie  Deutsch-Ostafrikas  (7  sv.  sbírky 
>Deutsch.Ostafrika«,  Berlín,  1900);  H.  Meyer, 
Der  Kilimandjaro  (Berlín,  1900);  R.  Kiepert, 
Kartě  von  Deutsch-Ostafríka,  1:2,000.000  (t, 
1899);  H.  Meyer,  Zum  Schneedom  d.  Kili- 
mandjaro (Berlin.  1901). 

Némeoké,  Německý,  far.  ves  na  Mo- 
ravě, hejtm.  a  okr.  Nové  Město;  100  d.,  662 
ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Kříže,  3tř.  ák.,  kat, 
evang.  kostel,  fara  a  2tř.  ik.,  Četn.  stanice, 
pš.  a  čásť  obce  Moravské  Mil  o  vy. 

Ndmeoké  desky  lenni  v.  Desky,  str. 
361ď,  a  Hejtmanství  lén  německých. 

Ndmeoké  hejtmanství  lenni  v.  H  e j  t- 
manství  lén  německých. 

Ndmeoké  moře  viz  Severní  moře 
(Nordsee). 

Ndmeoké  právo  v.  Německo,  dějiny 
právní. 

Ndmeoko,  úředně  říše  Německá,  něm. 
Deutschland  nebo  Deutsches  Reichy  franc.  AI- 
Umagne,  angl.  Germany^  ústavní  stát  spol- 
kový s  titulem  císařství,  zaujímá  pravý  kul- 
tům ě-geografický  střed  Evropy,  tvoříc  pře- 
chod od  zemí  severoevropských  k  jihoev- 
ropským  právě  tak  jako  od  ápadoevropských 
k  východoevropským  a  ležíc  uprostřed  tři 
hlavních  skupin  národflv  indoevropských, 
Románů,  Germanův  a  Slovanův.  N.  není  a 
nebylo  nikdy  přirozenou  jednotou  místní, 
ježto  hranice  jeho  bývaly  vŽdy  spíše  politické 
než  národní  nebo  ^sické.  Záleželo  a  záleží 
to  na  zvláštnosti  národní;  žádný  národ  ne- 
byl nikdy  tak  rozšířen  mimo  svá  vlastní  sídla, 
nerozptyloval  se  tak  četně  na  všecky  strany 
dobrovolně  jako  národ  německý.  Nejen  že 
většina  Evropy  až  do  severní  Afriky  zapla- 
vena byla  kdysi  spíše  válečnými  družinami 
než  národy,  ale  kromě  velikého  millionového 
proudu  vystěhovalců  do  Severní  Ameriky 
nebude  asi  země,  do  které  by  se  nebyli  stě- 
hovali Němci :  v  Austrálii,  na  Rusi,  v  Uhrách, 
v  Palestině,  v  Zakavkází,  v  Alžírsku,  Natalu, 
Bosně,  Brazílii  —  všude  nalézáme  osady  ně- 
mecké, a  počet  jednotlivců,  zejména  teď 
kupců,  v  cizině  je  tak  veliký,  jako  b^val  ve 
středověku  počet  landsknechtův,  a  je^té  slav- 
nější jest  emigrace  učenců  německých  ta- 
kořka  po  celém  světě.  Již  za  staré  doby  dě- 
lily se  tak  usedlé  nárůdky  Tuiskonů  od  vá- 
lečných družin  Germanův  a  jen  severozápadní 
roh  N-ka  býval  vždy  německý;  jih  býval  kel- 
tický  a  východ  slovanský,  jak  poznati  lze 
podnes.  Lidská  povaha,  základem  vždy  stejná, 
mění  se  dle  dob  a  okolností.  Úkaz  tak  vše- 
obecný, jako  jest  větší  stěhovavost  Němců, 
má  zajisté  kořeny  hluboké  a  rozličné.  Ne- 
stačí k  tomu  větší  neúroda  severu,  pokry- 
tého ledovém  štěrkem,  která  nutí  tam  k  veli- 
kým usedlostem  a  vystěhování  se  menších 
rolníků,  jak  v  tomto  století  ještě  se  ukázalo; 
neboť  proč  na  př.  jižní  a  západní  sousedé 
Čech  se  tam  nikdy  nedrali,  ale  vždy  severní. 


kdežto  Horní  Rakousko  a  Bavorsko  neliší  se 
tak  úrodou  od  Saska?  Nejsou  to  ani  míst- 
ní pohromy  potopy  klesáním  severozáp.  do 
moře,  jež  jsou  na  př.  příčinou  stěhování  se 
Cimbrův  a  pak  Sasíků  do  Sedmihradska  — 
neboť  většina  Němců  sedí  již  přes  tisíciletí 
ve  svých  sídlech.  Dvě  veliké  příčiny  nám 
patrné  tu  působily:  soustava  dvorová  a  větší 
individualismus.  Dvorová  soustava  nutí  jako 
ve  Skandinávii  mladší  syny  k  vystěhování, 
kdežto  u  Slovanů  zadruga  nebo  drobení  statků 
tomu  bránily.  A  při  rychlém  vždy  vzrůstání 
obyvatelstva,  jemuž  napomáhala  již  Tacitem 
chválená  poměrná  čistota  mravů,  kteráž  uči- 
nila z  Němců  národ  počtem  v  Evropě  druhý, 
byl  vždy  větší  neŽ  jinde  nadbytek  sil  k  vy- 
stěhování způsobilých  i  nucených;  můžeme 
říci  i  schopných.  V  Němcích  pak  vždy  vyvi- 
nutější jest  osobní  samostatnost,  vždy  včtši 
počet  razných  jednotlivců,  kteří  vyhledávají 
štěstí  i  v  cizině  (srovnejmež  s  tím  jen  Francii, 
z  níž  nejde,  kdo  nemusí).  N.  nepodléhalo 
dosud  nikdy  umrtvujícimu  tlaku  ústředního 
despotismu,  centralismus  nevyvinul  se  v  něm 
doposud  jako  ve  Francii  a  míra  svobody 
osobní  bývala  tím  větší  než  v  zemích  sou- 
sedních, vyjmouc  příbuzné  Švýcarsko.  Arci 
napomáhaly  tomu  i  poměry  zeměp.  Střední 
kopčina  mezi  rovinami  severu  a  jihu  bránila 
jaksi  převládnutí  jednostrannému  a  žádné 
veliké  koryto  říční  (neboť  ani  Rýn  nejevil 
tu  většího  vlivu),  žádný  jednotný  svah  ne- 
spojily různých  živlův.  Staré  Německé  cí- 
sařství bývalo  válečné  vévodství,  nemnohem 
více,  a  postonávalo  od  reformace  nezhojitel- 
ným marasmem.  Vývoj  většího  počtu  měst 
velikých  a  důležitých  než  jinde  kromě  Itálie 
a  lepší  i  delší  trvání  aristokracie  statkářské 
v  severu  přispěly  stejně  k  utlumení  ruchá 
centralistického,  jenž  zejména  v  XVII.  stol. 
v  Evropě  převládl  a  jehož  zlé  následky  uká- 
zaly se  nejlépe  ve  francouzské  revoluci. 
Každá  věc  má  stránky  dobré  i  zlé.  Spor  ná- 
boženský severu  a  jihu.  jenž  způsobil  zpousty 
války  třicetileté,  byl  později  příčinou  silněj- 
šího vývoje  citů  náboženských,  zápasu  du- 
chovního a  tím  pokroku  lidského,  jenž  visí 
vždy  na  lidské  saroočinnosti.  Není  v  přírodě 
doba  květův  a  plodů  stejná  a  tak  i  vývoj 
národů  podléhá  svým  zákonům.  Doba  bez- 
císařství  (1802-1870)  byla  pro  N.  dobou  nej- 
skvělejšího vývoje  ideálního  ve  vědě  a  v  umění ; 
nynější  doba  stará  se  více  o  hmotné  zájmy, 
bohatství,  průmysl  a  obchod.  Němci  hrozí 
býti  zdatnými  soupeři  Anglie,  jiŽ  zejména 
v  Orientě  odňali  mnoho  obchodního  vlivu, 
a  proud  kolonisační  obral  si  v  poslední  době 
zámořské  kraje  a  osady  nedávno  získané^ 
kdežto  dříve  dělí  val  se  pouze  na  východ  a 
na  západ  (v  Americe).  Napomáhá  tomu  uznaná 
pracovitost  a  spořivost  a  spojená  s  tím  zá* 
možnost,  zejména  ve  středním  stavu,  tak  že 
bude  N.  teď  asi  na  vrcholu,  s  čím  souvisí  nej- 
spíše veliké  rozšíření  sociální  demokracie 
v  N-ku.  To  souvisí  téŽ  s  náchylností  národní 
k  filosofování  a  theoretickému  rozjímání  — 
toť  ruch,  jenž  zplodil  Stirnera,  Marxa  a  Las- 


Německo  (poměry  přírodní:  rozloha). 


71 


salia  jako  před  tím  Stmassa.  Moderní  fílo* 
soEe  nemá  jmen  akvélejiích  než  Kant,  He- 
gi;I,  SchelUng.  Ve  vŠech  oborech  lidské  čin- 
nosti rn^lo  N.  riůy  slavná  jména,  ale  zejména 
Te  včdé;  ie  ae  stává  nyní  praktičtějším,  jest 
nikotcof  výsledek  vývoje.  —  Pochopiteíno, 
ie  dle  toho  rozličného  stanoviska  je  také 
rozličný  ásndek  sousedův  o  N-ku.  Na  vŠech 
faraaicich  zuří  boj  národní  (mimo  Švýcarsko 
a  HoUandsko)  a  nesnadno  zachovati  tu  ne- 
strannost  pravdy  a  védy-  Kdo  by  posoudil 
Němce  dle  zástupců  zahraničních,  zejména 
proti  Slovanům,  křivdil  by  jim  snad  v  jejich 
celku  jako  ten,  kdo  by  zabloudé  někdy  do 
bchého  městečka  středního  N-ka  posoudil 
celý  národ  podle  hostů  starobylého  >stamm- 
ttsche«;  zejména  ponémčilci  vynikají  oby- 
čejně příliinou  horlivostí.  Na  důkaz  béřeme 
francouzaké  dsloví,  povstalé  v  době  lands- 
knechtů:  quertUe  ďAdema'  d  pro  zbytečný 
spor,  hádka  bez  příčiny.  Toť  se  na  většinu 
těch  50  milUonů  v  N-ku  zrovna  tak  málo 
bodl.  jako  s  druhé  strany  častá  samochvála, 
o  QÍi  již  Julius  FrĎbel  (ať  nemluvíme  o  Hei- 
neovi)  pronesl  pravdivé  slovo,  že  je  jako  ko- 
keťka  před  zrcadlem.  Všimneme-li  si,  že  Če- 
chové, kteří  v  XV.  stol.  Němcům  tak  zdatně 
čclíU,  v  XVI.  stol.  bezmála  sami  bezděčně  se 
němčily  pochopíme,  jak  časy  se  mění.  Tak 
oční  náhodou*  Že  reformace,  tato  demokracie 
aiboženská,  zrovna  ze  severního  N-ka  nej- 
více 3e  rozšířila,  neb  národní  ráz  tomu  ho- 
věl, jako  též  veliké  rozšíření  náboženské 
vzdělanosti,  které  scházelo  v  zemích  román- 
ifiEých  a  slovanských  mimo  Čechy.  Dle  toho 
stanoviska  bývají  úsudky  o  Nku  více  méně 
subjektivně  zt>arveny  —  od  chvalořečníků 
riakoTacttus  a  paní  Staélová)  až  do  moderních 
haoobcův.  Budoucnosti  neznáme,  zajímavo 
však  jest,  že  zakladatel  nynější  Německé  říše, 
Bismarck,  zastával  slovem  a  skutkem  pokoj 
nezi  Némectvem  a  Slovanstvem  z  důvodu. 
Že  těchto  je  sto  millionů  —  s  vyloučením 
katolických  Poláků,  proti  nimž  epigonové 
jeho  poKračují  v  díle  chabrusovém,  ač  bez 
valného  idanu  —  Nynější  doba  jest  dobou 
imperialismu  vytlačuiícího  všude  liberalis- 
aus  XJX.  století.  Pochází  to  z  toho,  že 
aristokratie  hyne  a  demokracie  není  dosud 
schopna  vlády.  9Vht  des  César $<  nazval  ji  Ro- 
mieu  před  půl  stoletím,  a  to  platí  i  tam,  kde 
není  caesaru,  jako  v  Anglii  a  v  Sev.  Americe; 
proudu  tomuto  nelze  se  nikde  zcela  vy- 
mknouti. iV. 
Poměry  přírodní. 

Rozloha.  N  prostírá  se  v  nynějším  svém 
roztahu  od  4?^  16'  s.  š.  na  pramenech  II- 
lery,  kde  malý  dvorec  Ein&dsbach,  ležící  na 
ápati  hory  Mádelegabel  v  Algavských  Alpách, 

{'est  nejjižnějším  obydleným  místem  říše,  až 
(  55*  53*  s.  š.  k  osadě  Nesytě  (Nimmersatt) 
vseverových.cípu  provincie  Východní  Prusy. 
Tato  rozloha  od  s.  k  j.  obnáší  tudíž  skoro 
9  zeměpisných  stupňů  Šířkových  nebo  téměř 
1000  Irm.  Kejsevemější  bod  ve  Šlesvicku  na 
ř.  K6nigsaa  nedosahuje  docela  tak  vysoké 
Šířky  zeměpisné  jako  Nesyta,  ježto  leží  jen 


na  55^  27'  s.  š.  Nejzápadnější  bod  v  pruské 
provincii  Porýnsku  na  s.  od  51*  s.  š.  jest 
u  vsi  Isenbruchu  ve  vládním  obvodu  Čáš- 
ském  na  5*  52'  v.  d.  Gr.,  kdežto  bod  nej vý- 
chodnější leží  na  nejvýchod.  konci  Východ- 
ních Prus  u  vesnice  Schilleningken  u  Szyr- 
winty  na  ř.  Šešupě  na  22*  53'  v.  d.  Gr.  Pro- 
stírá se  tudíž  N.  od  z.  k  v.  přes  17  pole- 
dníků čili  přes  1200  km.  Časový  rozdíl  mezi 
jeho  koncem  východním  a  západním  obnáší 
68  minut.  Středoevropský  čas  zavedený  v  říši 
od  1.  dubna  1893  má  za  východisko  pole- 
dník zhořelecký  t.  j.  15*  v.  d.  Gr.  Odtud  ob- 
náší čas.  rozdíl  až  k  nejzápadnějšímu  bodu 
N-ka  V4  hodiny,  k  nej  východnějšímu  pak  22 
minut.  Celkový  povrch  říše  měří  540.667  krn^ 
bez  plochy  pobřežních  vod  moře  Severního 
a  Baltického  k  N-ku  náležejících,  které  ze- 
jména značnou  rozlohu  mají  v  pruských  pro- 
vinciích Východních  a  Západních  Průších  a 
Pomořanech  a  zaujímají  úhrnem  4152  Irm", 
jakož  i  bez  německé  části  jezera  Bodamského 
velké  309  km^. 

Německá  říše  v  nynější  své  podobě  a 
velikosti  vznikla  smlouvami  mezi  býv.  Se- 
veroněm.  spolkem  a  státy  jihoněm.  sjedna- 
nými v  list.  a  pros.  r.  1870  a  připojením  území 
Elsaska  a  něm.  Lotrinska,  dotud  francouz- 
ských, mírem  Frankfurtským  ze  dne  10.  kv. 
1871.  Zaujímá  všecky  země  býv.  Německého 
Bundu  (630.098  km*)  kromě  zemí  rakouských, 
Lucemburka,  Limburka  a  Liechtensteinu, 
kromě  toho  pak  náležejí  k  ní  i  pruské  pro- 
vincie Vých.  a  Záp.' Prusy,  Poznai^sko  a  Šles- 
vicko,  dále  t  zv.  říšské  země,  Elsasko  a  Lo- 
trinsko, do  svazku  toho  nenáležející.  Skládá 
se  tedy  území  říše  z  25  t.  zv.  spol.  státův  a  říš. 
území  elsasko-lotrinského.  Jsou  to 

4  království:  Ima  Obyv.     nalAnii* 

Prusko 348.607     31,855.123  .  91 

Bavorsko         .    .    .    75.870  .    5,818.544  .  77 

Sasko 14.993      3,777.088  .  253 

Virtembersko     .        19.517  .    2.081.151  .  107 

6  velkovévodství: 


Badensko     .... 

15.081  . 

1,725.464  . 

114 

Hessy 

7.682  . 

1.039.020  . 

135 

Meklenbursko-Zvě- 

řínsko       .... 

13.127  . 

597.436  . 

45 

Sasko-Výmarsko   . 

3.615  . 

339.217  . 

94 

Meklenbursko-Stře- 

licko 

2.930  . 

101.540  . 

34 

Oldenbursko  .  .  . 

6.427  , 

373.739  . 

58 

5  vévodství: 

Brunšvicko  .... 

3.672  . 

434.213  . 

118 

Sasko-Mciningensko 

2.468  . 

234.005  . 

95 

Sasko-Altenbursko 

1.324  . 

180.313  . 

136 

Sasko-Kobursko- 

Gothajsko    .    .    . 

1.958  . 

216.603 

111 

Anhaltsko        .   .    .  - 

2.294  . 

293.298  . 

128 

7  knížectví: 

Schwarzbursko-Son- 

dershausko      .   . 

862  . 

78.074  . 

91 

Sch  warzbursko-R  u- 

dolstadtsko     .   . 

941  . 

88.685  . 

94 

Waldecko    .... 

1.121  . 

57.766  . 

51 

72 


Německo  (poměry  přírodní:  hranice). 


Obyv. 
km*  Obyv.     na  1  km* 

Reussko  mi.  linie  .  826  .  132.130  .  160 

Reussko  8t.  linie  .  316  .  67.468  .  213 
Schaumbar.-  Lippe* 

iko 340  .  41.224  .  121 

Lippe-Detmoldsko  1.215  .  134.854 .  111 

8  svobodná  města  s  přislniným  k  nim  úze- 
mím: 
Lubek  (Bukovec)  .        298  .        83.324  .    278 

Brémy 257  .      196.404  .    764 

Hamburk     ....        415 .      681.632    1647 

mimo  to  pak  řfiské  území: 
Elsasko-Lotrínsko     14.511  .    1,640.986  .    113 

Celá  Německá  říše  540.667  .  52^79.901  .      97 

Stojí  tudíž  N.  rozlohou  svojí  mezi  státy 
evropskými  na  místě  Čtvrtém,  neboť  plochou 
předčí  je  Rusko,  Svédsko-Norsko  a  Rakou- 
sko-Uhersko,  kdežto  počtem  obyvatel  jest 
hned  na  místě  druhém,  nebof  vyniká  nad 
ně  jediné   Rusko.   Hustotou    obvvatel   pak 

{iředčí  je  v  Evropě  jen  Belgie,  Nizozemí  a 
talie. 

Hranice.  Ze  všech  zemí  evropských  hra- 
ničí N.  s  největším  počtem  států,  mezi  ni- 
niiž jsou  3  velmoci:  Rusko, Rakousko  a  Fran- 
cie, při  čemž  kromě  Rakouska  jest  mezi 
všemi  evropskými  státy  nejméně  přirozené 
omezeno  a  ohraničeno.  Hranice  jeho  jsou 
také  v  poměru  k  uzavřené  jimi  ploše  příliš 
dlouhé;  měříť  obvod  Něm.  říše  na  6200  km 
následkem  četných  výběžků  a  záhybů  čáry 
hraniční  zejména  na  v.  a  j.  Dobré  hranice 
vznikly  N-ku  teprve  v  XÍX.  století  vítěz- 
nými válkami  proti  Dánsku  na  s.  a  Fran- 
cii na  z.,  ačkoliv  ovšem  hranicí  nejlepší  jest 
na  s.  pobřeží  moře  Severního  a  Baltického. 
Dále  hraničí  N.  na  v.  s  Ruskem,  Polskem  a 
Haliči,  na  j.  s  Rakouským  Slezskem,  Mora- 
vou, Čechami,  Horními  Rakousy,  Salcpur- 
skem,  Tyrolskem,  Vorarlberkem  a  Švýcar- 
skem, na  z.  pak  kromě  s  Francií  ještě  s  Lu- 
cemburskem, Belgií  a  Nizozemím. 

N.  přiléhá  na  s.  k  moři  Severnímu  a  Bal- 
tickému, tedy  k  mořím  od  širého  okeánu 
odděleným,  kterážto  vlastnost  ostře  vystu- 
puje zejména  při  moři  Baltickém.  Moře  Se- 
verní spojeno  jest  s  okeánem  Atlantským 
jednak  průlivem  La  Manche,  jednak  širokým, 
ač  podřízeně  důležitým  průtokem  mezi  Skot- 
skem a  Norskem  a  jeví  se  tudíž  v  mnohých 
ohledech  jako  přímá  část  vlastního  okeanu. 
Jest  silně  solnaté,  má  mocný  příliv  a  odliv 
a  bývají  na  něm  prudké  bouře  mořské.  Jen 
hloubka  jeho  jest  malá,  průměrně  89  m.  Ve- 
likou důležitost  pro  plavbu  v  německých 
přístavech  severomořských  mají  mocná  vý- 
časí,  kterými  vniká  moře  hluboko  do  řek  a 
umožňuje  tak  zakládání  přístavů  daleko  od 
moře  položených  ÍHamburk,  Brémy).  Naproti 
tomu  moře  Baltické  jest  s  okeánem  ve  spo- 
jení jen  průtokem  Kattegatu,  plavbě  obtíž- 
ným, jest  to  spíše  moře  vnitrozemské  s  ma- 
lou solnatostí  a  slabým  přílivem  a  odlivem, 
jehož  ruch  plavební  zůstává  z  velké  části  ob- 
mezen  na  vlastní  jeho  břehy. 


Pobřeží  německé  měří  v  hrubých  obry- 
sech 1270  km,  kdežto  se  všemi  výstupky  a 
zátokami  2440  km  a  směřuje  celkem  oo  jz. 
k  sv.,  ísouc  přerušeno  bliie  k  západnímu 
svému  konci  poloostrovem  Jutským.  V  celé 
své  délce  jsouc  provázeno  nížinami,  jest  na- 
pořád oloské,  nicméně  však  mezi  pobřežím 
moře  Severního  a  Baltického  jest  podstatný 
rozdíl.  Na  pobřeží  moře  Severního 
táhne  se  pásmo  písečných  výsep  Čili  dun 
původně  souvislé,  nyní  však  roztrhané  v  řada 
ostrovů,  mezi  nimiž  proti  ústí  labskému  jest 
širší  mezera,  takle  rozeznávají  se  2  skupiny, 
totiž:  ostrovy  Východoíríské,  táhnoucí  se  na 
z.  od  Labe  (Borkum,  Juist,  Nordemey,  Balt- 
rum,  Langeoog,  Spiekeroog,  Wangeroog, 
Neuwerk),  a  ostrovy  Severofríské  ÍAmrum, 
Sylt,  Róm,  Fóhr.  Pellworm,  Nordstrand), 
provázející  západní  pomoří  Jutské.  Ježto 
písečné  ostrovy  provázející  pobřeží  néme- 
cké  nejsou  chráněny  hrázemi  před  zhoub- 
nými účinky  mořských  příbojů  v,  ubývá 
jejich  objemu  ustavičně  a  z  trosek  jejich 
utvořily  se  mélČiny,  které  umožňují  za  od- 
livu na  některé  ostrovy  přístup  bez  lodi. 
Vnitřní  stranu  písečných  ostrovů  provází 
pruh  úrodných  naplavenin,  známých  jménem 
marschen  (blata),  kdežto  zvýšený  okraj  půdv 
starší,  méně  úrodné  nebo  zcela  neúrodné, 
nazývá  se  geest.  Jako  duny  byla  i  blata  mo- 
řem značně  roztrhána  a  zejména  při  ústí  řek 
přišly  časem  na  zmar  tak  rozsáhlé  díly,  že 
se  tu  utvořily  celé  zátoky,  totiž  Dollart  při 
ústí  ř.  Emže,  záliv  při  ústí  Vesery,  s  nímž 
na  z.  souvisí  záliv  Jadenský,  a  konečně  ná- 
levko vitý  zářez  při  Labi.  Ježto  však  mají 
blata  nejúrodnější  půdu  v  celém  severozá- 
padním N-ku,  byla  ponenáhlu  přičiněním  lid- 
ským skoro  všude  opevněna  mohutnými  hrá- 
zemi.  Jen  v  pozadí  ostrovů  Severofrískýcb 
zůstaly  nehrazeny  a  dunami  nechráněny  menši 
útržky  blat,  tvořící  nyní  nízké  ostrůvky  zvané 
HalUgen,  na  nichž  obyvatelstvo  staví  příbytky 
na  uměle  nanošených  pahorcích.  Úrodné  blatné 
nánosy  zasahují  nejhlouběji  do  vnitř  země 
po  obou  stranách  dolního  Labe. 

Samostatným  ostrovem  při  pobřeží  něme- 
ckém v  Severním  moři  jest  skalnatý  Hel- 
goland. 

K  pobřeží  moře  Baltického  spouští 
se  skoro  všude  vypnulina  Uralsko-Baltická, 
tu  více,  tam  méně,  a  činí  je  takto  velmi  roz- 
manitým. Nejrozmanitěji  rozčleněno  jest  vý- 
chodní pomoří  šlesvicko-holštýnské,  kdež 
vytčená  vypnulina  ponořila  se  tak  hluboko, 
že  rýhy  ji  prostupující,  jež  by  sice  jako  jinde 
tvořily  jezera,  zality  byly  mořem,  čímž  vznikla 
řada  chobotů  (Fóhrden),  zařezávajících  se  mí- 
sty až  do  prostředku  poloostrova  Jutského. 
Při  chobotech  těchto  vyvinula  se  města  v  ob- 
chodním ohledu  více  méně  důležitá,  po  nichž 
samy  choboty  mají  jména.  Nejdůležitější 
z  nich  jest  zátoka  Kielská,  několikráte  zúžená, 
takže  poskytuje  výtečných  přístavišt  Dále 
k  jv.  následuje  zátoka  Lubecká  nebo  Neu- 
stadtská.  Členitost  tohoto  pobřeží  zvyšují 
ještě  ostrovy  k  němujpřiléhající,  totiž  Alsen 


Némccko  (pomžry  přírodní:  horopis,  geologie). 


78 


na  1.  a  Fefaaum  (Fembra)  na  jy.  PHmoři, 
SKBéřiQicf  od  chobotu  lobeckeho  nejprve 
k  sv.  a  dále  k  jv.  ai  k  ástí  oderskémn,  jest 
ráia  podstatné  rosdílnébo.  Zadirajit  se  do 
oéfao  široké,  nepravidelné  roxrétvené  xátoky 
sfané  JkMtm,  oddčlené  od  mole  místy  jen 
pisečvýni  ▼ýs{>ami.  jinde  sase  a  to  častéji 
pft!o«trovniiDÍ  neb  ostrovními  útriky  samé 
pevniny.  Z  ostrovů  přilébiyidch  tu  k  pev- 
niné  nejdftlefitéjií  jest  ostrov  Rujana,  od- 
dělený boddenem  Štrakrandským  a  Greifs- 
waldMcým  od  pevniny.  Rovnél  Štétinský  č. 
Pofflořanský  baff  jest  vlastné  druh  boddenu 
vyplQéoého  sladkou  vodou  Odry  a  oddělen 
jest  od  iDO#e  roilehl^áími  ostrovy  Umojmem 
a  Volyní,  mesi  nimix  protéká  rameno  Svine, 
nyní  úplné  sesplavnéné.  Východné  od  Odry 
p/istupuje  Typnnlina  Uralsko-Baltická  zřídka 
ai  tésné  k  moři,  nýbri  namnose  provázena 
jest  tu  niskými  dunami.  Za  nimi  viak  není 
úrodných  bJat,  nýbri  jen  pobřežní  sladko- 
Todni  jezera  zvaná  hafy-^  ze  kterých  vede 
do  n»oře  východ,  obyčejné  přes  nesplavné, 
píaréné  méiéiny.  Jednotvárné  pobřeií  toto 
méni  ftc  ponékud  teprve  nedaleko  ústi  Visly, 
kde  do  pevniny  vniká  zátoka  Gdaňská,  avšak 
na  jiini  strané  této  zátoky  počínají  duny 
opét  a  uzavírají  ve  svém  pokračování  mělký 
Friiský  faaff,  spojený  s  mořem  jedině  výcho- 
dem u  Pilavy,  jež  je  přístavem  Královce. 
Jihozápadně  od  jmenovaného  haffu  prodírá 
ic  vypnul  ínou  Ural&ko-Baltickou  až  k  mofi 
tiodni,  nížina,  jejíž  hranice  označují  obě 
hlavní  ramena  Vislv.  Na  s.  zavírá  Frižský 
haff  poloostrov  Samland  a  od  něho  dále  k  sv. 
leži  písečná  kosa,  uzavírající  rovněž  sladko- 
vodn{  Kurský  haflf. 

Pobřeží  německé  opatřeno  jest  řadou  m  a- 
jikfl,  z  nichž  nejd&ležítějáí  jsou  v  mofi  Se- 
verním: na  Syltu,  Amrumu,  pH  ústí  Ejdory, 
na  Neuwerku,  před  Bremerhavenem  (2),  na 
Wangeroogu.  řforderneyi  a  Borkumu,  v  moři 
Baltidkém  pak:  Kekenishdi  na  Alsena,  Búl- 
k<rrhtik  na  Kielské  zátoce,  Puttgarden  na 
Kehmarnu,  Arkona  na  Rujané,  Rixhóft  a  Hela 
v  Západních  Průších  a  Brúster  Ort  ve  Vý- 
chodnich  Pruzích.  Ostrovy  k  pobřeží  při- 
léhající náležejí  ode  dávna  k  N-ku,  naproti 
lomu  vzdálen^ii  od  pevniny  ostrovy,  pokud 
byly  kdy  v  držení  německém  (hansa).  Časem 
ocipadly  a  teprve  r.  1890  připojen  k  řiSi  Hel- 
gotand.  V  moři  Severním  jsou  ostrovy  ty 
malé  a  četné,  v  moři  Baltickém  naproti  tomu 
jest  iich  méně,  avšak  za  to  jsou  rozlehlejší. 
Plocha  všech  německých  ostrovů  v  moři  Se- 
verním i  Baltidcém  udává  se  na  2694  km^, 
z  čehož  připadá  109  km*  na  ostrovy  Východo- 
Ďiské,  367  Irm*  na  Severofríské  a  2217  km^ 
na  ostrovy  moře  E^ltického.  Ovšem  tato 
čísla  jsou  jen  přibližná,  nebot  celá  řada  ostrovů 
se  zvětšuje,  jiné  se  zmenšují  a  každý  z  vět- 
ších ostrovů  má  kolem  sebe  pásmo  země  do 
moře  přecházející.  Tak  u  Rujanv  udává  se 
povrch  jednou  na  1365  Irm',  jindy  však  jen 
na  815  km*.  Nejmenší  z  důležitějších  ostro- 
vů německých  jest  Helgoland  s  06  km} 
plochy. 


H  or  op  i  s  ně  skládá  se  N.  ze  3  částí,  o  nichž 
blíže  promluveno  při  článku  Evropa  (v.  t., 
str.  862*864). 

Geologrie.  Zeméslovi  N-ka  bylo  předmě- 
tem tak  četné  a  důkladné  literatury,  že  ne- 
lze tu  podati  velikému  obecenstvu  než  zá- 
kladní  rysy  --  vždyf  od  Cotty  (Deutschlands 
Boden)  vyšlo  tolik  všeobecně  srozumitelných 
popisů,  z  nichž  poukazujeme  jen  na  Pencka, 
a  podrobnější  u  Lapparenta.  Zejména  pro 
devon  amesozoicum,  starší  trias  ijuru  bylo 
N.  zemi  klassickou  a  odtud  pochází  rozdě- 
leni všeobecné  těchto  útvarů  v.  Ano  severní 
N.  kleslo  pod  štěrk  glaciální,  který  plní 
i  jihoněmeckou  (bavorsko-Švábskou)  rovmu, 
musíme  po  krátkém  tektonickém  úvodě  ob- 
meziti  se  na  středoněmecké  kopčiny,  ježto 
Alpy  (bavorské)  a  ledová  doba  probrány 
byly  jinde.  Z  prahomí  dobv  málo  v  N-ku 
zbyto  na  povrchu  —  hlavně  obrubí  české 
v  Šumavé  (Bavorském  lese),  Rudohoří,  Krko- 
noších a  Sudetách.  V  sev.  a  száp.  není  stopy 
prahor,  až  v  Harci  Broken  aRamelsberg 
a  vyházené  zbytky  tertiérními  sopkami  porýn- 
skými  sever.  —  potom  kus  žuly  24  m  dlouhý 
v  úvoze  železničném  u  Cách.  Důležitější  jsou 
prahory  v  Porýní  středním,  kde  leží  vezpod 
v  Hardtu,  jako  v  Ríesu,  tvoří  západní  část 
Odenwaldu,  hlavně  však  jádro  Voges  a 
Černého  lesa,  byvše  místy  odkryty  teprve 
denudací.  Proto  netroufal  sobě  ani  Zittel  po- 
dati obraz  archaického  N-ka. 

Rovněž  je  silur  ní  (s  kambriem)  útvar 
horopisně  dnes  málo  důležitý,  nerovná  se  ani 
českému,  neřku  anglickému.  Tak  (kambrium) 
v  Harci  u  Hofu,  v  Smrčinách,  Kellerwaldu 
(Cardiola  intirrupta)  a  j. 

Důležitější  jest  útvar  devonský,  který 
tvoří  celé  střední  Porýní  z  Belgie  po  Vogels- 
berg  a  úvodí  Vesery  z  Bonnu  a  Trevíru  do 
Wiesbadenu  a  Giessenu,  prostoupené  jen 
sopkami  čedičovými.  Planina  to,  po  Českém 
obrubí  nejstarší  větši  zachovalá  část  povrchu 
německého,  v  jejíž  puklinách  se  provrtaly 
řeky  Mosela,  Lahn,  Sieg  jedním  směrem  (se- 
verových.-jihozáp.),  Rýn  druhým  (jihových.- 
severozáp.).  Tak  průměrná  výše  planiny 
600  m  (Lepsius),  a  výše  údolí  říčních  prů- 
měrem desetkrát  menši  (Koblenz  58  m).  Lep- 
sius počítá  mocnost  útvaru  devonského  asi 
na  5000  m  —  z  nichž  na  hoření  díl  vypadá 
3300  —  kdežto  nejvyšší  místo  (v  Taunu) 
má  jen  880  m  n.  m.  Jsou  to  hlavně  břidlice  — 
jichž  se  dílem  užívá  na  střechy.  Reky  tekou 
ve  zpodním  devonu,  jenž  skládá  i  hory  Tau- 
nus,  Hunsrúck  a  většinu  Eifelu  a  Wester- 
waldu.  Nescházejí  však  ani  arkosy  ani  quar- 
city.  Faunu  zpodní  tvoři  hlavně  brachiopody 
(druhy  Orihis,  Strophomena  Spirifer)  —  Lep- 
sius počítá  52  dr.,  mezi  nimiž  i  zbytky  2  ryb. 
O  něco  výše  v  břidlicích  Hunsrúckových 
jsou  typické  Phacops  Ferdinandi  a  Homalo- 
notus  planus,  v  drobě  koblenzské  přichází 
Orthoceras  planirostatus  a  vrstvy  nejblíže  vyšší 
slojí  po  řase  Haliserites  dechenianus.  V  celku 
rozeznává  Lepsius  v  zpodním  devonu  osm 
vrstev,  v  středním  hlavně  dvě  vrstvy  —  Cal- 


74 


Německo  (poměry  přírodní:  geologie). 


ceoly  {sandalina,  korálu)  a  Stringocefalů,  a 
fauna  tu  podobná  hořcnimu  siluru  českému 
u  Barranda  (E.  F.  G.  —  Maurer)  —  uvedeme 
jen  velice  rozSířenou  Átrypa  reticularis.  Ho- 
ření devon  má  rovněž  3  stupně  vrstvy  go- 
niatitů,  cypridin  (ráčků)  a  clymenií  (v  Belgii). 
Důležité  tu  ložisko  krevelu  souvisící  s  dia- 
basy  vniklými.  Podivno,  že  vápence  jisté  na- 
zývají Krmmen^el  (mravenčí),  rozežrané  (De- 
chen)  —  vrstvy  to  s  Rinrmektmdla  ctAoides^ 
odkud  to  slovo  zde.  Méně  důležitý  je  devon 
v  Durynkách  a  Harci.  Fosfority  nassavské 
jsou  nejužitečnější. 

Mnohem  důležitější  prakticky  jest  útvar 
karbonu,  neb  na  uhlí  visí  dnes  průmysl  a 
tím  bohatství  země.  Největší  uhelné  sloje 
má  severní  někdy  břeh  c^^liny  devonské  ve 
Vestfálsku  u  ř.  Ruhr  (40  □  mil),  menší  záp. 
u  Cách  (SQmil)  a  jižní  u  Saarbrůcku(6nmil), 
potom  břeh  obruby  celiny  české  v  Sasku 
(u  Zvikavy)  a  Slezsku  (u  Waldenburku  42  m. 
mocné).  Konečně  velký  útvar  hornoslezský 
od  Petříkovic  do  Bytomě  a  Myslovic  (pod- 
karpatský břeh)  asi  22  □  mil.  Menší  jsou 
ostatní  sloje  v  Durynkách,  Bavořích  (Erben- 
dorf).  Avšak  na  povrchu  země  jeví  se  jen  ve 
Vestfálsku  a  Slezsku  —  i  mořský  karbon  tu 
má  nepatrnou,  ač  větší  úlohu  ve  zpodním 
útvaru  (kulm  hlavně).  Podobenství  flory  s  An- 
glií —  střední  karbon  nazývá  se  však  zrovna 
útvar  vestfálský.  Pro  kulm  typické  světový 
Archaeocalamites  radiatus^  Lepidodendron  vel' 
theimianunit  Stenopteris,  v  středu  víc  Sigilla- 
rií,  Altthopteris  a  Neuropteris,  vrchní  útvar 
má  víc  PecopteriSy  Cordaites,  Calamodendron 
(Grand  Eury).  Mocnost  útvaru  hornoslezského 
cenil  Stur  na  14.500  m  —  sloje  jednotlivé 
jsou  tu  16  až  104  m  silné  a  dohromady  154  m 
mocné;  vestfálské  uhlí  má  až  145  slojů  nad 
sebou,  u  Essenu  111  m  mocných.  —  Saar- 
brůckenský  karbon  (prý  aŽ  6400  m  mocný) 
83  slojí  uhelných  s  mocností  uhlí  82  m.  Jak 
podobny  byly  sobě  tehdáž  ještě  flory  a  fauny, 
vysvítá  na  př.  z  toho.  Že  Spiňfer  mosquensis 
znám  od  Belgie  do  Tonkinu. 

Útvar  permský  je  theoreticky  velmi  dů- 
ležitý v  Sasku,  kde  popsány  jeho  amfíbie 
{Branchiosaurus),  jeho  ryby  (Xenacanthus  de- 
chent),  pak  okolo  Vogesů,  ve  Slezsku  (okolo 
Kladska),  kde  Palíuoniscus  {Ámblypttrus)  vrati- 
slaviensiSy  Callipteris  conferta  a  u  Lebachu 
Archegosaurus  decheni  (2  m  dl.).  Hlavní  lože 
jeho  jest  pískovec  rudý  (rothliegěndes),  jenž 
s  břidlicí  mocný  jest  500  m  v  Saších,  600 
v  Durynkách  a  až  2000  m  v  Bavořích.  Avšak 
v  hořením  útvaru  jeví  se  zechstein,  nejbo- 
hatší v  Durynkách  na  zkameněliny,  jako  Fe- 
nestella  retiformis  a  j.,  v  němž  leží  slavné 
solidoly  stassfurtské,  170  m  mocné,  nahoře 
karnalit,  střed  kieserit  a  spodek  polyhalit 
nad  solí  a  sůl  sperenberská,  1460  m  mocná 
{Neumayer).  Celý  střed  N-ka  z  Durynska  k  Vo- 
gesům  náležel  neb  náleží  asi  sem  neb  k  ná- 
sledující době  triasové,  která  jej  obyčejně 
přikrjrla.  Zejména  okolo  Harce  a  u  Manns- 
feldu  je  zpodek  zechsteina  tak  napojený  mědí, 
že  se  od  XII.  století  z  něho  dobývala.  Začal 


se  plniti  a  zanášeti  mořský  záliv  mezi  porýo- 
skou  a  hercynskou  celinou,  a  tím  jasno,  že 
na  povrchu  se  tak  málo  zachovalo  (mezi 
Eisenachem  a  Casselem,  záp.  od  Harce,  v  sev. 
Sasku).  Nejzoámější  je  v  záp.  Zarýní,  kde 
u  Obersteinu  a  j.  jeví  se  v  eruptivnich  ho- 
rách melafyru  množství  drahokamů  křeme- 
nitých  (acháty  a  pod.)  —  předmět  starého 
průmjrslu,  jemuž  dnes  Uruguay  musí  vypo- 
máhati. Neue  zde  parallellsovat  český  perm 
s  okolním  pro  nedostatek  místa. 

Avšak  nejdůležitější  útvar  pro  střední  N. 
je  útvar  triasový,  jenž  z  Lotrinků  sahá  do 
Saska,  po  Bayreutn  a  Geru  a  zase  po  Minden 
a  Hildesheim  a  tvoří  planinu  i  dílem  končinu 
celou,  ba  dřív  asi  přikryl  Vogesy  a  Cemý 
les,  čehož  zůstaly  stopy  v  okolí.  Údolí  střed- 
ního Rýna  leží  s  obou  stran  v  triasu  až  na 
zmíněné  zbytky  starší;  vjihových.  je  hranici 
planina  jurská  švábsko-trancká,  v  severu  do- 
sahuje u  Osnabrúcku  nížiny,  ale  je  téŽ  vý- 
chodně od  Harce  a  velký  prostor  zaujímá 
v  Hornoslezsku  jihov^choaním.  Jméno  a  roz- 
členění triasu  pochází  odtud  —  z  tří  stupňů : 
pestrý  pískovec,  lasturové  vápno  a  keupcr, 
k  němuž  druží  někteří  i  rhát,  jejž  jiní  přidá- 
vají juře.  Flora  bývá  chudá  (kapradí,  koni- 
fery  a  cycadey),  ve  fauně  je  typické  bohat- 
ství ammonitů,  dle  něhož  se  vrstvy  nejvíce 
rozeznávají.  Bohatství  Alp  je  zde  nevyrov- 
nané. V  keuperu  jsou  konifery  dnešním  již 
podobnější  (Araucarioxyton,  Wíddringtonites), 
Dnešní  australská  ryba  Ceratodus  (Kaupi) 
žila  již  tehdáž  v  keuperu.  Pod  severem  N-ka 
leží  asi  vrstvy  triasové,  které  jen  v  Helgo- 
landu  vystupují  na  povrch.  Typické  tvary 
tu  pro  nedostatek  místa  uvésti  nelze,  jako 
myoforie,  mowořií,  Gervillia^  Spiriferina^  la- 
byrinthodonty,  Placodus  a  první  Želvy,  rcp- 
tilíe  (Nothasaurus,  NeusticosauruSj  Ae:osau» 
rus  a  j.),  Belodon  (krokodil).  první  ssavci 
{Triglyphus),  z  bylin  Voltzie,  Widdringtonie, 
Pterophyllum,  Equisetum  atd.  V  Slezsku  jsou 
zde  ložiska  kovů,  zejména  zinku  i  olova, 
v  Lotrinsku  a  jinde  soli.  Mocnost  vrstev 
menší  —  v  jihozáp.  N-ku  pestrý  pískovec 
4—500  m,  lasturové  vápno  2 — 300  m,  keuper 
3—450  m  (Penck). 

Mnohem  méně  důležitý  jest  útvar  jurský, 
kterÝ  jen  v  jihozápadu  tvoří  pásma  planinná 
od  Koburku  a  Amberku  až  do  Švýcarska,  kde 
jest  nejvíc  rozvinut  a  odkud  má  jméno.  Geo- 
logické rozčlenění  jeho  však  i  zde,  hlavně 
ve  Švábsku,  Quenstedtem  provedeno  (až  na 
30  vrstev),  první  nomenklatura  trojích  vrstev 
zdejších,  Buchova  (černý,  hnědý  a  bílý),  na- 
hrazena teď  anglickou  (Has  —  s  nímž  spojují 
někteří  rhat  [róth  Lapparentj,  vrstvy  s  Avicula 
contorta,  jiní  s  triasem,  dogger  (oolith)  a  malm. 
Spojení  se  severním  mořem  jihoněmecké  ní- 
žiny přestalo.  Na  severní  hranici  středoné- 
mecké  kopčiny  též  jsou  stopy,  jak  v  Sasku 
a  ve  východním  Slezsku.  Alpy  bavorské  jsou 
hlavně  jurské.  V  severozápadě  středoněmecké 
kopčiny  jsou  lože  přechodního  útvaru  ke 
křídě  (wealden,  jejŽ  staví  teď  někteří  ke 
křídě),  víc  v  Anglii  vyvinutého.  V  palaeonto- 


Německo  (pomiiy  pffrodní:  geolo^e). 


75 


^ogii  proshilo  bobatstn*  zkamcnélin  jarv 
šrabifco-^raflckéfao  ftejmétia  Hthognifickýď 
pískovců  bdfcb  soleabobkých),  kde  přes 
50  ^.  r3fb.  Rrofné  ssavcfi  (Amfitkerimm),  di- 
nosaoni  —  Be)dů]e£téjái  prVnt  pták  (Archeo- 
fterfx  T  Sol^sbofeii),  jeitéři  mořští  {Jdklkyty^ 
toMrms,  Pletiotunna  a  j.)  —  od  iguanodona 
jen  stopy,  pterodactyly  {Rkamtpkorkjrnckus) 
Compsogoathiis  a  i  ryb  Qapeidé,  nynějších 
rodin,  krásné  krinoidy  (Pentacríniu  až  17  m 
dL>  Wealdeo  bannorcnký  místy  tvofí  uhlí 
rárá  ještě  palaeoioického  —  konifery,  cyca- 
dey  a  kapradL  (Ale  jti  ▼  jnře  jinde  i  rody 
dncini  Gimkgo^  Aramatria.) 

Mnohem  méně  důleiitá  pro  povrch  N-ka  je 
kf  ída,  neb  nexachovala  se  na  povrcba  ni- 
kdei  jako  v  Čechách  v  souvislém  oboru, 
nýbri  mimo  Vestfálsko,  kde  tvoři  níxké  kop- 
činy scvem,  předhoří  sev.  Harce  a  Krkonoši 
(Kladsko)  je  to  hlavně  okolí  Labe,  kde 
xčcch  dosahuje  Dráídlui,  pak  severovýchodní 
roh  Rujany  a  2  místa  v  Meklenbursku,  kde 
se  znaěí  (nehledě  k  menším  ostrAvkům  jako 
u  Cách,  Opolí,  ftesna  a  j.)  —  bjrla  sic  všude 
sakr3rta.  noření  polovice  značí  se  nejlépe 
vystoupením  dikotyledonů  angiospermních, 
které  z  Ameriky  a  Portugalska  Šířily  se  všude, 
aě  větších  sIojAv  uhelních  netvořily.  Již 
Q  Cách  bylo  jich  200  dr.  (60  proteaceí)  —  De- 
bey.  Půda  křídová  bývá  úrodnější  ťglauco- 
nit,  fosfority).  Ryby  nynější  nastupuji,  avšak 
Francie  a  Cechy  jsou  tu  bohatší.  NejdAle- 
šitější  jsou  tu  však  nižší  zvířata:  bryozoy, 
korále,  ieiovky,  spongie,  tvořící  zejména 
biloa  křidu  a  pazourky,  kdežto  doly  na  že- 
leao,  asfalt  jsou  nepatrné.  Lastury  typické 
Exogyry,  Inoceramy,  trigonie,  Ostrey,  recten, 
belemniti,  v  Alpách  rudisty,  Actaeonelly,  Ne- 
rincy ;  wcalden  má  sladkovodní  moderní  rody 
^Mfiamia,FaJudina),  AmmonitA  ještě  množství, 
jako  repttlií  mořských.  Velmi  rozšířené  hlíny 
a  mrvy,  zejména  pláner  a  pískovec  (Quader^ 
sandsteín)  saského  Švýcarska,  málo  je  erup- 
tivních  hor.  Malá  zátoka  křídová  u  Řezná 
souvisela  s  Čechy,  nikoli  s  Alpami. 

Mnohem  dAleŽitější  jest  útvar  tertiérní, 
oebof  za  oné  doby  (mimo  oligocén)  skoro 
celé  N.  bylo  zemí  aŽ  na  úzký  pruh  podalpský 
v  eocénu,  k  němuž  v  miocénu  připojil  se 
severozápad  z  Belgie  do  Bukovce  (Zittel). 
Pltocénu  v  N-ku  není.  Tak  z  té  doby  po- 
chásí  Rýn,  Dunaj  (z  moře  jihoněmeckého 
podalpského  stále  zúženého)  atd.  Avšak 
teprve  po  ledové  době  řeky  severní  se 
obnovily,  dílem  se  změněným  během  (Odra, 
Visla\  Tak  děkuje  době  té  N.  i  za  své 
nejmalebnější  krajiny  —  čedičové  kopce  hra- 
donosné  ve  Švábsku,  Siebengebirgc  u  Bon- 
nu, máry  (krátery)  Éifelské  —  nejkrásnější 
krajina  poHnská  a  čedičová  obruba  sever. 
Čech  v  Luzid,  RhOn  a  Vogelsberg  atd.  Dů- 
ležitější je  množství  hnědounlí  v  severu  (Bra- 
niborsko, Sasko,  Porýní,  Předalpí  atd.).  Zvlášt- 
ností je  pryskyřice  fossilní  potopených  lesdv 
oligocénních  v  Samlandu,  Pomořansku  a  Pru- 
sku, jantar,  již  za  nejstarší  doby  hledaný, 
tak  ie  již  Nero  vyslal  centuriona  k  odkrytí 


I  jeho  vlistL  —  Theoretickj  jest  v  něm  ia« 
'  chováno  největií  mioistvi  fossilm'ch  květů 
na  světě  (smrk,  doby  MňnL)  a  hmyzu  vseli- 
jakého  přes  2000  dr.  Smrk  přo^MOal  trhdá 
v  lesích  (Conwentz).  Také  tepHce  a  muKtálni 
lázně  Wiesbaden,  Čh^^ce  atd.  dlužno  uvéstL 
Avšak  v  celé  severní  polovici  ledový  Štěrk 
přikryl  vrstvy  tertiemi,  že  jen  na  mále  míst 
středu  se  udnely  u  Mohuče,  Frankfurtu,  Cas* 
selu,  Halle,  v  Braniborsku,  v  Podal  pí  v  údo* 
lích  říčních  a  předhorách  —  skoro  vesměs 
miocén  neb  oligocén.  Flora  se  pomalu  mo- 
demisovala,  ale  fauna  rychleji  —  vymizely 
ammonity,  belemnity,  inoceramy,  akteonellv, 
mořští  ještěrové,  dinosaurie,  pterodactylí  atd., 
nebo  zřidly  cefálopody,  ganoidy  (poslední 
Lepidosteus  u  Frankfurtu),  —  za  to  množí  so 
ssavci  zemní  a  mořští,  púci  a  hadi  —  ze* 
jména  v  našich  dnešních  rodech,  jako  ryby, 
reptilie  atd.  Zvláštností  má  tertiér  málo,  neb 
na  př.  nummuliti  nepřekročili  Alp.  Mnoho 
staHích  tvarův  uchovalo  se  dnes  jen  v  hlu- 
binách mořských,  jichž  v  tertiéru  v  N-ku  ne- 
známe. Pro  nedostatek  pliocénu  nelze  v  N-ku 
tak  dobře  pozorovati  ochlazení  povlovné  jako 
v  Anglii,  l*rancii  a  hlavně  Itálii,  kde  je  plio- 
cén  nejbohatší  —  avšak  převládá  mínění,  že 
mezi  tertiérem  a  nynějškem  není  přísné  hra* 
nice  (leda  kde  byla  ledová  doba),  jehož  za- 
stávali již  Brochi,  Deshayes,  Bronn  a  j.  Ty- 
pické jsou  vrstvy  okolí  mohuČského  nejvíc 
mioccnní  (Cyreny,  Cerithie,  Chenopus,  Cor- 
bicula,  Litorínelly,  flora  aquitanská,  duby, 
buk,  Liquidambar,  Lygodium  atd.).  V  Elsasu 
v  oligocénu  LěbiaSf  Amphisyle,  asfaltové  vápno 
s  Anthracotherium  altaticum^  Halitherium^  Lť 
da,  Anodonta.  N.  se  méně  účastnilo  vývoje 
ssavectva,  avšak  v  Elsasu  máme  u  Buschwei- 
lera  Lofiodon^  'v  bobkové  rudě  {Bohneri) 
u  Heudorfu  Rhinoceros  3  dr.,  Palošomeryx 
Scheuch\eri,  Cervui  lunatut^  Palaeothevium  mé- 
dium.  Mastodon  angustidens,  V  Samlandu  vrst- 
vy s  jantarem  mají  hlavně  ústřice  (O.  venti* 
labrum,  flabellu'a).  Uhlí  oligocenní  v  N-ku  se- 
verním tvoří  ještě  konifery  {Taxites,  Taxo^ 
xylon,  Čupr  essinoxy  Ion  ^  Šequoia  couttsiae, 
rod  to  živý  dosud,  velmi  v  tertiéru  hojný)  — 
ale  okolní  sloje  bohaté  na  duby,  vavříny, 
raagnolie,  palmy  {Sahaly  Flabellaria,  Plioeni* 
cites)  a  flora  v  celku  podobná  dnešní  Louisi- 
ané  (Lapparent).  'Hojné  v  oligocénu  septarie 
hlíny  a  vápenné  pecky  s  foraminiferami, 
Leda,  Fusus  a  j.  Avšak  již  v  oligocénu  vir- 
temberském  jsou  vazy  a  duby,  llelix  hojné 
vedle  nosorožců,  Sabal  a  Cinnamomu.  V  el- 
saském  oligocénu  je  ještě  Callithris  (africko- 
australský  rod)  vedle  Cinnamomum.  V  mio- 
cénu bonnském  je  dnešní  ryba  Leudscus 
vedle  Acerotheríum^  žáby,  Sabal,  Sequoia^  Cin- 
namomum —  avšak  óningen  ukazuje  již  floru 
(500  dr.)  pod.  maderské  dnešní:  javor,  topol, 
Juglans,  Diospyros,  kachnu,  úhoře,  ropuchu 
atd.  V  písku  cppelsheimskí-m  u  Wormsu  máme 
Dinotherium  gi^anteum,  Hipparion,  psy,  opici 
{Dry  opit  hecu  s  Fontani)^  dravce  (Machairodun 
cultridens).  O  ledové  dobé,  jeŽ  dala  sev.  N-Uu 
nynéjší  jeho  ráz,  nelze  se  zde  dnes  tak  krátce 


76 


Německo  (poměry  přírodní:  vodopis). 


zmíniti  a  poukazujeme  na  či.  Ledová  doba. 
Led  kryl  severní  N.  celé  ai  do  Belgie  a  kop- 
činy středo  německé,  kde  na  hranici  dosáhl 
až  výše  400  m  n.  m.  Do  Čech  však  nevnikl. 
Kdyt  konečné  roitál,  nastala  suchá  doba 
stepni  a  po  ni  teprv  doba  lesní,  která  jii 
byla  ke  konci  historická.  Největií  změna  bylo 
vytráceni  se  lesů  ze  severozápadu  Frísie  ai 
do  Glúňska,  kde  vřesa  nastoupila  místo  nich. 
Klesání  sev.  N-ka  trvalo  však  dále,  způso- 
bilo v  XIII.  stol.  hlavně  vystěhování  Sasíků 
sedmihradských,  jako  dříve  Címbrův,  a  bylo 
zejména  v  AVII.  stol.  zase  intensivní. 

Máme  tedy  střední  N.  srostlé  ze  dvou  ce- 
lin, západní  a  vÝchodní,  vyplněním  středu  a 
severní  po  roztaní  ledu  vynořené,  tak  že  se- 
verozápad má  močály  (moore)  a  v  severo- 
východě převládají  jezera  (baltická  jezerní 
plocha^  z  Meklenburska  do  Rusi.  V  záp.  a 
středním  N-ku  jsou  stopy  ledové  hojnější 
nežli  ve  vých.  Sever  N-ka  děli  se  u  lidu  na 
dvé:  geest  (písčina)  ^.marsch  (močál  hlinitý^. 
Málo  zbylo  větších  hor  a  údolí  z  doby  před- 
iedové  (vých.  Pomořansko,  Segeberg  v  Hol- 
štýně)  a  celý  sever  byl  pokryt  erratickými 
balvany  ze  Švédska,  Norska,  Baltická 
i  Finska,  jak  ze  zkamenělin  patrno  —  kra 
žulová  byla  až  8  m  dlouhá.  Podobné  poměry 
bavorské  roviny  —  močály  a  pisčiny  —  viz 
Bavory.  ly. 

Vodopis.  N.  má  celkem  podnebí  vlhké  a 
následkem  toho  jest  téměř  všude  dobře  za- 
vlaženo,  tak  že  praví  o  něm  Ratzel,  že  na 
každé  3  km  setkáváme  se  s  potokem,  a  kaž- 
dých 100—150  km  s  větší  řekou.  Úhrnem 
pak  má  N.  na  150  řek,  z  nichž  jest  7  vele- 
tokův:  Něman,  Visla,  Odra,  Labe,  Vesera, 
Rýn  a  Dunaj.  Ovšem  nejsou  všechny  krajiny 
německé  stejně  vodou  bohatý.  Kdežto  v  Al- 
pách, jihoněmecké  vysočině  a  na  baltické 
vypnulině  jest  půda  téměř  vodou  prosáklá, 
že  při  každé  její  nerovnosti  a  každém  zářezu 
vystupují  na  povrch  prameny  a  potoky  a 
rozsáhlé  plochy  jsou  stálou  vodní  pokrýv- 
kou v  rašelinu  proměněny,  mají  některé 
končiny  vody  mnohem  méně,  tak  zejména 
písečná  půda  marky  braniborské  a  j.  Hlavní 
spád  svůj  má  půda  N-ka  od  Alp  k  moři  Se- 
vernímu a  Baltickému,  pročež  také  téměř 
všecky  její  hlavní  řeky  tekou  tímto  směrem 
a  jen  jediná  z  nich,  Dunaj,  odvádí  vody 
k  jv.  do  moře  Černého.  Výšková  pásma  ně- 
mecká docházejí  i  jinak  ještě  výrazu  ve  vlast- 
nostech každého  většího  samostatného  toku. 
Každý  z  nich  má  prameny  své  v  pohoří  a 
proráží  jeho  vnější  vrásky;  pak  razí  si  cestu 
vypnulinami,  v  nichž  probíhá  u  Rýna  a  Ve- 
sery  největší  část  říčního  toku,  jinde  však 
vstupuje  do  nížiny  (Labe,  Odra  a  Visla), 
protékaje  namnoze  sítí  řek,  jezer,  propadlin 
a  močálů  (Allera,  Spréva,  Havola,  Varta, 
Noteč),  potom  protéká  zhusta  planinou  je- 
zerní (Seenplatte)  a  vstupuje  buď  do  pruhu 
lagun  a  dun,  v  němž  ústí  deltovitě,  anebo 
(Labe,  Vesera,  Emže)  vlévá  se  do  moře  mo- 
hutným aestuariem  nebo  zátokou  mořskou. 
Zajímavou  zvláštností   německých   řek  jest 


také  rozlehlost  jejich  východního  úvodí  v  po* 
mém  k  zúžení  jeho  západní  části.  Všecky 
německé  veletoky  přijímají  pak  většinu  svých 
přítokův  na  krátké  vzdálenosti  brzy  po  vý- 
toku  1  pohoří,  kdežto  nížina  skýtá  jim  jen 
málo  poboček.  Patrný  jest  také  velký  rozdíl 
co  do  vodního  bohatství  mezi  řekami  alp- 
skými s  jejich  velkými  přirozenými  nádržkami 
vodními  v  sněhových  polích  a  ledovcích, 
které  poskytují  pravidelný  přítok  i  v  létě, 
a  mezi  řekami  v  německých  Středohorách 
vznikajícími,  které  z  jara  za  dešCův  a  táni 
sněhového  rychle  se  rozvodňují,  načež  v  su- 
chém létě  nastupuje  v  nich,  ani  Labe  a  Odru 
nevyjímaje,  jen  nízký  stav  vody. 

Nejdůležitější  německou  řekou  jest  Rýn, 
z  jehož  splavného  toku  připadá  721  km  na 
N.,  ačkoliv  jeho  prameny  i  ústí  leží  na  ci- 
zím území.  Vtéká  do  N-ka  z  jezera  Bodam- 
ského, tvoří  až  k  Basileji  německo-Švýcar- 
skou  hranici,  do  Mohuče  protéká  hornoně- 
meckou  nížinu,  u  Bingenu  vstupuje  do  bři- 
dliČnatého  pohoří  rýnského,  které  opouští 
u  Bonnu,  načež  u  Emmerichu  opouští  N. 
Z  jeho  přítoků  jest  daleko  nejdůležitější 
v  pr.  Mohan,  křižující  svým  východo-západ- 
ním  směrem  hlavní  směr  německých  řek  a 
tudíž  důležit"^  jako  příčná  dopravní  říční 
cesta,  pokládaná  ode  dávna  za  rozhraní 
jižního  a  severního  N-ka  (Mainlinié),  v  kte- 
rémžto ohledu  jest  jeho  význam  doplňován 
Moselou  na  lev.  břehu  Rýna.  jiné  rýnské 
přítoky  v  N-ku  jsou  na  prav.  bř.:  Kinzig, 
Murg.  Neckar,  Lahn,  Sieg,  Wupper,  Ruhr, 
Emscher  a  Lippe,  na  1.  bř.:  lil,  Nahé,  Ahr 
a  Erft.  Na  záp.  od  Rýna  vytékají  z  N-ka 
k  Móse  ř.  Roer  a  Niers,  k  Yssele  Berkel 
a  k  moři  Zuiderskému  Vechte.  S  Rýnem 
v  mnohých  stycích,  zejména  kulturně-geo- 
grafických,  jest  Dunaj,  který  protéká  jiho- 
německou  vysočinu  v  délce  356  km  a  přijímá 
zde  v  pr.:  ÍUer,  Lech,  Isaru  a  Inn,  v  levo: 
Wórnici,  Altmúhl,  Nabu  a  Řezen.  Východně 
od  Rýna  až  k  Labi  jsou  jen  dvě  větší  řeky: 
Emže  a  Vesera,  které  obě  náležejí  úplně 
N-ku.  Menší  ř.  Tahde  má  důležitost  pro  svoji 
zátoku  při  ústí  t.  jm.,  která  nikdy  nezamr- 
zává  a  má  proto  přístav  Wilhelmshaven. 
Důležitější  z  obou  jmenovaných  řek  jest  Ve- 
sera, splavná  451  km,  která  odvodňuje  Du- 
rynský  les,  Rhon,  Vogelsberk,  hesskou  hor- 
natinu,  Veserské  pohoří  a  Harc  a  ústí  v  šířce 
12  km  u  Brém.  Poslední  veliký  přítok  moře 
Německého  jest  Labe,  které  vstupuje  do 
Nka  nad  Žandovem,  protéká  království  Sa- 
ské,  provincii  saskou,  Anhalt,  Braniboř,  Han- 
nover, Meklenburk,  Hamburk  a  Šlesvicko 
i  ústí  v  šířce  15  km.  V  N-ku  vlévají  se  do 
Labe  v  právo:  Havola,  Elda  a  StOr,  a  v  levo: 
Mulda,  Sála,  Ohra,  Jesna  a  j.  Do  moře  Se- 
verního vpadá  ještě  ve  Šlesvicku  Ejdora. 

Do  moře  Baltického  vlévá  se  na  záp. 
řada  menších  řek  pobřežních  (Rehnice,  Vrá- 
na, Travé,  Schwentina  a  j.),  načež  následuje 
Odra,  která  jest  vlastně  řekou  německou, 
neboť  jen  nepatrná  její  část  náleží  Rakou- 
sku. Splavna  jest  zde  od  Ratiboře  (741  km), 


Německo  (poměry  přírodní:  podnebí). 


77 


protéká  provincii  sleiskou,  braniborskou  a 
pomofaoakou,  tvoříc  Pomořanský  baíT.  a  při- 
jímá v  právo:  Klodoici,  Malapénu,  Stober, 
Weidu.  Barč»  Varthu  a  Ihnu,  v  levo:  Opu, 
Kladskou  Nisu,  Ohlavu,  Lohe,  Bystřici,  Katz- 
b«ch,  Bobravu,  Luiickou  Nisu,  UKeru  a  Pénu. 
Druhý  velký  přítok  moře  Baltického,  Visla, 
vstupuje  na  německé  ilsemí  již  jako  mohutná 
řeka,  má  délku  45  km  oa  hranicích  a  239  km 
v  Poxnaňsku  a  Průších,  protéká  údolí  velice 
úrodné,  NČmci  ode  dávna  usilovné  koloni- 
sované,  a  pije  v  právo:  Drv^cu  a  v  levo: 
Brahu  a  Cxarnawodu.  Mezi  Vislou  a  Odrou 
tttt  k  Baltickému  moři  velký  počet  říček 
pobřelafcb:  Leba,  Sloupá,  Wipper,  Persante, 
Keg[a.  Konečné  v  krajním  severovýchodě 
řfle  nabývají  řeky  směru  ryze  západního, 
který  zachovávají  oba  hlavní  toky  zdej.^, 
zcela  německá  Pregela  (125  ^m)  a  Néman 
(Memel)  s  tokem  na  německé  půdě  112  km 
dlouhým. 

Z  řek  úvodí  moře  Baltického  náleží  Né- 
man a  Visla  N*ku  svým  ústím  a  dolním  to- 
kem, Pregcla  a  Odra  buď  tokem  celým  neb 
aspoft  nejvétii  jeho  částí,  z  řek  moře  Se- 
verního náleží  N-ku  zcela  Ejdora,  Vesera  a 
Emže.  Labe  kromě  horního  toku,  Rýn  kromě 
horního  toku  a  ústí,  kdežto  černomořský 
Dunaj  mi  zde  jen  svÁj  nejhořejií  tok.  Ústí 
tudíž  oa  německé  půdě  do  moře  Šest  vele- 
toků v  a  řek  veliké  dopravní  důležitosti,  a 
právě  tato  říční  ústí  jsou  nejdůležitějšími 
body  německých  břehŮv  mořských  vůbec 
(Brony.  Hamburk,  Štětin,  Gdaňsko,  Králo- 
vec, Tylža). 

N.  má  jako  velmi  deštnatá  země  mnoho 
tisíc  jezer  a  rybníků,  nebof  všude  jest  do- 
statek vody  k  jich  tvoření  a  jest  jen  potřebí 
takové  tvářnosti  půdy,  která  ztěžuje  odtok 
vody.  Vvakytují  se  tudíž  jezera  všude  tam, 
kde  spáa  půdy  jest  sám  o  sobě  maR  a  roz- 
manitě se  mění,  na  vlnitých  rovinách,  af  již 
prostírají  se  na  vypnuhnách  nebo  v  nízi- 
nich«  Nejvíce  jezer  má  N.  na  sever,  okraji 
Alp  a  na  silně  sklenuté  pláni  (Flatté),  která 
táhne  se  po  jižním  okraji  moře  Baltického. 
V  jižním  Bavorsku  počítá  se  do  70  jezer. 
Největší  německé  jezero  jest  Bodamské 
(528  km%  které  také  jediné  má  politickou 
důležitost,  nebof  jest  říšskou  hranicí  od 
LtodavT  ke  Kostnici  a  přiléhá  k  Bavorsku, 
Virtemoerskn,  Badensku,  Rakousku  a  Švý- 
carsku, jím  vede  také  důležitá  traf  dopravní. 
Kejkrásnéjším  pak  jest  jezero  Královské 
(Kánigtseé)  u  Berchtesgadenu.  K  větším  je- 
zerům bavorské  vysočiny  a  bavorských  Alp 
náleží  ještě  Walchenské,  Kochelské,  Ammer- 
ské,  Starnberf^ské,  Tegemské,  Schlierské  a 
Qiiemské  (93  /bpt*).  Z  jez.  badenských  zmínky 
zasluhuje  Mummelské,  Nonnenmattweiher, 
dříve  s  plovoucím  ostrovem  rašeliny,Schluch- 
ské,  Blmenské  a  j.  Celé  pobřeží  Baltického 
moře  od  Šlesvicka  aŽ  ke  krajnímu  východu 
obepjato  je  plání  jezer  (Seenplatte)^  která  vy- 
plůují  široké  prohlubcniny  buď  jednotlivě, 
buď  ve  skupinách.  Zejména  Četná  jsou  v  Me- 
klenbursku  (650  s  úhrnem  1880  km^  a  Porno- 


řansku  (52),  avšak  i  v  Průších  a  Branibor- 
sku. Největší  z  nich  jest  Muřické  (113  km*) 
a  Maucrské  (105  km*),  dále  Zvěřínské,  Mal- 
chinské,  Šniadovské,  Kummerovské,  Madua, 
Leba  a  j.  Zmínky  zasluhuje  ještě  jez.  Slané 
a  Sladké  (Sal^iger  a  Sússer  Set)  u  Eislebenu 
v  provincii  saské,  Steinhuder  Mecr  na  v.  a 
Důmmersee  na  z.  od  Vesery  v  plošině  han- 
noverské a  jezero  Laařské  v  Porýnsku. 

Močály  a  rašeliniště  vyskytují  se  ze- 
jména na  švábskp-bavorské  vysočině,  tak  na 
př.  Erdinská  a  Dachavská  blata  na  v.  a  na 
z.  od  Isary.  Dunajské  rokytiště  a  Dunajská 
blata  na  Dunaji  mezi  Ulmem  a  Donauwór- 
them  a  u  Ingolstadtu,  potom  v  severních 
zemích  pobřežních  zejména  na  rozhraní  mar- 
sche  a  geesty  v  Hannoveru,  Oldenburku  a 
Šlesvicko-Holštýnsku,  dále  po  obou  stranách 
ř.  Hunty  a  Vesery,  v  Pomořanech  na  Haifu 
a  jezeře  Leba,  ve  Východních  Průších  na 
Kurském  Haffu  mezi  Deimou  a  Rusem.  Ve 
vnitrozemí  táhnou  se  veliké  močály  a  raše- 
liniště v  Poznaňsku  (při  Noteči  a  Obře), 
Braniborsku  (při  Havole,  Vartě  a  Sprévě), 
v  provincii  saské  (na  Alleře  a  Okre),  ve 
Vestfálsku  a  j.  Některé  z  těchto  močálů 
zdají  se  vůbec  nevzdělatelny  (ve  Vých.  Prů- 
ších), jiné  však  zřízením  průkopův  a  hrázi 
byly  kultivovány,  zejména  v  Hannoveru. 

Bohato  jest  N.  léčivými  minerálními 
prameny,  zejména  v  Černém  lese,  dolno- 
rýnském  pohoří  břidličném,  pohoří  Veser- 
ském  a  v  Sudetách  v  širším  slova  smysle, 
zvláště  pak  četný  jsou  prameny  uhličitou  ky- 
selinu obsahující  v  dolnorýnském  pohoří  po 
obou  stranách  Rýna  (Selters,  Geilnau,  T5n- 
nisstein  a  j.\  které  zasahuji  odtud  ještě  da- 
leko k  sv.  ao  úvodí  dolní  Vesery.  Zde  leži 
Železité  prameny  Driburku,  Pyrmontu  a  Reh- 
burku  a  teplý  solný  pramen  v  Rehme  (Óyn- 
hausen).  Rovněž  veliké  jest  bohatství  teplých 
pramenů  v  dolnorýnském  pohoří,  které  tak 
jako  bohatství  pramenů  s  kyselinou  uhliči- 
tou souvisí  s  bývalou  sopečnou  činností 
v  krajinách  porýnských.  K  nejnavštěvovaněj- 
ším lázním  říše  v  této  krajině  náležejí  Wies- 
baden,  Homburk,  Schlangenbad,  Emže,  Ahr- 
thal,  Cáchy  a  Burtscheid.  Avšak  i  černý  les 
má  proslulé  teplíce  v  Baden-Badenu,  Wild- 
badu,  Badenweileru  (jiŽ  z  římských  dob)  a  j., 
v  Sudetách  pak  jest  Warmbrunn.  Po  celém 
N-ku  rozptýleny  jsou  prameny  solné  (Kreuz- 
nach\  železité  (Langenschwalbach,  Pvrmont), 
sírové  a  j.,  nejproslulejší  z  nich  vsak  jsou 
vody  Chyžické. 

Nejnavštěvovanější  lázně  mořské  jsou 
na  moři  Severním,  zejména  na  jeho  ostro- 
vech pobřežních:  Borícum,  Norderney, Wan- 
geroog,  Wyck,  Westcrland  a  Helgoland.  Na 
moři  Baltickém  leží:  Borby,  Kiel,  Trave- 
můndc,  Warnemůnde,  Sasnice,  Binz,  Putbus, 
Heringsdorf,  Swinemůnde,  Misdroy,  Kolo- 
břeh,  Zoppot,  Kahlberg,  Pilava,  Kranz,  Kuh- 
ren  a  Schwarzort. 

Podnebí.  N.  leží  na  s.  od  45®  s.  Š.,  avšak 
na  j.  od  58®  s.  S.,  tedy  v  studenější  části  se- 
verního mírného  pásma,  a  zaujímá  asi  třetí 


78 


Německo  (poměry  přírodní:  podnebí). 


jeho  čtvrtinu,  počítaje  od  obratníku  raka. 
Přiléhajíc  široce  k  břehům  vedlejších  moří 
okeánu  Atlantského  těší  se  ještě  z  velké  čá- 
sti těm  klimatickým  výhodám,  které  má  vliv 
tohoto  okeánu  na  pocfnebí  Evropy,  tejména 
její  severoz.  části.  Následkem  toho  jest  pod- 
nebí jeho  mírné  a  zdravé,  jehoi  před- 
nosti zmenšují  však  ty  okolnosti,  že  z  v.  za- 
sahují sem  účinky  podnebí  kontinentálního 
a  dále  Že  N.  jest  široce  otevřeno  k  severu, 
kdežto  proti  j.  jest  uzavřeno  Alpami.  Ná- 
sledkem toho  také  největší  klimatické  roz- 
díly jsou  mezi  z.  a  v.,  kdežto  j.  blíží  se  pro 
větší  svoji  výšku  a  uzavření  své  proti  jižním 
větrům  mnohem  více  podnebí  severu,  takže 
dokonce  Bavorsko  a  Švábsko  jest  průměrem 
chladnější  než  Frísko  a  Holštýn.  Jen  některá 
místa  jihoněmecká  jsou  v  tomto  směru  vý- 
jimkou a  mají  následkem  nízké  polohy  své 
a  jiných  předností  půdy  takovou  teplotu,  ja- 
kou bychom  zde  v  poměru  k  podnebí  se- 
veroněmecké  nížiny  předpokládali.  Celkem 
však  v  podnebí  N-ka  patrný  jest  mírnící  a 
vyrovnávající  vliv  severozápadu,  tak  že  roz- 
díly roční  teploty  průměrné  v  celém  území 
1'eho  činí  nejvýše  4®  C,  nehledíme-li  ovšem 
:  vyšším  polohám  horským,  které  svojí  roč. 
teplotou  odchylují  se  od  nižších  míst  o  6  až 
7®  C  (Schwarzwald  a  j.).  Avšak  v  jednotli- 
vostech setkáváme  se  s  mnohem  většími 
rozdíly  podnebními,  které  vyplývaií  zejména 
z  rozmanitosti  povrchové  ve  středním  a  již- 
ním N-ku.  Kdežto  rozlehlé  planiny,  tabulo- 
viny  a  kotloviny  mají  zde  celkem  podnebí 
stejnoměrné,  doznává  rozdělení  teploty  na- 

groti  tomu  mnohých  změn  jednak  četnými 
orskými  vypnulinami,  jednak  hluboko  za- 
říznut jrmi  údoly  větších  řek  nebo  jednotli- 
vými, jejich  toíc  provázejícími  hlubšími  kotly 
nebo  skutečnými  nížinami. 

Srovnání  průměrných  ročních  teplot  nej- 
důležitějších stanic  meteorologických  uka- 
zuje zřejmě,  že,  jak  již  podotčeno,  N.  má 
hlavní  zdroj  své  poměrně  vysoké  teploty 
v  blízkosti  Atlantského  okeánu,  především 
ovšem  následkem  jeho  proudu  Golfského. 
Poněvadž  pak  větry  západní  s  moře  toho 
vanoucí  převládají  mnohem  více,  zejména 
v  zimě,  v  N-ku  západním  než  východním, 
vysvětluje  se  úplně  ubývání  teploty  od  záp. 
k  vých.,  patrné  z  následujícího  srovnání  prů- 
měrných ročních  teplot  stanic,  ležících  ve- 
směs mezi  53®  a  54®  sev.  š. :  Emden  8*60®  C, 
Altona  8-98®  C,  Zvěřin  8-21®  C,  Štětin  8*27®  C, 
Chojnice  6-56®  C  a  Arys  6-06®  C.  Jsou  tudíž 
nejteplejší  krajiny  v  západním  N-ku,  zejména 
příznivé  poměry  tepelné  vykazuje  údolí  rýn- 
ské. Od  Špýru  až  ke  Kolínu,  v  údolí  Ne- 
ckaru  až  k  Štutgartu  a  v  údolí  Mohanu  až 
k  Vircpurku  činí  průměrná  roční  teplota 
11®— 13®  C,  kdežto  proti  tomu  ve  Východ- 
ních Průších  jest  teplota  tato  jen  6®— 7®  C. 
V  ohledu  tomto  možno  vůbec  rozlišovati 
v  N-ku  tyto  oblasti:  údolí  Rýna  s  údolím 
Neckaru  a  Mohanu,  potom  s  největší  částí 
k  8Z.  se  táhnoucího  Porýní  a  dolního  Vest- 
fálska, jež  možno  nazvati  oblastí  okeánickou. 


Největší  část  horního  a  dolního  N-ka  až 
k  Odře,  vyjímaje  Harc  a  Durvnský  les,  s  8® 
až  9®  C  má  ještě  v  podnebním  onledu  ráz 
převahou  okeánický,  avšak  pevninské  vlivy 
vystupují  zde  již  zřetelně.  Konečně  východiu. 
N.  mezi  Odrou  a  Vislou  stojí  pod  klimati- 
ckým vlivem  moře  Baltického,  jenž  podnebí 
jen  málo  mírní,  a  sarmatské  nížiny,  tak  že 
možno  nazvati  je  sarmatskou  podnební  obla- 
stí N-ka.  S  rozdělením  tímto  souhlasí  také 
přibližně  průběh  ročních  isotherem.  Poměrně 
nejtepleji  končina  N-ka,  uzavřená  isother- 
mami  12®-'13®  C,  leŽí  na  jz,  od  bavorské  vy- 
sočiny. Isotherma  11®— 12®  C  probíhá  přes 
Landshut,  Augšpurk,  Ulm  k  sz.  až  na  s.  od 
Heilbronnu  a  Heidelt>erka,  zahýbá  se  potom 
k  j z.  přes  Rastatt  k  Schlettstadtu.  Isotnerma 
10®  C  běží  přes  Řezno,  Amberk,  Bayreuth, 
Chyžici,  Limburk  a  Kolín,  isotherma  9®  C 
přes  Ratiboř,  Vratislav,  Gubin,  Berlín,  Han- 
nover a  Osnabrúck,  isotherma  8®  C  pak  uza- 
vírá celé  dolní  N.  ai  k  čáře  táhnoucí  se  přes 
Hnězdno,  Walcz,  Stargard  a  Stralsund,  iso- 
therma 7®  C  území  až  k  čář<i  Olsztvn-Elb- 
1^,  kdežto  isotherma  6®  C  náleží  nejkrajněj- 
šímu severovýchodu  N-ka. 

Toto  ubývání  průměrné  roční  teploty  k  v. 
způsobeno  jest  v  podstatě  ubýváním  průměr, 
teploty  zimní,  kdežto  průměrná  teplota  letni 
v  celém  N-ku  jen  nepatrně  se  liší.    Tak  na 

Sř.  teplota  čvce.  v  Cáchách,  Bonnu,  Štras- 
urku,  Emdenu,  Gotinkách,  Norimberku, 
Mnichově,  štralsundě,  Frankfurtě  n.  O.,  Ra- 
tiboři, Gdaňsku  a  Tylži  liší  se  od  sebe  nej- 
výše o  2®  C.  V  tomto  větším  rozdílu  mezi 
teplotou  léta  a  zimy,  ve  střídání  velkého 
horka  letního  a  krutých  mrazů  zimních,  tedy 
v  kontinentálním  rázu  podnebí,  shodují  se 
hornoněmecké  planiny  a  hornatiny  s  něme- 
ckým severovýchodem.  Tak  mají  uvedené  již 
stanice  tyto  průměrné  teploty  léta  a  ledna: 
Emden  -f  16-55®  a  +  0*50®,  Altona  -f  17-85® 
a  +  0-09®,  Zvěřin  + 16-91  a  —  0*96®,  Štětin 
-f  17'45®   a   —  1-49®,    Chojnice   -f  16-81   a 

—  3'72®,  Arys  + 1681  a  —  5 60®  C  A  po- 
dobný ráz  jeví  i  stanice  hornoněmecké:  Ba« 
silcj  -f  18-53®  a  —0-41®,  Ulm  -f  17-64®  a 
— 1-71®,  Mnichov  -f  1759®  a  —  3-00®  C.  Ná- 
sledkem toho  jest  také  rozdíl  mezi  největší 
pozorovanou  zimou  a  nejvyšším  teplem  ve 
východním  a  v  horním  N-ku  největší  a  činí 
na    př.   v   Mnichově    65-24®  C    (-f  35-12®   a 

—  30*12®)  a  v  Poznani  až  72-63®  C  (4-  36-13® 
a  —36*50®).  Také  průměr,  roč.  teploty  pod- 
léhají v  jednotí,  rocích  většímu  neb  menšímu 
kolísání,  které  činí  asi  3®  C,  kdežto  u  jednotí, 
měsíců  mnohem  více,  v  létě  6 — 7®  C,  v  zimě 
pak  dokonce  12®— 13®  C.  Na  rozdíl  od  prů- 
měrné teploty  roku,  které  vesměs  k  vých, 
ubývá,  jsou  některá  místa  ve  východ.  N-ku, 
která  mají  vyšší  průměrnou  teplotu  letní 
než  místa  na  jz.  ležící.  Tak  má  na  př.  Berlín 
teplejší  léto  (+ 1805»)  než  Trevír  (17-37®)  a 
Cáchy  (17-1®  C\  Naproti  tomu  jaro  jest 
v  severovýcboaních  krajinách  velice  opo- 
žděné a  studené  následkem  tání  ledu  v  moři 
Baltickém  a  řekách  východonémeckých, kdežto 


Německo  (poměry  přírodní:  květena). 


79 


na  podxim  jeví  se  spíše  otepluj  id  vliv  moře 
Baiuckébo,  který  ovaem  v  zimě  pozbývá  všeho 
úcioku*  Z  deláibo  trvání  a  větších  mrazA 
ztmy  na  sv.  vyplývá  také  různá  doba  zaled- 
néDi  néineckých  řek.  Rýn  jest  zamrzlý  prA- 
mércm  26  dní  v  roce,  Vesera  30,  Labe  62  a 
Odra  70  dní.  Nejmírnější  zimu  má  rýnské 
údolí  od  Kolína  ke  Koblenci,  totiž  +  V6^  C 
v  lednu,  v  celém  pak  rýnském  údolí  od 
Špýni  neklesá  průměrná  teplota  ledna  pod 
-r  1*  C,  tak  že  v  ročním  prnměru  počítá  se 
v  rýnském  údolí  sotva  5  dní  pod  0^  C,  na- 
proti tomu  v  Berlíně  42,  ve  Štětině  73.  Vra- 
tislavi 83,  Gdaňsku  103  a  Arvsu  129  dní. 

G>  týká  se  ubývání  teploty  do  výš- 
ky, klesá  tato  v  Alpách  v  lednu  o  1^  C  se 
zvÝlcním  o  321  m,  v  Harci  na  219  m  a 
v  kudoboří  na  181  m,  naproti  tomu  v  čer- 
venci klesá  o  1^  C  v  Alpách  již  na  120  m, 
v  Uarci  na  126  m  a  v  Rudoboří  na  145  m, 
tak  ie  v  ročním  průměru  možno  páčiti,  že 
klesáni  o  1^  C  připadá  v  N-ku  na  zvýšení 
o  160  M. 

Veliký  význam  klimatický  má  proudění 
vzdnchu,  které  jest  v  podstatě  příčinou 
mímějšQio  podnebí  západu  a  drsnějšího  na 
východě,  jakož  i  náhlého  často  denního  ko- 
lísání teploty.  Zvlášť  důležitý  isou  v  N-ku 
dva  směry  proudů  vzduchovýcn:  severozá- 
padní, který  přináší  vlhký  a  teplý  vítr,  a 
severovýchodní  s  větrem  suchým,  v  zimě 
studeným  a  v  létě  horkým.  První  z  nich  jest 
vítr  okeánický,  druhý  pak  pevninský;  onen 
způsobuje  stoupáni  teploty,  pouze  v  létě  jest 
terno  teplejší,  onen  převládá  v  krajinách  zá- 
pach&ícb,  tento  pak  ve  východních.  Celkem 
lest  N.  pod  vlivem  barometrických  depressí, 
které  pHcháseíi  z  okeánu  Atlantského,  ná- 
sledkem čehož  převládající  směr  větrů  v  ce- 
lém N-ku  jest  opadni,  kromě  severozápad- 
niho  i  jihozápadní.  Dále  jsou  větry  nad 
severoněmeckou  nížinou  vanoucí  prudči  než 
v  bomatém  N-ku  středním  a  jižním  a  na 
|ihooěmeckých  planinách,  průměrná  nrchlost 
)qicfa  na  dolním  Labi  jest  2Vikrát  vetší  než 
oa  úpati  Alp.  Větry  jsou  také  v  nížině  trva- 
**ejši,  kdeito  v  hornatí  nach  a  planinách  va- 
nou spíše  jen  nárazovitě.  K  tomu  přistupuje 
ta  okolnost,  že  větry  západní  následkem 
svého  směru  vůbec  na  s.  N-ka  mají  volněiší 
pole  k  svému  rozvinutí  neŽ  v  hornatém  jihu 
a  2e  dále  jižní  N.  jest  ještě  pod  vlivem  již- 
uch  cyklonů,  které  směřují  na  jižním  okraji 
Alp  k  v.,  při  čemž  zvláště  na  j.  od  Dunaje 
vvsttxpojí  větry  východní.  Na  severním  pak 
Okraji  Alp  vyskytují  se  prudké  místní  větry, 
xpůiobeoé  klesáním  vrstev  vzduchových,  ná- 
padně teplé  (Fóhn),  mající  z  jara  zvláště  příz- 
nivý vliv  na  vegetaci. 

2f  vylíčených  poměrů  proudění  vzducho- 
vého vyplývá  také  rozdělení  srážek  atmo- 
sférických. Vyiky  jejich  především  ubývá 
od  z.  k  v.  Dále  nejbohatší  srážkami  jsou 
lápadní  svahy  pohoří,  kdežto  strany  východní 
jioa  mnohem  sušší. 

VMka  srážek  jest  mnohem  větši  v  kraji- 
Bách  hornatých,  kde  na  úbočích  horských 


zarážejí  se  deštonosné  větry,  než  v  severo- 
německé  nížině,  kromě  té  její  části,  která 
jest  pod  bezprostředním  vlivem  moře  Se- 
verního. Nejdeštnatější  krajiny  německé  jsou 
v  Alpách  (Tegemsee  119*32  cm),  v  bavorské 
vysočině  (Mnichov  80*08  cm)^  na  Šumavě 
(168*70  cm),  v  Černém  lese  (154  cm)  a  na 
Harci  (142*75  cm),  naproti  tomu  k  v.  a  jv. 
srážek  značně  ubývá,  tak  že  již  Berlín  má 
jen  59*74  cm.  Roztoky  jen  43*30  cm  a  ně- 
které krajiny  poznaňské  a  slezské  jen  asi 
30  cm.  Celkem  možno  páčiti  pro  celé  N.  výš- 
ku ročních  srážek  na  50  cm,  při  čemž  kra- 
jiny homoněmecké  mají  jich  asi  dvakráte 
víc  než  končiny  severní  a  východní.  Co  pak 
se  týká  doby  dešffl,  možno  N.  rozděliti  na 
3  oblasti:  1.  území  s  převládajícími  dešti 
podzimními  (pobřeží  Sever,  moře);  2.  území 
s  dešti  letními,  které  vystupují  tím  zřetel- 
něji, čím  dále  jdeme  k  vých.  a  jv.;  3.  území 
s  dešti  zimními  v  krajinách  výše  položených, 
zejména  na  1.  bř.  Rýna.  Průměrem  připadá 
na  zimu  20%,  na  jaro  227ot  na  léto  337©  a 
na  podzim  257o  všech  ročních  dešCův.  Nej- 
méně srážek  připadá  na  konec  zimy  a  na 
počátek  Jara,  v  cnu  a  čci  dosahují  maxima 
a  od  záři  opět  jich  ubývá.  Bouřek  připadá 
nejvíce  na  červenec,  i  jest  jich  celkem  na  j. 
více  než  na  s.  Většina  jich  táhne  od  z.  k  v. 
rychlostí  asi  3S  km  za  hodinu.  V  jižním  N-ku 
spojeny  bývají  bouřky  s  krupobitím.  Zimní 
bouřky  jsou  neobyčejně  řídké,  zejména  ve 
vnitrozemí.  Tšr, 

Květena  N-ka  v  celku  tak  jest  podobna 
české,  že  jeví  se  větší  odchvlky  jen  na  sev. 
a  jihu.  Tam  zejména  na  západě  bezlesými  pis- 
ci námi  (geest)  a  močály  (moor),  tady  svahem 
Alp  a  písčitou,  severu  podobnou  rovinou 
Bavorskou,  do  níž  řeky  snášejí  mnohá  se- 
mena. Nepatrný  rozdíl  v  západě  a  v  Porýní 
několika  teplejšími  bylinami:  břeČtanem, již- 
ním javorem  {Acer  monspessulanum)  a  ňex 
aquifolium  (severozápad),  Tamus  comm.  Nej- 
větší rozdíl  činí  přímoří  a  bylinstvo  jeho 
solimilné.  Bohatství  v  celku  neveliké.  Drude 
počítá  květnatých  druhů  divokých  3020, 
v  severozápadě  1064,  v  severovýchodě  1264, 
v  střední  kopčině  1668,  na  předhoří  772  a 
v  Alpách  722.  Nepatrný  endemismus,  jejž  na 
př.  ještě  Grisebach  popíral  —  mladší  dělá- 
vají arci  slabší  druhy. 

ro  ledové  době  bylo  asi  celé  N.  pralesem, 
hlavně  černám  —  avšak  ted  průměrně  skoro 
polovice  jeho  jest  polem  nebo  zahradou 
(487o)  ^  ^^s  kryje  v  celé  říši  jen  V4  v  severo- 
záp.,  v  pomoří  schází  a  panuje  hl.  v  střed- 
ních kopčinách,  kde  jsou  nejkrásněji  upra- 
vené lesy  na  světě.  Pastviny  hlavné  v  sev.- 
záp.  od  Hollandska  do  Šlcsviku,  kde  lesy 
vyhynuly  (až  Vi  půdy),  v  celé  říši  jen  8%, 
kdežto  úhoru  a  nevzdélané  země  jest  147« 
a  lučiny  jen  v  Bavorsku  a  severu  poněkud 
značnější.  Vinice  jen  v  záp.  (maximum  167© 
v  kraji  cannstadtském).  Pusté  krajiny  jsou 
slatiny  sevcrozáp.  {moore\  močály  přímoř- 
ské (watten),  na  Eif<'lu,  písčiny  Glúňské  (Ló- 
neburgerhaide),  potom    Braniborské   (»Moor, 


80 


Německo  (poměry  přírodní:  květena). 


Haide,  Sand  sind  des  Márkers  Land«,  dí  pří- 
sle vf)  jako  Bavorské.  Zvláštní  bylinyjen  zde 
pěstované  jsou :  odrůdy  pšeničné  (Triticum 
dicoccum,  Émmer,  T,  monococcum  Einkom), 
špalda  —  Spelz  (v  jihu),  sic  panuje  žito,  méně 
již  pšenice,  brambory  (57©  ornice)  —  ale 
povšimnutí  zasluhuje  v  severu  již  hojné  hno- 
jení zelené  (lupinou,  pohankou).  Jako  oby- 
čejné jsou  nejčetnější  rodinou  Compositae 
(400  dr.,  Vs  všech),  pak  trávy  (Vis,  přes  200), 
Cruciferae  (V^,  184),  Legummosae  a  Cyptra- 
ceae  (rodem  Carex,  Vie)*  Umbellifšfííe  (Vm)i 
Rosaceae  (Vas)»  potom  Caryofyllactaty  Scro- 
^ularineae  atd.  Rody  podobné  našim,  až  na 
sever  i  Alpy  (v.  t).  Na  severu,  zejména  se- 
verozápadu, pralesů  v  asi  nebude.  Nynější 
lesy  dělil  Drude  na  14  útvarAv.  Nejrozšíře- 
nější na  písku  les  borový  s  břízou,  vřesem, 
Vacciniemi,  Jasione,  Hieracium  atd.  Dále  lu- 
činy {auen)  mívají  lesy  dubové  a  habrové. 

V  severní  rovině  velké  dosud  luhy,  jak  je 
Slované  nazvali,  vlhké  lesy  olšové  (s  vrbami 
hlavně  Spreewald,  Oderbruch).  V  Porýní 
hojnější  listnaté  lesy  smíchané  (buk,  dub, 
habr,  bříza,  lípa,  javor)  a  mnoho  keřin 
(střemcha,  hloh,  ruŽe,  maliny,  Evonymus^ 
lUx  a  j.).  Avšak  nejkrásnější  typický  les 
středonemecké  kopčiny  z  Rujany  do  Jury  je 
bukpvý  (s  lipou,  javorem)  hlav.  pro  krásno- 
květý  podrost  od  primul  a  anemon,  Daphne 
me^ereum  do  mařinky,  Paris,  Oxalis  atd.  i 
Předlesí  kopčin  břiz,  habrů,  javorů  atd.  má  I 
zase  množství  keřů,  růží,  malin,  hlohů,  svíd ' 
(ne  v  severu),  dříštálu,  ligustra,  kalin,  rhamnu 
atd.  Z  podrostu  uvádí  Drude  Hieracie,  lnu- 
ly, Labiaty,  jahody,  Silene.  jetely,  Astraga- 1 
lus  glycyphylluSy  Geum  urhanum,  Melampy- 
rum  arvense  a  j.  Vlhčí  lesy  horní  kryje  smrk, 
pod  nímž  se  hlavně  rodí  kapradí  (Nefro- 
die,  Aspidie)  s  Majanthemum,  Áctea,  Trien- 
talh,  Lysimachta  nemorum;  hoření  lesy  Vo- 
ges,  Černolesí,  Jury  atd.  tvoří  sosna  i  v  dol- 
ních Alpách;  podrost  je  Orobus  vernus,  Peta- 
sites  albus,  Dentaria,  avšak  v  800—1000  m 
zase  převládají  smrčiny  v  Durynkách,  Harci 
atd.,  kde  bohaté  drny  mechů  (Hypnum, 
Crista  castrensis,  Hylocomium,  Píagiothecium 
vedle  Prenanthes  purp,^  Crepis,  Streptopus, 
Polygonatum  a  Homogyne),  až  v  Alpách  na- 
stupují modříny  a  kleč.  Nedostatek  Černo- 
lesí v  severozápadě  je  nápadný,  poněvadž 
se  tu,  zejména  v  Dánsku,  dokázalo  přirozené 
střídání  lesních  stromů  v.  Tak  zaniká  teď 
buk  (jako  dříve  tis)  a  šíří  se  smrk  a  borovice. 

Zvláštní  útvar  jsou  vřesoviště  (Haide)  pís- 
čin  (geestů)  severozápadních  —  hlavně  Cal- 
luna  vulgaris,  Afyrtillus^  Vitis  idea,  chvojka, 
Tormentilla ,  lišej  sobí,  Cladonia  rangife- 
rina  —  místy  Ilex  a  Genista  anglica,  ze 
trav  Agrostis  vulgaris,  Dechampsia  flexuosa. 

V  horách  vyšších  Calluna,  Empetrum,  Lu- 
\ula  erecta,  Calamagrostis  Halleriana,  Geni- 
sta pilosa  —  na  Brockenu  na  př.  Pulsatilla 
alpina  i  Hieracium  alpinum  —  nemluvě  o  Al- 
pách (v.  t.). 

Luka  dělí  Drude  na  8  útvarů,  z  nichž  po- 
dotkneme  jen    2   nám  cizí,  Schroter  lučiny 


švýcarské  rozdělil  na  22  útvarů*  což  by  ve- 
dlo příliš  daleko  ~  neboť  ostatní  jsou  našim 
podobné.  Přímořská,  solní  louka  skládá  se 
hlavně  %  Festuca  thalassina,  distans,  Samolus 
valerandi,  Glaux  mařit ima,  TMglochin  mari- 
timum,  Festuca  rubra,  Chenopodina  maritima^ 
u  moře  Salicomie  a  jetel  (Tri/olium  /ragife- 
rum\  dále  Juncus  Gerardi,  Agrostis  alba, 

Pisóiny  suché  hlav.  trojí:  1.  duny  přímoř- 
ské AmmoJHa,  Carex  arenaria,  Elymus  arena^ 
rius,  mezi  nimiž  keř  Hippophai  rhamnoides 
s  vrbami  a  trním.  2  nejsušší  traviny  značí 
Coryneforus  canescens  a  slatinovitějáií  písek 
Nardus  stricta  —  mezi  oběma  mateřídoulka 
Jasione  montana,  Hieracium  pilosetia^  Filago 
arvtnsis,  Helichrysum  orenaHum,  VlhČÍ  lučiny 
značí  Cyperus  flavescens^  Scirpus  acicularis^ 
Carex  cyperoides,  Juncus  buffonius  a  j.  Pře- 
chod k  močálům  a  slatinám  značí  pak  Rhyn- 
chospory,  Erio forum,  Scirpus^  Juncus,  Gtn- 
tiana  pneumonanthe  a  j.  Rašeliny  kryje  hlav. 
mech  Sphagnum  s  některými  dr.  Carex,  Dro- 
sera,  Empetrum,  Scheuch\eria  palustris,  Lyco- 
pódium  inundatum,  Sendtner  a  Pokorný  se- 
stavili 332  dr.  ze  slatin  bavorských,  127  vý- 
hradně —  75  8  mechy,  157  v  travinách.  Še- 
stinu Hannoverská  kryjí  slatiny  v  severo- 
záp.  mezi  Hollandskem  a  Labem  (u  ř.  Emže 
25  □  mil)  i  jižnějí,  kde  na  př.  v  rašeliništi 
Bourtangeském  není  vidět  předmětu  stopu 
vysokého  na  celém  obzoru.  Grisebach  na- 
značil 27  dr.  jakožto  typických  pro  řečené 
rašeliniště  —  v  třech  stupních  —  1.  Erica 
tetralix  i  Calluna  vulgaris  s  Empetrum,  My- 
rica  gale,  Narthedum  ossifragum;  i.  Cypera* 
ceae,  Eriophorum  vaginatum,  Scirpus  caespi- 
tosus,  Carex  atd. ;  3.  Sfagnum  s  Mnium  palu- 
stře,  Bryum  caespititium,  Polytrichum  pilife- 
rum.  My  rica  vždy  zelený  keř,  jest  pa- 
mátná jakožto  zbytek  rodiny  v  tertiéru  roz- 
šířenější, teď  hlavně  americké.  Podotkneme 
z  těch  bylin  ještě:  Ledům palustre,  Andromeda 
calyculata,  kubus  chamaemorus  (jen  severo- 
východ). Rašeliny  bavor.  subalpinské  kryje 
Pinus  uliginosa,  příbuzná  kleče  —  šumav- 
ské rašeliny  jsou  v  Cechách  lépe  vyvi- 
nuty. V  jezerech  severu  vyskjrtuje  se  -rov- 
něž bylina  geologicky  stará,  Lobelia  Dort- 
manna,  z  rodiny  tropické,  která  z  Finska  do 
Belgie  přečkala  dobu  ledovou.  Líčení  bylin 
mořských  musíme  tu  vynechati.  Ze  soli- 
milných  samého  břehu  mořského  jmenu- 
jeme ještě:  Cochlearie,  Cakile  marítima.  Aster 
Tripolium,  Statice  Limonium,  Honckeneya  pe* 
ploides,  Eryngium  maritimum  —  ozdoba  na 
př.  Helgolandu  krásnokvětá  .^rmerw  maritima. 

Solní  močály  značí  dleBuchenaua  30  bylin, 
hlavně  Salicornia  herbacea,  divoký  zde  celer 
{Apium  graveolens),  Obione  peduneuiata,  Chť 
nopodina  maritima,  Aster  tripoUum  a  Statice 
Limonium  z  krásnokvětých.  Sušší  solní  místa 
značí  příbuzná  oněm  ve  stepi  ruské  Arttmi- 
sta  maritima,  která  se  vyskytuje  i  v  místech 
solná tých  vnitřku,  které  rostou  i  u  Arstem, 
Eisleben,  Stassfurtu,  kde  bylo  více  soli 
v  půdé,  nebo  na  př.  Chenopodina  maritima 
má  18%  suché  váhy  soli. 


Xčtnecko  ^statistika:  ob>nratelstvo)  81 

Sjséjfi  by   .'.iřio  atrcrmfco  M-ka  i  Tclké  Tclmi  fídké  zalidnéní,  tak  ie  středonémecká 

čásD  tcprr  po  'jtáoré  době,  kát  ceii  nílina  hostota  objratel  tím  patméji  T3fsti]poje,  Cha- 

brla  ijfta   í^^ofrctm  óo  4CO  m  n.  m.    d^c  rakteristícioQ  zoámkoo  N>ka  jest,  ie  řídce 

s£op  TcSJaaa  a  >  ,  se  pftstéhoralo  d£ein  obydlená  úxemí  iidriii|i  se  Tedle  hosté  lalid- 

asi  X  rtczLods  po  fecach.  éi^eai  z  jihn.  Xej-  nénýcfa,  coi  pc»dniinéao  přederšim  trářností 

ajnsaViéjs:  szfed  }at  Eharnsko,  kde  se  Tý-  půdy,  jejíí  hory  přirozené  json  řídce  oby- 

rbods:  «  řír:  trarr  stýkárají.   ŇcJTÍce  stop  dleny,  jsoncc  z  nejrétái  části  pokzyty  lesy. 

>rct;cké    leóoré    doby    zůstalo    ▼    Krkono-  Arsak  kromé  toho  setkáTáme  se  i  v  nitíidi 

^:dL                                                            Fr.  poiohách  s  rozsáhlými  prostorami  tém^  ne- 

Zrířtsa  N-ka  jest  středocTropská  i^tíz  obydlenými,  jako  jest  na   př.  okres   Karls- 

Evropa,  kt.  88S  si,.  walde   t  Dolním  Slezskn,  kde   na   200  kat* 

^yáli  jen  83  obyratel.  Xaprotí  tomo  překva- 
^•■fi«t*a-  pnjíd  jest  lidnatost  některých  středonéme- 
ODyTatclstTo.  Podle  scitási  lídn  ze  dne  ckých  pohoří,  zejména  Černého  lesa.  Rudo- 
2.  proKTce  1S>5  i=á  Kéaseckářišc  52,279.901  hoři,  Smrdn,  I>ar3^nskébo  lesa  a  Krkonoéů, 
obTT-,  kd^rito  Týpocty  pro  r.  l^JO  odhadnjt  které  vynikají  v  té  příčiné  nade  viecka  ostat* 
ůrit  poctil  =a  ÁŠ,9Tc  áCK*.  Připadá  tndíi  na  N.  ni  pohoří  Evropy.  Zejména  Radohoři  náleii 
r.ct  Dcx  ^  -  xesccrebo  obyrate  stra  Evropy,  s  více  než  200  ob.  na  1  km*  a  Dnrynský  les 
ačtoliv  za=;ii=á  sorva  '  y,  její  plochy,  tak  íe  s  více  nei  100  ob.  na  1  km^  k  nejlépe  ahd- 
inzstota  jeho  obyratelstva  jest  skoro  třikráte  néným  krajinám  středm'  Evropy. 
raková   jako    bcstota    obirvatelstra    cvrop-  Neobyčejné  silný  jest  vzrůst  oby Tatel- 
ského  a   obcá^la  r.  1395  97  ob.  na  1  km*^ ,  štva   némeckého,  t  némi  nutno  spatřovati 
r.  1=^'  pak  1:3  obyv.  na  1  km^.  .Avšak  ha-  jedna  z  nejmocnéjších  pak  velkolepého  po- 
st o  ta  tato  jest  rordélena  vclmi  nestejně  na  litického  i  hospodářského  rozpjetí  N-ka.  Na 
cdootlive  německé  zcmé  a  krajiny.  Xa  Rýne  území   nynéjši  ři5e  obnášel  počet  objfvatel 
a  ve  středním  N-kn  má  Hic  dvé  rozsáhlá  r.  1816  jen  24*8  milí.,  r.  1840  pik  32*8  mill., 
úitmi  hastébo  obyvatelstva,  kromé  toho  pak  r.  1850:  35*4  mill.,  r.  1860:  37*7  mill..  r.  1870: 
Tétii  ostrovy  slcc  lidsatosu  na  Sále,  střed.  40*8    mill.,   r.    1880  již    45*2   mill.,   r.   18<í0: 
Vestře.  při 'ústi  Labe.  Vcsery  a  Trávy,  a  49*4  mill.  a  r.  1895:  52*3  mill.,  konečné  pak 
oriem  1  kaidé  velkoměsto  se  svým  okolím  r,  1900  skoro  56  mill.    Přibylo  tudii  obyva- 
troří  takovýto  ostrov.  Tyto  plochy  hostého  tclstva   némeckého   od  r.  Í8S0  o  více   nei 
ul:dcéxií  přtóči  rozsahem  podobné  prostory  10  mill.  osob,  od  r.  1870  pak  přes  15  mill. 
Francie,   Rakouska  a  zeim  jibov.'vropských.  osob,  tedv  asi  o  35* ,,  ačkoliv  od  zaloieni 
V-jký  rozdíl  mezi  homatÍDOU  a  níiinoo  né-  říše  v3rstéhovalo  se  téméř  2*  5  mill.  Xémcův 
aieckoo  docházi  v  lidnatosti  výrazo  tím  způ-  do  zámořských  zemí.    A2  do  r.  1840  přibý- 
sobem,   Ic   čára  jdond  od  Weselo  proti  ř.  válo  obyvatel  na  celém  území  nynější  řiše 
Lippé  vxbům  přes  Minden  na   Hildesheim,  celkem   stejnoměrné  a  rovněi  dosti  stejné 
^ligdťbcrk,   Badyšic.  Zhořclec,  Vratislav   a  na  venkove  i  v  městech.  Bouřlivý  rok  184S 
I/;k>.í  roxdéluje  obyvatelstvo  N-ka  ve   dvě  se  svými  následky,  jakož  i  nepříznivé  výdél- 
SAnp:ny  dle  jeho  bnstoty.    Severně  od  této  kove  poměry  v  zemi  oproti  Isikavým  práme- 
cary  pfevládá  kromé  malých  výjimek  něko>  nům  hospodářským  v  cizině  způsobily  stou- 
ca  vclcoiést  a  ústí  velkých  řtk  obyvatel-  pajíct  meh  vystěhovalecký,  který  měl  za  ná- 
ftvo  hostoty  slabé  až  prostřední,  kdežto  na  slede k  počátkem  let  padesátých  ve  státech 
;  od  ni  střídají  se  úz^mi  hosté  a  řídce  za-  j  hozápadních  a  v  některých  krajinách  Pra- 
udn-^Tiá  ve  ve  iém  počtu.  Snadno  jest  tu  roz-  ska  úbytek  ob3rvatel,  kddlto  až  do  r.  1840 
poicati   vliv  velikých  toků,  hromadící  mo-  nebylo  území,  jehož  obyvatelstvo  by  se  bylo 
hutaé  nakopeni  obývatí^l.  zejména  vliv  Rýna,  •  zmenšilo.    Nanejvýše  že    království   Hanno- 
i.  potom  i  působeni  ložisek  uhelných  a  že-  1  verské   a  virtemberský  kraj  jagstský  vyka- 
'r  zoých   na  Bcvemím  okraji  oblasti  střt*do-  zovaly  jen  slabý  přírůstek.  Až  do  roku  Í852 
ccm^ckých  pohoří,  jakož  i  úrodného  území,  •  rostlo  objpratelstvo  německé  celkem  jen  do- 
r  néml  pěstuje  se  řepa  cukrová.  Mezi  Har-  sti  pomalu.    Široká  plocha    zvláště    slabého 
:cra  a  Dana; cm  l<-ži  vedle  sebe  ve  mnohých  p  vzrůstu  prostírala  se  od  ústí  Vesery  až  k  je- 
rétiicfa  1  mcniích  krajinách  území  s  husto-  žeru  Bodamskému  a  zaujímala  Oldenbursko, 
tou  menši  25  obyvatel  na  1  km-  a  větší  250  Hannoversko,  Brunšvicko.  Kur hessy,  Walde- 
obyvať  1   na  1  km*,  kdt-ito  oa  s.  odtud  ko-  ■  cko,   celé   Bavory  na  pravém   břehu   Rýna, 
:sa  i;dsatost  mew  25  až  75  ob.  na  1  km^  3.  jagstský   kraj   a   dunajský  ve  Virtcmbersku, 
roidíly  její  rozděleny  jsou  ještě  na  veliké  Hohcnzollem,    Lotrinsko    a    Dolní   Elsasko, 
plochy    s   volnými    a    nenáhlými    přechody,  rovněž  málo   přibylo  obyvatel   v  kraji  můn- 
Avšak  í  v  scvt  roněmecké  niž. ně  způsobuje  sterském.  ubylo  pak  jich  v  kraji   osnabrů- 
jdltická    vypnulina  značnou  i-ídkost  obyva-  ckém,  ovšem  jen   o  *  j"^  00  ročně.    Silný  pří- 
!*'-srra,  T  é.csvicko-Hoíštýnsku  pak  nalézáme  růslek  na  sv.  omezuje  se  v  tomto  období  na 
th  zřejmé  od  sebe  se  hsící  pásma  lidnatosti  obvod    štětínský,    kozlínský   a   kwydzinský, 
na  pobřeží  východním,  uprostřed  a  na  zá-  silné  přibývalo   i   obyvatel   v  obvodu  opol- 
padínim  břeha.  Rovněž  ták  i  v  Dolní  Lužici  ském,    začíná   pak    úžasný  vzrůst  lidnatosti 
1  Flámiogu  jest  obyvatelstvo  značně  řídké  v   homicko-prumyslových    okresích    porýn- 
oáftledkem  písečné  a  t:*  lirodné  půdy  tamní  ských.  Tento  vzrůst  trvá  a  zvětšuje  se  i  v  le- 
iTýAeniny.    Xa  j.  od   Dunaje  prt  vládá  opět  těch  1852—67,  za  to  docela  se  zaráží  vzrůst 


82 


Německo  (statistika:  obyvatelstvo). 


počtu  obyvatel  na  sv.  N-ka.  V  letech  násle- 
dujících toto  pomalé  přibývání  zasahuje 
i  Elsasko-Lotrinsko,  Kurhessy  a  Hor.  Hessy 
a  některé  kraje  Badcnska,  za  to  silně  se 
zvětšuje  počet  obyvatel  v  celém  téměř  krá- 
lovství Saskem,  zejména  pak  rostou  velká 
mésta,  tak  že  možno  v  době  té  mluviti 
o  skutečném  proudu  obyvatel  z  venkova  do 
měst.  V  1.  1875—80  jeví  vzrůst  německého 
obyvatelstva  tu  zvláštnost,  že  přibývá  rych- 
leji obyvatel  v  krajinách  řídce  obydlených, 
kde  dosud  přírůstek  byl  nepatrný  (Poznaň- 
sko, Pomořany,  Prusy,  SlesvickoHolštýnsko, 
Meklenbursko,  Durynsko,  Hannoversko  a  ].), 
pomaleji  však  v  krajinách  s  obyvatelstvem 
dosud  rychle  stoupajícím  (Sasko,  Branibor- 
sko, Vestfálsko,  Porýnsko,  Brémy,  Hamburk 
a  j.).  Avšak  již  v  následujícím  pětiletí  na 
stalo  opětně  normální  přibývání  obyvatel, 
které  v  1.  1885—95  stalo  se  pro  celou  říši 
dosti  stejnoměrným  kromě  krajin  východ- 
ních, ze  kterých  nastalo  silné  stěhování  k  z. 
Celkem  vzrůst  lidnatosti  v  krajinách  na  pra- 
vém břehu  Labe  a  v  scv.-vých.  N-ku  během 
doby  1816—95  slábl,  ba  namnoze  změnil  se 
i  v  úbytek.  Rovněž  i  na  jz.  říše  přibývalo 
obyvatel  jen  velmi  málo,  za  to  neustále  silné 
stoupání  jich  počtu  vykazuje  království  Sa- 
ské,  pruský  vládní  ODvod  diisseldorfský  a 
arensberský,  dále  provincie  saská,  šlesvicko- 
holštýnská  a  Durynsko.  Jest  tudíž  největší 
vzrůst  obyvatelstva  ve  velikých  městech  a 
husté  zalidněných  oblastech  prům^^slových, 
střední  přírůstek  jeví  území  současně  země- 
dělská i  průmyslová,  kdežto  pod  průměrem 
jsou  všecky  jihoněmecké  zemé  a  řídce  oby- 
dlené východní  provincie  Pruska  se  silným 
stěhováním.  Ubylo  pak  obyvatelstva  pouze 
v  obou  velkovévodstvích  Meklenburských, 
ačkoliv  ovšem  porůznu  vyskytují  se  po  ce- 
lém N-ku  místa  s  úbytkem  obyvatel.  Celkem 
přibylo  od  r.  1816  do  r.  1900  obyvatelstva 
říše  Německé  2V4krát,  z  čehož  na  provincie 
staropruské  připadá  přírůstek  273násobný, 
na  nové  pruské  provincie  však  jen  iVa^^^" 
sobný.  Nejsilněji  stoupal  počet  obyvatel  ve 
vládním  obvodu  arnsberském  (o  2577e).  nej- 
slaběji v  miinsterském  (o  537o)>  avšak  některé 
okrsky  průmyslové  v  hor.  Slezsku  a  v  pánvi 
ruhrsícé  zvětšily  svt^  obyvatelstvo  5kráte,  ba 
i  dvanáctkráte.  Z  ostatních  německých  států 
vzrostl  počet  obyvatel  v  království  Saskem 
o  1977o.  v  Hamburku  o  3007©,  naproti  tomu 
v  Elsasko- Lotrinsku  jen  o  257o- 

Tento  obrovský  vzrůst  počtu  obyvatel, 
obnášející  v  druhé  polovici  XIX.  století 
přes  20  milí.  osob  a  zejména  rychlý  od  za- 
ložení říše  německé,  připadá  téměř  úplné  na 
účet  obyvatelstva  městského  a  pří- 
slušníků živností  obchodních  a  prů- 
myslových. Kdežto  v  první  pol.  XIX.  st. 
přibývalo  také  venkovského  obyvatelstva  do- 
sti značně,  zůstal  jeho  počet  v  druhé  polo- 
vici min.  století  absolutně  stejný,  ba  spíše 
ho  uhylo.  Z  obyvatelstva  na  území  nynčjší 
Německé  říše  bydlilo  r.  1858  737©  na  ven- 
kově a  277o  ve  městech,  tak  že  počet  veš- 


kerého venkovského  obyvatelstva  v  hrani- 
cích nynější  říše  možno  pro  tu  dobu  páčiti 
na  26'9  milí.  Dle  říšské  statistiky  bydlilo 
v  místech  s  méně  než  2000  obyv  ,  která  od- 
povídají asi  dřívějším  vesnicím,  roku  1871: 
26*22  milí.  osob,  r.  1882:  26'32  a  r.  1895  jen 
25-97  milí.,  tedy  roku  1871  bydlilo  ještě 
647o  všeho  německého  obyvatelstva  na  ven- 
kově, r.  1895  naproti  tomu  již  jen  507©  a 
dnes  podle  všeho  jiŽ  daleko  méné  nt  ž  polo- 
vice obyvatel.  V  r.  1816  byl  Berlín  jťdiným 
velkoměstem  v  hranicích  nynější  říše  Ně- 
mecké, maje  do  200.000  ob.  Naproti  tomu 
vykazuje  N.  r.  1871  jiŽ  8  měst  s  více  než 
100.000  obyv.,  r.  18S2  pak  15  a  r.  1895  do- 
konce 28  takovýchto  velkoměst.  Počet  jejich 
obyvatel  stoupl  od  r.  1871  do  r.  1895  s  2  na 
7  milí.,  tak  že  r.  1871  nebydlilo  ještě  ani 
57o  německého  obyvatelstva  ve  velkomě- 
stech, r.  1895  však  již  asi  14 7o.  V  městech 
s  více  než  20.000  obyvateli  bydlila  r.  1871 
asi  7a  německého  obyvatelstva,  r.  1895  však 
již  74'  Zejména  rychle  rostou  nej vetší  mé- 
sta, a  to  nejvíce  Berlín  (1,677.304  roku  1895 
proti  197.717  obyv.  r.  1816),  kde  nejrychleji 
přibývá  obyvatel  v  předměstích,  a  pak  mě- 
sta průmyslová.  Tak  v  posledních  20  letech 
přibylo  Mannheimu  a  Důsseldorfu  obyvatel 
o  1007o,  8  velkoměstům  o  80— 1007o,  14 
o  60— 807o  a  jen  4  z  uvedených  28  měst 
s  více  než  100.000  ob.  vzrostla  o  méně  neŽ 
507o.  avšak  o  více  než  307o«  N.  jest  kromě 
Anglie  nejbohatší  městy  stát  evropský  a 
vzrůst  jeho  veleměst  naplňuje  i  samotné 
vlastence  německé  vážnými  obavami  a  sta- 
rostmi. Počet  obytných  stavení  páčí  se  na 
5,848.562.  počet  domácností  na  10,617.923, 
povážlivým  úkazem  pak  je,  že  od  r.  1870 
vesměs  neustále  roste  počet  osob  připadají- 
cích na  1  obytné  stavení  (se  7*7  na  8'5).  ja- 
kož i  že  vzrůstá  poměrně  i  absolutně  počet 
lidí  jednotlivě  žijících  (s  l'37o  na  l*57o  všeho 
obyvatelstva). 

Jako  venkovského  obyvatelstva  vůbec,  tak 
zejména  ubývá  obyvatelstva  rolnické- 
ho na  prospěch  průmyslového,  a  to  nejen 
relativně,  nýbrž  i  absolutně.  Kdežto  v  letech 
čtyřicátých  obnášelo  rolnické  obyvatelstvo 
ještě  asi  73  veškerého  německého  obyvatel- 
stva a  ješté  při  založení  Německé  říše  bylo 
ho  jistě  více  než  polovička,  činilo  r.  1882  jen 
42-57o  a  r.  1895  dokonce  jen  35'77oi  dnes 
pak  obnáší  sotva  337o.  V  letech  1882—1895 
klesl  jeho  počet  s  19'23  milí.  na  18*5  milí. 
osob.  Naproti  tomu  stouplo  obyvatelstvo 
průmyslové  v  letech  1882—1895  se  161  raill. 
na  20*3  milí.,  obyvatelstvo  pak  zaměstnané 
v  obchodě  a  dopravě  se  4*5  milí.  na  6  míli. 
Obchod  a  průmysl  vyživoval  r.  1882  45*57o 
obyvatelstva  nčmeckt^ho,  r.  -1895  však  již 
50'67p>  kdežto  na  ostatní  živnosti  kromě  rol- 
nictví připadalo  127o.  resp.  1367o  Zaměst- 
nává.y  se  tudíž  počátkem  XIX.  stol.  jeŽtě 
Vt  obyvatelstva  nynějšího  N-ka  rolnictvím, 
avšak  na  konci  jeho  sotva  7j'  Toto  úžasné 
přesunutí  pomérů  v  povoláni  a  živnostech 
německého  obyvatelstva  jest  bez  odporu  nej- 


Německo  (statistika:  obyvatektvo).  83 

ddlciitéjSiro  a  Qejváinějiím  zjevem  v  celém  0'37o)  a  jiné  živnosti  0*57o  (proti  0-9Vo);  "^ 
jeho  hospodářském  živote  a  rozvoji.  Hospo-  obchod  a  dopravu  ll*5Vo  (proti  10  0%)  a  to: 
dářské  déjioy  N-ka  vykazují  jen  jediný  úkaz  na  obchod  vlastní  5'67o  (proti  507o)i  do- 
podobné  dalekosáhlý,  totiž  německou  kolo-  právu  3-97o  (proti  3*37o).  hostinské  živnosti 
nisact  východolabských  krajin  ve  středo-  l'87o  (proti  1*07),  pojišťování  0*137o  (proti 
věku.  Tcndy  jako  dnes  bylo  hlavní  příčinou  0'087o)t  na  domácí  služby  a  rozličné  práce 
neobyčejné  rychlé  a  silné  rozmnožování  oby-  za  mzdu  l'77o  (proti  2*17o)'i  "^  tak  zv.  svo- 
ratclstva  pod  vlivem  příznivé  situace  poli-  bodná  povolání  4l7o  (proti  3*77o);  na  pří- 
ttcké»  které  nutilo  k  novým  formám  hospo- 1  slušníky  vojska  a  válečného  námořnictva 
dáfského  života  a  úplné  převrátilo  dosa-  l'47o  (proti  l*27o);  bez  zaměstnání  6*47o 
vadní  podklady  národního  bytí.  Tak  stalo  (proti  5  07o)*  Bylo  pak  samostatných  živnost- 
»c  za  naáich  dnů  N.  ze  státu  výlučně  rolni-  níků  r.  1895:  42-97o  proti  41*97o  r-  1882,  je- 
ckého  nejdříve  státem  rolnickým  i  prfimy-  jich  příslušníkův  a  dělníků  57'l7o  proti 
sIoTým»  rychle  však  potom  státem  výlučněji  58'l7o*  Nejvyšší  jest  poměr  zaměstnavatelů 
a  TýluČncji  průmyslovém  a  obchodním,  za-  k  zaměstnaným  v  obchodě  a  dopravě,  nej- 
stifiojíc  svým  rozmacnem  v  tomto  ohledu  nižší  pak  v  zemědělství,  což  vyplývá  jednak 
všecky  ostatní  státy  svéta,  ani  Velikou  Bri-  z  rostoucích  stále  velikých  majetků  pozem- 
tannii  nevyjímaje.  Ovšem  rozdělení  obyva-  kových,  jednak  z  toho,  že  při  zemědělství 
telstva  dle  obou  těchto  hlavních  větví  ho-  i  jsou  daleko  více  než  při  jiné  živnosti  za- 
spodářské  činnosti  jest  v  říši  velmi  nestejné,  městnáváni  členové  rodiny. 
Silné  procento  obyvatelstva  průmyslového  Neustálé  stoupání  vzrůstu  obyvatel  není 
naléxáme  především  ve  2  velkých,  souvislých  v  N-ku  způsobeno  rostoucím  počtem  na- 
oblastech,  totiž:  1.  celý  západ  říše,  t.  j.  Vir- 1  rozeních,  nebof  počet  tento  klesl  s  39*l7oo 
tetnbersko,  Badensko,  Elsasko  -  Lotrinsko,  l  v  období  1871—1880  na  36-l7oo  v  let.  1894 
Hcssy.  Hessy-Nassavsko,  Porýnsko  a  přilehlé  až  1900,  ačkoliv  doposud  z  velkých  evrop- 
kraje  Vestfálska,  vyjímaje  jednotlivé  okresy '  ských  států  v  té  příčině  předčí  N.  jen  An- 
V  Badensku  a  Virtembersku,  jakož  i  část  i  glie,  Skotsko  a  Norsko,  nýbrž  spíše  rychlým 
Porýnska  hraničící  s  Lucemburskem;  2.  krá- 1  klesáním  počtu  úmrtí,  který  zajisté  násled- 
loTství  Saské,  Durynsko  a  střední  N.  až  |  kem  všeobecného  pokroku  životního  blaho- 
k  •everoněmecké  nížině,  potom  pruh  na  l  bytu  a  politiky  sociální  snížil  se  se  27-27oo 
jthíÍTD  kraji  provincie  slezské.  Sem  náležejí  |  v  letech  1871—80  na  21-57oo  ^  1-  1894—1900. 
také  ojedinělá  menší  území  kolem  Štětina, '  Zvětšil  se  tudíž  přebytek  narozených 
Hamborka.  Brém,  Lubeku  a  Kielu,  průmy-  v  obou  těchto  obdobích  s  ll*97oo  na  14*67oo 
slorpn  pak  střediskem  severního  N-ka  jest 


Berhn.  Převahou  rolnické  obyvatelstvo  jest 
v  ostatních  krajinách  říše,  zejména  ve  veli- 
kéoa  úiemí  východních  provincií  pruských 


V  absolutních  číslech  obnášel  v  letech  1871 
až  1880  jen  511.000,  v  1.  1894—1900  však  již 
774.000,  r.  1900  pak  obnášel  dokonce  do 
847.000,  počet  úmrtí  pak  jen  20-67oo  všeho 


(obojí  Prusy  a  Poznaňsko),  k  němuž  na  j.  i  německého  obyvatelstva.  Přirozeným  svým 
připojuje  se  největší  díl  Slezska,  na  z.  Po- 1  rozmnožováním  obyvatel  asi  o  iVaVo  ročně 
mořany,  části  Braniborska  a  obojí  Meklen- 1  stojí  dnes  N.  na  prvním  místě  mezi  všemi 
borsko.  Severem  provincie  saské  přicházíme  evropskými  velestáty  a  i  ze  států  menších 
do  drahé  zemědělské  oblasti,  která  zahrnuje  '  vykazuje  jen  Nizozemí  poněkud  větší  stou- 
proTÍncii  hannoverskou  bez  Hildesheimu  a  <  páni  počtu  obyvatel.  Tento  neobyčejný  vzrůst 
obvod  můnsterský,  úzké  pásmo  obvodu  min-  přebytku  počtu  narozených  považuje  se  za 
den^ého,  Valdecko,  část  obvodu  kassel-  jeden  z  nejstkvělejších  důkazů  přírůstku  ná- 
ského,  celé  Bavorsko  na  pravém  bř.  Rýna,  I  rodní  síly  německé  a  opravňuje  k  stkvělej- 
nékteré  kraje  badenské,  virtemberské  a  el-  ším  ještě  nadéjím  do  budoucna,  tak  že  po- 
sasko-lotrinské.  Osamotnělá  území  rolnická  čítá  so.  že  říše  Německá  dosáhne  60  míli. 
í^ou  Tc  vládním  obvodu  trevírském  a  na  s.  obyvatel  jiŽ  r.  1904.  Podle  podrobných  dat 
Šlei:vicko*HoIštýnska.  z  r.  1898  bylo  narozených  v  N-ku  2.029.891, 

V  podrobnostech  jeví  se  statistika  po- !  z  nichž  65.160  mrtvě  narozených,  tedy  asi 
volant  v  říši  Německé  dle  sčítání  ze  14.  čna  3V37o»  2  čehož  připadalo  na  Prusko  1,260.423 
1*95  Ukto:  na  rolnictví  připadá  34-97o  oby- 1  nar.  (40.942  mrtvě),  Bavorsko  225.952  (6673, 
vatelsťva  proti  41-77o  r.  1882;  na  lesnictví  a  1  Sasko  162.555  (5593).  Virtembersko  75.591 
rybářství  0'B4%  (proti  0-857o);  na  hornictví ,  (2414),  Badensko  62.102  (1619),  Hessy  36.628 
a  hutnictví  3-67g  (proti  30%);  na  průmysl  (1327),  ostatní  státy  německé  154-801,(5018) 
35*6%  (proti  32'57o).  a  to:  na  zpracování  ka- ,  a  na  Elsasko-Lotrinsko  51.839  (1574).  Úmrtí 
mcnů  a  zemin  2-57o  (proti  207o)f  průmysl  pak  bylo  v  celé  říši  1,183.020,  z  čehož  při- 
kovorý  4'27o  (proti  3*07o),  výrobu  strojův  a  padalo  na  Prusko  706.073.  Bavorsko  149.351, 
nástrojů  2*07o  (proti  l*87o),  průmysl  chemi- 1  Sasko  92.785,  Virtembersko  48.881,  Badm- 
cký  0-6%  (proti  0-47o),  průmysl  textilní  3*77o  sko  40.193,  He ssy  21.710,  ostatní  státy  85.901 
{proti  4'17«).  papírnictví  0'67o  í^ proti  0-47o).  •  a  na  Elsasko-Lotrinsko  38.126.  Nemanželsky 
zpracování  kozí  0*87«  (proti  0-77o).  průmysl ,  narozených  bylo  168.898,  t.  j.  asi  8V37o  všech 
dřevařský  3'3**o  (proti  3'07o)»  výrobu  potra- j  narozených,  v  průměru  let  1882—91  připa- 
vin  4'0*/#  (proti  3'8*/o),  výrobu  oděvů  5*77o  <íalo  na  ně  ještě  9'3l7o.  nad  průměrem  stálo 
(proti  ó-O^/g),  iivnosti  stavební  7*2%  řproti  Bavorsko  (15^'o).  Meklenbursko  (14^^,  Kcr- 
ó*^/,),    řemesla    polygrafická    0*57o    (proti  i  lín  íl3*l7o).  vládní  obvod  vratislavský  a  Uh- 


>'■ 


84 


Německo  (statistika:  obyvatelstvo). 


nicky  (13-47o).  Durynsko  a  Sasko  (12-37q). 
naproti  tomu  zcela  nízké  procento  vykazuje 
Porýnsko  (3-57o).  Vestfálsko  (2-5Vo),  Hanno- 
versko, Oldenbursko  a  Brémy  (5'6'/o)»  Hessy, 
Hessy-Xassavsko  a  okolní  menší  státy  (6'l7o)- 
Největší  počet  porodů  připadá  na  únor  a 
září,  nejmenší  na  léto  (červen,  července  a 
srpen),  na  100  narozených  děvčat  připadá 
pak  106  nar.  chlapcflv.  Daleko  menší  počet 
úmrtí  vykazuje  sev.-záp.  N.  proti  východním 
a  jižním  krajinám  říše,  obzvláště  značná  pak 
jest  úmrtnost  v  mladších  vrstvách  obyvatel. 

V  posledních  letech  zvětšil  se  i  počet 
sňatků  se  7-7%o  v  letech  1881—1885  na 
8-47oo  v  době  1896—1900,  i  připadá  na  100 
osob  sňatku  schopných  53  sňatků  ročně. 
Úhrnem  v  celé  říši  bylo  sňatků  458.877  roč., 
z  čehož  připadá  na  Prusko  280.394,  Bavor- 
sko 48.464,  Sasko  38.611,  Virtembersko  16.308, 
Badensko  14.727,  Hessy  9475,  ostatní  něme- 
cké státy  38.369  a  na  Elsasko-Lotrinsko 
12.529.  Zajímavým  způsobem  jeví  se  rozdíl 
vládnoucího  náboženství  a  zaměstnání  jed- 
notlivých krajin  říše  v  hojnosti  sňatků  v  ur- 
čité roční  době.  Tak  v  katolických  zemích 
rolnických  připadá  maximum  sňatků  na  listo- 
pad (konec  žní),  minimum  pak  na  březen 
(doba  postní),  naproti  tomu  v  evangelických 
rolnických  krajinách  vykazuje  sice  listopad 
také  maximum,  avšak  mnohem  slabší,  mini- 
mum pak  srpen.  V  zemích  průmyslových 
leží  maximum  sňatků  v  dubnu  a  květnu,  mi- 
nimum pak  v  srpnu.  V  celé  říši  připadá  nej- 
více sňatků  (45Vo)  na  duben  a  květen,  potom 
na  říjen  a  listopad. 

V  obyvatelstvu  N-ka  převládá  dosti  silně 
ženské  pohlaví,  a  to  v  poměru  100  mužů  na 
104  ženy,  neboť  napočteno  r.  1895:  25,661.250 
mužův  a  26,618.651  žen.  Nad  průměr  stoupá 
tento  poměr  ve  Vých.  Průších  (109*3),  Po- 
znaňsku  (107*8),  Slezsku  (111*3),  Hohenzol- 
lernu  (110),  Virtembersku  (107*4),  Valdecku 
(108*8)  a  v  Berlíně  (107-8},  naproti  tomu  jest 
méně  žen  než  mužů  zejména  ve  Vestfálsku 
(95*08),  Šlesvicko-Holštýnsku  (97*5)  a  Porýn- 
sku  (99  8),  slabý  pak  jest  tento  poměr  také 
v  Hannoversku  (100*4)  a  Lippe-Schaurabur- 
sku  (101*5).  Ve  velkých  městech  přes  silné 
obyvatelstvo  dělnické  a  posádky  vojenské 
jest  vesměs  více  žen  než  mužů,  pouze  Mag- 
deburg a  Štrasburk  činí  v  tom  výjimku.  Ze 
100  obyvatel  jest  60  svobodných,  34  odda- 
ných a  6  ovdovělých  nebo  rozvedených,  a 
to:  mužů  62  svobodných,  34*6  ženatých  a 
3*4  ovdovělých  nebo  rozvedených,  žen  pak 
58*1  svobodných,  33*4  vdaných  a  85  ovdo- 
vělých nebo  rozvedených.  U  věku  pod  10  let 
jest  z  1000  obyvatel  242  osob,  v  10—20  le- 
tech 207  osob,  v  20—40  letech  289  osob, 
v  40—70  letech  234  osob  a  přes  70  let  28 
osob. 

Silné  přirozené  rozmnožování  obyvatelstva 
německého  způsobilo  ve  spojení  s  příčinami 
hospodářskými  a  jinými  již  od  začátku  sto- 
letí XIX.  silné  stěhování  z  území  nynější 
Německé  říše,  tak  že  neobyčejný  vzrůst  je- 
jího obyvatelstva  jest  tím  nápadnější.  Počítá 


se  pak,  že  od  r.  1820  vystěhovalo  se  z  N-ka 
na  6  milí.  osob,  od  r.  1871  pak  šlo  přes  ně- 
mecké přístavy  4,210.742  osob  do  zámoří. 
Největší  výše  aosahoval  vystčhovalecký  ruch 
v  1.  1852—64  následkem  objevů  zlata  v  Ka- 
lifornii a  Austrálii,  potom  v  1.  1866—73  ná- 
sledkem válek  a  konečně  v  1.  1881—85.  kdy 
dosáhl  maxima  r.  1881  (220.798  vystěhov.). 
V  1. 1890—1900  vystěhovalo  se  r  říše  604.086, 
nejvíce  r.  1891:  120.089,  nejméně  pak  r.  1898: 
22.221  osob,  úhrnem  pak  přes  německé  pří- 
stavy Šlo  1,366.946  osob.  Z  německých  vy- 
stěhovalců  v  uvedeném  období  vypniveno 
přes  Brémy  279.990  osob,  přes  Hamburk 
185.320,  přes  jiné  německé  přístavy  8169, 
přes  Antverpy  85.904,  přes  Rotterdam  a 
Amsterdam  18.991  a  přes  francouzské  pří- 
stavy 25.712.  Ještě  počátkem  let  devadesá- 
tých byly  daleko  nejdůležitějším  vystéhova- 
leckým  přístavem  německým  Brémy  (r.  1890: 
48.080  vystěhovalců),  dnes  však  Hamburk  se 
iim  svým  ruchem  vystěhovaleckým  rovná, 
ba  je  namnoze  i  předčí  (r.  1900  v  Brémách 
9126  vystěhovalcův  a  v  Hamburku  10.660). 
Daleko  největší  Čásť  německých  vystěhoval- 
cův odchází  do  Spojených  Obcí,  od  r.  1820 
páčí  se  jich  počet  na  4  milí.  osob,  v  1. 1890 
až  1900  pak  obnášel  524.208  osob,  kdežto  do 
Kanady  vystěhovalo  se  13.093  osob,  Brazílie 
15.924,  ostatní  Ameriky  11.366,  Austrálie 
2787,  Afriky  7867  a  Asie  1503  osob.  I  v  po- 
sledním roce  stěhovalo  se  do  Spojených 
Obcí  přes  80Vo  všech  německýeh  vystěho- 
valců. Do  severní  Ameriky  jdou  hlavně  vy- 
stěhovalci  jiho-  a  východoněmečtí,  do  ostat- 
ních zemí  naproti  tomu  vystěhovale!  ze  se- 
verozápad. N-ka  a  z  měst  hansovních.  jdou 
pak  do  Unie  hlavně  řemeslníci  (15Vo)»  kdežto 
rolnických  vystěhovalců  tamže  ubývá  (117o)« 
Silné  jest  také  stěhování  do  Ruska,  které 
páčí  se  za  posledních  dvacet  let  na  685.000 
osob,  zejména  z  jižního  N-ka,  Badenska,  Vir- 
temberska  a  Falce,  většinou  rolníků.  V  Bré- 
mách a  Hamburku  vyšetřuje  se  také  povo- 
lání německých  vystěhovalců,  z  nichž  (16.996) 
bvlo  1867  rolníků,  2928  řemeslníků,  3524  pří- 
slušníků obchodu  a  dopravy,  2136  dělníkův 
a  6541  bez  určitého  zaměstnání.  Velká  čásť 
vystěhovalců  jest  ovšem  u  věku  produktiv- 
ním (48'87o)»  tak  že  jejich  odchod  znamená 
pro  říši  skutečnou  ztrátu  hmotnou.  Při  veš- 
kerém obyvatelstvu  činí  při  rychlém  jeho 
vzrůstu  ovšem  jen  2  os.  na  100.000  ob.  Mo- 
hutný a  stále  rostoucí  jest  proud  cizích  vy- 
stěhovalců přes  německé  přístavy,  který  ob- 
nášel (1900)  83.805  osob  proti  64.419  roku 
předešlého,  tak  že  i  s  německými  emigranty 
(23.740),  z  nichž  19.786  šlo  přes  německé 
přístavy,  páčí  se  vystěhovalecký  ruch  těchto 
přístavů  na  10v3.591  osob,  z  čehož  připadá 
;  60.486  na  Brémy  a  39.882  na  Hamburk. 
Z  těchto  cizích  vystěhovalců  šlo  do  Spoje- 
ných Obcí  74.649,  nejvíce  jich  pocházelo 
z  Rakouska  (38.493,  a  to  21.437  z  rakouské 
a  17.056  z  uherské  polov.)  a  Ruska  (27.853). 
Naproti  tomuto  stehování  zahraničnému  stojí 
vždy  čilejší  stěhováni  vnitřní,  ve  kterém 


Německo  (statistika:  národopis) 


85 


rozhodně  převládá  směr  západní.  Jen  z  pol- 
ských okrsků  Xěinecké  říše  stěhuje  se  roč. 
na  100.000  osob  do  N-ka  západního  a  střed- 
ního, zejména  do  velkých  měst  a  průmyslo- 
vých okresů.  Tím  se  vysvětluje,  že  jen  607o 
obyvatelstva  jest  narozeno  v  miste,  ve  kte- 
rém jest  usazeno,  kdeito  ostatních  40%  po- 
chází z  jiných  míst,  obyčejně  ovšem  z  nej- 
bliliiho  okolí.  Tento  poměr  stává  se  vŠak 
ve  velikých  městech  zcela  jiným,  tak  na  př. 
T  Berlíně  jen  427o  j^*t  v  místě  narozených, 
v  Hamborku  pak  jen  447o-  Úhrnem  pak  v  celé 
říši  jest  10  57oo  obyvatelstva  narozeno  v  ci- 
zině, o  osobách  v  N-ku  narozených,  ale  v  ci- 
zí né  íj jících,  není  podrobných  dat. 

Národopis.  Více  než  907o  veškerého 
obyvatelstva  říše  jsou  Němci,  národ  ger- 
mánské větve  indoevropské  čeledi,  tvořící 
jediný  příbuzný  celek  spojený  sousedstvím 
svých  sidel  a  společným  podáním.  Všechny 
némecké  kmeny  odvozovaly  původ  svůj  od 
Taista,  jehoi  tři  synové  Ingo,  Isto  a  Irmin 
dali  jméno  hlavním  třem  částem  némeckého 
národa.  Ingaevonům.  Istaevonům  a  Hermi- 
nionům  odpovídajícím  rozdělení  Němců  na 
Dolnoněmce,  Středoněmce  a  Horno- 
némce.  VŠem  třem  spoleČno  bylo  brzké 
spojení  8  jinými  národy,  které  na  ně  mělo 
stejně  mocný  vliv  a  jci  během  doby  úplně 
zménilo  jejich  národní  ráz,  učinivši  z  nich 
národ  v  podstatě  od  ostatních  Germanů 
zcela  se  lišící,  nynější  Némce.  Proto  také 
nelze  klásti  nějaké  rozhodující  váhy  na  ostré 
jich  rozlišování  na  jednotlivé  kmenv  a  sku- 
piny kmenŮv.  Hlavní  jejich  rozdělení  v  tomto 
směru  spočívá  na  rozdělení  německého  ja- 
zyka na  dolní  a  horní  němčinu,  dle  kterého 
rozlišují  se  i  Němci  na  veliké  dvě  skupiny 
kmenů  dolnoněmeckých  a  hornonč- 
meckých,  jež  možno  označiti  také  názvy 
Scveroněmci  a  Jihoněmci  a  jejichž 
hranice  jsou  zároveň  rozhraním  obou  hlav- 
ních nářečí  německých.  Území  Hornoněmců 
prostírá  se  od  Alp  nejen  až  k  střcdoněme- 
ckým  pásmům  horským,  nýbrž  většinou  ještě 
daíeko  za  ně  do  nížiny. '  Ostré  ohraničení 
jest  velmi  nesnadné,  ježto  vytvořily  se  ne- 
jeti zde  onde  dialekty  smíšené,  nýbrž  i  v  dol- 
Dooěmeckých  krajinách  leží  hornoněmecké 
ostrovy  jazykové  a  naopak  zase  setkáváme  se 
se  stopami  dolní  němčiny  daleko  v  území 
Hornoněmců.  Na  z.  hraničí  dolnoněmecké 
kmeny  na  j.  s  Vallony,  kdežto  jihovýchodní 
(>eni)anská  čásf  Belgie  náleží  k  Hornoném- 
cům,  či  spíše  Středoněmcům,  takže  hranice 
DolnooěrocŮ  táhne  se  přes  Ticnen  a  Diest 
k  Rocrmonda  a  Vcnloo.  Odtud  obrací  se 
k  jv.  přes  Krcfeld  na  Rýn.  který  překročuje 
Mtzko  Gerresheimu.  V  údolí  rýnském  panuje 
od  Bonnu  až  pod  Důsseldorf  dialekt  smíšený. 
Od  Gerresheimu  jde  rozhraní  to  na  Drols- 
hageo,  běží  po  pohoří  Rothaaru  přes  Hallen- 
bcT^  a  Sachsenberg  k  Edeře,  odkudž  sleduje 
rozvodí  mezi  Fuldou  a  Diemlou  aŽ  k  Ha- 
bíchtswaldr.  Odtud  probíhá  hraniční  čára 
k  ▼.  přes  Eichsfcid,  kde  jest  Heiligenstadt 
bomooěmccký  a  Daderstadt  dolnoněmecký, 


kolem  Duderstadtu  pak  jest  obyvatelstvo 
smíšené.  Na  Harci  leží  hornoněmecký  ostrov 
jazykový,  který  zaujímá  hornická  města 
Clausthal,  Zellcrfeld,  Wildemann,  Lautenthal 
a  Andreasberg,  jež  byla  kdysi  dle  všeho  za- 
lidněna franckými  horníky.  Od  Sachsy  na 
jižním  úpatí  Harce  běží  vlastní  hranice  jazy- 
ková přes  Mágdesprung,  Ballenstedt,  Hoym, 
Maisdorf,  Harkerode,  Sandersleben,  Gůsten, 
Stassfurt,  Calbe  k  ústí  Sály  a  odtud  proti 
Labi  až  k  Vitemberku.  Dále  na  v.  jsou  nej- 
jižnější dolnoněmecká  místa  Dahme,  Luckau, 
Lubm  na  Sprévě,  Fůrstenberg  na  Odře, 
Mi^dzyrzecz  a  Mi^dzychód  na  Vartě,  odkudž 
opět  hranice  dolnoněmeckého  nářečí  jsou 
zároveň  hranicí  němčiny  proti  polštině. 
V  dolnoněmeckém  území  jazykovém  leží  jen 
ještě  hornoněmecký  ostrov  na  s.  od  Olsz- 
tyna  ve  Východ.  Průších,  což  vysvětluje  se 
hornoněmeckou  imraigrací  zvláště  ze  Salc- 
purska. 
Hornoněmci  dělí  se  na  čtyři  hlavní  kmeny: 

1.  Švábové  sídlí  mezi  Alpami,  Vogesami 
a  Lechem,  kde  hraničí  od  pradávna  s  Ba- 
vory, na  s.  až  ke  střednímu  Neckaru  a  Ra- 
stattu.  Rozlišují  se  tu  AI  eman  i,  kteří  bydlí 
v  hornorýnské  nížině,  a  Burgundové 
v  úvodí  Aary.  Jména  Alemanův  a  Švábův 
upomínají  ještě  na  veliké  svazky  kmenů 
z  dob  stěhování  národů,  které  opanovaly 
jihozápad  N-ka.  Švábové  jsou  povahy  uza- 
vřené a  snivé  se  silným  básnickým  nadáním, 
avšak  také  nakloněni  k  nepraktickému  roz- 
umování a  sektářství  náboženskému.  Proto 
z  nich  vyšla  jednak  řada  velikých  básníkův 
a  myslitelů,  jednak  také  blouznivcův.  Avšak 
kromě  toho  jsou  i  velíce  činní  a  obratní, 
ode  dávna  proslulá  pak  jest  jejich  udatnost. 
Provozují  orbu,  vinařství,  chov  dobytka, 
vedle    toho    však    i    dosti    silný    průmysl. 

2.  Bavoři  v  úvodí  Dunaje  od  Lechu  až 
k  Litavé  v  Rakousku  zaujímají  vlastní  Ba- 
vory, Horní  Falc,  Tyroly,  Salcpurk,  Rakousy, 
Štýrsko,  Korutany  a  vznikli  smíšením  růz- 
ných živlů  germánských  se  silným  příměskem 
krve  slovanské  zvláště  v  zemích  východních. 
Jsou  postavy  většinou  složité,  menší,  silné, 
s  kulatou,  malou  hlavou,  rudým  obličejem 
a  neobyčejnou  silou  tčlesnou,  čímž  liší  se 
od  slabších,  hubených  a  štíhlejších  Švábův. 
Povaha  jejich  jest  také  hrubší  a  těžkopád- 
nější, jsou  nakloněni  k  pití,  hře  a  tanci, 
jsou  prchliví,  při  tom  však  dobromyslní  a 
srdeční  i  vůči  cizincům.  U  Severoněmců 
panují  proti  nim  jako  proti  Švábům  silné 
předsudky.  Hlavním  pramenem  výživy  jest 
jim  orba  a  chov  dobytka.  3.  Frankové 
rozšířeni  jsou  v  celém  úvodí  Mohanu,  ve 
Voigtlandu  a  Krušných  Horách,  kolem  střed- 
ního Rýna,  v  úvodí  Mosely  a  v  Hessích. 
Rozdělují  se  na  Franky  východní,  k  nimž 
náležejí  i  někteří  obyvatelé  Horní  ^alce, 
a  na  Franky  porýnské,  k  nimž  počítají  se 
obyvatelé  Rýnské  Falce.  Jsou  považováni 
od  mnohých  za  nejčilejší  a  nejchápavější 
německý  kmen,  jsou  veselí  a  dojmům  pří- 
stupní, pružní  a  chytří,  avšak  také  nespo- 


8i>  Německo  (statistika:  národopis). 

lehliví  a  nestálí  i  domýšliví.  Provozují  orbu,  ském,  2339  v  drážďanském,  304  lipském  a 
chov  dobytka  a  rozsáhlé  vinařství,  v  mC-stech  139  zvikavském.  MenŠi  státy  německé  jsou 
a  horských  krajinách  pak  čilý  prámysl.  výlučné  obydleny  Němci,  kdežto  ncněmccké 
4.  Durynkové  (kmen  hornosaský)  mezi  oby  vatelstvo  převládá  jen  v  pruské  provincii 
Harccm,  Šálou  a  Durynským  lesem,  odkudž  I  poznaňské.  Největší  počet  příslušníků  vy- 
zasahují  na  v.  až  za  Labe,  kde  počítají  se  i  kazují  z  neněmeck^ch  národností  Poláci, 
k  nim  Němci  v  scv.  Čechách  a  ve  Slezsku.  2,977.950  osob,  z  nichž  připadá  471.943  na 
Nářečí  I  /jich  jest  smíšeninou  dolní  a  horní '  Východní  Prusy,  493.369  na  Západní  Prusy, 
němčiny.  Jest  to  lid  silný  a  houževnatý,  1,053.184  na  Poznaňsko,  994.961  na  Slezsko 
pověstná  jest  j  jich  náklonnost  k  hudbě  a  |a  11.285  na  Pomořany.  Ve  Východních  Pru- 
zpěvu,  avšak  i  jejich  výboj nost  a  nesnášeli-  sích  obývají  Poláci  jižní  území  pohraničně, 
vost.  Krajiny  jejich  jsou  z  velké  části  sídlem  sahající  na  s.  až  asi  k  čáře  Ostrowo-Loczany. 
vyspělého  a  rozsáhlého  hornictví  a  prň- i  Nazývají  se  zde  Mazuři  a  náležejí  převahou 
myslu,  kde  vedle  práce  domácí  v  nejchud- '  k  církvi  evangelické.  Jen  pokud  zasahují  do 
ších  krajinách  nalézáme  také  kvetoucí  města  okolí  Olsztyna  (ve  Varmii),  jsou  katolíci, 
tovární.  \  Městské  obyvatelstvo  v  těchto  krajinách  jest 

Dolnoněmci  {Piattdentsché)  dělí  se  na  2  '  většinou  německé,  obyvatelstvo  venkovské 
hlavní  kmeny:  však  s  80— 90%  polské.    V  Západních  Pru- 

1.  Dolnosasy  nebo  Sasy  vlastní  mezi  |  sích  žijí  Poláci  na  pravém  břehu  Vií^ly,  přede- 
Labem,  Harcem  a  Vcscrou  s  výjiraKou  po-  vším  připojujíce  se  na  vytčené  vjchodo- 
břeží  osazených  Frísy.  ve  Ve.střálsi;u,  Lippe-  pruské  území  na  i.  od  Čáry  Chelmno-Leszno- 
Detm.,  Valdccku,  zap.  Holštýnč  a  již.  Šles-  Ilawa,  dále  obklopeni  jsou  Némci  v  kraji 
vičku.  Kromě  toho  odňali  Sašové  ze  všech  Mlecewo,  pak  usazeni  jsou  na  z.  od  Visly 
německých  kmenů  nejvíce  pfldy  Slovanům  na  pláni  až  k  čáře  Zlotowo-Sluchów  a  od- 
a  to  marku  Braniborskou,  Mcklenbursko,  '  tud  až  k  pomořanské  hranici,  kde  připojuje 
Pomořany  a  až  i  Prusy.  Od  nich  oddělují  .se  se  k  nim  11.285  Poláků  většinou  v  kraji  by- 
Vestfálové  se  zvláštním  podřečím.  Jest  to  tomském.  Poláci  západopruští  jsou,  s  výjim- 
nejvýboinější  a  původně  nejčistší  německý  I  kou  několika  tisíc  na  ř.  Osse  v  bývalém 
kmen.  Postavy  jsou  většinou  vysoké  a  silné,  staropruském  území,  katolíci.  Čásf  jich  na- 
povahy  nž  divoké  a  k  hrabivosti  náchylné,  zývá  se  Kašubové,  kteří  na  v.  sahají  aŽ 
velcí  jedlíci  luštěnin  a  masa,  při  tom  však  k  hranici  vislanských  nížin,  na  z.  pak  skoro 
ducha  pevného  a  vytrvalého.  Jsou  to  pře-  až  k  čáře  spojující  města  Noweroiasto,  By- 
vahou  rolníci,  kteří  v  úrodných  krajinách  ,  tóm,  Chojnice  a  Zlotowo,  mezi  Bytomem  a 
žijí  na  velikých,  jednotlivých  dvorcích  do- 1  ('hojnící  pak  i  přes  tuto  čáru.  V  Foznaňsku 
sud  způsobem  patriarchálním,  naproti  tomu  jest  nejméně  Poláků  v  západních  a  sevcr- 
v  neúrodných  končinách  rašelinišť  a  písČin  nich  pohraničných  krajích,  tak  na  př.  v  kraji 
nuceni  jsou  odcházeti  za  výdělkem  do  měst  mi^dzyrzcczském  jen  192*2%<„  nejvíce  pak 
a  zemí  sousedních,  zejména  do  Nizozemí,  j  na  území  ohraničeném  na  s.  čarou  jdoucí 
kde  pomáhají  při  sklizni  sena,  cihlářství  atd.  i  z  W^growicc  k  jezeru  Gopto  a  na  j.  čarou 
Na  v.  kolem  Bielefeldu  provozují  plátennictví,  od  Košcian  přes  Szrem  k  Ostrowu  a  K^pnu. 
v  hornatt^m  jihu  pak  železářství  a  tkalcov-  Více  Dež  807©  obyvatelstva  polského  mají 
ství.  2.  Frísy,  kteří  bydlí  v  t.  zv.  rýnské  kraje:  košcianský,  ostrowský,  západopoznaň- 
deltě,  vůbec  na  pobřeží  moře  Severního  od  ský,  gostynský,  wrzeániowský,  jaroczynský, 
ústí  Šeldy,  pokud  vyskytují  se  tu  ostrovy  k^penský,  witkowský,  pleszewský.  szrodský, 
a  blata,  až  k  Veseře,  potom  přerušena  jsou  zninský,  kožminský  a  szmiegiclský.  V  raěsló 
jejich  sídla  Dolnosasy,  načež  opět  na  pr.  bř.  ,  Poznani  připadají  na  1000  osob  503  Poláci, 
Labe  sahají  na  ostrovech  a  blatech  jako  i  v  Bydhošti  však  jen  140*8  Polákův.  Ve  Slei- 
severní  Frísové  až  do  Jutska.  Přechod  mezi  |  sku  jest  988.593  Poláků,  kteří  žijí  většinou 
fríským  a  dolnosaským  podřečím  tvoří  spi-  na  pravém  břehu  Odry  ve  vládním  obvodě 
sovná  řeč  hollandská.  Frísové  jsou  ,  opolském  a  v  kraji  olesznickém  a  polsko- 
národ  námořnický,  otužilý  a  houževnatý,  wartenbcrském  vládního  obvodu  vratislav- 
neobyčojně  konscrvativní,  avšak  řeč  jejich  ského.  Ostatní  žijí  rozptýlené  ve  vládním 
ustupuje  dolnoněmčině,  takže  frísky  mluví  t  obvodu  lehnickém.  Na  levém  břehu  Odry 
jen  asi  60.000  lidi  v  západním  Frísku,  kdežto  |  mizejí  v  Horním  Slezsku  zi  čarou  Hlubčíce- 
zvláštní  jejic*i  větev,  Dolnorýnci,  při-  Horní  Hlohov.  V  kraji  kozelském, střelickém, 
způsobili  se  úplně  nářečí  a  mravům  soused-  i  lublinickém,  rybníčkem,  pštínském  a  rosen- 
ních  Nizozemců.  berském    tvoři    Poláci    819*5— 882  8Voo   o^y- 

Kromě  Němců  zahrnuje  v  sobě  obyvatel-  vatelstva.  Menší  jeho  díl,  avšak  vždy  ještě 
stvo  říše  asi  Vio  národností  neněmeckých,  |  700— 8007oo»  připadá  na  ně  v  kraji  opolském, 
a  to  mimo  570.000  Židů  a  433  000  příslušníků  břežském,  t)Ytomském  a  tarnovickém.  Vět- 
jiných  států  především  asi  3  milí.  Poláků,  šina  všoch  Poláků  náleží  k  církvi  katolické. 
220.000  Francouzů.  139.400  Dánů,  122.000  Roztroušeně  žijí  Poláci  jako  dělníci  ve  velké 
Litvínů,  do  120.000  lužickýchSrbů,  80.000  Če-  i  části  N-ka  zejména  severního,  takže  nalézáme 
chův  a  11.058  Vallonů.  Daleko  největší  část  i  jejich  osady  zvláště  v  Pomořanech,  Brani- 
těcbto  Neněmců  připadá  na  Prusko,  z  ostat-  borsku,Sasku,Anhalt8ku,  Brunšvicku,  Hanno- 
nich  států  vykazuje  Sasko  49.916  Srbů,  z  nichž  I  věru  až  Porýnsku.  na  průplavu  cis,  Viléma 
47.134  jest  v  krajském  hejtmanství  budyšín- i  atd.    K  Polákům  na  s.  přiléhají  sídla  Lit- 


Německo  (statistika:  náboženství).  87 

vinu,  jíchi  jest  121.335,  z  čehož  33.886  při-  tvoří  říšská  hranice  od  Švýcarska  počínaje 
padá  na  vládní  obvod  královecký  a  84.204  až  k  Reisberku  ve  Vogesách  také  téměř 
na  vládal  obvod  gombinský  ve  Východních  přesné  hranici  jazykovou.  Dále  k  s.  žijí 
Prusícb,  a  kteří  bydlí  mezi  Deimou  a  ruskou  Francouzi  ve  Vogesách  na  Giesenu,  Lebe- 
hranici.  Jsou  evangelíci  a  tvoří  v  kraji  hey-  i  ravč  a  Breuschi  a  konečné  v  Lotrinsku  dělí 
dekrugském  větiinu  (589*67oo)  obyv..  kdežto  obé  jazyková  území  čára  Rixingen-Dieuze- 
V  Icraji  memelském  připadá  na  né  417-3Voo»  Thionville,  takže  s  méstem  Metami  náleží 
iyli»k<Sm  346-3Vo«  ragnitském  245*6 Voo,  niede-  celý  kraj  metský  s  malými  díly  jiných  kra- 
rangském  212'4Voo.  pillkallcnském  130-57oo  '  jíiv  a  největší  čásť  kraje  Cháteau-Salins 
a  labiavském  157-37oo-  V  malém  počtu  vy-  k  francouzskému  území  jazykovému.  Ovšem 
»kytují  se  i  ješté  dále  na  j.  Vedle  nich  žije  silné  vojenské  posádky  činí  krajiny  tyto 
zde  ještě  asi  400  Kuronců  v  okolí  Memclu  vlastně  jazykově  smíšenými, 
a  to  v  několika  vesnicích  na  s.  tohoto  města  Kromě  těchto  nenémeckých  občanů  říše 
a  pak  na  kurské  kose.  Na  j.  pak  zasahují  zdržuje  se  zde  také  značný  počet  přísluš- 
Tc  Slexsku  skoro  ai  k  polským  krajinám  níků  cizích  států,  který  dle  různých  dob 
Cechové  v  počtu  79.078  hlav,  kteří  žijí  ročních  kolísá  asi  kolem  Va  milí.  hlav.  Jsou 
jako  katolíci  v  malém  počtu  na  západním  to  ve  větším  počtu  Rakušané  a  Uhři,  Švýcaři, 
konci  kraje  kladského  a  ve  větším  na  j.  od  Dánové,  Nizozemci,  Francouzi,  Rusové,  An- 
ř.  Zinny  v  Horním  Slezsku,  kde  náleží  město  gličané,  Američané  (ze  Spojených  Obcí),  Švé- 
HulČin  českému  jazykovému  ostrovu,  jako  i  dové,  Norové,  Italové  a  Lucemburští.  U  všech 
evangelíci  pak  v  osadách  založených  Bedři-  těchto  národností  převládají  muži,  pouze 
cbexn  II.  v  kraji  polskowartenberském,  stře- 1  u  Angličanů  zastoupeny  jsou  silněji  ženy. 
Luskem,  opolském  a  střelickém.  Dále  k  z.  Židů  počítá  se  567.884,  mluví  vesměs  ně- 
a  s.  tvoří  uprostřed  německého  obyvatelstva  mecky,  ačkoliv  jsou  nejčetnější  v  krajinách 
jazykový  ostrov  Srbové  lužičtf,  jichž  jest,  s  převládajícím  obyvatelstvem  slovanským. 
117.883  osob,  z  čehož  38.255  v  Braniborsku,  Hojně  zastoupeni  jsou  i  v  Hessích,  v  někte- 
27.320  ve  Slezsku,  49.916  v  král.  Saskem,  rých  částech  Virtemberska.  Badenska,  Elsa- 
a  kterých  sídla  počínají  na  s.  v  lese  Sprév-  sko-Lotrinska  a  Falce.  Ve  střed,  a  sev.  N-ku 
ském,  sahajíce  až  téměř  k  české  hranici  vyskytují  se  téměř  jen  v  městech,  zejména 
na  j.,  územím  jejich  pak  protéká  Spréva.  v  býv.  územích  biskupských.  Z  měst  má 
Mezi  nimi  leží  v  Braniborsku  německá  města  nejvíce  Židů  Frankftirt  n.  M.  a  Fuhrt. 
Chotěbuz  a  Gródek.  ve  Slezsku  město  Viti-  Obyvatelstvo  německé  jest  co  do  nábo- 
fbcnov  a  v  Sasku  Budyšín.  Města  Kamenec,  jženství  velice  roztříštěno.  Němci  pak  sami 
Bsskupice  a  Lubij,  vesměs  s  obyvatelstvem  ;  jsou  nábožensky  ze  všech  velikých  národů 
téměř  pouze  německým,  leží  na  hranici  ja-  '  světa  nejroztříštěnější.  Asi  637o  všech  oby- 
ivkové.  Srbové  jsou  evangelíci,  jen  v  né-  vatel  N-ka  přiznává  se  k  církvi  evangelické, 
kterých  saských  místech  katolíci.  Uzemí  je- 1  35VjVo  ke  katolické,  asi  l*/o  jest  židův  a 
;ich  proti  dobám  starším  neobyčejně  se  y//^  jiného  křesťanského  vyznání  než  kato- 
uncniiio  a  to  silněji  na  s.  než  na  j.,  dříve  j  lického  nebo  evangelického  (6716  evangeli- 
sahali  ai  na  23  km  k  Frankfurtu  n.  O.  a  na  '  ckých  bratří  nebo  ochranovských,  22.365 
45  fcm  k  Berlínu.  Na  s.  říše  obývají  severní  mennonitů,  29.074  baptistů,  5249  presbyteri- 
čist  provincie  šlesvické  Dánové  v  počtu  ánů,  10.144  methodistův  a  kvakerů,  5714 
1>>.399  hlav  a  to  od  severní  hranice  až  i  německých  katolíků,  14.347  vyznavačů  svo- 
ic  Tondemu  na  j.  jest  dánština  řečí  kostelní  bodného  křesťanství,  23.698  díssidentův  a 
a  školní,  vyjímaje  ovšem  města,  jazykové  6482  přívrženců  různých  menších  sekt  kře- 
smíiená.  fazykově  smíšený  jest  také  okres  sfanských).  Jsou  tudíž  daleko  nejrozšířenější 
dilc  k  j.  ai  k  Flensburku,  kde  však  západní  a  nejdůležitější  vyznání  pro  N.  evangelické 
roaišc  zalidněny  jsou  německým  obyvatel-  a  katolické,  jejichž  rozdělení  v  říŠi  vykazuje 
stvctD,  Ostrovy  AÍscn  a  Róm  náležejí  rovněž  sice  ten  celkový  rys,  že  na  j.  a  zejména 
•^  dánskému  území  jazykovému.  Lze  tudíž  na  jv.  a  potom  na  krajním  z.  převládá  kato- 
SlcsTÍcko  v  jazykovém  ohledu  rozděliti  na  lictví,  na  s.  pak  a  ve  středu  evangelictví, 
3  oblasti.  X  nichi  jižní  jest  ^ryzc  německá  jinak  ale  jest  většina  německých  krajin  ná- 
a  sahá  od  Ejdor>'  až  k  čáře  Šlesvik-Husum,  božensky  smíšena  a  končiny  jednoho  vy- 
prostřcdní  ai  k  čáře  Flensburk-Tondern  jest  znání  prostoupeny  ostrovy  vyznání  druhého, 
smíicná  a  konečné  severní  část  jest  téměř  Největší  pestrost  v  tomto  směru  panuje 
úplné  dánská.  Ostatně  zde  během  XIX.  stol.  v  zemích  švábských  a  franckých.  Nejhro- 
ubylo  dánštině  mnoho  půdy.  Románský  živel  madněji  jest  protestantismus  rozšířen  ve 
konečné  jest  zastoupen  v  obyvatelstvu  Ně-  vnitřním  N-ku  od  severní  hranice  české  až 
necké  řile  na  jejím  západě.  Ďo  r.  1871  ob- 1  k  hranici  dánské  a  od  Vesery  k  Odře.  Kato- 
inezoval  se  na  Val  Ion  v  v  městě  Malmedy  licismus  pak  panuje  v  úvodí  Dunaje  a  Rýna» 
a  jeho  okolí  ve  vládním  obvodě  cášském  v  území  Emže,  na  pravém  břehu  Odry  a 
v  Forýnsku,  kamŽ  zabíhají  z  jižní  Belgie  od  v  jejím  horním  úvodí.  Mezi  spolkovými  státy 
Liuichu  v  počtu  11.058  osob.  R.  1871  při-  jediné  v  Bavorsku  a  Badensku  a  potom 
stoupili  k  nim  Francouzi  v  Elsasko-Lotrin-  v  říšské  zemi  Elsasko-Lotrinsku  jest  oby- 
sku,  jichi  počítá  se  asi  220.000  a  kteří  roz-  vatclstvo  převahou  katolické.  V  Prusku  jest 
áiřcni  jsou  zejména  v  některých  údolích  asi  poměr  obou  vyznání  tentýž  jako  v  říši, 
Vogcs  (Urbcts,   Markirch  a  j.).    V  Elsasku   ve   Virtembersku    a    v    Hessích   jest    307o, 


88 


Německo  (statistika:  školské  vzděláni). 


v  Oldenbursku  pak  227©  katolíkův.  V  po- 
drobnostech připomíná  toto  rozšíření 
obou  vládnoucích  vyznání  v  říši  bý- 
valé její  roztříštění  politické  dle  zásady  pa- 
novavší  v  době  reformace  a  třicetileté  války: 
Cujus  regiOy  eiu$  religio.  Katolická  jsou  dle 
toho  bývalá  území  tří  velkých  arcibiskupství 
na  dolním  Rýně,  mohučského,  trevírsk^ho 
a  kolínského,  vestfálských  biskupství,  miin- 
sterského  s  oldenburským  jeho  územím  a 
paderbornského,  franckých  biskupství  na 
Mohanu,  vircpurského  a  bamberského  a  klá- 
štera Fuldy,  biskupství  eichstádtského  na 
Altmúhle,  na  Rýnu  pak  ještě  biskupství 
wormského  a  špýrského,  k  tomu  všecka  ra- 
kouská území  na  horním  Rýně  a  v  jižním 
Švábsku,  území  švábských  a  bavorských  bi- 
skupství a  klášterů  a  vévodství  Bavorského 
s  Horní  Falci.  Jen  ve  Slezsku  protireformace 
katolického  Rakouska  zůstala  bez  valného 
úspěchu.  Naproti  tomu  državy  světských 
knížat  v  severním  N-ku  tvoří  veliké  a  sou- 
vislé území  evangelické,  na  jehož  severo- 
západní hranici  v  biskupství  osnabriickém 
a  mindenském,  na  východním  úpatí  Harce 
v  biskupství  halberstadtském  a  v  Lužici 
bylo  katolictví  s  evangelictvim  rovnoprávné. 

)ako  ostrovy  leží  zde  některá  území  kato- 
ická,  zvláště  biskupství  hildesheimské  a  dr- 
žavy mohučské  v  Dolních  Hessřch  a  Duryn- 
sku.  Naproti  tomu  zase  evangelické  území 
vysílá  do  katolických  zemí  dva  dlouhé  polo- 
ostrovy, z  nichž  jeden  táhne  se  od  Werry 
Hessy  a  Wetteravou  až  k  Odenwaldu  a  druhý 
od  Smrčin  k  jz.  Franckem  a  Švábskem  k  j. 
Mimo  to  jest  v  katolických  zemích  porýn- 
ských  roztroušena  velká  řada  evangelických 
ostrovů.  Naproti  tomu  k  jz.  tvoří  Řezno  a 
býv.  hrabství  Ortenburské  u  Passova  jediné 
výběžky  protestantismu.  V  říšských  zemích 
Elsasko-Lotrinsku  nabyli  katolíci  za  fran- 
couzského panství  převahy,  v  nčktcrých  kra- 
jinách úplné,  ačkoliv  blíže  k  Rýnu  jsou  kraje 
nábožensky  smíšené.  V  nejkrajnějším  vý- 
chodě říše  jsou  Východní  Prusy  téměř  vý- 
lučně evangelické,  vyjímaje  bývalé  území 
biskupství  crmelandského,  Západní  Prusy 
jsou  nábožensky  smíšené,  kdežto  v  Poznaň- 
sku  jsou  němečtí  osadníci  evangelíci,  Poláci 
pak  téměř  vesměs  katolíci.  Konečně  v  Hor- 
ním Slezsku  nabývají  katolíci  tím  větší  pře- 
vahy, čím  více  blížíme  se  k  rakousko  hranici. 
Němečtí  katolíci  rozděleni  jsou  v  5  arci- 
biskupství: kolínské  (dolnorýnská  arcidié- 
cése),  k  němuž  náležejí  biskupství  můnster- 
ské,  paderbornské  a  trevírské,  hnězd.nské 
s  biskupstvím  cheřmenským,  mnichovsko- 
frísinské  a  bamberské  (arcidiécése  bavorská) 
s  biskupstvím  augšpurským,  passovským, 
řezenským,  eichstadtským,  vircpurským  a 
ípýrským  a  frciburské  (arcidiécése  horno- 
rýnská)  s  biskupstvím  fuldským,  limburským, 
rottenburským  a  mohučským;  dále  v  6  sa- 
mostatných (cxemtních  t.  j.  přímo  papeži 
podřízených)  biskupství:  ermelandské,  vrati- 
slavské, hildesheimské,  osnabrúcké,  Štras- 
burské  a  metské;    potom  v  knížecí  biskup- 


skou delegátům  berlínskou,  3  apoštolské 
vikariáty:  drážďanský,  anhaltský  a  nordi- 
ckých  missií;  konečně  v  apoštolské  prae- 
fektury  šlesvicko-holštýnskou  a  hornoluži- 
ckou. Říšská  ústava  ponechává  ostatně 
jednotlivým  spolkovým  státům  ve  věcech 
náboženských  úplnou  samostatnost,  uzná- 
vajíc jen  výslovně  rovnoprávnost  všech  vy- 
znání vzhledem  na  práva  politická  a  občan- 
ská. Proti  politické  činnosti  katolického 
duchovenstva  obrátilo  se  říšské  zákonodár- 
ství vydáním  t.  zv.  květnových  zákonů  z  let 
1872—74,  které  však  většinou  koncem  let 
osmdesátých  zbaveny  platnosti,  zapovězené 
dříve  katolické  řády  opět  do  řišc  připuštěny, 
pouze  jesuité,  redemptoristé  a  j.  zůstali  i  na- 
dále vyloučeni.  Zřízení  církve  evangelické 
jest  v  jednotlivých  stáí^ech  různé  a  to  buď 
presbytcriální  č.  synodální  neb  episkopální. 
Při  prvém  zřízení  spravuje  církevní  záleži- 
tosti synoda  (rada)  obecní,  krajská,  obvodní, 
provinciální  a  zemská,  složená  z  duchovních 
a  laiků,  kdežto  při  druhém  spočívá  církevní 
moc  v  rukou  panovníka  jako  nejvyššího  bi- 
skupa. Nazývá  pak  se  zřízení  to  také  kon- 
sistoriálním,  jestliže  správa  církevní  svěřena 
panovníkem  zvláštnímu  sborovému  úřadu 
(konsistoři).  Kazatelé  a  faráři  podřízeni  jsou 
superintendentovi  a  tento  opět  generálnímu 
superintendentovi.  Starokatolíci  mají  státně 
uznaného  biskupa  v  Bonnu. 

»Zápas  obou  hlavních  vyznání  v  N-ku  pro- 
půjčuje a  dodává  jim  sice  bohatého  vnitř- 
ního života,  který  vyznačuje  zvláště  německé 
katolictví  před  katolictvím  románských  ná- 
rodův,  avšak  zasahování  tohoto  sporu  na 
pole  politické  poškozuje  vliv  církve  na  oby- 
vatelstvo. Katolictví  nejde  dosti  vstříc  ná- 
rodním potřebám,  cvangelictví  zas  trpí  pří- 
lišnou závislostí  na  státní  moci  a  při  tom 
odcizování  se  širokých  kruhů  církvi  činí 
neustálé  pokroky.*  (Ratzel.) 

Mezi  všemi  vdkými  říšemi  světa  obyva- 
vatelstvo  N-ka  má  nejlepší  školské  vzdě- 
lání, neboť  na  1000  odvedených  připadá 
sotva  1*5  těch,  kteří  neumějí  čísti  ani  psáti, 
kdežto  ve  Francii  jťst  jich  55,  v  Rakousku 
238.  v  Uhrách  281  a  v  Itálii  dokonce  389 
Ovšem  v  hranicích  říše  tento  počet  značné 
kolísá  a  dosahuje  největší  výše  v  krajinách 
východních  se  silným  živlem  slovanským,  kde 
obnáší  na  př.  ve  vládním  obvodu  kwidzyn- 
ském  54'47oo-  Ještě  r.  1890  byl  tento  poměr 
3'8Voo.  v  r.  1880:23*4Voo  a  r.  1870  dokonce 
39'87oo-  Základem  tohoto  školského  vzdělání 
jest  povinná  návštěva  škol  obecných  od 
5.  resp.  6.  roku  do  14.  Školy  tyto  jsou  dle 
náboženství  odděleny  a  podléhají  kromě 
státní  školské  správy  jeŠtč  místnímu  dozoru, 
v  nčmž  zastoupeno  jest  hlavně  duchovenstvo. 
Škol  těch  jest  více  než  57.000  s  8  milí.  žáky 
a  přes  120.000  učiteli,  k  jichž  přípravě  slouži 
113  učitelských  přípravných  ústavů,  276  se- 
minářův  učitelův  a  25  seminářův  učitelek; 
stojí  pak  obecné  školství  asi  V*  milliardy  mk., 
z  čehož  na  70  milí.  přispívají  státy.  Doplňkem 
jsou  jim  školy  pokračovací,  které  jed- 


Německo  (statistika:  školské  vzděláni).  89 

nak  mají  apevniti  a  rozšířiti  vzdělání  ve  Sko- 1  v  Brunšviku  (485).  Techniky  německé  mají 
lách  obecných  nabyté,  jednak  —  odborné !  oddélení  pro  stavitelství,  inženýrství,  stroj - 
ákoly  pokračovaci  —  mají  sloužiti  k  theore- 1  nictví,  chemii,  hornictví  a  hutnictví,  elektro- 
tickému  vzděláni  spadajtcimu  v  obor  toho  techniku,  všeobecné  vědy.  v  Berlíně  pro 
kterého  řemesla.  Návštěva  těchto  druhých  |  stavbu  lodí,  v  Brunšviku  a  Štutgartě  pro  řar- 
Škol  jest  povinnou  pro  všechny  učně.  kteří  macii,  v  Karlsruhe  pro  lesnictví  a  v  Mni- 
oeTykáií  se  předběžným  vzděláním  školám  chove  pro  hospodářství.  Hornické  akademie 
těm  odpovídajícím.  K  obecným  školám  při- 1  jsou  v  Berlíně,  Freiberku  a  Clausthalc,  vy- 
pojuJL  se  Školy  střední  sloužící  jednak  za  I  soké  školy  lesnické  v  Eberswalde,  Mnichově, 
přípravu  k  vyššímu  studiu,  a  to  gymnasia,  Mundenu,  Tharandtě,  Eisenachu  a  Aschaííen- 
věnujíci  největší  péči  vzdělání  klassickému,  burku,  samostatné  vysoké  školy  hospodář- 
reálné  Školy,  směřující  spíše  k  studiu  mathe- 1  ské  v  Berlíně,  Bonnu  a  Hohenheinu,  vysoké 
maticko-přirodovědeckťmu,  a  reálná  gymna-  školy  zvČrolékařské  v  Berlíně,  Mnichově, 
sia.  spojující  oba  směry,  jednak  k  vzděláni  Hannoveru,  Drážďanech  a  Štutgartě,  vysoké 
samostatně  zaokrouhlenému,  vyšší  školy  mě-  školy  obchodní  v  Lipsku,  Kolíně,  umělecké 
áeaaské.  Jest  pak  v  Nku  škol  těchto:  434  akademie  v  Berlíně,  Drážďanech,  Dússeldorfu, 
gymnasia,  131  reálné  gymnasium.  29  vyšších  '  Kasselu.  Královci,  Lipsku  a  Mnichově,  vo- 
rcálck,  58  progymnasií,  114  reálných  pro- j  jenské  akademie  v  Berlíně  a  Múnsteru  a  ná- 
grmnasii,  49  reálek,  116  vyšších  měšťanských  mořnická  akademie  v  Kielu.  Veliký  jest  po- 
škol.  označovaných  také  namnoze  jménem  čet  odborných  škol.  Tak  jsou  zejména 
reálek,  kromě  toho  33  veřejných  a  58  sou-  četné  školy  pro  stavbu  a  spojené  živnosti, 
kromých  vyšších  učílišt  Vysoké  školství  14  škol  hornických,  mnohé  obchodní  aka- 
zastoupcno  jest  universitami,  vysokými  ško-  demie  a  obchodní  školy,  v  Lipsku  škola 
lami  technickými,  školami  hornickými,  les-  knihkupecká,  v  Sanssouci  škola  zahradnická, 
nickými,  uměleckými,  obchodními,  hospodář-  školy  rolnické  a  hospodářské  školy  zimní  a 
skými,  zvérolékařskými  a  jinými  odbornými  |  pokračovaci,  školy  průmyslové  a  řcmeslni- 
ústairy  s  rázem  škol  vysokých.  University  I  cké,  zejména  tkalcovské,  školy  lékárnické, 
ma;í  4  fakulty  (theologickou,  právnickou,  lé-  porodnické  a  tělocvičné,  ústavy  hluchoně- 
kařskou  a  filosofickou},  universita  v  Tubin-  ,  mých  a  slepců,  školy  kadetní,  námořnické, 
kách  má  ještě  fakultu  státovědeckou  a  pří-  i  plavecké  a  loďařské  a  j.  v.  Velká  a  důležitá 
rodovedeckou,  štrasburská  přírodovědeckou,  musea  jsou  ve  Freiburku,  Karlsruhe,  Mann- 
mcichovská  národohospodářskou  a  vircpur-  hcimu,Aschaffenburku,Augšpurku,Bamberku, 
ská  státovědeckou.  Universitám  na  roven  Mnichově,  Noriroberce,  Špýru,  Colmaru,  Me- 
postarena  jest  akademie  milnsterská  s  fakul-  tách,  Múlhúscch,  Schlettstadtě,  Štrasburku, 
tou  theologickou  a  filosofickou,  takže  jest  Cáchách,  Berlíně,  Bonnu,  Vratislavi,  Gdan- 
V  N-ka  universit  21:  v  Berlíně.  Bonnu,  Vra-  sku,  Frankfurtu.  Halle,  Hannoveru,  Hildes- 
tisUvi.  Erlankách,  Freiburce,  Giessenu,  Go-  heimu,  Kasselu,  Kielu,  Kolíně,  Královci,  Mag- 
tinkách.  Grcifswaldě,  Halle,  Heidelberku,  deburku,  Poznani,  Sigmarinkách,  Štětině.  Tre- 
Jcné,  Kielu,  Královci,  Lipsku,  Marburku,  Mni-  víru,  Wernigerodu,  Wicsbadenu,  Vitemberku, 
cborě,  Múnsteru,  Roztokách.  Štrasburku,  Tu-  Drážďanech,  Lipsku,  Štutgartě,  Brunšviku, 
btnkich  a  Vircpurku,  mimo  to  7  lyceí  pro  Hamburku,  Mohuči,  Výmaru  a  jinde,  větší 
filosoílt  a  katolickou  theologii,  v  Bamberku, '  knihovny  mimo  vysokoškolské  jsou  v  Karls- 
Braočvé,  Dillinkách,  Eichstádtu,  Frisinku,  ruhe,  Mannheimu,  Mnichové,  Řezně,  Štras- 
Fassovc  a  Řezně.  Na  universitách  těch  bylo  burku,  Berlíne,  Frankfurtě,  Essenu,  Charlot- 
r.  1900  zapsáno  34.385  posluchačů  proti  tenburku,  Halle,  Hannoveru,  Kasselu,  Kolíně, 
33.563  r.  1899,  takže  přibylo  jich  více  než  Poznani,  Drážďanech,  Lipsku,  Štutgartě,  Brun- 
800.  Před  10  léty  bylo  posluchačů  29.317,  šviku,  Darmstadte,  Hamburku,  Mohuči  a  j., 
tedy  více  než  o  5000  méně.  Největší  počet  zoologické  a  botanické  zahrady  jsou 
posiochaČA  má  universita  berlínská  (5105),  v  Berlíně,  Frankfurtě,  Hannoveru,  Hamburku 
nejaicoší  roztocká  (495).  posluchačův  ubylo  a  j ,  četné  vědecké  ústavy  jsou  zejména 
UTiiversitě  vircpurské,  kdežto  kolísá  jejich  v  Berlině,  Štrasburku  a  Hamburku,  v  mno- 
počet  v  Greifswaldě,  Erlankách  a  Lipsku. ,  hých  městech  jsou  vědecké  společnosti, 
Z  velikých  universit  vzrůstá  počtem  poslu-  v  jichž  čele  slojí  akademie  v  Berlíně,  Mni- 
cbačA  nejvíce  mnichovská  (od  r.  1890  o  23%),  cbově  a  Halle,  potom  učené  společnosti  v  Go- 
ze  středních  bonnská  (5l7o)f  naprosto  pak    tinkách,  Lipsku  a  j. 

nejvíce  kielská  (66%)  a  akademie  miinster-  Literární  svoji  tvorbou  stojí  N.  v  čele 
»ká(74%).  Oocentů  bylo  2493  a  to  1066  řád-  všech  evropských  státův  a  produkce  tato 
ných  profcssorů,  84  čestných  prořessorů,  rok  co  rok  stoupá,  dosahujíc  výše  asi  24.000 
583  oiixDořádných  professorů  a  761  sou-  knih  a  tiskopisů  do  roka.  Největší  z  toho 
kromýcb  docentů,  studujících  žen  309  a  ci-  díl  připadá  na  obor  vychovatelský  (školní 
zinců  2265.  Nejstarší  universita  jest  v  Hei-  knihy),  theologii,  právnictví,  lékařství  a  krás- 
delbcrku  (z  r.  1386)  a  nejmladší  ve  šlras-  nou  literaturu.  Rovněž  v  přední  řade  jest 
burku  (z  r.  1872).  Vysokých  škol  technických  N.  i  počtem  periodických  tiskopisů,  neboť 
jc«t  9:  v  Berlíně,  Cáchách,  Brunšviku,  Darm-  vychází  tu  ročně  6500  časopisův  a  novin,  a 
itadtě,  Drážďanech,  Hannoveru,  Karlsruhe,  jen  počtem  denních  listů  politických  předčí 
Mnichově  a  átutgartě,  úhrnem  s  13.512  po-  je  mezi  všemi  státy  světa  jediné  Dbcc  Spo- 
siochači,  nejvicc  v  Berlině  (3804)  a  nejméně  jené. 


í)0  Německo  (statistika:  zemědělství). 

Ve  velkolepém  hospodářském  rozkvětu  |  Charakteristickou  známkou  německé  kra- 
N-ka  nemá  zemědělství  tak  vynikajícího  jiný  jsou  obilní  pole,  a  to  na  s.  iitná  a  na 
podílu  jako  průmysl  a  obchod.  Jeho  rozvoj  ■  j.  pšeniěná.  Pšenice  a  špalda  vytlačily  v  N-ku 


jest  přirozeně  omezen  rozsahem  a  jakostí 
orné  půdy,  která  náleží  v  Evropě  k  chatr- 
nějším, jsouc  úrodností  svou  ode  dávna  za 
půdami  většiny  ostatních  evropských  států. 


velmi  silně  pěstování  a  spotřebu  Žita,  ač 
ovšem  sklizeň  Žita  jest  dosud  asi  27}  větší 
sklizně  pšeničné.  Nejlepší  obilní  krajiny  říše 
jsou  na  marších  při  Severním  moři,  ve  Šles- 


Horniny,  které  ji  skládají,  nejsou  všude  pří-   vicko-Holštýnsku,  Meklenbursku  a  v  dunaj- 
hodny  k  tvořeni  omice,  a  také  poměry  pod- ,  ské  rovině  v  Dolních  Bavořích.  Nejvíce  žita 


nebni  a  výškové  dosti  jsou  nepříznivý.    Ní- 
žiny leží  na  s.,  kdežto  na  j.  převládají  drsné 


klidí  se  v  Bavorsku,  Braniborsku,  Poznaň- 
sku,  Hannoversku,  království  Saskem  a  Po- 


zvýšeniny.  Vínu,  kukuřici  a  jemnějšímu  ovoci '  mořansku,  nejvíce  pšenice  v  Bavorsku,  pro- 


potřebné  podnebí  s  teplotou  po  7  měsíců 
vyšší  než  7^  C  jest  jen  v  údolí  Rýna,  Mo- 
hanu a  Moscly.  Deštnaté  léto  není  příliš 
příznivo  pěstování  obilí,  ač  ovšem  zase  za- 


vincii  saské,  Slezsku,  Elsasku  a  Porýnsku, 
špaldy  ve  Virtembersku,  Bavorsku  a  Baden- 
sku,  ječmene  v  Bavorsku,  Sasku,  Slezsku  a 
Virtembersku,  v  písčitých  končinách  sever- 


braňuje  úplným  neúrodám,  které  dostavuji  nich  pěstuje  se  pohanka,  v  jižním  N-ku  kuku- 
sc  v  krajinách  s  létem  suchým.  Z  důvodův  řicc,  brambory  a  luštěniny  pak  dosti  stcjno- 
tCchto  jest  také  v  N-ku  les  rozšířenčjší  měrně  po  celé  říši.  V  r.  1899  bylo  oseto: 
než  v  sousedních  zemích  západoevropských,  |  žitem  5,871.068  ha^  pšenicí  2,016.490  //«,  špal- 
neboť  pro  mnohou  německou  půdu  jest '  dou  324.116  ^a,  ječmenem  1,640.868  ha,  bram- 
kulturou  jediné  způsobilou.  Této  okolno-  ^  bory  3,131.463  ha,  ovsem  3,999.744  ha  a  se- 
sli přičinlivost  německá  plně  využitkovala,  nem  5,887.572  ha,  a  sklizeň  obnášela:  žita 
mnohé  horské  úbočí  a  písková  půda  pokryty  8,675.792  f,  pšenice  3,847.447  /.  ipaldy 
jsou  lesem,  kdežto  v  jiných  zemích  i  daleko  476.095  ř,  ječmene  2,983.876  í,  bramboru 
přízmvější  místa  jsou  holá  a  pustá.  Celkem  38,486.202/, ovsa 6,882.687 /a sena 23,767*790/, 
připadá  48*77o  německé  půdy  na  role,  vi- 1  tedy  úhrnem  těmito  nejdůležitějšími  polními 
nice  a  zahrady,  10*97q  na  louky,  9'47o  na  plodinami  oseto  22,871.321  ha  a  sklizeno  jich 
pastviny,  drahá  a  pustiny,  25-77o  na  lesy  a  85,119.882  /,  z  čehoŽ  na  4  hlavni  druhy  obilní 
5*37o  na  stavení,  dvory,  cesty  a  vody.  Vý-  připadalo  13,528.1 70  Afl  a  22,389.802/.  Mnohem 
nos    této   půdy  velice  kolísá  nejen    v  celé  ;  menši  význam  má  pohanka  a  kukuřice.  Tento 

výtěžek  domácí  produkce  zemědělské  na- 
prosto nestaČuje  spotřebě  i  dovážejí  se  z  ci- 
ziny všecky  druhy  obilí,  a  to  ve  množství 


říši,  nýbrž  i  v  jednotlivých  provinciích.  Tak 
na  př.  výnos  za  účelem  zdanění  vyšetřený 

počítá  se  průměrně  na   13  mk.  z  Aa,  se  za-  ^  ^  .        _    _    

bradami   však   na   19   mk.,   avšak   dosahuje   stále  stoupajícím,  totiž:  1,404.000  /  pšenice 


v  kraji  grevenbroichském  v  Porýnsku  71  mk. 
a  klesá  tamže  v  kraji  adenauském  na  6  mk., 
v  kraji  johannisburském  ve  Východ.  Průších 
pak  dokonce  na  4  mk.  Druhým  důvodem 
menšího  účastenství  německého  zemědělství 
v  hospodářském  rozkvětu  říše  jest  již  ně- 


866.000  /  žita,  1,055.000  /  ječmene,  399.000  í 
ov.va,  1,124.000  /  kukuřice.  42.000  /  brambo- 
rů v  a  30.000  /  pohanky,  úhrn.  tedy  4,920.000  /, 
proti  čemuž  stojí  jen  zcela  minimální  vývoz. 
S  pěstováním  bramborů  souvisí  rozsáhlé 
lihovarství,  důležité  zejména  pro  Prusko 


kolikráte  vytčená  velezávažná  okolnost  po- '  a  provozované  většinou  jako  vedlejší  země 
pulace.  že  totiž  rolnické  obyvatelstvo  N-ka ;  dělská  živnost.  Počet  lihovarů  páčí  se  na 
neustále  relativně  i  absolutně  klesá,  činíc  i  60.000  s  roční  výrobou  3,815.569  hl  lihu,  jc- 
dnes  jen  asi  Va  obyvatel  říše,  jejichž  pří-  hož  zdanění  vynáší  státu  do  150  milí.  mk. 
růstek  téměř  úplně  připadá  k  dobru  prů- 1  Důležito  pro  N.  jest  také  pěstování  růz- 
myslu.  Nicméně  všeobecný  pokrok  v  rozvoji  ných  plodin  průmyslových.  V  čele  jich 
národní  produkce  německé  neomezil  se  jen  ,  jest  len,  pěstovaný  v  hornatých  krajinách 
na  obchod,  průmysl  a  hornictví,  nýbrž  pro-  jižních,  v  střcdonémecké  kopčině  a  i  v  dolno- 
jevil  vliv  svůj  i  v  zemědělství  a  v  souvisí-  německé  nížině  (kolem  Clzenu  v  Hannovcr- 
círa  s  ním  chovu  dobytka,  jakož  i  průmy- '  sku,  ve  Varmii  v  Průších  a  j.),  úhrnem  na 
slu  zemědělském.  Neustálý  vzrůst  obyvatel-  více  než  100.000  ha,  dálu  konopí  v  Baden- 
stva  německého,  a  to  právě  v  průmyslu  a  sku  a  bavor.  Porýní,  řepka  (přes  100.000  ha) 
obchodě  zaměstknaného,  který  silně  zvýšil   ve  Slezsku,  Pomořanech,  Braniborsku.  Šles- 


poptávku  po  výrobcích  zemědělských, i  rychlé 
rozmnožování  dopravních  prostředků  stup- 
ňovaly výnos  půdy  a  tím  i  její  cenu.  Zároveň 


vicko-Holštýnsku,  Sasku,  Meklenbursku  a 
v  jižním  N-ku.  Nepatrné  jest  pěstování  máku 
a  barvířských  rostlin,  za  to  tím  důležitější 


stalo  se  hospodaření  mnohem  intensivnéjŠím.  jest  tabák  v  Badensku,  rýnské  Falci.  Elsa 
Obnáší  totiž  vzdělaná  půda  v  říši  Německé  sko-Lotrinsku,  Braniborsku  a  Pomořansku, 
32,517.941 /za  proti  25,767.182  ^ťi  r.  1878.  prů- ,  který  zaujímá  do  20.000  Jut  s  roční  sklizni 
měrný  výnos  ha  při  žitě  12-8  ^  (10*8  r.  1887),  i  46.000  /  v  ceně  20^4  milí.  mk.  Továren 
pšenici  16-7  <7  (14*3),  špaldě  13'0^  (11*4),  ječ- '  na  tabák  a  doutníky  jest  v  říši  přes 
meni  15'1  q  (13*4),  bramborech  103  2  q  (89  6),  10.000  a  zaměstknávají  nejménč  100.000  osob. 
ovsu  145  q  (11*9)  a  seně  37-3  q  (29*8).  Tím  se  i  Soustřeďují  se  hlavné  v  Brémách  a  okolních 
také  stalo,  že  výtěžek  sklizně  v  posledním  I  místech  hannoverských,  Hamburce,  Berlíně, 
dvacetiletí  při  všech  těchto  plodinách  stoupl, '  Drážďanech.  Mindeňe  atd.  JeStě  důkŽitéjší 
celkem  s  65*1  milí.  /  r.  1878  na  851  milí.  /.  -  než  tabák  jest  řípa,  jejíž  pěstování  jest  nej- 


Německo  (statistika:  zemědělství). 


91 


silnějií  v  provincii  saské.  Anhaltč,  Brunšvi- 
cku, Slexsku  a  Braniborsku,  velice  se  rozši- 
faje  a  zaujímá  dnes  42Ó.458  ha  s  roč.  sklizni 
12.150.642  /  a  prflmčrným  výnosem  285  q  na 
1  ha,  kdežto  r.  1871  bylo  řepou  osázeno  jen 
110,339  ka  s  prúmčrným  výnosem  1  ha  204  q 
a  skiizoi  2,250.918  t,  S  pastováním  tímto  sou- 
visí velkolepé  cukrovarství,  jímž  N.  předčí 
viccky  ostatní  státy.  Počet  cukrovarů  jest 
456,  z  nichi  312  v  Prusku,  nejvíce  jich  jest 
v  provincii  saské,  ve  Slezsku,  Poznaňsku, 
Hannoversku,  Brunšvicku  a  Anhaltě,  ročně 
spotřebují  137  milí.  q  řepy  a  vyrobí  1,627.072 1 
surového  cukru  a  342.000  /  melassy,  kdežto 
r.  1871  byla  tato  výroba  jen  186.442  t.  Pro 
výrobu  cikoric  pěstuje  se  čekanka  v  prov. 
ft&ské,  Brnnšviku,  údolí  Neckaru  a  v  Breis- 
;;2ivsku.  kmín  u  Halle  atd.  Podobný  význam 
;ako  pěstování  řepy  má  i  pěstování  chmele 
v  Badcnsku,  Bavorsku,  Virtembersku,  Po- 
zaaAsktt  a  Elsasko- Lotrinsku,  celkem  na 
43.640  ha,  S  tím  souvisící  pivovarství  vyka- 
luje  23.051  pivovarů  s  úhrnnou  roční  výro- 
bou 67,798.000  hl  proti  32,943.000  hl  r.  1872, 
t  páčí  se  spotřeba  na  1  ob.  81  /  ročně  proti 
C5  /  r.  1872.  Konečně  z  Ascherslebenu  při- 
cbárejí  do  obchodu  semena  řepná,  z  různých 
koncto  říše  pak  semena  jetelová. 

Znamenité  jest  německé  zelinářství, 
ovocnářství,  květinářstvi  a  vinař- 
ství. Nejdůležitéjší  krajinou  pro  pěstováni 
scleníny  a  kvčtin  jest  Durynsko  s  Erfurtem 
v  čele,  v  květinářstvi  vyniká  i  Berlín,  zeli- 
niřstvím  pak  Ulm,  Norimberk,  Bamberk, 
Svinibrod,  Quedlinburk,  Darmstadt,  Štras- 
bur^c,  Gubín,  Bardowick  a  j.,  zvláště  pro- 
slu^^  jest  německý  chřest.  Ovocnářství  jest 
roziiřcQO  zejména  v  jiŽ.  N-ku  v  údolí  Rýna, 
Xtvkaro,  Mohanu,  v  rýnské  vysočině,  Du- 
rynsku,  labském  údolí.  Lužici  a  také  v  Po- 
mc^aoecb  a  Braniborsku,  avšak  přes  hojný 
výtěžek  domácí  dováží  se  do  říše  ještě  hojně 
ovoce  čerstvého  i  sušeného. 

Význačnou  rostlinou  pro  jihozápadní  N. 
jest  vinná  réva,  která  sice  sahá  až  k  Naum- 
burku.  Míšni  a  Grúnbcrku,  avšak  ve  střed- 
rÍM  N-ku  jejího  pěstování  ubývá.  Vlastní 
ncmeckc  vinné  země  jsou:  Elsasko-Lotrin- 
sko.  Badensko,  Virtembersko,  rýnská  Falc, 
rýnské  Hessy,  střední  Porýní  až  k  Bonnu, 
dolni  Franky,  údolí  Mosely  a  Sáry.  Nejlepší 
vína  daří  se  na  pahorcích  na  jižním  okraji 
bfidličnatého  pohoří  (johannisbcrg,  Geisen- 
hciio).  Hranice  vinné  révy  překročuje  na 
51*  s.  š.  Mósu,  Rýn  pak  u  Bonnu,  táhne  se 
dotntmí  Hessy  přes  severní  Verru,  střední 
I«ahe  a  iiž.  Braniborsko,  opouští  na  52^  s.  š. 
údoU'  oderské  a  rychle  chýlí  se  k  j.  k  moři 
CtTnéma.  Nad  250  m  n.  m.  nesahá  její  pě-« 
pováni  ani  v  nejlepších  polohách  na  Kýně. 
Úhrnem  zaujímají  vinice  126.000  ha  plochy 
a  dávají  při  střední  net>o  dobré  úrodě  1 — 2 
roilL  M  vína.  Kolem  Koblence,  MohuČe  a 
Vírcpurku  vj^rábéjí  se  vína  šumivá. 

Ve  spojeni  s  polním  hospodářstvím  pro- 
vozuje se  v  N-ku  i  dosti  rozsáhlý  chov  do- 
bytka, jehož  dle  posledního  sčítáni  ze  dne 


1.  prosince  1897  značně  přibylo.  Zejména 
patrné  jest  toto  zvětšení  při  skotu  a  dobytku 
vepřovém.  ByloC  skotu  počátkem  let  šeoesá- 
tých  15  milí.  kusů,  r.  1892:  17*6  raill.  a 
r.  1897:  18,490.000  kusů.  Nejvíce  skotu  jest 
ve  Virtembersku,  král.  Saskem,  Bavorsku, 
Badensku,  Slesvicko-Holštýnsku  a  Hcssícb, 
nejméně  v  Braniborsku  a  Meklenbursko- 
Střelicku.  Dobytek  plemenný  chová  se  v  Al- 
gavsku,  Voigtlandě  a  na  fríských  marších. 
Ještě  příznivěji  rozvinul  se  chov  dobytka  ve- 
přového. Počátkem  let  šedesátých  bylo  ve- 
přů 6-5  milí.,  r.  1892  již  122  mill.  a  r.  1897: 
14*3  mill.,  především  ve  Vestfálsku  a  Pomo- 
řansku.  Přibylo  tudíž  vepřů  v  1.  1860—1897 
o  120Vo,  skotu  pak  o  23%.  S  chovem  skotu 
souvisí  rozsáhlé  máslařství  v  zemích  při  Se- 
verním moři,  Šlesvicko-Holštýnsku  a  Me- 
klenbursku  a  sýrařství  v  Algavě.  Rovněž 
i  počet  koní  se  rozmnožuje,  neboť  bylo  jich 
v  letech  šedesátých  32  mill.,  r.  1892:  3*84  a 
r.  1897:  4,038.000.  Nejvíce  koní  jest  ve  Vý- 
chodních Průších,  Šlesvicko-Holštýnsku,  Me- 
klcnbursku,  Oldenbursku,  Hannoveru,  Brun- 
švicku, Elsasko-Lotrinsku,  Virtembersku  a 
Bavorsku,  proslulé  hřcbČincc  jsou  v  Trakia- 
nech  ve  Vých.  Průších  a  Gradici  v  Sasku. 
Zcela  nepříznivý  jest  naproti  tomu  stav 
chovu  ovcí,  který  rychle  upadá.  Počátkem  let 
šedesátých  bylo  28  mill.  ovcí,  proti  r.  1816 
dvojnásobně,  avšak  zmenšení  pastvin  násled- 
kem intensivnějšího  polního  hospodářství 
stlačilo  tento  počet  do  r.  1873  na  25  mill., 
r.  1883  b>lo  jich  jen  19*2  mill.,  r.  1892  jen 
13-6  raill.  a  r.  1897  jen  10,867.000,  méně  než 
r.  1816.  Zároveň  nastal  úplný  převrat  v  dru- 
zích chovaných  ovcí,  neb  ovce  merinové 
byly  téméř  úplně  vytlačeny  ovcemi  chova- 
nými na  maso.  Následkem  toho  domácí  vý- 
roba vlny.  která  v  šedesátých  letech  cenila 
se  na  136  mill.  marek,  činí  dnes  jen  ne- 
patrný zlomek  domácí  spotřeby.  Za  to  sko- 
pové  maso  stačí  nejen  domácímu  konsumu, 
n^brž  ještě  se  vyváží,  avšak  v  množství 
klesajícím.  Příčinou  tohoto  převratu  byla 
konkurrence  laciné  vlny  kapské  a  australské, 
pro  niž  jsou  nejdůležitější  tržiště  Hamburk, 
Brémy  a  Berlín,  kdežto  s  vlnou  domácí  ob- 
choduje se  ve  Vratislavi  a  v  Berlíne  (ročně 
do  50.000  q).  Chov  ovcí  provozuje  se  zejm. 
na  velkostatcích  v  Pomořansku,  Meklenbur- 
sku,  Brunšvicku  a  Poznaňsku.  Kozy  chovají 
se  zvláště  v  horských  krajinách  v  úhrnném 
počtu  přes  3  mill.  kusŮv.  Jiného  dobytka 
(oslů,  mezkův  atd.)  jest  v  N-ku  jen  málo. 
Chov  drůbeže  jest  rozšířen  po  celé  říši,  po- 
věstné jsou  pomořanské  husy,  zpěvavi  ptáci 
pak  chovají  se  pro  obchod  v  Durynsku  a  na 
Harci.  Chov  bource  hedvábníkového  přes 
všecky  pokusy  nedosáhl  velkého  významu, 
za  to  pro  mnohé  krajiny  důležito  jest  vče- 
lařství, úlů  jest  do  2  mill.,  především  v  Han- 
noversku, Vých.  Prusku  a  Slezsku. 

Tak  jako  výrobky  zemědělské  nestačí  ani 
produkty  chovu  dobytka  rostoucí  spotřebo 
obyvatelstva,  i  dovážejí  se  živá  zvířata,  a  to 
(po  odečtení  vývozu):    154.058  kusů  skotu, 


92 


Německo  (statistika :  průmysl). 


70.672  vepřů,  113.046  koní,  maso,  tuky,  zboží 
uzenářské  atd.  za  158*6  milí.  mk.,  sýr  za  16*4 
milí.  rak.,  máslo  za  9*5  milí.  mk.,  kůže  za 
100  milí.  mk.  a  j.  produkty  zvířecí,  vejce  za 
96*3  milí.  mk.,  drůbež  za  298  milí.  mk.,  peří 
za  14*1  milí.  mk.,  vlna  za  428*2  mijl.  mk.  atd. 
ve  množství  větším  a  větším.  Úhrnem  se 
počítá,  že  N.  platí  do  ciziny  za  výrobky 
zemědělské  a  chovu  dobytka  do  2  milliard 
mk.  ročně,  čímž  vysvětlujeme  si  odpor  širo- 
kých vrstev  konsumentův  proti  zvýšení  cel 
na  tyto  nezbytně  z  ciziny  dovážené  před- 
měty. 

N.  leží  úplné  v  oblasti  lesů  severního  mír- 
ného pásma  a  jest  dosud  zalesněno  mnohem 
silněji  než  země  západoevropské,  neboť  lesy 
německé  zaujímají  13,900.612  /i<z,  to  jest 
25*7%  veškeré  půdy.  Rozdělení  jich  na  jed- 
notlivé končiny  říše  jest  velmi  nestejné, 
zvláště  jsou  mnohem  rozsáhlejší  v  hornati- 
nách  vnitrozemských  než  v  krajinách  pobřež- 
ních, téměř  úplné  pak  mizejí  v  úrodných  kon- 
činách rolnických  a  na  vřesovištích.  V  Pru- 
sku zaujímají  lesy  23*47o»  v  Bavorsku  33Voi 
v  Sasku  27-47o.  Virtembersku  30-8%,  Baden- 
sku  37Vo»  Hessích  31*3Vo«  Elsasko-Lotrinsku 
30'67o  veškeré  půdy.  Z  provincií  pruských 
má  nejméně  lesů  Šlesvík-Holštýn  (6*4Vo)  a 
nejvíce  Hessy-Nassavsko  (407o)»  pod  průmě- 
rem říše  jest  zalesnění  Hannoverská,  Vých. 
Prus,  Pomořanska,  provincie  saské,  Poznaň- 
ská a  Záp.  Prus.  Větší  území  se  silným  za- 
lesněním (40— 50Vo)  leží  v  jižním  Branibor- 
sku a  západním  Slezsku,  Horním  Slezsku  na 
prav.  bř.  Odry,  na  Juře,  Harci,  Durynském 
lese,  v  nejvyšších  částech  Rudohoří,  na  břid- 
ličnatém  pohoří  ve  Vestfálsku  v  Taunu, 
Odenwaldu,  Spessartu,  Hardtu,  Černém  lese, 
v  bavorských  Alpách,  na  pohraničním  hor- 
stvu  čcsko-bavorském,  u  Norimberka  a  j. 
Zcela  nepatrné  lesní  plochy  jsou  (pod  5%) 
ve  vládním  obvodě  aurichském  a  stadeském, 
ve  většině  krajův  šlesvicko-holštýnských, 
v  řepných  končinách  provincie  saské,  v  rýn- 
ských Hessích  a  j.  Z  lesů  jest  '/a  listnatých, 
většinou  bukových,  Va  jehličnatých,  a  to  na 
písčitých  rovinách  borových  a  v  hornatých 
krajích  smrkových  a  jedlových.  K  těmto 
převládajícím  stromům  přistupuje  v  Alpách 
modřín  a  v  dolnorýnské  hornatině  dub  ve 
větším  množství.  Lesy  německé  skýtají  vý- 
živu téměř  V»  niill-  osob  kácením  a  dopra- 
vou dříví,  potom  v  četných  pilách  a  zpra- 
cováním dřeva  k  různým  účelům  (nádobí, 
síta,  bedny,  řczbářské  práce  a  j.\  Obchod 
s  dřívím  soustřeďuje  se  v  Berlíně,  Ham- 
burce,  Memelu  a  Gdaňsku.  Lesnictví  něme- 
cké učinilo  sice  pod  ochranou  vysokých  cel 
znamenité  pokroky,  avšak  ani  ono  nestačuje 
domácí  spotřebě.  Výtěžek  jeho  páčí  se  na 
600  milí.  mk.  ročně,  k  čemuž  přistupuje  15 
až  20  milí.  mk.  jako  výnos  honby,  k  tomu 
však  dováží  se  z  ciziny  za  330  milí.  mk.  les- 
nických výrobkův. 

Rybářství  německé  jak  mořské  tak  říční 
nemá  dnes  toho  významu  jako  dříve,  ačko- 
liv jeho  výtěžek   péčí  vládní  i   soukromou 


potěšitelně  roste.  Rybářství  mořské  vynáší 
asi  20  milí.  mk.,  kdežto  v  řekách  zavádí  se 
umělý  chov  ryb,  zejména  pstruhů,  jchoŽ 
střediskem  jest  Mnichov  a  Hůningen  v  Hor- 
ním Elsasku.  Naproti  tomu  dováží  se  ryb, 
rakův  a  j.  za  80  milí.  mk. 

Shrneme  li  výtěžek  vŠech  odvětví  pro- 
dukce zemědělské,  chovu  dobytka,  lesnictví 
i  rybářství,  dostáváme  okrouhlou  jeho  cenu 
(dle  Voigta,  Lichtcnfelta,  Balloda  a  j.)  do 
7  milliard  mk.  ročně.  K  tomu  pak  jest  třeba 
dovozu  těchto  výrobků  za  2V4-2V1  railUardy 
mk.  ročně,  tak  že  N.  skoro  čtvrtinou  spo- 
třeby těchto  předmětů  odkázáno  jest  na  ci- 
zinu. Zjev  tento  jest  tím  povážlivější,  že  jsou 
to  předměty  většinou  spotřeby  nezbytné, 
které  do  nedávná  německé  polní  hospodář- 
ství dodávalo  v  dostatečném  množství,  ne- 
boť ještě  v  polovici  XIX.  stol.  neměl  dovoz 
výrobků  těch  převahy  nad  vývozem,  nýbrž 
spíše  naopak.  V  poměru  k  výrobnosti  do- 
mácího zemědělství  má  N.  asi  14  miU.  oby- 
vatelstva průmyslového  a  obchodního  příliš, 
tak  že  asi  '/&  J<^^o  odkázány  jsou  na  výnos 
cizí  půdy  a  vydány  tím  strašlivému  nebez- 
pečí výpovědi  dovozu  potravin  se  stran  v 
rolnických  státův.  A  toto  nebezpečí  zde  jest, 
neboť  hlavní  dodavatelé  N-ka  v  tom  ohledu, 
Rusko  a  Spojené  Obce,  nemají  dnes  násled- 
kem vzrůstu  vlastního  průmyslového  obyva- 
telstva toho  přebytku  jako  dříve,  ba  při  Ru- 
sku vlastně  již  o  přebytku  se  ani  mluviti 
nemůže.  Tato  okolnost  jest  také  příčinou, 
že  rychlá  přeměna  N-ka  ve  stát  průmyslový 
naplňuje  vynikající  německé  státníky  a  ná- 
rodní hospodáře  vážnými  obavami  tím  spíše, 
že  při  stejném  dalším  vzrůstání  obyvatelstva 
průmyslového  není  naprosto  naděje,  aby 
zemědělství  domácí  tak  zvýšilo  svoji  v^rob- 
nost,  že  by  i  jen  zdaleka  stačilo  domácí  spo- 
třebě. Proto  také  pronikavá  ochrana  a  pod- 
pora zemědělství  pokládá  se  přes  odpor 
průmyslových  a  obchodních  kruhů  za  jeden 
z  nejdůležitějších  úkolů  německé  politiky 
hospodářské  i  v  kruzích  jinak  průmyslo- 
vému a  obchodnímu  rozvoji  N-ka  příznivých. 

Mezi  všemi  státy  evropskými  jeví  N.  v  po 
sledních  desetiletích  největší  a  nejrychlejší 
průmyslový  a  obchodní  rozvoj,  ba 
možno  říci  rozpjetí.  Rozmach  tento  dál  se 
z  největší  části  a  rozhodně  s  největší  mo- 
hutností od  sjednocení  německých  států 
v  říši,  tedy  v  posledních  teprve  třiceti  le- 
tech. »Německá  vítězství  z  r.  1870  zahájila 
pro  N.  neien  novou  éru  politickou,  nýbrž 
byla  i  východiskem  periody  bezpříkladného 
rozkvětu  průmyslového  a  obchodního.  Není 
odvětví  průmyslové  činnosti,  jež  nevykazo- 
valo by  značného  rozvoje,  který  zajisté  není 
pomíjející.*  (J.  A.  Ford.)  Vývoj  Německé 
říše  v  tomto  směru  jest  tím  nápadnější,  že 
po  dlouhou  dobu  nebylo  N.  zemí  průmyslo- 
vou. Města  německá  měla  sice  ve  středo- 
věku dobu  své  slávy  a  rozkvětu,  avšak  v  po- 
sledních stoletích  následkem  pohrom  způso- 
bených válkou  třicetiletou  průmysl  byl  zde 
v  úplném  úpadku.    Války  pak  za  revoluce 


Německo  (statistika:  průmysl). 


93 


francoaxskč  a  války  napoleonské  potlačily 
Tznikajíci  pokusy  průmyslového  obrozeni. 
Po  r.  1815  novou  překážkou  byly  panující 
náxory  partikularistické,  za  jejichž  vlády  pře- 
hradv  celní  uvnitř  řiŠe  jen  velmi  pomalu 
mizcjy,  a  zákonodárství  samo  nebylo  příliš 
přiznívo  hospodářskému  pokroku.  Úplný  pře- 
rr^it  k  lepšímu  nastal  však  po  r.  1870.  Od 
to  doby  pokrylo  se  území  néraecké  vyso- 
kj^-mi  pecemi,  hutémi,  továrnami  a  všelikými 
závody.  Tento  pochod,  způsobující  přerod 
N  ica  ze  státu  zemédélského  na  stát  prů- 
myslový, trvá  podnes,  jak  nejlépe  viděti 
z  uvedeného  jíl  vzrůstu  obyvatelstva  prů- 
myslového proti  rolnickému  v  době  mezi 
oMma  posledními  výkazy  o  povolání,  totiž 
m.  li  léty  1882—95.  Tak  bylo  zaměstnaných 
při  orbě,  lesnictví  a  rybářství  roku  1882 
*2'51*;e  obyvatelstva  říše,  avšak  r.  1895  jen 
3i-74V^.  Kaproti  tomu  počet  zaměstnaných 
při  bomtctví  a  průmyslu  stoupl  s  35'5lVo 
r  1882  na  3912%  r.  1895  Toto  zvětšení  pak 
při  nejdůiežitéjšim  státě  německém,  Prusku, 
jc^t  jeité  véHí^  než  při  celé  říši.  Při  tom  při- 
t»>'K>  v  1. 1882—95  závodů  průmyslových  jen 
PSi  o  1  79«.p,  avšak  dělníkův  o  37-66Vo,  což 
n-^asuje  na  vzrůst  velkého  průmyslu  na 
útraty  průmyslu  drobného.  Skutečně  také 
počet  závodů  provozovaných  bez  pomoc- 
ních dělníkův  a  motorů  klesl  s  1,288.380 
r/  18S2  na  1,171.727,  kdežto  počet  závodů 
%  dělníky, a  motory  zvětšil  se  s  666.873  na 
«IS.517.  Úhrnem  od  r.  1875  přibylo  průmy- 
slového dělnictva  o  61'667o.  kdežto  ostat- 
ního obyvatelstva  jen  o  236%.  Tento  vzrůst 
činil  u  všech  odvětví  průmyslových  kromě 
uxtilního  a  odčvnického  více  nci  20Vo  a  bvl 
nejsilnější  při  průmyslu  chemickém,  staveo- 
niia,  grafickém  a  výrobě  potravin.  Při  tom 
dl-jioo  uvážiti,  že  tato  čísla  ukazují  jen  na 
zvčt^ní  práce  ruční  a  že  jimi  naprosto  se 
3-T>'kazujc  pokrok  průmyslové  činnosti,  způ- 
sobený zdokonalením  nástrojův  a  všeobec- 
něn rozšířením  práce  strojové,  zvětšující  vý- 
robiDO>st  daleko  více  než  práce  ruční.  S  tímto 
rrjzmachcm  výroby  stupňovala  se  dle  všech 
t.-iúiDck  i  schopnost  spotřeby  obyvatel- 
ní va  německého.  Možno  tak  souditi  na  př. 
dle  zvětšeni  úspor  ve  spořitelnách,  které 
▼zrostly  se  2  milliard  mk.  r.  1883  na  5  mil- 
i  árd  r.  1898.  dále  dle  zvýšeni  spotřeby  celé 
ř;^riy  zboží  koloniálního  jak  vůbec,  tak  i  po- 
mcmě  na  1  ob.  atd.  Takovým  způsobem  vy- 
tvriřila  se  celkem  mezi  výrobou  a  spotřebou 
ro  -nováha,  jak  souhlasně  svědčí  zprávy  cí- 
zic'i  konsulátův  o  hospodářských  poměrech 
nr:neckých.  Jestliže  pak  zisky  podniků  prů- 
myslových v  letech  nejposlednějších  (od 
r  1897)  poněkud  se  zmenšily,  jest  to  jen  ná- 
fledkem  zvýšení  mzdy  a  zdražení  celé  řady 
«urovin  průmyslových.  Zvláštním  pak  zna- 
kcm  hospodářské  prosperity  jest  stále  se 
ivčtiující  počet  1  hodnota  nové  zakládaných 
ApoícČnosti  průmyslových.  Tak  vxniklo  jich 
r  1898  329  s  kapitálem  463.620.000  mk.,více 
**-í  v  kterémkoliv  roce  předchozím.  V  čele 
ttojí  tu   společnosti   hutnické,   počtem   53. 


V  první  polovici  r.  1899  pak  vydáno  do- 
konce akcií  průmyslových  v  nominální  hod^ 
notě  453  milí.  marek,  pětkráte  tolik  jako 
v  r.  1894. 

Nejdůležitější  skupiny  německé  výroby 
průmyslové  jsou:  výroba  báňská  a  hutnická 
a  souvisící  s  tím  výroba  zboží  kovového, 
průmysl  textilní  a  chemický,  zpracování  ka- 
menů, zemin  a  sklářství,  výroba  nábytku, 
hraček  a  nástrojů  hudebních,  průmysl  papír- 
nický  a  zpracování  kozí,  slámy  atd.,  potom 
některá  odvětví  průmyslu  zemědělského. 

N.  jest  neobyčejně  bohato  všelikými  bá- 
němi a  zejména  báně  uhelné  (kamenné 
uhlí)  skýtají  jeho  rozvoji  průmyslovému 
ohromných  výhod,  náležité  také  využitkova- 
ných.  Hlavní  pánve  kamenouhelné  jsou  4: 
ruhrská,  hornoslezská,  saská  a  moselská,  je- 
jichž celková  rozloha  převyšuje  3600  čtver. 
mil.  Výtěžek  z  těchto  4  pánví,  který  r.  1870 
činil  jen  37  milí.  f,  r.  1880  pak  53  milí.  f, 
převyšuje  dnes  120  milí.  t,  z  čehož  připadá 
31V*  milí.  t  na  uhlí  hnědé.  Od  r.  1891  do 
1898  zvětšil  se  výtěžek  uhlí  v  N-ku  o  307,7, 
a  rozděloval  se  (kamenné  uhlí)  na  jednotlivé 
báňské  okrsky  takto*  okres  vratislavský 
26.853.000  ř,  dortmund.  51,001.000  ř,  bonn- 
ský 11,111.000  ř,  bavorský  1,058.000  ř,  saský 
4,407.000  ř,  lotrinský  1,074.000  ř  a  jiné  okresy 
773.000  t.  Z  výtěžku  uhlí  hnědého  připadají 
přes  Ví  na  báňský  okres  hallský  v  provincii 
saské.  Rozsáhlá  pánev  hnědouhelná  jest  ko- 
lem Frankfurtu  n.  O.  a  při  dolním  Rýně. 
Hodnota  celkové  výroby  uhlí  kamenného 
činí  710  milí.  mk.  proti  2967,  milí.  r.  1872, 
z  čehož  na  okrsek  dortmundský  připadá 
373  milí.  mk.,  uhlí  hnědého  pak  73*4  milí. 
mk.  proti  29Vj  niiH.  nik.  r.  1872.  Pánev  ruhr- 
ská kolem  Dortmundu,  Hagenu,  Bochumu, 
Duisburku  jest  bez  odporu  nejbohatší  ka- 
menouhelnou  pánví  na  pevnině  evropské, 
dodávajíc  ročně  přes  50  milí.  t  uhlí,  které 
konkurruje  již  s  uhlím  anj^lickým.  Pánev 
hornoslezská  nezdá  se  býti  dle  nejnovějšího 
vrtání  o  mnoho  chudší.  Dnes  jiŽ  dodává 
přes  25  milí.  t  ročně  a  při  tom  jsou  v  ni 
partie,  které  dosud  se  netěží  a  které  jsou 
vzácnou  reservou  pro  budoucnost.  Třetí  jest 
pánev  saská  na  severním  svahu  Rudohoří 
u  Kamenice  a  Zvikavy,  která  dodává  ročně 
4—5  milí.  t  a  jest  nejstarší  bání  německou. 
Důležitost  pánve  moselské  nebo  saarbrúcken- 
ské,  která  má  rozlohu  40.000  Aa,  od  několika 
let  neustále  roste.  Některé  vrstvy  její  mají 
namnoze  tlouštku  do  20  m,  i  lze  očekávati, 
že  zde  báňská  výroba  v  brzku  daleko  více 
se  rozvine.  Úhrnem  má  N.  2215  šachet  se 
417.071  dělníky.  Nicméně  tato  mohutně  ro- 
stoucí výroba  báňská  nestačí  ohromné  spo- 
třebě průmyslové  a  hutnické,  tak  Že  dováží 
se  na  německé  pobřeží  ročně  asi  47,  milí.  t 
kamenného  uhlí  anglického.  Činí  se  ovšem 
všemožné  pokusy,  aby  úpravou  tarifů  bylo 
možno  výtěžkem  bohatých  uhelných  krajin 
N-ka  vytlačiti  v  celé  říši  cizí  uhlí  z  užívání. 
Naproti  tomu  vyváží  se  asi  10  milí.  t  uhlí  ka- 
menného a  do  20  milí.  t  uhlí  hnědého. 


94  Německo  (statistika:  průmysl). 


Důležitost  uhelných  pánví  v  N-ku  zvětšuje 
ieštč  bohatství  země  železnými  rudami. 
Némecké  železo  není  sice  všude  nejlepší  ja- 


velkolepé  solné  doly  stassfurtské  a  Icopold- 
hallské,  jakož  i  nejvčtší  solina  Něm.  říše, 
Schónebeck  na  Labi.  V  Durynsku  jest  7  so- 
kosti,  avšak  zdokonalená  technika  dovoluje '  lín,  několik  jich  jest  v  Hannovcrsku  a  Vcst- 
všestranné  a  dokonalé  jeho  zužitkování.  Ncj-  ,  fálsku,  z  ložisek  soli  kacenné  těží  se  do- 
důležitější  ložiska  železné  rudy  jsou  ve  Vest- ,  sud  ve  Virterabcrsku,  v  Bavorsku  pak  jest 
fálsku  i  pánev  ruhrská),  Harci,  Durynsku,  dobývání  soli  omezeno  na  jihovýchodní  část 
Horním  Slezsku,  v  Lotrinsku  mezi  Moselou  I  země.  Úhrnná  výroba  soli  v  Nku  činila 
a  francouzskou  hranicí  a  j.  Výtěžek  želez-  |  r.  1399  3,965.200  ř,  z  čehož  bylo  807.800  t 
ných  bání  v  posledních  15  letech  se  zdvoj-  -  soli  kamenné,  2,208.900  t  solí  draselnatých 
násobil  a  čim  nyní  do  16  milí.  t  (roku  1899:  i  a  948.500  t  jiných  solí,  kdežto  v  r.  1872  či- 
15,893.246  t)  v  ceně  přes  60  milí.  mk.  Rudy  I  nila  výroba  ta  jen  1,028.700  ř  a  to  146.300  t 
tyto  slouží  k  výrobě  surového  železa  soli  kamenné,  489.500  f  solí  draselnatých  a 
různých  druhů,  jehož  produkuje  N.  přes  |  393.900 1  solí  ostatních.  Následkem  této  solné 
7V4  milí.  t  (roku  1899:  7,312.800  t)  v  ceně  produkce  vyváží  N.  mnoho  soli  do  ciziny, 
378^4  milí.  nik.,  tak  že  stojí  v  té  příčině  tak  |  zejména  do  britské  Východní  Indie,  Rakou- 
jako  výtěžkem  uhlí  mezi  všemi  státy  světa  sko-Uherska,  Nizozemí,  Belgie  a  j.,  úhrnem 
na  místě  třetím,  jen  za  Velkou  Britannií  a '  do  200.000  t.  Avšak  mnohem  větší  význam 
Spojenými  Obcemi.  V  15  letech  (od  r.  1886)  neŽ  pro  obchod  zahraničný  mají  soli  arasel- 
zvětšila  se  výroba  železa  v  N-ku  o  5079  a  naté  pro  průmysl  a  zemědělství,  zvláště  kar- 
zaměstnává  se  v  železných  báních  a  hutích  nallit  a  kainit.  Celkem  páčí  se  hodnota  sol- 
i  žclezolijnách  německých  do  200.000  dělní-  |  ných  výrobků  na  85  milí.  mk. 
kův.  Produkce  ta  rozděluje  se  na  nejdůleži- ;     Z  ostatních  báňských  produktů  N-ka  zvět- 


tčjší  železářské  okrsky  říše  takto:  Porýnsko 
a  Vestfálsko  2,683.537  /,  pánev  Sáry  a  Lo- 
trinsko vůbec  2,341.079  ř,  pánev  řeky  Sieg 


šila  se  výroba  zinku,  mědi  a  olova.  Zinek  vy- 
skytuje se  jednak  v  Horním  Slezsku  kolem 
Bytomi  a  Katovic,  jednak  ve  vládním  obvode 


a  Hessy-Nassavsko  730.678  ř,  Slezsko 681.729 ^  cášském,  dússeldori.  a  arnsberském.  Výtěžek 
Hannoversko  a  Brunšvicko  319.488  ř,  Bavor-  i  zinkové  rudy  činil  730.000  /  v  ceně  17  milí. 
sko,  Virtembersko  a  Durynsko  122.439  f,  krá-  |  marek  a  hutní  výroba  zinku  dodala  153.000  / 
lovstvíSaskélO.116/.  Avšak  ani  tato  ohromná  v  ceně  47  milí.  mk.  proti  139.000  t  r.  1892. 
výroba  nestačila  vnitřnímu  tržišti  N-ka,  tak  |  Mědi  jest  nejvíce  v  území  mansfeldském  »i 
že  bylo  ještě  třeba  461.085  t  dovozu  z  ci- 1  ve  vládním  obvodě  arnsberském.  Rudy  mě- 
ziny.  Celkem  jest  v  říši  7616  železných  pecí  děné  dobyto  717.000  t  v  ctně  17  milí.  mk., 
a  více  než  1200  železolijen,  které  zaměstná- 1  mědi  pak  vytěženo  29.408  /  v  ceně  29V3 
vají  přes  Vi  milí.  dělníků,  hodnota  pak  vý- 1  milí.  mk.  proti  24.000  t  r.  1894.  z  Čehož  V> 
robku  železných,  přímo  do  prodeje  zde  zho-  připadají  na  Mansfeld.  Avšak  skoro  stejné 
tovených,  páčí  se  na  více  než  V3  miHiardy  množství  mědi,  jako  jest  vlastní  výroba  ně- 
marck.  Velkolepé  závody  na  výrobu  suro- '  mecká,  se  ještě  do  říše  dováží.  Rudy  olo- 
v'lio  železa  jsou  v  Horním  Slezsku  v  kraji  véně  těží  se  zvláště  ve  vládním  obvodě 
bytomském,  ve  vládním  obvodě  arnsberském    cáŠském    (Bleiberg),    opolském,    kolínskť m, 


v  kraji  bochumském,  dortmundském  a  sie- 


wiesbadenském   a   v  král.   Saskem  u  Frei- 


genském,  ve  vládním  obvodě  diisseldorf-  berka,  ročně  úhrnem  asi  158.000  t  v  cenu 
ském  v  kraji  essenském  a  u  Duisburka,  ve  13  milí.  mk.,  z  nichž  vyrobeno  v  hutích 
vládním  obvodě  trevírském  v  kraji  saar-  117.000  t  olova  v  ceně  26  milí.  mk.  V  Rudo- 
brúckenském,  ve' vlád.  obvodě  hildesheim- 1  hoří  u  Altenberka  vyskytuje  se  cín,  jehož 
ském  na  Horním  Harci  a  v  Elsasko-Lotrin- 1  výroba  následkem  klesajících  cen  poněkud 
sku  v  kraji  diedenhofenském  a  metském.  se  zmenšila,  zlato  vyskytuje  se  v  N-ku  jen 
V  těchto  krajinách  a  mimo  to  i  v  Sasku  a   v    nepatrném    množství    ve    Smrčinách,    na 


Virtembersku  provozuje  se  také  výroba  že- 
leza prutového  a  válcového.  Ve  vý- 
robě  oceli   předčí   N.  všecky   stály   světa 


Harci,  v  Rudohoří  a  u  Goslaru,  vytěženo 
ho  bylo  r.  1898  jen  111  k^.  Mnohem  větši 
jest  výtěžek  stříbra,  kterého  dodává  nej 


kromě  jediné  Anglie,  výrobou  zboží  ocelo- 1  více  Harc  a  Rudohoří  a  jehož  produkce 
vého  pak  i  tuto  zemi.  Celkem  činí  výroba '  (1898)  činí  173.329  k^.  S  touto  výrobou  dra- 
oceli  v  N-ku  2,830.468  ř,  i  jsou  veliké  oce-  hých  kovů  souvisí  tepání  zlata  ajstříbra, 
lámy  v  Essenu,  Bochumu  a  Wittenu.  Nej-  provozované  zvi.  v  Norimbcrce  a  ve  Fiirthu, 
větší  železářské  závody  německé,  náležející  I  jehož  výrobky  jsou  proslulé  a  hledané  da- 
mezi  největší  podniky  toho  druhu  na  světě  '  leko  za  hranicemi  N-ka.  Výroba  pak  zlatého 
vůbec,  jsou:  Kruppův  v  Essenu  s  25.133  děl-  a  stříbrného  drátu  a  zboží  vůbec  pro- 
niky, Konigshútte  ve  Slezsku  (11.270  děln.),  vozujc  se  v  Augšpurku,  Berlíně,  Ptorzhcimu, 
Wendelův  v  Hayinkách  (10.000  d.},  Union  Ellwankách,  Hanavě,  Offenbachu,  Štutgartě, 
v  Dortmundu  (9000  d.),  Oberhausen-Ster-  Gesslinkách  a  Gemiindu. 
krade  v  Porýnsku  (9000  d.),  ocelárna  v  Bo- 1  Z  jiných  užitečných  nerostů  má  N.  kobalt 
chumu  (7900  d.)  a  j.  v  Sasku  a  Hessích,  nikl  v  Sasku  a  Porýn- 

Z  ostatního  nerost,  bohatství  Nka  mimo  I  sku,  volfrám  v  Rudohoří,  rudy  man- 
uhlí  a  železo  nejdůležitější  jest  sůl,  která  Iganové  ve  vlád.  obvodě  wiesbadenském  a 
vyskytuje  se  zejména  v  mocných  ložiskách  Durynsku,  rtuť  ve  Vestfálsku,  avšak  jen 
v    provmcii    saské    a   v  Anhaltě,    kde   leží ,  ve  množství  zcela  nepatrném,  rovněž  anti- 


Německo  (statistika:  průmysl). 


95 


mon  u  Arnsberka,  arsen  provází  rudy  stří- 
brné. Petrolej  v  poněkud  značnějším  množ- 
itrí  vyskytuje  se  jen  na  jz.  říše  v  Dolním 
Ellsasku  a  zcela  nepatrně  v  Holštýnsku,  Han- 
novcrsku  a  Brunšvicku,  i  jest  také  dovoz  do 
řiie  velmi  značný  (7V2  milí-  ^^ 

Rozvoj  cele  výroby  báňské  v  Něme- 
cké Hái  jeví  se  asi  takto:  r.  1872  dobito 
rud  železných*  zinkových,  měděných,  střibr- 
nfcb.  zlata,  uhh'  a  soli  49,904.500  t  v  ceně 
4Í 6,668.000  mk.  a  zaměstnáno  při  tom  273.930 
délníků;  r.  1880  pak  68,791.400  /  v  hodnotě 
následkem  úpadku  cen  menší,  375,512.000  mk., 
a  s  294.670  děl. ;  r.  1890  již  104,322.300  t  v  cenc 
725,646.000  rok.  s  395.339  děl.;  a  konečné 
r.  1899  148,673.000  ř  v  ceně  938,896.000  mk., 
s  497.840  dělníky.  Výroba  hutnická  vykazuje 
tento  postup:  r.  1872  činila  2,178.000  t  že- 
leza, zinku,  olova,  mědi,  zlata,  stříbra  a  j. 
T  ccné  314,830.000  mk.  s  38.489  dělníky; 
r.  1880  pak  3,104.600  t  v  ceně  jen  287.919.000 
marek  s  36.393  dél.;  r.  1890  již  5,418.900  t 
v  cctié  473,406.000  mk.  s  47.495  děl. ;  a  r.  1899 
konečné  8,438.000  t  v  ceně  584,424.000  mk. 
s  55.411  dělníky.  Podobné  stoupání  vyka- 
rojc  i  výrobnost  vysokých  pecí,  která  činila 
r.  1872  jen  1,988.400  t  surov.  železa  v  ceně 
222,342.000  mk.;  roku  1880  pak  2,729.000  t 
r  ccné  jen  163,390.000  mk. ;  roku  1890 
4^58-500  /  v  ceně  267,580.000  mk.;  a  r.  1899 
konečně  7,312.800  v  ceně  378,752.000  mk. 
Zvětiila  se  tudíž  ve  všech  těchto  uvedených 
smfrcch  produkce  co  do  množství  3-4krát, 
kdeito  hodnotou  stoupla  sotva  dvakrát,  kte- 
rýito  úkaz  souvisí  ovšem  s  klesáním  cen 
Tiecli  téměř  báňských  a  hutnických  výrobkíi, 
které  bylo  nejsilnější  v  letech  sedmdesátých 
a  zastavilo  se  teprve  koncem  let  devade- 
sátých. 

Veliké  bohatství  železa  a  uhlí  jest  podně- 
teiD  a  podkladem  velkolepého  průmyslu 
kovového  v  N-ku,  jehož  výrobnost  učinila 
ohromné  pokroky  nejen  množstvím,  nýbrž 
t  jakostí  své  práce,  tak  že  dnes  N.  dodává 
téméf  všecky  výrobky  toho  druhu  a  mnoho 
jcat  takových,  jimiž  na  světovém  trhu  domi- 
nuje Pří  tom  spotřeba  výrobkův  průmyslu 
tobo  stoupá  tak  rychle  a  mohutně,  že  pro- 
dakcc  sotva  stačí  vyřizovati  všecky  zakázky, 
rihmezn  zaměstnává  výroba  zboží  kovového 
v  ttiiím  smyslu  862.000  dělníků,  výroba  stro- 
jař a  nástrojů  pak  385.223  dělníky,  tak  že 
í  s  jich  příslušníky  živí  tento  průmysl  6*177o 
Teikerého  německého  obyvatelstva.  Ncjdůle- 
fitéjší  místa  v  té  přičíně  jsou:  Porýnsko, 
Vestfálsko  a  Horní  Slezsko,  zvláště  pak  cen- 
try jeho  jsou  města  Bocbum,  Essen,  Dort- 
mund, Kdnigshtitte,  Hukov  u  Magdeburku  a 
Peine.  Největší  závod  toho  druhu  jest 
Kruppův  v  Essenu,  k  němuž  náledí  i  veliká 
továrna  v  Magdeburku  a  loděnice  >Vulkan< 
ve  Štětině.  Ohromná  jest  také  továrna  na 
stroje  v  Kamenici  s  výrobou  přes  250  milí. 
mk.  Dále  jsou  strojírny  v  Berlíně,  Můlhú- 
sccfa,  Karlsruhe,  Esslinkách.  Kasselu,  Hanno- 
veru, Daisburku,  Elbl^u,  Oberzellu  a  j.  To- 
vimy  na  lokomotivy  a  vagóny  želczn. 


jsou  v  Cáchách,  Duisburku,  Dússeldorfu,  Mo- 
huči,  Kasselu,  Vratislavi,  Královci  a  j.  Lo- 
ďařství  provozuje  se  ve  velkých  rozmě- 
rech v  Hamburku,  Brémách,  Kielu,  Gdan- 
sku.  Štětině  a  Elbl^gu.  V  poslední  době  vzmá- 
há se  v  N-ku  i  výroba  šicích  a  hospod, 
strojů  v.  Veliké  továrny  na  zbraně  jsou  ve 
Špandavě,  Berlíně,  Sómmerda  (prov.  saská', 
Amberku  (Bavorsko),  Oberndorfu  (Virtem- 
bersko),  Suhlu  (Durynsko)  a  j.  Výroba  ši- 
cích jehel  má  největší  význam  v  Cáchách 
(60  milí.  týdně),  Burtscheidu,  Diirenu,  Iser- 
lohnu,  Schwabachu,  Berlíně  a  j.,  jichž  vý- 
robky úspěšně  konkurrují  s  anglickými,  vý- 
roba drátu  soustřeďuje  se  v  Alteně,  nej- 
důležitějším pak  místem  pro  t.  zv.  drobný 
průmysl  železářský  jest  Solingen  se  40 
továrnami,  z  nichž  10  na  sečné  a  bodné 
zbraně,  s  8000  dělníky  nožířskými,  výrobou 
kos,  pluhů,  sekyr,  lopat  a  j.  Hrubé  práce 
kovářské  a  zámečnické  provádějí  se 
v  největších  rozměrech  v  Porýnsku  a  Vest- 
fálsku. Zvláštní  zmínky  zasluhuje  výroba 
velocipédů,  pro  niž  jest  v  Nku  jiŽ  na  150 
továren  s  kapitálem  80  milí.  mk.,  zaměstná- 
vajících do  100.000  dělníkův  a  dodávajících 
ročně  do  Va  milí.  kol.  Velkolepý  jest  rozkvět 
německého  průmyslu  elektrotechnické- 
h  o,  který  zejména  v  letech  nejposlednějších 
vzmáhá  se  takovým  způsobem.  Že  v  jediném 
posledním  roce  (1899— 1900 >  b>lo  zřízeno 
v  N-ku  105  nových  elektráren.  Úhrnem  jest 
v  říši  560  elektrotechnických  závociŮv  proti 
30  r.  1896,  největší  elektrárna  postavena  na 
Rýně  proti  Rheinfeldenu,  a  přes  500  měst 
německých  má  elektrické  osvětlení.  Největší 
závody  toho  druhu  jsou  v  Norimberce,  Frank- 
furtě, Berlíně  a  j.  a  počet  i  rozsah  jich  ne- 
ustále vzrůstá  za  podpory  velikých  kapitálů, 
které  jsou  podnikům  těm  v  největší  míře 
k  disposici.  Takovým  způsobem  toto  od- 
větví německého  průmyslu  rozviji  se  nejen 
úžasně  v  říši,  nýbrž  rozšiřuje  svoji  působ- 
nost i  za  hranice,  zvláště  do  Ruska,  Rakou- 
ska, Itálie  a  j.,  kde  všude  vítězně  soutěží 
s  cizí  konkurrencí.  Světového  jména  poží- 
vají pak  také  německé  nástroje  věde- 
cké, jejichž  výrobou  zejména  slyne  Berlín, 
Mnichov,  Norimberk,  Jena,  Rathenow  (ná- 
stroje optické),  kdežto  Kasscl,  Lipsko,  Ham- 
burk a  j.  dodávají  nástroje  fysikální  a  ma- 
thematické. 

Jedním  z  nejtypičtějších  odvětví  průmy- 
slových pro  soudobý  hospodářský  rozvoj 
N-ka  jest  průmysl  textilní,  charakteriso- 
vaný  víc  a  více  postupujícím  zmenšováním 
ruční  práce,  rozmnožováním  práce  strojové 
pomocí  laciných  sil  dělníků  ženských  a  dět- 
ských a  nezdravým  zvětšováním  výroby,  ve- 
doucím až  k  nadvýrobě.  Dříve  měla  pře- 
vahu, jinak  ovšem  dosti  skrovnou,  v  tomto 
průmyslu  výroba  zboží  lněného,  provozo- 
vaná namnoze  jako  průmysl  domácí.  Dnes 
toto  místo  ve  mnohem  větším  měřítku  za- 
ujímá bavlnářství,  které  po  celé  říši  teši 
se  ne-li  okamžitému  prosperování,  tedy 
aspoň    ohromnému   rozmachu,  který  umoŽ- 


96 


Německo  (statistika:  průmysl). 


ňuje  konkurrenci  na  světovém  tržišti.  Při- 
pojením Elsasko-Lotrinska  získalo  N.  najed- 
nou skorém  dvojnásobnou  výrobu  bavlnář- 
skou, kterýžto  přírůstek  kromě  toho  ještě 
byl  proslulý  jakostí  svého  zboží.  Kromě 
této  země  jest  bavlnářský  průmysl  v  největ- 
ším rozkvětu  v  Porýnsku,  Slezsku,  Sasku, 
Badensku  a  Virtembersku,  a  to  v  městě  Mul- 
húsech,  Gebweileru,  Thannu,  Kolmaru,  Můn- 
steru  a  Markirchu,  v  krajském  hejtmanství 
zvikavském  mezi  Kamenicí  a  Annabcrkcm; 
ve  virtembcrských  okresích  reutlingském, 
núrtingském,  kannstattském  a  geislinf^ském 
na  úpatí  Švábského  Alpu ;  v  Badensku  v  údolí 
Wiesy  a  na  j.  vůbec;  kromě  toho  důležit 
jest  i  v  bavorských  vládních  obvodech  šváb- 
ském a  hornofranckém,  v  provincii  saské 
a  j.  Průmysl  tento  v  letech  posledních  (od 
r.  1896)  zastižen  byl  těžkou  krisí,  způsobe- 
nou jednak  zmenšením  vývozu  zvi.  do  Spoj. 
Obcí,  jednak  příliš  rychlým  vzrůstem  podniků 
a  výroby  bavlnářské.  Tak  v  1. 1891-95  byla  tato 
produkce  dvakráte  tak  velká  jako  v  1.  1875 
až  1880,  počet  závodů  stoupl  na  80.000  a 
počet  vřeten  na  6  millionů,  dovezeno  bylo 
zboží  bavlněného  r.  1896  1620  t  proti  1515  t 
r.  1881,  naproti  tomu  vyvezeno  33.545  t  proti 
14.641  t  r.  1881.  Po  tomto  rychlém  stoupání 
přirozeně  nastalo  volnější  tempo,  nicméně 
domácí  spotřeba  roste  neustále  (s  2*86  kg 
r.  1875  na  1  ob.  stoupla  na  4*95  kg  r.  1898), 
vřeten  stále  přibývá  (roku  1887:  5,055.000, 
r.  1892:  6,032.000,  r.  1898:  7,884.000)  a  také 
vývoz  aspoň  u  některých  výrobků  vykazuje 
větší  hodnoty.  Tkalcovny  bavlny  jsou  větši- 
nou v  týchže  krajinách  jako  prádelny,  mají 
úhrnem  asi  300.000  stavů,  závodů  továrních 
se  stavy  mechanickými  jest  asi  1100,  nejvíce 
v  Elsasko-Lotrinsku  (24.000  mechanických 
stavů),  odkudž  výrobky  rozesílají  se  do  ce- 
lého světa.  Elsasko  vyniká  také  bělidly,  bar- 
vířstvím,  appretováním  a  zvláště  tisknutím 
bavlněných  tkanin,  proslulé  jsou  také  tiskárny 
látek  oděvních  a  nábytkových  v  Elberfeldu 
a  Diisseldorfu,  barvírny  a  appretovny  jsou 
i  v  Bavorsku,  Slezsku  a  j. 

Doposud  mnohem  příznivějším  proti  úpad- 
ku bavlnářství  jest  stav  průmyslu  vlnař- 
ského, jehož  rozvoj  patrný  jest  z  toho,  že 
vyvezeno  látek  vlněných  53  milí.  kg  proti 
24  milí.  kg  roku  1890  a  dovoz  surové  vlny 
stoupl  se  1196  milí.  kg  r.  1890  na  161*  1 
milí.  kg,  tak  že  peněžní  obrat  v  tomto  prů- 
myslovém odvětví  činí  ročně  přes  V4  roil- 
liardy  mk.  Naproti  tomu  dovoz  zboží  vlně- 
ného do  N-ka  zůstává  téměř  nezměněn.  Po- 
čet vřeten  pro  přízi  česanou  odhaduje  se 
na  více  než  IV2  roiH-  a  pro  přízi  mykanou 
na  2  milí.  Výroba  suken  soustřeďuje  se 
v  obvodě  cášském,  dúrcnském,  eupenském, 
lennepském,  potom  v  Braniborsku,  Sasku, 
Slezsku  a  Dolní  Lužici,  výroba  oděvních  lá- 
tek v  Sasku,  Slezsku,  Porýnsku  a  Elsasku, 
nábytkových  látek  v  Kamenici  a  Elberfeldě, 
plyšů  v  Porýnsku  a  Vestfálsku,  shawlů  v  Ber- 
líně, koberců  v  Berlíně,  Barmenu,  Hanavé, 
Schmiedeberku  a  j.,  zboží  stávkového  v  Ka- 


menici, ZvÍKavé,  Apoldé,  Zeulenrodé  atd. 
Velmi  se  rozvinula  výroba  sametu,  která 
nejen  vytlačila  cizí  (anglický)  dovoz  z  N-ka, 
nýbrž  sama  pracuje  silné  pro  export  (přes 
372  milí.  mk.  ročně).  S  výrobou  látek  úzce 
souvisí  průmysl  konfekční,  soustřeďující 
se  hlavně  v  Berlíně,  Vratislavi  a  Erfurté, 
potom  čalounictví,  provozované  namnoze 
systémem  domácí  práce  v  Barmenu  a  kolem 
Annabcrku,  Buchholzu,  na  j.  od  Kamenice 
a  j.,  jehož  výrobky  téměř  s  polovice  se  vy- 
vážejí. Poněkud  poklesl  v  posledních  letech 
také  průmysl  hedvábnický,  který  má 
hlavni  své  sídlo  v  Porýnsku,  a  to  zvláště 
v  Krefeldu,  Elberfeldu,  Barmenu,  Viersenu, 
Gladbachu,  Múhlheimu,  dále  v  Bielefeldu, 
Freiburku  a  Hor.  Elsasku.  Zejména  proslulé 
jsou  výrobky  krefeldské,  vyváží  se  zboží 
hedváb,  za  142*7  milí.  mk.  ročně.  Vysoký  vý- 
znam má  průmysl  krajkářský  a  vyší- 
vání v  saském  krajském  hejtmanství  zvikav- 
ském (Annaberg,  Schneeberg.  Plavno  a  Eiben- 
stock),  potom  i  v  jižním  Virtemberska  a 
v  okrese  núrtingskéro.  Dříve  nejdůležitější 
větví  textilní  průmyslové  činnosti  v  N-ku 
bylo  tkalcovství  lnu,  které  bylo  vedlejší 
živností  veliké  části  venkovského  obyvatel- 
stva a  udrželo  se  doposud  v  této  způsobe 
ve  Východních  a  Západních  Průších,  Pomo- 
řansku  a  Poznaňsku,  kdežto  tovární  výroba 
má  hlavní  své  sídlo  ve  Slezsku,  Vestfálsku, 
Sasku,  Bavorsku  a  Virtcmbersku.  ZvIáŠtč 
důležitá  střediska  tohoto  průmyslu  jsou  Bie- 
lefeld  a  Žitava.  Počet  vřeten  v  něm  pracu- 
jících odhaduje  se  na  300.000  a  stavů  na 
150.000.  V  posledních  letech  k  velikému 
rozkvětu  dospěly  v  N-ku  továrny  na  zboží 
džutové,  které  zaměstnávají  do  80.000 
vřeten  a  přes  4000  stavův  a  jsou  zvláště 
v  okolí  Berlína,  v  Hamburce,  Ostřici  v  Sa- 
sku, Brunšviku,  Kasselu,  Bonnu  a  j.  K  těmto 
živnostem  připojuje  se  ještě  výroba  stužek, 
stuh,  prýmek  a  j.  v  Barmenu  a  j.,  která 
krisí  zasažena  byla  jen  dosti  nepatrně  a  vy- 
váží silně  do  Spojených  Obcí  (6V5  milí.  doll.), 
dále  výroba  per  a  umělých  květin  zvlá- 
ště ve  Vratislavi,  Berlíně  a  Frankfurtě,  kde 
tato  živnost  úplně  se  jiŽ  vymanila  z  vlivu  a 
imitace  pařížské.  Totéž  platí  o  kloboučni- 
ctví,  které  má  největší  továrnu  v  Gubině 
na  klobouky  plstěné,  jež  vyvážejí  se  do  jižní 
Ameriky,  ba  i  do  Paříže  samé.  Rozhodně 
pak  ve  všech  těchto  výrobcích  vytlačena 
jest  z  N-ka  cizí  soutěž,  byť  i  dosud  v  klo- 
boucích, pérech,  květinách  a  j.  domácí  vý- 
roba se  přizpůsobovala  vzorům  pařížským. 
Úhrnem  pak  jest  ve  jmenovaných  živnostech 
s  textilnictvím  souvisících  zaměstnáno  do 
1  milí.  osob. 

Rovněž  veliké  pokroky  zvláště  v  posled- 
ním desítiletí  učinil  v  N-ku  průmysl  che- 
mický, tak  že  dnes  možno  směle  tvrditi,  že 
ve  všech  jeho  velikých  odvětvích  zaujímá 
N.  na  světovém  tržiŽti  první  místo.  Ve  více 
než  6000  závodech  zaměstnáno  jest  102.923 
dělníků,  výroba  stoupá  ročně  o  8— lOVoi 
obchod  s  výrobky  chemickými  odhaduje  se 


Německo  (statistika:  průmysl).  97 

na  645  milí.  mk.  ročně,  z  čehož  za  361  milí.  \  saské  obrátily  se  zejména  k  výrobě  vas, 
mk.  se  vyválí.  V  celém  světě  dnes  dominují  lustrů  a  j.  výrobků  dosud  výlučně  původu 
_*       •*     *í        .      .^.j^     r  ,  ,      ^  českého,    kdežto   z  Drážďan   vyšel   vynález 

skla  drátkového.  Broušení  skla  provozuje  se 
hlavně  v  Norimberku  a  Fúrthu,  malířství 
na  skle  pak  v  Berlíně,  Mnichově  a  Norim- 
berku. \^váŽí  se  skleněného  zboŽí  z  N-ka  za 


německé  připravkv  lékárnické  a  barvy  ani- 
linové. Jsoa  pak  chemické  továrny  německé 
zároveň  jakýmsi  druhem  vědeckých  labora- 
toři, které  neomezuji  se  jen  na  rutinu  své 
továmi    práce,   nýbrž  provádějí  pravidelně 


výikumv  vědecké,  »Němci  nahradili  v  těchto  '  427a  milí.  mk.  ročně. 

xavodecQ  dilovedoucí  doktory  chemie.«  Tím  '     Ve  výrobě  nábytku  jest  dnes  Berlín  jed- 


orfero  tento  průmysl  chrání  se  ztrnulosti  a 
řemeslnické  iablonovitosti,  jsa  v  neustálém 


ním  z  nejdůle£itéj^ch  míst  světa,  avšak  ome- 
zuje se  hlavně  na  zboží  laciné  a  jakosti  cha- 


pokroku  a  rozvoji.  Továrny  chemické  jsou  i  trněiší,  které  vyváží  se  do  Nizozemí,  Švý- 
ve  Stassturtě,  Leopoldshallu,  Berlíně,  Sch5- !  carská,  Srbska,  Rumunska,  Bulharska  a  až 
nebecka.  Duisburku,  Cáchách,  Kolíně,  Ham- !  do  již.  Ameriky.  Kromě  toho  v  tomto  oboru 
burku,  Norimberku  (tužky),  Ludwigshafcnu  !  pracují  i  Drážďany,  Mohuč,  Mnichov,  Frank- 

Sejvétii  světová  továrna  na  barvy),  Heil-  furt  n.  M.  a  j.  Hračkářství  vyspělo  ze 
onně,  Stutgartě,  Barmenu  a  j.,  některé  pak  skromných  počátků  ve  veledůležité  odvětvi 
lávody  jsou  skoro  v  každém  městě,  tak  zvi.  I  průmyslové  v  Sasku  (Rudohoří)  a  Durynsku 
plynárny.  Sem  náleží  také  těženi  barevné  |  (Sonnenberg),  potom  i  v  Norimberku,  zaměst- 
olioky  v  Durynsku  a  Francích  a  psací  křídy  i  nává  přes  80.000  dělníkův  hlavně  systémem 
na  Rujané.  '  domácí  práce  a  vyváží  SO^/q  svých  výrobků 

Znamenitě  se  v  posledních  letech  rozvt- 1  do  ciziny.  Výrobou  hudebních  nástrojů 
nula  výroba  zboží  porculánového.  Vedle  |  předčí  dnes  N.  všecky  země  světa.  Na  vyso- 
velikých  závodů  st&tních  v  Míšni  a  Berlíně, ;  kém  stupni  jest  fabrikace  klavírů  (ročně  do 
které  udržují  hlavně  umělecké  tradice  vý-  70.000)  v  Berlíně,  Lipsku,  Drážďanech,  Vra- 
roby,  vznikla  celá  řada  soukromých  závodů  { tislavi,  Hamburku,  Stutgartě,  Brunšviku,  Ko- 
(WsUdenbarg,  Nymphenburg,  Bamberg  a  j.),  líně,  Élberfeldu,  Dusseldorfu,  Mnichově,  We- 
které  nejen  opanovaly  domácí  trh,  nýbrž  selu  a  j.  Varhany  a  harmonia  vyrábějí  se 
i  nalézají  odbytu  za  hranicemi,  ani  Francii  i  v  Drážďanech,  Frankfurtě  n.  O.,  Durynsku 
nevyjímaje.  R.  1880  vyvezeno  bylo  němé- 1  a  na  různých  místech  v  jižním  N-ku,  harmo- 
ckéno  porcnlánu  jen  66.000  q,  dnes  však  již  i  niky  v  Geře,  Klingenthalu,  Altenburku,  Ber- 
201.400  q  v  ceně  přes  20  milí.  mk.,  i  jde  líně,  Magdeburku  a  j.,  smyčcové  nástroje 
htavQč  do  Ameriky,  Anglie  a  osad  angli- 1  nejrůznějších  druhů  v  Mittenwalde,  Kasselu 
csýdi.  Úhrnem  jest  v  říši  asi  100  továren  a  zvláště  v  saském  Voigtlandě,  mechanické 
na  porculán  se  40.000  dělníky,  které  jsou  hudební  nástroje  v  Černém  lese,  hodiny  při- 
Vťsměs  velmi  dobře  zaměstnány.  Z  ostat- 1  cházeií  z  Černého  lesa  a  Saska  (Glashútte) 
ttícfa  živností  zeminy  zpracujících  má  význam  ;  a  t.  d. 

cíblářstvi  (12.500  cihelen)  zvláště  v  Bráni- ,  Důležité  místo  v  německém  průmyslu  za- 
borsku,  výroba  nádobí  a  j.  hliněného  zboží  ujímá  papírnictví,  jež  rozvinulo  se  v  po- 
▼  Berlině,  ve  vlád.  obvode  trevírském,  mag-  j  sledních  letech  až  k  nadvýrobě,  která  ve 
deburritém,  postupimském,  kasselském,wics- 1  spojení  s  cizí  soutěží  a  stoupajícími  cenami 
badcnském  a  lehnickém,  v  Hannoveru,  krá- ,  surovin  přivodila  dosti  osudnou  krisi  této 
loTství  Saském,  Virtembersku,  Badensku  a  j.;  průmyslové  větve.  V  r.  1840  činila  celá  pa- 
hiiněnýcb  d  j^mek  v  Uslaru,  džbánů  v  Rans-  j  pírnická  produkce  N*ka  asi  20.000  balíků, 
bacbu,  tygliků  v  Passové  ai.  v.  Vápenic  dnes  jest  v  říši  přes  500  továren  na  papír, 
jest  asi  5200,  k  nim  připojují  se  továrny  na  344  na  lepenku,  63  na  cellulosu  a  j.  v.,  které 
cement,  sádrové  mHny  a  těžení  růz- i  s  příbuznými  živnostmi  zaměstnávají  úhrnem 
Býcb  zemin  a  kamen  o,  jako:  magnesitu,  135.863  osob  a  pracují  vesměs  pro  vývoz, 
fosforitu,  alabastru,  kazivcc,  pískovce.  Žuly,  Příznivý  jest  stav  výroby  pestrého  papíru, 
mramoru,  hadce,  břidlice  (Durynský  lesj,  jíŽ  N.  vyniká  nad  všecky  země  ostatní,  dále 
i  tbografického  kamene  (Solnhoíen)  a  mn.  j.  kartonáží,  škatulí  a  j.,  pak  prací  chromolitho- 
Z  drahokamů  vyskytují  se  jen  méně  cenné  grafických  a  obrázkových  vůbec.  Papírnictví 
drdhv,  jako:  topas  v  Sasku,  chrysopras  ve  soustřeďuje  se  ve  vládním  obvodě  cášském, 
Slezsku,  achát  na  ř.  Nahé  (broušení  v  Birken-  arnsberském,  lehnickém  a  království  Saském, 
ítAu),  horský  kfišCál  na  Harci,  ve  Slezsku,  výroba  papírových  čalounů  v  Porýnsku,  Dol- 
Sasku  a  j.  Mnohem  důležitější  jest  dobývání  nich  Francích,  Hessích,  Berlíně  a  Hamburku, 
jantaru  v  Kurském  hafTu.  Samlandu  a  na  pestrého  papíru  v  Mohuči,  AschaíTcnburku 
t.  IV.  jantarovém  pobřelí  od  Pilavy  k  Brů-  '  a  j.,  papíru  fotografického  v  Drážďanech,  le- 
Jtcrortu,  a  z  něhoi  se  vyrábějí  v  Gdaňsku,  pcnky  v  Postupimi  a  Lehnici  atd.  Práce  kni- 
Tylži  a  Sloupu  různé  umělecké  předměty.       hařské  provádějí  se  zvi.  v  Lipsku,  kde  jsou  nej- 

V  nemenším  rozkvětu  než  výroba  porcu-  vetší  dílny  světa  v  tomto  směru,  pak  i  v  Ber- 
linu jest  i  sklářstvf  německé,  jehož  hlav.  líně,  Frankfurtě,  Ofíenbachu,  Norimberku, 
sídla  jsou  ve  Slezsku,  Porýnsku,  bavorské  Kobleiici  a  j.  S  tímto  vývojem  papírnictví 
Horm  Falci,  Střed.  Francích,  Dol.  Bavorech  německého  souvisí  i  knižní  jeho  produkce 
a  Elsasko-Lotrínsku.  Po  celé  říši  jest  roz-  a  obchod,  jichž  střediskem  jest  Lipsko,  po- 
trooieno  445  továren  na  výrobu  a  zpraco-  tom  i  Berlin  a  Norimberk,  i  počítá  se  v  celé 
viní  skla  s  více  než  60.000  dělníky.  Závody   říši  2588  nakladatelství  a  5170  knihkupectví^ 

Oaáv  felomík  Naučný,  sv.  XVIII.  6/7  1901.  7 


98 


Německo  (statistika :  obchod  a  doprava). 


vydáno  pak  bylo  (1899)  23.715  nových  dél 
literárních.  Vývoz  papírového  zboží  z  N-ka 
ct  ní  se  na  97*3  milí,  mk.,  vývoz  knih,  hudeb- 
nin a  map  na  70*6  milí.  mk. 

Starobylé  a  neustále  vynikající  odvet  ví  né- 
meckého  průmyslu  jest  zpracování  k  o  ž  i 
v  různých  svých  formách,  které  dohromady 
zamóstnávaly  do  596.000  osob.  Hamburk 
jest  dnes  tržiStém  pevniny  evropské  pro 
kůže  a  suroviny  jirchářské  a  vytlačil  úplně 
Havre  a  Antverpy.  N.  jest  v  tomto  průmyslu 
úplně  na  cizině  nezávislé.  Zejména  příznivý 
jest  stav  výroby  obuvi  v  Pirmasensu,  Mo- 
huči,  Sasku,  Durynsku,  Berlíně,  Mnichově, 
Frankfurtě  n.  M.,  Offenbachu,  Tuttlinkách 
a  j.  Rukavice  pro  vývoz  vyrábí  Virtember- 
sko,  galanterní  zboží  kožené  Berlín,  Alten- 
burk,  Esslinky,  Erlanky,  Mnichov,  Magde- 
burk, Fiirth,  Durlach  atd.,  zboží  sedlářské, 
řemenářské,  brašnářské  a  j.  Berlín,  Vratislav, 
Díisseldorř,  Cáchy,  Mnichov,  Norimberk,  Štut- 
gart,  Karlsruhe  a  j.  Jirchářství  jest  nejzna- 
menitější v  rýnských  Hessích,  Porýnsku, 
Vestfálsku,  Hessko-Nassavsku  a  Durynsku. 
Výrobu  zboží  slaměného  provozují  v  Čer- 
ném lese  a  Vogesách,  u  Dippoldswalde  v  Sa- 
sku, ve  vlád.  obvodě  erfurtském,  trcvírském, 
vratislavském,  v  Berlíně  aj.  Košikářské 
práce  pro  vývoz  zhotovují  se  zvláátě  v  ba- 
vorském vládním  obvodě  hornofranckém 
u  Lichtenfelsu. 

Naproti  tomuto  všeobecnému  pokroku  prů- 
myslovému jest  doposud  průmysl  uměle- 
cký a  přepychový  poněkud  pozadu,  ze- 
jména proti  francouzskému,  na  jehož  vzorech 
a  pokroku  jest  téměř  zcela  závislý.  Avšak 
dlužno  uznati,  že  i  v  tomto  směru  nastalo 
v  poslední  době  značné  zdokonalení  a  že  ob- 
jevují se  čím  dále  tím  více  vynikající  před- 
měty rázu  a  provenience  ryze  německé.  Ko- 
nečně o  zemědělském  průmyslu,  zvi. 
cukrovarství,  pivovarství  a  lihovarstvi,  pro- 
mluveno při  zemědělství. 

Ohromnému  průmyslovému  rozmachu  N-ka 
odpovídá  mocnější  snad  ještě  jeho  rozpjetí 
obchodní,  které  úžasné  průmyslové  výrobě 
zjednává  odbytu  na  trhu  domácím  i  za  hra- 
nicemi až  v  nejdálnějších  končinách  světa. 
Z  kon servati vního  a  na  půdě  Ipějícího  národa 
rolnického  stali  so  Němci  nejen  národem  prů- 
myslovým, ale  i  národem  súčastněným  v  nej- 
větší míře  na  obchodě  světovém,  který  ne- 
jen vytlačil  z  domácího  tržiště  cizí  konkur- 
renty,  ale  s  jehož  styky  obchodními  a  s  je- 
hož vlajkou  námořní  setkáváme  se  po  celém 
svétě  ve  vítězné  soutěži  s  obchodem  angli- 
ckým, francouzským,  americkým  a  jiným, 
dnes  před  něm.  konkurrencí  téměř  úplně 
mizejících  států  podřízenějšího  významu  ob- 
chodního. Ovšem  dlužno  vzpomenouti,  že 
v  ohledu  obchodním  nejsou  Němci  úplnými 
začátečníky  bez  historických  reminiscencí 
obchodních.  JiŽ  v  dobách  Hanzy  objevili  se 
na  světovém  jevišti  jakožto  vynikající  ob- 
chodníci a  byť  i  objevení  Ameriky  a  námořní 
cesty  do  Indie,  jakož  i  politický  úpadek  říše 
způsobily  konec  hanzovní  moci  a  válka  tři- 


cetiletá dokonala  hospodářskou  zkázu  země, 
přece  zachovaly  se  jisté  obchodní  tradice 
v  národě  německém.  V  dobách,  kdy  N.  chudé 
a  roztříštěné  nemělo  svého  průmyslu  ani 
kvetoucího  hospodářského  života  vůbec, 
mnoho  Němců  činno  bylo  ve  svitě  jako 
obchodníci,  byt  i  namnoze  na  prospěch  ji- 
ných státův.  Avšak  s  rozkvětem  ncracckého 
hospodářství  stali  se  prostředníky  a  průkop- 
nfky  jeho  styků  s  cizinou,  uspíšili,  podporo- 
vali, ba  leckdy  i  podnítili  jeho  rozkvět.  A  vý- 
sledky této  činnosti  jeví  se  dnes  v  ohrom- 
ných obratech  německého  obchodu  vnitřního 
i  zahraničného. 

Na  stav  obchodu  vnitřního  můžeme 
souditi  z  poměrů  dopravnictví  vnitrozem- 
ského, ústavů  bankovních,  pojišťovacích  a 
peněžních  vůbec,  jakož  i  z  různých  zřízení  a 
institucí  k  obchodu  se  vztahujících. 

Největší  čásť  vnitrozemské  dopravy  (777o) 
děje  se  po  železnicích,  které  v  N-ku  jako 
v  průchodní  zemi  pro  celou  řadu  nejdůleži- 
tějších evropských  států  mají  důležitost  ev- 
ropskou. Jejich  rozvoj  zvláště  od  sjednocení 
říše  také  ukazuje  na  tento  význam.  Délka 
tratí  železničních  činila  r.  1870  jen  21.650  fcm, 
r.  1899  však  60.961  km,  z  čehož  bylo  drah 
dvoj-  i  vícekolejných  18.000  km,  s  rozpjetím 
normálním  trati  státních  45.192  km  a  sou- 
kromých 4039  km,  trati  úzkokolejných  stát- 
ních 777  km  a  soukromých  953  km,  drah 
hlavních  32.349  km  a  vedlejších  16.882  km. 
Převládá  tudíž  v  železnictví  německém  správa 
státní,  dráhy  soukromé  mají  jen  asi  77©  že- 
lezničních tratí  N-ka,  největší  souvislé  šité 
železniční  soukromé  jsou:  dráhy  falcké  v  ba- 
vorské rýnské  Falci,  východopruská  jižní 
dráha,  dráha  malborsko-mlavkovská  a  lube- 
cko-bůchenská.  Na  100  km^  má  N.  skoro 
9  km  železničních  tratí,  takŽe  v  té  příčině 
stojí  jen  za  Belgií  a  Velkou  Britannií,  na 
100.000  ob.  pak  připadá  91*2  km  tratí  proti 
53  km  r.  1870.  Kapitál  uložený  v  německých 
železnicích  činí  12.415,418.000  marek  proti 
4.298,359.000  mk.  r.  1870,  který  zužitkuje  se 
ročně  více  než  4VaVo.  místy  až  77o-  Příjmy 
z  dopravy  železniční  plynoucí  činí  roČně 
1.850,000.000  mk.  proti  601,846  000  mk.  roku 
1870.  Počet  lokomotiv  jest  18.200  proti  5927 
r.  1870,  na  1  lokomotivu  připadá  ročně  29.000 
užitkových  km,  uraženo  pak  úhrnem  km 
osobních  do  18  milliard  proti  5  milliardám 
r.  1870  a  tunpvých /fm  34  milliard  proti  77- 
milliardám.  Úředníkův  a  dělníků  zaměstná- 
vají dráhy  německé  celkem  520.000  proti 
291.723  v  r.  1887.  S  drahami  německými  spo- 
jeny jsou  v  jedinou  síť  pod  společnou  sprá- 
vou v  Berlíně  pro  mezinárodní  dopravu 
i  dráhy  rakousko-uherské,  nizozemské,  lu- 
cemburské a  rumunské,  jakož  i  1  dráha  bel- 
gická a  ruská,  úhrnem  90.118  km  tratí,  Čímž 
tyto  dráhy  nabývají  tím  větší  důležitosti  me- 
zinárodní. 

Podobný  rozvoj  vykazuje  i  poštovnictví 
a  t  e  I  e  g  r'a  f  n  i  c  t  v  í  v  říši.  Poštovních  stanic 
jťst  (koncem  r.  1900)  37.453  proti  7518  roku 
1872,   došlo   listovních  zásilek   2*6   milliard 


Nčmecko  (statistika:  obchod  a  doprava). 


99 


proti  ' ,  tnilliardy  r.  1872,  došlo  balíků  bez 
odioi  ceny  164  millionů  proti  39V4  niill. 
r.  1872,  doilo  poštovních  poukázek  v  ccné 
:'  4  milliardy  rak.  proti  Vi  milliardy  r.  1872, 
úhraem  dopraveno  peněžních  zásilek  v  ccné 
27*;,  milliardy  mk.,  všech  zásilek  poštovních 
Mo  téroéř  5  milliard,  váha  dopravených  ba- 
líků 7S3  miU.  kg^  personál  poštovní  a  telegr. 
činil  206.945  osob.  Telegrafních  stanic  jest 
21.625  proti  2359  r.  1872,  délka  tratí  telegraf- 
ních 6ní  152.222  km,  délka  vedení  581.807  km 
proti  125.559  km  r.  1872,  počet  odevzdaných 
icl^rammA  jest  36  raill.  proti  9Vj  inill. 
v  r.  1872,  telegrafní  poplatky  vynesly  65  milí. 
mk.  proti  11  inill.  r.  1872.  Míst  s  telefoni- 
ckém spojením  jest  13.175,  délka  telefon- 
ních trati  v  městech  činí  35.062  km  a  mezi 
foésty  26.911  km,  čistého  užitku  přinesly 
poity,  telegrafy  a  telefony  r.  1900:  48,552.240 
tutrcx. 

Naproti  tomu  vnitrozemské  splavné 
vodní  cesty  přes  velikou  pcči,  které  se 
teši,  jen  málo  se  rozmnožily,  i  když  béřeme 
ohlěo  na  prohloubení  a  úpravu  řek  a  prfl- 
plavův.  Úhrnná  jich  délka  činila  14.168  km 
pfoti  12.441  km  r.  1877,  k  čemuž  přistupuje 
ještě  6500  km  řek  splavných  pro  vory  a 
990  km  vodních  drah  jezerních.  Síť  prů- 
plavů jest  nejlépe  vyvinuta  ve  velkém  sy- 
stému starých  údolí  příčných  v  severových. 
néanccké  niiině,  kde  spojeny  jsou  průplavy 
Havola,  Spréva,  Noteč,  Varta,  Brahe  a  tím 
i  Labe  s  Vislou.  Východní  Prusy  mají  svůj 
samostatný  systém  průplavů,  tak  jako  na 
opačném  konci  říše  Východní  Frísko.  V  El- 
nsko- Lotrinsku  spojuji  se  u  Štrasburka  prů- 
P-av  rýnsko-rhonský  a  rýnsko-marnský.  Ve 
Francích  průplav  dunajsko-mohanský,  dlou- 
hý 177  km,  a  spojuje  Kelhcim  na  Dunaji 
s  Bamberkcm  na  Mohanu.  Průplav  císaře  Vi- 
líma spojující  moře  Severní  s  Baltickým 
*'oirfí  plavbě  námořní.  Z  projektovaných  prů- 
plavů největií  pozornosti  se  těží  spojeni  Rýna 
s  Labem  t.  zv.  Mittellandkanal.  Z  Dortmundu 
veden  pak  průplav  k  ústí  Emže  dlouhý  270  km, 
^terf  mi  za  účel  spojovati  přímo  vestfálské 
ukrskv  průmyslové  s  mořem  Severním.  Nej- 
dftleíitějii  vodní  drahou  N-ka  a  Evropy  vu- 
^  jest  Rýn,  největším  pak  sladkovodnim 
pHctavem  evropským  Berlín.  Na  těchto  vni- 
trozemských vodách  provozuje  plavbu  do 
25.000  lodí  s  úhrnnou  nosností  3.370.477  t 
proti  1,377.222  t  r.  1877,  z  čehož  připadá  na 
1600  parníků  104.360/  proti  31.217  ř.  Úhrnem 
pofavbajc  se  po  vnitrozemských  vodních  cc- 
*tácli  řiic  23*/o  veškeré  dopravy  německé, 
o  400*/,  více  než  r.  1870. 

Hospodářský  a  zvláště  obchodní  rozkvět 
N-ka  jcvi  se  i  ve  zvětšení  obratů  německých 
bank,  jichž  počítá  se  134,  z  nichž  jest  9  cc- 
dttlovfch,  31  hypotheČních  a  94  obyčejných 
ávěnuch  ústavů.  V  čele  jich  stojí  říšská 
banka  s  kapitálem  120  míli.  mk.,  jejíž  obrat 
•toup]  se  110.942  milí.  mk.  r.  1893  na  179.633 
Oiill.  r.  1S99.  počet  girových  účtů  zvětšil  se 
•  10.441  na  14.987,  girové  obraty  pak  roz- 
nmoifly  se  v  příjmech  s  41.193  míli.  mk.  na 


78.010  milí.  a  ve  vydání  s  41.170  milí.  mk. 
na  77.976V4  milliony.  Ze  soukromých  bank 
vykazuje  banka  Německá  obrat  50'/4  milli- 
ardy mk.,  jiné  vetší  ústavy  bankovní  pak 
jsou :  diskontní  společnost,  drážďanská  banka, 
darmstadtská  banka,  berlínská  obchodní  spo- 
lečnost a  m.  j.  Základní  kapitál  všech  těchto 
bank  činí  1652*8  milí.  mk.,  reserva  pak  326 
míli.  mk.  Úvěrních  společenstev  jest 
980  proti  906  r.  1880  s  ročm'ra  obratem  2258 
milí.  mk.  proti  1447 Vi  milí.  mk.  r.  1880,  obrat 
v  řízení  clearingovém  dosahuje  roční 
výše  do  20  milliard  mk.,  jednotlivá  místa 
odúčtovací  jsou:  v  Berlíně,  Brémách,  Vrati- 
slavi, Kolíne,  Drážďanech,  Frankfurtě  n.  M., 
Hamburce,  Lipsku  a  Štutgartě.  Úspor  ve  sp  o- 
řitelnách  německých  uloženo  4961*8  milí. 
mk.  proti  1970-2  milí.  r.  1883.  Důležitým 
symptomem  obchodního  a  hospodářského 
ruchu  jest  diskontová  míra  směnečná, 
která  činila  v  ročním  průměru  r.  1893:  4*069Vo» 
r.  1896:  3'656%  a  r.  1899:  5-0367o,  kdežto 
úroková  míra  hypotheČních  půjček  trvale 
se  udržuje  na  3~3Vt7o-  Veliký  rozsah  mají 
i  jednotlivé,  pro  obchod  důležité  odbory 
pojišťování.  Pojišťováním  na  úraz  a  ru- 
čení zabývá  se  29  ústavů  s  ročním  prémi- 
ovým příjmem  38,616.558  mk.,  pro  pojišť. 
doprav,  jest  do  60  ústavů,  největší  pak  jest 
rozvoj  pojišťováni  životního:  1,426.986  polic 
s  pojištěnou  summou  6.106,635  000  mk. 

Zastupování  zájmův  obchodních  a  průmy- 
slových slouží  obchodní  a  živnostenské 
komory,  jejichž  zřízení  v  jednotlivých  stá- 
tech jest  dosti  rozdílné  a  jichž  jest  v  Nku 
celkem  139.  Nejdůležitější  místa  pro  vnitro- 
zemský obchod  jsou:  Berlín,  Lipsko  a  Frank- 
furt n.  M.,  potom  i  Vratislav,  Královec,  Gdaň- 
sko, Štětin,  Magdeburk,  Frankfurt  n.  O., 
Brunšvik,  Kolín,  Cáchy,  Krefeld,  Elberíeld, 
Barmen,  Solingen,  Remscheid,  Kamenice, 
Sonnenberg  a  j.  pro  severní  N.  a  Norimberk, 
Řezno,  Augšpurk,  Štutgart,  Mohuč,  Mann- 
heim, Štrasburk  a  Můlhúsy  pro  N.  jižní. 

Rozkvět  vnitřního  obchodního  života  v  říši 
provázen  byl  zároveň  mohutným  rozmachem 
v  obchodě  zahraničném,  který  naplňuje 
podivem  téměř  jfště  větíím  než  vnitřní  ho- 
spodářský rozvoj  země.  Stoupání  tohoto  ob- 
chodu v  letech  devadesátých  patrno  jest 
z  tohoto  přehledu:  miU.  /  miii.  mk. 
r.  1892  .    .  30  .    .  2847 

>  1893      .  51  .    .  7378 
»    1894  .    .  55  .    .  7286 

>  1895      .  56  .    .  7670 
»    1896  .    .  62  .    .  8311 

>  1897  .    .  68  .    .  8641 

>  1898  .    .  73  .    .  9478 

>  1899  .    .  75  .      9618 

>  1900         79  .    10389 

Přírůstek  od  r.  1892  .    .  30      .  2847 

Zvětšil  se  tudíž  zahraničný  obchod  N-ka 
v  posledním  desetiletí  v  množství  o  30  milí.  t 
a  v  hodnotě  o  2847  milí.  mk.  bez  ohledu  na 
to,  že  do  této  periody  padá  rok  1894,  kt(  rý 
byl  rokem  úpadku  pro  světový  obchod.  Hod- 


100  Německo  (statistika:  obchod  a  doprava). 

nota  německého  dovozu  r.  1900  činila  5833*3  sko  (136  milL),  Dánsko  (126  milí.)  a  Itálie 
milí.  rak.  proti  5783*6  milí.  roku  předcho-  (116  milL),  vývoz  do  ostatních  zemí  jest  ve- 
zího  a  po  vyloučení  dovozu  drahých  kovů  I  směs  pod  100  milí.  mk.  Nejdflležitčjlí  pfed- 
5557  milí.  mk.  proti  5483*1  milí.  mk.  r.  1899,  mety  dovozu  jsou:  obili  (550*3  milí.  mk.),  vlna 
tedy  proti  r.  1899  o  73*9  milí.  mk.  více.  Přírů-  j  (428*2  miil.).  dříví  (295*3  m.).  bavlna  (243*3  m.^. 
stek  dov.  vykazují:  odpadky,  bavlna,  olovo,  |  k&že  surové  i  zpracované  (198*7  milí.),  hed- 
železo,  petrolej,  kůŽe,  dříví,  nástroie,  stroje,  vábí  (165  milí.),  uhlí  (156  milí.),  dobytek 
plavidla,  měď,  papír,  kameny,  uhlí,  dehet,  (152*3  milí),  káva  (128*7  milL),  semena  (123*9 
smůla  a  živá  zvířata,  kdežto  úbytek:  drogy,  |  mill.X  Železo  (114*3  milí.),  vlněná  příze  (113*4 
lékárnické  zboží,  barvy,  len,  obilí,  kaučuk, ,  milí.),  měď  (106*7  milí.),  petrolej  (9T3  milí.), 
kůže,  lněná  příze,  plátno,  zboží  materiální,  I  vejce  (96*3  milí.),  tabákové  listi  (89*1  milí.), 
hedvábí  a  vlna.  Hodnota  vývozu  r.  1900  či-  ledek  chilský  (77*7  milL),  kaučuk  a  gutta- 
nila  4555*3  milí.  mk.  proti  4368*4  milí.  perča  (76*7  raill.).  ryby  (68*1  raill.),  stroje 
r.  1899,  s  vyloučením  drahých  kovů  pak ,  (65*7  milí.),  tuky  (65*2  milí ),  len  a  konopí 
4414-3  míli.  mk.  proti  4207  milí.  roku  pře-  (59*7  milí.),  rýže  (57*9  milí.),  peří  (57*2  nu), 
dešlého,  tedy  o  207*3  milí.  mk.  více.  Zvětšil  příze  bavln.  (55*6  milí), pokrutiny  (54*2  milí.), 
se  tudíž  opétnč  vývoz  mnohem  silněji  než  I  lepy  (52  roilK),  olej.  plody  (49*9  milí.),  maso 
dovoz,  takže  rozvoj  obchodní  bilance  němé- 1  (49*1  milí.),  víno  (44*3  m.)  a  jif.  ovoce  (43*2  m.), 
cké  jest  trvale  příznivý.  Velmi  se  zvýšila  Nejdůležitější  pro  vývoz  pak  jsou:  zboŽí  že- 
hodnota  vývozu  bavlny  a  bavlněných  výrobků,  i  lezné  (2809  milí.),  drogy  (253'2  milí.),  uhlí 
železa,  lnu,  obilí,  skla,   dřeva,   chmele,  ná-  .  (226*3  milí.),  vlněné  zboží  (217*2  milí.),  bavln. 


strojů,  strojů,  plavidel,  mědi,  krátkého  zboží, 
lněné  příze,  plátna,  uměleckých  předmětů, 
zboží  materiálního,  papíru,  uhlí,  zboží  hlině 


zboží  (206*1  milí.),  cukr  (204*1  milí.),  stroje 
(178  milí.),  železo  (154*2  milí.),  zboží  hedvábné 
(142*7  milí.),  zboží  krátké  (140*4  milL),  barvy 


ného,  dobytka,  zinku  a  cínu,  zmenšil  se  pak  i  ^113*4  milí.),  oděvy  (112*1  milí.),  kŮže  surové 
vývoz  olova,  drog,  zemin,  rud,  kaučuku,  I  Í98*3  milí.),  papír  (97*3  milí.),  zboží  kožené 
oděvů,  kozí,  hedv&í  a  vlny.  Zvláště  pozoru-  (94*5  milí.),  obilí  (78*8  mill.>,  zpracované  kůže 
hodný  jest  v  posledních  dvou  letech  úbytek 
hodnoty  dovozu  obilí  a  jiných  zemědělských 
výrobkův  a  současné  vzrůstání  hodnoty  je- 


(71*6  milL),  knihy,  mapy  a  p.  (70*6  milí.),  vlna 
(64  8  míli.),  zboží  hlinéné  (64*1  milí.},  zbolí 
dřevěné  (63  milí.),  obrazy  (62*2  mill.),  zboži 
jich  vývozu.  Množství  dovozu  německého ,  měděné  (59*9  mill.),  vlněná  příze  (57*3  mill.), 
činí  r.  1900:  45,926.159  t  proti  44,652.288  ř  nástroje  (53*9  mill.),  zboží  kaučukové  (51*3 
r.  1899,  tedy  více  o  1,273*871  í;  drahých  kovů  mill.)  a  zboží  skleněné  (42*6  mill.). 
dovezeno  1204  t.  Přes  polovici  přírůstku  Největší  část  zahranicného  obchodu  něm. 
množství  dovozu  připadá  na  uhlí,  dále  jeví  připadá  na  dopravu  po  moři  a  to,  jak  srov* 
velké  stoupání  dovoz  dříví,  zemin,  rud,  od- '  nání  s  léty  sedmdesátými  ukazuje,  s  tou  ten- 
padků,  kamenů  a  petroleje,  kdežto  zvlášť  po- 1  denci,  aby  převaha  této  dopravy  nad  sucho- 
zoruhodné  jest  klesnutí  při  drogách,  obilí,  zemskou  v  obchodních  stycích  s  cizinou  vždy 
zboží  materiálním,  vlně,  bavlně,  lnu,  lněné  '  více  se  zvětšovala.  Tak  z  dovozu  německého 
přízi,  plátně  a  hedvábí.  Množství  vývozu  bylo  skoro  V*  (73®/©)  přicházejí  po  moři  a  i  z  vý- 
32,682.409  t  proti  30,403.226  /  r.  1899,  tedy  vozu  průmyslových  výrobků  jde  70Vo  přfS 
o  2,279.183  t  více,  z  toho  bylo  363  t  drahých  moře,  kdežto  suroviny  vyvážejí  se  do  sou- 
kovův.  Zvětšilo  se  množství  vývozu  při  uhlí,  sedních  států  spíše  po  železnicích,  řekách  a 
zeminách,  rudách,  obilí,  kamenech,  dříví, ,  průplavech.  Úhrnem  připadají  na  námořní 
zboží  materiálním,  železe,  drogách,  zboží  lé-  obchod  německý  '/s  celého  zahraniČného  ob- 
kárnickém,  barvách  a  papíru,  naproti  tomu  chodu  říše.  S  tímto  zjevem  ovšem  v  sou- 
zmenšilo  při  zboží  hliněném  (o  37.671  f),  ne-  vislosti  nejužší  jest  rozvoj  námořníplavby 
patrně  pak  při  olově,  kožich  aj.  Zvláště  vy-  německé  vůbec  a  obchodního  loďstva 
tknouti  dlužno  zvětšení  vývozu  cukru  suro- 1  zvlášť.  Rozvojem  tím  N.  zejména  v  posled- 
vého,  zejména  do  Spojených  Obcí.  Z  jednot-  i  ním  čtvrtstoletí  předčilo  v  relativním  smyslu 
livých  zemí,  s  nimiž  jest  N.  v  obchodním  všecky  ostatní  státy  světa,  neboť  kdežto  nos- 
spojení,  jsou  pro  dovoz  nejdůležitější:  Spo- 1  nost  veškerého  obchodního  loďstva  světa 
jené  obce  (IO2074  mill.  mk.),  Velká  Britan-  |  vzrostla  v  I.  1870—1895  o  1387oi  zvětšilo  se 
nie  (84OV3  mill.^,  Rakousko-Uhersko  (724Vs '  loďstvo  německé  o  2507o,  kdežto  loďstvo  an- 
mill.)  a  Rusko  (716Vs  mill.),  potom  i  Francie  gHcké  o  185Vo  a  fraucouzské  jen  o  100%. 
(303  mill.),  Belgie  (246  mill.),  Britská  Vý- !  Účastenství  N-ka  na  světovém  loďstvu  ob- 
chodní Indie  (23OV9  milí.),  Nizozemí  (203V3 1  chodním  zvětšilo  se  také  následkem  toho 
mill.J,  Itálie  (197  mili.),  Argentina  (1947,  o  37o  v  těchto  letech.  Toto  zvětšení  připadá 
mill.),  Švýcarsko  (176V3  mill.),  Austrálie  (121 ,  téméř  výlučně  na  loďstvo  v  moři  Severním, 
mill.)  a  Švédsko  (104  mill.),  kdežto  z  ostat-  i  jehož  nosnost  vzrostla  o  306*57o  se  675.052 1 
nich  zemí  dováží  se  vesměs  méně  než  po  r.  1871  na  2,744.106  ř,  kdežto  loďstvo  v  moři 
100  mill.  mk.  Nejdůležitější  země  pro  vývoz  Baltickém  rozmnožilo  se  jen  o  26*47o  se 
jsou:  Velká  Britannie  (9127.  mill.  mk.),  Ra-  471.290  t  na  595.888  t.  V  tom  jeví  se  také 
kousko-Uhersko  (5107*  mill.),  Spojené  Obce  převrat  v  námořní  plavbě  německé  2  plavby 
(43973  mill.),  Nizozemí  (396  mill.)  a  Rusko  v  moři  uzavřeném  významu  převahou  misl- 
(365  mill.),  potom  i  Švýcarsko  (28474  mill.),  ního  na  plavbu  světového  rozpjetí  a  důleži- 
Francie  (21674  mill.),  Belgie  (207  mill.),  Švéd- ,  tosti.   Tento  rozvoj  jest  z  dvojí  příčiny  zá- 


Německo  (statistika:  obchod  a  doprava). 


101 


wiiaým  projevem  převratu  v  celém  hospo- 
diwém  živote  říše.  Pfcdeviim  v  dobách 
posledmlio  rozkvetu  německé  plavby  námořní 
luracem  XVII[.  století  bvlo  to  právě  Baltické 
tooře,  na  nčmS  soustřecíovalo  se  přes  '/s  ně- 
meckého rejdařství  •  úhrnnou  nosnosti  té- 
aéř  ^'<  milí.  t  proti  100.000  t  v  moři  Sever- 
oini.  Chile  pak  po  tomto  posledním  rozkvětu 
následovala  doba  úplného  úpadku,  ze  kte- 
rého rejdařství  německé  nemohlo  se  až  do 
sjednocení  říie  prese  všecky  pokusy  vzpama- 
tovati. Začátkem  XIX.  stol.  největší  ránu 
mu  ovšem  zadal  kontinentální  zákaz,  avšak 
ani  po  míru  r.  1815  nebyl  nějaký  rozmach 
z  TDitřních  i  vnějších  přiěin  možný.  Země 
b^la  chudá  a  říše  rozpadlá.  Nejen  že  sple- 
titý vnitrozemský  systém  celní  překážel  do- 
vozu i  vývozu  zboží,  ale  i  jednotlivé  po- 
bfeiaí  státy  německé  zbraňovaly  plavbě  ome- 
coradmi  předpisy.  Následkem  pak  dlouho- 
letého váznutí  rejdařské  činnosti  byly  muž- 
stvo i  lodi  valně  neschopné.  Vedle  toho  ne- 
bylo spolkové  vlajky  pro  všecky  německé 
lodi.  která  by  je  zastupovala  vůči  jiným  pla- 
Teboím  národům.  Příznivé  okolnosti  ovšem 
byly  odtržení  portugalských  a  španělských 
osad,  osazení  Alžíru  Trancouzi  a  tím  zničení 
niaiořního  lopičství  Barbaresků,  proti  kte- 
rfm  lodi  německé  byly  bez  ochrany,  volnější 
plavební  politika  Nizozemí,  stoupající  rozvoj 
raiUníbo  hospodářství,  silný  zámořský  proud 
vyšlého  valečky  a  j.  v.  Avšak  přes  to  až  do 
let  šedesátých  nepodařilo  se  zříditi  veliká 
rejdařství  ale  cizích  vzorA  kromě  dvou  spo- 
iccscksti,  hambursko-americké  paketní  spo- 
lečnosti plavební  v  Hamburce  a  Severoně- 
(oeckého  Lloydu  v  Brémách,  které  získaly 
p.-VDou  pfldu  dopravou  cestujících  a  vystě- 
covalcú  do  severní  Ameriky  a  vedle  nichž 
jcicé  soukromý  podnik  SlomanAv  v  Ham- 
burce udržoval  několik  zámořských  tratí.  Se- 
vcrooémecký  Lloyd  také  první  z  německých 
r;idařův  užil  k  dopravě  osob  parníků,  které 
od  té  doby  nabývaly  v  německém  lodstvu 
obchodním  vidy  větší  převahy.  V  1.  1873  až 
W9  stoupl  jicn  počet  s  216  se  110.100  re- 
glisd*.  t  na  1223  s  1,038.400  f,  kdežto  počet 
bdi  plachetních  klesl  se  4311  s  826.000  t  na 
2318  s  556.200  /.  V  r.  1873  připadalo  na  par- 
níky 12*/^  veškeré  nosnosti  německého  loď- 
stva, avšak  r.  1899  již  65Vo,  počítáme-li  pak 
I  t  parníkovou  za  rovnu  3  /  plachemím, 
ttt>Qpk)  v  této  době  účastenství  parníků 
»  29%  na  85*/o-  Tomuto  rozvoji  na  podporu 
bylo  vznikáni  velikých  plavebních  podniků, 
Úaé  rozšířily  svoji  činnost  i  na  plachetní 
lodL  Zde  zavedeny  od  osmdesátých  let  ve- 
ucé  lodi  ocelové  až  s  5  stožáry  a  se  strojo- 
voQ  obsluhou  plachet,  které  pro  velikou  vý- 
konnost a  levnost  dopravy  hodí  se  výborně 
^  dopravě  hromadného  zboží  levného.  Nej- 
l^risnějŠím  typem  je  moderní,  ohromná  pla- 
chctDÍ  lod  >Potosi«  hamburského  rejdaře 
i^soaze.  Nicméně  celkem  lodi  plachetní  par- 
QikAm  ustupovaly.  Úhrnem  má  německé  ob- 
oboduj  loďstvo  3541  lodí  s  1,594.600  registr,  ř 
Bctto,  a  to  1223  parníky  s  1,038.400  /  a  2318 


lodí  plachetních  s  556.200  t.  Zdvojnásobila 
se  tudíž  během  posledního  desetiletí  nosnost 
parníková,  kdežto  nosnost  plachetních  lodí, 
která  dosáhla  svého  vrcholu  v  letech  sedm- 
desátých ř926.800  rcg.  0»  klesla  o  lOVo.  Do- 
pravní výkonnost  německého  loďstva  ob- 
chodního stoupla  v  letech  1870—80  o  V» 
milí.  t  a  11  milí.  na  1*43  milí.  t  —  počítaje 
1  t  parníkovou  za  rovnu  3  t  plachctním  — , 
v  1.  1880—90  o  »/4  milí.  /  na  2*U  miP.  t  a  ko- 
nečně v  1. 1890—1900  se  téměř  zdvojn.,  stoup- 
nuvši s  2V4  milí.  t  skoro  na  4  milí.  t.  Předčí 
ludíž  z  ostatních  států  N.  počtem  obch.  lodí 
Velká  Britannie,  Spojené  Obce  a  Norsko, 
nosností  však  jen  Velká  Britannie  a  Spojené 
Obce.  Průměrná  velikost  německých  lodí 
obchodních  s  pravidelným  osazením  činí  pro 
parníky  1371  reg.  ř,  pro  lodi  plachetní  jen 
258  ř.  Více  než  10.000  reg.  t  nosnosti  má  22 
německých  parníků,  čímž  N.  vyniká  nade 
všechny  ostatní  státy.  Na  lodích  plachetních 
jest  13.550  mužů,  na  lodích  vlečných  485  a 
na  parnících  29.111  mužů,  úhrnem  tedy  43.146 
mužův.  Cena  celého  obchodního  loďstva  ně- 
meckého odhaduie  se  na  více  než  500  milí. 
mk.,  z  čehož  na  lodi  hamburské  a  brémské 
připadá  přes  380  milí.  mk.  Všech  rejdařských 
podniků  německých  jest  880,  z  nichŽ  41  má 
lodí  s  celkovou  nosností  větší  než  10.000  t, 
152  má  lodí  s  nosností  1000—10.000  ř,  224  mají 
lodí  se  100—1000  t  a  konečně  463  mají  lodí 
s  méně  než  100  t  nosnosti  celkové.  Největší 
podniky  jsou:  Severoněmecký  Lloyd  (76  par- 
níků, 108  plachetních  lodí,  421.484 1  nosnosti. 
7600  zřízenců),  Hambursko-americká  paketní 
společnost  plavební  (76  par.,  73  1.  plach., 
418.974  ř,  8182  zř.),  Německá  rybářská  paro- 
plavební společnost  pro  Severní  moře  v  Nor- 
dcnhamu  (27  par.,  413.717  r,  472  zř.),  Ham- 
bursko-jihoamerická  paroplavební  společnost 
(30  par.,  18  1.  plach.,  112.768  /,  1182  zř.).  Ně- 
mecká paroplav.  spol.  »Hansa«  v  Brémách 
(38  par.,  112.145  ř,  600  zř.),  Něm.  paroplav. 
spol.  » Kosmos*  v  Hamburce  (25  par.,  90.009 1, 
1175  zř.),  Německo-australská  paroplav.  spol. 
v  Hamburce  (19  par.,  85.883  /,  520  zř.),  akc. 
spol.  »De  Freitas  a  sp.«  v  Hamburce  (18  par., 
74.550  í,  311  zř.),  Rickmers  Rcismůhlen  v  Bre- 
merhavenu  (21  par.,  31  1.  plach.,  70.195  ř, 
820  zř.),  Sloman  a  sp.  v  Hamburce  (32  par., 
70.000  /,  1045  zř.),  Nčmecko-americká  petro- 
lejová společnost  v  Hamburce  (17  parníků. 
54.498  ř,  750  zř.),  paroplav.  spolcč.  >Argo« 
v  Brémách  (28  par.,  52.000  ř.  526  zř.),  Wocr- 
mannova  trať  v  Hamburce  (24  par.,  40.926  ř, 
600  zř.),  Německá  trať  levantinská  v  Ham- 
burce (19  par..  39.500  ř),  Německá  východo- 
africká  trať  v  Hamburce  (14  par.,  37.389  /, 
655  zř.),  F.  Laeisz  v  Hamburce  (16  1.  plach., 
32.122  ř,  400  zř.),  paroplav.  spol.  >Neptun« 
v  Brémách  (46  par.,  29.000  ř.  655  zř.).  B. 
Wencka  synové  v  Hamburce  (1  par..  16  lodí 
plach.,  28.576  ř,  300  zř.),  Wátjen  a  sp.  v  Bré- 
mách vl7  1.  plach.,  25  219  ř,  380  zř.),  M.Jeb- 
sen  v  Apcnrade  (14  par,  24.000  ř,  362  zř.), 
kdežto  podniky  ostatní  mají  pod  20.000  t 
nosnosti  lodí  svých. 


102 


Německo  (státní  zřízení). 


Lodní  ruch  v  německých  přístavech  činil 
(1899)  174.251  lodí  s  357,  milí.  t  proti  94.700 1 
r.  1873.  Hlavní  podíl  (86-1  %  nosnosti)  při- 
padá ovšem  na  parníky,  kdežto  u  lodí  pla- 
chet, nosnost  lodí  s  nákladem  poněkud  kle- 
sla. V  dopravě  mezi  něm.  a  cizími  přístavy 
stoupl  počet  lodí  na  66.600  se  27 Vi  milí.  ř, 
z  nichž  bylo  51.500  lodí  naložených  s  21*9 
milí.  /.  Průměrné  roční  stoupání  tohoto 
ruchu  činilo  v  počtu  lodí  5*67o  a  v  nosnosti 
5'1%.  Výkonnost  lodí  v  této  dopravě  činila 
62.302  milí.  mílových  /  proti  15.680  milí.  mí- 
lových ř  r.  1873.  Z  toho  připadalo  na  plavbu 
evropskou  15.261  milí.  a  mimoevropskou 
47.041  milí.  mílových  t.  Dopravu  s  evrop- 
skými zeměmi  obstarávalo  62.400  lodí  a  s  mi- 
moevropskými 4116  lodí.  Velice  se  rozvinuje 
plavba  mezi  jednotlivými  německými  pří- 
stavy, jíž  se  účastnilo  107.673  lodí  s  8  milí.  f, 
tedy  z  veškerého  ruchu  lodního  61'87o  z  počtu 
lodi  a  25*57o  z  jejich  nosnosti.  Tento  poměr 
ukazuje,  jaký  význam  má  pro  N.  plavba  ná- 
mořní, které  dle  možnosti  používá  i  vnitřní 
doprava  pomocí  říčních  toků.  Stoupání  lod- 
ního ruchu  v  německých  přístavech  účastní 
se  víc  a  více  německá  vlajka,  na  kterou  při- 
padá 75%  všech  lodí  proti  627o  r.  1873. 
V  dopravě  evropské  převládá  dosud  vlajka 
cizí  '/j  lodí  a  Vs  nosnosti,  kdežto  z  plavby 
mezi  německými  přístavy  připadá  Vio  ^^  ^^- 
mecké  lodi,  z  plavby  zámořské  pak  přes  po- 
lovici lodí  a  přes  Vs  jejich  nosnosti.  Avšak 
i  v  zámořské  plavbě  pobřežní  nabývá  něme- 
cká vlajka  významu  většího  a  většího.  Celá 
řada  německých  rejdařství  činná  jest  v  tomto 
směru  ve  Východní  Asii,  střední  a  jižní  Ame- 
rice, v  moři  Středozemním  a  různých  konči- 
nách afrických,  úhrnem  s  21.000  lodí  s  26 
milí.  reg.  t.  Mimo  to  mnoho  německých  lodí 
obstarává  dopravu  mezi  vzdálenými  neně- 
mcckými  přístavy,  o  nichž  podrobnějších  dat 
není.  Zvláště  asi  stoupne  toto  odvětví  ně- 
mecké'plavby  ve  Východní  Asii,  kde  právě 
koupeno  25  anglických  parníků  pro  do- 
pravu mezi  Slamem,  nizozemskými  osadami 
a  na  Jang-tse-kiangu.  Úhrnem  vykonaly  ně- 
mecké lodi  (1899)  87.001  námořních  plaveb 
s  odpovídajícím  tomu  prostorem  40,296.280 
reg.  /. 

Nehledě  ke  krátkým  plavbám  mezi  jednotli- 
vými německými  přístavy,  k  lázeňským  ce- 
stám, plavbě  severoevropské  a  v  moři  Bal- 
tickém, jest  nejnavštěvovanější  trať  mezi  ně- 
meckými přístavy  a  Anglií.  Mezi  Brémy,  Ham- 
burkem a  Kielem  s  jedné  a  Grimsby,  Har- 
wichcm,  Hullcm,  Leithem,  Londýnem*  New 
Castlem  a  West-Hartlepoolem  s  druhé  strany 
koná  se  32  pravidelných  plaveb  týdně.  Do 
ostatní  Evropy  plují  německé  lodi  na  veli- 
kých svých  tratích  mezinárodních,  pouze  do 
Lisabonu  jest  samostatná  traf  Slomana,  Kos- 
mosu,  Severoněm.  Lloydu,  hambursko-ame- 
rické  spol.,  něm.  východoafrické  a  portugal- 
sko-oldenburské  společnosti.  De  Freitas  udr- 
žuje trať  do  Jaderského  moře,  do  řeckých  a 
tureckých  přístavů  trať  Levantinská  a  Glaf- 
cke-Hennings.  V  plavbě  asijské  (do  Penangu, 


Singaporu,  Kalkutty,  Hong-kongu,  Šang-haie, 
Jokohamy,  Kiau-čou  a  j.)  účastni  se  nejvíce 
Lloyd  a  hambursko-americká,  do  Austrálie 
udržuje  pravidelné  spojení  Lloyd  a  německo- 
australská  společnost,  do  Afriky  Woermann 
a  německo-východoafrická  společnost.  Nej- 
důležitější pro  německé  rejdařství  však  jsou 
plavby  do  Ameriky,  v  nichž  dominuje  Lloyd 
a  hambursko-americká,  potom  i  německo- 
americká  petrolejová  společnost,  do  Ame- 
riky jižní  plují  lodi  hambursko-jihoamerické 
společnosti,  Kosmosu,  Laeisze  a  j.,  samo- 
statná německá  plavební  trať  vede  z  New- 
Yorku  do  východní  Asie  (Sloman  s  ham- 
bursko-americkou). 

O  hospodářském  rozpjeti  N-ka  svědčí  také 
velikékapitály  umístěné  v  cizině.  Ozc* 
mích  evropských  není  v  tom  směru  nijakého 
Šetřeni,  ačkoliv  zajisté  zvláště  v  Evropě  vý- 
chodní a  jižní  umístěny  jsou  obrovské  summy 
německých  peněz.  Naproti  tomu  o  zemích 
zámořských  vydal  v  minulém  roce  říšský 
úřad  námořní  v  té  příčině  přehled,  který  od- 
haduje výši  kapitálů  německých  v  nich  in- 
vestovaných na  6  milliard  mk.  Z  toho  počítá 
se  na  severní  Afriku  kromě  Egypta  15—18 
milí.  mk.,  na  Afriku  jižní  však  950—960  milí. 
a  na  ostatní  pevninu  asi  5  milí.  mk.  Na  Asii 
jihovýchodní  připadá  asi  250  milí.  mk.,  na 
Čínu  300  milí.  mk.,  na  Japan  60  milí.  mk., 
Formosu  55  milí.  mk.,  Přední  Indii  do  50 
milí.  mk.,  na  Persii  a  Arábii  po  1—2  milí.  a 
na  Koreu  1*7  milí.  mk.  Pro  pevninu  austral- 
skou počítá  se  500  milí.  mk.,  na  ostrovy  60 
až  70  mill.,  z  čehož  přes  50  milí.  mk.  na  Ha- 
vai.  V  Americe  střední  umístěno  jest  1 — I*/* 
milliardy  mk.,  z  toho  asi  400  mill.  v  Mexiku, 
v  Americe  jižní  15 — 1700  mill.  mk.  a  v  Ame- 
rice severní  2025  mill.  mk.,  z  čehož  jen  25 
mill.  připadá  na  Kanadu.  Ohromná  tato  čísla 
možno  ještě  spíše  pokládati  2a  příliš  nízká 
než  přehnaná,  takže  s  jiných  stran  odhadují 
se  německé  kapitály  v  zámořských  krajinách 
uložené  na  úžasnou  cifru  10  milliard  mk. 

Statni  zřízení 

Německé  říše  spočívá  na  smlouvách  Severo- 
nemeckého  spolku  s  jihoněmeckými  státy 
z  r.  1870  a  na  ústavě  říšské  ze  dne  16.-20. 
dubna  1871,  vešlé  v  platnost  4.  května  1871 
a  pozměněné  19.  března  1888.  Podle  toho 
jest  N.  ústavním  spolkem  22  států  mon- 
archistických  a  3  republikánských,  jehoŽ 
předsedou  jest  německý  císař,  kterážto  hod- 
nost spojena  jest  dle  versaillské  proklamace 
z  18.  led.  1871  dědičně  s  korunou  pruskou. 
Ke  spolkovým  státům  připojeno  zákonem 
ze  dne  9.  čna  1871  Elsasko-Lotrinsko  jako 
bezprostřední  říšské  území,  spravované  císa- 
řem v  zastoupení  říše.  Členům  spolku  pří- 
slušejí  v  podstatě  stejná  práva,  ač  ovsem 
jich  vliv  na  vedení  říšských  záležitosti  řídí  se 
velikostí  a  mocí  jednotlivých  států,  pouze 
Bavorsku  a  Virtembersku  vyhrazena  některá 
práva  zvlášť.  Proto  také  těžisko  císařské 
moci  spočívá  jen  v  tom,  že  jest  předsedou 
spolku  německých  států  a  panovníkem  da- 


Německo  (státní  zřízení).  103 

leko  ncjmocnéjáího  z  nich.  V  této  hodnosti  zena,  jakž  zjevno  z  přímého  podotčení,  že 
pfíslnii  mu  právo  zastupovati  řiái  v  mezi- '  může  jej  zastupovati  kterýkoliv  člen  rady. 
Dárodníro  ohledu,  vypovídati  válku  (avšak  |  Jest  to  nejdůležitější  říšský  úředník,  neboť 
se  souhlasem  ostatních  států),  dle  ústavních  všecka  nařízení  a  rozhodnutí  císařská  vy- 
ustanoveni  sjednávati  smlouvy  a  spolky  dávaná  jménem  říše  potřebují  k  své  plat- 
v  řiŠ.  záležitostech,  svolávati  a  rozpouštěti  nosti  jeho  podpisu,  kterým  přejímá  za  ně 
zákonodárné  sbory  říšské,  vyhotovovati  a  |  zodpovědnost.  Možno  tudiŽ  označiti  říšského 
prohlašovati  říšské  zákony,  jmenovati  říšské '  kancléře  za  říšského  ministra  císařova,  kte- 
ořcdníky,  rozhodovati  svým  hlasem  v  záleží- '  rému  přísluší  také  zastávání  práv  císaři 
lostcch  Vojenských,  námořních,  celních  a  říš-  ústavné  příslušejících,  zvláště  mezinárodní 
kkých  ňnancí  se  týkajících,  konečné  jest  nej-  |  zastupování  říše.  Jakožto  předseda  spolkové 
vyšším  velitelem  říšského  vojska  a  válečného  rady  má  všecka  práva  s  touto  hodnosti  při- 
náinořnictva.  Avšak  nehledě  k  těmto  jakož  ^  rozené  spojená,  zejména  prostředkuje  jednání 
1  některým  mimořádným  právům  (je-li  ohro- 1  rady  s  vládami  jednotlivých  států  spolko- 
lena  veřejná  bezpečnost,  a  p.)  císařským,  vých  a  říšským  sněmem.  Poněvadž  pak  říš- 
vykonává  veškeré  říšské  zákonodárství  t.  zv.  >  ský  kancléř  bývá  zároveň  pruským  praesi- 
spolková  rada  a  říšský  sněm.  '  dentcm   ministerstva  a  ministrem   zahranič- 

Spolková  rada  tvoří  svým  složením  ných  záležitostí,  spojuje  ve  svých  rukou 
a  svoji  příslušnosti  iederativní  podklad  říše.  I  ústavou  zaručená  práva  nejvyššího  říšského 
Zmocněnci  této  rady  jsou  zástupci  spojených '  úředníka  s  vlivem  a  mocí  jediné,  ve  spolku 
státttv  a  jejich  panovníků,  jsou  jmenováni  zastoupené  velmoci.  Tímto  spojením  zvět- 
témito  a  užívají  svého  hlasovacího  pravá  suje  se  vliv  tohoto  místa,  resp.  předseda- 
*ile  daných  jim  příkazů.  Vykonávají  tudiŽ  jícího  a  zároveň  největšího  spolkového  státu 
říšskou  vládu  jménem  svých  zmocňovatelů. 
Jednotlivé  státy  mají  dle  své  velikosti  různý 
počet  hlasů :  Prusko  17,  Bavorsko  6,  Sasko  4, 
Virterobersko  4,  Badensko  3,  Hessy  3,  Me- 
klenbursko-Zvěřfnsko  2,  Brunšvicko  2,  Sasko- 


Výmarsko,  Meklenbursko-Střelicko,  Oldcn- 
bursko,  Sasko -Meiningcnsko,  Sasko- Alten- 
ouriko,  Sasko-Kobursko-Gothajsko,  Anhalt- 


způsobem,  který  se  nesrovnává  s  právní 
povahou  spolkové  říše  a  uvádí  jednotlivé 
její  členy  v  jistou  faktickou  závislost  na 
Prusku. 

Pod  říšským  kancléřem  pracují  četné 
říšské  úřady:  úřad  spolkového  kancléře 
k  vyřizování  kancléřovy  agendy;  zahraničný 
úřad,   říšský  úřad  spravedlnosti   s  říšským 


»ko.  Schwarzbursko-Rudolstadtsko,  Schwarz-  soudem  (v  Lipsku),   říšský   úřad   pokladní, 

iKJr&ko-Sondershausko,   Valdecko,    Reussko  |  říšský  úřad  poštovní,  říšský  úřad  železniční, 

mladší  i  starší  větve,   Lippe-Schaumbursko,  říšský   úřad   vnitra  s   11   odděleními   (úřad 

Uppe-Dctm.,    Lubck,    Brémy    a    Hamburk  ■  pro   domovské   právo,    úřady   disciplinární, 

po  1  hlase,  tedy  úhrnem  68  hlasů.  Spolková  statistický    úřad    Německé    říše,    normální 

rada  rozhoduje    o   předlohách  podávaných  kommissc    cejchovni,    úřad    zdravotní,    pro 

Hšxkému  snému,  o  jeho  usneseních  a  o  pro- 1  námořní     nehody,    úřad     patentní,    říšský 

vádént    říšských    zákonů    prostou    většmou  kommissař   pro    vystěhovalectví,    inspekto- 

hbsů,    nejde* li    o   případy,    kde    rozhoduje  rát  pro  zkoušení  námořníkův  a  kormidelní- 

pfcdscda,    a  o  změnu  ústavy,   která  nesmí  kův   a   pro   vyměřování   lodí,   říšská   kom- 

b^ti  přijata,  vysloví  li  se  14  hlasů  proti  ní.  {  misse   pro  stížnosti    n»  zemské   úřady   po- 

K^ldý  spolkový  stát  má  právo  činiti  návrhy  licejni),  správa  říšského  invalidního  fondu, 

spolkové  radě  a  dáti  je  zastupovati   na  říš-  říšský  účetní  dvůr  Německé  říše,  říšský  úřad 

skcm  snémé  i  tehdy,   kdyby  nebvly  přijaty  pro    správu   železnic    v  Elsasko- Lotrinsku, 

vctimou  rady.  Při  záležitostech,  které  týkají  úřady  říšské  banky  (kuratorium  a  direkto- 

V.  jcn  některých  států,  rozhodují  hlasy  pouze  rium),  říšský  úřad  námořní  a  kommisse  ríš- 

tcchto  státův.    Zvláštní  důležitost  mají  vý-  ského   dluhu.    Rovněž   v   podstatě   říšským 

bory  sestavované  ze  středu  spolkové  rady  úřadem  jest  pruské  ministerstvo  války.  V  čele 

•<  10  výbor   vojenský,   v  němž  zasedají  zá-  říšského  úřadu  vnitra,  zahraničnéhó  (s  od- 

Uupcí  Bavorska,  Saska,  Virtemberska  a  čle-  dělením  osadnickým),  námořního,  spravedl- 

nové  jmenovaní    císařem,    výbor    námořní,  nosti,  pokladního  a  poštovního  stojí  státní 

jmenovaný  cisúřem,  a  výbory  celní  a  daňový,  sekretář. 

obchodní    a    dopravní,   železniční,   poštovní       Vedle  spolkové  rady  jest  povolán   k  vy- 

j  telegrafní,  soudní  a  účetní,  volené  kaŽdo-  konáváni  moci  zákonodárné  říšský  sněm, 

ločné  spolkovou  radou.    V  každém  z  nich  který  skládá  se    ze  397  poslanců  volených 

niusi  býti  zastoupeny  nejméně  čtvři  státy,  z  celé  říše  všeobtcnými,   přímými  volbami 

Konečné  utvořen  byl  zj  zástupců  Ďavorska,  s  tajným   hlasováním   na  5  let  (posléze  na 

Saska.    Virtemberska    a    2    volených    členů  r.  1898—1903).    Voličem  jest   každý    občan 

ivláštm  výbor  diplomatický,   který  má  kon-  Německé  říše  nejméně  25ktý  ve  státě,  v  němŽ 

troiovati  mezinárodní  zastoupení  říše,  které  bydlí,  kromě  příslušníků  vojska  a  válečného 

jest  svěřeno   Prusku  jako   státu   předseda-  námořnictva  a  potom  těch,  jimž  právo  vo- 

jícimo.  lební  odňato.    Volen   může  býti   v  celé  říŠi 

Předsedou    spolkové   rady   jest    říšský  každý,  rovněž  25letý  občan,  který  jest  nej- 

kancléř,  jmenovaný  císařem  ze  zástupců  méně  rok  příslušníktm  některého  státu  spol- 

Pruska  ve  spolkové  radě,   ačkoliv  výslovně  kovťho.    Počet    poslanců    stanoven    volcb- 

ástatou  tato  hodnost  uebyla  Prusku  výhra-  ním  záUonem  z  31.  květ.  1869  lim  způsobem, 


104  Německo  (státní  zřízeni:  fínance). 

že  v  každém  spolkovém  státě  připadá  na;  V  ohledu  finančním  tvoří  Německá 
100.000  obyvatel  1  poslanec  a  na  zbytek  říše  jednotný  říšský  ňskus.  Říšské  finance 
větší  než  50.000  oby  v.  rovněž  1  poslanec,  |  spočívaly  původně  jen  na  clech  a  příjmech 
každý  pak  spolkový  stát,  ať  má  jakýkoliv  z  poŠtovnictví  a  doplňovaly  se  L  zv.  po* 
počet  obyvatel,  volí  nejméně  1  poslance.  |  plátky  matrikulárními,  t.  j.  příspěvky  spol- 
Pozdějšími  dodatky  k  tomuto  zákonu  roz-  kových  státA,  stanovenými  dle  počtu  jejich 
dělen  počet  poslanců  říšských  na  jednotlivé  \  obyvatel.  Avšak  od  založení  říŠe  rozvinuly 
státy  takto:  Prusko  236,  Bavorsko  48,  Sasko  j  se  velmi  mohutně,  a  to  na  dvojím  podklade. 
23,  Virtembersko  17,  Élsasko-Lotrinsko  15,  Jednak  měla  se  státi  říŠe  finančně  co  možná 
Badensko  14,  Hessy  9,  Meklenbursko-Zvěřín- ,  neodvislou  od  jednotlivých  státův  a  opatřo- 
sko  6,  Sasko- Výmarsko,  Oldenbursko,  Brun-  ^  vány  jí  tudíž  samos^tné  prameny  příimŮ, 
švicko  a  Hamburk  po  3,  Sasko-Mciningcn- 1  které  měly  dokonce  odstraniti  i  matrikufárni 
sko,  Sasko-Kobursko-Gothajsko  a  Anhaltsko  i  poplatky,  jednak  zachováván  původ,  ráz  spol- 
po  2  a  ostatní  státy  po  1.  Poslanci  nemají  |  kovy  a  samostatné  daně  říšské  připouštěny 
diet,  jednání  snému  jsou  veřejná,  k  plat-  jen  v  mimořádných  případech.  Oba  tyto 
nému  usnášení  jest  potřebí  přítomnosti  směry,  centralistický  a  federativní,  splynuly 
nejméně  199  členů,  snčm  rozhoduje  pro-  v  jakýsi  kompromiss,  patrný  zejména  |>ři 
stou  většinou  i  o  změně  ústavy,  práva  nově  uložených  říšských  daních.  Příjmy  říš- 
jeho  a  výsady  poslanecké  shodují  se  cel-  ské  plynou:  1.  z  majetku  a  podniků  říšských 
kem  s  obyčejnými  přednostmi  zákonodár- 1  (železnic,  mincoven,  tiskárny,  fondův  atd.); 
ných  sboru.  |2.  z  poplatků  vybíraných  na  účet  říše,  zvi. 

Předmětem  říšského  zákonodárství  z  poštovních,  telegrafních,  konsulárních,  pa- 
jsou  záležitosti  tyto:  1.  ustanovení  o  volném  tentnich  a  j.;  3.  ze  spotřebních  daní  říšských 
stěhování,  poměry  domovské  a  usídlení  se   vybíraných  ze  soli,  tabáku,  kořalky,  piva  a 


týkající,  státní  právo  občanské,  ustanovení 
o  pasech,  cizinecké  policii  a  provozování 
živností,  počítaje  do  toho  pojišťování;  2.  zá- 


cukru  v  zemi  vyrobených;  4.  z  celnictví, 
v  němž  tvoří  říše  s  Lucemburkem  a  rakou- 
skými obcemi  Jungholz  a  Mittclberg  jediný 


konodárstvi  celní,  obchodní  a  o  daních  říš-  |  celek  s  vyloučením  území  svobodného  pří- 
ských;  3.  zařízení  měr  a  vah  a  vydávání  pa-.  stavu  v  Hamburce,  Kuxhavenu,  Bremerha- 
pírových  peněz;  4.  všeobecná  ustanovení  vénu  a  v  Geestemůndc,  potom  Hclgolandu 
o  bankovnictví;  5.  patenty;  6.  ochrana  du-  a  malého  území  v  jižním  Badensku;  5.  ze 
ševního  majetku;  7.  organisace  společné  směnečných  poplatků  kolkových,  dané  z  ka- 
ochrany  německého  obchodu  v  cizině,  ně- 1  ret,  nekrytých  bankovek  a  bursovní,  po- 
mecké  plavby  a  její  vlajky  na  moři  a  září- '  plátků  statistických  a  podílu  na  zisku  říšské 
zení  společného  konsulárniho  zastoupení;  banky;  6.  pokud  příjmy  říšské  nestačí,  vy- 
8.  železnictví  (vyjma  Bavory)  a  zřizování  bíraji  se  od  jednotlivých  států  příspěvky  ma- 
vodních  i  pozemních  cest  k  obraně  země  a  ^  trikulární  dle  počtu  jejích  obyvatel,  které  na 
všeobecné  dopravě ;  9.  vorařství  a  plavba  po  rok  1900—1901  stanoveny  takto:  Prusko 
vodních  cestách  několika  státům  společných,  I  320,855.469  mk.,  Bavorsko  59,193.009  mk., 
říční  a  jiná  vodní  cla  a  odznaky  plavební !  Sasko  38,144.485  mk.,  Virtembersko  21,304.345 
(majáky  a  j.);  10.  poŠtovnictví  a  telegrafní- 1  marek,  Badensko  17,458.589  marek,  Hessy 
ctví  (s  výhradou  Bavor  a  Virtemberska) ;  1 10,465.376  marek,  Meklenbursko-Zvěřínsko 
11.  ustanovení  o  vzájemném  provedení  ná- .  6,017.576  marek,  Sasko-Výmarsko  3,416.707 
lezů  ve  věcech  občanských  a  vyřizování  |  mk.,  Meklenbursko-Střelicko  1,022.745  mk., 
rckvisici  vůbec;  12.  ověření  veřejných  listin;  Oldenbursko  3,764.425  marek,  Brunšvicko 
13.  společné  zákonodárství  o  právu  občan- 1  4,373.539  mk.,  Sasko-Meiningensko  2,356  978 


ském,  trestním  a  řízeni  soudním;  14.  vojen- 
ství říše  a  válečné  námořnictví  (s  výhradou 
Bavor  a  Virtemberska);  15.  opatřeni  policie 
lékařské  a  zvěrolékařské;  16.  ustanovení 
o  tisku  a  spolcích.    Každý  říšský  zákon  na- 


mk.,  Sasko-Altenbursko  1,816.172  mk.,  Sasko- 
Kobursko-Gothajsko  2,181.697  mk.,  Anhalt- 
sko 2,954.196  mk.,  Schwarzbursko-Sonders- 
hausko  786.388  mk.,  Schwarzbursko-Rudo^ 
stadtsko  893.264  mk.,  Valdecko  581.837  mk.. 


bývá  platnosti  v  celé  říši  14  dní  po  prohlá-  i  Reussko  starší  větve  679.560  mk.,  Reussko 
šení  v  říšském  zákonníku,  a  sice  přcdchá-   mladší  větve  1,330.858  mk.,  Lippe-Schaum 


zejí  zákony  říšské  před  zákony  jednotlivých 
státův.  K  platnosti  říšského  zákona  stačí 
usnesení  spolkové  rady  a  říšského  sněmu, 
zákon    říšský    nepotřebuje    tudíž    císařské 


bursko  415.223  mk.,  Lippe-Detm.  1,358  295 
mk.,  Lubek  839.268  mk.,  Brémy  1,978.248 
mk.,  Hamburk  6,865.625  mk.  a  Élsasko-Lo- 
trinsko 16,608.600  mk.    Vydání  říšská  vzU- 


sankce,  kterou  tu  nahrazuje  rozhodnutí  spol-  huji  se  na  iednotlivá  odvětví  říšské  sprá- 
kové  rady  jako  zástupce  spolkových  panov-  <  vy.  říšský  aluh  atd.  Císař  německý  nemá 
níkův,  a  musí  býti  prohlášen  i  takový  zákon, '  příjmu  z  říšské  pokladny,  nýbrž  jen  dispo- 
který  přijat  byl  proti  hlasům  zástupce  pru-  i  siční  fond  3  milí.  mk.  ročně. 
ské  koruny,  tedy  samého  císaře.  Každý  pří- 1  Příjmy  a  vydání  říše  sestavují  se  každo* 
slušník  některého  spolkového  státu  požívá  ročně  zvláštním  říšským  rozpočtem, 
všech  občanských  práv  v  každém  jiném  ně-  |  platným  od  1.  dubna  a  schváleným  spolko- 
meckčm  státě,  avšak  ustanovení  jednoho  .  vou  radou  a  říšským  sněmem  jako  zakono- 
státu  pro  jeho  příslušníky  nejsou  závazná  dárnými  sbory  říše,  který  na  r.  1900—1901 
pro  stát  jiný.  I  jeví  se  takto: 


Německo  (státní  zřízení:  vojenství). 


105 


Přfjmyí 

CU  a  dané  spotřební  *  .   .    789,725.000  mk. 
Riiské  poplatky  kolkové    .      66,483.000    » 
PoStovnf  a  tel^rr.  správa  .    393,209.930    > 

ftijbká  tiskárna 7,516.000    > 

ídeznični  správa 86,175.000    > 

Bankovnictví 14,854.500    » 

Rilxné  správní  příjmy  .  .  18,554.063  » 
Z  Hi.  fonda  invalidního  .  .  30,076.276  * 
Z  prodeje  býval,  pevnost- 
ních pozeznků  .  . 
Přebytek  z  minulých  let  roz- 
počtových     

Přídavek   s   mimořád.  roz- 
počtu     

Matrikolámí  příspěvky    .   . 
Mimořádná  úhrada  .... 


206.655 


30,726.934 


15,585.869 

527,662.374 

85,868.411 


Sončet  příjmů  .   . 

Vydání: 

Béfné 
mk. 

Ěiiský  snem  ....  699.250 

fcišskýkancléřakan- 

ceiář 233.000. 

Zahraničný  úřad  .   .  12,508.658  . 

Ríiský  úřad  vnitra  .  48,788.675  . 

PoitOT.  a  telegrafní 
správa 342,495.126  . 

ftiiská  tiskárna    .   •  6,304.951 . 

Správa  říš.  vojska  .  541,521.093 

Říiský  vojen,  soud  262.069  . 

Správa  námořní  .   .  78,862.860  . 

Správa  Kiau-čou  .  •  38.782  . 

Rilská  správa  spra- 
vedlností    ....  2,119.362 . 

kiáský  pokladní  úřad  520,294.715 

kUský  Iciezn.  úřad  391.910  . 

fciiský  dluh  ....  77,700.500  . 

Účetní  dvůr      .       .  856.410 . 

Správa  železnic    .  58,435.300  . 

Všeobecný  pensíjní 

íond 68,164.130  . 

tmský  invalid,  fond  30.076.276  . 


2066,644.012  mk. 


Jednou  na  vidy 
mk. 


21,162.879 
3,395.800 

15,414.924 

2,255.913 

128,596.601 

30.000 

78,839.490 

9,780.000 


25.300 

2.400 

2,291.638 

21,096.000 


1 783.753.067     282.890.945 


Součet  vydání  .   .  2066,644.012  mk. 

Dlnh  Mémecké  říie  činil  roku  1899: 
2467,968.400  mk.  a  skládal  se  z  dluhu  Se- 
Ycroněmcckého  spolku  (17.700  mk.),  z  půjčky 
3* ' ,♦  ;  (1240  mill.mk.),  3Vo  půjčky  (1057,950.700 
ak.),  poukázek  pokladových  (Schatianwei- 
suMgtn  50  milí.  mk.)  a  z  řiáských  pokladnič- 
ních poukázek  {Reichskassenscheine  120  milí. 
mk.'.  KíŠský  fond  invalidní  činí  úhrnem 
390.967  654  mk.  a  říiaký  válečný  poklad 
120  míU.  mk.  Tšr. 

Vojenství.  Nejvyšší  veleni  nad  veške- 
rým vojskem  nčmeckým  má  císař,  výjimkou 
částe^ou  jest  Bavorsko  (v.  t.,  str.  518). 
Ostatní  státy  konvencemi  vojenskými  buď 
li  vyhradily  jistou  samostatnost,  nebo  úplně 
se  podrobily  velení  pruskému,  vyhrazujíce 
panovníkům  pouhá  práva  Čestná.  Nejvyšším 
ústředním  orj^em  poradním  pro  vojsko 
pozemské  pod  samým  císařem  jest  >Výbor 
spolkové  rady  pro  vojsko  pozemské  a  pcv- 
r.Osti«  {AusscnusM  des  Bundesvats  fúr  Landheer 


und  Festungen)  pod  předsednictvím  pruského 
ministra  válkjr.  Výkonným  nejvyšším  úřadem 
jest  pruské  ministerstvo  vojenství,  které  pro- 
středkuje  spojeni  se  samostatnými  minister- 
stvy voj.  bavorským,  saským  a  virtember- 
ským.  Praesenční  počet  vojska  v  míru  usta- 
noven r.  1867  až  do  konce  r.  1871  na  l7o 
obyvatelstva  z  r.  1867,  dále  co  rok  určován 
zákonodárstvím  říšským.  Čítá  479.229  mu- 
žův. Převedení  vojska  na  počet  válečný  déje 
se  dle  tajného  plánu  mobilisačního  a  vojsko 
tak  sesílené  dělí  se  I.  na  armádu  polní, 
II.  zástupy  náhradní  a  III  posádky.  Pro  se- 
strojení zeměbrany  a  doplňování  vojska  ob- 
vody armádních  sborů  rozděleny  na  obvody 
divisijní  a  brigádní,  dále  na  obvody  zemč- 
branecké  a  kontrolní.  Povinnost  jest  vše- 
obecná, začíná  se  dovršeným  rokem  17.,  trvá 
do  dovršení  roku  45.  a  třídí  se  na  povin- 
nost služební  a  na  domobraneckou.  Povin- 
nost služební  dělí  se  na  povinnost  ve  vojště 
řadovém,  a  to  a)  na  činnou  (aktive  Dienst^ 
pflichť),  b)  záložní  (Reservepflichť),  c)  zemč- 
bran.  (Landwehrpflicht)  a  d)  náhradní  záložní 
(ErsatireservepJIicht).  Povinnost  ve  vojšté 
řadovém  trvá  7  roků,  z  nichž  dělostřelci, 
vojínové  jezdečtí  a  ordonnančníci  musí  ne- 
přetržitě sloužit  pod  prapory  první  3  roky, 
všickni  ostatní  první  2  roky.  V  zeměbraně 
1.  výzvy  trvá  služba  5  roků,  2.  výzvy  až  do 
roku,  kdy  branec  dovrší  39.  rok.  Služba  náhr. 
zál.  trvá  12  roků,  od  20.  roku  života  bran- 
cova počítajíc.  Domobrana  obsahuje  všecky 
brance  od  17.  do  dovršeného  roku  45.,  po- 
kud nepřináležejí  vojsku  ani  námořnictvu. 

Síla  německého  vojska  v  míru  na 
r.  1901: 

I.  a)  pěchota:  Prusko  166  pluků,  Sasko 
16  pl.,  Virtembersko  10  pl.,  Bavorsko  24  pl., 
úhrn  216  pl.  se  607  prap.  a  377.499  m.; 

b)  nwslivcí:  Prusko  14  praporů,  Sasko 
2  pr.,  Bavorsko  2  pr.,  úhrn  18  praporův  se 
12.482  m.; 

c)  velitelstva  okresní:  Prusko  225.  Sasko 
19,  Virtembersko  17,  Bavorsko  32,  úhrn  293 
se  6329  m. 

II.  Jezdectvo:  Prusko  73  pluků,  Sasko  6  pl., 
Virtembersko  4  pl.,  Bavorsko  10  pl.,  úhrn 
93  pl.  se  465  setninami  (škadron.)  a  11  set- 
nin  mvslivců  konných,  69.055  m.,  64.604  koní 
erárních. 

III.  Dělostřelectvo.  a)  polní:  Prusko  70  pl., 
Sasko  6  pl..  Virtembersko  4  pl.,  Bavorsko 
8  pl.,  úhrn  88  pl.  s  562  batteriemi,  61.465  m., 
29.044  koní  er.; 

b)  pěší:  Prusko  14  pl.,  Sasko  1  pl.,  Bavor- 
sko 2  pl.,  úhrn  17  pluků  se  149  setninami, 
23.715  m.,  43  koní  cr. 

IV.  Zákopnictvo:  Prusko  19  prap.,  3  pl. 
železniční,  oddíl  vzduchoplavců,  Sasko  2  pr. 
a  2  sctn.  žel.,  Virtembersko  1  pr.  a  1  setn. 
želez.,  Bavorsko  3  pr.,  1  pr.  Želez,  a  oddíl 
vzduchopl.,  úhrnem  25  prap.  s  98  setninami 
a  19.550  m. 

V.  Vozatajstvo:  Prusko  17  pr.,  Sasko  2  pr., 
Virtembersko  1  pr.,  Bavorsko  3  pr.,  úhrn 
23  praporů  s  8154  m.,  4327  koní  er. 


106 


Německo  (státní  zřízení:  vojenství,  míry,  váhy  a  mince). 


Ví.  Zvláštní  útvary:  Prusko,  Sasko,  Vir- 
tcmbersko,  Bavorsko  dohromady  4080  m. 

VII.  Důstojníci  nevplukovaní  atd.:  Prusko, 
Sasko,  Virtembersko,  Bavorsko,  dohromady 
2725  m. 

Úhrn  úplný  585.453  m.,  98.018  koní  er. 

Sbory  armádní:  Sbor  gardový  Berlín, 
1.  sbor  arm.  Královec,  II.  sbor  Štětin,  III. 
sbor  Berlín,  IV.  sbor  Magdeburk,  V.  sbor 
Poznaň,  VI.  sbor  Vratislav,  VII.  sbor  Mún- 
ster,  Vlil.  sbor  Koblenc,  IX.  sbor  Altona, 
X.  sbor  Hannover,  XI.  sbor  Kassel,  XII.  sbor 
(saský)  Drážďany,  XIII.  sbor  (virtemb.)  Štut- 
ffart,  XIV.  sbor  Karlsruhe,  XV.  sbor  Štras- 
burk,  XVI.  sbor  Mety,  XVII.  sbor  Gdaňsko, 
I.  sbor  bavorský  Mnichov,  II.  sbor  bavorský 
Vircpurk.  V  těchto  armádních  sborech  jest 
divisí  pěších  43,  jízdní  1,  v  těchto  pak  di- 
visích  jest  brigád  pěších  105,  jízd.  45  a  pol. 
dčl.  20. 

Jezdectvo  třídí  se  na  10  pluků  kyrysni- 
ckých,  28  pl.  dragounských,  20  pl.  husar- 
ských,  23  pl.  hulánských  a  na  2  pl.  jezdcův 
(saských).  Ve  stejnokroji  ohromnou  většinou 
převládá  pro  kabátce  barva  modrá,  světlá 
u  jezdectva  a  u  pěchoty  bavorské,  temná 
u  ostatních;  výjimkou  myslivci  a  střelci, 
pak  četnictvo  pruské  a  několik  jezd.  pluků 
bavorských  mají  kabátce  temnozeleni';  a  ně- 
kolik jezdeckých  pl.  pruských  bílé,  husaři 
mají  attily  barev  různých.  Kalhoty  téměř 
vesměs  teranošedé,  výjimkou  bílé.  Na  hla- 
vách má  téměř  celé  vojsko  šišáky,  my- 
slivci a  střelci  mají  Čáky,  husaři  kalpaky  a 
huláni  známé  čapky.  Co  je  na  koni,  má  vy- 
soké boty.  Výzbroj  skládá  se  z  pušek  u  pě- 
choty a  myslivců,  z  karabin  u  jezdectva, 
oboje  dle  soustavy  Mauserovy,  z  revolvcrův 
a  šavlí  pro  důstojníky  a  jezdectvo,  kteréž 
ostatně  od  nejnovějších  dob  celé  jest  ozbro- 
jeno kopími.  Děla  jsou  lehká  a  těžká  se  zá- 
vorem okrouhlým  klínem. 

Námořnictvo,  spravované  námoř.  kabi- 
netem císařovým,  říšským  úřadem  námoř- 
ním a  vrchním' velitelstvím,  má  7  obrněných 
lodí  I.  tř.  pro  širé  moře,  1  obrněný  křižák, 
8  obrněnců  velikých  pro  pobřeží,  vesměs 
nových,  5  obrněných  lodí  pro  širé  moře, 
3  obrněné  křižáky  a  13  obrněných  lodic  dě- 
lových, vesměs  starých,  8  křižáků  s  obrně- 
nou palubou  II.  tř.  a  2  III.  tř.,  8  křižákův 
IV.  tř..  5  křižáků  torpédových,  vcsmés  no- 
vých, 12  neobrněných  křižáků,  5  lodic  dělo- 
vých, oboje  staré,  12  ničitelů  torpéd,  46  tor- 
pédových lodic  I.,  74  II.  tř.,  vesměs  nových, 
10  lodí  návéstních.  17  lodí  školních,  10  lodí 
pro  účely  zvláštní.  Nový  zákon  z  roku  1898 
ustanoviívšak  značné  rozmnožení  tohoto  ma- 
teriálu a  zjednodušené  pojmenování  druhů 
lodí,  jichž  nadále  budou:  lodi  řadové  (14, 
křižákyvelké(ll)a  malé  (25),  obrněn- 
ce  pobřežní  (8),  lodi  torpédové,  zvlášt. 
ISpeiialschiffe,  13),  lodice  dělové  (18'  a 
lodi  školní  (16\  úhrnem  105  lodí,  to  93 
s  úhrnnými  294.689  tunami,  341.036  silami 
koňskými  a  22.774  m.  a  11  ve  stavbě.  Branná 
povinnost  námořní  se   vykonává   obyvatel- 


stvem pobřežním,  strojnictvem  a  řemeslníky 
pro  stavbu  lodí  3letou  službou  činnou,  po 
které  mužstvo  posíláno  dovolenou  na  4  léta 
k  námořní  záloze.  Potom  vstupuje  do  moře- 
braný  1.  tř.  na  5  let.  Branci  v  námořnictvu 
nesloužící  náležejí  do  31.  roku  do  mořebrany 
2.  tř.  Roční  kontingent  2500  ra. 

Císařské  zástupy  ochranné  {kais,  Schut^- 
truppen),  V  něm.  Africe  východní  2223  m., 
v  něm.  Africe  jihozápadní  755  m.,  v  Kame- 
runu 527  m.  Důstojníci  jsou  velikou  větši- 
nou, lékaři,  úředníci  a  j.  vesměs  Evropané, 
mužstvo  složeno  skoro  celé  z  afrických  domo- 
rodců. Kolik  má  vojska  v  ostatních  osadách: 
Togo,  Nová  Guinea,  Marshallovy  ostrovy, 
Samoa  a  Kiau-čou,  neznámo. 

Duch  vojska  německého,  zejm.  pruského, 
je  naskrz  prosáklý  čirým  militarismem,  pří- 
slušníci jeho  vzněcov^i  jsouce  s  hora  po- 
kládají se  za  něco  vysoce  povzneseného  nad 
občanstvo,  zvláště  důstojníci  urážejí  vše  ko- 
lem sebe,  pruští  důstojníci  i  vlastní  sou- 
druhy nepruské,  nesnesitelnou  pýchou  a  do- 
mýšlivostí. Výcvik  vojínů  je  pedantické  ce- 
pování, kázeň  železná,  podřízenost  slepá, 
tresty  kruté,  pořádek  vzorné  přesný.  V  zá- 
mořských osadách  německé  vojsko  řádí  sve- 
řepě. FM, 

Zákonem  ze  dne  17.  srpna  1868  byly  pro 
Severoněmecký  spolek  zavedeny  míry  a 
váhy  metrické  (v.  t),  které  od  1.  ledna 
1872' nabyly  neomezené  platnosti  v  celé  Ně- 
mecké říši.  Všecky  míry  a  závaží  v  říši  uží- 
vané musí  býti  cejchovány  dle  souhlasných 
předpisů  ccjchovních,  nad  jejichž  přesným 
zachováváním  bdí  normální  kommissc  cej- 
chovní  v  Berlíně. 

Říšským  zákonem  ze  4.  pros.  1871  nastou- 
pila v  Německé  říši  na  místo  dřívější  měny 
stříbrné  měna  zlatá,  dle  níž  razí  se  z  1  min- 
covní libry  ryzího  zlata  139Vj  koruny  s  pří- 
sadou Vio  niédi  tak,  že  125*55  korun  váži 
1  libru  hr.  váhy.  Desátý  díl  této  mince  sluje 
marka  a  rozděluje  se  na  100  ieniků.  Kromě 
korun  č.  dtsetimarek  razí  se  také  dvojko- 
runy  č.  dvacetimarky  a  dle  zákona  z  9.  čce 
1873  také  půlkoruny  č.  5marky.  Parita  zlata 
jest  při  tom  81  mk.  =  100  fr.  a  20*43  mk.  = 
1  lib.  sterl.  Mince  zlaté  mají  remedium  při 
váze  0002  a  při  jakosti  u  10-  a  20marek 
0*0025  a  u  5marek  0*004,  základní  váha  ko- 
runy jest  3*9824771  ^.  Stříbrné  mince 
jsou  jen  drobnými  penězi  i  razí  se  ze  stříbra 
mince  po  5,  2,  1,  Ví  a  Vs  marky  j.ikosti 
0*900  dle  poměru,  že  1  libra  ryzího  stříbra  «=» 
100  markám,  s  remediem  v  jakosti  0*003 
a  ve  váze  0010.  —  Z  niklu  s  přísadou 
mědi  razí  se  mince  po  20,  10  a  5  fenicích  a 
z  mědi,  do  níž  přidány  47o  cínu  a  1% 
zinku,  mince  po  2  a  1  fcniku.  Počet  mincí 
stříbrných  nemá  převyšovati  poměr  10  mk. 
na  1  ob.,  niklových  a  měděných  pak  2V5  mk. 
na  1  ob.  a  nikdo  není  povinen  přijímati  říš- 
ských mincí  stříbrných  za  více  neŽ  20  mk.  a 
niklových  i  měděných  za  více  než  1  mk. 
Avšak  dosud  platí  za  zákonité  platidlo  to- 
lary německého  ražení,  jakož  i  tolary  spol- 


Německo  (státní  zřízení:  osady).  107 

kove,  raiené  v  RakousUu  do  konce  r.  1867iniho   spolku  (r.  1882  ve  Frankfurtě   n.  M.; 

Gic  mincovního  čísla  1  lib.  ryzího  stříbra  =  |  od  r.  1885  v  BeHínč)  a  společnosti  pro  né- 

30  tolarem,  takže,  jcito  zlatá  měna  německá  i  meckou  kolonisaci  (r.  1884  v  Berlíne),  kte- 

sunovila  relaci  zlata  a  stfíbra   na   lilS'/,/ rážto  poslední  dvě  sdružení  splynula  r.  1887 

roTri  se  1  tolar  3  mk.  ve  zbtč  a  také  v  této  I  v  německou  koloniální  společnost  v  Berlíne. 

cominálni  hodnotě   v  celé  říši   se   přijímá.    Neidůležitejáí  časopisy,  podporující  nové  toto 

Obihá  jich  dosud  asi  za  400  milí.  mk.   Ně- 1  koíoniální  hnutí  německé,  jsou   >Export«  a 

mocké  mincovn  y  jsou  v  Berlíně,  Mnichové,    >Deutsche  Kolonialzeitung«. 

I>rážďanech  (Muldencr  Hútte  u  Freiberka),  I      Pohnutky  těchto  osadnických  snah   leží 

StuuiaTtě,  Karisruhe  a  Hamburce,  které  razí   převahou,  ale  ne  výlučně  v  rozsahu  a  způ- 

miucc  pro  stát  a  20marky  ze  zlata  v  prutech  !  sobu    německého    vystčbovaleckého    ruchu. 

i  pro  soukromníky  a  jež  do  r.  1900  narazily  j  Doufalo  se  totiž  především,  že  naleznou  se 

zlatých  mincí  za  3.522,217  655  mk.,  stříbrných  |  kraje  příhodné  klimaticky,  hospodářsky  a  po- 

n.  515,829.088  rok.    a  niklových  i  měděných   liticky  pro  německé  vystěhovalce,  kteří  by 

ta  75.923.698  mk.,  z  nichž  opět  staženo  mincí .  mohli   v  nich   zachovati   svůj    národní  cha- 

zlatých    za    23.237.800    mk.,    stříbrných    za  |  rakter.   Při  tom  obrácena  pozornost  k  sub- 

2S.*i2S.147  mk.  a  niklových   i  měděných  za   tropickým  územím  jižní  Ameriky,  avšak  při 

S- XTTd  mk.,  tedy  úhrnem  naraženo  mincí  za  i  tom  nijak  nepomýšleno  na  válečné  dobývání, 

4  113.970  441   rok.    a   opět  jich   staženo    za  |  ani    na  spolupůsobení    státní   moci   vůbec, 

.Sí;,S96.720  mk.   Papírové  státní  peníze   nýbrž  jen  na  organisaci  soukromou  a  zalid- 

jsou    říšsko   pokladniční   poukázky   (Reichs-   není  příslušných  krajin  obyvatrlstvem   vět- 

ka*se*ischtint)  po  60,  20  a  5  mk.,  kromě  toho   šinou  německým.   Tím  měla   býti   německé 

obhájí    bankovky   po   více   než   100  mk.  |  národnosti  získána  nová  území  jako   proti- 

T  úhrnném  obhosu  do  2  milliard  mk.,  vydá- !  váha  ohromnému  territoriálnímu  rozpjetí  Au- 

rané    těmito   cedulovými  bankami:   říšskou  |  glosasův  a  Rusův.   Veliký  vliv  na  vznik  a 

baiikou  (základní  kapitál  120  milí.  mk.),  frank- 1  rozvoj    těchto    snah    měly    také    historické 

fortftkou  bankou  (18*7  milí.  mk ),  bavorskou  i  vzpomínky  na  doby  hanzovní  moci  a  slávy. 

čedokovou   bankou   (7*5   milí.   mk.),    saskou  |  Rovhěž  pokládáno  účastenství  N-ka  na  zá- 

bankou  v  Drážďanech  (30  milí.  mk.),  virtem-   mořské  kultuře  za  důležité  a  prospěšné  vý- 

b.rskou  cedulovou  bankou  (9  milí.  mk.),  ba-  i  chove  německého  národního  charakteru.  Tím 

dcnskon   bankou  (9  milí.  mk.),  bankou  pro  i  také  mělo  býti  německému  námořnictvu  opa- 

jižoí  N.  (15'7  milí.  mk.)  a  bankou  brunšvi-   třeno  pole  širší  činnosti  v  míru.  Užitečnými 

c<oa   (10*5  milL  mk.,  bankovky  této   banky   zdály  se  německé  osady  i  k  deportaci  a  vy- 

pfipuštény  jsou  jen  ve  vévodství  Brunšvi-    povezení  zvláště  politických  provinilců.  Pru- 

ckcm).     Vydávám    bankovek    kromě    říšské  ,  myslový  rozmach  říše  potřeboval  území,  kde 

b^nky  vázáno  jest  na  říšskou  koncessi  a  ni-   by  jednak  docházely  jeho  výrobky  bezpeč- 

kdo  není  povinen  přijímati  je  při  platech,  I  ného  odbytu,  jednak  by  se  produkovaly  su- 

jci  konati  se  mají  ve  zlatě.  roviny  a  plodiny  potřebné  obyvatelstvu  prů- 

Tak  jako  téměř  ve  vš«*ch  jiných  zjevech  I  myslovému.    Německý  kapitál    nenalézal  již 

státního  života  stalo  se   N.  v  pravém  slova '  dávno  v  mateřské  zemi  náležitého  zužitko- 

&Tnysia    velmocí   světovou,   tak    i   rozvojem   vání  a  plynul  z  vilké  části  do  ciziny.   Tyto 

ko  I  on  tál  ni  své  moci  postavilo  se  v  krátké   a  podobné  úvahy  a  naděje  nedošly  ovšem 

dobo  roezt  nejpřednější  osadnické  státy  světa, !  splnění   skutečnými   událostmi,   avšak   měly 

z  nichž  předči  je  dnes  zámořskými  državami    ten  praktický  výsledek,  že  státní  moc  obrá- 

jcn  Anglie  a  Francie.  Ovšem  i  zde  mělo  N. '  tila  svoji  pozornost  ke  kolonisačním  poku- 

již  dobu  své  slávy  za  časů  hanzy,  jejíž  ob-   sům  soukromým  a  rychle  získala  říši  ohromné 

cHodni  osady  roztroušeny  byly  v  nejrůzněj- 1  državy  zámořské,  zvláště   v   Africe,   potom 

ších  končinách.   AvŠak  s  úpadkem  hanzovní  >  i  v  Tichém  okeáně  a  posléze  v  Čině. 

mod  zanikla  tato  čásf  německého  panství  a       Německé  osady  v  Africe  (Togo,  Ka- 

ani   pozdějšími  pokusy  zvláště  za  Velkého  *  merun.  Německá  Jihozápadní  Afrika 

kurňrita  podnikanými  nepodařilo  se  získati   a  Německá  Východní  Afrika)  zaujímají 

trvale  nějaký  majetek  koloniální.  Teprve  po  i  úhrnem  2,352.860  frm»  s  11,700.000  ob.,  mezi 

Sjednocení  říše  nastala  velmi  účinná  osad-   nimi  4505  Němců.   V  Tichem  okeáně  osada 

okká  čínoost  německá  především  se  strany   Nová  Guinea   (Země  císaře  Viléma, 

sookromé  založením  celé   řady   společností   Rism ar ck o vo  souostroví  a   ostrovy 

zabývajících  se  snahami  koloniálními,  jako:    Šalamounovy,    Východní    Karoliny, 

ústředního  spolku  pro  obchodní  zeměpis  a   Západní    Karoliny    a    Mariany)    měří 

podporu  německých  zájmů  v  cizině  (r.  1878   241.136  km\  s  383.500  ob.,  z  nichž  258  Něm- 

V  ncrlíně),  který  má  pobočné  spolky  v  Lipsku, ,  cův,     ostrovy     Marshallovy    415    km* 

Barmeno,  KATOcnici,  Frciburce.Jeně, Kasselu.  I  s  16.000  ob.,  z  nichž  71  Němců,  a  ostrovy 

Marburce,  Štutgartě,  jižní  Brazílii  (10),  Ar-   Samojské  2572  km}  s  31.600  ob.,  z  nichž 

l^cnttoě  (2)  a  Austrálii;  spolku  pro  obchodní    400  Němců,  tedy  úhrnem  osady  tichomořské 

lemépia  a  osadnickou  politiku  (r.  1879  v  Lip-    mají  244.123  kni*  a  431.100  oby  v.,  mezi  nimi 

sku);  západoněmeckébo  spolku  pro  koloni-    729  Němcův.    Konečně  koncem  r.  1897  na- 

sao   a  vývoz  (r.  1881  v  Důssrldorfu);   mni-  jato  území  kolem  zátoky   Kiau-čou  v  čín- 

cbovskébo    spolku    k    ochraně    německj^ch   ské  provincii  Sang-tungu  (515  km*  s  84.000 

z-j.n6   v  cizině  (r.   1882);  němec,  koloniál-   obyv.),  odkudž  zajisté  německý  vliv  rozšíří 


108 


Německo  (státní  zřízeni:  znak). 


se  hluboko  do  úvalu  ř.  Hoang-ho.  Cclkero 
zaujímají  tato  t.  zv.  >ochranná  dzemí«  nč- 
raecká  plochu  2,597.498  km*  s  12,215.100  ob. 
Dle  zákona  ze  4.  dub.  1886  podléhají  osady 
přímo  císaři  v  zastoupení  říše. 

Císařským  rozhodnutím  ze  dne  3.  srpna 
1871  by]  stanoven  nový  znak  Némeckéříše: 
černý,  jednohlavý  orel  na  právo  hledící  s  roz- 
pjatými křídly,  červeným,  vytaženým  jazy- 
kem a  červenými  spáry.  Na  prsou  leží  mu 
stříbrný  pruský  štít  s  černým,  jednohlavým 
orlem  se  zlatým  zobákem  a  spáry  a  s  čer- 
veným jazykem,  ozdobený  královskou  koru- 
nou, který  drží  v  pravém  spáru  královské 
žezlo  a  v  levém  modré  říšské  jablko  se  zla- 
tým obroučkem  a  křížem.  Křídla  jeho  jsou 
protknuta  dvěma  zlatými  stvoly  jetelovými 
a  na  prsou  má  hohenzoUernský  rodinný  štít 
rozdělený  na  4  stříbrná  a  černá  pole.  Kolem 
pruského  štítu  vine  se  řetěz  řádu  černého 
orla.  Nad  hlavou  říšského  orla  vznáší  se  říš- 
ská koruna,  od  níž  na  obě  strany  odletují 
dvě  zlaté,  arabeskami  zdobené  stuhy. 

Říšskákoruna  sestává  ze  zlatého  kruhu 
tvořeného  4  většími  a  4  menšími,  střídavými 
štítky,  osázenými  diamanty,  z  nichž  větší 
mají  uprostřed  diamantový  křížek  a  menší 
diamantového  říšského  orla  s  hvězdou.  Na 
větších  štítcích  spočívají  zlaté  obloučky, 
v  jejichž  vrchole  jest  v  ornamente  uložené 
modré  říšské  jablko.  Koruna  jest  podložena 
žlutou,  brokátovou  čepičkou,  která  vyčnívá 
do  polovice  obloučků. 

Hlavním  městem  Německé  říše  a  první 
residencí  císaře  jest  Berlín. 

Z  přebohaté  literatury,  jednající  o  růz- 
ných poměrech  Německé  říše,  některé  no- 
vější zvláště  zde  použité  spisy  jsou :  Forschun- 
gen  z.  deutschen  Land.-  u.  Volkskundc  (vyd. 
Lehmann  a  Kirchhoíf  ve  Štutgartě  od  r.  1885); 
Penck,  Das  Deutsche  Reich  (I.  díl  Kirchhof- 
fovy  >Lclnderkunde  v.  £uropa«,  Praha  a  Lips., 
1887);  Daniel,  Deutschland  n.  seinen  physisch. 
u.  polit.  VerhŽLltnis.  (Lips.,  1893);  Ncumann- 
Keil,  Ortslexikon  des  Deutschen  Rcichs  (t., 
1894);  O.  Richter,  Das  Deutsche  Reich  (Praha 
a  Lips.,  1891);  Dr.  Friedrich  Ratzel,  Deutsch- 
land (Lipsko,  1898);  Marshall,  Die  deutschen 
Kůsten(t.,  1897);  Lcpsius,  Geolog,  v.  Deutsch- 
land (Štutgart,  1889);  K.  Keilhack  a  E.  Zim- 
mermann,  Verzeichniss  v.  auf  Deutschland 
bezůgl.  geolog.  Schriften  u.  Kartenverzeich- 
nissen  (vydává  král.  prus.  zem.  geol.  ústav, 
Berlín.  1897);  Jul.  Berthold,  Die  Nieder- 
schlagsverháltnisse  in  den  deutschen  Gebir- 
gen  (Lipsko,  1897);  E.  Herrmann,  Riickblick 
auf  das  Wettcr  in  Deutschland  1897  (»Anna- 
len  der  Hydrographie  und  maritimen  Me- 
teorologie*, Berlín,  1897);  F.  Fitgcr,  Die  Zu- 
nahme  der  Bevólkqrung  Deutschlands  (t., 
1897);  Adolf  Tromnau,  Die  deutschc  íiber- 
seeische  Auswanderung  (»Deutsche  Rund- 
schau fiir  Gcographie  und  Statistik*,  pros. 
1899);  F.  Roux,  Le  développement  écono- 
miquc  de  TAllemagne  (Limoges,  1897);  Dr. 
Vosberg-Retzov,  Das  britischc  Weltreich  u. 
der  deutsche  Weltbewerb  (Berl.,  1898);  Dr. 


Gustav  Schmoller,  Die  wirtschaftl.  Zukunft 
Deutschlands  (Štutg|art,  1900);  Georges  Blon- 
del,  L^essor  industriel  et  commcrcial  du  peu- 

gle  allemand  (Paříž,  1900);  Dr.  R.  Jannasch, 
^ie  deutschc  Volkswirtschaft  und  die  Han- 
delsvertráge  (Berlín,  1901);  Georges  Blondel, 
Étudcs  sur  les  populations  rurales  de  TAl- 
lemagne   (Paříž,   1897);    Dr.  W.    Lotz,   Der 
Schutz  der  deutschen  Landwirtschaft  (Ber- 
lín, 1900);  týž,  Die  Ideeu  der  deutsch.  Han- 
delspolitik  (Lipsko,  1892);  Dr.  Alois  Kraus, 
Die  handelspolit.  Lage  Deutschlands  (Praha, 
1900h  Statistik  d.  Eisenbahnen  Deutschlands 
(Berlín  od  r.  1880);  Sympher,  Die  Zunahme  d. 
Binnenschiffahrt  m  Deutschland  (t.,  1899);  Dr. 
W.  Lotz,  Verkehrsentwickclung  in  Deutsch- 
land (Lips.,  1900);  M.  Sayous.  Lesbanques  al- 
lemandes  (Paříž,  1899);  Dr.  Vosberg-Retzov, 
Die  amtl.  Statistik  des  deutschen  Aussenhan- 
dels  (Berlín,  1898);  Auswartiger  Handcl  des 
deutschen  Zollgebictes  (vyd.  říš.  úřad  vnitra) ; 
Deutsches  Handelsarchiv  (Berl.  od  r.  1880); 
Dr.   P.  Voigt,   Deutschland   und   der  Welt- 
markt  (Štutgart.  1900);  Dr.  Jan  Zítek.  Soutěž 
Anglie  a  N*ka  na  světovém  trhu  (Chrudim, 
1899);  Handbuch  fúr  dic  deutsche  Handels- 
marine;  Die  Stcigerung  der  deutschen  See- 
interesscn  von  1896  bis  1898  (vyd.  říšským 
úřadem  vnitra  V,   R.  Werner,  Die   deutsche 
Flotte  (Mnichov.  1898);   E.  von   Halle,  Die 
Bedeutung  des  Seeverkehrs  fur  Deutschland 
(1898);  týž,  Die  Entwickelung  u.  Bedeutung 
der  deutschen  Rhedereien  (Štutgart,  1900); 
A.  von  Wenckstern,  Die  Schaffung  und  Er- 
haltung  der  deutschen  SchlachtUotte  (Lip- 
sko, 1899);  Erdmann,  Deutschlands  Seenerr- 
schařt   im   XX.  Jahrhundert  (Berlín,  1900); 
Die  deutsch.  Kapitalanlagen  in  úberseeischen 
Lándern  (vyd.  říšským  úřadem  námořním); 
Treptow,  Wůst   a   Borchers,   Bergbau    und 
Húttenwesen  (Lipsko,  1900);   F.  Zahn,  Die 
Entwickelung  der  deutschen  Textilindustrie 
(>Jahrb.   fúr  Nationaloekonomie«,    sv.  XV., 
str.  781);  týž,  Die  deutsche  Spielwaarenindu - 
strie  (t,  sv.  XVI.,  str.  673 »;    Die   deutsche 
Glasindustrie  (>Export«,  1899.  str.  404);  Dr. 
K.  Oldenberg,  Uber  Deutschland  als  Indu- 
striestaat  (Gotinky,  1897);  Stčrk,  Handbuch 
der  deutschen  Verfassungen  (Lipsko,  1884); 
Handbuch   des   Deutschen   Reichs   (vydává 
říšský    úřad    vnitra);    Kúrschner*s    Staats-, 
Hof-  und   Komraunalhandbuch   des   Reichs 
u.  der  Einzelstaaten  (vychází  ročně  v  Eisen- 
achu);   F.  von  Stengel,  Deutschc  Kolonial- 
politik  (Berlín,  1900);  Hassert,  Deutschlands 
Kolonien  (Lipsko,  1899);  R.  hrabě  Stillfried. 
Die  Attribute  des  neuen  Deutschen  Reichcs 
(Berlín,  1882);  všeob.  důležitost   mají  publi- 
kace císař,  statist.úřadu,  totiž:  Statistik  des 
Deutschen  Reichs,  Statist.  jahrbuch,  Viertel- 
jahreshefte  a  Monatshefte  zur  Statistik  des 
Deutschen  Reichs;  nověiší  zeměpis,  literát. 
N-ka  uvádí:  A.  Kirchhoff  a  K.  Hassert,  Ber. 
uber  d.  ncuere  Litteratur  z.  deutschen  Lan- 
deskundc  (Berlin,  1901). 

Mapy:    Kartě    des    Deutschen    Reiches 
(1:100.000,   vydává    kartografické    odděleni 


Německo  (jazyk). 


109 


kráL  pnis.  zeméměřickébo  bureau);  Rich. 
Lepnos,  Geologische  Kartě  des  Deutschen 
Rciches  (1:500.000,  Gotha,  1897);  W.  Koch 
z  C.  Opítx,  Eisenbahn-  und  Verkehrs-Atlas 
voQ  Deotschland  (1:600.000,  Lipsko,  1897); 
CbersicbUkarte  der  Eisenbahnen  Deutsch- 
iLJida  (1:1,000.000,  zpracována  v  říš.  úřadě 
Icleinicníin,  Berlín.  1897);  W.  Liebenow, 
Katíte  VOD  Deutschland  zur  Obersicht  der 
EUtmbahoen  (1:1,250.000.  t.,  1897);  C.  Leh- 
mann,  Babnpostkarte  vom  Deutscben  Reiche 
(1 : 2,000.000,  t.,  1897);  Postleitkarte  (\ :  450.000, 
zpracoTána  v  kursovním  odděleni  říšského 
poitovního  úřadu,  t.»  1897);  Kartě  der  Gar- 
nisoaen  des  Reichsbccres  am  1.  Oktober 
1897  ^1:900.000,  vydána  kartografickým  od- 
détcmni  král.  pruského  zemčměřicicého  bu- 
reau). .       .  TSr, 

Jazyk. 

N-Jmecký  jazyk  náleží  do  Čeledi  índoevrop- 
skýcb  a  v  této  do  skupiny  germánské, 
čmé  8  friským  a  anglosaským  (nyní 
anglickým)  větev  západní,  kdežto  jazvk 
gótský  (s  příbuznými)  a  jazyky  skandi- 
návské c.  sever síčé  počítají  se  za  větev 
v  ý  cb  o  d  n  í.  V  něm.  jazyku  zase  rozeznávají 
ie  tfi  veliké  včtvei  jez  dle  zeměpisné  po- 
lohy označují  se  jmény  dolnonémecká 
(v  niiiQách  při  Baltu  a  moři  Severním  č. 
Německém),  hornoněmecká  (v  jižních 
horoatinácb  až  do  Alp),  středončmecká 
uprostřed  mezi  oběma  prvníma.  Každá 
t  těchto  větví  dělí  se  dále  v  nářečí  a  pod- 
řečí, z  nichžto  zde  vytčena  budtež  toliko 
hlavni:  dolnonémecká  jsou  nářečí  (dolno-) 
saské  a  nizozemské  (č.  nízofrancké) ; 
homoněmecké  jsou  dialekty  bavorsko- 
rakouský  a  Švábsko-alamanský  (Šv. 
hlavně  ve  Virtembersku ;  al.  ve  Švýcařích  a 
Elsasku).  Rozdělení  středoněmeckých  nářečí 
acoí  jcstě  dosti  ustáleno  a  názvy  kolísají; 
ííc  liií  se  hlavně  dvě  skupiny:  západní 
ttředooěmecká  č.  francká  s  podřečími  středo- 
fraockým  (v  Porýní  od  Dússeldorfu  po  Tre- 
vir,  ve  vestfálském  kraji  siegenském,  v  se- 
ver o-zipadním  koutě  Nassavska,  v  Lucem- 
barce  a  v  severozápadní  části  Lotarínska). 
rýnofranckým  (v  ostatku  Lotarinska,  v  jižní 
části  pruského  Porýní,  v  Hessích,  v  severní 
části  Badenska,  ve  Falci  a  sev.  Elsasích) 
a  borao-  č.  východofiranckým  (v  bavorských 
Franckh,  Kobnrsku,  Meiningěnsku,  Vogt« 
laodě);  východní  středonémecká  skoro 
úplné  v  krajinách  píivodně  slovanských, 
nyní  poněmčených,  s  podřečími  durynským, 
bomosask^ro  a  slezským.  —  Dělení  toto  za- 
kládá se  nlavně  na  tom,  kterak  souhlásky 
tak  řeč.  okamžité  (v.  Hlásky)  z  původního 
germánského  stavu  (jak  se  jeví  hlavně  v  got- 
itíně)  dále  se  přetvořily  posunutím  t.  řeč. 
druhým  čilí  bomoněmeckým.  (O  prvním 
č.  germánském  posunutí  v.  Germánské 
jazyky.)  Tím  totiž  1.  prvotně  germánské 
sounlisky  temné  (tvrdé)  přešly  buď  (a  to 
na  počátku  slova,  ve  zdvojení,  a  za  jinou 
touhláskoo)  ve  dvojhlásky  č.  affrikáty: 
{tj>ti,  p^^pf,  íf>  ffh)   anebo  (mezi  samo- 


hláskami a  na  konci  slov)  ve  třivé  č.  frika- 
tivy:  (ř>n.  P^fff  /c>/iyf)  a  2.  původně 
germánské  souhlásky  jasné  (měkké)  přetvo- 
řily se  v  temné  (<í>/.  *>;?.  g>*).  Tohoto 
posunutí  (zhruba-li  se  věc  vezme  a  nehlcdí-li 
se  k  některým  odchylkám  v  podrobnostech) 
dolnoněmčina  nesúčastnila  se  vůbec  a  od- 
lišila se  takto  značněji  od  obou  druhých 
skupin ;  hornonémčina  a  ze  středních  nářečí 
východofrancké  (které  se  proto  přímo  po- 
čitává  k  hornoněmeckým)  provedly  je  skoro 
úplně;  ostatní  střední^  nářečí  (středofrancké 
a  rýnofrancké)  posunula  pouze  souhlásky 
původně  temné  (v  affrikáty  a  frikativy),  ni- 
koli však  souhlásky  původně  jasné  (v  temné). 
Odtud  se  vysvětluje,  že  souběžně  jdou  tvary 
(staro)saske  a  (staro)hornoněmecké  takto: 

1.  se  zubnicemi: 

/ót 
fuoz 


s.  tiohan 
hn.  ziohan 

a.plegan 
hn.  pflegan 

a,  kom 
bav.  chorn 


smart 

settían 

etan 

swarz 

setzen 

ixzan 

2.  s  retnicemi: 

helpan 
Mphan 

skeppian 
skepfen 

opan 
offan 

3.  s  hrdelnicemi: 


werk 
werdi 


wekkian 

weoohan 


makón 
maehón 


skip 
skif 

ik 
ih 


4.  přechod  jasných  v  temné: 
s.dohter  beran        geban 
bav.  tohter  \  peran       kepan. 

Méně    pronikavé    byly    dialektické    rozdíly 
v  oboru  samohlásek. 

Historicky  rozeznávají  se  v  rozvoji  ně- 
meckého jazyka  tři  doby,  a  to  stará  od 
nejstarších  památek  zachovaných  až  do  polo- 
vice fnebo  do  konce)  století  XI.;  střední 
odtud  až  do  konce  stol.  XV.;  nová  odtud 
do  nynějška.  Přechody  ovšem  jsou  nenáhló 
a  určitých  hranic  mezi  těmito  dobami  nelze 
stanoviti,  poněvadž  rozvoj  jazyka  jest  ne- 
přetržitý. Rozdíly  tu  jeví  se  hlavně  v  samo- 
hláskách. 1.  (Cdežto  v  době  staré  vedle 
kmenových  slabik  (jež  mají  hlavní  přízvuk) 
i  slabiky  předponové  a  příponové  drží  ještě 
starou  rozmanitost  hlásek  plných,  v  době 
střední  většina  těchto  podružných  (méně 
přízvučných  nebo  zcela  nepřízvučných)  sla- 
bik přestává  na  bezbarvém  ^,  jež  zhusta 
i  vysuto  n.  odsuto  (na  př.  nerita  ]>  nerete 
]>  nerte\  salbóta  >  salbete  >  salbte\  furisto 
^fůrste^fúrMt),  2.  Pak  taícé  rozšířeno  jest 
přehlasování,  jež  ve  staré  době  obmezeno 
bylo  skoro  pouze  na  tf  ]>  e  (ú  >  iu)^  ve  střední 
době  rozšířeno  jest  na  všecky  hlásky,  jež 
ho  byly  schopny  (ťj>ťiř,  o^Ó,  ó>oř,  m>m, 
ů^iu,  ou^óu,  uo^úé).  Samohlásky  nové 
doby  pak  (ra.  j.  podřízenější  zjevy)  hlavně 
liší  se  od  středohn.  tím,  že  1.  téméř  všecky 
prvotně  krátké  samohlásky  kmenové  před 
jednoduchou  souhláskou  (působením  pří- 
zvuku)  jsou  prodlouženy  (na  př.  némen 
'^nehmen,  vil^v'ieí)\  2.  naopak  mnohé  délky 
se  zkrátily  (zvláště  před  zdvojenou  souhlás- 
kou, na  př.  brdhte^brachte,  ddhte^dachte; 
wdfen  >  waj^e) ;  3.  staré  dvojhlásky  uo,  úe^  ie 
se  stáhly  v  prosté  délky  ú,  «,  i  {guot^gut 


110 


Německo  (literatura). 


gůete'^ gúte,  tief  [vysl.  ti-efl  '^tiff  [vysl.  fíf\)\ 
a  naopak  4.  staré  délky  í,  u,  u  (psáno  iu) 
se  rozvedly  ve  dvojhlásky  fi,  au,  áu  (min 
>  mein,  hus  >  hauSy  hiuser  ]>  háuter).  Tím 
vším  (a  pravopisem  velmi  nedůsledným  a 
nedokonalým)  i  vzezřeni  i  znění  jazyka  valně 
jest  pozměněno. 

Z  první  doby  (staré)  jsou  památky  za- 
chovány ze  všech  nářečí,  ač  ovšem  nestej- 
ným počtem,  ale  přece  tak,  že  viděti  jest, 
že  nebylo  Žádného  jednotného  jazyka  spisov- 
ného. Ani  v  době  střední  k  nijaké  úplné 
jednotě  se  nedospělo,  ač  v  literární  tvorbě 
aspoň  vlastně  hornoněmeckých  básníků,  ze- 
jména ve  XIII.  stol.,  pozoruje  se  jakési  ustá- 
lení v  jednotnější  řeč.  Základem  jejím  je 
nářečí  švábské,  ale  tak,  že  z  posunutí  sta- 
rých jasných  (měkkých)  souhlásek  zachován 
pouze  přechod  d^t  (na  př.  dohter^tochter), 
kdežto  h  2,  g  zavládly  po  způsobu  nářečí 
franckých.  Ale  vedle  spisů  v  této  jednotnější 
řeči  složených  jsou  také  jiné  v  ostatních 
nářečích,  která  zvláště  ve  stol.  XIV.  a  XV. 
domohla  se  zase  rozhodnější  vlády.  Teprve 
v  nové  době  zjednána  jest  na  veliký  pro- 
spěch národa  i  literatury  jednotná  německá 
řeč  spisovná.  Uchystána  byla  tím,  že  v  cí- 
sařských úřadech  a  listinách  odtud  vydáva- 
ných znenáhla  ustalovala  se  jednotnější  řeč 
t.  zv.  kancelářská,  nejdříve  v  Lucembur- 
ské kanceláři  v  Čechách,  potom  v  Habsbur- 
ské ve  Vídni,  u  knížat  saských  v  Míšni.  Zá- 
kladem tu  byla  od  počátku  směs  střední 
němčiny  (hornosaské  č.  míšeňské)  s  bavor- 
sko-rakouskou,  jak  se  přirozeně  vytvořila 
na  soumczí  obou  dialektův.  Přirozenou  po- 
třebou vespolného  dorozumívání  vláda  řeči 
kancelářské  se  šířila,  rozdíly  dialektické  se 
otíraly,  tvary  a  zásoba  slovní  vyrovnávaly. 
Za  reformace  Luther  této  (saské)  řeči  kan- 
celářské použil  ve  svém  překlade  biblí  a 
svých  hojných  ostatních  spisech  polemických 
a  didaktických,  a  tou  měrou  přispěl  k  roz- 
šíření a  upevnění  jejímu,  že  často  nazývá  se 
i  tvůrcem  nové  řeči  spisovné.  Řeč  tato,  do 
značné  míry  uměle  ustálená,  ostatně  nebyla 
hned  a  najednou  obecně  přijata.  Nejdéle  od- 
porovaly krajní  končiny  německého  území, 
Švýcary  a  kraje  přímořské;  ano  v  Nizozemí 
řeč  Lutherova  vůbec  platnosti  nenabyla, 
tam  vyvinuly  se  na  základě  domácích  nářečí 
jiné  spisovné  řeči  dvě:  nizozemská  č.  hol- 
landská  (v.  t.^  a  ílámská  č.  vlámská  (v.  t.). 
Ale  v  ostatních  krajích  vlastního  N-ka  asi 
ve  stu  letech  jednota  byla  zjednána  i  upev- 
něna. Nářečí  lidová  ovšem  žijí  dále  svým 
životem  a  přirozeným  vývojem  neustále  od 
pevnější  řeči  spisovné  se  vzdalují;  však  lite- 
rárně vzdělávají  se  leda  z  libůstky  jednot- 
livců. (Dolnoněmeckému  dialektu  nyní  říká 
se  plattdeutsch.) 

(Podrobné  poučeni  ve  všech  otázkách,  tý- 
kajících se  německého  jazyka  a  jeho  pří- 
buzných, podává  H.  Paul,  Grundriss  der 
germanischen  Philologie  [2.  vyd.  ve  3  svaz. 
Strasburk,  Trúbner],  kde  se  vykazuje  též 
hojná    literatura    pomůcek.     Srov.    zvláště: 


J.  Grimra,  Deutsche  Gramm.;  W.  Wilroanns 

Deutsche   Gramm.;    W.    Braune,    Althochd. 

Gramm.;  H.  Paul,  Mittelhochd.  Gramm.;  Dr. 

Fr.    Willomitzer,    Deutsche   Grammatik.    — 

Slovníky:    Graflf,    Ahd.   Sprachschatz ;    |Be- 

necke)    MúUer    &    Zarnckc,    Mhd.   Wórter- 

buťh;  M.  Lexer,  Mhd.  Handwórterbuch ;  týž 

Taschenwdrterbuch ;    J.    a    W.    Grimm,    U. 

Wórtcrbuch  (dosud  nedokončen) ;  M.  Hcyne, 

H.   Paul;    Fr.   Kluge.    Etymol.   Wórterbuch 

a  j.;  J.  Grimm,  Gesch.  d.  deutsch.  Sprachc; 

H.  Rúckert,    Gesch.   der  neuhochd.  Schrift- 

sprachc;    O.  Behaghel,   Die  deutsche  Spra- 

che.)  VM, 

Literatura. 

Přchlížíme-li  literát,  národa  po  řadě  sto- 
letí, jest  snad  nejpřiměřenější,  přimknouti 
jednotlivé  fase  literatury  k  historii  a  vývoj 
literatury  sledovati  zároveň  s  průběhem  dě- 
jinných událostí.  Tu  pak  přirozeně  vzniknou 
dvě  periody  nejvýznačnější,  doba  přcdhisto- 
rická  a  doba  historická.  Údobí  předhisto- 
rické  sahá  od  dob  nejstarších  až  k  době, 
kdy  národ  německý  činně  zasahuje  v  dějiny 
světové.  Psaných  památek  literárních  z  doby 
této,  jakož  vůbec  z  doby  předkřesfanské, 
není,  ačkoli  měli  Germani  zvláštní  písmo, 
runy,  jehož  se  užívalo  k  účelům  věšteckým. 
Tím  ovšem  není  řečeno,  že  by  v  době  přcd- 
historické  nebylo  lze  mluviti  o  jejich  životě 
duševním.  I  v  dobách  nejdávnějších  duch 
lidský  hlásí  se  k  životu.  Germani  tak  jako 
národové  indoevropŠtí  vůbec  měli  své  ná- 
boženství, svou  mythologii,  měli  představu 
o  něčem  vyšším,  co  jest  mimo  člověka,  odu- 
ševňovali  a  zosobňovali  přírodu,  s  níž  žtU 
v  neustálém  styku,  a  zjevy  přírodní  přičítali 
působení  neviditelných  bytostí  vyšších.  S  ne- 
určitostí jejich  představ  souvisela  víra  v  tyto 
bytosti  a  jejich  fantasie  této  víře  dávala 
výraz  při  obětech,  slavnostech  pohřebních, 
slavnostních  průvodech  a  důležitých  udá- 
lostech vůbec,  jež  byly  provázeny  význam- 
nými slovy  a  rhythmickými  pohyby.  Tacitus 
ve  své  Germanii  dosvědčuje  náboženský  kult 
Germanů,  provázený  slavnostními  písněmi. 
Byly  to  písně  sborové  a  nazývaly  se  laikas. 
Také  když  táhli  do  boje,  vzývali  bohy  a  sobě 
dodávali  odvahy  zpěvem,  který  slul  barditus; 
dle  toho,  zda  zněla  píseň  silněji  či  slaběji, 
usuzovali  o  výsledku  bitvy  a  aby  sílu  zpěvu 
zvýšili,  dávali  před  ústa  Štít;  ocftud  to  jmé- 
no (Schtldgesang),  Padlé  hrdiny  velebili  pís- 
němi tak  jako  slavné  činy  předků,  neschá- 
zelo zpěvu  při  hostinách,  za  zpěvu  sva- 
tebního nevěsta  odcházela  do  nového  do- 
mova. Proti  těmto  písním  sborovým  do- 
svědčena je  však  také  poesie,  kterou  před- 
nášeli jednotlivci,  a  to  při  průpovédech 
zaříkacich ;  vzácným  dokladem  tohoto  druhu 
poesie  jsou  dvě  průpovědi,  jež  arci  na- 
psány byly  teprve  ve  stol.  X.,  dvě  tařikací 
průpovědi  meziborské,  Merseburger  Zaubtr- 
sprúche,  s  nichž  ráz  pohanský  není  posud 
setřen  a  jež  jsou  prosty  všeho  Živlu  křesťan- 
ského. Starou  poesii  tuto  vyznačuje  verš  al- 
literující. 


Německo  (literatura). 


lil 


V  2.  polovici  II.  stol.  strženi  byli  kme- 
nové geroianStí,  jejichž  sídla  se  prostírala 
od  xnofc  Baltického  až  k  Předělu  a  na  jih 
ai  k  slezským  hranicím,  proudem  stěhování 
DirodA;  vystupují  na  jcviltě  dějin  světových, 
počíná  se  jejich  doba  historická.  Prou- 
dem tiin  střetl  se  národ  germánský  se  vzdě- 
laným, mocným  světem  římským.  Vandalové 
ohrožuji  říši  Římskou  na  Dunaji,  a  r.  2t4 
při  severním  pobřeží  moře  Černého  s  Ří- 
many poprvé  se  utkají  Golovč,  kmen, 
kter<^  zahajuje  germánské  křesťanství  a  stoji 
v  čele  germánské  literatury.  Geniální  biskup 
jejich  Wulfila  (r.  311—383),  horlivý  hlasatel 
Tiry  křesťanské  a  věrný  zastánce  arianismu, 
pK>IoŽil  národu  svému  bibli,  snad  ne  celou, 
ale  jistě  Nový  zákon,  učiniv  éthický  podklad 
a  zásady  nového  učení  přístupným  lidu  způ- 
sobem, který  byl  dalek  vší  spekulace;  do- 
vedl toho  proto,  že  dílem  svým  vyhověl 
duchu  gótskému.  A  nejenom  to,  on  vytvořil 
také  zmitni  písmo  a  jazyk  gótský  učinil 
tak  pro  věky  budoucí  východiskem  jazyko- 
zpytnébo  badání.  Obé  jest  velký  čin,  který 
Hak  cele  oceniti  měly  teprve  věky  příští. 
Neboť  kmenové  východogermanStí  přes  jed- 
notnou konfessi  nedovedu  čeliti  církvi  ortho- 
doxDÍ,  ani  zaujmouti  místo  mezi  civilisova- 
Dým  světem  ostatním;  svůj  úkol  dčiinný 
vypínili  záhy.  Za  to  tím  déle  udržela  se 
apocnínka  na  ně  v  poesii.  To  hnutí  dějinné, 
jež  je  zachvátilo,  dalo  vznik  německé  po- 
vt*stí  bohatýrské.  Epické  básnictví  boha- 
týrské  dosvědčeno  jest  již  u  Gotů.  Jordanes 
zmiĎoje  se  o  starých  písních,  jimiž  opěvovali 
své  taiení  od  Visly  k  černému  moři.  Ale 
národ  gótský  sám  ani  v  této  poesii  se  nc- 
udricl;  pověsti  bohatýrské  nešlo  o  celý  ná- 
rod, nÝbrí  o  jednotlivce;  tito  svými  vynika- 
jícími činy  stalí  se  předmětem  národní  poesie 
cptcké.  Jest  to  především  Ennanarich  (f  375), 
za  něhož  říše  Gótská  podlehla  Hunům,  a 
Tbcodorich  (f  626),  zakladatel  říše  Východo- 
gotské  v  Itálii.  Burgundové  vzpomínali  Gun- 
d.karaL«  za  něhož  říše  jejich  podlehla  Hunům, 
později  Frankům  (r.  437),  a  Hunové  sami 
ielcli  porážky  a  smrti  Attilovy  a  ztroskotání 
obávané  říše  jeho.  U  kmenů  západogerman- 
ských  významu  nabyl  Chlodvik,  zakladatel 
ři£e  Francké,  a  jeho  syn  Theodorich  i  vnuk 
Theodebert,  jejichžto  památka  udržela  se 
v  povésti  o  Hugdietrichovi  a  Wolfdictri- 
choví;  pěkného  rozvoje  dospěla  pověst  bo- 
hatýrská u  Lan^obardů,  jak  dosvědčuje  Pau- 
los  Diaconus.  Tato  poesie  šířila  a  udržovala 
se  arci  pouze  ústní  tradicí,  která  žila  jednak 
oftezi  lidem  samým,  jednak  se  sdělovala  pěvci 
z  po/oláni,  putujícími  po  dvorech  panovni- 
ckých a  k  jednotlivým  kmenům;  typem  je- 
jicn  jest  onen  widsía  (daleko  putovavší,  der 
Wcitgcrciste),  o  němž  mluví  báseň  anglo- 
saská ze  VL  stol.  Epické  písně  tyto,  vzniklé 
pod  dojmem  událostí  historických,  bývaly 
slučovány  s  mythy,  a  tento  živel  historicko- 
mythický  vyznačuje  je  v  podobě,  v  jaké 
pnďly  a  později  trvale  zaznamenány  byly 
hlavně  v  poesii  staroseverské. 


Epochální  událostí  pro  literaturu  něme- 
ckou bylo,  když  po  Gotech  také  ostatní 
kmenové  němečtí  přijali  křesťanství. 
V  tom  vůdčí  úloha  připadla  Frankům,  je- 
jichž král  Chlodvik  učinil  panství  římskému 
v  Gallii  konec  a  kteří  na  rozdíl  od  Van- 
dalův a  Burgundů  hlásili  se  ke  katolicismu. 
Tím  se  dostali  v  úzký  styk  se  vzdělaností 
římskou,  a  s  rozšiřováním  víry  katolické 
spojovali  tíkkct  šíření  kultury,  zejména  když 
novou  víru  přijali  také  Alamani,  Anglo- 
sasové,  Frísové,  Bavoři  a  Durynč.iné.  Horliví 
missionáři  usilovali  o  reformu  církve,  v  níž 
přirozeně  byla  víra  s  počátku  něčím  ryze 
vnějším  a  teprve  znenáhla  poznání  její  pře- 
cházelo v  hlubší  cit.  Východiskem  těchto 
snah  stal  se  přísně  asketický  klášter,  jejž 
v  Luxeuilu  založil  irský  mnich  Columban; 
jeho  žák  založil  důležitý  klášter  sv.-havelský, 
a  přesnou  organisací  snahy  ty  utvrdil  apo- 
štol Němců  Bonifác  (v.  t.  1).  Pečoval 
o  vymýcení  náboženských  živlů  pohanských, 
o  jednotu  učení  a  ritu,  zakládal  kláštery, 
zaváděl  řeholi  b(!nediktinskou;  zásady  své 
uplatnil  nejprve  v  církvi  hessko-durynské 
a  bavorské  a  chtěl  tak  reformovati  také 
franckou;  dílo  to  provésti  mu  však  nebylo 
dopřáno,  ale  pokračoval  v  něm  Pipin'  a 
dokonal  je  Karel  Veliký.  Karlu  Velikému 
více  nežli  Bonifácovi  na  srdci  ležela  právu 
stránka  kulturní.  Především  šlo  o  vzdělání 
mnichův  a  těch,  kdo  se  jimi  měli  státi;  měli 
se  seznámiti  s  literaturou  římskou,  Columban 
sám  skládal  latinské  básně,  rovněž  Bonifác, 
který  také  kompiloval  grammatickou  a  me- 
trickou učebnici.  Záhy  přihlíželo  se  také 
ku  vzdělání  kncží  světských.  Při  sídlech 
biskupských  zakládány  školy  a  stanoveny 
požadavky  a  míra  věaění,  jimž  duchovním 
bylo  vykázati  se:  žádáno  trivium  (gramraatika, 
dialektika,  rhetorika)  na  stupni  nižším,  qua- 
drivium  řarithmetika,  geometrie,  astronomie, 
theorie  nudby)  na  stupni  vyšším.  Karel 
Veliký  vydal  nařízení,  kterými  se  přikazo- 
valo i  laikům  osvojiti  si  nejen  základy  víry, 
ale  i  znalost  čtení.  A  jako  pečoval  o  vzdě- 
lání lidu,  tak  dbal  i  o  vzdělání  dvora.  Také 
členové  rodiny  panovnické  a  rodin  šlechti- 
ckých měli  si  osvojiti  náležité  vzdělání,  jak 
tomu  ostatně  bylo  již  za  Merovingův.  Karel 
sám  byl  znatclem  vzdělanosti  antické,  po- 
volával učence  z  Itálie  ke  dvoru,  sám  se 
dal  vyučovati  v  grammatiqe,  při  dvoře  jeho 
působili  Alcuin  a  Paulus  Diaconus.  Šlo  tu 
o  vzdělání  vyšší  a  to  přecházelo  i  na  kruhy 
širší.  Alcuin  založil  klášterní  školu  v  Toursu, 
Hrabanus  Maurus  ve  Fuldě  a  ty  staly  se 
střediskem  snah  vzdělávacích,  přecházejících 
na  kláštery  a  školy  jiné.  Vznikla  tak  litera- 
tura theologická,  grammatická,  encyklopae- 
dická  a  básnická,  povstávají  kroniky  světské 
i  klášterní,  pěstována  hi.storiografie  dvorská, 
Einhard  podle  Suetonia  napsal  životopis 
Karlův.  Vše  to  jest  arci  pouhou  reprodukcí 
nebo  kompilací  ze  starých  spisovatelů  du- 
chovních i  světských,  názory  svými  tkvící 
v  pojímání  biblickém,   a  všechno  to  sleduje 


112 


Německo  (literatura). 


jeden  cíl,  osvojiti  si  jazyk  latinský  jakožto 
jazyk  literatury  klassické  a  křesťanské.  Ale 
přes  to  byly  to  přece  prflkopy  k  základům 
vlastní  literatury  némecké.  Jisto  však  jest, 
že  tradice  epické  poesie  národní  i  nyní  žije 
dál.  Karel  Veliký  dal  dokonce,  jak  tvrdí 
jeho  biograf,  staré  písně  sebrati,  ale  sbírka 
ta,  jež  by  mela  význam  nedocenitelný,  za- 
nikla; langobardské  dějiny  Paula  Diacona 
čerpány  jsou  z  tradice  národní.  Stkvělým 
svědectvím  dalšího  trváni  poesie  národní 
jest  báseň,  která  se  po  staletí  udržela  až 
lio  dob  Karlových  a  za  jeho  doby  poprvé 
byla  napsána:  píseň  o  Hildebrandovi 
(v.  Hildebrandslied).  Jest  to  slavný  do- 
kument staroněmecké  poesie  národní  a  spolu 
jediný.  Objevena  byla  v  klášteře  Fuldé,  nyní 
nachází  se  v  Kasselu  spolu  s  latinským  ko- 
dexem, na  jehož  první  a  poslední  stranu 
s  počátku  IX.  stol.  byla  napsána.  Motiv  je 
vysoce  tragický:  jde  o  silný  konflikt  mezi 
pokrevenstvím  a  ctí  bohatýrskou,  v  němž 
se  ocitnou  otec  se  synem,  zcela  ve  smysle 
názoru  staré  doby.  Tragiku  motivu  báseň 
tlumočí  vážnými,  zádumčivými  verši  alliteru- 
jícími,  jež  přes  fragmentárnost  dají  tušiti 
výsledek,  vítězství  synovo.  Spolu  jest  píseň 
o  Hildebrandovi  filologické  unicum:  psána 
jest  podivuhodnou  směsi  tvarů  dolnosaských 
a  hornoněmeckých,  a  lze  to  vysvětliti  tak, 
že  báseň  původně  dolnosaskou  z  chatrné 
paměti  napsal  písař  hornoněmccký,  dle  této 
předlohy  pak  vepsali  ji  dva  písaři  ve  zmí- 
něný kodex,  sami  pro  ni  nemajíce  náležitého 
porozumění;  proto  text  vykazuje  hojně  po- 
rušeni a  mezer.  Ale  jest  to  památka  vzácná, 
která  se  udržela  přes  nepříznivé  okolnosti, 
jež  básnictví  národnímu  nastaly  snahami 
církve.  Ta  jala  se  jazyka  německého  užívati 
k  účelům  vlastním.  Latinské  slovníky  byly 
opatřovány  německými  výklady,  byly  činěny 
glossy,  sestavovány  glossáře,  z  nichž  nej- 
starší jest  Vocabularium  Sancti  Galii  z  VIII. 
století,  mylně  přičítaný  sv.  Havlu;  vznikaly 
verse  interlineární,  jestliže  se  glosso- 
valo  slovo  od  slova,  a  to  nejen  významově, 
nýbrž  i  grammaticky,  jako  při  sv.-havelské 
řeholi  benediktinské  z  IX.  stol.,  a  od  těchto 
překladů  neúplných  a  úryvkovitých  přešlo 
se  k  překladům  souvislým,  aby  se  nové  učení 
rozšířilo  mezi  lid.  Sepsány  křestní  formule, 
z  nichž  nejstarší  jest  saská  (r.  772),  vyklá- 
dána modlitba  Páně,  vyznání  víry  na  základě 
orthodoxních  výkladů  (katechismus  Weissen- 
burský,  frisinský  výklad  Otčenáše),  obě 
modlitby  také  překládány.  Věřící  musili  se 
jim  učiti  z  paměti,  duchovní  měli  povinnost 
konati  homilie  v  řeči  lidu.  Dochovala  se 
i  fragmentámí  sbírka  překladů,  určená  asi 
pro  kruhy  dvorské;  nejdůležitější  z  nich  jest 
překlad  spisu,  v  němž  Isidor  Sevillský  hájí 

Í>ravd  učení  křesťanského  proti  Židům,  nej- 
epší,  co  za  Karla  Vel.  bylo  napsáno  staro- 
německou prosou.  Z  nařízení  Karlova  po- 
řídil Paulus  Diaconus  latinskou  sbírku  ho- 
milií,  později  takovou  sestavil  Hrabanus 
Maurus,  aby  duchovní  při  liknavosti,  kterou 


dosti  ještě  dávali  najevo,  mohli  z  nich  čer- 
pati pro  kázání  v  řeČi  německé.  Všechno  to 
vznikalo  z  potřeby  praktické.  Bylo  však  málo 
účinno  vštěpovati  lidu  nové  učení  spekulativ- 
ními traktáty  theologickými  a  pouhým  vý- 
kladem Písma  a  moaliteb.  Aby  zájem  lidu 
o  ně  se  zvýšil,  sáhnuto  k  prostředku  ji- 
nému: zájmy  církevní  uvedeny  ve  spojení 
s  tím,  na  čem  lid  posud  stále  lpěl,  s  jeho 
poesií,  hleděno  obsah  její  národní  zaměniti 
s  křesťanským.  V  tom  smysle  složena  jest 
poetická  modlitba  Da$  Wessobrunner  Gebet, 
nalezená  v  bavorském  klášteře  Wessobrunnu. 

{est  to  bavorský  převod  originálu  starosas- 
:ého,  pocházejícího  z  r.  772;  metricky  spo- 
juje se  v  ní  verš  epický  s  paroimiaky,  t  j. 
krátkými  verši  allitcrujicími.  Bůh,  který  jest 
od  věcnosti,  dá  také  moc  zvítěziti  nad  zlem  — 
to  jest  jejím  obsahem.  Básník  odvolává  se 
v  úvodních  slovech  k  sdělení  ústnímu^  tak 
jak  to  shledáváme  v  poesii  staroseverské, 
a  přecházeje  k  věci  líčí  prázdnotu  a  pro- 
stotu, která  předcházela  před  stvořením  světa, 
zcela  ve  způsobu  Eddy,  atak  se  v  ní  slučují 
oba  momenty,  národní  a  křesťanský.  Po- 
dobný zjev  shledáváme  při  fragmentární  básni 
Muspilli  {Weltbranď),  složené  r.  830-840  ba- 
vorským duchovním,  jejíž  rukopis  pochází 
z  kláštera  sv.-emmeranského  v  Řezně  a  nyní 
jest  v  Mnichově.  Báseň  líčí  osud  duŠe  po 
smrti  na  základě  bible  a  latinsko-křesťan- 
ských  pramenů  a  při  Učení  boje  mezi  Eliá- 
šem a  antikristem  navazuje  na  představy 
pohansko-mythologické.  Staré  živly  mytho- 
logické obsahuje  také  velká  báseň  staro- 
saská  Heliand  (v.  t.).  Skladatel  básně  byl 
duchovni,  ale  opravdový  básník,  který  dalek 
jsa  theologického  reflektování  z  harmonie 
Tatianovy  s  dobrým  vkusem  a  rozmyslem 
vytvořil  skutečnou  báseň.  Charakter isuie  jej, 
že  názory  evangelické  akkommodoval  duchu 
a  názoru  německému  a  ve  všem  vůbec  cítil 
jako  básník  svého  národa;  klade  důraz  na 
germánskou  věrnost  manskou,  projevuje 
smýšlení  aristokratické,  poukazuje  na  krá- 
lovský rod  Kristův,  vypravováním  svým  do- 
vede uchvátiti.  Lze  říci,  že  podání  křesťan- 
ské z^ermanisoval.  Zcela  jiné  cíle  sledoval 
Otfried  (t  kol  r.  870)  svou  knihou  evan- 
gelií, Evangelienbuch:  on  básnil  jakožto  uČený 
theolog.  Ze  čtyř  evangelií  vybíral  dle  vlast- 
ního plánu  a  sestavil  v  nářečí  jihofranckém 
báseň  o  pěti  knihách,  kterou  chtěl  čeliti 
klassické  i  křesťanské  literatuře  latinské. 
Nebyl  takový  talent  jako  básník  Helianda, 
ale  užil  k  básni  většího  apparátu  vědeckého, 
je  mnohem  subjektivnější,  theoretisuje,  je 
didaktický  a  místy  lyričtější;  také  jeho  bá- 
seň má  nátcr  německý.  Otfriedův  význam 
je  po  jedné  stránce  veliký:  jest  to  první 
básník  německý,  jejž  známe  jménem,  a  první 
užil  rýmu;  verše  jeho  zbudovány  jsou  na 
principu  střídání  dvihu  a  kladu,  a  obě  polo- 
vice jeho  souvisí  ne  již  alliterací,  jeŽ  sem 
tam  arci  posud  se  vyskytuje,  ale  rýmem. 
Tím  uvedl  německou  poesii  na  novou  dráhu. 
Báseň  jeho  dochována  jest  v  několika  ruko- 


Německo  (literatura). 


113 


pásech,  nejznamenitéjší  z  nich  jest  vídeňský. 
Séktcri.  mitta  její  určena  bvla  pro  zpěv, 
cHhttd  Otfriedova  Ivríčoost.  V  dobé  Otfrie- 
dové  Tsnikly  i  jiné  menií  básnč  némecko- 
kfeseanské,  jako  píseň  o  Petrovi,  Kristovi 
a  Samaritánce,  modlitba  augšpurská,  mo- 
dlitba Sí0hartova  a  jeité  před  Otfriedem 
soad  píseň  o  sv.  Jiří,  nejstarší  legenda  nč- 


Tak  se  literatura  německá  za  Karlovců 
počala  vyvíjeti  dost  utěšeně.  Ale  říše  Kar- 
kyra  byla  ohroiena  nebezpečím  vnějším  i 
vnitřním,  dynastie  Karlovců  octla  se  v  úpad- 
ku. Ten  jednou  ještě  se  vzepiala:  tenkráte, 
kdys  roku  881  vnuk  Karla  Holého,  Lud- 
vík III.,  u  Sancourtu  porazil  divé  pohan- 
ské Nonnanv.  Vítězství  jeho  oslavovala 
jUiofiraocká  báseň  Ludwigslied,  opěvující 
poslední  chvíle  slávy  francké  a  dynastie 
karlovské.  Kdvi  pak  za  Otty  I.  panství  ně- 
mecké s  Franaň  přešlo  na  Sasy,  nepřešly 
na  né  zároveň  také  snahv  jejich  v  pěstování 
literatury.  Jindřich  I.  sám  neuměl  ani  čísti 
ani  psáti,  Cítto  až  do  poloviny  svého  života 
rovDěi  ne.  neměli  zájmů  literárních.  Tak 
z  dlouhé  doby  půldruhého  století,  z  doby 
císařů  saských  a  prvních  dvou  Saliovců,  ne- 
máme žádné  básnč  německé.  Pěstováno  bylo 
jen  básnictví  a  prosa  latinská  v  klášteřích 
a  při  dvorech.  Latinská  poesie  pěstována 
byla  hlavně  v  klášteře  sv.-havelském.  Not- 
ker  Balbulus  zavedl  nový  druh  duchovní 
iyriky,  sequcnce,  druh  zpěvu  přednášeného 
po  graduale  a  hallelujah,  který  nastoupil 
ousto  dřívější  dlouhotrvající  modulace  po- 
slední slabiky  bez  textu.  Současník  jeho 
Tuotilo  nově  skládal  t.  zv.  tropy,  jimiž  text 
e:vaoge]i!  rozšiřoval  pro  zpěv  církevní.  Jiný 
oový  druh  poesie  byla  poesie  zvířecká,  čer- 
pající ze  zdroje  zlatmisovaných  bajek  aisóp- 
ských,  jichi  známost  u  Franků  dosvědčuje 
r.  612  kronikář  Fredegar  Toursk^,  a  z  Fy- 
siologa,  knihy  vzniklé  v  Alexandrii  a  pře- 
nášející vlastnosti  zvířecí  symbolicky  na  4idi. 
Kolmice  mezi  lidem,  k  němuž  dostaly  se 
z  kliiterův  a  pěvd,  daly  tyto  bajky  vznik 
eposu  zvířeckému,  jehož  dokladem  nejstar- 
iuD  lest  Ecbasis  eaptM  (t.  t).  Báseň  složil 
mnich  kláštera  sv.-aperského  v  Toulu,  který 
motivy  z  báje  zvířecí  alle^rorisuje  svůj  vlastní 
život,  své  poblouznění  a  polepšení.  Poesie 
starší  sice  žila  v  ústech  lidu.  ale  literatura 
národní  tak  dokonce  ustoupila  do  pozadí, 
že  na  př.  německá  píseň  na  sv.  Havla,  kte- 
rou složil  Radpert,  dochovala  se  jenom  v  la- 
tinskétn  překlade.  A  pověst  bohatýrská  do- 
tud žijia  mezi  lidem  dala  vznik  důležitému 
eposu,  složenému  ne  řeČÍ  německou,  nýbrž 
latinskou:  Waithanus  manu/ortis,  jež  složil 
sv -havelský  mnich  Ekkehart  r.  930,  opra- 
vil Q^el  )ebo  Geraldus  a  v  XI.  stol.  pře- 
pracoval Ekkehart  IV.  —  v  této  poslední 
podobě  se  nám  báseň  dochovala.  Opěvuje 
odvážný  útěk  Walthera,  syna  krále  aquitan- 
skébo.  a  Hildegundy.  dcery  krále  bur^nd- 
ského,  z  rukojemství  Attilova  a  konečně 
I  jejich   vítězství   nad   vším   protivenstvím. 

OoAt  SAoník  Nauený,  wv.  XVni.  fi/7  1901. 


Báseň  arci  není  prosta  přímésků  křesťan- 
ských, ale  základ  její  tvoří  báseň  staro- 
německá; ze  zpracování  germánského  do- 
chovaly se  jen  nepatrné  fragmenty  eposu 
anglosaského  a  stř.  hornoněmeckého,  staro- 
saská  Thidrekssaga,  narážky  a  písně  v  Nibe- 
luncích  a  v  Biterolfu.  Zájem  o  literaturu 
a  vzdělání  klassické  na  úkor  národního 
stupňoval  se  víc  a  více,  když  Otto  I.  sám 
jal  se  pečovati  o  vzdělání  vlastní  a  dvora. 
Ten  kráčel  ve  šlépějích  Karla  Vel.,  a  jako 
za  tohoto  lze  mluviti  o  renaissanci  francké, 
tak  nyní  o  saské,  a  opět  tato  renaissance 
přechází  ode  dvora  ve  kruhy  širší.  Tak  tomu 
bylo  i  za  Otty  II.  a  III.;  i  ženy  měly  účast 
v  učeném  vzdělávání,  především  choť  Otty  I. 
Adléta,  chof  Otty  II.  Theofana,  neC  onoho 
Hedvika  a  sestra  její  Gerberg.  Spolupůsobily 
ovšem  i  kláštery,  zejména  po  přísně  aské- 
tické  reformě  života  mnišského,  která  vyšla 
z  kláštera  Čluny,  založeného  r.  910  v  Bur- 
gundsku; askési  tu  velice  podporoval  a  utvr- 
zoval bratr  Otty  I.  Bruno,  přešla  i  ke  dvoru 
panovnickému  a  obráží  se  také  v  literatuře 
této  doby  renaissanční.  Jeptiška  Roswitha 
z  Gandersheimu  (*  kol  r.  930)  napsala  šest 
latinských  dramat  prosou,  jimiž  zmoraliso- 
vála  dramata  Tercntiova  a  z  nichž  vane 
klášterní  odříkání.  Skládala  také  legendy, 
básnicky  líČí  dějiny  svého  kláštera  a  vláau 
Otty  I.  Rod  Ottův  byl  i  jinak  oslavován, 
krátk;^mi  písněmi,  arci  latinskými.  Zajímavou 
výjimku  z  této  poesie  naskrze  latinské  činí 
píseň  De  Heinrico^  velebící  vévodu  Jindřicha 
bavorského,  bratra  Otty  I.;  v  ní  verš  latin- 
ský střídá  se  s  německým  a  tudíž  slovo 
latinské  rýmuje  se  s  německým;  jaký  účel 
toto  kuriosum  mělo,  je  těžko  říci.  Vedle 
této  poesie  seriosní  a  askétické  vnikaly  do 
literatury  přece  také  živly  světské  vlivem 
styků  Ottonův  se  světem  byzantském,  různé 
novelly  a  žerty,  pikantní  a  obveseiující.  Ty 
vedly  k  novému  druhu  poesie,  s  nímž  se 
v  literatuře  německé  setkáváme  poprvé, 
k  nejstaršímu  románu  poetickému  Ruodlieb; 
román  ie  fragmentárni;  vypravuje  o  rytíři, 
který  záhy  pozbyv  otce  hledá  štěstí  v  cizině, 
vykazuje  sloučení  pověsti  bohatýrské  s  no- 
vými živly  novellistickými  a  má  význam  kul- 
turně historický;  složen  byl  od  mnicha  klá- 
štera tegernseeského.  —  Tak  tedy  za  pa- 
novníků saských  poesie  německá  ustupovala 
do  pozadí  za  latinskou.  A  přece  vystoupil 
v  době  této  muž,  který  svou  činností  lite- 
rární chtěl  k  platnosti  přivésti  jazyk  mateř- 
ský. Jest  to  Notker  Labco  (f  1022),  zvaný 
pro  své  zásluhy  o  jazyk  německý  Teutonicus. 
Nebyl  básník,  ale  vědec,  který  se  svým  úko- 
lem učitelským  jakožto  představený  kláštera 
sv.-havelského  spojoval  péči  o  vypěstění 
německé  prosy,  a  to  jsa  si  vědom,  že  vy- 
učování může  se  zdárně  díti  jediné  na  zá- 
kUdě  mateřštiny.  Za  tím  účelem  přeložil 
žalmy  (rukopis  však,  z  nčhož  dílo  toto  známe, 
pochází  teprve  ze  stol.  XII.),  Boéthiův  spis 
>De  consolatione  philosophiaec,  Martiana 
Capelly  >De  nuptiis  Mercurii  et  Philologiae«, 

8 


1 1 4  Německo  (literatura). 


Boéthiův  kommentář  ke  kategoriím  Aristote- 


i  Dante.  Látky  biblicKé  berou  se  xa  předmět 


lovým  a  zpracováni  Aristotelovy  hermeneu-  básnických  zpracováni,  a  není  to  pouhá  pa- 
tiky.  Samostatně  napsal  latinskou  rhetoriku,  i  rafrasc ;  ve  zpracováni  první  knihy  Mojií- 
promíšenou  místy  německými,  tak  jako  na- 1  áovy  ve  ^^^ener  Genesis  básník  volnou  for- 
opak  v  jeho  spisech  německých  nechybí '  mou  metrickou  věci  starozákonné  připíná 
vložek  latinských;  jiné  spisy  jeho,  jako  zá- |  k  přítomnosti  a  poměrům  soudobým,  a  to 
klady  arithmetiky  a  překlad  knih]^  Hiob,  I  beze  vií  askése;  ryze  epicky,  beze  vSí  sym* 
Catona,  Vergilia  a  Terentia,  se  ztratily.  Šlo   holické  morálky^  líčí  básník  první  polovice 


mu  při  tom  o  vytříbení  jazyka,  jei  vrcholí 
v  zákoně  o  fonetice  větné  a  o  pravidelném 
přizvukování  slov.  Bývalo  by  velmi  vý- 
znamné, kdyby  snahy  jeho  byly  naily  ná- 


XII.  stol.  útisky  Židův  od  Faraóna  a  odchod 
jejich  v  Exodu,  při  ěemi  Isráélity  obdaruje 
přednostmi  německých  rytířů;  tím  více  alle- 
gorie  a  výkladů  theoretick^ch  jest  ve  zpra- 


sledovníkův.  Ale  tak  se  nestalo.  cování  starozákonných  dějin  ai  k  Josuovi, 

Vliv  církevní  vzmáhal  se  během  XI.  a  XII.  i  dochovaném  ve  velikém  rukopise  Voravském 
století  víc  a  více.  Politicky  papežství  čelí  j  (Vorauer  Genesis^.  V  rulcopise  tom  do- 
moci římské,  v  organisaci  vnitřní  odděluje  |  chovány  jsou  také  básně  pani  A  vy  (v.  t.), 
se  Život  duchovní  askéticky  důsledně  ode  v  nichž  líčí  Život  Kristův  a  hrůzv  Antikri- 
všeho  světského.  Zájem  pro  klassicismus  ve  stovy,  jak  učinil  také  hesský  básník  ve  frag- 
vědě  přešel  ve  filosofii  specificky  Křesťan- 1  mentární  básni  Friedberger  Ckrist  und  Anti- 
skou,  ve  scholastiku,  jejímž  střediskem  stala  chríst  a  jak  činili  také  jiní.  Ava  jest  první 
se  Francie  působením  Abélardovým,  a  také '  básnířka  německá,  o  jejím  životě  nevíme 
poesii  ovládají  idee  výhradně  křesťanské.  To  I  vSak  nic.  Líčí  místy  dost  vřele,  ale  celkena 
zejména  v  tom  druhu  poesie,  s  nímž  se  v  lit.  su5e.  Jest  zajímavé,  se  více  než  u  ženy  V3rtiiká 
něm.  setkáváme  poprvé,  v  dramat ě.  Pů-icit  a  Živel  lyrický  u  básníka:  Wernher 
vodnídramaněmecké  jest  drama  duchovní;  složil  r.  1172  tři  písně  o  Panně  Marii  Driu 
i  ono  vzalo  původ  svůj  v  náboženství,  tak '  liet  von  der  maget,  dle  pseudoevangelia 
jako  u  národů  jiných.  Nejstarší  zárodek  jeho  I  Matoušova.  Ty  tři  písně  jsou  tři  knihy, 
shledáváme  u  Tutila,  ienž  velikonoční  evan- 1  v  nichž  básník  vypravuje  o  rodičích  a  naro- 
gelium  Markovo  přizpůsobil  k  přednesu  dra- 1  zení  Panny  Marie,  o  jejím  dětství,  zasnoubení, 
matickému.  Látku  bralo  drama  z  významných  !  početí  a  o  narození  a  žití  Ježíšově  až  k  útěku 
slavností  církevních,  především  z  velikonoc-  |  do  Egypta,  epicky,  ale  má  při  tom  smysl 
nich  a  pašijových,  z  narození  Kristova,  Epi- 1  pro  její  žcnskost;  krásně  pojímá  její  mateř- 


fanias  a  slavnosti  tří  králů.  Předváděly  se 
scénv  jednotlivé  a  znenáhla  spojovaly  se 
v  cykly,  které  představujíce  celý  život  Kri 


ství,  i  její  božství  jest  jen  výronem  nejkrás* 
nější  důstojnosti  ženy,  jejího  mateřství;  cítí 
s  ní  radost  i  bol,  který  prožila  jako  matka, 


stův  a  odbočujíce  až  k  prorokům  starozá- '  a  vzhlíží  k  její  panenské  čistotě.  Wernher 
konným  tlumočí  křesťanský  názor  světový,  |  netkví  jenom  v  podání  biblickém,  ale  pojímá 
tkvící  v  naději  v  blažený  život  posmrtný  a  i  Bohorodici  lidsky;  ona  jest  mu  ideálem  ženy 
v  boji  proti  Antikristovi.  Provozovány  bvly  vůbec.  Jeho  písně  Jsou  výrazem  mariánského 
hry  ty  v  kostelích,  dokud  v  ně  nevnikly  I  kultu,  jemuž  i  jinalc  v  této  době  dáván  výraz 
živly  světské,  leckdy  dost  laxní,  jak  se  ča-  {Melker  Marienlied,  Arntteiner  Marieníeich, 
sem  stalo  Psány  byly  latinsky,  ale  právě '  Mariensequenx  von  Muri  a  j.j  a  v  nějž  vklá- 
V  době  této   zaznamenáno  jich  bylo  málo.  I  dáno  hojné  allegorie  a  symboliky,  snad  puso 


Nejvýznamnější  jest  Tegernseeská  hra  o  An- 
tikristovi, složená  za  Bedřicha  Barbarossy. 
Askéticky  duch  křesťanský  obráží  se  také 
v  některých  básních  německých  tou  dobou 


bením  Písně  písní,  která  již  r.  1063  stala  se 
známou  německým  překladem  prosaickým  a 
německo-latinskou  parafrasí  Willirama  von 
Ebersberg.  Je  v  těch  básních  proto  více  poesie 


vzniklých:  v  alamanské  básni  Memento  moři  nežli  v  oněch  výkladech  askétických,  s  ja- 
a  v  písni,  již  složil  bamberský  biskup  Ezzo  j  kými  se  ještě  dále  setkáváme  ve  výkladě 
(E^olied)  o  zázracích  Kristových  a  jíž  úvo-  ]  nicejského  vyznání  víry  rýnského  duchov- 
dem  předeslal  vylíčení  stvoření  světa  (ane- 1  niho  Hartmanna,  odmítajícího  i  manželství, 
genge)  a  velebí  vřele  význam  kříže ;  dále  ^  a  v  přísné  básni  Von  des  Todes  gehúgede 
v  písni  složené  (kol  r.  1080)  na  počest  arci- ,  (Elrinnerung  an  den  Tod),  satiricky  bičující 
biskupa  kolínského  Annona  ,Annolied*  (v.  <  zkázu  světa  a  stavův.  Napsal  ji  snad  Hein- 
t.),  nejstarší  básni  dolnorýnské,  dochované  jen  '  rich  von  Melk  (kol  r.  1160),  a  on  jest  asi 
otiskem  Opitzovým.  Báseň  neobmezuje  se  j  také  původcem  zvláštní  satiry  vom  Priester* 
však  jen  na  chvalozpěv  svého  hrdinv  a  na  ,  lehen,  ač  v  askési  nejde  tak  daleko  jako  Hart- 
vylíčení  zázraků,  jež  se  konaly  nad  jeno  hro- 1  mann,  spíše  se  blíže  korutanské  básni  vům 
bem,  n^brž  vkládá  i  živly  historické  dotýká- '  rechte,  v  níž  i  ženě  ponechává  se  její  právo, 
jíc  se  boje  mezi  papežstvím  a  císařstvím, ,  Jako  pak  v  látky  a  motivy  duchovní  vklá- 
líčí  dějiny  světa  od  stvoření   člověka  a  od  i  dány  živly  světské,  tak  naopak  chápala  se 

f)ěti  říší  světových  přechází  až  k  městu  Ko- 1  poesie  látek  světských  a  proplétala  je  Živly 
inu  a  Annonovi,  stručnými  a  místy  živými '  křesťanskými.  Tak  obsáhlá  rýmovaná  Kaiser- 
verši.  Dolnorýnská  jest  také  legenda  o  irském  I  cAroni^,  složená  řezensk^m  duchovním  kol 
r3rtíři  Tundalovi,  kterou  kol.  r.  1160  složili  r.  1150,  podává  dějiny  římských  králů  a  či- 
dle latinské  >Visio  Tundali<  básník  hesský;  I  sařů  od  Romula  až  ke  Konrádu  Staufskému, 
líčí  radosti  nebe  a  strasti  pekla,  a  použil  jí  >  líčí  vítězný  boj  císařství  s  pohanstvím  a  spo- 


Německo  (literatura). 


11& 


jujíc  křesťanství  s  rytířstvím  v  popředí  staví 
■tav  duchovní  a  jeho  zájmy.  Je  to  dílo  kom- 

Bitačni,  mexerovíté,  není  v  ném  jednoty  (po 
.omuloví  na  př.  hned  Jde  lulius  Caesar,  po 
Neronovi  CoUatinus  a  j.),  ale  pro  rozmanitý 
a  zábavný  obsah  doélo  hojného  rozšíření. 
Ze  xminéné  anahv  vzniklo  také  první  svět- 
ské epos  oécneaié,  píseAoAlexandrovi, 
ne  povodní  ovéem.  Test  to  zpracování  po- 
vésti o  Alexandru  Vel.,  jei  jii  v  V.  stol. 
po  ICr.  spojeny  v  románové  vypravování  ře- 
cké»  záhy  rozšířené  překlady  po  východě 
i  západě;  na  západ  dostaly  se  latinským  pře- 
pracováním Jttlta  Valena  a  Leona  (»historia 
de  proeUis  Alexandři*),  dle  nich  složil  Aubry 
de  Besan^n  epos  francottzské,  a  tuto  báseň 
ocfflccky  zpracoval  v  první  polovici  XII.  st. 
rýnský  dochovm'  Lamprecht  Epos  velebí 
6oy  rytířské  a  líčí  báječný  svět  Orientu, 
xcria  Časové  v  době  výprav  křižáckých, 
a  na  konec  přechází  v  duchovní  moraliso- 
váni.  Mnohem  více  viak  tento  živel  duchovní 
T3rniká  ▼  písni  o  Rolandovi.  Složil  ji  ba- 
vorsMkněz  (Pf^f/e)  Konrád  (v.  t.  14)  dle 
staroíranc.  Chanson  de  Roland,  pocházející 
%  Z.  pol.  XI.  stoL  a  opěvující  přepadnutí  zad- 
ního voje  Karla  Vel.,  vracejícího  se  r.  778 
z  výpravy  proti  Maurům,  u  Roncesvallů,  a 
hlavního  z  hrdin  Karlových,  Rolanda.  Básník 
německy  uchýlil  se  od  francouzského  origi- 
nálu neien  formálně,  ale  především  ideově; 
nationáíní  a  patriotický  ráz  písně  franc.  se- 
třev nahradil  jej  vědomím  křesťanským,  sta- 
tečnost osobni  přechází  v  účelný  boj  za  víru, 
z  Manrftv  učinil  křižáky  XII.  stoTL  Zcela  duchu 
doby  odpovídá  báseň,  jež  jest  produktem 
poesie  »spielmannA«,  kteří  se  svou  poesií 
pro  odpor  básníků  duchovních  odkázáni  byli 
}íttak  na  tradici  ústní:  Kčnig  Rother;  líčí  vý- 
pravtt  mocného  krále  Rothera  za  chotí  da- 
ícko  Žijící  a  pro  krutost  otcovu  nedobytel- 
noa;  Rother  ji  konečně  získá  a  po  několika 
letech  oba  odřeknou  se  světa;  slučují  se 
v  ní  tak  časové  dojmy  Orientu  s  duchem 
křesCanským.  Fantastický  svět  Orientu  tvoří 
laké  hlavní  obsah  básně  Her^og  Ernsty  který 
zbaven  byv  trůnu  otčímem  usmrtí  jej  a  vydá 
se  na  pouť  do  země  Svaté,  až  dojde  odpu- 
áténi.  Zažije  při  tom  hojnost  dobrodružství. 
Pověst  ta  sloučila  dvě  osobnosti  historické: 
vévoda  Ludolfa  švábského,  syna  Otty  I., 
který  se  pozdvihl  proti  vlastnímu  otci,  a 
šváMkého  vévoda  Arnošta  II.  (v.  Arnošt 
14).  —  Jakožto  nový  druh  byla  v  kruzích  ry- 
tířských také  pěstována  lyrika  světská. 
Počátky  její  sahají  vlastně  íiž  do  doby  Ottfi, 
kdy  básně  latinské  přednášeny  byly  po  způ- 
sobe poesie  špilmanské.  Skladateli  jejich  bý- 
valí mnichové,  kteří  životu  kočovnému  dá- 
vali přednost  před  přísnými  kláštery  a  kteří 
později  tvořili  zvláštní  cech  {clerici  vagantes). 
rtody  této  •Vagantenpoesie*  dochovány  jsou 
v  bohaté  sbírce  písní,  objevené  v  klášteře 
Benediktbeuem  (Carmina  Burana);  byly  to 
písně  tejména  milostné,  winileodes^  jež  po- 
zději pro  svoa  nevázanost  byly  zapověděny. 
Ve  stoL  XIL  byla  však  tato  lyrika  světská 


pěstěna  jako  zvláštní  druh  básnický.  Jako 
nejstarší  skladatel  jejich  dosvědčen  jest  Kú- 
renberger  (v.  t),  pod  jehož  jménem  do- 
chovalo se  15  strof  Čtyřveršových  se  sdru- 
ženým rýmem,  pěkných  a  cituplných.  U  Diet- 
mara  v  on  Aist  (v.  t.)  shledáváme  poprvé 
t.  zv.  Tagelied,  písně  lyrické  skládal  Mein- 
loh  von  Levelingen  a  jiní  stavu  rytíř- 
ského .  K  této  poesii  druží  se  také  Spruch, 
krátká  báseň  rázu  poučného  a  satirického; 
část  takových  básní  dochována  jest  pod  jmé- 
nem Spervogel.  Druh  ten  rádi  pěstili  špil- 
mani.  V  tuto  dobu  spadá  také  první  ně- 
mecké epos  zvířecké,  Reinhart  Fttcks,  jež  dle 
franc.  cyklu  bajek  Roman  de  Renart  složil 
Heinrich  der  Glichezáre  (v.  Heinrich 
3).  Dle  vzoru  francouzského  vznikly  také 
báseň  Floris  und  Blancheflur  a  Trittan  und 
holde  i  oba  romány  milostné,  z  nichž  druhý 
fkol  r.  1170)  zpracoval  E  i  1  h  a  r  t  v  o  n  O  b  e  r  ge 
(v.  t),  jen  fragmentárně,  ale  z  pozdějšího 
zpracování  jest  s  dostatek  znám.  Chronolo- 
gicky a  částečně  i  obsahově  řadí  se  k  nim 
také  epos  o  hraběti  Rudolfovi,  složený  dle 
básně  franc.  kol  r.  1172. 

Tak  se  znenáhla  zkypřila  půda  pro  roz- 
květ básnictví  rytířského,  který  spadá 
v  léta  1180—1300.  SUv  rytířský  vyvinul  se 
ve  Francii  a  stálými,  nevyhnutelnými  styky 
přešel  do  Němec  se  svými  ideály,  z  nichž 
nejvýše  se  pnuly  osobní  statečnost  a  láska, 
a  s  nimi  přišel  nový  proud  také  do  německé 
poesie.  Rytířská  poesie  německá  čerpala 
přímo  ze  zdroje  francouzského.  Nejen  že  for- 
málně dle  vzorů  franc.  dbala  i  po  stránce 
technické  jakési  uhlazenosti  dvorské,  ale  fran- 
couzské plody  přímo  přejímala.  Tím  nemá 
býti  řečeno,  že  je  vždy  pouze  překládala; 
básníci  látky  přejímali  a  do  nich  vkládali 
z  individuality  vlastní.  Vergiliova  Aeneis 
byla  přepracována  básníkem  francouzským 
ve  XII.  stol.,  a  dle  ní  složil  samostatně  svou 
Entit  Heinric  v.  Veldeke  (v.  t.),  jehož 
si  cení  sám  Gottfried  Štrasburský,  Bénolt 
de  Sainte-More  zbásnil  dle  latinského  pře- 
kladu historii  o  válce  trójské,  a  dle  něho 
Herbort  von  Fritzlar  své  epos  Lietvon 
Troie;  Albrecht  von  Halberstadt  (viz 
Albrecht  28)  zbásnil  r.  1210  Ovidiovy  Me- 
tamorfosy,  přímo  však  dle  originálu  anti- 
ckého; k  francouzské  předloze  poukazují  také 
fragmenty  románu  Athis  und  Prophilias  a 
historický  román  Eraclius.  Všude  tu  jest  pa- 
trný vliv  Veldekův  a  jeví  se  také  u  prvního 
z  trojice  vynikajících  básníků  dvorského  eposu 
HartmannavonAue  (v.  t.).  Vyznačuje-li 
jeho  Ereca  a  Iweina  jemný,  dvorský  tón, 
psychologická  motivace  a  veliká  bohatost 
stilisticka,  vedoucí  leckdy  k  epické  rozvláč- 
nosti na  úkor  názornosti,  pak  působí  v  le- 
gendách Gregorius  a  Der  arme  Heinrich 
básníkův  opravdový,  zbožný  cit:  on  se 
ideálů  rytířských,  světských  zřekl  ve  pro- 
spěch ideálů  křestanskýcb.  Zcela  jinak  nej- 
znamenitější z  uvedené  trojice.  Wolfram 
von  E8chenbach(*mezi  1170— 1175),  který 
v  neskvělých  poměrech  vyrostl  a   sám   se 


116 


Německo  (literatura). 


vzdělay  vytvořil  nejznamenitější  epos  středo- 
věké Par\ivaL  Také  jím  zmítal  onen  rozpor 
jako  u  Hartmanna,  ale  Wolfram  z  nčho  vy- 
Sel  vítězně:  ne  odříkání,  ale  uplatnění  obou 
těch  ideálfi  bylo  základem  jeho  názoru  na 
svět,  jak  jej  sezná váme  z  osudQ  jeho  hrdiny, 
který  si  učinil  zásadou  >des  libes  pris  und 
ouch  der  sele  pardis  bejagen  mit  schilt  und 
Quch  mit  8per«.  To  je  také   ideou  eposu. 
Člověk  činy  svými  má  si  pojistiti  blaženost 
duáe,  k  tomu  tíhne  Parcival  a  k  té  zkuše- 
nosti dospěje  po  mladistvé   naivní  skepsi, 
po  hrdém  sebevědomí  a  odvrácení  se  od 
boha  a  po  trpkých  zkouškách  iivota.    To 
jsou  fase  eposu.  Význam  jeho  spočívá  v  tom, 
že  Wolframů  v  Parcival  jest  typem  člověka 
jeho  doby,  a  lze  říci,  člověka  vůbec;  jemu 
nejde  jen  o  vnější  dekoraci  přejatého  mo- 
tivu, jde  mu  především  o  nitro  hrdiny,  jeho 
báseň  má  vlastní  ňlosofický  názor,  a  názor 
ten  tlumočí  vysoce  poeticky,  především  krás- 
ným symbolem  tajemství  sv.  Graalu,  sym- 
bolem lidské  dokonalosti  a  lidského  štěstí. 
Tím  samostatným  názorem  liší  se  od  pra- 
mene   svého,    od    Parcivala    Chrétiena   de 
Troyes,  nejstarší  básně  o  sv.  Graalu;    ne- 
známe jiné,  které  by  byl  mohl  užiti,  ani  ne 
provengalského  pěvce  Ryota,  jehož  se  sám 
dovolává.    Co  dále  vyznačuje  Wolframovu 
osobnost,  jest  jeho  názor  o  ženě.   U  něho 
není  to  rytířská  galantnost  a  dvornost,  ve 
které  vrcholí  poměr  muže  k  ženě,  on  jediné 
v  manželské  lásce  a  věrnosti  shledává  štěstí 
tohoto  poměru;  proto  v  osudech  Parcivalo- 
vých  láska  k  choti  hraje  tak  důležitou  úlohu. 
Na  témže  názoru  spočívati  měla  báseň  jeho 
Titurel,  dochovaná  jen  zlomkovitě,  a  rovněž 
tak  Willehalm;   i  v  něm  k  reflexím  o  prav- 
dách křesťanských  a  protivě  jeho  k  pohan- 
ství druží  se  ideál  ženy,  jak  jej  Wolfram  po- 
jímal. Poetickými  scénami,  velkolepou  dikcí 
básnickou,    zdravým    humorem    a   smělými 
obrazy,  jaké  shledáváme  i  v  několika  jeho 
básních    lyrických    (Tagelieder),   vyniká   W. 
nade  všechny  předcnůdce.  Básnická  řeč  jeho 
působí  však  značné  obtíže,  a  to  bylo,  co  mu 
vytýkal  znamenitý  i eho  vrstevník  Gottfried 
ze  Štrasburka(v.  t),  jenž  v  eposu  Tristan 
líčí  utrpení  a  blaho  lásky  způsobem,  jakého 
literatura  něm.  doposud  nezná.  Ideový  pod- 
klad není    tak  hluboký   jako   u  Wolirama; 
všechno  se  soustřeďuje  kolem  vášně  neodo- 
latelné lásky.    Formálně  stojí   Gottfried   ze 
všech    nejvýše.    Rád    allegorisuje.    zejména 
v  krásné  scéně,  kde  Tristan  s  Isoldou  pro- 
žijí blažené  okamžiky  lásky,  rád  vkládá  fran- 
couzská slova  a  frase,  v  míře  daleko  větši 
nežli  básníci  jiní.  Pramenem  byl  Gottfriedovi 
Eilhart  von  óberge  a  franc.  básník  Thomas. 
Epos  není  dokončeno,  smrt  básníka  přeru- 
šila.  Pokračovali  v  něm  Ulrich  von  Túr- 
heim  (1240)  a  Heinrich  von  Freiberg 
(v.  von  Freiberg),  končíce  smrtí  obou  mi- 
lenců. —  Tito  tři  básníci  uměním  svým  pů- 
sobili na  řadu  následovníků,  sahajících  pro 
motivy   k  pověsti   o   Artušovi   a   vzhledem 
k  pramenům  svým  více  méně  samostatných. 


Ulrich  von  Zatzikhoven  složil  román 
artušovský  Lan\elot^  dost  laxní,  Wirnt  von 
Gravenberg  seríosnější  W/^^a/ots  dle  stfrc. 
básně  >Bel  Inconnu<,  Heinrich  von  dem 
Tůrlin  (v,  Heinrich  5)  román  Die  Krone^ 
Stricker  báseň  o  rytíři  artušském  Daniel  v. 
dem  blúhenden  Thal,  bavor.  básník  P 1  e  i  e  r  dle 
nčho  Gare!  vom  blúhenden  Thal  a  mimo  to 
Tandarois  a  Meleran^^  neznámý  básník  napsal 
Wigamur^  Konrád  v.  Sto f f e  1  (v.  t) pendant 
k  Hartmannovu  Iweinu  Gauríel  von  Muntavei 
a  j.  Wolfram  naŠel  dokonce  pokračovatele 
svého  Titurela:  Albrecht  (v.  Albrecht  30) 
složil  epos  Derjúngere  Titurel  (1272),  až  do 
konce  básně  vydávaje  se  sám  za  Wolframa, 
aby  dojem  díla  svého  zvýšil;  za  tím  účelem 
snaží  se  také  básníka  ve  všem  překonati, 
v  dobrodružstvích,  divech  sv.  Graalu  i  v  uče- 
ném apparátu,  v  metru  i  řeči;  líčí  dějiny  sv. 
Graalu  od  dob  Kristových  až  k  potomkům 
Parcivalovým,  zejména  obšírně  popisuje  nád* 
herny  chrám  sv.  Graalu,  jejž  r.  1834  rekon* 
strnoval  Sulpic  Boisserée  a  dle  kteréhožto 
vylíčení  Karel  IV.  dal  vystavěti  kapli  sv. 
Kříže  na  Karlštejně.  Zmíněný  Ulrich  von 
Túrheim  pokračoval  ve  Wolfinamové  eposu 
Willehalm,  a  co  ve  Wolframově  básni  jenom 
jest  naznačeno  nebo  se  předpokládá,  ve 
vlastním  Willehalmu  vylíčil  Ulrich  von 
Tůrlin.  Jako  vy  pravovatel  uveden  jest  Wolf- 
ram v  básni  o  Parcivalově  synu  Lohengri- 
novi,  složené  v  Bavořích  ke  konci  XIIL  stol. 
Vliv  těch  tří  básníků  jest  pak  patrný  i  při 
jiných  látkách,  jež  básníci  bavorsko-rakouští 
a  středonémečtí  činí  předmětem  svých  plodů 
básnickj^ch.  Tak  při  novém  druhu  poetickém^ 
krátkýcn  básních  didakticko-satirických,  jeŽ 
nazývají  se  Reden  a  bispel,  při  humoristických 
básních  zvaných  Schwank^  jaké  shledáváme 
ve  Strickerově  Pfaffe  Amís^  jenž  svými  kou- 
sky klame  lid  i  duchovenstvo,  i  knížata,  v  pěkné 
básni  Mat  und  Beafior^  líčící  utrpení  a  koneč- 
nou očistu  šlechetné  ženy,  v  eposu  Apollo* 
nius  von  Tyrus,  jež  složil  vídeňský  lékař 
Heinrich  v.  Neustadt  (v.  Heinrich  15)^ 
i  v  histor.  románě  o  Alexandru  Velikém,  jejž 
také  dle  latinského  složil  Ulrich  von 
Eschenbach  pro  krále  Václava  II.,  svého 
příznivce;  týž  v  eposu  Wilhelm  von  Wenden 
sloučil  cizí  tradice  s  motivy  domácími.  Epi- 
cké  básně  historické  vůbec  byly  oblíbeny; 
takjohann  von  Wiirzburgr.  1314  veposu 
Wilhelm  von  Oesterreich  slučuje  živly  německé 
s  orientálskými.  Jindřich  Lev  jest  hrdinou 
velkého  románu  alamanského  o  Reinfriedovr 
von  Braunschweig,  Berthold  von  Holle 
(v.  Berthold  6)  líčí  lepší  doby  rytířstva 
v  básních  Demantin,  Crant^  Darífant;  básník 
slezský  vyliČuje  křížovou  výpravu  lantkra- 
běte  Ludvíka  Zbožného  Durynského,  a  vzni- 
kají rýmované  kroniky:  Eberhardova  o  klá- 
šteře Gandersheimském  r.  1216,  kronika  brun- 
švická r.  1298,  Gottfrieda  Hagenova  kronika 
města  Kolína,  kronika  livlandská  r.  1290; 
Jans  Enenkel  (v.  t.)  píše  kroniku  světa 
a  Fúrstenbuch  von  ósterreich  und  Steier,  a  od 
r.  1300—17  Ottokar  von  Steier  cennou 


Německo  (literatura).  117 

kroniku  rakouskou,  sihajid  od  smrti  posled-  soče  dramatický  déj  básně.  Ne  však  ten  déj, 
oiho  Babenberka  al  k  r.  1309.  Koltnmé  hi*  ale  charaktery  osob,  jei  jsou  jeho  nositeli, 
Btorickyt^Íimkvá}t9tbiaeň  Meter  Helmbrecht,  tvoři  poetický  dosah  básně,  charaktery  ty 
kteroQ  napsal  bavorský  básník  Wernher  vyznačuje  naprostá  důslednost.  Nový  násor 
der  Gartenarc  ajii  lze  pokládati  zancj-  kresfanský  z  toho  odkazu  dob  dávných  ne- 
starší němedu>a>Dorfgeschichte«;  Učí,  kterak  setřel  niěeho,  nebof  pokud  Uvel  křestanský 
jinoch  selský  stal  se  z  ješitnosti  a  zpupnosti  v  báseň  zasahá,  jest  cistě  vnější  a  formálm; 
loupeinfm  rvtiřem.  Kulturně  historický  vý-  fivly  mythické  i  historické  jsou  jím  v  pod- 
znam  mi  také  báseň  FrauenbMch,  v  níi  (1257)  statě  nedotknuty.  Po  stránce  vědecké  staly 
Ulrich  von  Lichtenstein  ve  formě  dia-  se  Nibelungy  později  předmětem  usilovného 
logické  uvádí  příčiny  úpadku  jemných  mravů  a  účinného  oadání,  skýtajíc  zajímavý  doklad 
rytířských  a  dvoruých.  Vliv  €rottfriedův  pro  dějiny  pověsti  bohatýrské,  její  vznik, 
patrný  jest  u  alamanského  básníka  Konráda  vývoj  a  přechod  od  kmene  ke  luneni,  pro 
Flecka  (v.  t)  v  jeho  básni  Flwe  und  Blam^  svůj  iivel  mythický  i  svou  stránkou  metri- 
sckeffMr  a  dvou  jiných  básníkův  alamanských,  ckou  a  rukopisným  podáním;  co  do  slofeni 
Rttdolfa  von  £ms  a  Konráda  v.  Wúrz-  svého  vyvolaly  theorii  tak  svůdnou  i  po- 
barj;  (v.  Konrád  23);  u  Rudolfa  více  <  chybnou,  jakou  shledáváme  v  otázce  homér- 
V  ohledu  formálním;  jeho  báseň  nejstarší,  ske.  K  písni  o  Nibelunzích  připojen  byl  xáhy 
Der  gute  Gerkart,  osvědčuje  v  četných  do- ,  elegický  doslov  Die  Klage,  líčící  smutek  po- 
brochruistvích  lásku  k  blifnímu,  askétická  le-  zůstalých  a  tesknící  o  osud  zahynulých.  Co 
j^enda  BaHaam  und  Jošáphat,  svým  časem  do  poetické  ceny  nejblífe  jí  pak  stoji  Gu* 
velice  oblíbená,  rytířský  román  Wilhdm  von  drun  (v,  L),  v  nís  k  starému  mythu  připínají 
Orient  a  Gesckichte  Alexenders  des  Grossen  se  události  a  poměry  z  doby  norských  a 
prodchnuta  jest  středověkým  názorem  kře-  dánských  Vikingů.  Tak  jako  v  Nibeluniích, 
stanským,  tak  jako  y^eltchronik,  líčid  dějiny  i  zde  jest  vůdčím  motivem  věrnost,  ale  pře- 
Starého  zákona  ai  k  Salomounovi  s  exkursy  devšim  věrnost  ženy.  Nevede  však  k  tragi- 
X  déj  to  světových  a  z  geograňe.  Činnost  Ru-  '  cké  katastrofě,  nýbrš  po  dlouhém  strádaní 
dolfova  a  Konrádova  nebyla  bez  popudu  pro  a  utrpení  ke  konečnému  štěstí  a  smíru ;  jiný 
jiné.  V  básnictví  duchovním  zejména  Rudolf  rozdíl  od  Nibelungů  tkví  v  tom,  ie  Guorun 
působil  mimo  na  jiné  na  dvě  největší  legendy  nevykazuje  takové  dramatické  jednotnosti 
z  doby  této:  Dos  Buek  der  Vdter  a  Passionai,  jako  Nibelungové;  ty  vrstvy,  z  nichi  sestává, 
jejichž  hlav.  pramenem  byly  >Vitae  patrum«    nijak  vnitřně  nesouvisí,  pouze  vztah  genea- 

{inpisované  Hieronymovi,  a  »Legenda  aurea<  '  logický  je  navzájem  vííe,  dovnitř  děie  ne- 
acoba  de  Voragiue.  zasahují.  Z  toho  lze  souditi,  ie  půvoaní  bá- 

Ale  jako  v  dobách  jiných,  tak  ani  v  této  seň  základní  doznala  časem  značného  roz- 
dobé  nového  proudu  v  poesii  nevymizely  <  šíření,  čemuž  ostatně  tak  asi  bylo  i  při  Ni- 
z  paměti  pověsti  domácí,  národní.  Jenom  že ;  belunzích.  Gudrun  daleko  nedosáhla  té  ob- 
ode  dvorů,  přejících  směru  novému,  uchy-  lihy  a  toho  rozšíření,  jako  Nibelungové; 
lily  se  mezi  vrstvy  lidu  prostého,  špílmani !  svědčí  o  tom  ta  okolnost,  že  dochována  jest 
pátovali  umění  své  na  vesnicích,  na  silni- '  v  rukopise  jediném  (ve  stkvostné  sbírce, 
dcfa  a  mezi  chasou,  zejména  na  Rýně,  kde  I  která  na  počátku  XVI.  stol.  pořízena  byla 
dále  spojovali  pověsti  pohanské  s  křesťan- 1  k  rozkazu  dsaře  Maxim  iána  I.),  kdežto  ruko- 
skými,  starou  svéráznost  s  přejemnělým  vku-  '  pisů  písně  o  Nibelunzích  jest  přes  dvacet, 
novějším.  Odtud  pochází  také  nejryzejší ;  Pod  vlivem  těchto  dvou  eposů   národních 

vznikla  celá  řada  jiných.  Většina  jich  pojí  se 
k  vážnému,  dobromyslnému  a  statnému  hrdi- 
novi Dietrichovi  v.  Bern  (v.  Détřichl),  ku- 


produkt  poesie  špilmanské  Solman  und  Mo- 
roi/,  sahající  svým  motivem  milostným  o  lehko 
nyslnosti  ženy  do  doby  prastaré;  k  ní  ná- 


leží také  báseň  Orendel^  líčící,  kterak  Oren- !  píce  kolem  něho  hrdiny  gotsko-hunské,  li- 
de! v  zemi  svaté  dobude  si  ruky  královny  ■  číce  jeho  boje  s  obry  i  trpaslíky.  Básně  ty 
Bridy,  osvobodí  boží  hrob  a  získá  roucho  I  jsou  dochovány  většinou  v  několika  poda- 
Krtstoyo,  a  Kánig  Osmald,  vítězně  bojující '  nich;  pro  Goldemare,  líčící  boj  jeho  s  krá- 


protl  Saracenům.  Vážnějšího  a  ušlechtilej- 
šfbo  rázu  nabyla  poesie  špílmanův  a  tradice 
národních  básní  bohatýrských  v  německých 


lem  trpaslíkův,  uvádí  se  i  jméno  básníka, 
Albrechta  v.  Kemenaten  (v.  Albrecht 
29).  Samostatná  jest,  ale  s  Dietrichem  přece 


krajkh  jihovýchodních,  kde  také  rytířstvo  |  souvisí  langobardská  pověst,  jež  jest  sákla- 
více  jim  přálo.  Tam  také  byly  skládány  zpěvy ,  dem  básně  o  Ortnitu  a  Wolf  dietrichovi  \  Ort- 
bofaatýrské  a  eposy  pro  recitaci,  ovíero  s  ji-  nit  za  pomoci  Albericha,  otce  svého,  dobude 
stým  ústupkem  módnímu  směru.  Tak  také  ,  si  pohanské  princezny  Sidraty,  ale  v  boji 
vznikla  píseň  o  SiMun\ich,  Báseň  ta  jest  proti  dračímu  plemeni,  jeŽ  mu  do  země  po- 
zJatým  rounem  německé  poesie  středověké. '  slal  zlý  tchán,  padne,  i  pomstí  jej  jeden 
Význam  její  spočívá  v  tom,  že  přes  směro-  '  z  předků  Dietrichových.  Wolfdietrich  iest  sy- 
datné  proměny,  jež  zasáhly  v  dějinný  život  nem  Hugdietricha,  krále  cařihradského,  byl 
německý,  po  dlouhou  dobu  se  doveal  udr-  unesen  vlčicí,  později  se  vrátí  na  dvůr  a 
icti  a  v  básni  se  obráží  germánský  duch. ;  rausí  podstoupiti  boje  s  druhými  syny  Hug- 
Védoffií  bohatýrské  statečnosti  a  nevyhladí-  dietrichovými.  kteří  ho  nechtějí  uznati;  po- 
telná  věrnost  ve  všech  poměrech  jsou  ste- 1  máhá  mu  Berchtung  se  svými  desíti  syny, 
Žejni  idee.  v  nichž  bére  vznik  i  průběh  vy- ,  bitvu  však  prohraje,  musí  uprchnouti  a  za- 


118 


Némecko  (literatura). 


žije  řadu  dobrodružství,  až  po  16  letech  ao- 
délé  duši  jeho  odnesou  do  nebes.  —  V  kru- 
zích dvorských  doila  obliby  také  poesie  ly- 
rická. Jako  se  mluví  o  ávorském   epose, 
tak  možno  mluviti  i  o  dvorské  lyrice.  VAd- 
čím  motivem  poesii  té  byla  láska.   Minne. 
Náleželo  k  rytířskému  tónu,  paním   holdo- 
vati nejen  uhlazeným  mravem,  ale  i  písněmi; 
sám  Barbarossův  syn  Jindřich  v  mladých  le- 
tech zastoupen  jest  jako  básník  l^cký  ve 
velkém,  stkvostném  rukopise  Heidelber- 
ském,  vykazujícím  141  jmen  básnických.  Již 
pro  takové  množství  básníků  není  možno, 
aby  lyrika  ta  byla  vesměs  individuální,  své- 
rázná. Jest  to  ohlas  jednoho  a  téhož  motivu, 
lásk^  více  méně  Šťastné.    V  době  dřívější 
pani  více  vycházely  pěvcům  vstiříc,  nyní  jsou 
zdrženlivější,  ale  v  každém  případě  poměr 
milostný  povznáší  morálně.   Také  formálně 
se  lyrika  vyhranila.   Od  napodobení  metra 
starofrancouzského  a  proven^alského  přešlo 
se  k  typické  strofě  trojdílné,  sestávající  ze 
strofy,  antistrofy  (Stollen)  a  z  episody  (Ab- 
gtsang)  a  dovednými  rýmy.    Básně  byly  ur- 
čeny pro  zpěv  a  každý  básník  byl  úroveň 
skladatelem.  Oblíbeny  byly  písně  Friedri- 
cha von  Hausen  (fll90),  ač  nemá  mnoho 
invence;  ori^^inálnější  jest  Heinrich   von 
Morungen  (v.  t.),  v  jehož  lyrice  jest  více 
života  a  smělejších  obrazů,  z  básníků  horno- 
německých  Více  než  Heinrich  von  Rugge  a 
Albrecht  von  Johannsdorf  vyniká  Reinmar 
von  Hagenau  (f  kol  r.  1210)  reflexí  o  sta- 
vech du&vních  a  milostných  zkušenostech 
i  elegancí  dikce,  ač  zase  nemá  tolik  vřelého 
citu    a   takové   názornosti  jako    Morungen. 
Nejznamenitější  však  z  lyriků  středověkých 
jest  Walther  von  der  Vogelweide  (asi 
1170—1228).  Jeho  význam  jako  básníka  lyri- 
ckého nespočívá  jenom  v  jeho  poesii  mi- 
lostné, která  vymykajíc  se  konvenienčnímu 
čerpá  z  dojmů  ne  vybásněných,  ale  vskutku 
prožitých,  a  nedbá  rozdílu  stavů,  stejně  vřele 
se   obracejíc   k  dámě   velkého    svéta   jako 
k  prostému  kouzlu  nevinné  dívky,  jež  trhá 
kytičky  a  uvijí  z  nich  vínek,  a  s  níž  jde  na 
pláň,  kde  lípa^na  ně  střásá  déšť  květů;  ly- 
rika Waltherova  čerpá  ze  života  vůbec;  jest 
též  politicko- vlastenecká,  jeho  Sprůche  jsou 
ohlasem  boiířlivých  událostí  dějinných,  jež 
nastaly    v   básníkově    vlasti   po   smrtí   Jin- 
dřicha VI.,  kdy  vzplanul  boj  mezi  Ottou  a 
Filippem,  do  něhož  zasahoval    papež   Inno- 
cenc  III.   Waltherovi  jde  o  věc  německou, 
o  věc  národní,  o  jednotu  německých  kme- 
nův  a  upevnění  a  slávu  říše;  proto  jest  proti 
papeži,  brojí  proti  jeho  moci  světské,  nedbá 
jeho  klatby  a  ostře  vystupuje  proti  nešva- 
rům kléru  vůbec.  To  však  nevadilo,  aby  ne- 
byl smýšlení  opravdu  křesťanského;  oii  Be- 
dřicha II.  vybízí  k  tažení  do  Sv.  země,  pěje 
písně  křižácké  a  mocnou  touhou  jat  jest  po 
zemi  svaté  sám.  Walther  hloubá  o  nekoneč- 
nosti boží,  je  však  také  přesvědčen  o  mar- 
nosti  takového  přemítáni  a  vrací  se   vždy 
zase  ke  skutečnému,  danému.    Nenávidí  ne- 
věry a  pokrytectví,  proti   hrdinství   zbraní 


staví  hrdinství  morální  —  takovou  bohatost 
vykazuje  Waltherova  lyrika.  Není  tedy  divu, 
že  vyvolal  hojně  následovníků   více   méné 
povolaných,  i  v  kruzích  nejvyšších  —  mimo 
jiné   náležejí   mezi    minnescUigry    markrabě 
Jindřich  IIL,  vévoda  vratislavský  Jindřich  IV., 
markrabě  Otto  braniborský  a  král  český  Vác- 
lav 11.  —  básnici   z    povolání  pěstují  dále 
>Spruchpoe8Íi«  se  všemi  odrůdami   jejími, 
hádankou,   bajkou    zvířecí,   a   pěstili    také 
zvláštní  druh,  zvaný  Priamtl  (praeambulum), 
záležHící  v  tom,  že  řada  pozorováni   nebo 
pojmů  na  pohled  nesouvislých  staví  se  ve- 
dle sebe  a  posléze  se  k  nim  najde  společné 
pojítko.   Zmíněný  Ulrich  von   Lichtenstein 
napsal  báseň  Frauendienst,  v  níž  vypravuje 
o  svých  rytířsko-milostnýcb  dobrodružstvích 
a  kterou  vzdává  hold  rytířské  lásce,  jeŽ  vy- 
plňovala celý  život  jeho,  způsobem  leckdy 
naivním  a  fantasticky  romantickým,  jímž  oza- 
řuje  skutečnost  daleko  střízlivější;  jeho  ero- 
tika jest  íiž  karikatura.   Zcela  ve  Šlépějích 
jeho  kráčí  nejplodnější  z  básníků  >Sprucnu«, 
Reinmar  von  Zweter,  který  básnil  také 
při  dvoře  Českého  krále  Václava  I.  a  jehož 
ideálem  byla  »Frau  £hre«;  psal  také  básně 
politické  a  didaktické.  —  Proti  poesií  této 
nastala  reakce,  kterou  lze  nazvati  »h6físche 
Dorfpoesiec,    pendant    franc.    >Pastourel«. 
V  jejím  čele  stojí  Neidhart  von  Reuen- 
thal  (t  kol  r.  1275).   Také  on  svou  lyrikou 
sestoupil  do  kruhů  venkovských,  jenže  ne 
s  takovým  jemnocitem  jako  Walther;   má 
naopak   smysl   pro  drsnější  stránky  života 
venkovského,  a  písně  jeho  opěvuji  dobro- 
družství a  násilné  kousky,  k  nimž  při  zába- 
vách venkovských  nutně  dochází.   V  líčení 
takových  výjevu  jest  dost  realistický,  a  písně 
toho  druhu  byly  hojně  napodobovány,  mezi 
lidem  i  v  knizích  dvorských.  TannhcLuser 
rád  dodává  svým  písním  tanečním  komično- 
sti tím,  že  je  opatřuje  dlouhými  úvody,  ve- 
lebícími baď  knížete  nebo  líčícími  milostné 
dobrodružství,  a  vkládá  hojně  výrazů  cizích, 
i  narážek  literárních  a  geografických.  Obojí 
pak  lásku,  hdhere  i  niedere  minne,  slučovali 
ve  svých  písních  Burkart  v.  H6henfels, 
Gottfricd  von  Neifen,  Schenk  Ulrich 
v.   Winterstetten,  ale  až  k  bezohled- 
nému   naturalismu    uchýlil   se   Steinman, 
rytíř  durynský  (f  1294),  který  erotiku  dvor- 
skou parodisuje;   ústupek  tomu  směru  no- 
vému učinil  také  Johann  Hadlaub  z  Cu- 
richu,  ač  je  především  erotický  lyrik  vkusu 
staršQio   se  vší  sentimentálností  a  lichten- 
steinskou  naivnostf,  ne  však  strojenou.  Gott- 
fried  Keller  ve  svých  >Zůricher  Novellen< 
památku  jeho  pěkně  obnovil.  Theologickou 
a  přírodovědeckou  učeností  své  »SprOchc« 
vyplňuje  švábský  básník  Marner,  jehož  pří- 
kladu následovali  básníci  z  kruhŮv  ob&n- 
ských,  jako  Meister  Boppe,  Rumegland, 
Rogenhagen,  Meissner,  plno  mysticisran 
a  allcgorií  ve  své   verše  vložil   Heinrich 
von   Meissen,   zvaný   Frauenlob  (v.  t.)» 
Mezi  básníky  toho  druhu  znamenati  je  vů- 
bec jakousi  rivalitu  vzájemnou,  jak  o  tom 


N&necko  (literatura).  1 1 9 

sTČdčs  xvmtni  drmlij  básní,  zvané  Retsiin-  Stoletím  XIV.  počíná  se  úpadek  litera- 
gen,  Slraíen,  Schlndiingcn,  i  jejich  opak,  tury  némecké,  který  trvá  ai  do  stol.  XVI. 
pssné  chvály  a  oa  počest  příznivců  básníků.  Po  celou  tu  doba  ani  v  jedoom  sméru  ne- 
mrzi  ntí  náleií  báses  o  \dpa*e  péPcú  mm  vyspéla  poesie  néroecká  k  takové  výši,  tk\^ 
\Vartbmrc€  (mezi  1260 — 1270);  hlásí  se  jimi  jaké  ji  shledáváme  v  dobé  předchozí.'  Je  to 
předavést  pcnody  poadéjiL  Z  nich  vznikly  doba  přirozené  reakce,  která  v  literatuře  na- 
básné  poocné.  Wernher  von  Elmendorf  stati  mosí  tak  jako  v  iivoté,  a  doba  pře- 
sestavil  Tugtmdiekrt  z  dél  spisovatelův  anti-  chodu.  Rytířství  pozbylo  svého  významu* 
ckých,  přebásoéna  báseň  Cato,  kterou  jii  lesk  jeho  pobledl,  nemohl  se  jii  tak  zastkvíti 
Kocker  přeloiíly  fragmentámé  dochována  jest  jako  v  dobé  křižáckých  výprav;  k  tomu  při- 
didaktídcá  báseů  Kůmg  Ttroi  vom  Sekottem,  spély  také  zásadní  zmény  ve  válečnictví; 
v  nii  král  dává  naučení  syna  Vridebrantovi,  místo  toho  nastoupilo  pěstní  právo,  jeŽ  vkusu 
a  podobné  poačnje  otce  syna  o  ctnostech  a  jemnéjiímu  nebylo  arci  na  prospěch.  Dvůr 
povinnostcidi  stava  rytířského  v  básni  llt«z-  císařský  za  dob  Rudolfa  Habsburského  a 
Mktf,  v  jejím  pendantu  \Mmikekim  matka  po-  následujících  panovníků  dbal  více  zájmů  ma- 
oéuje  dcera  o  ctnostech  ienv.  Kanovník  teriálních  nei  duševních,  álo  mu  o  roxiiření 
Thomastn  von  Zirkláre  (f  1238)  sloiil  moci  a  panství  více  nei  o  pěstováni  litera- 
veltkoo  báseů  didaktíckou  o  10  knihách.  Der  tury.  Církev  byla  plna  rozporův  a  svárů 
wftíseke  Gast,  podávaje  názorný  obraz  o  du-  vnéiiích  i  vnitřních,  činnost  starých  moc- 
cbovním  a  společenském  iivoté  své  doby.  ných  řádů  převzali  mnichové  Žebraví,  zkrátka 
Nazval  básefi  tak  proto,  ie  jako  cizinka  za-  bývalých  podninek  rozkvětu  nebylo.  Místo 
vítá  z  Itálie  do  země  Německé  a  doiadovatí  pěvcův  oživuj ídch  dříve  dvory  kníiecí  na- 
še musí  příznivého  přijetí;  před  tím  sloiil  stoupili  rýmaři,  kteří  místo  poesie  pěstovali 
báseň  podobnou  v  jazyce  italském  nebo  heraldiku  {wapptndichter^^  Reimsprecher  a 
Crancoozském.  Zdrojem  ctností  vidí  se  mu  Pritschmeister  (obracející  na  sebe  pozornost 
staete,  nectností  unstaete;  není  sice  přísně  klapajídm  dřevem,  J^itsckt),  A  tak  se  poe- 
drkevní,  ale  zastává  se  papeie  Innocence  III.  sie  utekla  ke  kruhům  niiším,  občanským. 
proti  Waitherovi  a  vybízí  ke  křižácké  vý-  Tam  váak  přes  utěšené  poměry  hmotné,  jei 
pravě.  Zření  má  především  ke  stavíim  vyš-  přivodil  rozkvět  průmyslu  a  obchodu,  a  uvol- 
šim.  Xejlepáí  však  z  těchto  básní  didaktí-  není  poměrů  sociálních,  i  přes  to,  ie  vzdě- 
ckých  jest  Freidankova  Bescheidenheit  (v.  i  láni  stalo  se  přístupnějším  zakládáním  uni- 
Freidank),  t.  j.  zkušenost,  moudrost,  která  versit,  nebyla  půda  posud  tak  zúrodněna 
se  knihou  měla  šffití:  dotýká  se  víry,  tajem-,  jako  ve  kruzích  vyšších,  a  proto  také  poe- 
stvi  lidské  duše,  nebe  i  země,  vedle  toho  sie  nemohla  se  nějak  zvláště  vyvinouti.  Ale 
římských  poměrů,  jei  seznal  za  svého  po-  poesie  pěstěná  kruhy  občanskými  jest  pro 
b3rta  v  fcímě,  a  neutěšených  poměrů  země  toto  údobí  zjevem  charakteristickým  a 
svaté.  }el  seznal  z  účastenství  při  křiiácké  zajímavým.  Nebylo  ovšem  smyslu  pro  umě- 
výpravč  Bedřicha  II.;  básní  svou  sebral  a  j  leckou  formu,  nebylo  vytříbeného  vkusu 
rozmnožil  zkušenost  a  moudrost  lidu,  i  byla  aesthetíckého,  doba  měla  zájem  jen  o  látku, 
velice  rozšířena  a  oblíbena  až  do  XVII.  st.  |  kterou  poesie  čerpala  především  ze  soudo- 
Satíricky  vyličuje  úpadek  rytířství  cyklus  bych  poměrů  politických,  sociálních  a  nábo- 
15  básni  Dtr  kleine  Luddarius,  připisovaných  \  ienských.  Ani  tak  epochální  vynález  jako 
mvloé  Seiírieda  Helblingovi  (v.  t),  po- j  knihtiskařství  nebyl  s  to,  aby  poesii  po- 
dávaje ve  formě  otázek  a  odpovědí  zajímavý  vznesl,  vždyf  jím  bývalý  přednes  melodický 
obraz  poměrů  rakouských  za  prvních  Habs- 1  odstrančn  a  tím  smysl  pro  formu  seslabcn. 
burku;  jméno  mají  dle  velké  encyklopaedie  Ideí  nových  tím  vším  přibylo  arci  dost,  ale 
XIL  stol.  Nejobsáhlejší  z  básni  tohoto  druhu  poesie  z  nich  měla  těžiti  teprve  v  dobách 
jest  Benntr,  jii  napsal  Hugo  z  Frimbergu  *  (>ozdč;ších.  Náhradu  za  poesii  duševní  život 
IV.  t.);  systcmatícky  probírá  neřesti  a  ctno-  'německy  našel  v  umění;  sochařství  a  roaliř- 
sti  lidské  započav  allegorií  a  od  hlavních  !  ství  rozlcvetlo  zároveň  s  občanským  řemc- 
neřestí  zabočuje  k  jiným  úkazům  lidského  šlem,  architektura  dospívá  nebývaíé  výše.— 
Života  (odtud  její  jméno  >Renner«).  Poměrně  I  Básnictví  výpravné  především  se  obracelo 
málo  biyla  v  tuto  dobu  pěstována  poesie  du-  ku  plodům  poesie  francouzské  a  k  tomu,  co 
chovní.  Františkán  Lamprecht  von  Re-  zdědilo  z  doby  dřívější;  ale  při  nedostatku 
gensburg  (v.  t)  napsal  iivot  sv.  Františka  vkusu  formálního  uvolnilo  .se  v  prosu.  Vé- 
z  Asaisi  a  aliegoríi  o  lásce  dcery  Siónské,  vodkyně  Eleonora  von  ůsterreich  po- 
doše  lidské,  jež  dojde  spojení  s  Kristem. '  dle  franc.  zpracovala  milostný  román  Pontut 
Mnich  frantíikáaský  David  J os.  Au gšpur-  und  Sidonia;  Margarethe  von  Lothringen 
ský  (v.  David  12)  píše  prosou  několik  trak-  přeložila  vypravování  o  Loherovi,  neáfastněm 
táto,  v  nichž  dává  praktidcá  naučení  mravní.  <  synu  Karla  Vel.,  a  o  jeho  věrném  druhu 
Prosv  b^lo  ožíváno  především  v  právnictví.  Nfallerovi  z  latiny  do  frančtiny,  a  její  dcera 
Rytíř  Eike  von  Řepko w  (v.  t.)  sepsal  zem-  Elisabeth  von  Nassau-SaarbrQcken 
ské  a  lénní  právo  saské,  5íicAfť»ts;?f>^W,  které  přeložila  je  do  němčiny;  od  téže  pochází 
se  neobyčejně  rozšířilo  a  dalo  základ  k  lite-  německý  překlad  románu  Huf(  Schopler,  li- 
ratuře  právnické.  Dle  něho  učiněn  pokus  se-  čící  dobrodružné  a  milostné  příběhy  Huga 
stavití  německé  právo  všeobecné  ve  Spiegel  Kapeta.  Tak  i  staré  látky  dvorského  eposu 
aVtr  dtutfchen  lleute  a  v  Schwabenspiegel,        obnovují  se  prosaicky,  buď  dle  eposů  stř.- 


130 


Německo  (literatura). 


hornoněm.  nebo  dle  prosy  franc.  anebo  dle 
textu  lat  Tím  způsobem  obnoven  byl  Wi- 
galois,  Tristan,  Lanzelot,  Apollonias  Tyrsk]^, 
Herzog  Ernst,  Alexander  Veliký,  válka  trój- 
ská, Ficrabras,  Ogier  von  Dánemark^  Dit 
Haimonskinder,  Valentin  und  Orsus,  román 
o  přátelství  Olhier  und  Artuš,  milostný  Die 
sehóne  Mageloně,  Kaiser  Ocíavianus  v  t.  zv. 
Volksbúcher,  jež  vzbudily  později  zájem 
romantikd.  Z  rýmovaných  vypravování  oblí- 
bena byla  píseň  Vom  humen  Styfried,  líčící 
dobrodružství  Siegfridova  mládí.  Stojí  hlu- 
boko pod  Nibelungy,  ale  literárné  historicky 
jest  dflležita  pro  svou  neodvislost  od  nich. 
Několik  dílů  pověsti  bohatýrské  sestaveno 
bylo  v  Heldenbuchu,  obsahujícím  eposy 
o  Ortnitu  a  Wolfdictrichovi,  růžové  zahradě 
a  Laurinu,  jeden  z  nejstarších  tisků  něme- 
ckých; obsáhlejší  jest  Heldenbuch  dráž> 
ďanský,  obsahující  mimo  uvedené  ještě 
opy  Ecke,  Sigenot,  Virginal,  Herzog  Ernst  a 
dvě  jinak  neznámé  pověsti  o  Dietrichovi, 
Das  Meerwunder  a  Et\els  ffofhaltung.  Jeden 
z  písařů  jeho  byl  Kašpar  von  der  Roen, 
QO  němž  Heldenbuch  tento  také  se  nazývá. 
Básník  středofrancký  spojil  německé  a  nizo- 
zemské epy  o  Karlově  mládí  v  básni  Karl- 
meinet,  JohannvonSoest  zpracoval  z  růz- 
ných motivů  dobrodružný  román  Margaretě 
von Lineburg,  Hans  von  Bůhel  báseň  pří- 
buznou 8  eposem  »Mai  und  Beaflor«,  Von 
einer  Kónigstochter,  Claud  Wisse  a  Philipp 
Colin  složili  nadmíru  obsáhlou  báseň  (30.000 
veršů)  o  Pariivalovi  (1331—1336)  a  vložili  ji 
mezi  14.  a  15.  knihu  eposu  Wolframová;  je 
to  otrocký  a  řemeslný  překlad  francouz- 
ských pokračování  Chrétienova  »Contc  De 
GraaU;  nadšený  ctitel  Wolframů  v  Půterich 
z  Reíchertshausen,  který  putoval  ke 
hrobu  básníkovu  a  nad  ním  za  duši  jeho  se 
modlil,  ve  strofě  Titurela  napsal  podivnou 
báseň  Ehrenbrief,  v  níž  podává  seznam  ba- 
vorských rodů  Šlechtických  a  katalog  své 
bibliotéky  rytířských  a  duchovních  básní. 
Ulrich  Fúetrer  složil  cyklickou  báseň 
o  stolové  společnosti  Artušově  Buch  der 
Abenteuer,  kterou  počíná  válkou  trójskou  a 
výpravou  Argonautův  a  v  niŽ  pojal  také 
látky  odjinud  neznámé.  —  Také  k  poesii 
allegorické,  jež  se  vyskytla  již  v  době  dří- 
vější, století  XIV.  a 'XV.  sahalo.  Heinrich 
von  Hesler  podal  rýmovanou  parafrasi 
apokalypse,  přebásněno  oblíbené  >Speculum 
vitae  humanae«,  symbolika  a  allegorie  vklá- 
dány do  traktatův  a  kázání.  Mnich  Jacob 
von  Cessolis  ve  svých  kázáních  užíval 
figur  šachových  za  symboly  jednotlivých 
stavů,  jeho  Schachbuch  doznal  hojného  roz- 
šíření. Zťjména  oblíbena  byla  allegorie  lásky, 
f\XQ  niž  ve  Francii  Guillaume  de  Lorris  a 
ean  de  Meun  podali  typický  vzor;  vypra- 
vuje se  o  klášteře  lásky  (Kloster  der  Minne), 
v  němž  milující  žijí  podle  pravidel  řeholních, 
o  lásce  staré  a  nové,  Heinz elein  von 
Konstanz  již  koncem  XIII.  stol.  složil  Der 
Minne  Lehve,  Heinrich  von  Můgeln,  je- 
muž  byl   příznivcem   Karel  IV.,   Der  Meide 


Kran^,  kde  vČdy  vystupují  v  podobě  panen, 
Hadamar  von  Laber  složil  allegorickou 
báseň  Jagd\  tento  druh  poesie  didakticko- 
epické  pěstoval  také  Hermann  v.  Sach- 
senheim.  rytíř  švábský  (f  1458).  jenž 
v  básni  Die  Mórin  pro  nestálost  v  lásce  po- 
staven jest  před  soud  a  v  Abenteuer  vom 
Spiegel  podstoupí  těžké  zkoušky  věrnosti. 
Nejznámější  báseň  allegorickou  složil  však 
císař  Maximilián  L  (v.  t.),  zvaný  posled- 
ním rytířem,  v  epose  Teuerdank,  více  za- 
jímavém než  poeticky  cenném.  Od  císaře 
Maxi  mil  iána  pochází  také  dílo  prosaické  Der 
Weisskunig.  vkusu  doby  více  než  vážná  epika 
hověla  groteskní  báseň  Der  Rmg,  kterou 
složil  Švýcar  Heinrich  Wittenweiler. 
Jest  to  první  komické  epos  německé,  jehož 
hrdinou  jest  hloupý  junák  venkovský  Ber- 
tschi  Triefner  a  jež  paroduje  nenáviděný 
stav  selský;  jméno  má  báseň  odtud,  le  běh 
světa  má  vylíčiti  na  prstenci.  Týž  stav,  ale 
také  vévodu  Ottu  s  jeho  chotí  i  duchoven- 
stvem nejapnými  a  hrubými  vtipy  napadá 
prohnaný  Pfaffe  von  Kaíenberg,  jejž  učinil 
hrdinou  básně  své  Philipp  Frankfurter, 
a  sedláky  činí  terčem  svých  šprýmů  Georg 
W  i  d  m  a  n  n  ve  své  Histori  Peter  Lewen.  Ale 
také  opravdový  vtip  lidu  vítězí  nad  stavy 
jinými,  jak  ukazuje  zpracování  svrchu  uve- 
dené básně  Salomon  ti.  Markolf  a  Till  Eulen- 
spiegel  (osoba  skutečná),  jehož  originál  dolno- 
némecký  z  r.  1483  se  ztratil,  ale  v  četných 
zpracováních  hornoněmeckých  a  překladech 
se  udržel  a  stal  se  oblíbeným  Volksbuchem. 
Vedle  toho  vykazuje  doba  tato  nepřehled- 
nou řadu  menších  vypravování  poetických 
i  prosaických  nejrozmanitějšího  druhu,  slou- 
žících bucf  k  zábavě  nebo  poučení:  o  sedmi 
mudrcích  {von  den  sieben  weisen  Meistern), 
jež  Hans  von  BQhel  převedl  ve  verše  {Dio- 
cletianus^  Leben),  Buch  der  Beispiele  der  alten 
Weisen  dle  latinského  >Directoríum  vitae 
humanaec,  sbírku  vážných  i  žertovných  vy- 
pravování \ur  Besserung  d,  Menschen,  Schimpf 
und  Ernst  od  Joh.  Pauliho  (1522)  a  básní 
Gartengesellschaft  od  Freye  (1556),  Montanův 
Wegkúr{er  (1557),  Michaela  Ltndnera  Rasť 
búchlein  a  Katiipori,  Schumannovo  Nacht- 
búchlein  (1559);  vážnější  jest  J6rg  Wick- 
ram  ve  svém  Rollwagenbúchlein  (1555^  a 
Hans  Wilhelm  Kirchhoff  ve  své  sbírce 
Wendunmuth  (1563).  Lalenbuch  líčí  řadu 
kouskův  abderitských,  jež  se  v  pozdějším 
jeho  zpracování  odehrávají  v  saském  měste- 
čku Schilda  a  odtud  kniha  se  zove  Die 
Schildbúrger,  Se  snahou  didaktickou  souvisí 
pěstování  bajky  aisópské.  Oldřich  Boner 
vydal  sto  bajek  aisópských  pod  jménem  Der 
Edelstein  (1349),  sbírku  jejich  vydal  latinsky 
i  německy  Steinhdwcl  (ííío/^mj,  1476— -80), 
a  v  té  době  vznikl  také  vynikající  plod  bás- 
nický Reineke  de  Vb.*:  východovlámský  bás- 
ník Willem  sepsal  v  polovici  XIII.  stol.  dle 
francouzského  » Roman  de  Renart«  svůj  Ro- 
man van  den  Vos  Reinaerde,  kol  r.  1375  ne- 
známý básník  západovlámský  dílo  toto  pře- 
pracoval a  rozšířil,  v  XV.  stol.  Hinrik  van 


Něuiecko  (literatura). 


121 


Alkmer  rozdélil  je  ve  knihy  a  kapitoly,  opa- 
tfil  je  nadpisy  a  moralisujicími  glossami  pro- 
«aiclr#iDÍ,  a  ttato  redakci  Hinrikovu  neznámý 
básník  8  malými  xménami  přeložil  do  nářečí 
dolnosaského  —  tak  vzniklo  slavné  epos 
xvfí^xi,  jež  svým  humorem,  přirozenou  řeči 
a  didaktickými  i  satirickými  narážkami  pů- 
sobilo od  Luthera  až  po  Goetha.  Jiná  vyni- 
kající báseň  té  dobv  jest  Sebastiana 
B  r  a  D  t  a  Narrentehiff  (v.  B  r  a  n  t).  Ze  zmíně- 
ných 9Reimsprecher<  uznáni  se  těšil  rakou- 
ský Heinrich  der  Teichner  (v.t.)  a  kra- 
jan jeho  Peter  Suchenwirt,  kter^  psal 
verše  oa  počest  zesnulých  knížat  a  pánův  a 
nileii  také  k  »Wappendichterc,  má  vžak 
také  zájem  a  smysl  pro  lid.  K  nim  náleží 
také  Hans  Rosenpiat,  který  sám  se  zove 
der  Schncpperer,  ale  s  větší  zálibou  vy- 
pisoval události  své  doby,  na  př.  boje  hu- 
sitské (Sprych  pon  der  Mussen/lucht,  Spruch 
ptm  Bd^'m),  skládal  >Schwánke<,  >Priameln«, 
c  j.  prApovédi,  v  nichž  řada  předvětí  shrnuje 
se  v  závěrečný  soud.  Duševně  spřízněn  jest 
s  oim  Hans  Folz.  —  Poesie  lyrická  také 
navaauje  na  dobu  předchozí.  Dozvuky  min- 
nesangu,  podléhajícího  ovšem  také  jiz  hrub- 
ifono  vkusu  doby,  vyznívají  z  lyriky  hraběte 
Hnea  z  Montfortu  (v.  t.)  a  Oswalda 
z  Wolkensteinu  (f  1445),  který  čerpal 
i  z  vlastních  zkušeností  Životních,  tak  jako 
Michael  Behaim  Tv.  Behaim  2),  a  z  básní 
Moskatblútovýdi,  který  pěstoval  také 
lyriku  duchovní,  v  níŽ  opěvuje  Pannu  Marii 
a  brojí  proti  Husovi,  »der  des  Wassers  Fluss 
zoerst  trubte,  der  den  Christenglauben  in 
manchen  Stúcken  taub  macht  und  viele 
Chnstenleute  zweifelnd<.  Charakteristickým 
vfak  produktem  doby  v  oboru  básnictví  ly- 
rického jest  zpěv  mistrovský,  Meisterge- 
saog  (v.  t),  charakteristický  nejen  jakcSto 
protipól  básnictví  dvorského,  podmíněný  po- 
vahou doby,  ale  celým  svým  rázem.  Pocestní 
mistiři  pěvci  poesii  vtiskli  pečef  cechu,  bás- 
ník podroben  jako  učeň  zkoušce,  musil  pro- 
délatí  stupnice,  dříve  než  se  stal  mistrem. 
Forma  byla  této  poesii  vším«  na  obsah  nehle- 
děno. Z  básníkAv  jednotí,  nemnozí  vynikli; 
nejproslulejší  jsou  RosenplQt,  Folz,  Hans 
Sadis,  a  ve  skutečnosti  nad  celým  tím  zje- 
vena charakteristicl^m  nespočívá  tolik  poe- 
tického kouzla,  jakým  jej  dovedl  ozářiti  Ri- 
chard Waf^er.  Ale  pibobením  svým  mistři 
pěvci  zasáhli  v  nejširší  vrstvy  lidové,  a  za- , 
jímavo  je.  že  se  udrželi  až  do  stol.  XIX.  ^ 
Zjevem  však  v  poesii  lyrické  této  dobv  nej- 
významnějším iest  rozkvět  písně  liaové. 
Celý  národ  má  v  ní  účast,  není  stavu,  který 
by  v  písních  těch  nebyl  zastoupen,  odtud 
to  bohatství,  jehož  pouhým  výčtem  vystih- 
nouti nelze.  Tradicí  dochovávajíc  staré  mo- 
tivy bohatýrské  {Koning  Ermennkes  dod,  pí- 
seň o  Hildebrandovi)  a  povésti  (na  př. 
o  Tannhauserovi)  obměňovala  je  poesie  ná- 
rodní svým  způsobem  a  dala  jim  zvláštní, 
stručnou  formu  ballady,  sahala  sama  k  mo- 
tivům historicky,  až  přešla  k  ryze  indivi- 
duálnfffl,  osobním.  Mimo  tradicí  rozšiřovaly 


se  písně  písmem  a  tiskem  a  pojaty  jsou  i  ve 
sbírky,  jak  učinila  augšpurská  jeptiška  Klára 
Hátzlerin  r.  1471,  leckdy  i  s  nápěvy.  Vedle  ly- 
riky světské  vzmáhala  se  také  lyrika  du- 
chovní; popularisovala  se  stará  píseň. cír- 
kevní (Hermann  von  Salzburg,  Heinrich 
v.  Laufenberg,  v.  t.),  národní  písně  svět- 
ské obměňovány  v  duchovní.  —  V  básnictví 
dramatickém  pěstily  se  dále  duchovní 
hry  o  význačných  událostech  v  dobách  cír- 
kevních, jak  je  známe  již  z  doby  předchozí. 
Pokrok  jeví  se  v  tom,  že  vedle  a  místo  dra- 
mat latinských  nastupuje  drama  německé. 
Zpracovány  také  legendy,  o  sv.  Kateřině, 
sv.  Dorotě,  o  Theofilovi,  o  papežce  Johanně 
Spiel  von  Frau  Jutten,  i  celé  drama  světové 
(Drama  vom  ^X^eltende^  Weltgerichtstpiet),2,\tC' 
kdjT  působily  neobyčejně  silně,  jako  eschato- 
logické drama  Mystérium  der  ^ehn  Jungfrauen, 
jejichž  osud  a  nářek  markraběte  Bedřicha 
v  Eisenachu  r.  1322  taJc  dojal,  že  upadl 
v  těžkomyslnost  a  krátce  potom  zemřel. 
Z  druhé  polovice  XV.  stol.  dochováno  jest 
také  drama  světské,  ač  bylo  pěstěno  jisté 
již  dříve.  Jsou  to  t.  zv.  Fastnachtsspiele, 
provozované  po  domech  i  veřejnými  prů- 
vody; obsah  byl  arci  primitivní:  hádka  mezi 
muiíem  a  ženou,  vměšování  se  příbuzných 
do  svárů  rodinných,  podvod  v  obchodě, 
úmluva  k  sňatku,  výjevy  soudní  a  p. ;  ve  vý- 
razech nejsou  kusy  takové  právě  vybíravé, 
ale  duchu  doby  přiměřené;  také  starší  hi- 
storie a  »Schwank«  poskytovaly  obsah  (5a- 
lomon  und  Markolf,  Neídhartspiel),  někdy  se 
disputuje  vážně  o  otázkách  náboženských 
{Der  Kaiser  Konstantin,  alte  und  neue  Ehe), 
vkládány  i  narážky  politické  (Der  Túrken 
Fastnacntstpieí),  Většina  kusů  těch  vznikla 
v  Norimberce,  Bamberce  a  Augšpurce ;  poe- 
tická cena  jejich  jest  arci  malá. 

Mezi  tyto  druhy  poesie  přišly  hned  po- 
čátkem stol.  XIV.  proudy  nové.  Jest  to  pře- 
devším humanismus,  který  se  uial  vlivem 
renaissančních  snah  a  sympathií  Karla  IV., 

Í'enž  měl  osobní  styky  s  Petrarkou  a  při  je- 
lož  dvoře  dlel  Cofa  di  Rienzi,  nadšený  re- 
publikán starořímský.  Dvojím  směrem  hle- 
děl se  humanismus  uplatniti:  jednak  obno- 
vením latinského  slohu  veršem  i  prosou, 
jednak  překlady,  jimiž  by  se  šířila  známost 
literatury  latinské.  Na  podnět  Eneáše  Syl- 
via  Ni  klas  von  Wyl  překládal  z  Eneáše 
Sylvia  samého,  Poggia,  Petrarky  a  jiných  hu- 
manistů; část  jeho  překladů  dochována  v  jeho 
Translationes  č.  Teutsehungen,  Z  Plauta  i  ji- 
ných překládal  Albrecht  von  Eybe  (v.t.), 
jejž  také  zajímaly  otázky  morální,  jak  svědčí 
jeho  kniha  o  manželství  (Ob  einem  Manne 
sey  T"  nemen  ein  eeliches  Weyb  oder  nit, 
1472);  přeložen  Teréne,  historikové,  řečníci, 
filosofové  i  básníci  latinští  a  také  řečtí,  pře- 
devším Aristoteles  a  Lukian,  a  také  Odyssea 
r.  1537;  překlad  Iliady  vytištěn  teprve  r.  1610. 
Významné  je,  že  se  obsah  antický  přenášel 
do  doby  současné.  V  XV.  a  XVI.  století 
vznikla  nojnost  básní  latinských,  jejichž  vý- 
znam především  spočívá  v  tom,  že  se  jimi 


122 


Německo  (literatura). 


šířil  kult  antický  a  vědecké  studium  jeho  na 
universitách,    což    vedlo   k    emancipaci    od 
scholastiky  a  theologie,  ač  tím  arci  jazyk 
národní  zanedbáván;    neboť  jazyk   latinský 
stal  se  jazykem  učenců,  jen  málokteří  z  hu- 
manistů  psali   také   německy,  jako  Jacob 
Wimpheling  svou  Germanii,  v  níž  snaží  se 
dokázati,  že  Elsasko  nikdy  nenáleželo  ke  Gal- 
lii,  a  Johann  Aventinus,  který  napsal  dě- 
jiny bavorské  (také  lat.).   Z  humanistických 
učenců  něm.  vynikl  Johannes  Reuchlin 
(t  1522);   překládal  z  řečtiny,  dle  Terence 
složil  drama  Henno,  ale  hlavně  byl  činný  vě- 
decky, podporuje  studium  hebrejštiny  a  stu- 
duje íilosoni  Pythagorovu  i  Platonovu.   Pro 
své    tolerantní   snahy   fílosemitské   stal    se 
předmětem  četných  útoků,  jež  odrážel  v  ně- 
mecky psaném  Augenspiegel;  jak  velice  pů- 
sobil na  veřejné  míněni,  o  tom  svědči  Épi- 
stolae  clarorum  virorum  (1514),  po  nichž  ná- 
sledovaly trpké  satiry  z  kruhu  humanisti- 
stických  na  odpůrce  Reuchlinovy  Briefe  der 
dunklen  Mánner  (v.  Epistolae  obscurorum  viro- 
rum, r.  1516  a  1517).  — Velikého  rozvoje  do- 
spěla prosa  duchovní.  Náboženské  hnutí, 
které  zaujalo  lid,  vzbudilo  touhu  po  seznání 
pramene  náboženského  vědění,  a  z  potřeb5r 
té  vznikla  první  úplná  bible  německá.  První 
její  vydání   tištěné  vzniklo    ve    Štrasburce 
r.  1466;  po  něm  do  r.  1518  následovalo  13 
nových  vydání  hornoněmeckých  a  tři  vydání 
dolnoněmecká.  Vedle  toho  vznikly  překlady 
rukopisné,  z  nichž  nejstkvostnéjší  jest  ten, 
jenž  mezi  r.  1389—1400  pořízen  byl  pro  krále 
Václava  a  jeho  chof  Žofíi.  Podkladem  jejich 
jest  Vulgáta.  Dokonalé  tyto  překlady  nejsou, 
ale  k  povznesení   německé   prosy  přispěly 
značně.   Více    však    dokázali    mystikové 
Mysticismus  jest  důsledkem  zralejšího  a  sa- 
mostatného přemýšlení  o  záhadách  theologi- 
ckých. Jest  výrazem  vroucí  touhy  po  spojení 
duše  s  bohem,  jak  se  již  ohlašuje  v  básních 
stol.  XII.  a  XIII.  a  v  Písni  písní.    Koncem 
stol.  XIII.  byla  mystika  mnichy  dominikán- 
skými uvedena  v  systém  i   mělo  se  jí  pro* 
středkovati  mezi  spekulací  scholastickou  a 
náboženským  cítěním,  zejména  v  klášteřích 
ženských.  Zakladatelem  mystického  systému 
jest   Meister   Eckhart   íf  r-  1327),  jenž 
filosoficky  scholastiku  prohloubil  hlásaje,  že 
ač  ani  filosofie  ani  řeč  tajemství  bytosti  bož- 
ské vysloviti  nedovedou,  přece  bůh  člověku 
jest  bližší,  nežli  tento  sobě  sám.  Žákem  jeho 
jest  Heinrich  der   Se  use  (Suso),  jejž  na- 
zývají >Minnesánger  der  góttlichen  Liebe«, 
a  Johannes  Tauler,  který  kázáním  filoso- 
fickou mystiku  svého  mistra  popularisoval. 
Mezi  laiky  mystiku   propagoval   Rulmann 
Merswin,    složiv    mystickou    knihu    Das 
Buch  von  den  neun  FeUen;  chtěl,  aby  člověk 
bezprostředním  spojením  s  bohem  emanci- 
poval se  od  kněžství.  Nechybělo  arci  ani  při 
mysticismu  výstředností,  a  proti  němu  obrá- 
til  se   nejmenovaný   duchovní  spisem,  jejž 
r.  1516  vydal  Luther  pod  názv.  Die  deutscfte 
Theologie,    Proti  neřestem  své  doby  vůbec 
obracel  se  působivý  kazatel  štrasburský  Jo- 


hannes Geiler  von  Kaysersberg  (v.  t.). 
Oba  nové  ty  směry,  mysticismus  i  humanis- 
mus, působily  na  Luther  a.    Luther  stoji 
včele  německé  reformace,  a  z  jeho  snah 
reformačních  vzešel  také  jeho  význam  pro 
německou  literaturu.  Spočívá  v  tom,  Že  pře- 
kladem bible  podal  lidu  nejen  pevn^  základ 
pro  veškeré  konání  a  myšleni  a  že  ji  učinil 
také  zdrojem,  z  něhož  čerpala  napotom  poe- 
sie všeho  druhu,  ale  že  jí  přispěl  také  k  ustá- 
lení novohornoněmecké  mluvy  spisovné.  Pře- 
ložil napřed  zákon  Nový  r.  1522,  potom  zt* 
kon  Starý  mimo  proroky,  na  něž  došlo  te- 
prve r.  1531,  až  pak  r.  1534  ve  Vitemberku 
u  Luffta  vyšla  bible  celá.  R,  1541  vyšlo  vy- 
dání  nové,  opravené.    Od  zmíněných   bibli 
předchozích  liší  se  tím,  že  ji  Luther  pořídil 
ne  na  základě  Vulgáty,  nýbrž  dle  originálu 
hebrejského  a  řeckého.   S  jemným  smyslem 
filologickým   dovedl   ducha  jazyků   starých 
přenésti  v  ducha  jazyka  národního,  čerpal 
z  mluvy  lidové  a  dovedl  nalézti  tón  obsahu 
písma  přiměřený.  Přidržoval  se  nářečí,  jehoi 
užívala  kancelář  saská  a  jež  zatím  jevilo  nej- 
více jednotnosti ;  tím  z  církve  i  škol  vytlačil 
dolnoněmčinu  a  předešel  jazykovému  roz- 
polténí.    Luther  dále   vytvořil   evangelický 
zpěv   církevní,  jehož   základem   učinil    du- 
chovní  píseň   národní;    první  sbírku  písní 
vydal  r.  1524,  a  příklad  iebo  vyvolal  mnoho 
následovníků.  Sepsal  řadu  spisů  reformator- 
ských,  populárně  didaktických:  Anden  chrisť 
lichen  Adel  deutscher  Naiion  (1520),  von  den 
geistlichen   Klostergelúbden   1522   a  j.,  hojná 
kázání,  četné  listy  a  srdečné  Tlschredtn,  dý- 
šící  teplem  rodinného  štěstí.  Z  duchů  jemu 
spřízněných  a  do  jisté  míry  i  svobodomysl- 
nější byl  Ulrich  von  Hutten  (v.  t.),  hor- 
lící   proti    papeži    i    zvrhlému    kléru.    Ne- 
ohroženosti  jeho  neměl  žádný  z  humanistů, 
ani  Melanchthon.    Lutherovi  přívrženci  na- 
opak pod  vlivem  moci  církevní  se  viklali,  a 
v  straně  protivné  ovšem  našel   hojně   od- 
půrců, z  nichž  nejznamenitější  jest  Thomas 
Murner  (v.  t.).   Za  to  statečně  při  Luthe- 
rovi  stál    Erasmus    Alber   (v.  t.)    veršem 
i  prosou  a  především  ve  spise  Der  Barfús- 
ser  Mónche  Eulenspiegtl  und  Alcoran\  prote- 
stantskou polemikou  vyplnil  také  knihu  ba- 
jek Buch  von  der  Tugend  und  Weisheit,  čer- 
pající většinou  z  Aisópa;  tak  učinil,  aČ  mě- 
rou menší,  i  Burkard  Waldis  ve  svém   Eso- 
pus  (1548).  Do  sporů  církevních  zasáhlo  také 
drama.  Pamphilus  Gengenbach  (v.  t.)  a 
Nik  las  Manuel  (v.  t.)  stojí  v  čele  prote- 
stantského dramatu  tendenčního,  vzniklého 
pod  dojmem  Lutherova  boje  proti  odpust- 
kům.  Přísně  konfessionální  tendence  ovládá 
dolnoněmecké  drama  De  Parabel  vam  vor- 
lom  Siohn,  jež  r.  1527  složil  Burhard  Wal- 
dis;   tendenčně   přibarvují   dramata   bibli- 
cká  Sixt   Birk   {Su$anne\  Jakob   Rueff, 
J6*rg  Wickrám  a  j.;  o  povznesení  stránky 
formální  snaží  se  Job.  Kolross  {Fúnf  Be^ 
trachtnvsse)   a   hlavně   Paul   Rebhun   (5k- 
sanne\  který  mezi  akty  vkládal  zpěvy  sbo- 
rové v  rýmovaných    strofách   sapfických   a 


Německo  (literatura)  123 

partie  dialogické  psal  iambickým  a  trochej-   antů  psal  také  Jakob  Ayrer  (v.  t.).  Cizí  vlivy 
•kým    verSem;    Bartholomaus    Krúger   působily  také  na  román,  jejž  jako  samo- 
ulramatisoval  celou  látku  biblickou  od  po- 
6ltka  sréta  s  tendencí  protipapeiskou,  celá 
fada  látek  jinýdi  vůbec  volena.  Kusy  bývaly 


statný  druh  poesie  vypěstil  W i ckr a m,  i  ji- 
nak činný  (v.  svrchu;.  Připisuje  se  mu  do- 
brodružný román  Galmy  (1539),    složil  mi- 


•kláfiány  německy  i  latinsky ;  výhradné  ja-  lostný  román  Der  Goldfaden,  v  němž  syn  pa 
sjrka  latinského  uiival  Thomas  Kirchmair  ,  stýřův  dobude  lásky  dcery  hraběcí,  Gabri- 
/Naogergus)  v  dramatech  Incendia,  Mercator^  \  otto  und  Reinhard,  fičící  lásku  sestry  krále 
Jm4as  a  j.,  jež  l^la  záhy  překládána.  Vedle  |  anglického  a  její  společnice  ke  dvěma  jino- 
tendence  měla  dramata  tato  také  účel  paed-  chům,  paedagogick^  jest  román  Der  Knahen- 
agogický,  majíce  tíkům»  kteří  je  provozovali,  spiegel\  význam  jeiich  jest  především  kul- 
Sje<&atí  znalost  latiny;  v  tom  směru  nejvíce  turné  historický.  Satirik  s  protestantskou 
působil  humanista  Nikodemus  Fr  i  schl  in  (v.  morálkou  jest  Bartolomáus  Ringwaldt 
t,)  dramaty  Priseianus  vapulans^  Julius  redi-   (f  1599),  jehož  Treuer  Eckart  a  Lautert  Wahr- 


heii  pro  svou  pout  do  pekel  i  do  nebes,  pro 
svou  bezohlednost  i  lidový  ráz  byly  velice 
oblíbeny  podávajíce  obraz  své  doby,  a  ve 
větším  ještě  rozsahu  Georg  Rollenhagen 
(1542—1609)  v  hlavním  díle  svém,  Frosch- 
meuseler,  složeném  dle  Batrachomyomachie 
homérské,  pronáší  své  mínění  o  životě  sou- 
kromém, veřejném,  církevním  i  státním,  válce 
a  míru.  Nejvlastnějšího  však  satirika  svého 
protestantismus  našel  vjoh.  Fischartovi 
(v.  t.).  Přeložil  též  franc.  román  rytířsko-ga- 
lantní  Amadis  aus  Ffankreich;  ale  zajímavější 
jest  překlad  spisu  Jeana  Bodina  Daemono- 
mania  Magorům,  jímž  háji  násilné  pronásle- 


vtvMS,  Rehěccat  Susanna  a  j.;  něm.  složil  jen 
drama  o  dceři  krále  Jindř.  I.  Frau  Wendelgart 
a  chtěl  tak  učiniti  také  v  zamýšleném  cyklu 
dramat  Ttrentius  ChrisHanus,  jehož  nedo- 
konéil.  —  Nade  všemi  však  básníky  těmito 
stojS  zajímavý  zjev  literární  Hans  Sachs 
ť  1494— 1576).  Jeho  34  vlastní  rukou  psaných 
svazků  vyplAuje  4275  písní  mistrovských,  73 
pfsfli  duchovních  a  světských  v  duchu  ná- 
Toó^  1700  »Reimpaardichtungen«,  mezi  nimi 
208  her,  7  dialogů  prosaických.  To  jsou  druhy, 
jci  péstil  s  neobyčejnou  plodností.  Látku 
k  nim  bral  z  klassického  starověku,  z  nověj- 
ší^ kronik,  z  Volksbuchů,  z  romantiky  stře- 

doTéké,  z  kronik  severských,  z  Boccaccia,  i  dováni  domnělých  čarodějnic  proti  rozumo- 
z  bible  a  z  bohaté  zkušenosti  vlastní.  V  Hansu  .  v^m  důvodům  lékaře  Wiera,  vydal  také  hlavní 
Sacb*OTl  repraesentuje  se  onen  směr  občan-  dílo  soudců  jejich  Malleus  Maleflearum  {Hexen- 
sko-oárodní  v  poesii.  Je  skutečný  talent  bás- '  hammer)  a  překlad  střhn.  básně  o  rytíři 
nsckf,  třeba  že  mnohé  z  úžasné  činnosti  jeho  Staufcnbergerovi  a  jeho  sňatku  s  vilou' do- 
acsimeticky  í  formálně  je  nedokonalé;  sám  provodil  obsáhlým  výkladem  o  duších  pekel- 
Goetbe  jeno  talent  básnický  uznal.  Radost  iných:  vším  tím  Fischart  holdoval  duchu  své 
xe  života,  láska  k  práci,  hluboké  přesvědčení  doby,  věřící  ve  spojení  s  mocnostmi  pekel- 
náboien^é  v  dudiu  reformace,  mravnost  |  nými,  jež  základ  má  v  probudilé  snaze  po 
prostá  pruderie,  a  zdravý  humor  jsou  pod- 1  poznání  tajů  přírodních,  doby  alchymistů, 
ttatOQ  jeho  názoru  světového,  jejž  básně  jeho  astrologů,  mágův  a  kabbalistických  spekulací, 
tlumoo'.  Plodnost  jeho  vysvětluje  se  lehkým  doby,  jejímž  typickým  repraesentantem  vtom 
roimáním  a  snadnou  tvořivostí.  Originální  směru  jest  Faust;  r.  1587  také  vytiskl  Jo- 
jcst  jeho  naivnost,  s  kterou  pojímá  látky  bi-  i  hann  Spies  ve  Frankfurtě  Histona  von  D.  J6- 
blické,  jako  v  komedii  Von  den  ungleíchen  hann  Fausten,  dem  weitbeschreyten  Zauberer 
Ktndem  Bpá  nebo  ve  Schwanku  St,  Peter  mit   und  Schwar^kúnstler, 

der  Geiss,  Přes  to  však  doba  následující  jej '     Století   XVII.   stojí   ve   znamení   neblahé 
umlčela,  a  větší  vliv  na  literaturu  nežli  jeho  i  války  třicítileté,  která  jako  jinde  také  i  v  N-ku 


prostá  poesie  lidová  měly  vlivy  cizí.  Vliv 
ten  přinesly  anglické  společnosti  divadelní, 
které  sestávajíce  z  herců,  ne  dilettantů,  nýbrž 
z  povolání,  od  r.  1592  vystupovaly  ve  vel- 
kých  městech   a   při  dvorech  knížedch    a 


v  duševní  život  zasáhla  tak  rušivě,  že  v  době, 
kdy  Francii  nastala  zlatá  doba  básnictví,  li- 
teratuře německé  ne  vzešel  opravdový  básník. 
Země  byla  zpustošena,  obchod  i  průmysl 
vázly,  demoralisace  vnikla  ve  všechny  stavy. 


v  produkci  dramatickou  vnesly  živel  nový,  lid  pozbyl  národního  sebevědomí,  stav  učenců 
Živel  opravdu  dramatický,  pohnutý  děj,  váš-  ■  se  lidu  odcizil,  na  universitách  zavládla  pě- 
nivé charaktery  i  Živel  komicky  v  postavě  |  danterie  a  úzkoprsý  formalismus,  jazyk,  k  jc- 
laika,  označovaného  různými  jmény  (Jean  hož  usjednocení  dal  podnět  Luuier,  zane- 
Potagc,  John  Bouset,  Pickelharing,  později  dbáván.  Je  to  doba  suchoparu,  na  němž  poe- 
Hansworst),  í  hudební.  Tím  působily  značně,  sie  vykvésti  nemohla.  Ale  přece  vyskytly  se 
zejména  když  z  anglických  přešly  znenáhla  snahy,  které  alespoň  poněkud  chtěly  jej 
ve  společnosti  německé.  Z  dramat  jejich  do-  zúrodniti;  snahy  ty  na  se  vzaly  společnosti, 
cho^y  se  jenom  dvě  sbírky,  jedna  z  r.  1620,  t.  zv.  S p r  a ch  g e s  e  1 1  s  ch  a  f t  e  n ,  sestávající 
dnthá  1630.  Působily  i  na  produkci  domácí,  z  učenců  a  šlechticů,  kteří  po  vzoru  cizím 
Tak  vévoda  Jindřich  Julius  Brunšvi-  usilovali  o  vytříbení  jazyka  a  tím  o  povzne- 
cký  (v.  t)  napsal  12  dramat  prosou,  jež  vy-  sení  a  povzbuzení  poesie;  jenom  že  snahy 
značuje  záliba  v  hrůzném  a  příšerném  ( Von  ty  uplatnily  se  pouze  směrem  prvním,  pro 
einem  ungeratenen  Sokn)\  jsou  v  nich  i  vložkv  poesii  z  nich  nevzešlo  mnoho.  Vzorem  tím 
hudební  a  Živel  komický  {Vincentius  Ladť  byla  jim  florencká  Accademia  della  Crusca, 
$'aut).   Po  způsobu  her  anglických  komedi-  akademie  pro  pěstování  jazyka  a  básnictví, 


124 


Německo  (literatura). 


jej ii  intence  na  půdu  francouzkou  přenesl 
Malberbe.  Nejstarší  z  takovýchto  společnosti 
německých  jest  die  fruchtbringende 
Gesellschaft  čili  Palmenorden,  zalo- 
žená r.  1617  na  podnět  výmarského  dvorního 
maršálka  Kašpara  von  Teutleben,  a  trvající 
až  do  r.  1680.  Symbolem  jejím  byla  palma, 
heslem  » všechno  k  ažitku«,  t.  j.  na  prospěch 
řeči,  která  měla  býti  zbavena  slov  cizích  a 
orthograt.  ustálena.  Stejné  cíle  sledovala  Die 
aufricbtige  Taunengesellscbaft,  zal. 
r.  1663  Schneuberem  v  Štrasburku.  V  Ham- 
burku měla  své  středisko  die  teutsch  ge> 
sinnte  Genossenschaft,  kterou  r.  1643 
založil  Philipp  von  Zesen  a  jež  rozdělena 
byla  na  tři  cechy:  Rosen-,  Lilien-  u.  Nelken- 
zunft  a  trvala  až  do  r.  1705;  snahy  její  pu- 
ristické vedly  až  k  absurdnostem  a  ti  terno- 
stem  (místo  Fensttr  zaváděla  výraz  Tagt- 
leuchter,  za  Nonnenklotteri  Jungfem^mngtr^ 
Papst:  Grostetjyater^  Venus.  Lustinnt^  Lieb- 
inne  a  p.).  V  Norimberce  založili  r.  1644  Hars- 
dórfer  a  Toh.  Klaj  Die  Gesellschaft  der 
Sch&fer  anderPegnitz  č.  Dergekrčn- 
te  Blumenorden,  jejíž  členové  dávali  si 
jména  řeckých  a  latinských  pastýřd.  K  nim 
pak  přistoupil  Der  El bschwanen-Orden, 
jejž  r.  1660  v  Holštýně  založil  Hans  Rist  a 
který  se  rozpadl  r.  1667.  A  tak  v  souhlase 
se  snahami  těmito  byla  také  činnost  muže. 
který  stojí  v  čele  tohoto  údobí,  a  který  měl 
více  dobré  vůle  nežli  talentu.  Jest  to  Mar- 
tin Opi  tz  (1697—1639).  Historii  literatury 
německé  náleží  ne  pro  svou  činnost  básni- 
ckou, přes  to  že  byl  poeta  laureatus  —  vy- 
znamenáni to  bylo  v  té  době  více  módou 
nežli  uznáním  —  a  že  se  nazývá  otcem  a  ob- 
novitelem německé  poesie,  a  přes  to,  Že  čin- 
nost jeho  básnická  byla  velmi  obsáhlá:  zpra- 
coval žalmy,  Píseň  písní  a  jiné  básně  du- 
chovní, skládal  epigrammy  a  básně  příleži- 
tostné, Trostgedichte  in  Widerwertigketten  des 
Kriegs,  přeložil  Senecovo  drama  Trójanky  a 
Sofoicleovu  Antigonu,  Rinucciniho  Dafne, 
k  níž  Heinrich  Schůtz  složil  hudbu  a  jíž  se 
razila  cesta  hudbě  italské  do  Němec,  zpra- 
coval německy  Barclayův  allegoricko-poeti- 
ckÝ  román  Argenis  a  Sidneyův  anglický  ro- 
mán pastýřský  Arcadia  a  vlastní  báseň  pa- 
stýřskou Schá/ferey  von  der  Nimfen  Hercinie, 
jez  nás  vede  do  Krkonoš  a  ke  Krakonoši, 
složil  báseň  didaktickou  Vesuvius,  životní 
moudrost  vložil  v  báseň  Zlatna  oder  von 
Ruhe  des  Gemútes  a  fílosoficko-křesCanskou 
reflexi  o  štěstí  v  báseň  Vielguet,  Ale  důleži- 
tější nežli  všechno  to  byla  pro  jeho  dobu 
jeho  poetika,  Buch  von  der  deutschen  Poeterey 
(1624),  jež  vznikla  ze  snah.  Čeliti  zanedbávání 
jazyka  německého,  na  něž  již  r.  1687  toužil 
v  latinském  pojednání  Aristarchus  sivé  decon- 
temptu  Linguae  Teutonicae^  a  ze  snah  po 
uspořádání  německého  verše,  kterou  ostatně 
projevil  již  Paul  Rebhun,  a  jíž  dal  výraz  před 
Opitzem  Ernst  Schwabe  von  der  Heyde 
svým  Sinnveiches  poetisches  Búchlein;  i  jinam 
mohl  Opítz  sáhnouti,  především  k  poetice 
Scaligerově,  jež  byla  vodítkem  i  básníkům 


francouzsk.  působením  Ronsardovj[m  i  hol- 
landským  zásluhou  Daniele  Heinsia.  Opítz 
hájí  práv  jazyka  německého  proti  latinskému, 
usiluje  o  všeobecnou  homoněmeckou  mhiV4i 
spisovnou  a  žádá  pro  verš  pra  videi  ixého 
střídáni  slabik  přízvučných  i  ncpřizvučných, 
zavádí  verš  trocbajský  i  iambický,  zamítá 
hexametr.  Od  Francouzů  přejal  a  zavedl  také 
šestistopý  verš  alexandrinský  a  formu  znělky. 
Dává  pokyny  o  básnickém  slohu  a  vykládá 
druhy  různých  básní  od  satiry  až  k  dramatu 
a  provádí  zásadu,  že  všechno  básnictví  spo- 
čívá >im  Nacháffen  der  Nátur «  a  v  mora] i- 
sování;  klade  důraz  na  vrozený  talent  básni- 
cký, k  němuž  však  přistoupiti  musí  znalost 
literatury  klassické  ->  i  tu  při  své  reformě 
tkví  tedy  Opitz  v  učenosti,  v  jejímž  jařmu 
poesie  byla  sevřena.  Opitzova  poetika  pla- 
tila za  směrodatnou  až  do  Gottscheda.  Našla 
i  následovníky;  z  nich  Buchner  (v.  t.)  svým 
návodem  Anleitung  ^ur  deutsch,  Poeterey{\á)5) 
zavedl  do  německé  poesie  daktyl.  činnosti 
Opitzovy  si  vrstevníci  vůbec  velice  vážili; 
Zinkgrcf  r.  1624  vydal  básně  jeho  a  po- 
ukázal k  jejich  významu.  On  dal  vznik 
t.  zv.  první  slezské  škole  básnické, 
feada  básníků  stojí  pod  vlivem  jeho:  Scul- 
tet  US,  jehož  básně  našel  Leasing^  Tschcr- 
ning.  Lund,  Dietrich  von  dem  Wer- 
der,  který  přeložil  Tassův  Osvobozený  Je- 
rusalem a  Ariostova  Zuřivého  Rolanda,  mimo 
to  skládaje  básně  vlastní;  talentem  nad  sa- 
mého Opitze  vyniká  Paul  Fleming  (v.  t.); 
fantasticky^  jest  zmíněný  Philip  von  Ze- 
sen, poetickými  hříčkami  zabývá  se  Georg 
Philipp  Har8ddrffer(v.t.)skládajezveršů 
všelijaké  figury;  sepsal  osmidílnou  knihu 
Fraueniimmer^Gespráchspieiet  druh  konver- 
sačniho  lexica  pro  dámy,  jímž  měly  snadno 
nabyti  nové  vzdělanosti,  a  vynašel  známý 
Poetischer  Trichter;  v  onomatopoetických 
hříčkách  utápí  se  Sie^.  von  Birken  (v.t), 
a  více  než  poeticky  jest  činný  grammaticky 
Justus  Georg  Schottelius,  složiv  dílo 
Aus/úhríiche  Arbeit  von  der  teutschen  Haubt^ 
Sprache  (1663).  Duchovní  písně  skládal  Joh. 
Klaj  (v.  t.)  a  také  ješitný  a  svárlivý  Jo- 
hanu Rist,  který  skládal  také  dramata, 
z  nichž  však  jen  málo  jest  dochováno  (Das 
Friede  wúnschende  Teůtschland,  1637).  Pěkným 
zjevem  v  poesii  této  doby  jest  kroužek  bás- 
níků, jenž  se  v  Královci  sestoupil  kolem 
Simona  Dacha  (v.  t.)  a  k  němuž  náležel  také 
Joh.  Peter  Titz.  Dachovy  písně  duchovní 
i  světské  vynikají  hloubkou,  vřelostí  citu 
a  melodičností.  Zpěvností  a  Živlem  melodi- 
ckým se  tento  kroužek  básníků  významně 
liší,  především  od  četnÝch  básní  příležitost- 
ných, hlavně  svatebních,  jež  prosty  jsouce 
citu  holdovaly  vnější  kráse  hledanými  a  stro- 
jenými verši;  jenom  Jakob  Sch  wiegcr  ve 
sbírce  básni  Die  gehamschte  Venus  (1660)  jest 
poněkud  citovější.  Melancholií  provanuty 
jsou  duchovní  písně,  jež  skládal  těžce  zkou- 
šený Andreas  Gryphius  (v.  Gryphius 
2).  Dramatem  Cardenio  und  Celinae  podal 
první  pokus  dramata  občanského,  snaha  na 


Německo  (literatura).  125 

tu  doba  pozorahodná,  protoie  osoby  stavu  i  ma  dopomoci  k  významu.  Jeho  satiry  svědči 
niliíbo  v  draroaté  vystopovati  nesměly.  Od  o  mužnosti,  ryzosti  přesvědčení,  opravdové 
trio  školy  opitzovské,  které  také  nechybělo  |  lásce  k  vlasti  a  nestrojené,  zběžné  vire  bás 


odpdrcfl,  jako  v  Laurembergovi  a  Weck- 
berlinovi,  1lit  se  druhá  ákola  slezská, 
v  jeifmi  čele  stoji  Christian  Hofmanu  v  on 
Hotmannswaldan  (v.  t.)  a  Daniel  Caspar 
TOU  Lohenstein  (v.  t.)  a  k  niž  náležejí 
Zinglcr.  Mahlpfort,  Assmann,  Assig,  Chr. 
Gr^phias,  Hallmann  a  jiní.  Básníci  ti  odvra- 


níkově,  jenž  nenáviděl  poďlízavost  a  horlil 
proti  napodobování  ciziny.  Proti  němu  také 
brojil  Hans  Laurcmberg(v.  t);  satiry  jeho 
došly  více  ohlasu  než  Logauovy,  ale  tím,  že 
pro  poesii  hájí  práva  náfecí  dolnoněm.,  vzhle- 
dem ke  snahám  doby  o  usjednocení  jazyka 
vymykají  se  z  programmu  doby.  V  J  o  ach  i  m  u 


oejice  se  od  živlů  národních  a  lidových  |>ři-  Rachelovi  (1618—69)  doba  souvěká  spatřo- 
lnuli  tak  jako  Škola  první  ke  vsorflm  cizím,  |  vála  svého  Persia  a  Juvenala  {Bčse  Sieben, 
ale  především  k  literatuře  italské,  již  té  doby  '  Die  Kinder\ucht^  Vom  Gebtt,  Jungfem-Lob, 
dooaval  tónu  Marino  svými  hlavními  ái\y\Jungfern' Anatomie  a  j.),  byl  žákem  Laurem- 
*Adoae«  a  »Strage  dcgli  innocenti«,  holdu- 1  bergovým,  přizpůsobil  se  však  Opitzovi.  Za 


iictmi  nevyčerpatelným  t>ohatstvím  obrazův  a 
tahodnou  mluvou  smyslnosti  a  bezohledné 
dbtivosti.  Z  tohoto  marinismu  čerpala  tato 
druhá  Škola  svůj  bombast,  epikureismus,  svou 


to  proti  němu,  proti  učenému  pedantismu 
školskému  a  proti  formalismu  obracel  ostří 
své  satiry  Joh.  Balthasar  Schuppius  (1610 
až  1661),   pastor  hamburský,   tepající  také 


ptkantnost  a  obscoenost,  vnitřní  nepravdy  zvrhlý  život  studentský,  jak  učinil  již  J.  G. 
a  strojenost,  které  měly  nahrazovati  oprav- i  Sch  o ch  komedií  .^fi«/enfeit/e6e»f.  Velmi  účinné 
dovon  poesií;  při  vŠí  nucené  nádheře  ani  ta  ;  působil  opravdovostí  a  humorem  své  satiry 
váieů  jejích  není  opravdová,  při  vší  boha- <  vídeňský  kazatel  Abraham  aSanctaCla- 
tosti  přirovnání  a  jiných  prostředků  stilisti- 1  ra  (v.  Abraham  4),  výborný  řečník,  >ein 
ckých  je  to  poesie  bezbarvá.  Tak  se  to  jeví  práchtiges  OriginaU,  jak  icj  nazývá  Schiller, 
▼  sediDÍsvazkové  sbírce  Herm  von  Hofmanns-  '  drastický  a  neúprosný;  hlavní  dílo  jeho  jest 
maUtau  und  andrer  Deutschen  Gedichte  (1695),  Ert\schelm  Judas,  Zvrhlosti  doby  své  tepal 
obsahující  básně  Lohensteinovy  i  jiných,  a  Johanu  Michael  Moscheroch  (v.  t).  Pod 
také  v  Hofmannswaldauských  heroidách  Hel- ,  dojmem  pohnutých  dob  válečných  a  změné- 
def^hiefe  i  v  Púetische  Wdlder  Chr.  Gryphia,  ných  mravů  vznikl  také  román,  jakožto  pro- 
srna  Andr.  Gryphia,  i  ostatních.  Obě  ty  I  dukt  své  doby,  která  nenalézala  zalíbení  v  ro- 
Školy  působily  na  souvěkou  produkci  bás- 1  mánech  pastýřských  a  fantastických,  nesku- 
mckoQ  vůbec.  Jeduou  nebo  druhou  prošli  tečných  dobrodružstvích  svých  hrdin,  proti 
I  tu  kteří  přece  vykazují  trochu  individuál-  ;  nimž  ve  Španělsku  ohlásila  se  reakce  Don 
oosti:  stalo  se  tak  v  oboru  poesie  duchovní,  \  Quijotem.  Tvůrcem  románu  jest  Johann  Jakob 
kteroa  pěstil  jesuita  Friedrich  von  Spee,  Christoíf  v.  Grimmelshausen  (v.  t.)  svým 
horlivý  odpůrce  reformace  a  lidumilný  za-  <  románem  Simplicissimua,  Simplicissimus  byl 
itaocetěch,  již  v  oběf  padli  neblahému  pro-  velice  oblíben  a  byl  napodobován  i  mimo 
následování  kouzelníkův  a  čarodějů,  proti  básníkovu  vlast.  To  byl  pravý  jeho  živel; 
oémož  vystoupil  anonymním  spisem  Cautio  jeho  básně  jiné  hověly  sice  módnímu  směru 
erimtnalis  sen  de  proeessibus  contra  sagas  liber  románu,  ale  stojí  daleko  za  Simplicissimem. 
\I631).  Sbírka  jeho  písní  Truti-Nachtigall,  Daleko  toho  významu  nenabyly  romány,  jež 
přiléhajících  obsahové  k  moralisujícím  roz-  skládal  Christian  Weise:  Die  drei  drgsten 
mlaráxn  jeho  Gůldenet  Tugendbuch  a  oděných  Er^narren  in  der  ganien  Welt  (1672),  Die  drei 
T  kostým  poesie  pastýřské,  jest  prosta  fra-  '  klůgsten  Leute  in  der  gan\en  Welt  (1673)  a 
Rovttosti  a  vyplývá  ze  vřelého  přesvědčení  j  Der  politische  Ndscher;  mají  spíše  význam 
básníkova.  Ehichovní  písně  pastýřské  sklá-  paedagogický.  Weise  skládal  také  písně  du- 
dil  AngelusSilesius  (Johann  Schefíler)  chovní,  z  dojmů  jeho  lipských  let  student- 
V  Heilige  Seeienlu$t\  jsou  plny  mysticismu,  >  ských  vznikly  písně  studentské  Oberflússige 
tak  jako  jeho  Der  Cherubínische  Wandersmann  Gedanken  der  grunenden  Jugend,  Jeho  lyrika 
jest  výrazem  vroucí  touhy  duše  po  spojení  je  střízlivější,  nežli  bylo  zvykem  u  básníků 
s  Kristem:  působil  naň  slezský  mystik  Abra*  druhé  školy  slezské.  Také  ve  svých  drama- 
ham  von  Franckenberg,  přívrženec  theosofi-  těch  snažil  se  býti  přirozenější,  cele  Lohen- 
ckýcb  názorů  Jakoba  Bdhme.  Duchovní  steinovi;  složil  55  kusů,  z  nichž  15  se  ztra- 
bdsné  latinské  skládal  Jakob  Baldě  (v.  t).  tilo;  jsou  to  kusy  biblické,  historické  i  vc- 
LMlovnéji  Ijrriku  duchovní  pěstili  básníci  selohry,kteréjsou  nejzdařilejší  (i9«rWMri5c/ře 
protestantští.  Johannes  Heerroann.  Martin  Macchtavellus,  Unvergnťlgte  Seele  a  j.).  Velice 
Rinckart,  Joh.  Michael  Dilherr  a  především  vtipným  satirikem  jeví  se  lipský  stud.  theol. 
Paul  Gernardt  (v.  t.).  —  Doba  války  tři-  a  jur.  Christian  Re  uter  v  malém  románě 
citileté  svými  neblahými  následky,  jež  se  Schelmuffskys  wahrhafftige  eurióse  und  sehr 
kryly  a  omlouvalv  heslem  boje  za  víru,  gefáhrliche  Reisebeschreibung  \u  Wasser  und 
v  pravdě  však  odnalovaly  trapný  stav  po-  \u  Lande  (1696),  jímž  se  básník  chtčl  pomstiti 
mkrt  vnitřních  ve  všem  směru,  dala  vznik  své  paní  domácí  za  vyhoštění  a  pro  paskvil 
k  satiře,  jíŽ  pravý  stav  věcí  nezůstal  uta-  ,  svůj  potrestán  byl  akademickým  senátem  re- 
jco.Jejím  hlavním  repraesentantem  jest  Fried-  'legací;  jeto  satirický  román  osobní,  ale  pů- 
rch  von  Logau  (v.  t.),  největší  satirik  ně-  sobí  i  bez  znalosti  těchto  poměrů  osobních,, 
mecký  vůbec,  třebaže  teprve  Lessing  musil   a  stal  se   svými  vymyšlenostmi    hyperboli- 


126 


Německo  (literatura) 


ckými  pratypem  Munchbausena.  Líčením  do- 
brodružství cestovních  druží  se  SchelmuíTsky 
k  robi nso nadám,  jež  této  doby  jako  ob- 
líbený druh  románu  německého  vznikly  po 
příkladě  Defoeova  Robinsona  Crusoe;  nej- 
znamenitější z  německých  robinsonád  jest 
ínsel  FeUenburg,  již  sepsal  Johan n  Gottfried 
Schna  bel  (Gisander)  a  již  r.  1827  obnovil 
Tieck;  vypisuje,  kterak  Albertus  Julius  za- 
hnán byv  na  rajský  ostrov  stane  se  zakla- 
datelem rodu,  jenž  vyroste  ve  Šfastnou  obec, 
stát.  Byl  vůbec  také  druh  románů  státnických, 
Staatsromane,  jež  líčily  pokusy  o  zaří- 
zení státu  ideálního  a  k  nimž  náležejí  již 
Barclayo va  Argenis,  přeložená Opitzem.  S  mm 

fak  v  souvislosti  jest  román  hérojskyga- 
an tni,  jejž  možno  nazvati  románem  pscudo- 
historickým,  historické  vědění  přechází  v  něm 
v  zájmy  bližší,  jak  to  dosvědčuje  Scudéryův 
Artamene  ou  le  grand  Cýrus.  K  pěstitelům 
jeho  náleží  vévoda  Antonín  Oldřich 
Brunšvický  (v.  Antonín  6),  jenž  svými 
romány  přenáší  nás  z  doby  pradávné  do  doby 
rytířů,  státníkův  a  moderních  pastýřů  a  do 
události  XVII.  stol.;  dále  Philipp  von  Ze  sen 
svými  milostnými  romány  Adriatisehe  Rosa- 
mund  a  romány  s  motivem  starozákonným 
Assenat^  d.  i.  derselben  und  des  Josephs  Stahts-^ 
LiebeS'  und  Lebensgeschichte,  a  Simson^  eine  Hel' 
den*  und  Liebtsgeschicht,  Dle  originálů  fran- 
couzských zpracoval  Ibrahims  odět-  des  durch- 
lauchtigsten  Bessa  und  der  bestdndigen  habellen 
M^undergeschichte^  a  Afríkanische  Sophonisbe; 
byl  i  jinak  literárné  činný,  jsa  spisovatelem 
z  povolání.  Níže  stojí  Andreas  Heinrich 
B  uch  hol  z  (1607—1671)  romány  Des  chrisť 
itchen  teutschen  Herkules  und  des  bóhmischen 
kóniglichen  Fráulein  Valisca  Wundergeschichte^ 
a  Wundergeschichte  der  christlťch  kóniglichen 
F Srsten  Herkuliskus  und  Herkuladisla^  plnými 
všelikého  děje,  osob  s  tendencí  křeséinsko- 
náboženskou.  Slaven  byl  svým  časem  román 
Die  asiatische  Banise,  jejž  napsal  r.  1688  Hein- 
rich Anselm  von  Ziegler,  neméně  Lohen- 
steinův  Grossmuthiger  Feldherr  Arniinius 
oder  Hermann  nebst  seiner  durcMauchtigsten 
Thusnelda  in  einer  sinnreichen  Staats-^  Liebes- 
und  Heldengeschichte,  neobyčejně  obsáhlý,  že 
ho  ani  Lohenstein  sám  nemohl  dokončiti;  je 
v  něm  obsaženo  všechno:  dobrodružné  ry- 
tířství, klassický  heroismus,  objevení  Ame- 
riky, státnictví,  zeměpis,  morálka,  lékařství, 
historie,  císařové  habsburští  jakožto  Her- 
mannovi předkové,  císař  Leopold  v  osobě 
jeho  samého,  a  mezi  tím  i  jednotlivé  básně. 
K  těmto  pak  ještě  přistupuje  Ebcrhard  Wer- 
ner Happel,  který  rád  operoval  s  materi- 
álem geografickým  a  napsal  také  >román  aka- 
demiosýc.  —  Všechna  tato  produkce  má  vý- 
znam po  výtce  literám ě-historický.  Znenáhla 
však  do  těchto  stojatých  vod  vnikal  proud 
nového  života  duševního.  Usiluje  se  o  samo- 
statnost myšlení,  prohlubuje  se  vědění,  a  to 
na  základě  jaz.  mateřského.  Christian  Tho- 
mas ius  (1655—1728),  předchůdce  osvícen- 
ství, akademická  čtení  na  universitě  lipské 
koná  německy,  kriticky  uvažuje  o  Lutherově 


orthodoxii,  hlásá,  že  napodobováni  Francouzů 
má  vésti  k  vlastní  samostatnosti,  a  vydává 
r.  1688—89  první  měsíčník  něm.,  jímž  brojí 
proti  orthodoxní  úzkoprsosti  scholastické 
ňlosofie  i  právnickému  formalismu  a  všímá 
si  něm.  básnictví,  čině  tak  nové  názory  libe- 
rálnější přístupnými  kruhům  širším;  založen 
byl  také  první  list  vědecký,  psaný  arci  latin- 
sky, »Acta  eruditorum«  (v.  t).  V  od- 
poru proti  despotické  orthodoxii  Thomasius 
našel  souhlas  s  pietisty,  jejichž  sídlem  pů- 
sobením lidumilného  Augusta  HermannaFran 
cka  od  r.  1692  stalo  se  Halle  se  svou  nově 
zřízenou  universitou.  Pletismus  toužil  po  spo- 
jení člověka  s  bohem,  ne  na  základě  dogma- 
tické právo  věrnosti,  nýbrž  vnitřního  osvícení 
a  zbožného  citu,  ovládajícího  jednotlivce  i  ro- 
diny. V  tom  smysle  řídil  Phuipp  Jakob  Spe- 
ner  ve  Frankfurtě  n.  M.  svá  collcgía  pietatis, 
té  zbožné  touze  dal  výraz  Joachim  Neander 
písněmi  Glaub*  und  Utbesůbung  i  hrabě  von 
Zinzendorf,  ochránce  Bratří  českých,  hoj- 
nými písněmi,  působícími  přes  přílišnou  slad* 
kost  a  měkkost  vřelým  citem,  i  Gerhard  Ter* 
steegen.  Komenského  systém  názorného 
vyučování  (Orbis  pictus  vyšel  r.  1657  v  No- 
nmberce)  docházel  uplatnění,  a  ieho  půso- 
bením také  řeč  mateřská  dovolávala  se  svého 
práva.  Řada  myslících  duchů  emancipovala 
myšleni  z  područí  theologie,  Pierre  Bayle, 
John  Locke,  Shaftesbury,  a  v  Německu  sa- 
mém vyvstal  filosof,  universální  genie  Leib- 
niz  (v.  t.).  Veliký  ten  muž  spisy  své  psal 
sice  většinou  latinsky  nebo  francouzsky,  což 
je  pochopitelné,  ale  byl  při  tom  smýšlení 
patriotického  a  dbal  o  povznesení  jazyka 
mateřského,  jak  to  dokazuje  jeho  Ermahnung 
an  die  Teutsche^  ihren  Verstand  und  Sprache 
besser  ^u  ůben  a  Unvorgreiffiiche  Gedanken,  be^ 
treffend  die  Ausůbung  und  Verbtsstrung  der 
Teutschen  Sprache,  i  snahy  jeho  o  založení 
německé  akademie.  A  také  do  literatury  pře- 
šel vkus  jiný,  především  vlivem  literatury 
francouzské,  jež  za  Ludvíka  XIV.  vyspěla 
ke  klassické  výši.  Marinismus  se  přežil,  Hoff- 
mannswaldau  znechutil,  působil  Boileau  svým 
L'art  poétique,  hledající  vzory  pro  básnictví 
nové  v  poesii  antické.  První  k  němu  přidal 
se  Friedrich  Rudolf  von  Canitz  (v.t.),  který 
svými  Nebenstunden  unterschiedener  Gedichte 
i  satirami  vyhnul  se  bombastu  a  frasovitosti ; 
vlivem  jeho  zřekl  se  směru  dřívějšího  také 
Benjamin  Neukirch.  Oba  náleželi  ke  kru- 
hům dvorským,  a  k  nim  řadí  se  básnící 
dvorští,  Hofpoeten:  Johann  von  Besser, 
Johann  Ulrich  von  Kčnig,  Karl  Gustav  He- 
raus,  Morhof,  Joh.  Valent.  Pietsch,Joh. 
Burkhard  Mencke.  To  však  byU  vlastně 
dvorní  úředníci,  kteří  musili  básniti  t  nej- 
vyššího rozkazu,  vyličujíce  dvorní  slavnosti 
a  události;  pro  poesii  arci  významu  nemají, 
ale  dobré  bylo,  že  dali  výhost  manÝře  hof- 
mannswaldauské  a  tím  připravovali  půdu 
čistšímu  slohu  poetickému.  Je  charakteristi- 
cké, že  mezi  nimi  nedošel  uznáni  Johann 
Christian  Gúnther  (v.  t.),  který  arci  ienom 
z  příčin  materiálních  se  k  nim  přihlásil  ódou 


Německo  (literatura). 


127 


na  TÍtézstvi  prince  Eugena;  jeho  nevázaný, 
rosháraný  iivot  byl  uznání  jeho  v  kruzích 
vyéáích  na  přckáiku.  Ale  Gttnther  svým  ta- 
lentein,  opravdovým  citem  a  prolitým  pře- 
svédČením  za  to  náleií  k  vynikajícím  lyri- 
kům německým,  jehož  význam  sam  Goethe 
dovedl  oceniti.  Proti  básnické  škole  alesaké 
a  proti  hamburským  přívržencům  jejím  obrátil 
•c  ostrými  epigrammy  (Oberschri/ten)  Chri* 
stiao  Wernigke,  zejména  proti  Posteloví 
a  Honokk>vii  a  dal  také  podnět  ke  kri- 
tice činnosti  básnické.  Z  Hamburka  pochází 
také  básník,  ienž  uhodil  na  nový  tón:  Bar- 
tbold  Heinricn  Brockes  (v.  t.)>  Jak  on  čer- 

SX  přírod  v  také  učený  Albrecht  von  Hal- 
•  (v.  Haíler  2);  již  jeho  sbírka  Versuch 
Sekm€ÍMtrÍ$ckér  Gedichte  (l732)  jest  obsahově 
i  formálně  pozoruhpdná  pres  to,  že  se  omlouvá 
pro  nedostatečnou  znalost  hornonémčiny, 
ale  hlavní  jeho  dílo  básnické  jsou  Die  Alptn, 
jejíchž  TŮdČí  ideou  není  však  velebení  pří- 
rodních kras  alpských,  aČ  ovšem  jich  nepo- 
míjí, nýbrž  kontrast  mezi  přírodou  a  kul* 
toroa  a  jejích  dfisledkfl,  prostota  mravů 
s  jedné,  zkaženost  jejich  s  druhé  strany,  tedv 
především  báseň  moralisující.  Tím  přivedl 
do  poesie  nový  motiv  a  zušlechtěnou  mluvu 
básnickou.  Nevinný  Iivot  přírodní  jest  také 
thematem  jeho  satir  Die  ve^dorbenen  Sitten 
a  XVr  Mann  nach  der  Wklt,  všeobecně  filo- 
sofických otázek  po  vzoru  Popeově  dotýká 
se  ▼  Gedanken  uber  Vernunft^  Abergiauben  u. 
Vmglauben,  v  úvaze  Ober  die  Ehre^  Die  Falsch- 
heSt  mtmschlieker  Tugenden  a  v  básni  Ober  den 
Vrtprung  des  Obeis,  V  stáří  napsal  romány 
politické,  Ueong,  Alfred  Kónig  der  Angel- 
tachsen,  Fabius  und  Cato^  v  nichž  projednává 
druhy  ústavy  státní.  Vážnost  vyznačuje  celou 
Činnost  ieho^  Lehčí  názor  na  svět  mluví 
z  básně  Friedricha  Hagcd orná  (v.  t);  také 
o«  miloval  přírodu,  ale  horatiovsky  veselá 
mysl  a  jarost  mluví  z  jeho  písní,  jimiž  se 
«tal  předchůdcem  německé  anakreontiky, 
i  z  jeho  Fabein  und  Eriáhlungen. 

Básníky  těmi  zabočili  jsme  již  do  stol. 
XVIII.  —  přesných  hranic  v  literatuře  vůt>ec 
nelze  stanoviti.  Na  prahu  století  tohoto  stojí 
Johana  Christoph  Gottsched  (v.  t.),  který 
energickou  činností  literární  a  reformátor- 
skou  na  Čas  stál  v  čele  literatury  vůbec, 
bojesD,  který  vznítil,  přispěl  k  protříbeni 
názorů  v  a  jenož  zásluh  při  jeho  průměrném 
talentu  podceňovati  nelze,  třeba  že  v  době 
nejnovější  £.  Reichel  slávu  jeho  do  světa 
Uasá  důrazněji,  nežli  skutečnému  významu 
jest  přiměřeno.  Byl  především  theoretik  a 
kritik,  tkvící  v  názorech  antických,  pečoval 
o  povxnesení  jazyka  na  úkor  latiny  i  dia- 
lektů a  poukazoval  k  starší  literatuře  a  řeči 
německé.  Šlo  mu  především  o  reformu  ně^ 
iMxkébo  divadla.  Při  všem  tom  byl  Gott- 
•cfaedovi  základem  poesie  rozum  a  forma. 
Aie  větši  význam  nežli  tato  theoretická 
i  praktická  činnost  Gottschedova  má,  že 
svými  zásadami  a  názory  dal  podnět  k  zmí- 
noiému  boji.  Utkal  se  v  nto  se  Švýcary 
joh.  Jak*  B odměrem  a  joh.  Jak.  Breitin- 


gerem  (o  tom  v.  Bodmer  1).  Oč  v  tom 
prudkém  boji  běželo  ?  Ve  mnohém  obě  strany 
se  shodovaly:  že  poesie  má  vstoupiti  ve 
službu  morálky,  že  epos  a  bajka  aisópská 
jsou  nejvyššími  druhy  básnickými,  že  poesie 

Í'e8t  napodobováni  přírody  —  ale  napodo- 
bování to,  tak  tvrdili  Gottschedovi  odpůrci, 
prostírá  se  nejen  na  svět  skutečný,  ný- 
brž nové  má  býti  napodobováno,  nebývalé 
a  podivuhodné  že  tvoří  středisko  poesie; 
ne  pravidla,  jak  Gottsched  tvrdil,  jsou  pů- 
vodní, nýbrž  dříve  než  ona  jest  a  bylo  dílo 
umělecké;  pravidla  z  něho  se  jen  abstrahují. 
Proto  nestačí  k  poesii  rozum,  ale  třeba  také 
poetického  nadšení  a  k  básni  samé  vzneše- 
ného obsahu.  Tímto  posledním  požadavkem 
rozhodně  Gottscheda  překonali,  a  vítězství 
připadlo  skutečně  přes  autoritu  Gottsche- 
dovu  jim,  přes  to,  že  ani  sám  Bodmer  svým 
eposem  Noah  a  celou  řadou  patriarchád 
i  dramat  nedovedl  přispět!  k  uplatnění  těch 
theorií.  Že  v  boji  tom,  jako  při  boji  menších 
duchů  bývá,  mnoho  působil  moment  ryze 
osobní,  rozumí  se  samo  sebou.  A  nechybělo 
s  obou  stran  přívrženců;  při  Gottschedovi 
stáli  Wilh.  Triller,  Joh.  Joachim  Schnabe, 
Christlob  Mylius,  kteří  mu  pomáhali  kriti- 
kami a  komickými  eposy,  při  Bodmerovi 
Lange,  Pyra,  Wieland  i  Lessing  —  boj  vů- 
bec měl  i  později  dozvukv,  a  právě  tím 
vynikla  jeho  včasnost  a  důležitost.  Také 
védě  byl  na  prospěch:  Joh.  Georg  Sulzer 
(1720--79)  švýcarskou  theorii  systematicky 
zpracoval  ve  své  Theorie  der  schónen  Kúnste^ 
aesthétika  vůbec  byla  pěstována  vědecky, 
Alexander  Gottlieb  baumgarten  (v.  t.)  ve 
svém  díle  Aesthetiea  novou  vědu  poprvé  tím 
jménem  označil  a  užil  zásad  Breitingerových. 
Ovšem  ani  Gottsched  nebyl  bez  vlivu,  ze- 
jména v  literárních  kruzích  lipských  a  sas- 
kých.  Pod  vlivem  jeho  stojí  Johann  Elias 
Schlegel  (1721—93),  alespoň  v  počátcích 
své  produkce  dramatické  (Orestes  und  Py- 
lades,  Trojanerinnen,  Dido^  Lucretia)^  v  níž 
volil  látky  antické  jakožto  k  dramatu  nej- 
příhodnější. Ale  s  dobrým  vkusem  nastoupil 
dráhu  vlastní.  Již  svým  nedokončeným  epo- 
sem Heinrich  der  LČwe  sahal  pro  motiv  do 
dějin  národních  a  učinil  tak  i  dramatem 
Herrmann  a  motivy  severskými  Kanut  a 
Gothrika;  to  znamenalo  novotu  aspoň  vol- 
bou látky  a  Lessing  chválí  i  jeho  komedie 
Triumph  der  guten  Prauen  a  Die  stumme 
Schdnheit,  v  nichž  (i  v  jiných)  jest  patrný 
nejen  vliv  komedie  francouzské,  ale  i  dán- 
ského básníka  Holberga,  jehož  komedie  byly 
známy  z  překladů  z  r.  1743.  Mimo  C ro- 
ně gk  a  a  Braweho  náleží  k  dramatikům 
Christian  Felix  Weisse  (1726—1804),  který 
s  francouzskou  jednotou  dramatu  a  pravi- 
delností spojovati  chtěl  tragičnost  situací  a 
charakterů  dramatu  anglického.  Po  veselo- 
hrách MMrone  von  Ephesut  a  Der  Leichtgláu- 
bíge  přešel  ke  komické  opeře,  a  tím  čelil 
proti  Gottschedovi:  Die  verwandeittn  Weiber, 
Der  Dorfbarbier  a  j.;  komedií  Die  Poeten 
nach  der  Mode  persifluje  Gottschedovce  i  Bod- 


128 


Německo  (literatura). 


meriany;  psány  jsou  lehkou  řečí,  obratným 
dialogem  a  se  vtipem.  Dvčma  dramaty  kon- 
kurroval  se  Shakespearem:  Richard  Jíl. ^  Ro' 
meo  und  Julie,  Komedie  francouzská  oůso- 
bila  také  na  komedie  paní  Gottschedové, 
jež  kusy  francouzské  převáděla  v  poměry 
německé  {Die  Pietisterei  im  Fischbeinrocke 
oder  die  doctormdssige  Frau)  i  skládala  kusy 
původní:  Die  ungleiche  Heirat^  Die  fíauí- 
franiósin  a  j..  v  nichž  broií  proti  konveni- 
enčnim  předsudkům,  nevyjímajíc  ani  přehna* 
nou  zálibu  pro  vše  francouzské.  Proti  celému 
stavu  obraci  se  Joh.  Christian  Krúger  sati- 
rickou komedií  Die  Geistlichen  auf  dem  Lande 
a  Christoph  Mylius  svými  Ár^te^-  a  satira 
jest  až  příliš  oprávněna.  Komedie  vůbec 
brala  se  směrem  realistickém  a  dařilo  se  jí 
vůbec  lépe  nežli  tragédii.  Školou  Gottsche- 
dovou  také  prošli  t  zv.  Bremer  Bei- 
tráger,  většinou  Sašové  rodem,  přispívající 
do  časopisu  >Neue  Beitráge  zum  Vergnúgen 
des  Verstandes  und  Witzes<  (1744—48),  k  je- 
hož vydávání  se  uvolil  nakladatel  brémský; 
vznikly  ze  Schwabeových  >Belustig^ngen  des 
Verstandes  und  des  Witz^sc,  když  tento  list 
proti  vůli  jejich  měl  účast  v  ^ottschedovsko- 
bodmerovském  sporu.  Náležejí  k  nim  Giseke 
(v.  t.),  Johanu  Andreas  Cramer  (v.  t.),  Jo- 
hanu Adolf  Schlegel,  otec  obou  romantiků, 
Joh.  Arnold  Ebert  (v.  t.),  Friedr.  Wilhelm 
Zach  ar  i  á,  jehož  oborem  bylo  epos  ko- 
mické (Der  Phaeton^  Das  Schnupftuch^  Mur- 
ner  m  der  fíólle);  jeho  Renommist  (1744)  jest 
kulturním  obrazem  německého  života  uni- 
versitního v  XVIII.  stol.  (kontrast  mezi  jem- 
nými mravy  Lipska  a  drsnou  Jenou);  vtipný, 
ne  fádní  satirik  Gottlieb  Wilhelm  Kabener 
(1714 — 1771),  který  svou  sbírkou  Sammlung 
satirischer  Schriften  tepe  zpozdilosti  obme- 
zeného  života  občanského;  satirik  je  také 
Christian  Ludwig  Lis  co  w  {Sammlung  saty^ 
rischer  und  ernsthafter  Schriften^  1739),  obra- 
cející se  proti  zpozdilostem  literárním,  soudní 
a  vtipné  epigrammy  psal  Abraham  Gotthelf 
Kástner;  nejpopulárnější  i  svou  osobností 
i  činností  básnickou  byl  Christian  Fůrchte- 
gott  Gellert  (v.  t.);  jeho  význam  spočívá 
v  bajce,  již  pěstil  s  opravdovou  dovedností 
a  jíž  tlumočil  názory  a  mravy  doby  své. 
Bajky  jeho  druhu  skládal  Magnus  Gottfried 
Lichtwer  (v.  t.),  nezávisle  však  na  něm 
Joh.  Ludwig  Meyer  von  Knonau  tím,  že 
většina  bajek  jeho  jest  vzata  ze  světa  zvířat 
a  svědčí  o  bystrém  smysle  pro  přírodu.  — 
Jiným  sdružením  básnickým  byli  básníci 
hallští  anakreontikové.  Ke  kruhu  tomu 
lze  počítati  také  hallské  básníky  Immanucle 
Jakoba  Pyru  a  Samuele  Gottholda  Lange, 
a  to  pro  jejich  odpor  proti  rýmu,  proti  ně- 
muž vystupoval  i  Gottsched  a  ještě  více 
Bodmer;  Pyra  složil  Popeovskou  báseň  Der 
Tempel  der' wahren  Dichtkunst,  Lange  vydal 
překlad  Horatiových  ód  {Horat^ens  Oden)^ 
jež  zvěčniti  mělo  Lessingovo  Vademecum, 
a  společnými  písněmi  Thirsis  und  Damons 
freundschaftliche  Liede*"  velebí  přátelství,  Švý- 
cary, Hallera  i  Hagedorna.  Anakreontismus 


je  poesie  požitku,  vína  a  lásky,  leckdy 
upadající  v  titémost  i  imyslnost,  ale  třeba 
že  ta  rozkoš,  kterou  se  rozplývají  zdobné 
ty  básně,  nebyla  vídy  prožita,  přece  lahod- 
nou  formou  hodné  se  tomu  blíží  a  celým 
rázem  svým  od  obvyklého  směru  v  pofsit 

SrOapéŠne  se  odráží.  Anakreontik  byl  Tob. 
íikolaus  Gótz  (v.  t.),  překladatel  Anakre- 
onta,  jenž  sbírku  Versuch  einet  Wormsert 
in  Gedichten  (1745)  vydal  anonymně;  líbila 
se  z  nich  elegická  MddcheninseL  Joh.  Peter 
Uz  skládal  také  písně  anakreontské,  ale 
vážná  mysl  pudila  jej  k  motivům  seriosnéj- 
ším,  k  básni  fílosondcé.  V  Theodicee  (1755) 
ukazuje  mu  Leibniz  stezku  vedoucí  ke  sva- 
tyni osudu  a  vážnější  než  jeho  anakreon- 
tika  z  mládí  jest  Versuch  uber  die  Kunst  stets 
fróhlich  lu  sein  (1760).  Většinou  smýšlené 
byly  Scher\hafte  Lieder  íoh.  Wilh.  G 1  e  i  m  a« 
(v.  t),  ale  svým  lehkým,  veselým  tónem 
zjednaly  vlastně  anakreontismu  viíeobecného 
uznání.  Také  Ewald  Chr.  von  Kleist  (v.  t.) 
přihlásil  se  k  anakreontikům  napodobením 
básníka  řeckého,  ale  jeho  význam  pojistila 
mu  hallerovsko-thomsonovská  báseň  Der 
Frůhlingy  líčící  dovednými  hexametry  obrazy 
r  přírody  a  ne  prostá  vědomí  moci  božské 
ani  citu,  jenž  mluví  také  z  básně  Sehnsucht 
nach  Ruhe  a  Landlehen.  Báseň  o  jaru  jest 
jen  zlomek  z  větší  básně,  již  Kleist  pro- 
jektoval, chtělf  opěvati  všechna  roční  po- 
časí dle  Thomsona. 

Ale  poesii  německé  vzešlo  konečně  jaro 
skutečné.  První  květ,  jenž  na  její  neutěšené 
pláni,  jen  ojedinělými  oasami  osvěžené,  vy- 
kvetl, byl  Klopstockův  Messias,  Dnes  květ 
ten  dávno  sice  již  povadl,  má  tak  cenu  pro 
poetický  herbář,  ale  svou  dobou  zaskvěl  se 
plnou,  mnohoslibnou  silou  a  ^ní.  Dnes  ne- 
může býti  o  tom  sporu,  že  z  klassiků  ně- 
meckých žádný  tak  záhy  se  nepřežil,  jako 
právě  první  z  nich,  Klopstock  (v.  t.);  jeiw 
Messias  nemá  Životní  síly,  epika  jeho  roZ"* 
plývá  se  v  lyrických  výronech  unavujících 
rozvláčností,  není  v  ní  individuálního *pojetí 
veliké  látky  ani  mohutnosti  charakterů,  jen 
Abbadonna  Činí  výjimku.  Ale  Klopstockova 
báseň  znamenala  opravdový  Čin;  s  hlediska 
vlastní  doby  její  n;kusíme  ji  posuzovati,  ač 
právě  tou  podminkoU  význam  její  se  restrin- 
guje  nejvíce.  V  ní  se  na  čas  vyhranilo  vše, 
ic  čemu  úmyslně  i  spontánně  tíhla  celá  dlouhá 
doba  předchozí  a  po  čem  toužily  snahy  je- 

Í'ích  reformátorů  a  kritikův.  Byla  to  báseň, 
:terá  vznešeným  motivem  i  formou  byla 
opravdovou  básní,  kterou  složil  opravdový 
básník.  Poetický  i  ňlosofícký  rozsah  arci 
nebyl  značný,  jeho  ducha  nezachvátily  ještě 
francouzsko-anglické  ideje  osvícenské,  ale 
co  vytvořil,  vyplývalo  z  jeho  duše,  třeba  že 
to  byla  duše  malá.  S  přesvědčivou  zbožností 
k  motivu  sáhl  a  s  láskou  o  něm  pracoval, 
přicházeje  tak  vstříc  době  souvěké,  neroz- 
rušené  posud  ideovou  revolucí.  Velebným 
pathosem,  který  nepřeháněl,  skvělými  obrazy, 
jimiž  se  povznášel  ve  sféry  nadpřirozené,  ač 
jimi  bohužel  přiliŠ  unikal  vŠemu  skutečnému. 


Německo  (literatura). 


12» 


a  svéií»  bohatou  formou  svého  eposu  zahájil 
aovoo  dobu  némecké  literatury.    A  ten  vý- 
snam  jeho  potrvá  navldy.    Také  ódy  jeho 
ae  svým  obsahem  milostným,  náboženským 
i   vlasteneckým  pro  svou  prociténost  zna- 
menaly  obohacení   soudobé   literatury,   ba 
jistý  význam  mají  i  jeho  dramata,  dnes  do- 
cela zapomenuta;   ne  dramata  biblická,  ale 
Jeho   vlastenecká   trilo^^e   fíermannsscMacht 
(1769).  Hermann  und  díe  Fůrsten,  fíermanns 
Tod  (1787),  jimii  přivodil  do  poesie  nový 
smér    vlastenecký    a   zpčvy   sv^ch    bardův 
obrátil  zření  k  mythologii  domácí  od  antické, 
anticipuje  tak  snahy  dob  pozdějších;  i  jeho 
Dtutsche  Gtlehrtenrepubtik  (1774),  ač  naskrze 
zklamala,  jest  ohlasem  dobré  vůle  básníkovy 
o  povzneseni  národní  literatury.  Jak  vysoce 
vjnikl  Klopstock  nad  své  vrstevníky,  ukazují 
síabé  proQukty  jeho  napodobitelAv  a  násle- 
dovnikA,  od  éodmera  až  k  Schónaichovi, 
jeni  se  mu  hrdinským  eposem  Hermann  oder 
áa$   hefreyte   Deutschland  (1751)    na   popud 
Gottscbedfiv  postavil  po  bok.    Báseň  jeho 
při  trvajícím   sporu   o  zásadách   poetiky   a 
aesthétjky  vzbudila  mnohohlasé  pro  a  proti, 
aejtDéna  po  stránce  formální;  i  v  té  příčině 
ónca  jest  nám  Jasno:   hexametr  je  metrům 
jazyka   německému  nepřístojné,  třeba  že  je 
sám   Goethe  zvolil  pro  své  epos  Hermann 
}$ná  Doroihea;  je  přežilé,  ale  bylo  přece  jen 
dftkazem    velikého   uméní    Klopstockova   a 
vciiKé  práce  jeho,  když  formu  antickou  tak 
dokonalým  zpAsobem  převedl  v  poesii  nč- 
meckou,  a  lze  tvrditi,  že  bez  toho  kroku  by 
iotra   byl  nastal   v  lit.   ném.  pokrok  i  po 
léto  stránce;    i  za  to  musí  děkovati  tvůrci 
ooTovéké  Messiady. 

Bylo  štěstím  pro  literaturu  německou,  že 
zároveň  vyskytl  se  ji  muž,  jehož  kritický 
duch  nejen  sňal  bělmo  s  vlastních  očí  jejích, 
ale  zároveň  jí  umožnil  patřiti  s  velikým  pro- 

Kcktem  do  budoucna.  Byl  to  Gotthold 
»hratm  Lessing  (v.  t).  Lessing  je  přede- 
vším kritik;  také  úspěch  a  význam  vlastní 
jeho  činnosti  básnické  je  více  nežli  dílem 
talentu,  dílem  vlastní  autokritiky  —  ten  smysl 
mají  asi  známá  slova  jeho  o  těžkopádném 
tvoření.  Trojí  věc  působila  na  uplatnění 
Leasingový  individuality:  neobyčejný  talent 
kritický,  který  mu  nedal  shlížeti  se  s  ješit- 
ným míněním  v  tom,  co  literatura  domácí 
posud  vytvořila  a  tvořila,  ale  naopak  bez- 
obtednč  odhalovati  její  nedostatky  a  slabosti ; 
potom  vliv  Voltalreův,  jehož  ideje  filosofické 
v  souhlase  s  kritickým  duchem  Lessingovým 
ifednaly  mu  veliký  rozhled  duševní,  a  Joh. 
joachim  Wínckelmann  (1717—1768),  který 
jako  celému  světu  také  jemu  svou  Geschichte 
der  Kunst  des  Alterfums  odhalil  tajemství 
krásy  antické.  Tím  také  směrem  nesla  se 
jeho  činnost  kritická,  která  však  nebyla  jen 
Dcgativni;  dotýkala  se  literatury  domácí, 
dokazujíc  slabosti  domněle  velkých  a  pro- 
hledajíc  i  zjevy  opravdu  významné,  jako 
Klopstocka  (Briefe  die  neueste  Literatur  be- 
rrtjfettd),  podává  theorií  bajky,  a  zejména 
slabá   literatura  dramatická   dávala  podnět  > 

Onftr  Slovník  Naataf,  sv.  XVm.  13/7  1901. 


ke  kritice;  Lessing  stanoví  základ  dramatu, 
probírá  theorii  dramatu  antického,  uvažuje 
o  poměru  jeho  ke  dramatu   francouzskému 
a  poukazuje  od  Francouzů  k  Shakespea- 
rovi   (Hamburgische    Dramaturgie),    stanoví 
rozdíl    mezi    uměním    výtvarným    a    poesií 
(Laokoon),  a  kritický   duch  jeho  zasáhl 
i    do    otázek    nejchoulostivějších,    když    se 
dostal  v  prudký  spor  se  zástupci  orthodox- 
ními  (Goeze);  ve  sporu  tom  proti  dogma- 
tice   klade   důraz    na    éthické   jádro   učení 
Kristova  a  na  mravní  konání,  dějiny  lidstva 
jsou  mu  dějinami  jeho  vvchovánl  k  duševní 
svobodě.    Bystrost  úsudku,   zápal  přesvěd- 
čení, zloba  nad  obmezeností  lidskou  a  dů- 
vody   vědecké   dodávají    spisům  jeho  sem 
spadajícím  velikého  významu;   něco  podob- 
ného něm.  prosa  dosud  nepoznala.  Také  jeho 
díla  básnická  vlastní  znamenají  směrodatný 
pokrok.  Dramatem  Miss  Sara  Sampson  (1755) 
stvořil  německé  drama  občanské,  jaké  již 
Angličané    měli   vedle  románu   občanskéno 
zásluhou   George  Lilia   a  Richardsonovou ; 
Minna  von  Bamhelm  (1 763)  znamenalo  první 
německou   veselohru,    Emilie  Galotti  (1772) 
jest  první  a  nejstarší  truchlohra  německá, 
která  ve  dle  Minnv  podnes  působí  živým  do- 
jmem, a  Nathan  der  Weise  (1779)  má  význam 
jakožto  drama,  z  něhož  mluví  ohlas  básní- 
kových bojů  filosoficko-náboženských.  Mějme 
na  paměti  ten  úhor,  který  ve  dramatě  byl 
v  době  předchozí,  a  význam  dramat  Lessin- 
gových  vynikne  sám  sebou.  Činností  Lessin- 
govou  plno  nových  ideií  oplodňujících  při- 
vodéno  do  liter.  něm.  On  sám  pak  jest  jed- 
nou z  nejsympathičtéjších  jejích  osobností. — 
S  Klopstockem  a  Lessingem  působila  zároveň 
řada  jiných  menších,  ale  k  rázu  doby  leckdy 
významně  přispívajících.  Formální  snahy  vy- 
značují  Karla  Vil.  Ramlera  (1725—1798), 
napoaobitele  Horatiova,  hledícího  řeč  a  verš 
přivésti  k  dokonalosti.  V  ohledu  tom  platil 
za  autoritu;  Lessing  sám  dával  mu  své  práce 

f>rohlédnouti  i  jiní,  a  Ramler  při  tom  cise- 
oval  a  měnil  s  naprostou  libovůlí.  Ve  směru 
formálním  působil  také  na  Salomona  G  e  s  s- 
nera  fv.  t.),  básníka  idylly  {Idyllen  1756). 
jeho  iaylly  nejsou  pouhá  líčení  přírodní;  je 
v  nich  sice  málo  děje,  ale  v  jeho  lidech  jest 
mnoho  citu,  jaký  shledáváme  v  periodě  wer- 
therovské.  Jsou  psány  prosou  a  vynikají  la- 
hodou mluvv,  pro  kterou  byly  oblíbeny 
i  u  jiných  národů.  Ramler  také  podporoval 
talent  básnířky  Anny  Louisy  Karschové, 
zvané  Karschin  (v.  t.).  Lyrika  Klopstockova 
působila  na  ódy  a  křesťanské  písně,  jež  sklá- 
dal Johanu  Kašpar  La vater  (v.  t.);  ale  da- 
leko známější  než  pokusy  poetickými  jest 
svými  Physiognomische  Fragmente  \ur  Befór- 
derung  der  Menschenkenntnis  und  Menschen^ 
liebe,y\m\i  chtěl  zbudovati  zvláštní  systém,  dle 
kteréhož  by  bylo  lze  souditi  z  tahův  obli- 
čeje o  povaze  a  duševním  životě  lidí;  vžil 
se  také  ve  zvláštní  poměr  k  bohu.  věřil  v  na- 
prostou moc  modlitby,  a  nazývali  jej  >Magu8 
des  Súdensc.  Jeho  přízni  těšil  se  Heinrich 
Jung-Stilling  (1740-1817),  přítel  Goethův, 

9 


130 


Německo  (literatura). 


který  vlastni  píli  a  snahou  šfastně  se  vzmohl 
k  významné  osobnosti;    vylíčil  vlastní  život 
v  Heinrich  Stillings  Jugend^   eine  wahrhafte 
Geschichte^    po   némž    následovaly    Heinrich 
Stillings  hdusliehes  L:ben  a  Heinrich  Stillings 
Alter,  jež  svou  originálností  a  svěžestí  ná- 
ležejí již  do  period^r   >Sturm  und  Drang*. 
Složil  také  romány  pietistické  a  jako  básník 
ód  a  hymna  řadí  se  ke  Klopstockovi.    Ke 
kruhu  Lessingovu  náleží  berlínský  knihkupec 
Christoph  Friedrich  Nicolai  (1733—1811), 
činný,  ale  hodně  obmezený,  s  nimž  Lessing 
založil    >6riefe,   die   neueste    Literatur    be- 
treffendc ;  měl  účast  na  myšlenkových  prou- 
dech  doby,  ale   byly  jeho   buržoastickému 
názoru   světovému   příliž  hluboké,  jak  do- 
kazuje hojně  Čítaný  román  jeho  Leben  i,nd 
Meinungen  des  Herm  Magister  Sebaldus  Noth- 
anker    i    Leben    und   Meinungen    Sempronius 
Gundiberts,    Vydával  až  do  r.  1806  »AIIge- 
meine  deutsche  Bibliothekc  Hlubší  byl  pří- 
tel Lessing&v  Moscs  Mendelssohn  (v.  t), 
jímž  židovství  poprvé  má  úČast  v  literatuře 
své  doby ;  je  to  duch  filosofický,  hledící  pro- 
střcdkovati  mezi  intellcktualismcm  a  sensua- 
lismem,  muž,  který  působil  jak  na  Lessinga, 
jenž  jej  do  literatury  uvedl,  i  na  Schillcra. 
Z  dramatikův  uvdsti  jest  Grossmanna,  Sprich- 
manna  aGottera  (v.  t.)f  v  nichž  arci  Icssin- 
govského  není  nic.  Za  to  Lessing  velice  pů- 
sobil na  Josefa  v.  Sonnenfelsa  (1733—1817), 
který  to,  co  Lessing  dokázal  na  severu,  pro- 
vésti hleděl  na  jihu,  v  Rakousku.  Zre formoval 
vídeňské  divadlo.    Týdenníkem   >D  r  Mann 
ohne  VorurtheiU  kritisoval  posavadní  jeho 
repertoire,   dával   praktické  pokyny,   témuž 
účelu   sloužily    Briefe  uber  die    Wienerische 
Schatibúhne,  Jeho  snahám  lessingovským  ví- 
deňské >Hof-  u.  Nationalthcaterc  v  neposlední 
řadč  děkuje  za  svůj  vznik  (r.  1776).  —  Jak 
brzy  měly  se  rozplynouti   aetherické  sféry, 
v  nichž   se   vznášela   poesie    Klopstocková, 
ukázalo    se    hned    při    Christophu    Martinu 
Wielandovi    (1733—1803).     Jeho    poesie 
s  počátku    brala   se   smCrem  náboženským, 
upadajícím   v  citlivůstkářství,  moralisujícím 
a  vlasteneckým.    Proti  svůdné  erotice  Ovi- 
diové  ohrazuje  se  svým  Anti-Ovidem,  mate- 
rialistickým  názorům   Lukretiovým  čelí  di- 
daktickou básní  o  šesti  knihách   Die  Nátur 
der  Dinge  (1751),  opěvuje  Hermanna,  skládá 
zbožné  hymny  a  s  Bodmcrem  závodí  patri- 
archádou  Der  geprúfte  Abraham  (1753),  zcela 
vlivu   Klopstockovu   podlehl   i   v  Moralische 
Briefe  a  v  Briefe  von  Verstorbenen  an  hinter- 
lassene  Freunde,   zbožností  a  citem   samého 
Younga   předčí  jeho  Sympathien   a  Empýn- 
dungen  eines  Chriíten^  brojí  proti  anakreon- 
tikům.  Ale  když  r.  1758  vydal  tragédii  Lady 
Johanna  Cray  oder  der  Triumph  der  Reli{^ion, 
mohl  Lessing   s  potěšením  konstatovati,   že 
Wieland  opustil  aetherické  sféry  a  sestoupil 
mezi  lidi;  o  tom  svědčí  také  zlomek  epické 
básně    Cyrus,   Araspes  und   Panthea  i   druhé 
jeho  drama  Clementina  von  Fúretta,  jímž  zpra- 
coval Richardsonův  román  >Grandisonc,  a 
znenáhla  bleuznivá  jeho  poesie  přenesla  se 


z  úzkoprsého  toho  ovzduší  do  parketů  sa- 
lonů, jimž  dodávali  tónu  Rousseau,  Diderot, 
ďAlembcrt  a  Shaítesbury,  a  vlivuplným  sty- 
kem s  jemně  vzdělaným  hrabětem  Stadionem 
v  Biberachu  a  jeho  elegantními  kruhy  vzklí- 
čilo a  ujalo  se  v  poesii   Wielandově  sémé, 
jež  v  ně  spontánně  uložil  Již  za  doby  studii 
v   pietistickém    klášteře   Bt  rgen,   kde    přes 
přísný  zákaz  oddal  se  četbě  Baylea,  Volta i- 
rea  i  Cervantesova  Dona  Quijota.    Tu  fan- 
tasii své  i  tlumené  vášni   povolil  uzdu  na- 
dobro, jeho  smyslné   Komische  Er\áhlungen 
(1765)  znamenají  přímé  popření  prvního  sta- 
dia jeho  činnosti  básnické,  ze  směru  nábo- 
žensko-blouznivčho  docela  vybočuje  román 
Don  Silvio  von  Rosalva  (1764),  v  ntmž  nad 
blouzněním   vítězí  příroaa,   a  variací  t<*hož 
thcmatu  jest  román  Die  GcichichtedesAgathon, 
(1766),  román  o  nedostižnosti  ideálův.  Jím 
vstoupil  na  půdu  řeckou,  a  do  života  řcck*  ho 
sahá  Wieland  ve  všech  románech  ostatních. 
Ale  pojímá  jej   smysly  člověka   moderního 
a  s  filosofií  životní.  Musarion  oder  die  Phito^ 
sophie  der  Gra^ien  (1768)  hlásá  s  užíváním 
Života  morálku,  která  má  shovění  s  nedo- 
konalostmi lidské  přirozenosti,   prvotní  cír- 
kev   křesťanskou    karikuje    v    Geheime    Ge- 
schichte  des  Philosophen   Peregrinus   Pioteus 
(1791),  jehož  hrdina  bojuje  s  vášní  smysnou 
a  v  žádném  systému  filosofickém  nenalézá 
uspokojení,    do   dějin   světových   poskytuje 
pohled   Agathodemon   (1796),    románem    Die 
Abderiten  (1774)  dotýká  se  satiricky  poměrů  v 
a    osobností    soudobých ;    Aristipp    podává 
obraz  svčta  řeckého  v  době  ne  i  vyššího  jeho 
vývoje  duševního  a  uměleckého.    V  eposu 
kráčel    Wieland    ve   šlépějích   Ariostových; 
v   nedokončeném    eposu    Idris    und    Cenide 
(1768)  shledáváme  živly  obojí  poesie  Wic- 
landovy,  z  doby  curyšské  i  biberaSské;  marná 
snaha   o  uskutečnění  ideálu,  jejž  nahraditi 
musí  skutečnost,  tvoří  především  thema  ko- 
mického eposu  v  18  zpčvích  Der  neue  Amadis, 
jímž  zavedl  ottavc  rime;  řadu  menších  básní 
cpických  uveřejnil  >Der  teutschc  Merkur«, 
první   měsíčník   belletristický,   jejž   vvdával 
vedle   listů  >Attisches  Museum*   a    »^eucs 
attisches  Mupcum*.    Z  činnosti  jeho  epické 
památku    trvalou    pojistila    mu    romantická 
báseň  herojská  Oberon  (1780),  pro  nějž  Čirpal 
ze  starofrancouzského  románu  Huon  de  Bor- 
deaux a  pro  charakter  Obcronův  ze  Shakes- 
pearova  Snu   v  noci  svatojanské.    Vůdčím 
motivem  jeho  jest  věrná,   vítězná  láska,    a 
ten  jest  tlumočen  s  takovým  uměním,  tako- 
vou hravou  lahodou  a  romantickým  kouzlem, 
které  přece  zase  tkví  v  procítěné  skutečnosti 
životní.  Že  opravdu  platí   slovo  Goothovo, 
vCštfcí  básni  nepomífitelné  uznání  budouc- 
nosti.   V  něm  se  jeví  harmonické  uklidnění 
Wielandovy  poesie,  která  prodělala  tak  proti- 
lehlé fa^^e,  a  bohatost  formální  je  pod  vu- 
hodná.    Z  ostatní  činnosti  Wielandovy  ještě 
uvésti  jest:  Z  doby  akademické  činnosti  jeho 
erfurtské  pochází   Der  goldene  Spiegel  odět 
die  KÓnige  von  Scheschian  řl772).  v  němž  líčí 
svůj  ideál   panovníka,   připínající  se   k  Jo- 


Německo  (literatura). 


131 


se  fa  II.,  román  státnický,  pln^  rousseauov- 
«kých  ideji]  jeho  pokračováním  jest  Dani- 
Khm^md.  Překládal  dále  z  Horatia,  Euripida, 
Aristofana,  Lnkiana  a  Cicerona,  větáí  dále- 
iitost  má  však  překlad  21  dramat  Shakes- 
pearových (1762—66),  ne  sice  dokonalý, 
ale  při  Lessingovč  appelu  na  drama  anglické 
včasný  a  významný.  Nejvýznamnějái  čin  Wic- 
landův  jest  jeho  >Oberon«  a  to,  že  novému 
romána  německému  vykázal  novou  dráhu. 
V  eposu  i  románe  působil  na  mnohé  bás- 
nikj  souvéké.  Joh.  Alxinger  (v.  t.)  napo- 
dobuje jej  v  rytířských  básních  Doolin  von 
Maimx  a  BÍhmberis,  AÍ.  B 1  u  m  a  u  e  r  (v.  t.)  tra- 
▼cstii  Aeneidy,  vliv  »Amadisa«  patrný  jest 
pfi  originálním  epose  komickém,  jež  složil 
K.  A^  Korcům  (v.  t):  Leben,  Meinungen 
mné  Thaten  von  Hitronymus  Jobs  dem  Kandi- 
dat€n,  líčidm  vtipným  humorem  a  groteskní 
komikou  osudy  propadlého  kandidáta  theo- 
\o^e\  lehce  románové  pojímání  starověku 
Wtelandovi  odpozoroval  Aug.  Gottlieb  M  e  i  ss- 
oer  (v.  t.)  v  románech  Aiabíadet,  Spartakus, 
Bpmmimondas  i  v  čtrnáctis vážkových  Ski^x^n; 
sepsal  také  román  historický  z  konce  XVI. 
stoL  Bianca  CapptUo;  komické  romány  sklá- 
dal Aug.  Langbein.  oblíben  byl  Joh.  Timo- 
tbeus  Hermes  (v.  t.),  jako  on  také  Wie- 
Undova  přítelkyné  Sophie  v.  Larochc  (v. 
L)  moralisuje  ve  svých  Moratische  Er^áhlun- 
g€m  a  v  románě  Géschichte  des  Fráuleins  von 
Sttrmhtim,  richardsonovsky  citlivém;  veselá 
iavotni  filosofie  Wielandova  mluví  z  komi- 
ckého eposu,  psaného  prosou,  jež  složil 
.Morits  August  von  Thúmmel  (1738—1817), 
Wilhtimine  oder  der  vermáhlte  Pedant  \  nej- 
větiiho  úspěchu  dosáhl  viak  čtyřsvazkovým 
románem  Reise  in  die  mittdglichen  Provin\en 
Frankrtichs,  obsahujícím  hojné  vlastních  po- 
forování,  smyilených  dobrodružství  galant- 
fikh,  narážek  literárních  i  politických.  Vlivu 
román6  Richardsonových  čeliti  chtěl  vjak 
Karl  Aagust  Musans  (v.  t.)  románem  Gran- 
disún  der  Zwelte,  a  v  době  Wielandových 
»At>dertten%  a  Jobsiady  Kortumovy  vznikl 
román,  jehož  smyšlené  příhody  válečné  i  ce- 
uovní  a  lovecké  kupí  se  kolem  osoby  Múnch- 
haoscnovy.  Oblíbený  román  ten  složil  R. 
£.  Raspe  anglicky  (Baron  M<inchhausen's 
Narrative  of  his  marvellous  travels  and  cam- 
paigDS  ín  Russia,  1785)«  německy  jej  pře- 
ioŽil  ^1787)  a  později  vlastními  přídavky  roz- 
*nDo2i1  BQrger.  —  V  tuto  dobu  spadá  také 
popularísování  védy.  je  důsledkem  snah 
osvícenských,  učiniti  poklady  vědění  pří- 
stnpnými  pokud  možno  každému,  a  působení 
Voftaireova.Shaftesburyho,  Fontenellova,  Di- 
derotova a  Humeova.  Obrací  se  zřeni  k  filo- 
sofii a  aestbetice,  theologii  i  historii,  řada 
spisovatelův  nezávislých  na  jiných  skupinách 
literár.  projednává  je  formou  obecně  sroz- 
múteloou  a  poutavou;  snaha  ta  trvá  i  na 
dále.  Th.  Abbt  píie  o  smrti  pro  vlast  a  o 
cisloze  (Vom  Todefiirs  Vaterland,  Vom  Ver- 
ditnsí)j  jež  v  době  války  sedmileté  značně 
pAsotHlY,  J.  G.  Zímmermann  o  hrdosti 
ttárodni  a  o  dobrých  a  zlých  stránkách  sa- 


moty {Von  der  Einsamkeit,  Vom  National' 
stolí),  Isaak  Iselin  v  díle  uber  die  Geschichte 
der  Menschheit  (r.  1764)  proti  Rousseauovi 
věří  v  pokrok  lidstva,  I.  G.  Schlosser  vy- 
dal Katechismus  der  Sittenlehre  /.  das  Lanď 
volk  (1771)  a  pro  poměry  némeckého  ab- 
solutismu osvícenského  důležit  jest  Fried- 
rich Karl  von  Moser  knihou  Der  fíerr 
und  Diener,  geschildert  mit  patriotischer  Fvey^ 
heit  (1759^.  Důležito  jest  dílo  Osnabriickische 
Geschichte  (1768),  jež  sepsal  Justus  Móser 
(v.  t.);  jím  podán  základ  ke  studiu  něme- 
ckého starověku,  hlásá  se  pokrok,  ušlechtění 
a  oblažení  lidstva  musí  se  díti  na  základě 
vývoje  národního  a  ne  prostřednictvím  živlů 
cizích;  zcela  v  půdě  vlastenecké  tkvi  také 
jeho  Patriotische  Phantasien,  pojednávající 
o  starých  mravech  a  právech,  poměrech  ná- 
rodohospodářských, dějinných,  jazykových 
i  aesthetických ;  dokonalou  prosou  psal  do 
Boieova  orgánu  své  essaye  literární  a  cesto- 
pisné Helferich  Peter  Sturz;  humorem  a 
satirou  vyniká  Georg  Christoph  Lichten- 
berg  (v.  t.),  ideje  Kantovy  propagoval  Theo- 
dor Gottlieb  von  Hippel  (v.  t.)  v  románě 
humoristickém  Lebensldufe  nach  au/steigender 
Linie,  ale  daleko  větáí  cenu  nežli  román 
tento  i  román  Kreui-  u.  Quer^uge  des  Ritters 
A  bis  Z  má  ieho  spis  Uber  die  Ehe  (1774), 
jakožto  přeazvěst  ženského  hnutí  emanci- 
pačního;  týž  význam  má  jeho  spis  Ober  die 
biirgerliche  Verbesserung  der  Weiber  (1792). 
Adolf  von  Knigge  napsal  známé  dílo 
Ober  den  Umgang  mit  Menschen  (1788),  svěd- 
čící o  znalosti  lidí  tak  jako  jeho  Roman 
měines  Lebens,  Paedagogické  ideje  Rousseau- 
ovy hleděl  uplatniti  Joh.  Bernhard  Base- 
dow  (v.  t.),  zakladatel  dessavského  Philan- 
thropina,  na  němž  působil  také  Joach.  Heinr. 
Campe,  obnovitel  paedag.  Robinsona,  r.  1781 
Joh.  Heinrich  Pestalozzi  (1746—1827) 
vystoupil  s  paedagogickým  dílem  Lienhard 
JI.  Gtrtrud.  Joh.  Jakob  Engel  (v.  t.),  jehož 
rodinný  román  Herr  Loreni  Stark  těšil  se 
velké  oblibě,  vzdělání  filosofické  rozšiřoval 
dílem  Der  Philosoph  fúr  die  Welt,  Christian 
Garve  (v.  t.)  svými  Versuche  uber  versckie- 
dene  Gegenstdnde  aus  der  Moral,  der  Littera- 
tur  und  dem  gesellschaftlichen  Leben,  v  oboru 
aesthetiky  působili  Johann  Georg  Sulzer 
dílem  Allgemeine  Theorie  der  schónen  Kůnste 
a  Joh.  Joach.  Eschenbure  svým  Entwurf 
eUter  Theorie  u.  Litteratur  der  schonen  Wissen- 
schaften,  v  oboru  filologie  klassické  Christian 
Gottlob  Heyne,  v  historii  August.  Ludwig 
Schlózer,  moderní  pokrokovostí  vyznačuje 
se  Joh.  Georg  For  ster  (v.  t.),  zkušený  zna- 
lec světa  a  lidí. 

Ještě  jiný  směr  v  literatuře  německé  tou  do- 
bou zavláal,  na  první  pohled  z  nových  druhů 
jejích  se  vvmykající.  V  době  Lessingova  kriti- 
cismu  a  Wielandova  modernismu  navazuje 
literatura  styky  německo-sevcrské.  Heinr. 
Wilh.  Gerstenberp  (v.  t.)  od  anakreon- 
tismu  přechází  básni  Gedicht  eines  Skalden 
(1766)  k  poesii  bardů,  Friedr.  David  Grater 
vydává  Bar  den- Almanach  der  Teutschen,  Karl 


182 


Německo  (literatura). 


Friedrich  Kretschmann  (1738  1809)  na- 
zývá sebe  jménem  barda  Rhingulpha  a  skládá 
lyrickou  triloji^ii  o  Hermannovi  {Gesang,  als 
Varus  geschlagen  war,  Klage  Ringulphs,  Her- 
mann in  Walhalla),  Denis  vystupuje  se 
svými  Lieder  Sineds  des  Barden,  Ale  směr 
ten  jest  docela  v  souvislosti  s  literaturou 
soudobou;  podnět  dal  k  němu  Klopstock 
bardy  svými  ^viz  svrchu),  a  mělo  se  jím  Če- 
liti vlivům  cizím,  poesie  měla  se  jím  obrátiti 
k  zdroj  dm  domácím.  Tím  pak  se  ve  směru 
tom,  jehož  skutečná  cena  poetická  jest  asi 
skrovná,  žádá  pro  poesii  toho,  co  bylo  jed- 
ním z  hesel  a  požadavků  doby,  iež  označuje 
se  názvem  Sturm  und  Drang.  Je  to  \idobí, 
jež  v  lecčems  odpovídá  romantismu  a  Mla- 
dému Německu.  Význam  jeho  tkví  v  tom, 
2e  appellovalo  na  původnost,  originalitu, 
kterou  se  mělo  čeliti  všemu  starému  a  ci- 
zímu, že  žádalo,  aby  poesie  spočívala  v  citu 
a  vášni,  aby  měla  životní  obsah,  pro  básníka 
pak  ne  pouhý  vtip  a  talent,  ale  genie.  Ty 
chabé  pokusy  barelů  jsou  ohlasem  právě  toho 
appelu  na  originalitu,  arci  slabým.  Jméno 
samo  tohoto  údobí  označuje.  Že  šlo  o  boj  a 
kvašení  nových  ideí,  k  nimž  se  hlásila  řada 
básníků,  hledajících  stezky  k  uplatnění  ideí 
svých;  k  slunné  výši  ideálu  toho  dospěli  Goe- 
the  a  Schiller.  Ten  však,  jenž  hlasem  proro- 
ckým na  ty  cesty  nové  prvý  poukázal,  jest  Joh. 
Gottřried  Herder  (1744—1803,  v.  t.).  Cosi 
věštecky  posvátného  spočívá  skutečně  na 
Herderově  osobnosti.  Byl  to  duch,  který  >na- 
slouchal  do  světa«,  hledaje  odpověď  k  otázce 
o  minulosti,  přítomnosti  i  budoucnosti  lidstva, 
o  jeho  duševním  životě  a  jeho  podmínkách, 
a  tím  daleko  předbíhá  dobu  svou.  Jeho  ne- 
vyznačuje  vlastní  produkce  básnická  ani 
systém,  v  nějž  by  ideje  své  sestavil,  ale  má 
cit  pro  duševní  i  fysickou  individualitu  ná- 
rodův  a  faustovský  duch  jeho,  hledící  ob- 
sáhnouti vše,  rychle  přechází  s  jednoho  pro- 
blému na  druhý.  Od  literární  kritiky  frag- 
mentů Úhet'  die  neuere  deutsche  Litteratur 
(1767—1768)  a  Kritische  Wdlder  (1769)  pře- 
chází k  pojednání  o  původě  mluvy  Abhanď 
lung  iiber  den  Ursprung  der  Sprache  (1770), 
charakterisuje  Ossiana  a  národní  poesii  a 
vystihuje  význam  Shakespearův  v  listech 
Von  deutscher  Art  und  Kunst  (1773),  hloubá 
O  původe  náboženství  v  Alteste  Urkunde  des 
Menschengeschlechtes  (1781),  o  duchovní  poesii 
hebrejské  Vom  Geist  der  Ehreischen  Poesie 
(1782—83),  bojuje  proti  osvícenství  ve  pro- 
spěch zušlcchtěného  oživení  náboženství, 
bohoslužby  i  jejich  vykonavatelů  {Provin* 
^ialblátter  an  Prediger,  1774,  Briefe,  das  Stu- 
dium der  Theologie  betreffend,  1780—81)  a 
vznešený  ideál  svůj  humanitní  hlásá  v  díle 
Ideen  lur  Phiiosophie  der  Geschichte  d,  Mensch- 
/leiř  (1784—91),  tlumočí  krásy  poesie  národní 
8  pravým  pochopením  jejím  ( VolksUeder^  po- 
zději Stimmen  der  Vólker  in  Liedern)  a  mezi 
tím  skládá  sám  legendy,  ódy,  paramythie  a 
opěvuje  Cida  (vydán  po  smrti  jeho).  Vliv 
jeho  jest  ohromný,  nejen  na  literaturu  ně- 
meckou; ovšem  svým  ideálem  humanitním 


působil  více  do  budoucna,  ale  tím,  že  kladl 
důraz  na  národní  individualitu  a  tím  samým 
na  originálnost  poesie,  která  tvoří  z  vlastní 
řeči,  neboC  genius  řeči  jest  také  geniem  li- 
teratury národa,  z  vlastního  náboženství,  dé- 
iin,  mravů  i  klimatu,  postavil  se  v  čelo  ce* 
lého  údobí.  Nejlépe  na  Goethovi  jest  patrný 
vliv  jeho;  on  to  byl,  jenž  jej  od  Voltairea 
přivedl  k  Shakespearovi,  ukázal  mu  bibli 
v  jiném  světle,  naučil  jej  chápati  Homéra  a 
diviti  se  Ossianovi  a  vzbudil  v  něm  smysl  pro 
německý  starověk  a  píseň  národní,  a  tím 
zároveň  vystiženo,  čím  na  německou  poesii 
přímo  působil  vůbec.  Také  my  mu  za  mnoho 
děkujeme  —  Kollár  jest  hlasatelem  jeho  ideí 
u  nás.  Nebyl  bez  předchůdců:  Johann  Georg 
Hamann  (1730—88)  pronesl  mnohou  my- 
šlenku, kterou  dále  rozvedl  Herder;  ale 
duchaplný  ten  předchůdce  jeho  byl  příliš 
chaotický  a  impressionístický  (jeho  Krtu^- 
liige  eines  Philologent  1762,  o  tom  svědčí), 
aby  mohl  působiti  na  jiného  než  ducha  kon- 
geniálního;  takým  byl  Herder.  Ne  bez  vlivu 
na  něho  tak  jako  na  ci  lou  periodu  mimo 
Rousseaua  a  Kanta  byl  Eduara  Young  svými 
Bemerkungen  uber  Originalavbeiten,  1769,  Wood 
studii  Ober  den  Originalgenius  Homers^  1769, 
Percyho  Reliques  oí  ancient  English  Poetry, 
1765,  Macphersonův  Ossían,  1760.  —  K  bás- 
níkům »Sturmu  a  Dranguc  náleží  Reinhold 
Lcnz  (1751—92),  talent,  který  v  lyrice  do- 
vedl uhoditi  na  tóny  goethovské,  ale  nedo- 
vedl se  koncentrovati  a  umírniti  ani  v  poesii 
ani  v  životě;  v  dramatech  Der  Hofmeister  a 
Soldattn  Čerpal  ze  skutečných  poměrů,  po- 
ukazuje ke  škodlivosti  soukromého  vycho- 
vání v  kruzích  šlechtických  a  mravnímu  ne- 
bezpečí, jež  hrozí  stavem  vojenským  dcerám 
občanským,  ale  dobrá  ta  myšlenka  přes 
všechno  nadšení  shakespearovské  drama- 
ticky provedena  není;  slabá  jsou  Der  neut 
Meno^a  a  Die  Freunde  machen  den  PhiloMO' 
pken,  Heinrich  Leopold  Wagner  (1747—79), 
jenž  satirou  Prométheus^  Deukalion  und  seine 
Recensenten  vystoupil  pro  Goethova  Wer- 
thera  (hlavně  proti  Nicolaimu),  jeví  drama- 
tický talent  v  dramatech  dotýkajících  se 
otázky  sociální  Die  Reue  nach  der  7 kat  a 
Die  Kindesmorderin  (1776),  pro  které  jej 
Goethe  vinil  z  plagiátu  netištěného  Fausta 
svého.  Hrdě  samostatný,  divoce  geniální  a 
při  tom  chladně  přísný  jest  Friedrich  Max 
Klinger  (1752—1831),  jehož  drama  Sturm 
und  Drang  (1776)  celému  hnutí  dalo  jméno 
a  jehož  drama  Die  ZwiUinge  ze  XH  konkurru- 
jících  uznáno  za  nejlepší  proti  Leisewitzovu 
>Julius  von  Tarent«;  thematem  jeho  jest 
bratro vražda.  I  jeho  veselohry  Der  Derwisch 
a  Die  falschen  Spieler  svědči  o  talentu  po- 
zorovacím; temné  stránky  života  morálního 
a  politického  daly  rozhořčenému  básníku 
podnět  k  cyklu  románů,  z  nichž  nejznámější 
jest  Fausts  Leben,  Thaten  und  Hóllenfahrt 
(1791);  chtěl  jimi  ukázati,  jak  síla  morální 
a  nesobecké  působení  překlenouti  mají  pro- 
past mezi  životem  a  ideálem.  K  cyklu  se 
řadí  Betrachtungen  und  Gedanken  oher  ver* 


Německo  (literatura). 


133 


siikiedene  Gegenstánde  der  Welt  und  der  Lit- 
terattĚT.  V  postavách  Klingerových  je  plno 
lily,  ▼zderu  a  touhy  po  činu.  Svérázný  je 
také  Friedrich  Múller.  zvaný  Malér  Múller 
(1749—1825).  i  ve  svých  idyllách  utíkajících 
»e  ke  skutečné  přírodě,  i  ve  fragmente  5i- 
tKStion  aus  Fausts  Leben  a  nedokončeném 
dramatč  Doktor  Fausts  Lebtn  und  Tod  dra- 
matitirt,  v  néji  vlolil  mnoho  osobního,  tak 
jako  ▼  drama  Galo  und  Genoveva.  K  motivu 
toiDU  vrátil  se  pozdéji  Hebbel,  jenž  i  pro 
WOQ  Agnes  Bemauer  má  zde  předchddce 
v  Tdrriogovi.  S  ním  v  Římě  dlel  Wilhelm 
Heinse  (1749  —  1803),  neobyčejný  talent, 
který  plane  uméleckým  nadšením,  ale  při 
tom  tone  v  rafíinované  smyslnosti;  v  ro- 
máne Ardtnghetlo  und  die  glúckseHgen  Inseht 
podává  své  názory  o  malířství,  v  Hildegard 
roit  Hohenthal  o  hudbě,  ale  ne  s  klidem  klas- 
stckým,  jakým  italské  nebe  působilo  na  Goe- 
tha,  ale  s  drsnou,  smyslnou  vášnivostí;  mladé 
N.  spatřovalo  v  něm  předchůdce  emanci- 
pace masa.  Jako  kritik  náleží  k  těmto  básní- 
kftm  Johann  Heinrich  Merck  (1749-1791), 
jchoi  sarkastický,  bvstrý  duch  mefístofelskj[ 
působil  tolik  na  mladého  (j^ethe.  Všichni 
tt  básníci  jsou  jeho  vrstevníci,  a  také  on 
nálcií  k  Sturmu  a  Drangu,  ale  k  němu  sa- 
méma  vede  cesta  jeitě  směrem,  který  jest 
pravým  rubem  vířivé  periody  této,  citlivou 
idyliou  básnického  sdružení,  zvaného  >Der 
Gdttincer  Hainc.  Almanach,  jejž  od  r.l770 
vydával  Boie  po  způsobu  franc.  Almanac  des 
mnses,  stal  se  stfediskem  básníků,  horují- 
cích  pro  iGopstocka  a  zavrhujících  Wielanda 
a  Vonairea;  nezůstali  při  pouhém  romanticky 
blouxDtvém  slibu,  iímž  se  zasvětili  Musám  a 
vespolnému  přátelství,  ale  splnili  jej  také. 
lob.  Heinrich  Voss  (1771—1826)  vynikl  jako 
báraik  idylly,  z  jeho  idyllického  eposu  Luise 
Tane  spokojeny  klid  venkovského  zátiší ;  ve- 
liké zásltthv  získal  si  překladem  Homérovy 
t.iady  a  Odysseie.  Citlivost  vyznačuje  Joh. 
Martina  Miliera.  |ehož  román  Siegwart,  eine 
Kiostergeschichte  lest  charakteristický  pro 
dobo,  v  niž  vzniknouti  mohl  sensačni  ro- 
mán GoethŮv  Werther.  Křesťanský  Živel 
tvoří  podstatu  hrabat  Christiana  a  Friedricha 
Leopokla  Stolbergův,  oba  jsou  však  vice 
osobně  zajímaví  než  poeticky  významní; 
mciancholie  a  těžkomyslnost  nelíčená  do- 
dává rázu  cituplným  veršům,  jež  skládal 
Lodwig  Heinrrich  H6lty  (1748-1776,  v.  t.), 
bdovost  a  ducha  národního  dovedl  vystih- 
nouti Matthias  Claudius  (1740—1815),  zvaný 
Wandsbecker  Botě.  Nade  všechny  vsak  vy- 
niká Gottfricd  August  Bůrger  (1747—1794, 
v.  t.),  vášni  zmítaní^,  ale  opravdový  básník, 
který  by  byl  za  příznivějšího  osudu  dovedl 
atkatečniti  přání  a  snahy  herderovské ;  měl 
pravé  tmysl  pro  ducha  poesie  národní, 
X  níž  také  poesie  ieho  čerpala;  jeho  Le- 
noře  (1774)  SVOU  dobou  přímo  elektrisovala. 
Mezi  Wíelandem  a  Klopstockem  pohyboval 
se  talent  Christiana  Frant.  Daniela  Schu- 
barta,  který  však  dovedl  leckdy  také  na- 
podobiti tóny  národní  {Schwábische  Bauern- 


lieder,   svobodomyslná   píseň   Kaplied,   Der 
ewige  Jude^  Fiirstengru/t), 

Z  periody  »Sturm  und  Drang«  vyšli  také 
Goethe.  a  Schitler.  Každý  národ  jest  po- 
volán k  tomu,  aby  v  dějinách  lidstva  svým 
způsobem  se  uplatnil  a  k  vývoji  a  pokroku 
lidstva  přispěl;  někteří  úlonu  svou  dohráli 
dávno,  jiní  později,  a  jiným  teprve  úkol  ten 
nastává  —  takový  je  světa  běh  s  jeho  pří- 
livy a  odlivy,  pokrokem  a  reakcí,  životem  a 
Živořením.  Hledím-li  vystopovati  ten  světový 
význam  u  národa  německého,  pak  stanouti 
musím  u  těchto  dvou  geniův:  oni  jménem 
národa  svého  zaujímají  místo  v  pantheonu 
lidstva.  Co  připravovaly  doby  minulé,  v  nich 
se  shrnulo  a  vyhranilo,  a  z  jejich  duševního 
díla  žije  celé  století  následující  i  nedohledná 
budoucnost  Nejen  v  životě  duševním,  ale 
i  vnějším:  dnešní  světový  význam  národa 
německého,  jehož  příčiny  shledáváme  v  mo- 
mentech jiných,  svými  základy  tkvi  u  těchto 
dvou  veleduchů ;  bez  Goetha  a  Schillera  ne- 
můžeme si  ho  dobře  mysliti ;  vědomí  národa, 
že  z  něho  vyšly  dvě  osobnosti  světové,  při 
dalším  jeho  vývoji  nelze  dosti  zdůrazniti,  a 
národ  německý  byl  tak  šťasten,  že  vědomi 
toho  nepozbyl  nikdy;  ono  mu  bylo  vzpruži- 
nou  pro  veškerý  život  další.  Není  možno 
význam  těchto  dvou  jediných  chtíti  vystih- 
nouti stručnými  Črtami,  které  by  nevybočo- 
valy z  úzkýcn  mezí  této  stati;  není  možno 
vytknouti  jejich  dílo  nejvýznamnější  a  cha- 
rakterisovati  je  několika  slovy;  to  proto,  že 
celá  činnost  jejich  jest  významná  a  každé 
z  děl  jejich  má  význam  vlastni;  a  mimo  to 
souvisí  tak  úzce  s  jejich  celým  životem,  že 
bez  podrobných  dat  životních  nelze  posuzo- 
vati básnických  jejich  děl;  uvésti  pak  pouhý 
chronologický  pořad  toho,  co  vytvořili,  bylo 
by  bezvýznamné.  V  příčině  té  odkazujeme 
k  statím,  jež  jsou  věnovány  oběma  básníkům 
zvlášť.  Chceme  vŠak  význam  jejich  aspoň 
poněkud  vystihnouti  vzájemným  jích  srovná- 
ním. Goethe  a  Schiller  se  pravidelně  jmenují 
vedle  sebe,  jméno  jednoho  vybavuje  druhého, 
a  Schiller  sám  hleděl  poměr  svůj  ke  Goe- 
thovi  určiti  (Ober  naivě  und  sentimenta- 
lische  Dichtung).  Rozdíl  mezi  oběma  vystihl 
bych  slovy:  Schiller  nenapsal  Fausta.  Ná- 
mitka, že  Schillerovi  bylo  osudem  dopřáno 
věku  mnohem  kratšího  nežli  Goethovi  a  že 
tedy  nemohl  vytvořiti  po  případě  dílo 
v  pravdě  životní,  nemá  váh^,  proto  že  po- 
čátícy  Fausta  Goethova  sahají  až  do  jeho  mlá- 
dí. A  k  tomu  bychom  připojili  jinou  věc: 
kdežto  Goethe  vědecky  lnul  k  védám  pří- 
rodním, Schiller  zabýval  se  dějinami  a  pro- 
blémy aesthetickými.  Schiller  nenapsal  díla, 
které  by  bylo  evangeliem  člověka  snažícího 
se,  bloudícího  a  bojujícího  s  peklem,  nebem 
i  zemí,  a  nešlo  mu  tak  o  prapříčinu  všech 
věcí  jako  Goethovi.  V  tom  smysle  zcela 
správně  tvrdí  sám,  že  Goethe  cílí  se  ještě 
v  nepřerušené  souvislosti  s  přírodou,  kdežto 
on  této  jednoty,  jež  v  době  moderní  zašla, 
hledá  A  doufá  ji  nalézti  —  ve  mravním 
heroismu;  pocitem  krásy  musí  umělec  na- 


184 


Německo  (literatura). 


pomáhati  pudům  mravním,  v  tom  spočívá 
úkol  básnč,  jež  musí  vespolek  smířiti  smy- 
slné i  duševní ;  jinak  >mit  des  Menschcn 
Widerstand  verscbwindet  auch  des  Gottes 
Majestáte.  Goethovi  však  šlo  o  nadčlovčka, 
a  Schiller  proti  němu  jest  užší,  jednostran- 
něiSí.  Goethe  hleděl  vysvětliti  si  poměr  člo- 
věka k  přírodě  a  vesmíru,  Schiller  jen  vy- 
baviti jej  z  ustálených  konvenienčních  hra- 
nic a  mesi.  Mluví  se  o  Schillerové  pathosu, 
o  ohnivě  jiskřícím  dojmu  ieho  nadšených 
básní,  a  naproti  tomu  o  Goeťnově  klassickém 
klidu.  To  je  soud  jenom  chvilkový;  kdo 
vlastní  individualitu  dovedl  vložiti  ve  Fausta, 
kdo  tolik  hloubal  o  nejzákladnějších  pomě- 
rech lidského  bytí  a  žití,  ten  jistě  zmítán 
byl  velikými,  palčivými  boji  a  nebyl  tak 
harmonicky  povznesen  a  nepohlíŽel  s  tak 
olympickým  klidem  na  život,  jak  se  za  to 
mívá,  a  neodcizil  se  přítomnosti  tak,  jak  se 
to  s  ddrazcm  konstatuje  proti  enthusiasmu 
Schillerovu;  rozdíl  je  ten,  Že  Goethe  s  větší 
objektivností  dovedl  dáti  výraz  vlastním  bo- 

Í'ům  vnitřním.  Mluví  se  dále  o  Goethově 
ítěstí,  jakého  Schiller  se  musil  zříkati.  I  to 
je  jen  částečně  správné.  Goethe  vyrostl, 
pravda,  v  poměrech  příznivějších;  ale  všech- 
ny ty  přednosti,  jimiž  jej  osud  obdařil,  byly 
přece  jen  vnější;  svým  prvním  dílem  básni- 
ckým, a  to  je  rozhodující,  dramatem  Die 
Rduber,  docílil  Schiller  úspěchu,  který  se 
úplně  vyrovnal  úspěchu  Goethova  Werthera 
a  Gótze,  a  ostatně  vůbec  přes  kratší  věk 
činností  svou  básnickou  na  věky  se  posta- 
vil po  bok  nesmrtelnému  Goethovi ;  a  i  když 
při  té  tradici  setrváme:  není  právě  to  vět- 
ším štěstím,  že  jeho  geniu  básnickému  bylo 
se  k  té  výši  vznésti  z  poměrů  daleko  ne- 
příznivějších? To  jsou  tak  věci,  jež  na  po- 
měr a  obapolný  význam  obou  básníků  mo- 
hou vrhnouti  poněkud  jiné  světlo,  nežli  v  ja- 
kém se  obyčejně  jeví.  Jinak  ovšem  jest  třeoa, 
jak  řečeno,  básnické  dílo  jejich  posuzovati 
v  přímé  souvislosti  s  bohatým  jejich  životem ; 
každá  báseň,  každá  ballada,  každé  xenion 
tak  jako  všechna  díla  obsáhlejší  mají  základ 
y  tom  jejich  žití;  a  netřeba  se  obávati  upří- 
lišení;  filologie  goethovská,  a  snad  lze  dnes 
mluviti  i  o  schillerovské,  prese  všechnu  po- 
drobnost a  detailovanou  důkladnost  neza- 
bíhá do  konjekturálních  výstředností,  ale 
hledí  naopak  právě  v  souvislost  mezi  jejich 
životem  a  činností  básnickou  přivésti  po- 
třebného jasná  a  světla. 

Z  básníků  souvěkých  v  drama  té  usilovnou 
činnost  vyvinuli  lífland  a  Kotzebue.  August 
Wilhelm  Iffland  (1759—1814),  vynikající 
herec  a  divadelní  ředitel,  skládal  dramata 
ze  Života  občanského,  s  jeho  ctnostmi  a  do- 
jemnou morálkou;  jeho  hrdinové  jsou  hodní 
a  dobří  lidé,  proti  nim  staví  špatné  a  nemo- 
rální, nejsou  to  však  charaktery  tragické  ani 
komické;  ale  drama  ieho  bylo  oblíbeno  právě 
v  kruzích  občanských  (Die  Jáger^  Die  Dienst- 
pflicht  a  j.).  Smělejší  v  motivech  jest  Aug. 
Kotzebue  (1761—1819),  jeden  z  nejplod- 
nějších   spisovatelů    německých,    který   ze- 


jména svým  dramatem  Menschenhau  und 
Reue,  jehož  thema  jest  porušení  manželství, 
docílil  znamenitého  úspěchu  a  povzbuzen 
byl  k  vydatné  činnosti;  sepsal  přes  200  ku* 
sů  divadelních  a  mimo  to  romány,  novelly 
a  memoiry ;  je  v  nich  arci  leccos  triviálního. 
Úspěchu  dodlil  především  svou  shovívavou 
morálkou,  se  kterou  posuzoval  poklesky  lid- 
ské, hlavně  v  lásce,  zajímavými  situacemi  a 
překvapujícími  effekty  divadelními.  V  lyrice 
vedle  Joh.  G.  Jacobiho  (1740—1814),  který 
z  upřílišrného  sentimentalismu  povznesl  se 
k  opravdovému  citu,  vyniká  Fried.  v.  Mat- 
thisson  (1761—1831),  melancholický  a  za> 
myšlený,  ienž  se  těŠií  uznání  samého  Schil- 
lera,  měkký  a  čistý  jest  J.  G.  von  Salis- 
Seevis  (1762—1834),  poněkud  rhetorický 
jest,  ale  tón  národní  dobfc  vystihuje  Chri- 
stoph  Aug.  Tiedge  f  1752— 1841),  skladatel 
lyricko  didaktické  básně  Urania,  jež  se  stala 
brevířem  kruhů  vznešených,  sentimentální 
jest  také  L.  Th.  Kosegarten  (1758-1818). 
Pod  dojmem  Goethova  G6tzc  vznikla  celá 
řada  dramat  rytířských  (Bobo,  Tórring,  Bo- 
den)  i  románů.  V  románě  filosofickém  čelné 
místo  zaujímá  Fried.  Heinr.  Jacobi  (1743 
až  1819),  mladší  bratr  svrchu  uvedeného; 
v  jeho  románech  Eduard  AUmills  Briefsamm- 
lung  a  Woldemar  zápasí  filosofický  rationa- 
lismus  a  hluboká  náklonnost  ke  křesťanství, 
a  právě  tím  sporem  isou  charakteristické. 
Mezi  klassickou  poesií  Goethovou  a  Schil- 
lerovou  a  mezi  romantikou  stoji  svérázná 
osobnost  literatury  německé  Jean  Paul; 
jeho  romány  {llnsichtbare  Loge,  Hesperus, 
Titan,  Flegeljahre,  Levana  a  j.)  působily  ne- 
odolatelném humorem,  jejž  nesnadno  defi- 
novati, čistou  náladou  mladistvého  zanícení 
i  případným  vtipem,  přes  to,  že  básník  leckdy 
překročuje  trochu  meze  a  že  vkládáním  ob- 
sáhlé učeností  ruší  proud  vypravování  svého. 
Modernímu  čtenáři  jest  se  ve  spisy  jeho  te- 
prve vpravovati,  ale  svého  Času  měly  vliv 
značný;  Heine  i  Bórne  divili  se  jeho  vtipu, 
jeho  humor  hraje  Četnými  barvami  u  roman- 
tiků, jeho  řeč  básnická  na  dlouho  byla  jiným 
vzorem. 

Tak  se  dostáváme  k  periodě  německého 
romantismu.  Romantismus  navazuje  na 
>Sturm  und  Drangc.  Také  on  chce  poesii 
uvésti  v  souvislost  se  životem  a  od  poesie 
cizí,  především  klassické,  poukazuje  k  vlast- 
nímu zdroji  národnímu.  Tento  druhý  mo- 
ment sesílen  byl  protitlakem,  jímž  národ 
opíral  se  tisnivé  situaci  změněných  poměrů 
světových  za  doby  Napoleonovy;  s  touhou 
po  uvolnění  jejím  ruku  v  ruce  kráčel  zájem 
o  vše  národně  individuální.  Duchové  myslící 
vraceli  se  k  bohaté  minulosti  německé  a 
z  dávných  dob  vybavovali  poklady,  jež  na- 
kupila národní  svéráznost.  Přilnuli  k  roman- 
tickému středověku,  a  s  tím  v  přímé  sou- 
vislosti oživen  zájem  o  křesťanský  katoli- 
cismus; byla  to  arci  více  láska  aesthetická 
nežli  ideová,  kterou  romantismus  ke  katoli- 
cismu lnul;  Schlciermacher  slavil  jej  proti 
osvícenství    jakožto   souvislost    jednotlivce 


Německo  (literatura). 


135 


s  Tečným  a  oekonečným  a  učinil  nábožen- 
ství vécí  ne  rozumu,  aJc  citu,  a  tato  citovost 
byla  vítána  individualismu,  který  romantis- 
mus vyxnačuje ;  neboC  od  individualismu  ná- 
rodního k  individualismu  osobnímu  jest  je- 
nom krok,  a  filosofie  Fichteova,  Schellingova 
i  Hesel ova  jest  pravé  filosofií  romantismu. 
Ze  suDJektivismu  toho  vysvětlí  se  také  libo- 
vůle, která  v  n&kterých  plodech  romantismu 
savládla  v  oboru  obsahovém  i  formálním, 
jako  při  Schlegelovč  Lucindé.  Skorém  však 
včláí  dosah  má  romantismus  ve  védě  nef 
▼  poesii.  Z  jeho  snah  postaveny  základy 
nové  védy  jazykozpytu  srovnávacího  a  lite- 
ratury jakoito  védy;  nebof  od  národní  in- 
dividuality vlastní  romantismus  přecházel 
k  národům  jiným,  až  k  orientálským  a  in- 
dickým, a  z  nových  těchto  véd  vzeálo  také 
védccké  studium  jazyka,  literatury  a  staro- 
věku německého  a  germánského,  jež  v  době 
nedlouhé  melo  dojíti  nejkrásnéjáího  rozkvětu. 
Romantismus  nebyl  obmczen  na  literaturu 
německou,  nýbrž  bvl  všeobecný;  ale  popud 
k  němu  vylel  z  N-ka. 

V  čele  romantismu  německého  stojí  bratří 
August  Wilhelm  a  Friedrich  Schlegel. 
August  Wilhclm  (1767—1845),  záslužný  pře- 
kladatel Shakespeara  a  duchaplný  kritik 
>Alhcnaea«  (Charakterisiíken  und  Kritiken), 
konal  přednášky  o  aesthetice  a  poesii  ro- 
mantické, o  dramatickém  umění  a  literatuře 
i  o  umění  výtvarném  a  byl  takřka  apoštolem 
romantismu.  Jeho  vlastní  básně  (Paetisehe 
^Wke)  vynikají  uhlazenou  formou;  drama 
/o«  je  slabé.  Friedrich  (1772—1829)  také 
má  význam  ne  svou  vlastní  produkcí  básni- 
ckou —  jeho  román  Lucinde^  jehož  se  přes 
jeho  laxnost  zastával  sám  Schlciermacher,  pů- 
sobil dojmem  jen  dočasným,  drama  Alarkoi 
n<cmělo  úspěchu  —  ale  činností  vědeckou, 
vydav  zejména  spis  Ober  dít  Sprache  und 
Wtisheit  der  Jndier  (1808),  jímž  položil  zá- 
klad k  srovnávacímu  jazykozpytu,  a  Ge- 
scit^hie  der  aiten  und  neuen  Litteratur  (181 5j, 
jimž  dějiny  literatury  povznesl  na  védu; 
přťdnášel  o  filosofii  života,  filosofii  dčjin 
a  filosofii  řeči  a  slova.  )ako  básník  roman- 
tismu vynikl  však  Friedrich  von  Hardcnberg, 
fvaný  Novalis  (1772—1801),  pietistický  a 
snivý;  v  Hymnen  an  die  Nacht  vložil  svou 
nc-jvnitmějS  duši,  povznášeje  se  k  výšinám 
věčnosti  s  bolestnou  touhou  po  smrti;  hlu- 
boce procítěné  jsou  jeho  písně  duchovní, 
v  nedokončeném  románě  Heinrich  von  O/ter- 
dingem  poeticky  ozařuje  středověk  a  katoli- 
áMma%;  modrá  kvčtinka,  >blauc  Blume«,  již 
básník  v  pouti  svého  Života  hledá,  stala  se 
symbolem  celé  romantiky;  názory  o  přírodé 
a  jejím  vztahu  k  lidem  podává  v  románovém 
fragmente  Oie  Lehrlinge  \u  Saťs.  Po  časné 
smrti  jeho  za  básníka  školy  romantické  po- 
kďdán  Johann  Ludwig  Tieck  (1773—1853), 
ačkoliv  na  sklonku  života  svého  od  ní  se 
odvrátil,  tak  jako  sprvu  holdoval  Nicolaiovu 
Otsvícenství.  Byl  vůbec  talentovaný,  ale  cha- 
rakteni  nedost  důsledného.  Před  plody  jeho 
speciálně  romantickými  vyšel  anglicky  ko- 


stumovaný  román  William  Lovell  a  osudová 
tragédie  Karl  von  Bemeck.    Ale  již  r.  1796 
pohádkou   Der   blonde   Ekbert   přihlásil    se 
k  romantismu.    Obnovil  staré  Volksbúcher, 
napsal  romantickou  tragédii  Ritter  Blaubart 
a  satirickou  komedii   pohádkovou  Der  ge' 
itie/eite  Kater,  po  niž  následovaly  Prini  Zer^ 
bino  a  Die  verkehrte  Welt.  Vrchol  jeho  bás- 
nické činnosti  romantické  označuje  tragédie 
Leben  und  Tód  der  heiligen  Genovefa  a  ve- 
selohra Kaiser  Octavianus,  tonoucí  v  náladách 
a  barvitý  obsah  odívající  pestrými  formami 
veršovými   a   strofickými.    Ze  studií  staro- 
německých vzniklo  záslužné  dílo  Minnelieder 
aus  dem  schwábischen  Zeitalter  ^1803),   obno- 
vení Lichtensteinova  >Frauendienst«  a  částí 
z  >KOnig  Rother«.  Velice  se  zabýval  Shakes- 
pearem  (Altenglisches  Theater^  Shakespeares 
Vorschule)f   ale   sám   mnoho    shakespearov- 
ského  nejeví.    K  romantismu  byl  Tieck  při- 
veden svým  přítelem  Wilh.  Heinr.  Wacken- 
r odérem  ťf  1798),  nadšeným  ctitelem  umění 
středověkéno,   který  své  studie  o  malířství 
a  hudbě   vydal    v  Her%ensergiessungen  eines 
kunstliebenden  Klosterbruders^  po  nichž  Tieck 
vydal  Phantasien  uber  die  Kunst  fůr  Freunde 
der  Kunst;  od  něho  také  dostal  popud  k  sta- 
roněmeckému vypravování  Frani  Sternbalds 
Wanderungen,  Originálností  fantasie  a  vtipu 
vyniká    Ciemens    Brcntano    (1778—1842), 
jenž  ji  však  při  boji  mezi  vášní  a  vírou  ne- 
dovedl  dost   ovládati.    Svůj   román    Godwi 
oder  das  steinerne  Bild  der  Mutter  sám  na- 
zývá zdivočilým,  lepší  jest  veselohra  Punct 
de  Uon  (1801);    ideál  pozemské  lásky  líčiti 
chtěl   v    Oironica   eines  fahrenden   Schůlers, 
jež  však  nedokončena;    lehkost  formy  vy- 
značuje Die  Roman\en  vom  Rosenkran7[  (1809), 
romantické  jest  drama  Die  Grůndung  Prags 
(1815),  pravou  »Dorfgeschichte«  podal  v  Ge- 
schichte  vom  braven  Kasperi  und  der  schónen 
Annerl,  ve  vlastním  však  živlu  pohybuje  se 
jeho  fantasie  v  Mdrchen,  a  jeho  nejvýznam- 
nější dílo  jest  vydání  národních   písní  ve 
sbírce   Des  Knaben  Wunderhorn,    O  velikou 
zásluhu  tu  dělí  se  s  ním  Achim  von  Ar  nim 
(1781—1831),    mimo  Jiné   skladatel    histori- 
ckého románu   Die  Kronenwdchter  a  Armut^ 
Reiclitum,   Schuld  und  Busse  der  Grdfln  Do- 
lores,  které  však  přes  překvapující  invenci 
a  hloubku  rozplývají  se  tak  jako  jeho  dra- 
mata Halle  und  Jerusalem^   Pdpstin  Johanna 
a  Schaubúhne,    Skorém  větši  pozornosti  než 
Arnim  svým  časem  těšila  se  jeho  choť  Bet- 
tina  (1785—1859)  pro  svůj    Goethes  Brief- 
weehsel  mit  einem  Kinde,  kus  básně  a  pravdy 
ze  života  Goethova,  oplývající  andělsky  naiv- 
ním citem;   v  letech  f)ozdejších  měla  živou 
účast  v  poměrech  sociálních  {Dies  Buch  ge- 
hort  dem  Kdnig).  Rytířsko-feudální  živel  v  ro- 
mantice   zastupuje    Friedrich    de   la    Motte 
FouQué  (1777—1843),  který  pokračuje  ve 
stycícn  německo-scverských ;    z  mythologie 
severské  a  ze  středověku  vytvořil  si  fanta- 
stický svůj  ideál,  jenž  se  jeví  v  jeho  rytíř- 
ských románech  {Der  Zauberring,  Die  Fahr- 
ten  TTiiodul/s,  Sintram  a  j.).    Ale  dnes   i  ty 


136 


NSmecko  'literatura 


Hdd 

TOtaiiá  pohádka  (Háme.  Hcj- 
▼jrpraroratel  romaotíkfl  jot  Ernst 
Afnadeiis  Hofímann  (1776— 1822J, 
bifftik  rfwdeáaí  Cutaste  a  tatníckýdi  flefad, 
j«dI  život  vitdoí  K>ojii)e  • 
(/)^  EUxirt  dt$  TeuféU,  Sera 
Meister  Mariin  a  j,).  Zr)úitaí  místo  mcxí  ro- 
mantiky zaajímá  Job.  Ou-.  Friedrich  Hdl- 
der  Ho  (1770—1543),  který  •  tdeálm'  tiskoa 
▼  blatx^  lyrice  své  přeoiiel  se  do  iívota 
ai^ck^io;  jeho  ronuntismas  spočívá  na  lá- 
kiadé  antickém;  ▼  doba  bojů  řecko-^weckýdi 
spadá  iebo  nedokončeny  román  HyyerUm 
údir  der  Eremit  in  Grieekenlamd,  Ernst 
Scholze  (1789—1817)  dnďí  se  k  nim  jak 
eposem  Cáciiie,  líčícím  Tttéxstrí  křesfanstTÍ 
nad  modlosloiboo  odínskou,  tak  přederiím 
půtrabnoo  pohádkoo,  r  stáncích  sloienoa, 
Die  be\auberte  Roie, 

Aktuálního  významo  romantismus  německý 
nabyl,  když  N.  po  bitvé  n  Jeny  skloniti  se 
mosilo  před  TÍtéxným  Napoleonem.  Tenkráte 
jeho  ideál  a  theone  octly  se  na  pfldč  prak- 
tické, jeho  nationalismos  Tyšinul  se  k  hrdé 
sebeom'ané;  praporem  jejím  nadšeně  mávali 
Fichte  (Reden  an  die  deutsche  Nation)  a  Gór- 
res  {Reflexionen  uher  den  Fall  Deutschlands 
und  die  Bedingungen  seiner  Wiedergeburt^,  a 
básnici  se  seskupili  kolem  nich:  H.  J.  v.  Col- 
lín  svými  Wehrmannslieder,  Fr.  Ang.  von 
Stflgeroann  (1763—1840)  sv^mi  Hiitorische 
Erinnerungen  in  iyritchen  Gedtchten,  Theodor 
KOrner  (1791—1813),  který  mladý  život 
obětoval  za  vlast,  ohnivými  písněmi  váleč- 
nými Leier  und  Schwert^  jevícími  Schille- 
rovské  pathos,  které  jest  patrno  i  při  icho 
dramatech  Rosamunde,  Hedwig  a  Zríny,  kdežto 
veselohra  Die  Nachtwdchter  a  j.  upomínají 
na  Kotzebua;  se  ilechetným  zápalem  své 
písně  vlastenecké  pěl  Max  von  Schenken- 
dorf  (1783—1817),  pln  nenávistí  proti  Fran- 
couzům jest  Ernst  Moritz  Arndt  (Lieder 
fiir  Deutsche t  Kriegslieder  der  Deutschen  a  j.); 
proti  potlačovatelQm  vlasti  i  proti  zbabělosti 
národní  obrátil  se  spisem  Der  Geist  der  Zeit. 
K  vlasteneckým  básníkům  těmto  náleží  také 
Friedrich  Růckert  (1789—1866)  básněmi 
Geharnisehte  Sonette,  V  básních  jmého  rázu 
vyniká  více  stránkou  formální  neŽ  ideovou: 
jeho  znělky,  ghazely  a  ritornelly  jsou  pozo- 
ruhodný jen  svou  technikou;  důležitější  jsou 
|«ho  preKladv  a  napodobení  pocóie  orien- 
tálské  (Abu  Seíd  von  Serug,  Nal  und  Dama- 
janti,  Schi-King  a  j.)t  kdežto  malou  cenu  poe- 
tickou maj{  epos  Roštem  und  Suhrab  a  jeho 
dramata  (Saul  und  David,  Herodes,  Kaiser 
Heinrich  IV.,  Oiristoforo  Colombo),  Heinrich 
Wilhclm  v.  Kleist  (1777—1811),  opravdový, 
ale  nešťastný  básník,  vlast,  nadšeni  dal  výraz 
dramaty  Die  Hermannsschlacht,  jíž  vane  duch 
starých  dob  do  doby  přítomné,  a  Prin\  von 
Homhurg,  přes  dávku  somnambulismu  vyni- 
kající psychologií  i  technikou.  Kleist  jest 
individualista;  i  Fenthesilea  i  nejpopulárnější 
jeho  drama  Káthchen  von  Heilbronn  to   do- 


svčdčiiji;  v  jtíio  driMifrrli  je  ptoo  vášně 
n^^otpé.  důséedaýcfc  cfearskterův  a  aácfay- 
loxské  sSt.  jakoQ  jeví  i  ú^iauit  (Iramata 
RíAen  Gm$cmrd^  k  nbmmi  se  npaaHj  viecbny 
ideály  básníkovy,  i  aarkastiniBi  rysy  kres- 
lené vypravováni  MwekmeJ  JTohftMr  z  doby 
Lotberovy.  Také  v  koaédd  se  taieat  bás- 
níkův osvědčil  {Der  \eMbtmckeme  Krmg^  Ampki^ 
triom).  Svým  drama tf  prvima,  Die  FamiHe 
Sduxtfemsteim^  jejď  modv  npomioá  na  Romeo 
I  a  JoHj,  přihlásil  se  k  módnimii  tefady  dra- 
'  matn  osodovémo,  k  Sekidksalstrm^éíBe^  jel 
inangnroval  Zadiaínas  Werner  (1768—1823) 
dramatem  Der  wiermmd{mšin  pgtíe  Fekrmmr^  a 
jeho  vzom  následovali  Adoif  Mňllner  dra- 
matem Der  29.  F^brnátr  a  DU  SckmLí,  Ql 
,  Ernst  von  Hoawald  (1778 — 1845)  kosy  Das 


I  Bild  a  Der  LeudtUhmrm  mimo  jiné.  Tra.oédte 
osudová  jest  paskvil  dramatu,  je  to  negace 


nejzákladnějších  požadavků  dramatickýdL 
!  JsoQ  také  t^  plody  poohé  dramatické  j*  pice, 
a  Pláten  v«m  pravém  proti  nim  se  obracel. 
Werner  sám  byl  by  mohl  snad  nadáni  své 
uplatniti  jinak,  sám  Goetbe  se  o  oéj  zajímal; 
ale  i  ostatní  jeho  díla,  drama  Die  Stihne 
aes  Thais  a  Das  Kreu\  an  der  Ostsee  se  svou 
tendenci  katolickou,  i  Martin  Lmtker  oder 
die  Weihe  der  Krafl,  ač  jím  dosáhl  velikého 
úspěchu,  i  jeho  pendant  Weihe  der  Unkraft 
2l  drama  Attita^  Wanda  mají  cenu  jen  lite- 
rárně historickou.  —  V  oboru  vědy  má  ro- 
mantismus zásluhy  veliké.  Ne  tak  ve  filosofii, 
ačkoli  systém  Hegelův  ovládl  na  dlouhou 
dobu  veškeré  myšlení  německé,  ale  po  od- 
mítnutí jednotlivců,  na  př.  Grillparzcrové, 
význam  její  se  ztrácel  čím  dále  tím  více, 
a  filosof,  jehož  doba  souvěká  sotva  znala, 
Arthur  Schopenhauer.  jehož  hlavní  dílo 
Die  Welt  als  Wille  und  Vorsteilung  vyšlo  již 
r.  1818,  pronikl  směrodatně  teprve  pozddji. 
R.  1816  vydal  Fř.  Bopp  své  stěžejní  dílo 
z  oboru  jazykozpytu  srovnávacího,  Wil- 
helm  v.  Humboldt  r.  1820  rozvinul  svůj 
systém  filosofie  řeči,  a  především  mnoho- 
slibný vznik  vzala  filologie  germánská.  Velicí 
bratří  Grimmové  ji  vytvořili;  jejich  veli- 
kou, láskyplnou  činností  nabylo  teprve  vý- 
znamu to,  co  svými  pracemi  průpravnými 
vykonali  G6rres.  Gráter,  v.  d.  Hagen,  A.  W. 
Schlegel,  Doceň  a  iiní.  R.  1819  Jakob  Grimm 
(1785—1863)  vydal  první  svazek  historické 
Deutsche  Grammati/e,  r.  1829  Wilhelm  (1786 
až  1859)  svou  Deutsche  Heldensage,  společně 
pracovali  o  epochálním  slovníku  (Deutsches 
Wórterbuch),  jehož  první  díl  vyšel  r.  1854, 
a  mezi  to  spadají  Jakobovy  Deutsche  Rechts- 
alterthúmer  a  Deutsche  Mythologie,  Jakob  a 
Wilhelm  Grimmové  jsou  ideály  člověka  věd- 
ce ;  láska  k  vědě  provází  veškeré  jejich  práce, 
nejsou  to  učení  pedanti  a  fílistři,  s  jakými 
se  právě  ve  vědě  tak  často  setkáváme,  kteří 
by  se  uzavírali  před  světem  veřejným  a 
v  jednostranné  omezenosti  neměli  smyslu 
pro  nic  jiného;  jsou  to  vědcové  oduŠevnční, 
kteří  v  nejkrásnějším  slova  smysle  prospěti 
chtějí  národu.  Zasahují  do  politiky  a  mají 
jemný  smysl  pro  duši  lidu,  ]ak  dosvědčují 


Némecko  (literatura). 


137 


jejich  Kinder  und  HauĚmárchen  a  Deutsche 
Sagen,  jiroil  se  záslainé  připojili  k  >Wander- 
horna«;  tím  dali  vznik  lidovčdč,  folklóru, 
jehož  jméno  v  dobé  novéjši  tak  často  bére 
•e  oadarroo.  A  je  v  tom  věru  zvláštní  při- 
sefi  a  átéstí  osudu,  le  syn  a  S3rnovec  jejich, 
Hermann  Grimro,  jedna  z  nejsvéráznějších 
osobností  německých,  nedávno  zesnulý,  pů- 
sobením vlastním  oiivoval  slavnou  památku 
jejich  ai  do  doby  nejmodernější.  Po  boku 
jejich  pAsobili  germanisté  Karl  Lachmann, 
Andreas  Schmeller,  dle  jeiich  vzoru  Fried- 
rich Diez  dal  základ  k  filologii  románské 
a  ne  t>ei  vlivu  byli  také  na  Miklosiche  a  na 
vědecký  romantismus  český.  V  úzké  sou- 
vislosti s  romantickými  studiemi  staroně- 
medcýrni  jest  historie.  Od  r.  1826  vy- 
cházej Monumenta  Germaniae  historica,  Karl 
Friedrich  Eichhorn  vydal  Deutsche  Staats- 
tnut  Rechtsgetchichte^  ¥t.  Chr.  Dahlmann 
piie  dějiny  Dánska,  Berthold  Niebuhr  vy- 
dává epochální  dílo  Rdmische  GescMchte 
(1811—32),  Fr.  G.  v.  Raumer  svou  Ge- 
schíckte  der  Hohenstaufen,  Dějinami  umční 
středověkého  zabývá  se  Fr.  Kugler,  ději- 
nami všeobecnými  R  o  1 1  e  c  k  {Allfcemeine 
Geschichte,  1812)  a  Schlosser  (Weltge- 
schichte,  1817—24),  Georg  Gottfried  Gcr- 
▼  inus  (1805—71)  píše  d^iny  literatury  nč- 
mecké  GescMchte  der  poetischen  National' 
literatur  (později  GescMchte  der  deutschen 
Dichtung),  a  novou  školu  historickou  zakládá 
Leopold  Ran  ke  (GescMchte  der  romanischen 
tmd  germanischen  Votker  im  rS.  und  i6,  Jahr- 
kmndtrt,  1824,  Rdmische  Pápste,  1834,  Deutsche 
Geschiehte  im  Zeitalter  der  Reformation,  1839). 
Karl  R  i  1 1  e  r  počíná  vydávati  veliké  dílo 
geografické  Die  Erdkunde  im  Verháltnis  ^ur 
píatur  und  fur  Geschiehte  des  Menschen,  do- 
končené teprve  r.  1857,  Alexander  v.  Hum- 
boldt  (1769—1859)  pracuje  o  svém  díle  fi- 
votntm  Kosmos.  —  Po  válkách  osvobozují- 
cích nad(  šla  v  literatuře  německé  doba  t.  z  v. 
epigonův.  Nelze  ii  arci  přesně  ohraničiti 
a  má  vlastně  jen  ten  smysl,  2c  poesie  ro- 
mantismu trvala  i  na  dále,  mezi  tím,  co  ji2 
vznikala  proti  ní  reakce  a  směry  nové; 
historicky  přesného  v  ní  není  nic  a  tak  se 
jí  jenom  doplňuje  to,  co  uvedeno  v  řádcích 
předchozích.  Jako  lyrik  především  vynikl 
lo^eph  von  Eichendorfř  (1788—1857)  vře- 
lými písněmi  prostých,  ale  hluboce  procítě- 
ných motivflv.  Ty  mají  větší  význam  nežli 
jeho  pozdější  básně  epické  (Julian^  Robert 
mná  Guifcard,  Lucius),  Váiné  ideje  tlumočí 
romiD  jeho  Ahnung  und  Gegenwart,  napsaný 
pod  dojmem  dusivých  poměrů  soudobých, 
zápas  mezi  pohanskou  smyslností  a  křesťan- 
skou zboiností  jest  thcmatem  novel ly  Das 
Marmorbild,  naivní  poesii  dolce  far  niente 
a  romantické  touhy  velmi  pěkným  způsobem 
vvstihaje  novella  Aus  dem  Leben  ehtes  Tauge- 
míchts.  Také  v  dramatě  se  pokusil  (tendenční 
komedie  Krieg  den  Philistern,  tragédie  E\xelin 
wom  Rowusmo  a  i.),  překládat  z  Calderona  a 
byl  činný  i  v  oboru  literární  historie.  Sám 
sebe  nazývá  romantikem  >novějším,  pravýmc, 


který  netouží  do  neurčitá,  ale  má  cíl  jasně 
před  očima;  cílem  tím  mu  byl  mír  křesťan- 
ské víry.  Pod  vlivem  Waltera  Scotta  bás- 
nény  četné  romány  historické.  Překládal 
z  něho  Wilibald  Alexis  (1798—1871),  který 
k  vlastním  románům  čerpal  z  dějin  brani- 
borských {Roland  von  Berlin,  Die  Hosen  des 
Herm  von  Bredow)  a  z  doby  napoleonské 
(Ruhe  ist  die  erste  Bůrgerpflicht,  Isegrimm), 
Karl  Spindler  (1795—1855)  líčí  obrazy 
ze  XIII.  a  Xy.  stol.  Der  Bastard,  Der  Jude 
a  z  počátku  XVIII.  stol.  Der  Jesuit,  Hein- 
rich Zschokke  (1771—1848)  boj  švýcar- 
ských sedláků  proti  městům  v  XVII.  a  proti 
šlechtě  rakouské  ve  XIV.  stol.  v  Addrich 
im  Moos  a  Freihof  von  Aarau  a  je  vůbec 
z  oblíbených  romanopisců  německých  {Der 
tote  Gast,  Das  Goldmacherdorf  a  j.).  Wilhelm 
H au ff  (1802— 1827)  napodobil  Scotta  v  ro- 
máně Ulrich  von  Uchtenstein;  v  Memoiren 
des  Satans  tepe  vkus  doby  souvěké,  zejména 
proti  Claurenovi  vystupuje  v  satiře  DerMann 
im  Mond,  nejlépe  se  vŠak  jeho  talent  vy- 
pravovací  osvědčil  v  pohádkách  a  ve  Phan- 
tasien  im  Bremer  Ratskeller.  Pohádkou  Peter 
ScMemihls  wundersame  Geschiehte  uznání  do- 
šel Adalbert  von  Chamisso  (1781—1838), 
ale  vynikl  jako  lyrik  (Frauenliebe  und  -Le  en, 
Lebenslieder  und  -Bilder),  čerpaje  z  mládí  a 
z  lidu;  jeho  ballady  Salaš  y  Gomei,  Aíateo 
Falcone  a  j.  vyznačuje  dokonalost  formy; 
překládal  z  Eddy  a  Hartmanna  von  Aue, 
s  Fr.  v.  Gaudym  písně  Bérangerovy  a  dává 
výraz  svým  sympathiím  pro  fteky  {Lord  By^ 
rons  let\te  Liehe,  Chios),  Sympathie  ty  vzbudil 
nejen  tragický  osud  Byronův,  ale  také  ovš  m 
situace  vlastní.  Julius  Mošen  (1803—67), 
básník  epický  {Ahasver)  i  dramatický  a  pé- 
vec  znárodnělé  písně  Zu  Mantua  in  BanAen, 
později  v  románě  Der  Kongress  ^u  Verona 
vylíčil,  jaký  rozruch  a  co  politických  nadějí 
vzbudilo  povstání  Řeků.  K  tomuto  íilhcilc- 
nismu  přidružilo  se  pak  polonoíilství,  od 
doby  povstání  varšavského,  a  obé  na^lo 
ohlas  v  německé  lyrice;  sám  král  Ludvík  I. 
bavorský  k  četným  básníkům  se  přidružil, 
nejvřeleji  však  sympathie  s  Řeky  projevil 
Wilhelm  Můller  (1794—1827)  svými  Lieder 
der  Griechen,  jenž  vůbec  vyniká  talentem 
lyrickým,  jejž  osvědčil  v  lehkých  MúUer- 
beder,  dýšících  svěžestí  a  prostotou.  S  Po- 
láky sympathisoval  také  August  v.  Platen- 
Hallermůnde  (1796—1835),  nadšený  ctitel 
umění  a  aristokrat  formy;  jeho  Ghasflen  a 
Sonette  aus  Venedig  jsou  kabinetní  kousky 
básnické  techniky.  V  něm  romantismus  na- 
šel odpůrce,  ač  k  němu  sprvu  také  náležel; 
v  pěkných  balladách  svých  i  v  básních  dra- 
matických Der  gláserne  Pantoffel,  Der  Schat\ 
des  Rhampsinit,  Treue  um  Treue,  i  v  poslední 
básni  epické  Die  Abbassiden  volil  látky  ryze 
romantické,  ale  v  aristofanských  komediích 
Die  verhángnisvolle  Gabel  a  Der  romantische 
ódipus  obrací  se  proti  tragédii  osudové 
a  proti  romantickému  dramatu,  dávaje  mu 
za  vzor  Sofoklea;  ale  neprávem  učinil  jeho 
zástupcem    Immermanna;    u   Platena  vůbec 


138 


Německo  (literatura). 


mnoho  platil  moment  osobní.  Napodoboval 
jej   August  Kopisch   (1799—1854),  překla- 
datel Dantea,  kterému  viak  lépe  se  dařily 
básnč  rázu  humoristického,  á  Wilhelm  Waib- 
lingcr  (1804—30),   také  jeden  z  filhellenů 
(Lieder  der  Griechen)\  hrdinou  románu  Phae- 
ion  učinil  krajana  svého  Hólderlina.  —  Dra- 
matu  nevalně   se   dařilo;   je  významné,   že 
v  divadle  berlínském  rozhodujícím  činitelem 
byl  Ernst  R  au  pach  (1784—1852),  který  je 
zaplavoval  řemeslnými  kusy  a  jehož  Mlynař 
a  jeho   dUě  zjednalo    mu    divným    řízením 
osudu  pochybnou  nesmrtelnost;  rád  skládal 
zejména   cykly   (24  dramat   z  dčjin   hohen- 
staufských).    Karl  von  Holtei  (1798-1880) 
zdramatisoval   Bůrgerovu  Lenoru,  snažil  se 
uplatniti   melodram;   jeho   dojímavé   drama 
Lorbeerbaum  und  Beitelstab  má  thematcm  zne- 
uznání genia,  tak  Jako  A.  ĎhlenschlSLgc- 
rův  (1775—1850)  Čorreggio,  jímž  tento  bás- 
ník dánský  řadí  se  mezi  básníky  německé; 
{>ro  dramata  svá  volil  látky  rád  z  mytho- 
ogie  severské.    Holteiova  dramata  tak  jako 
jeho  romány  (biograficky  Vier^ig  Jahre,  Die 
Vagabunden  a  j.)  nemají  té  ceny  jako  jeho 
básně  lyrické  Gedichte  in  schlestscher  Munď 
art  (1830),   při   nichž    mu  byl  vzorem  Joh. 
Peter   Hebel  (1760-1826)   svými   Allemafť 
nische   Gedickte.    Friedrich    von    Ochtritz 
(1800—1875)  úspěchu  dosáhl  dramatem  Alex- 
ander und  DariuSf   mimo  něž  napsal   vážné 
romány   nábožensko-déjinné   Albrecht   Ho!m, 
Eleaiar  i  dramata  Rosamunde  z  dějin  lango- 
bardských    a    Die   Babylonier   in   Jerusalem^ 
Michael  Becr  (1800—1833)  dramatem  Pária 
a  Struensee  (mimo  to  Klytámnestra,  Schwert 
und  Hand  a  j.).  S  velikými  praetensemi  vy- 
stoupil Christian  Dietrich  Grabbe  (1801-30). 
a  také  literární  historie  uvykla  v  ném  spa- 
třovati dramatika  se  Shakcspcarovským  ge- 
niem a  nástupce    Schillcrova,   ba  jeho  dra- 
mata   stavívají   se    posud    v   čelo    dramatu 
modv-rního.    To  je  těžký  omy!.    Grabbe  je 
pozoruhodný  právě  jenom  těmi  praetensemi 
svými,  velikými  motivy  a  smělostí  charak- 
tcřfi,  jaké  by  rád  byl  dramaticky  zpracoval, 
ale  k  nimž   se  mu  nedostávalo  ani  nadání 
ani    trpělivé    práce.     Don    Juan    und   Faust^ 
Sapoleon^   Hanuibal,  Hermann   —  jedna  po- 
stava ohromnější  nežli   druhá,  ale  zakrněly 
všvcky.    Jaký  by  to  musil  býti   duch,   aby 
v  době  tak  kratičké  učinil  postavy  ty  no- 
siteli dramatických  básni!  K  tomu  byl  Grabbe 
příliš  slab;  H.  Klcist  stojí  nepoměrně  výše. 
a  také   mu    osud   ncustlal    na  rfižích.    Ani 
Karl   Lebrecht   Immermann   (1796—1840) 
pro    drama   neznamená   mnoho;    je   v  n^m 
příliš  romantikem    (Das  Thal  von   Ronceval, 
Periander   und  sein  Haus,    Cardenio   und  Ce- 
iinde^  Andrcas  Hofer,  Friedrich  II.),  Ale  jeho 
Merlin^  dramatický  mythus,  svědčí  o  hloubce 
faustovské  a  Tristan  und  Isolde  o  pochopení 
lidské  vášně.  V  románě  Epigonen,  který  ce- 
lému  údobí    dal  jméno,    líčí   kulturní   stav 
německý  mezi  koncem  válek  osvobozujících 
a  červencovou  revolucí  a  mistrným  romá- 
nem Miinchhausen  satiricky  obraci  se  proti 


všemu  nezdravému  a  přežilému  i  npHlišně- 
nému;  nejvíce  působí  ta  část  románu,  která 
nás  uvádí  do  >Oberhoruc  a  líčí  život  lidový; 
to  je  mistrný  realismus  novelly  vesnické.  — 
Za  epigony  romantiků   pokládati   lze   také 
básníky  švábské,  v  jejichž  čele  stojí  Lud- 
wig  Uhland  (1787—1862);  jenom  že  právě 
Umand   svým   romantismem   tak  jest   indi- 
viduální,   íe   by   iinakým    býti   nemohl    ani 
v  době  poetických  hesel  jiných,  ncromanti- 
ckých.    Láska  k  německé  švéráznosti  jest 
podstatou  jeho  Jadrné,  čisté,  bodré  a  charak- 
terní osobnosti,  a  v  ní  tkví   veškera  jeho 
činnost.    Nebyl  jen  básník,   byl  také  vědec. 
Svými  Schriften  \ur  Geschichte  der  Dichtung 
und  Sage  důstojně  řadí  se  po  bok  Grimmův, 
svými    balladami    německou   individuálnost 
vystihuie  s  uměním,  v  němž  se  mu  hned  tak 
žádný  básník  nevyrovná;   šlechetnost  smý- 
šlení patriotického  mluví  jak  z  jeho  Vater- 
Idndische  Gedichte,  tak  z  dramat  Ernst,  Her^ 
log  von  Schwaben   a  Ludwig  der  Baier,   ač 
jinak  právě  ona  ukazují,  že  poesie  drama- 
tická ovzduším  ieho  není.    Z  ostatních  bás- 
níků Švábských  kouzla  a  síly  ballad  jeho  ne- 
vystihl žádný.  Ale  prostou  srdečností  Jyriky 
dýše   poesie   Eduarda   Mórika   (1804—75), 
básníka  románu  Malér  Nolten  a  novelly  Mo- 
zart auf  der  Reise  nach  Prag,  a  svým  spiritis- 
mem, plynoucím  z  opravdové  víry  v  říši  třetí 
{Die  Seherin  von  Prevorsť),  zajímavý  jest  Just. 
Kerner  (1786— 1862),  z  jehož  básni  lyrických 
mluví  zádumčivý,  ale  opravdový  bol,  ale  také 
zdravý  humor;  rozmarně  působí  jeho  Reite* 
schatten  v,  dem  Schattenspieler  Luchs  a  Bit  der- 
buch  aus  meiner  Knaben\eit,    Žákem  Uhlan- 
dovým  sám  s  be  nazývá  Gustav   Schwab 
(1792—1850);  jako  básník  sám  zvláště  nevy- 
niká, ale  zásluhu  má  obnovením  » Deutsche 
Volksbůcher«  a  jako  ochotný  podporovatel 
mladých  talentů  básnických,  na  př.  Lenaua. 
Romance  skládal  Gustav  Pfizer  (1807—90), 
dramata  Friedrich  Notter  (1801—84  ,  s  ma- 
lým však  úspěchem,  tak  jako  Johann  Georg 
Fischer  {Florian  Geyer,  Kaiier  Maximilian 
von  Mexico  a  j.),    který   druhy   své  daleko 
přežil  (1816 — 1897),   ale  v  poesii  zůstal  jim 
věren  jak  sbírkou  básní  svých  první  z  r.  1854, 
tak   pozdější   {Mit  acht\ig   Jahren),    K   nim 
druží  se  dále  aristokrat  uhlandovsky  demo- 
kratického smýšlení  hrabě  Friedrich  Alex- 
ander von  Wiirttemberg  (1801 — 44)  svými 
Li e Jer  eines  Soldalen  im  rrieden,  Lieder  des 
Sturms;  živel  vlastenecký  a  náboženský  v  pís- 
ních svých  spojuje  Alb.  Knapp  (1798—1864), 
Friedrich  Karl  von  GerokU815— 90)aFrica- 
rich  Julius   Krais  (1807—78),   vlastní   však 
názor  svt^tový  hlásá  David  Friedrich  Strauss 
(1808—74),  autor  díla  Das  Lebcn  Jesu,  v  l)ás- 
ních    Da<  poetische  Gedenkbuch,  a  Friedrich 
Theodor  Vischcr  (1807—87),  slavný  aesthv 
tik,  ve  svých  Lyrische  Gánge,  osobnost  na- 
nejvýš svérázná,  jak  ji  seznáváme  z  origi- 
nálního románu  Auch  Einer;  pod  pseudony- 
mem Dcutobold  Symbolizctti  Alegoriowitsch 
Mystifizinsky   parodoval    Vischer   Goethova 
Fausta   {Fausí,   der    Tragédie  dritter    Theil, 


Německo  (literatura). 


139 


1862).  K  MsQÍkůro  těmto  náleží  také  Her- 
mann Kurx  (1813—73),  který  mimo  jiné  ro- 
mánem Schiltert  Heimatjahre  vytvořil  první 
rooián  umělecký. 

Jakoito  reakce  proti  romantismu  ohlásilo 
se  mladé  Německo,  das  junge  Deutsch- 
land.  Nebyla  to  vftak  reakce  pouze  proti 
poesii  romantické,  nýbrž  i  proti  Goethovi 
a  klassicismu,  bvla  to  vůbec  reakce  proti 
▼iemu  předchozímu  a  s  touhou  po  novém, 
tak  jako  »Sturm  und  Drang«  minulého  sto- 
letí. Jenom  že  touha  ta  v  mladistvém  zaní- 
cení zalétala  přílii  vysoko  a  tím  rychleji 
klesla;  poměry  politické  ji  udolaly  přede- 
vším, a  ochabla  také  sama  sebou.  Jedním 
%  nejvážnéjžích  hesel  jeho  bylo,  přimknouti 
poesii  k  životu.  To  ovSem  nebyl  požadavek 
nijak  nový,  hlásal  jej  již  »Sturm  und  Drangc 
a  také  romantismus,  ale  v  době  tísnivéno, 
spátečnického  systému  Mettemichova  zna- 
menal bolestný  výkřik,  který  v  dusivou  atmo- 
sféro sjel  jako  blesk.  Chtěla  svobodu,  a  v  tom 
dArazném  přáni  orgány  vládní  spatřovaly 
snahy  revoluční  a  přímo  spikleneckou  orga- 
nisaci,  udržující  styky  s  tajnými  politickjimi 
spolky  zahraničními,  s  italskou  >la  giovine 
Italia«  a  se  švýcarským  »junges  Deutsch- 
land«;  o  spojení  takovém  se  mladému  Ně- 
mecku vlak  ani  nesnilo,  nebylo  vAbec  spol- 
kem a  stihání  jejich,  jež  vedlo  r.  1835  k  zá- 
povédi  jejich  spisů  v  a  Gutzkowa  přivedlo 
až  do  Žaláře,  bylo  bezdůvodné  a  nespraved- 
livé. Bylo  to  jen  sdružení  duchů  stejně  smý- 
llcjícicn.  Hlásili  se  k  socialistickým  ideím 
saint-simonismu ,  s]rmpathisovali  s  Poláky, 
v  ohledu  náboženském  byli  pod  vlivem 
Straossova  »Das  Leben  Jesu<,  hlásali  eman- 
cipaci ženy  a  masa  a  chtěli  býti  aestheticky 
úplné  volní,  nevázání  ustálenými  normami. 
l^mto  svobodomyslným  požadavkům  jejich 
vtiiténa  bvla  peČet  literatury  nemorální; 
stalo  se  taíc  zásluhou  diktátora  tehdejší  lite- 
ratury německé,  Wolfganga  Menzela  (1798 
až  1873),  jenž  byl  sám  pro  vlastní  nationa- 
lUmus  a  demokratismus  zásadním  odpůrcem 
Gorthovým.  Hlasatelem  ideí  politických  mla- 
dého N-ka  byl  Ludwig  Bdrne  (1786—1837), 
pří'ná,  důsledná  povaha,  muž  stkvělého 
esprito,  zakladatel  moderního  žurnalismu  ně- 
meckého. Proti  němu  i  aesthetik  mladého 
N-ka  Ludolf  Wienbarj?  (1802—1872)  svými 
Aisthetische  FMiuge  i  Gustav  Kůhne  (1806 
až  18SS)  svými  portraity  a  silbouettami  i  no- 
vellamt  {^me  Quaranldne  im  Irrenhausé)  na- 
byli významu  jen  dočasného,  a  Theodor 
Hundt  (1808—61)  za  úspěch  nejznámějšího 
románu  svého  Madonna  děkuje  více  poměru 
svému  k  nebohé  Charlottě  Sticglitzové, 
která  vlastní  smrtí  chtěla  vznítiti  básnický  ta- 
lent svého  chotě  Heinricha  (Lieder  \um  Besten 
d,  Gri^chen),  bohužel  marně,  a  jež  Mundtově 
>Madonně«  propůjčila  leckterý  rys.  Charlottě 
Stíeglitzová  vedle  duchaplné  Rahel,  choti 
Vambagenovy,  a  božsky  naivní,  poetické 
Bettiny  tvoři  trojici  žen,  kolem  nichž  se  sou- 
střeďovaly emancipační  snahy  mladého  N-ka. 
Skutečný  význam  literární  mají  Karl  Gutz- 


kow  (1811—1878)  a  Heinrich  Laube  (1806 
až  1884).  Nervosní  Gutzkow  se  arci  neuklid- 
nil vlastně  nikdy,  horečný  chvat  a  zápal  jeho 
nevyhasl  ani  v  době  činnosti  jeho  pozdější; 
COSI  ze  sensačního  románu  wally  najdeme 
i  v  seriosním  románě  Ritter  vom  Geittt^  ro- 
máně velkého  prospektu  do  budoucna,  ale 
v  dramatě  se  talent  jeho  uplatnil  cenně 
(Uriel  Acosta,  Richard  Savage,  Das  Urbild  d, 
Tartůjfe  a  jO*  Drama  bylo  také  oborem,  na 
němž  se  dařilo  Laubemu,  daleko  více,  nežli 
na  př.  v  rozvleklém  románě  Der  deutsche 
Kriegt  a  praktický  jeho  smysl,  veliký  rozhled 
a  energie  mnoho  přispěly  k  významu  dvor- 
ního divadla  vídeňského.  Vavřín  nesmrtel- 
nosti zdobí  však  čelo  jediného  z  básníkův 
mladého  N-ka,  a  to  je  Heinrich  Heine 
(1797—1856,  v.  t),  největší  lyrik  německý  po 
Goethovi.  Heine  je  genie,  poeta  citů  nej- 
krásnějších, ale  také  svrchovaně  frivolnícn, 
básník  jásavých  vášní,  jež  strhnou  až  k  bez- 
uzdnosti,  ale  také  nejsladších  a  nejjemněj- 
ších akkordů  náladových,  které  ukolébají 
v  tiché  blaho  a  roztoužení;  básník,  horující 
se  zápalem  pro  svobodu  a  při  tom  strhující 
její  ideály  v  prach,  milující  svůj  národ,  jejž 
však  bičuje  sžíravým,  cynickým  výsměchem 
své  ironie  a  ostřím  neodolatelného  vtipu; 
básník,  který  nás  provází  svatyněmi  smysl- 
nosti,  povznáší  se  zas  ke  hvězdám  nad  kal 
pozemského  žití  a  zase  v  něj  klesá,  básník, 
který  podává  kytici  nejvonnějších  květů, 
mezi  něž  však  uvil  květy  plané,  jehož  verše 
jsou  samá  plamenná  růže,  ale  také  melan- 
cholicky uvitý  věnec  z  pohřebního  kvítí. 
S  takovými  protivami  setkáváme  se  v  poesii 
Heineově.  Protivy  ty  jsou  důsledkem  jeho 
názoru  na  svět  Tíhl  k  nejvyšším  ideálům 
poesie,  ale  při  tom  tkvěl  tak  docela  v  prose 
skutečnosti  a  při  nejsmělejším  vzletu  jasný 
výhled  do  nekonečna  a  říše  věčných  krás 
kalilo  mu  vědomí  lidské,  vlastní  nedokona- 
losti a  bídy.  V  tom  tkví  základ  těch  protiv 
v  jeho  poesii,  v  tom  spočívá  zároveň  jeho 
modernost,  a  jen  s  toho  stanoviska  lze  jej 
posuzovati  a  lze  mu  porozuměti.  Místo  toho 
však  nikdo  nebyl  a  není  tak  odsuzován  jako 
Heine  a  nikomu  se  tak  málo  nerozumí vá 
jako  jemu.  A  přece  již  ta  upřímnost,  s  kte- 
rou se  Heine  odhaluje  jako  člověk  a  básník, 
měla  by  mravokárcům  vyraziti  zbraň  z  ruky. 
U  takových  geniů  nevvstačíme  s  obvyklou 
morálkou,  zejména  nechce-li  míti  smyslu  pro 
to,  co  by  jí  mohlo  dáti  podnět  k  slavným 
chvalozpěvům  na  poetické  krásy  básníkovy. 
To  dobře  cítil  Heine  sám,  a  s  plným  právem 
mohl  se  proti  takovým  lidem  obrátiti  slovy: 
»nur  wenn  wir  im  Kot  uns  fanden,  verstan- 
den  wir  uns  gleich.c  —  V  letech  1817 — 1848 
repraesentuje  se  v  poesii  německé  také  Ra- 
kousko. Teprve  v  době  předbřeznové  mohlo 
se  Rakousko,  v  němž  všechno  hnutí  duševní 
bylo  systematicky  potlačováno,  postaviti 
poesií  vlastní  po  bok  poesii  německé.  Pře- 
devším v  dramatě.  Jenom  význam  pokusný 
arci  má  svou  činností  dramatickou  Heinrícn 
Joseph  von  CoUin  (1771—1811),  jehož  Re- 


140 


Německo  (literatura). 


ifulys  zjednal  mu  neoprávněnou  slávu  rakou- 
ského Schiilera,  dovedné  byla  skládána  dra- 
mata Joh.  Ludw.  Deinhardsteina  (1794 
až  1859),  jehož  drama  Hans  Sachs  sám  Goe- 
the  poctil  prologem,  ale  básník  skutečný, 
jehož  talent  záhy  prohlédl  dramaturg  Josef 
Schreyvogel  (1768—1832),  literatuře  rakou- 
ské vzeáeT  teprve  ve  Fr.  Grillparzerovi 
(1791—1872,  v.  t).  Nežil  život  utěSený;  ner- 
vosni  a  jemně  citlivý  štítil  se  zrovna  váí  ve- 
řejnosti a  na  konec  i  s  plody  poetickými 
před  světem  se  uzavíral.  Ale  íivot  jeho  du- 
ševní byl  bohatý  a  z  něho  daroval  stkvosty 
poesii.  Grillparzer  právě  v  poesii  hledal  ná- 
hradu za  to,  čeho  mu  život  odepřel.  Rozpor 
mezi  ž'Votem  skutečným  a  mezi  ideálem 
umění,  k  němuž  se  básník  povznášel,  jest 
nejvýznačnějším  rysem  poesie  Grillparzerovy. 
Duch  odříkaní  jimi  vane  a  osud  dramati- 
ckých postav  jejich  vzbuzuje  nelíčenou  účast; 
neobmezený  údiv  vzbuzují  stkvostné  scény, 
jež  poesie  Grillparzerova  dovede  vykouzliti 
{SapphOf  Des  Meeres  unJ  der  Liebe  Wellen\ 
veliké  umění,  s  jakým  dramatisuje  motívv 
mythické  {Dos  Goldene  Vlies),  v  napjeti  uvádí 
-pokořená,  zdeptaná  velikost  a  sláva  Otaka- 
rova, jehož  osud  neprávem  se  přibarvuje 
tendenčně,  žhavá  vášeň  plane  ve  scénách 
dramatu  Der  treue  Diener  seines  Herm  a  Die 
Judin  von  Toledo^  velkolepou  ideu  tlumočí 
Libussa  —  je  to  zkrátka  bohatý  zdroj,  z  ně- 
hož poesie  básníkova  čerpá  a  o  jejímž  bo- 
hatství dále  svědčí  řada  dramatických  frag- 
mentflv  a  projektů  (Faust,  Christus  mezi 
nimi).  Pod  jeho  vlivem  marně  snažili  se  pro- 
niknouti jiní,  jako  Otto  Prechtler  (1819 
až  1881),  Joseph  von  Weilen  (1829—1889), 
ale  dramatický  talent  osvědčil  Friedrich 
Halm  (1806—1871),  nástupce  Laubeův  při 
dvorním  divadle  {Griseidis;  Sohn  der  Witď 
nis]  Fechter  von  Ravenna  a  j.)-  Vídeňské 
ovzduší  bylo  nejvlastnějším  živlem  Eduarda 
Bauernfelda  (1802—90;  BUrgerlich  u.  Ro- 
mantisch;  Moderně  Jugend\  Grossjdhrig  a  j.), 
hluboký  cit  a  opravdová  vážnost  mluví  z  hu- 
moru působivých  dramat  Ferdinanda  Rai- 
munda  (1790—1836),  který  dovedl  fantasii 
lidu  upoutati  nejen  obsahem  myšlenkovým, 
ale  i  tím,  že  v  děj  dramatický  zasahovaly 
bytosti  nadpřirozené;  jeho  Bauer  als  MVlio- 
nár.  Der  Verschwender  mají  trvalou  cenu 
dramat  lidových,  jež  Johann  Nepora.  Ne- 
stroy  (1802—1862)  nechal  klesnouti  k  paro- 
dii a  travestii  {Der  bóse  Geist  Lumpacha- 
gabundus;  Zu  ebener  Erde  und  im  ersten 
Stock).  Novclla  našla  svého  básníka  v  Adal- 
bertu Stifterovi  (1805—68),  rodáku  šumav- 
ském; jeho  Studien^  Bunte  Steine,  Der  Nach- 
sommer  a  j.  svědčí  o  jeho  smyslu  pro  pří- 
rodu, v  níž  tkví  celá  jeho  individualita  a 
kterou  odpozoruje  do  detailů.  Lidový  život 
domoviny  své  licí  krajan  jeho  Joseph  Rank 
(1815—96),  poznášeje  se  od  menších  líčení 
a  vypravování  {Aus  dem  Bóhmerwald:  Eine 
Mutter  vom  Lande)  k  obsáhlým  románům 
Um  Klosterhof\  Achtspánnig  a  j.)i  a  Uffo 
Horn  (1817—60)  v  Bóhmische  Dbrjer  (napsal 


i  drama  o  Otakarovi).  Povídka  a  román  hi- 
storický byly  oborem  činného  K.  G.  Her- 
loše  (Herfoszsohn,  1804—49),  v  nichž  však 
je  nakupeno  historické  romantiky  až  k  ne- 
chutnosti (Die  Hussiten;  Wallensteins  erste 
Liebe;  Die  Tochter  des  Piccolomini  a  j.).  Jako 
lyrik  brzy  zanikl  Ernst  von  Feuchtersle- 
ben  (1806—49),  ač  jeho  píseň  Es  istbestimmt 
in  Gottes  Rath  znárodněla;  známějším  stal  se 
populárně  vědeckou  knihou  Zur  Didtetik  der 
Seele,  Za  to  rázem  staly  se  majetkem  litera- 
tury némecké  Totenkrdnie,  jcŽ  dojemnými 
kanzonami  zbásnil  Joseph  Christian  von 
Zcdlitz  (1790—1862)  a  jimiž  upomínku 
kladl  na  hrob  Napoleonův,  Valdštemův,  Pe- 
trarkův,  Romea  a  Julie,  Tassa  a  Bvrona,  je- 
hož Childe  Harolda  přeložil;  v  dramatech 
{Kerker  und  Krone  \  Der  Stern  von  Sevilla) 
napodoboval  drama  španělské,  jeho  Altnor- 
dische  Bilder  upomínají  na  Fouqué.  Nemnoho 
znamená  Joh.  Ladislaus  Pyrker  (1772-1847) 
svými  eposy  heroickými  Tunisias  a  Rudolf 
von  Habsburg,  na  užší  vlast  českou  omezen 
zůstal  Karl  Egon  Ebert  (1801—82)  eposem 
Wlasta  a  dramatem  Bretislaiis  und  Jutta; 
více  účasti  dostalo  se  lyrickým  básním  Karla 
Gottfr.  Leitnera  (1800—1890)  a  vídeňské 
básnířce  Betty  Paoli  (Elisabeth  Glůck,  1813 
až  1894),  jejíž  procítěné  a  zádumčivé  verše 
upomínají  na  Lenaua.  Pro  nás  Čechy  spe* 
ciálně  nejvýznamnější  jsou  Morítz  Hart- 
mann  (1821—72)  a  Alfred  Meissner  (1822 
až  1885);  k  nim  pojí  se  vřelá  upomínka  na 
sympathie  česko-německé,  dávno  zaniklé, 
jaké  od  jejich  dob  nevyklíčily  již  nikdy.  Oba 
básníci  milovali  vlast  opravdovou  láskou, 
bojovali  za  její  svobodu  a  s  úctou  se  sklá- 
něli před  velikou  vznešeností  českých  dějin. 
Poeticky  stojí  Hartmann  výše,  aČ  jeho  sbírka 
básní  Kelch  und  Schwert  nepronikla  tak  ši* 
roko  jako  Mcissnerovo  epos  Ži{ka,  ozářené 
vším  kouzlem  romantického  patriotismu; 
Hartmann  je  hlubší  a  důslednější.  Po  zkla- 
maných nadějích,  jež  skládali  v  rok  revo- 
luční, oba  básnici  dali  se  směrem  jiným; 
Meissner  zejména  rozepsal  se  v  objemných 
románech,  pro  jejichž  autorství  dostal  se 
v  nemilý  spor  literární.  Pro  náboženskou 
svobodu  Tyrolska  horoval  písněmi  Hermann 
von  Gilm  (1812—64,  Jesuiteňlieder),  k  bás- 
níkům tyrolským  náleží  dále  Běda  Weber 
(1790—1858),  Ludwig  Steub  (1812—88)  a 
nejnadanější  z  nich  Adolf  Pichler  (Lieder 
der  Liebe;  Fruhiieder  aus  Tii-ol  a  j.).  Stkvú- 
lými  a  nadšenými  verši  k  básníkům  politi- 
ckým a  patriotickým  přidružil  se  Anastasius 
Griin  (Alexander  hrabě  Auersperg,  1806 
až  1876)  svými  Spa^iergánge  €ines  Wiener 
Poeten  a  Nibelungen  im  Frack,  působivými 
tak  jako  jako  jeho  epos  Der  Pfajf  von  Kak- 
ienberg,  plné  humoru,  který  vedle  ostré  sa- 
tiry a  veselé  žcrtovnosti  jej  vůbec  vyzna- 
čuje. Ale  bolestně  smutným,  melancholi- 
ckým, beznadéjným  akkbrdem  vyznívá  lyrika 
nešťastného  Nik.  Lenaua  (1802—50);  váš- 
nivý temperament  maďarský  ztlumen  u  něho 
časnou  předtuchou  neblahého  osudu,  který 


Némecko  (literatura). 


141 


jej  po  letech  utrpení  skutečně  stihl,  a  zá- 
dumčjvý  bol  spočivá  na  jeho  písních.  aC  se 
s  nimi  utíká  do  snivé  noci  nebo  naslouchá 
hlasAm  a  dechflm  přírody,  aC  prchá  v  lesní 
samotu  nebo  do  dálné  cixmy  za  okeán,  všude 
jest  to  sten  ranéného  srdce.  Tak  eminentní 
jjrik  nezapře  se  ani  v  břišních  cpických 
r^aust,  Savonaroia,  Dit  Albif(enser,  v  jejichž 
boji  spatřuje  boj  za  pokrok  lidstva;  také 
dot>a  husitská  vzbudila  Živý  jeho  zájem  {Bil- 
der  au5  dem  Ifusitenkťiege;  Žifkj)  a  sympathií 
provázel  i  boj  za  svobodu  Polska  (PúlenUť 
der),  Don  Juan  jeví  již  stopy  básníkova  ne- 
Itastného  stavu  duáevního.  Lenau  vedle  Grill- 
parzera  z  básníků  rakouských  stojí  nejvýše  — 
V  N-ku  pak  samém  v  dobé  let  čtyřicátých 
ai  do  vypuknutí  revoluce  v  poesii  převládá 
především  politická  lyrika.  Pojila  se  k  na- 
dej im»  jei  skládány  v  romantického  Bedřicha 
Viléma  IV.,  který  však  pro  nové  idee  málo 
mél  smyslu  a  k  provedeni  jejich  málo  cner- 
^e.  S  otevřeným  hledím,  přímo  do  očí  mu 
pohleděl  Georg  Herwegh  (1817—75),  bás- 
ník hněvu  a  iápalu  plných  Gedichte  eines 
Lrbendigen,  jei  působily  silným  doimem. 
August  Heiorích  Hoífmann  von  Faílers- 
leben  (1798—1874),  sběratel  písní  národních 
a  bá«mk  pěkných  písní  v  duchu  lidovém 
{Dťvtuhland,  Deutsehland  uber  atlet),  nevoli 
všeobecné  nad  poměry  politickými  dal  vý- 
raz svými  Unpolltišche  Lieder^  neodolal  jí  ani 
soudruh  jeho  ve  vědě  Wilhelm  Wackerna- 
g e  1  {Zeitgedichte\  Franz  Dingelstedt  (1814 
až  1881)  vybounl  se  v  lAeder  eines  kosmo- 
palitiuhen  Nachtwdchters,  aby  se  pak  lépe 
uplatnil  iako  divadelní  intendant,  spravedlivý 
hnéir  mluví  z  politických  veršův  Roberta 
Prutze  (1816—72),  básníka  aristofanské  ko- 
nédic  Die  poliťtscke  Wochenstube^  znamenité 
satiry  politické.  V  letech  čtyřicátých  zbásnil 
také  Níkolaus  Becker  svůj  Rheinlied  (Sie 
tollen  ihn  nicht  haben)  a  Max  Schnecken- 
bur^er  píseů  M^acht  am  Rhein,  jež  se  po- 
zději stala  vítěznou  hymnou  německého 
národa.  Mnoho  pro  své  přesvědčení  politi- 
cké vytrpěl  Johann  Gottfried  Kinkel  (1815 
až  1883\  jenž  si  vŠak  místo  v  literatuře  po- 
juiil  více  nepolitickým  eposem  Otto  der 
Sekati.  Vši  frasovitostí  politické  i  sociální 
prost  jest  Ferdinand  Freiligrath  (1810-76), 
který  řadu  svých  básní  politických  zahájil 
politickým  credem  Ein  Glaubengbekenntnis 
(C^s  ira^  Zmisehen  den  Garben,  Neuere  politi* 
§ehe  Gedichte);  v  básních  těch  z  daleké  ci- 
ziny* již  fantasie  jeho  vyličuje  Živými  bar- 
vami a  plastickými  obrazy  {Lówenrittj  Mok- 
rem/éirst,  Sckelk  am  Sinai  a  řada  jiných),  sta- 
Duí  na  půdě  domácí,  i  bylo  mu  dopřáno, 
opěvati  také  vítězné  činy  roku  1870  {Die 
Trompetě  r,  Gravelotte).  Krajankou  jeho  jest 
Annette  v.  Drostc-Halfshoff  (1797-1848), 
•ež  arci  s  politickým  hnutím  nemá  nic  spo- 
lečného, jest  cele  svá,  individuální,  její  ly- 
rika tkrí  v  prosté  půdě  její  domoviny  a 
v  hlubokém  přesvědčení  náboženském;  její 
cyklus  Dat  geistllcke  Jakr  jest  nejlepší,  co 
vytvořila  duchomí  poesie  německá  vůbec, 


a  vroucnost  citu,  svěžest  a  síla  výrazu  a 
pravá  ženskost  charakterisujc  originální  tu 
ženu;  jest  největší  básnířkou  německou. 
Méně  politiky  a  narážek  časových  vložil 
Wilhelm  Jordán  (*  1819)  v  Mystérium  De- 
miurgos,  v  němŽ  slučují  se  živly  faustovské, 
merlinovské  i  promethcovské;  z  jeho  básní 
vůbec  nejvýznamnější  jsou  Nibelunge,  v  nichž 
líčí  osudy  Siegfriedovy  a  dcery  jeho  Schwan- 
hildy  až  k  zasnoubeni  jejímu  se  synem  Hil- 
debrandovým  na  základě  zkazek  německjých 
a  severských,  ve  které  však  vkládá  také  filo- 
sofické názory  moderní  (darwinismus).  Po- 
dobně Karl  Joseph  Simrock  (1802-1878), 
básnik-germanista  (fíandbuck  der  deutscken 
Mythologie,  překlad  Eddy  a  j.)i  do  germán- 
ské dávnóvěkosti  přenesl  se  svými  Amelun* 
gen.  Dle  něho  jim  zpracovali  znova  epicky 
staré  mythy  a  pověsti :  Geibel  Kónig  Sigurds 
Brautfahrt  (1845),  Hertz  Hugdietricks  Braut- 
fahrt  (1863),  Dahn  Amelungen  (1876),  Baum- 
bach  Horand  und  fíilde  (1879).  Z  dějin  pru- 
ských motivy  čerpal  Christian  Friedrich 
Scherenberg  (1798—1850)  k  básním  epi- 
ckÝm  Ligny,  Waterloo,  Hohenfriedberg,  je- 
jichž dojem  již  sestaral,  a  k  německé  minu- 
losti utíkal  se  také  Gustav  Freytag  (1816 
až  1895);  učinil  tak  v  poutavých,  kultumě- 
historických  Bilder  aus  der  deutscken  Ver* 
gangenheit,  jež  daly  podnět  k  idei  románo- 
vého cyklu  Die  Aknen,  jímž  poeticky  vyli- 
čuje rozvoj  německého  života  od  dob  my- 
thických až  k  době  souvěké;  ale  větší  vý- 
znam než  toto  i  než  román  Die  verlorene 
Handsckrift,  pohybující  se  v  kruzích  učen- 
cův, i  než  působivá  veselohra  Die  Journali- 
sten  a  drama  Die  Fabier  má  jeho  román  sku- 
tečně cenný  Soli  und  Haben,  hledající  lid  ně- 
mecký při  jeho  práci,  v  níž  spatřuje  básník 
zdroj  národního  blahobytu  a  tendenčně  jej 
nationálně  přibarvuje,  dotýkaje  se  poměru 
světa  německého  k  slovanskému.  Je  to  ro- 
mán speciálně  německý.  Kolem  Freytaga 
skupilo  se  v  době  počáteční  jeho  Činnosti 
několik  básníka,  z  nichž  zmínky  zasluhují, 
pantheistický  Friedrich  von  Sallet  (1812 
až  1843)  a  vlastenecky  nadšený  Moritz  von 
Strachwitz  (1822—47).  A  vedle  Freytaga 
oblibě  se  těšil  Otto  Roquette  svou  půvab- 
nou Waldmeisters  Brautfahrt  (1851)  i  Oskar 
von  Redwitz  svou  první,  poněkud  měkkou 
básní  Amarantk  (1849):  důkaz,  Že  poesii  ne- 
podařilo se  v  této  době  zaujmouti  myslí  a 
působiti  význačným,  třeba  snad  jednostra- 
ným  směrem.  Nebylo  nálady.  Po  roce  1848 
nastalo  nutné  ochabnutí  mysli,  nebylo  vol- 
ného života,  a  tudíž  poesie  nemohla  v  něm 
samém  zapustiti  kořeny.  Doba,  kdy  poesie 
i  věda  navzájem  se  doplňovaly  a  obě  byly 
v  těsné  souvislosti  s  životem,  jako  za  roman- 
tismu a  i  v  Mladém  N-ku,  minula.  Věda  šla 
cestou  svou  a  poesie  rovněž.  Zejména  védy 
přírodní  a  sociální  dospěly  k  vysoké  výši, 
třeba  jen  dotknouti  se  jmen  jaíco  Darwin, 
Huxley,  Milí,  Spencer,  Haeckel,  Liebíg,  Helm- 
holtz,  BQchner,  Marx,  Lasalle,  Engels,  Feuer- 
bach. Ale  v  poesii  se  vliv  jejich  neobráží  ještě 


142 


Německo  (literatura). 


tak,  jak  by  bylo  přiméřeno  velikému  jejich 
významu,  leda  ojedinčle.  A  tak  se  setkáváme 
v  době  novějSi  i  nejnovějií  se  zajímavým 
úkazem,  že  řada  básníků  jde  docela  smérém 
svým,  samostatným,  nijak  nereagujíc  na  po- 
krokový život  duševní  v  oborech  jiných.  To 
melo  dvojí  následek:  ten,  že  v  době  té  lite- 
ratura německá  vykazuje  individuality  bás- 
nické nejrůzněiáího  druhu,  o  rflzné  hodnotě 
jejich  ani  nemluvě,  že  je  nesnadno  seskupiti 
je  pod  prapor  stejných  hesel  a  směrů;  s  tím 
pak  souvisí,  že  leckterá  osobnost  vynikající, 
jako  Gottfried  Keller  nebo  Conrad  Ferdi- 
nand Meyer,  po  dloubou  dobu  se  stkvělou 
poesii  svou  zůstali  nepovšimnuti  a  dlouho 
jim  bylo  čekati,  nežli  se  uplatnili.  A  než  se 
tak  stalo,  zatím  básníci  mladší  bez  ohledu 
na  ně  vystoupili  s  programmem  a  hesly 
novami.  To  stalo  se  v  letech  osmdesátých 
XIX.  stol.  a  následujících,  a  tu  teprve  idec 
moderní  vědy  zjednávají  si  přístup  také  do 
poesie;  ideím  sociálním  se  to  podařilo  nej- 
dříve. Je  tudíž  nesnadno,  v  době  posledních 
padesáti  let  XIX.  stol.  nalézti  červenou  nitku, 
která  by  se  důsledně  vinula  jejich  poesií. 
Román  navazoval  především  na  Mladé  Něme- 
cko, obíraje  se  otázkou  emancipace  a  poměru 
ženy  k  muži,  a  romány,  jež  psala  demokra- 
ticky smýšlející  Fanny  Lewaldová  (Cle- 
mentine,  Jenny),  aristokraticky  smýšlející 
Ida  von  Hahn-Hahn  (1806—1880),  jež  pře- 
stoupivši ke  katolicismu  upoutala  k  sobě  tím 
větši  pozornost  {Aus  der  Gesellschaft^  Maria 
Regina^  Doralice,  Zwei  Schwestem  a  j.),  ro- 
dinné romány  Ottilie  Wildermuthové 
(1817—77,  Aus  dem  Frauenlthen,  Im  Tages- 
licht),  ale  zejména  více  módní  než  moderní 
romány  E.  Marlittové  (1825—87),  bojující 
proti  předsudkům  stavu  a  náboženské  ne- 
snášclivosti  (Das  Geheimnis  der  alten  Mam- 
telí,  ím  Hatise  des  Kommeriienrates  a  j.),  přes 
svou  šablonovitost  byly  po  dlouhou  dobu 
hledaném  čtením.  Časovost  látky  to  způso- 
bila. Ne  snaha  po  cffektu,  ale  hlubší  ten- 
dence morální  vyznačuje  Friedricha  Spiel- 
h  a  gen  a  (*  1829)  hned  v  prvním  románě 
jeho  Probiematische  Naturen^  líčícím  dobu 
před  r.  1848,  i  v  románě  nejlepším  Sturm- 
fiut  z  let  sedmdesátých;  je  v  něm  kus  Frey- 
taga  a  kus  Gutzkowa.  Dovedným  vypravo- 
váním dovedl  upoutati  Friedrich  Wilhelm 
Hackl&nder  (1816—77),  zi»jména  svým  nej- 
významnějším románem  Europáhches  Skla- 
venlebeity  líčícím  sociální  cfjoismus  a  bezpráví 
slabších  proti  silnójSim.  Dickenso  a  Jeana 
Paula  připomíná  Wilhelm  Raabe;  s  citem 
dovede  odpozorovati  dobré  i  zlé  stránky  člo- 
věka, štěstí  a  neštěstí  hledaje  jenom  v  jeho 
srdci,  velebí  idealismus  a  odvrací  se  od  ma- 
terialismu, jehož  zástupce  nalézá  v  životě  spo- 
lečenském i  politickém  {Hungerpastor^  Abu 
Telfan,  Horacker),  a  dovede  upoutati  svým 
humorem  (Die  Chronik  der  Spevlingsgastc). 
Individualita  jemu  spřízněná  jest  Hermann 
H  e  i  b  e  r  g.  V  humoristické  drobnomalbě 
vyniká  Heinrich  Seidel  (Leberecht  Húhn- 
chen^  Vorstadtgeschiehten),  Neodolatelný  však, 


stkvostný  humor  jest  údělem  Fritie  Rcu- 
tera  (1810—74);  tkví  ve  zdravém  názoru 
na  svět,  jejž  tlumočí  básník  svými  romány, 
psanými  dialektem,  nepostrádaje  při  tom 
smyslu  pro  vážnost  a  tíhu  života  (Ut  mine 
Stromtia^  Ut  mine  Festmngstid  a  j.).  V  tom 
se  mu  nevyrovná  Klaus  Groth  s  verši  ná- 
řečí dithmarského  {Quickborn),  Mistrem  všnk 
epické  prosy  iest  Gottfried  Keller  (1819 
až  1889,  v.  t.),  jeden  z  nejznamenitějších 
zjevů  literatury  německé  XIX.  století.  Jeho 
velikost  spočívá  v  tom,  ic  z  úzkých  mezi 
švýcarské  domoviny  své  přenáší  se  v  celý 
svět  a  mimo  něj,  charaktery  a  typy,  jeŽ 
odpozoroval  životu  a  prostředí  sobe  bliž* 
kému,  poesií  svou  povznáší  k  všeobecně 
lidskému.  Od  hrdiny  jeho  autobiografi- 
ckého románu  D  r  grúne  Heinrich  vede 
přímá  čára  nazpět  ke  Gocthovu  Faustu  a  do 
dálné  minulosti  až  k  Wolframovu  Parzivalu; 
jeho  Die  Leute  von  Seldwyla  jsou  obrazem 
lidí  vůbec.  Z  jeho  poesie  vane  dech  uklid- 
nění, harmonického  usmíření  se  světem  a 
optimistický  názor  na  svět  vůbec  {Das  Sínn- 
gedicht^  Zůricher  Novellen),  usmívavým  hu- 
morem utěšuje  se  básník  cituplně  za  vlastni 
odříkání;  Keller  není  básníkem  vášni,  jeho 
poesie  je  ztlumí  a  přivádí  v  kompromiss  se  Ži- 
votem (partie  v  Der  griine  Heinrichy  Sitben 
Legendeny  Martin  Salander),  Vedle  nČho  da- 
rovalo Švýcarsko  poesii  německé  ještě  jed- 
noho velikého  básníka,  Konráda  Ferdinanda 
Meyer  a  (1825—1898).  To  je  Shakespeare 
novelly.  největší  básník  moderního  románu 
historického.  Poměrně  pozdě  začal  býti  pro* 
duktivní,  ale  potom  každá  báseň  znamená 
čin;  co  dlouho  v  hloubi  nitra  jeho  dřímalo, 
procitlo  elementární  silou,  všechno  vytvořila 
omládlá,  nezdolná  síla  mládí.  U  něho  váštú 
hárá  mocným  plamenem  {Die  Richterin^  Der 
Heilige,  Die  Hoch^eit  des  Mónchs,  Jůrg  Je^ 
uatschY  on  napíná  nervy ;  psycholog,  hloubka 
vyznačuje  Meyerovu  poesii,  a  co  vytvořila, 
je  samý  kov  a  samá  žula.  Přimou  protivou 
jeho  iest  Theodor  Storm  (1817—88);  v  jeho 
noveílách  {ímmensee,  Aquis  submersus^  Viola 
tricolor,  Uuter  dem  Tannenbaum  a  j.)  není  nic 
vzrušujícího,  ani  tehda,  když  se  vyšine  k  síle 
dramatické  (Der  Schimmelreiter\  ale  základní 
akkord  jejich  jest  lyrický.  V  tom,  jak  Storm 
při  motivech  nijak  neobyčejných  dovede 
uchvátiti  lyrikou,  básnický  talent  jeho  vy- 
niká. Povlaku  vesnickou  (Ďorfgeschichte)  pě- 
stuje Berthold  Auerbach  (1812—82),  pře- 
šed  od  mladoněmeckých  románů  tendenčních 
(Spinoia)  k  Schwar^wálder  Dor/geschichten, 
a  Jeremiáš  Gotthelf  (1797—1854),  drsnější 
a  přisněiSí  {Uli  der  Pdchter,  Uli  der  Knecht 
a  j.),  Melchior  Meyer  (Er^áhlungen  aus  dem 
Ries),  Hermann  Theodor  von  Schmid  a 
Ludwi^  Ganghofer  (Schloss  Hubertus,  18%), 
mimo  jiné;  k  vrcholu  povídku  vesnickou 
přivedl  Petři  Kcttcnfcier  Rosegger  (*  1843), 
básník  samouk,  mající  bystrý  smysl  pro  pří- 
rodu i  lid  (Buch  der  Noveiíeu,  Waldheimat^ 
Als  ich  noch  jung  war)^  i  pro  lidový  cit  ná- 
boženský a  problémy  oekonomicko-sociální 


Německo  (literatura). 


14% 


(Dot /kaplan.  Der  Gottsitchcr,  Jakob  d,  Let^e, 
Dat  ewige  Ucht).  Povídku  vesnickou  pí-stil 
také  Ludwig  Anzcngrubcr  (1839—89),  ale 
nad  Let\ie  Povfgánge  daleko  vyniká  jeho 
venkovské  drama,  vyznačující  se  přirozcno- 
atf  a  rcatist  lenost  i;  dramaty  Der  Pfarrer  von 
Kirehfeld^  Dtr  Gewissenswurm^  Fleck  auf  der 
Fhr,  Meineidbauer^  Das  vie^te  Gebot  a  Die 
Kreu\etschrcib*  r  řadí  se  k  ncj'epáím  dramati- 
ktm  nové  doby.  Wilhelm  Heinrich  Riehl 
(1823—1897),  hkládal  novelly  kulturné  histo- 
rické (Kultítrhistorísche  Noveílen),  k  nimi  jej 
přivedlo  studium  historie  kulturní,  jejímž  by 


Josefa  Viktora  Widmanna  (*  1842),  jed- 
noho z  nejnadanějších  básníků  vypravova- 
tclA  švýcarských  (Spa^iergánge  in  den  Álpcn^ 
Jenseits des  Gotthard),  a  Rudolfa  Baumbacha 
f*  1840)  v  jeho  zpěvných,  svčžích  písních 
{Lieder  eines  fahrenden  Gesellen,  TTiuringer 
Lieder)\  pčkné  Baumbach  zbásnil  slovin- 
skou povíst  v  eposu  Zlatorog\  v  Scheffelovi 
našel  svůj  vzor  také  Friedr.  Wilh.  Webi  r 
(1813—94)  pro  epicko-lyrickou  báseň  Drei- 
\ehnlinden,  jejíž  vůdčí  ideou  jest  boj  dvou 
( poch  kulturních,  z  doby  Sašův  a  t  ranků, 
zapasu  pohanství  s  křcstanstvím ;   také  vliv 


v  Mnichové  professorcm.  Tam  vůbec  sdružil  |  poesie  severské  jest  u  nčho  patrný,  i  v  druhé 
«c  kroužek  básníků,  smérů  arci  různých ;  ná- 1  jeho  vynikající  básni  Goliath^  hrající  na  půdé 
ícž£  k  nim  Friedr.  Bodenstedt  (1819-92),  norské;  Weber  byl  přísný  katolík,  a  vřelá 
jebof  Lieder  des  Mir^a  Schajy'  přenášejí  do  zbožnost  jest  význačným  rysem  jeho  osob- 
Oricntu,  pestrého  a  slunného,  Emanuel  Ge i- 1  nosti.  »Makartem  mezi  básníky*  zván  jest 
bel  (1815—84),  jenž  s  živým  smyslem  pro  Robert  Hamerling  f  1830— 89,  v.  t);  jeho 
krásu    převzal    cfédictvi  Platenovo    (Junius-    hlavní  díla  básnická  jsou  eposy   Ahasverus 


iieder,  Spátherbitblátter)  a  oplývá  bohatstvím 
lyriky,  proti  niž  Živel  dramatický  {Brunhild) 
se  ztrácí.  Pod  vlivem  jeho  básnil  Heinrich 
Leathold  (1827—79)  své  téžkomyslné  písně 
a  gazely,  Hermann  LIngg  své  veliké  epos 
s  déjinnou  perspektivou  Die  Vólkerwan- 
dtrung,  Julius  Grossc  rozvinul  plodnou 
činnost  jako  vypravovatel,  epik'  i  drama- 
tik {Das  Mádchin  von  Capri,  Vox  popu  li 
pox  dei,  Cnla  di  Rienit)\  Wilhelm  Hertz 
otxnoTUJe  látky  poesie  staroněmecké  (Hug- 
dietrichs  Brautfahrtt  Tristan  und  Tsolde),  a 
Mnichov  byl  také  městem,  v  němž  se  doma 
cílil  duševní  aristokrat  a  maecenáš  Adolf 
Fritdr.  Graf  von  Schack  (1815—1894),  na- 
dšený clild  krásy,  nábožensky  i  politicky 
řvobodomy^ln^  essay ista  i  básmk  (Weihge- 
'ánge,  Lotosblátt  r,  yáchíe  d.  Orients).  Prost- 
iim,  ale  tím  trvah  jším  dojmem  působí  lyri- 
cké  verše   Martina   Greifa   (*   1839),  jimiž 


povznáší 
v  nich  a 


in  Rom  z  doby  Neronovy  z.  Děr  Kónig  von 
Ston  z  doby  novokřtěnců  (1534).  Jeho  poe- 
tickým programmem  bylo  sloučiti  harmoni- 
cky pravdu  a  krásu,  přírodu  a  ducha,  a  tato 
harmonie  čeliti  má  materialismu  moderní 
doby  {Homunculus)\  ale  přece  více  než  hloub- 
ka myšlenek  u  Hamerlinga  vyniká  sytá  nád- 
hera obrazův  a  bohatý  kolorit  historický. 
Neobyčejným  vzletem  fantasie,  u  Ženy  pře- 
kvapujícím, k  němu  se  druží  Maria  Eugenie 
delle  G razie  (♦  1864),  jťjíž  epos  Robespierre 
náleží  k  nejlepšímu,  co  v  něm  doba  moderní 
vytvořila;  se  smělou  bezohledností  a  přímou 
svobodomyslností  líčí  velikou  tu  událost  dě- 
jinnou, jest  to  píseň  písní  revoluce;  sociální 
nnutí  vůbec  provází  básnířka  se  živým  zá- 

Í'mem  a  zdpalem.  Tím  se  básnířka  druží 
:  jednomu  z  nejmodernějších,  Heirrichu 
H  ar  to  ví  (*  1855);  jeho  epos  Das  Lied  der 
Afenschheit  snaží  se  vylíčiti  organický  vývoj 


se  ;tž  ke  kouzlu  písně  národní;  lidstva  od  semene  ke  stromu,  od  détství 
ne  v  dramatech  spočívá  jeho  vý-  k  mužnosti,  pod  vlivem  ideí  Darwinových  a 
znám  literární.  V  roucho  dialektické  po  pří- 1  Haeckclových;  je  to  báseň  velikého  pojetí, 
kladé  Hebelové  odívá  naivní  verše  své  li- 1  Takové  dílo  má  ideově  i  poeticky  vrtsí  cenu 
dové  lyriky  Franz  von  Kobell  (1803— 82),  -  nežli  řada  objemných  románů  historických, 
Karl  btielcr  (1842—85;  Bergbleameln,  í/m  i  jak  jej  pěstuji  Georg  Ebers  (1837—1898)  a 
Stmmav^end,  Hochlar.dlieJer)\  August  Slóber^  Felix  Dahn  (♦  1834,  v.  t.).  Jejich  romány 
(1808—84.  v  nářečí  elsaském),  a  jiní  mimo  i  (Ebersův  Ágyptische  Kónigstochter,  Dahnův 
zmínéného  Grotha  a  Reutera;  v  onledu  tom,  Ein  Kampf  um  Rom,  abychom  se  dotk  i  ncj- 
fiesloáí  podceňovati  mnichovské  >Fliegende  známějších)  jsou  ne  důsledkem  určitého  ná- 
Biattcr« ;  lidovým  humorem  oplývá  Julii.s '  zoru  na  svět,  ale  spíše  poctick<'m  kommcn- 
Stíodc   (Buchhoti)  a   Edwin    Bormann    tářem  jejich  studií  a  děl  včdecK^ch,  a  jeho 

nedostatek  nenahradí  se  prostřeaky  vni  jšími 
sebe  skvělejšími  ani  eventuální  tendencí, 
feť  p 826- 1886);  jeho  epos  Trompeter  von  »Am  Ende  isťs  der  Herren  selber  Geist* 
SAcktngen  v  krátké  době  30  let  dožil  se  platí  přečasto  jak  o  historii  vůbec,  tak  také 
ftcho  vydání,  jeho  román  Bkkehard,  v  němž  o  historickém  románě  genru  těchto  dvou 
kreslí  plastický  obraz  něm.  života  X.  stol.,  učených  básníků.  A  sáhl-li  Dahn  mimo  to 
náleií  k  nejlepším  románům  histor,  radost ,  pro  motivy  básní  svých  do  severské  mytho- 
le  Života  a  mládí  září  z  básní  Gaudeamus,\  logie  (Odhins  Trast),  nečiní  tak  daleko  s  ta- 
ft opravdového  básníka  prozrazují  i  ostatní  kovým  hlubokým,  individuálním  pojetím  jako 
jeho  plody  {Juniperus,  Hugideo,  Frau  Aven^  \  Richard  Wagncr.  Dali  však  přes  to  vznik 
tiurtt  Waldeinsamkeh).  Jeho  vliv  nepopíra-  četným  románům  historickým  v  době  novější; 
Icloé  patrný  jest  u  Julia  Wolffa  (♦  1834)  řadí  se  k  nim  Gcorge  Taylor  (Adolf  Haus- 
V  jeho  Tlil  Eulenspiegel  redivivus^  Ratten/dn-  rot)  romány  ^«ř/«ou5  a  Klytia,  Adolf  Stern 
ger  poa  Hameln,  Tannháuser  i  v  historickém  (Die  letxten  Humanisten,  Camoens),  Rudolf  v. 
románe  z  doby  XV.  stol.  Der  5i#//me/5fer,   Gottscnall  (Im  Banne  des  schwarjen  Adlers)^ 


(dialekt  saskýV    Ze  zdroje  poesie   národní 
čerpal    také  Joseph    Victor    von    S  c  h  e  f- 


144 


Německo  (literatura). 


Ernst  Eckstein  (Die  Claudier,  Prusias.Nero)^ 
ínámý  více  svými  humoreskami,  Gregor  Sa- 
marow^  Alfred  Do  ve  (Caracosa),  No vella  na- 
šla vynikajícího  básníka  v  Paulu  Heyseovi 
(*  1830,  v.  i.);  jeho  vzory  jsou  Tieck,  Goethe 
a  novellisté  románští,  formální  dovedností  a 
bohatosti  různých  motivů  v  upomíná  na  Wie- 
landa.  Bystrá  charakteristika  a  umělecké  za- 
okrouhlení jsou  nejsilnější  stránky  jeho  no- 
veil.  NovcUa  jest  vlastni  jeho  živel;  v  nčm 
Irpc  se  mu  daří  než  v  románe  (Die  Kinder 
der  Wř/ř,  Aíerlin,  Im  Paradiese),  a  zejména 
než  v  dramatč  (/>/e  Sabinerinnen^  Hadrian^ 
Meleager^  Ehrenschulden  a  j.).  K  básníkům 
novelly  náleží  mimo  něho  Karl  Heigel  {No- 
vellen),  Richard  Voss  (Hómische  Dorfge- 
schichten),  Hans  Hopfen,  jehož  novelly  i  ro- 
mány {Verdorben  %u  Paris,  Arge  Sitten,  Bós- 
wirt^  Ein  wunderlicher  Heiliger)  vyznačují  se 
smělou  realističností  smíšenou  s  citem,  Fer- 
dinand von  Saar  (*  1833),  jenž  od  roman- 
tismu dovede  se  povznésti  k  síle  až  kelle- 
rovské  {Novellen  von  ósterreich).  Stormov- 
skou  Ivrikou  prodchnuty  jsou  novelly  a  ro- 
mány Wilhelma  Jensena  (♦  1837);  k  radostí 
z  přírody  a  života  druží  se  v  nich  snivý  bol 
nad  nedostatkem  štěstí,  básník  bývá  sen- 
timentální a  pessimistický.  Svérázným  zje- 
vem literárním  jest  pani  Marie  Ebnerová 
z  Eschenbachu  (♦  1830,  v.  t.)i  jest  aristo- 
kratka,  která  žije  mezi  lidem,  a  také  poesie 
její  ze  zámkův  a  salonů  sestupuje,  a  to  jest 
Íe)í  ovzduší  nejvlastnější,  do  dědin  a  chat  a  čte 
v  srdcích  prostého  lidu.  Zná  jeho  dobré  i  zlé 
stránky,  s  realistickou  věrností  a  psycholo- 
gickou pravdou  líčí  jeho  morální  i  sociální 
bídu;  prosta  jsouc  nationalismu  poesii  svou 
staví  ve  služby  ideí  všelidských  a  dobrem 
chce  lidi  přivésti  ke  štěstí.  Po  Annettě  Dro- 
ste-HiilshofTové  je  německou  básnířkou  nej- 
přednější (Dorf-  und  Schlossgeschichten^  Das 
Gemeiudekind,  C/nsiihnbar);  stojí  výše  nežli 
básnířky  jiŽ  uvedené  i  nežli  Bertna  Sutt- 
nerová  (♦  1843),  propagující  myšlenku 
světového  mÍTu(Die  Waffen  nieder),  než  bás- 
nířka vášni véh  ocitu  Maria  Janitschkova 
(♦  1860;  Vom  Weibe,  Ins  Leben  verirrt),  rea- 
listická i  symbolisující  Heleně  Bdhlauova 
(♦  1859;  Der  Rangierbahnhof,  Halbtier),  natura- 
listická Anna  Croissant-Rustova  (♦  1860; 
Lebensstúcke,  feierabend)^  horlivé  produku- 
jící Clara  Viebigova  (1860.  Kinder  der 
Eifel).  Také  Otto  Ludwig  (1813-65,  v.  t.) 
náleží  svou  Heiterethei  mezi  básníky  >Dorf- 
geschichtec.  Ale  jemu  nejde  o  charakteri- 
stiku světa  lidového  a  jeho  osobnosti,  jemu 
jde  o  psychologickou  drobnokresbu ;  on  vy- 
stihuje každičké  hnutí  duševní  a  zachytí  jak 
zvonivý  smích,  tak  umíněnou  hrdost  svých 
postav  z  lidu,  a  s  neobyčejným  uměním 
dovede  napínati  nervy  až  křečovitě  (vzrušu- 
jící scéna  mezi  otcem  a  synem  v  Zwischen 
Himmel  und  Erde),  Ta  psychologie  jdoucí 
až  do  detailů  jest  stkvělou  stránkou  jeho 
básnického  talentu,  a  snad  v  těchto  dvou 
básních  vyniká  více  nežli  v  jeho  dramatech 
(Erbfórster,  Die  Makkabáer),  Lze  vůbec  těžko 


říci,  v  čem  je  Ludwig  větší,  xda  v  novelle  a  ro- 
máně či  dramaté;  básník  produkoval  poměrně 
málo.  Ale  bohatost  jeho  plánův  a  poetických 
studií  svědčí,  s  jak  povzneseného  stanoviska 
pojímal  úkol  a  povolání  básníka;  jemu  sa- 
mému osud  nedopřál  z  vlastní  hřivny  bás- 
nické rozdati  více.  Z  těch  málokterých,  jimŽ 
poesie  jest  opravdu  vším,  jest  také  Fried- 
rich Hebbel  (1813— 63,  v.  t.),  básník  silných 
motivů  dramatických.  Strádání  života  již 
v  době  mládí  dalo  základ  k  jeho  egoísmu, 
a  ten  v  jeho  poesii  se  obráží  jako  naprostý, 
nepodmíněný  individualismus.  Postavy  jeho 
dramat  (Judíth,  Herodes  a  Marianne^  Geno- 
veva  i  ostatní)  silou  individua  povznášejí  se 
až  k  nadlidskému.  Síla  vůbec  charakterisaie 
Hebbelovu  poesii,  plamenná,  sebe  ztravujicí 
vášeň  našla  v  něm  svého  básníka.  Za  to  ve 
veselohře  setkal  se  s  naprostým  nezdarem; 
v  nich  jen  titul  je  stkvostný  {Der  Rubin^  Der 
Diamant).  Je  zajímavou  náhodou,  že  téhoŽ 
roku  1813,  kdy  narodili  se  O.  Ludwig  a  Heb- 
bel, světlo  světa  uzřel  také  geniální  Richard 
Wagner  (1813—1883).  Nad  jeho  poesii  jako- 
by se  vznášela  holubice  sv.  Graalu.  Je  v  pod- 
statě romantik;  všechna  dramata  jeho  od 
Tannháuscra  až  k  Parzivalu  jsou  motivy  ro- 
mantické, ale  on  německý  romantismus  zmo- 
dernisoval;  to  tím,  že  v  ty  motivy  ryze  ně- 
mecké vložil  celou  svou  individualitu  a  jí 
se  povznášel  k  všeobecně  lidskému.  Ta  řada 
dramat  jest  velikou  básní  jeho  vlastního  ži- 
vota. Svým  názorem  světovým,  jak  jej  tlu- 
močí jeho  poesie,  přiléhá'  k  pessimismu 
Schopenbauerovu;  v  něj  po  dramatech  po- 
čátečních (Die  Feen^  Das  Liebesverboty  Rien^i) 
vyznívají  Tannháuser,  Lohengrin^  Der  Ring 
des  Nibelungen  a  Tristan  und  Isolde\  ne  však, 
že  by  teprve  idee  Schopenhauerovy  byly  vy- 
volaly Wagnerův  pessimismus,  on  zcela  in- 
stinktivně vlastními  názory  ocitl  se  s  ním  ve 
shodě;  zcela  mimovolne  také  od  pessimismu 
znenáhla  přešel  k  optimismu,  arci  podmíněné- 
mu; absolutní  pessim i sm  Tristan ský  mírní  se  a 
v  Meistersinger  von  Niirnberg  znamená  již  ne 
negaci  vůle,  ale  pohnutku  k  novému  žití  a 
smírným  akkordem  vyznívá  v  Parzivalu,  R. 
Wagner  je  bohatá  individualita  a  markantní 
osobnost,  mladicky  vznětlivá  (jeho  poměr 
k  revoluci)  a  mužně  vytrvalá;  jemu  poesie 
a  umění  jsou  v  nejvlastnějším  slova  smysle 
svaté,  on  sám  svou  vclikolepou  hudbou  a 
poesií  umění  toho  veleknězem.  Vedle  O.  Lud- 
wiga,  Hebbela  a  Wagnera  novější  poesie 
ovšem  vykazuje  celou  řadu  dramatických  bás- 
níků menších.  Ve  šlépějích  Schillerových  krá- 
čí Franz  Nis  sel  (1831—93).  jenž  dramatem 
z  doby  války  třicítileté  Die  Zauberin  am  Stein 
docílil  velikého  úspěchu  a  jehoŽ  drama  Agnes 
von  Meran  poctěno  bylo  cenou  Schillerovou; 
jen  dočasný  význam  měla  dramata  Alberta 
Lindnera  (1831—88;  Brutus  und  Collatinus^ 
Die  Bluthochieit,  Marino  Falieri)  a  Julius  Leo- 
pold Klein  (1810—76^  svými  dramaty  Ze- 
nobia  a  Aíoreto;  cenou  Grillpai zerovou  poctěn 
byl  Adolf  Wilbrandt  ř*  1837)  za  drama 
Gracchus;    voli   látku   vůbec   rád  z  historie 


Némecko  (literatura). 


145 


{Arria  und  Messalina,  Nero,  KriemhildeY  ale 
sahal  také  k  motivům  veselohemim  (Uner- 
reUhbar^  Jugendliebe,  Die  Malér)  a  básnil 
i  DOveliy  a  romány  {Herman  Iffinger),  Z  kruhů 
společenských  látky  k  dramatům  bére  Paul 
Lindau  (*  1839;  Gráfin  Lea,  Maria  Magda- 
Uma^  Die  Sonne,  Der  Abend)^  jeni  také  v  ro- 
máne Berlin  h'čí  vývoj  iivota  společenského. 
Svérázný  jak  v  básnich  lyrických  (Fahrendes 
Volk,  l^lnternáchte)  tak  ve  svých  dramatech 
jest  malíř  a  básník  Arthur  Fitger  (^  1840); 
/>f>  fíexe,  Von  Gottet  Gnaden  a  Die  Rosen 
iřoit  jybum  jsou  toho  nejlepším  dokladem. 
Básníkem  patríotického  dramatu  historického 
jtoit  Ernst  von  Wildenbruch  {♦  1845);  jest 
«.lný  talent,  který  básni  s  živ^m  tempera- 
mcntem  (Die  Karolinger,  Heinrich  und  Hein- 
richs  Geschlecht,  Die  Quit\ows);  ale  není  dra- 
matikem v  plném  slova  smysle;  o  ném  platí 
to,  co  řečeno  o  básnících  historického  ro- 
mánu ;  v  jeho  dramatech  je  více  effeklu  nežli 
hloubky,  více  theatrálnosti  než  dramatičnosti. 
Ale  v  těch  eíTektech  a  v  té  theatrálnosti 
cpravda  vyniká.  Při  jeho  aristokratickém  pa- 
triotismu není  divu,  že  berh'n.  kruhům  vlád- 
ním jest  sympathičtéjií  nežli  Gerhart  Haupt- 
mann.  Bohatou  produkci  osvědčila  Charlotte 
Birch-Pfeifferová  (1800—68).  jejíž  některé 
dojimavé  kusy  (Die  Waise  von  Lowood,  Dor/ 
ttnd  Stadt,  Die  Grille  a  j.)  rády  byly  vídány, 
veselohru  s  dobrým  úspěchem  pěstil  Julius 
Rodericb  Benedix  (1811—73;  Datbemooste 
Haupt.  Eigensinn  a  j.)  a  Ernst  Wichert 
{Die  Reaiisten,  Foit  festům).  U  Gustava  Mo- 
sera  veselohra  klesá  již  na  frašku,  jak  ji 
s  oblibou  skládají  Schonthan,  Kadelburg,  a 
duchaplným  vtipkováním  nahrazuje  oprav- 
dovou komiku  Oskar  Blumenthal;  serios- 
néjií  iest  L*Arronge  (Mein  Leopold,  Doletor 
itíaui),  —  O  N-ku  nejmladším  lze  mluviti  od 
let  osmdesátých  XIX.  stol.  R.  1882  bratři  Hein- 
rich a  Julius  H  ar  t  vydali  své  Kritische  Wa/fen- 
gdmge  a  brzy  po  nich  vyšla  Bleibtreuova  bro- 
šura  Die  Revolution  d,  Litteratur,  Tím  ohlásila 
se  generace  nejmladší.  Co  ji  vyznačuje?  Jeto 
zase  moderní  »Sturm  und  Dran^«  a  již  tím  sa- 
mým v  lecčems  připíná  se  k  Mladému  N-ku. 
Mrjsou  to  hesla  v  podstatě  nová,  ale  padají 
na  půdu  úrodnější,  podmínky  rozvoje  jsou 
jíoé,  příznivější.  Dávno  toužený  ideál  sjedno- 
cení N-ka  uskutečněn,  patriotické  i  politické 
snahy  let  předchozích  korunovány  stkvělým 
výsledkem  a  přivedly  v  zemi  blahobyt.  Rok 
1S70  sám  nevzbudil  v  poesii  daleko  tohc 
ohlasu,  jako  za  romantického  nadšení  bojů 
za  svobodu  nebo  palčivých  tužeb  let  čtyři- 
cátých a  padesátých  XIX.  stol.  Zdá  se,  jakoby 
vědomí  kynoucího  vítězství  ani  nebylo  potře- 
bovalo zvláštní  vzpruhy.  Již  svrchu  dotčeno, 
jak  bisQÍci  různých  směrů  Šli  docela  nezávisle 
cestou  vlastní,  a  snad  u  vynikajících  z  nich 
jest  to  právě  základ  jejich  velikosti.  Proti 
nim  generace  nejmladší  vystoupila  se  svým 
programmem:  chtěla  spojití  ty  cesty  ojedi- 
něle a  rozbíhavé  a  spěti  jimi  k  jedinému 
cíli:  žádala  poesii  moderního  člověka.  Poesie 
ta  stojí  ve  znamení  socialismu  a  především 

Ouftv  SJovnik  Nfcuíný,  sv.  XVllI.  15/7  1901. 


naturalismu ;  vědy  přírodní,  jeŽ  v  době  nové 

Sronikly  až  do  vrstev  širokých,  filosofie 
ietzschova,  vývoj  psychologie  na  základě 
věd  přírodnícn  k  tomu  připravily  půdu; 
směrodatné  idee  velikých  duchů  jiných  ná- 
rodů, Ibsena,  Dostojevského,  Tolsténo,  ne- 
minou se  arci  při  tom  bez  účinku  na  nejno- 
vější literaturu  německou  a  působí.  Že  tato 
nezůstává  při  socialismu  a  naturalismu.  Je 
vůbec  možno  pohlížeti  na  literaturu  moderní 
zatím  jen  se  stanoviska  vývoje;  nenastala 
ještě  doba,  kdy  by  se  vyhranila;  je  to  samé 
vlnění,  a  teprve  budoucnost  ukáže,  co  z  té 
veliké  produkce  fín  de  siěcle  nepomíjitel- 
ným  ocUcazem  přejde  na  věky  další.  Také  to 
třeba  míti  na  mysli.  Že  mezi  dobou  nejno- 
vější a  předchozí  není  nepřeklenutelné  pro- 
pasti; svědčí  o  tom,  že  generace  nejmladší 
s  hrdostí  mezi  sebe  počítá  i  básníky  starší 
(přesný  mezník  časový  vůbec  je  nesnadno 
stanoviti),  a  zejména  Jednoho  z  básníků  nej- 
starších: Theodora  Fontáne  (1819—98,  v. 
t.);  to  není  jen  proto,  že  Fontáne  celou  indivi- 
dualitou svou  tkví  na  domácí  půdě  pruské, 
hned  s  počátku  své  činnosti  {Wanderungen 
durch  die  Mark  Brandenburg,  Vor  dem  Sturm, 
Schach  von  WuthenowV  a  že  těžisko  nového 
směru  spočívá  v  Berlíně,  ale  proto,  že  zcela 
nenucené  akkomraodoval  se  požadavkům  do- 
by nové,  ne  z  módy,  ale  přirozeným  vývojem 
svého  talentu.  Fontáne  je  básník,  který  život 
bére  tak,  jak  jest;  neidealisuje  ho  ani  nede- 
graduje,  ale  stojí  nad  ním  se  shovívavou 
přísností  a  s  usměvavou  ironií.  V  tom  spo- 
čívá jeho  modernost,  pro  kterou  se  k  němu 
rádi  nlásili  mladší  a  on  k  nim*  Jeho  romány 
Irrungen  Wirrungen,  Effi  Briest,  Frau  Jennr 
Treibel  jsou  nejlepším,  čím  se  vykázati  může 
německá  poesie  moderní.  Zmíněný  Karl 
Bleibtreu  (^  1859)  ie  pozoruhodný  talent, 
jak  ukazují  jeho  moderní  romány  z  dusného 
ovzduší  berlínského  Schlechte  Gesellschaft, 
Die  Prostitution  des  Her^ens  i  romány  Die 
Propaganda  der  That,  Let\te  Wahrheiten, 
i  dramata  Schicksal,  Byron  mimo  jiné;  aleje 
v  nich  přes  vši  seriosnost  málo  přesvědči- 
vého tepla.  Mnohem  výše  stojí  Heinrich 
Hart  (*  1855,  viz  svrchu);  Julius  Hart 
(*  1859)  k  modemismu  se  přihlásil  především 
dramatem  Sumpf;  v  poesii  filosofuje.  Der 
neue  Gott  jest  velikým  jeho  credem  (>svět 
jest  bůh  a  člověk  jest  svět«);  touhu  po  nové 
době  a  větších  lidech  sdílí  s  bratrem.  Kolem 
nich  a  Bleibtreue  jakožto  přední  hlasatelé 
nového  směru  v  literatuře  skupili  se  Michael 
Georg  Conrad  (*  1846),  který  s  Bleibtreuem 
založil  moderní  revue  »Gesell8chaftc ;  jeho 
romány  '^as  die  Isar  rauscht,  Die  Beiehte  des 
Narren  jeví  vliv  Zolův;  Hermann  Conrad  i, 
předčasné  zesnulý  (1862—1890),  byl  oprav- 
dové »Kraftgeniec  {Brutalitůten^  Lieder  eines 
Siinders;  romány  Phraien,  Adam  Mensch),  Kon- 
rád Alberti  (•  1862),  z  jehož  románů  vý- 
znamné jsou  pro  nový  směr  Wer  ist  der  Stár- 
keře?  a  Die  Alten  und  die  Jungen ;  od  továr- 
ního dělníka  ke  spisovateli  se  vyšinul  Max 
Kretzer  (♦  1854);  realistické  romány  jeho 

10 


146 


Némecko  (literatura). 


socialistické  hrají  meii  dělníky  {Meister  Tim^ 
pe.  Der  Millionenbauer^  Die  gute  TbcA/tfr),  jme- 
nuji jej  německým  Zolou;  románem  Dat  Ge- 
sicht  Chritti  od  realismu  přechází  vžak  k  sym- 
bolismu, plnému  opravdové  hloubky;  vvdá- 
nim  moderních  portraitů  literárních  Modeme 
Dichtercharaktert  Wilhelm  Arent  (*  1864) 
postavil  se  s  Henckelem  (1864)  proti  sta- 
rým a  v  čelo  těch,  kdo  přivésti  měli  dobu 
velikých  duáí  a  hlubokých  citů ;  od  moderny 
se  později  odtrhl  Wol^ng  Kirchbacn 
(*  1857),  jenž  po  dramatě  waiblinger  se  na- 
turalismu zřekl.  Vynikajíc!  lyrik  socialistický 
jest  Arno  Holz  (♦  1863),  jehož  Buch  der  Zeit 
udeřila  na  nové  struny  a  jenž  •  Joh.  Schla- 
íem  sepsal  novelly  Papá  Hamlet  a  naturali- 
stické drama  Familie  Selicke;  radikálně  po- 
litický jest  Reinhold  von  Stern  (*  1859)  ve 
svých  Proletaríerlieder  3.  John  Henry  Macka y 
(♦  1S6A)  v  Kinder  des  Hochlands,  Die  Anar- 
chisten,  od  socialismu  k  individualismu  cestu 
hledá  Bruno  Wille  (♦  1860),  na  něhož  pů- 
sobili Stirner  a  Nietzsche  (Einsiedelkunst  aus 
der  Kie/ernhaide).  Básníkem  realistického  ro- 
mánu jest  Ernst  v.  Wolzogen  (♦  1855;  Die 
Kinder  der  ExceHen\,  Die  toUe  Komtess) ;  nej- 
lepším dílem  jeho  však  jest  tragikomédie  Das 
Lumpengesindel^  a  v  době  poslední  všechen 
zájem  na  sebe  strhl  svým  originálním  Ober- 
brettl;  k  němu  se  druží  Georg  v.  Ompteda 
(♦  1863),  překladatel  Maupassantův  (Unteruns 
Junggesellen,  Drohnen\  Wilh.  von  Polen  z 
(♦  1861;  Stihne,  Der  Pfarrer  von  Breitendorf, 
Der  Grabenháger),  J.  J.  David  (*  1859).  jehož 
hlavní  dílo  jest  Hóferecht  a  Blut  (novelly  Fro- 
bleme,  drama  Hagars  Sohn),  Felix  Ho  lián  der 
(♦  1867)  debutoval  románem  Jesus  und  Judas, 
po  němž  následovaly  romány  berlínské  Ellin 
Róte,  Sturmwind  im  Westen,  z  berlínského 
demimonde  čerpá  Heinz  Tovote  (♦  1861) 
v  románech  a  novellách  Im  Liebesrausch, 
Fallobst,  leh,  Die  rotě  Laterně ;  román  časový 
jest  oborem  Rudolfa  Stratze  (^1864;  Unter 
den  Linden,  Belladonna,  Buch  der  Liebe,  drama 
Jórg  Trugenhoffen) ;  on  náleží  k  spisovatelům 
románu  zábavného,  tak  jako  Fedor  von  Zo- 
beltitz  (♦1857)  svým  Lichterfelderstrasse  la 
a  Talmi;  v  kruzích  společnosti  intematio- 
nální  pohybuje  se  Rudolf  Lindau  (♦  1830) 
romány  Robert  Ashton,  Gute  Gesellschaft, 
v  rakouských  kruzích  aristokratických  a  dů- 
stojnických  zejména  Ossip  Schubin  (Lola 
Kirschnerová,  *  1854;  Ehre,  Schuldig^  Gebro- 
chene  Flugel,  Esfiel  ein  Reif  in  der  FrúhlingS' 
nacht)  a  Carl  Torresani  (♦  1846),  jenž  ve 
svých  románech  nezapře  Rakušana  {Schwar^;- 
gelbe  Reitergeschichten,  Mit  tausend  Masten), 
mezi  šlechtici  žije  také  Johannes  Richard 
zur  Meg^e  (*  1864;  Kismet,  Quitt,  Von  par- 
ter fíand).  Jako  duchaplní  feuilletonisté  vy- 
nikají Max  Nordau  (♦  1849;  Konventionelle 
Lugen  der  Kulturmenschheity  Entartung)^  Max- 
milián Harden  (*  1861),  vydavatel  »Zukunitc, 
smělý  a  bezohledný  {Apostata,  Theater  und 
Litteratur)^  a  trochu  koketní  kritik  modemy 
vídeňské  Hermann  Bahr  (*  1863),  skladatel 
románů    i   dramat   {Die  Mutter,    Tschapert). 


V  čele  moderního  dramatu  stojí  Gerbart 
Hauptmann  (♦  1862)  a  Hermann  Sudcr- 
mann  (♦  1857).  Ani  o  těchto  dvou  velikých 
básnících  literatura  dnes  jcáté  nemůže  pro- 
nésti  stručné  slovo  definitivní,  přes  jejich 
obsáhlou  Činnost.  Sami  jeitě  neprodělali 
svého  vývoje  docela:  třeba  jen  od  Haupt- 
mannova  prvního  dramatu  Vor  Sonnenauf- 
gang  poukázati  k  jeho  Weber  a  od  nich 
k  Hannete  a  Die  versunkene  Glocke  a  od  nich 
zas  k  Fuhrmann  Hentschel  a  Schluck  und  Jau^ 
u  Sudermanna  pak  od  Ehre,  Heimat,  Moři- 
tuři  k  Johannes^  Die  dvei  Reiherfedem  a  Jo- 
hdnnisfeuer.  Tolik  jest  jisto,  že  divadlo  ně- 
mecké opanoval  Hauptmann ;  Sudermann  sice 
hned  svým  prvním  dramatem  nastoupil  dráhu 
vítěznou  po  všech  divadlech  německých  i  ci- 
zích, kdežto  Hauptmann  se  svým  musil  se 
utéci  na  berlínskou  »Freie  Búhne< ;  ale  sláva 
Sudermannova  bledla  každým  velikým  úspě- 
chem Hauptmannovým,  a  dnes  jeho  premiéry 
mají  více  ráz  zdvořilostní:  to  proto,  že  tak 
docela  zabočil  v  dráhy  jiné,  od  sociálního 
milieu  a  boje  proti  tradici  a  konvenienci 
chtěje  se  nořiti  do  hloubky  ibsenovské  a 
tolstojské,  a  při  tom  zatím  jenom  tápá;  pro- 
dělává novou  fasi  a  tím  se  nadšeným  ctite- 
lům odcizil.  Hauptmann  naproti  tomu  jest 
od  počátku  hlubší  a  povznáší  se  v^š;  neosl- 
ňuje dramatickou  technikou,  ale  ideou.  Dů- 
slednějším než  v  dramatě  jest  Sudermann 
ve  svých  románech  (F^au  Sorge,  Geschwi' 
ster,  Kat^ensteg,  Es  war  a  j.).  Vedle  nich  ho- 
nosí se  doba  moderní  řadou  dramatických 
talentů  jiných:  Max  Halbc  (♦  1865)  s  velikým 
uměním  vystihl  kouzlo  a  tragédii  mládí  dra- 
matem Die  Jugend,  jež  podnes  jest  jeho  nej- 
lepší básní.  Z  pozdějších  dramat  {Der  Ame* 
rikafahrer,  Lebenswende,  Mutter  Erde,  Das 
tausendjáhrige  Reich)  tak  neodolatelným  do- 
jmem nepůsobí  žádné;  Lud.  Fulda  (*  1862) 
dramaty  Das  verlorene  Paradies  a  Táli  smán  a 
veselohrami  {Das  Recht  der  Frau,  Unter  vier 
Augen)  osvědčil  nejlépe  svůj  dramatický  ta- 
lent (mimo  to:  Robinsons  Eiland,  Jugenď 
freunde,  Schlara/fenland  a  j.);  psychologem 
lásky  polosvěta  jest  Arthur  Schnitzler 
(♦  1862),  literární  ziev  moderní  v  pravém 
slova  smysle  {Anatol,  Liebelei,  Freiwild);  Fe- 
lix Philippi  (♦  1851)  dramatem  Das  Erbe 
dotkl  se  choulostivých  stránek  ovzduší  kruhů 
nejvyšších  s  doveclností  hardenovskou,  Max 
Dreyer  (*  1862)  podal  pendant  k  Halbeově 
•Jugendc  dramatem  Winterschlaf  a  šfastně, 
zcela  spravedlivě  a  působivě  jeho  Probekan- 
didat  tepe  bezmeznou  bezhlavost  a  šosáctví 
všech  pseudopaedagogů,  kterým  by  měl  býti 
hlasem  výstražným;  O.Ernst  svým  Flachs^ 
mann  als  Er^iehgr  se  již  opozdil;  Otto  Erich 
Hartleben(*  1864)  jest  dramatik  (Angele,  Die 
Er^iehung  \ur  Ehe,  Em  Ehrenwort,  Die  sittliche 
Forderung,  Der  Rosenmontag)  a  lyrik;  v  lyrice 
jest  mu  vzorem  Maupassant  {Mtine  K^rse),  jest 
ironikem  moderny  {Die  Geschichte  vom  abgš' 
rissenen  Knopf^  Vom  gastfreien  Pastor)\  za- 
slouženého úspěchu  docílil  Philipp  Lang- 
mann  (^  1862)  sociálním  dramatem  Bartet 


Německo  (mythologie). 


147 


Turater  {^Die  vier  Gewinner^  Gertrud  Antless), 
ve   Šlepéjích   Hauptmannových   kráčí  Ernst 
R osm  er  (Elsa  Bemsteinova,  ♦  1866;  Wr  Drti, 
Dámmerung,  Kónigikindčr),  naturalistický  jest 
Georg  Hirschfeld  (♦  1873;   Zu  Hause,  Die 
Mátter,  Agnes  Jordán).   Z  lyriků  moderních 
Dejvice    vyniká    Detlev    von    Liliencron 
*•  1844).  subjektivní,  netendenční,  z   vlast- 
ního nitra  čerpající  {Adjutantenritte,  Gedichte), 
k  Dému  pak  se  druŽi  Gustav  Falke  (*  1853), 
Caři  Busse  (*  1872),  Ludwig  Jacobowski 
(*  1868;  Leucktende  Tage,  Aus  bewegten  Stund,), 
kicarda  Huchova  (Ric.  Ceconiova,  *1864); 
Anna  Kitterova  (*  1865),  Joh.  Ambrosiu- 
«  o  v  a  (•  1854 ;  Gedichté),  Lud.  P  a  1  m  e  r.  Gust 
R e n n e r»  Richard  Schaukal.  Filosofujíd  a 
objektivní  jest  Ferd.  Avenarius  ř*  1856; 
'^úndern  und  Werden,  ^*«)f  Carl  Spitte- 
ler  (•1845;  Schmetterlinge,  Balladen);  talent 
básnický   s  filosofickým  rozhledem   spojuje 
Wilhclm  Bólschc  (♦  1861;  román  Die  Mtt- 
tmgMgóttin),  kresbou  psychologickou   vyniká 
Waithcr  Siegíried  (♦  1858)  v  románe  umé- 
^kém  Tino  Moralt  \Um  der  Heimat  willen, 
fenmont).  Symbolismus  vyznačuje  poesii  Joh. 
Schl  a  fa  (*  1862,  viz  svrchu),  plného  touhy 
a  velkých  nadějí  moderního  člověka  (FYtih- 
ífjfr,  Sommertod,  Gertrud;  z  jeho  trilogie  ro- 
mánové, jei  má  vylíčiti  >novočlověka<  rázu 
hamletovského  v  jeho  vývoji,  vyšel  díl  první: 
/Xs5  drifte  Reich);  humor  a  satira  vyznačuje 
Oltu  Jol.  Bierbauma  (•  1865;    Panha^ius 
Groantier,  Stilpe^  romány  tragikomickě),  v  my- 
stice se  ztrácí  Franz  Evers  (♦  1871),  hlou- 
bavý  a  s3rinbolický  jest  Richard  D  e  h  m  e  1 
(•  1863 ;  Erlásungtn,  Aber  die  Uebe,  Weib  und 
Wett,  Lebensblátter);  v  pravém  slova  smysle 
dckadent,    který    miluje     >die    hektischen 
schlanken  Narzissen,   afles,  was  krank   und 
hn\  und  wundc,  jest  Felix  Dórmann  (Fe- 
lix Biedermann,  ♦  1870;  Seurotica,  Sensatio- 
nen),  ntiékký  jest  a  lyrikou  svou  připomíná 
Jftcobsena  HugovonHofmannsthal  (*  1874), 
na  jehoi  dramata  {Der   Thor  und  der  Tod, 
Die  Hoch^eit  der  Sobtide)  působil  D^Annunzio, 
Baladový  Peter  AI  ten  ber  g  (*  1862;  Wieich 
a  sehé);  Stefan  George  (*  1865)  zbásnil  ly- 
rickou trilogii  Hymnen,  Pilgerfahrten,  Algabal, 
po  ní2  následovala  druhá  Die  Biicher  der  Hir- 
Un  und  Preitgedichte,  der  Sagen  und  Sánge  und 
Šer  hángenden  Gárten,  potom  Dos  Jahr  der  Seele 
a  Der  Teppich  de$  Lebens  und  die  Lieder  vom 
Traum  und  Tod,  plné  vnitřního,  záhadného  2i- 
lota ;  nenrosní  a  chorá  jest  fantasie  Alfr.  M  o  m- 
ber  ta  \Tag  und  Nacht  (1894).  Der  Glúhende 
^1«96),  Die  Schópfung  (1898)1.  K  moderně  ví- 
deůské  dmií  se  Hugo  S al  u  s  (•  1866)  svými Ge- 
dSchte,  Stue  Gedichte,  EhefrUhling  a  dramatem 
Smsanne,  Bylo  by  uvésti  jelté  leckteré  jméno, 
ale  přestáváme  na  těchto;  i  tak  snad  dosti  jest 
patma  aspoň  úiasná  produktivnost  doby  nei- 
novčjlí.  Jejich  význam  skutečný  oceniti  bude 
xDoci    teprve   stíPízUvější,   vzdálenější   doba 

P«*^  ^^  .      «  Jan  Krejčí. 

Mythologie. 

Prameny,  z  nichi  čerpáme  vědomost  o  ná- 
boienských  názorech  germánských,  jsou  vět- 


šinou severské;  z  území  německého  zacho- 
valo se  méně  starých  zpráv  (zprávy  řeck.  a 
římsk.  autorů,  nápisy  něm.  vojínů  na  valu 
Hadrianově,  Životopisy  prvních  věrozvěstů 
u  Germanů,  zákony  proti  staropohanským 
obyčejům,  poenitentiáře,  zažehnávací  a  kou- 
zelné formule  v  rouše  křesťanském,  lidové 
podání  ze  středověku  a  novověké  atd.).  Za 
to  vědecKé  badání  o  mythologii  povšechně 
germánské  je  hlavní  zásluhou  německých 
vědců,  z  nichž  prvé  místo  zaujímá  Jakub 
Grimm  (Deutsche  Mythologie,  1835). 

I.  Jednota  mythických  představ  u  národů 
gerra.  není  valná;  z  původního  pragerman- 
ského  božstva  *Tiwai  u  jednotlivých  kmenů 
germ.  vyvinula  se  nová  božstva,  v  nichž  obrazí 
se  ony  stránky  činnosti  prabožstva,  které 
dle  poměrů  místních  přišly  zvláště  k  plat- 
nosti a  jež  básníci,  hlavně  severští,  ovíjeli 
nejkrásnějšími  květy  umělé  poesie.  U  všech 
germ.  národů  shledáváme  appellativum  bož- 
stvům společné:  mase.  gótské  gu^,  sthorno- 
něm.  got,  stsev.  god  (souvisí  se  skr.  hú  = 
volati,  vzývati),  a  fem.  gydja,  Prabůh,  vládce 
světa,  stal  se  v  drsném  podnebí  severním 
Vódanem  (koř.  va-vanouti),  bohem  větru; 
sedlák  vzývá  a  miluje  jej  pod  jménem  ^or, 
Thonar,  Freyr,  Njord  (bůh  světla);  Ba- 
vorům slově  Er,  Sasům  SaxnOt.  Rakou- 
skými zeměmi  žene  se  s  chotí  Holke  na 
bílém  oři;  jinde  je  divým  myslivcem,  ženou- 
cím se  za  nevěstou  (Windsbraut),  jinde  ná- 
čelníkem sboru  duchů  a  duší  zemřelých;  je 
také  bohem  smrti,  převáží  duše  boiovm'ků 
severských  do  valhaly  a  jako  bůh  války  žádá 
oběti,  jež  valkyry  (daemoni  boje)  usmrcují. 
Je  pánem  života,  štěstí,  vládcem  větru,  jejř 
Islanďan  vzývá  o  příznivou  pohodu  k  plavbě. 
U  básníků  seversk.  dochází  denně  k  dobré- 
mu daemonu  Mimirovi  pro  moudrost;  zná 
runy  a  jejich  tajnou  sílu,  hojí  nemoci;  ie  pů- 
vodem daru  básnického,  bohem  nebe  a  slunce. 
U  jin.  kmenů  vyškytá  se  ve  variantech  ob-* 
měněných:  Baldr,  začátek.  Lok  i,  dokona- 
vatel  všeho  dobra  i  zla,  chytrý  a  lstivý.  Choť 
Angrbora  nosí  úzkost,  dcera  Hel  je  vlád- 
kyní podsvětí. 

jako  prabůh,  tak  i  choť  jeho  záhy  se  vy- 
skytuje pod  různ.  jmény.  Přijímá  mrtvé  do 
své  náruči  a  žert  v  v  za  ně.  Na  jaře  odívá 
zemi  krásou.  Je  bohyní  žen,  ochránkyni  do- 
mác.  krbu,  rodiny  a  sňatku,  jejž  žehná  po- 
tomstvem. V  sev.  pověstech  vyškytá  se  mno- 
hem častěji,  v  staroněm.  památkách  zřídka. 
Jí  a  Freyovi  (v.  Freyr),  bohu  života  a  jara, 
konány  slavnostní  průvody,  při  nichž  přiná- 
šeny z  lesů  stromy,  oživené  dobrými  duchy 
(máje),  a  stavěny  v  příbytcích  n.  u  nich.  Se- 
veřanům a  Dolnoněm.  slově  Frigg,  Frija, 
(isl.)  Freya  (v.  t.),  Nertha.  Jednsík  přiči- 
něním skaldů  na  sev.,  ale  jednak  i  v  Něm. 
v  lidu  samém  došla  rozvětvení  v  mnoho  bož- 
stev, z  nichž  nejznámější  jsou:  Holda  č. 
Frau  Holle  a  Perchta.  Sněží-li,  Holda 
strojí  si  lůžko;  mlha  na  horách  je  kouřem 
z  jejího  ohně.  Je  krásná  jako  Matka-Země, 
bílý  závoj  její  vlaje  nad  luhy,  oplodňuje  stro-- 


148 


Německo  (mj^ologie). 


movi  a  osenf.  Perchta  duše  dětí  zemřelých 
nosí  v  povětří,  je  9Heimchenkdnigin«.  Menší 
bohyně  Austrd  (Ostem)  Iduna  (v.  Idu  na), 
věčně  mladá  strážkyně  zlatých  jablek,  která 
bohy  uchovávají  vidy  mladé.  Z  nápisů  z  dob 
řím.  znám  jest  jeŠtě  bůh  Requalivaho  (temno- 
barvý),  bohyně  Fulla  (plodná),  Hludana,  Ne- 
halemnia  (pomocně  se  blížící),  Sandraugida 
(bohatá),  \^davercustis  (oživující);  jsou  to 
as  jen  hypostase  Nerthiny.  Božstvům  čeln^^m 
dle  příkl.  řím.  posvěcovány  byly  dny:  Eris- 
tag,  Mittawecha  (Tivaz),  wódenesdag, 
Thonarstag,  Freyatag.  Básníci  vytvořili 
ještě  mnoho  jiných  božstev,  jež  však  lidu 
zůstala  cizí.  —  Bozi  uctíváni  v  přírodě,  po- 
zději též  v  chrámích.  Modlám,  obrazům  bož- 
stev, obětováno  buď  jen  symbolicky  n.  zví- 
řata, ba  druhdy  i  lidé  jim  na  česC  usmrco- 
váni.  Obětováno  též  větru,  skalám  (dosud 
posvátné  ohně).  Kněz,  gudja,  skand.  ^^í, 
gudi  (příbuz.  s  Gotť)^  jest  též  strážcem  práva, 
éwartf  stanovitel  zákonů  =»  ésago,  Kněžk^  gyď 
fur  mé\y  dar  prorocký.  Čarodějky  požívaly  váž- 
nosti i  opovržení,  provozujíce  kouzla  na  pro- 
spěch n.  na  škodu  člověka.  —  O  vzniku  světa 
věřilo  se,  že  na  počátku  byla  velká  propast, 
Ginnungagap;  na  severu  jejím  zamžený 
Niflheim,  na  jihu  Múspellzheimr,  pra* 
men  ohně  a  tepla.  Setkáním  proudu  ze  sev. 
a  z  jihu  povstal  obr  Ymir,  jenž  ze  sebe 
zplodil  obry.  Z  krve  jeho  jsou  vody,  z  masa 
země,  z  kostí  hory,  z  vlasů  lesy.  Bohové  na- 
šli dva  stromy  a  dali  jim:  Odin  duši,  Hoenir 
myslícího  ducha,  Lodur  teplo  životní  a  svě- 
žest. Tak  povstal  člověk.  Bozi  sídlili  v  po- 
svátných hájích  blaze,  v  nevinnosti,  dokud 
nevešli  ve  styk  s  obry  a  dokud  Vódan  ne- 
způsobil první  válku.  Seveřané  dali  bohům 
sídlo  Asgard  (v.  t.),  duchům  Alíheimr,  obrům 
Jotunheimar,  duším  zemřelých  Niflheim,  bo- 
jovníkům Valhalu  (u  básníkův).  Před  pod- 
světím je  louka  s  růiov.  keři,  na  stromích 
visí  střevíce  pro  nebožtíky.  Přes  řeku  je 
most.  —  Po  čase  obrovští  sluneční  a  měs. 
vlci  dají  se  v  boj  s  hvězdami.  Zatmí  se; 
černý  kohout  Fjalar  zavolá  do  boje.  Bozi 
budou  pobiti;  na  zemi  uvolní  se  všechen 
řád;  hvězdy  klesnou  do  moře;  země  se  po- 
topí, ale  vypluje  po  čase  znovu.  Na  nebi 
i  na  zemi  nadejde  doba  lepší:  obnova  a 
mír. 

II.  Na  zemi  obývali  pfivodně  daemoni,  jež 
zahnali  lidé  za  pomoci  bohův.  Daemoni  jsou 
personifikace  jevů  přírodních  a  mocí  živel- 
ných, bytosti  ohromné  silou  i  rozměry;  mají 
dar  hojiti;  v  hor.  Něm.  znají  dosud  \Vatz- 
manna  v  Alpách,  Rúbezahla  v  Krkono- 
ších. Daemoni  v  mythol.  germánské  mají 
obyčejně  svou  říši;  žijí  však  i  ve  vodách, 
ve  skalách,  ve  stromích  a  v  povětří.  V  moři 
žije  obrovský  oř  vodní  (Seeross),  v  stř. 
Něm.  krásná  vodní  panna  a  zištný  vodník, 
Wassermann, sasky  H a k e m a n,  malý,  po- 
tměšilý, se  zelen.  zuby.  Typem  všem  těmto 
daemonům  je  Mimir  (v.  t.),  slunce,  shlíže- 
jící se  ve  vodě,  z  níž  táhne  moudrost  pro 
Vódana. 


III.  Víra  v  posmrtný  život  důle  z  veške- 
rého názoru  náboženského  nejhlouběji  utkvěla 
v  pradávné  své  podobě  v  mysli  lidu,  a  člo- 
věk nejhouževnatěji  uchovává  kultus,  oby- 
čeje a  zvyky,  jež  s  ním  souvisí.  Dodnes  na 
př.  jako  za  pohanské  dávnověkosti  kladou 
se  mrtvým  do  hrobu  věci  nejoblíbenější. 
Kulturou  ovšem  zevně  obyčej  ten  se  pozměnil. 
Dodnes  otvírá  se  duši  okno,  a  smrt  člověka 
oznamuje  se  celému  domu.  Duše  se  přivo- 
lávají,  mrtví  se  zaklínají,  konají  se  pohřební 
hody,  jichž  daše  nebožtíkova  jest  účastná. 
Duše  bloudí  světem,  vrací  se  do  bývalého 
těla  n.  vstupuje  do  nového.  Jako  bludička 
zavádí,  plane  na  hrobích  n.  se  sbory  duchů 
plyne  vzduchem.  I  jako  strašidlo  se  zjevuje 
v  určitý  čas  na  urč.  místě  (křižovatka,  hřbi- 
tov atd.).  Duše  i  za  živa  opouštivá  tělo;  vtě- 
luje  se  ve  strom  n.  účastni  se  reje  duchův. 
Po  smrti  usídlí  se  ve  stromech  duŠe  nevinně 
zabitých.  Jsúco  můraMare,jako  Alp,Schratt 
(dosud  Schrettele,  Schretzlein,  Schrá- 
hebin),  Trude  klamou  a  obtěžují  člověka. 
V  podobě  zvířed  obchází  Werwolf  (vlko- 
dlak); Bilwis  škodí  polím;  Haegtesse 
(Hexe,  čarodějka)  sídlí  v  lese  pod  ochranou 
vlků;  No  my  (sudičky)  dávají  Život,  dobré 
i  zlé  časy,  smrt  V  Alpách  víly  (Holz-,  Moos- 
fráulein,  Holz-,  Moosweibel,  Buschfrau,  Loh- 

Í*ungfer,  v  Krkonoších  Rúttelweib,  v  Šlesv. 
Trau  ElhomV  krásné,  útlé  jako  lilie,  koupají 
se  v  paprscích  slunečních.  Tanči  za  měsíč- 
ného svitu,  lákají  mládce,  trestaií  zprone- 
věru. Pídimužíci  (Wicht,  Zwcrg),  postavy 
droboučké,  vousatí,  s  husími  n.  kozími  nož- 
kami, 8  čepičkou  (Tarnkappe),  kteráž  je  činí 
neviditelnými,  jejichž  řeč   je    ozvěna    skal, 

Í'sou  moudří  a  obratní.  Mají  ohromné  poklady, 
sou  výteční  kováři  (nejslavn.  Wieland). 
^anggen,  Waldfknken  mají  tělo  omšené,  dutá 
záda,  vlající  vlas,  visutá  prsa;  člověku  po- 
máhají; tne-li  se  do  stromu,  v  němž  bydlí, 
krvácí.  Šotek,  Kobold  (kob*walt,  kob  = 
stáj);  též  Heinz-,  Polter-,  Wichtelmánn- 
chen,  Polter-,  Rumpel^eist,  Hůtchen, 
Popanz,  Butzemann,  fris.  Boeseman,  angl. 
Poock^  dan.  Huspuke,  N  i  ss e  (<=s  domácí),  po- 
tají v  domácnosti  a  v  řemesle  pomáhá,  dává 
peníze  a  obilí.  Na  lodi  ve  stožáru  bydlí  Kla- 
bautermann  (v.  t.).  V  záp.  Něm.,  v  Tyr., 
ve  Vých.  Průších  jsou  AÍrunen,  ohniví 
draci  (ve  středov.),  střídnice  za  ďábla.  Vod- 
ním elfům  mnoho  a  rádo  se  obětovalo.  Dívky 
dosud  o  věncují  studánky  a  prameny;  v  nich 
zvídají  svou  budoucnost;  z  nich  bére  se 
v  urč.  doby  posvátná  voda;  nehty  ostřihují 
se  do  řeky,  aby  byl  člověk  celý  rok  bes  bo- 
lesti. Ve  vodách  sídli  Nix  (fem.  i  mascO  ru- 
salky (Mervip,  Wasserfr&ulein,  See- 
jungfer)  a  Nickelmann. 

Literatura:  L.  Uhland,  Schriften  zur  Ge- 
schichte  der  Dichtung  und  Sage.  Bd.  VI., 
VII.  (Štutgart»  1868);  J.  Grimm,  Deutsche  My- 
thologie. 3  Bde.,  4.  vyd.  péčí  E.  H.  Meyera 
(Berlin,  1876— 78);  K.  Simrock,  Handbuch  d. 
deutsch.  Mythologie,  Bonn,  1887  (6.  vyd.); 
A.  Holtzmann,  Deutsche  Myth.,  herausgeg. 


Německo  (filosofie). 


149 


v.  A.  Holder  (Lip.,  1874);  H.  Petersen,  Uber 
d.  Gottcsdienst  und  den  Gdtterglauben  des 
Kordens  wahrend  der  Heldenzeit,  autor,  pře- 
klad do  nénid.  odM.Riesa  (1882);  W.  Mann- 
hardt,  Mythol.  Forschaneen,  aus  dem  Nach- 
lasse  heratisgegeben  v.  H.  Patzig  (Štrasburk, 
18S4);  S.  Bagge,  Studien  uber  die  Éntstehung 
der  Qord.  GOtter  u.  Heldensagen,  autor,  pře- 
klad ném.  O.  Brennera  (Mnichov,  1889);  K. 
M  C  n  e  n  h  o  f ,  Deutsche  Alterthumskunde, 
Bd.  V.  (Berlín,  1883—1891);  E.  H.  Meyer, 
Germaniscbe  Mythologie  (Berlin,  1891);  £. 
Mof^,  Mythologie  (Paul,  Grundr.  d.  german. 
Pbílot..  Ill>,  230  násl..  Štrasburk,  1897);  Fr. 
K&uffroann,  Deutsche  Mythologie  (Sammlung 
Góscben,  Lip.,  1898).     Emiíie  Schmut^erovd, 

Filosofie. 

Počátkv  filosofie  u  NémcŮ  poutají  se  k  Al- 
berta Velkému  (v.  Albertus  Magnus),  ja- 
kožto sástupci  scholastického  sméru,  a  k  my- 
stiku mistrovi  Eckardtovi,  muži  téhož  cel- 
kem myšlenkového  rázu,  jako  u  nás  byl 
Štítný.  'Žáky  tohoto  byli  Tauer  le  Štras- 
burku a  Heinrich  Suso  z  Kostnice.  Eckard- 
tovi i  stoupencům  šlo  o  to,  aby  uvolnili  směr 
myšlenkový  ze  scholastické  semknutosti  a 
úvahami   svými   aby  se   přiblížili  lidovému 

ř>rozuménf.  V  době  reformační  a  v  přechode 
ní  ukazuje  se  jiŽ  směr  přírodnický.  Nejasné 
ovšem  poznatky  přírodoslovné  té  doby  vy- 
péstény  byly  v  mysticko- fantastický  směr 
Paraceíscm  Bombastem  (1493—1541).  Vše- 
obecné mystické  pudy  lidové  vyhraněny  jsou 
a  Jakuba  Bdhma  (v.  Bóhme)  [1575—1624] 
v  tbeosofii  promíšenou  hojnými  reflexemi 
astrologickými  a  přírodnicko-mystickými.  Na 
dmhé  straně  opřen  o  filologii  ustaluje  se 
tvými  následky  i  pro  další  rozvoj  protestan- 
tismu dAleittý  vliv  Aristotelovský  Melanch- 
tbonem  (1497—1560).  První  skutečné  vědecké 
pojetí  filosofie  jest  teprve  u  Leibnize 
{1646—1716),  ienz  na  podstati  dogmatické 
rozvádí  pluralistickou  soustavu  a  prohlou- 
bivá  přírodnický  pomysl  atomu  v  monadu. 
Etbiku  zřetelem  přirozeného  práva  podnikají 
a  právní  filosofii  stvořují  Sam.  v.  Pufen- 
dorf  (1632—94)  a  Christian  Thomasius 
(1655  — 1728).  Myšlenky  Leibnizovy  uvedl 
s  malými  pozměnami  Christ.  Wolff  (1679 
li  1754)  v  učebnou  soustavu,  přístupnou  škol- 
skému podání.  Dogmatický  tento  směr  opa- 
noral  ▼  N-ku  zplna  až  do  Kanta,  i  eklekti- 
dsmus  pověstné  osvětové  filosofie  německé 
(fíopmiarphilofophie)  k  němu  upíná,  ač  patmy 
jsou  v  ném  téŽ  vlivy  anglické  a  francouzské. 
Osvěto ými  tendencemi  filosofii  podloženými 
přeneseno  zde  filosofování  z  úvah  theoreti- 
sujidch  na  pole  dOleiitostí  individualistních: 
předsudky  náboženské  a  pověra  mají  býti 
shlazovány  a  platiti  má  všude  požadavek  jas- 
ného poznáni  rozumového.  V  řadu  těchto 
myslitelů  náleží  Reimanis,  Mendeissobn,  Ni- 
kolaí,  Garve,  Tetens  a  hlavně  Lessing.  Vy- 
stoapcníni  Im.  Kanta  (v.  t.)  přivedena  nová 
hlediska  poznatková,  kterými  se  nadobro 
mění  hodnotné  ocenění  filosofie  dřívější:  theo- 


rie  chtéjící  dospřti  absolutního  poznání  pro- 
hlášeny za  troufalost  rozumu  a  sofístický 
mam.  Metafysika,  jež  na  příště  jako  věda 
možnou  má  býti,  vymezena  Kantem  jako  sou- 
bor našich  pojmů  a  priori  a  »věc  o  sobec 
(das  Ding  an  sich),  která  podává  látku  na- 
šemu poznání,  prohlášena  za  nepoznatelnu 
čili  jinak:  poznávání  jest  obmezeno  jen  na 
zkušenost;  principy  poznání  jsou  jiné  než 
principy  reálné.  Kritiku  rozumu  Kantem  za- 
hájenou bezprostředně  dále  vedli  mezi  jinými 
Reinhold  (f  1823),  Fr.  Schiller  (f  1805),  Fr. 
H.  Jacobi  (t  1819),  Krug  (f  1842)  a  Jak.  Fr. 
Fries  (t  1843^  tento  ve  smyslu  anthropolo- 
gicko-psychologickém ;  k  odpůrcům  náležejí 
Herder  (v.  t),  a  Gottlob  E.  Schulze  (Aene- 
sidemus).  Postup  od  Kanta  stal  se  z  pomyslu 
>věci  o  sobě*.  Produkuje-li  poznávací  mo- 
hutnost formy  zkušenosti  a  apriorně  kate- 
gorie, proč  by  nemohla  produkovati  i  látku  ? 
Snad  mají  látka  i  forma  jeden  zdroj,  v  jehož 
prvotní  jednotě  obé  jest  zahrnuto.  Pak  te- 
prve mohutnost  poznávací  stane  se  čistým 
rozumem,  v  němž  bude  obsaženo  vše  impli- 
cite,  a' princip  poznání  spadal  by  tu  v  jedno 
s  principem  reálním.  Tak  si  upravil  Joh. 
Gottlieb  F  i  chtě  (v.  t.)  Kantův  problém,  pro- 
hlásiv za  vset  vor  ný  ideový  princip  nepod- 
míněné a  universální,  od  všech  empirických 
příméskův  odlišené  Já  (idealismus  subjek- 
tivní). Nejznámější  ze  stoupenců  jest  roman- 
tik Fr.  Schlegel  (1772—1829).  Schelling 
(1775—1854)  doplnil  výlučný  tento  subjekti- 
vismus  kladem  objektu,  přírodou  Tproto 
idealismus  objektivní),  ale  tak,  že  obému, 
subiektu  i  objektu,  dává  splývati  v  jediné 
pocfstatě  světové  (filosofie  identity).  Důrazem 
na  přírodu  položeným  zahájena  na  podkladě 
evolučním  t.  zv.  »naturfilosofie*.  Ke  stou- 
pencům náležejí  Oken,  Baader,  Krause  a  j. 
Myšlenku  Schellingovu  v  dialektickou  me- 
thodu  vpravil  a  zavírá  pomyslem  absolut- 
ního ducha  Hegel  (v.  t.),  položiv  oproti 
aesthetisující  meta  fysice  Šchellingově  více 
důraz  na  logismus  absolutna.  Z  četného  stou- 
penectva  školy  Hegelovy,  která  s  počátku 
vábila  zdánlivou  hotovostí,  brzy  však  na  pod- 
nět pomyslů  theologických  rozbíhala  se  směry 
zcela  protichůdnými  a  dospěla  až  k  materia- 
lismu, nejznámější  jsou  Bruno,  Bauer,  Feuer- 
bach, Strauss,  Rosenkranz,  Erdmann,  Lassale, 
Marx,  Carl  Ludw.  Michelet,  k  opponentům 
náleží  Trendelenburg,  z  katolické  strany 
Ant.  Giinthcr  a  j.  Proti  způsobu,  vyvozovati 
vše  z  jediného  principu,  který  způsob  byl 
v  prvé  třetině  XIX.  stol.  tak  významný  pro 
něm.  filosofii,  stojí  Herbart  (v.  t.)  na  sta- 
novisku monadistického  pluralismu,  s  četným 
stoupenstvem  jmenovitě  v  oboru  aesthetiky 
(R.  Zimmermann)  a  psychologie,  kteráž  roz- 
vedena v  rododuševědu  (Lazarus  a  Steinthal). 
Atomismus  tolikéž  ve  smysle  monadologi- 
ckém  pojímají  Lotze  (v.  t.)  a  Fechner 
(v.  t.).  Proti  Herbartovi  zakládá  Bene  ke 
(v.  t.)  [1798—1854]  dušesloví  výhradné  na 
empirii  sebepozorování  a  staví  na  podkladě 
psychologickém  systém  (psychologismus).  Za 


150 


Německo  (výtvarné  umění). 


podstatu  světovou  vyhlásil  vůli,  jako  puzeni 
bez  konce,  Schopenhauer  (1788—1860)  a 
dospívá  k  pessimismu,  z  něhož  není  prý  vý- 
chodu než  umrtvováním  vůle  k  životu.  (Nej- 
známější přívrženec  Julius  Frauenstádt, 
v.  t.)  O  Leibnize,  Hegela  a  Schopenhauera 
se  opírá  £d.  v.  Hartmann  (v.  Hartmann 
21)  svou  fílosofíí  bezvědomého:  vůle  bez 
idee  (Hegelův  vliv)  je  slepá,  idea  vSak  bez 
vůle  jest  neschopna  sebekladu,  uskutečnění 
vlastního,  obojí  teprve  v  nedílné  jednotě 
v  »bezvědomuc  tvoří  podklad  světa.  V  no- 
vodobém hnutí  filosofickém  z  metafysických 
pokusův  možno  jmenovati  Wundtův  (^  1832), 

Í'enž  pojímá  svět  jako  účelný  rozvoj  ducha, 
«*rohscbammerův  (1821—1893),  jenž  fantasii 
prohlašuje  za  tvůrčí  princip  světový,  a  Kirch- 
mannův  (1802—1884)  realismus.  Jinak  se  pro- 
zrazuje hnutí  to  jednak  návratem  k.  starým 
směrům  He^elovu,  Herbartovu,  jednak  od- 
porem  proti   systémovým   metafysikám,   na 
místo  nichž  nastupují  záhady  noetické  hlavně 
vlivem  Kantovými  který  ze  směrů  dřívějších 
nejmocněji  oživl  v  t.  zv.  Novokantismu 
(v.  t.),  což  působilo  reakčně  proti  náběhům 
metafysickým,  jevilo  i  blahodárný  přímý  vliv 
na  vědy  přírodní  (Helmholtz)  a  rozkladně  pů- 
sobilo na  přírodnícký  materialismus  Bůchne- 
rův  a  j.  z  let  padesátých  (Lange,  Geschichte 
des  Materialismus).  Metafysiocým  pokusům 
čelí   tolikéž   positivisté    Laas,    Riehl,  Jodl, 
Gizycki.   Významná  pro  positivistické  pojí- 
mání éthiky  v  Německu  jest  společnost  pro 
éthickou  kulturu  (srv.  či.  Moralista).  Bez- 
ohledně individualistickou  éthiku  hlásal  Max 
Stirner  (f  1856),  jež  jest  u  Nietzscheho  (v. 
t,)  potom  stupňována  v  pomysl  >nadčlověka<. 
K  snahám  kladoucím  důraz  na  význam  indi- 
vidua náleží  tolikéž  básníka  R.  Hamerlinga 
atomistika   vůle   (Die   Atomistik   d,    WilUns^ 
1891).  Positivismu  podobná  snaha  jest  t.  zv. 
filosofie  ímmanentní,  jež  vycházejíc  z  Kanta 
chce  býti  jen  výkladem  a  vědou  čisté  zku- 
šenosti;  váha  zde  položena  na  theorii  po- 
znání. Tolikéž  za  kritickým  zpracováním  zku- 
šenosti   se    nese    empiriokriticismus   (Rich. 
Avenarius).  Stanovisko  psychologismu  zaují- 
mají z  novějších  Brentano,  Lipps,  Uphues. 
Pilná  péče  se  věnuje  psychologii  experimen- 
tální (revue:  »Zeitschnft  f.  Psychologie  und 
Physiologie  der  Sinnesorgane*  v  Hamburku 
od  r.  1889  a  >Schriften  der  Gesellschaft  f. 
Experimentalpsychologiec  v  Lips.  od  r.  1889) 
hlavně  zásluhou  Wundtovou.  Mimo  něho  pra- 
cují tím  směrem  Horwicz,  Ebbinghaus,  Mún- 
sterberg,  Ziehen  a  j.  Mezi  logiky  náleží  Sig- 
wart,  Schróder,  Beno  Erdmann  a  Schmitz- 
Dumont.  Se  strany  katolické  pěstí  se  thomis- 
mus;  theologové  protestantští  se  přiklánějí 
ke  Kantovi  (Ritschl,  Lipsius).    K  nejnověj- 
ším úkazům  srov.  Ueberweg,  Gesch.  d.  Philo- 
soph.d.Neuzeit,  2.  sv.,  1897,  a  příslušné  články 
Frant.  Čady  a  Fr.  Krejčího  v  »České  Mysli«, 

1900.  ^         ,  Zb, 

Umění  výtvarné. 

I.   Stavitelství    viz    či.    Architektura 
str.  681,  684—685,  689—690. 


II.  Sochařství  německé  počíná  se  vy- 
vinovati za  Karlovců  a  Ottonů  z  prací  urně* 
lecko-průmyslových.  Vedle  kovolijectví  pě- 
stuje se  hlavně  řezba  ze  slonové  kosti,  po- 
nejvíce v  Porýní  a  v  dolním  Sasku;  nejstarší 
jistě  něm.  prací  toho  druhu  jsou  desky  Tuo- 
tilovy   (t   911)   u   8 v.   Havla   ve   Švýcařich. 
V  XI.  a  XII.  stol.  užívá  se  plastiky  téměř  vý- 
hradně k  výzdobě  chrámové,  a  sice  pfísluií 
vůdčí  úloha  po  celé  století  kovolijectví,  jež 
zvláště  v  Sasku  zastoupeno  jest  monnmentál. 
památkami,  jakými  jsou  Bernwardův  sloup 
v  Hildesheimu  z  r.  1022  a  kovové  dvéře  dó- 
mu téhož  města  z  r.  1015 ;  těmto  podobají  se 
dvéře   dómu   augšpurského,    hnězdenského 
(s  výjevy  sv.  Vojtěcha)   a  novgorodského. 
Kamenné  plastiky  románské  v  Řezně,  Qued- 
linburku,  Goslaru  a  jinde,  jakož  i  kolossální 
dřevěné  krucifixy  v  Mnichově  a  Norimberce 
nevymaňují  se  z  primitivní  hrubosti;  nejdů- 
ležitějším pomníkem  kamenné  plastiky  této 
ranní  doby  jest   veliký   reliéf  na  »Extern- 
steinechc   ve   Vestfálsku   z  ř.  1115,   kdežto 
v  Porýní  plastická  výzdoba  skvělých  román- 
ských  chrámů  zůstává   na   stupni   nápadné 
nízkém.  —  První  rozkvět  něm.  plastiky  spadá 
do  konce  románského  a  do  počátku  goti- 
ckého slohu  v  XIII.  stol.,  kdy  pod  nepopi- 
ratelným vlivem  francouzským  vznikají  v  Hal- 
berstadtě,  Wechselburku,  Saskem  Freiberku, 
Brunšvíku,  Děvíně  a  zvláště  v  Naumburku 
i  Bamberku  díla  vysoké  umělecké  ceny;  co 
do  přirozené  svěžesti,  ušlechtilosti  a  monu- 
mentálnosti slohové  nemohou  se  těmto  zna- 
menitým práčem  plastiky  vyvinutého  a  po- 
kročilého slohu  gotického  od  konce  XIH.  až 
do  polovice  XV.  stol.  pro  nucenou  líbeznost 
a  konvencionálnost  nikterak  rovnati;  fran- 
couzský vliv  na  dále  trvající  zvláště  zjevným 
jest  na  skulpturách  hornorýnských,  ve  Frei- 
burku    v  Br.,    Štrasburku    a  jinde.    Přední 
místo  přísluší  bohaté  plastické  výzdobě  ko- 
stelů norimberských,  jež  jsou  z  velké  části 
pomníkem  zásluh  Karla  IV.  o  toto  město. 
V  ostatním  N-ku  záliba  v  kovových  a  ka- 
menných   náhrobcích    a   snaha   vystihnouti 
podobu  zemřelého  udržují  umění  sochařské 
na  jistém   stupni   řemeslné   dovednosti.  — 
Ke  druhému  rozkvětu  německá  plastika  do- 
chází v  1.  1450 — 1530  působením  řady  zna- 
menitých mistrů,  kteří  v  sobě  sloučili  každý 
svým  způsobem  řemeslnou  vyškolenost  go- 
tiky pozdní   s  novým  duchem   renaissance. 
Uměleckým    střediskem    této    periody   jest 
Norimberk,    kde    vedle    Michaela   Wohlge- 
mutha  jsou  činni  zvláště  proslavení  mistři 
německého  umění  řezbář  Vít  Stoss  (Stwosz, 
dlouhá  léta  v  Krakově  zaměstnaný),  kamen- 
nik  Adam  Kraft  a  kovolijec  Petr  Vischer, 
Nejrozšířenějším   a  zároveň   nejvyspělejším 
oborem  této  periody  jest  řezbářstvi,  jež  jak 
technickou  virtuositou  a  hlubokým  produ- 
ševněnim,  tak  četností  a  kolossafitou  prací, 
na  př.  skládacích  oltářů,  zastiňuje  všechnu 
ostatní  činnost  uměleckou.    Rozeznávati  lze 
několik  škol,  v  nichž  mezi  Četnými  mistry 
neznámého  jména  nejvíce  vynikají  oba  Syr- 


Německo  (výtvarné  umění). 


151 


iJDOvé  ve  švábsku,  Tylmann  Riemenschnei- 
der  v  Dolních  Francích,  Michael  Pacher 
▼  Tjrolsku  a  Hans  Briiggemann  ve  Šlesviku. 
Plastika  kamenná  nedosahuje  této  umělecké 
výic  snižujíc  se  v  kamenických  hutích  k  pou- 
hému řemeslu,  iei  se  stále  ještě  přidržuje 
odumírající  gotiky.  —  V  době  vyspělé  a 
pozdní  renaissance  v  letech  1530^1680  klesá 
némedcá  plastika  na  nejnižší  stupeň  svého 
TývQ^e,  blízkého  úplnému  odumření;  posled- 
ními výběžky  norimberské  školy  jsou  Pan- 
krác Labendorf  a  Benedikt  Wurzelbauer.  Ně- 
mecké dvory  knížecí  téměř  výhradně  za- 
městnávaly mistry  cizí,  nizozemské  a  vlašské, 
s  nichž  nejznámější  jsou  Adrian  de  Vries, 
Hubert  Grcrhard,  Pietr  de  Vitte,  Nosseni  a 
Alexandr  Colin;  dOletá  válka  učinila  i  této 
tínnosti  na  dobro  konec.  Když  ke  konci 
XVn.  a  v  první  polovici  XVIII.  stol.  ba- 
rokovém uměním  se  rozproudil  ruch  novj^, 
tím  ěitejši,  dostavili  se  opět  domácí  mistři, 
men  nimi  vynikající  umělci,  jako  Ondřej 
Schlúter  v  Prusku,  Georg  Raphael  Donner 
v  Rakoosícb,  P.  Wagner  v  Bavořích.  Vedle 
nich  dochází  zvláště  v  katolických  zemích 
hojného  zaměstnání  nepřehledné  množství 
velice  zručných  dekoratérů,  kamenníků.  stu- 
katérů  a  řezlxiHi,  jejichž  stupňovaná  rutino- 
vanost  a  spojená  s  ní  povrchnost  vede  za 
změněných  společenských  poměrA  v  druhé 
polovici  XVni.  stol.  k  žalostnému  úpadku 
něm.  umění.  —  Lit.  Bode,  Geschichte  der 
deutschen  Kunst,  Plastik,  1885.  Mja. 

ni.  Malířství  německé  vzrůstá  za  doby 
Kariovců  na  základě  umění  starokřesfan- 
ského  a  částečně  i  byzantinského,  při  čemž 
nepatrné  jinak  umělecké  počátky  germánské 
přispívají  k  rázovitému  vytváření  ornamen- 
tiky;  hojné  doklady  poskytují  miniatury 
^v.  t.),  které  po  celý  středověk  co  do  počtu 
1  významu  sAstávaji  nejdůležitějšími  památ- 
kami něm.  maUřství.  Z  nástěnních  maleb, 
podléhajících  mnohem  Častěji  zkáze,  zacho- 
vala se  jako  nejstarší  z  konce  X.  stol.  mo- 
numentální výzdoba  chrámu  v  Oberzell  na 
ostrově  Reichenau,  jež  jeví  přímou  souvis- 
lost se  soudobým  malířstvím  italským.  Pů- 
sobením vzkvétajícího  umění  francouzského 
ustoupit  ve  XII.  stol.  latinský  element  větší 
samostatností ;  velikolepé  zmohutnění  ro- 
mánské architektury  zvláště  přispělo  k  roz- 
květu nástěnného  malířství,  neboC  žádný 
románský  kostel  nepostrádal  malované  vý- 
zdoby, rozsáhlých  cyklů  biblických.  Počet 
zachovaných  památek  jest  však  poměrně 
nepatrný;  nejoůležitéjší  jsou  v  Porýní,  Sasku 
a  VcstÉ&lsku:  ve  Schwarzrheindoríu  u  Bonnu 
z  let  1151—1166,  v  kapitulní  síni  brauwei- 
lerskě,  a  sv.  Gereona  v  Kolíně,  v  dómč 
múDsterském  a  brunšvickém;  z  jihoněme- 
ckýcb  jsou  nejznamenitější  v  jeptišském  kůru 
v  iCerce  (Korutany).  Tyto  nástěnné  malby 
•  románského  slohu  prováděny  jsou  vesměs 
poněkud  řemeslnicky,  nelze  iim  však  upříti 
vážného  dojmu  a  slohové  přísnosti.  Z  pře- 
četných kdysi  malovaných  stropů  rom.  ko- 
atclů  zbyly  v  N-ku  jediné  dva:  v  Zillis  v  Gri- 


sonsku  ze  zaČ.  XII.  stol.  a  zvláště  znamenitý 
u  sv.  Michala  v  Hildesheimě  z  konce  XII.  st. 
Tabulové  malířství  nebylo  v  N-ku  za  trvání 
rom.  slohu  valně  pěstováno,  poněvadž  dle 
starokřesfanského  zvyku  stavěly  se  na  oltáře 
až  do  XI.  stol.  jen  kříž,  svícny  a  relikviáře. 
Teprve  kdvž  výzdoba  oltářů  drahocennými 
kovovými  deskami  došla  veliké  obliby,  s^lo 
se  tam,  kde  nebylo  dostatečných  prostředků, 
k  levnějším  deskám  s  malbami  na  dřevě. 
Nejstaršími  takovými  tabulovými  obrazy  jsou 
dvě  antipendia  z  konce  XII.  stol.  v  Soestu 
a  v  museu  berlínském.  -^  Za  panování  goti- 
ckého slohu  nástěnná  malba  nemohla  se 
náležitě  vyvinouti;  neboť  čím  důsledněji 
se  vytvářil  architektonický  systém,  tím  méně 
místa  poskytovala  slohové  vyspělá  budova 
gotická  rozsíáhlým  malbám.  Plochy  stěn  ustu- 
pují ohromným  oknům,  na  která  se  pře- 
nášejí malované  výjevy  biblické,  a  sklo- 
malba  přejímá  proto  vůdčí  úlohu  v  monu- 
mentálním malířství  gotickém.  Zbytky  ná- 
stěnných maleb  jsou  sice  dosti  četné,  ale 
málo  významné,  jsouce  většinou  pracemi 
menších  mistrů  ve  venkovských  kostelích; 
pokrok  nad  románskými  malbami  jeví  se 
v  nich  nepatrný.  Koncem  XIV.  stol.  množí 
se  též  památky  světské,  na  př.  na  zámku 
Runkelsteině  v  Tyrolsku.  —  Rozhodujícím 
pro  další  vývoj  jest  tabulové  malířství,  které 
se  však  v  N-ku  domáhá  umělecké  výše  teprv 
o  půl  století  později  než  v  Čechách.  Hlavní 
střediska  povstávají  ve  Francích  a  v  Porýní. 

V  Norimberce  za  rozkvětu  způsobeného 
Karlem  IV.  vyniká  na  zač.  XV.  stol.  malíř- 
ská škola,  jejíž  hlavním  dílem  jest  Imhofův 
oltář  u  sv.  Vavřince.  Ještě  proslavenější  je 
Škola  kolínská,  která  již  v  druhé  polovici 
XIV.  stol.  vykázati  se  může  znamenitým 
mistrem  Vilémem  a  v  pol.  XV.  stol.  Štěpá- 
nem Lochnerem.  Od  té  doby  němečtí  mistři 
počínají  nabývati  určité  umělecké  tvářnosti. 

V  dolnorýnské  škole  vyniká  řada  mistrů 
neznámýcn  sice  jmen,  ale  umělecky  velice 
rázovitých,  při  nichž  mocný  vliv  sousedního 
uměni  nizozemského  jest  zvláště  patrný; 
takovými  jsou:  mistr  mnichovského  života 
Panny  Marie,   mistr  lyversberské  pašije  a  j. 

V  elsaském  Kolmaru  činný  jest  jediný  ně- 
mecký mistr  XV.  stol.,  jenž  nabyl  světového 
jména,  Martin  Schongauer;  k  němu  druží  se 
v  Ulmě  Hans  Schúchlin  a  Bartolme  Zeitblom, 
v  Nordlinkách  Friedrich  Herlin,  v  Augš- 
purce  Hans  Holbein  st.,  v  Norimberce  Mi- 
chal Wohlgemuth.  Těmito  mistry  uvedeno 
německé  malířství  do  nových  drah  renais- 
sančního  slohu,  čímž  posavadní  řemeslo  po- 
vzneseno na  svobodné  umění.  Nemálo  k  to- 
mu přispěl  rozkvět  grafického  umění,  mědi- 
ryjectví  a  dřevorytu.  Staroněmecké  malíř- 
ství vrcholí  v  Albrechtu  Důrerovi  (v.  t), 
jímž  národní  rázovitost  německá  dochází  ve 
výtvarném  umění  nejmohutnějšího  výrazu. 
K  jeho  soudruhům  a  pomocníkům  náležejí 
Hans  Springinklee,  H.  L.  Scháufelin,  Hans 
Sues  von  Kulmbach,  Georg  Penz,  bratří  Hans 
Sebald   a  Bartel  Behamové;    Dúrerův   vliv 


152 


Německo  (výtvarné  uméní). 


nezůstal  viak  obmezen  na  norimberskou  \  pozvolna  kolonie  německých  umělců,  z  nichS 
ikolu,  nýbri  rozáiřil  se  záhy  po  celém  N-ku,  nejlepší  jest  Anton  Rapbael  Mengs  (v.  t.)» 
k  ěemu  zvláátě  přispěly  jeho  znamenité  mědi-  zakladatel  německého  klassicismu.  —  Jani- 
rytiny  a  dřevořezby;  vlivu  toho  nezapírají  |  tschek ,  Geschichte  der  deutschen  Kunst^ 
Albrecht  Altoríer  v  Řezně,  Heinr.  Alde- I  Malerei,  1890.  Mja. 

grever  (v.  t.)  v  Soestu,  Lucas  Cranach  Na  počátku  XIX.  stol.  umění  německé 
N.  t.)  v  Sasku,  Hans  Baldung  Gruen,  Mathias  |  obrodilo  se  studiem  uméní  klassických  ná* 
Grúnewald  v  Elsasku,  Martin  Schaffner  v  Ul*  rodů,  týmž  pochodem,  ale  jinými  K>rmaini 
mč,  Bernhard  Stríegel,  Chrístoph  Amberger,   nel  umění  íiancouzské.    Všechna  tři  sester- 


Barthel  Bruyn;  četní  z  těchto  mistrů,  kteří 
se  oddali  ponejvíce  ryjectví,  shrnují  se  v  sku- 
pinu »kleinmeistrůc.  Na  norimberské  škole 
úplně  nezávislý  je  poslední  a  vedle  Dúrera 
největší  umělec  této  periody,  Hans  Hol- 
bein  ml.  (v.  t.).  —  Podobě  těchto  velikých 
mistrů  nastává  v  druhé  pol.  XVI.  stol.  úpa- 
dek téměř  dvě  stě  let  trvající.  Někteří  malíři 


ská  uměni  šla  tu  ruku  v  ruce. 

V  architektuře  chopil  se  nových  názorů 
štastnou  rukou  Schinkel.  Jeho  činnost  dala 
architektuře  berlínské  z  prvních  tří  desítiletí 
osobitý  ráz.  V  klassicismu  jeho  bylo  víc  in- 
dividuálnosti a  jádra  než  v  antikisujícím  způ- 
sobu Leona  Kleuze,  kter^  za  krále  Ludvíka 
postavil    v   Mnichově   a  jinde   v  Bavorsku 


a  hlavně  ryjci,  jako  Jost  Amann,  Tobias  Stim« :  četné  budovy,  volné  interpretace  architek- 
mer,  Virgil  Solis,  Lautensack  a  j.,  obmezují  |  tury  řecké  i  přímé  imitace  chrámů.  V  dru- 
se  na  činnost  více  umělecko-průmyslovou,  i  hém  a  třetím  desítiletí  století  vnesen  nový 
vytknutou  staršími  »kleinmeistry«,  jichž  ne- !  proud  též  do  umění  stavitelského  román- 
dosahují  ani  zdaleka.  Valná  většina  oddává |  ti smem,  který  jakožto  odlesk  soudobého 
se  však  módnímu  napodobování  italských ,  hnutí  literárního  vznítil  náboženskou  horli- 
a  nizozemských  mistrův.  V  Itálii,  hlavně  |  vost  a  historism  národního  směru.  Studo- 
V  Římě  a  v  Benátkách,  prodělali  školu  svou  valy  se  domácí  památky  stavitelské,  restau- 
Christoph  Schwarz,  Jan  van  Acken,  Josef  rační  práce  na  domě  kolínském  vzbudily 
Heinz  a  Jan  Rottenhammer;  jediný  pravý  horování  pro  sloh  gotický,  který  z  nczna- 
umělec  jest  Adam  Elzheimer  (v.  t.).  Dle  losti  jeho  francouzského  původu  pokládán 
přikladu  cizích  mistrů  pozvedli  se  i  němečtí ;  za  nejvlastnější  výraz  německého  ducha» 
malíři  ze  skromného  postavení  svých  před- ,  Tyto  tendence,  nesoucí  se  za  obrozením  stře- 
chůdců  k  větší  vážnosti  a  cti;  avšak  umění  |  dověkých  slohů,  spojeny  jsou  se  jm(''nem 
jejich  klesalo  víc  a  více  v  manirismu,  virtuo- ;  Zwirnera,  Húbsche,  mnichovského  Gárt- 
šitě  a  akademickosti.  Knížecí  dvory  německé,  nera  aj.  K  pozoruhodným  výsledkům  do- 
které  sice  neskrblily  hojnou  přízní  uměnám,   cházeli  i  někteří  z  těch,   kdo  jako  £  i  s  e  n- 

govolávaly  většinou  síly  cizí,  jako  Nizozemce  1  o  h  r  snažili  se  zpracovati  a  přizpůsobovati 
artolomea  Sprangra,  Jiřího  Hufnagela,Fried-  prvky  gotické  neb  románské  způsobem  sa- 
richa  Lustrise  a  j.  V  stejné  závislosti  zů-  mostatným.  Později  soustředilo  se  pěstování 
stává  těch  několik  německi^ch  malířů,  kteří  gotiky  zvláště  ve  Vídni  —  čehož  vvličeni 
provozují  své  umění  v  XVU.  stol.  a  z  nichž  ovšem  jest  mimo  obor  tohoto  přehledu.  Na 
Sandrart  získal  si  zásluhy  spíše  jako  uměl.  sklonku  let  čtyřicátých  nastalé  vystřízlivěni 
spisovatel,  kdežto  Ovens,  Paudiss  a  Will- 1  z  horováni  romantických,  jejichž  namnoze 
mann  jsou  přímými  nebo  nepřímými  žáky  reakcionářský  duch  pnčil  se  nnutí  novému^ 
Rembrandtovými ;   v  Itálii  vzdělali  se  malíři  při  tom  pak  zvolna  i  hlubší  vnikání  v  pod- 


bitev  Rugendas  a  malíři  zvířat  Roos  a  Ruth- 
art.  Cizacké  elementy  rozmáhají  se  ještě 
více  v  barokním  umění  XVIII.  stol.  V  pro- 
testantských   krajích    převládá   francouzská 


státu  středověkého  stavitelství,  přivádějící 
k  vědomí  planost  napodobování  jeho,  při- 
pravily půdu  k  studiu  renaissance.  Dle 
nálady  doby,  podle  místních  tradicí  a  dle 


móda;  na  nové  akademie  umění,  založené  podnětu  daného  vynikajícími  individualitami, 
dle  vzoru  pařížského,  povolávají  se  Fran-  ,  připíná  se  studium  to  k  různým  fasím  re- 
couzové,  jako  Louis  Sylvestre  do  Dráždán  '  naissance  v  třístaletém  jejím  vývoji.    Geni- 


a  Antoine  Pesne  do  Berlina.  V  katolickém 
Bavorsku  a  v  Rakousích  italské  klenbové 
fresko  slaví  pravé  triumfy;    s   povolanými 


ální  Semper  je  předním  a  čelným  pěstite- 
lem renaissance  italské  (Drážďany,  Curích 
a  j.).    Po  letech  sedmdesátých,  kdy  národni 


Vlachy,  mezi  nimiž  předním  je  jesuita  Pozzo,  vědomí  německé  dosahuje  největíího  roz- 
závodi  četní  mistři  domácí,  praví  virtuosové  machu,  sahá  se  po  celém  N-ku  se  záíibou 
monumentální  dekorace,  jako  Rottmaycr,  zpět  ke  vzorům  domácí  renaissance.  Jejich 
Troger,  Unterberger,  Daniel  Gran,  Mart.  Joh.  studium  slouží  namnoze  zároveň  hluošímu 
Schmidt,  Maulpertsch  a  m.  j.    Ani  v  ostat-  i  pochopení  zásad  tvořeni  architektonického* 


nich  oborech  nenedostávalo  se  dovedných 
mistrů,  z  nichž  nejzajímavější  jsou  por- 
traitisté  B.  Denner  a  Anton  Graff,  malíř 
zvířat  Ridinger,  všestranný  Dietrich  a  zna- 
menitý   illustrátor    Chodowiecki    (v.   t.). 


Co  v  N  ku  poslední  dobou  vzniklo  nejvíce 
charakteristického,  jsou  veřejné  i  soukromé 
budovy,  při  nichŽ  je  dbáno  též  lokálních 
zvláštností  co  do  materiálu  a  disposice.  Po- 
kusy staveb  v  >novém  slohu<,  v  N-ku  ostatně* 


Ale    velikého    ducha    mezi   nimi   nem;    vů-  střízlivější  nežli  ve  Vídni,  do  stručného  lí- 

bec    německé    malířství    v    druhé    polovicí  cení  tohoto,   naznačujícího  jen  nejhlavnější 

XVITÍ.  stol.  pozbývá  životni  síly.  Touha  po  fase  vývoje  stavitelství  v  N-ku,  registrovati 

Itálii  stupňuje  se  každým  rokem,  tam  vzniká  již  nenáleží. 


Německo  (výtvarné  umění). 


15a 


Zároveň  se  stavitelstvím  vyvíjelo  se  so- 
chařství. Mělo  výhoda,  ie  nalezlo  hned 
pH  počátcích  svého  novověkého  vývoje  in- 
dividualitu tak  silnou,  Ie  proudem  klassi- 
osmu  uedala  se  strhnouti  ke  konvencionál- 
nimu  napodobení  antiky.  Byl  to  Schadow, 
který  dovedl  tvořiti  charakteristické  typy 
v  době,  kdy  platila  jen  krása,  a  který  položil 
xdravÝ  základ  k  sochařské  Škole  berlínské. 
Po  Scnadowovi  nastoupil  tu  Rauchem  směr 
přibliiující  se  k  studiu  přírody,  aě  ovšem 
idcalismus  antiky  napořád  je  heslem  ve- 
doucím. Jeho  osobnost  a  učitelský  vliv  daly 
skulptuře  severončmecké  ráz  mufné  síly, 
který  jí  přes  stálý  ohled  na  ladnost  a  míru 
komposice  v  čelnějších  jejích  repraesentan- 
tech  Dedal  upadati  v  mdlou  konvencionál- 
oost.  škola  tato  měla  téf  svoji  skupinu  re- 
alistův, oproti  dnešnímu  rozsahu  pojmu 
ováem  velice  krotkých  a  povrchních.  Po- 
kládán za  realistu  také  Rietschel,  v  němž 
ostatně  kus  romantismu  zjevně  se  zachytilo. 
Také  Drake,  Kiss  a  Wolf  dovedli,  když  po- 
tiřeba  kázala,  vnéjší  pravdivosti  učiniti  v  de- 
tailu leckterý  ústupek.  V  Drážďanech  šli  žáci 
Rietschelovi,  mezi  nimi  Donndorf,  jeho 
směrem  dále,  kdežto  H«Lhndel  aSchilling 
vÝhradnéjší  dAraz  kladli   na  lahodu  formy. 

V  Mnichově  soustředila  se  činnost  sochař- 
ská téměř  výhradně  na  dekoraci  četných 
stavebních  podniků  králem  Ludvíkem  pod- 
porovaných. V  Schwanthalerovi  nalezen 
mistr  k  úkolům  těm  ochotně  a  obratné  se 

Eropůjčující.  Pod  jeho  vedením  pracovala 
ígie  umělců,  jejichž  jména  dnes  dávno  jsou 
Bpomenuta,  s  dekorativní  lehkostí  šablo- 
oovitě  vyhovující  běžným  předpisům  kom- 
posice. Mnichovské  sochařství  dlouho  se 
nemohlo  vzpamatovati  z  povrchnosti  a  ne- 
dostatku vážného  pozorování  přírody.  V  le- 
tech padesátých  a  šedesátých  teprv  půso- 
bením W  id  man  na,  dobrého  portraitisty 
Wagmůllera  a  j.  nastal  obrat  k  lepšímu. 

V  posledních  desítiletích  století  německé 
sochařství  počalo  se  učiti  u  Francouzů.  Je- 
jich příkladem  probralo  se  také  německé 
sochařství  k  živější  dikci  a  malebněišímu 
způsobu  komposice;  nejpozoruhodnější  pro- 
jevy národního  rázu  lze  stopovati  na  čet- 
n^ch  pomnídch,  po  r.  1870  vzniklých.  Hlav- 
ním a  daleko  nejpřednějším  repraesentantem 
této  skupiny  realistů  je  v  Berlíně  působící 
Begas. 

Rozmanité  fase,  kterými  výtvarná  tvůrčí 
sdíopnost  německá  během  XIX.  století  vy- 
víjela se  v  souvislosti  s  celkovou  disposicí 
myslí  a  s  ovzduším  v  jednotlivých  středis- 
kách, nejzřejměji  a  nejúplněji  se  obrážejí 
v  malířství.  Že  prvním  tlumočníkem  snahy, 
na  umění  klassickém  vybudovat  obrození 
uméní  soudobého,  byl  mezi  Němci  abstraktní 
Carstens,  neostalo  bez  vlivu  na  další  vývoj 
malířství  německého.  Pohrdati  technickými 
podmínkami  účinku,  zanedbávati  studium 
přírody,  přezírati  malířskou  hotovost,  ostalo 
ta  zásadou  aŽ  hluboce  do  stol.  XIX.  Car- 
strfisovy    principy    převádí    Genelli    pak 


až  do  let  čtyřicátých.  Na  půdě  připravené 
těmito  snahami  nebylo  by  mohlo  zakotviti 
malířství  německé  trvaleji,  kdyby  je  nebyl 
nadchl  nový  proud  cítěni,  ovládnuvší  lite- 
raturu, a  nový  vzmach  národního  vědomí. 
Toto  hnutí  romantismu,  které  v  N-ku  na  se 
vzalo  ráz  náboženského  horování  a  vlaste- 
neckého toužem',  došlo  výrazu  v  dílech  ve- 
liké skupiny  mladých  malířů,  kteří  však  své 
středisko  hledali  a  našli  nikoli  na  půdě  ně- 
mecké, nýbrž  v  Římě.  Individualita  Cor- 
nelia  na  jedné  straně  vnáší  do  malířství 
německého  hloubavost,  poetickou  obsažnost 
látky,  rozpřádající  se  v  duchaplně  pojíma- 
ných cyklech,  Overbeck  a  celá  družina. 
Nazarenů  mystickou  zanícenost  a  roman- 
tický okruh  látkový.  Všem  je  společné  při- 
mylcáni  se  ke  vzorům  primitivmm,  najmě  k  mi- 
strům předcházejícím  Raffaela,  nedbání  studia 
přírody,  neschopnost  pracovati  malbou  ole- 
jovou, ale  i  v  malbě  freskové,  znova  vyna- 
lezené skupinou  Nazarenů  v  Římě,  stálý  zá- 
pas mezi  koncepcí  bohatou  a  nitrně  pro- 
cítěnou a  nedostatečností  zevních  prostředkí^ 
výrazu.  Cornelius  měl  v  Mnichově  příležitost 
výtvory  své  obraznosti  volně  rozpřádati  na 
velkých  plochách  nástěnných  —  tyto  mni- 
chovské malby  a  pozdější  v  Campo  santo 
berlínském  jsou  ve  své  složité  obsažnosti^ 
ve  tvrdé  a  nevytříbené  mluvě  formové,  ve 
vadách  i  přednostech  nejvyšším  výrazem 
onoho  hnutí,  které  v  prvním  desítiletí  si 
podrobilo  valnou  část  umělectva,  hnutí,  které 
ve  své  jednostrannosti  a  v  čistém  zápalu 
zůstane  nejvýznačnějším  momentem  ve  vý- 
voji novodobého  umění  německého.  Vnitřní 
jeho  cena  vynikne  tím  více  ze  srovnání 
s  programmovou  tvorbou  žáka  Comeliovat 
Kaulbacha.  Romantika  literárně  přibarve- 
ná, sentimentální  a  povidavá,  našla  na  aka- 
demii dússeldorfské  úrodnou  půdu  mezi 
umělci,  kteří  vzdáleni  jsouce  žilobití  národ- 
ního ruchu  v  malé  své  kolonii  žili  životem 
výlučným.  Protože  malbě  olejové  věnovali 
svědomitou  péči  a  hleděli  k  jakési  lahodě 
barvy,  došly  jejich  scény  z  básníků,  postavy 
středověkých  slečen  a  sličných  panošů,  po- 
tom zase  motivy  biblické,  jako  Bendeman- 
novi  truchlící  židé,  různé  výjevy  plačtivé  a 
pohnutlivé,  nadšeného  přijeti  u  vrstevníků. 
Na  vážnější  notu  uhodil  tu  Slezan  Lessing 
svými  obrazy  historickými  (též  z  válek  hu- 
sitských) a  po  něm  řada  jiných,  tlumočících 
látky  čerpané  z  minulosti.  Vedle  škol  tíhnou- 
cích více  méně  k  malbě  t.  zv.  velkého  slohu 
našlo  se  porůznu  několik  malířů,  kteří  se- 
stoupili mezi  lid  a  dostupnými  jim  pro- 
středky zachycovali  scény  z  jeho  života.  Ná- 
ležejí sem  vojenští  malíři  rodiny  Adamů, 
genristé  mnichovští  s  dobromyslným  humo- 
rem neb  romantickou  sentimcntálností  ma- 
lující sedláky  a  maloméšfáky  (B  ú  r  k  e  1, 
Spitzweg  a  j.  v.),  o  něco  později  v  Berlině 
Meyerheim.  V  Důsseldorfu  kolem  Krausa 
a  Vautiera  pak  celá  škola  genristů,  malující 
s  novellistickým  přibarvením.  Poznáním  ko- 
loristických   snah    a   technické   vytříbenosti 


154 


Německo  (hudba). 


belgických  a  francouzských  romantiků  vzešlo 
konečně  v  N-ku  přesvédčení  o  nevyspélosti 
a  chatrnosti  vlastního  školováni  odborného. 
Nastalo  hromadné  putováni  do  Antverp  a 
do  Paříže.  Žádný  z  těch,  kdož  odtamtud  se 
vrátili,  neostal  beze  stop  nékteré  z  velkých 
individualit  uměleckých,  ke  kterým  se  tam 
přimkl.  Feuerbach,  Schrader,  Gustav 
Kichte*r  a  i.  v  letech  padesátých  a  šede- 
sátých pokládáni  za  nejvýznačnější  reprae- 
sentanty  koloristické  vytřibenosti  nabyté 
v  Paříži.  V  Mnichové  utvořila  se  pak  kolem 
Piloty  ho  škola  víc  a  více  vyhledávaná, 
která,  v  kontrastu  se  starou  Cornelianskou 
školou  a  se  směrem  Kaulbachovým,  hlavni 
důraz  kladla  na  zevní  prostředky  malířské 
a  pokládána  byla  za  význačnou  představitelku 
realismu.  V^  Mnichově  pod  vedením  Pilotyho 
nabyla  nového  rozmachu  také  malba  histo- 
rická, sahajíc  s  oblibou  k  malování  velikých 
pláten.  Tradice  Pilotvho,  zkřižované  s  jinými 
vlivy  dobovými,  vedli  tu  dále  Hellquist, 
Lindenschmidt,  A.  Wagner  aj.  —  Po- 
dobný průběh  jako  malba  figurální  mělo  kra- 
ji nářství  německé.  Též  ono  v  Prellerovi 
a  Rottmannovi  mělo  své  klassiky;  mělo 
svoji  periodu  romantickou,  kde  na  místo 
linie  nastoupilo  působení  barvy,  kde  malo- 
vány s  oblibou  zříceniny,  rozeklané  partie 
horské,  měsíční  svit  a  eíTektv,  bouřky;  i  tu 
realistické  nazírání  v  Dússeldorfu  Achen- 
bachem  st,  v  Mnichově  Schleichem  způ- 
sobilo zas  obrat  a  rozšířilo  i  prohloubilo 
obor  malby  krajin.  —  Poslední  čtvrť  století 
německé  malířství  prodělává  obdobný  pro- 
cess  jako  malířství  francouzské,  k  jeho  prů- 
kopnickým snahám  se  přimykajíc.  Heslo 
těsného  přimknutí  k  přírodě  a  skutečnosti, 
o  sobě  již  starší,  doplněno  úsilím  po  nových 
problémech  malířského  vystiženi  barevných 
dojmuv  a  světelných  zjevů.  Vedle  malířů 
přítomného  života,  na  samé  německé  půdě 
samorostle  se  vyvinuvších,  jako  je  Menzel 
a  Leibl,  je  tu  velká  skupina  z  ciziny  in- 
spirovaných impressionistů.  První  zástupci 
nového  směru  soustředili  se  sprvu  v  Ber- 
líne, hlavně  kolem  osobnosti  Lieberman- 
novy,  později  stal  se  také  Mnichov  sí- 
dlem novotářův.  Vedle  těch,  kteří  se  brali 
hlavním  proudem  po  stopách  Francouzů  a 
k  nimž  se  přimkli  také  mladší  z  krajinářů, 
je  tu  arciť  řada  iednotlivců,  řešících  prin- 
cip dokonalého  tlumočení  zjevu  barevného 
a  světelného  svým  způsobem  zcela  osobi- 
tým. Z  nich  budiž  tu  jmenován  slavný  por- 
traitista  Lenbach.  Na  sklonku  století  vzor 
západu  vnesl  též  do  Německa  tendence  od- 
chylné od  realistického  nazírání  a  tlumo- 
čení skutečnosti.  Z  >  novoideaHstů  €  ně- 
meckých někteří  se  přimkli  k  geniálnímu 
Svýcaru  Boecklinovi.  Mnichov  stal  se  zase 
hlavním  střediskem  novotářů,  z  nichž  kaž- 
dý spatřuje  nejvyšší  cil  umění  v  absolutní 
volnosti  individualistického  nazírání.  Již 
dříve  šel  tu  takto  svou  cestou  Uhde,  lí- 
čící náboženské  sujety  se  zvláštním  slou- 
čením mysticismu  a  naturalismu.    Z  vůdců 


I  nejmladších    budtež    jmenováni    Stuck    a 

iKlinger.  ..    ^^  Ta, 

'  ^  Hudba. 

I  Počátky  hudby  v  N-ku  dlužno  hledati  již 
{  ve  středověku,  a  to  v  klášteřích  a  školách 
zvaných  Sángerschulen,  spíše  však  básni- 
ckých než  hudebních,  v  nichž  hudba  vystu- 
povala jen  málo  samostatně,  jakož  ještě  ve 
věku  XIII.  singen  a  sagen  bylo  stejného  vý- 
znamu. Znamenitými  skladateli  a  theoretiky 
byli  již  Notker  Balbulus  (f  912).  jeden 
z  nejlepších  pěstitelův  rhythmických  textů, 
jež  byly  podkládány  melodiím  halleluja,  a 
Franco  von  K6ln  ve  XII.  století,  autor 
nejstarší  známé  rozpravy  o  hudbě  mensu- 
rální,  Musica  et  cantus  mensurabilis;  později 
Heinrich  Isaac  (*  1450  snad  v  Praze),  kter^^ 
dokonce  předčil  tehdejší  cizí  vzory  ve  svýcn 
mších,  motettech  a  vícehlasých  písních.  Nic- 
méně tenkráte  hudba  německá  řídila  se  ve 
všem  všudy  vzory  nizozemskými  a  italskými, 
tím  spíše,  když  největší  z  nizozemských  hu- 
debníků, Orlandus  Lassus,  působil  v  N-ku. 
Z  té  příčiny,  iakož  i  proto,  že  hudba  nizo- 
zemská svým  kontrapunktem  a  svou  širokou 
vázaností  spíše  odpovídala  německému  du- 
chu a  německým  potřebám  církevním,  více 
v  N-ku  zdomácněla  než  hudba  italská.  Re- 
formace upoutala  hudbu  na  chrám,  a  zatím 
co  ostatní  uměny  živořily  více  nebo  méně, 
z  forem  hudebních  zvláště  svérázný  něme- 
cký chorál  a  později  pro  potřeby  protestan- 
tismu upravené  motetto  vyvíjely  se  prese 
všecku  svou  vázanost  a  omezenost  v  umě- 
lecký útvar  nad  míru  rozmanitý.  Hudba 
instrumentální,  která  přirozené  mohla  se  vy- 
víjeti teprve  mnohem  později  než  zpěv,  ome- 
zovala se  původně  (podobné  jako  i  v  jiných 
zemích)  na  t.  zv.  Spielleute,  kteří  se  svými 
nedokonalými  nástroji  vedli  život  šumařský, 
a  teprve  v  XV.  stol.  zřizují  se  ve  městech 
hudební  sbory  pištců  a  hudců,  kteří  dopro- 
vázeli v  kostele  zpěvy  a  při  slavnostech  vy- 
stupovali samostatně,  třeba  že  neměli  jeŠtČ 
samostatných  skladeb,  užívajíce  několikahla- 
sých  skladeb  vokálních,  při  čemŽ  jednotlivci 
svoje  party  všelijak  ozdobovali,  a  toto  >di- 
minuirenc  a  »coloriren«  stalo  se  pak  u  těchto 
instrumentalistů  zvláštním,  s  listu  provozo- 
vaným uměním.  Za  reformace  a  po  ní  věno- 
vána pozornost  varhanám,  jakožto  hlavnímu 
a  jedinému  nástroji  chrámovému,  a  proto 
protestantské  N.  severní  nejdříve  docílilo 
v  hudbě  jisté  samostatnosti,  ód  Luthera  po- 
čínaje celá  řada  skladatelů  pracovala  s  úspě- 
chem o  hudbě  chrámové,  a  to  zejm.  Tohan- 
nes  Eccard  (1533—1621,  zpěvy  vícehlasé), 
Heinrich  Schútz  zvaný  Sagitarius  (1585 
až  1672),  jehož  vlastni  zásluha  a  historický 
význam  spočívá  v  tom,  že  zavedl  do  N-ka 
hudební  vymoženosti  Itálie,  polyfonni  umění 
skladatelské  starší  školy,  jako!  i  dramati- 
ckou hudbu,  operu,  vypěstovanou  tam  kol. 
r.  1600;  pak  Sebastian  Bach  (1685—1750. 
v.  t.),  z  největších  umělců  hudebních  vůbec 
a  nejznamenitější  varhaník  své  doby.  Přes 
omezenost  hudebních  forem  takto  vypěsto- 


Némccko  (hudba). 


155 


váných  docíleno  přece  nejvčtší  umělecké 
svobody,  jakoi  toho  dfikazem  Georg  Fried- 
rich Hándel  (1685—1769.  v.  t.}.  Hudbu 
operoi  a  orchestrální  začalo  nejdříve  pěsto- 
vati N.  jižní,  zejména  Vídeň,  a  to  vlivem 
ItalianCl,  kteří  působením  zmíněného  Schiitze 
pronikli  asi  r.  1630  do  N-ka,  tak  že  kolem 
n  1700  opera  stala  se  panující  formou  hu- 
dební, p&Bobici  i  na  ostatní  hudební  útvary. 
Vlak  přes  rflzné  pokusy,  jako  Reinharda 
Keisera  (1673— 1739),  který  napsal  přes  100 
oper,  z  nichž  některé  dostaly  se  dokonce 
í  do  Paříže,  i  přes  opery  Hándelovy  opera 
néoaecká  nevyrovnala  se  opeře  francouzské 
a  italské,  naopak  dostala  se  do  naprosté  zá- 
rialosti  na  opeře  italské  tak,  že  i  severní 
N.  8  9ebou  strhla,  a  nejlepší  skladatelé  té 
doby,  jako  Karl  Heinr.  Graun  (1701—59), 
kráL  kapelník  v  Berlíně,  a  Joh.  Adolf  Has  se 
(1699—1783),  kapelník  v  Ďráždánech,  kom- 
ponovali docela  italsky.  Oba  dva  přivedli 
dokonce  italskou  operu  Scarlattiho  k  nebý- 
valé výái  a  oblibě,  tak  že  i  Bach  a  Hándel 
přicháxelí  v  zapomenuti,  a  teprve  Gluck  za- 
tlačil jeiich  opery,  třeba  Že  Hassova  hudba 
palijova  do  dnes  těží  se  pozornosti.  Kterak 
Vlachové  a  Francouzi  v  hudbě  instrumen- 
tální Tžude  udávali  tón,  toho  důkazem,  že 
řídili  všecky  větží  kapely  německé,  až  teprv 
Josef  Haydn  (1732—1809,  v.  t.)  způsobil  ve 
věci  té  obrat,  jeho  symfonie,  kvartetta  a  so- 
náty, samy  o  sobě  vynikající  nad  instrumen- 
tální tvorbu  souvěkou,  razily  slavně  cestu 
reformátoru  opery  Krížtofu  Willibaldu  Glu- 
ckovi  (1714—1787,  v.  t.)  a  Wolfgangu  Am. 
Mozartovi  řl756— 94,  v.  t),  který  přivedl 
opera  po  strance  hudební  k  dokonalosti  ne- 
bývalé. Po  stránce  zpěvní  a  dramatické  za- 
hajuje Mozart  stkvělou  řadu  německých  skla- 
datelův operních,  kteří  operu  německou  čím 
dile  tím  více  zdokonalovali.  Ludvík  van 
Beethoven  f  1770— 1827,  v.  t.)  značí  vůbec 
vrchol  uměni  hudebního  skoro  ve  všech 
ot>orech,  instrumentální  hudby  zejména,  a 
v  jeho  symfoniích  soustřeďuje  se  všechen 
význam  jeho  pro  hudbu  vůbec,  německou 
pak  zvláště.  V  oboru  písně  nad  jiné  vynikl 
Franz  Schubert  (1797—1828,  v.  t.),  jehož 
díia  v  N-ku  zdomácněla  a  náležejí  dosud 
k  nejatkvélejŠím  květům  písně  německé; 
jako  skladatel  symfonii  Schubert  přiblížil  se 
Beethovenovi  mnohem  více  než  jeho  vrstev- 
nicí. Trojice  tato,  Mozart,  Beethoven  a  Schu- 
bert, klcři  žili  bezmála  stejnou  dobou  a  vět- 
šinou ve  Vídni,  značí  klassicismus  německé 
hudby,  jenž  předčil  i  lesk  severoněmecké 
doby  Bachovy,  která  nicméně  zůstává  první 
co  ao  hloubky  a  všeobecnosti;  dohromady 
však  charakterisují  druhou  periodu  německé 
budby  a  znamenají  neobyčejný  rozmach,  jímž 
N.  postavilo  se  v  čelo  veškerého  snažení 
hudebního  nmČní,  zatlačujíc  zejména  Vlachy 
dotud  dominující.  Odtud  až  po  dobv  nejno- 
vější, ve  třetí  své  periodě,  německá  hudba 
jest  vůdčí,  třeba  že,  vyjma  snad  Wagnera,  I 
nemůže  se  jiŽ  honositi  individualitami  tak 
výraznými,  jakými  byli  Mozart,  Beethoven  a 


Schubert.  Těžisko  této  třetí  periody  nesou- 
střeďuje se  tak  jako  ve  předešlé  a  pojí  se 
v  ní  nejrozmanitější  snahy  umělecké.  Na 
Schuberta  navazuje  Robert  S  ch  u  m  a  n  n  (1810 
až  1856,  v.  t.),  na  Bacha  a  Hándela  Felix 
Mend eis sonn-Bart holdy  (1809  —  1847, 
v.  t.).  Oba  repraesentují  směr  romantický, 
který  r.  1820  v  něm.  hudbě  byl  zahájen. 
O  hudbě  dramaticko -divadel  ní  pracují  pak 
se  zdarem  Karel  Maria  Weber  (1786—1826), 
jehož  hudba  vyznačuje  se  zvláště  lidovým, 
německým  rázem,  uměleckým  taktem  a  smy- 
slem pro  dramatickou  účinnost,  Giacomo 
Meyerbeer  (1791—1864),  který  duchaplně 
dovedl  užiti  orchestru,  a  přede  všemi  Ri- 
chard Wagner  (1813—1883,  v.  t),  tak  že 
opera  opět  ociťuje  se  na  vrcholu  všech  umě- 
leckých snah.  Pro  operu  staví  se  všude  nád- 
herná divadla,  opatřená  velikým  apparátem 
všelikých  technických  vymožeností,  veřejnost 
zajímá  se  o  ni  daleko  více  než  o  všecky  ostat- 
ní formy  hudební  a  Richard  Wagner  snaží 
se  nejvíce  operu  emancipovati  ode  všech  ne- 
německých  vlivův  a  stop,  ba  staví  ji  na  zákla- 
dy docela  nové,  bera  ku  pomoci  stejně  mo- 
ment dekorativní  jako  recitativní  a  lyrický 
ve  zpěvu,  tónomalbu  v  instrumentaci  a  obec- 
nou zálibu  ve  staroněmeckých  pověstech. 
Wagner  omezuje  převahu  hudby  nad  poesií, 
chtěje  obnoviti  její  platnost  tak,  jak  asi 
tomu  bylo  v  antické  tragédii,  a  hledaje  plný 
účinek  hudebního  dramatu  jediné  v  jednotné 
součinnosti  hudby  s  poesií.  Wagner  značí 
mezník  německé  nudby  a  jest  posledním  je- 
jím velikánem;  všecko  ostatní  v  něm.  hudbě 
jest  pak  více  méně  jen  dalším  postupem  na 
cestách  dříve  vytčených.  Hudba  chrámová 
omezuje  se  na  skladby  menšího  druhu  a 
tam,  kde  pracuje  o  formách  rázu  většího 
(mše,  requiem,  oratorium),  užívá  jich  často 
jen  k  účelům  koncertním.  Vynikají  tu  Fried- 
rich Kiel  (1821—85),  Johannes  Brahms 
(*  1833)  a  zvláště  Franz  Liszt  (1811—1886. 
v.  t.),  také  z  nejvíce  vynikajících  hudebníků 
výkonných.  Oratoria  stala  se  skladbami  pólo 
církevními,  pólo  scénickými  a  celkem  a  po- 
měrně vyskytují  se  zřídka  mezi  pracemi  ně- 
meckých skladatelů,  kteří  raději  volívají  ob- 
líbenější látky  z  poesie  světské,  staroněme- 
cké nebo  severské,  jako  Bruch,  Brahms, 
Krug  a  j.  V  opeře  po  velkých  účelných  a 
jednotných  dílech  Wagnerových  vyskytuje 
se  jen  málo  pozoruhodného,  a  Goldmark 
(♦  1830).  Kienzl  (*  1857)  a J.  mají  úspěch 
spíše  přechodný  než  trvalý.  Z  ostatních  vy- 
nikají Nessler,  který  dovedně  užil  moderní 
písně;  v  komické  opeře  skladatelé  pracující 
po  vzoru  Alb.  Lortzinga  (1803—51),  který 
byl  první  a  jediný  z  německých  skladatelů, 
jenž  po  K.  Dittersdorfovi  (1739—99)  s  úspě- 
chem se  věnoval  komické  opeře  německé, 
a  to  Otto  Nicolai  (1810—1849)  a  Herm. 
Gotz  (1840—76),  jehož  opera  Der  Mlder- 
spenstigen  Záhmung  je  dnes  po  Wagnerových 
Meistcrsingrech  nejlepším  výtvorem  něme- 
ckým v  oboru  komické  zpěvohry.  Za  to  ope- 
retta  vykazuje  značný  rozmach,  a  je  to  opět 


156 


Německo  (dějiny). 


Vídeň,  ve  které  >némecký  Offenbach*  Suppé 
(♦  1820)  a  Strauss  (*  1825)  zakládají  no- 
vou školu  operettní;  působení  její  záhy  zna- 
menati i  v  N-ku  severním,  tak  ze  operetta 
zatlačuje  valnou  měrou  i  vážnou  operu. 
Hudba  instrumentální  ustupujíc  od  napodo- 
benin vokálních  a  operních  forem  obrací  se 
znovu  k  útvarům  osvědčeným,  jako  zejména 
symfoniím  (Brahms,  Ant.  Bruckner),  a  přibli- 
žuje se  tím  ke  klassicismu  Beethovenovu. 
Brahms  vůbec  nejvíce  vynikl  i  v  koncert- 
ních ouverturách  a  instrumentální  hudbě 
komorní. 

V  dějinách  hudby  německé  pro  nás  Če- 
chy zvláště  zajímavo  je  to,  že  přemnozí 
z  oěstitelův  umění  toho  v  N-ku  rodem  bvli 
z  Cech  a  ještě  dosud  drobná  práce  uměle- 
cká v  N-ku  namnoze  spočívá  v  rukou  če- 
ských, jakož  svědectvím  toho  jsou  četné  vý- 
konné síly  umělecké,  po  N-ku  roztroušené. 

Z  hojné  literatury  o  německé  hudbě  dlužno 
poukázati  k  četným  dílům  biografickým  ně- 
meckých hudebníkův,  zvláště  pak  uvádíme: 
Becker,  EHe  Hausmusik  in  Deutschland  im 
XVI.,  XVII.  u.  XVm.  Tahrh.  (Lips.,  1840); 
Winterfeld,  Der  evangel.  Kirchengesang  (t, 
1843—1847);  Lindner,  Die  erste  stehende 
deutsche  Oper  (Berlín,  1855);  Naumann, 
Deutsche  Tondichter  von  Seb.  Bach  bis  auf 
d.  Gegenwart  (5.  vyd.  Berl.,  1882);  Brendel, 
Gesch.  d.  Musik  in  Italien,  Deutschand  und 
Frankreich  (7.  vyd.  Lips.,  1888);  H.  Kretzsch- 
mer.  Ober  den  Stand  d.  óffentlichen  Musik- 
pHege  in  Deutschland  (Lips.,  1881).  Mimo  to 
v  každých  dějinách  hudby  o  německé  hudbě 
zvlášť  zmínka  se  Činí. 

Dějiny. 

Za  starého  věku  známo  bylo  N,  jmé- 
nem Germania,  obyvatelé  G  e  r  m  a  n  i. 
Stará  Germanie  byla  však  rozsáhlejší  než 
N.  nynější,  a  také  obyvatelstvo  nenáleželo 
vesměs  ke  kmeni  germánskému.  První, 
ovšem  velmi  kusé  vědomosti  o  části  Ger- 
manie přinesl  řecký  kupec  Pytheas  (v. 
t.)  z  Massilie  (ok.  r.  350  př.  Kr.)  ze  své 
cesty  k  břehům  Severního  moře.  Koncem 
II.  stol.  př.  Kr.  bylo  se  Římanům  brániti 
proti  nájezdu  dvou  severoněmeckých  kmenů; 
JSOU  to  Cimbrové  a  Teutoni  řr.  113—102 
př.  Kr.).  V  I.  stol.  př.  Kr.  šíření  moci  řím- 
ské do  Gallie  a  do  zemí  alpských  vedlo 
k  přímým  stykům  Římanů  s  Germanií.  Cae- 
sar  opanováním  Gallie,  při  němž  nepřá- 
telsky se  srazil  s  germánským  náčelníkem 
Ariovistem,  pošinul  hranice  panství  řím- 
ského až  k  Rýnu,  tedy  k  samým  hranicím 
Germanie.  V  jeho  díle  »0  válce  gallskéc 
Čteme  první  obšírnější  zprávy  o  Germanech. 
Za  vlády  cis.  Augusta  (r.  30  př.  Kr.  až  14 
po  Kr.)  opanovali  jeho  nevlastní  synové,  Ti- 
berius  a  Drusus  země  alpské  až  k  Dunaji  a 
podnikli  r.  12  př.  Kr.  se  strany  gallské  i  od 
zemí  alpských  soustavný  boj  o  vlastní  Ger- 
manii. Legie  římské  pronikly  až  k  Veseře  a 
k  Labi;  k  utvrzeni  nového  panství  zaklá- 
dány četné  tvrze,  z  nichž  přední  byla  Aliso 


(v.  t.)  při  vtoku  Elisy  do  Lippy.  Avšak  po- 
rážkou, již  legát  Quinctilius  Varus  (v.  t.) 
utrpěl  od  náčelníka  Cherusků  Arminia 
v  Teutoburském  lese  (r.  9  př.  Kr.)  nové 
panství  zvráceno  úplně.  Výprava  syna  Dru- 
sova,  Germanika,  do  vnitra  Germanie 
(r.  15—16  po  Kr.)  neměla  následků  trvalých. 
Hranicí  panství  římského  zůstával  pak  zhruba 
na  západě  Rýn,  na  jihu  Dunaj.  Pouze  za  hor- 
ním Rýnem  a  Dunajem  opanováno  koncem 
I.  století  po  Kr.  území  zvané  Agri  Decu- 
mates  (v.  t.).  K  ochraně  panství  římského 
zbudován  tu  proslulý  násep  (limes).  Na  levém 
břehu  Rýna  Římané  utvořili  dvě  provincie. 
Germanii  superior  (v.  t.)až  k  ústí  Nahý, 
a  Germanii  inferior,  jež  při  ústí  Rýna 
sahala  též  na  pravý  břeh  této  řeky;  ale  pro- 
vincie ty  náležely  zeměpisně  vlastně  ke 
Gallii.  Četná,  později  kvetoucí  města  v  těchto 
končinách  (Kolín,  Mohuč,  Spýr,  Štrasburk, 
Koblenc  a  j.)  sahají  původem  svým  do  doby 
římské. 

V  III.  stol.  po  Kr.  poměry  v  Germanii  po- 
čínají se  měniti.  Jednotlivé  kmeny  sdružují 
se    ve    větší    celky,    které    pak   přecházejí 
k  útoku  proti  ří^  Římské.   Přední  z  nidi 
jsou:    Frankové    na   středním    a    dolním 
Kýně,  A  lam  ani   na   hor.  R^ně   a  Dunaji, 
Frísové  na  pobřeží  moře  Severního,  Sa- 
šové na  dol.  Labi  a  Veseře,   dále  na  vý- 
chod Durynkové,  Markomani,  Lango- 
bardi,  Burgundové  a  Go  tové.   Ve  IV. 
stol.    počíná    t.    zv.    veliké    stěhování    ná- 
rodů, jemuž  západní  říše  Římská  padla  za 
obět.   Na  jejím  území  založili  si  říše  jedno- 
tliví ze  jmenovaných  národů  germánských^ 
kteří   buď  úplně,   buď  z   části    z   původní 
otčiny  se   vystěhovali.  ^Kmenové,  kteří   — 
aspoň  větším  dílem  —  setrvali  ve  vlastním 
N-ku  a  slili  se  postupem  času  v  nynější  ná- 
rod německý,  jsou  pak  zejména:  Na  severu 
Frísové  a  Sašové,  ve  středu  Frankové  a  Du- 
rynkové, na  jihu  Alamani  a  Bavoři.  Východně 
od  nich  byla  sídla  národů  slovanských,  kteří 
v  době  stěhování  národů   posunuli  se  po- 
zvolna až  k  Labi  a  Sále  a  do  východních 
zemí  alpských.    Přední  z  řečených   kmenů 
byli  Frankové,  kteří  opanovali  Gallii  a  tam 
založili  mocnou  říši.  Koncem  V.  století  při- 
jali pod  králem  Chlodvikem  (v.  t.)  kře- 
sťanství.  Říši  Francké  musili  se  záhy  pod- 
dati též  Alamani,  Durynkové,  Bavoři  a  Frí- 
sové.   Pod  záštitou   říše  Francké  Šířilo   se 
křesťanství  do  vnitra  N-ka.  Ze  značného  po- 
čtu missionářů,  kteří  jednotlivým  kmenům 
hlásali  křesťanství,  nejdůležitější  jest  Anglo- 
sas  Vinfrid-Bonifacius  Tv.  Bonifác  1)» 
přední  apoštol  Němcův  a  tvůrce  církevního 
zřízení  německého,  jehož  vrcholem  bylo  arci- 
biskupství v  Mohuci  založené  r.  745.  Mocný 
král  francký  a  od  r.  800  císař  římský  Karel 
Veliký  (768— 814,  v.  t.)  podrobil  si  po  kru- 
tých válkách  a  ke  křesťanství  přivedl  také 
Sasy,    ostatní    pak   kmeny    německé    uvedl 
v  tužší  jednotu  s  říší  Franckou.  Kmenoví  vé- 
vodové odstraněni  a  vŠude  provedeno  pra- 
videlné rozdělení  na  hrabství.  Uzemí  při  hra- 


Německo  (dějiny). 


157 


ničích  a  v  krajich  nedostatečné  podrobených 
měla  ZTlá&tni  zřízeni  a  slula  marky  (viz 
Marka  2).  Tak  dostalo  se  N-ku  —  v  rámci 
oviem  říáe  Francké  —  pevné  církevní  i  státní 
or^nísace.  Jednota  řiáe  Francké  však  ne- 
trvala dlouho.  Již  r.  843  rozdělili  se  tři  sy- 
nové Ludvika  Pobožného  (f  840)  ve  Ver- 
dunu  o  panství  otcovo,  a  východní  čásť, 
tedy  krajiny  nynějšího  Nka,  obdržel  Lud- 
vík (v.  t.  27),  příjmím  Němec  (f  876).  Hra- 
nicí jeho  panství  byl  na  záp.  Rýn,  na  jehož 
levém  břehu  příslušely  k  němu  jenom  Mo- 
háč, Spýr  a  Vorros.  Po  smrti  svého  synovce 
Lothara  II.  (869^  Ludvík  smlouvou  Merscn- 
tkoa  (870)  nabyl  také  Části  jeho  panství,  zva- 
ného po  oěm  Lotrinskem,  až  k  Mosele, 
Oorthě  a  Móse.  Na  jihu  obsahovalo  panství 
Ludvíkovo  ještě  Rhaetii  (sv.  část  Švýcar)  a 
nypějií  rakouské  země  alpské  mimo  nejjiž- 
nější jejich  část.  Na  východě  osobovali  si  pa- 
oovntci  frančtí  od  doby  Karla  Velikého  vrchní 

ganstvi  nad  slovanskými  kmeny  v  Polabí  (viz 
altičtí  Slované)  i  nad  Čechy  a  Mora- 
vany, jenže  panství  to  bylo  velmi  vratké  a 
vedeoy  proto  v  těchto  končinách  i  později 
ustavičné  boje.  V  Čele  církevní  organisace 
říše  Ludvíkovy  stálo  té  doby  patero  arci- 
biskupů: mohučský,  primas  říše,  kolínský, 
trevírský,  hamburský  a  solnohradský.  Po 
smrti  Ludvíkově  říše  jeho  rozdělena  mezi 
jnrny  Ludvíka  U.,  Karlmanna  a  Karla 
Tlustého,  ale  Karel  Tlustý  brzy  sjednotil 
po  smrti  obou  bratří  celé  panství  otcovo 
ve  svých  rukou  r.  882.  Roku  880  říše  Vý- 
cbodolrancká  získala  i  západní  Lotrinsko 
ai  k  Šeldé.  Karel  Tlustý  uznán  později  ^885) 
ta  panovníka  i  v  říši  Západofrancké  a  získal 
též  korunu  císařskou,  takže  sjednotil  celou 
Kli  Karla  Vel.  ve  svých  rukou;  ale  byl  muž 
slabý,  který  neuměl  uhájiti  svých  zemí  proti 
oepfátelfim  vnějším,  jmenovitě  proti  loupeži- 
vým  Normanům,  ani  proti  rozkladným  živlům 
vnitfním,  a  byl  proto  r.  887  svržen.  Panství 
v  říší  Východofrancké  zmocnil  se  Arnulf, 
syn  KarlmannŮv,  dosud  vévoda  korutan- 
ský,  muž  rázný  a  statečný.  Od  Normanův 
osvobodil  N.  vítězstvím  nad  Dylou  (891), 
proti  mocnému  knížetí  moravskému  Svato- 
ploko  vi  (v.  t.)  spojil  se  s  Madary  a  vypravil 
se  také  dvakrát  do  Itálie,  kde  r.  896  došel 
koruny  císařské.  Za  nezletilého  jeho  syna 
LudvíkalV.  Dítěte  (899— 911.  v.  Ludvík 
29;  stihly  říši  velké  pohromy.  K  dřívějším 
oeplátelům  přidružili  se  divocí  Madaři,  kteří 
vyrritívŠe  říši  Svatoplukovu,  podnikali  zhoub- 
né vpády  do  vŠech  končin  N-ka.  Uvnitř  jed- 
nota fiíe  se  uvolnila;  v  čelo  jednotlivých 
bývalých  kmenů  (Sasů,  Franků,  Alamanu  č. 
Švábů,  Bavorů,  pak  i  v  Lotrinsku^  vstupují 
ta  slabostí  ústřední  vlády  znovu  dědiční  vé- 
vodové. 

Ludvíkem  FV.  vymřel  rod  KarlovcŮv,  a 
všechny  kmeny,  mimo  Lotrinky,  zvolily  si, 
ncdbajtce  Karlo vcŮ  západofranckých,  no- 
vého paacvpnn  v  c.-obě  Konráda,  vévody 
trsnckého.  Konrád  n  pomoci  vyššího  du- 
chovenstva pokoušel  se  odstraniti  vévody  a 


obnoviti  královskou  moc  v  původním  roz- 
sahu, ale  bez  výsledku.  Po  smrti  Konrádově 
zvolen  od  Frankův  a  Sasů  za  krále  vévoda 
saský  Jindřich  (919—936,  v.  t),  který  brzy 
došel  uznání  též  od  ostatních  kmenů.  Tím 
prvenství  v  říši  přešlo  na  kmen  saský,  a 
byla-li  Již  smrtí  Ludvíka  Dítěte  přetržena 
slabá  páska  jedné  dynastie,  jež  dosud  udržo- 
vala jakési  vědomí  původní  jednoty  říše  >Zá- 
padofrancké«  s  říši  >Východofranckou«,  tož 
vědomí  to  přestalo  nyní  úplně.  Z  říše  Vý- 
chodofrancké stává  se  říšeNěmecká.  Jin- 
dřich vzdal  se  marné  snahy  odstraniti  kme- 
nové vévody,  ale  uměl  je  aspoň  do  té  míry 
podříditi  koruně,  že  mohl  zase  rázněji  vy- 
stupovati na  venek.  Připojil  opět  k  říši  vé- 
vodství  Lotrinské  (925),  uvedl  v  tužší  závis- 
lost polabské  Slovany  a  knížete  českého 
(928—929),  porazil  r.  933  rozhodně  Maďary, 
ano  pomýšlel  i  na  výpravu  do  Itálie.  Svému 
synu  Otovi  I.  zabezpečil  nástupnictví  tím,  že 
jej  dal  voliti  již  za  svého  života.  Příkladu 
toho  následovali  všichni  pozdější  panovníci, 
čímž  vznikaly  jednotlivé  dynastie  na  trůně 
německém,  ač  jinak  N.  zůstalo  vždy  říší  vo- 
lební. Ota  I.  (936—973,  v.  t)  byl  z, nejzna- 
menitějších panovníků  německých.  Ústřední 
moc  královskou  zvýšil  tím,  že  vévodství  udílel 
jen  osobám  sobě  oddaným  a  vévodům  po- 
stavil po  bok  úředníky  královské,  falc- 
krabí  (v  t.).  Také  duchovenstvo  bylo  jemu 
i  jeho  nástupcům  dlouho  oporou  proti  živ- 
lům odstředivým.  V  postupu  moci  německé 
na  venek  učiněny  velké  pokroky.  Dánsko 
uznalo  svrchovanost  Otovu.  Odpor  Polabanů 
přemožen  a  křesťanství  i  moci  německé  dán 
tu  pevný  podklad  založením  četných  biskup- 
ství (Stargrad,  Havelberk,  Brandenburk,  Žič, 
Míšeň)  a  zejména  r.  968  arcibiskupství  mag- 
deburského. K  dokonalému  utvrzení  panství 
nad  Polabím  bylo  ovšem  potřebí  ještě  mno- 
hých bojů,  jež  trvají  až  do  2.  polovice  Xn. 
stol.  (v.  Baltičtí  Slované).  Moc  Maďarů 
zlomena  nadobro  vítězstvím  nad  Lechem 
(955).  Důležité  a  směrodatné  pro  všechnu 
další  budoucnost  byly  Otovy  výpravy  do 
Itálie  (951—52,  961—65,  966—72).  Na  druhé 
výpravě  opanoval  Itálii  a  dal  se  v  Římě  ko- 
runovati na  císaře  římského.  Od  té  doby 
Itálie  a  hodnost  císařská  zůstává  spojena 
s  korunou  německou.  Každý  následující  nově 
zvolený  král  německý  byl  zároveň  praede- 
stinovaným  králem  italským  a  císařem  řím- 
ským, ale  tituloval  se  tak  až  do  konce  stře- 
dověku teprve  po  korunovaci,  pro  niž  pod- 
nikal zvláštní  »jizdu<  do  Říma.  Spojení  mezi 
Itálií  a  N-kem  mělo  pouze  ráz  jakési  perso- 
nální unie,  takže  »svatá  Říše  římská  ja- 
zyka německého*  r.  962  založená  sklá- 
dala se  ze  2  na  sobě  nezávislých  celků.  Spo- 
jením tím  těžiště  politiky  králŮ  německých 
na  dlouhou  dobu  přeneseno  do  poměrů  ital- 
ských. To  ukázalo  se  již  za  Oty  II.  (976  až 
983),  který  mamě  se  pokoušel  opanovati  od 
Řeků  kraje  dolnoitalské,  a  ještě  více  za 
Oty  III.  (983-1002),  blouznivého  mladíka, 
který,  když  samostatné  ujal  se  vlády,   po- 


158  Německo  (dějiny). 

mýšlel  dokonce  Řím  učiniti  střediskem  své  i  cbova  Tindřicha  V.  (1106 — 1125,  v.  t,)  kon- 
říse,  v  níž  N.  by  bylo  pouze  zemí  vedlejší,  koř  datem  Vormským  (1122)  v  ten  smysl. 
Za  těchto  okolností  vzmohli  se  sousedé  N-ka,  |  že  biskupové  měli  býti  sice  voleni  od  svých 
Dánové  a  Slované  —  založena  zejména  mocná ;  kapitol,  ale  za  přítomnosti  plnomocníka  krá- 
říše  Polská  —  a  uvnitř  říše  vzrostla  moc ,  lovskébo,  a  nově  zvolený  měl  sice  uváděn 
velmožův  a  vyššího  kléru.  Za  Oty  II.  zři-  býti  do  svého  úřadu  od  papeže  udělením 
zeno  (976)  nové  vévodství  Korutanske  a  marka  berly  a  prstenu,  ale  od  krále  uváděn  v  držení 
Východní  dostala  se  v  držení  Babenberků. ;  světských  statkův  udělením  žezla,  a  to  před 
Nástupce  Otův  Jindřich  II.  Svatý  (1002  až  |  vysvěcením.  Konkordát  tento  byl  tedy  jakýsi 
1024^  třemi  výpravami  obnovil  panství  nad  kompromiss  mezi  bojujícími  stranami,  ale 
Itálii ,  proti  němuž  ke  konci  vlády  Otovy  |  přes  to  znamenal  velikou  porážku  moci  cí- 
nastala  reakce,  ale  věnoval  se  přece  více  '  sařské  na  prospěch  papežství.  Kdežto  až  dosud 
zase  poměrům  německým.  Proti  Polsku  ne-  církev  od  doby  Oty  I.  stála  theoreticky  sice 
přálo  mu  štěstí;  v  míru  Budišínském  (1018)  jen  v  ochraně,  ale  skutečné  v  područí  císař- 
musil  Boleslavovi  Chrabrému  ponechati  Lu-  ^  ství,  povzneslo  se  nyní  papežství  do  po- 
zici. Jím  vymřel  rod  Sasky  a  za  nástupce  j  předí  a  brzy  počalo  se  domáhati  dominují- 
jeho  zvolen  Konrád  II.,  vévoda  francký,  I  čího  postavení  n a d  císařstvím.  Také  v  N-ku 
zakladatel  rodu   Franckého  č.  Salského.    samém  dlouhý  boj  byl  na  škodu  moci  krá- 

Konrad  II.  (1024—1039)  obnovil  převahu  lovské;  urychlil  vývoj,  který  od  delší  doby 
N-ka  na  východě  pokořením  Polska  a  Čech,  j  se  připravoval  a^  také  potom  pokračoval.  Již 
utvrdil  dvéma  výpravami  (1027,  1038—1039)  ^  od  dob  posledních  Karlovců  stav  drobnéj- 
panství  nad  Itálii  a  opanoval  r.  1032  králov-  ších  svobodných  statkářů  řidnul  pod  tíhou 
ství  Burgundské  (Arelatské),  které  však,  po-  !  břemen  vojenských  a  jiných  povinností  říš- 
dobně  jako  Itálie,  trvalo  i  nadále  proti  N-ku  ských.  Svobodní  dříve  držitelé  pozemků  byli 
jako  zvláštní  celek  a  mělo  svou  vlastní  kan-  nuceni  vstupovati  v  manský  poměr  k  vel- 
celář.  Moc  králů  německých  v  tomto  krá- '  možům  světským  i  duchovním,  jejichž  moc 
lovství  nikdy  nebyla  veliká  a  klesla  časem  I  rostla  tou  měrou,  jako  ubývalo  středního 
tak,  že  království  Arelatské  rozpadlo  se,  a  stavu.  Tak  vznikla  v  N-ku  mocná  aristokracie, 
jednotlivá  territoria  dostala  se  ve  XII. — XIV.  j  jež  stále  oslabovala  moc  královskou  doniá- 
stol.  řadou  annexí  pod  panství  francouzské. '  hajic  se  dědičnosti  úřadův  a  osvojujíc  si  ve 
Ve  vnitřní  politice  přestal  Konrád  hledati  I  svých  územích  kus  po  kuse  práva  dříve  krá- 
oporu  v  duchovenstvu,  jehož  moc  přízní  lovská.  Bouřlivá  doba  boje  o  investituru  sna- 
dřívějších  panovníků  přes  míru  vzrostla,  i  hám  jejich  byla  na  prospěch,  a  moc  ducho- 
ale  opíral  se  jak  v  N-ku  tak  v  Itálii  o  nižší '  venstva  konkordátem  Vormským  beztoho 
šlechtu.  Jeho  syn  Jindřich  III.  (1039—1056)  ■  posílena. 

přinutil  r.  1044  i  Uhry  k  uznání  lenní  závi-  Po  vymření  rodu  Franckého  nejbližším 
slosti  na  říši  a  mocnou  rukou  zasáhl  také  |  dědicem  koruny  byl  rod  Hohenstaufský,  za- 
do  rozháraných  záležitostí  církevních ;  od  i  stoupený  té  doby  dvěma  bratry  Bedřichem 
r.  1046  sám  rozhodoval  o  obsazování  stolec  >  a  Konrádem,  synovci  zemřelého  krále.  Zvo- 
papežského.  !  len   však   vévoda   saský   Lothar   Supplin- 

Za  Konráda  II.  a  Jindřicha  III.  moc  králů  v  burský  (v.  Lothar  2),  který  překonal  od- 
německých  dostoupila  vrcholu,  ale  utrpěla  I  boj  strany  staufské  a  rázně  panoval  až  do 
veliké  rány  v  době  následující.  Příčinou  byla  I  r.  1137.  Teprve  po  jeho  smrti  dostal  se  vol- 
jednak  nezletilost  Jindřicha  IV.  a  nepořáclky  bou  na  trůn  Konrád  III.  Staufský  (1138 — 52, 
v  době  té  nastalé,  potom  povstání  Sasů,  za- 1  v.  t),  ale  tím,  že  pominut  mocný  zet  Lotha- 
viněné  r.  1073  nátisky  úředníků  královských, '  rův,  Jindřich  Pyšný,  vévoda  saský  a  bavor- 
jež  nabylo  dokonce  rázu  kmenového  odboje,  j  ský,  došlo  k  domácímu  boji  mezi  Hohen- 
ale  hlavně  veliký  konflikt  mezi  císařstvím  a  i  staufy  a  Velfy,  který  s  přestávkami  vlekl  se 
papežstvím,  vyvolaný  snahami  papeže  Ře- '  přes  celou  vládu  Konrádovu.  Vláda  ta  vů- 
hoře  VII.  (1073—1085)  o  vybavení  církve  bec  nebyla  šťastna,  a  přece  podnikl  król 
ze  vlivu  světského.  Vnitřních  poměrů  němé-  ,  v  1.  1147 — 1149  křížovou  výpravu  do  Pale- 
ckých  týkal  se  tu  hlavně  požadavek  papež-  stiny.  Jeho  nástupcem  byl  synovec  jeho, 
ský,  aby  vyšší  benefícia  církevní  obsazována  slavný  Bedřich  I.  Barbarossa  (1152 — 1190, 
byla  svobodnou  kanonickou  volbou  bez  vlivu  v.  t.),  jehož  dlouhé  panování  čítá  se  k  nej- 
koruny,  jež  dosud  obsazování  prováděla  sa- 1  skvělejším  v  dějinách  německých.  Bedřich 
ma.  Ale  duchovenstvo  německé  dostalo  se '  uklidil  spor  s  Velfy  a  pevnou  rukou  obno- 
za  dřívějších  dob  přízní  panovníků  v  držení ,  vil  aspoň  zevní  svrchovanost  N-ka  v  Dánsku, 
rozsáhlých  statkův  a  veliké  moci,  a  nemohl ;  Polsku  a  v  Čechách.  Hlavní  však  zření  obra- 
tedy  král  německý  provedení  myšlenky  té  ,  cel  k  Itálii.  Jeho  autokratické  snahy  vedly 
v  celém  jejím  dosahu  naprosto  dopustiti.  I  tu  (od  r.  1157)  k  novému  konfliktu  s  kurií. 
Nastal  zápas  známý  pode  jménem  boje  ,  která  sama  zase  po  svém  prvním  vítězství 
o  investituru.  Boj  ten,  který  s  sebou  !  počala  Činiti  nároky  na  první  místo  ve  světě 
přinesl  domácí  válku  v  N-ku  samém,  kde  křesťanském ;  k  tomu  přidružil  se  boj  s  moc- 
dva  protikrálové  (Rudolf  Švábský,  1077  nými  městy  severo-italskými,  jež  Bedřich 
až  1080,  a  Heřman  Lucemburský,  1081  až  zbaviti  chtěl  jejich  rozsáhlé  autonomie  a 
1088)  vystoupili  proti  Jindřichovi,  vlekl  se  nad  niraiŽ  obnoviti  chtěl  moc  císařskou  ve 
dlouho  a  ukončen  byl  teprve  za  syna  Jindři-  I  smysle  práva  starořímského.  Ale  boj  vydařil 


Německo  (dějiny). 


159 


se  Te  prospěch  papeže  a  měst,  a  Bedřich 
musil  zanechati  sv^ch  snah  (r,  1183).  Ukon- 
čený již  spor  s  Velfy  vrátil  se,  když  Jin- 
dřich Lev  (v.  Jindřich  14),  vévoda  saský 
a  bavorský,  odepřel  císaři  pomoc  proti  mě- 
st Am  lombardským.  Císař  odňal  mu  obě 
▼évodství;  Bavorsko  —  od  něhož  mimo  jiné 
odtrženo  Štýrsko  jako  zvláštní  vévodstvi  — 
dal  Otovi  Wittelsbaáskému,  Sasko  pak  roz- 
kouskováno  v  několik  dílů.  Podobně  stalo 
se  postupem  Času  již  dříve  všem  vévodstvím. 
Území  jednotlivých  pánfl  duchovních  i  svět- 
ských za  rozličných  okolností  vytrhována 
z  moci  vévodA.  Posledně  došlo  nyní  i  na 
Sasko.  Tak  drobila  se  dřívější  kmenová 
území  na  menší  panství  a  tím  zároveň  tvo- 
řila se  zvláštní  třída  aristokracie,  říšská  kní- 
žata, držitelé  území  pouze  králi  a  žádnému 
jinému  pánu  podřízených  (pro  tuto  bezpro- 
střední podřízenost  vyvinul  se  pojem  reichs- 
unmittelbar).  Stav  říšských  knížat  počal 
se  tvořiti  ve  XII.  stol.  a  ustálil  se  zejména 
v  době  Bedřichově.  Náleželi  k  nim  vévodové, 
íalckrabata,  markrabata,  lantkrabata,  arci- 
biskupové, biskupové,  pokud  vládli  bezpro- 
středním územím,  a  někteří  opati. 

Když  Bedřich  r.  1187  vypravil  se  na  třetí 
výprava  křížovou,  ujal  se  vlády  syn  jeho 
Jmdřicb,  který  sňatkem  získal  království 
obou  Sicilií.  Byl  to  muž  rázný  a  násilnický, 
který  tanáŠel  se  dalekosáhlými  plány  založiti 
veliké  světové  panství,  ale  zemřel  předčasně 
r.  1197.  Smrti  jeho  bylo  N.  uvrženo  do 
dlouhé  domácí  války  o  korunu,  způsobené 
dvojitou  volbou r.  1198  mezi  Filipem  Šváb- 
skem a  Otou  Brunšvickým,  později  pak 
voít>ou  mladého  syna  Jindřichova  Bedřicha 
n.  proti  Otovi  (1212).  Papež  i  knížata  ovšem 
těžili  z  toho  boje,  a  těžil  z  něho  i  kníže  český 
Přemysl  I.,  který  jnimo  jiné  vymohl  si  důstoj- 
nost Královskou,  i  dánský  král  Valdemar  11. 
Bedřich,  který  r.  1215  došel  všeobecného 
□znání,  by]  vychováním,  smýšlením  a  cítěním 
spíše  Vlach  nežli  Němec  a  věnoval  se  v  přední 
řadě  poměrům  italským,  jmenovitě  správě 
svého  dědičného  království  Sicilského,  kde 
i  většinou  trávil.  V  N-ku,  o  jehož  vnitřní 
vývoj  málo  se  staral,  zastupovali  jej  v  po- 
zdějších letech  jeho  synové  Jindřich  (1220—35) 
a  po  něm  Konrád  (IV.,  v.  t.).  V  Itálii  do- 
stal se  Bedřich)  ač  nerad,  jako  jeho  děd  do 
boje  a  papežem,  na  jehož  straně  stála  také 
Francie  a  města  italská.  Spor  vedl  až  k  tomu, 
le  Bedřich  r.  1245  i  se  svou  rodinou  dán  do 
klatby.  Z  toho  pošla  válka  občanská;  zvoleni 
proUkrálové  Jindřich  Raspc  (1246—47)  a 
Vilém  Holfandský  (1247—1266).  N.  se 
rozstoupilo  na  stranu  Hohenstaufskou  a  pa- 
pežskou, a  rozdvojeni  nepřestalo  ani  smrtí 
Bedřichovou  (1250).  Syn  BedHchův  Konrád 
rv.  (t  1254),  nemoha  se  v  N-ku  udržeti,  ode- 
šel do  Itálie  hájit  svého  dědictví  proti  pá- 
lí. Ale  i  jeho  soupeř  Vilém  Hollandský, 
po  jeho  odchodu  pole  opanoval,  po- 
žíval pramalé  vážnosti.  Po  jeho  smrti  došlo 
r.  1257  znovu  k  dvojité  volbě,  z  níŽ  jako 
králové  vyšli  2  cizinci,  Alfons  (v.  t),  král 


kastilský,  spřízněný  s  Hohenstaufy,  a  an- 
glický princ  Richard  Cornwallský. 
ve  skutečnosti  však  nenabyl  žádný  z  obou 
králů  náležité  vážnosti  a  moci.  Alfons  do- 
konce do  N-ka  ani  nepřišel.  N.  bylo  fak- 
ticky bez  ústřední  moci;  jest  to  doba  t.  zv. 
interregna,  jež  trvá  až  do  r.  1273.  Rod 
Hohenstaufský  v  té  době  vymřel.  Poslední 
jeho  potomek  Konrád in,  syn  Konráda  IV., 
padl  r.  1268  v  boji  dobývaje  svého  sicil- 
ského dědictví. 

Poměry,  jež  nastaly  po  smrti  Jindřicha  VI. 
r.  1197  a  hlavně  v  době  interregna,  vedly 
k  hlubokému  úpadku  moci  královské,  z  ně- 
hož se  již  nepozvedla.  Většina  práv  dříve 
královských  přešla  na  knížata  v  jejich  úze- 
mích, jak  se  byla  až  do  té  doby  vytvořila, 
a  knížata  stávali  se  tak  znenáhla  panovníky 
stojícími  pod  svrchovaností  královou.  Ta- 
kový stav  věcí  jevil  se  již  za  Bedřicha  II. 
Mezi  knížaty  vystupuje  v  této  době  v  po- 
předí 7  >kurfirštŮ€,  na  něž  obmezilo  se 
ok.  pol.  XIII.  stol.  právo  voliti  krále.  První 
volba,  při  níž  vystupuje  kurfirštské  kolle- 
gium  (v.  t.),  jest  r.  1257.  Kurfirštové  těžili 
ovšem  ze  svého  práva  na  újmu  moci  králov- 
ské a  nejednou  své  hlasy  takořka  prodávali. 
Vedleknížat  nabývají  důležitosti  politické 
také  města.  Vznik  a  vývoj  právních  poměrů 
měst  německých  není  dosud  uspokojivě  ob- 
jasněn; jisto  však  jest,  že  na  poč.  stol.  XIII. 
města  vystupují  jako  činitel  politický.  Sluší 
tu  ovšem  rozeznávati  říšská  města  od  měst, 
jež  jednotliví  knížata  zakládali  na  svých  úze- 
mích a  jež  byla  úplně  podřízena  jejich  země- 
panské  moci.  Ve  rmutných  dobách  inter- 
regna a  také  později  sestupovala  se  města 
k  hájení  svých  práv  v  branné  spolky.  Nej- 
známější spolek  měst  německých  mozději 
také  neněmeckých),  ale  s  rázem  více  ob- 
chodním než  politickým,  jest  hanza,  jejíž 
květ  ovšem  spadá  teprve  do  pozdějšího 
středověku.  Města  za  stíPedověku  soustřeďo- 
vala v  sobě  veškeren  průmysl  a  obchod.  — 
Jiný  nový  stav,  který  se  vytvořil  v  době 
mezi  XI.— XIII.  stol.  a  na  poč.  XIII.  stol. 
vystupuje  již  jako  uzavřený  celek,  jest  ry- 
tířstvo. Stav  ten  vyvinul  se  z  největší  části 
z  lidí  původně  nesvobodných,  t.  zv.  mini- 
steriálův  a  censuálův  (v.  t.).  Ti  konajíce 
v  plucích  knížat  neb  králů  službu  vojenskou 
na  koních,  povznesli  se  znenáhla  i  nad  prosté 
svobodníky  a  tvoří  zvláštní  stupeň  šlechtický, 
jakožto  nový  střední  stav  mezi  nižšími  vrst- 
vami a  vysokou  aristokracií.  Politický  roz- 
klad N-ka  neměl  vlivu  na  kulturní  vývoj. 
Právě  ve  XIII.  stol.  pěstování  věd  a  uměni 
dostoupilo  znamenité  výše.  Také  na  venek 
živel  německý  se  šířil.  Německé  řády  rytíř- 
ské založili  si  panství  v  Průších  a  v  Li- 
vonsku.  Do  Polska,  do  Cech,  do  Uher 
hrnuli  se  němečtí  osadníci. 

Interregnum  trvalo  až  do  smrti  Richarda 
Comwallského  (r.  1272).  Stav  bezvládí,  který 
nastal  v  této  době,  a  zejména  vzrůst  moci 
krále  českého  Přemysla  U.,  který  ve  svých 
rukou  v  době  té  sjednotil  větší  čásť  nyněj- 


160 


Německo  (dějiny). 


ších  rakouských  zemí  alpských,  přiměl  kní- 
žata, že  po  smrti  Richardově,  nedbajíce  Al- 
ionsa  Kastilského,  přikročili   k  nové  volbě 
a  8  pominutím   voličských   práv  Přemyslo- 
vých zvolili  r.  1273  švábského  hraběte  Ru- 
dolfa Habsburského    (1273—1291).    Ru- 
dolf byl   muž   prakticky.   Dohodl  se  s  pa- 
pežem a  vzdal  se  všecn  plánů  Hohenstauf- 
ských  v  Itálii,  za  to  vSak    věnoval  se  dů- 
Tazné  poměrům  německým.  Především  obrátil 
Ee  proti  králi  českému.    Ve  dvou  válkách 
(1276  a  1278)  zlomil  s  pomoci  knížat  něm. 
Jeho  moc  a  odňal  mu  země  alpské.    Z  těch 
udělil  I  Rakousko  a  Štýrsko  svým  synům  Al- 
brechtovi a  Rudolfovi  (r.  1282),  čímž  položil 
základ  k  potomní  moci  svého  rodu.    O  ob- 
novení pořádku  v  N-ku  se  pilně  staral,  ale 
^povznésti  moc  královskou  na  dávný  stupeň 
nebylo  již  možno.    Do  Itálie  se  nevypravil 
a  korunován  na  císaře  nebyl.    Vzrůst  moci 
rodu  Habsburského  přiměl  kuríiršty,  že  po 
jeho  smrti  nezvolili   králem  jeho   syna  Al- 
brechta,  nýbrž  Adolfa  (v.  Adolf  3),  hra- 
běte nassavského  (1291—1298).  Avšak  Adolf 
neměl    veliké    domácí   moci,   o   kterou  by 
se    byl    mohl    opříti,   a  když   pokoušel  se 
moc  svoji  rozmnožiti,  odpadla  od  něho  vět- 
šina kurfirštův   a   zvolili  králem   Albrechta 
Rakouského.    Adolf  v   bitvě   u    GdUheimu 
.poražen  a  padl  (r.  1298).  Albrecht  I.  (1298 
až  1 308)  opíral  se  proti  knížatům  o  města  a 
snažil  se  rozmnožiti  moc  domu  svého  v  Hol- 
landsku,    Durynsku   a   v  Čechách,   ale   bez 
úspěchu.  Rozšířiti  moc  domácí  bylo  od  doby 
Rudolfa  I.  snahou  všech  panovníků  a  také 
se  musil  s  druhé  strany  panovník,   chtěl-li 
-důrazněji  přivésti   k  platnosti    svou  vrchní 
moc   nad  knížaty,   opírati   o  náležitou  moc 
-domácí.  Albrechtův  nástupce  Jindřich  VII. 
Lucemburský  (1308—1313,  v.  Jindřich  4) 
obrátil  zase  zření   k  Itálii  a  pokusil  se  ob- 
rovití  císařství.    Byl   sice   v  Římě  r.  1311 

-  od  legáta  papežského  (papež  Klement  V. 
sídlil  tehdy  již  v  Avignonu)  korunován,  ale 
zemřel  r.  1313.  Svému  rodu  získal  r.  1310 
korunu  Českou  sňatkem  svého  syna  Jana 
s  Eliškou  Přemyslovnou.  Po  jeho  smrti  do- 
šlo (r.  1314)  k  dvojité  volbě  mezi  Ludví- 
kem IV.  (v.  Ludvík  5),  vévodou  bavor- 
ském, a  Bedřichem  Sličným  (v.  Bedřich 
64),  vévodou  rakouským.  Po  několikaleté 
domácí  válce  podržel  vrch  Ludvík,  jmenovitě 
vítězstvím  u  Můhldorfu  (r.  1322).  Vměšování 
se  papeže  do  toho  sporu  vedlo  zároveň 
s  jinými  okolnostmi  k  novému  velikému 
konfliktu  mezi  císařstvím  a  papežstvím.  Pa- 

••pežové  počali  si  totiž  od  svého  vítězství 
nad  Hohenstaufy  osobovati  právo  téměř  svr- 
chovanosti nad  panovníky  světskými  a  jme- 
novitě právo  potvrzovati  krále  německého 
jakožto  budoucího  císaře  a  vkládali  se  ^ři 
Každé  příležitosti  do  vnitřních  záležitostí  říš- 
ských. Okolnost  ta  stala  se  povážlivou,  když 
papežové  XIV.  stol.  sídlíce  v  Avignone  do- 
stali se  pod  vliv  francouzský.  Ve  sporu  měl 
Ludvík   netoliko   podporu  v  knížatech  ně- 

-  meckých,  nýbrž  i  v  samé  církvi  (řád  fran- 


tiškánský), nebot  již  tehdy  veliká  moc  pa- 
pežův   a  jejich    vyděračský   systém    vládní 
budily  odpor.    KurfirŠtové  na  shromáždění 
v  Rhense  r.  1338  ohradili  se  proti  pretenaim 
papežským    prohlášením,   že   král   německý 
řádně  od  kurfirštů  zvolený  nepotřebuje  ni- 
jakého stvrzení  papežského.  Přátelský  poměr 
mezi  Ludvíkem  a  knížaty  vzal  však  za  své 
nezřízenou  snahou  Ludvíkovou,  by  zvětšil  ro- 
dinné panství,  jmenovité  v  záležitosti  Tyrol- 
ska. Pět  kurfirštů  zvolilo  r.  1346  proťikrále 
v  osobě  českého  králevice  Karla,  který  po 
;  smrti   Ludvíkově  (1347)   brzy   došel  uznáni 
'  všeobecného.    Úpadek,  ve  kterém  se  octla 
brzo  potom  moc  papežská,   zbavil  císařství 
mocného  protivníka,  Karel  IV.  (1346—1378) 
žil  sice  v  stálém  míru  s  papeži,   ale  pevné 
zastupoval    proti   nim    stanovisko    císařské. 
Státoprávní    poměry    německé    uspořádány 
za  Karla   t.  zv.   zlatou   bullou,   zákonem 
vydaným  na  sněmích  r.  1355  a  1356.  Zlatou 
bullou  uzákoněn  faktický  stav  věcí,  jak  až 
dosud  se  byly  vyvinuly.    N.  tvoří  skupinu 
velikého  množství  států,  státečkův  a  obcí 
městských,   nad   nimiž   přísluší  králi   pouze 
nepatrná    vrchní  moc.    Nepatrná  tato   moc 
nedovolovala  ovšem   Karlovi   ani  jeho   ná- 
stupcům  činiti   pro  N.^  mnohem  více   nežli 
I  starati  se  o  udržení  míru,  čeboŽ  docilovali 
!  smlouvami  s  knížaty,  t.  zv.  lantfrídy  (v.  t.). 
I  Jinak  dějiny  N-ka  přesunují  se  do  jednotli- 
I  vých  territorií.    Syn  Karlův  Václav  (1378 
až  1419)  s  počátku  upřímně  se  snažil  udržeti 
pořádek,  ale  mír  zemský  porušen  již  v  prv- 
ních letech  jeho  vlády  válkou  knížat  Šváb- 
ských s  městy  a  bojem  Habsburků  s  kantony 
švýcarskými,  nad  nimiž  Habsburkové  marné 
snažili  se  obnoviti  někdejší  svoji  vrchnost. 
Z  té  příčiny  všímal  si  Václav  později  méně 
poměrů  německých,  pročež  4  kuríiršti  zvolili 
I  r.  1400  proti  němu  králem  Ruprechta  Falc- 
kého. Ale  ten  neuměl  si  získati  ani  všeobecné 
uznání  ani  náležitou  autoritu.  Po  jeho  smrti 
došlo  od  jeho  strany  k  dvojité  volbě;   zvo- 
leni Lucemburkové  S  i  g  m  u  n  d,  král  uherský, 
'  a  J  ošt,  markrabí  moravský;  v  téže  době,  kdy 
v  církvi  byla  trojice  papežská,  v  N-ku  ob- 
jevila se  trojice  královská.  Konečně  po  smrti 
Joštově  r.  1411  došel  Sigmund  všeobecného 
uznání  i  od  Václava.  Sigmund  získal  si  veliké 
zásluhy   o   obnovení  jednoty  v  církvi,   jeŽ 
vlastně  jeho  přičiněním  na  koncilu  Kostni- 
ckém r.  1417  k  místu  přivedena,  ale  v  N-ku 
samém  i  jeho  vláda  byla  slabá.  Slabost  říše, 
její  rozklad  a  neschopnost  rozvinouti  sílv 
celku  ukázaly  plnou  měrou  pohromy  vojsk 
německých  a  nerušené  téměř  nájezdy  Čechů 
do  krajin  německých   za  válek  husitských. 
V  době  Sigmundově  dostal  se  rod  Hoben- 
zoUemský  v   držení  Braniborska  (r.  1415), 
a  Wettinové  v  držení  kuríirštství  Saského 
(r.  1423).    Smrtí  Sigmundovou  fr.  1437)  vy- 
mřel   rod    Lucemburský    a   králem    zvolen 
jeho  zeť  Albrecht  II.  Habsburský  (v.  Al- 
b  recht  2).  Od  té  doby  až  do  r.  1806  (s  malou 
přestávkou)  voleni  panovníci  němečtí  s  rodu 
Habsburského,  který  mohl  se  až  do  XVIII. 


Německo  (dějiny). 


161 


stol.  opírati  o  největší  rodinnou  moc.    Po 
kritké  v  lidé  Albrechtové  zvolen  jeho  bra- 
trantc  Bedřich  IV.  (v.  Bedřich  55),  iehoŽ 
dlouhá   vláda    (1440—1493)    vyznačovala  se 
velikou  slabosti  a  nerozhodností.    Na  poli 
drkcvní  reíormy  Bedřich  konkordátem  ví- 
de6skýcD  (r.  1448)  vzdal  se  všech  vymože- 
ností koncilu  Basilejského,  pokud  smlouvami 
mezi  papeiem  a  jednotlivými  knížaty  bylv 
N-ku   zaručeny.     Ani   mír   v   říši   nedovedl 
■držeti.    Zatím  co  na  západe  Francie  pře- 
tvořovaia  se  v  jednotný  stát  moderní,  co 
na  východe  sousední  říŠe,  Čechy,  Uhry  a 
Polsko  dostoupily  znamenité  moci,  tříštila  se 
moc  N-ka  v  četných  drobných  různicích  a 
bojích  territoriálních  a  vážnost  jeho  na  ve- 
Dek   klesala.    Řád   Německý  v  Prusku   bez 
pomoci   z  říše  klesl   v  boji   proti  Polákům 
(r  1466).  Císař  bcdliv  byl  pouze  rozmnožení 
panství  svého  rodu,  a  tu  docílil  velikého 
ttspéchu  iíCastným  sňatkem  syna  svého  Maxi- 
miliána  (1475),  kterým  zjednal  svému  rodu 
dédictvi  Burgundské.  Mnohem  včtší  činnost 
ve  prospéch  vnitřního  pořádku  v  říši  vyvinul 
syn   Bedřichův    Maxim  i  lián    I.,    Že   však 
přilij  roztřiŠtoval  svoje  síly  v  podnicích  za- 
hraničních a  nemčl  potřebné  vytrvalosti,  ne- 
dodétal  se  valného  úspěchu  ani  on.  Ale  přece 
aspoň  některé  kroky  byly  učiněny  k  uspo- 
řádání poměrů  říšských  dle  změněných  po- 
třeb časových.  Na  sněme  vormském  r.  1495 
naříten  věcný  mír;  r.  1500  zřízen  říšský  ko- 
morní   soud    (Reich$kammergencht\    v.   Ko- 
DDorni   soud  říšský),  za  to  povolil   Maxi- 
miltán  r.  1500  stavům  zřízení  t.  zv.  říšského 
regimentu,  t.  j.  výboru  stavů,  který  jemu 
po  bok  postaven.  N.  za  tím  účelem  rozděleno 
na  10  krajů:    rakouský,  bavorsky,  švábský, 
francký,  homorýnský,  kurrýnský  (kurfirštství 
Mohučské.    KoUnské.  Trevírské  a  j.).   bur- 
gundský,  vestfálský,   hornosaský    a   dolno- 
saský.  Švýcarsko,  jež  r.  1499  vybojovalo  si 
&ktickou  nezávislost  na  císaři,  nebylo  pojato 
do  zřízení  krajského,  rovněž  ani  země  české. 
Ale  reformy  tyto,  které  jsou  poslední  fasí 
w  vývoji    říšské  ústavy   německé,   neměly 
a  pří  tehdejším  politickém  stavu  Nka  ne- 
niohly  míti  velikého  vlivu.    Maximilián,  ne- 
moha  se    vypraviti    do  Itálie    pro    korunu 
dsařskott,    přijal    r.    1508    titul    »zvoleného 
dsaře  Hmskéhoc.    Mnohem  šťastnější  nežli 
v  N-ku  byl   Maximilián   v  politice  rodinné: 
Výhodnými  sňatky  získal  svému  rodu  korunu 
Českou  a  Uherskou  a  ohromné  panství  Špa- 
nělské. 

V  konec  vlády  Maximiliánovy  spadají  udá- 
Í0*ti.  jei  maii  dalekosáhlý  význam  pro  vý- 
»oj  nejen  H-ka,  nýbrž  i  celé  Evropy,  totiž 
koupení  Lutberovo  (r.  1517  sld.)  a  re- 
formace náboženská,  k  níž  přidružily  se  snahy 
politické  a  sociální.  Poktisy  o  nápravu  církve 
»c  itol.  XV.  selhaly  téměř  úplně  a  nemohly 
tiilcterak  uspokojiti  snah  reformních,  naopak 
xvýilly  jen  nespokojenost  a  zviklaly  důvěru 
v  moinost  obratu  cestou  zákonitou.    Touha 

E>  nápravě  bvla  tím  mocnější,  čím  více  po- . 
očil  život  duševní  za  stol.  XV.  proudem  j 

OttÉT  SlovnOc  Naoto^,  w.  XVUI.  16<7  I90i. 


humanismu  a  renaissance  a  různými  pokroky 
na  poli  kulturním,  jmenovitě  vynálezem  knih- 
tiskařství.  Také  politický  stav  N-ka,  jeho 
roztříštěnost  a  politická  rozháranost,  protivy 
mezi  jednotlivými  stavy,  knížaty,  městy  a 
rytířstvem  a  konečně  i  bídné  společenské 
poměry  nižších  tříd,  tedy  většiny  obyvatel- 
stva, budily  nespokojenost  a  touhu  po  ná- 
pravě. Za  takových  okolností  smělé  vystou- 
pení Lutherovo  proti  officiální  církvi  vedlo 
k  mocnému  hnutí  nejen  náboženskému,  nýbrŽ 
i  politickému  a  sociálnímu.  V  popředí  ovšem 
stála  otázka  náboženská.  Na  samém  počátku 
hnutí  toho  zemřel  Maximilián  a  zvolen  (r.  1519) 
jeho  vnuk  Karel  V.,  král  španělský.  Tento 
byl  sice  přítelem  reformace  ve  smysle  stol. 
XV.,   ale  proti  novému  revolučnímu   hnutí 

8 ostavil  se  na  stanovisko  církve  katolické, 
a  sněme  ve  Vormsu  (r.  1521)  Luther  dán 
do   achtu    a   učení   jeho    zapověděno.    Ale 
krok  ten  ukázal  se  nedostatečným,  tím  více, 
ježto    Karel,    ačkoliv    byl    pánem    ohrom- 
ného panství  a  moc  rodu  jeho  dostoupila 
tehdy   vrcholu,  příliš  byl  zaměstnán   na  ji- 
noch stranách  —  jmenovitě  válkami  s  Fran- 
cií  a   s    Turky   —   aby  se   cele    mohl   vě- 
novati záležitostem  německým.  Učení  Luthe- 
rovo rychle  nabylo  půdy  jak  mezi  knížaty  — 
jsou  to  zejména  kuríiršt  saský,  lantkrabí  nes- 
ský,  později  kurfírštové  braniborský  a  falcký 
a  j.  —  tak  i  mezi  městy  a  rytířstvem,  jmeno- 
vitě v  jižním  N-ku,  kde  setkalo  se  s  podob- 
ným hnutím  vyšlým  ze  Švýcar  ^v.  Zwingli) 
a  razilo  si  také  rychle  cestu  do  krajin  mimo- 
německ^ch.    Současně  vyšel  z  něho  podnět 
k  velikému  sociálnímu  hnutí  selskému  v  již. 
N-ku  (válka  selská),  které  po  krutém  boji 
potlačeno  r.  1525.    Reformace  šířila  se  tou 
měrou,  že  r.  1529  na  sněme  ve  Špýru  sta- 
vové naklonění  učeni  Lutherovu  odvážili  se 
již  protestu  proti  novému  usnesení  většiny 
sněmovní,   týkajícímu  se   potlačování   nové 
víry    (odtud   protestante)    a    r.   1531   na 
jaře  sestoupili  se   proti  krokům   císařovým 
v  branný  spolek  (Šmalkaldský),   v  jehož 
Čele  stáli  kurfiršt  saský  Jan   Bedřich    (v. 
Jan  85)  a  lantkrabí  hesský  Filip  (v.  t.  22). 
Zápletky  zahraniční  a  snaha  po  mírném  na- 
rovnání  zdržovaly   císaře  od  kroků  důraz- 
nějších.   Teprve,  když  protestante  odepřeli 
dostaviti  se  k  jednáni  na  koncil  Tridentský, 
zahájený  r.  1545,  a  kdyŽ  císaři  nastal  na  ve- 
nck  poněkud  klid,  došlo  k  válce  se  spolkem 
Smalkaldským  (1546—47).  Válka  skončila  se 
úplnou  porážkou  spojencův,  ale  náhlé  od- 
padnutí   vévody    saského    Morice    (v.   t.), 
dříve  spojence  císařova,   k  protestantům  a 
ke  spolku   s  Francií  (r.  1552)   připravilo  cí- 
saře o  ovoce  jeho  vítězství.  Byl  nucen  s  pro- 
testanty vyjednávati  a  výsledkem  byla  nej- 
prve r.  1552   smlouva   Passovská  a  r.  1555 
definitivní  mír  AugŠpurský.    V  něm  při- 
znána říšským  stavům  (ale  ne  jejich  podda- 
ným)  volnost  hlásíti   se    ke  konfessi  augš- 
purské,  jiná  vyznání  však  (zwingliáni,  kalvi- 
nisté) nepřipuštěna.     Ve  příčině  poddaných 
uvedena  v  platnost  zásada:  Cujus  regio,  ejus 

11 


162 


Německo  (dějiny) 


religio,  ponecháno  však  právo  vystěhováni. 
Nerozřešenou  zůstala  otázka  t.  zv.  církev- 
ního reservátu,  t.  j.  zásady,  vyslovené 
se  strany  katolické,  dle  níž  knize  duchovní, 
přestupující  k  protestantství,  měl  beneficia 
svého  pozbýti.  Mír  Augšpurský,  třeba  že 
nevyhovoval  plně  požadavkům  protestant- 
8kým«  bvl  mocným  průlomem  do  nábožen- 
ských zásad  středověkých,  které  nepřipou- 
štěly klidného  spolužiti  s  jinověrcem.  Že 
však  protestantům  učiněné  ústupky  nestačily, 
to  zavdalo  příčinu  ieátě  k  dlouholetým  spo- 
rům a  krvavým  válkám. 

Nástupcem  Karla  V.,  který  byl  poslední 
císař  korunovaný  r.  1530  od  papeže,  bvl 
jeho  bratr  Ferdinand  I.  (v.  t.),  arcivévoda 
rakouský,  král  český  a  uherský.  On  i  jeho 
nástupcové  nebyli  vůbec  na  císařství  koru- 
nováni, ale  následovali  příkladu  Maximili- 
ána  L,  přijímajíce  titul  >zvoleného  císaře 
řimskéhoc.  Za  Ferdinanda  I.  (1556—64)  a 
jeho  syna  Maximiliána  O.  (1564—76,  v.  t.) 
požívalo  N.  míru  až  na  drobné  vnitřní  spory 
a  hádky  náboženské.  Maxim ilián  sám  byl 
v  mládí  nakloněn  protestantismu,  ale  jako 
císař  přidržel  se  z  příčin  politických  církve 
katoliclfé.  Nicméně  získalo  protestantství 
v  té  době  (přes  reservát  vyslovený  v  míru 
Augšpurském)  některá  katolická  biskupství, 
za  to  však  došlo  mezi  protestanty  samými, 

Í*menovitě  mezi  lutherány  a  reformovanými, 
:e  značné  roztržce,  zatím  co  církev  katolická 
z  koncilu  Tridentského  vyšla  k  boji  posílena. 
Předními  zástupci  katolicismu  v  říši  byli 
vedle  Habsburků  vévodové  bavorští.  Syn 
a  nástupce  Maximiliánův  Rudolf  II.  (1576 
až  1612),  byl  vychován  přísně  po  katoličku, 
ale  neměl  ani  energie  ^ni  rozhodnosti, 
aby  ke  konci  přivedl  stále  se  vzmáhající 
rozbroje  nát>oženské,  které  doby  té  zatlačo- 
valy vše  do  pozadí.  Strana  katolická  stále 
ae  uvnitř  sílila.  Nově  založený  řád  jesuitský 
počal  soustavně  pracovati  ve  prospěch  kato- 
licismu, vévoda  Maximilián  Bavorský  a  arci- 
kníže Ferdinand  Štýrský  učinili  konec  pro- 
testantství ve  svých  zemích.  Na  scverozáp. 
N-ka,  v  Nizozemí,  protestantství  klesalo 
vůči  převaze  Španělska.  Protivy  náboženské 
v  N-ku  způsobily,  že  konečné  strany  sesku- 
pily se  ve  dva  veliké  spolky.  Když  vévoda 
bavorský  Maximilián  vymohl  acht  na  říšské 
město  Donauwórth  pro  útisk  tamní  katolické 
minoritv  a  jako  vykonavatel  achtu  obsadil 
město  (r.  1607),  sdružila  se  větší  čásť  pro- 
testantských knížat  v  jižním  N  ku  r.  1608 
v  branný  spolek  »UniÍ€,  v  jejíž  čele  stál 
kurfiršt  falcký  a  jež  vstoupila  ve  spojení 
s  franc.  králem  Jindřichem  IV.  Naproti  tomu 
utvořil  se  hned  násl.  roku  na  straně  kato- 
lické podobný  spolek  zvaný  liga  pod  ve- 
dením vév.  bavorského.  Zdálo  se,  že  již 
nastane  mezi  stranami  rozhodný  boj,  a  to 
podnětem  sporu  o  dědictví  JuliSskoKlcvské 
(v.  Julich\  ale  smrť  franc.  krále  Jindřicha 
IV.  (r.  1610)  a  jiné  okolnosti  zastavily  na  čas 
výbuch  obecného  boje.  Spor  julisský  vy- 
rovnán mezi  účastníky  samými.  Podnět  k  ve- 


liké srážce  mezi  stranami  vzešel  o  něco 
později  odjinud  a  přivodily  jej  domácí  po- 
měry v  rodě  Habsburském  a  náboženské 
poměry  české  fv.  Čechy  str.  227  si.). 

Povstání  Čechů  r.  1618  stalo  se  počátkem 
dlouhé    a    pro    N.    zhoubné    třicetileté 
války.    Unie.  jejíž  náčelník  Bedřich,   kur* 
firšt  falcký,   zvolen  za  krále  českého,  pfi* 
dala  se   na   stranu   Čechů,   liga  na  stranu 
Matiášova  nástupce  Ferdinanda  !I.  (1619 
až  1637),  jemuž  hlasy  své  v  N-ku  dali  přes 
nastalý  již   boj   i  protestantští    kurfirŠtové, 
i  sám  Bedřich  Falcký.  Ferdinand  bitvou  na 
Bílé   Hoře  (8.  list.   1620)   dobyl   úplného 
vítězství  a  zmocnil  se  v  následujících  letech 
i  Falce,  již  udělil  Maximiliánovi  Bavorskému. 
Teprve  nyní  vzchopili  se  rázněji  též  prote- 
stante  severoněmečtí.    Jejich  věcí    ujal   se 
dánský    král    Kristián    IV.,   jenž    po&d 
r.   1625   ve  spojení    s  protestanty  severo- 
německými  a  s  podporou  HollandiSinů,  Fran- 
cie a  Anglie  válku  proti  císaři.  Ale  i  z  této 
války  císař,  jenž  v  čele  vojska  svého  měl 
znamenitého  vojevůdce  Albrechta  z  Vald- 
šteina,   vyšel  jako  vítěz,  a  vítězství  svého 
mínil  použiti  netoliko  ve  prospěch  věci  ka- 
tolické (»restituČním  cdiktemc,  r.  1629),  ný- 
brž i  ke  zvýšení  své  moci  císařské.  LeČ  právě 
tato   snaha   narazila    na   odpor    i   u   knížat 
katolických,  kdežto  vnější  nepřátelé  Habs- 
burků, Francie,  Anglie  a  Hollandsko,  z  ne- 
přízně  proti    císaři    zjednaly   protestantům 
novou    pomoc,    totiž   od   krále    švédského 
Gustava  Adolfa  (v.  t.).  Tak  počala  r.  1630 
válka  švédská,  a  r.  1635  vystoupila  i  Francie 
jako  zjevný  nepřítel  císařův  a  spojenec  švé- 
dův. Dosavadní  úspěchy  císařovy  tak  rázem 
přivedeny  v  nivcČ;   další  válčeni  vzalo  prů- 
běh císařovi  a  jeho  katolickým  spojencům 
nepříznivý.    Zároveň  však  pozbýval  boj  víc 
a  více  —  jmenovitě  od  vystoupení  katolické 
Francie  —  rázu   náboženského  a  měnil  se 
v   boj   politický,   vedený   zištnými  snahami 
knížat  nejen  vnějších,  nýbrž  i  domácích.  N. 
dlouhou  válkou  trpělo  hrozné.  Blahobyt  zni- 
čen,   města   a   vesnice   obráceny  v  kouřící 
ssuliny,  celé  krajiny  zpustly,  mravy  zesuro- 
věly,   vzdělanost  poklesla.    Za  války  zemřel 
císař   Ferdinand   II.    a  nastoupil  jeho   syn 
Ferdinand    III.    (1637  —  1657).    Po    dlou- 
hém jednání   učinén   konečně   r.   1648    mír 
Vestfálský.    Mír  znamenal  sice  vítězství 
protestantův,  ale  zároveň  porážku  netoliko 
císaře  a  Habsburků,  nýbrž  N-ka  vůbec.  Vý- 
slovně  uznána  samostatnost  Švýcar  a  Hol- 
landska,  Francii  ponechány  Elsasy,  Švédsku 
postoupeno  přední   a  část  zadního  Porooří 
s  Rujánou,  biskupství  Brémské  a  Werdské 
jakožto  říšská  kníž^^ctví,  čímž  N-ku  uzavřena 
ústí   3  velikých  řek:    Odry,   Labe,  Vesery. 
Do  míru  náboženského  pojati  tentokrát  ne- 
toliko lutheráni,  nýbrž  také  reformováni   ja- 
kožto katolíkům  ve  všem  stejnoprávní.    Za 
normální  rok  ve  příčině  držení  cirk.  .<%tatků 
ustanoven  rok  1624.    Vůbec  se  jeví  ve  pří- 
čině náboženské  jakási  unavenost  a  úklid- 
nénost  stran;    otázky  náboženské  pozbývají 


Německo  (dějiny).  168 

ivé  ostrosti  a  po6'naji  ustupovati  otázkám  |  Habsburků  španělských  také  císař  hleděl  si 
politickém.  Ve  vnitřním  zřízení  N-ka  zna-  získati  spojence.  Hannoversko  povýšil  r.  1692 
mená  Vestfálský  mír  úplný  rozklad,  dokon-  na  deváté  kurfirštství,  kurfirštovi  branibor- 
čeni  staletého  vývoje.  Moc  císařská  přivé-  |  skérou  udělil  roku  1701  pro  Prusy,  jež  od 
děna  na  mizinu,  císař  není  nadále  neŽ  primus  I  r.  1618  byly  v  držení  kurfírštů  branibor- 
ínter  pares.  Knížatflm  přiznáno  právo  volně '  ských,  titul  královský.  Byl  to  nový  krok 
&n}tí  smlouvy  s  cizími  mocnostmi,  třeba  že  k  rozkladu  říše  Německé,  právě  jako  volba 
obmeseno  ustanovením,  že  nemá  to  býti ,  kuríiršta  saského  na  trfln  polský  (r.  1697), 
proti  císaři  a  říSi.  N-  jest  odtud  fakticky  ;  jíž  panovnici  saští  odcizili  se  zájmům  nčme- 
spolkem  velikého  množství  států,  jež  do-  ckým.  V  náboženských  poměrech  nastaly 
luomady  pojí  ani  ne  tak  císař  jako  říšský  touto  dobou  některé  změny.  Falc  dle  míru 
sněm,  na  němž  ve  třech  kuriích  zasedá  {  Rijswijckého  dostala  se  katolické  linii  Falc- 
S  kuHiritů  (Bavorsko  jest  po  restituci  rodu  i  Neuburské  a  kurfírštové  saští  přestoupili  ke 
Falckého  osmé  kurfirštstvi),  100  knížat  a  katolictví.  Ve  válce  o  dědictví  španělské 
61  říšských  měst  (s  52  hlasy).  Sněm  tento,  (1701—1714)  vystoupila  říše  na  straně  císa- 
který  zasedal  od  r.  1663  permanentně  v  Řez-   řově,  ale  jednotliví  knížata,  jako  vévoda  ba- 


ně, byl  nejvyšší  správní,  vojenskou  a  záko- 
nodárnou instancí  pro  říši,  ale  jeho  těžko- 


vorský    a   kurfiršt   kolínský,   byli    spojenci 
Ludvíkovými.  Tím  se  stalo,  že  v  N-ku  válka 


pádná  organisace  činila  nemožným,  aby  mohl  {  nabyla  v  prvních  letech  rázu  války  domácí 
osvědčiti  náležitou  působnost.  Mocněiší  kni- ,  (v.  Bavorsko).  V  konečném  miru  (v  Ra- 
iata,  jako  byli  vévodové  bavorští,  kurnrštové  stattč  r.  1714)  N.  neutrpělo  sice  nijakých 
saští  a  braniborští,  navykli  si  říditi  svou  ztrát,  ale  vyšlo  z  války  slabší  a  rozháranější 
politiku  úplné  nezávisle.  než  prve.  Ža  války  zemřel  Leopold  I.  a  ná- 

Hlnbok^  úpadek,  ve  kterém  se  N.  octlo  sledovali  po  něm  synové  Josef  I.  (1705— 11) 
po  míro  Vestfálském,  objevil  se  v  době  ná-  a  Karel  VI.  (1711—40),  poslední  mužský  člen 
sledující,  zejména  v  poměru  k  Francii.  Tam  rodu  Habsb.,  jehož  veškera  politika  točila  se 
vládl  od  r.  1643  Ludvík  XIV.,  za  něhož  ;  kolem  nástupnického  zákona  pragmatické 
bxDcoosská  moc  královská  dostoupila  svého  sankce  (z  r.  1713),  iíž  země  své  nleděl  po- 
vrcbolu.  Po  smrti  Ferdinanda  III.  (1657)  \  jistiti  dceři  Marii  Terezii.  Aby  pragmatické 
ucházel  se  také  o  korunu  némeckou  a  zí-  i  sankci  zjednal  všeobecného  uznání,  zapletl 
skal  pro  sebe  duchovní  kuríiršty,  ale  při- ;  se  r.  1733  do  války  o  dědictví  polské, 
éiněmm  Bedřicha  Viléma  Braniborského  zvo- ,  do  níž  r.  1734  přehmaty  Francie  také  říše 
ien  po  dlouhém  jednání  přece  syn   Ferdi-  { byla  stržena,  ačkoliv  Bavorsko,   Falc  a  kur- 


nandův  Leopold  I.  (1668—1705,  v.  t.),  jen 
ie  musil  přivoliti  k  většímu  ještě  ponížení 
mod  císařské.  Hamižné  snahy  Ludvíkovy, 
aby  moc  svou  rozšířil  na  východ,  přiváděly 
cis.  Leopolda  proti  vůli  do  válek  s  Francii, 
a  tu  se  ukázalo,  že  někteří  západní  knížata. 


firšt  kolínský  opět  stáli  na  straně  Francie. 
V  N-ku  nedošlo  tentokráte  k  značnějším  bo- 
jům, ale  v  míru  Vídeňském  (r.  1738)  utrpěla 
říše  ztrátu  Lotrinska,  jež  dáno  Stanisla- 
vovi Leszczyúskému  s  ustanovením, 
aby  po  jeho  smrti  připadlo  Francii,  což  se 


jmenovitě  duchovní,  zakoupeni  byli  úplně  stalo  r.  1766. 
od  Francie.  První  válka,  do  které  říše  byla  I  Ve  všech  válkách,  jež  byly  vedeny  od 
tapletcoa*  byla  Ludvíkova  válka  proti  Hol- 1  doby  Leopolda  I.,  bylo  čím  dál  zřejmější,  že 
landsku.  Nejprv  kurfiršt  braniborský,  potom  i  říše  Německá  jako  celek  nemá  moci  ani  váž- 
cisař  a  konečně  i  říše  (1674)  vystoupili  ve  \  nosti.  Ale  úpadek  Nka  a  převaha  sousední 
prospěch  Hollandska.  Ale  v  celém  vedeni '  Francie  jevila  se  nejen  v  politice,  nýbrž 
války  se  strany  N-ka  nebylo  jednoty  a  ráz-   i  na  poli  kulturním.  Lesk,  který  Ludvík  AlV. 


Dosti.  Pouze  kurfiršt  braniborský  dodělal  se 
úspěchu  vítězstvím  nad  Švédy  s  Francií  spo- 
jenými u  Fehrbellina  (1675),  ale  na  konec,  od 
ostatních  spojenců  byv  opuštěn,   musil   se 


dovedl  dáti  své  vládě,  nezůstal  bez  účinku 
na  knížata  německá.  Na  všech  téměř  dvorech 
knížecích,  ba  všude  ve  vyšších  vrstvách  na- 
stalo titěrné  opičení  po  vzoru  francouzském. 


úspěchů  vzdáti  (r.  1679).  jediný  stkvělejší  zjev  Na  dvorech  knížecích  zavedeny  francouzské 
v  dějinách  N*ka  té  doby  jsou  vítězné  boje  formy  vládní  a  etiketní,  i  francouzský  luxus, 
s  Turkv  (1683—99).  k  nimž  také  říŠe  svou  I  spojený  s  ohromným  mrháním  peněz;  ve 
pomocí  přispěla.  Za  to  nová  válka  s  Francii '  společnosti  německé  rozšířil  se  francouzský 
|l68S — 97),  jež  způsobena  sporem  o  dědictví  mrav  a  ovšem  i  nemrav,  řeč  francouzská 
Kurfirštské  linie  falcké,  měla,  hledě  k  řiši  stala  se  panující  v  obecném  životě,  v  diplo- 
Německé.  zrovna  tak  žalostný  průběh  jako  i  macii  i  (vedle  latiny)  v  literatuře.  Následek 
dřívější.  Francie  počala  válku  hrozným  zpu- 1  velikého  přepychu  na  malých  dvorech  kní- 
ilošením  Falce.  Císař  měl  na  své  straně  An- 1  žecích  byla  ovšem  veliká  finanční  bída,  a 
eHi,  Nizozemí,  Španělsko,  Sa vojsko  a  Dán- 1  jednotliví  knížata  neostýchali  se  prodávati 
■ko,  ale  přes  to  zůstávala  Francie  na  suché  své  poddané  za  vojáky  Hollanďanům  i  An- 
icmi  v  převaze,  a  jen  ta  okolnost,  že  Lud-  gličanům.  N.  bylo  politicky,  hospodářsky 
vik  již  zření  měl  k  nastávajícímu  zápasu  '  i  morálně  na  mizině.  Ze  všech  německých 
o  dMictvi  španěbké,  způsobila,  že  v  míru  států  největší  a  skutečné  pokroky  činilo 
Rijswijckém  (1697)  učinil  cís.ři  a  říši  některé  '  v  té  době  Prusko,  totiž  původní  markrab- 
ůitupky,  vzdav  se  rcunií  a  části  dřívějších  ství  Braniborské,  s  nímž  v  XVII.  stol.  slily 
výbojů.    Pro    nastávající   zápas    o    dědictví .  se  mimo  jiné  též  Pomoří  a  Prusy.  Od  doby 


164 


Německo  (dějiny). 


kurfirštaBedřicha  Viléma  (1640-88),  vzkvé- 
talo Prusko  pod  moudrou  správou  svých  pa- 
novníkův, až  v  pol.  XVIII.  stol.  vystoupilo 
t'ako  skutečná  velmoc  vedle  panství  Habs- 
)urků  —  > Rakouska*  —  a  —  proti  Rakou- 
sku. Stalo  se  tak  po  smrti  cis.  Karla  VI. 
r.  1740. 

Smrtí  Karla  VI.  vymřel  rod  Habsburský 
po  meči.  Koruna  dsafská  v  N-ku  zflstala  po 
dvě  léta  neobsazena,  teprve  r.  1742  zvolen 
kuríiršt  bavorský  Karel  Albert  jako  Ka- 
rel VII.  Zatím  rozzuřila  se  válka  o  dědic- 
tví rakouské  (1740—48).  v  níž  Karel  VII. 
vystoupil  se  svými  nároky  proti  Marii  Te- 
rezii, a  souběžně  dvě  války  slezské  (1740 
až  42  a  1744— 45),  Jimiž  pruský  král  Be- 
dřich odňal  Marii  Terezii  téměř  celé  Slez- 
sko. Císař  Karel  VII.  byl  v  boji  nešťasten; 
bylt  netoliko  vytištěn  ze  zemí  rakouských, 
nýbrž  vypuzen  i  ze  své  vlastní  země  a  ze- 
mřel r.  1745  hořem.  Jeho  syn  Maxim  i  lián 
Josef  učinil  s  Marií  Terezií  mír.  Ostatek 
války  o  dědictví  rakouské  netýkal  se  již 
tak  zemí  německých.  Za  císaře  zvolen  pak 
řr.  1745)  manžel  Maric  Terezie  František 
Štěpán  Lotrinský,  velkovévoda  toskán- 
ský, tak  že  na  trůně  císařském  jeví  se  opět 
genealogická  kontinuita  s  rodem  Habsbur- 
ským. Až  dosud  byli  Habsburkové  nej- 
mocnější z  knížat  něm.,  nyni  však  vystou- 
pil proti  nim  nebezpečný  soupeř  v  krá- 
lích pruských.  Při  rozdrobenosti  N-ka  na 
množství  drobných  knížectví  přirozeně  mu- 
silo  dojíti  mezi  oběma  nejmocnějšími  rody, 
jedním  zástupcem  katolictví,  druhým  zástup- 
cem protestantismu,  k  rivalitě  o  prvenství. 
První  nepřátelskou  srážkou  tyly  obě  války 
slezské,  z  nichž  Bedřich  II.  vysel  jako  vítěz. 
Po  ukončení  války  o  dědictví  rakouské  v  Ra- 
kousku stále  se  pomýšlelo  na  znovudobytí 
Slezska,  a  snahy  ty  vedly  r.  1756  k  válce 
sedmileté.  A  pravé  v  této  válce  ukázala  se 
veliká  síla  a  znamenitá  státní  organisace 
Pruska,  zrovna  jako  zbědovanost  říše  a  jme- 
novitě jejího  zřízení  vojenského.  Přes  to,  že 
měl  Bedřich  přesilu  proti  sobě,  zastal  na 
konec  vítězem  a  v  nezkráceném  držení  Slez- 
ska. Význam  Rakouska  a  říše  válkami  s  Pru- 
skem utrpěl  velikou  pohromu,  Prusko  pak 
za  vlády  Bedřicha  II.  stalo  se  velmocí.  Od- 
tud až  do  doby  nejnovější  jest  soupeřstvi 
mezi  Rakouskem  a  Pruskem  osou  dějin  ně- 
meckých. Za  nástupce  Františka  I.,  Jo- 
sefa II.  (1765—90),  protiva  mezi  Rakou- 
skem a  Pruskem  vystoupila  znovu,  když  Jo- 
sef pokoušel  se  zvětšiti  rakouské  panství 
v  Němcích  získáním  některých  částí  Bavor. 
První  pokus  učinil  r.  1777  po  vymření  pa- 
nující linie  rodu  Wittelsbašského.  Ale  Be- 
dřich vystoupil  proti  tomuto  rozšíření,  a  tak 
došlo  mezi  oběma  k  válce  o  dědictví  ba- 
vorské (1777-1779),  jíž  císař  přinucen  byl 
spokojiti  se  pouze  nepatrným  územím  (Inn- 
viertel).  Když  pak  později  r.  1785  Josef  II. 
chtěl  Bavor  nabýti  záměnou  za  Belgii,  způ- 
sobil král  pruský  spolek  13  knížat  něme- 
ckých (Fůrstenbund),  mezi  nimiž  přední  byli 


Hannoversko,  Sasko,  Badensko,  Meklenbur* 
sko,  Anhaltsko,  kurňrŠt  mohučský  a  j.,  tak 
že  Josef  II.  opt^tně  byl  nucen  zanechati  plánu 
svťho.  Prusko  sledovalo  také  žárlivě  pokroky 
Rakouska  za  války  s  Turky  (1788—1791)  a 
svým  zakročením  přimělo  bratra  Josefova 
cis.  Leopolda  II.,  Že  učinil  s  Turky  mír.  Za- 
tím co  stará  říše  Německá  jako  celek  blížila 
se  vylíčeným  způsobem  k  úplnému  rozkladu, 
počínal  se  od  pol.  XVIIL  stol.  v  N-ku  při- 
pravovati ve  všech  odvětvích  veřejného  ži- 
vota obrat  na  základě  osvětového  snaženi 
té  doby.  Proud  nových  ideí  a  názor  A  filoso- 
fických z  Anglie  a  Francie  vedl  k  obratu 
myšlenkovému,  k  národnímu,  náboženskému 
i  mravnímu  obrozeni  Némcfl,  jež  nejpěkněji 
repraesentuje  se  v  literatuře;  v  2.  polovici 
XVIII.  stol.  nastává  klassická  doba  literatury 
německé.  V  životě  statuím  vyvolán  ruchem 
tím  »osvicený  absolutismu8«,  který  v  rámci 
jednotlivých  států  něm.  —  až  na  nečetné 
výjimky  ~  odstranil  mnoho  zlořádův,  uvol- 
nil staré  zkostnatělé  formy  a  dal  základ 
k  zdravějšímu  Životu  politickému  i  spole- 
čenskému. Uprostřed  tohoto  vývoje  strženo 
N.  do  mnohonásobných  virů  politických, 
jež  způsobeny  revolucí  francouzskou. 
Dalekosáhlé  převraty,  jež  s  sebou  přinesla 
francouzská  revoluce  od  svých  prvních  po- 
čátků, pád  monarchie  a  zvraceni  všech  spo- 
lečenských poměrů,  působily  mocně  na  my- 
sli v  N-ku,  a  přiklad  jejich  hrozil  otřásti  zá- 
klady starých  řádů  také  v  N-ku.  Při  těchto 
poměrech  nemohli  knížata  němečtí  přihlížeti 
k  revoluci  lhostejné,  nehledě  ani  k  příbuzen- 
skému svazku  rodu  Habsburského  s  Bouř- 
bony  francouzskými  a  k  četné  diaspoře 
emigrantů  francouzských,  kteři  rozdmycho- 
vali  boj  proti  revoluci.  Císař  Leopold  11. 
(r.  1790-1792),  a  král  pruský  Bedřich 
Vilém  vzhledem  k  poměrům  ve  Francii 
zanechali  vzájemné  nevraživosti  a  dohodli 
se  o  společné  akci  na  sjezdu  v  Pilnici 
(r.  1791).  Kroky  knížat  německých  a  přízeň 
k  emigraci  vzbudily  ovšem  nevoli  ve  Fran- 
cii, jež  v  dubnu  r.  1792  sama  vypověděla 
válku  synu  Leopoldovu  Františkovi,  >králi 
českému  a  uherskému*,  který  potom  v  Čci 
byl  zvolen  za  císaře.  K  němu  přidal  se  král 
pruský.  Válka  počata  s  velikou  sebedůvěrou 
a  podceňováním  nepřítele.  Teprve  roku  ná- 
sledujícího (1793)  připojila  se  k  válce  také 
ostatní  říše  jako  celek,  ve  skutečnosti  však 
k  utvoření  říšské  armády  ani  nedošlo,  nýbrž 
sbory  jednotlivých  knížat,  pokud  byly  od 
nich  postaveny,  připojily  se  k  některému 
z  vojsk  hlavních  státův.  Po  prvních  nepatr- 
ných úspěších  boj  veden  nešťastně  přes  to, 
že  r.  1793  i  Anglie,  Hollandsko,  Španěly, 
Neapolsko  a  Sardinie  vystoupily  proti  Fran- 
cii (»první  koalicec).  Prusko  ustalo  již 
r.  1795  od  války  a  učinilo  separátní  mír 
v  Basileji;  po  dvou  letech  pokroky  generála 
Bonaparte  donuceno  i  Rakousko  k  míru 
v  Campu  Formiu  (1797);  tam  v  taj- 
ném Článku  svolilo  k  odstoupení  celého  le- 
vého Porýní  Francii.    Knížata,  která  by.  tím 


Německo  (dějiny).  165 

utrpBz  ztrátu,  měla  býti  odikodnéna  saeku- 1  pak  konečně  v  čci  r.  1806  16  předních  kni- 
larísací  území  duchovních  v  ostatním  N-ku.  |  žat  něn^eckých  sestoupilo  se  v  Rýnský 
K  projednání  téch  věcí  a  dojednání  míru  .spolek  pod  protektorátem  Napoleono- 
s  mí  sešel  se  koncem  roku  1797  kongrcss  I  vým  a  zřeklo  se  svých  říšských  hodností, 
v  Ras tattě,  obeslaný  plnomocníky  Francie,  i  čímž  i  formálně  protrhli  dosavadní  svazek 
Rakouska  a  Pruska  a  desítičlenou  deputací  I  říšský,  císař  František  složil  hodnost  císař- 
hlských  stavA.  Francii  pravoplatně  postou- ;  skou.  »Svatá  říše  Římská  jazyka  německéhoc^ 
pěno  levé  Porýní,  ale  stále  stoupající  poža-  jeŽ  dávno  již  se  byla  přežila,  vzala  tak  i  for- 
dávky  Francie  a  přehmaty  její  ve  Švýcarsku   mál  ně  za  své. 

a  T  Itálii  vedly  k  nové  roztržce  mezi  ní  a  Utvořením  spolku  Rýnského  dostala  se 
Rakouskem,  jež  r.  1798  s  Ruskem  a  Anglií  veliká  část  N-ka  pod  moc  Napoleonovu.  Je- 
utvofilo  druhou  koalici.  Kongress  rozešel  *  ště  téhož  roku  došlo  pak  k  pokoření  Pru- 
se bez  účinku  a  jeho  smutnou  dohrou  bylo  ,  ska,  jež  Napoleon  až  dosud  umel  udržovati 
přepadení  poslů  francouzských  na  jejich  zpá-  '  v  neutralitě.  Nešťastnou  válkou  v  1. 1806-07 
tcťoi  cestě  ř28.  dub.  1799).  — •  Válka  druhé  moc  jeho  zlomena  úplně.  Prusko  musilo  se 
koalice,  v  niž  Prusko  a  knížata  severoně-  pak  vzdáti  všech  výbojů  z  dělení  Polska  a 
nicčtí  zachovávali  neutralitu,  vedena  s  po-  všech  svých  zemí  záp.  od  Labe.  Částí  těchto 
čátka  itistné,  ale  když  r.  1800  v  čelo  voj- 1  krajin  odměnil  Napoleon  své  německé  spo- 
ska  se  postavil  Napoleon,  štěstí  se  obrátilo,  jence,  z  ostatku  pak  a  z  Brunšvicka,  Hessy- 
a  nad  to  nastoupily  mezi  spojenci  neshody.  Kasselska  a  části  Hannoveru  utvořil  nové 
\%'těsství  Napoleonova  přinutila  Rakousko  království  Vestfálské,  jež  dal  svému  bra- 
k  míru  v  Lnnéville  (1801),  který  cis.  Fran-  tru  íérómovi  (v.  Bonaparte,  str.  332). 
t^iek  II.  tentokrát  učinil  také  jménem  říše  Kuríiršt  saský  obdržel  titul  královský  a  při- 
Némecké.  Francii  znovu,  a  to  definitivně,  \  stoupil  k  spolku  Rýnskému,  který  nyní  vzta- 
přiřčeoo  levé  Porýní.  Ku  projednání  náhrad  hoval  se  na  celé  N.  mimo  Prusko  a  Rakou- 
jednotlivým  knížatům,  kteří  utrpěli  ztráty, ,  sko.  Rakousko  vzchopilo  se  ještě  jednou 
sešla  se  r.  1802  říšská  deputace,  jež  však  |  (r.  1809)  k  boji  proti  převaze  a  násilnosti 
vlastně  jen  prostě  přijala  (r.  1803)  uíednání  |  Napoleonově,  ale  vyšlo  z  války  poraženo  a 
o  té  ▼ěci  mezi  Napoleonem  I.  a  Ruskem  zúženo  o  velikou  část  svého  území.  Konečné 
učínéné.  Úpadek  nejen  politického,  ale  i  ná-  r.  1810  připojil  Napoleon  severní  kraje  ně- 
rodniho  vědomí  německého  ve  vládních  kru-  mccké  (hl  Oldenbursko  a  sever.  Hannover- 
jich  objevil  se  tu  nejokatěji  v  poníženém  I  sko)  až  k  Lubeku  přímo  k  Francii.  Tím  po- 
plašení stavů  německých  před  Napoleonem  nížení  N-ka  a  Němcův  dostoupilo  svého 
a  jeho  stvůrami>  Jen  aby  si  zabezpečili  zvět- 1  vrcholu.  Velká  část  N-ka  pozbyla  úplně  sa- 
ieoí  neb  udrženi  svého  území.  Usnesením  '  mostatnosti,  členové  spolku  Rýnského,  dle 
Hšskéáeputzce(R€ichsdeputationshauptschluss)  jména  samostatní,  byli  ve  skutečnosti  poni- 


saekalarisována  byla  všechna  duchovní  kní- 
iectvi  ai  na  arcibiskupství  mohučské  a  vel- 
mistrovství  německého  řádu,  četná  pak  drob- 
ná knížectví  roediatisována.  Z  říšských  mčst 
odrielo  se  pouze  šest:  Hamburk,  Brémy, 
Lut>ek,  Frankfurt  n.  M.,  Norimberk  a  Augá- 

8urk.  Nejlépe  pochodili  větší  knížata,  jež 
apoleon  podporoval  jednak  za  dřívější  ne- 
utralitu a  povolnost,  jednak  aby  zjednal 
protiváhu  moci  rakouské.  Bylo  to  zejména 
Prusko.  Bavory,  Virterobersko,  Badensko, 
Hessy-Kasselsko  a  Hessy-Darmstadtsko.  — 
Badensko,  Virtcmbersko,  Hessy-Kasselsko  a 
oové    utvořené   knížectví   Solnohradské  — 


zenými  stvůrami  Napoleonovými.  Rakousko 
a  Prusko  musilo  se  podřizovati  jeho  vlivu, 
obchod  německý  zničen  kontinentálním 
systémem  (v.  t),  vojska  německá  musila 
prolévati  krev  za  zájmy  Napoleonovy,  ně- 
mecké peníze  plynuly  do  jeho  pokladny. 
Vše  kořilo  se  v  prachu  vůli  mocného  des- 
poty. Ale  právě  toto  hluboké  ponížení  N-ka 
přivedlo  národ  k  poznání,  kam  až  dospěl 
svou  rozervaností  a  svými  zastaralými  a  pře- 
vrácenými formami  vládními  a  společen- 
skými. Obrození,  počínající  od  pol.  XVIII.  st, 
proniklo  do  veškerého  života  německého. 
Touha   po   vybavení  ze  smutných  poměrů 


jci  však  r.  1805  držiteli  Ferdinandovi  To-  rostla  co  den,  nadšení  mužové  jali  se  ne- 
skánskému  zaměněno  za  Vircpurk  —  pový-  ',  ohrožené  hlásati  lásku  k  vlasti  a  k  svobodě 
fccno  na  kurfirštství,  jichž  bylo  pak  10;  z  du-  j  a  potřebu  svornosti  i  jednoty.  Prusko  po- 
chovních  kurfirštův  zůstal  pouze  arcibiskup  učeno  smutnými  zkušenostmi  dalo  se  na  ce- 
raofaučský.  —  Změnami  těmito  stnrá  říše  stu  rozsáhlých  vnitřních  oprav.  Jinde  vedla 
Kémecká  vlastně  již  vzata  za  své,  ačkoli  dle  svrchovanost  francouzská  přímo  k  mnohým 
iména  trvala  i  nadále,  a  proto  císař  Franti- 1  nápravám.  Státy  spolku  Rýnského  pod  ochra- 
iek,  hledě  ke  skutečnému  stavu  vécí,  přijal  nou  Napoleonovou  reformovaly  administraci, 
r.  1S04  titul  císaře  rakouského.  K  doko-  finance,  vojenství,  zákonodárství  dle  vzoru 
nalému  konci  říše  vedla  válka  třetí  koali-  francouzského,  vojska  německá  poznala  pod 
ce  (1805),  již  Rakousko  počalo  ve  spolku  prapory  francouzskými  nový  způsob  válčení, 
i  Anfflíi,  Ruskem.  Švédskem  a  Neapolskem.  myšlenky  a  vymoženosti  francouzské  revo- 
Pora&né  Rakousko  musilo  v  míru  Prešpur-  luče  našly  snadný  přístup  do  Nka.  A  tak 
■kém  roku  1805  přivoliti  k  novým  změnám  nadvláda  Napoleonova  přímo  i  nepřímo  vedla 
v  N-ku;  bylo  to  zejména  povýšení  Bavorska  N.  k  veliké  reformě  politického  života,  z  ně- 
a  Virtemberska  na  království,  Badenska  na  hož  se  měly  rozvinouti  zárodky  lepší  bu- 
velkovévodství  s  plnou  suverenitou.    Když   doucnosti.   Pohroma  Napoleonova  v  Rusku 


166 


Německo  (dějiny). 


za  takových  okolností  rychle  pod  vrátila  i  jeho 
postavení  v  N-ku.  První  krok  učinilo  Pru- 
sko, jež  v  ún.  r.  1813  spojilo  se  s  vítězným 
Ruskem.  V  celém  N-ku  nastalo  mocné  hnutí. 
V  čnu  přidalo  se  ke  spojencům  i  Rakousko, 
ale  knížata  spolku  Rýnského  zůstali  zatím 
při  Napoleonovi.  Štěstí  v  boji  obracelo  se 
však  proti  Napoleonovi,  až  konečně  třídenní 
bitva  u  Lipska  (16. — 18.  října)  přivedla  jej 
k  pádu.  Knížata  němečtí  z  části  již  před  bit- 
vou, z  části  po  bitvě  přecházeli  k  spojen- 
cům, království  Vestfálské  se  rozpadlo  v  pů- 
vodní kusy,  řády  zavedené  Napoleonem  valem 
se  řítily.  Poměry  v  N-ku  uspořádány  pak  po 
úplném  vypuzeni  Napoleonově  na  kongres- 
se  Vídeňském  (1814—15).  Hýbl. 

Na  kongresse  Vídeňském,  který  svolán 
na  měsíc  září  r.  1814  a  jehož  se  účastnili 
zástupcové  mocí,  kteréž  měly  podíl  na  vál- 
kách proti  Napoleonu  I.,  zaveden  nový  po- 
řádek záležitostí  N-ka  na  základě  stavu  věcí 
po  zrušení  říše  r.  1806.  Suverénní  knížata 
německá,  císař  rakouský,  král  dánský  a  král 
nizozemský  utvořili  spolek,  jehož  účelem  bylo 
zachování  vnitřní  i  zevní  bezpečnosti  N-ka  a 
nezávislosti  a  nedotknutelnosti  jednotlivých 
německých  států,  kterýž  v  základní  listině 
z  9.  čna  1815  obdržel  jméno  >Deutscher 
Bund«.  Záležitosti  spolku  spravovány  shro- 
mážděním {Bundestag)  složeným  ze  zástupců 
jednotlivých  států,  jemuž  předsedal  zástupce 
Rakouska.  Sídlem  jeho  ustanoven  Frankfurt 
n.  M.  Prusku  vráceny  všechny  země,  v  jichž 
držení  bylo  před  r.  1806,  a  dána  mu  veliká 
čásť  království  Saského,  velkovévod.  Cleve- 
Bergské  a  kraje  na  středním  a  dolním  Rýně, 
Bavory  obdržely  Falcko,  Hannoversko  stalo 
se  královstvím,  Výmar,  Oldenburk  a  oba 
Meklenburky  velkovévodstvími,  z  říšských 
měst  zachována  Frankfurt,  Lubek,  Hamburk 
a  Brémy.  Poněvadž  sny  o  veliké  národní 
jednotě  německé  nedošly  svého  splnění  a 
sliby,  že  zavedena  budou  liberální  zřízeni, 
zůstaly  na  papíře,  povstala  nespokojenost, 
která  víc  a  více  se  vzmáhala  a  jevila  se 
zvláště  mezi  studující  mládeží.  Jednotlivé 
státy  jaly  se  nastupovati  proti  hnutí  tomu 
násilnými  opatřeními,  jako  zavedením  cen- 
sury,  rozpouštěním  spolkův  a  pod.,  a  když 
tato  se  neosvědčovala,  svolána  na  podnět 
Metternichův  do  Karlových  Varů  schůze  mi- 
nistrů, jejíž  usnesení  spolkovým  shromáždě- 
ním 20.  září  1819  potvrzena  v  plném  znění. 
Na  zabezpečení  veřejného  pořádku  ustanoven 
exekutivní  řád,  vysoké  Školy  dány  pod  přísný 
dozor,  zavedena  přísná  censura  ;«  zřízena 
ústřední  vyšetřovací  kommisse  proti  •dema- 
gogickým rejdům c  se  sídlem  v  Mohuči.  Vy- 
šetřovací kommisse  byla  horečně  činná:  vy- 
nášela přísné  rozsudky,  zbavovala  obžalované 
úřadův  a  plnila  žaláře.  Mezi  zatčenými  a  od- 
souzenými byli  vůdcové  liberálního  hnutí 
Arndt,  Welcker,  Jahn  a  j.  Metternich  nespo- 
kojil se  s  tím  a  usiloval  o  opatření  přísnější 
a  přísnější,  čehož  docílil  usnesením  vídeň- 
ským z  8.  čna  1820,  jímž  z  Německého  spolku 
učiněno   policejní   sdružení    na   potlačování 


všeho  volnějšího  ruchu.  Avšak  ani  toto  opa- 
tření nebylo  s  to,  aby  zadrželo  mocný  proud 
liberalismu,  který  vypuknutím  červencové 
revoluce  v  Paříži  r.  1830  obdržel  nové  po- 
sily. V  některých  státech  —  v  Sasku,  Han- 
noversku,  Brunšvicku  a  Hessech-Kasselsku — 
vvpukly  bouře,  které  donutily  vlády  k  ústup- 
kům v  liberálním  směru.  Vítězný  postup  li- 
beralismu neměl  však  dlouhého  trvání:  vlády 
napjaly  veškeré  síly,  aby  zdolaly  hnutí  ná- 
rodní a  svobodomyslné.  Spolková  rada  usnesla 
se  r.  1832  po  návrhu  Metternichovc  na  no- 
vých zostřených  opatřeních  k  udržení  pokoje 
a  pořádku,  dle  nichž  veškerá  státní  moc 
vložena  do  rukou  panovníkových,  odepření 
daní  od  stavů  za  odboj  prohlášeno  a  vyslo- 
vena zásada,  že  zákony  jednotlivých  zemí 
mohou  býti  spolkovou  radou  rušeny;  dále 
vyhrazeno  spolku  právo,  zakročiti  proti 
revolučnímu  hnutí  bez  vyzvání  brannou  mocí, 
zakázána  všechna  sdružení  rázu  politického 
a  všechna  shromáždění  lidu  a  liberální  časo- 
pisy zastaveny.  Všude  zaveden  nejtužší  ab- 
solutismus a  žaláře  plnily  se  opět  politickými 
odsouzenci.  Avšak  ani  tentokráte  nepodařilo 
se  potlačiti  hnuti  svobodomyslné,  a  když  se 
již  zdálo,  že  Metternichův  absolutistický  sy- 
stém na  nedozírnou  dobu  jest  utvrzen,  vze- 
pialy  se  pojednou  spoutané  síly  a  ničitelé 
občanských  a  národních  svobod  pozbyli  rá- 
zem veškeré  moci  své.  Pařížská  únorová  re- 
voluce r.  1848  byla  potlačovaným  živlům 
mocnou  vzpruhou:  vzepjali  se  a  nepřemoži- 
telný zdánlivě  absolutismus  rozpadl  se  v  ni- 
več.  Dne  27.  led.  1848  Jindřich  v.  Gagern 
učinil  v  darmstadtské  komoře  návrh  na  zří- 
zeni německé  moci  ústřední  s  lidovým  zastu- 
pitelstvem a  5.  břez.  sešli  se  v  Heidelberce 
čelní  němečtí  mužové  směru  liberálního  a 
usnesli  se  vyzvati  německé  vlády  důrazně, 
aby  se  postaraly,  by  zastupitelství  německého 
národa  co  nejdříve  vstoupilo  v  život.  Záro- 
veň zvolena  kommisse,  kteréž  uloženo,  aby 
vypracovala  základy  německé  ústavy,  a  tato 
kommisse  pozvala  tťhdeiši  i  dřívější  členy 
sněmův,  aby  se  dostavili  k  předběžné  poradě 
do  Frankfurtu.  Spolková  rada  netroufala  si 
postaviti  se  tomu  na  odpor,  a  vlády,  dříve 
k  násilnosti  vždy  hotové,  pozbyly  vši  zmuži- 
losti a  ustupovaly  všude  bouřícímu  se  lidu: 
bavorský  král  vzdal  se  trůnu,  Metternich 
svržen  hledal  spásu  v  útěku,  v  Berlině  po- 
stavil se  následkem  povstání  dne  18.  břez. 
král  Bedřich  Vilém  v  čelo  národního  hnutí 
a  svolal  národní  shromáždění  za  příčinou 
úřady  o  liberální  ústavě.  Dne  30.  břez.  se- 
stoupil se  ve  Frankfurtě  předchozí  parlament, 
jenž  se  radil  o  svolání  národního  shromáž- 
dění. V  této  poradě  ozvali  se  hlasové  žáda- 
jící zavedení  republiky.  Když  stoupenci  zá- 
sad republikánských.  Hecker,  Stru  ve,  s  ná- 
vrhy svými  propadli,  uchýlili  se  do  Baden- 
ska  a  vzbouřili  lid,  avšak  hnutí  toto  brzy 
potlačeno.  Předchozí  parlament  zvolil  taíc 
zvaný  >výbor  padesáti*,  je  nuž  uloženo,  aby 
opatřil  vše,  čeho  bylo  potřebí  k  svolání  ná- 
rodního shromáždění.   Tento  výbor   usnesl 


Německo  (dějiny). 


167 


se,  2e  ve  všech  zemích  náležejících  k  Nčme- 
ckéma  spolku  voleni  býti  mají  poslanci  do 
národního  sbromáidéní.  K  poradám  > výboru 
padesáti*  pozván  též  Fr.  Palacký,  jenž  po- 
zvání dArazné  zamítl  památným  iistem  z  11. 
dub.  1848  k  rukára  předsedy  Soirona,  odů- 
vodňuje zamítnutí  to  tím,  se  >kdo  žádá,  aby 
Rakousy  (a  s  nimi  i  Cechy)  připojily  se  ná- 
rodně k  H&i  Německé,  požaduje  od  nich 
Siiroovraidu,  což  nemá  nižádného  morálního 
ani  politického  smyslu*.  Volby  vykonány  ve 
všech  zemích  německých,  v  Cechách  však  a 
na. Moravě  v  českých  krajích  odepřeny. 

Ústa  vodárny  sněm  seSelse  18.  kv.  1848  ve 
Frankfurtě,  kdež  konal  své  porady  ve  chrámě 
sv.  Pavla.  Předsedou  zvolen  Jindřich  v.  Ga- 
gern.  V  shromáždění  jevily  se  různé  směrjr, 
I  nichž  nejsilnější  byly  dva:  jeden  žádající, 
aby  shromáždění  zabývalo  se  pouze  ústavou 
a  smluvilo  se  d  jednotlivými  vládami,  druhÝ 
stojía  neústupně  na  zásadě  republikánské. 
Zástupci  směru  republikánského  podlehli. 
Když  se  jednalo  o  ústřední  moci,  zvolen 
29.  čna  rakouský  arcivévoda  Jan  říšským 
správcem,  jenž  na  základě  usnesení  parla- 
mentu dne  12.  čce  zrušil  spolkovou  radu  a 
jmenoval  říšské  ministerstvo.  Dříve  než  se  za- 
počalo s  poradou  o  ústave,  rokováno  o  par- 
lamentě a  základních  právech  německého 
národa.  Ačkoli  rokování  vleklo  se  do  neko- 
nečna, osoboval  si  parlament  právo  býti  nej- 
vyššicn  zástupcem  vnitřní  i  zevní  politiky. 
Když  v  Šlesvicku  vypuklo  povstání  proti 
Dánska,  usnesl  se  parlament  2.  čna,  že  válce 
má  ráznými  prostředky  býti  učiněn  konec, 
a  říšský  správce  nařídil,  aby  vojsko  šles- 
vicko-holš^nské  a  pruské  sesíleno  bylo  voi- 
skem  jihoněmeckým.  Prusko,  které  násled- 
kem války  s  Dánskem  dostalo  se  do  veliké 
tísně,  smluvilo  26.  srp.  s  Dánskem  příměří 
v  neprospěch  Šlesvicka  a  Holštýnska,  což 
tpAsobílo  ve  Frankfurtě  veliké  rozčilení.  Pra- 
vice parlamentu  navrhovala  schválení  pří- 
luéří,  návrh  byl  však  sprvu  zamítnut  a  te- 
prve přijat,  když  po  odstoupeni  říšského 
mmisterstva  nepodařilo  se  sestaviti  jiné.  Od- 
půrci návrhu  sosnovali  velikou  bouři  proti 
parlamentu  a  shromáždění  lidu  dne  17.  září 
konané  prohlásilo  poslance,  kteří  pro  návrh 
hlasovali,  za  zrádce  německého  lidu,  jeho 
svobody  a  cti.  Den  potom  vypuklo  povstání, 
jehož  účelem  bylo  rozehnati  parlament  ná- 
liUm.  Rakouské  a  pruské  vojsko  hájilo  chrám 
sv.  Pavla  a  potlačilo  vzbouření.  Vélšina  par- 
lamentu přistoupila  potom  k  rokování  o  ústa- 
vě. Veliké  obtíže  způsobila  otázka  o  přijetí 
Rakouska  do  Německé  říši*.  Menšina  Žádala 
rozhodně,  aby  bylo  vyloučeno,  většina  se 
vzpírala.  Předseda  rakouského  ministerstva, 
kníže  Felix  Schwarzenberg,  oznámil,  že  dříve 
musí  veškeré  země  habsburské  spojeny  býti 
v  stitni  celek,  než  se  jednati  může  o  po- 
měru Rakouska  k  N-ku.  Převážná  většina 
parlamentu  nechtěla  však  ani  slyšeti  o  při- 
jeti celého  Rakouska,  tedy  i  zemi  uherských, 
do  řiše»  Předsedou  říšského  ministerstva  byl 
od  měsíce  srpna  ryt.  Schmerling,  jenž  ná- 


sledkem odporu  toho  odstoupil.  Gagern, 
který  se  stal  nástupcem  jeho  —  předsedou 
parlamentu  zvolen  Simson  —  předložil  18. 
pros.  program m  tak  zvané  strany  maloně- 
mecké,  v  němž  se  žádalo,  aby  Rakousko 
bylo  odloučeno  od  N-ka  a  poměr  mezi  oběma 
aby  upraven  byl  zvláštní  úmluvou.  Rakou- 
sko protestovalo  proti  tomuto  programmu 
a  60  poslanců  rakouských  ohradilo  se  proti 
vyloučení  Rakouska.  Většina  přijala  však 
návrh  Gagernův  a  zmocnila  jej  k  vyjedná- 
vání s  Rakouskem.  Maloněmecká  strana  pro- 
razila 27.  břez.  1849  se  svým  návrhem  na 
dědičnost  císařské  důstojnosti,  načež  28.  břez. 
zvolen  pruský  král  císařem;  z  538  přítom- 
ných poslanců  hlasovalo  290  pro  návrh  ten, 
kdežto  248  hlasováni  se  zdrželo.  Za  veliké 
slávy  oznámena  volba  Bedřicha  Viléma  IV. 
dědičným  císařem  N-ka  a  říšská  ústava  pro- 
hlášena. Král  Bedřich  Vilém  vyslovil  se  však, 
že  hodnosti  císařské  z  rukou  revolucionářů 
nepřijme,  a  oznámil  deputaci,  která  mu 
v  slavné  audienci  3.  dub.  1849  zvěstovala 
jeho  zvolení,  že  nemůže  vyhověti  přání  par- 
lamentu, pokud  se  nedorozumí  s  knížity. 
Pruská  vláda  pozvala  vlády  německé,  by  vy- 
slaly do  Frankfurtu  své  zmocněnce,  kteří  by 
s  národním  shromážděním  dohodli  se  o  ústave. 
Veškeré  vlády  —  až  na  čtyři  království  — 
vyslovily  14.  dub.  svůj  souhlas  s  říšskou 
ústavou  a  s  volbou  císaře.  Ale  když  posla- 
necká sněmovna  pruská  se  usnesla,  že  právni 
trvání  ústavy  má  býti  zaručeno,  rozpustila 
vláda  sněmovnu  a  pohrozila  národnímu  shro- 
mážděni, nedohodne-li  se  s  veškerými  vlá- 
dami, že  tyto  budou  ústavu  samy  oktrojo- 
vati.  Tu  nabyli  ve  shromážděni  opět  vrchu 
živlové  radikálnější,  kteří  vyzvali  veškeren 
národ,  lid  i  vlády,  aby  v  platnost  uvedli 
ústavu,  jak  národní  shromáždění  ji  bylo  při- 
jalo. Následek  toho  byl,  že  bylo  shromáždění 
rozpuštěno.  Revolucionáři  chopili  se  opět 
díla.  Hnutí  započalo  se  ve  Falcku,  kde  ve- 
liké shromáždění  lidu  vypovědělo  vládě  po- 
slušnost a  zřídilo  zemský  ochranný  výbor. 
Bouře  vypukly  potom  v  několika  zemích, 
v  Sasku,  Hessích,  v  Badensku,  na  Rýně  a  ve 
Virtembersku.  V  Badensku  zuřila  revoluce 
a  šířila  se  až  do  Virtemberska.  Gagern  složil 
úřad  předsedy  ministerstva  a  říšský  správce 
jmenoval  pruského  justičního  radu  GrSlvella 
jeho  nástupcem  v  parlamentě,  který  se  usná- 
šel radikálněii  a  radikálněji.  Dne  12.  kv.  Žá- 
dal, aby  veškerá  branná  moc  N-ka  složila 
řřísahu  na  říšskou  ústavu.  Tu  odvolaly  ne- 
teře vlády,  a  to  pruská,  saská  a  hannover- 
ská, své  poslance  z  parlamentu,  z  něhož  vy- 
stoupil i  Gagern  se  svými  stoupenci.  Poně- 
vadž kolem  Frankfurtu  se  stahovala  vojska, 
usneslo  se  shromáždění.  Že  příští  schůze  mají 
se  konati  ve  Stutgartě.  Tam  odebrali  se  zbý- 
vající ještě  poslanci  počtem  104  {Rumpfpar- 
lament),  ustanovili  za  příčinou  provedení 
ústavy  říšské  vladařství  sestávající  z  pěti 
členů  shromáždění,  dali  hnutí  v  Badensku  a 
Virtembersku  pod  ochranu  říše  a  žádali  od 
virtemberské  vlády  vojsko,  aby  usnesení  ta 


168 


Německo  (dějiny) 


mohla  býti  provedena.  Ministr  Roemer  žá- 
dost tu  naprosto  zamítl  a  vyzval  shromážděni, 
aby  své  porady  konalo  v  jiném  státě.  Kd^ž 
shromážděni  tomuto  vyzvání  nevyhovělo,  dal 
je  rozehnati  vojáky.  Národní  shromážděni  již 
se  nesešlo.  Zatím  podařilo  se  pruskfm  voj- 
skům udusiti  vSude  revoluční  hnuti  a  král  Be- 
dřich Vilém  prohlásil,  Že  Prusko,  učinilo  se 
Saskem  a  Hannoverském  26.  květ  spolek  tří 
králů  k  utvoření  německé  unie  a  že  s  Ra- 
kouskem bude  sjednána  zvláštní  smlouva. 
Jedenadvacet  německých  států  přistoupilo 
k  unii,  jen  Virtemberk  a  Bavory  kladly  od- 
por podporovány  jsouce  Rakouskem,  které 
se  snažilo  o  znovuzřizení  spolkové  rady. 
Prusko  smluvilo  s  Rakouskem  r.  1849  tak 
zvané  interim,  jímž  do  1.  května  1850  zřízena 
provisorní  spolková  moc  ve  Frankfurtě  se- 
stávající ze  zmocněncův  obou  států  v.  Říšský 
správce  složil  úřad  svůj,  který  již  dávno  byl 
bez  významu.  Správa  unie  vypsala  volby  do 
lidové  sněmovny  (Volkshaus)  a  svolala  bu- 
doucí říšský  snem  na  den  20.  března  1850 
do  Erfurtu,  ale  Sasko  a  Hannoversko  ode- 
přely účastenství  své  udávajíce,  že  unie  ná- 
sledkem odporu  Bavorska  a  Virtemberska 
nestala  se  sKutkem,  vystoupily  z  trojspolku 
a  smluvili  s  jižními  královstvími  čtyřspolek. 
Erfurtský  parlament  sestoupil  se  v  určený 
den,  usnesl  se  dne  17.  dub.  o  ústavě  pro 
unii,  byl  však  náhle  odročen  a  nesešel  se  již. 
Rakousko  pozvalo  veškeré  členy  Německého 
spolku,  aby  na  den  10.  květ.  vyslali  své  zá- 
stupce do  Frankfurtu.  Bavorsko,  Virtember- 
sko,  Hannoversko,  Sasko,  Nizozemí,  Dánsko 
a  obojí  Hessy  vyhověly  tomuto  pozváni  a 
zástupcové  jejich  vyslovili  se  pro  bývalou, 
dosud  nezrušenou  radu  spolkovou  za  před- 
sednictví Rakouska.  Prusko  nevzdalo  se  my- 
Slenky  unie.  Hlavní  zastance  této  myšlenky 
Radowítz  jmenován  ministrem  zahraničních 
záležitosti  a  pruské  vojsko  vniklo  do  Hess, 
kde  vypukla  revoluce  a  kde  dlelo  již  vojsko 
rakouské  a  bavorské.  Na  schůzi  císařů  ra- 
kouského a  ruského  ve  Varšavě  (26.-28.  říj. 
1850),  kteréž  byl  přítomen  také  předseda 
pruského  ministerstva,  prohlásilo  se  Rusko 
pro  Rakousko.  Prusko  bylo  v  úzkých.  Ra- 
dowitz  propuštěn  a  na  jeho  místo  dosazen 
Manteunel,  ale  i  ten  se  zdráhal  vyplniti  po- 
žadavky Rakouska,  aby  Prusko  uznalo  spol- 
kovou radu  a  zrušilo  unii.  Situace  stávala 
se  kritickou  a  již  došlo  k  srážkám  mezi  voj- 
skem pruským  a  spolkovým  v  Hessích,  ale 
pruský  král  neodhodlal  se  k  válce,  poněvadž, 
jak  se  tvrdí,  v  armádě  jeho  se  objevily  ve- 
liké nedostatky.  Po  dlouhém  vyjednávání 
sjednána  konečně  Olomoucká  smlouva,  kte- 
rou se  Prusko  zavázalo,  že  od  unie  upouští. 
V  měsíci  březnu  r.  1851  vyzvalo  Prusko 
ostatní  státy  k  unii  náležející,  aby  spol- 
kovou radu  obeslaly.  Nastala  dlouhá  léta 
klidu,  nejtužší  absolutismus  panoval  ve  všech 
státech  a  vymoženosti  z  r.  1848  byly  krás- 
ným snem.  O  nějaké  shodě  mezi  státy  Ně- 
meckého spolku  nebylo  však  ani  řeči.  Na 
jedné  straně  toužilo  Prusko  po  primáte  ve 


Spolku,  na  druhé  straně  snažily  se  opět  malé 
státy  spolčiti  se  bez  Rakouska  a  Pruska. 
Když  r.  1859  vypukla  válka  mezi  Rakouskem 
a  Itálií,  vyžádal  si  rakouský  císař  brannou 
pomoc  Německého  spolku  a  tato  byla  mu 
z  obavy  před  Napoleonem  III.  povolena.  Také 
Prusko  mobilisovalo  svou  armádu,  ale  přece 
vladař  pruský  nechtěl  podrobiti  se  rozkazům 
Spolku  a  chtěl,  aby  Prusko  vedlo  válku  jako 
samostatná  velmoc.  Tyto  okolnosti  přispěly 
k  tomu,  že  Rakousko  se  odhodlalo  smluviti 
příměří  a  odstoupiti  Lombardsko.  Spor  mezi 
německými  velmocemi  a  příklad  Itálie  oži- 
vily opět  myšlenku  sjednoceni  N-ka  a  všude 
tvořily  se  spolky,  aby  pracovaly  na  uskuteč- 
něni myšlenky  té  a  budily  národní  vědomí. 
R.  1859  utvořen  národní  německý  spolek, 
jehož  cilem  bylo  utvoření  ústřední  moci  pod 
řízením  Pruska  a  zřízení  říšského  parlamentu. 
Reforma  Spolku  stala  se  naléhavou  a  záleži- 
tost ta  projednávána  na  konferencích  ve  Virc- 
purce  r.  1862—1863,  avšak  bez  úspěchu.  Ra- 
kousko, kteréž  se  snažilo  zabezpečiti  si  své 
otřesené  vůdčí  postavení  ve  Spolku,  pozvalo 
knížata  a  svobodná  města  k  německému 
sjezdu  knížat  do  Frankfurtu  n.  M.  na  den 
17.  srpna  1863.  Král  pruský  se  nedostavil. 
Císař  rakouský  zahájil  sjezd  a  ryt.  Schmer- 
ling  předložil  návrh  na  důkladnou  reformu 
Spolku.  Návrh  byl  dne  1.  záři  téměř  jedno- 
myslně přijat,  ale  nedostalo  se  mu  souhlasu 
kralc  pruského,  bažícího  po  dominujícím  po- 
stavení ve  Spolku.  Bylo  zjevno,  že  spor  mezi 
Pruskem  a  Rakouskem  nevyřídí  se  po  do- 
brém. Zatím  stala  se  událost,  která  obě  vel- 
moci na  nějaký  čas  sblížila,  avšak  ve  svých 
důsledcích  způsobila,  že  obě  válečné  se 
střetly.  Bylo  to  r.  1864,  kdy  vypukla  né- 
mecko-dánská  válka.  Dne  15.  list.  1863 
zemřel  dánský  král  Bedřich  VII.  a  jeho  ná- 
stupcem stal  se  princ  glúcksburský,  jenž  při- 
jal jméno  Kristián  IX.  a  jenŽ  potvrdil  ústavu 
v  měsíci  listopadu  téhož  roku  přijatou,  kte- 
rou Šlesvicko  spojovalo  se  s  Dánskem.  Sta- 
vové a  obyvatelstvo  šlesvicko-holštýnské 
zdráhali  se  však  uznati  jej  za  svého  panov- 
níka a  prohlásili  prince  Bedřicha  z  Augu- 
stenburka  svým  vévodou  a  tím  odtržení  od 
Dánska.  Německá  knížata  i  sněmy  prohlásili 
se  pro  vév.  Áugustenburského  a  21.  pros. 
1863  shromáždilo  se  ve  Frankfurtě  500  zá- 
stupců všech  německých  stran,  kteří  zvolili 
šestatřicetičlený  výbor,  jemuž  uloženo,  aby 
všemi  prostředky  pracoval  pro  vév.  Áugu- 
stenburského. Rakousko  a  Prusko  prohlásily 
však,  že  musí  se  přestati  na  pouhém  protestu 
proti  listopadové  ústavě  a  na  spolkové  exe- 
kuci. Spolek  odmítl  vŠak  dne  14.  led.  1864 
postaviti  se  na  toto  stanovisko.  Prusko  a 
Rakousko  jednaly  potom  na  vlastni  vrub  a 
1.  ún.  1864  vojska  pruská  a  rakouská  pře- 
kročila hranice.  V  Nku  povstalo  veliké  roz- 
čilení, neboť  mělo  se  za  to,  že  Holštýnsko 
a  Šlesvik  mají  se  vydati  Dánsku.  Pruská  sně- 
movna odepřela  povolení  peněz  a  šestatři- 
cetičlený výbor  vyzýval  k  válce  proti  Ra- 
kousku a  Prusku.   Dne  18.  dub.  skončila  se 


Německo  (dějiny) 


169 


válksL  s  Dánskem  a  v  mfru  Vídeňském  (30. 
Hj.  1864)  odloučení  obou  vévodství  od  Dán- 
ska stalo  se  skutkem.  Prusko  žádalo,  aby 
noTý  álesvicko-holitýnský  stát  učinil  mu 
▼  ohledu  námořním  a  vojenském  jisté  ústupky. 
Německé  střední  státy  postavily  se  tomu  na 
odpor  a  k  jejich  radě  vévoda  Ausustenbur- 
aký  zamít]  Žádost  Pruska.  Rakousko  8bh'žílo 
se  potom  se  středními  státy  a  zastávalo  se 
vévody  Au^ustenburského;  spolková  rada  a 
Sóčlený  výbor  žádaly,  aby  vévoda  byl  uznán 
a  aby  bylo  svoláno  zemské  zastupitelství  áles- 
vicko-tíoUtýnské.  Tu  pe  Rakousko  dostalo 
s  Praskem  do  tuhého  sporu,  jenž  na  nějaký 
čas  odročen  byl  smlouvou  Gastýnskou  (14. 
srpna  186S),  kterou  správa  vévocfství  rozdě- 
lena mezi  oba  státy.  V  březnu  r.  1866  ozná- 
milo Rakousko,  že  hodlá  požádati  Spolek, 
aby  hoiitÝnsko-šlesvickou  záležitost  rozhodl, 
a  vyslovilo  očekávání,  že  německé  státy  bu- 
dou je  podporovati.  Prusko  odpovědělo  tím. 
Že  9.  dub.  podalo  návrh  na  reformu  Spolku, 
v  němž  žádalo  zřízeni  národního  shromáž- 
dění zvoleného  přímými  volbami  na  základě 
vžeobecného  volebního  práva.  Zatím  zbrojily 
oba  státy  a  s  nimi  zároveň  Sasko  a  Hanno- 
versko. Rakousko  svolalo  holátýnské  stavy 
a  předložilo  1.  čna  rozhodnuti  Slesvicko- 
hoUt^nské  otázky  Spolku.  Prusko  prohlásilo 
jednaní  to  za  porušení  smlouvy  Gastýnské, 
obsadilo  Holitýnsko  a  oznámilo  spolkové 
radě,  ie  pokládá  otázku  šlesvicko-holštýn- 
skoa  za  národní  a  ochotno  jest  řešiti  ji  jen 
ve  spojení  s  navrženou  spolkovou  reformou. 
Nisleckem  obsazení  Holštýnska  Pruskem  na- 
vrhlo Rakousko  11.  Čna,  aby  veškerá  spol- 
ková armáda  mimo  její  pruskou  čásf  byla 
mobiltsována.  Dne  9.  čna  hlasováno  o  tomto 
návrhu  a  tento  přiiat  9  hlasy  proti  6  (Pru- 
sko, Oldenburk,  Meklenburk,  Duryňské  státy, 
svobodná  města  mimo  Frankfurt  a  Lucem- 
burk). Pruský  vyslanec  prohlásil  ihned,  Že 
praská  vláda  pokládá  spolkovou  smlouvu 
za  zrušenou  a  Že  jest  ochotna  s  německými 
vládami  umluviti  nový  spolek  s  vvloučením 
Rakotiska.  Válka  Rakouska  s  Pruskem, 
kterouž  toto  již  dávno  připravovalo,  stala  se 
nevyhnutelnou.  Dne  3  čcc  poražena  rakou- 
ská armáda  u  Králové  Hradec  na  hlavu  a 
viHca  skončena.  Pražským  mírem  ujedna- 
ným 23.  srpna  1866  Rakousko  vyloučeno  na- 
dobro z  německého  Spolku.  Prusko  přivtě* 
lilo  si  Šlesvik-Holštýn,  Hannoversko,  Kur* 
besy,  Nassavsko  a  Frankfurt.  Jihoněme- 
cké  státy  obrátily  se  do  Francie  o  pomoc, 
ale  Bismarckovi  podařilo  se  je  získati,  tak 
Že  očinity  s  Pruskem  pevný  spolek  na  odboj 
a  výboj,  v  němž  zaručily  si  svá  území  na- 
vsájeto.  Valná  vétŠina  severoněmeckých  státfl, 
které  války  proti  Prusku  se  nesúčastnily, 
ujednala  jiŽ  za  války  pevný  spolek  s  Pru- 
skem, ostatní  připojily  se  později.  V  pro- 
sinci r.  1866  předložena  zmocněncům  těchto 
22státAv  osnova  ústavy  pro  Severonéme- 
cký  Spolek,  9.  ún.  1867  docílena  všeobecná 
sfaoda  a  jtŽ  12.  ún.  konaly  se  volby  do  ústavo- 
dámého  říšského  sněmu,  který  zahájen  24.  ún. 


v  Berlíně  pruským  králem  Vilémem.  Spol- 
ková ústava  přijata  16.  dub.  velikou  vétšmou 
hlasův  a  nabyla  7.  čna  platnosti.  Prusku  do- 
stalo se  dědičného  předsednictví  ve  Spolku 
a  nejdfileŽitéjšich  práv:  vypovídati  válku, 
sjednávati  mír,  smlouvy  a  alliance,  zastupo- 
vati Spolek  na  venek,  jmenovati  spolkového 
kancléře  a  svolávati  spolkovou  radu  a  říš- 
ský sněm.  Spolková  rada  sestávala  z  22  spo- 
jených státův  a  měla  43  hlasy,  z  nichž  Pru- 
sku připadlo  22.  Myšlenka  sjednocení  celého 
N-ka  tím  ještě  neuvedena  ve  skutek,  neboC 
stavěly  se  jí  různé  překážky  v  cestu,  které 
však  uklizeny  válkou  némecko-francouz- 
skou  r.  1870,  která  se  skončila  úplnou  poráž- 
kou Francie  u  Sedanu.  Bavorsko  a  Virtcm- 
bersko  prohlásily  ochotu  vejiti  ve  vyjedná- 
vání o  pevné  spojení  se  Severoněmeckým 
Spolkem.  Badensko  a  Hessy  ohlásily  ihned 
své  přistoupení  k  němu.  Přístup  Badenska  a 
Hess  stal  se  15.  list.,  Bavorska  23.  list.,Vir- 
tembcrska  25.  list.  Bavorsku  a  Virtembersku 
učiněny  zvláštní  ústupky,  jako  právo  míti 
své  vyslance,  správce  vojenství,  vlastní  pošty, 
telegrafy  a  železnice  a  zdanění  piva  a  liho- 
vin. Severonémecký  říšský  sněm  činil  sprvu 
některé  obtíže  vzhledem  k  těmto  ústupkům, 
ale  když  oznámeno,  že  bavorský  král  navrhl, 
aby  s  předsednictvím  příštího  Německého 
Spolku  byl  spojen  titul  >německého  císaře*, 
přijal  sněm  dne  9.  pros.  příslušné  smlouvy 
a  nazval  nový  spolek  Německou  říší.  De- 
putace říšského  sněmu  odebrala  se  do  Ver- 
saill  a  prosila  18.  pros  krále  Viléma,  aby 
přijal  německou  korunu  císařskou.  Císař  Vi- 
lém přijal  korunu,  a  když  knížata  a  svobodná 
města  vyslovila  svůj  souhlas,  vydal  17.  led. 
1871  proklamaci  k  německému  národu,  v  níŽ 
mu  zvěstoval  událost  tu.  Dne  18.  led.  stalo 
se  ve  Versaillích  ve  slavném  shromáždění 
knížat,  princův  a  vojevůdců  prohlášení  Ně- 
meckého císařství.  Versailleskými  praelimina- 
riemi  míru  (26.  ún.)  připadly  nové  říši  Elsa- 
sko  a  Lotarinky.  Dne  10.  květ.  ujednán  ve 
Frankfurtě  mír.  První  německý  říšský  sněm 
zahájen  21.  břez.  1871.  Dne  14.  dub.  1871 
přijal  říšskou  ústavu,  kterou  počet  členův 
a  hlasů  spolkové  rady,  sestávající  nyní  ze 
zmocněnců  25  států,  zvýšil  na  58.  Dílo  sjed- 
nocení N-ka  dokonáno,  a  snahy  císaře  a  říš- 
ského kancléře  Bismarcka  nesly  se  k  tomu, 
aby  upevněna  byla  říše  uvnitř  i  zevně. 
V  parlamentě  počala  usilovná  činnost  záko- 
nodárná, zejména  sociálně  -  politická,  ale 
vnitřní  poměry  nevyvíjely  se  tak,  jak  dou- 
fali zakladatelé  říše  a  průkopníci  německé 
jednoty:  říšský  sněm  stal  se  záhy  jevištěm 
tuhých  bojů,  jednak  mezi  jednotlivými  stra- 
nami, jednak  stran  s  říšským  kancléřem.  Ve 
sněmu  byl  značný  počet  stran,  jejichž  cíle  a 
cesty  valně  se  rozcházely.  Počtem  i  význa- 
mem rozhodující  byla  s  počátku  strana  ná- 
rodně liberální,  která  však  záhy  dostala  se 
na  šikmou  plochu  a  rychle  upadala,  až  klesla 
v  bezvýznamnost.  Několikrát  došlo  k  prud- 
kým sporům  mezi  říšským  sněmem  a  Bis- 
marckem,  jenž  opětně  hrozil  svým  odstou- 


170  Německo  (dějiny). 

pěním.  Jen  s  velikými  obtížemi  prováděl  říš- 1  renz,  Deutscbl.  Gescbichtsquellen  im  Mittel- 
ský  kancléř  své  záméry  ve  vnitřní  politice,  altcr  seit  dem  XIII.  Jb.  (3.  vydání  t..  1887, 
Uspéinéjší  byla  politika  zahraniční.  Docíleno  i  2  sv.).  ^  Prameny  vydány  ve  sbírkách:  Mo- 
sblížení  s  Ruskem  (na  schflzi  tři  císařů  v  Ber-  numen ta  Gennaniac  bistorica  (v.  t.);  Bčh- 
línč  5. — 12.  září  1872>,  ujednán  s  Rakouskem 
spolek  na  odboj  a  výboj  r.  1879,  kterýž  r.  1883 
přistoupením  Itálie  rozišířen  v  trojspolek,  zí- 
skány ^mořské  osady.  Vliv  N-ka  na  mezi-  j  niken  der  dcutschen  Stádte  v.  XIV.  bis  ins 
národní  politiku  vzrůstal  R.  1888,  9.  břez.,  XVI.  jh.  (Lip.,  1862  si.);  Deutsche  Rcichs- 
zemřel  u  vysokém  věku  císař  Vilém  I.  a  ná-  tagsacten  (Mnich.,  1868,  si.).  Srov,  Wegelc, 
stupcem  jeho  stal  se  jeho  syn,  který  však  Geschichte  d.  deutsch.  Historiographic  (t., 
již  od  delší  doby  stižen  byl  smrtelnou  ne-  1885).  —  Díla  novější:  Háberlin,  Umst&nd- 
mocí.  Bedřich  III.  zemřel  již  15.  čna.  1888  a  liché  teutschc  Reichsgesch.  (Halle,  1767—73, 
po  něm  nastoupil  jeho  syn  císař  Vilém  II.,  i  12  sv.);  týi,  Neueste  teutsche  Reichsgesch. 
jenž  ihned  s  velikou  rázností  ujal  se  vlády   (1774-  86,  20  sv.,  pokraě.  od  Senkenberga), 


mer«  Fontes  rerum  germanicarum  (Štutgart. 
1843—1868.  4  sv.);  Jaffé,  Bibliotheca  rerum 
germanicarum  (Berl.,  1864—73,  6sv.);  Chro- 


a  jal  se  udávati  směr  vnitřní  i  zahraničně 
politice  říše.  Z  toho  vznikly  záhy  spory 
s  říšským  kancléřem,  jejíchž  výsledek  byl. 


díla  to  posud  ne  docela  zastaralá.  Luden, 
Gesch.  des  teutschen  Volkes  (Gotha,  1825 
až  1837.  12  sv.,  do  r.  1237);  Pfister,  Gesch. 


že  Rismarck  r.  1890  podal  žádost  za  propu- 1  der  Deutchen  (Hamb.,  1829—35,  5  sv.,  po- 


štěnou,  které  císař  Vilém,  nedbaje  hlasů  ve- 
řejného mínění,  ochotné  vyhověl.  Říšským 
kancléřem  stal  se  generál  Caprivi,  muŽ 
beze  vší  politické  minulosti,  a  později  sta- 
řičký kníže  H obe nlohe,  jenž  byl  naprosto 


krač.  Búlau) ;  Sugenheim,  Gesch.  d.  deutsch. 
Volkes  u.  seiner  Kultur  (Lips.,  1886,  3  sv.); 
» Deutsche  Gesch.«  ve  sbírce  Heeren-Uker- 
tově  (od  Dahna,  Dove  a  j.);  Lamprecht, 
Deutsche    Gesch.    (Berl.,   1891   si.,   7  sv.); 


nečinným.  Císař  Vilém  stal  se,  jak  Bismarck  |  Erler,  Deutsche   Gesch.  in  Erzáhlungen  va- 
kdysi  předpověděl,  v  skutečnosti  svým  vlast- ;  terUndischer   Geschichtsschreiber   (Lipsko, 


ním  kancléřem.  Nyní  obrácen  všechen  zřetel 
k  vyplnění  přání  císařova,  aby  Německá  říše 
stala  se  dominující  ve  světové  politice.  K  to- 
mu cíli  s  největším  úsilím  a  bez  ohledu  na 


1882-84,  3  sv.).  —  O  jednotlivých  ob- 
dobích: Zeuss,  Die  Deutschen  u.  ihre  Nach- 
barstámmc  (Mnichov,  1837);  Dahn,  Urgcsch. 
der  germ.  u.  román.  Vólker  (ve  sbírce  On- 


poplatnictvo  rozmnožována  branná  síla  na  I  ckenové,  Berl.,  1881—1890,  4  sv.);  týž,  Die 
pevné  zemi  i  na  moři.  V  zahraniční  politice  I  K5nige  der  Germanen  (1861— 1871,  6  sv.); 
německé  jeví  se  veliká  kolísavost,  císař  Vi-  Wietersheim,  Gesch.  der  Vólkcrwanderung 
lém  kloní  se  brzy  k  Anglii,  brzy  k  Rusku.  (2.  vyd.  Lips.,  1880-1881,  2  sv.);  Dúmmler, 
R.  1900  jmenován  říšským  kancléřem  hrabě  i  Gesch.  des  Ostfránkischen  Reiches  (2.  vyd., 
Búlow,  kterýž  osvědčuje  mnohem  větší  sa-  j  Lips.,  1887—88,  3  sv.);  Hahn,  JahrbOrher  d. 
mostatnost  než  jeho  dva  předchůdcové  a  Frank.  Reiches  741—752  (t.,  1863);  ólsner, 
snaží  se  udržeti  císaře  Viléma  na  půdě  po-  Jahrbúcher  des  Frank.  Reichs  unter  Pippin 
litiky  reální.  (751—768;   t.,  1870);   Ábel  a  Simson.  Jahrb. 

R.  1900  vypuklo  v  Číné  veliké  vzbouření  d.  Frank.  R.  unter  Karl  d.  Gr.  (2.  vyd.,  t., 
proti  cizincům,  jehož  příčina  z  valné  části  1888);  Simson,  Jahrb.  d.  Frank.  Reichs  unter 
přičítá  se  tomu,  že  N.  příliš  ukvapeně  a  usi-    Ludwig  d.  Fr.  (t.,  1874);  Giesebrecht,  Gesch. 


lovně  snažilo  se  zjednati  si  na  nejzazším 
Východě  postavení  rovné  Rusku  a  Anglii. 
Dne  18.  čna.   1900  zavražděn  v  Pekingu  ne- 


ohlásil   Číně   krutou    mstu    a  rozkázal   bez 


d.  deutschen  Kaiserzeit  (částečně  5.  vyd.,  t., 
1874—90);  Jahrbůcher  des  Deutschen  Rei- 
ches (pro  různá  období  až  do  interregna  od 


mecký  vvslancc  Ketteler,  načež  císař  Vilém   Bresslaua,   Steindorffa,    Meyera   v.    Knonau 


a  j.);   Raumcr,  Geschichte  d.  Hohenstauícn 


předchozího  schválení  říšského  sněmu  vy-  (4.  vyd.  Lipsko.  1872—1873,  6  sv.);  Lorenz, 
praviti  veliký  počet  německého  vojska  do  i  Deutsche  Gesch.  im  XIII.  u.  XIV.  Jh.  (Vid., 
Číny,  jehož  velitelem  jmenován  hr.  Wal- 1  1864  -  67,  2  sv.);  Lindner.  Gesch.  des  Deut- 
dersee.  kterému  po  návrhu  císařové  svě- 1  schen  Reichs  vom  Ende  des  XIV.  Jh.  bis 
řeno  i  vrchní  velitelství  nad  vojsky  všech  '  zur  Reformation  (Brunšv.,  1875  si.);  Bach- 
mocností  v  Čině  operujících.  Než  sny  císa-  i  mann,  Deutsche  Reichsgesch.  im  Zeitalter 
rovy  o  vítězstvích  a  vavřínech  v  Čině  se  ne- 1  Friedrichs  III.  und  Max.  I.  (Lips.,  1884  sL); 
vyplnily.  K  velikým  bitvám  nedošlo  a  v  kv. ;  Ranke,  Deutsche  Gesch.  im  Zeitalter  der 
r.  1901  skončila  se  s  malou  slávou  výprava,  i  Reformation  (6.  vyd.,  1880—82,  6  sv.);  Jans- 
kdyŽ  s  Čínou  ujednáno  jakés  takés  dohod-  I  sen,  Gesch.  des  deutsch.  Volks  seit  d.  Aus- 
nutí.  —  Uvnitř  nenabyla  Německá  říše  zda-  gang  des  .Mittelalters  (Freiburg,  1877-  1888, 
leká  oné  pevnosti,  o  níž  zakladatelé  její  6  sv.,  pokračov.  od  Pastora);  Ranke,  Zur 
snili:  na  všech  stranách  jeví  se  nespokoje- 1  dtutsch.  Gesch.  vom  Religionsfrieden  bis  zum 
nost  s  panujícími  poměry.  -rb.     ]  30jahr.  Krieg  (2.  vyd.,  Lips.  1874);  Gindely. 

Literatura:  Bibliografii  historie  němé- j  Gesch.  d.  30jahr.  Krieges  (Praha,  1860— 80, 
cké  podává  Dahlmann-Waitz.  Quellenkunde  i  sv.  1.— 4.);  Koch,  Gesch.  des  D.  Reichs  un- 
der  deutschen  Gesch.  (6.  vyd.  od  Steindorffa,  ter  Ferdinand  III.  (Vid.,  1865—1866,  2  sv.); 
Gotinky,  1894).  O  pramenech  poučují:  Wat- 1  Hauser,  I>eutschl.  nach  dem  30jahr.  Krieg 
tenbach,  Deutschlands  Gescbichtsquellen  im  (Lipsko,  1862);  Biedermann,  Deutschland  im 
Mittelalter  (6.  vyd.,  Berlín,  1893,  2  sv.);  Lo-   XVIII.  Jh.  (t.,  1854—80,  4  sv.);  Onckcn,  Das 


Německo  (celní  jednota). 


171 


ZciUlter  Friedrichs  d.  Gr.  fve  sbírce  Oncke- 
nové.  Berl.,  1881— 82,  2  sv.);  Háusser,  Deut- 
achc  Gescb.  vom  Tede  Friedrichs  d.  Gr.  bis 
xor  Grdadang  d.  deutschen  Bundes  (3.  vyd., 
Betl.,  1869,  4  sv.);  Perthes,  Das  deutsche 
Staatsleben  vor  der  Revolution  (Hamburk  a 
Gotba,  1845);  Schmidt,  Gesch.  der  preus- 
sisch-deutschen  Unionsbestrebungen  seit  d. 
Zcit  Friedrich  d.  Gr.  (Beri.,  1851);  Treitschke, 
Deutsche  Gesch.  im  XIX.  Jh.  (Lipsko,  1879 
si.,  5  sv.);  Biedennaan,  Dreissig  Jahre  deut- 
schcr  Gesch.  1840—1870  (2.  vyd.,  Vratisl., 
1881);  Goette,  Gesch.  der  deut.  Einheitsbe- 
wegUDg  im  XIX.  Jh.  (Gotha,  1892  si.);  Sy- 
beC  Die  fiegrúndung  d.  Deut.  Reichs  durch 
Wilhelm  I.  (Mnich.,  1889—90,  5  sv.);  Blum, 
Das  D.  Reich  zar  Zeit  Bismarcks  (Lipsko, 
1893).  —  Hen  ne  am  Rhvn,  Kulturgeschichte 
des  deutschen  Volkes  (2.  vyd.,  Berl.,  1892  ; 
Lippert,  Deutsche  Sittengesch.  (Lips.,  1889, 
3  sv.);  Lamprecht,  Deutsches  Wirtschaftsle- 
ben  im  Mittelalter  (t,,  1886,  4  sv.);  Gerdes, 
Gcscb.  d.  deut.  Volkes  u.  seint  r  Kultur  im 
Mittelalter  (t..  1890  si.);  Hauck,  Kirchenge- 
schichte  Deutscblands  (t.,  1887  si.);  Arnold, 
Verfassungsgesch.  der  aeut.  Freistadte  (Go- 
tha. 1854.  2  sv.);  Maurer,  Gesch.  d.  Stádte- 
vcrfassong  in  Deutschl.  (Mnich.,  1869—1871, 
5  svl);  Barthold,  Gesch.  der  Kriegsverfas- 
suDg  und  des  Kriegwesens  der  Deutschen 
(Lips.,  1855.  2  sv.).  Ostatek  odkazuje  se  na 
jednotlivá  hesla  podrobnější. 

Celní  jednota. 

Mnohem  dříve  nei  v  ohledu  státním  sjed- 
notilo se  N.  v  ohledu  národohospodář- 
ikém.  Jako  v  politice  státní  kráčelo  i  tuto 
Pmsko  v  čele  ostatních  států  nčmeckých. 
Velikých   cílA    védomá    národohospodářská 

fioIitíKa  praská  usilovala  již  ve  dvacátých 
ctech  XIX.  stol.  o  to,  aby  Prusko  stalo  se 
střediskem  viech  státA  německých.  Snahy 
tyto  se  Prusku  podařilv.  Základ  k  ny- 
oéjií  moci  politické  Pruska  položen  byl  na 
polí  národohospodářském.  Snahou  Pruska 
bylo  seskupiti  všechny  státy  německé  v  je- 
diné celní  území,  v  němž  by  Prusko  mělo 
primát.  První  krok  učiněn  byl  tím,  že  pře- 
devším Prusko  samo  musilo  se  v  příčině 
celnictví  sjednotiti.  Stalo  se  to  zákonem  ze 
26.  kv.  1818.  Všechna  vnitrozemská  cla  a 
dosavadní  akcis  na  cít.í  zboží  byly  zrušeny, 
celní  čára  přeložena  na  hranice,  a  zaveden 
všeobecný  celní  tarif.  Znenáhla  počalo  Prusko 
svt^  celní  území  rozšiřovati  smlouvami  s  jed- 
not li  vými  státy.  První  stát,  který  se  v  té 
příčině  připojil  k  Prusku,  byl  Schwarzburg- 
Sofidcrshausen  (1819),  a  po  něm  následovaly 
aldo  r.  1826  některé  drobné  státy  jiné.  Dne 
14.  ÚD.  1828  uzavřena  byla  celní  jednota 
mezi  Pruskem  a  velkovévodstvím  Hcs- 
fkýro.  Zatím  vznikla  dne  18.  led.  1828  na 
jihu  německém  jiná  celní  jednota  mezi  Ba- 
vorskem a  Virtemberskem,  k  níŽ  ještě 
téhož  roku  přistoupila  knížectví  Hohenzol- 
lemski^tzv.jihoněmecká  celní  jednota. 
Kaproti  tomu  sestoupily  se  Hannover.  Kur- 


hessy,  Sasko  a  ještě  některé  jiné  státy  (mezi 
nimi  i  Frankfurt  n.  M.  a  Brémy)  dne  24.  září 
1828  v  t.  zv.  středoněmecký  obchodní 
spolek,  který  si  vytkl  jen  negativní  účel: 
nepřistoupit!  během  šesti  let  k  žádnému  ji- 
nému celnímu  spolku,  a  jmenovitě  měl  za- 
brániti spojení  prusko-hesské  a  bavorsko- 
virtemberské  celní  jednoty.  Jednotlivé  státy 
sdružené  ve  středoněm.  obchodním  spolku 
nedodržely  však  uzavřené  smlouvy  a  připo^ 
jily  se  k  prusko-hesskému  svazu.  Značně  po- 
sílená prusko-hesská  celní  jednota  spojila  se 
konečně  22.  bř.  1833  s  jednotou  jihoněme- 
ckou.  K  novému  sdružení  připojilo  se  brzo 
na  to  i  království  Sasko  a  státy  durynské, 
a  od  1.  led.  1834  vstoupila  v  Život  t.  zv.  ně- 
mecká celní  a  obchodní  jednota,  uza- 
vřená na  8  let  a  zahrnující  18  států  s  Pru- 
skem v  čele.  Ze  států,  které  k  této  jednotě 
nepřistoupily,  utvořilo  několik  (Hannover, 
Brunšvik,  Oldenburk  a  Schaumburg-Lippe) 
na  základě  smlouvy  z  1.  kv.  1834  a  7.  kv. 
1836  zvláštní  svaz  pod  jménem  berní  jed- 
nota. Tato  berní  jednota  nezabránila  však 
vzrůstu  jednoty  celní.  Již  r.  1836  přistoupilo 
k  celní  jednotě  něm.  opět  několik  států  no- 
vých a  to  se  opakovalo  i  v  letech  následu- 
jících. Kdyby  jí  nebyla  vadila  poněkud  těžko- 
pádná správa,  byla  by  bývala  německá  celní 
jednota  v  krátké  době  rozšířena  na  celé 
N.  Správu  její  vedla  generální  celní 
konference,  která  se  skládala  ze  zástupců 
iednotlivých  států  v  jednotě  seskupených. 
Jistá  nehybnost  spočívala  v  tom,  že  jen  to 
bylo  přijato,  o  čem  učiněno  usnesení  jedno- 
hlasné. Pro  tuto  těžkopádnost  obnovena  po 
prvých  osmi  letech  (1842)  německá  celní  jed- 
nota jen  s  velikou  námahou.  Vidouc  příznivé 
výsledky  celní  jednoty,  usilovalo  Rakousko 
na  základě  g  33.  říšské  ústavy  frankfurtské 
v  1.  1849  a  1850  o  uzavření  celní  jednoty 
mezi  zeměmi  německými  a  rakouskými.  Roku 
1850  vydalo  totiž  Rakousko  svůj  nový  celní 
tarif,  který  v  podstatě  spočíval  na  německé 
celní  soustavě.  Vláda  rakouská  pozvala  vlády 
celní  jednoty  k  úřadě  o  celní  a  obchodní 
iednotě  ve  Vídni.  Zatím  se  však  Prusko  do- 
hodlo po  dlouhém  jednání  s  berní  jednotou 
7.  září  1851,  a  nový  svaz  vstoupil  v  život 
1.  led.  1854.  Prusko  zvítězilo  v  této  příčině 
nad  Rakouskem,  zmařivši  rakouský  plán  celní 
jednoty  mezi  zeměmi  rakouskými  a  něme- 
ckými. Pozvání  na  Vídeňskou  konferenci  Pru- 
sko odmítlo.  Ostatní  státy  spojené  v  celní 
jednotě  byly  však  nakloněny  plánu  rakou- 
skému a  radily  se  o  něm  na  ministerských 
konferencích  v  Bamberku  a  Darmstadte 
(Darmstadtská  konference  ze  6.  dub.  1852). 
Když  pak  konečné  vypracován  plán  střed*  - 
evropské  celní  jednoty  se  zeměmi  rakou- 
skými, vypovědělo  Prusko  celní  smlouvu. 
Neshoda  mezi  Pruskem  a  Rakouskem  byla 
však  vyrovnána  obchodní  a  celní  smlouvou 
mezi  Rakouskem  a  Pruskem  z  19.  ún.  1853, 
a  na  tom  základě  podepsány  v  Berlíně  dne 
4.  dub.  1854  od  zástupců  všech  států  dosa- 
vadní celní  a  berní  jednoty  smlouvy  o  ob* 


172 


Německo  (německé  právo). 


nově  celní  jednoty  na  12  let,  o  přijetí  berní 
jednoty  a  o  přístupu  k  prusko-rak.  obchodní 
a  celní  smlouvě.  Válka  z  r.  1866  mela  vliv  na 
celní  jednotu.  Mezi  státy  Severoněm.  spolku 
stala  se  zvláštní  jednota  v  celnictví  násled- 
kem spolkové  ústavy  zbytečnou.  Se  čtyřmi 
jihoném.  státy  uzavřel  však  severoněm.  spo- 
lek smlouvy,  Kterými  dosavadní  celní  jednota 
byla  prodloužena  do  konce  r.  1877.  Dřívej ší  ge- 
nerální celní  konference  s  liberum  veto  jed- 
notlivých státfl  nahrazena  byla  celní  spol- 
kovou radou,  jež  se  usnášela  většinou 
hlasů,  a  pro  zákonodárství  o  celnictví  a  vnitř- 
ních spotřebních  daních  zřízen  t.  zv.  celní 
parlament,  složený  ze  severoněm.  říš. 
sněmu  a  jistého  poctu  jihoném.  delegátů. 
Výsledkem  společné  zákonodárné  činnosti 
nové  celní  jednoty  jest  spolkový  celní  zá- 
kon z  1.  čce  1869.  který  dosud  jest  v  plat- 
nosti. —  Se  založením  Německé  říše  pozbyla 
celní  jednota  svého  významu,  a  na  její  místo 
nastoupila  sama  sebou  v  celnictví  jednota.  — 
Literatura:  Nebenius,  Der  Deutsche  ZoUver- 
ein  (Karlsr.,  1835);  Junghanns,  D.  Fortschritt 
des  Zollvereins  (Lipsko,  1848h  Emminghaus, 
Entwickelung,  Krisis  und  Zukunft  des  Deut- 
schen  Zollvereins  (t.,  1863);  Agidi,  Aus  der 
Vorzeit  des  Zollvereins  (Hamburk,  1865); 
W.  Weber,  Der  Deutsche  Zollverein  (2.  vyd., 
Lipsko,  1871);  v.  Festenberg-Pakisch,  Ge- 
schichte  des  Zollvereins  (t.,  1869);  Matleko- 
vits,  Die  Zollpolitik  der  Óesterreichisch-un- 
garíschen  Monarchie  von  1850  bis  zur  Ge- 
genwart  (Budapest,  1877).  red. 

Německé  právo. 

Tak  jako  národ  německý  tvoří  jednu  vě- 
tev germánského  kmene,  tak  i  ném.  právo 
pokládati  sluší  za  jedno  —  a  zajisté  nejdů- 
ležitější a  8  hlediska  právně-historického 
nejzajímavější  —  z  oněch  práv  národních, 
jez  se  vyvinuly  na  půdě  povšechně  german- 
sko-právní.  Názvem  německé  právo  označiti 
lze  tudíž  ono  právo,  jež  se  utvořilo  a  v  plat- 
nosti se  zachovalo  u  oněch  národností  ger- 
mánských, které  v  ranním  středověku  v  říši 
Francké,  ve  středověku  pozdějším  i  novo- 
věku v  říši  Německé  v  jeden  státoprávní  ce- 
lek spojeny  jsouce,  dnes  jednak  v  říši  Ně- 
mecké, r.  1871  zřízené,  jednak  v  Rakousku 
tvoří  příslušníky  národnosti  německé.  Od 
samého  prvopočátku  historických  dob  ná- 
roda německého  aŽ  do  dob  dnešních  lze  roz- 
voj práva  něm.  podrobně  stopovati  a  na  ji- 
sto postaviti  veškery  činitele  jeho  a  tím 
f)rávě  nabývá  právo  ném.  —  nehledě  ani  k  po- 
itické  důležitosti  národa  něm.  —  významu 
nejen  jednoho  z  nejzajímavějších  prav  kul- 
turních národův  evropských,  nýbrž  i  vele- 
důležitého empirického  podkladu  k  zbudo- 
vání povšechných  dějin  právních. 

O  názorech  právních,  jež  národnosti  ger- 
mánské, spojené  později  v  politický  národ 
německý,  přinesly  z  pravlasti  do  sídel  svých 
historicKých,  můžeme  sobě  utvořiti  oosti  spo- 
lehlivý obraz  zejména  na  základě  zpráv,  jež 
nám   o  způsobu  života  Germanův  a  jejich 


řádech  společenských  podali  římátí  spisova- 
telé Caesar  v  Zápiskách  o  válce  gallské  i  Ta- 
citus  ve  spise  svém  o  Germanii.  Ze  zpráv 
těchto  dovoditi  lze,  že  Germani  žili  původně, 
jako  i  jiní  národové,  na  př.  Slované,  ve 
svazcích  rodových,  neznajíce  nijaké,  všem 
těmto  rodům  společné  vlády,  že  viak  se  tu 
již  rozeznávaly  různé  třídy  mezi  příslušníky 
téže  národnosti,  jež  byly  urodkem  pro  tvo- 
ření se  t.  z  v.  stavů,  různících  se  právy, 
jednotlivcům  již  pro  členství  své  k  nim  pří- 
slušejícími, a  že  i  otroctví  bylo  u  nich  ob- 
vyklým. Neustálé  boje,  za  kterých  se  dalo 
pidčni  národností  germánských  po  no- 
vých sídlech,  přispěly  valně  k  utvoření  se 
moci  vladařské,  jejímužto  nositeli,  zmoc- 
něnci to  národnímu,  příslušelo  jak  vůdcov- 
ství ve  válce,  lak  i  ochrana  míru  i  práva 
celé  společnosti  národní  i  každého  jednotli- 
vého člena  jejího,  pokud  tento  sám  tak  uči- 
niti nemohl  a  za  porušení  práva  svého  sám 
odvetou  —  jež  v  případě  zabití  příbuz- 
ného nabývala  povahu  krevní  msty  —  za- 
dostiučinění sobě  nevyhledával.  A  tak  jako 
jednotlivec  jen  členstvím  svým  v  jednotě  ná- 
rodní pojištění  míru  i  práva  svého  dosíd 
mohl,  tak  byl  i  ve  vykonávání  práv  svých 
vázán  ohledy  na  celou  společnost,  jakož  na 
př.  zvláštního  jakéhos  vlastnictví  pozemko- 
vého jednotlivci  nepříslušelo,  vyhoštění  ze 
společnosti  mělo  v  zápětí  ztrátu  všeho  ma- 
jetku i  nároku  na  osobní  bezpečí  a  p.  Veš- 
keré právo  mělo  povahu  práva  zvykového: 
Životem  i  potřebami  jeho  se  tvořilo  i  v  plat- 
nosti své  udržovalo,  snad  jen  v  písních,  ří- 
kadlech i  různých  symbolech  více  neb  méně 
přesného  výrazu  nabývajíc. 

Dosažením  trvalých  sídel,  ponejvíce  v  ob- 
lasti říše  Římské,  změnily  se  přirozeně  četné 
řády  společenské  a  důsledné  tomu  i  právo 
něm.  nabylo  pevnějšího  rázu,  přizpůsobujíc 
se  novým  poměrům  i  vykazujíc  tvary  vidy 
četnější,  ač  po  vždy  na  základech  čistě  ná- 
rodních spočívající.  Povahu  práva  zvyko- 
vého zachovalo  sice  právo  německé  i  tuto; 
avšak  dosti  záhy  nastala  nutnost  sepsati  jeho 
zásady,  a  tak  povstala  četná  ona  sepsání 
jeho,  jež  se  označují  názvem  barbarorum  /e- 
ges  (v.  t)  a  tvoří  nejdůležitější  pramen  k  se- 
znání práva  ném.  v  ranním  středověku,  ve 
kterém  cizí  živly  jeviti  mohly  na  rozvoj  jeho 
jen  nepatrného  ještě  vlivu.  Vůdčí  úkol 
v  ohledu  politickém  mezi  národnostmi  ger- 
mánskými připadl  Frankům,  záhy  pod  vlá- 
dou mocných  vladařův  z  domu  Nlerovingův 
sjednoceným;  francká  práva  národní,  od 
konce  stol.  V.  spisovaná  a  četnými  tak  zv. 
cap  i  tul  áriemi  (v.  t.)  doplňovaná,  nabyla 
souměrné  s  rozšířením  politické  nadvlády 
Franků  nad  ostatními  národnostmi  germán- 
skými rozhodné  převahy  i  nad  právy  jejich 
i  zahájila  tak  jednotný  rozvoj  práva  něm., 
jenž  přetrval  i  samo  trvání  říše  Francké. 
Národní  práva  ostatních  národností  germán- 
ských, jakož  taktéž  během  Času  jsou  se- 
psána, budto  franckými  právy  z  užívání  jsoa 
naprosto  vytlačena,  aneb  alespoň  valně  jim 


Německo  (německé  právo). 


173 


přizpAsobena,  jak  toho  jasDČ  doklady  po- 
skytují zejména  četné,  o  právnich  jednáních 
spisované  listiny  i  tak  zv.  formule 
právní.  Rozáířeni  katolicismu  mezi  národ- 
nostmi germánskými  ncz&stalo  však  bez  vý- 
snamu  i  pro  rozvoj  právní.  Vlivem  církve 
římské  vnikly  totiž  leckteré  zásady  práva 
církevního  i  fímského  v  soustavu  práva  né- 
mcckého,  ačkoliv  jednak  povšechný  ráz  ná- 
rodní práva  toho  tím  valně  neutrpěl,  jednak 
i  zásady  ty,  tfeba  v  sepsáních  práva  a  ob- 
zvtáitě  v  capitulariích  i  listinách  obsažené, 
v  živote  se  neujaly. 

NejdAleiitéjáí  změna  v  řádech  společen- 
ských, zaujetím  trvalých  bydlišf  způsobená, 
týká  se  poměrfiv  ústavních.  Tu  dříve,  tu 
později  utužila  se  —  vyjma  Sasy  i  Frísy.  na 
pohybech  oněch  se  takřka  neúčastňuiící  — 
všeobecně  jednotná  moc  vladařská.  Vladař 
(konung,  duje,  reor),  ačkoliv  pAvodnó  jen 
zaH>cnénec  národa,  všude  se  snažil  o  to, 
aby  se  vyprostil  z  područí  národního  a  utu- 
žil moc  svoji  co  nejvíce.  To  podařilo  se 
▼  první  řadě  MerovingAm,  zejmčna  však  je- 
jich nástupcům  na  prcstolu  franckém.  Kar- 
lovcAm,  jejichž  předek  Pipin  Krátký  v  po- 
mazáni papežem  našel  formuli  pro  názor,  že 
moc  vladařská,  jakož  pouze  od  Boha  pochá- 
zející, na  vAli  národní  jest  nezávislá  jak 
ohledně  vzniku,  tak  i  ohledně  vykonávání 
svého.  Král  měl  se  jeviti  vrchním  ochrán- 
cem vieho  práva  i  míru  v  říši,  tudíž  nejvyš- 
ším soudcem  i  voievAdcem,  jemu  mělo  ná- 
ležeti vše,  co  pravé  nikomu  jinému  v  říši 
nenáleželo,  zejm.  tedy  i  veškeré  pozemky, 
jež  nebyly  ve  vlastnictví  at  určitých  korpo- 
rad.  ať  jednotlivých  osob.  Významné  posta- 
veni, kteréž  panovníci  —  nékdy  i  násilím  — 
aoDě  pojistili,  nemohlo  zůstati  bez  důsledků 
na  rozvoj  četných  řádů  společenských  i  práv- 
ních. Panovníci  zajisté  nemohli  vždy  osobně 
vykonávati  úkoly  moci  své  i  používali  k  vý- 
konům takovým  v  první  řadě  členů  své 
družiny  (v.  t.),  chráníce  je  jako  zmoc- 
něnce své  zvláštním  utužením  pokut,  stano- 
vených na  jdich  zabiti,  a  tím,  že  jim  posky- 
tovali za  služby  jejich  četných  pozemků  buď 
ve  vlastnictví,  aneb  v  trvalé  užívání.  Tím 
však  povznesla  se  vážnost  osob  takových  — 
nalézajících  se  ve  zvláštním  poměru  věrnosti 
k  panovníku,  a  když  i  poměr  ten  sám  i  vý- 
hody, z  něho  plynoucí,  dědičnými  se  staly, 
ntvořil  se  z  členův  družin  těch  nový,  nad 
ostatní  třídy  obyvatelstva  říšského  povzne- 
sený stav  šlechty  služebné,  jenž  sice  za 
vlády  panovníkův  osobně  vynikajících  byl 
skutečně  orgánem  vŮle  jejich,  avšak  za  pa- 
novníků chabých  oproti  obyvatelstvu  okre- 
sův,  správě  jejich  podřízenému,  víc  a  více 
stával  se  samostatným  držitelem  veškeré 
mocí  soudní  i  správní.  Rozvoji  tomuto  na- 
pomáhalo značnoQ  měrou  obzvláště  tak  zv. 
sHzení  lenní  i  beneficiální  (viz  Lenní 
právo  a  Beneficium  2),  kteréž  v  poslední 
řade  seslabovalo  ústřední  moc  panovnicí  víc 
a  více  a  v  stol.  XL— XIII.  utužovalo  tak  zv. 
moc  territoriálních  pánův.    Nejdůležitějšími 


členy  této  šlechty  služební  byli  hrabata 
(v.  Hrabě),  nad  nimiž  stáli  tak  zv.  vévo- 
dové, kterémž  hrabata  podřízeni  byli  ze- 
jména v  ohledu  vojenském.  Lid  prostě  svo- 
bodný, tvořící  původně  jádro  vŠeho  obyva- 
telstva a  požívající  veškerých  práv  politi- 
ckých i  soukromých,  ieiichž  nositeli  jednot- 
livci býti  mohli,  upadal  víc  a  více  nejdříve 
v  hospodářskou,  pozvolna  i  v  právní  závis- 
lost na  těchto  velmožích,  tak  že  již  koncem 
doby  francké  veškeré  obyvatelstvo  říše  dě- 
lilo se  ve  dvě  třídy  poetem  nadmíru  ne- 
rovné, třídu  totiž  nečetnou  šlechty  a  ostatní 
obyvatelstvo,  závislé  více  méně  na  této  a 
postrádající  osobní  i  politické  samostatnosti 
buď  částečně  aneb  úplně.  Panovníku  nále- 
želo též  opatřovati  veškeré  prostředky  hmot- 
né ke  správě  říšské;  jakýchsi  daní  —  vyjma 
ony,  jež  bylo  platiti  obyvatelstvu  římskému 
zbylému  v  národních  státech  germánských  — 
nebylo  vůbec,  byl  tedy  panovník  odkázán 
na  prameny  soukromých  důchodův  svých, 
tedy  na  výtěžek  ze  statků  t.  zv.  korunních, 
ze  svých  práv  výsosti,  kořisti  válečné,  čest- 
ných darův  a  p.  Obyvatelstvo  bylo  však  po- 
vinno nésti  různá  břemena  říšská,  jako  na 
př.  poskytovati  přípřež,  pohoštěni  panov- 
níka i  družiny  jeho,  píci  pro  vojsko,  stavěti 
a  opravovati  cesty  i  mosty  a  p.  Břemeno  vá- 
lečné, zásadně  taktéž  na  obyvatelstvu  svo- 
bodném lpící,  upravováno  jest  zejména  za 
vlády  Karla  Vel.  i  Ludvíka  Pobožného  růz^ 
ným  způsobem,  avšak  působilo  vždy  na 
zhoršení  hospodářského  stavu  lidu  svobod 
ného  a  ztenčování  řad  jeho  t.  zv.  kommen- 
dače  mi,  vedoucími  k  ztrátě  osobní  svo- 
body. 

Po  zrušení  říše  Francké  a  založení  samo- 
statné říše  Německé  nastoupil  bujný,  na  zá- 
kladech ryze  národních  německých  se  usku- 
tečňující rozvoj  právní.  Arcif  nebyl  rozvoj 
ten  ovládán  z  jednoho  střediska,  a  okolnost 
tato,  ač  právě  umožňovala  nejtěsnější  při- 
mknutí práva  k  životu  národními],  způsobila 
záhy  takové  rozptýlení  v  práva  místní  i  práva, 
jen  pro  určitý  kruh  osob  platná,  že  o  něja- 
kém jednotném,  v  celé  říši  stejnoměrné  plat- 
ném právu  něm.  vlastně  ani  mluviti  se  ne- 
mohlo a  právu  něm.  v  pozdním  středověku 
tvořily  jen  ony  zásady,  které  vykazovaly 
obsah  společný  všem  oněm  tak  zv.  právům 
partikulárním  i  singulárním.  Tak  vyvinula  se 
v  prvním  ohlede  vedle  práva  říšského,  sta- 
noveného v  nečetných  zákonech  říšských 
i  nálezích  soudu  královského,  práva  zem- 
ská, ve  větších  nebo  menších  územích  pro 
obyvatelstvo  jejich  potud  platná,  pokud  ne- 
šlo o  poměry  upravené  zvláštními  právy, 
jakýmiŽ  byla  četná  práva  městská,  dvor- 
ská, služební,  zejména  pak  právo  lenní. 
Vedle  těchto  práv  však  působila  i  na  dále 
zvyklost  soudní,  jako  činitel  právo  tvo- 
řící, sbírky  pak  zásad,  zvyklostí  touto  ustále- 
ných, požívaly  přímo  zákonné  vážnosti.  Sbír- 
kami takovými  byla  zejména  četná  ona  tak 
zv.  zrcadla,  ve  kterých  mužové  práva  znalí 
vyličovali   právo   doby   své,    nejznamenitěj- 


174  Německo  (německé  právo). 

šími  z  nich  bylo  pakt  zv.  saské  zrcadlo,  liv  zeměpána.  Samospráva  měst  jevila  se  ob- 
seps.  as  r.  1235  i  vyličující  právo  zcmč  sa- '  zvláště  v  tom,  2e  soudy  městské  byly  jcdi- 
skó,  a  pak  t.  zv.  švábské  zrcadlo,  spočí-  ným  sudištěm  měŠCanA,  jejich  nálezy  hlav- 
vající  na  saském,  seps.  ok.  r.  1278  a  pfihli- 1  nim  činitelem  pro  rozvoj  práva  městského; 
iející  k  právu  jihoněmeckému.  práva  tato,  jii  od  XI.  stol.  vždy  častěji  spi- 

řoměry  ústavní,  jak  se  ustálily  v  pozd-  sovaná  (srv.  na  př.  Magdeburské  přá- 
ním středověku  v  říši  Německé,  ukazují  pře-  v  o)  i  neustále  doplňovaná,  byla  přímo  hlav- 
devším  neustálý  boj  mezi  ústřední  mocí  via-  ním  základem  pro  rozvoj  moderního  tak  zv. 
dařskou,  zosobněnou  císařem  římsko-nčme- 1  práva  občanského. 

ckým,  a  vládami  t.  zv.  territoriálními,  vyko-  *  Koncem  středověku  i  počátkem  novověku 
návanými  od  zemépánAv,  jejichž  moc,  pA- ,  počala  se  v  říší  Německé  šířiti  povšechnójši 
vodně  jménem  panovníka  říšského  vykoná-   známost  i  užívání  práv  cizích,  zejména  řím- 


vaná,  při  dlouhotrvalých  sporech  císařův 
s  papeži  víc  a  více  se  utužovala  a  již  ve 
stol.  Xni.  i  zákonodárstvím  říšským  (hlavně 
t  z  v.  Confoederatio  cum  principibus  ecclesia 


ského,  což  způsobilo  v  mnohém  ohledu 
přímo  převrat  v  celkovém  rozvoji  práva  ně- 
meckého. Působením  církve  sice  již  dfíve 
zásady  církevního  práva  nabývaly  platnosti. 


stids  z  r.  1220  i  Statutům  in  favovem  ;?riiici- j  hlavně  v  oboru  práva  processního;   avšak 


pum  z  r.  1232)  formálně  byla  uznána.  V  čele 
těchto  zeměpánů,  na  jejichž  souhlas  panov- 
ník říšský  víc  a  více  byl  vázán,  byli  tak  zv. 


šířící  se  právo  římské  způsobilo  nejen  změnu 
v  základech,  na  kterých  doposud  spočívalo 
veškeré  soukromé  právo  německé;  ono  nc- 


kurňršti  či  knížata  voliči  (v.  Kurfiršti).  |  zůstalo  bez  vlivu  ani  na  rozvoj  četných 
Tito  spolu  s  ostatními  zeměpány,  potom  od  I  oborů  práva  veřejného.  Zákonodárství 
druhé  polovice  XIII.  stol.  se  zástupci  t.  zv.  |  říšské,  i  v  dřívějších  dobách  nepříliš  plodné, 
měst  říšských  tvořili  sněm  říšský,  vektc-   ustupovalo  víc  a  více  zákonodárství  zem- 


rém  projednávány  zákony  říšské  i  veškeré 
důležitější  záležitosti  říše ;  ve  větších  územích 
pak  utvořily  se  sněmy  zemské,  na  nichž 
zeměpánové  spolu  se  svými  lenníky  i  zá- 
stupci měst  jednali  o  záležitostech  zemských. 
Jakož  však  mezi  právem  panovníka  říšského, 
zasahovati  samostatně  ve  správu  říšskou,  a 
právem  sněmů  říšských,  spolupůsobiti  při 
správě  této,  přesných  hranic  nebylo  a  sněmy 
nabývaly   působnosti    vždy    obsáhlejší,    tak 


skému,  na  sněmích  zemských  se  tvořídmu; 
zde  však  vždy  méně  bylo  osob,  jež  mohly 
se  vvkázati  dostatečnou  znalostí  práva,  otře- 
seného v  základech  svých  Šířením  se  práv 
cizích.  Tak  byly  to  pouze  obory  práva  trest- 
ního i  ústavního,  jež  upravovány  jsou  vý- 
znamnějšími zákony  a  řády  zemskými.  Roz- 
klad říše  v  celou  řadu  státův  uvnitř  a  na- 
mnoze i  ve  stycích  svých  zevních  takřka 
zcela  samostatných  —  datující  se  od  rozvoje 


i  sněmy  zemské,  kteréž  měly  se  jeviti  pů-  i  mocí  zeměpanských  —  postupoval  rychle  ku 
vodně  jakýmsi  poradním  sborem  zeměpána,  I  předu;  války  náboženské,  zejména  válka  tři- 
nabÝvaly  vždy  rozhodnějšího  vlivu  ve  všech    cetiletá,  ukončily  rozklad  ten,  třeba  ne  ještě 


zálclíitostech  týkajících  se  správy  území,  nc- 
bof  stavové  zemští,  znajíce  využitkovati  ze- 
jména peněžité  tísně  svých  zcměpánův,  po 


formálně.  Panovník  říšský,  poukázaný  ve 
veškerých  svých  opatřen ícn  na  sněm  říšský, 
obmezován   ohledně   správy   říšské   na   ne- 


skytovali  jim  pomoci  peněžité  jen  za  nové  a  patrnější  vždy  počet  t.  zv.  práv  reservát- 
nové  ústupky,  čelící  k  obmezcní  moci  země-  nich;  za  to  vŠak  zeměpánové,  využitkujíce 
panské.  Nebyliť  ani  panovníkové  říšští,  ani  !  jednak  rozbrojů  náboženských  i  válek,  jež 
zeměpánové  v  územích  svých  oprávněni  vy-    zničily  blahobyt  měst  i  uvedly  duchovenstvo 


pisovati  o  své  újmě  dané,  nýbrž  i  nyní  je- 
ště byli  odkázáni  na  soukromé  své  příjmy 


ve  větší  neb  menší  na  nich  závislost,  jednak 
neumélost  stavu  světských  pánů  v  pracích 


při  opatřování  prostředků  k  vedení  záleží-  i  zákonodárných,  rychleji  a  rychleji  dovedli  se 
tostí  veřejných,  zejm.  i  válek;  pouze  jako  !  vymaniti  z  područí  svých  sněmův  i  zaváděli 
mimořádné  pomoci  povolovali  jak  stavové  za  pomoci  úřadnictva,  na  nich  zcela  zá- 
říšští,  tak  i  zemští  berně,  sami  jich  však  ne-  vislého,  absolutismus  i  v  tom  se  jevící,  že 
platíce,  nýbrž  uvalujíce  je  na  obyvatelstvo  i  vykonávali  i  moc  zákonodárnou  o  své  újmě, 
poddané.  Stav  obyvatelstva  tohoto  se  ná-  '  zůstavujíce  sněmům  jen  formální  účastcn- 
slcdkcm  toho  po  celý  pozdní  středověk  ství  při  vydávání  zákonů  v.  Ani  zákony  řiS- 
zhoršoval ;  ze  starého  obyvatelstva  svobod-  ,  ské  bez  jejich  souhlasu  nemohly  nabýti  plat- 
ného zbyl  jen  nepatrný  poČtt,  který  právě  !  nosti  v  zemích  jejich,  tak  že  veškeren  roz- 
tím,  že  sobě  dovedl  zachovati  neodvislost, .  voj  jednotného  práva  něm.  zejména  od  sto- 
postoupil  pozvolna  sám  v  třídu  šlechty,  letí  XVII.  takřka  naprosto  utuchl  a  o  právu 
kdežto  valná  většina  lidu  venkovského  rych-  něm.  odtud  jen  natolik  mluviti  lze,  pokud 
leji  a  rychleji  upadala  v  nevolnictví.  Za  to  základy  jeho  národní  podmiňovaly  souhlas 
však  vyvinula  se  v  pozdním  středověku  nová  {  zásad,  obsažených  v  zákonodárstvu  zemském, 
třída  obyvatelstva  svobodného  v  říši,  stav  Pouze  práva  městská,  zejména  v  říšských 
totiž  městský  (v.  Město),  nabyvší  znenáhla  městech,  doplňována  jsou  i  na  dále  samo- 
úplné  samosprávy,  tak  že  zejména  obvod  statně  i  v  souladu  s  potřebami  života;  četné 
měst  říšských,  panovníky  říšskými  buď  bez-  t.  zv.  reformace  práv  těchto,  ve  stole- 
prostředně  založených,  aneb  na  základě  zvi.  tich  XV.  i  XVI.  vzniklé,  na  mnoze  velmi 
výsad  za  říšské  prohlášených,  tvořil  území  i  vhodně  uvedly  v  soulad  práva  cizí,  zejména 
podobně  samostatné,  jako  území  kteréhoko-  .  římské,  s  domácím  právem  německým,  a  tím 


Německý  Brod  —  Německý  řád  rytířský 


175 


pravé  pojistila  i  zásadám  tohoto  práva  plat- 
nosti i  v  onéch  oborech  práva,  ve  kterých, 
jako  zejména  v  právu  soukromém,  recepce 
práva  římského  nabyla  významu  největšího. 
Když  pak  v  stol.  XVIII.  nevolnictví  lidu  ven- 
kovského jest  zruáeno«  událostmi  na  sklonku 
téhož  i  ve  stol.  XIX.  v  politickém  životě 
národftv  evropských  se  udavšími  i  šlechta 
namnoze  pozbyla  výjimečného  svého  posta- 
vení na  poli  práv,  stala  se  právě  ona  měst- 
ská práva  nejdAleiitějším  zákiadem  nyní  plat- 
ného práva  občanského. 

Moderní  právo  něm.,  jak  je  nalézáme  kodifi- 
kováno v  zákonnících,  platných  nyní  v  nové 
říši  Německé  a  zemích  rakouských,  k  říši 
této  dříve  náleievlích,  není  tedy  ve  vŠech 
oborech  píivodem  i  celkovým  rozvojem  svým 
právem  cistě  národním.  Avšak  nehledě  k  to- 
ina»  2c  i  přes  recepci  cizích  práv  samostatný 
národní  rozvoj  práva  něm.  nikdy  naprosto 
přerušen  nebyl,  nemohla  cizí  ona  práva, 
Txniktá  za  jiných  poměrAv  společenských 
v  jiných  zemích  i  dobách,  vyhovovati  novým 
potřebám  hospodářským  národa  něm.,  a  zá- 
sady právní,  těmito  potřebami  vyvolané, 
tvoři  duševní  vlastnictví  národa  toho  a  vele- 
dflleiitou  tedy  součást  moderního  i  v  ná- 
rodním ohledu  německého  práva.  Zákonníky 
obchodní  i  směnečné,  zákonníky  v  oboru 
práva  trestního  vydané,  četné  zákony  pro- 
cessni,  jakož  i  nejdAležitějši  práce  zákono- 
dárná v  nové  říši  Něm.  podniknutá,  totiž  zá- 
kon ník  občanský  pro  říši  Ném.  z  1.  čce  1896, 
jsou  doklady  i  právotvArčí  síly  národa  ně- 
meckého i  nepřetržitosti  rozvoje  práva  jeho 
na  základech  národních. 

Z  bohaté  literatury  něm.  práva  poukazu- 
jeme zejm.  na  spisy  o  dějích  práva  toho 
v  nejnovější  době  vydané,  kde  se  vyskytuje 
i  přehled  starší  literatury.  Jsou  to:  Schrd- 
dcr,  Lehrbuch  d.  deutschen  Rechts^resch. 
(2.  vyd,,  1894);  Brunner,  Deutsche  Rechts- 
Scschíchtc  (I,  sv.  1887,  11.  sv.  1892);  Siegcl, 
Deutsche  Rcchtsgeschichtc  (3.  vyd.,  1895); 
Hano),  Děje  práva  něm.  (I.,  1897);  Heusler, 
bistitutioncn  d.  deutsch.  Privafrechts  (2  sv., 
18aS-86)  a  j.  -/. 

VéBMký  Brod  v.  Brod  9). 

VéOMOky  fád  nrtířSký  {Ordo  equitum 
Tetitoniconim ;  Detitschherren .  St.  Marien- 
Ritter),  nejmladší  z  velkých  křižáckých  řádA, 
t>yl  založen  od  sevcroněmeckých  poutníkA 
při  obléhání  Akky  r.  1190.  Vévodou  Bedři- 
chem Švábským  byl  tehdy  vzat  v  ochranu 
a  papežem  Klimentcm  111.  r.  násl.  potvrzen. 
Slul  zprvu  Oomuf  hospitalis  S.  Mariae  Teutoni- 
€omm  in  Jerusalem,  maje  nahraditi  starší 
hospic  NěmcA  v  Jerusalemě,  Saladdíncm 
r.  1187  potlačený,  a  affiliován  nejprve  řádu 
JobannitAv.  R.  1197  proměněn  však  v  samo- 
statný rytířský  řád.  spojující  regule  Temp- 
lářův i  JohannitAv,  a  boj  proti  nevěřícím 
stal  se  jeho  hlavním  úkolem.  Přízní  něme- 
ckých císařAv  a  knížat  nabyl  záhy  velikých 
sta^A  nejen  ve  Svaté  zemi,  ale  také  v  jižní 
a  střední  Evropě.  Politická  dAležitost  jeho 
počala  však  hlavně  po  r.  1310  nastoupením 


čtvrtého  velmistra  Heřmana  ze  Salzy,  který 
dovedl  obratně  prostředkovat  ve  sporu  mezi 
Bedřichem  II.  a  Svatou  stolicí,  užívaje  při 
tom  obojí  strany  ku  povznesení  řádu.  Za 
něho  rozvinuta  horlivá  činnost  na  bojišti 
v  Palestině,  ale  ještě  větŠí  zájem  obrácen 
zpět  do  Evropy,  kde  mělo  býti  řádu  zjed- 
náno bojem  proti  pohanAm  suverénní  území. 
Nejprve  učiněn  pokus  takový  v  Sedmihra- 
dech  proti  KumánAm,  kde  král  uherský 
Ondřej  II.  udělil  řádu  r.  1211  čásf  země; 
území  to  však  ztraceno  již  r.  1225  a  zraky 
řádu  obrátily  se  na  sever  do  Prus. 

Boj  proti  pohanským  PrusAm  zabavoval 
již  po  delší  aobu  jejich  křesťanské  sousedy, 
hlavně  Piastovcc  Konráda  vévodu  Mazov- 
ského,  ale  potkával  se  s  malým  úspěchem. 
Konrád,  který  se  pokusil  nejprve  o  utvoření 
domácího  rytířského  řádu  Kristova,  povolal 
k  úkolu  tomu  Německé  rytíře  a  postoupil 
jim  r.  1230  zemi  Chclmskou  na  dolní  Visle. 
Velmistr  Heřman  byl  již  dříve  u  císaře  a 
papeže  vymohl,  že  řád  měl  býti  uznán  za 
říšský  stav  s  územím,  kterého  dobude  na 
pohanech,  a  tak  počal  ihned  rázný  v^boj 
pod  vedením  lantmistra  Heřmana  Baíka. 
Ve  výboji  tom  byl  řád  stále  podporován 
křižáckými  výpravami  německých  knížat; 
také  český  král  Přemysl  II.  podnikl  v  letech 
1255  a  1268  dvě  veliké  jízdy  pruské.  Po  boji 
více  než  půlstoletém,  přerušovaném  vzpou- 
rami území  již  dobytého,  podařilo  se  řádu 
osaditi  skoro  celou  zemi  PrusA,  v  rozsahu 
asi  dnešní  provincie  západo-  a  východo- 
pruské.  Výboj  řádu  provázen  byl  neúnav- 
nou kolonisaci,  kraj  poněmčován,  zakládána 
pevná  města,  jako  Toruň,  Chclmno,  Kwydzin, 
Královec. 

Velikou  oporou  řádu  bylo,  že  družstvo 
Bratří  Mečových  (v.  t.),  ovládající  Livon- 
sko  a  Kuronsko,  podřídilo  se  r.  1237  vel- 
mistrovi německému.  Expansi  vní  snahy  řádu 
braly  se  od  té  chvíle  dvojím  směrem:  jednak 
k  severozápadnímu  pobřeží  okolo  Gdaňská, 
kde  Polsko  snažilo  se  odříznouti  řád  od 
ostatních  Němec,  jednak  k  litevské  Žmudi, 
která  se  na  východě  jako  klín  kladla  mezi 
državu  lívonskou  a  pruskou.  Obojímu  úkolu 
mohl  řád  věnovati  se  úplné  po  r.  1291 .  kdy 
pozbyl  veškerých  držav  v  Palestině.  Vrchní 
vedení  jeho  se  přesídlilo  z  Akky  nejprve 
I  do  Benátek,  ale  brzy  potom  (r.  1309)  do 
Malborgu  v  Průších.  Tthdy  nastala  nejslav- 
nější doba  řádu.  Dobytí  Východních  Pomo- 
I  řan  s  Gdaňskem,  kteréžto  území  Václav  III. 
jako  král  polský  r.  1305  byl  daroval  mar- 
,  krabím  braniborským,  provedeno  přes  odpor 
,  markrabího  i  Vladislava  Lokietka  a  jeho 
'  syna  a  namnoze  za  pomoci  českého  krále 
Jana  Lucemburského,  který  podnikal  časté 
»reysy«  do  Prus.  Kazimír  Veliký  potvrdil  řádu 
panství  to  mírem  v  Kališi  r.  1343,  bera  v  ná- 
hradu čásť  Kujavska,  kterou  řád  ve  válce 
opanoval.  Boj  na  východní  straně  proti  po- 
hanské Litvě  byl  od  druhé  pol.  XIII.  stol. 
veden  s  velikou  ukrutností  na  obojí  straně. 
Řád  docházel  na  Západě  hojné  podpory,  ale 


176 


Némecký  řád  rytířský. 


knížata  litevská,  hlavně  Ged^min  a  jeho  sy- 
nové Kiej  stu  t  a  Ol^^ierd,  hájili  udatně  svého 
kraje,  dosahujíce  často  pomoci  se  strany 
polské.  Historie  bojů  těch  je  dlouhou  řadou 
vzájemných  nájezdů  se  střídavým  štěstím; 
chvílemi  byli  křižáci  pány  velkého  kusu 
Litvy,  jindy  zase  ohrožováni  ve  vlastním 
domově.  Největší  nebezpečí  pro  Litvu  na 
stalo,  když  polský  Kazimír  vyrovnav  se  s  řá- 
dem obrátil  se  sám  proti  Litvínům  a  když 
slavný  velmistr  Winrich  z  Kniprode  (1351 
až  1382)  počal  soustavný  boj  proti  syn^m 
Gedymi novým.  Litva  stála  v  letech  téch  již 
na  pokraji  zhouby,  ale  zachována  přece  hou- 
ževnatostí svého  odporu.  Za  Winricha  do- 
sáhl řád  vrcholu  své  moci,  za  kterou  děkoval 
namnoze  svojí  pevné  ústavě. 

V  jeho  čele  stál  doživotní  velmistr  {Hoch- 
meister,  s  radou  pěti  velkých  hodnostářů. 
Správu  jednotlivých  provincií  řádových  měli 
zemští  mistři  {LandmeUter),  správu  menších 
okresů  komturové,  stojící  v  čele  jednotlivých 
konventů.  Jednou  do  roka  konána  generální 
kapitula  řádu  s  mocí  kontroly  a  legislacc; 
v  provinciích  byly  zemské  kapituly.  Nej- 
starší zachované  statuty  řádové  jsou  z  polo- 
vice XIII.  stol.  Členové  dělili  se  na  rytíře 
a  kněze,  obojí  šlechtického  rodu,  a  označeni 
černým  křížem  na  bílém  plášti.  Vedle  plno- 
právných vystupují  bratří  služební  původu 
občanského,  ve  špitálech  také  služebné  se- 
stry. Světským  osobám  bylo  volno  přistou- 
piti k  řádu  ve  volnějším  poměru  pólo  bratří 
s  polovičním  křížem. 

V  celé  Evropě  měl  řád  bohaté  statky; 
také  v  Čechách  hned  v  prvních  letech  XIIl. 
stol.  rostlo  jeho  jmění.  Vlastním  státem  a 
středem  řádu  bylo  však  Prusko  a  Livonsko., 
Tam  vládl  velmistr  absolutním  způsobem 
nad  porobeným  obyvatelstvem  i  německými 
osadníky.  Ve  spojení  s  Hanzou  prováděl  tu 
řád  na  vlastní  účet  velkolepou  obchodní 
činnost  a  rozvinoval  v  XIV.  stol.  rozsáhlou 
měroj  snahy  umělecké  a  kulturní.  Před 
koncem  století  však  počala  sláva  řádu  bled- 
nouti. Největší  ranou  bylo  spojení  Litvy  a 
Polska  r.  1386  pod  vládou  pokřestěného  syna 
Olgierdova,  Vladisl.  Jagella  (v.  Jagellovci). 
N.  r.  r.  pokřesténím  Litvy  pozbyl  svojí  do- 
savadní oprávněnosti  k  výbojům,  nemohl 
však  zastaviti  se  již  na  dosavadní  dráze. 
Aby  si  zajistil  spojení  s  Německou  říší,  kou- 
pil sice  r.  1399  Novou  marku  Braniborskou, 
ale  Železný  kruh  spojené  Polsky  a  Litvy 
počal  jej  svírati  úžeji  a  úžeji.  Nové  boje 
staly  se  neodvratnými  a  přes  prostředkování 
římského  krále  Václava  došlo  r.  1410  mezi 
Vladislavem  a  řádem  k  památné  bitvě  u  Grun- 
waldu  neboli  Tannenberka,  kde  na  obou 
stranách  bojovali  Češi,  v  polském  táboře 
Žižka  z  Trocnova.  Porážkou  tam  utrpěnou 
byl  Némecký  řád  poprvé  hluboce  otřesen 
a  postoupil  v  následujícím  míru  Toruňském 
(r.  1411)  Žmuď,  ovšem  jen  do  smrti  Vladi- 
slavovy. Válka  však  brzy  vypukla  znova, 
vedena  chabě  a  po  ní  následovalo  příměří 
s  řadou  pokusův  o  prostředkování  se  strany 


koncilu  Kostnického  a  krále  římského  Sig- 
munda.  Vratislavským  výrokem  Sigmundo- 
vým  z  r,  1420  byl  mír  Toruúský  v  zásadě 
obnoven,  ale  Polsko,  vědomo  si  svojí  pře- 
vahy, nemínilo  přestati  na  tomto  výroku. 
Král  Vladislav  snažil  se  pobrůžné  působiti 
na  rozhodčího  a  ze  snahy  té  se  vysvětluje 
jeho  poměr  k  husitskému  hnutí  v  Čechách 
a  jednání  o  českou  korunu.  Zatím  téŽ  do- 
běhlo příměří  s  řádem  ujednané  a  novou 
válkou  r.  1422  ztracena  řádu  2muď  defini- 
tivně. Od  té  chvíle  litevsko-polská  politika 
přešla  k  offensivě  a  její  další  snahou  stalo 
se  zmocniti  se  Pomořan  a  Che^mska.  V  násl. 
letech  dostalo  se  řádu  sice  opory  u  odboj- 
ného knížete  litevskébo  Svidrygeíla,  ale  pol- 
ský král  dovedl  povstání  potlačiti;  boje  ty 
to  byly  hlavně,  které  vyvolaly  výpravu  Si- 
rotku k  Baltu  r.  1433  králi  polskému  na  po- 
moc. Následovalo  potom  nestálé  příměří  a 
řada  jednáni  o  věčný  mír  Řád  podléhal 
stále  a  to  nejen  vnějším,  ale  i  vnitřním  ne- 
přátelům. Jeho  nedomácký  ústroj  a  absolutní 
způsob  vlády  vyvolával  rostoucí  odpor  v  do- 
mácím, třebas  že  jiŽ  zcela  německém  oby- 
vatelstvu, které  nemělo  původně  nižádné 
účasti  ve  správě  země.  Příliš  pozdě  bylo  jiŽ, 
když  r.  1412  řád  povolil  stavům  jistou  míra 
součinnosti;  národohospodářské  otázky  hrály 
také  velikou  úlohu.  Řád  poškozoval  svým 
obchodem  rozvoj  měst,  jeho  válečné  výlohy 
zvětšovaly  útisk  daní.  Všeobecná  byla  touha 
stavů,  dostati  se  pod  ochranu  polskou.  R.  1440 
zemští  stavové  utvořili  t.  zv.  Pruskou  jednotu 
a  vypověděli  poslušenství  velmistrovi.  Řád 
opíral  se  proti  tomu  pomocí  císaře  Bidři- 
cha  Ilř.,  ale  Polsko  uchopilo  se  vítané  pří- 
ležitosti a  ve  dvanáctileté  válce  (1455—66), 
ve  "které  teklo  také  mnoho  krve  české,  po- 
kořilo německé  rytíře  dokonale.  Druhým 
mírem  Toruňským  r.  1466  ztratil  řád  západní 
Prusy  s  Varmií  úplně,  východní  čásC  zacho- 
val jen  jako  polské  léno.  Jeho  snahy  po 
obnoveni  staré  moci  tím  ovšem  úplně  ne- 
ustaly a  podporovány  morálně  císařem  i  pa- 
pežem; ale  výsledku  neměly.  Řád  vjymizením 
pohanství  pozbyl  svého  oprávněni  a  zájem 
Evropy  pro  něj  ochladí.  Proti  nadvládě  pol- 
ské nepomohly  mu  ani  volby  velmistrů  z  pa- 
nujících rodin.  Albrecht  markrabí  Branibor- 
sko-Ansbašský,  volený  r.  1511,  svedl  marně 
poslední  boj  s  králem  Sigmundem  r.  1519 — 21 . 
On  sám  brzy  potom  rozřešil  otázku  defini- 
tivně tím,  že  přistoupil  k  učcní  Lutherovu 
a  přijal  Prusy  jako  dědičné  vévodství  z  ruky 
krále  polského  r.  1525. 

Némecký  řád,  který  byl  r.  1520  pozbyl  již 
také  nadvlády  nad  Bratry  Mečovými,  prote- 
stoval marně  proti  této  saekularisaci.  Jeho 
politická  důležitost  byla  navždy  ta  tam,  a 
nová  t.  zv.  Kronbcrgská  konstituce  řádu 
z  r.  1529  přizpůsobila  se  novým  poměrům. 
Statky  řádu,  roztroušené  po  území  říše  a  re- 
formaci stále  decimované,  seskupeny  ve  12 
balleích,  velmistr  zůstal  říšským  knížetem 
se  sídlem  v  Mergentheimu  ve  Francích;  ale 
řád  klesal  víc  a  více  ve  stav  zaopatřovadho 


Německý  spolek  —  Němejc.  177 

ústava  pro  šlechtu.  Velké  části  držav  po-  lieb  Moiart,  nach  Originalquellěn  (Praha  1798; 
xbyl  r.  1801  ustoupením  levého  Porýní  Fran-  2.  vyd.  1808),  prvý  obšírný  životopis  Mozar- 
di;  brzy  potom  jihoněmecká  knížata  zabrala  tův,  a  Elementa  logica  in  commodum  studiosae 
fádové  statky  ve  svých  zemích.  Gsař  Fran-  juventutis  (2.  vyd.,  1813). 
tišck  I.  vymohl  sice  r.  1806  dědičnost  dá- i  2)  N.Josef,  spisovatel  církevní  (♦  2.  bř. 
ttojnosti  velmistra  pro  svoji  rodinu,  ale  1 1824  v  Řožďalovicích),  studoval  v  Litomé- 
Napoleon  r.  1809  zrušil  řád  ve  všech  zemích  řicích,  kde  r.  1848  vysvěcen  na  kněze.  Ka- 
Rýoského  spolku.  Od  té  doby  trval  řád  jen  plánoval  v  Boskově,  v  Sichrově,  načež  stal 
v  Rakousku,  kde  se  mu  dostalo  r.  1840  ny-  se  farářem  v  Loukové,  kde  působí  dosud. 
néjSiho  statutu.  Dle  toho  jest  velmistrem  •  Přispíval  do  »Blahověsta<,  >Školníka«,  »Po- 
(Hoch  -  und  DeutMchmeister  des  Deutschen  '  svátné  kazatelny*,  > Časopisu  katol.  ducho- 
RitUrordent)  vždy  člen  císařského  rodu  a  venstva« ;  o  sobě  vydal  r.  1871  Rukověť 
lenník  koruny,  jen  mocnářovi  zodpovědný;  odpal,  pobožnosti ,  kázání  mariánská  Vavřinový- 
jemu  podléhají  rytířové  a  kněží  řádu,  opa-  věnec  a  Květuice  Mariánská^  několikero  knih 
tření  duchovním  charakterem.  Rytíři  děli  se  j  modlitebních  a  Dějepravný-  popis  poutnického 
na  velkokapítulir^r,  professy  a  čestné  rytíře;   chrdmu  Páně  v  Boskově,  J{, 

odznakem  všech  jest  zlatý,  stříbrem  íemo-  3)  N.  Emil,  dřevoryjec  český  (♦  1846 
váný  a  černým  emailem  vyplněný  kříž,  za-  v  Praze).  Vystudovav  nižší  státní  reálku, 
véiený  na  černé  stuze  kolem  krku.  Na  prsou  vstoupil  r.  1861  do  xylogr.  ústavu  Boh. 
nosí  podobný  kříž  menší.  Velmistr  má  zvláštní  Haase  syn.,  k>leŽ  pracoval  do  r.  1867,  načež 
odznaky;  nyní  zastává  hodnost  tu  arcivé-  povolán  do  dřevoryjcckého  ústavu,  založ, 
voda  Eugen.  Řád  obstarává  ve  válce  část  Frt.  Skrejšovským  pro  »Světozor<.  Později 
službv  zdravotni.  prováděl  rytiny  pro  dílo  » Hrady  a  zámky 

Jiní  větev  řádu,  reformovaného  však  vy-  v  Čechách*,  vydávané  Frant.  Šimáčkem,  a 
znání,  zachovala  se  v  Nizozemí  a  označuje  se  r.  1886  vstoupil  do  závodu  J.  Otty,  kdež  za- 
jako  Utrechtská  balleie.  městnán  byl  ryjeckými  pracemi  pro  »Čechy«, 

Prameny  a  literatura:  Scriptores  rerum  »Zlatou  Prahu*,  »Slovník  Naučný*  atd.  V  nej- 
Prosstcarum  ed.  Hirsch,  Tóppen  et  Strehlke,  novější  dobé  zařídil  si  ústav  ryjecký  a  pro 
5  «v.  (Lipsko,  1861—74);  Preussisches  Ur-  galvanoplastiku.  Rytiny  jeho  vynikají  vždy 
kundenbuch  cd.  Philippi  u.  Wolky,  1  sv. ,  velmi  bedlivým  provedením,  tak  Že  náleží 
(Královec,  1882);  J.  Voigt,  Codex  diploma-  N.  k  čelnějším  našim  ryjcům. 
ticus  Frussicus,  6  sv.  (Královec,  1836— 61);  |  Vémedky  (Nemetschken),  ves  v  Čechách 
Akten  der  Standetage  Preussens  unter  der  při  Bělé,  hejtm.  a  pš.  Teplice,  okr.  Bílina, 
Hcrrschaft  des  Deutschen  Ordens,  vyd.  Tóp-  fara  Křemyž;  32  d.,  186  ob.  n.  (1890). 
pco,  5  sv.  (Lipsko,  1878—86);  Sattler,  Han-  Vémejo  August,  český  malíř  (♦  1861 
dclsrechnungen  des  Deutschen  Ordens  (Lip-  v  Nepomuku).  Uměleckou  dráhu  nastoupil 
fiko.  1887);  rcrlbach,  Statuten  des  Deutscheq  až  ve  svém  22.  roce  na  pražské  akademii. 
Ordens  (Halle,  1890).  —  J.  Voigt,  Gesch.  Sel  potom  do  Mnichova,  aby  tam  u  Gysisa 
Preussens  bis  zum  Untergang  der  Herrschaft  a  Wagnera  dále  se  vzdělával,  konečně  pak 
des  D.  O.,  9  sv.  (Královec,  1827—39);  týž,  pobyl  i  rok  v  Paříži,  kdež  pracoval  také 
Gesch.  d.  D.  Ritterordens,  2  sv.  (Berlín,  pod  vedením  Hynaisovým.  Však  hned  při 
1857—59  ;  Lohmeycr,  (jesch.  von  Ost-  und  prvních  samostatnějších  pracích  N.  si  byl 
Wcstpreussen  (Gotha,  1880) ;  Ewald,  Die  Er-  již  jist,  kterým  směrem  tíhne  jeho  nadání. 
oberuDg  Preussens  durch  die  Deutschen  Od  doby,  kdy  poprvé  v  Praze  vystavil  (Be^- 
( Halle,  1872—84);  Millauer,  Der  Deutsche  nadějnd  láska),  i  látkovým  okruhem  i  co  do 
RitterordeninB6hmen(Praha,  1832);  J.  Voigt,  i  způsobu  práce  jde  touže  cestou.  N.  náleží 
Gesch.  der  Ballei  des  Deutschen  Ordens  m  k  těm  vzácným  umělcům,  kteří,  nezavírajíce 
B^hmen  (1863);  J.  Goll,  Čechy  a  Prusy  ve  se  vůči  přikladu  vzorů  technicky  vytříbeněj- 
střcdověku  (Praha,  1897).  ších  a  vyspělejších,   čerpají  z  nich  při  své 

1^  spolek^v.  Bund  německý,   práci,  netrpíce  proto  újmy  na  své  individua- 


::  1)  N.  František  X.,  spiso-  lité.  Ň.  usadil  se  r.  1889  v  Plzni,  kdež  našel 
vaicl  (•  v  Sadské  koncem  XVIII.  věku).  Byl  hlavní  své  působiště.  Jal  se  studovati  lid 
eymnatijním  proícssorem  v  Plzni,  odkud  se  z  okolí  plzeňského.  Tyto  jeho  krojové  a 
dostal  na  Malou  stranu  do  Prahy  a  vyučo-  typové  studie,  o  sobě  výborná  dílka  umě- 
vai  syna  Mozartova  Karla,  jenž  u  něho  bydlil,  lecká,  slouží  za  solidní  podklad  jeho  tvoření. 
Dosáhnuv  doktorátu  filosof.  N.  přednášel  Na  jejich  základě  provedl  ještě  před  svojí  pa- 
na universitě  filosofii  a  paedagogiku,  jsa  při  řížskou  cestou  Beznadějnou  lásku  (vyšlo  r.  1892 
tom  censorem  a  ředitelem  ústavu  hlucho-  barvotiskem  jako  prémie  >ZlatéPrany€),  iVípi;^- 
némých.  Byl  z  blízkých  známých  Mozarto-  sřii  a  j.  Od  r.  1894,  kdy  trvale  v  Plzeňsku  po- 
vých  za  jeho  pobytu  v  Čechách.  A  jako  před  býval,  věnoval  se  hlavně  jim  —  jejich  nej- 
tím  syn  MoaartŮv  trávival  prázdniny  v  Sad-  význačnějším  ovocem  jsou  dekorativní  mal- 
ské,  kde  byl  N-čkAv  bratr  starostou,  varha-  by,  které  provádí  od  několika  let  pro  veřejné 
níkem  a  s  ochoty  vyučoval  hudbě,  tak  í  Mo-  budovy  plzeňské.  Tak  zejména  lunety  pro 
tart  býval  tam  návštěvou.  R.  1820  povolán  městské  Museum  plzeňské  —  Okres  plieúský- 
N.  do  Vídně,  kde  potrvaly  přátelské  styky  slavi  jubileum  císaře^  Ob\inky  na  Plzeňsku, 
%  rodinou  Mozartovou.  Spisy  N-čkovy  jsou:  7rh  na  keramiku  v  Pl\ni  —  a  opona  pro  nové 
Lihen  des  k,  k,  Captlímeisters  '\^bl/gang  Gott-  divadlo  plzeňské  —  Plieň  vítá  musy  na  prahu 

OnŮT  Slovník  Naačný,  »v.  XVm.  22^7 1901.  1 2 


178 


Nemějice  —  Nemertinú 


nového  divadla.  Prvá  z  provedených  lunet 
byla  vystavena  v  Petrohrade,  ve  Vídni  a 
v  Praze  a  setkala  se  vžude  s  nejpochvalnéj- 
Šími  úsudky.  Komposice  její  nezapírá  pří- 
kladu obdobných  prací  Hynaisových,  ve  způ- 
sobu nesymmetrického,  ale  s  jemným,  deko- 
rativním citem  vyváženého  vyplnění  plochy 
a  živého  posunu  postav.  Koloristický  cit 
N-flv  je  zcela  osobitá,  leho  barevná  harmo- 
nie spočívá  na  svétfých,  diskrétních,  lehce 
přidušených  tónech  a  jsouc  jemné  sladěna 
výtečně  se  přizpůsobuje  dekorativním  úče- 
lům. Jeho  postavy  jsou  plny  Života  a  pravdi- 
vosti vnitřní,  nicméně  tam,  kde  jich  užívá 
k  malbám  výzdobným,  dovede  je  povznésti 
nad  kopii  modelu.  Jsou  to  zjevy  typické,  Jevící 
hluboké  porozumění  umělcovo  pro  zvláštno- 
sti lokálních  rysův  a  význačné  odznaky  kro- 
jové. Tak  ic  N-ovo  umění  skrz  na  skrze  pů- 
vodní a  individualita  jeho  náleží  k  nejsympa- 
thičtějším,  nejvíce  českým  zjevům  mezi  mlad- 
ším naším  umělectvem.  Tá, 

IíeméJÍ06y  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Písek,  fara  a  pS.  Chráštany;  39  d.,  218  ob. 
č.  (1890),  samota  Drtina. 

Vemejské  hxy  v.  Nemea. 

Vemen  v.  Něman. 

Veménioe  (Nemlowiti)^  ves  v  Cechách, 
hejtm.  a  okr.  Horš.  Týn,  fara  Bukovec,  pš. 
Staftkov;  23  d.,  125  ob.  n.  (1890),  mlýn. 

Vemeobiiui  Stoh.,  rod  motýlů  den- 
ních z  čeledi  Erycinidae,  Nohy  přední  jsou 
u  samečků  zakrnělé,  u  samiček  mnohem 
menší  než  ostatní.  Makadla  velmi  malá.  Oči 
pýřité,  bíle  lemované.  Jediný  evropský  druh 
N.  lučina  L.  jest  na  líci  černohnědý,  na  kříd- 
lech předních  se  3,  na  zadních  se  2  řadami 
červeně  Žlutých  skvrn,  na  rubu  hnědožlutý 
s  černými  tečkami  při  kraji  a  na  křídlech 
zadních  se  2  řadami  bílých  teček.  Rozpj. 
26—28  mm.  Ve  krajinách  hornatých  lítá 
v  květnu  a  červnu.  Housenka  světlecerveno- 
hnědá  s  řadou  tmavších  teČek  na  hřbetě 
a  jemnými  svazečky  chloupků  na  červeno- 
žlutých  bradavkách;  žije  na  šťovíku  a  prvo- 
senkách. Kpk, 

Vemertini  (pás nice),  skupina  červů 
systematického  postavení  dosud  nedosti  prae- 
cisovaného,  počítaná  k  plathelmínthům  a 
phylogen eticky  odvozovaná  jako  vedlejší  vě- 
tev vzniklá  z  ícmene  prvoploštěnek,  z  něhož 
vzešly  ploštěnky.  Tělo  nečláukované,  větši- 
nou značně  protáhlé,  šňůrovité,  velikosti 
různé,  obyčejně  několik  cm  dlouhé,  u  Ce- 
phalotrix  linearis  Oerst.  na  př.  jen  5  mm,  u 
Lineus  longissimus  Low.  však  až  27  m.  Kůže 
bez  cuticuly  skládá  se  z  epithelu  vířivého 
a  žlaznatého.  Pod  kozí  leží  vrstva  sub- 
epitheliální,  pod  ní  vrstva  podélného  a 
okružního  svalstva.  Centrální  nervstvo  různě 
uloženo,  skládá  se  z  mozku  a  dvou  postran- 
ních větví.  Mozek  leží  kol  rhynchocoelomu 
a  skládá  se  ze  dvou  ventrálních  a  ze  dvou 
dorsálních  ganglií  vespolek  spojených.  Po- 
stranní větve  běží  po  bocích  těla  z  ventrál- 
ních mozkových  zauzlin,  jsou  úplně  hladké 
a  na  zadní   části  těla    spojeny  jsou   anální 


commissurou.    Mimo  to   vyvinuto  nervstvo 
periferické.    Smyslové   orgány   zásobovány 

Í*sou  hlavně  nervy  vycházejícími  z  mozku, 
sou  to:  oči,  jež  vyskytují  se  u  většiny  fo- 
rem v  různém  počtu  a  velikosti.  Cerebrální 
orgány,  jež  jsou  párovité,  skoro  u  všech 
forem  se  vyskytující,  cpithelové  to  vchlípe- 
niny,  těsně  u  mozku  ležící.  Postranní  smy- 
slové org^y  v  podobě  epithelových  desti- 
ček u  vyměšovacích  orgánův.  Frontální  or* 
gán,  sedící  v  podobě  epithelového  terčku 
na  konci  hlavy  a  zásobovaný  mohutnou, 
t.  zv.  hlavovou  Žlázou.  Váčky  otolithové  vy- 
skytují se  pouze  u  rodu  OtotypMonemertes.  — 
Zažívací  roura  nerozvčtvená,  přímá,  na  konci 
řití  opatřená.  Ústní  otvor  vede  do  nečlán- 
kované,  široké  přední  části,  za  touto  násle- 
duje dlouhá  střední  čásť,  rozdělená  v  meta- 
mery  a  opatřená  většími  neb  menšími  po- 
stranními,  vačko  vitým  i  výchlipkami.  Konečná 
část  bez  výchlipek  je  Kratičká  a  přechází 
přímo  v  řit  —  Nad  zažívací  rourou  leŽí 
mohutný,  vychlipitelný  rypák,  který  bývá 
mnohdy  značné  delší  než  tělo  samo.  Rypák 
leží  v  dutině  od  ostatních  orgánů  a  dutiny 
tělní  úplně  uzavřené,  již  zoveme  rhyncho- 
coelom.  Rhynchocoelom  naplněn  jest  teku- 
tinou, jež  obsahuje  veliké  buňky  amoeboidně 
pohyblivé.  Rypák  u  metanemertinův  obsa- 
huje zvláštní  ozbrojený  apparát  v  podobě 
bodce.  Na  zadním  konci  opatřen  jest  dvěma 
svaly,  jež  fungují  jako  retractory.  Systém 
krevní  sestává  nejméně  ze  dvou  postranních 
větví,  jež  na  přední  části  spojeny  jsou  conunis- 
surou  hlavovou,  na  zadní  commissurou  anální. 
Zhusta  však  přistupuje  ještě  větev  třetí, 
v  mediáně  těla  ležící,  jež  probíhá  na  přední 
části  těla  v  rhynchocoelomu,  na  zadní  na 
hřbetě  a  jmenujeme  ji  větví  hřbetní.  Mimo 
to  vyvinuty  jsou  četné  kommissury  příčné, 
potom  sinusovité  rozšířeniny  u  postranních 
větví.  Vyměšovací  orgán  sestává  ze  dvou 
krátkých,  podélných  kanálů,  jež  jsou  ne- 
daleko za  mozkem  a  ústi  na  venek,  a  z  větví, 
jež  se  četně  rozvětvují,  ale  jsou  od  dutiny 
tělní  úplně  uzavřeny.  Konečné  výběžky  větvi 
vyměšovacích  rozšiřují  se  v  malé  váčky  ko- 
nečné, jež  vnikají  do  stěn  cévních  a  obsa- 
hují vířivý  plamének.  —  Pohlavní  orgány 
většinou  odděleny,  zřídka  hermafroditické. 
Jsou  to  jednoduché  váčky,  vystlané  epithe- 
lem  a  ústící  jednoduchým  otvorem  na  venek, 
bez  orjgánů  kopulačních  a  žláz  přídatných. 
Vlastni  coelom  schází,  tělo  vyplněno  Jest 
rosolovitém  parenchymem,  v  němž  úložny 
jsou  organy.  —  Vývoj  přímý  nebo  nepřímý 
{Pilidium  a  t.  zv.  Desorská  larva).  Většinou 
žijí  volně  a  v  moři.  málo  jest  jích  parasitů, 
málo  jich  žije  ve  vodách  sladkých  neb  v  zemi; 
kosmopolité.  Z  četné  literatury  uvésti  dlužno 
některé  práce  Hatschkovy,  Hubrechtovy  a 
hlavně  veliké  monografie  O.  Biirgerovy  ve 
»Fauna  u.  Flora  des  Golfes  v.  NeapeU  a 
v  »Bronns  Classen  u.  Ordnungen  des  Thier- 
reichsc  Systém  dle  Burgera:  I.  řád:  FrotO' 
nemertini  bez  ostnu  v  rypáku,  nervstvo  leží 
mimo  vrstvu  svalovou  v  epithelu,  s  dvěma 


Nemesia  —  Nemile  179 

čeledfbí:  Ccwineliidae  a  Hubreehťtdae,  II.  ř.:.  v  Uhrách  a  v  Sedmihradsku.  —  1)  N.-Bok- 
Mesonemeriini  s  nervstvem  ve  vrstvě  svalové,  I  sán  í-šán],  okres,  ves  v  uherské  župě  krassó- 
jedna  čeleď  Cepkaiothricidae,  III.  ř.:  Meta-  ^  szórenyské  na  žel.  trati  Vojtek-N.-B.-Rešica; 
nemertimi,  s  ostnem  v  rypáku,  s  nervstvem  2956  obyv.,  z  nichž  je  902  něm.,  197  maď., 
uloieoým  v  parenchymu  tělním  ;  čeledi :  ostatní  Rumuni  (1890),  římsko-  a  řeckokatol. 
Eunemertiéai^  Ototyphlonemerťtdaů^  Prosor-  ,  kostel,  pš.,  telegraf,  bohaté  ložisko  želez,  rudy, 
pochmídútt  Amphporidat,  Tetrastemmatidae,  \  Želez,  hamry,  slévárna  železa,  zemědělství 
Sectonemtrťtdae,  Felagonemertidae,  Malacob-  \  a  chov  dobytka.  —  2)  N.  Boly  v.  Boly  2).  — 
deWdae,  IV.  ř.:  Heteronemertini  s  nervstvem  3)  N.  Csanád  [-čanád],  městečko  t.,  stolice 
ležícím  ve  svalstvu;  čeledi:  J5ii;>o/iV<ie,  Ltntf/- '  torontálská,  okr.  Srbský  Velký  Sv.  Mikuláš; 
dae.  Sladkovodní  forma  Tetrastemma  grae- 1  1842  obyv.  něm.  (1890),  řím.  katol.  kostel, 
€€ns€  Bdhro.  nalezena  i  u  nás  v  bassinu  bo-   pS.  a  telegraf.  —  4)  N.  Czernya  [-Cerňa], 


tanické  zahrady  (Mrázek).  Thon. 

And.    Rod  sklípkanů  rozšířený 


městečko  t.,  župa  torontálská,  okr.  Zsom- 
bolya;  3401  obyv.,  z  nichž  je  2380  ob.  něm., 
▼  krajinách  kolem  Středozemního  moře.  Jme'- '  764  maď.  (1890),  katol.-kostel  a  pš.  —  5)  N.- 
novitě  včástizáp.,  a  to  v  Evropě  i  v  Africe.  Écska  v.  Écska  2).  —  6)  N.-Hidegkút, 
Obsahuje  as  30  druhů,  z  nichž  as  3  žijí  ves  t.,  stolice  Železná,  okr.  svatogotthard- 
v  Egyptě.  V  zemi  dělaií  roury  jednoduché,,  ský;  1929  ob.  n.  (1890),  katol.  a  ev.  kostel 
sfídka  s  postranní  chodbou  otevřenou,  bez  I  a  pš.  —  7)  N.-Keresztúr  v.  Deutsch- 
TÍčka,  které  jsou  skryty  nahoře  víčkem  jedno- i  Kreuz.  —  8)  N.-Lipcse  v.  Lupča  1).  — 
duchým,  často  do  okraje  vchodu  nezapadá- i  O)  N.-Palánka  v.  Palánka  Německá.  — 
jícím.  '10)   N.-Párdány   v.    Párdány    Něm.  — 

Mam— IftniUl  Marcus  Aurelius  Olym-jll)  N.-Próna  v.  Pravno  Německé.  — 
pí  US  1  Karthaginy,  římský  básník  z  III.  stol.  12)  N.-Szent-Péter,  městečko  t,  stolice 
po  Kr.;  jeho  květ  připadá  v  dobu  císaře  I  temešská,  okr.  Nový  Arad,  2933  ob.,  z  nichž 
Cara  a  jeho  synů  Carina  a  Numeríana  (282  je  2608  něm.,  193  maď.,  102  rum.  (1890),  řím. 
až  284).  Máme  od  něho  báseň  o  lovectví,  katol.  kostel,  pš.  —  13)  N.  Ujvár,  okres. 
nadepsanou  Cynegetica^  ovšem  neúplnou !  ves  t.,  v.  Ujvár  Něm. 
(toliko  325  prvních  veršů  se  zachovalo),'  Vémeth  Jánoš,  historik  maď,  napsal: 
potom  4  eklogy,  v  nichž  napodobil  nemálo,  Memoria  typographiarum  Hung.  et  Transsih. 
ale  nikterak  nedostihl  Calpurnia,  kterýž  za  (Pešť,  1818),  v  kterémž  spise  líčí  vznik  a 
císaře  Kerona  napsal  7  bukolských  básní  historii  tisku  v  Uhrách  až  do  počátku  sto- 
po způsobe  Thcokritově  a  Vergiliově.  Tech-  letí  XIX.  Bbk. 
nika  veršů  N-nových  jest  správná,  mluva  Vemeti,  kmen  nejspíše  německý  v  Gallii 
dotírá,  ale  výklad  trochu  rozvláčný.  Jak  keltské  na  1.  bř.  Rýnu  v  okolí  Špýru  {Spira 
Cynegetika  tak  i  eklogy  N-novy  vvdal  Baeh-  Nethetum),  Utrpěli  porážku  jako  pomocníci 
rcns  v  Poetae  lat.  min.  v  třetím  svazku  Ario vistovi  v  boji  s  Římany.  Od  nich,  dle  Cae- 
str.  176  a  násl.;  pouze  eklogy  vydány  záro-  sara,  počíná  les  Herkynský.  Jméno  N-tů  bývá 
Tc6  8  eklogami  Calpumiovými  od  Jindř.  spojováno  s  dnešníni  jménem  Němci.  /)?. 
Schcnkla  (Praha,  1885).                          RN,          Vemétice,  ves  v  Čechách,  hcjtm.  Strako- 

M«Bi#ll»,planetoida objevená 25.  list.  1872,  nice,  okr.,  fara  a  pš.  Volyně;  31  d.,  188  ob. 
Watsoncm.  Střední  jasnost  v  opposici  10*6,  ^es.  (1890),  popi.  dvůr.  2  mlýny,  samoty: 
průměr  v  km  88,  označení  /;;>.  Gs.       Hamry,  Konopice  a  Podhorského  mlýn. 

^^    _  ._        -    ,  .  ^  .--  Vémetioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 

V^iDMif,  v  řeckém  mythu  persomfikace  Valaš.  Meziříčí,  fara  a  pš.  Kelč;  57  d.,  259 
mravního  citu  spravedlnosti,  vyskýta  se  jako  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  opodál  panská  myslivna. 
bohjrné   nejprve   u   Hésioda  vedle  bohyně  1     Hemetiohken  v.  Němečky. 


fltuou  (al5(Oí),  kdežto  Homér  slova  véiisoLg 
oiívá  jen  jako  appellativa.  N.  hledí,  by  člo- 
věk ve  štěstí  neoddal  se  zpupnosti,  jinak 
ho  stíhá  trestem,  jemuž  nelze  uniknouti  fod- 


Vemi,  Lago  di  N.,  jezero  v  italské  pro  v. 
římské  v  horách  Albánských,  leží  325  m  n.  m., 
majíc  5  km  v  obvodu.  Jest  to  vyhaslý  kráter 
asi  100  m  hluboký.  Nazývalo  se  za  starověku 


tud  N.  Adrastcia).  V  Attice  ctěna  zvláště   lacus  Nemorensis  nebo  »zrcadlo  Dianino«  po- 
V  Rbamnuntě.   meii  Marathónem  a  Orópem,   dle  blízkého  chrámu  a  háje  (nemus)  zasvě- 
kdež  měla  chrám  bhic  svatyně  Themidiny.   ccného  bohyni   Dianě.    Pro   svoji   krásnou 
Tam  prý  N.  porodila  Zcvo VI  Helenu  (v.  t).  I  polohu    slme    N.    perlou    hor    Albánských. 
Z  její  sochy  rhamnuntské,  kterou   prý  Ago-    r.  igSS  byly  zde  vykopány  zbytky  chrámu 
rakritos  vzdělal  z  parského  balvanu  mramo-   Dianina.    Nad  jezerem  leží  městečko  N.  se 
rového.  jejž  PerSané  s  sebou  přivezU  ke  zří- ,  starou  tvrzí  a  917  obyv. 
Kni   vítězného  znamení     zbyla   čásť  hlavy.;     Hemlou»  v.  Hájek  z  Hájku. 
Nciprv  znázorňována  podobna  Afrodité,  po-  <     Vemideves  v.  Nemyčevcs. 
jdéj»  Mmyšlena  s  různými  allegonckými  attn-       Hemilany  (Nimlau),  ves  na  Moravě,  hejtm. 
^^y'Í^j'^^^^^^^^o\cm,uzdou,)hem,nékáy   a  okr.  Olomouc,  fara  Slavonín;   93  d.,   744 
též  okřídlena  nebo  jedouc  na  voze,  do  ně-   ob.  (1890).  kaple,  2tř.  šk.,  pš.,  žel.  zastávka 
hoí  zapraženi  nohové.  klk.       Sev.  dr.  cis.  Ferdinanda  (Nezamyslice-Štern- 

M— ■lovioe  v.  Nemyslovice.  berk). 

MéaMt  (madar.),  německý,  vyskytuje  se       Nemile,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr  ,  fara 
četné  Jako  složenina  při  místních  jménech   a  pš.  Zábřeh  r  48  d.,  338  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk. 


180  Nemilkov  —  Nemoa 

Vemilkov:  1)  N.,  Neměl  kov,  ves  v  Če- ,  Šipce  a  u  Plevna  i  přechod  přes  Balkán,  po- 
chách,  hejtm.  a  okr.  Klatovy,  fara  a  pš.  Vel- 1  skytly  mu  látku  k  Četným  románfim,  jako : 
hartice;  39  d.,  329  oby  v.  č.,  5  n.  (1890),  te-  |  Gro^a;  Plevna  i  Šipka;  V  pered  a  k  životo- 
legraf,  žel.  stanice  Českomor.  příční  dráhy  i  pisu  Skobeleva.  Vynikají  vesraés  živým  vy- 
(Horažďovice-Klatovy),  pila,  mlýn.  Alod.  sta-  pravováním,  zajímavým  déjcm,  ale  spisovatel 
tek  (229*74  ha  půdv),  náleží  k  němu  zámek  často  utíká  se  ke  smělým  effektům,  coŽ  je 
s  mešní  kaplí  sv.  liříže,  dvůr,  pivovar,  liho- 1  na  újmu  uměleckého  dojmu.  Stejnými  vlast- 
var  a  mlýn,  majetek  Jos.  Schreinera.  Poč.  nostmi  vynikají  pozdější  jeho  romány:  Caři 
XVI.  stol.  připomíná  se  zde  Jan  z  N-a.  Té  birfi;  Kulisy;  Mottach;  Semjabof^atjrrej ;  Volčja 
doby  na  větší  části  zboží  nemilkovského  se-  syf;  Fod  ivon  kolokolov  a  j.  V  uměleckém 
děl  Jan  Bohuchval  z  Hrádku,  který  tu  vy- '  ohledu  výše  stojí  jeho  drobné  povídky:  Ni- 
stavěl  tvrz.  Ke  konci  XVI.  stol.  seděli  zde  I  lamétnyje  geroji;  Svjatočnyje  ra^ska^y  a  pod., 
Lukavečtí  z  Řeneč,  z  nich  Petr  Suda  L.  z  Ř.  v  nichž  je  prostém  a  pravdivým.  Ň.-D.  ná- 
účastnil  se  vzpoury  stavů  čes.,  zaČež  jemu  leží  k  nejplodnějším  spisovatelům  ruským, 
zboží  nemilkovské  od  král.  komory  zabráno  Jeho  prací  čítá  se  přes  80  dílův  a  mnohé 
a  prodáno  Donu  Martinovi  de  Hoeff-Huer-  dočkaly  se  několika  Vjydání.  Píše  též  básně, 
tovi.  Vdova  po  něm  prodala  t^ž  statek  r.  1649  vyznačující  se  effektni  formou.  Sbírku  jich 
Jaroslavovi  Kocovi  hr.  z  Dobrše,  potom  se  otiskl  v  Petrohradě  (1882)  a  jeho  I\hrannxja 
tu  vystřídali  rozliční  rodové,  konečně  od  stichotvorenija  vydal  moskevský  >komitét 
r.  1802  Schreinerové.  (Srv.  J.  A.  Gabriel,  Kr. ,  gramotnosti*  jako  lidové  čtení  (1895).  Hojně 
m.  Sušice  a  jeho  okolí.  Praha,  1868.)  —  2)  N.  jeho  prací  bylo  přeloženo  do  evropských  ja- 
{Nemelkau)^  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Most,  fara   zykův  i  do  češtiny. 

a  pš.  Havraně;  24  d.,  228  ob.  n.  (1890).  De-  2)  N.-D.  Vladimír  Ivanovic,  spisovatel 
skový  statek  drží  řád  křižovníků  s  červenou  rus.,  bratr  předešl.  (♦  1858),  vzdělav  se  v  ti- 
hvězdou  v  Praze  od  r.  1280.  ,  ňisském  gymnasii  a  na  universitě  moskev- 

Vemirov,  městečko  v  ruské  gub.  podol- ;  ské,  věnoval  se  záhy  literatuře  a  byl  divá- 
ské,  Újezdě  braclavském,  má  7129  ob.  (1896),  <  delním  kritikem  >Rus.  Kurjcrac  Od  r.  1882 
mezi  nimi  2874  židů,  mužské  gymnasium,  upozornil  na  sebe  mnohými  dramatickými 
ženské  progymnasium.  nemocnici,  koželuž-  pracemi,  z  nichž  jsou  nejdůležitější:  šipav- 
ství,  lihovarství,  cihlářství  a  j.  Na  místě  nyn.  nik;  Sčastlivec  (čes.  překl.  od  Slukova  sehrán 
N-a  stávalo  prý  město  Mi  rov,  z  něhož  ve-  na  Nár.  divadle);  Poslédňaja  volja;  Novoje 
iiký  kníže  Olgierd  r.  1331  vyhnal  Tatary,  dělo;  Témnyj  bor\  Sokoly  i  vorony  (spolu  se 
R.  1737  sešli  se  zde  plnomocníci  tří  moc-  Sumbatovem)  a  jmenovitě  nejlepší  jeho  práce 
ností,  Ruska,  Rakouska  a  Turecka,  aby  smlu-  Cena  {i^ni  (čes.  překlad  od  K.  Štěpánka),  kde 
vili   podmínky  míru,  ale  neujednali  ničeho.  ,  spisovatel   snaží   se    dáti    přímou    odpověď 

Vémirovi6-Da]id6nko(HeMMpoBH^i>*71[aH-  k  otázce,  v  čem  spočívá  štěstí.  Z  jeho  po- 
qeHKo):  vídek  a  románů  vynikají:  S  diplomom;  Na  li- 

1)    N.-D.  Vasilij   Ivanovic,   spisovatel    tératurnych  chlébach;  Staryj  dom;  Guberna- 
ruský  (*  1848  v  Tiflise),  ztráviv  dětství  u  voj-   torskaja  revi^ija ;    Drama  ^a  scenoju  a  Mgla, 
ska  v  Dagestáně  a  Gruzii,  kde  sloužil  jeho  Jako  dramatik  vyznačuje  se  určitostí  idee, 
otec,  vzdělal  se  v  kadetní  škole  v  Moskvě,   propracováním  detailův  a  pečlivou  kresbou 
načež  trávil  na  počátku  let  70tých  na  po-   charakterů.  V  románech  svých  líčí  obyčejné 
březí  Bílého  moře  a  Ledového  okeánu  a  po- '  pád  lidí  šlechetných,  kteří  při  dobré  vůli  ne- 
psal tato  místa  v  četných  belletristicko-po-  \  měli  dosti  síly  a  vytrvalosti,  aby  překonali 
učných  statích,  jež  z  části  vyšly  též  o  sobě,   překážky  stavící  se  jim  v  cestu, 
jako:  Za  Sěvernym  poljarnym  krugom;   Lap-       Veinli  i  Němčí,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
landija  i  laplandcy;  Na  prostore;   U  okeana   Benešov,  okr,  a  pš.  Vlašim,  fara  Hrádek;  33 
a  j.   Největší  pozornost  vzbudila  práce  So-   d.,  177  ob.  Č.  (1890),  samota  Jedlína. 
lovki  jakožto  poutavě  líčený  obraz  zvláštního       Vemlowltz  v.  Neměníce. 
Života  mnichů  v  soloveckém  klášteře,  mají-       Vémnioe,  bot.,  rulík,  v.  Atropa. 
cím  důležitost  pro  severní  kraje  ruské  jak  >     Vemo,  lat.,  nikdo, 
v  ohledu  kulturním,  tak  i  průmyslovém.  Po-'     Vemo  ante  mortem  beatufl  (l^jt.),  ni- 
zdéji  N.-D.  procestoval  jako  turista   nejen  i  kdo  před  smrtí  není  blaženým.  Výrok 
Rusko,   ale  i  mnohé  cizí  kraje  a  dojmy  své  ;  tento,  jejž  učinil  dle  Hérodota  (I,  32)  Solón 
vylíčil  ve  mnohých  knihách,  poutajících  čte-   před  Kroisem,  králem  lydským,  v  literatuře 
náře  hlavně  stkvělou  formou  a  barvitostí,  se  ,  řecké,  zejména  u  tragiků,  často  se  uvádí, 
kterou  spisovatel  umí  líčiti  krásy  přírodní  a       Vemoo  (lat.  morbus^  řec.  vdaog  nebo  nď 
mravy  obyvatelův.  Náležejí  sem  hlavně  jeho   d'og).  Výklady  a  definice  ni  jsou  nesčetné  a 
práce:  Dalj  (cestopis  po  již.  Rusku);   V  go-   nejrůznější,  ukazujíce  takto  nejnázorněji,  že 
sťach  (jedná  o  Kavkaze);  Kanta  i  Ural;   Kre-   není  vůbec  možno  podati  krátké,  všeobecné 
sfanskoje  carstvo;  Po  Germaniji  i  Go//ťiWťí(;i;   platné  vymezení  tohoto  pojmu.  Nejobvyklejší 
Očerki  Ispaniji  a  mn.  j.   Všeobecnou  pozor-   výklad  je,  že  n.  je  opakem  zdraví  anebo  že 
nost  obrátil  na  sebe  obsáhlými,  svižně  psa- .  aspoň   značí  jakousi   úchylku   od   zdravého 
nými  korrespondencemi  z  rusko-tureck.  bo-   stavu  celého  těla  nebo  některého  podstat- 
jiště  (1877—78),  které  vyšly  o  sobě  s  názvem    ného    jeho    ústroje.    Velmi    záhy    povstala 
God  vojny  (3  díly).  Dojmy  z  války,  již  účast-   rozmanitá  mínění,  že  n.  je  jakési  zlo,   se- 
nil  se  osobně,  prodělav  jmenovitě  boje  na  slané  na  člověka  od  bytostí  vyšších,  rozma- 


Nemocenské  pojištění.  181 

nitých  boistev  aneb  i  čarodějů,  a  v  nejrůz- 1*  Začátek,  průběh  a  ukončeni  n-i  bývaly  sa 
nějiích  úchylkách  i  obměnách  udržovala  se '  rozmanitých  dob  pojímány  a  vykládány  roz- 
mrační  ta  stale.  Již  ve  starověku  hájeno  bylo  |  ličně:   v  tomto  ohledu  lze  rozeznávati  vždy 


proti  tomu  řeckými  lékaři  mínění,  že  nemoc 
je  vidy  původu  přirozeného,  povstávajíc  po- 
mlením  vzájemného  poměru  základ m'ch  sou- 
částek tělesných,  zvláště  šCav,  následkem 
ikodných  vlivů  zevních.  S  postupujícím  roz- 


iak^si  původ  a  vzrůstání  n-i,  jakési  vrcho- 
lem, rozhodnutí  a  ubývání,  jež  mohou  býti 
náhlá  (krisis)  nebo  povlovná  (lysis),  af  již 
příznivá,  vedouce  k  uzdravení,  anebo  nepříz- 
nivá, končící  se  smrtí.   Po  proběhlé  n-i  na- 


vojem  měnilo  se  též  mínění  o  n-i,  aŽ  posléze  ;  stává  buď  opětně  stav  normální  anebo  mo- 
nabylo  převahy  přesvědčení,  že  n.  není  v  těle  hou  zůstati  dle  povahy  n-i  a  onemocnělého 
ntčim  ciiorodým,  n^brž  život  za  pozměně- ;  údu  rozličné  vadné  zjevy  následné.  Po  těž- 
néných  podmínek,  jimiž  normální  pochody  kých  n-ech  následuje  obvčejně  období  re- 
V  základních  součástkách  tělesných,  přede- ,  konvalescence  č.  zotavovaní,  dříve  nežli  na- 
viím  v  buňkách  a  skupinách  buněčných,  na- '  stane  zúplna  stav  zdravý.  Za  živa  prozrazuje 
bývají  Jiné  tvářnosti,  nebo  mohou  býti  do- <  še  n.  příznaky  (symptomy^,  kteréž  mo- 
kooce  1  zničeny.  —  Příčiny  n-í,  jejichž  zkou- 1  hou  býti  buď  jenom  subjektivní,  jsouce,  jako 
noiním  se  zabývá  t.  zv.  aetiologie,  mohou  |  na  př.  bolest,  pocity  tepelné,  tlakové  a  j., 
býti  velmi  rozmanité  a  mínění  o  tomto  před-  pociťovány  toliko  nemocným,  anebo  také 
metě  měnívala  se  též  s  postupnými  pokroky  objektivní,  stávajíce  se  patrnými  také  okolí 
věd  lékařských.  Ježto  pak  lékařství  vždy  se  nemocného,  zvláště  vyšetřujícímu  lékaři.  Ten 
snažilo,  aby  léčeni  n-í  bylo  rationální,  smě-  hledí  nejprve  vyšetřiti  buď  od  nemocného 
řujic  k  tomu,  aby  potírány  byly  základní  pří-  neb  od  jeho  okolí  tzv.  anamnésu  a  po- 
činy n-i  jakožto  kořen  zla,  vznikly  na  základě  tom  na  základě  podrobného  vyšetření  ne- 
tom  také  velmi  četné  soustavy  lékařské  a  mocného  stanoví  diagnosu,  po  případě 
rozmanitá  třídění  n-í.  Důsledné  roztřídění  i  prognosu  a  dle  toho  zařídí  potřebné  lé- 
n-i  je  vůbec  velmi  obtížné  a  zřídka  kdy  cení  č.  therapii.  Dle  moderních  pokroků, 
přesné,  jsouc  posléze  vždy  vyumělkovaným. '  jmenovitě  pokud  se  tkne  přesných  vyšetřo- 
Z  potřeb  praktických  rozeznáváme  nejčastěji  vacích  method  a  poznatkův  anatomicko-pa- 
n-i  povšechné  nebo  celkové,  zachvacující  celý  ,  thologických,  snaží  se  lékařství  vždví  aby 
organismus  nebo  valnou  jeho  část,  a  pak  n-i !  sledováni  příznaků  n-i  dalo  se  ve  stalém  a 
místní,  omezené  toliko  na  některý  úd  nebo ,  přesném  vztahu  k  postupujícím  změnám  pa- 
podstatný  ústroj.  Dále  rozeznáváme  n-i  vn  it  ř-  thologicko  -  anatomickým  v  onemocnělých 
ni,  týkající  se  velkých,  pro  život  zvláště  vý-  ústrojích,  tak  aby  léčení  bylo  vždy  účelné  a 
xnamných  útrob,  jako  jsou  mozek,  mícha  a   rationální.  Avšak  lékařství  neomezuje  se  to- 


nervy,  srdce  a  cévy,  dychadla,  zažívadla, 
močidla  a  pod.,  a  pak  n-i  zevní  na  povrchu 
těJa  patrné  anebo  způsobené  škodnými  pří- 
činami zevními,  zvláště  úrazy;  sem  náležejí 
na  př.  i  zlomeniny  a  vymknutiny  kostní.  Dle 
průběhu  a  trvání  rozeznáváme  n-i  prudké 
č.  akntni,  povstávající  náhle,  probíhající 
bouřlivě  a  rozhodujía  se  poměrně  v  krátké 
době,  a  pak  n-i  provleklé  Č.  chronické, 
zvané  ts^é  někdy  chorobami,  trvající  delší 
čas,  ano  i  po  léta.  Průběh  ten  může  býti  nej- 


liko  na  léčení  n-í,  nýbrž  snaží  se  ode  dávna, 
aby  dovedlo  lidstvo  před  nimi  účinně  ochrá- 
nil. Tato  profylaxe  nabyla  v  nei modernější 
době  následkem  pokroků  v  badání  o  cho- 
roboplodných mikrobech,  o  immunitě,  dispo- 
sici a  pod.  nové  tvářnosti  a  v  tomto  směru 
otvírá  se  lékařství  nová  perspektiva  do  bu- 
doucnosti. Srí, 

Vemooenské  pojiiténi  jest  dobrovolné 
neb  nucené;  dobrovolné  posuzuje  se  dle 
předpisů  práva  soukromého,  nucené  jest  rázu 


rozmanitější:  buď  je  stejnoměrný,  nebo  je  '  veřejnoprávního,  nebof  zákon  prostě  naříze- 

přerušován    občasnými   zhoršeními    č.   ex-  ním  zavádí  pojištění  určité  třídy  lidí,  takže 

acerbacemi,  jindy  může  po  zhojeni  n.  pro-  každý  příslušník  této  třídy  jest  pro  případ 

puknouti  znovu  (reci divá),  někdy  vracívá  onemocnění  pojištěn  na  jistou  podporu,  at 

se  n.  i  s  jakousi  periodičností.  Dle  rozšíření  si  tak  přeje  či  nepřeje.  Nucené  pojištění  pro 

mohou  býti  n-i  buď  jen  ojedinělé  č.  spora-  případ  nemoci  zavedeno  jest  v   Rakousku 

dické,  endemické,   vyskytující  se  častěji   a  |  zákonem  z  30.  břez.  1888  č.  33  ř.  z.  pro  osoby 

hustěji  jenom  v  určitém  větším  nebo  men-  zaměstnané  v  cizích  službách  při  jakémkoli 

šim  obvodě,  a  pak  n-i  epidemické,  po  pří-  podniku  provozovaném  po  živnostensku.  Nu- 

pádě  pandemické,  zachvacující  rychle  mnoho  cenost  pojištění  nevztahuje  se  tedy  předem 

lidí  a  šířící  se  s  velkou  rychlosti  na  velká  '  na  osoby  v  cizích  službách  zaměstnané  mimo 

ůzemi.   Též  rozeznávají  se  n-i,  objevující  se  podniky  po  živnostensku  provozované,  na 

častěji   v   některém   věku   člověka,   na   př.  př.  čeleď.   Mimo  to  nejsou  nucenému  poii- 

▼  dětství,  nebo  ve  stáři,  dále  n-i  některých  Štění  podrobeni  zaměstnanci  při  hospod^- 

pleroen  lidských  nebo  některých  pásů  zem-  ství  polním  neb  lesním,  potom  ti,  kdo  za- 

skýcb,  jako  na  př.  n-i  tropické  a  pod.  Další  méstnáni  jsou  se  stálým  platem  při  podniku 

rozdělování  a  klassiíikování  n-í  nemá  toho  provozovaném  od  státu,  země,  okresu,  obce 

významu,  který  se  mu  dříve  přičítával  v  roz-  neb  fondu  veřejného.  Všichni  ostatní  zamést- 

manitých  systémech  lékařskj^ch.   Zde  budiž  nanci,  pokud  náležejí  mezi  dělníky  neb  vý- 

jenom  podotčeno  tolik,  že  důsledné  rozVrho-  konné  úředníky,  jsou  nucenému  pojištění  počl- 

vání  n-í  po  způsobe  umělých  soustav  příro-  robeni ;  zákon  výslovně  uvádí,  že  sem  ná- 

dopisných  byl  pokus  naprosto  pochybený,  ležeji  všichni  ti,  kdo  podle  zákona  o  pojí- 


182 


Nemocenské  pojištění. 


šťování  dělníků  pojištěni  jsou  na  případ 
úrazu  proti  následkům  úrazu,  potom  délníci 
a  výkonní  úředníci  zaměstnaní  v  dolech  na 
nerosty  vyhrazené  a  v  zařízeních  k  nim  pří- 
slušejících, při  podnicích  posuzovaných  dle 
předpisů  řádu  živnostenského  a  vůbec  při 
každém  podniku  po  živnostensku  provozo- 
vaném, potom  při  podnicích  železnic  a  plavby 
vnitrozemské. 

Mezi  pojištěné  náležejí  dělníci  a  výkonní 
úřednici  čítaje  v  to  i  učné,  volontéry,  prak- 
tikanty a  jiné  osoby,  které  nedostávají  mzdu 
žádnou  nebo  mzdu  menší. 

Ústavy,  které  toto  nucené  pojišťováni  ob- 
starávati smějí,  jsou  zákonem  určeny.  Vy- 
počteny jsou  ve  ČI.  Dělnické  pojišťo- 
vání, str.  234.  Kromě  toho  náležejí  sem  i  za- 
psané pomocné  pokladny,  které  vznikly  te- 
prve po  vydání  zákona  o  pojišťování  nemo- 
cenském; ústrojí  jejich  jest  spolkové. 

Okresní  nemocenská  pokladna  jest 
pojišťovna  sloužící  všeob.  pojišťování  zaměst- 
nanců na  případ  nemoci,  která  po  zákonu 
zřízena  býti  má  obyčejné  v  každém  soud- 
ním okrese.  Pokud  jde  o  závodní  a  nemo- 
censké pokladny,  zřizování  jejich  není  záko- 
nem nařízeno,  nýbrž  jest  ponecháno  na  vůli 
majiteli  závodu,  pokud  se  týče,  stavebníku 
nebo  podnikateli  staveb,  po  případě  může 
býti  nařízeno  správním  úřadem. 

Poměr  mezi  těmito  druhy  nemocen,  pokla- 
den jest  ten,  Že  k  závodní  pokladně  náležejí 
zaměstnanci  závodu,  leda  že  by  byli  členy 
spolkové  nemocenské  pokladny  a  požívali  po- 
jištění způsobem  a  měrou  zákonem  přede- 
psanými; ke  stavební  pokladně  náležejí  za- 
městnanci stavebníka  nebo  podnikatele  sta- 
veb, ku  společenstevní  pokladně  příslušníci 
společenstva,  ku  spolkové  a  zapsané  pokladně 
ti,  kdo  se  k  ní  přihlásí. 

Pokudzaměstnancc,  jenž  podléhá  nucenému 
pojištění,  není  členem  některé  z  těchto  po- 
kladen a  není  pqjištěn  v  zákonném  rozsahu, 
jest  členem  okresní  nemocenské  pokladny. 
Podotknouti  sluší,  že  učňové  zaměstnaní 
u  členů  společenstva  živnostenského,  není-li 
pro  ně  jiné  pokladny,  pojištěni  jsou  u  okresní 
nemocenské  pokladny,  že  však  společenstvo 
může  převzíti  samo  péči  o  onemocnělé  učně 
a  tím  sprostiti  učně  členství  při  nemo- 
censké okresní  pokladně  a  zaměstnavatele 
povinnosti  odvádění  příspěvků  k  této  po- 
kladně. 

Okresní  nemocenská  pokladna  jest  zřízena 
jako  samosprávná  společnost  pod  státním 
dozorem.  Cleny  jejími  jsou  pouze  zaměst- 
nanci; zaměstnavatelé  mají  však  své  zástupce 
v  dozorčím  výboru,  představenstvu  a  valné 
hromadě.  Členům  příslušfjí  jednak  práva 
plynoucí  z  poměru  společenského,  jako  právo 
voliti  a  volenu  býti,  jednak  právo  plynoucí 
z  účelu,  t.  j.  právo  na  podporu.  Prostředky 
k  plněni  úkolu  poskytují  pokladně  příspěvky, 
jež  jí  platí  zaměstnavatelé.  Příspěvek  roz- 
vržen jest  pravidelně  na  člena  Vs  a  zaměst- 
navatele \^3.  Zaměstnavatel  jest  oprávněn  za- 
městnancům strhovati  ze  mzdy  podíl  na  ně 


připadající.  Za  zaměstnance,  kteří  neberou 
mzdy  v  penězích,  plati  zaměstnavatel  celý 
příspěvek  ze  svého,  kdežto  výkonní  úřed- 
níci, jejichž  ročn!  služné  převyšuje  2400  K, 
a  volontéři  plati  příspěvky  celé  ze  svého  a 
přímo  pokladně.  Příspěvlcy  členů  nesmějí 
vyměřeny  býti  výŠe  než  třemi  procenty  mzdy, 
vzaté  za  zálclad  při  stanovení  nemocenské 
podpory.  Zaměstnavatel  povinen  jest  ozná- 
miti ve  3  dnech  pokladně,  že  určitý  zaměst- 
nanec u  něho  do  práce  vstoupil  neb  z  práce 
vystoupil,  jinak  stihnou  jej  citelné  následky 
(pokuta,  náhrada  příp.  nemocenských  ná- 
kladů, placeni  příspěvků  ze  svého  .  Opomi- 
nutí zaměstnavatele  v  tomto  směru  nemění 
však  nic  na  právech  zaměstnance  vůči  po- 
kladně. 

Ustrojí  závodní  a  stavební  nemoc,  pokladny 
liší  se  od  okresní  nemocenské  zejména  tim, 
že  za  hospodářskou  správu  pokladny  odpo- 
vídá vlastník  závodu,  kterému  přináleží 
správa  pokladní  a  účetní,  jmění  pokladny 
jest  jmění  jemu  svěřené,  on  musí  ze  svého 
dávati  bezúročné  zálohy  na  běžné  výdaje  a 
dopláceti,  Čeho  se  na  uhrazení  stanovních 
dávek  nedostává,  pakliže  nestačí  příspěvky 
pojištěnců,  ač  dosáhly  maxima  3%  mzdy, 
vzaté  za  základ  při  stanovení  nemoc,  pod- 
pory. K  závodním  nemoc,  pokladnám  nále- 
žejí také  podpůrné  pokladny,  zřízené  u  Že- 
lezničních a  paroplavebních  podniků,  které 
slouží  veřejné  dopravě,  ale  nejsou  spravo- 
vány státem,  a  podpůrné  pokladny  zřízené 
u  podniků  státem  spravovaných,  pokud 
určeny  jsou  pro  zaměstnance,  o  kterých  není 
zákonem  v«'sloveno  osvobození  od  nuceného 
pojištění.  Ústrojí  společenstevní  nemocenské 
pokladny  jest  podobno  okr.  nem.  pokladně 
a  stanovy  jeho,  pokud  jde  o  postavení  členů, 
míru  podpor  a  příspěvky,  musí  odpovídati 
předpisům  zákona  o  pojišťování  nemoci. 
Stejné  plati  o  ostatních  nem.  pokladnách. 
Míra  pojištěni  určena  jest  zákonem  jistým 
minimem  (a  při  okr.  nem.  pokladnách  i  ma- 
ximem) a  sice  jest  ustanoveno,  že  od  po- 
čátku nemoci  poskytovati  se  má  zdarma  lé- 
kařské ošetřování,  čítaje  v  to  i  pomoc  při 
porodu  a  léky  i  therapeutické  prostředky; 
trvá-li  nemoc  déle  tří  dnů  a  je-li  nemocný 
výdělku  neschopen,  ode  dne  onemocnění  za 
každý  den  60Vo  denní  mzdy,  obvyklé  v  pří- 
slušném okrese  u  obyčejných  dělníků,  pod- 
robených povinnosti  pojistné.  Výši  této  ob- 
vyklé mzdy  určí  občas  politický  úřad  první 
stolice;  nemusí  vŠak  býti  pro  všechny  po- 
jištěnce jediuá  mzda  vzata  za  základ  (mini- 
mum jest  však  mzda  obyčejných  dělníků), 
nýbrž  mohou  býti  stanoveny  různé  třídy. 
Určení  mzdy  děje  se  zvlášť  pro  mužské  a 
ženské,  pro  mladistvé  (až  do  dokončeného 
16.  roku  věku  zahrnujíc  v  to  i  učně  atd.)  a 
dospělé  dělníky.  Vyšší  mzda  než  2  zl.  za 
pracovní  den  nesmi  býti  vzata  za  základ. 
Nerpocenská  podpora  trvati  má  nejdéle  rok, 
nejméně  dvacet  neděl  od  onemocnění;  pra- 
videlné uplynutím  20  neděl  přestane  nem. 
podpora,  třeba  pojištěnec  ještě  stonal;  ozdra- 


Nemoci  —  Nemccnice.  183 

Tél-li    pojiitčnec   dříve,   přestává   podpora]     Vznikla-li  nemoc  následkem  úrazu  osoby, 
dříve.  Sestinedélkám  poskytuje  se  při  pravi- 1  která  po  zákoně  proti  následkům  úrazu  jest 


dělném  šestinedělí  podpora  v  nemoci  na 
dobo  nejméně  čtyř  neděl  po  slehnutí.  Ze- 
mře-li  pojištěnec,  dostanou  poz&stalí  pohřeb- 
né (dvacetinásobnou  denní  mzdu,  podle  níž 
se  vyměřuje  podpora  nemocenská,  ale  nej- 
výše 50  il.). 

Místo  lékařského  ošetřování  zdarma,  léků 
a  nemocenské  podpory  může  b^ti  poskyt- 


pojištěna,  platí  nemocenskou  podporu  nem. 
pokladna,  ale  přejde  za  to  na  ni  nárok  na 
úrazovou  podporu  do  stejné  v^še  za  tu  dobu, 
za  kterou  přísluší  pojištěnci  vůči  úrazové 
pojišťovně. 

Vzejdou-li  spory  mezi  obcemi,  korpora- 
cemi, nadacemi,  úrazovou  pojišťovnou  z  ta- 
kovýchto vztahů,  rozhoduje  o  nich  místo- 


nuto  léčení  zdarma  a  ošetřováni  v  nemoc-  držitelství.  Rovněž  tak  rozhoduje  místodrži- 
nici  na  útraty  pokladny.  Žiie-li  nemocný  ve  telství  spory  mezi  nemocnicí  a  nem.  poklad- 
spoleČné  domácnosti  se  členy  své  rodiny,  \  nou  o  náhradu  za  léčeni  a  ošetřování  poji- 
jest  k  takovému  opatření  potřebí  svolení  ne- '  šténce  požadovanou  ve  smyslu  tohoto  zákona 
mocného,  nevyžaduje-li  toho  ieho  druh  ne-  (nejde-li  o  soukromoprávní  poměr)  a  spory 
moci.  Jestliže  pojištěnec  Živil  ze  své  mzdy '  mezi  nem.  pokladnami,  pokud  by  pro  tyto 
příbuzné,  musí  jim  nemocenská  pokladna, '  poslední  nebyl  příslušný  rozhodčí  soud. 
pokud  léčení  v  nemocnici  děje  se  na  útraty  Stížnost  z  nálezů  jde  k  ministerstvu  vnitra, 
pokladny,  vypláceti  nejméně  polovici  nem.  Rozhodčím  soudem  jest  soud  zřízený  při  děl- 
podpory.  nické   úrazové   pojBfovně   a    náležejí   před 

Jc-li  pojištěnec  ošetřován  ve  veřejné  ne- |  něj  spory  okresních  nem.  pokladen,  pří- 
mocnid,  jest  pokladna  povinna  za  ošetřování  slušejících  k  téže  jednotě  (veškeré  okr.  nem. 
nepřesahující  4  neděle  dáti  nemocnici  ná-  pokladny,  zřízené  v  obvodu  jedné  dělnické 
hradu  dle  poslední  třídy.  úrazové  pojišťovny,  tvoří  jednotu^.   Nároky 

To  jest  nejmenší  a  největší  míra  tuto  uve-  I  jedné  okr.  nem.  pokladny  vůči  aruhé,  při- 
dených  podpor  při  okr.  nem.  pokladně,  které  slušející  k  téže  jednotč,  promlčují  se  v  jed- 
mají  býti  vytčeny  ve  stanovách.  Rozšíření  nom  roce.  —  Spory  mezi  zaměstnavatelem  a 
dávek  jest  přípustno,  toliko  nesmí  se  při-  zaměstnancem  o  výpočtu  a  srážce  podílů 
dražiti  pojištění  na  případ  neschopnosti  ku  příspěvkových,  pokud  se  týče,  okr.  nem.  po- 
práci  a  pojištění  vdov  a  s.rotkův.  Obmezení '  kladny,  potom  spory  mezi  zaměstnavateli  a 
tato  neplatí  pro  ostatní  nemocenské  po-  okr.  nem.  pokladnami  o  povinnosti  k  pla- 
kladny.  ^  i  cení  příspěvků  neb  o  náhrady  nákladů  na 

Právo  na  podporu  závislo  jest  na  členství. !  nemocného  pojištěnce,  jenž  nebyl  v  čas  za 
členství  nabývá  se  vstoupením  do  zaměst-  člena  přihlášen,  rozhoduje  politický  úřad 
nání  samo  sebou  při  těch  pokladnách,  kde  prvni  instance.  Pro  spory  mezi  pojištěncem 
nezávisí  Členství  od  přistoupení  k  pokladně  a  okr.  nem.  pokladnou  o  nárocích  na  pod- 
(tako  jest  tomu  na  př.  u  spolkových  pokla-  póru  jest  výlučně  příslušný  smírčí  soud 
den),  tedy  při  pokladně  okresní,  společen-  (platí  obdobně  pro  zavodní  a  společenstevni 
stevní,  závodní,  stavební  a  bratrské.   Clen- ,  nemocenské  pokladny).  /r/i. 

ství  u  takových  pokladen  přestává  vystou-       Hemool  dětské  v.  Dětské  nemoci, 
pcním   z  pokladny   (když   se   pojistí  jinde  j     N.  infekční  v.  Infekční  nemoci. 
o  uznané  pokladny  jiného  druhu  —  pokud  i     N.  nosu  v.  Nos. 

to  je  přípostno),  vystoupením  ze  zaměstnání  i  Hemoonlce  (lat  nofocomium,  též  i'if/fr> 
f  jde-li  o  okr.  nem.  pokladnu  —  za  současného  marium,  fr.  hópital)  jest  ústav  pro  léčení  a 
přechodu  k  jiné  nem.  pokladně).  Vystoupí-li  ošetřování  nemocných,  stížených  nemocmi 
pojištěnec  ze  zaměstnání,  aniž  jde  k  jiné  yyhojitelnými,  kdežto  chorobince  určeny 
oem.  pokladně,  můŽc  si  Členství  okr.  nem.  jsou  pro  ošetřování  lidí  stížených  nemocemi 
pokladny  zachovati  placením  příspěvků.  Ne-  nezhojitelnými.  První  n.  zřizovány  byly  v  Italtř 
mŮle-Ii  pojištěnec  příspěvky  platiti  proto,  a  v  Malé  Asii  ke  sklonku  starého  a  s  po- 
ie  výdělku  pozbyl,  podrží  členství  nemo  čátkem  středního  věku,  kdy  zásady  křesťan- 
censké  pokladny  nejméně  po  6  neděl  (platí  ské  lásky  k  bližnímu  rozšířily  se  v  lidu  hoj- 
obdobně  při  ostatních  nemocenských  poklad-  nější  měrou.  Velmi  nákladně  zřizovány  byly 
nich.  podobné  ústavy  také  v  hlavních  sídlech  cha- 

Pohledávky,  které  podle  zák.  o  nemoc,  po-  lífův  arabských  a  vedle  vlastních  n-ic  shle- 
jtštováni  příslušejí  pojištěnci,  jsou  chráněny  dáváme  tu  s  nimi  ve  spojení  též  lékárny, 
proti  jakékoli  exekuci  osob  třetích,  leda  by  knihovny,  modlitebny  a  skutečné  školy  lé- 
ilo  o  zákonné  alimenty.  Pojištěnec  nemůže  kařské.  Jakkoliv  již  prvotní  kláštery  mívalv 
však  ani  dobrovolně  nakládati  těmito  pohle-  svoje  špitály,  věnovaly  se  v  době  křížových 
dávkami,  na  př.  poukázati  je  jinému  neb  dáti  výprav  ošetřování  raněných  a  nemocných 
do  zástavy,  rráva  pojištěnců,  dle  zákona  to-  zvláštní  řády  duchovní  a  rytířské,  jež  měly 
hoto  stanovená,  jsou  vůbec  nezadatelná  i  vůči  svoje  špitály  a  n.  po  rozličných  místech  ne- 
zaméstnavatelům  a  nem.  pokladnám.  jen  při  Středozemním  moři,  ale  i  po  střední 

Jestliže  obec  neb  korporace,  jež  povinna  Evropě.  V  pozdějším  středověku  shledáváme 
Jest  k  chodinskému  zaopatření  pojištěnce,  v  Evropě  zvláštní  n.  nebo  i  osady  pro  malo- 
poskytne  pojištěnci  nem.  podporu,  přejde  mocné,  t.  zv.  leproseric,  apotom  na  mno- 
nároK  VŮČI  nem.  pokladně  ve  stejné  výši  hých  místech  i  jakési  n  pro  příjičné  v  době 
na  ní-  epidemického  rozšíření  t.  zv.  nemoci  francké. 


184  Ncmochovicc. 

Od  stol.  XVII.  počaly  býti  v  čelných  mé-  vůbec;  jsou-li  viak  pomčry  okolní  zvláště 
stech  italských,  franc,  nizozemských,  angl.  příznivý,  stačí  někdy  také  minimální  roz- 
a  něm.  zřizovány  velké  n.  všeobecné  ,  měry  50  m' na  lůžko.  Pavillon  nemocniční 
{charitě),  se  kterými  téměř  všude  spojeny  můŽe  míti  více  pater,  mnoho  však  se  jich 
bývaly  také  školy  lékařské.  V  Rakousku  nedoporučuje.  V  každém  patře  bývá  buď 
zřízena  byla  za  cis.  Josefa  II.  podobná  vŠeob. ,  jediná  hlavní  místnost  společná  pro  nemocné, 
n.  r.  1784  ve  Vídni  a  r.  1790  v  Praze  slou-  zabírající'  celé  patro,  anebo  v  delších  pavil- 
čením  jmění  13  do  té  doby  v  Praze  existo-  lonech  bývají  dv*i  takové  místnosti;  vchody 
vavších  samostatných  špitálů.  Ježto  pak  zři-  a  schodiště  tu  bývají  v  prostřed,  kdežto 
zovány  bývaly  takovéto  n.  většinou  v  bu- 1  u  pavillonův  o  jediné  místnosti  hlavní  bývají 
dovácn,  které  před  tím  věnovány  a  určeny  ,  schodiště  na  straně  čelní.  V  bočných  stě- 
byly  k  účelům  jiným,  zvláště  klášterním,  nach  jsou  po  obou  stranách  okna  a  tu  jsou 
nemohly  proto  řádně  vyhovovati  nutným  '  též  umístěna  lůžka  tak,  aby  nebyla  přímo 
podmínkám  zdravotním,  tím  méně,  ježto  bý-  proti  oknům;  jsou  tudiž  lůžka  nemocných 
valy  přes  příliš  přeplňovány  (srov.  na  př.  umístěna  dvěma  podélnýma  řadama,  hlavami 
zprávy  ze  starého  Hdtel  Dieu  v  Paříži),  tak  vždy  k  bočným  stěnám.  Společné  tyto  míst- 
že  se  namnoze  stávaly  zdroji  nákazy.  i  nosti  zařizují  se   průměrně  na  20,   nejvýše 

Ve  starších  n-cích,  zejména  vydržovaných  |  na  28  nebo  30  postelí,  při  čemž  se  požaduje, 
od  řádů  duchovních,  shledáváme  místnosti,  i  aby  na  jednu  postel  připadalo  až  10  m*  roz- 
určené  pro  nemocné,  neičastěji  velmi  roz-  lony  a  kol  50—60  m'  vzduánc  prostory, 
sáhlé  o  jedné  i  více  lodích  tak  upravené, '  Vedle  spol.  místnosti  pro  nemocné  bývají 
aby  všichni  nemocní,  i  ti,  kteří  jsou  nuceni '  tu  ještč  malé  místnosti  pro  jednotlivé  ne- 
stale ležeti,  mohli  býti  účastni  denně  mše  ,  mocné,  pak  pokojíky  opatrovnické,  t.  zv. 
sv.,  která  sloužena  byla  u  oltáře  v  téže  míst- 1  kuchyňky  čajové  a  dle  možnosti  místnosti 
nosti  anebo  v  kapli,  položené  hned  při  in-  ,  nebo  chráněné  verandy  pro  denní  pobyt 
ňrmariu  v  delší  ose  takovéto  místnosti  (srv.  |  lehčích  nemocných,  jež  bývají  někdy  při 
na  př.  u  milosrdných  bratří  v  Praze).  Jakousi  |  bočných  stranách  pavillonů,  jindy  dle  míst- 
ních poměrů  také  při  stranách  čelných.  Vel- 
kou péči  ovšem  nutno  věnovati  také  zařízení 
řádné  ventilace,  topení,  umývárnám,  lázním  a 
záchodům.   Všechny  prostory  mají  býti  tak 


decentralisaci  shledáváme  oproti  tomu  při  t. 
zv.  systému  korridorovém  s  jednotnou 
obdélnou  budovou  centrální,  na  jejíž  konce 
se  po  případě  ještě  přimykala  zvláštní  křídla. 
V  ní  JSOU  pospolu  místnosti  administračni, !  zařízeny,  aby  se  v  nich  dala  udržovati  vzorná 


kuchyně,  prádelny,  po  případě  i  byty  per- 
sonálu lékařského  a  administračního  spolu 
s  vlastními  místnostmi,  určenými  pro  ne- 
mocné. Do  nich  vchází  se  ze  společných 
chodeb  či  korridorů,  kteréž  mohou  býti  též 


čistota  a  v  místnostech  pro  nemocné  řádná 
antisepse.  Proto  opatřují  se  stěny  přiměře- 
ným nátěrem  a  pořizuje  se  nábytek  skoro 
veskrze  železný.  ToC  jsou  jenom  v  hlavních 
rysech  požadavky  moderních  n-ic.  N.  zřizo- 


tak  zařízeny,  že  v  nich  lehčí  nemocní  za  dne  |  váné  za  účely  zvláštními,  na  př.  dětské  n. 
vůbec  pobývají.  Hlavní  výhody  tohoto  způ-  ;  (v.  t.),  isolačni  pavillony  pro  prudké  nakaŽ- 
sobu  stavby  jsou  snadnější,  jednotná  správa   livé  nemoci,   n.  vojenské  (v.  Lazaret), 


a  poměrně  menší  stavební  náklad,  hlavní 
nevýhodou  pak  je  mimo  některé  hygienické 
nedostatky  možnost  snadného  rozšířeni  ná- 
kazy společnou  chodbou  do  místností  sou- 
sedních. Proto  zakládají  se  moderní  n.  dle 
systému  pavillonového,  skládajíce  se 
z  většího  počtu  menších,  od  sebe  odděle- 
ných budov  či  pavillonů,  jež  nejsou  leč  do- 


nebo  speciální  n.  chirurgické,  mají  mimo  to 
ještě  zvláštní  zařízeni,  přiměřená  účelu  své- 
mu. Soukromé  n.  nebo  sanatoria  musí 
vyhovovati  všem  podmínkám  zdravotnickým 

Í'ako  n.  veřejné,  jsouce  pak  zařízeny  pro 
:ruhy  majetnější,  poskytují  více  pohodlí. 
Dnes  nezřizují  se  již  společné  velké  vše- 
obecné n.   pro   všecky   nemoci,  nýbrž  .od- 


konaleji  vybudované  a  zařízené  baráky  n-ic  dělené  n.  speciální  pro  jednotlivé  nemoci 
barákových  (v.  Baráky).  Pavillonový  zvlášť,  k  čemuž  systém  pavillonový  velmi 
způsob  stavby  připouští  snadné  a  náležité  dobře  se  hodí.  Mimo  to  hledí  se  doci- 
roztřídění  nemocných  spolu  s  úplným  isolo-  liti  decentralisace  tím,  že  zakládají  se  mo- 
váním  nemocných,  stížených  prudkými  ne-  ■  demě  zařízené  n.  (téměř  veskrze  pavillo- 
mocmi  nakažlivými,  nehledě  ani  k  tomu,  že  ;  nové)  mimo  hlavni  města  v  jednotlivých 
administračni  budova,  byty,  kuchyně,  prá- 1  okresech.  Sr^. 

delna  umístěny  jsou  mimo  budovy,  určené  i  Hemoohovloe,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
výhradně  jen  pro  nemocné.  Aby  zdravot-  Vyškov,  okr.  Bučovice,  fara  Chvalkovice,  pš. 
nické  podmínky  při  n-cích  byly  nejpřízni-  i  Hvězdlice  Nové;  128  d.,  670  oby  v.  č.,  9  n. 
vější,  zakládají  se  n.  nyní  dle  možnosti  mimo  (1890),  fíl.  kostel  sv.  Floriána  na  místě  býv. 
obvod  velkých  měst,  tak  aby  tam  převláda-  dřevěné  kaple,  2tř.  Sk.,  panský  dvůr,  mlýn, 
jící  větry  roční  z  města  nevály.  Mimo  svěží  |  výroba  perleťových  knoflíků.  N.  bývaly  sa- 
vzduch  a  hygienicky  vyhovující  půdu  je  do-  mostatným  zbožím  a  první  zmínka  o  nich 
statek  zdravé  vody  podmínkou  nezbytnou;  děje  se  r.  1353,  kdy  Vit  z  Vítovic  odprodal 
rovněž  ie  žádoucno,  aby  kol  n.  bylo  možno  zde  dvůr  a  mlýn  Vilémovi  z  Herštejna.  Roku 
zříditi  dostatečně  prostornou  zahradu.  Prů-  1633  N.  dostaly  se  k  Bučovicům.  Nedaleko 
měrně  počítá  se  při  zřizování  n-ic  na  jednoho  odtud  stávala  osada  Kozojedy,  jeŽ  r.  1530 
nemocného  150—200  m*  prostory  pozemkové   připomínají  se  pustými. 


Nemojany  —  Nemotice. 


185 


HMBOjaay,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Vyžkov,  fara  a  pS.  Lalč,  81  d.,  458  obyv.  Č. 
(1890\  veřej,  kaple,  Itř.  šk.  a  deskový  sta- 
tek Julia  ryt.  Gompcrze,  opodál  Jesuitská 
hospoda,  mlýay:  Chobot,  Hranáč  a  samota 
KariÍD. 

VMBOjteT«S  v.  Nemyčcves. 

VmhoJot:  1)  N.,  víska  v  Cechách  u  Po- 
čátek, hejtm.,  okr.,  fara  a  pS.  Chotéboř;  3  d., 
31  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr.  N.  býval  samo- 
statný statek,  jejž  v  ^VI.  stol.  drželi  Kam- 
beriti  i  Kamberka.  —  2)  N.  v.  Nemajov  1). 

Véaoljftld,  Lj.nemodle  ne  i,  ruská  sekta 
bcspopovská,  vzniklá  ze  sekty  bčgunské 
(v.  t).  Kolem  r.  1800  vynikl  mezi  zakladateli 
sekty  bégunské  Timofcj  Bondarev,  jenž 
dovozoval,  íe  podobné,  jako  vše  na  světě, 
stárnou  i  zákony  náboženské.  Za  křesťanstva 
pozbyly  platnosti  i dee  starozákonné;  za  naší 
doby  pozbývají  váhy  některá  pravidla  novo- 
zákonná.  V  platnosti  zůstane  stále  toliko 
duch  zákona  Kristova;  proto  modlitba  má 
býti  jen  duševní  a  všeliké  hmotné  vyjadřo- 
vaní náboženství,  všechny  jeho  formality 
jsou  zbvtečny.  Názory  Bondareva  rozvil  dále 
v  letecn  třicátých  donský  kozák  GavriloZi- 
min,  jenž  se  stal  zakladatelem  sekty  n-kův. 
Roxdélil  si  cM  věk  od  stvoření  světa  na 
čtyři  doby,  obclobné  Čtyřem  dobám  ročním. 
Jarem  rozumí  dobu  praotců  starozákonných 
al  po  Mojžíše;  doba  od  Mojžíše  po  Krista 
jest  mu  letem,  dobou  otcovskou  nebo  do- 
bou vlády  Boha  Otce;  vtělením  Kristovým 
počíná  se  doba  třetí,  doba  dozrávání,  jeseň, 
doba  synovská,  v  níž  vládl  Bůh  Syn;  tato 
třetí  doba  skončila  se  r.  1666,  kdv  církevní 
soém  moskevský  schválil  opravy  Nikonovy, 
jež  daly  podnět  ku  vzniku  rozkolu;  od  toho 
Času  žjjeme  v  době  zimní,  v  době  vlády 
Ducha  av.  Proto  sluší  se  vykonávati  všeliké 
bohosloiby  jen  v  duchu  a  zdržovati  se  vše- 
ho télesného,  slovného,  obřadného.  Ani  pís- 
mům svatým  nemá  se  rozuměti  doslovné, 
nýbrž  má  se  pátrati  po  duchu  v  nich  skry- 
tém :  má  se  vykládati  allegoricky.  V  této  su- 
legorii  šli  n.  tak  daleko,  že  i  narození  Kri- 
stovo vykládali  jinotajně.  Rodičkou  boží  jest 
jim  dobrý  skutek  a  Kristus  zní  narozený 
jest  slovo  boží.  Zavrhujíce  všelikou  formu, 
fi.  neuznávají  ovšem  potřeby  duchovenstva, 
chrámův  a  ústní  modlitby;  proto  od  pravo- 
slavných nazváni  n.  Odmítli  důsledně  i  svá- 
tosti; křest  nahrazují  přlsvojením  jména  no- 
vorozenci, k  manželství  postačí  jim  souhlas 
snoubencův  a  rodičů,  mrtvé  pochovávají  bez 
obřadů,  zpévův  a  modliteb.  Neznají  postův 
a  svátků,  nekřížují  se,  nectí  obrazů.  V  příští 
spasitele  a  v  soudný  den  nevěří,  jako  nevěří 
v  život  posmrtný;  ze  svých  skutkův  odpo- 
vídá člověk  dle  názorů  n-kův  jen  sobě;  ale 
z  přinucení  uznávají  státní  zákony  a  care; 
pouze  přísahu  zamítají  a  vojnu  zavrhují  co 
nejrozhodněji.  Jest  to  krajní  negace  církev- 
ních i  světlých  řádů,  k  nimž  v  této  sektě 
došlo  bezpopovství.  Zimin  byl  proto  stíhán 
vládou  a  r.  1837  deportován  na  Kavkaz;  jeho 
učeni  ujalo  se  však  na  Donu  a  odtud  se 


v  letech  šedesátých  rozšířilo  po  Volze,  na 
Ural  i  po  Sibiři.  Počet  n-ků  —  značný  nebyl 
nikdy  —  není  přesně  znám.  Hbý. 

Herno  ma  Impone  laoesset,  heslo  skot- 
ského Bodlákov<*ho  řádu  (v.  t). 

Hemophila  [-íila]  Benth.,  rod  rostlin 
trubkokvétých  z  čel.  stružkovcovitých 
(HydrophyllaceaeY  obsahující  byliny  severo- 
americké, z  nichž  pěstuje  se  v  Čechách  pro 
ozdobu  lletá  N.  insignis  Benth.,  vyznačená 
natí  rozloženou  a  květem  modrým.  Pochází 
z  Kalifornie.  Děd, 

Hemorariiui  Jordánu s,  mathematik  ži- 
jící  koncem  XII.  a  poč.  XIII.  stol.  (f  1237). 
Studoval  v  Paříží,  kdež  byl  zvolen  generá- 
lem řádu  dominikánského,  a  pracoval  úspěšně 
o  rozvoji  řádu:  založil  šedesát  nových  klá- 
šterů dom.  a  zdvojnásobil  počet  jeho  členů. 
Íeho  spisů  mathem.  užívalo  se  v  středověku 
lojně  při  učení  universitním,  jako  zejména: 
Arithmetica  demonttrata  (1496);  Algorithmus 
demonstratus  (1534);  De  ponderibus  (1533)  a 
Planispherium  (1507)  atd.  Také  nověji  byly 
ještě  vydány  od  Charlesa  jeho  De  numeris 
datis  libri  quatuor  (1891)  a  De  triangulis  li' 
bri  quatuor  (1837).  N.  náleží  jako  jeho  vrstev- 
ník Leonardus  Pisanus  k  nejvíce  vynikají- 
cím mathematikům  své  doby.  Pracoval  najmě 
v  geometrii,  ač  není  dosud  přesně  stano- 
veno, pokud  byl  původním  a  pokud  čerpal 
z  pramenův  arabských. 

Hemorhoediui,  zoolog.,  v.  Antilopy, 
str.  459^. 

Hemorla  Hb.,  zelenopláštnik,  rod 
z  Čeledi  píďalek,  vyznačený  křídly  zelenými 
s  příčnami  proužky  bílými;  na  zadních  ho- 
leních JSOU  u  samečků  jen  ostruhy  koncové 
u  samiček  také  střední;  tykadla  buď  nitko- 
vitá  neb  u  samečků  pilovitá.  Housenky  jsou 
Štíhlé  a  tuhé  a  mají  na  hlavě  i  při  řiti  po 
2  ostrých  hrboulcích;  zakuklují  se  v  řídkcm 
zámotku.  U  nás  jen  N.  strigata  Múll.,  z.  lí- 
skový, jehož  zadní  křídla  u  prostředně] Šiho 
kraje  jsou  pravidelně  lomená  a  přední  kraj 
předních  jest  hnědě  poprášen.  Housenka 
v  květ.  a  červnu  na  dubech  a  lískách.  Kpk. 

Hemoiloe,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pŠ.  Pardubice;  35  d.,  455  ob.  č..  23  n. 
(1890),  zámeček  s  kaplí  sv.  Kříže,  hřebčinec 
a  mlýn.  Bývalá  tvrz  byla  ve  XIV.  a  XV.  st. 
sídlem  Holců  z  Nemošic,  po  nichž  tu  se- 
děl (1477|  Jan  Makovský  z  Potšteina,  jehož 
syn  prodal  N.  k  Pardubicům. 

Hémota  (lat.  mutitas)  zakládá  se  buď  na 
poruchách  ústřední  soustavy  nervové  (srov. 
Afasie  a  Alalie)  nebo  na  porušení  mluvi- 
del,  čímž  znemožňuje  se  vytváření  hlásek. 
Často  vyskytuje  se  ve  spojení  s  hluchotou 
(v.  Hluchoněmí). 

Hemotloe,  far.  ves  na  Moravě,  na  prav. 
bř.  Stupavy,  hejtm.  Vyškov,  okr.  Bučovice, 
pš.  Koryčany;  107  d.,  541  obyv.  č.,  11  n. 
(1890),  kostel  sv.  Václava  (r.  1327  far.),  3tř. 
šk.,  telegraf  a  žel.  stanice  Rak.  uher.  spol. 
dráhy  (Brno-Vlárský  průsmyk),  popi.  dvůr, 
mlýn.  Původně  stávala  ves  na  vrchu  Nemo- 
I  tinku,   kteráž  nedostatkem  vody   zpustla   a 


186 


Nemours  —  Nenadovič 


obyvatelé  založili  ves  nynější  u  vody.  N.  při- 
pomínají se  poprvé  r.  1327. 

Hemoam  [nemúr]:  1)  N.,  kantonální  mě- 
sto ve  íranc.  dep.  Seině- et-Marne,  v  arrond. 
fontainebleauskéro,  na  obou  březích  řeky  a 
průplavu  Loing  na  dráze  Lyonské,  má  4526 
obyv.  (1891),  kostel  z  XVI.  stol.  z  části  go- 
tický, z  části  renaissanční,  hrad  ze  XIL  a 
XV.  stol.,  vyšší  a  řemeslnickou  školu  pro 
chlapce,  3  školy  veřejné  a  5  soukromých, 
knihovnu  o  5700  sv.,  nemocnici  vojenskou 
a  občanskou,  sirotčinec,  lomy  vápenné  a  pís- 
kovcové, přístav,  jehož  roční  ruch  činí 
91.250  í,  jirchárny,  mlýny,  továrny  na  vozy 
a  svíčky,  rozsáhlé  kloboučnictví,  tiskárny, 
pivovary,  výrobu  minerálních  vod,  velkou 
továrnu  na  šněrovačky,  poštu  a  telegraf. 
V  městě  narodil  se  mathematik  Bégout,  je- 
muž postaven  zde  pomník.  Od  X.  stol.  N. 
byl  důležitým  samostatným  panstvím,  nále- 
žejícím v  1. 1274*— 1404  koruně  Francouzské, 
načež  uděleno  s  vévodským  titulem  králi 
navarrskému  Karlu  III.  R.  1425  dáno  město 
Jakubu  ďArmagnac,  r.  1506  Gastonu  de  Foix, 
v  1.  1528—1659  náleželo  rodu  Savojskému  a 
po  té  až  do  revoluce  rodině  Orléanské, 
nyní  pak  má  titul  vévody  z  N-u  princ  Lud- 
vík Orléanský.  Dne  7.  čce  1585  vydán  v  N-u 
edikt  proti  Hugenotům.  TŠr, 

2)  N.  (Džem a  Rašnat),  přímořské  mě- 
sto v  alžírském  depart.  oránském  a  arrond. 
tlemsenském,  má  3308  ob.,  z  nichž  757  Fran- 
couzův a  159  Židů,  špatné  přístaviště,  báně 
železné  a  manganové,  vývoz  dobytka  a  obilí; 
bylo  založeno  r.  1844. 

z  Hemoumu  [nemúru],  Louis  Charles 
Philippe  Raphaěl  z  Orleansu,  vévoda 
(♦  1814  v  Paříži  —  t  1896  t.),  druhý  syn 
krále  Ludv.  Filipa.  Vystudovav  lyceum  Jin- 
dřicha IV.  stal  se  plukovníkem  1.  pluku  my- 
slivců (zv.  Chasseurs  de  Nemours).  R.  1831 
zřekl  se  z  příčin  politických  koruny  Belgi- 
cké, jako  později  Řecké,  a  r.  1832  účastnil 
se  obléhání  Antverp.  R.  1836—37  byl  při 
výpravě  proti  Constantině  v  Alžíru,  načež 
se  stal  generallieutenantem.  R.  1840  se  ože- 
nil s  princeznou  Viktorií  Augustou  Antonii 
Sasko-Koburg-Gothskou  (*  1822  —  f  1857) 
a  měl  s  ní  tyťo  dítky :  Ludvíka  Filipa 
z  Orleansu,  hraběte  z  Eu  (♦  1842),  jenž  se  ože- 
nil s  Isabel.  Brazilskou;  Ferdinanda  z  Or- 
leansu, vév.  z  Alengonu  (♦  1844),  jehož  chof, 
bavorská  vév.  Žofie  (♦  1847  —  f  1897),  uho- 
řela při  dobročinném  bázáru  v  rue  Goujon 
v  Paříži;  Markétu  z  Orleansu  (♦  1848), 
provdanou  za  kníž.  Ladislava  Czartoryského, 
a  Blanku  z  Orleansu  (♦  1857).  Po  smrti 
vév.  Orléanského  N.  byl  jmenován  eventuál- 
ním regentem  (1842);  r.  1848  nepřihlásil  se 
k  nárokům,  ale  doprovodiv  vévodkyni  Or- 
léanskou  a  jejího  syna  do  sněmovny  (24.  ún.) 
prchl  s  rodinou  do  Anglie  a  pobýval  tam 
do  r.  1871.  Vrátiv  se  do  Paříže  setrval  tu  do 
r.  1886,  kdy  vypovídacím  zákonem  donucen 
opustiti  zemi.  Uchýlil  se  do  Belgie. 

Hemovlté  véol  v.  Immobilie. 

Hemrlov  {Ehlend)^  ves  na  Moravě,  hejtm. 


Litovel,  okr.  Unčov,  fara  a  pš.  Oskava;  50  d., 
473  ob.  n.  (1890). 

Hemsohen  v.  Němčí  3). 

Hemikl  Oradeo  v.  Hradec  21). 

Hemiira  Latr.,  rod  z  řádu  pošvatek, 
vyznačený  žilnatinou  křídel,  v  nichž  větev 
subcosty  splývá  se  žilkou  vřetenní,  která 
tvoří  pouze  2  větve,  čímž  vzniká  pod  plam- 
kou  zkřížení  žilek,  upomínající  na  řecké 
písmě  %.  V  chodidlech  jest  2.  Článek  velmi 
krátký  a  sameček  m^  hrbol  nadřitní  neoby- 
čejně prodloužený  a  funkci  pyje  přizpůso- 
bený. Larvy  žní  ve  vodách  mezi  kořeny  a 
pod  kameny.  Kod  N.  rozšířen  jest  hlavně 
v  horách.  U  nás  nejoh.  N.  variegata  Oliv. 
vyznačen  jest  přední  šíjí  na  rozích  zaokrouh- 
lenou, matnou  a  po  krajích  červenohně- 
dou.  Kpk, 

H6my6«T6S,  Nemojčeves,  Nemiče- 
ves,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Jičín, 
pš.  Miličeves;  103  d.,  753  ob.  č.,  2  n.  (1890), 
kostel  sv.  apošt.  Petra  a  Pavla  z  r.  1721  (pův. 
ve  XIV.  stol.  far.),  4tř.  škola,  zastávka 
Čes.  obchod,  dráhy  (Nymburk-Jičín).  Bývalá 
tvrz  byla  kolébkou  Čéčů  z  Nemyčevsi^ 
kteří  tu  seděli  v  XIV.  a  XV.  stol. 

Hemyilovioe,  Nemeslovice,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  MI.  Boleslav,  fara  Bezno, 
okr.  Chotétov;  44  d.,  352  ob.  č.  (1890),  Itř. 
šk.  a  popi.  dvůr.  N.  bývaly  samostatné  zboží, 
jež  v  XVI.  stol.  drželi  Vlkové  ze  Kvítková, 
Berkové  z  Dube,  a  ku  konci  XVII.  stol.  při- 
pojeny k  Beznu.  Býval  zde  také  zámeček. 

Hemyil,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Tábor, 
okr.  Mladá  Vozíce,  fara  Hoštice,  pŠ.  Sudo- 
měřice;  40  d.,  298  ob.  č.  (1890),  soukr.  škola 
milosrdných  sester,  2  mlýny.  Alod.  panství 
(715*79  ha)  se  zámkem  (při  něm  kaple),  dvo- 
rem, pivovarem,  lihovarem  a  cihelnou  drží 
JUDr.  Bedřich  hr.  Deym.  Býv,  tvrz  byla  pů- 
vodním sídlem  vladyk  z  Nemysle,  z  nichž 
první  jmenuje  se  (r.  1377)  Litvín,  jehož  po- 
tomci, získavše  sousední  Mitrovice,  zvali  se 
odtud  MitrovŠtí  z  Nemysle;  poslední 
z  nich  Bohuslav  seděl  tu  v  1. 1506—45.  Pro- 
vdáním se  Kuňky  Mitrovské  za  Mikuláše 
Kosoře  z  Malovic  dostala  se  N.  do  rodu  to- 
hoto. V  1.  1564—71  seděl  tu  Adam  Předbor 
z  Radešína  a  Eliška  z  Lobkovic,  provd.  za 
Jiřího  z  Talmberka,  jehož  potomci  se  tu 
drželi  do  r.  1662,  kdy  N.  koupil  Mikuláš 
Franchimont  z  Frankenfeldu.  Potomci  jeho 
seděli  zde  do  r.  1719,  načež  následovali  hra- 
bata Caretto  de  Millesimo  (do  r.  1765),  po- 
tom Josef  ryt.  z  Curto  a  Mohrenbachu.  Roku 
1791  koupila  N.  od  Josefa  ryt.  z  Gfásser  M. 
Victorie  hr.  Golčova  roz.  Dejmovna  ze  Stři- 
teže,  po  jejíž  smrti  (1822)  dostalo  se  zboží 
nemyŠlské  hr.  Deymům. 

Henaftovlce,  ves  v  Čechách,  hejtmanství 
Kladno,  okr.  Unhošt  fara  a  pš.  Loděnice; 
51  d.,  304  ob.  č.  (1890),  2tř.  Sk.,  popi.  dvůr 
a  dva  mlýny.  Od  r.  1390  náležela  čásť  vsi 
universitě  a  r,  1589  jeden  dvorec  kapitule 
pražské. 

Henadovió:  1)  N.  Matija,  státník  srb- 
ský (♦  1777  —  t  1854   v  Bělehradě).    Když 


Nenagh  —  Neodarwinismus. 


187 


mu  Turci  zabili  otce,  r.  1804  jal  se  usilovati 
o  osvobození  vlasti,  konaje  cesty  ke  dvoru 
do  Pitrohradu  a  účastné  se  činně  povstání 
Karaďorďova.  Později  jednal  v  zájmech  Srb- 
ska na  VideAském  kon^esse  a  účastnil  se 
za  vlády  MiloŽovy  horlivě  při  zákonodárných 
pracích. 

d)  N.  Ljubomir,  syn  před.,  srb.  spisov., 
v.Jihoslované,  str.  49Sa, 

m^ntígh  [nena1,  město  v  irském  hrabství 
tipperarskěm,  má  (1891)  4722  ob.,  ěil^  ob- 
chod s  máslem  a  obilím,  trosky  zámku 
z  Xil.  stol.   a  bývalo  sídlem  slav.  opatství. 

VMUtkonioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a 
okr.  Olomouc,  fara  a  ps.  Dub  u  Olomouce; 
91  d..  452  ob.  e.,  2  n.  (1890),  2tř.  šk.,  mlýn. 

HMUk  Báliib  v.  Nana  Sáhib. 

Henold  (Nccki)  Marcel,  slavný  fysiolo^. 
chemik  a  bakteriolog  (*  1847  v  Boczkách,  guh. 
kaliiské).  Studoval  nejprve  fílosoňi,  r.  1867 
viak  se  v  BerKně  obrátil  k  lékařství,  věno- 
vav  se  zvláště  lučbě  fysiologické.  R.  1872 
stal  se  assistencem  chemie  při  pathologickém 
ústavě  v  Bernu,  habilitoval  se  tu  pro  fysiol. 
lučbu  a  stal  se  tu  profcssorcm,  konaje  od 
r.  1S88  také  přednášky  o  bakteriologii.  Od 
r.  1891  je  ředitelem  bakteriologického  ústavu 
prince  Oldenburského  v  Petrohradě.  Náleží 
mezi  nejpřednější  fysiologické  chemiky  a 
proslul  také  jako  bakteriolog,  zvláště  pra- 
cemi, týkajícími  se  ptomainuv.  Z  četných 
jeho  prací  budiči  uvedeny  aspoň:  Ueber  die 
Hamfarbstoffe  aus  der  Indigogruppe  und  uber 
di€  Pancreasverdattung  (1874);  Ueber  die  Con- 
tíittttion  der  Guanaminc  und  der  poJymeren 
Cranperbindungen  (1876);  Zur  Kenntniss  der 
FáuMttproctite  (1877);  Zur  Kenntniss  der 
Leueint  (1877):  Beitráge  \ur  Biologie  der 
SpaltpU^e  (1880);  Uroro^eina,  nowoxnale^ionjr 
bartvnik  w  moc(u  (1882);  Pos^ukiwania  nad 
búrwnikjtmi  krwi  (1884);  Oeber  die  Spaltung 
der  Sámreester  der  Fettreihe  und  der  aroma- 
titchen  Vcrbindungen  im  Organismus  (1886); 
Sur  ta  composition  chim*que  de  l^hématine  et 
éU  řhématoporphyrine  (1893);  Unlersuchuugen 
uber  die  Rindei*pest  (1899)  a  j.  v.  —  Srovn. 
Soromaíre  Ocs  travaux  accomplis  par  M.  le 
prof.  M.  N  ct  ses  éléves  dans  ses  laboratoi- 
res  á  Berne  ct  á  St.  Petersbourg  1869—96 
(Pctrohr..  1897). 

V#il#tt&t  planetoida  objevená  10.  března 
18M  Charloiscm.  Střední  jasnost  v  opposici 
12'5.  průměr  v  km  42,  označení  /^.       Gs, 

VMíroiM,  ostrov,  v.  Maré.  ^^ 

VmucotIo6,  ves  na  MoravČ,  hcjtm.  Ky- 
jov, okr.  Ždánicc,  fara  Želeticc,  pš.  StráŽo- 
vice:  178  <!.,  670  ob.  č.  (1890);  Itř.  Sk. 

Véakovlo^,  kdysi  tvrz  v  Čechách  na 
Chrudimsku.  Tvrz  byla  rodným  sídlem  staro- 
české vladycké  rodiny  Něnk  o  vských  z  Mc- 
donos  (v.  t.).  Místopis  nynější  viz  Jeníko- 
vice  3). 

HinkOTSký  zMedonos.  příjmení  staro- 
české rodiny  vladycké,  jc2  byla  stejného  pů- 
vodu a  erbu  s  Hrzány  z  Harasova  a  z  Me- 
donos  u  Dube  pocházela.  Do  Chrudimská 
přistěhoval  se  Mikuláš  (1506-24),  jenž  si 


najal  Snakov.  Potomek  jeho  Jan  zdědil  Něn- 
kovice  neb  Jeníkovice,  jež  si  r.  1544  znovu 
ve  dsky  vložil,  a  žil  ještě  r.  1558.  Synové 
jeho  Burjan,  Jáchym  a  Hendrych  pro- 
dali r.  1561  Něnkovice  a  r.  1569  Bláto.  Hen- 
drych nabyl  před  r.  1601  Žišova,  ale  synové 
jeho  Jindřich  a  Vilém  Šťastný  jej  zase 
r.  1609  prodali.  Jak  se  zdá,  byla  poslední 
toho  rodu  Hedvika,  dcera  Janova  a  man- 
želka Alberta  Beneše  Klusáka  z  Kostelce,  jež 
f  r.  1626  a  pochována  v  Ličně.  Sčk. 

Henndorf,  ves  v  pruské  prov.  hessko- 
nassavské,  vlád.  obv.  Kassel,  kraj  Rinteln; 
785  ob.  (1895),  kostel,  3  solno-sírnaté  pra- 
meny a  lázně. 

Henovioe,  chybně,  v.  Ivanovice. 

Heo-y  v  řeckých  složeninách,  =  novo. 

Heobnza,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Holešov, 
okr.  Vyzovicc,  fara  a  pš.  Slušovice;  64  d.,  391 
ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.  Připomíná  se  poprvé 
r.  1373,  kdy  ji  drželi  pánové  ze  Šárova. 

Héooonoden,  geol.,  v.  N  co  kom. 

Heoorinoldea,  ?ool.,  v.  Lilijice. 

Heodamódels  v.  Heilótové. 

Heodarwinlsmus  jest  vedle  neolamar- 
ckismu  hlavním  směrem,  jímž  od  působení 
Darwinova  bral  se  výklad  vzniku  organi- 
ckých druhův.  V  darwinismu  třeba  rozezná- 
vati nauku  descendenční,  která  ukazuje,  že 
organické  druhy  vyvinuly  se  postupně  z  ji- 
ných, a  za  konečný  úkol  má  sestrojení  rodo- 
kmenu živého  tvorstva,  a  theorii  selekční, 
která  snaží  se  vyložiti  příčiny  tohoto  vý- 
voje. Nauka  descendcnční  byla  jasně  vyslo- 
vena již  Lamarckem,  Darwin  ji  oživil  a 
do  podrobností  zejména  Haeckel  vypraco- 
val; mimo  přírodopisce,  kteří  výkladu  tohoto 
problému  se  vůbec  vzdávají,  nemá  odpůr- 
cův. Naopak  jest  otázka  po  příčinách  vý- 
voje stálým  předmětem  vědecké  diskusse. 
Darwin,  prohlédaje  její  komplikovanost, 
neváhal  podati  vysvětlení  i  značně  složité. 
Základem  vývoje  jest  variabilita  organismu, 
který  se  mění  znenáhla  přiměřeně  k  vnějším 
podmínkám,  při  čemž  vynikající  úlohu  má 
užívání  a  neužívání  orgánův.  Organismy  sto- 
jící pod  vlivem  těchto  Lamarckovských 
činitelů  (jimiž  Lamarck  snažil  se  úplně 
vyložiti  vývoj)  jsou  však  vydány  boji  o  ži- 
vot, v  němž  přetrvají  a  potomstvem  se  udrží 
jen  individua  nejzdatnější,  t.  j.  vnějším  pod- 
mínkám nejlépe  přizpůsobená.  Tento  při- 
rozený výběr,  k  němuž  jako  výsledek 
spolužití  pohlavního  přistupuje  jeho  zvláštní 
modifikace,  výběr  pohlavní,  jest  u  Darwina 
prostým  výsledkem  variace  a  boje  o  život, 
nikoli  základním  orincipem  vývoje  a  vzniku 
nových  forem.  Části  následníků  Darwino- 
vých jevil  se  tento  výklad  zbytečně  spleti- 
tým, i  snažili  se  vystačiti  pouze  s  vlastním 
činitelem  Darwinovým,  přirozeným  výběrem 
č.  selekcí;  směr  tento,  jenž  značně  od  Dar- 
wina samého  se  uchýlil,  slově  n-mem;  jiní 
nřirodopisci  kladou  hlavni  váhu  na  činitele 
Lamarckovské.  Viz  Ncolamarckismus. 

Vlastní  škola  neodarwinistická  vychází  od 
Wallacea,  který  současně  s  Darwinem  po- 


188 


Neodarwinismus. 


čal  hlásati  vývoj  organických  druhů,  vyklá- 
daje jej  však  toliko  přirozeným  výběrem, 
nepřijímaje  činitelů  Lamarckovských  ani  vý- 
běru pohlavního.  Celkem  věrným  interpre- 
tem Darwina,  třeba  hlavní  váhu  přikládal 
selekci,  jest  Roman  es.  Největšího  jména 
došel  však  z  neodarwinistu  Weismann, 
jenž  selekci  uvedl  v  těsnou  souvislost  s  dě- 
dičností a  vypracoval  theorii,  která  vyniká 
logickou  důslednosti,  ale  jest  v  podstatě 
spekulativní  koncepci;  nelze  ji  vyvrátiti  ani 
dokázati  pozorováním,  je  postulát  metafysi- 
cký  a  proto  fakt  biologických  neobjasňuje. 
Dle  Weismanna  sluŠi  zásadně  rozeznávati 
vlastnosti  zděděné  a  nabyté;  vlastnosti  zí- 
skané během  individuálního  života  se  ne- 
dědí.  Weismann  má  za  to,  připínaje  k  stár 
ším  představám  Galtonovým  o  »stirpu«, 
že  vlastnosti  druhové  spočívají  jen  v  ma- 
lém množství  určitě  ustrojeného  plas  matu 
zárodečného  (Keimplasma),  v  němž  každá 
vlastnost  jest  repraesentována  zvláŠt.  hmot- 
nou částicí,  bioforem ;  zárodečné  plasma  oplo- 
zeného vajíčka  za  processu  vývoje  se  roz- 
dělí na  somatickou  čásf,  která  v  těle  působí 
vývoj  druhových  vlastností,  a  na  druhý  od- 
díl, který  v  pohlavních  buňkách  zůstává  zá- 
kladem pro  vlastnosti  potomstva.  I  jest  jed- 
notlivec jakoby  pupen  (germ),  který  vyniká 
z  ratolesti  (stirp)  plasmatu  zárodečného, 
v  kontinuitě  generací  trvajícího.  Zárodečné 
plasma  v  pohlavních  buňkách  nepřichází 
tedy  vůbec  ve  styk  se  vnějším  světem,  jeho 
se  netýkají  změny  přizpůsobením  vnějším 
podmínkám  a  nemohou  proto  býti  děděny. 
Vznik  nových  vlastností  možný  jest  jen  tím, 
že  v  nesčetných  elementech  plasmatu  záro- 
dečného nastává  výběr  {Germinal-Sel^ction)^ 
jenž  působí  neurčitou  variabilitu  organismu, 
která  pak  v  boji  o  život  přirozeným  výbě- 
rem je  regulována  ku  vzniku  výhodných 
vlastností.  Přirozený  výběr  je  jediný  a  vše- 
mocný činitel  vývojový.  Již  pomysl  neurčité 
variability,  pak  postulát,  že  všechny  vlast- 
nosti druhu  jsou  mu  užitečný  (jinak  by  se 
jich  netýkal  přirozený  výběr),  činí  n.  Weis- 
mannův  málo  pravděpodobným.  Aby  vy- 
světlil původ  vlastností  organických  druhů 
vůbec  (čili  jinak  různost  a  mnohost  bioforů), 
Weismann  odvozuje  je  z  doby,  kdy  žily  ve 
stavu  jednobuněčném,  v  podobě  prvokův. 
Tenkrát  nebylo  dvojí  plasma,  tělové  (soma- 
tické) a  zárodečné,  nýbrž  jediné,  na  něž 
vnější  vlivy  působily  a  vyvolaly  základy  nej- 
různějších vlastností  druhových;  tehdy  (jako 
u  žijících  protozoí)  přecházelo  celé  plasma 
na  potomky  dělením,  protozoa  neumírají, 
jako  zárodečné  plasma  jest  nesmrtelné,  jen 
tělo,  somatická  čásť  vyšších  zvířat,  je  pod- 
robeno smrti.  —  Do  vlastní  Školy  n-mu  čí- 
tají se  ještě  Poulton  a  Lankester. 

Svou  theorii  o  intrálním  boji  ústrojů  v 
a  částí  v  organismu,  jímž  se  pokouší  vylo- 
žiti účelné  přizpůsobení,  bliží  se  i  Roux 
Weisraannovu  pojmu  germinální  selekce,  ač 
i  ncolamarckisté,  jako  Haeckel,  uznávají 
podobný  princip  v  selekci  cellulární. — 


Značně  se  vzdaluje  darwinismu  Haacke, 
který  vykládá  vlastnosti  organismů  z  uspo- 
řádáni nejmenších  Části  buněčných,  gem* 
marií,  a  variaci,  jakož  i  vznik  a  ustilení 
nových  druhů  z  porušení  a  nového  ustano- 
vení jejich  rovnováhy.  Jako  tento  mechani- 
cky, tak  Le  Danteč  biochemicky  pokouši 
se  vyložiti  původ  organických  forem. 

K  zástupcům  n-mu  lze  přiřaditi  též  my- 
slitele, kteří  stojíce  na  půdě  evolutionismu 
Lamarckovské  Činitele  buď  zamítají,  neb  za 
podřízené  pokládají,  avšak  ani  selekce  ne- 
přijímají za  základní  princip.  Nágeli  při- 
kládá organismům  vnitřní  princip,  tendenc  i 
k  zdokonalování,  a  domnívá  se,  že  vzni- 
kají ve  všech  dobách  primitivní  livé  bytostí, 
tak  že  nynější  nejvyšší  zvířectvo  a  rostlin- 
stvo je  potomstvem  prvoků  nejdříve  povsta- 
lých, njrnějŠí  jednobuněčné  or^nismy  jsou 
však  nejmladší.  Nositelem  dědičných  vlast- 
ností jest  mu  zvláštní  síť  ve  vnitru  buněk, 
idioplasma,  které  v  každé  buňce  za  přízni- 
vých okohiostí  může  projeviti  všechny  vlast- 
nosti druhu  a  vyvinouti  se  v  celý  organismus. 
Vlastnosti,  jež  mají  vztah  k  bionomii  orga- 
nismu, >adaptivní<,  vznikají  přizpůsobe- 
ním, ale  základní  tvary  rostlinstva  a  zvířectva 
jsou  výsledkem  oné  vývojové  tendence.  — 
Reinkc  přijímá  činitele  Lamarckovské  i  Dar- 
winovské,  ale  za  nutné  pokládá  k  výkladu  vý- 
voje druhů  jako  organidcého  života  vůbec  im- 
materielní  příčiny,  dominanty,  které  ovlá- 
dají íysicko-chem.  sily  podobně,  jako  vědomá 
intelligence  člověka  neživou  přírodu.  —  K  e  r- 
ner  za  hlavní  pramen  vzniku  nových  druhů 
pokládá  křížení  starých  forem,  kteréž  mínění 
ostatně  již  Linné  naznačil. 

Celá  řada  badatelův  zamítá  s  Lamarckov- 
skými  činiteli  i  princip  nenáhlé  evoluce 
i  tvrdí,  že  nové  druhy  povstávají  náhlými 
změnami  ze  starých,  stavějí  tedy  proti  evo- 
luci heterogenesi.  Příklady  heterogenese 
jsou  četné  stálé  formy  domácích  zvířat  a 
rostlin,  vzniklé  z  jediného  odchylného  indi- 
vidua. Heterogenesis  jest  vnitřní,  na  pod- 
mínkách prostředí  nezávislá  vlastnost  orga- 
nismu a  projevuje  se  tenkráte  nejvíce,  když 
boj  o  život  a  přirozený  výběr  jsou  nejméně 
účinný;  dle  toho  selekce  jest  faktor  nepřá- 
telský vzniku  nových  druhů.  Názor  tento  za- 
stával již  Kólliker  (1864),  pro  něj  se  vyslo- 
vili Hoffmeister,  Wigand,  filosof  Hart- 
mann,  nejnověji  Bateson  a  s  důrazem 
zvláště  Koršinský.  Většina  přírodopiscův 
heterogenesi  uznává  jen  jako  podřízený  fak- 
tor vedle  evoluce. 

Literatura:  Úplného  sestavení  není;  kromě 
krátkých  přehledů  v  učebnicích  zoologie 
(u  nás  Vejdovský  v  díle  L)  obsahují  hojn^Ší 
zprávy:  Hertwig,  Die  Zelle  und  die  Gewebe 
(1893  a  1898);  Le  Dantec,  Lamarckiens  et 
Darwiniens  (1899);  Plate.  Ober  Bedeutung 
und  Tragweite  des  Darwinschen  Selections- 
princips  (1900);  Rcinke,  Die  Welt  als  That 
(1899);  Roraanes.  Darwin  and  aftcr  Darwin 
(1892—95;   přel.  Mrázek:  Darwin  a  po  Dar- 


winovi 


Neodidym  —  Neolamarckismus. 


189 


Víz  také:  Darwinismus,  Dědičnost, 
EToluce,  Neolamarckismus.        TNk, 

V#odldjni,  cbem.,  v.  Didym. 

V^oíýt,  jméno,  jímž  v  prvotní  církvi 
rrání  novokřténci,  jmenovitě  pokřtění  za 
doby  velikonoční;  ve  staržích  dějinách  řec- 

Scb  otnačovali  se  jím  členové  tajných  spol- 
poHtickýcb,  v  Polska  a  na  Litvě  název 
ten  přikládán  pak  iidům,  kteří  přijali  křest 
a  dechli  tím  práv  šlechtických.  Zákonem 
s  r.  1764  zruiena  tato  práva  Židův  a  všichni 
fi-é  musiU  prodati  své  statky  a  státi  se  mě- 
itany  nebo  sedláky.  Mniši  vých.  církve  často 
přijímali  toto  jméno  jako  klášterní.  Hlavnější 
X  nich  jsou: 

1)  N.  Bozveli,  archimandrit  chilandar- 
ského  kláštera  athónského  (f  1849),  činný 
sa  bulharského  znovuzrození  v  letech  40tých 
XIX.  stoL  Cestuje  po  Bulharsku,  vystupoval 
proti  řeckému  duchovenstvu  a  působil  platně 
k  povznesení  bulharského  lidu  hojným  šíře- 
niin  knih,  agitoval  účinně  též  mezi  Bulhary 
cařihradskými,  začež  byl  k  zakročení  řeckého 
patriarchy  poslán  na  Athos.  Ještě  jednou 
vrátil  se  do  Cařihradu,  ale  opét  poslán  na 
Athos^  kde  zemřel  v  Žaláři. 

2)  N.  Rylský,  spisovatel  bulharský,  věrný 
oclu^oce  starobulharské  tradice  a  slovan- 
ského písemnictví,  od  r.  1860  archimandrita 
kláštera  rylského.  Když  se  zakládala  Škola 
grabovská,  poslán  byl  do  Bukurešti,  aby  se 
tam  seznámil  se  soustavou  vyučovací  a  po- 
řídil potřebné  knihy.  Sepsal  mnoho  učebnic, 
jako  mluvnici  bulharskou  ťKragujevac,  1835), 
katecbiamos,  staroslovanskou  chrestomathii 
(Cařtbrad,  1852),  životopis  Jana  Rylského 
(Bělehrad,  1836  a  1870)  a  j.  Mimo  to  po 
30  let  sbíral  materiál  pro  veliký  slovník  bul- 
barsko-řecký  a  vypsal  důklaaně  dějiny  a 
starožitnosti  kláštera  rylského.  Vedle  zásluh 
o  moderní  Školství  bulnarské  získal  si  vděč- 
nost svých  krajanův   i  vytrvalým  zápasem 

0  národní  církev  bulharskou.  Pro  missionáře 
americké  přeložil  Nový  zákon  (Smyrna,  1840). 
Snr.  Jireček,  Cesty  poBulharsku;  týž,  Dějiny 
národa  bulharského;  Pyp^n  a  Spasovič,  Histo- 
rie literatur  slovanských. 

9)  N.  Pagida,  archimandrita  řeckého  vy- 
slaneckého  chrámu  v  Petrohradě  (*  1835  — 
f  1892),  vzdělal  se  v  Athénách  a  celý  život 
zasvětil  duchovnímu  sblížení  Řekův  a  Rusů, 
překládaje  hojně  nejen  z  ruských  boho- 
bIovců.    jako   Makarije,    Filareta   a  j.,   ale 

1  ze  spisovatelů  světských.    O  sobě  vydal: 

tko.  1894). 

H»pc^  i^^  mladší  období  třetihorního 
titvam,  které  v  sobě  chová  na  zpodu  m  i  o  c  é  n 
a  bořejí  pliocén  (v.  t.). 

Voogrmd,  městečko  uher.,  v.  Novohrad. 

V^ookondritMie,  otisky  předvěkých 
řas,  tenké,  velmi  hustě  křovitě  rozvětvené, 
opomínajíci  celkem  na  Žijíd  řasu  Ckondrus, 
charakteristické  pro  třeti  horní  útvar 
{eocén,  sejména  flysch).  EBr. 

V^okiími  jest  nejzpodnější  oddělení  kří- 
dového útvaru,  které  sestává  ze  slepenců. 


pískovců  v  a  jílův  a  chová  v  sobě  některé 
význačné  zkameněliny.  Možno  ve  vrstvách 
těch  rozeznati  polohu  trojí;  nejžpodnější  vy- 
značuje se  hlavonožci  Hoplites  occitanicus  a 
Belem  fiites  latus,  ramenonožcem  Terebratula 
diphyoides  a  jest  vyvinuto  jen  v  jižní  Evropě, 
v  Alpách,  vysílajíc  nejsevernější  výběžky  po 
stranách  vrchů  karpatských.  U  města  Gre- 
noblů jsou  to  vrstvy  berriasové  a  jim 
podobné  nalezeny  byly  též  i  na  Moravě. 
Střední  poloha  n-u  vyskytuje  se  ve  švýcar- 
ském pohoří  jurském,  ve  Francii  a  v  po- 
kračování tohoto  pruhu  v  Anglii.  V  Německu 
náležejí  sem  slepence  hilsové  a  potom 
některé  pískovce  s  koulemi  sfaerosiderito- 
vými,  jak  jsou  vyvinuty  zvláště  na  západě. 
Z  francouzských  stupňů  náleží  sem  Valen- 
ginien  a  Hauterivien,  z  anglických  asi 
vrstvy  punfieldské.  Na  Moravě  jsou  oba 
stupně  francouzské  zastoupeny,  vyšší  mo- 
hutnými vápenci  spatangovými.  Vůdčími 
zkamenělinami  těchto  poloh  jsou  hlavonožci 
Oleostephanus  astierianus^  Hoplites  radiatus 
a  Belemniies  dilatatus^  mlž  Ostrea  macroptera, 
ježovka  Toxaster  complanatus  a  j.  Svrchní 
poloha  označena  ve  Francii  jménem  Bar- 
rémien  a  jest  vyvinuta  jak  na  jihu  ve  Švý- 
carech,  tak  i  na  severu  evropském.  V  Ně- 
mecku vytvořena  jest  jako  jíl  hilsový, 
který  na  západ  proměňuje  se  v  pískovec 
s  rudami  železnými.  V  Alpách  nejvyšší  vrstvy 
mění  se  již  v  mohutné  vápence  rudistové. 
V  Karpatech  náležejí  sem  mocné  vrstvy 
vermířovské.  V  Anglii  jíl  speetonský 
a  vrstvy  atherfieldské.  Z  význačných  zka- 
menělin dlužno  uvésti:  hlavonožce  Hoplites 
noricus,  Macroscaphites  Ivani  a  Crioceras 
Emríci  a  mlže  Exogyra  Couloni,  Pa. 

Heókorové  (vsooxdpoi)  sluli  ve  starém 
Řecku  úředníci,  kteří  se  starali  o  čištění 
a  zachování  chrámův;  úřad  ten  při  chrá- 
mech čelnějších  pokládán  za  čestný,     klk, 

Heolamarcklsmiui  odchyluje  se  od  theo- 
rií  Darwinových  v  tom  směru,  že  hlavní  váhu 
klade  na  Lamarckovské  činitele,  při  čemž 
přirozenému  výběru  přičítá  působení  tu  ne- 
patrné, tu  dosti  značné.  Vlastní  škola  Neola- 
marckistů  vzkvétá  zvláště  mezi  učenci  severo- 
americkými, z  nichž  přední  zástupci,  hlavně 
palaeontologové,  jsou  Hyatt,  Cope,  Ryder, 
Osborn,  Scott.  Tito  formulují  principy 
vývojové  takto:  1.  Živá  hmota  má  snahu 
vzrůstu  (bathmismus).  2.  Rozsah  vzrůstu  je 
podmíněn  užíváním  a  neužíváním  orgánů 
(kinetogenesis).  3.  Způsob  vytváření  téles- 
ného  jest  určen  jeho  fysiologickou  funkcí, 
která  záleží  v  protipusobení  organismu 
vůči  popudům  vnějším  (archaestheticismus). 
4.  Vlastnosti  přizpůsobením  během  individu- 
álního života  získané  jsou  dědičný  (mnemo- 
genesis).  Princip  dědičnosti  získaných  vlast- 
ností jest  pro  n.  nejcharakterističtější.  Princip 
tento  jako  nutný  hájil  proti  Weismannovu 
neodarwinismu,  vytýkaje  důrazně  >bezmoc- 
nost  přírodního  výběru*,  H.  Spencer,  jenž 
nauce  vývojové  dal  veliký  dosah  ve  své 
»synthetické  fílosofiic.  Neolamarckisté,k  nimž 


190 


Neolithická  doba  —  Neomylnost. 


nálcži  i  v  Anglii  Cunningham  a  v  Německa 
Fúrbringer,  selekci  většinou  přičítají  pouze 
přežiti  výhodně  organisovaných  forem.  — 
Vskutku  se  směr  tento  od  Darwina  méně 
uchýlil,  než  po  něm  zvaní  neodarwinisté; 
často  bývá  k  němu  čítán  i  nejvěrnější  inter- 
pret Darwinův  v  Německu,  Haeckel.  I  on, 
ve  shodě  s  n-mem,  pokládá  dědičnost  získa- 
ných vlastností  za  jistou  a  vykládá  vznik 
jejich  vzájemným  působením  mezi  organis- 
mem a  vnějšími  vlivy,  ale  důrazně  vytýká 
i  důležitost  a  význam  selekce.  Mezi  zákony 
dědičnosti,  jež  stanoví  v  »Generclle  Morpho- 
logie«,  důležitý  jest  zákon  hromaděného  při- 
způsobení se,  dle  něhož  variaci  v  určitém 
směru  lze  uvésti  na  stálé  působení  týchž 
vnějších  podmínek  na  řadu  generací.  V  po- 
předí vystupuje  tento  faktor  v  nauce  Eime- 
rove,  kde  zve  se  orthogenesis.  Eimer 
podrobně  snaží  se  vytknouti  základní  směry 
této  určitě  se  vytvářející  variace,  selekci 
pokládá  za  faktor  velmi  podřízený.  Ortho- 
genesis Eimerova,  jak  sám  prohlašuje,  nesmí 
býti  ztotožňována  s  Nágeliho  vnitřní  ten- 
dencí k  zdokonalování.  Podobná  mínění  má 
i  botanik  Henslow,  jenž  působení  selekce 
vůbec  neuznává,  a  bratranci  Sarasinové.  — 
O.  Hertwig  ve  své  theorii,  kterou  nazývá 
biogenesis,  rccipuje  docela  Darwinovo 
spojení  Lamarckovských  činitelů  s  princi- 
pem selekčním  a  ve  mnohém  připojuje  se 
k  Haeckelovi,  v  jiném  zase  k  Nágelimu.  Za- 
bývaje se  hlavně  problémem  dědičnosti  po- 
kládá za  jeiího  nositele  jádro  buněčné  s  jem- 
nou »micellární<  strukturou;  vlastnosti  živo- 
čichův a  rostlin  uvádí  na  buňku  jako  na 
elementární  organismus.  Příčinou  utvařování 
jsou  jejich  fysiologické  funkce;  i  při  indi- 
viduálním vývoji  se  projevuje  jejich  půso- 
bení, neboť  organismy  povstávají  novotvo- 
řcním  a  nikoli  jen  rozvinutím  útvarných 
součástí,  daných  v  oplozeném  vajíčku  již 
předem.  Touto  naukou  o  epigenesi  čelí 
Hertwig  proti  popírání  dědičnosti  získaných 
vlastností,  plynoucímu  z  Weismannovy  nauky 
o  kontinuitě  plasmatu  zárodečného.  —  Lite- 
ratura podána  u  Neodarwinismu;  v.  také: 
Darwinova  nauka,  Dědičnost,Evoluce, 
Lamarck,  H.  Spencer.  TSk. 

HeolithloU  doba  neboli  mladší  doba 
kamenná  v. Evropa (praehistorie)str. 892 d. 

Heologlsmus  (řec),  novo  mluv,  jest 
každé  slovo,  výraz  atd,,  který  obyčejně  z  vě- 
domé a  úmyslné  snahy  nově  do  jazyka  se 
zavádí.  Vznikání  n-mů  podmíněno  jest  koli- 
kerou příčinou.  Jazyk  arci  sám  během  vý- 
voje po  vší  stránce  se  mění:  v  syntaxi, 
v  oboru  slov,  v  jejich  formách  i  hláskosloví. 
A  všechny  proměny  takové,  ať  zavládly  po- 
všechně (v  jaz.  spisovném),  ať  jen  krajinně 
(v  nářečí),  jsou  v  jednotlivých  obdobích 
proti  době  předchozí  ovšem  novotou;  ale 
nejsou  to  n-my  vlastní,  nebylyť  zplozeny 
vědomou  snahou  jednotlivce,  jako  tvůrčího 
atomu  jazykového.  —  N-ray  jsou  svědectvím 
snaženi  osvětového.  Nejvíce  jich  vzniká, 
když  literatura  hledí  vybřísti  z  jalové  ztr- 


nulosti,  která  na  ni  lehla  v  době  některé, 
a  toto  úsilí  projeví  se  mohutni^m  rozmachem 
zejména  i  v  jazyce,  jako  nejpodstatnějším 
výraze  osvěty  národní.  Jsou  to  t.  zv.  periody 
obrozovad.  Ža  našeho  obrození  všichni  pře- 
dáci liter,  obce  české  hleděli  oplodniti  jazyk 
s  této  strany.  O  překot  tvořena  slova  nová, 
váženo  ze  starší  zásoby  (z  doby  Veleslavín- 
ské  atd.),  mnohé  archalsmy  oživeny,  nastalo 
úsilné  iclasobraní  po  dialektech,  namnoze 
konány  i  půjčky  u  jaz.  slovanských.  Tak 
dělo  se  i  jinde  a  vždy  znovu  bude  se  díti.  — 
K  n-mům  nucen  jest  jazyk  při  jakémkoliv 
obrátě  v  životě  intell.  i  veřejném.  Se  že- 
leznicí na  př.  ohlásila  se  nutnost  celé  řady 
nových  slov  (nádraží,  vlak,  signálka  . . .). 
Stejně  i  pronikavé  studium  nových  oborů 
naukových,  vystihování  nejsubtilnějších  před- 
stav básnických  nutká  ohlížeti  se  po  n>mech. 
Proto  básník  i  učenec  v  každé  době  roz- 
hojňuje slovník  poznovu,  aby  myšlenku  svou 
co  nejlíp  upřesnil.  Ovšem  ide  vždycky 
o  to,  aby  také  n-my  řízeny  oyly  duchem 
jazyka,  aby  neprotivily  se  organické  jeho 
osnově.  Kbn, 

Heomenla,  typický  rod  měkkýšů,  za- 
stupující čelea  (Ňeomeniidaé)  Aplacophor 
Č.  Solenogastrů,  jejíž  druhou  Čeled  jsou 
Chaetodermatidae)  s  Polyplacophory  (č. 
Chitony  v  širším  slova  smysle)  tvoři  ar- 
chaickou skupinu  měkkýšů  zvanou  Amphi- 
neura.  Od  Chaetodermatid  se  liší  ventrální 
rýhou  nožní,  jednoduchou  rourou  zažívací 
bez  přívěsků  jaterních,  nefridii  s  jediným 
společným  otvorem  na  venek  a  hermafrodi- 
tismem;  tvar  těla,  krytého  jemnými  spiculy, 
je  více  méně  podlouhlý.  Embryonálním  vý- 
vojem připomínají  Chitony  (je  založeno  i  7 
hřbetních  plátků  podobných  skořápce  Chi- 
tonů,  jež  později  mizí).  Žijí  v  mořích  sever- 
ních i  v  Středozemním  a  poblíž  Antill  (dle 
dosavadních  nálezů,  a  to  v  hloubce  30 — 500  m, 
(jakkoli  při  břehu)  v  koloniích  Hydrozoi,  ji- 
miž se  živí.  Hlavni  autoři  jsou  Tullberg, 
Kořen  &  Danielssen,  Hubrecht,  Kovalevskij 
&  Marion,  Hansen,  Pruvot,  Wirén,  Simroth, 
Heuscheler  a  Thiele  (1875—1900).        Bhr, 

Heoménle  (řeck.)  sluje  den  novoluní 
(t.  j.  den,  kdy  nastane  nový  měsíc). 

Heomylnost,  i  n fa  1 1  i  b  i  1  i t  a  (lat),  ve  smy- 
sle theologickém,  jest  dar  od  J.  Krista  udě- 
lený církvi,  aby  vykonávajíc  úřad  jeho  uči- 
telský, v  učení  o  víře  a  mravech  nemohla 
se  mýliti.  Církev  učící  jest  pokračováním 
Krista  pro  lidi,  kteří  živi  jsou  po  jeho  na 
nebe  vstoupení,  Kristus  zůstává  s  apoštoly 
a  jejich  nástupci  (Mat.  28,  20),  řídí  je  Du- 
chem pravdy  (Jan  14,  26),  tak  že«  kdo  slyší 
církve,  slyŠi  samého  zakladatele  jejího,  ne- 
omylného učitele  pravdy  (Luk.  10,  16;  Mat. 
18,  17\  Základem  n-i  jest  tedy  božský  pů- 
vod církve  a  trvání  její  ke  spáse  věřících. 
Poklad  víry,  uložený  v  Písmě  svatém  a  tra- 
dici, svěřen  byl  liaem,  apoštolům  a  jejich 
nástupcům;  k  tomu,  aby  uchovali  ho  bez 
porušení  (bludu),  aby  svědčili  o  něm,  aby 
authentícky  jej  vykládali,  jest  jim  potřebí 


Neomylodon  —  Neottia. 


191 


ivláitni  pomoci  Dacha  svatého,  milodaru 
n-i.  Z  toho  vidno,  2e  předmětem  cirk. 
n-i  nejsou  pravdy  nebo  věci  libovolné,  tře> 
bas  náboženského  rázu,  nýbrž  pravdy,  řády 
a  hkt2^  obsažená  bezprostředně  a  formálně 
v  pokladě  víry,  t.  j.  v  Písmě  a  tradici,  ja- 
kožto slovo  bozi  (universum  Dei  verbum  řeve- 
iatum)^  a  pravdy,  které  se  zjevenými  dog- 
maty nebo  fakty  tak  úzce  souvisí,  že  by 
sapirati  je  nebo  pochybovati  o  nich  bylo 
konečně  zapírati  nebo  pochybovati  o  prav- 
dách a  věcech  zjevených  {id  omne,  quod  licet 
in  se  rtvelatum  non  sit,  est  tam  eiusmodi,  sine 
quo  illud  tuto  conservari  . . .  non  possit,  praví 
se  v  předloze  sněmu  Vatikánského,  I.  »de 
ecclesia«,  c.  9.)-  Církev  učící  stanoví  ne- 
omylně, které  knihy  Starého  a  Nového  zá- 
kona jsou  božského  původu,  které  podání 
6it  apoštolské,  podle  kterých  formulí  mají 
e«tiné  vyznávati  svou  víru;  neomylně  vy- 
kládá Písmo  a  tradici;  neomylně  rozhoduje 
ve  věcech  víry  a  mravů,  předkládajíc  věří- 
cím jednotlivé  částky  nauky  Kristovy  jako 
články  víry  a  předpisy  mravní;  neomylně 
rozhoduje  ve  sporech,  týkajících  se  věcí 
víry  nebo  mravův.  K  vykonávání  pravomoci, 
jež  resultuje  z  praerogativy  n-i,  povolán  jest 
především  papež  jakožto  držitel  učitelského 
primátu  v  církvi,  potom  veškerenstvo  bi- 
skupů, bud  na  jednom  místě  shromážděné 
{concUium  oecumenieum,  sněm  obecný)  nebo 
po  veškerém  světě  rozptýlené  (ecclesia  per 
orkem  dispersa).  Na  otázKU,  zda  pokládati 
jest  právě  řečené  orgány  n-i  za  jeden  jediný 
podmět  n-i,  či  rozeznávati  je  jako  dva  pod- 
něty, odpovídá  většina  theologů  míněním. 
Že  veškerenstvo  biskupů  vedle  papeže  jest 
druhým  podmětem  n-i.  Avšak  n.  episkopátu 
není  absolutně  samostatná,  nýbrž  relativně, 
ježto  biskupové  jen  v  organickém  spojení 
s  papežem  jakožto  hierarchickým  vrchem 
svým,  tedy  veškerenstvo  biskupů  nadáno 
|est  praerogativou  n-i.  Souhlas  9rozpt^lené 
církve«,  pďcud  jeví  se  zavrhováním  blud- 
ných nauk.  přijímáním  symbolů  (vyznání 
viry),  přisvědčováním  k  církevnímu  učení, 
hlásáním  slova  božího,  zvláště  pak  úchvalami 
sněmů  provinciálních  a  synod  diécésních, 
jest  výrazem  církevní  n-i  episkopátu.   Vac. 

V^omylodoB  v.  Mylodon. 

V^pn  E.  S.,  rod  obsahující  nejmenší  druhy 
čeledi  pavouků  skákavých  (Attidae,  Salti- 
fraJae),  rozšířený  v  Evropě  as  s  5  druhy. 
U  nás  zastoupen  jest  druhem  N.  reticulatus, 
Bl.  Hlavohrudí  jest  ploché.  Plocha  očima 
zaujatá  jest  delší  části  hrudní.  Přední  řada 
oči  iest  rovná  a  delší  též  vzdálenost  očí  řady 
třetí  od  sebe.  Nohy  krátké,  4.  pár  nejdelší, 
druhý  nejkratší.  Holeů  a  koleno  3.  páru 
dohromady  kratší  než  tytéž  články  páru  4. 
Holců  3.  páru  uprostřed  na  vnější  straně 
B  trnem  (N.  reticulatus)  neb  se  silnější  ště- 
tinou (N.  Rayi,  pictus  RuIj).  Holeň  a  zanártí 
1-  a  2.  páru  noh  vezpod  s  2  řadami  trnův. 
PavouČkové  rodu  N.  žijí  v  mechu  a  ve  spad- 
lém^ listí  a  jsou  vzácni.  Ssk. 
cbem.,  v.  V  z  d  u  ch. 


Heopatra  v.  Hypata. 

Heophron,  zool.,  v.  Supi. 

H60p]ir3ailna6  Kraep.  {Tarantulinae  £. 
S.).  Pološtíři  američtí,  obývající  kraje  tro- 
pické, náležejí  vesměs  do  této  podčeledi 
pološtírů  (Pedipalpi),  Rody  sem  náležející: 
Phrynopsis  Pococh  (1  sp.),  Neophrynus  Krae- 
pelin  {Tarantula  Karsch,  4  sp.)  a  Hetero- 
phrynus  Poc.  (I  sp.),  mají  holeně  4.  páru  noh 
trojdílné,  chodidla  (tarsus)  noh  4clená  bez 
polštářku  (arolium)  mezi  drápky.  Druhy  sem 
náležející  velmi  mění  svůj  vnější  tvar,  tak  že 
K.  Kraepelin  v  díle  Revision  der  Tarantuliden 
Fabr.  (Phryniden  Latr.)  r.  1895  počet  popsa- 
ných 14  druhů  (2  +  8  +  4)  snížil  na  6.   Nsk. 

Heoplasnm  (řec.)  v.  Novotvar. 

Heoptolemos  Tnebo  Pyrrhos)  slul  dle 
řecké  báje  syn  Acnilleův  a  Déidamein,  jenž 
sprvu  vychováván  u  svého  děda  Lykoméda 
na  Skyru.  Ježto  věštěno,  že  Tróje  bez  něho 
a  Filoktéta  nelze  dobýti,  přivedl  jej  Odys- 
seus  ze  Skyru  a  zbraněmi  Achilleovými  vy- 
zbrojil. Před  Trójí  osvědčil  se  N.  bojovní- 
kem hodným  svého  otce,  byl  mezi  reky, 
kteří  byli  ukryti  v  koni  trójském,  a  obdržel 
po  dobytí  města  Andromachu  v  kořist.  Vrá- 
tiv se  do  Řecka  pojal  dceru  Menelaovu 
Hermionu  za  choť.  Později  přišel  do  Épciru, 
jehož  králové  odvozovali  od  něho  svůj 
rod.  Od  Molossa,  jejž  mu  porodila  Andro- 
mache,  odvozovali  svůj  původ  Molossové 
Epeirští.  klk. 

Heorama,  vynález  Francouze  Allcuxe 
z  r.  1827,  jest  zařízení  podobné  jako  dio- 
ráma  (v.  t.).  Malba,  představující  vnitřek 
budov  ve  skutečné  velikosti,  provedena  jest 
na  vnitřní  ploše  válcové,  do  jejíž  osy  po- 
staví se  pozorovatel.  Náležité  osvětlení,  po- 
tom skupiny  živých  osob  dodávají  celku 
dojmu  skutečnosti. 

HeoMkblitz,  ves  v  Čechách,  v.  Ncza- 
bylice. 

Heotanle  jest  zvláštní  úkaz  u  obojživel- 
níkův ocasatých,  na  př.  u  čolků,  že  mohou 
podržeti  žábry  vnější  a  vůbec  habitus  larev 
až  i  do  té  doby,  kdy  jsou  pohlavně  dospělí 
a  také  jinak  zcela  vyvinuti.  Děje  se  tak  ze- 
jména, jsou-li  nuceni  žiti  i  po  době  nor- 
mální proměny  stále  ještě  ve  vodě.  Také 
v  jiných  skupinách  živoČišstva  bylo  pozoro- 
váno cos  podobného.  Tak  na  př.  drobni 
samečkové  hvězdovce  Bonellia  viridis  Roli., 
žijící  v  dobé  pohlavnosti  v  jícnu  nebo  v  dě- 
loze větších  samic,  nemají  úst  a  podržují 
vůbec  po  všechen  svůj  život  embryonální 
znaky  samiček  (v.  Bonellia).  Br. 

H60t«rlsmiui  (z  řec),  novotářství. 

Heoitia  (Rich.)  L.,  hlístník  (Nestwuri, 
Vogelnest),  rostlinný  rod  čeledi  vstavačovi- 
tých  (Orchideaceae).  Rostliny  tyto  jsou  bez- 
listé,  nezelené,  barvy  pleťově  hnědé,  šupi- 
naté, s  tlustými,  masitými,  spletenými  kořeny. 
Kořeny  mají  i  tu  vlastnost,  že  mohou  vy- 
tvořiti adventivní  pupeny,  z  nichž  pučí  nové 
rostliny.  Dokud  N.  nekvete,  nevyrůstá  žádná 
nadzemní  lodyha.  Lodyha  je  bezlistá,  15—30 
cm  vys.,   s  blanovitými   šupinami   a  těmto 


192  Neovulkanické  horniny  —  Nepal. 

podobnými  listeny.  Květy  na  lodyze  v  dosti  V  záp.  N-u  převládají  hinduští  Aríjové, 
hastém  hroznu.  Pysk  nejdoleji  vakovitě  vy-  kteří  sami  řadí  se  ke  kastám  bráhmanňv  a 
dutý.  Prašník  předem  na  zobánek  přiložený,  káatriĎ,  mluví  řeČí  árijskou  zvanou  par- 
konečný,  v  zadu  nepřikrytý.  Celkem  3  druhy  ba  ty  a  n.  khas,  jeŽ  pravé  tak  jako  typ  pby- 
V  mírném  pásmu  Evropy  a  Asie.  U  nás  jen  ,  vatel  prozrazuje  silné  smíšení  s  til>etským 
N.  nidus  avis  Rich.,  hnizdák,  hojný  ve  vlh- 1  živlem.  Vládnoucím  kmenem  jsou  Khasové, 
kých  a  stinných  lesích,  nejčastéji  v  pahor-ljinak  Gurkhové,  kteří  s  částečně  asaimi- 
katých  krajinách.  Kvete  v  červnu  a  čci.  lo vánými  tibetskými  kmeny  Magary  a  Gu- 
Kořeny  má  tlusté,  masité,  spletené  do  koule, ,  rungy  tvoří  vojenskou  třídu ;  z  nich  skládá 
kterážto  tvar  zavdal  podnět  k  přirovnání  \  se  nejen  armáda  nepálská,  ale  i  několik 
s  hnízdem  ptačím.  Pysk  čárkovitý,  na  konci  i  sborů  v  britsko-indické  armádě.  Střed  a 
Slaločný.  Lit.:  Ueber  Befruchtung  1.  c.  Dar-  východ  zaujímají  četní  rolničtí  a  pastýřití 
win,  Fertil.  str.  125.  Vm.       kmenové  tibetští,  z  nich  nejpokročilejší  Ne- 

Heovulkanioké  horniny  v.  Horniny,  v  a  rove  sídlí  v  rovině  u  Katmandu,  mluví 
Hepa  L.,  splešťule,  rod  ploštic  vod-  řečí  nevari,  mají  písmo  zvláštní  a  četnou 
nich  z  čeledi  Nepidae,  má  tělo  podlouhle  literaturu,  jsou  většinou  buddhisté  valně 
vejčité,  silně  sploštělé,  s  hlavou  malou,  ukry-  hinduisovani,  zaměstnávají  se  orbou  a  ře* 
tou  ve  hlubokém  výkrojku  plochého  štítu  i  mesly.  Ve  východní  části  N-u  žijí  v  počtu 
šíjového.  Kyčle  předních  noh  mnohem  kratší   as  V4  i°ill>  ^^^^  kmenové  kolarijŠtí,  k  nimi 


počítají  se  též  primitivní  obyvatelé  baži- 
natého pásma.  Největší  čásC  obyvateltva 
zaměstnává  se  zemědělstvím  a  chovem  do- 


než  tlustá  a  beztmá  stehna;  holeň  s  cho- 
didlem skoro  tak  dlouhé  jako  stehno.  Jediný 
druh  evropský  i  náš  jest  N.  cinerea  L., 
s.  blátivá;  jest  všude  obecný  v  bahnitých  bytka;  Nevarové  a  Magarové  provozují  ře- 
vodách.  Živi  se  drobným  hmyzem  a  přile-  mesla,  zejména  zpracovávají  kovy  a  dřevo, 
puje  vajíčka  na  vodní  rostliny.  Kpk,       vyrábějí  papír    z  kůry  stromové  a  opojné 

Hepál  (Nipál),  velkoknížectví  v  Himalájí  |  nápoje  z  obilí, 
na  sev.  hranici  britské  Indie,  rozkládá  se  Velkou  obchodní  důležitost  N  u  působí 
mezi  26®  25'  a  30®  17'  s.  š.  a  80<»  6'  až  88*  14'  ,  ta  okolnost,  že  územím  jeho  vedou  nejschůd- 
V.  d.  v  délce  800  km  a  šířce  230  km,  v  roz-  nější  průsmyky  z  Indie  do  Tibetu,  jež  přes 
loze  154.000  km^.  Politicky  hraničí  na  sev.  vysoká  cla  a  veliké  nesnáze,  jež  terrain  pů- 
s  Tibetem,  na  vých.  se  Sikkimem,  na  jihu  sobi,  jsou  pro  obchod  velice  významné, 
s  Bengálskem  a  Audhem,  na  záp.  s  Kumáo-  Z  Indie  používá  obchod  hlavně  cesty  z  Patný 
nem.  Hlavní  pásmo  Himaláje  prostupuje  |  na  Katmandu,  hlavní  město  N-u  a  veliké 
státem  od  z.  k  v.,  tvoří  jeho  sev.- výcn.  1  tržiště;  nejdůležitější  přechody  do  Tibetu 
hranici,  vyniká  téměř  po  celé  délce  nad 'jsou:  Ta  kl  a  kar  vedoucí  k  jezeru  Manasa- 
hranici  věčného  sněhu  a  dosahuje  v  Dhau- 1  raur.  Potu  z  údolí  Kali-Gandaku  kTadamu, 
lagiri  8176  m,  Gaurisankaru  8840  m  a  v  Kan-  přes  5000  m  vysoký  No-La  a  poměrně  nízký 
čindžinze  8532  m  nejvyšších  svých  bodův.  přechod  od  Katmandu  údolím  Trisulským 
Uvodím  náleží  vesměs  Gangu,  jehož  přítoky   k  jezeru  Pulgu-čo. 

Ghagra,  Gandak  a  Maha  Kaši  se  svými  po-  R.  1899-— 1900  činil  přívoz  z  Indie  15,373.240 
bočkami  odvodňují  jeho  území.  Hranici  proti  rupií,  vývoz  24,747.540  rupií.  Vyváží  se  do 
Indii  tvoří  nízký,  20 — 50  km  široký,  močálo-  Indie  zejména  rýže,  olejnatá  semena,  máslo, 
vitý,  hustě  zalesněný  a  nejvýš  nezdravý  pruh  koně,  stavební  dříví,  opium,  džuta,  kůže  a 
Tarai.  Reliéf  půdy  vyznačuje  se  největšími  papír ;  přiváží  odtud  bavlna,  látky,  cukr, 
rozdíly  vertikální  polohy;  hluboká,  úrodná  indych,  lak,  prach,  zbraně  a  čaj.  Z  Tibetu 
údolí  řek  s  majestátním  svým  pozadím  nej-  přejímají  a  dále  do  Indie  prodavaií  sůl,  ne- 
vyššího  horstva   na   světě   vynikají   velko- ,  rošty  různé,  zlatý  prach,  borax,  arogy,  su« 


lepými  krásami  přírodními.  Klima  N-u  jest 
dle  vertikálních  poměrů  velice  různé,  hor- 
ské podnebí  Himaláje  jest  velmi  drsné,  mo- 
čálovitý Taraj   jest   velmi  horký    a  vlhký. 


šené  ovoce  a  dovážejí  své  zvony,  měděné 
a  železné  zboží,  opium  a  z  Indie  provážejí 
zboží  evropské,  látky,  tabák,  betel,  arekové 
ořechy,  kovy  a  drahé  kameny.    Různé  stří- 


předhoří  mají  klima  subtropické  s  prům.  1  brně  a  měděné  domácí  mince  zatlačila  in- 
střední  roční  teplotou  kol.  15*  C,  s  hojným  ,  dická  rupie. 

množstvím  srážek  (Katmandu  147  cm),  max.  Moc  panovníka,  maharadže,  jehož  hodnost 
teploty  má  v  čci  a  srpnu,  minimum  v  pros.  dědičná  jest  od  r.  1767  v  rodině  Sahi,  silně 
a  lednu.  Prodromus  Donův  uvádí  v  N-u  ,  jest  obmezena  prvním  ministrem  od  r.  1816. 
864  druhů  flory  a  to  86  kapradí,  62  com-  N.  platí  Číně  od  r.  1791  poplatek.  V  Kat- 
posit,  52  orchideí,  43  rosacei,  36  labiat  atd.  i  mandu  sídlí  anglický  resident;  Evropanům 
Z  fauny  uvádí  Hodgson  97  ssavců,  588  ptáků,  mimo  ofíiciální  zástupce  Anglie  jest  přístup 
36  amíibií  a  30  ryb,  množství  jeho  druhů  do  státu  zapověděn.  Příjmy  knížete  a  státu 
však  neuznáno.  Z  nerostů  dobývá  se  hlavně  |  páčí  se  na  1  milí.  lib.  sterl.  a  pocházejí  z  roz- 
železo,  měď  a  síra.  ;  sáhlých  statků,  cel,  dolův  a  pronájmu  mono- 

Počet  obyv.  páčí  se  na  3  milliony,  tedy  polisovaného  obchodu  solí.  slonovinou,  dří- 
19  ob.  na  1  km*,  hustota  to  poměrně  velmi  vím,  kardamomy  a  tabákem.  Pravidelné 
značná,  nebot  močálovitý  pruh  Taraje  a  vele-  vojsko  26.000  mužů  ozbrojeno  jest  puškami 
horské  pásmo  Himaláje  jsou  téměř  neoby-  systémů  Eníield,  Snider  a  Martini  Henry, 
dleny.  má  několik  polních  a  horských  dél,    nepra- 


Ncpasice  —  Nepenthes. 


193 


videlného  vojska  jest  asi  25.000.  Správa  a 
soudnictví  jsou  pnmitivni. 

Nevarská  dynastie  odstraněna  roku  1767 
Gurkhy.  kteří  zřídili  vojenskou  oligarchii 
s  rodinou  Sahi  v  Čele.  Vpády  jich  do  Tibetu 
přiměly  Čínu  k  zakročeni,  vojsko  čínské  při- 
táhlo ke  Katmandu  a  přinutilo  r.  1792  N. 
k  poplatku  a  odstoupeni  výbojův.  Obchodní 
smlouva  t.  r.  s  Anglií  ujednaná  neměla  dlou- 
hého trvání,  ve  válce  r.  1815  Anglie  zvítězila, 
phnutila  N.  k  odstoupení  Kumaonu  a  do- 
sadila do  Katmandu  svého  stálého  residenta. 
Džang  Bahádur,  první  ministr  od  r.  1846, 
navštívil  r.  1850  Anglii,  ujednal  obchodní 
smlouvu  s  Tibetem  a  zůstal  až  do  své  smrti 
r.  1872  věrným  spojencem  Angličanův.  Vnější 
záležitosti  N-u  jsou  v  rukou  Anglie,  ač  vnitřní 
nezávislost  dovedl  si  stát  úplně  zachovati. 
Lít:  Hodgson,  Colonization  etc.  of  N.  (Kal- 
katta,  1857);  t,  Essays  on  the  language, 
literatuře  and  religion  of  N.  and  Tibet  (Lon- 
dýn, 1874);  Wright.  History  of  N.  (Londýn, 
1877);  OÍdfield,  Sketches  from  N.  (Londýn, 
lííSl^;  R.  Temple,  Hyderabad,  Kashmir, 
Sikkim  and  N.  (Londýn,  1887).  dš. 

Vepasioe,  Napasice,  ves  v  Čechách  při 
Orlici,  hejtm.  a  okr.  Král.  Hradec,  fara  a  pš. 
Třebechovice;  68  d.,  390  ob.  č.  (1890),  2tř. 
šk.  Ve  XIV.  stol.  připomínají  se  zde  kmetcí 
dvory  kostela  třebechovického.  V  XV.  a 
XVI.  stol.  drželi  N.  Trčkové  z  Lípy  a  po 
r.  1636  Colloredové  z  Mansfeldu. 

Vttpatmé  Téoi  (viz  též  Bagatelní  ří- 
zení; jsou  dle  rak.  civil,  řádu  soudního  ob- 
čanské spory,  kterých  předmětem  jest  buď 
somma  do  50  zl.  ■«  100  K,  anebo  kde  se  ža- 
Iot>ce  nabízí  na  místě  předmětu  Žalobou  po- 
iadovaného  přijmouti  nejvýš  50  zl.  =  100  K. 
F*ro  spory  tyto  stanoveny  jsou  v  soud.  civil. 
řádu  některé  odchylky  od  řízeni  před  soudy 
okresními  vůbec.  AŽ  do  r.  1895  platil  u  nás 
zákon  z  27.  dub.  1873  č.  66  (v.  Bagatelní 
řízení);  zákon  ten  byl  zrušen  zákonem 
z  1.  srp.  1895  č.  113  ř.  z.  o  soudním  řízení 
v  ot>čan.  záležitostech  a  novým  zákonem  byly 
zavedeny  změny  a  rozdíly  řízení  ve  věcech 
orpatroých  od  řízení  před  okresními  soudy 
vůtxc.  Dle  §§  448.-453.  jsou  změny  a  roz- 
di.T  tyto:  V  řízení  ve  věcech  nepatrných  smí 
manželka  zastupovati  svého  manžela,  vyká- 
Ic-H  plnou  moc.  V  jiných  sporech  zastoupení 
Irnou  se  nepřipouští.  Udělení  plné  moci 
máie  se  státi  zapsáním  do  jednacího  proto- 
kolu. Byly-li  obě  strany  při  ústním  prohlá- 
šení rozsudku,  nedodá  se  jim  písemné  vyho- 
tovení a  lhůta  plnění,  jež  činí  pravidelné  14 
dni,  běží  od  prohlášení  rozsudku.  Z  opravných 
prostředků  připouští  se  pouze  rekurs  a  od- 
volání z  některých  důvodů  zmatečnosti.  Re- 
kurs připouští  se  pouze  proti  usnesením  tý- 
kajícím se  jen  řízení  samého,  žádosti  o  na- 
vrácení v  předešlý  stav  neb  útrat  sporu.   Hlr, 

V^panL  dom.  název  kúra  Ceriomis  satyra. 

g<p»aqi>0— ,  láčkovkovité,  čeleď 
rostlin  z  řádu  cistokvětÝch  {Cistíflorae), 
obsahující  polokře  n.  kře  chudě  rozvětvené, 
včtví  buď  položených  nebo  listovými  úpon- 

Ottův  Slovník  Swtuft  tr.  XVm.  2Zp  1901. 


karai  popínavých  a  listů  střídavých.  Tyto 
máji  neobyčejný  tvar  skládajíce  se  ze  3  částí 
a  to:  a)  z  přisedlé  n.  v  krátký  okřídlený  řa- 
pík  zúžené  sploštělé  zpodiny,  b)  ze  silné 
střední  žíly  čepelovitou  zpodinu  přesahující 
a  úponkovitě  zkroucené  a  c)  z  láčkovitého 
zpříma  visutého  konce,  jehož  otvor  pohyb- 
livým víčkem  jest  uzavíratelný.  Vnitřní  stená 
láčky  chová  hojné  žlázy  vylučující  mnoho 
čiré  tekutiny.  Květy  n-eí  jsou  drobné,  zele- 
navé, bezplátečné  a  dvojdomé  buď  v  neko- 
nečných nebo  zdánlivě  pobočných  vrcholí- 
cích n.  v  hroznech.  Prašné  květy  skládají  se 
pouze  z  tyčinek  (4—16),  jejichž  nitky  srostlé 
jsou  ve  sloupec  ukončený  hlavičkou  praš- 
níků  spolu  spojených,  v  1 — 2  řadách  n.  ne- 
pravidelně nakupených,  vně  připevněných. 
Pestíkový  květ  má  pouze  pestík,  jenž  jest 
svrchní,  4— 3pouzdrý,  mnohovaječný  a  ukon- 
čený sedavou,  štítovitou,  4-3laločnou  bliznou. 
Plod  jest  tobolka  pouzdrosečně  se  pukající, 
4— 3hraná,  obsahující  ve  4 — 3  pouzdrech 
mnoho  vzestoupavých,  vřetenovitých  a  na 
obou  koncích  často  v  ocáskovité  výběžky 
protažených  semen  s  rovným  klem  upro- 
střed masitého  bílku.  Ve  stonku  a  všech 
částech  listů  n-eí  jsou  četné  tracheídy  vzdu- 
chem vyplněné,  jejichž  stěny  jsou  ztloustlé 
hustými  závitkovitými  sraženinami.  N.,  ob- 
sahujíce jediný  rod  Nepenthes,  přebývají 
východně  od  Madagaskaru  zvláště  na  ostro- 
vech Malajských  až  po  Novou  Kaledonii  a 
náležejí  k  masožravým  rostlinám,  usmrcují- 
cím  tekutinou  své  láčky  nejen  hmyz,  ale 
i  drobné  ptáky  a  ssavce.  Děd. 

Hépenáies  slul  dle  Hom.  Odyss.  4,  221 
prostředek,  jímž  zármutek,  hoře  a  veškeré 
vzpomínky  na  ně  utišovány;  dle  toho  pře- 
nášen též  název  na  podobné.  klk. 

Hepenthes  L.,  láČkovka  {Kannentráger), 
jediný  rod  rostlin  z  čeledi  láčkovko vitých 
(Nepenthacfae,  v.  t.),  obsahující  asi  30  druhů 
většinou  bylinám  podobných  polokřů  n.  křů 
obyčejně  lysých  nebo  řídce  chlupatých,  s  vě- 
tévkami oblými  n.  tupě  3hranými  a  v  mládí 
měkce  n.  hedvábitě  chlupatými.  Láčka  li- 
stová jest  rozmanité  velikosti,  podoby  a  barvy, 
majíc  v  předu  2  silnější  žebry,  u  mladých 
rostlin  a  hořeních  listů  po  délce  okřídlené 
a  v  zadu  Žebru  třetí,  která  jest  přes  ústí 
láčky  prodloužena  v  ostruhu  buď  iednodu- 
chou  nebo  2— Sklanou,  zřídka  v  štětiny  roz- 
dělenou. Cepelovité  víko  na  mladj^ch  láčkách 
se  nalézající  jest  kloubnatě  srostlé  se  zadní 
zebrou  a  může  se  pohybovati  buď  šikmo  ku 
předu  nebo  zpříma  nahoru  nebo  zřídka 
i  svisle  dolů.  Jeho  vnitřní  stěna  jest  žlaznatá 
tak  jako  ostatní  vnitřní  povrch  láčky.  Živo- 
čichové octnuvší  se  v  dutině  láčky  nalézají 
tu  smrť  zejména  utopením,  poskytujíce  rost- 
lině jako  zdechliny  hojnost  výživných  plynů. 
Nadzdvihováním  víčka  tekuliny  z  láčky  vý- 
parem ubývá,  přiklopováním  (na  noc)  moku 
přibývá  a  sesýcháním  víčka  zůstávají  staré 
láčky  úplně  vyschlé  a  tudíž  usmrcování 
(i  >požírání<)  živočichů  neschopné.  Ze  zná- 
mějších druhů  roste  na  Moluckých  ostrovech 

13 


194 


Neper  —  Nephrolithiasis. 


a  v  Kočinčíně  H.  phyllamphoraV/\\\á.,  1.  mo- 
lucká,  ve  Východní  Indii  a  na  Ceyíoně  N. 
destillatoriaL„f  1.  indská,  a  na  ostrově  Bor- 
neu  N.  Rajah  Hook.  ňl.  Láčka  tohoto  druhu 
dosahuje  značné  délky  až  65  cm,  Indové  uží- 
vají vody  láčkové  proti  nezdrželivosti  mo- 
čení u  dětí  a  moku  z  kořene  láčkovky  proti 
horečce  a  j.  neduhům.  Zároveň  se  domní- 
vají, že  by  pršelo,  kdyby  i  jedinou  láčku 
utrhli,  jako  naopak  trhají  láčky,  potřebují-li 
deště.  Pro  podivný  tvar  list&  pěstuje  se  n. 
v  teplých  domech  porůznu  i  v  Čechách.  — 
Ostatní  v.  Nepenthaceae.  Děd. 

Heper,    mathematik    anglický,  viz    Na- 
pier  1). 

Hepeta  L.,  šanta  (Katienkraut),  rostlinný 
rod  čeledi  pyskatých  (Labiatae),  Celkem  asi 
150  druhů,  z  nichž  většina  roste  v  mimo- 
tropických  krajinách  severní  polokoule  ve 
Starém  světě.  Byliny  velice  rozličného  vze- 
zřeni se  zubatými  nebo  střihanými  listy,  dě- 
lenými nebo  nedělenými  bracteami.  Kalich 
trubkovitý,  5zubý  s  15  nervy,  vzpřímený  nebo 
častěji  slabě  zahnutý.  Korunní  plátky  obyč. 
modré  nebo  bílé,  zřídka  žluté,  srostlé  na 
basi  v  trubku  úzkou,  válcovitou,  nahoře 
pak  rozšířenou.  Hoření  pysk  přímý  nebo 
vydutý,  vykrajovaný  nebo  2klaný;  dolení 
pysk  rozšířený,  3klaný,  s  velkým,  vy  dutým, 
celokrajným  nebo  vroubkovaným,  středním 
lalokem.  Tyč.  4  dvoumocné  pod  hoř.  py- 
skem. Pytlíčky  prašníkové,  položené  v  rovné 
čáře.  Terč  hladký  nebo  krátce  4laločný, 
rovný  nebo  zpředu  vytvořuje  massivni  nek- 
tarium.  Čnělka  na  konci  krátce  a  skoro 
stejně  2klaná.  Tvrdky  obráceně  vejčité,  hlad- 
ké nebo  brada včité.  U  nás  jen  dva  druhy. 
N.  cataria  L.,  š.  kočičí,  sem  a  tam  roz- 
šířená na  rumištích,  zdech  a  pod.  Má  lodyhu 
větevnatou,  plsfnatou.  Listy  srdci  to  vejčité, 
přítrojhrané,  hrubě  pilovité,  vezpod  šedo- 
plsfnaté.  Zuby  kališni  kopinatošídlovité,  ho- 
ření delší.  Kor.  pL  bělavé  nebo  Červenavé, 
pysk  dolení  nachově  tečkovaný.  Tvrdky  jsou 
hladké.  Kvete  od  čna  do  srp.  N.  nuda  L. 
(N.  pannonica  Jacg.),  Š.  nahá,  vzácnější  na 
pahorcích,  na  cestách,  mezích  a  pod.  Lodyha 
je  nahoře  jehlancovitě  latnatá  a  velmi  krátce 
pýřitá.  Listy  má  podlouhlé,  dole  srdčité, 
hrubě  vroubkované,  pýřité.  Kališní  zuby 
čárkovité,  špičaté,  skoro  stejné.  Korunové 
plátky  bílé  nebo  bledofíalové.  Tvrdky  špiča- 
tými bradavkami  drsné.  Kvete  v  červenci  a 
srpnu.  Vm. 

Vephelin  v.  Nefelin. 

Hephelis,  zool.,  v.  Pijavky. 

Hephelinm  L.,  rod  rostlm  2děložných 
z  čeledi  my delníko vitých  (Sapindaceaé), 
příbuzný  s  maďalem  (Aesculus)  a  obsahující 
stromy  n.  kře  s  listy  lichozpeřenými  a  s  květy 
drobnými,  pravidelnými,  polygamicky  2do- 
mými  v  konečných  n.  úžlabičkových  latách. 
Kalich  a  koruna  (někdy  žádná)  jsou  4— 6plá- 
tečné,  tyčinek  je3t  6—10,  často  8,  a  semen- 
nik  2— alaločný  ukončený  čnělkou  2— Skla- 
nou n.  -dílnou  s  bliznami  nazpět  ohnutými, 
dorůstající  až  ve  3  kulaté  n.  vejčité,  prosté 


n.  vespolek  více  méně  srostlé  plody.  Povrch 
těchto  jest  ostnitý  nebo  bradavičnatý,  kozo- 
vitý  n.  rohovitý  a  semeno  uzavřeno  v  tlu- 
stém dužnatém  míšku.  N.  čítá  20  druhů  do- 
mácích v  tropických  krajinách  Asie  a  Austrá- 
lie, z  nichž  veledůležitý  jest  N.  Litchi  Don. 
(Euphoría  Desf. ,  dvouslivák  lahodný 
Presl).  Tento  průměrně  vysoký  strom  daří 
se  v  Číně  a  Kočinčině  a  pěstuje  se  též 
zvláště  v  Záp.  Indii  pro  plody  zvící  holubího 
vejce,  jichž  Šťavnatý,  světle  modravý  a  prů- 
svitavý  míšek  vyniká  lahodnou  vinnou  chutí. 
Z  té  příčiny  přivážejí  se  plody  tyto  jako  la- 
hůdka i  do  Evropy  a  Čech.  déd, 

Hephila  Leach.  Obrovští  pavouci  (sa- 
mičky) tohoto  rodu  žijí  v  krajinách  tropi- 
ckých všech  dílů  světa,  částečně  i  v  kraji- 
nách subtropických  (v  již.  Africe,  v  Austrálii 
a  v  Japane).  Samečkové  jsou  drobní  i  24krát 
menší  samiček  (N.  femoralis  Luc).  Hlavo- 
hrudí  jest  delší  než  širší;  hlava  samiček 
s  2  hrboly  vzadu.  Čásf  hrudní  jest  nízká 
s  příčnou  jamkou  a  s  okrajem  vyniklým.. 
Oči  skoro  všecky  stejné,  u  samečků  velmi 
sblížené.  Střední  oči  tvoří  většinou  čtverec. 
Oči  postranní  jsou  oddělené.  Pysk  i  maxilly 
delší  než  širší.  Nohy  samiček  velmi  dlouhé 
s  krátkými  trny.  Trny  samečků  velmi  dlouhé. 
Zanárti  delší  než  holeň  i  s  kolenem.  Břicho 
samiček  jest  měkké  a  pěkně  zbarvené.  Břicho 
samečků  skryto  jest  rohovitým  štítem.  Sa- 
mičky tkají  obrovské  sítě  mezi  stromy,  jednu 
vedle  druhé.  V  sítích  těch  uváznou  i  drobné, 
umdlené  pěnkavky.  Sítě  pavouků  těch  sho- 
dují se  poněkud  se  sítěmi  našich  křižáků, 
ale  liší  se  od  nich  zvláštním  způsobem  tkaní 
i  barvou.  Vajíčka  uschovávají  v  kokonech 
barvy  bělavé  nebo  žluté.  Pavučina  apomíná 
nápadně  na  hedvábí,  což  zavdalo  podnět 
k  pokusům,  aby  se  upotřebilo  vláken  těchto 
pavouků  ke  tkaní.  Myslíme  však,  že  se  bu- 
dou z  vláken  těch  vyráběti  spíše  zvláštnosti 
než  věci  ceny  praktické.  Pavouci  jednotliví 
jsou  uzavřeni  ve  zvláštních  klíckách,  kde 
JSOU  krmeni.  Vlákna  soukají  se  přímo  z  je- 
jich bradavek.  Jsou  to  tyto  druhy:  N.  cla 
vipes  (N.  plumipes)  z  Louisiany  v  Americe, 
N.  clavata  z  Jun  Nanu  v  Japane  a  N.  mada- 
gascarensis  z  Madagaskaru,  kteří  poskytují 
hedvábí  pavučinového.  Nsk. 

Hephndffie  (z  řec),  bolest  ledvin  nebo 
přesněji  řečeno  bolest  v  krajině  ledvinové, 
obvyklý  jev  písečnatosti  a  kaménků  i  zánětu 
ledvin,  řidčeji  novotvarův. 

Hephrektomie  (z  řec.)  jest  operativní 
výkon,  záležející  v  úplném  neb  částečném 
vynětí  jedné  ledviny  při  nemocech  ledvin- 
ných,  které  jiným  způsobem  zhojitelny  ne- 
jsou, jako  nádory,  hnisavé  úporné  záněty 
ledviny  a  pod.  Vynětí  jedné  ledviny  není 
organismu  lidskému  nebezpečno,  jestliže 
druhá  ledvina  jest  úplně  zdráva.  Jed, 

Hephridium  (řecko-lat«),  exkrečni  orgán, 
viz   Vyměšovací  ústroje. 

Hephritls  (lat.),  zánět  ledvin,  v.  Led- 
viny. 

Hephrolithiasls  (řec),  kaménky  ledvi- 


Nephroma  —  Něpljujev. 


195 


nové,  viz  Kámen  str.  842a  a  Kolika  led- 
vinová. 

H«phroma  Ach.  viz  Nephromium  Nyl. 

HcphltMBliim  Ny].,  rod  lišejníků  chřá- 
stovitýcb  z  čeledi  Peltideaceae,  Stélka  jest 
na  líci  i  rubu  opatřena  vrstvou  korovou, 
dole  nežilnatá.  Plody  hnédočervenavé,  terčo- 
vité»  narostlé  na  rubu  stélkoyých  laloků 
povytažených  a  do  předu  většinou  překo- 
cenÝch.  Výtrusy  vřetenovité,  skoro  bezbarvé, 
étyřdílné.  EBr. 

j|«plirQp«xl«  (řec.)  jest  operativní  upev- 
něni ledviny,  která  se  stala  chorobnými  po- 
chody pohyblivou.  Jest  to  radikální  operace 
choroby  zvané  bloudívá  ledvina  (v.  Led- 
viny, str.  781  <i).  Jed. 

mpluropt  Leach,  mořský  rod  korýšů 
desítinohých  {Decapoda\  z  čel.  Astaei- 
dút.  Krásný  tento  rak  má  télo  štíhlejší  než 
rak  mořský  (Homarus),  Nohy  hrudni  prvního 
pám  jsou  dlouhé,  předposlední  jejich  článek 
a  klepeta  jejich  jsou  štíhlé.  Klepeta  jsou  opa- 
třena zoubkatýmí  hranami.  Čelní  hrot  kru- 
nýře jest  dlouhý,  úzký  a  po  stranách  zoub- 
kovaný. Oči  jsou  ledvinité,  šupiny  vnějších 
tvkadel  isou  dlouhé,  široké  a  zašpičatělé. 
Z  druh  A  jest  nejznámější  N.  norvegicus 
Leach  (rak  norský),  bledé  červena vé- 
hnědý,  obyčejně  13 — 20  cm  dl.  Žije  v  mo- 
řích evropských  a  bývá  hledán  na  trzích 
(v  Terstu  zovou  jej  scampo)  jako  výborná 
pochoutka.  Šc, 

VepluroptarisBrong.,  otisky  adventivních 
(př)datných)  lístků  na  listech  předvékých 
kapradin,  ponejvíce  zrodu  Neuropteris. 

aeplirorriutgl6(zřec.),  krvácení  z  led- 
vin (v.  Haematuríe).  Mx. 

Vepluroirhaphle  v.  Nephrotomie. 

V«phrotonde  (z  řec.)  jest  operativní  na- 
říznutí neb  rozříznutí  ledviny  za  účelem  od- 
strašení některých  chorobných  stavů  jejích, 
jako  nahromadění  hnisu  a  jiných  tekutin, 
aneb  za  účelem  vynětí  kaménků  v  ledvině 
uložených.  Opětné  sešití  ledviny  dříve  ope- 
rativně rozříznuté  neb  jiným  způsobem  zra- 
něné zovc  se  nephrorrhaphie.  Jed, 

V«p]itySy  planet oida  objevená  25.  srpna 
lft89  Petencm.  Střední  jasnost  v  opposici 
10*7,  průměr  v  km  55,  označeni  (p^.     Gs, 

^  V«pldae,  čeleď  ploštic  vodních  vyzna- 
čená tykadly  ze  3  článků  složenými,  z  nichž 
druhý  jest  na  straně  protažen  ve  dlouhý  vý- 
běžek. KyČIe  noh  předních  jsou  vkloubenv 
na  ploše  předoprsí,  chodidla  všech  noh  sklá- 
dají se  z  jediného  článku.  Zadní  konec  těla 
jest  prodloužen  ve  2  rourovité  přívěsky  dý- 
cbaci  U  nás  žijí  2  rody:  Nepa  L.  a  Ra- 
uatra  F.  Kpk, 

H«plaio]|,  kronikář  a  opat  opatovský  (nar. 
23.  ún.  1322).  R.  1328  byl  dán  do  školy  do 
kláštera  opatovského  a  tam  po  Čtyřech  le- 
tech byl  přijat  do  řádu.  Klášterní  slib  složil 
r.  1334.  R.  1340  odebral  se  na  učeni  bo- 
Qonské:  kdy  se  vrátil  odtamtud  do  Čech, 
nevíme.  Také  není  známo,  kdy  se  stal  opa- 
tem svého  kláštera.   R.  1353  byl  poslán  od 


Karla  IV.  k  papeži  Innocenci  VI.,  abjr  ho 
jménem  svého  panovníka  pozdravil.  Císaře 
Karla  IV.  provázel  N.  často  na  jeho  cestách. 
Tak  byl  na  př.  r.  13t>5  pravděpodobně  úča- 
sten  při  korunování  Karla  IV.  za  krále  are- 
latského.  R.  1365  na  cestě  podniknuté  v  prů- 
vodu arcibiskupa  Jana  Očka  z  Vlašimě  uza- 
vřel bratrství  s  klášterem  sv.  Emmerama 
v  Řezné  a  r.  1366  v  podobné  bratrství  se 
spojil  s  biskupem  a  kapitolou  litomyšlskou. 
N.  t  6.  ledna  1368.  Sepsal  kroniku,  již  na- 
zval: Summula  chronicae  tam  Romanae  quam 
Bohemicae.  Kronika  ta  byla  složená  v  letech 
1355—1362,  bezpochyby  však  r.  1360.  Potom 
patrně  pokračoval  N.  ve  své  kronice  až  do 
r.  1365.  Kronika  N-ova  je  málo  vynikající, 
málo  promyšlená  a  málo  spolehlivá  kompi- 
lace, již  byly  základem:  kronika  papežů  a 
císařů  římských  Martina  Poláka  čili  Opav- 
ského a  kroniky  Kosmova,  pokračovatelů, 
t.  zv.  Dalimila  a  j.  Pro  české  děj  epi  séct  ví 
kronika  N-ova  nemá  veliké  ceny.  Sám  N.  na- 
zval ji  prací  chlapeckou.  V  starších  partiích 
vůbec  jí  nelze  užívati,  v  době  od  XIV.  stol. 
jen  s  opatrností  zvláště  pro  četné  chronolo- 
gické nesprávnosti.  Pěkné  vydání  kroniky 
N-ovy  nalezneš  ve  Fontes  rerum  bohemica- 
rum  (v  Praze,  1882,  III.,  443—484)  s  kriti- 
ckým úvodem  J.  Emlera.  Tbk. 

íleplaohOT,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Tře- 
boů,  okr.  Lomnice  n.  Luž.,  fara  a  pš.  Ševě- 
tín;  81  d.,  607  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk. 

Heplaohovioe,  far.  ves  v  býv.  knížectví 
Krnovském  ve  Slezsku,  v  hejtm.  a  okr.  opav- 
ském, pš.  Skrochovice;  87  d.,  516  obyv.  č., 
36  n.  (1890),  kostel  sv.  Jana  Křt.  (r.  1257 
far.),  Itř.  šk.,  česká  rolnická  záložna  a  mlýn. 
Alod.  statek  N.  s  Jemnicí  má  253*20  ha  půdy, 
náleží  k  němu  starý  zámek  a  dvůr  v  N-cích, 
drží  Gisela  Elggeróvá  z  Frohberka.  Ve  XIII . 
a  XIV.  stol.  byla  zde  kommenda  Něm.  ry- 
tířů, potom  drželi  zboží  neplachovické  kn. 
krnovští,  z  nich  Hanuš  pustil  je  z  manství 
Martinovi  Šípovi  z  Bránice,  potom  seděli  zde 
rozliční  rodové  čeští,  konečně  koupil  N. 
r.  1798  Josef  šl.  Vaniček,  jehož  dcera  pro- 
vdala se  do  rodu  Elggerů  z  Frohberka. 

Heplatnost  v  řízen  í  trestním  v.  Zma- 
tečnost. 

HéplJnJOT  (HenjiioeBi) ,  jméno  šlechti- 
ckého rodu  ruského,  odvozuiiciho  původ 
svůj  od  bojarina  Andreje  Kooyly,  praotce 
rodů  Romanových,  Šeremetěvých,  Kolyče- 
vých  a  j. 

1)  N.  Ivan  Ivanovic,  diplomat  ruský  a 
organisátor  orenburského  kraje  {*  1693  — 
t  1773),  byl  vychován  v  námořní  akademii 
a  pobyl  5  let  na  cizích  mořích,  načež  Petr 
Vel.  jmenoval  jej  hlavním  velitelem  vŠeho 
loďstva,  staveného  v  Petrohrade.  V  1.  1721 
až  1734  byl  plnomocným  ministrem  v  Caři- 
hradě  a  účastnil  se  též  jednání  o  Bělehrad- 
ský mír  (1739).  Za  panováni  Alžběty  upadl 
v  nemilost  a  byl  vězněn,  ospravedlniv  se 
však,  stal  se  místodržícím  orenburského 
kraje,  t.  j.  nynější  gubernie  samařské,  oren- 
burské,  ufimské  a  části  Kirgízské  stepi.    Za 


196 


Neplodnost  —  Nepoliský  ze  Zachrašťan. 


lóleté  správy  své  založil  proti  Baškirům, 
Kalmykům  a  Kirgizům  Orenburg  a  70  pev- 
nosti, zřídil  kozácké  orenburské  vojsko,  pe- 
čoval o  pravidelné  zřizování  Škol  a  chrámů, 
jakož  i  snažil  se  o  rozvoj  průmyslu.  Za  něho 
založeno  28  nových  závodů  mČdiplaveckých 
a  13  železářských.  Roku  1755—57  s  malými 
ztrátami  potřel  Baškiry  a  zajal  mullu  Batar- 
mu  Alějeva,  jenž  chtěl  vzbouřiti  proti  Ru- 
sům všechen  islám.  R.  1760  stal  se  senáto- 
rem a  potom  ministrem.  Kateřina  II.  byla 
mu  velmi  nakloněna,  svěřovala  mu  za  své 
nepřítomnosti  velitelství  Petrohradu,  dopi- 
sovala si  s  ním  čile  a  ustanovila  ho  vycho- 
vatelem následníka  trůnu.  Srv.  jeho  Zapiski 
(»Otěčestvennyja  Zapiski«,  1823,  a  úplnéji 
»Rus.  Archiv*,  1871);  V.  I.  Vitěvskij,  1. 1.  N., 
věrnyj  sluga  svojego  otěčestva,  osnovatělj 
Orenburga  i  ustrojitělj  Orenburgskago  kraja 
(Kazaň,  1891);  týž,  LI.  N.,  organizátor  Oren- 
burgskago  kraja  (t.,  1894);  t;^z,  1. 1.  N.  i  Oren- 
burgskij  kraj  v  prežněm  jego  sostavé  do 
1758  g.  (t..  1889—1895). 

2)  N.  Nikolaj  Nikolajevič,  spisovatel 
rus.  (*  1851),  vzdělav  se  v  petrohradské  uni- 
versitě sloužil  při  vyslanectví  v  Mnichově, 
načež  věnoval  se  zemědělství  na  Petrovské 
akademii  a  usadil  se  na  svém  statku  v  glu- 
chovském  Újezdě  černigovské  gubernie,  kde 
získal  si  nemalé  zásluhy  o  místní  obyvatel- 
stvo selské.  Tak  založil  Školku  pro  nedo- 
spělé, rolnickou  školu  pro  chlapce  i  dívky, 
dětský  útulek  a  pomocné  bratrstvo  Kresto- 
vozdviženské  (stanovy  schváleny  r.  1894). 
Úkolem  tohoto  bratrstva  jest  vychovávati 
děti  v  křesťanské  lásce  a  víře  a  napomáhati 
spořádanému  životu  uvnitř  i  vně  bratrstva. 
Zásady  bratrské  shody  a  křesťanského  ži- 
vota N.  hlásá  i  ve  svých  spisech,  z  nichž 
jsou  hlavní:  Sovésť  (Moskva,  1881);  Áfysli  i 
sověty  iskrenňago  druga  (Petrohrad,  1882); 
Chlíb  nasuščnyj  (t.,  1883);  Čto  jest  istina 
(Lipsko,  1893);  Trudovy-ja  bratstva  a  Brat- 
skije  SOJUZY  (t.,  1893);  Christianskoje  miro- 
voiirěnije  (Berl.,  1895) ;  Vo\dvHenskaja  škola  — 
kolybelj  trudovogo  bratstva  (Petrohr.,  1894). 
Komponoval  též  několik  hudebních  skladeb, 
jmenovitě  modliteb  a  písni  s  průvodem  piana. 

neplodnost  {sterilitas)  jest  stav,  v  němž 
dvě  individua  (muž  a  žena),  spojená  po  delší 
dobu  k  docílení  potomstva,  tohoto  cíle  ne- 
dosahují. Počítá  se  na  10  manželství  1  ne- 
plodné a  mluví  se  o  neplodném  manželství, 
když  v  10  letech  nedosáhlo  potomstva.  Pří- 
čina leží  buď  v  muži  (asi  ve  čtvrtině  man- 
želství) anebo  v  ženě  a  rozeznává  se  tedy 
n.  mužská  a  ženská.  Příčiny  n-i  mužské 
jsou:  1.  Aspermie,  t.  j.  nedostatek  semene 
v  rodidlech  ženy  po  souložení  správně  vy- 
konaném. Semeno  se  ve  varlatech  sice  tvoří, 
ale  nemůže  se  pro  uzavření  neb  značné  zú- 
žení vývodů,  chamovodů,  při  souložení  vy- 
liti do' pochvy.  Takové  uzavření  neb  zúžení 
je  nejčastěji  následkem  kapavky,  někdy  po- 
ranění, zánětů  a  pod.  2.  Azoospermie,  ne- 
dostatek buněk  semenných,  spermatozoí, 
v  semeni.  Souložení  vykonává  se  zcela  správně. 


s  pravidelnými  pocity,  do  pochvy  vylévá  se 
na  jeho  konci  také  tekutina  semeni  podobná, 
ale  v  ní  scházejí  buňky  semenné,  spermat o- 
zoa,  vlastní  to  agcns  oplodňující.  3.  Oligo- 
spermie,  t.  j.  málo  spermatozoí  v  semeni, 
nebo  znetvořených,  málo  nebo  vůbec  nepo- 
hyblivých. Špatně  vyvinutých,  jest  jen  rela- 
tivní příčinou  mužské  n-i,  t.  j.  ztěžuje  oplod- 
nění. Od  n-i  mužské  třeba  rozeznávati  im- 
potenci, to  jest  nemožnost  zavedení  mužské 
pyje  do  rodidel  ženy,  čehož  příčina  jest  schá- 
zející nebo  nedostatečná  nebo  krátce  trvající 
erekce.  Impotence  má  ovšem  za  následek 
rovněž  n.  Příčiny  její  jsou  buď  v  celkových 
nemocech,  j.  v  úplavici  cukrové,  alkoholismu, 
moríinismu  aj.,  aneb  ve  vadách  ústrojí  po- 
hlavního, hlavně  varlat,  anebo  v  porušení 
innervace  a  centru  pro  výkony  pohlavní 
nebo  konečně  ve  vadách  pyje. 

N.  ženská  má  příčiny:  a)  celkové,  j.  úpla- 
vici cukrovou,  tuberkulosu,  bledničku,  pří- 
lišnou tučnost,  prudké  horečnaté  i  vleklé 
vysilující  nemoci,  b)  vady  a  nemoci  ústroji 
pohlavního,  vady  ve  vývoji,  zakrsalost,  uza- 
vření, zúženi  dělohy,  novotvary,  změny  po- 
lohy, katarrhy  a  záněty.  Z  těchto  nejčastější 
a  nejdůležitější  jest  opět  kapavka.  Tato  za- 
chvacujíc často  celou  sliznici  rodidel  od  lůna 
až  do  vejcovodů  způsobuje  hnisavý  výtok, 
krvácení,  rozšíření  a  naplnění  vejcovodů  hni- 
sem, uzavření  jich  a  tím  nemožnost,  aby  va- 
jíčka vystupovala  z  vaječníkův  a  putovala 
vejcovody  k  děloze  a  na  této  cestě  mohla 
býti  oplodněna.  Také  vaječniky  bývají  za- 
cnváceny  kapavkovým  zánětem  a  množství 
vajíček  bére  za  své,  pobřišnice  v  okolí  bývá 
zanícena  a  sídlem  rozmanitě  velikých  výpot- 
kův  a  zdrojem  mnoholetého  utrpení  a  chu- 
ravění  ženy,  jejího  předčasného  zmrzačení  a 
stárnutí.  Vůbec  je  kapavka  největším  nepří- 
telem plodnosti  manželské,  štěstí  rodinného 
a  celého  štěstí  životního.  O  tom  většina  mužů 
nemá  ponětí  a  pokládá  kapavku  za  maličkost, 
jež  sotva  stoií  za  řádné  léčení.  ZkušeněiŠí 
soudruh  bývá  často  lékařem  mladšího  svého 
kollegy.  Kapavka  přejde  ve  průběh  vleklý 
po  léta  trvaiící  s  nepatrnými  známkami,  že 
se  muž  pokládá  za  docela  zdravého  a  vstu- 
puje s  ní  do  manželství,  přenáší  nákazu  tu 
na  svou  mladou  manželku  a  silná,  kvetoucí 
dívka  stává  se  odtud  ženou  stále  churavějící, 
výtokcm  a  bolestmi  v  životě  pronásledova- 
nou, neplodnou.  Života  omrzelou,  předčasné 
stárnoucí.  Ra, 

Hepodřioe:  1)  N.,  lépe  Nepodřičky, 
ves  v  Cechách,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pŠ.  Pí- 
sek; 39  d.,  207  ob.  č.  (1890).  Ves  založena 
r.  1790.  —  2)  N.  nebo  N.  Veliké,  ves  t,; 
54  d,,  386  ob.  č.  (1890),  2tř.  Sk. 

Hepokojnloo,  ves  čes.,  v.  Zámky  Nové. 

Hepolltký  ze  ZaohraiťaA,  při  i  mění 
staročeské  rodiny  vladycké,  která  náležela 
k  rozrodu  a  erbu  Bořků  (v.  z  Miletínka). 
Prvotní  sídlo  ves  Zachrašfany  u  Bydžova. 
Petr  odtudž  dostal  r.  1436  zápisem  ducho- 
venství Nepolisy  a  žil  jeŠtě  r.  1440,  Po  něm 
následoval  syn  (?)  Mikuláš  (1454)  s  bratřím! 


Nepolisy  —  Nepominutelný  dědic. 


197 


Havlem  (1479—1486  v  Lukové)  a  Janem 
(1464  atd.).  V  tituláři  r.  1534  přip.  se  Jan, 
Martin,  Mikuláš,  Petr  a  Václav.  Jan 
dricl  v  1. 1550—1552  Váebořice,  Petr  se  přip. 
jeité  v  tituláři  vydaném  r.  1556.  V  druhé 
polovici  XVL  stol.  žili  dva  Bořkové.  Bořek 
mladší  byl  seděním  ve  Světu.  Bořek  starŠi 
seděl  r.  1567  v  Újezde,  pak  vyženil  a  manž. 
Eliškou  Voračickou  z  Pabénic  (f  1577)  sta- 
tek Kouty;  když  pak  děti  jejich  Mikuláš, 
Jan,  Johanka  a  Eliška  Kouty  r.  1597  pro- 
daly, uchýlil  se  8  3.  manž.  Kateř.  z  Ostředka 
na  Dlouhodvory,  r.  1603  koupené.  Kdy  ze- 
mřel, není  známo;  Kateřina  žila  Ještě  r.  1615. 
Ok.  r.  1620  žili  z  téhož  rodu  tři  Bořivojové 
nebo  Bořkové,  z  nichž  Bořek  nejstarší, 
jenž  r.  1628  statek  svůj  Újezd  Svatojanský 
prodal  vévodovi  Frýdlantskému,  zemřel  po 
r.  1632.  Nedlouho  potom  zanikla  rodina  tato, 
jei  nemívala  platného  účastenství  ve  veřej- 
ných bězích  (Miltner,  Privatmúnzen,  376).  Sčk, 
'^•polifly,  Lepolisy,  ves  v  Čechách, 
bejtm.  Nový  Bydžov,  okr.,  fara  a  pš  Chlu- 
mec n.  Cidl.;  128  d.,  854  ob.  č.  (1890),  fil 
kostel  sv.  Máří  Magd.,  vystavěný  ve  XIV. 
stol.  od  Tasa  ze  Skuhrova,  3tř.  šk.  a  panský 
rybník  zv.  »Nepoliský«.  Jednu  část  N-is  držel 
ve  XIV.  stol.  klášter  sv.  Jiří  a  na  té  části 
pozd^i  seděl  rod  Nepoliských  ze  Za- 
ch raš  ťan,  na  druhé  pak,  na  níž  stávala 
tvrz,  rodina  zLabouně.  V  XVI.  stol.  do- 
staly se  N.  celé  ke  Chlumci. 

vipomdřioo,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Kut. 
Hora,  okr.  a  pš.  Uhlíř.  Janovice,  fara  Košice; 
53  ď,  324  ob.  č.  (1890),  olejna  a  samota  Sa- 
mek. 

V^poalAiitelitý  dědic  jest  dle  rakou- 
ského ot>čai)ského  práva  ri4.  hlava)  ten,  je- 
muž zAstavitel  ve  své  poslední  vůlí  dědický 
podíl  odkázati  musí.  N-mi  d-i  jsou  děti  zů- 
staví telovjr,  kterýmžto  výrazem  sluŠí  roz- 
aměti  déti  a  jejich  potomky,  tedy  i  vnuky 
a  pravnuky,  a  nemá-li  zůstavitel  dětí,  jeho 
rodičové  rovněž  v  širším  smysle,  tedy  i  pra- 
rodičové. Osoby  tyto  musí  ovšem  míti  zá- 
konné dědické  právo,  a  pak  je  lhostejno, 
sda  jsou  pohlaví  mužského  či  ženského, 
zplození  manželského  či  nemanželského.  Ne- 
manželské děti  jsou  tedv  n-mi  d-i  matky 
a  tato  po  nich.  Dodati  sluli.  Že  i  adoptované 
děti  jsou  n-mi  d-i  svých  adoptivních  rodičů. 
Podíl  dědický,  který  zůstavitel  osobám  těmto 
sanechati  musí,  zve  se  povinným  podílem. 
Povinný  podíl  dětí  činí  polovici  toho,  co 
by  ze  nkona  dědily,  a  povinný  podíl  rodičů 

Íednu  třetinu  dědického  jejich  podílu  ze  zá- 
kona. Tento  podíl  musí  zanechán  býti  n-m 
d-ům  tístÝ,  to  jest  beze  všeho  omezení, 
kteréž  by  oylo  neplatno,  neb  vztahovalo  by 
se  pouze  na  to,  oč  více  zůstavitel  takovým 
dědicům  zanechal,  než  obnáší  jejich  povinuj^ 
podíl.  Odkázán  býti  může  ve  formě  dědictví 
nrb  odkazů  s  označením  jako  povinný  po- 
díl nebo  bez  takového  označení.  Ustanovení 
o  povinném  podíle  mají  význam  pouze  pro 
ten  případ,  kdyŽ  zůstavitel  učinil  poslední 
pořizcni,   a  mají  ten  účinek,  Že  v  tom  pří- 


padě, když  zůstavitel,  nemaje  zákonného  dů- 
vodu k  vyděděni  n  ného  d-e,  o  něm  ve  své 
Coslední  vůli  zmínky  neučiní  neb  výslovně 
o  vydědí,  nastupuje  dědění  proti  poslední 
vůli,  předpokládaje,  že  dědic  jest  způsobi- 
lým děditi  a  nevzdal  se  pravoplatně  svého 
povinného  podílu.  Vydědění  n-ného  d-e 
může  se  státi  výslovně  nebo  mlčky,  t.  j.  tak, 
že  zůstavitel  o  n-ném  d-i  ve  svém  posled- 
ním pořízení  vůbec  se  nezmíní.  Vždy  musí 
se  vydědění  opírati  jen  o  důvody  zákonem 
připuštěné,  kteréžto  důvody  musí  v  každém 
případě  bezv^minečně  býti  testamentárním 
dědicem  dokázány.  Důvody,  pro  které  smí 
býti  dítě  vyděděno,  jsou:  1.  když  zůstavitele 
v  nouzi  jsoucího  opustilo  bez  pomoci;  2.  když 
bylo  odsouzeno  pro  zločin  do  žaláře  doživot- 
ního neb  20letého;  3.  kdyŽ  vede  trvale  život 
příčící  se  veřejné  mravnosti.  Z  týchž  důvodů 
smějí  býti  vyděděni  i  rodiče  a  potom  i  z  toho 
dalšího,  když  vychování  zůstavitele  úplně 
zanedbali.  Dále  může  býti  vyděděn  n.  d.  též 
z  těch  důvodů,  které  i  jiného  dědice  činí 
nehodným  (v.  Dědické  právo).  Vydědění 
může  býti  zrušeno  pouze  výslovným  odvo- 
láním zustavitelovým,  kteréž  musí  se  státi 
v  té  formě,  v  jaké  se  zřizují  poslední  vůle. 
Toto  vydědění  jest  vyděděním  z  trestu. 
Vedle  toho  připouští  vsak  občanský  zákon 
vydědění  z  dobrého  úmyslu  {exheredatio  bona 
mentě).  Je-li  totiž  n.  d.  tak  zadlužen  nebo 
takový  marnotratník.  Že  jest  odůvodněna 
obava,  že  se  z  povinného  podílu  jeho  dětem 
nic  již  nedostane,  můŽe  býti  vyděděn,  ale 
potom  jeho  povinný  podíl  musí  býti  odká- 
zán jeho  dětem. 

N.  d.,  jemuž  nebyl  zůstaven  jeho  podíl, 
může  z  pravidla  žádati  jen  povinný  podíl 
neb  jeho  doplnění.  Když  však  zůstavitel  ne- 
vzpomněl v  poslední  vůli  svého  dítěte  a  lze 
prokázati,  že  mu  existence  dítěte  známa  ne- 
byla, nemusí  se  toto  spokojiti  s  povinn^^m 
podílem,  nýbrž  můŽe  žádati,  když  je  tu  více 
dětí,  stejný  podíl  s  nimi,  když  podíly  jejich 
jsou  rovny,  nebo  nejsou-íi  rovny,  tolik,  kolik 
obdržeti  má  dítě,  kterému  bylo  odkázáno 
nejméně.  Když  však  má  zůstavitel  jediného 
n-ného  d-e,  o  kterém  neví,  anebo  když  se 
bezdětnému  zůstaviteli  po  zřízení  poslední 
vůle  narodi  n.  d.,  o  němž  se  v  poslední  vůli 
zmínka  nestala,  zrušuje  se  tím  celá  poslední 
vůle,  a  jen  některé  odkazy  zůstanou  v  plat- 
nosti. Když  zůstavitel  v  poslední  vůli  ne- 
vzpomněl rodičů,  mohou  tito  žádati  vždy 
jen  povinný  podíl. 

Práva  n-ného  d-C;  který  zemřel  před  zů- 
stavitelem,  přecházejí  na  jeho  potomky.  ByMi 
však  tento  v  poslední  vůli  výslovné  vydě- 
děn, mohou  potomci  jeho  žádati  vždy  jen 
povinný  podíl. 

Povinný  podíl  vypočte  se  z  čisté  pozůsta- 
losti, bez  ohledu  na  odkazy  a  jiná  nařízení 
zůstavitelova.  Pouze  dluhy,  které  tu  byly 
ještě  za  života  zůstavitelova,  se  odečtou. 
Ke  zřízení  jeho  musejí  pak  poměrným  dílem 
přispčti  všichni  ostatní  dědicové  a  legatáři. 
Naproti  tomu  vpočte  se  do  povinného  po- 


Nepomuk. 

.  d.  odkaiem   neb  jiným '  kapli,  která  r.  1636  zalolena  oa  miste,  kde 
elov$m  skutečné  z  poiů-  se  podle  povésti  narodil  sv.  Jan,  přikoupil 
stálosti  obdríci.    Dále  vpočte  se  do  povin- 1  r.  1(148  dva  sousední  domy,  aby  tu  vystavél 


nafiienim  zflsravitelov$m  skutečné  z  poiů-  se  podle  povésti  narodil  sv.  Jan,  přikoupil 
stálosti  obdrícl.  Dále  vpočte  se  do  povin- 1  r.  1(148  dva  sousední  domy,  aby  tu  vystavél 
ného  podílu,  co  zůstavíte!  za  iiva  dal  dceři '  kostel.    Úmysl  ten  provedla  vdova  Lidmila 


nebo  vnučce  vĚnem,  co  dal  synovi  neb  vnu-  roz.  Kavkovna  i  Říčan  a  posvétila  nový  ko- 
kovi výbavou  neb  k  dosaíeni  úřadu  neb  ,  stel  av,  Janu  Křtiteli,  Po  ohni  r.  168ti  lase 
ifízcni  iivnosti,  a  dále  také  to,  co  zaplatil  r.  1688  obnoven  a  v  1.  1734—1736  vystaven 
zůstavitcl  na  dluzích  svého  zletilého  ditéte.  na  jeho  místě  skrze  Adolfa  Bernarta  (  MV' 
U  rodičQ  se  záloha  na  výživu  vpočitá  jen  >  tíníc  nový  kostel,  který  posvícen  sv.  Janovi 
tehdy  do  povinného  podílu,  kdyí  neálo  o  zá- 1  Nep.  V  1.  1593,  1686,  ITll  Trpělo  mésto  po- 
konnou  poviinost  k  výiivě  nebo  pouhou  !  iiry.  Kostel  sv.  Jakuba,  od  Šternberků  rotái- 
átédrost.  N.  d.,  který  jest  ze  zákonných  dů-  <  feny,  r.  1T86  zrušen  a  fara  (dékanství)  přcne- 
vodů  vyloučen  z  povinného  podílu,  musí  sena  ke  kostelu  sv.  Jana.  Kostel  sv.  Jakut» 
Přes  to  tíbdrletj  nutnou  výiívu.  Maníel  byl  skladíilěm  al  do  r.  1857,  kdei  skrze 
n-ným  dem  není,  avjak  i  on  má  nárok,  j  Tomáše  SI.  i  Puulacheru,  krajského,  ne- 
kdyí  oĎ  nijak  z  pozůstalostí  postaráno  není,  i  malým  nákladem  obnoven;  r,  1800  zase  znova 
na  nutnou  výiivu  aí  do  o;>čtovného  sfiatku.  I  vysvéceu.  Od  r.  ISSO  jest  N.  sídlem  c.  k. 
Toto  právo  viak  nepřísluší  manielu  vlastní '  úřadův.  R.  1531  narodil  se  lu  David  Cri- 
vinou  rozvedenému,  HIr.      !  nitus   (v.  t.).   Sík.   —   3)   N.,  shvný  nékdy 

Nspomok:    1)  N,,    Nepomuky,    kdysi  i  klášter,  jehoi  zříceniny  a  památky  uzříti  tte 
i  Pomuk.  mésto  a  dékanství  v  hejtm.  pfe-   ve  vsi  Klášteře  blíle  mésta  N-a  a  pod  lám- 
Šlickém,  při  stanici  íelcz,  dráhy  z  Plzně   do    kem  Zelenou  Horou.  Klášter  zaloícn  r.  1144 
Protivína;  má  2S2  d.,  2214  ob.  c.  (1890).  sta-   pro  řád  cisterciácký  a  osazen  mnichy  t  Ebr- 
robylý  děkan,  kostel  sv.  Jakuba  s  hrobkou    achu.    Z  prvních  opatů   známi  jsou  r.  1176 
hr,  Šternberků  stával  ve    vsi    Přesanicfch    Kunrat,   r.   11S9   Heřman,   r.   1219   Hanmut, 
{ve  XIV.  stol.  farní);  ,')tř.  Sk.,  mést  Škola  chlap,  i  ok.  r.  1240  neb    1250   Berengar  (Bertrand?), 
(spravuje  řád  piaristů),  obec.  Stf.  šk,  div.,  ItF.    r.  ]252Pertolt,  který  vyslal  kolonii  do  2ďáru. 
aoukr.  íid.  Sk.,  klá-    r,  1262Gcbhart,  ok.  r.  1277— 1299  Jan,  r.  1313 
ster  piaristů  s  ko- 1  Ingbrant.  Ti  rozsáhlé  lesnaté  véno,  které  jim 
stelem    sv,  Josefa,  j  neznámý  zakladatel  věnoval,  pilné  vzdělávali 
■.kostel      sv.     Jana,  I  a   méstv.    městečky    a    vesnicemi    osazovali, 
Išpitál,  lékárna,  okr.  I  tak  ie  N.  ve  XfV.  atol.  náleíel  k  nejbohat- 
li  soud,  financ,  stráž,    Sím  kláSterům.    I  v  témie  století  a  v  násle- 
Ičetn.    stanice,  ho-   dujícím  přibývalo  jméní  darováním  a  odkazy, 
I  spodářská  záloina,    Ok,  r,  1350  následoval  Ebrhart  opat.  jení  asi 
Jpš,,  telegrar.2pivo-    r.  1356  zemřel,  potom  opaiové  Jindřich  (1356 
/  vary, výroba  dehtu     až  1362),  Heřman  (1363—1367),  Jarloch  (1371 
'octa    a   dřeveného,  aíl393),lindřich(1396-1408),Gotfryd(lélař), 
uhlí  a  nékohk  vý- .  Arnolt  (1412—1424),    PosletinE  z  nich  z  ne- 
ročnich  trhů.  Erb' známých  pFiČin  se  zadlužil.  Ma  jaře  r.  1420 
méstský   (vyobraz,    přibyli  sem   bratří  TáborSti   a  kíáStcr  vypá- 
č.  2874.)  v  modrém    lili   (2S.   dubna).    Nežh   se  to   stalo,    uprchlí 
C  2874.  Znak  míiu  Nepomuku.  Štítě,    na    zeleném  I  Opat  a  mniši,  pojavSe  s  sebou  všechny  draho- 
zpodku  stfíbr.  ko- ■  cenné  věcí,  a  uchýlili  se  do  Ebrachu.   VeS- 
stel  s  cihlovou  střechou;  v  průčelí  kostela   keré  klášterství  zapsáno  r.  1420  Bohuslavovi 
obraz  P.  Marie  s  Jezulálkem.  reá.        a    Hynkovi     bratřím     ze    Švamberka,     kteří 

N.  založen  nepochybné  od  opatův  kláStcra  k  ochraně  jeho  na  Zelené  Hoře  nad  kiášte- 
téhož  pojmenováni  a  byl  ok,  r.  1250  trho-  rem  založili  brad.  Opat  Arnolt  zdržoval  se 
vou  vesnicí.  Vysazeni  za  mésto  stalo  se  buď.jeSté  r.  1424  v  Cechách.  Zanechavše  listy 
na  konci  XIIl.  nebo  počátku  XIV.  stol.  Při  v  Ebrachu  (cenné  věci  tuším  z  nouze  pro- 
znložení  povstal  kostel  sv.  Jakuba  s  farou,  tráveny)  živořili  někteří  mniSí  z  milosti  zá- 
Ok.  r.  1350  narodil  se  v  Nuce  sv.  Jan  Nepo-  pisných  držitelů.  Tento  malý  tbot  řídili 
mucký  (v.  Jan  6).  Po  zruSenf  kláStera  patřil  i  r.  1463  Kunrat  probošt,  později  Linhart  opal 
N.  k  Zelené  Hoře.  Obyvatelé  doslali  teprve !  (pfed  r.  1472),  r.  1481  Vavřinec,  r.  1526  Volf- 
r.  1464  nadání,  aby  mohli  o  statcích  svých  gang,  držíce  z  bývalého  bohatého  kláSterství 
říditi,  což  potvrzeno  i  od  krále  (1465)  a  při  i  dva  pusté  dvory  a  tři  vesnice  (ještě  r.  1560). 
tom  jim  povolen  první  výroční  trh.  Od  po- '  Jak  se  zdá,  ani  v  bývalém  klášteře  nebydlili, 
eátku  XVI.  stol,  nabývala  obec  i  dédin  a  od  na  jehož  místě  již  v  XVI.  stol.  stála  ves  Klá- 
Adama  ze  Šternberka  přidáno  jí  r.  1540  na  Ster.  Aby  pak  po  dédičném  prodání  klášter- 
svobodách.  Od  r,  1584  bylo  mésto  rozděleno  štvi  pánům  ze  Šternberka  všechna  nadéjc  na 
ri  patřilo  ke  dvěma  dílům  Zelenohorským,  i  obnoveni  kláštera  byla  zničena,  vyslán  r.  1583 
R.  1606  nabyli  obyvatelé  polovice  zase  práva  I  komorní  rada  Sebold  z  Plavná  do  Ebrachu 
pivo  vařiti,  jehož  se  byli  před  tím  sami  j  a  tu  mu  na  rozkaz  císařův  odevzdáno  15  bull 
vzdali.  Práva  jednotlivým  polovicím  v  1.  1606  papežských,  17  českých  a  196  latinských  li- 
az 1638  uď^lovaná  rozšířena  od  FrantiSka  stův  a  3  urbáfe.  Tento  znamenitý  poklad  pi< 
Matiáše  ze  Šternberka  na  celé  město,  kdyŽ  I  semnictvi  odvezen  z  Ebrachu  a  od  té  doDy 
roidělení  na  polovice  přestalo.  Týl  pán  ke  '  se  pohřešuje  prese  všechna  usilovná  pátráni. 


Nepomuky  —  Nepos. 


199 


Když  po  r.  1620  Ferdinand  II.  štědrou  rukou 
duchovenství  obnovoval  a  rozšiřoval,  nebylo 
jii  nikoho,  kdo  by  byl  mluvil  za  zaniklý  klá- 
šter, a  také  by  to  proti  katolickým  držitelům 
Zelené  Hory  nebylo  plátno  bývalo.  Z  nedo- 
statku pametf  nelze  nic  souditi  o  důležitosti 
klištera  tohoto  pro  vědy  a  umění.      Sčk, 

Okres,  soud  má  204*30  frm*,  2537  d., 
17.130  ob.  č.,  2  n.,  ze  17.136  obyv.  přitom.: 
16.9S4  katol..  152  žid,,  z  těch:  8326  mul, 
8810  žen.  (1890).  —  3)  N.,  ves  t.,  hejtm.  C. 
Badéjovice,  okr.  Trhové  Svinv;  20  d.,  172 
ob.  č,  (1890),  popi.  dvůr  zv.  »Nový  Dvůr*  a 
myslivna.  —  4)  N.,  ves  t ,  hejtm.  Domažlice, 
v.  Capartice.  —  5)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Mi- 
levsko, v.  Neponek.  —  6)  N.  Nový,  Za- 
lány, Žalany,  Nová  Ves,  víska  t.  u  St. 
Rožmitálu,  hejtm.  Blatná,  okr.  Březnice,  fara 
SL  Rožmitál,  pš.  Rožmitál;  6  d  ,  35  ob.  Č. 
(1890).  —  7)  N,  Starý,  ves  t.;  93  d.,  467 
ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.,  mlýn,  myslivna  >Ne- 
pomucká«. 

V^pomnlcy:  1)  N.  v  Čechách,  v.  Nepo- 
muk. —  2)  N.,  Nepomuk,  ves  t.,  hejtm., 
okr.  a  pS.  Lanškroun,  fara  Čermná;  27  d., 
177  ob.  č.  (1890),  Itř.  ák. 

S)  N.,  Veselí,  veska  na  Moravě,  hejtm. 
Daace,  okr.  Telč,  fara  a  pš.  Stará  Říše; 
12  d.,  53  ob.  č..  4  n.  (1890). 

V^pomyil  (Púmeisl),  městečko  v  Čechách, 
▼  hejtm.  a  okr.  podbořanském,  má  171  d., 
1104  ob.  n.  (1890),  farní  kostel  sv.  Mikuláše 

(v  době  předhu- 
sitské far.),  4tř. 
šk.,  pš.,  četn.  sta- 
nici, 3  mlýny  a  ně- 
kolik výročních 
Irhův.  Alod.  pan- 
ství (2503-56  ha)  se 
starobylým  zám- 
kem, dvorem  a 
ovčínem  drží  Te- 
rezie hr.  Hcrber- 
šteinová.  Jméno 
N.  ukazuje  na  vel- 
mi staré  založení 
místa  tohoto.  Kdy 
N.  na  mčsto  po- 
výšena, neznámo, 
ale  r.  1718  Karel  Vl.na  přímluvu  kn.  z  Dietrich- 
Itcina  povýšil  ji  opět  na  městečko  s  měst. 
f-rbcm  (vyobraz,  č.  2875.):  v  modrém  štítě 
stříbrná  městská  zeď  s  otevřenou  branou, 
nad  niž  vytékají  xe  tří  střílen  na  tři  strany 
prameny ;  za  branou  dvě  včŽe,  mezi  nimi 
obraz  sv.  Mikuláše.  Původní  tvrz  vystavěli 
tu  asi  pánové  z  GutŠtcina,  kteří  zde  seděli 
do  r.  1589,  načež  po  sirotcích  Jindřicha  z  Gut- 
itriaa  koupili  N.  bratří  ze  Štampachu.  Krí- 
itof  Abraham  Štampach  ryt.  ze  Štampachu 
pro  své  účastenství^  ve  vzpouře  stavů  čes. 
odsouzen  ke  ztrátě  všeho  jmění;  N.  od  král. 
komory  zabrána  a  prodána  (r.  1623)  cizozemci 
Heřmanu  svob.  p.  z  Kvestcnberka.  Jeho  dcera 
provdala  se  za  Gundakara  zDietrichšteina 
(v.  t.)  a  N.  později  mu  odkázala.  Dietrich- 
iteinové  seděli  zde  do  svého  vymření  (1825), 


č.  2S75.  Znak  mést.  Ncpom>iIc. 


načež  následovala  rodina  Hcrberšteinův.  Bý- 
valý hrad  zpustl  již  v  XVI.  stol. 

neponek,  Nepomuk,  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Milevsko,  okr.  Bechyně,  fara  a  pošta 
Chrášfany;  má  i  s  Karlovem  40  d.,  236  ob. 
č.  (1890). 

Vepos  Cornelius,  římský  dějepisec,  po- 
cházející ze  sev.  Itálie  (snad  z  Ticina,  nyn. 
Pavie).  Žil  mezi  r.  94—24  př.  Kn,  byl  tedy 
vrstevníkem  Ciceronovým.  S  ním  jakož  i  s  At- 
tikem  a  s  básníkem  Catullem  stýkal  se  v  Ří- 
mě hojně  a  udržoval  s  nimi  trvale  poměr 
přátelský,  ba  důvěrný.  Veřejného  života  se 
neúčastnil,  nýbrŽ  trávil  život,  jsa  dosti  zá- 
možný, v  soukromí.  Zanášel  se  tu  hlavně 
spisovatelstvím.  Vedle  některých  básní  ero- 
tických jsou  Chronica  (o  třech  knihách), 
stručný  to  nástin  všeobecných  dějin,  jeho 
nejprvnějším  spisem.  Dále  zdá  se,  že  napsal 
zeměpisné  dílo.  Ostatní  spisy  jevily  po  způ- 
sobe Varronově  zálibu  ve  věcech  kulturné- 
historických  a  v  životopisectví  moralisují- 
cím.  Tak  bylo  tomu  v  jeho  pěti  knihách 
spisu  Exempla,  kde  podány  byly  Římanům 
vzory  dávných  mravův  a  starořímské  zacho- 
valosti  (viVfi/5),  tak  i  v  posledním  a  nejobtíž- 
nějším díle  de  viris  illustribus  (o  slavných 
mužích),  skládajícím  se  nejméně  ze  16  knih. 
Byla  to  sbírka  biografií  pořádaných  dle  jed- 
notlivých odborův,  a  to  tak,  že  v  každém 
tom  odvětví  jednáno  bylo  nejprve  o  cizin- 
cích, potom  v  druhém  oddíle  o  Římanech. 
Vyloženo  tu  bylo:  1.  o  králích,  2.  vojevůd- 
cích, 3.  státnících,  4.  řečnících,  5.  básnících, 
6.  filosofech,  7.  dějepiscích,  8.  grammaticích. 

{cŽto  každé  z  odvětví  těch  činilo  po  2  kni- 
tách,  bylo  tu  úhrnem  16  knih,  z  nichž  liché 
jednaly  o  Římanech,  sudé  o  cizincích.  Z  toho 
zachována  iest  nám  kniha  o  vynikajících  vůd- 
cích cizích  (de  excellcntibus  ducibus  extera- 
rum  gentium),  obsahující  23  životopisy;  nad 
to  máme  z  díla  jmenovaného  dva  životopisy, 
Catonův  (t.  j.  Catona  Staršího)  a  Attikův, 
z  knihy  de  historicis  Latinis.  Ovšem  authcn- 
tičnost  knih^  >o  vynikajících  vůdcích  národů 
cizích«  není  zcela  nepochybná.  Neboť  spisek 
ten  jest  zachován  vlastně  pod  jménem  jaké- 
hosi Aemilia  Proba  z  doby  císaře  Theodo- 
sia  (kterého,  není  jisto),  a  teprve  od  O.  Gi- 
fania  r.  1566  přisouzen  byl  z  různých  dů- 
vodů Corneliu  N-otovi,  v  čemž  největší  čásf 
badatelů  nyní  arci  se  shoduje.  Ale  jsou  do- 
sud vážní  učenci,  kteří  jsou  odchylného  mí- 
nění a  spisku  toho  N-otovi  nepřikládají,  a 
to  z  příčin  jednak  věcných,  jednak  formál- 
ných.  Jsouť  v  něm  různé  vážné  omyly  a  ne- 
správnosti historické,  sloh  leckdy  nedbalý  a 
vadný,  mluva  vůbec  dosti  nepřesná,  jinak  vyni- 
kají však  životopisy  ty  prostotou  a  jednodu- 
chostí, přehledností  a  jasností,  jakož  i  vlíd- 
ným a  vřelým  posuzováním  skutkův  i  osob.  — 
Hlavní  vydání  jest  Nipperdeyovo  (v  Lipsku, 
1849,  po  druhé  vyšlo  v  Berlině  péčí  D.  Lupa 
1879).  RN. 

Vepos  fulius,  císař  západořímský  (472 
až  480^.  Po  strýci  svém  Marcellinovi  zdědil 
r.  468  vládu  nad  Dalmácií  a  byl  od  východo- 


200  Nepos  —  Nepotismus. 

římského  císaře  Lva  I.  r.  472  jmenován  cí-  středku  donucovacibo,  jednak  trestu  pro 
sařem  zapadni  říše  proti  usurpátorovi  Gly- ,  n.  —  Processni  n-i  mohou  dopustiti  se  i  jiné 
ceríovi.  Zmocnil  se  opravdu  Itálie  a  Gallie,  osoby  než  obviněný,  a  lze  potom  proti  nim 
ale  byl  po  krátké  vládě,  nenalézaje  dosta- '  užiti  prostředků,  jež  rovněž  mají  zároveň 
tečné  opory  u  byzantinského  loďstva,  r.  475  povahu  trestu  pro  n.  Tak  má  se  véc  při 
z  Ravenny  a  Itálie  od  patricia  Oresta  vypu-  prostředcích,  jimiž  na  někom  vymáhá  se 
zen.  Po  několik  let  pak  ještě  vládl  v  Dal-  splněni  povinnosti  ediční  (v.  Edice) 
macii  a  Jižní  Gallii,  zachovávaje  titul  císař-  nebo  povinnosti  svědecké  nebo  z  na* 
ský,  zatím  co  se  byl  v  Itálii  vrchní  moci|lecké  (v.  t).  -rch. 

zmocnil  Odoaker.  N.  snažil  se  stále  při  tom  Vepostřelovaný  kout  n.  úhel,  mrtvý 
dosáhnouti  zase  ztraceného  císařství  pomocí  k.  n.  ú.  (něm.  unbestrichener  o.  todter  Min- 
vých.  cis.  Zenona  a  mírným  vyrovnáním sOdo-  kef)  sluje  v  hradebnictvi  ve  smysle  vodo- 
akrem,  zahynul  však  úkladnou  vraždou,  na-  rovném  Kout  před  vyčnívajícími  rohy  na- 
strojenou osobními  nepřáteli,  u  Salony  r.  480.  sypu,  kam  obráncům  nelze  rovně  stříleti 
Vepos,  bisk.,  viz  Nepotiáni.  s  předprsně,  se   které  se  střílí  jen  přímo 

Vepoiáašiiost  v  řízení  trestním. Starší  před  sebe.  Nedostatku  tomu  v  dobách  před 
řízení  inkvisiční,  uznávajíc  povinnost  obvi- ,  vynálezem  prachu  střelného  odpomáhaly  ve 
něného  přiznati  se  a  pokládajíc  toto  přiznání  hradební  zdi  věže  před  ni  vyčnívající  a  od 
za  hlavni  účel  všeho  řízení,  vymáhalo  na  ob-  onoho  času  pomáhají  bašty  a  v  těchto  boky. 
viněném  splnění  této  povinnosti  i  prostředky  N.  č.  mrtvý  prostor  {unbestrichener  o.  toa» 
donucovacími,  zejména  torturou.  Když  tor-  ter  Raum)  sluje  ve  hradebnictvi  ve  smysle 
tura  byla  zrušena,  zastupovalyr  její  místo  tak  svislém  prostor,  kam  obránce  s  předprsně 
zv.  tresty  pro  n.  Takovými  tresty  stíhají  nemůže  stříleti  dolů  přímo,  tudiŽ  hlavně 
D^  př'  §§  ^09.  a  110.  obecného  řádu  soud.  '  ve  příkopě.  Tomu  nedostatku  obrany  pomá- 
krimináíního  Josefa  II.  z  r.  1788  obviněného,  hájí  coffry  (v.  Coffre),  výběžky  to  zděné 
kterÝ  dělá  se  na  mysli  pomateným,  nebo  nebo  kolové  (palissádové),  umístěné  ve  při- 
zdráná  se  odpovídati,  nebo  dopouští  se  pa-  kopě  na  vyčnívajících  úhlech  násypu  a  opa- 
trných lží.  Podobná  ustanovení  obsahují  také  třené  prŮstřelnicemi  na  postřelováni  přikopu 
ieště  §§  363.-365.  I.  d.  rak.  zák.  tr.  z  r.  1803.  i  podél  escarpv  hradby.  FM, 

V  reformovaném  říz.  tr.  zásada  obžalovací  VepotUu&l  slula  sekta  blouznivců,  kterou 
nedopouští,  aby  obviněný,  který  jest  tu  pře-  založil  Nepos,  egyptský  biskup  v  krajině 
devšim  stranou  processni,  k  výpovědi  vůbec  j  Arsinois,  snad  z  města  Arsinoě.  Přiznával  se 
anebo  ku  přiznání  zvláště  mohl  býti  donu-  k  chiliasmu,  t.  j.  očekával  tisíciletou  říší 
cován;  tresty  pro  n.  ve  smysle  těchto  zá-  '  Kristovu  zde  na  zemi,  v  níž  by  věřid  poži- 
konů  starších  nemají  tu  místa.  Avšak  i  v  ny- 1  váli  1000  let  pozemských  blaženosti  pod  vlá- 
nějším  řízení  obviněný  má  rozličné  povinno- 1  dou  MessiáŠovou,  a  vydal  spis  *íkhyxog  rcov 
sti  processni,  jejichžto  splněni  může  na  něm  dXXriyogiaz^v^,  kde  vyvracel  Origena  a  jeho 
býti  vymáháno  prostředky  donucovacími,  jež  <  školu,  kteří  ona  místa  v  Písmě  obrazně  a 
mohou  zároveň  míti  povahu  trestu  pro  n.  |  ne  slovně  vykládali  jako  on.  Po  jeho  smrti 
Sem  náleží  rozkaz  postavovací,  jenž  vy-  !  odtrhli  se  jeho  stoupenci,  majíce  v  čele  kněze 
dává  se  na  obviněného,  jestliže  byv  obeslán  |  Coraciona,  od  mateřské  církve  alexandrijské, 
k  soudu  nepřišel,  aniž  oznámil  dostatečných  Však  sv.  Dionysius  Veliký,  biskup  alcxan* 
příčin  omluvných  (§  174.  ř.  tr.  z  r.  1873),  a   drijský,  odebral  se  r.  254  do  krajiny  arsi- 


některých  případech  vazba  (§§  182.  a 
191.).  Mimo  to  náš  tr.  ř.  obsahuje  zvi.  mimo- 
řádné řízení  pro  n,  (neboli  říz.  ediktové, 
donucovací,  §§  422.-426.),  jež  k  žádosti 
žalobcově  má  býti  zavedeno  proti  obvině- 
nému —  předpokládajíc,  že  jest  zdejším  stát- 
ním příslušníkem:  1.  když  mu  po  pravoplat- 
ném již  vydáni  v  obžalovanost  nebylo   lze 


nojské,  svolal  tamější  kněze  na  poradu  a 
svou  moudrosti  a  opatrností  dovedl  toho, 
že  Coracion  a  jeho  stoupenci  uznali  svůj  blud 
a  odřekli  se  ho.  Všeobecný  sněm  církevní  II., 
Konstantinopolský  I.  r.  381,  zavrhl  nepřímo 
chiliasmus  slovy  v  symbolu  >jehož  (t.  j.  Syna 
Božího)  království  nebude  konce*.  Dr,  Kr. 
Vepotianiui  Flavíus,  římský  císař,  syn 


pro  jeho  nepřítomnost  dodati  obsilku  k  hlav- 1  Eutropic,  dcery  Konstantina  Vel.  Zmocnil  se 
nimu  přelíčeni;  nebo  2.  když  byla  sice  do- 1  r.  350  Říma  proti  Magnentiovi,  byl  však  po 
tčená  obsilka  obviněnému  ještě  řádně  do-  vládě  sotva  třicetidenní  přemožen  a  zabit, 
dána,  avšak  hlavni  přelíčení  nebylo  lze  za-  '  NepotismiUl  zove  se  užíváni  veřejné  moci 
vésti  nebo  dále  konati  v  jeho  nepřítomnosti.  I  k  povyšování  vlastního  příbuzenstva.  Jméno 
K  této  žádosti  soud  v  vdá  veřejnou  vyhlášku  vzniklo  z  latinského  nepos  (synovec,  sestře- 
(edikt),  jíž  obžalovaného  vyzývá,  aby  v  urči-  nec)  a  užíváno  ho  speciálně  nejprve  pro 
té  lhůtě  k  soudu  se  dostavil.  Uposfechne-li  i  zvyk,  zahostivší  se  u  papežův,  počínaje  od 
obviněný  vyzváni,  koná  se  proti  němu  další ,  Kalixta  III.  (1455—58).  Renaissanční  pape- 
řízení  způsobem  pravidelným,  t.  j.  nařídí  se  '  žové  snažili  se  všemi  prostředky  zjednati 
proti  němu  hlavní  přelíčení.  Prošlali  však  >  svým  příbuzným  statky  světské  a  duchovní, 
ustanovená  lhůta  marně,  jest  na  radní  ko-  \  kterážto  snaha  je  zavedla  ke  mnohým  proti- 
raoře,  aby  k  návrhu  žalobcovu  se  usnesla,  církevním  skutkům.  Z  papežských  nepotův 
že  se  obviněnému  po  dobu  nepřítomnosti  |  doby  té  zvláště  vynikli  Borgiové  za  Alex- 
zapovídá  vykonávati  práva  státního  občana.  \  andra  VI.,  Rovere  za  Julia  II.,  Medicejšti  za 
Tento  výrok  má  rovněž  povahu  jednak  pro-   Lva    X.   a    Klimenta   VIL,    Farnesové    za 


Neppendorf  —  Nepříslušnost  soudní.  201 

Pavla  IIL  V  Papežském  státě  XV.  a  XVI.  st. ,  je2  před  ně  nepatří.  Co  ae  týče  provedení 
Dcby]  však  n.  pouze  zlořádem,  nýbrž  i  důle- 1  té  zásady,  nutno  rozeznávati : 
iitou  formou  státní  správy,  ježto  papež,  cír- '  A,  Řízení  sporné.  Již  dle  starých  záko- 
kevoí  vládou  zabavený,  neiéastěji  delegoval .  nův  processních,  zejména  dle  jurisdikční 
veškeru  světskou  moc  v  Církevním  státě  ně- 1  normy  z  r.  1852,  měl  soudce  povinnost  zkou- 
kter^  ze  svých  příbuzných,  nejčastěji  kar-  seti,  zda  je  k  sporu  tomu  povolán.  Nové 
dinálovi  nepotovi,  z  kteréhožto  úřadu  vyvi-  processní  zákony  z  1.  srpna  1895  ukládají 
Qul  se  potom  v  XVII.  stol.  státní  sekre-  |  soudu  měrou  značně  širší  než  právo  dosa- 
tariát.  vadní  za  povinnost  dbáti  příslušnosti  své  a 

Va^pendorf  (maď.  Kis-Torotiy,  rumun.  |ji  zkoušeti,  vedle  toho  ovšem  zůstavujíce 
Turmtsor)t  obec  v  nagy-szebenském  okr.  si- '  i  stranám  vytýkati  n.  soudu,  který  záležito- 
bióské  župy  v  Sedmihradech,  má  (r.  1890)  ,  sti  se  ujal,  a  domáhati  se  výroku  soudního 
415  dom&v  a  2297  ob.,  z  nichž  1842  Němci,  o  příslušnosti.  Při  tom  přihlíží  právo  nyní  plat- 
441  Rumun  a  11  Maďarů,  řecko-orient.  a  |  né  i  k  tomu,  by  co  nejvíce  zabránilo  náklad- 
evangel.  luther.  farní  kostel  a  je  stanicí  trati ,  němu  a  dlouhému  jednání  o  příslušnosti  a 
Síbift-Alvincz  uherských  státních  drah.  Oby-  I  ušetřilo  útrat  i  ztráty  času,  jež  bývá  spojena 
▼atelstvo  zabývá  se  polním  hospodářstvím,  s  rozhodováním  o  těchto  otázkách.  Co  do 
dobytkářstvim  a  mlékařstvím,  zásobujíc  sou-  jednotlivostí  nutno  vzpomenouti  tohoto  : 
•cdní  město  Si biň  máslem,  mlékem  a  sýrem.  I.  Zkoušení  příslušnosti  soudcem.  Dle 
R.  1734  přesídleno  sem  několik  set  prote-  I  zákonů  processních,  zejména  dle  nové  juris- 
stants^ýcn  kolonistů  ze  Štýrska,  Salcpurska  dikční  normy  (ze  dne  1.  srp.  1895,  č.  111  ř. 
a  Hor.  Rakous,  kteří  —  Landlerové  zvaní  —  I  zák.^  má  soudce  stolice  prvé  zkoumati  svoji 
od  původního  sasíckého  obyvatelstva  až  na  příslušnost  především  hned  při  vyřízeni  ža- 
dnešní  dobu  v  kroji,  zvyklostech  a  způsobu  I  loby.  Za  základ  tohoto  svého  zkoušeni  klade 
života  rázovitě  se  rozeznávají.  DkL     \  tvrzení  žalobní,  avšak  není  vázán  jen  na  tento 

VmpitAúhoVf  Nepracho  vy  i  Nepro- 1  podklad,  nýbrž  může  přihlížeti  ke  všem  jiným 
chovy,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Klatovy,  okr.  okolnostem,  jemu  odjinud  známým,  ba  pochy- 
Planice.  fara  Technice,  pŠ.  Stříbrné  Hory;   buje-li,  že  cena  předmětu  sporu  žalobcem  nad 


32  d.,  275  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr,  mlýn  a 
xHceniny  b^v.  tvrze,  na  níž  roku  1527  seděl 
Petr  Zmrzhk  ze  Svojšína. 


500  zl.  udaná  nedosahuje  500  zl.  a  že  soud 
sborový,  u  něhož  byla  žaloba  podána,  jest  pří- 
slušným, musí  dokonce  i  z  moci  své  úřední 


V^pHJOv:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm. !  zavésti  vhodná  šetření,  by  zjistil  cenu  před- 


a  okr.  Příbram,  fara  a  poŠta  Dolejší  Hbitý; 
24  d..  161  ob.  č.  (1890).  —  2)  N.,  víska  t., 
hejtm.  Sedlčany,  okr.,  fara  a  pš.  Sedlec  na 
ÓT,;  5  d.,  88  ob.  č.  (1890),  popi.  dvoreček  a 
opodál  Boučí,  venkovský  statek. 

V«př«Táska|   Nepřevaz,   Nepřeváz- 
ky»  Nepři  vaze  ves,  ves  v  Čechách,  hejtm., 


metu  sporu  a  přesvědčil  se  tak  o  své  pří- 
slušnosti. Bylo-li  již  řízení  o  žalobě  zahájeno, 
nesmi  si  jiŽ  soud  všímati  oné  n-i,  která  spadá 
v  meze  dovolené  prorogace.  Avšak  n-i  meze 
tyto  překračuiíci,  tedy  n-i  záležející  v  tom, 
že  buď:  a)  záležitost,  které  se  ujal,  vůbec 
před  řádné  soudy  rakouské  nepatři,  nebo 


okr.  a   pš.    Ml.    Boleslav,   fara   Dobrovice ;  |  6)  Že  dovoláno  se  soudu  okresního,  ačkoliv 
61  d.,  462  ob.  č.,  4  n.  (1890),  2tř.  Šk.  a  popi.  jde   o   záležitost  vyhrazenou   soudu   sboro- 


dvůr. 
VepřlÓetnost  v.  Příčetnost 
Vtpřimá  daň  v.  Daň  nepřímá,  str.  932. 


vému,  nebo  c)  že  zakročil  soud  sborový  ve 
věci  přikázané  soudům  okr.,  nebo  konečně 
d)  že  jedná  soud  kausálni  (horni,  obchodní, 


V^přiflluiaost  soadni  čili  inkompe-  námořský),  ač  záležitost,  o  kterou  jde,  spadá 
tence  soudní.  Různost  a  četnost  soudů  v  obor  pravomoci  obecné,  má  dbáti  vždycky, 
k  výkonu  soudnictví  ve  státě  ustanovených  ;  i  po  zahájeni  sporu,  a  poznal-li  ji,  ihned 
nezbytně  s  sebou  nese,  že  veškerá  působ- 1  zdržeti  se  dalšího  řízeni  v  záležitosti  oné  a 
oost  soudům  vůbec  přikázaná  dle  určitých  zrušiti  řízení  již  provedené.  Neučinil-li  tak, 
zákonných  předpisů  jest  rozdělena  mezi  jed- '  může  i  má  stolice  druhá  i  třeti,  která  vyři- 
notlivé  druhy  soudů  a  Že  každému  jednotli-  zujíc  nějaký  opravný  prostředek  stranami 
vému  soudu  v  tom  kterém  druhu  přidělen  podaný  zjistí  nedostatek  onen  ať  k  výtce 
jest  určitý  okrsek  místní.  Souvisle  s  tím  na-  stran,  af  z  povinnosti  své  úřední,  vysloviti 
Hieno  jest.  Že  jen  ten  soud  té  které  záleži-  n.  soudu  i  zrušiti  celé  řízení  již  provedené, 
losti  právní  (sporné,  nesporné,  trestní)  ujati ,  Byl- li  však  již  spor  pravoplatně  ukončen, 
ic  smí,  který  co  do  druhu  k  těmto  záleži-  'jest  již  každé  posuzování  příslušnosti  soudu, 
tostem  je  povolán  a  v  iehož  místní  právo-  .jenž  rozhodnutí  vynesl,  z  pravidla  vyloučeno. 


moc  záležitost  ta  spadá.  Nedostatek  těchto 
podmínek  aC  v  jednom,  af  ve  druhém  směru 
jest  překážkou  zakročení  onoho  soudu,  činí, 


Pouze  výjimečně  může  v  případě,  když  do- 
datečně vyšlo  na  jevo,  že  řádný  soud  ra- 
kouský rozhodl  věc,  která  vůbec  před  řádné 


jak  se  v  terminologii  právnické  říká,  soud   soudy  rakouské  nepatří,  třebas   i  konečné 


slušnost  soudní  jsou  rázu  donucovacího,  instance  správní  (ministerstvo,  zemský  vý- 
ukládajíce  soudům,  aby  vŽdy  dbaly  mezí  bor).  —  Vylíčené  právo  ať  soudce  prvního, 
své  kompetence  a  neobíraly  se  záležitostmi,   ať  vyššího  ex  officio  vysloviti  n.  soudu  pro 


202 


Nepříslušnost  soudní 


záležitost  již  zahájenou  a  zrušiti  řízeni  již 
provedené  jako  zmatečné  jest  vyloučeno, 
jestliže  výroku  tomu  co  do  důvodu  zmateč- 
nosti  vadí  nějaké  rozhodnutí  od  téhož  nebo 
jiného  soudu  vydané  a  dosud  závaznou  moc 
mající.  —  Podobně  jako  instance  prvá,  jest 
povinna  léŽ  instance  druhá,  zabývající  se 
rozhodováním  o  podaném  odvoláni,  zkouSeti 
svoji  příslušnost  a,  shledá-Ii  ae  býti  inkom- 
pctentní,  odvolání  jí  předložené  postoupiti 
soudu  dle  jejího  mínění  příslušnému.  Ne- 
učiní-li  tak,  dopustila  se  ve  případech,  kdy 
jde  o  n.  vůlí  stran  neodstranitelnoa,  zmatku, 
ke  kterému  nejvyšší  soud,  vyřizuje  odvolání 
proti  jejímu  rozhodnutí  podané,  přihlížeti  má 
i  ex  offício.  —  II.  Námitka  n-i.  Pokud  jde 
o  n.,  která  nespadá  v  uvedené  meze  povin- 
ného zkoušení  soudem,  nesmí  jí  soud,  ujav 
se  oné  záležitosti,  již  dbáti,  nýbrž  má  jen 
straně  zůstaviti,  aby  námitkou  svojí  docí- 
lila odmítnutí  záležitosti  oné  od  dotčeného 
soudu.  Dle  imperativních  předpisů  zákona 
jest  však  nezbytno  námitku  tu  učiniti  při 
prvém  stání  a  pokud  stání  to  bylo  určeno 
i  k  jednání  ve  věci  samé  (při  soudech  okr.), 
dříve  než  v  jednání  o  věci  se  byla  vpustila. 
V  rozepřích,  ve  kterých  jejich  povahou  prvé 
stání  jest  vyloučeno  (na  př.  směnečných, 
mandátních,  manželských),  třeba  namítati  n. 
soudu  při  prvém  úíconě,  který  žalovaný 
o  žalobě  před  se  bére.  V  řízeni  odvolacím 
může  se  straně  naskytnouti  možnost  vytý- 
kati n.  soudu  jen  v  případě,  že  instanci  od- 
volací jest  soud  krajský,  zemský  neb  ob- 
chodní a  pochybnost  vzchází,  zdali  k  roz- 
hodnutí o  odvolání  jest  povolán  soud  zem- 
ský či  obchodní,  nebo  senát  obecný  či  kau- 
sální  toho  kterého  soudu  krajského  nebo 
zemského.  Ovšem  jest  možnost  ta  obmezena 
tím,  že  vytýkati  lze  n.  soudu  (senátu)  obec- 
ného jen  tenkráte,  když  rozsudek  soudu 
okr.  v  odpor  vzatý  obsahuje  dodatek,  >že 
vydán  byl  ve  výkonu  pravomoci  kausální< 
(horní,  obchodní,  námoř  ké)  a  že  namítati  n. 
soudu  kausálnímu  (senátu  obchodnímu,  hor- 
nímu) jest  možno  jen  tehda,  když  se  nevy- 
skytuje v  rozsudku  zmíněný  dodatek.  — 
III.  Řízeni  a  rozhodnutí  o  příslušno- 
sti. Zjistí-li  soud  cx  ofíicio  svoji  n.,  rozho- 
duje pravidelně  hned  na  základě  materiálu 
jemu  po  ruce  jsoucího  a  vyslovuje  výrokem 
(usnesením)  svoji  n.  i  její  důsledky.  Učině- 
na-li  byla  námitka  n-i,  zavádí  o  ní  z  pra- 
vidla ústni  jednání  stran,  které  dle  své 
úvahy  a  dle  vhodnosti  před  se  bére  buď 
samostatně,  buď  ve  spojení  s  věcí  hlavni. 
Jednáno-li  samostatně,  rozhoduje  se  o  při- 
slušnosti  také  samostatné  ve  formě  pouhého 
výroku,  bylo-li  však  jednání  ono  spojeno 
s  rozepří  hlavní,  lze  rozhodnutí  o  příslušno- 
sti pojmouti  v  rozsudek,  který  po  zamítnuti 
námitky  n-i  vydává  se  ve  věci  hlavní.  Byla-li 
n.  soudu  dovolaného  vyslovena,  učiní  soud 
ihned  příslušná  opatření,  jimiž  má  býti  za- 
bráněno, aby  věc  nebyla  dále  vedena  před 
soudem  nepříslušným,  pokud  se  týče,  aby 
se  dostala  před  svůj  soud  kompetentní.  — 


Bylo-li  o  námitce  n-i  jednáno  a  rozhodnuto 
samostatné,  nutno  pravidelně  vyčkati  právní 
moďi  rozhodnuti  vyslovujícího  se  o  přísluš- 
nosti, než  lze  jednati  ve  věcí  samé,  čímž 
vzchází  začasté  pro  strany  nemalá  ztráta 
času  a  zájmy  jejích  mnohdy  podstatně  se 
ohrožujL  Následkům  těmto  jest  sice  odpo- 
moženo,  bylo-li  o  námitce  n-i  jednáno  ve 
spojeni  s  věcí  hlavní,  poněvadž  lze  po  za* 
mítnutí  jejím  ihned  na  základě  sebraného  již 
materiálu  rozhodnouti  spor  sám.  Za  to  však, 
bylo-li  námitce  n-i  v  případě  takovém  vy- 
hověno, celý  processni  materiál,  snad  s  vel- 
kou ztrátou  času  a  s  velkým  nákladem  shro- 
mážděný, zůstává  nepoužit  ladem.  Nesnázím 
těmto  v  jednom  i  druhém  směru  hledí  po- 
sitivní právo  alespoň  pro  některé  případy 
čeliti  tím,  že  dovoluje:  1.  že  můŽe  soud  (ve 
věcech  nepatrných  musí),  zamítl-lí  námitku 
n-i,  o  které  bylo  samostatně  projednáváno, 
prohlásiti,  aby  líčení  ve  věci  samé  ihned 
bylo  zahájeno,  aniž  by  na  právní  moc  onoho 
rozhodnutí  o  příslušnosti  bylo  čekáno;  2.  že 
může  strana,  jestliže  soud  okresní  vzhledem 
k  ceně  sporného  předmětu  (přes  500  zl.)  vy- 
hlásil se  za  nepříslušný  nebo  soud  kausální 
záležitost  u  něho  podanou  odkázal  na  soud 
obecný  nebo  naopak,  zahájiti  svoji  záležitost 
i  před  právní  mocí  tohoto  rozhodnuti  u  soudu 
za  příslušný  označeného;  3.  že  může,  bylo-li 
uznáno  na  příslušnost  jiného  senátu  téhož 
krajského  nebo  zemského  soudu  (senátu  kau- 
sálního  místo  obecného  a  naopak),  býti  ihned 
(i  před  právní  mocí  tohoto  rozhodnutí)  se- 
nát příslušný,  sestaven  a  spor  před  ním  pro- 
jednán a  rozhodnut  (srovn.  §§  46.  odst.  2., 
61.  jur.  n.  a  §  261.  civ.  ř.  s.).  4.  Jde-li  o  to, 
zda  je  příslušným  senát  obecný  či  kausální 
téhož  soudu  krajského  (zemského^,  nebo 
vzejde-li  pochybnost  soudu  obchodnímu,  zda 
není  povolán  ke  sporu  soud  obecný,  může 
předseda  senátní  projednati  rozepři  onu  před 
senátem  složeným  ze  3  soudců  právníkův  a 
1  odborného  přísedícího.  Po  ukončeném  pře- 
líčení senát  původní  rozhodne  nejdříve  o  pří- 
slušnosti a  dle  tohoto  výroku  buď  odborný 
přísedící  rozhodnutí  ve  věci  samé  se  súčastní 
a  jeden  soudce-právník  hlasování  zdrží,  nebo 
naopak.  Soudce  z  hlasování  vyloučený  má 
své  volum  písemně  odevzdati  předsedovi  se- 
nátnímu, aby  je  ke  spisům  připojil.  Souhla- 
sí-li  votum  toto  s  rozsudkem  vydaným,  ne- 
škodí n.  senátu  rozhodujícího  platnosti  roz- 
sudku vyneseného  (§§  62.  a  násl.  jur.  n.).  — 
Rozhodnutí  o  příslušnosti  lze  z  pravidla 
bráti  v  odpor  příslušným  opravným  pro- 
středkem (rckursem  a  bylo-li  pojato  v  roz- 
sudek, odvoláním).  Toliko:  1.  vyslovil-li  soud 
sborový  (krajský,  zemský,  obchodní)  svoji 
příslušnost,  nelze  si  stěžovati  proto,  že  do- 
tčená záležitost  náleží  před  soud  okresní; 
2.  uznal-li  okresní  soud  obecný  svoji  vlastni 
příslušnost,  nelze  tomuto  výroku  odporo- 
vati proto,  že  soud  okresní  pro  věci  ob- 
chodní a  námořské  téhož  místa  jest  přísluš- 
ným a  naopak ;  a  3.  rozhodla-li  stolice  druhá 
o  své  příslušnosti,  nelze  si  na  to  stěžovati, 


Nepřítomnost. 


203 


jestUie  soud  tento  sám  možnost  stížnosti 
nevyhradiL  (Srv.  §  45.  jur.  n.  a  §  519.  č.  3. 
CIV.  f.  s.)  Výrokem  jednoho  soudu  o  druhové 
přislušoosti  v  právní  moc  vešlým  vázáni  jsou 
viíchni  ostatní  soudové  (§  46.  odst.  1.  jur.  n.). 

B,  fctzeni  nesporné.  Řízení  nesporné- 
nsu  rovná  zákon,  pokud  jde  o  posuzování 
pfíslu&nosti,  i  řízení  exekuční,  zjišťovací  a 
konkursní.  Ve  všech  řízeních  těchto  jest  vů- 
bec vyloučena  možnost  stran,  podrobiti  se 
soudu  nepříslušné nri u ,  s  čímŽ  souvisí,  že 
soudce  první  i  druhé  stolice  pozírati  má  na 
příslušnost  svoji,  pokud  se  týče  na  příslušnost 
soudů  nižších,  véc  projednavších,  netoliko 
tenkráte,  když  se  ujímá  některé  záležitosti 
v  obor  řízení  vzpomenutých  spadající,  nýbrž 
i  vždycky  béhem  jednání  až  do  pravoplat- 
ného rozhodnutí,  a  také  stranou  vždycky  na 
n  onu  upozorněn  býti  může.  (Srovn.  §  44. 
jur.  D.  a  §  51.  exek.  ř.)  Pozná- li  soudce, 
xabývajíct  se  některou  záležitostí  řízení  ne- 
sporného, svou  n.,  má  z  pravidla  zdržeti  se 
ihned  veškeré  další  činnosti  ve  věci  této  a 
přenechati  všecko  následující  jednání  soudu 
nebo  úřadu  příslušnému.  Pouze  tenkráte, 
kdyi  soud  neb  úřad  příslušný,  jemuž  by  zá- 
ležitost onu  postoupil,  není  znám,  smí,  i  kdyi 
vyslovil  n.  svou,  až  do  právní  moci  tohoto 
výroku  učiniti  všechna  opatření,  jichž  třeba 
k  ochraně  stran  a  k  hájení  účelu  řízení 
(j  44.  jur.  n.).  Byla-li  některá  záležitost  ne- 
sporná vyřízena  soudem  rakouským,  ačkoli 
oenáleii  k  pravomoci  řádn^^ch  soudů  rakou- 
ských, může  za  týchŽe  poaminek  jako  v  ří- 
zení sporném  i  po  právní  moci  tohoto  roz- 
hodnutí soud  nejvyšší  dodatečně  vysloviti 
Q.  soudu  a  řízení  provedené  a  již  rozhodnuté 
irušiti  jako  zmatečné  (§  42.  jur.  n.).  Co  do 
přípustnosti  opravných  prostředkův  proti 
rozhodnutí  o  soudní  příslušnosti  platí  i  v  ří- 
i.ní  nesporném,  s  odchylkami  založenými 
v  povaze  řízení  tohoto,  v  podstatě  totéž,  co 
tiylo  shora  uvedeno  pro  řízení  ve  sporných 
záležitostech  občanských.  PČk. 

C,  N.  soudu  v  řízení  trestním.  Soud 
tr.  má  sám  od  sebe  dbáti  svojí  příslušnosti, 
a  to  nejprve  v  tom  smyslu,  že  nemá  pou- 
štěti se  v  řízení,  shledá-li,  Že  případ,  o  něiž 
jde,  není  věcí  trestní  po  rozumu  řádu 
trestního,  náležeje  na  př.  před  soud  tr.  vo- 
jenský nebo  před  úřad  správní  a  pod.  Ří- 
zení o  takové  včci  při  soudě  trest,  (občan.) 
provedené  bylo  by  absolutně  neplatné.  Rov- 
něž kaidý  soud  tr.  má  dbáti  mezi  svoji  pří- 
slušnosti věcné  a  místní.  Avšak  nedo- 
statek oboti  této  příslušnosti  nečiní  ještě 
výkon  soudní  za  všech  okolnosti  neplatným. 
Rak.  f.  tr.  z  r.  1873  totiž  obsahuje  neiprve 
případy,  kde  i  soud  (místně)  nepříslušný 
již  po  samém  zákoně  má  právo  i  povin- 
nost před  se  bráti  některé  processní  vý- 
kony. Tak  ustanovuje  §  65.  o  soudě,  v  je- 
boi  okrsku  objevily  se  známky  spáchaného 
zločinu  nebo  přečinu.  Ale  i  mimo  to  vyše- 
třovací výkony  soudu  (místně)  nepřísluš- 
ného zůstávají  v  platnosti,  pokud  jen  vzta- 
hují se  k  přípravnému  vyšetřování,  soudu 


příslušnému  však  náleží,  aby  uvážil,  zda  má 
některý  takový  výkon  znova  býti  předsevzat 
nebo  doplněn  (§  66.).  Také  by  nikdy  ne- 
vzešla  neplatnost  z  n-i  věcné,  pokud  by  n. 
záležela  v  tom,  Že  by  soud  vyšší  kategorie 
jednal  o  včci  tr.,  náležející  před  soud  kate- 

Írorie  nižší,  na  př.  soud  porotní  o  věci  ná- 
ežejíci  před  soud  sborový  první  instance 
nebo   před   soud   okresní    (nikoli  také   na- 
opak). Strany  ovšem  nemohou  mezi  sebou 
dohodovati  se  o  tom.  Že  by  soud  nepříslušný 
uznávaly  za  příslušný.    Mohou  však  účinku 
toho  v  některých  mezích  skutečně    dosáh- 
nouti tím,  že  n-i  soudu  se  neopírají.  Strany 
mohou  totiž  vytýkati   n.  ve  stadiu  příprav- 
ném stížností  k  radní  komoře  (§  113.),  ob- 
viněnj^  pak  můŽe  mimo  to  ve  stadiu  obža- 
lovacím  odpírati  příslušnosti  soudu  pro  hlav. 
přelíčení  tím,  že  proti  spisu  obžalovacímu 
podá  námitky  (§  208.).  Ve  hlavním  přelíčení 
samém  však  nelze  již  namítati  n.  soudu,  po- 
něvadž pravoplatným  vydáním  v  obžalova- 
nost  otázka  příslušnosti  došla  jiŽ  konečného 
vyřízení  (§  219.).  Proto  také  n.  soudu  kona- 
jícího hlavní  přelíčení  není  důvodem  zma- 
tečnosti,   leč   pokud   by  tato   n.   vycházela 
z  toho,  že  nepříslušným  byl  sborový  soud 
druhé  instance,  který  rozhodoval  o  námit- 
kách proti  spisu  obžalovacímu  (§  8.  zákona 
z  31.  pros.  1877).  Nedostatek  věcné  přísluš- 
nosti mohl  by  ve  hlavním  přelíčení  při  sbo- 
rových soudech  první  instance  ovšem  býti 
vytýkán,  zmatečnou  stížnost   bylo   by  však 
lze  opírati  o  něj  jen  nepřímo,  totiž  potud, 
pokud   by  tato    n.   vyplývala   z   nespi^vné 
subsumce  skutečností  žalobních  pod  pojem 
určitého  činu  trest.  (§  281.,  č.  10.).  V  řízení 
přestupkovém,  kde  není  žádného   vydá- 
vání  v  obžalovanost  a  není   tedy   žádného 
zvláštního  jednání  a  rozhodování  o  přísluš- 
nosti soudu  pro  hlavní  přelíčení,  lze  n.  vy- 
týkati v  samém  hl.  přelíčení,  a  byla  by  n. 
soudu  okr.  důvodem  zmatečnosti,  jejž  by  od- 
voláním bylo  lze  přiváděti  k  platnosti  (§  468., 
č.  1.).  Kdyby  soudu  okr.  nedostávalo  se  pří- 
slušnosti věcné,  poněvadž  skutek,  o  němž 
rozhodoval,  jeví  se  býti  zločinem  nebo  pře- 
činem,  a  bylo  k  odvolání  kýmkoli  podanému 
zavedeno  řízení  odvolací,  sborový  soud  první 
instance  jakožto   soud   odvolací   k    návrhu 
státního  zástupce  zruší  rozsudek  a   opatří, 
aby  bylo  zaveóeno  řízení  zákonné   (§  475., 
odst.  2.).  Jestliže  pak  skutek,  o  němž  rozho- 
doval okr.  soud,  nesprávně  užívaje  zákona, 
jeví  se  býti  zločinem,  může  jeho  rozsudek, 
jakkoliv  nabyl  již  právní  moci,  i  bez  podmí- 
nek obnovy  k  návrhu  státního  zástupec  býti 
zrušen  a  zavedeno  nové,  zákonné  řízení.  Po- 
něvadž však  tím  prolamuje  se  zásada  právní 
moci   soudního    rozsudku,    zákon   připojuje 
positivní  obmezení  a  určuje  k  tomu  lhůtu 
šesti,  a  jde-li  o  zločin  náležející  před    po- 
rotu, dvanácti  měsíců  (§  363.,  č.  4.).  -rch, 

Vepřitonmost  (lat.  absentia).  Pojem  n-i 
určuje  se  vzhledem  k  bydlišti  určité  osoby 
nebo  vzhledem  k  jiným  okolnostem,  jež  vy- 
hledávají, aby  tato  osoba  v  určité  chvíli  na 


204 


Nepřítomnost. 


jistém  místě  byla  a  po  případě  i  svoji  pří- 
tomnost činností  jakous  osvědčila.  N.  pro- 
vázena bývá  různými  účinky  právními.  Dle 
římského  práva  soukromého  může  osoba  ne- 
přítomná, o  níž  se  neví,  zdaž  a  kde  žije,  pro- 
hlášena býti  za  mrtvou,  jakmile  uplynula  doba 
70  let  od  jejího  narození,  a  podobné  i  dle 
práva  rakouského  jest  n.  osoby  jednou  z  pod- 
mínek, za  kterých  se  dopouští  prohlášení 
za  mrtva  (§  24.  obč.  z.).  —  N.  osoby  může 
v  zápětí  míti  ztrátu  práva  jí  příslušejícího. 
Tak  zejména  dle  předpisů  processních,  ne- 
dostaví-li  se  osoba  k  položenému  roku,  má 
to  v  zápětí  po  případě  ztrátu  sporu  (v.  Kon- 
tumace).  Kdo  více  než  rok  ze  svého  by- 
dliště jest  vzdálen,  nedávaje  o  sobě  zprávy, 
pozbývá  dle  §  176.  obč.  z.  moci  otcovské 
nad  aětmi  svými.  S  druhé  strany  chráněni 
jsou  nepřítomní,  aby  pro  n.  svoji  nedošli 
újmv  na  svých  právech.  Dle  řím.  pr.  posky- 
tována těm,  kdo  jsouce  vzdáleni  v  zájmu 
obce  neb  v  záležitostech  svých  studií  neb 
své  živnosti  nebo  za  tím  účelem,  aby  se  do- 
stavili k  soudu,  pozbyli  n-í  svou  práva  ně- 
jakého, in  integrum  restitutio  (vrácení 
v  stav  předešlý).  Rakouské  právo  hmotné 
nezná  sice  takového  navrácení  ve  stav  pře- 
dešlý, avšak  ustanovuje,  že  má  býti  nepří- 
tomnému zřízen  kurátor,  jestliže  tento 
nepřítomný  neustanovil  žádného  zmocněnce 
svého  a  jestliže  práva  jeho  nedostatečným 
zastoupením  škodu  trpěti  nebo  práva  osob 
třetích  ve  svém  běhu  by  stavena  býti  měla. 
Ostatně  jest  ústav  curatora  absentis  i  římské- 
mu právu  znám.  —  Zvláštních  výhod  poskyt- 
nuto n-i  při  vydržení  a  promlčeni.  Již 
dle  římského  práva  bylo  třeba,  aby  doba 
vydržecí  vůči  nepřítomnému  vlastníku  věci, 
t.  j.  mimo  provincii  a  dle  obecného  práva 
mimo  obvod  téhož  vrchního  soudu  dlicímu 
(inter  absentes)  trvala  20  let,  a  byl-li  vlastník 
z  části  přítomen,  z  části  nikoli,  byla  brána 
dvě  léta  n-i  za  jeden  rok  přítomnosti  při 
vypočtení  času  vydržecího  (L.  12  Cod.  de 
praescr.  7,  13,  Nov.  119.  cap.  8.).  Nepřítomný 
držitel  služebnosti  pozbýval  této  teprve,  když 
po  20  let  nepředsevzal  jejího  výkonu  (L.  10  pr. 
Cod.  de  ususfr.  3,  33,  L.  4  §  27  D.  de  usurp. 
41,  3).  Dle  práva  rakouského  n.  vlastníka 
věci,  o  jejíž  vydržení  jde,  mimo  zemi  ko- 
runní, ve  které  věc  ta  leží,  má  za  následek, 
že  doba  samovolné  a  nezaviněné  n-i  této, 
která  však  musí  trvati  déle  než  1  rok,  po- 
čítá Stí  jen  z  polovice,  avšak  tak,  aby  cel- 
ková lhůta  vydržecí  nepřekročila  30  let 
(§  1475.  obč.  z.).  N.  mimo  zemi  v  záležito- 
stech civilních  nebo  vojenských  staví  vydr- 
žení i  promlčení  (§  1496.  obč.  z.).  —  N.  v  zále- 
žitostech státních  jest  dle  římského  práva 
omluvou  pro  nepřijetí  poručenství  ještě  rok 
po  návratu  (§  2.  Inst.  I.  25,  L  10  pr.  §  1., 
3  Dd.  de  exc.  27,  1)  a  dle  rak.  práva  jsou 
z  poručenství  a  opatrovnictví  vyloučeny 
osoby,  které  v  zemi  poručence  neb  opatro- 
vance  buď  vůbec  se  nezdržují  nebo  déle  než 
rok  jsou  nepřítomny  (§  194.,  281.  obč.  z.).  — 
Význam  n-i  jeví  se  konečné  i  při  uzavíráni 


a  plnění  smluv.  (Viz  Nabídka.)  Pokud  jde 
o  splnění  smluv,  tu  dle  římského  práva  na- 
stávalo prodlení  nepřítomného  dlužníka  bez 
upomínání  jeho  (interpellace),  jestliže  věřitel 
před  soudem  prohlásil,  že  jej  upomenouti 
chce,  a  podobně  i  věřitel  nepJ^ítomný  v  pro- 
dlení upadal,  káji  dlužník  před  soudem  pro- 
jevil, že  plniti  jest  ochoten,  v  pbou  přípa- 
dech předpokládajíc,  že  n.  ta  není  odůvod- 
něna zájmy  veřejnými.  Dle  práva  rak.  smí 
dlužník  pro  nepřítomného  věřitele  dlužný 
předmět  k  soudu  složiti  (§  1425.  obČ.  z.);  viz 
Deposice. 

N.  obviněného  v  řízení  trestním. 
Poněvadž  osobní  účastenství  obviněného 
v  říz.  tr.  nemalou  měrou  může  přispěti  k  do- 
sažení hlavního  účelu  řízení,  totiž  vyhledaní 
pravdy,  a  zvláště  také  k  obhájení  samého 
obviněného,  novější  řády  tr.  z  pravidla  ne- 
dovolují konati  řiz.  tr.  v  n-i  obviněného. 
To  platí  i  dle  rak.  ř.  tr.  z  r.  1873,  kterýž 
obsahuje  jen  některé  výjimky  z  toho 
v  §§  412.— 421,  dopouštěje,  aby  řízení  pří- 
pravné a  řízení  obžalovaci  bylo  prove- 
deno, jest-li  obviněným  někdo  neznámy,  ne- 
přítomný neb  uprchlý.  V  tomto  řízeni  však 
nastávají  některé  odchylky  od  řízení  pravi- 
delného, odůvodněné  zvláštností  věci.  zejmé- 
na, Ize-ii  podle  okolností  se  domnívati,  Že 
nepřítomný  uprchl,  anebo  jsou*li  při  něm 
splněny  podmínky,  aby  na  něj  mohla  býti 
uvalena  prozatímná  vazba,  dovoluje  se  sáh- 
nouti ke  zvláštním  prostředkům  k  jeho  po- 
stižení. Tyto  prostředky  jsou:  prohledávání 
domu,  dožádání  jiných  úřadů,  soudní  honění, 
vydání  listů  stíhacích  neboli  zatykačů,  vy- 
dání popisův  a  vyhlášení  věcí  pocházejících 
z  činu  tr.  Zvláštnosti  povšechnou  jest,  Že 
přípravné  vyšetřováni  proti  (určitému)  obvi- 
něnému nepřítomnému  jest  obligatorní  (§  91.), 
ve  stadiu  obžalovacím  pak,  že  spi 3  obžalo- 
vací  sluší  dodati  obhájci  k  tomu  zvláště  zří- 
zenému a  že  pravoplatné  vydání  v  obŽalo- 
vanost  má  se  vyhlásiti  veřejně  a,  je-li  pobyt 
obviněného  v  cizině  (nebo  v  zemích  uher- 
ských) znám,  zavésti  s  úřadem  cizozemským 
(resp.  uherským)  jednání,  aby  obviněný  na- 
šemu státu  byl  vydán.  Dostavil-li  se  obvi- 
něný nebo  byl-li  vydán,  dodá  se  mu  spis 
obžalovací  a  řízeni  koná  se  způsobem  pra- 
videlným. Jinak  další  řízení  se  staví,  až  by 
obviněný  byl  postižen;  toliko  mimořádné  ří- 
zení pro  neposlušnost  (v.  Neposlušnost) 
mohlo  by  ještě  býti  zavedeno.  Hlavní  pře- 
líčeni konati  lze  proti  obžalovanému  nepří- 
tomnému (t.  zv.  řízení  kontumační,  jež 
řád  tr.  také  nazývá  >řizením  pro  neposluš- 
nost*^ za  těchto  podmínek:  1.  že  jde  o  pře- 
stupek, přečin  nebo  takový  zločin,  na  nějŠ 
není  trest  přes  pět  let;  2.  ze  byla  obžalova- 
nému obsilka  do  vlastních  rukou  dodána  a 
3.  jde-li  o  zločin  nebo  přečin,  Že  byl  obža- 
lovaný v  přípravném  vyšetřování  již  vyslech- 
nut. Ostatně,  i  kdyby  tyto  podmínky  byly 
splněny,  soud  však  měl  za  to,  že  v  n-i  ob- 
žalovaného nelze  věc  objasniti  uspokojivě, 
nemusí  konati  hlavní  přelíčení,  nýbrž  může 


Nepřívazy  —  Neptun.  205 

na  obialovanébo  vydati  rozkaz  postavovací  { evropských,  pojmenovaných  nejvíce  po  vý- 


a  dle  potřebv  odročiti  přelíčeni  již  nařízené 
(§  427.).  V  řízení  přestupkovém  v&bec 
osobní  přítomnost  obviněného  není  nezbyt- 


živné  rostlině;  z  nich  jest  49  českých.  Kpk. 
VtptfUi   (Vodopán,    ^),    nejzazáí   posud 
známá  velká  oběžnice  v  soustavě  sluneční, 


noo.  Jebo  n.  nemůže  tedy  zabrániti,  aby  >  byla  vypočtena  z  působení  na  známou  pla- 
hlavní  přelíčení  se  nekonalo  (§  454.).  Nad  netu  Urana.  AI.  Bouvard  r.  1821,  ač  měl 
lo  zákon  dává  obviněnému  právo,  není-li  ve  s  důstatek  materiálu,  40  ročníků  pravidel- 
vazbé,  aby  dal  se  při  hl.  přelíčení  zastupo-   ných  pozorování  planety  Urana  od  r.  1781 


váti  zmocněncem  zvláSté  k  tomu  zřízeným; 
avéak  soud  můŽe,  shledaMi  by  to  k  vyhle- 
dání pravdy  býti  potřebným,  nicméně  naří- 


počínajíc  a  19  pozorováni  nahodilých  z  roku 
1690—1781,  nemohl  nalézti  dráhu  ellip- 
tickou,   která  by  vzhledem   k  poruchům 


díti,  aby  obviněný  osobně  se  dostavil  (§  455.  |  způsobeným  Jupiterem  a  Saturnem  vyhověla 
odst.  3.).  -rc/i.     I  i  novějším  i  starším  pozorováním ;  proto  za- 

V^pHvasy  (Epperswagen)^  ves  na  Moravě,  ]  ložil  počet  jedině  na  pozorováních  novějších, 
hcjtm.  a  okr.  Olomouc,  fara  Jestřábí,  pš.  |  Hned  po  r.  1821  počaly  se  však  jeviti  nové 
Hiubočck;  61  d.,  3  ob.  č.,  371  n.  (1890),  Itř.  odchylky  mezi  výpočtem  a  pozorováním;  od- 
ikola,  myslivna.  chylky  ty  během  doby  rostly.  Otázkou:  jsou 

V^plivéoe,  Nepři  biče  i  Ne  pří  věc,  ,  odchylky  ty  následkem  působení  některého 
ves  v  Cechách,  hcjtm.  Jičín,  okr.,  fara  a  pš.  posud  neznámého  tělesa?  obírali  se  nejlepší 
Sobotka;   29  d.,  155  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  |  astronomové    oné    doby:    Bessel,   Bouvard, 


Nalezení  sv.  Křiže  (ve  XIV.  stol.),  samoty: 
Babylon  a  Hůra. 

mprobylio*:  1)  N.  (NeprowitO,  ves  v  Če- 
chách, hejtra.  a  okr.  Podbořany,  fara  a  pš. 


Hansen  a  j.  R.  1842  vypsala  král.  společnost 
nauk  v  Gotinkách  jako  cennou  úlohu  úplný 
rozbor  pohybu  Uranová  se  zvláštním  ohle- 
dem na  příčinu  velké  a  stále  rostoucí  od- 


Knčžice;  22  d.,  140  ob.  n.  (1890),  popi.  dvůr.  chylky  tabulek  Bouvardových.  Bessel,  jenž 
fL  bi^valy  samostatné  zboží  s  tvrzí,  jež  obé  j  jal  se  řešiti  úlohu  tu,  zemřel  a  od  té  doby 
v  XVL  stol.  spojeno  s  Oploty.  Poprvé  při- <  obírali  se  řešením  úlohy  té  jen  Adams 
pomínají  se  r.  1245,  kdy  je  koupil  staroměst-  v  Cambridgei  a  Leverrier  v  Paříži.  Adams 
ský  rychtář  pražský  od  krále  Václava  a  od  jsa  přesvědčen,  že  příčina  odchylek  jest  ne- 
jakéhosi  Vlčka  z  Neprobylic.  —  2)  N.,  kdysi  |  známá  posud  oběžnice,  obdržel  v  září  r.  1845 
také  Hrádek,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Slané,  přibližnou  dráhu  této.  Leverrier  položil 
tara  Kvilice,  pŠ.  Třebíz;  37  d.,  198  obyv.  č.  si  otázku:  »Mohou  se  nepravidelnosti  v  běhu 
(1890),  fil.  kostel  sv.  Ducha  (ve  XIV.  století  Urana  vysvětliti  působením  oběžnice  umí- 
íar.),  dvě  cihelny  a  na  místě  býv.  tvrze  nyní  stěné  v  rovině  ekliptiky  v  dvojnásobné  vzdá- 
popl.  dvůr  hr.  Martinice.  N.  býv.  zvláštní  { lenosti  od  slunce  ?  Jaká  jest  pro  případ  ten 
statek  s  tvrzí,  na  níž  seděla  a  po  níŽ  se  psala  poloha,  hmota  a  elementy  dráhy  oběžnice  ?< 
v  2.  pol.  XV.  a  poČ.  ?wVI.  stol.  vladycká  ro-  Leverrier  udal  v  červnu  r.  1846  přibližnou 
dina  Neprobylických  z  Neprobylic.  délku  oběžnice  pro  rok  1847  na  325^  což 
Okolo  r.  1587  držel  N.  Václav  Pětipeský  <  se  jen  o  1^  liší  od  udání  Adamsova.  Airy, 
z  Cbýi,  jehož  nástupcům  po  bitvě  bělohor-  kr.  astronom  anglický,  vyzval  proto  prof. 
ské  vzaty  v  plen  (1623)  a  r.  1638  prodány  {  Chal li sa  v  Cambridgei,  aby  podnikl  vyhle- 
Jaroši.  Bořitovi  z  Martinic.  Kostel  stával  blíže  |  dání  nové  oběžnice.  Challis  pilně  pokra- 
dvora  a  byl  r.  1741  pobořen  až  na  zvonici,  čoval  v  soustavném  hledání.  Zatím  oznámil 
v  níž  dosud  jsou  3  zvony.  Leverrier  31.  srpna  1846  elementy  hle- 

VtproVylioký  zNeprobylic,  příjmení  dané  oběžnice  a  udal  pro  týž  Čas  jdi  místo. 
staročeské  vladycké  rodinv*  která  držela  Ne-  Výsledek  ten  sdělil  s  astronomem  čallem 
probylice  u  Slaného.  Předek  jejich  byl  snad  v  Berlíně,  jenž  pomocí  výtečných  map  ber- 
Jan  Psík  z  Vítova  (1407—1416).  Ke  konci  línských  našel  novou  oběžnici  23.  záři,  o  ne- 
XV.  stol.  žil  Racek.  V  tituláři  r.  1534  při- >  celý  stupeň  vzdálenou  od  mista  vypočteného; 
pominá  se  Jakub.  Potomek  jeho  byl  Jiřík,  zdánlivý  průměr  činil  asi  3  sekundy.  Chal- 
jenž  ok.  r.  1555  f,  nezůstaviv  z  manž.  Sálo-  lis  obdržev  29.  září  pojednání  Leverrierovo» 
měny  ze  Ctinévsi  dědicův.  V  statek  uvázala  obsahující  nejurčitější  data,  pozoroval  vy- 
Bc  sestra  Dorota,  jež  f  r.  1571  odkázavši  |  tknutou  Leverrierem  čásf  oblohy  a  shle- 
Neprob^licc  sestrám  svým  Lidmile  Kohoutce  dal,  že  jedna  hvězda  zdála  se  miti  značnější 
a  Kateřině  Kvčtovce,  obývajícím  veSlaném. '  průměr  a  že  jest  to  hledaná  oběžnice;  1.  října 

Vtproohovy,  ves  v  Čechách,  viz  Ne-  obdržev  zprávu  o  pozorování  Gallové  a  pro- 
pracbov.  hledav  četná  svá  pozorováni  shledal,  že  vi- 

Vtprowitx  v.  Neprobylice  1).  děl  novou  oběžnici  jiŽ  4.  a  12.  srpna.  Novou 

V^ptlouUt  2L  jest  rod  motýlů  drobných  ;  oběžnici  nazval  Leverrier  v  soukromých 
z  čeledi  t.  jm.  Náležen'  sem  nejmenší  moty-  dopisech  N-em,  později  přenechal  A  r  a  g  o  v  i 
love  vyznačující  se  tím,  že  1.  či.  tykadlový  právo  určiti  název.  Ar  ago  volil  jméno  vy- 
jest  rozšířen  a  kijje  oči;  t>kadla  sama  jsou  nálezce  Leverrier.  U<k2el  se  však  název 
krátká,  majíce  nejvíce  V«  délky  křídel  před-  prvějši.  Běželo  dále  o  přesné  určení  ele- 
nícb.  Jednoduchá  očka  scházejí,  makadla  mentu  N-ových.  Našlo  se,  že  planeta  byla 
čeljstm  jsou  dlouhá, mnohočlenná.  Housenky  i  pozorována  před  Galiem:  r.  1795  dvakráte, 
liší  se  od  všech  jiných  tím,  že  mají  18  noh;  i  r.  1845  jednou,  r.  1846  třikráte,  a  na  základě 
vrtají  v  listech.    Náleží  sem  přes  70  druhů  '  pozorování  těch   bylo   možno   určiti   dráhu 


206 


Neptunea  —  Nérac. 


N-ovu  již  dosti  přesně.  Tu  však  se  objevilo, 
že  výpočet  Leverrierůva  souhlasící s  ním 
výpočet  A  dam  sův  se  od  skutečnosti  značně 
lisí.  Střední  vzdálenost  nové  oběžnice  od 
slunce  čini  asi  30  vzdáleností  země  od  slunce, 
kdežto  ji  Leverrier  určil  na  36;  skutečný 
oběh  kolem  slunce  trvá  164  roků,  dle  Le- 
verriera  byl  oběh  217  roků;  hmota  činí  asi 

--— — ,  dle  Leverriera  r— —  hmoty  sluneční. 
17000  9000  ^ 

Šťastnou  náhodou  se  hypothetická  dráha 
Leverrierova  odchylovala  od  dráhy  sku- 
tečné nejméně  kolem  r.  1840.  Nejpřesnější 
výzkumy  o  pohybu  N-ově  vykonali  New- 
comb  a  Leverrier,  jenž  sestrojil  téŽ  přesné 
tabulky  pro  N-a  i  Urana.  Dle  těchto  potře- 
buje N.  při  střední  vzdálenosti  4490  milí.  km 
téměř  165  roků,  aby  oběhl  kolem  slunce  ve 
své  téměř  kruhovité  dráze.  Pro  malý  pohyb 
N-ův  poŠinují  se  doby  opposice  v  jednot- 
livých letech  jen  asi  o  2'/,  dne. 

Elementy  Leverrierovy  planety  jsou: 

Epocha  1850*0  středního  času  pařížského: 

střední  délka   .  .  334®  33'  289" -f  7915-898  / 

délka  perihelu    .    45<>  59'  43-1"  -f     51127  t 

délka  uzlu  ....  130®    6'  25-1"  +     39*563  t 

sklon  k  ekliptice      1®  47'  2-1"  —       0*346  t 
velká  poloosa  2997288" 
výstřednost    .    00089642. 

Kotouč  planety  průměru  asi  2Vs"  jeví  se 
úplně  kulatým  ve  zbarvení  bledě  modravém. 
O  době  rotace  a  poloze  osy  neznáme  ničeho. 
Vidmo  N-ovo,  jež  zkoumali  Vogel  a  Huggins, 
jest  slabší  neŽ  vidmo  Uranovo,  ukazuje  ně- 
kolik tmavých  širokých  a  tmavých  pruhův 
absorpčních  (hlavně  v  části  červené),  jež 
mají  stejnou  polohu  jako  ve  spektru  Ura- 
nově. N.  jest  dle  toho  obklopen  mocným 
obalem  mračnovitým.  Světlost  N-ova  jest  dle 
Zóllnera  1460kráte  slabší  než  světlost  hvězdy 
a  Aurigae.  AI  bědo  N-ovo  rovná  se  0*5.  N. 
jeví  se  jako  hvězda  8.  velikosti.  Průměr  pla- 
nety činí  62.200  km.  Obsah  převyšuje  asi 
80krát  obsah  země,  hmota  jest  asi  17krát 
větší  než  hmota  zemská;  hustota  N-ova  rovná 
se  Vs  hustoty  země.  N.  jest  nejspíše  ve  stavu 
položhavém  obalen  mocným  ovzduším.  Po- 
zorování Lassellova,  jakoby  planeta  měla 
prstence  nebo  podobné  přívěsky,  se  nepo- 
tvrdila. Planeta  byla  častěji  fotografována, 
hlavně  od  Robertsa.  N-a  doprovází  družice, 
již  10.  říina  1846  objevil  Lassell.  Družice 
obíhá  kolem  oběžnice  v  5  dnech,  21  hod.  a 
4  min.,  jest  světlejší  a  nejspíše  větší  než 
měsíce  Uranový;  dle  fotometrických  určení 
Pickeringových  tak  veliká  jako  náš  měsíc. 
Pohjb  družice  jest  zpětný,  dráha  její  od- 
kloněna jest  od  ekliptiky  o  145®.  Pickering 
určil  přibližnou  hodnotu  průměru  družice  na 
3600  km,  předpokládaje  stejné  albedo  s  N-em. 
Družice  jeví  se  ve  velikosti  13.— 14.  Pozoro- 
vání družice,  jež  v  letech  1852—1883  konal 
Marth,  dokázala  změnu  polohy  dráhy; 
sklonu  dráhy  družice  přibylo  za  doby  té 
o  5®.  Výsledek  ten  byl  potvrzen  Struvem 
v  Pulkově  a  vzniká  vlivem  sploštěnosti 


oběžnice.  Pól  roviny  dráhy  družice  opisuje 
kolem  pólu  osy  N-ovy  kruh,  jehož  poloha 
bude  lze  určiti  z  pozorování  doby  2—3  sto- 
letí. Posud  lze  souditi,  že  úhel,  jejž  svírá 
rovina  dráhy  družice  a  rovník  oběžnice,  jest 
asi  20®— 25®  a  že  sploštění  N-ovo  jest  zajisté 

menší  než  -—rz,  Pozoro vání  družice  konal  v  le- 
100 

těch  1885—1893  v  Pulkové  H.  Stru  ve.  Né- 

I  které  výsledky  výzkumův   o  dráze  družice 

jsou:  střední  pohyb  denní  =  61*25748,  délka 

uzlu  na  rovník  zemský  se  vztahující  =» 

1 185*15®  +  0148®  (ř  —  1890),  sklon  k  rovníku  = 

'  119*35®  —  0165®    {/— 1890).    velká    poloosa 

i  dráhy  =  16*271";  výstřednost  dráhy  jest  menší 

I  než  0*01.   Z   pohybu   družice   plyne   hmota 

<  N-ova  — •    ---.,    hmoty  sluneční. 

19390 

N-em  jsou  nyní  označeny  meze  naší  sou- 
stavy planetární;  zdali  za  N-em  existuje  ně- 
jaká planeta  (transneptunická),  nelze  s  urči- 
tostí tvrditi.  Gs. 

Veptnnta  Bolt.  {Chrysodomus  Swains.), 
rod  břichonožců  z  čel.  Buceinidae,  s  ko- 
toučem vyniklým  a  vrcholem  bradavkovitě 
ukončeným,  cívkou  hladkou  a  obústím  bez 
chobotu.  Žijí  v  mořích  boreálních  circumpo- 
lárně  ve  dvou  podrodech  a  četných  sekcích 
i  druzích;  fossilní  známy  jsou  ocl  křídy.  Na- 
skýtají se  i  druhy  levotočené  (nejen  ulity, 
nýbrž  i  anatomicky).  Bbr, 

Veptiinismiui,  domněnka  Abr?*  Gottloba 
Wernera  o  původu  zemsk^^ch  útvarů  půso- 
bením vody  mořské.  Srv.  (íeologie,  str.  25. 

Veptfuiovy  sloje  v.  Alghero. 

VeptfUiiui,  starořímský  bůh  vodstva  vů- 
bec a  moře  zvláště,  převzal  záhy  funkce  ře- 
ckého Poseidona.  O  původním  kultu  svědči 
starobylá  slavnost  Neptunalií,  konaná  po  Lu- 
cariích  dne  23.  čce;  o  ní  stavěny  besídky 
[umbrae^  c^uiSts  řeckých  Karnejí),  v  nichž 
rolníci  doprošovali  se  boha  o  vláhu.  Chotí 
jeho  byla  Salacia,  později  ztotožněná  s  Am- 
fitritou.  První  zmínka  o  řeckém  kultu  Posei- 
dona v  Římě  činí  se  o  lektisterniu  r.  399 
př.  Kr.  R.  206  př.  Kr.  zřízena  N-novi  sva- 
tyně v  okolí  cirku  Flaminiova;  značnější  byl 
chrám  N-nův  postavený  od  Agrippy  v  poli 
Martově.  N-novi  jako  Martovi  platila  trofaia 
vítězství  námořních.  V  císařské  době  o  Nc- 
ptunaliích  konány  naumachie.  Ostatně  viz 
Poseidon.  klk. 

Vepnkalka,  bot.,  v.  Salvinia. 

Vepnkava,  bot.,  v.  Phascuro. 

Ve  quld  oimls  (lat),  ničeho  příliš; 
citát  z  Terentiovy  Andrie  v.  61. 

Hegnlnimn  v.  Narni. 

Věra.  řeka  ve  střední  Itálii,  dlouhá  135  km, 
levý  přítok  Tibery,  vytéká  z  hor  Sibillin- 
ských,  teče  k  sz.,  potom  se  obrací  k  jz.; 
přijímá  Como  v  1.  a  Velino,  který  tvoří 
krásný  vodopád  Caduta  del  Marmore  vys. 
100  m,  pak  protéká  pod  přirozeným  mo- 
stem a  průplavem  1  m  širokým. 

Vérao  [-ak],  hl.  město  arrond.  (1401  35  frm» 
s  55.525  ob.)  ve  fr.  dep.  Lot-et-Garonne,  na 


Neradov  —  Něrechta. 


207 


1.  bf.  ř.  Baise»  která  dělí  jej  na  V  e  1  k  ý  a 
Malý  N.,  na  Jiiní  dráze  franc,  má  6909  ob., 
t.  tv.  hrad  Jindřicha  IV.,  gotický  a  renais- 
ftanční,  se  sochou  Jindřicha  IV.,  chrám  ve 
Velkém  N-u  x  r.  1780  a  v  Malém  N-u  z  r.  1872, 
2  mosty,  jeden  moderní  a  jeden  z  XV.  stol., 
krásnou  kainu  »Fontindelle«,  starobylé  do- 
my, starý  zámek  účetního  dvora,  pavillon 
XV.  lázné  Jindřicha  IV.  a  j.  v.,  3  školy  vyšší, 
4  veřejné,  6  soukromých,  departementní  ve- 
zení, nemocnici,  sirotčinec,  útulnu,  2  fary 
katolické  a  1  evangelickou,  obchod  s  vínem, 
kořalkou,  paštikami,  Inem,  obilím,  pivem  atd., 
výroba  hrubého  plátna,  prádelny  vlny,  pivo- 
vary, tiskárny,  továrny  na  vozy,  strojírny, 
jirchámy,  parní  pily,  továrny  na  likéry,  su- 
chary, korkové  zboíí,  mlýny  a  velikou  tržnici 
na  obilí  s  rolnickou  komorou.  —  N.  připo- 
míná se  nejprve  r.  1011,  r.  1306  stali  se  vlast- 
níky města  pánové  ďAlbret,  v  XVI.  stol. 
pak  princové  z  Béarnu,  28.  ún.  1579  byl  zde 
ujednán  mír  mezi  katolíky  a  evangelíky,  vel- 
kého významu  nabylo  město  za  Jindřicha  IV., 
avšak  po  dobytí  vojskem  Ludvíka  XIII.  a 
odvoláni  ediktu  nantského  úplně  upadlo.  N. 
jest  rodištěm  fysika  Jacq.  de  Romas. 

V^radOT  nebo  Hutě,  osada  v  Čechách, 
bejtm.  a  okr.  Blatná,  fara  a  pš.  Mirotice;  16 
d..  80  ob.  č.  (1890). 

VerstoVy  ves  v  Čechách,  heitm.  Pardu- 
bice, okr.  Přelouč,  fara  a  pš.  Bohdaneč  u  Par- 
dubic; 20  d.,  172  ob.  č.  (1890).  V  době  před- 
bositské  byl  příslušný  ke  klášteru  opatovi- , 
ckému. 

VeratOTlOtt,  ves  v  Čechách  při  lev.  bř. 
Labe.  hejtm.  Karlín,  okr.  Brandýs  n.  L.,  fara 
Lobkovice;  179  d.,  656  ob.  č.  (1900),  pš.,  te- 
legraf a  žel.  stanice  Čes.  sev.  dráhy  (Praha- 
Mélnik).  Tu  a  v  okolí  pěstuje  se  zelenina, 
zejména  cibule  a  okurky.  R.  1228  jmenuji  se 
mezi  xboiím  kláštera  sv.  Jiří  na  hradě  praž- 
ském. Poč.  XVII.  stol.  seděl  na  N-cich  jako 
na  statku  zvláštním  Jan  Ratiboř  Sekerka  ryt. 
le  Sedčic,  jemui  N.  po  bitvě  bělohorské  od 
král.  komory  v  plen  vzaty  (1622)  a  prodány 
Micialovi  Bohuši.  Znějovskému  z  Korkyně. 

Verbttdd*  v.  N  ar  badá. 

VérdliLllk,  okružné  město  v  sibiřské  ob- 
lasti zabajkalské  na  ř.  Něrči,  náleží  k  nejvý- 
itavněiším  městům  východní  Sibiře,  má  4661 
oby  v.  (1897),  3  kamenné  chrámy,  608  domův. 
N.  má  znamenitý  obchodní  význam  pro  sváj 
okruh  a  pro  něrčinské  závody  báňské,  z  čá- 
sti i  pro  amurskou  oblast  Hlavním  před- 
mětem vývozu,  jdoucího  do  Ruska  a  Číny, 
jsou  koiišiny,  dováží  se  pak  (ročně  za  1  milí. 
rublů)  zboží  rukodělné,  bavlněné,  plátěné, 
galantcrní,  obuv,  cukr,  zboží  osadnické  atd. 
Od  r.  1871  jest  zde  městská  obecní  banka 
8  obratem  do  1  milí.  rub.  ročně.  Průmyslo- 
vých xivodů  jest  17  (2  koželužny,  2  myd- 
Umy,  12  cihelen  a  1  parní  mlýn),  veliká  čásf 
obyvatelstva  zabývá  se  orbou,  zahradnictvím, 
chovem  dob  vtká  a  pěstováním  tabáku.  V  mě- 
stě jest  dívčí  progymnasi  um,  měšťanská,  farní, 
okružná  a  duchovní  škola,  museum,  městská 
knihovna,  kroužek  hudební  a  literární  a  ne- 


mocnice. N-em  vede  veliká  Sibiřská  želez- 
nice, od  níž  odbočuje  odtud  poboční  trať 
Mandžuskem  do  Číny. 

Něrčinský  okruh  zaujímá  v  t.  zv.  za- 
jablonové  části  oblasti  území  43.527  km\  pro- 
stoupené výběžky  hřbetu  Jablonného  a  jen 
na  i.  rovné  a  příhodné  zvláště  chovu  do- 
bytka. Zemědělství  (žito,  pšenice,  oves,  ječ- 
men, pohanka,  brambory)  jest  z  přičiň  kli- 
matických, zvláště  pro  náhlé  přechody  v  tep- 
lotě, dosti  nepatrné,  mnohem  důležitější  jest 
chov  dobytka  a  povoznictví.  Obyvatel  jest 
76.807  (1897).  škol  39.  Obchodu  a  průmyslu 
téměř  není,  v  10  zlatých  báních  těží  se  ročně 
za  160.500  rub. 

Něrčinský  závod,  osada  v  sibiřské  ob- 
lasti zabajkalské,  správní  středisko  něrčin- 
sko-závodského  okruhu,  na  1.  bř.  ř.  Altači, 
10  km  nad  ústím  do  Arguně,  leží  v  kotlině 
obklíčené  vápencovými  skalami  a  má  3067 
ob.,  chrám,  školu  selskou  a  báňskou,  pošt. 
spořitelnu,  knihovnu  a  meteorologickou  sta- 
nici, jejíž  pozorováni  jsou  vysoce  důležitá 
pro  klimatologii  východní  Sibiře.  Průměrná 
roční  teplota  jest  zde  —  3'7<*C  s  absolutním 
maximem  +  36*6®  a  minimem  —  47*2®,  výška 
ročních  srážek  Činí  40  cm  a  rozděluje  se  na 
jednotlivé  měsíce  tak  nepravidelně,  že  na 
nejvlhčí  připadá  58krát  tolik  srážek  jako  na 
nejsušší  (Vojejkov). 

Něrčinsko-závodský  okruh  zabaj • 
kalské  oblasti  utvořen  byl  r.  1872  a  přiná- 
ležejí k  němu  všeckyr  doly  a  zlatá  ložiska 
mezi  49—55®  s.  š.,  zvláště  Něrčinské  rudoho- 
ří  mezi  Šilkou  a  Arguní,  úhrnem  do  98.500  km* 
půdy  hornaté  s  malými  náhorními  rovinami. 
Obyvatel  jest  67.889,  kteří  provozují  orbu, 
jejíž  výtěžek  (žito,  pšenice,  oves,  ječmen,  po- 
hanka a  brambory)  prodává  se  do  ruských 
a  čínských  zlatých  ložisek.  Jinak  živí  se  lo- 
vem živočichů  kožišinu  dávajících  a  ryb, 
chovem  dobytka  (kozáci)  a  nepatrnou  měrou 
i  řemesly.  Nejdůležitější  pro  okruh  jest  10 
báni  zlatých  s  2776  dél.  a  výtěžkem  za  2*7 
milí.  rub.  ročně,  potom  1  stříbrná  (215.413 
rub.),  ostatní  řemeslné  závody  dodávají  zboží 
za  1  milí.  rub.  ročně.  V  báních  pracuje  ve- 
liký počet  trestancův. 

Her^tené,  totéž  co  Neretvané  (v.  t.). 

Veředin,  Neřetin  {Nereteht),  ves  na  Mo- 
ravě, hejtm.,  okr.  a  pš.  Olomouc,  fara  Nová 
Ulice;  54  d.,  74  ob.  č.,  332  n.  (1890),  kaple, 
Itř.  šk. 

Véreohta,  újezdné  město  v  ruské  guber- 
nii kostromskč  na  řece  Něrechtě  a  na  dráze 
Kostroma-Jaroslav-Moskva,  má  3981  obyv. 
(1897),  7  pravosl.  chrámů,  měšťanskou  3třidní 
školu,  dívčí  progymnasium,  farní  školu  chla- 
peckou a  dívčí,  zemskou  nemocnici  a  želez- 
niční lazaret,  prádelnu  lnu  s  972  děl.  a  vý- 
robou za  více  než  1  milí.  rub.  ročně,  cihelnu 
a  čilý  obchod  s  dřívím,  obilím  a  solí. 

Něrechtský  Újezd  zaujímá  jihozáp.  čásť 
gubernie  s  plochou  3947*2  km*  půdy  vlnité, 
prostoupené  hlubokými  údoly  a  protékané 
nepatrnými  přítoky  Volhy.  Obyvatel  jest 
170.446,   jejíchž   hlavním   zaměstnáním   jest 


208  Nereis  —  Neretva 

orba  (žito,  pšenice,  oves,  ječmen,  pohanka, '  Veresheim,  město  ve  virtemberském  kraji 
hrách,  brambory  a  zvláátč  len),  koní  jest  i  iagstském,  sídlo  polit,  správního  úřadu  I.  sto- 
36.875,  skotu  49.570,  ovcí  35.219,  koz  924  a  I  lice  (oberamtu) ;  1215  ob,  (1895),  obv.  soud 
vepřů  915,  lesů  a  luk  jest  málo.  V  ohledu  '  I.  stol.,  pš.,  telegraf,  katol.  a  ev.  kostel,  reál. 
průmyslovém  lze  rozděliti  Újezd  na  2  části:  i  ikola,  mramorové  lomy,  pivovar,  tkaní  ko- 
se v.- západní,  ve  které  převládá  tesařství,  |  bérců,  hrnčířstvi  a  chov  hus.  V  1.  1796  a 
truhlářství  a  átukaterství,  a  na  jihozáp.  a !  1805  svedeny  zde  dvě  bitvy  mezi  Rakušany 
východní,  kde  jsou  četné  továrny  na  plátno,  a  Francouzi.  Nedaleko  stávalo  říSské  bene- 
bavlněné  zboží  a  j.  Kromě  toho  vyrábí  se !  diktinské  opatství,  nyní  Thurn-Taxiský  zá- 
V  Újezdě  obuv,  vozy,  drobné  zboží  zlaté  a  I  mek  s  katol.  kostelem.  V  zámku  je  nyní 
stříbrné  atd.  Tšr,     I  kongregace  milosrdných  sester  sv.  Vincence 

Verels  Gr.  (Lycoris  Sav.)  nazývá  se  j  z  Pauly  s  hospody nskou  školou,  ústavem 
rod  mořských  červů  štětinatých  (Po//-- 1  pro  hluchoněmé  a  pro  padlé  dívky. 
chaeta)  ze  skupiny  Errantia,  jeden  z  nej-  V^rtili  v.  NereiiŠče. 
známějších,  zástupce  čeledi  Nereidae  {Lyco- ^  Veřestoe :  1)  N.  Dolní,  Neřestec 
ridae),  jejíŽ  hlavní  znaky  jsou:  tělo  táhlé.  Dolní,  ves  v  Cechách,  hejtra.  Písek,  okr., 
sploŠtěné,  mnohočlánkové.  Přída  nese  dvé  fara  a  pš.  Mirovice;  27  d.,  200  ob.  č.  (1890), 
párů  v  očí,  dvé  tykadel,  dvé  velkých  kuže-  '  kaple  sv.  Anny,  schwarzenberský  popi.  dvůr 
lovitých  makadel  a  osm  tykadlovitých  vlá-  a  zámeček,  vápenc.  lomy  a  mlýn.  —  2)  N. 
ken  cirrových  (po  čtyřech  na  každé  straně).  I  Horní,  ves  t.;  19  d.,  112  ob.  č.  (1890)  a 
Konec  těla   označen  dvěma  řitními  vlákny '  samota  Doubravičky. 

cirrovými.  Veslovité  komolce  nožní  jsou  Veřeiin  i  Nerezín,  ves  v  Čechách, 
jedno-  n.  dvouvětvé,  mají  hřbetní  a  břišní  hejtm.  a  okr.  Hořovice,  fara  Mrtniky,  pš. 
vlákna  cirrová  a  hřbetní  i  břišní  svazky  ště-  Komárov;  25  d.,  181  ob.  č,  (1890),  2  mlýny, 
tin.    Vychlipitelný  hltan   ozbrojen  jest  sil-   ložisko  žel.  rudy  a  opodál  Jedová  Hora. 


Vereiov  i  Nerošov,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Král.  Hradec,  okr.  a  fara  Nechanice, 
pš.  Vel.  Petrovice;   23  d.,  139  ob.  č.  (1890), 


n^mi,  chitinovitými  čelistmi.  Přívěsků  žeber- 
nich  tu  není.  Jedinci  pohlavně  dospěli  (e pi- 
to kní)  liší  se  jistými  znaky  tvarovými  (na 
zadní  části  těla,  kde  jsou  žlázy  pohlavní) '  opodál  mlýn. 
od  jedinců  mladých  (atokní  jeciinci),  jsou  |  Vereteln,  ves  mor.,  v.  Neředín. 
pohyblivější  nežli  tito  a  byli  popsáni  jako  |  Veřetin  v.  Neředín. 
zvláštní  rody  (fíeteronereis).  Čeleď  zahrnuje '  Veretva,  Narenta,  hlavní  řeka  Herce- 
nčkolik  rodův  a  četné  druhy,  velmi  čilé, !  goviny,  vzniká  v  Čemernu  planině  ve  výši 
žijící  při  břehu  nebo  pelagicky.  zdržující  se  1300  m,  protéká  flvŠovým  terrainem  v  údolí 
na  řasách,  kamenech  a  j.  předmětech  a  živící  500—600  m  hlubokém  směrem  k  sev.-záp., 
se  potravou  živočišnou  neb  rostlinnou.  Rod  mohutným  obloukem  k  záp.  proráží  triaso- 
N.  vyznačuje  se  vedle  znaků  charakterisu- 1  vými  vápenci  a  werfenskými  břidlicemi  pla- 
jících  čeleď  hlavně  tím,  Že  dvouvětvé  ko- ;  nm  Crvanje  a  Visočice,  vrací  se  v  území 
molce  nožní  mají  zvláštní  jazýčkovité  pří-  Župy  v  původní  směr  a  vstupuje  do  široké, 
věsky  hoření  a  dolní,  vlákna  cirrová  pak  ,  úrodné,  neogenní  pánve  Konjické,  jiŽ  pro- 
jednoduchá.  Z  četných  druhů  jsou  nejzná-  téká  směrem  k  záp.,  sesiluje  se  přítoky  ze 
mější:  ti.  pelagica  L.,  10 — 20  cm  dl.,  7— 10  mm  svahů  Prenje  a  Rudohoří,  přijímá  s  pravá 
šir.,  žijící  v  okeánu  Atlantském  a  severnější  Neretvici  a  silnou  Rámu,  od  jejíhož  ústí 
části  okeánu  Tichého;  N.  Dumerilii  Aud. ,  obrací  se  k  jihu  a  protéká  velkolepým,  20  km 
et  Edw.,  7—8  cm  dl.,  žijící  v  mořích  evrop-  dlouhým  příčným  údolím  vhloubeným  400 
ských,  v  tenkosténných  rourkách,  jež  si  bu- 1  až  1200  m  v  jurské  a  triasové  vápence  pla- 
duje;  N.  diversicolor  O.  F.  Můll.,  8— 8'3  cm  nin  Cvrstnice  a  Prenje,  z  jejichž  holých, 
dl.,  žijící  v  mořích  evropských  i  ve  vodách  příkrých  svahů  přijímá  silné  krasové  pra- 
smíšených.  Se,       měny.  Pod  Solakova-chanem  vstupuje  v  kra- 

Ver^ites  Mac  Leay,  otisky  předvěkých|  sové  Bijelopolje,  protéká  Mostarem  v  Bišce- 
rostlin,  řazených  k  řasám  (Chordophyceae  poljc,  kde  přijímá  s  pravá  Jaseníci  a  s  leva 
fossilní),  nalezené  ve  zpodním  siluru  Walesu  Bunu.  Jasenica  jest  podzemním  odtokem 
a  Skotska.  EBr,     I  Mostarského   blata,   zaujímajícího    3150   ha, 

Véreovny,  padesáte  dcer  Nérea  a  Dó- 1  110  m  Široká  Buna  jest  pokračováním  pod- 
ridy,  jejichž  jména  uvádí  Hés.  Theog.  240 ,  zemním  Zalomské  řeky,  jež  protéká  Neve- 
až  264.  Byly  to  spanilé  nymfy  mořské,  jež  sinjské  polje  a  vlévá  se  po  8Vf  km  zjevného 
blahovolně  plavců  (na  př.  Argonautů)  se  ují- 1  toku  do  N-vy.  Z  BiŠžepolje  bére  se  N.  300 
malý  provázejíce  je;  ale  když  Kassiopeia  až  600  m  širokým  erosním  údolím  mezi  Du- 
honosila  se  nad  ně  svojí  krásou,  vyprosily  bravou  a  Brotnjem  planinou  a  vstupuje 
si  pomstu  Poseidonovu  na  zemi  Kéfeové  u  Čapljiny  v  rovinu,  dělí  se  v  ramena,  při- 
(v.  t.).  Často  v  umění  vyobrazeny,  any  se '  jímá  s  pravá  Trebižat,  s  leva  Brcgavu  a 
ubírají  ve  sborech,  na  vozech  Tritonů  neb  Křupu  a  od  Metkovič  protéká  území  své 
na  zádech  mořských  netvorů ;  tak  prý  Myron  |  močálovité  delty,  míjí  Opuzen  a  vlévá  se 
a  Skopas  je  zobrazili  (srv.  skupinu  ve  Flo- 1  u  Porto  Tolero  do  zálivu  moře  Jaderského, 
rencii),  a  ježto  se  věřilo,  že  provázejí  sprave-  zvaného  záliv  Neretvanský.  N.  má  233  km 
dlivé  muže  na  ostrov  blažených,  vyskytuji  se  |  délky,  mezi  Konjicí  a  Mostarem  prům.  Šířku 
jejich  podoby  též  na  sarkofázích.  klk.     '  50  m'a  hloubku  0*6—2  m,  pod  Pocitelji  120  m 


Neretvané  —  Neri.  209 

iíf  ky  a  až  6  m  hloubky.  Množstvf  vody  Jest  i  volný  mořský  stařec,  jenž  v  hlubinách  moř- 
vc*mi  nestejné,  v  lété  téméř  vysýchá,  na  jaře  ,  ských   sídle  těší  se  z  rejů  svých  padesáti 


▼ystupoje  v  Mostaru  i  do  14  m  výše;  až 
k  čapljiné  jest  úplně  nesplavná,  majíc  cha- 
rakter divé,  horské  bystřiny;  od  Nletkovič 
prAplav  délky  19  km  r.  1888  dokončený  pří- 
pouití  plavbu  i  mořských  parníkdv  300—400  f . 
Z  přítoků  dolní  N-vy  Tře  b  i  žat,  výše 
Miade  a  Tipaljína  zvaný,  odvodňuje  pod- 
zemním odtokem  velké  Imoscké  polje,  jest 
up^.avnén  v  středním  toku,  má  délku  115  km 
a  u  IJubuáka  šířku  5SArm;  Bregava  vyvěrá 
nad  Stolcem  odvodňujíc  močálovité  Dabar- 
polje,  Křupa  přitéká  z  močálův  Utovských, 
jd  pod  zemí  napájí  část  vod  Trebinjčice. 
N.  i  všechny  její  přítoky  jeví  velkou  činnost 
crosní,  která  vydatně  jest  podporována  měk- 


dcer,  jež  mu  porodila  Dóris,  dci  Okeanova. 
Když  Héraklés  se  vypravil  pro  jablka  Hespe- 
ridek,  vyzradily  mu  nymfy  úkryt  Néreuv; 
Héraklés  jej  spícího  jal  a,  ježto  se  promě- 
ňoval v  různé  podoby,  téŽ  spoutal,  až  mu  po- 
věděl, kde  jest  zahrada  Hesperidek.  V  umění 
znázorňován  buď  v  podobě  lidské  nebo  v  po- 
době složené  z  těla  lidského,  jež  se  končí 
v  rybí.  klk. 

lierezin,  ves  čes.,  v.  Neřešín. 

Vereiiiot,  Nere  si,  vesnice  a  obec  na 
ostrově  Brači  v  Dalmácii,  okr.  hejtm.  Split, 
soud.  okres  Supetar.  Leží  v  středním  pásmu 
horském  ostrova,  má  1502  ob.,  z  nich  1288 
Srbochorv.  a  212  Italů,  jako  obec  71*36  km^ 


kostí  vápenců,  zvláště  křídových  a  nummu-  a  2257  ob.;  archipresbyteriát,  dvě  školy,  sta- 
lítových  v  dolním  toku  jejím.  Delta  N-vy,  nici  poštovní  a  telegrafní, 
pov^tná  svým  roalarickým  podnebím,  klesá  i  VerohOT  (Xerchau),  město  v  sas.  kraji 
znenáhla  pod  hladinu  mořskou,  jest  plna ,  lipském,  na  Želez,  trati  Gluchov>Wurzen; 
naočálA  a  jezer  s  vodou  brakickou;  do  ní ,  1914  ob.  (1895),  továrny  na  chemikálie,  zboží 
dšti  vedle  četných  krasových  potokův  od  hliněné,  cementové,  dřevěné  a  kaučukové, 
&ev.  silná  řeka  Matica,  odvodňující  polje  papír,  laky  a  barvy;  pískovny, 
jezero,  zaujímající  2800  ha.  V  posledních  Veri  Filip,  sv.,  zakladatel  oratoriánů, 
letech  dřjí  se  zdárné  pokusy  o  vysoušení  ♦  ve  Florencii  21.  čce  1515  ze  vzácných  ro- 
dcity.  Úvodí  N-vy  má  i  s  krasovým  územím,  dičů;  byl  již  jako  chlapec  pro  své  ctnosti 
jei  í  němu  patří  podzemními  svými  odtoky,  nazýván  >dobrým  Filipem«,  vyznamenával  se 
asi  9200  km^  plochy  (z  toho  1322  km*  v  Dal-  ve  svých  studiích,  byl  v  18.  roce  života  po- 
macii),  z  přítokův  odvodňuje  Ráma  5X6  Arm^  slán  k  strýci  obchodníku  do  San  Germana 
Bona  asi  1000  km*,  Bregava  asi  600  km*  a  u  Monte  Cassina,  jehož  obchod  a  jmění  měl 
Trcbižat  asi  1600  km\  —  Srv.  V.  Plenkner,  děditi ;  ale  nemel  zalíbení  v  obchodě  a  cho- 
Regulace  řeky  N-vy  (Praha,  1885);  J.  Cvijič,  dil  raději  do  kostela  Boží  Trojice  na  vrchu 
Morpholog.  u.  glac.  Studien  aus  Bosnien  nedaleko  Gaěty.  Ve  svém  20.  roce  odebral 
Vídeň,  1900).  dš.       se    do   Říma   dokonat   studia  fílosoíická  a 

Ver^tvmaé  {Sarentani,  Ugtvtavoi),  kmen  bohoslovecká  a  stal  se  tam  vychovatelem 
slovanský,  sídlivší  v  Vil.— XI.  stol.  na  hor- .  dvou  synů  florentského  šlechtice  Galeotta 
natém  pomoří  mezi  ústím  Neretvy  a  Cetiny  i  Caccie.  Záhy  věnoval  se  vyučování  mládeže 
T  Dalmácii.    Trvalí   dlouho    při   pohanství,  t  a  navštěvoval  nemocné.  Nejsa  ještě  knězem, 

řročei  nazýváni  ještě  v  X.  věku  Pagani.  |  založil  r.  1548  v  Římě  bratrstvo  nejsvětější 
»Ie  císaře  Konstantina  (ok.  r.  948)  ze  tří  Trojice,  jehož  úkolem  bylo  pečovati  o  du- 
iup  jejich  nalézaly  se  dvě  v  pomoří,  Kastoca  chovní  a  tělesné  potřeby  poutníkův  a  po- 
íRastiza  1191,  srv.  jezero  Raztok  u  Vrgorce)  i  zdravujících  se  nemocných.  Byv  29.  květ. 
a  Mokro  (lat.  Afucurum,  Mucarum,  dn.  Makar  1551  posvěcen  na  kněžství,  opustil  dům 
u  Makarsky)  se  soujmenným  hradem  a  dru-  Cacciův,  odebral  se  do  kněžského  domu 
hýtn  hradem  řečeným  Vrulja.  Třetí  župa  u  kostela  sv.  Jeronýma,  kdež  bydlil  jeho 
Ifiela  u  vnitrozemí,  u  římského  Delminia;  zpovědník  Persiano  Rosa  s  několika  kněžími, 
bvla  to  za  středního  věku  krajina  DIbmno,  a  obral  sobě  za  úkol  konati  skutky  křesfan- 
dneéní  dolina  Duvno  v  Bosně.  V  čele  jejich  ské  lásky.  Za  tím  účelem  spolčil  se  s  ne- 
stáli knížata  a  šlechtici.  V  IX.— X.  stol.  kolika  schopnými  a  nábožnými  jinochy,  kteří 
prosluli  N.  velikou  piraterií  po  Jaderském  chtěli  vstoupiti  v  duchovní  stav,  z  kteréhož 
'..oři  a  přinutili  i  Benátčany  k  poplatku,  spolku  povstalo  r.  1556  bratrstvo  oratori- 
Křcstanstvt  zavedeno  u  nich  za  restaurace  ánů.  K  prvním  jeho  Žákům  náleželi  Caesar 
tys.  panství  v  Dalmácii  za  císaře  Basilia  I.  Baroni us  (v.  t.),  později  znamenitý  děje- 
V  X.  věku  drželi  i  veliké  ostrovy  Brač,  pisec  církevní,  a  František  Maria  Tarugi, 
Hvar,  Korčulu  a  Míjet.  Moc  jejich  podlomil  synovec  papežů  Julia  III.  a  Marcella  II.  Ncj- 
benátský  doze  Petr  II.  Orseolo  r.  1000  moř-  prve  cvičil  se  s  nimi  v  bohosloví,  později 
s»*ou  výpravou,  při  které  tuhý  boj  veden  dopřál  i  jiným,  laikům,  přístupu  do  své 
o  ostrovy  Korčulu  a  Lastov.  V  XI.  stol.  chudobné  komůrky  v  hospici  sv.  Jeronýma 
Umii  {ÁÍmistaS  a  snad  i  jiné  okolní  krajiny  della  Caritá,  kdež  obyčejné  za  doby  večerní 
patřily  ke  království  Chorvatskému.  Dědici  konal  nábožná  rozjímání.  Poněvadž  účastníci 
starých  N-nův  byli  v  pozdějším  středním  těchto  rozjímání  v  kapli  č.  oratoři  kostela 
vfku  šlechtici  Kačiči  r  loupežnickém  hnízdě  sv.  Jeronýma  se  scházeli,  sluli  >oraloriáni«. 
Omiši  a  obyvatelé  krajiny  u  Makanky  (viz  Když  nával  posluchačů  víc  a  více  se  vzmá- 
Kraiina  2).  KJk.       hal,  nabídli  mu  jeho  krajané  florentští  svůj 

Vercofl  (*V;7^řvV),  nejstarší  syn  Pontův  kostel  v  Římě,  kamž  N.  také  své  pobožnosti 
a  Gajio,  líčen  v  mythu  řeckém  jako  blaho-  přeložil.  Papež  Řehoř  XIII.  daroval  družstvu 

On6Y  Slomik  Nanaiý,  iv.  XVUI.  27/7  19^1.  14 


210 


Nerienne  —  Ncrium. 


kostel  Marie  in  Vallicella,  kdeŽ  N.  od  té 
doby  rozvíjel  svou  hlavni  činnost.  Pomocí 
dobrodinců  vystavěl  na  jeho  místě  nádherný 
chrám.  Pro  jeho  svatost  ctili  a  milovali  ho 
papežové:  Pius  V.,  Řehoř  XIII.,  Sixtus  V., 
Řehoř  XIV.  a  Klement  VIII.;  poslední  dva 
chtěli  jej  povýSiti  za  kardinála,  kteréž  dů- 
stojnosti nepřijal.  Řehoř  XIV.  poslal  mu 
r.  1590  červený  Jaaret  do  Valli^Uy,  kterÝ 
mu  světec  žertovně  vrátil.  PapeŽ  Řehoř  XIV. 
vydal  klatbu  na  Jindřicha  IV.,  krále  navarr- 
ského,  Hugenotu,  kterému  dědičně  připadla 
Francie  po  vymření  rodu  Valoiského.  Kle- 
ment VIU.  setrval  při  této  klatbě  nedbaje 
proseb  ani  králových  ani  biskupů  francouz- 
ských. Světec  modliv  se  a  postiv  poručil 
Caesaru  Baroniovi,  zpovědníku  papežovu, 
aby  tohoto  nerozřeíil  a  zpovědnictví  u  něho 
se  vzdal.  Papež,  slyše  rozkaz  Filipův,  zachvěl 
se,  sňal  klatbu  s  Jindřicha  IV.,  přijav  jeho 
pokání,  a  zachoval  tak  Francii  církvi.  N. 
t  26.  květ.  1695.  Pavel  V.  prohlásil  jej  r.  1600 
za  blahoslaveného  a  Řehoř  XV.  r.  1622  za 
svatého.  Neapolitané  ctí  jej  za  svého  patrona. 
Památka  jeho  koná  se  26.  květ.  —  Srv.  Pósl, 
Leben  des  h.  Philipp  N.  (Řezno,  1857);  Rei- 
ching,  Leben  des  b.  Phil.  N.  (t.,  1859);  Cape- 
celatro,  La  Vita  di  s.  Filippo  N.  (Neapol, 
1879  2  d.,  po  němečku  vydal  Lager;  Freib., 
1886);  Kuldův  Cirk.  Rok,  III.  360.  Dr.Kr, 

Veritnne  nazvali  badatelé  starší,  jmenQ- 
vitě  angličtí,  hromadné  pavouky  drobné,  zá- 
přcdniky.  Rod  N.  stanovil  Blackwall  r.  1833 
pro  3  druhy  různých  rodů.  V  jiném  smysle 
a  rozsahu  jméno  to  stanovil  Dahl  r.  1886 
ve  své  Monografie  der  Erigone-Arten.  Ko- 
nečně F.  O.  P.  Cambridge  změnil  jméno  to 
na  Kulczynskiellum,  obsahující  několik 
druhů  i  u  nás  žijících.  Nsk, 

VérigIUisar  (babyl.  Nírgaláaru^ur,  NfjQí- 
yaaoláaagog),  jeden  z  posledních  králů  baby- 
lonských, spřízněný  s  některým  z  dřívějších 
rodů  královských,  ježto  otce  svého  Bílšu- 
miškuna  nazývá  králem  babylonským,  měl 
za  chof  dceru  Nebukadne^ara  II.,  odstranil 
r.  560  krále  Amíla  Marduka  vraždou,  uživ 
odporu  proti  vládnoucí  dynastii  chaldejské, 
načež  ve  svých  zprávách  a  nápisích  důsledně 
předchůdce  své  z  rodu  Nebukadne^arova 
umlčoval.  Panství  své  hleděl  utvrditi  spol- 
kem s  mocným  kněžstvem,  opravoval  chrá- 
my, dokončil  na  sev.  straně  stavbu  I-sag-ily, 
vyhloubil  a  vyzdil  splavnou  stoku  Arachtu 
k  moři  vedoucí  a  přestavěl  královský  palác 
Nebukadne^arův.  f  '•  566  př,  Kr.        Pík. 

Verike,  krajina  ve  švéd.  laně  Oerebro 
mezi  jezery  Wetterským  a  Hjelmarsk^m,  má 
na  4677  Irm*  110.000  obyv.,  dolování  na  že- 
lezo a  zinek,  hl.  m.  Oerebro. 

Herinka  Defr.  Hlavní  rod  čeledi  t  jm. 
mořských  přidožabrých  plžů  z  příbuzenstva 
Cerithii,  jež  jest  význačná  pro  mesozoicum: 
známe  je  od  triasu  až  do  svrchní  křídy,  kdy 
úplně  vymřely.  Ulita  je  věžitá,  skoro  válco- 
vitá, kužel  itč  nebo  vejcovitě  protáhlá,  pevná 
a  tlustostěnná;  obústí  spředu  ne  příliš  silně 
povytaženo  v  sinus,  bez  patrnějšího  pysku, 


vzadu  zúženo  v  krátký  kanál ;  okraj  cívkový 
i  vnější  opatřen  jest  silnými  záhyby  (či  pil- 
kami), jež  se  táhnou  v  podobě  tlustých  spi- 
rálnich  návalků  uvnitř  skořápky  celou  duti- 
nou kotouče,  tak  že  závitky  ieví  na  průřezu 
poměrně  malé  lumen  silně  laločnaté.  Žily 
zejména  četně  v  krajích  nynější  jižní  Evropv 
a  vyskytují  se  nejčastěji  vrostlé  v  útesecn 
korálových;  vrchol  a  ústí  obyčejné  schází. 
V  českém  útvaru  křídovém  jsou  zastou- 
peny. Bhr. 

a<irita,  ostrov,  v.  Ferdinandea. 

Verita  Adanson,  rod  mořských  plŽů  ze 
skupiny  Rhipidogloss,  zastupující  výraznou 
čeleď Neritidae.  Ulita  bez  píštěle,  obyčejné 
kulovitá,  stěn  silných  s  mohutnou  vnitřní 
vrstvou  perleťovou,  cívkový  okraj  obústí 
sploštělý  callosní,  vičko  vápeníte;  vnitřní 
septa  hořeních  závitků  resorbují  se  u  do- 
spělých zvířat.  Živočichové  býložraví,  nadaní 
schopností  vydržeti  velmi  dlouho  na  suchu. 
Četné  druhy  Žiji  hlavně  v  teplých  mořích; 
fossilní  známe  od  křídy.  Bbr, 

V^ritlna  Lam.  Rod  příbuzný  rodu  Ne- 
rita,  většinou  sladkovodní;  některé  druhy 
jsou  brakické  i  druhotně  mořské,  několik 
málo  jest  i  pozemních.  Hlavní  oblastí  jest 
Oceánie,  palaearktické  druhy  jsou  drob- 
nější. Bbr, 

JÍeritiniiim  Ung.,  otisky  listů  předvé- 
kých  rostlin  z  třetihomího  útvaru,  upomí- 
nající  na  listy  žijícího  oleandru.  Několik 
podobných  otisků  bylo  pod  jménem  N  e  r  i- 
um  v  rozličných  druzích  popsáno  z  mladší 
křídy  a  třetihor.  EBr, 

Mmtijun,  L.,  bobkovnice,  oleander, 
rod  rostlin  2děložných  z  čeledi  toiešfovi* 
tých  lApocynaceae),  obsahující  přímé  křiky 
n.  stromky  s  li.sty  po  3—4  přesleněnými 
n.  zřídka  vstřícnými,  úzce  kopinatými  a  ko- 
žovitými.  Úhledné  květy  skládající  vrcholíky 
mají  kalich  5díln^,  u  zpodiny  bohatě  žlaz- 
natý,  korunu  řepicovitou,  v  ústí  zoubkova- 
nou n.  roztřepenou,  pakorunkou  opatřenou, 
v  pupenu  na  právo  svinutou,  a  5  tyčinek 
v  jícnu  koruny  uzavřených,  jejichž  prašníky 
mají  po  přívěsku  vláknitém,  na  konci  v  chu- 
máč chloupků  vybíhajícím.  Přívěsky  tyto 
svinuty  jsou  spirálovitě  a  oproti  koruně 
opačné.  Ze  2  volných  plodolistů  složený 
semen  nik  vybíhá  v  nitko  vitou  čnélku  s  bliz- 
nou  na  konci  rozšířenou  a  dorůstá  ve  2 
měchýříky  se  semeny  hustě  čupřinatými  a 
na  konci  v  delší  chochol  chloupků  vybíha- 
jícími. N.  obsahuje  2  druhy  domácí  v  tro- 
pické Asii  a  v  zemích  okolo  Stfedozomniho 
moře  a  to  N.  Oleander  L.,  b. obecná,  a  N. 
odorum  Ait.,  b.  vonná.  Oba  druhy,  zvláště 
b.  obecná,  pěstují  se  v  Čechách  vůbec 
pro  ozdobu  i  v  odrůdách  plnokvčtých  a  roz- 
množují se  velmi  snadno  řízky,  jež  ve  vodě 
záhy  pouštějí  adventivní  kořeny.  B.  obecná, 
obsahujíc  mnoho  jedovatého  mléka,  jest  rost- 
linou nebezpečnou,  otravující  lupením  na 
pastvě  i  skot.  Proto  užívají  prášku  s  kůry 
proti  krysám  a  zvařeniny  i  prášku  x  listu 
proti  různé  neřesti.  Děd. 


Nerium  promontorium  —  Nero 


211 


VmIoi  pr^BOatoriom  v.  Finisterre. 

M^ftlj  Friedrich,  vlastně  Nehrlicb, 
malíř  néro,  (*  1807  v  Erfurté  —  f  1878  v  Be- 
nátkách). Pracoval  sprvu  v  lithogr.  ústavu 
v  HaiDburce,  kde  obrátil  na  sebe  pozornost 
barona  v.  Ruoiobr,  který  poskytl  mu  pro- 
středky k  cestě  do  Říma  (1829—31).  Po  té 
r.  1837  usadil  se  trvale  v  Benátkách.  Z  jeho 
^ločjžich  maleb  uvádíme:  Pohled  na  Pia\xettu 
při  mitíci^  původně  pro  krále  pruského,  ma- 
loval později  ještě  žestatřicetkrát;  Krajina 
^  Wiflandova  Oberona;  Pohled  na  Benátky 
(pro  císaře  rak.);  Návrat  sicilských  rybářů] 
Buvolové  táhnoucí  balvan  mramoru  (pro  cara 
rus.);  San  Giovanni  e  Paolo  v  Benátkách  (nár. 
eal.  v  Berlíně);  Chrám  Junony  v  Girgenti; 
Chrám  v  Paestum  při  měsíci;  dále  Jinářich 
Lev  vracej  (rí  se  s  křifácké  vy  pravý;  Lord 
ByroH  u  Arménu  na  ostrově  San  La\\aro  a 
J,  v.  —Jeho  syn  Friedrich,  usazený  v  Římě, 
maluje  obrazy  námořní  a  pobřežní  se  znač- 
nou koloristickou  dovedností. 

Vanuli  Walter,  něm.  fysik  \*  1864  v  Bric- 
senu  v  záp.  Prusku).  Studoval  v  Curichu, 
Bertině,  Št  Hradci  a  Vircpurku,  r.  1887  byl 
itniv.  assistentem  v  Lipsku,  kde  se  po  dvou 
letech  babititoval.  R.  1891  jmenován  roimoř., 
r.  1894  řádným  professorem  v  Gotinkách, 
kde  zřídil  r.  1895  ústav  pro  fys.  chemii  a 
elektrochemii.  Z  jeho  prací,  týkajících  se 
hlavně  proudů  galvanických  a  theorie  che- 
mie, uvádíme:  Theoretische  Chemie  (Štutg., 
1893);  Siedepunkt  u,  Schmel^punkt  (Brunáv., 
1893);  Einfúhrung  in  die  mathem.  Behandlung 
der  Saturwissenschaften  (s  A.  Schdníliesem, 
Mnichy  1895).  V  r.  1898  vynalezl  (vlastně 
sdokonalil  vynález  Jabločkova)  novou  lampu 
zv.  N-ova  žárovka  (v.  Lampy  str.  606  o), 
která  způsobila  veliký  rozruch  v  oboru  osvě- 
tlovacím. 

V^rOy  cognomen  jedné  větve  rodu  Tiberiů, 
z  kmene  Claudiovců,  založené  Tiber iem  Clau- 
diem  Ncronem,  jedním  ze  synů  Appia  Claudia 
Cieca  (v.  Claudius). 

1)  N.,  syn  Germanikův  (♦  r.  7  př.  Kr.  — 
t  r,  30  po  Kr.).  Jako  manžel  Julie,  dcery 
Caesara  Drusa,  měl  býti  nástupcem  Tiberio- 
vým.  intrikou  Seianovou  viak  upadl  v  ne- 
milost  u  císaře  a  utracen  ve  vyhnanství 
v  Pontidě. 

9)  N.  Claudius  Caesar  Drusus 
Germanicns,  císař  řím.  (54—68  po  Kr.). 
^  15.  pros.  r.  37  v  Antiu  iako  syn  Gneia 
Domitia  Ahenobařba  a  mladší  Agrippinv, 
dcerv  Germanikovy,  byl  původně  zván 
L.  Ďomititts  N.  Pozbyv  ziáhy  otce  byl 
na  vydíování  u  tety  Lepidy,  zatím  co  matka 
dlela  ve  vyhnanství.  Po  smrti  Caligulově 
stala  se  vlak  Agrippina  r.  49  manželkou 
císaře  Claudia  a  zjednala  synovi  r.  50 
adopcí  jméno  císařovo.  Brzy  potom  vy- 
znamená N.  Čestnými  tituly  a  r.  53  rukou 
dcery  císařovy  Octavie,  a  přičiněním  matči- 
ným utvořena  pro  něj  silná  strana  v  paláci 
a  senátu  proti  oprávněnému  dědicovi  trůnu 
Brilannikovi^  Zajistivii  tak  nástupnictví 
synovo   Agrippina  otrávila  Oaudía  a  pro- 


vedla v  říjnu  r.  54,  že  N.  od  praetorianův 
i  od  senátu  uznán.  Dosáhnuv  tak  trůnu 
v  útlém  věku  17  let  a  nemaje  přirozených 
schopností  státnických,  nýbrž  jen  exaltova- 
nou náklonnost  k  umělecké  zábavě,  N.  pod- 
léhal střídavým  vlivům  svého  okolí.  V  prv- 
ních letech  rozhodovala  matka,  vedle  ní  měli 
největší  vliv  slavný  vychovatel  císařův  Se- 
neca a  praefectus  praetorio  Afranius  Bur- 
rus,  nikoliv  bez  vzájemné  žárlivosti.  V  době 
té  vláda  N-nova  byla  celkem  blahodárná; 
ve  vnitřní  správě  státu  zavedeny  některé 
reformy,  senát  udržován  ve  vážnosti  a  ne- 
přímé daně  zmírněny;  v  Moesii  a  na  Rýně 
pokračováno  v  kolonisaci ;  na  hranicích  říše 
vedeny  úspěšné  války  hlavně  výtečnými  voje- 
vůdci Domitiem  Corbulonem  proti  Parthům, 
Suetoniem  Paulínem  proti  Britancům  a  Ves- 
pasianem  proti  Židům.  Palácové  intriky  však 
počaly  záhy  rušiti  řád  vlády  a  měniti  ji 
v  orientálskou  libovládu.  Již  r.  55  otráven 
mladistvý  Britannicus,  když  ho  chtěla  matka 
císařova  užiti  k  upevněni  svého  vlivu;  pod 
nátlakem  Poppaey  Sabiny,  která  se  měla 
státi  manželkou  N-novou,  zbavil  se  císař 
r.  59  vraždou  matky  a  r.  62  manželky  Octa- 
vie a  praefekta  Burra.  Poppaea  potom  stává 
se  dsařovnou  a  v  době  té  začíná  se  nejhorší 
palácová  hrůzovláda,  zvláště  když  praefekt 
Tigellinus  zmocnil  se  hlavního  vlivu.  N., 
který  již  dříve  byl  jevil  velikou  zálibu  v  umě- 
leckých produkcích  a  hellénských  mravech, 
odporujících  starořímské  tradici,  věnoval  se 
nyní  se  stoupající  ješitností  hudbě,  básnictví, 
mimickému  umění  a  sportu.  Spolu  strhoval 
celou  vyšší  společnost  ke  dvorním  prosto- 
pášnostem. Monumentální  stavby  a  bezuzdý 
luxus  staly  se  mu  potřebou,  rroto  uvítal 
s  potěšením  r.  64  ohromný  devítidenní  po- 
žár, který  ztrávil  velikou  část  Říma  a  dal 
mu  příležitost  k  rozsáhlé  regulaci  a  novo- 
stavbám, mezi  nimiž  vynikala  hlavně  jeho 
áomus  aurea  v  blízkosti  íora.  Pro  všeobec- 
nou nespokojenost  odvracel  však  od  sebe 
podezřeni,  že  by  byl  úmyslně  požár  roz- 
šířil, obviňuje  z  toho  mladé  obce  křesťan- 
ské, které  tehdy  začínaly  veřejně  vystupovati 
hlavně  jako  funerální  družstva.  Tak  zahájeno 
první  pronásledování  křesťanů  a  N.  stal  se 
prvním,  na  nehoŽ  užita  apokalyptická  před- 
stava o  Antikristovi.  Císař  zatím  víc  a  více 
oddával  se  libůstkám  uměleckým  a  sportov- 
ním, vystupoval  veřejně  jako  herec  a  zpě- 
vák. Nespokojenost  s  touto  nedůstoiností 
a  s  rostoucím  útiskem  daňovým  vyvolávala 
mocné  hnutí  v  kruzích  vyšší  společnosti 
římské  a  r.  65  došlo  ke  spiknutí,  v  jehož 
čele  stál  C.  Calpurnius  Piso.  Odhalení  piklů 
téch  dalo  však  N-novi  příležitost  k  velikému 
pronásledování.  Hlavní  vinníci,  mezi  nimi 
Seneca  a  básník  Lucanus,  utraceni.  N.  po- 
kračoval ve  svých  zábavách,  konaje  r.  66 
veliké  umělecké  tournée  po  Řecku  a  pokou- 
šeje se  o  prokopání  isthmu  Korinthského. 
Správa  říše  zatím  upadala  víc  a  více  a  r.  68 
vypukl  zjevný  odpor  na  všech  stranách. 
V  Gallii  Julius  Vindcx   postavil  se    v  čelo 


212  Nero  antico  —  Neruda. 

legií,  Galba  pobouřil  praetoriány,  odboj  Herott  čili  minerál  jest  těleso  homo- 
v  provinciích  zamezil  dovoz  potravin  do  genní,  pevné  nebo  kapalné,  pfivodu  přiroze- 
Říma.  Bezmocný  N.,  senátem  byv  proskri-  ného  a  neústrojnébo.  Jméno  n.,  Preslem  vy- 
bován,  uprchl  z  Říma  a  dal  se  9.  čna  r.  68  tvořené,  klade  dfiraz  na  anorganickou  po- 
v  suburbánní  ville  jedním  ze  svých  otroků  váhu,  latinské  jméno  minerál  (od  mina^  důl) 
zabiti,  neopouštěje  ani  v  poslední  chvíli  pósy  na  výskyt  v  kůře  zemské.  Teprve  v  XIX.  st. 
umělce  {qualis  artifex  pereo).  Zprávy  o  jeho  ustálil  se  zde  vytčený  užŠí  výměr  n-Ů  a  tu- 
vládě  zachovali  nám  hlavně  Tacitus  a  Sue-  díž  také  nauky  o  nich,  mineralogie  č.  ne* 
tonius.  V  nové  době  o  něm  psali:  H.  Schil-  rostopisu;  dříve  byly  názvem  »minerály<  neb 
ler,  Gesch.  des  r5m.  Kaiserrcichs  unter  der  i  i  »fossiliec  rozuměny  také  horniny,  které 
Regierung  des  N.  (Berlín,  1872);  E.  Renan,  dnes  jakožto  přírodniny  anorganické  ne- 
L'Antechríst  (1871);  C.  Franklin  Arnold,  homogenní  přikazujeme  petrografii.  Pokud 
Die  Neronische  (Ihristenverfolgung  (Lipsko,  I  jest  čítati  mezi  n-y  hmoty,  které  podobné 
1888).  Kulturní  obraz  Říma  v  době  N*nově  jako  ony  jsou  homogenními  součástmi  kůry 
poskytuje  Sienkiewicz  v  románě  >Quo  vadis*.    zemské,  ale  vznikly  chemickou  přeměnou  tel 

Hero  antLoo,  černý  starověký  mramor,   ústrojných,  o  tom  není  jednoty.  Uhlí,  jantar. 
Viz  Mramor  str.  810.  asfalt  přesně  vzato  nejsou  n-y  a  také  bývají 

Herodlm,  ves  v  Slezsku,  v.  Nierodzim.   vylučovány  z  knih  mineralogických;   za  to 

JVdronov  (HepoiioBi*)    loann,  rozkolnik  |  vápence  organogenní,  fosfáty  v  guanu  se  vy- 
ruský  (♦  1591  —  f  1670),  putoval  od  mUdí  skytující,  diatomaceový  opál   atd.  vždy  se 
po  městech  a  vsích,  pomáhaje  při  chrámo-   uvádějí   jako  n-y,   protože  známe  jiné  vý- 
vých  službách,  čímž  dokonale  osvojil  si  boho-   skyty  týchže  hmot,  kde  původ  anorganický 
služebný  řád  pravoslavné  církve,  tak  Že  po-  jest  bezesporný,  kdežto  u  hmot  dříve  jmeno- 
kládán  za  autoritu  v  bohoslužebné  praxi.  Vy- ,  váných  nikdy  nelze  konstatovati  vznik  jiný  než 
svěcen  byv  za  kněze  sloužil  ve  vsi  Nikolské,   ústroj ný.  Ostatně  v.  Mineralogie.  Fr,  SUk, 
v  Lyskově  a  v  Niž.  Novgorodě  a  získal  si       N-y    vyhrazené    viz    Horní    právo 
lásku    obyvatelstva    smělým    vystupováním  ]  str.  616  a  627. 
proti  místnímu  vojvodovi,  začež  byl  nějakou       Herottopls  v.  Mineralogie, 
dobu  vězněn.  Později  stal  se  klíčníkem  uspcn-       Heroiov,  ves  česká,  v.  Nerežov. 
ské  kathedrály  v  Moskvě  a  protopopem  ka-      Verosdilná  roka  v.  Solidárnost. 
zaňské  kathedrály  tamŽe.   Sblíživ  se  s  car-       Herozhovloe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
ským  duchov.  rádcem  Bonifafjevem  stal  se  <  okr.  Chrudim,  fara  a  pŠ.  Vápen.  Podol;  16  d., 
Členem  mocného  kroužku,  jenž  za  slabého   87  ob.  č.  (1890);  v  nedalekém  lese  rozvaliny 
patriarchy  Josefa  měl  ve  svých  rukou  otěže   hradu  Rozpak  o  v  a,  jež  dosud  dosti  dobře 
ruské  církve.  Když  kyjevští  bohoslovci,  po-  jsou  zachovalé. 

volaní  do  Moskvy,  počali  opravovati  církevní  Vdrietov  Něrses  Osipovič,  právník 
knihy  (r.  1649),  N.  postavil  se  jim  směle  na  ruský  (♦  1848  —  f  1894).  Byl  professorcm 
odpor.  Podobně  první  reformátorský  pokus  občanského,  potom  obchodního  práva  a  soud- 
Nikonův  N.  ostře  odsoudil  (r.  1653),  tak  že  ního  řízení  na  univ.  v  Moskvě.  Napsal  vedle 
byl  za  to  uvězněn  v  Novospasském,  potom  drobných  časopiseckých  článků:  Poňatije  do- 
v  Simonově  a  Spaso-Kamenném  klášteře.  '  brovoljnago  predstavitéljstva  v  grafdanskom 
Zde  byl  přijat  s  otevřenou  náručí  jako  trpi-  pravé  (Moskva,  1878);  Bumagi  na  predjavi- 
tel  za  víru,  tak  že  mohl  přijímati  poutníky,  télja  s  točki  ^rénija  gra^d.  pravá  (t.,  1889). 
dopisovati  si  s  mocnými  přáteli  moskev- '  Po  jeho  smrti  vydal  docent  Gusakov  jeho 
skými,  ano  i  posílati  listy  carovi.  Když  do- '  Kurs  torgovago  pravá  (t,  1895). 
šly  na  něho  nové  stížnosti  pro  jeho  propa-  Verthtui,  t.  j.  Země  máti,  podle  Tacita 
jLrandu,  poslán  byl  do  kláštera  kandalašského.  (Germ.  c.  40)  u  některých  kmenův  german- 
N.  na  své  cestě  vystupoval  všude  proti  cír-  ských  bohyně,  jíž  byl  na  kterémsi  ostrově 
kevním  novotám,  a  ač  byl  v  tuhé  vazbě,  mořském  zasvěcen  háj  a  v  něm  vůz,  zakrytý 
přece  prchl  do  Solovek,  kde  byl  přijat  s  ve-  rouchem.  K  místu  tomuto  směl  se  přiblížiti 
likou  ctí  a  vypraven  tajně  do  Moskvy,  k  Bo-  jenom  kněz,  který  provázel  bohyni,  když  vy- 
nifaťjevovi.  R.  1656  vstoupil  do  kláštera,  ale  jela  na  voze  taženém  dvěma  kravami.  Byli 
téhož  roku  na  cirk.  sněmu  zbaven  hodností,  to  dnové  slavnostní;  kamkoli  bohyně  přijela, 
Ač  nějakou  dobu  N.  žil  v  míru  s  patriar-  přestaly  všecky  boje  a  spory,  utichla  zbraň 
chou,  přece  opětně  byl  pro  ostrou  kritiku  '  a  zavládl  pokoj  a  mír,  aŽ  kněz  bohyni  do 
nových  reform  uvězněn  v  klášteře  a  teprve  '  chrámu  zpět  uvedl.  Potom  vůz  i  roucho  i  bo- 
po  novém  pokání  jmenován  archimandritou  hyne  sama  v  tajném  jezeře  byly  umyty,  slu- 
V  perejaslavském  klášteře.  Zachovalo  se  od  žebníci  pak,  kteři  ji  doprovázeli,  v  jezeře 
něho  hojně  listův  a  proseb,  z  nichž  vysvítá,  potopeni.  Na  kterém  ostrově  onen  háj  a  svá- 
že hájil  principu  pospolitosti  proti  absolut-  týně  se  nalézaly,  nelze  určiti;  nejspíše  to  byl 
nímu  despotismu  Nikonovu.  —  Srv.  P.  Zna-  některý  ostrov  u  záp.  pobřeží  Šlesvickohol- 
menskij,  I.  N.  (»Pravosl.  Sobesědnik*,  1869);  štýnského  (snad  Als?).  Mylné  domnívali  se 
I.  Charlamov,  Protopop  I.  N.  (>Drev.  i  Nov.  někteří,  Že  ostrovem  tím  míněna  Rujana, 
Rossija«,  1881).  kdež  podle  chybného  čtení   Hertha  místo 

Vérot  jest  perioda  600  let  se  7421  mě- ,  N.  pojmenováno  Hertino  jezero  (v.  t.). 
síci.  Perioda  ta  se  připisuje  Chaldejcům  aneb       Neruda:  1)N.  Jan  Zlatoústá,  hud.  čes. 
Egypťanům.  Gs.       (*  1705  v  Rosidch  —  f  1763  v  řrate).  Hu- 


Neruda.  2l3 

dchne  vzdělal  se  v  Praze,  působil  zde  později  i  málem  stal  po  přáni  matčině  novicem  prae- 
jako  houslista,  ai  posléze  vstoupil  do  řádu  I  monstrátským,  ale  po  prázdninách  se  roz- 
praemoDstrátův  strahovských.  Jeho  bratr:  |  myslil  a  vstoupil  na  fakultu  právnickou.  Po 
9)  N.  lan  ]ífi,  slavný  houslista  a  cellista  roce  přiměl  jej  otec,  že  16.  říj.  1854  nastou- 
český  (•  kol.  1710  v  Rosicích  —  f  1780  pil  jako  aspirant  praxi  u  c.  k.  zem.  vojen, 
v  Drážcnnech).  Vzdělal  se  hudebně  v  Praze,  úřadu  účetního;  ale  tam  se  mu  valně  nelí- 
p&sobil  zde  jako  houslista  a  r.  1750  povo- '  bilo  (srv.  »Kousky  zápisků  praktikantových « 
lán  ke  korf.  kapele  do  Drážďan.  Před  tím  v  >Týdnu  v  tichém  doměc),  a  proto,  ač  již 
mnoho  cestoval.  V  Drážďanech  působil  tři-  ^  15.  dub.  1855  byl  praenotován  na  místo  účet- 
cet  let,  ač  od  r.  1774  již  veřejně  nevystupo- '  niho  élěva,  opustil  dobrovolně  2.  list.  službu 
Tal,  zabývaje  se  hudební  výchovou  svých ;  a  po  mnohých  konfliktech  s  otcem,  ponč- 
synů  Ludvika  a  Antonína  Bedřicha,  později  vadž  nechtěl  zůstati  při  právech,  věnoval  se 
Moslisty  drážď.  kapely.  N.  složil  několik  I  na  filos.  fakultě  po  3  léta  (byl  zapsán  ještě 
STinfomí,  koncertů,  některá  tria  a  sóla  a  j.,  r.  1858—59  v  I.  běhu)  historii  a  filologii,  při 
aíc  jen  z  trií  několik  jich  bylo  r.  1763  vy- 1  čemž  od  října  1857  učil  češtině  a  němčině 
dáno.  v  ústavě  Wotzelově  a  od  ledna  1858  supplo- 

3}  N.  Jan  (Nepom.),  vynikající  básník  a  val  (s  roč.  platem  480  zl.  stř.)  na  něm.  re- 
bctíctrista  český  (*  9.  čce  1834  v  Praze  —  |  alce  v  Mikulandské  ulici  místo  ochuravělého 
t  22.  srpna  1891  t),  pocházel  z  rodičů  chu- 1  prof.  J.  V.  Rozuma  (až  do  nastoupení  K. 
dýcb,  ale  přičinlivých.  Otec  jeho  Antonín,  |  Tieftrunka  r.  1859)  ~  jeho  žákem  byl  v  tu 

dobu  Jakub  Arbes!  Již  předtím  r.  1856,  kdy 
českých  novin  nebylo,  vstoupil  jako  lokálkář 
do  redakce  >Tagesbote  aus  Bdhmenc  a  se- 
trval v  ní  až  do  konce  října  1858,  kdy  v  tomto 


dělostfelec  14.  setniny  u  L  pluku  děl.,  pojal 
r.  1831  jako  47letý  vdovec  za  manželku  bez- 
dětnou vdovu  Barboru  roz.  Leitnerovou,  jež 
3  léta  potom  obdařila  jej  ve  věku  39  let  sy- 
nem lanem.  Nemaje  sourozencův  a  trávě  své  i  časopise  objevily  se  známé  články  proti  Han- 
Dcoteiené  mládí  dílem  v  Újezdských  kasár- '  kovi  (6.-29.  října)  zvané  >Handschriftliche 
nácb,  kde  se  narodil,  když  otec  po  sňatku  {  Lúgen  u.  paláographische  Wahrheitenc,  jichž 


převzal  tam  kantinu,  dílem  v  tichých  konči* 
Dác*h  malostranských  (posléze  v  Ostruhové 
ulici  —  nyní  Nerudové^,  vssál  do  sebe  ono 
zvláštní  ovzduší  zákoutí  velkoměstských,  jež 


autora  N.  asi  znal,  ale  nikdy  neprozradil.  Za 
svého  supplování  psal  tam  arci  již  jen  liter. 
zprávy,  referáty  divadelní  a  někdy  něco  pro 
feuilleton.    R.  1854  dvacetiletý  N.  uveřejnil 


obráží  se  zřetelně  ve  vší  jeho  tvorbě  belle-  i  v  Mikovcově  »Lumíruc  (č.  21.)  první  svou 
thstické  a  nejvice  proniká  v  jeho  proslulých  ,  báseň,  balladu  »Oběšenec<  (kterou  později 
> Malostranských  povídkách*.  Milá  a  prostá  |  beze  změny  přijal  do  >Knih  veršů«)  a  to 
povaha  jeho  zt)OŽné  matky  s  jedné  strany  ai  s  pseudonymem  Janko  Hovora  (narážka 
přímá,  pevná  povaha  málomluvného,  poně- !  na  opak  toho  =  nerůda,  nerudný  člověk) ; 
Kud  drsného  a  přísného  otce  se  strany  oruhé  |  z  jara  r.  1857  otiskl  opět  v  >  Lumíru*  4  básně 
působily  na  jeho  vývoj  měrou  značnou;  obě- '  ze  >Hřbitovního  kvítí*  a  později  balladu  »Ru- 
ma  věnoval  verše,  jež  se  nám  jeví  jako  pravé ,  báš*,  v  říjnu  t.  r.  v  Ohéraíově  kalendáři 
perličky  čita  (»Otci«  1  —X.  v  »Obrazech  ži- ,  »Čes.-Mor.  Pokladnice*  (lil.  ročn.  na  r.  1858 
vota«,  1859,  když  10.  září  1857  otec  zemřel  |  u  Bellmanna)  balladu  >Dědova  mísa*  a  >Sud« 
v  73.  roce,  a  proslulý  cyklus  >Matičce*,  s  níž  >  a  2  básně  ze  >Hřb.  kvítí*,  všecko  pseudo- 
bydiil  až  do  smrti  její  r.  1869).  Vychodiv  \  nymně.  Ale  již  v  pol.  prosince  1857  vyšla 
ot>ccnou  i  hlavní  školu  něm.  na  Malé  straně,  \  u  Bellmanna  první  sbírka  jeho,  smělý  cyklus 
LI  _  -«-..  j^  JI  í_  Tjjtt^s.      /   f„././  /*oe«\    -    ^^  básních    vedle 

amátce  přítele 

^ , -^ ^-r-n nadějí.  Avšak 

záhy  zemřelého  intimního  druha  Ant.  Toll-  očekávání  jeho  bylo  zklamáno.  Vyjma  dvě 
m;inna,  jehoŽ  památce  věnoval  r.  1858  první  |  suchá  oznámení  v  >Lumiru«  a  v  »Praž.  No- 
STOU  sbírku  básni  >Hřbitovní  kvítí*.  Již  v  zi-  vinách*  (z  r.  1857)  první  básn.  sbírka  N-dova, 
měr.  1847  a  v  r.  1848  navštěvoval  na  radu  prof.   dosti  původní  a  bojovná  (srv.  hlavně  bástň 


Móhlweozla  české  přednášky  prof.  J.  P.  Koubka 


44.  vNa  vršíku  dům  stál  bláznů*  a  obě  ná- 


V  Klementinu,  jež  značně  přispívaly  k  jeho '  sled.),  naprosto  byla  umlčena,  jakkoli  vedle 
uvědomění  národnímu.  I  svatodušní  bouře   chladné,  někdy  až  mrazivé  nálaay  jevila  hlu- 


r,  1848  zanechaly  v  duší  malostranského  stu- 
dentíka dojmy  trvalé.  R.  1850  přešťl  v  sextě 
na  české  gymo.  akademické,  řízené  V.  Kl. 
Klícperou  a  rázem  ocitl  se  r.  1851  v  čilém 
íiierámíro  ruchu  studentském,  v  němž  vyni- 


boký  celkem  cit  a  hlavně  bohatý  zdroj  no- 
vých a  nevšedních  myšlenek.  A  ještě  31.  pros. 
1857  N.  vydal  (již  s  vlastním  jménem)  v  •Lu- 
míru* cyklus  eróticko-elegických  básní » Anně* 
s  delším  předzpěvem   a  mottem   z   Heinea 


Gutzkow,  Alfir.  Meissner,  Hartmann  a  j.)  i  se  nepříznivý  dojem  sbírky  první,  jež  byla  my- 
světovou  literaturou  (Byron,W.Scott,  Shake-!  šlenkami  hlubší,  rázem  všelidská  a  příliš 
spcare,  Dante.  Ccrvantes,  většinou  v  něm. '  ostře  jevila  nový  směr  lyriky  české.  Éroti- 
přc-kladecb,  ač  znal  již  tehdy  slušně  i  litera- 1  ckou  strunu  v  N-dovi  rozvlnila  láska  k  něžné 
turu  franc).   Po  maturitě  (1853)  byl  by  se '  Anně  Holinově,  s  níž  seznámil  se  již  r.  1852 


214 


Neruda. 


v  tan.  hodinách  u  Linka.  Zjednav  si  přístup 
do  rodiny,  seznámil  se  u  starého  Holiny 
s  Erbenem,  Hankou,  Krolmusem,  Špatným 
atd.  Kdvi  r.  1857  z  jara  Anna  ochuravěla  a 
odjela  do  Knina,  psal  ii  3  »li8ty  z  vyhnan- 
ství<,  zajímavé  pro  zvláStní  svůj  ráz,  » jevící 
povahu  N-dovu  drsnou  a  zase  milou  i  v  lásce 
a  jaksi  rudimenta  pozdějšího  feuilletonisty«, 
jak  praví  jejich  vydavatel  Bohuslav  Čer- 
mák. Milostný  poměr  tento  skončil  se  te- 
prve r.  1862,  kdy  N.  s  dívkou  se  rozeSel, 
nechodě  již  do  domu,  ač  jejich  nahodilé 
osobní  nebo  písemné  styky  zfistaly  stejně 
přátelské.  Mčl-li  N.  ještě  r.  1860  přání  usa- 
diti se  jako  vydavatel  > Obrazů  života*  v  Li- 
tomyšli a  spojiti  se  sňatkem  s  milovanou 
dívkou,  tož  naděje  tyto  zmizely,  jakmile  vzal 
na  se  jho  pravidelné  a  neúprosně  naléhající 
práce  žurnalistické.  Ale  ani  pozdější,  takřka 
platonicko -ideální  náklonnost  z  r.  1864  k  mla- 
distvé, ač  již  churavějicí  Terezii  Marii  Ma- 
cháčkově (srv.  krásnou  báseň  z  >Prostých 
motivů*:  Tereza  á  Gezu)  nevedla  k  cíli,  tak 
jako  opožděné  tužby  z  let  80tých,  o  nichž 
překvapující  zprávy  i  s  básněmi  podal  P.  M. 
Haškovec  ve  Vlčkově  >Obzoru  lit.  a  uměl.< 
(1901).  —  Příprav  k  vydání  památného  alma- 
nachu >Máji«  (nákl.  H.  Dominikusa)  r.  1858 
N.  účastnil  se  horlivě  a  vedle  Hálka  bvl 
duší  celého  podniku,  jejž  redigoval  J.  Barák. 
Jeho  příspěvky  (lyricko-reílektivní  báseň 
»0  Šimonu  Lomnickém*  a  črta  >Z  notiční 
knížky  novinkáře*),  které  náležejí  k  nejlepším 
v  celé  knize,  vyvolaly  některé  tendenční  po- 
sudky nepříznivé,  a  to,  a  snad  i  bolest  starší  — 
umlčení  »Hřb.  kvítí*  —  přimělo  N-du  k  ano- 
nymní satirické  publikaci  U  nás,  veršované 
krotké  avantury  ve  čtyřech  velmi  nestejných 
zpěvích  (Praha,  1856,  nákl.  H.  Dominikusa), 
namířené  proti  Jakubu  Malému,  jenž  psal 
bezpochyby  kritiku  o  >Máji*  v  >Praž.  Novi- 
nách*. Sotva  pak  s  J.  Vilímkem,  do  jehož 
>Humor.  kalendáře*  na  r.  1859  přispěl  17 
básněmi  >Z  Mělnické  skály*,  začal  vydávati 
v  lednu  t.  r.  illustr.  Obraiy  {ivota,  orgán 
mladší  generace,  již  mu  bylo  vybojovati  velký 
boj  proti  houževnatému  oapůrci  nových 
•zhoubně  kosmopolitických  a  nenárodních* 
směrů,  jenž  v  pověstných  »Listech  z  Prahy* 
v  čas.  »Poutník  od  Otavy*  ostře  vystoupil 
proti  »Hum.  kal.*  i  satiře  »U  nás*,  Hálko- 
vým  >Več.  písním*  a  vůbec  proti  všem  stou- 
pencům »Máje«.  Boje  proti  skrytému  od- 
půrci a  zastanci  >panenské*  literatury,  jenž 
pak  byl  nucen  se  demaskovati  (J.  Malý),  N. 
účastnil  se  (vedle  Sabiny  a  Hálka)  v  přední 
řadě  a  řízností  svou  i  vervou  odzbrojil  jej 
naprosto,  tak  že  po  IL  ročníku  >Máje*  umlkl. 
V  této  době,  kdy  zaměstnán  byl  velice  říze- 
ním a  vyplňováním  »Obrazů  života*,  jichž 
druhý  ročník  přešel  jiŽ  do  rukou  litomyšl- 
ského  nakladatele  Augusty,  N.  rozvinul  též 
značnou  činnost  dramatickou.  Již  první  ve- 
selohry o  1  dějství  Ženich  i  hladu  a  Prodaná 
láska  (1859,  Divad.  Bibl.  Pospíšilova,  sv.  30. 
a  31.)  měly  úspěch  a  hrávaly  se  i  později 
často  na  jevištích  hlavně  venkovských.   Po- 


čátkem r.  1860  otiskl  v  humor,  almanachu 
>Krakonoš<  působivý  dram.  žertík  Nevé*ta, 
téhož  r.  v  lil.  roču.  >Máje<  veselohru  Žena 
miluje  srénatost  (podle  franc.  anekdoty,  zpra- 
cované belletristicky  r.  1842  v  něm.  od  Is. 
Hellera),  pak  Merendu  nestřídmfeh,  dram.  ca- 
priccio  o  1  dějství  (v  >Humor.  L.<,  II.  ročn.) 
a  konečně  r.  1861  jednoaktovku  Jd  to  ne- 
jsem  (podle  Schůckingrovy  novelly),  poslední 
tiskem  známou  práci  aramatickou  (vyšla 
v  J.  Mikuláše  Boleslavského  Divad.  Ochot- 
níku, II.  díl,  sv.  2.).  Všecky  tyto  práce,  spolu 
s  jedinou  jeho  tragédií  Francesca  di  Rimini, 
tvoří  Divadelní  hry,  vyšlé  jako  XI.  díl 
jeho  >Sebran<ch  spisu*.  Tříaktová  tmchlo- 
hra,  zakládající  se  na  výkladu  Boccacciové 
k  5.  zpěvu  > Pekla*  Danteovy  Bofské  Kome- 
die, byla  provozována  poprvé  15.  led.  1860 
při  ocfpoledním  představení  ve  stavovském 
divadle  a  dílem  nepochopením  intencí  bás- 
níkových, dílem  jakýmisi  intrikami,  jichž  N. 
se  obával  a  jež  dosud  nejsou  náležité  objas- 
něny, způsobila  básníkovi  trpké  zklamání,  tak 
že  se  odhodlal  vlastním  nákladem  vydati  ji 
tiskem  u  Augusty  (Litom.,  1860)  s  předmlu- 
vou, v  níž  háje  se  proti  nespravedlivým  po- 
sudkům ponechává  další  rozhodnutí  veřej- 
nosti. —  Zatím  přiblížila  se  doba,  kdy  N.  vě- 
noval se  úplně  spisovatelství  a  žurnalistice. 
Snahy  jeho  po  vlastním  časopise  reformním, 
aby  naplnil  nejvřelejší  touhu  svou  nabýti 
prostředku,  jak  by  vštěpoval  spisovatelstvu 
své  ideje  a  řídil  vkus  jeho  i  vkus  čtenářstva, 
zůstaly  vždy  marné.  Redakci  >ObrazŮ  Života* 
odevzdal  druhým  ročn.  J.  V.  Jahnovi  z  dru- 
žiny Májové;  26.  září  1863  převzal  po  K.  V. 
Hofovi  redakci  IV.  svazku  >Rodinné  kro- 
niky*, ale  po  V.  svazku  se  jí  vzdal;  v  září 
r.  1865  zakládá  s  V.  Hálkem  týdenník  »Květy*, 
jichž  1.  číslo  vychází  teprve  30.  list.,  ale 
ustupuje  již  po  roce;  po  splynutí  »Květů«  se 
»Světozorem*  (1872)  zakládá  s  týmž  přítelem 
a  spolupracovníkem  »Lumír«  (1873),  ale  již 
po  roce  odevzdává  jej  do  rukou  jiných. 
Všechny  jeho  záměry  tohoto  druhu  se  mu 
řítily  nepřízní  doby  a  poměrův.  Ani  redakce 
»Poetických  besed*,  jimiž  r.  1883  vnesl  ještě 
čilejší  ruch  v  tehdejší  čilou  produkci  poeti- 
ckou, nemůže  se  pokládati,  ač  vydal  do 
r.  1890  celkem  41  čísel  této  záslužné  knihov- 
ničky básnické,  za  vyplnění  jeho  ideálu.  Za 
to  tím  pevnější  posice  domohl  se  hned  po 
prvním  zavanuti  vánku  svobody  po  pádu  Ba- 
chova  systému,  když  1.  říj.  1860  s  dr^m  Slad- 
kovským, K.  V.  Hofem,  Zelinkou,  Svátkem 
a  Donovským  vstoupil  do  redakce  prvního 
denníku  českého,  do  Krasová  »Času«,  po 
jeho  zániku  koncem  r.  1861  se  Sladkovským 
do  federalistického  > Hlasu*  a  14.  čna  1865, 
když  >Hlas<  splynul  s  »Nár.  Listy*,  se  Slad- 
kovským, drem  A  Finkem  a  Eman.  i  Vine. 
Vávrou  do  redakce  >N.  Listů*,  kdež  setrval 
až  do  své  smrti,  řídě  v  nich  25  (a  celkem 
30)  let  feuilleton  a  v  prvních  dobách  i  ru- 
briky literární  a  divadelní.  Sám  napsal  za 
1.  čtvrtletí  »Času<  (do  31.  pros.  1860)  jediný 
feuilleton,   první    český    (Karel    H.    Mácha, 


Neruda. 


215 


15.  list),  pak  jeité  jiné  4  s  plným  jménem, 
a  teprve  5.  feuilleton  »Casu«  ze  dne  26.  dub. 
1861  (Časová  causerie)  opatřen  znakem  srov- 
nalosti,  rovnostrann^m  trojúhelníkem  A>  jenž, 
objevuje  se  od  té  doby  v  »Časec,  »Hlase«  a 
nejdéle  arci  v  >Nár.  Listech*  pravidelné 
jeonou  (nékdy  i  3krát)  týdne,  přispél  značné 
k  oblibé  a  moci  i  váze  tohoto  Čelného  den- 
nikn  praiského  a  N-dovi  získal  čestný  název 
tvůrce  Českého  feniHetonn.  Vykonav  již  za 
stud.  let  kratáí  cestu  na  rakouský  jih,  pod- 
nikl za  podpory  400  zl.,  jež  obdríel  od  nově 
založeného  >Svatoboru<,  osminedělní  cestu 
do  Německa  a  Francie,  na  niž  se  již  déle 
připravoval.  Procestovav  jižní  Německo  a 
pobyv  5  neděl  v  Paříži  vracel  se  přes  Belgii, 
Porýnsko,  Frankfurt  n.  M.,  Lipsko  a  Diiž- 
d«uxy  do  Prahv  s  hojnou  kořistí  dojmuv  i  zku- 
šeností, které  již  cestou  a  pak  doma  feuille- 
tonísticky  zpracovával.  Plodem  cesty  té,  o  niž 
>Svatobon]<  podal  zprávu,  |sou  jeho  výborné 
PlafUské  obrdxky  ^1864),  zajímavě  zachycené 
sktzxy  Paříže  za  aruhého  císařství.  Touž  do- 
bou vyila  také  první  sbírka  jeho  pros^  Ara- 
besky, dedikovaná  dru  Ant.  Finkovi,  jež 
vxbudila,  jakkoli  již  z  časopisů  skoro  vesměs 
zoáma,  všeobecnou  pozornost,  jmenovitě  v  čá- 
stech týkajících  se  mikrokosmu  malostran- 
ského. Na  jaře  r.  1864  bylo  mu  nabízeno 
místo  dramaturga  při  >Prozatímním  divadle* 
za  ředitelství  iboméova,  ale  N.  ho  nepřijal. 
Za  nedlouho  vSak,  koncem  ledna  r.  1865,  N. 
střetl  se  jako  divad.  referent  »Hlasu«  s  no- 
vým ředitelem  Liegertem,  z  kteréžto  srážky 
vyplynula  feuill.  rozprava  >Kritika  a  divadlo  — 
a  ttás«,  v  níž  N.  s  důkladností  sobě  vlastní 
rozbírá  nedostatky  divadelní  a  háií  volnost 
kritiky.  Koncem  r.  1867  N.  vydal  dlouho  při- 
pravovanou obsáhlou  sbírku  básní  Knihy 
veršů  (Praha,  1868),  věnovanou  dru.  K.  Slad- 
kovskému. Ve  vážné  předmluvě  básník  vy- 
stupuje jako  autokrítik  až  příliš  přísný,  vy- 
nechávaje z  dosavadních  prací  časopiseckých 
mnohé,  }ež  zasluhovaly  otištění,  jmenovitě 
pak  vybíraje  ze  >Hřb.  kvítíc  do  oddílu  >Lístky 
hřbitovního  kvttí<  z  59  čísel  jen  25  a  jinam 
3,  takže  vyloučil  celkem  31  kus  z  pův.  vy- 
dání téchto  veršů.  Kniha  obsahuje  verše  vV 
pravné  i  Ijrrické,  zakončené  oddílem  veršů 
Časových  a  příležitostních,  a  byla  přijata  ve- 
Uce  příznivé,  tak  že  již  r.  1873  bylo  třeba 
poříditi  2.  rozmnožené  vydání.  Po  10  letech 
tiostalo  se  neuznanému  pěvci  > Hřbitovního 
kvítíc  spravedlnosti.  Měsíční  dovolené  kon- 
cem května  a  v  červnu  r.  1868  N.  použil 
k  nové  cestě  na  rakouský  jih,  jmenovitě  do 
Krajiny,  Korutan,  Istrie  a  Terstu,  prodlel 
delší  dobu  v  Benátkách,  na  ostrovech  Kvar- 
nerských,  navštívil  chorv.  Přímoří,  Vojenskou 
Hranici  a  částečně  i  tehdejší  tur.  Bosnu. 
Rovněž  bohatý  výtěžek  literární  přinesla  mu 
r.  1869  březnová  cesta  do  Uher,  kde  studo- 
val poměry  nově  zřízeného  státu  maďarského 
a  zvliité  tehdeiší  hlučné  uherské  volby.  Rok 
potom  podnikl  s  £.  Kittlem  větší  cestu  na 
Výdiod  (shlédl  Uhry,  Srbsko,  Rumunsko, 
Bulharsko,  po  Černém  moři  a  Bosporu  jel 


do  Cařihradu,  odtud  navštívil  Attiku,  potom 
Smyrnu  a  dotýkaje  se  přístavů  maloasijských 
z  Joppe  odbočil  do  Jerusalema  a  ostatních 
histor.  míst,  zajel  do  Port  Saidu  a  k  novému 
průplavu  Suezskému,  přes  Káhiru  a  Alex- 
andrii do  Messiny  a  přes  Neapol,  Řím  atd. 
vrátil  se  do  Čech).  Cestovní  episody  Rů^nf 
lidé  (1871)  a  obšírnější  vzpomínky  cestopisné 
Obra\y  ^  ciziny  (1872)  vyrostly  z  feuill.  črt 
v  knihy  vážné  ceny  literární.  V  tu  dobu  spadá 
také  otisk  polit  studie  Pro  strach  (ídovsk/- 
z  r.  1870,  pojaté  později  do  2.  odd.  >Studií 
krátkých  a  kratších*,  jež  druží  se  k  praktické 
brožurce  Kalendářík  lidstva  (1876)  a  k  po- 
zdější brošuře  O  šíleni  v  kldšteřich  (1879, 
»£pištoly  svobody*,  č.  19).  Znamenitě  však 
vzrostl  N.  v  očích  literárního  čtenářstva,  když 
r.  1876  počal  vydávati  své  rozptýlené  a  růz- 
norodé feuilletony  v  soustavných  svazcích 
a  celcích.  Teprve  souborné  vydání  feuille- 
tonů  ukázalo  v  pravém  světle  vedle  známé 
duchaplnosti  a  obratnosti  slohové  obrovskou 
erudici  a  sčetlost  N-dovu,  teprv  ono  obje- 
vilo čtenářstvu,  jež  bylo  zvyklé  zažívati  po 
kouscích  -  novinářské  výtvory  oblíbeného 
feuilletonisty,  pravý  ráz  a  pravou  cenu  N-do- 
vých  často  opravdových,  pracných,  ač  lehce 
nahozených  studií  všeho  druhu,  povznáše- 
jících se  nad  efemérní,  pomíjivou  zábavu  za- 
padající hned  v  zapomenutí  s  novým  číslem 
denního  listu.  Autor  sám  byl  si  vědom  vý- 
znamu těchto  studií  a  užil  také  názvu  toho 
pořádaje  vydání  souborné  (nákl.  £.  Grégra 
a  Dattla,  1876—80).  Z  pěti  svazků  vybraných 
Feuilletonú  obsahují  první  dva  z  r.  1876  Stu- 
die  krátké  a  kratší  (zejména  v  1.  svazku  pro- 
slulé Trhany,  Pražské  obrázky.  Studie 
masop.  a  Rozjímáni,  ve 2.  Články  různé), 
ve  III.  svazku  z  r.  1877  jsou  Žerty  hravé 
i  dravé  (Různé,  Divadelní,  Literní  a 
Sčesané  s  cizích  štěpů),  ve  IV.  svazku 
Menši  cetty  (1877),  v  něž  pojaty  vedle  Paříž- 
ských obrázků  z  r.  1864  pod  názvem 
Jinde  črty  z  Německa  atd.,  pod  názv.  Doma 
obrázky  ze  severozáp.  lázní  českých  a  Studie 
výstavní,  a  konečně  V.  svazek  (1880)  tvoří 
2.  vydání  zmíněných  již  Obra\u  \  ciziny,  kte- 
rými jest  zakladatelem  belletristického  cesto- 
pisu českého.  Časové  mezery  mezi  IV.  a  V. 
svazkem  N.  použil,  aby  vydal  dvě  mistrov- 
ská díla,  kabinetní  kousek  prosy  Malostran- 
ské povidky  (1878,  po  druhé  1885)  a  znamenité 
Kosmické  pisné,  jež  nejen  novotou  sujetu,  ale 
i  tím,  že  uznaný  jiŽ  prosateur  po  celém  té- 
měř desítiletí  chopil  se  znova  lyry,  zaujaly 
veškero  literární  obecenstvo,  tak  že  již  roku 
1878  za  14  dní  objevila  se  potřeba  nového 
vydání  —  věc  tehda  neobyčejná  (3.  vydání 
1882  a  4.  s  illustr.  V.  Olivy  1893).  N.  zadí- 
val se  v  nesmírnost  světového  prostoru  zra- 
kem člověka  vědce,  jenž  zbadal  i  ohromné 
podrobnosti  úžasného  toho  obrazu,  pokud 
jej  ozařují  paprsky  vědy  lidské,  ale  díval  se 
zároveň  i  okem  básníka;  neztrácí  se  však 
v  té  hvězdné  nekonečnosti,  stále  vrací  se 
k  zemi  a  život  těch  světů  nahoře  splývá  a 
spřádá  se  v  kosmické  jeho  písni  vžay  s  ži- 


216 


Neruda 


votem  člověka  a  lidstva.  Z  38  čišel  některá 
jsou  plna  hloubavé  filosofie  i  čtveračivého 
humoru,  iiná  vyznivaji  tónem  hymnickým, 
jiná  dýái  hlubokým  citem,  jiná  konečně  jsou 
přísně  didaktická,  ale  vždy  umělecká,  a  stala 
se  majetkem  národa  (»Vzhfiru  již  hlavu,  ná- 
rodec,  >Jak  lvové  bijem  o  raříže«  atd.).  Gen- 
rové  kresby  v  » Malostranských  povidkách<, 
psané  vesměs,  vyjma  >Týden  v  tichém  do- 
mě<,  v  letech  1875—77,  svědčí  znovu  o  by- 
strém pozorovatelském  talentu  dítěte  Malé 
Strany  a  řadí  N-du,  překonávajíce  značně 
starší  »Arabesky«,  k  nejlepším  povídkářům 
světovým.  Vedle  zmíněného  >Týdne<  jsou  to 
hlavně  >  Doktor  Kazisvět*,  »S  vato  václavská 
mše<,  » Večerní  šplechty«  a  zvi.  mistrné  •Fi- 
gurky*, jež  N-du  činí  schopným  soutěže  svě- 
tové. Hned  potom  r.  1880  N.  zrevidoval  i  své 
první  Arabesky  a  vydal  je  rozmnožené  ně- 
kterými novějšími  pracemi  (»Papoušek«  aj.) 
a  spojené  s  »Různými  lidmi<  v  jediném 
svazku.  Zatím  i  »Ženich  z  hladu«  dočkal  se 
druhého  (1875)  a  >Prodaná  láska«  3.  a  4.  vy- 
dání (1879  a  1886),  mistrná  studie  Báby  a  baby 
(z  Lumíra  1879)  vychází  r.  1886  samostatně 
tak  jako  »Trhani<  (1888),  a  i  první  3  svazky 
>Feuilletonů<  objevují  se  r.  1881  a  1886  ve 
2.  vydání.  Od  r.  1879,  kdy  byl  postižen  těž- 
kou chorobou,  zánětem  žil  v  nohách,  básník 
již  nebyl  dokonale  zdráv.  Od  té  doby  vý- 
tečný kdysi  společník  byl  pro  společnost 
téměř  ztracen,  stal  se  úzkostlivým,  zacho- 
vával přísnou  životosprávu  a  nevycházel  tak- 
řka z  domova,  leč  na  své  obvyklé  procházky 
po  Praze.  Ochuravění  to  přervalo  i  mnohou 
blahodárnou  jeho  Činnost.  Ustal  znenáhla 
psáti  kritiky  divadelní  a  po  r.  1882  i  lite- 
rární, jež  (uveřejňovány  v  >Osvětě«)  měly 
velký  vliv  a  váhu.  Velká  doba  příprav  k  ote- 
vření Nár.  divadla  staví  jej  r.  1880  v  čelo  li- 
terátů přispěvších  k  pamětnímu  listu  Uměl. 
Besedy  Národ  sobi;  značná  řada  podobizen, 
uveřejňovaných  na  jeho  popud  v  čele  ♦Hu- 
mor. Listů«,  provázena  je  jeho  životopisnými 
reliéfy;  důležitá  publikace  Divadelní  tačky 
(1881)  prochází  jeho  obratnou  rukou  pořa- 
datelskou. Za  to  rok  1883,  kdy  založil  »Poc- 
tické  besedy*,  přináší  literatuře  velkou  žeň 
poetickou:  jeho  Ballady  a  romance  (čís.  1.) 
a  Prosté  motivy  (čís.  5.).  Balladou  r.  1854  za- 
čal, ballady  a  romance  zvuČí  ve  valné  Části 
jeho  »Knih  veršů<,  jimi  naplnil  i  malou,  ale 
obsahově  těžkou  knížku  z  r.  1883.  »Ballada 
horská«,  >B.  dětská*,  >B.  zimní*,  »B.  má- 
jová*, >B.  pašijová*  a  »Romance  helgoland- 
ská*,  >R.  o  Karlu  IV.*  atd.  jsou  nejpopu- 
lárnější a  nejskvostnější  čísla  této  sbírky. 
Naproti  tomu  »Prostými  motivy*  (2.  rozmn. 
vyd.  z  r.  1888  obsahuje  51  kratších  obrázků 
citových,  náladových  a  genrových)  N.  po- 
dává nám  svůj  intimní  denník  básnický  z  let 
1879—1882.  »Prosté  motivy*  již  zvěstovaly, 
praví  Voborník,  že  rovnováha  mužného  věku 
nachyluje  se  na  stranu  citovou  a  uznává  s  ti- 
chým steskem  oprávněnost  žalob  srdce  umlČo- 
vaného.  Kůra  bohatého  srdce  pukla,  silná 
láska   k   lidem,   dětem,  k   matičce    zesnulé 


a  k  historii  národní  slévala  se  y  prudký 
proud  citový,  jemuž  otevřel  bránu  nitra  ve 
smyslu  jeho  mužného  charakteru  nejdůstoj- 
něiši,  lásku  k  vlasti,  v  poslední  nejpa- 
mátnější sbírce  Zpěvy  pdttční  nazvané.  Je  to 
torso  nedokončeného  cyklu  (10  básní),  jenž 
by  byl  poslední  metou  jeho  snah  uměleckých 
a  vlasteneckých  a  plným  výrazem  jeho  cha- 
rakteru. >£cce  bomo«,  >V  zemi  kalicha*,  >Za 
srdcem*,  kde  se  vrací  k  staršímu  svému  mo- 
tivu, koncepcí  mohutná  báseň  >Ve  lví  stopě* 
a  zvláště  významná  vstupní  báseň  >Mojc 
barva  červená  a  bílá*  jsou  toho  svědectvím. 
(Posmrtné  vydáni,  illustr.  V.  Olivou,  vyšlo 
u  F.  Topiče  r.  1896.J  Tři  léta  před  smrtí 
(1888)  potkala  N-du  veliká  nehoda.  Sklouznuv 
na  omrzlé  dlažbě  roztříštil  si  čepku  v  ko- 
leně a  byl  dlouho  upoután  na  lože.  Vychá- 
zel pak  vždy  jen  opíraje  se  o  hůl  a  o  typi- 
ckého průvodce;  ale  rána,  jak  pitva  ukázala, 
nikdy  se  již  dokonale  nezahoiila  a  ztrpčila 
básníkovi  spolu  s  rakovinnou  hlízou  v  útrobě 
poslední  léta  jeho  života,  až  ho  z  útrap  vy- 
svobodila dne  22.  srp.  1891  (k  10.  hod.  več.) 
milosrdná  smrť.  Velkolepý  pohřeb  konal  se 
26.  srpna  (popis  obšírný  ve  >Svět.*,  1891, 
501  nsl.). 

Význam  N-dův  jest  pro  čes.  liter,  v  ne- 
jedné  stránce  směrodatný.  V  první  polovici 
činnosti  své  (praví  J.  Vrchlický  v  reliéfu 
v  »Čes.  Poesii*  II.,  41.)  otvíral  nové  obzory 
české  poesii  i  prose,  stav  se  takřka  tvůrcem 
celých  odborů  moderního  písemnictví:  tak 
lyriky  reflektivní,  cestopisu  a  feuilletonu  a 
literární  i  společenské  causerie.  V  druhé 
polovici  zakotvil  se  zcela  na  půdě  domácí 
a  podal  v  povídce,  v  drobném  gcnru,  ro- 
manci a  balladě  i  v  prosté  písni  práce  prv- 
ního řádu,  vynikající  hloubkou,  vřelostí  citu, 
lapidárností  výrazu,  dopjav  se  k  nejvyšším 
metám  uměni  i  životní  moudrosti.  Slabé 
ozvuky  strun  cizích  z  prvních  publikací 
(Heine)  záhy  zmizely,  a  N.  si  vytvořil  styl 
rázný,  zcela  osobitý  prosou  i  veršem,  styl. 
který  se  vymyká  každému  napodobení.  Pod 
zdánlivě  drsným  zevnějškem  měl  vždy  srdce 
vnímavé  a  sarkasmus  neb  ironie  byly  jen 
stavidla  jeho  rozjitřeného  citu,  zvláště  v  do- 
bách jeho  opuštěnosti,  choroby  a  blížícího 
se  stáři. 

Životopis  N-dův  dosud  nenapsán;  pilná 
bioi^aficko- bibliografická  studie  zesnulého 
B.Čermáka  v  9Květech*  r.  1895  a  1897  sahá 
jen  do  r.  1869;  kritické  stati  napsali  El. 
Krásnohorská  v  »Osvětě«  r.  1895  a  J.  Vrchli- 
cký (>0  poesii  Jana  N-dy<)  jako  úvod  ke 
XII.  svazku  >Sebr.  spisů*.  Částečně  i  I.  Vo* 
borník  na  několika  místech  >Padesati  let 
čes.  lit*  (1898),  kde  též  vzpomenuto  na  str.  15. 
zvláštního  utajeného  antagonismu  mezi  obě- 
ma náčelníky  kruhu  »Máiového«,  jehož  se 
dotýká  i  J.  S.  Machar  ve  cl.  o  Hálkovi  v  »N 
Době*  r.  1895  a  Vrchlický  na  uv,  m.  str. 
IV.-V.  —  Překlady:  do  němč.  od  G.  Pa- 
wikowského  »Kosmische  Lieder*  (Lipsko, 
1880),  » Malostranské  povídky*  v  Reclamově 
»Universalbibl.*,  někt.  básně  od  Edm.Grúna; 


Nerudová  —  Nervus  rerum. 


217 


do  polátiny  »Ko8m.  písně*  přeložil  Miriam 
(Z.  Pneamvcki);  do  laiic.  z  >Prostých  mo- 
tiv&<  překládal  Ad.  Černý ;  ruské  ukázky 
při  iivotop.  N*ově  podány  r.  1882;  6  ballaa 
do  ŠTČd.  přel.  Alfr.  Jensen  ve  své  antho- 
lofpi  z  čes.  básníků  r.  1894;  něco  přel.  i  do 
m£ď.  —  >Sebrané  spisy  J.  N-dy«  vydává  od 
4«  pros.  1891  Ignát  Herrmánn,  dosud  129  seš. 
čili  XII  dilň  (nákl.  Fr.  Topiče),  které  však 
před  3  lety  uvízly.  Nové  jsou  první  tři  díly 
vybraných  feuill.  Drobné  klepy  (1892-93), 
uspořádané  zcela  po  způsobu  N-ově  (Díl  I.: 
Různé  kresby  humoristické.  —  Něco  pří- 
rodopisného. —  Co  nejrůznější.  —  Díl  II. 
a  UL:  Od  Nového  roku  do  Sylvestra).  Díl 
IV. — X.  tvoří  >Arabesky«,  >Obrazy  z  ciziny«, 
•Menši  cesty «,  2  dílv  »Studií  kr.  a  kr.«, 
•Žerty  hr.  i  dr.«  a  »MaIostr.  pov.<  (kromě 
•Menších  cest<,  jež  jsou  teprv  podruhé  vy- 
dány, vesměs  jako  3.  vydání),  dil  XI.  > Diva- 
delní hry«  a  XII.  >Básnické  spisyc.  Počátek 
vzpomínek  (memoirů)  N.  zaČal  uveřejňovati 
ve  »ZI.  Praze«  (1885,  o  Heydukovi  a  »Máji<), 
ale  nepokračoval.  Čý. 

VcmdOTa  V  i  1  é  m  i  n  a,  virtuoska  na  hou- 
sle (•  1839  v  Brně).  Byla  žákyní  nejprve 
svébo  otce,  Josefa  N-dy  (f  1875),  varha- 
níka v  Brně,  'potom  Jansovou  a  již  v  r.  1846 
TTbtoopila  ve  Vídni,  pak  se  sestrou  Marii 
(*  1844),  pianistkou,  a  bratrem  Aloisem, 
celltstou,  cestovala  jakožto  houslistka  po  Ně- 
mecku, Francii  a  Anglii,  kde  vesměs  setká- 
vala se  se  značným  úspěchem,  nabývajíc  po- 
Tésti  nejlepší  soudobé  virtuosky  na  housle. 
R.  1864  provdala  se  za  hudebníka  Ludvíka 
Normanna  ve  Štokholmě  (1885)  a  Žila 
8  ním  potom  v  Londýně,  kde  těšila  se  ve- 
liké vážnosti  jako  sólistka  i  kvartettistka. 
Po  smrti  Normannově  r.  1885  provdala  se 
r.  1885  za  pianistu  Charl.  Hallé  (f  1895), 
8  nímž  podnikla  uměl.  cestu  po  Austrálii. 

HMTVy  ntrrstvo  v.  Čiv,  Civstvo. 

N.  v  bot.  v.  List,  str.  1116. 

Htrra.Marcus  Coccejus,  císař  římský 
(96—98  po  Kr.).  *  v  Narnii  r.  32  byl  s  Ves- 
pasianem  a  později  s  Domitianem  konsulem. 
Když  tento  byl  zavražděn,  stal  se  volt>ou  se- 
nitu  císařem  18.  záři  r.  96  a  vládl  hlavně 
íako  repraesentant  tohoto  sboru,  mírně  a 
bez  energie.  Za  spoluvládce  přiial  nejprve 
L.  Vtrginia  Ruía,  po  jeho  brzké  smrti  pak 
rázného  velitele  legií  v  Germanii  ležících, 
Trajana,  který  se  stal  jeho  nástupcem.  Brzy 
potom,  27.  led.  r.  98,  f  N.  a  pohřben  s  veli- 
koa  apotheosou  v  hrobě  Augustově. 

de  jfMTTftl  Gérard,  vl.  jménem  Gérard 
Labrunte,  spisovatel  íranc.  (*  1808  v  Pa- 
říži —  t  1855  t.),  syn  lékaře,  který  slou- 
žil v  armádě  Napoleonově,  byl  volně  vycho- 
ván a  nedbale  studoval;  vystoupil  překla- 
dem Goethova  >Fausta€  (1828)  a  pokusil  se 
na  divadle  komedií  Tartufe  chci  Moliere. 
Roko  1830  zamiloval  se  šíleně  do  pověstné 
Jenny  Colonové,  která  lásku  iehp  oplácela 
posměchem;  cestoval  po  Itálii.  Německu, 
Kízozemí  a  i  po  Východě;  roku  1841  byl 
zachvácen  šílenstvím,  ale  vyléčen  jal  se  sou- 


stavně pracovat  v  literatuře  i  novinářství 
(»Presse«,  kde  s  Gautierem  redigoval  dra- 
matický feuillcton).  Dne  25.  led.  1855  ráno  na- 
lezen byl  oběšen  v  špinavé  ulici  Vicille  Lan- 
terne ;  skončil  bezpochyby  sebevraždou.  N.byl 
typický  literát  romantického  směru,  který 
romantismus  přenesl  do  života  a  žil  jako  tu- 
lák oddán  svým  snům  a  fantasiím;  jako  spi- 
sovatel byl  zajímavý  a  původní  duch,  ale 
scházela  mu  vědomá  práce  umělecká.  Kromě 
překladův  z  poesie  německé  a  librett  a  ko* 
médií,  jež  psal  se  spoIupracovník)r,  jsou  od 
něho  cestopisy,  povídky,  studie  kritické,  ca- 
priccia  prosou  i  veršem.  Jmenujeme  z  nich: 
Scénet  de  la  vie  orientale  (1848—50,  2  sv.); 
Les  nutts  du  Ramadan  (1850);  Let  faux  Saví- 
niers  (1851);  Contes  et  facéties  (1852);  Loře- 
leXf  souvenirs  d* AUemagne  (t  r.);  Les  iUumi- 
nés  (1852);  Petits  chdteaux  ae  Bohéme  (^SbS); 
Les  JlUes  du  feu,  sbírka  novell  nejvýše  ce- 
něná z  díla  Nova  (1854;  nové  vydání  1889); 
Promenádě  autour  de  Parit  (1855);  Aurélia 
ou  le  Révě  et  la  Vie  (1855);  La  Bohéme 
galante;  Le  marquis  de  FayoUe  (s  Ed.  Gor- 
gesem);  Voyage  en  Orient  (2  svazky),  jedno 
z  nejlepších  cestopisných  děl  francouzských 
(nové  vyd.  1883).  Jeho  »Poésies  complétesc 
vyšly  1877.  —  Srv.  Th.  Gautier,  Histoire  du 
romantisme  (1884)  a  monografie  Eug.  de  Mi- 
recourt  (1854),  G.  Bella  (1855),  A.  Delvaua 
(1865);  pak  lourneux  v  »L'áge  du  roman- 
tisme* (1887). 

Verratnra  (lat.),  žilkatina;  n.  listu  viz 
List,  str.  111  í^. 

Hervi,  město  v  ital  provincii  janovské 
(10  km  vých.),  na  žel.  trati  Janov-Pisa,  má 
3745,  jako  obce  5486  ob.  (1889),  krás.  villy, 
továrnu  na  pečivo.  Pro  svou  krásnou  polohu 
(leží  při  moři)  a  mirné  podnebí  bývá  vyhle- 
dáváno za  zimní  pobyt. 

Hervlna,  zastaralý  výraz  pro  látky,  které 
mají  vliv  na  soustavu  nervovou;  obyčejně 
označují  se  tím  prostředky  nervy  dráždící, 
jako   Valerianay  Castoreum^  Moschus  atd.    Jí. 

Verviové  (NervO),  velmi  bojovný  kmen 
v  Gallií  Belgické  (mezi  řekami  Šeldou  a  Mó- 
sou  v  dnešním  belgickém  Hennegavsku  a  Na- 
mursku  |  Hainaut,  Namur]  a  Částečně  i  v  při- 
lehlých krajinách  francouzských).  Hlavním 
mčstem  jejich  bylo  Bagacum  (dnes  Bavai, 
dép.  Nord).  Caesar  (B.  G.  II.  15)  vypravuje 
o  nich,  že  kupců  do  své  země  nepouštějí; 
dovoz  vína  a  jiných  lahůdek  jest  zapověděn, 
ježto  prý  jimi  duch  malátni  a  statečnost  se 
oslabuje.  Ostatní  Belgy,  poněvadž  Římanům 
se  poddali,  nenávidí,  ťo  krutých  bojich  byli 
však  i  N.  podmaněni.  Pp. 

Nervosita,  tot.  co  Neurasthenie  (v.  t.). 

Herviui  (lat.),  nerv,  v.  Civ. 

V%TVUM  probandl  (lat.)  sluje  důkaznost, 
jakou  mají  důvody,  které  uvádíme  pro  prav- 
divost nějaké  položky.  Podle  toho  nám  dů- 
kaz dává  bud  plnou  jistotu,  neb  důkazná 
moc  důvodu  Činí  nám  položku  jen  pravdě 
podobnu  {argumentatio  probabilis),  Zb. 

Verviui  remm  (lat.),  nerv  věcí,  t.  j. 
peníze. 


216 


Nervus  vagus  —  Nespavost. 


Herviui  vagui  v.  Bloudivý  čiv. 

Vetoias,  quod  «ols,  si  sa^ds  (lat),  t.  j. 
dělej  se  nevěda,  jsi-li  moudrý. 

Heteohléb,  Naše  chleby  {E$$eklee\  ves 
na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Znojmo,  fara  Louka, 
pš.  Oblaz;  66  d..  359  oby  v.  n.  (1890),  popi. 
dvAr  Katharinenhof,  mlýn. 

Vetohikau,  ves  v  Čechách,  v.  Neži- 
ch  o  v. 

Vetohowa,  ves  v  Cechách,  v.  Ne š  o  v. 

Vetohwlts,  v.  Nebo  Čady. 

Vésiétés  v.  Kritios  a  Nésiótés. 

Heilovloe,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Brno,  okr.  a  pš.  Ivančice;  100  d.,  720  ob.  č. 
(1890),  kostel  Naroz.  P.  Marie,  3tř.  šk.  Rodi- 
ště spisovatele  A.  H.  Sokola,  jemuž  zde 
r.  1894  zasazena  deska. 

Vesmeň,  ves  v  Čediách,  hejtm.  Čes.  Bu- 
dějovice, okr.  Sviny  Trhové,  fara  a  pš.  Be- 
sednice;  62  d.,  338  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  sa- 
mota Starý  Hajný. 

Ve  tměn  i  Nesměny,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Kolín,  okr.  Kounro,  fara  a  pš.  Zá- 
smuky;  65  d.,  445  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  ci- 
helna. Samoty:  Buda,  mlýn  a  myslivna,  Da- 
vídkov,  mlýn,  Nouzov,  mlýn,Týnice,  opodál 
Habry.  —  N.  připomíná  se  r.  1088  jako  na- 
dáni kapituly  vyšehradské.  Později  držba  vsi 
rozdělena;  na  díle  vladyckém  seděli  kolem 
r.  1340  Vaněk,  Svéslav  a  Lutobor  z  Nesměně. 
Vladykové  z  Nesměně  jmenují  se  tu  aŽ  do 
konce  XV.  stol.  Druhý  díl  vsi  patřil  klást, 
sv.  Prokopa  na  Sázavě  až  do  válek  husit- 
ských, potom  zapsán  Janu  Zajímačovi  z  Kún- 
štatu  a  jeho  dědicům.  V  XVI.  stol.  drželi  tu 
Kouřimští  dvůr  kmetcí  s  hájem,  což  jim 
r.  1547  a  1623  zabráno  a  připojeno  ke  Ko- 
stelci n.  Čer.  Lesy.  Ostatek  dostal  se  v  1.  pol. 
XVI.  stol.  k  Zásmukám. 

Vetmdřioe,  Nesmiřice,  ves  při  Že- 
livce,  hejtm.  Ledeč,  okr.  Dol.  Královice, 
fara  Soutice  (část  ZruČ),  pš.  Soutice ;  40  d., 
227  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr,  vápenice  s  vá- 
pennými lomy.  Kdysi  bývalo  tu  panské  se- 
děni. 

Vesmrtelnott  ve  smysle  filosofickém  zna- 
mená trvání  osobního  vědomi  (Jd)  v  záhro- 
bí. Přirozeným  způsobem  s  naukou  tou  se 
spojují  myšlenky  dílem  děsivé,  dílem  bla- 
Živé.  Domněnka  tato  jest  theoreticky  opřena 
o  hypothetický  pojem  duše  jakož  bytosti 
jednoduché  (nezničitelné)  a  proto  nesmrtelné, 
jenže  nezničitelnost  duše  v  závěru  takovém 
chybně  se  ztotožňuje  s  nezničitelností  vě- 
domí. Znesnadněna  jest  otázka  n-i  ještě  tedy 
i  záhadou  vědomí  vůbec  a  vědomí  osobního 
čili  představou  Já  zvlášť.  O  povaze  před- 
stavy té  v.  ČI.  Já.  Naivní  výraz  myšlenky  té 
vidný  jest  v  metempsychose.  Zb, 

Vesnltz,  ves  v  Čech.  (hejtm.  Teplá),  viz 
Nezdice. 

Veiovloe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Vyš- 
kov, okr.  Bučovice,  fara  a  pS.  Milonice; 
64  d.,  326  ob.  č.,  12  n.  (1890),  kaple,  telegr. 
a  želez,  stanice  Rak.-uher.  spol.  stát.  dráSy 
(Brno-Vlárský  průsmyk),  cihelna,  mlýn,  ne- 
mocnice, rolnictví  a  do  r.  1866  pěstován  zde 


chmel.  Pokusy  s  vinařstvím  se  nezdařily.  Ves 
připomíná  se  v  listinách  poprvé  r.  1365.  Pů- 
vodně stávala  na  močálovité  půdě  blíže  Nov. 
2^mkův  osada  Neslinky,  která  zanikla  a  na 
miste  ní  povstala  ves  Přenosovice,  ny- 
nější N. 

Hespavost  (agrypnie,  insomnic). 
Mezi  nejčastější  útrapy,  jimiž  bývá  mařena 
spokojenost  Člověka,  náleží  porušeni  spánku. 
Způsoby  jsou  rozmanité.  Někteří  jednotlivci 
mívají  spaní  aŽ  příliš  zatvrdlé  tak,  že  i  po 
probuzení  ještě  isou  na  pólo  zaujati  pocitem 
mdloby  a  otupělosti.  Častějt  slvcháme  ste- 
sky na  spánek  přerušovaný,  děsivými  sny 
provázený.  Rovněž  zhusta  vyskytuje  se 
zkrácenost  doby  spánkové:  osoba  dlouho 
do  noci  nemůže  usnouti,  marně  se  na  lůžku 
převaluje ;  jiná  zase  usne  rychle,  ale  záhy  se 
probouzí  a  potom  probdí  třeba  celé  hodiny. 
Spánek  může  také  někdy  úplně  scházeti.  N. 
není  vždy  sama  o  sobě  zjevem  chorobném, 
neboť  může  býti  zaviněna  i  zevními  příči- 
nami, na  př.  nedostatkem  podmínek,  které 
usnadňuji  usnutí:  ticho,  šero,  Čist^  vzduch, 
přiměřené  teplo,  úpravné  a  čisté  lůžko.  Ale 
také  z  vnitřních  příčin  nemůže  leckdo  usnouti, 
aniž  stůně.  Nejčastější  překážkou  usnutí  jest 
duševní  vzrušenost.  KdyŽ  někdo  je  rozčilen 
očekáváním,  strachem,  lítosti,  hněvem,  avšak 
také  radosti  a  vůbec  jakoukoli  prudkou 
vášní  nebo  náruživostí,  nemůže  dobře  spáti. 
Kazí  si  spánek,  kdo  zvláště  večer  duševně 
se  lopotí,  kdo  si  rozohňuje  obraznost  napí- 
navou četbou,  kdo  se  pouští  do  hazardní 
hry.  Obyčejně  napomáhá  spánku  tělesná 
únava,  ale  nesmí  býti  přílišná.  Zvláště  osoby 
nervosni  snadno  každá  i  menší  námaha  spíše 
znepokojí,  nežli  k  spánku  ukolébá. 

N.  bývá  nezřídka  zaviněna  rozmanitými 
tělesnými  příčinami,  někdy  již  takovými, 
které  ani  nelze  pokládati  za  porušenost 
zdraví:  na  př.  špatným  trávením  následkem 
nestřídmosti  v  jídle  či  následkem  požiti  ne- 
ztravných  pokrmů.  Tím  spíše  může  porušiti 
spánek  každá  prudká  bolest,  ale  i  každá 
značnější  funkcionální  závada  kteréhokoli  tě- 
lesného orgánu:  na  př.  choroba  dychadel, 
obtíže  koloběhu  krevního,  neduh  pásma  za- 
žívacího atd. 

V  nejtěsnějším  poměru  jest  ovŠem  spánek 
s  chorobami  ústředního  nervstva.  Zde  bývá 
n.  úkazem  nezřídka  tvrdošíjným.  Většina 
prudkých  nemocí  duševních  spojena  bývá 
v  počátečních  dobách  s  úplnou,  mnohdy  dny 
i  týdny  trvající,  neústupnou  n-í.  Také  při 
t.  zv.  nervositě  náleží  n.  mezi  příznaky  skoro 
pravidelné.  Obyčejně  vyplývá  zde  z  chorobně 
zvýšené  vznětlivosti  nervstva.  Již  třeba  po- 
byt ve  společnosti,  návštěva  divadla  a  všední 
příběhy  mohou  přecitlivělého  vzrušiti  tak. 
Že  mu  nelze  spáti ;  tím  spíše  každý  skutečně 
pohnutlivý  dojem  strastný  i  veselý.  Rovněž 
na  zevní  podněty  reaguje  osoba  nervosni 
choulostivě:  mnohému  před  usnutím  i  tikot 
hodin  překáží,  ba  každý  šramot. 

Při  léčbě  n-i  platí  zásada:  odstraniti  přede 
vším  příčiny  a  hledati  podmínky  k  docílení 


Nespěky  —  Nessel. 


219 


spánka  pf  iroien^m  způsobem ;  uspávači  pro- 
středky jsou  Tynraicny  jen  pro  případy  výji- 
ineřné,  naléhavé  nutné  a  na  krátkou  dobu.  Kfr, 

Vmmpékj,  ves  čcs.,  v.  Dnespeky. 

H6«p«r  Joseph,  herec  ném.  (*  1844  ve 
Vidni)^  Vystoupiv  prvné  v  Schillerových 
*LoupeÍnídch«  (r.  1867).  engažován  na  Ví- 
deAce,  proftel  řadou  jeviátí  německých,  v  le- 
tech 1874—84  by]  u  Meiningských  a  odtud 
hraje  v  Berlíne.  Hlavní  jeho  úlohy:  Vald- 
itýn,  hr.  Essex,  Othello,  Fiesco  a  j. 

mmmp^H^éz  1)  N.  Nové,  ves  v  Čechách, 
hc3tin.  Kut.  Hora,  okr.  Uhlíř.  Janovice,  fara 
Pctrovíce,  pš.  Češtin;  29  d.,  222  obyv.  č. 
(1890).  —  9)  N.  Staré,  ves  t.;  18  d.,  94  ob. 
c.  (1890). 

VMpéry.  ves  v  Čechách,  hcjtm.  Bene- 
šov, okr.  Vlašim,  fara  Vehš,  pi.  Louňovice; 
29  ď,  215  obyv.  č.  (1890),  popi.  dvůr.  my- 
sHvaa  a  baiantnice.  Do  r.  1693  stávala  zde 
tvrz.  se  tří  stran  rybníkem  obklíčená,  bez- 

gocbyby  původní  sídlo  rodiny  z  Nesper. 
:.  1693  N.  dostaly  se  k  Vlašimi. 

V«splo6.  ves  v  Čechách,  hejtm.  Strako- 
nice, okr.  Volyné,  fara  a  pS.  Vacov;  61  d., 
373  ob.  Č.  (1890).  mešní  kaple  z  r.  1856,  ně- 
kolik mlýnův  a  čásť  vsi  Vítovec. 

V«splts,  ves  mor,  v.  Mešovice. 

Mmmpoákn^f  ves  v  Čechách,  v.  Mezi- 
potočí. 

V«0pomé  řixMii  soudili  jest  řízení,  kte- 
rým se  upravují  určité  soukromoprávní  po- 
méry,  jejich!  uspořádání  stát  za  příčinou 
vét£  jistoty  právní  soukromým  osobám  buď 
z  ohledů  věcných  neb  osobních  zůstaviti  ne- 
může. 

Rozdíl  mezi  sporným  a  n-ným  ř-m  s-m 
spočívá  hlavně  v  tom,  ie  sporné  řízeni  před- 
pokládá vidy  nastalé  nebo  hrozící  poriiŠení 
soukromého  práva,  a  účelem  jeho  jest,  po- 
skytnouti ohroženému  právu  ochrany,  kdežto 
řízení  nesporné  zavádí  se  vždy  tam,  kde  je 
zákon  výslovně  nařizuje,  bez  ohledu  na  to, 
xda  je  právní  poměr  nebo  právo  sporným 
či  není.  a  účelem  jeho  jest  upravit  uratý 
právní  poměr,  o  kterém  sporu  není  neb  dle 
výslovného  ustanovení  zákona  býti  nesmí. 

V  Rakousku  upraveno  jest  n.  ř.  s.  cis. 
pat.  z  9.  srpna  1854  č.  208.  ř.  zák.  a  potom 
oékter^mi  dodatečnými  a  zvláštními  zákony. 
Jednotlivé  jeho  druhy  jsou  tyto: 

Řízení  pozůstalostní,  jehož  účelem 
jest  upravení  majetkových  poměrů,  nastáva- 
jících po  smrti  jednotlivce,  tedy  zjištění 
úmrtí,  zjištění  jmění  pozůstalostního,  vyše- 
tření poslední  vůle  zůstaví  tělo  vy.  vypátrání 
dědiců,  zjištění  jejich  nároků,  rozdělení  jmění 
pozůstalostního  a  odevzdání  jeho  zjištěným 
dědicům. 

(líze ní  poručenské  a  opatrovnické, 
to  jest  spolupůsobení  soudu  a  dohled  na  za- 
stupování a  opatrování  osob,  které  nejsou 
pod  mocí  otcovskou  anebo  pro  duševní  neb 
tělesné  neb  i  jiné  nedostatky  zasluhují  zvi. 
ochrany  soudu.  Sem  též  náleží  prodlužování 
moci  otcovské,  prohlašování  za  marnotrat- 
níka nebo  Šílence. 


Péče  o  svěřenec  tví,  která  se  odnáší 
k  ochraně  nároků  čekancův. 

Spolupůsobení  soudu  při  adoptování, 
legitimování  a  propouštění  z  moci 
otcovské,  spočívající  v  tom,  že  soud  vy- 
šetří poměry  a  po  případě  i  vůli  všech  osob, 
které  v  jednání  tom  mají  účastenství,  a  po- 
tom jednání  toto  schválí  nebo  neschválí. 

Spolupůsobení  soudů  při  dobrovol- 
ných odhadech  a  dobrovolných  draž- 
bách. 

Vydávání  písemných  vysvědčení 
o  skutečnostech  soudu  známých,  potvrzo- 
vání správnosti  opisův  a  jejich  sou- 
hlasu s  prvopisy  (vidimace),  ověřování 
podpisů,  spolupůsobení  při  spiso- 
vání posledních  vůlí  a  spisování 
směnečných  osvědčení,  umořování 
ztracených  cenných  papírů,  vedení 
knih  pozemkových,  obchodních  rej- 
stříkův  a  rejstříků  společenstev, 
uschovávání  peněz,  cenných  papírů 
neb  věcí  a  soukromých  listin,  kteréž 
byly  u  soudu  složeny;  prohlašování  za 
mrtva  a  provádění  důluizův  o  smrti. 

Dále  pokládati  dlužno  za  řízení  nesporné 
vyhrazování  cest  z  nouze  a  odhady  soudní 
při  vyvlastnění. 

Orgány  řízení  nesporného  jsou  jednak 
soudy,  jednak  notáři.  Příslušnost  soudní 
upravena  jebt  jednak  citovaným  cis.  pat. 
z  r.  1854,  jednak  zákonem  o  soudní  přísluš- 
nosti (jurisdikční  normou)  z  1.  srp.  1895 
č.  111.  ř.  z. 

Činnost  notářů  upravena  jednak  cit.  pat., 
jednak  notářským  řádem  z  25.  čce  1871  a 
dodatečnými  zákony  a  nařízeními.  Řízení 
samo  je  různé  dle  jednotlivých  druhův. 
Ovládáno  jest  zásadou  vyhledávací,  t.  j. 
soudce  musí  z  úřední  povinnosti  zjištovati 
i  bez  návrhu  účastníků  skutečnosti  rozhodné 
nebo  důležité  pro  jeho  rozhodnutí  neb  opa- 
tření. Zahajuje  se  buď  na  žádost  účastníků 
neb  z  úřední  povinnosti,  což  platí  zejména 
o  řízení  pozůstalostním  a  v  záležitostech 
poručenských,  opatrovnických  a  svěřene- 
ckých.  Hlr. 

H6M61:  1)  N.  Frant.,  prof.  zubního  lé- 
kařství v  Praze  (♦  1803  v  Praze  —  f  1876). 
Chirurgii  a  zvi.  zubní  lékařství  vystudoval 
ve  Vídni,  načež  navrátiv  se  do  Prahy  věno- 
val se  zubní  praxi  s  takovým  úspěchem,  že 
r.  1848  při  oslavě  SOOleté  památky  založení 
pražské  university  obdržel  diplom  čestného 
doktora  lékařství  a  chirurgie  univ.  pražské. 
Od  r.  1828  konal  mimoř.  přednášky  o  zub- 
ním lékařství.  Napsal  Handbuch  der  Zahn- 
heilkunde  (Praha,  1840.  s  10  kamenotisk.  tab.); 
Ďher  die  Pftege  der  Žáhne  (t.,  1843);  Compen- 
dium  der  Zahnheilkunde  (Vídeň,  1856). 

2)  N.  Eduard,  syn  před.  (♦  1851  v  Praze). 
Lékařství  vystudoval  v  Praze  a  věnoval 
se  odbornému  studiu  zubního  lékařství. 
Pro  obor  ten  habilitoval  se  r.  1884  na  české 
fakultě  lékařské  a  r.  1895  stal  se  mimoř.  prof. 
Spolu  s  doc.  drem  M.  BaŠtýřem  založil  při 
české  universitě  zubní  ambulatorium,  kteréž 


220 


Nesselbach  —  Nesslingcr  v.  Schclchengraben. 


pak  sám  vedl  a  rozšiřoval,  tak  že  jmenovitě 
zřízením  zvi.  zubotechnického  oddělení  vznikl 
z  něho  úplný  zubolékařský  ústav.  Mimo  mno- 
hé drobnějáí  články  napsal  zvláště:  O  oše- 
třováni chrupu  (Praha,  1884);  O  tahání  ^ubu 
(t..  1884);  Zubni  lékařství,  příruční  kniha  (t., 
1895);  Ka^  ^ubní,  chudokrevnost,  rhachitis  v  po- 
měru jich  k  soli  kuchyňské  (Sbírka  přednášek 
lék.);  O  rheumatických  bolestech  obličejových 
(t.);  O  neuralgiích,  podmíněných  ^minami 
v  dřeni  \ubu  (>Casop.  česk.  lék.«,  1885);  Osy- 
filitickém  onemocnění  kostí  čelistních  (t.,  188b); 
Ze  \ubni  praxe  (1887);  Odvápňujíci  pokusy 
lubu  vztahem  k  bě^nÝwi  theoriim  o  ka\u  Rub- 
ním (1889);  O  kaiu  ^ubním  (Sborník  lék.,  I.); 
Význam  čmýry  pro  ka^  \ubni  (» Rozhledy  lé- 
kařské*, 1900);  Caries  der  Žáhne  (»Óst.-ung. 
Vierteljahrschnft<);  Ober  die  typischen  ca- 
riósen  Erkrankungsstellen  (t.);  Partielle  Ne- 
krose  (t.);  Ober  die  Behandlung  gangránóser 
Žáhne  (t.);  Zwei  Fállevon  Zahnverwachsungen 
(t.);  Ober  Resorption  bleibender  Zahne  (»Mo- 
nat.  f.  Zahnheilk.«);  Periostitis  dental.  (Hand- 
buch  f.  Zahnheilkunde)  a  j.  v. 

Veitelbaoh,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Ka- 
plice,  okr.  a  pš.  Vyš.  Brod,  fara  Myšlany ;  14 
d.,  93  ob.  n.  (1890).  Ves  darována  byla  (l347) 
Petrem  z  Rožmberka  kláštera  vyšebrod- 
skému. 

Heitelfleok,  ves  v  Čech.  (hejtm.  Zam- 
berk),  v.  Ostrov. 

H6M6lmaim  Georg  H.,  fílolog  něm., 
professor  universitní  v  Královci,  zabýval  se 
sanskrtou  a  hlavně  litevštinou.  Hlavní  jeho 
práce  jsou:  De  nom,  et  verbis  cum  pronum.  in- 
terg.  compos,  in  ling.  Sanscr,  usitat,  (Králo- 
vec, 1846);  Wdrterbuch  der  lith.  Sprache  (t., 
1851;;  Lithauische  Volkslieder  (Berl.,  1853); 
Thesaurus  linguae  prussicae  (t.,  1865). 

VeMelroáe,  šlechtický  rod  osedlý  na  Dol- 
ním Rýně,  připomínaný  již  od  X.  stol.  Ze 
dvou  hlavních  linií  rodu  vymřela  starší  ro- 
dina říšských  hrabat  N.-Landskron  již 
r.  1824 ;  mladší,  N.-Ereshoven,  trvá  v  Pru- 
sku podnes.  Členem  jejím  byl  1)  N.  Max. 
Julius  Vi,lém,  hrabě  (♦  1724  —  f  1810), 
činný  v  ruských  diplomatických  službách, 
zprostředkovatel  sňatku  carev.  Pavla  se  Žoíií 
Dorotou  Virtemberskou,  ze  kteréhožto  man- 
želství pošli  carové  Alexander  I.  a  Mikuláš  I. 
Nad  něho  na  téže  dráze  vynikl  jeho  syn 
2)  N.  Karel  Robert  (♦  1780  v  Lisabonu  — 
1 1862  v  Petrohradě).  Určen  byv  nejprve  pro 
stav  vojenský,  věnoval  se  od  r.  1802  diplo- 
macii, působil  u  vyslanectev  v  Haagu,  Ber- 
líně a  Paříži  a  obrátil  na  sebe  záhy  pozor- 
nost cara  Alexandra  I.,  který  mu  svěřoval 
mnohá  důležitá  jednání  ve  střídavých  diplo- 
matických poměrech  mezi  Ruskem  a  Francií 
v  letech  1806—12.  Když  došlo  ke  konečné 
roztržce  s  Napoleonem,  N.  spravoval  jako 
státní  sekretář  záležitosti  zahraničně  a  zasa- 
hoval od  té  doby  účinné  do  nejdůležitějších 
obratův  evropské  politiky.  Jeho  vlivem  po- 
vstaly smlouvy  Ruska  s  Anglií  a  Rakouskem, 
mír  Pařížský  ze  dne  30.  květ.  1814  a  restau- 
race Bourbonů.    Také  na  Vídeňském  kon- 


gresse  hrál  N.  značnou  úlohu  a  snažil  se, 
jsa  od  r.  1816  skutečným  ministrem  zahra- 
ničného  úřadu,  udržovati  ruskou  politiku 
v  řečišti  ideí  Metternichových,  slovanskému 
hnutí  v  zásadě  nepříznivých.  Jeho  vlivem 
způsobeno  hlavně,  že  Rusko  se  zdrželo  veš- 
kerého zakročení  při  řeckém  povstání  proti 
Turkům.  N.  zvítězil  ve  státní  radě  nad  svo- 
bodomyslnějším směrem  a  zůstal  hlavním 
vůdcem  zahraniční  politiky  v  duchu  Sv.  Al- 
líance  až  do  nastoupení  Mikuláše  I.  Také 
pod  novým  carem  zachoval  následkem  osobní 
ohebnosti  značný  vliv,  jsa  ovšem  často  nu- 
cen ustupovati  ráznějším  náladám  carovým, 
které  však  vždy  se  snažil  diplomaticky  zmir- 
ňovati. V  době  Mikulášově  stal  se  říšským 
kancléřem  a  obdarován  velikými  statky.  Uo 
doby  jeho  správy  zahraničních  záležitostí 
spaaá  válka  s  Tureckem,  skončená  mírem 
v  Drinopoli  r.  1829,  mír  v  Gunkjar-Ske- 
lissi  r.  1833,  isolace  občanské  vlády  Lud- 
víka Filipa  r.  1840,  branné  zakročeni  Ruska 
v  Uhrách  r.  1849.  Krymská  válka  rozpoutala 
se  proti  jeho  intencím,  za  to  však  tím  hor- 
livěji přičinil  se  N.  o  ujednání  míru  v  Paříži 
r.  1856.  Brzy  po  tom  postoupil  řízení  poli* 
litiky  kn.  Gorčakovu  a  uchýlil  se  na  odpo- 
činek. —  Jeho  autobiografie  vyšla  v  Paříži 
r.  1866. 

Heiselsdorf  v.  Kopřivnice. 

Hetller  Viktor,  hudební  skladatelném. 
(♦  1841  —  t  1890  v  Štrasburce).  Studoval 
theologii,  ale  brzo  oddal  se  výhradné  hudbě, 
kterou  již  dříve  byl  horlivé  pěstoval  pod  ve- 
dením ih.  Sterna  a  v  níŽ  zdokonalil  se  po- 
i  tom  u  Hauptmanna  v  Lipsku.  Byl  r.  1871 
hud.  ředitelem  na  městském  divadle  v  Lip- 
sku, r.  1884  přesídlil  do  Štrasburku.  Složil 
značný  počet  oper  a  operett,  z  nichž  oblí- 
beny jsou  zvláště  opery  Der  Rattenfánger 
von  fíameln  a  Der  Trompet er  von  Sáckingen, 

Vetilinger  v.  Sohelohengraben,  pří- 
jmení rytířské  rodiny,  jež  měla  v  držení  dvo- 
rec Schelchengraben  ve  Štýrsku.  Antonín  N. 
byl  správcem  panství  ptujského.  Synové  jeho 
Jakub  Ludvík  lejt.  (r.  1632  nej vyšší J,  Kry- 
štof Ondřej  a  Jan  Jakub  obdrželi  maje- 
státem z  28.  dub.  1623  erb  a  heslo  po  svém 
majetku.  Jan  stal  se  r.  1627  obyvatelem  krá- 
lovství Českého  a  nabyl  statku  Drahonic  a 
Lužce,  k  nimž  r.  1643  přikoupil  Kostrčany 
a  před  r.  1656  Vidhostice.  Opustiv  vojenství 
sloužil  při  komoře  a  byl  rcntmistrem,  po- 
zději radou  kom.  soudu.  Majestátem  z  24.  pros. 
1646  povýšen  do  stavu  rytířského  starol 
rodů  v  kr,  Čes.  a  polepšen  jeho  erb.  Ze- 
mřel r.  1659  a  statky  Lužec,  Vidhostice  a 
Kostrčany  dědili  synové  Jan  Adam,  Frant, 
Rudolf  a  Jiří  Ladislav,  kteří  ok.  r.  1674 
otcovské  jmění  rozdělili.  Jeden  z  nich  měl 
syny  Frant.  Ladislava  a  Jiříka  Anto- 
nína (1698),  z  nichž  onen  držel  Věrušice 
ještě  r.  1727  a  tento  se  r.  1736  ženil.  Po 
onom  byl  syn  Ignác  Ladislav  (1730),  po 
tomto  r.  1743  synové  Josef,  Jáchym  a  Ja- 
kub. První  z  nich  koupil  r.  1751  statek  Te- 
tětice  a  žil  ještě  r.  1766.  Jáchym  Žil  v  Praze, 


Nessos  —  Nestor. US. 


221 


sedčl  r.  1766  na  soudu  zemském,  potom  byl 
purkrabím  kraje  hradeckého  a  guber.  radou 
C1786).  R.  1786  sloulili  též  Dépolt  Heř- 
man  a  Václav,  bratří,  v  c.  k.  vojšté.  Fran- 
tišek N.  driel  v  1.  1779—1792  statek  Tetě- 
lirc,  který  se  dostal  r.  1816  dceři  jeho  Te- 
rexc  vdané  Wellnerové.  Jak  se  zda,  byl  po- 
sledním toho  rodu  Josef,  syn  Joseít&v,  jenž 
r.  1778  vstoupil  do  c.  k.  vojska  a  26.  květ. 
1S21,  jsa  podplukovníkem  v  Praze,  zemřel. 

VeMOS  v.  Héraklés,  str.  1226  a  123a. 

V^stáni  k  toadu  v.  Kontumace. 

Vestanioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Pra- 
chatice, okr.  Netolice,  fara  Lomec,  pš.  Libé- 
jicc:  54  d.,  335  ob.  č.  (1890). 

V#stat«taott  mniška  v.  Impotence. 

V^stersitZy  ves  v  Cech.,  v.  Neštědice. 

Ve0tleEberhard,evang. theologa  orien- 
Ulista  (♦  1851  v  Stutgarté).  Pobyl  v  Anglii, 
působil  od  r.  1883  jako  gymn.  professor 
v  Ulmu,  v  1.  1890—93  zastával  stolici  semit- 
ských jazyků  v  Tubinkách  a  jest  professo- 
rcm  při  evangel.-theolog.  semináři  v  Maul- 
bronnu.  Uveřejnil:  Israelitische  Eifíennamen 
nach  iltrer  religionsgeschichtlichen  Bedeutung 
(1876);  Psalterium  tetraglottum  (1897,  2  sv.); 
6.  a  7.  vyd.  Tischendorfovy  Septuaginty 
(toto  1887);  Brevis  linguae  Syriaceae  gram- 
matíca  (1882;  2.  vyd.  1889);  De  sancta  cruce 
(1889);  Jvbiláum  der  lateinischen  Blbel  (1892); 
SfarginaUen  und  Materialien  (1893);  Philologia 
tacra  (1896);  Novi  testamenti  graeci  supple- 
memtum  (1896);  Einfúhrung  in  das  gnechi!,che 
Síue  Testament  (1897);  Griechhches  u.  grie- 
cktsch-deutsches  Seues  Testament  (1898). 

HMrtomitZf  ves  v  Čech.,  v.  Neátěmice. 

V%mUn  Wagl.,  rod  papoušků,  kladený 
do  čeledi  1  o  r  i  ů  ( Trichoglossidae)^  jsoucí  však 
Spiše  zástupcem  samostatné  čeledi  Nesto- 
ridae.  Zahrnuje  nékolik  málo  druhů,  částečně 
nedosti  známech,  žijících  vesměs  v  podob- 
lasti Dovozealandské,  jejíž  jsou  zjevem  typi- 
ckým. Nejznámější  je  N.  meridionalis  Finsch, 
domácím  jménem  kaká,  obývající  západní 
horstvo  obou  ostrovů  novozealandských.  Te- 
meno hlavv  jeho  jest  šedivé  (odtud  pojme- 
nování vČaccké),  na  ostatním  těle  převládá 
barva  olivově  hnědá.  Jest  asi  50  cm  dlouhý, 
délka  křidel  29  cm,  ocasu  17  cm.  Na  Jižním 
ostrově  novozealandském,  na  horách  vyso- 
kých žije  N.  notabilis  Gould,  domácím  jmé- 
nem kca  zvaný.  Jest  větší  předešlého  a  tím 
památný,  Že  způsobuje  škody  osadníkům 
chovajícím  stáda  ovci.  V  době  zimní,  v  čase 
hladu,  napadá  ovce,  zraňuje  je  mocným  svým 
zobákem  vždy  na  místě  stejném  (v  boku) 
i  způsobuje  jim  ránu  nebezpečnou,  po  níž 
hynou.  Počínání  toto  vede  k  domněnce,  že 
N.  notabilit  za  zvláštních  okolností  jest  mrcho- 
intvý,  ač  jinak  Živí  se  podobně  jako  druh 
předešlý  plody,  semeny  a  larvami  škodícími 
stromům.  Z  ostrova  Norfolku  (severně  od 
ostrovů  Novozcalandských  ležícího)  a  z  ma- 
lého pH  něm  na  jihu  se  nalézajícího  ostrova 
Filipova  popsáni  byli  též  zástupci  rodu  N. 
Jsou  tím  památní,  že  v  době  nedávné  vyhy- 
nuli. Zdali  náležejí  druhu  jednomu  (N.  pro- 


ductus  Gould.)  či  několika  druhům,  dosud 
není  rozhodnuto.  —  Srv.  Newton  a  Gadow, 
Dictionary  of  birds  (Lond.,  1893—96). 

Vettór,  v  řecké  báji  syn  Néleův  a  Chló- 
ridin,  choť  Eurydiky,  dcery  Klymenovy,  sám 
jediný  ze  svých  sourozencův  ušel  zhoubě 
Hérakleově,  ježto  tehdy  dlel  u  Geréniů 
v  Messénii;  tak  stal  se  vládcem  v  Pylu  tri- 
fylském  a  v  Messénii.  V  mládí  účastnil  se 
boje  Lapithů  s  Kentaury,  kalydonské  honby 
a  výpravy  Argonautů,  dále  výpravy  proti 
ArkadAm  Elejským.  Výpravy  Trójské  účast- 
nil se  s  90  loďmi  a  se  svými  syny  Thrasy- 
médem  a  Antilochem.  Ježto  tehdy  žil  již  třetí 
věk  lidský,  přispíval  hlavně,  ač  nepostrádal 
ještě  nijak  osobní  statečnosti,  svým  věhla- 
sem v  radě,  vynikaje  výmluvností  i  zkuše- 
ností. Po  pádu  Trójfe  vrátil  se  přes  Lesbos 
do  Pylu.  Palác  jeho  ukazován  v  Pylu  ještě 
za  dob  Pausaníových.  klk. 

Nestor  v.  Nestorův  letopis. 

Nestor  Maksimovič  Maksimovič  viz 
Ambodik. 

NestoriáAi  v.  Nestorius. 

Nestorins,  stoupenec  Školy  Theodora 
z  Mopsuestie,  *  v  Germanicii,  městě  syrském, 
a  přišel  záhy  do  Antiochie,  aby  doplnil  své 
světské  vzdělání.  Potom  vstoupil  do  kláštera 
sv.  Euprepia  u  Antiochie,  odkud  ustanoven 
byl  za  jáhna,  později  za  presbytera  při  ka- 
thedrále  antiochijské.  Byl  slavný  kazatel, 
mocný  v  slově  a  horlivý  proti  bludařům, 
ale  samolibý  a  pachtící  se  ve  svých  kázáních 
po  chvále  lidu.  Pro  svou  znamenitost,  které 
si  jako  řečník  dobyl,  stal  se  po  smrti  patri- 
archy konstantinopolsk.  Sisinnia  (f  24.  pros. 
427)  biskupem  tohoto  prestolu.  Od  svého 
posvěcení  na  biskupa  (10.  dub.  428)  jevil  ve- 
likou lásku  k  úřadu  kazatelskému  a  horli- 
vost proti  kacířům;  ale  sám  upadl  do  bludu. 
Jeho  přítel,  kněz  Anastasius,  kterého  si  z  An- 
tiochie přivedl  do  Konstantinopole,  učinil 
v  kázání  útok  na  církevní  mluvu  a  učení 
•Maria  Bohorodička«,  poněvadž  Maria  byla 
člověkem  a  Bůh  z  ní  se  naroditi  nemohl,  a 
vyvolal  tak  nepokoje  u  kněží  a  lidu.  N.  ujal 
se  svého  přítele  v  kázáních,  ale  mnozí  mu 
odporovali,  mezi  nimi  hlavně  advokát  £use- 
bius,  pozdější  biskup  z  Dorylaea.  Blud  N-iův 
byl  tento:  Syn  BoŽi,  věčné  Slovo,  sestoupil 
s  nebe  do  človčka,  který  byl  nadpřirozené 
počat  v  životě  Panny  Marie,  a  bydlil  v  něm 
jako  Bůh  v  chrámě  a  užíval  ho  jako  svého 
roucha  nebo  nástroje;  z  toho  mu  plynulo: 
kdo  z  Panny  se  narodil,  ten  není  Syn  BoŽí, 
ale  syn  človčka,  není  Bůh  sám,  ale  Bůh  při- 
jal jej  a  pro  tohoto  přijímajícího  jmenuje  se 
i  přijatý  Bohem.  Kristus  nemá  se  vlastně 
nazývati  Bohem,  ale  člověkem ;  jemu  nemáme 
se  klaněti,  nýbrž  máme  se  mu  spolu  klaněti 
se  Synem  Božím,  tak  iako  ctíme  roucho  spolu 
s  tím,  kdo  jím  jest  oaěn.  Jmenovité  bylo  mu 
ohavností  >obcování  vlastností*  (communi- 
catio  idťomatum),  t.  j.  přikládáni  vlastností 
lidských  přirozenosti  božské  a  naopak  in 
concreto,  t.  j.  vždycky  myslí  se  na  vtěleného 
Syna  Božího  (na   př.   Bůh  umřel   na   kříži; 


222  Nestorův  letopis. 

dítě  T  jťsifch  stvořilo  svět).  Dle  N-ia  tedy  ,  dora  II.  a  papeže  Sixta  III.  r.  433  učiněn  mír, 
byly  v  Jeiíái  dvě  osoby,  Syn  Boži  a  Syn  jímž  Jan  sesazeni  N-iovo  aznaU  Aviak  stou- 
Panny  Marie,  a  dvě  přirozenosti,  božstvi  a  |  penci  N-iovi  prohlásili  tohoto  na  synode 
člověčenství,  kdežto  dle  učeni  církevního  jest  v  Zeugroě,  v  eufratské  Syríi,  za  pravověr- 
v  něm  jedna  osoba.  Syn  Boží,  a  dvě  přiroze-  <  ného,  a  několik  provincii  odtrhlo  se  od  pa- 
nosti,  t>oŽ8tví  a  člověčenství;  táž  osoba.  Syn  triarchy  Jana;  když  vyšel  proti  nim  přísný 
Boží,  jest  Bůh  a  člověk.  Poněvadž  tyto  bludy  '  zákon  císařův,  vzdali  se  náčelníci  rozkolu 
rychle  se  rozšiřovaly,  vydal  Cyríll,  patriarcha  alespoň  vně,  zpurní  bylí  posláni  do  vyhnán- 
alexandrijský,  pastýřský  list,  kde  krásně  vy-  |  štvi  nebo  vystěhovali  se  sami  do  Perská, 
kláda  výraz  >Bohorodička«  a  pravou  víru,  a  I  Nestonáni  po  přísné  zapovědí  knih  N-iových 
oznámil  listem  spor  papeži  Coelestinu  I.,  jenž  I  vynášeli  vysoko  spisy  Theodora,  biskupa 
r.  430  slavil  synodu  v  Římě,  která  hrozila  !  z  Mopsuestie,  jimiž  blud  vlastně  povstal,  a 
N-iovi  vyobcováním  z  církve  a  sesazením,  ještě  staršího  Diodora  z  Tarsu  a  překládali 
neodvolá-li  svého  bludu  v  10  dnech.  Papež  i  je  do  syrštiny,  perštiny  a  armenltiny.  Od 
jmenoval  vykonavatelem  tohoto  výroku  Cy-  protivníků  byli  nazváni  Nestoriáni,  sami 
rilla,  který  slavil  svou  patriarchální  synodu  ,  nazývali  se  chaldejští  křesťané  a  v  In- 
V  Alexandrii,  sestavil  pravé  vyznáni  víry  a^dii  křesťané  s  v.  Tomáše.  Rozšířili  se  do 
vytkl  je  potom  ještě  krátce  a  přesně  ve  12  Sýrie,  Arábie,  Číny.  Egypta  a  Mesopotamie 
anathematismech,  které  N-iovi  bylo  přijmouti. '  a  měli  ve  svém  květu  25  metropolí.  Patri- 
Ale  N.  neučinil  toho  a  postavil  12  proti-  archajejichje8uzabes(628— 647)  učinil  smlou- 
anathematismův  proti  Cyrillovi.  Císař  Theo-  vu  s  Muhammedem  a  chalifou  Omarem  o  svo- 
dosius  11.  svolal  pro  urovnání  sporů  třetí  bodě  křesťanského  náboženství,  a  Nestoriáni 
všeobecný  sněm  církevní  do  Efesu  na  7.  čna  |  zastávali  vznešené  úřady  při  dvoře  chalífŮ, 
431  a  ustanovil  comita  Kandidiana,  aby  v  něm  byli  tainými  písaři,  lékaři  a  pokladníky  je- 
řídil  vnější  pořádek.  První  přišel  do  Efesu  ,  jich.  Sídlo  patriarchátu  bylo  přeloženo  do 
N.  se  16  biskupy  své  strany,  potom  Cvríll '  Bagdádu,  sídla  chalífátu.  Od  XI.  stol.  pře- 
s  50,  Memnon,  arcibiskup  efeský,  shromáždil  stoupil  k  nim  kníže  tatarského  kmene  Ke- 
kolem  sebe  40  svých  sufTragánů;  všech  bi-'railů.  sídlídho  jižně  od  Baikalského  jezera, 
skupu  ke  konci  bylo  274.  Ale  Jan,  patriarcha  vasall  Čínské  říše,  známý  na  Západě  pode 
antiochijský,  na  nějž  16  dní  čekali,  nepři-  jménem  presbyter  Jan.  Papežové  snažili  se 
cházel  a  vzkázal  konečně  sněmu,  aby  na  Nestonány  sjednotiti  s  církví;  čásť  vstoupila 
něho  již  nečekali  a  konali,  co  konati  jest  i  v  jednotu  na  sněme  Ferrarsko-Florentském 
Vsedění  1.  (konaném  22.  čna  v  chrámě  »Boho- i  za  Eugenia  IV.  r.  1445,  ale  pouze  načas. 
rodičky«),  kterému  předsedal  Cyrill  jako  zá- ,  Trvalé  sjednocení  části  Nestoriánů  jest  te- 
stupce  papežův,  byl  N.  z  bludu  usvědčen  prve  ze  XVI.  stol.,  když  papež  Julius  III. 
a  sesazen  i  odvolal  se  k  císaři.  Dne  26.  nebo  |  r.  1553  posvětil  sám  mnicha  Jana  Sulaku 
27.  čna  přibyl  do  Efesu  Jan,  patriarcha  antio-  z  kláštera  sv.  Hormisdy  za  patriarchu.  Sídlem 
chijský,  se  svými  42  biskup  v,  měl  hned  svůj  sjednoceného  patriarchy  byl^  postupně  Ur- 
pasněm,  sesadil  Cyrilla  a  Memnona,  jakožto  mie,  Kara-Amíd  n.  Diarbekír,  od  r.  1830 
náčelníky  pravého  sněmu.  Zatím  přišli  pa-i  Bagdád;  tento  sjednocený  patriarchát  má  4 
pežští  legáti  biskupové  Arkadius  a  Projektus  arcibiskupství,  7  biskupství  a  asi  40.000  vě- 
a  kněz  ťilip  ke  sněmu  a  potvrdili  v  seděni ,  řících.  Sídlo  nesjednoceného  patriarchy  bylo 
2.  a  3.  výrok  nad  N-em  vynesený.  Kandidian   od  r.  1559  Mosul,  později  Kocbanes  v  ture 


klamal  císaře  nepravdivými  zprávami  a  týral 
pravý  sněm;  konečně  podařilo  se  sněmu 
skrze  posla  za  žebráka  přestrojeného  zpraviti 
opata  Dalmatia  a  mnichy  v  Konstantinopoli 
o  svém  smutném  stavu,  kteří  vystrojili  slavný 


ckém  Kurdistáně.  Srovn.  Kryštůlkův  >Vše- 
obecný  cirk.  dějepis*  I.,  470—498.    Dr.Kr. 
Vettorův  letopis  jest  starší  pojmeno- 
vání   prvého   letopisného    svodu    ruského, 
nazývaného  nyní  Prvotním  (základním)  leto- 


průvod  k  císařskému  paláci  a  oznámili  císaři  pisem  (rus.  Ha^ajibHaH  Jlhrotmcb)  nebo 
pravý  průběh.  Ale  císař  kolísal  se  ještě  po-  <  Prvým  kijevským  letopisným  svodem,  též 
tom,  potvrdil  sesazení  N-iovo,  ale  i  Cyril- 1  Letop.  Nestorovsko-Silvestrovským.  V  pH- 
lovo  a  Memnonovo,  a  dal  je  zatknouti ;  ko-  i  čině  původu  tohoto  letopisu  panovalo  dlouho 
nečnč  nabyv  jasného  mínění  poručil,  aby  mínění  Schl5zerovo,  dle  něhož  nejstarší  léto- 
obě  strany  poslaly  posly  do  Chalcedonu  a  i  pis  ruský  nás  došlý  jest  spisem  jedné  osoby, 
zastávaly  před  ním  svou  věc.  Nemoha  je  smí-  |  mnicha  Nestora,  který  žil  ve  druhé  polovici 
řiti,  dovolil  biskupům  opustiti  Efesos,  pro-  i  XI.  stol.  Dle  Kačenovského  jest  t.  zv.  »Ne* 
pustil  Cyrilla  a  Memnona  na  svobodu  a  uznal  |  storův  letopis*  nikoli  spisem  mnicha  Nestora, 
sesazení  N-iovo  za  správné,  a  na  jeho  místo  |  nýbrž  pozdější  kompilací,  sestavenou  od  ne- 
byl zvolen  Maximian  za  patriarchu  konstan-  |  známé  osoby  z  různých  pramenů  někdy  ve 
tinopolského.  N.  byl  nejprve  odkázán  do  i  XIII.  stol.  nebo  snad  dokonce  ve  stol.  XIV. 
svého  kláštera  v  Antiochii,  a  poněvadž  vzni-  !  Mínění  Kačenovského  vyvrátil  Butkov.  Dnes 
kaly  skrze  ného  nepokoje,  bvl  poslán  do  vy-  jest  všeobecně  uznáno.  Že  »Prvotní  (základní) 
hnanství  do  Libye,  odkudž  utekl  do  The-  letopísný  svod<  byl  sestaven  od  několika 
baidy,  byl  však  odveden  do  Elefantiny  a  po-  osob  a  ukončen  někdy  ve  druhém  desetiletí 
zdéji  do  Panapole;  f  440.  XII.  věku.    Název  Prvotní  (základní)  letopis 

Po  delším  vyjednávání  mezi  oběma  P^tri- ,  odůvodněn   jest  tím,   že  obsah   dotčeného 
archy,  Cyrillem  a  Janem,  snahou  císaře  Theo-  i  letopisu  pojat  jest  do  všech  pozdějších  Icto- 


Nestorův  letopis.  223 

pisů,  a  to  v  nejrAznéjlích  redakcích.  Všem  |  by  spisovatelem  prvého  kijevského  letop . 
pozdéjiím  letopisdm  sloužil  tedy  tento  t.  zv.  svodu  byl  Nestor.  Af  jest  tomu  však  jak- 
Pnrotoí  letopis  al  do  r.  1110  —  do  tohoto  I  koli,  jisto  jest,  že  Prvotní  letopis  ruský  jest 
roku  totiž  vypravováním  svým  sahá  •-  za  |  kompilací  několika  osob»  a  sice  především 
základ.    Teprv  od  r.  1110  jdou  jednotlivé  ;  osoby,   která  dle  převážného  mínění  dříve 


letopisy  cestoa  samostatnou  a  teprv  od  to« 
hoto  roku  rozpadají  se  na  kategorie.  Svodem 
nazývá  se  Prvotní  letopis  proto,  že  se  skládá 
několika  meniích  prací  letop isných,  a  Ki- 


byla  nazývána  letopiscem  Nestorem.  Žilť 
skutečně  ve  Feodosjevském  Pečerském  klá- 
šteře v  KijevČ  na  sklonku  XI.  a  na  poč. 
XII.  stol.   mnich   Nestor,   autor  zmíněných 


jcvský  svod  říká  se  mu  proto,  že  vznikl  i  shora  literárních  plodAv.  listo  jest  také,  že 
v  loiiietství  Kijevském.  Název  Letopis  Ne-  Prvotní  letopis  zakončen  byl  osobou  jinou, 
storovsko-Sílvestrovský  dán  Prvotnímu  léto- 1  neŽ  byl  započat.    Obsahujet  Lavrenfjevský 


pisu    na  základě  mínění,   Že   letopis  tento, 
zakončený  igumenem  Silvestrem,  poČat  byl 
mnichem  Nestorem. 
Prvotní  letopis  nedošel  nás   v  originále. 


rukopis  po  r.  1110,  tam  kde  Prvotní  letopis 
končí,  přípisek  svědčící  o  tom,  že  igumtn 
Silvestr  napsal  (dokončil)  letopis  r.  6624 
(t  j.  1116).  Kromě  toho  vystupuje  v  Prvot- 


nýbri  v  pozdějších  opisech.  Nejstarší  ruko-  j  ním  letopise  pod  r.  1097  při  vylíčení  událostí 
pis,  v  němž  se  nám  zachoval,  jest  t.  zv.  { spojených  s  oslepením  kníž.  Vasilka  jakýsi 
Lavrentjevský,  nazvaný  odtud,  že  napsán  Vasilij,  který  mluví  v  první  osobě  jako  účast- 
byl  (r.  1377)  mnichem  Vavřincem  pro  Suzdal- '  nik  zmíněných  událostí.  Nehledí-li  se  tudíž 
ského  knížete  Dimitra  Konstantinovičc.  Dru- 1  ani  k  tomu,  že  základem  Prvotního  letopisu 
hý  rukopis  po  něm  nejstarší  jest  t.  zv.  I  pat-  j  jsou  starší,  dílem  pohanské  a  dílem  křesťan- 


ský neb  Ipatjevský  z  konce  XIV.  nebo 
poc  XV.  stoL,  nazvaný  po  kostromském 
fpatském  klášteře,  v  němž  byl  nalezen.  Kro- 
mě toho  zachoval  se  Prvotní  letopis  také 
v  pozdějších  letqpisných  rukopisech,  jako 


ské  chronologické  zápisy,  jest  ze  samého 
textu  Prvotního  letopisu  zřejmo,  že  kromě 
(t  zv.)  Nestora  náleží  autorství  též  Silve- 
strovi, igumenu  Michajlovského  Vydubeckého 
kláštera  u  Kijcva,  a  jakémusi  Vasilovi.   Pro 


RadzíviÚovském  či  Královeckém,  Sofiiském,  |  autorství  několika  osob,  tedy  pro  kompilační 
Voskresenském  a  Nikonovském.  Ačkoli  však  ráz  Prvotního  letopisu  mluví  téŽ  důvody 
ve  vicch  zmíněných  rukopisech  až  do  r.  1110  vnitřní  (nestejnost  jednotlivých  částí  co  do 
obsažen  jest  Prvotní  letopis,  nezachoval  se  <  fornay  i  obsahu). 

přece  text  jeho  ve  všech  rukopisech  stejně  ,  Úvod  k  letopisu  (noBtcTH  BpeMflHHiJX'b 
neporušeně,  poněvadž  pozdější  letopisci  měli !  Jitrb)  kompilován  jest  z  pramenů  byzant- 
V  obyčeji  dělati  v  rukopise  při  přepisování .  ského,  bulharského  a  ruského  původu,  do- 
změny,  vkládati  vložky  a  doplňky.  Tak  se  |  plněných  domysly  spisovatelovými.  Přechod 
stalo.  Že  čím  vzdálenější  jsou  pozdější  Icto- 1  mezi  úvodem  a  skutečným  vypravováním 
pity  od  letopisu  Prvotního,  tím  více  mají  i  dle  let  činí  kratinký  chronologický  přehled 
vanantův.  Poněvadž  pak  Lavrentjevský  ruko- 1  od  Adama  až  do  smrti  Svatopluka  IzjaslaviČe 
pis  jest  nejstarší,  sluší  text  Prvotního  léto- ,  (f  1113).  Potom  následují  dějiny  Ruska,  se- 
pisn  v  něm  obsažený  pokládati  za  nejbližší  i  stavené  dle  letopočtu  byzantského, 
ke  ztracenému  originálu.  Lavrentjevský  ruko-  Pramenem  byly  kompilátorovi  především 
pis  pokládá  se  proto  za  základ  rukopisů  nejstarší  světské  letopisné  zápisy,  dílem  po- 
Prvotního  letopisu.  ,  hanské,  dílem  křesťanské,  dále  letopisy  klá- 

Za  autora  pokládán  byl  dlouho  mnich  Ne-  šterní  a  církevní,  zejména  letopis  Feodo- 
stor,  původce  letopisů  Kijevskopečerského  sijova  Pečerského  kláštera,  potom  legendy 
kláštera,  založeného  r.  1051,  a  životopisů  o  životě  sv.  Cyrilla  (Konstantina)  a  Metho- 
•v.  I>UDÍana,  Jeremiáše,  Matěje  a  Isáka.  děje,  o  křtu  kněžny  Olgy,  o  obrácení  na  víru 
A  skute^ě  uvedeno  jest  jméno  Nestorovo  křest  kníŽ.  Vladimíra  atd.,  dále  smlouvy 
v  záhlaví  jednoho  rukopisu  Prvého  kijev-  ruských  knížat  s  Řeky,  naučení  Vladimíra 
ského  letoptsoého  svodu.  Svod  tento  počíná  .  Vsevolodoviče  Monomacha  synům  svým,  pak 
totiž  ve  všech  rukopisech  slovy  Ce  nosrbcTH  výpisy  z  byzantských  a  bulharských  kronik 
Mptmňumux-h  xtr&,  uTKyA^  ecTb  nom.ia  p^rc-   a  spisovatelů  (Jana  Malaly,  Jiřího  Hamartola 

CKMM  9tM3íi a  hned  za  tímto  záhlavím   a  j.},  dále  ústní  podání  a  vypravování  oči- 

přidina  jsou  —  až  na  Lavrentjevský  ruko-  tých  svědkův  a  konečně  vlastní  zkušenosti 
pis  —  slova   <iepaopR3i^a  ^j^oobesa  Mona-    a  paměti. 

cnipji  ne«iepcKaro  a  v  rukopise  Chlebnikov-  Jako  ostatní  letopisy  ruské,  tak  má  zvláště 
akém  pHdáiio  jest  docela  Hecropa  nepHO-  Prvotní  ruský  letopis  velikou  cenu  nejen 
PjmA»  Kromě  toho  praví  historik  XVIII.  st.  pro  politické,  nýbrž  i  pro  právní  dějiny 
Tatiščev,  že  měl  v  rokou  ještě  tři  jiné  ruko-  ruské.  Seznamuje  nás  se  sídly  Slovanů  ve 
piay  Prvotního  letopisu,  v  jejichž  záhlaví  středních  oblastech  Evropy,  s  původem  a 
stálo  rovněž  jméno  mnicha  Nestora.  Pro  sídly  ruských  plemen  pohanské  doby,  s  po- 
autorství  Nestorovo  uvádějí  se  ještě  jiné  měry  Kijeva  k  Byzanci  v  IX.  stol.,  s  počátky 
důvody,  které  však  od  jiných  učenců  jsou  křesťanství  na  Rusi,  s  výboji  prvých  Run- 
vyvraceny.  Následkem  toho,  jakož  i  násled- '  kovců  a  poměry  kijevských  knížat  k  pod- 
kem  okolnosti,  že  jméno  Nestorovo  vyškytá  robeným  národům  atd.  a  jmenovité  nám 
se  jen  v  jednom,  a  to  pozdním  ze  zachová-  podává  prvé  právní  památky  ruské :  smlouvy 
ných  mkoptsft,  popírá  Bestužev-Rjumin,  že   s  Řeky. 


224 


Ncstrašovice  —  Ncsytky. 


Poprvé  tiátén  byl  Prvotní  ruský  letopis 
v  Petrohradě  dle  rukopisu  Nikonovského 
(1767—1792  od  akad.  nauk,  kromě  toho  jiné 
vydání  z  r.  1767  od  akad.).  Potom  jej  vydal 
Schlózer  dle  rukopisu  Královeckého  s  něm. 
překl.  a  krit.  pozn.  pod  tit.  Russísche  An- 
nalen  (Gotinky,  1802—1808,  5  dílů).  Vydání 
toto  jde  jen  do  r.  980;  nemá  valné  ceny. 
Soustavně  vydává  ruské  letopisy  od  r.  1846 
Archeogr.  kommisse  pod  názv.  Polnoje  So- 
branije  Russ.  Lětopisej.  Ve  sv.  I.  obsažen 
jest  Lavrenťjevský  a  Trojický  rukopis,  ve 
sv.  II.  Ipaťjevsk^  a  Gustinský  letopis.  Od  té 
doby  pořízena  Jsou  vydání  nová.  Na  základě 
LavrenCjevského  rukopisu  vyšlo  ve  Vídni 
r.  1862  vydání  Miklosichovo,  Qironica  Nesto- 
ris.  Ve  sbírce  Bielowského  Monumenta  Polo- 
niae  hist.  I.  (1864  ve  Lvově)  vyšel  rukopis 
Ipaťievský  spolu  s  polským  překladem.  Pře- 
kladů jest  několik.  Německý  od  Scherera 
vyšel  již  r.  1774  v  Lipsku.  Český  překlad  na 
základě  rukopisu  Lavrenťjevského  dle  vy- 
dání Archeogr.  kom.  a  vydání  Miklosichova 
se  srovnáním  rukopisu  IpaCjevského  pořídil 
K.  J.  Erben  (1867  v  Praze).  -dle. 

Hettraiovioe,  ves  v  Čechách  ,^(hejtm. 
Blatná,  okr.  a  ps.  Březnice,  fara  Mirovice; 
32  d.,  184  ob.  č.  ri890).  popi.  dvůr  a  mlýn. 
Býv.  statek  N.  byl  spojen  s  Tochovicemi. 

VettrAvnott  v.  Dyspepsie. 

Vettroy  Johann  Nepomuk,  komik  a 
fraškář  něm.  (♦  1801  ve  Vídni  —  f  1862 
v  Št.  Hradci),  studoval  práva,  ale  obrátil  se 
r.  1822  k  divadlu  jako  basista;  zpíval  s  po- 
čátku ve  dvorní  opeře  vídeňské,  potom 
v  Amsterdame,  Brně  a  St.  Hradci  (1826), 
kde  se  obmezil  skoro  výlučně  na  obor  ko- 
mický a  stal  se  populárním  zvláště  jako 
Sansquartier  v  Angelyho  >Dvanácti  děvča- 
tech v  uniformě*.  R.  1831  přešel  k  vídeň- 
skému Theater  an  der  Wien  a  r.  1854  pře- 
vzal Carl-Thcater ;  r.  1861  vrátil  se  v  sou- 
kromí do  Št.  Hradce.  Jako  divadelní  básník 
vystoupil  N.  v  Št.  Hradci  r.  1827  a  ve  Vídni 
parodující  fraškou  Gefúhlvoller  Kerkermeister 
(1832)  a  Nagerl  und  Handschuh  a  parodií 
operní  Zamperl.  Zvláště  jal  se  karikovati 
Raimunda  a  jeho  sentimentální  a  strašidelný 
svět;  sem  patří  zejména  známá  fraška  Der 
bose  Geist  Lumpacivagabundus  (1833),  posud 
hraná  (podle  Weisflogovy  novelly  »Das  Lot- 
terielos<).  Parodistická  bujnost  N-ova  vzala 
si  za  terč  později  i  Hebbela  a  Wagnera. 
Z  jiných  frašek  jeho  více  méně  vtipných 
stůjte  zde:  Eulenspiegel;  Zu  ebener  Erde  und 
im  ersten  Stock;  Gliick,  Missbrauch  und  Riick- 
kehr\  Die  verhángnisvolle  Faschingsnacht;  Der 
Talisman;  MádU  aus  der  Vorstadt  a  mn.  j. 
Sebraná  díla  jeho  vydali  Chiavacci  a  Gang- 
hofcr  (Štutg.,  1890  a  si.,  12  sv.).  Srv.Necker, 
Johann  N.  (t,  1891);  »Aus  N.,  Erinnerungs- 
gabe<  (citáty,  3.  vyd.,  Vídeň,  1885). 

Veitus  v.  Cetina. 

Veitved  v.  Nástved. 

Veraohsrnd,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Rakovník,  fara  Mutějovice,  pš.  Kounová; 
111  d.,  770  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Mar- 


kéty  (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk..  dvě  cihelny, 
chmelařství. 

Ha  rator  supra  or«pidam  (lat),  švec 
af  nejde  za  střevíc,  t.  j.  švec  zůstaniž  u  svého 
kopyta  a  neplet  se  do  věcí,  kterým  neroz- 
umíš. Těmito  slovy  dle  Plinia  stai^ího  (Nat. 
hist.  35,  36)  odmítl  prý  řecký  malíř  Apellés 
kritiku  domýšlivého  ševče. 

Hesva6ilka,  ves  na  Mor.,  hejtm.  Husto- 
peč,  okr.  Židlochovicc,  fara  Moutnice,  pš. 
Těšany  u  Sokolnice;  66  d.,  358  ob.  č.  (1890), 
Itř.  šk. 

Vetva611y:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Benešov,  fara  a  pŠ.  Bystřice  u  Bene- 
šova; 73  d.,  548  ob.  c.  (1890),  fil.  kostel 
Nalez.  sv.  Kříže  (ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  šk., 
lihovar.  —  2)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Blatná,  okr. 
Březnice,  fara  Střebsko  (část  St.  RoŽmitál), 
pš.  RoŽmitál;  22  d.,  145  ob.  č.  (1890);  Siř. 
Sk.  a  opodál  mlýn.  —  3)  N.,  ves  t,  hejtm. 
a  okr.  Hořovice,  fara  Všeradice,  pš.  Litcň; 
38  d.,  249  ob.  č.  (1890),  2  mlýny  a  samota 
Karlov.  —  4)  N.,  ves  t,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Mnich.  Hradiště,  fara  Hlavice;  13  d.,  80  ob. 
č.  (1890).  —  6)  N  .  osada  t.,  hejtm.  Pelhři- 
mov, okr.  a  pš.  Pacov,  fara  Pošna;  19  d., 
132  ob.  č.  (1890). 

Vetvadba  Josef,  vlastně  Hamáček, 
skladatel  a  dirigent  český  (*  19.  led.  1824 
ve  Vyskři  u  Turnova  —  +  20.  květ.  1876 
v  Darmstadte).  Povzbuzován  a  podporován 
básníkem  S.  K.  Macháčkem  studoval  gym- 
nasium v  Jičíně  a  v  Praze  filosofii  vedle 
hudby.  Záhy  jal  se  také  skládati.  R.  1844 
vystoupil  veřejně  jako  dirigent  v  některých 
českých  operních  představeních  v  zemském 
divadle  s  takým  úspěchem,  že  mohl  oddati 
se  cele  hudbě.  Od  r.  1848  byl  kapelníkem 
v  Karlových  Varech,  Olomouci,  Brně,  Štýr- 
ském Hradci  a  r.  1857 — 58  zaujal  místo  po 
Fr.  Škroupovi  jako  prvý  kapelník  stavov- 
ského divadla  v  Praze.  Vypuzen  nepřízní  a 
závistí,  řídil  r.  1859—60  italskou  operu  v  Ber- 
líně s  úspěchem  velmi  stkvělým.  Na  další 
tři  léta  byl  povolán  k  městskému  divadlu 
v  Hamburce  a  r.  1864  za  dvorního  kapelníka 
do  Darmstadtu,  kde  setrval  do  smrti,  získav 
si  veliké  obliby,  vážnosti  a  četných  vyzna- 
menání. Složil  řadu  písní  a  sboru  na  česká 
a  německá  slova,  velmi  oblíbených,  rázu  však 
eklektického.  Z  nich  známa  je  zvláště  píseň 
Bétulinka^  Nenasycený^  op.  17.,  a  Mésiček, 
op.  24.  a  j.  bk. 

VBUjt,  zool.,  v.  Tantalus. 

Veiyta  (Nimmersútt),  ves  v  Cech.,  hejtm. 
a  okr.  Trutnov,  fara  Něm.  Brusnice,  pŠ.  Ho- 
řička  u  Čes.  Skalice;  37  d.,  212  ob.  n.  (1890), 
mlýn. 

Netyta  (Nimmersatt\  nejsevernější  místo 
Německa  (55*  54'  s.  š.),  vlád.  obv.  Královec, 
kraj  Memel;  285  ob.  (1895). 

Veiytky  (SesUdae)  jest  čeleď  Heterocer. 
Jsou  to  motýlové  menší,  opatření  na  hlavě 
2  jednoduchými  očky,  tykadly  ponenáhlu 
ztlustlými,  makadl^r  velikými.  Křídla  zadní 
a  často  i  přední  jsou  Čirá;  ona  opatřena 
jsou  háčkem  přidržovacím.  N.  nápadný  jsou 


Neszměly  —  Nešpory.                                           225 

tím,  že  vzhledem  svým  napodobí  různý  jiný !  žeb  niiií  šlechty  polské.    Novým  statutem 
bmYS  hlavné  blanokřídlý  a  dvoukřídlý.  Hou- '  potvrzena  byla  práva  a  privilegia,   udělená 

•eníky  žijí  pod  korou  ve  dřevě  i  dřeni  stro-  šlechtě  od   dřívějších  krá^fiv  a  spočívající 

mAv  i  bylin;   vrtají  chodby,  ve  kterých  se  hlavné  v  samosprávě  jednotlivých  zemí  (voje- 

téi  zaknklují.    Aby  hmyz  dospělý  mohl  do-  \  vodství)  a  v  garancii  osoby  i  majetku  (bez 

suti  se  ven,  vylézají  housenky  az  k  samému  nálezu  soudního  nesměl  nikdo  býti  zbaven 

otvoru,   ucpanému  rozkousaným  dřevem  a  osobní  svobody,  a  jmění  nemohlo'  býti  kon- 

trusem,  kukly  pak  opatřeny  jsou  na  hlavě  fisk ováno).    Z  nových  ustanovení  bylo  nej- 

hrotem  nebo   kruhy  ostencá   na  krouidch  dAleiitějéí  to,  že  král  se  zavázal  nevydávat! 

tělních.    Kukla  vyšme  se  přední  polovinou  nových  konstitucí,  nesvolávati  obecné  hoto- 

téla  z  chodby  a  pak  teprve  vyleze  z  ní  do-  vosti  a  ncustanovovati  nových  daní  bez  vše- 

spélý  hmyz.  N.  jsou  velmi  rozšířeny,  ale  pro  obecných  sjezdů  zemských  čili  sněmíků.  Co 

skrytý  způsob  života  méně  známy.    U  nás  se  týče  soudnictví,  ustanoveno,  že  se  na- 

iijírody:  Trochilium  Scop.,  Sciapteron  Stgr.,  příště  nemá  souditi  dle  práva  obyčejového, 

Snia  ť.  a  Bemíbecia  F.    Trochilium   má  ty-  nýbrŽ    dle    statutů   ríslického    a   vartského. 

kadla  téměř  vřetenovitá  a  sosák  zakrnělý.  Soudnictví  kastelánů  bylo  zrušeno,  a  Šlechtě 

Housenky  žijí  ve  stromech.  Všecky  3  druhy  zabezpečeno  účastenství  při  volbě  soudních 

evropské'  žijí  u  nás  a  z  nich  nejznámější  jest  úředníků.  Kromě  toho  zajištěna  šlechtě  pře- 

n*ka  včelová,   7r.  apifomu  L.,  jež  mívá  váha   nad  Údem  selským  a  městským  tím, 

35—45  mm   v  rozpětí,  křídla  jsou   čirá  se  že   práva    těchto   nižších    tříd   obyvatelstva 

rztvé  hnědými  žilkami,  krajem  předním  i  třas-  byla  obmezena.  —   N.  s.  vydán  byl  již  od 

němí;   tělo  jest   černohnědé,  na  temeně  a  Bandtkieho  vjus  Polonicnm.  —  Sr.  Bobrzyň- 

ramenech  žluté,  na  zadečku  černě  kroužko-  ski.  O  ustawodawstwie  Nieszawskiem,  1873, 

▼ané.    Poletuje   v  čnu   a  čci    na  topolech,  a  Hubě,  Statuta  Nieszawskie,  1875.     -dle, 
v  nichž  bělavá  housenka  žije.  Sciapteron  má '     Heikaredle^,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 

so«ák  dlouhý  a  přední  křídla  z  velké  části  okr.  Kutná  Hora,  fára  a  pš.  Církvice;  57  d., 

šupinami  krytá,  jen  na  kořeně  trochu  čirá.  498  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Jana  Nep., 

Jeďný  druh  evropský  Se.  tabaniforme  Rott.  Itř.  šk.  Po  bitvě  bělohorské  N.  obci  Kutno- 

Stňa  má  sosák  dlouhý  a  křídla  přední  se  3  horské  vzaty  v  plen  a  darovány  jesuitům, 

čirými    skvrnami.    Náleží   sem    45   druhův  Heiov  (Neschowa),  ves  v  Čechách,  hejtm. 

evropských,  z  nichž  16  u  nás;  pojmenovány  Teplá,   okr.  Bezdružice,   fara  a  pš.  Číhaná; 

jsou  dle  hmyzu,  který  vzhledem  svým  na-  14  d.,  100  ob.  n.  (1890).  Ves  je  bezpochyby 

podobujL    Btmbeeia  liší  se  ode  vŠech  ostat-  původ,  sídlo  rodu  z  Ne  sova. 

nich   tykadly  nitkovitými,  makadly  malými  Heiploe,  ves  mor.,  v.  Niso  více. 

a  sosákem  dosti  krátkým.  Jediný  druh  evrop-  Heipor  Jan,   odbor,  spisovatel  (*  1839 

ský   i  náš  jest  B.  hylaeiformis  Lasp..   jejíž  v  Praze).    Absolvovav  českou  reálku,  poly- 

bousenka  žije  v  mahnníku.                  Kpk,  techniku  a  ústav  ke  vzdělání  učitelů  v  Praze, 

MmKOĚétf  jnesmíl],  Neszmil.  městečko  působil  při  reálce  v  Třeboni,  při  průmysl, 
v  uber.  župě  Komárenské,  při  Dunaji,  okr.  škole  v  Jindř.  Hradci,  jako  ředitel  při  mčšť. 
Tau;  1321  ob.  madl  (1890).  reform.  kostel  škole  v  Přelouči  a  nyní  je  ředitelem  při 
z  XI.  stol.,  zfíceniny  kláštera,  pš.,  telegraf,  mést  škole  v  Klatovech.  Od  r.  1875—90  byl 
stanice  dráhy  (Almás-Fůzitó-Ostřihom).  Daří  okres,  školdozorcem  ve  škol.  okresích  kla- 
se zde  výborně  červené  a  bílé  víno.  tovském,   domažlickém    a   horšovotýnském. 

VéÉaTsM  stetoi,  důležitá  zákonodárná  Napsal:    Tabulky  k  pohnáni  nerostu  na  tuehé 

památka  polská   z  r.   1454,   kterou  značně  rťs^/ (Tábor,  1867);  O  potravách  se  stanoviska 

posíleno  postavení  nižší  polské  šlechty  na  chemického   (jindř.   Hradec,    1869);    Rukověť 

újmu  vyšší  aristokracie  (magnátů)  i  na  újmu  k  télovédé  společně   s  drem   Khekem  (t.); 

obvvatclstva   selského    a    městského.    Král  Sauka  o  dowuicim  hospodářství  (t.).   Mimo  to 

polsky  Kazimír  Jagellovec  usilovně  se  snažil,  přispíval   do  odt>omých  a  paedagog.  časo- 

aby  zíomii  příhŠnou  moc  vyšší  polské  aristo-  pisův. 

krade.  Ve  snaze  té  podporován  byl  nižší  Heipory  (z  lat.  vesperae),  staročesky  ne- 
Šlechtou,  která  soudnictvím  magnátů,  vojen-  spor,  doba  večerní  pobožnosti,  pak  poboŽ- 
skou  službou  a  častými  mimořádnými  daněmi  nost  večerní  sama,  totiž  částka  kněžských 
velice  zchudla.  Nespokojenost  nižší  šlechty  hodinek,  připadající  k  počátku  liturgického 
vypukla  ve  válce  panské  r.  1454  do  té  míry,  dne  (vesperae  primae)  a  zase  k  jeho  ukončení. 
Že  nejprve  šlechta  velkopolská  shromážděná  {v.  secundae).  N.  skládají  se  z  pěti  antifon 
v  Ccrekvid  (blízko  Chojnic  v  záp.  Pomoři)  a  tolikéž  žalmů,  z  kapitula  (krátké  čtení 
a  za  ní  šlechta  malopolski  shromážděná  z  písma  sv.>,  hymnu,  chvalozpěvu  >Magni- 
V  Opokách  (nedaleko  od  Toruné)  prohlásily,  ficat«  s  antifonou,  modlitby  denní  nebo  svá- 
le rozejdou  se  domů,  nezaruči-li  jim  král  teční  a  nčkolika  drobnějších  částek.  Staré 
práva,  kterých  se  domáhaly.  Král  s  radostí  jméno  n-rů  hora  ircensi  « hodina  zápalu  ka- 
pouiil  proudu  čcUdbo  proti  magná  ům  a  didlového)  a  posud  obvyklé  vykuřování  ol- 
vydal  v  Něšavě  (Nieszawa)  r.  1454  pro  Velko-  táře  kadidlem  při  chvalozpěvu  »Magnificai< 
polsko,  Malopolsko  a  zemi  Seradskou  a,  jak  ukazují,  že  n.  vstoupily  na  místo  staro- 
se  zdá.  i  pro  jiné  země  zvláštm'  zákony  (se-  zákonné  oběti  kadidlové,  jež  dala  se  dva- 
psané  dle  Jednoho  vzoru,  s  odchylkami  jen  krátě  do  dne,  ráno  a  večer.  Pokud  n.  konány 
nepatrnými),  obsahnjíd  splnění  dávných  tu-  byly  v  době  večerní  při  světlech,  měly  ná- 

OnAv  Sdandk  Kančaf ,  tv.  XVIIL  31  7  1901  1 5 


226 


Ncštědicc  —  Neštovice. 


xev  lucemarium.  Ve  středověku  ujal  se  ivyk 
slaviti  n.  v  prvnf  polovici  odpoledne  (v  dobč 
postní  jii  před  polednem),  ježto  teprve  po 
nich  sedali  řeholnici  k  obédu  (v  době  postní 
nesměli  před  polednem  nic  požiti).  Stai^m 
CechAm  byla  chvíle  uprostřed  odpoledne 
> hodinou  nesporní «•  Ve  farních  chrámech 
naiich  zpívají  n.  buď  latinským  jazykem  nebo 
českým.  Vae, 

Heitddioe:  1)  N.  i  NeStědřice  {Nester- 
gitx)t  ves  v  Čech.,  hejtm.  a  okr.  Cstí  n.  Lab., 
fara  Mojžíř;  34  d.,  303  ob.  n.  (1890).  pŠ., 
telegraf,  žel.  stanice  Rak.-uher.  stát.  dráhy 
(Praha-Podmokly),  továrna  na  cellulosu.  — 
9)  N.,  vest.,  hejtm.  Benešov,  v.  Neátětice. 

Heitémioe  i  Nestomice  (Nestomiti),  ves 
v  Cech.  při  Labi,  hejtm.  a  okr..  Ústí  n.  Lab., 
fara  MojŽiř,  pS.  Březnice  u  Ústí  n.  Lab.; 
92  d.,  23  ob.  č.,  897  n.  (1890),  telegraf,  žel. 
stanice  Rak.-uh.  st.  dráhy  (Praha-Podmokly) 
a  stanice  Česko-saské  paroplavby  (Litomě- 
řice-Děčín-Drážďany),  veliká  rafíinerie  cukru 
(přes  2000  dél.).    Ves  připomíná  se  r.  1179. 

Heitdtioe,  Ncátědice,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Benešov,  okr.,  fara  a  pš.  Neveklov; 
21  d.,  175  ob.  č.  (1890),  samota  Doloplazy. 
Ves  bývala  majeticem  kláštera  sv.  Jana  na 
Ostrově. 

Veitovloe  (variola)  nazýváme  náhlé  in- 
fekční (nakažlivé)  onemocnění,  které  čítáme 
do  t.  z  v.  akutních  osuti n,  jež  se  nám  jeví 
horečkou  zachvácením  celkovým  celého 
ústrojí,  při  Čemž  objevují  se  na  kůži  pupe- 
necky,  které  za  stálé  horečky  mění  se  v  n  e- 
što vičky  (pustulaé),  N.,  iež  za  dřívějších 
dob  zuřívaly  i  u  nás  v  Cecnách  ve  velikých 
a  zhoubných  epidemiích,  jsou  onemocněním 
prastarým,  které  svou  cestu  do  Evropy  po- 
čalo nejspíše  z  východu,  aspoň  mluví  starý 
čínský  způsob  inokulace  (sázení  pravých 
n-ic)  rozhodně  pro  tento  původ.  Přesný  po- 
pis první  epidemie  v  Evropě  pozorované 
datuje  se  z  r.  581  a  pochází  od  Řehoře 
z  Toursu,  který  popsal  příznaky  již  tak,  jak 
je  pozorovati  můžeme  do  dnes.  Arabští  lé- 
kaři a  především  slavný  Rhazes,  kterému 
děkujeme  za  první  vědecký  popis,  zaměst- 
návají se  již  obšírně  touto  nemocí,  která 
potom  po  staletí  až  do  blahodárného  vy- 
nálezu Jennerova  očkování  decimovala  všech- 
ny evropské  a  mimoevropské  národy  v  epi- 
demiích vražedných  a  která,  i  když  neusmr- 
tila,  mívala  .v  zápětí  často  trvalé  následky, 
především  slepotu.  Rozeznáváme  n.  v  těchto 
formách:  1.  N.  pravé  (variola  vera)^  které 
opětně  mohou  býti  mírnější,  roztroušené  nebo 
v  nejtěžších  formách  splývající  (v.  con- 
Jluens)\  2.  n.  krvavé  (varto/a /uiemorr/M^tcď), 
těžká,  často  smrtí  se  končící  forma,  ve  které 
se  dostavuje  krvácení  do  neštovic  a  do 
okolní  kůže;  3.  purpura  varíolosa^  n.  krvavé, 
kde  nedochází  ani  k  vývoji  n-ic,  nýbrž  kde 
dostavuje  se  rozsáhlé  krvácení  do  kůže  a 
ze  všech  sliznic,  kterému  nemocný  vždy 
podlehne;  4.  n.  plané  {variolois^  Wíntí. 
pocken),  nejmírnější  to  forma,  vyskytující  se 
někdy  u  očkovaných  s  průbéhem  úplně  mír- 


ným. Podáme  docela  krátký  nástin  průběhu 
obyčejnýdi  n-ic,  ve  kterém  rozeznáváme 
různé  doby,  a  to:  1.  dobu  inkubace,  t.  j. 
dobu,  která  uplyne  od  té  chvíle,  kdy  se  na* 
kažlivina  dostala  do  těla,  až  do  prvních  pří- 
znaků horečnatých;  doba  tato  trvá  dle  roz- 
ličných individui  od  12  dnů  do  tří  neděl; 
2.  dobu  předzvěstnou  {stadium  prodromo* 
rum),  které  se  počíná  třesavkou,  vysokou 
horečkou,  vrhnutím,  bolestmi  v  hlavě,  v  kříži 
a  krku.  Horečka  tato  trvá  asi  Iři  dny,  při 
čemž  vyskytovati  se  mohou  osutiny  skvrnité 
t.  zv.  červené  nebo  osutiny  předzvěstné  na 
různých  místech  těla.  Třetího  dne  horečka 
obyčejně  rázem  se  končí  a  nastupuje  3.  doba 
vývoje  neb  erupce  osutiny,  která  se  jeví 
ve  formě  malých  kuželovitých  pupenečků 
červených  na  čele,  na  hřbetě,  rukou,  po 
kterých  brzy  následují  příznaky  také  v  ústech 
a  na  měkkém  patře.  Za  dalšich  6  dnů,  když 
mezitím  byly  se  vyskytly  četné  pupenečky 
po  vši  skoro  kůži,  za  stoupající  horečky  a 
přeměny  pupenečků  v  puchýřky  počíná  se 
4.  stadium,  doba  výkvětu  a  hnisání  (st.  flo- 
ritionis  et  suppurationisY  při  čemž  jednotlivé 
pupenečky  jsou  Již  úplně  přeměněny  v  n  e- 
stovičky  (v.  t.),  které  místy  splývají.  Při 
tom  obyčejné  horečka  drži  se  na  vysokém 
stupni.  Tvář  je  zduřelá,  víčka  opucnlá,  tak 
že  nemocný  nemůže  ani  očí  otevříti,  do- 
stavuje se  nespavost,  delirie,  někdy  mo- 
hutné zachvácení  jazyka  a  sliznice  ústní, 
tak  že  útrapy  nemocného  v  této  době  jsou 
velmi  značné.  I  oči  mohou  býti  v  této  době 
nebezpečně  zachváceny.  Kolem  13.  dne  oby- 
čejně za  klesající  horečky  počíná  se  5.  sta- 
dium, usýcháni  {st^  exsicationis),  V  této  době 
usýchá  ODsah  puchýřkův  a  utvoří  se  hnědý 
stroupek,  tak  že  obličej  nemocného  vypadá 
někdy  jako  pokrytý  hustou  korou  nebo  Škra- 
boškou. Potom  odlupují  se  pozvolnu  pří- 
škvary,  horečka  klesá,  zduřcní  kůže  a  sliznic 
jde  zpět,  spánek  a  chuf  k  jídlu  opět  se  do- 
staví a  celé  onemocněni  zahojí  se  v  přízni- 
vých případech  zanecháním  lesklých  trvalých 
jizev.  Tak  pravidelný  však,  jak  jsme  jej 
právě  vylíčili,  průběfi  n-ic  nebývá  vždy, 
mohou  se  vyskytnouti  svrchu  zmíněné  formy 
nepravidelné  a  těžké  a  zároveň  i  k  vylíče- 
nému právě  tvaru  n-ic  mohou  se  přidati 
komplikace  v  jiných  orgánech,  které  zaviniti 
mohou  průběh  zhoubný,  ano  i  smrtelný.  Tak 
mohou  se  někdy  vyskytovati  n.  krvavé 
(zv.  černé).  Buď  tu  běží  o  uvedenou  již 
purpura  variolosa  anebo  o  vlastní  n.  krvavé. 
Při  t.  zv.  purpuře  vyskytuje  se  za  prudké 
horečky  krvácení  rozlezlé  do  kůže  ve  formě 
malých  teček,  velikých  jak  špendlíková  hla- 
vička, které  pozvolnu  splývají  k  plochám 
větším,  tak  že  nemocný  nám  poskytuje  fialo- 
vou barvu  v  obličeji  a  na  ostatních  místech 
kůže.  Bolesti  v  kříži  jsou  prudké,  brzy  za- 
leje  se  krví  také  spojivka  oční,  nemocný 
chrlí  a  moči  krev,  která  se  potom  také  vy- 
skytuje ve  stolici,  a  za  2—3  dni  učiní  skles- 
nutí sil  smutnému  tomuto  obrazu  konec; 
Tof  forma  n-ic  nejzhoubnější,  ze  které  žádný 


Neštovička  —  Netolice.  227 

nemocný  se  vensdravi.  Doiije-li  se  nemocný  docflila  jeho  díla  vokální,  hlavně  pisnd  (op. 
třetího  dne,  vyskytují  se  níalé,  avšak  hned  22.,  31.,  51.,  Starosvétské  písničky,  op.  62.  a 
krví  salité  neštovičky.  Druhý  tvar  krvavých  63.),  díla  komorní  a  hlavně  církevní,  z  nicbi 
n-ic  jest  teo,  ie  yvskytuje  se  krváceni  do  vjrnikla  jeho  Mfe  ke  cti  sv,  Prokopa,  op.  17,, 
n-ic,  ostatně  pravidelně  vyvinutých,  kolem  české  pašije,  op.  18.,  responsoria  a  motetta, 
£.—10.  dne,  kteréžto  lovácení  objevuje  se  zvláště  pak  De  profundis  pro  sóla,  sbor  a 
potom  někdy  také  v  sousední  kuli.  Z  tohoto  orchestr,  op.  49.,  zaniímajicí  vrchol  tvorby 
tvvo,  hlavně  Váyi  nevyskytuje  se  při  tom  ,  N-rovy  pro  mnohé  svérázné  črty.  Ve  vokálm 
áádné  krvácení  z  dutin,  iest  uzdraveni  moino.  skladbě  našla  jemná,  něšná  musa  skladate- 
Dle  autorův  a  také  dle  našich  zkušeností  lova,  náchylná  více  k  lyrismu  a  přemítání, 
vyskytuje  se  tento  tvar  hlavně  u  neočko- .  povaze  své  vhodnější  pole  ne<  v  líčení  po- 
van^ch,  u  kterých  setkáváme  se  vůbec  s  neí- ,  hnutých  dramatických  sporů,  vášnivých  po- 
těišimi  tvary  n-ic,  mimo  to  u  osob  sešlých,  |  vah  a  zvukomalbě  vnějšího  světa.  Přes  patrný 
pijáků,  potom  u  ien  těhotných.  Těiká  forma  i  vliv  Schumannův  zaujímá  N.  vždy  stanovisko 
Jsou  také  t.  sv.  splývající  n.  ^y.  confimens),  pokrokumilovnébo  českého  umělce,  šíře  svý* 
kdež  se  bylo  vyvinulo  velmi  mnoho  n  ic,  mi  díly  tvůrčí  idee  zakladatelů  národní  hudby 
které  potom  splývají,  tak  že  není  skoro  české,  Smetany  a  Dvořáka.  Díla  N-rova,  ac 
místa  na  těle,  kde  by  kůže  byla  zdráva.  Tyto  !  nejsou  nijak  mezníkem  v  jejím  vývoji  a  ne- 
formy  většinou  probíhají  smrtelně,  poněvadž  |  razí  nových  ideových  směrů,  svědčí  vždy 
se  k  tomu  pf idružují  těžké  komplikace  se-  o  dokonalém  hudebním  vzdělání,  vážném 
ptidié,  záněty  plic  a  onemocnění  vnitřních  |  pojímání  kulturního  poslání  umělcova  ve 
dstrojův.  Nejmírnější  forma  jsou  n.  plané,  společenském  bytu,  upřímné  opravdovosti 
Vyvinnjise  někdy  s  prudkou,  většinou  však  a  zevrubné  znalosti  v  ovládání  a  účincích 
ba  zvláštní  horečky.  Jsou  to  výkvětky,  které  všech  technických  prostředků.  Z  ostatních 
se  však  vyvinuji  někdy  v  douškách,  rychle  děl  N-rových  —  jichž  je  přes  70  —  dlužno 
zasýchají  a  často  ani  jizev  nezanechávají,  jmenovati  řadu  klavírních  skladeb:  valčíky. 
To,  co  nazývá  se  n.  vodní  {Wasserblat-  op,  19.,  maiurky,  op.  24.,  dvanáct  studii, 
tem,  varicetlá),  jest  onemocněním  docela  op.  30.,  Ořisky,  op.  40.,  Píumlovské  motivy, 
samostatném,  které  s  vlastními  n-mi  ničeho  op.  52.,  dále  eklogy,  op.  48.,  suitu  a  Čtyři 
nemá.  Příčina  n-ic  známa  není.  My  víme  miniatury,  op.  54.,  pro  housle  a  klavír, 
pouze,  že  je  to  onemocnění  nakažlivé,  pře-  nokturna,  op.  29.,  pro  cello  a  klavír,  skladby 
očkovatelné  a  Že  hmota  nakažlivá  lpí  na  hnisu  pro  mužský,  ženský  a  smíšený  sbor,  op.  22., 
a  potom  krvi  nemocných.  Jak  se  zdá,  pře-  44.,  45.  a  65.,  Ukolébavku,  op.  25.,  Idyllu, 
nasejí  se   n.  mimo   to   i  předměty   hnisem   op.  42.,  serenddu  a  suitu  pro  raalý  orchestr, 

{>otřisněnýroi,  šaty,  peřinami  atd.  Dle  všeho  Pohádky  a  Pochod  Zul&v  pro  veliký  orchestr. 
est  také  možnost  dána,  že  nákaza  přenáší  se  Řada  děl  N-rových  je  posud  v  rukopise, 
vdechováním.  Vysoké  temperatury  konta- '  Tištěná  vydali  F.  A.  Urbánek,  J.  R.  Vilímek, 
gimn  ničí.  Nejlepší  ochrana  proti  n-cím  jest  Buršík  &  Kohout  v  Praze  a  N.  Simrock 
očkování  (v.  L),  které  již  milliony  lidí  za-  v  Berlíně.  Stručná  životopisná  data  napsal 
chránilo  od  nrozné  oné  nemoci.  Léčení  jest  J.  Debrnov  v  Kalendáři  českých  hudebníků 
ryze  lékařské:   výživa,   chinin,    zevně  látky  !  r.  1884.  bk. 

antiseptické.  Jý,  Hetednost  v.  Indifferentismus. 

N.  kravské  v.  Ch raničky.  I     HetéohOTloe,  osada  v  Čechách,  hejtm., 

VeitOTldka    (pustuia),    výkvětek    kožní,   okr.  a  fara  Týn  n.  Vit.,  pš.  Koloděje;  42  d., 
který  nám  představuje  puchýřek  naplněný  i  280  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  hr.  Vratislava 
hnisem.    Vyvinuje  se  ze  solidního   infíltrátu   z  Mitrovic. 
pupcnečku,  na  jehožto  vrchole  objevuje  se       Hetenloe,  ves  čes.,  v.  Netonice. 

Cucbýřek  naplněny  s  počátku  Čirým  obsa-       Hetei,  Mněteš,  ves  v  Čechách  pod  Kl- 
em, který  se  přimišením  hnisu  zkalí  a  uschne   pera,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Roudnice,  fara  Čer- 
ve hnědý  nebo  žlutavý  stroupek.  Jý,       noušek;  109  d.,  686  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr. 
V^švera  lose f,  skladatel  český  (*  24.  říj.    Ves   byla  prý    v  nejstarší   době   majetkem 
1842  v  Praskolcsích  u  Hořovic).    Študoval   Vršovců,  potom  i  s  horou  Řipcm  náležela 
na  učitelském  ústavě  v  Praze,  vzdělávaje  se   klášteru  strahovskému  hned  od  jeho  žalo- 
zároveů   v  hudbě   u  prof.  J.  Krejčího.    Od   žení.  R.  1577  koupil  N.  Vilém  z  Rožmberka 
T.  1S67  byl  učitelem  v  Hořovicích,  ale  puzen   a  připojil  ji  k  Roudnici. 
láskou  k  hudbě  přijal  r.  1868  místo  ředitele       Hether-Hoylaad  v.  Hoyland. 
kůru  v  Berouně,  r.  1878  v  Hradci  Kr.  a  od       Héthou  v.  Anethou. 
r.  1830  při  arcibiskupském  chrámě  v  Olo-       Hetik,  bot.,  v.  Adiantum. 
mouci  na  místě  Pav.  KříŽkovského,  kde  po-       Hetin,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
sud    zdárně    působí.     Vyjímaje    velká   díla   Vel.  Meziříčí;  56  d.,  387  ob.  č.  (1890),  kostel 
symfonická,  N.  zkusil  síly  své  ve  všech  obo-   Nanebevzetí  P.  Marie,   kaple  P.  Marie  Bol. 
rcch  a  formách  skladby,   arci   s  úspěchem   s  hrobkou  kn.  z  Lobkovic,  2tř.  šk.,  pš.,  popi. 
nestejným.  Nejmenší  zdar  provázel  jeho  díla  dvůr  a  opodál  mlýn. 
dramatická,  operu  Perditu  (na  Nár.  divadle       Hetlnky  v.  Pnétluky. 
T.  1897)  a  Lesni  vzduch,  provedenou  v  Olo-       Hetolioe:  1)  N.,  Noto lice,  starobylé  mě- 
roouci  německy,  potom  v  Brně  a  Plzni  česky   sto  v  Čechách  při  Soudném  potoku  a  při 
a  v  Záhřebu  chorvauki*.    Vítšího  úspéchu    stanici  (Nakři-N.)  dráhy  cis.  Františka  Jos. 


(Budéjovice-Protiíin),  má  402  d.,  2802  obyv. 
í.  (1890\  okrea.  soud,  četn.  ataoici,  pí.,  te- 
legraf, dékan.  kostel  NaDcbevzetí  P.  Marie 
Eo  ohni  r.  1619  vystavftný,  na  hřbitocě  ataro- 
ylý  kostel  av.  Václava,  který  bjval  farním 
chrdmero  netolickém,  5tř.  obec.  a  Stf.  m£it 
ik.  pro  chlap,  a  5tf.  obec.  pro  div.,  radnici, 
Ipitál  (pro  12  osob),   lékárnu,  občan,  a  okr. 
hospoaář.  záloinu,  méit.  pivovar,  výrobu  pa- 
píru, pilu,  A  mlýny  a  hlučné  výroční  trhy 
zvláitč  na  koné  a  hověií  dobytek.  Alod.  pan- 
ství N.,  Libějice,  Cichtice,  Volary  a  fid.  sta- 
tek Radomilice  niĚří  10,W0-38  ha  pťldy;  na- 
letí k  nĚmu  v  N-cích  dvůr  a  sýrárna.  ma- 
jetek  Adolfa   kn.   Schwarzenberka.   Asi    pfil 
hod.  od  města  zámeček  Kratochvíle  (v.t.), 
amérein  k  Prachaticům  Petrův  Dvůr,  nyní 
sídlo  kniíecf  správy  atatku  netolického.    Na 
východ,  slrané  města  idvihá  se  íriek  sv. 
Jana,  kde  bývalo  pohanské  pohřebiSté.  Dle 
oovésti  stávala  idepflvodnĚtvri  Ne tolicfl. 
Kdy  N.  na  měalo 
povýšeny  a  mést. 
erbem  nadány,  ne- 
mám o.  Erb  měst. 
(vyobr.   č.  2876,): 
v     modrém     iCíté 
obrai     P,     Marie 
s  dětátkem.  N.  u- 
I  vádí  Kosmas  mezi 
městy,  kudy  vedla 
'  obchodní  CťSta  od 
Lince   přes  VySá! 
Brod     do     Cech. 
Král  Přemysl  Ota- 
kar ll.,zaloiiv  klá- 
šter     zlatokorun' 
Č.  :s76.  Znak  mísu  NcioLic.    aký,    daroval   mu 
mtzi  jiným   N.,  a 
tu   dle  lialiny   z   r.  1263  jmenují  so  jii   mé- 
stem.  Kdyi  klááCcr  zlatokorunský  v  bouřích 
husitských  zaiel  (1420),  dostaly  se  N.  Oldři- 
chovi z  Roimberka.  R.  146i)  zmocnil  se  mě- 
sta a  zboií  netolického  Jindřich  Roubík  z  Hla- 
Tatce;  ale  král  Vladislav  (1513)  vrátil  N.  op6t 
Rožmberkům,  při  kterémíto  rodě  zO staly  do 

Í'eho  vymřeni  r.  1601,  kdy  poslední  Roim- 
lerk  postoupil  N.  s  panstvím  krumlovským 
cfs.  Rudolfu  II.  R.  1619  bylo  město  od  [re- 
nerála  Dampierrca  dobyto,  zpustošeno  a  úplné 
Beíchnuto,  obyvatelé  většinou  povraídéni. 
Král  Ferdinand  II.  daroval  zbozí  netolické 
knížatům  z  Eggcnberka,  po  jcjichi  vymřeni 
v  XVII.  atol.  dostalo  se  SchwarzenberkQm.  — 
Okres,  soud  netolický  má  215  29  fcm'. 
2553  d.,  14.380  ob.  i..  694  a.  (1890);  z  15.079 
přitom,  obyv.  14.993  katol.,  86  i.;  z  téch: 
7092  muí..  7987  ien.  (1890).  —  9)  N.,  vest.. 
hejtm.  a  okr.  Hořovice,  fara  a  pš.  Lochovice; 
20  d.,  125  ob.  č.  (1890),  cihelna.  —  3)  N.. 
ves  t.,  hejtm,  Jičín,  okr.  a  pš.  Sobotka,  fara 
Markvartice;  17  d.,  82  ob,  č.  (1890). 

HetoUeký:  1)  N.  Bartoloméj  (obyč. 
nazýv.  Bárta  N  ),  knihtiskař  praíský,  uměni 
svému  vyučil  ae  v  ciziné,  kde  pobýval  znač- 
nou dobu.  Po  r.  1530  zaved)  si  vlastní  iiv- 
nost  na  Menšim  městě  pražsk.  a  byl  tu  zároveň 


padlictvím  od  Jednotjr  bratrské,  k  níf  pfi- 
vodnč  nálelel,  jakoi  i  styky  a  pověstným 
drem  Václavem  Mitminkem,  jeni  ve  Vitcm- 
berce  poznav  lutheránstvi  rovněi  odstoupil 
od  své  viry  bratrské.  S  ním  N,  míval  schAiky 
na  Starém  městě  praísk.  u  méibna  Koukole, 
ač  Mitmánkovi  pobyt  v  Praze  od  kr.  Ferdi* 
nanda  byl  zakázán.  Kdyi  at^ky  jejich  pro- 
zrazeny a  viickni  při  hovoru  jati,  N.  uvéznén 
asi  púl  roku  (1544)  na  radnici  staroměstské. 
Vzniklof  na  ně  podezření,  ie  vyšly  odtud 
potupné  listy  po  městě  nalepované  proti  Ja- 
kubovi od  Kos,  tehdejšímu  tiofrycbtéři,  COŽ 
zdálo  se  odůvodněno  dřívčjii  Činností  Hit- 
máukovou  proti  samému  králi.  N.  propuštěn 
teprve  na  rukojmě  přímluvami  přátel.  Roku 
1542  vydal  ve  své  tiskárně  Noctnj-  o  Turku 
a  Budínu,  Uké  AfodUtfy-  a  ialmy  sloítl  (po 
druhé  vyd.  r,  1562).  Ze  zabýval  ae  kromi 
svého  závodu  i  jiným  povoláním,  v  tiskárně 
míval  společníka,  jako  Siverina  Ml.  a  Jiřího 
Melantricha  (od  r.  1546),  s  nímí  vydal  spo- 
lečně bibli  r,  1549,  a  to  pomoci  Sixta  t  Ot- 
tersdorfa,  Po  jeho  smrti  r.  1552  závod  ti- 
akafský  přešel  úplně  v  majetek  Mclantrichův, 
jeni  přenesl  jej  na  Staré  město  praiské  a 
velmi  zdokonalil.  (Jir.  II.,  Si  al.)  JN*. 

2)  N.  Jiří.  kněz  katolický,  stal  se  baka- 
lářem v  Praze  r.  1514,  vstoupil  do  stavu 
knéiského  a  byl  pak  duchovním  správcem 
na  statcích  rožmberských  i  aouscdnícn  hrade- 
ckých, zejména  téivjindř.  Hradci.  Po  smrti 
Tom.  Bavorovského  byl  arciknězem  v  Plzni 
a  tu  při  visitaci  v  Plané  měl  neshodu  a  pa- 
tronem Flor.  Griespekem.  R.  1568  jako  ka- 
novník pražský  a  kazatel  u  av.  Vita  vydal 
v  Praze  u  J,  J.  Dačíckého  a  p.  Zdeňkovi  ze 
Šternberka  na  Blatné  a  Lnářich  věnoval  Se%t- 
ndcte  káláni  o  bidi  vt\dejiihci  lidského  fivota, 
předvádéjicí  všeliké  slabosti  a  nedostatky 
lidské  (2.  vyd.  1588).  R.  1570  byl  farářem 
krumlovským  a  od  arcib.  Ant.  Brusa  usta- 
noven praelátem  a  arciknézcm  kraje  bechyň- 
ského.  ač  byl  tehda  jii  ve  vysokém  věku. 
(Jireťek.  II.,  52.)  JNk. 

H«toUoký  z  Eiaenberka,  příjmení  ro- 
diny šlechtické,  klcrá  byla  méstskťho  pů- 
vodu a  pocházela  z  Netolic.  Václav  N.,forst- 
mistr  budějovických  lesflv,  a  TomáS,  bratr 
jeho,  obdrželi  majestátem  daným  22.  dubna 
1599  z  říš.  kanceláře  erb  a  heslo  z  Eiscn- 
berka.  Václav  byl  r.  1614  král.  úředníkem 
solním  v  Týně  n.  V.  a  iil  jeSté  r.  1634.  Po- 
tomek jeho  Ferdinand  František  dostal 
maj.  10.  dub.  1660  rytířský  stav  král.  Čes.  a 
vyženil  jmění  s  Dorotou  AÍiběiou  ze  Schnce- 
berka,  která  r.  1569  zdědila  po  brútru  Pře- 
hořov  a  Kvasejovice.  f  r.  1684  a  vdova  (po 
druhé  vdaná  Felnárová)  r.  1691.  Mladší  sy- 
novi jeho  TomáS,  Karel  a  Leopold 
(t  1730)  sloužili  ve  vojité  a  pomřeli  bez  di- 
dicQv.  Nejstarší  syn  Václav  Antonín  uvá- 
zal se  r.  I69t  v  Přchořov.  Slouiil  také  ve; 
vojště  a  byl  hcjcmanem  bcchyňakého  kraje 


Netolický  —  Netopýři. 


*229 


<manL  1.  Johanka  Markéta  z  Funken  f  1705; 
2.  Maří  Majdalena  des  Fours  ovd.  Kořenská 
(t  1731],  s  ní£  r.  1717  přikoupil  Brandlín). 
f  1726.  Z  druhého  manželství  byl  syn  Jan 
Pavel,  jeni  sloužil  ve  vojštó  a  f  1735  v  Sla- 
▼ODském  Osece.  Václav  Kazimír,  starší 
jeho  bratr  (♦  1700  v  Přehořově),  oženil  se 
r.  1729  8  Reginou  de  Saint-Martin  a  ujal 
Přehořov.  Sloužil  napřed  na  Sicílii,  od  r.  1725 
byl  hejtmanem  bechyň,  kraje,  r.  1738  pur- 
krabím hradeckého  kraje,  r.  1739  podkomo- 
řím, r.  1740  komerč.  radou.  Pro  své  zásluhy 
«  zt>éhIo8t  v  úředních  věcech  povýšen  26.  říj. 
1741  do  stavu  panského  starož.  rodů  v,  stal 
se  pak  (1749)  praesidentem  král.  repraesen- 
táce  a  komory,  dvorským  sudím  a  generál, 
válečným  kommissařem.  Dne  2.  led.  1759  po- 
výSen  do  stavu  hrabécího  král.  Čes.  Držel 
kromé  Lochovic  panství  kostské,  z  něhož 
učinil  nápadní  statek  pro  rodinu.  Jediný  jeho 

Sn  Jan  Adam  byl  hejtmanem  budějov- 
ého  kraje  a  f  1768  v  Praze  bezdětek.  Lo- 
chovice  držela  po  něm  manž.  Valburka  roz. 
brab.  z  Bredova  (f  1800);  Kost  se  dostala 
synovci  Antonínovi  hrab.  Vratislavovi  z  Mi- 
trovic,  synu  starší  sestry  Terezie,  jenž 
jméno  a  erb  N  ch  z  £.  ke  svému  připojil. 
Mladší  její  sestra  Alžběta  vdaná  Quasco 
s  Clavieru  držela  Konařovice  a  f  1813. 
Vetolloký  z  Turova  Jan,  zeman  ve 
slaibé    p.    Viléma    z    Rožmberka,    provázel 

e.  vladaie  r.  1572  na  jeho  cestě  do  Polska, 
de  byl  dobře  povědom ;  proto  byl  tam  s  po- 
selstvím vypraven  ještě  třikráte,  a  to  na  jaře 
r.  1574  do  Krakova  ke  korunovaci  králově, 
iBioi  r.  na  podzim  do  Varšavy,  když  se  tu 
sněmovalo  o  volbě  nového  krále,  posléze 
r.  1576  v  létě  ke  kníž.  Konstantinu  Ostrov- 
skéma  o  panství  roudnické,  což  však  odlo- 
icno.  AČ  dříve  N.  pro  vraždu  sluhy  Vchyn- 
skébo  byl  v  kání,  přece  shledáváme  jej 
r.  1577  purkrabím  na  Krumlově,  kde  zařídil 
í  bicí  hodiny;  potom  byl  správcem  panství 
netolického  a  vystavěl  tu  v  oboře  veliký 
dflm.  Přítmě  ve  službách  páně  i  zemřel,  ac 
neznámo  kdy.  Vydal  v  Praze  r.  1577  (opět 
1580}  knížku  vzdělavatelnou:  Křesfanský-  re^ 
fimtnt^  Iprdvm,  kterak  vémý  křesfan  modliti 
i€  md  (Břežan,  Život  p.  Viléma  a  Petra  V. 
z  Rožmberka.  —  Jirečck.  II..  52).        JNk. 

Hstonioe :  1)  N.,  N  e  t  u  n  i  c  e,  ves  v  Če- 
chách, hcjtm.  Plzeň,  okr.  Blovice,  fara  Pru- 
«ny,  pš.  Šťáhlavy;  49  d.,  330  ob.  č.  (1890), 
popi.  dvfir  a  ovčin.  Za  válek  husitských  se> 
děli  na  statku  a  tvrzi  Netoničtí  z  Ne  bí- 
lo v,  odtud  z  Netonic.  z  nich  poslední 
vdova  Dorota  odkázala  N.  před  svou  smrtí 
(f  1575)  Petru  ryt.  Hertenbergrovi  z  Herten- 
berka,  jenž  je  připojil  k  Nebílovfim.  —  2)  N., 
Netcnice,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Strakonice,  fara  Btlské,  pš.  Čehnice;  26  d., 
131  ob.  č.  (1890). 

Vctoniolíý  z  Ne  bil  o  v,  pfíjmení  staro- 
české rodiny  vladycké,  jtjíž  erb  bvl  půl  koně 
{rnzdílné  od  Nebilovských  z  Drahobu- 
xp).  Předkové  jejich  byli  bratři  Drslav  a 
Saxin  z  Oj pr nic  (1235—1245)  a  tohoto  sy- 


nové Drslav  (r.  1269  soudce  plzeň.  kraje), 
Ratmír  (1243—1269).  Tohoto  syn  byl  Vi- 
lém (1269).  Ve  XIV  století  drželi  Racek 
(1327)  a  synové  jeho  Racek  a  Vilém  (1355) 
statek  Nebílovy,  který  se  dostal  Vilémovu 
synu  Protivovi  (1396).  Vilém  (1395  1433), 
syn  Rackův,  držel  Netomice  (v  Plzeňsku 
blíže  Nebílov\  Tu  seděl  později  jiný  Vilém 
(1476).  Ctibor  N.  byl  r.  1507  hejtmanem 
na  Hradci.  Jindřich  vyženil  r.  1510  statky 

Íivjany  a  Chotěbice  s  manželkou  Eliškou  ze 
Iradistě,  jež  se  po  něm  (f  1537)  skrze  dceru 
Mandalénu  dostaly  do  roau  Žakavcd.  Netb- 
nice  a  Újezd  Šatavdv  držel  Jaroslav  Hrdi- 
na (1527—1532)  a  po  něm  synové  Jan,  Hy- 
nek a  Burjan.  Tento  obdržev  Újezd  na  díl 
prodal  jej  r.  1550  a  potloukal  se  pak  okolo 
Tábora.  Onino  dva  drželi  Netonice,  později 
Hynek  sám  a  f  ok.  r.  1572.  Potomků  muž. 
pohlaví  neměl.  Seč  drželi  po  Ctiborovi 

tiřík  a  Albrecht  bratří  a  prodali  ji  r.  1545. 
•obeš  N.  vyženil  statek  Chotoviny  (u  Tá- 
bora) se  Zdeňkou  z  Kuního.  TýŽ  drželi  od 
r.  1544  synové  jeho  Jan  ajiřík,  z  nichž 
onen  r.  1554  koupil  díl  bratřím.  Synové  Ja- 
novi byli  Dobeš  (r.  1572  zavražděn),  Vi- 
lém a  Jiřík,  kteří  asi  r.  1569  ujali  Choto- 
viny. Vilém  t  1580  a  Jiřík  držel  potom  týž 
statek  sám.  Když  i  on  zemřel,  dědiců  ne- 
maje, dostaly  se  Chotoviny  sestrám  Markétě 
Kanické,  Anně  a  Marjaně,  které  je  r.  1586 
prodaly.  Sestry  ty  ještě  r.  1594  žily,  když  jil 
mužského  potomka  nebylo.  Sčk, 

Netopýři  ( Vtspertilionidaé),  čeleď  letou- 
nů hmyzožravých  (v.  Letouni  a  Hmy- 
zožravci  2).  Mají  na  rozdíl  od  ostatních 
letounů  nozdry  bez  blan,  na  čenichu  nahoře 
nebo  v  předu,  v  boltci  víčko  (tragus)  a  ve 

2 1 

chrupu  předních  zubů  (i)  — r— ,  špičáky  (c) 


I 
I* 


mezcmích  zubů  {pm)  -      ,  stoliček  (m)  \ ; 

palec  předních  končetin  jest  zcela  volný  a 
tenký,  dlouhý  ocas  uzavřen  jest  až  do  konce 
v  létací  blánČ.  Naši  letouni  náležejí  kromě 
vrápenců  všichni  v  tuto  čeleď,  jež  má  cel- 
kem asi  20  rodů  v  a  200  druhů,  rozšířených 
po  vší  zemi  kromě  Austrálie.  Z  téch  mají 
boltce  na  temeni  srostlé  sroustlouchové,  r. 
Plecotus  GeofiTr.  a  Synotus  Keys.  a  Blas., 
boltce  oddělené  r.  Furipterus  Bonap.,  Vespť 
rugo  Keys.  a  Hlas.,  Vespertilio  L.  a  j.  Četné 
druhy  těchto  dvou  posledních  rodů  také  zo- 
veme  n-ýry  (v  užším  slova  smyslu).  1.  Rod 
Vesperugo  Keys.  a  Blas.  má  v  hořejší  čelisti 
po  4  nebo  5,  v  dolejší  po  5  třenovních  zu- 
bech {pm  -\-  m),  boltce  kratší  hlavy,  jejich 
víčko  na  vnitřním  okraji  vykrojeno,  na  vněj- 
ším zaokrouhleno  a  totéž  dole  opatřeno  špi- 
čatým zoubkem;  u  ostruhy  jest  blánitý  la- 
lůčck.  U  nás  žije  na  jisto  7  druhů  tohoto 
rodu.  Z  tčch  mají  chodidlo  zadních  nožek  na- 
příč vráskované  a  v  obou  čelistech  po  5  sto- 
ličkách: V.  noctula  Koys.  a  Blas.  (n-ýr  lesní), 
11  cm  dlouhý,  hnédý.  jen  vezpod  trochu 
světlejší;    vzácný   V.  Líisleri  Keys.  a    Blas. 


ádó 


Nětovci  —  Nettement 


(n-ýr  Leislerův),  9*5  cm  dlouhý  a  podobné 
zbarvený,  ale  s  chlupy  na  koncích  svétlej- 
Sími;  rovněž  velmi  vzácný  V,  NathusU  Keys. 
a  Blas.  (n-ýr  včtšf),  8  cm  dlouhý,  nahoře 
tmavohnědý,  trochu  do  šedá  a  vezpod  svět- 
lejší, poněkud  zažloutlý,  a  konečně  nejmenší 
náš  druh  V.  pipistrellus  Keys.  a  Blas.  (n-ýr 
hvízdavý,  v.  tab.  Letouni),  zdéli  jen  7  cm, 
nahoře  tmavohnědý  nebo  narezavélÝ,  vezpod 
světlejší.  Na  chodidle  vzadu  větši  mozol  a 
nahoře  po  4,  dole  po  5  třenovních  zubech 
mají:  V,  discolor  Keys.  a  Blas.  (n-ýr  peře- 
stý), druh  spíš  horský,  9  cm  dlouhý,  nahoře 
tmavohnědý,  vezpod  světlejší,  s  chlupy  na 
koncích  až  bílými,  na  hrdle  skoro  jen  bílý; 
řídký  V.  Nilsonii  Keys.  a  Blas.  (n-ýr  severní; 
Krkonoše),  zdéli  10*5  cm^  nahoře  černohnědý, 
jako  do  žlutavá  poprášený,  vezpod  světlejší, 
a  posléze  druh  tohoto  rodu  největší,  V.  se- 
rotinus  Keys.  a  Blas.  (n-ýr  pozdní),  12  cm 
dlouhý,  nahoře  do  Šeda  hnědý,  vezpod  bledší, 
skoro  trochu  nažloutlý.  Také  prý  V.  Kuhlii 
Keys.  a  Blas.  jednou  u  nás  byl  polapen;  má 
na  létací  bláně  mezi  předními  a  zadními  kon- 
četinami žlutavě  bílou  obrubu.  II.  Rod  Ve- 
spertilio  L.  má  v  obou  čelistech  po  6  zubech 
třenovních,  boltce  buď  zdéli  sploštělé  hlavy, 
buď  ještě  delší,  jejich  víčko  štíhlé,  nahoře 
užší,  zašpičatělé  a  dole  vně  zoubkem  opa- 
třené; ostruha  nemá  blánitého  laldčku.  Na 
boltci  9 — 10  příčných  vrásek  mají:  V.  muri- 
nus  Schreb.  (n-ýr  obecný),  největší  náš  n-ýr 
vůbec  (délka  12*5  cm)^  nahoře  světle  šedo- 
hnědý, trochu  do  rezavá,  vezpod  bělavý;  V, 
Bechsteinii  Leisl.  (n-ý  r  v  e  1  k  o  u  ch  ý),  podobně 
zbarvený,  vezpod  až  bílý,  zdéli  jen  9  cm, 
s  víčkem  na  konci  z  boltce  ven  ohnutým. 
Na  boltci  4-6  vrásek  a  okraj  létací  blány 
mezi  nožkou  a  ocáskem  svraskalý,  třásnite 
obrvený  má  V.  NattereriKnYú  (n-ýr  řásnatý), 
9  cm  dlouhý,  nahoře  šedohnědý,  trochu  na- 
rudlý, vezpod  bílý.  Na  boltcích  jen  po  4 
příčných  vráskách  mají  tito  druhové  veskrze 
u  nás  dosti  vzácní:  V,  mystacinus  Leisl.  fn-ýr 
vousatý),  zdéli  8  cm,  s  dlouhou  srsti  na- 
hoře tmavou,  šedohnědou  až  i  načernalou, 
vezpod  světle  šedou;  V,  Daubentonii  Leisl. 
(n-ýr  vodní),  9  cm  dlouhý,  nahoře  šedo- 
hnědý, poněkud  narudlý,  vezpod  bělavý,  a 
V,  dasycneme  Boie  (n-ýr  pobřežní),  zdéli 
11  cm,  nahoře  šedohnědý,  vezpod  bělavý.  — 
Fossilní  n.  nalezeni  v  Évropé,  jižní  Asii  a 
v  Americe;  kromě  jmenovaných  již  rodů 
Vespertilio  a  Vesperugo  (eocén,  miocén,  di- 
luvium^ sluší  zvláště  jmenovati  důležitější 
íossilni  rody  Vespertiliavus  Schlosscr  (fosfo- 
rity, Quercy)  a  Palaeonycteris  Pom.  (zpodní 
miocén,  Langy).  —  Konečně  zoveme  n-ýry 
v  nejširším  slova  významu  letouny  hmyzo- 
žravé  vůbec,  počítajíce  k  nim  pak  i  naše 
vrápence,  upíry  a  pod.  (v.  Letouni,  Mc- 
gadermata,  Molossi,  Mormopes).    Br. 

Hétovol  v.  Bezpopovci,  str.  934^. 

HetOTloe,  ves  v  Čechách,  hcjtm.  a  okr. 
Slaný,  fara  Smečno,  pš.  Pchery;  12  d.,  117 
ob.  č.  (1890).  Ves  připomíná  se  r.  1045  z  čá- 
sti při  klášteře  břevnovském.  V  XVII.  stol. 


připojena  k  panství  smečenskému.  R.  1831 
objeveno  zde  pohanské  pohřebiště. 

netřeba,  ves  ěes.,  v«  Netřebv  l).  4). 

Hetřebioe:  1)  N.,  ves  v  Cechách,  hejtm, 
a  okr.  Krumlov,  fara  a  pš.  Velešín;  80  d.» 
593  ob.  č.,  5  n.  (1890),  2tř.  šk.  a  opodál  popL 
dvůr  Hřeben  (v.  t).  —  2)  N.,  ves  t,  hejtm. 
Poděbrady,  okr.  a  pš.  Nymburk,  fara  Oumy- 
slovice;  46  d.,  463  ob.  č.  (1890),  Itř.  soukr; 
ev.  šk.  a  samota  Sumbor.  Na  blízku  stávaly 
vsi  Bezno  aKratonosy,  jež  zašly  za  války 
30leté.  N.  jmenují  se  r.  1186. 

Hetřeby:  1)  N,  Netřeba,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Kladno,  okr.  UnhošC,  fara  Lidice,  pá. 
Buštěhrad;  13  d.,  101  ob.  č.  (1890).  Ves  za- 
ložena teprve  v  novější  době.  —  2)  N.,  ves  t», 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Litomyšl,  fara  Čes.  Heř- 
manice;  32  d.,  178  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  ryb* 
nik  t.  jména.  Ves  založena  r.  1661.  —  8)  N., 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Mělník,  fara  a  pš.  Čhlu- 
mín;  14  d.,  168  ob.  č.  (1890),  popi.  dvílr  a 
myslivna. —  4)  N.,  Netřeba,  vest.,  hejtm. 
Nové  M^sto  n.  Met.,  okr.  Opočno,  fara  Dobré 
a  Bílý  Újezd,  pš.  Dobruška;  47  d.,  250  ob. 
č.  (1890),  tkalcovství. 

Hetřeik,  bot.,  v.  Sempcrvivum. 

Hetsohenitx  v.  Ncčcnice. 

Vetsoher  Kašpar,  nízozem.  malíř  (*  1639 
v  Heidelberce  —  f  1684  v  Haagu).  Záhy  při- 
šel do  Nizozemí  a  vyučiv  se  malířství  vy- 
nikal věrnou  reprodukcí  přírody  i  humori- 
stickým pojetím  života,  zvláště  vyšších  stavů; 
vedle  toho  maloval  i  kuchyňské  interieury 
a  scény  pastýřské  i  mythologické.  Dove(íi 
mistrně  podati  látky  oblckové,  samet  a  hed- 
vábí, a  v  koloritu  málokterý  z  vrstevníků  jej 
předčí.  S  ním  však  poprvé  objevuje  se  v  ní- 
zozem. škole  malířské  manýra  a  dekadence. 
Byl  velmi  činný  a  obrazy  jeho  jsou  skoro 
ve  všech  větších  galeriích  evropských.  Zna- 
menitější z  nich  jsou:  Zpívá jici  dáma  a  hráč 
na  loutnu  (1665);  Ddma  u  klavíru  (1666,  obé 
v  Drážďanech) ;  pak  Ddma  s  papouškem  (1 666) ; 
Pastýř  a  pastýřka  (1681,  v  Mnichové).  Četné 
jsou  také  jeho  podobizny,  z  nichž  zmínky  za- 
sluhuje podob.  Viléma  III.,  paní  de  Montes- 
pan  a  j.,  ač  bývají  jeho  postavy  poněkud 
hranaté.  Také  jeho  dva  synové,  Theodor 
N.  (1661-1732.  žil  v  Paříži  a  v  Anglii)  a 
Konstantin  N.  (1668—1722  v  Haagu),  byli 
rovntž  vynikající  malíři.  Konstantin  maloval 
pěkné  podobizny. 

Vetiohetin  v.  Nečtiny. 

Vettelbeok  J  o  a  ch  i  m,  něm.  kapitán  a  bo- 
jovník za  svobodu  (♦  1738  v  Kolobřehu  — 
1 1824  t.).  Vyznamenav  se  plavbami  ve  vzdá- 
lených mořích,  vstoupil  r.  1770  do  námoř- 
ních služeb  pruských  a  usadil  se  r.  1782  jako 
vinopalník  v  rodném  městě.  Při  obléhání 
Kolobřehu  od  Francouzů  r.  1807  přispěl  pod- 
statně jako  velitel  ozbrojeného  měšťanstva 
k  zachránění  města,  začež  byl  od  krále  vy- 
znamenán a  pensí  odměněn.  Teho  zajímavou 
autobiografii  vydal  Haken  v  Lipsku,  1821  až 
1823;  4.  vyd.  t,  1878. 

Nettement  [netman]  Alfred  Francois, 
dějepisec  franc.  (*  1805  v  Paříži  —  f  1869  t.). 


z  Netteshcimu  —  Netvoříce 


231 


R.  1848  založil  katolický  a  legitimistický  2ur- 
itál  L*opinion  publique  a  r.  1849  zvolen 
do  xákoDodárného  sbora ;  avšak  po  stát.  pře- 
vratu r  1851  uvězDČn  a  vržen  v  Mazasn  do 
mistnosti  tak  nezdravét  2e  z  toho  onemocnčl 
a  pf  iiel  o  oko.  Po  té  vzdal  se  působeni  po- 
litického a  psal  články  literární  a  historické, 
zvlááC  do  »RevQe  contemporaine*.  Napsal 
řada  spisA  historických,  z  nichž  uvádime: 
Vie  de  Marie  Thérése  de  France,  fille  de  Louis 
XVI  (1842,  3.  vyd.  1872);  Henri  de  France 
(1830—45,  3.  vyd.  1872);  Les  historiens  de  la 
révolution  fran^ise  (1848);  Histoire  děla  liť 
iérature  fran^aise  souš  la  Restauration  (1852, 
2  sv.)>  ^'stoirš  de  la  conquite  d^Alger  (1856, 
3.  vyd.  1870) ;  Vie  de  Madame  la  marquise  de 
la  Rochejacquelin  (1858);  Histoire  dš  la  Re- 
stauration  (1860—72,  8  sv.)  a  j. 

z  Hetteshelma  v.  A{;rippa  4). 

Vetu  Francesco,  malíř  ital.  (*  1834 
▼  SanťErasmu  in  Colle  —  f  P^^**  *"•  1895). 
Začal  studovati  práva,  ale  záhv  se  oddal 
tunéní  a  vytvořil  mezi  jinými  malbami:  Večer 
SPdteČni;  Fři  odchodu  {  plesu  la  svitdni;  Máři 
Magdaléna  u  hrobu  Kristova;  Dámy  při  po- 
rotě; Sapajedlo;  Ndvrat  f  venkova;  Odpočin 
ienců,  FM, 

VettOf  ital.  čistý,  pouhý,  značí  váhu 
zboii  samotného,  tedy  bez  zevního  obalu, 
tary,  naproti  bruttu  (v.  t.).  Clo  platí  se  jen 
xa  n.,  nikoli  za  brutto.  Pak  čistý  výtěžek  (fr. 
produit  netf  ^ngl.  net  proceeds,  něm.  Netto- 
grtrag),  zbývající  po  odečtení  všech  výloh 
téžebných  od  výtěžku  hrubého.  N.  zove  se 
také  prostora  Či  prostorový  obsah  lodi, 
který  zbývá  z  celého  prostoru  po  odečtení 
obytného  prostoru  lodního  mužstva,  po  pří- 
padě strojovny,  kotelny  a  skladiště  uhlí  (fr. 
íonnage  ntty  angl.  register  tonnage,  něm.  Netto- 
raumgehalt).  Cena  n.  značí  cenu,  od  níž  už 
jest  odečten  rabatt,  srážka,  nebo  při  ní  žádné 
srážky  není;  v  knihkupectví  cena,  za  kterou 
nakladatel  přenechává  zboží  svoje  knihkup- 
c6ro. 

Vettnno,  město  v  ital.  prov.  a  circolu 
římském,  na  návrší  u  moře  a  na  trati  Rím- 
Cecchina-N.,  má  2764  ob.,  palác  DoriA,  stará 
opevnění    a   ústřední  dělostřeleckou  školu. 

V«^|]il06  v.  Netonice  1). 

Htttuiiljan  (HBaHi*  Biiqecji:iB0BH4'b),klas- 
sícký  ňlolog  a  starožitník  (*  14.  květ.  1850 
v  Prostějově  na  Moravě  z  rodičů  přistěhova- 
lých z  Bořitavy  u  LanŠkrouna  v  Čechách), 
studoval  na  arcibiskupském  gymnasii  v  Kro- 
měříži a  na  theologické  fakultě  v  Olomouci, 
načež  odešel  do  Prahy  na  filosofickou  fa- 
kultu. Obdržev  státní  ruské  stipendium  vstou- 
pil v  Petrohradě  do  institutu  slovanských 
stipendiáta  pro  přípravu  k  učitelskému  úřadu 
na  gymnasiích,  právo  tehdy  při  rainisterstvě 
vyučování  založeného.  Vykonav  po  dvou- 
letém studii  statni  zkoušku  na  fakultě  histo- 
rícko-fílologické,  N.  byl  jmenován  ihned  uči- 
telem latiny  a  řečtiny  na  II.,  později  na  III. 
gymnasii  charkovském,  vedle  čehož  vyučoval 
neoblígitnč  latině  na  ženském  gymnasii. 
R.   18^2  dosáhl   na  základě   své  dissertace 


Ob  aoristach  a  po  návrhu  nynějšího  akade- 
mika Korše  hodnosti  magistra  římské  slo- 
vesnosti  na  universitě  moskevské.  R.  1884 
zvolen  státním  docentem  na  charkovské  uni* 
versitě,  a  když  státní  docenti  byli  zrušeni  a 
toliko  soukromí  docenti  ponecháni,  jmenován 
tamže  zatímným  professorem  klassické  filo- 
logie, když  pak  r.  1885  obdržel  doktorský 
diplom  za  dissertaci  O  padéfach,  potvrzen  za 
mimořádného  a  brzo  i  za  řádného  profes- 
sora.  Od  té  doby  jest  N.  sekretářem  histo- 
ricko-ňlologícké  fakulty,  členem  charkovského 
školního  okruhu,  zabírajícího  5  gubernií,  a 
stálým  členem  zkušební  kommisse  gymna- 
sijni.  Rychlému  postupu  N-ovu  nepřcKáželo 
nijak  katolické  ani  české  jeho  smýšleni.  Vedle 
této  rozsáhlé  činnosti  úřední  rozvinul  N.  i  ob- 
sáhlou činnost  literární  i  vědeckou,  která 
řadí  jej  k  nejpřednějším  klassickým  filologům 
slovanským.  Prvé  práce  jeho  jsou:  Geneti" 
Českoje  i\lo{enije  fonetiki  i  morfologiji  latin' 
skago  jazyka  (Charkov,  1878)  a  Latinskij  sin^ 
taksis  (t.  1880,  3.  vyd.  1892).  R.  1881  násle- 
doval řečený  již  znamenitý  spis  Ob  aoristach 
v  latinskom  ja^yké,  v  němž  užito  bohaté  látky 
sebrané  z  jazyk  A  latinského,  řeckého  a  staro- 
italských ;  tímto  spisem  založil  N.  svůj  vý- 
znam vědecký,  načež  stal  se  horlivým  spolu- 
pracovníkem časopisů  »Voroněžskija  ňlol.  za- 
piski«,  >Žurnal  minist.  narodnoga  prosvěšč.*, 
>Berl.  Philol.  Wochenschriftc,  >Neue  Jahr- 
búcher  fúr  Philol.  u.  Paedag.c,  » Archiv  f.  lat. 
Lexicographiec,  zejména  pak  ^Filolog.  Obo- 
zrěnijc«,  jehož  každé  číslo  přináší  z  péra 
N-ova  cenné  samostatné  stati  i  recense.  Od 
studií  linguistických  N.  přešel  po  r.  1890 
k  badání  o  státních  starožitnostech  římských 
a  vůbec  klassických.  R.  1894  vyšel  jeho  spis 
Očerk  rimskich  gosudarstvennych  drevnostěj. 
Tom  /.  Gosudarstvennoje  ustrojstvo  Rima  do 
Avgusta  (1.  sešit  1894,  2.  1897,  3. 1901),  prvá 
to  samostatná  slovanská  práce  v  oboru  řím- 
ských dějin,  již  kritika  přijala  s  největší  po- 
chvalou. S  velikým  dílem  tímto  souvisí  řada 
Nových  pojednání,  řešících  jednotlivé  otázky, 
jako  k  otázce  chrámů  hypaethrálných,  Me- 
dius  Fidius,  Delubrum,  lupcrci  a  lupercalie, 
husy  kapitolské,  o  bohopoctě  Vestině,  o  době, 
kdy  zavedeno  písmo  latinské,  o  censu  prvé 
třídy  dle  tak  zvané  ústavy  Serviovy,  ponti- 
fices,  Vesta  i  vestibulum,  curiati  v  lex  Ogul- 
nia,  ficus  Ruminalis,  dea  dia,  o  vzniku  řím- 
ských číslic,  vťsměs  ve  >Filol.  Obozr.c.  NeŽ 
N.  nezanedbává  ani  literatury  školské,  jakož 
svědčí  četná  jeho  vydání  klassiků  pro  gym- 
nasia ruská.  Psk. 

Vetuilly,  Netušil,  ves  v  Čech.,  hcjtm. 
Kut  Hora,  okr.  a  pš.  Uhlíř.  Janovice,  fara 
Sudějov;  32  d.,  179  ob.  č.  (1890). 

Vetvařeo,  bot.,  v.  Amorpha. 

Hetvořioe,  starobylé  městečko  v  Ce- 
chách, v  hejtm.  benešovském,  v  okr.  neve- 
klovskčm,  99  d.,  873  ob.  č.  (1890),  far.  ko- 
stel Nanebevzetí  P.  Marie  z  r.  1720  (v  době 
předhusitské  far.)  s  náhrobky  Ni  tvorských 
z  Březí,  4tř.  šk.,  pš.,  telegr.,  popi.  dvůr  ka- 
pitoly u  sv.   Víta  v  Praze,  3  mlýny,  několik 


Nelvorský  —  Neubauer 


B  samota  Vojtéchov.    Ve  Z.  pol.  XVlf.  stol. 
byly  N.  na  přímluvu  kapituly  u  sv.  Vita  od 
CIS.  Leopolda  na  městečko  povýScny  a.  erbem 
mést.  nadány.  Erb 
fobr.    čla.  2877.); 
;  Štit  je  roipAlen^  ; 
v  pravé   polovici 
ve     ilutém     poli 
obraz    svat.  Vita, 
v  levé  pak  rakou- 
ský   itit    lemský. 
^  Na  východ,  Btrané 
I  mésta  stávalo  rod- 
I  né   sídlo   Netvor- 
skýchiBfcii.kteři 
ok.  r.  1443  dostali 
■e   v  drženi   N-ic, 
R.    1633    koupila 
Č.  !877.  Zn»k  mí,i.  NtivoHc.    N.  kapitula  u  sva- 
tého Víta  v  Praze 
a  dojud  je  drlí  s  blízkým  iboKm  Icianským. 
Vetvorský  i  Březí  neb  Břízy,  jméno 
staročeské  rodiny  vladycké,  iejii  pilvodiitě 
byla  tvrz  a  ves  Březí.   Erb:  červený  itít  se 
zlatým   pruhem    buď  kolmo   nebo   poiikem 
položeným,  nad  helmou  křídlo  týchi  barev. 
Tčhoí  erbu  byl  Jan   i  B.,  r.  H54  purkrabĚ 
na    Konopišti.    Předkem   N-ch    byl    Svalo- 
mír  (1440),  jeni  dríel  Netvoříce  a  Ccchtice, 
jei   s   Nedamírcm    idédii   po  Janovi  Sá- 
dloví ze  Smilkova.  Ncdamírfiv  syn  byl  Alei. 
a  toho  snad  syrové  Jan  a  Přibfk  ir.1501), 
kteří  se  r.  1621  dělili.    Onen  dostal  Netvo- 
říce, tento  Btcíanv  a  kaidý  polovici  Čech- 
tic.  Jan  t  před  r,  Í527  bez  mužských  potom- 
kův, zapsav  statek  Janovi  Řepovi  z  Ncvck- 
lova.    Třibík   t    ok.    r.   1543,   lOstaviv    syny 
Albrechta  a  Jiříka.    Onen  drŽcI  Břežany 
s  maní.  _Lidmilou  z  Olhramovic.  Roku  1573 
prodal  Újezd,  r.  1578  Cechticc  a  la  lo  kou- 
pil Lcšíiny  (t  asi  r.  1580).    Syn   jeho   Ale3 
oienil   se   ok.   r.  1576   s  Marjanou   ze   Sebi- 
řova  a  obdržel  r.  1580  od  otce  Leiany.  Zdf- 
div  pak  i  Břežany  odprodal  r.  1583  některé 
vescicc  a  r.  1600  byl  regentem   panství  ko- 
nopiitského.    Jmění  dědili   po   nfm    synové, 
Jan  Leiany  a  Přibik   Břežany.    Jan  prodal 
r.  1612   LeSany    a    Přihík    prodav    r.  1622 
Břežany  podržel  si  Jabionnou.    Tu  dricl  po 
něm    syn    Albrecht,  jenž    r.  16M3   zemřel. 
Syn   jelio  Václav   Ferdinand   byl   ženat 
s  Helenou  Mladotkou  ze  Solopisk  (t  1710) 
a  +  na  Jablonnér.  1717.  Syn  jeho  Jan  Voj- 
těch byl  ženat  s  M.  Helenou  Mladolkou  ze 
Solopisk.  prodal  r.  1729  Jabionnou  a  koupil 
Rtiáovice.    R.  1755   byl   hejtmanem  beroun- 
ského kraje,  t  r.  1771  u  vysokém  věku.  Ze 
dvojího   manželství   (2.  M.  Kateřina  ovdov. 
I  Helgeufelsu.  roz.  Sroidgrabnc  rová,  Ť  1781) 
mčl  drahné  dětí.  Nejstarší  syn  Frant.  Fer- 
dinand vstoupil  r.  1739  do  řádu  theatinů. 
Druhý,  Ignác,  oženiv  se  s  Barborou  vdo- 
vou Malovcovou  (r.  1753)  dríel  Eí  u  Pacova 
a  sloužil  ieSté  r.  1786  ve  vojitě.    Bratr  jeho 
Vdtlav  Ferdinand   koupil  r.  1757  statek 
Pluhový  Žďár  a  žil  ještě  r.  1785  (manželky: 


1.  M.  Anna  de  Lazaři  f  1756,  2.  Kateřina 
Salazárka  de  Monte  Albano).  MUdif  jeho 
bratří  z  druhého  ntanlcUtví  otcova  záhy  po- 
mřeli.  Žádný  z  těchto  synů  nemel  mulských 
potomků;  jen  Václav  mél  dceru  Marii,  která 
byla  toho  rodu  poslední.  SŽk. 

Hstykalka,  t.  j.  netýkavka,  bot.,  viz 
Impatiens. 

nsts,  v.'s  mor.,  v.  Ncctava. 

H«tx«,  řeka,  v.  Noteí. 

VstiBobkan  {Nitcieków).  město  v  Sasku, 


oby  v.  (1895),  evang.  kostel,  starý  zámek 
(z  r.  1483),  tkalcovská  Škola,  strojírna  a  sk- 
várna  ieleza,  papírna,  prádelna,  tkalcovny 
na  vlněné  a  bavlněné  látky,  zejména  z  če- 
sané příze,  barvírna  a  vynikající  prflmysl 
textilní  (přes  1200  dělr.).  Město  po  ohni 
r.  1887  nově  vvstavěno. 

Kenbaa:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Hor- 
Sfiv  Týn,  okr.  Hostouň,  fara  Chodovy  Oujcid, 
pS.  Béla  u  Hostouně;  31  d.,  215  ob.  n.  (1890), 
Itř.  Sk.,  brusírna  skla  a  o  samotě  mlýn.  — 
3)  N.,  ves  t.  hejtm.  HorS.  Týn,  okr.  Boni- 
perk.  fara  a  pj.  Nemanlce;  11  d.,  72  ob.  a. 
(1890). 

H«ub»U«r:l)H.  Frant.  (dle  jiných  Kri- 
stián neb  Jan),  houslista  a  skladatel  ěeský 
(•  ok.  r.  1765  v  Hořlně  —  t  1795  v  Biickc- 
burce).  O  détství  jeho  neni  mnoho  známo, 
leč  to,  ic  byl  z  poměrů  nuzných  a  íe  ven- 
kovský učitel,  poznávaje  jeho  vlohy,  učil  jej 
hudbě,  načež  N  odebral  se  do  Prahy  a  po- 
tom do  Vidné,  bezpochyby  jako  íumař.  Jii 
tehda  prý  komponoval  s  neobyčejnou  snad- 
nosti a  psával  skladby  v  průjezdech  ho- 
stinců, kde  Sumařil.  Ve  Vídni  seznal  Haydna 
a  Mozarta,  jejichi  skladby  obral  sobě  za  vzor, 
ale  zárovcií  oddával  se  také  nezřízenému 
pití.  Skladbv  jeho  dostaly  se  do  znaleckých 
rukou,  ncbóf  r.  1785  vyila  ve  Špýru  jeho 
houslová  kvartetta,  potom  r.  1788  v  Curichu 
Hymnit  na  přírodu,  velké  dílo  v  partituře 
3  hlasy,  pak  operctta  Ftmando  a  Yaríka 
v  klav.  výtahu  a  :ž4  \pivy  s  prův,  klavíru. 
R.  1789  provedeno  v  Heilbronnu  Koburgova 
vilé^strí  nad  Turky  na  slova  Schůblerova. 
V  letech  17S4— 1788  N.  zdríoval  se  na  růz- 
ných místech  v  Německu  a  takřka  za  jídlo 
a  nocleh  skládal  pro  kláStery  a  kostely  vý- 
borné kusy.  R.  1790  vstoupil  do  služeb  kní- 
žete Weilburi;a,  ale  když  jeho  kapela  byla 
roipuStčna.  sial  se  členem  kapely  knížete  ze 
Schaumburg-Lippe  v  BíSckeburce,  kde  se  za- 
snoubil. N.  vSak  nesnáiel  se  a  kapclnikem 
Bachcm,  jejž  bezmála  vySlval;  po  jeho  smrti 
stal  se  jeho  nástupcem,  ačkoli  záhy  také  ze- 
mřel pro  nezřízené  živobytí.  Pil  posléze  ui 
jen  sprostou  kořalku.  Ze  skladeb  jeho  mimo 
již  uvedené  vySly  ještě  řetné  symfonie,  va- 
riace pro  klavír  a  housle,  kvartetta,  tria  pro 
Hétnu,  housle  a  basu,  koncerty,  sonáty,  va- 
riace a  j.  Ve  vicch  skladbách  těch  jeví  se 
nevšední  talent  a  neobyčejná  snadnost  pro- 
dukce, ač  zhusta  jsou  nedbale  provedeny, 
tak  jako  byl  nedbalý  vsL'chcn  jeho  život. 


Neubauhtttten  —  z  Neuberka. 


233 


3)  N.  Jan  ryt.  dvoř.  rada  (*  1813  ve  Vod- 
ňaocch  —  t  23.  břci.  1887  ve  Vídni).  Po 
studiích  gyron.  v  Pisku,  filosof,  a  právnických 
v  Praze,  vstoupil  r.  1837  do  státní  služby, 
naČei  od  r.  1849  zastával  rozličné  úřady  při 
iníftodrítitelstvi,  zejména  při  vyvazovacim 
fondu,  vykupování  a  pořádání  břemen  po- 
zemkových a  zrušení  svazku  manského  a 
inimo  to  byl  členem  kommisse  pro  správné 
a  věrné  překládání  zákonův  a  vládních  na- 
řízení na  jazyk  český.  Vedle  toho  měl  značné 
účastenství  při  překládání  Obecního  řádu 
soudniho  a  řádu  konkursního  (Praha,  1848), 
Zdkonnfka  trestního  a  knihy  ^dkonův  občan- 
tk^h;  sestavil:  Předpisy  o  vyvalení  gruntů 
v  Čechdeh  (t.,  1849);  sepsal:  Česká  úřední 
naučení  o  tom,  jak  předejíti  mají  diu^níci  a 
wéřiteiové  fondu  vyvajovacího  uplaceni  svých 
\dy€t\kú  a  vykonávání  svých  práv,  V  Praze 
p6sob)l  N.  velmi  zdárné,  r.  1863  zvolen  byl 
oo  zastupitelstva  obce  pražské,  mel  velké 
účastenství  při  vyjednáváni  vlády  s  českým 
národem  hlavně  za  Potockého  a  Hohenwarta. 
Byl  uvědomělým  vlastencem  a  jeden  čas  též 
poslancem  na  radě  říáské.  Když  byl  povolán 
dr.  1'raŽák  za  ministra  bez  oboru,  byl  mu 
H.  přidčlen. 

Httnbailhiitt^n,  osada  v  Čechách,  hcjtm. 
Hora.  Týn,  okr.  Roniperk,  fara  Nemá  nice, 
pi.  Mýtoice;  35  d.,  1  ob.  č.,  333  n.  (1890), 
mlýn,  myslivna  a  kdysi  zde  stávaly  skelné 
buti. 

Httilb#rff,  ves  v  Čechách,  v.  Tisovka. 

Henberg^y  far.  ves  ve  Štýrsku  nad  ř.  Mu- 
ricí.  v  hejtm.  mosteckém,  v  okr.  múrzzu- 
scblagském,  na  stanici  želez,  dráhy  Múrzzu- 
schlag-N.,  má  jako  obec  polit.  2874  obyv. 

Í1890),  býv.  cisterciácký  klášter  s  got.  koste- 
&m  (z  roku  1471),  pomník  arcivév.  Jana 
(z  r.  1882),  2  obec.  školy,  pš.,  telegraf,  to- 
várna na  zbraně,  doly  na  želez,  rudu  a  ve- 
liké železářské  a  hutni  závody  alpské  mon- 
taoni  společnosti.  Sev.  odtud  cis.  lovec,  zá- 
meček Múrzsteg  (v.  t.). 

?eilb#rk,  také  N.  Dolní  a  Hor  ni,  ves 
echách,  hcjtm.,  okr.  a  pš.  Cheb,  fara 
Ntklasberk;  252  d.,  1867  ob.  n.  (1890),  evang. 
kostel  a  fara,  3tř.  šk..  želez,  zastávka  na  trati 
Ai>Rossbach,  barvírna,  appretura,  několik 
mlýnů,  papírna,  prádelna  a  opodál  několik 
samot  a  zámeček  Sorg.  Alod.  statek  N. 
Dolní  má  43580  ha  pudy.  náleží  k  němu 
zámek  s  parkem.  dvAr  a  pivovar,  majetek 
Karla  hr.  Zvdtwitze.  Alod.  statek  N.  Horní 
má  406*39  ha  půdy,  náleží  k  němu  zámeček, 
dvůr  a  pivovar,  majetek  Hugona  a  Frant. 
hr.  Zcdtwitze.  Opodál  zříceniny  býv.  hradu 
t  jména. 

z  Heub^rkA,  rod  šlechtický  v  Cechách. 
Dne  8.  čce  1721  zemřel  v  Praze  cis.  rada  a 
starosta  při  dskách  zemských,  Jan  Frid- 
rich Neumann  z  N.,  zanechav  dAm  ná- 
kladnický  v  Praze  na  Perštýně  a  vinici  u  Měl- 
níka bezdětné  vdově  Ludmile  Terezii, 
roz.  Koberové  z  Koberšperka.  Tu  pojal  za 
manželku  svnovec  muže  jejího,  Jan  Ignác 
Gerorich  (♦  31.  čce  1698),  Slezan  ze  Zaháně, 


právník  vynikající  znalostí  jazyků,  který  při 
legaci  hraběte  Virmonda  jako  spenditor  pro- 
vázel Emanuela  hraběte  Krakovského  z  Kolo- 
vrat do  Cařihradu  a  po  návratu  svém  stal 
se  radon  při  soudě  nejvyššího  purkrabství 
pražského.  Císař  Karel  VI.  dne  15.  srp.  1723 
propfijčil  mu  stav  šlechtický  a  praedikát 
z  N.  a  Marie  Terezie  dne  23.  čna  1760  po- 
výšila ho  za  381eté  věrné  a  platné  služby 
při  soudě  nejvyššího  purkrabství  do  stavu 
rytířského.  Ludmila  Terezie,  manželka 
jeho,  zemřela  bezdětná  dne  10.  břez.  1734 
u  věku  59  let  a  Jan  Ignáci  z  N.,  který  r.  1830 
byl  koupil  statek  Velké  Čcjtice  u  Ml.  Bole- 
slavi a  r.  1734  začal  tu  stavěti  nový  zámek, 
řečený  Neuberk,  a  téhož  roku  pojal  za  man- 
želku vdovu  Annu  Karolinu  Dallerovou,  roz. 
Bayerovou,  s  níž  měl  dva  syny  a  dvě  dcery, 
z  nichž  přežila  otce  jen  nejmladší  dcera  Ka- 
rolina Marie  (♦  5.  led.  1740  —  f  v  čci 
1800).  Ovdověv  po  druhé,  oženil  se  po  třetí 
r.  1742  s  Rosalií  Ludgardis,  ovdovělou  Vo- 
říkovskou  z  Kundratic,  roz.  ze  Schčnfeldu, 
která  ho  přečkala  a  darovala  mu  4  syny  a 
dceru,  z  nichž  při  smrti  jeho  byl  na  živě  jen 
nejstarší  syn  Jan  František  (♦  21.  února 
1743  —  t  30.  října  1784).  Jan  Ignác  z  N. 
t  v  Praze  dne  27.  dub.  1761  a  pochován 
pod  kostelem  sv.  Jiljí  v  Starém  městě  praž- 
ském. Syn  jeho  Jan  František,  nabyv  dů- 
kladného klassicícého  vzdělání,  cele  se  oddal 
pěstování  staré  literatury  české  a  byl  znatel 
i  milovník  všelikých  uměni.  19letý  pojal 
r.  1762  za  manželku  Barboru,  dceru  advo- 
káta pražsk.  Jos.  rytíře  Šercera  z  Klein- 
múhlu,  pána  na  Luštěnicích  a  Domousnici 
(t  10.  říj.  1748).  Celý  život  věnoval  sbírání 
starých  mincí,  obrazA,  rytin,  především  pak 
starých  českých  rukopisAv  a  tiskA,  při  čemž 
rádcem  mu  byl  Jos.  Dobrovský  a  od  r.  1780 
také  V.  M.  Kramerius,  za  jehož  pomoci 
vydal  nové  několik  starších  spisA.  Položil 
zaklad  k  bohaté  knihovně  Neuberské  a  sbírce 
rytin,  o  nichž  v  poslední  vAli  ustanovil,  že 
nemají  býti  prodány  ani  děleny.  Jsa  po  ranoho 
let  sklíčen  dnou  tak,  že  měl  prsty  zchromené, 
zemřel  příliš  záhy,  zanechav  dva  nezletilé 
synv,  Jana  Františka  a  Josefa  Jana,  a 
tři  dcery,  Terezii,  AnnuaAmalii(t  1830 
u  věku  49  let),  z  nich  Anna  provdala  se 
r.  1798  za  Františka  Hilberta  ze  Schůttels- 
berku.  Pochován  v  Praze  v  rodinné  hrobce 
v  kostele  sv.  Jiljí.  Vdova  jeho  Barbora 
t  r.  1823  u  věku  78  let  a  pochována  na  Ol- 
šanech. Jan  František  z  N.  (*  1769  — 
t  1836)  rozhojnil  knihovnu  otcem  založenou 
a  byl  do  smrti  upřímné  oddán  národu  čes- 
kému. Mél  za  manželku  Karolinu  hrabénku 
z  Trauttmansdorffu  (*  1772.  f  1851),  sirotka 
po  Janovi  Norbertu  hr.  z  Trauttmansdorffu 
na  Zbraslavicích  (f  9.  list.  1769)  a  Joliance 
hrabčncc  z  Harbuval-Charaaré  (♦  1777),  s  ní 
zplodil  sedm  synAv  a  dceru  Annu,  která 
provdala  se  za  generála  Karla  Frischeisena. 
Ze  synů  třetí,  Vilém,  pán  na  Oudrči,  dne 
19.  pros.  1853  povýšen  do  stavu  panského. 
Ten  mél  syna  Jana  (*  1827),  pána  na  Ky- 


234 


Neubreisach  —  Neudoerfl. 


siblu  a  král.  bavorského  komořího,  který 
r.  1859  pojal  za  manželku  Helenu  hrab. 
1  Boos-Waídeka  a  Montfortu  (♦  1837),  a  Vi- 
léma (*  1831  —  t  1872),  pána  na  Veruái- 
čkách,  Lukách,  Budově  a  Týništi,  c.  k.  ryt- 
mistra,  který  dne  24.  dub.  1856  pojal  za  man- 
želku Adelu  8vob.  pí  Korbovou  z  Weiden- 
heimu,  a  dcery  Rosalii  \*  1829),  která 
r.  1857  provdala  se  za  Filipa  svobod,  pána 
z  Kúnsberka,  a  Norbertu  (*  1832),  od 
roku  1856  provdanou  za  Aloisia  svob.  pána 
Fleissnera  z  Vostrovce,  pána  na  Novém  Se- 
dlijti.  Z  ostatních  synů  Jana  Františka  z  N. 
Eduard,  stav  se  na  vojně  setníkem,  zemřel 
jako  slepec,  Karel  (♦  1804)  f  1866  jako  set- 
ník auditor  na  odpočinku,  Eugen  věnoval 
se  službě  politické  a  byl  r.  1858  krajským 
kommissařem  v  Haliči,  František  zemřel 
r.  1850  jako  krajský  kommissař  v  Lokti 
u  věku  36  let,  Emanuel  f  u  věku  21  let 
v  Čejticích  a  pochován  v  Ml.  Boleslavi.  Nej- 
starší Jan  Norbert  (♦  11.  květ.  1796  v  Čej- 
ticích, kdež  t  3.  srp.  1859)  uvázal  se  v  držení 
statku  Čeitic  a  působil  v  duchu  otce  i  děda 
svého  blahodárně  ku  prospěchu  věci  české. 
Byl  velmi  horlivým  kurátorem  Matice  České 
v  letech  1841—1852,  členem  výboru  musej- 
ního a  předsedou  archaeologického  sboru. 
Jako  archaeolog  horlivý  vydal  svým  nákla* 
dem  Voceiův  spis  »Grundziige  der  bóhmi- 
schen  Alterthumskundec,  musejní  knihovně 
daroval  více  než  1000  vzácných  spisův.  Sta- 
vovských sněmů  byl  pilným  účastníkem, 
r.  1848  byl  činným  i  v  Národním  výboru  a 
při  slovanském  sjezde,  vyjednával  s  kníže- 
tem Windischgrátzem  a  byl  také  na  sněme 
KroměříŽském.  Avšak  když  nastala  reakce, 
uchýlil  se  do  zátiší,  vzdal  se  svého  úřadu  a 
žil  jen  své  rodině,  spravoval  vzorně  statek 
čejtický  a  bavil  se  svou  knihovnou  a  svými 
sbírkami.  Pojav  r.  1833  za  manželku  Žofii 
z  Wiedersperka,  dceru  Václava  rytíře 
z  Wiedersperka  na  Trpistech  a  Johanky 
Lexové  z  Aehrenthalu,  měl  s  ní  jediného 
syna  Jana  Eduarda  (♦  3.  dub.  1834  — 
t  20.  led.  1892),  který  r.  1859  pojal  za  man- 
želku Annu  hrab.  Sporkovou  (♦  2.  pros. 
1836),  dceru  Josefa  jana  hrab.  Sporka,  pána 
na  Krnsku,  a  Valburgy  Aloisie,  roz.  hrab. 
Věžníkové.  Jan  Eduard  byl  obzvláštním  mi- 
lovníkem zahradnictví  ozdobného.  Bohatou 
sbírku  předraětův  uměleckých  po  předcích 
zděděnou  i  vlastni  pílí  rozmnoženou  odká- 
zal umělecko-průmyslovému  museu  v  Praze. 
Dědicem  statku  Čejtic  a  villy  u  Mělníka 
stal  se  jediný  syn  jeho  Maxmilián  (naroz. 
r.  1860).  Nk. 

Henbreliaoh  v.  Breisach  2). 

Henbnmn,  osada  v  Čechách,  hejtm.  Su- 
šice, okr.  Hartmanice,  fara  Prášily,  pš.  Reh- 
berk;  14  d.,  5  ob.  č.,  128  n.  (1890),  výroba 
dřevěných  škatulek  pro  rozličné  potřeby  a 
panská  myslivna. 

Heubnrk  (Seuburg  an  der  Donau)^  říšské 
město  v  bavor.  vlád.  obv.  švábském  na  pr. 
bř.  Dunaje  a  žel.  trati  Ingolstadt-Neuoffin- 
gen,  sídlo  zemského  a  okr.  soudu  a  jiných 


úřadů  nižších,  má  s  vojenskou  posádkou 
8204  ob.  (1895),  7  katol.  a  ev.  kostel,  býv. 
residenč.  zámek,  nyní  kasárna,  klást  milosrd- 
ných bratří  a  Allbětinek,  ústav  anglických 
panen,  gvmnasium,  král.  katol.  stud.  seminář, 
reál.  školu,  vychovávací  ústav  pro  ženské* 
museum,  divadlo,  bibliotéku,  několik  peněž, 
ústavů,  továr,  na  křídu,  pivovar,  par.  mlýny, 
ovocnářství  a  zelinářstvl.  Na  blízku  dvoje 
zříceniny  starých  hradův  a  zámek  Bertolds- 
heim.  Mezi  Dunajem  a  N-em  Široké  bažiny 
Dunajská  blata  (v.  t).  N.  byl  od  VlIL  st, 
hlavním  místem  falckého  hrabství  dle  něho 
zvaného,  které  v  X.  stol.  připojeno  k  Bavor- 
skému vévodství.  R.  1507  postoupeno  územi 
to  kuríirštůra  falckým  a  od  nich  r.  1557  hra- 
běti Wolfgangovi  ze  Zweibrúckenu.  V  rode 
tom  zůstal  N.  jako  říšské  knížectví  nejprve 
v  držení  starší  linie  rodu  Zweibrůcken-Neu- 
burg,  po  jejím  vymření  r.  1742  pak  při  mladší 
linii  Pfalz-Sulzbach,  která  r.  1777  zdědila  také 
Bavory.  —  Srv.  Gremmel,  Gesch.  d.  Herzogs- 
tums  Neuburg  yU,,  1878). 

Heudamm,  město  v  Braniborsku,  ve  vl. 
obv.  frankfurtském,  na  Želez,  trati  Stargard- 
Kostřín,  má  7409  obyv.  (1895),  obvod,  soud 
I.  stol.,  evang.  kostel,  úvěr.  ústav,  měst.  spo* 
řitelnu,  strojírnu  a  slévárnu  železa,  par.  pilv» 
zpracování  kůže,  výrobu  sukna,  klobouka, 
škrobu,  kořalky,  pivovar  a  rolnictví. 

Headftu,  Neida,  ves  a  železniční  stanice 
na  trati  Praha-fórlovy  Vary-Cheb  v  Če- 
chách, u  vsi  Xeuddrfiu,  hejtm.  a  okr.  Karl. 
Vary,  fara  a  pš.  Ostrov. 

Ifeudek:  1)  N  ,  město  v  Cechách,  v.  N  ey- 
dek.  —  2)  N.,  ves  t,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Jindř. 
Hradec,  fara  Lodhéřov;  34  d.,  184  obyv.  n. 
(1890),  Itř.  šk.  a  pálení  vápna. 

3)  N.,  ves  na  Moravě  (hejtm.  Hranice),  v. 
Nýdek.  —  4)  N.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Mi- 
kulov, iara  a  pš.  Lednice;  63  d.,  25  ob.  č.» 
255  n.  (1890\  Itř.  šk.  a  mlýn.  —  5)  N.,  ves 
t.,  hejtm.  Nové  Město,  okr.,  fara  a  pš.  Zďár 
(město):  49  d.,  304  obyv.  č.  (1890),  2tř.  šk., 
opodál  Šlakhamerský  Dvůr  a  Bilisko. 

Veudoerfl  Václav  Josef,  spisov.  český 
(♦  25.  srp.  1843  v  Ml.  Vožici).  Vystudovav 
gymnasium  a  čes.  paedagogium  v  Praze  pů- 
sobil při  novoměstském  gymnasiu  v  Praze, 
pak  při  obec.  Školách  v  Nové  Páce  a  Lou- 
nech, při  méšť.  školách  v  Blatné  a  Soběslavi 
a  nyní  jest  odborným  učitelem  při  měšť. 
škole  v  Chotěboři,  kde  je  zároveň  předse- 
dou obč.  záložny  a  kustodem  okres,  musea. 
Napsal:  Škola  \pěvu  sborového^  díl  1.  (Praha, 
1864,  přel.  do  němčiny)  a  díl  II.  (t,  1872); 
Mapa  Čech,  Moravy  a  Slezska  (t.,  1871);  Zemi* 
pis  okresu  lounského  (Slané,  1872);  Ztměpis 
okresu  blatenského  (Blatná,  1873);  Polit,  okres 
chotébořský  (Čáslav,  1893);  Stručné  nástiny 
životopisné  spisovatelův  nastoupených  v  Čitan- 
'  kdch  (Praha.  1894);  Doubravka,  obraz  cesto- 
]  pisný  (Chotéboř) ;  Průvodce  Doubravskjrm 
údolím  (t.)  a  jiné.  Mimo  to  přispíval  hojné  do 
časopisů  paedagogických  a  belletristických 
články  zeměpisnými  a  přírodnickými,  z  nichž 
některé  vyšly  o  sobe. 


Ncudorf  —  Neuenbúrg. 


285 


Vttiidorf:  1)  N.,  vsi  v  Čechách,  v.  Val- 
teřice,  Ves  Nová  a  Vrchbélá.  —  3)  N.. 
Gebirgs-,  ves  t,  v.  Ves  Nová  v  Horách. 

9)  NT,  ves  ve  Slezsku  (hejtm.  Bohumín), 
▼.  Nowa  wieá«  —  4)  N.,  ves  t.,  hejtm.  a 
okr.  Frývaldov,  fara  Mikulovice,  pí  Hradec; 
60  d.,  373  ob.  n.  (1890),  zpracování  mramoru, 
fuly  a  pískovce. 

5)  N.,  městečko  v  dolnorakouském  hejtm. 
mistelbaiském,  okr.  lavském;  má  1284  ob., 
z  nich  je  96  Čechů  (1890),  faru,  ik.,  pS. 

6)  N ,  předměstí  Strasburka,  na  žel.  trati 
Strasburk-Kehl,  má  13.926  obyv.  (1890),  to- 
várny na  cukr,  těstové  zboží,  tabák,  slévárnu 
ieleza,  pilu,  obchod  s  dřívím  a  zahradnictví. 

7)  N.  [H,  im  Erxgebirgé),  ves  v  Sasku,  kraj 
cvikavský,  okr.  Annaberg;  2839  ob.  (1890), 
sirkárna,  mlýn,  výroba  Šňůr  a  krajkářství. 

8)  N.  (Kóniglich-ti.),  ves  v  Prus.  Slezsku, 
▼e  vlád.  obv.  a  kraji  opolském  (jihových.); 
3157  ob.  (1895),  vápenice  a  cementárna.  — 
9)  N.,  vts  t.  v  kraji  katovickém,  ve  vlád. 
obv.  opolském,  má  3899  ob.  (1895),  kameno- 
uhelné  doly. 

10)  N.(Wieiier-N.),  Vídeňská  Nová  Ves, 
městečko  v  dolnorakouském  hejim.  baden- 
ském,  okr.  módlinském,  má  3033  ob.,  z  nichž 
ic  1120  obyv.  č.  (1890),  pá.,  telegraf,  krásný 
kostel,  zámek,  nemocnice,  pivovar,  vinařství 
a  rolnictví. 

Vttiid5rfel:  1)  N.,  vsi  v  Čechách,  v.  Sta- 
novnik.  Ves  Nová,  Véska  Nová  a  Vad- 
kov.  —  2)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Liberec,  okr. 
Chrastavá,  fara  Chrastavá  a  Neundorf,  pš. 
Neundorí;  29  d.,  1  ob.  č.,  124  n.  (1890).  — 
9)  B&hmisch-N.,  ves  t.,  v.  Újezd  Čes- 
ký.— 4)  Dcutsch-N.,  ves  t.,  v.  Ves  Nová 
řTémecká. 

5)  N ,  ves  ve  Slezsku  (okr.  Albrechtice, 
Krnov  a  Odry),  v.  Ves  Nová. 

Vead5rf6l  Karel,  klass.  filolog  český 
(•  8.  ún.  1846  v  Mladé  Vožici  —  f  1.  záři 
1888  v  Chrudimi).  Studia  gymnasijní  konal 
v  BcncSově,  v  Praze  (na  něm.  gymn.  novo- 
městském) a  v  Táboře,  pak  věnoval  se  stu- 
diu klass.  filologie  na  universitě  pražské. 
R,  1871—72  byl  suppl.  učitelem  při  akade- 
mickém gymnasiu  v  Praze,  od  r.  1872—1886 
prof.  při  gymn.  v  Chrudimi,  od  r.  1886  až 
do  své  smrti  okr.  inspektorem  na  Chrudim- 
sku,  V  »Listi-ch  filologických  a  paed.c  uve- 
řejnil tyto  rozpravy:  Mechanismus  a  studium 
víbtc  a  v  nauce  o  konjunktivu  lat.  \yldšté 
(roč.  IV.);  O  erotu  Platonové  (roč.  V.  a  VI.); 
PHspépky  exegetxké  k  Herodotovi  a  Xtn.  Me- 
mor.  (roč.  V.);  O  Idsce  Platonové  a  poméru 
Faidra  k  Symposiu  (roč.  VIII.);  Exeget,  pří- 
spévtk  k  Vergiliovi  (roč.  X.);  Exeget,  při  spí- 
lek k  Sof,  Antigoné  (tamže);  O  supinu  jazyka 
lat,^  ^vlaité  supinu  v  -ii  zakončeném  (tamže"); 
Zpráva  o  přednáškách  při  sjezdu  professoruv 
středních  íkol  v  Chrudimi  (roč.  XI.);  Výklady 
nékterf^ch  sporných  mfit  Xen.  Anabase  (roč- 
ník XÍIL).  V  programmech  gymnasia  cbru- 
íiimského  uveřejnil  pojednání:  O  kompo<ici 
prologu  Sofokleových  (1873),  O  uméteckém  slo- 
(eni  pologu  Trachiňanek  (1874)  a  Slovo  o  hu- 


manismu a  klassicismu^  pokud  se  týče  gy^r 
nasii  našich  ^1882).  Ve  Sborníku  na  oslavtf 
jubilea  prof.  kvíčaly  podal  Kritické  a  exeget, 
rozpravy  o  nékterjrch  mistech  Xenof*  Anabasě 
(str.  165  si.).  Dále  vydal  spisky:  Rodová  pra^ 
vidla  jaiyka  latinského  (Praha.  1875)  a  Zď 
kladní  škola  hudby  (t.,  1868).  Konečně  uvé" 
sti  jest  zdařilý  jeho  překlad  Xenofóntovy 
Anabase  (Praha,  1884).  Vy-. 

Heuddrfer:  1)  N.  Johann  Georg  (*  1497 
v  Norimberce  —  1 1563  t.).  Byl  učitelem  psaní 
a  počítání  a  prvým  němec,  krasopiscem.  Dů« 
ležit  jest  pro  dějiny  umění  a  průmyslu  v  No-< 
rimberce  svými  Nachrichten  von  Kůnstlern 
und  Werkleuten,  Spis  tento  z  r.  1547  dove- 
dený A.  Guldenem  po  r.  1660  vydal  prvnér 
F.  Campe  (Norimberk,  1828);  nově  vyd.  od 
Lochnera  (Vid.,  1875). 

2)  N.  Ignaz  Josef,  chirurg  německý 
(♦  1825  v  Hliniku  v  Trenčanské  stolici  — 
t  1898  v  Opati  ji).  Lékařství  vystudoval  ve 
Vídni,  bvl  pak  suppl.  prof.  chirurgie  v  Olo- 
mouci, docentem  v  Praze  a  ve  Vídni,  prová-* 
zel  jako  voj.  lékař  sbor  cis.  Maximiliana  do 
Mexika  a  stal  se  posléze  gen.  štábním  léka- 
řem. Vynikal  jako  zdatný  vojenský  chirurgf« 
Napsal:  Handbuch  der  Kriegschirurgie  u.  der 
Operationslehre  (1864 — 76);  Aus  der  chirurgi- 
schen  Klinik  fúr  Militár-An^te  (1879);  Die 
Endresultate  d,  Gelenkresectionen  (1881);  Die 
moderně  Chirurgie  in  ihrer  Theorie  u,  Praxis 
(1885)  a  několik  menSích  pojednání  o  trans- 
fusi  krevní,  narkose,  antisepsi,  léčení  tuber- 
kulosv  a  i. 

Headdxíl:  1)  N.,  ves  v  Čechách  při  Ohří, 
hejtm.,  okr.  a  pi.  Kadaň,  fara  Dolany ;  27  d., 
123  ob.  n.  (1890),  kaple  sv.  Markéty,  popi. 
dvůr  a  mlýn.  —  2)  N.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr, 
Karl.  Vary,  fara  Ostrov,  pá.  Dalvice;  22  d., 
4  ob.  č.,  134  n.  (1890),  část  obce  Neudau 
(v.  t.). 

Heudom,  správně  Drn  o  v  o,  ves  v  Kra- 
jině se  421  ob.  slovin.  (1890),  hejtm.  a  okr. 
Krško.  Na  místě  tomto  stávalo  prý  pannou- 
ské  mésto  Novidunum  n.  Neviodunum,  založ, 
cis.  římským  Vespasianem.  Nalezeny  tu  četné 
starožitnosti  z  doby  římské. 

Heuenahr,  ves  a  od  r.  1859  lázeňské  mí- 
sto v  prus.  prov.  renské,  v  kraji  ahrweiler- 
ském,  vlád.  obv.  koolenckém,  na  želez,  dráze 
Remagen-Adenau,  má  2265  ob.  (1890),  katoL 
kostel,  vinařství,  hojně  navštěvované  mine- 
rálně lázně  a  zříceniny  hradu  N-u,  r.  1226  vy- 
stavěného a  r.  1371  zbořeného. 

Veuenbrand,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Aš,  fara  Niklasbcrk;  32  d.,  219  ob.  n. 
(1890),  Itř.  šk..  mlýn  a  myslivna. 

Henenbnrg:  1)  N.,  mčsto  a  kanton  ve 
Švýcarsku,  v.  Ne  ucha  tel. 

2)  N.  (pol.  Sowe)^  mésto  v  Záp.  Prusku, 
kraj  Swiecie,  vlád.  obv.  Kwydzirt;  5061  ob. 
(1890),  obvod,  soud,  dva  katol.  kostely  a  je- 
den evang.,  starý  zámek,  záložna  a  bankov. 
ústav,  továrna  na  stroje,  médikovectví,  pivo- 
var, plátennictví,  sadařství  a  rolnictví. 

Veuenbiirg^,  město  ve  virtemberském 
kraji  černoleském,  na  želez,  trati  Pforiheim- 


^36 


Neuenbur(g)ské  jezero  —  Neugeborcn. 


Wildbad,  má  2001  ob.  (1895),  sídlo  obvodo- 
vého soudu,  oberamtu  a  les.  úřadu,  evang. 
kostel,  zámek,  latin,  a  reál.  školu,  pilu,  hlá- 
šení dfeva,  výrobu  kos,  srpů,  žárových  lamp, 
kůže,  bijoutemího  zboží,  dřevité  látky,  voro- 
plavbu  a  obchod  s  dřívím. 

V6a6nbiir(g)iké  Jezero  v.  N  e  u  ch  át  c  1- 
ské  jezero. 

Veuendorf,  do  r.  1888  Nowáwes  zvané, 
osada   v    Braniborsku   v   kraji   teltowském 

ÍDlutowo),  nedaleko  Postupimě,  na  žel.  trati 
^ostupim-Berlín,  má  3283  ob.  (1890),  evang. 
kostel,  stát.  tkalcovskou  školu,  vychovávací 
^stav,  nemocnici,  chorobinec,  prádelny,  tkal- 
covny na  koberce,  džutu,  zboží  konopné, 
výrobu  stávkového  zboží,  parostr.  pivovar  a 
tkalcovství.  N.  byla  založena  r.  1751  od  Be- 
dřicha II.  jako  osada  českých  protestantův. 
V  kostele  káže  se  dosud  česky  a  v  osadě 
udržel  se  český  jazyk. 

Heuenstadt  v.  Neuveville. 

Heaern  v.  Nýrsko. 

Henfalkenbnrgr  viz  Falkenburk  2) 
<Nový). 

Henfang^,  Neufung,  ves  na  Moravě, 
hejtm.  a  okr.  Rymařov,  fara  a  pš.  Horní  Mě- 
sto;  65  d.,  357  ob.  n.  (1890),  kaple,  Itř.  šk. 

Henfoháte&U  [ndšatój,  hlav  město  arrond. 


a  kantonu  ve  fr.  dép.  Vosgcs,  při  stoku  Mósy 
8  Mouzonem  na  48^21'  18^'  s.  s.  a  5'  40'  v.  d. 
Gr.,  uzel  tratí  franc.  Východní  dráhy,  má 
4048  ob.  a  rozděluje  se  na  viUe-basse  a  ville- 
haute,  v  níž  jsou  2  starobylé  chrámy,  trosky 
zámku  vévod  lotrinských,  pomník  Johanny 
ďArc,  radnice  z  XVIII.  stol.,  dále  jsou  zde 
3  veř.  a  3  soukr.  Školy,  knihovna  s  10.000  sv., 
divadlo,  nemocnice,  sirotčinec,  departementní 
věznice,  hospodářská  komora,  prádelny  vlny, 
továrny  na  hřebíky,  obuv,  řetězy,  stříkačky, 
slévárna   mědi,    mlýny,    pivovary,    tiskárny, 

Íirchárny,  pily,  výroba  paštik,  látek  atd.  N. 
eží  na  místě  římské  stanice  NeomaguSy  v  IX. 
až  XI.  stol.  byl  samostatným  panstvím,  kt(  ré 
potom  připadlo  vévodům  lotrinským  a  od 
r.  1641  náleželo  k  Francii.  Tšr. 

Henfoh&tel  [nóšatél]:  1)  N.  {Neuenhurg) 
v.  Neuchátel. 

2)  N.  en  Br&y  [án  bréj,  hlavní  město 
kantonu  a  arrondissementu  ve  franc.  dep. 
Seine-Inférieure,  na  ř.  Béthuně  uprostřed 
krásných  pastvin  na  dráze  Západní,  má  4100 
obyv.,  chrám  Notre-Dame  ze  XIÍ.  stol.,  tro- 
sky chrámu  sv.  Petra  a  kaplí  sv.  Radegundy 
a  Tomáše,  2  Školy  veř.  a  3  soukr.,  museum, 
knihovnu,  divadlo,  obchodní  soud,  departe- 
mentní vězení,  nemocnici,  sirotčinec,  obchod 
s  dobytkem,  drůbeží,  máslem,  sýrem  a  vejci, 
výrobu  proslulého  sýra,  ovocného  vína  atd. 
N.  pochází  z  doby  Meroveovců,  byl  opevněn 
již  r.  1106,  avšak  hradeb  zbaven  za  Jindři- 
cha IV.  r.  1595. 

Heofoh&telské  Jezero  v.  N čucháte l- 
ské  jezero. 

Henf oh&telský  vévoda  v  B  c  r  t  h  i  e  r  2). 

Henforstwalde  v.  Forstwalde  Nová. 

Ven-Fiirstenhiitte  v.  Huť  14)  Knížecí 
Nová. 


Heui^Mrteii,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Čes.  L4pa,  fara  Holany,  pš.  Himsen;  117  d., 
1506  ob.  č.,  821  n.  (1890),  poutničky  kostel 
8 v.  Barbory  s  hrobkou  hrabat  Kouniců,  3tř. 
šk.,  uměl.  mlýn,  opodál  popi.  dvory  Neuhof, 
Ramschen  a  velikolepý  zámek  zv.  Zámek 
Nový  (v.  t). 

Hea^bUn,  ves  v  Cech.,  v.  Svět  Nový. 

Heu^boren:  1)  N.  Daniel  Georg, 
historik  sedmihradský  (♦  1759  v  Sibini  — 
t  1822  v  Birthelmu  v  Sedmihradech).  Vy- 
studoval  gymn.  v  Sibini,  theol.  a  filos.  v  Lip- 
sku, stal  se  r.  1784  učitelem,  později  rekto- 
rem  ev.  gymnasia  v  Sibini,  r.  1799  farářem 
v  Reussmarktu,  r.  1805  městským  farářem 
v  Múhlbachu,  r.  1806  farářem  v  Birthelmu 
a  zároveň  ev.  superintendentem  sedmihrad- 
ským, v  kterémžto  postavení  provedl  samo- 
správu evang.  církve  augšpurského  vyznání 
v  Sedmihradech  a  vybudování  jejího  obec- 
ného i  středního  šxolství,  Čímž  si  získal 
veliké  zásluhy  o  národ  sedmihradských  Sa- 
síkův. Samostatně  vydal  díla:  Joannis  Com, 
de  Betlen  Commentarit  de  rébus  Transilvanicis 
(2  díly,  Vídeň,  1778  a  1780);  De  gente  Batho- 
rea  Commentarius  (Lipsko,  1783);  Donatus 
latinogermanicus  (Sibiň,  1795);  mimo  to  mno- 
ho kázání,  modliteb,  učebnic  a  spisů  příleži- 
tostních. Dkl, 

2)  N.  Johann  Ludwig,  přírodopiscc 
sedmihradský  (♦  1806  v  Múhlbachu  —  f  1887 
v  Sibini).  Studoval  gymnasium  v  Sibini,  filo- 
sofii a  prot.  bohosloví  ve  Vídni.  R.  1834 
jmenován  lektorem  ev.  gymnasia  v  Sibini, 
r.  1840  kazatelem  tamtéž,  povolán  na  místo 
bibliotekáře  musea  Bruckenthalova,  načež 
r.  1862  zvolen  prot.  farářem  ve  Frecku. 
Vydal  samostatně  tyto  spisy:  Lehrbuch  der 
Naturgeschichte  mit  besonderer  Berúcksichti- 
gung  Siebenbúrgens  (Sibiň,  1839);  Die  Ge- 
máldegallerie  des  freiherrlich  v.  Bruckenthali" 
schen  Museums  in  Hermannstadt  (t.,  1844). 
Zabývaje  se  po  více  než  40  roků  badáním 
v  oboru  sedmihradské  palaeontologie,  vydal 
nesčetnou  řadu  monografií,  která  nemálo 
přispěla  k  poznání  petrefakt  z  mladších  geo- 
log, vrstev  Sedmihradska;  zejména  vztahují 
se  cenné  práce  tyto  k  fossilním  ssavcům 
z  diluvia  kokelského,  rybám  od  Szakadatu 
a  Thalheimu,  terciérním  konchylifm,  fora- 
miniferám  jílu  Felsó-Lapugyského,  polypa- 
riím  a  korálům  miocénním.  Uveřejněny  byly 
v  těchto  Časopisech:  »Transilvania<,  »Vcr- 
handl.  und  Mitth.  des  siebenbůrg.  Vereines 
fůr  Naturwissenschaften*,  > Archiv  des  Ver- 
eines  fůr  siebenbůrg.  Landcskund.«,  »Sieben- 
búrger  Bote«,  »Jahrbuch  der  k.  k.  Geolog. 
Reiclisanstalt*,  ^Haidingers  Berichte  uber  die 
Mittbeil.  von  Freunden  der  Naturwissen- 
schaftcn«,  »Denkschriften  der  math.-natur- 
wiss  Classe  der  k.  k.  Akad.  der  Wissensch. 
in  Wien«  a  j.  DkL 

3)  N.  Heinrich,  spisovatel  sedmihradský 
(*  1832  v  Brašově  —  t  1901  t.),  studoval 
na  Honterovč  gymnasii  v  Brašově,  filos.  a 
bohosl.  v  Berlíne  a  ve  Vídni,  stal  se  r.  1856 
gymn.  učitelem  v  Brašově,  r.  1877  městským 


Neugedein  —  von  Ncuhof. 


237 


kaxatelem  tamtéi,  r.  1889  kazatelem  při  ne- 
mocničnim  cvaog.  chráme  v  Blumenovském 
předměstí'  v  Brasovč.  Počal  překládati  latin- 
éké  listiny  z  archivu  braáovské  národní  církve 
fecké,  aoy  je  vydal  jazykem  novořeckým 
(L  dil  vyiel  r.  1858  pod  názvem  KQrjnlg 
^tůniúfiáxmv).  Společně  s  Ludv.  Korodim 
▼vdával  Časopis  Vierteljahresschri/t  fůr  die 
Setíenlthrů,  jehoi  I.  a  II.  roč.  vyšel  v  Brašově 
▼  letech  1859  a  1860;  další  samostatná  díla 
jeho  jsou:  Johann  Honterus,  der  Reformátor 
der  Sachsen  (2.  vyd.,  Barmen,  1877);  Honttrus- 
Kalender  ^Brašov,  1877);  Fúhrer  durch  Kroiť 
tíadt  und  Umgebung  (t,  1874);  Aus  dem  Leben 
€in€s  táchsischen  Ffarrers  (SibiA,  1892).  Mimo 
to  přispíval  četnými  monograáemi  z  oboru 
paedas^ogiky,  prot.  theologie  a  pastorálky 
do  politických  a  odborných  listů  sedmihrad- 
ských, rakouských  a  německých.         Dkl, 

Utni^dein  v.  Kdyně  l)  (Nová). 

Vea-OriLtzen  v.  Hrady  2)  (Nové). 

Vevgrlin:  1)  N.  Dolní  (UnterU,),  ves 
v  Čechách,  heitm.  a  okr.  Falknov,  fara  a  pš. 
Lomnice  o  Falknova;  71  d.,  417  ob.  n.  (1890), 
2tř.  šk.,  loiisko  hned.  uhlí,  mlýn.  —  2)  N. 
Horní  (Ober-H),  ves  t  nedaleko  předešlé; 
43  d.,  232  ob.  n.  (1890),  pletení  krajek. 

Veocrand,  ves  v  Čech.,  v.  Sady  Nové. 

VttUAbendorf  viz  Habendorf  2) 
(Nový). 

MlíhalmhAU— n,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Planá,  fara  Chodova  Planá,  pŠ.  Zadní 
Chodov;  75  d..  513  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk. 
R.  1774  založil  zde  Sigmund  hr.  z  Haim- 
hausen  ielez.  huti. 

Miihaldunrteben,  krajské  město  v  prus. 
provincii  saské,  ve  vlád.  obv.  magdeburském 
na  ielez.  trati  Magdeburk-Oebisfelde  a  N.- 
Eislcben,  má  9615  ob.  (1890),  evang.  kostel, 
gymnasium,  vyš.  div.  Školu,  pokrač.  řemesl. 
školu,  měst.  nemocnici,  továrny  na  stroje, 
voiy,  kamenné  a  hliněné  zboží,  cukr,  mýdlo, 
kvasnice,  škrob,  rukavice,  varhany,  prádelnu, 
par.  mlýny,  pily,  pivovar,  pálenku  a  elektri- 
f±é  osvětlení.  Srv.  Behrends,  Chronik  der 
Sudt  N.  (1882). 

Meqhammer  v.  Hamry  17)  (Nové) 

VenliMrt  v.  Hobzí  1 

Veuhaiui 
a   Tcpl 

v  Čechich,  hejtm.  Chomutov,  okr.  a  pš 
Jirkov,  fara  Boleboří  (část  Hán  Malý);  32  d., 
142  ob.  n.  (1890).  Do  r.  1819  stávaly  zde 
skelné  huti.  —  3)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Kraslice, 
okr.  Neydck,  fara  Hirschenstandt,  pš.  Pří- 
bazy;  80  d.,  545  ob.  ň.  (1890),  2tř.  šk ,  kraj- 
kářství. 

4)  N.,  lázeňské  místo  ve  Štýrsku,  v.  Novi- 
grád. 

6)  N.,  městečko  v  prus.  provincii  vest- 
fálské, vlád.  obv.  Minden,  kraj  Paderborn; 
2556  ob.  (1895),  katol.  kostel,  zámek  (do 
r.  1802  residence  biskupa  paderbornskčho, 
nyní  kasárna),  továrna  na  uměl.  vlnu,  ně- 
kolik mlýnAv  a  v^roč.  trhů  v.  —  6)  N.,  ves 
a  lázně  s  hořkými  prameny,  v  bavor.  vlád. 
obv.    dolnofranckém,    nedaleko    Neustadtu 


•ouDor  v.  namry  i/;  ^iNove;. 

mrt  v.  Hobzí  1). 

aus:  1)  N.  v.  Hradec  10)  (lindř.) 

ice   Dobernské.   —    2)   N..   ves 


n.  Sal,  119  ob.  (1890),  katol.  kostel,  zámek 
a  mlýn.  —  7)  N.  (N.  an  der  Osté),  krajské^ 
město  v  prus.  vlád.  obv.  stadském,  na  ř.  Óste 
a  Želez,  trati  Harburg-Kuxhaven,  má  1655* 
ob.  (1890),  obvodový  soud,  evang.  kostelr 
továrny  na  tabák,  doutníky,  papír,  kůže,, 
minerál,  lázně,  plavectví,  obchod  s  vínemr 
obilím  a  dobytkem.  —  8)  N.  (N.  am  Reniť^ 
steig),  ves  a  výletní  místo  v  kníŽ.  schwarz* 
burk  -  rudolstadtském,  nedaleko  Kdnigsee; 
1956  ob.  (1895),  evang.  kostel,  výroba  skle- 
něného, porculánového  a  perleťového  zboŽi 
a  teploměrův. 

Heuh&iuiel :  1)  N.  v.  Chalupy  3).  — 
a)  N.  v.  Hrádek  57).  —  8)  N.,  ves  v  Če- 
chách, v.  Domky  Nové  1).  —  4)  N.,  ve* 
t.  při  Vltavě,  hejtm.  Kaplice  (město),  okr. 
a  pš.  Vyš.  Brod,  fara  Kaplice  (ves);  23  d.^ 
192  ob.  n.  (1890).  —  5)  N.,  ves  t,  hejtm. 
Č.  Lípa,  okr.  Hajda,  fara  a  pš.  Sloup;  26  d.^ 
97  ob.  n.  (1890).  —  6)  N.,  také  Bohmisch- 
N.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Tachov,  tara  Nový 
Losimthal,  pš.  Waldheim;  26  d.,  335  ob.  n.^ 
(1890),  výroba  hraček. 

Henhauser:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm«. 
a  okr.  Falknov,  fara  Lomnice,  pš.  Harten* 
berk;  20  d..  91  ob.  n.  (1890).  —  2)  N.,  ves- 
t,  hejtm.  Falknov,  okr.  Loket,  fara  Dolní 
Chodov,  pš.  Chodov  u  Lokte;  16  d.,  79  ob. 
n.  (1890).  —  8)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Prachatice,, 
okr.  Volary,  fara  šénava,  pš.  Zelnava;  11  d., 
70  ob.  n.  (1890).  —  4)  N.,  čásť  Malé  Úpy  t.,. 
hejtm.  Trutnov,  okr.  Maršov,  fara  a  pš.  Malá^ 
Úpa;  18  d.,  100  ob.  n.  (1890). 

Henhof,  vsi  v  Čechách:  1)  N.,  v.  Dvfir 
23),  27),  28),  31).  —  2)  N  ,  t.,  v.  Dvory  23>' 

?)ové).  —  8)  N.,  osada  t..  hejtm.,  okr.  a  pi. 
eplice,  fara  Bořislav;  21  d.,  12  ob.  č.,  185  n. 
(1890),  popi.  dvůr.  —  4)  N.  (Dvůr  Nový)^ 
ves  t.,  heitm.  Horš.  Týn,  okr.  Hostouň,  fara 
a  pš.  Běla  u  Horš.  Týna;  17  d.,  152  ob.  n. 
(1890),  popi.  dvůr,  pila  a  brusírna  skla.  — 
5)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Ústí  n.  Lab.,  okr.  Cba- 
bařovice,  fara  a  pš.  Petrovice  u  Chabařovic;. 
31  d.,  178  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk. 

von  Henhof  Theoaor,  baron,  král  kor- 
sick^  (*  kol  1686  —  f  11.  pros.  1756).   syn 
šlecntice  vestfálského  ve  službách  francouz* 
ských,   byl  pážetem   vévodkyně  Orléanské,. 
vstoupil  do  armády  franc.  a  potom  švédské 
a  konal  diplomatické  služby  baronu  Gdrtzovi,^ 
po  jehož  pádu  (r.  1718)  uprchl  do  Španěl,. 
kde  se  oženil  s  Lady  Sarsfícldovou,  pozbyl 
všeho  jmění  spekulacemi  Lawovými  a  blou- 
dil několik  let  jako  dobrodruh  Evropou,  až 
se  stal  r.  1732  residentem  císaře  Karla  VI. 
ve  Florencii.   Zde  seznámil  se  s  Korsičany, 
kteří  mu  nabídli,  aby  se  jim  postavil  v  čelo- 
jako  král  a  osvobodil  ostrov  od  jha  Janov- 
ského. N.  obrátil  se  o  pomoc  do  Cařihrada^ 
a  na  tamní  rozkaz  dostalo  se  mu  podpory 
od   beje   tuniského.    Na    jeho    lodi   přistál 
13.  břtz.  1736   na  Korsice  a  byl  provolán- 
králem  jako  Theodor  I.,  ale  již   v  prosinci 
t.  r.  musil  opustiti  ostrov,   kde  stála  proti 
němu  četná  strana.    Obrátil  se  do  Amster^ 
darou    a   opatřiv   se    potřebami    válečnými. 


238 


Neuhúbel  —  Neuchátel. 


jC  rflznýcb  obchodníků,  vrátil  se  v  září  1738 
na  Korsiku,  ale  musil  ni  v  listop.  t  r.  ustou- 
piti Francouzům,  kteří  zatím  na  Korsice  při- 
atali.  Odešel  pak  do  Neapole,  později  do 
Anglie,  odkud  zase  r.  1743  obrátil  se  na 
Korsiku,  ale  zase  s  nezdarem.  Ačkoliv  stou- 
penci jeho  uznali  ho  znova  králem  r.  1744, 
nemohl  se  přece  ubrániti  svým  odpůrcům 
fL  Janovanům;  potuloval  se  po  různých  mí- 
stech, až  r.  1749  odebral  se  do  Anglie,  kdež 
byl  věznčn  pro  dluhy  u  svých  dodavatelů 
válečných,  až  r.  1756  byli  zaplaceni  sub- 
skripci, kterou  podnikl  ministr  Walpole.  — 
Jediný  syn  ieho  Frederick  (♦  1725),  který 
nabyl  titulu  plukovníka,  skončil  r.  1797 
v  Londýne  sebevraždou;  vydal  Mémoires 
pour  servir  á  Vhistoire  de  Corse  (1768,  nové 
angl.  vydání  1795  v  Londýně),  kdež  vypisuje 
^nahy  svého  otce. 

Jíeiihilbel  v.  Hůrka  26)  (Nová). 

Henhnijs  Albert,  genreový  malíř  bel- 
^cký  (♦  10.  čna  1844  v  Utrechtě),  žák  aka- 
demie antverpské.  Působí  v  Laren  u  Amster- 
damu. Od  něho  jsou  obrazv  :  V  sednici ;  Po- 
$louchej,  maminko!;  Milenci  (1880,  v  obrazárně 
amsterdamské) ;  Vesnicky-  švec ;  Oblékáni  déčka ; 
PtaeUndent;  Šaty  loutfy;  Trudné  chvíle;  Sel- 
fiký  intérieur  a  mn.  j.  FM, 

Henhiitte,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Tachov,  fara  Nový  Losimthal,  pš.  Waldheim; 
21  d.,  161  ob.  n.  (1890),  brouSení  skla  a  vý- 
roba dřevěného  zboŽi. 

HenhiiUen:  1)  N.  v.  Hutě  (Nové)  8).  9). 

2)  N.  v.  Huť  (Nová)  19),  22). 

Venoh&tel  [nóšatčl],  také  Neufchátel, 
němečky  Neuenburg^  hlavní  město  švýcar- 
ského kantonu,  leží  na  severozápad,  břehu 
jezera  t.  jm.  v  uzlu  železničních  tratí  Lau- 
/sanne-Biel- Basilej  a  N.-Pontarlier,  jsouc 
amíitheatrálně  rozloženo  na  úpatí  Chaumon- 
tu,  a  má  20.917  ob.  (1900),  z  nichž  Vs  Fran- 
couzův a  téměř  907©  evangelíků.  Většina 
městských  budov  vystavěna  jest  ze  žlutého 
stavebního  kamene,  zv.  neokom  a  pocházejí- 
cího z  blízkých  lomů.  Nad  městem  vypíná  se 
návrší  se  zámkem,  v  němž  sídlí  dnes  kanto- 
nální  vláda,  po  jeho  straně  kollegiátní  chrám 
^e  XII.  stol.  s  podivuhodnými  sochami  a 
s  pomníkem  reformátora  Farela  na  terrasse 
clu'ámu,  v  dolní  části  města  jest  radnice 
s  dorským  sloupovím,  veliký,  ale  nevkusný 
nový  chrám,  knihovna  asi  se  100.000  svazky 
a  mnohými  rukopisy  J.  J.  Rousseaua,  museum 
přírodovědecké  obohacené  slavným  přírodo- 
piscem  Agassizem,  2  velké  colléges,  budova 
akademie,  nově  úplně  přestavěná,  na  břehu 
jezera  museum  malířské,  národopisné  a  histo- 
rické, nedaleko  města  observatoř,  pomník 
lidumila  Davida  de  Purry,  hotel  Dupeyrou 
atd.  Četné  jsou  vzdělávací  ústavy,  z  nichž 
přední  jest  akademie  z  r.  1867  se  4  fakul- 
tami (theologickou,  právnickou,  historickou 
a  filosoficko-přírodovědeckou),  40  docenty 
a  134  posluchači,  dále  samostatná  fakulta 
theologická,  gymnasium,  paedagogium,  vyšší 
a  vzorná  dívčí  škola,  mnohé  školy  odborné 
j(obchodní,    hodinářská    a   kreslířská)    atd. 


Ve  městě  jest  společnost  přírodovědecká, 
historická  a  zeměpisná,  3  krásné  nemocnice, 
blázinec  a  m.  j.  V  ohledu  průmyslovém  vy- 
niká N.  svým  hodinářstvím,  dílnami  elektro- 
technickými, továrnami  na  slaměné  klobouky, 
absinth,  papír  a  jmenovité  čokoládu  ťSu- 
chard).  Předmětem  obchodu  jsou  vina  bílá 
a  červená  a  šumivá.  V  okolí  jsou  četné  leto- 
hrady a  vychovávací  ústavy,  položené  jme- 
novitě na  romantických  návrších  nad  ř.  Seyo- 
nem,  která  dříve  protékala  městem,  avšak 
r.  1842  odvedena  přímo  do  jezery  tunnelem 
(Trouée  du  Seyon).  Oblíbeným  výletním  mí- 
stem jest  kotlina  Areusy  a  vrchol  Chau- 
montu  (1172  m).  —  N.  vznikl  na  místě  galsko- 
římské  osady  Noidenolex,  opevněn  a  na  město 
povýšen  r.  1035  císařem  Konrádem  II.,  na- 
čež stal  se  hlavním  městem  hrabstvi  a  po- 
zději knížectví  Neuchátelského,  jehož  dějiny 
shodují  se  s  dějinami  kantonu.  Zde  narodil 
se  theolog  Osterwald,  hodinář  firégúet  a 
generál  Perrégaux. 

Neuchátelský  kanton  leží  v  záp.  části 
Švýcarska,  jest  ohraničen  na  z.  Francií  (dé- 
part.  Doubs),  na  s.  kantonem  bernským,  na 
v.  Thiělou  a  východ,  břehem  jez.  Neuchátel- 
ského,  které  je  odděluje  od  kantonu  bern- 
ského,  frciburského  a  vaudského,  a  na  j. 
kantonem  vaudským,  největší  jeho  délka  od 
sv.  k  jz.  jest  asi  55  frm,  průměrná  šířka  20  Arm, 
plocha  807-8  km*  se  125.804  ob.  (1900).  Kan- 
ton náleží  celý  k  horopisné  soustavě  Jury 
a  má  povrch  prostoupený  střídavě  horami 
a  údoly.  Tuto  partii  Jury  možno  rozděliti 
na  3  části:  1.  část  táhnoucí  se  od  Chasse- 
ralu  (1609  m)  v  kantonu  bernském  podél 
břehů  jezera  bienneského  a  neuchátelského 
přes  Chaumont  (1172  m),  Boudry  (1388  m) 
a  Creux  du  Van  (1465  m)  aŽ  k  Čbasseronu 
(1611  m)  na  území  vaudském,  která  rozryta 
jest  na  j.  úvalem  Seyonu  a  Reusy;  2.  čásf 
střední,  která  rovněž  vybíhá  od  Chasserahi, 
odděluje  široké  Val  de  Ruz,  táhne  se  podél 
Val  de  Travers  a  zdvihá  se  v  Téte  de  Ran 
do  1423  m;  3.  čásť  západní  tvoří  francouz- 
skou hranici  pode  jménem  Larmont  a  má 
vrcholy  Grand  Taureau  (1326  m),  Chatelen 
a  Pouilleret.  Vody  kantonu,  kromě  ř.  Doubsu, 
která  zde  nemá  ostatně  přítokův  a  odtéká 
do  Rhóny,  náležejí  k  úvodí  Rýna  i  jest  je- 
jich hlavním  sběratelem  jezero  Neucháte l- 
ské  (v.  t.).  Podnebí  kantonu  jest  na  březích 
jezera  mírné  a  příjemné,  avšak  v  horských 
údolích  klesává  teplota  až  na  —  38^  C.  Možno 
pak  kanton  klimaticky,  rozděliti  na  3  pásma: 
1.  oblast  dolní  čili  vinorodnou  (vignoble), 
kde  pěstuje  se  něco  obilí,  ovoce,  textilních 
rostlin,  avšak  hlavně  vino  (Cortaillod,  Bou- 
dry, N.,  Corcelles,  Auvernier,  Saint-Blaise 
a  j.)  na  1233*48  ha  s  výtěžkem  12.660  hl  vína 
červeného  a  105.355  /i/ vína  bílého;  2.  oblast 
střední,  která  zaujímá  Val  de  Ruz  a  Val 
de  Travers  a  kde  pěstuje  se  také  obilí,  která 
však  jest  zvláště  bohatá  pastvinami;  3.  čásť 
horní  {montagnes),  která  má  sice  jen  rašeli- 
niště, pastviny  a  lesy,  ale  vyniká  čilým  prů- 
myslem.  Obyvatelstvo  kantonu  jest  původu 


Neuchátelské  jezero. 


239 


firancoozského,  aviak  tak  jako  do  všech  fran- 
cotn^cých  kantonů  stehuji  se  i  sem  velmi 
fltloé  némečtí  Švýcaři,  jakož  i  dělnici  a  ho- 
dináři s  Némedia.  Tim  nabylo  obvvatelstvo 
mnohÝch  obd  rázu  smíSeného,  ačkoliv  tito 
p4Pistéhovalcl  ji<  v  druhé  generaci  se  od- 
oárod&uji.  Nicméné  dosud  %  obyvatelstva 
Jest  národnosti  francouzské.  Podobně  i  na 
poli  náboženském  nastává  smíšeni,  neboť 
původně  zcela  evangelický  kanton  vykazuje 
dnes  llVsVo  katolíkův.  Z  celé  plochy  kan- 
tóno  jest  572-3  Arm*  půdy  úrodné  (70*857o), 
%  čehož  připadá  397  2  km*  (4917Vo)  na  role, 
louky  a  pastviny,  12*5  km*  (1*54%)  na  vinice, 
162*6  km*  (20-13Vo)  na  lesy.  Obili  jest  ne- 
dostatek, tak  ie  se  ho  dováži  dvakrát  tolik, 
co  obnáší  domácí  vfroba,  rovněž  dováži  se 
ovoce,  dosti  plodí  kanton  bramborův  a  ze- 
leniny, značně  pak  se  vyváží  víno  a  absinth. 
Chov  dobytka  jest  kvetoucí  i  počítá  se  (1896) 
3292  koni,  23.975  skotu,  8650  vepřů,  3144 
kozy,  1572  ovcí  a  4976  ůlů.  Divoká  zvěř 
téměř  zmizela,  z  výtěžku  chovu  dobytka  vy- 
váží se  výborný  sýr.  Velice  čilý  jest  prů- 
mysl kantonu,  který  živí  377o  obyvatelů, 
továren  jest  69,  a  to  14  hodinářských,  2  na 
čokoládu,  tov.  na  doutníky,  závody  elektro- 
technické, dílny  mechanické,  strojírny,  pa- 
ptmyi  ocelárna,  2  továrny  na  slaměné  klo- 
bouky. 2  na  cement,  asíaltovna,  3  cihelny, 
7  pivovarů,  tov.  na  nábytek,  dílny  telegrafické 
atd.  Hodinářstvím  zabývá  se  v  horách  a 
v  N-n  asi  15.000  osob,  ve  Val  de  Travers 
vyiábí  so  absinth,  jehož  vyváží  se  ročně  do 
150.000  láhví.  Rozsáhlý  jest  obchod  kantonu 
(víno,  sýr,  klobouky,  elektrotechnické  před- 
měty, hodiny,  absinth,  látky  atd.),  podporo- 
vaný hustou  síti  železniční  (celkem  165  km), 
pak  bankou  kantonální,  obchodní,  hypoteční 
a  j.  v.  Školství  kantonu  jest  velice  pečlivě 
uspořádáno  a  vykazuje  školy  obecné,  střední 
í  vysokou  školu  (akademie  v  N-u),  dále  četné 
Ikoty  odt>orné  (5  hodinářských,  2  obchodní, 
oměíecko-průmyslovou,  vinařskou,  hospodář- 
skou a  4  průmyslové)  a  soukromé  ústavy  vy- 
chovávací.  Katolíci  kantonu  příslušejí  k  lau- 
sannsko- ženevské  diécési,  evangelíci  pak 
dělí  se  na  církev  národní  a  neodvislou.  Po- 
litickv  děli  se  kanton  na  6  okresů,  do  ná- 
rodní rady  volí  5  poslancův.  Ústava  kantonu 
jest  repraesentativně-demokratická,  zákono- 
dárná moc  náleží  veliké  radě  složené  z  po- 
slanců volených  na  3  roky  ode  všech  občanů 
kantonu  nejméně  20letých  a  od  ostatních 
Švýcarů  po  3měsíčním  pobytu  tak,  že  na 
1000  ob.  připadá  1  poslanec,  moc  výkonnou 
má  státní  rada  složená  z  5  Členů  jmenova- 
ných na  3  roky  velikou  radou,  moc  soudní 
pak  soud  kantonální  o  3  členech,  6  soudův 
okresních  a  smírčí  soudcové.  Každé  rozhod- 
nuti veliké  rady  musí  býti  předloženo  lidu, 
iádá-lí  za  to  nejméně  3000  občanů  (re/eren- 
dumy  Finance  kantonu  jsou  ve  velmi  dobrém 
pořádku,  hlav.  město  jest  N. 

Jméno  N,  wskytuje  se  poprvé  r.  1011 
v  listině  Rudoífa  lil.  Burgundského,  r.  1150 
stal  se  N.  sídlem  šlechtické  rodiny  burgund- 


ské usazené  původně  ve  Fenisu  na  jezeře 
Bielském,  která  rozdělila  se  na  větev  valen- 
ginskou,  nidavskou,  strassberskou  a  aarber- 
skou  a  r.  1218  nabyla  bezprostřední  pod- 
řízenosti říšské,  avšak  r.  1288  musila  uznati 
svrchovanost  hrabat  Chálonských.  Po  vy- 
mřeni rodu  r.  1395  připadl  N.  Konrádu  Frei- 
burskému,  r.  1457  hrabatům  Hochberským 
a  r.  1504  Ludvíku  Orléanskému.  R.  1406 
spojilo  se  hrabství  věčným  svazkem  s  kan- 
tonem  bernským,  v  1. 1512—29  bylo  obsazeno 
Švýcary,  r.  1630  zavedena  zde  Farelem  re- 
formace, v  míru  Vestfálském  pak  uznán  N. 
úplně  suverénním.  R.  1707  po  vymření  neu- 
chátelské větve  rodiny  Orléanské  stal  se 
vladařem  Bedřich  I.  Pruský,  r.  1806  zabral 
území  to  Napoleon,  učiniv  knížetem  Berthiera, 
jenž  však  r.  1814  vrátil  je  Prusku  za  doži- 
votní důchod  34.000  tolarův.  R.  1815  vstou- 
pil N.  znova  do  konfederace  švýcarské, 
r.  1848  prohlásil  se  za  republiku,  na  niž 
pruský  král  vzdal  se  nároků,  což  znovu  stvr- 
zeno r.  1856.  Od  té  doby  těŠí  se  kanton 
spořádanému  a  klidnému  rozvoji  a  životu 
politickému,  nepřerušenému  ani  r.  1873  utvo- 
řením svobodné  církve  evangelické. 

Ze  slavných  rodáků  kantonu  jmenujeme: 
mechanika  Droza  (f  1790),  Marata  (f  1793), 
hodináře  Berthouda  (f  1807)  a  Brégueta 
(t  1823),  malíře  Leop.  Roberta  (t  1835)  a 
Karla  Girardeta  (f  1871),  ryjce  Pavla  Girardeta, 
generála  Perrégauxa  (t  1837),  theologa  Oster- 
walda  (t  1747),  zeměpisce  Arnolda  Guyota 
(t  1884);  v  N-u  působil  přírodopisec  Agassiz 
(t  1873).  —  Srov.:  E.  Quartier,  Géographie 
du  canton  de  N.  (N.  1883).  Tšr, 

Heaohátelské  Jesero  [n5ša-],  fr.  Lac  de 
Neuchatelf  něm.  Seuenburger  See,  v  středov. 
Lacus  Ehurodunesis,  největší  z  jezer,  ležících 
úplně  na  půdě  švýcarské,  náleží  z  největší 
části  kantonu  neuchátelskému  a  vaudskému, 
z  menší  pak  freiburskému  a  bemskému,  má 
plochy  239-6  km*,  délky  40  /trn,  střed,  šířky 
6—8  km,  největší  hloubky  pak  154  m.  Hloubka 
ta  jest  v  jednotlivých  jeho  částech  nestejná, 
nejmenší  (do  10  m)  uprostřed,  kde  táhne  se 
celé  pásmo  podvodních  pahorků,  z  nichž  nej- 
vyšší nazývají  rybáři  Montagne.  Hlavní  pří- 
toky jezera  jsou:  Thiěle,  stékající  s  vaud- 
skéno  Jury,  na  pr.  bř.  Mentuc  a  Broye,  při- 
cházející z  jezera  Moratského,  a  na  1.  bř. 
Arense  a  Seyon.  Z  jezera  odvádí  vody  řeka 
Thiěle  dojez!  Bienneského  a  odtud  Aarou 
do  Rýna.  N.  J.  bylo  dříve  spojeno  s  Bien- 
n  es  kým,  dnes  jsou  od  sebe  vzdálena  5  km. 
Hladina  jezer,  neustále  klesá,  a  to  od  úpravy 
Aary  o  2  m,  břehy  jeho  jsou  většinou  velmi 
úrodné,  zvláště  na  z.,  jen  místy  jsou  močá- 
lovité. Od  pradávna  bylo  jezero  částí  vele- 
důležité obchodní  dráhy,  spojující  obě  přední 
švýcarská  města  obchodní,  Genevu  a  Basi- 
lej, avšak  od  vystavění  pobřežní  železnice 
plavba  na  něm  poklesla.  Od  r.  1827  udržuje 
zde  zvláštní  společnost  4  parníky  pravidel- 
nou plavbu,  jdoucí  po  ř.  Broye  na  jez.  Mo- 
rat,  plavbě  drobné  škodí  prudké  severní 
větry.  Jezero  zřídka   zamrzá  a  jest  bohato 


240 


Neuilly  —  Neumann. 


n^bami,  okolí  jeho  jest  půvabné  a  malebné. 
Na  něm  objeveny  zvlááté  v  Auvcrnieru  četné 
zbytky  jezerních  staveb  kolových. 

VenUly  [nSjiJ:  1)  N.  sur  Marné,  t.  j.  N. 
nad  Marnou,  obec  ve  franc.  dép.  Seině- 
et-Oise  na  pr.  bř.  ř.  Mamy,  má  2836  ob., 
kostel  z  XII.  a  XIII.  stol.,  3  školy  veř.,  ti- 
skárnu, veliký  blázinec  s  1100  chovanci,  pří- 
stav, jehož  ruch  páčí  se  na  1300  t  (hlavně 
dříví  a  uhlí)  ročně. 

2)  N.  sur  Selne  [súr  sén],  t.  j.  N.  nad 
Seinou,  kantonálni  město  ve  franc.  dép. 
Seině  na  pr.  bř.  ř.  Seiny  mezi  touto  řekou 
na  z.,  lesíkem  Boulognským  na  j.  a  opevně- 
ním pařížským  na  v.,  má  32.730  ob.,  nový 
gotický  chrám  sv.  Petra  z  r.  1887,  kapli 
sv.  Ferdinanda  s  nádhernými  malbami,  so- 
chami a  hrobkou  vévody  Orléanského,  krásný 
most  přes  Seinu  vystavěný  Perronetem  v  le- 
tech 1768—1772,  dlouhý  250  m.  královský 
zámek  z  r.  1740  byl  r.  1848  úplně  rozbořen, 
za  to  pro  krásné  okolí  města  postavena  zde 
řada  letohrádkův  a  ústavů  vyučovacích  a 
léčebných.  Jsou  zde  4  školy  veř.  a  40  soukr., 
zahradnická  společnost,  soukromý  blázinec, 
měst.  starobinec,  útulna  pro  učence,  umělce 
a  spisovatele,  přistav  s  roč.  ruchem  10.300  t 
(cihly,  kámen,  dřiví,  železo  atd.),  tiskárny, 
továrny  na  čokoládu,  mýdlo,  čalounv,  vozy, 
stroje,  chemikálie,  parní  pily  atd.  V  N.  ze- 
mřel básník  Millevoye  a  Théophile  Gauthier. 
Město  bylo  původně  jen  nepatrným  přísta- 
vem, jehož  obvod  patřil  k  opatstvi  St.  Denis 
a  který  teprve  r.  1792  povýšen  na  samo- 
statnou obec,  jež  r.  1893  učiněna  městem 
kantonálním.  Tšr. 

Henjahrsdorf :  1)  N ,  ves  v  Čechách 
(hejtm.  Dvůr  Král.  n.  Lab.),  v.  Nouzov.  — 

2)  N.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Poděbrady, 
fara  Kovanicc;  29  d.,  163  ob.  č.  (1890). 

Venklrohen:  1)  N.  (Novokostelí,  Ko- 
steli  Nové,  Boží  Krev),  far.  ves  v  Čech., 
hejtm.  Cheb,  okr.  Vildštein;  86  d.,  4  ob.  č., 
698  n.  (1890),  kostel  Pozdvižení  sv.  Kříže, 
4tř.  šk.,  četn.  stanice;  výroba  hudeb,  ná- 
strojův  a  strun  provozuie  se  jako  průmysl 
domácí.  Ves  i  far.  kostel  založ.  r.  1613. 

2)  N.  (N.  bei  Chemnit\),  ves  v  saském  kraj. 
hejtmanství  zvikavském,  nedaleko  Saské  Ka- 
menice, má  4475  ob.  (1895),  cvang.  kostel, 
ryt.  statek,  cihelny,  průmysl  stávkářský.  — 

3)  N.,  město  v  prus.  kraji  solingcnskéra, 
ve  vlád.  obv.  dússeldorfském ;  má  2203  ob. 
(1895),  evang.  kostel,  vinopalnu,  továrnu  na 
střenkv  a  tkáni  plyšových  látek  po  domácku ; 
ovocnářství.  —  4)  N.  (N.  beim  heiligen  Blut), 
městečko  v  Bavorsku,  vlád.  obv.  dolnobavor- 
sk^,  okr.  úřad  Kotzling;  1496  ob.  (1895). 
obvod,  soud,  3  katol.  kostely,  klášter  fran- 
tiškánský, výroba  dřevěného  zboží  a  barev, 
Inářství  a  obchod  s  dobytkem. 

von  Heukomm  Siegmund,  rytíř,  hud. 
skladatel  ném.  (♦  1778  v  Salcpurce  —  f  1858 
v  Paříži).  Prvním  jeho  učitelem  hudby  byl 
varhaník  Weissauer,  později  Michael  Haydn, 
který  učil  jej  skladbě.  V  15  letech  N.  stal 
se  universitním  varhaníkem,  tři  léta  potom 


sl>ormÍ8trem  dvorní  opery.  Vedle  toho  za- 
býval se  hrou  skoro  na  všecky  nástroic  hu* 
dební  a  na  flétnu  koncertoval.  Přes  obsáhlé 
toto  zaměstnání  hudební  dokončil  přece  ňlo* 
sofická  studia,  načeŽ  odebral  se  r.  1798  da 
Vídně,  kde  zdokonalil  se  v  hudbě  pod  ve- 
dením Josefa  Haydna.  R.  1804  povolán  za 
kapelníka  a  ředitele  opery  do  Petrohradu, 
r.  1809  do  Paříže,  kde  spřátelil  se  s  Grétryro, 
Cherubinim  a  mnohými  učenci  a  znenáhla 
docela  v  Paříži  zdomácněl.  R.  1814  provázel 
svého  příznivce  Talleyranda  na  kon^ess 
Vídeňský,  r.  1816  povýšen  od  Ludvika  XVIII. 
do  stavu  šlechtického,  načež  provázel  vy- 
slance vév.  z  Lucemburka  do  Ria  de  Janeiro^ 
kde  žil  po  pět  let,  také  jako  učitel  korun, 
prince  Doma  Pedra.  Po  revoluci  r.  1821 
vrátil  se  do  Paříže,  cestoval  po  Itálii,  Bel^ii^ 
HoUandsku,  Anglii,  kde  všude  byl  ve  styku 
s  vynikající  společností.  R.  1830  znova  pro- 
vázel Talleyranda  do  Londýna,  Icam  vždy 
znova  z  Paříže  se  vracel.  Jakožto  skladatel 
byl  nad  míru  plodný,  napsalC  přes  1000  skla- 
deb, z  nichž  však  nemnohé  vynikají,  jako: 
requiem,  Stabat  mater,  kantáta  Velkonočni 
ráno^  chory  k  Schillerové  Nevěstě  messinské^ 
v  nichž  obnovuje  staré  sborové  zpěvy,  jak 
si  ie  po  dlouhých  studiích  sám  konstruoval, 
pak  několik  oratorii,  kantáta  Circe,  opera 
Alexander  na  Indu  a  j.  Menších  skladeb  jeho 
je  nesčetné  mnoho.  Většinou  však  díla  ta 
vešla  ve  známost  jenom  v  užším  kruhu  osob- 
ních přátel  a  přes  hloubku  mnohých  málo- 
které dostalo  se  na  širší  pódium  koncertní. 

Heuland:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Děčín,  okr.,  fara  a  pš.  Benešov;  22  d.,  14t 
ob.  n.  (1890),  tkalcovství.  —  2)  N.,  ves  t., 
hejtm.  Liberec,  okr.  Qirastava,  fara  Grunty 
pš.  Machendorf;  86  d.,  370  ob.  n.  (1890), 
výroba  dřevěného  zboží  po  domácku  a  há- 
jovna. Ves  vystavěna  r.  1581  Henrichen^ 
Kurcpachem  z  Trachenberka.  —  8)  N..  ves  t. 
(hejtm.  Č.  Lípa),  v.  Noviny.  —  4)  N.,  ves  t. 
(hejtm.  Litoměřice),  v.  Ostré. 

Houlpslmtli&l,  Losimthal  Nový,  Ut. 
ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Tachov,  pš. 
Waldheim;  64  d.,  1  ob.  č.,  475  n.  (1890), 
kostel  z  r.  1817,  4tř.  šk.,  Četn.  stanice,  mlýn 
a  výroba  dřevěného  zboží  po  domácku. 

Venma  v.  Neumy. 

Voumania  Lebert,  rod  vodulí  z  čeledi 
Hygrobatinae.  Tělo  měkké,  pouze  u  formy 
N.  scutifera  Thon  pokryto  tvrdým  chitincm; 
epimery  rozděleny  ve  čtyři  skupiny.  Zevní 
pohlavní  orgán  u  samečků  na  zadním  okraji 
těla  skládá  se  z  desek  gcnitálních,  jeŽ  nesou 
značný  počet  smyslových  pohlavních  tělísek, 
objímajících  skulinu  pohlavní.  Nohy  tenké 
nesou  mohutné  trny  sedící  většinou  na  krát- 
kých hrbolcích;  mnohé  z  trnů  obrveny  nebo 
šroubovité  točeny.  Celkem  as  10  druhuj 
většinou  palaearktických.  U  nás:  N.  spi- 
nipes  Múller,  N.  scutifera  Thon,  N.  limosa 
Berlese,  N.  deltoides  Piersig  a  N.  vernalis 
Múller.  Thon. 

Neuinann:  1)  N.  Petr,  pražský  hodinář, 
jenž  r.  1694  sestavil  na  věži  kaple  loretánské 


Neumann.  241 

v  Pratc  xvonečkovjj  stroj  (27  zvonkfl),  který  ,  později  v  Číné.  Odtud  přivezl  si  do  Mni- 
kaidou  hodinu  hraje  píseft  mariánskou.  chová  znamenitou  sbírku  čínských  rukopisů, 

2)  N.  lohann  B  alt  has  ar,  architekt  (nar. '  působil  pak  jako  professor  na  universitě 
\tS7  vChebu  — 1 1753  ve  Vircpurce).  O  mládí ;  v  Berlíně  a  Mnichově.  Z  jeho  četných  spisů 
jeho  a  vzdělávání  není  zpráv.  R.  1711  vstou- ,  vynikají  studie  o  arménské  literatuře  aethno- 
pit  k  dělostřelectvu  vircpurskému  jako  lijec  grafický  spis  Die  Vólker  des  súdlichen  Russ- 
dél.  Nadání  jeho  ocenil  vircpurský  biskup  '  lands  (Lipsko,  1846).  Jiná  díla  věnována  jsou 
Jan  Filip  ze  SchÓnbornu  a  poslal  jej  na  ce-  dějinám  Činy,  anglických  kolonií  v  Asii  a 
sty  do  Itálie,  Francie  a  Nizozemí.  N.  byl  Spojených  Obcí  severoamerických.  Seznam 
z  prvých  architektů  své  doby.  Hlavní  práce  prací  těch  přinesl  >Joumal  of  the  Royal 
jeho  jsou:  chrám  neresheimský,  imposantní   Asiatic  Societyc  1871. 

xámek  vircpurský  s  nádherným  schodištěm,  7)  N.  Franz  Ernst  (♦  1798  —  f  1895 
jeho  hlavni  dílo,  vystavěný  po  vzoru  zámku  v  Královci),  ačkoliv  těžce  raněn  jako  dobro- 
versailleského  ve  slohu  italsko-francouzského  volnik  v  bitvě  u  Ligny,  uzdravil  se  a  dožil 
baroku  (1720— 44),  knížecí  residence  v  Bruch-  se  vysokého  věku  97  let.  R.  1828  stal  se 
sa]u    a  Wemecku,    Schónbornský    letohrad '  mimořádným,    rok    potom    ladným    profes- 

V  Koblenci,  opatství  schdnthalské  a  chrám  l  sorem  fysiky  a  mineralogie  na  universitě 
pro  Německý  řád  v  Mergentheimu.  Mimo  to  v  Královci.  Byl  doktorem  lékařství;  za  ne- 
vypracoval N.  plány  asi  k  80  stavbám  chrá-  |  obyčejné  zásluhy  vědecké  a  učitelské  jme- 
md,  kaplí  a  zámků.  —  Srovn.  Keller,  B.  N.  nován  skutečným  tajným  radou.  N.  jest  za- 
(^Vircp..  1896).  I  kladatelem  geometrické  krystal lografie,  náleží 

3)  N.    František,   numismatik   (*   1744  I  pak  vším  právem  mezi  první  pěstitele  theo- 

V  Kremži  —  t  1816  ve  Vídni).  Člen  řádu  retické  fysiky,  o  které  přednášel  i  ve  vysokém 
augustiniánského,  stal  se  po  jeho  zrušení  '  věku  devadesáti  let.  Výtečné  přednášky  jeho 
ředitelem  numismatických  sbírek  císařských  '  vydali  Žáci  jeho  Wangerin,  Dorn  a  Pape. 
a  profcssorem  numismatiky  ve  Vídni.  Jeho  Ze  spisů  N-ových  nejdůležitější  jsou:  Vor- 
hlavní  spis:  Populorum  et  regum  numi  veteres  >  iesungen  uber  die  Theorie  des  Magnetismus 
incogfuti  (2  8V.,  Vídeň,  1779—84).  und   magn,   Induktion   (Lipsko,    1881);    Ein- 

4)  N.  Karel  Aug.  (♦  1771  v  Gross- . /eiViing  iw  die  theoretische  Physik  (vydal  C. 
Botbenu  —  f  1866  v  Praze^.  Studoval  v  Lip- 1  Pape,  Lipsko,  1883);  Beitráge  \ur  Krystallo^ 
sku  a  vjeně,  r.  1802  přišel  do  Čech  jakožto  '  nomiV  (Berlín,  1823);  Beitráge  ^ur  Theorie 
diri^jent  továrny  v  Kosmonosích,  byl  r.  1807  '  iřr  Kugelfunktionen  (Lipsko,  1878);  Ueher 
povolán  do  Prahy  za  professora  cnemie  na  elektrische  Strome  (t.,  1884) ;  Theoretische 
techniku,  později  přednášel  také  na  univer-  Optik  (t.,  1885);  Ueber  die  Theorie  d,  Elasti* 
sité.  Získal  si  zásluhy  o  založení  >Jednoty  citát  (t.,  1885)  a  Theorie  des  Potentials  (t., 
pro  povzbuzení  průmyslu  v  Čechách*  a  byl  1887).  Z  četných  pojednání  N-ových  vynikají 
r.  1817  jmenován  gubcrniálním  radou,  v  kte-  j  práce  jeho  z  oboru  optiky  theoretické.  N. 
rémi  postavení  působil  až  do  r.  1852.  Z  čet-  vyvinul  thcorii  odrazu,  lomu  a  dvojlomu 
ných  jeho  spisů  vynikají  důležitá  pojednání  světla  na  základě  předpokladu,  že  částice 
z  ot>oru  cukrovarnictvfy  v  nichžto  zračí  se  světelného  ústředí  chvějí  se  v  rovině  póla ri- 
opravdové  vědění  a  neobyčejná  soudnost.  '  sační;  řešil  pak  problém  dvojlomu  ve  stla- 
Žívotopis  a  ocenění  literární  jeho  činnosti  čeném  nebo  nerovnoměrně  zahřátém  ústředí. 
uveřejnil  Karel  C.  Neumann  ve  spise  »Ná-  Z  měření  specifického  tepla  sloučenin  N. 
stin  dějin  prům.  cuker.  v  Čechách*  (Praha,  odvodil  zákon  o  specifickém  teple  moleku- 
1891).  DČ.       lovem,    který    pak    všeobecněji    formuloval 

5)  N.  Johan n  Philipp  (♦  1775  v  Třebíči  Kopp  (1865).  nvk. 
na  Moravě  —  f  1849  ve  Vídni)  stal  se  r.  1801  |  8)  N.  Rudolf  Sylvius,  pruský  generál 
profcssorem  řečtiny  na  gymn.  v  Lublani,  i  dělostřelectva  (*  1805  —  f  1881  v  Berlína), 
o  dva  roky  později  vyučoval  na  tamějším  ,  pracoval  hlavně  v  oboru  ballistiky  a  kon- 
lyccu  fysice  i  klassickým  jazykům.  Pak  pře-  strukce  tažených  děl,  učinil  některé  vynálezy. 
Jiidlil  ao  Štýrského  Hradce,  kde  vyučoval  Po  třicet  let  redigoval  >Archiv  f.  d.  Artil- 
tysice  na  lyceu  a  populární  astronomii  na  lerie-  u.  Ingenieurofficierec  a  byl  i  jinak  ve 
Johanneu.  jsa  zároveň  zkušebním  kommis-  |  svém  odboru  spisovatelsky  činný. 

sařcm  zoologie  pro  mediky.  R.  1815  stal  se  |  9)  N.  Pantaleon,  čes.  spisovatel  církevní 
profesforcm  na  technice  ve  Vídni.  Mnohé  (♦  26.  čce  1810  ve  Volanicích  —  f  5.  kvét. 
discipliny,  kterým  vyučoval,  nedopřávaly  mu  |  1873),  gymnas.  a  theologii  studoval  v  Hradci 
času.  aby  pracoval  v  některém  předměte  Kr.,  filosofii  v  Litomyšli  a  r.  1833  vysvěcen 
hlouběji  vědecky.  Zabýval  se  téŽ  básnictvím,  v  Hradci  Kr.  na  kněze.  Kaplanoval  ve  Velíši 
hlavně  poesii  duchovních  písní.  Vydal  spolu  u  H.  Jelení,  v  Záboří  a  r.  1851  jmenován 
s  J.  R.  Khůnlcm  Wiener  Musenalmanach  fůr  lokalistou  ve  Veltrusích,  potom  farářem 
ijf^S,  potom  Lehrhuch  d.  Physik  (2  díly,  v  Chlumíně.  Přispíval  do  >Přítele  mládeže c, 
Videu,  1818—20).  nvk.       »Čas.  pro  katol.duchovenstvo«,  >Blahověsta« 

6)  N-  Karl  Friedr.,  orientalista  (♦  1793  —  a  j.  v.  a  vydal  o  sobě  řadu  větších  i  drob- 
1 1870  v  Berlíně).  Pozbyv  pro  své  svobodo-  '  nějŠích  prací,  původních  i  překladů,  z  nichž 
myslné  smýšleni  professury  gymnasiíní  ve  zasluhuji  zmínky:  Katolický  církevní  dějepis; 
Špým,  konal  studia  o  východních  řečech  1 5řniíít>^  dějepis  český  pro  mldde\\  Stručný 
a  dějinách   u   MecliitaristQ   v  Benátkách   a  I  dějepis  rakouský  (IV.  vydáni  bylo  zkonfisko- 

Ottftr  Slomík  NauCný,  iv.  XVIII.  3/8  190).  16 


242 


Neumann. 


váno);  Zpěvník  pro  mlddef;  StruČnjř  zeměpis 
Čech,  Mora\y  a  Slezska;  Přibihy  rodinjr  Isi- 
dorovy] Zábavné  čtení  pro  lid  hospodářský  \ 
Čtvero  knih  o  následováni  P.  Marie;  Nábofné 
spisy  bl,  Tomáše  Kempenského  kromě  někte- 
rých ještě  spisků  polemických.  Nejdelší  jeho 
prací  je  Život  Pána  a  Spasitele  našeho  Jeriše 
Krista,  jež  vyšla  nákladem  Dědictví  svato- 
janského ve  2  dílech  v  letech  1860—1862. 
Psal  také  německy.  •/(. 

10)  N.  Karl  Heinrich,  něm.  historik  a 
geograf  (♦  1823  —  t  1880  ve  Vratislavi), 
redigoval  v  letech  1856—60  berlínskou  »Zcit- 
schrift  f.  allgem.  Erdkundcc,  později  byl  uni- 
versitním professorem  ve  Vratislavi.  Jeho 
hlavní  dílo  Die  Hellenen  im  Skytheniande  I. 
(Berlín,  1855)  zůstalo  nedokončeno.  Teprve 
po  jeho  smrti  vydány  dle  jeho  přednášek 
dvě  knihy  o  římských  dějinách  a  Allgemeine 
physikalische  Gcographie  von  Griechenland 
(1885). 

11)  N.  Karl  Gottfried,  mathematik  něm., 
syn  Frant.  Arnošta  Na  (♦  1832  v  Královci). 
Studoval  v  Královci,  habilitoval  se  r.  1858 
v  Halle,  byl  jmenován  r.  1863  mim.  prof. 
v  Basileji,  r.  1865  v  Tubinkách.  r.  1869  v  Lip- 
sku, kde  dosud  působí.  N.  pracoval  zejména 
v  theorii  potenciálu  a  jest  zvláště  zakladate- 
lem potenciálu  lo^arithmického.  Napsal  ve- 
likou řadu  spisů  mathematických  i  fysikál- 
ních,  z  nichž  vyjímáme:  Lósung  des  allgem, 
Problems  Uber  d.  stationáren  Temperatur^ustand 
einer  homogenen  Kugel  (Halle,  1861);  Die 
magnetische  Drehung  der  Polarisationsebene 
des  Lichts  (t.,  1863);  Die  Umkehrung  der  Ábel- 
schen  Integrále  (t.,  1863);  Theorie  der  Elektri- 
citátS'  ti.  Wármevertheilung  in  einem  Ringe 
(t.,  1864);  Vorlesungen  ú.  Riemanns  Theorie 
der  AbeVschen  Integrále  (1865) ;  Das  Dirichleť 
sche  Princip  (t.,  1865);  Die  Haupť  u.  Brenn- 
punkte  eines  Linsensystems  (t.,  1866);  Theorie 
d,  Besselschen  Funktionen  (t,,  1867);  Die  Prin- 
\*pien  d.  Elektrodynamik  (Tubinky,  1868); 
Uiber  d,  Prin^.  der  GalileiNewtonschen  Theorie 
(Lip.,  1870);  Die  elektr.  Kráfte  (t.,  1873); 
Vorlesungen  ú.  d.  mech,  Theorie  á.  Wárme  (t., 
1875) ;  Untersuchungen  ů.  d.  logarithmische 
u,  Newton'sche  Potenciál  (t.,  1877);  Uiber  die 
nach  Kreis-y  Kugel-  u.  Cylinderfunktionen  forť 
schreitenden  Entwickelungen  (t.,  1881);  Hydro- 
dynamische  Untersuchungen  (t.,  1883);  Uiber 
d,  Methode  d.  arithmetischen  Mittels  (t.,  1887 
až  1888);  Beitráge  \u  ein^elnen  Theilen  der 
mathem.  Physik  (t.,  1893);  Untersuchungen  ú, 
d.  Newton' sche  Princip  der  Fernwirkungen  (t., 
1896).  S  Clebschem  založil  N.  r.  1868  Mathem, 
Annalen,  jež  sám  redigoval  r.  1873—76.  Vy- 
dal také  přednášky  svého  otce  o  theorii 
potenciálu  a  kulových  funkcích. 

12)  N.  Friedrich  Julius,  národní  hospo- 
dář něm.,  syn  N-a  7)  (♦  1835  v  Královci). 
Vystudovav  tamtéž  a  v  Lipsku  práva  stal 
se  r.  1864  vládním  assessorera,  habilitoval  se 
r.  1865  na  univ.  v  Královci,  byl  r.  1871  po- 
volán jako  professor  nár.  hospodářství  do 
Basileje,  r.  1873  do  Freiburku  v  Br.,  r.  1876 
do  Tubink.    Napsal  vedle  četných  rozprav 


(na  př.  o  zákl.  pojmech  nár.  hospodářství 
v  Schonbergově  Handbuch  der  politischcn 
Ókonomic):  Die  deutsche  Fabrikgeset\gtbung 
(Jena,  1873);  Die  progressive  Einkommensteuer 
im  StaatS'  und  Gemeindehau%haU  (Lipsko, 
1874);  Ertragssteuern  oder  persónliche  Steuern 
vom  Einkommen  und  Vermógen?  (Jena,  1875); 
Die  Steuer  (Lipsko,  1887,  sv.  1.);  Volk  und 
Nation  (t.,  1888);  Grundlagen  der  Volksmrť 
schaftslehre  (1.  odd.,  Tubinky,  1889);  Zur 
Gemeindesteuerreform  in  Deutschland  {t,,lB95). 
Od  r,  1883  vydává  Beitráge  lur  Geschichte 
der  Bevókerung  in  Deutschland  seit  dem  An- 
fang  dieses  Jahrhunderts. 

13)  N.  Vojtěch,  kněz  řádu  křižovnického 
(♦  1838  —  1 1880  v  Unhošti),  studoval  gym- 
nasium v  Praze,  potom  vstoupil  do  řádu 
křižovnického  a  stal  se  r.  1863  skutečným 
učitelem  náboženství  při  akad.  gymnasii, 
později  i  učitelem  české  řeči  a  literatury. 
Psával  do  >Blahověstu«  a  do  Slovníku  na- 
učného články  z  dějin  církevních.  J(. 

14)  N.  Fritz,  román,  filolog  něm.  (♦  1854 
ve  Warnemůndc).  Byl  od  r.  1882  univ.  pro- 
fessorem ve  Freiburce  (v  Breisgau)  a  od 
r.  1890  působí  v  Hcidclberce.  Od  r,  1S80 
rediguje  s  Behaghelcm  »Litteraturblatt  fůr 
germanische  u,  román.  Philologie«.  Samo- 
statně vydal:  Zur  Laut-  u  Flexionslehre  des 
Altfraniósischen  (Heilbronn,  1878)  a  Die  ráma- 
nische  Philologie,  ein  Grundriss  (Lipsko,  1886), 

16)  N.  Karel  Cyrill,  cukrovarnický  che- 
mik (♦  1856  v  Novém  Strašecí).  Studoval 
na  české  reálce  a  r.  1874—1877  na  technice 
v  Praze,  načež  pobyl  od  r.  1879— 18Í13  jako 
chemik  v  cukrovaru  na  Peruci.  R.  1883  stal 
se  spolumaj.  chem.  analyt.  laboratoře  firmy 
»Dr.  Nevole  a  Neumann«  v  Prjze  a  zde  pů- 
sobí mnohostranně  jakožto  cukrovarnický 
chemik,  přísežný  obchod,  znalec  a  spisovaleí. 
Jakožto  jednatel  Spolku  cukrovarníků  vých. 
Čech  přispěl  podstatně  k  rozkvětu  spolku 
toho.  O  zemskou  jubilejní  výstavu  (r.  1891) 
zjednal  si  veliké  zásluhy  včasným  a  účelným 
uspořádáním  pavillonu  cukrovarnického,  jme- 
novité pořízením  oddělení  historického  a 
retrospektivního;  podobně  spolupůsobil  při 
výstavě  národopisné  r.  1894.  Literárné  jest 
činný  od  r.  1879  v  »Listech  cukrovarníckých* 
a  v  »Listech  chemických*.  Spolupracovní- 
kem >L.  cukrov.c  byl  jiŽ  od  r.  1884,  přispí- 
vaje kritickými  referáty  a  rozhledy  o  mani- 
pulaci cukrovarnické.  Od  r.  1885  vydává 
každoročně  >Kalendář  cukrovarnický<,  š  jeho 
staťmi  Zápisník  manipulační,  Technické  tabulky 
atd.  a  Návoá  ku  \kouŠeni  hmot  v  cukrovar stui 
důležitých.  Ze  samostatně  vydaných  spisů 
sluší  uvésti  PříruČnou  knihu  pro  laboratoře 
cukrovarnické  (Praha,  1890—1896)  a  Nástin 
dějin  průmyslu  cukrovarnického  v  Čechách 
(Praha,  1891).  Kniha  tato  byla  autorem  pře- 
ložena též  do  němčiny  a  jednotlivé  stati 
vycházejí  právě  v  poslední  době  také  v  ja- 
zyce francouzském,  V  témž  roce  uveřejnil 
vítanou  pomůcku;  Piúvodce koUektivní  výsta- 
vou cukrovar  nickou,  N.  zdokonalil  též  některé 
přístroje  laboratorní  účelně.  Dč, 


Neumann  —  Ncumayer. 


24  S 


16)  N  Karllohann.  ném.  historik  (♦  1857 
v  Giogowé  u  Poznanc),  věnoval  se  v  Lipsku 
studtim  starých  dějin  a  působí  od  r.  1884 
jako  prolessor  a  ředitel  archaeologického 
ústavu  ve  Štrasburce.  Napsal  vedle  menších 
práci:  Kaiscr  JuHans  Búcher  gegen  die  Chri- 
stť»t  (Lipsko,  1880);  Der  rdmische  Staat  u,  d. 
atliiem.  Kirche  bis  auf  Diokleťian  (Lipsko, 
ISHO);  Hippolytui  vun  Rom  (1898). 

17)  N.  Stanislav  K.,  spisovatel  čes. 
(*  5.  čna  1875  v  Praze).  Navité  v  jvav  gym- 
nasium a  českoslov.  obchod,  akad.  v  Praze, 
vénoval  se  žurnalistice.  Své  účastenství  při 
hnuti  »Ojiladiny«  odpykal  patnácti  měsíčním 
falářem  na  Borech  u  Plzně.  Napsal  básně: 
Nemesis  bonorum  cust  >s  (Praha,  1895);  Jsem 
Apoitol  nového  ^iti  (t.,  1896);  Almanach  secesse 
(t..  1896);  Apostrofx  hrdé  a  vášnivé  (t.,  1896); 
Sjtanovj  sláva  meil  námi  (t.,  1897).  Od  r.  1897 
irydává  anarchistický  sborník  »Nový  kult< 
a  »  Knihovnu  Nového  kultu«,  překládá  z  Pierra 
Louijsc  (Afrodita),  Ch.  Baudelaira  (Výbor 
onalých  básní  v  prose).  Paula  Adama,  Jeana 
Gravea;  přispíval  do»Nivy<,  >Vesny€,  »Mod. 
Revucc,  »Vol.  Směrů*,  >Rozhledův«  a  j. 
Redigoval  téŽ  Kalendář  neodvislého  dělnictva 
fiá  r  1900  (konfiskován). 

Ifeumann  z  Puchholce  Václav,  pro- 
slulý právník  český  (*  1670  na  malcšovskčm 
panství  hr.  Šporka  — - 1  1743  na  svém  statku 
Suchdole  a  pohřben  v  klášteře  františkán- 
ském v  Zásmukácb).  JiŽ  r.  1688  povýšen  na 
mistra  svob.  umění  a  ve  23.  roce  na  doktora 
veškerých  práv.  Potom  provozoval  právní 
praxi  a  zastupoval  strany  před  soudy  a  kro- 
nit*  toho  byl  profcssorem  řim.  a  cirk.  práva 
oa  pražské  univ  Zjednav  si  zastupováním 
svých  klientů  značného  jmění,  koupil  roz- 
ličné nemovitosti  městské  i  šlechtické.  Byl 
lakráte  děkanem  fakulty  a  5kráte  rektorem 
university;  jeho  působením  byla  také  stará 
koilej  Karlova  přestavěna  a  rozšířena  a  platy 

Í»rofessorŮ  práv  zvýšeny.  Pro  své  zásluhy 
ilerární  obdařen  titulem  cis.  rady,  jmenován 
fiskusem,  r.  1737  povýšen  za  raau  při  soudě 
nad  appclladmi  a  r.  1738  povolán  vedle  jiných 
vynikajících  právníků  do  kommisse,  která 
měla  vypracovati  nový  zákonník  pro  České 
království.  Svěřena  mu  čásť  takající  se  soud- 
ního řádu  a  soudnílio  zřízeni.  V  úřadě  uči- 
t  Iském  a  profcssorsk^m  s. trval  až  do  smrti. 
Napsal  velikou  řadu  právnických  spisů,  jako: 
An'iotationes  tn  Hetir.  Zoesii  Commentavium 
ad  XXV anteriores  Digestořům  libros  (Norim- 
berk, 1732);  Annotationes  ad  Gabr.  Schwederi 
Jntrodu^tioftem  in  Jus  pubt,  imperii  Romano 
Gennanici  (Frankfurt,  171o);  Disputatio  de 
jure  publico  €t  fgtJali  (1716);  An  in  imperio 
Rom.  Oerm.  La^idsassiatui  ex  šitu  terrarum 
probari  postit^  ajversus  Lud.  Menke  i  1722); 
D(:  ju-^  serv.tutum  (1728);  Dt  sub'iastatiouibus 
(17i9);  Dt  foro  competenti  (1727  ;  De  legibus 
sťHMitusconsultis  et  longa  consuetudtne  (1729i; 
De  delictis  pubixis  et  priwatis  (1730-;  De  ab- 
usibus  Praxeot  bohenicae  (1730);  De  speci.ili' 
t  atfbus  Jurls  Bohemici  (1 735 ' ;  De  processu  con • 
cutsus  eriditorum  (1732);  An  et  quaíis  ad  fora 


Regni  Bohemiae  in  casibus  Jure  Bok,  non  de- 
cisíS  sit  Juris  communis  usus  et  observantia 
(1732);  De  fideicommissis  (1135);  De  advocatia 
togatu  et  ar  mata  (1737);  De  commissionibus 
et  commissariis  (1739);  Tractatus  de  cambio 
cum  annexa  nova  ordinatione  cambiali  (1732)  a  j. 
Heamark:  1)  N.,  ves  ve  Slezsku  (hejtm. 
Odry),  v.  Sady  Nové. 

2)  N.,  město  v  záp.  Prusku,  viz  Nowe- 
mi  as  to.  —  3)  N.,  městečko  v  Sasku  v  kraji 
zvikavském  nedaleko  Plavná,  na  želez,  dráze 
Lipsko-Hoř  a  Greiz-N.;  1401  ob.  řl896),  ev. 
kostel,  kam.  lomy,  prádelna  a  tkalcovny  na 
flanel  a  vln.  látky. 

Heamarkt:  1)  N.,  město  v  Čechách  (hejtm. 
Domažlice),  v.  VSeruby.  ~  ,2)  N.,  město 
v  Cccj)ách  (hejtm.  Teplá),  v.  Úterý. 

3)  N.,  okr.  městečko  v  hořcj.  Štýrsku,  na 
želez,  dráze  sv.  Valentin-Terbiž.  v  hejtman, 
muravském,  má  1010  ob.  n.  (1890),  pš.,  te- 
legraf, far.  kostel,  zámek,  klimatické  lázně  a 
oblib»'né  výletní  místo.  V  okolí  stávalo  mě- 
sto Noreia, 

4)  N.  (ital.  Egna\  okres,  městečko  v  ty- 
rol.  hejtm.  bolzanském,  na  lev.  bř.  Adiže  a 
na  želez,  trati  Bolzano-Ala;  má  1879  obyv., 
z  nichž  je  578  ital.  (1890),  pš.,  telegraf,  far. 
kostel,  klášter  kapucínský,  2  školy  a  pěsto- 
vání bourců. 

6)  N,  město  v  Haliči,  v.  Nowytarg. 

6)  N   v.  Maros-Vásárhely. 

7)  N.  (pol.  Šroda,  Středa),  krajské  město 
v  Prus.  Slezsku,  na  želez,  trati  Berlín- Vrati- 
slav, ve  vlád.  obv.  vratislavském,  má  6658 
ob.  (1895).  kat.  a  evang.  kostel,  papírnu,  bt- 
lidlo,  pivovar,  továrnu  na  doutníky  a  kůže, 
obuvnictví,  obchod  s  obilím  a  pěstování  ta 
báku  a  štétek  (Dipsacus).  R.  1214  nabyl  N 
městských  práv  a  r.  1757  byla  zde  bitva  mezi 
Rakušany  a  Prusy.  —  8)  N..  okres,  město 
v  bavor.  vlád.  obv.  hornofalckém  na  prů- 
plavu Ludvíkově  a  želez,  trati  Řezno-Norim- 
berk  a  N.-Beilngries,  má  5865  obyv.  (1895), 
obvod,  soud,  6  katol.  (1  děk.)  a  evang.  kostel, 
reál.  školu,  vyšší  dívčí  a  městskou  nudebn i 
školu,  starý  vévodský  zámek,  vojenskou 
posádku,  výrobu  cementu,  cihel  a  hliněn. 
zboží,  pivovar,  par.  pilu,  uměl.  mlýn,  obchod 
s  obilím,  dobytkem  a  vlnou.  Na  blízku  zří- 
ceniny WolíSteinu  a  kláštera  Gnadenberku 
a  minerál,  lázně. 

Ifeamarktl,  městečko  v  Krajině,  v.  Tržič. 

Ifeomayer  Georg,  něm.  geofysik,  hydro- 
graf  a  meteorolog  (♦  21.  čna  I8i6  v  Kirch- 
heimbolandenu  ve  Falci  bavorsko),  studoval 
na  mnichovské  technice  a  universitě  pří- 
rodní vědy  a  mathcmatiku,  nautiku  pak  na 
hamburské  škole  plaveb.,  kde  stal  se  učite- 
lem. Avšak  r.  1850  vstoupil  jako  plavec  do 
námořní  služby,  zji  dnal  si  vysvědčení  lodi- 
voda  a  konal  v  1.  1852  -5ó  v  liké  c  sty  ve 
vodách  australských  a  jihoamerických,  po- 
sléze za  výzkumy  vědeckými  ve  službách 
bavorskOho  krále.  R.  1837  založil  v  Mclbour- 
neu  gcofysikální  observatoř  zv.  Flaf^stajf  Ob- 
servaton,  kterou  řídil  do  r.  1864,  konaje  při 
tom  rozsáhlé  výzkumné  cesty  do  vnitra  pcv- 


244  Ncumětely  —  Neundorf. 

niny.    R,  1864  vrátil  se  do  Evropy  a  usadil  Hamburk-Flcnsbork-N.  Kiel,  N.- Aschenbcrg^ 

se  ve  své  domovině,  účastné  se  čile  organi-  N.-BQchcn  a  N.-Tdnning   pms.  stát.  drab^ 

sace  polárních  výprav,  s  Bastianem  pak  za-  má  22.492  ob.  (1895),  obvodový  sond  I.  sto- 

ložil  Nčmeckou  africkou  společnost  v  Ber-  lice,  vrchní  iesní  úřad,  telefon,  vojenskou 

líné.  R.  1872  povolán  jako  admiralitní  hydro-  posádku,  katol.  a  evang.  kostel,  progymna- 

graf  do  nové  zřízeného  hvdrografického  úřadu  si  um  a  reálné  progymnasium,  několik  odbor, 

v  Berlíně,  dle  jeho  návrhu  zřízen  pak  v  Ham-  škol,  úvčr.  ústav,  mést.  spof  itelnu«  slévárna 

burce   námořní    pozorovací   ústav,   proslulá  Železa,  továrny  na  stroje,  papír,  tapety,  kar- 

Deutsche  Seewarte,  jcjíí  řízení  převzal  r.  1875  tonáže,  kovové  knoflíky,  kůže,  obuv,  sukoa» 

jako  skutečný  admiralitní  rada,  r.  1894  pak  vlněn,  a  polovlněn.  zboží,  koberce  a  vato, 

mu  udělen  titul  skutečného  tajného  admira-  pivovar,  pálenku  a  čilý  obchod  s  obilím  a 

litního  rady.  Veliké  jsou  zásluhy  N-a  o  roz-  rybami.  Krajina  zdejší  zvala  se  dříve  území 

voj  meteorologie,  hydrografie,  nautiky  a  na-  Faldera   s   hlavním   místem   Wippendorf. 

uky  o  zemském  magnetismu.  Kromě  menších  R.  1870  povýšen  N.  na  město, 

prad,  většinou  zeměpisného  obsahu,  uveřej-  Ifeiiii^  (lat.  notae  romanae)  jest  jméno- 

nil:    Results  of  the  magnetical,  nautical  and  nejstaršího  známého  středověkého  notopisu, 

meteorological  obstrvations  made  and  collected  kterým    byl   psán    nejen    gregoriánský  anti- 

at  the  Flagstaff  Observátory,  Melbourne  (Mel-  fonář,  ale  vůbec  všecek  rituální  zpěv.  Zavc- 

bourne,  1860 — 61,  2  sv.);   Discussions  of  the  den  byl  do  hudebního  umění  papežem  fee- 

magnetical  and  nautical  observations  made  at  hořem    Velikým    (591 — 604).    N.,    sestavené 

the  Flagstaff  Observátory  1 858^63  (Mann-  z  bodů,  čárek,  obloučkŮv  a  kliček,  odvoze- 

heim,  1867) ;  Results  of  the  magnetical  survey  ných  nepochybně  ze  znamének  přízvuku  ře- 

of  the  colony  of  Victoria,  executed  dunng  tht  ckého  jazyka,  zevním  svým  rázem  podoba)! 

rears  i85H^i864  (Melbourne  a  Mannheim,  se  nápaině  dnešní  stěno  graf  ii.    Původně 

1861—69);  Anleitung  \u  wissenschaftlichen  Be-  byly  psány  bez  notového  systému.   Nazna- 

obachtungen  auf  Reisen  (Berlín,  2.  vyd.  1888);  čujíce   jen  zdvih   a   kles   hlasu   bez  určité- 

vysokou  cenu  mají  také  magnetické  mapy,  ho  základního  tónu,  zavinily  nemalou  ncjas- 

zpracované   jím    pro    Berghausův    fysikální ,  nost   velikosti   intervalů.    £>ncs  jest    úplné 

atlas,  které  vyšly  i  o  sobě.    Vynikající  úča-  rozluštění  neum  velmi   obtížné.    Novodobé 

stenství  má  N.  na  organisaci  polár.  výprav  zkoumání  dokázalo,  Že  knéži  a  pěvci,  kteří 

jako  předseda  německé  kommisse  polární,  znali    církevní    zpěvy   nazpamět   sluchem  a 

v  kterémžto  ohledu  vydal:  Die  internationale  výchovou  v  klášteřích  užíviili  jich  pouze  jaká 

Polarforschung  í88í—í883\    Ergebnisse  der  pomůcky  a  podpory  paměti.  Záhy  ozývaly  se 

deutschen  Stationen  (Berl.,  1886,  2  sv.,  s  prof.  stesky  spisovatelů  IX.  stol.  na  nedokonalost 

B5rgenem);    Die  deutsche  Expedition  u,  ihre  neumové   notace   a  nutnou  odpomoc.    Tak 

Ergebnisse,  die  internationale  Polarforschung  římský  pěvec   Romanus  >al  se  psáti   pod  a. 

(Berlín,  1891);  s  O.  Leichhardtcm  pak  uve-  písmena  a  Hermanus  Contractus   (t   1054) 

řejnil:  Dr.  L.  Leichhardts  Briefe  an  seine  An-  znaménka  intervalová.    V  X.  stol.  počala  se 

gehórigen  (s  pojednáním  o  Leichhardtovi  a  ujímati  lineální  soustava  pro  naznačení  vý- 

jcho  výpravě,  Hamburk,  1881).  šek  tónů,  linka  červená  pro  základní  tón  /. 

Veamétaly,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  K  ní  připojena  ještě  před  1000.  rokem  druhá 

okr.  Hořovice,  pš.  Hostomice;    108  d.,  665  linka,  žlutá  neb  zelená,  pro  c*.  Konečně  ital- 

ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  apošt.  Petra  a  Pavla  ský  mnich  Guido  z  Arezza  (v.  t)  duchaplným 

(ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  popi.  dvůr  a  ci-  zavedením    čtyřliniové   soustavy    v   začátku 

helna.    N.  jsou  osadou  velice  starou,  v  níž  XI.  stol.  odstranil  všecky  nedostatky  staré 

však  nebylo  tvrze,  za  to  v  nejbližším  okolí  církevní  notace,  ustálil  ji  a  zatlačiv  n,  úplně, 

tři.    První  zprávy  o  N-lích  máme  z  konce  položil  pevný  základ  notopisu  modernímu, 

XIII.  a  poč.  XIV.  stol.,  kdy  tu  vládli  páni  Za  zbytek  neum  v  dnešní  notaci  dlužno  po- 

z   Xeumětel.    R.    1409   seděl   zde   Ondřej  kládati  jen   obaly,  ^— ---í,  zkrácené  znaky 

z  Vilímova,  odjinud  na  Královském  Kameni,  ustálených  melodických  fioritur.  Literatura: 

Nedaleko  odtud  vrch  »Košik€,  kde  prý  stá-  B.  A.  Schubiger,  Die  Sángerschulen  St.  Gal- 

val  hrad  báječného  rytíře  Horymíra  (v.  t.).  lens(Einsiedeln,1858);0. Fleischer,Neumen- 

Vemnettemloh,  ves  v  Čechách,  hejtm.  studien ;  M.  G.  Houdard,  Le  rytlime  du  chant 

Planá,  okr.  Kynžvart,  fara  a  pš.  Třisckery;  dit  Grégorien  ďaprěs  lanotation  neumatique 

33  d.,  243  ob.  n.  (1890),  poblíž  ložisko  olo-  (1897);  A.  Dechevrens,    Études   de   science 

véně  rudy.  musicale  (3  sv..  1898).                               bk, 

Veamnrel  v.  Mugl  Nový.  Veunbitrg^  (M  vor  dem  Wald),  okres* 

ITenmiiEl  v.  Mlýny  5).  město  v  Bavorsku,  ve  vlád.  obv.  hornofalckém, 

Venmtthlen,  ves  v  prus.  provincii  šles-  na  želez,   trati  Bodenwohr- N.,  má  2305  ob. 

vicko-holšt^nské,   v  kraji  kielském,  při  ústí  (1895),  obvodový  soud  I.  stolice,  les.  úřad,, 

ř.  Schwentine  do  zálivu  kielského,  má  874  5  katol.   kostelů,   ústav  a  klášter   chudých 

ob.  (1895),  vedlej.  celní  úřad,  továrny  na  pa-  škol.  sester,  2  zámky,  výrobu  tabáku,  sukna^ 

pír,  tabák,  loděnice  a  největší  mlýn  na  evrop-  plátna,  pivovar,  pěstování  lnu  a  tu  a  v  okolí 

ské  pevnině  zv.  »Baltický  mlýn<  s  82  mlýn-  broušení  a  leštění  skla. 

skými  složeními  (s  roč.  výr.  300.000  q  mouky).  |  Veundorf :  1)  NL,  ves  v  Čechách  (hejtm. 

Neomiliuitar,  město  v  provincii  šlesvicko- ,  Chomutov),  v.  Novosedly.  —  9)  N.,  far. 

holštýnské,  v  kraji  kielském,  na  Želez,  dráze  ves  t.,  hejtm.  Liberec,  okr.  Chrastavá;   186 


Neunkírchen  —  Neuraáthenie. 


246 


d.,  4  ob.  č.,  1280  n.  (1890),  kostel  Nancbe- 
vxctí  P.  Marie  (z  r.  1617),  5tř.  šk.,  pš.  (v  mi- 
ste), továrna  na  stroje,  prádelny  na  bavlnu, 
tiskárna  baví.  látek,  mlýn,  panský  pivovar, 
zámeček  a  nedaleko  mysli vna. 

8)  N..  ves  v  anhaltském  kraji  bcrnburském 
s  3286  ob.  (1895  \  evang.  kostelem,  chcm.  to- 
várnou a  rozsáhlým  semenářstvím. 

S^iuildrohen :  1)  N  (N.  am  Steinfeld). 
mčsto  v  Dol.  Rakousích  pfi  Žel.  trati  z  Vídně 
do  St.  Hradce,  má  8795  ob.,  z  nichž  je  98 
^es.  (1890),  okres,  hejtmanství  a  soud,  děkan, 
got.  a  protest,  kostel,  klášter  minoritský, 
dvé  máť.  a  dvě  obce.  školy,  vojenskou  po- 
sádku, továrny  na  par.  kotly,  želez,  stroje, 
irouby.  jehly,  ultramarínové  barvy,  papírové 
dutinky,  prádelny  bavlny,  tiskárny  jemných 
kartounflv  a  jest  vynikajícím  místem  indu- 
strie zejména  železné  a  textilní. 

2)  N.,  městečko  v  kraji  ottweilerském, 
v  prus.  vlád.  obv.  trevírském,  na  křižovatce 
několika  drah,  má  22.677  ob.  (1895),  obvod, 
soud,  vrch.  les.  úřad,  hor.  inspektorát,  rom. 
katol.  a  dva  got.  evang.  kostelv,  gymnasium 
a  reál.  gymn.,  vyš.  div.  a  chl.  skoTu,  několik 
nemocnic  hor.  bratrstva,  peněžní  ústavy,  vy- 
nikající Železářské  závody  bratří  Stummů 
<v  nichž  pracov.  r.  1893:  3600  děl.),  továrny 
na  stroje,  kotly  a  cement,  parostr.  cihelny. 
parní  pilu,  vel.  pivovar,  výrobu  kvasnic,  octa, 
svíček  a  mýdla  a  na  blízku  kamenouhel.  doly 
(v  nichž  r.  1894  prac.  př^s  7800  děln.). 

Veuofen,  ves  v  Čech.,  v.  Pec  Nová. 

Veu^Ktla^,  město  v  Bavorsku,  vlád.  obv. 
bomorakouský,  okr.  úřad  Altotting,  na  želez. 
trati  z  Mnichova  do  Simbachu;  2715  oby  v. 
<1895),  krás.  katol.  kostel,  klášter  kapucínský 
a  kostelem,  špitál,  chudobinec,  nemocnice, 
ústav  angl.  panen,  slévárna  železa,  prádelna 
na  vlnu,  výroba  a  úprava  suken,  pivovar, 
obilní  a  dobytčí  trhy. 

S^u-OttliiMn  v.  Etink  Nov^. 

Venpanlsdorf  v.  Paulsdorf  Nový. 

S«ap«r*t«ÍB  v.  Perštein  Nový. 

IT^vralgie  (z  řec),  prudká,  samovolně  se 
zjevující  bolest,  která,  jsouc  poutána  k  jedné 
nebo  několika  větvím  sensitivního  nervu, 
dospívá  dočasné  k  větší  prudkosti.  S  n-ií 
sloučen  jest  pojem,  Že  bolestivé  sensitivní 
dráhy  ušetřeny  jsou  pathologických  změn; 
tím  se  liší  skutečná  n.  od  neuritidy,  která 
rovněž  provázena  jest  bolestí  nervovou. 
V  n-ii  hledati  musíme  projev  jiných  v  orga- 
nismu obíhajících  změn.  které  při  větší  vznét- 
livosti  sensitivních  nervů  uzpůsobují  bolesti. 
Tato  vznétlivost  jest  dědičná  neb  vyzískaná 
rozmanitými  oslabujícími  vlivy.  Také  fysio- 
logické  pochody  v  pohlavním  žití  přinášejí 
větlí  náchylnost  k  n-iím.  Z  příležitostných 
příčin  dlužno  obviňovati  každé  oslabení  nerv- 
stva  cestou  fysickou  i  psychickou:  trauma- 
tické a  mechanické  vlivy  (zranění,  cizí  těleso 
v  sousedství  nervu,  nádory);  vlivy  chemické, 
infekcí  a  jisté  celkové  choroby.  Ž  infekčních 
chorob  n-ií  ncjČastéji  provázena  bývá  mala- 
ric,  influcnza,  syfilis,  z  celkových  chorob: 
dna,    úplavice    cukrová,   chlorosa,   anaemie, 


z  otrav  intoxikace  olovem,  rtutí,  alkoholem 
a  nikotinem.  V  častých  případech  vinu  na 
n-ii  má  nachlazení.  N.  uhostití  se  může  v  kaž- 
dém sensitivním  nervu,  povrchním  i  útrob- 
ném,  ale  nejČastěji  stihne  četné  nervy  lícní, 
dolní  končetiny  a  nervy  mezižeberni.  Bolest 
z  pravidla  velmi  prudká  vrací  se  paroxysti- 
cky  a  bývá  někdy  i  po  léta  poutána  k  jedné 
a  též  větvi  nervové.  Bolest  jest  skorém  vždy 
jednostraná,  v  paroxysmu  úmorná,  rázu  vrta- 
vého,  trhavého  a  žhavého.  Paroxysmus  trvá 
několik  minut  a  hodin,  vrací  se  často  stej- 
nou dobou  ve  dne  i  v  noci  a  vystřídá  se 
průběhem  dne  několikrát.  Po  paroxysmu  ne- 
mocný bolestí  nemá  neb  toliko  bolestivé 
trnuti.  Bolest  sídlí  nejen  v  pokožce,  nýbrž 
i  v  hlubších  vrstvách,  držíc  se  jednoho  bodu 
neb  jedné  dráhy  nervové.  Plocha,  ve  které 
nií  stížený  nerv  se  rozvětvuje,  jeví  při  vý- 
zkumu ještě  některé  zvláštnosti:  anaesthesii 
neb  hyperaesthesii  kožní,  paraesthetické  sen- 
sace.  Hyperaesthesie,  patrná  již  při  skrovném 
dotyku,  znamenána  bývá  na  určitých  bodech, 
zvláště  tam,  kde  nervy  z  průvodův  a  ryh 
kostních  neb  z  fascií  na  povrch  vystupují 
neb  nervy  ve  větve  se  štěpí  (puncta  dolo- 
rosa).  Časem  pozorovány  bývají  při  n-ii  jisté 
motorické  a  vasomotorické  jevy  (cukání  a 
trhání  ve  svalech,  bledost,  zrudnutí  a  opuch 
pokožky),  slzení,  silný  pot  a  rozmanité  osu- 
tiny.  —  Po  většině  případů  n.  jest  chorobou 
velmi  setrvačnou  a  snadno  recidivující.  Mx, 
Vearasthenle  (z  řec),  stav  zvýšené  vznět- 
livosti  a  únavnosti  nervstva.  Ne  vždycky  lze 
jej  pokládati  za  chorobu,  neboť  jednotlivcům, 
kteří  jsou  jím  postiženi,  nepřekáží  ani  plniti 
povinnosti  v  povoláni.  U  někoho  trvá  od  sa- 
mého mládí,  takořka  po  celý  život;  občasně 
nebo  příležitostně  se  zhoršuje  a  pak  zase 
oblevuje.  U  některých  osob  vyskytuje  se 
třeba  jen  na  dobu  několika  týdnu  či  měsícův 
a  vymizí,  aniž  se  již  vrátí.  Snad  jenom  vý- 
jimečně jeví  postupný  ráz  od  příznaků  leh- 
čích k  závažným.  Nejčastější  příčinou  n.  je 
náchylnost  vrozená;  získána  bývá  n.  spolu- 
působením rozmanitých  škodlivin,  k  nimž  ná- 
ležejí: vysilující  neoo  bolestné  choroby  tě- 
lesné, nepřiměřenosti  života  pohlavního,  zne- 
užívání vznětlivých  požitků  (lihoviny,  tabák\ 
úrazy,  zvláště  na  hlavu,  vlivy  teploty  (na  př. 
práce  při  žáru),  nepoměrně  značné  a  časté 
námahy  a  pohnutí  mysli.  Úkazv  jsou  velmi 
rozmanité  dle  individuálních  zvláštností  oso- 
by. U  někoho  dostavují  se  vždy  tytéž  obtíže, 
u  někoho  vystřídávaji  se  rozmanitým  způ- 
sobem. NejČastěji  slýcháme  stesky  na  bolení 
hlavy,  sklíčenou  mysl,  nechuť  k  práci,  ne- 
dostatek cncríiie,  snadnou  pohnutlivost  lí- 
tostnou a  prchlivost  zlobnou,  poťušený  spá- 
nek. Někteří  trpí  snadno  tlučením  srdce,  ná- 
valy krve  ke  hlavě  a  studcností  končetin, 
jim  mají  choulostivý  žaludek  a  obleněné  trá- 
vení, mnozí  trpí  přecitlivělostí  zraku,  sluchu, 
čichu,  chuti,  někteří  zase  mají  niterné  tram- 
poty brzv  zde  a  brzy  onde  po  těle  umí- 
stěné. Tížké  případy  vyžadují  péČe  lékařské. 
Pro  většinu  neurastheniků  stačí  však  a  jest 


246 


Neuráutter  —  Neureulter. 


Dcjprospřšnčjčím,  dá-li  si  od  lékaře  zjistiti, 
že  neDÍ  stižen  neduhem  nebezpečným,  a  dá-li 
si  vytknouti  potřebnou  úpravu  života.  Neur- 
asthenik  musí  především  nahlédnouti,  z  ja- 
kých pramenů  jeho  obtíže  prýští,  musí  se 
vyhýbati  škodlivinám,  kterými  se  vznětlivé 
jeho  nervstvo  jítří  a  vyčerpává.  Sezná,  že 
nesmí  si  dopřáti  plného  poháru  požitkův  a 
radovámk,  jimž  jenom  statnéjŠí  konstituce 
může  se  oddati  bez  pohromy.  Sezná,  že  jeho 
síly  nestačí,  aby  se  pachtil  za  ctižádostnými, 
maietkovými  a  jinakými  účely,  k  jejichž  do- 
máhání je  potřebí  trvalého  napjetí  energie  a 
ncohroženosti.  Důtklivá  mysl  a  útlejší  po- 
vaha neurasthenikova  nesmí  vydávati  se  klo- 
potnému  ruchu  a  bouřlivým  zápasům  velké 
společnosti.  Dovede-li  však  nacházeti  zálibu 
ve  skrovnějších  pomércch  klidného  života 
v  ústraní,  nalezne  v  jednotvárnější  a  střídmé 
pravidelnosti  a  v  tiché  užitečné  práci  nejen 
své  zdraví,  nýbrž  i  vnitřní  uspokojení,  jt  hož 
dříve  ve  světáckém  bažení  marně  vyhle- 
dával. A/r. 

Ifeilriiatter  Augustin,  mědiryjec  (zemř. 
31.  .srp.  1749  v  Praze).  O  jeho  životě  nemáme 
zpráv,  nevíme  ani,  kdy  a  kde  se  narodil,  víme 
pouze,  že  byl  pražským  měšťanem  a  že  zde 
od  r.  1704  pracoval.  Ryl  a  vydával  hlavně 
obrázky  svatých.  Zejména  vydal:  Statuae pon- 
tis  pragensis  (v  Praze,  1714;  vyobr.  soch  na 
mostě  pražském);  dále  podobizny  generálů 
řádu  Ježíšova  (ínclytae  Societatis  Jesu  honori 
ac  venerationi  Praepositorum  generalium  tffi- 
g/>5,  t.,  1730);  vyobrazení  náhrobku  Heřmana 
Jakuba  hr.  Černína  \  Chudenic  v  kostele  sv. 
Víta  r.  1710  zřízeného;  vyobr.  pra{tkého  mo- 
stu s  oběma  věžemi  a  sochami  a  j. 

Ifenraz,  Neurazy,  far.  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Přeštice,  okr.  a  pš.  Nepomuky;  96  d., 
621  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Martina  bisk., 
4tř.  šk.  N-y  bývaly  při  panství  planickém. 

Veareotomia,  vytnutí  čivů,  viz  Čiv, 
str.  772  b. 

ITearelohiitadt  v.  Zákupy  Nové. 

Ifenreather  Eugen  Napoleon,  kreslíř 
a  malíř  něm.  (♦  1806  v  Mnichově  —  f  ^882 
t.).  Učil  se  malířství  nejprve  u  svého  otce 
Ludvíka  N-a  (1775—1830),  potom  byl  žákem 
Corneliovým  na  akademii  v  Mnichově  a 
r.  1830  byl  v  Paříži,  r.  1838  v  Římě.  Deko- 
roval sály  mnichovské  glyptotheky  a  vydal 
illustracc  ke  Goethovým  balladám  a  roman- 
cím {Rand\eichnungen  \u  Goethes  Balladen  u. 
Roman^en,  5  seš..  Mnich.,  1829--40).  Po  té 
věnoval  se  N.  výhradně  illustrátorství,  ma- 
loval arabesky  k  různým  básním  a  z  četných 
jeho  prací  toho  druhu  uvésti  dlužno:  Sou- 
venir  du  27,  28,  2g  juillet  i83o  (Pař.,  1831); 
Schna  der  húpfeln,  6  sešitů  illustrací  k  něm. 
klassikům;  Rheinlied  od  Beckera;  Bayr,  Ge- 
dichte;  70  illustrací  do  skvost,  vydání  Her- 
derova  Cida  (Štutg.,  1838)  a  Nibelungenlied 
(s  Juliem  von  Schnorr).  S  Kaulbachem  vy- 
zdobil v  král.  budově  salon  královnin  obrazy 
z  Wielandova  Oberona.  Později  maloval 
v  oleji,  ač  nedocílil  svými  obrazy  úspěchů 
takových,  jako  kresbami;  mnohé  z  jeho  olejo- 


maleb jsou  v  Schackové  galerii  (Sem  Pofcéin, 
Umirajki  jeptiška,  VUla  Mills  a  ).).  V  nové 
polytechnice  N.  vyzdobil  schodiště  sgrafity, 
k.  1848  jmenován  ředitelem  král.  továrny  na 
porculán  v  Nymphenburce,  od  r.  1868  do  1877 
byl  professorcm  na  uměl.  průmyslové  ikole 
v  Mnichově. 

Vearentter  Bohdan,  lékař  čes.  (*  20.  li- 
stop.  1829  v  Praze  —  f  13.  dubna  1899  t.). 
Gymnasijní,  íilosoíická  i  lékařská  studia  ab- 
solvoval v  Praze,  kde  se  stal  r.  1854  dokto- 
rem.  Po  krátké  službě  nemocniční  vstoupil 
do  dětské  nemocnice  Lóschncrovy.  kdež  se 
stal  pak  i  primářem  a  spoluředitelem  po- 
zdější dětské   nemocnice   Františka  Josefa. 
Vytrval  tu  až  do  r.  1887,  přispěv  svoií  ne- 
zištností a  neobyčejnou  Šetrností,  jakož  i  vy- 
vinutým smyslem  administračním  hlavní  mč- 
rou   ic  tomu,  že   vydržovací  fond  této  ne- 
mocnice za  dobu  tu  tak  znamenitě  se  zvý- 
šil. Po  zřízení  české  university  jmenován  byl 
prv^m  českým  professorem  dětského  Ickař- 
stvi.   Sprvu  přednášel  na  univ.  poliklinice 
ve  Vladislavské  ulici  a  teprve,  kdyŽ  ne  úmor- 
nému jeho  přičinění  se  podařilo,  že  vláda 
zakoupila  pro  českou  kliniku  dětskou  vlastní 
dům,  bylo  mu  r.  1888  moŽno  otevříti  tu  samo- 
statné ambulatorium  a  r.  1891    vlastní   kli- 
niku dětskou.    Tak  jako  se  přičiňoval  o  za- 
bezpečení  a    zvelebení    dětské    nemocnice 
Františka  Josefa,  kteráž  pak  vlivem  Lósch- 
nerovým   přičleněna   byla   výhradné  jenom 
k  německé  fakultě  lékařské,  tak  zasadil  se 
s  energií  jenom  sobě  vlastní  o  zbudování 
české  dětské  nemocnice,  kteréž  věnoval  i  veš- 
kero svoje  jmění.  Nemenší  péči  věnoval  také 
ústavu  hluchoněmých,  kdcŽ  byl  stále  bezplat- 
ným lékařem  ordinujícím.  Vynikající  činnost 
projevil  také  v  pražském  sboru  doktorů  lé- 
kařství, jehož  byl  po  léta  praesidentem.  fako 
lékař  byl  pečlivým  badatelem,  bystrým  pozo- 
rovatelem klinickým  a  obezřetným  therapeu- 
tem.  Jsa  sám  při  budování  moderní  paediatrie 
činně   účasten,  je   N.  tvůrcem  české  školy 
paediatrické,  neboC  již  za  působnosti  své  na 
dětské  nemocnici  Františka  Josefa  vždy  sta- 
ral se  o  to,  aby  jeho  assislenti  byli  Češi  vy- 
nikající také  literárně.  Literární  činnost  jel  o 
byla  velmi  rozsáhlá,  soustřeďujíc  se  velmi 
záhy  v  »Časopise  českých  lékařů*.  Tam  na- 
psal   mimo  velkou  řadu  drobných  zpráv  a 
referátů   zvláště:    Kasuistické  případy  \  dět- 
ské nemocnice  Františka  Josefa  v  Pra^e  (1865» 
1873    a    1875);     Psychosa    \a    průběhu    tyfu 
u  i2letého  chlapce  (1866);  Smrt  krvotokím  \a 
průběhu  neštovic  (1868);  Příspěvek  ke  kasuistice 
tyfu  u  dCti  (1870);   Spalničky.  Křeč  hlasivky. 
Smrt  (1871) ;  Dva  případy  sněti  končetin  (1871) ; 
Osypky  a  neštovice  v  jedné  rodině  současné  se 
objevující  (1872);  Vliv  tyfu  na  postup  \áduchy 
(1872);  Poznámky  o  křupu  a  difterii  v  hltanu 
(1^73);  Případ  spáleniny  (1875);  Několik  slov 
o    ro\po\nám    \ánétu    tlustého    střeva   (187,*)); 
í^ěco   o  ře^u  pr náušnice  {tracheotomii,  1876); 
Traumatický    \ánět    svalu    kyčlobeáerního    se 
\rnatosti  jater  komplikovaný  (1877);    Hlucho* 
němost   se  stanoviska  lékařského   (1877);    Po- 


Ncuridin  —  Neurom.  247 


X»ámka  k  léčeni  má\dřivky  (1879);  Onanie 
u  déti  Í1880);  SoM  vyděšení  u  děti  {pavor 
n^ctiimus,  1880);  Oiubovdni  u  déti  (1881); 
Čatiosi  vyskytování  $e  \dnitu  a  hniloby  v  Mou- 


tivní  Či  motorický.  Potom  při  n-idé  sensitiv- 
nich  nervů  pozorujeme  zánět  mezivláknového 
omezeřeného  pojiva  dílem  neurilemmu  {peri^ 
netiritis  s,  n.  interstitialis),  při  zánětu  motori- 


^ch  končetin  a  v  pateří  u  déti  (1883);    Stav,   ckých   nervů   degenerativní   změny   v  nitru 
který    následuje  po   opiti,   mu{e  býti  snadno   nervového  vlákna  (n.  parenchymatosa  s,  dege- 


GÉudny-  i  u  déti{\SS4);  K nauce  \ardélřk  u  déti 

Í1885);  Kdy  se  má  a  nemá  díté  odstaviti? 
1886);  Spála  a  má\dřivka  u  téfe  rodiny 
1887);    Béltavka  u  déti  (1888);    Hnitoba  čili 


nerativa) ;  tam,  kde  obrna  vznikla  náhlým  způ- 
sobem, vyskytuji  se  změny  parenchymatosní 
a  interstitiální  zároveň.  Zpravidla  zánět  se 
obmezuje  na   malý   okršlek.   Typy  prvotní 


sneC  plicni  u  déti  (1888);  Křeč  hlasivky  v  dét-  n-idy  jsou  častý  —  ze  sensitivnich  ntrvů  za- 
íkém  veku  (1889);  Cerebrálni  pachymeningi-  stiieny  bývají  trigeminus  ischiadicus,  nn.  in- 
tida  u  déti  (1891);  Zpráva  \ambulatoria  <^^r- 1  tercostales ;  z  motorických  nervů:  n.  facialis, 
ské  kliniky  c,  k.  České  university  la  rok  i88g  |  abducens,  oculomotorius,  radialis  a  ulneris. 
a  tSgO  (1890,  spolu  s  drem  A.  Haaszem);iZ  příznaků  uvedeny  buďtež:  zduření  a  ztuh- 
fb^orovánl  o  áifterii  a  injluend  \  r.  i8g3  nutí  nervu,  bolest  při  tlaku  na  nerv  ■—  při 
(1894,  spolu  s  drem  A.  Haaszem  a  drem  L.  zánětu  sensitivních  nervů:  hyperaesthesie  a 
Pokorným).  Do  odborné  pathologie  a  thera- !  hyperalgesie,  anaesthasie  pokožky,  neuraU 
pie  napsal  oddíly:  Spalničky  \  Zardénky\  Q\c\ié  bolesti,  rozmanité  troíické  poruchy 
Spála;  Dtngue;  Horečka  potná;  Krtičnatost\]{opzr,  puchýřina) —  při  zánětu  motorických 
Křivice;  Semoci  hrtanu  (vesměs  v  d.  I.  a  II.). ,  nervů:  tonický  a  klonický  stah  svalů,  moto- 
Z  prací  německy  psaných  buďteŽ  uvedeny  !  rická  slabost,  obrna  a  atroíie  svalová.  Při 
výroční  pacdiatrické  zprávy  z  dětské  nemoc-  zánětu  smíšených  nervŮ  b^vá  pozorována 
nice  Frantiika  Tosefa  v  Praze  ve  sbornících  ,  obrna  sensitivní  i  motoricxá.  Průběh  jest 
>Pragcr  Viertelíahrschr.  f.  prakt.  Heiikunde<  i  vlekly,  vyhojení  buď  dokonalé  neb  nedo- 
a  »Óstcrreich.  Jahrbiicher   f.  Paediatrik<  za   konalé.  Mx. 

r.  1862—74,  jež  psal  většinou  sám  anebo  ve  Ifearooyoloptaris  jsou  otisky  postran- 
spolku  s  drem  Steinerem,  Wraným  a  Salmo-  nich,  přídatných  lístků  na  hlavním  žebru  ně- 
n^  m,  dále  samostatná  práce  Bericht  uber  die  kterých  předvěkých  kapradinových  listů 
in  den   Jahren   iSyr,  t8'j2,  í8y3  im  Fran\  ^  z  rodu  Neuropteris,  EBr. 

Josef- Kinderspitale  vorgekommenen  Variola/álle  .     Ifeurode:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
(•Prager  Vierteljhrschr.*,  1875);   Die  fettige^  okr.  Liberec,  fara  a  pš.  MafTersdorf,  na  pr. 
uná  amyloide  Entartung  der  Leber  d.  Kindes- 1  bř.  Nisy;  67  d.,  694  ob.  n.  (1890). 
d//erf  (»Jahrbuch  f.  Kinderheilk.«,  1865,  spolu       2)  N.,  ves  mor.,  v.  Novopláí). 
s  drem  Steinerem)  a  J.   v.    Byl  také  spolu-       3)  N.  (Neuroda),  krajské  mésto  v  Pruském 
pracovníkem  »Ottova  Slovníku  naučného*.       Slezsku  nedaleko  hranic  Českých,  na  želez. 

Vonridiii  (chem.),  C^H^^S^.  Díamin  neje*  trati  z  Kladska  do  Dittersbachu,  ve  vládním 
dovatý,  jenž  ae  vytvořuje  při  hnilobě  masa  obv.  vratislavském,  v  arcidiéc.  pražské,  má 
a  klihu  a  v  kulturách  bacillŮ  tyfových.    Hi.   7079  ob.  (1895),  obvod,  soud  I.  stolice,  3  ka- 

IT^iniii  (chem.),  C^H^^NO,  byl  nalezen  vý-  tol.  kostely,  z  nichž  vyniká  nový  gotický 
jimečně  v  organismu  Člověka,  jak  se  zdá,  ja-  kostel  sv.  Mikuláše  (r.  1358  far.),  loretán. 
kožto  sůl  glycerinfosforcčná  i  vzniká  z  pro- '  kapli,  evang.  kostel,  kongregaci  milosrdných 
tagooů  pomocí  vody  barytové;  jest  též  mezi  sester  sv.  Františka  Ser.  s  nemocnicí,  sirot- 
produkty  5— ódenníno  hnití  masa.  —  Zásada  i  činec,  špitál,  reál.  školu,  radnici,  zámek,  spo- 
fiilná,  ve  vodu  přesnadno  rozpustná,  velmi  {  řitelnu  a  záložnu,  kamenouhel.  doly,  pískové 
jedovatá.  I  solí  její  jsou  velmi  jedovaté.  Rn.  j  lomy,  pivovar,  prádelnu,  tkalcovnu,  barvírnu, 

Venrltls  ^z  řec.)t  zánět  nervův.  Roz- ,  uměl.  chromolitbografii,  poblíž  lázně  a  pout- 
nanité  neuralgie  a  obrny  zaviněny  jsou  zá- ;  nické  místo  s  kaplí  sv.  Anny,  čilý  podomní 
nétcm  nervův,  ale  zkušenost  uČí,  že  zánět  obchod  zejména  suknem  a  i.  R.  1347  jmc- 
ncobmczuje  se  toliko  na  jedinÝ  nerv  a  jeho  nuje  se  městem,  v  němž  v  XVlII.  stol.  kvetlo 
větve,  nýbrž  časem  zasáhne  velký  počet  sen-   soukennictvi. 

sitivních  a  motorických  nervů  zároveň  a  týká  ITeiiroflbrom,  neurofibromatosis,  viz 
•c   nervů   mozkových   právě   jako   míšních.    Neurom. 

S  praktického  stanoviska  doporučuje  se  od-'  Ifearologie  (řec),  nauka  o  čivstvu. 
děliti  zánét  obmezující  se  na  jeden  nerv  od  ITeiirom  (z  řec.)  zove  se  nádor,  složený 
zánětu,  který  stejnou  dobou  postihl  několik  z  tkáně  nervové  a  vyskytující  se  v  nervovém 
nervů  funkce  stejné  i  rozdílné.  Prvějšízoveme  ústrojí  ústředním  neb  obvodovém  (v  prů- 
n.simpÍeje,druhýpolyneuritis{v.  Polyneuri-  běhu  nervů  nebo  na  konci  nervu  přeříznu- 
li s).  Meii  příčinami  n-idy  dlužno  uvésti  roz-  tého,  na  př.  po  amputaci).  N-y  v  mozku  tvoří 
mcnité  úkazv,  místní  působení  toxických  uzly  zvící  třešně  až  ořechu  uložené  ve  tkáni 
hmot  a  nachlazeni;  pak  vzniká  při  rozmani-  mozkové  a  obyčejně  poněkud  nad  povrch 
tých  pathologických  processech  v  soused-  jeho  vyčnívající.  Prakticky  důležitější  jsou 
ství  onemocnělého  n<rvu  (zlomenině  kosti,  n-y  obvodového  nervstva.  Jsou  to  nádory 
vymknutí  kloubu,  nádoru,  hyperplastickcra  kulovité  nebo  vřetenovité,  často  mnohotné, 
processQ  v  okolí  nervu).  —  Histologicko-  citlivé  při  tlaku,  obyčejné  benigní,  protože 
anatomický  nález  chová  se  rozdílně  podle  nepřecházejí  na  jiné  orgány  po  způsobe  ná- 
toho,  zdali  pohromou  tknut  byl  nerv  sensi-   dorů  zhoubných,  ale  časem  recidivující  (t.  j. 


248 


Neuron  —  Neurosy. 


byly-li  odstraněny  nožem,  znova  vyrůstají). 
Skládají  se  budto  z  nervových  buněk  nebo 
z  nervových  vláken ;  tyto  {neuroma  fibrillaré) 
obsahuji  buďto  vlákna  s  dřeňovou  pochvou 
(n.  myelinicum)  nebo  bez  ní  (r.  amyelinicum), 
Srv.  v  té  příčině  Čivy.  Uvedené  nádory  jsou 
vesměs  n-y  pravé.  Často  vyskytují  se  však 
na  nervech  nádory,  které  nejsou  složeny 
z  nervových  vláken,  nýbrž  z  vaziva  nebo 
tkáně  myxomatosni.  Zovou  se  n-y  nepravé. 
Z  těchto  nejobyčejnější  jsou  t.  zv.  neuro- 
fi bromy,  které  bývají  často  mnohotné  a  po 
celém  těle  roztroušeny,  tvoříce  nádory  v  kůži 
různě  veliké,  vycházející  budto  z  nervů  nebo 
z  vazivových  pošev  různých  útvarů  kožních. 
Sem  patři  neurofibromato$is  universalis  čili 
Recklinghausenova  nemoc.  Vyskytuje 
se  někdy  dědičně  a  příčina  i  podstata  jc-jí 
není  dosud  přesně  objasněna.  —  Zvláštní 
význam  má  t.  zv.  neuroma  plexiforme;  je  to 
spleť  provazců  místy  stluštělých,  z  části  roz- 
větvených nebo  do  klubka  stočených,  po- 
krytá kozí,  se  kterou  je  srostlá;  tato  bývá 
často  sytě  zbarvena  a  hrubými  chlupy  po- 
rostlá. Nádor  takový  bývá  hrbolatý,  někdy 
až  jako  pěsť  veliký,  ne  vždy  bolestivý.  Vy- 
sk5ftuje  se  časem  u  idiotův.  Nékdjr  jest  po- 
stižena jen  jedna  oblast  nervová,  jindy  bývá 
více  nervů  v  n.  takový  zahrnuto.  K  n-ům 
počítají  se  též  t.  z  v.  tubercuta  dolorosa,  oje- 
dinělé to  nádorky  položené  na  končetinách 
poblíže  kloubu,  řidčeji  v  obličeji  neb  jinde, 
bolestivé,  zvláště  při  změně  povětrnosti. 
Předpokládá  se,  že  souvisí  s  nervem,  často 
však  jsou  to  angiomy,  miomy,  chondromy. 
Co  se  léčeni  týká,  možno  pomýšleti  na  od- 
stranění nádoru,  je-li  ojedinělý  nebo  jsou-li 
vyvinuty  jen  v  poctu  obmezeném.  Tu  se  pro- 
vede excise  nádoru,  t.  j.  n.  se  vyřízne  a  rána 
sešije,  při  čemž  čásť  nervu,  na  němž  nádor 
sedl,  s  nádorem  se  odstraní,  z  čehož  dle 
povahy  nervu,  na  němž  nádor  seděl,  vy- 
plývají následky  v  porušení  hybnosti  nebo 
citlivosti,  které  však  nejednou  časem  a  vhod- 
ným léčením  (elektřinou)  se  upravují,  ne-li 
zúplna,  aspoň  z  části.  Nemoc  Recklinghau- 
senova je  pro  četnost  nádorků  operativ- 
nímu zakročení  nepřístupna  a  jinaké  léčení 
vzhledem  k  nejasné  podstatě  choroby  bylo 
by  bezúčelné.  Pnrk. 

Venron  v  anat.  je  dle  Waldcycra  zá- 
kladní, elementární  součástka  nervové  sou- 
stavy, skládající  se  z  vlastní  buňky  a  jejích 
výběžků,  jež  jsou  dvojí  povahy:  buď  proto- 
plasmatické,  bohatě  rozvětvené  dcndrity, 
anebo  jemný  osový  výběžek,  t.  zv.  neurit, 
jenž  posléze  rozvětvuje  se  rovněž  v  jemné 
vláknění.  Veškero  nervstvo,  ústřední  i  ob- 
vodové, skládá  se  z  většího  počtu  n-ových 
okresů,  jež  tvoří  sobě  navzájem  nadřadéné 
nebo  podřaděné  stupně  n-ů,  jež  se  rozvlák- 
nt'ním  svých  výběžků  toliko  stýkají.  Na  tomto 
poznání  spočívají  také  moderní  míněni  o  úko- 
nech nervstva  a  zvláště  o  jeho  pathologii. 

Nenronla  Húbn.,  šedobarvec,  rod  mur 
z  čeledi  Hadenidae  s  křídly  předními  hně- 
dými zdobenými  dvojatými  příčnými  pruhy. 


Tykadla  samečků  jsou  hřebenitá,  hraď  jest 
hustě  chlupatá  se  chvosty  slabými,  zadeček 
dlouhý,  u  samiček  velmi  tlustý.  Housenky 
válcovité,  lysé,  iijí  na  trávě,  po  posledním 
svlékání  zalézají  azakuklujíse  v  zemi  v  červnu. 
Oba  druhy  evropské  žiji  také  u  nás.  N.  po- 
pularis  F.,  š.  Jílkovy,  má  přední  křídla  čer- 
vcnohnědá,  na  všech  žilkách,  pásce  vlnité 
i  třech  skvrnách  křídlových  bíle  šupinatá; 
hlava  i  hruď  zbarveny  jsou  hnědě  a  bíle, 
křídla  zadní  bílá,  na  okraji  zahnědlá.  Hou- 
senky jsou  silné,  hnědé,  bronzově  lesklé  se 
3  světlými  podélnými  pruhy;  živí  se  pýrcm 
plazivým  i  jmými  travinami;  na  jaře  můžeme 
ji  nalézti  pod  kameny.  Kpk. 

Ifeuronla  Lcach  (1815),  rod  Trichopter 
z  čeledi  Phtyganfidae,  vyznačený  tím,  že 
křídla  jsou  krátká  a  Široká  a  přední  téměř 
lysá;  za  to  však  jest  blána  křídel  často  ná- 
padně zbarvena.  Larvy  žijí  v  rybnících,  les- 
ních stokách  a  lučních  příkopech  s  vodou 
čistou  a  podobají  se  celkem  larvám  jiných 
rodů  této  čeledi,  hotoví  si  z  částic  rostlin- 
ných pravidelně  urovnaných  pouzdro  buď 
rovné,  buď  zahnuté,  ale  vždy  na  obou  kon- 
cích otevřené;  chtejícc  se  zakukliti  uzavírají 
je  síťkami  zalezše  mezi  koření  travin  ve  břehu. 
V  době  novější  dólí  se  na  3  samostatné  rody : 
Holostomis  Munrh.  (obsahuje  druhy  arktické), 
Oligostomis  Kol.,  zastoupený  u  nás  druhem 
N.  reiiculata  L.  s  křídly  žlutohnědými,  černě 
síťovitě  pruhovanými,  vyskytující  se  z  jara 
při  lučních  příkopech,  a  Neuronia  s.  str., 
u  nás  N.  ruficrus  Scop.  s  křídly  jednobarvě 
tmavohnědými,  hojný  u  rybníků  a  lesních 
tůní.  Kpk, 

V  enroparalysls  (řec ),  ochroma  či  v  ní. 
Ztráta  schopnosti  reagovati  na  podnět  a  pře- 
nášeti vzrušení.  Může  se  týkati  nervstva 
ústředního  neb  obvodového,  býti  rozšířena 
na  veškerenstvo  systémů  nervových  aneb 
jen  na  obmezená  pásma.  I(fr. 

Ifearopathie  (řec),  povšechný  název  pro 
veškeré  choroby  nervstva  vůbec.  Srov, 
Čiv  (choroby), 

Venropatholo^e  (řcc),  nauka  o  choro- 
bách nervstva.  Srv.  Čiv  (choroby). 

Ifearopeoopterideae,  odděleni  předvc- 
kých  kapradin  z  čeledi  Alethoptendeae  se 
známým  rodem  Callipteris  Brougn.,  v  perm- 
ském  útvaru  rozšířeným.  ĚBr. 

Nearoptera  v.  Si  tok  řídl  i. 

Nenropteiidium  Schimp.,  rod  předve- 
kých  kapradin  objevujících  se  v  pestrém  pí- 
skovci, snadno  rozeznatelných  od  rodu  Neuro- 
pteris  jednoduše  speřenými  listy  a  jemněji 
utvářenými  lístky.  EBr. 

Nenropterla  Brougn..  rod  předvěkých, 
často  velmi  mohutných  kapradin,  objevují- 
cích se  v  hojných  otiscích  nejvíce  ve  střed- 
ním útvaru  kamenouhelnrm.  Začíná  se  vv- 
skytovati  již  v  kulmu,  ve  svrchním  karbonu 
řidne  a  zaniká  v  permu.  EBr. 

Neurosy  (z  řec).  Vedle  chorob  čivstva 
majících  zcela  určitý,  pitevně  zjistitelný  pod- 
klad a  odpovídající  tomu  konstantnost  sym- 
ptomů jsou  známy  jiné  tvary  nervového  one- 


Ncurotcrus  —  Neuschloss 


249 


tnocnéni,  jejichž  anatomická  podstata  na- 
mnoze není  ještč  dopátrána  a  jejichž  přízna- 
ková povaha  vyznačuje  se  pomíjivostí.  Pro 
tyto  kategorie  užívá  se  jména  »n-os<  aneb 
také  funktionálnich  nemocí  čivstva.  Náleží 
^cm  oa  přiklad  posunčina,  padoucnice,  hy- 
sterie. Kfr, 

N.  emoční  v.  Emoční  neurosy. 

V^vroteriui  Htg.  jest  rod  voa  duběnči- 
vých,  jehož  1.  kroužek  zadečkový  jest  delší 
než  kterýkoliv  z  článků  dalších,  tykadla  sa- 
rnxek  jsou  ke  konci  ztlustlá,  štítek  poněkud 
podlouhlý,  klenutý,  napřed  příčně  vtiskly, 
hřbetní  plocha  hrudní  jest  lysá,  hladká;  kří- 
<lla  úzká,  protáhlá.  Známy  jsou  jen  samičky, 
které  způsobují  na  listech  dubových  nádory 
čočkovité  nebo  ploše  knoíiíčkovité,  podrý- 
vající list  někdy  ve  velikém  množství.  Zná- 
mo jest  asi  15  druhův.  Kpk, 

V^nrotomle  (řcc),  protnutí  čivů,  viz 
<liv.  str.  7726. 

V^nrotoni*  (z  řec).  napínání  nervu, 
jest  operace  záležející  v  tom,  že  se  nerv  ře- 
zem obnaží,  jeho  pochva  (srv.  Čiv)  otevře 
a  nerv  potom  prstem,  hákovitč  za  něj  zave- 
deným (nebo  na  menších,  hluboko  polože- 
ných nervech  nástroji),  silně  se  natáhne  ve 
súičru  k  centru  i  k  periferii.  Potom  se  rána 
ozavřc  a  nechá  zhojiti.  Výkon  ten  provádí 
^e  právě  tak  jako  všecky  operace  za  přísné 
čistoty  podle  zásad  antisepse  za  tím  účelem, 
aby  onemocnění  nervová  se  odstranila.  Dříve 
se-  prováděl  při  nejrozmanitějších  chorobách 
nervových,  při  neuralgiích,  obrnách,  úbytích 
michy,  padoucnici,  ztrnutí,  ložiskové  skle- 
rose  atd.  Výsledky  byly  však  velmi  nestejné, 
mnohdy  nepříznivé,  a  proto  se  poslední  do- 
bou dop>oručujc  n.  při  neuralgiích  po  pora- 
nětií.  kde  je  nerv  v  jizvě  zarostlý,  při  úby- 
tích míchy  a  v  nejnovější  době  při  nebojí- 
cích se  vředech  na  chodidle  {t.  zv.  mal  per- 
forant  du  pied),  jakoŽ  i  při  vředech  bérce. 
NcníC  výkon  ten  tak  neškodný.  Vyvodíť  n. 
xměny  v  poměru  nervu  k  jeho  bližšímu  n. 
vzdálenějšímu  okolí  {neurolysh)  a  změny 
v  nervu  samotném,  v  jeho  vlastní  hmotě 
{neurokinesis).  Častěji  pozorovány  po  nii  zá- 
něty nervu,  obrny  čivů  motorických,  ba  ne- 
jednou byly  nerv  nebo  jeho  větev  některá 
přetrženy.  N.  má  vliv  až  na  míchu.  Při  po- 
kusech na  zvířatech  se  ukázalo,  že  po  n-ii 
propadají  některá  vlákna  v  nervu  zvrhlo- 
sti. —  N  provádí  se  na  nervech  hybných, 
citlivých  a  trofických,  a  sice  na  místě 
položeném  co  možná  blízko  jeho  východišti. 
Tak  nerv  trojklaný,  lícní,  pleteň  ramenní, 
nerv  bederní,  nerv  stehenní  a  mnohé  jiné 
menší  nervy  podrobovány  n-ii.  Operace  po- 
prvé provedena  r.  1872  Nussbaumem 
a  Billrothem  skoro  současně.         Fnrk. 

Vzorové  {Stv^oi),  národ  starověký  ve 
východní  Evropě.  Hérodotem  poprvé  připo- 
mínaný. Seděli  severně  Skythův  Oráčů,  země 
jejich  {StvQ\9  yíi)  stýkala  se  se  Starou  Sky- 
ihtí  na  pramenech  řeky  Dněstra  a  na  jihu 
sousedila  s  Agathyrsy  a  Androfagy.  Sluší  tu- 
díž klásti  sídlo  jejicn   do  největší  Části  ny- 


nější Haliče,  na  Volyň  a  do  úkrají  močálů 
pripeCských,  v  kraje  tudíž,  jejichž  severní 
čásf  slula  vždy  a  podnes  Polákům  sluje 
>zemí  Nurskou*.  Měli  své  krále,  řídili  se 
skythskými  prý  obyčeji,  oddávali  se  čaro- 
dějství  a  jednou  prý  v  roce,  dle  zpráv  Řeků 
severopontských,  každý  z  nich  stával  se 
vlkem,  nabyl  však  opět  lidské  podoby.  V  po- 
lovici VI.  stol.  př.  Kr.  země  jejich  prý  byla 
týrána  přečetnými  hady,  kteří  jednak  při- 
hrnuli se  z  pouště  a  jednak  ze  země  se  zro- 
dili. Následkem  toho  přinuceni  N.  vlast  opu- 
stiti i  uchýlili  se  k  Budínům  (v.  t.).  Po 
příkladě  Šafaříkově  a  Miillenhoffově  poklá- 
dají se  nyní  vůbec  N.  za  národ  slovanský, 
a  to  za  Prvoslovany,  z  nichž  teprve  rozcho- 
dem vyvinuli  se  jednotliví  slovanští  náro- 
dové. Pšk. 

Ifeiuialz  nad  Odrou,  město  v  pruském 
kraji  kožichovském,  ve  vlád.  obv.  lehnickém, 
na  želez,  trati  Vratislav-Štětín  a  N.-Koži- 
chov-Zahaň,  má  10  581  obyv.  (1895),  obvod, 
soud,  dva  evangel.  kostely,  herrnhutskou 
obec,  želez,  huti,  strojírnu,  výrobu  plátna, 
kartonáží,  třísla,  továrnu  na  úpravu  štětin  a 
žíní,  prádelnu  lnu  a  nití,  pivovar,  par.  pily 
a  mlýny,  obchod  s  dřívím,  stavbu  lodí  a  při- 
stav na  Odře  a  čilou  plavbt^. 

Vensalza^  město  v  saském  hejtm.  budy- 
šínském,  okr.  Lóbau,  stan  trati  Biskupicc- 
Žitava,  má  1265  ob.  (189ň),  obvod,  soud,  ev. 
kostel,  spořitelnu,  velkou  tiskárnu,  bělidlo, 
továrnu  na  knoflíky  a  m\'dlo,  lomy  na  sye- 
nit a  vynikající  obchod  v  přízi.  N.  založena 
r.  1670  a  osazena  emigranty  z  Čech,  Moravy 
a  Slovenska. 

Seusattel:  1)  N.,  průmyslová  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Falknov,  okr.  a  fara  Loket; 
215  d.,  15  obyv.  č.,  2536  n.  (1890),  5tř.  šk., 
pš.,  telegraf  a  žel.  stanice  na  trati  N.-Loket 
a  Praha-Chomútov-Karl.  Vary-Cheb,  četn. 
stanice,  veliké  hnědouhelné  doly,  rozsáhlá 
továrna  na  sklo  (na  600  dél.)  a  opodál  popi 
dvůr  »Voglas<  obce  loketské.  —  2)  N.,  ves 
t.  (hťjtm.^atec),  v.  Sedlo  Nové. 

ITeasatz  v.  Nový  Sad. 

Vensohl  Robert,  professor  bohosloví 
(*  20.  ledna  1856  v  Jimramovč  na  Moravě), 
studoval  gymnasium  a  theologii  v  Brně  a 
byl  r.  1879  vysvěcen.  Kaplanoval  v  Nové  Vsi 
u  Hodonína,  načež  poslán  jest  na  vyšší  stu- 
dia bohoslovecká  do  Vídně,  kde  r.  1885  po- 
výšen na  doktora.  Vrátiv  se  do  Brna  byl 
nejprve  docentem  fundamentální  theologie 
při  bohosloveckém  ústavě  tamějším,  roku 
pak  1889  jmenován  skutečným  professorem 
mravovčdy  a  od  r.  1894  je  konsistorním  ra- 
dou i  asscssorem  biskupské  konsist.  brněn- 
ské. Psával  do  >Čas.  katol.  duchovenstvac, 
»Hlídky  literární*,  >Oecha€;  je  redaktorem 
sociální  části  časopisu  >Kazatcl€,  který  dr. 
Is.  Zahradník  vydává  v  Olomouci.  R.'l898 
uveřejnil  Postní  kd^ám,  jež  byla  přeložena 
'  do  slovinštiny,  a  Křesťanskou  socioloijii  ve 
;  2  sv.  '  Ji, 

NensohlOM  v.  Zámek  Xový  a  Zámky 
Nové  a  Hrady  :^). 


250  Neusiedel  —  Neustadt. 

Vensledel:  1)  M,  ves  v  Čechách  (hcjtm.  |  Braáov-Zernest  uherských  stát.  drah.  Obec 
Krumlov),  v.  Novosedly.  'je  velmi  výstavná  a  bohatá;  polní  hospodáN 

2)  N.  am  Sec,  městečko  uherské,  v.  Ne- '  ství  a  dobytkářství  je  dokonalé,  tak  2e  N. 
zider.  'v  tomto  ohlede  se  pokládá  za  nejpokroči- 

Ifeiuiiiia  Ag^aMisl  Goes.  jest  největší  lejší  obec  v  zemí.  Velký  lihovar  spojený 
formou  Foraminifer;  čítána  jest  do  čeledi  s  krmením  volŮ  je  z  největších  podobných 
Miiiolidae^  ač  formou  spíše  připomíná  rod  průmyslových  závodů  v  Sedmihradcch.  Bliie 
FlabeUina.  Skořápka  její  jest  písčitá,  olivově  <  obce  dobývá  se  liasovó  uhlí  kamen,  a  ohni- 


hnědá,  složená  z  hustého  sítového  pletiva 
jemných  chitinovitých  vláken,  měřících  0*003 
až  0'006  mm  v  průměru.  Mezi  ně  jest  vlo- 
žena tenká  vrstva  jemných  zrnek  pískových 
i  jiných  drobných  předmětův.  Má  tvar  listo- 
vitý,  plochý,  na  obrysu  trojhran^,  na  rozích 
okrouhlý;  po  stranách  tvoří  zányby,  které 
někdy  dosahují  značné  velikostí.  Z  těchto 
pučí  nová  individua.  Komůrky  jsou  pásko- 
vité  a  v  soustředných  obloucích  k  sobě  ulo- 
žené, čím  dále,  tím  více  se  rozšiřující;   na 


vzdorná  hlína.  Dkl, 

3)  N.  (N.  an  der  Wutach^,  hlav.  město  ob- 
vodového soudu  v  badenském  kraji  freibur- 
ském,  na  Žel.  trati  Freiburg-N.,  má  2699  ob. 
(1895),  katol.  kostel,  tkalcov.  školu,  továrny 
na  hodiny,  šrouby,  kůže,  sukna,  par.  pilu  a 
žulové  lomy  a  klimatické   místo.  —  4)   N. 
(N.  an  der  Ahch),  okr.  město  v  Bavorsku  na 
žel.  trati  Norimberk-Vircpurk  a  N,-Winds- 
heim,  vlád.  obv.  Střed.  Franky;    3755  oby  v. 
(1895),  obvod,  soud,  kat.  a  ev.  kostel,  pro- 
zpodní  straně  se  komůrky  prodlužují  v  duté   gymnasium,  obchod,  škola,  nemocnice,  dva 
přívěsky,  složené  ze  svazků  vláken,  jimiž  se  |  zámky,  pivovar,  koželužna,  výroba  cementu, 
zachycuje  na  různé  předměty.  Byla  objevena   cihel,  továrny  vlněn,  a  bavln,  zboží,  kartáč- 


r.  1892  výzkumnou  lodi  Albatross  v  zálivu 
Kaliforn.sícém  v  hloubce  3972  m;  měří  19  cm 
délky.  MBbr. 

Venslts,  osada  v  Cechách,  v.  Hněvou- 
sice. 


nictví,  chmelařství  a  ovocnictví.  —  5)  N» 
(N.  an  der  Hardt),  průmysl,  okr.  město  t.  na 
Žel.  trati  Mannhcim-Neunkirchen,  N.-Mon8- 
helm  a  N.-Weisscnburg,  vlád.  obvod  falcký, 
má  16.005  ob.  (1890),  ko.legiátni  kostel,  gym- 


ITenslniloe,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Stra-  '  nasium,  reálku,  hudeb,  školu,  sirotčinec  a 
konice,  okr.,  fara  a  pš.  Volyně;  17  d.,  121  opatrovnu  pro  dítky,  špitál,  uměl.  mlýny, 
ob.  č.  (1890),  2tř.  Šk.  pivovarství,  pálení  kořalky,  továrny  na  mlýn* 

Ifeiuiohl,  Báňská  Bystřice,  viz  By- ,  ské  kameny,  hrnčířské  zboží,  pestrý  papír, 
střice  28).  I  rozličné  chemikálie,  nábytek,  sukna  a  triko- 

Veiuiorg^e:  1)  N,  ves  v  Čechách  (hejtm.  |  tové  zboží,  mydlářství,  škrobařstvi,  slamén- 
Broumov),  v.  Starostín.  —  2)  N.,  ves  t.  '  kářství,  vinařství,  sadařství  a  čilý  obchod  s  ví- 
(hejtm.  Jablonné),  v.  Starost  Nová.  —  nem.  obilím  a  dřívím.  —  6)  N.  (N,  au  der 
3)  N.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Planá,  fara  Ti-  Saalé),  okres,  město  t.  ve  vlád.  obv.  Dolní 
sova,  pš.  Staré  Sedlice;  14  d.,  73  oby  v.  n.  Franky,  na  křižovatce  želez,  tratí  Chyžicc- 
(1890).  Meininky,  N.-Bischofsheim  a   N.-Konigsho- 

IfeuM,  krajské  město  v  pruském  Porýn-  fen,  má  2071  ob.  (1890),  dva  katol.  a  evang. 
sku  ve  vládním  obvodě  dQsseldorfském.  při  !  kostel,  býv.  karmel.  klašt.,  lat.  školu,  mlýny, 
průplavu  Erftském.  Důležitá  křižovatka  šesti  I  výr.  bavln,  látek  a  damašk.  zboží,  vaty  a  sága, 
tratí;  přístav.  Soudní  a  politické  úřady  I.  I  hrnčířství,  sýrařství,  vinařství,  sadařství,  zeli* 
stolice;  hlavní  berní  úřad,  obchodní  komora;  nářství  a  čilé  trhy  na  dobytek.  Poblíž  Neu- 
filiálka  Říšské  banky;  gymnasium;  arcibisk.  haus,  lázně  a  zámek.  —  7)  N.  (an  der  Waiď 
konvikt,  invalidovna,  blázince,  sirotčinec,  ne-  nab),  okr.  město  t.,  ve  vlád.  obv.  hornofalc- 
mocnice.  Staré  hradby  proměněny  v  sady.  kém,  na  žel.  trali  Mnichov-Řezno-Hof  a  N.- 
Ze  staveb  vyniká  kostel  sv.  Kvirina  (z  VIII.  Vohenstrauss,  1650  ob.  (1895),  3  katol.  ko- 
stol).  25.026  obyvatelů,  z  nich  1644  evang.  '  stély,  zámek,  r.  1806  kníŽ.  lobkovická  resi- 
(r.  1895).  Trhy  na  obilí  a  dobytek.  Velmi  dencc,  sklárna  a  broušeni  skla,  lkaní  vlněn, 
čilý  průmysl  (železářství,  strojírny,  koželuž-  látek,  lomy  na  marian.  sklo,  křemen  a  ru- 
ství,  tkalcovny,  olejny,  mlýny,  zboží  kožené,  mélku.  —  8)  N.,  město  ve  velkovévodstvi 
papírny  a  j.).  Město  N.  bylo  původně  řím-  ,  Meklenbursko-Zvěřínském,  na  žel.  trati  Lud- 
skou  tvrzí,  jež  slula  Novesium,  R.  1474  marné  wigslust-Nový  Branibor,  má  2225  ob.  (1895), 
obléhal  je  Karel  Smělý,  vévoda  burgundský,  obv.  soud,  ev.  kostel,  průmysl,  školu,  velko- 
r.  1586  dobyl  města  a  zpustošil  je  Alexandr  vévodský  zámek  se  sbírkou  obrazů,  továrny 
Farnese.  Sr.  Túcking,  Geschichte  der  Stadt  na  hospod,  stroje,  cement,  klovatinu,  paro- 
N.  (1891).  Pp.       strojní  pivovar,  mlýn,  dvě  pily  a  na  Labi 

Neustadt,  Heinrich  v.  N.,  v.  Hein-  přístav.  —  9)  N.  (N.  am  Rúbenberge),  kraj- 
rich  15).  I  ské  město  v  prus.  vlád.  obv.  hannoverském, 

Hetuitadt:!)  N., Nové  Město,  v.Město.    na  žel.  trati  Hannover-Brémy,  má  2264  ob. 

2)  N.  (raaďar.  Keres^ténxfalu,  rumun.  Krt-  (1895),  katol.  a  ev.  kostel,  hospod,  zemskou 
stian),  velkoobcc  ve  felvidéckém  okr.  brašov-  školu,  továrnu  na  stroje,  slévárnu  Železa,  ci- 
ské  župy  v  Sedmihradcch,  má  (r.  1890)  547  helnu,  parní  pilu,  výrobu  bandáží,  lepenky, 
domův  a  2674  ob.,  z  nichž  1616  německých  rašelinného  steliva  a  rozsáhlé  rašeliniště.  — 
Sasíků,  856  Rumunův  a  114  Maďarů,  pošt.  10)  N.,  město  v  prus.  vlád.  obv.  kassel- 
úřad,  řecko-orient.  a  evang.-luth.  far.  kostel,  |  ském,  kraji  kirchheimském,  na  želez,  trati 
nádhernou  školní  budovu  a  je  stanicí  trati   Giessen-Kassel;  obv.  soud,  katol.  a  ev.  ko- 


Neustadt-Eberswalde  —  Něustrojev.  251 

stel,  dhlářství,  mlynářství,  výroba  octa,  ko-  3)  N.,  město  na  Moravě,  v.  Město  13) 
fakk,  chov  dobytka  a  2028  oby  v.  (1895).  —   Nové. 

U)  N.  an  der  Warthe  v.  Nowe  mia-  Veustadtl  Český,  Bělá  Dolní,  farní 
sto.  —  12)  N.  (N.  b,  Pinne,  pol.  Lwów€k\\v^s  v  Čechách  na  potoku  Bělé,  hejtm.  Kra- 
mtsXo  v  Poznaftsku,  kraj  Nowytomyál;  2599  lovíce,  okr.  Manětín;  88  d.,  659  ob.  č.  (1890), 
ob.  (1895),  dva  katol.  a  ev.  kostel,  továrna  kostel  Pozdvižení  sv.  KřiŽe  (z  r.  1615),  5tř. 
na  stroje,  slévárna  Železa,  pila,  koželužna, '  šk.,  četn.  stanice,  pš.,  tři  mlýny,  ložisko  na 
obchod  ve  vlně,  obilí  a  čilé  trhy  výroč.  na  j  vitriol.  břidlici,  hájovna  Cikánka  a  sam.  Brlín. 
átét inatý dobytek. —  13)  N.  v  Horním  Slez-  Nedaleko  stával  hrad  Bělá,  po  němž  se 
ska  v.  Pradnik.  —  14)  N.  (N.  im  Heriog- '  psali  pánové  z  Bělé,  po  kterých  tu  seděli 
tum  Koburg,  dříve  N.  an  de^  Heide),  město  pp.  ze  Švambf rka,  před  r.  1427  Burian  a 
ve  velkovévodstvi  Saskokoburském,  na  žel.  Jan  bratři  z  Gutšteina,  jejichž  potomci  se 
trati  Koburíj-Sonneberg,  má  5451  ob.  (1896), ;  tu  připomínají  po  celé  století.  Ti  prodali 
ohv.  soud,  dva  ev.  kostely,  kreslířskou  a  mo-  [Bělou  Albrechtovi  z  Kolovrat,  po  němž  dě- 
df  lářskou  školu,  nemocnici,  spořitelnu,  prů-  dili  Jan  a  Bernard  bratří  z  Valdšteinp,  potom 
myslovou  banku,  pivovar,  továrnu  na  por- 1  tu  seděli  pánové  z  Roupova,  Šebestián  Mark- 
culán,  vynikající  výrobu  hrači  k  a  klimatické  vart  z  Hrádku.  Potomci  jeho  drželi  Bělou 
místo.  —  16)  N.  ^N.  an  der  Orla),  hl.  město  I  do  r.  1622,  kdy  ji  prodali  Vilémovi  Vřesovci 
správního  okresu  ve  velkovévodstvi  Sasko- 1  7  Vřesovic.  Synové  jeho,  nemohouce  pro 
výmarském,  na  žel.  trati  Ltpsko-Probstzella,  dluhy  na  Bělé  se  udržeti,  prodali  část  zboží 
mi  6030  obyv.  (1895),  9  kostela,  reál.  ákolu, '  bělského  i  s  hradem  Janu  Vilémovi  Kyna- 
Vilikové vodský  zámek  (z^  XVI.  stol.),  Špitál,  perskému  z  Vřesovic.  Potomci  jeho  udrželi 
n«  mocnici,  pivovar,  cthclnu,  slévárnu  železa,  se  zde  do  r.  1755,  kdy  dostala  se  Bělá  ke 
výrobu  želez,  zboží,  cementu,  nábytku,  kůže  klášteru  plasskému.  Hrad  byl  ještě  r.  1784 
(40   koželu2en\   smůly,  klíhu,   sukna,   vaty,   obydlen. 

lamp,  mlýn,  pilu,  obchod  v  dříví  a  čilé  trhy  |  BTeastadtl  Německý  (Deutsch-H,),  ves 
na  kůže  a  dobytek.  —  16)  N.  in  West- 1  v  Cechách,  hejtm.  Královice,  okr.  Manětín, 
preussen  v.  Nowcmiasto.  —  17)  N.  (N. ,  fara  a  p.^.  Nečtiny;  26  d.,  2  obyv.  č.,  119  n. 
in  Saehsen,  dříve  N.  bet  Stolpen),  město  v  sas- 1  (1890). 

kém  hejtm.  drážďanském,  nedaleko  Perná,  ]Tea-8t«ttin  v.  Štětin  Nový. 
na  iel.  trati  Žandov-Budyšín  a  N.-Durrróhrs- 1  Ifeiuitlft:  1)  N.,  ves  v  Cechách  (hejtm. 
dorř,  má  4365  ob.  (1895),  obvod,  soud,  cel.  Hradec  Jindř.),  v.  Lhota  7). —  2)  N.,  osada 
úfad,  got.  kostel,  nemocnici,  spořitelnu,  to-  t.  (hejtm.  Kaplice),  v.  Lhota  8).  —  3)  N., 
várny  na  noŽe  ocelové  a  zboží  smaltované,  osada  t.  (hejtm.  Krumlov),  v.  Kysel  o  v  1).  — 
knoníky,  uměl.  květiny,  hrnčířství,  plátenni-  4)  N  ,  víska  v  Čechách,  hejtm.  Ledeč,  okr. 
ctvi  a  lázně.  —  18)  N.  (N.  in  Holstein),  mě- 1  Dol.  Královice,  fara  a  pš.  Lukavice;  7  d., 
sto   v  prus.  vlád.  obv.  šlesvickém,  kraji  ol- '  74  ob.  č.  (1890). 

denburském,  na  Žel.  trati  Neumiinster-N.  a  '  6)  N.,  vsi  na  Moravě,  v.  Novosady. 
N.-Oldenburg,  má  4189  obyv.  (1895),  obvod.  IfeiUltiie  (Neustria,  Francia  occidcn- 
Boud,  švédský  konsulát,  hlav.  celní  úřad,  tal i s),  západní  čásC  říše  Francké,  ležící  mezi 
krásný  ev.  kostel,  blázinec,  špitál,  nemoc-  ústím  Šeldy  a  Loirou,  ohraničená  na  vých. 
nici,  strojírnu,  slévárnu  železa,  par.  pilu,  to-  Austrasií,  na  jihu  Aquitaníí.  Jméno  vy- 
rámy  na  tabák,  doutníky,  smirkový  papír,  skytujc  se  nejprve  v  VI  stol.  a  bylo  pů- 
sirky,  minerální  vody,  plátna,  sukna,  stavbu  vodné  jen  geografickým  označením  bez  po- 
lodí,  plavectví,  přístav,  lázně,  obchod  v  uhlí,  litického  významu;  brzy  však  stala  se  N. 
dříví,  obilí,  rybách  a  na  blízku  maják.  jednou  z  dílných  říší  Merovejských  a  byla 

SeostaAt-Ebenwalde  v.  Eberswalde.  v  VII.  a  VIII.  stol.  samostatným  celkem  se 
Veustlidtal  (N.  bei  Schneeberg),  město  zvláštní  administrací.  Hlavní  města  její  byla 
v  Sasku  v  kraji  zvikavském,  na  želez,  trati  Paříž.  Tours,  Orleans  a  Soissons.  V  dobo 
Schneebcrg- N.-Niedcrschlema,  má  ev.  kostel,  Karlovické  nepřihlížely  však  rodinné  rozdíly 
krajkářskou  Školu,  telefon,  spořitelnu,  doly  ke  staráím  hranicím,  a  tak  pozbyla  N.  opét 
na  stříbro,  vismut,  kobalt,  nikl.  výrobu  zá-  politického  významu  a  název  stal  se  neurči- 
tek  a  smirkového  papíru,  uměl.  truhlářství  tým;  brzy  užíváno  ho  pro  celou  západní 
a  4316  obyv.  (1895),  zabývajících  se  krajkář-  ■  Francii  protivou  k  říši  Východofrancké,  brzy 
stvím,  paličkováním  a  strojním  vyšíváním.       zase   (od  X.  stol.)  jen  pro  vóvodství  Nor- 

S«lUltadtl:  1)  N.  v  Č  rhách  v.  Jezvé,  mandii. 
Městečko  (Xové)  4),  Stráž  (hejtm.  Ta-  NéiUltroJeT  (Heycxpoesi)  Aleksandr 
chov)  a  Vcstřev.  —  2)  N.,  mésto  v  Če-  Nikolajevič,  biotjrat  rus.  (*  1825),  založil 
chách,  v  hejtm.  aokr.  friedlandském,  má  614  r.  1843  v  Petěrhofé  museum  knih,  vytišté- 
d.,  36  ob.  c.,  4345  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  ných  v  Rusku,  a  když  sbírka  jeho  shořela, 
Kateřiny  (z  r.  1607),  6tř.  šk.,  klást,  chudých  sbíral  knihy  pro  jiné  veřejné  ústavy,  jimŽ 
škol.  sester  s  vyuč.  ústavem,  pš.,  telegraf,  věnoval  kol  72.000  dílúv.  Jako  bibliograf 
niž.  celní  úřad,  vrch.  kommissařství  financ,  proslul  svými  pracemi  o  rus.  žurnalistice 
stráže,  četn.  stanici,  továrny  na  zboží  por-  v  XVIII.  stol.,  sebranými  v  znamenitém  díle 
culánové,  vlněné  a  bavlnčné,  prádelnu  lnu,  htoričeskoje  roiiskanije  o  rus.  povremennych 
čtyři  miýov,  dvě  pily  a  čilý  obchod  s  ba-  i^danijach  i  sboniikach  ^a  iyo3—iSo2  gg... 
vlněnými,  fnén.  a  vlněn,  látkami.  (Petrohrad,  1874).    Z  jiných  jeho  prací  uvá- 


262 

díme:  Piíma  1.  M.  Snlgireva  k  V.  G.  Ana- 
ilaseviču  (t.,  1882);  Mody  v  Rosiiji  sto  li:  na- 
lad  (.Rus.  Starina.,  1873—1874)  a  pod.  — 
Srovn.  ataC  A.  Karesova  [>Istor.  Véstník*, 
1893). 

Haastiipov,  méstef.  v  Čechách  v  hejtm. 
sedlčanskéin,  okr.  votickém,  má  109  d.,  771 
ob.  e.  (18901.  far.  kostel  Nanebevzetí  P.  Ma- 
ric (r.  1350  fart  s  mnohými  náhrobky  a  pa- 
mátnou véií  románskou.  iámi'k  r.  1899  opra- 
vi^ný,  6lř.  ik.,  pi..  telesraf,  níkolik  výročn. 
Irhův  a  opodál  mlýny:  Lucký,  Pafulka  a  Pfe- 
kflika.  Alod.  panství  N  s  Bofeticemi  má 
736-59  Jih  půdy;  náleií  k  nému  zámek,  dvůr 
a  pivovar  v  N-é,  drii  je  Artur  hr.  z  Aíchel- 
burga.  R.  1666  povýšen  ti.  na  mésteíko  a 
nadán  mést.  erbem  (vyobr.  č.  2878. )r  v  mo- 
dri.'m  šlít£  na  zeleném  zpodku  meii  dvěma 
Úpami  stříbrná,  z  kvádrů  vystavěná  véi.  — 
Jm£no  vzal  od  zakladateli!  rytíFŮ  NeustupQ. 
z  nichí  první  připomíná  ae  r.  1185.  poslední 
r.  1437.  I'o  vymřeni  jich  usadil  se  na  N-é 
Kuneš  Vidlák  ze  Slavkova,  řeč.  Radimský. 
mui  bohatý.  Po- 
tomci hospodařili 
tu  dlouho,  air.  1562 

Siředčasnou  smrtí 
CuneSe  Vidlák?  na- 
dobro vyhasli.  Man- 
želka i  dédiíka  té- 
hož Alibíta,  rozeni 
Malovka  z  Malovic, 
přinesla  zboíi  reu- 
stupovské  za  véno 
druhému  choti  své- 
mu Petru  rytifi 
Kaplíři  ze  Sult^vic, 
ale  dctry  Kunšovy 


Neustupov  —  Neutralita. 


do- 


Sedíe  let,  kladly  proti  závéti  otcové  odpor 
s  tím  výsledkem,  le  máti  dbala  ]e  napřed 
vevdati  do  rodu  Kapliřfi,  což  se  ji  i  zda- 
řilo, a  potom  Evé,  maníclce  Kašpara  Ka- 
plíře,  umíraiťc  odkázala  N.  Paní  Eva  dobrým 
hospodařením  pomohla  si  r.  1600  k  Miljčinu, 
r  1604  k  Voticím  s  Vlíkovicemi.  Jedináček 
její  Vojtěch  předešel  ji  smrtí,  zflstaviv  vdovu 
Magdalenu  z  Údri^e  a  siroty  Kašpara  Zdenka, 
Oldřicha.  Vnukům  těm  poručila  Eva,  loučíc 
si;  se  světem  (t  27.  bř.  1618),  veškero  jméní 
pod  poručenstvim  dědovým.  Kašpar,  jsa  pílen 
sluicb  dvorských,  při  nastalé  zápletce  stavov- 
ské držel  s  Bedf.  Falckým  a  proto  při  konfi- 
skaci (Votice  r,  1618  prodal  Kašpar  sám  proti 
vůli  v  odkazu  t  choti)  N.  s  Vlčkovicemi  nej- 
prve dán  Marradasovi,  později  Hucrtovi,  ač 
neustále  mladí  KaplíFové  a  s  nimi  nějaký  čas 
(—1631)  Veronika  Hozlauerová,  rozená  Kle- 
novská  ze  Ptení,  onino  důvodné,  tato  před- 
stírané odpory  kladli.  Jménem  Marradaso- 
vým  vládli  zbožím  Filip,  pozdOji  Jan  de 
Areyiago.  ktcfi  nesprávní-  jmenují  se  pány 
na  Ň-ě.  Po  Hucrtovi  didila  panství  Marii; 
Anna  vojvodoína  Multanská,  nejprve  pro- 
vdaná purkrabinka  z  Donína,  potom  baronka 
Farensbachová,  Zakončila  život  r.  1653  v  ci- 
telné bídě  a  N.  přenechán  hrab.  Františku 


Eusebiovi  z  Pottinku,  od  něho  r.  1681  sv- 
pánu  Karlu  Arnoštovi  z  Bissingen.  R.  1695 
dostal  se  Františku  Bořkovi  Dohalskému 
z  Dohalic,  po  jeho  smrti  r.  1709  synu  Václa- 
vovi, jemui  r.  1712  pro  dluhy  prodán, 
a  to  ryt.  Pavlu  Lechnerovi  i  Lechretdu, 
r.  1716  Zikmundu  Adamovi  Kapounovi  ze 
Svojkova,  r.  1717  Josefu  Felixovi  z  Gísnicc 
{»Giesnitz«).  Kdyí  tento  r.  1719  umřel,  za- 
bavili siatek  věřitelově  —  největším  byl  ryl. 
Maxmilián  Wíederspcrtrer  z  Wiederaperku  — 
a  drželi  jej  ai  do  r,  1724,  kdy  přišel  sem 
nový  pán  Josef  Antonín  z  Gastheimu.  Dlouho 
tu  nepobyl.  Ručiv  za  stríce  Jana  Daniele 
z  Gastheimu  přišel  tím  r.  1729  o  N.,  kterýí 
koupil  Jan  Michal  Týfovský  i  Ensídle.  Tf- 
řovský  minul  se  a  rozumem  i  dán  jest  pod 
kuratelu,  Chot  jeho  Antonir  pustila  potom 
r.  1759  statek  bratru  svému  Janu  Václavu 
hrab.  Caretto-Millcsimovi  a  týž  dvě  léta  po 
I  tom  Janu  Václavu  svob,  pánu  z  Wasmuthu. 
I  Potom  zde  vládli  od  r.  1772  Marie  Franti- 
ška Ubelli  ze  Siegburka,  r.  1784  Antonín 
i  Hackel.  praiský  měšťan,  1794  Josef  t  Flie- 
■  gelsfeldu,  1Í96  Marie  Anna  ze  Storchim- 
feldu,  r.  179B  hrabě  Emanuel  z  WaldSteina, 
1801  Antonín  Krophoťer,  1802  Joset  a  Anna 
I  manželé  Bubeníkovi.  1805  Jan  Walter.  1806 
I  Jan  a  Anna  manželé  Sponiovi,  R.  1811  zí- 
skal N.  Antonín  Rombald,  měiťan  pražský. 
po  něm  r.  1863  synovec  jeho  Antonín,  jenf 
r.  1887  postoupil  jej  Karlu  Krausovi  a  man- 
želce jeho  Marii  a  ti  15.  čna  1892  Arturovi 
si.  hr.  Aichelburgovi  pro  choť  jeho  Helenu 
roi.  Korb-Weidenheimovou.  kteří  dosud  na 
N-ě  hospodaří.  —  Srovn.  A.  Vlasák,  Okres 
votický,  str,  66  si,;  A.  Sedláček,  Hrady  a 
zámky  řeské;  .Český  jih-  r.  1901.  Fr.  Teplý. 
Nanth*!,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Krum. 
lov,  okr.  Hor,  Planá,  fara  a  pš,  Ces.  Trouby- 
26  d.,  200  ob.  n.  (1890),  llř.  Sk.,  četn.  sta; 
nice.  linanč.  stráž  a  poblíž  panská  mysli vna- 
M»iith»l»,  v.  Týnec  Nový, 
HvoUteobsln  v.  Jičín  2)  Nový. 
Nentrft  v.  Nitra. 

HentrftUMOa  jakoíto  výkon  chemický 
znamená:  roztok  zásaditý  otupiti  kyselinou, 
neb  kyselý  zásadou  do  té  míry,  aby  nejevil 
ani  reakce  barvivé  kyseliny  neb  zásady  s  ji- 
stými barvivy  orpanickjmi.  Kyseliny  totii  za- 
barvují  modrý  lakmus  na  Ěcrveno.  kongo- 
červcň  na  modro  atd.,  zásady  —  žlutou  kur* 
kumu  na  hnědo,  bezbarvý  fenolftaleín  na 
červeno  atd.  Jiné  funkce  kyselé  nemusí  býti 
takovou  n  cí  vyčerpány.  Při  každé  nci  ta- 
kové vyvíjí  se  určité  množství  tepla  i  na- 
stávají jisié  proměny  objemové.  ftn. 

Vantrkllte  (rovolat.  neulralitas  od  nř- 
iiter,  ani  ten,  ani  onen ;  franc.  iieutralili,  něm. 
Neutraliljl),  n  e s t r a n  n o s  t,  jest  passi vní 
stanovisko,  jeí  zaujímá  někdo  vQíi  dvěma 
stranám  jsoucím  ve  sporu.  V  právu  meziná- 
rodním nazývá  se  n  tou  passivnf  chování 
státu,  který  se  neúčastni  války  mezi  jinými 
siáty.  Mezinárodní  praxť  nové  doby  vypra- 
covala celou  soustavu  norem  upravujících 
vzájemné    poměry   států  v    vedoucích   válku 


Neutrální  —  Neuveville.  253 

i  státA  neutrálních.  Soustava  ona  nazývá  se  |  stát  jest  odpověden  za  to,  co  se  děje  na 
právo  n-ty.  Státy  vedouci  mezi  sebou  válku  i  jeho  území  ve  prospěch  jedné  z  válčících 
áitft  pokud  možná  zájmfi  státu  neutrálního J  stran ;  akty  dobročinnosti  jsou  však  dovo- 
obávajíce  se,  ie  by  se  mohl  spojiti  s  neph'-  leny;  4.  stát  neutrální  musí  se  podrobiti 
tclem,  a  stát  neutrální  opět  hledí  udržeti  do- .  řádně  provedenému  prohlcdacímu  právu  a 
savadnt  přátelské  styky  s  oběma  bojujícími  I  musí  respektovati  blokádu  (v.  t.);  5.  nesmí 
stranaroi,  pročež  nesmi  nadržovati  ani  jed- 1  válčícím  stranám  dovoliti,  aby  na  neutrál- 
nomu  ani  druhému  ze  států  naproti  sobě  !  ním  území  vvkonávaly  právo  prise  (v.  t.). 
nepřátelských.  —  N.  může  býti  buď  dobro-  Práva  státu  neutrálních  jsou  tato:  1.  do- 
volná  (faktická)  aneb  smluvní  (právní).  I  drží-li  neutrál  své  povinnosti,  smí  Žádati  od 
K  smluvní  n-té  náleží  i  n.  ončch  státfl,  ktc-  států  vedoucích  válku,  aby  uznávaly  jeho 
rým  5c  trvale  a  obecné  závazným  způso-  n-tu  a  zvláště  ntu  jeho  území.  Nepřátelské 
b*  m  státními  smlouvami  n.  ukládá  nebo  za-  státy  nesmějí  tudíž  sbírati  vojsko  na  území 
jiábije  (tak  zv.  neutralisace).  V  tomto  neutrálove,  nesmějí  v  neutrálních  vodách 
smyslu  byly  neutralisovány:  Švýcarsko  Pa-  ,  vykonávati  žádné  prise  a  na  neutrálním 
Hžskou  áktou  z  20.  list.  1815,  Belgie  Lon- 1  území  nesměji  kořistiti;  2.  rušení  obchodu 
dýnskou  smlouvou  z  15.  list.  1831  či.  7,  Jo-  nesmějí  se  nepřátelské  státy  vůči  neutrálovi 
nické  ostrovy  pří  svém  spojení  s  Řeckem  ;  nijak  dopouštěti ;  3.  n.  zaručená  zvláštními 
smlouvou  ze  14.  list.  1863,  Luxeraburk  Lon-  j  úmluvami  jednotlivým  osobám  nebo  jistým 
dýnskou  smlouvou  11.  květ.  1867,  stát  Kongo  I  kategoriím  osob  (na  př.  podle  Genevské 
Berlínskou  aktou  z  26.  ún.  1885  §  3.,  savoy- 1  konvence)  má  se  respektovati,  i  když  osoby 
ské  okresy  Chablaís  a  Faucigny  (na  jižním  ,  tyto  jsou  příslušníky  válčících  stran;  4.  ne- 
bfehu  Genevského  jezera),  náležející  k  Fran-  utrálni  státní  i  soukromý  majetek  jest  nedo- 
cii  na  základě  Vídeňské  kongressové  akty,  '  tknutelný.  Lodi  (válečné  i  obchodní),  které 
a  Saezský  kanál  smlouvou  Cařihradskou  ;  plují  pod  průvodem  neutrálních  válečných 
z  29.  řfi.  1888.  Brannou  nazývá  se  n.,  když  lodí,  nesmějí  býti  prohledávány.  Podle  zá- 
ocutráíni  stát  k  zachování  svého  postavení  sady  >Frei  SchifT,  írci  Gut«  chrání  neutrální 
nocen  jest  sebrati  vojsko  nebo  jinak  pro-  vlajíca  i  nepřátelské  zboží,  vyjímajíc  váleč- 
jevíti  svůj  úmysl,  že  provede  n-tu  v  případě  nou  kontrabandu.  Rovněž  taíc  má  se  podle 
potřeby  i  brannou  mocí.  Známa  jest  zvláště  zásady  »Unfrei  SchifT,  frei  Gut«  respektovati 
branná  n.  z  r.  1780,  kterou  uzavřely  Rusko,  |  neutrální  zboží  na  nepřátel,  lodích.  Poruší-li 
Prtuko,  Dánsko,  Švédsko  a  Portugalsko  za  I  neutrálove  n-tu,  nemusejí  válečné  strany 
severoamerické  války  k  zajištění  nerušeného  '  dbáti  n-ty  a  jsou  oprávněny  k  repressáliím. 
obchodního  spojení  naproti  přehmatům  ná  Běží-li  o  porušení  blokády,  dodávání  válečné 
mořských  mocí  vedoucích  válku,  jmenovitě  ,  kontrabandy,  dopravu  nepřátelského  muž- 
Anglic.  —  Právo  n-ty  došlo  zvláštního  roz-  štva  neb  o  jinou  dopravní  službu  pro  vál- 
voje  již  ve  středověku  za  častých  válek  čící  strany,  možno  lodi  i  náklad  zabaviti.  — 
mesí  městskými  republikami  Itálie.  Nedo-  Literatura:  O  ntě  pojednávají  všechny  učeb- 
tkaatelnost  neutrálního  majetku  byla  uznána  nice  mezinárodního  práva,  jako  Heíiterova, 
JIŽ  ve  sbírce  námořských  obyčejů  ve  XIV.  st.,  HoltzcndorfTova,  Bulmerincqova,  Martensova, 
v  t.  XV.  Consolato  del  maře.  Bohatá  byla  |  Rivicrova,  Zuckcrova  a  j.,  dále  tyto  spisy: 
praxe  n*ty  ve  válce  třicetileté,  avšak  postrá-  ,  Gessnc  r,  Das  Recht  des  neutralen  Seehan- 
dala  Jednoty,  jsouc  plna  odporů,  tak  že  uka- 1  dels  (Brémy,  1855);  týŽ,  Droit  des  neutřes 
tovala  na  potřebu  regulovati  právo  n-ty.  sur  mer  (2.  vyd.,  Berlín,  1876):  Hautefeuille. 
Z  doby  té  pochází  první  monografie  o  n-tč  Des  droits  et  des  devoirs  des  nations  ncu- 
Neoroayra  von  Ramssla.  Termín  n.  nabýval  ires  (3.  vyd.  Paříž,  1869,  3  sv.);  Ward, 
tenkráte  již  všeobecného  rozšíření  a  vytla-  A  treatise  on  the  relative  rights  and  duties 
čoval  výrazy  dotud  obvyklé:  amici,  ;?tfftf/i  i  of  belligerent  and  neutral  powers  in  mari- 
(V  Itálii),  stille  sitxen,  geruwet  sit\en  (v  Ně-  time  affairs  (Lond.,  1875);  Johnstone,  Hand- 
mecku  ve  XIV. — XV.  stol.)  a  p.  Spisovatelé  book  of  maritime  laws  and  the  declaration 
užívaji  tehdy  klassických  výrazů:  medii  in  of  Paris  considered  (1877);  Schiattarella,  Di- 
*fWo,  nttttrarum  partium.  Od  té  dob^r  se  po-  ritto  della  neutralitá  (Florenc, 2.  vyd.  1881); 
jvm  n-ty  znenáhla  podrobněji  rozvíjí.  Po-'di  Marco,  La  neutralitá  nelle  guerre  marit- 
VI nn ostí  států  neutrálních  jsou  tyto:  1.  ne-  time  (Palermo,  1882);  Danévskij,Istorič.očerk 
utrál  nesmí  podporovati  jakýmkoli  způsobem  nějtralitéta  i  kritika  parižskoj  morskoj  dě- 
arti  jednu  ani  druhou  válčící  stranu,  a  co  I  klaraciji  (Moskva,  1879);  Spasovič,  O  pra- 
dovoH  jedné,  nesmi  odepříti  druhé;  2.  ne-  vach  nějtraijnago  flaga  i  gruza  (Sebr.  spisy, 
ulrální  stát  má  uzavříti  své  území  oběma  sv.  III.,  Petrohrad,  1890);  Bergbohm,  Die 
stranám  vedoucím  válku.  Nepřátelská  vá- 'bewaíTnete  Neutralitát  1780— 83  (Berl.,  1884); 
léčná  loď,  zahnaná  bouří  do  neutrálního  I  Schweizer,  Geschichte  d.  schweizer.  Neutra- 
Azemi,  smi  si  opatřiti  jen  proviant,  jehož  '  litát  (Frauenfeld,  1893—95,  3  sv.). 
Dutnč  potřebuje,  nikoli  však  válečnou  mu- 1  Ventrálni  (z  lat),  nestranný.  Srv.  Ne- 
nid.  ĎostanoQ-li  se  do  neutrálního  přístavu  |utralita.  N.  v  chemii  v.  Neutralisace. 
lodi  obou  válčících  států,  musí  mezi  jejich  ,  ITeatmm  v.  Rod  (grammatický). 
odplutím  minouti  aspoň  24  hodiny.  Vojska  ,  IfeilTeTille  [ndvvilj,  něm.  Neuenttadt,  hl. 
válčidcb  stran,  která  přestoupí  neutrální  i  m.  okresu  ve  švýcarském  kantoné  bemském, 
úsemíf   maji   býti   odzbrojena;   3.  neutrální  I  na  pr.  bř.  jezera  Bienneské ho,  na  trati  Neu- 


254 


de  Neuville  —  Neuzina 


chátel-Bienne,  v  krásné  poloze,  má  2360  ob. 
franc,  rozsáhlé  ovocnářství,  vinařství,  hodi- 
nářství a  jirchářství. 

de  IfeiiTille  [novilj  Alphonse  Marie, 
malíř  franc.  (♦  1836  v  St.  Omeru  —  f  1885 
v  Paříži).  Studoval  sprvu  práva,  potom  učil 
se  malířství  u  Picota,  pak  u  Delacroixe  a  ma- 
loval od  r.  1859  obrazy  bitev  a  vojenských 
scén,  a  to  átětcem  mistrného  koloritu,  zejm. 
pak  po  r.  1870,  kdy  účastnil  se  jako  důstoj 
nik  vojny  franc- německé.  Z  řady  jeho  prací, 
jež  vystavoval  většinou  v  Saloně,  uvádíme: 
Myslivci  císařské  gardy  při  obleveni  Sevasto- 
polu  (1861);  EpisoJaibitvy  u  Magenty  (1864); 
Sr<Hka  u  San  Loren\o  v  Mexiku  (1867);  Smrt 
gener.  Espinasse  a  Myslivci  u  řeky  černé  ^868, 
v  museu  v  Lilie);  Bivouac  u  Bourgetu  (1872, 
v  museu  dijonském);  Poslední  patrony,  nej- 
populárnější z  jeho  obrazův  (1873);  Bitva 
u  Forbachu  (1877);  Hřbitov  u  Saint  Privatu 
(1881).  S  Ed.  Detaillem  maloval  N.  Panora^na 
bitvy  u  Champigny.  Četné  obrazy  N-ovy  jsou 
ve  sbírkách  amerických.  Mimo  to  illustroval 
Guizotovu  »Hiátoire  de  Francce.  N.  náleží 
k  nejpopulárnějším  vojenským  malířům  fran- 
couzským. 

Venwald:  1)  N.,  \os  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Jablonec,  fara  Maffersdorf,  pš.  Proš- 
vice;  16  d.,  3  ob.  č.,  227  n.  (1S90),  prádelna 
a  tkalcovna.  R.  1834  zařízeny  zde  první  v  Če- 
chách mechanické  stavy  tkalcovské.  —  2)  N., 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Ústí  n.  Lab.,  fara  Sva- 
dov,  pš.  Březnice  (Vel.  Březno);  19  d.,  151 
ob.  n.  (1890).  Ves  založena  v  pol.  XVIII.  st. 

3)  N.,  morav.  enkláva  ve  Slezsku,  hejtm. 
Krnov,  okr.  Osoblaha,  fara  a  pŠ.  Rudoltice; 
46  d.,  261  ob.  n.  (1890),  kaple  a  Itř.  šk. 

Ifenwalllsdorf  v.  Ves  Nová. 

Nenwarp,  kdysi  Nienwarpe,  m.  v  Po 
mořansku  na  břehu  při  ústí  Odry  do  Štétín- 
sk(}ho  Haifu,  kraj  Uckermúnde,  vlád.  obvod 
Štětin;  ev.  kostel,  meŠC.  škola,  par.  pila  a 
mlýn  a  2205  ob.  (1895)  zabývajících  se  stav- 
bou lodí,  plavectvím  a  rybářstvím.  Ve  sto- 
letí XIV.  obdrželo  městská  práva  a  bývá 
v  létě  navštěvováno  jako  klimatické  místo. 
Naproti  je  ves  Altwarp. 

Venwedell,  město  v  kraji  arnswaldském, 
v  prus.  vlád.  obv.  frankfurtském,  na  břehu 
Wedellského  jezera,  na  želez,  trati  Kallics- 
Arnswalde,  má  obv.  soud  I.  stolic  ,  cv.  ko- 
stel, výrobu  cihel,  hliněn.  a  maj  jlikového 
zboží  a  2884  ob.  (1895). 

Venweiler,  město  v  Elsasku,  v  kantonu 
lútzelsteinském,  kraji  zabernském,  na  želez, 
trati  Zaberu-Hagcnau,  má  1401  ob.  (1895), 
katol.  děkan,  a  evang.  kostel,  chmelařství, 
vinařství  a  velké  ksy. 

Nenwelt  v.  Svět  Nový. 

Nenwerk,  ostrov  v  Se  v.  moři,  náležející 
k  Hamburku  (v.  t.). 

Neawied,  kraj.  město  v  prus.  vlád.  obv. 
koblenckém  a  hlav.  město  mediatisovaného 
hrabství  Wiedu,  na  pr.  bř.  Rýna  (přes  nějž 

Í>ohyblivý  most)  a  želez,  trati  Kolín-Nieder- 
ahnstein,  má  10.593  ob.  (1895),  zem.  soud, 
hlav.  berní  úřad,  katol.  a  tři  evang.  kostely. 


gymnasium  s  reál.  progymnasícm,  seminář 
pro  učitele  a  učitelky,  vyš.  div.  Školu,  ústav 
pro  hluchoněmé,  nemocnici,  residenční  zámek 
kn.  z  Wiedu  se  sbírkou  řím.  starožitností,  od- 
bočku říšské  banky,  spořitelnu,  bankov.  spo- 
lek, slévárnu  a  válcovnu  železa,  výrobu  zboží 
plechového,  želez,  a  smaltovaného,  kamen  a 
majoliky,  továrny  na  hroznový  cukr,  kávové 
náhražky,  škrob,  tabák  a  doutníky,  mýdlo  a 
svíčky,  cihly  a  hlměné  roury;  pivovarství, 
plavectví  a  čilý  obchod.  Na  blízku  letohrá- 
dek Monrepos  a  zbořeniny  řím.  kastelu 
s  pozůstatky  řím.  města,  r.  1791  tu  odkry- 
tého. Mésto  založeno  r.  1662  od  Bedřicha 
hr.  z  Wiedu  k  ochraně  všelikých  vyznání 
náboženských  a  jest  posud  ještě  sídlem  roz- 
ličných náboženských  sekt. 

Ifeliwirth  Josef,  rak.  politik  a  publici- 
sta (♦  1839  v  Třešti  —  f  1895  v  Mariagrunu 
u  Štýrského  Hradce).  Studoval  v  Praze  a 
ve  Vídni  národní  hospodářství  a  chemii, 
byl  pak  spolupracovníkem  několika  novin  a 
stal  se  r.  1864  jedním  ze  zakladatc:lfi  »Neue 
Freie  Presse«.  Od  r.  1873  byl  brněnskou  ob- 
chodní komorou  vysílán  do  říšské  rady  a 
působil  tam  činně  jako  člen  německé  levice. 
Napsal  Bjnk  u.  Valuta  in  Oesterreich-Ungarn 
^Lipsko,  1873—74,  2  sv.);  Zollpolitik  u.  Han- 
delsbilani  (Vídeň,  1875);  Der  Kamp/  um  die 
Wáhrung  Oena,  1881}. 

2)  N.  Josef,  dr.  nlosofie,  historik  umění 
(♦  5.  čna  1856  v  Nových  Zámcích),  byl  pro- 
fessorem  na  německém  státním  gymnasiu 
v  Praze  na  Starém  městě,  potom  docentem 
a  mimořádným  prof.  na  pražské  německé 
universitě.  Tou  dobou  působí  jako  ř.  prof. 
na  technice  vídei^ské,  přednášeje  tu  dějiny 
umění.  Jest  odborníkem  v  oboru  českého 
umění  středověkého.  Zaujímá  výlučné  ně- 
mecké stanovisko,  staví  se  nepřátelsky  proti 
českým  snahám  uměleckým  i  vědeckým  a  vc 
spisech  svých,  jinak  důkladných,  snaží  so 
dovoditi  německý  původ  a  vzor  českého 
umění  výtvarného.  Mimo  četné  stati  a  spisy 
drobnější,  obírající  se  uměním  českým,  vydal: 
Geschichtt  der  christlichen  Kunst  in  Bókmen 
bis  lum  Ausstsrben  der  Přemysliden  (1888); 
Wochenrechnnngen  und  der  Betrieb  des  Prager 
Do^r.baues  in  den  Jahren  r3j2'y8  (1890);  Peter 
Pjvlev  von  Gmúnd  und  seine  řamilie  (1891); 
(ieschichte  der  bildenden  Kunst  in  Bóhmen  vom 
Tode  Wen\els  lil,  bis  \u  den  Husitenkriegen 
(1S92)  \  Mittelalterliche  Wandgemálde  u.  Tafel- 
bil  Jer  der  Burg  Karhtein  in  Bóhmen  (1896); 
Di'r  Bi\iercyklus  des  Luxemburger  Stamm- 
b.iume<  att^  Kir'^fci<i  (1897);  Die  Mand- 
gemJlde  im  Kreu-í;ange  des  Emausklotters  in 
Ira^  (lS98j;  Stuďten  ^ur  Geschichte  der  Go~ 
thik  in  Bóhmen  (1— V,  1892-1900);  Prag  (ve 
sbírce  »Berúhrate  Kunststkttcn*.  1900). 

Venwlrthshaus,  viz   Hospoda. 

Neuzina:  1)N  Srbská  (S^erb  N.).  mě- 
stečko v  uher.  stolici  torontálské,  okr.  Srb- 
ský Módos;  má  řecko  východ,  kostel,  pš.  a 
2242  oby  v.,  z  nichž  je  1484  Srbů,  423  Maď, 
2S0  Něm.  (1890).  —  2)  N.  Chorvatská, 
ves  t.,  634  ob.  většinou  chorvatských  (1890). 


Nev.  —  Nevada. 


255 


Vev.,  úřed.  zkratka  pro  scveroamer.  stát 
I«Ievadu. 

VéTa  (l!oBa),  nedlouhá  (65  A'm)»  vŠak  mo- 
hutná řeka  ruská;  jest  vlastně  výtokem  je- 
xera  Ladoiského  a  nepřímo  ov^em  všech 
druhých  jezer,  z  nichž  vody  tekou  do  La- 
dugy.  Celým  sv^m  tokem  náleží  N.  do  gu- 
bernie petrohradské.  Podná  u  Šlisselburku, 
t  če  směrem  jihozápad,  až  k  Ivanovskému, 
načež  obraci  se  na  severozápad  a  rozdělivši 
8o  při  vstupu  do  Petrohradu  v  několik  ra- 
4ncn  větších  (Velká  a  Malá  N.,  Malá,  Střední 
a  Velká  Něvka)  a  některé  menší  (Fontánka, 
Mojka),  jakož  i  Katěrinin  a  obvodný  kanál, 
mezi  nimiž  rozkládají  se  četné  ostrovy  (Va- 
ftiljevský,  Petrovský,  Krestovský,  Kamenný, 
Jclagin,  Golodaj  a  Gugujevský),  ústi  asi  po 
dcvítikilometrověm  toku  městem  do  zálivu 
Cuchonského.  Šířka  řeky  jest  velmi  nestejná 
(260—1260  m).  Hloubka  3—14  m.  S  levé 
sírany  přijímá  N.  Mojku,  Mgu,  Tosnu,  Ižoru; 
s  pravá  Černou  říčku  a  Ochtu.  Splavnajcst 
po  celém  toku.  Ani  prahy  Pelljské  nad  íva- 
novským  nejsou  závadou  při  značné  v  těch 
místech  hloubce  a  šířce  řeky.  Před  počát- 
kem i  ústim  řeky  nalézající  se  mělčiny  za- 
braňují velkým  loděm  vstup  do  řeky.  Pro 
lodi  nevětšího  ponoru  než  asi  6  m  zřízen  od 
Kronitadtu  zvlášt.  »mořský  prAplav<  v  délce 
29  km.  Tok  řeky  jest  velmi  bystrý  (4—6  km 
za  hod.),  proto  také  N.  zamrzá  teprve,  když 
už  utvořil  82  led  na  jezeře  LadoŽském.  Dle 
dvAstčletého  takořka  pozorováni  jest  N. 
prAměmč  218  dní  ledu  prosta.  (Zamrzá  kol 
25.  hstop.  a  led  mizí  kolem  20.  dub.)  Teplota 
vody  kolísá  se  mezi  0*20— 21*06^  Tání  sněhu 
při  malém  poměrné  poříčí  řeky  nemívá  val- 
ného vlivu  na  zvýšeni  hladiny,  za  to  vystu- 
puje řeka  z  břehft  následkem  trvalých  vetrův 
od  moře.  Nejvýše  vystoupila  voda  7.  listop. 
1824  (4  m  n.  m.).  Velmi  bohatá  jest  N. 
rybami.  Břehy  řeky  jsou  hustě  obydleny, 
zvláště  v  dolním  toku.  V  létě  rozmno- 
žuji stálé  obyvatelstvo  držitelé  a  nájemníci 
hojných  vilh  Četné  jsou  i  továrny  (pily, 
cibefny  a  cementárny,  prádelny).  První  par- 
ník objevil  se  na  Něvě  v  letech  dvacátých. 
V  roce  1892  bylo  tu  všech  parníků  129  (bez 
místních  dopravních  parníku  v  Petrohradě), 
ostatních  lodí  388  (r.  1890).  —  N.  od  staro- 
dávna byla  velmi  důležitou  obchodní  cestou, 
jíž  používali  zejména  kupci  z  Velikého  Nov- 
porodu ;  později  připadlo  pobřeží  něvské  ke 
knížectví  Moskevskému;  od  r.  1627  drželi  ji 
Švédové;  r.  1703  zmocnili  se  Něvy  znovu 
Rusové.  —  Srovn.  P.  Běljavskij,  Reka  N. 
(1881).  Pp. 

V^TAda  (úř.  zkr.  Nev.).  jeden  ze  západ- 
ních státA  Spojených  Obcí  severoamer.,  na- 
zvaný dle  pohoří  Sierry  Nevady,  které  do- 
týká se  jeho  západní  části,  leží  ve  Velkém 
úvalu  {Grtai  Bastin)  mezi  114*— 120<>  z.  d. 
<jr.  a  42*— 35*  s.  š.  v  šířce  500  km  a  délce 
ílo  870  km  8  plochou  286.700  km*.  Na  z.  a  jz. 
hraničí  s  Kalifornií,  na  v.  s  Arizonou  a  Uta- 
hem, na  s.  s  Idahem  a  Oregonem,  hranice 
jejt  jsou    téměř   geometricky   pravidelné   a 


měří  2374  Irm.  Na  z.  pokrývá  asi  3200  km* 
plochy  státu  Sierra  Nevada,  která  země- 
pisně i  geologicky  jest  zde  vlastně  jen  zá- 
padním okrajem  Velikého  úvalu.  Ostatní 
země  náležejí  k  tomuto  úvalu  úplně,  tvoříce 
v  celku  planinu,  vysokou  průměrem  1200 
až  1300  ifi  a  rozrytou  horskými  pásmy,  smě- 
řujícími od  i.  k  scv.,  z  nichž  nejdůležitější 
jsou  obě  pohoří  Humboldtova,  východní  a 
západní.  Pásma  tato,  dlouhá  do  100—200  km, 
oddělena  jsou  od  sebe  neširokými  údoly  a 
vyskytují  se  až  k  východní  hranici  státu, 
zdvihajíce  se  nad  údolí  a  planiny  do  výše 
300—2000  w.  Tato  údolí  a  planiny  jsou  vět- 
šinou pouště  písčité  a  slané,  v  nichž  vysky- 
tují se  některé  oasy  jen  tam,  kde  bylo  možno 
provésti  umělé  zavlažování.  Mimo  tato  po- 
hoří vypínají  se  ojedinělé  hory,  vyŠší  na  j., 
kde  Charlcston  dosahuje  výše  3262  m.  Zvlášt- 
ním zjevem  povrchu  Ndy  jsou  hluboko  za- 
říznuté cafiony  bezvodé,  které  zvyšují  ještě 
divoký  a  nehostinný  ráz  krajiny.  Více  než 
Vio  povrchu  státu  tvoří  úval  bez  odtoku. 
Jen  na  s.  vytéká  Owyhea,  Salmon  a  Goose 
k  Snake  Riveru  a  na  vých.  i  j.  Rio  Virgin 
s  Meadowem  ke  Coloradu.  Ostatní  území 
státu  svažuje  se  v  podstatě  od  vých.  k  záp. 
k  Sieře  Nevadě,  s  jejímž  svahem  se  tento 
spád  setkává  na  nejhlubším  místě  země,  kde 
tvoří  se,  jezera  a  močály  proměnlivého  roz- 
sahu. Hlavni  řeka  státu  jest  Humboldt  Ri- 
vcr,  která  protéká  celou  jeho  část  od  vých. 
k  z.  a  končí  se  v  Humboldt  Lake,  přijíma- 
jíc sice  mnoho  přítokův,  avšak  jinak  jest 
chudá  vodou.  Nicméně  pro  umělé  zavlažo- 
vání jest  velmi  důležitá  a  jejím  údolím  vede 
také  dráha  pacifická.  Jiná  důležitější  řeka 
jest  Carson  River,  vlévající  se  do  Carson 
Sinku,  který  v  dobách  tání  sněhu  nabývá 
rozlohy  iOOO  km*.  Dále  jest  zde  řekaWalker 
s  Rio  Ida,  rovněž  jezerem  se  končící,  a  ko- 
nečně Truckee,  vlévající  se  do  2  nádržek 
vodních,  které  v  době  jarní  spojují  se  s  ji- 
nými ve  vodní  plochu  1500  km*.  Odtud  k  s. 
až  do  Oregonu  táhne  se  řada  jiných  jezer  a 
močálů,  jejichž  vody  v  době  vlhka  kryjí  celý 
úval  na  východním  úpatí  Sierry  Nevady. 
Podobné  vodní  plochy  roztroušeny  jsou  ve 
všech  horských  údolích,  kdežto  samostat- 
ného rázu  jest  jezero  Tahoe.  Veliký  jest  po- 
čet horských  pramenů,  z  nichž  Steamboat, 
30  km  na  sev.  od  Carson  City,  má  teplotu 
77*8''  C.  V  podnebním  ohledu  jest  N  polo- 
žena mezi  roční  isothermou  -\-  22®  C  na  svém 
cípu  jihovýchodním  a  -f  7*>  C  v  cípu  sev.- 
západoím.  Isothermy  7^  9*  a  12<*  C  probí- 
hají od  s.  k  j.  až  k  39®  s.  š.  rolou  severní 
částí  státu,  kdežto  na  j.  od  39*^  s.  š.  probí- 
hají trojúhelníkovou  jeho  čásť  isothermy 
14®— 22®  C  od  v.  k  z.,  zdvihajíce  seponíkud 
k  s.  Průměrná  roční  teplota  v  dlouh-  m  zá- 
padním pásmu,  kde  prostírají  se  močály  a 
jezera  a  kde  soustřeďuje  se  také  nejvíce 
obyvatelstva,  jest  -r^^^-  Ostatně  jest  pod- 
nebí Ndy  jedním  z  nejsušších  a  nejvýstřed- 
nějších, na  celé  prostoře  státu  pak  nepadá 
ročně  více   než   20  cm   srážek.    Následkem 


256 


Nevada  City  —  Ncveklov, 


toho  jest  také  rostlinstvo  jen  stepní.  Le»y 
pokrývají  sotva  5%  plochy,  vyskytujíce  se 
ojediněle  na  březích  nékterých  řek  a  na  sva- 
zích Sierry  Nevady  a  pohoří  Humboldtova, 
a  spíše  jich  ještě  neustále  ubývá.  Nejrozší- 
řenější stromy  jsou  smrky,  jedle  a  červené 
cedry.  Rovněž  zemědělství  jest  velmi  chudé, 
jsouc  omezeno  na  končiny,  umožňující  umělé 
zavlažování,  a  ohrožováno  náhlými  a  výstřed- 
ními přechody  teploty.  Osazeno  jest  pouze 
212.000  ha  půdy,  z  nichž  jen  65%  jest  vzdě- 
láno, avšak  s  úpadkem  hornictví  přibývá 
rolníků. 

Na  rozdíl  od  ostatních  států  Spojených 
Obcí  ubývá  N-dě  obyvatelstva  od  r.  1880, 
kdy  ho  bylo  62.266  osob,  kdežto  r.  1890  bylo 
jen  45.761,  t.  j.  o  26-5l7o  méně,  r.  1900  pak 
jen  42.333.  Následkem  toho  stojí  N.  mezi 
ostatními  státy  absolutním  počtem  obyva- 
telů na  51.  místě,  hustotou  pak  0*15  ob.  na 
1  frm*  na  místě  posledním.  Toto  ubývání  má 
příčinu  v  úpadku  výtěžku  proslulých  bání 
nevadských,  jmenovitě  Comstockovy,  kdysi 
nejbohatší  na  světě,  a  netýká  se  obyvatel- 
stva indiánského,  jehož  počítá  se  2518  osob 
roztroušených  v  oddělených  ostrůvcích  po 
úhrnné  ploše  8862  )^m^  kdežto  r.  1880  jich 
bylo  jen  6800  na  3582  /cm*.  Jediná  tři  města 
vesměs  utrpěla  ztrátu  obyvatelstva,  které 
kleslo  ve  Virginia  City  s  Golden  City  na 
8510,  v  Carson  City  na  3950  a  v  René  na 
3565  osob.  V  r.  1895  bylo  školních  dětí  5369, 
z  nichž  322  navštěvovalo  školy  vyšší  a  84 
universitní  colleřje  v  Reně;  učitelů  jest  44 
a  učitelek  233.  Ve  státě  vychází  26  časopi- 
sův.  Výtěžek  orby  jest  velmi  chatrný,  pě- 
stuje se  hlavně  ječmen,  oves,  pšenice,  bram- 
bory (76.701  hl)  a  seno  (630.481  t),  stoupá 
pouze  výtěž,  sena  v  souvislosti  se  stoupají- 
cím chovem  dobytka,  kterého  jest  úhrnem 
(1896)  780.070  kusův,  a  to:  206.298  skotu, 
523.946  ovcí,  45.512  koní,  oslův  a  mezkův  a 
4314  vepřův.  Počet  artéských  studní  jest  33, 
z  nichž  20  jest  v  užívání,  statků  jest  do  1400 
v  ceně  přes  12  milí.  doll.  Největší  význam 
pro  stát  má  hornictví,  které  sem  jediné  lá- 
kalo přistěhovalce,  jež  však  proti  minulým 
letům  jest  v  silném  úpadku.  V  1.  1888—95 
vytěženo  zlata  za  19  milí.  doll,  v  roce  1896 
pak  za  3  milí.  doll.  následkem  zvětšení  vý- 
těžku ve  hrabství  Elko,  Esmeralda  a  Lin- 
coln. Stříbra  v  téže  době  dobyto  za  32  raill. 
doll.,  roční  výtěžek  jeho  klesl  r.  1896  na 
1  milí.  doll.  následkem  znehodnocení  stří- 
bra, tak  že  N.  klesla  na  9.  místo  v  Unii. 
Mědi  vytěženo  (1893)  18.143  ř,  olova  (1894 
až  1895)  4388  t.  Rozsáhlá  uhelná  pánev  pro- 
stírá se  v  hrabství  Esmeralda  s  výtěžkem 
136  /  (1894)  a  v  hrabství  Elko,  ze  žulových 
lomů  dobyto  (1893—95)  kamene  jen  za  8000 
doll.,  důležitější  jest  výroba  soli,  činící  (1891 
až  1895)  11.844  t.  Průmyslu  ani  obchodu  té- 
měř není,  žádný  z  vodních  toků  státu  není 
splavný,  od  v.  k  z.  vede  trať  střední  pacifi- 
cké dráhy,  úhrnem  měří  železniční  síť  (1896) 
1490  km.  V  čele  správy  státu  stojí  guvernér, 
volený  na  4  roky,  rovněž  nejvyšší  soudce  a 


ostatní  vyšší  státní  úředníci  voleni  jsou  ob- 
čanstvem, zákonodárnou  moc  má  senát  s  20 
členy  a  sněm  se  4  členy,  do  senátu  Spoj. 
Obcí  vysílá  N.  2  senátory  a  do  kongressu 
1  zástupce,  při  volbě  praesidenta  má  3  nlasy. 
Finance  státu  jsou  ve  znamenitém  stava,  ci- 
stě jmění  státu  činí  téměř  I  roill.  doll.,  M. 
město  jest  Carson  City,  hrabství  je  14. — 
Uzemí  N-dy  bylo  postoupeno  Spoj.  Obcím 
r.  1848,  kdy  usadili  se  tu  jako  první  osad- 
níci Mormoni,  avšak  silnější  příliv  přistěho- 
valců nastal  teprve  r.  1859—60  po  objeveni 
zlatých  a  stříbrných  báni.  R.  1861  organiso- 
vána  ^Ljako  territorium,  r.  1864  pak  přijata 
do  Unie  jako  stát. 

ITevada  City  [-  šity],  hlavní  město  hrab- 
ství Vernon  ve  státě  Missouri  ve  Spoj.  Ob- 
cích na  dráze  missoursko-paciíícké,  má  7262 
ob.,  několik  továren,  zinkovou  huť,  rozsáhlé 
zahradnictví  a  veliký  obchod  knižní. 

Nevadleo,  bot,  v.  Cel  os  i  a. 

JTevaň,  Evaň,  ves  v  Čech.,  hejtm.  Roud- 
nice, okr.,  fara  a  pŠ.  Libochovice;  93  d,,  425 
ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  a  mlýn. 

JTevaroTé,  kmen  patřící  k  národům  hi- 
malájským, usazený  v  Nepálu  (v.  t.), 

NeTailtelniny  v.  ImponderabíUe. 

Vevoehle,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Dačice, 
okr.  Telč.  fara  a  pš.  Urbanov;  55  d.,  377  ob. 
č.  (1890). 

ITevdék  v.  Berndorfel. 

Névé  v.  Firn. 

VeveklOT,  starobylé  městečko  v  Čechách, 
v  hejtm.  benešovském,  má  128  d.,  1101  ob.  č. 
(1890),  okres,  soud,  četn.  stanici,  pš.,  telegraf, 
děkanský  kostel  sv.  Havla,  původně  v  got. 
slohu  (ve  XIV.  stol.  far.),  radnici,  čtverhrané 
náměstí,  5tř.  obec. 
a  průmysl,  pokrač. 
šk.,  lékárnu,  občan, 
a  okres,  hospodář, 
záložnu  a  výr.  trhy. 
Na  býv.  tvrzi,  která 
stávala,  kde  je  nyní 
č.  13.,  seděli  původ, 
vlidykové  z  Neve- 
k  1  o  v  a, držíce  osadu 
v  zástavě  od  pánů 
z  Rožmberka  a  od 
r.  1285  od  kláštera 

Zderaz.  v  Praze ;  po-  ^  2879.  Znak  mdst.  Ncveklova. 

slední  z  rodu  Aeve- 

klovských,  Adam  Řepa,  vyplatil  (1550)  N.  od 
kláštera,  ulehčil  obyvatelstvu  v  robotě,  udělil 
mu  právo  várečné  a  na  jeho  přímluvu  cis. 
Ferdinand  I.  vysadil  N.  na  městečko,  uděliv 
mu  erb  měst.  (vyobraz,  č.  2879):  v  modrém 
štítě  na  zeleném  trávníku  dvě  stříbrné  věže, 
mezi  nimiž  rakouský  znak  zemský.  Tehdy 
měl  N.  i  právo  hrdelní.  Po  pánech  z  Nc- 
veklova seděli  zde  HodějovSti  z  Hodéjova, 
z  nichž  Smil  účastnil  se  odboje  stavů  Čes- 
kých, začež  jeho  statky  od  král.  komory  za- 
brány a  N.  prodán  i  s  podacím  kostelním 
(1622)  Pavlovi  Michnovi  z  Vacínova,  jcni 
vzal  městečku  všechny  svobody  a  ještě  jinak 
obyvatelstvo  utiskoval.  V  1. 1752.  1790  a  1814 


Neveklovice  —  Nevesinje. 


257 


navitíveno  městečko  velkými  požáry,  takže 
teprve  v  nejnovější  době  z  pohrom  těch  se 
vzpamatovalo ;  —  okres,  s  o  u  d  má  212*82  km^, 
1896  d.,  14.473  ob.  č..  9  n.;  ze  14.500  oby  v. 
přitom.  14.252  katol.,  3  ev.,  245  židfl;  z  těch 
7039  mui.«  7461  žen.  (1890). 

VeveldovioeY  ves  v  Čechách,  hcjtm.  a 
okr.  Mnich.  Hradiště,  fara  Mukafov,  pš.  Klá- 
éter;  39  d.,  231  ob.  č.  (1890),  samoty:  Pa- 
chooň  a  Podhora. 

VéT#l«  újezdní  město  v  gubernii  vitcb- 
ské  při  jezefe  t.  jm.  Z  9062  obyv.  (r.  1896) 
jest  3467  pravosl.,  4587  židů,  596  katol.  a  j. 
(Dle  úředn.  sčítání  z  r.  1897  jest  v  Ni  9988 
obyv.)  Má  tfi  pravoslavné  kostely,  jeden 
katolický,  synagogu  a  několik  modliteben. 
Školy  jen  mžši.  Průmysl  mydlářský,  cihlář- 
ství,  hrnčiřstvi,  soukennictvi,  mlynářství  a 
jiné.  Pp, 

VévelJsklJ  (HeBeJibCKiJí)  Gennadij  Iva- 
no viě.  admirál  rus.  (♦  1813  —  f  1876),  vy- 
nikl hlavně  svými  výzkumy  na  dalekém  vý- 
chodě, zejména  prozkoumáním  ústí  amur- 
ského  a  pobřeží  Sachalinu.  R.  1851  přijal  do 
státního  svazku  rus.  obyvatele  amurské,  čímž 
překročil  svou  plnou  moc  a  způsobil  zá- 
pletku s  Čínou,  ale  Mikuláš  I.  schválil  jeho 
postup.  Jako  náčelník  štábu  za  hr.  Muravjeva 
vynikl  též  dopravou  rus.  loďstva  z  Petropav- 
lovska  na  Amur.  Srv.  jeho  Zapiski,  vydané 
r.  1878  redakci  Vachtina;  Věra  Vend  (pseud. 
jedné  jeho  dcery),  L'amiral  Nevelskoy  et  la 
conquéte  definitivě  du  íleuve  Amour  (Paříž, 
JW4). 

Wmwmtm  [nevéri,  hl.  m.  fr.  départ.  Niévre, 
při  ústí  ř.  Niévre  do  Loiry,  uzel  trati  lyon- 
sko-paříiské  s  odbočkami  do  Chagny  a  La- 
rocfae,  má  22.319,  jako  obec  26.436  ob.  (1891). 
Je  nepravidelně  rozloženo  na  svahu  pahorku. 
Z  doby  řim.  sbytky  opevnění;  kathedrála 
Saint*Cyr  částečné  románská,  částečně  go- 
tická, zbudována  byla  v  XlIL— XV.  stol.  Bý- 
valý klášterní,  njni  farní  chrám  Saint-Etiennc 
vystavěn  v  gotice  v  1.  1063—1098;  u  něho 
zb3rtky  kláštera  z  Xlil.  stol.  Chrám  Sv.  Mar- 
tina ze  XVll.  stol.  chová  mitru  sv.  Frant. 
Saleského.  Zajímavý  je  palác  vévodský,  nyní 
palais  dc  justice,  o  2  poschodích,  s  kula- 
tými stranami  a  3  věžemi,  založ.  r.  1475. 
V  paláci  tomto  umístěno  nivernské  museum 
s  pěknou  sbírkou  proslulé  nivernské  majo- 
liky.  V  radnici  ie  obrazárna  a  musée  Tro- 
chereao  (mineralog,  a  geolog.),  konečně  veř. 
knihovna  s  20.000  sv.  a  četnými  rukopisy. 
Archaeolog.  museum  uloženo  v  památné  porte 
de  Croux,  vystav,  v  XIV.  stol.  Na  památku 
bitvy  u  Fontenov  zřízen  triumfální  oblouk 
a  nápisy  od  Voltairea.  Z  pohodlného  pří- 
stavu vyjíždějí  pobočním  kanálem  loirským 
parníky  do  Orleansu  a  Moulins  s.  Allier; 
obchod  fl  dřívím  stavebním,  železem,  obilím, 
dobvtkem  a  vínem.  Průmysl  je  značný,  jme- 
novitě Šelezářský ;  továrna  na  námořní  děla; 
v  Ň-u  počala  v  XVI.  stol.  výroba  majoliky 
poprvé  do  Francie  z  Itálie  převedená.  Z  ústavů 
veřejných  uvádíme  lyceum,  veliký  a  malý  se- 
minář, ústav  pro  učitelky,  uměleckou  a  prů- 

OttAv  Slovník  Naučný,  sv.  XVIlI.  $iS  1901. 


myslovou  Školu,  sirotčinec  atd.  N.  je  sídlem 
biskupa,  dep.  úřadů,  společnosti  pro  umění 
a  védu  soudního  dvora,  obchod,  soudu,  ob- 
chod, komory  a  filiálky  Francouzské  banky. 
Za  doby  Caesarovy  slul  N.  Noviodunum  jsa 
důležitým  místem  v  území  Aeduů,  kde  raél 
Caesar  uloženy  všechny  zásoby  vojenské. 
V  povstání  Aeduů  bylo  však  Noviodunum 
těmito  zničeno.  Později  slulo  Nevirnum  a 
Nivernum,  jsouc  se  svým  okolím  částí  král. 
Burgundského.  R.  506  povýšeno  bylo  na 
sídlo  biskupské.  Když  r.  1491  vymřel  rod 
hrabat  z  Nivernais  v  přímé  linii,  připadl  N. 
hraběti  z  Clcve,  jenž  r.  1538  byl  povýšen  od 
Františka  I.  na  vévodu.  Vnučka  tohoto  vé- 
vody provdala  se  r.  1549  za  Ludvíka  Gon- 
zagu  z  rodu  Gonzagů  mantovských,  čímž  tento 
stal  se  vévodou  z  N-u.  Za  věrné  služby  Jin- 
dřichovi IV.  konané  stal  se  Ludvík  guver- 
nérem Champagně.  Syn  jeho  Karel,  dosed- 
nuvší r.  1595  k  vládě,  domáhal  se  odumře- 
lého vévodství  Mantovského,  v  čemž  pod- 
porován byl  Francií.  Válka  vzniklá  r.  1627 
(v.  Mantova)  skončena  šfastně  pro  Karla 
mírem  v  Cherascu  (1631).  Ale  vnuk  jeho  Ka- 
rel III.  odprodal  vév.  Neverskó  Mazarinovi 
r.  1659,  jenž  odevzdal  je  Filipovi  Mancinimu. 

Vevers  |ntvér|  Louis  Jules  Barbon 
Mancini-Mazarini,  čtvrtý  vévoda  z  N.  (Ni- 
vernais), státník  franc.  (*  16.  pros.  1716 
v  Paříži  —  t  25.  února  1798),  sloužil  pod 
Villarsem  v  Itálii,  potom  v  Německu,  věno- 
val se  však  později  diplomacii  a  studiím  vě- 
deckým. V  1.  1748— -1752  byl  vyslancem  franc. 
v  Římě.  R.  1755  byl  s  diplomatickým  posel- 
stvím v  Berlíně,  maje  překaziti  spolek  Pru- 
ska s  Anglií,  což  se  mu  však  nepodařilo. 
R.  1762  vyjednával  s  Anglií  o  mír.  R.  1769, 
když  mu  po  smrti  otcově  připadlv  statky  ro- 
dinné, opustil  dvůr.  Ve  sporu  vlády  s  parla- 
menty r.  1771  vystupoval  proti  těmto  a  pro- 
hlásil se  také  proti  parlamentu  Maupeouem 
ustavenému.  Krátký  čas  za  Vergennesa  byl 
také  členem  ministerstva.  V  době  revoluce 
přihlásil  se  věrně  ke  králi  a  byl  r.  1793  věz- 
něn a  jen  pádem  Robespierreovým  zachráněn, 
ale  pozbyl  titulu  vévodského  i  části  statků. 
Vydal  souborně  svoje  verše,  překlady  i 
zlomky  historické  v  Paříži,  1796.  8  sv.;  po- 
hrobně  vyšly  r.  1807  2  sv.  Srv.  Pérey,  Le 
duc  de  Nivernais  (1890—91,  2  sv.). 

Heveieleo  ( Wesselé),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Prachatice,  okr.,  fara  a  pš.  Vimperk;  28  d., 
191  ob.  n.  (1890). 

Hevttlinje,  okresní  město  v  Hercegovině 
na  úrodném  Nevesinjském  polji,  ve  výši  895  m 
pod  již.  svahem  Veleže.  Má  1779  civ.  obyv. 
(1895).  z  nich  954  muhamm.,  613  pravosl., 
189  katol.  a  21  židů,  posádka  867  mužů,  okr. 
úřad,  velitelství  horské  brigády,  vojenskou 
nemocnici,  4  džamije,  pravosl.  farní  kostel, 
státní  elem.  školu,  mekteb,  pošt.  a  telegr. 
úřad,  měst.  jatky  a  vodovod  zřízený  r.  1896 
nákladem  19.300  zl.  obcí  a  vojen,  erárem. 
Nová  silnice  v  1.  1880—82  zřízená,  délky 
39'4  /Srm,  spojuje  N.  s  Mostarem,  na  vÝchod 
vede  paík  dále  ke  Gacku.  Již  v  X.  stol.  bylo 

17 


258 


Nevěsíce  —  Nevojice, 


N.  sídlem  župy  knížectví  Záchlumského.  Za 
správy  turecké  byla  též  okresním  městem. 

Okres  (kotár)  nevesinjský  má  1213*3 
km*  plochy  s  20.114  ob.  (15*34  na  1  Arm*), 
z  nich  ie  1270  vojska,  5085  muhamm.,  13.150 
pravosf.,  586  katol.  a  21  Židflv.  dš, 

HeTéiioe,  Nevězíce,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Písek,  okr.  Mirovice,  fara  Staré  Sedlo, 
p§.  Orlík;  88  d.,  713  ob.  č.  (1890),  kaple  sv. 
Vojtěcha,  3tř.  Sk.,  mlýn,  v  okolí  několik  ryb- 
níkflv  a  samota  Peklo. 

VeTéstka,  ženStína,  která  za  peníze  pro- 
pAjčuje  se  mužfim.  U  Řekfiv  nazývaly  se 
hctairy  (v.  t). 

HeTézioe  v.  Nevěsíce. 

Hévéia  nebo  Něvjaža,  rusky  HeBtasa 
nebo  HesiiHca,  řeka  v  ruské  gubernii  koven- 
ské,  pravý  přítok  Němanu,  dlouhá  203  km, 
zavlažuje  Újezd  vilkomirsk^  a  poněvěŽský, 
jest  splavna,  břehy  jsou  místy  močálovité  a 
zalesněné.  N.  bývala  hranicí  mezi  Litvou  a 
Žmuďským  knížectvím. 

HéTéiin  (HestocHHi)  Petr  Michajlo- 
vič,  dramatický  spisovatel  rus.  (*  1841),  po- 
cházeje ze  Šlechtického  rodu,  usazeného 
v  gub.  moskevské,  vzdělal  se  v  moskevské 
kadetní  Škole.  Literárně  činným  jest  od 
r.  1880.  Z  jeho  četných  prací  dramatických, 
sehraných  z  větSí  části  na  státních  divadlech 
rus.,  vyniká  drama  Vtoraja  molodosf  (v  čes. 
překl.  F.  Mikulejského  >Druhá  mladost*  se- 
hráno na  Nár.  divadle),  komedie  Blai,  na- 
psaná společně  s  Ostrovským,  dramata  Sestra 
Nina  a  Népogrjašimyj  (NeomvlnýV  N.  snaží  se 
budovati  své  práce  na  podklaaě  psycholo- 
gickém, nepohrdaje  při  tom  divadelní  tech- 
nikou. Píše  též  povídky  pro  »Rus.  Věstník* 
a  satirické  časopisy. 

Hevldomost  barev,  řec.  a  chrom  a  to- 
psie,  allochromasie,  v.  Daltonismus. 

Hevldo,  Ne  vidy,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Rokycany,  fara  Mešno,  pS.  MiroSov; 
45  d.,  305  ob.  č.  (1890),  ložisko  kamen.  uhlí. 
Roku  1228  jmenují  se  mezi  zbožím  kláštera 
svatojirského  v  Praze. 

Heville  [nevil],  starý  rod  anglický.  Pů- 
vodní normanská  linie  přišla  s  Vilémem  Do- 
byvatelem do  země,  sňatkem  Isabelly  de  N. 
s  Robertem  de  Raby  přešlo  však,  kolem 
r.  1200,  jméno  to  na  rod  pfivodu  anglo- 
saského. Z  rodiny  pochází  celá  řada  mužů 
Činných  v  státní  radě  a  ve  vojStě  anglických 
králů  XIII.  a  XIV.  stol.  Moc  rodu  povznesl 
zvláště  Ralph  de  N.  stav  se  r.  1395  hrabě- 
tem z  Westmorelandu  a  rozšířiv  statky  svoje 
v  severních  hrabstvích.  Z  jeho  dvanácti  dcer 
stala  se  nejmladší  Cecilie  manželkou  Ri- 
charda z  Yorku  a  matkou  králů  Edvarda  IV. 
i  Richarda  III.  Z  četných  mužských  potomků 
Ralphových  měli  pak  mnozí  vynikající  podíl 
v  ta-vavých  bojích  mezi  červenou  a  bílou 
růží,  především  Richard  N.,  hrabě  ze  Salis- 
bury  (od  r.  1442\  který  byl  hlavou  strany 
Yorkské  a  po  vítězství  protivníků  r.  1460 
popraven.  Ze  synů  jeho  vynikl  hlavně  nej- 
starší, rovněž  Richard,  hrdinný  hrabě  z  War- 
wicku,  a  John,  hrabě  z  Northumberlandu  (od 


r.  1464)  a  markýz  de  Montaga,  který  vSak 
přeéel  od  strany  Yorkské  k  Lancasterským 
a  zahvnul  r.  1471  u  Barnetu.  V  XVI.  stol. 
vynikl  Charles  de  N.,  hrabě  z  Westmore- 
landu, jako  jeden  z  hlavních  vůdců  katolické 
opposice  za  Alžběty  a  přívrženec  Marie  Stu- 
artovny.  Tento  zahájil  r.  1569  povstání  proti 
vládě,  ale  po  nezdaru  byl  nucen  prchnouti 
do  Nizozemí,  kde  f  1601.  Jím  vymřela  přímá 
linie;  vedlejší  větev,  pocházející  od  Wil- 
liama,  syna  Ralpha,  prvního  hraběte  e  West- 
morelandu, trvala  dále  s  titulem  baronů 
z  Abergavenny  a  obdržela  r.  1876  hodnost 
mark^zů.  Po  přeslici  s  nimi  spřízn^ia  jest 
i  rodina  Cornwallis-N.  Srv.  Rowland, 
Account  ofthe  noble  family  of  N.  (Londýn, 
1830);  Swallow,  De  Nova  Villa  (t,  1885). 

Heville*s  OroM  v.  Durham. 

HevilleŮT  noiió  v.  Most,  str.  769. 

Hevtimy  Josef,  farmakolog  něm.  (*  1853 
v  PrazeJ.  Lékařství  vvstudoval  v  Praze,  r.  1892 
se  habilitoval  ve  Vídni  a  r.  1893  stal  se  prof. 
farmakologie  a  farmakognosie  v  InŠpruku. 
Napsal:  Das  Cocablatt  (1886);  Wandtafeln  lur 
Mikroskopie  der  Nahrungs-  und  Genuts^Mittei 
(1889);  AUgemeine  und  spe^ielle  Ar^neiver- 
ordnungslehre  (1900)  a  j.  v. 

Hevls,  britský  ostrov  v  Malých  Antil- 
lách  ve  skupině  Leeward  Islands,  na  17^  8' 
s.  š.  a  62<>  38'  z.  d.  Gr.,  má  plochu  113  km* 
a  sestává  kromě  úrodného  pasu  pobřežního 
ze  sopečné  zvýšeniny,  dosahující  výše  1096  m. 
Jest  úrodný,  dobře  zavlažený  a  zalesněný, 
má  3  rejdy  a  (1893)  13.671  obyv..  téměř  ve- 
směs černochův.  Hlavní  plooinou  jest  cu- 
krová třtina,  vyváží  se  cukr  třtinový,  me- 
lassa  a  rum,  ročně  za  273.799  lib.  st.,  kdežto 
dovoz  činí  184.192  lib.  st.  Hlavní  město  jest 
Charlestown  na  břehu  západním  s  1600 
obyv.  a  dobrým  přístavem.  K  ostrovu  patíh' 
ostrůvek  Redonda,  velký  5  km*^  kdežto  se 
sousedními  ostrovy  St.  Christopher  a 
Anguilla  tvoří  okres  N.  britské  osady  Lee- 
ward Islands  veliký  386  km*  s  59.263  obyv. 
N.  byl  objeven  r.  1498  Kolumbem,  r.  1628 
osazen  Angličany  a  byl  dlouhý  čas  hlavním 
trhem  na  otroky. 

Hevli,  hora,  v.  Ben-Nevis. 

Hévka  v.  Něva. 

Hevod,  též  vlak,  vatka,  jest  síf  rybář- 
ská podoby  obdélníkové,  10 — 15  m  dlouhá, 
navlečená  nahoře  a  dole  na  silnou  šňůru 
(obrv)  a  opatřená  nahoře  dřevěnými  nebo 
korkovými  plaváky,  dole  pak  olověnými  nebo 
železnými  těžítky  (želízky).  Při  lovéní  roz- 
táhne (rozvine)  se  n.  napříč  řeky  nebo  ryb- 
níku a  rybáři  zvolna  postupujíce  zatahuji 
ryby  ku  břehu,  při  čemž  dávají  pozor,  aby 
n.  byl  vlečen  při  dně  a  pod  ním  ryby  ne- 
utíkaly. U  břehu  pak  vybírají  se  s  něho  ryby 
keserem  a  dávají  se  do  kádí. 

HevoJloe,  far.  ves  na  Moravě,  na  lev.  bř. 
Litavy,  hejtm.  Vyškov,  okr.  a  pS.  Bučovice; 
67  d.,  341  ob.  č.,  5  n.  (1890),  kostel  sv.  Mi- 
kuláše, Itř.  Sk.,  mysli vna.  N.  připomínají  se 
r.  1355.  R.  1874  zapálil  blesk  faru,  při  čemž 
shořely  i  matriky  od  r.  1787  vedené. 


Nevole  —  Něvostrujev. 


259 


V«TOle  Milan  (*  2.  říj.  1846  v  Bělehradě 
v  Srbsku).  Navštěvoval  gymnasium  částečně 
ve  Vídni,  později  v  Praze.  Studia  univer- 
sitní absolvoval  na  pražské  filosofické  fakultě, 
xároveA  navštěvoval  přednášky  o  chemii  na 
éeské  technice.  R.  1870  strávil  rok  na  ví- 
<leAské  universitě  a  polytechnice  a  byl  r.  1871 
oa  vídeĎské  universitě  promovován  za  dok- 
tora filosofie.  Po  krátké  praxi  cukrovarnické 
stal  se  assistentem  analytické  chemie  na 
Démecké  technice  v  Praze  a  r.  1873  assi- 
stentem a  zároveň  supplentem  technické 
chemie  na  témi  ústavě.  K.  1874  odebral  se 
do  Paříie,  kde  ztrávil  dva  roky,  zabývaje  se 
pilné  studiemi  chemickými  v  laboratoři  prof. 
Wortza  a  navštěvuje  přednášky  přírodově- 
decké na  vysokém  učení  pařížském.  R.1876 
stal  se  assistentem  chemie  při  české  tech- 
nice v  Praze  a  habilitoval  se  jakožto  docent 
organické  chemie  na  témž  ústavě  r.  1877; 
v  roce  pak  1878  na  universitě,  tehdᎠ ještě 
oéroecké,  přednášeje  chemii  jazykem  českým, 
později  přestoupil  na  nově  zřízenou  českou 
universitu.  V  roce  1879  zařídil  sobě  soukro- 
mou laboratoř  a  převzal  redakci  časopisu 
•Zeitschrift  fúr  Zuckerindustrie  in  Bdhmen*. 
Mimo  obsáhlou  práci  redaktorskou  uveřej- 
ňoval N.  články  životopisné,  posudky  lite- 
rární a  větši  samostatné  práce  vědecké 
(O  síoučenindch  steatických),  V  rukověti  Oíe- 
mi€  organická  pro  vysoké  učení  české  (1881), 
od  B.  Raýmana  a  N.,  vypracoval  několik 
statí  úvodních.  Roku  1879  vzdal  se  N.  obou 
docentur  i  věnoval  se  výhradně  povolání 
soukromému,  účastnil  se  osobně  a  platnými 
oávrby  také  mezinárodních  sjczdAv  obchod- 
ních chemiků  cukrovarnických  a  náleží  mezi 
přední  spolupracovníky  naší  národní  orga- 
otsace  národohospodářské.  DČ, 

Vavolios,  ves  v  Čechách,  hcjtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Domažlice;  38  d.,  194  ob.  č.  (1890), 
kaple  a  mysli  vna. 

jíéTOlla  (HeBOiiHHi)  Konstant.  Aleksě- 
1  c  vlč.  proslulý  právník  ruský  (♦  1806  v  Or- 
lově —  t  1855).  Jakožto  svn  duchovního 
studoval  na  moskev.  duch.  akad.  Ještě  před 
absolvováním  byl  vyhlédnut  spolu  s  jinými 
posluchači  ruských  universit  a  duch.  aka- 
demii —  všech  Dvlo  dvacet  —  za  příštího 
universitního  professora.  Ve  studiích  pokra- 
čoval v  Petrohradě  (kdež  od  jara  1828  pra- 
coval též  ve  druhém  odděl.  cis.  kanceláře); 
na  podzim  r.  1829  poslán  byl  s  ostatními 
aspiranty  na  universitní  karrieru  k  dovršení 
oobomého  vzdělání  na  universitu  berlínskou, 
kdež  studoval  tři  léta  pod  hlavním  vedením 
Savignyho,  zabývaje  se  encyklopaedií  a  filo- 
sofií práva,  historií  a  theorií  státního  práva, 
právem  římským,  obecným  německým,  prus- 
kým a  evropským  mezinárodním.  Navrátiv 
se  do  Ruska  byl  N.  se  svými  kollegy  kom- 
oiandován  ke  "druhému  oddělení  císařské 
kanceláře,  aby  studovali  svod  zákonův  a 
dokončili  svod  privilejí  a  zákonů  baltických 
gubernií.  Poč.  r.  1834  podrobil  se  doktor- 
ské zkoušce.  Napsav  doktorskou  dissertaci 
O  fttosoflji  \akonodatHjstva  u  dřevních^  N.  byl 


r.  1835  Jmenován  professorem  právní  ency- 
klopaedie  a  ruského  práva  na  universitě 
v  Kijevé,  kdež  byl  třikrát  volen  rektorem. 
Neshody  s  kurátorem  kijevského  učebného 
okruhu  knížetem  Davidovcm  a  zvláště  usta- 
novení M.  V.  Juzefoviče  na  nově  zřízenou 
hodnost  pomocníka  kurátorova  přiměly  N-a 
k  tomu,  Že  žádal,  abv  buď  dán  byl  do  vý- 
služby anebo  byl  přeložen  na  jinou  univer- 
situ. R.  1843  byl  jmenován  professorem 
ruského  civilního  práva  na  petrohr.  univ., 
kde  byl  r.  1847  zvolen  za  prorektora  a  dě- 
kana právnické  fakulty.  Od  r.  1845  přednášel 
dějiny  ruského  práva  pro  studenty  filosof, 
fakulty  a  od  r.  1848  týž  předmět  a  ency- 
klopaedií práva  na  právní  škole.  R.  1852 
byl  kommandován  k  ministerstvu  války,  aby 
se  účastnil  opravy  vojenských  trestních  zá- 
konů; r.  1854  jmenován  členem  konsultace 
při  min.  spravedlnosti.  Prvým  velkým  dílem 
svým  Encyklopedija  \akonověděnija  (1839 — 40) 
získal  si  slavné  jméno.  Po  rukovětích  Lva 
Cvětajeva  (Načertanije  těoriji  zakonov,  1810 
a  1817)  a  Degaje  (Posobija  i  pravila  izučenija 
rossijskich  zakonov,  1831  a  násl.),  jež  byly 
učebnicemi  přirozeného  práva,  Encyklopae- 
die  N-ova  poprvé  provádí  principv  histo- 
rické školy,  ač  ještě  ne  rozhodně,  v  obecné 
části  stojí  N.  ještě  na  půdě  přirozeného 
práva  a  učení  Hegelova,  tvrdě,  že  zákon 
podstatou  svou  jest  vůbec  právo  (pravda), 
a  podstata  práva  jest  projevem  v  mravním 
světě  existence  božské  bytosti.  Dnes  Ency- 
klopaedie  N-ova  přes  svou  velikou  tehdejší 
cenu  už  zastarala.  Nemalý  význam  mají  do- 
posud historické  práce  N-ovy,  z  nichž  hlavní 
jest  Istorija  rossijskich  graidanskich  \akonov 
(1851,  3  sv.).  N.  prvý  použil  obšírných,  ten- 
kráte právě  uveřejněných  pramenů  ruských 
právních  dějin  (úplné  sbírky  zákonův,  úplné 
sbírky  letopisův  a  aktův  archaeograf.  kom- 
misse).  Systém  výkladu  civ.  práva  rus.  po- 
dán jest  tu  podle  systému  svodu  zák.,  tak 
že  dílo  to  jest  jaksi  kommentářem  X.  sv. 
1.  části  svodu.  Z  ostatních  předních  spisů 
N-ových  uvésti  sluší  zvláště:  Ohraiovanije 
upravlenija  v  Rossiji  ot  íoanna  III.  do  Petra  V, 
(1844);  O  prostranstva  cerkovnago  suda  v  Ros- 
siji do  Petra  V.  (1847);  O  prejemstvé  veliko- 
kňa{eskago  Kijevskago  prestola  (1851);  O  pja- 
tinach  i  pogostach  Novgorodskich  v  XV,  v, 
(1863.  v  Zap.  Russ.  Geogr.  Obšč.,  VIII.). 
Vyjímajíc  spis  posléze  uvedený  vydány  byly 
práce  Novy  souborně  od  Andrej evského 
(1857—59)  a  nejnověji  v  6  sv. 

HeTOlnlotvL  Slovo  to  má  dva  významy. 
Buď  se  jím  rozumí  otroctví  (v.  t.)  anebo 
poddanství  selské  (v.*  t.)  čili  člově- 
čenství. 

Hevoiedy  v.  Novosedla. 

HéTOitrv^^v  (HeBocrpyeBi)  Kap  i  t  on 
Ivanovic,  archaeolog  rus.  {^  1815  —  f  1873), 
vzdělav  se  v  duch.  akademii  moskevské,  byl 
professorem  v  duchov.  semináři  simbirském. 
Z  jeho  prací  uvádíme:  Opisanije  Simbirskago 
Spasskago  monastjrrja;  Slovo  sv.  Ippolita  ob 
antichristě   v   dřevním    slavjanskom    perevoJi 


260 


Nevotník  —  Newark, 


po  spisku  XJL  v.  (Moskva,  1868);  Žitije  losifa 
Volokolamskasco  (t.,  1865);  O  gorodiščach  dřev- 
nich  bulgarskago  i  ka\anskago  carstv  (»Trudy< 
I.  archaeol.  sjezdu);  Anaňjinskij  mstiijnik  (t,) 
a  pod.  Vedle  toho  našel  mnoho  překládá 
starých  otců  církevních  a  byl  spolupracov- 
níkem A.  V.  Gorského  při  popisu  moskev- 
ské synodální  knihovny.  Větší  čásf  tohoto 
popisu,  obsahujícího  několik  dílů,  pochází 
z  péra  N-a. 

Hevotnik,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Přeštice, 
okr.  a  pš.  Nepomuk,  fara  Prádlo;  30  d.,  186 
ob.  č.  (1890). 

Hevrátioe,  Nevratvice,  ves  v  Čechách, 
hojtm.,  okr.  a  pš.  Nový  Bydžov,  fara  Cho- 
mutice;  88  d.,  507  ob.  č.  (1890).  Původně 
seděli  zde  pánové  Radečtí,  r.  1577  Sigmund 
Mladota  ze  Solopisk,  poč.  XVII.  stol.  Eliška 
Žerotínová  z  Valdšteina  a  r.  1623  koupil  je 
Albrecht  z  Valdšteina  a  připojil  je  k  vévod- 
ství  Fridlandskému. 

Hevteň,  ves  čes.  v.  Nebřeň. 

Heviimal  Aug.  Vojt.,  spisovatel  čes. 
(*  1847  ve  Vlašimi).  Vystudoval  nižší  gymn. 
v  Benešově,  vyŠší  reálné  v  Táboře,  právni- 
ckou fakultu  v  Praze,  kde  povýšen  za  dok- 
tora práv;  potom  jako  advokátní  koncipient 
praktikoval  v  Klatovech,  v  Plzni  a  v  Praze, 
kde  od  r.  1895  vykonává  samostatně  advo- 
kátní praxi.  Záhy  vynikl  jako  humorista  a 
satirik,  přispívaje  oa  r.  1866  veršem  i  pro- 
sou do  >Humor.  Listů*,  >Palcčkac,  >Švandy 
dudáka*  a  jiných  listův  odborných  i  denních, 
almanachů,  kalendářův  aj.  Od  r.  1872  —  77 
redigoval  dílem  s  drem.  Štolbou  dílem  sám 
Ottova  » Palečka*  a  od  r.  1892—94  vedl  re- 
dakci >Nového  Palečka*,  v  nichž  obou  uložil 
celou  řadu  svých  humoresek  a  drobnějších 
prací.  Osobě  vydal:  Trojlístek  (Praha,  1876, 
u  Otty);  parodii  Edip  král  (t.,  1876  a  1893, 
u  Otty).  V  pozdějších  letech  oddal  se  spiso- 
vatelství  právnickému,  napsav  celou  řadu 
odborných  článkův  a  pojednání  do  » Práv- 
níka*, »Čes.  Lloydu*,  »Nár.  Listův*  a  jinde 
a  o  sobě  napsal:  Poučení  o  směnkách  (Praha); 
Zdkon  o  nedělním  klidu  (Karlín,  1895);  Zákon 
o  potravinách  (Praha,  1897);  Práva  jazyka 
českého  (t.,  1898) ;  Jaké  a  jak  veliké  jsou  nové 
dané  (t ,  1897);  Břemena  i  výhody  nových 
daní  (t.,  1898),  a  nyní  vydává  u  M.  Knappa 
4.  vyd.  Občanského  \ákonnika  rakouského  (Kar- 
lín. 1901). 

Heviimalová  Kristina,  choť  předešl. 
(*  1856  ve  Lhotě  u  Zdounek  na  Moravě). 
Vystudovavši  kurs  učitelek  v  Olomouci  pů- 
sobila jako  učitelka  v  Hranicích  na  Moravě 
a  v  Plzni  do  r.  1885,  kde  se  provdala;  nyní 
jest  učitelkou  frančiny  na  dívčím  gymn. 
>Minervě*  v  Praze.  Napsala  a  přeložila  řadu 
humoresek  á  humanitních  pojednání  a  jest 
stálou  spolupracovnicí  > Ženských  Listů*. 
Z  frančiny  přeložila  román  »Silvéra«  od 
Georgesa  de  Peyrebrune. 

Heviová,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Uherský 
Brod,  okr.  Valaš.  Klobouky,  fara  Slavičín, 
pš.  Hrádek;  110  d.,  552  ob.  č.  (1890),  2tř. 
šk.  a  čásC  obce  zove  se  >Společníci«. 


Hew  [Aú|,  angl.  nový,  zhusta  při  jrotS 
nech  místních. 

Hew  AltMtny  |ňú  álbenyl,  hlavní  město 
hrabství  Floyd  ve  státě  Indiána  ve  Spoje- 
ných Obcích  severoamer.,  leži  v  krásné  po- 
loze na  pahorcích  na  pr.  bř.  ř.  Ohia  naproti 
Louisvilfeu  přímo  pod  velkolepými  vodo* 
pády  řeky,  které  dodávají  značnou  vodní 
sílu  četným  průmyslovým  závodům  města, 
na  trati  N.-Michigan  a  Louisville>MoDt  Car- 
mel,  má  21.059  oby  v.,  30  kostelů,  krásnou 
soudní  budovu,  most  přes  Ohio  750  m  dl., 
četné  Školy,  mezi  nimi  methodístickou  col- 
lége,  veliké  divadlo,  rozsáhlý  (30  ha)  park, 
knihovnu,  parní  tramway  a  jest  největším 
obchodním  střediskem  státu,  jehož  přístavní 
ruch  páčí  se  na  100  mill.  dolL  ročně,  po 
Cincinnati  má  největší  loděnice  na  Ohiu  a 
jest  denně  parníky  spojen  s  velikými  pří- 
stavy na  Mississippi.  Rozsáhlý  jest  i  prů- 
mysl města,  vykazující  veliké  tkalcovny  a 
prádelny  vlny  i  bavlny,  železolijny,  huti, 
strojírny,  sklárny,  z  nichž  jedna  jest  nej- 
větší ve  Spoj.  Obcích,  továrny  na  masité 
konservy  a  m.  j.  7fr. 

Hew  Almaden  [ůú-J,  vesnice  v  hrabství 
Santa  Clara  v  Kalifornii  (Spoj.  Obce  scvtro- 
amer.).  85  km  na  jjv.  od  San  Franciska  na 
východním  svahu  malebného  údolí  Santa 
Clara  na  sv.  úpatí  hory  Bache,  má  995  ob. 
a  obdržela  jméno  dle  španělských  báni  na 
rtuC  v  Almadenu  následkem  bohatství  rtuti 
objevené  zde  r.  1845  mexickým  důstojníkem; 
rtuť  vyskytuje  se  tu  mezi  36^—39^  s.  š.  ve 
3  pásmech,  z  nichž  nejbohatší  jest  newal- 
madenské,  sahajíci  až  k  San  Francisku.  Báné 
ty  dodaly  dosud  do  40  mill.  kg  rtuti,  roční 
výtěžek  jest  velmi  kolísavý  a  klesl  v  posled- 
ních letech  na  20.000  láhví  á  35  kg,  t. J.  na 
700.000  kg,  proti  2,630.000  kg  r.  1877.    7sr. 

Hewark  [ňúárkl:  1)  N.,  hlavní  město 
hrabství  Essexu  v  New  Jersey  ve  Spoj.  Ob- 
cích severoamer.  na  pr.  bř.  ústí  ř.  Passaicu 
do  zátoky  Nevvarské,  která  jest  východní 
větví  zátokv  Newyorské,  14  ^m  na  z.  od  New 
Yorku  na  AO^  46'  s.  š.  a  74<>  10'  z.  d.  Gr.  v  uzlu 
železnic,  parních  tramwayí  a  parníkových 
tratí,  má  (1900)  246.070  ob.  proti  181.830 
r.  1890  a  11.000  r.  1830,  krásnou  celnici, 
radnici,  2  knihovny,  četné  učené  společnosti 
a  vyšší  školy,  blázinec,  rozsáhlé  parky  a  roz- 
děluje se  2  širokými  ulicemi,  Broad  Street 
a  Markét  Street,  na  '4  čtvrti,  stavěné  dosud 
dle  původního  plánu  prvních  osadníků  města. 
N.  jest  předním  městem  státu  a  jednou  z  hlav- 
ních poboček  New  Yorku,  s  nímž  jest  ve 
spojení  200  vlaky  denně  a  téměř  neustále 
parníky.  Svojí  průmysl,  výrobou  za  93*/, 
mill.  doll.  ročně  (2490  závodů  s  46.848  děl- 
níky) jest  N.  mezi  městy  Spoj.  Obcí  na  11. 
místě,  zde  jsou  také  slavné  elektrotechnické 
dílny  Edisonovy.  Rozsáhlý  jest  obchod  a 
plavba  města,  ačkoliv  jeho  rozvoji  v  tomto 
směru  jest  na  překážku  přílišná  blízkost 
New  Yorku;  docky  newarské  jsou  téměř 
2  km  dlouhé.  —  2)  N.,  hlavní  město  hrab- 
ství Lickingu   ve  státě  Ohiu   (Spoj.  Obce) 


Newark  upon  Trent  —  Newburyport.  261 

na  stoku  obou  vétví  ř.  Lickingu  a  na  prA-  16.423  obyv.,  továrny  na  čalouny,  tiskárny 
plavu  ohijsko-erijskčm,  uzel  železnic,  leží  hedvábí,  navštěvované  mořské  lázně,  staro- 
uprostřed  úrodného  území  rolnického  a  na .  binec  pro  námořní  vysloužilce  a  sirotčinec.  — 
bbsku  vydatných  bání  uhelných,  má  14.270  3)  N.,  město  t  v  Pennsylvanii  ve  hrabství 
ob.,  sklárny,  strojírny,  čilý  obchod  s  uhlím,  i  Beaveru,  43  km  na  sz.  od  Pittsburku  na  ř. 
obilím,  dobytkem  atd.  7ír,     I  Beaveru,  na  trati  Youngstown-Pittsburg,  má 

V#wark  npon  Trent  [ňúárk  dpon  trentj,  5616  ob.,  jirchárny,  prádelny  Inu,  slévárny 
město  v  angK  hr.  Nottinghamu  na  Newarlc  a  j.  továrny  hnané  větSinou  vodní  silou 
Rívcru,  vých.  to  rameni  r,  Trentu,  na  trati   Beaveru.  7Šr. 

^ottingham- Lincoln,  má  14.457  ob.,  krásný  Hew  Britain  [ňú  briťn],  město  ve  státě 
goticky  chrám  Maří  Magdalény  z  XI.  a  XII.  \  Connecticutu  v  hrabství  Hartfordu  (Spoj. 
stoL,  malebné  trosky  anglosaského  hradu,  i  Obce  severoamer.),  na  úpatí  Tallcott  Hills 
krásnou  radnici,  veliké  sladovny,  pivovary,  a  na  trati  N.-Ncw  Haven,  má  16.519  oby  v. ; 
továrny  na  plátno,  mlýny,  železolijny,  to-  jest  to  krásné  město  průmyslové,  jemuž  do- 
vámy  na  hospodářské  stroje  a  rozsáhlý  ob-  dává  potřebnou  hnací  sílu  vodní  nádržka 
chod  s  obilím,  sladem  a  uhlím;  na  blízku  70  ha  veliká,  zejména  vyniká  výrobou  zboží 
jsou  lomy  vápenné  a  sádrové.  N.  pokládá  krátkého  a  stávkového.  Ve  městě  jest  zbro- 
se  za  bývalou  římskou  stanici,  poprvé  při-  jírna,  státní  ústav  učitelský  a  krásný  veřejný 
pomíná  se  v  době  7  království,  zbořen  byl   park.  Tšr, 

D.ny  a  na  město  povýšen  r.  1549.       Tšr.  Hew  Bnmiwiok v.  Brunšvicko  Nové. 

Vew  Bedford  [ňú  bedfórd],  hlavní  město  Bew  Bmnflwiok  [ňú  brdnsuik],  hlavní 
hrabství  Bristolu  ve  státě  Massachusetts  ve  město  hrabství  Middlesexu,  ve  státě  New 
Spoj.  Obcích  severoamer.,  na  pr.  bř.  ústí  Jcrsey  (Spoj.  Obce  severoamer.),  na  pr.  bř. 
ř.  Acushnctu  do  zátoky  Buzzardské,  výcho- 1  ř.  Rarítanu  odtud  splavné  a  spojené  prúpla- 
disko  drah  do  Fall  Riveru  a  Bostonu,  má  |  vem  s  Delawarem,  na  trati  Trenton>Newark, 
(1900)  62.442  ob.,  přístav  chráněný  tvrzí  a  má  18.603  ob.,  zdvihá  se  amfitheatrálně  s  po- 
spojený  parníky  denně  s  New  Yorkem,  most  <  březni  planiny  na  návrši  k  z.,  má  mnohé 
přes  Acushnet  dl.  1200  m,  četné  náboženské  I  úzké  uličky,  divadlo,  zednářský  dflm,  Rut- 
společnosti,  413  průmysl,  závodů,  z  nichž  4  ger's  College  z  r.  1770  s  knihovnou  o  12.000 
Teliké  prádelny  s  430.000  vřeteny  a  výrobou  sv.,  seminář  hollandské  církve  z  roku  1784 
sa  8  milí.  doll.  a  j.  v.  N.  nazývá  se  také  i  s  knihovnou  o  36.000  sv.,  výrobu  guttaperche, 
WníUing  City^  t.  j.  město  velrybářské,  neboť  |  obuvi,  jehel,  čalounů,  zboží  stávkového,  ko- 
jest  střediskem  velrybářského  lovu  ve  Spoj. !  vového  a  j.  a  rozsáhlé  zahradnictví. 
Obcích,  májo  57  velrybářských  lodí  s  13.433  t       Bewborgh  [ňúbórg],  hlavní  město  hrab- 


a  1651  muži.  Obchodní  význam  města  sou- 
těží Bostonu  a  New  Yorku  klesá.  N.  byl 
založen  r.  1664  kvakcry,  r.  1775  spálen  An- 
gličany. Tšr. 


ství  Orangc  ve  státě  New  Yorku  (Spoj.  Obce 
severoamer.),  na  pr.  bř.  ř.  Hudsonu,  stanice 
dráhy  Newark-Patterson,  má  24.536  ob.,  zna- 
menité rejdařství  a  plavbu,  pravidelné  par- 


Bewbem  nebo  New  Berne  [ňú  bern],  nikové  spojení  s  New  Yorkem  a  Albany, 
hlavní  město  hrabství  Cravenu  v  Severní  theologický  seminář,  mnoho  vyšších  škol, 
K:.rolině  ve  Spoj.  Obcích  severoamer.  na  knihovnu,  287  závodů  průmyslových  s  4516 
pr  bř,  ř.  Neusy  při  stoku  s  Trentem,  65  km  děl.  a  roční  výrobou  do  7  milí.  doll.,  zejména 
nad  ústím  do  zát.  Pamlico,  na  trati  Raleigh-  vyniká  výrobou  zboží  vlněného  a  bavlněného, 
Ocracoke,  má  7843  ob.,  z  polovice  barev-  koženého,  strojův  atd.,  a  rozsáhlý  obchod 
n^ch,  mlýny,  pily,  dehtovny  a  rozsáhlý  ob-  se  dřívím  a  uhlím  jak  pořece,t*ak  po  želez- 
cnod,  provozovaný  většinou  pobřežní  plav-  nici.  Na  návrší  nad  řekou'stojí  starý,  kamenný 
boa  (105  lodí  s  2405  ř),  s  bavlnou,  dřívím,  i  domek,  udržovaný  státem,  v  němž  Washing- 
nbaroi,  ovocem,  hnojivem  atd.  Jest  v  pravi-   ton  měl  hlavní  svůj  stan,  kde  zamítl  korunu. 


dělném  parníkovém  spojení  s  New  Yorkem, 
Baltimorem  a  Norfolkcm.  Tšr, 

V#wbold  [ňú-],  mi^sto  v  anglickém  hrab- 
ství Derby,  má  6160  ob.,  uhelné  báné,  že- 
lezné huti  a  výrobu  zboží  Železného  a  hli- 
něného. Tšr, 

VewbrlAge  [fíúbridž],  město  v  irském 
hrabství    Kildaru    v  prov.   Leinstcru   na   ř. 


nabízenou  mu  jeho  důstojníky,  a  rozpustil 
23.  října  1783  svoji  armádu. 

Hewbnry  [ňúbóri],  město  v  anglickém 
hrabství  Berksu,  na  stoku  řek  Lamborne  a 
Kennet,  na  trati  Londýn-Bristol,  má  11.002 
ob.,  chrám  sv.  Mikuláše  z  XVI.  stol.,  nemoc- 
nici, literární  ústav  s  museem,  latinskou  školu 
a   obchod  s  obilím,  sladem  a  zemědělskými 


Li!T»*y  a  trati   Kildare-Dublin,  má  3207  ob.  výrobky.  Na  blízku  jest  Donnington  Castle, 

8  zříceniny  starobylého  opatství.  TŠr,  ve  kterřm  zemřel  Chaucer,  a  nejkrásnější  zá- 

V#W  IMi^hton  (ňúbrajtn{:  1)  N.,  město  mek   hrabfAví  Show  House.    N.  jest  mésto 

v  anglickém   hrabství  Chesteru  mezi  ústím  velmi  staré,  u  něhož  v  1.  1643  a  1644   byly 

M'  r»eyc  a  Dec,  má  4910  ob.,  hojně  navšté-  svedeny  2  velké  bitvy  mezi  vojskem  Karla  I. 

vované  mořské  lázně  s  krásnou  promenádou  a  parlamentu. 

a  četnými  Viliami  a  jest  v  čilém  parníkovém       Hewburyport    [ňúbóripórt],    jedna    ze 

spojení  8  Liverpoolem.  —   2)  N.,  město  ve  3  hlavních  měst  hrabství  Essexu   ve  státě 

státě  Xcw  Yorku  v  hrabství  Richmondě  ve  Massachusetts  (Spoj.  Obce  severoamer.),  53  fcm 

Spoj.  Obcích,   8  km  na  jz.   od  Xew  Yorku  na  ssv.  od  Bostonu,  na  pr.  bř.  Širokého  (2  až 

na    scverových.   cípu    Staaten    Islandu,    má  2^1^  km)  ústí  Merrimacu,  na  trati  Portland- 


262 


Newcastle  —  Newcastle  upon  Týne. 


Boston,  má  13.947  ob.,  veliký  přistav  zřízený 
v  ústí  Merrimacu,  avSak  následkem  přesypu 
při  vjezdu  nesnadno  přístupný,  takže  jeho 
ruch  rok  od  roku  klesá,  i  nabývá  prflmysl 
města,  zejména  výroba  zboží  bavlněného  a 
obuvi,  mnohem  větší  důležitosti  než  obchod 
a  plavba.  V  městě  jest  chrám  Old  South, 
knihovna  s  21.000  sv.,  universita  pro  mo- 
derní jazyky  a  m.  j.  N.  byl  založen  r.  1635, 
větší  důležitosti  však  nabyl  teprve  r.  1734. 

Hewoastle  [ňúkháslj:  l)  N.,  hlavní  město 
hrabstvi  Lawrence  v  Pennsylvanii  ve  Spoj. 
Obcích  severoamer.,  76  km  na  ssz.  od  Pitts- 
burku,  na  stoku  Neshannocku  a  Shenango, 
na  trati  Pittsburg-Franklin,  má  11.600  obyv., 
jest  to  krásné,  rozsáhlé  město  ležící  ve  středu 
bohatého  rolnického  okrsku  a  bání  uhel- 
ných, má  železolijny,  huti,  sklárny,  mlýny, 
výrobu  hřebíkův  atd.  —  2)  N.,  přístavní  mě- 
sto v  britsko-australské  osadě  Novém  Jižním 
Walesu,  při  ústí  ř.  Hunteru  do  Tichého 
okeánu,  na  trati  Sidney-Brisbane,  východisko 
parních  tramwayí  do  uhelných  bání,  na  32^ 
55'  15"  j.  š.  a  151«  49'  15"  z.  d.  Gr.,  má 
31.500  ob.  (1895),  veliké  doky,  loděnice  a  pří- 
stav hluboký  7 — 10  m,  s  nábřežím  dlouhým 
8  kntf  chráněný  2  moly  a  2  tvrzemi,  z  něhož 
vyvážejí  se  všecky  výrobky  okrsku  ř.  Hun- 
teru, jmenovitě  kamenné  uhlí,  vlna,  maso, 
koně,  měď  atd.,  úhrnem  páčí  se  lodní  ruch 
na  11.091  lodí  s  1,188.644^,  obchodní  iOďstvo 
města  čítá  105  lodí  s  10.681  t,  z  nichž  jsou 
53  parníky  o  3160  /.  Výtěžek  53  dolův  uhel- 
ného okrsku  ncwcastleského  činí  ročně  2V4 
milí.  t  v  ceně  do  1  milí.  lib.  st.,  dělníků  jest 
zde  7872,  trvání  báni  odhaduje  se  na  500  let. 

Hewoutle  [ňúkhásl]:  1)  N.  Thomas  Pel- 
ham  H o lles,  vévoda,  státník  angl.  (*21.čce 
1694  —  t  17.  list.  1768),  pocházel  ze  staré 
rodiny  a  podědil  r.  1711  statky  po  strýci 
s  matčiny  strany,  Hollesovi,  který  jej  adop- 
toval. Když  Jiří  I.  nastoupil  na  trůn  (1714), 
dostávalo  se  N-ovi  jakožto  whigovi  a  pří- 
vrženci domu  hannoverského  mnohých  vy- 
znamenání: jmenován  hrabětem  zClare  (1714), 
rok  potom  markýzem  a  vévodou  z  N.  a 
r.  1717  lordem-komorníkem  královského  do- 
mu, když  byl  před  tím  pokořil  povstání 
stuartovské;  r.  1731  stal  se  státním  tajem- 
níkem. Za  Jiřího  II.  byl  stejně  oblíben  (1754 
jmenován  vrchním  pokladním).  Později  vstou- 
pil ještě  r.  1765  do  ministerstva,  ale  jen  na 
krátko.  Zemřel  bezdětek  a  titul  vévodský 
dědil  jeho  synovec,  Henry  Fiennes-Clin- 
ton,  devátý  hrabě  lincoínský  (*  1720  — 
t  1794). 

2)  Henry  Pelham  Fiennes,  čtvrtý 
vévoda  N-ský  (*  1785  —  f  1851),  byl  zadržen 
Napoleonem  s  matkou  svojí  ve  Francii  a  pro- 
puštěn teprve  r.  1807.  Pověstný  stal  se  jako 
přísný  konservativec;  jeho  přičiněním  zavržen 
byl  sněmovnou  panskou  první  reformní  bili 
r.  1831,  začež  při  vzbouření  lidu  z  toho  roz- 
hořčeného vypálen  zámek  jeho  v  Notting- 
hamu  a  dům  jeho  v  Londýně.  Když  později 
reformní  bili  přijat,  vzdal  se  politického  ži- 
vota. 


8)  Henry  Pelham  Fiennes- Pelham- 
Clinton,  pátý  vév.  N-ský  (♦  1811  —  f  1864). 
syn  předešlého,  vstoupil  r.  1832  pod  jménem 
lorda  Clintona  do  dolní  sněmovny,  kdež  se 
přimkl  k  Peelovi,  pod  nímž  byl  lordem  po- 
kladu (1834—35)  t  vrchním  sekretářem  pro 
Irsko  (1846).  Pozd.  převzal  v  ministerstva 
Aberdeenově  departement  kolonii  a  války 
(1854),  ale  byv  obviňován  ze  Spatného  záso- 
bování krymské  armády  odstoupil  (1855); 
v  1.  1859—74  byl  znova  ministrem  kolonií*  — 
Titul  vévody  N-ského  nese  od  r.  1879  vnuk 
jeho  Henry  Pelham  Árchibald  Douglas 
Pelham-Clinton  (•  1864). 

Hewoastle  wider  Iiyme  [ňúkhásl  dnder 
lajmj,  město  v  anglickém  hrabství  Staífordu, 
7  km  na  z.  od  Stoku,  má  18.452  ob.,  latin- 
skou školu,  továrny  na  zboži  bavlněné  a  hed- 
vábné, klobouky,  obuv,  papír,  zboží  hrnčíř- 
ské a  velikou  Železárnu. 

HewoMitle  npon  Tsr&e  [ňúkhásl  opon 
tajn]  nebo  N.  on  Týne  j-on-].  hlavní  město 
anglického  hrabství  Northumberlandu,  město 
municipální,  hrabské  a  parlamentní,  pátý  co 
do  ruchu  přístav  Anglie,  leží  na  sev.  bř.  ř. 
Týne,  12  km  nad  jejím  ústím  do  moře  Se- 
verního, na  dráze  North  Eastern,  na  54^  58' 
30"  s.  á.  a  1^  36'  20"  z.  d.  Gr.,  zaujímá  21*7  ha 
a  má  228.625  obyv.  (1899).  Bezprostředně  při- 
léhá k  němu  město  Gateshead,  v  mno- 
hých ohledech  pak  náležejí  k  němu  i  blízká 
města  Jarrow,  North-Shields,  South- 
ShieldsaTynemouth,  kteréžto pětimésti 
čítalo  r.  1891  úhrnem  430.434  obyvatel.  tL 
rozkládá  se  po  pahorku  nad  řekou  a  rozdě- 
luje se  na  dolní  město  staré  a  horní  nové» 
Staré  město  má  ulice  příkré  a  úzké,  ovládáno 
jest  zbytky  starého  hradu  (castle),  od  něhož 
dostalo  jméno  a  který  byl  založen  Jindři- 
chem II.  mezi  r.  1172—1177.  Zbývají  z  něho 
některé  části  vnějších  hradeb,  mohutná  strážní 
věž,  jedna  z  nejpěknějších  ukázek  norman- 
ského  opevnění,  a  krásná  kaple  pozdního, 
normanského  slohu.  Ze  starých  hradeb,  které 
obkličovaly  staré  město,  zůstalo  několik  věží. 
Staré  město  jest  hlavním  sídlem  obchodního 
a  průmyslového  ruchu,  kdežto  město  nové, 
založené  po  r.  1830,  rozkládá  se  na  pahorku, 
prostírajíc  se  daleko  na  všechny  strany,  má 
krásné  třídy  (Grey-Street  a  j.),  budovy  sta- 
věné na  mnoze  ze'  skotské  žuly  a  jest  zvláště 
na  s.  a  z.  sídlem  zámožného  obyvatelstva 
města.  Mezi  chrámy  N-lu  dlužno  uvésti  chrám 
sv.  Mikuláše,  který  stal  se  r.  1882  kathedrá- 
lou  a  byl  několikráte  obnoven,  chrám  sv. 
Ondřeje  z  XI.  stol.,  silně  poškozený  oblé- 
háním z  r.  1644,  chrám  sv.  Jana  ze  XIV  st, 
chrám  Všech  Svatých  a  četné  kaple  všech 
sekt,  zvláště  methodistů.  Ze  světských  budov 
vyniká  Public  fíall,  tržnice  na  obili,  radnice, 
bursa,  velkolepé  nádraží,  budova  hrabského 
soudu,  celnice  a  j.  Z  9  klášterů,  které  dříve 
byly  ve  městě,  zůstaly  jen  některé  stopy  klá- 
štera Černých  bratři  a  malebné  trosky  kaple 
hospice  P.  Marie  v  Jesmondu.  Dva  pomníky 
zdobí  město,  totiž  hraběte  Greye  na  památko 
Reform  Billu  a  inženýra  Stephensona.  Město 


Newcomb  —  New  Hampshire. 


268 


má  Četné  parky  a  veřejné  sady,  na  s.  pak 
proitírá  se  rozsáhlá  závodní  dráha  pro  koň- 
ské dostihy.  VodoQ  zásobuji  ie  vodovody  a 
oádriky  zřízené  r.  1845  a  od  té  doby  ne- 
ustále zlepáované.  Nejpozoruhodnější  stavbou 
HAq  jest  velikolepý  Robertem  Štephenso- 
nom  postavený  most  Highlevei  Bridge,  který 
spojíme  město  s  Gatesheadem,  vysoký  34  m, 
dile  vede  přes  řeku  most  otáčecí  a  řetězový. 
Mcsto  má  mnohé  niŽii  i  vyálí  ústavy  vzdě- 
lávací, zvláště  Rutheford  College  z  r.  1878, 
dále  college  lékařskou  a  přírodovědeckou, 
náleiející  k  durhamské  universitě,  latinskou 
a  námořnickou  školu,  hvězdárnu,  botanickou 
sahradu,  filosofickou  společnost  s  museem  a 
knihovnou,  přírodovědeckou  a  staroiitnickou 
společnost  s  museem,  nejdAležitější  divadlo 
jest  Roxal  Theatre^  v  městě  v  vchází  11  časo- 
pisův.  —  Za  ohromnou  svoji  oAleŠitost  obch. 
a  průmyslovou  děkuje  N.  své  poloze  na  řece 
sf^vne  i  pro  veliké  lodi  a  v  přebohatém 
okrsku  uhelném.  Toto  uhlí,  dobývané  jii  po 
dlouhou  dobu,  stalo  se  městu  nejen  důle- 
žitý předmětem  rozsáhlého  obchodu,  nýbrž 
dalo  podnět  i  ke  kvetoucímu  průmyslu,  zvlá- 
Šté  železářství,  strojnictví,  loďařství,  sklář- 
ství,  papírnictví,  výrobě  zboží  hliněného,  lan, 
vosův,  chemikálií,  hřebíkův  a  j.  kovového 
zboŽi,  zbrani,  děl  (Armstrong,  Mitchell  and 
Co.)  atd.  V  r.  1892  spuštěno  v  obvodu  města 
oa  moře  116  lodí,  většinou  železných  par- 
níků, z  nichž  7  válečných.  Námořní  obchod 
města  nezaujímá  jen  sám  N.,  nýbrž  i  oba 
břehy  řekv  až  k  ústí,  neboť  následkem  úpravy 
Týny  stal  se  N.  námořním  přístavem  hlu- 
bokým do  8  m,  v  němž  shromažďuje  se  do 
300  uhelných  lodí  najednou,  na  které  na  již- 
ním docku  nakládá  se  120.000  t  uhlí  týdně. 
Úhrnem  vyváží  se  uhlí  ročně  do  10  milí.  t 
▼  ceně  přes  2  milí.  lib.  st.,  mimo  to  i  ko- 
vové zboží,  olovo,  lučebniny,  hliněné  zboží, 
stroje  a  j.,  úhrnem  téměř  za  4  milí.  lib.  st. 
Dováži  se  pak  obilí,  ovoce,  máslo,  cukr,  kovy, 
rudy,  maso,  živá  zvířata,  petrolej  a  j.,  cel- 
kem do  7  milí.  lib.  st  Lodní  ruch  přístavu 
činí  16.712  lodí  připlulých  s  8,187.414  t  a 
16.829  lodí  vvplulých  s  8.315.444  ^  Z  bank 
jest  zde  filiálka  anglické  banky,  Woods  and 
Co.,  North-Eastern  Banking  Company  a  Lamb- 
ton  and  Co.  Ve  městě  iest  tramway  koňská 
a  parní,  kromě  uhelnýcn  železnic  vybíhá  od- 
tud 5  pobočních  tratí  železničních,  v  pravi- 
delném parníkovém  spojení  jest  N.  se  všemi 
východo-ai^lickými  přístavy,  Hamburkem, 
Antverpami  a  Rotterdamem  a  jest  sídlem 
rakouského  místokonsula.  N.  jest  rodiště 
slavného  inženýra  Stephensona.  —  N.  jest 
město  velice  staré  a  odvozuje  původ  svůj 
od  římské  stanice,  zřízené  blízko  zdi  Ha- 
drianovy  a  zvané  Fons  Atlii,  Před  norman- 
ským  dobytím  zváno  město  Monkchester,  t.  j. 
hrad  mnichův,  a  bylo  oblíbeným  poutním 
místem  a  sídlem  četných  klášterů.  Zpusto- 
šeno bylo  Dány,  spáleno  Vilémem  Dobyva- 
telem, r.  1080  znova  vystavěno  a  nazváno 
N..  několikráte  bylo  napadeno  Skot^,  Edu- 
ard I.  je  ohradil,  v  občanských  válkách  bylo 


několikráte  dobyto,  Karel  I.  byl  zde  držán 
v  zajetí  od  Skotů,  r.  1888  učiněno  samostat- 
ný hrabským  městem.  Do  parlamentu  vy- 
sílá 2  členy.  —  Srov.  Our  great  ports  fLi- 
verpool,  N.  and  the  Týne  ports),  Londýn, 
1873. 

Hewoomb  [ňúkhóm]  Simon  (*  12.  břez. 
1835  ve  Wallace,  N.  Scot.),  vynikající  astro- 
nom americký,  byl  nejprve  několik  let  uči- 
telem ve  Spoj.  Obcích,  od  r.  1857  stal  se 
počtářem  pro  Naut.  Almanac,  r.  1861  prof. 
mathematiky  při  U.  S.  Navy  a  ředitelem  Na- 
val-Observatory  ve  Washingtone,  r.  1875 
čestným  doktorem  v  Lejdě,  řidil  jako  sekre- 
tář obsazení  a  vyzbrojení  expedicí  pro  po- 
zorování přechodu  Venuše  přes  slunce  v  r.  1874 
a  byl  chefem  takových  expedicí  z  r.  1882  do 
Kapská,  od  r.  1877  jest  N.  superintendentem 
am.  Naut.  Almanacu  a  od  r.  1884  jest  prof. 
math.  a  astron.  při  J.  Hopkins  Univ.  v  Balti- 
more. R.  1872  členem  Roy.  Astr.  Soc,  r.  1875 
Inst.  de  France,  r.  1877  Roy.  Soc,  r.  1881 
»Home  Secretary*  Nat.  Ac.  Se.  N.  obdržel 
r.  1874  zlatou  medailli  král.  astr.  společnosti 
za  své  tabulky  Neptuna  a  Urana  a  r.  1873 
medailli  Haarl.  spol.  vědecké.  Z  velmi  čet- 
ných prací  neobyčejně  vysoké  ceny  jmenu- 
jeme pouze:  Researches  on  the  motion  of  the 
Aioon,  Part  1.  Reduct  and  discuss.  of  observ. 
before  1750  (Washington,  1878);  Recurrence 
of  tolar  eclipses  with  tables  of  tclipses  from 
BC  yoo  to  AD  23oo  (Washington,  1879); 
Transformation  of  HansenU  lunar  theory  (t., 
1880);  Catalogue  of  lOgS  standard  clock  and 
xodiac,  stars  (L,  t.  r.);  Astron.  páper s  prepar. 
for  t,  use  of  Amer,  Ephem,  and  Naut.  Alma- 
neu:  (t.,  1882);  Method  of  develop.  t.  perturb, 
motion  of  planet,  mot,  (Am.  J.  Math.,  1880); 
ínvest,  of  the  orbit  of  Neptune^  with  generál 
tables  of  its  mot,  (Smithsoon.  Contrib.,  1867); 
Ínvest,  of  the  orbit  of  Uranus  (t.,  1874);  Ge- 
neral  integrals  of  the  solar  systém  (t.,  1876); 
The  elements  of  the  four  inner  planets  and  the 
fundamentalconstantsof  Astronomy  (Washing- 
ton, 1895);  N-ova  ropular  astronomy  (Londýn, 
1878,  3.  vyd.  1883;  německy  od  R.  Engel- 
manna,  Lipsko,  1881;  2.  vyd.  něm.  od  H.C. 
Vogela,  1882)  náleží  k  nejlepším  populárním 
astronomiím;  Astronomy  for  studeníš  (spol. 
s  E.  S.  Holdenem;  N.  York,  1874);  Algebra 
for  schools  and  colleges  (t.,  1881);  Elements  of 
geometry  (t.,  t.  r.);  Elem.  of  plane  and  spher, 
trigon,  (t.,  1882)  a  j.  doznaly  značného  roz- 
šiřrní  v  nejširších  kruzích.  Gs, 

Hew-Fowtdland  v.  Nový  Foundland. 

Hew  Hampahire  [ňú  hemšír]  (úřed.  zkr. 
N.  H.),  stát  ve  Spojených  Obcích  severo- 
amerických, rozkládá  se  mezi  42**  40*— 45* 
18'  s.  š.  a  70®  40'— 72®  35'  z.  d.  a  hraničí  na 
j.  8  Massachusettsem,  na  z.  s  Vermontem,  na 
s.  s  angl.  Kanadou,  na  severových.  s  Mainem 
a  na  v.  8  Atlant  okeánem,  zabíraje  24.100  /rm* 
rozlohy.  K  státu  náleží  malé  Islets  Shoals  a 
nízké,  písčité  pobřeží  v  délce  28  km,  v  jehož 
malých  zátokách  toliko  malé  lodi  mohou 
přistáti.  Směrem  dovnitř  zdvihá  se  povrch 
k  z.  v  Mount  Monadnock  (1131  m)  a  Moose 


264 


Newhaven  —  New  Jersey. 


Hillock  1460  m,  kdežto  v  s.  dosahuje  až 
1900  m  horou  Washingtonem  v  massivu  Bí- 
lých Hor  {White  Mountains),  které  nazývány 
líývají  americkým  Švýcarskem;  proto  také 
jsou  tyto  hory  jakož  i  jezera,  především  Su- 
napee  a  Winnipiseogfee,  hojně  navštěvovány 
turisty.  Sever  je  pAvodu  prahorního,  kdežto 
záp.  u  ř.  Connecticutu  silurního.  Ledová  doba 
zanechala  četné  zbytky.  Největší  řeka  je  Con- 
nccticut,  plynoucí  na  hran.  vermontské,  stře- 
dem státu  spějf^  k  moři  Piscat^qua,  u  jejíhož 
ústí  rozkládá  se  nejdAležitější  přístav  státu 
Portsmouth.  V  s.  teče  Merrimac.  Četné  vodo- 
pády činí  je  však  nesplavnými,  za  to  skýtají 
hybnou  sílu  mnohým  továrnám.  Klima  je  drsné 
s  dlouhými  zimami;  roční  teplota  v  Con- 
cordu  7^  max.  37*  a  minim.  —  24^  Páda 
vyjma  údolí  řek  není  zvláště  úrodná,  za  to 
hodí  se  spíše  pro  chov  dobytka.  Hlavní  plo- 
diny jsou  pšenice,  oves,  brambory;  husté 
lesy  na  svazích  horských  dávají  znamenité 
dříví  (duby,  smrky,  jedle,  borovice  atd.).  Oby- 
vatelstvo je  pfivodu  anglického  a  skotského, 
ačkoliv  i  tu  působil  silný  příliv  irský.  Roku 
1790  bylo  v  N.  H.  141.899  duší,  r.  1900: 
411.588  obyvatel  náboženství  většinou  pro- 
testant. Školství  zřízeno  dle  vzoru  ameri- 
ckého; o  vyšší  vzdělání  pečuje  Darmouth 
College  v  Hannoveru  (r.  1900:  728  posL).  N. 
H.  je  stát  spíše  průmyslový;  četné  továrny 
zaměstnávající  4l7o  obyvatelstva  mají  laci- 
nou vodní  sílu;  jsou  to  především  továrny 
na  bavlněné  látky,  sukna,  na  obuv,  parní 
pily;  za  to  hospodářství  klesá  následkem 
stěhování  farmářů  na  úrodnější  západ,  takže 
mnoho  farem  jest  úplné  opuštěno.  Obchod 
není  značný.  Správu  vede  guvernér  s  péti- 
člcnnou  radou;  zákonodárný  sbor  General 
Court,  skládající  se  ze  senátu  o  24  členech 
a  sněmovny  repraesentantův  o  360  členech. 
Do  kongressu  vysílá  stát  2  senátory  a  2  re- 
praesentanty;  vedle  toho  náležejí  mu  4  hlasy 
k  volbě  praesidenta.  Důležitější  místa  ]šo\i 
hlav.  město  Concord;  potom  Portsmouth, 
Manchester,  Dover  a  j.  —  N.  H.  osídlen  byl 
r.  1623  kolonisty  z  ángl.  Hampshiru  a  byl 
spojen  se  sousedním  Massachusettscm ;  r.  1775 
prohlásilo  provinciální  shromáždění  králov. 
vládu  za  zrušenu  a  ustavilo  se  roku  násle- 
dujícího jako  první  kongress.  Nyn.  ústava  je 
z  r.  1790.  Lit.:  Mac  Clintock,  Story  of  N.  H. 
(Boston,  1889).  Nu, 

Vewhaveil  [ňúhévn],  město  v  angl.  hrab- 
ství  východního  Sussexu,  na  průplavu  ne- 
daleko ústí  ř.  Ousy,  má  4955  ob.,  normanský 
kostel,  tvrz,  loděnice,  dobře  chráněný  při- 
stav s  31  lodmi  (5620  ř),  jehož  lodní  ruch 
činí  2091  lodí  připlulých  s  439.235  t  a  2050 
lodí  vyplulých  s  426.661  ř,  vývoz  činí  2V2 
milí.  lib.  st.  a  dovoz  77^  milí.  lib.  st.  N.  jest 
v  denním  parníkovém  spojení  s  Dieppem  a 
ostrovy  v  průlivu  La  Manche. 

Vew  Haven  [ňú  hévn],  hlavní  město 
hrabství  t.  jm.  ve  státě  Connecticutu,  ve  Spoj. 
Obcích  severoamerických,  na  New-Bay,  při 
ústí  3  říček,  stanice  dráhy  New  York-New 
London  a  východisko  3  hlavních  a  1  pobočné 


trati  železniční,  má  108.027  ob.  (1900).  N.  H. 
jest  průmyslem,  obchodem  a  počtem  oby- 
vatel přední  město  státu,  jehož  bylo  až  do 
r.  1873  s  Hartfordem  druhým  hlavním  mě- 
stem, rozkládá  se  na  ploše  6  ha  na  pláni 
mezi  mořem  a  pásmem  pahorků,  má  ulice 
široké  a  ozdobené  tak  hojně  jilmy,  Že  na- 
zváno >město  jilmů«.  Jest  to  krásné  a  roz- 
sáhlé město  8  mnohými,  krásnými  budovami, 
jmenovitě  bývalým  státním  palácem,  radnicí, 
soudním  palácem,  celnicí,  knihovnou  s 200.000 
sv.,  museem,  5  divadly,  mosty  atd.  N.  H.  jest 
sídlem  slavné  Yale  University,  s  Harvardskou 
universitou  nejznamenitěišiho  to  vědeckého 
ústavu  Spoj.  Obcí,  která  byla  zřízena  r.  1701 
a  r.  1717  přenesena  do  N.  H-u,  má  odděleni 
právnické,  lékařské,  theologické,  vědecké  a 
umělecké,  187  docentův  a  1930  posluchačů, 
veliké  sbírky  a  knihovnu  a  přináleží  k  ní 
i  museum  Peabodyho  se  sbírkami  geologi- 
ckými, mineralogickými  a  přírodovědeckými. 
Před  ní  prostírá  se  rozsáhlý  park,  Public 
Green.  Přístav  města  jest  největší  ve  státě, 
dobře  chráněný,  avšak  mělký,  náleží  k  němu 
286  lodí  s  50.445  f,  má  pravidelné  denní  spo- 
jení s  New  Yorkem  a  provozuje  čilou  plavbu 
pobřežní,  zvláště  do  Západní  Indie.  Vývoz 
činí  2Vs  milí.  doU.,  dovoz  sotva  '/s  milí.  doll., 
vVznam  přístavu  následkem  konkurrence  New 
Yorku  neustále  klesá.  Hlavním  předmětem 
námořního  obchodu  jsou  ústřice.  Rozsáhlý 
jest  průmysl  města,  které  má  2490  závodů 
se  17.864  díl.,  10  milí.  doll.  kapitálu  a  roční 
výrobou  za  33  milí.  doll.  Zvláště  vynikají  to- 
várny na  masité  konservy,  železné  zboží, 
vozy,  šněro vačky,  stroje,  zboží  ocelové,  ho- 
diny, papír  a  j.  Světovou  pověst  má  Win- 
chestrova  továrna  na  zbraně  a  kovové  dílny 
Sargentovy.  Předměstí  jsou  Fairhaven  s  cho- 
vem ústřic  a  Westhaven  a  Easthaven  s  mě- 
děnou hutí. 

Hew  Jersey  [ňú  džersi)  (úřední  zkr.  N. 
J.),  stát  ze  středních  Spojených  Obci  severo- 
amer.,  mezi  38<>  56'— 41<»'  21'  s.  š.  a  73*^  64'  až 
75**  33'  vých.  d.;  omezují  jej  státy  na  s.  New 
York  (oddělený  od  něho  řekou  Hudsonem), 
na  z.  Pennsylvania  (oddělený  řekou  Dclawa- 
rcm),  na  j.  zátoka  Delaware,  na  v.  Atlantský 
okeán.  Měří  367*6  čtv.  metrů  čili  20.240  km^ 
a  čítá  (1890)  1,444.933  oby  v.  (71  na  km}), 
z  těch  720.819  mužů,  724.114  žen.  N.  J.  tvoří 
takořka  poloostrov  mezi  ústím  Hudsonu  a 
Delaware  a  sklání  se  povlovné  k  moři  až 
k  mysu  May,  až  ke  kterému  táhnou  se  dlouhé 
písčiny  a  nízké  ostrůvky  nebezpečné  plavbě, 
počínající  už  od  Sandy  Hooku  při  přístavu 
New  Yorkském.  Hlubších  zátok  není.  Při  po- 
břeží rozkládají  se  veliké  roviny  písčité  po- 
rostlé lesy  jedlovými  a  smrkovými,  z  nichž 
klidí  se  ročně  na  45.000  hl  ostružin.  Na  sev. 
je  drsný,  hornatý  kraj,  jejž  prostupují  tři 
rovnoběžné  řetězy  Alleghanských  či  Modrých 
hor.  Při  Hudsonu  spadají  srázně  jakožto  »Pa- 
lissady«.  Nejvyšší  jejich  body  jsou:  Rutficr- 
ford  Hill  (453  m),  High  Point  (550  w).  Půda 
při  břehu  jest  původu  třetihorniho  a  čtvrto- 
horního  uprostřed  jurského,    triasového    a 


New  Lon  don  —  Newmarket. 


265 


křídového,  na  sev.  skládá  se  z  prahomin  a 
ůtvarfl  silurských.  Vedle  pohrán ičných  řek 
zmioén^ch  uvésti  dlužno  řeky  Passaic,  Hacken- 
sack,  Karitan  a  Great  Egg  Harbor  River. 
Podnebí  je  přímořské  a  celkem  mírné,  střední 
temperatura  roční  4- 10*5*.  Na  mnohých  mí- 
stech zvi.  bažinatých  přímořských  jsou  v  létě 
moskyti  velmi  nepříjemní.  Množství  roč.  srá- 
Ick  1020  mm.  Vétáí  města.  Newark,  Jersey 
City,  Paterson,  Amdem,  Hoboken,  Trenton 
(mésto  hlavní),  Elizabeth,  New  Brunswick, 
Orange.  Zcmé  je  rozdélena  na  21  counties, 
sákon  sbor  skládá  se  z  21  senátorfi  (volí  se 
jako  guvernér  na  3  léta),  60  repraesentantá ; 
do  kongressu  vysílá  N.  J.  8  členův  a  2  se- 
nátory, při  volbě  praesidenta  má  tedy  10 
hlasův.  Půda  je  úrodnosti  jen  prostřední, 
avlášť  důleŽito  jest  ovocnictví.  Rolnictví  vy- 
náii  za  7'5  míli.  dol).  sena,  5  milí.  doll.  ku- 
kuřice, 2  milí.  doll.  pšenice,  5*7  milí.  doll. 
bramborů,  1*5  milí.  doll.  ovsa.  Země  dává  že- 
lelo (kolem  450.000  /),  zinek,  jíl,  břidlici,  pís- 
kovec. Ústřice  vynášejí  kolem  16  milí.  korun 
ročně.  Průmysl  velmi  čilý,  za  to  obchod  pří- 
mořský a  plavba  méně  důležitá,  soustřeďujeť 
se  v  New  Yorku  a  Filadelfii.  Loďstvo  čítá 
asi  1200  různých  lodí.  Průplavy  Monisský  a 
Dclaware.  Raritan  spojují  Delaware  s  Jersey 
City.  Síť  železniční  měří  přes  3600 /rm.  Školy 
obecné  navštěvuje  přes  230.000  dítek.  Pět 
ikol  vyšších  má  1354  stud.  a  114  prof.  N.  J. 
byl  kolonisován  nejprve  od  Hollanďanů 
r.  1620  a  r.  1664  dobyli  ho  Angličané.  Vé- 
voda z  Yorku,  později  Jakub  11.,  jemuž  N. 
O.  náležel,  přenechal  jej  Georgeovi  Carte- 
rclovi  a  lordu  Johnu  Beckeleyovi;  jméno 
svoje  má  N.  J.  od  ostrova  Jerseye,  jehož 
Carteret  jako  guvernér  hájil  proti  Crom- 
wellovi.  Roku  1674  prodána  část  jedna  a 
roku  1686  část  druhá  N.  J-c  společnosti 
kvakerů,  načež  r.  1702  prohlášeno  N.  J.  za 
kolonii  korunní.  Vojen  za  neodvislost  stát 
N.  J.  čile  se  účastnil,  r.  1776  prohlásil 
první  ústavu  a  r.  1787  přijal  ústavu  Spoj. 
Obcí.  R.  1844  dána  ústava  nová  a  r.  1875 
opravena.  Srv.  Cook,  Geology  of  N.  J.  (1868); 
Raum,  History  of  N.  J.  (Filad.,  1880). 

V#W  Itondon  [ňúlonďn],  jedno  z  obou 
hlav.  měst  hrabství  t.  jm.,  v  jihovÝch.  části 
státu  Connccticutu  ve  Spoj.  Obcích  severo- 
amcr.,  má  13.757  ob.,  výborný  přistav,  který 
hájt^n  jest  2  tvrzemi, '  rozsáhlý  obchod  a 
rytíářství,  výrobu  papíru  a  j.  a  jest  oblíbc- 
T^ým  letním  sídlem.  N.  L.  byl  založen  r.  1645 
a  r.  1781  Angličany  úplně  spálen. 

VewiB.,  zkratek  přírodověd.,  jímž  označen 
anglický  entomolog  a  ornitholog  Edward 
Ne  wmann. 

Sewman  [ňúmcnj:  1)  N.  John  Henry, 
kardinál  a  vůdce  anglokatolicismu  (*  21.  ún. 
1801  v  Londýně  -  f  11.  srp.  1890  v  Edga- 
bastonu^,  studoval  v  Oxforde  a  stal  se  tu 
r  1828  farářem  při  kostele  mariánském.  Roku 
1832  cestoval  do  Říma  s  Froudcm,  který 
▼  něm  vzbudil  odpor  proti  reformaci,  a  vy- 
dával potom  8  ním  i  jinými  »Tracts  for  thc 
times*,  z  nichž  zejména  trakt  90.  (1841)  způ- 


sobil mezi  anglikány  pohoršení,  pro  něž  byl 
N.  pokárán  svým  biskupem;  8.  října  1845 
přestoupil  pak  ke  katolické  církvi.  Na  cestě 
do  Říma  byl  posvěcen  na  kněze  Oratoria, 
jehož  superiorem  byl  pro  Anglii.  Vrátiv  se 
šířil  výmluvným  slovem  i  elegantním  pérem 
katolicismus  v  Anglii ;  sem  náležejí  jeho:  LetUrs 
on  certain  difficulties  felt  by  Ánglicans  in  sub- 
miiting  to  Róme  (Londýn,  1850  a  část.);  Dis- 
cour  ses  addressed  to  mixed  congregations  (t., 
1850;  7.  vyd.  1891).  Útok,  jejž  v  > Dublin 
Review*  podnikl  na  italského  kněze  Achii- 
libo,  přestoupivšího  k  anglikánské  církvi, 
měl  za  následek  process  a  odsouzení  N-ovo 
(1852),  ale  dovedl  získati  katolicismu  nové 
sympathie;  t.  r.  stal  se  N.  rektorem  nově 
založené  římsko-katol.  university,  avšak  vzdal 
se  tohoto  úřadu  r.  1858  a  věnoval  se  vedení 
vychovatelského  ústavu  pro  katol.  šlechtu 
u  Birminghamu.  V  květnu  r.  1879  jmenován 
byl  kardinálem  a  přestěhoval  se  do  Říma. 
N.  byl  výborný  organisátor,  který  měl  po- 
chopení pro  svoji  dobu  'i  svůj  národ,  a  spi- 
sovatel plodný  i  šťastný.  Z  prací  jeho  stůjte 
zde:  Apologia  pro  vita  sua,  History  of  my 
religious  opinions  (1865;  nové  vyd.  1891);  Cri- 
tical  and  historical  essays  (nové  vyd.  1890, 
2  sv.);  Discussions  and  avguments  (1872); 
Historical  sketches  (1891,  3  sv.);  Parochial  and 
plain  sermons  (8  sv.).  Kromě  toho  napsal 
i  několik  románů,  z  nichž  nejznámější  je 
Caliista,  i  elegantní  verše.  Souborné  vyšla 
díla  jeho  v  36  sv.  (Londýn,  1870—79).  Šrv. 
Jennings,  J.  H.  N.,  story  of  his  life  (1881  a 
část.);  Hulton,  Cardinal  N.  (1890);  Mozley, 
Letters  and  corrcspondence  of  J.  H.  N.  du- 
ring  his  life  in  the  Angličan  Church  (1891, 
2  sv.);  F.  W.  N.,  Contributions  chiefly  to  the 
early  life  of  Cardinal  N.  (1891);  Abott,  The 
Angličan  career  of  Cardinal  N.  (1892,  2  sv.). 

2)  N.  Franci s  William,  spisovatel  a 
učenec  angl.,  bratr  před.  (*  1805  —  t  1897), 
studoval  v  Oxforde  a  cestoval  pak  r.  1830 
až  1833  po  Východě.  Brzy  stal  se  pak  uči- 
telem na  Bristol  College,  r.  1840  professo- 
rem  při  akademii  v  Manchesteru  a  r.  1846 
professorem  římské  literatury  na  universitě 
v  Londýně.  Jeho  spisy  77ie  soul,  her  sorrows 
and  her  aspirations  (1849,  9.  vyd.  1882)  a 
Phases  of  faith  (1849;  nové  vyd.  1881}  se  ne- 
sou směrem  rationalistickým.  Historii  náleží 
History  of  the  Hebrew  monarchy  (1847,  3.  vyd. 
1865)  a  Regál  Róme,  an  introduction  to  Ro- 
man lústory  (1852).  Jiné  práce  jeho  jsou:  Es- 
say on  moral  and  constitutional  right  (1849); 
Lectures  on  political  cconomy  (1851);  Theism 
or  didactic  religious  utterances  (IS5S)\  Europe 
of  the  near  futur e  with  three  letters  on  the 
Franco-German  war  (1871);  Hebrew  theism 
ťl874);  A  Christian  commonwealih  (1883);  Lif^ 
after  Death?  Palinodia  (1887),  většinou  se- 
brané v  Miscellanies  (1869—89.  3  sv.)  a  j. 

HeiJTmarket  (ňú-l,  město  v  angl.  hrab- 
ství západním  Suffolku,  20  km  na  v.  od  Cam- 
bridge,  na  dráze  Grcat-Eastcrn,  má  6213  ob. 
a  jest  pověstní^  velkolepou  svojí  drahou  zá- 
vodní pro  koňské  dostihy,  N  -Heath,  na  které 


266 


New  Mexíco  —  Newton. 


stále  se  trainuje  ai  400  závodních  koni  a 
kde  pořádají  se  hlavní  závody  o  velkonocích 
(Craven -meeting)  a  koncem  října  {Houghton- 
meeting),  N.  jest  následkem  toho  hlavním 
sídlem  anglického  jockeyklubu.  Srov.  Hoře, 
History  of  N.  and  the  annals  of  the  turf 
(Londýn,  1886,  3  sv.). 

Hew  Mexloo  v.  Mexiko  Nové. 

Hew  mils  [ňú],  město  v  angl.  hrabstvi 
Derby,  na  dráze  Midlandské,  v  údoh'  řeky 
Goytu,  11  km  na  jv.  od  Stockportu,  má  6661 
ob.,  tiskárny  kartounu,  továrny  na  stuhy,  ie- 
lezolijny  a  j.  v. 

Hew  Orle&ns  v.  Orleans  Nový. 

Vewp.,  zkratek  přírodověd.,  jímž  označen 
angl.  zoolog  George  Newpork  (♦  1803  — 
t  1854). 

Hew  Plymonth  [ňú  plymddz],  přístavní 
město  na  Novém  Zealandé,  na  západ,  břehu 
severního  ostrova,  koncový  bod  železnice 
N.  P.-Wellington  s  odbočkou  do  Napieru, 
na  30«  3'  35"  j.  š.  a  174»  v.  d.  Gr.,  má  7930 
obyv.  (1893),  jest  zavlažen  říčkou  Huatoki 
Creek  a  rycnle  se  rozvinuje,  neboť  jest  stře- 
diskem úrodného  okrsku  zemědělského.  Jeho 
přístav,  Moturoa,  leží  5  km  od  města,  má 
2  hráze  a  molo  dlouhé  600  m,  skýtá  útočiště 
četné  pobřežní  plavbě  a  jest  důležitou  sta- 
nicí pro  lodi  plující  z  jižního  ostrova  a  Wel- 
lingtonu  do  Aucklandu.  Jeho  vývoz  činí  přes 
120.000  lib.  st. 

JXvvpott  [ňúpórtl:  1)  N.,  město  a  hrab- 
stvi v  jihov^ch.  Anglii,  při  ústí  řeky  Usk  na 
sev.  od  průplavu  Bristolského,  do  r.  1888 
při  hrabstvi  Monmouth,  od  té  doby  hrabstvi 
samostatné.  Město  má  54.700  obyv.  (1891), 
k  jeho  přístavu,  jejž  tvoří  ústí  řeky  Usk, 
náleželo  (1894)  89  lodí  o  25.296  ř.  Obchod 
velmi  čilý,  zvláště  pobřežní,  činí  asi  60  mil- 
lionů  K,  z  nichž  přes  dvě  třetiny  vývoz. 
Vyváží  se  také  kol  2  milí.  t  uhlí.  Ve  městě 
staronormanský  kostel,  trosky  starého  zámku 
Athenaeum,  doky  pro  největší  lodi  námořní, 
slévárny  a  ocelárny.  —  2)  N.,  hl.  m.  ostr. 
Wightu,  ležící  uprostřed  téhož  v  angl.  hrab. 
Hampshire,  na  splavné  řece  Mediné.  Jest 
municipalborough  s  10.216  obyv.  (1891),  má 
krásný  kostel  s  pomníkem  princ.  Alžběty  od 
Marochettiho,  radnici  s  věží,  literární  ústav, 
museum,  pekárny  na  lodní  suchary,  velké 
obilní  trhy.  Nedaleko  vesnice  Carisbrooke 
s  velikolepými  troskami  zámku,  v  němž 
r.  1648  vězněn  Karel  I. 

3)  N.,  hl.  město  hrabstvi  t.  jm.  a  jedno  ze 
dvou  největších  měst  státu  Rhode  Island  ve 
Spoj.  Obcích  severoam.,  na  západ,  pobřeží 
ostr.  Rhode  Islandu  při  zátoce  Narraganset- 
ské,  s  bezpečným,  dvěma  tvrzemi,  Fort 
Adams  a  Fort  Walcott,  chráněným  přísta- 
vem a  19.457  obyv.  (1891).  Jsou  to  nejele- 
gantnější mořské  lázně  americké,  s  překrás- 
nými hotely,  elegantními  villami,  sady  a  věží 
zvanou  Round  Tower,  zbudovanou  dle  po- 
věsti ve  stol.  XI.  od  Normanů,  spíše  však 
teprv  ve  stol.  XVII.  Ve  městě  několik  vyni- 
kajících veřej,  budov,  jako  radnice,  kapitol 
(státní   dům),    celnice,   arsenál    a    knihovna 


o  70.000  sv.  —  4)  N.,  hlav.  město  hrabstvi 
Campbell  v  Ken tučky,  s  24.918  obyv.,  na  již. 
břehu  Ohia,  proti  Cincinnati,  s  nímž  je  spo* 
jeno  žel.  mostem.  Most  visutý  přes  f.  Li* 
cking  spojuje  je  s  Covingtonem.  Má  několik 
sléváren  a  oceláren,  pak  velkou  továrnu  na 
kamna. 

Hew  Provldeaoe  [ůú  próvidens],  hl. 
z  Bahamských  ostrovů  (v.  t.),  má  na 
218  km*  11.653  obyv.  (1881). 

Hew  RoM  [ňú  -],  město  v  irském  hrab- 
stvi Kilkenny  nad  aestuariem  ř.  Barrowu  do 
Atlantského  okeánu,  koncový  bod  dráhj 
Great  Southern  a  Western,  má  5847  ob.,  při- 
stav přístupný  za  přílivu  lodím  do  800  I, 
lihovary  a  čilý  obchod. 

Hewry  [úuri],  město  v  irském  hrabstvi 
Downu,  55  km  na  jz.  od  Belfastu,  v  údolí  ř. 
Newry,  při  průplavu  N.-Lough-Neagh,  má 
12.961  ob.,  kathedrálu  se  sídlem  kat.  biskupa 
a  seminářem,  výrobu  plátna,  hospodářských 
strojů,  kozí,  piva  a  j.,  vývoz  dobytka  a  obili, 
čilý  obchod  s  dřívím,  uhlím,  břidlicí  a  ba- 
vlnou, přístav  hluboký  do  4Vs  m,  jehož  ruch 
činí  1743  lodi  připlulé  s  274.873  t  a  1718  lodí 
vyplutých  s  266.293  f,  kdežto  veliké  lodi 
kotví  ve  Warrenpointu.  N.  má  33  lodi 
s  1952  t,  dovoz  činí  asi  130.000  lib.  sterl.  a 
vývoz  jen  asi  3000  lib.  st.  Na  blízku  jsou  žu- 
lové lomy  s  brusírnami. 

Vewstead  Abbey  [ňústcd  ábbi],  bývalé 
proboštství  augustiniánů  v  anglickém  hrab- 
stvi Nottinghamu  na  dráze  Nottingham-Mans- 
field,  založené  r.  1170  Jindřichem  II.  a  zru- 
šené r.  1540,  stalo  se  slavným  jako  majetek 
rodiny  lorda  Byrona,  který  zde  ztrávil  čásť 
svého  mládí. 

Vewton  [ňútn]:  1)  N.  Isaak,  zakladatel 
novější  mathematické  fysiky  a  fys.  astrono- 
mie (♦  5.  led.  1643  dle  talendáře  Gregorián- 
ského  ve  statku  Woolsthorpe  u  vesnice  Col- 
sterworth  v  hrabstvi  lincolnském  —  f  20.  bř. 
1727).  jako  dítě  byl  velmi  slaboučký  —  na- 
rodil se  předčasné,  —  ošetřován  vsak  peč- 
livě ovdovělou  matkou  svou  a  ujcem  Jaku- 
bem Ayscoughem  N.  zesílil  a  vyrostl,  bydle 
na  samotě  Woolsthorpské  do  věku  dvanácti 
let.  Matka  jeho  znovu  se  provdala  a  tak  při- 
padla starost  o  hocha  babičce,  která  ho  po- 
sílala do  vesnické  školy  v  Skillingtonu  a 
Stoku,  později  pak  do  mést.  školy  v  Grant- 
hamu.  Matka  N-ova  ovdověla  r.  1656  opětně, 
vrátivši  se  pak  na  statek  woolsthorpský 
chtěla  ze  syna  míti  rolníka.  Mladý  N.  neje- 
vil však  nejmenší  chuti  zabývati  se  hospo- 
dářstvím, věnuje  se  všecken  čteni  knih  a  po- 
zorování úkazů  přírodních.  Na  radu  ujce 
Ayscougha  poslán  byl  N.  r.  1661  na  studie 
do  Cambridge,  kde  přijat  byl  v  staroslavné 
•Trinity  College«.  Ačkoliv  N.  k  studiím  uni- 
versitním připraven  byl  velmi  nedokonale, 
mohutný  duch  jeho  vyhledal  si  vlastní  ce- 
stu, k  úžasu  učitelův  a  profes,  cambridge- 
ských. R.  1665  N.  stal  se  bakalářem  umění 
(Bachelor  of  Arts)^  tři  léta  později  magi- 
strem {Master  of  Arts).  Cambridgeský  pro- 
fessor  Barrow  svěřil   mladému  N-ovi  vy- 


Newton. 


267 


dání  svých  geometrických  a  optických  před- 
nášek, col  se  stalo  příčinou  mnohých  N-ových 
výxknmů  ▼  oboru  optiky.  Barrow  zřekl  se 
místa  svého  r.  1669  ve  prospěch  vynikají- 
cího N-a,  který  se  sanáSel  pracemi  opti- 
ckými až  do  r.  1676,  kdy  ho  zabavily  studie 
mechanické.  R.  1696  přičménim  přítele  svého, 
ilechtice  Ch.  Mantaguea,  jmenován  N.  do- 
zorcem v  královské  mincovně.  Po  třech  le- 
tech N.  postoupil  na  místo  mincmistra,  které 
spojeno  bylo  s  příjmem  1500  lib.  sterl.;  tím 
ifeplily  se  hmotné  poméry  N-ovy  tak,  že  se 
vzdal  professury  v  Cambrid^rei  a  přesídlil  se 
k  trvalému  pobvtu  do  Londýna,  kde  se  dflm 
jeho,  vedený  půvabnou  a  duchaplnou  neteři 
jeho,  stal  brzy  střediskem  vynikající  společ- 
nosti londýnské.  R.  1672  N.  stal  se  členem 
Královské  společnosti  londýnské,  roku  1703 
svolen  po  prvé  za  předsedu  této  společno- 
stíf  již  potom  předsedal  ještě  po  celé  čtvrt- 
století. R.  1705  povýšen  byl  N.  královnou 
Annou  do  stavu  rytířského;  odtud  se  psal: 
»Sir«.  Královské  společnosti  předsedal  na- 
posledy 2.  břez.  1727,  ačkoliv  jiŽ  vážně  chu- 
rav.  Nemoc  se  cestou  z  Kensingtonu  do 
Londýna  zhoršila  a  N.  podlehl  jí  záhy  potom. 
Kosti  jeho  kryje  náhrobek  v  opatstvi  west- 
minsterském.  V  Cambridgei.  kde  uschovány 
jsou  některé  památky  po  N-ovi,  postavena 
jest  mramorová  socha  jeho.  N.  vynikl  ve 
trojím  směru:  jako  filosof,  mathematik  a  fy- 
sik«  Hloubáním  a  přemýšlením  o  pohybu  té- 
les  nebeských  veden  byl  k  nálezu  zákona 
všeobecné  gravitace  (v.  Newtonflv 
zákon  gravitační)  a  k  stanovení  dAleŽi- 
tých  principA  mcchan.,  v  mathematice  zcela 
samostatně  vypracoval  nauku  o  počítání 
8  čísly  nekonečně  malými,  totiž  nauku  íluxí, 
jejíž  základy  uveřeinil  teprve  po  20  letech 
po  jejím  vynalezení,  tak  že  ostrý  vznikl  spor 
o  předáctví  vynálezu  počtu  infinitesimálního, 
objeveného  samostatně  Leibnizem  r.  1677; 
ve  fysice  zasahoval  pak  důvtipem  svým  do 
kaiaého  oboru,  mimo  nauky  mechanické 
hlavně  do  oboru  optiky,  v  niž  učinil  mnoho 
netušených  objevAv.  N.  dokázal  rozkladem 
bílého  světla  v  barevné  spektrum  jeho  slo- 
lenost,  vysvětlil  barvu  předmětAv  a  zhoto- 
vil vlastnoručně  první  dalekohled  zrca- 
dlový. Podstatnou  částí  dalekohledu  N-ova 
bylo  duté  zrcadlo  sférické,  které  odráželo 
sebrané  paprsky  na  malé  zrcátko  rovinné, 
skloněné  pod  úhlem  45°  k  ose  dalekohledu. 
Paprsky  tímto  zrcátkem  kolmo  ke  stěně 
dalekohledu  odražené  pozorovány  byly  pak 
okulárem  po  straně  do  trubice  dalekohledu 
zasazeným.  Dalekohled  tento,  který  zvětšo- 
val asi  čtyřicetkráte,  N.  daroval  r.  1671  krá- 
lovské společnosti  londýnské.  N.  zabýval  se 
téi  alchymií  a  studiemi  metafysickými  a  ná- 
boženskými, z  čehož  soudili  někteří,  že  byl 
duševně  nemocen.  Skutečně  intensivní  práce 
a  stálé  spory  s  vrstevníky  o  prioritu  toho 
neb  onoho  objevu  vědeckého  rozrušily  ho 
tak,  že  churavčl  téměř  celý  rok  (1690).  Ne- 
smrtelným dílem  N-ovým  jsou  jeho:  Philoso- 
pkiae  naturalit   principia   mathewuUica    (Ma- 


them.  základy  přírodozpytu).  Rukopis  prvého 
dílu  předložen  byl  Královské  společnosti  již 
r.  1686,  ale  s  vydáním  otáleno.  Proto  Hal- 
ley, dílem  N-ovým  nadšený,  vydal  spis  N-Av 
sám  vlastním  nákladem  (v  Londýně,  1687). 
K  druhému  vydání  došlo  r.  1713,  třetí  vy- 
dání vyšlo  právě  rok  před  smrtí  N-ovou 
r.  1726.  (Novější  vydání  uspořádali  Wright 
v  Londýně  r.  1854,  Thomson  a  Blackburn 
r.  1871,'Frost  r.  1878  si.)  Úvod  Principií  ob- 
sahuje definice  a  samozřejmé  zákony  pohybu. 
N.  definuje  hmotu,  velikost  pohybu,  setrvač- 
nost a  sílu,  za  axiómata  pokládá  setrvač- 
nost hmot  v  klidu  a  pohybu,  úměrnost 
změny  pohybu  s  velikostí  vnější  sily  hybné 
a  princip  rovné  akce  a  reakce.  Celé  dílo 
rozděleno  jest  pak  na  3  knihy;  prvé  dvě  jed- 
nají o  theoretické  mechanice,  ve  třetí  upo- 
třebme se  výsledkA  dřívějších  k  řešení  pro- 
blému soustavy  světové.  Optické  výzkumy 
N-ovy  popsány  jsou  ve  spise  jeho  Optics,  or 
a  treatite  of  the  reflexions^  injlexiom  and  cO' 
lours  oflight  (Londýn,  1704),  který  přeložen 
drem  S.  Clarkem  do  lat.  N.  založil  emanační 
theorii  světla,  dle  které  jest  světlo  velmi 
jemnou  látkou,  která  ze  svítících  předmětA 
vyzařuje  v  přímočarých  paprscích.  Na  svě- 
telné fluidum  mohou  pAsobiti  částice  aethcru 
v  ústředí  obsaženého  tak,  že  některá  tělíska 
světelná  se  odrážejí,  jiná  propouštějí.  O  bar- 
vách tenkých  vrstev  v.  Newtonovy  kruhy. 
N.  zabýval  se  též  chronologií  a  dal  malý  ná- 
črtek svoji  soustavy  chronologické  prince  zně 
Waleské,  která  zapAjčila  spisek  ten  abbému 
Co  n  ti  mu.  Odtud  dostalo  se  pojednání  do 
rukou  slavného  francouzského  chronologa 
Fréreta,  jenž  je  dal  vedle  práce  své  do 
tisku.  Spor,  který  následkem  toho  vznikl, 
přimel  Na  k  napsání  většího  spisu,  který 
vyšel  však  teprve  roku  1728,  tedy  po  jeho 
smrti,  pod  názvem  Chronolofy  of  Ancient 
Kingdoms  amendei  atd.  —  Vliv  N-Av  nejen 
na  vrstevníky,  ale  i  na  věky  pozdější  byl 
dalekosáhlý.  Jak  veliké  váhy  byla  autorita 
jména  N-ova,  nejlépe  vysvitá  z  dlouhého 
boje  undulační  theoric  světla  s  emanační 
theorii  N-ovou.  (Srv.  Optika.)  Základní  po- 
jmy, principy  a  zákony  mechanické  N.  tak 
vytříbil  a  taic  přesně  formuloval,  že  mno- 
hých používáno  v  doslovném  zněni  do  dneš- 
ního dne.  N-ova  >Principia«  základem  byla 
k  budováni  mechaniky  nebeské  jakož  i  k  pře- 
kvapujícímu rozkvětu  vyšŠí  mathematiky.  — 
Podrobný  životopis  N-ův  napsal  Brewster, 
Memoirs  of  the  life,  writings  and  discove- 
ries  of  Sir  Isaac  N.  (1854).  —  V  naši  litera- 
tuře viz:  Dr.  Aug.  Seydler,  Izák  N.  a  jeho 
Principia  (Praha,  1887);  Dr.  F.  J.  Studnička, 
Bohatýrové  ducha  (t,  1898),  a  vylíčení  prio- 
ritního sporu  mezi  Leibnizem  a  Nem  v  článku 
téhož  spisovatele  v  >Čas.  českých  mathema- 
tikA«  r.  1879.  nvk. 

2)  N.  Charles,  archaeolog  angl.  (*  1816 
v  Bredwardine  —  f  1894  ve  Westgate). 
Vzdělání  nabyl  ve  Shrewsbury  a  na  Christ 
Church  CoUege  v  Oxforde,  od  r.  1840—1852 
byl  úředníkem  při  Britském  museu.  R.  1852 


268 


Newton  Abbot  —  Newtonovy  kruhy. 


přijal  místo  angl.  vicekonsula  v  Mytiléně, 
aby  mohl  podnikati  výkopy  na  pobřeží  malo- 
asijském. N.  odkryl  přede  vším  pozůstatky 
Maussólleia  halikarnasského  n  Budrunu,  po- 
tom konal  výkopy  na  Knidu,  při  nichž  ob- 
jevena slavná  socha  Démétřina,  a  konečné 
kopal  v  Branchidách  u  Miléta  v  okrsku 
chrámu  Apollóna  Didymského.  Témito  vý- 
kopy získalo  Britské  museum  neocenitelné 
poklady  starověkého  umění.  R.  1860  stal  se 
konsulem  v  Římě,  r.  1861  přednostou  oddě- 
lení řec.  a  řím.  starožitností  při  Britském 
museu  v  Londýně,  r.  1880  prof.  archaeo- 
logie  na  University  CoUege  tamže.  Sepsal: 
Á  history  of  discoveries  at  fíalicarnassus, 
Cnldus  and  Branchidae  (2  díly  s  atlasem, 
Londýn,  1862—63);  Travels  and  discoveries 
ift  the  Levant  (t,  1865,  2  á.)\  A  guide  to  the 
Blacas  coUection  of  antiquities  (t.,  1867);  7he 
antiquities  of  Cyprus  discovered  by  L.  Palma 
di  Cesnola  (t.,  1873);  A  description  of  the  Ca- 
stellani  coUection  (t,  1874);  Essays  on  art  and 
archaeology  (t.,  1880).  Konečně  zpracoval 
2.  odděleni  publikace:  The  coUection  of  an- 
cient  Greek  inscriptions  in  the  British  Museum 
(t.,  1883),  obsahující  řec.  nápisy  z  Pelopon- 
nésu,  severního  Řecka,  Makedonie,  Thrakie 
a  t.  d.  Vy, 

3)  N.  Hubert  Anson,  hvězdář  am.  (♦  1830 
v  Sherburnu,  N.  Y.  —  f  1896  v  New  Ha- 
wenu,  Conn.),  byl  při  kolleji  v  New  Havcnu 
podučítelem  r.  1853,  prof.  math.  r.  1855  a  stal 
se  roku  1882  ředitelem  tamější  hvězdárny 
Winchesterovy.  Od  r.  1864  je  spoluvydava- 
telem  »Silliman's  Amer.  Journ.«.  Hlavně  vy- 
nikl svými  pracemi  o  létavicích  a  meteori- 
tech (v.  Leonidy  a  Létavice)  v  »Sillim. 
Amer.  Journ.«,  v  »Nature«  (1878),  mimo  to 
napsal  pojednání  o  vlasaticích  do  »Brit.  As- 
soc.  Rep.«  (1879).  o  létavicích  ve  Spoj.  Ob- 
cích amer.  v  brusselsk.  >Ac.  se.  Bull.«  (1868 
až  1873),  pak  články  math.  a  fysik,  do  Con- 
nectict.  »Ac.  Trans.«  (1876),  do  Gouldova 
»Astr.  Journ.«  (1854)  a  do  Runkelových  >Ma- 
them.  Monthly*  (1860).  VRý. 

Vewton  Abbot  [ňútn  ábbot]  n.  Newton 
Bushel  [-  bóšl),  mčsto  v  anglickém  hrab- 
ství  Devonu  na  dráze  Exeter-Plymouth  a  na 
ř.  Lemonu,  má  10.951  ob.,  několik  kostelů, 
klášter,  2  krásné  parky,  zámek  Farde  House, 
železolijny,  pivovar,  sladovnu,  jirchárnu, 
v  okolí  téžení  hrnčířské  hlíny  a  rozsáhlý  ob- 
chod s  dobytkem  i  obilím. 

Vewton  In  Makerfield  [-  in_mék'rfíld] 
nebo  Newton  le  Willows  [•  uillós],  mě- 
sto v  angfl.  hrabství  Lancasteru,  24  km  na  z. 
od  Manchesteru,  na  dráze  Liverpool-Man- 
chester,  má  12.861  ob.,  hospodářskou  školu, 
dům  umélců,  veliké  železniční  dílny,  cukro- 
vary, železolijny,  papírny,  sklárny,  trhy  na 
koně  a  dobytek,  uhelné  báně  a  na  blízku 
zámek  Haydock  Park  s  ústavem  idiotův. 

VewtonOTO  tklo  v. Newtonovy  kruhy. 

Hewtonovy  kruhy  jsou  interferenčním 
úkazem  svčtla,  který  povstává  při  dopadu 
světla  na  Newtonovo  sklo  (vyobr.  č.  2880.). 
Na  desku  přjsně  rovinnou  A  položena  jest 


deska  druhá  B  slabě  zakřivená,  tak  2c  kolem 
stykového  bodu  nalézají  se  vrstvy  vzduchové 
ke  krajům  skla  širší  a  Širší.  Světlo,  prochá- 
zející prvou  deskou,  odráží  se  jednak  od 
sférické  plochy  prvního  skla.  jednak  pro- 
šedši vrstvou  vzduchovou  od  povrchu  skla 
druhého.  Druhý  paprsek  světelný  jest  proti 
prvému  opožděn;  postupují-H  oba  od  skel 
stejnou  drahou,  pak  interferuji.  Při  světle 
monochromatickém  (jednobarevném)  jest  vý- 
sledkem této  interference  zesílení  intensity 
světelné  nebo  zeslabení,  dle  toho,  jak  velké 
jest  dráhové  pošinutí  obou  interferujících 
paprskův.  Osvétlíme-li  tedy  sklo  Newtonovo 
světlem  sodíkovým,  spatříme  žluté  a  černé 
kruhy  soustředné  kolem  bodu  styku.  Kruhy 
povstanou  ovšem  jen  tehdy,  když  deska  B 
jest  přesně  sférická  a  deska  A  přesně  ro- 
vinná, tak  že  vrstva  na  místech  stejně  od 
bodu  s^ku  vzdálených  jest  skutečně  stejně 
silná.    Zakřivení  desky  B  jest  ovScm  velmi 


f" ,.  / 


/ 


Č.  2880.  Newtonovo  sklo. 

malé  (poloměr  oné  plochy  sférické  bývá 
20  m  a  více).  Při  osvétlcní  Newtonova  skla 
světlem  bílým  vznikají  kruhy  barevné.  New- 
ton označil  barvy  prvého,  druhého  kruhu 
atd.  jako  barvy  prvého  řádu,  druhého  řádu 
atd.  a  pozoroval,  že  kruhy  při  odrazu  světla 
červeného  jsou  širší  než  při  odrazu  světla 
fialového.  Na  základě  měření  průměrů  kru- 
hův  interferenčních  určil  Newton  délku 
vlnysvětelné,  ačkoliv  si  periodicitu  světla 
vykládal  dle  emanační  theorie  své  jinak,  nežli 
se  to  děje  dle  přijaté  theorie  undulační.  New- 
ton shledal  interferenční  kruhy  menšími,  na- 
hradil-li  vrstvu  vzduchu  mezi  skly  vodou; 
ukázal  tak,  že  voda  má  větŠí  index  lomu  než 
vzduch.  N.  k.  spatřiti  lze  tčž  ve  světle  pro- 
puštěném, ve  svétle  monochromatickém  vzni- 
kají kruhy  tmavé  tam,  kde  při  svétle  odra- 
ženém povstávají  kruhy  světlé,  ve  světle  bí- 
lém jsou  doplňkově  zabarveny.  Interferenční 
úkaz  Newtonův  hodí  se  znamenité  k  optické 
zkoušce  broušených  skel.  Čím  jsou  dvé  de- 
sky rovnější  a  čím  více  k  sobě  přiléhají,  tím 
širší  vznikají  proužky  interferenční.  Z  po- 
doby a  šířky  proužku  lze  dobře  posuzovati 
i  velmi  nepatrné,  vady  povrchu  desky,  hra- 
nolu a  pod.  —  Úkazu  Newtonovu  podobají 
se  barvy  tenkých  vrstev,  které  pozorujeme 
na  mydlinových  bublinách,  na  slabé  vrstvě 
oleje  na  vodě  atd.  —  Newton  postavil  do 
geometrického  středu  zrcadla  sférického  sti  • 


Newtonův  zákon  gravitační  —  New  York  (stát). 


269 


nitko  8  kruhovým  otvorem,  kterým  dopadly 
paprsky  na  zrcadlo,  tak  že  na  témž  miste 
vznikal  reálný  obrázek  osvětleného  otvoru. 
DechMi  na  zrcadlo,  nebo  poprášil-li  je  práá- 
kcm  plavuňovým,  objevily  se  kolem  otvoru 
na  stínítku  soustředné  kruhy  tmavé  a  iedno- 
barev.  při  svčtle  monochrom^atickém,  duhově 
zbarvené  při  svétle  bílém.  Úkaz  tento  vzniká 
interferencí  paprskd,  které  se  ohýbají  na 
hranách  matech  prášků,  zrcadlo  pokrývají- 
cích, nutno  jej  tedy  rozeznávati  od  přede- 
í  ých  N-vých  k-hův.  nvk. 

Vewtonův  sákon  gravltaóni  učí.  že 
dvé  hmoty  pAsobí  na  strbe  silou  přímo  úměr- 
nou součinu  jejich  hmot  a  nepřímo  úměr- 
nou čtverci  vzdálenosti.  Vyjadřuje  se  tedy 
N«  I.  g.  vzorcem 


m,  íM, 


F=  C 


kde  F  značí  sílu,  kterou  působí  hmota  m^ 
na  hmotu  m,  ve  vzájemné  vzdálenosti  r. 
O  úkazech  tíže  Newton  přeraýálel  již  jako 
mladík  23letý  a  vypravuje  se,  že  připadl  na 
myšlenku,  která  ho  uvedla  k  zákonu  gravi- 
tačnímu, sedě  v  zahradě  rodného  statku 
svého  Woolsthorpe  a  pozoruje  jablko  se 
stromu  padající.  Tíži  zemskou  vysvětloval 
ftt  Newton  silou  přitažlivou,  která  hmotě  ná- 
leží jako  vlastnost.  Měsíc  pohybující  se 
kolem  země  právě  tak  padá  jako  vodorovně 
%*ystřelená  koule  dělová,  která  se  zahýbá 
k  zemi.  N.  z.  g.  překvapil  jak  velikou  svou 
všeobecností,  tak  také  nápadnou  jedno- 
duchostí; nelze  jej  nikterak  nahraditi  for- 
mou jednodušší.  Zajimavo  jest,  že  formu 
N-nova  z-a  g-ho  má  také  zákon  Coulombův 
o  přitahování  těles  elektrických  a  magneti- 
ckých. Veličina  C  v  hořejším  vzorci  nazývá 
se  gravitační  konstantou.  Vyskytuje 
9c  v  z-u  N-nově  proto,  poněvadž  všechny 
veličiny  ve  vzorci  přicházející  jsou  již  defi- 
novány f délka,  hmota,  síla).  Vysvítá  z  toho, 
ie  by  bylo  možno  z  veličin  základních 
•hmota,  délka,  čase  vyjádřiti  hmotu  po- 
mocí ostatních  dvou.  Jednotka  hmoty  takto 
definovaná  měla  by  okrouhle  15  /.  Z  urych- 
Uní  tíže  a  poloměru  zeměkoule  vychází 
vztah,  kterým  souvisí  konstanta  gravitační 
se  střední  spéci f.  hmotou  země.  Určí-li  se 
veličina  Jedna,  je  tím  též  stanovena  veličina 
druhá.  Četná  měření  střední  specifické  hmoty 
země  ukázala,  Že  krychlový  centimetr  zemé 
^kdyŽ  by  tato  byla  látkou  stejnorodou)  má 
hmotu  5'5  ^.  Dle  toho  gravitační  konstanta 
jest  6-69.10   8. 

Počátky  všeobecné  gravitace  hledati  dlužno 
už  Q  M.  K  oper  nika,  který  si  vysvětloval 
kulový  tvar  těles  nebeských  přirozenou  sna- 
hou hmotných  částic  spojiti  se  v  jeden  ce- 
lek. Kepler  přisuzoval  slunci  sílu,  kterou 
uvádí  v  pohyb  oběžnice,  těmto  zase  sílu, 
která  udržuje  pohyb  měsíců,  ale  povahu 
léto  síly  nevyložil.  Newtonovi  bylo  svésti 
tuhý  boj  8  odpůrcem  Ho  okem,  který  hle- 
děl prioritu  nálezu  zákona  gravitačního  pře- 
vésti na  svou  stranu,  ačkoliv  zákon  takový 
pouze  naznačil.    Newtonovi  náleží  plná  zá- 


sluha, že  zákon  gravitační  přesně  formulo- 
val a  číselně  dokázal.  Proti  N-novu  z-u 
g-mu  povstaly  brzy  rozmanité  námitky  hlavně 
od  astronomu.  Mnohé  z  námitek  těch  se  však 
časem  vysvětlily  ve  prospěch  N  nova  z-a, 
který  se  tak  stal  nepřímo  mocnou  pobíd- 
kou k  rozmanitým  pozorováním  i  výpočtům 
astronomickým.  Vyskytly  se  též  návrhy,  N. 
z.  opraviti  dle  zákonův  elektrodynamických 
(Weberova,  Riemannova,  Clausiova  a  Gaus- 
sova),  zákony  tyto  však  byly  vždy  kombino- 
vány tak,  že  hlavní  jejich  člen  souhlasil 
s  N-novým  z-em  a  ostatní  členy  tvořily  ne- 
patrnou opravu.  Výpočty  astronomické  slo- 
žitými těmito  zákony  stávají  se  neobyčejně 
komplikovanými  a  těžkopádnými  a  ve  vý- 
sledcích nedosahuje  se  přece  zcela  uspokoji- 
vého souhlasu  theoríe  s  pozorováním.  Jiné 
změny  z-a  g-ho  navrhoval  Halí  a  C.  Neu- 
mann a  H.  Seeliger.  Odchylky,  které  se 
vyskytují  mezi  pozorováním  a  výpočtem  dle 
N-nova  z-a,  lze  vyložiti  jako  poruchy  jinými 
tělesy  nebeskými;  dokud  nebude  theorie 
těchto  poruchů  dokonalou,  nebude  možno 
dokázati  neúplnost  nebo  dokonce  neplatné  t 
N-nova  z-a.  nvk, 

Vewtown  [ňútauaunj,  město  v  anglickém 
hrabství  Montgomcry  vo  Walesu,  na  ř.  Se- 
vernu  a  průplavu  Montgomcry,  má  se  sou- 
sedním místem  Llanllwchaiarn  6610  ob. 
a  jest  střediskem  výroby  flanelu  v  hrabství. 
Vewtownardi  [ňútaunardsj,  důležité  a 
staré  tovární  město  v  irské  prov.  Ulsteru, 
v  hrabství  Downu,  3  km  od  sever,  konce 
Strangford  Longhu,  v  malebné  poloze  na 
trati  Donaghadee-Comber,  má  9197  obyv., 
tkaní  plátna,  damašku,  mušelínu,  obchodní 
zahradnictví  a  na  blízku  kamenné  lomy. 

Vew  Weitmiiuiter,  město  *v  kanadské 
provincii  Brit.  Columbii,  na  kanadské  dráze 
pacifické  v  malé  vzdálenosti  od  jejího  kon- 
ce, na  49®  12'  s.  š.,  má  6641  ob.,  z  nichž 
jest  asi  1100  Indiánův  a  200  Francouzů,  vy- 
sokou školu,  anglikánskou  kathedrálu,  parní 
pily,  výrobu  truhlářského  zboží,  rozsáhlý 
obchod  s  dřívím  a  čilý  rybolov.  N.  byl  dříve 
hlavním  městem  Britské  Columbie  až  do  při- 
pojení Vancouvcru;  nemá  žádné  důležitosti, 
neboC  leží  téměř  úplně  dosud  v  hustém 
lese,  podnebí  jest  mírné,  avšak  silně  dešt- 
naté. 


Vew  Tork  [ňú  jork 


čili   Nový   York 


(úřední  zkratka  N.  Y.),  jeden  ze  Spojených 
Států  severoamerických  a  z  těch  třinácti, 
jež  založily  Spoj.  Obce  koncem  XVIII.  stol. 
Dosud  jest  ze  hlavních  a  slově  Empire  State 
za  příčinou  velikého  vlivu,  kterým  působí 
na  řízení  veliké  republiky,  jakož  i  pro  svoji 
lidnatost,  obchod,  průmysl  a  bohatství.  LeŽí 
mezi  40«  30'  —  45*»  s.  š.  a  71«  51*  —  79°  46' 
záp.  d.  a  omezují  jej  na  v.  státy  Vermont, 
Massachusetts  a  Connecticut,  na  s.  a  z.  Ka- 
nada, ode  které  dělí  jej  řeka  sv.  Vavřince 
a  jezera  Ontario  a  Erie  (a  Niagara),  které 
náležejí  státu  N.  Y.  jen  svými  břehy  jižními 
a  východními,  na  j.  Pennsylvanie,  New  Jer- 
sey  a  Atlantský  okeán,  jehož  pobřeží  není 


270 


New  York  (stát). 


sice  dlouhé,  ale  pro  dopravu  mořskou  nej- 
dflležitějSí  pro  zátoku  N.  Y-skou,  jež  oddě- 
lena jest  od  okeánu  úžinami  zvanými  Nar- 
rows.  Méří  49.170  angl.  čtv.  mil  č.  127.350 
čtv.  kilometrfl.  Obyvatelstva  bylo  r.  1790  jen 
340.000  a  byl  N.  Y.  tehda  státem  pátým  co 
do  hustoty  obyvatelstva,  r.  1820  (1,372.000) 
již  prvým  a  zůstává  jím  do  dnes,  kdy  má 
(1898)  6,850.000  obyv.  Dle  sčítání  z  1.  čna 
1890  bylo  mezi  5,997.853  obyv.  okrouhle 
4,427.000  domor.,  1,573.000  cizincův  (z  téch 
498.000  Némců,  483.000  Irčanů,  179.000  Angli- 
čanův a  Skotů,  93.000  Kanaďanů,  81.000  Slo- 
vanů, 64.000  Italů,  43.000  Skandinávců,  20.000 
Francouzů,  92.000  jiných  cizinců)  a  2,976.893 
mužův  a  3,020.960  žen.  Na  1  km*  připadalo 
47  obyv.  Půda  spočívá  na  jv.  na  formaci  de- 
vonské, na  z.  palaeozoické,  na  s.  a  v.  silur- 
ské a  je  hornatá  na  v.,  od  New  Jersey  až 
po  Kanadu,  na  z.  je  plochá.  Z  řek,  jeŽ  vlé- 
vají se  dílem  do  Atl.  okeánu,  dílem  do  jezer, 
nejdůležitější  je  Hudson,  který  náleží  vše- 
cek N.  Y-u,  jakož  i  jeho  nejmohutnější  pří- 
tok Mohawk,  podél  jehoŽ  břehů  táhne  se 
kanál  Erieský,  potom  Delaware  a  Susque- 
hanna,  iež  pramení  se  uvnitř  státu  N.  Y-u. 
Řeka  AÍleghamy  jest  přítokem  Ohia.  Na  sv. 
hranici  jest  200  km  dlouhé  jezero  Champ- 
lainské;  mimo  to  mnoho  menších  maleb- 
ných jezer,  jako:  Lake  George,  Oneida, 
Owasco,  Cayuga,  Seneca,  Crooked  a  j.  Hory 
Allcghanies  táhnou  se  ve  dvou  hřbetech  od 
New  Jersey  a  Pennsylvanie  k  jv.;  u  West 
Pointu  proráží  je  Hudson  (hudsonský  High- 
land,  30  km  šir.,  zřídka  přes  450  m  vysoký, 
u  Fishkillu  518  m),  po  té  táhnou  se  hory 
sev.,  pojíce  se  s  Green  Mountains  ve  Ver- 
montu.  Sz  ,  s  Highlandem  skoro  rovnoběžný, 
jsou  hory  Snawangang  a  Catshill  (1159  m). 
Za  Mohawkem  lesnaté  a  jezernaté  hory  Adi- 
rondacké  (Mount  Marcy  1556  m),  Z  roz- 
sáhlých lesů,  jimiž  stát  býval  porostlý,  zbývá 
sotva  čtvrtina;  jsou  většmou  jehličnaté,  pak 
listnaté  (duby,  javory,  buky,  dříny  a  břízy). 
Na  8.  od  Mohawku  jsou  pralesy.  Mimo  chudé 
a  studené  kraje  na  s.  a  sv.  má  N.  Y.  mnoho 
krajů  v  úrodných  (pláně  Genesee,  údolí  Mo- 
hawku a  Hudsonu,  Long  IslandV  ač  nyní 
vzdělávání  půdy  ustupuje  čim  dále  tím  více 
průmyslu.  V  horách  Adirondackých  vysky- 
tuje se,  ač  ojediněle,  los,  jelen  kanadský  a 
sob,  přicházejíce  sem  v  zimě  z  Kanady. 
V  lesích  jsou  černí  medvědi,  vlci,  divoké 
kočky,  vydry,  bobři,  kolčavky,  daňci,  zajíci. 
Ke  zvláštnostem  přírodním  náležejí  vodo- 
pády, jako  Niagarský,  Trentonský  a  Utický, 
pak  Bakers  a  Glennsfall  na  Hudsoně,  přiro- 
zený most  u  Chestern  a  krápníková  jeskyně 
u  Watertownu.  Podnebí  v  různých  částech 
státu  jest  velmi  různé,  zimy  jsou  na  severu 
tuhé  a  dlouhé;  pevninové  podnebí  vyniká 
pro  horstva,  jež  dělí  pobřeží  od  vnitrozemí. 
Rozdíly  mezi  max.  a  min.  teploty  jsou  velmi 
značné,  v  Rochestru  4-  39**  a  —  22^  Hudson 
bývá  zamrzlý  42  dní  do  roka,  přístav  Buf- 
falský  někdy  až  do  prostřed  března.  Roční 
temper,  v  městě  N.  Y-u   jest  10*6  (v  létě 


24-2,  v  zimě  —  1-7),  v  Utice  T5^  (v  létě  19, 
v  zimě  —4).  Výška  srážek  mění  se  od 
615  mm  (pobř,  jet.  Ontaria)  až  po  1290  mm 
(Highlanas).  Doba  trváni  vegetace  jest  152 
dni  u  řeky  Sv.  Vavřince,  174  dni  uvnitř 
pevniny,  186  dní  na  Ix>ng  Islandu. 

Admmistrativně  jest  rozdělen  N.  Y.  na  60 
hrabství.  Hl.  město  je  Albany  (100.000  ob.) 
na  Hudsonu.  Největší  množství  obyvatelův 
hromadí  se  v  jv.  rohu  kolem  obou  břehů 
East  Riveru  v  městě  N.  Y-u  (v.  t).  Jiná 
velká  města  státu  jsou:  Buffalo  (260.000), 
Syracuse  (133.000),  Troy  (64.000),  Utica 
(56.000),  pak  mezi  50^25  tis.  Bingharopton, 
Yonkers,  Elmira,  Shenectady,  Cohoes,  Pough- 
kecpsie.  První  ústava  dána  státu  r.  1777. 
Dle  ústavy  z  r.  1874  je  právo  volební  vše- 
obecné a  přísluší  každému  občanu  od  21.  ro- 
ku, bydlí-Ii  rok  ve  státě,  deset  měsíců  v  jed- 
nom hrabství.  Zákonodárný  sbor  v  Albany 
skládá  se  z  50  členů,  voleních  na  tři  léta, 
a  ze  shromáždění  150,  volených  na  rok. 
Exekutivu  mají  guvernér  a  podguvernér  na 
3  léta  zvolení  a  jiní  úředníci,  volení  na  dva 
roky.  Stát  posílá  34  zástupcův  a  2  senátory 
do  kongressu,  tak  že  má  36  hlasů  při  volbé 
praesidenta.  Soudcové  vesměs  jsou  voleni, 
od  nejvyššího  soudu  appellačního  (7  soudců) 
až  po  soudce  smírčí. 

Půda  N.  Y-u  nechová  v  sobě  drahých  ko- 
vův  a  jen  železo  vyskytuje  le  v  horách  Adi- 
rondackých. Čtvrtina  obyvatelův  N.  Y-u  za- 
bývá se  polním  hospodářstvím,  třetina  prů- 
myslem. R.  1896  bylo  sklizeno  6*5  milí.  hl 
kukuřice  (v  ceně  asi  34  milí.  K),  2*27  milí.  hl 
žita  (28  milí.  K),  18  milí.  hl  ovsa  (65  milí.  K). 
Mimo  to  pěstuje  se  tu  ječmen,  chmel,  tabák, 
seno.  Vinice  pokrývají  17.000  ha  a  dávají 
100.000  hl  vína.  Piva  prodalo  se  10  milí.  ba- 
rilův. 

Průmysl  všeho  druhu  vzmáhá  se  zejména 
od  roku  1850.  Závodů  je  přes  50.000,  dělní- 
kův asi  600.000,  závodní  kapitál  500  milí. 
doll.  a  zboží  vyrábí  se  za  1000  milí.  dollarů. 
Hlavní  odvětvi  průmyslová  jsou:  cnkrovar- 
nictví.  výroba  mouky,  strojů,  panských  i  dám- 
ských oděvů,  doutníků,  vydělávání  kůže,  že- 
lezářství a  ocelářství,  výroba  obuvi,  ná- 
bytku, pivovarství,  pekařství  a  knihtiskařství. 

Obchod  N.  Y-u  činí  60Vo  veškerého  ob- 
chodu Spoj.  Obcí.  Loďstvo  námořní  má  1100 
parníků  (376.000  ř),  2361  plachetních  lodí 
(430.000  O,  loďstvo  jezerní  284  parníkův 
Í130.000  t)  a  136  plachetních  lodí  (33.000  O- 
Obchodu  a  dopravě  slouží  15.000  km  Želez- 
ných drah  a  asi  1000  km  průplavů,  jež  do- 
pravily r.  1896  3  715  milí.  /  zboží.  Časopisů 
tiskne  se  v  N.,  Y-u  2046  (v  celých  Sp.  Ob- 
cích 20.500).  Ústavů  vyšších  a  středních  je 
23  s  1157  professory  a  12.000  žáky.  Z  uni- 
versit nejčelnější  je  Columbia  v  N.  Yu  a 
Cornell  v  Ithace.  Příjmy  ústavů  téch  činí 
13  milí.  K,  jejich  majetek  asi  200  milí.  K. 
Knihovny  jejich  mají  835.000  sv.  dohromady. 
Mimo  to  je  tu  13  ústavů  theolog.,  14  lékař- 
ských škol  a  vojenská  akademie  ve  West 
Point.  Dítek  školou  povinných  jest  1,652.000 


New  York  (město). 


(1B96},  t  nicM  tapsino  jest  jen  1,176.000  a 
lko)y  (vétiiaou  TcřeJDé)  navatívuje  772.000. 
UíitddT  a  uíitelek  (těchto  jest  vétiina)  jest 
34.00a. 

Otem!  ítátu  N.  Y-u  objewil  r.  1609  Hudson 
a  NíioEcmdané  obiadili  je,  davie  mu  jméno 
Nové  Niioiemf.  R.  1664  dobyli  ho  Angli- 
ťané,  kteří  nazvali  je  N.  Y.  k  pocté  vévody 
I  Yorku  [pozdiji  Jakuba  II.),  jemu*  Karel  II. 
4i«iní  to  daroval.  Sic  roku  1673  Nizozemci 
■mocDÍlr  se  kraje  toho  znova,  ale  jenom  na 
krátko.  R.  168S  pfeménén  N.  Y.  pro  nepo- 
koje tam  vzniklé  v  kolonii  korunní.  Pří  bo- 
jích u  nezávislost  N.  Y.  čile  se  účastnil  a 
pKjal  listavu  Spoj.  Obci  r.  1788,  jeí  byla  re- 


271 

O"  3"  záp.  délky,  mezi  Long  Islandem  a  stá- 
tem New  Jersey.  NynéjSi  City  of  N.  Y..  od 
1.  ledna  1898  spojená  a  BrooKlynem  a  sou- 
aednimi  obcemi  v  tak  řečený  Greater  N.  Y., 
skládá  se  z  pčti  mést  £i  čtvrti  (^troroughs): 
Manhattan,  vlastni  to  N.  Y.  na  ostrove  Man- 
hattanu ^  Annexed  Dlstrict  čili  Bronx,  se  sta- 
rými předméstimi  Morrisania,  Pelham,  West 
Farms,  Fordham,  Mott  Ha  ven,  Williamsbridge 
aj.;  Brooklyn  a  k  tomu  East-Brooklyn,  Flat- 
bush,  Flatlanda,  Coney  Island  atd.;  Queens, 
jeni  obsahuje  Long  Island  City,  Hewtown, 
Flushing  a  celé  okolí  Brooklynu  až  po  Ja- 
maicu;  posléze  Richmond  na  Staten  Islande. 
Celek  téchto  spojených  měst  pokrývá  360 


Šrovn.  Broobead,  History  oi  the  State  <: 
N.  Y.  (N.  Y..  1853—71);  Documents  relativ 


Roberts,  N.  Ý.,  tfae  planting  and  the  growth  I 
oř  the  empire  statě  {Boston,  1887,  2  sv.); 
C.  P;  Ober  and  M.  Westover,  Manhattan, 
historie  and  astistic  (N.  Y.,  1892^;  King, 
Handbook  of  N.  Y.  (N.  Y.,  1892). 

■9W  Tsrk,  největší  a  nejbohatii  město 
Spojených  Obci  severoamerických  a  celé 
peasMy  americké,  co  do  velikosti  orvni 
mitto  po  Londýne.  Lelf  na  jv,  státu  N.  Y., 
na  bořejiím  konci  zátoky  N.  Y.  Bay,  18  mil 
od  AtlanL  okťánn,  na  40*  42'  43"  s.  i.  a  74° 


čtv.  mil  čili  něco  přes  900  km*  (N.  Y.  Man- 
hattanborough  39  čtv.  mil,  Brooklyn  77, 
Richmond  57.  Queens  137.  Annex.  D.  50). 
Pfcd  1.  led.  1898  město  N.  Y.  skládalo  se 
výhradné  z  ostrova  Manhattanu,  dlouhého 
a  úzkého,  mezi  ř.  Hudsonem  na  z.  a  East 
Riverem  (rameno  Long  Island  Soundu)  na 
v.,  a  od  pevniny  odděleného  ilikým  Harlem- 
Riverem  a  kanálem  Spuyten  Duyvil  Creek, 
a  z  Annexed  Districtu  na  v.  a  s.  od  řeky 
Harlemu. 

Obyvatelstva  měl  N.  Y.  r.  1669 jen  6000. 
o  sto  let  pozdůji  kolem  20.000,  při  prvém 
sčítáni  obyv.  ve  Spoj.  Obcích  r.  1790  jii 
33.131,  potom  r.  1800  :  60.515,  1820:  123.706, 
1840:  312.710,  1860:  813.669,  1880:  1,206.299, 
1890:    1,515.301    a    r.   1898    Greater    N.   Y, 


272  New  York  (město) 

3,385.000.  V  letech  1892—98  vzrostlo  oby  v.  sednim  státč.  Nemohouc  samo  se  šířiti  rostlo 
všech  pěti  skupin  o  více  než  350.000.  takořka  do  výše,  a  zde  hromadí  se  budovy 

Podnebí.  Ačkoli  N.  Y.  jest  asi  na  stej- 1  vysoké  až  20  i  více  poschodí,  vesměs  domy 
ném  stupni  s.  š.  jako  Neapol,  jejíž  roční  obchodní.  R.  1898  měl  N.  Y.  28  budov  o  31 
průměr  činí  16•5^  v  N.  Y-u  činí  jen  10'6^  až  29  patrech;  z  těch  mnohé  mají  ještě  věže. 
Léto  je  tam  sice  skoro  stejně  horké  (prů-  Tak  věž  domu  Ivins  Syndicate  v  Pare  Road 
mér  nejtepl.  měsíce  24-2«,  v  Neapoli  25-l^j,  (29  posch.)  je  114  m,  Pulitzer  Building  (22 
ale  zima  je  mnohem  studenější  (průmér  nej-  posch.)  112  m  atd.  Vrch  střechy  Ivina  Synd. 
stud.  měs.  — -1-7®,  v  Neapoli  9**).  Skoky  je  92  m  nad  ulicí.  —  Ulice  Canal  a  Grand 
tcmperatury  jsou  tu  velmi  značné.  Street  tvoří  přechod  k  městu  novému,  které 

Ostrov  Manhattan,  22  km  dlouhý  a  nejvýš  nad  13.  ulicí  je  velíce  pravidelné,  s  ulicemi 
3*5  km  široký,  skládá  se  po  výtce  ze  skal  I  v  pravém  úhlu  se  protínajícími  (vyjma  Broad- 
rulových  a  vápencových,  jež  musily  býti  od- 1  way).  Ulice  dolního  města  zovou  se  většinou 
straněny,  aby  se  získalo  místa  pro  stavbu  podle  vynikajících  osob  z  dob  koloniálních, 
domův  a  ulic.  Na  hořejším  konci  stoupá !  ulice  od  v.  k  z.  ostrova  ležící  (za  Houston 
půda  od  Hudsonu  příkře  k  výši  42  m  (Wa- 1  Str.)  označeny  jsou  čísly  1—225,  od  s.  k  j. 
shin^on  Heights)  a  spadá  skoro  stejně  pří- 1  šlovou  Avenues,  od  1—12;  na  nejširší  části 
kře  k  Harlem  Flats.  Jinak  jest  území  N.  Y-u  !  ostrova  přistupují  k  tomu  ještě  Avenues  A, 
ploché.  B,  C  a  D,  jakož  i  Lexington  a  Madison  Ave, 

Přístav  jest  z  nejkrásnějších  světa  a  mál  Avenues  jsou  široké  průměrné  30  m,  ulice 
dosti  hloubky  i  velikosti  pro  největší  lodi.  |  příčné,  Strects,  18—30  m.  Nejdůležitější  jest 
Vlastní  přístav,  řečený  Upper  Bay,  jest  S  B  km  dl.  Broadway,  protínající  m&to  od 
mil  dl.  a  4—5  mil  šir.,  jest  z  větší  části  ob-  Battery  až  k  Central  Parku,  s  nejelegant- 
klopen  pevninou  a  obsahuje  několik  ostrovů,  nějšími  krámy,  největšími  kostely,  divadly 
z  nichž  vynikají:  Governoťs  Island  s  tvrzí  atd.  a  s  nejčilejším  ruchem  obchodním  i 
jen  asi  800  m  od  nejjižnějšího  cípu  Manhat-  společenským.  Vedle  toho  Fifth  Ave,  pátá 
tanu,  The  Battery,  pak  Liberty  Island  avenue,  s  paláci  raillionářů,  potom  ulice 
(dříve  Bedloe  I.)  se  sochou  Svobody  od  |  14.,  23.,  42.  a  59.  Za  to  na  právo  a  na  levo 
Bartholdiho,  největší  to  sochou  světa,  kte- 1  od  Broadwaye  v  jiŽní  části  města,  směrem 
rou  Franc,  republika  darovala  Spoj.  Obcím  i  ku  břehům,  rozkládají  se  čtvrti  smrduté,  kde 
28.  říj.  1886  ke  stolet.  výročí  jejich  trvání; !  hromadí  se  obyvatelstvo  bez  náležitého  pro- 
je  z  mědi  a  železa,  až  Jce  hrotu  pochodně  storu,  vzduchu  a  světla.  Z  vynikajících  ulic 
(v  noci  za  maják  sloužící)  pozdvižené  pra-  vedlejších  ústí  do  Broadwaye  Chatham  Str., 
vice  46  m  vysoká  (na  podstavci  47  m)  a  East  Broadway  a  j.  Zvlášť  na  vých.  od  Broad- 
uvnitř  vedou  schody  až  ke  hlavě;  na  malém  waye,  v  původním  Novém  Amsterdamu  Hol- 
Eli  is  Islandě  vystupují  vystěhovalci.  Ope  v-  landském,  víří  ruch  obchodní  a  zde  jsou 
néným  průplavem  The  Narrows  je  přístav  Pearl  Str.,  přes  2  km  dl.  křivolaká  ulice  pro 
spojen  s  Lower  N.  Y.  Bay,  zátokou,  jež  j  obchod  detailní  a  železářský,  Water  a  Front 
chráněna  je  proti  okeánu  dlouhou  písčinou,  Str.  pro  velkoobchody,  Wall  Str.,  sídlo  bank 
propouštějící  jen  na  některých  místech  lodi  a  pisáren  pojišťovacích  společností,  makkřú, 
až  o  9  m  ponoru.  U  The  Battery  dělí  se  redakcí,  celnice  a  bursy  akciové.  V  South 
přístav  ve  dvě  ramena,  vnikající  do  Hudson  Str.  podél  East  Riveru  jsou  hlavní  skladiště 
č.  North  Riveru  a  East  Riveru.  Vodní  fronty  a  pi.sárny  importérů.  Všecky  tyto  ulice  pro- 
ostrova  Manhattanu,  asi  30  mil  dlouhé,  lze  tkány  jsou  dráty  telegrafními  a  telefonními 
celé  užiti  pro  námořní  lodi,  vyjma  asi  a  přeplněny  různými  Štíty,  návěštími  a  fir- 
5  mil  na  Harlem  Riveru.  Na  protější  straně   mami. 

Hudsonu,  ve  státě  New  Jcrsey,  poskytují  Veřejných  sadů  má  N.  Y.  celkem  málo. 
lodím  ochrany  města  Jersey  City,  Hoboken,  Především  zmíněná  The  Battery  na  jihu, 
Hudson  City  a  j.  Plavba  v  podstatě  sou-  s  krásným  výhledem  na  zátoku  a  Castle 
střeďuje  se  na  North  Riveru  pod  23.  ulicí  Garden,  dřívějším  depotem  vystéhovalců, 
a  na  East  Riveru  pod  Grand  Street.  Na  Hud-  nyní  arsenálem  námořnictví.  Battery  a  sou- 
sonu  jsou  doky  lodí  transatlantických  (z  nich  sedni  ulice  Bowling  Green  bývaly  dříve 
nékteré  v  Hoboken  a  Jersey  City).  Na  East  nejkrásnějším  místem  N.  Y-u,  Washington 
Riveru  hemží  se  stále  množství  lodí  obchod-  Square  3*6  /ict,  se  sochou  Garíbaldiho  a  uni- 
ních  a  pobřežních.  S  nitrozemím  je  přístav  versitou;  Union  Square,  o  něco  menší,  se 
spojen  hlubokou  a  klidnou  řekou  Hudsonem.    sochou    Washingtonovou    a    Lincolnovou; 

Čtvrti,  ulice,  veř.  budovy.  Ostrov  Madison  Sq.  s  pomníky  gen.  Wortha,  adm. 
Manhattan  jest  cele  zastaven  až  na  několik  i  Farraguta  a  W.  Sewarda,  nejkrásnějšími  hó- 
čtverců  sadových  (v.  níže).  Vývojem  roz-  těly,  Fifth  Avenue  Hotel  a  HoíTmann  House. 
dělilo  se  město  N.  Y.  (o  Brooklyne  v.  t.)  Nádherným  a  N.  Y-u  důstojným  sadem  jest 
v  dolní  Down  Town  nejstarší,  na  jižním  |  4 /fm  dl.  a  0*8 fcm  šir.  Central  Park  (335 /w) 
konci,  a  horní  Up  T.  pětkrát  větší.  Dolní  s  mnoha  sochami,  egypt.  obeliskem  (Cleo- 
město  je  nepravidelné,  klikaté,  ač  staré  bu-  patra's  Needle).  Jeho  plán  navrhli  r.  1853 
dovy  skoro  vesměs  ustoupily  už  novým,  Olmsted  a  Vaux  a  zřízení  stálo  16  núlL  doll. 
obsahujícím  skoro  venkoncem  obchody,  pi-  j  Půda  skládala  se  z  bažin  a  skal  a  proměna 
sárny  a  skladiště.  Jeho  skutečným  rozšíře-  i  jich  v  nejkrásnější  park  světa  jest  skvělým 
ním  je  vlastně  Brooklyn  a  Jersey  City  v  sou- '  důkazem  americké  dovednosti  i  vytrvalosti. 


o 

>■ 

a 
2 


New  York  (město). 


275 


V  parku  icst  67  ha  veliký  Croton-Resrrvoir 
se  4*5  milí.  m*  vody,  zásobárna  vody  N.  Y-u, 
dopravovaná  sem  z  říčky  Crotonu  v  hrabství 
Wcstchcstcr,  40  mil  od  N.  Y-u.  Starý  vodo- 
vod Crotonský  z  r.  1842  dopravuje  denně 
455.000  m*  vody,  nový  vodovod,  zřízený 
r.  1883—90  nákl.  25  milí.  doll.,  1*5  milí.  m* 
denné.  Železné  roury,  jimiž  voda  po  městč  se 
rozvádí,  mají  délky  660  mil. 

Budov  veřejných  jest  v  N.  Y-u  veliké 
mooiství  velmi  krásných,  uvádíme  z  nich  je- 
nom některé,  jako  jsou:  Produce  Exchan- 
ge,  bursa  plodinová,  mohutná  budova  žulová 
v  ital.  slohu  renaiss..  s  věží  68  m  vys.  a  sá- 
lem 67  m  dl.,  43  m  á.,  18  m  vys.;  Čustom 
House,  celnice  ve  Wall  Str.,  massivní  bu- 
dova z  tmavé  žuly  s  ionickým  stoupením 
a  mohutnou  kupolí  na  mramorových  slou- 
pech; Un.  St.  áub-Treasury,  statní  berní 
úřad,  se  sloupcním  z  bílého  mramoru  dle 
vzoru  řeckého  Parthenónu,  stojící  na  místě 
staré  Federal  Halí,  s  jejíhož  balkonu  měl 
Washington  jako  president  první  svou  řeč. 
Broadwayí  vzhůru  dojdeme  k  náměstí  City 
Halí  Park,  omezenému  řadou  budov  veřej- 
ných, jako:  Post  Office,  mohutná  budova 
renaissanční,  dok.  r.  1876  s  fagadami  88, 103, 
40  a  97  m  dl.  Zde  úřaduje  přes  2500  pošt. 
úředníků,  kteří  s  20  pobočnými  úřady  ex- 
pedují a  vydají  ročně  přes  1200  milí.  dopisův 
a  zásilek  Qen  pro  N.  Y.-City).  V  městě  je 
1600  poet.  schránek  a  dopisy  roznášejí  se 
až  9krát  denně.  Za  poštou  je  City  Halí, 
radnice,  rovněž  renaiss.,  se  sloupcním  a  ku- 
polovitou  zvonicí  z  r.  1803—1812,  z  bílého 
mramoru,  kdežto  zadní  fagada  je  z  hrubého 
pískovce,  ježto  tehda  nikdo  se  nenadal,  že 
by  ta  kdv  kdo  mohl  bydliti.  Docela  blízko 
Court  House,  justiční  palác  rovněž  mra- 
morový se  sloupcním;  pak  na  blízku  veliké 
budovy  soukromé,  jako  New  York  Times 
Office,  Tribune  Buiíding,  Pulitzer  Building, 
World  Office,  Astor- Hotel,  restaurant  Del- 
monico,  tak  že  City  Halí  Park  jest  nejstkvě- 
lejlím  středem  N.  Y-u.  Ale  odtud  nedaleko, 
mezí  Park  Row,  Centre  Str.  a  Grand  Str. 
také  pověstné  Fivc  Points,  z  nejvykřičeněj- 
ších čtvrtí  N.  Y-u,  sídlo  zlodějův  a  pijanův, 
opiáren,  ač  nověji  víc  a  více  mizí  stavbou 
nových,  čistých  ulic. 

Kostelů  má  N.  Y.  asi  600,  Brooklyn  300, 
Richmond-53,  cel^  N.  Y.  přes  1000;  z  těch 
94  katol.  v  Manhattanu,  89  v  Brooklyne; 
ostatní  vyznání,  jež  mají  kostelů  nejvíce, 
jsou  církev  episkop.,  methodisté,  baptisté, 
presbyteriáni,  amer.  církev  reform.,  kongre- 
gationalísté,  lutheráni.  Množství  jiných  sekt 
má  tu  svoje  chrámy  neb  modlitebny,  jako 
armáda  spásy,  Čeští  bratří,  pravoslavní  Ru- 
sové, Řekové  a  j.  Židé  mají  86  syna^^og. 
Čelnější  kostely  jsou :  Trinity  Church.  pékná 
got.  stavba  z  let  1839—46  d!e  plánů  R.  M. 
Upjohna,  se  100.000  doll.  ročních  příjmů  na 
udržování  Četných  filiálek  a  dobroč.  účely, 
a  5  věži  86*5  w  vys.,  s  níž  nejkrásnější  roz- 
hled na  N.  Y.  St.  PauKs  Church.  nejstarší 
chrám  N.  Y-n  z  r.  1756;    Grace  Church  se 

Ottúv  SloToik  Nauřný,  tv.  XVIII.  10  s  1901. 


40  malov.  okny.  Temple  Emanuel,  hl.  syn- 
agoga, ve  slohu  maurském,  a  posléz  nejnád- 
hernější ze  všech  i  největší,  řím.-katol.  St. 
Patrick*s  Cathedral  na  5.  Avenui,  ve  slohu 
got.  se  dvěma  100  m  vys.  věžemi. 

Mostů  je  v  M  Y-u  13,  jež  spojují  ostrov 
Manhattan  s  pevninou  přes  Harlem  a  Spuy- 
ten  Duy vil  Creek.  S  Brooklynem  pak  je  spo- 
jen největším  řetězovým  mostem  světa  (v, 
Brooklyn).  Přes  Hudson  bude  postaven 
most  ze  60.  ulice,  nákladem  85  milí.  doll. 
Rovněž  přes  Eslsí  River  bude  položen  druhý 
most  z  ulice  Clinton  za  70  milí.  doll.  Hlavni 
dopravu  do  sousedních  měst  a  míst  pobřež- 
ních obstarávají  vŠak  parní  pramice  zv.  fer- 
ries,  dopravující  ročně  kolem  200  milí.  osob. 

Dopravu  pozemní  obstarávají  předem 
povýšené  dráhy,  Elevated  Railroads,  v  N.  Y-u 
od  r.  1872,  v  Brooklyne  od  r.  1885.  Jsou  to 
obyčejné  dráhy  normálního  rozpětí,  jen  že 
trat  spočívá  na  železném  sloupení  do  výše 
1. — 2.  patra  okolních  domů  (jinde  až  do 
20  m  i  výše).  Jsou  vesměs  dvojkolejné,  na 
obou  stranách  ulice  zvláštní  traf  pro  každ  ou 
kolej,  a  slouží  výhradně  dopravě  osobní, 
z  části  i  poště  listovní.  Drah  jest  na  Man- 
hattanu v  délce  52  km  (v  Brooklyne  skoro 
29  km)  s  94  stanicemi  ve  vzdálenostech  400 
až  800  m;  rychlost  vlaků  nesmí  přesahovati 
40  km  za  hodinu.  Denně  jezdí  3500  vlaků 
v  mezerách  1  m.  12  vt.  až  20  min.  Náklad 
na  stavbu  povýš,  drah  činil  18  milí.  doll. 
(jsou  majetkem  Manhattan  Railway  Comp.) 
a  ročně  dopravují  přes  220  milí.  lidí.    Do- 

Í)ravné  5  ct.  za  kteroukoli  trať.  Všecky  4 
inie  drah  vyjíždějí  z  jediného  bodu  mezi 
South  Str.  a  Battery  a  projíždějíce  avenucmi 
jsou  přímo  spojeny  s  drahami  newyorský- 
mi. —  Tramwaye  {horše-,  streeť,  surface-, 
cabfe-  a  eUctňc-cars)  projíždějí  skoro  všemi 
avenuemi,  jakož  i  většinou  větších  ulic  příč- 
ních, za  jednotnou  cenu  5  ct.  Za  to  drožky 
a  ťiakry  jsou  drahé  a  poměrně  velmi  málo 
se  jich  užívá.  Hl.  traf  tramwayová  na  Broad- 
way  od  Battery  k  Central  Párku. 

Hlavní  nádraží  je  Grand-Central  Depot 
ve  42.  ul.,  velká  a  pěkné  zařízená  bu<lova, 
v  níž  ústí:  N.  Y.  Central  &  Hudson  Rivcr 
Rail  Road,  N.  Y.  &  Harlem  R.  R.,  N.  Y.. 
New  Haven  &  Hartford  R.  R.  Ostatní  veliké 
dráhy  mají  svoje  nádraží  (depots)  v  New 
Jersey  a  dopravují  passažéry  k  nim  i  od 
nich  parními  pramicemi.  Telegrafní  službu 
obstarávají  kanceláře  Western  Union  Te- 
legraph  Co.  a  jsou  otevřeny  dnem  i  nocí 
tak  jako  Post  Office;  potom  Commercial 
Cable  Co.  a  Postál  Telegraph  and  Cable  Co. 
Službu  telefonickou  zase  obstarávají  Metro- 
politan Co.  a  Southern  Bell  Telephone  Co  ; 
většina  jejich  úřadoven  je  v  hotelích,  lékár- 
nách a  jiných  veřejných  místech. 

Z  nejdůležitějších  transatlantských  spo- 
lečností mají  svoje  stanoviště  v  přístave 
newyorském:  White  Star  Line,  International 
NavjjTation  Co.,  Cunard  Co.,  Guion,  Anchor 
Line,  Allan  Line,  Compagnie  gén.  trans- 
atlant:(iue,   Red    Star    Line,   Nordd.  Lloyd, 

18 


274 


New  York  (město). 


Hamburg- Amerik.  Paket fahrtaktiengesellsch. 
(obé  v  Hoboken).  Všecky  tyto  společnosti 
prostředkují  spojeni  s  Evropou.  Mimo  to 
jezdí  parníky  do  jižní  a  střední  Ameriky, 
Záp.  Indie,  Mexika,  Floridy,  Nov.  Orleansu, 
Richmondu  atd ,  do  Bostonu,  Filadelfie, 
Portlandu,  Nov.  Foundlandu.  Mimo  to  četné 
parníky,  hotové  to  paláce  o  několika  po- 
schodích, po  Hudsonu  a  k  nejbližšímu  po 
březí. 

Obecni  správa  skládá  se  ze  starosty, 
rady  (počtem  28  a  to  12  pro  Manhattan, 
9  Brooklyn,  3  Bronx,  3  Queens,  1  Richmond) 
a  shromáždění  aldermenů  (60  a  to:  Man- 
hattan 34,  Brooklyn  21,  Bronx  2,  Queens  2, 
Richmond  1).  Mimo  to  ie  5  borough-pre- 
sidentflv.  Exekutiva  náleží  starostovi  s  gen. 
sekretářem  a  dvěma  marshaly.  Městská  po- 
licie má  36  stanic  a  skládá  se  ze  3650  mu- 
iův  i  8  důstojníky.  Spravedlnost  vykonává 
12  coronerA,  z  nich  4  pro  Manhattan,  po  2 
pro  ostatní  čtvrti,  vrchní  appell.  dvár,  dvůr 
soudců  zv.  surrogates,  civ.  a  trestní  soudy, 
okresní  attorney  a  attorneyovi  příručí  a 
soudy  obchodní.  Členové  vrchního  soudu  a 
soudů  trestních  jsou  voleni  na  14  let,  soud- 
cové civilní  na  6  let.  Hasiči  mají  hl.  sídlo 
v  167th  a  67th  Str.  Je  jich  1000  mužův 
a  mají  92  parních  stříkaček.  Hasí  ročně 
2500—3000  požárů.  Náklad  na  ně  činí  roč. 
2-3  míli.  doll.  Pojišťovací  společnosti  vydr- 
žují t.  zv.  Insurance  Patrol,  která  podporuje 
hasiče  při  hašení  a  zachraňuje  zejména  mo- 
vitosti. 

Školství.  Školy  ob.  navštěvuje  200.000 
dětí.  Vyšší  učiliště  jsou:  Columbia  Univer- 
sity má  6  fakult,  studentů  4115,  professorů 
93,  jméní  20  milí.  doll.,  knihovnu  o  300.000 
s.'.;  N.  Y.  University  má  7  fak.,  stud.  1583, 
d  ícentů  98 ;  Union  theological  seminary, 
Cv  infT.  semin.,  stud.  118,  prof.  15;  knihovna 
7 «  38j  sv.;  theolog,  seminář  protestantské 
c  kvc  cpiskopální  má  stud.  131,  prof.  10.  — 
Z  cnihoven  uvádíme:  The  N.  Y.  public 
]il)rary  má  (1899)  459.248  sv.  a  117.000  bro- 
šur;  M-Tcantile  libr.  association  (zal.  r.  1820) 
2  2.527  sv.;  Free  libr.  of  the  gener.  society 
of  mcchanics  and  trades  men  (zal.  r.  1820) 
115.700  sv.;  N.  Y.  society  libr.  (zal.  r.  1754) 
asi  100.000  sv.;  Libr.  of  the  N.  Y.  historical 
soc.  (zal.  r.  1804)  sv.  125.000;  Libr.  of  the 
N.  Y.  Lín  Institute  (zal.  r.  1828)  52.189  sv. 
a  j.  Z  museí  uvádíme:  Metropolitan  Mu- 
seum of  Art  v  C-*ntr.  Parku,  se  vzácnou 
Cesnolovou  sbírkou  cyperských  starožit- 
ností, pak  Amer.  Museum  of  Natural  History 
zal.  r.  1869.  Učjné  společnosti  jsou  zejména: 
N.  Y.  Acadcray  of  Sciences  (zal.  r.  1817) 
skládá  S3  z  90  Resident  Fellows,  352  Resi- 
dent M^mbers,  192  členů  korresp.,  43  čest- 
ných; N.  Y.  Academy  of  Medicíně  (1847); 
Amer.  Institute  of  the  City  of  N.  Y.  fl829); 
.'\m.  Chemical  Soc.  (1876);  Am.  Ethnological 
Soc.  (1S42);  Am.  Geographical  Soc.  of  N.  Y. 
(1852);  Am.  Mathematical  Soc.  (1888).  Zoolo- 
gická zahrada  v  Centr.  Parku  jest  velmi  ne- 
patrná. 


V  N.  Y-u  vychází  60  denníků  (hlavní  z  nich 
>Herald«,  >Tribunc«,  >World«,  >San«,  >Re- 
corder«,  >Evening  Post«),  asi  270  týdenníků 
(zejm.  >Nation«,  >Critic«,  >Harper8  weekly« 
a  j.)t  350  mésíčnikŮ. 

Divadel  má  N.  Y.  přes  30 ;  značnější 
z  nich  jsou:  Metropolitan  Opera  House  (vy- 
hořelo r.  1892),  Academy  of  Music,  r>aly*s 
Theatre,  Madison  Sq.  Theatre,  Grand  Opera 
House  a  j.  Koncerty  bývají  v  N.  Y-u  vyni- 
kající a  závodí  s  prvními  evropskými;  po- 
řádají je  Philharmonie  Soc.  (zal.  r.  1842), 
Symphony  Soc,  Oratorio  Soc,  Metropolitan 
a  Rubinstein  Soc.  a  j.  Že  i  zábavné  míst- 
nosti jsou  velkolepé  a  velmi  četné,  rozumi 
se  samo  sebou. 

Nemocnic  má  Manhattan  a  Bronx  přes 
80,  z  nichž  mnohé  odborné,  potom  ústav 
Pasteurův;  v  Richmondé  jest  jichl3,  v  Brook- 
lyne 47.  Hřbitovy,  počtem  45,  jsou  vesmés 
mimo  Manhattan  (vyjma  hřbitov  kolem  Tri- 
nity  Ch.)  na  Staten  Isld.  kolem  Jersey  City, 
v  Bronx  a  zvi.  v  Brooklyne  a  v  Queens. 
Nej  vetší  Evergreens  a  Greenwood  v  Brook- 
lyne, jež  jsou  zároveň  promenádami. 

Obchod,  zvi.  v  obilí,  usnadňuje  se  laci- 
nou dopravou  po  četných  vodních  cestách. 
Vlastní  loďstvo  N.  Y-u,  přes  4000  lodí  o  1 
milí.  ř,  slouží  skoro  výhradně  plavbě  po- 
břežní. Do  přístavu  vjíždí  co  rok  průměrné 
5200  lodí  o  6-5—7  milí.  ř.  Clo  dovozné  v  N. 
Y-u  činí  přes  polovinu  všeho  cla  Spoj.  Obcí. 
Vyváží  se  z  N.  Y-u:  pšenice,  maso  (konserv. 
i  čerstvé),  dobytek,  máslo,  sýr,  slanina,  ba- 
vlna, petrolej,  tabák,  doutníky  a  zboží  bavl- 
něné; dováži  se:  cukr  (surový  i  raíT.),  víno, 
lihoviny,  pivo,  kůže,  hedvábí,  vlna,  gutta- 
percha,  káva,  čaj,  drogy,  výrobky  textilní 
[dry  goods),  železo,  ocel  (surová  i  zpraco- 
vaná), knihy,  hračky  a  luxusní  zboží.  Domy 
velkoobchodní  niívají  roční  obrat  15—40 
milí.  doll.  Asi  40  hlavních  trustů  Spoj.  Obcí 
má  své  sídlo  v  N.  Y-u,  zvi.  trust  cukerní 
{Am.  sugar  refining,  kapitál  74  míli.  doll.), 
plynový  {Consolidated  Gai,  35),  papírový  (*Vj- 
tional  Wall  Paper^  28),  tabákový  {American 
Tobacco,  29),  petrolejový  {Standard  Oil,  97), 
kožní  {í/n.  St.  Leather,  125),  kaučukový  (í/n. 
St.  Rubber,  40),  kolejnicový  {Steel  Rail  manu- 
facturing  Association,  50),  lihovinový  (Ame^ 
rican  spirits,  whískey,  35)  atd. 

Clearing  house  v  N.  Y-u  obsahuje  65  bank 
s  kapitálem  59  milí.  doll.  Jeho  obrat  roční 
činí  40  milí.  doll.,  účty  placené  v  penězích 
2338  milí.  doll.,  denní  průměr  placení  penězi 
76  milí.  doll.  V  N.  Y-u  jest  asi  50  bank  ná- 
rodních, jejichž  příjmy  v  určitý  den  (15.  září 
r.  1892^  činily  131  milí.  doll.,  z  toho  92% 
v  chekách.  Mimo  to  43  bank  státních.  Spoři- 
telny (23)  měly  r.  1897  vkladatelů  1*737  milí. 
se  718  milí.  doll.  vkladů  (v  celých  Spoj. 
Obcích  5*201  milí.  vkládat  s  1939  milí.  doll. 
vkladů).  Průměr  každého  vkladatele  ve  státě 
N.  Y-u  jest  413  doll.,  v  celých  Spoj.  Obcích 
205  doll. 

Průmyslových  závodů  je  v  N.  Y-u  asi 
12.000,  které  zaměstnávají  kolem  400.000  dél- 


Nexó  —  Ney  275 

nfkův,  a  cena  fabrikátA  ročně  činí  asi  800 !  svédky  odvážiti  měď  neraženou,  prohlašuje 


lili.  doll.  ZvlášC  kvete:  oděvnictví,  knih- 
tiskařBtví,  pivovarnictví,  doutnikářství,  stavba 
pian*  pr&mysl  bavlněný,  rafíinerie  petroleje 
a  cukru,  strojnictvi  a  obuvnictví. 

Dějiny:    Prý  již  r.  1524  Florenťan  Ver- 
roizani   navátívil   ostrov  Manhattan   a  ústí 


zároveň  určitými  slovy  příjemce  za  zaváza- 
ného navrátiti  příště  stejné  množství  mědi  a 
platiti  nad  to  úrok.  Právní  jednání  toto  slulo 
n.  Nezaplatil-li  dlužník  v  čas,  měl  věřitel 
bez  dalšího  chopiti  se  dlužníka,  a  dav  si  jej 
od  soudního  magistrátu  přiřknouti,  odvésti 


Hudsonu,  ale  zaručené  dějiny  N.  Y-u  počí-  jej  k  sobě  do  domácí  vazby.  Dlužník  stal  se 
nají  se  teprv  r.  1609  cestou  Henryho  Hud-  tím  nexus,  t  j.  on  upadl  v  porobu  a  mohl, 
sona«  britského  plavce  v  holland.  službách,  nebyl-li  do  jisté  doby  vjrkoupen,  od  věřitele 
První  trvalé  sídlo  na  Manhattan  Islandu  za-  >  býti  usmrcen  nebo  ao  ciziny  za  otroka  pro- 
ložila holi.  západoind.  společnost  r.  1624  za ,  dán.  Též  po  zavedení  peněz  ražených  bý* 
pfíčinou  obchodu  kožišinami  a  první  guver-  válo  n.  uzavíráno  pro  přísné  účinky  s  ním 
nér  byl  Petr  Minuit,  Vestfálec,  který  koupil  |  spojené,  jen  že  co  do  formy  bylo  nyní  již  jen 
ostrov  od  Indiánů  za  60  zl.  (asi  20  doll.).  j  obraznou  zápůjčkou,  při  které  reálné  vypla- 
Méstečko,  které  založil,  nazval  Nový  Amster- '  cení  částky  zapůjčené  bylo  jen  naznačeno 
dam  a  kol  r.  1650  mělo  asi  1000  ob.  Občané  I  udeřením  kousku  mědi  o  váhy  a  odevzdáním 
zakládali  tu  farmy,  obchodovali  kožišinami  i  jeho  vydlužitelovi.  V  té  formě  mohlo  býti 
s  Indiány  a  obehnali  své  sídlo  hradbami  užito  nexa  též,  když  nešlo  o  zápůjčku  pe- 
(nynější  Wall  Str.).  Poslední  ze  4  holi.  gu- ;  něžnou,  nýbrž  o  jiné  smlouvy,  jako  darování, 
y^mtTd  Petr  Stuyvesant  nastoupil  svůj  úřad  i  zřízení  věna  atd.  Lex  Poetelia  z  r.  313  před 
r,  1647.  R.  1664  obsadili  město  Angličané,  Kr.  odňala  věřiteli  moc  bez  rozsudku  soud- 
a  třeba  že  r.  1673  HoUanďané  zpět  ho  do-  ního  vésti  právo  na  dlužníka  nexem  se  za- 
byli,  přešlo  přece  r.  1676  v  trvalý  majetek  vázavšího  a  nemělo  odtud  n.  mocnějších 
Angličanův.  První  angl.  guvernér  byl  Sir  účinků,  nežli  jiné  smlouvy  obligační  méně 
Edmund  Andros  a  jméno  města  přeměněno  obřadné.  Vymizelo  proto  ponenáhlu  úplné 
v  N.  Y.  na  počest  vévody  z  Yorku,  jemuž   z  právního  obchodu.  Hý, 

^ho  bratr  Karel  II.  propůjčil  celou  kolonii.  Vezas  (lat),  spojitost,  souvislost; 
Ze  hlavních  událostí  panství  anglického  za-  n.  slovc  také  dlužník  zavázavši  se  nexem, 
znamená váme:  vzbouření  Lesslerovo,  náčel-    Viz  Nexům.  Hý, 

mka  strany  národní,  r.  1689—91 ,  a  vzbouření ,  Hey :  1)  N.  M i ch e  1,  vév.  Elchingenský, 
černochů  r.  1741.  V  dobách  bojů  za  svobodu  kníže  Moskevs'ký,  maršál  a  pair  franc,  syn 
obsadil  N.  Y.  r.  1776  Washington,  ale  Angli-  bednářo  (♦  10.  led.  1769  v  Saarlouisu  — 
čané  znovu  se  ho  zmocnili,  majíce  pak  zde  f  7.  pros.  1815  v  Paříži),  byl  nejprve  písa- 
svůj  hlavní  stan.  Teprv  25.  list.  1783  odtáhli  řem  notářským  a  prokurátorským,  potom 
odtud  na  dobro  a  N.  Y.  byl  od  r.  1785  do  dohlížitelem  hamrů,  be%  voj.  vzdělání  vstou- 
r.  1797  hl.  městem  spolkovým.  Od  r.  1812  pil,  živě  jsa  nakloněn  stavu  vojenskému, 
rostlo  město  kroky  obrovskými.  První  par-  r.  1788  do  pluku  husarského,  kde  svědomi- 
nik  po  Hudsonu  vyplul  r.  1807,  první  dráha  tým  konáním  služby  si  získal  uznání  před- 
{Harlcm  Railway)  otevřena  r.  1831,  Elevated  stavených.  Stal  se  nadšeným  přivrženccm  re- 
Railroad  r.  1868.  plyn  zaveden  r.  1825,  clektr.  voluce,  která  mu  teprve  poskytla  příležitost 
osvětlení  r.  1881.  V  květnu  r.  1888  zuřil  zde  ke  slavným  činům.  Když  vypukla,  byl  jen 
obrovský  blizzard,  který  způsobil  nesmírných  poddůstojníkem,  ale  již  r.  1794  povýšen  na 
škod  a  na  několik  dní  město  úplně  odloučil  kapitána  a  pro  udatnost  a  schopnost  vlivem 
od  světa.  R.  1898  spojen  N.  Y.  s  Brooklynem  gen.  Klébera  učiněn  velitelem  škadrony  a 
a  obcemi  sousedními.  gener.  pobočníkem,  jemuž  svěřovány  mnohé 

Literatura:  C.  H  Roberts,  N.  Y.  (Boston,  úkoly  partízánské  s  nejlepším  úspěchem. 
1887,  2  sv.);  Mineš,  A  tour  around  N.  Y.  Bitvy  u  Altenkirchenu,  Obermcrchu,  Forch- 
(1892);  King,  Handbook  of  N.  Y.  (1893);  heirau  a  Vircpurku,  kde  zajal  2000  nepřátel, 
Mooris,  Makers  of  N.  Y.  (Filadelfia,  1895);  položily  základ  k  budoucí  slávě  jeho.  Již 
C-  F.  Ober  &  C.  M.  Westover,  Manhattan,  jako  generál  brigádník  po  přechodu  přes 
historie  and  artistic  (1892),  Sun's  Guide  Rednici  přispěl  k  vítězství  u  Ncuwiedu  6.  čna 
to  N.  Y.,  Kobbe's  N.  Y.  and  its  environs  1796,  zahnav  se  zástupem  jízdectva  Raku- 
a  j.    •  Gli.       šany.  Dne  16.  dub.  1797  u  Dierdoríu  zastře- 

Vex9,  přístavní  město  na  vých.  břehu  len  pod  ním  kůn,  zlomena  mu  v  ruce  šavle 
dánského  ostrova  Bornholmu.  9  Arm  od  již-  a  on  sám  zajat,  chtěje  brániti  oddíl  lehkého 
ního  jeho  konce,  má  2322  ob.,  přístav  s  2  délostřelectva.  Po  míru  v  Campu-Formiu  N. 
hráiemí,  hojně  navštěvovaný,  čilý  obchod.  14.  bř.  1798  přeložen  k  armádě  líčené  určené 
rozsáhlé  zemědělství,  neboť  leží  v  nejúrod-  proti  Anglii  a  přejal  v  Liliu  jízdu  po  gen. 
nějií    části    ostrova,    a    pískovcové    lomy.    Grenierovi.  R.  1799  bojoval  pod  jourdanem, 

V  okolí  jsou  nesčetné  předhistorické  hroby  velitelem  armády  podunajské,  přepravil  se 
zvané  brandpletter.  1.  bř.  přes  Rýn  a  zmocnil  se  obratné  a  rázné 

Vexam  (lat)  jest  peněžitá  zápůjčka  nej«  Mannheimu,  začež  povýšen  na  divisionáře. 
atar&i  doby  římské.  Před  tím,  než  zavedeny .  Když  velení  armády  ujal  se  Masséna,  N.  se 
byly  peníze  ražené,  poskytovala  se  zápájčka    vyznamenal  u  Andelfingů  a  25.  kv.  u  Wmter- 

V  ten  způsob,  Že  zapůjéitcl  dal  vydlužitelovi  ihuru,  kde  s  1000  m.  čelil  3000  Rakušanům 
třetí  nestrannou  osobou  (Ubripens)  před  pét    a  byl  poraněn.     Jakožto   prozatímní   velitel 


276 


Ncy. 


armády  por^nské  dobyl  Heilbronnu  a  Lauf- 
tenu,  porazil   nepřítele   u  Štutgartu,  Wies- 
lochu  a  Hochheimu,  ale  od  Ludwigsburku 
odražen  víc  neŽ  dvojitou  přesilou  nepřátel 
ustoupil   k   Rýnu,   kde  útokem    na   vojsko 
arcivévody  Karla  a  zdržením  tohoto  platně 
přispěl  k  vítězství  Massény  u  Curichu  nad 
Suvorovem.  Pod  vrchním  velitelem  dunajsko- 
rýnské  armády  Moreauem  N.  se  vyznamenal 
r.  1800  u  Burgheimu,  Engenu  3.  kv.  1800, 
Mdskirchu  5.  kv.,  Hóchstádtu  18.  čna,  Ingol- 
stadtu 15.  čce,  Wasserburku  29.  list.  a  u  Ho- 
hcnlindenu  3.  pros.   Po  míru  lunévilleském 
r.  1801  první  konsul  Bonaparte  N-e  v  Paříži 
velmi  vlídné  přijal  a  přiměl  jej  ke  sňatku 
s  důvěrnou   přítelkyní   Hortensic   Beauhar- 
naisovy,  v  čci  1802;  svatebním  darem  N-ovi 
dal  skvostnou  šavli  ukořisténou  na  bojišti 
abukírském.  N.  potom  byl  vyslancem  ve  Švý- 
carsku a  v  říj.  1803  dostal  velení  6.  sboru 
armádního  v  ležení  boulogneském.  Po  zřízeni 
císařství  stal  se  maršálkem,  porazil  9.  října 
1805  arcivév.   Ferdinanda    u   Giinzburku    a 
prudkým   útokem   na   hradby   Elchingenské 
dosáhl  kapitulace  Ulmu,  začež  mu  udělen  ti- 
tul vévodský.    Potom  byv  poslán  do  Tyrol- 
ska, N.  obsadil  InŠpruk  a  Halí,  porazil  sbor 
arcivévody  Jana,  až  mír  Prešpurský  26.  pros. 
zastavil  vítězný  jeho  pochod.    R.  1806   po 
bitvě  u  Jeny  pronásledoval  se  svojí  jízdou 
prchající  Prusy,  dobyl  Erfurtu  a  Magdeburku 
a  obrátil  se  do  Polska  proti  Rusům.    Roku 
1807  N.  rozhodl  vítězství  u  Jílového,  přispěl 
ke   stkvělým  úspěchům    u    Deppenu,   Gut- 
stadtu  a  Heilsberku  a  proslavil  se,  veda  levé 
křídlo,  v  krvavé  bitvě  u  Friedlandu.  R.  1808 
ve  Španělsku  vyhrál  několik  slavných  bitev, 
ale  pro  příkré  své  chování  k  tamnímu  oby- 
vatelstvu   nemohl    dosíci    žádoucího    míru. 
R.  1809  pro  různost  náhledů  s  vrchním  ve- 
litelem Massénou  od  vojska  odstraněn  a  des 
potismem  Napoleonovým  roztrpčen,  uchýlil 
se  do  soukromí,  až  r.  1812,  byv  na  výpravě 
proti  Rusku  pověřen  velitelstvím  3.  sboru 
armádního,  s  tímto  se  vyznamenal   zvláště 
vynikavě  u  Smolenska  a  potom  7.  září  u  Bo- 
rodina,   začež  jmenován  knížetem   Moskev 
skýra.  Na  ústupu  z  Ruska  zachránil,  vele  zad- 
nímu voji,  při  přepravě  přes  Berezinu  nad- 
lidskou námahou  zbytky  armády.   V  dubnu 
1813   rozhodl  vítězství    u   Lútzenu,   bojoval 
u  Budyšína,  musil  však  ve  Slezsku  ustoupit 
útoku  Blúcherovu,  až  dostal  od  Napoleona  po- 
silu. Odevzdav  sbor  svůj  Macdonaldovi  zví- 
tězil, veda  pravé  křídlo  armády,  u  Drážďan 
a  maje   veleti   vojsku    určenému   na    Hcrlín 
utrpěl  přes  chrabrý  odpor  porážku  u  Dene- 
vic  od  Billova  a  nemohl   ubránit  u  Lipska 
19.  říj.  východního  předměstí.  R.  1814  vekl 
sboru  jednomu  a  udatně  bojoval  u  Briennc, 
Champaubcrtu,  Montmiraile,  Vauxchampsu  a 
Craonne   s  pouhými  53.000  m.  proti  300.000 
m.  spojencův.    Když  tito  dobyli   Paříže,   N 
boje  se  dalšího  přelévání  krve  a  hlavně  ob- 
čanské války   nutil  Napoleona,  aby  se  vzdal 
trůnu  a  vyjtdnával  se  spojenci,  ale  bez  vý- 
sledku. Ludvík  XVIIf.  jmenoval  N-e  členem 


voj.  rady,  paircm  a  velitelem  6.  divise.  Pro 
nadutost  royalistů  N.  se  uchýlil  v  led.  1815 
na  svůj  statek  u  Cháteaudunu,  ale  již  6.  bf. 
dostal  rozkaz  vydati  se  do  Besan^onu,  hlav- 
ního stanu  svého  sborn.  Přibyv  do  Paří2e 
slyšel  o  přistání  Napoleonově  s  ostr.  Elby 
do  Francie  a  slíbil  Ludvíku  XVIII.,  že  uprch- 
líka mu  přivede  v  železné  kleci.  Dne  12.  bf . 
byl  se  sborem  svým  již  v  Lons-le-Saunicra» 
kde  zvěděl,  že  pluky  v  Grenoblů  se  přidaly 
k  Napoleonu,  táhnoucímu  v  čele  již  četného 
vojska  na  Paříž.  Když  vojsko  Novo  žádalo, 
aby  se  ujal  věci  císařovy  a  gen.  Bertrand 
jej  k  tomu  přemluvil,  prohlásil  svému  sboru 
Napoleona  za  jedině  zákonitého  panovníka 
Francie,  ale  tomuto  zároveň  v  památném 
spise  doporučoval,  aby  vládl  výlučně  dle 
ústavy  a  ku  blahu  vlasti.  Táhnuv  s  vojskem 
svým  přes  Ddle  a  Díjon  setkal  se  v  Au* 
xerru  s  Napoleonem,  s  nímž  20.  bř.  vešel  do 
Paříže.  Dne  2.  čna  N.  jmenován  Členem  ko- 
mory pairův  a  velitelem  1.  a  2.  sboru  armád. 
Ve  krátké  pak  válco  opanoval  proti  Angli- 
čanům výšinu  u  Quatrebras,  u  Waterfoo 
bojoval  přcudatné,  5  koni  po  sobe  pod  ním 
zastřeleno,  on  sám  raněn  pozdě  večer  18.  čna 
se  vrhl  s  8  prapory  gardy  na  Prusv,  ale 
marné,  a  všecek  vysílený  musil  býti  ocmesen 
s  bojištó.  Dne  22.  čna  v  komoře  pairů  s  ohle- 
dem na  beznaděj nost  Napoleonovy  věci  ra- 
dil k  vyjednávání.  Když  Paříž  spojencům  se 
vzdala,  hodlal  na  dolénání  své  rodiny  uprch- 
nouti do  Švýcarska,  ale  našed  za  Lyonem 
hranice  obsazeny  Rakušany,  uchýlil  se  do 
St.  Albanu,  kde  jej  stihla  zvěst,  Že  je  psan- 
cem, spolu  s  19  generály  obviněn  z  vele- 
zrády  a  vyzván  před  válečný  soud.  Našel 
útulek  v  zámku  příbuzné  u  Aurillacu,  ale 
stkvostná  Šavle,  dar  od  Napoleona,  jej  pro- 
zradila slídivému  úředníkovi,  N.  zatčen  a  od- 
vezen do  Paříže  19.  srp.  Dne  9.  list.  postaven 
před  soud  maršálů,  a  když  tento  se  prohlá- 
sil nepříslušným,  souzen  komorou  pairův, 
6.  pro3.  odsouzen  k  smrti  přes  skvělé  ob- 
hájení a  7.  pros.  zastřelen  v  zahradě  paláce 
Luxembourgu.  (Na  místě  popravy  postaven 
mu  r.  1853  za  Napoleona  111.  pomník.)  Pohřben 
na  hřbitově  Pere  Lachaise.  N-ovi  synové  vy- 
dali jeho  Mémoires  (2  sv.  v  Paříži,  1833).  — 
Ze  synův  nejstarší 

2)  N.  Joseph  Napoleon,  kn.  Moskev- 
ský, gen.  franc.  (♦  1803  v  Paříži  —  f  1857 
v  St.  Germainu),  r.  1824  vstoupil  ve  službu 
voj.,  stal  se  r.  1831  kapitánem  u  husarův  a 
pairera,  ale  v  komoře  pairův  se  objevil  te- 
prve r.  1841.  Přepychem  a  hýřením  byl  již 
téměř  na  mizině,  když  r.  1848  vypukla  re- 
voluce, mezi  níž  působil  k  návratu  Bonapar- 
tovou ;  r.  1849  volen  do  národ,  shromáždění, 
po  státním  převratu  2.  pros.  1852  byl  v  po- 
radní kommissi  ústavní,  stal  se  senátorem  a 
gener.  brig.  Miloval  hudbu,  zejména  staro- 
klassickou,  že  jiŽ  1830  založil  hudeb,  spolek 
aristokratický,  jenž  v  koncertech  prováděl 
staré  skladby  a  N.  svým  nákladem  je  vydá- 
val. Složil  mezi  jinými  i  operu  Regina,  Zalo- 
žil také   v  Paříži   Jockeyclub,    Napsal:    Deš 


Neydek  —  Néubitovskij.  277 

u  ipoda  rodinný  erb  ilikovský,  n 

^ _____   ,...._      _    .       ,        i  parohy,  meii  oimil  hornické  >na- 

^Jimpigne  SAfri^ut  (Pahi,  1845]  a  články  mecf'.  Zaloieni  N-u  spadi  do  íasQ.  kdy  tde 
do  •Rcvnc  dea  deux  Mondesi.  —  |(.-ho  dcera  Tytdriíeny  hory  na  cin;  stará  ámelcnvna 
Ěglé  Napoleone  Albine  {•  v  Pařiii  »  t  xv.  .Koutě*  jest  prý  nejstaríim  stave- 
1832)  stala  se  r.  1852  chotí  Persignyho.  min,  nfm  neydeckým.  Nad  levým  břehem  Roluny 
Tnitra.  —  Dridiý  syn  N-c  1)  pft  sev.  východu  s  roéstt  je  stará  vči.  nyni 

3)  N  Michel  Louis  Felix.  vév.  Elchin-  ivoQice;  jest  posledním  ibytkem  hradu,  jeni 
gcnský,  gcacr,  fr.  (•  1804  v  Pařiii  —  t  1854  tu  lalolca  byl  v  ncEDáiné  dobé  Hrad  bvl 
Y  Galljpoli^.  R.  1824  vstoupil  do  voj.  aluiby  ode  dávna  manstvím  koruny  České.  Poř. 
ivédské,  r.'  1830  vrátil  se  do  Paříže,  kde  byl ,  XIV.  stol.  připomíná  se  oa  hradě  Konrád 
jmenován  kapitánem,  nařei  jato  poboínflt  Piik  i  Plikeniteina.  jehoi  potomci  tu  seděli 
Tév.  Nemonrakěho  ůfastnil  se  vípravy  do  do  poč.  XV,  stol.,  naíei  hrad  přeSel  přímo 
AUirska.  R.  1840  stal  se  dilatojníkcm  ícslné  v  drieaí  koniny.  Král  Václav  IV.  udělil  jej 
lepie-  1841  plukovníkem,  1851  brigádnim  ge-  v  léno  Hanuji  Foraterovi,  po  němí  následoval 
nirálcm,  ve  které  hodnosti  bojoval  r.  1854 ,  (r.  1413)  purkrabí  loketský,  Janek  Malcřik. 
na  Krymn.  —  Třetí  syn  N-e  1)  Po  válkách  husitských  dostal  se  N.  S.ikům, 

*)  Ň.   Eue^nc,    hrabě,   diplomat  franc.   kteří  tu  vystavěli  láraek,  a  la  nich  idu  hor- 
(•  1808  v  Pařiii  —  1 1845  t.).  Pílsobil  u  vy-    nictvi  dosáhlo  největšího  roskvétu.    Tehdy 
slanectva  franc.  v  Řecku,  jako  tajemník  vysl.   dolováno  tu  na  stříbro,  olovo,  cín  a  Icleio. 
v  Kin  de  Janeiro.  potom  v  Turíně  a  jako    Štěpán  hr.  Šlík  pro- 
vládní í<-dnatel  od  r.  1S43  v  Brazílii,  odkud    dal  (r.  1601)  N.  Bě- 
se  Tratil   charav   do    vlasti.     Sepsal   Abréné    dřichoví     Colonovi  ^ 
kiitorique  dei  ordra  militairei  et  civitet  4e  la    z   Feliu,   jehoi   sy- 
moiarckie   tle   Savote   (Pařil,   1S43)   a   costo-    nilm  pro  jejich  děa- 
pisněělánky  do  >Revaedesdcu.\  Mondesc. —  !  stenství  pří  vpádu 
Clvn«  syn  N-e  1)  saském  (roku  1631) 

S)N.  Napoleon  Henry  Edgar.kn.Mo-ji  trestu  statky   od 
skLvtký,  generál  franc.  (•  1812  v  Pařiii  —    král.  komory  sabrá-  j 
i  1882  t.).  bojoval  v  Belgii  a  v  Alíírsku,  stal '  ny  a  lámek  N.  a  mě-  (I 
■e  r.  1848  ordon.  dOst,  u  prince  presidenta   steěkem,   2    mlýny,  ^ 
republiky,  potom  podplukovnikem  a  r.  1849    pivovar,  a  dvorem 
poslán  v  dólelitčm  poselství  do  fíínía.  Roku  ,  prodán      (r.     1633) 

J850  zvolen  do  abora  lákonodárnéfao,  r.  1862  i  Heřmanovi  hraběti  (■  ^wz.  zmk  mHta  Stydku. 
povýšen  na  plukovníka,  obdrlel  1855  kom-    Černínovi  z  Chudě- 

manděrský  řád  Čestné  legie,  stal  se  r.  1856  nic.  Hornictví  odchodem  SlíkAv  a  následkem 
pobočníkem  císařovým  a  generálem  brig.,  I  války  30leté  skoro  lajlo;  odr.  1651  3Í  nanaSe 
ve  kterěito  hodnosti  bojoval  r.  1859  v  Itálii, '  řasy  dolováno  na  cínjen  v  dole  •  Jelení  hlava*. 
Po  Kmřelém  bez  mujských  potomkův  bra-  Černínové  prodali  (r.  1734)  N.  Adamu  hrab. 
trovi  obdriel  titul  ko.  Moskevského.  R.  1864  |  Hartigovi,  od  jehoi  nástupce  je)  koupil 
povýien  na  generála  diviae  a  r.  1866  jme- 1  (r.  1709)  Jan  Jos.  br.  Stiebar  a  ten  opět  jej 
nován  nejvyiiím  lovíim  císařským.  Po  re-  prodal  {r.  1828)  Jakubu  Veithovi,  po  ném 
vo'.uci  4.  láři  r.  1870  uchýlil  se  do  aou-  přcict  N.  (r.  1836)  na  Annu  i  Kleistu,  roi. 
kromí.  FM.     i  Veithovou.  —  Okr.   soud   mi    14T20  fem' 

■«ydek,  Nýdek  (Studek),  mésto  v  Če- I  2725  d.,  18.824  ob.  n.;  19.002  pfítom.  obyv.: 
chách  pobili  saakých  hranic  v  hcjtm.  kras- 1  18.863  katol.,  84  ev.,  65  í.,  i  téch  8979  mui., 
lickétu,  má  405  d.,  3462  ob.  n.  {1890),  okr. !  10.023  ien.  (1890). 

»oud,  fin,  strái,  detn.  stanici,  pi.,  telegraf,,  Haymayr  i  Vinterberka,  patric,  rodina 
iel.  stanici  Rak.  st.  dráhy  (Chodov-N.),  tar.  I  ěes..  v.  Ntjmar. 

kostel  av.  Martina,  r.  1756  roiiiřeaý  (piv.]  Héx&bltOvsUJ  Vasilij  Andrejevíč, 
»e  XIV.  stol.  far,),  na  hřbitově  kapli  sv. '  rus.  právník  (•  1824  —  t  1883).  Vystudoval 
Křfie,  radnici,  7tř.  obec.  smíšenou  a  Stříd. !  práva  na  kijevské  univ.,  byl  professorem  ly- 
méiC  ik.  pro  chlap.,  lékárnu,  apoFitelnu,  íe- 1  cea  kn.  Bczborodka  v  Ntiiné  a  od  r,  1853 
leiirnu  a  válcovnu  plechu,  slévárnu  leleia,  ai  do  své  ararti  professorem  meiinirodníbo 
(ovárny  m  lifcc  a  kuchyňské  nádoby,  papír. '  práva  na  univ.  v  Kijevě.  Se  zálibou  se  za- 
lepenku  a  dřevité  látky,  výrobu  iindele,  vel- 1  býval  dějinami  rus.  práva.  Napsal:  O  podal- 
kou  prádelnu  na. vlnu  a  přízi,  strojní  vySi-  ,  noj  siitémé  v  Mosk.  Komdarstvi  lo  vremtni 
viní.  nékolík  faktorií  na  krajky,  týd,  a  vp.  .  ustanovlenija  jedinodér^avijn  do  wedinija  po- 
trhy,  Domáci  prílmysl  rukaviěkářatvf,  ple-  j  duínago  oklada  (Kijev,  1851.  magisl.  disscr- 
teni  krajek  a  vyiívání.  Nedaleko  doly  na'lacť];  slavnostní  řeč  OČirk  intimy  ka\tn- 
idrinou  rndu  a  loiiska  rašciiny.  Alod.  pan-  nrch  dochodov  v  Roniji  to  vremcni  impera- 
■tvi  N.  má  544366  ha  půdy  (z  toho  5088-75  ha  tóra  Pttra  Vrt.  do  končiny-  imperalricy  Jeka- 
lesS)  drií  Moř.  sv.  p.  z  KĎnigswarterťS.  Na  tériny  11.  (vyd.  po  smrti  N-kčho);  Očenije^ 
*ých.  atrané  mésta  >Kříiový  vrch*  b  kfíio-  publieislov  o  metJugoiudarsiBemiom  vlad/niji 
»ou  cestou  a  >Olivctská  hora*,  na  jejími  (Kijev,  1862)  a  j.  Po  smrti  N-kého  vyšly  se- 
srcholc  kostelík;  na  jiinim  pak  konci  města  brané  jeho  spisy  redakcí  prof.  Romanoviče- 
xámek.    Erb  měst.  (vyobr.  d.  2882.):  ve  zla- '  Slavatinského  (Kijev,  1884). 


278  Nezabudice  —  Nezmar. 

Henbudioa,  far.  ves  v  Čeghácb,  hejtm.  <     Vezider  (maď.  Seitidér,  něm.   Seusiedei 

Rakovník,  okr.  a  pš.  KHvoklát;    41  d.,  307   am  See\  okr.  tnČsteČko  v  Uhrách  na  sever. 

obyv.  č.  (1890).  kostel  sv.  Vavřince,  2tř.  ák.,   konci  jezera  t.  jména,  v  iupé  mošoňskč,  má 

popi.  dvůr  a  mlýn.  N.  připomínají  se  poprvé  \  2899  ob.,  z  nichž  je  2508  Němcfl,  320  Maď. 

r.  1186  a  v  době  předhusitské  byl  zde  far.  |  (1890),  řím.-katol.  kostel,  panen.  kláSter,  pil., 

kostel.  telegraf,  vojenskou  posádku,  továrnu  na  pa- 

Vesabudka  v.  Myosotis.  pír.  výborné  vinařství,  zahradnictví,  čilý  ob- 

Vesabudov  v.  Nosák  Bohuslav.  |  chod  se  zem.  plodinami  do  Vídně  a  poblíž 

Vesabylioe  i  Nezaběhlice  (.V«o5a6/i7^),  I  lázně.    N.  býval   věnným   městem   královen 

ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okres  Chomutov,  i  uherských.  —  Okr.  soud   má  29.474   obyv., 

fara  Údlice  a  Přečaply,  pS.   Údlice;    34  d.,   z  nichž  je  23.598  něm.  (1890). 

3  ob.  č..  210  n.  (1890),  popi.  dvůr  a  cihelna.       Vezlderaké  Jesero,  maďař.  Fertó-Tava, 

Stávala  zde  tvrz.  '  německy  Xeusiedit"  See,  jezero  v  západních 

Vesaloiený  dlnb  v.  Státní  dluh.         '  Uhrách    ve  yýii   116  m  n.  m.,   na  rozhraní 

Vesamysl,    dle    vypravování    Kosmova  |  stolice  šopronské  a  mošoňské,  zaujímá  plo- 

kníže  pražské,  nástupce  Přemyslův.  Jiných  '  chu  335  km*,  dlouhé  jest  36  km,  široké  7*5 

zpráv  o  něm  není.  i  až  15  km,  hluboké  1 — 7  m,  délka  břehů  Činí 

Hezamyslioe,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.   100  km.  Jeho  jihovýchodní  prodlouženi  tvoří 

a  okr.  Sušice,  pš.  Žídlochovice;   82  d..  534   močálovitý  Hanság,  s  nímž  dosahuje  téměř 

obyv.  č.  řl890),  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie    dvojnásobné  plochy,  voda  jeho  jest  hořko- 

(r.  1341  lar.),  kaple  sv.  Erasma  s  hrobkou   slaná  a  léčivá,  úvodí  dosti  rozsáhlé,  zaujíma- 

hr.  LamberkŮ,  5tř.  šk.  Připomínají  se  r.  1045  ^  jící  řadu   potokův   a  ručejů  (Vulka,  Rákos 

mezi  zbožím  kláštera  břevnovského,  v  XVI.    a  j.);   jezero  jest  splavné  jen  pro  čluny  a 

a  XVII.  stol.  příslušely  ke  hradu  Rabí,  po- 1  souvisí   Rábou   a  Rábnicí  s  Dunajem.    Bo- 

tom  k  ŽichovicŮm.  Nynější  kostel  vystavěn   hato  jest  rybami  a  divokým  ptactvem,  vý- 

v  XVII.  st.  od  PŮty  Švihovského  z  Kiesen-  .  chodní   břeh  jest  močálovitý  a  řídce   oby- 

burka   a  rozšířen   od  Jindřicha   Liebštein-   dlený,  západní  však  hornatý,  bohatý  vínem 


ského  z  Kolovrat. 

2)  N.,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  Přerov, 
okr.  Kojetín;  138  d.,  861  ob.  č.,  87  n.  (1890), 
kostel   sv.  Václava,   2tř.   obec.   šk.,  klášter 


a  ovocem  a  hustě  zalidněný,  na  sever,  jeho 
konci  leží  městečko  Nezider.  N.  ].  nazý- 
vali Římané  (Plinius)  Peiso  nebo  Pelso,  ve 
IV.  stol.  prý  úplně  vyschlo,  ve   XIV.  bylo 


milosrd.  sester  se  6tř.  něm.  soukr.  školou,  značně  menší  neŽ  nyní,  v  1. 1741 — 75  nabylo 
pS.,  telegraf,  telefon,  žel.  stanice  Sever.  dr.  i  zase  mnohem  vétšícn  rozměrův  a  hloubky, 
cis.  Ferdinanda  (Brno-Přerov  a  N  -Stern-  !  r.  1855  začalo  vysýchati,  tak  že  v  1. 1866—69 
berk),  par.  mlýn,  zemědělství.  '  bylo  dno  jeho  suché  až  na  močálovitý  střed, 

Hezbavétioe,  ves  v  Čech.,  hejtm.  Plzeň,  i  založeny  zde  zahrady  a  role,  v  jižním  cípu 
okr.  Blovice,  fara  Chválenice,  pš.  Šfáhlavy ;  '  pak  postaveny  i  hospodářské  budovy.  V  le- 
48  d.,  261  ob.  č.  (1890).  těch  1870—1876  naplnilo  se  opětně  vodou, 

Vezdaiov,  ves  v  Čech.,  v.  Neznašov3).   avšak  v  poslední  době  zase  objemu  ubývá. 

Vesdenloe,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.,  i  Za  příčinou  regulování  Ráby  a  vysušení 
okr.  a  pš.  Uher.  Brod;    90  d.,  544  obyv.  č.,  *  Hanságu  jest   úmysl,  vypustiti    i   N.   J.    Na 

2  n.  (1890),  kostel  sv.  Petra  a  Pavla,  Itř.  šk.,  i  jeho  dně  nalezeny  různé  předměty  domácí 
telegraf  a  žel.  stan.  Rak.-uher.  spol.  st.  dráhy  a  kamenné  i  hliněné  nádoby,  které  nasvěd- 
(Brno-Vlárský  průsmyk),  miner.  lázně  a  opo- 1  čují  tomu,  že  byly  zde  kolové  stavby. 

dál  Nový  Dvůr.   Alod.  statek  (486*35  ha)  se       Vezletilost  v.  Impubcrtas,  str.  545^. 

3  dvory  drží  dědicové  Jindřišky  hrab.  Belle- 1  Vezly:  1)  N.  Dolní  (Xifder-Nósel),  ves 
gardové.  v   Čechách,  hejtm.  a  okr.  Litoměřice,  fara 

Vezdioe:  1)  N.,  Nazdice,  Nazice,  ves  Býčkovice,  pš.  Ploškovice;  27  d.,  160  ob.  n. 
v  Čechách,  hejtm.  Sedlčany,  okr.,  fara  a  pš.  (1890).  —  2)  N.  Horní  (Ober-N.),  ves  t.; 
Votice;  12  d.,  82  ob.  č.  (1890).  —  2)  N.,  ves  |  12  d.,  73  obyv.  n.  (1890).  —  3)  N.  Přední 
t.,  hatm.  Sušice,  okr.  a  pš.  Kašper.  Hory,  Kopřivu ík  [VorJer-N),  ves  t.,  fara  Tou- 
fara  Strašín;  125  d.,  1254  ob.  č.  (1890),  vý-  cheřiny;  11  d.,  52  obyv.  n.  (1890).  —  4)  N. 
roba  zátek  k  sudům,  několik  mlýnů  v  a  hráč- ;  Zadní  {Hinter-N,),  víska  t.;  9  d.,  42  ob.  n. 
kářství  po  domácku.  Samota  Záluž.  —  3)  N.    (1890). 

{Nesnit\\  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Teplá,  fara  a  Nezmar  {Hydra  L.),  sladkovodní  rod 
pš. Teplá  (klášter) ;  23  d.,  138  ob.  n.  (1890).  —  .  polypův  slimýšovitých  {Hydropolypť), 
4)  N.  Dolní,  far.  ves  t.  při  Úhlavě,  hejtm.  u  nás  jediný  zástupce  láčkovců  {Coelente- 
a  okr.  Přeštice,  pš.  Lužany;  26  d.,  182  ob.  rata).  Má  tělo  štíhle  válcovité  neb  kalicho- 
č.  (1890),  kostel  sv.  Prokopa  (ve  XIV.  stol.),  vité,  velice  stažitelné,  obsahující  dutinu  (tak 
2tř,  šk.,  mlýn  a  popluž.  dvůr.  Stávala  zde  I  zv.  gastrovasculární),  jež  otevírá  se  ven  je- 
tvrz.  ~  6)  N.  Horní,  Horonezdice,  ves  diným  otvorem  (ústním,  přívodným  i  vývod- 
t,  fara  N.  Dolní;  29  d.,  215  obyv.  č.  (1890);  ným)  obklopeným  věncem  štíhlých  tyka- 
samota  Loupensko.^  del,    značně    stažitelných    i    protaiitt  Iných. 

Vezdin,  ves  v  Cechách,  hejtm.,  okres  a  '  Stěna  télní  skládá  se  toliko  ze  dvou  vrstev, 
pš.  Ledeč,  fara  CíhošC;  22  d.,  150  obyv.  č.  oddělených  bezbunočnou  blankou  opornou. 
(1890).  I  Vnější  stěna  má  buňky  citové,  podélná  vlákna 

Hezdřev  v.  Nedřev.  'svalová  při  základě  jich  umístěná  a  buňky 


Neznabohy  —  Nezvěstný. 


279 


iahavé.  VDitřní  vrstva  tvořena  ie  z  buněk 
obrvenýcb,  při  zažívání  sloužících,  a  z  vlá- 
ken svalových  okružných,  při  základě  buněk 
oniístěných.  Druhy  tohoto  rodu  žijí  v  či- 
stých vodách  stojatých  i  mírně  tekoucích. 
Jsou  jedním  koncem  těla  (proti ástním)  při- 
pernény  na  rostliny  nebo  jiné  předměty 
vodní,  nebo  pohybuji  se  posunováním  tohoto 
konce  nebo  píďalkovitě,  nebo  pomocí  tykadel. 
Jsou  živočichy  dravými,  i  živí  se  drobnými 
STÍřátky  vodními,  jež  při  doteku  s  tykadly 
otnamují  žahavýmf  buňkami  svými,  uchopují 
tykadly  a  dopravují  k  otvoru  ústnímu.  Mno- 
Heni  děje  se  jednak  nepohlavně,  pučením, 
éiml  vznikají  dočasné  trsy,  jednak  pohlavně. 
To  děje  se  v  určitých  aobách,  na  podzim 
oeb  jindy.  Jedinci  jsou  obojetniky.  Žlázy  po- 
hlavní vznikají  ve  vrstvě  vnější,  i  umístěny 
JBOU  v  podobě  nádorfl  na  těle  tak,  že  žlázy 
chámové  jsou  hned  za  tykadly,  Žlázy  vaječné 
(vidy  s  jediným  dorůstajícím  vajíčkem)  dále 
sa  Žlázami  chámovými.  Vajíčko  obklopuje  se 
tabou  blanou  a  vývoj  z  něho  děje  se  Čá- 
stečně již,  když  ještě  nalézá  se  na  těle  n'a- 
tečném.  Vývoj  dokončuje  se  mimo  télo 
ina:cčné  a  blána  vaječná  slouží  za  blánu 
ochrannou  (cystu^  v  ústředí  nepříznivém, 
suchem  nebo  studeném.  Od  časů  Trembley- 
ových  pověstná  jest  regenerační  schopnost 
n«d.  Nepatrné  kousky  těla,  obsahuji-li  jen 
obé  vrstvy  tělní,  schopny  jsou  vyrůsti  opět 
y  celé  tělo.  Toliko  kousky  tykadel  nerostou 
jii.  N.,  u  něhož  poloha  vrstev  tělních  byla  za- 
měněna, vnitřní  ven  vyhrnuta  a  vnější  do- 
vnitř vtažena,  není  schopen  dalšího  života,  nc- 
vrátí-lt  se  vrstvy  do  polohy  původní.  Na 
tele  n-ů  žije  zajímavý  cizopasnik,  kruhobrv- 
natý  nálevník  Trichodina  pediculus  Ehrbgf. 
Dnihy  u  nás  žijící  jsou:  1.  N.  hnědý  (//. 
f»tsca  L.,  H,  vulgaris  Pall.),  s  tělem  hnědým, 
když  nataženo,  až  přes  2  cm  dl.,  opatřeným 
6 — 8  tykadly,  jež  nataženy  délku  téla  až  ně- 
kolikráte přesahují.  2.  N.  zelený  (H.viridis 
L.),  s  tělem  zeleným,  obsahujícím  souživné 
řasy  (zoochlorelly).  Bývá,  natažen,  až  1*5  cm 
di.  a  mívá  6—18  tykadel.  3.  N.  šedý  (H, 
grisea  L.),  šedý  až  červený,  natažen  až  2  cm 
dL.  s  7—12  tykadly.  Šc, 

Henukbok^  (Siesenbahn\  ves  v  Čechách, 
hcjtm.,  okr.  a  ps.  Ústí  n.  Lab.,  fara  Skoro- 
ticc;  14  d..  63  ob.  n.  (1890). 

VexnaioT:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Král.  Dvůr  n.  Lab.,  okr.  Jaroměř,  fara  Holo- 
hlavý, pŠ.  Černožice-Časlavky ;  49  d..  327 
ob.  c.  (1890)  a  nedaleko  myslivna.  —  2)  N., 
ves  t,  hejtm.  a  okr.  Klatovy,  fara  Týnec, 
pi.  Běšiny;  29  d.,  175  ob.  č.  (1890),  žel.  za^ 
stávka  Rak.  stát.  dráhy,  samoty:  Dubový  a 
Červený  mlýn.  Zavadilka  a  popi.  dvůr  Černé 
Krávy  se  zbytky  tvrze,  řečené  Kouskova 
Lhota,  jež  byla  kolébkou  Kousků  ze  So- 
bětiček.  —  3)  N..  NezdaŠov,  far.  ves  t., 
hejtm..  okr.  a  pš.  Týn  n  Vit.;  72  d.,  394  ob. 
(1890),  kostel  Neisvét.  Trojice,  3tř.  šk.,  opo- 
dál Kořeosko  mlýn,  popluž.  dvůr  a  samota 
Zbojiité.  Alod.  statek  má  1630-89  ha  půdy, 
náleží  k  němu  zámek  s  kaplí,  dvůr,  majetek 


Otakara  hr.  Berchtolda,  jehož  předek  Pro- 
sper  hr.  B.  jej  r.  1785  ve  veřejné  dražbě 
koupil.  N.  patříval  Kořenským  z  Terešova, 
jimž  po  bitvě  bělohorské  od  král.  komory 
zabrán  a  prodán  (1622)  Sezimovi  z  Vrtby. 
Karolína  hr.  Chermont  roz.  z  Vrtby  odká- 
zala r.  1757  N.  své  dceři,  provd.  za  sv.  p.  ze 
Schútzu. 

Vesslder  [nežider],  m.  uher.,  v.  Nezidcr. 

Vezvésttoe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Plzeň, 
okr.  Blovice,  fara  Chválenice;  60  d.,  458  ob. 
č.  (1890),  pš.,  telegraf  a  želez,  stanice  Čes. 
ob.  dráhy  (Rokycany  N  )  a  Rak.  stát.  dr. 
(Plzeň-Protivín),  fil.  kostel  Všech  Svatých, 
Ropl.  dvůr,  dvě  cihelny  a  dva  mlýny.  Přes 
Ůslavu  kam.  most.  Stávalo  zde  panské  se- 
děni s  tvrzí,  na  niž  poč.  XV.  st.  Oldřich  a 
Aleš  z  Nezvěstic. 

Vesvéstný  (něm.  verschoUen^  fr.  ditparu, 
ital.  sparito,  rus.  663%  b^cth  nponaBinift)  jest 
ten,  o  němž  po  takovou  dobu  není  známo,  kde 
se  zdržuje,  že  dle  všeho  již  asi  zemřel.  Pro  obor 
právní  má  nezvěstnost  stejný  účinek  jako  smrt 
Účinek  tento  musí  býti  v  občanském  právě 
s  nezvěstností  spojen,  aby  i)ráva  osob  tře- 
tích, smrtí  jednotlivce  vznikající,  vůbec  vznik- 
nouti mohla,  na  př.  právo  dědické,  nastoupení 
ve  svěřeneclví  atd.  Proto  také  veškerá  zá- 
konodárství ve  případě  nezvěstností  připou- 
štějí domněnku  smrti,  stanovíce  podmínky 
jejího  vzniku  a  upravujíce  řízení  soudní, 
předcházející  nález  o  prohlášení  za  mrtva. 
Rakouský  obČ.  zákon  připouští  domněnku 
smrti  v  těchto  případech  (§  24.):  1.  když 
někdo  dosáhl  věku  80  let  a  místo,  kde  se 
zdržuje,  po  10  let  jest  neznámo;  2.  když 
místo,  kde  se  někdo  zdržuje,  jest  neznámo 
po  plných  30  let  bez  ohledu  na  jeho  věk; 
3.  když  někdo  byl  v  blízkém  nebezpečenství 
smrti,  zejména  v  bitvě  nebo  na  lodi,  která 
se  ztroskotala,  a  po  tři  léta  od  té  doby  se 
neobjevil.  Ve  všech  těchto  případech  při- 
pouští občan,  zákon,  aby  osoba  taková  pro- 
hlášena byla  za  mrtvou.  Za  domnělý  den 
smrti  pak  pokládá  se  ten  den,  ve  který  osoba 
n-ná  beze  vší  pochyby  zemřela,  neb  ten,  je- 
hož se  osoba  ta  jistě  nedožila,  což  obojí 
musí  býti  prokázáno.  Nelze-Ií  takto  určiti 
den  domnělé  smrti,  pokládá  se  za  den  smrti 
poslední  den  jedné  ze  tří  shora  jmenova- 
ných lhůt.  Ve  všech  případech  prohlášení 
za  mrtva  připouští  se  však  důkaz,  že  osoba 
n-ná  ještě  žije,  neb  že  zemřela  dříve  nebo 
později,  než  jak  jest  udáno  v  nálezu  o  pro- 
hlášení za  mrtva.  Řízení  soudní  při  prohla- 
šování za  mrtva  upraveno  jest  jednak 
v  §  277.  ob.  zák.,  jednak  zákonem  ze  dne 
16.  ún.  1883  č.  20.  ř.  z.  Příslušným  k  pro- 
hlášení za  mrtva  jest  sborový  soud,  v  jehož 
obvodu  n.  mél  své  poslední  bydliště  neb  se 
tam  naposled  zdržoval.  Pro  řízení  to  platí 
zásady  řízení  nesporného,  zejména  ta,  že 
soud  vyšetřuje  všechny  skutečnosti  sám 
z  úřední  povinnosti.  Žádost  o  prohlášení  za 
mrtva  podati  možno  rok  před  uplynutím 
jedné  ze  3  shora  jmenovaných  lhůt.  Ale 
když  n.  byl  v  blízkém  nebezpečenství  smrti, 


280 


Nežárka  —  Ngami. 


možno  žádost  tu  podati  ihned  po  události, 
která  život  n-ného  ohrozila.  Soud  rozhodne 
o  žádosti  takové,  t.  j.  prohlásí  n-ného  za 
mrlva  vždy,  tedy  i  v  případě  předčasného 
podání,  až  po  uplynutí  jedné  z  jmenovaných 
lhůt  §  24.  ob.  z.  Řízení  samo  spočívá  v  tom, 
že  soud  po  podání  žádosti  zřídí  pro  n-ného 
opatrovníka,  který  jest  povinen  po  něm  pá- 
trati, a  zároveň  vydá  návěští,  v  němž  vyzve 
každého,  kdo  by  o  n-ném  mohl  nějakou 
zprávu  podati,  aby  tak  učinil,  a  zároveň 
v  něm  prohlásí,  že  po  uplynutí  1  roku  bude 
n.  prohlášen  za  mrtvého.  Po  uplynutí  této 
lhůty  nutno  znova  žádati  za  výrok  soudu, 
načež  soud,  když  všechny  shora  jmenované 
podmínky,  domněnku  smrti  odůvodňující, 
jsou  splněny,  prohlásí  n-ného  za  mrtva. 
Manžel  n-ného  může  zároveň  se  žádostí  za 
prohlášení  za  mrtva  podati  i  žádost,  aby 
manželství  prohlášeno  bylo  za  zrušené.  V  pří- 
padě tom  vedle  opatrovníka  n-ného  zřídí  se 
též  obhájce  svazku  manželského,  který  na 
rozhodnutí,  jímž  se  manželství  za  zrušené 
prohlásí,  musí  vždy  podati  stížnost.  Podo- 
tknouti dlužno,  že  řízení  o  prohlášení  za 
mrtva  zavádí  se  jen  tehdy,  kdy  nastupuje 
domněnka  smrti,  aniž  tuto  možno  prokázati. 
Jinak  jest,  kdyŽ  nemožno  smrt  dokázati  ve- 
řejnými listinami  (úmrtním  listem),  ale  možno 
ji  dokázati  jinými  průvody.  Ve  případě  tomto 
dle  cit.  zákona  z  16.  ún.  1883  č.  20.  ř.  zák. 
připouští  se  provedení  těchto  důkazův,  a 
jsou-li  ony  dostatečný,  prohlásí  soud  pro- 
stě, že  se  důkaz  zdařil.  Řízení  jest  však  po- 
dobné, jako  při  prohlašováni  za  mrtva.  Hlr, 

Veftárka,  řeka  v  Čechách,  viz  Čechy 
str.  62  ď. 

z  Neftetio  viz  Karlík  z  Nežetic  a 
Adam  1). 

Vežetioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Č.  Bu- 
dějovice, okr.,  fara  a  pš.  Trhové  Sviny ;  18  d., 
83  ob.  č.  (1890).  Bývalá  tvrz  byla  kolébkou 
roďmy  z  Nežetic. 

Veziohov  {Neschikany  ves  v  Cech.,  hejtm. 
a  okr.  Teplá,  fara  Vidžm,  pš.  Nová  Sázava; 
17  d.,  145  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk. 

Véiln,  okresní  město  v  guber.  černigov- 
ské  při  bažinaté  řece  Ostěru,  zejména  v  dří- 
vějších dobách  znamenité  obchodní  střediště; 
dnes  ještě  vede  obchod  tabákem  v  okolí 
pěstovaným,  nakládaným  ovocem  a  zeleni- 
nou. Má  nistoricko-filologický  ústav,  gymna- 
sium a  okresní,  židovské  státní  a  Aleks.  řecké 
učiliště,  ženské  pensionáty  a  školu  farní; 
nemocnici,  invalidovnu  a  chudobinec;  13  pra- 
vosl.  kostelů,  ženský  a  mužský  klášter,  katol. 
kostel,  synagogu  a  několik  žid.  modliteben; 
15.537  oby  v,  (r.  1896;  z  nich  11,575 'pravosl., 
3481  židův,  ostatek  jiná  vyznání.  Dle  úřed. 
sčítání  z  r.  1897  má  N.  32'.108  obyv.J.  Prů- 
mysl mydlářský,  pivovarský,  octářstvi,  vaření 
medoviny;  cihelny,  tabákové  továrny.  Sta- 
nice trati  Kijevsko-Kurské.  —  N.  vzpomíná 
se  poprvé  r.  1147  pod  jménem  Uněněž.  Byv 
zničen  v  XIII.  asi  století  Tatary,  znovu  při- 
pomíná se  až  r.  1625  v  listině  Sigmunda  III. 
pod  dnešním  už  jménem.  V  něm  v  stol.  XVII. 


a  XVIII.  bylo  středisko  maloruského  pluku 
něžinského.  Hetmané  starostlivé  střehli  prá- 
va a  výsady  města.  Znamenitý  obchod  pro- 
vozovali tu  Řekové,  kteří  měli  zde  zvláštní 
> řecké  církevní  bratrstvo*  a  zvláštní  magi- 
strát (do  r.  1870),  —  Něžinský  okres 
(Újezd)  má  na  25105  čtv.  versty  168.984 
obyv,  Pp, 

JHeftit  ifurunculus)  jest  ohraničené,  tvrdé 
zánětlivé  ložisko  v  kůŽi,  které  přechází  v  hni- 
sání a  končí  umrtvením  .(roortifikad)  kůie 
hlavně  vazivového  oddílu.  Vývoj  n-u  děje 
se  dvojím  způsobem:  buď  objevuje  se  oby- 
čejné v  míšku  vlasovém  malá  neštovička, 
kolem  které  se  pak  zanítí  kůže  ohraničená 
do  hlubších  vrstev,  aneb  utvoří  se  ložiskový 
zánět  v  hloubi  kŮže  a  rozšiřuje  se  pak  smě- 
rem nahoru.  V  obou  případech  na  výši  zá- 
nětu nalézáme  infiltrát  zvící  malého  oříšku 
neb  i  vlašského  ořechu,  nad  nimž  kůže  jest 
velmi  bolestivá  a  zarudlá.  Při  tom  nemocný 
má  pocit  napětí  a  bolestí  vznikajících  sa- 
movolně nebo  zvláště  při  pohybu.  V  prů- 
běhu několika  dnův  okazuje  se  pak  na  jed- 
nom anebo  několika  místech  hnis  a  konečné 
bývá  vybaven  zmrtvělý  bílý  kus  vaziviny 
(t.  zv.  sršan  v  mluvě  lidu),  načež  dutina  se 
zahojí  obyčejnou  cestou.  Základ  n-ův  jsou 
infekce  mikroby  hnisavými,  hlavně  jest  to 
Staphylococcus  pyogenes  aureus^  který  vnik- 
nuv do  kůže  působí  záněty.  Někdy  vyskytují 
se  n-y  mnohotně,  mluvíme  potom  o  neži- 
tině  č.  furunkulose,  která  Často  se  vy- 
skytuje při  úplavici  cukrové.  Léčení  jest 
chirurgické,  činíme  teplými  obkladky  n.  zra- 
lým, potom  jej  otevřeme  a  léčíme  jako 
každý  abscess.  Jjr» 

Veftovioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Milevsko;  23  d.,  145  ob.  č.  (1890), 
opodál  popi.  dvory  íenšovice  a  Skorotín, 
kdysi  vsi.  Spálená,  cihelna.  Původně  připo- 
mínají se  mezi  nadáním  kláštera  milevského. 

Vfama  v.  Dixcovc. 

Vg^aml,  jezero  v  britském  Njasku  v  již. 
Africe  na  20®  30'  j.  š.  a  22®  50'  v.  d.  Gr.  na 
se  v.  hranici  pouště  Kalahari  ve  výši  950  m 
n.  m.,  leží  v  nejhlubším  místě  jihoafrického 
plateau  a  vlévá  se  do  něho  celá  soustava 
občasných  říček,  rozvodněných  v  době  de- 
šfův  a  téměř  vyschlých  v  době  sucha  s  ne- 
patrným spádem.  Největší  jeho  délka  jest 
60  km  a  šířka  16  km,  plocha  770  ^m^  v  jednot- 
livých dobách  ročních  mívá  rŮzn^  rozsah, 
avšak  dle  souhlasných  zpráv  se  stale  zmen- 
šuje a  zdá  se,  že  vůbec  zmizí  následkem 
vysýchání  vodních  toků  jihoafrických,  pozo- 
rovaného již  Livingstonem.  Na  severozáp. 
jeho  konci  vlévá  se  do  něho  říčka  Tonke 
s  klikatým  tokem  a  dosti  bohatá  vodou, 
kdežto  na  v.  vytéká  z  něho  Zuga  nebo 
Botletle,  ztrácející  se  v  močálovitých  lagu- 
nách. Voda  jezera  jest  při  větším  stavu 
sladká,  při  nízkém  slabě  slaná,  bohatá  rybami, 
severní  břeh  jest  písčitý,  jižní  močálovitý, 
okolí  bohato  zvěří.  Jezero  N,  bylo  ;iŽ  dlouho 
známo  z  vypravování  Bcčuanův,  objeveno 
bylo   1.  srpna   1849   Livingstonem,    r.  1858 


Ngan-huei  —  Niagara 


281 


navitfvil  je  Andersson,  r.  1861  Baincs,  r.  1884 
Schalzc,  r.  1885  Farini,  r.  1886  Schinze,  r.  1890 
Flcck,  r.  1894  usadilo  se  na  ném  30  boer- 
ských  rodin.  Tir, 

llgaA-hiiel  nebo  Ngan-hoci  nebo  Ngan- 
h  u^,  provincie  ve  vých.  Číné  mezi  Kiang-su 
a  Če*kiang  na  v.,  iCiang-si  na  j.,  Hu-pe  a 
Ha^nan  na  z.,  prostírá  se  v  největší  délce 
od  s.  k  j.  asi  mezi  29^—34^  s.  š.  na  ploše 
139.875  fcm'  s  obyvatelstvem  r.  1842  do  366 
rollL,  r.  1877  jen  34*2  milí.  a  dnes  jen  asi 
21  rolll.rt.  j-  140  ob.  nal  km}.  Ubývání  oby- 
vatel způsobeno  bylo  častými  epidemiemi 
a  hladem  v  provincii.  Řeka  Jang-tse<kiang 
protéká  provincií  od  jz.  k  sv.  a  rozděluje  ji 
na  2  povrchem  se  lišící  kraje.  Na  j.  pne  se 
horský  massiv  Uang,  kter^  jest  rozvodím 
mezi  Jang-tse-kiangem  a  Tsiang-čangem  a 
Dáleií  k  horské  soustavě  Sinické.  Na  s.  jest 
kraj  méně  hornatý.  Zdvihají  se  tu  ovsem 
i  na  levém  břehu'  Jang-tse  pahorky  s  růz- 
nými místními  jmény,  avšak  jsou  velmi  nízké 
a  ztrácv-jí  se  uprostřed  širokého  údolí  řeky 
a  v  rozsáhlé  pláni,  která  prostírá  se  k  s. 
Uprostřed  této  pláně  teče  ř.  Hoei-ho  nebo 
Uei-ho,  jejíž  celé  dolní  úvodí  patří  k  pro- 
vincii Jang-tse,  náleží  sem  tokem  dlouhým 
380  km,  nepřijímá  zde  větších  přítoků,  jih 
saajímá  údolí  Čang-kiangu,  přítoku  jezera 
Po*jangu,  a  Siu-nganu,  levé  pobočky  Tsiang- 
Čan^u.  Četná  jsou  jezera,  z  nichž  největší 
je  Cao  na  s.,  podnebí  jest  zdravé  a  krásné, 
průměrná  roční  teplota  16**,  květena  a  zví- 
řena shodná  s  poměry  celé  střední  Číny, 
hlavní  plodiny  jsou:  obilí,  zeleniny,  ovoce, 
tabák,  len,  čaj  a  moruše,  rozsáhlý  jest  chov 
dobytka,  řeky  a  jezera  jsou  bohatý  rybami, 
X  užitečných  nerostů  jest  zde  zlato,  stříbro, 
měď  a  sifl.  Značný  jest  obchod,  zvláště  prů- 
Tozný,  provozovaný  téměř  výlučně  údolím 
Jang-tse,  jehož  hlavní  přístav  v  provincii, 
U-ho,  jest  otevřen  cizině.  N.  délí  se  na 
8  /i/  a  5  či-li,  hlavní  město  jest  Ngan- 
k  i  n  g-f  a.  Tir, 

Vl^  chem.  značka  pro  nikl. 

Vlai^ara  [naj-]  jest  řeka  spoj.  severoame- 
rická jezera  Erie  a  Ontario  a  mohutné, 
světoznámé  vodopády  její  u  města  Niagara- 
Fa  lis.  Zásobištěm  vody  ohromných  těchto 
proudů  jsou  veliká  jezera  severo-americká, 
totiž  jezero  Hořejší  {Lxíke  Superior)^ 
672  km  dlouhé,  258  km  široké  a  314  m  hlu- 
boké, pokrývající  plocha  84.000  Arm*,  jezero 
Michiganské,  515  km  dlouhé,  113  km  ši- 
roké a  305  m  hluboké,  jezero  Hurónské, 
419  km  dlouhé,  161  km  široké  a  305  m  hlu- 
l>oké,  jezero  St.  Clair  a  jezero  Erie,  467  km 
dlouhé,  105  km  Široké  a  76  m  hluboké.  Řeka 
N.  má  délku  pouze  58  km,  ačkoliv  vodstvem 
svým  náleží  k  nejmohutnějším  veletokům 
9vtta.  Spád  vody  lze  přehlédnouti  z  čísel 
odávajfcich  výšku  jezer  nad  hladinou  okeánu 
Atlantského.  'Jezero  Hořejší  jest  186  m  nad 
hladinou  okeánu,  jezero  Michigan  177  m, 
Huron  177  m,  St.  Qair  176,  Erie  175  a  On- 
tario 76.  Na  řeku  N-ru  připadá  tedy  největší 
spád  100  m,   který  jest  rozdělen   takto:    od 


jezera  Erie  k  vírům  nad  vodopády  spád  asi 
4  m,  ve  vírech  nad  vodopády  16  m,  výška 
vodopádů  49  m,  od  paty  vodopádů  k  Lewi- 
stonu  29  m  a  odtud  k  jezeru  Ontariu  2  m. 
Řeka  N.  vytéká  z  jezera  Ontaria  na  jeho 
sev.-vých.  výběžku,  na  levém  břehu  stojí 
pevnost  Erie,  na  pravém  rozloženo  jest  prů- 
myslové město  BuíTalo  asi  s  300.000  obyv. 
Opustivši  město,  řeka  N  dělí  se  na  dvě 
ramena,  obmykající  veliký  ostrov  Grand 
Island  a  několik  ostrůvků  menších  (Navy 
Is.,  Cayuga  Is.,  Buckhorn  Is.) ;  při  tomto 
stoku  jest  N.  asi  4  km  široká,  řečiště  však 
skalnatými  břehy  více  a  více  se  úží,  tak  že 
v  peřejích  nad  vodopády  měří  pouze  1*2  km. 
Vodopády  N-ry  nalézají  se  v  ostré  zatáčce 
řeky  N-ry,  která  ze  směru  sev.-záp.  obrací 
se  téměř  k  sev.-východu.  Nad  vodopády  ře- 
čiště zúženo  jest  některými  ostrovy,  z  nichž 
největší  sluje  Goat  Is.  (ostrov  Kozí).  Mezi 
ostrovem  Kozím  a  pravým  břehem  jest 
Bath  Is.,  spojený  mosty  s  pravým  břehem 
a  ostrovem  Kozím.  S  toho  ostrova  možno 
vstoupiti  též  na  skalnatý  ostrůvek  Luna  Is., 
jenž  přímo  strmí  nad  vodopády.  Některé 
ostrůvky,  jako  Black  Bird  ís.,  Robinson 
Is.,  Chapin  Is.  a  Gul  I  Is.,  jsou  nepří- 
stupny. 

Ostrovem  Kozím  rozděleny  jsou  vodopády 
N-rv  na  dvě  hlavní  části,  které  se  nazývají 
vodopády  americkými  a  kanadskými, 
poněvadž  hranice  Spoj.  Obcí  a  Kanady  jde 
středem  řečiště  N*ry.  Kanadský  vodopád  má 
podobu  podkovy,  odtud  také  název  >Horse- 
shoe  falU,  jest  724  m  široký,  téměř  50  m 
vysoký  a  padá  jím  desetkrát  tolik  vody  co 
vodopádem  amtrickým.  Vodopád  americký 
celkem  335  m  Široký  a  48  m  vysoký  roz- 
dělen jest  ostrůvkem  Luna  Is.;  padající 
vody  mezi  ostrovem  Kozím  a  Luna  Is.  na- 
zývají se  Central  Fall.  Americký  vodopád 
jest  malebnější,  poněvadž  v  řečišti  plno  jest 
ostrých  skalisek,  vodopád  kanadsk<  působí 
neobyčejně  svou  mohutností  a  vefikolepo- 
stí  —  na  srázném  okraji  propasti  měří  hloub- 
ka vody  do  propasti  se  obracející  přes  6  m! 
Pobřeží  kolem  vodopádů,  které  bylo  státem 
expropriováno,  upraveno  jest  v  překrásné 
parky,  jež  jak  v  létě  svou  zelení,  tak  v  zimě 
mnoístvím  jíní  utvořeného  ze  zmrzlé  roz- 
prášené vody  poskytují  pohled  velmi  vábný 
a  poutavý. 

Celkové  přehlédnouti  vodopády  jest  možno 
s  několika  míst.  S  mostu  Suspension 
Bridge,  který  pod  vodopády  spojuje  oba 
břehy  na  místě,  kde  řečiště  zase  se  zúžilo, 
přehlédnouti  lze  oba  vodopády,  kanadský 
v  pozadí,  nebo  s  paluby  parníčku  >Maid  oí 
the  mist<,  který  se  v  létě  vodopádům  značně 
přibližuje,  nebo  s  rozhledny  na  břehu  ka- 
nadském atd.  V  zimě  možno  sestoupiti  a 
přiblížiti  se  vodopádům  americkým  po  ledě, 
na  němž  vyrůstá  z  ker  ledových  a  nahro- 
maděného jíní  ledová  hora.  Často  lze  v  zimě 
řeku  přejíti  po  ledovém  moste,  jenž  se 
utvoří  z  připlaveného  ledu  z  jezera  Erie. 
Nejblíže  lze  přistoupiti  k  vodopádům  ame- 


2  82  Niagusta  —  Niaudet. 

rickým  v  >Prospect«  parku  na  >Prospect  o  budoucnosti  N-ry  soudf  se,  ic  vody  jezer 
point«,  skalnatém  to  výběžku,  zábradlím  chrá-  přestanou  téci  N-rou  a  připojí  se  k  poříči 
něném,  kde  u  nohou  divákových  ohromné  Mississippi.  Této  neblahé  budoucnosti  vymě- 
spousty  vod  do  propasti  se  řiti.  Pod  ostrův- 1  řena  jest  vSak  lhůta  alespoň  5000  let.  Stáří 
kem  Luna  Is.  přístupna  jest  jeskyně  pod  N-ry  počítají  někteří  na  10.000  let,  jiní  aŽ  na 
vodopády  se  nalézající,  zvaná  >jeskvni  větrůc  j  32.000.  Kdy  první  běloch  spatřil  velikolepé* 
(Cavc  of  winds),  jejíž  vchod  cloní  mohutný  divadlo  vodopádů  niagarských,  není  zná- 
proud  padající  vody,  také  na  straně  kanad-  mo.  R.  1534  objevena  byla  řeka  Sv.  Vavřince 
ské  možno  sestoupiti  pod  vodopády  vod-  i  jest  možno,  že  plavbou  proti  vodě  dostali 
ním  elevatorem.  i  se  někteří  cestovatelé  aŽ  k  N-aře.  Cestovatel 

Ve  vodopádech  niagarských  ohromná  jest  Jacques  Cartier  popisuje  již  r.  1536  vodo- 
energie  pracovní!  Dle  úředního  výkazu  \  pád  N-ry,  ale  přiznává  se.  Že  ho  sám  neviděL 
>Lake  :>urvey  Boardc  protéká  vodopády  i  V  stol.  XVII.  nalézáme  popisy  a  označeni 
každou  vteř.  75.000  W  vody;  počítáme-li  prů-  N-ry  v  cestopise  Samuela  Čhamplaina, 
měrnou  výšku  vodopádů  50  m,  vychází  pra-  na  mapě  patera  jesuity  Ragueneaua  (r.  1648) 
covni  intensita  padajících  vod  na  6,000.000  a  na  Šansonové  mapě  Kanady  z  r.  1657. 
koňských  sil!  Ohromné  energie  vodopádů  ni-  První  popis  svědčící  svou  Živostí  a  maleb- 
agarských  zužitkováno  částečně  r.  1846,  kdy  ností  o  tom,  že  spisovatel  vodopády  viděl, 
vystaven  hydraulický  kanál  počínající  nad  i  pochází  od  patera  Hennepina,  který  spatřil 
vodopády  a  končící  se  ve  skalnatém  břehu  I  vodopády  ve  společnosti  franc.  cestovatele 
pod  nimi.  Po  březích  tohoto  průkopu  po- i  R.  Caveliera,  řečeného  »La  Salle*. 
staveny  byly  četné  mlýny  a  továrny.  Ever-  j  Z  historie  vodopádů  niagarských  zajímavo 
shed  vypracoval  projekt  hydraulického  tun-  jest  časové  srovnávání  podoby  i  místa  vodo- 
nelu,  který  by  začínal  pod  hladinou  řeky  I  pádů,  které  se  přirozeně  proti  toku  vody 
nad  vodopády,  probíhal  obloukem  pod  mé- ,  poáinujc.  Zajímavé  divadlo  nastalo  v  březnu 
stem  Niagara  Falls  a  ústil  do  řečiště  pod  r.  1848,  kdy  silný  vítr  východní  sehnal  vody 
vodopády.  Tento  obrovský  projekt  proveden  řeky  N-ry  zpět  do  jezera  Erie  a  kdy  se  vý- 
teprve  splynutím  společností  »The  Niagara  i  tok  jezera  ledovými  krami  úplně  zatarasil. 
Falls  Power  Comp.c  a  »The  Cataract  Con- 1  Řeka  N.  zbavena  vod  v  několika  hodinách 
struction  Comp.«   nákladem   asi  9  milí.  zl.  |  a  lidé  přecházeli  bezpečné  místy  jindy  ne- 


Tunnel  má  podobu  podkovy,  průřez  jeho 
měří  31  m';  začíná  se  as  půl  druhého  kilo- 
metru nad  vodopády,  založen  jsa  v  hloubce 
49  m  pod  zemí  a  spojen  jsa  s  řekou  po- 
vrchovými kanály,  které  přivádějí  vodu 
k  šachtám  s  turbinami.  Rozvádění  energie 
mechanické  děje  se  většinou  elektricky;  nad 
turbinami  montovány  jsou  stroje  dynamo- 
elektrické,  jejichž  proud  se  rozváaí  i  do 
Buffala  32  km  vzdáleného. 

Od  r.  1896  poskytují  elektrárny  niagarské 
proud  elektrickým  drahám  spojujícím  Buffalo 
a  Niagara  Falls,  osvětlujíce  mimo  to  město 


přístupnými.  Druhého  dne  však  prorazil  tlak 
vodní  ledové  hráze  a  Nrou  valily  so  spousty 
vod  nikdy  nevídané. 

Krásný  a  velikolepý  zjev  vodop.  niagarských 
nejen  že  přivabuje  roČné  přes  půl  millionu 
turistův  a  obdivovatelů,  on  jest  také  místem, 
kde  odvahu  svou  zkoušeli  a  zkoušejí  mnozí, 
aby  se  tu  proslavili  nebo  hrozně  zahynulí. 
Nejvíce  slávy  dobyl  tam  B  Ion  din  (v.  t.).  nvk. 

Niagusta  (Niausta,  Gniausta,  tur. 
Agustos),  m.  v  Makedonii  v  tur.  vilájeté 
Salonichi,  nad  ř.  Arabicí,  má  asi  5000  obyv,, 
řec.  školu,  několik  kostelů,  mešitu,  prádelny 


a  zásobujíce  mnohé  závody  patřičnou  energií,   na  vlnu  a  hedvábí.  V  okolí  daří  se  výborné 


Podzemní  kanál  hydraulický  může  poskyt- 
nouti pracovní  intensitu  120.000  koňských 
sil,   z  celkové  zásoby  šesti  millionu  částku 


víno.  R.  1822  byla  N.  střediskem  makedon- 
ského  povstání  proti  Turkům,  ale  byla  zni- 
čena.   Teprve  od  r.  1830  opět  se  zotavila. 


tak  malou,  že  nikterak  tento  úbytek  vody  I  Viam-lflam  v.  Njam-Njamové. 
neruší  grandiosního  zjevu  vodopádův.  Zu- I  Vlas  (Půlo  Ni  as),  ostrov  při  jihozáp* 
žitkování  N-ry  jistě  že  bude  vzrůstati,  a  pobřeží  ostrova  Sumatry  v  Malajském  archi- 
uskutcční-li  se  báječný  projekt  N-ru  splav  i  pelu,  náležející  Nizozemsku,  zaulímá  plochu 
niti,  tak  aby  obchodní  lodi  mohly  z  velikých  '  4201  /fm«,  má  asi  500.000  obyv.  (1885)  a  jest 
jezer  nerušené  plaviti  se  až  do  okeánu  Atlant- 1  velmi  úrodný.  Hlavní  město  jest  Gunung 
ského,  pak  jistě  město  Buffalo  a  Niagara  i  Sitoli  na  pobřeží  sev.-vých.  Zevrubné  o 
Falls  splynou  ve  veleměsto,  průmyslem  i  ob-  N-u  a  Niasovcích  psal  u  nás  dr.  Pavel 
chodem  na  světě  nejmohutnější.  'Dur dík  (v.  t.). 

Název  N-ry  vykládají  badatelé  různě.  School.  i  Niaudet  fnióděj  Alfred  (*  1835  v  Paříži, 
kraft  má  za  to,  že  značí  >hromobijce  vod«,  I  f  1883  t.),  byl  zván  též  Niaudet  Breguct,  po- 
Marshall  naproti  tomu  přikládá  slovu  tomu  névadž  zaměstnán  byl  v  elektrotechnickém 
význam  >šíje«,  t.  j.  spojení  dvou  jezer.  Jméno  závodě  svého  strýce  Bregueta.  Zabýval  se 
N-ry  nalezeno  ve  40  různých  variantech,  hlavně  installaccmi  telegrafův  a  telefonův, 
z  nichž  nejčastěji  vyskytují  se:  »Nicariagas«,  N.  sestrojil  stálý  článek  galvanický,  podobný 
»Ongiara«,  >Onyakara«  atd.  článku  Leclanchéovu;    negativní  elektrodou 

Z  pozorování  geologických  soudí  se,  že  či.  Nova  jest  zinek  v  roztoku  kuchyňské 
původně  vylévalo  se  N-rou  pouze  jezero  soli,  positivním  pólem  retortový  uhel  v  ná- 
Erie,  teprve  potom  že  se  výtok  ohrom-  dobč  průlinčité  obklopena  chlórovým  váp- 
ných  jezer  ostatních  připojil  k  N-ařc.  Také  ^  nem.  Od  r.  1875  byl  N.  pokladníkem  Société 


Niausta  —  Nibelungové 


28a 


de  physique  v  Pařiii.  Mimo  četná  pojednání 
elektrotechnická,  uveřejněná  v  >Journal  de 
Phy8Íque«  a  »Comptes  Rendus«,  napsal: 
Machines  magneto- électriques  Gramme  (Paříž, 
1875);  Traité  élém,  de  la  pile  électr.  depuis 
Volta  (t.,  1878  >;  Téléphones  et  phonographes 
(r.,  1880);  Machines  électr,  á  courants  continus 
(I  .  1881).  wvilf. 

naiista  v.  Niagusta. 

Vibby  Antonio,  ital.  archaeolog  (*  1792 
v  Řimó  —  t  1839  t.).  Byl  po  nějakou  dobu 
úředníkem  knihovny  vatikánské,  r.  1820  stal 
se  prof.  archaeologie  na  universitě  v  Římě. 
N.  xískal  8i  veliké  zásluhy  o  topografické 
prozkoumání  Říma  a  jeho  okolí.  Opatřil 
Italský  překlad  Pausania  (Řím,  1818,  4  d.) 
a  sepsal  samostatně:  Del  tempio  della  Páce 
e  della  basilica  di  Costantino  (t.,  1819);  Sul 
foro  Romano^  la  via  sacra  e  i  luoghi  adiacenti 
(t-.  1819);  Le  můra  di  Róma  (t,  1820);  Ele- 
mcnti  d*  archeologia  (t.,  1828);  Album  di  Róma 
1 1.,  1834):  Monumenti  scelti  della  villa  Borghese 
(t.,  1832);  Viaggio  antiquario  de*  contorni  di 
Homa  (2.  vyd.  t.,  1837—38.  3  d.) ;  Róma 
neir  anno  i838  (t.,  3  d.).  Mimo  to  pokra- 
čoval v  publikaci  památek  musea  Chiara- 
inoDti  (1837),  znova  vydal  Nardiniho  spis 
Róma  antica  (1818)  a  zpracoval  Itinerario 
Mariana  Vasiho.  red, 

Vibelongovéi  starosev.  Níflungar  (>Nebel- 
kindcr«),  znamenají  p{ivodně  temné  bytosti 
mythické,  jež  jsou  strážci  a  majctníky  veli- 
kého pokladu;  toho  mocí  na  nich  dobude 
vyvolený  hrdina,  jemu  samému  se  váak  stane 
příčinou  záhuby.  Tolik  asi  lze  pro  N  ngy 
abstrahovati  ze  základního  útvaru  mythu 
o  Sigfriedovi;  byl  to  snad  mythus  přírodní, 
mythus  o  bohat^ru  světla,  v  němž  by  pak 
N.  znamenali  démonické  jeho  protivníky. 
Buď  iak  buď,  tolik  jest  jisto,  že  mythus  sám 
a  s  ním  význam  N-ng^fiv  úplně  vybledl  a  pře- 
jel v  povést  bohatýrskou,  v  níž  mythické 
ustupuje  před  lidským.  Písní  o  N-nzích  živel 
in3rthický  slabě  již  jen  prokmitává.  Kratičký 
obsah  iejí  jest  tento:  Mladistvý  kralevic 
Sígíricd,  rek,  jemuž  není  rovno,  zavítá  z  Nizo- 
zemí ke  Guntherovi,  králi  burgundskému; 
ten  mu  přislíbí  za  chof  sestru  svou  Kriem- 
bildu  8  podmínkou,  že  mu  bude  nápomocen 
při  jeho  ucházení  se  o  Brunhildu,  dceru 
krále  jslandského.  Oba  odeberou  se  do  Iscn- 
steinu,  nádherncho  hradu  Brunhildina,  a  Sig- 
fricd,  obdařený  silami  nadpřirozenými,  zví- 
tězí za  Gunthera  v  zápasech,  jež  musí  pod- 
niknouti každý,  kdo  požaduje  Brunhildy  za 
cbof.  Ve  Wormsu  se  pak  slavně  slaví  dvojí 
sňatek.  Teprve  po  desíti  klidných  letech  pro- 
pukne divoká  a  žárlivá  bytost  Brunhildina. 
kriemhild,  která  s  chotěm  svým  ze  Xanten 
přišla  ke  dvoru  bratrovu,  v  podráždéné 
chvílí  jí  prozradí,  že  Sigfried  to  byl,  jemuž 
kdyst  v  boji  podlehla.  Toto  hanlivé  při- 
znání dožene  Brunhildu  k  nejkrajnéjSímu; 
způsobí,  že  Sigfried,  ničeho  netušící,  vylákán 
do  Odenuraldu,  kde  jej  Ha^en  von  Tronjc 
íTroncgc),  GuntherAv  man,  úkladně  zavraždí, 
Kricmhiidé  pak  nesmírný  poklad  N*ngá,  jejž 


obdržela  od  Sigfrieda,  jest  uloupen.  Od  té 
chvíle  pomýšlí  jen  na  pomstu.  Etzcl,  král 
Hunů,  žádá  za  její  ruku,  a  ona  svolí,  násle- 
dujíc ho  do  jeho  hradu.  Po  delší  době  pozve 
své  příbuzné  z  Burgundu  k  slavnosti,  ti  se 
s  četným  průvodem  dostaví,  a  tu  se  udá 
katastrofa:  rýnští  hosté  padnou. pod  ranami 
manův  Etzelových,  na  obou  stranách  padne 
v  oběť  mnoho  lidských  životů.  Proti  rekům 
burgundským  bojují  Dietrich  a  Hildebrand, 
dlící  při  dvoře  Etzelovč,  Kriemhild  dá  svého 
bratra  Gunthera  stíti,  na  Hagcnovi  pomsti 
se  sama;  on  zemře,  zatajiv  místo  ve  vlnách 
rýnských,  na  němž  pohroužen  jest  poklad 
N-ngů.  Kriemhild  pak  klesne,  usmrcena  jsouc 
Hildebrandem,  vedle  mrtvoly  vraha  prvního 
chotě  svého.  —  Pověst  o  Sigfriedovi  a 
N-nzích  jest  původu  franckého  a  splynula 
s  historickou  pověstí  burgundskou:  V  prvni 
polovici  V.  stol.  Burgundové  založili  v  kra- 
jině mohučské  a  wormské  říši.  Měli  neustálé 
půtky  s  římským  vojevůdcem  Aětiem,  a  zá- 
stupy Hunů,  jež  tomuto  Attila  vyslal  na  po- 
moc. Burgundskou  říši  r.  437  zničily.  Bur- 
gundové byli  zatlačeni  na  jih,  území  jejich 
osadili  Frankové.  Bitva  a  především  král 
Gundahari,  který  v  ní  padl,  byli  záhy  oslavo- 
váni písní,  rekovný  král  objevuje  se  jakožto 
syn  krále  Gibico,  bratří  jeho  jsou  Gundemar 
a  Gislahari,  a  smrt  jeho  i  pád  říše  uvedeny 
ve  spojení  s  Attilou,  ač  on  sám  v  čele  oněch 
zástupů  nebyl.  K  tomu  přistoupila  jakožto 
další  událost  historická  Attilova  náhlá  smrf 
(r  463).  Jeho  náhlý  skon  uvádčn  ve  spojeni 
s  německou  ženou  Hi^c;  dle  zpráv  jedněch 
usmrtila  prý  Attilu  zpitého,  aby  se  mu  po- 
mstila za  smrf  otcovu,  jejímž  byl  prý  pů- 
vodcem; dle  jiných  zemřel  chrlením  krve  a 
nalezen  mrtev  vedle  Hilde.  Povést  přidržela 
se  podání  prvního  a  smrf  Attilovu  uvedla 
ve  spojení  s  porážkou  Burgundů  v.  Hilde 
stala  se  sestrou  uvedených  tří  králův  a  smrt 
Attilova  činem  pomsty,  již  vykonala  pro  zá- 
hubu svých  bratří.  (V  tom  smysle  vypravuje 
podání  severské.)  Tato  historická  povést 
burgundská  sloučila  se  s  pověstí  o  Sigfrie- 
dovi. Rod  N-ngů  byl  pak  identifikován  s  ro- 
dem Gibichungů  a  na  Sigfrieda  přeneseno 
mnoho  rysů  z  tradice  lidové,  ponechány  ně- 
které mythické  a  on  vystoupil  vůbec  v  po- 
předí. Jakým  způsobem  se  tak  stalo,  jest 
arci  vyšetřiti  nesnadno.  V  Vílí.  nebo  IX. 
stol.,  v  době  Vikingů,  povést  o  N-nzích  pře- 
šla na  sever  skandinávský,  snad  prostřed- 
nictvím saským,  a  v  podání  severském  do- 
chovala se  ve  způsobe  původnéjším,  nežli 
se  jeví  v  německé  Písni  o  N-nzích;  zejména 
živel  mythický  zastoupen  je  v  něm  mčrou 
nepoměrně  větší.  Na  podání  německé  půso- 
bily již  ohledy  ethické  a  aesthetické.  Epos 
o  N-nzích  složil  na  základě  jednotlivých  písní 
rytířský  pěvce  rakouský  na  poč.  XllI.  stol., 
a  duch  doby  té  podmiňoval  právě  ty  ohledy 
a  zmény  proti  samorostlejšímu  podání  sever- 
skému. Skládal  ji  v  >aventiurách«,  jež  sestá- 
vají ze  strof.  Strofa  N-ngů  skládá  se  ze  čtyř 
veršů  se  sdruženým  rýmem;    stálá  caesura 


1i84 


Nibork  —  Nicaragua 


•déli  kaidý  verš  ve  dvě  polovice.  Prvrii  polo- 
vice má  v  kaidém  xc  čtyř  řádků  tři  dvihy, 
druhá  v  prvních  třech  řádcich  také  tři,  v  po- 
sledním viak  čtyři  dvihy  se  zakončením 
rouiským.  BáseA  je  dochována  v  četných 
rukopisech.  Nejdůleiitějši  z  nich  jsou  tři 
rukopisy  pocházející  ze  XIII.  stol.:  hohen- 
cmsko-mnichovský  (A^,  sv.-havelský  (B)  a 
hohenemsko-lassbergský  (C);  A  jest  nyní 
v  Mnichové,  C  v  Donaueschinkách.  O  ccné 
a  významu  těchto  tří  ncjdůleiitéjších  ruko- 
pisu mnoho  bylo  jednáno;  výsledek  je  ten, 
ie  se  s  Lachmannem  uznává,  ie  rkp.  A  pů- 
vodnímu podání  jest  bliiší  neili  B  a  C  a 
ostatní.  Ale  ani  rukopisné  podání  A  nepo- 
skytuje moinosti  poznati  původní  podáni 
samo  —  takový  jest  výsledek  íivé  svým  Ča- 
sem výmény  mínéní  o  sloiení  básné,  v  níi 
shledáváno  analogon  otázky  homérské  a  se 
strany  druhé  hájena  její  jednotnost;  střetli 
se  při  té  diskussi  védecké  Lachmann  a  Můl- 
Icnhoflf  s  Holtxmannem,  Zarnckem  a  Hart- 
schem  mimo  jiné.  Jisto  jest,  že  báseň  vy- 
kazuje leccos  různorodého,  ale  jest  marná 
snaha  chtíti  vyjmouti  původní  její  sou- 
části. Viz  o  tom  a  o  N*nzích  vůbec  Paulův 
Grundriss  2.  vyd.  (Lileraturgeschichte  und 
HcldcnsageV  kde  také  uvedena  příslušná 
literatura;  srv.  také  Německo,  literatura, 
str.  117.  Jan  JCrejá\ 

nbork  v.  Neidenburg. 

no  {\^t.  nik:!)  jest  pojem  záporný,  který 
nabývá  výinamu  teprve  svým  protikladem: 
ní^o.  Jest.  rovné^l  jako  tento,  pojem  iedno- 
<iuchý,  tudii  nevymezitelný.  N.  pociťováno 
býti  nemůle,  pro  představováni  konkrétní 
jest  ono  představou  neuskutečnitelnou,  jsouc 
čirou  abstrakci  a  nkci  intelektu,  N.  jako 
zápor  Tše^o.  co  jest.  jest  n.  absolutní;  xna- 
nuna-a  vsak  to.ik  jako  rí<x)  jiného,  jako 
|H>přcni  jedríoť.ívého  daného  k.adu  na  př. 
un  v  on:  vWocn  \  jest  to  n.  relativní.  Uiiti 
|>vv*""íu  n.  ve  sn^ys'u  meta* vsi ckém  n'k\  of' 
<lavji  vinik  I-  iv.  r.  oscř.ckerru  nihilismu. 
Zrúra  *ť$t  ďacktickV^tr.i  roi vahami  v  tom 
sir^ru  Gor^:as  sp:s<rra  -třo,  ^rrí-řs?  if  tor  n/ 
♦  rr  s\  Z>. 


v  *  r  v. 


mi  ▼iry  v.  Vymirí  titt, 

r.  fiťi^    ř  do uard.    *ěkař    *"ra::c 


ISs^  T  Port-i-ř /"sczu  —  +  :5-r  v  Pa^.:   . 
I  cki*5^:T:  Ty*:uicv4l  v  Rerr^es:.  riřei  pÍso- 


b ;  -v 


'^^•♦^.•^^      r^ 


\.  ■^t.    i 


-".     »-»■•> 


urc   -a  re.  <Ycr.  rir  ií^vcí: 


>k.  «, 


V    - 


X      t 


i    r 


ri 


v  Upsale  a  r.  1826  stal  se  úředníkem  v  mini- 
stcrstvé  války.  Potom  nastoupil  cestu  do 
Itálie  za  podpory  švédské  akademie  ^  prince 
Oskara,  načež  vrátiv  se  do  vlasti  vystoupil 
ze  státních  služeb  a  žil  v  poměrech  dosti 
nuzných.  Již  r.  1820  napsal  trai^édíi  Runesvár- 
det  och  den  fdrste  ríddaren  (Štokh.,  2.  v., 
1835),  líčící  boj  mezi  pohanstvím  a  křesťan- 
stvím v  krajích  severních,  jež  setkala  se 
s  velikým  úspéchem.  Po  i^  následovaly  ze- 
jména: Rosalts  lefnad  och  dód  (Upsala,  1823); 
Tassos  dod  (1826);  t>áseň  počtená  velikou 
crnou  akad.  švédské,  Konung  Eniio  (1828), 
Minnenfrán  Sódern  (Oerebro,  1831—39,  2  sv.), 
Hespeiider^  sbírka  novell  a  básní  lyrických, 
obsahující  nékolik  jeho  nejlepších  básni  (t., 
1835),  Lejonet  i  ůknen  (Štokh.,  1838).  poslední 
jeho  dilo,  cyklus  romancí  na  Napoleona  a  j. 
Jeho  Sebrané  básné  Samlade  dikter  vydány 
po  jeho  smrti  r.  1839—41,  5.  vyd.  1883,  4  sv. 
Hásné  N-ovy  vynikají  zejména  půvat>em  a 
krásou  formy  a  eleganci  jazyka,  byt  i  nemély 
originálnosti. 

noaadra  [nik- ;  Adans.,  péknomázdfec 
Č.  lilík,  rod  rostlin  z  čeledi  lilko vitých 
I  [^Solanactae),  ot>sahujíd  jediný  druh  N.  physa- 
loides  Gaertn.,  p.  durmanolistý,  domácí 
v  Peru  jako  statná  lletá  bylina  hranatého 
rozvétvcného  stonku,  vejčitých  a.  elliptičných 
chobotnato-zubatých  listův  a  jediK}tlivých 
konečných  n.  úžfabíďcovýcfa  květů.  Kalich 
jest  nadmutý,  5hraný,  koruna  zvonkovitá, 
slabč  5ialočna,  světle  modrá.  Tyčinky  mají 
nitky  u  zpodmy  rozšířené  a  semennik  má 
3—5  pouzder  s  axiiními  seinenicemL  Plod 
jest  vyschlá,  zveličelým  kaiicbem  uzavřená 
bobule,  jíž  užívají  v  Ainehce  proti  téžkostera 
močovým.  N.  pěstuje  se  pro  ozdobo  a  na- 
Uzá  se  u  nás  často  í  zdivočelá.  Déd, 

Vioftrmgma  'nika-],  republika  středoamc- 
rická  men  10'  -45'  a'l5*  6*  s.  i.  a  ř3*  10*  a 
87*  35'  z.  d ,  hraničí  na  scv.  s  Hcodorasem, 
ra  výcb.  s  Kar.bským  irofeiD.  na  jihu  sCo- 
starikou,  na  zip.  s  TicbÝm  okeáDcm,  zau ji- 
majíc  l23-"550  km^. 

Povaha  půdy.  Lze  rozexnarati  celkem 
tato  3  úieii^i:  1*  sev.  p*an:cu  se  sklooe^ 
k  Aťanisker.u  pobřeží,  2,  střední  nížinu 
s  oběn:a  ve.  kýcu  lexenr  a  3.  poboří,  které 
tvoh  roxTod',  na  lap.  ód  jexer  se  sklonem 
k  T:chcr--oH.  Cr.arai:erist:cká  jest  ukto- 
r:cka  puv  i-^a^  tir^co-d  se  od  zal^vn  Fon- 
se<cva  k  ;;^rTýcr.,  která  dř-.vc  snad  byla 
vArněra  la  ivca  T.cb:.no  okeaca  a  z  níi 
vvn^rtiulT  se  sope^é  cissv,  k:eré  uliořuv 
c"u  řaiu  scr-cí,  t*b"cuct  se^  od  zalim  Fon- 
s^vcn  ai  k  cstroTu  v-Trť:cr«ektt  ▼  jejeřc  Ni- 
~aris:u;5kf=-   Ctr^rřtjr-ec   I5oS  ■  na  ostrově 

:  ;=-    p.--*:—  "a  rci ě  Vc»=:oíoi:bo  ISóOai, 

T-.  ri  i:~-  -.,  V:.>?  iT-C  ^.  Cose^grr-sa  ^rý- 
bwCi  r  K'-  i  v  řc;*í..  -*•.!,  ra?-*.,  těín.to 
s: r  < I—  TI.  c  *r  í  - s,' .  r :  >\  .  i  t  mto  roT;nu 
^z^n  V.-i  í-i.rT  N.Ciri^uskýa  a  Má- 
ři^ ^ju  TI  %-  i-i\cz  TCwCi  £ip  rčrý  Ma- 
>:.yi     řrrř,;    —  cr.  c^^^— i   ;'afTT  a   iícb\ai 


Nicaragua. 


285^ 


Blito  jen  ve  výši  46  m,  Jeitě  r.  1867  vznikla 
sopka  Nuevo  sev.-záp.  od  Leonu,  60  m  vys., 
která  b^la  v  činnosti  asi  17  dnů;  před  tím 
r.  1880  po  prudkých  otřesech  zeraé  vznikla 
nová  sopka  asi  50  m  vys. ;  zároveň  stoupla 
voda  v  jezeře  N.  a  zaplavila  břehy.  Toto 
a  častá  zemětřesení,  poslední  27.  dub.  1898, 
dokazují,  {e  dosud  zde  pfisobí  vnitrozemské 
tektonické  síly.  Sev -výcb.  od  tektonické 
pakliny  vyznačené  řadou  sopek  a  s  ní  sou- 
t>éŽné  táhne  se  hlavní  pásmo  Kordiller,  rov- 
q6í  sopečnaté,  které  spadá  k  moři  Karib- 
skému velikou  planinou,  protkanou  četnými 
řekami.  Pro  pásmo  to  jest  význačné  řetčzové 
sloiení,  chybějí  zde  úplně  rozsáhlé  vysočiny, 
jaké  nalézají  se  v  ostatních  středoamer.  stá- 
tech. Jen  obé  hornaté  provincie  Segovia 
a  Chontales  mají  krásná,  vysoká  údolí  s  mír- 
ným podnebím.  Střední  v^áe  Kordiller  v  N-ui 
asi  1500  m.  Nejvyáiím  boacm  N-ue  jest  sopka 
iilomotombo  1830  m.  —  Z  řek  Rio  Coco 
(dříve  R.  Segovia  nebo  Wanks)  tvoří  sev. 
hranici  a  jest  na  230  km  pro  malé  parníky 
splavaná  až  k  ústí,  které  jest  ucpáno;  San 
Jaan  odtéká  z  jezera  Nicaragujského,  jest 
jižní  hranicí  proti  Costarice  a  už  od  San 
Jerónimo  pro  čluny  splavný.  Ostatní  řeky: 
Sisin,  R.  Grande,  Bluefields  a  j.,  končí  se 
velikými  pobřežními  lagunami;  do  Tichého 
okeáno  tekou  Estero  Reál  a  Rio  Negro.  — 
Podnebí.  N.  leží  zcela  v  kraji  passátu, 
i  v  době  dešCú  převládá  passát.  V  suché 
roční  době  jest  skvostné  počasí;  u  Rivas 
aa  př.  vystoupí  teploměr  v  poledne  zřídka 
yHc  než  28' C  a  v  noci  spadá  na  20<^C. 
V  pobřežních  krajích  atlantic.  je  podnebí 
vlhké,  ale  náleží  k  nejzdravějším  ve  střední 
Americe.  Doba  dešťů  trvá  od  května  do 
října.  Přece  však  vyskytuje  se  zde  >fiebre 
perniciosa«,  zimnice  zvláště  přistěhovalcům 
nebezpečná.  —  V  rostlinstvu  jsou  tu  za- 
stoupeny čelné  druhy  bohaté  tropické  vege- 
tace Kolumbie  i  charakteristické  typy  me- 
xické. Patrný  je  rozdíl  mezi  svahy  Tichomoří 
a  Karibskc^ho  moře;  uprostřed  v  centrálním 
borstvu  světlé  lesy  cedrové  (Bombax,  Cu- 
púHÍa  a  j.),  mezi  nimi  trnité  mimosy.  Na  záp 
svahu  lesy  bohaté  palmami  (druhy  Bactris, 
(ieonoma);  mezi  nimi  strom  Mahagoni  (Swi  - 
tenia  Mahagonl)\  tam,  kde  ustupuji  lesy,  po- 
čínají savanny;  tu  a  tam  dominuje  vysoká 
>cciba«,  pod  jejíž  ochranou  bujeji  tropické 
rostliny.  Třetí  pás  vegetační  tvoří  pobřežní 
planiny  (de  la  mcr  du  Sud),  to  jest  kraj  úrod- 
ný, zdravý;  vadou  jeho  je,  že  leží  na  straně 
vydané  škodlivým  větrům  západním,  zná- 
mým námořníkům  pode  jménem  >papagayos«. 
Kraj  rukou  lidskou  přeměněn  v  zahradu. 
Půda.  ač  sopečné  povahy,  jest  úrodná,  po- 
kryta jsouc  tučnou  vrstvou  vegetační.  Roz- 
sáhlé lesy  poskytují  hojni  stavebního  "dříví, 
barevných  dřev  a  důkiilé  léí^ivé  byliny;  vý- 
značný jest  strom  Tecoma  sderoxyton,  jthož 
dřevo  jc^t  tvrdé  jako  ebenové,  má  zlato- 
barcvné  květy,  jimiž  zdali ka  září;  gummov- 
ník  je  téměř  vyhuben.  —  Zvířectvo  jako 
v  Guatemale  a  Mexiku;   puma  a  jaguár  po- 


bíhají bambusovým  houštím,  veliká  stáda 
divokých  kanců  jsou  předmětem  lovu  Indi- 
ánů; z  ptactva  nádherné  druhy  Colurus, 
ze  hmyzu  obtížní  moskyti,  mravenci  (oeco^ 
doma),  ničitelé  stromů  lesních.  —  Oby- 
vatelstvo: N.  jest  státem  míšenců,  mezi 
nimiž  90.000  ladinů  (míšenců  bělocha  a  In* 
diánky),  25.000  zambů  (míšenců  z  černocha 
a  Indiánky),  50.000  mulatů;  vedle  toho  900O 
černochů.  15.000  bělochův  a  asi  100.000  In- 
diánův. Úhrnná  čísla  pro  obyvatelstvo  N-ue 
velmi  se  rozcházejí,  od  380.000—500.000. 
Sídlí  zde  tudíž  3—4  ob.  na  1  km\  Indiáni 
v  N-ui  náležejí  ke  kmeni  Choluteca  jako 
v  Hondurasu,  ale  užívá  se  jména  Ch  o  ro- 
tě ga.  Řeč  jejich  >nahuatU  ustoupila  nyní 
obcovací  řeči  španělské,  obohacené  výrazy 
mexickými.  Pro  evropské  dobyvatele  a  při- 
stěhovalce byl  nejvhodnějším  kraj  mezi  je- 
zery a  Tichomořím,  kde  také  vzniklo  nejvice 
osad  špan.  Duševní  vzdělání  dosud  na  níz- 
kém stupni,  silně  trpělo  stálými  politickými 
zmatky.  V  Leonu,  Managui  a  Granadě  jsou 
tři  vyšší  školy;  v  1020  obecných  školách 
roku  1894  napočteno  20.000  dětí.  Vyznáni 
římsko-katolickc  převládá,  ale  dovolena  svo- 
boda vyznání;  v  territoriu  Mosquito  je  pro- 
testantská obec  o  33.000  členech.  —  Plo- 
diny: Dlouho  k  nejcennějším  produktům 
náležely  vzácné  druhy  dřev  (ze  stromů  svr- 
chu uvedených),  sarsaparilla,  ipccacuanha  a 
jiné  léčivé  byliny.  Nyní  zkvétá  zemědělství 
jakožto  hlavní  zaměstnáni  obyv.  Vzmáhá  se 
pěstění  banánů,  kávové  plantáže  měly  r.  1892 
rozlohu  30.000  ha  a  sklizeno  6^  milí.  kg. 
Káva.  tabák  a  všechny  druhy  evropského 
obilí  daří  se  i  v  krajích  výše  položených.. 
Mezi  jezery  a  Tichomořím  jsou  veliké  plan- 
táže cukrové  třtiny,  indiga,  kakaa;  tabák 
pěstován  je  hlavně  v  dep.  Masaya.  Vše  to 
podporuje  vláda  udílením  odměn  za  vzorné 
plodiny;  dále  snaží  se  vláda  povznésti  ho- 
spodářský stav  země  povoláváním  inženýrův 
a  zemědělských  odborníků  z  ciziny,  kteří  by 
prostudovali  povahu  půdy  a  označili  plodiny 
vhodné  ku  pěstování.  Poněvadž  rozvoji  ze- 
mědělství vadil  i  nedostatek  kapitálu  za  při- 
měřený úrok,  byly  zřízeny  r.  1889  Banco  de 
Nicaragua  a  Banco  Agricola  Mercantil,  čími 
poměry  se  zlepšily  tak,  že  míra  úroková 
klesla  s  18%  na  127o,  což  obé  platí  pro 
pčjČku  zajištěnou.  Podobně  snaží  se  vláda 
zlepšiti  dopravnictví.  —  Bohatých  dolů  je 
dosti,  avšak  dolování  samo  jest  ještě  velmi 
primitivní;  nejlépe  jsou  zřízeny  doly  u  Chon- 
tales, náležející  anglické  společnosti.  Nářadí 
a  stroje  potřebné  k  dolování  dovážejí  se  ze 
Spoj.  Obcí  scv.-amer.  a  z  Evropy.  —  Prů- 
mysl jest  dosud  v  začátcích,  omezuje  se 
na  vyrábění  hliněného  zboží,  pleteni  sítí 
(hlavně  Indiáni  v  Masayi  vyrábějí  sítč  růz- 
nCho  způsobu).  Podobně  i  obchod  jest  do- 
sud neveliký.  Dovezeno  r.  1897  za  IC/^  milí. 
marek,  vyvezeno  za  12^'^  milí.  marek.  Hlav- 
ním předmětem  vývozu  jest  káva ;  vývoz 
barevných  a  vzácných  dřev  poklesl  pro  ne- 
rozumné hospodářství  s  lesy;  r.  1900  vy  ve- 


286 


Nicaragujské  jezero  —  Nicaragujský  průplav. 


zeno  kávy  za  250  000,  zlata  za  113.726,  gummy 
za  103.605,  dřivi  za  57.178,  kůže  za  31.238, 
dobytka  za  35.000  lib.  sterl.  Dováží  se  zboží 
bavlněné.  Železné,  ocelové,  skleněné,  mouka, 
papír,  prach,  olovo,  nábytek,  stroie,  mýdlo 
a  lihoviny.  Téměř  dvě  pětiny  všeho  dováží 
Velká  Britannie,  potom  Spoj.  Obce  sev.- 
amer.,  Německo  a  Francie.  Budoucí  pokrok 
jak  průmyslu,  tak  hlavně  obchodu  závisí  na 
uskutečnění  projektovaného  průplavu  Nica- 
ragujského. 

Ústava  z  11.  čce  1894:  Zákonodárný  sbor 
skládá  se  ze  24  členů  volených  ze  12  pro- 
vincií na  4  roky;  kongress  (poder  legisla- 
tivo) shromažďuje  se  Každoročně  v  lednu 
na  90  dní.  V  čele  vlády  president  s  moci 
exekutivní,  volený  na  4  roky  (nejméně  25letý) ; 
od  února  1898—1902  presidentem  je  generál 
J.  Santos  Zelaya.  Ministerstvo  vnitřní  (gober- 
nacion),  vnější,  války,  financí.  Zemské  barvy: 
modrá-bílá-modrá;  znak:  v  modrém  poli  vy- 
stupuje 5  vrcholků,  za  nimi  na  žerdi  červená 
čapka  svobody,  v  pr.  nahoře  zlaté  slunce.  — 
Finance:  Jednotkou  mincovní  jest  peso 
{salOO  centavos  nebo  8  reales)  =4'8K,  ale 
<ie  facto  jen  24  K  (centavos  raženy  jsou 
v  Sev.  Amer.  ze  '/é  mědi  a  7*  niklu).  Mimo 
to  obíhá  i  mince  sev.-amer.  Příjmy  státní 
(r.  1896-97)  4,688.061,  vydání  3,852.750  lib. 
st.  Stát.  dluh  vnitřní  r.  1898:  7,500.000  pesos, 
vnější  99,286.030  lib.  st.  Státní  monopol  na 
lihoviny,  tabák  a  střelný  prach  činí  dvě  tře- 
tiny všeho  příjmu;  třetinu  cla  na  dovoz  a 
poplatek  za  porážený  dobytek.  R.  1887  zal. 
úvěrní  ústav  >Banco  Agricola  MercantiU. 
Míry  a  váhy  od  r.  1893  metrické  (dříve  sta- 
rošpaněl.).  —  Armáda  skládá  se  ze  stálého 
kontingentu  1200  mužů,  z  reservy  s  10.000 
a  z  národní  gardy  s  5000  muži;  každý  domo- 
rodec od  18—45  let  má  brannou  povinnost. 

Železnice  spojuje  Corinto  s  Leonem  a 
Moabitou  a  Managuu  s  Granadou  (asi  146  km 
<;elkera).  R.  1894  v  celém  státě  jen  54  pošt., 
59  telegrafních  úřadů,  délka  telegr.  drátu 
2006  km.  Kabel  v  S.  Juan  del  Sur  spojuje 
rep.  se  Sev.  a  Již.  Amerikou.  Do  hlavního 
přístavu  Corinto  plulo  50  lodí  o  39.520  t. 

Dějiny:  Když  Gil  Gonzales  Dairla  objevil 
N-uu,  stala  se  tato  intendanturou  španěl- 
ského gener.  kapitanátu  Guatemaly  a  r.  1821 
odtrhla  se  od  Španél,  r.  1823  byla  jedním 
z  pěti  Spoj.  států  středoamer.,  které  však 
se  rozpadly  už  r.  1839  a  od  r.  1840  jsou  je- 
vištěm občanských  válek.  Teprv  r.  1848  má 
H.  ústavu  a  zákonitou  vládu  s  presidentem 
v  čele. 

Dlouhé  spory  o  hranice  mezi  N-uou  a 
Costarikou  ukončeny  bvly  rozhodnutím  pre- 
sidenta Spojených  Obci  r.  1888.  V  téže  době 
N.  přiznala  Costarice  právo  súčastniti  se  při 
kontrole  stavby  průplavu  Nicaragujského. 
V  r.  1893  vzniklo  povstání  v  republice,  pre- 
sident Sacaza  padl,  nastaly  vnitřní  rozbroje, 
které  ukončil  r.  1894  generál  Santos  Zelaya, 
a  tu  z  vděčnosti  národ  zvolil  jej  presiden- 
tem. R.  1898  rozpadla  se  >Veliká  republika 
^tředoaraerická*  (Rcpublica  Mayor  de  Centro- 


America),  sestávající  z  konfederovaných  států 
Honduras,  N.  a  Salvador,  a  od  té  doby  jest 
N.  skutečné  neodvislá.  —  Srv.  Sqliíer.  N. 
(N.  York,  1852);  Lévy,  Notas  geográfícas 
v  económicas  sobre  la  república  de  N.  (Pa- 
říž, 1873);  Wetham,  Across  Central  Ame- 
rica (Londýn,  1877);  Pector,  Étude  écono- 
mique  sur  la  République  de  N.  (Neucbátel, 
1893).  Hik. 

Vioftragiijiké  Jesero,  Lago  de  Nica- 
ragua, Cocibolco  u  domorodců,  jezero 
v  Nicaragui,  jest  největší  vodní  nádržkou 
ve  střední  Americe,  jejíž  hladina  dle  různých 
ročních  dob  kolísá  se  mezi  39—41  m  n.  m. 
a  pokrývá  8500  km\  Má  podobu  ellipsy,  je- 
jíž nejdelší  osa,  ležící  smc-rem  od  sev.  záp. 
k  jiho-vých ,  měří  166  km,  šířka  pak  58  /cm, 
největší  hloubka  80  m  a  střední  hloubka 
16—40  m,  vzdáleno  33  km  od  Tichého  okc- 
ánu.  Má  neobyčejně  mnoho  ostrůvků  v  a 
úskalí,  z  nichž  význačnější  jest  jen  Alta 
Gracia  se  sopkou  Ometepec  (1538  m)  a  Ma- 
děra (1257  m).  obývaný  téměř  jen  indiány, 
Ceiba  se  sopkou  Zapatcra  a  ostrov  Solenti- 
name,  rovněž  se  sopečným  vrcholem.  Jezero 
obklopeno  jest  kol  dokola  sopečnými  řetězy 
horskými  a  od  Tichého  okeánu  odděleno 
jest  isthmem  Rivas  33  km  širokým  a  46  m 
n.  m.  vysokým.  S  jezerem  Managua  (v.  t.) 
souvisí  na  sev.-záp.  řekou  Tipitapa.  Na  jiho- 
vých.  odtéká  u  Fort  San  Carlos  z  jezera  Rio 
San  Juan,  který  ročně  přivádí  do  Karibské- 
ho moře  32  milliard  m»  vody.  Z  četných  řek 
do  jezera  se  vlévajících  nejvýznačnější  jest 
Rio  Frio.  V  letech  se  skrovnými  prškami 
nevytéká  z  jezera  vůbec  žádná  voda;  a  je 
ku  podivu,  že  voda  jezera  už  nemá  soli,  za 
to  má  poměrně  značný  obsah  sody.  Voda 
reaguje  slabě  alkalicky.  Přes  značný  obsah 
organických  součástek  a  skoro  mlékovou 
barvu  sloužila  až  do  nedávná  za  pitnou  vodu 
městu  Managui.  N.  J.  jest  velmi  rybnaté. 
Plavba  pro  četná  úskalí  a  časté  bouře  ne- 
bezpečná. Nejlepší  přístavy:  Granada  na 
záp.  břehu,  S.  Mugidite  na  vých.,  Los  Cocos 
na  sev.  břehu.  //{fr. 

Nioaragvjský  průplav,  projektovaný 
pro  plavbu  lodi  z  okeánu  Atlantského  do 
Tichého  a  naopak,  má  ušetřiti  okliku  plavby 
skrze  úžinu  Magelhaesovu.  Myšlenka,  spojiti 
oba  okeány  prokopáním  šíje  středoamerické, 
datuje  se  hned  od  objevení  Ameriky.  V  le- 
tech 1528—50  vyskytly  se  návrhy  na  zřízení 
mezimořského  průplavu  ve  střední  Americe 
a  mezi  nimi  byl  uŽ  návrh  užiti  jezera  Nica- 
ragujského a  řeky  San  Juan.  HoUandský 
král  Vilém  I.  dal  r.  1830  území  to  odborníky 
prozkoumati,  a  tu  obrátila  sem  pozornost 
i  Anglie.  V  XIX.  stol.  vypracována  celá  řada 
návrhů  na  stavbu  průplavu.  V  letech  1880 
až  1885  otázka  p-ii  n-kého  ztichla,  a  teprv 
po  neúspěchu  podniku  průplavu  panamského 
nastalo  příznivější  stadium.  Vlády  nicara- 
gujská  i  costarická  byly  ochotny  učiniti 
smlouvu  s  vládou  sev.-americkou,  k  níž  sice 
nedošlo,  ale  ra  to  došlo  k  novým  vyšetřo- 
vacím pracím  r.  1SS5  pod  dozorem  iijženýra 


Nicaragujský  průplav. 


287 


Menocala  a  r.  1889  skutečně  započato  s  pra- 
cemi pro  pr&plav.  Téhož  r.  1889  utvořila  se 
v  New  Yorku  Nicaragua  Canal  Constructiou 
Company,  která  smlouvou  s  republikami 
Nicaraguou  a  Costarikou  obdržela  dosti  úze- 
tni  po  obou  stranách  dráhy  průplavu.  Ná- 
klad stanoven  na  375,000.000  frankAv  a  doba 
stavbv  na  6  let,  délka  průplavu  na  273  km^ 
X  nicni  288  km  po  řece  a  jezeře  a  toliko 
A5  km  na  průplav  pořízený  prokopáním.  Po- 
čítalo se.  že  lodi  dosti  veliké  nosnosti  pro- 
pluji za  30  hodin  z  jednoho  okeánu  do  dru- 
ného.     Má  býti  zřízen  přístav  Greytown  (S. 

{uan  del  Nořte)  a  odtud  půjde  průplav  ůdo- 
ím  řeky  Deseado,  v  délce  20*2  km  stále  ve 
stejné  výši  s  hladinou  Atlantského  okeánu, 
a  teprv  odtud  pomocí  trojích  komorových 
plavidel  má  stoupati  na  +9*45,  +18*59  a 
-f  32'32  m ;  trati  mezi  třemi  plavidly  komo- 
rovými budou  napájeny  vodou  z  horního 
toku  ř.  Deseado;  ostatní  tok  Deseada  bude 
regulován.  Západně  od  třetího  plavidla  ko- 
morového zvedá  se  rozvodí  se  stř.  výškou 
66*21  m  n.  Atl.  ok.,  které  bude  prokopáno 
v  délce  4*69  km.  KdyŽ  průplav  prodloužen 
bude  až  k  ř.  San  Juan,  musí  se  zvýáiti  hla- 
dina řeky  o  17*07  m,  což  se  stane  pomocí 
hráze  u  Ochoa,  tak  že  spád  řeky  oa  jezera 
Nicaragujského  až  k  hrázi  bude  jen  1*21  m. 
Pobočka  řeky,  Rio  San  Carlos,  buď  bude 
odvádéna  nebo  rovnéž  hrází  nadržena.  Od 
ústí  S.  Juana  půjde  průplav  jezerem  v  dosti 
rovné  čáře,  na  jih  od  ostrovů  Balsillas  a  na 
sev.  od  Solentiname  a  Sonatc  až  k  starému 
ústí  Rio  Lajas.  Aby  se  dosáhlo  hloubky 
SV',  rn.  bude  nutno  prohloubiti  záp.  stranu 
jezera  na  trati  600  m,  vých.  na  trati  13  km. 
Střední  výská  vrstvy,  která  ze  dna  jezera 
mu&í  býti  odstraněna,  jest  1  m.  Šíře  prů- 
plavnibo  koryta  jezerem  má  býti  45*7  m. 
Za  jezerem  má  zůstati  průplav  v  údolí  Rio 
Lajas.  protne  rozvodí  46*63  m  n.  m.  vysoké, 
napájen  řekami  Rio  Grande  a  Tola  bude  ve- 
den údolím  Rio  Grande  až  k  přístavu  Brite 
na  Tichomoří,  vzdálenému  od  Greytownu 
-271*76  km.  V  této  části  jsou  opět  3  plavidla 
komorová,  která  sníží  hladinu  průplavu  po- 
stupné na  7*63,  na  4- 1*23  a  — 1*21,  tedy  na 
oiveaa  přílivové  a  odlivové  hladiny  Ticho- 
moří. Aby  doprava  možná  byla  i  v  noci, 
bude  celá  traf  osvětlena  elektrickým  světlem. 
Hybnou  sílu  k  výrobě  elektřiny  má  poskyt- 
nouti spád  plavidel  komorových  zřízením 
umělých  vodopádů  na  jejich  stranách.  Vše- 
chen materiál  ke  stavbě  průplavu  skýtá 
v  hojnosti  samo  ůzcmí,  jímž  průplav  bude 
veden.  Vody  pro  napájení  plavidel  dosti; 
dle  výpočtů  vodní  přebytek  nezužitkovaný 
páčil  by  se  na  1142  milí.  krychl.  stop.  Plnění 
a  vyprazdňováni  plavidel  komorových  déje 
se  pomocí  dvou  kanálů  (s  každé  strany  je- 
den) vedených  stěnami  plavidla,  v  průřezu 
3  m.  Délka  plavidel  má  býti  l')812  m, 
ifřka  24  38  m.  hloubka  průplavu  aspoň  S'/,  m, 
áíře  vodní  hladiny  56  a  88  m.  R.  1891  bylo 
hotovo  18  km  průplavu  a  zřízeno  telegrafní 
spojení.  Když  r.  1894  povolil  senát  ve  Wa- 


shingtone 70  milí.  doll.,  pracovalo  se  čileji. 
Za  to  poslanecká  komora  žádala  za  nové 
vyzkoušení  plánu.  R.  1895  svolána  presiden- 
tem sev.-amer.  Spoj.  Obcí  Clevelandem  kom- 
misse  ke  zkoušení  projektu,  která  se  vyslovila 
nepříznivé  a  odhadla  útraty  dvojnásob  tolik, 
co  počítala  společnost.  Proti  té  svolal  pre- 
sident nicaragujský  jinou  kommissi,  která 
odhadla  útraty  jen  na  75  milí.  doll.  a  dobu 
stavby  na  4-67,  l^ta-  R-  1897  pojistil  pre- 
sident nicaragujský  právo  výhradné  plavby 
po  Riu  San  Juane  a  jezeru  Nicaragujském 
anglické  společnosti.  V  nynější  době  kom- 
misse  pro  stavbu  p-u  n-kého  zabývá  se  růz- 
nými přípravnými  pracemi  hydrografickými 
a  j.  S  některých  stran  se  upozorňuje,  že 
nutno  uvážiti  nebezpečí  sopečnaté  povahy 
území  pro  stavbu  průplavu,  hlavně  vých. 
od  jezera  Nicaragujského.  Nebof  na  území, 
na  němž  leží  jezera  Nicaragujské  a  Managua, 
na  ploše  asi  200  angl.  mil,  jest  25  sopek, 
z  části  dosud  činných,  a  toto  území  má  prá- 
vě průplav  protnouti.  Technické  obtíže  bude 
působiti  i  kolísání  stavu  hladiny  vodní  je- 
zera Nicaragujského  a  potom  proměnlivost 
pobřežní  linie,  hlavně  atlantské.  Nebof  atlant, 
pobřeží  je  stále  a  rychle  zanášeno  říčním 
i  mořským  materiálem,  což  znemožňuje  tak- 
řka zřízení  otevřeného  přístavu  při  ústi  prů- 
plavu. Podobné  změny  ději  se  i  na  pobřeží 
paciíickv3ro,  ale  v  jaké  míře  asi,  to  doposud 
nezjištěno.  Pozorováním  zjištěno,  že  v  nové 
době  klesla  hladina  jezera,  poněvadž  vypa- 
řování a  odtok  řekou  S.  Juan  jest  vetší 
než  přírůstek  vody;  nutno  však  uvážiti,  že 
taková  měření  jsou  velmi  obtížná  mimo  jiné 
i  z  toho  důvodu,  Že  rozsáhlé  massy  volného, 
sopečného  materiálu  při  své  velíce  porovi- 
tosti  mohou  přiváděti  jezeru  mnoho  vody, 
která  se  tak  možnosti  měření  vymyká,  ^a 
nejlepší  dnes  uznávaná  dráha  jest  ta,  kterou 
navrhl  Lull  r.  1873.  Ačkoliv  průplav  bude 
téměř  4kráte  delší,  než  by  byl  panamský 
řtento  73  km),  přece  byl  by  pořízen  levněji 
(dnes  odhaduje  se  náklad  na  140,000.000  doll.), 
neboť  bude  nutno  prokopati  jen  43*10  km  a 
získaného  při  tom  materiálu  může  se  užiti 
k  nasypání  hrází  a  bassinů.  OvŠem  pro  do- 
pravu byl  by  průplav  panamský  kratší  a  po- 
hodlnější a  krom  toho  nebylo  by  tu  již  po- 
třebí peněz  na  studování  a  zkoumáni  terrainu 
jako  u  p-u  n-kého.  Mimo  to  podnik  hrozí 
zemi  diplomatickými  zápletkami;  na  př.  re- 
publika Columbie  mohla  by  na  základe  staré 
královské  charty  z  r.  1805  domáhati  se  práva 
na  některý  přístav  příštího  průplavu.  Vnější 
přístavy  a  vody  průplavu  budou  sice  pro- 
hlášeny za  neutrální  a  otevřeny  všem  ná- 
rodům. Avšak  tčžko  asi  bude  malý  státek 
Nicaragua  hájiti  svou  hospodářskou  neod- 
vislost  proti  oekonomicky  silnť:  společnosti, 
podporované  Unií,  a  proti  obchodníkům  ze 
Spojených  Obcí  severo-amerických.  Největší 
výhody  z  průplavu  bude  míti  vždycky  Sev. 
Amerika,  jím  bude  spojen  N.  York  se  San 
Franciskem.  ~  Srv.  Polakovský,  Panama- 
odcr  Nicaraguacanal?  (Lipsko,  1893);    Colq- 


288 


Nicastro  —  Niccoló  di  Pietro. 


houn,  The  kcy  of  the  Pacific  (Lond.,  1895); 
Keasbey,  The  Nicaragua  Canal  Board  (Wash  , 
1896  a  1897) ;  Davis,  Nicaragua  and  the  Isth- 
mus  Routes  (Wash.,  1899,  Nation.  G.  Mag.); 
Simmons  WilHam,  The  Nicaragua  Canal  7N. 
York,  1900);  Hcilprin  A.,  The  Nicaragua  Ca- 
nal in  its  (^eographical  and  geological  relati- 
ons  (B.  of  the  G.  S.  of  Philadelphia,  1900, 
II.  Nr.  5.).  Tamt.  Heilprin  A.,  The  Shrinkage 
of  Lake  Nicaragua.  Hik, 

Vioastro  [nik-J,  vesnice  v  ital.  provincii 
catanzarské,  má  10.254  ob.,  jako  obec  14.067 
(r.  1881),  sidlo  biskupské,  zříceniny  zámku, 
teplé  prameny  a  lázné.  Vinařství. 

Viooolini  [niko-l  Giovanni  Battista, 
básník  ital.  (*  29.  října  1782  v  San  Giuliano 
u  Pisy  —  t  20.  září  1861  ve  Florencii).  Stu- 
doval v  Pise  práva  a  filosofii,  oddal  se  však 
pozd.  studiu  klassických  literatur.  Seznámil 
se  s  Ugem  Foscolem,  kterýi  nebyl  bez  vlivu 
v  jeho  talent.  V  prvním  pokuse  jeho  La 
Fietá  (1804),  jeni  se  dotýkal  morové  epide- 
mie v  Livornu,  jeví  se  vliv  Montiho.  Záhy 
obrátil  se  však  k  dramatické  poesii.  První 
z  tragédií  jeho  Pólissena  (1810)  byla  koruno- 
vána Akademií  della  Crusca;  následovaly: 
Medea^  Ino  e  Temisto,  Edipo^  I  Sette  a  Tebe 
a  Nabucco  (tištén  anonymně  v  Londýně 
1819;  psán  1816),  kterým  se  pokusil  o  ča- 
sové tendenční  drama,  namířené  proti  svět- 
skému i  duchovnímu  despotismu.  Rodící  se 
romantismus  nezůstal  bez  vlivu  na  N-ho, 
jenž  posud  hověl  klassicismu;  v  Matilde 
(1815)  směřuje  jii  k  romantismu;  je  to  drama 
moderní  látky,  napodobící  >Douglasa«  Ho- 
meova.  R.  1827  napsal  svoje  nejpopulárnější 
drama  Antonio  Foscarini,  jež  njsni  prosto 
tendence,  právě  jako  předchozí  vlastenecky 
vášnivé  Giovanni  da  Procida  (1817).  Studiem 
Shakespearea,  Schillera  a  Byrona  prohloubil 
se  N.  umělecky  a  filosoficky  a  přilnul  záro- 
veň k  romantismu.  Z  pozdějších  dramati- 
ckých prací  N-ho  jmenujeme:  Lodovico  Sfov^a 
(1834);  Arnolda  da  Brescia  (1843),  nejhlubší 
z  jeho  tvorby  dramat.;  Rosmonda  ď/nf^Jiil- 
terra  (1838);  Filippo  Stro\\i  (1847);  Mario 
ed  i  Cimbri  (skizza,  1858  .  Kromě  toho  pře- 
kládal N.  z  klassických  jazykfiv,  psal  verše, 
hlavně  politické,  a  mnoho  literárních,  děje- 
pisných a  kulturně  historických  úvah;  byl 
professorem  dějin  a  mythologie  na  akade- 
mii krásných  umění  ve  Florencii,  pozd.  ta- 
jemníkem a  knihovníkem  jejím.  V  rukopise 
zůstavil:  Vespro  Siciliano  (Flor.,  1882),  Storia 
della  casa  Sveva  in  Italia  (1873)  a  řadu 
básní,  jež  vydány  souborně  jako  Can\oniere 
nacionále  (Milán,  1863)  a  Can\oniere  civile 
(Flor.,  1884).  N.  byl  vášnivý  vlastenec,  který 
pracoval  všemi  silami  pro  jednotu  Itálie,  de- 
mokrat neobyčejně  prozíravý  a  důsledný, 
který  nikdy  nepřijal  officialních  poct.  dra-  j 
matický  básník  ve  své  době  nejmohutnější , 
a  nejvýmluvnější,  třeba  nakloněný  více  k  ly- ' 
rice  a  rhetorice  než  k  dramatické  kresbo 
psychologické.  Souborně  vydal  čásť  svých 
prací  již  za  živa  (Mor.,  1844,  3  sv. ;  4.  vyd. 
1858),  úplné  vydány  jsou  Gargio'.'.im  (Milán, 


1863—80,  10  sv.).  výbér  z  tragédií  vyšel  ve 
Florencii  1892  ve  2  sv.  —  Srovn.  Vannucci, 
Ricordi  della  vita  e  delle  opere  di  Giov. 
Batt.  N.  (Flor.,  1866,  2  sv.);  Brigidi,  Vita  di 
G.  B.  N.  (t.,  1879);  Zardo.  Giovanni  Batt.  N. 
e  Federigo  Schiller  (Padova,  1883);  D.  E. 
Barella,  L'arte  drammatica  di  G.  B.  N.  í  Nea- 
pol, 1888).  Šld, 

Viooold  deU'  Abbate  v.  dell*  A  b  b  a  t  c  i ). 

Viooold  dell'  Aroa  [niko-arka],   sochař 

ital.,  rodilý  z  Dalmácie  a  původem  Slovan 

ital.  spisov.  nazývají  jej  Schiavone,  Slovan, 

1494  v  Bologni).   Velmi   mlád  přišel  da 

ologně  a  uěil  se  sochařství  u  sienského 
řezbáře  Jacopa  della  Quercia.  Dokončil  ná- 
hrobek sv.  Dominika  od  Nicola  Pisana,  od- 
kudž také  se  mu  dostalo  příjmení  N.  d.  A. 
{area  =  rakev).  K  nejlepším  jeho  pracím  ná- 
leží obrovská  hliněná  socha  Fanny  Marie 
pro  fasádu  na  palazzo  apostolico  v  Bologni« 
Annibale  Bentivoglio  na  koni  ve  vypuklé  po- 
malované řezbě  (Z  r.  1458)  ve  chrámě  San 
Giacomo  maggiore  tamže,  na  ostrově  Santo 
Spirito  u  Benátek  Jesličky  z  terracotty.  Pra- 
coval velmi  pečlivě  a  zvláštní  pozornost  vé- 
noval  podrobnostem  svých  prací,  pročež 
zván  f7  mirmšcide  Dalmatino  (dalmat.  mra- 
venec). 

Viooold dl IJb6rator«  v.  Alunno  Nic- 
coló. 

Viooold  de*  noooli,  f-niko>]  ital.  huma- 
nista (•  1363  ve  Florencii  —  1 1.  1437).  Byl  po 
nějakou  dobu  kupcem.  Po  smrti  otcově  od- 
dal se  však  úplně  studiu  vědeckému,  zejm. 
učil  se  řečtině  u  Chrysolora.  Pro  ušlechti- 
lou svou  povahu  a  velikou  učenost  těšil  se 
veliké  vážnosti  na  dvoře  Cosima  de*  Medici 
(Voigt  nazývá  N-la  >literárním  ministrem* 
Cosimovým)  i  ve  kruhu  učencA  florenckých, 
jež  dvůr  jeho  shromáždil,  třebas  N.  dovedl 
leckdy  sarkasmem  svým  býti  nepříjemný. 
Neveliké  své  jmění  posvětil  N.  úplně  ve 
služby  vědy;  zejména  horlivě  sbíral,  saku  po- 
val a  přepisoval  rukopisy,  dále  sbíral  so- 
chy, vásy,  mince,  sklo  atd.  Soukromá  jeho 
knihovna,  čítající  asi  800  svazků,  byla  s  nej- 
větší liberálnosti  každému  otevřena;  v  zá- 
věti své  N.  přímo  ustanovil,  aby  byla  ve- 
řejně přístupna.  Hojné  rukopisy  knihovny 
Laurentiánské  ve  Florencii  (na  př.  rukopisy 
Lucretiovy  a  rukopisy  12  Komedií  Planto- 
vých) opsány  jsou  jeho  rukou  N.  sepsal 
pouze  jediný' traktát  o  latinské  orthogníii, 
a  to  jazykem  vlaským.  Srv.  Voigt,  Wieder- 
belebung  d.  klass.  Altertums  (3.  vyd..  1.,  295 
nn  ,  353  nn.,  382  nn.).  Vý. 

Viooold  dl  Pietro  (Ger  i  ni),  malíř  tio- 
rencký  z  konce  XIV.  stol.,  dle  všeho  žák 
Taddca  Gaddího,  pracoval  r.  1391  s  Agno- 
Icm  Gaddira  u  sv.  Františka  v  Pratu,\dc 
jest  asi  od  ného  Umučeni  a  Legendy  o  sv, 
Matouši  a  fv.  Antonínu  Paduanském,  Rok  po- 
tom maloval  v  kapli  sv.  Bonaventury  n  sv. 
Františka  v  Piso  cyklus  obrazův  o  ÚmuČtni 
fáně,  témčř  docela  \\i  zašlých.  R,  13<>3  vrá- 
til se  se  synt-m  Lorciuem  do  Prata  a  pra- 
coval pro   františkány  íresky,  jeŽ  se  ncdo- 


Nice  —  Nicol. 


289 


chovaly   (Obra^^   bičovaného   Kriita^    Nctnebe-scrz   Ncbbe   v  Tharandě  fysiologické   pro- 


vstoupeni,  Zvéstováni  a  Věčný  Otec),  R.  1401 
odebral  se  do  Florencie,  kdež  vznikl  za 
spolopracovnictví  N-va  S3rna  a  Spinella  Are- 
ti  na  oltář,  jejž  chová  umělecká  akademie; 
střed  obrazu  jest  Korunovace  sv.  Panny,  — 
Syn  jeho  Lorenzo  dí  Ni ccoló  namaloval 
votivni  obraz  pro  klášter  sv.  Marka  ve  Flo- 
rencií; Cosimo  a  Lorenzo  Medici  vénovali 
Icj  chrámu  sv.  Dominika  v  Cortoné.  —  Srv. 
Vasari,  Le  Vité  (svaz.  11.;  vyd.  Milanesi); 
Crowe  a  Cavalcaselle,  Storia  della  pittura 
in  Italia  (11,17);  Césare  Guasti,  La  Cappella 
dc*  Migliorati  in  Prato  (Prato.  1871). 

no6.  tranc,  v.  Nizza. 

Vioephorns  v.  Nikéforos. 

Viekamineky  lapis  in/emalis,  v.  Stříbro. 

ViokeUidorf  v.  Nikclsdorf. 

Viokerl:   1)  N.  FrantiSek  (*  4.  pros. 


měny  semen  důležitých  v  polním  hospodář- 
ství a  založil  po  vyzvání  Zemědělské  rady 
r.  1877  první  kontrolní  stanici  semenářskou 
pro  Čechy.  Vedení,  k  němuž  obdržel  po- 
tvrzení od  ministeria  orby,  obstarává  N.  do- 
posud. Při  založení  Společnosti  fysiokrati- 
cké  r.  1869  měl  N.  valné  účastenství  zároveň 
s  drem  Amerlingem  a  řídil  odbor  entomo- 
logický. Zkušenosti  přírodovědecké,  jichž 
N.  nabýval  již  v  domě  otcovském,  přišly 
vhod  i  praktickému  hospodáři,  a  dobro- 
zdání,  jež  N.  podával  o  škůdcích  polního 
hospodářství  z  říše  živočišné,  jdou  do  ně- 
kolika set.  Stydiemi  takovými  byly  vědomo- 
sti o  české  zvířeně  znamenitě  rozhojněny  a 
objasněny  po  stránce  biologické  i  po  stránce 
praktického  pěstovatele.  O  rozšíření  zdědě- 
ných sbírek  pracoval  neúmomou  pílí  a  ne- 


1813  v  Praze  —  f  4.  února  1871),  studoval   přestává  je  doplňovati  až  doposud.  Ve  sbír- 
fílosofii  a  později  lékařství  na  pražské  uni- 1  kách  jeho  uloženy  jsou  přírodniny,  jež  při- 


vcrsité.  Nabyv  diplomu  lékařského  r.  1841 
oddával  se  také  pěstění  přírodních  nauk, 
xvlášté  entomologie.  Již  za  doby  studijní  vy- 
dal pojednání  Die  Tagfalter  Bóhment  a  před- 
ložil je  v  zasedání  o  sjezdu  přírodozpytců 


nesli  se  svých  cest  Mikan,  Sieber,  Helfer, 
Kolenatý,  Holub,  Feistmantel,  Stccker,  Vraz, 
Kořenský  a  j.  Velká  čásť  sbírky  motýlův  a 
brouků  repraesentuje  původní  individua,  dle 
nichž  byly  zdělávány   popisy   pro  vědecká 


v  Praze  r.  1837.  R.  1842  stal  se  assistentem    pojednání.  Zoologická  a  botanická  pojednání 

Í>ři  universitní  stolici  pro  zoologii  a  mínera-  N-ova  jsou  uložena  v  časop.  >Lotos«  1863 
ogii  a  zastával  to  místo  po  7  let  jak  na  až  1869,  v  >Stettiner  entomolog.  Zeit.«  1887, 
aniversitě  tak  na  technice.  R.  1852  byl  1889,  1890,  ve  >Verhandl.  der  zool.  bot.  Ge- 
jmcnován  řádným  professorem  zoologie  na  -  sellsch.c,  Vídeň,  1872  a  j.  Kromě  toho  vydal 
universitě  ve  Štýrském  Hradci,  ale  zamítl  N.  nákladem  Spol.  pro  fysiokracii  v  Čechách 
čestné  to  povolaní  a  přijal  r.  1854  raději  Seuiam  hmyiu  českého  (Hmyz  šupinokřídlý,. 
řádnou  professuru  přírodovědy  na  polytech-  -  v  Praze,  1894,  a  Motýlové  větší,  t.,  1897) 
nice  v  Praze.  Od  r.  1853  byl  zkušebným  '  v  řeči  české  a  německé.  Četné  jsou  jeho 
kommissařem  pro  zbožíznalství  a  celní  řízení  i  zprávy  o  škodlivém  hmyzu  v  Čechách,  uve- 
při  c.  k.  čes.  zem.  fin.  řed.,  jakož  i  kommis-  řejněné  v  publikacích  zemědělské  rady  pro 
sařem  pro  civ.  inženýry  a  architekty  a  pro  !  král.  Čes.  (1875—1890).  Třeba  ještě  doložiti, 
přírodovědce  gymnasijní.  V  Čes.  Museu  za- !  ^e  ze  sbírek  zasílaných  Vrázem  se  záp.  po-' 
stával  místo  dozorce  přírodovědeckých  shí- 1  březí  afrického  N.  určil  dva  nové  ašantské 
rek.  K  jeho  návrhu  r.  1849  pořídily  se  tam  '  druhy  goliathů  {GoUathus  Atlas  a  Sphyro- 
ve  sbírkách  vedle  nápisů  latinských  a  němé-  i  rrhina  Charon),  o  čem  viz  >Stett.  entomolog. 
ckých  také  nápisy  české,  což  bylo  z  usne-  i  Zeit.«,  1887,  1890.  Kký. 

sem  výboru  svěřeno  Svat.  Preslovi  a  dru  <  Violaei  Hendrik,  sektář,  v.  Familisté. 
N-ovi.  Od  r.  1852  redigoval  spolkový  časo-  Wool  [-kol]  William  (♦  1768  —  f  1851 
pis  >Lotos€.  Choroba  plicní  přiměla  N-a  I  ^  Edinburce),  učitel  fysiky  v  Edinburce,  pro- 
k  tomu,  aby  zažádal  za  výslužbu.  Obdržev  I  slavil  se  (r.  1828)  sestrojením  hranolu  z  vá- 
jt  r.  1869  zemřel  dva  roky  potom.  N-ovi  pří-   pence  island.,  kterým  lze  obyčejné  světlo  li- 


sluší  zásluha  o  pěstění  nových  hedbávníko- 


neárně  polarisovati  a  který  se   po  něm  ná- 


mely  brzy 

tou  pověst.  Výměny  s  cizinou  rozhojňovaly 
je  neustále.  Proslulými  staly  se  zvláátě  jeho 
sbírky  motýlův  a  broukův.  Pozorování  svá 
vrdával  N.  tiskem  v  listech  entomologi- 
ckých. Po  smrti  N-ově  přešly  bohaté  sbírky 
v  ruce  synovy.  KkÝ, 

%)  N.  O  tok  ar,  syn  před.  (♦  22.  led.  1838 
▼  Praze).  Oddával  se  přírodovědě  již  od  mla- 


Cl.  28^.  Vápencový  klenec. 


ť 


assistenta  na  universitě  od  r.  1864—70  a  od  '  odštípne  se  krystall  asi  třikrát  delší  ntž  širší. 
r.  1868—70  professuru  zoologie,  botaniky  a  Namístě  přirozených  ploch  MB  CD  a  ii^/^^CZ)' 
zbožíznalství  na  pražské  polytechnice.  Složiv  (vyobr.  č.  2883.)  přibrousí  se  obé  plochy  tak, 
úřad   učitelský   pěstoval   k  vyzvání  profes- 1  aby   svíraly   s  hranou  AA*  místo   úhlu    Tl*^ 

OtfŮY  SloToOc  Naočny,  iv.  XVin.  12,8  1901.  19 


290 


iNicoladoni  —  von  Nicolay. 


pouze  68^  Potom  se  hranol  rozřízne  kolmo 
k  oběma  novým  plochám  řezem  ve  výkrese 
tečkovaným,  který  jest  zároveň  kolmý  k  hlav- 
nímu řezu  krystallu,  to  je  rovině  jdoucí 
body  ACÁC.  Plochy  se  obrousí  a  vyleští 
a  hranol  se  slepí  kanadským  balsámem. 
Paprsek  obyčejného  světla,  dopadající  rovno- 
běžně s  hranou  AA\  rozdělí  se  v  dvoj- 
lomném  vápenci  na  dva;  jeden  z  nich,  který 


Č.  2884.  Nícolflv  hranol. 


sleduje  sinusový  zákon  lomu,  >paprsek  řád- 
ný«,  dopadne  tak  Šikmo  ve  vrstvu  balsámu, 
že  se  úplně  odrazí,  druhý  paprsek,  zvaný 
>mimořádný«,  projde  hranolem,  jsa  polariso- 
ván  v  rovině  kolmé  k  hlavn.  řezu  (vyobr.  2884). 
Hranolu  N-ova  použito  jest  při  rozmanitých 
přístrojích  polarisačních,  polari metrech  a 
saccharimetrech.  Srv.  Polarisace  a  Dvoj- 
lom  světla.  nvk, 

Viooladoni  [niko-]  Karl,  chirurgr  něm. 
(♦  1847  ve  Vídni).  Lékařství  vystudoval  ve 
Vídni,  jsa  zvláště  žákem  Dumreicherovým. 
R.  1881  stal  se  prof.  chirurgie  v  InŠpruku  a 
r.  1895  prof.  téhož  oboru  ve  Štýr.  Hradci, 
kdež  dosud  působí.  Vynikl  zvláště  pracemi 
o  chirurgii  kostí  a  pásma  zažívacího  (cho- 
botů jícnovj^ch,  gastroenterostomie  a  j.). 
Z  těch  bIuši  uvésti  zvláště:  Anatomie  d.  sko- 
liotischen  Wirbelsáule  (1888);  Architectur  der 
ikoliotischen  Wirbelsáule  (1893);  Operative  Be- 
nandlung  d,  inguinalen  Kryptorchismus  aj.  v. 

Nioolai  |niko-]:l)  N. Christoph  Fried- 
rich, spis.  něm.  (♦  1733  v  Berlíně  --  f  1811 
t.),  učil  se  od  r.  1749  ve  Frankfurtě  n.  O. 
knihkupectví  a  vzdělával  se  hlavně  na  angl. 
spisovatelích.  Vrátiv  se  do  Berlína  (r.  1752) 
uveřejnil  anonymně  spis  na  obranu  Mil- 
tona  proti  Gottschedovcům  a  také  an- 
onymně Briefe  uber  den  jet^igen  Zustand  der 
schónen  Witsenscha/ten  (1755;  nový  otisk 
ElUngerův  1894),  v  nichž  bojoval  za  angli- 
ckou literaturu  a  proti  Gottschedovi  a  Švý- 
carům.  Záhy  seznámil  se  s  Lessingem  a 
Mosesem  Mendelssohnem,  s  nimiž  založil 
^ Briefe  die  neueste  Litteratur  betreffendc 
(1759  -65,  24  sv.).  R.  1765  založil  nový  časo- 
pis >Allgemeine  deutsche  Bibliothek«,  jejŽ 
vedl  do  r.  1792  a  potom  zastavil  pro  obtíže 
censurové;  do  prvních  ročníků  přispívali 
nejlepší  soudobí  literáti,  Herder,  Merck  a  j., 
a  teprve  později  stala  se  palladiem  střízli- 
vosti, literární  plochosti  a  osvětářské  měl- 
kosti  a  bojovala  nejen  proti  Sturmu  a  Drangu, 
ale  i  proti  klassickým  jeho  dědicům,  Goe- 
thovi  a  Schillerovi,  i  Kantově  filosofii.  Po- 
kračováním byla  »Neue  allgemeine  deutsche 
Bibliothekc,  jež  vycházela  od  r.  1793  v  Kielu, 
kterou  však  teprve  od  r.  1800  redigoval  N. 
do  r.  1805).  N.  sám  napsal  řadu  spisů  více 


méně  bezvýznamných,  z  nichž  nejlepší  je  ro- 
mán Leben  und  Meinungen  des  Magisters  Se- 
baldus  Nothanker  (1773—76,  3  sv.;  4.  vydáni 
1899),  střízlivě  realistický  a  tendenční  plod. 
Pro  svoji  obmezenost  a  duši  nepřístupnou 
poesii  a  umění  stal  se  N.  mladší  generaci 
německé  typem  zpátečníka  a  terčem  satiri- 
ckých výpadův  Herdera,  Goethea  a  Schil- 
lera  (v  »Aenien«),  Lavatera,  Fichtea  a  bratři 
Schlegelů.  Korrespondenci  jeho  s  Herderem 
uveřejnil  O.  Hoffmann  (Berl.,  1887).  —  Srv. 
Gdckingh,  N-s  Leben  u.  litteraríscher  Nach- 
lass  (1820);  Mínor.  Lessings  Jugendfreunde 
(v  Kůrschnerové  Deutsche  Nationallitterator, 
sv.  72). 

2)  N.  Friedrich  Bernhard  Gottfried, 
hvězdář  něm.  (♦  1793  v  BrunSviku  —  f  1846 
v  Mannheimu),  byl  od  r.  1813—16  adjunk- 
tem při  hvčzdťirně  na  Seeberku  u  Gothy, 
potom  až  do  své  smrti  ředitelem  hvězdárny 
mannheimské.  Uveřejnil  mnoho  pozorováni 
v  »Astr.  Nachr.«,  výpočty  drah  26  vlasatic 
a  četná  pojednání.  Důležitá  pojednání  jsou: 
Ober  d.  iíethode  Lángen  durch  Rectascensions- 
differen^en  gewáhlter  VergUichsterne  v,  Monde 
Xu  bestimmen  (»A8tr.  N.«  1823);  Ober  d,  Be- 
rechn,  d,  Meridiandiffereni  :^itfeier  Orte  aus 
corresp.  Mondculminationen  (t.,  1824).  Též 
napsal  pojednání  z  počtu  integrálního  a  po- 
pulární díla  astron.,  na  př.  Wegweiter  im 
SternenhimmeL  VRý. 

3)  N.  Otto,  skladatel  něm.  (♦  1810  v  Krá- 
lovci —  t  1849  v  Berlíně).  V  hudbě  vzdělal 
se  pod  vedením  Kleinovým  a  Zelterovým 
v  Berlíně  a  stal  se  r.  1833  varhaníkem  při 
něm.  vyslanectví  v  Římě.  Tam  nalézal  hojně 
příležitosti  studovati  staré  mistry  hudební 
(ve  škole  Bainiově)  a  zabýval  se  skladbou 
oper.  R.  1837  odebral  se  do  Vídně,  kde  se 
stal  kapelníkem  na  Kaernthnerthor-Theatru, 
ač  tam  nesetrval  dlouho,  neb  již  r.  1838  vrá- 
til se  do  Říma,  kde  komponoval  v  běžném 
tehda  slohu  opery  Enrico  secondo  a  Roi- 
monda  ďinghilterra  (prov.  r.  1839  v  Terstu), 
//  Templář io  (provoz,  r.  1840  v  Turině  se 
značným  úspěchem,  tak  Že  opera  tato  roz- 
šířila se  nejen  po  Itálii,  ale  i  po  Španělska* 
Německu  a  Rusku,  ba  i  Americe).  R.  1842 
odebral  se  do  Vidně  po  druhé,  stal  se  ře- 
ditelem dvorních  koncertův  a  založil  tam 
koncerty  filharmonické.  R.  1844  jmenován 
N.  dvorním  kapelníkem  v  Berlíně  a  tam  pro- 
vedl svoji  operu,  původně  pro  Vídeň  kom- 
ponovanou, Veselé  {eny  Windsorské  (text 
zpracoval  Mosenthal),  která  náleží  k  jeho 
nejlepším  pracím  a  vůbec  k  nejlepším  ně- 
meckým komickým  operám,  dosud  na  jevi- 
šti se  udržujíc.  Vyniká  melodičností.  humoru 
plnou  charakteristikoii  i  originálností  a  skla- 
datelskou  dovedností.  Mimo  to  složil  N.  řadu 
skladeb  chrámových,  klavírních  a  písní.  Jeho 
biografii  napsal  H.  Mendel  (Berl.,  1868).  N-s 
Tagcbúcher  vyd.  Schroder  (Lips.,  1893). 

Vioolaie  [-kolej  v.  Clairville. 

von  Ifioolay  [-ko-1  Ludwig  Heinrich, 
sv.  pán,  básník  něm.  (♦  1737  ve  Strasburce  — 
t  1820  na  statku  Monrepos  v  Čuchonaku). 


jNicolo  de|Malte  — ^^^^^o^^^^^^- 


291 


Byl  při  vyslanectvi  francouzském,  potom 
při  vyslanectví  ruském  ve  Vídni  a  vrátil 
se  do  rodiitč  r.  1763.  Po  6  letech  povolán 
do  Petrohradu  učit  velkokniŽete  Pavla,  stal 
se  jeho  kabinetnim  tajemníkem,  šlechticem, 
ředitelem  akademie  věd,  tajným  radou  a  čle- 
nem kabinetu.  Byl  lyrik,  didaktik  a  dramatik, 
oejiCastnčjši  pak  ve  svých  poetických  vy- 
právo  váních  rázu  Wielandova,  jejž  i  for- 
málné  následoval  (Reinhold  und  Angelika; 
Zerbin  und  Beila;  Alcinens  lnul).  Soubor 
spisů  jeho   vydán   r.  1792—1810   v  Berlíne 

Í8  sv.)i  divadelní  kusjr  r.  1811  v  Královci 
2  sv.).  —  Srv.  životopis  Gerschauův  (Ham- 
)urk,  1834). 

Vioolo  de  Kalte  v.  Isouard. 

Vioolův  hranol  v.  Nicol. 

Hloosia  [nikozia],  hl.  město  v  ital.  pro  v. 
Catanii  na  Sicílii,  867  m  n.  m.,  v  divoké, 
hornaté  krajině  mezi  oběma  prameny  řeky 
Salso,  má  14.941  ob.  (1881),  j.  obec  15.460 
obyv.,  biskupské  sídlo,  velikou  got.  kathe- 
dralu,  mimo  ni  7  jiných  kostelů,  techniku, 
gymnasium,  král.  kollej,  velikou  knihovnu, 
solné  doly,  sirné  prameny  a  obchod  s  obi- 
lím, vínem,  olejem  a  dobytkem. 

Vioot  [niko]  Jean  sieur  de  Villemain, 
spisovatel  a  diplomat  franc.  (*  1530  v  Ni- 
mes  —  t  1600  v  Paříži).  Jakožto  syn  notáře 
studoval  v  Pařiži  a  byl  ve  dvorních  službách 
Jindřicha  II.,  u  něhož  byl  velmi  oblíben.  Po- 
tom r.  1560  vyslán  od  Františka  II.  na  dvůr 
portugalsky  a  zavedl  do  Francie  tabák,  který 
dostal  v  Bordeaux  od  flamského  obchod- 
níka. Po  něm  nazván  Sicotiana,  Vydal  Aimo- 
novu  Historia  Francorum  (r.  1566)  a  první 
iřanc.  slovník  Tresor  de  la  langue  francaise, 
který  váak  vyšel  aŽ  po  jeho  smrti  v  Paříži 
r.  Ib06  a  v  Kouenu  r.  1618. 

Vleoiera  [niko-],  přístavní  město  v  ital. 
prov.  Catanzaro  v  okresu  Monteleone  v  Ca- 
labrii,  v  zál.  Tyrrhenského  moře  Gioja,  na 
trati  dráhy  Reggio-Sta.  Eufemia  a  Neapol, 
má  5198  ob  ,  biskupské  sídlo,  kostel,  gym- 
nasium a  přístav. 

Viootera  [niko-]  G 1  o  v  a  n  n  i,  baron,  státník 
ital.  (♦  1828  v  San  Biase  v  Kalabrii  —  f  1894 
ve  Víco  Equense  u  Neapole),  záhy  pracoval 
v  » Mladé  Itálii «,  účastnil  se  r.  1848  povstání 
T  Kalabrii  a  bojoval  potom  jako  důstojník 
za  Římskou  republiku  (1849).  R.  1857  účast- 
nil se  výpravy  na  Capri,  Mazzinim  osnované 
a  proti  BourbonŮm  v  Neapoli  namířené,  byl 
však  těžce  raněn,  zajat  a  odsouzen  na  ga- 
1c je,  z  nichž  osvobodil  jej  r.  1860  Garibaldi, 
v  jehož  vojsku  potom  bojoval  r.  1860  a  1861 
i  1866 — 67.  V  parlamentě  zastupoval  Salerno 
a  byl  jedním  z  vůdců  levice;  po  pádu  con- 
sorteria  stal  se  v  březnu  1876  ministrem 
vnitra  v  kabinetě  Depretisovč,  učinil  se  však 
nemožný  nesmírnou  ctižádostí,  mstivostí 
i  bezohledném  podporováním  svých  politi- 
ckých přátei,  tak  že  kollegové  jeho  přiměli 
bo  k  demissi  (v  pros.  r.  1877);  N.  účastnil 
se  potom  opposice  a  přispěl  k  pádu  něko- 
lika ministerstev,  aŽ  konečně  za  Rudiniho 
dostalo  se  mu  portefeuille  vnitra  (v  únoru 


r.  1891),  ale  jen  na  krátko  (do  kv.  r.  1892). 
Srv.  Giordano,  La  vita  ed  i  discorsi  di  Gi  o- 
vanni  N.  (Salerno,  1878);  Mario,  In  memoria 
di  G.  N.  (Flor.,  1894). 

Vlootiana  [-kot-)  Toum.,  tabák,  rod 
rostlin  z  čel.  lilko  vitých,  podčel.  Cestrineae^ 
obsahující  buď  lleté  n.  vytrvalé.  Často  žlaz- 
naté  a  lepkavé  byliny  nebo  polokře,  kře  a 
stromy  s  listy  jednoduchými  a  celokrajnými, 
zřídka  chobotnatými,  a  s  květy  bělavými,  zele- 
navými. Žlutými  n.  nachovými  v  pobočních 
n.  konečných  hroznech  n.  latách.  Ve  vejco- 
vitém  n.  trubkovitě  zvonkovitém  kalichu 
vetknuta  jest  nálevkovitá  n.  řepicovitá  ko- 
runa trubky  někdy  velmi  prodloužené,  často 
břichatá  n.  v  jícnu  rozšířená  a  kraje  51a- 
ločného  řasnatého.  Nad  zpodinou  koruny 
vetknuto  jest  5  tyčinek  někdy  uzavřených, 
někdy  čnějicích,  a  na  dně  lůžka  uprostřed 
žlaznatého  terče  2-,  4-  až  vícepouzdrý  semen- 
ník  s  nitkovitou  čnélkou  a  2laločnou  bliznou. 
V  trvalém  kalichu  vězí  2-,  zřídka  4-  až  více- 
pouzdrá  2~4ch]opní  tobolka  s  četnými  práš- 
kovitými  semeny.  N.  jest  domovem  asi  50 
druhy  zvláště  v  Americe,  řidčeji  v  Austrálii 
a  Polynésii,  a  pěstována  jest  v  hojných  odrů- 
dách a  míšencích.  N.  dělí  se  ve  3  sekce:  a) 
Tabacum,  s  korunou  trubkovitou,  u  jícnu 
rozšířenou,  červenou  n.  červenobílou,  uštů 
často  velmi  dlouze  zakončitých  (N.  Tabacum 
L.);  b)  Rustica,  s  korunou  trubkovitou  n. 
baňko  vitou  žlutozelenou  s  úzkým  okrajem  a 
krátkými  zaokrouhlenými  ušty  (N.  rustica  L,)\ 
c)  PetunioideSt  s  korunou  obyčejně  bílou,  vně 
často  fialově  žíhanou,  nálevkovitou,  širokého, 
ostře  n.  tupě  laločnatého  okraje  (N.  affinis). 
N.  T.,  tabák  obecný,  druh  s  listy  seda- 
vými,  až  6  dm  dlouhými,  a  s  květem  růžo- 
vým, aN.  r.,  tabák  pospolitý  n.  selský, 
s  listy  řapíkatými  a  květem  žlutozeleným, 
pěstují  se  od  nepamětných  dob  pro  lupenvi 
jichž  se  v  různé  úpravě  obecně  užívá  dílem 
ke  kouření  a  žvýkání,  dílem  k  šňupání.  Z  toho 
důvodu  jest  N.  výnosnou  hospodářskou  rost- 
linou nejen  v  Americe,  Záp.  Indii  a  v  Orientu, 
ale  i  téměř  ve  všech  zemích  evropských  (ještě 
v  jižní  Skandinávii),  jakož  i  bylinou  technicky 
důležitou,  jejíž  obrábění  i  v  Čechách  (v  Se- 
dlci, v  Táboře,  v  Písku,  Budějovicích,  v  Lan- 
škroune) zaměstnává  tisíce  lidstva.  Lupeny 
tabákové  vynikají  narkotickým  zápachem  a 
odpornou,  palčivě  hořkou  chutí,  obsahujíce 
velmi  jedovatý  nikotin  (v.  t.).  Kromě  toho 
chovají  až  27%  látek  neústrojných,  na  př. 
vápna,  magnesie  a  drasla,  i  látek  ústroj  ných, 
jako  bílkoviny,  pryskyřice  a  klovatiny.  Z  toho 
důvodu  poskytuje  tabák  zejména  i  mnohé  lé- 
kárnické praeparáty,  na  př.  o/eww,  in/usum^ 
(nálev),  unguentum  (masf)  a  vinum  Tabacť, 
Tabák  pospolitý,  v  Evropě  řidčeji  pě- 
stovaný, dává  hledané  >turecké«  kuřivo. 
Kouření,  šňupání  i  žvýkání  tabáku  shledali 
Španělové  v  Americe  hned  při  jejím  obje- 
vení a  přičinili  se  o  kouření  tabáku  i 
v  Evropě,  kdež  na  počátku  XVII.  stol.  bylo 
již  valně  obvyklé.  První  semena  tabáková 
přivezena  byla  jiŽ  r.  1518  do  Španělska,  od- 


292 


Nicotin  —  Nicbuhr. 


kud  přenesena  bylina  sama  francouzským 
vyslancem).  Nicotem  r.  1560  i  do  Francie. 
První  popis  rostliny  tabákové  vydán  byl  však 
již  r.  1535  v  Seville  a  v  něm  činí  se  i  zmínka 

0  vidlicovité  trubici  podoby  y,  tabaco  zvané, 
z  níž  Indiáni  tabák  kouřili.  Z  Francie  rozší- 
řila se  kultura  tabáková  záhy  po  celé  Evropč. 

1  hospodáři  zemí  koruny  České  touží,  aby 
jim  dovoleno  bylo  pěstovati  tabák  jako  rost- 
linu hospodář.,  přechovávajíce  jej  v  zahra- 
dách jako  zvláštnost  nebo  pro  ozdobu,  ze- 
jména v  druzích  N.  affinis^  tabák  příbuzný, 
a  N.  macrophylía,  t.  velkolistý.        Děd. 

Viootin  v.  Nikotin. 

Nioov:  1)  N.,  far.  osada  v  Čechách  u  Zbo- 
rova,  hejtm.  Klatovy,  okr.  a  pš.  Planíce;  2  d., 
6  ob.  č.  (1890),  poutničky  kost.  P.  Marie  vy- 
stavěný r.  1720  od  Kiliána  Dintzenhofera  ná- 
kladem Adolfa  hr.  Martinice,  2tř.  šk.  —  2) 
N.  {Nitxau)f  far.  ves  t.,  hejtm.  Sušice,  okr.  a 
pš.  Kašper.  Hory;  26  d.,  247  ob.  n.  (1890), 
kostel  sv.  Martina  (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk. 

Viotheroy,  hlavni  město  brazilského  státu 
Rio  de  Janeiro  při  vjezdu  do  zátoky  a  na- 
proti městu  Riu  de  Janeiro,  východisko  dráhy 
N.-Areas  a  N.-San  Antonio  -  Campos,  má 
34.269  ob.,  široké  ulice,  divadlo,  nemocnici, 
ústav  hluchoněmých,  minerální  prameny,  žu- 
lové lomy,  vápenice  a  cukrové  plantáže. 

Vidda:  1)  N.,  řeka  v  Hessích  v  Německu. 
pravý  přítok  Mohanu,  pramení  se  na  Tauf- 
steinu  ve  Vogelsberku  v  Horních  Hessích  ve 
výši  350  m  n.  m.,  teče  k  jz.  městy  Schotten, 
Staden,  Assenhcim,  Vilbel,  potom  obrací  se 
do  Nassavska  a  vtéká  do  Mohanu  u  Hóchstu 
ve  výši  90  m  n.  m.  (8  km  na  z.  od  Frankfurtu) 
po  toku  dlouhém  98  km.  Větší  přítoky  jsou 
v  právo  HorloíT  a  Wetter  a  v  levo  Nidder, 
pramenící  se  vesměs  ve  Vogelsberku. 

2)  N.,  město  v  Hessích,  kraj  Budingen,  nad 
ř.  t.  jm.  a  na  železniční  trati  Giessen-Geln- 
hausen  a  N.-Schotten,  má  1822  ob.  (1895 ^ 
obv,  soud,  evang.  kostel,  zámek,  výrobu  pa- 
píru a  kůže,  uměl.  truhlářství  a  nedaleko 
solné  lázně  a  uhelné  doly. 

Videoki  Andrzéj  ratryk,  spisovatel 
latinsko-polský,  zvaný  Patricius  (♦  1527  — 
t  1586),  vzdělal  se  v  akademii  krakovské, 
potom  v  Padově  a  byl  tajemníkem  králov- 
ským, varšavským  proboštem  a  konečně  bi- 
kupem  wendertským.  Hlavní  jeho  spisy  jsou: 
Fragmentorum  M.  Tulí.  Ciceronis  tomi  IV  cum 
adnotationibus  (Benátky.  1561  a  později); 
Parallelae  Ecclesiae  catholicae  cum  hereticorum 
Synagogis  (2.  vyd.  Kolín,  1576,  přeprac.  De 
ecclesia  vera  et  falsa,  2.  vyd.  Krakov,  1585); 
Commentarii  de  tumultu  Gedanensi  (1577);  No- 
tae  in  duas  M.  Tulii  i  Ciceronis  orationes  (Kra- 
kov, 1583)  a  j.  Srv.  F.  Gótz,  Otium  Varso- 
viťnse  (Vratislav,  1755). 

Nider  (nesprávné  Nieder  nebo  Nyder) 
Jan,  dominikán  a  theologický  spisovatel 
t*  okolo  1380  v  Isny  —  f  1438  v  Norim- 
bcrce).  Vstoupiv  do  řádu  v  Kolmaru  r.  1400 
účastnil  se  Kostnického  koncilu,  působil  po 
jeho  skončení  na  vídeňské  universitě  a  byl 
od  r.  1425  převorem  svého  řádu    v  Norim- 


t>erce.  Vynikal  zvláště  kazatelským  umcním 
a  hrál  na  Basilejském  koncilu  značnou  úlohu. 
Česká  otázka  zvláště  ho  zaměstnávala;  s  ji* 
nými  posly  koncilu  vypravil  se  do  Chebu 
r.  1432  jednati  s  Husity  a  pokračoval  v  jed- 
nání tom  později  i  v  Cechách  i  na  koncilu 
samém.  Rovněž  účastnil  se  sporu  koncilu 
s  Eugeniem  IV.  a  přidržel  se  tohoto.  Jeho 
četné  exegetické  a  moralistické  traktáty  byly 
tištěny  mezi  nejstaršími  inkunabulemi.  Pro 
kulturní  historii  zvláštní  význam  mají  spisy: 
Tractatus  de  contractibus  mereatarum  (Stra 8- 
burk,  1514),  jednající  o  morálním  pojímání 
úvěru  a  obchodu,  a  Formicarius  seu  dialogus 
ad  vitam  christianam  exemplo  conditionum  for* 
micae  incitativus  (ed.  princ,  v  Augšpurce  s. 
d. ;  druhé  vyd.  ve  Štrasburce  1517),  jednající 
hlavně  o  pověrách  a  čarodějnictví.  O  Novi 
viz  K.  Schieler,  Johann   N.  (Štutgart,  1885). 

Nidiflkaoe  (z  lat.),  stavění  hnízda. 

Viebory,  ves  slezská,  v.  Nebory. 

Viebohr:  1)  N.  Kar  sten,  cestovatel  něm. 
(♦  1733  —  t  1815).  Studoval  reálné  vědy 
v  Gotinkách,  vstoupil  do  ženijních  vojen, 
služeb  dánských  a  byl  poslán  (1761—67)  s  vě- 
deckou expedicí  krále  Bedřicha  V.  jako  geo- 
graf do  Arábie  a  Persic.  Cestu  dokončil  přes 
to,  že  hned  po  roce  všichni  jeho  spolucestu- 
jící zemřeli,  a  vrátiv  se  žil  nadále  jako  dán- 
ský státní  rada  v  Meldorfě.  Vynikal  velikými 
věčiomostmi  linguistickými,  neboť  znal  více 
než  20  živých  jazyků,  a  napsal  znamenité, 
dosud  významné  cestopisy:  Besehreibung  van 
Arabťen  (Kodaň,  1772);  Reisebeschreibung  nach 
Arabien  (1774—78,  2  sv,);  pak  v  Descriptiones 
animalium  (1775)  od  P.  Forskálse  a  v  téhož 
Flora  aegyptiaco-arabica  (1776);  ícones  rerum 
mirabilium  (1776).  N.  byl  první,  který  užil 
methody  měsíčních  vzdáleností  na  pevnina 
ke  stanovení  délky  a  přesným  stanovením 
sev.  Rudého  moře  ukázal  na  novou  světovou 
dráhu  přes  Suez  do  Indie;  podle  N-ovy 
mapy  plul  kap.  Holíord  r.  1772  první  z  Indie 
do  Suezu.  Také  co  se  týče  klínového  písma, 
učinil  zajímavé  objevy.  Biografii  jeho  napsal 
jeho  syn  Barthold  Georg  N.  (Kiel,  1817). 

2)  N.  Barthold  Georg,  historik  a  stát- 
ník něm.  (♦  1776  v  Kodani  —  f  1831  v  Bonnu), 
syn  předešl.  Dosáhnuv  podkladu  všeobec- 
ného vzdělání  soukromým  vyučováním  otco- 
vým, studoval  práva  a  filosofii  v  Kielu  v  lé- 
tech 1794—96,  byl  po  dvě  léta  soukromým 
tajemníkem  dánského  ministra  financí  Arnošta 
Schimmelmanna  a  skončil  svoje  studia  v  An< 
glii  v  1.  1798—99.  Následujícího  roku  vstou- 
pil do  dánských  služeb  a  stal  se  r.  1804  ře- 
ditelem banky.  Byv  r.  1806  Steinem  povolán 
do  pruských  služeb,  působil  v  oboru  stát- 
ních financí  několik  let,  jsa  při  tom  sou- 
kromě vědecky  činným.  R.1810  však,  nedo- 
hodnuv se  s  mmistrem  Hardenbergem,  vzdal 
se  úřadu,  četl  po  dvě  léta  jako  soukrom- 
ník a  člen  Akademie  na  berhnské  universitě 
o  římských  dějinách  a  byl  intensivně  spiso- 
vatelsky činný.  Vstoupil  však  po  té  znova 
do  veřejných  služeb  a  stal  se  r.  1816  zástup- 
cem Pruska  u  papežske^ho  dvora,  kde  vedl 


Niecks  —  Niederle. 


293 


jednání  o  organisaci  katolické  církve  v  Pru- 
8ku»  které  se  skončilo  r.  1821  bullou  »De  sa- 
lute animarum*,  římské  církvi  velice  výhod- 
nou. R.  1823  stal  se  professorem  v  Bonnu 
a  pAsobil  tam  až  do  své  smrti.  N.  vynikal 
nejen  universálním  vzděláním  a  hlubokou 
odbornou  učeností,  nýbrž  hlavně  kritickým 
ostrovtipem,  který  ho  řadí  mezi  zakladatele 
moderní  historické  kritiky.  Jeho  učené  práce 
věnovány  především  starověkým  dějinám, 
kde  tvoří  opravdu  epochu,  ale  také  jeho  Ge- 
scMchte  des  Zeitalters  der  Revolution^  vydaná 
dle  přednášek  r.  1845,  vzbudila  značný  zá- 
jem. Hlavním  dílem  jeho  jest  Rómische  Ge- 
sehichte  (3  sv.,  1811—32  v  Berlíně;  nové  vyd. 
t,  1873),  obsahující  první  moderní  zpracování 
dějin  římských  aŽ  po  války  punské.  Pokra- 
čování až  ke  Konstantinovi  Velikému  vydal 
dle  N  ových  přednášek  r.  1844  L.  Schmitz 
po  anglicku;  rovněž  byla  později  vydána 
celá  řada  N-ových  přednášek  o  klassickém 
aárodopise  a  archaeolos;ii.  Dáležité  jsou 
práce  N-ovy  na  poli  filolog^ické  textové 
kritiky,  hlavně  vydání  Frontonovo  (Berlín, 
1816),  zlomků  řečí  Ciceronových  pro  Fonteja 
a  Rabiria  (Řím,  1820)  a  núbijských  nápisův. 
Jeho  spolupůsobením  došlo  k  velikému  dílu 
>Beschreibung  der  Stadt  Rom«,  kde  mnohé 
články  od  něho  napsány,  a  r.  1826  k  založení 
»Rhem.  Museum  fur  Philologie,  Geschichte 
und  griecb.  Philosophie«,  jakož  i  k  novému 
zpracování  > Corpus  scriptorum  historiae  By- 
zantinae*.  Veliké  oblibě  těší  se  rovněž  jeho 
Griechische  Heroengeschichten  (An  seinen 
Sohn  erzáhlt).  vydané  v  Gothě  1842.  Drobné 
spisy  starožitnické  vydány  ve  dvou  svazcích 
▼  Bonnu  1828—43,  spisy  jiného  obsahu  v  Ham- 
barce  1842.  —  O  N-ovi  viz:  Lebensnach- 
richten  uber  N.  aus  Briefen  desselben  und 
aos  Erínnerungen  einiger  seiner  nSLchsten 
Frcande  (3  sv.,  Hamburk,  1838—39);  Mejer, 
Einc  Erinnerung  an  N.  (Roztoky,  1867); 
Classen,  N.  (Gotba,  1876);  Eyssenhardt,  B. 
G.  N.  CGotha,  1886). 

8)  N.  Marcus  Carsten  Nicolaus, 
pruský  státník,  syn  Bartholda  Jiřího  N-a, 
(•  1817  v  Římě  —  t  1860  v  Oberweileru). 
Vystudovav  státní  vědy  byl  činný  v  mini- 
sterstvu vyučování  a  při  ofíiciosní  žurnali- 
stice; r.  1850  byl  jmenován  vládním  radou 
a  nabyl  značného  vlivu  v  kabinetní  radě  krá- 
lové, kde  p&sobil  ve  smyslu  reakce.  Stou- 
paje stále  v  hodnostech  byl  r.  1854  povýšen 
do  stavu  šlechtického,  v  1.  1852—53  byl  čle- 
nem sněmovny.  Známá  loupež  důležitých 
diplom,  papírů,  z  velké  části  jeho  dohledu 
svěřených,  otřásla  jím  r.  1855  tak.  Že  r.  1857 
byl  stižen  duševní  nemocí,  které  později  pod- 
lehl. Vedle  národohospodářských  spisův 
o  bankovních  ústavech  N.  napsal  historické 
dílo  Geuh,  Atutrs  und  Babělt  (Berl.,  1857), 
jež  mělo  dokázati  shodu  hist.  badáni  se  Sta- 
rým zákonem. 

neoks  Friedrich,  hud.  spisovatel  něm. 
(*  1845  v  DQsseldoríě).  Vzdělal  se  na  hou- 
slistu a  usadil  sj  r.  18t>8  jako  učitel  hudby 
v  Dumfriesu   ve  Skotsku.    R.  1877  podnikl 


studijní  cestu  do  Německa,  kde  ztrávil  dva 
semestry  na  universitě  v  Lipsku,  pak  do 
Italce,  načež  usídlil  se  trvale  v  Londýně  jako 
hud.  kritik  časopisů  >Monthly  musical  Re- 
cord«  a  >Musical  Times«,  do  nichž  psal  ze- 
jména duchaplné  analyse  Lisztova  Orfea, 
Fausta  a  j.  děl.  Vydal  Dictionary  of  musical 
terms  and  elements  of  music  (Lond.,  1884)  a 
velmi  pěkné  a  novými  daty  oplývající  dílo 
Frederick  Chopin  as  a  man  and  musician  (t., 
1889,  2  sv.).  R.  1891  povolán  za  professora 
hudby  na  universitu  do  Edinburku,  kde  pů- 
sobí dosud. 

Niedek,  ves  slez.;  v.  Nýdek. 

Vieder  J.,  správně  Nider  (v.  t.). 

Viederbronn,  město  v  Dol.  Elsasku,  kraj 
Hagenau,  žel.  stanice  tratí  Hagenau-Benin- 
gen,  má  3005  ob.  (1895),  katol.  děkan,  a  pro- 
testantský kostel,  raateřinec  sester  řádu  Vy- 
kupitelova se  sirotčincem,  synagogu,  žele- 
zárnu, ocelárnu,  doly  na  želez,  rudu,  pálení 
vápna  a  cihel,  pískovcové  lomy,  dva  mine- 
rální prameny  s  lázněmi  četně  navštěvova- 
nými a  naleziště  keltských  a  římských  staro- 
žitností, jež  uloženy  jsou  většinou  v  měst. 
radnici.  Vinařství. 

Viedergrand:  1)  N.  ves  v  Čechách,  viz 
Grund  4). 

2)  N.,  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  Frývaldov, 
okr.,  fara  a  pš.  Cukmantl;  93  d.,  570  ob.  n. 
(1890),  Itř.  šk.,  pivovar,  3  mlýny,  pila  a  lo- 
žisko žel.  rudy. 

Nieder-Hermsdorf  v.  Hermsdori  11). 

Nlederhof  v.  Dvůr  2). 

Viederli^iiistein,  město  v  prus.  vlád. 
obv.  wiesbadenském,  pří  ústi  Lahny  do  Rýna 
a  želez,  trati  Frankfurt  n.  M.-Koblenc-Lol- 
lar,  má  3540  ob.  (1895),  obv.  soud,  2  katol. 
kostely  (johanitský  z  IX.  stol.),  nemocnici, 
továrny  na  chamottové  zboží,  drátěná  tká- 
ni va.  papír,  par.  mlýn,  tkaní  plátna,  plavectvi 
a  obchod  ovocem.  Nedaleko  poutnické  místo 
a  železárny.  R.  1332  obdrželo  město  měst. 
orává. 

mederle:  1)  N.  (Nydrle)  Jindřich, 
klass.  filolog  český  (♦  28.  říj.  1840  ve  Staré 
Páce  —  t  8.  září  1875  v  Nové  Páce).  Studia 
gymnasijní  konal  od  r.  1852 — 59  v  Jičíně, 
kde  měl  největší  vliv  na  něj  Fr.  Lepař,  pak 
věnoval  se  studiu  klass.  filologie  na  univer- 
sitě pražské  (1859—62).  Velikým  nadáním  a 
železnou  pílí  obrátil  záhy  k  sobe  pozornost 
svých  učitelův  a  již  tehdy  byl  pokládán  za 
nejlepšího  klassického  filologa  mladší  gene- 
race české.  Odbyv  r.  1863  s  vyznamenáním 
státní  zkoušky  pro  vyšší  gymnasia  ustanoven 
byl  supplentem  při  gymnasii  v  Hradci  Krá- 
lové, r.  1865  stal  se  professorem  gymnasia 
v  Klatovech,  kde  vedle  učitelské  činnosti 
horlivě  překládal  dramata  Sofokleova  do 
češtiny  a  podával  cenné  příspóvky  literární 
do  >Sumavana«.  R.  1868  povolán  byl  na  aka- 
demické gymnasium  do  Prahy,  kde  nalezl 
teprve  pravé  pole  svého  působeni.  Maje  po 
ruce  bohaté  knihovny  odborné  věnoval  se 
N.  s  celou  duší  stuaiím  svým  védeckým, 
překládal  z  Homcra,  Cicerona  atd.,  vedle  toho 


294  řNiedcrlc. 

horlivě  účastnil  se  i  života  veřejného:  ze- .  Překlady  N-lovy  z  jazyků  klassíckých,  vesměs 
jména  překrásné  jeho  přednášky  o  Homé- 1  časomérné,  patří  k  nejlepším  překladům  če- 
rovi ,  konané  v  Jednotě  českých  filologů ,  ským  vůbec  jak  přesnosti  převodu,  tak  bás- 
V  Umělecké  besedě  a  v  Klubu  dam  vyvo-  nickým  vzletem,  poetickou  mluvou  a  plyn- 
laly  všeobecný  rozruch  a  zájem.  Isa  výbor-  ným  veršem,  tak  že  nečiní  nikde  ani  dojmu 
ným  zpěvákem  (basistou)  N.  byl  řadu  let  překladu,  nýbrž  originálu.  N.  přeložil  Sofo- 
horlivým  členem  >Hlaholu«.  Vědecký  význam  kleovu  Elektru  (Praha,  1868,  sel.  30.  »BibJio- 
N-lův  oceněn  byl  s  příslušných  míst  tím,  že  théky  klassiků  řeckých  a  římských«),  Sofokle* 
N.  jmenován  r.  1874  členem  zkušební  kom- 1  oyii^/iinfa(t.,  1869,>Bibliothékaklass.«seŠ. 34. 
misse  pro  kandidáty  učitelství  gymnasijniho  \  a  35.)  s  důkladným  úvodem  všeobecném  ku 
a  že  již  r.  1867  svěřeno  mu  bylo  řízení  ře-  •  tragickým  básníkům  řeckým  (str.  1 — 44),  //o- 
ckého  prosemináře  při  universitě  pražské,  merovy  Odysseie  \pév  VI.  %  úvodem  o  ^pu' 
Přehojní  žáci  jeho  z  té  doby  dosvědčuji '  sobě  překládáni  Homera  (>Listy  fil.  a  paed.<, 
jednomyslně,  jak  mistrovsky  N.  úřad  tento  i  roč.  I.,  1874).  Ukázky  z  překladu  jiných  míst 
zastával,  jak  dovedl  výbornou  svou  metho-  '  Iliady  a  Odysseie  podány  jsou  v  pojednání 
dou  vštípiti  posluchačům  příslušné  vědomosti   svrchu  uvedeném.   V  rukopise  N.  zanechal 


theoretické  i  praktické,  a  mluví  s  obdivem 
o  neobyčejné  jeho  znalosti  jazyka  a  litera- 
tury řecké  a  vzácné  pohotovosti  a  doved- 
nosti, jakou  osvědčoval  při  překládání  z  ja- 
zyka latinského  a  českého  do  řečtiny.   Po 


překlad  prvních  pěti  zpěvův  Odysseie,  dále 
části  z  jiných  zpěvů  tohoto  eposu  a  pak 
překlad  Ciceronovy  řeči  pro  Milone.  O  ve- 
likém básnickém  nadání  N-lově  svědčí  mimo 
překlady  téŽ  tklivé  básně,  otištěné  v  >Lu- 


příchodu  Linkerově  do  Prahy  r.  1870  byla  míru«  1875  a  >Svétozoru«  1875,  dále  pro- 
správa  prosemináře  N-lovi  odňata.  Břímě  po- ,  slovy  a  básně  příležitostné,  otištěné  v  >Šu- 
voláni  učitelského  a  rozsáhlá,  neúmorná  čin-  mavanu«,  a  sbírka  lyrických  básní  pod  ná- 
nost   vědecká    podryly    bohužel    předčasně   zvem  Kytice,  zachovaná  v  rukopise.   Také 


zdraví  N-lovo  a  to  právě  v  době,  kdy  by  se 
byl  mohl  státi  jednou  z  předních  ozdob  učeni 
Karlova.  Péčí  Jednoty  českých  filologů  od- 
halena byla  5.  srpna  1883  pamětní  deska  na 


na  poli  poesie  dramatické  N.  se  pokusit 
s  úspěchem  veselohrou  Véno,  sepsanou  roku 
1860  a  provozovanou  ochotníky  novopackými 
r.  1861.  N.  byl  též  důkladným  znalcem  a  či- 


rodném  domě  N-lově  v  Páce;  slavnostní  řeč  lým  propagátorem  stenografie.  Již  r.  1861 
pronesl  Gebauer.  N.  náleží  k  nejlepším  klas- ,  vstoupil  do  pražského  spolku  těsnopisců; 
sickým  filologům  českým.  Neobyčejně  hlu*  později  působil  jako  učitel  stenografie  při 
boké,  všestranné  vzdělaní  vědecké,  bystrost  gymnasiích  v  Hradci  Králové  a  Klatovech, 
úsudku  a  horoucí  láska  ke  starověku  klas-  N-lovy  Příspěvky  k  tésnopisu  českému,  uveřej- 
sickému  pojily  se  u  něho  se  vzácným  nadá- 1  ňované  většinou  pod  chiffrou  nd  v  »Měsíč- 
nim  básnickým  a  s  myslí  jemnou,  ušlechti-  niku  prvního  pražského  spolku  stenografů 
lou,  pro  vše  krásné  zanícenou.  Odtud  N.  vy-  gabelsbergerských«,  a  zejména  stať  o  před- 
nikl  stejně  jako  badatel  vědecký  i  jako  nad  ložkách  (1866),  o  koncovce  -i'f,  o  spojování 
jiné  povolaný  tlumočník  Musy  Homérovy  a  i  slov  (1867)  a  j.,  působily  značně  v  další  roz- 
Sofokleovy.  Z  vědeckých  publikací  N-lových  voj  českého  těsnopisu  (srv.  Čechy,  str.  354). 
uvésti  jest  především  výtečnou  jeho  Mluv-  V  r.  1871 — 72  byl  N.  náčelníkem  Českého 
wici  jazyka  řeckého  (Praha,  1873,  2.  vydání ,  odboru  spolku  a  r.  1874  zkušebním  kommis- 
1876,  3.  vyd.  1880,  obě  opatřil  F.  Lepař, '  sařcm  pro  praktické  stenografy.  —  Srovn.: 
4.  vyd.  1886  opatřili  Lepař  a  Král,  5.  vyd.  ^Osvěta«,  1875,  str.  800,  1883,  str.  912  nn. 
1887  upravili  Král  a  Steinmann,  6.  a  7.  vyd.  ,  (V.  Vlček);  >Humoristické  Listy«,  1883,  čís. 
1898  a  1900  opatřil  Steinmann),  první  to  sa-  31;  >Svétozor<,  1875,  str.  507  (J.  Beran); 
mostatnou  grammatiku  řeckou  sepsanou  ja-  >Těsnop.  listy*,  1875,  »Pokrok«,  1883,  č.  185 
zykera  českým  na  základě  vědeckém.  Vedle  (J.  Beran  a  J.  Šafránek),  čís.  187.  189  a  191; 
neobyčejné  znalosti  jazyka  a  literatury  řecké,  I  >Koruna  Česká*,  1883,  cis.  61  (].  Šafránek);  F. 
vedle  vzácného  citu  a  porozumění  pro  nej- 1  Jirůtka,  Okres  novopacký  v  aějinách  národ- 
jemnější  nuance  a  odstíny  mluvy  hellénské,    nich,  str.  61— 64;  J.  Šafránek,  Příběhy  Odys- 


vedle  obsáhlé  znalosti  veškeré  příslušné  li- 
teratury odborné,  vedle  samostatného  a  by- 
strého úsudku  vytknouti  jest  zvláště,  že  N. 
všude,   zejména  ve  skladbé,  má  zřetel  k  ja- 


seovy,    str.  7—13.  Vý,  P^. 

2)  N.  Lubor,  syn  před.,  přední  archaco- 
log  čes.  a  prof.  archaeologie  a  ethnologie 
na  čes.  universitě  (*  20.  září  1865  v  Klato- 


zyku  českému,  jehoŽ  byl  důkladným  znalcem,  věch).  Gymnasium  a  universitu  studoval 
uváděje  všude  hojné  analogie  z  něho,  jakož  v  Praze,  kde  r.  1889  dosáhl  doktorátu  filo* 
i  z  jiných  jazyků  slovanských,  z  latiny  a  z  ja-  sofie.  S  počátku  působil  naň  rozhodně  Tyrš, 
zyků  románských.  Dále  uvésti  jest  důkladné  tak  že  pod  jeho  vedením  zabral  se  do  stu- 
pojednání  O  některých  epithetech  homerských  dia  klassické  archaeologie;  po  smrti  Tyr- 
i>  oip,  ©ip  a  (únig  (>Listy  fil.  a  paed.<,  roč.  II.,  sově  vlivem  prof.  Masaryka  přešel  k  studiu 
1875).  Populárně  psána  jest  překrásná  studie  anthropologic  a  primitivních  kultur  vůbec. 
O  Homerovi  a  jeho  básních  (»Osvěta«,  1874,  Ježto  na  pražské  universitě  neměly  tyto  obory 
str.  527—542,  669— o85  a  pak  samostatně  vy- 1  tlumočníka,  N.  odešel  za  účelem  dalšího  vzdě- 
daná  v  Praze  1875  pod  titulem  Slovo  o  Ho- 1  láni  do  Mnichova,  kde  poslouchal  v  letním 
merovi  a  jeho  básních)  s  ukázkami  metrického  I  semestru  r.  1889  hlavně  anthropologické  a 
překladu  celé  řady  míst  Iliady  a  Odysseie.  I  archacologické  přednášky   Joh.  Ranka,  po- 


Niederrcuth  —  Niegoszewski. 


295 


tom  do  Paříže,  kde  v  zimé  r.  1889—90  pra- 
coval v  laboratořích  anthropolog.  školy  pod 
vcdenim  L.  Manouvricra.  Z  Četných  cest, 
jicbil  N.  využil  ke  studiu  t^m^ř  všech  vétších 
musei  arcnacologických  v  Evropě,  byla  zvlá- 
Ité  významná  pro  jeho  vývoj  i  smír  věde- 
cký prvá  cesta  na  Rus  r.  1893,  ježto  odtud 
koncentrovalo  se  jeho  studium  na  starožit- 
nosti a  ethnologii  pouze  slovanskou.  Vedle 
tohoto  studia  a  působení  universitního  (od 
r.  1890)  byl  N.  v  té  době  činný  i  v  jiných 
více  mťně  příbuzných  oborech.  Od  r.  1890 
propagoval  myšlenku  vydávání  čes.  národo- 
pisného sborníku,  jež  uskutečněna  pomocí 
Č.  Zibrta  r.  1891  v  >Českém  Lidu*,  a  brzy 
potom  byl  z  nejhorlivějších  pomocníků  Šfast- 
oébo  plánu  řed.  F.  A.  Šuberta  na  pořá- 
dání výstavy  národopisné,  v  jejímž  výboru 
byl  od  počátku  z  nejčinnějších  členů,  rroto 
také  týmž  výborem  svěřeno  N-lovi  realiso- 
vání  jiného  podniku,  jejž  výstavní  komitét 
vytkl  si  za  druhý  cil,  totiž  zachrnrtní  co 
možná  největšího  počtu  cenných  výstavních 
objtktův  a  utvoření  z  nich  r^árodopisného 
musea.  Neúmornou  prací  N-lovou,  pí.  Havel- 
kové a  assistenta  J.  Jíry  těžký  ten  úkol  po 
půl  létě  vykonán,  a  již  roku  1896  otevřeno 
v  paláci  hr.  Sylvy-Tarouccy  na  Příkopě  nové 
Museum,  jehož  správu  vedl  N.  až  do  r.  1898, 
kdy  jmenován  byv  mimořád.  professorem 
archaeologie  a  ethnologie  cele  se  věnoval 
činnosti  vědecké  a  universitní  v  oboru  slov. 
starožitností  a  ethnologie.  Stejně  význan-.rá 
a  bohatá  jest  literární  činnost  N-lova.  V(dle 
množství  menších  článků  z  různých  oborův 
arcbaeologie,  anthropologie  a  národopisu 
uvádíme  z  prací  jeho  tato  větší  dila:  Aasř/n 
déjin  anthropologie  (Praha.  1889.  Otisk  z  »Athe- 
naea«;  vyšlo  i  v  překlade  polfkťm  ve  Wisle 
IV.);  Prispivkf  k  anthrofologii  \emi  českých 
(].,  Praha,  1891,  a  II.,  Praha,  1894);  Žamber- 
gke  letkjr  (>Rozpr.  čes.  akad.<,  1892);  Lid- 
stvo v  dobi  přtdhistorické  se  ^vláštnim  ^řeie- 
itm  fta  %emi  slovanské  (Praha,  1893—94;  vy- 
šlo v  překlade  ruském  pod  titukm  Čelcvě- 
Čestvo  v  doistoričeskija  vremena,  Petrofcr., 
1898;  polské  zpracování  vychází  v  >Šwiato- 
witu«  1889  a  si.);  O  původu  Slovanů  (Praha. 
1896;  srov.  k  tomu  Zur  Frage  uber  den  Lr- 
fptung  cer  Slaven^  t.,  1899);  Stcrovéke  iprávy 

0  ^emčpisu  vjřch,  Evropy  (t.,  »Rozpravy  íts. 
akad.4,  1899;  vychází  rusky  v  publikacích 
kazař)£ké  university);  O  počátcích  déjiu  lemí 
Českých  t.,  19C0,  otisk  z  »C.  Čas.  histcr.*); 
Makedottfká  otázka  (t.,  1901,  otisk  z  >Č.  Re- 
vue*). K  jednomu  velikťnu  cíli  míří  vétšina 
těchto  piůpravných  práci  a  rozprav:  k  mo- 
nucrcntálnirou  dílu  Sloranké  sfarc^it^  osti.jci 

řiftáro  na  základě  dnešního  stavu  v^dy  tvo- 
ilo  by  ptrdar.t  k  StarcŽitrostcm  Šafařiko- 
vým.  Opravdu  Šafaříkovjm  duchem,  hlubo- 
kým, důkladném  a  přece  tak  vřelým,  pro- 
dchnuta bude  tato  Životní    práce    bystrého 

1  pilnťho  hidattlc,  jak  soutliti  n^ožro  již 
z  prvé  části  prvého  dílu  (Pr^ha,  1901).  Du- 
chem Safařiko\<n  řiztn  jest  i  jirý  vclik\ 
podnik  N-lův:   Ýéstnik  slovanských  starožitno- 


stí, založený  jím  r.  1898  a  redigovaný  tak 
obratně,  že  získal  si  rychle  úspěch  i  pod- 
poru zahraniční.  V  nové  formě  své,  značně 
rozšířené,  podniká  od  r.  1901  jako  Véstník 
slovanské  Jilologie  a  sfarof/Vno;// (spoluredak- 
tory  jsou  prof.  Fr.  Pastrnek,  J.  Polívka  a  J. 
Zubatý)  smělý,  záslužný  pokus  soustřediti 
slavistické  studie  opět  v  Praze,  jako  bývalo 
za  dob  Šafaříkových.  Hš. 

Viederrenth  v.  Reuth  Dolní. 

Hiederselteri,  ves  v  prus.  vládním  obv. 
wiesbadtnském,  v  kraji  limburském,  na  žel. 
trati  Frankfurt  n.  M.-Limburk;  1386  oby  v. 
(1895),  kat.  kostel,  pš.,  teicgr.  a  známé  zřídlo 
alkal.muriatické  kyselky,  jež  známo  od  sto- 
letí IX.  a  náleží  pruským  statkům  korun- 
ním. Nedaleko  Oberselters  s  podobným 
zřidlém. 

Hiederthal,  ves  v  Čech.  (hejtm.  Kaplicc), 
v.  Údolí. 

Viedexwald:  1)  N.,  ves  ve  Slezsku,  hejtm. 
Frývaldov,  okr.  Javorník,  fara  a  pš.  Vlčice; 
40  d.,  191  ob.  n.  (1890). 

2)  N.,  lesnatý  hřbet  horský  v  záp.  části 
Taunu,  v  prus.  vládním  okr.  wiesbadensk^m, 
343  m  vysoký,  na  jehož  úbočí  leži  podél 
Rýna  proslulé  vinice  rúdesheimské.  Na  N-u, 
právě  proti  Bingenu,  byl  28.  září  1883  od- 
halen velkolepý  národní  pomník  na  paměf 
války  1870—71  ^tronz.  Germanie,  dílo  Schil- 
lingovo,  10*6  m  vys.,  na  podstavci  25  w), 
k  nčmuž  vede  z  Rúdesheirou  a  z  Assmanns- 
bausenu  dvojí  ozubená  dráha.  Anarchistický 
attentár,  chystaný  dynamitem  v  den  odhalení 
pomníku,  se  nezdařil  pro  vlhké  počasí;  hlavní 
vinníci  (Reinsdorf  a  Kúchkr)  byli  v  únoru 
1885  v  Halíc  popraveni.  Srov.  Scnrattenholz, 
Der  N.  mit  dcm  Nationaldenkmal  (Curich, 
1885). 

Hiedner  Christian  Wilhelm,  protest, 
církevní  historik  (♦  1797  —  f  1865).  Studo- 
val v  Lipsku,  kde  pak  v  1.  1829—1849  také 
působil  jako  prof.  theologie.  Po  desítiletém 
soukromém  pobytu  ve  Vitemberce  jmenován 
r.  1859  professorem  a  konsistorním  radou 
v  Berlíně,  kde  byl  činný  aŽ  do  smrti.  Vyni- 
kal tím,  že  spojoval  historickou  erudici  s  filo- 
sofickou hloubkou.  Vydával  od  r.  1845  v  Lip- 
sku »Zeitschrift  fůr  die  histor.  Theologie*; 
jtho  hlavním  dílem  jest  Lehrbuch  der  chrisť 
lichcn  Kirchtngeschichte  (Lips.,  1846;  2.  vyd. 
Berlín,  1866). 

HiedzbOTZ  v.  Neidcnburg. 

Nicdi'wiedz]ii  Zygmunt,  souvéký  spi- 
sovatel polský,  zrárrý  sbírkami  povídek  a 
novell  Sponce  (1892);  Jedyne  diieio  (1893); 
U  ohniska  (1894);  Gr^ech  J895)  a  j.,  v  nichž 
po  způsclě  Maupassantove  jí^drným  slohem, 
s  vervou  a  svcbcdcu  slova,  nikdy  až  cyni- 
cky líčí  ihcmata  drastická,  vyplývající  hlavně 
z  pon:íru  třídy  pracující  k  zaměstnavatelům. 
PuMiristický,  portkud  tendenční  ráz  jest  na 
újn  u  jtho  prncím  a  ncizdařilejsím  bývá  tam, 
kde  licí  ot  rázky  z  dcrního  života,  projevu- 
jící zřejn-ě  jtho  nevšední  talent.  Snk. 

HiegOfzewfki  Stanislav,  improvisátor 
polský    i*  lí^65    ve   vsi  Niegobzcwě    v   Kra- 


296 


z  Nieheimu  —  Niello. 


kovsku  —  t  1599).  Ukončiv  stadia  na  aka- 
demii krakovské  odebral  se  do  Itálie,  kdeŽ 
v  Benátkách  r.  1584  veřejně  odpovídal  na 
všecky  otázky  veršem  i  prosou  v  nčkolika 
jazycích,  začež  povýšen  do  stavu  šlechti- 
ckého a  jméno  jeho  zapsáno  do  zlaté  knihy 
patriciův;  v  Římě  pak  korunován  na  bás- 
níka. V  Benátkách  vydal  N.  r.  1588  báseň 
na  oslavu  Jana  Zamojského  v  šesti  jazycích: 
Ad  lil,  princ,  loannem  Zamoscium  Ěpinikion, 
Vrátiv  se  do  vlasti  stal  se  královským  sekre- 
tářem, ale  po  smrti  krále  Štěpána  opustiv 
dvůr  trávil  ostatek  života  svého  v  domě 
Jana  Zamojského.  Z  ostatních  jeho  prací 
jmenujeme:  Epigrammata  loannis  Kochanovii 
(Krak.,  1684);  Laternae  Polonicae  sivé  in  mor- 
tem  Laternae  S,  J,  lachrymae  (t.,  1699). 

z  Viehelma  Dětřich  {Dietrich  von  Nťe- 
heim  nebo  Niem^  Theodoricus  de  Nyem),  hi- 
storik něm.  (♦  okolo  1340  v  Paderborně  — 
t  1418  v  Maaatrichtě).  Nabyv  v  Itálii  práv- 
nického vzdělání  vstoupil  r.  1370  do  služeb 
kurie,  tehda  v  Avignonu  meškající,  a  přesíd- 
lil se  s  Řehořem  XI.  r.  1376  do  Říma.  Po 
vypuknutí  velikého  schismatu  přidržel  se 
Urbana  Ví.,  v  jehož  službách  byl  činný  jako 
abbreviátor  a  skriptor;  marně  se  však  na- 
máhal státi  se  členem  kardinálského  kolie- 
gia.  V  1.  1395—1399  byl  biskupem  verden- 
ským,  vrátil  se  však  do  Říma,  kde  se  staral 
horlivě  o  národní  hospic  německý.  Při  tom 
přičiňoval  se  publicisticky  ve  prospěch  ob- 
novení jednoty.  Na  Kostnickém  koncilu  hrál 
N.  dosti  významnou  úlohu  hlavně  v  okolí 
Sijjmundově;  k  radikálním  přívržencům  re- 
formy ústavní  v  církvi  však  nenáležel.  Z  jeho 
historických  spisů  vynikají  dějiny  schismatu 
De  schismate  libri  třes  (ed.  pr.  Norimberk, 
1532;  nové  vyd.  od  Erlcra  v  Lipsku,  1890), 
obsahující  léta  1378—1410,  které  pro  živé  lí- 
čení kuriálních  zlořádů  ve  XIV.  stol.  posta- 
veny na  index.  K  dílu  tomu  se  připojuje  Hi- 
storia  de  vita  loannis  XXIII.  (Frankf.,  1628; 
znovu  vyd.  u  Hardta  v  >Concilium  Constan- 
tiense«  II.,  1700)  a  sbírka  listin  o  jednání 
mezi  jednotlivými  papeži  Nemusunionis  (Ba- 
silej, 1566).  Vedle  toho  byl  N.  autorem  kan- 
celářských příruček  kuriálních  Libšr  cancel- 
lariae  apostolicae  a  Stilus  palatii  abbreviatus 
(vyd.  Erler  v  Lipsku,  1888)  a  psal  časové 
traktáty  o  unii  a  reformaci;  při  některých 
však  jeho  autorství  není  úplně  dokázáno.  Ji- 
stě nepochází  od  něho  přičítané  mu  pokra- 
čování kroniky  Martina  Polona.  O  N-movi 
psali :  Sauerland,  Das  Leben  des  Dietrich  v. 
N.  (Gotinky,  1875);  M.  Lenz,  Drei  Tractate 
aus  dem  Schriftencyclus  des  Konstanzer 
Koncils  (Maribor,  1876);  Erler,  Dietrich  von 
N.  (Lips.,  1887). 

Niehaes  Bernhard,  něm.  histor.  (*  1831 
v  Greveru  ve  Vestfálsku),  professor  dějin 
na  akademii  v  Miinsteru.  Jeho  spisy  týkají 
se  starověku,  jako:  De  Plutarchi  vita  Ca- 
milli  fontibus  (1880);  De  Pausania,  Cleom- 
brati  /ilio,  Lacedaemonio  (1892);  hlavně  však 
středověku:  Geschichte  des  Verháltnisses  ^wi- 
schen  Kaisertum  u.  Papstum  im  M.-A.  (2  sv., 


1863—87);  Die  Schenkungen  der  Karolingšr 
an  die  Pápste  (1881).  Některé  články  jeho 
jsou  věnovány  místním  poměrům  vesďál- 
ským  v  středověku  a  novověku. 

Niel  [níl],  město  v  belg.  prov.  a  v  arroa- 
dissementu  Antverpy,  na  trati  stát  dr.  Ant- 
verpy-Boom  s  6587  ob.  (1897),  výrobou  ci- 
hel a  hliněných  nádob,  zpracováním  port- 
landského  cementu,  pilami  a  loděnicemi. 

Hiel  [njelj  Adolphc,  maršál  francoui- 
ský  (♦  1802  v  Murctu,  Haute-Garonne  — 
f  1869  v  Paříži),  studoval  na  polytechnice  a 
pozd.  na  École  d*application  v  Metách,  byl 

Í'menován  r.  1827  poručíkem  ženijním,  r.  1833 
:apitánem  a  vyznamenal  se  při  dobytí  Kon- 
stantiny v  Alžíru.  R.  1849  byl  náčelníkem 
generálního  štábu  gen.  Vaillanta  při  oblé- 
háni Říma  a  stal  se  t.  r.  brigádníkem  a 
v  Paříži  správcem  Ženijního  odboru  v  min. 
války;  roku  1852  vstoupil  do  státní  rady« 
r.  1853  stal  se  divisionářem  a  velel  r.  1854 
ženijnímu  sboru  výpravy  Baltické  a  řídil 
útok  na  Bomarsund,  který  kapituloval  13.  srp., 
načež  se  odebral  na  Krym,  kdež  se  ihned 
vyslovil  pro  úplnou  blokádu  Sevastopole  a 
v  dubnu  r.  1855  stal  se  hlavním  velitelem 
ženijním.  O  dobytí  Malakova  (8.  září)  měl 
znamenité  zásluhy,  i  udělen  mu  velkokříž 
čestné  legie.  Na  počátku  války  italské  (dub. 
1859)  byl  povolán  k  velitelství  4.  sboru  ar- 
mádního, dělil  se  s  Mac  Mahonem  o  česť  ví- 
tězství u  Magenty  a  vyznamenal  se  i  u  Sol- 
ferina,  kde  na  pravém  křídle  přinutil  po 
celodenním  zápase  nepřítele  dvakrát  silněj- 
šího k  ústupu,  načež  jmenován  maršálem; 
k  bitvě  této  váže  se  dlouhá  polemika  mezi 
Canrobertem  a  N-em,  v  níž  tento  obviňoval 
onoho,  že  mu  přispěl  pozdě  ku  pomoci  a 
zabránil  mu  tak  zaskočiti  nepřítele.  R.  1867 
stal  se  N.  ministrem  války,  v  kterémž  úřade 
pokusil  se  s  nevalným  zdarem  o  reorgani- 
saci  armády  a  zavedl  chassepotky.  Napsal 
Le  siége  de  Sébastopol  (1855). 

Viello  (ital.),  Černá  tavenina,  sklá- 
dající se  z  5-5— 5'7Vo  stříbra,  11-1— 137o 
médi,  16-7— 19"4Vo  olova.  O— 2'9Vo  boraxu. 
66*7— 697o  síry.  Bére  se  na  ornamentální 
neb  figurální  ozdobu  předmětů  hlavně  stří- 
brných. Připravuje  se  takto:  stříbro,  mědi 
olovo  roztaví  se  pod  vrstvou  boraxu,  by 
chráněny  byly  od  okysličení ;  roztavené 
vlijí  se  do  tyglíku  naplněného  předepsaným 
množstvím  síry  a  znovu  taví.  Po  vychladnutí 
tavenina  roztluče  se  na  jemný  prášek,  s  roz- 
tokem salm lakovým  se  rozetře  a  nanáší  do 
vrytých  neb  vytlačených  ozdob.  Předměty 
taícto  zdobené,  byvše  otřeny  a  opraveny, 
dají  se  do  pecí,  kdcŽ  se  ohřejí  až  do  roz- 
tavení n-lla,  načež  se  vyjmou  a  po  ochlad- 
nutí  přebytečná  tavenina  se  odstraní,  před- 
měty sf»  obrousí  a  vyleští.  Niello  vání 
jCst  lepá:  ')^i  emailováni,  neboť  n.  se  stří- 
brem pevně  se  spojuje,  tvoříc  s  ním  takřka 
jednolitý  celek.  Též  trvanlivost  jest  mnohem 
vetší.  V  zdobení  tomto  vynikali  PorSané  a 
Číňané.  V  Itálii  n  jvétšího  rozkvětu  nabylo 
v  XV.  stol.  Nyní  se  provádí  již  méně,  a  to 


Nielsen  —  Niemcewicz. 


297 


hlavně    v    Rusku,  jehož    výrobky    (hlavně 
z  Tuly)  nabyly  světového  jména. 

ncdMn:  1)  N.  Rasmus,  filosof  dánský 
<•  1809  iia  osiř.  Fynu  —  f  1884  v  Kodani),  byl 
professorem  filosofie  v  1.  1841 — 83  na  univ. 
kodaňské.  Původně  Hegelián  přiklonil  se 
později  k  směru  Kierkegaardovu.  Hl.  díla 
jeho  jsou:  Grundideemes  Logik  (1864 — 1866, 
2  sv.);  Religions  philosophie  (1869)  a  Nátur 
<3g  Aand  (Příroda  a  duch.  1873).  Uvedl  v  dis- 
kassi  poměr  víry  k  védě  a  vzbudil  tím 
v  dánské  veřejnosti  živé  účastenství. 

8)  N.  Clarín  Amaldus,  norský  malíř 
(•  1838  v  Mandalu).  Studoval  v  Důsseldorfé 
a  od  r.  1870  Žije  v  Christianii.  Maluje  valnou 
většinou  motivy  z  jihozáp.  pobřeží  Norska, 
jež  vynikají  vesměs  přirozenou  pravdivostí 
a  uměleckým  pojetím.  Z  nejlepších  jeho 
obrazů  jsou  v  Christianii:  Vnitřek  borového 
(esa,  Púd\imni  přimořsky-  kraj^  Letni  norská 
noc  a  j. 

3)  N.  Yngvar,  historik  norský  (♦  1843 
v  Arendalu),  Působil  nejprve  po  odbytých 
historických  studiích  jako  assistent  u  říš- 
ského archivu  v  Christianii,  stal  se  potom 
tamtéž  ředitelem  ethnograíického  musea  a 
r.  1890  universitním  professorem  zeměpisu 
a  národopisu.  Z  jeho  četných  historických 
spisů  zasluhují  zmínky  Dějiny  Norska  od 
r,  t8i4  (Christianie,  1885—1891,  3  sv.);  Mir 
Kielský  (t.,  1886)  a  některé  práce  o  dějinách 
německé  Hanzy  v  Norsku.  Napsal  také  řadu 
cestovních  průvodců  po  Norsku  a  illustro* 
váné  dílo  Norskem, 

4)  N.  Frederik  Christian,  církevní  hi- 
storik (♦  1846  v  Aalborgu).  Studoval  v  Ně- 
mecku, byl  v  Kodani  kazatelem  a  působil 
tam  od  r.  1877—1900  na  universitě.  Jeho 
hlavni  dílo,  Michelsíinem  do  němčiny  přclo- 
iené,  je  Djs  innere  Leben  der  kath,  Kirche  im 
XÍX,  Jhdt.  (Karlsruhe.  1882).  Vydal  vedle 
toho  dvě  příručky  církevních  dějin  a  řadu 
speciálních  prací  z  téhož  oboru. 

menuum:  1)  N.  Albert,  operní  pěvec 
něm.  (•  1831  v  Erxlebenu  u  Magdeburka). 
Byl  původně  strojníkem  a  vystoupil  poprvé 
n  1849  v  Dessavě,  zpíval  v  Halle,  studoval 
potom  v  Berlíně,  načež  stal  se  členem  dvoř. 
opery  v  Hannoveru  r.  1860.  V  1. 1866—1880 
byl  v  Berlíně,  odkudž  podnikal  přečetné  ce- 
sty po  Německu  a  stal  se  tak  velmi  popu- 
lárním, zejména  kdyŽ  s  úspěchem  účastnil 
se  i  operních  slavností  bayreuthských.  Také 
v  Paříži  zpíval  r.  1864  Tannháuscra.  K  jeho 
vynikajícím  úlohám  náležejí  tenorové  úlohy 
oper  Wagncrových,  potom  Florestan,  Pro- 
rok, Raoul,  Frá  Diavolo,  F.  Cortez  a  j. 

9)  N.  August,  spisovatel  něm.  (♦  1839 
v  Hannoveru),  bývalý  důstojník  hannover- 
ský, napsal  řadu  románů,  z  nichž  jmenujeme: 
Katharina  (1879);  Eine  Emancipirte  (1880, 
2  sv.);  Bakchen  w.  Thyrsoatrá^er  (1882);  Die 
Gra/en  van  Attenschwerdt  (1883,  3  sv.);  D.ts 
Geheimnii*  der  Mttmie  (1885);  Pieter  Mařiti 
(1886);  Bei  Hofe  fl888,  2  sv.);  Der  Gumť 
ling  der  fúrsten  (1891,  2  sv),  Sfanas  (1^)3); 
Maskenspiel  des  Lebens  Í1S94,  2  sv.  ;  Frauen- 


liebe  (1897);  Der  Gúnstling  des  Volkes  (1896); 
Smaragda  (1897);  D,  goldene  Haus  (1898); 
War  sie  schuldig}  (1898);  Nur  ein  Weib 
(1899);  Feindliche  Pole  (1899)  a  j. 

3)  N.  Georg,  bratr  před.,  architekt  něm. 
(♦  1841  v  Hannoveru).  Stal  se  r.  1872  prof. 
architektury  na  uměl.  akademii  ve  Vídni  a 
r.  1873  účastnil  se  vládní  výpravy  (s  A.  Con- 
zcm  a  Hauserem)  na  Samóthrake,  načež  ce- 
stoval r.  1881—1882  s  Benndorfem,  r.  1884 
až  1885  s  Petersenem  po  Malé  Asii.  Vý- 
sledky těchto  cest  popsány  pak  v  knihách: 
Reisen  in  Lykien  u.  Karien  (Vid.,  1884);  Das 
Heroon  von  Gjólbaschi-Trysa  (t.,  1889)  a  Die 
Stddte  Pamphyliens  und  Pisidiens  (t.,  1890 
až  1892).  Mimo  to  napsal:  Handbuch  der  Li' 
uearperspektive  (Štutg.,  1884);  Palastbauten 
des  Barokstyls  in  Wien  (Vid.,  1883)  a  Theo- 
philos  Hansen  u.  seine  Werke  (s  Feldeggem, 
t.,  1893). 

Viembsoh  von  Strehlenau  v.  Lenau. 

Viemoewioz  Julian  Ursyn,  státník  a 
spisovatel  polský  (*  1758  ve  Skokách  — 
t  1841  v  Paříži),  jako  potomek  bohatého 
šlechtického  rodu  litevského  vvchován  byl 
velmi  pečlivě  a  záhy  uveden  byl  do  nejvyšší 
společnosti  polské.  Cestoval  hojně  po  vlasti 
i  v  cizině,  r.  1783  provázel  knížete  Czarto- 
ryského  na  cestě  do  Vídně,  potom  se  sy- 
novcem biskupa  krakovského  S.  Soltykem 
navštívil  Itálii,  Sicílii  a  Maltu,  odkud  cesto- 
val do  Francie,  Anglie,  Hollandska  a  j.  zemi. 
Seznav  takto  nejdůležitější  kraje  evropské, 
zaujal  po  svém  návrate  do  vlasti  vynikající 
postaveni  ve  společnosti  polské,  účastnil  se 
velkého  sněmu  jako  zástupce  Livonska  a 
pilně  pracoval  o  nové  ústavě  v  duchu  re- 
formním. Roku  1792  uchýlil  se  do  ciziny  a 
v  Itálii  sblížil  se  s  Košciuszkem,  jenž  učinil 
jej  pak  svým  pobočníkem  a  státním  tajem- 
níkem. Po  bitvě  u  Maciejowic  upadl  s  Ko- 
šciuszkem  do  zaietí  a  vězněn  půldruhého 
roku  v  Petropavfovské  pevnosti.  Když  Pa- 
vel I.  udělil  mu  milost,  uchýlil  se  s  Kolciusz- 
kem  přes  Švédsko  a  Anglii  do  Ameriky,  kde 
nalezl  novou  vlast,  až  maršálek  nově  utvo- 
řeného knížectví  Varšavského  S.  Mařachow- 
ski  povolal  ho  opět  do  Polska,  jmenovav 
jej  státním  tajemníkem,  členem  nejvyšší  rady 
vychovatelské  a  senátorem.  N.  měl  vynika- 
jící účastenství  i  v  povstání  r.  1831,  načež 
byv  nucen  uchýliti  se  opět  do  ciziny,  usa- 
dil se  v  Anglii  a  potom  v  Paříži.  Při  vší  roz- 
manitosti svého  života  N.  nalezl  dosti  času 
pro  rozsáhlou  činnost  literární.  Jsa  vycho- 
ván na  vzorech  klassických  nebyl  uzavřen 
vlivům  novějším,  jmenovité  zahraničným. 
Psal  veršem  i  prosou  a  mnohé  jeho  práce 
dosud  nejsou  otištCny.  Z  básnických  spisův 
jmenovati  třeba  především  Bajki,  lišící  se  od 
bajek  Krasického  povídkovou  formou  a  dél- 
kou, potom  Polviesci  i  wiersie  ró{ne,  a  jme- 
novité jeho  práce  dramatické,  z  nichž  na 
prvním  místo  stojí  Powrót  posla,  dotýkající 
se  tésně  tehdejších  událostí  politických. 
Z  ostatních  uvádíme  ještě  Špiewy  historyc^ne; 
Pi'omet€us\  a    Dumania    w    Cr>ynowie.    Sou- 


298 


Niemcs  —  Nicpce. 


borně  vydány  byly  Bobrowiczem  (Lipsko, 
1838—40,  12  dílů).  »Prometeusz<  vydán  te- 
prve r.  1854.  Z  prosaických  spisů  jeho  nej- 
důležitéjší  jsou  jeho  romány  Dwaj  panowie 
Sieciechowie  (Varšava,  1815);  Lejbe  i  Siora 
ciyli  listy  dwóch  kochanków  (t.,  1821);  D^ieje 
panowania  Zygmunta  JJL  (t.,  1819,  3  díly); 
Zhxůr  pami^iników  historyc\nych  o  dawnéj 
Polsce  (t.,  Pulawy  a  Lvov,  1822—23,  6  d.) 
a  jeho  paméti  (Paříž,  1848;  Lvov,  1873;  Po- 
znaň, 1871  a  1876—77).  Dva  z  jeho  proslu- 
lých historických  zpévů,  jež  svého  času  před- 
nášely se  ve  všech  salonech  polských  a  ve 
kterých  opěval  nejčelnější  postavy  polské 
minulosti,  přeložil  V.  Štulc  a  j.  B.  Picni  pro 
>Slovan,  poesii*  Vymazalovu.  V  nejnovéjši 
době  psala  o  něm  W.  Morzkowská.  —  Srv. 
též  Pypin  a  Spasowicz,  Historie  literatur 
slovanských.  Šnk. 

Hiemes  v.  Mimoň. 

Hiemeyer:  1)  N.  Aug.  Herm.,  protest, 
theolog  a  paedagog  něm.  (♦  1754  v  Halle  — 
t  1828  t.),  studoval  v  Halle,  kdež  se  stal 
professorem  bohosloví  (r.  1784  řádným),  po- 
zději konsistorním  radou  (1792),  ředitelem 
všech  ústavů  Franckeovských  a  členem  ber- 
línského vrchního  školskéíío  kollegia.  Roku 
1807  byl  s  jinými  jako  rukojmí  odvezen  do 
Francie,  načež  vrátiv  se  dosáhl  od  krále  Jé- 
rdmea  Napoleona  znovuzřízení  ústavů  Fran- 
ckeových  a  university,  jejímž  kancléřem  a 
rectorem  perpetuem  se  stal.  Náležel  k  směru 
rationalistickému.  Napsal:  Charakteristik  der 
Bibel  (5  sv.,  1775-82,  nové  vyd.  1830—32); 
Handbuch  fúr  christliche  Religionslehre  (2  sv., 
1790—92  a  část.);  Leitfaden  der  Pádagogik 
und  Didaktik  (1803);  Grundsát^e  der  Ev^ie- 
hung  und  d.  Unterrichts  (1796;  9.  vydání  ve 
3  sv.  1834—1839;  nově  zprac.  Reinem,  1878 
až  1879);    Religióse   Gedichte  (1778)  a  j. 

2)  N.  Hermann  Agathon,  theol.  prot. 
(♦  1802  v  Halle  —  f  1851  t.\  syn  před.,  byl 
professorem  v  Jcně  a  r.  1829  professorem  a 
ředitelem  Franckeovských  ústavů  v  Halle, 
o  něž  se  zasloužil  m.  j.  založením  reálky. 
Jako  theolog  náležel  ke  Škole  historicko-kri- 
tické.  Napsal:  Collectio  confessionum  in  eccle- 
siis  reformatis  publicatarum  (1840)  a  počal 
vydávati  s  Bindseilem  kriticky  Luthcrův  pře- 
klad Bible  (Halle,  1845—55). 

3)  Felix  von  N.,  lékař  německý  (♦  1820 
v  Magdeburce  —  f  1871  v  Tubinkách).  Po- 
cházel z  lékařské  rodiny,  lékařství  vystudo- 
val v  Halle,  načež  vykonal  vědeckou  cestu 
do  Vídně  a  do  Prahy  a  usadil  se  pak  v  Magde- 
burce jako  praktický  lékař,  prodělav  tu  ze- 
jména ke  konci  let  čtyřicátých  velkou  cho- 
lerovou epidemii.  R.  1855  stal  se  prof.  patho- 
logie  a  therapie  v  Greifswaldě,  r.  1860  pak 
prof.  téhož  oboru  v  Tubinkách.  Náleží  mezi 
nejpřednější  klinické  učitele  Německa  a  pro- 
slul zvláště  velmi  oblíbenou  učebnicí  o  ne- 
mocech  vnitřních:  Lehrbuch  d.  spe\iell€n  Pa- 
thologie  und  Therapie  (Berlín,  1859—1861, 
2  sv.,  11.  vyd.  poř.  Seitzem  1884—85,  také 
v  překl.  íranc,  vlaském  a  angl.).  Mimo  toto 
hlavní  dílo   vydal  ještě:   Die  symptom atische 


Behandlung  der  Cholera  mit  besonderer  Ruck'- 
šicht  auf  die  Bedeutung  des  Darmieident 
(Magdeburk,  1849);  Ueber  Haus-  und  Volks- 
Mittel  und  uber  die  Aufgaben  der  populáren 
Medicín  (Tubinky,  1864);  Die  Behandlung  d, 
Corpuleni  nach  dem  sogen.  Bantingsystem  (t., 
1866);  Klinische  Vortráge  uher  die  Lun  gen* 
schwindsucht  (t.,  1867);  Ueber  das  Vorhalten 
der  Eigenwárme  bei  gesunden  und  kranken 
llenschen  (t.,  1869)  a  j.  v. 

4)  N.  Paul,  lékař  něm.,  bratr  před. 
(♦  1832  v  Magdeburce  —  f  ^^90  v  Berlíně). 
Lékařství  vystudoval  v  Halle  a  v  Berlíne, 
byl  potom  praktickým  lékařem  ve  svém  ro- 
dišti, docentem  v  Lipsku  a  žil  posléze  v  Ber- 
líně. Napsal:  Handbuch  der  theoretischen  und 
klinischen  Perkussion  und  Auskultation  (£r- 
lanky,  1868— 71.  2  sv.);  Physikalische  Diagno- 
stik {X.,  1874);  Mediiinische  Abhandlungen  (t.^ 
1872—1875,  3  sv.)  a  pak  řadu  populárně  lé- 
kařských spisův. 

Hiemirów,  okres,  městečko  v  Haliči, 
hejtm.  Rawa  ruská;  2933  oby  v.,  z  nichž  je 
1711  něm.,  779  rusin.,  443  pol.  (1890  ,  řím.- 
katol.  a  řecko-katol.  kostel,  pš.,  sírné  pra- 
meny s  lázněmi.  —  Okres  má  16.983  ob., 
z  nich  je  10.195  rusín.,  4661  pol.,  2117  něna. 
(1890). 

Niemsohliic:  v.  Němči. 

Hiemtsohan  v.  Němčany  1). 

Hienadówka,  ves  v  Haliči,  hejtm.  Kol- 
buszowa,  okr.  Sokoíów;  2671  ob.  pol.  (1890), 
řecko-katol.  far.  kostel  a  obec.  škola. 

Hienbnrg:  1)  N.  (N.  an  der  Weser), 
kraj.  město  a  hl.  místo  byv.  hrabství  Hoya 
v  prus.  vlád.  obv.  hannoverském,  stanice 
trati  Wunstorf-Bremerhaven,  má  9111  obyv. 
(1895),  kat.  a  ev.  kostel,  progymn.  a  reál. 
progymn.,  řemeslnickou  stavební  a  vyšší  div. 
školu,  slévárnu  žeieza,  továrny  na  chemické 
produkty,  umělá  hnojiva,  klih,  dextrin,  pivo- 
var, pálení  kořalky,  par.  pily  a  vynikající 
průmysl  a  obchod  skelný.  N.  připomíná  se 
r.  1025  a  bylo  vedle  Hoyc  residenci  hr. 
z  Hoye.  —  2)  N.  (N.  an  der  Saale),  město 
v  anhaltském  kraji  bernburském,  stanice  trati 
Kalbe-Kónncrn.  5387  ob.  (1895),  krásný  got. 
evang.  zámecký  kostel,  zámek  (nyní  sladovna), 
nemocnice,  spořitelna,  továrna  na  měděné, 
mosazné  a  plechové  zboží,  slévárna  železa, 
výroba  strojů  pro  cukrovary,  lihovary  a  che- 
níické  továrny,  pálení  vápna,  cementu  a  ci- 
hel, kamenné  lomy  a  plavectví.  N.  připo- 
míná se  r.  996,  ale  klášter  založen  tu  r.  975. 

Niepoe  [-ěps]:  1)  N.  Joseph  Nicéphore, 
fysik  franc.  a  vynálezce  fotografie  (•  1765  — 
t  1833).  Vstoupil  do  vojska  r.  1789,  vzdal 
se  služby  po  pěti  letech  pro  churavost  a 
v  1.  1795—1801  byl  členem  okresní  správy 
v  Nizze.  Vrátiv  se  pak  do  svého  rodiště  Chá- 
lons-sur-Saóne  oddal  se  s  bratrem  Claudcro 
(*  1763  —  t  1828)  badáním  technickým  a 
mechanickým,  zejména  pak  obíral  se  od 
r.  1811  lithografií.  Z  těchto  prací  pošla  řada 
vynálezů,  z  nichž  nejvýznačnější  v  oboro 
fotografickém,  jímž  N.  se  obírLi  od  r.  1813. 
Roku  1824  podařilo  se  mu  fixovati  obrazy 


Niepotomice  —  Nieáwiež 


29» 


temnice  a  v  této  věci  náleží  mu  priorita. 
R.  1836  spolčil  se  sDaguerrem  (v.  t). 
Srv.  Isidore  N.:  Post  tenebras  lux  (Paříž, 
1841);  Fouque,  La  vérité  sur  Tinvention  de 
la  photographic:  N.  N.  (t.,  1867). 

9)  Claude  Marie  ťrangois  N.  de 
Saint -Victor,  chemik  a  fotograf  franc, 
synovec  před.  (*  1805  v  St.  Cyru  —  f  1870 
v  Paříži).  Vychodiv  vojenskou  Školu  sau- 
murskou  (1827)  vstoupil  k  dragonům,  v  le- 
tech 1845—48  byl  v  gprdé  pařížské  a  r.  1854 
druhým  velitelem  v  Louvrů.  R.  1847  podal 
akademii  věd  pojednání  Sur  Vaction  des  va- 
peurs.  Potom  se  oddal  zdokonalování  pochodů 
fotografických,  pokusil  se  se  zdarem  o  ne- 
gativy na  skle,  užil  poprvé  albuminu  k  po- 
vláčení  skla  a  připravil  tak  upotřebování 
koilodia,  a  činil  záslužné  pokusy  v  heliograíii. 
R.  1850  chopil  se  znovu  prací  Becquerelo- 
yých  a  J.  Herschelových  o  heliochromii  a 
podařilo  se  mu  reprodukovati  modř,  Žluf, 
zcleA  a  čerň,  ale  prese  všecku  důležitost 
nemély  jeho  práce  výsledků  praktických  (v. 
Heliochromie).  Mimo  menší  rozpravy 
v  >Coroptes  rendus  de  TAcadémie  des  scien- 
ces«  vydal :  Recherches  photo^raphiques  (Pař., 
1855);  Traité  pratique  de  gravure  héliographi- 
que  sur  acier  et  sur  verre  (t.,  1856). 

Vtopotomioe,  okr.  město  v  Haliči  nad 
Vislou,  na  žel.  trati  Ludvíkovy  dráhy  (Pod- 
řeie-N.)  v  hejtm.  bocheňském,  má  4207  ob., 
z  nichž  je  59  RusínŮ,  18  Němců,  ostatní 
Poláci  (1890).  řím.-katol.  řar.  kostel,  pS.,  te- 
legraf, vojenskou  posádku,  starožitný  král. 
lovecký  zámek  a  v  okolí  rozsáhlé  lesy,  z  v. 
Siepo^otnickie  pus\c^e,  v  nichž  králové  polští 
lOTÍvalí  hojnou  zvěř. 

Vlerits  Karl  Gustav,  něm.  spis.  (*  1795 
v  Dráidiinech  —  f  1876  t.),  byl  ředitelem 
okresní  Školy  u  sv.  Antonína  v  Drážďanech. 
DTe  vzoru  Christofa  Schmida  psal  s  úspě- 
chem povídky  pro  mládež  (výběr  z  nich 
v  Lips.  1890—92,  28  sv.),  jež  byly  překládány 
hojné  i  do  češtiny  (Tomsa,  Pečírka  a  j.). 

jfi^rodslm,  Nerodím,  ves  ve  Slezsku, 
bejtm.  Bílsko,  okr.,  fara  a  pš.  Skočov;  58  d., 
460  ob.  pol.,  4  n.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Anny, 
3  mlýny  a  pila.  Nejstarší  známi  držitelé  N-a 
byli  Camcrové  z  Jiskřičína,  z  nichž  Jiří  při- 
pomíná se  tu  ještě  r.  1620 ;  potom  tu  seděla 
rodina  Marklovských  ze  Žebrače,  tehdy  N. 
rozdělen  na  dva  statky,  jež  ok.  r.  1740  dr- 
ícl  Jáchym  Posadovský  z  Posadova.  potom 
tu  seděl  krátký  čas  Robert  Ross  of  Thorn- 
toun.  od  r.  1757  Antonín  Jos.  sv.  p.  Gočal- 
kovský  z  Gočalkovic,  sv.  p.  Mattencloit,  od 
oéhoi  N.  koupila  (1796)  arcivévod.  komora 
těšínská. 

Sfiose  Benedictus,  dr.  fil.,  filolog  něm. 
í*  1849  v  Burgu.  Fchmarn),  jest  profess.  dě- 
jin starověkých  a  klassické  filologie  na  uni- 
versitě marburské.  Vydal:  Entwickelung  der 
homeritchen  Foesié  (18Í2) ;  Flavii  Josephi  opera 
(1885 — 95,  7  sv.);  Grurtdriis  der  rómischen 
GeMchichte  nebit  Queticnkunde  (18S9,  2  vyd. 
1897)  v  J.  v.  Miillcrové  Handbuch  der  klass. 
Alterthumswissenschaft;  Geschichte  der  gne- 


chischen  und  makedonischen  Staaten  seit  der 
Schlacht  b€i  Chároneia  (1893—99,  2  sv.);  Flavii 
Josephi  antiquit.  Jud.  epitome  (1887—96);  Kri- 
tik der  beiden  Makkabáerbůcher  (1900). 

Hiesenbahn  v.  Ncznabohy. 

Hieseovék  Charlotte,  spisovatelka  něm. 
(*  1854  v  Burgu  na  Fehmarn),  žije  v  Altoné 
a  napsala  (také  pod  pseudonymem  Lucian 
Bůrger)  řadu  románů  (také  historických) 
a  povídek  pro  lid,  tak:  Cajus  Rungholt.  Ro* 
man  aus  dem  ly,  Jahrh,  (1886);  Eine  aus  den 
Júngsten  (1893);  Die  Allerjunsste  (1894);  Licht 
II.  Schatten  (1895);  Erika  (1896);  Geschichten 
a.  Holstein  (1896);  Die  braune  Mařeny  (1897); 
Auf  der  Heide  (1898);    Der  Erbe  (1899)  a  j. 

Hiesieokl  Kasper,  heraldik  pols.  (f  1744 
v  Krásném  stavě).  Náležel  k  řádu  jesuit- 
skému a  po  velkých  přípravných  pracích 
vydal  nákladem  Alžběty  vévodkyně  Lubel- 
ské  rodopisné  dílo  nazvané  Korona  polská  ... 
ws^ystkich  katedr^  prowincyj  i  rycerstwa  klej- 
notami  . . .  o\dobiona  čili  Herby  i  familije  ry- 
cerskie  tak  w  Koronie  jak  i  wielkiém  ksi§siwie 
Utewskiém  (4  sv.,  Lvov,  1728—43).  Práce  ta 
ve  Šlechtické  společnosti  polské  vzbudila 
mnohou  nespokojenost,  zvyšovanou  tím.  Že 
N.  z  náboženských  ohledův  opravdu  někdy 
strannicky  si  počínal;  N.  osočován  a  zbra- 
ňován mu  další  přistup  k  pramenům.  Jeho 
dílo,  ač  nedosti  kritické,  mělo  značný  vý- 
znam, a  později  doplňováno  a  znova  vydá- 
váno (2.  vyd.  10  sv.  1839—48  v  Lipsku). 

Hiesky  (Ni^ké),  osada  ochranovských 
Bratří  (založena  r.  1742  českými  exulanty) 
v  Hor.  Lužici,  v  kraji  rozbórském,  ve  vlád. 
obv.  lehnickém;  pš.,  telegraf  a  stanice  žeU 
trati  Kohlfiirt-Falkenberg,  má  1605  obyv. 
(1895),  obv.  soud,  paedagogium,  učitelský 
seminář,  missijní  ústav,  chlap,  vychovávací 
ústav,  dům  diakonck,  uměl.  a  přírod,  muse- 
um, uměl.  truhlářství,  slévárnu  železa,  stro- 
jírnu, pilu,  tříslovnu  a  koželužnu. 

Hiessnersbew,  ves  ve  Slezsku,  hejtm. 
Frývaldov,  okr.  Vidnava,  fara  a  pš.  Skoro- 
šice;  52  d.,  277  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk. 

Hieiwiež,  rusky  HecBH»i>,  město  bez 
obvodu  v  ruské  gubernii  minské  a  Újezdě 
sluckém  na  ř.  Uše,  má  10.237  obyv.  (1897), 
z  nichž  5692  židů,  2890  pravosl.,  1545  katol., 
32  protest,  a  78  jiného  vyznání,  1  pravosl. 
a  2  katolické  chrámy,  synagogu,  7  židov. 
modliteben,  učitelský  seminář  se  vzornou 
školou,  dívčí  i  židovské  školy,  továrnu  na 
sukno  a  starý,  nyní  zpustlý  zámek  Radzi- 
wiířův.  V  XIII.  stol.  náležela  N.  postupně 
ke  knížectví  Kijcvskému,  Minskému,  Halič- 
skému a  Volyňskčmu,  načež  přišla  pod  pan- 
ství Litvy.  V  XVI.  siol.  postavili  si  zde 
Radziwiííové  svoji  residenci  a  získali  si  ve- 
liké zásluhy  o  rozkvčt  města.  V  r.  1654  byla 
N.  spálena,  r.  1706  rozbořena  Švédy,  r.  1726 
Michalem  Radziwifícm  znova  vystavěna,  zří- 
zen tu  arsenál,  knihovna,  obrazárna,  tiskárna 
a  vydáván  časopis.  V  r.  1768  dobyli  Rusové 
mésta  útokem,  r.  1795  učiněno  újezdným 
méstem  minské  t;ubcrnie  a  r.  1796  městem 
bez  obvodu.  Tšr. 


300 


Nieszawa  —  Nictzsche. 


Hieszawa  (Něša va).  újezdné  město  v  rus. 
^ub.  varšavské  na  pr.  bř.  Visly  na  dráze 
Skierniewice-Aleksandrov,  má  4479  ob.  (1897) 
a  jest  ode  dávna  důležitou  stanicí  obilního 
obchodu  po  Visle.  Pod  N-wou  viděti  nad 
Vislou  naproti  Toruni  zbytky  zámku  Staré 
M-wy,  založ.  Konrádem  Mazovským  a  po- 
stoupeného r.  1230  křižákům.  Koku  1432 
2mocnil  se  ho  Jage^^o  a  přestavěl  ho  jako 
»zámek  Dybowo«.  V  tomto  zámku  vydán 
byl  r.  1454  něšavský  statut  (v.  t.).  Dy- 
bowo  zbořili  Švédové  v  XVII.  stol. 

Nieszawský  statni  viz  Něšavský 
statut. 

VietzsohKarl  Imraanuel,  protest,  theo- 
log  nem.  (*  1787  v  Borně  —  f  1868  v  Ber- 
líne),   habilitoval  se    ve  Vitembcrce    (1810), 
kdež  jmenován  r.  1817  professorem  na  semi- 
náři kazatelském,  r.  1820  stal  se  proboštem 
a   superintendentem    v    Kemberku,    r.  1822 
řádným  profess.  a  univ.  kazatelem  v  Bonnu ; 
r.  1847  byl  povolán  za  professora  do  Ber- 
lína, kdež  se  stal  r.  1852  členem  vrchní  rady 
církevní.    N.  byl  jedním  z  nejvýznačnějších 
německých  theologů  zprostředkovacích,  roz- 
hodný stoupenec  presbytcriální  a  synodální 
organisuce  západních  pruských  provincií  a 
rozhodný  průkopník  Unie  v  pruské  venkov- 
ské církvi.    Hlavní  díla  jeho  jsou:    System 
der  christUchen  Lehre  (1829,  6.  vyd.  1851)   a 
Praktische  Theologie  (3  sv.,  1847—67;  2.  vyd. 
1859—68  s  rejstříkem,  1872).    Dále  napsal: 
Urkundenbuch  der  evangelischen  Union  (1853), 
Akademische    Vortráge     Uber    die    christlichc 
Glaubenslehre  (1858),    šest   sbírek    Predigten 
^nové  vyd.  1867),   Gesammelte  Ábhandlungen 
(2  sv.,  1870).  Sbírku  výrokův  a  zásad  N-ových 
vydal  Rudorff  »Stunden  der  Erhebungc  řl877), 
monografii  o  něm  napsal  Beyschlag  (1872). 
Nietziohe  Friedrich,  filosof  německý 
<*  15.  říj.  1844  v  Rócken  u  Lůtzenu  —  f  25.  srp. 
1900  ve  Výmaru),  byl  syn  venkovského  fa- 
ráře.   Dle  rodinné  tradice,   na  níž   N.  sám 
velmi  si  zakládal,  ale  o  jejíž  pravdivosti  ně- 
kteří životopisci  (Lichtenberger)  pochybují, 
pocházel  s  mateřské  strany  z  polské  hraběcí 
rodiny.  Dle  přání  matčina  měl  býti  knězem, 
vystudoval  gymnasium  v  Schulpfortě  a  dal 
se    v    Bonnu    zapsati    na   theologii.     Avšak 
v    mladistvé    mysli    nadaného,    hloubavého 
studenta  odehrál  se  process  skepse,  o  němž 
vypravuje   v  zápiskách   uveřejněných  v  se- 
braných  spisech,   tak  že  dříve,    než   studia 
ukončil,   byl   s  vírou   náboženskou,   kterou 
s  počátku  snažil  se  symbolickým  výkladem 
spojiti  s  vědou,  na  dobro  hotov.    Odvrátiv 
se  od  theologie  věnoval  se  na  lipské  uni- 
versitě filologii  klass.  pod  vedením  Ritsche- 
lovým,  jenž  si  jej  velice  oblíbil.  Na  jeho  do- 
poručení dostalo  se  N-ovi  professury  klass. 
filologie  na  lyceu  v  Basileji,  dříve  než  nabyl 
doktorátu,  který  mu  zase  přičiněním  Ritsche- 
lovým  universita  lipská  přisoudila  b.'z  zkou- 
šek   a    bez    dissertace.     Vyvázav    se    z    ně- 
meckého  poddanství,  kdež  byl   dělostřelec- 
kým   důstojníkem    v    záloze,    přednášel    na 
basilejské    vys.  škole    filologii    a   na   paed- 


agogiu  tamtéž  o  filosofii  a  paedagogice,  na- 
psal několik  učených  rozprav  filologických, 
básnil  a  pěstoval  hudbu.  Schopenhauer  byl 
jeho  zamilovaným  filosofem,  a  když  seznámil 
se  s  Wagnerem,  stal  se  nadšeným  hlásáte* 
lem  jeho  reformátorských  snah  a  nlosofických 
názorův.    Později  ovšem,  když  změnil  svůj 
názor  filosofický,  odvrátil  se  od  Wagnera  a 
vřelé  přátelství  přešlo  v  příkrý  antagonism, 
z  Čehož  mu  pošlo  mnoho  vnitřních  i  vněj- 
ších  nesnází  a  výtek.    Čím  dále  tím  méné 
uspokojovala  jej  filologie  a  tím  více  oddá- 
val se  filosofickému  přemyšlování.    Do  této 
doby  padá  první  jeho  filosofický  spis  Die 
Geburt   der    Tragoedie   aus   dem    Geiste   der 
Musik  (1872),  po  němž  brzy  následovaly  Un- 
^eitgemásse  Betrachtufigen  (I.  David  Strauss 
der  Bekenner  und  der  SchriftstcUer,  II  Vom 
Nutzen  und  Nachtheil  der  Historie  íúr  das 
Leben,     III.    Schopenhauer    als     Erzieher, 
IV.  Richard  Wagner  in  Bayreuth)  1873—76. 
Spisy  tyto  vzbudily  veliký  vzruch  v  německé 
veřejnosti,   avšak  spíše  na  neprospěch  au* 
tóra,   v  němž  viděli   pořád  více   filologa   a 
básníka  než  filosofa.    Jmenovitě  první  spis 
byl    nepříznivě    vítán    odbornou    kritikou. 
Přednášky,  které  touž  dobou  měl  na  pacd- 
agogiu,   vyšly  v  sebraných  spisech  pod  ná- 
zvem Ober  die  Zukunft  unserer  LehranstaltetK 
Mezitím  však  N.  onemocněl.  Ve  válce  fran- 
couzsko-německé  Sel  dobrovolně  ošetřovat 
raněných,  poněvadž  jakožto  švýcarský   ob- 
čan nesměl  chopiti  se  zbraní,  a  při  té  pří* 
ležitosti   ulovil   si  nemoc,   která  měla  pro 
něho  osudné  následky.    Dědičná  zatíženost 
podporována  touto  nemocí  počala  se  pro- 
jevovati  psychosnimi   příznaky.    N.  trpíval 
hroznou  nervosou,  která  jej  donutila  nejprv 
vzdáti  se  professury  (1876)  a  hledati  úlevy 
v  lázních  a  na  jihu  (v  Nizze,  Engadinu,  Ja- 
nově), potom  činila  jej  neschopným  k  veš- 
keré práci  duševní  na  kratší  i  delší  dobu.  Věr- 
nou družkou  byla  mu  tu  sestra  pí.  Foerste- 
rova.   Utrpení  to  mělo  vliv  na  povahu  i  na 
tvoření  jeho,   nesnadno   rozhodnouti,  zdali 
blahodárný  či  zhoubný.  N.,  nemoha  souvisle 
pracovati,  používal   chvilek  úlevy,  aby  za- 
chycoval myšlenky  své  stručnými  aforismy, 
v    nichž    básnickým    nadáním    zhuštoval    je 
v  oslňující  obrazy  a  polemický  jejich  hrot 
přiostřoval  žíravou  satirou  a  řízným  vtipem. 
Tento  druh  spisování  N.  vypěstil  k  nebývalé 
dokonalosti  a  jemu  má  děkovati  nejvíce  za 
svůj   úspěch  v  širších  kruzích,  ale  ten  jest 
také  příčinou  útoků  stejně  četných  odpůrců, 
jimž  slabé  stránky  aíoristického  psaní  (skoky, 
spory)  poskytují  vítanou  zbraň.   Nemoc  ne- 
zlomila  N.,    nýbrž  měla,   jak  sám  přiznává, 
ten  dobrý  účinek,  že  sesílila  jeho  lásku  k  ži- 
votu,  učinivši  jej   optimistou,   a  že  naučila 
jej  bráti  život  v  jeho  pravdivosti  bez  okrašlu- 
jících hypothes;  stupňovala  jeho  sebevědomí 
a  zatvrdila  jeho   srdce  vůči   sobě  samému 
i  vůči  jiným.    V  této  době  napsal  a  vydal 
Afen^chliches,     Alliumenschliches ,     dva     díly, 
v  druhf  pojat  Der  Wanderer  und  sHn  Schať 
ten^    Morgenrdthe    a    Fróhliche    Wissenschaft 


Nictzsche.  301 

(5  knih,  poslední  vSak  spadá  do  pozdější  i  lidstvo  musí  pracovati.  V  druhé  periodě- 
doby).  Po  nich  vyšlo  nejznamenitější  dílo  j  N.  zříká  se  tohoto  ideálu  i  s  jeho  předsta- 
N-ovo,  Also  sprach  Zavathustra.  Je  to  filo-  vitelem  Wagnerem  a  promýšlí  do  posledních 
sofická  báseň  jediná  svého  druhu  v  světové  >  konců  důsledky  evolucionismu  ;  zavrhuje 
literatuře.  V  rámci  symbolického  děje  (Za- '  všechnu  metafysiku  jakožto  naprosto  ne- 
rathustra  sestupuje  s  horské  samoty,  aby  I  možnou  a  vše,  co  sni  souvisí:  náboženství^ 
hlásal  lidem  nové  učení)  podává  N.  svůj  I  umění,  éihiku;  jediným  Štěstím  jeví  se  mu 
názor  světový,  který  vrcholí  v  myšlence  věda  a  poznání,  ale  jako  by  se  hrozil  po- 
obroditi  nynější  zkaženou  společnost  ideou    sledního  důsledku,  jenž  je  hrubý  egoism  a 


lepší  budoucnosti,  nadějí  v  dokonalejší  (fy- 
sicky i  duševně)  typ  lidí.  Dikce  je  napodo- 
bením slohu  indských  knih  náboženských, 
plna  stkvělých,  někdy  příliš  hledaných  obra- 


fatalism,  vystavuje  v  periodě  třetí  ideál 
nový.  Perioda  ta  obsahuje  vrchol  vývoje^ 
vše,  co  N.  pověděti  chtěl  a  mohl,  je  v  Za- 
rathustrovi ;  obě  předchozí  periody  jsou  slou- 


zův  a  symbolických  obratů;  látka  rozdělena  I  ceny  v  originální  názor,  jehož  hlavní  pojmy 
v  kapitoly,  obsahující  řeči  Zarathustrovy,  I  jsou  nadčlověk  a  věčná  střída  věcí.  Nad- 
písně  a  básně;  všude  plno  síly  a  nadšení,  člověk  jest  fysicky  a  duševně  dokonalejší 
ale  také  nejasnosti  a  hyperbol.  Spisem  tím,  typ  člověka,  k  němuž  vývoj  spěje  přiroze- 
o  nérož  pracoval  od  r.  1883—1885,  vyčer- '  nou  nutností,  která  se  projevuje  v  nitru* 
pána  jest  energie  N-ova.  Co  vyšlo  po  tom,  I  člověka  jako  pud  po  moci  —  Wille  \ur  Macht, 
nese  zřejmé  známky  ubývání  duševních  sil,  Cíl  tento  si  uvědomiti  a  vědomě  k  usku- 
kicré  zhoubná  nemoc  postupně  ničila.  Sebe- 1  tečnění  jeho  přispívati  jest  úkolem  člověka;. 
vědomi  N-ovo,  kterému  nedostačovalo  uznání  v  uvědomění  tom  jest  dán  základ  pro  mrav- 
Zarathustry  ve  veřejnosti,  stupňovalo  se  mě-  nost,  jejíž  zásady  liší  se  od  běžné  morálky^ 
roa  nenormální,  polemika  přecházela  ve  váš-  právě  proto,  že  tato  směřuje  k  zachování  a 
nivou  útočnost  namnoze  nespravedlivou,  oblažení  nynějšího  člověka.  Avšak  kdo  je 
zvláště  proti  křesťanství.  Kdo  zná  N.  jen  ze  <  nadšen  ideálem  nadčlověka,  musí  pokládati 
spisů  této  doby,  nepřemůŽe  odporu  četbou  nynějšího  člověka  za  překážku  k  uskutečnění 
vzbuzeného,  aby  byl  k  němu  nestranně  spra-  cíle  pravého,  musí  jím  pohrdati  a  jeho  štěstí 
vcdliv.  Spisy  této  doby  jsou  Jenseits  von  Gut  nepokládati  za  nic,  nesmí  úzkoprsým  sou- 
uud  BtJte,  Wille  ^ur  Macht,  široce  založený '  citem  podporovati  jeho  slabosti,  musí  zvrá- 
pokus  odůvodniti  vůdčí  myšlenky  Zarathus-  titi  všechny  řády,  které  udržují  jeho  exi- 
trovy,  z  něhož  ukončen  pouze  I.  díl  Anti-  stenci,  nábožen.,  společenské,  rodinné,  musi 
cMit,  obsahující  prudkou  invektivu  proti  lidstvu  ukázati  desku  nových  hodnot  a  pře- 
křestinství,  Fali  Wagner^  Zur  Genealogie  der  I  svědčiti  je  o  nicotě  hodnot  starých.  Od- 
Moral,  Uót^endámmerung,  Dionysosáithyram-  tud  čerpá  N.  odvahu  k  svým  výpadům  proti 
ben^  znamenité  básně,  Ecce  homo,  vzpomínky,  křesťanství,  které  náboženstvím  soucitu  smě- 
a  konečně  Nieí^sche  contra  Maguer  r.  1888  řujc  k  rovnosti  všech  a  udušuje  vzrůst  du- 
▼  prosinci.  Počátkem  následujícího  roku  od-  chů  mocných,  kteří  by  ukázali  lidstvu  pravý 
vezen  byl  do  ústavu  choromyslných,  potom  jeho  cíl;  proto  zavrhuje  demokratism  a  sna- 
si  jej  vzala  sestra  k  sobě  a  u  ní  zemřel.  —  hy  emancipační,  proto  brojí  proti  vědě  a 
N.  1  est  dosud  spíše  pověstný  než  slavný;  ne-  zženšťujícímu,  vysilujícímu  umění  Wagne- 
obyčcjnost  zjevu  na  všech  stránkách  nedá  rovskému.  Bůh  je  ztělesněním  tužeb  a  přání 
ustáliti  se  úsudku.  Dějinám  filosofie  a  kul-  malých  lidí,  symbolem  nicoty  dnešního  lid- 
turního  vývoje    lidstva  evropského  je  dán  i  štva,  musí  »zemříti«,  jak  praví  N.,  aby  nad- 

Eroblém,  o  jehož  definitivním  rozřešení  ne-  člověk  mohl  býti  sám  sobě  bohem,  t.  j.  cílem. 
«  dosud  mluviti.  Ve  vývoji  N-ově  roze-  Avšak  co  potom,  až  tu  bude  nadčlověk?  Je 
znáti  lze  4  periody.  První  sahá  do  vydání  tím  vývoj  ukončen  >  N.  odpovídá  myšlenkou 
spisu  Mcnschlichcs  Allzumenschliches,  druhá  věčné  sti^ídy  věcí.  Vývoj  jde  v  kruhu;  vše,^ 
ai  k  vydání  Zarathustry,  třetí  vyplněna  jest }  co  bylo,  bude  zde  opět  a  opět,  i  poslední 
tímto  a  čtvrtá  obsahuje  spisy  po  Zarathus-  člověk  vrátí  se  se  svou  ničemností;  tudíž 
trovi  vydané.  V  první  periodě  N.  stojí  nezbývá,  než  aby  člověk  žil  tak,  aby  mohl 
na  mclafysickém  podkladě  Schopenhaurov-  chtíti,  aby  se  jeho  život  opakoval,  což  je 
ském  s  optimistickou  obměnou  Wagncrov- '  možné  v  pravém  smyslu  jen,  bude-li  praco- 
sVou.  Vůle  je  podstatou  světa  a  její  neurčité  '  váti  o  uskutečnění  ideálu  nadčlověka.  Jak 
tnaicní  dochází  výrazu  v  hudbě,  která  člo- 1  patrno,  vylučují  se  obě  hlavní  myšlenky  a 
věku  dá  tušiti  příbuznost  s  veškerenstvem,  vyrovnání"^  jejich  způsobem  právě  naznače- 
ibavnjíc  jej  v  nadšeni  dionysovském  pout  ným  není  uspokojivé.  N.  spokojil  se  s  ním 
individuálnosti  a  vzbuzujíc  touhu  po  sply-  v  Zarathustrovi,  který  končí  hymnem  na 
nutí  B  celkem  povznáší  jej  nad  útrapy  tohoto  věčnost,  avšak  spor  ten  zůstává  nerozřeše- 
fivota.  Kultura  vyplívající  z  uměleckťho  nou  záhadou  jeho  spekulace  a  charakteri- 
instioktivního  poznám  je  pravá,  jako  bylo  stickou  známkou  její  slabosti.  Ve  4.  periodě 
to  u  Kekd,  když  vznikala  tragédie;  rozumo-  N.  pokusil  se  vědecky  odůvodniti  myšlenky, 
vost  odvedla  lidi  od  pravé  cesty  do  prázd*  které  v  Zarathustrovi  podává  dogmaticky 
noty  fumalisticko-učenecké  naší  doby,  od  v  rouše  básnickém;  avšak  marně.  Nestačily 
kuoŽ  jest  návrat  možný  pouze  uměním  ve  mu  síly  a  zbývá  jen  rozlišení  morálky  otro- 
smyslu  Wagnerově.  Genius  tudíž  jest  ide-  kův  a  pánů,  k  němuž  dospěl  ve  spise  Zur 
álcm  a  dlem  vývoje,  k  jchof  zrozeni  příroda    Genealogie  der  Moral  chtěje  odůvodniti  po- 


302 


Nieuport  —  Niěvre. 


jem  nadčlověka  historickým  vývojem.  Mo- 
rálka pánů  vyplynula  z  překypujícího  vědomi 
síly  dobyvatelů,  kteří  ovládli  slabochy  a  jsou 
typem  aristokratickým  ve  vývoji,  z  nčhož 
2rodi  se  nadčlověk.  Morálka  otroků  vyply- 
nula z  malomocného  záští  podmaněných, 
kterým  zrovna  to,  co  bylo  ctností  pánům, 
jevilo  se  nectností  a  kteří  za  ctnost  po- 
vznesli to,  co  udržuje  je  v  úpadku.  Morálka 
otroků  stala  se  prostřednictvím  křesťanství 
vládnoucím  názorem  naší  doby.  Ve  spise 
Wílle  zur  Macht  mezi  jiným  měl  býti  dán 
vědecký  podklad  názoru  o  věčné  střídě  věcí. 
Náčrtky  zachované  svědči,  že  se  nezdařil. 
Úhrnem  fílosoíie  N-ova  nemůže  podati  uspo- 
kojivého názoru  světového,  ale  jednotlivé 
myšlenky,  hlavně  myšlenka  nadčlověka,  jsou 
schopny,  aby  daly  podnět  k  přemýšlení  dal- 
ršímu.  Vedle  kritiky  nynějších  názorů  v  éthi- 
ckých  i  metafysických  tato  okolnost  jest 
nejvýznamnější  vlastností  N-ovy  filosofie. 
Nerozřešil  záhad,  ale  přispěl  k  jejich  urči- 
tějšímu poznání  svým  neohroženým  ohledá- 
váním i  těch  pojmů,  které  pokládány  bývají 
za  vymoženosti  nad  pochybnost  zajištěné; 
posílil  lásku  k  životu  a  dal  životu  určitý 
■cíl.  —  O  N-ově  životě  píše  obšírný  spis 
pí.  Foerstrová,  jehož  vyŠel  díl  I.  Stručnější 
jest  spis  paní  L.  Andreas-Salomé,  Fr.  N.  in 
seinen  Werken  (Vídeň,  1894).  O  filosofii  jeho 
jsou  pěkné  spisy  Riehlův  (ve  Frommanově 
bibl.  klassiků),  Steinerův,  Fr.  N.,  ein 
Kámpfer  gegen  seine  Zeit  (Výmar,  1895), 
Grimmův,  Das  Problém  Fr.  N.  (Berlín, 
1899),  Lichtenbergrův  francouzský,  pře- 
ložený též  do  češtiny  (u  Pelcla).  Výklad 
k  Zarathustrovi  píše  Naumann,  Zarathustra 
Commentar  (Lipsko,  1899  si.).  Spisy  N-ovy 
vyšly  v  XI  dílech  u  Naumanna  v  Lipsku. 
Výtah  ze  Zarathustry  česky  podal  F.  V. 
Krejčí  s  úvodem.  Souhrnné  ocenění  jeho 
filosofie  viz  v  »Č.  Mysli*  1.  seš.  6.  Přehled 
a  rozbor  Nietzscheovské  literatury  tamže  IL 
seš.  4.  si.  Polemická  literatura  je  velmi  ob- 
sáhlá. Kčť. 

Vienport  [njopór],  Nieuwpoort,  mě- 
sto v  belg.  prov.  záp.  Flandrech,  v  arrond. 
Furnes,  při  ř.  Yseře,  3Va  km  od  moře,  na 
trati  stát.  dráhy  Dixmuyden-N  ,  má  3500  ob. 
(1897),  krásný  gotický  kostel  z  XV.  a 
XVL  století  množství  starobylých  soukro- 
mých domů,  státní  střední  školu,  biskup- 
skou kollej,  nižší  školu  rolnickou,  mořské 
lázně  a  maják  z  XIII.  st.,  výrobu  lan,  plachet 
a  sítí,  stavbu  lodí,  solivary,  rybolov  a  obchod 
se  suknem.  R.  1892  tu  zbudováno  61  lodí 
o   18.496  t. 

Nieuwer-Amstel  [niver-J.  obec  v  nizo- 
zemské provincii  Severním  Hollandu,  5  km 
na  jz.  od  Amsterdamu  na  levém  bř.  ř.  Am- 
stelu,  má  14.610  obyvatel.  Dříve  se  jmeno- 
vala Amstelveen.  Zahradnictví. 

Vieuwe  Bepubliok  [níve-]  nazván  stát 
zal.  r.  1884  Boery  v  zemi  Zulů  v  jižní  Africe 
na  j.  od  Transvaalu  na  pobřeží  Indického  , 
okeánu  mezi  Natalem  a  zátokou  sv.  Lucie, 
-s  plochou  15.400  fcm^  která  byla  uznána  An- 


glií  smlouvou   z  22.  říj.  1886.   r.  1S90  pak 
přivtělena  k  Jihoafrické  republice.  7sr, 

z  Hienworkerko  Alfred  Emilien  hrabě, 
sochař  franc.  (•  1811  v  Paříži  —  f  1892 
v  Gattajole).  Zvláště  je  znám  svým  přátel- 
stvím k  Napoleonovi  III.  a  princezně  Mathil- 
dě,  jimž  děkoval  za  svoje  jmenování  ředite- 
lem národních  museí  a  vrchním  intendantem 
krásných  umění,  jakož  i  za  různá  vyznáme* 
nání.  Z  děl  jeho  vynikají  nemnoho  nad  pro* 
střednost  socha  Descartesova  fl846k  ítabella 
Katol,  na  koni  (1847) ;  jízdecká  socna  Viléma 
Oraňkého  (v  Haagu),  Napoleona  1,  a  IIL 
a  četná  poprsí  členů  dsařské  rodiny. 

Vienwpoort  [nívpórt]  v.  Nieuport 

Vlevo  I  pp  o  li  to,  vlastenec  a  spis.  ital- 
ský (*  1832  v  Padově  —  f  1860),  účastnil  se 
r.  1849  spiknutí  roantovského  a  unikl  pro- 
následování skryv  se  ve  Furlansku;  zde  na* 
psal  několik  dramat  {Galilei,  Spartacus); 
pozd.  vydal  romány  //  conte  Pecoraio  ?i  An- 
gelo di  bontá  (1857—58  v  Miláně)  a  sbírku 
veršů  Lucciole;  z  téže  doby  pocházejí  zají- 
mavé Memorie  di  un  ottuagenario^  jei  byly 
nalezeny  a  uveřejněny  až  r.  1867.  R.  1859 
účastnil  se  výpravy  na  Sicílii  a  byl  Garibal- 
dim  jmenován  podintendantem ;  vraceje  se 
z  Milána  na  Sicílii  zahynul  při  ztroskotáni 
lodi.  Srv.  C.  Fontán elli  v  >Rivista  univer- 
sale*  (červen,  1875)  a  >Fanfulla  della  dome- 
nica«  (III.,  12);  R.  Barbiera,  předml.  k  vydání 
•Poesie  scelte*  řFlor.,  1873). 

Hiévre  [njévr l  říčka  ve  fr.  dep.  t  jm.,  vté- 
kající v  právo  do  Loiry,  teče  se  s.  k  j.  a  spojuje 
se  z  několika  pramenů  t.  jm.,  z  nlchŽ  nejdelší 
jest  N.  de  Dompierre  (30  km)  a  N,  de  Prémery 
(25  km)f  které  stékají  se  u  Guérigny  nad 
hutěmi  Chaussade;  do  Loiry  vlévá  se  říčka 
u  Neversu  ve  výši  176  m  n.  m,  po  toku  dlou- 
hém 48  km  8  úvodím  623  km\  Tšr, 

Hiévre  [njévr),  dep.  ve  střední  Francii, 
nazvaný  tak  dle  říčky  t.  jm.,  protékající  jeho 
hlavním  městem  Neversem  a  utvořený  r.  1790 
z  provincie  Nivernais  a  části  prov.  Orléanais, 
leží  mezi  46®  39'  27"  —  47<>  34'  31"  s.  š.  a 
20  5173'  —  4<>  147/  v.  d.  Gr.,  hraničí  na  sz. 
s  depart.  Loviet,  na  s.  s  Yonne,  na  v.  s  Cóte- 
ďOr,  na  v.  a  jv.  se  Saóne-et-Loire,  na  j.  a 
jz.  s  Allier  a  na  z.  s  Cher,  jest  dlouhý  od 
JV.  k  sz.  125  km  a  široký  od  v.  k  jz.  100  km^ 
délka  hranic  měří  434  /irm,  povrch  6816*56  km\ 
hlavni  město  jest  Ne  verš.  Východní  část 
departementu  jest  prahorní,  střed  liasový, 
sever  a  severozápad  oolithický,  jih  a  část 
severu  tertiérní.  Prahorní  jest  také  z  části 
největší  zvýšení  jeho,  lesnatý  massiv  Mor- 
van,  jehož  nejvyšší  body  zde  jsou:  Prene- 
ley  (850  m).  Grand  Montaru  (847  m),  Mont 
de  Brenet  (840  m)  a  j.  v.  Horstvo  toto  za- 
ujímá horní  úvodí  řek  Yonny,  Cury  a  růz- 
ných přítokův  Aronu  na  v.  departementu 
a  jest  pokryto  lesy,  tak  Že  N.  jest  nejlesna- 
tější departement  francouzský.  Na  z.  od  údolí 
ř.  Yonn3r  jest  krajina  mnohem  nižší  a  dosa* 
huje  největší  výše  v  Mont  Vigne  (428  m). 
Vodopisně  náleží  departement  se  dvou  tře- 
tin k  úvodí  Loiry  a  s  třetiny  k  úvodí  Seiny. 


Niewiarowski  —  Nigella.  303 

Loiře  protéká  jím  v  délce  115  ^^  a  přijímá  tyto  závody  5628  t  železa  a  4210  t  oceli 
zde  velkou  řadu  poboček,  jmenovitě  Aron  ročně.  Kromě  toho  jsou  zde  továrny  na  ma- 
^68  km),  Niévre,  Allier  (v.  t.),  Nohain  (45  km),  ^  joliku,  porculán,  zboží  hliněné,  čalouny,  klo- 
Arroux  a  j.  v.  Seině  sama  se  departementu 
nedotýká,  nýbrž  odvádí  z  něho  vody  pro- 
střednictvím Yonny,  která  pramení  se  v  N-u, 
protéká  jím  v  délce  do  100  km  a  přijímá 
adc  ř.  Beuvron  (36  km),  Cure  (50  km)  s  pro- 


bouky,  potom  sklárny,  cihelny,  prádelny  vlny, 
jircharny,  parní  pily,  mlýny  atd.,  vynikající 
strojírna  jest  v  Décizu.  Rozsáhlé  lesy  do- 
dávají hojně  dříví  stavebního  i  k  palivu, 
které  plaví  se  do  Paříže.    Čilý  jest  obchod 


lulými  réservoirs  de  Settons  a  m.  j.  Klima-   se  železem,  dřívím,  uhlím,  vínem  a  dobyt- 
ticky  dělí  se  departement  tak  jako  horopisně   kem,  podporovaný  rozsáhlou  sítí  dopravních 


na  2  části:  na  v.  v  hornatině  Morvanu  je  prfi- 
niérná  roční  teplota  jen  2— 4®  C,  kdežto  v  niž- 
ších polohách  na  z.  (bon  pars)  dosahuje  10 
až  11**  C.  Výška  ročních  srážek  kolísá  se  mezi 
54  cm  v  Neversu  a  187  cm  v  nádržkách  Set- 


cest,  totiž  447  km  železnic,  174  km  říčních 
cest  (Loiře,  Allier,  Yonne),  185  km  prfiplavů, 
475  km  hlavních  a  6545  km  vedlejších  silnic. 
Průplav  nivernaiský,  dl.  178  frm,  spojuje 
Loiru   přes   Aron   a  Yonnu  se   Seinou.  — 


tonau,  jednom  z  nej vlhčích  míst  Francie.       ■  Srv.  Bulletins  de  la  Societě  Nivernaise  (Ne- 

N.  měl  r.  1896  obyvatelů  333.899,  t.  j.  4847    verš.  od  r.  1852).  Tšr, 

na  1  km^,  proti  r.  1801  o  101.309  ob.  více,  Viewiarowskl  Aleksander,  spisovatel 
cizinců  bylo  700,  mezi  nimi  17  Rakušanů,  polský  {*  1825),  byl  literárně  činným  od 
obyvatelstva  městského  bylo  (1891)   77.597   r.  1842  a  vynikl  zejména  jako  feuilletonista 


a  venkovského  265.984.  V  ohledu  nábožen- 
ském departement  tvoří  katolickou  diécési 
nevcrskou,  kněžský  seminář  jest  v  Neversu, 


»Gazety  Warszawskiéj«,  »Gaz.  Codziennéu 
a  j.  Z  jeho  povídek,  vvnikajících  často  dů- 
vtipem a  talentem,  nejdůležitější  jsou  7?^/ro- 


malé  semináře  v  Neversu  a  Pignelinu,  evan-  pism  mego  ku\yna  warjata  (Varšava,  1858); 

Šelíci  přísluŠejí   ke  konsistoři    v  Bourgesu.    Laokoon   (t.,   1854);    Rotmistr^   be^  roty  (t., 
vyšších  škol  jest  lyceum  a  ústav  učitelek  1 1855);    Stará  osa  (t.,  1857);    Galéry  a  koňku- 


v  Neversu,  ústav  učitelů  ve  Varzy,  obecní 
collěge  v  Cosne  a  Clamecy  atd.,  porotní 
soud  jest  v  Neversu,  soudy  civilní   v  Ne- 


rentów  i  konkurentek  (Vilno,  1857). 
Ni  fallor  (lat),  nemýlím-li  se. 
Viflhelm  (t.  j.  domov  mlh),  v  mythologii 


versu,  Clamecy,  Cosne  a  Cháteau^Chinon,  severské  mlhavá  a  studená  severní  končina 
soudy  obchodní  v  Neversu  a  Clamecy.  De- '  Ginnungagapu,  naproti  končině  jižní,  Mus- 
partement  H.  dělí  se  na  4  arrondissementy, '  pelheimu,  kterýž  byl  říší  světla  a  tepla. 
25  cantonů  a  má  313  obcí.  Ni^e,   hl.   město   turec.   vilájetu   konij- 

Půda   jest   dosti    úrodná:    652.930  ha  jest   ského  v  Malé  Asii,  1000  m  n.  m.  v  malebné 

f>ŮJy  plodné,  z  čehož  jest  645.200  ha  vzdě-   poloze  mezi  rozsáhlými  zahradami,  má  6000 
áao   a  7730  ha   nevzděláno,   role   zaujímají  i  obyv.  (1885),  krásnou  mešitu,  veliké  bázáry 
328.933  ha,  vinice  10.982  ha,  louky  83.464  ha,   a  vinařství. 

pastviny  19.995  ha,  lesy  199.868  ha,  stromoví  Vigella  L.,  čem  uch  a  (Schwarikúmmel), 
úhrnem  do  200,000  ha,  zahrady  a  parky !  rostlinný  rod  čeledi  prysk  yř  niko  vitých 
1267  ha,  ovocné  zahrady  891  ha.  Rolníku  I  [Ranuncidaceaé).  Jednoleté  byliny  s  jemně 
jest  úhrnem  52.024,  výtěžek  zemědělství  peřenodílnými,  štětinkovitými  listy.  Celkem 
(1897):  996.839  W  pšenice,  1386  /t/ směsky,  16  druhů  rozšířených  hlavně  v  krajinách 
85.291  hl  žita,  190.586  hl  ječmene,  67.928  hl  středomořských  a  jednotlivé  i  ve  střední 
pohanky,  1,243.606  A/ ovsa,  2682  A/ kukuřice,  Evropě.  Květy  bývají  velké,  úhledné;  kal. 
60  W  prosa,  1,652.995  ^bramborů,  1,493.220  ^  pl.  5,  kor.  pl.  nejčastěji  8  (někdy  5  až  10) 
řípy,  4,832.454  q  pícnin  všeho  druhu,  307  hl  modravých  nebo  žlutých,  jejichž  Čepel  jest 
řepky.  4177  hl  řepového  semene,  2308  q  lnu,  2klaná,  na  zpodu  velkou  jamkou  opatřená, 
1847  q  lněného  semene,  29.520  q  cukrovky,  kterouž  přikrývá  prodloužená  šupina.  Tyči- 
9319  hl  vína,  1232  q  kaštanů,  709  q  ořechů,  |  nek  větší  počet.  Plodolisty  jsou  do  polou 
2357  q  jablek  (7082  hl  jableč.  vína),  4156  ^ '  neb  výše  srostlé  (3—10)  a  tvoří  později  mě- 
švcstek  atd.  Znamenitý  jest  chov  dobytka,  chýřky  srůstající  v  pouzdernatou  tobolku, 
svlášté  dobré  povésti  se  těší  skot  ragy  ni- 1  Plod  tento  iest  dobrým  příkladem  přechodu 
vernaiské  a  ovce;  r.  1897  počítalo  se  25.782  při  srůstání  plodolistův.  U  nás  divoce  roste 
koně,  106  mezků,  9999  oslů,  194.587  skotu, 'jen  N.  arvensis  L.,  č.  rol  ní,  v  některých 
147.041  ovrí,  78.082  vepřův  a  5404  kozy,  vý- 1  krajích  na  polích,  stráních.  Jinak  hojně  roz- 
téžek  mléka  činí  777.416  hl,  vlny  2161  q, '  šířena  jest  ve  střed,  a  již.  Evropě  a  v  Ori- 
▼čelnfcb  úlů  jest  18.586   s  výtěžkem  medu   enté  po  rolích.  Kališní  pl.  má  úzké,  zašpiča- 


71.720  kg  a  vosku  22.771  kg,  Z  užitečných 
nerostů  jest  zde  kamenné  uhlí  (188.039  r), 
ielezné  rudy,  mramor,  mlýnské  kameny,  vá< 


těle,  bílé,  zpředu  modré,  se  zelenou  skvrnou. 
Prašníky  osinaté  a  méchýřky  do  polou  srostlé. 
Semena  jsou    malá,    bradavčitě    tečkovaná. 


penec,  olovo  a  j.  Navštěvované  léčebné  <  Kvete  od  čnce  do  září.  Mimo  tento  druh 
▼ody  jsou  v  Pongues  (uhličité  a  železité)  I  pěstují  se  u  nás  v  zahradách  jako  ozdobné 
a  v  Saint-Honoré-les-Bains.  Z  průmyslu  na  květiny  a  zřídka  jen  zdi vočují  hlavně  2  druhy: 
prvém  místě  stojí  metallurgický,  pro  který*  N.  damascena  L.,  č.  zahradní,  jeŽ  má  kal. 
jsou  velkolepé  závody  ve  Fourchambaultu  '  pl.  světle  modré,  prašníky  bezosinné  a  mě- 
(200  děl.),  ielezámy  v  Guérigny  (1300  děl.),  chýřky  až  nahoru  srostlé.  Kvete  od  května 
aleváraa  v  Imphy  a  j.  v.    Úhrnem  dodávají  •  do  čnce.    N.  sativa,  č.  setá   nebo  černý 


304 


Nigellus  —  Nightingale 


kmín,  má  kal.  pl.  tupé,  modrobělavé,  praš- 
niky  a  měchýřky  jako  u  druhu  předešlého. 
Semena  jsou  na  přič  svraskalá.  Kvete  v  čnu 
a  čnci.  Vyskytuje  se  ménč.  Dříve  tento  druh 
byl  ofiicinální  a  přidávali  semena  jeho  do 
chleba  v  již.  Evropě.  Podobně  užívali  v  Afga- 
nistáně  semene  jednoho  druhu  N-ly,  >Siah 
Dag*  zvaného,  jako  koření.  Vm. 

VigeUlUi  z  Oskořina  Trojan,  professor 
univ.  pražské  a  spisovatel,  rodem  z  Herm. 
Městce  (♦  1537),  povýšen  byl  v  Praze  na 
bakaláře  r.  1564,  i  oddal  se  pak  na  vyučo- 
vání při  školách  latinských  v  Nymburce, 
Hoře  Kutné,  v  Čáslavi  a  Hradci  Král.,  tak 
že  teprve  r.  1572  stal  se  mistrem.  Odtud 
zůstával  při  universitě  až  do  smrti,  ač  mínil 
jednou  také  oženiti  se  a  vstoupiti  v  život 
občanský  (1584).  Hodností  akademických  do- 
sáhl všech,  byv  v  letech  devadesátých  XVI. 
stol.  třikráte  rektorem,  také  horlivě  se  účast- 
nil rozličných  jednání  o  majetek  universitní. 
Přídomku  dostalo  se  mu  r.  1591  zároveň 
s  právníkem  Vítem  Ophthalmiem.  V  posled- 
ních letech  života  býval  nevrlý  a  při  víně 
často  sváříval  se  s  kollegy,  zvi.  s  Mart.  Ba- 
cháčkem  a  Václ.  Vlaverinem,  že  i  rektor 
musíval  zakročiti  (V.  V.  Tomek  v  ČČM. 
1847,  II,  p.  397  si.).  Jinak  býval  ochoten  vy- 
pomáhati akademii  v  nesnázích  také  hmotně 
a  odkázal  jí  též  svou  knihovnu,  ač  z  ní  valný 
prospěch  nebyl,  protože  mistři  po  smrti  jeho 
přinuceni  byli  valnou  čásC  knih  rozprodati 
na  pozůstalé  dluhy  (v.  tamtéž,  str.  400  si.). 
Od  r.  1581  N.  byl  pilným  básníkem  latin- 
ským, jenž  význačné  události  a  vydání  knih 
provázíval  svými  verŠi.  Také  o  knihy  pro 
mládež  pečoval,  vydav  pro  lat.  školy  (r.  1594) 
latinskou  mluvnici  Vavř.  Ludvíka  Leoberg- 
ského  ze  Sedmidubí  ve  Slezsku,  určenou 
pro  mládež  slavné  zhořelecké  školy  Trocen- 
dorfovy,  na  níŽ  Vavřinec  Ludvík  rektoroval 
v  1.  1584  —  1594.  Ve  vydání  N-lově  po  latin- 
ském připojen  text  český  a  za  ním  teprve 
německý.  Předmluva  ukazuje  na  jakési  spo- 
jení Čes.  paedagogů  s  Trocendorfem.  Rov- 
něž mládeži  určeno  bylo  špalíčkové  (v  16**) 
vydání  knihy  sv.  Ambrože  o  povinnostech 
křesťanských,  >Officiorum  divi  Ambr.  episc. 
Mediol.  libri  tres«,  napodobení  to  filosofické 
knihy  Ciceronovy  *De  officiis*  (vyd.  od  N-la 
vl.  nákl.  1597  u  Dan.  Ad.  z  Veleslavína).  Ji- 
ným povzbuzovacím  spisem  pro  mládež  byl 
N-l&v  překlad  spisu  Herm.Schotten  Hessa 
•Vita  honestac,  Život  poctivý  nebo  ctnostný. 
K  tomu  přidáno  »Institutio  Christiani  homi- 
nis«  od  Adr.  Bar  lan  da.  potom  průpovědi 
a  skutky  krále  Alfonsa  Neapolského  z  knih 
Ant.  Panormity.  Vyd.  ta  kniha  i  zvláště 
s  textem  latinským  a  německým  (prý  i  ře- 
ckým?) r.  1597  u  Anny  Šumanové.  Obsahu 
obecné  prospěšného  byl  překlad  traktátu 
Ondř.  Hyperia  O  obecném  opatrováni  chu- 
dých lidi  v  městech  a  obcech  (1592).  N. 
f  9.  srpna  1604  v  Praze  a  pochován  byl 
v  kapli  Bož.  Těla.  Náhrobní  nápis  jeho  se 
zachoval  (v  Mus.  kr.  Č.  —  Jireček,  Kuk.  II. 
s.  v.).  J^k. 


Vlger,  řeka  v  Africe,  v.  Nigir. 

Vigor  v.  Černý  1). 

Vigeria:  1)  N.  fižní  (do  r.  1894  Pro- 
tektorát Nigir.  pobřeží),  angl.  država 
v  Africe,  rozkládající  se  při  zál.  Guinejském 
mezi  angl.  kolonií  Lagosem  a  nČm.  Kame- 
runem, povstala  1.  ledna  1900  připojením 
břehů,  vyhrazených  král.  Nigirské  Spo- 
lečnosti (v.  t.)  k  zmíněnému  Protektorátu* 
Hlavní  sídlo  je  v  Old  Calabaru  s  15,000 
obyv.  a  se  školami  a  missiemi;  jiná  důleži- 
tější místa  jsou  Opobo,  Bonny,  Brass  a  Wari. 
Hlavním  předmětem  stoupajícího  vývozu  je 
palmový  olej,  dle  něhož  tato  část  pobřeží 
přezvána  z  »Otročího«  na  >01ejové«;  dále 
slonovina  a  kaučuk.  Obchod  je  v  rukou 
•Afričan  Association* ;  r.  1898  bylo  dove- 
zeno zboží  za  17,592.000  K,  vyvezeno  za. 
18,600.000  K.  Z  poslední  doby  uvésti  sluší 
povraždění  anglického  vyslanectva  r.  1897 
panovníkem  beninským,  začež  Beninu  dobyto 
a  vládce  zajat.  Rozvinutí  obchodu  mnoho 
vadí  vražedné  podnebí,  nedovolující  Evro- 
panům delší  pobyt.  Těchto  bylo  zde  r.  1900- 
270  duší.  —  2)  N.  Severní,  na  s.  od  pře- 
dešlé, bývalé  území  král.  Nigirské  Společ- 
nosti, rozkládající  se  mezi  franc.  Dahomejem 
na  z.,  Súdánem  na  z.  a  s.  až  k  iez.  Čadskému 
a  něm.  Kamerunem  na  v.  Naleží  k  lepším 
državám  afr.  netoliko  svou  úrodností  a  lidna- 
tostí, ale  i  výhodnými  podmínkami  kommu- 
nikačními.  S  N-ií  jižní  měří  898.000  km* 
s  24  milí.  duší.  Hlavní  město  jest  Asaba  na 
Nigiru,  kde  se  zdarem  zakládají  se  plantáže 
kakaové  a  kávové.  Z  přímořské  Akassy  ob- 
starává 40—50  parníků  spojení  do  Bussy 
na  Nigiru  a  Ribaga  na  Benue.  KdyŽ  pře- 
vzala vláda  toto  území  do  své  správy,  pro- 
hlásila veškerý  obchod  za  svobodný,  vyjma 
kořalku  a  zbraně.  Poměry  geografické  viz 
ČI.  Bornu,  Sokoto,  Gandó.  Nu. 

Vígger,  americká  přezdívka  černochům. 

NigsrU  Arnold,  něm.  spisovatel  hudebnt 
(♦  1843  v  Aarburgu  ve  Švýc),  studoval  práva 
a  jest  městským  písařem  v  Aaravě.  Psal 
essaye  biografické  pro  sbírku  Walderseeovu 
(>Sammlung  musikalischer  Vortrage*),  mono- 
giafii  o  Ad.  Jensenovi  (Berl.,  1900)  a  redi- 
goval >Schweizer.  Musikzeitungc  (1891 — 94). 

Hig^hting^ale  fnajtingél)  Florence,  lidu- 
milka  angl.  (♦  1820  ve  Florencii),  ztrávila 
r.  1851  několik  měsíců  v  domě  diakonisek 
v  Kaiserswerthu  ve  Vestfálsku,  aby  se  na- 
učila ošetřování  nemocných,  zřídila  potom 
soukromý  asyl  v  Harley  Streetu  v  Londýně. 
Výpravy  krymské  účastnila  se  hned  od  je- 
jího počátku  až  do  února  1855  a  řídila  ve 
svých  ambulancích  s  počátku  40,  později  150 
ošetřovatelek.  Činnost  její  vzbudila  značné 
nadšení  a  sbírky,  které  dosáhly  přes  I*/* 
milí.  franků,  jichž  užila  N.  k  rozšíření  špitálu 
sv.  Tomáše  v  Londýně  a  k  organisaci  kursů 
pro  ošetřovatelky.  Napsala:  Notes  onhospitalf 
(1858),  Notes  on  nursing  (1858,  nové  vyd. 
1868\  Observations  on  the  sanitary  statě  of  thc 
army  in  India  (1863),  Life  or  death  in  indián 
(1874)  a  j. 


Nigidius  —  Nigir. 


30b 


Sl^idtllS  F  i  gul  US  Publius,  vrstevník 
a  pf  ttel  Cíceronův,  nejučenější  po  polyhistoru 
Varronovi  Říman  své  doby.  *  kolem  r.  98 
př.  Kr.,  pomáhal  r.  63  Ciceronovi  při  potla- 
čení spUcnutí  Catilinova  a  byl  r.  58  praeto- 
rem.  Ža  války  občanské  stál  na  straně  Pom- 
peiově»  a  kdvi  tento  utrpěl  porážku,  poslán 
od  Caesara  tfo  vyhnanství,  kdež  f  r.  45.  Na- 
psal fadu  spisA  přírodovědeckých,  theologi- 
ckých a  grammatických.  Z  přírodovědeckých 
prací  připomíná  se  Sphaera  graecanica  a 
Spkatra  barbarica,  dílo  to  astronomicko- 
astrologické,  dále  spis  de  vento  (o  větru),  de 
mnimmíthut  (o  živociáích);  z  theologických 
sptsA  byl  nejdůležitější  de  diis  (o  bozích)  a 
tři  knihy  o  věštectví  (divinatio).  Obšírné  bylo 
Jeho  dílo  grammatické  commentarii  gramma- 
tici,  neb  tvořilo  nejméně  29  knih  (srv.  Gell. 
10,  6,  1).  Byla  to  více  sbírka  grammatickýcb 
vyšetřováni  a  úvah  než  soustavný  výklad 
mluvnice  latinské.  Zvláštní  pozornost  byla 
ta  věnována  orthograňi  Veškery  spisy 
N-iovy  vynikaly  sice  učeností,  ale  nemálo 
byly  temny  a  nejasný,  Čímž  méně  přízně  do- 
cnisely  než  příslušná  díla  Varronova.  Pozo- 
rabodno  jest,  že  zvláštní  náklonnost  N.  jevil 
k  věcem  mystickým.  Záliba  ta  vedla  jej  též 
k  filosofii  Pythagorově,  k  astrologii  a  magii, 
fii  i  prakticky  provozoval.  Srov.  M.  Hertz, 
De  N-íi  Figuli  studiis  atque  operibus  (Berlín, 
1S45);  Swoboda,  P.  N-ii  Figuli  operum  reli- 
qoiae  (Vídeň,  1889).  RN. 

Vlclr(Nigir,  nesprávně  Ni ger),  po  Nilu 
a  Kongu  nejdelší,  po  Kongu  vodou  nejbo- 
hatší řeka  africká,  rozličně  pojmenovaná 
v  jednotlivých  částech  toku:  v  hořejším  Džó- 
liba,  ve  středním  Eghirren  aissa,  v  dol- 
ním MayoaKvorra  (Qnarra).  Vzniká  v  po- 
hoří Knranko,  na  hran.  angl.  Sierry  Leony  a  re 
publ.  Liberie.  na  9*  4'  52"  s.  š.  a  10<>  50' 
t.  d.,  ve  výši  900  m,  ze  dvou  pramenťi  Tembi 
a  Fatlko,  jež  po  svém  spojení  mají  jméno 
Džóliba  í> velká  voda«);  četné  prahy  ani 
dlunAm  nedovolují  plavbu;  teprv  od  Kurusa, 
kde  traC  z  přímořského  Konakri  má  se  do- 
tknouti N-u,  dosahuje  Šíře  185  m  a  za  plístě 
mflŽc  nositi  lodi.  Zde  mění  svAj  prvotní  směr 
severní  v  severovýchodní,  v  němž  setrvává 
al  k  Timbuktu.  S  pravé  strany  přijímá  300  km 
dloubou  pobočku  Bale  a  mocnější  i  větším 
lodím  až  k  Bisandugu  přístupnou  M  i  1  o,  vpa- 
dajťcí  u  Sansanda  do  N-u.  K  Bamaku,  kde 
končiti  má  senegalská  trať,  mohou  dojížděti 
sa  vysoké  vody  parníky.  S  levé  strany  je 
sledován  pohořím  MandingA,  které  u  Ňaminy 
opouští  a  vchází  do  lateritové  roviny.  Celá 
tato  čisC  toku  až  po  Timbuktu  je  velmi  za- 
jímavá jak  se  stanoviska  hydrograíického. 
tak  í  oekonomického.  Již  u  Sansadingu  dělí 
se  v  několik  proudAv,  od  DŽarafabé  pak  tvoří 
veliké  ostrovy  protkané  četnými  močály,  tA- 
némt,kaoály.  Nejvých.  rameno  přijímá  u  Mopti 
mocnou  Bani,  jež  pramení  se  v  stejné  šířce 
rovnoběžkové  a  bohatostí  vod  rovná  se  vlast- 
nímu N-u.  Všechna  ramena  stékají  se  do  la- 
guny Debo.  Za  plíšté  vystupme  N.  rychle  ze 
svýdi  nízkých  břeh  A  v  a  zalévá  daleko  široko 

OnfiT  Slomik  Naačný,  cv.  XVm.  14/8  1901 


své  okolí,  měně  je  v  jediné  jezero,  z  něhož 
jako  ostrovy  vyčnívají  četné  vesnice  a  města. 

V  březnu  při  nejvyšším  stavu  vody  zaplavuje 
plochu  530  km  dlouhou  a  165  km  širokou. 
Když  voda  opadává  a  řeka  ustupuje  opět  do 
svých  břehA,  zanechává  četné  nádrže  vodní 
mezi  sebou  spojené,  jež  mAžeme  nazvati  je- 
zery, z  nichž  vedle  Tele,  Bukora  a  dvou 
Daun  je  největší  Faguinbi  (110  km  dlouhé  a 
20  km  široké).  Proto  právem  mAžeme  N. 
v  této  části  srovnati  s  Nilem,  neboť  jako 
tento  i  on  z  neúrodné  a  suché  krajiny  rázu 
saharského  svými  záplavami  a  bohatým  ná- 
nosem činí  tyto  kraje  pravou  obilní  a  rýžo- 
vou komorou.  Od  laguny  Debo  teče  něko- 
lika proudy  až  k  Timbuktu,  vlastně  k  pří- 
stavu tohoto,  Kabaře,  kde  je  1800—4000  m 
široký.  U  Kabary  otáčí  se  k  v.  a  žene  se 
proti  žulovým  skalám  Tosajským,  mezi  pís- 
činami  saharskými,  až  v  soutěsce  Burrum, 
ležící  na  Greenwichském  poledníku,  zahýbá 
k  iihovýchodu.  U  Gao  opouští  pusté  kraje 
saharské,  břehy  jeho  však  jsou  skalnaté  a 
tok  přerušován  četnými  prahy,  podobnými 
nilským  kataraktAm,  jež  plavbu  na  trať 
900  km  úplně  znemožňují;   nejnebezpečnější 

Í'áOu  u  Labenzegy.  U  Saye  dělí  se  zase  v  né- 
:olik  ramen,  tvoře  ostrovy  s  bujnou  vege- 
tací, a  teče  mezi  vysokými  břehy  až  na  hra- 
nici franc.  Súdánu,  kde  vstupuje  do  roviny. 

V  celé  délce  toku  od  Timbuktu  až  ke  Gombě 
N.  nepřijímá  žádného  většího  přítoku  vyjma 
s  pravé  strany  Sirbu  a  s  levé  chudou  Gul- 
bi-n-Sokoto,  třebas  tato  svou  horní  částí, 
pouhými  vadí,  sahala  až  do  Ahaggarské  vy- 
sočiny. Níže  u  Rabby,  ležící  na  9*  s.  š.  ve 
výši  166  m,  přijímá  s  pravá  ř.  Musu  a  ob- 
rací se  na  čas  k  v.,  aby  ještě  před  vtokem 
svého  hlavního  přítoku  splavné  B  e  n  u  e  (v.  t.) 
naproti  osadě  Lokodže  zaměřil  defínitivně 
k  jihu.  Po  spojení  s  Benue  stává  se  pravým 
veletokem,  nejméně  1  km  širokým,  s  četnými 
mělčinami.  U  Iddy  opouští  poslední  výšiny 
a  tvoří  o  něco  již.  ohromnou  deltu  ř24.000  km), 
jejíž  basis  jest  jen  600  km  široká,  vlévaje 
se  do  zátoky  Guinejské  22  ústími,  spojenými 
nesčetnými  lagunami  a  kanály;  nejdůležitější 
ústí  jsou  Rio  Nun  (hl.  rameno),  Bcnnin,  For- 
cados,  Brass  a  Bonny.  Za  suché  doby  při- 
vádí N.  do  moře  28—30.000  km*  vody,  proud 
zarážen  je  stálým  jižnim  větrem,  proto  nános 
rychleji  vzrAstá  než  u  Nilu,  podporován  jsa 
hojnou  vegetací,  jmenovitě  mangrovníícA. 
Délka  celého  toku  jest  4160  km,  ačkoliv 
prameny  od  ústí  jsou  toliko  1810  km  vzdá- 
leny, poněvadž  obtéká  ohromné  území  >Ohbím 
nigirským*  (Boudě  du  Siger)  nazývané,  leČ 
bezdůvodně.  Úvodí  řeky  není  vzhledem  k  délce 
toku  tak  rozsáhlé,  za  jaké  pokládáno  bylo 
do  doby  nedávné;  severní  část  omezuje' se 
jen  na  vlastní  tok,  nepočítáme-li  bezvodá 
vadí;  nad  to  do  zmíněného  oblouku  vkládá 
se  úvodí  jiných  řek,  poněvadž  předěl  vodní 
není  daleko  od  vlastního  toku  N-u.  Za  to 
úvodí  náleží  ke  dvěma  pásmAm  klimatickým: 
v  horní  části  k  rovníkovému  s  jednou  do- 
bou dešťovou  a  v  dolní  k  tropickému  s  dvo- 

20 


306 


NIgírská  Společnost  královská  —  Nigrin. 


jím  obdobím.  Jako  kommunikační  prostředek 
je  N.  velmi  důlcžít.  Již  z  Kurussa  je  pro 
malé  čluny  splavný  o  délce  500  km,  načež 
od  Bamaka  až  k  Rurrum  nosí  parníky  na 
trati  1700  km  dlouhé;  další  plavba  je  zne- 
možněna prahy,  až  opět  pravidelná  plavba 
po  celý  rok  je  možná  z  Rabby,  kam  dojíž- 
dějí angl.  parníky  z  přímořské  Akassy.  Snad 
franc.  vláda  podnikne  nějaké  kroky,  aby 
možnou  učinila  plavbu  z  moře  až  do  jejího 
panství  súdánského.  Dlouho  před  problémem 
nilským  byl  projednáván  problém  nigirský, 
neboC  jak  o  směru  tak  i  ústí  N-u,  známého 
jen  ze  zpráv  arabských  cestovatelů,  nic  se 
nevědělo.  Jméno  >Niger«  bylo  dáváno  mno- 
hým řekám,  podle  nichž  bydlilo  obyvatelstvo 
tmavé  pleti.  Uplynulo  mnoho  let  a  řada  od- 
vážných cestovatelů  zaplatila  životem  otázku 
nigirskou,  než  bylo  dokázáno,  že  nesouvisí 
se  Senegalem,  ani  nevlévá  se  do  moře  ústím 
Konga  rZairem),  ani  nevtéká  do  Čadu,  nýbrž 
ústí  deltou  známou  již  Portugalcům.  K  vý- 
zkumu jeho  pojí  se  mnohá  slavná  jména, 
jako  Mungo  Parka,  Bedř.  Hornemanna,  Clap- 
pertona,  R.  Landera,  René  Cailléa,  J.  Bartha, 
G.  Rohlfsa,  Gallieniho,  kteří  platně  přispěli 
k  rozřešení  problému  tohoto  (v.  Afrika: 
Výzkumy,  str.  403).  R.  1879  ohledány  pra- 
meny Džóliby  J.  Zweifelem  a  Mar.  Moustie- 
rem,  čásf  od  Bammaka  do  Timbuktu  karto- 
graňcky  zaznamenal  Caron  (1887),  načež 
Brouette  astronomicky  změřil.  R.  1895  při- 
pojil Carnap  neznámou  čásf  toku  od  Gomby 
až  k  Sayi;  r.  1898  Hourst  sledoval  N.  od 
Timbuktu  až  k  moři. 

Liter.:  Pokud  se  týče  děl  o  N-u,  odkazu* 
jeme  k  životopisům  jmenovaných  mužů; 
uvésti  sluší  dále:  Richardson,  Story  of  the 
N.  (Londýn,  1887);  Viard,  Au  Bas-Niger  (Pa- 
říž, 1885) ;  Toutée,  Dahomé,  N.,  Touareg  (t, 
1897);  Hourst,  Sur  le  N.  et  au  Pays  des 
Touaregs  ft.,  1898). 

Hig^ská  8poledno8tkrálov8k&  {Rqyal 
Niger  Company),  angl.  akciová  společnost, 
jež  měla  předchůdce  své  v  United  Afričan 
Company  r.  1879  založ.,  která  přeměněna 
r.  1882  v  National  Afričan  Company.  V  první 
době  nuceny  byly  společnosti  tyto  zápasiti 
s  franc.  konkurrenční  Société  frangaise  de 
TAfrique  équatoriale,  která  silnější  angl.  spo- 
lečností, účinně  od  vlády  podporovanou,  při- 
nucena prodati  své  comptoiry  na  Nigiru. 
V  r.  1886  dostala  název  Royal  Niger  Com- 
pany a  vyhrazena  jí  práva  k  obchodu  a  správě 
territoria  též  Nigtrií  nazývaného.  Území  její 
dle  konvence  anglofrancouzské  ze  14.  čna 
1898  zahrnovalo  dolní  tok  Nigiru  až  k  Lo- 
kodžc,  říši  Sokoto,  Bornu,  Gandó,  Nupe  a 
čásf  A  d  a  m  a  v  v  (v.  t.)  v  rozloze  1,295.000  km* 
s  20—35  milí.  dusí.  Správa  Společnosti,  boiíc 
se  velkých  výdajů,  varovala  se  sporů  s  do- 
mácími panovníky  a  nechala  proti  svému  zá- 
vazku bujeti  v  území  svém  otrokářství.  Přes 
to  donucena  byla  k  válce  se  sultánem  v  Bidě, 
ale  výdaje  na  válku  a  škody  ií  způsobené  od- 
ňaly veškerou  naději  na  zisk  z  další  správy 
území.  Prostřednictvím  akcion.  svého  Chám- 


berlaina  prodala  v  čci  1899  angl.  vládě  svá 
práva  za  865.000  1.  st.  Dnes  je  N.  S.  k. 
pouhou  obchodní  společnosti.  Šrv.:  Robin- 
son, Our  latcst  protectorate  (Londýn.  1900). 

TíígTn.  Costantino,  hrabě,  diplomat  a 
filolog  italský  (♦  1827  ve  Villa  Castelnuovo,. 
v  okr.  ivrejském),  bojoval  r.  1849  proti  Ra- 
kousku a  vstoupil  potom  do  služeb  diplo- 
matických; r.  1855  provázel  hraběte  Cavoura 
do  Paříže  a  Londýna  a  stal  se  r.  1856  jeha 
tajemníkem.  R.  1859  počal  vyjednávání,  jeř 
vedlo  k  allianci  Piemontu  s  Francií,  a  po 
vyhlášení  války  dlel  v  hlavním  táboře  Napo* 
leonově,  u  něhož  zastupoval  Piemont  a  pozd. 
(1861)  navázal  zase  přátelské  styky,  zatím 
přerušené,  mezi  Piemontem  a  Francií  a  pro- 
spíval vůbec  velmi  svojí  vlasti  jako  vyslanec 
její  v  Paříži  (od  r.  1861),  maje  vliv  zvlášit 
na  císařovnu;  jeho  přičiněním  sjednána  byla 
celá  řada  diplomatických  aktův  Itálii  pro- 
spěšných, tak  zejm.  konvence  z  r.  1864.  Pozd. 
byl  vyslancem  v  Petrohradě  (1876),  Londýně 
(1882)  a  Vídni  (1885).  Je  hrabětem  od  r.  1882, 
senátorem  od  r.  1890.  V  prázdni  zanáší  se 
literaturou  a  folklórem  (/  canti  popolari  d*l 
Piemont e,   nové   vyd.  1895). 

Vig^raiins  v.  Černý  2). 

Vis^rln,  min.,  v.  Rutil. 

Nis^rin:  1)  N.  fiří  z  Litomyšle,  měštěnín 
Nového  m.  Pražského,  stal  se  na  universitě 
pražské  bakalářem  r.  1601,  učiteloval  pak  na 
školách  latinských,  zvi.  u  sv.  Štěpána  v  Praze 
r.  1607—8.  Odtud  také  věnoval  radě  městské 
zvláštní  Gratulationei,  jak  bývalo  často  zvy- 
kem. Později  stal  se  písařem  radním  Novéno 
města,  i  usadil  se  tu  jako  měštěnín.  Písařem 
jmenuje  se  ještě  r.  1613.  R.  1617  vydal  v  Praze 
u  Carolidesa  z  Karlsperka  knížku  vzdělává- 
telnou  Kvítkové  \  písem  tv,  starého  i  nového 
\ákona  k  navedení  dítkám  (Jireček,  Rukověť, 
II.,  s.  v.).  JNk, 

2)  N.  Kristián  Vladislav,  vydavatel 
pozůstalosti  J.  A.  Komenského,  r.  1663  stu- 
doval v  Genevě,  kam  se  odebral  z  Heidel- 
berka,  hledaje  příhodného  místa  za  paed- 
agoga  šlechtického.  Komenský  podává  mu 
zprávu  o  takových  místech,  ale  ovšem  v  Pol- 
sku, a  radí  mu,  aby  se  tam  odebral.  To  N. 
patrně  učinil,  neboť  ještě  r.  1670  s  mladým 
šlechticem  Klugem  meškal  v  cizině.  V  po- 
slední době  života  Komenský  přál  si  ho  mitt 
pomocníkem  na  dokonání  své  Pansofie,  a 
když  se  mu  toho  nedostalo,  zapřísahal  na 
smrtelném  loži  syna  svého  Daniele  i  N-a, 
aby  pozůstalá  díla  jeho  vydali,  přehlédnouce 
a  spořádajíce  hotové  koncepty.  Brzy  potom 
N.  meškal  v  Oxforde,  patrně  za  studiemi, 
maje  s  sebou  rukopisy  Komenského  mimo 
korrespondenci,  a  za  pomocníka  měl  Pavla 
Hartmanna.  Štědré  podpory  docházel  tehdy 
od  Gerharda  z  Geeru.  K  vydání  chystal  ves* 
keru  Pansofíi  Komenského,  zejm.  velikolepou 
jeho  >Nápravu  obecnou*  (De  rerum  huroana- 
rum  emendationc  consultatio  catholica),  jejíž 
všecky  díly  jmenuje  a  sděluje,  že  redakce 
jejich  se  blíží  ke  konci.  Avšak  navrátiv  se 
do  Amsterdamu  r.  1678  váhal  ještě  s  vydá- 


NigritcUa  —  Nihilismus.  307 

váním,  neboť  teprve  r.  1680  vyšlo  »Spicile-  Karla  Dominika,  kteří  oba  sloužili  u  ky- 
giom  didacticum«,  první  dílo  od  N-a  upra-  rysník&v;  fe^rel  kromě  toho  byl  v  1.  1751 
vené,  násl.  r.  pak  »Janua  rerum«  a  >Trier-  až  1753  účasten  rozličných  jednání  veřejných 


tium  catholicum«,  vesmés  díla,  jež  Komenský 
připravoval  v  posledních  dobách  života  a 
K  tisku  mél  zcela  uchystánv,  jak  svědčí  před- 
mluvy. O  dalších  osudecn  pozůstalostí  ani 
N-ových  nic  posud  není  známo,  ani  podal-li 
jelté  něco  více  z  Komenského.  Korrespon- 
denci  jeho  chová  České  Museum,  otišt.  bude 


jsa  kommissařem  stavu  rytířského.  S  man- 
želkou Mechthildou  roz.  Zahrádkovnou  z  £u- 
lenfelsu  vyženil  peníze  a  držel  drobné  statky, 
naposled  Dlažov  a  Spůli.  Syn  jeho  Petr 
Ferdinand  (*  1740)  byl  krajským  kommis- 
sařem napřed  v  Plzni  a  potom  v  Kouřimi. 
Majestátem  z  23.  srp.  1803  povýšen  jest  do 


v  KvačalovéKorrespondenci  Komenského,  II.  panského  stavu  kr.  Č.  a  zemí  přivtělených. 
ni^talla  Rich.,  temnohlávek,  rod  f  v  Praze  26.řij.  1815,  zůstaviv  syny  Josefa 
rostlin  vatavačovitÝch  (OrcAťifeďe)  z  pod-  Kajetána  (*  1765)  a  Jana  Kazimíra 
čcL  tořičovitých  (Ophrydeae),  vynikající  i  (*  1791),  z  nichž  tento  byl  gub.  sekretářem 
okvětím  přízvonkovitým,  naznak  obráceným,  |  a  f  1850  v  Praze  nemaje  mužských  dědicův, 
pyskem  v  ostruhu  prodlouženým  a  semen-  Josef  byl  kraj.  kommissařem  v  Haliči  a  f  ve 
nucem  nezkrouceným.  N.  roste  na  Alpách  Lvově  29.  září  1840.  Kromě  dcer  měl  syny 
druhem  N.  angustifolia  Rich.,  t.  úzkolistý, !  Adolfa, Roberta  (♦  1808)  a  Alfreda  An- 
jchoŽ  okvětí  jest  černobrunátné,  a  N.  siiaveo-  tónina  (♦  1811  —  f  1863),  kteří  oba  po- 
letíš Koch,  L  libovonný,  s  květy    světle  |  mřeli  bez  dědicův  mužského  pohlaví,  jsouce 


nachovými.  Did, 

Wlgromantlk,  černokněžník. 

Vlppraiii  z  Ryzinpachu  (Risinbach),  pří- 
jmem české  rodiny  šlechtické,  jejíž  erb  byl 


toho  rodu  poslední.  Sčk, 

VÍ£^O0Ín,  umělé  ústrojné  barvivo  z  řady 

indulinů  (v.  t.). 
Virna,  blecha  písečná,  v.  Blechy. 


itit  na  přič  rozdělený,  v  horním  černém  poli  |  ViEil  (lat),  n  i  c. 
slátá  hvězda,  v  prostředním  vzduch  míchaný  i  Nilill  in  LateUeotii,  qnod  non  ante 
se  žlutou,  bÓou  a  modrou  barvou,  ve  zpod- 1  in  sensu  (l^t),  čeho  dříve  smyslem, 
ním  voda,  ve  kteréž  plovou  mezi  dvěma  svá-  názorem  jsme  si  neosvojili,  nemůže 
tanými  mostnicemi  dva  mužové  s kadeřavými  býti  v  rozumu,  jest  zásada  sensualistická. 
vlasv,  bílými  stuhami  okolo  hlavy,  s  bílými  Vlhli  probat,  gul  nimlum  probat  (lat.), 
košilemi,  rukama  se  mostnic  držíce,  příkrý-  nicnedokazuje,  kdopříli  s  m  n  o  h  o  d  o- 
vadla  zlatočerná  a  modrobílá,  dvě  křidla  na  kazu  je. 

pfíč  barvená,  modrobílé  a  čemozlaté,  na,  Nlhiliamiui  ve  smyslu  filosofickém  v.  Nic. 
Každém  uprostřed  hvězda  s  proměněnými '  N.,  pokrokové  a  revoluční  hnuti  zvláštního 
barvami,  mezi  křídly  zlatý  lev  korunovaný. ,  rázu  v  Rusku.  Ideovým  základem  hnutí  tomu 
Předkové   jejich   žili    v    Cechách    slovouce ,  stal  se  absolutní  inaividualismus,  obracející 


Černý.  Václav  Jiří  Černý  byl  lejtenan- 
tem  pod  Vilémem  Trčkou  z  Lípy  a  bojoval 
r.  1595  v  Uhrách.  Syn  jeho  Tomáš  Miku- 


se  proti  poutům  náboženství,  vlády  a  zvyků ; 
k  němu  přidala  se  potom  všeobecná  agitace 
proti  trvajícím  řádům.  Jméno  vyskytuje  se 


lál,  jsa  praeceptorem  u  Floriána  Jetřicha  !  poprvé  v  románě  I.  S.  Turgeněva  >Otcové  a 
Ždirského,  jezdil  s  mladém  Frant.  Adamem  I  děti«.  V  prvních  letech  vlády  Alexandra  11., 
ze  Žďáru  po  cizích  zemích,  usadiv  se  pak  kdy  svoboda  slova  a  tisku  proti  předešlému 
v  Praxe  příjmení  své  změnil,  byv  (jak  se  zdá)  obmezování  značně  pokročila  a  skládány  ve- 
od  pána  svého  z  moci  palatinské  nadán  erbem  i  liké  naděje  v  liberální  tendence  nového  cara, 
a  titulem.  Od  Frant  Adama  obdržel  kromě ,  n.  jeví  se  jako  proud  literární,  obrácený 
toho  (1655)  statek  Hrušovany,  k  nimž  kou-  hlavně  proti  konservativnim  tendencím  a  na- 
pil r.  1669  Denětice.  Císař  Leopold  povýšil  boŽenství,  který  činil  materialismus  podkla- 
lej  (3.  září  1680)  do  stavu  rytířského  a  po- 1  dem  světového  názoru.  Hlavni  jeho  vůdci 
Icpiil  jeho  erb,  jak  byl  popsán.  Při  žádosti  i  jsou  v  době  té  Nikolai  Černýše  vskij  (v.  t.), 
xa  uděleni  vychloubal  se  >Tomaso  Nicolo«,  Petr  Lavrov  (v.  t.)  a  Petr  Kropotkin 
ic  jeho  předkové  bojovali  u  Milána  s  krá-  (v.  t.).  Kolem  r.  1870  jeví  se  již  vliv  směru 
lem  Vlaoislavem,  který  je  chválil  jako  své  toho  na  širší  vrstvy  a  počíná  se  doba  přímé 
obry  ve  vodě  (f  1683).  Kromě  tří  dcer  měl  akce.  Hnutí  zasáhlo  nejvíce  do  tříd  mladší 
i  tři  syny.  Nejstarší  Václav  Euseb(t  1698)  |  intelligence,  do  kruhů  studentstva  a  mladé 
mél  Hrušovany  a  Denětice,  byl  radou  kom.  šlechty,  vniklo  do  živlu  ženského  ráznou 
soudu  a  měl  jediného  syna  Frant.  A nt o- ,  emancipací  a  přijalo  do  sebe  různé  theorie 
n í na,  který  v  nezletilosti  zemřel.  Hrušovany  společenské  opravy  a  převratu  povstá- 
•e  dostaly  proto  sestře,  která  je  držela  s  ma-  vající  v  západním  světě,  hlavně  myšlenky 
tcfí  Leopoídinou  Markétou  roz.  Rossau  de  pařížské  kommuny.  N.  nedospěl  k  jednot- 
Palessano.  Druhý  syn  Jan  Kašpar  f  v  Linci  němu  určení  positivních  cílů;  v  jeho  řadách 
a  měl  syna,  který  se  oddal  vojenství  a  zastoupeni  liberálové,  socialisté  i  anarchisté, 
kdesi  v  souboji  podlehl.  Nejmladší  syn  V  i-  shodným  bodem  stalo  se  však  všem  pře- 
léro  Arnošt  byl  radou  u  nej v.  purkrabství,  svědčení,  že  nutno  nejprve  dosavadní  pořá- 
olenil  se  r.  1692  s  Lidmilon  Skydenskou  ze  dek  úplně  zničiti  a  znova  budovati  na  samo- 
Skydné  a  koupil  (1693)  statek  Pasinku,  který  statném  základě.  Propaganda  pro  názory  ty 
prohospodařil  (f  v  Praze  r.  1724).  Kromě  vycházela  hlavně  z  kruhů  universitních  a  ší- 
dcer  měl  syny  Jana   Adolfa  (f  1738)   a .  řila  se  brzy  mezi  lid  venkovský  i  městský, 


308 


Nihilum  album  —  Nika. 


Í*akož  i  vyšší  společnost.  D&ležít^  ohniskem 
tnutí  stal  se  za  hranicemi  Curich.  Idealismus 
namnoze  utopistický  téchto  oprávců  veřej- 
ného řádu  nutně  střetl  se  záhy  s  mocí  státní, 
která  po  částečném  nezdaru  reforem  z  r.  1861 
a  po  polském  povstání  r.  1863  víc  a  více  vra- 
cela se  ke  starému  konservativísmu.  Vznikla 
policejní  podezřívavost,  po  r.  1865  i  perse- 
kuce  a  hromadné  processy,  a  naproti  tomu 
se  utvrzovalo  u  nihilistů  přesvědčení,  2e  nutno 
nejprve  dosavadní  řády  násih'm  odstraniti 
a  státní  moc  attentáty  zastrašiti ;  strana  pří- 
vrženců terrorismu  a  politické  vraždy  nabý- 
vala ve  straně  větší  a  větší  převahy.  Směr 
ten  stal  se  jasným  r.  1878,  když  Věra  Zasu- 
ličova,  postřelivší  chefa  moskevské  policie 
Trepova,  za  všeobecného  souhlasu  omla- 
diny porotou  osvobozena,  a  když  brzy  po- 
tom náčelník  policie  v  Oděsse,  Mezcncov,  za- 
střelen. Od  té  doby  střídaly  se  pak  vzájemně 
popravy  nihilistflv  a  attentáty  proti  orgánům 
a  stávaly  se  předmětem  zájmu  vší  Evropy. 
R.  1879  došlo  k  pevnější  organisaci  strany 
na  několika  kongressech ;  většina  soustředila 
se  ve  sdružení  ústředním  zvaném  >Narod- 
naja  volja«,  které  opatřeno  exekutivním  ko- 
mitétem a  orgánem  v  Genevě  vycházejícím 
(sMessager  de  la  Volonté  du  peuple«),  fede- 
ralistická strana  zřídila  skupinu  >Černyj  pe- 
reděU.  Exekutivní  komitét  organisoval  čin- 
nou akcí  terroristickou  soustavnými  atten- 
táty a  pubUcisticky,  pomocí  četných  tajných 
tiskáren.  Úsilí  policie  proti  hnutí  obrácené 
zdálo  se  býti  marným,  v  nejvyšších,  ba  i  po- 
licejních kruzích  ukazovali  se  přívrženci  pře- 
vratu. Hlavní  úsilí  strany  obrátilo  se  pak 
proti  životu  carovu.  JiŽ  r.  1879  prohlášeno 
jeho  odsouzení  komitétem  a  učiněn  naň  dvojí 
attentát,  avšak  bez  úspěchu;  r.  1880  násle- 
doval dynamitový  výbuch  v  Zimním  paláci 
a  13.  (1.)  března  1881  zavražděn  Alexandr  II. 
opravdu  výbuchem  pumy  na  břehu  průplavu 
svatokateřinského.  Vláda  jeho  nástupce  Alex- 
andra III.  pokračovala  však  v  rázné  obraně 
proti  n-mu;  následovaly  četné  popravy,  ale 
rovněž  četné  nové  útoky  na  státní  orgány, 
hlavně  policejní  úředníky.  Ještě  v  listopadu 
r.  1881  postřelen  generál  Čerevin  v  Petro- 
hradě, v  března  r.  1882  zabit  generál  Strěl- 
nikov  v  Kijevě,  v  prosinci  r.  1883  podplu- 
kovník  Sudějkin  v  Petrohradě.  Poslední 
z  těchto  činů  byl  proveden  členem  exeku- 
tivního komitétu  Děgejevem,  jako  očista  za 
předchozí  udavačské  služby,  které  vykonal 
vládě.  Pro  toto  vnikání  vyzvédačských  Živlů 
i  do  nejužší  organisace  sdružení  rozdělil  se 
potom  komitét  ústřední  na  několik  samo- 
statných odborův,  ale  činnost  jeho  počala 
zvolnaochabovati.Neústupnápolicejníenergie 
se  osvědčila  účinnou,  ovšem  za  cenu  částeč- 
ného ochromení  společenské  a  duševní  vol- 
nosti vyšších  tříd,  kde  n.  stále  nalézal  nej- 
mocnějlí  podporu.  Bezvýslednost  terroristi- 
ckého  hnutí  ukazovala  se  zjevnou,  nejdůleži- 
tější attentáty,  proti  životu  carovu  směřující, 
vesměs  prozrazeny  a  minuly  se  úspěchem; 
tak  pumový  attentát  chystaný  v  Petrohradě 


v  březnu  r.  1887  a  podkop  podpálený  r.  1888 
na  dráze  u  Bořek.  V  1.  1889  a  1890  ruská 
policie  potlačila  také  některá  hnuti  chystaná 
v  cizině,  hlavně  Curichu  a  Pařili.  V  posled- 
ním desítiletí  utichla  akce  exekutivních  ko- 
mitétů skoro  nadobro,  různé  tiskopisy  a  tajné 
tiskárny  svědčí  vŠak  stále  o  její  další  exi- 
stenci. —  Literatura:  Karlowitsch,  Die  Ent- 
wickelung  des  russischen  N.  (Berlín,  18801; 
Stepniak,  La  Russia  sotterranea  (Milán,  1882); 
Thun,  Gesch.  der  revolutionaU'en  Bewegun- 
gen  in  Russland  (Lipsko,  1883);  Oldenl^g, 
Der  russische  N.  (Lipsko,  1888). 

HUiUiim  albam  (lat.),  kysli6iík  zinečnatý, 
v.  Zinek. 

Vlhov,  ves  na  Moravě,  hejtm.  VeL  Mezi- 
ří6',  okr.  a  pš.  Byteš,  fara  Březí;  39  d.,  268 
obyv.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  veřej,  kaple,  dva 
mlýny  a  samota  na  Haldě. 

ITioholson  [nikol8'n]  Willíam  (*  1753 
v  Londýně  —  f  1815  t.)  byl  s  počátku  úřed- 
níkem Anglickoindické  společ.,  potom  ce- 
stují dm  firmy  Wcdgewood,  konečně  civilním 
inženýrem,  zabývaje  se  hlavně  kladením  vo- 
dovodů. Vynalezl  zvláštní  hustoměr  (v.  t), 
kterým  lze  stanoviti  specif.  hmotu  nejen  ka- 
palin, ale  i  drobných  tělísek  tuhých.  Jest  to 
dutá  kovová  nádobka  úplně  uzavřená,  která 
jest  na  jednom  konci  zatížena  tak,  že  ve 
vodě  pluje  svisle,  vyčnívá  pak  z  vody  pouze 
drát  k  nádobce  přidělaný.  Drát  tento  nese 
nahoře  malou  mističku,  na  které  lze  odvá- 
žiti drobná  tělíska  ve  vzduchu.  Miska  ho- 
řejší se  zatíží  napřed,  až  se  ponoří  k  určité 
značce  na  drátu  vyryté,  potom  se  dají  na- 
horu tělíska  a  ubráním  závaží  zjedná  se 
rovnováha.  Určení  objemu  stane  se  vážením 
tělísek  na  misce  dolejší,  ve  vodě  ponořené. 
N.  vydával  A  Journal  of  nátura!  phUosophy^ 
chemistry  and  the  arts  (1796—1801  v  Lon- 
dýně), rro  dluhy  vsazen  byl  do  vězení  a 
v  době  té  přišlo  na  zmar  mnoho  mechani- 
ckých vynálezů  jakož  i  spisů  jeho.      nvk, 

NUSrftta,  hl.  město  japanské  provincie 
Etchigo  na  sev.-záp.  části  ostrova  Niponu 
u  Japanského  moře,  má  50.544  obyv.  (1896), 
výrobu  laků,  vývoz  rýže  a  petroleje  a  ry- 
bářství, na  blízku  jsou  petrolejová  ložiska. 
Od  r.  1860  jest  N.  obchodním  městem,  ale 
pro  výstřední  podnebí  a  stálé  větry  obchod 
vázne.  Přístav  v  městě  jest  otevřen  cizímu 
obchodu,  druhý  jest  na  ostr.  Sado. 

Vilhan,  ostrov  v  Havajském  sou- 
ostroví (v.  t.). 

Hijkerk  [naj-|,  město  v  nizoz.  prov.  Gel- 
dern,  3  km  od  Zuiderského  jezera,  s  nímž  jest 
spojeno  průlivem,  na  trati  dráhy  Utrecht- 
Kampen,  má  7811  ob.  (1892),  3  kostely,  prá- 
delny na  len  a  zpracování  konopí,  looařství, 
obchod  s  tabákem,  obilím,  dřívím  a  do- 
bytkem. 

Hijmeg^en  v.  Nimvégy. 

Hika,  zool.,  v.  Garnáti. 

Hlkéi,  povstání  lidu  v  Cařihradě  proti  Jn< 
stiniánovi  I.  ve  dnech  13,-19.  ledna  532. 
Pohnutkou  k  němu  byla  přísnost,  s  kterou 
císař  zakročil  proti  cirkovým  stranám  »mo- 


Nikaia  —  Nikéforos.  309 


drých«  a  »xelených«,  jejichž  soupeřství  udr- 
žovalo hlavni  město  říše  v  stálém  nekliclu. 
Obě  strany  pozdvihly  se  s  pokřikem  daného 
hesla  vxpoary  >niká«  (vitězstvi)  a  po  šest  dní 
trvala  ře2  v  ulicích  Byzantia.  Vzbouřenci  po- 
stavili proti  císařovi  Hypatia,  synovce  Ana- 
stasia  L,  a  ohrožovali  i  residenci.  Teprve 
když  strana  »modrých€  císařem  byla  získána, 
podařilo  se  germánským  žoldnéřům  pod  ve- 
dením Belísara  a  Narsesa  potříti  >zelené«  a 


Proischo^dénije  i  ^načenije  štundy  v  ii\ni  rus. 
národa  (t.,  1884);  Napravlenije  i  \načeníje  fi^ 
losofiji  N.  Grota  (>Prav.  Obozrčnije*,  1887). 
Mimo  to  zůstavil  mnoho  »besed€  a  kázání. 
Ve  svých  filos.  pracích  opírá  se  o  Platóna 
a  Leibnize,  snaže  se  positivní  filosofíckcu 
methodou  dokázati  jak  existenci  nesmrtel- 
ného ducha  lidského,  tak  i  nejdokonalejšího 
ducha  božího.  Velkou  cenu  mají  jeho  kri- 
tické rozbory  cizích  i  domácích  fílosoffi,  je- 


popraviti  vzdorocísaře.  Přes  třicet  tisíc  ži-  jichž  učení  zároveň  kritisuje. 
vota  padlo  bouři  za  obět  a  veliká  čásť  města ,  j)  N.,  duch.  spisovatel  rus.,  světským 
lehla  popelem.  —  Srv.  W.  A.  Schmidt,  Der  jménem  Nikifor  Timořejevič  Kamen- 
Aufstand  in  K<  nstantinopel  unter  Justinian ,  s^ij  (*  1848),  byl  v  1.  1891—93  biskupem 
(Berlín,  1874).  l^  ,        ,      čeboksarským,  v  1.1 893— 96  biskupem  archan- 

«ik*4«7  jméno  některých  řeckých  měst .  gelským  a  cholmogorským  a  konečně  bisku- 
z  doby  hellénistické,  z  nichž  nejslavnější  jest ;  pem  smolenským  a  dorogobužským.  Z  jeho 
N.  {Sicaea,  tur.  hnik\  v  Bithýnii.  Na  místě  spisův  uvádíme:  Iiobra{enije  Messiji  v  Psal- 
jejím  bylo  město  Ankoré,  jež  Mysové  zbo- ;  tfri  (Kazaň,  1878);  O  sv,  jevangeliji  i  jevan- 
řili.  R.316  př.Kr.  na  témž  místě  založil  fry- 1  g^//,^^^/,  (^.^  1379);  Sovremennxje  ostatki  ja- 
gijský  stratég  Antigonos  město,  jež  pře-    ^yčeskich    obrjadov    i    religioinych    vérovanij 


zVal  Antígoneií.  Po  bitvě  u  Ipsa  připadla 
Antigoneia  králi  thráckému  Lysimachovi, 
který  ku  poctě  choti  své  přezval  ji  N-ií. 
Nové  město,  do  Čtverce  založené,  rychle  se 
zvelebovalo  a  nákladnými  stavbami  ozdobo- 
valo, načež  vedle  Ni  komedie  jmíno  zabi- 


li Čuvaš  (t.,  1879);  Pravoslavno-christianskoje 
nravstvennoje  bogoslovije  (2  vyd.  Petrohrad, 
1894);  Sv.  VasUij  Velikij,  archijepiskop  Kesa- 
riji  Kappadokijskojy  jego  (/{«  i  i^brannyja  tvo- 
renija  (t.,  1894)  a  j.  Popsal  též  dějiny  a  pa- 
mátky kathedrály  astrachaňské  (Kazaň,  1889). 


thýnské  hlavní  město.  Za  císaře  Traiana  byl  i  Hilcator  (řec,  vítěz)  v.  Démétrios  5). 
xdc  sídlem  prokonsul  Plinius  ml.,  který  ob-  j  Hlké,  řecká  bohyně  vítězství,  byla  pů- 
no  vil  mnohé  budovy.  R.  325  po  Kr.  zasedal  1  vodně  ctěna  jako  Athéna  N.  na  akropoli 
v  H^ú  prv^  sněm  církevní.  Za  dob  byzant-  athénské,  kdež  její  socha  držela  v  jedné  ruce 
ských  N.  byla  dáležitou  pevností,  a  r.  787  1  granátové  jablko,  ve  dfuhé  přílbu.  Tato 
konán  v  ní  druhý  církevní  sněm,  který  za- 1  Athéna  N.  neměla  ještě  křídel,  slula  tedy 
tratil  obrazoborství.  R.  1080  upadla  N.  v  moc  1  anxtQog;  teprve  když  se  vyloučila  samostatné 
Seldiukův,  r,  1097  dobyta  skrze  křižáky  prvé  2  bytosti  Athény,  vyobrazována  s  křídly.  Pfl- 
výpravjr,  načež  r.  1206  učinil  ji  Theodoros,sobení  její  týkalo  se  jak  války  samé,  tak 
Las  kar  i  8  sídlem  Řeckého  císařství,  zabírá- 1  i  slavnostních  agónův.  V  umění  často  se  vy- 
jícího západní  čásť  Malé  Asie.  R.  1330  dobyl  |  skýtá:  Feidiův  Zeus  a  Athéně  drželi  prý 
N-ie  sultán  Orchan,  odkudž  zůstává  stále  Niku  v  ruce.  V  Olympii  vykopána  socha 
v  moci  turecké.  Za  tureckých  dob  město  Niky^  pocházející  od  Paiónia.  Obyčejné  N. 
zpustlo,  takže  dnes  sotva  100  domŮv  jest  zobrazena,  ana  spěje  neb  letí  držíc  v  jedné 
obydleno,  ale  hradby  jsou  v  podstatě  zacho-  ruce  věnec  nebo  pásku,  ve  druhé  palmovou 
vány,  rovněž  hojné  budovy  v  městě,  jako  ratolest.  U  Římanů,  jejichž  Victoria  převzala 
římské  divadlo.  Nyní  jest  N.  stanicí  anatol-  úplně  její  funkci,  vyškytá  se  též  vznášejíc  se 
ské  dráh3r.  ,^    .    ^  ,     ,,     ^^'     1  na  kouli ;  původně  tak  na  soše,  již  Augustua 

Vikandros  z  Kolofónu,  básník  a  lékař  z  Tarentu  dal  dopraviti  do  kurie  v  Římě. 
řecký,  žil  kolem  r.  150  př.  Kr.  při  dvoře  jinde  zřizuje  tropaion,  obětuje  a  j.;  N.  zří- 
pergaraském  a  skládal  básně  poučné,  z  nichž  ^ená  za  příčinou  vítězství  Démétríova  r.  306 
se  nám  zachovaly  í^/y^taxá  (prostředky  proti  pf.  Kr.  na  Samothráce  v  jedné  ruce  držela 
hadímu  uštknutí)  a  AXiíiq>dQ\ía^a  (prostředky  podstavec  k  vítěznému  znamení,  ve  druhé 
proti  otravám),  které  však  básnické  ceny  ne-  tubu,  v  níž  hlaholí,  kráčejíc  na  přídi  lodní, 
mají.  Nejstarší  vydání  vyšlo  v  Benátkách  Typus  její  blíží  se  celkem  Afroditinu.  Ne- 
r.  1499;  nové  opatřil  O.  Schneider  (Lipsko,  méně  obvyklou  výzdobou  bývá  N.  na  nověj- 
^^)*  ^  ších  pomnících  vítězných.    Srv.  Studniczka, 

VUMAOr  (HBKaHopi):  1)  N..  duchov.  spi-   \^\q  Siegesgóttin.  klk. 

aovatel  a  filosof  ruský  (•  1827  ~  f  1890)  |  ^^  pianetoida  objevená  6.  března  1891 
světským  jménem  Aleksandr  Ivanovic  '  ^harloisem.  Střední  jasnost  v  opposici  13-1, 
Ilrovkovič,  byl  rektorem  několika  duchov.   XaL A-  «  L^  00    ^,«^a««í  ^-^  n* 

Krminářů,  potom  duch.  akademie  kazaňské,   P^^'"^^  v  /rm  32,  označeni  0.  Gt. 

biskupem  afimským  a  menzclinským  a  ko-  Nikéforos,  jméno  několika  východořím- 

ne^éarcibiskupemchersonskýmaoděsským.  ských  císařů:  1)  N.  I.  (802—811)  pocházel  ze 

Hlavní  jeho  spisy  jsou:   Poiitivnaja  filosofija  Seleucie  a  byl  velikým  logothetou  t  j.  financ. 

I  svtrehčuttpennoje  bytije  (Petrohrad,  1875  aŽ  správcem  za  císařov  ny  Ireny,  kteroužto  pak 

1888);  Raibor  rimskago  učenija  o  vidimom  gla-  31.  řij.  802  s  trůnu  svrhl.  Jeho  snahy  obra- 

penstpé  v  cerkvi , . .  {t,,  IB56 — 58);  Cerkov  i  go-  cely  se  ve  vnitřní  politice  k  nápravě  roze- 

syJarstiřo  (proti  L.  Tolstému,  t.,  1888);  /Vo-  rvaných   finančních   poměrův    a   provedení 

thf  gráfa  L,  Tolstogo  8  besid  (Oděssa,  1891); ,  správních  oprav;  umírněnou  politikou  cír- 


310 


Nikéforos  —  Nikias. 


kevní  vzbudil  však  prudké  nepřátelství  exal- 
tované strany  mniáské,  pfísná  správa  dani 
odcizila  mu  lid.  Jeho  zahraniční  politika  byla 
nešťastná:  r.  803  vydal  skoro  celý  zbytek 
italské  državy  Karlovi  Velikému,  r.  804  byl 
arabským  chalífou  Hárúnem-ar-Rašídem  ve 
Frygii  poražen  a  přinucen  r.  807  k  ponižu- 
jícímu míru.  Téhož  roku  bylo  mu  zápasiti 
s  povstáním  Slovanů  na  Peloponnésu,  kde 
stěží  zachráněn  Patras,  a  rovněž  na  severu 
ohrožena  říše  bulharským  knížetem  Krumem. 
V  boji  proti  Bulharům  26.  čce  811  padl  N.  I. 
Jeho  syn  a  spoluvládce  Staurakios  zbaven 
pak  brzy  potom  trůnu  a  nahrazen  svým  šva- 
krém  Nlichalem  I. 

2)  N.  II.  F  o  k  a  s  (963—69)  pocházel  ze  staré 
vojenské  rodiny  v  Kappadokii.  Nar.  kolem 
r.  912  vyznamenal  se  záhy  za  Konstantina  VIL 
v  bojích  asijských,  a  jmenován  magistrem  a 
velikým  domestikem  scholy  Orientu.  Za  Ro- 
mana II.  vynikl  dobytím  Kréty  r.  961  a  ví- 
tězstvím v  Kilikii  a  Šyrii,  takže  po  smrti  cí- 
sařově r.  963  vojskem  za  nástupce  provolán 
a  16.  srpna  korunován.  Pojal  za  manželku 
Theofanu,  vdovu  svého  předchůdce,  a  od- 
straniv dosavadní  palácové  zlořády,  vládl 
energicky  a  mocně.  Proti  Arabům  dobyl 
r.  -964  Cilicie,  r.  965  Tarsu  a  Cypru  a  vnik- 
nuv   r.  968    až  do  Sýrie    a  Mesopotamie, 

mocnil  se  i  Antiochie.  S  námořní  pomocí 
Rusů  pokořil  r.  965  Bulhary.  V  Itálii  ztratil 
sice  Sicílii,  ale  uhájil  jihoitalské  državy  proti 
Ottovi  Velikému,  jehož  syn  Otto  II.  zasnouben 
s  dcerou  N-rovou  Theofanou.  Náklady  na  voj. 
podniky  zavinovaly  však  útisk  daňový  a  zákaz 
rozmnožování  jmění  duchovního  vyvolal  agi- 
tací mnichů  proti  vládě.  N.  byl  11.  pros.  969 
úkladně  zavražděn  z  návodu  své  manželky 
vojevůdcem  Janem  Cimiskem.  Monografii  vě- 
noval mu:  G.  Schlumberger,  Un  empereur 
byzantin  au  X^^e  siěcle.  Nicéphore  Phocas 
(Pař.,  1890). 

3)  N.  III.  Botaniates  (1078—81)  byl 
v  pokročilém  věku  10.  říj.  1077  od  asijského 
vojska  proti  slabému  Michalovi  VII.  za  cí- 
saře provolán  a  dosáhl  následujícího  roku 
uznání  i  v  Cařihradě,  kde  3.  dub.  korunován. 
Pojal  za  manželku  chof  svého  předchůdce, 
jejž  uvěznil  v  klášteře,  a  zvítězil  i  nad  sou- 
peři svými  Nikéforem  Bryenniem  a  Basila- 
kem.  Jeho  vláda  však  byla  hotovou  anarchií, 
za  které  Arménie  ztracena  a  říše  Robertem 
Guiscardem  ohrožena.  N.  byl  konečně  1.  dub. 
1081  svým  vojevůdcem  Alexlem  Komnénem 
sesazen  a  f  v  klášteře. 

Vlkéforos,  Byzantinec  ze  vznešeného 
rodu,  císařský  sekretář,  r.  806—815  patri- 
archa cařihradský,  jako  obránce  obrazů  v  se- 
sazen od  císaře  Lva  Arména  a  poslán  u  vy- 
hnanství  do  kláštera.  Zemřel  r.  829;  životo- 
pis jeho  sepsal  diákon  Ignatios.  Spisy  N-rovy 
vynikají  prostým  a  jasným  jazykem  i  slo- 
hem. O  theologických  dílech  jeho,  hlavně  na 
obranu  úcty  obrazu  v,  viz  Ehrharda  v  Krum- 
bacherově  Gesch.  der  byzant.  Lit*  71—73. 
XgovoyQacpLnáv  obsahuje  posloupnost  panov- 
níkův a  chronologické  tabulky  od  Adama 


do  r.  829;  přehled  ten,  prodlužovaný  za  ná- 
sledujících dob,  přeložen  do  latiny  již  v  IX. 
stol.  od  Anastasia  bibliotěkáře  a  do  slo- 
vanštiny nepochybně  již  na  dvoře  bulhar. 
kr.  Symeona  (Jagič,  Arch.  f.  si.  Ph.  2,  18). 
'íazoQÍa  avvxo^g  (nejlepší  vydání  od  C.  de 
Boora,  1880)  líčí  dějiny  byz.  r.  602—769.  Té- 
měř souvěký  rkp.  Britského  musea  probral 
Burckhardt  v  >Byz.  Ztschr.«  5.  Pro  1.  602  až 
614  N.  užil  vypravování  obšírného,  jinak 
ztraceného;  pro  dobu  1.  614 — 713  měl  před 
sebou  týž  pramen  jako  Theofanés,  vrstevník 
N-rův  a  spisovatel  rozsáhlé  kroniky  byzant- 
ské. Historie  N-rova  obsahuje  důležité  zprávy 
pro  dějiny  bulharské.  KJk, 

Hlkéforos  Bryonnios  v.  Bryennios  1). 

Vlkéforos  OregorMlv.  Gregoras  Ni- 
kéforos. 

Vlkelln,  též  niklorudek  neb  červený 
kyz  niklový,  krystalluje  zřídka;  na  kry* 
stal] ech  převládá  z  pravidla  jehlan  prvořadý 
hexagonální.  N.  jest  isomorfní  s  obdobné 
složenými  nerosty:  wurtzitero.  greenockitem, 
milleritem  a  pyrrhotinem.  Častější  jest  n. 
zrnitý,  celistvý  v  kusových  massach  anebo 
v  ledvinitých  aggregátech.  Barva  n-u  jest 
měděná  se  silným  leskem  kovovým,  na  vrypu 
nahnědle  černá.  7'=  5—57,,  /í=7-3— 7*7. 
Složení  chemické  jest  NLis  =  56*107©  ar- 
senu, 43'907o  niklu;  bývá  však  isomorfně 
přimíšen  antimon  a  železo,  někdy  též  kobalt. 
Snadno  taje,  při  Čemž  prchá  z  něho  kyslič- 
ník arsenový;  v  perličce  boraxové  nebo  fos- 
forečné dává  reakci  na  nikl.  Rozpouští  se 
nedokonale  v  kyselině  dusičné  barvou  zele- 
nou. Vyskytuje  se  v  Čechách  u  Příbramě  a 
Jáchymova,  na  Moravě  u  Hvnčiny  a  dříve 
u  Hrubšic;  krystallovaný  byl  nalezen  u  Ri- 
chelsdoriu  v  Hessku  a  u  Sangerhausenu 
vDurynsku.  Jest  důležitou  rudou  niklovou. 

Fr.  Sí-k. 

Vlkelln,  slitina  o  54— 6l7o  mědi,  20—197© 
zinku,  26— 187o  niklu.  Má  značný  elektrický 
specifický  odpor  rs  ■*  0*43  ohm,  a  malý 
koěfficient  temperatumí  a  =  000023, pročež 
velice  dobře  hodí  se  k  výrobě  elektrických 
odporů,  rheostatův.  Elektrický  odpor  drátu 

/m 

nikelinového    R    v   ohmech  =  0*43 

U  + 000023  ř»C);  /  značí  délku  v  m,  q  prů- 
řez v  mm*  a  í^  tempera  turu. 

Hikelsdorf:  1)  N.,  Nickelsdorf,  ves 
v  Čechách,  hejtm.  Most,  okr.  Hory  sv.  Ka- 
teřiny, fara  a  pš.  Ves  Nová  v  Horách;  95  d., 
500  ob.  n.  (1890),  výroba  hraček  po  domácku 
a  myslivna. 

2)  N.,  ves  ve  Slezsku,  v.  Mikuszowice. 

Nlkétas:  1)  N.  Eugenianos,  básník  řec. 
z  XII.  stol.,  složil  suchopárný  román  ve  ver- 
ších DrosWa  a  Chariklés,  jejŽ  vydali  Didot 
(Pař.,  1856)  a  Hercher  (Lip..  1859). 

2)  N.  Akominatos  v.  Akominatos  2). 

Aik-ho  v.  Hoang-ho.       # 

Vikl  v.  Borugung. 

Vikias,  syn  řfíkeratův,  státník  athénský. 
Pocházel  z  rodu  urozeného  a  měl  veliké  zá- 


i 


Nikisch  —  Nikítin. 


3lt 


vody  pr&nayslové,  v  nichŽ  pracovali  četní 
otroci.  Také  mčl  doly  v  llaurii.  V  mládí 
přidržoval  se  Periklea,  ale  později  odstoupil 
od  ného.  V  popředí  vystoupil  po  smrti  Pe- 
rikleové,  a  to  v  protivě  ke  KÍeónovi  jako 
vádce  strany  konservativní,  k  míru  naklo- 
něné, a  proto  za  válkv  archidamské  nebyl 
s  to,  aby  rozbodněji  působil  v  osudy  vlasti 
své.  V  době  obléhám  ostrova  Sfaktérie  byl 
stratégem,  ale  netroufal  si  učiniti  útok  na 
posádku  spartskou,  v  Čem2  jej  se  zdarem 
přcdciel  Kleón.  N.  snažil  se  odtud  podrýti 
slávu  Klednovu  pomocí  komedie.  Po  smrti 
Kleónově  stal  se  N.  mužem  nejváženějším 
a  sjednal  r.  421  před  Kr.  se  Spartou  mír, 
který  nese  jeho  jméno.  Záhy  však  počal 
N-íovi  ubírati  vážnosti  Alkibiadés,  jenž 
proti  vůli  N-iově  přiměl  Athéňany  r.  415 
př.  Kr.  k  výpravě  sicilské.  Vedle  Alkibiada 
a  Lamacha  stal  se  i  N.  vůdcem,  ale  po  útěku 
Alkibiadově  a  smrti  Lamachově,  jakkoli  Dé- 
mosthenés  přivedl  mu  posily,  zmeškal  N. 
z  povérčivosti  příhodnou  chvíli  k  opuštění 
přístavu  syrakuského  a  stal  se  původcem 
zkázy  loďstva.  Když  pak  s  vojskem  přitáhl 
ai  k  řece  Asinaru,  byl  od  Syrakusanů  za- 
jat a  s  Démosthenem  k  smrti  odsouzen 
r.  413  př.  Kr.  —  Srv.  Tulius,  De  Nicia  de- 
masogo  et  belli  duce  (Utrecht,  1858).  Pšk. 

VUdMh  Artur,  hudeb,  dirigent  (*  12.  říj. 
1855  v  S v.  Mikuláši  v  Uhrách).  Prvního 
vzdělání  hudebního  dostalo  se  mu  u  učitele 
Fr.  Procházky  v  Bučovicích  na  Moravě.  Po- 
tom studoval  na  konservatoři  vídeňské,  zvi. 
u  Dessoflb  a  Helmesbergera.  Opustiv  ústav 
9  approbacl  s  vyznamenáním  pro  hru  hou- 
slovou a  komposici  (1874),  byl  houslistou 
vídeňské  dvorní  opery.  Dráhu  dirigentskou 
zahájil  v  Lipsku  (1878),  pak  řídil  orchestr 
bostonský  (1889),  peštskou  operu  (1893)  a 
od  r.  1895  orchestr  lipského  Gewandhausu. 
Řídě  od  r.  1896  též  berlínské  íilharmoniky, 
získal  si  N.  evropskou  pověst  dirigenta- 
uroélcc.  V  Praze  byl  třikrát  (1895,  1896  a 
1901).  Srv.  F.  Pfohl,  A.  N.  als  Kúnstler  und 
Mensch  (Lip.,  1900). 

Viklta,  příjmím  Pustosvjat,  rozkolník 
ruský  v  XVIÍ.  stol.,  byl  knězem  suzdalským 
a  za  patriarchy  Josefa  účastnil-  se  oprav  cír- 
kevních knih  spolu  s  Avvakumem,  Stefanem, 
Lazarem  a  j.  Vytištěné  jím  knihy  za  Nikona 
opět  opraveny.  R.  1659  N.  přijel  do  Moskvy 
se  stížností  na  svého  arcibiskupa  Stefana, 
jcjl  obvinil  z  odchylek  proti  pravoslaví,  za- 
cel sám  byl  zbaven  hodnosti.  N.  obrátil  se 
s  prosbou  k  carovi,  a  třeba  že  se  domohl 
potrestání  arcibiskupa,  osudu  svého  nezmír- 
ni),  naopak  byl  uvězněn  v  klášteře  a  teprve 
K  rozkazu  carovu  osvobozen  (26.  srp.  1667). 
Jméno  jeho  vyskytuje  se  pak  teprve  r.  1682 
v  čele  hnutí  rozkolnického.  Rozkolníci  chtěli 
pomoci  střelcův  obnoviti  starý  pořádek  cír- 
kevní a  hlavním  agitátorem  tohoto  hnuti 
ustanoven  k  návihu  knižete  Chovanského  N. 
Tento  domohl  se  církevního  disputu,  kona- 
ného za  přítomnosti  carských  osob,  ale  krok 
ten   přes  houževnatost  rozkolnikův    neměl 


úspěchu.  Když  pak  tito  veřejně  hlásali  své 
vítězství,  carevna  Sofie  dala  N-tu  a  jeho 
stoupence  schytati,  načež  N.  byl  popraven 
a  ostatní  uvězněni  po  klášteřích.  Zachovalo 
se  podání,  že  rozkolníci  po  popravě  odvezli 
tělo  N-tovo  do  Gžatska,  kde  dosud  ukazuje 
se  jeho  hrob  s  prostým  dřevěným  křížem. 
Pro  staroobřadce  ruské  N.  platí  za  sloup 
pravé  víry.  Na  jeho  pravý  význam  poukázal 
teprve  prof.  Subbotin,  jenž  otiskl  i  jeho  Če- 
lobitňu  k  carovi  (>Matěrialy  dlja  istoriji  ras- 
kola«),  poukázav  na  její  přednosti  a  na 
sčetlost  spisovatelovu. 

Vikliénko  Aleksandr  Vasiljevič,  spi- 
sovatel ruský  (♦  1804  neb  1805  v  Aleksě- 
Í*evce  v  birjučském  Újezdě  voroněžské  gu- 
bernie —  t  1877  v  Petrohradě),  pocházel 
z  maloruské  ncvolnické  rodiny  hr.  Šereme- 
těva  a  od  samého  mládí  zakusil  hojně  ústrků, 
než  podařilo  se  mu  proniknouti.  Roku  1824 
upozornil  na  sebe  řečí  při  slavnostním  za- 
sedáni biblické  společnosti  ostrogožské,  na- 
čež k  přímluvě  Žukovského  dosáhl  svobodv 
a  r.  1825  vstoupil  na  universitu  petrohrad- 
skou. Tou  dobou  zahájil  literární  činnost, 
jež  ho  sblížila  s  Grečem  a  Bulgarinem.  Roku 
1832  stal  se  mimořádným,  r.  1834  řádným 
professorem  rus.  slovesnosti  na  petrohradské 
universitě  a  r.  1833  jmenován  též  censorem. 
Dissertací  O  tvorčeskoj  sHěvpoexiji  tli  poeti- 
českom  géniji  (r.  1836)  dosáhl  doktorátu  a 
r.  1853  jmenován  členem  akademie  nauk. 
V  činnosti  censorské  vyznamenával  se  libe- 
rálností  a  nejednou  použil  svého  vlivu  na 

Crospěch  literatury  ruské.  Tak  provedl,  že 
ásně  Nékrasova  vyšly  souborně,  a  j.  Ano  za 
svoji  shovívavost  nejednou  byl  držán  ve  vě- 
zeni, jmenovitě  když  propustil  Delarjův  pře- 
klad Hugovy  básně  >£nfant,  si  j'étais  roÍ€ 
a  povídku  Jcfibovskcho  >Guvernantka<,  v  níž 
autor  vylíčil  stinné  stránky  vojenského  ži- 
vota. Ke  konci  let  60tých  redigoval  >Žur 
nal  ministerstva  nár.  osvěty«.  Z  jeho  spisů 
nejdůležitější  jsou  Rič  o  kritiké  (Petrohrad, 
1842)  a  Opyty  istoriji  rus,  literatury- {t.^l^Ab), 
Velikou  zajímavost  má  jeho  denník  Mája 
pověst  o  samom  sebe  i  čemu  svidétěl  v  {iini 
byl  (t,  1893),  v  jehož  první  části  nalézáme 
hojné  bystrých  aforismův,  ač  v  celku  vyzna- 
čuje se  filosofií  passivnosti,  ano  i  opportu- 
nismu.  —  Srov.  Č.  Vétrinskij,  Dva  rus.  ob- 
ščestvennych  tipa  (Nikitěnko  a  Aksakov 
»Novoje  Slovo«,  1894);  K.  N.  Medvědskij- 
Pověst  čestnago  graždanina  (>NabIjudatěJ€ 
1893),  a  M.  A.  Protopopov,  Iz  istoriji  nasej 
obščestvennosti  (>Rus.  Mysl<,  1893). 

Hikitiii:  1)  N.  Afanasij,  kupec  tverský, 
jenž  cestoval  v  XV.  stol.  po  Indii  a  popsal 
cestu  svou  v  zajímavém  denníku  Napisanije 
Ofonasa  Aferitina  kupca^  čta  byl  v  Indiji  če- 
ty ri  godúf  a  chodily  ska^yvajut,  s  Vasilijem 
Paninym.  Denník  tento  byl  v  celosti  pojat 
do  »Sofijského  vremennikuc  pod  r.  1475  a 
u  výtahu  do  >Rus.  lčtopisce<  (>PoInoje  So- 
branije  Rus.  Lětop  €,  VI.).  Jako  člověk  pod- 
nikavý N.,  dověděv  se  r.  1466  o  poselství 
na  východ,  připojil  se  k  výpravě  a  popsal 


312 


Nikitskij. 


prostým,  nehledaným,  ale  věcným  způsobem 
vše,  co  za  svých,  mnohdy  útrapných  a  dobro- 
družných cest  shledal  zajímavého,  pozoru- 
hodného a  užitečného.  Vykonav  svoji  cestu 
25  let  dříve,  než  Vasco  de  Gama  objevil  ce- 
stu do  Indie,  N.  podal  dle  Sreznévského 
právě  tak  dflležité  zprávy,  jako  znamenitý 
plavec  ve  svém  denníku.  —  Srov.  Srezněv- 
skij,  »Zápisky«  akademie  nauk  (1856,  kn.  II., 
čásC  2.). 

2)  N.  Aleksandr,  lékař  rus.  (*  1793  — 
1 1858).  V  lékařství  vzdělal  se  v  Petrohradě, 
kdež  pak  také  působil  jako  átábní  lékař. 
Kromě  řady  drobnějších  vydal  48  větších 
prací,  ze  kterých  zvláStě  uvádíme:  O  raspo- 
inavaniji  i  léčeniji  béloj  gorjački  proisŠedšej 
ot  pijanstva  (1830);  Bolnica  vséch  skorbjaŠčich 
(1834);  Vračebnyj  s/oy^ir  (1835) ;  Kratkij  oh\pr 
sostojamja  mediciny  v  Rossiji  v  carstvovanije 
imp.  Jekatěriny  (1855);  Materiály  dlja  térato- 
logtji  (1855)  a  j.  v.- 

3)  N.  Ivan  Savvič,  básník  rus.  {*  21.  říj. 
1824  ve  Voroněži  —  f  16.  říj.  1861 1.),  vzdě- 
lal se  v  duch.  škole  a  v  semináři,  ale  když 
otec  jeho  v  obchodě  zchudl,  N.  bvl  nucen 
věnovati  se  rovněž  obchodu  a  později  najal 
si  zájezdní  hospodu.  Teprve  když  nabylo 
jeho  jméno  zvuku  v  literatuře,  otevřel  si  ve 
Voroněži  s  pomocí  přátel  knihkupectví. 
Poesie  jeho  jest  těsně  spojena  s  jeho  osob- 
ním Životem.  Neutěšené  dojmy  mládí  vylíčil 
v  znamenité  básni  Kulaky  pohnutlivou  histo- 
rii probuzení  básnického  talentu  svého  tlu- 
močí pěkně  v  básni  Lisnik  i  vnuk,  a  v  práci 
Dnivnik  seminarista  dojemně  vypravuje,  kte- 
rak nesnadno  seznamoval  se  s  nejdostup- 
nějšími plody  slovesnými.  V  ostatních  bás- 
ních N.  hledí  především  k  lidské  bídě  a 
k  přírodě,  v  níž  nalézá  útěchu,  při  čemž 
vyniká  neobyčejnou  prostotou  a  pravdivostí 
qitu.  Básně  své  vydal  za  života  několikráte. 
Upíná  posmrtní  vydání  vyšla  ve  Voroněži 
(1869)  a  v  Moskvě  (1878,  1883  a  jmenovitě 
1885,  značně  doplněné  a  opakující  se  ještě 
dvakráte.)  —  Srv.  životopis  N-a  od  de  Půle 
(»Rus.  Archiv* ,  1863)  a  od  I.  Savického  (Pe- 
trohrad, 1893).  Jest  též  školní  vydání  jeho 
básní  od  S.  Miropolského  (2.  vyd.  Moskva, 
1889).  Některé  ukázky  jeho  lyriky  přeloženy 
byly  do  češtiny.  Fiedler  přeložil  básně  jeho 
do  němčiny  (Lipsko,  1893  u  Rcclama). 

4)  N.  Viktor  Nikitič,  publicista  ruský 
{"^  1839)»  prošed  trpkou  školu  života,  stal  se 
domácím  tajemníkem  ředitele  kanceláře  vo- 
jenského ministerstva,  K.  P.  Kaufmana,  a 
konečně  ředitelem  vězeňského  komitétu  a 
úředníkem  pro  zvláštní  rozkazy  při  mini- 
stcrstvě  zemědělství  a  státních  statků.  V  li- 
teratuře obrátil  na  sebe  pozornost  články  ze 
soud.  praxe  za  doby  soudních  reforem,  uve- 
řejňovanými v  >S.-Petěrb.  Vědomosťach*,  a 
spisy:  Ži^ň  \aključennych  (1871);  Ťurma 
i  ssylka  (1880),  kde  sebral  velmi  bohatý  ma- 
teriál o  rus.  Žalářnictvi  za  poslední  tři  sto- 
letí, a  Jevreji  \emédiljcy  (1887),  kterýž  zalo- 
žen jest  na  archivních  pramenech.  Mimo  to 
psal  též  povídky  a  romány,  většinou  rázu 


autobiografického,  jako  MnogottradatHinyje 
(1872  a  1896).  Z  jiných  jeho  prací  uvádíme: 
Mirovoj  sud  v  5.  Pétérburgé  (1867);  Žáfda 
bogatstva  (1875);  Raiskú^y  i  očerkí  (1875); 
Niičastnyje  (1890)  a  pod. 

6)  N.  Petr  VasiljeviČ,  filolog  ruský 
{*  1849),  byl  od  r.  1873  professorem  klass. 
filologie  v  něžinském  institute  knížete  Bcx* 
borodka,  od  r.  1879  docentem  a  od  r.  1886 
professorem  řcc.  jazyka  a  literatury  na  uni- 
versitě petrohradské.  Z  jeho  četných  pojed- 
nání nejdůležitější  jsou  jeho  dissertacc  Ob 
osnovách  kritiki  téksta  eoličeskich  sticbotvore- 
nij  Feokrita  (Kijev,  1876),  a  zejména  K  isto* 
viji  afinskich  dramatičeskich  sosfa^anij  (1882), 
kde  N.  na  základě  epigraíických  dokumentů 
přišel  k  nov^m  objevům,  jež  později  uznány 
za  správné  i  západními  badateli.  Menší  jeho 
práce  a  pojednání  otištěny  jsou  v  odbor- 
ných listech,  jmenovitě  v  >Žurnale<  miai« 
sterstva  nár.  osvěty  a  ve  >Zprávách«  petro- 
hradské akademie.  Při  vydání  »Pčely«  Seme- 
novem  (1893)  pomáhal  tomuto  redigovati 
text  řecký  a  přispěl  nemálo  k  objasnění  ně- 
kterých míst  slovanského  překladu.  Filolo- 
gické práce  jeho  vynikají  střízlivou  kriti- 
ckou schopností,  jíž  dochází  k  přesným  a 
cenným  závěrkům. 

6)  N.  Vladimír  Nikolaj  evič,  lékař  ru- 
ský (♦  1850),  v  lékařství  vzdělal  se  v  Petro- 
hradě, působil  tu  tako  lékař  nemocniční  a 
klinický  assistent,  podnikl  větši  vědeckou 
cestu  do  ciziny  a  působí  nyní  jako  docent 
nemocí  hrtanouých  na  vojensko-medicinské 
akademii  a  jako  professor  laryngologie  na 
klinickém  ústavu  velkokněžny  Heleny  Pav- 
lovny.  Napsal  větší  počet  odborných  pracf 
v  jazyku  ruském,  franc.  a  německém,  z  nichš 
vyjímáme  zvlášf  Ob  adenoidnych  ra\raíČeni' 
jach  v  nosoglotoČnoj  polosti  (1883);  Rukovoď 
stvo  k  laringoskopiji  boli\ňam  gortani  (1884  a 
1894);  Bolé^ni  nosovoj  polosti  (1887  a  1891); 
De  1*0 feně  (1872)  a  j.  v. 

7)  N.  Sergej  Nikolajevič,  geolog  ru- 
ský (*  1850),  vzdělal  se  na  moskevské  uni- 
versitě a  od  r.  1880  účastnil  se  geologi- 
ckého prozkoumání  Ruska,  podniknutého 
císař,  mineralogickou  společností.  7á  své 
práce,  směřující  hlavně  k  výzkumu  střed- 
ního a  jiho-vých.  Ruska,  byl  několikráte  vy- 
znamenán. O  sobě  vydal:  OtČet  ekspedictji 
v  Zauraijskoj  stepi  i  na  Usf  Urt  (Petrohrad, 
1893);  Gidro-geol.  iislédovanija  v  bassejné  r. 
Oki  (t,  1896)  a  j.  Mnoho  cenných  pojednání 
uveřejnil  v  odborných  listech.  Od  r.  1885 
vydává  »Ru8.  Geologičeskuju  Bibliotéku*, 
obsahující  přehled  geolog,  prací  v  Rusku. 

VikltiiklJ  Aleksander  Ivanovic,  ms. 
historik  (♦  1842  v  Čerepovci  v  novgorod. 
gub.  —  1 1886).  Vystudovav  gymnas.  v  Nov- 
gorodě  a  univ.  v  Kijevě  byl  s  počátku  gymn. 
učitelem,  potom  professorem  varšavské  uni- 
versity. Napsal :  Očerki  i^  (i^wí  Velikago  M>v- 
goroda :  /.  Fravitélstvennyj  sověty  2.  Sv,  loanna 
na  Opokach  (>2urn.  Min.  Nar.  Prosv.c,  1869» 
č.  10,  a  1870,  č.  8);  Téorija  rodovago  byta 
v  drevnéj  Rusi  (>Vést.  Jevr.«,  1870,  č.  8);  Vo- 


Nikl 


313 


jennyj  kyt  v  Vil.  Novgorodé  v  AT/.— A' V.  nt. 
(»Riis8.  Starína«  1870,  sv.  !.)»  Kto  takoj  byl 
Gedimin.  f  tS4S?  (t.,  1871,  sv.  IV.);  Očerk 
vnutrtmtéj  istoriji  Jaková  (magist.  dissert., 
Petrohrad,  1873);  Očerk  vnutrenněj  istoriji 
ctrkvl  p  Vel,  Nopgorodé  (dokt.  diss.,  Petro- 
hrad, 1879);  Ob  i\daniji  novgorodskich  pisco- 
vých knig  (»Žurn.  Min.  Nar.  Prosv.«,  1880, 
č.  12);  Zamitka  o  proisehofdéniji  imeni  Jer- 
maka  (t.,  1882,  č.  5);  htorija  ekonomie,  byta 
Vti.  Nopgoroda:  /.  Začatki  nopgorodtkoj  eko- 
nonu^kof  {ixni  /A".— X//.  p,,  II.  Ekonomie, 
byt  Vel,  Sovgoroda  p  XIII,  v.,  ///.  Tor{estvo 
moskopsk,  porjadka  XIV.—XV,  pv.:  r,  Začatki 
dén^nago  cho^J^stpa,  2,  Torgovlja  s  Zapadom 
(ČtCnija  Mosk.  Obáč.  Istor.  i  Drevn.  Ross., 
1883,  8V.  I.  a  II.)  a  j.  Obé  dissertace  Nkého 
i  jeho  Istorija  ekonomič.  byta  Vel.  Novgor. 
nilcieji  k  pfednim  spisům  rus.  histor.  litc- 
raturv. 

Vlid,  ves  v  Cechách,  v.  Mikuleč. 

md  jest  dvoí mocný  kov,  náležející  do 
skupiny  kovů  železa.  Značka  M;  atomová 
váha  58*70.  N.  Číňanům  znám  byl  ve  sliti- 
nách od  nejdávnějších  dob  a  bylo  ho  po- 
užíváno i  k  výrobe  zbraní.  Objeven  byl  od 
Cronstedta  ve  Štokholmč  r.  1751.  Dle 
Cornu  nachází  se  n.  ve  íotosféře  slunce. 
Ryzí  nalezen  byl  dosud  v  železe  meteorickém. 
Vétiinou  v  přírodě  nachází  se  jako  sirník  i  ar- 
•cnid.  Minerály  n-u  jsou:  millerit  NiS,  nic- 
colit  č.  niklorudek  NiÁs,  dále  gersdorfít 
SiAs^  ,  NiS,  siegenit  Ni^S^ .  Silikáty  n-u, 
které  slouží  k  výrobě  kovu,  jsou:  urálský 
rcwdanskit  s  16— 187^  Ni  (Ni .  Fe  Mg)^  Si^O^ 
a  novokaledonský  gamierit  s  10~207o  ^U 
2  (Ni Mg)  Si^Oi^  3  //,0.  N.  sprovází  nerozdílně 
kobalt  a  jest  jím  sprovázen  ve  vSech  rudách 
někdy  v  takové  míře,  že  můžeme  rudu  po- 
kládati za  kobaltovou  i  za  niklovou. 

Ze  sirníkův  i  arsenidů  dobývá  se  n.  buď 
na  suché  cestě  aneb  kombinováním  s  mo- 
krou cestou.  Nynějáí  stupeň  složité  a  velmi 
rozmanité  přípravy  v  továrnách  nelze  nazna- 
čiti, nebof  upotřebené  methody  udržují  se 
vétiinou  v  tajnosti.  Nejhlavnější  principy 
metallurgic  n*u  jsou:  Na  suché  cestě  z  rud 
neb  různých  odpadků  niklových  při  dobý- 
vání jiných  kovu  struskou  ocfdělí  se  železo 
a  kobalt;  síra,  arsen  odstraní  se  pražením, 
získaný  kysličník  nikelnatý  redukuje  se  uhlím. 
Na  mokré  cestě  rozpouStějí  se  niklové  rudy 
nebo  zbytky  niklové  v  kyselinách,  z  roztoku 
jiné  kovv  oddělí  se  případnými  methodami 
(sírovodikem,  vápenným  mlékem,  chlórovým 
vápnem),  n.  srazí  se  jako  hydroxyd,  který 
se  redukuje.  Zřídka  možno  přímo  použiti 
mokré  cesty,  nebot  větSina  rud  obsahuje 
značné  množství  železa,  které  výrobu  na 
mokré  cestě  téměř  znemožňuje,  jest  tedy 
nutno  rudy  nejdříve  na  suché  cestě  co 
možná  zprostiti  železa  a  zároveň  nikl  kon- 
centrovati. Redukce  kysličníku  nikelnatého 
provádí  se  bud  tím,  Že  smíSený  s  uhlím 
v  t^glídch  se  Žíhá,  čímž  obdrží  se  kovový 
n.  jako  práSek,  anebo  z  těsta  kysličníku  ni- 
kelnatého pomocí  syrupu  neb  mouky  s  vo- 


dou rozdělaného  formují  se  kostky,  které  po 
vysuSení  žíhají  se  silně  s  uhlím  v  tygiících 
neb  v  rourách  pecí  zvláStně  konstruova- 
ných. Zajímavý  jest  process  Mond  &  Lan- 
gerův, při  němž  rudy  se  praží,  redukují  a 
potom  při  temperatuře  nepřesahující  100* 
mění  se  kysličníkem  uhelnatým  v  plynný 
niklkarbonyl  Ni(CO)^,  jenž  při  180®  se  roz- 
kládá. 

Surový  n.  v  poslední  době  raffínuie  se 
elektrolyticky.  Dle  vzrůstu  elektrolyticky  zí- 
skaných ploten  n-u  v  obchodě  zdá  se,  že 
methody  elektrolytické  značně  se  rozSiřují. 
Detaily  vhodných  proccssů  jsou  nepřístupny. 
Le  Verrier  provádí  elektrolytické  čištění 
n-u  tím,  že  za  anodu  používá  surového  n  u, 
za  kathodu  plotny  z  Čistého  n-u.  (Viz  Nik- 
lování.) 

N.  jest  kov  lesklý  odstínu  barvy  mezi  stří- 
brem a  ocelí,  velmi  tvrdý,  krásně  leštitelný, 
magnetický,  tažný  a  roztopný  asi  jako  že- 
lezo. Hutnota  =  8-975— 9*261.  Bod  tání  1390' 
až  1420^  Při  nízké  temperatuře  vyreduko- 
vaný  jest  pyroforický.  Chemickým  vlivům 
více  vzdoruje  než  železo.  Zředěné  kyseliny: 
sírová,  chlorovodíková  účinkují  jen  velmi 
zvolna  na  n.,  kyselina  dusičná  rozpouští  jej 
snadno,  v  konc.  kyselině  dusičné  jest  pas- 
sivný. 

N.  slouží  hlavně  ku  přípravě  slitin,  které 
většinou  vzhledem  svým  připomínají  stříbro, 
na  př.  argentan  (v.  t). 

Slitiny  n-u  a  mědi  používáno  bývá  hl. 
k  ražení  mincí;  Poměr  757o  ™ědi  a  257o  n-u 
jest  v  mincích  Německa,  severní  Ameriky, 
Belgie,  Brazílie.  V  Rakousku  sestávají  nik- 
lové mince  z  n-u  čistého. 

Slitiny  n-u,  mědi  a  cínu  lze  upotře- 
biti dle  poměru  těchto  kovů  k  různým  úče- 
lům. Při  složení  50  Ci#,  25  5«,  25  M  hodí  se 
pro  krásný  zvuk  k  lití  zvonů;  při  složení 
64*6  Cil,  31-3  Sn,  41  Ni  jeví  krásný  lesk  a 
používá  se  ho  k  výrobě  kovových  zrcadel. 

Slitiny  n-u  a  manganu  —  mangani- 
nu — ,  vyznačující  se  malou  elektrickou  vo- 
divostí, upotřebuje  se  k  přípravě  odporův 
elektrických 

N.  přidáván  bývá  též  k  oceli,  která  slouží 
k  výrobě  pancéřových  ploten.  Pro  jeho  stá- 
lost oproti  vlivům  atmosférickým  a  krásný 
vid  hojně  se  používá  n-u  k  niklováni. 
Niklování  děje  se  většinou  galvanicky.  Roz- 
toky k  účelu  tomu  připravovány  bývají 
z  niklammoniumsulfátu  a  předměty  určené 
k  poniklování  vkládají  se  do  nich  jako  katho- 
da.  kdežto  za  anodu  slouží  plotna  kovo- 
vého n-u. 

Zpotřeba  n-u  v  poslední  době  značně 
stoupla.  Kanada  a  Nová  Kaledonie  produ- 
kují nejvíce  n-u.  R.  1897  činila  světová  vý- 
roba nu  5429  t.  Cena  nu  přibližně  činila 
r.  1874  4  K  za  1  kg,  po  zavedení  niklových 
mincí  stoupla  na  29  K,  nyní  rovná  se  7  K. 

Sloučeniny  n-u.  Kysličník  nikel- 
natý, A70,  nachází  se  jako  bunsenit  v  prů- 
hledných zelených  oktaědrech,  hutnoty  6*661 ; 
povstává  silným  žíháním  hydroxydu,  uhliči- 


314 


Niklas  —  Niklot. 


tanu,  dusičoanui  Barva  jeho  závisi  na  pří- 
pravě. 

Hydroxid  nikelnatý,  Ni(0^,,  sráii 
se  ze  soli  nikelnatých.  Jest  světle  zelený,  ve 
vodě  jen  velmi  málo  rozpustný,  jest  silná 
zásada,  s  kyselinami  poskytuje  soli  nikel- 
naté,  které  bezvodé  bývají  žluté,  vodnaté 
krásně  zelené.  V  ammoniaku  rozpouští  se 
krásně  modře.  Roztok  tento,  obsahující  po- 
dvojnou sloučeninu  kysličníku  nikelnatého 
a  ammoniaku,  rozpouští  hnědožlutě  hedvábí 
(ne  buničinu). 

Kysličník    niklitý,    n.   sesquioxyd, 

Chlorid  nikelnatý,  MQ,.  Žíhá-li  se 
práškovaný  n.  v  proudu  chlóru,  tu  prudce 
shoří  v  zlatolesklé  lupeny. 

Dusičnan  nikelnatý,  M(iVO,),. 6 /f, O, 
monoklinické  desky,  hygroskopické. 

Síran  nikelnatý,  NiSO^,  bezvodý  jest 
žlutý,  rozpouští  se  ve  vodě  barvou  zelenou 
a  z  koncentrovaných  roztokův  krystalluje 
v  rhombických  hranolech  sůl  NiSO^ .  7  //,0, 
isomorfní  se  síranem  horečnatým ;  z  roztoku 
okyseleného  kvselinou  sírovou  krystalluje 
v  tetragonálnícn  hranolech  NiSO^  ,6H^0.  Se 
sírany  alkalií  tvoří  krásně  krystallované  po- 
dvojné soli  se  óH^O,  Na  př.  niklammonium- 
sulfát,  síran  ammonatonikelnatý 

NiSO^ .  (NH,),  SO^ .  6  H,0 
slouží  ke  galvanickému  niklování. 

Sirnik  nikelnatý,  M5,  nachází  se  v  pří- 
rodě jako  mosazove  žlutý,  rhomboědrick^ 
kyz  nikelnatý;  vzniká  ze  svých  komponentu 
při  zahříváni  za  prudké  reakce;  při  žíháni 
kvsličníku  nikelnatého  se  sirou  v  proudu 
sirovodíku.  Vodnatý  sirnik  nikelnatý  po- 
vstává účinkem  sirniků  alkalií  na  soli  nikel- 
naté,  v  nadbytku  sirniků  poněkud  se  roz- 
pouští, v  kyselině  chlorovodíkové  jest  velmi 
nesnadno  rozpustný  a  docela  nepatrně  v  ky- 
selině octové.  Z  dalších  sirniků  známější 
jsou:  JVi,5,  M354,  NiS^. 

K  poznáni  soli  sloučenin  nikelna- 
tých slouží  hlavně  reakce:  Perlička  boraxová 
barví  se  v  oxydačním  plameni  slívové.  Hydr- 
oxvd  sodnatý  nebo  draselnatý  sráží  nazele- 
nalý hydroxyd  nikelnatý  v  nadbytku  neroz- 
pustný. Ammoniak  neutrální  roztoky  sráží 
neúplně,  sraženina  v  nadbytku  se  rozpouští. 
Sirníky  alkalií  vzniklá  sraženina  sirníku  ni- 
kelnatého v  kyselině  chlorovodíkové,  zře- 
děné za  studena,  jest  nerozpustná.  Dušanem 
draselnatým  na  rozdíl  od  kobaltu  se  ne- 
srazí. —  Kvantitativně  stanoví  se  n.  jako  ko- 
vový n.,  kysličník  nikelnatý,  sirnik  nebo  sí- 
ran nikelnatý,  v  poslední  době  elektroly- 
ticky. R.  Kmfma. 

Slklas  Josef,  architekt  český  (*  1817  ve 
Volyni  —  t  10.  říj.  1877  v  Praze).  Po  ukon- 
čených studiích  na  technice  pražské  r.  1836 
byl  prakticky  zaměstnán  po  4  léta  u  praž- 
ského stavitele  jindř.  Frencla.  Od  r.  1841 
až  1845  jsa  ve  službách  stavitele  Leop. 
Maycra  prováděl  stavbu  stavovské  sněmovny 
dolnorakouské  ve  Vídni.   Po  ukončení  této 


stavby  konal  studijní  cesty  po  Itálii,  Francii 
a  Německu,  r.  1849  stal  se  assistentem  sta* 
vitelství  na  technice  v  Praze,  r.  1856  supplcn- 
tem  a  r.  1864  proiessorem  stavitelství  na 
témž  ústavě.  Provedl  stavbu  NovomésUkého 
divadla  v  Praze,  zámku  dubského  u  Pracha- 
tic, J€třichov$kého  u  Selce,  sknvanského  u  N. 
Bydžova.  Dle  jeho  výkresů  provedeny  byly: 
veliký  oltář  v  kostele  hořepnickém,  v  rus- 
kém kostele  v  Moskvě,  postranní  oltáře  ko- 
stela třeboratického,  bronzové  lustry  sálo 
žofínského  v  Praze,  kostelní  svícnv  pro  kní- 
žete černohorského  do  Cetyné.  Vydal  spo- 
lečně s  Frant.  Sandou  Českv  jĎndlovo  oílo 
o  stavitelství  pod  názvem  Poučeni  o  stavitel^ 
štvi  poiemnim  (Praha,  1862)  a  Slohy  stavitel- 
ské od  nejstariieh  dob  a^  na  dobu  nynijíi 
(Praha.  1864). 

HiUasb«r|r,  městečko  v  Cechách,  v.  Mi* 
kulov  1). 

Hiklasbeiy,  farní  předměstí  mésta  Aše 
v  Cechách  s  kostelem  sv.  Mikuláše,  jediným 
katol.  far.  kostelem  pro  celé  město  AŠ  (v.  t). 

Hikludorf  v.  Mikulovice  1)  a  6). 

Hiklomdek,  min.,  v.  Nikelin. 

Hikloti  kníže  obodritský,  potomek  ranské 
rodiny  knížecí,  jenž  po  vymření  rodu  Got- 
šalkova  (spolu  s  Přibyslavcm)  nad  Obodrity 
vlády  se  ujal,  ale  oa  dánského  prince  Ka- 
nuta (Lawarda),  jenž  od  císaře  Lothara  kou- 
pil právo  na  panství  nad  Obodrity,  byl  zajat 
(rovněž  Přibyslav)  a  teprve  na  veliké  vý- 
kupné a  slibiv  uznati  Kanuta  za  krále  obo- 
dritského,  propuštěn.  Po  zavraždění  Kanu- 
to vé  (r.  1131)  znovu  se  svolením  Lotharo- 
vým uchopil  se  vlády  ve  vlastním  Obodrit- 
sku,  Zvěřínsku,  Vransku  a  v  lutickÝch  kra- 
jích ChyŽansku  a  Črezpěfiansku.  Když  ze- 
mřel Přibyslav  (snad  r.  1142),  jemuž  naležela 
Vagrie  a  země  Polabanů,  zmocnili  se  těchto 
zemí  Némci  (hrabě  Adolf  a  Jindřich,  později 
zvaný  Lev).  N.  hleděl  Žíti  s  nimi  v  dobrém 
poměru,  nechtěje  jim  poskytovati  příležito- 
sti k  útoku.  Byíf  tehdy  již  jen  jediný  (kromó 
knížat  ostrova  Rujany)  aspoň  poměrně  samo- 
statný kníže  Slovanstva  Baltického.  Dobře 
vida,  že  Němcům  neběží  o  rozšíření  víry 
Kristovy,  nýbrž  o  zdělání  kořisti  a  rozšíření 
území,  nepřijal  křesťanství,  věrně  s  národem 
svým  drže  se  řádův  starodávných.  Když 
r.  1147  vypravili  se  křižáci  do  Svaté  země, 
Sašové  híásali  křížovou  výpravu  proti  Slo- 
vanům. Útok  směřoval  proti  N-ovi.  Zvěděv 
o  blížícím  se  nebezpečí  hledal  pomoci  u  hra- 
běte Adolfa,  odvolávaje  se  na  dobré  sou- 
sedství a  nejednu  úsluhu;  ovšem  marně. 
Umínil  si  tedy  raději  sám  napřed  na  ne- 
přítele udeřiti.  S  loďstvem  válečným  odplul 
do  Travný  a  dobyl  Lubeku,  zatím  co  jiné 
čety  jeho  plenily  Vagrii  a  zemi  Darguňskou, 
vyhánějíce  a  bijíce  německé  kolonisty.  Ve 
vlastní  zemi  opevnil  mocně  hrad  Dubin  (na 
severu  jeřera  Zvěřínského),  aby  odtud  řídil 
obranu  zcmě.  Menší  osady,  zdá  se,  sám  dal 
zničiti,  aby  nebyly  nepříteli  oporou.  Lid  ne- 
bojovný  ukryl  se  v  blatech  a  lesích.  Křižáci 
táhli  dvěma  proudy.  Jednomu  velel  Albrecht 


Niklováni  —  Nikobary. 


315 


Medvěd,  maje  při  sobě  řadu  bojovných  bi- 
skupů (mezi  nimi  i  olomoucký  Zdik  s  knížaty 
moravskými  Ottou,  Vratislavem  a  Svatoplu- 
kem), druhému  v  čele  stál  Jindřich  Lev.  Od 
severu  spěchalo  křižákům  na  pomoc  loďstvo 
dánské,  od  Odry  blížil  se  velkopolský  kníže 
MeŠko  Starý.  N.  učiniv  výpad  porazil  pod 
Dubfnem  Dány,  před  očima  takořka  Ném- 
cťkv;  novou  hroznou  porážku  loďstvu  dán- 
skému způsobilí  na  moři  spojenci  N-ovi, 
Ranové.  Ale  ani  druhým  se  nedařilo.  Hrad 
Dymín  marné  obléhán,  a  když  konečně  mezi 
křižáky  samými  vznikly  neshody  —  nepřálit 
druh  druhu  — ,  vůdcové  dali  se  na  zpáteční 
pochod,  spokojivše  se  slibem,  že  Slované 
přijmou  křesťanství  a  propustí  zajatce  a  N. 
ic  uzná  knížete  saského  za  vrchního  pána. 
Přes  to  bylo  však  postavení  jeho  velmi  ne- 
snadné. Úpadek  lidu  slovanského  byl  tehdy 
již  patrný.  Na  moři  rozmohli  se  loupežnici 
slovanšti,  mstíce  se  Němcům  a  zejména  Dá- 
nům za  staleté  křivdy.  Řemeslu  jejich  pře- 
kážeti N.  nestačil.  Také  poplatky  pro  kní- 
žete saského  nesnadno  bylo  od  lidu  ožebra- 
čeného sehnati.  Proti  vlastním  poddaným, 
cbtél-li  závazku  dostáti,  musil  se  dovolávati 
pomoci  cizinců.  Tak  r.  1151  pomáhal  mu 
brabé  Adolf  proti  Chyžanům  a  Črezpéňa- 
nům.  R.  1156  pomáhal  a  pomohl  N.  na  žá- 
dost knížete  Jindřicha  Lva  vyhnanému  dán- 
skému králi  Sweinovi  na  trůn.  I  založení 
biskupství  na  vlastním  území  v  Meklenburku 
snesl  N.  pro  zachování  míru.  V  době,  kdy 
Jindřich  Lev  a  hrabě  Adolf  meškali  na  yý- 
pravé  italské,  podnikli  Vikingové  slovanští 
výpravu  do  Dánska  a  poplenili  krajiny,  nad 
nimiž  vladařil  Valdemar.  Zodpovědným  za  to 
činěn  byl  N.  OvŠem  byla  to  jen  záminka, 
za  kterou  chtěli  se  Jindřich  Lev  a  Valde- 
mar zmocniti  posledních  zbytků  slovanského 
území,  kterému  ještě  N.  panoval.  Znovu  ch^ 
stal  se  starý  hrdina  k  boji.  Kázav  zbořiti 
Meklenburk,  Zvěřin,  Dobín,  Jílové  umínil  si 
brániti  se  v  městě  Orle  (Wurle)  nad  Varna- 
vou.  Odtud  znepokojoval  nepřítele.  Při  jed- 
nom však  výpadu  samojediný  příliš  daleko 
3»c  postiv  byl  zaskočen,  a  než  pomoc  přišla, 
zabit.  Tak  zahynul  kníže,  jenž  v  lepších  po- 
měrech a  jiných  dobách  byl  by  jistě  stal  se 
spasitelem  svého  lidu. '  Kroi^ikář  Helmold, 
ačkoliv  nazval  jej  a  Přibyslava  >truculentae 
bcstiac*,  přece  tím,  co  o  něm  vypravuje, 
brzdéčně  dosvědčpie.  Že  byl  to  právě  tak 
výborný  válečník,  jako  obratný  politik.  V  boji 
ec  sveřepým  nepřítelem  ovšem  ani  tyto  vlast- 
nosti nepomáhaly.  Synové  N-ovi  Přibyslav  a 
Vratislav  po  smrti  otcové  uchýlili  se  do  le- 
sů v.  Třetí  syn  Přislav,  křesťan,  s  Dány  po- 
máhal Sasům  proti  vlastním  krajanům.  Zemi 
dobytou  rozdělil  Jindřich  na  úděly.  Z  nich 
dva  dal  svnům  N-ovým,  na  milost  je  přiiav. 
Potomci  N-ovi  dodnes  vládnou  v  Meklen- 
borsku  jako  vHkovévodové  meklenburští. 
Podrobněji  o  N-ovi  viz  u  Wil.  Boguslaw- 
skébo,  Ďzieje  Slowiartszczyzny  etc.  III., 
»tr.  576—592  a  618—628.  Srv.  též  či.  Obo- 
drift  Pp. 


Hiklováni  galvanické  náleží  do  galva- 
nostegie  (v.  t.),  to  jest  elekrolytického 
pokovování  přcdmětův.  N.  zakládá  se  na 
chemickém  účinku  proudu  galvanického, 
který  rozkládá  kovové  soli  v  roztoku  a  vy- 
lučuje na  záporném  pólu  (kathodě)  kov.  N. 
zavedl  r.  1842  prof.  Bdttger  ve  Frankfurtě 
n.  M.  Starší  způsob  galvanického  n.,  tak  zv. 
americký,  záležel  v  této  přípravě  lázně 
k  n.:  Do  vodního  roztoku  salmiaku  (15—20- 
proc.)  ponořeny  byly  desky  niklové,  spo- 
jené s  positivním  pólem  batterie  (anody),  za 
kathodu  použito  jakéhokoliv  kovu.  ISa  to 
byl  lázní  veden  proud,  až  se  roztok  utvoře- 
ným chloridem  nikelnatým  dostatečně  nasy- 
til, což  se  poznalo  dle  vylučování  niklu  na 
kathodě;  potom  byla  ovšem  kathoda  nahra- 
zena předměty,  které  měly  býti  poniklo- 
vány. Později  upravena  lázeň  k  n.  z  nasyce- 
ného roztoku  síranu  ammonato-nikelnatého 
(při  20—25^);  n.  se  daří,  dokud  jest  lázeň 
neutrální  nebo  slabě  kyselá,  v  lázni  alkali- 
cké vylučuje  se  na  kathodě  černý  prášek, 
v  lázni  kyselé  nikl  ve  formě  krystallické, 
tak  že  vrstva  na  podkladě  nedrží.  Před  po- 
lírováním  niklovaných  předmětů,  jímž  nabý- 
vají pěkného  vzhledu,  ponořují  se  do  hor- 
kého oleje  (250®— 270*),  aby  vrstva  niklu  se 
neodlupovala  od  povrchu  předmětů.  Ně- 
které předměty  kovové  napřed  se  poměďují 
a  teprve  potom  niklují.  Jiné  předpisy  pro 
lázně  k  n.  jsou:  V  680/  vody  rozpustí  se 
57  kg  síranu  ammonatonikelnatého  a  do  roz- 
toku přidají  se  2  kg  kuchyňské  soli;  nebo: 
v  600  /  vody  rozpustí  se  30  kg  síranu  nikel- 
natého,  2V(»kg  vínanu  ammonatého  a  0*15  kg 
kys.  tříslové  (tanninu),  rozpuštěné  v  aetheru. 
Proud,  kterÝ  prochází  lázní,  nesmí  míti  vetší 
hustotu  než  1  ampére  na  každý  čtvereční 
dm  kathody.  K  okyselení  lázní  nikelnatých 
dobře  se  osvědčila  kyselina  benzoová,    nvk, 

Hiklovioe,  ves  mor.,  v.  Nyklovice. 

Hiklovýkyz  bílý  v.  Chloanthit.  - 
N.  k.  červený  v.  Nikelin. 

Hiklowitz  v.  Mikulovice  3). 

Hlkobary,  angl.  Nicobar  Islands,  sans- 
krit.  Nekkaváram,  malajsky  Půlo  Sembi- 
lang,  t.  j.  9  ostrovů,  souostroví  v  neJ vý- 
chodnější části  Indického  okeánu  ve  vodách 
zadoindických,  200  km  na  sz.  od  sevemiho 
hrotu  Sumatry  a  128  km  na  jjz.  od  Anda- 
man,  od  nichž  je  dělí  t.  zv.  průplav  10 
stupňů,  táhne  se  od  jjv.  k  ssz.  mezi  6*  45' 
až  9«  16'  s.  š.  a  92*  50'  až  94®  v.  d.  Gr., 
v  délce  280  km  a  největší  šířce  72  km,  skládá 
se  z  19  ostrovů,  z  nichž  jest  10  velkých  a 
9  malých,  a  přísluší  k  Indobritskému  císař- 
ství. Rozděluje  se  na  3  skupiny:  jižní,  která 
má  2  velké  ostrovy  (Velký  a  Malý  Nikobar) 
a  6  malých,  střední  se  7  velkými  ostrovy 
(Kačal,  Nankauri,  Kamorta,Trinkúti,Teressa, 
Bompoka,  Čaury  a  Tillančong)  a  2  malými, 
a  severní  s  1  velkým  (Kar  Nikobar)  a  1  ma- 
lým ostrovem.  Úhrnem  zaujímají  N.  1772  km*, 
z  čehož  Velký  Nikobar  874  km^,  Kamorta 
208  km\  Malý  Nikobar  168  km*  a  Kar  Niko- 
bar  147  km*,    obyvatelů   mají    6915   (1893). 


316 


Nikodém  —  Nikola. 


Ostrovy  obklíčeny  jsou  korálovými  útesy, 
největší  výše  dosahuje  Velký  a  Malý  Niko- 
bar  (do  720  m),  v  ohledu  geologickém  slo- 
ženy jsou  ze  zvrásnéného  triasu  a  mladšího 
tertičru.  Horopisně  i  geologicky  jsou  po- 
kračovám'm  horského  řetězu  Andaman  a  Zá- 
padní Barmy,  nemají  sopek,  avšak  četné 
prameny  petrolejové.  Podnebí  jest  nezdravé, 
horké  a  vlhké  (2V»  m  ročních  srážek).  P&da 
jest  úrodná,  rostlinstvo  v  nížinách  i  na  úpatí 
hor  neobyčejně  bujné  a  husté,  nejdůležitější 
rostliny  jsou:  palma  kokosová,  seychellská, 
areková,  strom  betelovÝ  a  mangový,  pan- 
danus,  flkovník  a  j.  v.  Hlavní  plodinou  jsou 
kokosové  ořechy,  které  slouží  za  peníze  a 
jichž  se  vyváží  do  7  mill.  kusů  ročně.  V  le- 
sích žije  buvol,  divoký  kanec,  zvláštní  druh 
t'elena  a  opice,  přehojní  jsou  hlodavci,  ptáci, 
ladi,  štíři,  v  okolních  mořích  ryby  atd.  Jako 
domácí  zvířata  chovají  se  vepři,  psi,  kočky 
a  drůbež,  pes  zdivočelý  žije  v  lesích.  Orby 
není,  výživu  skýtá  obyvatelstvu  lov  zvěře 
a  zvláště  ryb  a  sbírání  divokých  plodů,  zvlá- 
ště ořechů  kokosových.  Nikobarci  podobají 
se  Malajcům,  ke  kterým  je  také  většina 
ethnologů  počítá,  mají  silnou,  neobratnou 
postavu,  hnědou  až  měděnou  barvu,  široký 
obličej,  plochý  nos,  veliká  ústa  s  tlustými 
rty,  veliké  uši,  zvláštní  tvar  očí  a  řídké 
vousy.  Vlasy  nosí  muži  dlouhé  a  ženy  krátké, 
odívají  se  buď  dosud  jen  pasem  látky  ko- 
lem beder,  namnoze  však  již  také  různými 
evropskými  kusy  oděvu,  zvláště  v  oblibě 
mají  Černé  klobouky,  obydlí  stavějí  na  ků- 
lech. Jsou  obratní  dělníci,  dobří  plavci  a 
smělí  námořníci,  rychle  se  učí  cizím  řečem, 
víra  ve  zlé  duchy  jest  charakteristickém  ry- 
sem  jejich  náboženských  názorů.  Nemají 
písma  a  nářečí  jednotlivých  ostrovů,  pří- 
buzná malajštině,  liší  se  od  sebe  tak,  že  si 
ostrované  navzájem  nerozumějí.  Žijí  v  jedno- 
ženství  a  panuje  u  nich  jakýsi  druh  matri- 
archátu.  Uvnitř  ostrova  Velkého  Nikobaru 
Žije  zvláštní  úplně  divoký  kmen,  který  Niko- 
barci označují  jménem  Som-Pen  a  jejž  Man 
pokládá  za  příbuzné  Barmanům.  —  N. 
známy  byly  jíž  arabským  cestovatelům  (Neghe- 
bálu,  Nad f bar  a  j.),  Evropané  se  jim  pro  ne- 
zdravé podnebí  vyhýbali,  r.  1711  přistáli  zde 
2  francouzští  jesuité,  avšak  byli  zavražděni, 
r.  1755  založili  Dánové  osadu  na  Velkém 
Nikobaru,  ze  které  však  osadníci  brzy  uprchlí, 
r.  1768  usadili  se  tu  Moravští  bratří,  r.  1807 
Angličané,  r.  1815  Dánové,  kteří  je  r.  1868 
po  marných  kolonisačních  pokusech  opustili, 
a  r.  1869  přivtěleny  N.  definitivně  k  britské 
Indii.  R.  1858  navštívila  je  rakouská  výprava 
výzkumná  na  lodi  »Novaře<  (viz  její  zprávy 
lí.  SV.).  Tšr, 

Nikodém  v.  Vacetínský  N. 

Nikodém  (řecky  Ní%óSrjt^og)t  vynikající 
farisej  židovský  v  době  Ježíšové.  V  Janové 
evangeliu  nalézáme  o  něm  zprávy,  že  v  noci 
navštívil  Krista  (III.  1,  2,  3),  protivil  se  v  se- 
děni vysoké  rady  (sanhedrin)  jeho  odsouzení 
(VII.  50,  51)  a  účastnil  se  při  jeho  pohřbu 
(XIX.  38—42).  Legenda  doplnila  tyto  zprávy 


vypravováním,  že  N.  byv  pokřtěn  sv.  Petrem 
unikl  z  Jerusalema  a  žil  se  svým  synovcem 
Gamalielem  na  venkově.  Vřazen  také  mezi 
svaté;  nalezení  jeho  ostatků  slaví  se  3.  srpna. 
Jemu  přičítáno  autorství  apokryfu  známého 
pod  jménem  evangelia  N-ova,  které  sice  není 
starší  než  VI.  stol.,  ale  čerpalo  ze  dvou 
starých  písem.  Akt  Pilátových  a  Sestoupeni 
Kristova  do  pekel. 

Nikodémos  I.,  patriarcha  jerusalemský 
(♦  1827  v  Cařihradě).  Působil  nejprve  v  Je- 
rusalemě jako  učitel  theologie  a  byv  tam 
r.  1860  posvěcen  na  kněze  a  praeláta,  stal 
se  r.  1877  zástupcem  cařihradského  patří* 
archy  v  Moskvě.  R.  1881  byl  svatým  syn- 
odem v  Petrohradě  posvěcen  na  arcibiskupa 
táborského  a  r.  1883  zvolen  za  patriarchu 
jerusalemského. 

Nikodémovo  dtani  v.  Apokryfy. 

Nikol  v.  Nicol. 

Nikola  I.  (Mikuláš)  Petrovič  Njegoš, 
kníže  černohorský  (♦  1841  v  dědině  Njegu- 
ších  na  Černé  Hoře  jako  syn  velkého  voj- 
vody  Mirka  Petroviče  a  velké  vévodkyné 
Stany  rodem  Martinovičové).  Byl  určen  k  ná- 
slednictví  na  trůně,  když  panující  kníže  Da- 
nilo  I.  nemaje  mužských  potomků  vybíral 
svého  nástupce.  Vzdělání  mladý  N.  nabyl 
v  Terstu  a  v  Paříži.  Když  r.  1860  kníže 
Danilo  I.  byl  úkladně  v  Kotoru  zavražděn, 
povolán  byl  N.  z  Paříže  domů  a  ujal  se 
vlády,  vstoupiv  téhož  ještě  roku  ve  sňatek 
s  Milenou,  dcerou  slavného  junáka  vojvody 
Petra  Stefanova  Vukotiče.  Z  manželství  kní- 
žecích rodičů  narodilo  se  několik  dítek,  totiž 
princezna  Zorka  provdaná  potom  za  knížete 
Petra  Karaďorděviče,  Mílica  provdaná  za 
ruského  velkoknížete  Petra  Nikolajevíče, 
Stana  provdaná  nyní  za  vévodu  Jiřího 
z  Leuchtenberku,  následník  trůnu  Danilo 
(*  1871,  chof  princ.  Milica  Meklenburská), 
Jelena,  nynější  královna  italská,  Anna 
provd.  za  prince  Battenberga,  veliký  voj- 
voda  Mirko,  princezna  Xenie,  Věra  a 
princ  Petr.  Kníže  N.,  jakkoliv  mlád  vstou- 
pil na  stolec  slavného  kníž.  Danila  I.,  pro- 
jevil ihned  nezlomnou  energii,  s  jakou  chopil 
se  díla  osvěty  a  nezávislosti  své  vlasti.  Poli- 
tické dějiny  jeho  doby  v.  Černá  Hora. 
Vedle  politického  rozvoje  a  rozšíření  území 
Černé  Hory  největší  péče  knížete  za  doby 
40leté  jeho  vlády  obracela  se  k  osvětě  a 
zvelebení  vnitřního  hospodář,  stavu  Černé 
Hory.  Založeny  školy  obecné  i  střední,  vzdě- 
lání a  hlavně  sociální  postavení  Ženy  po- 
vzneseno na  výši  odpovídající  době,  zalo- 
žena škola  hospodářská,  museum  i  státní 
bibliotéka.  Cetyně  stala  se  střediskem  lite- 
rárního hnutí,  vydávány  tu  časopisy  belle- 
tristické  i  knihy  krásné  literatury.  Sám  N. 
náleží  mezi  přední  žijící  básníky  srbské  a 
jeho  spisy  básnické  i  dramatické  proslavily 
jméno  jeho  v  cizině.  Balkánská  cařice,  Pjes- 
nik  i  Vila  jsou  stěžejní  sloupy  jeho  básnické 
produkce  (v.  Jihoslované  str,  503).  V  nich 
jako  v  celém  životě  svém  objevuje  se  N. 
nejen   vroucím  citem   proniknutým  Srbem, 


Nikolai  —  Nikolajev. 


317 


Cernohorceni,  nýbri  i  velikým  Slovanem, 
povsaeseným  nad  sváry  oslabujicí  Slovany. 
k  tomnto  vzácnému  daru  ideálního  vzletu 
pojíse  neobyčejná  spravedlivost  i  tolerance 
ve  TÍfe  mnondy  mu  i  vytýkaná,  s  kterou  tři 
Tíry  v  Černé  Hoře  panující,  pravoslavnou, 
mcmammedánskou  i  katolickou,  spojil  k  spo- 
lečnému zápolení  pro  Č.  Horu.  Za  N-ly  zna- 
menáme i  veliký  pokrok  u  zákonodárství. 
Starý  zákonník  kníŽ.  Danila  zaměněn  novým 
kodexem  BogiŠiéovým,  slavným  to  dílem 
práce  zákonodárné,  která  došla  nejen  uznání, 
nýbri  i  obdivu  všeho  světa.  Černá  Hora 
za  vlády  N-lovy  ze  země  polocivilisované 
stala  se  zemí  civilisovanou,  neztrativši  při 
tom  dosud  ani  dost  málo  původního  svého 
rázu  ryze  slovanského.  A  to  je  právě  největší 
sásluhoa  panování  kníi.  N-ly  I.     Dr.V,Č. 

Vlkolal,  město  v  Prus.  Slezsku,  kraj 
PStina,  vlád.  obv.  Opolí,  žel.  stanice  trati 
HIubčice>Katovice,  má  6115  ob.  (1895],  obv. 
soud,  dva  katol.  a  evang.  kostel,  záložen, 
a  dvér.  ústav,  slévárnu  železa,  továrny  na 
stroje,  kotly,  papír,  chemické  výrobky,  par. 
pily,  mlýny,  trhy  na  dobytek  a  na  blízku 
Želeitárny,  emailovnu,  vápenice,  doly  na  kam. 
uhlí.  lomy  na  vápenec  a  pískovec. 

Vikolalstad,  čuchonsky  Nikolaink,  též 
Vasa  nebo  Vaasa,  rusky  HHKOJiaftmTaA'B, 
hlavní  město  čuchonského  l^nu  (gubernie) 
Vasa  oa  výběžku  do  Botnického  zálivu  na 
trati  Tammerfors-N.  Čuchonské  dráhy,  má  , 
1 3,493  oby  v.  (1897),  1  pra  vosi.  a  I  evangel. 
kostel  gotický,  2  lycea,  technickou  a  pla- 
vební školu,  dvorní  soud  s  krásným  palá-  , 
Ocm,  nádhernou  radnici,  dobrý  přístav,  lodé- 
oici.  prádelnu  bavlny,  sklárnu,  čitý  obchod 
8  dřívím,  parníkové  spojení  s  čuchonskými 
přístavy  a  německý  konsulát.  N.  postaveno 
bylo  r.  1852  blízko  vyhořelého  města  Vasy 
a  nazváno  tak  na  počest  cara  Mikuláše  I.  Tšr, 

nkolalté,  Mikulášenci,  v.  Balaamité. 

VlkOlaJ,  rus.,  Mikuláš. 

mkolajev,  rusky  Hrkojisobi,  válečný  a 
obch.  přístav  v  ruské  gubernii  chersonské, 
na  1.  bř.  ř.  Bngu,  při  jejím  stoku  s  Ingulem, 
oa  poloostrově  tvořeném  oběma  těmito  ře- 
kami, na  dráze  Charkovsko-Nikolajevské,  na 
46^  58'  20"  s.  š.  a  3V  58'  31"  v.  d.  Gr.,  má 
^.060  ob.  (1897^,  mezi  nimi  mnoho  Němců, 
iidfi.  karaítA  a  Tatarfi,  skládá  se  ze  4  okresů 
s  ulicemi  širokými,  stromovím  zdobenými, 
avšak  nedláiděnými,  a  tvoři  se  6  předmě- 
stími zvláštní  nikolajevské,  vojenské  guber- 
nátorstvo.  Jádrem  města  jest  čtvrt  moskev- 
ská a  sevastopolská  s  veřejnými  budovami, 
krámy,  sklady  a  pisárnami.  obchodní  to  stře- 
disko N-a,  kdežto  ostatní  2  čtvrti  jsou  vě- 
novány válečným  a  přístavním  stavbám. 
Z  veřejných  budov  vynikají:  úřední  budova 
správv  námořní  a  městské,  velitelství,  dům 
kapitánů,  dělostřelecký  arsenál,  rozsáhlé 
ohnéstrůjství  atd.,  pak  11  pravosl.  kostelů, 
1  katol.,  1  evangel.,  židovská  ^  karaitská 
synagoga  s  mnohými  židovskými  modliteb- 
nami a  tatarská  mečeta.  Z  vyučov.  ústavů 
jest   zde  ciilapecké  i  dívčí  gymnasium,  ná- 


mořní škola  kadetní,  technická  škola  pří- 
stavní pro  stroj  niky,  plavce  a  přístavní  děl- 
níky, újezdná  Škola,  ranlékařská  Škola  a  j.  v., 
dále  jest  tu   observatoř,   4  veř.  knihovny, 
velká  námořní  knihovna  se  30.000  sv.,  di- 
vadlo, námořní  a  soukromá  nemocnice  atd. 
K  významu  jeho  dopomohl  však  městu  pří- 
stav, který  až  do  r.  1860  byl  pouze  válečný, 
dnes  však  jest  po  Oděsse  hlavním  čemo- 
mořským  ruským  přístavem   obchodním  a 
vývozním  místem  pro  zemědělské  výrobky 
velikého  území  měřícího  do  200.000  km*  a 
zaujímajícího  částí  gubernie  charkovské,  pol- 
tavské,  chersonské,  jekatěrinoslavské,  kur- 
ské,  černigovské  a  kijevské,  se  6Vf  milí.  ob. 
Přístav  nikolajevský   má  válečné   odděleni 
na  s.  od  města  na  ř.  Bugu,  kde  stojí  také 
budova  admiralitní,  přístav  ruské  paropla- 
vební společnosti  (od  r.  1863)  a  obchodní 
přístav  na  j.  od  města,  od  r.  1893  pak  pří- 
stav pro  pobřežní  plavbu  a  ruského  dobro- 
volného loďstva.  Od  založení  jeho  jsou  zde 
rozsáhlé   loděnice   pro   stavbu   obchodních 
i  válečných  lodí  s  plovoucími  doky,  v  po- 
slední době  pak  zřízen   ohromný  elevator 
na  35.000  hl  obilí.  Hloubka  přístavu  i  u  ná- 
břeží dosahuje   7  m.     Hlavním   předmětem 
vývozu  jest  obilí,  jehož  vyváži  se  ročně  asi 
48  milí.  pudů,  po  železnici  přiváží  -se  sem 
asi  180  milí.  pudů  různého  zboží  ročně,  po- 
břežní plavbou  pak  asi  5V4  niill.  pudů,  hlavně 
obilí,  sůl,  dříví  a  kamenné  uhlí.    Do  ciziny 
se  vyváží  ročně  do  69V4  niJlI*  pudů  zboží, 
hlavně  pšenice,  Žito,  ječmen,  oves,  mouka, 
semena  a  cukr,  z  ciziny  se  přiváží  jen  iVs 
milí.  pudů,  zvláště  kamenného  uhlí,  železa, 
oceli   a  zboží   z  nich,   cementu,  hlíny   atd. 
Pobřežní  plavbou   vyváží  se  ročně  asi  2V4 
milí.  pudů.  R.  1897  činil  přístavní  ruch  471 
loď  s  674.969  t,   z  nichž  338  lodí  (480.305  t) 
anglických,  24  rakouských  (27.887  t),  25  ře- 
ckých (26.169  0.   19  italských  (22.516  /).  17 
dánských  (22.077  ř),  14  norských  (21.816  Oi 
3  ruské  (7661  ř).   18  tureckých  (7111  t)  atd. 
V  pravidelném  parníkovém  spojení  jest  N. 
s  Oděssou,  Chersonem,  Kachovkou  a  Vozně- 
senskem,  s  Oděssou  jest  spojen  telefonem, 
v  městě  jest  koňská  dráha.  Na  podporu  ob- 
chodu jest  zde  oddělení  císařské  ruské  a 
odésské  účetní  banky,  kommissionáři  ruské 
banky  pro  zahraničný  obchod  a  všeobecného, 
vzájemného   úvěru,  městská   obecní  banka, 
2  soukromí  bankéři,  městský  lombard  a  j., 
dále  jsou   zde   pisárny   velikých   vývozních 
firem  oděssk^ch,  několika  pojišťoven  a  do- 
pravních podniků,  celnice  atd.    Vnitřní  ob- 
chod města  provozuje  se  s  obilím,   rybami 
a  dobytkem  s  ročním  obratem  do  IV4  roill. 
rub.  i  jest   N.   i  v  tom   ohledu  druhé  po 
Oděsse  obchodní  město  gubernie.  Průmyslo- 
vých závodů  jest  805  s  ročním  obratem  do 
37  milí.  rublů,   z  nich  jsou  hlavní:    2  parní 
mlýny  (670.000  rub.),  6  železolijen  (275.000), 
mydlárna  (200.000).  2  tov.  na  tabák  (117.000), 
pivovar,  parní  pila,  9  továren  na  hospodář- 
ské nářadí,  9  proslulých  na  ruském  jihu  to- 
váren na  vozy  a  m.  j.  K  nikolajevské  admi- 


318  Níkolajev  —  Nikolaos. 

nhtt  váHkii  24  xáTodŮT  a  dílen  lodířikf  cfa  Malý  Irgiz,  čagn  a  Uoča,  j^xer  jest  ciosti, 

ald.  %  ročni  Týroboa  za  2'.,  milL  rab.  'H  aviak  meaškfa.  Obyrateift  jM  494.249  (1897). 

jest   nSiem  admíralítj,   ocfrjssíbo  TeUtcie  j^icbi  UaT&ioi  zamésdiáann  jest  orba  (oves. 

roAého  \odstwz  černocDořského,  který  jest  pfenice,  ječmen,  iito,  brambory,  pro»o,  kn- 

tárorweň  ▼ojenským  Telžteiem  méata  a  okrtko,  kohce,  bricfa,  kooopi.  len  a  j.  >,  pak  sadař- 

viecb  úřadft  přistaTnídi,  námořní  správy  a  stři  a  zabradnictri  (melouny,  tykve,  dýné). 

lodéníc,  přistaTnibo  áfadn  celníbo,  náníof-  CboT    dobytka  jest  mačný   (184345   Koni, 

ttibo  Tojenskébo  soodo,  ředitelství  majáků  128.470  skotn,  231.581   ovd,  26^416   vepřd, 

v  moři  Černém  a  Azovském,  nčkoJka  soo-  4114  koz  a  116  velbtoodů),  břcbčinců  jest  S, 

dÓT  a  cizích  konsolátA,  mezi  Din}i  rakousko-  včelnýdi   úlů   3917.    PrůmvsloTýcb   závodů 

nberskéfao    místokonsnlátn.     V    mésté  jest  jest  15':^  s  535  déL  a  roční  výr.  za  V«  milL 

pomník  admirála  Greigfaa,   kolem  táhne  se  nib.,  hlavním  předmétem  obchodn  jest  obilí, 

řada  pevností  a  batterií,  v  okolí  provozoje  které  vyváži  se  do  voUd^ďi  přístavů,  výr. 

se  zahradnictví,  vinařství,  zelináfství  a  ovoc-  trhů  jest  87. 

nářství  (broskve)  a  pálí  vápno,  rozváiené       9)  N.,   okntiné  mésto  v  sibiřské  oblasti 

do  sousedních  enbemíL  —  Blízko  Na  stá-  přímořské  na  1.  bř.  Amora,  má  4417  obyv., 

vála  ve  staro  veka  míletská  osada  O&ia,  ve  mezi   nimi   hlavní  tást  tvoří   vojenská  po- 

středovékn    véak    místo  to   úplné  zpostlo,  sádka,  potom  vypovězeni  a  kozáci,  2  pravosL 

teprve  r.  1784  zaloieno  to  Potémkinem  ad-  kostelv,  přístav,  2  t^atterie,  tvrz  s  majákem, 

roíralítní  mésto  pro  čemomořské  lo<£itvo  a  knpecKý  dům,  nemocnia  a  farní  Škola.    N. 

silné   opevnéno,   r.   1795    očinéno    hlavním  zaloíen  byl  r.  1852  jako  obchodní  stanice 

méstem  voznésenského  náméstnictva,  r.  1797  rasko-amencké  společnosti,  r.  1854  změnén 

připsáno  ke  gabemii  novorossijské.  r.  1802  na  válečný  přistav,  r.  1856  ačinén  hlavním 

očinéno  gob^nským  méstem  ^bemie  niko-  méstem  přímořské  oblasti,  aviak  přenesením 

lajevské,  r.  1803  podřízeno  námořní  správé  přístavu  do  Vladivostoko  (1872)  a  oblastných 

a  r  1861  vtéleno  do  gub.  chersonské.    Tsr.  úřadů  do  Chabarovská  (1880)  upadá  význam 

Vikolajer,  pseudonym  Jurije  Nikola-  mésta,  ač  dosud  jeho  obchodní  oluaty  činí 

jevíce  Govoruchy-Otroka,  revolucionáře  ročné  přes  2  milL  rob.  —  Nikolaievsk  j^ 

a  liter,  kritika  rus.  (*  v  polovici  let  50tých  okruh   leií  naproti  ostrovu  Sachalinu  při 

XIX.  stol.  —  t  1896).    R.  1874  připojil  se  moři   Ochotském    na   dolním   Amuru,    má 

k  revolucíonářskému  kroužku  charkovskému  132.414*6  km^  půdy  vétiinou  tundrovité,  je- 

a  pozdčji  ztrávil  nékolik  let  v  žaláři.  R.  1882  žera  méří  2004  km\  7ír. 

osadil  se  opét  v  Charkove  a  stal  se  spolu-       VikolaJ^TSkaJa  iloboda,  obec  v  ruské 

pracovníkem  časop.  »lilir«  a  >Južnyj  Kraj*,  gub.  astraíchanské  a  Újezde  carevském  na  L 

Vymaniv  se  z  uzlech  názorů  tak  řečeného  •  bř.  ř.  Volhy  u  jezera  Řeznického  naproti 

pokolení  60tých  let,  netajil  této  zmény  ani  Kamyšinu,  po  Astrachani  nejlidnatéjŠí  místo 

ve  sv^ch  liter,  pracích,  čímž  rozešel  se  se  gubernie,  má  21.426  ob3rv.  (1897),  5  kostelů, 

svými  bývalými  přátelí,  ano  i  zahájil  proti  léčebnu,  8  škol  se  435  ž.,  68  mlýnův  a  21 

nim,  zejména  proti   N.  K.  Michajlovskému,  jiných  průmysl,  závodů  s  úhmnoo  výrobou 

ostrou  polemiku.  R.  1889  stal  se  divadelním  za  5000  rub.  ročné,  3  výr.  trhy,  chov  do- 

a  literárním  kritikem  >Moskev8kých  Védo-  bytka,   péstování  melounů,  obchod  s  obilím 

m08tí«,  kde  setrval  do  své  smrti.  Stati  jeho  a  soU,  spořitelnu  a  říční  pHstav.  N.  s.  byla 

vynikaly  sčetlosti  a  talentem,   ale   ani   zde  založena  r.  1794   a  zalidnéna  zvláště  Málo- 

polemika  proti  hnutí  z  let  60tých  neustávala,  rusý.  Tšr. 

byl  stoupencem  A.  Grígorjeva  a  zásad  Slav-       flikolaos  z  Damašku,  peripatétický  íilo- 

janoíilů,  ač  často  jednostranným.    O  sobě  ,  sof  a  déjepisec,  souvékovec  Augustův.    Žil 

vvdal:  V.  G,  Korolenko  (Moskva,  1893);  Po-  s  počátku  v  Alexandrii,  kdež  byl  učitelem 

iíédnija  proi^vedénija  gr.  L.  N,  Tolstogo  (t.,  dítek  triumvira  M.  Antonia  a  královny  Kleo- 

1894);    Turgenév  (t.,  1894).    Byl   též   literár.  patry,    načež  vstoupil   do   služeb  judského 

kritikem  >Ku8,  Věstníku*  a  >Rus    Obozrě-  krále  Heroda,  kterýž  jemu  svéřoval  důležitá 

níja«,  ,  poslání,  jako  k  Oktavianovi  po  bitvě  u  Aktia. 

Hlkolajevsk:  1)  N.,újezdné  město  v  rus.  i  Obíral  se  studiem  filosofickým  i  historickém, 

cub.  samařské  na  ř.  Vel.  Irgize  a  samařské  i  z  mládí  skládal  i  tragédie  a  komedie.    Nej- 

železníci,  má  12,604  obyv.  (1896),  5  chrámů  .  známějším  jeho  dílem   byly  obecné  dějiny 


pravosl.,  4  rozkolnické  modlitebny,  2  chrámy 
jedinovérecké,  1  evang.  kostel,  1  žid.  modli- 
tebnu, 2  mečety,  duchovní,  újezdnou,  2třídní 
chlapeckou  a  dívčí  školu,  obecnou  školu, 
nemocnici,  dětský  útulek,  7  průmysl,  závodů 
•  výr.  za  42.300  rub.,  městskou  obecní  banku, 
2  spořitelny,  tiskárnu,  železniční  stanici   a 


o  144  knihách,  jež  počínaly  Assjrry  a  Médy 
a  rozšiřovaly  se  velice  za  dob,  jicnž  N.  býl 
současníkem,  tak  že  bylo  lze  pokládati  je 
za  hlavní  pramen  k  dobé  druhé  občanské 
války,  druhého  triumvirátu  a  Augustové. 
Pohříchu  jest  spis  N-aův  ztracen  kromě  vý- 
pisů, jež  byly  učiněny  pro  excerpty  císaře 


rozsáhlý  obchod  s  obilím   a  dobytkem.  —   Konstantina  ťorfyrogenéty.  Ostatní  zlomky 


Nikolajevský  Újezd  zaujímá  v  již.  části 
samařské  gub.  32.089*2  km*  půdy  na  v.  zvý- 
šené a  prostoupené  odhořím  Obščího  Syrta, 


sebral  C.  Múller  ve  Fragm.  hist.  Graec  UL 
Jakkoli  N.  v  dějinách  svých  podléhal  všem 
vadám  peripatétiků,  zejména  snaze  po  kurio- 


která   u    mésta   N-a    přechází   v   obšírnou,   šech  a  anekdotách,  přece  jest  ztráty  dějin 
•tepnf   rovinu.    Z  řek  jest  hlavní  Velký  a  I  jeho  velice  litovati,  neboť  čerpal  z  původ- 


Nikolau  —  Nikomédés. 


819 


nich  a  nyní  ztracených  spisů  starších  histo- 
rik A,  jako  Xantha,  Ktésia  a  Deinóna.  Ve 
8tarov6ku  byl  spis  jeho  velmi  oblíben.  Pík, 

Vlkolau  Josef  V.,  čes.  spisovatel  paed* 
ugog.  (♦  8.  srp.  1838  v  Týne  nad  Vit.  — 
t  30»  dub.  1862  t.).  NiŽáí  gymn.  studoval 
v  Písku,  ústav  učitelský  v  Čes.  Budějovicích, 
načei  učiteloval  v  Táboře  a  v  Humpolci. 
Záhy  byl  literárné  činný;  vydával  r.  1857 
svým  nákladem  zábavnou  sbírku  povídek 
Klásky,  roč.  I.  (v  Čes.  Budějovicích.  1857), 
roČ.  IL  vyšel  pod  jménem  Balramfnky  (Tá- 
bor. 1858);  dále  vydal  spisek  Úlie  (Č.  Budě- 
jovice, 1867);  Deklamatornf  íkolu  (t..  1857, 
IL  vyd.  1861);  Obra\y  x  dijin  českoilovan- 
tký-ck  (t.,  1862;  v  >Nové  Knihovně*  pod 
názvem  Obraiy  \  dějin  vlasti^  II.  vyd.  s  titu- 
lem Dijepii  čes,  v  obracích  pro  českoslovan- 
skou  mládif  na  Školách  národních ^  Praha.  1872); 
r.  1858  redigoval  divadel,  almanach  »Thalii« 
;í  vedle  toho  přispíval  do  časopisu  >Školy 
a  života«,  »Pěstouna  Morav.«,  »Skolníka«, 
»Lumíra«,  9Poutnika  od  Otavy«  a  j. 

Vikoldioe.  ves  mor.,  v.  Nykolčice. 

niiolev  Nikolaj  Petrovič,  spisovatel 
ros.  (•  1758  —  1 1815).  jsa  příbuzným  kněžn^r 
J«  R.  Daškové,  byl  jí  uveden  do  nejlepší 
společnosti  kateřinské  doby  a  záhy  věnoval 
5C  literatuře.  Psal  četné  ódy  a  hry,  j»íž 
tciily  se  značnému  úspěchu.  Z  jeho  písní 
oC'které  znárodněly  ( V^nejsja,  vyíe  povésisja ; 
Večerom  rumjanu  \orju).  Přátelé  nazývali  ho 
ruským  Miltonem  a  dlouho  chovali  no  v  pa- 
měti, pořádajíce  k  jeho  poctě  každoroční 
schůze.  Srv.  Pamjatnik  druzjana  N-a;  S.  A. 
Vcngcrov,  Rus.  poezija  (1895,  sv.  5.\ 

Mikolló  Atanasij  viz  Jihoslované 
str.  493  ^  a  500  a. 

HlkolsbQri^,  město  moravské,  v.  Miku- 
lov 3). 

Hlkolgk,  újezdné  město  v  ruské  gub. 
vologodské  na  pravém,  vys.  břehu  ř.  Juga, 
má  2061  obyv.  (1897),  3  chrámy,  duchovní 
ikoln^  dívčí  progymnasium,  měšťanskou  a 
farní  ákolu,  caudobinec,  nemocnici,  lihovar, 
2  cihelny,  přistav  říční,  z  něhož  odváží  se 
ročně  pres  Vt  míli.  p«díi  hlavně  do  Arch- 
aneelska. 

Kikolský  Újezd  leží  v  již.  části  gubernie* 
má  na  36.874  kmř  190.288  ob.  (1897).  Hlavní 
řeka  jest  v  sev.  části  fug,  v  části  již.  Unža 
a  Vetlt^,  vesměs  splavné,  tak  že  již  ode 
dávna  provozována  na  nich  čilá  doprava, 
seíména  obilí  ze  střední  Rusi.  Kolem  88Vo 
Újezdu  pokryto  jest  lesy,  které  rozdělují  se 
mcn  osadníky  ke  kácení.  Orba  dodává  žito, 
oves.  ječmen,  pSenici,  len  i  lněné  semeno, 
chov  dobytka  jest  slabý,  kromě  toho  pro- 
vozují obvvatelé  lov  zvěře  i  ryb  a  dřevař- 
stvi,  z  průmysl,  závodů  jsou  zde  3  lihovary, 
4  debtámy  a  2  prádelny  lnu,  obchod  sou- 
středbje  se  na  113  výr.  trzích.  Tír, 

VUwlflklJ  Vladimír  Nikolajevič,  vy- 
Bikajíd  právník  ruský  (•  1821  —  f  18'^)- 
Byl  professorem  Démidovského  práv.  lycea 
a  oa  r.  1859  professorem  na  univ.  moskev- 
ské.   Napsal:    O^or  glavnéjŠich  postanovlenij 


Petra  I.  v  oblasti  ličnago  semejnago  pravá 
(Jaroslav,  1857) ;  O  načalach  naslédovanija 
v  drevnéfšem  russkom  pravé  (Moskva,  1859; 
důležité  dílo,  autor  zastává  v  něm  theorii 
rodového  bytu  jakožto  východiska  rozvoje 
lidské  společnosti) ;  Ob  osnovnych  momentach 
naslédovanija  (t,  1871;  jeden  z  nejlepších 
pokusů  samostatného  dogmatického  zpraco- 
vání ruského  práva). 

Hlkomachos  z  G er as y  v  Palestině,  novo- 
pythagorec  a  mathematik  z  druhé  poloviny 
í.  stol.  po  Kr.,  napsal  Úvod  do  arithmetil^ 
(2  kn.,  vyd.  Hoche,  Lips.,  1866)  a  příruční 
knihu  Harmonie  (vyd.  Jans  ve  sbírce  Musici 
Graeci,  Lips.,  1895).  Tato  jest  nejstarším 
pramenem  o  hudební  theorii  pythagorské, 
co  spisu  prvního  se  tkne,  měl  veliký  úspěch 
jako  kniha  učebná  a  hojně  byl  kommento- 
ván.  Evropě  západní  uvedl  dílo  to  ve  zná- 
most Boethius  svým  překladem  a  drželo  se 
tu  až  do  doby  renaissanční. 

Hlkomédés  ( A^txofi97^77ff  \  jméno  králů 
bithynských  ve  starověku.  1)  N.  I.,  syn  Zi- 
poitův.  Otec  jeho  proti  thráckému  králi 
Lvsimachovi  uhájil  samostatnosti  Thynův 
i  Ďithynů  mezi  horou  Olympem,  řekou  San- 
gariem  a  Pontem  Euxeinem,  načež  zemřev 
kol  r.  280  př.  Kr.,  zůstavil  panství  nejstar- 
šímu synu  N-dovi.  Tento  ve  spolku  s  Hé- 
rakleií  Pontskou  a  Byzantiem  uhájil  se  i  proti 
mocnému  Antiochu  I.  Syrskému,  vzal  do  slu- 
žeb svých  zástupy  gallské  a  opanoval  po- 
mocí jejich  severní  čásť  Frygie,  načež  přijal 
název  královský  a  byl  v  důstojenství  svém 
uznán  i  Antiochem.  Odtud  žil  N.  ve  stálém 
přátelství  se  Sýrií,  založil  si  hlavní  město 
Ni  komedii  (v.  t.)  a  podporoval  hmotný 
i  osvětný  rozvoj  země  své,  že  záhy  byla  po- 
kládána za  nejbohatší  kraj  maloasijský.  Ale 
rodinné  poměry  oslabily  říši  jeho.  Usta- 
noviv po  přání  druhé  choti  své  dítky  její 
dědici,  byl  příčinou,  že  po  jeho  smrti  (kol 
r.  255  př.  Kr.)  nejstarší  syn  z  prvého  man- 
želství Ziaélas  mečem  domohl  se  pan- 
ství. ~  2)  N.  II.  Epifanés  neb  Euer- 
getés  (149—94?  př.  Kr.),  syn  Prusia  II. 
z  prvého  manželství.  Poznávaje,  že  otec  za- 
mýšlí říši  zůstaviti  synům  z  druhého  man- 
želství, povstal  r.  149  př.  Kr.  proti  otci  ve 
spolku  s  Attalem  11.  Pergamským  a  za- 
rdousil jej  u  oltáře  Diova  v  Nikomédii. 
Záhy  zjednal  si  lásku  lidu,  obnovil  moc 
bithynskou  a  jsa  v  Římě  vychován  a  po 
řecku  vzdělán,  šířil  neúnavně  hellénism. 
Bithynie  za  něho  všestranně  prospívala  a 
loďstvo  N-dovo  uzavíralo  dle  vůle  jeho  Bos- 
poros.  Proti  Římanům  spojil  se  s  Mithra- 
datem  VI.  pontským  (v.  t.),  zmocnil  se 
záp.  Paflagonie  a  částek  Galatie,  ano  osadil 
mezi  r.  102-100  př.  Kr.  i  Kappadokii,  od- 
kud však  byl  Mithradatem  vypuzen.  Tím 
dohnán  N.  ke  spolku  s  Římany.  Choť  jeho 
Laodiké  odebrala  se  sama  do  Říma,  kdež 
sice  mír  přijat,  ale  N.  musil  se  vzdáti  všech 
výbojů.  —  á)  N.  III.  (94?—  76  př.  Kr.),  syn 
před.  a  tanečnice  Nysy.  S  počátku  se  jmé- 
nem Pylaimenés  ustanoven  otcem  za  pa- 


320 


Níkomčdia  —  Nikopol. 


novníka  v  záp.  Paflagonii,  ale  když  Paíiagonie 
mírem  s  Římany  ztracena,  byl  i  s  matkou 
do  Kyzika  vyobcován.  Po  smrti  otcově  zmoč- 
nil  se  bez  odporu  panství  a  přijal  jméno 
N-da  III.  Filopatora.  N.  byl  muž  uíérutný 
a  zbabělý.  Nejprve  dal  povražditi  všechny 
své  příbuzné,  pojal  v  manželství  Nysu,  dceru 
a  dědičku  posledního  krále  kappadockého 
Ariaratha  Epifana,  dal  ji  ale  v  krátce 
zavražditi,  načež  oddal  se  nejhnusnějSim 
prostopášnostem.  V  panství  udržoval  se  po- 
mocí Římanů,  ale  když  vypukla  v  Římě  ob- 
čanská válka,  bvl  N.  Mithradatem  z  Bithynie 
vypuzen  a  nevlastní  bratr  jeho  Sokrates 
nastolen,  jenž  ravnčž  počal  zváti  se  N-dem. 
Ale  senát  ujal  se  N-da  a  prokonsul  M*. 
Aquilius  obdržel  rozkaz,  aby  jej  vojensky 
do  Bithynie  uvedl.  Útok  N-dův  na  říši  Pont- 
skou, z  hrabivosti  podnícený,  byl  příčinou 
prvé  války  Římanů  s  Mithradatem,  N.  byl 
však  opět  vypuzen  a  teprve  po  míru  v  Dar- 
danu  vrátil  se  do  své  říše.  Zemřel  r.  75 
př.  Kr.,  odkázav  závětem  říši  svou  Říma- 
nům. Pšk. 

Hlkomédia  (tur.  I  s  n  i  k  m  i  k,  zkrácené 
Ismid),  město  v  Malé  Asii,  v  někdejší  Bi- 
thynii,  položené  v  pozadí  táhlého  zálivu 
Astackého  v  malebné  poloze.  Původně  tu 
byla  položena  megarská  osada  Astakos 
neb  Olbia,  již  za  válek  se  stratégem  Anti- 
gonem  ztroskotal  Lysimachos,  načež  po  r.  264 

Sř.  Kr.  opodál  zřícenin  založil  bithynský  král 
iikomédés  I.  město  nové,  jež  přezval  dle 
jména  svého  N-ií.  Odtud  byla  N.  hlavním 
městem  a  sídlem  králův,  pozciějí  prokonsulů 
bithynských,  i  honosila  se  znamenitými  stav- 
bami, chrámem  bohyně  Kybély,  forem,  se- 
nátem, lázněmi,  vodovodem.  Časem  byla  N. 
i  sídlem  císařů,  zejména  Hadriánovým.  Dio- 
klecián  učinil  ji  stálým  svým  sídlem  a  za 
jeho  doby  byli  ve  městě  i  v  okolí  krutě  pro- 
následováni křesťané.  Konstantin  Veliký  sice 
usídlil  se  v  nedalekém  Cařihradě,  ale  N-ii 
okrašloval  nádhernými  stavbami ;  v  ná- 
sledujících bouřích  trpěla  N.  vpády  barbar- 
skými a  r.  358  byla  téměř  zničena  zemětře- 
sením. Teprve  Justinian  I.  N-ii  obnovil,  ale 
dřívějšího  významu  již  nenabyla.  Hlavní 
příčinou  úpadku  byly  nepochybně  výpary 
z  okolních  bažin.  Sultán  O r chán  opanoval 
N-ii,  odkudž  zůstává  stále  v  rukou  tureckých. 
S  počátku  XVIII.  stol.  žil  v  nikomédském 
okolí  Emerich  Tokdlyi  na  letohrádku,  jejž 
mu  sultán  daroval.  Dnes  jest  N.  důležitou 
stanicí  anatolské  dráhy  s  20.000  ob.,  většinou 
Turky  a  Armény.  Jest  sídlem  pravoslavného 
metropolity,  arménského  arcibiskupa,  mute- 
šariffa  a  provozuje  hlučný  obchod.  Průmysl 
zastoupen  jest  státními  továrnami  na  fésy 
a  sukna.  Zbytky  antické  kromě  hradeb  ně- 
kdejší akropole  a  dolního  města  jsou  celkem 
nepatrné.  Nedaleko  města,  na  záp.  straně, 
íest  slavný  pravoslavný  klášter  A  i  Pan  te- 
le imon.  Pšk. 

Hikon,  šestý  patriarcha  moskevský  a  všc- 
ruský  {*  1605  v  kňagininském  új.  nižegorod- 
ské  gub.  —  1 17.  srp.  1681  v  Jaroslavle),  byl 


synem  prostého  rolníka  a  v  mládí  mnoho 
zakoušel  od  macechy,  tak  ie  uprchl  do  klá- 
štera, kde  nabyl  vzdělání,  nacei  po  smrti 
otcově  se  oženil  a  stal  se  knězem  v  Moskvě. 
Ztrativ  tři  dítky,  poslal  Ženu  do  kláštera  a 
sám  jako  muž  30letý  stal  se  rovněž  mnichem, 
ale  pro  neshody  s  představeným  bvl  nucen 
prchnouti  do  vzdáleného  kláštera  Kožeozer- 
ského  (v  nynějším  kargopolském  új.)»  kde 
r.  1643  stal  se  převorem.  Přišed  r.  1646  do 
Moskvy,  představil  se  dle  tehdejšího  zvyku 
carovi,  jemuž  velmi  se  zalíbil,  tak  že  byl 
ponechán  v  Moskvě  a  stal  se  důvěrníkem 
carovým.  V  1.  1648—51  byl  metropolitou 
v  Novgorodé  a  v  této  hodnosti  přičinil  se 
o  mnohé  reformy  v  církevní  bohoslužbě, 
jmenovitě  o  zvelebení  zpěvu  a  přesné  vy- 
konávání mše,  kteréžto  opravy  zavedeny  pak 
všeobecně.  Přísné  vystupování  jeho  proti 
osobnostem  duchovním  i  světským  znepřáte- 
lilo ho  s  obyvatelstvem,  ano  vyvolalo  vzpou- 
ru. Přes  to  N.  nepozbyl  přízně  carovy  a 
r.  1652  k  jeho  přání  byl  zvolen  patriarchou. 
Šestiletá  jeho  správa  ciuchovní  památná  jest 
vznikem  ruského  rozkolu.  Za  podklad 
uvádí  se  oprava  církevních,  jmenovitě  boho- 
služebných knih,  ač  oprava  podobná  byla 
podniknuta  již  za  patriarchů  předešlých.  *N. 
počínal  si  pouze  energičtěji,  při  čemž  dotkl 
se  i  někteiých  zvyků  církevních,  hledaje  zá- 
klad pravého  pravoslaví  ve  vzorech  řeckých. 
Někteří  badatelé  přikládají  N-ovi  týž  význam 
v  rus,  církvi,  jaký  má  Petr  Vel.  v  rus.  dě- 
jinách. Jisto  jest,  že  vedle  oprav,  schvále- 
ných na  dvou  synodách  (r.  1654  a  1656), 
směřoval  též  k  utužení  moci  patriarchovy, 
jenž  měl  míti  rozhodný  vliv  i  na  věci  svět- 
ské. Patriarchát  měl  se  státi  jakousi  ruskou 
papežskou  stolicí.  Snahy  tyto  znepřátelily 
N-a  s  mocným  jeho  přítelem  a  ochráncem, 
s  carem  Alexeiem,  tak  že  r.  1658  N.  vzdal 
se  svého  úřadu.  Spory  a  soud  nad  N-em 
trvaly  dlouho  a  vyvolaly  rozruch  v  celé 
vých.  církvi,  až  konečně  N.  13.  pros.  1666 
zbaven  hodnosti  a  uvězněn  v  Bělozerském 
Ferapontově  klášteře,  načež  po  smrti  carově, 
jenž  před  smrtí  se  s  ním  smířil,  vržen  k  ná- 
vodu četných  svých  nepřátel  do  tužšího 
Žaláře  v  Kirillo-Bělozerském  klášteře,  kde 
prodlel  do  r.  1681.  Dosáhnuv  téhož  roku 
milosti  u  cara  Feodora,  zemřel  na  zpáteční 
cestě  do  Voskresenského  kláštera  a  byl  tam 

f»ohřben  se  všemi  poctami.  Srv.  ŠuSerin, 
zvěstijc  o  rožděniji,  o  vospitaniji  i  žitiji 
sv.  N-a  (Moskva,  1871);  Apollos,  Načertaniie 
žitija  idějanij  N-a  (t,  1852);  Subbotin,  Dělo 
patriarcha  N-a  (t.,  1862);  Gibbenět,  Istori- 
českoje  izslědovanije  děla  patriarcha  N-a 
(Petrohrad,  1882—84);  Kaptěrev,  Patriarch 
N.  i  jego  protivniki  v  děle  ispravlenija  cerkov- 
nych  obr jadov  (Moskva,  1887);  Nikolajevskij, 
Žizň  patnarchy  N-a  v  ssylké  (Petrohrad,  1886); 
Ikonnikov,  Novyje  materiály  i  trudy  o  patr. 
N-é  (Kijev,  1888);  W.  Palmer,  The  Patriarch 
and  the  Tsar  (Londýn,  1871—76). 

Hikopol,  rusky  HMRonojib,  město  v  rus. 
gub.  a  Újezdě  jeicatěrinoslavském  při  ústí 


Nikopoli  —  Nikotin. 


321 


ř.  Ccrtomlyka  do  Dněpru,  má  10.100  obyv. 
(1892),  mezi  nimi  mnoho  židův  a  menno- 
nítů,  2  kostely,  2  synagogy,  3  ákoly,  14  prů- 
mys].  závodů  s  výrobou  do  Ví  °^ill-  ^u^*> 
značnou  doprava  dříví  a  obilí,  přístav  a 
lodénici,  přívoz  přes  Dněpr  a  4  výr,  trhy. 
Obyvatelé  odcházejí  za  prací  do  všech  téměř 
přístavů  dnéperských.  Na  místě  N-e  na  t.  zv. 
Nikltinom  rohu  byla  zaporoiská  síč  zbořená 
r.  1709  pro  účastenství  ve  vzpouře  Maze- 
pově,  r.  1774  b^la  zde  osada  Nikitino,  uči- 
něná r.  1782  Újezd,  městem,  v  němž  r.  1834 
zřúen  cech  svobodných  námořníků,  kteří 
za  pětiletou  službu  v  cernomořském  loc&tvu  i 
osvobozeni  od  povinnosti  nevolnické  a  vo- 
ienidté  a  jichž  počítalo  se  r.  1860:  14.584. 
Po  zrušení  nevolnictví  dostala  N.  zjedno- 1 
dušené  zřízení  městské.  Tšr,     \ 

HUcopollf  turecky  N  i  g  h  e  b  o  1  ú  nebo  , 
Nebul,  město  v  bulharském  kraji  svištov- , 
ském  na  pr.  bř.  Dunaje  pod  ústím  ř.  Osmy  j 
a  Alu'y  v  malebné  kothně,  má  5156  obyv. 
(1890),  z  nichž  jest  3745  Turkův  a  168  Židů, 
biskupské  sídlo,  zajímavý  byzantský  chrám, 
stanici  parníků,  na  z.  na  návrší  zanedbanou 
citadellu,  zemědělství,  zvláště  vinařství,  ry- ! 
bářství  a  nepatrný  obchod.  N.  byla  založena 
v  VIL  stol.  cis.  Uerakliem,  r.  1396  porazil 
ide  sultán  Bajazid  uhersko-francouzské  kři- 
žácké vojsko  Sigmundovo,  r.  1444  obléhal 
ji  mamě  uherský  král  Vladislav,  r.  1598  zví- 
těail  tu  valašský  kníže  Michael  nad  Turky, 
r.  1810  vydáno  město  rus.  generálu  Vjazem- 
skému,  r.  1811  zrušena  jeho  opevnění,  avšak 
v  letech  60tých  XTX.  stol.  opět  obnovena, 
r.  1829  bylo  u  města  zničeno  turecké  loď- 
stvo dunajské,  16.  čce  1877  dobyli  ho  Rusové 
po  přechodu  přes  Dunaj  pod  gen.  Krúde- 
nerem  a  zajali  7000  mužů  tureckého  vojska 
s  Huanem  pašou.  Tšr, 

VlkopollJi  nazývala  se  řada  antických 
mést,  založených  na  paměC  vítězných  bitev. 
Z  nich  nejznámější  jsou:  1)  N.  v  Egyptě 
laložená  Augustem  r.  24.  př.  Kr.  v  sou- 
sedství Alexandrie.  Zanikla  záhv.  —  2)  N. 
v  Palestině  (v.  Emmaus).  ~  3)  N.  vKiÚkii, 
založená  Alexandrem  na  bojišti  u  Issu.  — 
4)  N.  v  Epiru,  založená  Augustem  na  paměť 
bitvy  u  Aktia  (v.  A  k  ti  on),  až  do  IV.  stol. 
po  Kr.  jedno  z  hlavních  mest  řeckých;  z  je- 
jích zřícenin  namnoze  vystavěna  Preveza.  — 
Š)  N.  v  Moesii,  dnešm  Nikopoli  (v.  t.), 
zaL  Hcrakliem  v  VII.  stol.  —  6)  N.  v  Moesii 
při  ústi  Jantry,  zal.  Trajánem. 

VlkosUkf  středověkým  názvem  Leukosia 
nebo  Lev  kos  i  a,  hl.  město  ostrova  Cypru 
a  distriktu  t  Jm.,  téměř  uprostřed  ostrova 
v  úrodné  rovině  na  řič.  Pedias,  má  12.515 
obyr.,  z  nichž  jest  přes  pol.  fi.eků,  14  mešit, 
10  řeckých*  1  katol.,  1  arménský  a  1  evang. 
kostel,  karavanseraje,  23  bázáry,  palác  vla- 
daře, voj.  nemocnici,  řecký  seminář  kněžský, 
továrny  na  zboží  hedv,  vlněné  a  kožené,  ko- 
berce, čilý  obchod  s  vínem,  hedvábím,  ko- 
žemi  a  j.,  je  sídlem  angl.  High  Commissionera 
a  řec.  arcibiskupa.  —  Srv.  JLevkosia,  the  ca- 
pital  of  Cyprus  (Londýn,  1881).  Tír, 

Ottfiv  Slovmk  Kaučný,  sv.  X\1U.  22,'8  1901. 


Hikotin  C^^H^^N^  (chem.)  jest  alkaloid 
listi  a  semene  rostliny  tabákové  (Nicotiana 
tabacum^  glutinosa^  macropkylla^  rusttca),  i  v  li* 
stech  Cannabis  indica  se  nachází.  V  tabáku 
jest  n-u  0*5— 87©:  v  tabáku  dýmkovém  0*518 
až  0-854,  v  doutníkovém  0*801— 2*887.  Obecně 
mají  jemnější  doutníky  méně  n-u.  Nejlépe 
připravují  n.  z  tak  zv.  extraktu  tabákového, 
jenž  slouží  k  impregnaci  tabáků  žvýkaných. 
Bezbarvý  olej,  jímž  tabák  zapáchá,  při  246° 
vroucí.  Jest  to  látka  velmi  jedovatá,  asi  šest- 
náctkráte jedovatější  než  koniin  z  bole- 
hlavu. Rn, 

Otravy  n-em.  N.  náleží  k  nejprudším 
jedům  rostlinném,  několik  málo  kapek  stačí 
k  otravě  smrtefné;  dávka  007— 0*15  g  vzbu- 
zuje těžkou,  ba  mnohdy  smrtelnou  otravu. 
Otravy  n-em  samým  jsou  řídké,  častější  jsou 
otravy  tabákem,  jenž  obsahuje  dle  druhu  a 
dle  způsobu  přípravy  2— 7'69Vo  "-^  í  i  v  kouři 
a  moku  dýmkovém  (produktu  suché  destil- 
lace)  jest  n.  obsažen,  ovšem  jsou  tu  kromě 
n-u  i  jedovaté  zásady  řady  pyridinové,  jež 
vznikají  rozkladem  n-u.  Otravy  n-em  jsou 
skoro  výhradně  nahodilé;  známe  o.  n-em 
po  zasypávání  vředův  a  kožních  osutin  pra- 
chem tabákovým,  natírání  hlavy  odvarem  ta- 
bákovým a  mokem  dýmkovým  (k  zhubení 
hmyzu),  po  klystérech  odvarem  tabáku,  užití 
moku  dýmkového  proti  kolice  (lidový  pro- 
středek v  některých  krajinách),  nošení  listů 
tabákových  na  holém  těle  (u  podloudníkův) 
a  po  nemírném  kouření  (sázky).  N.  se  rychle 
vstřebává,  vstřebaný  pak  n.  dráždí  hybná 
a  cevohybná  centra  čivová,  vede  pak  brzo 
k  ochrnutí  center,  která  zprostředkují  děje 
z  vratné  (reflexní). 

Rozeznávati  dlužno  nikotinismus  prud- 
ký a  n.  vleklý,  tento  vzniká  po  delším 
požívání  menších  dávek,  onen  po  užití  vět- 
ších dávek  najednou  nebo  v  krátké  době. 

Příznaky  akutního  nikotinismu  zá- 
ležejí  v  pálení  a  pocitu  drsnosti  v  hrdle, 
zvýšeném  vyměšováni  slin,  v  pocitu  tepla 
proudícího  k  hlavě  a  končetinám,  říhání, 
vrhnutí,  nadýmání  i  průjmů  —  v  bolesti 
hlavy,  závrati,  světloplachosti,  rozčilení,  po- 
rušeném zraku  a  sluchu,  v  urychleném  a 
obtížném  dechu  s  pocitem  tíže  a  dusnosti, 
v  nejisté  chůzi  —  omámení,  mdlobách,  ztrátě 
vědomí,  skytání  a  klonických  křečech,  jež 
předchází  mnohdy  zvláštní  výkřik;  obličej 
jest  bledý,  krytý  studeným  potem,  teplota 
těla  klesá,  otrávení  zmírají  za  15—20  min. 
ochrnutím  centra  dýchacího.  V  mrtvolách 
osob  otravou  zemřelých  shledáváme  silné 
stažení  střev,  zápach  tabáku,  výronky  krevní 
ve  sliznicích  a  nález  celkový  jako  při  smrti 
udušením.  N.  lze  dokázati  lučebně  i  fysio- 
logickým  pokusem.  Požit-li  tabák,  možno 
dokázati  částky  tabáku  v  obsahu  žaludko- 
vém  nebo  střevním  drobnohledným  vyše- 
třením. 

Vleklý  neboli  chronický  nikotinis- 
mus se  projevuje  katarrhy  hltanu,  poruše- 
ným zažíváním,  tlučením  a  arrhythmii  srdce, 
třesením  svalů,  dusností,  nedostatečným  a 

21 


322  Níkotínismus  —  NíL 

neklidným  spánkem,  slábnutím  paměti,  po-  •  Egyptě)  připadá  na  kraje,  v  nichl  ncprií  a 
mieným  viděním  (amblyopií)  a  těžkými  zá-  v  nichž  N.  ne  nepatrnou  éásť  svých  vod  vy- 
chvaty  asthmatickými.  Rg.       pařením  a  infiltrací  ztrácí  bez  dostatečné  ná- 

Hlkotinlraiiui  v.  Nikotin.  hrady.  —  Jednotlivé  části   nilského  povodí 

Hikoyio^y  Ninkovice,  ves  v  Čechách,  značně  od  sebe  se  líží  co  do  morfologie,  pod* 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Milevsko;  32  d.,  255  nebí,  vodstva,  vegetace  atd. ;  N.  jest  jediným 
ob.  č.  (1890).  'jejich  geografickým  pojítkem.   Celkem  roxe- 

Hikiiar,  též  Niksara  nebo  Nigisar,  znávati  jest  v  povodí  nilském  4  velmi  od 
město  v  ttir.  vilájetu  sivaském  v  sev.-vých.  sebe  se  lišící  oblasti :  1.  Oblast  jezerní,  2.  vý- 
Malé  Asii  ve  výii  590  m  n.  m.  blízko  pr.  bř.  chodosúdánskou  pánev,  3.  oblast  habešskou, 
Jechil  Irmáku,  na  ji2.  úpatí  Gambel  Dagu,  4.  oblast  núboegyptskou.  První  z  nich  chá- 
ma do  10.000  ob.,  z  nichž  jest  asi  čtvrtina  rakterisována-jest  jezery,  druhá  bažinami  a 
křesfanů,  na  s.  od  města  rozsáhlé  troskv  <  močály,  třetí  periodickými  řekami  a  poslední 
hradu,  bezpochyby  z  doby  SeldiukA,  6  škol, ,  nestálými,  po  větiinu  roku  vyschlými  toky 
čilý  obchod  s  nedvábím  a  rýií  a  znamenité  '  {vádí),  Ponilská  oblast  jezemí  zaujímá  střed 
ovocnářství.  N.  jest  bývalá  Neocaesarea,  hlav.  i  a  západ  severní  části  Jezerní  v3rsočiny,  prů- 
město  v  Pontus  Polemoniacus,  kde  konal  se  I  měrně  1250  m  vysoké  a  velmi  bohaté  sráz- 
r.  314  veliký  sněm  církevní.  Tin     ■  kami  (roč.  100 — 150  cm).  V  této  oblasti  pra- 

Hikiió  (Nikšiói),  opevněné  město  na  |  mění  se  N.  V  otázce  pramenfi  nilských,  jeŽ 
Černé  Hoře,  leží  v  uzlu  několika  cest  téměř  I  po  tolik  vékfi  čekala  svého  rozřešení,  podnes 
uprostřed  země  v  úrodné,  horní  kotlovině  '  není  úplná  shoda.  Kdežto  jedni  pokládají  za 
ř.  Zety  ve  výái  650  m  n.  m.,  má  3530  obyv.  pramennou  řeku  N-u  největší  přítok  Jezera 
(1900),  vojenský  lazaret,  knížecí  letohrad  a  '  Victoria,  totiž  Kagcru,  pokládají  jiní  jezero 
klášter  a  bývalo  dříve  důležitou  pevností  a  ,  toto  samo  za  pramenné  jezero  N-u,  odúvod- 
strategickým  bodem  pro  Turky.  V  r.  1875,  ňujíce  to  tím,  že  Kagera  oproti  rozsáhlému 
hned  po  vypuknutí  povstání  v  Hercegovině,  tomu  jezeru  jest  přece  jen  malou  řekou,  aby 
oblehli  povstalci  hercegovští  s  černohor- 1  jezero  ono  pokládáno  býti  mohlo  za  prAto- 
skými  dobrovolníky  v  počtu  asi  3000  mužů  !  kove  na  ní  závislé.  Toto  mínění  má  ve  vé- 
N.,  avšak  v  prosinci  t.  r.  bylo  město  osvo- I  deckém  světě  převahu.  —  Jez.  Victoria 
bozeno.  Z  jara  roku  1876  znova  obleženo,  I  (dříve  zvalo  se  Ukereve)  zaujímá  plochou 
16.  dubn^  opět  osvobozeno,  a  za  války  Černé   pánev  mezi  postranními  velikými  horskými 


Hory  s  Tureckem  leželo  jádro  bojiště  u  N-e, 
kterého  také  kníže  Mikuláš  8.  září  1877  do- 
byl, načež  r.  1878  k  Černé  Hoře  nadobro 
připojeno.  TŠr, 

Vikatowskl  Artur,  malíř  pol.  (♦  1830  — 
t  1888  v  Dússeldorfé).  Vzdělav  se  v  Krá- 
lovci, zvi.  u  Lessinga,  oddal  se  malbě  genrů 
vojenských.  Namaloval:  Přechod  přes  Bere- 
Xir.u  (1858);  Ruští  strážníci  pronásledují  pod- 
loudniky  polské  (1861);  Francouzi  prchají  přes 
Halštrov  po   bitvě  u   Lipska    (1863);    Návrat 


pásmy  Jezerní  vysočiny  (v  jejichž  ose  jsou 
ony  veliké  příkopové  propadliny)  a  má 
zhruba  tvar  lichoběžníku,  jehož  rovnoběžné 
strany  probíhají  směrem  rovnoběžkovým 
(severní  protiná  na  dvou  místech  rovník), 
kdežto  západní  strana  směřuje  od  s.  na  j.» 
východní  od  sv.  na  jz.  Plocha  činí  asi  68.000  fcm*, 
výška  hl.  n.  m.  1190  m;  hloubka  posud  jen 
na  málo  místech  měřená  nezdá  se,  že  by  pře- 
sahovala 100  m,ZQ  členů  jezera  vytknouti  jest 
zejména  na  jz.  zátoku  Eminovu,  na  sv.  zát. 


válečníků;  Loučení  xeměbran.  důstojníka;  Ven- 1  Ugové  a  na  jv.  zát.  Spekeovu  a  menší  Bau- 
kované  pohřbívají  díté  (ÍS^O);  Pohřeb  polského   mannovu.  V  pokračování  výběžku,  jenž  tyto- 


bojovníka  i{a  svobodu  (1872);  Po^ar  ve  vesnici 
v  ximé  (1877);  Modlitba  před  bojem  (1881). 
Hil,  anil,  název  indiga,  v.  Indigofera, 


dvě  zátoky  odděluje,  leží  ostrov  Ukereve; 
z  ostatních  ostrovů  největší  jsou  Ugongo  a 
Usuguru  před  zát,  Ugové,  na  sz.  pak  sou- 


str.  607  b,  i  ostroví  Sése,  jež  Stanley  pokládal  za  ostrov 

Hil  (lat.  Nilus,  řec.  NBiXog),  veletok  sev.-  jediný.  Břehy  jezera,  posud  málo  prozkou- 
výcb.  Afriky,  vtékající  do  vých.  části  Středo-  ■  mane,  jsou  většinou  skalnaté,  místy  velmi 
zemního  moře.  Povodí  N-u,  jehož  plocha  se  srázné  (jižní  polovice  záp.  břehu);  jen  na  j., 
odhaduje  na  3,000.000  km^,  sahá  od  3°  46'  I  sv.  a  sz.  jest  nízké,  ploché  a  z  části  baii- 
j.  š.  až  po  31®  33'  s.  š.  a  od  23®  (asi)  až  po  ,  naté.  Voda  jest  sladká  a  (mimo  pobřežní 
39®  50'  v.  d.,  zaujímajíc  většinu  Egypta  a  Nú-  |  mělká  místa)  čistá  a  chutná.  Hladina  jest 
bie,  západní  sklon  Habešské  vysočiny,  Vý-  zřídka  klidná;  náležíť  jezero  Victoria  k  nej- 
chodosúdánskou  pánev  a  sev.-záp.  část  Je-  bouřlivějším  na  zemi.  Výška  jeho  podléhá 
žerní  vysočiny.  —  Hlavní  tok  nilského  sy-  periodickým  variacím,  denním  i  ročním;  nej- 
stému  tvoří  celkem  osu  souměrnosti  celého  výše  stoji  voda  v  jezeře  v  květnu.  Po  vět- 
povodí;  délka  jeho  od  výtoku  z  jezera  Victo-  šinu  roku  vanoucí  jihových.  větry  způsobují 
ria  jest  5300  km,  od  pramene  Kagery  asi  v  jezeře  proudění,  postupující  při  jižním 
přes  6000  km\  spolu  s  Kagerou  jest  N.  nej-  |  břehu  od  vých.  na  západ,  při  záp.  břehu  od 
delším  souvislým  tokem  na  zemi.  Co  do  \  jihu  na  sever.  Z  přítoků  největším  jest  Ka- 
množství  vody  zůstává  v  Africe  za  Kongem  'gera  (v.  t.)  od  západu  do  jezera  se  vléva- 
a  Nigirem.  Průměrem  vlévá  se  N-em  do  .jící  a  odvodňující  deštivé  kraje  na  západ  od 
moře  3600  m'  vody  za  vteřinu,  což  činí  za 'jezera  (plocha  povodí  Kagery  as  50.000  Jlcm*). 
rok  asi  96  km^  vody.  Příčinou  toho  jest,  že  Z  ostatních  přítoků  vynikají  Katonga,  vté- 
na  2Ví  tisíce  km  toku  nilského  (v  Núbii  a  1  kající  naproti  souostr.  Sése,  potom  se  záp 


Nil. 


323 


strany  jeSté  Ruisi  a  Ruiga,  s  jižní  Simiú, 
Ravana  a  Moři;  se  sev.-vých.  strany  od 
sopečného  massivn  Elfi^onu  přitékají  dravé 
toky  Sio  a  Nsoia.  —  N.  vytéká  z  malé  zá- 
toky  Napoleonovy   na  sev.   pobřeží  jezera 
jako  dravá  řeka  jménem  Kivira  (též  V  i  c- 
toria-Nil)  a  tvoří  hned  pod  výtokem  čtyř- 
ramený  vodopád  Riponův  (4  m  vys.),  na- 
čež teče  prudce  na  sz.  k  peřejím  Isamba. 
Pod  těmito  zmirňuje  Kivira  svůj  tok  a  vstu- 
puje do  močálovité  pánve,  kdež  se  rozlévá 
v  bažinatá  jezera  Gita  Nzige  a  Kiodža, 
přijímající  výtoky  z  bažin  rozkládajících  se 
odtud  na  východ  až  k  Elgonu.  Pod  výtokem 
z  KiodŽe  zatáčí  se  Kivira  brzy  ostrým  kole- 
nem na  sever,  zrychluje  zase  svflj  tok  a  při- 
jímá s  leva  z  krajin  Uganda  a  Unjóro  řeku 
Kafa.  Odtud  počmaje  zove  se  Kivira,  někdy 
tél    Nil-Sommerset    nebo    Murchison- 
Nil.   Dále  obrací  se  zase  na  záp.,  tvoří  pe- 
řeje Karúmské  a  překrásné  vodopádyMur- 
cb  i  50  no  vy,  jimiž  se   vrhá   40  m   hluboko, 
načež  25  km  odtud   vlévá  se  do  sev.-vých. 
cípu  jezera  Albertova  (v.  Mvú  tán -Nzige), 
jenož  hladina  leží  650  m  n.  m.  a  do  něhož 
s  jx.  ústí  řeka  Semliki,  vytékající  z  výše 
položeného  (966  m)  jez.  Albert-Edvardova 
(v.  t).  Sev.-záp.  od  vtoku  N.  z  jez.  Alber- 
tova značně  obohacen  zase  vytéká  a  bére  na 
se  název   Bahr-el-Džebel  (Horská  řeka). 
Teče  rychlým  tokem  na  sev ,  od  VadelaT  na 
sv.,  pod  Duňlé  zatáčí  se  náhle  na  sz.  a  řa- 
dou peřejí  a  vodopádů  táhnoucí  se  odtud 
až  po  Lado  opouští  Jezerni  vysočinu,  spa- 
daje o  155  m  do  jižní  části  pánve  Východo- 
sádánské.  —  Vodstvo  této,  seskupené  v  hlavní 
systémy:  Gazálský,  Sobatský  a  Středo- 
nílský,    vyznačuje    se    nepatrným    spádem, 
toků.  značnou  periodicitou  vociního   stavu,  | 
četnými  stojatými  vodami  a  močály  s  bujnou  ; 
vodní  vegetací.    Nedostatečný  spád  způso- 
buje široké  rozlévání  řek  v  době  dešCů  (ze-' 
jméaz  v  květ.  a  čnu),  časté  změny  řečišť, ! 
míšení  vod  různých  řek  a  hojnost  pobočných  | 
ramen  (zvaných  tu  chór);  za  sucha  pobočná 
ramena  zhusta  ztrácejí  spojení  s  hlavním  to- , 
kem   a  mění  se  v  kaluže  {maje)  a  močály ' 
vroubící  široce  břehy  řek  a  zakryté  a  pro- ' 
stoupené  bujným  rostlinstvem.  Velké  a  roz- 
ložité bahenní  a  vodní  rostliny  (iako  papv- 
rus,  ambač  a  j.)  často  kupí  se  a  slepují  ban- 
nem    a  drobnějšími   rostlinami   v   plovoucí 
ostrovy  a  rostlinné  hráze  (seddjr),  jež  nezřídka 
ucpávají  tok  a  činí  plavbu  velmi  obtížnou, 
ne-li  nemožnou.  —  Bahr-el-DŽebel  vstupuje 
do  této  oblasti  u  Lado  (5^  s.  š.,  465  m  n.  m.) 
a  teče  velmi  povlovně  (spád  od  Lado  až  po 
Chartúm  obnáší  jen  77  ml)  směrem  celkem 
severním,  přijímaje  s  obou  stran  krátké,  ale 
vodou  bohaté  přítoky.  U  Bóru  zahýbá  se  na 
sz.  a  pod  Gabo*Šambé  rozděluje  se  vidlico- 
vitě  na  dvě  dlouhá  ramena,  větší  západní 
Kir    a    východní    Bahr-cl-Zeraf    (Žirafí 
řeka).  Obé  větve  čím  dále  na  sever  tím  více 
od  sebe  se  oddalují,  až  na  9*^  2(/  s.  š.   Kir 
spojuje   se   s   ř.   Babr-el-Gazál    (v.   Gazelí 


3 


řeka)  v  jezematé  rozšířenině  Mokren-el- 


Bohúr  a  bera  na  se  jeho  směr  obrací  se 
na  východ,  takže  setkává  se  s  ramenem  Ži- 
rafím, načež  spojený  tok  plyne  dále  jako 
Bílý  N.  (Bahr-el-Abjad).  Od  ústí  velké 
řeky  Sobátu,  jež  vlévá  se  do  něho  s  pravé 
strany,  obrací  se  N.  na  sv.  a  za  Fašodou  na 
sev.,  načež  až  k  Chartúmu  teče  krajem  step- 
natým,  přijímaje  na  dlouhé  této  cestě  jedi- 
nou stálou  řeku,  totiž  Jál,  přicházející  od  jz. 
výběžků  Habešské  vysočiny;  ostatní  přítoky 
jsou  po  část  roku  vyschlé.  Pod  samým  Char- 
túmem  (390  m  n.  m.i  stéká  se  Bílý  Ň.  s  N-em 
Modrým  (Bahr-el-Azrak),  od  jv.  z  Ha- 
beše  přicházejícím.  Tento  sbírá  své  vody 
z  hornatých  krajin  Amhara,  Godžam  a  Šoa, 
kdežto  severní  kraj  HabeŠe,  Tigré,  náleží 
k  poříčí  Atbary  (v.  t.).  Modrý  N.  vytéká 
z  již.  výběžku  okrouhlého  jezera  Cana 
(Tana,  1750  m  n.  m.).  Jezero  to  má  plochu 
3000  km*  a  zaujímá  dno  značné  kotliny  upro- 
střed Habešské  vysočiny.  Skály  a  stráně 
břehy  jezera  vroubící  jsou  složeny  z  hornin 
eruptivních;  z  toho  se  soudilo,  žejezero  vy- 
plňuje veliký  kráter,  ač  asi  mylně.  Hlavním 
přítokem  jezera  jest  ř.  Abáj,  s  jz.  do  jezera 
se  vlévající;  je  to  nepatrný  tok,  při  ústí 
svém  10  m  široký.  Výtok  z  jezera  má  téŽ 
jméno  Abáj.  Teče  nejprve  směrem  jvých., 
načež  polokruhem  o  průměru  asi  150  km  ob- 
téká veliký  massiv  Čoké;  pak  obrací  se  na 
vých  ,  ve  kterémžto  směru  vykonává  svůj  se- 
stup s  Habešské  vysočiny.  Na  této  cestě  teče 
Abáj  na  dně  hlubokého  údolí,  velmi  prudce, 
a  tvoří  četné  peřeje  a  vodopády,  z  nichž  nej- 
známější Alata  jest  25  m  vysoký.  S  levé 
strany  přijímá  značné  přítoky  Bechto,  Abáj 
a  Moger,  odvodňující  krajinu  Šoa.  Poblíže 
36^  v.  d.  zatáčí  se  Modrý  N.  na  sz.  a  pod 
massivem  Fazógl  mění  své  Dosavadní  jméno 
Abáj  (habešskéjza  Bahr-eí-Azrak  (arab.). 
Odtud  až  po  Sennaar  zmirňuje  řeka  svůj 
tok  a  tvoří  již  jen  dvojí  katarakty,  Mahag- 
garské  a  Roséreské.  Pod  Sennaarem  přijímá 
M.  N.  s  pravé  strany  dva  mocné  přítoky, 
Dinder  a  Rhat;  tyto  stékají  s  hornatého 
svahu  vysočiny  záp.  od  jezera  Cana  a  tekou 
skoro  rovnoběžně  nelišíce  se  mnoho  co  do 
množství  své  vody.  Od  ústí  Rhatu  teče  M. 
N.  povlovným  meandrovitj^m  tokem  rovinnou 
stepí  až  k  Chartúmu,  poa  nímž  se  vlévá  do 
Bílého  N-u.  Bývalo  oblíbeno  říkati,  že  N. 
vzniká  soutokem  Bílého  a  Modrého  N-u,  a 
to  neprávem,  neboť  Modrý  N.  jest  pouhým 
přítokem  oproti  N-u  Bílému;  vynikáť  tento 
nad  něj  stálostí  toku  (Modrý  N.  má  vodní 
stav  měnlivý^,  délkou  (dvojnásobnou),  roz- 
lohou povodí  (sedmkráte  vetší)  a  svou  po- 
lohou v  ose  nilského  systému.  Tomu  nevadí, 
že  Modrý  *N.  unáší  v  Čas  vysoké  povodně 
o  něco  více  vody  než  Bílý  (tento  4500  m* 
za  vteřinu),  neboť  za  to  zase  voda  v  něm 
mnohem  dříve  opadá  a  v  dobé  sucha  množ- 
stvím svým  vyrovná  se  sotva  polovici  vody 
tohoto.  Pod  Chartúmem  vstupuje  N.  v  terrain 
núbického  pískovce,  jehož  vrstvy  spočívají 
na  prahorním  a  prvohorním  podkladu.  Kcíe 
tvrdý  a  z  různorodých  hornin  složený  tento 


324 


Nil. 


podklad  vystupuje  na  povrch,  odkryt  byv 
denudací,  tvoří  N.  peřeje  a  katarakty,  kdežto 
v  terrainu  pískovcovém,  kde  erose  postu* 
puje  stejnomérně,  tok  jeho  jest  plynulý,  volný. 
Vzdálenost  mezi  krajními  katarakty  (u  Saba- 
loky  a  Asuánu)  činí  po  řece  1700  km,  spád 
na  trati  této  261  m.  Prahy  nilské  rozpadají 
se  přirozeně  na  2  krátká  a  2  velká  pásma, 
odpovídající  pruhům  půdy  složené  z  hornin 
krystallinických  a  massivních;  pásma  ta  od- 
dělena jsou  od  sebe  delšími  traťmi  volného 
toku  v  terrainu  pískovcovém.  S  historického 
hlediska  vytýká  se  obyčejně  6  kateraktů 
jako  hlavních,  jež  označují  se  čísly  ve  směru 
proti  proudu;  ale  vedle  nich  jest  aspoň  100 
peřejí  jiných  menšího  rázu.  Avšak  ani  oněch 
vytýkaných  6  nezasluhuje  názvu  kataraktů; 
nebot  žádný  z  nich  nemá  průměrný  spád 
větší  než  Vl^/oo-  Tak  zvaný  6.  katarakt,  tvo- 
řený prvním  krátkým  pásmem  peřejí,  nalézá 
se  u  Sabaloky,  asi  80  km  pod  Chartúmem; 
jest  18  km  dlouhý  při  spádu  celkovém  13  m. 
První  velké  pásmo  kataraktův,  oddělené  od 
onoho  volnou  tratí  400  km  dlouhou,  počíná 
se  kataraktem  5.  (zvaným  též  el  Solimanié), 
10  km  dl.,  při  výškovém  rozdílu  TVí  m.  a  vy- 
značeno jest  dále  menšími  peřejemi  Abu  Ra- 
chem, Om-Deras,  Túari,  Kabenat,  Edermié, 
Bakoli,  dále  kataraktem  4.  a  peřejemi  Terai 
a  Guérendid.  Mezi  peřejemi  Abu  Hachem  a 
Om-Deras  nalézá  se  delší  přestávka,  v  niž 
N.  u  ostrova  Mográtu  (naproti  Abu  Hamedu) 
tvoří  ostré  koleno  zatáčeje  se  na  jz.  a  vy- 
hýbaje se  velikou  oklikou  na  záp.  vyvýše- 
nině  centrální  Núbie.  Pod  velkým  a  úrod- 
ným ostrovem  Argo  počíná  se  <iruhé  velké 
pásmo  kataraktův,  oddělené  od  předešlého 
360  km  dlouhým  volným  tokem.  Počátek 
jeho  tvoří  3.  katarakt  (u  Hanneku),  v  němž 
nejnebezpečnější  místo  jesťLokoli,  úzký  to 
průlom  v  skalnatém  prahu  napříč  řečištěm 
se  táhnoucím,  jímž  voda  divoce  se  dere. 
Z  dalších  peřejí  tohoto  pásma  zajímavým  jest 
katarakt  Kajbarský;  z  dáli  vyhlíží  jako  umělá 
Žulová  hráz,  z  blízka  pak  jako  mohutný  ko- 
strbatý jez,  po  němž  stékají  četná  drobná 
ramena  šumivě  mezi  balvany  se  vinouce.  Za 
povodně  vše  zmizí  pod  vodou  a  jen  prudký 
proud  označuje  místo  kataraktů.  Dále  násle- 
dují peřeje  Agulaj,  Say,  Amaráh,  Syr,  Dal  a 
pak  souvislá  řada  peřejí  Botn-el-Haggar- 
ských,  zakončená  2.  kataraktem  ťVádí  HaTfa). 
Katarakt  tento,  v  jehož  místech  řeka  pro- 
stoupena jest  přečetnými  skalami  a  ostrůvky, 
jest  největší  ze  vŠech  (délka  n  km,  výška 
18  m).  Od  Vádí  Haifa  jest  tok  N-u  zase  na 
340  km  volný;  v  místech  těsniny  skalní 
u  Kalabžé,  kde  dnes  voda  již  jen  zrychleně 
proudí,  zdá  se,  že  ještě  v  prvních  dobách 
historických  byly  peřeje.  Poslední,  krátké 
pásmo  peřejí  tvoří  1.  katarakt  u  Asuánu 
(>Brána  Egyptac),  5  Arm  dl.  a  5  m  vys.  Nad 
kataraktem  tímto  pozorovati  jest  při  levém 
břehu  silný  protiproud,  jímž  lodi  na  jih  plu- 
jící dávají  se  unáše^'.  až  skoro  po  Kalabžé. 
O  toku  N-u  od  1.  kat.  až  po  ústí  v.  Egypt 
(str.  408)  a  Delta  (vy obr.  I.).  Na  dlouhé  trati 


od  ústí  Atbary,  která  se  do  něho  vlévá 
s  pravé  strany  mezi  Metemmé  a  Berberoa, 
až  po  své  ústí  do  moře  nepřijímá  N.  iii  Žád- 
ného stálého  ani  pravidelné  periodického 
přítoku ;  do  údolí  jeho  otvírají  se  četná,  ně- 
kdy velmi  široká  a  dlouhá  koryta  zvaná  vádf, 
jež  však  skoro  stále  jsou  úplně  vyschlá  a 
jen  po  bouři  nebo  lijavci  na  krátko  vodou 
se  naplní.  Nejdelší  z  nich  jsou  Vádí  Mali k, 
přicházející  z  Kordoíánu,  V.  Mokkatem, 
protékající  nuznou  step  Bajúda,  v  Núbii  pak 
V.  Galgabba. 

Povodně  nilské,  pravidelně  rok  co  rok 
v  létě  se  dostavující,  jsou  zjev,  který  pro 
obyvatele  dolního  Ponílí  má  stejnou  důlefi- 
tost,  jako  pro  obyvatele  exotropických  kra- 
jin střídání  se  teplé  a  studené  doby  roční; 
odtud  posvátná  úcta,  které  N.  o  Egypfanů 
ode  dávna  se  těší.  Periodické  povodně 
Nu  způsobovány  jsou  dešti  tropickými  v  hor- 
ním povodí;  hlavní  vliv  tu  mají  deště,  jež 
spadají  v  pánvi  Vých.  Súdánu  a  v  Habeši, 
tedy  v  krajích,  kde  kolem  letního  slunovratu 
nastává  velká  doba  dešťů,  kdežto  po  ostatní 
čásť  roku  panuje  úplné  sucho,  přerušené  jen 
v  jižnější  části  krajů  těch  malým  obdobím 
dešťů.  V  oblasti  jezerní  výše  a  jižněji  polo- 
žené jest  sice  roční  množství  srážek  vět&i, 
ale  rozdíl  mezi  suchými  a  deštivými  obdo- 
bími menší,  ježto  žádný  měsíc  není  bez 
deště;  proto  mají  srážky  oblasti  té  menší 
důležitost  pro  výsku  variace  a  vodního  stavu 
v  N-u,  za  to  vŽak  mají  velký  vliv  na  stálost 
toku  nilského  a  délku  trvání  povodně.  — 
Vody  jez.  oblasti  počínají  stoupati  se  vzrů- 
stem srážek  po  jarním  rovnodenní;  hladina 
jez.  Victoria  stojí  nejvýše  v  květnu,  B,-el- 
Džebel  dosahuje  však  u  Lado  maxima  te- 
prve v  srpnu;  v  říjnu  počíná  již  klesati,  ač 
občas  voda  na  chvíli  zase  stoupne  vlivem 
menší  podzimní  periody  dešťové.  Bahr-el- 
Gazál  počíná  stoupati  v  čnu  a  dosahuje  maxi- 
ma v  říjnu,  potom  dosti  rychle  klesá.  Na 
Sobatu  nastává  povodeň  aspoň  o  měsíc 
dříve.  Bílý  N.,  jehož  vodní  stav  jest  výsled- 
nicí vodního  stavu  zmíněných  tři  řek,  stoupá 
u  Chartúmu  v  dubnu  a  dosahuje  maxima 
v  září;  Modrý  N.^  a  Atbara  rozvodňují  se 
průměrem  o  20  dní  dříve  a  dosahují  maxima 
v  srpnu  nebo  počátkem  záři.  Na  interferenci 
povodně  Bílého  N*u  s  jedné  a  povodně 
Modrého  N-u  a  Atbary  s  druhé  strany  závisí 
výhodnost  nebo  škodlivost  povodně  nilské 
pro  Egypt.  Jestliže,  jak  tomu  zpravidla  bývá, 
povodeň  Modrého  N-u  o  dva  až  tři  týdny 
předchází  povodeň  Bílého  N-u,  tu  jest  prů- 
běh povodně  pro  Egypt  výhodným;  opozdí-li 
se  značně  povodeň  Bílého  N-u,  tu  akkumu- 
luji  se  vody  jeho  s  vodami  habešských  řek 
jen  z  menši  části  a  povodeň  v  Egyptě  ne- 
dosáhne potřebné  výše  (6  m  na  nílometru 
u  Asuánu)  a  mívá  v  zápětí  hlad.  Jestliže  však 
maximální  stav  vody  B.  N-u  úplně  nebo  té- 
měř spadá  v  jedno  s  maximálním  stavem 
vod  Modrého  N-u  a  Atbary,  pak  trpí  Egypt 
přílišnou  zátopou  (prestoupi-li  výška  po- 
vodně na  nílometru  asuánském  9  m).  Nej- 


Nil.  325 

phznivčjšť  (»královská«)  jest  taková  povo-  foru  3'8507o;  z  rozpuštěných  kysL  uhličitého 
dcft,  při  které  výáka  vody  na  nilometru  22421  Vo»  uhličitanů  v  alkalických  17-6827o. 
Q  Rodá  (nad  Káhirou)  dosáhne,  ale  nepře-  Bíiý  N.  naproti  tomu  jest  důkžit  pro  své 
kroči  čísla  22  (u  Asuánu  asi  8  m).  —  V  kul-  množství  organických  látek  v  rozkladu,  po- 
minačni  fási  povodně  dostane  se  voda  z  Char- '  cházejících  většinou  z  bažin  středonilské 
tdmu  do  Asuánu  za  13  dní.  Nestálé  vádí  pánve,  jež  důležitý  jsou  pro  rychlé  tvořeni 
v  Nůbii  a  Egyptě  do  N-u  vtékající  nemají  se  humusu.  Dle  analysy  z  května  r.  1877  ob- 
na  průběh  povodně  žádného  vlivu.  Za  to  však  sáhovala  voda  B.  N-u  u  FaSody  v  1000  čá- 
katarakty  nilské  jsou  důležitým  regulátorem  stech  4*0610  částí  cizích  látek  splývajících 
povodní,    zadržujíce    (podobně   jako   jezera   (z  nich  827o  organických)  a  2*5022  látek  roz- 

V  horním  povodí)  částečně  massy  vodní  a  puštěných  (z  toho  1*4870  kysl.  uhličitého), 
tím  spád  i  rychlost  jejich  mírníce  a  povo-  Jak  patrno,  jest  význačným  pro  tekoucí  vodu 
deů  prodlužujíce.  Většina  badatelů  shoduje  nilskou  velké  množství  rozpuštěného  i  po- 
se  v  tom,  že  následkem  snižování  a  nenáh-  hlceného  kysličníku  uhličitého,  jenž  značné 
lého  mizeni  kataraktů  N.  stal  se  řekou  podporuje  její  erosivní  účinek.  Čerstvé  bahno 
mnohem  divočejší,  než  jakou  býval  ještě  ve  z  delty  nilské  obsahuje  na  různých  místech 
starověku ;  následkem  toho  voda  příliš  rychle  velmi  různé  množství  látek  organických,  jak 
odtéká  a  povodeň  nedosahuje  již  té  výšky  patrno  z  různých  analys ;  tak  na  př.  Regnault 
a  rozsahu,  o  jakém  nám  dávají  zprávu  staro-  stanovil  množství  jich  na  9%,  Johnson  na 
věké  památky.  V  Káhiře  zpravidla  začne  voda  5*537o»  Knopp  dokonce  jen  l*17Vo. 
stoapati  okolo  10.  čna;  první  vody  povodně  Co  se  týče  splavnosti,  má  N.  podobné 
unášejí  množství  splývajících  hnijících  látek  jako  jiné  veletoky  africké  velmi  krátký  dolní 
rostlinných  z  bažin  Gazálských,  mají  proto  volný  tok,  ježto  ještě  čtvrtá  pětina  (od  pra- 
barva  nazelenalou  a  silně  páchnou.  Později  I  mene)  jeho  toku  vykazuje  peřeje.  Katarakty 
zápach  ten  zmizí,  voda  pozbývá  průhlednosti !  jsou  pro  větši  lodi  nepřekonatelnou  překáz- 
a  nabývá  barvy  rudohnčdé,  stále  intensiv-  kou ;  katarakty  1.,  2.,  4.  a  6.,  pak  peřeie 
néjší.  20.  čna  koná  se  slavnost  Sokta  na  po- 1  u  Kajbaru  jakož  i  Tongúr  a  Vádí-Atir  (v  řaaě 
čest  rozvodňujícího  se  N-u.  V  polovici  čce  |  Botn-eUHaggarské)  jsou  i  pro  malé  lodi  za 
stoupání  vody  velmi  se  zrychlí,  barva  její ;  nízkého  stavu  vody  nepřekonatelný,  mnohé 
jeáté  více  se  zatemní;  koncem  čce  naplňuje  jiné,  zejména  kat.  3.,  aspoň  velmi  nebezpečny. 
jii  kanály  a  nádržky  zavodňovaci  a  široce  se  Za  vysokého  stavu  vody  dostanou  se  menší 
rozlévá  mimo  břehy.  Jakkoliv  doba  maxi- '  lodice  jakž  takž  (někdy  jen  vlečením)  prese 
málni  výše  povodně  rok  od  roku  dosti  jest  i  všechny  katarakty  mimo  2.,  kterým  proplouti 
odchylná  (differuje  o  62  dní,  nejčastěji  však  { i  tehdy  jest  nejvýše  nebezpečno.  Proto  vzata 
připadá  na  7. — 17.  říjen),  přece  možno  říci,  *  byla  Vádí  Haifa  za  východiště  Železnice  sú- 
ie  vlastní  velká  povodeň  trvá  od  pol.  srpna  dánské.  Nad  pásmem  kataraktů  počíná  se 
do  pol.  listopadu,  tedy  3  měsíce.  V  době  té '  druhá  delší  souvislá  splavná  část,  sahající 
jest  vodní  průtok  N-u  před  ústím  13.500  m*  po  Bílém  N-u  nahoru  až  k  Fašodě  a  zaují- 
za  vteř.,  široké  údolí  nilské  a  větši  čásf  delty  mající  též  dolní  tok  Modrého  N-u  až  po  Ro- 
isoa  tehdy  jedinou  vodní  plochou,  z  niŽ  vy-  saires.  Od  Fašody  až  po  Gabo-Šambé  jest 
čnívají  hráze  a  obydlí  lidská  jako  ostrůvky  plavba  velmi  znesnadněna,  ne-li  nemožná 
a  po   níž   bezpočetné  lodice   se   prohánějí,   pro  teddy,  jež  ve  větší  ještě  míře  vyskytují 

V  druhé  pol.  listop.  voda  již  rychleji  opa-  se  na  Gazelí  řece.  Naproti  tomu  dolní  Sobat 
divá  a  klesá  stále,  dosti  stejnoměrně  do  shledán  splavným.  Trať  od  Gabo-Sambé  až 
břexna,  kdy  stav  vody  jest  nejnižší  (průtok  po  Lado  (300  km)  jest  zase  splavná;  větší 
tehdy  jen  760  m*  za  vteř.).  partie  splavných  vod  jsou  dále  ještě  B.-el- 

Složení  vody  nilské.  Na  cestě  své  Džebel  nahoru  od  Dufilé  s  jezerem  Alberto- 
Egyptem  ztrácí  N.  ročně  průměrem  20  km*  vým  a  Kivirou  až  po  Magungo  a  posléze 
vody;  většina  toho  připadá  na  vypaření  a  jez.  Victoria  s  dolními  toky  větších  svých 
infiltraci,  ale  ne  nepatrná  čásf  připadá  též  přítoků.  Největší  důležitost  z  těchto  delších 
na  bahno,  jež  z  nilských  vod  v  Egyptě  se  splavných  částí,  na  něž  N.  jest  roztržen,  má 
usazujíc  půdu  stále  zúrodňuje.  Proto  říkali :  ovšem  čásf  egyptská;  ale  i  tu  jest  velká  zá- 
Rekové,  ze  Egypt  jest  »darem  N-u<.  Nános  i  vada  ta,  že  pro  mělkost  ramen  delty  a  pro 
tento  pochází  sl(oro  ze  všech  končin  povodí;  i  mělké  písčiny,  jeŽ  u  ústí  jejich  se  nalézají, 
ale  nejúrodnější  jeho  součástky,  zejména  |  větší  námořní  lodi  do  N-u  dostati  se  ne- 
uhličitan  draselnatý,  fosforovité  sloučeniny   mohou. 

a  kysličník  Železnatý,  pocházejí  z  rozsáhlých  Geologický  vývoj  posud  v  úplnosti 
vulkanických  roasstvů  HabeŠské  vysočiny,  vyzkoumán  není.  Jisto  jest  jen,  že  egyptská 
odkudž  přivádí  je  N-u  Modrý  N  a  Atbara.  čásf  jeho  toku  jest  geologicky  poměrně 
Kal  bahenný  z  těchto  krajin  dodává  vodě  mladá.  Zdá  se,  že  v  pozdní  době  kaenozoi- 
niUké  při  povodní  charakteristické  rudo-  cké  tekl  N.  údolím,  jež  odbočujíc  od  dneš- 
hnédé  barvy.    Dle  analysy  z  15.  srpna  1877    ního  koryta  v  okolí  zřícenin  Thébských  kde 


vajících  jest  15*8757o  látek  organických,  ky    Lapparent  soudí,  Že  souvisel  tehdy  N.  nějak 
sliČníku  Železnatého   7*280"  ©»  sloučenin   fos-    s  velkým  pliocenním  jez.  Jordánským,  nebof 


326 


Nil. 


v  jez.  Tiberiadském  žije  podnes  jedna  spe- 
cificky nilská  ryba.   Teprve  počátkem  doby 
quartérní  vnikly  vody  nilské  do  dlouhého 
úzkého  chobotu  mořského,  jenž  zasahal  do 
propadli ny  vzniklé    jednostranýra     vržením 
v  postpliocénu,  jakou  jest  dnešní  údolí  nil- 
ské počínajíc  od  Kcné  a  delta  nilské.  Z  cho- 
botu toho  jednak  následkem  negat.  změny 
niveau,  jednak  vlivem  stálého  jeho  vyplňo- 
vání nánosem  nilským  moře   znenáhla  ustu- 
povalo,  mezitím    co  zároveň   tok  nilský  se 
prodlužoval,  postupem  ústí  svého  na  sever. 
Poslední  zbytek  onoho  někdejšího  mořského 
zálivu,  jenž  nyní  náplavem  nilském  jest  vy- 
plněn,  vidí  Suess  v  lagunách  delty  nilské, 
od  moře  obloukovitou  kosou  (maritimního 
původu)  oddělené.   Podle  mocnosti  říčního 
náplavu  delty  (jež  činí  prům.  asi  8  m)  po- 
koušeli se  někteří  určiti  absolutní  stáří  této 
delty;   ale  výpočty  ty   velmi   se   rozcházejí 
(12.000—30.000  let),  nehledě  k  tomu,  že  jiné 
methody  vedly  k  výsledkům  ještě  odchyl- 
nějším   (Lombardini    odhadl    její    stáří    na 
74.000  let).  Velká  oklika,  již  N.  v  Núbii  činí, 
pokládá  se  dnes  od  mnohých  za  útvar  rov- 
něž dosti  mladý;  má  se  za  to,  že  N.  původně 
tekl  přímo  údolím  Vádí  Galgabba,  jež  sou- 
visle se  táhne  od  Abú  Hamedu   až  po  Ma- 
hárraka  (za  Koroskem),  a  že  teprve  vzkle- 
nutím  se  staré  hroudy  núbsko -arabské  (jež 
souviselo  snad  se  vznikem  propadliny  Ru- 
dého moře  koncem  doby  kaenozoické)  tok 
nilsky  vržen  byl  na  západ.  —  Naproti  tomu 
všeobecně  se  dnes  zavrhuje  domnění,  že  by 
bylo  nějaké  rameno  Nu  kdysi  teklo  přes  sv. 
čásť  Libyjské  pouště;   domnělé  vyschlé  ko- 
ryto, jež  někteří  tam  hledali,  ukázalo  se  býti 
řadou  údolí,  nijak  spolu  nesouvisících.  (Název 
jejich  Bihár-bilá-ma  mylně  byl  vykládán  jako 
> prázdná  řečiště*.)  —   Dle  zprávy  Hérodo- 
tovy    domnívali   se    staří   Egypťané,    že   N. 
vzniká    na  jihu   Egypta,    kde  mezi  Syénou 
Elefantinou  nalézá    se  prohlubeň  nesmírné 
hloubky,  z  níž  vody  jednak  na  sever  Egypta, 
jednak  na  jih  do  Aethiópie  se  vylévají  a  od- 
tékají.  Hérodot  sám  tomu  nevěřil  a  soudil 
(snad  na   základě  zpráv   karavan  z  Aethió- 
pie), že  N.  přichází  do  země  Automolů  (asi 
nad  dnešním  Chartúmem)  od  západu,  proté- 
kaje napříč   celou  Libyi   (jak  zval  Afriku). 
Euthymenés  dle  podobných  asi  zpráv  se  do- 
mníval, že  za  počátek  N-u  pokládati  jest  ve- 
likou řeku  záp.  Afriky  Chrémetés  (Senegal), 
do  níž  silné  letní  vělry  vhánějí  vody  z  ok. 
Atlantského,  čímž  způsobovány  jsou  nilské 
povodně.  Aristoteles  však  mínil,  Že  Chréme- 
tés neteče  z  onoho  okeánu,  nýbrž  do  něho, 
ale  že  má  s  N-em  společné  prameny,  jež  se 
nalézají  pod  horou  Argyros  (Stříbrná  nora), 
což  upomíná  na  Ptolemaiovy  hory  Měsíčné 
(asi  tolik  jako  třpytné).  Vojenská  expedice, 
kterou  kolem  r.  60  po  Kr.  vyslal  Nero  na 
prozkoumání  Aethiópie,  pronikla,  jak  se  zdá, 
podél  N  u  až  do  oblasti  Kiru  a  Gazelí  řeky, 
neboť  setník  jí   se   súčastnivší   vypravoval 
o  velerozsáhlých  bažinách,  jež  jim  v  dalším 
postupu   bránily.   Ptolemaios  (v  II.  stol.   po 


Kr.)  byl,  jak  se  ukázalo,  ze  všech  starých 
geografů  nejlépe  zpraven;   dle  něho  prame- 
nil se  N.  pod  t  zv.  Měsíčnými  horami  (v.  t,) 
z  řek,  jež  sbíhaly  se  dále  na  sev.  ve  dvé 
velká  jezera,  z  nichž  pak  vytékal  N.  Východní 
(Kivira)  a  Západní  (Semliki),  horní  to  vétve 
N-u.   Tento  dále  na  sever  přiiíma]  dva  ve- 
liké přítoky,  Astapus  (Modi^  N.)  a  Astat>o- 
ras  (Atbara).  Geografové  pozdníhx)  starověku, 
středověku  a  i  daleko  do  novověku  v  otázce 
pramenů   N  u    nic    dále   nepokročilí,    spíše 
ještě   někteří  dosti   správné  mínění  Ptole- 
maiovo zkomolili,  anebo  je  popírali.  Tak  oa 
př.  četní  geografové  arabští  (Edrisi  v  XII. 
stol.)  tvrdili,  ze  z  velikého  jetera  na  sever 
od  Džebelu-el-Koror  (Bílé  n.  Měsíčné  hory) 
vytéká  na  sever  egyptský,  na  západ  černoš- 
ský N.  (Niger).  Patrné  jeví  se  tu  vliv  názoru 
Súdánců  (jako  u  Hérodota,  Euthyména  a  j.J, 
že  řeky  Nigir,  Gulbí,  Komadugu,  B.-cl-Gazál 
a  B.-el-Arab  spolu  souvisí  a  že  tedy  N.  egypt- 
ský tvoří  s  N-em  negerským  (Niger)  jedinou 
řeku,  jíž  dávali  brzy  směr  na  západ,  brzy  na 
východ.  Geografové  italští  pozdního  středo* 
věku  měli  o  Africe  jen  zprávy  arabské.  Otáz- 
kou pramenů   nilských   bylo   znovu   hnuto, 
když  cestovatel  skotský  Bruče  v  1.  1769—71 
pronikl  po  Modrém  Nu  hluboko  do  Habeše; 
on  to  byl,  jenž  projevil  mylné  mínění,  že 
staří  a  tedy  i  Ptolemaios  pokládali   Modrý 
N.  za  horní  tok  N-u,  a  přičítal  si  pak  zásluhu, 
že  odkryl  prameny  Nu.    V  první  polovici 
XIX.  stol.  přinesl  důležité  zprávy  o  Modrém 
a  Bílém  N-u  Russegger  z  cesty  své  r.  1837, 
o  Modrém   N-u  pak  bratři   ďAbbadie;    ale 
hlavní  pozornost  k  Bílému  N-u  obrátila  zase 
expedice  podniknutá  v  letech  čtyřicátých  na 
podnět  Mehemeda  Alího,  jíž  účastnil  se  ze- 
jména Arnaud  a  jeŽ  pronikla  na  jih  až  po 
Gondokoro.  Brzy  potom  přinesli  missíonáři 
Krapf  a  Rebmann  ri848)  první  zprávu  o  ve- 
likých jezerech  východoafrických  a  již  r.  1858 
objevil  Speke  jez.  Victoria  a  r.  1862  s  Gran- 
tem jeho  výtok,  čímž  tajemný   závoj,  jenž 
halil  před  očima  Evropanů  prameny  nilské, 
byl  roztržen.  Když  pak  podařilo  se  Bakerovi 
r.  1864  objeviti  jez.  Albertovo  a  r.  1876  Stan- 
leyovi  jez.  Alberta  Edvarda  a   ř,    Semliki, 
byla  tím  rozřešena  i  otázka  Západního  N-u. 
Od  té  doby  každé  desítiletí  přináší  značný 
pokrok  ve  výzkumu  horního  nilského  povodí, 
takže  se  zdá,  Že  i  detailní  otázky  (na  př. 
Baumannem  vyvolaná  otázka  pramenů  Ka- 
gery)   brzy    definitivně    budou    rozhodnuty. 
Z  posavaaních  cestovatelů  v  horním  Ponili 
vynikli  mimo  již  uvedené  zejména  (od  pol. 
XIX.  stol.);    Heuglin,  Marno,  Schuver,  Jun- 
ker, Gessi,  Slatin  pasa,  Pruyssenaere,  Bau- 
mann,  Ramsay,  v.  Gotzen,  Marchand,  Bon- 
champs  a  mn.  j. 

Literatura:  Speke,  Journal  of  the  disco- 
very  of  the  source  of  the  N.;  Baker,  The 
Albert  Nyanza  (Lond.,  1865)  a  The  Nile  tri- 
butaries  of  Abessinia  (Lond.,  1867);  Heuglin, 
Reise  in  das  Gebiet  des  Wcissen  N.  und 
seiner  westlichen  Zuřlůsse  (Lipsko,  1869); 
Chaillé-Long,  Central  Africa  (Lond.,  1876); 


Nil  —  Nilskij. 


327 


Stanley,  Through  the  dark  Contincnt  (Lond., 
1878);  de  Lanoye,  Le  N  ,  son  bassin  et  ses 
soorccs  (Pař.,  1879);  Cassati,  Del  B.-el-Gha- 
zal  air  Uélle  (v  čas.  >£sploratore«,  1882); 
Marno,  Die  Sumpfregion  des  aequat.  Nil- 
wystcma  und  deren  Grasbarren  (>Pet.  Geogr. 
Mit.«,  1881);  R.  Hartmann,  Die  Niímnder 
ťLipsko,  1884);  Chelu,  Le  N.,  le  Soudan, 
ÍXjjypte  (Pařil,  1891);  Janko,  Das  Delta  des 
N.  (BudapešC,  1891) ;  Baumann,  Durch  Massai- 
Und  lur  Nilquelle  (Berlin,  1894);  de  Martonne, 
Die  Hydrographie  des  oberen  Nil-Beckens 
<>Z.  d.  Gesellsch.  f.  Erdkunde«,  Berlin,  1897); 
Fitxner,  Der  Kagera-Nil  (Berl..  1899).    /?f. 

Vil,  kolossálni  mramorová  socha,  cho- 
vaná v  museu  vatikánském  v  Římě  (Braccio 
naovo  č.  109.).  Socha  objevena  byla  za 
Lva  X.  u  kostela  S.  Maria  sopra  Minerva  a 
tiáleiela  asi  dle  toho  k  výzdobě  starověkého 
chrámu  bohyně  Isidy,  který  v  těch  mistech 
Mc  nalézal.  Restauraci  sochy  provedl  za  Kle- 
menta XIV.  Gaspare  Sibilla.  B&h  řeky  Nilu 
zobrazen  jest  odpočivaje,  opiraje  se  levým 
loktem  o  sfingu,  symbol  Egypta,  kdežto 
T  pravé  ruce  drží  hrstku  klasu  v  pšeničních. 
Ve  vlasech  má  věnec  z  lotosu,  klasů  pšenič- 
ních a  rákosových  listí,  v  levé  ruce  drží  roh 
naplněný  květinami  a  ovocem,  čímž  pouka- 
aaje  se  patrně  k  úrodě,  kterou  Nil  vodstvem 
svým  přivádí.  Obličej  boha  má  výraz  jemný, 
vlídný,  ústa  jsou  silně  pootevřena,  pohled 
pln^  roztouzenosti,  snivosti  obrácen  jest 
rthlru.  Vlasy  a  vousy  jsou  neobyčejně  bohatý 
a.  jak  to  bývá  u  božstev  vodních,  vlhce 
splývající.  Po  těle  boha  a  vedle  něho  po- 
hrává si  16  chlapců,  v  nichž  shledávati  jest 
personifikaci  16  loket,  o  něž  musí  Nil  vy- 
stoupiti, aby  rovinu  egyptskou  zaplavil.  Tři 
chlapci  pohrávají  si  s  krokodilem,  dva  s  ich- 
neomonem,  několik  leze  po  pravé  noze  a 
pravé  ruce  boha,  jeden  usedl  na  pravém 
jefao  rameni,  jeden  stojí  v  rohu  hojnosti 
atd.  Reliéfy  base  zobrazují  různé  scény  ži- 
vota, odehrávajícího  se  ve  vlnách  a  na  bře- 
zích Nilu:  uvádíme  zde  boje  mezi  krokodily 
a  hrochy,  mezi  krokodilem  a  ichneumonem, 
vodní  ptáky  (trochily?),  lodlcy,  na  nichž 
sedí  Pygmaiové,  bránící  se  proti  útokům 
krokodilův  a  hrochů,  skot  se  pasoucí.  Ko- 
lossálni formy  sochy,  umělecký  její  charak- 
ter a  některé  stilistické  detaily  svědčí  pa- 
trně o  tom,  že  N.,  resp.  jeho  originál,  jest 
▼ýtvorem  umění  alexandrijského.  Chatrná 
replika  N*u:  Rdmische  Mittheilungen,  1897, 
str.  136.  Nejlepší  reprodukce  sochy  vatikán- 
ské: Brunn-Bruckmann,  Denkm&ler  griech. 
a.  rdm.  Sculptur,  tab.  196;  Helbig,  Fúhrer 
durch  die  Sammlungen  in  Rom,  1.  vyd.  I., 
^ís.  47;  Friederichs-Wolters,  Gipsabgússe, 
čís.  1643,  Vý-. 

m  adadxmrl  (lat),  ničemu  se  nedi- 
ví ti,  citát  z  Horatiových  Listů  I.,  6,  1,  dle 
něhož  jest  tato  zásada  jedinou  včci,  jež  člo- 
věka činí  a  zachovává  blaženým.  Dle  zprávy 
Plntarchovy  (De  aud.  13)  pravil  prý  již  Py- 
thagoras, že  ze  studia  filosofie  vyplývá  pro 
nC'i  heslo  ničemu  se  nediviti. 


Hilhandor,  Inuus  sitenus  Geoffr.,  jméno 
opice  vousaté  z  rodu  makaků,  v.  Maka- 
kové. 

Hilg^  (Neilghcrry,  t.  j.  modré  hory, 
angl.  Neelgherry  nebo  N.  Hills),  horský  mas- 
siv  a  plateau  na  j.  Přední  Indie,  tvořící 
s  přilehlým  Vainadem  distrikt  Nilgiri  praesi- 
dentství  madraského,  který  zaujímá  2478  km} 
s  99.796  ob.  (1891),  z  nichž  jest  590  Evro- 
panů. N.  vypínají  se  na  z.  nad  údolí  a  pla- 
niny malabarské,  na  s.  nad  planinu  mysor- 
skou  a  poslední  výběžek  Vých.  Ghatů,  na  v. 
a  na  jih  pak  naa  planinu  koimbaturskou. 
Uvnitř  prostoupeny  jsou  příkrými  skalami, 
zvlněnými  pahorky  a  hlubokými  údoly,  avšak 
do  okolí  spadají  všude  náhle  a  mohutně, 
zdvihajíce  se  nad  ně  900  (na  s.)  až  1800  m 
(na  j.).  Pouze  na  zsz.  vybíhá  mohutné  žulové 
předhoří,  tvořící  přechod  k  Záp.  Ghatům, 
kdežto  na  jz.  táhne  se  z  nich  k  j.  mohutné 
horstvo  Kounda.  Nejvyšší  body  horstva 
jsou:  Dodabetta  asi  uprostřed  planiny  (2670 
metrů),  Kudiakod  na  jz.  (2591  m),  Makartí 
na  záp.  okraji  ^2561  m),  Kounda  na  okraji 
jižním  (2546  m)  a  j.  v.  Průměfnou  výšku  pla- 
niny N.  možno  odhadovati  na  2000  m  a  klesá 
od  středu  k  s.  i  k  j.  Výstup  do  hor  umož- 
ňuje 6  průsmvkův,  z  nichž  3  jsou  sjízdné. 
Geologicky  náleží  N.  útvaru  kambrickému  a 
silurnímu,  vodopisné  tvoří  rozvodí  mezi  mo- 
řem Arabským  a  zál.  Bengálským;  hl.  řeky 
s  nich  stékající  jsou:  Bépur,  Moyar,  Doda- 
betta, Bhavaní  a  j.,  na  planině  jest  jediné 
větší  jezero  u  města  Utakamand  ve  výši 
2200  m.  Podnebí  jest  mírné,  zdravé  a  velice 
příjemné,  průměr,  teplota  roku  jest4-  13'3'C, 
léta  + 16®  C  a  zimy  + 10-8«  C,  od  listop.  do 
květ.  jest  doba  sucha,  v  době  monsúná  bý- 
vají časté  mlhy,  studené  a  vlhké,  tak  že  Ň. 
staly  se  Evropanům  výborným  sanatoriem. 
V  lesích  roste  mnoho  vzácných  dřev,  roz- 
sáhlá místa  b^rla  vysázena  australskými  euka- 
lypty,  zvěře  jest  málo,  ryby  do  řek  nasa- 
zeny bylv  Evropany  a  daří  se  výborně. 
Hlavní  plodiny  jsou  káva,  strom  chinový, 
pšenice,  rýže,  brambory,  čaj,  různé  ovoce  a 
zeleniny  evropské.  Domorodci  náležejí  k  dra- 
vidským  kmenům  Toda,  Kota,  Badaga,  Ku- 
rumba  a  Irola,  kteří  provozují  z  průmyslové 
činnosti  pouze  tkaní  obyčejných  bavlněných 
látek.  Dováží  se  sem  některé  zboží  evropské 
a  vyváží  čaj,  káva,  chinin  a  zahradnické  vý- 
robky. —  Poprvé  byly  N.  prozkoumány 
r.  1814  Keyem  a  Mac  Mahonem,  r.  1819 
vnikli  sem  Wish  a  Kindersley  a  poznali  ná- 
horní  plateau  s  evropským  podnebím,  na 
němž  r.  1820  založil  koimbaturský  guvernér 
M.  SuUivan  sanatorium.  Hlavní  město  jest 
Utakamand  (v.  t.). 

Hil mortalibus ardnl  est  (lat),  smrtel- 
níkům nic  není  nesnadno  (vlast,  srázno, 
příkro).  Citát  z  Horatiových  Carmina  I., 
3  37. 
'HiiikiJ  (HR.ibCKÍA):  1)  N.  Ivan  Fedo- 
rovič,  znatel  rus.  rozkolu  a  professor  petro- 
hradské akademie  duch.  (♦  1831  —  f  1894). 
Jeho    doktorská   dissertace    Semejnaja   {i\ň 


328 


Nitson  —  Nimburk. 


v  russkom  raskoli  (Petrohrad,  1869)  pokládá 
se  za  hlavní  pramen  k  poznání  názorů  nis. 
rozkolníkův  o  sňatku.  Napsal  ještě  mnoho 
spisů  polemických  a  církevních. 

2)  N.  Vasilij  Vasiljevič,  duch.  spiso- 
vatel rus.  (♦  1843  —  t  1895),  byl  znalcem 
poměrů  rozkolníkův  petrohradských,  jak 
o  tom  svědčí  jeho  práce:  O  sovremennom  po- 
lofeniji  raskola  v  S,  Petirburgě  (»Cerkov. 
Včstnik«,  1888);  O  volkovskich  sovremennych 
spb.  fedoséjevskich  nastavnikach  (Petrohrad, 
1878) ;  O  rogo^skich  časovňach  (Pskov,  1881)  a  j. 

Vllson  Lars  Fredrik,  chemik  švédský 
(*  27.  kv.  1840),  studoval  v  Upsale,  kdež  se 
habilitoval  r.  1866,  načež  r.  1872  stal  se  mi- 
mořád.  professorem  analyt.  chemie  tamtéž, 
1883  řádným  professorem  na  zemědělské 
akademii  v  Štokholmě.  Vynikl  hlavně  pra- 
cemi svými  v  chemii  anorganické,  zvláště 
objevením  prvku  scandium  (v.  t.). 

NiLli.,  zkratek  přírodovědecký,  jímž  ozna- 
čen Sven  Nilsson  (v.  t.). 

VilMon  Sven,  přírodozpytec  švédský 
(♦  1787  —  t  1883  v  Lundu),  byl  docentem 
přírodopisu,  potom  správcem  zool.  musea 
v  Lundu,  správcem  zool.  musea  v  Štokhol- 
mě, pak  prof.  zoologie  na  universitě  v  Lundu. 
Vynikl  studiem  o  pravěkých  obyvatelích 
Skandinávie  a  o  žijící  i  vyhynulé  zvířeně 
skandinávské,  zvláště  pak  o  ptácích,  rybách 
a  měkkýších  Švédských.  Hlavní  jeho  spisy 
jsou:  Ornithologia  suecica  (Kodaň,  1817—21, 
2  sv.);  Skandinavisk  Fauna  (Lund,  1820—58, 
5  dílů,  částečně  nově  vydaných);  Historia 
moUuscorum  Sueciae  (Kod.,  1823);  Petríflcata 
suecana  formationis  cretaceae  (t.,  1827);  Illumi- 
neradě  Figurer  till  Skandinavisk  Fauna  (Štokh. 
1832—40);  Prodromus  ichthyologiae  (t.,  1832); 
Observationes  ichthyologicae  (Kodaň,  1835); 
Skandinávská  Nordens  ur-invánare  {lS3S—A3t 
nov.  vyd.  1866—72,  2  díly,  něm.  od  Mcstorfa, 
Hamb.,  1863—68). 

VilMonova  Christina,  zpěvačka  švéd- 
ská (♦  1843  ve  Wederslófu  u  Wexio).  Již 
jako  děvčátko  vynikala  svým  hlasem  a  zpí- 
vávala i  hrávala  na  housle  při  lidových  slav- 
nostech svého  kraie.  Při  podobné  slavnosti 
v  Ljungby  upoutala  na  se  pozornost  guver- 
néra Fredrika  Tornérhjelma,  který  dal  ji 
vyučiti  zpěvu  a  po  stkvčfém  úspěchu  v  Halm- 
stadtu  u  Gótheborgu  N.  studovala  ještě 
u  prof.  Fr.  Berwalda  ve  Štokholmě,  kde 
učila  se  ještě  také  hře  na  housle  a  cizím 
jazykům.  Dostávši  stipendium  na  cestu  do 
Paříže  vzdělávala  se  tamže  pro  divadlo 
u  Masséa  a  Wartela  a  hned  po  stkvělém 
svém  prvém  vystoupení  r.  1864  (ve  Verdi- 
ově  Traviatě)  byla  engažována  na  tři  léta 
pro  Théátre-Lyrique.  Po  té  přešla  k  Veliké 
Opeře,  kde  vynikala  zejména  jako  Opbelia 
v  Thomasově  Hamletu  a  Markéta  v  Gouno- 
dově  Faustu.  Výkony  její  bývaly  přijímány 
s  ohromným  nadšením,  které  stupňovalo  se 
ještě  v  Londýně  a  na  umělecké  cestě  po 
Sev.  Americe  r.  1870.  Vrátivši  se  zasnoubila 
se  r.  1872  s  pař.  bankéřem  Rouzaudem,  po 
jehož  smrti  r.  1882  znova  zpívala  v  Petro- 


hradě, v  Americe,  v  Německu  a  Rakousko 
(jakožto  Elsa  ve  Wagnerové  Lohrngríou), 
posléze  ve  Španělsku,  Norsku  a  švédska 
K.  1887  pojala  za  chotě  špao.  hraběte  de 
Casa  Miranda  a  opustila  divadlo  nadobro. 
N.  jest  z  nejslavnějších  zpěvaček  souvěkýcb 
jak  čistotou,  tak  objemem  a  plností  svého 
neobyčejně  vjrsokého  sopránu.  Výkony  její 
divadelní  svědčily  vždy  o  velmi  pečlivém 
studiu. 

Vlliis  svatý:  1)  N.  Starší,  anachoréta  a 
spisovatel  řecký  (t  okolo  r.  430).  Přítel  sv^ 
Chrysostoma,  dosáhl  vysokých  hodnosti, 
odebral  se  však  kolem  r.  390  na  horu  Sinai 
a  žil  tam  poustevnicky.  Jeho  díla,  jednající 
o  řádu  anachorétů,  vydána  nejprve  v  Benát- 
kách r.  1557,  potom  v  79.  svazku  Migneovy 
Patrologie. 

2)  N.  Rossanensis  {*  910  v  Rossaně 
v  Calabrii  —  f  1005  v  Tusculu),  vynikající 
zjev  východního  mnišstvi  v  jižní  Itálii;  pů- 
sobil nejprve  ve  své  vlasti,  později  v  Nea- 
polsku.  Stýkal  se  v  Římě  s  císařem  Otou  III. 
a  založil  v  Albánských  horách  slavný  klášter 
Grotta  Ferrata.  Jeho  životopis  z  první  pol. 
XI.  stol.  jest  jedním  z  nejdůležitějších  pra- 
menů pro  dějiny  tehdejší  kultury  v  Itálii. 

Vimbsohen  v.  Grimma. 

Vimburk  (Nymburk),  okr.  město  při  ústí 
řič.  Mrliny  do  Labe,  okr.  hejtm.  poděbradské, 
bývalý  kraj  mladobolcslav.  Okolí  města  jest 
buď  úplná  rovina  (190  m  n.  m.),  buď  mírná  vy- 
vyšenina,  zdělaná  ponejvíce  v  úrodná  pote. 
Luk  a  nízkých  borov.  lesů  málo.  Jméno  ob- 
držel od  dávných  přistěhovalců  německých, 
kteří  jej  částečně  poněmčili.  Původní  jméno 
osady,  slovanské,  jest  neznámo.  Město  má 
2  předměstí:  Zálabi  na  jihu  (odděleno  La- 
bem) a  Rudolfovo  předm.  na  severu  (oddě- 
leno hradebním  přikoocm,  jimž  protéká  voda 
labskáV  Do  nedávná  bylo  město  nepatrné. 
Z  opuky  stavěné  domy  a  domky  byly  nizké» 
namnoze  s  podloubími  a  kryté  šindelem. 
Obyvatelstvo  živilo  se  hlavně  polním  hospo- 
dářstvím. Asi  od  30  roků  bére  na  se  ráz  no- 
vější. Z  budov  vyniká  gotický  chrám  sv.  Tiljí, 
cihlová  to  budova  ze  XIII.  stol.  Původně 
měla  2  věže.  Kaple  sv.  Jana  je  zbytek  cihlo- 
vého chrámu  dominikánského,  při  němž  stá- 
val klášter.  Na  hřbitově  kostelík  sv.  JiřL 
Dále  jest  tu  nově  postavený  kostel  evange- 
lický a  modlitebna  židovská.  Obec.  a  měsť. 
škola  chlapecká,  obce.  a  měšl  škola  dívČi, 
obecná  škola  smíšená,  pokračovací  škola  pro 
učně,  pokračovací  kurs  pro  dívky,  soukromá 
škola  německá,  měst.  museum,  divadlo,  okr. 
nemocnice  kor.  prince  Rudolfa,  okr.  sirot- 
činec, špitál.  Občanská  záložna  měla  r.  1900 
peněžní  obrat  8,569.433  K,  Hospodářská  zál. 
7,322.376  K.  Státní  pošta.  V  městě  vychází 
týdenník  »Obč.  Listy*.  Prům.  závody:  akc. 
cukrovar,  pivovar  se  sladovnou,  2  mlýny, 
tiskárna,  korkovna,  výroba  zboží  cement.  — 
Dráha  severozápadní  (Vídeů-Děčín,  Mittel- 
walde-Praha)  s  odbočkou  ke  Ml.  Boleslavi. 
Dráha  obchodní  k  Jičínu  a  opačným  smě- 
rem prodloužená  dráha  stát.  společnosti  přes 


Nimbus  —  Nímes. 


329 


PofiČany  ku  Praze.  Severozáp.  dráha  má  tu 
inspektorát,  veliké  dílny  a  skupinu  domův 
a  domků»  >KoIonie«  zvaných,  pro  své  úřed- 
níky, zřízence  a  dělníky.  Městem  jde  cis.  sil- 
nice (Kolin-Ml.  Boleslav).  Znamenité  výroč. 
trhy  na  koně  a  hovězí  dobytek  (ročně  8). 
Týdenní  trhy  v  pondělí  a  ve  čtvrtek.  Roku 
1900  iili  ve  městě  v  653  číslech  pop.  7843 
obyvatelé.  Z  těch  bylo  7612  Čechů,  226  Něm- 
cův, 5  nár.  jiné.  Katolíků  7248,  evang.  432, 
iidů  157,  jin.  vyzn.  6.  Znak  města  (vyobr 
č,  2885.):  v  Červeném  poli  v  levo  bílý  čes. 
lev,  v  právo  bílá  hradební  věž.  —  N.  bvl  již 
ve  XUI.  stol.  městem  královským.  Obennán 
byl  silnými  cihlovými  zdmi,  věžemi  a  hlubo- 
kými příkopy.  Do  města  vedly  4  brány: 
Bobnicicá,  Vclelibská,  sv.-J irská  a  Zálabská^ 
Obyvatelé  spravovali  se  zvláštními  výsa- 
dami, jež  jim  panovníci  ob  čas  potvrzovali. 
Vyť^atJ  byli  z  područí  úředníkův  župních 
a  podřízeni  přímo  úřed.  královským.    Koku 

1310  utekla  se  sem 
Eliška,  dcera  po 
králi  Václavu  IL, 
prchajíc  před  svý- 
mi nepřáteli.  Man- 
žel její  král  Jan  ob- 
novil a  rozšířil  prá- 
va měst.  tím  hlavně, 
že  udělil  Nimbur- 
ským  právo  mílové 
a  ustanovil,  aby  se 
tu  daly  sjezdy  stavů 
vyšších.  Némectví 
kvetlo  v  N-rce  do 

<",  28S5.  Znak  mísU  Nimburka.  Válek  husiUkých.  Za 

těchto  bylo  odtud 
vymýténo.  Měloť  v  nich  město  čilé  účasten- 
ství. R.  1420  leželo  tu  vojsko  Sigmundovo, 
který,  když  poražen  byl  pod  Vyšehradem, 
hrozně  poplenil  okolní  sUtky  Viktorina  Boč- 
ka z  Poděbrad.  Mnohé  vesnice  zničeny  tak, 
že  již  postaveny  nebyly.  Do  r.  1425  drželi 
Nimbaršti  s  Pražany,  potom  s  Tábory.  Za 
přestoupení  to  chtěl  je  ztrestati  Hynek  Bo- 
ček, pán  na  blízkých  Poděbradech.  Chtěje 
vniknouti  do  N-a  byl  v  bráně  Bobnické  osa- 
mocen a  od  Nimburských  zabit.  Za  krále  Ji- 
řího býval  N.  místem  důležitého  jednání  ve 
▼écecb  politických  i  náboženských.  V  prvé 
polovici  stol.  XVI.  vládli  Nimburští  mno- 
nými  statky  v  městě  a  četnými  osadami 
v  okolí.  Užitky  z  nich  obraceli  jednak  k  mě- 
stu, jednak  k  záduší  a  špitálu.  Všeho  zboží 
toho  byli  zbaveni  r.  1547  pro  účastenství  na 
vzpouře  proti  cis.  Ferdinandovi  1.  Statky 
zádušní  a  špitální  byly  jim  z  milosti  vráceny 
a  později  CIS.  Maxmiliánem  znovu  v  majetek 
darovány.  —  Nejvíce  utrpěl  N.  za  války  tři- 
cetileté. Jest  málo  míst,  která  by  byla  tak 
zpustošena  bývala  jako  toto.  Domy  vydran- 
covány, vypáleny  a  zbořeny.  Obyvatelstvo, 
jsouc  domácím  i  cizím  vojskem  sužováno  a 
vražděno,  jednak  vyhynulo,  jednak  prchlo. 
Po  válce  bylo  kvetoucí  dříve  raésto  hroma- 
dou rozvahn  a  v  nich  hrstka  žebráků.  Také 
za  války  slezské   a  sedmileté  trpělo  město 


mnoho  cizími  vojsky.  Koncem  XVIII.  stol. 
postaveny  tu  z  částí  zbořených  hradeb  erámí 
konírny  a  umístěna  tu  jízda.  V  poslední 
době  stanice  zdejší  vŠak  zrušena.  Erámí  bu- 
dovy koupilo  město.  Okr.  soud  nimbu r- 
ský  má  239-97  km\  3515  d.,  27.471  ob.  č., 
396  n.,  7  jiné  nár.;  ze  27.938  přítomn.  obyv. 
24.395  katol.,  3174  ev.,  369  žid.;  z  těch:  13.416 
mužů,  14.522  žen  (1890).        Fr.  Mikolášek. 

Vimbiis  (lat.\  oblak.  V  uměni  křesť. 
nazývá  se  n.  záře  čili  jasný,  ozářený  kruh 
kolem  hlavy  Kristovy  nebo  svatých  (srovn. 
Aureola).  Ve  smyslu  přeneseném  pak  zna- 
mená n.  lesk  obklopující  některou  osobno>t. 

Vimé^e  [nimégj,  francouzský  název  pro 
Nimvéjjy  (v.  t.). 

ViméHoe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Ml.  Boleslav,  fara  Strenice,  pš.  Dol.  Cetno; 
43  d.,  227  ob.  č.  (1890),  zámek  s  kaplí,  v  níž 
je  překrásná  Madonna  od  Levého  z  carrar- 
ského  mramoru,  a  dvůr  kn.  Thurna-Taxise, 
mlýn.  V  1.  1831—32  zdejší  zámek  přestavěn 
a  rozšířen.  Na  zboží  niměřickém  seděli  ve 
stol.  XVI.  Bzenečtí  z  Prorub,  potom  sv.  pá- 
nové z  Lazaři,  z  nichž  po  smrti  Jana  Jindř. 
(1790)  dostaly  se  N.  hr.  Michalovi  z  Kounic 
a  skrze  jeho  dceru,  Kristinu,  Klementovi  sv. 
p.  z  Lůtzowa,  od  něhož  je  koupil  (1825)  Jo- 
sef Schicht  a  odkázal  je  (1827)  Janu  Weitlo- 
fovi.  V  letech  šedesátých  držel  N,  Rudolf 
kn.  Thurn-Taxis. 

Vlmes  (Nismes)  fním],  hl.  město  départ. 
Gard  v  jihových.  Francii,  v  pozadí  rozsáhlé 
planiny  ležící  45  m  n.  m.,  protékané  řekou 
Vistrc  a  prostoupené  pásmem  skalnatých 
pahorkův,  na  43®  50*  36*  s.  š.  a  4®  21'  v.  d. 
Gr.,  stanice  dráhy  Tarascon-Cette,  koncový 
bod  trati  z  Bourdonnais  a  Lyonu  do  N.  a 
východisko  trati  do  Viganu  a  Aigues-Mor- 
tes,  má  (1896)  74.601  obyv..  z  nichž  jest  asi 
16.000  evangelíkův,  biskupství,  veliký  semi- 
nář, 2  církevní  colléges,  reformovanou  kon- 
sistoř,  evangelický  ústav  učitelek,  lyceum, 
ústav  učitelův  a  učitelek,  museum  umělecké 
a  archaeologícké,  museum  městské,  acade- 
mie du  Gard  a  j.  vědecké  společnosti,  měst- 
skou knihovnu  s  65.000  sv.,  400  rukopisy  a 
mnohými  rytinami,  appellační  soud,  soudní 
dvůr  1.  instance,  obchod,  soud,  smírčí  soud, 
porotu,  obchodní  komoru  a  filiálku  Fran- 
couzské banky,  velitelství  jízdní  a  pěší  bri- 
gády, sídlo  praefekta.  N.  bývalo  dříve  sídlem 
rozsáhlého  průmyslu  textilního,  který  však 
upadl,  dnes  vyrábí  se  zde  ještě  hedvábí,  ko- 
berce, čalouny,  nábytkové  látky,  šály,  prým- 
ky,  niti,  hedvábné  klobouky,  rukavice  a  j.. 
dále  jsou  zde  železniční  strojírny  a  železo- 
lijny,  mlýny,  továrny  na  hospodářské  stroje, 
barvírny  a  jirchárny.  Veliký  jest  obchod 
s  obilím,  vínem,  olejem,  zeleninou,  lihem, 
hedvábím,  absinthem,  zbožím  osadnickým 
atd.  N.  má  z  mimoitalských  mést  evropských 
nejvíce  antických  staveb  a  památek  násled- 
kem obliby,  které  se  mésto  téŠilo  u  řím- 
ských císarti,  Augusta,  Trajána,  Hadriána  a 
zvláště  Antonína  Pia,  odtud  pocházejícího. 
Při  tom   stavby  ty  vyznamenávají  se    spíše 


330 


Nimmersatt  —  Nimvégy. 


svým  slohem  než  rozméry.  Tak  proslulý 
amfitheater  jest  jen  prostřední  velikosti,  133  m 
dl.  a  102  m  široký.  Postaven  byl  v  II.  stol. 
od  Crispia  Reburra,  v  naši  dobé  obnoven  a 
zbaven  středověkých  domků,  vystavených 
v  něm  jako  zvláštní  vesnice,  skládá  se  zevně 
ze  2  pořadí  s  24  arkádami,  má  35  řad  seda- 
del, které  skýtaly  místo  pro  24.000  divákův, 
aréna  byla  69  m  dlouhá  a  38  m  široká  a 
sloužila  k  zápasům  gladiátorů,  hrám  jízdec- 
kým  a  jeŠtč  v  naší  době  k  zápasům  s  b^ky. 
Méně  imposantní,  avšak  čistého  slohu  jest 
t.  zv.  Maison  Carrée,  chrám  to  dlouhý  25  m 
a  široký  12  m  s  pronaem  s  10  sloupy  ko- 
rinthskými  a  s  cellou  obklopenou  20  sloupy, 
jehož  původ  klade  Séguier  do  r.  2.  po  Kr. 
a  považuje  jej  za  jeden  z  chrámů,  zřízených 
v  Gallii  na  počest  Augusta.  Proslulá  studné 
pochází  z  r.  25  po  Kr.,  dodává  120  /  vody 
za  vteřinu  a  b^la  v  XVIll.  stol.  ozdobena 
sloupovím,  u  ni  jsou  trosky  klenutého  chrá- 
mu Diany  a  lázní,  kdežto  chrám,  zřízený  Ha- 
driánem  na  počest  Plotina,  se  nezachoval. 
Město  mělo  také  znamenitý  vodovod,  jehož 
nádržka  a  vodárna  (castellum  divisorium)  za- 
chovaly se  ve  zbytcích,  a  bylo  opevněno. 
Z  bran  obnovena  brána  Augustova,  na  ná- 
vrší pak  pne  se  osmihraná  věž  dosud  28  m 
vysoká,  zvaná  tour  Magne.  Největší  čásf  pa- 
mátek starověkých  uložena  jest  v  chrámě 
Diany,  knihovně  a  Maison  Carrée.  Ze  staveb 
moderních  a  středověkých  zasluhuji  zmínky: 
kašna  z  r.  1848,  chrám  sv.  Pavla  s  malbami 
Flandrina,  kathedrála  sv.  Kastora  a  několik 
jiných  chrámův,  radnice,  bj^valá  citadella, 
nyní  ústřední  věznice,  soudní  palác,  divadlo 
a  j.  —  N.  bylo  za  starověku  pode  jménem 
Nemausus  hl.  městem  národa  Volcae  Areco- 
mici  v  Gallii  narbonské  a  těšilo  se  zvláštní 
přízni  římských  císařů.  Na  křesťanství  bylo 
obráceno  v  III.  stol.  po  Kr.,  kdy  zřízeno 
zde  biskupství,  r.  465  dobyto  od  Visigotů, 
r.  507  od  Franků,  r.  725  od  Arabů,  kteří  je 
drželi  až  do  časů  Pipina.  V  říši  Francké 
bylo  zvláštním  hrabstvím  vévodství  Septi- 
manského,  které  v  X.  stol.  stalo  se  hrab- 
stvím nezávislým,  avšak  brzy  uvedeno  v  lén- 
skou  poddanost  k  Aragonii.  R.  1226  zmoc- 
nil se  ho  Ludvík  VIII.  Francouzský,  v  sto- 
letí XVI.  bylo  hlavním  sídlem  Hugenotův, 
kteří  zde  r.  1569  povraždili  většinu  katoli- 
ckého obyvatelstva  (noc  svatomichalská). 
Ludvík  XÍV.,  aby  město  udržel  na  uzdě,  dal 
zde  postaviti  r.  1687  tvrz,  vypudil  z  města 
přední  občany  a  od  té  doby  panoval  zde 
aspoň  vnější  mír  mezi  katolíky  a  evangelíky. 
Teprve  za  restaurace  r.  1815  propuklo  nové 
pronásledování  evangelíků,  které  obnoveno 
r.  1830.  Již  od  XVI.  stol.  bylo  město  sídlem 
čilého  prům.  textil.,  od  XVIII.  stol.  zvláště 
hedvábnického.  N.  jest  rodiště  řečníi<a  Do- 
mitia  Afra,  sv.  Kastora,  Guizota,  lékaře  Ni- 
cota. Alfonsa  Daudeta  a  j.  v. 

Vimmersatt  v.  Ne  sytá. 

Vimmvor^t,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Domažlice,  fara  Pivoňka,  pš.  Klenec; 
24  d.,  151  ob.  n.  (1890). 


Vimpfergut  v.  Dobronín. 

VimpiOTy  ves  na  Moravě,  hejtm,.  Znojmo, 
okr.  Mor.  Budějovice,  řara  Vel.  Újezd.  pš. 
Nové  Syrovice;  47  d.,  301  ob.  č.,  6  n.  (1890). 
Mikalka,  popi.  dvůr,  a  Spetice,  popi.  dvůr 
s  lihovarem. 

Vimptsch  v.  Němči  5). 

von  JTimptsoh  (z  Němči),  šlechtická  ro- 
dina, povýšená  r.  1697  do  stavu  hraběciho, 
pocházející  z  hradu  a  pozdějšího  města 
Němčí  (Nimptsch)  v  někdejším  knížectví 
Březskéro,  v  nynějším  Pruském  Slezsku.  Rod 
ten,  na  několik  linií  rozvětvený,  držel  četné 
statky  v  Dolním  Slezsku,  někteří  jeho  čle- 
nové pak  nabyli  zboží  v  Čechách  a  na  Mo- 
ravě. Hrabě  František  JuHus  von  N.  držel 
v  XVIII.  stol.  po  nějaký  čas  statek  Jankov 
u  Sedlčan,  jeho  synovec  Jan  Jindřich  koupil 
r.  1783  panství  Nové  Serovice  na  Moravě. 
Jeho  vnuk,  hrabě  Karel,  koupil  k  tomu 
r.  1837  statek  Kojatice  ve  Znojemsku  a  do- 
stal se  skrze  manželku  Terezii  roz.  hraběnku 
Marcolini  v  držení  panství  Kyšperského 
v  Čechách. 

Vimrod,  bohatýr  pověstí  starobabylón- 
ských,  dle  vypravování  biblických  silný  lo- 
vec, který  s  počátku  vládl  nad  městy  Bábe- 
lem, Erechem,  Akkadcm  a  Kalrí  v  zemi 
Šin'aru,  tedy  v  severní  Babylónii.  odtud  pak 
vysedl  založil  Ninive,  Rechobot4r,  Recen  a 
Chálu  —  jest  tudíž  postavou,  v  níž  se  zob- 
razují politické  poměry  za  Sargonorrů,  kteří 
učinili  sídlo  své  Ninive  městem  světovým  a 
domáhali  se  panství  nad  kněžským  králov- 
stvím Babylónským.  Pověst  o  N-ovi  úko- 
lem měla  ukázati,  že  Babylón  byl  původem 
moci  i  vzdělanosti  assyrské.  Jméno  N.  vy- 
světluje se  ze  sumírského  nu-marad  (=  •vzne- 
šený z  Marada«).  Assyriologové  marně  hle- 
dají Na  v  klínopisích  a  také  selhaly  dotud 
všechny  pokusy  identifikační,  zejména  s  Gil- 
gamíšem  hrdinské  povésti  starobabylón- 
ské.  Arabové  o  N-u  živě  vypravují  a  trosky 
borsippskébo  chrámu  boha  Nabu  nazývají 
podnes  »hradem  Nimrudovým«,  Birs  Nim- 
rúd.  Pík. 

Vimvégy  (holland.  Nijmegen  n.  Syme- 
gen,  franc.  Nimégue),  město  a  bývalá  pev- 
nost v  nízoz.  prov.  Geldern,  na  lev.  břehu 
ř.  Waal,  uzel  stát.,  drah  N.-Arnheim,  N.- 
Venlo,  N.-Tilburg  a  dráhy  N.-Klevc,  rozlo- 
žené amfitheatrálně  na  7  pahorcích,  s  38.576 
oby  v.  (1896),  z  nichž  jsou  tři  Čtvrtiny  kato- 
líků. Má  kantonální  soud,  obchodní  komoru, 
gymnasium,  vyšší  školu  měšťanskou  a  uČi- 
telský  ústav,  sídlo  něm.  konjula,  8  kostel  fi, 
nádhernou  renaissanční  radnici  z  roku  1555 
(kde  byl  uzavřen  mír  r.  1678—79  mezi  Nizo- 
zemci, Francouzi.  Spaněly  a  Rakušany)  s  ob- 
razy a  sochami  řím.  císařův  a  králů  a  s  umě- 
lými hodinami,  museum  starožitností,  pohyb- 
livý most  přes  ř,  Waal,  jiný  Železný  a  želez- 
niční, 24  náměstí  a  trhy,  Kronenburský  park 
a  16  věží  z  bývalého  opevnění,  jehož  hradby 
upraveny  r.  1877  v  širokou  okružní  třídu. 
Provozuje  se  výroba  tabáku  a  doutníků,  ci- 
hel, zboží  plechového  a  kovového,  zejména 


Nin  —  Ninger. 


331 


z  médi  a  stříbra,  kovářského  a  truhlářského, 
klibo,  kolínské  vody,  dále  hrnčířství,  zpra- 
cování koŽi  a  znamenité  pivovarství  (Weiss- 
httr).  Má  menií  vnitřní  a  pak  veliký  přístav 


vádéljr  áe  struny  kolem  pryskyřicí  natře- 
ným, jež  otáčelo  se  klikou.  N.  nazývána  nej- 
prve organistrum  a  mela  dle  popisu  Ger- 
bertova  klávesnici  o  jedné  oktáve;   ve  sto- 


a  čilý  obchod  s  obilím.  Nedaleko  mésta  letí  XVIII.  vyskytuje  se  rozšířena  až  na  dvč 
v  sadech  jsou  zříceniny  zámku,  zbudovaného  '  oktávy  s  chromatickými  pfiltóny.  Od  Xil.  až 
Karlem  Velikým,  sídlo  franckých  králův  a  { do  Xv.  stol.  nazývána  byla  armonie,  sym- 
pozdéji  purkrabí  Nimvég.  Nedaleko  odtud  {phonie  (chiíonie),  načež,  když  upadla 
kopec  Belvedere  a  nádhernou  vyhlídkou  na 
mésto.  —  Město  N.  jest  staré  řím.  Novio- 
magus  (Oppidum  Batavorum),  v  X. — XIII.  st. 


byfo  říšským  městem,  r.  1585  bylo  obléháno 
a  dobyto  Spaněly,  r.  1591  připadlo  Moricovi 


v  ncmilost  a  zapomenutí,  přikládán  jí  ve 
Francii  název  vielle,  jímž  prve  označován 
smyčcový  nástroj  z  třídy  violové  (v.  Viel- 
la)  Virdung  (1511),  jenž  n-ru  nazývá  lyra, 
neuznal  ji  ani  za  hodnu  popisu  a  rraetorius 


Oraůakému.  Roku  1679  konán  tu  konjjress  ;  (1618)  mluví  o  ní  opovržlivě.  Ve  stol.  XVIII. 
míra,  po  němž  si  Nizozemci  ponechali  všech-  však  n.  zároveň  s  musettou  těšila  se  tak  vé- 
ny dobyté  državy  a  Francii  připadla  Fran-  liké  oblibě,  zvláště  ve  Francii,  že  na  ni  kon- 
chc-Comté.  —  Srv.  Schevichagen,  Penschet-  certovali  virtuosové  Laroze,  Janot,  Baton  a 
«cn  uit  Nymcgens  verleden  (N.,  1898).  MBbr.  stavbě  její  oddávali  se  nástrojáři  Baton, 
Via  (ital.  Nona),  přístavní  město  v  Dal-  Louvet,  Delaunay  v  Paříži,  Lambert  v  Nancy 
cDacii,  v  hejtm.  a  okr.  zadarském,  má  585  ob.,  |  a  Barge  v  Toulouse  a  skládány  pro  ni  so- 
jako  obec  polit  6768  ob.  srbochorvatských  I  náty  a  duetta  i  školy  na  ni  sepsány  (Bonin 
(1890),  katol.  far.  kostel  ob.  škoM,  pš.,  pří-  j  a  Corrette).  Potom  n.  klesla  na  nástroj  tříd 
stav  a  jest  sídlem  katol.  archipresbyterátu.  Žebravých  a  dobou  nejnovější  vytlačena  byla 
N.  leií  na  malém  ostrůvku  při  břehu  moř- ;  z  oběhu  kolovrátkem ;   v  Cechách  hráli  na 


ském  a  s  pevninou  spojeno  jest  mostem.  Na 
místě  nynějšího  města  stávalo,  dle  Ptole- 
maia, mésto  Aenotium,  jež  r.  640  Avaři  po- 
bořili. Později  bývalo  u  starých  Chorvátfiv 
hlav.  místf^m  župy  t.  jm. 


ni  v  I.  polov.  XIX.  stol.  jen  kočovní  kome- 
dianti, t^ 

Vinrer:  1)  N.  Václav,  malíř  český 
(♦  1.  říj.  1804  v  Mnich.  Hradišti  —  f  7.  led. 
1870  t.),  učil  se  u  malíře  Rusa  v  Hostinném, 


Viaa,  domnělá  básnířka  sicilská  2.  pol.  >  v  Praze  pak  provozoval  dekorační  malířství. 
XlII.  stol.,  jež  pokládána  za  nejstarší  ital-  Stal  se  ve  Šlechtických  domech  známým  a 
skou  poetka.  Dle  podání  zamiloval  se  do  ní  I  maloval  podobizny  pro  knížata  Schwarzen- 


Dante  da  Majano,  poslal  ji  znělku,  v  níž  pro- 
sil o  lásku,  již  mu  N.  na  vzájem  slíbila.  Do- 
chovaná znělka  není  však  od  Ženy,  a  N.  je 
smyšlenkou,  jef  básnící  žena  teprve  zjevem 
reoajssančním.  —  Srovn.  A.  Borgognoni,  La 
condanna  capitale  ďuna  bella  Signora  (>Pa- 
gioe  sparse*,  1877)  a  Rimatrici  italiane  ne' 
primi  secoli  (>Nuova  Antologiac,  1886). 

Vlna  Lorenzo,  kardinál  (*  1812  v  Rc- 
canati  --  f  1885  v  Římě).  Po  skončených 
studiích  theologických  a  právnických  byl 
^inný  postupně  v  kongregaci  koncilu  Tri- 
dentskébo.  ve  svatém  officiu  a  při  Vatikán 


herky,  Ďietrichšteiny,  hrabata  ze  Salmu, 
Šliku,  Kolovrat  a  j.  v.  Oženiv  se  v  Praze 
stal  se  »zámeckým  malířem*  hrabat  Vald- 
šteinských,  prováděl  okrašlovací  práce  na 
Valdšteinsicých  zámcích,  ano  maloval  i  ko- 
stelní obrazy.  Na  zámku  mnichovohradišť- 
ském,  pak  v  tamních  chrámech  zachovaly  se 
některé  jeho  práce.  N.  žil  ve  svém  rodišti 
pak  až  do  své  smrti.  Nabyv  v  malbě  vodo- 
vými barvami  (gouachc)  značné  zručnosti 
maloval  též  tak  řečené  >panoranw«  a  zasílal 
je  do  ciziny.  Jeho  význam  spoavá  hlavně 
v  portraitováni,  ačkoliv  se  nevyrovná  sou- 


škem koncilu,  zůstávaje  při   tom  děkanem   dobým  malířům  českým,  na  př.  staršímu  Ga- 
u  Santa  Maria  Maggiore  a  kanovníkem  Sv.   reisovi. 
Petra.    R.  1877  jmenován  kardinálem  a  stal 
se  r.  1878  státním  sekretářem.  V  úřadě  tom 


počínal  si  mírně,  hlavně  při  obtížném  jed- 
nání 8  Německem  a  Belgií,  ale  nedosáhl  žád- 
ných úspěchův  a  byl  r.  1880  nahrazen  kar- 
dinálem Jacobinim. 
VlněohOT  v.  J  e  n  i  ch  o  v. 


2)  N.  Karel,  spisov.  čes.  (♦  1827  v  Cho- 
téboři).  Vystoupiv  z  královéhradeckého  se- 
mináře věnoval  se  stavu  učitelskému,  r.  1852 
stal  se  professorem  na  gymn.  v  Písku,  Ná- 
sledkem osočeni  zbaven  byl  (1869)  svého 
místa;  nepřijav  již  potom  žádného  úřadu 
žije  od  té  doby  v  příkaznosti  v  Písku.    Na- 


Vlnéra(onomat.),  kobylka,  kobylí  hla- I  psal:  Krátký  přehled  literatury  české  (Písek, 
v  a  (:tal.  lira  tedesca,  liuto,  franc.  vielle,  něm.  ,  1862,  v  »Dívči  školec),  jejž  pod  názvem  ///- 
Drthleier)^  prastarý  nástroj  hudební,  jenž  i  $torie  literatury  české  ve  2.  rozmnož,  vydání 
pořidku  udržel  se  až  do  dob  nejnovějších,  upravil  Petr  Koudela  (1874);  Dějiny  vše- 
ale  největií  oblibě  těšil  se  ve  stol.  X. — XII., !  obecné  pro  ni{íi  třidy  škol  středních  (3  díly, 
kdy  rozšířen  byl  obecně  asi  tak,  jako  nyní  t.,  1863),  v  2.  vyd.  od  Jana  B.  Nováka 
klavír.  Ozvučná  skříň  n-ry,  tvarem  svým  ne- ,  (v  Táboře,  1S72— 1873);  mimo  to  byl  činný 
lišící  se  od  nástrojů  smyčcových,  přepjata  v  oboru  literárné  historickém,  přispíval  do 
jest  několika  strunami,  z  nichž  jedna  (nebo  >Poutníka  od  Otavy«,  >Národ.  Listův<  a 
dvě  stejné  zladěné)  zkracuje  se  klaviaturou,  Riegrova  Slovníku  Naučného. 
dvě  (nebo  dva  stejně  zladěné  páry)  volně  3)  N.  Josef  P.,  spisovatel  český  (♦  1839 
leží  a  tvoří  jako  a  dud  kvintu  v  basu.  Me-  v  Pacově).  Vystudovav  reál.  Školy  v  Praze 
lodie  hrála  se  na  klávesnici.  Ve  chvění  při-   učiteloval  na  rozličných  školách  v  Čechách 


J 


332  Ning-po  —  Ninive 

a  od  r.  1865  jest  učitelem  v  Berouně.   Při- 1  báječnému  Nínovi  (v.  t)  a  rozšíření  mésta 
spíval    hojně    do    soudobých    časopisův    a  |  choti   Nínově  Semiramidě.    SpolebJivějái 


s  F.  Zelenkou  vydal:   Povodně  v  Berouně 
od  r.  1784^1872  a  samostatně  O  trestáni 
v  rodině  (Praha,  1882). 
Vin^-po,  přístavní  město  v  čínské  prov. 


jest  biblická  zjpráva,  že  Assur  vyšed  z  Babv- 
lóna  N.  založil,  neboť  nasvědčuje,  2e  bylo 
N.  osadou  babylónskou.  Jméno  pochází  od 
babylónské  bohyně  Niny,  kterái  ctěna  v  N. 


Čekiang  ve  ^ch.  Číně,  na  29^  55'  12"  s.  š. '  jako  místní  Ištár,  a  její  ideograrom  stal  se 
a  121*  35'  v.  d.  Gr.,  na  splavné  řece  Jung-  '  i  ideogrammem  města.  Původ  N.  jest  však 
kiangu,  20  km  nad  jejím  ústím  do  moře  Čín-  dávný,  ano  jsou  důvody  klásti  jej  ještě  do 
ského,  kde  opevněný  Tsinhai  jest  vnějším  dob  sumírských.  Odtud  vzkvétalo  N.  obcho- 
přistavem  města,  má  (1899)  255.800  ob.,  něco   dem  i  bohoctou  Ištářinou,  tak  2e  se  s  ním 


málo  Evropanů  (obchodníci,  missionáři  a 
personál  konsulátů),  jest  ohrazeno  vysokými 
zdmi,  má  mnoho  chrámův  a  buddhistických 
klášterů,  široké,  čisté  ulice  s  velikými  skla- 
dišti, na  druhé  straně  řeky  evropskou  čtvrť, 
s  níž  spojeno  jest  mostem.  Zajímavou  stav- 
bou jest  šestihraná  věž  z  VIII.  stol.  po  Kr. 


setkáváme  i  v  hieroglyfských  památkách 
XVIII.  dyn.  Když  říše  Assyrská  ku  konci 
II.  tisíciletí  př.  Kr.  mohutněla,  sídlili  krá- 
lové časem  i  v  N.,  kdeŽ  zbudovali  si  palác, 
jejž  král  Adadnirár  11.  (920—891  př.  Kr.) 
přestavěl.  Salmanassar  III.  (860-- 824  př.  Kr.) 
sídlil  již  v  N.  nejvíce,  a  teprve  ku  konci 


se  7  poschodími,  vysoká  do  50  m,  zvaná  |  svého  panování,  když  účastnilo  se  N.  vzpoury 
Thienfóngta,  dnes  silně  sešlá.  Čilý  jest  prů-  syna  jeho  Ašurdaninpala,  přesídlil  do 
mysl  města,  zvláště  výroba  zboží  zlatnického, '  Chálv.  Prvým  stálým  sídlem  královským  učinil 
lakového,  dřevěného,  hedvábného,  koberců,  N.  Sanherib  (705—681  př.  Kr.J,  který  je 
slaměných  kloboukův  a  rohoži,  okolí  jest  |  v  rozsáhlé  míře  zveličil  i  ozdobil,  zvláště  ve 
neobyčejně  úrodné.  Vnitřní  obchod  provo- 1  směru  královské  cesty  do  Chály  vedoucí, 
zuje  se  zvláště  s  rybami,  obchod  zámořský  Rozšířené  město  obezdčno  novou  hradbou, 
se  zeleným  čajem  a  slaměnými  klobouky.  |  neobyčejně  vysokou  a  umělecky  vyzdobenou. 
Od  r.  1842  otevřen  jest  N.  cizině,  avšak  Pozdější  kladli  hradby  niniveské  nad  baby- 
jeho  obchodu  s  ní  Škodí  soutěž  Šanghaie.  Iónské.  Před  hradbami  byl  hluboký  i  široký 
V  roce  1897  vplulo  do  přístavu  621  lodí  příkop,  na  němž  stavěti  nejpřísnějšími  po- 
s  493.589  t,  z  nichž  434  lodi  čin.  s  291.040  t  kutami  stiháno.  Váleční  zajatci,  hlavně  syrští 
a  180  anglických  se  198.198  t,  a  vypluly  622  a  palestinští,  uvedení  do  města,  hleděli  si 
lodi  s  493.964  /,  z  nichž  bylo  435  lodí  čin-  všelikých  živností  a  byli  příčinou,  že  v  N. 
ských  s  291.415  t,  dovoz  činí  asi  4lVs  milí.  převládal  jazyk  aramský.  Zajatci  tito  praco- 
franků  (opium,  bavlněné  zboží,  cukr,  kovy,  váli  i  ve  velikých  loděnicích,  Sanheribem  za- 
petrolej,  drogy,  tabák,  zboží  vlněné  atd.),  ložených.  Z  předních  chrámů  vedle  Ištářina 
vývoz  19 V4  milí.  fr.  (zboží  bavlněné,  zelený  a  nepochybně  i  Ašurova  připomínán  za  dob 
čaj,  drogy,  hedvábí,  ryby,  rohožky,  slaměné  Sanheribových  chrám  Nírgalův.  N.  činilo 
zboží  atd.).  —  N.  bylo  ode  dávna  důležité  tehdy  dojem  města  úpravnéno,  spořádaného^ 
válečné  místo.  R.  1130  byli  zde  poraženi  ulice  jeho  předem  vyměřeny,  stoky  městem 
Tataři,  r.  1522  usadili  se  zde  Portugalci,  vedeny,  veliký  počet  studní  veřejných  žalo- 
r.  1542  však  jejich  osada  pobořena,  800  jich  Žen,  jež  napájeny  vodami  řeky  Chosera  a 
zavražděno  a  25  lodí  potopeno,  r.  1554  usa- ,  vodovodem  ze  Zagra  vodu  přivádějícím, 
dili  se  tu  japanští  námořní  lupiči,  roku  1841  Choser  sám  sveden  v  městě  do  nového  řc- 
za  války  opiové  zmocnili  se  města  Angli- ,  čistě.  Starý  královský  palác  na  záp.  straně 
čané,  r.  1842  otevřeno  cizímu  obchodu.  N.  městské  stržen,  úroveň  jeho  rozšířena  a  na- 
jest  sídlem  několika  missionářských  společ-  ■  výšena,  na  ní  pak  zbudován  nový  nádherný 
ností,  celního  ředitelství  a  anglického  kon- ,  palác  způsobem  sice  assyrským,  ale  s  vý- 
sulátu  a  německého  místokonsulátu.  i  zdobou  hethítskou,  k  jehož  budování  užito 

VingMBnfg  v.  Chemulpo.  zajatců  válečných  ze  Sýrie  a  zemí  západních. 


Vinive  (Nivog^  assyrsky  Ninua),  slavné 
hlavní  město  starověké  říše  Assyrské,  pů- 
vodně důležité  obchodní  město  položené  při 


Nejnádherněji  zbudován  vchod  po  heťhítském 
způsobu,  že  byl  pokládán  za  samostatný  pa- 
lác.  Z  veliké  částí  zachován  palác  ten  po- 


levém břehu  tigridském  a  na  cestě  k  nej- 1  dnes  v  jihozápadní  části  ssutinného  pahorku 
přednějšímu  prusmyku  v  Zagru,  v  povýšené  |  Kujundžického.  Jiný  palác,  zvaný  bit  ridútt, 
poloze  proti  nynějšímu  Mosulu,  která  v  po- 1  zbudován  Sanheribem  pro  korunního  prince, 
době  poloostrovské  obtékána  jest  řekami  Ježto  původní  N.  zveličenému  počtu  obyva- 
Tigridem  a  Choserem.  Město  bylo  velice  telstva  nepostačovalo,  rozšířeno  na  mnohých 
pevné,  neboť  na  severu,  na  Šíji  mezi  oběma  stranách,  zejména  v  jihu,  kdež  mezi  N-m  a 
řekami,  ohrazeno  bylo  mohutnou  hradbou,  Chálou  připojeny  k  N.  veliké  osady  Re- 
V  níž  podnes  zřejmý  jsou  zůstatky  veliké  chobos,  Ir  a  Resen,  takže  odtud  i  Chála 
brány,  k  západu  přidržovala  se  hradba  sklonu  počítána  k  N,  v  širším  smysle.  Takto  stalo 
pahorku  do  zátopné  nížiny  tigridské,  na  vý-  se  N.  městem  tehdy  největším,  >méslem  ve- 
chodní  pak  straně  hradbu  chránil  Choser.  likým*  vůbec  (Jan  1,  2),  o  cestč  tři  dnův  a 
Z  městiště  niniveského  ještě  dnes  rozbíhá  se  120.000  lidmi,  kteří  jvíté  nerozeznávali 
se  sedmero  cest  k  rázným  stranám  světa. —  pravice  ani  levice,  ledy  asi  se  íOOOOO  až 
O  původu  N.  není  zpráv.  Pozdější  povčst,  700.000  obyv.  V  N.  po  smrti  Sanhcribové 
Ktésiou  zachovaná,   připisuje   založení  jeho    sídlili  všichni  králové  assyršlí,  ale  již  r.  606 


Ninon  de  Lenclos  —  Ninove. 


333 


př.  Kr.  bylo  vzato  útokem  skrse  Médy,  a  sice 
kdyi  zvodněný  Tigris  podemlel  přepevné 
hradby.  Tehdy  lehlo  N.  popelem  a  bylo  zni- 
čeno tak  důkladné,  že  po  uplynutí  dvou  set 
let,  když  kolem  táhl  Xenofón  (v.  t.)  s  Řeky, 
abývaly  z  ného  toliko  dvé  kolossální  zříce- 
niny vedle  zbytku  hradeb.  Tyto  mely  jeáté 
25  stop  záiři  a  100  stop  zvýái,  v  obvodu  pak 
dvé  parasangy.  Vedle  mésta  zdvihala  se  ka- 
menná pyramida,  jedno  plethron  (=  29*27  m) 
xifři  a  dvé  plethra  zvýši  mající,  ve  vzdále- 
nosti pak  Šesti  parasang  od  ní  spatřoval  se 
veliký  pustý  hrad,  jejf  Xenofón  zove  Més- 
pilou.  Trosky  máta  pod  pyramidou,  jež 
Xenofón  Lárisson  nazývá,  repraesentují 
někdejší  Chálu  (nyní  Nimrúd),  pustý  hrad 
m  Méspilou  jest  palácem  Sanheribovým  v  ny- 
néj^m  Chorsábadu.  Ale  v  ústech  lidu  okol- 
ního udržovalo  se  původní  jméno  a  vžilo, 
když  za  hellénistických  dob  vzniklo  nové  N., 
jez  la  římských  doo  přeménéno  v  kolonii, 
zvanou  Colonia  Niniva  Oaudiopolis,  Nové  N. 
stalo  se  záhy  sídlem  biskupským  a  zaniklo 
teprve  na  konci  středovéku,  nepochybné  za 
válek  persko- tureckých.  Jméno  udržovalo  se 
na  pahorku  Kujundžiku  proti  Mosulu,  kteráž 
okolnost  byla  známa  i  Krištofu  Harantovi 
z  PoUic  a  stala  se  na  konci  XVIII.  stol.  vo- 
dítkem evropským  učencům,  když  po  mé- 
stíŠti  niniveském  pátrali.  S  počátku  XIX. 
stoL  védélo  se  již,  že  Kujundžik  a  jižnéji 
položený  pahorek  Nebi  Júnús  jsou  městiŠtém 
niniveským.  R.  1842  objevil  Francouz  P.  £. 
Botta  Chorsábad,  v  listopadu  pak  r.  1845  za- 
hájil vykopne  práce  v  Nimrúdu  i  Kujundžiku 
Aostin  La3^d,  za  nichž  a  za  Jejich  pokra- 
čování r.  1849  objeveny  i  N.  a  Chála.  R.  1874 
a  1875  pokračoval  ve  výkopích  na  Kujundžiku 
George  Smith,  r.  1878  objevil  Hormúzd  has- 
sám  zbytky  dvou  assyrských  chrámův  a  ve- 
likou čásf  klínopisné  knihovny  krále  Assur- 
banipala  (v.  t).  —  Srv.  Tuch,  De  Nino  urbe 
(Lipsko,  1845);  Lincke,  Assyrien  und  N.  in 
Gcschichte  und  Sage  der  Afíttelmeervólker 
(Berlin.  1894);  Prálek,  »Z1.  Praha«,  1895; 
O  zkáze  niniveské  Bitterbeck  a  A.  Jeremiáš 
▼  Beitr,  z.  Assyriol.,  III.,  87—188.         Pík. 

Vtaoa  <U  L«nolos  (de  TEnclos)  viz 
de  Lenclos  Ninon. 

naoale«  v.  Jinonice. 

VlnoSy  mythický  král  a  zakladatel  říše 
Auyrské.  Jsa  prý  prvým  králem  v  Asii,  je- 
hož jméno  po  zásluze  budoucnost  uchovala, 
bojovný  a  sfávychtivý,  vyzbrojil  a  k  boji  vy- 
cvičil jinochy  nejsilnéjŠí,  spojil  se  s  Ari- 
afem,  králem  Arabů,  a  vytrhl  proti  Baby- 
lónu, porazil  a  usmrtil  krále  tamního,  zemi 
si  podrobil  a  uložil  jí  roční  daň.  Po  té  pod- 
manil si  Arménii,  jejíž  král  Barzanés  se 
poddal  a  v  panství  byl  ponechán,  načež 
•  vojskem  assyrským  i  arménským  vtrhl  do 
Médie,  kdež  tamní  král  Far  nos  poražen, 
zajat  8  chotí  i  se  sedmi  dítkami  ukřižován. 
Tyto  úspéchy  přimély  N-a,  že  odhodlal  se' 
podmaniti  si  velkerou  Asii  aŽ  po  Tanais  a 
Nil.  Epypt,  Syric,  Kilikie,  Lykie,  Karie,  Ly- 
die,  Mysie,   Frygie,   Bithynie   a   Pontos    aŽ 


k  Tanai  opanovány,  načež  porobeni  i  náro- 
dové  severo-  a  východofranští,  Kadusiové, 
Tapyrové,  Hyrkanové,  Drangové,  Dorbik- 
kové.  Karmanové,  Chorasmiové,  Barkaniové, 
Parthové  a  Peráané.  Do  hornaté  Baktrie  ne- 
bylo lze  proniknouti  pro  udatné  hájené  prů- 
smyky.  Po  17letém  válčení  vrátil  se  N.  do 
Assyrie  a  založil  v  obrovských  rozměrech 
nové  hlavní  mésto  Nin  os  nebo  Ninive 
(v.  t.),  po  jeho  pak  zbudování  vytrhl  opět 
proti  Baktrii.  Překonav  obranu  krále  Oxy- 
arta  v  průsmycích,  dobyl  N.  po  dlouhém 
obléháni  hl.  mésta  Bakter  přispěním  Semi- 
r amidy  (v.  t.),  již  učinil  chotí  svou.  Semi- 
ramis  porodila  mu  syna  Niny  a,  a  když  N. 
po  52letém  kralování  zemřel,  sula  se  jeho 
nástupcem  i  dala  nad  hrobem  jeho  v  krá- 
lovském paláci  nasypati  mohylu  mající  6000' 
v  obvodu  a  5400*  zvýái.  —  Pověst  tuto  za- 
znamenal Ktésias,  kterýž  i  praví,  že  byl  N. 
syn  boha  Béla.  Jest  to  smyšlenka  dob  per- 
ských, které  o  minulosti  ass3^ké  neměly  již 
pravé  představy.  Zeměpisný  rámec  srovnává 
se  úplné  s  poměry  perskými,  jména  jsou  buď 
íránská  buď  řecká,  jméno  N-ovo  abstraho- 
váno ze  jména  města  Ninive.  Pšk, 

Vlnoslav  Matěj,  >velikýbán«  bosenský, 
zmíněný  v  listinách  r.  1232—1250,  dle  listin 
papežských  i  dle  smluv  s  Dubrovčany  po- 
tomek starších  panovníkův  bosenských.  Nad- 
vláda Patarenův  (Bogomilův)  v  zemi  vedla 
za  jeho  panování  k  zápletkám  náboženským. 
Papežský  legát  Jakub  r.  1233  sesadil  posa- 
vadního  katolického  biskupa  bosenského, 
domácího  Bosňana,  a  na  místo  jeho  dosadil 
dominikána  Jana  z  Wildhausenu  z  Vestfálska. 
Biskupství  bosenské  při  tom  odňato  arci- 
biskupovi dubrovnickému  a  podřízeno  arci- 
biskupství kaločskému  v  Uhrách,  ale  to  mělo 
ten  následek,  že  biskupové  bosenští  nemohli 
již  sídliti  v  zemi,  ale  byli  nuceni  žíti  na 
statcích,  darovaných  jim  od  králů  uherských 
mezi  Sávou  a  Dravou,  hlavně  v  DJakové.  Ze 
zápletek  církevních  strhly  se  boje  s  Uhry. 
Koloman,  syn  krále  Ondřeje  II.,  vedl  r.  1234 
až  1239  »křížové  výpravy*  do  Chlmu  a  Bosny, 
nalezl  oporu  u  knížete  Sebislava  v  Usoře, 
ale  u  vnitrozemí  udržel  se  N.,  který  se  tehda 
psal  »milosti  boží*.  Vpád  tatarský  (1241) 
s  pohromou  Uher  upevnil  ieho  postavení. 
Po  tomto  vpádu  N.  se  vkláaal  do  záležitostí 
dalmatských,  byl  knězem  města  Spljetu  a 
podporoval  Spíjefany  v  boji  s  Trogiřany. 
Král  Bela  IV.  podnikl  r.  1244  výpravu  na 
N-a  a  patrně  smluvil  s  ním  mír.  V  obchod- 
ním privileji,  daném  r.  1249  Dubrovníku,  N. 
se  píše  opět  >milostí  boží«.  Teprve  po  jeho 
smrti  podařilo  se  Uhrům  uvésti  Bosnu  opět 
v  závislost  od  koruny  uherské.  KJk, 

VlnoivUi  v.  Ingorokva. 

Vlnové,  ílámsky  Ni  no  ven  nebo  Nic- 
wenhoven,  město  v  belgické  provincii  Vý- 
chodních Flandrech,  na  trati  Gramont-Ter- 
monde,  má  6870  ob.,  krásný  chrám  z  býva- 
lého praemonstrátského  opatství,  státní 
střední  školu  chlapeckou,  továrny  na  krajky, 
niti,  rukavice,  olej,  mýdlo,  hospod,  stroje. 


334 


Niob  —  Niort. 


roury,  prádelny  bavlny,  jirchárny,  barvírny, 
lihovary,  prádelny  lnu  a  j.  N.  bylo  povýšeno 
na  město  již  r.  1194,  ve  válkách  v  XVI.  a 
XVn.  stol.  bylo  zpustošeno  Španěly  a  Fran- 
couzi; ve  XII.  stol.  bylo  zde  zal.  opatstvi 
praemonstrátův. 

Viob  jest  kov  ze  skupiny  vanadia,  značka 
Nb,  atomová  váha  939.  N.  byl  odkryt  r.  1844 
od  Roseho,  ntchází  se  společné  s  tantalem 
v  kolumbitech  a  tantalitech  v  Bavorsku, 
Švédsku  a  Severní  Americe.  Převáděním  par 
pcntachlóridu  zároveň  s  vodíkem  rozžhave- 
nou rourou  a  opětným  prudkým  žíháním  zí- 
skaného výrobku  v  proudu  vodíku  lze  obdr- 
žeti téměř  čistý  kov.  N.  jest  ocelově  lesklý, 
křehký,  hutnoty  7*06,  v  kyselině  chlorovo- 
díkové, dusičné  i  v  královské  lučavce  téměř 
se  nerozpouští,  snadno  jest  rozpustný  v  horké 
koncentrované  kyselinč  sírové,  Žíháním  na 
vzduchu  mění  se  v  pentoxyd  ^^,05.  Mimo 
ten  známy  jsou  kysličníky  M>jOj,  Nb^O^,  Z  ha- 
lových sloučenin  dfilezitější  jsou:  N.-tri- 
chloridiV&C/j,  N.-pentachlorid  N^C/^,  N.- 
oxy  chlor  id  NbOCi^.  Podobné  sloučeniny 
poskytuji  také  bróm  a  fluor.  Z  oxy chloridu 
nebo  pentachlóridu  neb  ze  solí  alkalií  kyse- 
linami lze  obdržeti  kyselinu  niobovou; 
od  ní  a  polyniobových  kyselin  odvozují  se 
soli  niobáty:  na  př.  Nb^O^^ K^,  16  řl^O, 
Nbi^Of^Na^^  (Blomstrand-Hermann). 
NbJpi^K^Na^ .  9  ^,D  (Marignac) .     B.  Ku^ma. 

Hiobé,  v  řecké  báji  pyšná  dcera  Tanta- 
lova  a  Diónina,  choC  krále  thébského  Amfíóna, 
honosila  se  hojným  počtem  svých  synfiv  a 
dcer  (u  Homéra  12,  později  obyčejné  sedm 
a  sedm)  nad  Létou,  matkou  Apollóna  a  Ar- 
temidy,  tou  měrou,  že  ztrestána  od  těchto 
božstev  smrtí  všech  dětí;  ApoUón  svými 
Šípy  sklál  syny,  Artemis  dcery.  Po  devět  dní 
prý  mrtvá  téla  ležela  ve  své  krvi;  nebyloC 
nikoho,  kdo  by  je  pohřbil,  ježto  Zeus  lidi 
v  kameny  proměnil,  10.  pak  dne  pohřbili  je 
bozi.  Dle  pozdější  verse  u  Ov.  (Metám.  VI., 
146—312)  N.  rouhá  se  Létě,  když  kněžka 
Mantó,  dci  Teiresiova,  vyzvala  občanstvo 
thébské  k  poctě  bohyně.  Léto  na  vrchole 
hory  Kynthu  stěžuje  si  svým  dětem  na  svou 
pohanu;  Apollón  přistoupí  pak  ihned  k  vy- 
konání pomsty  na  synech,  když  právě  sy- 
nové na  rovině  před  Thébami  oddávali  se 
gymnickým  cvičením.  KdyŽ  ani  smrť  těchto 
nezkrušiía  N-biny  pýchy,  Artemidinv  střely 
proklály  její  dcery,  když  právě  stály  před 
mrtvolami  svých  bratří.  Choť  její  Amlión  již 
před  tím  hořem  jsa  přemožen  život  si  vzal. 
N.  konečně  bolem  překonána  zkamení;  ká- 
men ten  uchvátí  vír  větrný  a  zanese  na 
vrchol  hory  Sipylu  do  původní  její  vlasti, 
jen  slzy  kanoucí  z  nitra  skály  označují  její 
bol.  Pausanias  svědčí,  že  v  té  krajině  je 
skála,  která  z  dálky  skutečně  má  podobu 
ženy  plačící.  Novější  badání  ukázalo,  že  jest 
na  Sipylu  reliéfový  obraz  Ženy,  jenŽ  asi  před- 
stavuje bohyni  Kybélu;  obraz  ten  zavdal  asi 
příčinu  k  poslednímu  motivu  tohoto  mythu. 
V  umění  stýkáme  se  často  s  vyobrazením 
mythu,  jak  na  vásách,  reliéfech,  sarkofázích. 


tak  i  v  sochařství.  Sem  náleží  slavná  skupina 
N-by  s  dětmi  chovaná  ve  zvláštní  síni  flo- 
renckých  UíTizií,  nalezená  r.  1583  před  říro- 
skou  branou  S.  Giovanni,  jež  jest  asi  repli- 
kou skupiny,  kterou  C.  Josius  koncem  I.  stoL 
př.  Kr.  z  Orientu  přivezl  a  postavil  v  chráme 
ApoUina  Sosijského.  Skupina  skládá  se  cel- 
kem ze  14  soch,  z  nichž  dvě,  představující 
zápasníky,  jistě  sem  nenáležejí;  z  ostatních 
střed  tvoří  N.  chránící  dceru  nejmladší,  pak 
představena  nejstarší  dcera  patrně  již  v  týle 
raněná,  druhá  spěchá,  by  ušla  zhoubě  (zna« 
menitá  replika  leč  bez  hlavy  v  Musco  Chiara- 
monti  ve  Vatikáne).  Ze  synů  nejstarší  ve  Flo- 
rencii představen  sám,  dle  vatikánského  frag- 
mentu však  seskupen  se  sestrou.  Dva  dalái 
synové  prchají  vzhůru  v  opačné  strany,  jiný 
klesá  raněn  do  slabiny,  paedagog  a  nejmladši 
syn  dle  pařížské  repliky  náležejí  asi  v  jednu 
skupinu,  konečně  jeden  syn  leží  již  proklán 
na  zemi.  Jedna  socha  vylučuje  se  jako  Psý- 
ché. Představeno  tudy  mimo  N-bu  6  synů  a 
4  dcery;  schází  tudíž  1  syn  a  3  dcery.  Mí- 
nění znalců  rozcházejí  se,  zda  Skopas  či  Prá- 
xitelés  jsou  původci  originálů,  rovněž  zda 
skupina  sloužila  k  výzdobě  štítu  či  jiné  části 
architektonické.  klk, 

Viobe,  planetoida  objevená  13.  srpna  1861 
Lutherem.  Střední  jasnost  v  opposici  10*7, 
průměr  v  km  84,  označení  ^.  Gs, 

Viobit,  min.,  v.  Columbit. 

Viort  [niór],  hlavní  město  záp.-franc.  dép. 
Deux  Sévres,  na  jz.  od  Paříže,  na  splavnó 
ř.  Sévre  Niortaise,  z  části  v  údolí,  z  Části  na 
návrší  ve  výši  15—45  m,  důležitá  uzlová  sta- 
nice franc.  st.  dráhy  PaříŽ-Bordeaux  a  Poi- 
tiers-Rochefort  s  2  odbočkami,  má  23.225 
ob.,  2  krásné  moderní  chrámy  a  gotický  hl. 
chrám  z  konce  XV.  stol.  s  věží  75  m  vys., 
renaissanční  radnici,  2  ohromné,  čtyřhrané 
věže  jako  zbytek  bývalého  pevného  hradu, 
krásný  park,  pomník  ministra  Ricarda  a 
pěknou  kašnu.  N.  je  sídlem  praefekta,  soudu 
I.  instance,  obchodního  soudu,  poroty,  smír- 
čího soudu,  živnostenské  komory,  reform. 
konsistoře,  společnosti  pro  statistiku,  vědy 
a  umění  a  má  lyceum,  ústav  učitelek,  mu- 
seum umělecké  a  archaeologické,  knihovou 
se  30.000  svazky  a  pobočku  Francouzské 
banky.  Proslulé  jsou  ovocnářské  a  zelinářské 
zahrady  N-u,  v  nichž  pěstují  se  zvláště  arti- 
čoky.  andélika  a  cibule.  Z  průmyslových  od- 
větví nejdůležitější  jest  zpracování  koži  (jir- 
chář.ství,  rukavičkáfství,  obuvnictví  atd.)> 
které  zaměstnává  do  1100  dělníků,  dále  přá- 
delnictví  bavlny,  oděvnictví,  zpracování  srsti, 
kartáčnictví  atd.  Čilý  jest  obchod  s  kožemi 
a  zbožím  koženým,  vlnou,  vínem,  obilím,  ze- 
leninou a  zvláště  bednářským  dřívím.  Na  ř. 
Sěvre  jest  malý  přístav.  —  N.  bylo  učiněna 
opevněným  městem  za  Jindřicha  II.  a  příslu- 
šelo k  území  hrabat  Poitierských,  avšak  brzy 
zabráno  francouzskou  korunou.  Ve  válkách 
mezi  Francouzi  a  Angličany  a  pozděii  mezi 
katolíky  a  evangelíky  bylo  často  obléháno. 
Město  jest  rodiště  markýzy  de  Maintenon  a 


Nios  —  Nippoldt.  335 

spisovatelů  Fontanes  a  Hippeau,  kdežto  mi-  '  kých  ostrovů  japanského  souostroví,  IcŽí 
nistr  Ricard  zde  jen  bydlil.  —  Srov.  N.,  ses  '  mezi  Sa**— 42®  s.  á.  a  130*— 142*  v.  d.  Gr.,  ve 
rucs,  ses  places,  ses  raonuraents  (N.,  18ď9).   středu  souostroví  mezi  ostrovem  Jesso  na  s.^ 

Wom,  ostrov  v  Kykladácb,  v.  los.  od  nčhož  jej  odděluje  úžina  Isugárská,  a  Ši- 

Vlpa  Thunb.,  rod  palem  s  druhem  N.  I  koku  a  Kiusiu  na  j.,  od  nichž  délí  jej  úžina 
/ruticans  Roxb.,  rostoucím  na  březích  vod  I  Šimonoseki  a  Linšotcn.  Od  s.  k  j.,  jz.  a  z. 
v  trop.  Asii,  na  poloostrově  Malakka,  vZadni  I  měří  1350—1400  km,  šířka  jeho  kolísá  mezi 
Indii  a  na  ostrovech  indických.  Má  krátký  100— 440 /rm,  plochu  má  226.579  iífm»  a  (1899) 
tlustý  kmen  a  veliké,  přes  6  m  dlouhé  listy.  32,327.918  ob.  Administrativně  délí  se  na  N. 
Ze  áfávy  stromu  připravují  vino,  syrup  a  j.,  \  Střední  (s  ostr.  Boninskými),  Západní  a  Vý- 
plody jsou  jedlé,  listy  slouží  ku  krytí  střech,  chodní,  podrobný  jeho  popis  viz  při  či.  Ja- 
k  Týrobé  rohožek  a  j.  předmětův.  pan.  —  Jméno  N.,  z  6'nského  ii-peung,  t.  i. 

Wp41  v.  Nepal.  >původ.  slunce*,  označuje  ostatně  celou  říši 

Xipii^il,  veliké  a  krásné  jezero  v  ka-  japanskou  a  bylo  teprve  později  zvláště  v  £v- 
nadské  provincii  Ontario  ve  výši  286  m  n.  ropě  přeneseno  na  hlavní  japanský  ostrov^ 
1X1.,  na  50*  s.  š.,  ve  vzdálenosti  asi  AS— 55 km  i  VIpperdey  Karl,  klass.  filolog  německý 
od  jezera  Hořejšího,  dlouhé  do  115  fem  a  ši- 1  (♦  1821  ve  Zvěřině  —  f  1875  v  Jeně).  Stu- 
roké  do  80  ibfi,  s  obvodem  950  km  a  plo-  I  doval  klass.  filologii  od  r.  1840—46  v  Lipsku 
choQ  7600  km*,  hluboké  do  165  m.  Četné  a  a  v  Berlíně,  r.  1850  habilitoval  se  v  Lipsku,, 
hluboké  zátoky  tvoří  na  jižním  a  na  sever-  r.  1852  stal  se  mimořádným  a  r.  1855  řád. 
ním  břehu  (zat.  Mac  Intyre  na  j.  a  Omba-  prof.  v  Jeně.  N.  náleží  k  nejlepším  znalcům 
bika  na  s.),  ostrovů  jest  v  něm  na  1000  všech  římské  prosy.  Opatřil  kritické  vydání  Cae- 
velikostí,  mezi  nimi  některé  skalnaté  zdvihá-  sara  (Lipsko,  1847,  textové  vyd.  t.,  1856, 
jící  se  do  výše  300  m.  Břehy  jezera  jsou  po- 1  4.  vyd.  1881)  a  kommentovaná  vydání  Nepota 
kryty  lesy,  které  namnoze  častými  požáry  i  (t.,  1849,  2.  vyd.  opatřil  Lupus,  t.,  1879,  menší 
jsou  vypáleny,  okolí  jest  velmi  úrodné  a  kommentované  vydání  školní  t.,  1851,  10. 
způsobilé  ku  kolonisaci.  Do  Nu  vlévá  se  do  vyd.  opatřil  Lupus,  Berlín,  1896,  textové  vy- 
20  značnějších  říček,  z  něho  vytéká  do  je-  dání  t.,  1867)  a  Tacltových  knih  Ab  excessu 
sera  Hořejšího  ř.  Nipigon.  divi  Augusti  (Lips.,  1852,  2  d.,  1.  díl  vyšel  již 

yipl»lťng,  jezero  v  kanadské  provincii  v  9.,  IL  v  5.  vydání,  opatřeném  Andresenem, 
Ontario  ve  výši  195  m  n.  m.,  na  46^  s.  š.,  Berlín.  1892;  textové  vydání  celého  Tacita 
asi  uprostřed  mezi  jezerem  Hurónským  a  Berlín,  1871—74,  3.  d.,  4.  díl  opatřil  R.SchólU 
ř.  Otuwou,  dlouhé  70—80  km  a  široké  25  až  t.,  1876).  Dále  uvésti  jest  důkladné  pojednání 
30  km,  s  četnými,  fjordovitými  zátokami,  ně-  Die  Leges  annalts  der  róm.  Republik  (Abhandl. 
kolika  malými  ostrovy,  přijímá  řadu  přítoků  d.  sáchs.  Gesellsch.  d.  Wiss.,  díl  V.)  a  řadu 
(Esturgeon,  Nahmanitigon  a  j.)  s  celkovým  programmů  univer.  v  Jeně.  N-ova  Opuscula 
úvodím  12.173  km*  a  vylévá  se  ř.  French  vydal  R.  Schóll  (Berlín,  1877).  Srov.  Schóll, 
do  zátoky  Jiřího  v  jez.  Hurónském  a  ř.Mat-    K.  N.  (Jena,  1875).  Vjr, 

(ava  do  Ottawy.  VIppes  [nip],  francouzsky,  věci  přístrojné^ 

Vipissliifl^,  rozsáhlé  hrabství  t.  utvořené  ozdůbky,  trety,  v.  B  i  bělot. 
po  vystavČnT kanadské  dráhy  Pacifícké  r.  1881,  Vippold  Fr  i  e d r  i ch,  prot.  církevní  histo- 
dlouhé  od  s.  k  j.  (46^— 51<>  s.  š.)  550  km  a  rik  (♦  1838  v  Emmerichu),  cestoval  r.  1861 
od  v.  k  z.  150  km  s  plochou  80.149  km*,  ohra-  .  až  1863  po  Orientě,  byl  pak  profess.  v  Hei- 
ničené  na  j.  hrabstvím  Renfrew  a  distriktem  i  delberce,  potom  v  Bernu  a  od  r.  1884  v  Jeně ; 
Maskoka  a  Parry  Sound,  jezerem  N.  a  řekou  I  je  ze  zakladatelův  evang.-prot.  spolku  mis- 
French,  na  z.  poledníkem  80^  40^  z.  d.  Gr., '  sijního  a  evangelického  svazu.  Napsal:  Hanď 
na  v.  Ottawou  a  poledníkem  78®  40'  z.  d.  Gr.  buch  der  neuesten  Kirchengeschichte  (Elberield, 
a  na  s.  čarou  rovnoběžníkovou.  Povrch  hrab-  1867),  jehož  třetí  rozšířené  vydání  vyšlo  ve 
štvi  skládá  se  z  planin,  pahorkatin,  údolí  je-  4  sv.:  Einleitung  in  die  Kirchengeschichte  des 
temich  a  říčních,  zvýšeniny  jsou  zčásti  ne-  ig.Jahrh.(lSSO)\  Geschichte  des  Katholicismus 
úrodné,  za  to  údolí  (*/j  území)  velmi  úrodná, '  seit  der  Restauration  des  Papstthums  (1883); 
podnebí  jest  v  zimě  velmi  studené  a  v  létě  Geschichte  des  Protestantismus  seit  den  deuť 
velmi  horké,  avšak  jinak  podobné  kanad-  schen  Befreiungskriegen  (1890);  Amerlkanische 
skému  vůbec.  Obyvatelů  jest  13.020  proti  ,  Kirchengeschichte  (1892).  N.  je  žák  Richarda 
1791  r.  1871,  mezi  nimi  4347  Francouzů,  ka-  Rothe,  o  němž  napsal  monografii  (2  sv.,  1874; 
toliku  jest  8371.  Indiáni  kmene  N.  jsou  usa-  2.  vyd.  1877)  a  jehož  >Gesammelte  Vortrige 
zeni  v  rozsáhlé  reservaci  mezi  stanicemi  und  Abhandlungcn*  (1886)  vydal,  a  je  zá- 
Beaacagc  a  Meadowside  dráhy  Pacifické.  Drá-  stupce  liberální  theologie.  Kromě  toho  na- 
ba  tato  vůbec  přivedla  sem  první  osadníky,  psal  celou  řadu  církevně  historických  studií 
převahou  francouzské  Kanac&ny,  pak  i  An-   a  úvah. 

elíčany,  Skoty,  Iry,  Němce  a  Skandinávce,  Vippoldt  Wilhelm  August  (♦  1843 
kteří  s  počátku  usazovali  se  jen  podle  dráhy,  v  Kasselu)  studoval  fysiku  v  Gotinkách,  kde 
později  rozptýlili  se  i  dále  a  zabývají  se  povýšen  na  doktora  filosofie.  Stal  se  pak  do- 
orbon  a  chovem  dobytka.  Hlavní  město  jest  centem  fysiky  ve  fysikálním  spolku  ve  Frank- 
Mattawan.  furtě  n.  M..  od  r.  1879  byl  zástupcem  firmy 

VipOAt  Nippon,  Nihon,  japanský  dříve  Siemens  a  Halske  pro  jihozápadní  Německo. 
Hondo  nebo  Honšin,  největší  ze  4  veli- -  Práce  jeho  uveřejněné  v  různých  časopisech 


336 


Nippon  —  Nisa. 


obírají  se  otázkami  elektrotechnickými.  N. 
pracoval  s  F.  Koblrauschem  r.  1869  o  me- 
thodách,  kterými  se  odstraňuje  galv.  pola- 
risace.  nvk, 

Vippon  v.  Nipon. 

Vipur,  slavné  město  a  božištč  starobaby- 
iónské,  sumírsky  lni  i  I,  nyní  Nuffár,  jehož 
rozsáhlé  ssutiny  spatřuji  se  takořka  upro- 
střed Babylónie,  na  vých.  straně  stoky  Šatta 
en-Níl,  opodál  velikého  močálu  Afedie.  Bylo 
posvátným  městem  božstev  Bila  (sumírsky 
Inlil)  i  choti  jeho  Bílity  a  honosilo  se  až 
do  pozdních  dob  starověkých  slavným  chrá- 
mem obou  božstev,  jehož  značné  zbytky 
objevil  v  ssutinném  pahorku  téhož  jména 
Layard.  Pennsylvánská  výprava  řízením  Pe- 
tersovým,  Hayuesovým  a  Hilprechtovým  jala 
se  r.  1889  zkoumati  nitro  chrámového  pa- 
láce, při  čemž  objeveny  pod  podlahou  chrá- 
mu, agadským  králem  Naramsinem  kol 
r.  3750  př.  Kr.  zbudovaného,  zbytky  původ- 
ního, nepoměrné  staršího  chrámu  a  s  nimi 
přečetné  nápisy,  psané  archajskými   klíno- 

f>isy.  Z  těch  seznány  nejstarší  dějiny  Baby- 
ónie.  Šumí  rove  soustředěni  byli  v  říši  Kingi, 
též  zvané  »říší  čtyř  úhlů  světa* ,  jejímž  sídlem 
byl  N.  Prvý  známý  vládce  nipurský  byl  In- 
šagsagana,  jehož  nástupcům  bylo  bojovati 
proti  Semitům  se  severu,  z  říše  Kiššati,  se 
hrnoucím.  Srv.  Hilprecht,  The  Babylonian 
Expedition  of  the  University  of  Pennsylva- 
nia.  Series  A,  Vol.  I.,  Part  I.,  II.  (Filadelfia, 
1893,  1896).  Pšk. 

Vlred  (Nirče)  v.  Mireč. 

Vireiis,  v  řecké  báji  syn  Charopův  a  Agla- 
iin,  po  Achilleovi  nejkrásnější  mezi  Řeky 
před  Trójou,  zah3rnul  rukou  Eurypylovou.  klk, 

Virgal,  bůh  starobabylónský,  původně  lo- 
kální božství  města  Kutu,  později  bůh  války 
a  lovu,  bůh  rekův  a  vojevůdcův,  zobrazo- 
vaný podobou  meče  a  ztotožňovaný  s  oběž- 
nici Martem.  Později  pokládán  i  za  boha  zá- 
hrobí a  hrobů.  Choť  jeho  slula  Laz.  Bůh 
Ninib  byl  toliko  jinou  formou  N-a.  V  báji 
jest  N.  náčelníkem  zlobohů  války  a  dravých 
zvířat,  kteří  chtí  pohltiti  měsíc.  Pšk, 

Vlriské  Jexero  v.  Bachtegán. 

Vlřlery  (NirschUm)  v.  Koryta  2V 

Virvánam  (skt.,  >shasnutí<),  v  buddhismu 
stav  spasení,  ve  kterém  živoucí  tvor  dochází 
osvobození  od  nutnosti,  naroditi  se  k  novým 
útrapám  (srv.  Buddhismu s,  str.  838a).  Budd- 
histé i  noví  vykladači  buddhismu  nesrov- 
návají se  v  tom,  zda  máme  viděti  v  n-ně  úplné 
zaniknutí  či  spíše  dokonalé  bytí;  Buddha 
sám  dle  tradice  zdráhal  se  v  té  příčině  pro- 
nésti určité  míněni.  Učení  o  n-ně  vyvinulo 
se  z  bráhmanských  názorův  o  zanikání  indi- 
viduálního bytí  v  nezměnném  prabožstvu. 
Srv.  J.  Dahlmann,  Nirvána,  eine  Studie  zur 
Vorgeschichte  des  Buddhismus  (Berl.,  1896); 
J.  A.  Eklund,  Nirvána  (Upsala,  1899).  Zt}\ 

Visa,  německy  Neisse,  jméno  3  řek  nále- 
žejících téměř  zcela  Prus.  Slezsku,  z  nichž 
větší  jsou  Kladská  a  Lužická  N.,  kdežto  N. 
Divoká  jest  jen  nepatrný  (37  km  dl.)  přítok 
Katzbachu.  —  1)  N.  Kladská,  levý  přítok 


Odry,  pramení  se  v  Sudetách  na  moravsko* 
slezské  hranici,  32  km  na  jjv.  od  Kladska, 
na  z.  od  Kladského  Sněžníku,  teče  po  krát- 
kém  jihozáp.  toku  k  s.,  potom  úzkým  údo- 
lím k  sv.,  dále  obrací  se  k  v.  k  pevností  Nise, 
pak  k  s.  a  sv.  a  vtéká  na  hranici  vládního 
obvodu  opolského  a  vratislavského  po  toku 
dlouhém  195  km  do  Odry  ve  výši  138  m 
n.  m.  Jest  splavna  pro  vory,  pro  lodi  jen 
v  délce  15  km,  jest  bohatá  rybami,  avŠak  její 
povodně  způsobují  veliké  škody.  —  2)  N. 
Lužická  nebo  Zhořelecká,  rovněž 'levý 
přítok  Odry,  pramení  se  v  Čechách  na  jiho- 
záp. hřebeni  hor  Jizerských  ve  výši  345  m 
n.  m.,  na  sv.  od  Liberce,  vstupuje  na  j.  od 
Žita  vy  do  Saska  a  10  ^  na  j.  od  Zhořelce 
do  pruské  Horní  Lužice  a  vpadá  10  km  na 
s.  od  Gubína  ve  výši  32  m  n.  m.  do  Odry 
po  toku  dlouhém  225  /rm,  z  nichž  63  km  jsou 
splavny  pro  vory  a  15  km  pro  lodi. 

Visa  {Neisse),  krajské  město  a  do  r.  1870 
důležitá  pevnost  v  Prus.  Slezsku  v  úrodné 
krajině  při  ústí  Bělé  do  Kladské  Nisy  a  při 
křižovatce  želez,  tratí  Kozel-Kamenec,  Opolí- 
N.  a  N.-Břeh,  má  s  voj.  posádkou  22.359  ob. 
(1895),  je  zde  sídlo  zemského  soudu,  polit, 
a  správních  úřadů,  štábu  12.  divise,  velitel- 
ství 23.  a  24.  pěl.  pluku  a  12.  iizdní  brigády. 
Z  budov  vyniká  7  katol.  kostelů,  mezi  nimiž 
nejzajímavější  jest  farní  kostel  sv.  Jakuba 
s  hlav.  lodí  vysokou  20  m,  a  kostel  křižov- 
nický  (z  r.  1715),  dále  klášter  šedých  sester, 
které  řídí  biskupskou  nemocnici  při  kostele 
sv.  Petra  a  Pavla,  3  evang.  kostely,  S3rQa- 
goga,  býv.  biskup,  palác,  nyní  sídlo  stát- 
ních úřadů,  radnice  s  věží  85  m  vysokou  a 
měst.  archivem,  mést.  dům,  několik  vojen- 
ských  pomníků,  dále  jest  zde  katol.  gymna- 
sium (r.  1624  jesuity  založené),  kníž.  biskup- 
ský chlap,  seminář,  katol.  a  evangel.  vySší 
div.  škola,  průmysl,  škola,  divadlo,  diécés. 
ústav  pro  katol.  deficienty,  veliká  nemocnice 
a  několik  menších,  dva  sirotčince  (katol.  a 
evang.),  několik  dobročinných  ústavů,  po- 
bočka Říšské  a  Slezské  banky  a  jiné  penéžnf 
ústavy.  Průmysl  obmezuje  se  na  sleván\u 
železa,  strojírnu,  pily  na  řezání  prken  a 
stavebního  materiálu,  výrobu  dřevěného 
zboží,  zvláště  nábytku,  výrobu  přikrývek, 
krajek,  drátěného  pletiva,  oleje,  minerální 
vody,  zpracování  kůže,  pivovar,  lihovar,  ně- 
kolik vodních  mlýnů  v  a  týd.  trhy.  Obchod- 
ním předmětem  jest  obili,  zelenina,  řepa  a 
zemské  plodiny  vůbec,  dříví  a  mramor.  — 
N.  vystavěna  byla  asi  v  X.  stol.  a  byla  po- 
zději hlav.  sídlem  knížetstvi  t.  jm.,  které  se 
tu  objevuje  jaksi  malým  církevním  státem. 
Kníže  nisský  Jaroslav,  stav  se  r.  1199  bisku- 
pem vratislavským,  daroval  toto  své  kníže- 
ctví biskupství  vratislavskému.  Biskup  vrati- 
slavský Břetislav  Pogrel  ohradil  město  (r.  1350] 
pevnými  zdmi,  opravil  a  rozšířil  hrad  (r.  1351} 
a  mimo  to  dal  se  pod  ochranu  krále  českého 
Jana,  čímž  se  stalo,  že  pozdější  biskupové 
stáli  v  podobném  postavení  ke  království 
Českému.  Týž  biskup  přikoupil  ke  kníže- 
ctví sousední^  okolí  grodkovské  (v.  Grod- 


Nisaia  —  Niscemi. 


837 


kov),  r.  1376  městečko  Vidoavu;  proto  zván 
dmbým  zakladatelem  biskupství  Vratislav* 
ftkébo.  R.  1424  dobyli  mésta  a  bradu  husité, 

Cfi  černi  zmocnili  se  všecb  pokladův  od 
tskopfl  sem  nahromaděných.  V  2.  polovici 
XV.  stol.  biskupové  Rudolf  a  lan  Iv.  opra- 
vili hradby  a  značné  opevnili  hrad,  který 
posdčti  zdál  se  nedobytným.  Za  války  SOleté 
N.  thkráte  oblehána,  a  to  r.  1621  od  markr. 
Jana  Jiřího  Krnovského,  r.  1632  od  Sašův  a 
r.  1642  od  SvédAv.  V  Nise  samé  jako  v  sídle 
btskapském  vzniklo  ve  středověku  mnoho 
církevních  nadací,  kostelův  a  klášterů,  které 
T  době  války  30leté  a  potom,  když  N.  při- 
padla k  PrusKU,  váechn^^  skoro  vzaly  za  své. 
K.  1642  dal  biskup  vratislavský  město  silně 
opcvoltí,  za  kterýmžto  účelem  polovina  mésta 
zbořena.  R.  1741  rakouský  generál  Roth  dal 
viechna  předměstí  povstala  před  hradbami 
spáliti.  Tehdy  byla  N.  nejsilnější  pevností 
slezskou,  které  Prusové  po  14dennim  oblé- 
hání dobyli  a  značně  potom  rozšířili.  V  sedmi- 
leté válce  marně  Nisu  obléhati  Rakušané. 
K  býv.  knížectví  Nisskému  náležela  města: 
Cukmantl,  Frývaldov,  Grodkov,  Javorník, 
Otmachov,  Pačkov,  Vidnava  a  Ziegenhals. 
Mírem  Vratislavském  r.  1742  knížectví  Nis- 
ské  roztrženo  na  dvě  nestejné  části,  z  nichž 
1231  km*  ponechalo  si  Prusko  a  Rakousku 
sůstalo  900  km*.  Vláda  knížete  biskupa  vrati- 
slavského přeložena  byla  r.  1743  do  městečka 
Vidnavy  a  odtud  r.  1767  na  Johannisberk, 
kdež  také  sídlil  přítel  Rakouska  kníže  biskup 
Filip  hr.  Schafgotsch.  Roku  1810  zrušeny 
všechny  kláštery  v  Nise  a  věnovány  účelům 
vojenským  a  ostatní  majetek,  náležející  bi- 
skupství vratislavskému,  připadl  státu  Prus- 
kétnu.  R.  1769  sešli  se  v  Nise  cis.  Josef  II.  a 
Bedřich  11.  Nissko  germanisovalo  se  v  XIII.  st. 
za  biskupů  Vavřince  a  Tomáše  usazováním 
se  Némců  pro  kvetoucí  hornictví,  zejména 
dolování  na  zlato  a  stříbro.  Biskup  Baltazar 
oděl  ti  horníkům  zvláštní  řád  horní,  stavům 
dal  pnmí  psané  zřízení  zemské  a  zřídil  desky 
xemské.  Rytíři  skládali  biskupům  přísahu 
vémosti,  v  případě  osiřeni  biskupství  pak 
kapimle,  a  věci  zemské  a  soudní  spravoval 
zvUštni  hejtman  zemský.  Za  příčinou  vzmá- 
ha|íc{ho  se  protestantismu  svěřil  Ferdinand  I. 
nejvyšší  úřad  zemský  bisk.  Jakubu  ze  Salzy, 
ktcrýi  úřad  i  jeho  nástupci  zastávali  do  té 
doby,  kdy  protestantští  Slezané  vymohli  si 
(r.  1609)  na  Rudolfu  II.  majestát,  že  ustano- 
vováni budou  na  příště  na  úřad  nejvyššího 
beítmana  zemsk.  jen  knížata  světští.  Jesuité 
melí  zde  již  r.  1617  kollej  a  potom  i  první 
latinskou  školu  ve  Slezsku.  V  1.  1639—51 
upáleno  na  5  rozličných  místech  242  čaro- 
dějnic (Srv.  Dr.  Fr.  Sláma:  Vlasten.  puto- 
vání po  Slezsku,  v  Praze  1886,  u  Otty.) 

VImIa  ^staropersky  Ni^áyá),  krajina 
v  se  v.  Medii  mezi  dnešním  Hamadánem  a 
Teheránem,  připomínaná  již  v  Avestě;  ve 
starověku  byla  proslavena  chovem  zvláštního 
plemene  koňského. 

Slsard  fnizár]:  1)  N.  Désiré,  kritik  a 
literární  historik  franc.  (*  1806  v  Chátillon 

Onftr  Slovník  NaaCný,  iv.  XVIII.  27/8  1901. 


sur  Seině,  Cóte  ďOr  —  f  1888  v  San  Remu 
v  Itálii),  vstoupil  do  »Journalu  des  Débats< 
(1826),  který  tehdy  byl  z  předních  listův 
opposičních,  bojoval  r.  1830  na  barrikádách, 
přešel  potom  z  >Journalu  des  Débats<  do 
»Nationalu<,  který  byl  tehdy  liberálním  tá- 
borem ;  zde  proslul  hlavně  výmluvnými  útoky 
svými  proti  romantikům.  Ani  učené  jeho 
Études  sur  les  poetts  latins  de  la  décadence 
(1834)  nejsou  prosty  tendence  literární. 
R.  1835  N.  byl  jmenován  maitre  de  confé- 
rences  na  >École  normále*  a  později  přijal 
ještě  jiné  úřady  od  vlády,  k  níž  se  přimkl, 
obČtovav  své  někdejší  přesvědčení  republi- 
kánské; r.  1843  byl  jmenován  professorem 
na  Collége  de  France;  od  r.  1842—48  byl 
také  poslancem  konservativním.  Zatím  vydal 
Mélanges  (1838),  Précis  de  Vhistoire  de  la 
littérature  fran^aise  (1840),  studii  o  Erasmavi 
(1842)  a  překlad  jeho  > Chvály  bláznovství* 
a  r.  1844  první  svazek  hlavního  díla  život- 
ního Histoire  de  la  littérature  franqaise  (jež 
bylo  doplněno  pozd.  ve  4  sv.  1855—61);  N. 
je  tu  obhájcem  klassicismu  franc.  XVII.  st, 
dokazuje.  Že  literatura  franc.  odtud  upadá 
jazykem  i  vkusem,  a  nevidí  spásy  neŽ  v  ná- 
vratu z  romantismu  ke  klassicismu.  R.  1850 
N.  stal  se  členem  Akademie,  r.  1852  gener. 
inspektorem  vyučování  a  prováděl  reorgani- 
saci  studií  na  >École  Normále*  podle  plánu 
ministra  Fortoula;  pozd.  stal  se  professorem 
franc.  výmluvnosti  na  Faculté  des  lettres  a 
r.  1857  ředitelem  >École  Normále*  (do  r.  1867) ; 
všude  vynikl  nechvalně  autoritářstvím ;  r.l867 
stal  se  senátorem  a  r.  1876  odešel  na  odpo- 
činek. Jiné  práce  jeho  jsou:  Mélanges  ďhi- 
stoire  et  de  littérature  fl868);  Les  quatre 
grands  historiens  latins  (1875);  Renaissance 
et  Réfotme  (1877);  Discours  académiques  et 
universitaires  (1884);  Nouveaux  mélanges  ďhU 
stoire  et  de  littérature  (1886);  a  j.  Práce  N-ovy 
jsou  výrazem  franc.  akademického  ducha, 
konvenční  a  strannické,  ale  při  tom  výmluv- 
né a  jasné;  pro  rozvoj  literárně  historického 
badání    nemají   však  významu.  Šld, 

2)  N.  Charles,  bratr  před.,  (♦  1808  v  Chá- 
tillon sur  Seinc  —  f  1889  v  Paříži).  Věnoval 
se  obchodu  a  potom  úplně  literatuře.  Vy- 
nikl jako  překladatel  latinsk.  básníků  (Mar- 
tiala,  Valeria  Flacca  a  Ovidia).  Debutoval 
veršovanou  Epitreaux  antiromantiques (íS29)t 

f>otom  byl  redaktorem  vládních  listů  krá- 
ovství  červencového ;  samostatně  vydal : 
alkgorické  portraity  současníkův  Camera 
lucida  (1845);  Triumvirát  litiéraire  au  XVle 
siecle  (1852);  Les  ennemis  de  Voltaire  (1853); 
Histoire  des  livres  populaires  depuis  le  XV ^ 
siecle  (1854);  Les  gladiateurs  de  la  république 
des  lettres  au  XVe^  XV le  et  XVI le  siécles 
(1860,  2  svazky);  Chansons  des  rues  depuis 
quin^e  ans  (1863);  Des  chansons  populaires 
ch€\  les  anciens  et  les  Franqais  (1866);  Etudě 
sur  le  langage  populaire  de  Paris  et  de  la 
banlieue  (1873);  Le  comte  de  Caylus  (1877). 
VlMUri,  ostrov,  v.  Nisy  ros. 
Vlsoeml  [nišémi],  město  v  italské  pro- 
vincii  Caltanisetta    na  Sicílii  v   kraji  Ter- 

22 


338 


Nisib  —  Nístějka, 


ranová  má  12.150  ob.  a  zbytky  středověké 
tvrze. 

Visib,  lépe  Nizib  nebo  Nezzib,  město 
ve  vilájetu  aleppskéra  v  asij.  Turecku,  na  ř. 
Kersinu,  pr.  př.  Eufratu,  má  asi  3000  obvv., 
kostel  v  starobyzantském  slohu,  rozsáhlé 
vinice  a  olivové  zahrady  a  vývoz  vína  i  oli- 
vového oleje.  Znám  jest  bitvou,  ve  které 
Ibráhím  paša  egyptský  zničil  turecké  vojsko 
Hafiza  paše  (24.  čna  1839). 

Visibln,  hl.  město  sandžaku  ve  vilájetu 
diarbekírském  na  cestě  z  Mosulu  do  Mar- 
dinu  na  j.  pod  Džebel  Turem  na  1.  bř.  Cha- 
báru,  1.  př.  Eufratu,  ve  výši  390  m  na  31^  ť 
8.  S.  a  41«  15'  v.  d.  Gr.,  má  10.000  obyv., 
z  nichi  jest  4000  Turkův  a  1000  Kurdů,  2000 
Arménů  gregoriánských,  500  katolíkův  a 
5  evangelíků,  1000  Řekův  a  1000  katolických 
Chaldejců,  2100  domův,  úzké,  nedlážděné  a 
nepravidelné  uličky,  v  okolí  zanedbané  kvě- 
tinářstvi.  Ze  staveb  vvniká  pouze  nad  mě- 
stem stojící  veliké  skladiště  obilí.  N.  jest 
starověké  Nisibis,  které  bylo  pozděii  biskup- 
ským sídlem  a  připadlo  r.  1514  Turkům.  7sr. 

líUllbIs  (v  klínových  nápisech  Nasibna, 
arabsky  Nisibin)^  vynikající  město  v  Meso- 
potamii  na  horním  toku  Migdonia,  v  kraji 
nazvaném  po  řece  této.  Založeno  v  assyrské 
době,  rozkvetlo  za  diadochův  a  připojeno 
r.  68  př.  Kr.  od  Luculla  k  říši  Římské.  V  ná- 
sledující době  bylo  stále  předmětem  útoků 
Parthův  a  Peršanův,  od  Septimia  Severa  pak 
silně  opevněno  a  bylo  až  do  IV.  stol.  hlavní 
pevností  římskou  v  těchto  končinách.  Te- 
prve Joviánem  bylo  r.  363  vydáno  PerSanům 
a  dosáhlo  za  arabského  panství  nově  jakési 
důležitosti.  Později  skleslo  však  na  arabskou 
vesnici,  rozloženou  ve  zříceninách  starých 
budov.  Viz  Nisib  i  n. 

Visida  nebo  Ni  šita,  ostrůvek  v  zálivu 
Neapolském,  5  km  od  Pozzuoli  proti  Posilipu, 
náleží  k  it.  prov.  neapolské,  měří  31  ha^  má 
Z  km  v  obvodu  a  spojen  jest  hrází  s  jiným 
ostrůvkem  na  s.,  na  němž  jest  lazaret.    Na 

Í'z.  jest  přístaviště  sloužící  lodím  v  karanténě. 
*}a  návrší  jest  středověký  zámek  sloužící  za 
věznici,  průplav  oddělující  ostrov  od  pev- 
niny jest  široký  \  km  z.  prostoupen  jest 
balvany,  které  jsou  pokládány  za  zbytky 
římského  mostu.  Podnebí  jest  na  návrší 
zdravé,  při  moři  však  občas  bývá  zimnice; 
půda  jest  veleúrodná  a  plodí  výborné  olivy, 
víno  a  zeleniny.  Obyvatelů  jest  1282.    Tšr, 

Visi  prius  [najzi  praj-osj,  v  angl.  právu 
zasedání  porotců  ve  věcech  občanských. 

Visko,  město  v  Haliči  při  Sánu;  má  3837 
obyv.  pol.  (1896),  okres,  hejtm.  a  soud,  pš., 
telegraf  a  rozsáhlé  panství   se  zámkem. 

Vismes  I  ním]  v.  Nim  es. 

Visos  v  řeckém  mythu:  1)  N.,  syn  athén- 
ského krále  Pandióna  a  Pylie,  král  v  Megaře, 
otec  Skylly,  měl  prý  nacnovou  kadeř,  na  níž 
lpěl  osud  jeho  říše.  Když  Minós  táhna  do 
Athén  Megaru  obléhal,  Skylla,  jata  byvši 
láskou  k  němu,  otci  onu  kadeř  ustřihla  a 
davši  ji  Minóovi  způsobila,  že  města  dobyl; 
však  zrádkyně  za  odměnu  spoutána  na  zádi 


lodní.  N.  potom  proměněn  v  mořského  orla; 
když  pak  tento  na  dceru  udeřiti  chtěl,  pro^ 
měněna  tato  v  mořského  ptáka  Cirís  zva* 
něho.  —  2)  N.,  dle  Verg.  Aen.  IX,  176  si. 
slul  tak  syn  Hyrtakův,  průvodce  Aeneův, 
proslulý  svým  přátelstvím  k  Eoryalovi,  s  nímž 
společně  zahynul  při  vpádu  do  tábora  Ru- 
tulův.  Ulk, 

Vispitx,  ves  mor.,  v.  Nišovice  2). 

VissA  v.  Niš. 

VIssel:  1)  N.  Karl,  spisovatel  něm.  (^  1817 
ve  Středě  ve  Slezsku  —  f  ^»  dubna  1900 
v  Lehnici),  psal  Časové  tendenční  básně, 
jichž  svazek  vyšel  r.  1880  Aus  2eit  und  Le- 
ben,  menší  novelly  a  historická  pojednání 
a  hlavně  dramata:  Des  Meistert  Lokn  (1859); 
Die  Sohne  det  Kaisers  (1860);  Orich  von  Huť 
fen  (1861);  Die  Florentiner{lS16);  Riego  {IS76) 
a  j.,  také  veselohry. 

2)  N.  Franz,  dramatik  něm.  {*  14.  bř.  1831 
ve  Vídni  —  f  20.  čcc  1893  v  Gleichenberku), 
napsal  velikou  řadu  dramat,  z  nichž  nejprve 
Éin  Wohltháter  měl  ve  vídeňském  dvorním 
divadle  r.  1856  trvalý  úspěch.  Následovaly: 
hist.  činohra  Heinrich  der  LÓwe  (1858),  tra- 
gédie Perseus  von  Macedonien  (1862),  tragédie 
Dido  (1863)  a  Die  Jakobiten^  lidové  £ama 
Die  Zauberin  am  Stein  (1864,  2.  vyd.  1887), 
historická  dramata  Der  Kónigsrichter  (1869) 
a  Rudolf  von  Erlach  (1874),  tragédie  Agnet 
von  Meran  (1877)  vyznamenaná  cenou  Sáiil- 
lerovou  r.  1878  a  nistorická  veselohra  Ein 
Nachtlager  Corvins  (1881).  Jeho  >Au8gewShlte 
dramatische  Werke«  vyšly  r.  1892  ve  Štut- 
garté  a  t.  r.  1894  jeho  zajímavá  autobiografie 
Mein  Leben^  v  níž  popsal  svůj  >zmařený, 
smutný  život* ,  který  byl  příčinou,  že  jeho 
pěkný  talent  nevyspěl  v  dokonalé  a  celé 
umění. 

Vissen  Heinrich,  historik  něm.  (*  1839 
v  Haderslebenu).  Studoval  filologii  a  dějepis 
v  Kielu  a  Berlíně,  cestoval  pět  let  za  vý- 
zkumy o  Itálii  starověké  a  habilitoval  se 
v  Bonnu  (r.  1867).  Potom  byl  professorem 
v  Marburce,  Gotinkách,  Štrasburce  a  r.  1884 
znovu  v  Bonnu,  kde  působí  dosud.  Napsal: 
Kritische  Untersuchungen  uber  die  Quellen  der 
4  und  S.  Dekade  des  Uvius  {IS63);  Das  Tem- 
plům (1869) ;  Pompejanische  Studien  ijur  Stádte- 
kunde  des  AUerthums  (1877);  Italische  Landes- 
kunde  (1883,  sv.  1.);  Griechische  u,  rómische 
Metrologie  (1887). 

VissomQord,  haffovitá  mělká  zátoka  moř- 
ská na  záp.  břehu  dánském  v  amtu  Ring- 
kjóbing,  oddělená  od  moře  Severního  nízkou, 
písčitou  převlakou,  rozříznutou  průtokem 
Thorsmindc.  Malými  potoky  na  j.  jest  N. 
spojen  s  jezery  Husby,  Nerró  a  Stadilfjord, 
kdežto  na  sv.  přijímá  říčku  Storaa.  Nej- 
vyšší bod  na  jeho  pobřeží  jest  Borberg 
(60  m).  Tšr, 

Vistéjka,  Něstejka,  kdysi  pomezní  hrad, 
nyní  nepatrná  zřícenina  v  Čechách  asi  ^/^  hod. 
na  vých.  od  města  Vysokého  n.  liz.  Hrad 
vystaven  byl  nejspíše  od  pánů  z  Valdšteina, 
kteří  tu  také  seděli  do  válek  husitských. 
Poč.  těchto  přešel  hrad  na  Vaňka  z  Jenšteina 


Nisus  —  Ni-tang. 


339 


a  po  smrti  MikuláSe  Nístčjky  z  JenŠteina 
adélil  kr^  N-ku  jako  král.  odúmrf  Majnušovi 
z  Hryzel.  V  XVI.  stol.  jmenuje  se  N.  jil 
hradem  pustým,  spojeným  s  panstvím  skal- 
ským. 

uÍMQM*  zool.y  N.  communis  Cuv.,  Accipiter 
niius  Pali.,  krahujec,  v.  Jestřábi. 

MlMytoU  (Nisari),  mal^  ostrov  na  jiho- 
tipadním  pobřeŽi  Malé  Asie,  jeden  ze  Spo- 
rad,  Iciici  mezi  ostrovv  Télos  a  Kós.  Vulka- 
nický střed  kruhovitého  ostrova,  měřícího 
jen  1  km  y  prAmčru,  zdvihá  se  na  691  m; 
doeiního,  řeckého  obyvatelstva  jest  asi  4000 
duii.  Ve  starovčku  byl  N.  osídlen  dorskými 
kolonisty  a  vyváženy  odtud  mlýnské  kameny 
a  vino.  Zbytky  staré  akropole  zachovány 
doiad  v  sev.-vých.  části  ostrova. 

Vli  (Nissa),  druhé  co  do  velikosti  město 
král  Srbského,  hl.  město  kraje  t  jm.  (2507  km* 
se  165.927  oby  v.  r.  1900),  v  úrodné  údolní 
rovině  ř.  Moravy,  na  Jejím  okraji  na  1.  bř. 
ř.  Ntiavy  15  km  nad  jeiím  ústím  do  Moravy, 
207  m  n.  m.,  leií  v  uzlu  důležitých  tratí  že- 
lezničních Bělehrad-Srědec  a  Bělehrad-Soluň, 
jakož  i  důležitých  cest  vedoucích  ze  Srbska 
do  Bulharska  a  má  následkem  toho  veliký 
význam  strategický  i  obchodní.  Má  21.049  ob. 
(1895),  z  nichž  jest  asi  2000  muhammedání^v 
a  mnoho  židův  a  cikánův,  ulice  jsou  Široké 
a  dobře  dlážděné,  domy  nízké,  město  děli  se 
na  čtvrt  tureckou  s  několika  mešitami  a  na 
srbské  město  s  domem,  královským  zámkem 
a  palácem  skupštiny  srbské,  opevněno  jest 
nékolika  tvrzemi  a  citadetlou  na  pr.  bř.  Ni- 
iavy  stavěnou  ve  slohu  Vaubanově.  N.  jest 
sfdíem  krajského  přednosty,  velitelství  I.  di- 
Tise  a  moravské  brigády,  pravosl.  biskupa, 
katolické  missie,  rakouského  a  německého 
mistokonsula,  ruského  konsula  a  tureckého 
generálního  konsula,  má  gymnasium  a  učit 
ostav,  čilý  obchod,  zahradnictví  a  výrobu 
stNbmého  zboží  fíligránového.  Na  blízku 
jsou  horké  prameny,  na  návrší  Čeger  po- 
mník na  památku  hrdiny Sindeliče,  který  re- 
duty zdejlí,  nemoha  jicn  proti  Turkům  ob- 
hájiti, do  povětří  vyhodil  a  s  lidem  svým 
▼  nich  sabynnl,  na  silnici  do  Cařihradu  jest 
t.  zv.  věž  lebek  (Čele  kula),  zřízená  Turky 
s  lebek  padlých  Srbův.  —  N.  jest  starověký 
NaissitSf  jehož  zbytky  leží  na  v.  od  města  a 
v  němž  narodil  se  Konstantin  Veliký.  Místo 
to  bylo  od  Attily  rozbořeno,  avšak  od  Justi- 
niána  opět  vystavěno,  od  XU.  století  bylo 
v  ruKoo  Srbů,  r.  1386  zmocnili  se  ho  Turci, 
r.  1689  zničil  na  vrchu  Viníku  2  km  na  sv. 
od  Ne  nurkrabí  Ludvík  Badenský  40.000 
mužů  tureckého  vojska,  r.  1809  zahynul  při 
bájeni  redut  města  Sindelič,  r.  1876  byla  N. 
hlavní  oporou  tureckých  válečných  operací, 
kterou  marně  Srbové  napadali  a  jíŽ  teprve 
28.   prosince   1877    po  třídenním   boji    do- 

ali,  načež  jim  kongressem  Berlínským  při- 
nnta.  7ír. 

niaa  (pers.)  >enamení<;  nišandži,  turcc. 
úředník  dvorský,  jenž  kreslí  do  fermánů  zna- 
mení císařské  (tugra),  jež  rastupujc  podpis. 
V  turečtině  znamená  n.  téŽ  řád. 


Vifopťir  nebo  Nišaúr  nebo  Nisabúr, 
město  v  per.  provincii  chorásánské  ve  výši 
1278  m  n.  m.  na  Só**  12*  20"  s.  š.  a  58®  39* 
v.  d.  Gr.,  90  km  na  zjz.  od  Mešhedu,  leží 
v  jedné  z  nejmalebnějších  krajin  Iránu  upro- 
střed četných  vesnic  a  zahrad  dodávajících 
výborné  ovoce,  bavlnu  a  jiné  plodiny,  má 
asi  11.000  obyvatelů,  chatrné  hradby,  polo- 
rozbořenou  tvrz,  několik  malých  bazarů,  me- 
šitu,  8  lázní  a  několik  karavanserajů.  Proti 
dřívějším  dobám  jest  N.  v  úpadku;  bylo  to 
kdysi  jedno  z  největších  a  nejbohatších  měst 
perských  a  král.  město  Chorásánu,  avšak 
mnoho  utrpělo  vpádem  Arabů,  Turkmenů 
a  Mongolů,  v  XVIII.  stol.  byla  to  již  jen 
zřícenina,  která  byla  poněkud  obnovena 
Abbásem- Kulim -chánem,  jenž  prohlásil  se 
za  jeho  neodvislého  vladaře.  Proslulá  dříve 
ložiska  tyrkisová  leží  50  km  na  sev.-záp. 
od  N-u.  Tšr. 

ViidinsldJ  Petr  Ivanovic,  spisovatel 
a  skladatel  malorus.  (*  1832  —  f  1896),  vzdě- 
lal se  v  duch.  semináři  kijevském  a  na  uni- 
versitě v  Athénách,  načež  byl  professorem 
řec  jazyka  v  jihorus.  seminářích  a  gymna- 
siích. Přeložil  do  starořečtiny  >Slovo  o  pluku 
Igore vě«,  sestavil  řec  mluvnici  a  pořídil 
pěkný  malorus.  překlad  >Odysseje«  (Lvov, 
1885),  >Iliady«  ,  a  >Antigony«  (Oděssa,  1883). 
Z  jeno  skladeb  hlavní  jsou:  Ko^ák  Sofron; 
Bajda  a  Večernicy, 

NiiOTloe:  1)  N.,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Strakonice,  okr.,  fara  a  pš.  Volyně;  62  d., 
447  obyv.  č.  (1890),  kaple,  3  mlýny.  —  Zde 
bývalo  několik  dvorců,  na  kterých  hospo- 
daří váli  sousedé  volyňšti.  Kolem  r.  1580 
skoupil  je  Adam  Chřepický  z  Modliškovic, 
jehož  rodu  náležely  N.  ještě  r.  1645.  Někdy 
potom  přivtěleny  k  Volyni.  U  N-ic  na  řece 
Volyňce  založena  proslulá  továrna  na  vý- 
robu kozí,  náležející  rodině  Minibergrů  z  Vo- 
lyně. Fr.  Teplý. 

2)  N.,  chybně  Nešpice,  Nišpice (Nispiti) * 
ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Mor.  Krumlov, 
fara  a  pš.  Hostěradice;  113  d.,  1  obyv.  č.* 
521  n.  (1890),  veřej,  kaple  Nanebevzetí  P, 
Marie. 

Viipioa^  ves  mor.,  v.  Nišovice. 

Vit  k  šití  zhotovuje  se  buď  z  bavlněné 
nebo  lněné  příze  nejlepší  jakosti.  Za  příči- 
nou větší  pevnosti  zkrucuje  se  každá  n. 
z  několika  tenkých  nitek  dohromady  a  takto 
zkrouc  ná  n.  upravuje  se  potom  tak.  aby 
povrch  její  byl  hladký  a  lesklý,  což  v  dří- 
vějších dobách  dělávalo  se  potíráním  n-í 
voskem.  Barva  n-í  jest  rozličná  a  řídí  se 
vždy  barvou  látky,  z  které  se  oděv  šije, 
Tlouštku  n-í  rozeznáváme  dle  čísel  a  to  tak, 
že  čím  vyšší  číslo,  tím  tenší,  a  čím  nižší  čísloí 
tím  tlustší  a  pevnější  n.  Též  používá  se  n-. 
ku  pletení  punčoch,  v  kterémžto  případě 
rozumějí  se  n-i  zhotovené  pouze  z  lněné 
příze,  ačkoliv  i  tyto  n-i  bývají  nyní  z  pře- 
diva bavlněného,  s  úpravou  a  vzhledem  však 
ryze  lněných  n-í.  Ppp. 

Vl-tang  (čínsky  =  lví  cukr),  druh  zr- 
něného čistého  cukru  třtinového,  jenž  býval 


340  Nitella  —  Nitra. 

předkládán  při  hostinách  dávných  Číňanů;,  Vel.  Dunaje.  Jako  přítoky  přijímá  N.  a  pra- 
název  pocházel  od  kadlubů  podoby  lvů,  do  '  vého  břehu  u  Teplice  B61ánku,  u  Vel.  To- 
nichž  cukrovira  byla  plněna.  DČ,     \  polčan  Bebravu,  pak  Svinici  a  Chocinu  a  s  le- 


Vltella,  bot,  rod  par o2 natek,  v.  Cha- 
raceae. 
Vithard,  francký  dějepisec  IX.  stol.,  syn 


vého  břehu  nad  Komárnem  Žitvu. 

Vltra,  Netrava,  Nitrava  (něm.  iVeufra, 
maď.  Nyitra^  lat.  Nitrid),  král.  svob.  mésto 


Angilberta,  opata  kláštera  Saiut-Riguier,  a  s  vlastním  magistrátem  a  hlav.  sídlo  iupy 
Berty,  dcery  Karla  Velikého.  Narozen  v  po-  t.  jm.  na  Slovensku,  na  řece  Nitře  a  na  úpati 
sledních  letech  VIII.  stol.,  byl  vychován  na   hory  Zoboru,  želet,  stanice  na  trati  Medér- 


dvoře  Ludvíka  Pobožného  a  za  nešváru  jeho 
synů  stál  při  Karlu  Holém,  v  jehož  službách 
zahynul  v  potyčce  blíže  Angoulémea  14.  čna 
r.  844.  Dle  přání  králova  počal  psáti  dějinv 
boje  mezi  královskými  bratry,  které  dovedl 
až  k  počátku  r.  843.  Tyto  Histouat  nebo 
De  dissensionibus  flUorum  Ludovici  Pii  libri 


Běhce,  má  13.538  ob.,  z  nichž  Je  5205  Slo> 
vaků,  5002  Maďarů,  3234  Němců;  9538  řím.- 
katol..  3757  židův  a  233  evangel.  (1890^.  N. 
jest  sídlem  krajského  soudu,  financ,  ředitel- 
ství, pošty  a  telegrafu,  sídlem  biskupa  a  ka- 
pituly, má  3  kostely,  kláštery:  piaristský, 
františkánský  a  šedých  sester,  katol.  vyšší 


quatuor  jsou  nejznamenitějším  výkonem  hi-  gymnasium,  theologický  seminář,  biskupskou 
storiografie  IX.  stol.  N.  ovládal  stejně  vo-  '  bibliotéku  (42.000  sv.),  měšf^n.  školy,  iupni 
jenskou  i  státnickou  stránku  předmětu  a  dům,  divadlo,  novou  radnici,  nemocnici, 
poskytl  živý  obraz  doby,  ovšem  v  řeči  po- 1  měst.  útulnu,  honvédský  barákový  tábor, 
někud  neuhlazené.  Nejlepší  vydání  jsou  ve  i  celou  řadu  novech  budov.  Ze  starých  budov 
Scriptores  rerum  Germ.  ad  usům  scholarum  '  vyniká  biskupský  brad  a  residence,  kathe- 
1870  a  1882.  Německý  překlad  v  VI.  sv.  drální  kostel,  nejstarší  v  Uhrách,  zbudovaný 
Geschichtschreiber  der  deutschen  Vorzeit.  ,  knížetem  Pribínou  a  arcibiskupem  solno- 
Srv.  Kuntzenmůller,  N.  u.  sein  Geschichts- 1  hradským  Aldamarem  v  IX.  stol.  K  severu 
werk  (jena,  1873).  I  za  městem  vrch  Zobor,  na  němž  stával  klá- 

Vitidiila,  Nitidulidae,  zool,  v.  Lesk-  ster  benediktinský.  Navrchu  tomto  jest  po- 
náčkové.  I  hrben  Svatopluk  velkomoravský  nebo  jeho 

Vltimar  in  vetltiiiii  (lat),  dychtíme  I  syn  Slavoj.  Na  dolní  části  vrchu  isou  vinice 
po  zakázaném,  usilujeme  o  to,  co  jest '  a  četné  villy.  Průmysl  a  obchod  zastupují 
nám  zakázáno;  citát  z  Ovid.  Amorcs  IIL,  par.  a  uměl.  mlýny,  pivovar,  sladovna,  vý- 
4,  17.  roba  hospodářských  strojů,   lihu  a   octa  a 

VitkOTloe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Kro-  několik  peněžních  a  úvěr.  ústavů.  N.  jest 
měřiž,  okr.  Zdounky,  fara  a  pš.  Litenčice;  j  nejkrásnější  město  župy,  objfvatclé  její  pro- 
101  d.,  537  ob.  č.  (1890),  2tř.  Šk.,  popi.  dvůr  vozují  zemědělství,  vinařství  a  vedou  čilý 
Kozojedsko,  hájovna.  { obchod  v  zemských  plodinách.  —  N.  bývala 

Vitdkris  (iVÍToxptff):  1)  N.,  báječná  krá- •  za  doby  předuherské  hlav.  a  sídelním  mí- 
lovna  egyptská,  Neitaker  Papyru  Torin-  j  stem  knížectví  t.  jm.  První  král  uherský  sv. 
ského,  dle  pozdějšího  podání  sestra  a  chof  Štěpán  věznil  na  hradě  nitranském  svého 
předposledního  krále  VI.  dynastie  Men- '  sestřence  Vazulu.  Jindřich  IV.  marně  oble- 
tu emsafa  II.,  která,  když  bratr  a  choť  její  hal  r.  1076  Nitru.  Král  uherský  Bela  IV.  po- 
byl od  velmožův  úkladné  zavražděn,  ujala  ,  výšil  (r.  1248)  N-ru  na  král.  a  svob.  mésto» 
se  vlády.  Jsouc  paní  ducha  statečného  a  ne- '  uděliv  mu  hojně  výsad.  R.  1271  poplenil 
obyčejné  krásy  tělesné,  skrývala  touhu  svou  město  král  český  Otakar  a  r.  1296  darováno 
po  pomstě,  v  příhodné  však  chvíli  pozvala  i  s  hradem  Ondřejem  III.  biskupovi  Pascha- 
úkladníky  do  veliké  podzemní  síně  ku  ;  siovi,  jenž  město,  jakož  i  brad  poopravil,  a 
kvasu,  uprostřed  pak  hostiny  kázala  zatopiti  I  odtud  N.  zvána  městem  biskupským.  Když 
síň  vodou  z  Níla  přivedenou,  načež  sama  se  |  pak  biskup  nitransk]^  jan  II.  pronlásil  nad 
usmrtila.  Řekové  později  ztotožňovali  ji  s  po- I  Matoušem  Trenčanským  (v.  t.)  klatbu, 
věstnou  řeckou  hctairou  Rhodopou.  I  vtrhl   tento    do    N-ry,    dobyl  ^  jí   a    vypálil 

2)  N.,  královna  babylónská,  Hérodotem  \  i  s  hradem  a  biskupa  Jana  uvrhl  v  okovv. 
vzpomínaná,  jíŽ  Hérodot  připisuje  vynikající '  Po  smrti  Matoušově  připadla  N.  králi  Lua- 
stavby  babylónské.  Ve  skutečnosti  jest  by-  víkovi  I.,  ienž  ji  opět  daroval  biskupu  Sté- 
tostí  smyšlenou,  na  niž  přenášena  čásC  slav-  '  pánovi,  od  kteréžto  doby  vládli  N-rou  opět 
ných  činův  a  staveb  Nebukadnesara  II.  Pík,   biskupové.    V  XVI.  stol.  stála  N,  věrné  při 

Vitovioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Třeboň,  králi  Ferdinandovi  I.  Proto  protikrálem  Ži- 
okr.  Veselí  n.  Luž.,  fara  a  pš.  Kardaš.  Ře-  polským  po  dlouhém  obléhání  dobyta  a  špa- 
čice; 71  d.,  500  obvv.  č.  (1890\  na  Nežárce  íena  a  dána  Zápolskýmk  ochraně  V. Tórókovi. 
mlýn  a  popluž.  dvůr  Metly  a  hájovna  Karl-  Tento  ji  z  rukou  svých  pustil  teprve  r.  1540. 
Stein.  V   pozdějších    dobách   bylo    Nitře    vytrpěti 

Nitra,  levý  přítok  řeky  Váhu  na  Sloven-  mnohá  protivenství  od  pluků  Bocskaiových, 
sku,  pramenící  se  mezi  Turcem  a  Žilinkou  Bethlenových  a  potom  od  Turků,  kteří  zrá- 
na hoře  Klak  v  horách  nitranských.  S  po-  dou  místního  velitele  zmocnili  se  hradu.  Za 
čátku  bére  se  směrem  jižním,  potom  od  Bč-  bouři  rákoczyovských  dobyto  N-ry  od  vůdce 
lic  poněkud  směrem  jihozápad,  a  po  toku  vojska  Rákoczyova  Bercsénya. 
175  km  dlouhém  padá  pod  Komárnem,  kde  Nitranská  župa  hraničí  s  markrabstvím 
se   s  malým   Dunajem  spojuje,  i  s  ním   do    Moravským    Župami:    trenčínskou,    turčan- 


Nitrace  —  Nitraria  341 

skou,  tékovskou,  komárcnskou  a  prcšpur-  do  ciziny  buď  na  Čas  za  příčinou  výdělku 
skoa,  ověnčena  a  prostoupena  je  horami  a  nebo  na  vždy,  a  to  zejména  do  Spoiených 
vrchy:  Bílé  a  Tématinskc  Horv,  Javořina,  Obcí  sev.-amer.  Dle  národnosti  nejvíce  za- 
Gibor,  Fačkov  a  Zobor  a  zavlažována  je  ,  stoupeni  jsou  Slováci  72'82Vo»  Maďarův  jest 
fekarot  Váhem  a  jeho  přítokem  Dudváhcm,  17'52'/o»  Němců  QOSVo-  Obyvatelstvo  jest 
fekoa  Nitrou  a  jejími  přítoky,  má  léčivé  ;  zdravé,  silné  a  zachovalo  si,  zvláště  Slováci, 
prameny  v  Bělicích,  Boj  ničích  a  Pišťanech.  |  svůj  malebný  kroj.  Vzdělání,  obzvláště  v  niž- 
Krajina  je  na  jihu  úrodná,  na  severu  písčitá,  ších  třídách  obec,  jest  dosti  zanedbáno, 
poněkud  nevzdělaná.  Z  plodné  půdy  jest '  Obec.  škol  je  523,  gymnasia  4 ;  návštěva 
91.85^  ha^  zalesněno;  z  toho  připadá  36%  školní  jest  uspokojivá;  89%  školou  povin- 
na lesy  dubové,  52%  na  bukové  a  jiné  list-  ných  navštěvuje  školu,  ale  psáti  a  čísti  umí 
naté  a  11%  je  lesův  jehličnatých.  Dříví  jen  58-67o. 
aaiitkuje  se  jednak  k  pálení  nebo  k  účelům  Vltraoe  v.  Nitro-, 
průmyslovým,  jako  k  výrobě  hospodář,  ná- '  Vltragin  sluly  čisté  gelatinové  kultury 
radí,  koloraaze,  k  páleni  jalovcového  oleje  a  několika  tvarů  raikroorfsranismu  (bakterie?) 
kořalky,  dubová  kůra  a  žaludy  zasílají  se  do  '  Bacillus  radicicola  Či  Rhi\pbium  leguminosa- 
Rakotiska  a  Německa.  Nitranský  lesní  obvod  rum^  jež  dle  návodu  Dra  Nobbe  a  Hilt- 
je  bohat  zvěří;  v  některém  roce  dosahuje  |  nera  v  90tých  letech  XIX.  stol.  (až  do 
cena  ulovené  zvěře  až  160.000  K.  Ovocnář-  r.  1900)  vyráběla  chemická  továrna  Farb- 
stv{  ve  větším  pěstuje  se  jen  v  okrese  Prě-  werke  v  Hdchstu  n.  M.  za  tím  účelem,  aby 
▼Qci,  vinná  réva  daří  se  poměrně  dobře  mezi  jimi  byla  očkována  semena  luštěnin,  každé 
Pováiským  Novým  městem  a  Frajštákem  a  svým  tvarem ,  a  tak  se  luštěniny  dařily 
na  út>očích  v  údolí  Nitry  a  cenná  jsou  zvlá- '  i  v  takových  půdách,  v  nichž  dotud  nešly 
ité  stolní  vína  ze  Zoboru,  z  Czéténě  a  Csor-  aneb  dávaly  jen  skrovný  užitek.  Ony  bakte- 
noku.  Také  ovocná  vína  .se  v  některých  kra- ,  rie,  které  dle  prací  Beyerincka,  Praimow- 
iinách  připravují.  Chov  dobytka  provozuje  i  ského,  Woronina  a  j.  žijí  v  s^mbiose  (v.  My- 
se silněji  na  severu  pro  hojnost  luk  a  past-  corhiza)  s  mot^lok větami,  vniknuvše  ao 
▼in  a  na  velkostatcích  pěstují  čistokrevná  kořenů  vytvořuji  na  nich  nádorky,  plné 
plemena  Švýcarská  a  tyrolská.  Také  chov  těchto  mikroorganismů,  dovedou  volný  dusík 
konina  některých  místech  silně  ic  zastoupen,  vzdušný  přeměniti  ve  vázaný  (v  ústrojných 
ale  za  to  chovu  ovcí  ubývá.  Průmyslně  župa  sloučeninách)  svého  těla  a  tento  pak  přepu- 
oítranská  je  dosti  pokročilá.  Z  odvětví  prů-  stiti  svému  hostiteli,  jak  dokázáno  Hellrieg- 
myslových  nejvíce  zastoupeno  je  cukrovar-  lem  a  po  něm  i  jinými.  Touto  cestou  luště- 
oictví  (3  cukrovary  s  roč.  výrobou  1,537.000^  niny  vytvořují  as  většinu  svi^ch  bílkovin, 
cakra)«  mlynářstvi  (par.,  vod.,  uměl.  a  větr-  nejcennějších  to  živin  lidí  a  zvířat,  v  hojno- 
ných  mlýnů  2045).  Po  domácku  nejvíce  za-  sti  a  lacině,  což  má  v  národohospodářském 
stoupeny  jsou  příprava  a  tkaní  konopí  pro  ohledu  význam  dalekosáhlý.  Takto  vysvětlen 
domácí  potřebu,  mezi  ženami  umělé  vyšívání  též  poměr  luštěnin  k  ostatním  plodinám  pol- 
picdvábtm  a  vlnou  v  rozličných  barvách)  ze-  ním,  neboť  do  té  doby  nebyli  učenci  s  to, 
jioéna  v  okolí  Frajštáku  a  FiŠfan;  vyšívají  aby  objasnili  rolníkům  známý  zjev,  že  motýlo- 
ieny:  záclony,  pokrývky,  vložky  a  j.,  jichž  květe  byliny  obohacují  půdu  dusíkem  a  že 
mnoho  prodá  se  do  ciziny.  Také  v  někte-  se  proto  po  nich  daří  obilinám  lépe  než  po 
rých  okresích  (Povážiké  Nové  Město,  PišCany  jiných  plodinách,  coŽ  ostatně  připomíná  liž 
a  N.)  kvete  paličkování  krajek.  K  podpoře  Plinius.  —  Dle  výzkumů  Berthelota,  Schló- 
průmyslu  a  obchodu  slouží  1018  km  silnic,  singa,  Laurenta,  Franka,  Kosowiče,  Wino- 
209  km  želez,  tratí  a  22  peněžních  ústavův.  gradského  a  j.  zdá  se  však,  že  jsou  ještě 
Obchod  obilní  zprostředkují  po  nejvíce  kupci  jiné  mikroorganismy,  které  jsou  schopny, 
%  Topolčan,  Nových  Zámkův  a  N-ry.  Hlavni  byf  v  míře  menší,  vázati  vzdušný  dusík, 
trhy  na  dobytek  a  koně  jsou  v  Nových  Zám-  anižby  žily  symbioticky  s  motýlokvětými. 
cícn,  Nitře  a  Frajštáku,  kam  do  roka  při-  Prvni  pokus  učiněný  v  té  příčině  s  čistými 
chází  17.000  kusů  dobytka  na  prodej.  Rov-  kulturami  Bact.  Ellenbachensis,  Alinit  zva- 
oél  dobré  trhy  jsou  v  Holiči  a  v  Senici,  nými,  kterými  měl  býti  opatřen  volný  dusík 
Střediskem  obchodu  na  vlnu  a  kůže  je  Bře-  vzdušný  našim  obilinám,  možná  dnes  již  po- 
xová  a  Německé  Pravno,  jen  na  vlnu  Vel.  kládati  za  nezdařený  a  vůbec  lze  tvrditi, 
Topolčaoy.  Silný  jest  obchod  v  kořalce  a  ia-  že  tak  citlivé  praeparáty,  jako  jsou  čisté 
lovcovém  oleji  zejména  v  Považ.  Novém  Mé-  kultury  bakterií,  nehodí  se  aspoň  ještě  dnes 
sté,  odkudž  se  vyváží  ve  větším  množství  do  do  rukou  praktických  hospodářů ;  spíše  se 
Německa,  Francie,  Anglie  a  Bosny.  Župa  ni-  zamlouvá  užiti  k  očkování,  t.  j.  k  přenesení 
txanská  má  12  okresů,  tři  města  s  vlastním  účinných  bakterií  do  půd  neúrodných,  ta- 
statutcm  a  zaujímá  5723*39  km^  s  396.559  kove  půdy,  v  níž  dotčené  bakterie  jsou 
oby  v.;  z  nich  je  288.811  Slováků,  35.893  hojně  přítomny.  Nyní,  kdy  n.  již  se  nevy- 
Kémců.  69.498  Madkrů;  207.168  řim.-kalol.,  rábí,  vrátí  se  hospodáři  zajisté  k  původnímu 
64.703  augipur.  a  7339  reform.  vyzn.,  27.244  návrhu  Salfeldovu,  očkovati  půdu  půdou 
fidů  (1890).  Na  1  Jb«»  přijde  7882  duší.  Nej-  (10—20  q  po  ha  branami  zadělati).  Fý. 
vice  zalidněna  je  severozáp.  a  severní  Část  Nitraria  L.,  rod  rostlin  z  řádu  Zygo- 
iupy.  tam  kde  životní  potřeby  nejobtížnější,  phyllaceí,  obsahující  tři  druhy  vzrůstu  křo- 
Odťud  také  nejvíce  obyvatelstva  stěhuje  se  vitého,  vesměs  obyvatele  solných  stepí.  Vě- 


342  Nitratin  —  Nitrifikace. 

tevky  jsou  často  trnité  s  listy  duinatými,  i  elektřiny  ve  vzduch.  Jmenované  kysďiny 
podlouhlými,  celokrajnými  nebo  vroubko-  neb  jejich  soli  byly  pozorovány  též  pfi  ho- 
vanč  zubatými,  více  méně  chlupatými.  Kvéty  i  ření  vodíku  v  kyslíku  nebo  v  oasíku  a  kys- 
v  řídkých  vrcholících,  bélavé  nebo  žlutavě  ^  líku,  při  hoření  fosforu,  síry,  lího,  svítíplynu, 
zelené,  plody  peckovice  dužnaté  s  duiinou  vosku  a  jiných  hmot,  jmenovité  ústrojných. — 
jedlou.  N.  Schoberi  L.  jest  keř  obyčejně  I  V  uiŠím  smyslu  slova  rozumíme  n*ci  process 
zvýši  jednoho  metru,  řidčeji  2  m,  s  větev-  biologickocnemický,  jimi  dusík  ústrojný  při- 
kami  tenkými,  listy  drobnými,  podlouhlými,  I  spěním  nízkých  organismů  rostlinných  po- 


vrcholíky  květův  bílými,  přehojnými.  Pecko- 
vice modravě  černé,  dlouho  neopadající.  Ro- 
ste v  solných  stepích  Jižního  Ruska,  Sibiře, 
Mongolská,  Malé  Asie,  jakož  i  v  Novém  Již- 


skytuje  dusaný  a  dusičnany.  Dusičné  ústrojné 
sloučeniny  vydávají  působením  hnílobn^ch 
bakterií  ammoniak  (půda  nabývá  tak  ztýře- 
losti  a  úrodnosti),  jenž  jest  okysličován  vli- 


ním  Walesu  a  Victoři  i.  Plody  čerstvé  a  su-  vem  nitrifíkačních  bakterií  Nitromomas  v  ky- 
Šené  i  ve  formě  odvaru  slouží  mongolským  selinu  dusíkovou  a  ta  bakteriemi  Nitrobacter 
národfim  za  pokrm  a  hývají  vyhledávány  též  I  v  kyselinu  dusičnou.  Závislost  n.  na  přítom- 
od  zvířat  stepních.  Z  popela  listův  a  mla- 1  nosti  mikrobův  byla  konstatována  Berthelo- 
dych  větviček  připravuje  se  soda.  N.  triden-  \  tem,  Schlósingem  a  Múntzem ;  ale  teprv  Wi- 
tata  Desf.  jest  celkem  statnější  keř  než  i)ře-  ,  nogradsky  připravil  čisté  jejich  kultury  a 
dešlý,  s  hustším  vzrůstem  a  listy  většími.  I  zjistil  tak  různost  obou  bakterií.  Jsou  jen 
Roste  v  solných  pustinách  Palestiny,  Arábie  1 0*25 — 1  \k  široké  a  0-5—2  fi  dlouhé.  V  pro- 
a  Sever.  Afriky  a  nese  chutné,  skoro  opojné  středí  z  ústrojných  hmot  nerostou  nebo  ro- 
peckovice.  Ič,      stou  nesnadno,  hbité  však  v  roztocích  ne- 

Vitratln,  ledeksodnatýnebchilský,  ústrojných  solí  [SO^ (NH^)^,  PO^KH^,  CO^Ca, 
v  přírodě  činí  zrnité  aggregáty,  umělý  kry- .  CO^Mg,  mála  chloridů  a  j.j.  Dusík  ústrojný 
stalluje  v  klencích  podobných  klencům  vá- '  zpracují  ve  své  součástky,  ale  větší  díl  v  ky- 
pence,  dle  jehož  ploch  se  dokonale  štípou.  I  selinu  dusíkovou  a  dusičnou ;  uvolněné  při 
Barva  n-u  je  bílá  nebo  slabě  zažloutlá.  Tvrd.  tom  teplo  mění  se  v  životní  jejich  energii, 
jest  iVsi  hustota  2*1— 2*2.  Rozpouští  se  snad-  Potravou  uhlíkatou  jsou  jim  uhličitany  a 
no  ve  vodě  a  jest  hygroskopický,  chuť  má  kysličník  uhličitý.  V  prostředí  se  solmi  am- 
chladivou,  poněkud  slanou.  N.  jest  dusičnan  monatými  dávaií  obyčejně  velmi  málo  kyse- 
sodnatý.  iVaiVO,,  s  36*497o  ^a^O,  63*51%  li°y  dusičné,  ale  mnoho  kyseliny  dusíkové; 
iVjOg.  Na  uhlí  tí^aská,  ale  slaběji  než  nitrit. ,  jen  tam,  kde  jsou  dusaný  bez  ammoniaku, 
Vyskytuje  se  v  mocných  ložích  v  severním  [  vzniká  toliko  kyselina  dusičná.  V  půdách  vy- 


Chile  (Ťarapaca,  Iquique)  a  v  sousedních 
částech  Bolivie,  spolu  se  solí  kamennou. 
Z  ložisk  chilských  vyváží  se   n.  a  užívá  se 


tvořují  kyselinu  dusíkovou  jen  mimochodem^ 
nýbrž  vždy  přímo  kyselinu  dusičnou.  Takto 
připravují  dusičnou  potravu,  všem  rostli- 


ho  jednak  k  výrobě  kyseliny  dusičné  a  nám  vhodnou,  jakou  není  obecně  ani  ammo- 
ledku  draselnateho  (nitritu),  jednak  jako ,  niak  ani  jeho  soli.  Setkáváme  se  s  nimi 
hnojiva.  Kromě  stabilního  tvaru  rhombo- 1  v  každé  půdě,  jmenovitě  ve  zdravé  a  činné, 
ědrického  sloučenina  NaNO^  má  ještě  dvě  { až  do  hloubky  45—90  cm ;  ve  hlubších  vrst- 
modifikace  labilní,  kosočtverečnou  isomorfní  vách  jich  ubývá,  tak  že  ve  hloubce  2  m  již 
s  ni  tri  tem  (v.  t.)  a  krychlovou,  analogi- 1  nižádných  nepostřehneme.  V  půdě  dobře 
ckou  chlórečnanu  draselnatému.  Fr,  Sl-k.  ,  větrané  o  přiměřené  vláze  (2—47©)  a  teplotě 
Vltráty  čili  dusičnany,  soli  kyseliny  (optimum  37^  C)  s  uhličitanem  vápenatým 
dusičné,  v.  Dusík.  a  síranem  draselnatým  daří  se  jim  výborně. 

Vltridka  v.  Bě lanka.  Dehérain  odhaduje  množství  dusíku  půdou 

Vltrlflkaoe  jest  process,  jímž  vznikají  ky-  i  za  sto  letních  dnů  nitrifikovaného  po  ha  na 
selina  dusíková  a  dusičná,  kteréžto  kyseliny,  i  300—400  kg.  Této  činnosti  veleužitečné  máme 
jakmile  se  setkají  s  některou  zásadou  nebo  |  též  děkovati  za  ledek  chilský,  jehož  tak 
soli,  na  př.  uhličitanem  a  j.  v.,  poskytují  du- '  hojně  se  užívá  k  sesílení  rostlin  polních 
sány  a  dusičnany  (nitrity  a  nitráty).  N.  může  I  i  zahradních.  Ale  i  ve  vodách  kalných  a  od- 
se  díti  cestou  fysickochemickou  nebo  cestou  |  pádných  nalézají  se  bakterie  nitrififcačnt,  je- 
biologickochemickou.  Prvnějšího  způsobu  jichž  činnosti  připisujeme  téŽ  >samočištění« 
jest  vznik  kyseliny  dusíkové  a  dusánu  am-  těchto  vod.  —  V  půdách  a  dílem  i  ve  vo- 
monatého  z  ammoniaku  a  vzduchu,  jež  pu-  dách  děje  se  však  také  process  opačný,  dě- 
díme při  určité  teplotě  přes  některé  prášky  nitrifikace,  a  to  vlivem  jiné  polti  vky,  Ba- 
kovové  (-fíř,  Pd  ^  j.)  aneb  v  něž  působí  ti-  cillus  denitrificans  zvané,  blízké  prý  poltivce 
ché  výboje  elektrické;  sem  náleží  též  pře-  máselného  kvašení.  Tento  mikrob,  rovněž 
měna  ammoniaku  v  dusičnan  nebo  v  dusán  malinký,  tyčinkovitých  tvarů,  hbitě  se  pohy- 
i  dusičnan  ammonatý  a  ve  volnou  kyselinu  bující,  odkysličuje  kyselinu  dusičnou  (du- 
dusičnou  působením  některých  kysličníkův  sicnany  —  odtud  název:  bakterie  ledko- 
kovových  neb  solí  (manganu,  chrómu)  za  žravé,  ledkoborné)  v  kyselinu  dusíkovou 
horka;  rovněž  sem  náleží  okysličení  řídkého  (dusaný,  Warrington  a  Frankland).  jindy 
roztoku  ammoniakálného  účinkem  elektřiny  v  ammoniak,  nékdy  až  ve  volný  dusik  (Gay- 
neb  ozónu  neb  kysličníku  vodičitého,  vzni-  on  a  Dupetit)  vedle  mála  kysličníku  dusna- 
kajících  výparem  vody,  a  vznik  řečených  tého,  při  čemž  uvolnénÝ  kyslík  jest  upotře- 
soli    dusíkových    vedle    ozónu    působením    ben    k    okysličení   uhlíku    ústrojné    hmoty. 


Nitrily  —  de  Nittis. 


343 


Syrobiosou  s  bakterií  hnilobnou  Bacterium 
€cii  cowmune,  obecné  rozšířenou,  je  prý  uvol- 
ňováni dusíku  zvláStč  čilé.  Tomuto  mikro- 
organismu svčdčí  přítomnost  hojných  látek 
^alrojných,  zejm.  pentosanu,  škrobu,  cukru, 
glycerinu  atd.  a  nedostatek  vzduchu  při  tep- 
loté  35—40*  C  Nalézá  se  ve  vzduchu,  ve 
vodé  a  půdě,  na  rostlinách  a  odtud  i  v  lejnu 
a  mrvě.  Z  této  a  jiných  hmot  podobně  se 
rozkládajících,  vrací  se  tedy  dusík  nevázaný 
do  vzduchu,  odkud  jej  rostliny  přijímají  pří- 
mo (viz  Nitragin)  nebo  ve  sloučeninách. 
Tento  návrat  dusíku  nenabývá  na  štěstí 
takových  rozměrfl,  jako  bylo  dříve  hlásáno, 
a  mírní  se  oddělováním  mrvy  od  močůvky, 
konservováním  obou,  vlhčením  a  šlapáním 
mrvy  a  pomíjením  čerstvého  lejna  nebo 
čerstvé  mrvy  ke  hnojení.  (O  n-ci  viz  pů- 
vodní zprávy  v  Comptes  rendus  CIX.  1889, 
CX.  1890,  Annales  de  Tlnstitut  Pasteur 
1890;  o  denitrifikaci  Comptes  rend.  XCV. 
a    JO  Fjr, 

Vltrily.  řada  organických  sloučenin,  vzni- 
kajících sloučením  alkylfl  s  kvanem  a  po- 
jmenovaných podle  kyselin,  ku  kterým  z  nich 
jednoduchými  reakcemi  lze  dotpěti.  Vznikají 
hlavně:  1.  Působí-li  kyanid  draselnatý  v  al- 
kyliódid  nebo  v  kalium-alkylsulfát;  2.  účin- 
kem sloučenin  vodu  odnímajících  (/9O1, 
/\5|)  v  amidy  a  tudíž  v  ammonaté  soli  ky- 
selin mastných.  N.  jsou  látky  obojetné,  te- 
kuté a  těkavé,  dosti  příjemně  páchnoucí. 
Nalézáme  je  v  oleji  zvířecím  (jehož  nabývá- 
me při  suché  destJllaci  kostí),  v  němž  se  vy- 
tvářejí účinkem  ammoniaku  v  kyseliny  mastné, 
pak  vedle  alkoholu  methvlnatého  v  produk- 
tech destillace  odpařených  výpalků  melasso- 
Týdu  Charakteristické  jsou  tyto  jejich  pro- 
měn v:  a)  Vodnatými  kyselinami  a  alkaliemi 
mění  se  snadno  v  kyselinu  mastnou  a  v  am- 
rooniak,  na  př. 

Q/Zj .  CV+  aH+  2  ^,0  =  QH, .  COOH 

+  Nff^O 
C\H^CN+  KOH  +  //,0  =  Q//j  .  COOK 

Zahříváme-li  je  s  vodou,  mění  se  v  soli  am- 
monaté kyselin  mastných: 

C;//j  .CN+2  H^0=  C^H^ .  COONH^, 

S  organickými  kyselinami  slučují  se  při  vyšší 
teplotě  v  substituované  amidy,  b)  N.  slučují 
•e  s  vodíkem  ve  stavu  zrodu,  měníce  se 
v  aminy.  Podobně  slučují  se  s  2  atomy  bró- 
mu, se  suchým  chlóro-,  brómo-,  iódovodí- 
kem  a  s  některými  chloridy  kovovými. 
c)  Oxydujícími  činidly  jen  zvolna  se  poru- 

ntrit,  ledek  draselnatý,  v  přírodě 
nevyskytuje  se  zřetelně  vykrystallovaný , 
nýbrž  jen  v  aggregátech  vláknitých  a  plst- 
narých,  v  kůrách  a  náletech.  Umělé  krystal- 
ly  JSOU  kosočtverečné,  podobné  krystallům 
aragonitu;  s  tímto  shodné  má  n.  také  nedo- 
konalou Štěpnost  a  dvojlom  negativní.  Jest 
čirý  nebo  bílý,  našcdlý,  průsvitný.  Tvrd.  =  2, 
host.  =  r9— 2*1.  Jest  dusičnan  draselnatý 
iCAO,    a    obsahuje    46*58*0    ^^O,    5342% 


A^^Og.  Rozpouští  se  snadno  ve  vodě,  ale 
není  hygroskopický.  Na  uhlí  třaská  mocněji 
než  nitratin.  Přirozený  n.  se  vyskytuje  v  je- 
skyních (Ceylon)  nebo  jako  nálet  na  omici, 
vzniklý  mocnou  oxydací  zbytkův  organi- 
ckých (Indie,  Uhry).  Umělý  vyrábí  se  z  ni- 
tratinu  a  užívá  se  ho  k  výrobě  střelného 
prachu,  ve  sklářstvi,  hutnictví  atd.  N.  a  nitra- 
tin spolu  s  brómičnanem  a  chlórečnanem 
sodnatým  jsou  význačným  příkladem  isodi- 
roorfíe:  vedle  stabilní  kosočtverečné  modifi- 
kace KNO^t  totiž  n-u,  která  jest  isomorfní 
s  labilnim  kosočtver.  dusičnanem  sodnatým, 
iest  známa  labilní  modiňkace  n-u  rhom- 
bočdrická,  soutvará  s  nitratinem.  Fr.  5/- Ar. 

Hltritý'  čili  dusaný,  soli  kyseliny  dusí- 
kové, v.  Dusík. 

Hltro-  jest  chemický  praefix,  jejž  přiklá- 
dáme ke  jménům  sloučenin,  chtíce  naznačiti, 
že  v  sloučeninách  těch  nalézá  se  skupina 
iVO„  na  př. 

benzol  C^H^  .  .  nitrobenzol  C^H^.NO^ 
methan  CH^  .   .  nitromethan  C//, .  NO^ 

Neprávem  nazývají  nitro- látkami  téŽ  ni- 
tráty či  dusičnany.  Na  př.  nitroglyce- 
rin  jest  dusičnan  gl]^cerinu  C^H^g  (O .  JvO,),. 
Nitro-látky  vznikají  vlivem  kyseliny  du- 
sičné velmi  silné  (a  kyseliny  sírové)  ve  slou- 
čeniny zvláště  aromatické,  i  říkáme  operaci 
té  nitrace.  Rn, 

Hltroaoetonltrid  v.  Ful minová  kyse- 
lina. 

Hltrohensol,  chem.  QH^.NO^,  jest  hoř- 
komandlové páchnoucí  olei,  jenž  vzniká  ni- 
trací  benzolů.  Nejčistší  byl  připravován  ni- 
trací  svítiplynového  benzolu,  jenž  prost  jest 
uhlovodíků  nejblíže  vyšších.  Taje  při  -f  3\ 
vře  při  206«.  Jest  to  látka  jedovatá.  Slouží 
neškodně  k  parfumování  mýdel  (olej  Mir- 
bauův)  a  výrobě  anilinu,  benzidinu  a  j.  Rn^ 

HltrooelliilOMk  v.  Třaskaviny. 
Hltrogonliím  v.  Dusík. 
HltrogXyoerln,  dusičnan  glycerinu^ 

C,H,{O.NO,\, 
v.  Třaskaviny. 

Hltro-látky  v.  Nitro-. 

Hltromaiilt  jest  dusičnan  cukru  manitu, 
který  jest  připravován  jako  nitroglycerin, 
krystallisuje  však  velmi  pěkně  v  jehlách  a 
exploduje  nárazem  s  prudkosti.  Používání 
nemá  žádného.  Rn. 

HltropnuddOTé  sloučeniny  vznikají,  pů- 
sobíme-li  kyselinou  dusičnou  v  žlutou  sůl 
krevnou.  Nitroprusid  sodnatý 

Na^F€{CN)^N0,2H^0 

jest  výborné  činidlo,  jímž  se  poznávají  sir- 
níky  žírá  vin,  se  kterými  v  roztoku  se  misi 
barvou  stkvostně  purpurově  violovou.    Rn, 

Hitschenaa  v.  Lhotky  7). 

de  Hittis  Giuseppe,  malíř  ital.  (*  1846 
v  líarletté  [Neapolsko]  —  f  1884  v  Paříži). 
Vzdělal  se  v  Neapoli  a  přímým  studiem  pří- 
rody, po  přesídlení  do  Paříže  (1868)  zdoko- 
naloval se  radou  Gérómea  a  Meissoniera. 
V  letech  18o8~1876  vystavil  v  Saloně  řadu 


344 


Nitz  —  Niu-čuang. 


obrazů :  Ndvštéva  u  starafitnika ;  Přechod  přes 
traf;  Intimní  přijetí;  Dáma  s  papouškem;  Ce- 
sta {  Neapole  k  Brindisi;  Sestup  s  Vesuvu; 
Pláce  de  la  Concorde  a  Ptače  des  Pyramides^ 
své  nejlepší  dílo,  duchaplné  a  delikátně  mo- 
derní (v  museu  Luxembourgském).  Posled- 
nimi  obrazv  přešel  N.  k  oboru,  kde  uplat- 
nilo se  nejlíp  jeho  nadáni  a  bystré  postře- 
hování: elegantními  kresbami,  plynnými  a 
průsvitnými  barvami  jal  se  kresliti  moderní 
velkoměsta  (Londýn,  kde  pobyl,  a  Paříž)  a 
jejích  život.  K  impressionistům  přiblížil  se 
pojímáním  stafáže  postavové  jako  koloristi- 
cké  jednoty.  Od  r.  1880  se  zálibou  užíval 
kresby  pasteli  na  plátně,  by  vystihl  plnost 
světla  a  jasnost  tónu,  jež  vyznačují  skuteč- 
nou přírodu. 

Hitss,  zoologický  zkratek,  jímž  značen  jest 
Christ.  Ludw.  Nitzsch. 

Hitzaa  v.  Ni  co  v  2), 

Hitzsoh:  1)  N.  Christian  Ludwig,  zoo- 
log něm.  (♦  1782  -  f  1837  v  Halle),  profes- 
sor  přírodopisu  na  universitě  v  Halle,  za- 
býval se  soustavným  studiem  nálevníků  fve 
spisech  přírodověd,  společnosti  v  Halle, 
1817),  roztočů  (v  Erschově  a  Gruberově  En- 
cyklopedii^ a  čmelů  {System  der  Pterylogra- 
phie,  vydal  Burmeister  v  Halle,  1840). 

2)  N.  Gregor  Wilhelm,  klass.  filolog 
něm.  (♦  1790  ve  Vitemberce  —  f  1861  v  Lip- 
sku). Studoval  ve  Vitemberce,  kde  stal  se 
r.  1814  učitelem  na  tamním  lyceu,  1817  stal 

^e  konrektorem  v  Srbišti,  r.  1820  konrekto- 
rem  ve  Vitemberce,  r.  1827  řád.  prof.  na 
universitě  v  Kielu,  r.  1852  v  Lipsku.  N.  byl 
důkladným  znalcem  epické  poesie  hellénské. 
V  otázce  homérské  stál  na  stanovisku  přesně 
unitářském,  byl  hlavou  stoupenců  této  theo- 
rie  a  nejzávaznějším  ze  starších  odpůrcův 
učení  Wolfova  (v.  Homérovská  otázka, 
str.  523).  Sepsal:  Erkldrende  Anmerkungen  ^u 
Homer*s  Odyssee  (Hannov.,  1826—40,  3  díly, 
obsahující  zpěv  L— XII.);  Meletemata  de  hi- 
storia  Homeri  maximeque  de  scriptorum  car- 
minum  aetate  (t.,  1830  a  1837,  Kiel,  1837  a 
1839);  Die  Sagenpoesie  der  Griechen  kritisch 
dargestellt  (Brunšvik,  1852);  Beitráge  lur  Ge- 
schichte  der  epischen  Poesie  d,  Griechen  (Lip- 
sko, 1862).  Dále  uvésti  jest  jeho  vydání  Pla- 
tónova Ióna  (t.,  1822)  a  řaau  programmův 
universitních,  obsahujících  studie  k  Plató- 
novi, řec.  starožitnostem  sakrálním,  řecké 
literatuře  a  paedagogice.  —  Srv.  Lůbker,  G. 
W.  N.  in  seinem  Leben  und  Wirkcn  (Jena, 
1864);  Rieck,  PSLdagogische  Briefe.  Aus  der 
Erinnerung  an  G.  W.  N.  (Bielefeld,  1867).  Vý. 

3)  N.  Karl  Wilhelm.  historik  (♦  1818 
v  Srbišti  —  t  1880  v  Berlíně),  syn  předešl. 
Studoval  v  Kielu  a  Berlíně,  působil  jako 
professor  dějepisu  nejprve  v  Kielu,  od  r.  1862 
v  Královci  a  od  r.  1872  v  Berlíně.  Nemalé 
důležitosti  nabyl  tím,  že  první  počal  pěsto- 
vati moderní  dějiny  hospodářské;  celá  škola 
novějšího  něm.  děj.  tohoto  směru  závisí  v  zá- 
kladních míněních  na  něm.  N.  působil  hlavně 
jako  učitel;  jeho  přednášky  Dit  Gesch.  d, 
deutschen  Volks  bis  ^um  Augsburger  Religions* 


frieden  (3  sv.,  Lipsko,  1883—85)  a  Die  Ge- 
schichte  d,  Róm,  Republik  (2  sv.,  t.,  1884—85), 
vydané  po  jeho  smrti  od  jeho  iáků,  jsou 
důležitější  než  jeho  vlastni  spisy,  z  nicU 
dlužno  uvésti:  Púlybius,  Zur  Gesch,  4,  anti- 
ken  Politik  und  Historiographie  (Kiel,  1842); 
Deutsche  Studien  (Berlín,  1879);  Afinisteriali- 
tát  u.  Biirgerthum  (Lipsko,  1859}. 

4)  N.  Friedrich  Aug.  Bertnold,  theo* 
log  protest.  (^1832  v  Bonnu),  habilitoval  se 
r.  1859  v  Berlíně,  stal  se  r.  1868  professo- 
rem  v  Giessenu  a  r.  1872  v  Kielu.  Napsal: 
Das  System  des  Boethius  (1860);  Augustina 
Lehre  vom  Wunder  (1866);  Grundriss  der 
christlichen  Dogmengeschichte  (I.  díl,  1870); 
Luther  und  Aristoteles  (1883);  Die  Idee  und 
die  Stu  fen  des  Opfer-Kultus  ;1889);  Lehrbuch 
der  evangelischen  Dogmatik  (1889 — 92). 

Hlua,  Niuha,  Niuatabutabu,  Keppel, 
skupina  ostrovů  v  Polynésii,  která  s  ostro- 
vem Niuafou,  vzdáleným  155  km  na  zsz., 
tvoří  souhrn  ostrovů  rozptýlených  mezi  sou- 
ostrovím Fidži,  Tonga  a  Samoa.  Z  ostrovů 
těch  měří  Tafahi  nebo  Boscawen  na  scv.v, 
17  /rm*,  Ninatabutabu  na  jz.  14  km^  a  Niua- 
fo  15  km^.  Všecky  3  ostrovy  jsou  původa 
sopečného,  posleaní  z  nich  jest  dosud  čin- 
nou sopkou,  nejvyšší  jest  Ta  falu  (do  616  m), 
květena  a  zvířena  podobá  se  poměrům  na 
souostroví  Tonga  a  Samoa,  ostrované  (asi 
2200)  jsou  příbuzní  obyvatelům  ostr.  Tonga. 
N.  objevena  byla  r.  1606  Lemairem  a  Schou- 
tenem,  obyvatelé  jsou  křesťany  a  provozují 
orbu  a  rybářství. 

Hla-ónan^,  Niu-čang,  Jing-tse,  pří- 
stavní město  čínské  v  mandžuské  provincii 
Liau-tung  (Šen-king)  v  okrese  mukdenském, 
při  ústí  ř.  Liao-ho  do  zál.  Liau-tung  na  40^ 
43'  s.  š.  a  122®  23'  v.  d.  Gr.,  má  (1899)  do 
90.000  oby  v.  Čínských,  přístav  při  ústí  řeky 
Liao-ho,  který  však  jest  4—5  měs.  v  roce 
zamrzlý,  tak  íq  po  tu  dobu  dopravní  ruch 
obstarávají  sáně  a  vozy  (do  3000  denně).  N. 
byl  otevřen  evropskému  obchodu  r.  1860, 
přístavním  městem  jest  teprv  od  r.  1836, 
kdy  vlastní  N.,  leŽíci  na  přítoku  ř.  LiaO'ho 
na  40«  51'  s.  š.  a  122°  41'  v.  d.  Gr.,  nánosy 
říčními  od  moře  byl  oddělen.  Avšak  i  ny- 
nější přístav  jest  od  moře  oddělen  mělčí- 
nou  hlubokou  sotva  IVa  ****  kterou  nutno 
čas  od  času  prohlubovati.  Ostatně  jest  opa- 
třen dobrým  přístavním  zařízením,  tak  že 
kotvi  zde  i  největší  evropské  lodi,  kdežto 
lodi  čínské  plují  až  do  Tien-čuang-Tai  na  ř. 
Liao-ho.  Obchodní  ruch  města  neustále  vzrů- 
stá a  činí  22,829.712  haik.  taelů  ročně  proti 
4  milí.  roku  1864.  Z  toho  připadá  na  vývoz 
11,277.287  taelů  a  na  dovoz  cizího  zboží 
8,112.912  taelův  a  čínského  3,381.187  taelův. 
Hlavní  předměty  cizího  dovozu  jsou:  zboží 
bavlněné  (6  mil!.),  kovy,  zboží  vlněné,  barvy, 
petrolej,  cukr,  stroje,  sirky  atd.,  nejvíce  do- 
váží se  bavlněné  příze  z  Indie,  pak  z  Ame- 
riky. Z  Číny  dováží  se  surová  bavlna,  hed- 
vábí, oděvy,  cukr,  uhlí  atd.  Předmětem  vý- 
vozu jsou  boby  a  olej  z  nich  (80%),  surové 
hedvábí  (87o)t  koŽišiny,  srsť,  olei  ricinový, 


Niue  —  NivcUační  stroje 


345 


pilmo  a  |.  Kejvétii  část  zboží  jde  do  čín- 
ských přistává.  Japanu  a  Hone-Kongu,  od- 
kud přichází  také  Vi^  dovozu.  Výnos  cla  činí 
566.702  taely.  Lodnt  ruch  páčí  se  (1898)  na 
812  lodí  o  664.416  f,  z  nichž  364  anglické 
o  358.118  t,  dále  140  německých  o  106.172  t, 
128  o  82.144  t,  74  japanských  o  57.280  t,  104 
čínské  o  52.414 1  atd.  V  městě  jest  od  r.  1897 
parní  továrna  na  výrobu  oleje  z  bobů  zří- 
cená anglickou  společností,  ruskou  železnicí 
spojeno  jest  s  Port  Arthurem  a  přes  Kin- 
čeu  s  Peidngem.  Sídlí  zde  americký,  něme- 
cký, francouzsko  a  švédský  mistokonsul  a 
aaglický,  iapanský,  nizozemský  a  ruský  kon- 
suTa  anglická  misaionářská  společnost. 

Vimat  I  nu  i  nebo  Savagc,  osamělý  korá- 
lový  ostrov  v  Polynésii  na  jv.  od  souostroví 
Samojského,  na  19<»  lO'  j.  š.  a  16S^*  50'  z.  d. 
Gr.,  jest  tvaru  elliptického  s  plochou  14  km*^ 
břehv  jsou  obklopeny  úzkým  korálovým 
úskalím,  kdežto  do  vnitř  ostrova  zdvihají 
se  v  plateau  30—90  m  vysoké,  pokryté  stro- 
movím, zvláště  kokosovými  palmami.  Pod- 
nebí jest  zdravé  a  stejnoměrné.  Obyvatelův 
jest  5125  (1892),  byli  to  až  do  příchodu  mis- 
sionářů  divoši,  poicřestění  od  r.  1846  půso- 
bením domorodých  missionářů  samojských. 
HlTMkii  fnivój,  franc.  zlat.  libella,  úroveň, 
směr  úplně  vodorovný,  jaký  spatřujeme  na 
povrchu  klidné  tekutiny.  K  určováni  směru 
tohoto  slouží  libella,  krok  více  a  j.  Viz 
Nivellační  stroje. 
nT0ll«oe  v.  Nivellování. 
VlTAllatei  UM  slouží  p^i  nivellování 
k  odečtení  výšek.  Užije-li  se  jich  při  měření 
vzdáleností  dalekoměry,  nazývají  se  lati 
distanční.  Starší  n.  I.  měly  měřítko  pal- 
cové; novější  lati  mají  vesměs  centime- 
trové. Dle  způsobu,  kterým  určuje  se  výška 

lati,  rozeznáváme:  a) 
n.  I.  s  pohyblivou 
deskou  záměrnou; 
b)  n.  I.  k  přimému 
čtení  výsky  lati 
Terčovitou  desku  zá- 
měrnou n.  I.  zařídí  po- 
mocník    podle     kynu 


^tnijí'    ^ri:j/i 


Č,  2S86.  NíreUační  lat       Č.  2887.  Nivellační  lať  k  pH- 
«  tertovttoti  deskou  timéroou.         mému  čteni  výšek. 

měřiče  tak,  až  prochází  přímka  záměrná  a 
•^^^^  nitkového  kříže  středem  desky  zá- 
měrné, y^šku  lati  čte  pomocník  a  hlásí  ji 
™Yií^*-  Na  n-ch  latích  k  přímému  měření 
JífV  ^^  měřič  od  stroje  nivellačniho,  na 
•tterý  dílek  lati  n.  promítá  se  vodorovná 
DAC  kříic  vláknového.  V  dobách,  kdy  při 
nivcliačních    strojích   nebylo   užito  dal  eko- 


hledův  a  kdy  nebylo  možno  na  větši  vzdá- 
lenost pouhým  okem  čísti  přímo  dělení  lati, 
převládalo  užívání  n.  I.  s  pohyblivou  deskou 
záměrnou.  Dnešního  dne  užívá  se  téměř  vý- 
hradně n-ch  latí  k  přímému  čtení  výšky  lati. 
N.  laf  s  terčovitou  deskou  záměrnou  vyzna- 
čena jest  ve  vyobr.  č.  2886.  Skládá  se  ze 
dvou  latí  AB,  CD,  délky  as  2  m.  Obě  lati 
mají  na  rubové  straně  měřítko  centimetrové 
a  laf  prvá  číslována  jest  po  decimetrech  od 
0—23;  lať  druhá  od  23—40  dm.  Terčovitá 
deska  Z>  dá  se  ustáliti  v  každé  poloze  šrou- 
bem 5.  Laf  A  B  má  vedení  v  objímkách  spo- 
jených s  latí  CD  a  lze  ji  v  libovolné  poloze 
ustáliti  šrouby  svěracími  s, ,  i,.  Až  do  výškv 
2*3  m  upotřebí  se  jen  lati  AB  z  pomocník 
zařídí  terčovitou  desku  dle  pokynů  měřiče. 
Výšku  lati  čte  pomocník  dle  nullové  značky 
n  až  na  millímetry.  N.  1.  k  přímému  čtení 
výšky  lati  (vvobr.  č.  2887.)  mají  měřítko 
v  centimetreoi,  jež  vyplní  se  střídavě  bar- 
vou černou.  Číslují  se  jednotlivé  decimetry. 
Pro  okuláry  astronomické  píší  se  Číslice 
obráceně;  pro  okuláry  terrestrické  pak  v  po- 
loze přirozené.  Nejlépe  vyhovuje  oběma  oku- 
lárům  číslování  ležaté,  jehož  užívá  íirma 
Josef  Tan  Fric.  Délka  lati  jest  4—5  m  a  pro 
snazší  dopravu  složeny  jsou  z  menších  dílů. 
Rozeznáváme  lati  skládací,  lati  zásuvné 
a  lati  nástavné  (rozkládací).  Srv.  No- 
votný, Kompendium  geodésie  a  sférické 
astronomie  díl  III.  Nov, 

HlTalladni  stroje  jsou  přístroje  měřické, 
kterými  určují  se  rozdíly  výškové.  Možno 
roz(íěliti  je  ve  dvě  skupmy  na:  a)  svaho- 
měry,  b)  vlastní  n.  t. 

K  svaíioměrům  počítáme  dnes  nejstarší 
tvary  n-ch  s-jů.  Jest  to  zejména  krokvice, 


Č.  2888.  Krokvice 


r^^^ 


k  ř  í  ž  d  I  a  ž  d  i  č  s.k  ý  a  přístroje  opatřené  vodo- 
váŽkou,  kterými  lze  vytyčiti  směr  vodorovný 
a  tím  určiti  na  lati  nivellační  postupně  roz- 
díly výškové.  Svahoměry  lze  mimo  to  měřiti 
úhly  svahu  území.  Krokvice  s  latí  4  m 
dlouhou  tvoří  nejjednodušší  n.  t.  Dle  krok- 
vice urovná  se  laf  AB  do  polohy  vodorovné 
(vyobr.  č.  2888.)  a  na  druhé  lati  2  m  zdéli 
čte  se  výška  BQ  která  udává  převýšení 
bodu  A  nad  bodem  C.  Místo  krokvice,  kte- 
rou lze  vytyčiti  směr  vodorovný  ien  přibližně, 
užívá  se  častčji  libelly  sázecí,  která  vsadí 
se  do  dřevěného  pouzdra  na  laf  AB.  Této 
lati  s  libellou  užívá  se  často  v  praxi  techni- 
cké k  měření  vodorovných  vzdáleností 
v  území  svahovitém,  jakož  i  k  zaměření  po- 
délných a  příčných  profilů  cest,  silnic,  že- 
leznic   atd.;    odtud    název    laf  profilová. 


346;5 


Nivellační  strojej 


B 


Kříž  dlaždičský  (vyobr.  č.  2889.)  skládá 
se  z  ramene  svislého  A  B  a  z  ramene  vodo- 
rovného CD.  Na  rameni  AB  jest  olovnice 
v  rýze  kolmé  ke  hraně  hořejšího  ramene  CD. 
Je-li  niť  olovnice  v  rýze  A*B,  jest  hořejší 

hrana   ramene 
^  »  CZ>  vodorovná 

a  možno  dle  ní 
vytyčiti  přím- 
ku vodorov- 
nou a  určiti  na 
lati  nivellační 
příslušný  roz- 
díl výšek.  Po- 
dob, tvar  měly 
nejstarší  n.  s. 
Kříže  dlaždič- 
ského  užívá  se 
dnes,  jak  název 
označuje,  k  ji- 
ným účelům,  a 
to  k  vytyčení 
bodů  phmky 
v  daném  svahu 


A  i* 


Č.  2889.  Křii  dlaidiCský. 


mezi  bodem  počátečným  a  koncovým.  K  vlast- 
ním svahomčrům,  kterých  možno  užiti  k  vy- 
tyčení směru  vodorovného  a  k  měření  úhlu 
svahu  úbočí  území,  náležejí  přístroje  vy- 
značené ve  vyobr.  č.  2890.,  2891.,  2892.  Dvě 


-^z:  K 


Č.  2890.  Svahomér  obyčejný. 


pravítka  AB,  BC  spojena  jsou  stěžejkou 
v  B.  Na  pravítku  CB  jest  libella  Las  pra- 
vítkem AB  jest  Fpojen  dělený  kruh  K,  Je-li 
lať  D  vodorovná  a  přiléhá-li  pravítko  CB 
k  pravítku   AB,  udává    zpodní    hrana   pra- 


Č.  2891.  Svahomér  Dawisův. 


vítka  CB  na  děleném  oblouku  K  nullu  a 
bublina  libelly  jest  ve  středu  skleněné  tru- 
bice, uhel  svahu  cp  čte  se  dle  polohy  hrany 
CZ)  na  děleném  oblouku.  —  Svahomér  Da- 
wisův (vyobr.  č.  2891.)  má  v  kruhové  ob- 
jímce K  půlkruhovou  vložku  L   s  malou  li- 


bellou.  Vložku  L  lze  otáčeti  a  ustáliti  v  li- 
bovolné poloze  Šroubem  5.  Na  objímce  K 
jest  dělení  stupňové  a  průměr  90*— 90'  jest 
rovnoběžný  s  deskou  podkladnou.  Te-li  lať 
D  v  poloze  vodorovné,  udává  ručička  R 
nullu  na  dělení  objímky  K  a  bublina  jest 
ve  středu  libelly.   Úhly    svahů  <p  čteme  dle 

K 


Č.  2892.  Svahomér  americký. 

polohy  ručičky  R  na  dělení  K.  — Ještě  jedno- 
dušší jest  svahomér  americký  (vyobraz., 
č.  2892.).  V  kruhové  objímce  K  jest  vsazena 
kruhová  krabice  L,  jejíž  přední  stěna  jest 
zasklena.  Vnitřní  dutina  kruhové  krabice  na- 
plní se  do  poloviny  tekutinou.  Hladina  te- 
kutiny jest  vždy  v  poloze  vodorovné.  Na 
kruhové  objímce  K  jest  dělem'  stupňové  a 


H 


^ 


! 


■ 

I 


H 


c 


1 


Č.  2693.  Svahomér  trubicový  (dvouramcný). 

průměr  O'— O®  jest  rovnoběžný  s  deskou  pod- 
kladnou a  s  vrchní  plochou  lati  D,  Úhel 
svahu  čte  se  dle  polohy  hladiny  na  stupnici 
K.  —  Přechodným  tvarem  mezi  svahoměry 
a  vlastními  n-mi  s-ji  jest  svahomér  trubi- 
cový (dvou rameny,  Kanalwage),  Zakládá 
se  na  principu  spojitých  nádob.  Do  duté  ko- 
vové trubice  T  (vyobr.  č.  2893.)  vsazeny  jsou 


< 


Č.  2894,  Svahomér  prstencový. 

na  koncích  skleněné  trubice  K,,  F,.  Naplní- 
me li  je  tekutinou,  obdržíme  vodorovnou 
plochu  HH\  určenou  hladinami  tekutiny 
v  trubicích  V\,  V,,  které  možno  užiti  při 
nivellaci.  Aby  bvlo  možno  přesněji  zaměřiti 
ve  směru  obou  hladin,  přidávají  se  na  tru- 
bice skleněné  průhleditka.  Kuželem  IC  na- 
sadí se  svahomér  na  stojan.  Poněvadž  přes. 


Nivellační  stroje. 


347 


nost  jest  malá  a  vadí  vítr  a  otřesy,  neupo- 
třeboje  se  jich  dnešního  dne.  Svahomčru 
tmbicovému  možno  dáti  tvar  uzavřené  tru- 
bice prstencovité  (vyobr.  č.  2894.  a  2895), 
Naplnime-li  trubici  ao  poloviny  tekutinou, 
tvoří  hladiny  rovinu  vodorovnou  a  lze  užiti 
jich  při  nivellaci  přibližné.  Nalepí-li  se 
na  trabid  stupnice,  možno  měřiti  též  úhly 
svahu  9. 
Vlastni  n.  s.  možno  rozděliti  na  dvě  sku- 


Č.  2895.  Svahomřr  prstencový. 

piny,   a  to:  a)   n.  s.   bez  dalekohledu; 
h)  n.  s.  s  dalekohledem. 

N-ch  t-jů  bez  dalekohledu  upotřebuje  se 
dnešního  dne  jiŽ  jen  zřídka.  Z  konstrukcí 
starších  možno  uvésti  Wegův  nivellační 
dioptr  (vyobr.  č.  2896.).  Na  mosazném  pra- 
vítku p  jsou  dvě  průbledítka  /'i,  P^  zaří- 
zená jako  průhledítko  oční  a  průhledítko 
gř edmčtné.  Přímka  záměrná  HřT  jest  rovno- 
é2ná  s  osou  libelly  L.  Je-li  tedy  osa  libelly 
vodorovná  (bublina  ve  středu),  jest  i  přímka 

/? 


^^   43= 


Č.  2896.  Wegův  nivellační  dioptr. 

záměrná  HH*  v  poloze  vodorovné.  Libella 
urovná  se  šrouby  stavěcími  s,  které  tlaČí  na 
hranol  spojený  s  ořechem,  uloženým  ve  sfé- 
rickém ložisku  O.  Mimo  to  lze  urovnati  li- 
bellu  při  rektiíikaci  šroubem  5,  kterým  zve- 
dá se  jeden  konec  pravítka  p  kolem  osy  o 
na  pravítku  Pt,  Spi^vnost  stroje  vyžaduje, 
at>y  přímka  záměrná  HH*  byla  souběžná 
8  osou  libelly  L  a  abv  osa  točná  hořejší 
konstrukce  byla  kolmá  k  ose  libelly.  Pří- 
slušné opravv  vykonají  se  šrouby  rektifi- 
kačnimi  libelíy  L  a  šroubem  5. 


N.  t.  s  dalekohledem  možno  rozděliti 
v  tyto  skupiny:  a)  n.  t.  s  dalekohledem 
pevným;  b)  n.  s.  s  dalekohledem  vol- 
ným; c)  n.  s.  s  dalekohledem  otočným; 
d)  universálně  n.  s.  Jednotlivé  n.  s.  liší  se 
mimo  to  různ^^m  spojením  libelly  s  daleko- 
hledem. Libella  jest  na  př.  pevně  spojena 
s  dalekohledem,  nebo  jest  volně  nasazena 
na  trubici  dalekohledu,  rři  strojích  novějších 
užívá  se  s  výhodou  libelly  převratné  (re- 
versní). Stroje  universálně  vznikly  ze  snahy 
sestrojiti  měřické  stroje,  kterými  možno  m^ 
řiti  úbly  horizontálně  a  vertikálně  a  užiti 
jich  po  případě  též  k  nivellaci  a  k  tachy- 
metrii.  Avšak  i  k  většině  n-ch  t-jů  s  daleko- 
hledem přidává  se  dělený  limbus,  aby  bylo 
možno  měřiti  horizontálné  úhly  v  území 
mírné  svahovitém.  Aby  bylo  možno  skloniti 
poněkud  dalekohled,  spojí  se  jedno  ložisko 
dalekohledu  se  šroubem  elevačním,  jehož 
nejjednodušší  zařízení  uvedeno  jest  ve  vy- 


^'  ^/ 


Č.  2897.  Fricův  nivellační  stroj. 

obr.  č.  2896.  Užije-li  se  k  tomu  Stampferova 
šroubu  s  dělenou  hlavou,  možno  měřiti  též 
malé  úhlv  výŠky  a  užiti  příslušného  stroje 
k  Stamp^rově  nivellaci,  nebo  jako  Stampfe- 
rova dalekoméru  v  terrainu  svahovitém. 
K  přesným  pracím  hodí  se  n.  s.  s  daleko- 
hledem volným  aneb  otočném,  s  libellou  sá- 
zecí nebo  s  libellou  reversní.  Jakožto  příklad 
novějších  konstrukcí  n-ch  t-jů  vyznačen  jest 
ve  vyobr.  č.  2897.  n.  s-j  české  firmy  Josef 
Jan  řrič  na  Král.  Vinohradech.  Jest  to  n.  t-oj 
s  dalekohledem  otočným  a  libellou  převrat- 
nou. Dalekohled  D  možno  točiti  v  ložiskách 
/,  /j.  Libella  L  jest  reversní  a  lze  jí  upotře- 
biti nad  dalekohledem  i  pod  ním.  Trubici 
okulárnou  lze  zasunovati  a  vysunovati  toče- 
ním vroubkované  hlavy  S^\  má  nitkový  křiž 
iV,  který  skládá  se  z  niti  vodorovné  a  svislé. 
Průsek  obou  nití  určuje  jeden  bod  přímky 
záměrné  a  při  nivellaci  čte  se  poloha  vodo- 
rovné niti  na  lati  nivellační.  Tím  určí  se 
výška  lati  nebo  vertikál ná  vzdálenost  od 
zpodního  konce  lati  až  k  místu,  kam  pro- 
mítá se  při  nivellaci  vodorovné  vlákno  nit- 
kového kříže.  Polohu  libelly  reversní  lze  za- 
jistiti Šroubem  5,.  S  ložisky  /,  /^  spojeno  jest 
pravítko  p,,  jehož  levý  konec  lze  zvedati  šrou- 


348 


Nivelle  —  Nivellování. 


bem  elevačním  5.  Příslušný  úhel  vcrtikálný 
Čte  se  přímo  na  stupnici  M  dle  polohy  pevQé 
značky  pravítka  p^,  které  tvoří  alhidádu 
s  příslušným  noniem,  lupou  a  clonou.  Lim- 
bus Lj  jest  dělen  na  stupně  a  k  jemnému 
pohybu  alhidády  slouží  ustanovka  osová  se 
šroubem  svěracím  5,.  Osa  točná  alhidády 
jest  ve  válci  V,  který  má  třínožku  T  se 
šrouby  stavěcími  5,.  Pohybem  Šroubů  sta- 
věčích urovná  se  libella  reversní  L  a  po- 
mocná libella  L',  Podložkami  P  spočívá  stroj 
na  hlavě  stojanu,  s  kterým  spojí  se  šroubem 
stfedním. 

Správnost  stroje  vyžaduje,  aby  vyhověno 
bylo  těmto  podmínkám :  1.  Geometrická  osa 
dalekohledu  má  se  ztotožňovati  s  jeho  osou 
optickou;  2.  osa  libelly  reversní  má  býti 
rovnoběžná  s  osou  optickou  dalekohledu; 
3.  osa  optická  dalekohledu  má  býti  kolmá 
k  ose  točné  alhidády.  Příslušné  opravy  vy- 
konají se  rektiňkačními  šrouby  nitkového 
kříže  iV,  rektiňkačními  šrouby  libelly  reversní 
L  a  šroubem  elevačním  5.  Universálně  n.  s. 
mají  vertikálný  kruh  a  možno  otáčeti  daleko- 
hledem kolem  vodorovné  osy  točné.  Podo- 
bají se  tedy  theodolitům  kompensačním  s  li- 
bellou  sázecí  na  trubici  dalekohledu.  —  Li- 
teratura: Novotný,  Kompendium  geodésie  a 
sférické  astronomie,  lil.  díl;  Hartner-Wast- 
ler,  Handbuch  der  niederen  Geodaesie.  Nov, 

Hivelle  [nivěl]  de  Im  Ohaussée  v.  de 
La  Chaussée. 

Hivelles  [ni vél],  ilámsky  Nyvel,  hlavní 
město  arrondissementu  v  belgické  provincii 
Brabantu,  ve  vlhkém  a  hlubokém  údolí  řeky 
Thienne,  110  m  n.  m.,  v  uzlu  drah  Brussel- 
Charleroi  a  Mons-Louvain,  má  10.642  obyv. 
(1890^,  pěkné  domy  a  ulice,  románský  koíle- 
giátní  chrám  sv.  Gertrudy,  založ.  r.  645,  ob- 
novený r.  1048  a  posléze  v  XVIIL  stol.,  jenž 
nese  stopy  všemožných  slohů,  má  krásnou 
fagadu  s  2  věžemi  50  m  vys.,  mnohé  obrazy 
a  drahocenné  starožitnosti.  Dále  jest  v  mě- 
stě několik  jiných  kostelů,  klášter,  krásná 
promenáda,  obecni  collěge,  průmyslová  škola, 
seminář  učitelův  a  učitelek,  obchodní  ko- 
mora, soud,  několik  nemocnic,  výroba  kra- 
jek, zboží  vlněného  a  bavlněného,  cikorie, 
mýdla,  továrny  na  tábak  a  barvy,  veliké  stro- 
jírny a  dílny  železniční  atd.  N.  vznikl  kolem 
ženského  kláštera  založ.  r.  640  Itou,  manžel- 
kou Pipina  z  Landenu,  jehož  abatyše  měla 
hodnost  knížecí,  od  XII.  stol.  bylo  povýšeno 
na  město,  od  XIII.  stol.  bylo  sídlem  čilého 
průmyslu  textilního,  který  odtud  rozšířil  se 
do  Douai,  Cambrai  a  Valenciennes. 

Hivelleta.  Při  projektech  silničních  a  že- 
lezničních udávají  se  poměry  stoupání  a  za- 
křivení projektované  silnice  nebo  železnice 
vzhledem  k  podélné  ose  vedené  středem 
silnice  nebo  železnice  po  povrchu  těchto 
kommunikací.  Tato  myšlená  čára,  která  určuje 
poměry  stoupání,  nazývá  se  n.  Stoupání 
n-ty  silnicové  udává  se  v  procentech  (%); 
stoupání  n-ty  železničně  v  pro  mille  (7oo)- 
V  podélném  profilu  vyz'  ačuje  se  n.  rumél- 
kou.  Nov, 


HiveUováAi  (nivellace')  jest  měřický 
výkon,  jímž  určuji  se  rozdíly  výšek  dvou 
bodů  povrchu  zemského.  Má-fi  se  určiti  roz- 
díl výšek  bodů  A^  B,  postaví  se  na  bod  A 
nivelíační  stroj  a  na  Dod  B  nivellační  laC 
(vyobr.  č.  2898.).  Stroj  nivelíační  urovná  se, 
aby  přímka  záměrná  byla  vodorovná.  Lat 
drží  se  v  poloze  svislé.  Zaméříme-li  dle  přímky 
záměrné  A'H,  promítá  se  tato  na  laf  v  bodČ 
H,  Poněvadž  lat  nivelíační  dělena  jest  na 
ccntimetrv,  čteme  na  lati  přímo  hodnotu 
vertikálně  vzdálenosti  BH^=zl  t.  zv.  výšku 
lati.  Určíme-li  vertikálnou  vzdálenost  A  A*^^  f , 
t.  zv.  výšku  stroje,  známe  tím  rozdíl  vý- 
šek Vab. 

Rozeznáváme  nivellaci  geometrickou  a 
trigonometrickou.  Geometrické  n.  jest 
dvoji  a  to  geometrická  nivellace  ku 
předu  a  geometrická  nivellace  ze  stře- 
du. Jde-li  o  to  určiti  geometrickou  nivellaci 
ku  předu  rozdíl  výšek  bodu  A  z  ř,  postaví 


Č.  2898.  Nivellace  obyčejná. 

se  nivelíační  stroj  na  bod  A  a  přímka  zá- 
měrná (optická  osa  dalekohledu)  urovná  se 
do  polohy  vodorovné.  Zaměří  se  na  lať  po- 
stavenou v  bodě  B  (vyobr.  č.  2899.),  který 
volí  se  mezi  body  A,  F  y  takové  vzdále- 
nosti, aby  vodorovná  přímka  záměrná  pro- 
tínala ještě  lat  Na  lati  čte  se  výška  lati 
BB^  =  l^  a  přímo  určí  se  výška  stroje 
^i4j  =  f,.  Převýšení  bodu  B  nad  A  jest: 

V  BA  =  h  —  'i- 
Stroj  nivelíační  přeneseme  na  bod  B,  ozna- 
čený kolíkem  aneb  hřebíkem,  a  urovná  se 
opět  přímka  záměrná  do  polohy  vodorovné. 
Pro  lať  vyhledá  se  nové  stanovisko  C,  které 
volí  se  mezi  body  A,  F  tak,  aby  vodorovná 
přímka  záměrná  protínala  ještě  lat  Na  lati 
čte  se  výška  lati  CQ=»/,  a  přímo  určí  se 
výška  stroje  BB^  =  ij.  Převýšení  bodu  C  nad 
bodem  B  je :  VcB  =  í,  —  /«  a  poněvadž  /,  >  i„ 
jest  VcB  negativné.  Podobné  urči  se  převý- 
šení bodu  C  nad  bodem  A  a  jest  Vqa  =* 
(/,  +1,  —  (/,  -h  /,).  Podobně  volí  se  další  sta- 
noviska na  př.  v  bodech  D,  E  atd.  a  určí 
pokaždé  se  příslušná  výška  stroje  na  př. 
DD^  =  ij^,  EEi=it  atd.,  jakož  i  jednotlivé 
EE^=l^^i  FF^  =  /j.  jest  pak  převýšení  bodu 
výšky  lati  DZ),  =  /,,F  nad  bodem  A: 
Fir^  =  (,\  +  /,  +  /,+  . ..)-(/, +/,  +  /,  +  ...) 

Geometrická  nivellace  ze  středu. 
Nťtřeba    měřiti    výšku  stroje.  Jde-li   o   to 


Nivellování. 


349 


arčití  geometrickou  nivellací  ze  středu  pře- 
irýftení  Dodu  D  uad  bodem  A  (vy obr.  Č.  2900.), 
postaví  se  na  bod  počátečný  A  laf  nivellační 
a  pro  oi  vel  lačni  stroj  vyhledá  se  stanovisko 
S^    mezi   body   A^  D  tak,    aby    vodorovná 


B, 


(I9,  ^  . . .)  a  čtení  lati  v  před  (L,,  L4 . . .).  Pře- 
výšení bodu  posledního  Nnad  bodem  počáteč- 
ným A  jest: 

Fjv^  =  (/,+/,-f /,  +  ...)-(£,  + L,+ 


%^.-^rr^, 


C.  2899.  Geometrická  nivellacc  ku  předu. 


přímka  záměrná  nivellačního  stroje  promí- 
tala se  ještě  na  lat  Stroj  se  urovná,  zaměří 
se  zpět  na  lať  (visura  zpět)  a  na  lati  čte 
se  výška  lati  AA^=I^  (čtení  lati  zpět). 
Pro  lat  vyhledá  se  nové  stanovisko  na  př. 


Trigonometrická  nivellace.  Vúzemí 
svahovitém  zdržuje  značně  stálé  přestavování 
stroje  a  malé  vzdálenosti  stroje  od  lati,  které 
nutno  voliti  následkem  značného  svahu  území. 
V  takových  případech  jest  výhodnější  určiti 


č.  2900.  Geometrická  nivellace  ze  středu. 


▼  bodě  B  tak,  aby  vodorovná  přímka  zá- 
měrná protínala  ještě  lat  Zaměří  se  v  před 
na  laf  (visura  v  před)  a  čte  se'  výška  lati 
BB^  =  L^  (čtení  lati  v  před).  Převýšení 
bodu  B  nad  bodem  A 
jest:  Vba  =  /i  —  ^1. 
Laf  zůstane  na  bodě  B 
(přestává)  a  pro 
stroj  vyhledá  se  nové 
stanovisko  5,  tak,  aby 
vodorovná  přímka  zá- 
mémá  promítala  se  je- 
ště na  laf  postavenou 
v  bodě  B.  Stroj  se 
urovná  a  zaměří  se 
spét  se  stanoviska  5, 

Stsura  zpět)  na  laf  a 
e  se  na  lati  výška  la- 
ti B  B^^  l^  (čtení 
iati  zpět).  Pro  laf  vyhledá  se  nové  sta- 
novisko na  př.  v  bodě  C,  zaměří  se  dle 
přímky  záměrné  na  laf  a  čte  se  na  lati  výška 
CC— L,  (čtení  lati  v  před).  Převýšení 
bodu  C  nad  bodem  B  jest  Vc^—  /,  —  /.,; 
převýšení  bodu  C  nad  bodem  A  jestKc^i  = 
VBA  +  VcB  =  it  —  L,  4.  /,  —  L,  = 
(A  +  /«)  -  (^1  +  ^).  Podobně  určí  se  z  kaž 


Č.  2901.  Trigonometrická  nivellace. 


výšku  lati  trigonometricky  dle  pravidel  tri- 
gonometrického měřeni  výšek.  Pro  trigono- 
metrické n.  nutno  užiti  universálního  stroje 
nivellačního  s  vertikálným  kruhem  a  nivel- 
lační lati  s  dvěma  de- 
skami záměrnými  (vy- 
obr.  č.  2901).  Stroj 
zcentruje  a  urovná  se 
nad  bodem  A  a  laf  po- 
staví se  na  bod  B.  Vo- 
dorovná přímka  záměr- 
ná A^  B*  neprotíná  laf. 
Zaměří  se  na  horní  de- 
sku záměrnou  B^  a  na 
vertikálném  kruhu  čte 
se  úhel  hloubky  a;  po 
té  zaměří  se  na  zpodní 
desku  záměrnou  B^  a 
čte  se  úhel  hloubky  /?. 
Je-li  vzdálenost  obou  desek  záměrných  B^ 
B^^=l  z  vzdálenost  zpodní  desky  B^  nad  ter- 
rainem  B  By  —  a,  vypočte  se  horizontálná 
vzdálenost  i4«B— D  a  výška  L  —  B^B,.  Pře- 
výšení bodu  B  nad  bodem  A  jest  záporné  a 

Stoupá -li  terrain  směrem  od  stanoviska  stroje 


"^ 


débo  dalšího  stanoviska  stroje  Čtení  lati  zpět  I  k  stanovisku  lati,  určí  se  převýšeni  stáno- 


350 


Nivellovánú 


viska  lati  nad  stanoviskem  stroje,  zvétáíme-li 
výšku  stroje  t,  o  rozdíl  výSky  lati  L^  a  vzdá- 
lenosti zpodni  desky  záměrné  nad  terrainem. 
Výška  lati  Lj  udává  opět  vzdálenost  zpodnj 
desky  záměrné  nad  rovinou  srovnávací  a  urč{ 

sin/?,  cos  a,  ,    .  j     ...   , 
se  z  rovnice  L.=    ,   , s-r-';  jednotlivé 

členy  mají  týž  význam  jako  dříve.  Při  tri- 
gonometrické nivellaci  rozeznává  se  opět 
trigonometrická  nivellace  kupředu 
a  trigonometrická  a  n.  ze  středu;  po- 
stupuje se  úplně  jak  při  geometrickém  n.  ku 
předu  a  ze  středu. 

Stampferova  nivellace  jest  trigono- 
metrická nivellace,  při  které  měří  se  úhly 
or,  fi  mikrometrovým  šroubem,  který  zavedl 
do  praxe  geodaetické  professor  Stampfer. 
Místo  /(a)  ve  vzorcích  pro  Z>,  L  zavede  se 
počet  šroubových  otoček,  o  který  nutno 
otočiti  šroubem  mikrometrovým,  zaměříme-li 
z  normálně  polohy  (h)  na  horní  desku  zá- 
měrnou (o)  a  na  desku  zpodni  (u)  lati  nivel- 
lační.    Horizontálná   vzdálenost    stanoviska 


stroje  a  stanoviska  lati  D  = 


o—  n 


a  výška 


lati  L 


h  —  u 


.  /.  V  rovnicích  značí  K  kon- 


o  —  u 

stantu  mikrometrového  šroubu,  /  vzdálenost 
obou  desek  záměrných,  h  udání  stupnic  mi- 
krometrového šroubu  pro  normálnou  (vodo- 
rovnou) polohu  přímky  záměrné,  o  a  u  udání 
mikrometrového  šroubu  při  zaměření  na 
horní  a  zpodni  desku  záměrnou.  Podobně 
jako  při  trigonometrickém  n.  mošno  při  n. 
dle  Stampfera  rozeznávati  Stampferovu 
nivellaci  ku  předu  a  ze  středu.  Zde 
postupuje  se  způsobem,  uvedeným  při  geo- 
metrické nivellaci. 

Mitisova  nivellace  jest  obyčejná  ni- 
vellace geometrická  ku  předu  o  stejné  výšce 
stroje,  kterou  lze  docíliti  zvláštním  zařízením 
stojanu  nivellačního  stroje.  Nedošla  značného 
rozšíření. 

Barometrickánivellace.  Rozdíly  výš- 
kové jednotlivých  bodův  určují  se  baro- 
metricky  a  to  aneroidem  aneb  rtuťovým  tlako- 
měrem. 

Mezinárodni  přesnénivellace.  Me- 
zinárodní kommisse  pro  středoevropské  mě- 
ření stupňové  usnesla  se  r.  1864,  aby  vedle 
trigonometrického  měření  výšek  jednotlivých 
bodů  trigonometrických  vykonáno  bylo  přesné 
n.,  kterým  určiti  se  měl  rozdíl  hladin  moř- 
ských a  kterým  získán  býti  měl  dostatečný 
počet  stálých  bodů  výškových  pro  praxi 
technickou  a  pro  případné  zjištění  změn  po- 
vrchu zemského.  Jako  methody  nivellační 
užiti  se  mělo  geometrické  nivellace  ze  středu 
na  stejné  vzdálenosti,  aby  vyloučila  se  z  mě- 
ření chyba  následkem  refraícce  paprsků  svě- 
telných a  chyba  následkem  rozdílu  pravého 
a  zdánlivého  horizontu.  V  Rakousku  svěřeny 
práce  tyto  r.  1871  vojenskému  zeměpisnému 
ústavu  ve  Vídni  Jakožto  bod  základní  ra- 
kouského přesného  n.  volena  značka  výšková 
v  budově  finanční  stráže  na  molo  Sartorio 


v  Terstu  v  místnostech  normálu   vodního, 
který  samočinně  zaznamenává  výšku  hladiny 
mořské.    Nullový  bod  tohoto  normálu  jest 
o  1*128  m  nad  stfední  hladinou  moře  Jader- 
ského   a  uvedená  značka  výšková  2*224  m 
nad  nuUovým  bodem  normálu.  Jelikož  tento 
základní  bod  jest  vzdálen   od  středu  říše, 
voleny  byly  na  žulových  a  rulových  nábor- 
ních  rovmách  další  body  základní.   V  král. 
Českém  jest  to  základní  výšková  značka  po* 
blíž  Budějovic  u  Lišova  označená  jehlancem 
žulovým  8  nápisem  latinským  >Hlavníbod 
fixní  rakousko-uherské  přesné    ni* 
vellace  provedené  pro  evropské  mě- 
ření stupňů  poledníkových  arovno* 
běžníkových.  Zřízen  r.  1876<.  Nadmoř- 
ské výšky  základních  bodů  odvozeny  geo- 
metrickou  nivellaci    ze    středu    přímo    od 
značky  terstské.  Další  n.  vycházelo  od  bodů 
základních  a  nivel- 
lovalo  se  po  hlav- 
ních drahách  a  silni- 
cích. Ve  vzdáleno- 
stech  4—5  km  osa- 
zeny výškové  zna- 
čky řádu  prv.  (Re- 
pěre-Punkte  I.  Ord- 
nung)  a  ve  vzdále- 
nostech as  1  km  vý- 
škové značky  řádu 
druhého    (Repěre- 
Punkte    II.    Ordn.) 
Zařízení  výškových 
značek  řádu  prvého 
rakousk.   přesného 
n.   vyznačeno    jest 
ve  vyobr.  č.  2902. 
Na  vhodném  místě  stálé  budovy  ve  výšce  150 
až  180  cm  osadí  se  do  zdiva  na  cement  mosazný 
kužel,  který  má  ve  směru  podélné  osy  dutinu 
světlosti  4  mm.  Osa  této  dutiny  musí  býti  vo- 
dorovně vsazena  a  určuje  pak  stálý  výškový 
bod  řádu  prvého.   Kužel  kryt  jest  litmovou 
deskou  s  nápisem  *Hoehen- Markem ;  v  Uhrách 
mají  tabulky  nápis  ^Magasságjegy*  a  v  Chor- 
vatsku a  Slavonii  *Biljek  visinš€,    V  Praze 
připojena  k  nim  nákladem  obce  tabulka  s  ná- 
pisem >Výška  nad  hladinou  moře  Ja- 
derského* s  udáním  číselné  hodnoty  nad- 
mořské výšky  příslušného  bodu.  Body  fixní 
řádu  druhého   označeny  jsou  na  milnících 
silnic  a  železnic,  na  krycích  deskách  pro- 
půstkův  a  mostů  malými  obdélníky  s  pís- 
meny >H  +  M«.  Jde- li  o  to,  připojiti  nivellaci 
k  výškovému  bodu  řádu  prvého,  zavěsí  se 
kovové  měřítko  nýtem  do  dutiny  mosazného 
kužele;  nullový  bod  kovového  měřítka  sho- 
duje se  s  osou  trubice.  Na  značky  řádu  dru- 
hého postaví  se  lat  přímo  na  vytesaný  kří- 
žek. Seznam  výškových  kot  fixních  boaů  ra- 
kouského přesného  n.  vydal  c.  k.  vojenský 
zeměpisný  ústav   ve  Vídni  pod  názvem  Die 
Ergehnisse  des  Praecisions-Nivtíltment  in  der 
Óstevr.-ungar,  Monarchie,  WestHeher  7>tfi7  (Ví- 
deň, 1897). 

N.  povšechné   (generální)  jest   geo- 
metrické n.  ze  středu  a  má  za  účel  určiti 


Č.  2902.  Výikovi  značka  Hdn 
prvého. 


Nivernais  —  Nizámí. 


$351 


v  měřeném  obvodu  řadu  pevných  bodfl  výš- 
kových, které  jsou  východištém  n.  podrob- 
ného ťdetailního).  Dvojnásobným  n-m  urči 
se  nadmořské  výšky  bodů  stálých,  kterými 
Isou  při  měření  města  na  př.  mezníky  sítě 
polygonové  nebo  hlavy  svorníků  zazděných 
do  budov. 

N.  podrobné  (detailní)  jest  geome- 
trická nivellace  ze  středu,  kterou  určí  se 
nadmořské  výSky  jednotlivých  bodů  měře- 
ného obvodu  pro  zdělání  plánů  regulačních, 
mclioračních,  pro  projekty  silničné  a  p.  N. 
podrobná  připojí  se  k  stálému  bodu  nivel- 
lace  povšechné  a  výškové  koty  jednotlivých 
bodfl  určíme,  odeéteme-li  od  výškové  kot)r 
roviny  srovnávací  čtení  lati  při  zaměření 
středním.  Nov. 

Vivtrnais  [-néj,  jedna  z  býv.  provincií 
střední  Francie  a  nyní  jeden  z  33  vojenských 
obvodů  franC;  zaujímala  nynější  departement 
Niévre  a  38.000  ha  dep.  Ýonne,  úhrnem  asi 
640.000  ha,  a  byla  ohraničena  na  s.  prov. 
Oriéannais  a  Bourgogne,  na  v.  Bourgogne, 
na  j.  Bourbonnais  a  na  z.  Berry.  Hlavní  mě- 
sto bylo  Ne  verš  (v.  t.). 

SlVBÍoe,  městečko  na  Moravě,  na  potoku 
t.  j.,  hejtm.  a  okr.  Uher.  Brod;  372  d.,  1786 
ob.  č.,*7  n.  (1890),  far.  kostel  Sv.  Andělů 
Strái.  (od  r.  1517  far.),  4tř.  šk.,  pš.  a  Niv- 
nický  popi.  dvůr.  N.  pokládána  mylně  za 
rodiště  J.  A.  Komenskéno.  R.  1858  shořelo 
sde  při  poiáru  60  domův. 

MtWBULf  České  jméno  druhu  kopretiny 
Ourjnanthemum  ugetum  L.;  viz  též  Chry- 
santhemum. 

Hlvóse  f-vóz],  franc,  sněžný  měsíc, 
4«  v  kalendáři  republikánském. 

VilE  (sthornoněm.  nichus,  stsev.  nj^Xrr,  dán. 
n^k.ivéá.  náck),v  germ.  mythologii  mužská 
i  Ženská  bytost  obývající  ve  vodách.  N-a 
(Seck,  Wdssermann)  představují  si  jako  vou- 
satého starce,  někdy  též  jako  hocha  hrubých 
neb  rusých  vlasů  v.  Povahy  je  kruté  a  vy- 
hledává samotu.  Časem  i  děvče  zavede  si 
jako  ženu  do  svého  obydlí.  Ženské  N-y  zje- 
vují se  na  sluníčku  buď  česajíce  vlasy  nebo 
povynořeny  t  vody.  S  pozemšťany  rády  se 
stýkají;  poznati  je  možno  po  mokrém  lemu 
šatu  nebo  dpu  zástěrky.  I  ony  zamilují  se 
do  mladíka  a  stáhnou  jej  s  seboy  do  vody. 
Viichni  si  rádi  hrají,  zpívají  a  tančí. 

MíxAoitf  v.  Mikulášovice. 

nsám  (tur.),  turecké  vojsko  řadové. 

Hisám  nebo  Nizámova  říše,  největší 
poplatný  stát  v  britské  Indii,  nazývá  se  dle 
hlav.  města  také  Haídarábád  (v.  t.)    7ir. 

Hisáaii.  plně  Nizám-uddín  Abú  Mu- 
hammed  Iljás  ben  Júsuf,  přední  reprae- 
sentant  romantického  eposu  v  perské  litera- 
tuře (•  1141  v  Kummu  —  f  1203).  Většinu 
iivota  ztrávil  v  Gandže,  nyn.  Elisabethpoli, 
i  bývá  přímo  označován  jako  N.  z  Gandže. 
Přirozená  náklonnost  k  hloubání  posílena 
bvla  jednak  časným  úmrtím  otcovým,  jednak 
kíerikálním,  jak  bychom  řekli  nyní,  ovzdu- 
ším, v  jakém  nalézal  se  básník  v  Gandže.  Nad 
asketou  a   náboženským   horlivcem   zvítězil 


však  básník,  sice  dosti  pozdě,  aie  ještě  v  čas. 
Obojí  směr  proniká  zcela  zřejmě  v  prvém  plo- 
du liž  téměř  40letého  básníka  Machytn-ul- 
asrar  t.  j.  Skladiště  tajů  o  21  (20)  kapitolách 
(makdlé)  z  r.  1178,  sbírce  to  mravních  a  ná- 
boženských maxim  vyslovené  tendence  di- 
dakticko-mystické,  provázených  kratšími  vy- 
pravováními. Ve  výpravné  části  jeví  se  jiŽ 
zřejmě  N.  jako  pozdější  romantický  epik, 
který  zvítězil  tou  měrou  nad  původním  ná- 
boženským snílkem,  že  povrhl  i  thematy 
čerpanými  z  Koránu,  jež  jeho  velikým  před- 
chůdcům byly  hlavním  podkladem,  a  stal  se 
zpracovatelem  domácích  látek  pohanského 
starověku  perského.  Již  r.  1180  dokončil 
romantický  epos  Chusrau  va  Sirín  o  lásce 
sáaánovského  vladaře  Chosru  Parviza  k  ar- 
ménské princezně  Šírín,  milence  stavitele 
Ferháda.  Báseň  věnována  atabegovi  Abú 
Džáfaru  Muhammedovi  z  Ázerbeidžánu.  Ná- 
sledoval r.  1188  román t  epos  Leild  u  Mad^- 
nún  (v.  t.)  a  r.  1197  Haft  Mger  t.  j.  sedm 
ohrdxků  (krásek),  též  ^ťsfďí  Bthrdmgúr  (vy- 
pravování o  sásánovském  vladaři  fiehrám- 
gúrovi),  sedm  romancí  lásky  o  sedmi  milost- 
nicích  Behrámgúrových.  Mezi  oběma  zpra- 
coval N.  své  vypravování  o  Alexandrovi 
Velikém  Iskandamdme  (Kniha  Iskandarova). 
Definitivní,  druhé  zpracování  téhož  náleží 
ovšem  době  pozdější,  a  to:  prvé,  histori- 
cké části  o  výbojích  Alexandrových,  s  vlast- 
ním názvem  Sikandamdmei  bahri  (Kniha 
o  Alexandrovi  na  pevnině),  též  Sarafndmei 
Sikandari  (Kniha  o  slavných  činech  Alex* 
andrových),  r.  1201,  druhé,  rázu  ethicko- 
mystického,  věnované  Alexandrovi  jako  mu- 
drci a  prorokovi,  s  názvem  Sikandamdmei' 
bahri  (Kniha  o  Alexandrovi  na  moři),  též 
Chiredndmei' Sikandari  (Kniha  o  moudrosti 
Alexandrově)  neb  i  Ikbdlndmei-  Sikandari 
(Kniha  o  přiblížení  se  cíli  neb  o  štěstí  Alex- 
andrově), r.  1203,  době  krátce  před  smrtí 
básníkovou.  Krátce  zovou  se  jednotlivé  části 
i  Šarafndme  (II.)  a  Ikbálndme  (čásC  I.).  Všech 
pět  básní  dohromady  tvoří  sbírku  zv.  Chamsu 
(pětici).  Význačnými  stránkami  poesie  N-ovy 
jsou  velkolepá  líčení  přírody  i  člověka,  v  jeho 
radostech  a  strastech,  ctnostech  i  vášních, 
hloubka  a  opravdovost  citu,  dosahující  vr- 
cholu hlavně  v  úchvatných  líčeních  tragiky 
lásky,  k  níž  druží  se  však  i  čistota  a 
mravní  úroveň;  k  oběma  přistupuje  jako 
třetí  vážná  a  veskrze  ušlechtilá  mluva.  Jimi 
překonává  N.  i  největší  básníky  perské,  třeba 
jinak,  pokud  týČe  se  opravdovosti  a  hloubky 
psychologické,  těmto,  hlavně  Firdeusímu,  se 
nevyrovná.  Poesie  N-ova  vydána  v  Orientě 
(Bombaj,  1834  a  1838,  Teherán,  1844  a  1883, 
Tebríz,  1845)  i  ve  výtazích  (chulása),  evrop- 
ského vydání  celkového  není.  Jednotlivě  vy- 
dáno Machian-ul-airdr  od  Blanda  (Londýn, 
1844,  opětovné  v  orientě);  Chusrau  va  šiřin 
v  Lahore,  1872;  sr.  Hammcr-Purgstall,  Schi- 
rin,  ein  pers.  román t.  Gedicht  (Lip.,  1809, 
obsah);  Laild  u  Mad^nún  (lithogr.,  Lucknow, 
1870  a  1888),  angl.  překlad  od  Atkinsona 
(Londýn,  1836);   Haft  Peiger,  lithogr.  (Bom- 


352 


Nizib  —  Nizozemí. 


báj,  1849,  Lucknow,  1873).  K  číslu  4..  jež 
jest  nejstarším  vzorem  Turandot,  sr.  Erd- 
mann,  Behramsnír  und  die  russische  Fúrsten- 
tochter  (Kazaň,  1844);  Iskandarname  L,  opé- 
tovné  v  Kalkuttě,  Bombaji,  Lucknowu,  La- 
hore  (1889).  Úplný  překlad  angU  od  Clarkea 
(Londýn,  1881),  evropské  vyd.  II.  části  od 
Sprengera  (Kalkutta,  1852  a  1869)  a  orient, 
líthograňe.  Srv.  W.  Bacher,  N-s  Leben  und 
Werke,  Lipsko,  1871  (angl.  Londýn,  1873), 
s  opravami  v  Rieu,  Catalogue  II.;  Grundriss 
der  iranischen  Philologie  II.  421  a  si.  Dk. 

Hizib  v.  Ni  si  b. 

Hizké  ostrohy,  zvané  též  Perlové  či 
Nebezpečné  ostrovy  nebo  souostroví 
Zlého  moře,  původně  Tuamotu  t.  j. 
vzdálené  ostrovy,  tahitsky  Paumotu  nebo 
Pomótu,  souostroví  v  Polynésii  v  Tichém 
okeáné  mezi  14«  5'— 23«  12'  j.  §.  a  135«  33' 
až  148®  45'  v.  d.  Gr.,  skládá  se  z  80  ostrůvků, 
nízkých,  korálových  a  lagunových,  úhrnem 
s  978  ^m',  které  až  na  anglický  ostrov  Pit- 
cairn  (v.  t),  také  sem  počítaný,  náležejí 
Francii,  avšak  z  části  jsou  neobydleny.  Roz- 
dělují se  na  3  skupiny:  střední  skupinu 
hlavní  (Rangiroa,  Fakarava,  Anaa,  Makemo, 
Hao),  severní  (Oahe,  Raroia,  Ahangatu,  Fa- 
kaina,  Tatakotoron,  Pukaruha,  Natupe,  Disap- 
pointement)  a  jižní  (Hereheretue,  Duke  of 
Gloucester,  Tematanghi,  Mururoa,  Actaeon, 
Marutea).  Kromě  toho  počítá  se  k  nim  i  sku- 
pina ostrovů  Mangarewa  nebo  Gam- 
bierových.  Celé  souostroví  táhne  se  od 
sz.  k  jv.,  okolní  moře  jest  poseto  korálo- 
vými  útesy  a  skalisky  a  nebezpečné  prud- 
kým svým  vlnobitím.  Půda  jest  suchá  a 
chudá  vodou,  rostlinstvo  nuzné,  jen  koko- 
sová palma  a  pandanus  hojněji  se  vyskytuje, 
na  západní  ostrovy  byl  z  Tahiti  uveden  ba- 
nán, chlebovník,  ananas  a  j.,  ze  suchozcm- 
ských  zvířat  jest  zde  krysa,  několik  ptáků, 
málo  hmyzu  atd.,  naproti  tomu  mořská  zví- 
řena jest  hojná  a  rozmanitá.  Podnebí  jest 
zdravé  a  příjemné.  Obyvatelů  jest  5251, 
kromě  49  Evropanů  vesměs  Polynésané,  pří- 
buzní Tahiťanům,  většinou  evangelíci,  obrá- 
cení z  Tahiti  na  křesťanství,  kdežto  katolíků 
jest  méně  a  mají  zvláštní  svou  missii  na 
ostrově  Anaa.  Ostrovy  dodávají  kopru,  per- 
leť, perly,  kokosový  olej,  trepang  a  něco 
želvoviny,  coŽ  vyváží  se  na  Tahiti,  dovážejí 
se  pak  různé  výrobky,  mouka,  tabák  a  j.  — 
N.  o.  objevil  r.  1606  Španěl  Pedro  Fernan- 
dez  Quiros,  r.  1616  byli  zde  Hollanďané 
Lemaire  a  Schouten,  r.  1721  Roggeveen, 
r.  1767  Wallis,  r.  1768  Bougainville,  r.  1769 
Cook,  r.  1819  prozkoumal  je  Bellinghausen, 
r.  1821  Beechey,  r.  1839  Wilkes.  Západní 
ostrovy  přišly  s  Tahiti  r.  1845  pod  protek- 
torát francouzský,  r.  1881  celá  skupina  pro- 
hlášena za  franc.  majetek  a  tvoří  s  ostrovy 
Gambierovými  čásť  francouzských  držav  oke- 
ánských.  Tšr. 

Hizolias  Mario,  spisov.  ital.,  v.  Nizzoli 
Mario. 

Hlzossemi,  Nizozemsko,  úředním  ná- 
zvem Koningrijk  der  Nederlanden  nebo  Neer- 


landen  t.  j.  království  Nízkých  zemí,  německy^ 
Niederlande,  francouzsky  rays  Bas,  anglicky 
Netherland,  království  na  sz.  Evropy,  zni- 
mější  pode  jménem  Holland,  leŽí  mezi  50^ 
45'  49"— 53«  33'  s.  š.  a  3«  23V,— 7«  12*  20"  v.  d. 
Gr.,  jsouc  ohraničeno  na  j.  Bekriít  d«i  v.  prus. 
provinciemi  Porýnskem,  Vestfálskem  a  Han- 
noverském, na  8.  a  na  z.  pak  mořem  Sever- 
ním, které  je  odděluje  od  Anglie.  Sachozem- 
ské  hranice  nizozemské  jsou  zcela  umélé» 
avšak  chráněny  četnými  tvrzemi,  na  sv.  pak 
rozsáhlými  močály  a  rašeliništi  na  1.  břehu 
Emže  {Bourtanger  Moor),  Největší  délka  krá- 
lovství od  j.  k.  s.  (poněkud  k  v.)  od  jiho- 
západní hranice  provincie  limburské  k  po- 
břeží ^oninské  provincie  jest  310  km,  nej- 
větší šířka  poněkud  na  s.  od  Rýna  jest  184  km^ 
8  ostrovem  Walcheren  na  51^  30'  s.  š.  pak 
do  190  km.  Povrch  odhaduje  se  obyčejně  na 
33.000  km\  avšak  přesná  měřeni  udávají 
různé  výsledky  následkem  toho,  že  jednak 
působením  moře  místy  pevniny  ubývá,  místy 
zase  stavbami  hrází  a  vysoušením  země  při- 
bývá. Poslední  katastrální  měření  udává  plo- 
chu N.  na  32.538  km\  starší  na  3,229.992  ha, 
jindy  také  na  32.895  km\  Polohou  svojí  po 
obou  stranách  ústí  velikých  řek  Rýna,  Mósy 
a  Šeldy  jakož  i  blízko  nejnavštěvovanější 
plavební  cesty  světa,  průlivu  La  Manche,  N. 
jest  přirozeně  zemi  přístavů,  nabývajíc 
tak  vysoké  důležitosti  pro  světový  mčh^ 
kterou  ani  změněné  poměry  světové  poli- 
tiky a  světového  obchodu  nemohly  dosud 
příliš  zmenšiti.  Tak  jako  dříve  jest  N.  pro 
celé  západní  Německo  přirozeným  územím 
přístavním,  prostředkujic  jeho  spojení  se 
světovým  mořem,  a  ani  cclně-politická  opa- 
tření nedovedla  vážně  otřásti  tímto  jeho  po- 
stavením. Zaujímá  tudíž  tato  země  přes  ne- 
patrnou svoji  rozlohu  mezi  rozmanitými 
státními  útvary  Evropy  svojí  polohou  a  po- 
měry fysikálněi  anthropogeograíickými místo 
zcela  zvláštní,  samostatné  a  původní. 

N.  jest  nejníže  položená  země  celé  Evropy 
s  průměrnou  výškou  10—11  m  n.  m.;  25% 
jeho  povrchu  leží  dokonce  pod  hladinou 
moře  (do  5  m),  137o  P^^  zdvihá  se  jen  do 
výše  1  m  n.  m.,  kdežto  nad  50  m  nadmořské 
výšky  mají  jen  2*/©  půdy  nizozemské.  Celé 
území  zvyšuje  se  neobyčejně  mírně  od  sz. 
k  jv.,  kde  některé  vrcholky  dosahují  přes 
200  m  (Beischelberg  210  m,  Vaalsberg  198  m). 
Povrchovým  svým  rázem  a  útvarem  N. 
kromě  nejjižnějšího  cipu,  který  dosahuje  až 
k  výběžkům  břidličnatého  ponoří  rýnského 
a  připojuje  se  krajinným  svým  charakterem 
k  německé  krajině  cásské  a  středobelgícké 
pahorkatině,  náleží  k  veliké  nížině  dolno- 
německé.  Nalézáme  zde  postupné  od  břehu 
mořského  do  vnitrozemí  duny,  marše  (ifuir- 
schen)  a  geesty  tak  jak  na  celém  pobřeží  se- 
veroněmeckém,  avšak  rozvinutí  jednotlivých 
těchto  útvarů  jest  docela  zvláštní  a  činí 
z  N.  zřejmou,  samostatnou  zeměpisnou  jed- 
noticu.  Kdežto  na  i.  v  Belgii  a  na  v.  v  Ně- 
mecku jeví  se  marše  jako  pás  široký  jen  10 
až  15  km,  nabývají  v  N.  šířky  do  40  Arm  a 


Nizozemí. 


353 


provásejf  v  mohutném  rozsahu  i  mnohoná- 
sobné rozdélen^  nejdolejŠi  tok  Rýna.  Toto 
jefich  neobyčejné  rozvinutí  přestává  právě 
nz  hranidch  království,  které  jeví  se  takto 
jako  pravá  zemé  marše,  jíž  ostatní  útvary 
poTTcnové  tvoří  jen  iakýsi  rámec.   Celkem 
taajímají  marée  (blata)  do  16.000  km\  j^eest 
pak  15.000  ilrin*.  tedy   daleko   nejvétáí   čásf 
oiioaemského  území.   Duny  tvoří  zde  tak 
Jako  v  severním  Némecku  a  Belgii  výbornou 
hranid  proti  bouřlivému  moři  a  vysoký  ná- 
srp  pobřeiní,  který  chrání   nízké   pozadí. 
Ir^béh  jejich  má  zřetelnou  podobu  písmene 
S,  pokračuje  nejdříve  ve  směru  belgického 
břehu,  naěei  na  53^  s.  S.  se  obrací  k  v.  Nej- 
TÍce  jest  rozvinut  mezi  52^  a  53^  s.  S.,  kde 
dosahuje  Šířky  S  km  z  skládá  se  z  pravého 
bla<tilte  jednotlivých  písečných  hromad,  kop- 
čin a  hřbetů,  mezi  nimiž  leží  hlubší  údolíčka, 
jámy  a  prohlubně.  Zde  také  duny  dosahují 
největší  své  výšky  do  60  m.  V  této  své  mo- 
hutnosti chrání  duny  vlastní  Holland,  který 
rosdélcn  jest  nyní  na   Holland   Severní   a 
Jtiní.   K  i.  a  s.  ubývá  jejich  výšky  a  šířky, 
souvislé  jejich  pásmo  jest  protrženo  a  vlny 
mořské  zaoíhaji  do  jejich  pozadí.  Na  j.  pů- 
sobilo moře  společně  s  řekami  o  vytvoření 
hlubokých  ryh  a  průtoků  do  pevniny,  mezi 
kterými  rozkládá  se  pravý  archipel,  opírající 
se  o  trosky  dun.  Toto  souostroví  jižněhol- 
landské  a  seelandské  měří  úhrnem  2280  km} 
a  skládá  se  ze  4  skupin  území:  Rozenburg, 
Ysselmonde,  Voorne   a    Putten,   Welplaat, 
Hoksche  Ward  (Beijerland),  Tien  Gemeten  a 
ostrovy  Biesbosch  (1050  km*);   Goedereede 
a  Overflakkee  (220  km*),  Schouwen,  Duive* 
Und,  St.  Pbilipsland,  Tholen  (350  im) ;  Wal- 
cfaereo.  Severní  a  Jižní  Beveland  (660  km*). 
Kdežto  na  j.  zabíhá  moře  do  pevniny  jen 
úzlr^mi  průtokv  mezi  pásmem  dun  a  za  ním 
leiíci  mvší,  obklopuje  na  s.  duny  docela  a 
trhá  je  v  řadu  ostrovů,  jež  pokračují  na  ně- 
meckých březích.  Jsou  to  podlouhlé  ostrovy 
firiské  (Tessel,  Vlieland,  Terschelliug,  Ame- 
land,  Schiermonikoog  a  Roxum),  které  za- 
ujímají úhrnem  423  km*  a  odděleny  jsou  od 
sebe  úzkými,  avšak   často   hlubokými  prů- 
toky (g^9)»  Za  nimi  rozšiřuje  se  moře  do 
pevniny  jako  jezero  pode  jménem  moře  Zui- 
derské,  které  o  ploše  4367  iirm'  sahá  aŽ  ke 
sloma  geestu  na  plateau  Veluwe  a  odděluje 
marše  Eollandské  od  fríských.  Ostrovy  Wie- 
riDgen.  Marken,  Urk  a  Schokland,  úhrnem 
29  km\  jeví  se   zbytky  zmizelé  země.   Dále 
k  v.  následují  jen  menší  zátoky  Lauwer- 
xee  a  na  samé  hranici  německé  Dollard 
{DoUari),    Moře   bezprostředně   za    frískými 
ostrovy  jest  i  u  hoUandských  i  u  německých 
břehů  tak  mělké.  Že  za  odlivu  zůstávají  ve- 
liké plochy  suché.  Ty  nazývají  se  mělčiny 
{matten).    Avšak    i   před  dunami  jest  moře 
všude,  zvláště  před  ústím  Rýna,  velmi  mčlkt^ 
a  teprve  ve  vzdálenosti  15—20  km  od  břehů 
dosahuje  hloubky  20  m.    Plavba  jest  tudíž 
Telmi  potíŽná.  Toto  zanášení  pobřežních  vod 
podporováno  jest  prouděním  jdoucím  podél 


8  hodin,  kdežto  příliv  jen  4  hodiny,  čímŽ 
nanášení  bahna  a  písku  na  pobřeží  a  v  po- 
zadí zátok  a  ústí  řek  jest  značně  podporo- 
váno. Zcela  zvláštního  rázu  jsou  nizozemské 
marše  {marschen),    Asi   dvě   třetiny  jejich 
celkového  rozsahu  nedosahují  ani  výše  1  m 
n.  m.,  mnohé  však  klesají  3—5  m  pod  hla- 
dinu moře,  takže  vyšší  přílivy  by  je  zato- 
pily. Proto  chráněny  jsou  rozsáhlými  stav- 
bami hrází  proti  moři.   Pouze  horní  marše 
v  rýnském  údolí  na  hranici  německé  zdví- 
hají se  do  10  m  n.  m.,  avšak  při  tom  zůstá- 
vají namnoze  pod  hladinou  řeky,  takže  vy- 
dány jsou  říčním  zátopám.   Proto  musí  býti 
postaráno  uměle  o  odtok  říčních  vod  ohra- 
zenými příkopy  a  průplavy  se  stavidly,  ja- 
kož i  o  vysušováníj)ůdy  pumpami,  hnanými 
větrnými  mlýny.   Takto  ohrazené  a  odvod- 
ňované parcely,  rozdělené  četnými  příkopy 
na  záhony,  nazývají  se  polders  a  tvoří  vý- 
značný  rys    v  obraze    nizozemské   krajinv. 
Půda  marši  jest  neobyčejně  úrodná,  což  dalo 
asi   podnět   k   osídlení  této   země,   mořem 
stále  ohrožené.   Na  blízku  moře  skládá  se 
z  tuhého,   šedého  jílu    původu    mořského, 
kdežto  podél  velikých  řek  jest  složena  z  těž- 
kého jílu  říčního.  Onen  zaujímá  přes  7538  km*, 
tento  3484  im*,  takže  asi  třetina  království 
má  neobyčejně  úrodnou  půdu  (klet).  Písčité 
pasy  objevují  se  v  marších  za  dunami,  kde 
omezeny   jsou  na  malé  plochy.  Rozsáhlejší 
jsou   lučinaté   močály   Qaage  veenen),  které 
připojují  se  v  provincii  Hollandsku  a  Frísku 
k  maršim,  zaujímajíce  do  4343 /rm*  půdy,  ne- 
jsou sice  jako  marše  tak  výbornou  půdou 
rolnickou  a  zahradnickou,  za  to  však  prostí- 
rají se  na  nich  žírné  lučiny  a  pastviny,  hlavní 
to  sídlo  velkolepého  nizozemského  dobyt- 
kářství.  Jejich  bažinatá  půda  vyžaduje  zvlášt- 
ních základů  pro  stavení,  která  zřizují  se  na 
roštech  z  jednotlivých  kmenů  zaražených  až 
na  6  m  do  země.  Vyšší  vlnité  pozadí  oblasti 
marši  tvoří  geest  (gaast),  který  skládá  se 
převahou  ze  štěrkového  a  pískového  nánosu 
glaciálniho  a  děli  se  na  3  větší  celky:  1.  z  Bel- 
gie sem  zasahující  Campine  (Kempen)  v  se- 
verním Brabantě  a  Limburce,  tvořená  z  nej- 
větší části  říčními  valouny  a  pískem.    V  ní 
má  úrodnou  půdu  losovou  jen  jižní  pás  Lim- 
burka  připojující  se  na  Hohe  Venn  v  Ně- 
mecku a  Belgii.  Zde  leží  nejvyšší  bod  země 
ve  výši  322  m  n.  m.;   2.  plateau  Veluwe 
stoupající  do  výše  přes  100  m   n.  m.  mezi 
Ysselou  a  Rýnem ;  3.  území  Ovcryssel  a  Dren- 
the   s   vnitřní   částí   provincie  groninské  a 
fríské.  Kdežto  vyšší  partie  těchto  neobyčejně 
jednotvárných  a  neúrodných  krajin  geesto- 
vých  tvoří  převahou  chudá  vřesoviště,  vy- 
skytují se  v  nižších  polohách  prosáklých  sto- 
jatou  vodou   bažiny  (hooge  veenen),  kultuře 
původně  zcela  nepřístupné.   Teprve  založe- 
ním odvodňovacích  příkopův  a  průplavův  a 
odstraněním    vrchní    vrstvy   bahnité   mohla 
býti  zpodní  jejich  půda  získána  orbě.   První 
takováto  osada  vznikla  r.  1650,  od  té  doby 
získáno  takovýmto  způsobem  přes  1300  km* 


břehů  k  s.,  zvláště  pak  tím,  že  odliv  trvá  I  půdy,  proměněné  namnoze  v  úrodné  krajiny 


Ovtkf  SlovoOc  Naučný,  fv.  XVin.  27/8  1901. 


23 


354 


Nizozemí. 


rolnické  i  zahradnické  se  zámožným  obyva- 
telstvem. Vždy  však  převládá  v  území  geestu 
půda  neúrodná  nad  pastvinami  a  rolemi,  tak 
v  Geldrech  jest  jí  247©  území,  asi  stejně  s  In- 
kami a  pastvinami  (267o)  ^  rolemi  (25%), 
v  Overysselu  vSak  347o  proti  33Vo  luk  a 
pastvin  a  jen  187o  rolí,  v  Drenthu  pak  547f 
proti  25Vo  ^uk  ^  pastvin  a  137o  i'olí.  Kromě 
dunových  krajů  na  pobřeží  jsou  právě  tyto 
neúrodné  oblasti  geestu  příčinou  toho,  že 
neplodná  půda  N.  zaujímá  více  než  čtvrtinu 
jeho  plochy  (307©). 

Půda  N.  byla  z  velké  části  vytvořena 
pískem  a  nápfavem,  který  nanesly  ledy  a 
vodni  toky.  Údolím  Mósy  přišel  sem  kře- 
menu a  pískovec  z  Ardenn,  tok  Rýna  přinesl 
kromě  jiného  štěrku  sopečné  horniny  ze 
Siebengebirge,  planiny  Drenthu,  Overysselu, 
Gronink  a  Fríska  pokryty  jsou  horninami 
skandinávskými.  Bludné  balvany,  kterými 
dříve  tyto  krajiny  oplývaly,  z  velké  části 
zmizely,  byvše  užity  k  stavbám,  dlažbě  nebo 
výrobě  vápna.  Pod  těmito  horninami,  rozru- 
šenými atmosférickými  vlivy,  prostírají  se 
vrstvy  třetihorní  a  čtvrtohorní,  obsahující 
ohromná  rašeliniště.  Rašeliniště  tato  rozdě- 
lují Nizozemci  na  vysoká,  zvláště  na  severo- 
západní hranici  (Frisko,  Grroninky,  Drenthe, 
Overyssel,  Geldry  a  i  Sev.  Brabant),  a  na 
nízká  na  pobřeží.  Dříve,  aby  se  zužitkovala, 
zapalovala  se  koncem  suchého  počasí  a  do 
popelu  sela  se  pohanka.  Dnes  však  kopou 
se  v  nich  příkopy,  které  slouží  k  odvodnění, 
rašelina  se  až  na- dno  vyčerpá  a  potom  se 
seje.  Takovéto  záhony,  obklopené  příkopy  a 
osázené  stromy,  zovou  se  veen  a  dávají  dosti 
bohatou  žeň.  Rašeliniště  nízká  lze  mno- 
hem pomaleji  kultivovati,  dosahují  sílv  do 
4  m  a  nalézáme  je  zhusta  pod  vrstvou  hlíny 
anebo  země  již  dávno  vzdělané.  Některá 
z  nich  jsou  slaná,  důkaz  to,  'že  v  některé 
době  pokryta  byla  mořem.  Ostatně  všude 
při  vrtání  země  v  Gorkumu,  Amsterdamu, 
Utrechtu  atd.  objeveny  vrstvy  mořských 
lastur. 

Řeky  mají  v  N.  zcela  jinou  úlohu  a  vý- 
znam než  v  sousedních  zemích.  Nejsou  vět- 
šinou přirozenými  odvodňovacími  toky  území, 
tekou  sice  nejhlubší  jeho  části,  maršemi, 
avšak  zde  namnoze  nad  niveau  svého  okolí. 
Jsou  tudíž  k  ochraně  jeho  obklopeny  vyso- 
kými hrázemi.  Takovým  způsobem  pro- 
téká N-m  Rýn  i  Mósa.  Odvodňování  marši 
děje  se  umele  a  i  v  geestě  sít  průplavův 
úplně  proměnila  přirozené  poměry  hydro- 
grafické, takže  celé  vodstvo  nizozemské  nese 
na  sobě  ráz  umělé  úpravy  rukou  lidskou  a 
v  tom  spočívá  vlastně  hlavní  podmínka  celé 
existence  a  trvání  země.  Hlavní  důležitost 
pro  N.  má  ovšem  Rýn,  který  jim  protéká 
v  největší  jeho  šířce  a  hned  při  vtoku  do 
země  valí  2500  m'  vody  za  vteřinu,  při  vy- 
sokém stavu  vody  však  12.584  m',  v 'jednot- 
livých letech  pak  kolísá  se  množství  vody 
mezi  48  km^  až  89  km^  ročně.  Naproti  této 
ohromné  spoustě  vody  rýnské  ustupuje  druhý 
veletok  nizozemský,  Mósa,  daleko  do  po- 


zadí s  průměrně  jen  220  m*  vody  za  vteřinu. 
Mimo  to  její  stav  vody  mnohem  více  se  ko- 
lísá než  při  Rýně,  takže  jeví  mnohem  více 
než  tento  ráz  toku  středního.  Obě  tyto  řeky 
provázeny  jsou  mohutnými  dvojitými  hrá- 
zemi a  to  letními  [middelharer  rivier)  a  ve 
větší  vzdálenosti  mnohem  vyššími  zimními 
(přes  7  m  vys.),  tam  pak,  kde  jest  obzvláště 
veliké  nebezpečí  povodně,  jsou  zřízeny  ještě 
za  zimními  hrázemi  souběžné  hráze  zv.  5/tf- 
per.  Jinde  opět,  kde  zátopě  může  se  na  jednu 
stranu  ponechati  volný  odtok,  jsou  zimní  hráze 
přerušeny  (traverse).  Jen  zřídka  zdvihá  se  na 
břehu  říčním  jediná  hráz  (schaarV  bez  hráze  pak 
jest  jen  Rýn  pod  Arnhemem  a  Rhenen  a  Mósa 
v  Limbursku.  Blízko  německé  hranice  u  Pan- 
nerdenu    rozděluje  se   Rýn    na  2   ramena: 
hlavní  Waal,  které  odvádí  dvě  třetiny  rýn- 
ské vody   (2312  m*  za  vteřinu),    a    Dolní 
Rýn  s  třetinou  (658  m'  za  vteřinu).  Několik 
km  pod  Pannerdenem  odděluje  se  u  Wester- 
voortu  nové  rameno,  Gelderská  Yssel, 
která  odvádí    přímo   k  moři   Zuiderskému 
232  m'  vody  za  vteřinu.  Dolní  Rýn  pak  pro  • 
těká  Arnhem,  Veluwe  a  u  městečka  Wijku 
nabývá  jména  Lek,  nad  Rotterdamem  při- 
vádí mu  rameno  N  o  o  r  d  vody  z  Waalu,  na* 
čež  vlévá  se  u  Hoek  van  Holland  pode  jmé- 
nem Nová  Mósa  do  moře.  Waal  sbližuje 
se  zatím  víc  a  více  s  Mósou,  s  níŽ  spojuje 
se  pod  Gorkumem,   načež    dostává   jméno 
Merwede  a  rozděluje    se    na   2  ramena. 
Jedno  z  nich  teče  k  Dordrechtu,  kde  se  opět 
rozdvojuje,  vysílajíc  jednak   průtok  Noord 
k  Dolnímu  Rýnu  (Leku),  jednak  spojujíc  se 
pode  jménem  Stará  Mósa  s  ústím  Nové  Mósy- 
Druhé  rameno   proplétá  se   mnohonásobně 
ostrovy  Biesbosche  a  vtéká  do  širokého   a 
hlubokého,     trychtýřovitého     hollandského 
Diepu.   Rýn  má  na  půdě  nizozemské  jen 
nepatrný  spád,  naproti  tomu  Mósa  při  stoku 
s  Waalem  klesla  se  43  m  na  hranici  na  7  m 
a  jest  3  m   pod  hladinou  Waalu,  takže  jen 
různými  umělými  stavbami  a  odtoky  odstra- 
něno jest  neustálé  nebezpečí  velikých  zátop. 
K    řekám    nizozemským    poČítává    se    také 
Šelda,  která  však  na  půdě  N.  ztrácí  úplně 
ráz  říční,  nebot  leží  zde  jen  její  trychHřo- 
vité,    mořskou  vodou  naplněné    ústí   Hond 
(Wester  Sche  de).  Ústí  těchto  řek  spojují  se 
v  Haringvlietu  v  celý  systém  mořských  zá» 
tok,  které  vznikly  nebo  rozšířily  se  vnikáním 
moře  do  roztříštěného  zde  náspu  dun  a  na- 
byly nynější  podoby  ohrazením  ležících  mezi 
nimi  ostrovův  a  břehů.   Pro  rozvoj  velkole- 
pého námořního  obchodu  nizozemského  měla 
ovšem  tato  ústí  nemalou  důležitost   a  vý- 
znam. Rýn  sám  nepřijímá  v  N.  vůbec  většího 
přítoku,  za  to  Gelderská  Yssel  sbírá  některé 
prameny   s   Veluwe    a   odtoky    východního 
geestu,  mezi  nimi  z  Německa  přitékající  Ber- 
kel,  i  má  celkem  2500  km*  úvodí.  I  Mósa  má 
v  N.  5250  km*  úvodí,  přijímajíc  před  vtokem 
do  marši  Roer  a  Niers  a  dále  Dieze,  vzoik- 
lou  z  Dommelu  a  Aa  v  geestě  Campine.  Sa- 
mostatnou řekou  test  dále  ZwarteWater, 
který  vzniká  z  odtoků  východního  geestu  a 


Nizozemí. 


355 


s  Německa  přicházející  Vecht^r  a  ústí  neda- 
leko delty  Yssely  do  moře  Zuiderského.  Do 
tohoto  moře  vlévá  se  také  ještě  několik  od- 
toků s  Veluwe,  mezi  nimi  z  Gelder  přichá- 
ie}íci  Eem,  takie  úhrnem  úvodí  jeho  měří 
4100  Ion',  kdeito  úvodí  moře  Německého 
páčí  se  na  7750  km\  dohromady  odvodňuje 
se  přiroxeně  do  moře  asi  třetina  celé  země; 
ostatní  dvě  třetiny  odvodňovány  jsou  uměle 
pomod  stavidel,  jimiž  namnoze  vodní  toky 
rozdělovány  jsou  na  jednotlivá  oddělení, 
zvaná  temm.  —  Tato  hustá  síf  vodních 
toků  doplňována  jest  Široko  rozvětvenou 
soustavou  průplavů,  která  probíhá  zemí 
▼iemi  směry  a  o  jejímž  roziiření  a  doplnění 
nenstále  a  neúnavně  se  pracuje.  Tak  zejména 
přední  obchodní  města  nizozemská,  Amster- 
dam a  Rotterdam,  spojena  jsou  bezprostředně 
a  mořem  velikolepými  průplavy,  přístupnými 
i  největším  mořským  lodím.  Ž  Amsterdamu 
k  Helderu  na  Severním  moři  vede  průplav 
Se verohollandský,  dlouhý  84  km,  Široký 
37*67  m  a  hluboký  do  6  m,  který  r.  1876  byl 
opraven  kanalisováním  mořského  chobotu 
Ije  na  hloubku  do  8  m  a  veden  přímo  k  z., 
kde  na  jeho  konci  postaven  nový  přístav 
Ymuiden,  čímž  délka  jeho  zkrácena  na  24  km. 
Od  r.  1872  pak  vede  z  Rotterdamu  k  Hoeku 
▼ao  Holtand  průplav  Nieuwe  Waterweg 
oebo  Het  Scheur.  Jiné  větSí  průplavy  jsou 
Znid-WiUems-Vaart,  Severní,  Mastrichtský 
atd.,  v  úhrnné  délce  přes  3000  km.  —  Přes 
četné  vysuSování  má  N.  jeStě  dosud  veliký 
počet  jezer,  zvláStě  v  severní  své  části. 
Úhrnem  pokrývají  plochu  429  km^,  z  čehož 
135  km*  připadá  na  Frísko  a  126  na  Severní 
Holland.  —  Močálovitou  Jest,  jak  již  uká- 
záno, největSí  čásf  země.  Skutečné  močály 
velkého  rozsahu  jsou  na  s.  a  v.,  tak  zvláStč 
Peel  meii  Limburkem  a  Severním  Drabantem 
a  Bourtangcr  Moor  na  hannoverské  hranici, 
který  pokrývá  1400  km*  plochy. 

Následkem  nevelikého  svého  rozsahu  a 
zvláStě  nepatrných  svých  nerovnosti  povrchu 
má  N.  velmi  jednotvárné  podnebí,  v  jed- 
notlivých končinách  země  málo  od  sebe  se 
liŠíd.  Ani  teplota  ani  srážky  nejeví  po- 
zorohodnčjSích  rozdílův  a  odstínův,  oboje 
v  celé  zemi  jest  v  odvislosti  od  sousedního 
moře,  které  vniká  dosti  hluboko  do  země. 
Moře  toto  má  na  březích  nizozemských  prů- 
měrnou roční  teplotu  +  11'C,  iest  tudíž  tep- 
lejjií  než  pevnina,  kterou  ohřívá.  Tento  otep- 
lající  jeho  vliv  jeví  se  nejpatrněji  na  po- 
břeží, do  vnitrozemí  ho  postupně  ubÝvá, 
avSak  měrou  dosti  nepatrnou,  takže  teploty 
mpiie  ubývá  s  přibývající  zeměpisnou  Sir- 
kou než  vzdáleností  od  moře.  Tak  mají  mí- 
sta přímořská  (od  j.  k  s.)  tuto  roční  teplotu: 
Vlissíngcn  -f  10'54*,  Helevoetsluis  4-  10-4lo, 
Amsterdam  +  9-94\  Helder  +  9050.  Leu- 
warden  +  9-64* C,  kdežto  místa  dále  ve  vnitro- 
zemí (od  j.  k  s.)  jeví  tuto  teplotu:  Utrecht 
4-9^»,  Assen  -f-9-66«,  Groninky  +9-38«C. 

Jest  tudíž  teplota  na  pobřeží  jen  o  něko- 
lik desetin  stupně  vySSÍ  než  ve  vnitrozemí, 
kdeito  od  j.  k  s.  ubývá  jí  téměř  o  l^C.  Na 


j.  od  Rýna  ležící  čásf  království  má  průměr- 
nou roční  teplotu  vySSí  než  lO^C,  v  jižním 
Limburku  paík  docela  -|- 11^  C,  kdežto  kra- 
jiny na  s.  od  Rýna  mají  roční  teplotu  jen 
f)od  -t-10*C.  Zřejměii  než  v  průměrné  tep- 
otě  roku  jeví  se  vliv  moře  v  průměrech 
jednotlivých  měsíců,  nebof  zmírňuje  zimní 
chladna  a  též,  ač  v  menSí  míře,  letní  tepla. 
Jest  pak  v  té  příčině  průměrná  teplota  ledna 
a  července  v  uvedených  místech  tato: 

Vlissingen  .  leden  2*33,  Červenec  18"05,  16'17 

Helevoetsluis  »  1-61,  >         18*05,  17'24 

Amsterdam  »  1*69,  »         18*86,  17*17 

Helder  ...  »  1*80,  (srpen)    1759,  1579 

Leuwarden  *  1*06,  červenec  18*32,  17*26 

Utrecht    .  .  *  1*13,  >         18*41,  17*28 

Assen    ...  >  0*43,  »         18*69,  1816 

Groninky   .  *  0-78,  »         1806,  17*28 

Jest  tudíž  zima  na  pobřeží  průměrně  o  l^C 
teplej  Si  než  ve  vnitrozemí  a  rozdíl  teploty 
zimní  a  letni  až  o  2^C  menSí.  Oteplující  vliv 
moře  rozSiřuje  se  po  vSem  téměř  N.  půso- 
bením větrů,  které  náležejí  k  velikému  cy- 
klonu obklopujícímu  barometrické  minimum 
nad  Islandem  a  přicházejí  tudíž  převahou 
(227o)  od  j?-  Jen  z  jara,  kdy  bývá  nad  jiho-  * 
východní  Evropou  nízký  tlak  vzduchu,  pře- 
vládají větry  západní  a  přicházejí  i  větry  se- 
verní a  severovýchodní.  Vítr  jihozápadní  jest 
také  nejprudčí  a  nejsilnějSí.  Větry  tyto  jsou 
sice  prosyceny  vlhkostí  (přes  807o)i  avSak 
poněvadž  nad  pevninou  se  dostatečně  ne- 
ochlazuji,  aniž  staví  se  jim  v  cestu  dosti  vy- 
soké pohoří,  není  roční  výSka  srážek 
v  N.  značná,  jsouc  téměř  vSude  pod  70  cm 
a  koHsajíc  jen  málo  od  pobřeží  do  vnitro- 
zemí (Helder  66*3  cm,  Assen  67*2  cm,  Vlis- 
singen 62  9  cm,  Mastricht  581  cm,  Amster- 
dam 70*6  cm  a  Utrecht  70*2  cm).  Jen  místa 
zdvihající  se  do  200  m  n.  m.  mají  poněkud 
větSí  množství  srážek.  SpíSe  neŽ  v  množství 
srážek  jeví  se  vliv  moře  v  jich  rozdělení  na 
jednotlivé  roční  doby.  Poozim  jest  v  celém 
N.  deStěm  nejbohatSí,  duben  deStěm  nej- 
chudSí.  Maximum  deSfů  padá  ve  vnitrozemí 
na  srpen-září,  na  pobřeží  vSak  až  na  září- 
říjen,  pobřežní  místa  jsou  v  první  polovici 
roku  cnudší  deštěm  než  vnitrozemská.  Ná- 
sledkem nepatrných  poměrně  srážek  vzhle- 
dem k  vysoké  vlhkosti  větrů  jest  ovzduší 
v  N.  do  807o  vlhkostí  prosyceno,  čímž  vzni- 
kají časté  mlhy  a  veliká  oblačnost.  Na 
fríském  pobřeží  jest  40  dni  mlhových  do 
roka,  průměrnou  oblačnost  možno  páčiti  na 
70Vof  časté  jsou  také  následkem  toho  denní 
pršky,  třeba  jinak  nepatrné,  takže  počítá  se 
do  190  deštivých  dní  v  roce.  V  létě  a  z  jara 
bývá  nebe  většinou  jasné  a  srážky  řídké,  za 
to  však  vydatnější,  naproti  tomu  v  zimě  jest 
tvoření  mlhy,  oblačnost  a  pravděpodobnost 
deště  největší.  Vypařování  jest  v  následcích 
toho  dosti  malé,  takže  59Vo  srážek  nutno 
uměle  odstraňovati  pro  nedostatečný  přiro- 
zený odtok,  z  čehož  zřejmě  na  jevo  vychází 
vlhkost  nizozemského  podnebí. 


356 


Nizozemí. 


Květena  nizozemská  tvoří  jakýsi  pře- 
chod mezi  květenou  Belgie  (v.  t.)  a  severo- 
západního Německa  (v.  t.),  nebof  vykazuje 
jednak  méně  rostlin  západoevropské  lesní 
květeny,  jednak  více  solimilného  rostlinstva 
pobřežního.  Se  všemi  zeměmi  na  pobřeží 
Severního  moře  má  N.  společné  některé 
rostliny  atlantské,  jako:  Ulex  europaeus,  Ge- 
nista  anglica,  Myrica  Gale  a  j.  Lesy  jsou  od 
pobřeží  vzdáleny,  pouze  některé  pasy  dun  a 
ostrov  Tessel  máji  malé  lesíky  dubové  a  bře- 
zové, mimo  to  vysázeny  zde  byly  ve  větším 
množství  buky.  Z  jehličnatých  stromů  vy- 
skytuje se  kromě  jalovcového  keře  hojně 
rozšířeného  i  borovice,  smrk  a  jedle.  Bohatá 
jest  flora  N.,  zvláště  rostlinami  vodními,  dále 
vegetací  močálů  a  vřesovišť,  jichž  rozvoji 
jest  povaha  země  neobyčejně  příznivá. 

Obyvatelstvo  N.  čítá (31. prosince  1899) 
5,139.565  osob,  z  nichž  2,544.935  mužů  a 
2,594.630  Žen.  Jádrem  tohoto  obyvatelstva 
jsou  od  nejstarších  dob  Frísové,  o  nichž 
zmiňují  se  již  Plinius  a  Tacitus,  Ptolemaeus 
a  Dio  Cassius,  udávajíce  jako  jejich  zemi 
okolí  jezera  Flevo  na  v.  až  k  £mži  a  na  jz. 
až  k  Rýnu.  Zde  zůstali  Frísové  usedlí  i  za 
doby  stehování  národů,  hájíce  své  samostat- 
nosti proti  Římanům  i  proti  Frankům,  a 
i  po  přivtělení  k  Německé  říši  zachovali  si 
jistou  neodvislost.  Jakožto  sousedé  jejich 
za  doby  římské  jmenují  se  naj.  Batavové 
a  Caninefatové,  kteří  obývali  meziříčí 
ramen  rýnských.  Dle  všeho  oba  kmeny  byly 
blízce  příbuzný  Chattům,  tedy  franckého 
původu  (Lubach).  V  dobách  stěhování  ná- 
rodů ztrácejí  se  jména  obou  těchto  národů, 
leda  že  bychom  pokládali  místní  název  Be- 
tuwe,  Batua  a  j.  za  upomínku  na  Batavy.  Na 
jejich  místě  objevuji  se  Frankové,  kteří 
osadili  zemi  mezi  rýnskými  rameny,  kdežto 
na  v.  zabrali  území  až  ku  Geldernské  Yssele 
Sašové.  Na  tomto  stavu  během  celých  sto- 
letí mnoho  se  nezměnilo.  Frankové  poílro- 
bili  si  namnoze  Frísy,  zvláště  na  území  ny- 
nějšího Hollandu,  a  smísili  se  s  nimi  v  kon- 
čině této  tím  spíše,  poněvadž  zátopou  moře 
Zuiderského  byli  Frísové  severohollandští 
odděleni  a  odtrženi  od  Friska  vlastního. 
Dále  stalo  se  silné  smíšení  Frísů  se  Sasy 
v  nynější  provincii  groninské.  Konečné 
v  osadách  nově  založených  na  pustém  území 
geesty,  na  př.  ve  Veluwe  a  Drenthu,  usadili 
se  potomci  všech  tří  kmenů.  Totéž  dělo  se 
i  v  městech  rozvíjejících  se  rychle  zvláště 
od  r.  1578.  Zvláštní  povaha  země  měla  mocný 
vliv  na  všecky  její  obyvatele,  ať  iiŽ  byli  ja- 
kéhokoliv původu,  a  tak  vznikl  z  Frísů, 
z  Franků  a  Sasů  sice  zcela  čistě  germánský, 
avšak  samostatný  národ  nynějších  Nizo- 
zemců, jehož  nejvýznačnější  povahové  vlast- 
nosti souvisí  nepopiratelně  se  zvláštnostmi 
jeho  země.  Dobytá  samostatnost  politická 
přispěla  konečně  nemálo  k  tomu,  různé  živly 
národnostní  ještě  více  sloučiti.  Nářečí  fríské 
až  na  nepatrné  zbytky  v  bývalém  západním 
Frísku  vyhynulo,  z  něho  a  z  dialektu  fran- 
ckého vznikla  nová  řeč  hollandská  nebo 


nizozemská  (nederduUsch)  jako  odvětví 
dolní  němčiny,  která  následkem  politického 
oddělení  Nizozemců  od  Němců  vyvinula  se 
zcela  samostatně  a  vytvořila  i  bohatou  lite- 
raturu. Zvláštností  povahy  země,  dlouhotrva- 
jícími a  opětovnými  boji  za  nezávislost  a  ko- 
nečně i  reformaci  sloučený  národ  otužil  své 
sílv  v  neustálém  boji  s  mořem  a  utvrdil  jím 
svůj  smysl  pro  svobodu  a  samostatnost.  Za 
vynikající  hospodářské  postavení  malé  své 
země  děkují  pak  HoUanďané  samostatné  své 
součinnosti  na  obchodě  světovém,  která  po- 
číná s  úpadkem  námořní  moci  bývalých  je- 
jich španělských  nad  vládců  a  vedla  je  k  ná- 
mořní převaze  nad  ostatními  národy,  trvavší 
déle  než  sto  let.  Jejich  energii  a  zdatnosti 
námořní  podařilo  se  dobf  ti  veliké  části  špa- 
nělských a  portugalských  držav  zámořských 
a  státi  se  pro  dlouhý  čas  prvním  obchodním 
národem  světa.  Tím  vyvinuly  se  charakte- 
ristické jejich  vlastnosti:  svooodymilovnost, 
vytrvalost,  pracovitost,  pořádnost,  spořivost, 
prostota,  čistotnost,  ale  i  pohostinnost,  lidu- 
milnost a  poctivost.  Pověstná  nizozemská 
váhavost  a  těžkopádnost  jest  spíše  také  jen 
výsledkem  uvedených  momentů,  jest  to  jen 
zdlouhavá  rozvážnost,  s  níž  Holland^n  cini 
své  rozhodnutí  a  odvažuje  se  nových  pod- 
niků. Naproti  tomu  stojí  ovšem  přílišná  je- 
jich >praktičnost<,  které  ustupuje  krása,  ba 
i  pohodlí. 

Hustotou  obyvatelstva  předčí  N. 
z  evropských  států  jediná  Belgie,  nebof  tato 
hustota  činí  156  ob.  na  1  km*  a  jest  největší 
v  Jižním  a  Severním  Hollandu  (379  resp.  351 
ob.  na  1  km*)^  nejmenší  pak  v  Ovcrysselu  a 
Drenthu  (99  resp.  56  ob.  na  1  fcw«).  Ofiiciál- 
ního  rozlišování  obyvatelstva  na  městské  a 
venkovské  není,  nebof  ústava  mluví  jen 
o  obcích,  jichž  jest  1123.  Počítáme-li  však  za 
městské  obce  ty,  jež  maií  přes  20.000  ob., 
převažuje  sice  dosud  velmi  silně  obyvatel- 
stvo venkovské,  avšak  tak  jako  ve  většině 
civí  lisovaných  států  čím  dále,  tím  méně.  Tak 
počítalo  se  r.  1889  městských  obyvatel  v  21 
uvedených  obcích  1,411.584,  tedy  SlVot*  ven- 
kovských 3,099.831,  t.j.  68-77,,  avSak  r.  1896 
prvních  1,677.759  a  těchto  3,250.899,  t.  j. 
34*67o  resp.  65*47o»  Nejvyšší  procento  při- 
padá na  městské  obyvatelstvo  právě  v  pro- 
vinciích nejhustěji  zalidněných.  Jižním  a  Se- 
verním Hollandu,  kde  má  převahu  nad  oby- 
vatelstvem venkovským.  Obydlených  stavení 
jest  na  910.913  rodin  811.353,  tedy  poměr 
co  nejpříznivější.  Následkem  husté  vodní  sítě 
vykazuje  N.  tutéž  zvláštnost  obydelní  jako 
Čína,  totiž  obydlené  lodi,  jichž  jest  9788.  — 
Rovněž  i  vzrůstem  počtu  obyvatel  za- 
igímá  N.  místo  vynikající  a  předčí  průměrné 
všecky  evropské  státy,  ani  Anglie  a  Německa 
nevyjímaje,  R.  1819  čítalo  obyvatelstvo  te- 
prve 2,613.491  duší.  r.  1889:  4,511.415,  takže 
zvětšilo  se  o  1,897.924  osob,  r.  1899  pak  po- 
čítalo se  na  5,139.565,  tedy  proti  r.  1889 
o  628.150  osob  více.  Přibývalo  tudíž  v  letech 
1829—89  ročně  obyvatelstva  o  31.632  osob, 
v  1.  1889—99   pak   o  62.815.  což  odpovídá 


Nizozemí. 


357 


ročnímu  stoapání  l*36Ve*  J^  j>^  pověděno, 
pHb^vá  městského  obyvatelstva  poměrně 
rychleji  nei  venkovského.  —  Pohyb  oby- 
vatelstva jeví  r.  1899  tyto  číslice:  37.990 
sňatkůt  170.583  porodů  (z  nich  7294  mrtvých), 
94.613  úmrtí,  75.970  přebytek  porodů  nad 
úmrtím,  kdežto  r.  1895  obnáiel  tento  pře- 
bytek 68^123.  Činí  tudíž  přirozený  vzrůst  oby- 
vatelstva roiné  l*427o*  Počet  vystěho válců 
jdoucích  přes  nizozemské  přístavy  hlavně 
do  severní  Ameriky  jest  sice  dosti  značný, 
avšak  vehni  kolísavý  (r.  1882:  34.321,  r.  1886: 
11.924,  r.  1893:  38.973,  r.  1896:  12.611  atd.), 
a  nad  to  počet  domácích  vystéhovalcŮ 
v  tomto  čísle  jest  velmi  skrovný  (r.  1896: 
2188  a  r.  1899  jen  1472),  jsou  to  větiinou 
▼ystéhovalci  ze  střední  a  východní  Evropy. 
Poměrné  dosti  silný  jest  naproti  tomu  pří- 
liv cizinců  do  země,  nehledíme-Ii  ani  k  po- 
tomkům různých  přistěhovalců,  které  přilá- 
kaly sem  v  minulech  stoletích  svoboda  ná- 
boieoská  a  politicfcá,  rozsáhlý  obchodní  ruch 
a  znamenité  bohatství  národní  atd.  Zejména 
stěhovali  se  sem  jižní  Němci  podél  Rýna, 
francouzští  Hugenoti,  jejichž  potomci  za- 
chovali se  ve  značné  čistotě,  do  velikých 
m&rt  pak  němečtí  a  i  portugalští  židé  atd. 
Ole  sčítání  z  r.  1889  bylo  v  zemi  cizinců: 
28.767  Němců,  13.697  Belgičanů,  1398  Fran- 
couzů, 1339  Angličanů,  788  Švýcarů,  1899  ji- 
ných národností  a  996  bez  udaní  národnosti. 
Počet  Nizozemců  v  cizině  žijících  není  dle 
všeho  vellkf,  ačli  ovšem  nehledíme  k  úřed- 
nictvu, obcnodnictvu  a  vojsku  v  osadách 
hoUandských. 

V  ohledu  náboženském  panuje  dle  zá- 
kladního zákona  z  r.  1815  úplná  svoboda. 
Všechna  vyznání  jsou  připuštěna  a  každý 
občan,  buď  si  víry  jakékoliv,  jest  připuštěn 
ke  všem  veřejným  úřadům,  aniŽ  mu  v  tom 
jdio  náboženství  jest  na  překážku.  Skoro 
polovice  obyvatelstva  přísluší  k  reformované 
církvi  nizozemské,  t.  (1889)  2,194.649  osob, 
která  spravována  jest  synodou  v  Haagu  a 
má  1347  církevních  obci.  Po  této  církvi  po- 
čtem násilnější  jsou  římští  katolíci,  jichž  jest 
(1389)  1,596.482  a  kteří  tvoří  od  r.  1853  ni- 
sozemskou  církevní  provincii  rozdělenou  na 
5  di^késí:  arcibiskupství  utrechtské,  biskup- 
ství haarlemské,  hertogenboschské,  bredské 
a  roermondské.  které  rozpadají  se  na  1024 
obd  s  2380  knežími.  Číselnou  převahu  mají 
katolíci  v  Brabantě  a  Limburku  a  silně  jsou 
zastoupeni  v  Jižnim  a  Severním  HoUandu, 
Geldrech  a  Overysselu,  klášterů  přibylo 
zvláště  přistěhováním  četných  ženských  i  muž- 
ských řadů  z  Německa,  maietek  církevní  páčí 
se  na  125  milí.  holi.  zl.  Lutneránů,  arminiánů, 
mennonitŮ,  ochranovských  a  jiných  menších 
náboženských  celků  protestantských  jest 
533,000  duší,  i  má  drkev  lutheránská  49  obcí 
se  synodou  v  Amsterdame,  starolutheráni 
8  obd  s  drkevní  kommissí  v  čele,  menno* 
nité  nemají  ústřední  správjr  a  rozdělují  se 
na  117  obcí,  ochranovští  máji  2  obce  (Haar- 
lem  a  Zeist),  remonstranti  25  obcí  s  kom- 
missí v  Čele,  němečtí  evangelíci  pruské  církve 


evangelické  tvoří  2  obce  (Haag  a  Rotterdam), 
křesťanští  separatisté,  kteří  oddělili  se  od 
reformované  církve,  čítají  na  340  obcí.  Židů 
jest  97.274  a  rozdělují  se  na  2  skupiny:  spo- 
lečnost židovské  obce  nizozemské  a  židov- 
ské obce  portugalské.  První  z  nich  má  v  čele 
ústřední  kommissí,  6  hlavních  rabbínátů  a 
dělí  se  na  180  obcí  s  modlitebnami,  kdežto 
druhá,  spravovaná  rovněž  ústřední  kommissí, 
má  jen  2  obce  (Amsterdam  a  Haag).  Staro- 
katolíků  (Jansenistů)  jest  sice  jen  7687  ve 
27  obcích,  avšak  tvoří  samostatné  arcibiskup- 
ství utrechtské  a  biskupství  haarlemské  a 
deventerské.  Konečně  jest  v  N.  37  pravo- 
slavných a  81.065  osob  neznámého  vyznání. 
Kněži  evangeličtí,  katoličtí  a  židovští  placeni 
jsou  státem,  vydání  na  náboženské  účely 
činí  (1900)  1,961.837  holi.  zl. 

Veřejné  vyučování  upraveno  jest  po- 
sléze zákonem  z  r.  1889,  nmŽ  zmenšuje  se 
působnost  veřejných  škol  v  užším  slova 
smyslu  a  rozšiřuje  školství  soukromé,  jehož 
náklady  ostatně  upravovány  jsou  státem.  Dle 
tohoto  zákona  nese  náklady  na  obecné  škol- 
ství stát  společně  s  obcemi  a  to  tak,  že  stát 
platí  učitele  a  dává  čtvrtinu  výloh  na  zalo- 
žení, řízení,  udržování  atd.  škol.  Působením 
tohoto  zákona  učinilo  školství  i  veřejná  vzdě- 
lanost v  N.  nepopiratelné  pokroky.  R.  1884 
bylo  ještě  12'77o  dětí  školou  povinných  bez 
školského  vzdělání,  r.  1896  však  jen  97of 
r.  1875  neumělo  ze  100  rekrutů  12*3  ani  čísti 
ani  psáti,  r.  1896  však  jen  4*7.  Patrně  tudíž 
školské  vzdělání  v  N.  není  ještě  ani  zdaleka 
všeobecně  rozšířeno,  zvláště  jest  veřejná  vzdě* 
lanost  v  poměrném  úpadku  proti  dobám  po 
osvobození  země,  kdy  Hollanďané  tvorbou 
literární,  vědeckou  a  uměleckou  byli  před- 
ním národem  evropským.  Škol  obecných  ve- 
řejných jest  (1896)  3052  se  483.898  žáky  a 
14.539  učiteli,  soukromých  pak  1390  se  217.934 
žáky  a  6840  učiteli,  k  tomu  přistupuje  139 
veřejných  a  894  soukromé  opatrovny  s  825 
resp.  2625  učiteli  a  25.131  resp.  85.275  dětmi. 
Ku  vzdělání  učitelů  jest  6  státních  a  3  obecní 
učitelské  ústavy,  3  soukromé  ústavy  učitelek, 
97  státních  a  4  soukromé  školv  vzorné.  Do- 
zor nad  obecnými  školami  mají  3  inspektoři, 
pak  dozorci  okresní  a  krajští,  v  jednotlivých 
obcích  pak  jsou  místní  školní  kommisse. 
Školství  střední  jest  v  rukou  státu  i  jsou 
pro  ně  gymnasia  nebo  latinské  školy  (gynť 
nases)  a  vyšší  školy  měšťanské  (hoogere  bur^ 
gerschoolen)  podobné  našim  školám  reálným. 
Gymnasia  počítají  se  však  jako  přípravky 
k  universitnímu  vzdělání  namnoze  k  vyššímu 
Školství,  školy  měšťanské  udržují  někde  s  pod- 
porou státní  samy  obce.  Je  pak  29  gymnasií 
se  428  učiteli  a  2495  žáky,  38  měšťanských 
škol  denních  a  večerních,  74  vyšších  mě- 
šťanských škol  s  957  učiteli  a  8655  žáky, 
z  nichž  jest  13  škol  dívčích.  K  školství  střed- 
nímu počítají  se  i  Školy  odborné  a  to:  poly- 
technikum v  Delítě  se  428  žáky,  ústavy  pro 
vzdělání  úředníků  východoindických  kolonií 
v  Delfte  a  Lejdé,  42  Škol  kreslířských  a  prů- 
myslových, 14  škol  řemeslnickýcfi,  4  dívčí 


358 


Nizozemí. 


školy  průmyslové,  11  Skol  plaveckých,  dvč 
vzorné  školy  pro  kreslfře  v  Amsterdame, 
obchodní  škola  L,  akademie  krásných  umění 
v  Amsterdame,  Rotterdame  a  Groninkách, 
hudební  školy  v  Haagu,  Amsterdame,  Rot- 
terdame, Leidě  a  Maastríchté,  zemská  zvéro- 
lékařská  škola  v  Utrechtč,  vojenská  akademie 
v  Bredě,  kadetní  škola  v  Alkmaaru,  námořní 
akademie  ve  Willemsoordu  a  hospodářská 
akademie  ve  Wageninkách  se  213  posluchači. 
Vysoké  školství  vykazuje  3  státní  university 
v  Lejdě,  Utrechtě  a  Groninkách,  obecní  uni- 
versitu v  Amsterdame  a  t.  z  v.  svobodnou, 
kalvinistickou  universitu  tamže,  s  ohmem 
2984  posluchači.  Přední  z  nich  je  dosud 
i  přes  svůj  úpadek  proti  dobám  dřívějším 
universita  fejdská.  Pro  vzdělání  knéží  kato- 
lických jest  9  seminářů.  Konečně  dlužno  vy- 
tknouti ještě  3  ústavy  hluchoněmých,  2  slepců, 
ústav  idiotů  a  rolnickou  osadu  pro  zpustlé 
děti.  Četné  isou  v  N.  vědecké  ústavy  a  spo- 
lečnosti, dále  musea  a  sbírky,  jako:  říšské 
museum  maleb  v  Amsterdame,  sbírka  mo- 
derního umění  v  Haarlemě,  říš.  národopisné 
museum  v  Lejdě  a  i.  v.  Úhrnem  páčí  se  ná- 
klad na  veřejné  vzdělání  na  15  mill.  zl.  holi. 
Návštěva  školní  není  povinná,  avšak  rodiče, 
kteří  neposílají  dětí  svých  do  školy,  nemají 
nároku  na  veřejnou  podporu.  —  Proslulé 
bývalo  dříve  nizozemské  knihtiskařství. 
Dosud  jest  zde  asi  400  knihtiskáren,  800 
knihkupectví,  přes  250  nakladatelství,  hlav- 
ním sídlem  knižního  obchodu  jest  Amster- 
dam. Ode  dávna  panovala  v  N.  svoboda  tisku, 
po  odstranění  novin,  kolku  (1869)  rozmohly  se 
velice  časopisy,  jichž  počítá  se  422,  z  nichž 
64deniiL  — Hojně  jest  dobročinných  ústa- 
vů, které  dělí  se  na  státní,  obecní,  církevní, 
soukromé,  spolkové  a  smíšeného  rázu  a  mají 
za  předmět  nejrozmanitější  dobročinné  účely. 
Pro  veřejné  zdravotnictví  zřízeno  jest  13  lé- 
kařských kommissí,  po  1  v  každé  provincii 
a  po  2  v  Severním  a  Jižním  Hollandě. 

Na  jednotlivé  živnosti  rozděluje  se  oby- 
vatelstvo nizozemské  dle  sčítání  z  r.  1889 
takto:  zemědělství  524.624  osob,  lesnictví  a 
rybářství  16.650,  hornictví  a  hutnictví  15.371, 
průmysl  516.810  (stavební  120.975,  dřevařský 
a  slaměný  37.387,  oděvní  75.645,  kožený  a 
kaučukový  37.422,  kovový  41.633,  textilní 
44.455,  potravinářský  84.327  a  jiný  74.966), 
obchod  a  dopravn.  268.730),  obcnod  137.475, 
dopravnictví  131.255),  svobodné  živnosti 
30.015,  vyučovatelství  9655,  úřady  63.225, 
církevní  úřady  12.208,  domácí  služby  166.495, 
jiné  živnosti  34.351,  bez  zaměstnání  nebo  bez 
udání  živnosti  2,853.281  osob. 

Jest  tudíž  nejdůležitější  živností  co  do 
počtu  zaměstnaných  zemědělství,  ačkoliv 
půda  nizozemská  není  právě  k  němu  nejpří- 
hodnější a  její  zužitkování  setkává  se  s  ve- 
likými překážkami.  Zemědělství  může  se  roz- 
víjeti především  na  marších,  jejichž  úrod- 
nost jest  ovšem  namnoze  neobyčejná,  ale  za 
to  k  těmto  veleúrodným  pruhům  země  při- 
léhají téměř  úplné  pustiny.  A  při  tom  nutno 
drodné  lány  marši  chrániti  ohromnou  prací 


před  zátopami,  kdežto  na  pusté  geestě  jen 
s  velikým  namáháním  možno  polařití.  Po 
celá  století  pracováno  v  tomto  směru  s  ta- 
kovým úspěcnem,  Že  jen  asi  Vs  království  není 
vzdělána.  Úhrnem  jest  vzděláno  2,316.542  ha, 
z  čehož  připadá  861.313  ha  na  role,  1,167.074 
ha  na  louky  a  pastviny,  56.559  ha  na  za- 
hrady zelinářské  a  j.  a  231.596  ha  na  lesy. 
Nevzdělané  půdy  jest  1,013.994  ha,  z  čehož 
jest  712.514  ha  pustého  území,  126.868  ha 
vod  a  bažin,  44.309  ha  hrází  a  cest,  92.453  ha 
nezdaněné  půdy  a  37.850  ha  pŮdy  zastavěné 
nebo  veřejných  parků  atd.  Orba  provozuje 
se  s  velikou  pečlivostí  a  přičinlivostí  » uči- 
nila také  v  poslední  době  znamenitý  pokrok 
následkem  neustálého  rozšiřování  soustavy 
odvodňovací  a  zařízení  vysušovadch.  Cha- 
rakteristickou známkou  nizozemského  pol- 
ního hospodářství  jest  pěstování  průmyslo- 
vých rostlin.  Pěstováni  mořeny  barvířské, 
kterou  vyniká  Seeland,  sice  v  posledních  le- 
tech nemálo  pokleslo,  za  to  však  stoupá  vý- 
znam pěstování  čekanky  pro  Frisko  a  tata- 
kove  kultury  v  Betuwe  a  údolí  gelderském 
mají  dosud  vysokou  důležitost.  Pěstování  lnu 
v  Seelandě,  jižním  Hollandě,  Brabantě  a  Frí- 
sku  dává  dosud  takový  výtěžek,  že  spotřebu 
země  daleko  převyšuje,  a  cukrová  řepa  pě- 
stuje se  vždy  více  v  Severním  Brabantě,  Již- 
ním HoUanaě,  Seelandě  a  Geldrech.  Jmeno- 
vaná odvětví  polního  hospodářství  zaujímají 
asi  67o  veškeré  vzdělané  plochy,  dávají  však 
vÝtěžek  činící  9Ve  ^^^  hollandské,  kterou 
dlužno  nazvati  celkem  dosti  chatrnou.  Zvláště 
sklizeň  obilí  jest  dosti  slabá,  jsouf  provincie, 
kde  pšenice  jest  neznáma,  hlavni  potravou 
venkovského  obyvatelstva  jest  Žitný  chléb  a 
brambory.  V  některých  bývalých  ra^liništích 
pěstuje  se  uměle  síti,  z  něhož  vyrábějí  se 
rohože  pro  domácí  potřebu  i  pro  vývoz.  Pě- 
stování hlavních  druhů  obilí  a  luštěnin  roz- 
šířeno jest  po  celé  zemi,  pšenice  hlavně 
v  Seelandě,  Již.  Hollandě,  Limburku  a  na  j. 
Gelderlandu,  žito  v  provincii  groninské, 
drenthské,  Sev.  Brabantě,  Gelderlandě,  Over- 
yssťlu  a  Limburku,  pohanka  v  Gelderlandě, 
Drenthu,  Utrechtě  a  Sev.  Brabantě.  Nejlepší 
brambory  dodávají  ostrovy,  Betuwe,  Veluwe 
a  některé  pruhy  dunové  půdy.  Dále  se  pě- 
stuje špalda  (Sev.  Brabant,  Již.  HoUand,  Lim- 
burk),  chmel  (Gelderland  a  Sev.  Brabant), 
olejnaté  rostliny  (Frisko,  Groninky,  Sev.  a 
Již.  Holland,  Sev.  Brabant  a  Betuwe),  kmín, 
an^z  a  koriandr  (Severní  Holland  a  Frisko), 
boby  (Groninky,  Frisko,  Jižní  Holland  a  See- 
land), bílý  a  červený  jetel,  luka  jsou  nejroz- 
sáhlejší ve  Frísku ,  Sev.  a  Již.  Hollandě  a 
Gelderlandě.  Celkem  zaujímápšenice  62.265  ha 
s  1,778.000  hl  sklizně,  ječmen  39.312  ha 
s  1,608.000  M,  oves  128.429  ha  s  5,406.000  ht, 
žito  214.917  ha  s  4,782.000  H  pohanka  31.858^ 
s  421.000  hl,  brambory  150.203  ha  a  29,251.000  K 
řepa  cukrová  45.571  ha  a  1,742.499  t,  len 
11.156  ha  8  5350  í,  chmel  12  ha  a  95  f,  ta- 
bák 698  ha  a  1590  f ,  louky  497.900  ha  s  ne- 
určitým výtěžkem  sena,  boby  40.218  ha 
a  921.000  hl,  hrách  24.374  ha  s  622.000  A/, 


Nizozemí. 


359 


řepka  3234  ka  z  }inů  rostliny  olejnaté  22.741  ha 
8  319.000  M,  mořena  588  ha  b  1061 1,  átd.  — 
Velkolepé  a  od  století  proslulé  jest  holland- 
ské  xabradnictví,  kvetoucí  zvláště  v  Již. 
a  Sev.  HoUandé,  Utrechtu  a  v  části  Gelder- 
landu,  nověji  pak  i  ve  Frísku  a  v  Sev.  Bra- 
banté*  ZvláSte  krajina  mezi  Haarlemem  a 
Amsterdamem,  pak  Amsterdamem  a  Utrech- 
tem  podobá  se  téměř  jediné  ohromné  za- 
hradě, V  Sev.  a  liž.  Hollandě  kvete  od  pra- 
dávna pěstování  květin,  zelin  a  květinových 
cibulf  i  semen.  Všude  jsou  velice  rozšířeny 
zeleniny*  zvláště  zelí  a  kapusta;  světové  po- 
věsti teii  se  haarlemské  tulipány  a  hyacinthy. 
Ovocné  zahrady  dodávají  v  hojnosti  jablka, 
třešně  a  jiné  ovoce,  zvláště  na  londýnském 
trfan  oblíbené.  Nejlépe  daří  se  ovocnářství 
v  Gelderlandě,  Utrechtě,  Jižním  Hollandě  a 
Liinbnrku.  U  Boskoopu  v  Již.  Hollandě,  Aals- 
roecru  v  Sev.  Hollandě  a  u  Bredy  v  Sev. 
Brabantě  pěstuji  se  v  rozsáhlé  míre  po  za- 
hradničku jahody.  Výtěžek  zahradnictví  ne- 
jen stačí  domácí  spotřebě,  ale  pracuje  i  pro 
vývoz,  ročně  přes  20  milí.  zl.  holi.,  a  stále 
se  ještě  toto  odvětví  zemědělské  kultury  roz- 
šiřuje (kolem  Utrechtu,  Arnheimu,  Bredy  a  i.). 
Rovněž  tak  i  pěstování  průmyslových  rostlin 
převyšuje  domácí  spotřebu  a  dodává  značnÝ 
přebytek  pro  vývoz,  takže  vyváži  N.  tak 
značné  množství  polních  plodin,  že  vždy  ex- 
port zemědělských  yfrobků  jest  větší  než 
obnos  jich  dovozu.  Za  to  sklizeň  obilí  pfes 
velikou  úrodu  pšenice  na  jižních  marších  a 
žita  i  ječmene  ve  Frísku  a  Groninkách  ani 
zdaleka  nekryje  domácí  spotřebu. 

Kromě  příliš  hustého  obyvatelstva  a  již 

{>ředem  omezené  obilní  půdy  země  jest  dů- 
eiitoo  příčinou  tohoto  nedostatku  také  ta 
okolnost,  že  louky  a  pastviny  zaujímají 
o  420.000  ha  více  než  dle  povahy  půdy  nizo- 
zemské by  se  očekávalo,  z  čehož  351.500  ha 
odAato  jest  půdě  orné.  Z  toho  již  patrca  jest 
vysoká  důldíitost  chovu  dobytka,  který 
zdá  se  býti  nejstarším  odvětvím  polního  ho- 
spodářství v  obvodu  rýnských  ústí,  jejíchž 
marši  bylo  dle  všeho  nejdříve  používáno  jako 
pastvin.  R.  1896  počítalo  se  269.000  koní, 
1,581.392  skotu,  700.100  ovcí,  656.100  vepřů 
a  173.000  koz  v  úhrnné  ceně  do  170  milí. 
bolL  zL,  z  Čehož  značný  obnos  přebývá  pro 

Svoz.  Nejdůležitější  jest  chov  sKotu  a  ovcí. 
icn  provozuje  se  zvláště  na  marších  s  vý- 
jimkou Seelandu,  tento  pak  na  geestě  a 
^smu  dun.  Jižní  Holland  má  nejvíce  skotu, 
Drentbe  a  Sev.  Holland  největší  počet  ovci. 
Skot  hoUandský  vyznačuje  se  svojí  velkostí, 
pěkným  tvarem  těla  a  bohatstvím  mléka, 
z  něhož  se  dělá  výborný  sýr  v  Severním  Hol- 
landě a  máslo  ve  Frísku  a  Jižním  Hollandě. 
Tyto  výrobky  určeny  jsou  zvláště  pro  lon- 
dýnský trh  a  zásobování  lodí;  r.  1897  vyvezlo 
se  másla  17.636  t  a  sýra  38.105  ^  vývoz  masa 
tíntl  44.034 1  a  jatečného  dobytka  88.404  kusy. 
K  vývozu  masa  přispívá  značným  dílem  i  chov 
ovd.  které  dodávají  velmi  hustou  vlnu  a 
f  jejichž  mléka  vyrábí  se  velmi  oblíbený  sýr. 
Itejíepší  koně  má  Seeland,  Frísko  a  Aroeland. 


Koně  seelandští  jsou  mohutní  a  výborní  ta- 
houni, velmi  hledaní  v  Anglii,  koně  fríští  a 
gelderlandští  jsou  skvostní  klusáci,  většinou 
vraníci,  kteří  konkurrují  úspěšně  s  nejlep- 
šími koni  oldenburskými  a  holštýnskými.  Kří- 
žením se  shetlandskými  ponny  vzniká  zvláštní 
druh  zv.  ketten.  Konečně  na  Amelandě  jsou 
koně  rychlí,  na  nichž  patrný  jsou  stopy  krve 
andaluské.  Vepři  chovají  se  nejvíce  v  Gel- 
derlandě, Sev.  Brabantě  a  Limburku,  kde 
jest  také  nejznamenitější  chov  koz.  —  Drů- 
bež rozšířena  jest  po  celé  zemi  tak  jako  chov 
holubů.  —  Na  Veluwe  jest  silné  včelař- 
ství, městečko  Veenendaal  na  vých.  konci 
provincie  utrechtské  jest  střediskem  obchodu 
s  včelami  a  výrobky  včelařskými.  Cena  všech 
ůlů  páčí  se  na  více  než  iVs  milí.  holi.  zl. — 
Všech  rolnických  majetností  počítá  se 
(1895)  167.613,  z  nichž  42-67o  jest  v  nájmu, 
převahu  mají  prostředni  rozměry  od  5  do 
100  ha,  pod  5  ha  má  78.287  usedlostí,  přes 
100  ha  jen  176,  takže  poměr  prostředního 
maietku  rolnického  jest  příznivější  než  v  sou* 
seaních  zemích.  Statky  jsou  obyčejně  osa- 
moceny, stavení  hospodářská  a  obytná,  ve- 
směs vzorně  čistá,  pohromadě  a  obklopena 
stromovím,  pastviny  jsou  dosud  namnoze  ma- 
jetkem obecním. 

Dle  mnohých  známek  bylo  N.  dříve  velmi 
silně  zalesněno,  avšak  kromě  Baarnu  a  pa- 
horkatiny Zeistu  lesy  zmizely,  v  některých 
krajinách  pak  není  ani  osamělých  stromů, 
avšak  tomuto  nedostatku  pomáhá  se  usilov- 
ným vysazováním  stromů  i  v  nejpustějších 
krajinách,  takže  dnes  lesy  kryjí  77o  P^^y> 
kdežto  r.  1833  pokrývaly  sotva  5%-  Zvláště 
na  Veluwe  a  na  z.  od  Yssely  staly  se  nej- 
větší pokusy  v  tomto  směru  a  vysazují  se 
zde  duby,  buky,  smrky  i  jedle,  tiné  lesní 
stromy,  tvořící  namnoze  půvabné  háje,  jsou 
topol,  jeřáb,  lípa,  habr,  olše,  bříza  a  j.  Nej- 
více dřiví  z  domácích  provincií  dodává  Gei- 
derland,  ale  to  ovšem  ohromné  spotřebě  ku 
stavbám  vodním,  domů,  lodí  atd. .  nikterak 
nestačuje,  i  dováží  se  dříví  ze  zemí  balti- 
ckých a  po  Rýnu,  ročně  za  více  než  24  milí. 
holL  zl.  —  Následkem  tohoto  nedostatku  lesů 
vymizela  i  divokázvěř.  Již  déle  než  100  let 
není  v  N.  daňků,  divokých  kanců,  vlků  a  j. 
dříve  zde  hojných  zvířat,  v  některých  hájem- 
stvích v  Gelderlandě  a  Overysseíu  chovají 
se  jeleni  a  srnci,  bažanti  pak  v  Utrechtě.  Za 
to  hojně  jest  zajíců  a  ptactva  (koroptve,  sluky, 
kachny,  jeřábci  a  j.  v.),  zvláště  vodního, 
kdežto  králíci  svým  ohromným  množstvím 
jsou  pohromou,  podrývajíce  spolu  s  krtky 
duny  a  hráze. 

V  jednom  ohledu  jest  N.  již  od  přírody 
bohatě  k  výživě  svého  obyvatelstva  obda- 
I  řeno,  totiž  bohatstvím  ryb  mořských  a  říč- 
!  nich,  a  toto  bohatství  asi  dle  všeho  přilá- 
{  kalo  osadník^r  na  neúrodné  břehv  dunové  a 
,  na  ostrovy  fríské  i  moře  Zuiderského.  Protí 
dobám  dřívějším,  kdy  rybářství  zaměstná- 
valo do  100.000  osob,  vyznám  jeho  sice  sou- 
těží jiných  národů,  zvláště  Skotů  a  Noru, 
poklesl,  avšak  dosud  zaujímá  jeho  výtěžek 


360 


Nizozemí. 


v  světovém  rvbářství  důležité  místo  a  nizo- 
zemský slaneček  (matjes,  jacht  a  j.)i  zname- 
nité připravený,  vyniká  dosud  nade  všecky 
druhy  jiného  původu  a  těáí  se  v  obchode 
největší  oblibě.  Lov  sleďŮ  provozuje  se  od 
12.  června  jednak  na  pobřeží  Severního  moře 
(drobný  \ov\  jednak  v  širém  moři  aŽ  do  pro- 
since a  doaává  výtěžku  přes  5  milí.  holi.  zl. 
ročně.  Kromě  toho  loví  se  tuňáci,  tresky, 
kambaly,  řepách  v,  úhoři  a  j.  v.  v  úhrnné 
ceně  přes  V4  iQÍÍl<  ^oll.  zl.,  pro  říční  ryl>olov 
jest  nejdůležitější  losos  (75.000  kusů  ročně), 
ústřic  dodáno  (1895)  28,108.000  kusů,  z  če- 
hož V4  vyváží  se  do  Anglie.  Celkem  zaměst- 
nává rybářství  5211  lodí  se  17.895  muži  po- 
sádky. Vývoz  ryb  jest  velice  silný  zvláště  do 
Belgie  a  Německa,  pak  i  do  Anglie,  a  činí 
4655  t  čerstvých  ryb,  40.856  t  slanečků,  2041 
tresek  sušených  atd.  v  úhrnné  ceně  do 
4  milí.  holi.  zl.  ročně. 

Zcela  chudé  iest  N.  užitečnými  nerosty, 
jež  se  zde  vyskytují  jen  v  takových  útvarech 
půdy,  které  zabíhají  sem  ze  sousedních  zemí. 
Tak  do  jižní  třetiny  Limburku  zasahují  před- 
hoří  břidličnatého  pohoří  s  levého  břehu 

anskébo,  která  zdvíhají  se  tu  na  jih  od 
aastrichtu  v  proslulý  Pietersberg,  vysoký 
123  m,  který  se  skládá  z  mohutné  vrstvy  tu- 
fového  vápence,  silné  60  m.  Tento  kámen, 
jenž  na  vzduchu  brzy  tvrdne,  prostupuje 
celé  nitro  této  hory,  dodávající  pro  celou 
zemi  v^bomj^  kámen  k  stavbám  a  jinému  zpra- 
cování. Nedaleko  Pietersbergu  zasahují  do 
země  poslední  výběžky  cášského  území  uhel- 
ného, takže  vzniklo  zde  skrovné  těžení  uhlí 
dodávající  ročně  91.707  t  v  ceně  přes  350.000 
holi.  zl.  Hlavní  důl  jest  Kerkrade,  státní 
to  majetek.  Kovů  téměř  vůbec  není,  zpraco- 
vání docházejí  také  bludné  balvany,  místy 
těží  se  hlína  hrnčířská  a  dýmkovina,  pak 
i  mořská  sŮl.  Nedostatek  uhlí.  Kterého  dováži 
se  ročně  asi  za  45  milí.  holi.  zl.  z  Anglie, 
Německa  a  Belgie,  nahrazuje  poněkud  jako 
palivo  rašelina,  které  dobývá  se  ročně  asi 
80  milí.  ř,  hlavně  (%)  v  Severním  a  Jižním 
Hollandě,  Frísku  a  Drenthu.  Huti  isou  v  ce- 
lém království  jen  4  (Ulft,  Kappef  a  Wisch 
v  Gelderlandě  a  Deventer  v  Overysselu), 
které  vyrábějí  ročně  asi  3  milí.  kg  železa 
v  ceně  do  200.000  holi.  zl.  Něco  železné  rudy, 
dobyté  v  okolí  Hellendomu  v  Overysselu, 
posílá  se  do  hutí  vestfálských. 

Tento  nedostatek  uhlí  a  rudného  bohat- 
ství jest  jednou  z  příčin,  proČ  průmysl  nizo- 
zemský nemá  dnes  té  důležitosti,  jako  země- 
dělství, které  zaměstnává,  jak  ze  statistiky 
živností  patmo,  více  osob  než  všecka  odvětví 
průmyslová  dohromady.  Co  pak  důležitosti 
nárocfohospodářské  se  týče,  ustupuje  i  před 
obchodem  a  dopravnictvím  do  pozadí.  Žádný 
z  výrobků  hoUandského  průmyslu  netěší  se 
dnes  té  povésti,  iaké  dříve  požívalo  holland- 
ské  plátno,  fríske  sukno  a  utrechtský  samet. 
Úpadek  této  výroby  způsoben  byl  hlavně 
dobou  náboženských  bojů,  válkami  zahranič- 
nými  a  soutěží  ciziny,  zvláště  Anglie.  Čin- 
nost národní  pak  obrátila  se  tím  intensivněji 


k  zemědělství.  Nicméně  v  době  poslední  né- 
která  odvětví  průmyslová  vykazují  zname- 
nitý rozvoj,  iak  nejlépe  patmo  z  toho,  le 
přibývá  parních  strojů,  jicnž  bylo  r.  1853  jen 
507,  kdežto  dnes  v  4198  továrnách  pracme 
4975  strojů  těchto.  Hlavním  sídlem  průmysla 
jsou  krajiny  geesty,  kdežto  na  marších  sou- 
středbje  se  činnost  průmyslová  jen  ve  vel- 
kých městech,  na  venkově  pak  provozuje  se 
leda  jen  podél  řek  cihlářství  a  foďiřství,  je- 
hož význam  ostatně  čím  dále  tím  více  klen. 
Naproti  tomu  na  geestě  provozuje  venkov- 
ské obyvatelstvo  zvláště  čilý  průmysl  textihií. 

V  Severním  Brabantě  panuje  rozsáhlé  tkáni 
suken  a  plátna,  v  Ovei78selu  a  částech  Gd- 
derlandu  kvete  předení  bavlny  a  výroba 
kartounů,  v  Groninkách  a  Drenthu  jest  sídlem 
loďařství,  kovářství  a  pálení  vápna,  č^né 
prameny,  které  stékají  s  Veluwe  na  vých. 

Íejím  úpatí,  daly  vznik  mnohým  papírnám, 
inaným  touto  vodní  silou,  kdežto  na  opač- 
ném   úpatí   geesty    kvete   výroba   čalounů. 

V  Limburku  v  okolí  uhelných  pánví  rozvi- 
nula se  znamenitá  výroba  keramická.  Staro- 
slavné jest  hollandske  zpracování  koži,  zvláště 
Amsterdam  a  Maastricht  dodávají  nejlepii 
podešvice.  Dosti  značné  jest  mydl&ství,  pro- 
slulé jsou  hollandske  dýmky  z  Goudy,  svíč- 
kámy  jsou  v  Goudě,  Amsterdame  a  Schte- 
damě,  veliké  sklárny  v  Leerdamě  a  Maas- 
trichtě,  jediné  svého  druhu  pak  jsou  bru- 
sírny diamantů  v  Amsterdame,  které  zaměst- 
návají přes  3000  dělníků.  Veliké  cukrovary 
a  raíiinerie  cukru  jsou  v  Rotterdame,  Am- 
sterdame, Dordrechtě,  Delítě,  Groninkách  a  j.. 
úhrnem  30  cukrovarů  a  11  raíiinerii  s  roční 
výrobou  90.175  t  cukru  řepového  a  155.788  f 
raflinády.  Po  celé  zemi  rozšířena  jest  výroba 
proslulých,  silných  hollandských  Hkérů,  úhr- 
nem 537  továren,  z  nichž  300  v  Schiedamé, 
dále  několik  v  Rot%rdamě,  Hertogenboschi, 
v  Maastrichtě  a  j.  V  těchto  místedi  soustře- 
ďuje se  také  pivovarství  čítající  úhrnem  499 
závodů.  Veliké  továrny  na  taoák  jsou  zvláště 
v  Eindhoveně,  Hertogenboschi,  Bredě,  Arn- 
heroě,  Amsterdame  a  Rotterdame,  ve  velikém 
rozkvětu  pak  jsou  v  poslední  době  i  továrny 
na  kakao  a  čokoládu.  Veliké  mWny  a  olejny 
jsou  zvláště  ve  Frísku  a  Groninkách.  Menií 
význam  má  výroba  barev,  tužek,  octa,  hospo- 
dářského nářadí,  zboží  zlatého  a  stříbrn&o 
atd.  Zvláštním  odvětvím  průmyslu  nizozem- 
ského jest  stavba  lodí,  která  ovšem  násled- 
kem silného  provozování  plavby  námořní 
i  vnitrozemské  jest  velmi  rozsáhlá.  Loděnic 
jest  600—700,  z  nichž  150  pro  stavbu  moř- 
ských lodí,  největší  jsou  ve  Feyenoordě,  na 
Kinkerdijku,  v  Amsterdame,  Helderu,  Vlis- 
sinkách,  Harlinkách,  Veendamě  a  j.  Rostoucí 
užívání  parních  strojů  v  průmyslu  i  dopravě 
dalo  vznik  celé  řadě  železolijen  a  strojíren, 
z  nichž  největší  jsou  v  Amsterdame,  Haaini, 
Lejdě,  Delfte  a  j.  Veliký  počet  řemeslníků 
nachází  ovšem  zaměstnaní  při  velkolepých 
vodních  stavbách,  jimiž  HoUandáné  vynikají 
nad  jakékoliv  jiné  podniky  toho  druhu  ve 
světě.  O  vzrůstajícím  rozvoji  nizozemského 


Nizozemí. 


361 


prflmyslo  a  hospodářského  iivota  vůbec 
srédá  také  rostoucí  počet  akciových  pod- 
íl íkfl,  Jichi  jest  daleko  přes  1000  s  úhrnným 
kapitálein  přes  Vs  milliardy  holi.  zl.  a  jichž 
rocné  přibývá  v  posledních  letech  prflmerem 
o  64.  Ovšem  vétáina  z  nich  tak  jako  i  v  ji- 
ných lemfch  jest  podniků  obchodních,  do- 
pravních, pojišťovacích  a  j.  (viz  ní2e). 

Aviak  přes  intensivní  činnost  národní 
v  polním  hospodářství  N.  se  jevící  a  ne- 
popiratelný pokrok  průmvslu  v  poslední 
dobč  zůstává  přece  neustale  hlavní  pákou 
nizozemského  hospodářského  iivota  velko- 
lepý ieho  obchod,  zvláště  zahraničný,  ná- 
mořní. Ačkoliv  dnes  iii  ani  zdaleka  nemá 
N.  té  převahy  obchodní  a  námořní  nad  ostat- 
ním svétem,  jakou  melo  zvláště  v  první  po- 
lovici XVII.  stol.,  kdv  jejich  obchodní  loď- 
stvo čítalo  16.000  lodí  s  900.000  t  a  vlajka 
nizozemská  ovládala  všecka  moře,  přece  do- 
sud svým  obchodem  zahraničným  patří 
mezi  obchodní  velestáty  světa,  ustupujíc  jen 
Anglii,  Německu,  Spoj.  Státům  a  Francii  roz- 
sahem tohoto  obchodu.  Příčiny  toho  jsou 
nékolikcď^é:  výhodná  poloha,  plavební  a  ob- 
chodní zdatnost  obyvatelstva,  veliké  bohat- 
ství národní,  rozsáhlý  majetek  osadní  a  j.  v. 
Ode  dávna  pak  jest  N.  zemí  svobodného 
ot>cbodu,  jejíi  nízká  cla  mají  jen  ráz  fiskální. 
Hodnota  zahraničného  obchodu  nizozem- 
ského r.  1899  činila  3472  milí.  holi.  zl.,  z  če- 
hos na  dovoz  připadalo  1905*7  milí.  holi.  zl. 
a  na  vývoz  1566*3  milí.  holi.  zl.  S  drahými 
kovy  měl  tento  obchod  hodnotu  3499  milí. 
bolL  si.,  totii  1916*4  milí.  holi.  zl.  dovozu  a 
1582*6  milí.  holL  zl.  vývozu.  Na  hlavní  sku- 
piny zboží  rozděloval  se  nizozemský  dovoz 
takto:  potraviny  a  pochutiny  540*7  milí., 
suroviny  697*5  milL,  výrobky  291*2  milí.  a 
jiné  zboií  376*3  milí.  holi.  zl.;  vývoz  pak 
takto:  potraviny  a  pochutiny  529*6  milí.,  su- 
roviny 572*4  mfil.,  výrobky  277*5  milí.  a  jiné 
zboií  186*8  milí.  holi.  zl.  Z  jednotlivých  před- 
mětů jsou  pro  dovoz  nejdůležitější:  obilí, 
na  které  připadá  23Vo  dovozu,  drogy  (12Vo), 
Železo  surové  a  zpracované  (6%),  ^že  (přes 
3Vo)  atd^  pro  vývoz  pak  jsou  hlavní:  obiU 
(157«),  drogy  (12^/t),  železo  surové  a  zpraco- 


vané (6»/A  máslo  (47,).  cukr  (47o).  zboží 
ntkodéhié  (4%)  atd.  Co  se  t^ká  jednotlivých 
zemí,  s  nimiž  jest  N.  v  obchodním  spojeni. 


jest  pro  dovoz  ocjdůleiitéjší  Německo  (za 
303  4  miU.  holL  zl.).  Spoj.  Státy  (2971),  nizo- 
zemská Východní  Indie  (289).  Velká  Britannie 
(276^),  Belgie  (205*4)  a  Rusko  (2049),  pro 
vývoz  pak  Německo  (806*3  milí.  holi.  zl.). 
Velká  Britannie  (348*6)  a  Belgie  (159*4),  kdežto 
ol>chodní  styky  s  jinými  zeměmi  mají  vesměs 
hodnoty  daleko  menší.  Obchod  zahraničný 
déjc  se  téměř  z  polovice  (45Ve)  P^^  moře, 
31 7«  ho  připadá  na  pobřežní  plavbu  a  24Ve 
na  dopravu  vnitrozemskou.  Námořní  ob- 
chod soustředbje  se  hlavně  v  Amsterdame, 
Rotterdame.  Dordrechtu.  Harlinkách,  Gro- 
ninkách  a  Schiedamé.  Úhrnem  činil  (1899) 
lodní  ruch  v  přístavech  nizozemských 
1180  }odÍ  plachetních  připlutých  (z  nich  564 


nizozemské)  s  940.113  m'  (238.055  m'  nizos.), 
z  nichž  bylo  naložených  961  s  881.667  m* 
(423  nizoz.  s  206.689  m»),  a  1137  vyplulých 
(578  nizoz.)  s  927.040  m»  (248.021  m*  niz.). 
z  nichž  bylo  naložených  787  s  350.449  nr 
(477  niz.  se  153.844  m>) ;  dále  10.623  parníků 

fiřiplulých  (2703  nizozem.)  s  25,804.481  m* 
6,412.378  m*  niz.),  z  nichž  bylo  naložených 
9991  s  25,043.020  m»  (2590  niz.  s  6,261.426  ffi»), 
a  10.535  vyplulých  (25.715  niz.)  s  25,605.723  m' 
(6,394,768  m*  niz.),  z  nichž  bylo  naložených 
6457  s  12,758.105  m»  (2263  niz.  s  5,162.103  m»). 
Počet  lodí  nizozemské  i)řístavy  navštěvují- 
cích se  sice  v  posledních  letech  zmenšil, 
avšak  za  to  zvětšil  se  jejich  obsah,  nicméně 
toto  zvětšení  není  takové,  jako  u  německých 
a  belgických  přístavů.  Zvláště  rozvoj  ně- 
mecké námořní  moci  velice  poškodil  nizo- 
zemskou plavbu  námořní.  Podíl  nizozemské 
vlajky  na  lodním  ruchu  království  činí  již 
po  řadu  let  SOVo.  přes  polovici  jeho  připadá 
na  anglickou  vlajku.  Obchodní  loďstvo  nizo- 
zemské čítá  (r.  1900)  432  plachetních  lodí 
s  238.544  m<  a  192  parníků  s  667.962  m*, 
tedy  úhrnem  624  lodí  s  906.506  m\  při  čemž 
v  posledních  letech  zvláště  stav  plachetního 
loďstva  silně  se  zmenšil.  V  nejčilejším  pra- 
videlném námořním  spojení  jsou  nizozemské 
přístavy  s  anglickými,  francouzskými  a  ame- 
rickými přístavy,  pak  s  nizozemskou  Vý- 
chodní Indií,  v  kterýchžto  směrech  v  posled- 
ních letech  počet  tratí  ještě  neustále  se 
zvětšuje  (Amsterdam-New  York,  Rotterdam- 
New  York,  Amsterdam-Paramaribo,  Rotter- 
dam-Batavia  a  j.  v.).  K  obchodním  účelům, 
zvláště  k  obchodnímu  využit  kování  nizozem- 
ských osad  jest  celá  řada  mohutných  spo- 
lečnosti, z  nichž  přední  jest  královská 
nizozemská  obchodní  spoleoiost,  založená 
r.  1824,  která  jako  jediný  vládní  jednatel 
obchodní  prodává  na  evropských  tržištích 
výtěžek  vládních  kultur  ve  Východní  Indii. 
Podobnou  společností  jest  tabáková  společ- 
nost De^ijská,  cínová  společnost  Billitonská 
a  j.  v.  Úhrnem  jest  akciových  společností 
obchodních  v  N-u  78  s  57  mill.  kapitálu*  rej- 
dařských  adokařských  31  s  39  roill.  holi.  zl. 
kapitálu,  akciových  podniků  pro  dopravu 
suchozemskou  (dráhv,  tramway,  omnibusy 
atd.)  74  se  135  mill.  holi.  zl.,  pojišťoven  142 
se  13'6  mill.  holi.  zl.,  bank  a  úvěrních  ústavů 
vůbec  i  s  bankami  hypotečními  96  s  89  mill. 
holi.  zl.  Nejpředněji^  bankou  jest  banka 
Nizozemská,  jediný  cedulový  ústav  země  a 
jeden  z  nejdůležitějších  úvěrních  ústavů 
evropských,  založená  r.  1814  s  akc  kapitálem 
20  mill.  hol.  zl.  Spořitelen  jest  246  s  15'/, 
mill.  holi.  zl.  vkladů,  mimo  to  jest  říšská 
pošt.  spořitelna  s  157*  niill.  vkladů,  hlavní 
bursy  jsou  v  Amsterdame  a  Rotterdame, 
ve  všech  důležitějších  místech  jsou  obchod- 
ní a  průmyslové  komory,  Amsterdam 
pak  patří  mezi  přední  peněžní  tržiště  světa. 
Vnitrozemský  ruch  obchodní  a  dopravní 
soustředbje  se  na  řekách  a  splavných  prů- 
plavech, na  nichž  ležící  místa  (Haarlem, 
Gouda,  Utrccht  a  j.)  jsou  zároveň  důležitým/ 


362 


Nizozemí. 


přístavy,  jichž  ruch  přístavní  dosahuje  ročně 
do  30.000  plavidel.  Úhrnem  mčří  vodní 
cestv  4876  km,  z  čehož  připadá  na  řeky 
1385  Jvm,  průplavy  3069  iirm  a  na  odvodňo- 
vací  příkopy  splavné  pro  menší  loďky  422  km. 
Lodní  ruch  na  těchto  vnitrozemských  vo- 
dách činí  ročně  do  50.000  lodí  s  11  milí.  m^ 
obsahu.  Daleko  menií  rozsah  než  vodní 
dráhy  vnitrozemské  mají  železnice,  jež 
mčří  celkem  (r.  1900)  2805  km.  Se  stavbou 
jich  bylo  počato  teprve  r.  1836,  když  zpozo- 
rováno, že  německý  obchod  počínají  k  sobě 
přitahovati  belgické  přístavy  výhodným  svým 
želez,  spojením.  První  traf,  dlouhá  17  km, 
vedla  z  Amsterdamu  do  Haarlemu.  Největší 
délku  (1447  km)  mají  státní  dráhy,  jejichž 
provozování  svěřeno  jest  zvláštní  společ- 
nosti, dále  dráhy  nizozemské  železniční  spo- 
lečnosti (1275  km),  nizozemské  ústřední  že- 
lezniční společnosti  (101  km),  velké  belgické 
ústř.  železnice  (103  km)  a  severo-brabantské 
německé  spolec.  železniční  (52  km),  kdežto 
ostatní  trati  jsou  jen  malého  rozsahu.  Hlavní 
Železn.  trati  jsou:  Belgická  hranice-Helder 
s  odbočkou  Haarlem- Amsterdam ;  Vlissin- 
ky-Němccká  hranice  s  odbočkou  Boxtel- 
Wesel  a  Roxtel-Dusseldorf ;  Belgická  hranice- 
Amsterdam;  Maastricht-Arnhem;  Rotterdam- 
Utrecht-Amersfoort-Zwolle-Meppel  s  odboč- 
kami Meppel-Leeuwarden  a  Meppel-Gro- 
ninky.  Doprava  osob  činila  r.  1897:  24V4 
milí.,  zboží  9V4  milí.  t,  příjem  za  dopravu 
osob  do  18  milí.  holi.  zl.  a  za  zboží  přes  16Vs 
milí.  holi.  zl.  Kromě  toho  jest  v  zemi  57 
podniků  tramwayových  s  délkou  tratí 
1206  km,  z  nichž  28  parních  (526  km),  21 
koňských  (223  km),  6  smíšených  (409  km), 
1  vedle  toho  i  s  elektr.  vedením  (48  km)  a 
1  dráha  elektrická  (08  km).  Výborné  sil- 
nice, dlážděné  z  velké  části  cihlami  a  peč- 
livě ošetřované  zvláště  na  hrázích,  probí- 
hají zemi  všemi  směry  v  óhrnné  délce  do 
13,000  km.  Poštovních  stanic  jest  (r.  1900) 
1307,  které  dopravily  přes  107V,  miíl.  psaní, 
52V4  milí.  dopisnic,  do  154  milí.  tiskopisův 
a  vzorů,  přes  4Vs  milí.  peněžních  psaní  a 
poukázek  v  ceně  241 V^  milí.  holi.  zl.  Te- 
legrafních stanic  jest  977,  délka  tratí 
5937  km,  vedení  21.740  km,  počet  depeší 
5,341.139,  stanic  telefonních  jest  12.345, 
místní  telefony  jsou  43  s  délkou  vedení 
19.940  km  z  a  16,279.409  rozmluvami,  délka 
30  telefonních  spojení  mezi  městy  jest  819  km 
tratí  a  6318  /rm  vedeni  s  330.485  rozmlu- 
vami. 

Zákonem  ze  dne  21.  srpna  1816  zavedena 
jest  v  N.  metrická  soustava  měr  a  vah, 
na  které  však  užito  starších  domácích  názvů, 
jako:  el  (m).  palm  (dm),  duim  (cm),  mijl 
(km),  bunder  (ha),  roed  (10  m),  kop  (/ 
míry  suté),  kan  (/  na  tekutiny),  mud  (hl 
míry  suté),  vat  (hl  na  tekutiny),  pond  (kg), 
wigtje  (g)  atd.  Pro  vážení  drahých  kamenů 
užívá  se  neustále  karátů  =  20-6  c^.  —  Měna 
nizozemská  jest  dosud  nedokonalá  měna 
zlatá,  neboť  dle  zákona  ze  dne  6.  čna  1875 
razí  se   sice  plnohodnotné  mince  zlaté  po 


10  holi.  zl.  (tjentjé),  avšak  vedle  toho  záko* 
nitým  platidlem  do  neomezené  výše  zůstala 
stříbrná  mince  1  holi.  zl.,  která  váží  10  g 
stříbra  jakosti  0945.  Zlaté  mince  raxi  se 
ze  zlata  jakosti  0*900  dle  čísla  1  kg  ryzího 
zlata  =  1653*44  holi.  zl.,  Uk  že  1  tjentie 
obsahuje  6*72  g  zlata  jakosti  0*900.  Podle 
toho  100  holi.  zl.  ^  198-37  K.  UoUandský 
zlatník  děli  se  na  100  cents,  5  cf s  nazývá 
se  také  někdy  stuiver.  Drobné  mince  razí 
se  ze  stříbra  a  25,  10,  5  cřf  a  z  bronzu  á  2V^ 
1  a  Vs  cts,  stříbrné  drobné  mince  nutno  při* 
jímati  do  výše  5  holi.  zl.,  bronzové  jen  do 
25  cts,  obchodním  zvykem  pak  se  ustálilo 

{přijímati  stříbrné  zlatníky  jen  do  20  holi.  zL 
ako  obchodní  mince  razí  se  hollandský  du- 
kát ve  váze  3*494  g  a  jakosti  0-983.  Jako 
papírové  peníze  obíhají  státovkv  (muntiilje* 
ten)  po  100,  50  a  10  hoU.  zl.,  dále  bankovky 
Nizozemské  banky  á  1000,  500,  300,  200,  100, 
80,  60,  40  a  25  holi.  zl. 

Ústava  N.  zakládá  se  na  zákonech  ze  dne 
29.  března  1814,  doplněných  zákony  ze  dne 
24.  srpna  1815,  14.  října  1848,  5.  pros.  1884 
a  30.  list.  1887.  Dle  ní  tvoří  N.  konstituční 
království  dědičné  v  rodině  Nassavsko-Ora- 
nienské,  a  to  nejen  po  meči,  nýbrž,  není-li 
mužských  členů  král.  rodu,  i  po  přeslici  dle 
stupně  příbuzenství  s  posledním  panovní- 
kem. Panovník  má  jediný  moc  výkonnou, 
kdežto  o  moc  zákonooárnou  dělí  se  s  dvěma 
sněmovnami,  maje  právo  navrhovati  zákony 
a  potvrzovati  zákony  sněmem  přijaté.  On 
jest  nejvyšším  velitelem  vojska  a  loďstva, 
vypovídá  válku,  sjednává  mír,  spolky  8  ji- 
nými státy  a  obchodní  smlouvy  s  tím  ome- 
zením, že  ujednání  týkající  se  území  a  fi- 
nancí státních  potřebuji  schválení  sněmu. 
Panovník  jest  nedotknutelný  a  nezodpověd- 
ný, má  právo  udělovati  odsouzencům  milost, 
jest  majetníkem  královských  statků  a  do- 
stává roční  civilní  listu  od  země  (800.000 
holi.  zl.).  Dříve  býval  také  neobmezeným 
vládcem  osad  nizozemských,  na  které  vsak 
od  r.  1848  má  sněm  dalekosáhlý  vliv.  K  pro- 
váděni výkonné  moci  královské  jest  8  mi- 
nistrů: zahraničných  záležitostí,  spravedlno- 
sti, vnitra,  námořnictví,  financí,  války,  ob- 
chodu, průmyslu  a  vodních  záležitostí  (wtf- 
terstaat)  a  osad,  z  nichž  příslušný  musí 
opatřiti  svým  podpisem  každé  rozhodnutí 
nezodpovědného  mocnáře.  O  návrzích  zá- 
konů a  všech  důležitých  záležitostech  stát- 
ních radí  se  státní  rada,  jmenovaná  panov- 
níkem. Sněm  čili  generální  státy  (Staten 
Generaat)  skládá  se  ze  2  sněmoven,  nižší 
(tweede  Kamer)  a  vyšší  (eerste  Kamer),  Tato 
má  50  členů  volených  od  provinciálních  za- 
stupitelstev (Provinciale  Staten)  na  9  let  a 
nejméně  30letých,  jakož  i  vyhovujících  urči- 
tým podmínkám  censu  a  hodnosti.  Druhá 
sněmovna  má  100  posl.  volených  na  4  léta 
přímou  volbou  od  usedlých  občanů  nejméně 
25letých  a  zachovalých,  kteří  mají  určitý 
majetek,  jevící  se  v  příjmu,  nájemném  atd., 
anebo  akademickou  zkoušku.  Tato  sněmovna 
má  právo  navrhovati  zákony  a  hájiti  je  před 


Nizozemí. 


363 


prvnJ  sněmovnou,  která  je  buď  schvaluje 
nebo  savrbuje.  Říšskou  instituci  jest  dále 
áčetni  komora  (Rekenkamer)  v  Haagu  se  7 
čicnjt  jmenovanými  na  návrn  sněmu  panov- 
níkem, která  zkoumá  vSecky  příjmy  a  vy- 
dáni státu. 

V  ohledu  správním  rozděluje  se  N.  na 
11  provincií:  na 

tím  ODyr*       «  jL— j 

Severní  Brabant  .  s  5.128  a     568.151  109 

Drenthe »  2.663  »  149.551  56 

Frísko »  3.320  »  342.216  104 

Gelderland     ...»  5.081  >  568.272  111 

Gronínky    .   .   .   .  >  2.298  >  301.981  131 

Severní  Holland  .  >  2.770  >  983.212  351 

Jižní  Holland     .   .  >  3.022  >  1,145.754  379 

Limburk     .    .   .    .  >  2.204  >  286.811  130 

Overyssel   .   .   .   .  »  3.345  »  334.692  99 

Seekind   .   .       .   .  >  1.785  »  217.329  122 

Utrecht »  1.384  »  251.697  182 

Úhrnem  .   .      33.000  >  5,139.565    156 

V  ěele  kaidé  provincie  stojí  královský 
kommissař,  který  vykonává  královské  zá- 
kony a  nařízení,  kdeito  o  provinciálních 
tálefitostech  rozhoduje  provinciální  zastupi- 
telstvo, volené  na  6  let,  které  však  pravi- 
delné ze  svého  středu  volí  6členou  deputací 
k  vyřizování  běsných  záležitostí.  Správu 
obcí  vede  starosta,  jmenovaný  na  6  let  pa- 
novníkem, a  2  nebo  4  přísedící  (wethouders), 
voleni  na  6  let  obecní  radou  (Gemeenteraad), 
jejíi  Členové  (7—45)  jsou  rovněž  na  6  let 
voleni  obyvatelstvem  obce.  Zvláštním  úřa- 
dem jsou  t  zv.  waterschappen,  t.  i.  dozorci 
nad  hrázemi,  průplavy,  příkopy,  řekami,  pol- 
dery  atd.,  které  tvoří  celkem  11  vodních 
okresfiv  a  rozděleny  jsou  na  2  inspekce. 

V  ohledu  soudním  dělí  se  provincie  na 
107  kantoníi  a  23  arrondissementy,  soudy 
kantonální  (Kantongertgt)  jsou  soudy  jednot- 
livé, jejichž  soudce  {Kantonregter  neoo  Vřede- 
rtgter,  smírčí  soudce)  soudí  o  záležitostech 
do  hodnoty  200  holi.  zl.  a  o  přestupcích, 
soudy  arrondissementní  (ArrondissementS' 
regtbamken)  jsou  soudy  sborové,  které  roz- 
hoduji o  všech  záležitostech  trestních,  ob- 
čanských i  obchodních  s  odvoláním  k  5  sou- 
dům appellačním  {Gerechtshof)  v  AmsteTdzmu, 
Haacn,  Hertogenboschi,  Amhemě  a  Leu- 
wardenu.  Nejvyšší  stolicí  soudní  jest  Hooge 
Rajd  v  Haagu,  kter^  vyřizuje  spory  o  soudní 
kompetenci,  rozhoduje  o  odvoláních  z  roz- 
hodnuti soudů  appellačních,  o  poklescích 
nejvyšších  hodnostářů  a  poslanců  a  o  ná- 
mořním lupičství.  Všichni  úředníci  jsou  jme- 
nování panovníkem,  přísedící  vysoké  rady 
na  návrh  sněmovny. 

V  zákonodárství  nizozemském  možno 
rozlišovati  4  doby:  1.  do  vlády  Ludvika  Na- 
poleona; 2.  vládu  tohoto  krále;  3.  panství 
francouzské;  4.  dobu  pozděiší.  Až  do  vlády 
Ludvika  Napoleona  zakládalo  se  zákonodár- 
ství nizozemské  na  ediktech  Karla  V.  a  Fi- 
lipa IL,  při  tom  však  veliký  vliv  mělo  i  právo 
řunskéy  feudální,  kanonické,  zákony  vojen- 
ské a  náboženské,  tak  že  panovala  největší 


pestrost  právních  řádů  a  ustanovení.  Za 
vlády  Ludvíka  Napoleona  vydán  trestní  sá» 
konník  z  1.  února  1809  a  Napoleonův  sá- 
konník  upravený  pro  N.  (1.  května  1810). 
Výnosy  z  8.  list.  1810  a  6.  led.  1811  pro- 
hlášeno v  N.,  připojeném  bezprostředně 
k  Francii,  za  platné  všech  5  francouzských 
zákonníkŮ.  Po  pádu  Napoleonově  snažilo  se 
N.  nahraditi  zákony  francouzské  svým  záko- 
nodárstvím vlastním,  nicméně  zákony  v  tomto 
směru  vydané  (obchodní  a  občanský,  pak 
občanský  a  trestní  řád)  jsou  zcela  v  duchu 
práva  francouzského.  K  tomu  přistoupil 
1.  září  1886  nový  zákon  trestní,  dále  různé 
zákony  sociální,  o  literárním  majetku  atd. 

Dle  ústavy  nizozemské  stanoví  se  pro 
každý  rok  rozpočet  schválený  sněmem, 
který  pro  r.  1900  vykazuje  tyto  položky 
(v  holi.  zl.): 

Příjmy: 

Přímé  daně 34,010.000 

Potravní  daň 47,440.000 

Kolky,  dědická  daň  atd 21,065.000 

Puncování  drahých  kovů  ....  300.900 

Státní  statky 1,970.000 

Pošta 9,910.000 

Telegrafy 2,036.000 

Loterie       651.000 

Poplatky  lovecké  a  rybářské  .   .  130.000 

Lodi  vodné .  2,000.000 

Poplatky  báňské 7.705 

Státní  dráhy 4,306.190 

Různé 12,339.140 

Úhrnem  .   .  145,083.185. 

Vydání: 

Královský  dvůr 800.000 

Kabinet 680.992 

Ministerium  zahraničně    ....  855.140 

>  spravedlnosti    .  .  .  5,843«212 
»            vnitra 15,564.379 

>  námořnictví  .   .    •    .  15,982.062 
»            války 22,594.014 

Státní  dluh .  35,118.640 

Finance  a  kultus 25,284.991 

Osady 1,263.458 

Obchod,  průmysl  a  vodní  zále- 
žitosti       27,510.569 

Nepředvídané  vydání    .   .   .   .   .  50.000 

Úhrnem  .   .  151,547.457^ 

tedy  schodek  6,463.272  holi.  zl. 

Státní  dluh  činí  (r.  1900)  1.124,215.100  holi. 
zl.,  k  čemuž  přistupuje  15  milí.  papírových 
peněz,  úroky  z  něho  činí  31,260.629  holi.  zl., 
kromě  toho  na  úmor  3,256.000  holi.  zl.  ročně. 
Dluh  tento  pochází  z  r.  1798,  kdy  všecky 
veřejné  půjčky  nizozemské  sloučeny  v  je- 
diný národní  dluh  státní  v  obnosu  787  milí. 
zl.,  který  do  r.  1810  stoupl  na  1216  milí.  zl. 
Toho  roku  byly  */»  dluhu  prohlášeny  za  ne- 
platné, avšak  r.  1814  opět  uznány  s  tma  ome- 
zením, že  napřed  placen  úrok  a  splácen  dluh 
i  od  Francie  uznaný  (575  miil.  zl.)  zv.  sku- 
tečný (werkelyke)  a  teprve  po  jeho  splacení 
úrokovány  ostatní  Vj»  které  zvány  dluh  od- 


364 


Nizozemí 


ložený  (uitgesteld).  Rokem  1850  pak  počíná 
účinné  splaceni  státního  dluhu  nizozemského. 

Nizoz.  vojsko  rozděluje  se  na  evropské 
a  východoindickou  armádu.  Vojsko  evrop- 
ské doplňuje  se  jednak  (Vt)  najímánim  do- 
brovolníků na  6—8  let,  jeanak  (*/»)  odvo- 
dem ročním  10.400  mužů  milice,  ktefí  vy- 
losují se  ročně  z  20letÝch,  zbraně  schopných 
občanjDi.  Pro  pozemskou  milici  stanovena 
jest  služební  doba  na  7  let,  pro  námořní 
na  5  let,  služba  u  praporu  trvá  8—12  měs., 
u  V?  miličmlio  mužstva  pak  ještě  dalších 
6  měs.  Kromě  toho  každý  zbraně  schopný 
občan  musí  od  25.  roku  sloužiti  10  let  v  t.  zv. 
Schutterijf  organisované  pro  místa  s  neiméně 
2500  obyv.,  konečně  každý  zbraně  schopný 
příslušník  státu  patří  od  19.  do  50.  roku 
k  t.  zv.  Landstorm,  V  míru  čítají  dobrovol- 
nické  sbory:  9  pěších  plukŮ  po  5  praporech, 
prapor  cvičný  a  trestní  setninu  (985  důst, 
16.884  mužů  a  46  koní);  3  husarské  pluky 
po  5  eskadronách,  1  ordonnanční  eskadronu 
a  školu  jezdeckou  i  podkovářskou  (143  díist, 
3093  m.  a  3070  koní);  3  pluky  pol.  dělostře- 
lectva  po  6  batteriích,  sbor  jízdného  dělo- 
střelectva  (2  batt.),  cvičnou  batterii,  3  odděl, 
vozatajstva  a  jezdeckou  školu  (157  dŮst., 
2752  mužů  a  1959  koní);  4  pluky  pevnost- 
ního dělostřelectva  po  10  setninách,  odděl, 
délostřelectva  pancéřových  tvrzí  a  cvičnou 
setninu  (232  důst  a  2178  mužů);  sbor  mo- 
stařský  s  2  setn.  (14  důst  a  19d  m.),  sbor 
torpédový  s  2  setn.  (12  d.  a  206  m.),  sbor 
zeni j ni  s  3  setn.  polními,  4  pevnostními,  1  Že- 
lezniční, 1  telegrafickou  a  1  cvičnou  (98  důst. 
a  726  mužů) ;  3  zdravotnické  setniny  (3  důst. 
a  108  m.);  sbor  jízd.  četnictva  t.  zv.  maré- 
chaussée  (19  důst.,  772  m.  a  599  koní);  2  set- 
niny pro  najímání  osadnického  vojska  (12 
důst.  a  62  m.).  K  tomu  přistupuje  206  dů- 
stojníků a  úředníků  štábu  s  81  koni,  tak  že 
stálé  vojsko  v  míru  čitá  1881  důst,  26.977 
mužů,  5755  koni  a  120  děl.  Milicemi  dopl- 
ňuje se  tento  stav  tak,  že  prapor  má  840 
mužů,  eskadrona  190,  polní  batterie  136, 
setnina  vozatajstva  a  jízdní  batterie  156, 
pevnostní  batterie  162,  odděl,  dělostřelectva 
pancéřových  tvrzí  150,  setnina  mostařů  230, 
torpédová  195,  ženijní  140,  telegrafická  238, 
železniční  121,  cvičná  73  a  zdravotnická  205 
mužů,  tak  že  pak  čítá  vojsko  nizozemské 
1881  <iůst,  75.025  mužů  a  120  děl.  Ve  válce 
doplňuje  se  tento  stav  činnými  muži  schutte- 
rih  (do  5  let  služby)  a  89  prapory  neaktiv- 
ního vojska  na  válečnou  silu  3763  důstoj- 
níků, 189.445  mužů  a  120  děl.  Pušky  jsou 
soustavy  Manlicherovy  (6*5  mm),  děla  kalibru 
8*4  cm.  Osadnické  vojsko  doplňuje  se  jen 
najímáním  a  čitá  (r.  1900)  1345  důstojníků 
a  39.388  mužů,  z  nichž  15.647  Evropanů.  — 
Ve  vojenském  ohledu  dělí  se  království  na 
3  regiony  se  sídlem  v  Amsterdamu,  Utrechtu 
a  Bredě,  na  které  připojuje  se  válečná  for- 
mace armády  na  3  divise. 

Válečné  loďstvo  nizozemské  bylo  až 
do  devadesátých  let  XIX.  stol.  ve  velkém 
úpadku.  Teprve  v  těchto  letech  nastal  stav- 


bou moderních  lodí  pancéřových  obrat  k  lep- 
šímu, i  čítá  dnes  loolitvo  to  15  lodi  pancé- 
řových, 12  pancéřových  monitorů,  5  pancé- 
řových říčních  člunu  dělových,  21  šclesnÝ 
člun  dělový,  37  člunů  torpédových,  4  fre- 
gatty,  2  korvetty  a  2  goeletty*  celkem  98  lodí 
se  103.698  t,  145.991  koň.  silou,  736  děly  a 
8196  muži,  kromě  toho  pak  3  lodi  stráiné 
t  21  děly,  24  školní  se  104  děly  a  1  torpé- 
dovou dopravní  loď  se  140  t.  Loďstvo  in- 
dické má  1  krytou  korvettu,  13  dělových 
člunů  a  3  torpédové  s  12.168  f,  18.420  koň. 
silami,  142  děly  a  1451  muži,  mimo  to  1  lo<f 
strážnou  a  3  lodi  pro  hydrografickou  službu. 
N.  patří  dosud  mezi  přední  osadnické 
mocnosti  světa.  Rozvoj  a  dějiny  jeho  kolo- 
niálního panství  podobají  se  francouzským 
poměrům  v  tom,  že  ani  Nizozemci  nesúčást* 
nilise  přímo  velkých  objevů  XV.  a  XVI  8t«, 
avšak  orzy  v  končinách  nově  objevených 
pevně  se  usadili.  S  Portugalskem  pak  mají 
to  společné,  že  o  své  osady  aspoň  na  Čas 

fiřišli  pod  španělskou  nadvládou  (viz  Ko- 
onie,  str.  593).  Osadnickou  svoji  politika 
opírali  Nizozemci  tak  jako  Angličané  ne- 
jenom o  mohutné  lodkvo,  nýbrž  zvláště 
o  kvetoucí  domácí  průinysl  a  o  podnikavý 
obchod  prostředkovací.  Tak  jako  Velká  Bri- 
tannie  uživalo  i  N.  při  dobrání  a  zužitko- 
vání svých  osad  společnosti  obchodně-poli- 
tických,  avšak  Holland^né  předčili  Angličany 
hospodářskou  správou  svých  kolonii.  Zvláště 
na  Jávě  docílili  takových  kulturních  výsledků, 
jaké  se  těmto  ještě  nikdy  a  nikde  nepoda- 
řily. »HlavnÍm  pak  podkladem  těchto  jejich 
úspěchů  byla  duševní  kultivace  zemí  tropi* 
ckých,  kulturní  výchova  mimoevropských  ras, 
jimž  nesnažili  se  vnutiti  schematicky  nátěr 
evrop.  vzdělanosti,  nýbrž  podporovali  samo- 
činný a  zvláštní,  osobitý  jich  rozvoj.  Tím 
stali  se  z  těchto  domorodců  samostatní  kultur, 
pracovnici,  kteří  mnohem  více  vykonali  nei 
pod  nátlakem  vnucené  evropské  vzdělanosti* 
(Hůbbe-Schleiden).  Osady  nizozemské  roz* 
padají  se  na  2  skupiny:  I.  Državy  yýchodo- 
indické  čili  Nizozemská  Východní  Indie; 
a)  Jáva  a  Madura  (131.509  km*  s  26,125.000 
obyv.);  b)  vnější  državy:  západní  pobřeží  Su- 
matry, Benkoelen,  Lampong,  Palembang,  vý- 
chodní pobřeží  Sumatry,  Ačín,  Rionw,  Bianka- 
Billiton,  Západní  Bomeo,  jižní  a  východní 
Borneo,  Celebes,  Menado,  Amhoina,  Ternate 
se  západní  Novou  Guineou,  Timor,  Báli  a 
Lombok  (1,783.955  km*  s  9.081.000  obyv.). 
II.  Západoindické  državy  čili  Nizozemská 
Západní  Indie:  a)  gubernie  Curagao  (1130  km* 
s 51.524 ob.);  b) gubernie Suriman  129.100 km* 
s  80.970  OD.).  Mají  tudíž  zámořské  državy 
nizozemské  plochu  2,045.694  km*  s  35»338.500 
obyv.,  předčí  tudíž  mateřskou  zemi  počtem 
obyvatel  sedmkráte  a  rozlohou  téměř  sedm- 
desátkráte, kteréžto  okolnosti,  zvláště  pak 
nepatrný  počet  obyvatel  mateřské  země,  jsou 
vážnou  překážkou  bezpečnému  držení  a  nsl- 
ležitému  využitkováni  těchto  ohromných  a 
bohatých  území. 
Znakem  země  jest  zlatý  nassavský  lev 


Nizozemí  (literatura)  365 


B  královskoa  korunou  na  hlavě  a  mečem 
I  ifpy  ve  spárech  v  modrém  poli  posetém 
slat^mi  deskami,  štít  dríí  2  korunovaní  lví 
stoj  id  na  modré  stuze  s  heslem  %Jt  main- 
tienéraU,  Zemské  barvy  jsou  červená,  mo- 
drá, bOá,  národní  barva  a  kokarda  jest 
oranfová.  Rytířské  řády  jsou:  vojenský 
Vilémův,  nizozemského  lva  a  oraniensko- 
nassavsl^.  Hlavní  město  a  sídlo  krále 
i  vlády  jest  Haag  (205.328  oby  v.  koncem 
r.  1899),   daleko   nejdflležitéjší  město  však 

Íest  Amsterdam  (523.557  oby  v.),  kde  krá- 
OTsk^  dvflr  sídlivá  v  dubnu  na  útraty  města, 
druhé  po  něm  přístavní  a  obchodní  město 
jest  Rotterdam  (319.866  ob.). 

Srov.:  £.  de  Amicis,  L*  Olanda  (Milán, 
1884);  De  Hartog,  Staatsrecht  des  Kónig- 
reichs  der  Niedenande  (Frýburk,  1886);  A. 
Penck,    Die   Niederlande    (v   Kirchhoffově 


literatury  francouzské,  napodobení  a  přede- 
vším překlady.  Vlivy  francouzské  zasanovaly 
v  nizozemskou  literaturu  nejen  po  stránce 
obsahové,  ale  i  formální.  Nizozemské  názvy 

Íeesten  {chansons  de  ge$te)  pro  básně  z  kru- 
u  franckého  a  antického  a  Aventuren 
pro  bretonské  a  východní  naznačují  dobu, 
kdy  vznikly  francouzské  originály. 

Francké  pověsti  a  romány  rytířské  jsou 
dosti  hojny.  Ke  Karlu  Velikému  vztahuje  se 
Carel  ende  Elegast  a  zlomky  překladu  Písně 
o  Rolandovi.  Z  cyklu  Viléma  Oraňského 
jsou  menší  úryvky,  asi  od  Clayse  van  Haer- 
lem.  Gesta  lotrinská  ohlašuje  se  v  rozsáhlých 
zlomcích  (Roman  der  Lorreinen)  většinou 
dle  nedochovaných  originálů  francouzských. 
K  tomu  druží  se  ve  XlII.  stol.  Renout  van 
MontaJhaen  a  pokračování  jeho  Madelgfys; 
ze  XIV.  stol.  jsou  zlomky  Ogier  van  Arden- 


»Lftnderkunde  von  £uropa«  sv.  II.  str.  423  i  nen.  Aiol  et  Mirabel  zpracován  dvakrát. 
ai  504;  Vídeň,  1889);  Rijkens,  Aardrij ks- 1  Zlomky  Lohier  ende  Malart  objeveny  v  do- 
kunde  van  Nederland  (Groninky,  1888);  N. :  bách  posledních. 

G.  Pierson,  Leerboek  der  Staathuishoud- '  Bretonské  látky  byly  zvláště  oblíbeny  mezi 
kundc  (Haarlem,  1890);  Blink,  Nederland  |  rytíři  nádhery  milovnými.  Maerlant  přebásnil 
cn  xijne  bewoners  ^3  sv.,  Amsterdam,  1892) ;  j  pro  pány  z  Voorne,  u  nichž  pobjíral,  Ro- 
Wittkamp-Sipman,  Aardrij kskundig  Woor-  bertovu  de  Borron  Historie  van  den  Grále 
denboek  van  Nederland  (2  sv.,  Amhem,  I  a  Merlijns  Boeck  řkol  r.  1261),  proniknuv 
1895);  Blink,  Tegenwoordige  staat  van  Ne-  látky  tendencí  diaaktickou,  jež  jest  proň 
derland  (2  sv.,  Amsterdam,  1895  a  1897) ;  I  charakteristická.  O  60  let  později  pokra- 
Schuiling,  Aardrijkskunde  van  Nederland ,  čoval  v  této  práci  Lodewijc  van  Velthcm 
(Zwolle,  1897);  Boers,  De  tegewoordige  or-  (v  Boec  van  Coninc  Artur),  jenž  sebral  řadu 
ganisatíe  van  den  Nederlandschen  Staat  podobných  románů  vzniklých  od  pol.  XIII. 
(Amsterdam,  1897);  Baedeker,  Belgien  und  |  po  pol.  XIV.  stol.  v  soubor,  kdež  vedle 
Holland  (Lipsko,  1897);  Kuyper,  De  Řepu-  báaní  přeložených  jsou  i  básně  původní, 
bliek  der  Vereenigde  Nederlanden  (s  map., '  Chrestienem  inspirovaný  román  Van  den 
Lejda,  1898) ;  Grieben,  Belgien  und  Holland  i  Ridder  metter  Mouwen^  román  Moriaen  a 
(Berlín*  1898);  Les  Pays-Bas  (Lejda.  1898) ;  |  Maerlantův  Torec,  kulturné  historicky  vý- 
StatJstische  jaarboeken  voor  het  koninkrijk  I  znamný  malbou  současné  zkaženosti  mravní, 
der  Nederlanden  (Haag  od  r.  1851);  Jaarcij- 1  Mimo  to  oblíbeny  byly  v  N.  též  látky  vý- 
fcrs  uitgegeven  dooř  de  Centrále  Commissie  .  chodni  a  vypravováni  o  výpravách  křížo- 
voor  de  Statistiek  (Amsterdam);  Jaarboekje  vých,  v  nichž  měli  Nizozemci  živé  účasten- 
uitgegeven    dooř   het   Statistisch    Instituut   ství.    Z  poč.  XIII.  stol.  jest  Partenopeus  van 


(t.).  —  Z  map  jsou  nejdůležitější:  Topograph. 
co  militare  Kaart  (1:50.000  vydaná  v  62  li- 
stech gener.  štábem)  a  Waterstaatskaart  van 


Blqys  (překlad),  z  pol.  téhož  stol.  Floris  ende 
Blancefioer  převedená  od  Diederika  van  Asse- 
nede  (f  1290—93).    Řada  byzantských  látek 


Nederland  (1:50.000  vydaná  ve  182  listech   dochována   jen    zlomkovité,   na   př.    Beerte 
ministerstvem).  Toíner  de  Simon,     I  metten  breden  voeten,  Huge  van  Bordeeus  a  j. 

LltArafu  A  ^  vrstevníků  téšil  se  oblibě  Brusselan  H  e  i  n  r. 

uieratura.  ^^^^  Aken,  pastor  zemřelý  v  prvé  čtvrtině 

Počátky  literatury  nizozemské  pojí  se  k  osa- 1  XIV.  stol.,  jenž  mimo  báseň  Huge  van  Tybe- 
rooitatnění  nizozemštiny  od  jiných  nářeči '  rien  zpracoval,  vhodně  krátě,  Romdn  o  růfi, 
dolnonémeckých.  Z  prvých  spisovatelů  píší-  a  napsal  samostatnou  dobrodružnou  báseň 
cích  domácím  jazykem  (ne  latinským)  jest  o  Jindřichu  IV,  Limburském  (Limborch).  jc- 
Heinric  van  Veldeke,  Limburcan,  jenž  jímž  historickým  pozadím  jsou  boje  tohoto 
psal  nizozemštinou,  zbarvenou  dialekticky  vévody  proti  Saracenům  v  1.  1227—30. 
jiholimburštinou,  v  2.  pol.  XII.  stol.  (Eneide,  Zvířecí  epos  zastoupen  v  nizozemské 
Legendě  van  St,  Servaes).  To  je  též  přibližné   literatuře  význačným  díUm  i?e/nťitfr/ďm.  Obec- 

f>oČátek  nizozemské  literatury.  Prvé  století  i  ný  původ  z  Kalily  a  Dimny,  různých  zpra- 
íteratury  má  památky  jen  veršované,  ale  cování  řysiologu  a  bajek  aisópských  mělo 
není  to  elementárně  vytrysklá  bájivá  snaha  i  epos  nizozemské.  Na  půdě  nizozemské 
národní,  ani  snaha  zachovati  povésti,  jimiž  vznikl  v  pol.  XIII.  stol.  CalfstaíTův  a  Noyde- 
N.  bylo  chudé,  jci  vedla  k  činnosti  tvůrčí,  kijnův  Esopet  a  z  přímých  latinských  před- 
An!  pověst  o  Sigfriedovi,  ani  Gudruné  nebo  chůdcáv  eposu  zvířecího  v  sousedství  bel- 
Beowulfovi  a  j.  nenalezla  tu  ohlasu.  Trosky  gickém  Isengrimus  magistra  Nivarda  z  Gentu 
povésti  germánských  dochovaly  se  ve  zlomku  (kol  r.  1148).  Francouzské  básně,  jež  byly 
původní  asi  básně  Die  Bere  Wisselauw,  Lite-  podkladem  Glichesaerovy  némecké  básně 
rimí  počátky  jsou  daleko  větší  měrou  ohlasy   Iscngrines  Nót,  zpracovány  též  v  N.  volně. 


366 


Nizozemí  (literatura). 


8  jemným  vkusem  a  objektivně  v  polovici 
XIII.  stoL  Willemem,  jenož  dílo  u2  r.  1280 
přeložil  Baldwinus  do  latiny.  Báseň  tato  je 
nejpěknější  z  evropských  zpracováni  této 
látky  a  zve  se  Roman  van  den  Vos  Reinaerde, 
rozmarný  parodistický  protiobraz  rytířských 
vypravováni.  Dalií  rozvoj  látky  této,  prvotně 
zábavě  určené,  jeví  se,  jako  viude  jinde, 
v  přimíšeni  alle^orick^ch  a  didaktických 
iivm,  jak  je  ukazuje  slabSí  Reinaerts  Historie 
(kol  r.  1375)  od  neznámého  západoflámského 
básníka  učeného,  jenž  také,  jaic  ze  vsouvání 
episod  vysvítá,  znal  už  komposici  orientál- 
ních výtvorův.  Tuto  historii  Lišákovu  pak 
kommentoval  po  stu  letech  moralistně  Hein- 
ric  van  Alkmaer  a  stal  se  svou  prací  vý- 
chodiskem nizoněmecké  lidové  knihy  Reinke 
de  Vos,  jež  předala  látku  z  ústrani  nizozem- 
ského poznovu  ostatní  Evropě. 

Cesta  k  didaktické  poesii  vlastní  vede 
nás  v  N.  též  duchovními  vypravováními, 
křesťanskými  pendanty  hrdinných  románů. 
Z  předních  v  nizoz.  literatuře  jest  báseň  J  a- 
coba  van  Maerlant  Ons  Heren,  vprv.  díle, 
kde  evangelia  sleduje,  dosti  suchá,  v  dru- 
hém, kde  Krista  do  pekel  provází,  živá  a 
plastická.  K  ní  druží  se  'f  Boec  van  den 
Houte,  Jiná  duchovní  vypravování  máme 
v  Cestě  sv.  Brandana  a  v  legendách. 

Nejvýznačnější  básnik  druhé  pol.  XIII.  stol. 
jest  Jacob  van  Maerlant,  básník  širokého 
obzoru,  neobyčejně  plodný,  zrcadlo  doby  a 

gředni  postava  středonizozemské  literatury, 
yl  učený  laik  (clerc),  jací  objevovali  se 
v  době  rozkvětu  měst  a  přízně  osvícených 
knížat  jakožto  samostatní  šiřitelé  osvěty, 
proti  mmstrelŮm,  najímaným  básníkům  šlech- 
ticů. Vztahy  obou  vyznačeny  jsou  trefně 
v  Samenspraak  van  Scalc  ande  Clerc,  Maer- 
lant v  prvé  periodě  tvoření  obíral  se  roman- 
tickými látkami,  potom  psal  básně  strofické, 
ale  hlavni  těžiště  jeho  činnosti  a  stránka, 
jež  byla  východiskem  celé  školy,  byla  didak- 
tická, snaha  šířiti  užitečné  vědění  a  učiti 
mravům.  Lyrika  této  doby  (XII.— XIV.  stol.) 
byla  dílem  napodobením  proipwi^alské  (Vel- 
deke,  Jan  van  Brahant),  dílem  nábožensko- 
mystická  (jeptiška  Hadewijch).  Pěkné  plody 
dochovaly  se  nás  z  písní  lidových.  —  Svého 
velikého  díla  Spieghel  Historiaelj  v  němž 
přepracoval  Speculum  historiale,  jež  sepsal 
Vincentius  Bellovacensis,  Maerlant  neukončil. 
Pokračovatelem  jeho  byl  Philipp  Utenbroeke 
a  Lodewijc  van  Velthem,  jehož  dilo 
zaujalo  dějiny  let  1256 — 1316  a  přes  nedba- 
lou komposici  a  formu  prodšeno  jest  žifrot- 
nou  pravdivostí.  Velthem  v  ně  pojal  zkrá- 
cenou Jeeste  van  den  Slag  van  Woeringen 
od  Jana  van  Heelu,  oslavující  vítězství  vé- 
vody Jana  I.  Brabantského  r.  1288  a  vzniklou 
záhy  po  události.  Boj  pánů  z  Grimber^enu 
s  vévody  brabantskými  v  XII.  stol.  líčí  De 
Grimbergsche  Ooríog  (neprávem  přičít.  Janovi 
van  Heelu).  Širší  látku  obral  si  kronikář 
Melis  Stoke  ve  své  Rijmkroniek  van  Hol- 
land,  dějinách  hrabství  od  založení  po  r.  1305, 
k  níž  se  druží  nevýznamná  Víaemsche  Rijm- 


kroniek, jež  jde  po  r.  1405.  Nejlepší  niiďe- 
do  vniky  měl  Maerlant  v  Brabante,  a  to  Tana 
Praeta,  jehož  Speghel  dtr  W^sheit  qf  Lee^ 
ringhe  der  Zalichede  vyniká  pnpadností  vý* 
rázu  a  úžasným  bohatstvím  rhythmických 
forem,  pak  Jana  van  Boendale  (1^0  či  90 
až  1365),  výmluvného  přítele  pravdy  a  ne- 
zištnosti, jenž  vypsal  v  De  Brabantscke  Gee^ 
sten  dějiny  vévod  brabant.  po  r.  1350,  ve 
Van  den  dtrden  Edemaerd  výpravu  Eduar- 
dovu proti  Francii,  v  Der  Lekenspiegel  ency- 
klopaedicky  dějiny  církevní,  liturgii  a  mra- 
vovědu  a  v  Jans  Teesteye,  t,  j.  přesvědčeni 

Íana  (Boendala),  dialogicky  obhájení  dřívěj- 
ího  svého  tvrzení  o  možném  pola'oku  mrav- 
ním, jejž  však  Čekal  od  kupcův  a  sedláků, 
ne  od  slechtjr  a  duchovenstva.  Boendalovi 
přičítají  se  mimo  to  didaktické  spisy:  Afelli^ 
beus,  Éoec  van  der  UVaJIren  a  Dietsche  Doctri^ 
nale.  Dirc  Potter  (1370—1428)  napsal  báseň 
Der  Minnenloep,  z  nejlepších  nizozemsk.  ve 
středověku,  jejíchž  11  tisíc  veršů  protkal 
57  krátkými  příklady  sebranými  jak  z  tradice 
klassické  a  bible,  tak  z  tvorby  domácí;  oži* 
vil  jimi  pěkně  celek,  jenž  zamýšlen  bvl  jaká 
protiva  románu  o  Růži  a  jehož  radost  ze 
života  komicky  kontrastuje  s  naukou  o  lásce, 
jak  mystikové  jí  učili. 

Středověká  prosa  nizozemská  stává  se 
literárním  činitelem  teprve  vlivem  huma- 
nismu ;  dotud  jen  listiny  jí  psány  (as  od  pol. 

XIII.  století)  a  díla  poučná  a  vzdělávad. 
K  těmto  náleží  prosaická  bible  ze  XIV.  stol. 
a  Život  Ježíšův  (kol  r.  1332).  Nejpěknější 
díla  prosaická  jsou  od  mystiků  Jana  van 
Ruusbroec  (1294—1381),  jeho  žáka  Geryta 
de  Groote  (1340—1384),  Hendrika  Mandea 
(t  1431),  Jana  Brinckerincka  (1359—1419), 
dominikána  Dircka  van  Delft,  minoritv  Jo- 
hannesa  Brugmana  (1400 — 73)  a  překlaaatelů 
knih  nábožných  a  poučných.  Mimo  tyto 
knihy  oblíbenv  byly  cestopisy,  jako  cesto- 
pis Mandevilluv  (tištěn  r.  1470)  a  Itinerář 
kněze  Johannesa  Wittea  de  Hesse,  přelož, 
z  latiny.  Kroniky  nejvýznamnější  jsou  Kro* 
niek  van  Beka,  Kroniek  van  den  Clerc  uten 
lagen  lande  bi  der  ^ee  a  překlad  Froissarta 
od  Geryta  Pottera,  syna  básníka  Dirca  Pot- 
tera.  Četnější  kroniky  jsou  z  rozhraní  XV. 
a  XVI.  věku;  z  nich  nejznámější  jest  Divisie 
Kroniek  van  Hollant  en  Vrieslant  (tišt.  r.  1517). 
K  této  prose  přidružily  se  v  XV.  a  XVI. 
stol.  knížky  lidové,  prosaická  zpracování 
básní  a  překlady  lidových  knížek  francouz- 
ských; tisknou  se  dodnes. 

Středověké  drama  nizozem.  je  světské 
a  duchovní.  Světské  drama  vzniklo  koncem 

XIV.  stol.,  odkud  nám  dochovány  čtyři  abele 
Spelen;  tři  čerpají  z  orientálních  románů, 
jedna  je  žertovný  allegorický  dialog.  K  těmto 
kusům  druží  se  hrubé  frašky  Lippijn,  Rubben, 
Buskenblaser^  neúplně  dochované  Drie  daghe 
Here,  Truwante  a  Hexe  a  z  pozdější  doby 
dvě  rozmarné.  Nu  noch  a  Playerwater,  tato 
dle  francouz.  fableaux.  —  Duchovní  drama 
vychází,  jako  jinde,  z  responsorií,  přednáše- 
ných kněžimi  a  zpěváky  latinsky  a  potom 


Nizozemí  (literatura). 


367 


laiky  na  triíMcb  řeči  lidovou,  v  XV.  a  XVI. 
veka  rhétoriky.    Z  mystérii  uchována  hra 
váoočni  Diě  eerste  Bliscap  van  Mtwia  (provoz, 
v  poL  XV.  stol.  v  Brusselu),  k  niž  se  i^dilo 
šest  ber  podobných,  jak  svědči  dochovaná 
Dt  9ĚiŘtnUe  Bliscap  van  Maria,  O  jiných  hrách 
máme  fen  správy  pisemné.  Mirakle  má  nizo- 
semská  literatura  od  XV.  stol.    Nás  doily 
dva:  Smekenův  Van  den  heiligen  Sacramente 
van  den  Syeuwervaert  (kol  r.  1500)   a   Van 
Sinte  Trudo  od  Christiaena  Fastraetsa.  Oba 
hráli  rhétoríkové.   Prví  rhétorikové  vznikli 
s  cecbA  bláznů,  církevních  zpěvákův  a  du- 
chovnicb  bratrstev;   sprvu  provozovali  hry 
duchovní,  později  pěstili  rhétoriku  (t.  j.  bás- 
oční  a  přednes).   Sdružovali  se  v  komory 
[Cawuren  van  Rketorica  či  Rederijkerskamers)^ 
společnosti  obdobné  sdružením  německých 
mistrů  pěvců.  Každá  komora  měla  svůj  sym- 
botickÝ  znak  {Bla{oen)  a  heslo  (Zinspreuk^ 
l^evies);  na  př.  amsterdamská  (z  r.  1517)  De 
Eglentier  (žípek)  a  heslo  In  Uefd*  Bloeyende 
(v  lásce  kvetouc^.    Zřizovány  pak  komory 
po  městech  velmi  hojně  v  XV.  stol.;  v  XVÍ. 
a  XVII.  bývaly  i  po  vsích.    Hodnostáři  ko- 
mory cechovně  zřízené  byli  Hoofdlieden  a 
v  jich  čele  děkan,  potom  praporečnik,  ko- 
morní Sa^k  a  faktor,  t.  j.  písař  a  vrchní 
básník  komory.  Komora  volila  si  protektory 
(prince,  císaře),  které  apostrofovali  básníci 
v  poslední  sloze   básně.    V  jednotu   pojily 
komory  pěvecké  zápasy  (Landjuweelen ;  prvně 
r.  1408).  Komora  v  závodě  zvítězivší  pozvala 
dle  obyčeje  jiné  komory.    Schůze  daly  se 
za  hojné  podpory  mést  Ceny  udělovány  za 
nejlepií  hru  {Sinnespel)  nebo  iejí  proveaení, 
později  za  básně  a  s  upadáním  komor  i  za 
věci,  které  ani  k  básnictví  se  nevztahovaly 
(na  př.  cenu  dostal,  kdo  přišel  z  nejvzdále- 
oéjŠiho  místa).   V  zápasech  tkvělo  také  ne- 
bezpečí úpacíku:    sklon   k  formálnostem,  a 
kdjrž  thémata  daná  požadovala  stůj  co  stůj 
vtipného  rozřešení,  nedostatek  poetičnosti. 
Požadavek  bohatého  rýmu  vedl  k  vypůjčo- 
vání slov  cizích  (francouz.),  jež  i  syntakticky 
skládána  po  francouzsku.    Básní  rhétoriku 
XVI.  stoU  dochovalo  se  nás  mnoho,  protože 
vydávány  zpravidla  hned  po  zápase.  —  Dra- 
matické práce  rhétoriku  byly  biblické  a  Sin- 
ncspclen,  rýmovaná  pojednáni  o   otázkách 
tbeologidcých   a  politických;   obojí  vznikly 
z  mystérii.   Allegorické  komické  fígury  her 
myšlenkových  sluly  Sinnekens  a  vystupovaly 
zhusta  i  v  hrubě  komických  mezihrách.  Mimo 
to  byli  rhétorikové  autory  frašek  {Cluyten, 
též  Éfbatcmenten).    Známi  isou  nám  tito  vý- 
značnější rhétorikové  a  aila:    Anthonis  de 
Roovere  (f  1482),  jehož  smrti  oželel  básní 
přítel  lan  Bartoen ;  Lambertus  Goetman  {De 
Sviegá  der  Jonger$)\    z  XVL  stol.  proslulá 
Comedie  van  Homulus,  na  látku  o  Barlaamu 
a  Joasafu;  Comelis  Everaert  (f  1566)  a  jeho 
vrstevníci  Jan  van  den  Berge  a  Colijn  van 
Rijsscle  a  o  něco  později  působivší  Lourens 
Jansz.    Nejslavnější  a  nejplodnější  rhétorik 
byl  Mathijs  de  Castelein  (1485—1550),  kněz, 
jenl  pro  Audenaerdské  napsal  36  Esbate- 


menten,  38  Tafelspelen,  30  Wagenspelen  a 
12  Sinnespelen,  ztracené  až  na  Historie  van 
Pyramus  en  Thisbe  (z  r.  1539).  Kromě  Balla- 
den  van  Doomycke  (Gent,  1671)  a  30  Diver* 
sche  Liedekens  (t,  1574)  napsal  Castelein 
r.  1548  De  Const  van  Rhetoriken  (t.,  1555  a 
1571),  poetiku  s  příklady  a  nejlepší  knihu 
pro  poučenou  o  povaze  díla  rhétorikův  a 
formách  básnických,  jichž  užívali. 

Rhétorikové  pěstíli  v  XV.  a  XVL  stol. 
lyriku.  Světské  písně  jejich  vyznačuje  apo- 
strofa  »princec  v  poslední  sloze,  jazyk  při- 
barvený po  francouzsku,  obsah  galantní  a 
morální,  zhusta  refraln  a  květnatost  příměrů. 
Druhy  pěstované  byly:  písně  milostné,  pi« 
jácké  a  z  vážných  nejpěknější  historické  a 
novoroční.  Historické  písně  jsou  výmluvné 
dokumenty  doby,  vlády  Maximiliánovy  a 
Karla  V.,  někdy  též  jejích  výstřelků.  K  těm 
z  nich,  jež  mají  národnější  ráz,  družřse  písně 
při  sázeni  májův  a  písně  rejtharské,  které 
sem  zaneseny  německými  vojáky;  některé 
z  nich  jsou  velmi  pěkné  a  zpívají  se  na  jihu 
nizozemském  podnes. 

Přicházíme  k  době,  kdy  zaléhá  do  N.  ozvuk 
reformace  a  počíná  působiti  humanismus. 
Dva  soubory  písní  reprodukují  smýšlení  oby- 
vatelstva; reformační:  144  Refereinen,  afge^ 
schreven  dooř  Jan  de  Bruyne^  katolické  a 
Španělům  příznivé:  67  Politieke  Balladen, 
Refereinen,  Uederen  en  Spotdichten  der  XVI 
Eeuw,  V  obou  sbírkách  zastoupena  nizozem- 
ská Sapfo,  Anna  Bijnsova  (1494—1575).  Re- 
formace zanítila  i  přečetné  komory  rhéto- 
rické,  báseň  i  drama  postavily  se  v  její 
službu;  duch  odporu,  hned  sprvu  se  obje- 
vivší,  vzrostl  pak  ještě  více,  když  Alba  za- 
kázal komorv,  v  nichž  byla  střediska  nového 
hnutí.  A  jako  předchozí  doba  ozývala  se 
písněmi  mučedníků,  upálených  lutheránův 
a  anabaptistů,  jež  se  nás  dochovaly  v  ana- 
baptistských  a  lutherských  zpěvnících,  zahla- 
holila perioda  Albova  (zvi.  léta  1564—1609) 
potupnými  i  dějinnými  Geusenliedekens.  Nej- 
proslulejší z  nich  Wilhelmus  van  Nassouwe 
složil  Philips  van  Marni x,  otec  nové 
prosy  nizozemské  svým  De  Bienkorf  der  Hei- 
lige  Roomsche  Kercke  a  překladatel  žalmů 
{Psalmen,  1580);  jejich  překladem  předstihl 
řadu  současných  nebo  blízko  předchozích 
překladatelův,  kteří  převáděli  žalmy  dílem 
dle  Vulgáty,  dílem  dle  Cl.  Marota;  k  pře- 
kladatelům Marotovým  náleží  Petrus  Datheon 
(1566),  jehož  převodu  užíváno  obecně  v  re- 
formovaných obcích  až  po  r.  1773. 

Ruku  v  ruce  s  reformací  šel  humanis- 
mus, jehož  hlubší  vliv  projevil  se  teprve 
v  XVll.  stol.  Hlavni  pěstitelé  studií  klassi- 
ckých  knih,  dílem  i  napodobitelé  jejich 
v  prose,  poesii  (lyrice)  a  školském  dramatu, 
byli  v  N.:  Wessel  Gansíort,  Rudolf  Agricola, 
Alexander  •  Hegius  a  Desiderius  Erasmus 
z  Rotterdamu,  jehož  Colloquia  a  Laus  Stul- 
titiae  napodobena  a  překládána.  Napodo- 
biteli  klassiků  byli  Marcus  van  Vaernewijck 
(1518—69),  korunovaný  básník  Jan  van  der 
Noot  (1538—90)  a  zejména  Jan  Baptista 


aM  Nizozemí  (literatura), 

B0mwzert'tS»—^X   ▼ntennkj   tyaný  Afék  »  kaMa,  odparce  Voadežér  po  jeho 
vteabwtsfcýs    HonércflM,    který    přetanl  pfi.  itiTp<ni,  aotoe  iifclka  čteaÝ  —  o  Voo- 
HěÍlm  a  flijrtboflocíckoa  wftÓóbo^  tukcóbíwil   cfeioTi  prari  se  při  tas  pfíikiwf  <^n<^,  ie  byl 
wéak  dadtt  ťawictrflw  a  aeivaříl  jasjk  oso-  jen  vdebea  ~  aoočasa&y  i  podacs  v  HoW 
mtimwf.  Dnma^  Den  HamM  áer  Amomrems-  TaiwWríi   a  Bdgn^  jei   niioireiifc^mn    oeni 
Ai^  dopartfl  te  piráta:  jaooté  xe  č^  valné  ptíiohra.  K  tteto  čtjřeapfídrafiUae 
w  kaíxe  obaařcnýCH  ví  málo  tméirfné  pře-  řada  jinýcii:  ftui.  Heiastas,  dře  dceiv  Vis* 
tJÉkj   déi  gtariždi  a  étrrté  asi  roméi  pře-  achcrótf,  Anna  a  Marie,  jei  vyn&lj  drocoými 
jato  o<J;;mML  Výše  jeité  vraíkl  malíř  Karel   básnéan,  G.  A.  Bredero.  pronáriedoranf  D. 
▼aa  Mander  a  B^charakterístíčt^  hlava  R.  Campfaviacn,   1.  van  Heeaidcerk,  perec 
mtatenuké  htentorj  XVL  stoL  Dirk  Vol-  niil<»tnýdi  pám  J.  J.  Scarter,  Jeremiáš  de 
kertsx  Coornkert,  neveliký  básník,  sa  to   Ddcker,   pootíčtí  b&aici  lakab  a  Joachim 
výmačný  stíltsta  prosascký  v  původním  svém  Westerbaen,  Dejlepit  iik  VoDdettv  Joanocs 
aivoda  mravonéném  Zedíkmntt  ást  ist  WeOe-   Antonides  van  der  Goes  a  Gecraardt 
9€m$kmnst  C1506).    Jasný  a  'pdrnf  sloh  vypé-   Brandt  (1626—95),  jeni  proslnl  epégranmij, 
stoval  si  Coombm  překladsúe  x  Boccacda,   v  nichž  následoval  Voodelovy  epigrammy 
Ocerona,  Seneky  a  Boethia.  Překlad  Boethia  na  veliké  mnie. 

(B.  rtfs  áU  Vertrootiimgh  der  Wijskeit)  vyid       Drama  XVII.  stoL  navixalo  na  starfi  práce 
r.  16S5  a  připsán  jest  amsterdamské  komoře  rfaétoriků,  kteří  méli  nejlepší  své  středisko 
»fo  Líefď  B»oeyende«  (v  lásce  kvctond),  jei   v  amsterdamské  komoře  De  Egkntier  (»In 
sxsávaia  Coomberta  mistrem.  Tato  komora  liefde  bloeyeode«,  téi  Onde  Kainer),  jc2  sply- 
vjdaU  r.  15S4  dialog:  TmesproáKk  der  neder-   nuvSi  r.  1634  s  komoron  Nederdnitsche  Aca- 
Áyttehe  Letterkunst,  jej2  napsal  Henríck   demie,  lei  se  od  m'  odštípla,  slnU  pak  De 
Laorensxoon    Spieghel    (1549—1612),   Amsterdamsche    Kammcr.    V  jcjidi   mkoa 
jteí  hlásána  rovnocennost  nixozemšiioj  s  la-   byla  také  produkce  dramatická.    Rozníceni 
tínoo,  je^í  tvárnost  poetická  í  védecká,  které   dostalo  se  tvorfoé  vystavením  nového  divadla 
jí  ojimají  jen  cíxomlovy,  kniha,  od  níi  se   v  Amsterdame,  jeř  dokončeno  r.  1637.  Hráti 
čítává  nová  literatora  nízoxemská.    Coom-   se  počalo  3.  l^lna  1638  a  proveden  Voo* 
bert  napsal  k  dialogu  podivuhodný  ávod.       delův  Gxstreght  van  Aemstel.  Mimo  Vondela 
Komora  »In  Líefď  Bloeyende*  mčla  v  XVII.   obírali  si  vzory  antické  Hoof  t  a  Coster.  Ve« 
StoL  splniti  proroctví  Petra  Scrivería,  ie  v  ní  dle  klassickýcn  vzorů  působily  však  na  t^ro- 
jest  x^odek  nového  iivota.  Působení  násilné   ření  i   vzory  španélské  a   italské,  zejména 
vládv  ipanélské  bylo  ne^tivní  podmínkou   v  pastorále,  jii  péstil  Hooít,  Vondel  a  Jan 
nového   tohoto   vzpruieni.    Několik  jinoch   Hermansz  Kriil  (1602—44).  Původní  má  niao- 
momentů    působilo   ve  smyslu   positivním:   zemská  literatura  v  této  dobé  veselohru,  jii 
xaloiení  university  lejdské  (1575),  jež  melo   mimo   nejvýznačnějšího  G.  A.  Bredera  p^ 
neobyčejný  výxnam,  poněvadž   douaiská  a   stoval  Hooft,  Coster,  Huygens  a  Startér. 
Invanská  universita  byly  v  provinciích  po-       Prosa  XVIL  stol.  vyšla  z  Mamixa,  Coom- 
kořených  Spanély.   Za  Lejdou  zřízeno  v  le-   herta  a  Hoofta.    Z  jiných  význačných  pro- 
těch  1585—1630  pčt  vysokých  škol,  z  nichž  .  saiků   jmenujeme   historika    Geeraerda 
deventerská  byla  vzorem  amsterdambké,  zří-   B  r  a n  d  t  a   (Historie    der  Reformatie ;    řlet 
zené  r.  1632.  Napomáhala  též  rozvoji  Hterár-   Leven  van  de  Rujrter),  Jana  van  Heems* 
nírou  reformace,   ne  tolerancí,   spiáe  vydo-   kerk  (1597 — 1656),  jenž  proslul  svou  jednak 
bytím  volnosti  myšlení  a  věření.  Také  všecek   prosou,   jednak   veršem   psanou  Batavi$che 
sociální  a  politický  Život  utvářil  se  novým    Arcadia  (1637),  a  Mik.  Heinsia  ml  (iárrait- 
způsobem,  síla  národa  vzpružena  nebezpe-   dor,  šibalský  román). 

čím.  Literární  obnovu  připravili  Marnix,  Sklon  XVII.  věku  ukazuje  nenáhlé  kle- 
Coornhert  a  Spieghel  a  k  nim  přidružil  se  sání  nizozemské  literatury.  Úpadek  má 
soudruh  Spieghelův  v  povolání  a  nábožen-  několikeru  příčinu:  předem  sleduje  písexn> 
ství,    katolík    kupec    Roemer    Visscher   nictví  běhy  politické  a  slouží  jim,   dostává 

(1547—1620).  Za  nimi  následovali  čtyři  slavní    se  z  rukou  vážných  pracovníků  v  ruce  licho- 
>ásníci:    Hooft,   autor  pastorály   Granr^a,  *  geniálních  písálků,   kteří  snižují  úroveň  je jf 
tragik  (Geeraerdt  van  Vel^en),  pro  pozdější    hledajíce  obliby  v  nízkém  obecenstvu  a  ne- 

f generace  významnější  svými  dójinami  Hol-  sváříce  plody  své  i  po  stránce  jazykové.  Za- 
andu  a  Jindřicha  IV.;  Vondel,  sprvu  autor  brániti  této  rozpoutanosti  umínila  si  spo- 
epithalamií  a  příležitostné  poesie  rodinné,  lečnost  >Nil  volentibus  arduumc  (1669)«  jejíž 
později   činný   jako   dramatik   (Paseka),    po   hlavní    osoby    byly:    Antonides,    Lodewijk 


přestoupení  ke  katolictví,  jcŽ  přivodila  ne- 
snášelivost  kalvinská  a  pronásledování  Gro- 
tia  a  Oldena  Barneveldta,  velebitel  Španělů 
(dramata:  Hecuba,  Lucifer,   Josef  a  z  národ- 


Meyer  a  Anďries  Pcls.  Tito  dva  byli  přede- 
vším aesth  etiky  a  přeháněli  doktrinářskv 
požadavky  po  přesnosti  jazykové  a  veršové ; 
ukazovali  též  ke  vzorům  francouzským.  Ka- 


ních dějin  :  Gysbreght  van  Aemstet),  dovedný    cineovi  a  Boileauovi.  Tím  společnost  ochran- 

gřekladatel,  »Kubcns  poesie*;  Constantijn  ná  stala  se  též  článkem  úpadku.  Mír  v  le- 
[uyrgcns,  jenž  vedle  latinských  cpií^rammů  těch  1713—80  a  bohatství  v  zemi  změkčilo 
pěstil  drobnou  poesii  a  satiru,  živč,  origi-  >  lidi.  ukolébalo  je  v  polosnénl;  hned  potom 
nálně,  ale  zhusta  i  prcciosnč,  a  Cats,  vy-  následující  neklid,  nehoda  za  nehodou  a  pro- 
slanec  anglický,  rozhodný  přívrženec  Orán- 1  hanění  se  cizích  vojsk  zemí  dusilo  zmužilost 


Nizozemí  (literatura). 


369 


obyvatelstva  roservaného  strannictvim.  Ale 
T  tlaku  tom  ležel  reaktívný  vxmach  k  obroda 
a  národnímu  oduSevnéni  a  nový  vývoj  lite- 
rární po  míru  r.  1814.  Upadající  století  má 
málo  význačnějších  jmen.  Z  přechodné  doby 
upoutává  Jan  Luyken  (1649—1712),  sprvu 
erotik,  potom  dovedná  médiryjec  a  posléze 
náboženský  básník  přísně  mravných  veršů, 
jimiž  provázel  své  práce  ryjecké,  l3rrik  Jan 
van  Broekhuizen  (1649—1707)  a  mladií 
Hubert  Corneliszoon  Poot  Í1689— 1733), 
krajan  delfYský,  dítě  rolnické  a  básník  svého 
kraje,  jenž  od  pluhu  oddal  se  studiu  domá- 
cícn  autorů  XVII.  stol.  a  v  jejich  duchu  vy- 
tvořil vzletné  milostné  básně  a  verše  vele- 
bící domov,  rodinné  štěstí  a  klidnou  přírodní 
krásiL  —  Veselohru  pěstili  zdárně  ze  star- 
ších Thomas  Asselijn  (1620—1701)  a 
Picter  Bernagie  (t  1699),  z  pozdějších 
Pieter  Langendiflc  (1683—1756),  roz- 
marně píšíce,  živě  cnarakterisujíce,  ale  za- 
bíhajíce někdy  v  hrubost. 

Tragédii  a  epiku  pěstil  kritik  Sij- 
brandFcitama  (1694—1758),  nevytvořil 
však  nic  původního.  Vlastní  nizozemské  tra- 
gédie vytvořili  ojediněle  B.  Huydecoper,  Jan 
de  Marre  a  Onno  Zwier  van  Haren, 
Frízan,  mladší  bratr  Willema,  rovněž  bás- 
níka, sprvu  diplomat,  později  básník  (drama 
^gon),  právem  proslulý  epickou  básni  De 
Geuien  (1769)  O  24  zpěvích.  Jiní  epikové 
propadli  zapomenutí.  —  Z  prosaiků  začátku 
XVlII.  století  proslul  Justus  van  Effen 
(1684—1735),  jenž  dovedl,  co  zůstávalo  před 
ním  jen  pokusem,  přenésti  angl.  týdenníky 
na  domácí  půdu  svým  >Hollandským  Specta- 
torem<  (1731—35).  Zásluhy  má  hlavně  dvě: 
reformoval  sloh,  připouštěje  přijímati  do  ja- 
zyka i  cizí  slova,  ovšem  s  měrou,  a  dovedl 
íuosofii  svých  vzorů  (Tatler,  Spectator)  pro- 
niknouti duchem  hollandským.  Román  nizo- 
zemský vytvořen  dvěma  ženami:  Alžbětou 
Wolffovou  roz.  Bekkerovou  (1738—1804), 
jež  si  vzala  k  sobě  selské  děvče,  Aagchcn 
Dekenovu  (1741—1804),  s  níž  se  spřátelila  a 
pracovala.  Jejich  Historie  van  Mejufvrow  Sara 
Burjgerhart  a  osmidílná  Historie  van  den  Heer 
U7//em  Leevend,  zajímavé  duchaplností  a  ži- 
votností u  vystihování  vrstevníků,  ukazují 
formou  dopisovou  a  látkou  vliv  módní  (Ri- 
chardsonův). 

Přechod  věku  XVIII.  a  XIX.  podléhá  vli- 
vům německfm.  Vedle  Goctha  působí  na 
literaturu  Klopstock,  Wieland  a  Kleist; 
Gocthe  nejzřejměji.  Teprve  v  letech  40tých 
přejímá  úlohu  inspirátorů  romantická  škola 
n'ancouz8ká  (Hugo,  Musset  Dumas)  a  Anglie 
(Bjrron.  Scott).  Vlivy  německé  z  prvých 
uvádějí    Hieronvmus    van    Alphen 

Í  1746— 1803;  Kindergedichtjes)  a  Rhijnvis 
í'cith  (1753—1824),  básník  činnosti  neoby- 
čejně rozmanité,  lyrik.  dokonalÝ  v  patrio- 
dcky  ohnivých  verších,  balladik,  romano- 
pisec, dramatik,  didaktik  a  aesthetik  ne  málo 
zasloužilý  svými  »Listy<.  Daleko  nad  oba 
vynikal  Bilderdijk,  básník  klassicky  vzdě- 
laný,  klonící   se   k  romantismu,  ale  tkvící 

Otcův  Slovník  Naučný,  »y.  XVUI.  *t9  1901. 


druhou  nohou  v  století  minulém,  proto  ne- 
zřídka ostře  odsuzovaný,  jindy  nad  míru  vy- 
nášený. Jako  prosaik  vynikl  Jan  Hendrik 
van  der  Palm  (1763—1840),  jenž  jako  mi- 
nistr vyučováni  pečlivě  se  staral  o  opravu 
školství  a  jazyka  a  jako  řečník  vedl  celou 
generaci  řečnickou. 

Rok  1840  znamená  přípravu  k  novému 
vzmachu.  Z  předchůdců  hnutí  vyniká  Jakub 
Geel  (1789—1862)  klassickým  Onder^oek  en 
Phantasie  (1838),  Jak.  Vosmaer  (1780—1834), 
duchaplný  humonsta  a  dokonalý  stilista  {Het 
leven  en  de  Wandelingen  van  Meester  Maarten 
Vroeg),  a  Petrus  van  Limburg-Brouwer  (1795 
až  1847;  antické  romány  Charicles  en  Eupho- 
rion,  Diophanes,  a  humorist.  -  satirická  Het 
Leesgeielschap  te  Diepenbeek).  Z  následujících 
prosluli  v  prose  Beets,  svým  souborem  no- 
vell  Camera  obscura^  Petrus  Hasebroek  (znám 
pod  pseudonym.  Jonathan;  sbírka  waar^ 
heid  en  droomen\  šťastný  humorista  Kliks- 
paans  (J.  Kneppelhout,  Studententypen)^  choť 
malíře  A.  L.  G.  fiosboom-Toussaintová,  ve- 
lice plodná  autorka  histor.  a  rodinných  ro- 
mánů, Hendrik  Jan  Schimmel,  kritik,  drama- 
tik a  romanopisec,  aesthetik  J.  A.  Alberdingk- 
Thym  {Portretten  van  Joost  van  den  Vondeí), 
povídkář  a  dramatik  Jac.  lan  Cremer  (1827 
až  1880),  evropské  proslulosti  se  těšící  £. 
D.  Dekker  (v.  t.),  starý  pán  Smits  (M.  P. 
Lindo),  jenž  šel  ve  stopách  Pickwicků  Dicken- 
sových  a  humorist,  skizzami  idealisoval  denní 
život,  Lodewiik  Mulder,  romanopisec  a  dra- 
matik, Gerard  Keller,  malíř  přírody  a  autor 
vtipných  veseloher,  Hendrik  de  Veer,  po- 
pulární knihou  Trouwring  voor  Jong-Ňeder- 
land,  Kristina  Mullerova  (Lief  en  Leed  uit 
eene  Kleine  Wereld),  Jan  ten  Brink,  novellista 
a  liter,  historik.  Vliv  romantismu  projevil 
se  rovněž  v  poesii,  ne  tak  zjevně  u  proti- 
rcvolučních  žáků  Bilderdijkových  (Isaác  da 
Costa,  Alberdingk-Thym)  a  mladších  liberál- 
nějších stoupenců  Tollensových  (Adr.  Bo- 
gaers,  Bern.  ten  Haar),  jako  u  Jak.  van  Len- 
nep  {Nederlandsche  Legenden\  Mik.  Beetse 
(v.  t),  Hendr.  Arnolda  Meijera  (1810—54; 
De  Boekanier)  a  W.  J.  Hofdijka.  Znárodněni 
hnutí  a  podnět  k  nové  činnosti  politické  a 
aesthetické  přivodilo  tehdejší  hlavní  stře- 
disko literární,  list  »De  Gids«)  založ.  1837 
J.  E.  Potgieterem).  Dva  autoři  psali  v  tomto 
období  písně  dětské.  J.  P.  Heije  a  Jan 
Goevemeur,  jenž  zatlačil  Alphenovy  dětské 
zpěvy. 

Nejnovější  doba.  Nejnovější  nizozem- 
ská literatura  vyznačuje  se  zejména  romá- 
nem. Histor.  romány  psal  A.  S.  C.  Wallis 
(Opzoomer),  hojně  čtené  romány  B.  W.  H. 
de  Beaufort,  Carel  Vosmaer,  pí.  van 
Westhreenen,  van  Sorgen,  Terburch  (vl.  Isaftc 
Esser  Ir\  C.  van  Nievclt,  Melati  van  Jáva 
(yl.  Maria  Sloot),  Piet  Vluchtig  (vl.  Frits 
Smit  Kleine),  Aart  Admiraal  a  Johanna  van 
Woudc  (paní  van  Wermcskerken-Junius). 
Výborné  Marineschetsen  napsal  Werumeus 
Buning,  životné  novelly  Justus  van  Mau- 
ři k.    Konec   let  80tých   a   počátek   90tých 

24 


370  Nizozemí  (literatura). 

znamcDal  pro  nizozemskou  literaturu  dobu  ,  meester,  1859),  Carel  Vosmaer,  překladatel 
neobyčejné  svčžesti  produktivní,  a^e  z  rušné  ,  Homéra,  hleaavši  oživení  literární  v  antice^ 
doby  této  málo  přeálo  v  plné  síle  na  naše  '  H.  J.  A.  M.  Schaepman  a  sonettista  Jacques 
dni;    posud  svéží  jest  pohádka  Frederika  '  Perk.    Desítiletí  1885—95  vyneslo  řadu  vy- 
ván Eeden  Z>eAr/Witď  Jó^aiui^i,  zapomenuty   znamných  lyriků,   schopnýcti    soutéie  vie- 
jsou  naturalistické  romány  L.  van  Deyssel- !  evropské.  Mimo  J.  Winklera  Prinse,  WiUema 
sovy  (vl.  K.  Albcrdingk  Thym),  realistické'  Kloosc,  Ed.  B.  Kostera,  Herm.  Gortera,  AU 
novelly  Frans  Netscherovy,  ač  oba  spiso- 1  berta  Verweye,  Louise  Couperusa  a  Victora 
vatelé  posud  jsou  činní,  oba  jako  kritikové,  j  deMeiiere  vyniká  především  Helena  Swar- 
Netscher  od  r.  1896  v  >Hollandsche  Revue*. '  thová  (♦  1859),  jejíž  sbírky  vyšly  souborné 
Dnešní  román  zastoupen  dílem  starší  gene- ,  v  Poesie  řl892)  a  Verben  (1893),  a  Antverpan 
rad,   k  níž   čítá  se   Marceli us   Emants   Pol  de  Mont  (Lorc/iy,  Idyllen,  Ftaddtmde 
{Een  nagelaten  hekentnis),  též  epik,  dramatik    Vlinders,  Claríbella^  Iris).  Nejmladší  produkci, 
a  noveliista,  jenž  však  ukazuje  stálý  vývoj   jež  od  polovice  90tých  let  klesá,  soustřeďuje 
ve  své  produkci,   dílem   mladšími,  z  nichž   >Van  Nu  en  Straks*,  list,  jehož  vydavatele 
vynikají :     Vosmeer    de   Spigl    (vl.    Maurits   Aug.  Vermeylena  dlužno  jmenovati  mezi  vý- 
Wagenvoort;  Een  Passie),  Cyriel  Buysse  {Het   znamnějšími  lyriky  vedle  Jany  Rcynekc  van 
recht  van  den  sterkste;  *n  Leeuw  van  Vlande-   Stuwe  (ímpressies,  Verien),  —  Srv.  též  Vlám- 
ren),  H.  J.  Robbers  (Phocius),  Henry  Hořel.  Iský  jazyk  a  literatura.  Srv.  Jonckbloet, 
Největší  současný  autor,   v  Evropě  známý,   Geschicdenis  der  middcnnederl.  dichtkunst 
neobyčejně  jemný  stilista,  jest  Louis  Cou-   (Amsterdam,  1851—54,  3  sv.)  a  Geschiedenis 
per  US,  mistr  psychologického  románu,  v  po-   der  nederlandsche  lettcrkunde  (3.  vyd.  Gro- 
slední  době   též  autor  pohádkových  básnL   ninky,  1881—86,  6sv.;  přelož,  do  němčiny); 
Román  exotický  pěstuje  P.  A.  Daum  (Mau-  J.  ten  Brink,  Geschiedenis  der  noordneder- 
rits),   novellu  Styn   Strcuwels,   A.  Ale-lland.   letteren    in  de  XIX   eeuw  (Amstcr., 
trino,  Tereza  Hovenová.    Nad  průměr    1888—89,  3  sv.)  a  Geschiedenis  der  ncdcr- 
vyniká  z  ostatních  Bed.  Lapidoth,  dramatik   landsche  letterkunde  (t.,  1895);  J.  te  Winkel, 
W.  G.  van  Nonhuys,  M.  G.  L.  van  Loghem,   Geschiedenis  der  nederlandsche  letterkunde 
Frans  Coenen,  noveliista  Emile  Seipgens  a   (Haarl.,  1887  n.,  3  sv.),  pak  De  ontwikke- 
Johan  de  Meester.    Z  žen,  činných  zejména   lingsgang  der  nederlandsche  letterkunde  (t.^ 
v  době  nejnovější,    vzbudila   pozornost   C.  j  1896)  a  Overzicht  der  nederland.  letterkunde 
Goekoop  de  Jong  van  Beek  en  Donk  femi-  1  (5.  vyd.,  t.,  1899;;  od  téhož  autora  zpracov. 
nistickým  románem   tendenčním   Hilda  van   nizoz.  literatura  po  XVII.  stol.  v  Paulově 
Suylenburg  (1897),  jejž  umělecky  předstihla    Grundriss  der  germ.   Philologie  1.  vyd.  IL 
Cornelie    Huygensova    (Berthold    Meryan);   1.  s.  453  n.,  kdež  uvedena  též  podrobná  lite- 
k  oběma  druží  se  Anna  de  Savornin  Lohman,   ratura,  všeobecná  i  monografická;   G.  Kalíf, 
Anna    Ekkerova,    A.    Kaulbachova    a  Jana   Geschiedenis  der  nederlandsche  letterkunde 
Reynekeova  van  Stuwe.  in  de  XVI.  eeuw   (Amsterd.,   1889,  2  sv.). 

Drama  nizozemské  rozvíjí  se  čileji  od  Z  německých  pramenův  uvádíme:  L.  Schnei* 
r.  1870;  ale  přes  to  nemají  Hollandané  ještě  der,  Geschichte  der  niederl.  Lítter.  (Lip., 
divadelního  publika  ve  smysle   na  př.  fran- }  1887),  jež  vznikla  z  práce  Ferd.  von  Hell- 

wald;  Mone,  Uebersicbt  dernicderlándischen 


couzském.  Vlastní  tvorbu  nahrazují  si  do- 
vážejíce z  ciziny.  Veselohru  vzdělávali:  Gla- 
nor  (vl.   Hugo  Beijerman),   Gerard   Keller, 


Volkslitteratur  alterer  Zeit  (Tubinky,  1838); 
O  lidové  poesii  možno  se  poučiti  u  Paula 


Lodewijk  Mulder,  J.  Gram,  Justus  van  Mau- ,  (1.  c.)  str.  750  si.  v  článku  John  Meierové; 
rik,  Rosier  Faassen.  Příklad  veselohrv  ver-  I  Hoffmann  v.  Fallersleben,  Uebersicht  der 
šem  podal  Helvetius  van  den  Bergh  (De  '  mittclniederlánd.  Dichtung  (2.  vyd.,  Hannov., 
Neven  1837),  ale  neměl  nástupců.  Drama  1857);  v.  Hellwald,  Geschichte  des  holl&nd. 
veršem  pěstoval;  Hendrik  Jan  Schimmel,  J.  \  Theaters  (Rotterd.,  1874). 
W.  Hoídyk,  H.  Th.  Boelen,  D.  F.  van  Heyst,  Vědecká  literatura  měla  svfli  základ 
E.  de  Chateleux,  D.  M.  Maaldrink,  M.  Emants.  v  dokonalém  školství,  jímŽ  N.  slvnuío  již  za 
Z  tendenčních  kusů  hraje  se  s  oblibou  Mul-  středověku.  Sprvu  byly  to  školy  klášterní, 
tatuliho  VorstenschooL  S  úspčchem  hráni  Utrecht,  St.  Amand,  působiště  Hucbaldovo, 
v  posledních  letech  P.  Brooshooft,  pí.  Snij-  škola  latyšská,  st.  truyenská,  stavelotská  a 
derova  van  Wissckerke  a  W.  G.  van  Non-  gemblourská.  S  úpadkem  řádu  benediktin- 
huys  (Zlatá  rybka,  Goudvischje,  1892),  jenŽ  ského  upadly  i  školy  a  úkol  jejich  přejala 
však  dalšími  pracemi  nepronikl.  Autoři  po-  i  laikům  přístupná  učiliště  pří  chrámech 
slední  doby  jsou:  Herm.  Heyermans,  J.  de  (na  př  mechelském  a  tournaiském).  Od  XIV. 
Koo  (pseud.  Doctor  Juris')  a  Frederik  van  věku  budila  ducha  křesťanství  a  vzdělávala 
Eeden,  jenž  vedle  velikých  dramat  knižních  mládež  společnost  z  občanů  vzešlá  > Bratři 
s  úspěchem  pěstí  drobnou  veselohru.  pospolného  života«,  z  jejíchž  škol  vyšli  Rud. 

Poesii  od  let  padesátých  repraesentují  Agricola  a  Erasmus  Rotterdamský,  kteří  do- 
V  N.:  J.  J.  L.  ten  Kate,  P.  A.  de  Genestet  vršivše  své  vzdělání  v  Itálii  přinesli  odtud 
citovou  lyrikou  rodinnou,  Francois  Haver-  •  nový  ruch  humanistický,  nový  prvek,  jenŽ 
Schmidt  písněmi  studentskými,  W.  J.  van  i  působil  nejen  vědecky,  nýbrž  nepřímo  i  po* 
Zeggelen  komickými  vypravováními,  Gcrrit  liticky  (protišpanélsky)  a  vedl  ke  svobodě 
van   der  Lindě   (Oedichten  van  den  School-    země.    University   přejaly    od   XVI.   stoled 


Nizozemí  (literatura).  371 

i» 
•daláí  rozvoj  inlellektuálný  (prvá,  lejdská,  jest  I  manistiku  péstil   P.  J.  Cosijn.   van  Helten, 
z  r.  1676).  O  nich  byla  zmínka  již  výše. 

2  védeckých  oboru  nejvíce  péstována  v  N. 
filologie,  a  kvetla  zejm.  tou  dobou,  kdy 
v  Ualii  klesala  (XVII.  stol.).  V  XVI.  stol. 
slynuli  filolog,  učenosti  levenšti  professoři 
(Peter  Nannius,  W.  Canter)  a  jako   bystří 


Gallee.Symons,  Boer.  Nizozemštinu  zkoumali 
v  XVÍII.  stol.  Lambert  ten  Kate  a  B.  Huydc* 
copef ,  v  XIX.  stol.  M.  de  Vries,  L.  A.  té 
Winkel,  E.  Verwijs.  Moltzer,  Verdam,  van 
Helten  a  J.  te  Winkel.  S  tím  srv.  stať  o  ja- 
zyce.   Védecká  literatura  historická  uve- 


kriúci  Brossélan   Lucas  Fruytier   a  Ju^us  ,  děna  při  dějinách,  literárně-historická 
Lipsiofl.  Humanismus  pěstěn  vŠak  ještě  hor- ;  pH  písemnictví.  fíolk. 


Itvéji  na  severu,  na  univers,  lejdskě,  jejími 
knritorem  byl  učený  státník  Jan  Douza.  uni- 
versita tato  stala  se  východiskem  studií 
póly  historických,  jimž  připadlo  nastoupiti 
místo  humanismu.  K  dosavadnímu  zkoumání 
textu  a  iazy ka  přidružil  se  totiž  vÝzkum  širší, 
archaeologický,    zkoumáni    obsahu.    Učenci 


Filosofie.  N.  známo  jest  trojicí  svých 
filosofů  ze  stol.  XVII.  Jsou  to  Grotius, 
Geulincx,  Spinoza.  V  té  době  byla  země 
ta  tolikéž  útulkem  Descartesovi,  kde  psal 
r.  1629—1649  svoje  nejdftležitější  díla  filo- 
sofická a  mathematická.  Později  tam  sídlil 
Bayle.  I  jest  s  podivením,  že  přes  tolik  ži- 
nlsozemšď  nahromadili  tak  přemnoho  vědo- '  vých  podnětů  tradice  Žádná  se  neujala,  tak 
masti.  Prvým  polyhistorem  byl  Jos.  Justus  že  interess  filosofický  oživl  aŽ  koncem  sto- 
Sc^iger.  z  jeho  následovníků  vynikal  pak  letí  XVIII.  Eklektik  Hemsterhuys  (1721 
Hugo  Grotius,  Gcrhard  Jan  Vossius  a  Dan.  až  1790)  filosofuje  populárně  ve  směru  thei- 
Hcjnsius  a  Jan  Bedř.  Gronovius.  Úpadek  |  stickém.  Kantovu  filosofii  uvedli  van  He- 
atudii  těchto  souvisí  se  jménem  povrchního  i  mert  (1756—1826),  jehož  opponentem  byl 
J.  G.  Graevia  (f  1703)  a  kompilátora  P.  Bur- j  filolog  Daniel  Wyttenbach  (1746—1820). 
mana  if  1741).  O  historický  prozkum  antiky  a  J  Kinker  (1764—1845);  v  novější  dobé 
aaalooiil  se  v  této  dobé  J.  Meursius  a  zvláště  obírají  se  Kantem  Burger  a  jmenovitě  van 
ClaadJusSalmasius.vědec  ohromného  obzoru,  Voorthuysen.  Empirismus  hlásá  Opzoo* 
jenž  viak  nedovedl  ovládnouti  získaný  ma-  mer  (1821—1892),  uznávaje  při  tom  cit  nábo- 
teriál  a  uspořádati  jej.  Stol.  XVIII.  vyzná-  ženskÝ  jako  zdroj  poznání  a  nechávaje  státi 
ceno  opět  zvučnými  jmény  Tib.  Hemstcr- '  nedotknutý  pomysl  boha.  Idealistický  mo- 
huisovým,  Ruhnkeniovým,  L.  K.  Valckenae-  nismus  zastoupen  jest  van  der  Wyckem 
rovým  a  Dan.  Wyttenbachovým.  V  stol.  XIX.  (prof.  v  Utrechtu).  Z  jiných  směrů  vnikly 
péstili  pak  klasáickou  filologii:  řeckou  zvláště  své  doby  systém  HegelQv,  Schopenhauer 
P.  van  Limburg  Brouwer,  F.  W.  van  Heusde, ,  Spruytem,  Hartmann  Bollandem.  Na  podnět 
O  W.  Cobet,  van  Herwerden,  S.  A.  Naber  ;  van  Vlotena  (1818—1883)  obnoveno  studium 
a  J.  van  Leeuwen;  latinskou  Hofman-Peerl- •  Spinozy.  Allard  Pierson  (1831 — 96)  hledí 
kamp,  J.  Bake  a  Boot.  Latin^skou  původní ;  spojiti  darwinismus smyšlenkou  Spinozovou. 
tvorbu  repraesentují  v  N.Jan  Everard  Qo- 1  Duchaplný  filosof,  aforistlk  jest  Multatuli, 
bannes  Secundus),  J.  J.  Scaliger,  Janus  Dousa  pravým  jménem  Ed.  Douwes  Dekker 
(vao  der  Does)  ml.,  Dominicus  Baudius,  (1820-18S7).  Srv.  Uiberweg-Heinze,  Gesch. 
Peter  Scriveríus,  Hugo  Grotius,  Janus  Rut-   d.  Philos.  3  d.,  2  sv.  1897.  Zb. 

gers,  Daniel  Heinsius,  jeho  svn  Mikuláš,  |  Theologie.  Jako  jinde,  bylo  i  N.  zaujato 
Hadrían  Roland,  Janus  Bruknusius  (van  i  theologickými  otázkami,  k  jejichž  volnějšímu 
firoekhnysen),  David  van  Hoogstraten  ajoh.  chápání  dal  podnět  Hugo  Grotius,  jen  že 
Schrader.  —  Z  prientalistů  nizoz.  vynikli  nastalé  potom  hádky  o  praedestinaci  a  spory 
v  XVII.  století  Th.  Erpenius  a  J.  Golius,  jansenistické  znemožnily  objektivnější  pro- 
V  XVIII.  stol.  Reland  a  Albert  Šchultens,  jednávání  náboženských  otázek.  Kritičností 
jenž  proslul  methodickým  prozkumem  semit- ;  historickou  vyznamenávají  se  Acta  Sancto- 
tkých  jazyků,  vyšed  od  důkazu  jejich  vzá-  rum  (v.  t),  jež  počala  vycházeti  péčí  Bollan- 
jemoé  příbuznosti.  Za  Schultensem  ubírala  distův  (v  Antverpách  1643  - 1794  a  pak  po- 
te řada  pracovníků  (jeho  syn  Jan  Jakub,  kračování  jinde).  Vědečtější  pojímání  theo- 
vouk  Jindř.  Albert  Šchultens,  N.  W.  Schró-  logie  počalo  teprve  až  koncem  stol.  XVIII. 
der,  É.  Scheidius.  Greeve,  van  der  Palm  a  (Bosveld,  van  Voorst).  V  posledních  desíti- 
Hamaker).  Z  pozdějších  orientalistů  vynikají  letích  XIX.  stol.  pronikly  v  církvi  reformo- 
Roorda,  Weyers,JuynbolI,Uylenbroek,  z  no-  váné  i  směry  svobodomyslné,  všímavé  po- 
véjiích  Dozy,  Land,  De  Goeje,  Houtsma  aj.  třeb  filosofických,  Scholten  (1811— 1885),  více 
Zájem  učen ecký  obracel  se  však  v  N.  i  k  pro-  dogmatičtí  jsou  Abrah.  Kuenen  (+  1891), 
zkoumání  jazvků  Indického  souostroví  (P.J.  Ooster-Zee  (f  1882),  Doedes;  filosofií  nábo- 
Vcth),  javanitíny  (Winter,  Gericke,  Cohcn  ženství  zabývali  se  Lamers  a  Rauwenhof!.  Zb. 
Stttart),  malajštiny  (Pijnappel,  de  Hollander,  Právnická  studia  kvetou  v  N.  v  druhé 
van  der  Tuuk),  makasarštiny  a  jazyka  Bugiů  pol.  XVII.  věku  a  lákají  hojné  posluchačstvo 
(Matthes,  Niedermann),  sundštiny  (Oosting,  domácí  i  cizí.  Římské  právo  pěstovati  Jan 
Coolsma),  řeči  Kavi  (van  der  Tuuk,  C.  Stuart,  Voet,  Gerard  Noodt,  odpůrce  jeho  van  Byn- 
Kern),  dajačtiny  (Hardeland).  Sanskrt  pěstil  kcrshoek  a  Ant.  Schulting,  potom  van  de 
Kern,  Speyer,  Warren,  Uhlenbeck,  Caland,  Keessel  a  H.  Const.  Cras.  Domácími  právy 
čínský  jazyk  HoíTmann,  G.  Schlegel,  de  Groot,  obíral  se  H.  Grotius.  Nověji  prozkoumává 
japauský  Siebold  a  HotTmann.  O  friském  stará  domácí  práva  celá  společnost,  v  nif 
jazyce  pracovali  bratří  Haltbersmové,  ger-   se  druH  Fruin,  Pols,  S.  Muller  a  Fockema 


372 


Nizozemí  (jazyk). 


Andreae.  Z  pěstitelů  práva  kanonického  pro- 
slul na  rozhráni  XVIII.  stol.  van  Espen.  No- 
vodobí vynikající  státovédci  jsou  Thorbecke, 
J.  de  Bosch  Kemper,  Vreede  a  Buys:  ná- 
rodním hospodářstvím  obíral  se  de  Bniin 
Kops  a  Vissering.  —  V  přírodních  a 
mathematických  védách  slynou  v  N.  otec 
moderní  anatomie  Vesalius,  s  jiných  ana- 
tomů Swamroerdam  a  Leeuwenhoek 
mikroskopickými  objevy;  lékařství  nizóz.  re- 
formoval H.  Boerhaave  a  jeho  žák  van 
Swieten.  Zoologie  a  l>otanika  pěstěna  zdárné 
v  N.  v  XVII.  stol.  Z  vynikajících  mathe- 
matikův  a  fysiků  třeba  uvésti  Ludolfa 
van  Ceulen(v.  Ludolfovo  číslo), Snella, 
jenž  stanovil  methodu  trigonometrického 
měření  poledníka,  Huygensa,  van  Swin- 
dena,  spoluzakladatele  systému  metrického, 
G.  Mercatora,  Jansena,  vynálezce  daleko- 
hledu, Cunaea  (v.  Lejdská  láhevj  a  j. 

Holk. 

Jazyk. 

Nizozemský  jazyk  jest  spisovná  řeč  v  krá- 
lovství Hollandském,  jakož  i  germánských 
obyvatelů  Belgie,  Kapské  osady  v  Již.  Africe, 
republiky  Jihoafrické  (Transvaalu)  a  Oraň- 
ského  svobodného  státu;  mimo  to  se  úředně 
užívá  nizozemštiny  též  v  hollandských  osa- 
dách zámořských.  Nizozem.  jazyk  zakládá  se 
na  třech  hlavních  nářečích  dolnoněmeckých: 
mluvě  Frísů,  Sašův  a  Nizofrankův,  jejichžto 
rozdíly  v  nynější  mluvě  lidové,  jež  rozpadá 
se  ve  mnoho  podřečí,  ještě  dobře  je  stopo- 
vati. Vznik  řeči  spisovné  klade  se  do  druhé 
polovice  XII.  století  a  ovládly  v  ní  Živly 
nizofrancké  nad  fríské  a  saské.  Dlouho  však 
měla  nářečí  každé  o  sobě  mnoho  váhy,  až 
k  ustálení  jazyka  spisovného  přispěl  zvláště 

fřeklad  biblí,  pořízený  z  uložení  stavů  mezi 
1626—37.  K  úplné  jednotě  dospělo  se  te- 
prve koncem  XVIII.  a  začátkem  XIX.  stol., 
ač  i  potom  ještě  vyskytly  se  snahy,  povýšiti 
některá  nářečí  lidová  za  zvláštní  jazyk  spi- 
sovný, a  v  samém  Hbllandsku  i  mezi  vzdě- 
lanci řeč  mluvená  od  řeči  spisovné  dosti 
podstatně  se  liší.  Značné  jsou  též  rozdíly 
od  hollandské  nizozemštiny  ve  spisovném 
jazyce  Vlámův  belgických  (v.  Vlámský  ja- 
zyk). Z  nářečí  lidových  nejdále  od  mluvy 
spisovné  odchýlil  se  jazyk  Ďoerův  jihoafri- 
ckých, který  po  příkladě  angličiny  velmi 
zjednodušil  celou  soustavu  grammatickou, 
zejména  vzdal  se  všech  přípon  fiexivných.  — 
Srovnáme-li  jazyk  nizozem.  s  jazyky  nejblíže 
příbuznými,  anglickým  a  německým,  shledá- 
me, že  v  příčině  souhlásek  stojí  na  témže 
stupni  posunutí  jako  angličina,  jenom  že 
všecka  th  posunul  v  d\  má  5  souhl.  zvuč- 
ných: m,  «,  «£",  /,  r;  šest  okamžitých:  p^  ř, 
k,  bf  dj  w  (=ces.  v  na  zač.  slov);  8  třivých: 
/,  «,  ch,  sj  (=š)]  v,  i,  g,  j,  mimo  to  dyšnici 
h\  co  se  dotkne  samohlásek,  podobá  se 
více  němčině,  jenom  že  všecky  původně 
krátké  samohlásky  prodloužil.  Ale  rozezná- 
vají se  přece  hlásky  méně  prodloužené  (on- 
volkomen) :    «,   ď,   t ,   o,    u   (—  ó)  a   skutečné 


délky  (volkomen):  d,  i,  ie  (— =í),  ó,  ú  (^=  ů^t 
oe  (=m),  eu  (=d).  Vedle  toho  jsou  I  dvoj- 
hlásky kratší:  ai,  ei,  ij  (^^H),  au{^ssou\  oir, 
ui  (=óů),  a  delší:  aai  (=d(),  ooi  {=ót\  oti 

Š=3df),  aau  (=du),  šeu  (=eu),  iem.  Jakožto 
alší  charakteristické  zvláštnosti  tfeba  vy- 
tknouti, že  r  před  krátkou  samohláskou 
-f-  ^,  f ,  5,  n  často  se  přestavuje,  ie  netvučoé 
frikativy  /  a  «  před  samohláskami  přešly  ve 
zvučné  v  a  ^,  a  skupina  ft  se  změnila  v  eht. 
Po  tvaroslovné  stránce  jazyk  nizozem.  srov- 
nává se  s  němčinou,  zachovav  mnoho  pří- 
pon ňexivných. 
První  písemná  památka  nzfr.  jest  zlomek 

{>řekladu  žalmů  z  X.  stol.  (stmzzem.,  Karo- 
inské  č.  Wachtendonkské  žalmy).  Koncem 
XII.  stol.  psal  Heinr.  van  Veldeke  v  nářečí 
jiholimb.  Teprve  ve  XIII.  stol.  vyvinula  se 
bohatá  literatura,  t.  zv.  středonizozeroská  č. 
dietsch.  Od  zač.  XVL  stol.  nabývá  hol- 
landština  převahy  a  stává  se  základem  dneš- 
ního jazyka  spisovn.,  působením  amsterd.  ko- 
mory rederijkerů  (v.  výše  v  dějinách  lite- 
ratury) hl.  Dirk  Coornherta  a  Hendr.  Spie^ 
ghela,  kteří  r.  1584  vydali  první  raluvnid 
hollandskou,  jež  měla  velký  vliv  na  ustá- 
lení jazyka  spisovného.  Před  touto  mluv- 
nicí důležité  spisy  jsou:  Plantin,  Thesaurus 
theutonicae  linguae  Schat  der  neder duyť 
schen  sprake  (Antverpy,  1573);  Kiliaen,  Jity- 
mologicum  teutonicae  linguae  1599  (nejlep- 
ší vydání  1777).  Později  získali  si  trvalou 
zásluhu  Lambert  ten  Kate  (1674—1731), 
Áenleiding  tot  de  kennisse  van  het  verhevene 
deel  der  nederduitsche  sprake  (Amster.,  1723| 
2  sv.),  Balthasar  Huydecoper,  Proeve  van 
taal'  en  dichtkunde  (1730,  nejlep.  vyd.  od  Le- 
lyvelda  a  Hinlopena,  1786)  a  nové  vyd.  Me- 
lis  Stokeovy  Rijmkronijk  (1872).  Zásluhou  Van 
der  Palma  (ministra  vyuč.  1799—1806)  usta- 
noven společně  platný  pravopis  podle  syst. 
Siegenbeekova;  Pi éter  Weil and  sebral  úplné 
poklad  jazyka  nizozem.  ve  slovníku  Seder^ 
duitsch  taalkundig  woordenboek  (1799—1812, 
12  sv.).  Později  na  vyzvání  členů  Taal-  cn 
letterkundige  congressen  (konají  se  od  r.  1849 
po  2—3  letech  v  čelnějších  městech  Belgie 
a  Nizoz.)  filologové  Matth.  de  Vries  a  L. 
A.  te  Winkel  vydali  De  grondheginselen  der 
nederlandsche  spelling  (Lejda,  1865),  Leerboek 
der  nederland.  spelL  (t.,  1866)  a  Woordenlijst 
voor  de  spelling  der  nederlandsche  taal  (t., 
1866);  pozd^ši  spolupracovníci  byli  E.Ver- 
wijs  a  P.  J.  Cfosijn,  A.  Kluyver,  I.  W.  Muller, 
A.  Beets  a  W.  L.  de  Vreese.  Od  r.  1882  pra- 
cuje J.  Verdara  o  Middelnederlandsch  woor- 
denboek, J.  Franck  dokončil  r.  1892  EtymO' 
logisch  woordenboek.  Jazykový  poklad  sto* 
letí  XVII.  (neúpln.)  sebrán  je  v  příručnýdi 
slovnících  od  A.  C.  Oudemansa  a  v  Bij- 
drage  tot  een  middeU  en  oudnederlandsch 
woordenboek  (Arnh.,  1869—1880,  7  sv.).  — 
Něm.-holl.  slovníky  vydali:  Kramer  (6.  vyd. 
Gouda,  1894);  Mieg  (4.  vyd.  Bielef.^  1887J; 
Sicherer  a  Alkveld  (Amster.,  1886,  2  sv.); 
Robolský  a  van  Huygen  (Berl.,  1896).  — 
Nizozem.   zvukosloví  a   tvarosloví  vý- 


Nizozemí  (umění  výtvarné). 


373 


boroé  zpracoval  I.  Franck,  Mittelniederlán- 
dUche  Grammatik  (Lips.,  1833)  a  W.  L.  van 
Ueltco,  Middelnederiandsche  spraakkunst 
(Groatnky,  1886);  F.  A.  Stoet  napsal  Proeve 
eener  bekoopte  middelnederiandsche  Syn- 
taxis  (Haag,  1889).  —  Mluvnici  XVI.  a 
XVIL  stol.  spracoval  W.  L.  van  Helten 
(VQnáěU  taal,  Kotterd.,  1881, 2  sv.)  a  částeč- 
ně A.  £.  Lubach,  G.  A.  NauU,  J.  B.  Kolt- 
hof  a  J.  —  Novonizoz.  mluvnice  psali 
mimo  jiné  W.  G.  Rrill,  Neerlandsche  spraak- 
leer  (4.  vyd.,  1871),  Syntaxis  (3.  vydání 
1871)  a  Sdjlleer  (2.  vyd.,  1866);  H.  Kern, 
Handleiding  (7.  vyd.,  Amster.,  1884);  W.  L. 
vnn  Helten,  Kleine  nederlandsche  spraak- 
knnst  (6  vydání,  GroQ,1893);  C.  H.  den 
Uertog,  Nederlandsche  spraakleer,  syntax 
(Amster.,  1892);  P.  J.  Cosijn  a  J.  te  Win- 
xel,  Nederlandsche  spraakkunst,  etymologie 
(8.  vyd,  Haarl.,  1893),  syntax  (6.  vyd.  1888); 
svukoaloví  J.  te  Wínkel,  Grammatiscbe  ti- 
goren  in  het  nederlandsch  (2.  vyd.  Keulenb., 
1884).  —  Holi.  mluvnice  na  zákl.  němčiny: 
Gambs  (4.  vyd.,  Frankf.,  1880);  Ahn,  Hand- 
buch  der  holi.  Sprache  (Lips.,  1883)  a  Hol- 
llndiscbe  Sprachlehre  (19.  vyd.,  1886);  Rein- 
hardstdttner  (2.  vydám,  Heidelberg,  1871), 
Traut  VL  van  der  Jagt  (Lips.,  1888).  —  Dě- 
jiny nizozemské  řeči  napsali:  A.  Ypey, 
Bekaopte  geschiedenis  der  nederlandsche 
taal  (Utrecht,  1812;  2.  sv.  Gron.,  1832);  po- 
sdéji  J.  Verdam,  De  geschiedenis  der  neder- 
Undsche  taal  in  hoofdtrekken  (Leuw.,  1890); 
J.  te  Winkei  v  Paulově  >Grundriss  der  germ. 
Philologíe<  (sv.  P.,  str.  781,  Štrasb.,  1892).  — 
Hlavni  dílo  pro  nizoněm.  dialekty  jest 
Johan  Wínkler,  Algemeen  nederduitsch  en 
'{riesch  dialecticon  (Haag,  1872,  2  sv.);  Mo- 
lema,  Woordenbcex  der  Gronigsche  volks- 
taal  (WiBsum,  1887);  J.  H.  Gallee,  Woorden- 
boek  van  het  Geldersch-Overijselsch  dialect 
(Lejda,  1895);  J.  J.  Boekenoogen,  De  Zaan- 
•cbe  voUcstaal  (Lejda,  1896);  Taco  H.  de 
Beer  redigoval  1882—1890  časopis  »Onze 
volkstaalc  (3  sv.),  a  nyní  zpracoval  J.  te 
Winkel  mapu  nizozemských  nářečí  z  naří- 
%tní  >Aardrijkskundig  genootschapc 

Emilie  Schmuiiropá, 

Umanf  výtvarné. 

Architektura  nizozemská  (pojímá  se 
v  pojem  tento  i  Bekie),  nejstarší  umění 
v  semi,  jeví  v  periodě  slohu  románského 
vieobecně  ráz  sousedního  Porýní,  když  pak 
počíná  nabývati  vlivu  gotika,  přimyká  se 
t  Francii  a  přejímajíc  rannou  gotiku  utkvívá 
diouho  na  primitivních  jejích  formách.  Přední 
stavby  této  doby  jsou:  kathedrály  sv.  Guduly 
v  Brusselu  (započ.  1226),  utrechtská  (od 
r.  125t)  o  francoaz.  pAdoryse  a  elegantní 
kAr  tournaiské  kathedrály  (pos věc.  r.  1318*, 
která  viak  se  přiklání  k  sousedním  památ- 
kám rýnským.  Z  poxdějii  doby  vyniká  ka- 
thedrÚsL  antverpská  (zač.  r.  1352,  ukončená 
v  XV.  stoL)  o  7  lodích  a  vzácné  malebnosti 
perspdctivních  prAhledft.  V  Hollandsku  ztrácí 
tf oh  tím,  le  te  staví  z  cihel  a  uiívá  se  dře- 


věň j^ch  stropů  místo  kamenného  klenutí, 
ale  i  tu  je  několik  pěkných  staveb.  Daleko 
samostatněji  vyvinulo  se  v  N.  a  zvi.  v  Bel- 
gii stavitelství  světské:  bohatství  a  občan- 
ské sebevědomí  zámožných  obchodníkův  a 
plavcův  projevilo  se  v  městech  flandersk^ch 
ve  stavbich  soukromých  i  veřejných  (ce- 
chovních a  p.).  Základ  jest  mohutný,  pro- 
storný nad  materiální  nutnost,  dekorativní 
čásf  přejata  ze  staveb  církevních,  ale  při- 
způsobena účelu  staveb;  rohy  budov  zdo- 
beny jsou  z  pravidla  vížkami,  střed  vyvrSen 
mohutnou  zvonicí  {btfíroi).  Z  budov  vyniká 
yperská  tržnice  soukenická  (nyni  radnice 
z  1.  1200—1364),  tržnice  (poč.  r.  1284)  a  rad- 
nice v  Bruggách  (zač.  r.  1377),  z  doby  po- 
zdější zvi.  radnice  brusselská  (1401—1455), 
skvělá  radnice  levenská  (z  2.  pol.  XV.  stol.) 
a  oudenardská  (1527—30).  Teprve  v  2.  pol. 
XVI.  stol.  jeví  se  přísný  sloh  renaissancní; 
před  tím  (sv.  Jakub  v  Lutichu,  dokonč. 
r.  1538)  mísí  se  jeátě  motivy  gotické  s  klas- 
sickými.  Z  ryze  renaiss.  budov  vyniká  rad- 
nice antverpská  (1560),  novější  části  radnice 
ř;entské  (od  r.  1595),  městský  dům  lejdský 
ukonč.  r.  1599),  Rubensem  vystavěný 
chrám  sv.  Karla  v  Antverpách  (1614)  a  Ja- 
kubem van  Campen  zbudovaná  radnice 
amsterdamská  (z  pol.  XVIL  stol.,  nyní  král. 
palácV  Střízlivost,  kterou  jeví  tato  stavba, 
jeví  i  barok  hollandsk^  XVIL  a  XVIII.  stol. 
Teprve  v  XIX.  století  vrátila  se  Belgie 
k  uSlechtilejáí  renaissanci  ve  stavbách  gent- 
ských  a  brusselských  Tpalác  spravedlnosti). 
Plastika  nizozemská  zastoupena  nejdříve 
ákolou  tournaiskou  (od  pol.  XVI.  stol.  da- 
leko do  XV.  věku):  její  náhrobky  a  reliéfy 
tkvějí  myšlenkově  ve  středověku,  ale  pojí 
k  tomu  pečlivé  studium  přírody,  připravu- 
jíce tak  stkvěly  nizozemský  realismus.  Kon- 
cem stol.  XlV.  vynikl  Dijon,  kde  se  těSilo 
sochařství  přízni  vévody  burgundského  Fi- 
lipa Smělého.  Školu  dijonskou  založil  Claux 
SI  uter  {Studna  MoHiíova^  pomník  Filipa 
Smělého),  u  něhož  zejména  v  druhé  práci 
z  r.  1404  proniká  energicky  realismus  po- 
jetí, jejž  uvedl  20  let  potom  Hubert  van  Eyck 
vítězně  do  malířství.  Smělý  rozmach  malíř- 
ství v  době  následující  (XV.  a  XVÍ.  stol.) 
nedopřává  rozk vésti  plastice.  Z  vážnějších 
prací  jsou  kovové  sochy  Jeana  de  Baker 
Marie  Burgundska  v  Mariánském  chrámě 
v  Bruggách  a  Karel  Smělým  mramorový  nd* 
hrobek  u  sv.  Jakuba  v  Bruggách  (1544)  a  ře» 

Íaný  krb  v  paláci  spravedlnosti  tamže  (1529). 
ako  zlatník  proslul  Paulus  van  Vianen, 
holi.  Benvenuto,  příbuzný  směrem  s  Eisen- 
hoidtem  (žil  a  f  v  Praze).  Sochaři  XVIL  stol. 
vzdělávají  se  v  Itálii.  František  Duquesnoy, 
>il  Fiammingo«  (1594—1644)  soupeřil  v  Římě 
s  Berninim  a  proslul  nejkrásnější  sochou 
této  doby,  sv.  Zuzanou  v  S.  Maria  di  Lo- 
reto; mimo  to  vytvořil  svěŽí  dětské  posta- 
vičky. Talentovaný  žák  jeho  Arthur  Quel- 
linus  vyzdobil  raanici  amsterdamskou.  Sto- 
letí XVIII.  nemá  významných  děl  a  ani 
XIX.  stol.  nevyniklo   v  pracích  historicko- 


374 


Nizozemí  (umění  výtvarné). 


* 

monumeDtálních.  Umělci  této  doby  odcho- 
vávají  se  v  Paříži;  nejIepSi  i  nich  jsou  Wil- 
lem  Geefs  (1806—85),  jeho  bratr  Josef 
(1808—60),  Fraikin,  Simonis  (♦  1810)  a 
Karel  Hendrik  Geerts  (1807—55).  VNé- 
tnecku  pracovali  Hubert  Gerhard,  A.  de 
Vři  es  a  P.  de  Witte.  Belgická  plastika 
soudobá  rozštěpila  se  ve  dva  směry;  jeden 
sleduje  antiku  a  tvoři  heroicko-pathetícky 
(van  der  Stappen,  Paul  de  Vigne),  druhý 
jest  realistický  i  naturalistický  (J.  Dillens, 
te  Řoy,  Charlier;  L.  Mignon,  Lambeaux, 
Meunier). 

Nizozemské  malířství,  vyplňující  v  dě- 
jinách umění  slavnou  kapitolu,  má  skrovné 
počátky.  Ve  středověku  bylo  malířské  umění 
v  N.  zajisté  dosti  vyvinuté,  ahy  sneslo 
srovnání  s  uměním  národů  jiných,  ale  neza- 
chovaly se  skorém  žádné  památky,  které  by 
nás  poučily  o  jeho  rázu.  Tak  na  př.  lze  pře<í- 
pokládati,  že  v  chrámech  románské  epochy 
nescházely  nástěnné  malby,  není  vSak  žád- 
ných dokladův  o  nich.  Tabulových  obrazů 
rovněž  neznáme  starších  než  ze  XIV.  stol., 
ačkoliv  již  ve  XIII.  věku  malíři  v  Mastričhtu 
prosluli  jako  dovední  mistři.  Miniatury  oné 
doby  jsou.  méně  pozoruhodný  a  málo  se  jich 
zachovalo.  Na  sklonu  XIV.  věku  spojili  se 
malíři  ve  větších  městech  v  cechy.  Vladaři 
jim  bvli  příznivými  podpůrci,  hrabata  ílan- 
deršti  i  hollandstí  opatřili  pořádky  malířské 
hojnými  výsadami.  V  cechu  malířském  byli 
nejen  malíři  obrazův  a  miniatur,  ale  též  ma- 
líři skla  a  vůbec  všichni,  kdož  pracovali 
štětcem  a  kartáčem,  tedy  též  »Staíiři<,  po- 
xlacovači  atd.  Star^  název  jejich  jest  »scnil- 
derer«  a  poukazuje  k  tomu,  Že  se  hlavně 
sabývali  malováním  štítův.  Mimo  to  dekoro- 
vali prapory,  korouhve,  stany,  nebesa,  vozy, 
slovem  veáíceré  potřeby  oné  barvymilovné 
doby,  jichž  se  při  slavnostech,  turnajích  atd. 
často  užívalo.  Tak  bylo  ovšem  i  v  ostatní 
Evropě.  Někteří  mistři  záhy  se  omezovali 
na  malování  obrazů,  skládacích  oltářů  v  pro 
domácnost  i  kostely  a  zdobili  rukopisy  mi- 
niaturami, věnujíce  provedení  značnou  péči. 
Také  v  cizině  nizozemští  malíři  se  vysky- 
tují, na  př.  ve  službách  krále  Karla  V.  ve 
Francii  (Jsm  z  Brugg).  Bratří  královi  zaměst- 
návali též  nizoz.  miniatory.  Po  sloučení  N. 
s  říší  Burgundskou  nastala  pro  malířství 
nová  doba  rozmachu.   Burgundští  panovníci 

Í>odporoyali  umem'  ílanderské  již  proto,  aby 
esk  a  slávu  svého  dvora  v  Bruggách  zvý- 
šili. První  známky  národního  umění,  jevící 
se  v  miniaturách  i  tabulových  obrazech  od 
r.  1360,  dávají  poznati,  že  malířství  ílander- 
ské snažilo  se  vystihnouti  přírodu  volněj- 
ším způsobem  nez  ztrnulé  umění  dosavadní. 
Na  počátku  XV.  stol.  vzkvétala  v  Bruggách 
zvláštní  škola  malířská.  Bratří  Hubert  van 
Evck  řl366— 1426^  a  Jan  van  Eyck  (1386 
ai  1441)  jsou  zakladatelé  nové  epochy,  Jan 
zdokonalil  techniku  olejomalby,  tak  že  jeho 
obrazy  jsou  prvními  v  tomto  smysle  >mo- 
dernímic  malbami.  Používá  oleje  jako  pří- 
sady i  k  podmalování)  provádí  pak   krycí 


barvou  a  zná  také  >lazury«,  kterých  použi- 
váli  již  dříve,  kladouce  je  na  temperové 
podmalování.  Nejznamenitější  žáci  a  napo^ 
dobovatelé  bratří  Eycků  jsou:  ve  Vlámsku 
Gerhard  van  der  Meiren,  Rogier  van  def 
Weyden,  Hans  Memling,  Hugo  Van  der  Goes^ 
lustus  van  Gent  a  Peter  Chhstophsen,  v  Hol* 
landsku  Dierck  3outs,  Gerard  .vaiK  Harlcnr, 
Aalbert  van  Ouwater.  Ponenáhlu  počaly  se 
jeviti  vlivy  vysoce  vyspělého  soudolk^ho 
malířství  italského  i  na  pobřeží  Severnihó 
moře,  a  v  Brabantě  i  Holjandsku  vzkvétá 
malířství  od  dosavadního  poněkud  odlišné, 
t.  j.  volnější  a  výraznější.  Také  způsob 
malby  se  zdokonaluje,  jest  měně  pečlivý  a 
podrobný,  ale  >širší«,  smělejší  a  tím  účin- 
nější. Mistr  Quinten  Massys  v  Antver- 
pách (t  1629)  a  veliký  kreslíř,  ryjcc  a  malíř 
Lukáš  z  Lejdy  (1494—1533)  jsou  hlavni 
zástupci  tohoto  směru.  K  nim  druží  se  řad4 
t.  zv.  >Italiků«,  z  nichž  nejznámější  jsou 
Frans  de  Vríendt,  řečený  Floris,  jemni 
se  tehdy  velmi  podivovali,  nazývajíce  icj 
•flanderským  Raffaelem*  (1520—1570).  jeh6 
učitel  Lambert  Lombard  a  jeho  žáci,  oba 
Frans  Franckenové,  oba  Frans  Pourbusové* 
Martin  de  Vos  a  j.  v.  Bernard  van  Orley, 
Jan  Gossaert  řečený  Mabuse  (od  néhoi 
v  Praze  v  Rudolfině  obraz,  kdysi  na  hlav, 
oltáři  u  sv.  Víta,  >Sv.  Lukáš  maluje  Ma* 
donnu«),  Michel  Coxie,  Jan  Schoreel^  An- 
tony Moor,  Martin  Heemskerk  malují  rádi 
renaissanční  architektury  a  napodobují  slavný 
mistry  italské.  Zcela  na  vzorech  itatskýci) 
závislými  ukazují  se  ve  svých  obrazí ch  umělci 
z  2.  pol.  XVÍ.  stol.,  Bartolomee  Spranger, 
Hendrick  Goltzius.  Cornelis  Comelissen, 
Abram  Bloemaert,  Otto  Venius.  Od  počátku 
XVL  stol.  stává  se  zvykem  a  jakýmsi  poža- 
davkem pro  každého  malíře  nizoz.,  aby  pod- 
nikal  cestu  do  Itálie  a  studoval  tam  díla 
malířská. 

Kolem  r.  1600  rozpoznati  lze  v  niz.  mallf- 
štvi  jiný,  nový  směr,  který  se  obrací  proti 
dosavadnímu,  prodlením  doby  skorém  iii 
bezmyšlenkovitému  napodobování  italského 
umění.  Zásluhou  dvojice  malířské,  dvou  mi* 
stru  světového  jména  a  nehynoucí  slávy, 
odkázáno  nizoz.  malířství  na  domácí  vzory 
a  na  přírodu  samu.  Peter  Pavel  Rubens 
(1577—1646)  v  Antverpách  navázal  sice  na 
španélské  umění,  jehož  vlivy  za*  onoho  času 
znatelný  byly  hlavně  v  katolickém  Brabantě^ 
a  přizpůsobil  se  požadavkům  církve,  vlid^ 
noucích  kruhův  i  vkusu  »lepší  spoleČnostíc,' 
akcentoval  však  národní  raz  svého  um&nl 
velmi  důrazně  a  jsa  nadán  zvláštním  smy^ 
šlem  pro  barvu  osvojil  si  bezpříkladnou 
zručnost  v  ovládání  malířského  náčiní.  Jest 
mistrným  kreslířem  a  malířem,  prvním  a  ne- 
dostižným skizaistou.  V  Amsterdame  pak 
založil  Harmensz  Rembrandtvan  Rhyn 
(1608—1669)  novou  školu,  která  sleduje  ob- 
dobné cíle  jako  Rubensova,  ale  nehledí  si' 
lesku,  bravurní  techniky  ani  monumentálno- 
sti díla,  nýbrž  oduševnělého  výrazu,  jakésř 
intimity.  Realistní  jest  Rembrandt  právě  jako 


Nizozemí  (umění  výtvarné). 


375 


Rubens  a  oba  jsou  stejně  výtečnými  malíři, 
t.  j.  mistři  átétce  a  palety.  Rembrand- 
tAv  kolorit  nctadává  Rubensovu,  ale  sou- 
střeďuje se  na  meniich  obrazech.  Rembrandt 
při  tom  pQsobi  svým  virtuosním  vystižením 
světelných  t;ffektA,  jest  mistrem  »pološera« 
(chíaroscuro).  Rubensovým  žákem  byl  An- 
tony van  Dyck,  znamenitý  portraitista. 
Mohutnost  tvardlv  a  šířku  malby  mistra  na- 

Éodobil  velmi  zručně  Jac.  Jordaens.  Dále 
yli  jeho  žáky  Abram  van  Diepenbeke, 
Picter  van  Mol,  Theodor  van  Thulden.  Rem- 
brandt vlastně  žáků  neměl,  ani  pomocníků, 
jakÝch  v  Rubensově  atelieru  větší  počet 
stále  by]  zaměstnán.  Napodobili  jej  více 
méně  dovedně  Christofer  Paudiss,  Ferdinand 
BoL  Govaert  Flinck,  Nikolas  Maas,  Jan  Lie- 
vens,  Aart  de  Gelder  a  Salomon  Koninck. 
Gerard  Dow  vyniká  nad  jmenované  vý- 
tečnou technikou  v  »drobnomalbě«,  jeho 
genrové  obrázky  zasluhují  jména  >miniatur 
olejových  barev«.  Vlivy  pozdější  italské  školy 
natanilístní  působily  na  některé  z  nizozem. 
nroélcfl  značně  tak,  jako  idealisující  elegance 
francouzských  malířů  (na  př.  Poussina).  Ge- 
rard Honthorst  obral  si  za  vzor  Caravaggia, 
Gerard  Laircsse  a  Adriaen  van  der  Werff 
přidrželi  se  Francouzů  a  eklektiků  italských. 
V  XVIL  stol.  dovršena  emancipace  od 
narJvIády  historického  malířství.  Nizoz.  ma- 
lířství jest  právě  pro  svoji  reálnost,  lze  říci 
liberálnost,  se  kterou  pohlíželo  na  veškeren 
viditelný  svět,  uměním  v  pravdě  moderním. 
Předměty,  jež  pokládány  byly  dříve  za  pouhé 
přídavky  a  podřízené  ozdoby,  stanou  se 
modelem  pro  samostatná  umělecká  díla.  Ma- 
lířství rozšiřujt:  svůj  obzor.  Netoliko  pro- 
fánní (světské)  a  církevní  historie  a  k  tomu 
podobizny*  nýbrž  také  krajiny,  výjevy  ze 
vicdního  Života,  potom  zvěř,  různé  plodiny 
xeroě  i  moře,  umělé  výrobky,  architektury 
atd.  zobrazuji  umělci  se  stejnou  pečlivosti. 
Malíři  podobizen  věnují  svým  modelům 
včtái  pozornost  také  po  stránce  čistě  rea- 
listnf.  Frans  Hals  náleží  mezi  největší  po- 
dobiznáře,  jeho  modely  žijí  svým  životem, 
usmívají,  smějí  se  —  Hals  jest  malířem  >smí- 
chu«  a  rozřešil  problém,  malovati  co  nej- 
virtuosněji  lidský  obličej  v  rozrušeni,  které 
o  sobě  tváři  nepřidává  malebnosti.  Jiní  por- 
traitisté  jsou  Pavel  Moreelse,  Michiels  Mie- 
rcvclt,  Theodor  dc  Keyzer,  Bartholmé  van 
ilcr  Helst,  v  Belgii  Gonzales  Coques.  Genre 

S výjevy  ze  všedního  života)  maluji  oba 
Ircughelové  (»selský  BreugheU  a  •pe- 
kelný BrrughcU)  a  David  Teniers  starší 
tiž  na  sklonu  XVI.  věku.  Venkovský  lid  vy- 
ličují  nám  David  Teniers  mladší,  Pieter  de 
Laar.  řečený  Bamboccio  (odtud  název 
•Baroboccíadv*,  t.  j.  výjevy  ze  života  sedlá- 
kův. Žebrákův  atd.),  oba  van  Ostade, 
Adriaen  Brower,  který  maluje  krčmy  a 
pijáky,  a  Jan  Steen.  Tento  nadaný  umělec, 
mistr  štětce,  převádí  nás  ke  skupině  malířů 
•městského  genru«,  a  to  k  malířům  »malých 
lidíc.  Jiní  mistři  zobrazují  Život  měšCanů 
•leplf  třidyc  a  vznešených  své  doby.   Jsou 


to:  Gerard  Dow,  Gerard  Ter   Borch   (Ter- 
burgh),  Gabriel  Metsu,  Frans  van  Mieris  st. 

Í malíř  »atlasových  šatů«V  Kašpar  Netscher, 
*ieter  de  Hoogh,  van  der  Meer  van  Delft, 
Godh-id  Schalken  (malíř  světelných  eífektův 
umělých),  Eglon  van  der  Neer,  Pieter  van 
Slingeland. 

Také  krajinářství  vyvíjelo  se  již  na 
sklonu  XVI.  v.ěku  k  jakési  samostatnosti. 
Jachim  Patenier  a  Herry  met  de  Bles  pro- 
pracovávali krajinářské  pozadí  svých  figurál- 
ních maleb  již  se  značným  porozuměním  pro 
přírodu.  Zabíhají  sice  do  podrobností,  ale 
již  následnici  jejich,  Jan  Breughel  řečený 
»Sammet  BreugheU,  Roelant  Savery,  dvorní 
malíř  Rudolfa  ií.,  David  Vinckebooms,  snaŽ{ 
se  podati  celkový  dojem  kraje,  jak  se  oku 
jeVí.  Jost  de  Momper,  Frans  Wouters,  Jan 
Wildens,  Lukas  van  Uden  pokročili  v  samo- 
statném pojímáni  krajiny,  a  dle  vzoru  Rut 
bensova  i  Rembrandtova  vyvinulo  se  kraji- 
nářství tak  dalece,  že  podává  »náladu«  kra- 
jiny zcela  v  našem  smyslu.  Aart  van  der 
Neer,  malíř  měsíčního  svitu,  Roelant  Rog- 
man,  Philipp  de  Koninck  malují  svoji  domo- 
vinu, Frans  van  Bloemen,  řečený  Orizzonte, 
Frans  Miiet  (Francisque),  Jan  Glauber  (Po- 
lidor)  pak  zobrazují  krajiny  jižních  zemí, 
hlavně  Itálie.  Uznaní  mistři  Adam  Pynacker, 
Herman  Saftleven,  Herman  Swanevelt,  Jan 
Lingelbach,  Jan  Both,  Willem  de  Heusch, 
Frederik  Moucheron,  Cornelis  Huysmans, 
Jan  Hackaert  řídili  se  vlivem  francouzského 
mistra  Claude  Lorraina.  Karel  Dujardin,  Jan 
Bapt.  Weenix,  Jan  Miel,  Cornelis  Berchem, 
Gerrit  <le  Berck-Heyde,  Jan  Asselyn  malo- 
vali do  svých  krajin  výbornou  stafáži  zvířat 
i  lidí,  namnoze  italského  typu. 

Bitvy,  hlavně  útoky  judy,  zobrazovali 
Pieter  Šnyers,  Jan  le  Ducq,  Antony  Palame- 
des,  Frans  van  der  Meulen,  Jan  Hughten- 
burgh,  Philipp  Wouwermann,  mistr  velmi 
zajímavý,  výborný  znalec  a  malíř  koní.  Adri- 
aen van  de  Velde,  Albert  Cuyp  malovali 
skot  a  brav,  Jan  van  der  Meer  ml.  a  Simon 
van  der  Does  ovce.  Slavný  animalista  byl 
Pavel  Pottťr.  Honby,  lesní  zvěř  a  dravé 
šelmy  maloval  již  Rubens,  s  ním  spolčoval 
se  Frans  Snydcrs,  jehož  veliké  obraz  v  před- 
vádějí nám  štvanice  medvědů,  kancův  atd. 
v  přirozené  velikosti.  Jan  Fyt,  Karel  Rut- 
hart  a  David  dc  Koninck  náležejí  též  malí- 
řům zvířat,  mysliveckou  kořist  seskupil  a 
zobrazoval  Jan  Weenix,  Melchior  de  Honde- 
koeter  zvolil  si  život  drůbeže  za  předmět 
rozměrných  maleb.  Krajinu,  volné  pohledy 
do  dálky,  cesty,  lesní  tišiny,  močály  malo- 
vali Jan  Goyen,  Jan  Wynants,  Jakob  a  Salo- 
mon Ruysdaelové,  Antony  Waterloo,  Mein- 
dert  Hobbema,  Alaart  van  Everdingen.  Otto 
Marcellis  a  Mathias  Withoos  malují  krajinu 
>v  malém «,  totiž  bodláčí,  lopuchy  atd.,  a 
stafáži  jsou  jim  jcštčrky,  brouci  a  pod.  Jiný 
druh  krajinomalby  vznikl  v  N.  zcela  při- 
rozeně, totiž  marinářství  č.  malba  moře, 
lodí,  pobřeží  atd.  Takové  obrazy  malovali 
Ludolf  Backhuyzen,  Willem   van   de  Velde 


876 


Nizozemí  (dějiny  politické). 


mladSf,  Jan  Parcelles,  Abram  Stork,  Jan  van 
de  Kappelle.  Architektury,  pohledy  na 
průplavy  a  t.  zv.  »grachty<  (přistaviitČ) 
v  méstech  maloval  Jan  van  der  Heyden, 
pohledy  do  chrámův  atd.  Pieter  Neefs  st.  a 
nal.,  Hendrik  van  Steenwyk  st.  a  ml.,  Vrede- 
man  de  Vries,  A.  de  Lorme,  Emanuel  de 
Witt  a  j.  v.  Zátiší  (natnre  mořte)  pak  trak- 
tovali mistrně  Jan  Ďavids  de  Heem,  Corne- 
lis  de  Heem,  Willem  Kalf,Willem  van  Aalst, 
Alex.  Adriaensen,  květiny  jmenovaný  J.  D. 
Heem,  Jakub  van  Es,  Abram  Mignon,  Marie 
van  Oosterwyk,  Daniel  Zeeghers. 

V  XVIII.  stol.  pokračuji  nizoz.  malíři  na 
počaté  cestě,  hledíce  si  získaných  předností, 
ačkoliv  patrný  jsou  také  vlivy  franc.  a  vla- 
ské, najmě  v  malbě  figurální.  Willem  v^n 
Mieris,  ťilipp  van  Dyck,  Nikolaas  Verkolje, 
Konstantin  Netscher  napodobují  své  před- 
chůdce, jako  byli  Lairesse  a  výborný  malíř 
van  der  Werff.  Nikolaas  Koedyck  a  Jakob 
van  Stry  kráčejí  po  stopách  genristůy  (de 
Hoogh).  Andreas  Lens  chýlí  se  ke  klašsicis- 
mu,  Hollanďan  Cornelis  Troost  maluje  >kon- 
versační«  výjevy,  Baltazar  Pavel  Ommeganck 
krajiny  a  zvířata,  dosti  rázovitě.  Jan  van 
Huysum  jest  mistr  »zátiáí<,  květiny  zobra- 
zuje malířka  Ráchel  Ruyschová  s  bravurní 
věrností. 

Na  poč.  XIX.  věku  opanoval  klas  sic  is- 
mus také  nizoz.  malířství.  V  Amsterdame 
žijí  J.  A.  Kruseman  a  J.  W.  Pieneman, 
v  Brusselu  F.  J.  Navez  a  v  Antverpech  M.  J. 
van  Bree.  Dobrými  krajináři  a  též  animaU- 
sty  jsou  Jan  Kobell  a  Eugen  Verboeckho- 
ven,  A.  Schelfbout,  J.  C.  Schotel,  architek- 
tury maluje  H.  Verheyen,  květiny  G.  J.  J. 
van  Os.  Nizoz.  malířstf\7Í  podléhá  od  pooltku 
XIX.  stol.  francouzským  vlivům  právě  tak, 
jako  uměny  ostatních  evropských  národů,  a 

fío  zaniknutí  »klassické«  školy  malíře  Davida 
v.  Francie,  str.  547)  nabývá  historický 
směr  také  zde  přívržencův.  Louis  Gallait, 
učitel  našeho  Jaroslava  Čermáka,  Gustav 
Wappers,  Edouard  de  Biěfve,  Nicaise  de 
Keyzer  a  Hendrik  Leys  studují  historický 
kroj  a  snaží  se  zobraziti  svoje  výjevy  z  dě- 
jin dle  možnosti  realistně.  Tak  řečený  sa- 
lonní (^enre  zastupují  Florent  Willems  a  Al- 
fred Stevens.  A.  de  KnyfF  a  Xavier  de  Cock 
malují  výborné  krajiny,  Josef  Stevens  zví- 
řata, zvláště  psy.  David  Bles  a  Ten  Kate  zů- 
stávají věrni  historické  malbě,  když  natura- 
listni  směr  již  nabyl  vrchu.  Dobré  jméno 
zachovali  si  krajináři  B.  C.  Koekkoek  a  L. 
Honedoes,  jakož  i  malíř  »marin«  Louis 
Meyer. 

Impressionismus  nezvítězil  dosud 
nad  starými  tradicemi  nizoz.  malířství,  jež 
přes  to  zvláště  v  krajinářstvi  od  prvních 
vzniků  tohoto  odvětví  zůstalo  slavným;  by- 
liC  již  mistři  van  Goyenové,  Ruysdaelové 
atd.  v  podstatě  dobří  pleinairisté.  Josef 
Israels  maluje  intérieury  i  výjevy  pod  sirým 
nebem  velmi  náladově,  pohledy  ze  starých 
měst  své  vlasti  podává  S.  Verveer,  architek- 
tonické intérieury  Bosboom.  E.  Wauters  jest 


dobrý  portraititta  i  genrísta.  Historické  ná- 
měty voli  8ot>é  Portaels,  zvířata  maluje  Ver- 
lat.  V  Belgii  proslul  novější  dobou  Pauwels 
jako  portraitista  a  malíř  genrů.  Realistní 
škole  náležejí  Henry  de  Groux,  Ch.  Meu* 
nier,  Alex.  Stmys.  Také  nejmodernější  smčrv 

Í*sou  v   nizoz.  malířství  zastoupeny,  G.  H. 
)reitner  jest  íApresaionista,  Foorop  symbo* 
lista.  >Míadá  Belgie«  vystavovala  roku  1901 

goprvé  hromadně  v  Praze,  francouzské  vlivy 
ím  dále  tím  určitéjí  nabývají  převahy  také 
v  nizoz.  malířstvL 

Srv.  van  Mander,  Het  schilder-boek  (Alk- 
maar,  1604,  1.  vyd.);  Houbraken,  De  groote 
Schouburg  der  Nederlandsche  kunstschil- 
ders  (Amsterdam,  í^lB);  Crowe  und  Caval* 
caselle,  History  of  early  flemish  painting 
(něm.  Springer,  Lipsko,  1875);  F.  J.  van 
Branden,  Geschiedenis  der  Antwerpscbe 
Schilderschool  (Antverpy,  1883);  v.  Wurz- 
bach,  Geschichte  der  holl&ndischen  Malerei 
(Praha  a  Lip.,  1885);  Wauters,  :Die  vlámí* 
sche  Malerei  ťLip.,  1893);  K.  Muther,  Ge- 
schichte der  Malerei  im  XIX.  Jahrhundert 
(Mnichov,  1893).  F.  N-s. 

Oéjiny  politloké. 

V  době  Caesarově  bvl  kraj  ležící  při  ústí 
Rýna  a  Šeldy  osídlen  kmenem  Batavů  (y. 
t.).  Panství  římské  v  L  stol.  po  Kr.  zabralo 
také  tyto  země  a  setrvalo  tu  až  do  počátku 
V.  stol.  V  severních  částech  však«  v  neho- 
stinných nížinách  mezi  Rýnem  a  Emží,  kde 
sídlili  germánští  Frísové  (v.  t.),  zůstal  vliv 
římské  moci  vždy  nepatrný.  Za  stěhování 
národů  zaplavili  pak  germánští  Frankové 
(v.  t)  8  jedné  a  Frísové  s  druhé  strany  ro- 
manisovanou  Část  země  a  mezi  oběma  ná- 
rody došlo  k  dlouholetým  bojům,  které  te- 
prve v  druhé  pol.  VIIL  stol.  skončily  se  ko- 
nečným zařazením  Frisů  do  řiše  Karlovické 
(Karolinské).  Smlouvou  Verdunskou  r.  843 
připojeny  země  pozdější  Belgie  (v.  t)  a  N. 
k  říši  Lothara  L  a  po  smrti  jeho  syna  Lo- 
thara II.  r.  870  připadl  menší  díl,  Flander- 
sko  a  Artois,  k  západní  říši,  kdežto  ostatní 
část  zůstala  při  Německu,  spojena  ve  vévod- 
ství  Dolnolotrinském.  Svazek  moci  vévod- 
ské  však  rychle  uvolňován  v  následujících 
dobách  feudalismem;  povstávala  území  skoro 
úplně  nezávislá.  Z  nich  hlavní  bylo  v  jižní 
Části  N.  vévodství  Brabantské,  na  severu 
pak  biskupství  Utrechtské.  Na  útraty  po- 
sledního rozšířilo  se  později  hrabstvi  Hol- 
landské  na  západě  a  vévodství  Gelderské 
na  vých.,  na  sev.  pa^*,  na  pobřeží,  zachovaly 
frisské  kraje  značnou  autonomii.  V  XIII.  a 
XIV.  stol.  prospívá  N.  kulturně;  podle  pří- 
kladu sousedních  bohatých  Flander  povstá- 
vají tam  kvetoucí  města  a  závod!  brzy  s  feu- 
dálními pány.  Na  sklonku  středověku  byla 
však  většina  samostatných  držav  nizoz.,  ja- 
kož i  Flandry  a  Artois  spojena  opět  v  jedno 
pod  vrchním  panstvím  rodu  burgund.  Valois, 
prostředkem  sňatkův  a  dědických  smluv. 

Za  doby  vévody  Filipa  Dobrého  (1419 
až  1467)  vyvíjela  se  již  centrální  správa  pe- 


Nizozemí  (dějiny  politické) 


377 


sCrého  ásemi;  vévodský  dvůr  byl  namnoze 
v  Brossela,  jednotlivé  kraje  mely  své  mi- 
stodriitele  a  rozsáhlou  samospráva,  jejich 
vystand  scházeli  se  občasné  na  generálních 
státech  k  povolováni  daní.  Po  smrti  Karla 
Smělého  (1467^77)  přeSly  državy  nizozem- 
ské do  rukou  rodu  Habsburského  (v.  Max- 
milián I.  a  Belgie).  Za  vlády  Karla  V. 
doplněny  Utrechtskem  i  Gelderskem  ajejich 
státoprávní  postavení  upraveno.  Císař,  který 
spojil  zvolna  ve  své  ruce  všech  17  provin- 
oí  pozdější  Belgie  a  N.,  prohlásil  je  Augá- 
purskou  smlouvou  r.  1548  za  samostatný 
burgundský  kraj  od  říšských  soudův  exi- 
movaný.  Pragmatickou  sankci  pak  r.  1549 
ustanovena  téi  nedílnost  celého  území;  N. 
mělo  tvořiti  pevný  celek  mezi  Německem  a 
FrandL  Za  Karla  V.,  rodáka  gentského, 
který  se  v  N.  těšil  značné  oblibě,  a  za 
wptívy  jeho  tety  Markéty  (1506—30)  a  se- 
stry Marie,  vdovy  po  Ludvíkovi  Jagellov- 
covi  (1531—55),  vzkvétalo  N.  hmotně  i  du- 
ševně; evropský  obchod  koloniální  a  pe- 
nHni  se  tím  soustřeďoval.  Teprve  násled- 
kem náboienského  rozkolu  došlo  za  vlády 
Filipa  IL  (1555—98)  k  nepokojům  a  známé- 
mu odboji  N.  (v.  Filip  II.,  Alba,  Egmont, 
Belgie,  Markéta  z  Parmy,  Granvella, 
Geusové).  španělští  mistodržitelé  Alba  a 
Requesens  marně  se  snažili  potlačiti  odpor, 
který  byl  udriován  hlavně  v  severních  pro- 
vincsich  a  veden  Vilémem  Oraňským. 
Proti  útisku  španělské  soldateskv  spojily  se 
pak  r.  1576  Gentskou  pacifikaci  také  jižní 
státy  se  severními  ke  společné  ochraně  a 
nový  mistodržitel  Don  Juan  ďAustria 
byl  nucen  věčným  ediktem  r.  1577  jednotu 
tu  usnatL  Avšak  solidární  vystupováni  všech 
stavů  nizozemských  utrpělo  v  zápětí  vnitř- 
níaii  nepokoji  stavovskými  a  náboženskými 
a  Alexander  Far  nese,  obratný  nástupce 
foana  ďAustria,  zemřelého  r.  1578,  dovedl 
rivality  mezi  katolíky  a  reformovanými  po- 
uliti ku  prospěchu  Španělska.  V  lednu  1579 
tiskal  Utrechtskou  smlouvou  katolické  stavy 
ve  Flandrech,  Artois  a  Henegavsku,  kdežto 
protestantské  provincie  severní  opět  se  se- 
vřely unií  Utrechtskou  (23.  led.  1579}  ke 
společné  obraně,  zakázaly  kult  katolický 
v  Hollandu  a  Zeelandu  a  upravily  ná- 
boíenským  smírem  poměry  ostatních  pro- 
vindL  Roku  1581  odřekly  se  pak  zásadně 
všeho  poddanství  rodu  Haosburského  a  sna- 
iily  se  dosíci  úplné  suverenity  jako  repu- 
blika spojeného  N.  s  místodržitelem  Vi- 
lémem Oraňským  v  čele.  Následovaly  nové 
boje  se  Španělskem,  vedené  se  střídavým 
Itěstím,  které  však  víc  a  více  připravovalv 
definit.  rozděleni  země  v  část  severní  a  jižní. 
Filip  IL  svěHl  správu  své  části  N.  r.  1598 
dceři  své  Isabelle  a  jejímu  manželovi  arci- 
vévodovi Albrechtovi  a  tito  po  neúspěšném 
boji  proti  Moricovi  Nassavskému,  nej- 
staršímu synovi  Viléma  Oraňského  (zavraž- 
děného r.  1584),  smluvili  se  severními  pro- 
vinciemi r.  1609  dvanáctiletý  mír,  kterým 
schválena  rozluka  španěl.  a  holland.  N. 


Republika  spojených  státův  nizozemských 
skládala  se  tehdy  ze  7  provincií:  Holland, 
Zeeland,  Utrecht,  Geldry,  Overyssel,  Frí- 
sko  a  Groninky,  které  byly  vlastními  nosi- 
teli státní  suverenity.  Provinciální  sněmy, 
skládající  se  ze  zástupců  Šlechty  a  měst- 
ského patriciátu,  vysílaly  své  zástupce  do 
generálních  států,  jež  od  r.  1584  shromažďo- 
valy se  v  Haagu  a  k  jejichž,  usnášeni  byla 
vyžadována  jednohlasnost.  Ústřední  správu 
vedla  státní  rada,  dosazovaná  generálními 
státy,  a  mistodržitelé.  Moric  Nassavskj^  spo- 
joval však  ve  své  ruce  správu  pěti  nejdůle- 
žitějších provincií  a  vrchní  veleni  nad  voj- 
skem a  těšil  se  tak  moci,  která  se  podobala 
vládě  konstitučního  monarchy.  N.  požívalo 
značného  blahobytu  a  ^čínalo  velikou  ob- 
chodní činnost  a  koloniální  expansi,  hlavně 
po  založení  východoindické  kompagnie  r.  1602. 
N.  mohlo  dle  smlouvy  z  r.  1609  provozovati 
obchod  ve  vší  Evropě,  vyjímaje  državy  špa- 
nělské. Po  sjednáni  dvanáctiletého  příměří 
došlo  však  záhy  k  velikým  sporům  vnitřním; 
v  Hollandsku  sesilovala  se  strana  republi- 
kánská, mající  v  čele  mocného  radního  pen- 
sionáře  {raadpensionarís,  úřad  to  Hollandsku 
zvláštní)  Jana  van  Olden  Barneveldta,  a 
toužila  po  supremacii  v  celé  jednotě;  proti 
ní  tvořila  se  mistodržitelská  strana.  Spory 
zostřily  se  hlavně  také  živlem  náboženským, 
ježto  republikánská  strana  klonila  se  k  mír- 
nějším názorům  reformačním,  a  skončeny 
popravou  jejího  vůdce  r.  1610.  Moric  OraiÍ- 
ský  a  po  jeho  smrti  (1623)  jeho  bratr  Bed- 
řich Jindřich  zachovali  svoji  moc  nezten- 
čenu a  válčili  za  války  třicetileté  šťastné 
proti  Španělsku,  jemuž  odňali  značnou  část 
Flander,  Gelderska  a  Brabantu,  které  však 
nevtěleny  v  jednotu  spojených  států,  nýbrŽ 
spravovány  jako  země  generality.  Mírem 
Vestfálským  r.  1648  republika  Nizozemská 
byla  uznána  i  Španělskem  za  samostatný 
stát,  podržela  území  dobytá,  jakož  i  indické 
kolonie,  obdržela  obchodní  svobodu  ve  špa- 
nělských mořích  a  odpoutána  úplně  od  svaz- 
ku říše  Německé. 

N.  dosáhlo  tehdy  vrcholu  své  moci  a  ho- 
spodářského rozvoje.  Koloniální  državy  vý- 
cnodoindické  společnosti  prostíraly  se  po 
Ceylonu,  Sundských  ostrovech  a  již.  Africe, 
západoindická  společnost  pak  dočasně  opa- 
novala Brazílii ;  loďstvo  nizozemské  bylo  nej- 
mocnější ze  všech  evropských,  světový  ob- 
chod se  soustředil  v  Amsterdame,  kde  po- 
vstala největší  bursa  peněžní  i  plodinová, 
dědička  bývalého  trhu  antverpského,  který 
bylo  Hollandsko  trvalou  blokádou  Šeldy 
zničilo.  Hollandský  průmysl  zkvétal,  bohat- 
ství a  rozvoj  úvěru  snížily  úrok  až  na  2  al 
3%.  Spolu  8  rozvojem  hmotným  pokračoval 
vývoj  kulturní,  hlavně  v  uměni  výtvarném. 
N.  stalo  se  také  útulkem  náboženské  svo- 
body; Komenský  nalezl  tam  poslední  útoči- 
ště, Spinozův  pantheismus  jen  tam  byl  možný. 
V  politickém  životě  však  došlo  k  novým 
bojům.  Vilém  II.  Oraftský,  který  r.  1647 
po  smrti  svého  otce  Bedřicha  Jindřicha  na- 


378  Nizozemí  (dějiny  politické). 

stoupil  v  hodnost  místodriitele,  odporoval  ^  usnadnily  mu  zdolati  ncpfitcle  a  mírem 
poiadttvku  kladenému  hlavně  stavy  holland- '  v  Nimvegách  r.  1678  ujednaném  zachována 
•kým i,  aby  po  sjednáni  míru  zmenšen  byl  celistvost  země  a  dosaženo  výhodně  obchode 
kontingent  voiska  a  vojenský  rozpočet.  Ve  smlouvy  s  Francií.  Vilém  lil.  viak,  který 
sporu  tom  užil  i  repressalií,  dav  zatknouti  r.  1674  jmenován  dědičném  místodriitelem. 
r.  1650  několik  členův  aristokratické  strany,  i  pěti   provincií,  nespokojil  se  s  tím,   nýbrf 

Íei  vedla  odpor,  a  uvězniti  je  na  pevnosti  prováděl  proti  intencím  aristokratické  strany 
!«oevensteinské.  Téhož  roku  zemřel  však  i  další  politiku  expansivní.  R.  1688  podařilo 
sám  a  teprve  po  jeho  smrti  narodil  se  mu  i  se  mu  dosíci  anglického  tr&nu  a  následuji- 
syn  Vilém  IIT.  Tu  způsobila  aristokratická  !  čího  roku  strhnouti  N.  k  dlouhé  válce  ko- 
strana  na  velkém  sněmu  (Groote  Vergade-  B\\ce  proti  Francii,  která  se  skončila  teprve 
rjng)  T,  1651,   že   všem    provinciím    dosud  '  traktátem  r.  1714,  jenž  zjednal  N.  jen  zcela 

nepatrné  hraničně  výhody.    Ve  válce  té  Ň. 


obětovalo  své  zvláštní  zájmy  namnoze  vý- 
hodám svých  spojencův  a  jeno  o>chod  utr- 


Orafiským  rodem  spravovaným  byla  dána 
volnost  vládnouti  bez  místodržitele.  Tím  do- 
sažena úplná  decentralisace,  která  byla  ovšem  ,        .   , 

ve  prospěch  nejmocnější  provincie,  Holland-  pěl  značně.  Anglie  stávala  se  jeho  dědičkou^ 

ska,  kde  od  r.  1653  radní  pensionář  Jan  de  N.   ztrácí  svůj   evropský   význam  a  upadá 

Witt  nabyl  všemocného  vlivu.   On  a  jeho  rychle. 

strana   snažili   se   zajistiti    úplné   vyloučení  Po  smrti  Viléma  III.  r.  1702  přešla    moc 

rodu  OraAského  od  státních  úfadů.  Věčným  opět  úplně  do  rukou  šlechtické  frakce;  hod* 

ediktem  stavů  hollandských  z  r.  1667  a  sou-  nost  místodržitele  neobsazována,  politika  ve* 

hlasným  aktem  generálních  států  roku  1670  ,  děna  úzkostlivě  k  udržení  míru,  ale  tak,  2o 

byla    vyslovena   též    incoropatibilita    místo-  národní  energie   stále  ochabovala.    Teprve 

držitelství  a  vojenského  velitelství.    Správa  války  o  rakouské  nástupnictví  v  1.  1741 — 48 

Wittova  nebyla  však   štastna   v  zahraniční !  přinutily   N.   k   odporu  proti   FraDcouzům* 

Ítolitice.  Válka  s  Anelií  po  popravě  Karla  I.,  '  který  však  veden  nešfastně.  Všeobecná  ne- 
eŽ  OraAskými  již  byla  inaugurována,  propu-  spokojenost  přinutila  oligarchickou  vládu 
:1a  r.  1652  hlavně  následkem  navigačni  akty  '  k  ustoupeni  a  r.  1747  vyvolán  Vilem  IV. 
Cromwellovy,  která  ohrožovala  obchod  a  Oraňský,  z  linie  NassavskoDietzské,  za 
spediteurské  podnikv  N.  Po  některých  po-  dědičného  místodržitele  a  generálního  kápi- 
rážkách  bylo  však  N.  nuceno  r.  1654  naví-  tána  všech  provincií  a  celé  unie.  Po  jeno 
gační  aktu  uznati  a  tajným  aktem  (acte  van  brzké  smrti  vŠak  (r.  1751)  vedly  vládu  za  oe- 
seclusít)  potvrditi  vyloučení  Oraftskeho  rodu  dospělého  syna  Viléma  V.  jeho  matka  a 
ode  všech  úřadův.  Druhá  válka  s  Anglií,  vévoda  Ludvík  AmoŠt  Brunšvický,  snažíce 
r.  1664  počatá  opět  pro  obchodní  zájmy,  se  zachovati  neutralitu  i  v  průběhu  sedmi- 
vynesla  N.  sice  hrdinské  podniky  admirálů  letě  války.  Od  r.  1766  pak  vládl  Vilém  V. 
Ruytera  a  Trompa,  kteří  vnikli  až  do  Temže,  samostatně,  zapletl  však  zemi  svou  v  prii- 
alc  skončila  neurčitým  mírem,  ujednaným  běhu  americké  války  o  svobodu  do  kon- 
V  Bredé  31.  Čce  1667.  Tím  počal  úpadek  fliktu  s  Anglií,  která  dosud  byla  stále  zii- 
námořní  hegemonie.  N.  cítilo  se  však  tehdy  stávala  dosti  nepohodlným  spojencem  N.; 
i  na  pevnině  ohroženo  Francií,  když  Lud-  válči  vši  neŠtastně  v  letech  1781—83,  N.  bylo 
vík  XIV.  r.  1(>(>7  Španělské  N.  obsadil,  a  nuceno  odstoupiti  Anglii  některé  indické 
proto  smluvilo  násl.  roku  proti  němu  s  An-  kolonie  a  obchodní  výhody.  Zeslabeni  toho 
glii  a  Švédskem  tripleallianci,  která  ho  do-  užil  Josef  II.,  který  právě  v  sousední  Bel^i 
nutila  k  tomu,  aby  od  většiny  nedávných  zahajoval  rozsáhlou  politiku  hospodářskou  a 
annexí  upustil.  Ale  tím  byl  hrot  francouz-  centralisačnf,  a  vynutil  na  N.  Pafíiskou 
ské  politiky  jtn  ještě  určitěji  obrácen  proti  smlouvou  r.  1785  vydání  některých  hranič- 
N.  Koku  1072  ujednal  Ludvík  XIV.  tajnou  ných  mist.  Neúspěchy  ty  vyvolaly  odpor 
smlouvu  s  Anglii  a  Švédskem  a  přepadl  proti  vládě  Viléma  V.,  ze  Šlechtických  i  de- 
N.  náhle  se  značnou  mocí,  zatím  co  jeho  mokratických  živlův  utvořená  strana  patri- 
spojenci  obnovili  boj  mořský.  Na  vodě  bylo  otů  způsobila,  že  mu  r.  1786  veškery  jeho 
N.  chráněno  hrdinstvím  Ruyterovým,  ale  na  hodnosti  byly  odíSaty.  Pomocí  Pruska  a 
•ouŠi  zaplavil  francouzský  voj  rychle  většinu  Anglie  byl  sice  Vilém  V.  následujícího  roku 
kraje  a  donutil  i  pevná  města,  aby  se  vzdala,  opčt  restituován  a  zůstal  od  té  doby  věren 
Vládnoucí  strana  by\z  hotova  k  ponižujícímu  tendencím  svých  velmocenských  spojencův, 
mim  a  odstoupeni  jižnich  Části  země  Fran-  strana  patriotů  však  hledala  oporu  ve  Fran- 
cii, ale  Ludvik  XIV.  žádal  přímou  odvislost  cii.  kde  hnuti  revoluční  se  právě  počínalo 
všech  státův  a  nemírným  požadavkem  vy-  a  svými  ideemi  také  do  N.  xasabovalow 
volal  nový  všeobecný  odpor.  Jan  de  Witt  Když  vypukly  koaJiřni  války,  Frande  obr^ 
i  se  svým  bratrem  Comeliem  byli  v  lidovém  tila  se  přímo  do  N.  i  Pičhc|^  po  bltr^ 
vzbouření  v  Haagu  v  srpnu  1672  zabiti.  uFleurus  (26.  Čce  17^4*^  pomoci  demokratické 
mladý  princ  Vilém  IIL  Oraňský  po  zru-  strany  bny  dobyl  celé  země  přes  to,  že  tam 
ícni  věčného  ediktu  postaven  v  čelo  národ-  Anglie  vyslala  pomocný  st>or.  Rodina  OraiU 
nibo  odporu.  Dovedl  opravdu  uhájiti  vlasti  ská  prchia  do  Anglie  a  generální  stity  tuta* 
proti  Francouzům.  Zaplaveni  ohrožených  vily  se  v  lednu  1705  dle  viom  francoos- 
krajů  vodou,  jakož  i  podpora  vyslaná  od  ského  jako  Batarská  republika.  SFran* 
kvrťiršta  bráni t>orského   a   od    Habsburkův  cií  ujednáno  trvalé  spojenectví  na  táldadé 


Nizozemí  (dějiny  politické). 


37^ 


smlouvy  ze  16.  května  1795,  kteron  N.  po- 
stoupilo republice  Mastricht  Venloo,  části 
Limburská  a  Flander,  xaplatilo  značnou  vá- 
lečnou náhradu  a  zavázalo  se  vydržovati 
vojenský  sbor  francouzský;   spojenectví  to 

a  10  zvláité  nevýhodné  obchodu  nizozem-^ 
ému,  nebof  udržovalo  zemi  ve  stálém  ne- 
přátelství  proti  Anglii,  následkem  čehož  mno- 
hé kolonie  ztraceny.  R.  1798  dostalo  se  zemi 
nové  ústavy  a  dcpartementál.  rozděleni  pod 
jednotnou  vládou  directoria.  Ústava  ta  však 
sroénéna  již  r.  1801  a  opět  r.  1805,  kdy  byl 
postaven  v  Čelo  vlády  všemocný  radní  pen- 
sionáf  Schiromelpenning.  Teho  upřímná 
snaha  o  pozdvižení  zeroč  ukázala  se  mar- 
nou. N.,  dle  jména  samostatné,  bylo  tehdy 
opravdu  úplné  ve  vleku  politiky  Napoleon- 
ské, a  ukázalo  se  to  jasně,  když  v  květnu 
r.  1806  proměněno  v  království  Hol- 
landské,  jehož  králem  stal  se  Ludvík 
Bonaparte.  Království  zvětšeno  brzy  po- 
tom v  severních  částech  na  útraty  Německé 
říše,  ale  zmenšeno  na  jižní  hranici,  ztratilo 
kolonie,  hlavně  Ceylon,  Surinam  a  Kapsko, 
a  zůstalo  dependencí  Francie,  trpíc  při  tom 
válečnými  náklady  a  ochromenim  obchodu 
kontinentálním  systémem  (v.  t.)-  Po- 
mér  ten  vzbudil  konečně  nespokojenost  no- 
vého krále  v  té  míře,  že  se  1.  čna  1810  vzdal 
koruny.  N.  bylo  hned  potom  Napoleonem 
úplné  připojeno  ku  Francii  a  Amsterdam 
jmenován  třetím  městem  říše. 

Francouzská  vláda  přispěla  sice  k  unifi- 
kací země  a  provedla  některé  svobodomy- 
Iné  reformy,  vzbudila  však  záhy  všeobec- 
Qoa    ne- poKOJenost    Po   bitvě    u    Lipska 
r.  1813   ukázalo  se  ihned  mocné  hnuti  ve 

Kospěch  staré  neodvislosti.  Vedením  bra- 
te Karla  van  Hogendorp  a  jiných  pří- 
vrženců oraňské  strany  utvořena  provisorní 
vláda,  která  1.  prosince  1813  prohlásila  N. 
xa  samostatný  stát  pod  vládou  Vilé- 
nta  I.,  syna  místodržitele  Viléma  V.,  a  s  po- 
mocí spojeneckého  sboru,  vedeného  Búlo- 
wem  a  Wmtzingerodem,  vypudila  Francouze 
se  země.  Ctmáctičlená  kommisse  vypracovala 
pak  novou  ústavu,  která  byla  29.  ořez.  1814 
schválena  od  notablů,  svolaných  z  bývalých 
provincií;  dle  ní  postaveno  bylo  po  bok 
mocnářovi  zákonodárné  shromádění  gene- 
rálních států,  volené  od  provinciálních  sně- 
mÚv.  Poměry  ty  však  brzy  potom  změněny 
připojením  Belgie  pod  vládu  Viléma  I.  a 
utvořením  spojeného  království  Nizo* 
semského,  které  vyžádalo  novou  ústavu 
z  r.  1815  a  potrvalo  až  do  belgické  revoluce 
r.  1830,  kterou  bývalé  habsburské  državy 
opět  od  N.  se  odtrhly  (v.  Belgie).  Přesto, 
ie  hospodářské  zájmy,  národnostní  a  nábo- 
ienské  poměry  obou  zemi  ukázaly  se  býti 
sobe  protivnými  a  naděje  na  opětné  slou- 
éení  intervencí  evropských  mocností  po 
r.  1831  se  ukazovala  mamou,  zdráhal  se  Vi- 
lém I.  dlouho  uznati  neodvislost  Belgie  a 
a6nil  tak  teprve  smlouvou  z  19.  dub.  1839. 
N.  vlastní  i  s  částí  Limburská  rozděleno  po- 
tom na  10  provincii,  velkovévodství  Lucem- 


burské pak  8  nim  spojeno  jen  personálni 
Unií  a  zůstalo  členem  Německého  spolku. 

Ale  také  v  N.  samém  byla  zřejmá  nespo* 
kojenost  s  vládou^  Viléma  I.  nejen  pro  ne» 
zdary  v  belgické  otázce,  ale  i  pro  královo 
nechuť  k  liberálním  reformám  j  stoupající 
útisk  daňový  a  sňatek  králův  s  katolickou 
hraběnkou  Henriette  ďOultremont.  Náladou 
tou  byl  král  konečně  donucen  vzdáti  '  se 
trůnu  v  říjnu  r.  1840  ve  prospěch  svého 
syna  Viléma  II.  a  žil  potom  sám  v  Berlíne 
až  do  12.  pros.  1843,  kdy  zemřel.  Nový  král 
Vilém  II.  jevil  větší  ochotu  ke  svobodo^ 
myslným  přáním  lidu,  připustil  žádanou  zod^ 
povědno^  státních  ministrův,  učinil  r:  1842 
obchodní  smlouvu  s  NěmpcKem  a  i^ku  1845 
s  Belgií.  Otřesené  finance  také  upraveny 
násl.  roku  mimořádnou  půjčkou  národní 'Yé 
výši  127  millionů.  Liberální  strana,  vedená 
lejdským  professorem  Janem  Rudolfem  TKor- 
beckem,  nabývala  -vlivu  většího  a  většího^ 
již  roku  1847  přiměla  vládu  kú  předloze 
o  ústavní  reformě  a  po  únorových  botiřítíl 
r.  1848  k  zásadní  změně  ústavy,  která  3.  Múť, 
prohlášena.  Touto  zrušovalo  se  stavovské 
zřízení  v  N.  a  zaváděly  přímO  volby  do 
druhé  komory  generálních  státův,  kdežtc^ 
první  komora  stále  vycházela  z  provinciál* 
nich  sněmův.  Brzy  potom,  17.  břez.  1849^ 
t  Vilém  II.  Za  jeho  nástupce  Viléma  IIL 
měl  s  počátku  liberální  směr  největší  pře^ 
váhu,  přes  to,  že  král  mu  nepřál.  Thorbo-i 
cke,  stav  se  30.  říj.  1849  předsedou  mi^íi 
sterstva,  provedl  řadu  základních  zákonůt 
o  zemském  a  obecním  řádu,  doplňujících 
ústavní  rámec,  zreformoval  systém  daňový  á 
kanalisacemi,  stavbou  drah  a  melioraceml 
přispěl  značně  k  hmotnému  pokroku  tcmél 
Náboženská  otázka  způsobila  však  jeho  pád; 
Liberální  ministerstvo  projevilo  ocíiotu  dáti 
svolení  ke  zřízení  pěti  nových  katolických 
biskupství,  které  Pius  IX.  v  allokuci  ze  7.  břj 
1853  inauguroval.  Tato  po  volnost  vůči  kato- 
lické církvi  vyvolala  bouři  v  protestantské 
většině  národa,  a  nevole  té  použil  král,  ibr 
mohl  nemilé  mu  ministerstvo  propustiti.  Ná- 
sledující konservativní  kabinetv  nedovedly 
se  však  nikdy  delší  dobu  při  víádě  udržeti, 
ježto  většina  v  generálních  státech  zůstala 
liberální,  a  byly  dokonce  nuceny  provésti  svo- 
bodné a  bezkonfessionální  školství  obecné 
zákonem  r.  1857.  V  lednu  1862  povolali 
Thorbecke  opět  v  čelo  nového,  liberál- 
ního ministeria,  odstranil  nepřímé  daně  spo* 
třebné  a  provedl  novou  organisaci  střed- 
ního školství.  Provésti  však  i  opravy  ve 
správě  koloniální  ve  smyslu  humanity  k  do- 
morodcům se  mu  nezdařilo,  i  oastoupif 
v  dubnu  1866.  Následující  konservativn^í  ka-J 
binet  dostal  se  nejen  do  ostrých  sporů  a  li- 
berální většinou  parlamentu,  ale  i  do  zahra- 
ničních zápletek  pro  otázku  lucemburskou 
(v.  Lucembursko),  jejíž  rozřešení  přijato 
od  většiny  národa  s  nelibostí,  třebas  že  do- 
saženo spolu  státoprávního  vyproštění  Lim- 
burská ze  svazu  Německé  řiše.  Konserva- 
tivní ministerstvo  opětovným  odepřením  roť 


560 


Nizozemí  (dějiny  politické). 


počtu  donuceno  k  demissi  a  následovala  li- 
berální vláda  pod  hlavním  vlivem  a  r.  1871 
také  pod  předsednictvím  Thor bečko vým. 
V  době  té  provedeno  odstraněni  kolku  no- 
vinového a  trestu  smrti,  ale  velké  obtíže 
ukázaly  se  v  otázkách  koloniální  a  vojen- 
ské. Pokroky  Pruska  po  válce  s  Francií  vy- 
volaly v  N.  obavy  před  annexí  německou  a 
přiměly  liberální  ministerstvo  ku  předlohám 
o  zvětšení  vojska  a  branné  povinnosti.  Ale 
předlohy  ty  zamítnuty  a  Fransen  van 
de  Putte,  který  po  smrti  Thorbeckově 
(4.  ěna  1872)  převzal  vedeni  kabinetu,  pro- 
vedl pouze  zvýáení  hotovosti  v  hraničných 
pevnostech.  Teátě  větáí  nesnáze  působila  po- 
litika koloniální.  Liberální  ministerstva  po- 
kouiela  se  o  reformu  osadní  správy  a  ob- 
mezení  státní  tíživé  regie  hospodářské  na 
Sundských  ostrovech;  r.  1871  prodány  An- 
glii osady  na  západním  pobřeží  africkém,  ale 
r.  1873  zapleteno  N.  do  krvavé  války  s  říSí 
Atčínskou  na  Sumatře  (v.  Atčín),  která 
vymáhala  velkých  oběti  a  vlekla  se  bez  roz- 
hodných úspěchův.  Kabinet  byl  proto  nucen 
v  červenci  1874  ustoupiti  konservativnímu 
ministeriu  Heemskerkovu,  které,  obratně 
se  chovajíc,  udrželo  se  při  vládě  po  tři  léta, 
i  proti  liberální  větáině,  a  provedlo  částeč- 
nou reformu  universitního  studia.  Liberální 
kabinet,  který  r.  1877  následoval  s  Kappey- 
nem  van  de  Coppello  v  čele,  provedl  sice 
revisi  zákonů  v  o  obecném  ákolství,  ale  ne- 
měl úspěchů  v  otázkách  reformy  vojenské 
ani  v  koloniích  a  ustoupil  r.  1879  bezbar- 
vému ministerstvu  van  Lyndenovu,  které 
uvedlo  válku  na  Sumatře  v  lepší  dráhy  a 
upravilo  r.  1881  nový  trestní  zákonník.  Za- 
tím váak  ukazovala  se  nová  konfigurace  po- 
litických stran.  Katolíci,  kteří  posud  namnoze 
byli  drželi  s  liberální  stranou,  postavili  se 
proti  ní  a  sevřeli  se  v  pevnou  konservativní 
stranu,  která  hledala  styk  s  reformovanými 
konservativci.  Tato  spojená  t.  zv.  protire- 
volučni  strana  vyvolala  jako  hlavní  prostře- 
dek proti  svobodomyslným  zřizování  kon- 
fessionálních  škol  soukromých,  žádajíc  pro 
ně  státní  podpory  i  volnosti  a  protivíc  se 
•tátnim  školám  bez  náboženského  vyučo- 
váni. V  této  situaci  všeobecná  revise  ústavy, 
které  jiné  poměry  nutně  žádaly,  stávala  se 
velmi  obtížnou.  Revise  ta  byla  nutnou  hlavně, 
když  smrtí  prince  Alexandra  (21.  čna  1884) 
roa  Oraňský  vymřel  po  meči  až  na  stařič- 
kého krále  a  právo  nástupnictví  stávalo  se 
nejistým.  Mírně  liberál.  ministerium  Heems- 
kcrkovo,  nastoupivši  r.  1883,  předložilo  no- 
vou ústavu,  která  snižovala  census  volební, 
určovala  počet  členů  v  první  sněmovně  na 
50  a  v  druhé  na  100  a  ustanovovala  za  ná- 
•ledkyni  princeznu  Vilém  i  nu,  v  případě 
její  smrti  sestru  královu,  velkovévodkyni 
Výmarskou,  a  její  děti  a  potom  teprve  po- 
tomstvo synův  otce  Viléma  IlI.  Ale  usne- 
sení o  zákonech  těch  bylo  překaženo  škol- 
skými spory  liberálův  a  jich  protivníků, 
kteří  byli  v  generálních  státech  zastoupeni 
skoro  v  stejné  síle;  vláda  byla  nucena  roz- 


pustiti obě  komory  v  letech  1885  a  1886. 
V  době  té  bylo  však  zřejmým  také  stoupání 
hnutí  sociálně  demokratického  v  nižších  tří- 
dách a  v  čci  1886  došlo  v  Amsterdame  ke 
krvavým  srážkám  mezi  lidem  a  vojskem. 
Pod  vlivem  hnutí  toho  oživena  opět  poně* 
kud  činnost  parlamentární,  obrácen  zřetel 
k  zákonodárství  průmyslovému  a  sociálnímu 
a  také  oprava  ústavy  přijata  30.  list.  1887. 
První  volby  dle  nového  řádu  r.  1888  prove- 
dené vynesly  v  druhé  komoře  většinu  proti- 
liberální  a  také  volbu  prvního  poslance  so- 
ciálně demokratického:  první  komora  však 
zůstávala  po  většině  liberální,  Heemskerk 
odstoupil  a  jeho  místo  přejal  baron  Mackay 
s  klér  i  kalním  kabinetem  protestantsko -kato* 
lickým,  který  se  snažil  provésti  zákony  škol* 
ské  ve  smysle  své  strany  a  zároveň  svolal 
kommissi  o  všeobecné  branné  povinnostL 
Vládní  funkce  byly  vŠak  stěžovány  vedle  ji- 
ného také  churavostí  starého  krále,  jemui 
v  jarních  měsících  r.  1889  bylo  nutno  dáti 
k  ruce  státní  radu.  Vilém  III.  f  23.  list.  1890 
a  dle  zákonných  ustanovení  následovala 
dcera  jeho  Vilémina;  za  její  nedospělostí 
připadala  regentská  vláda  matce,  královně 
Emmě;  Lucembursko  odloučeno  definitivné 
od  N.  a  připadlo  vévodovi  Adolfovi  Nassav- 
skému.  Ministerstvo  Mackay  o  vo  snažilo  se 
zatím  prosaditi  vojenskou  reformu,  směru* 
jící  ke  zrušení  systému  zastupování  a  ke 
zvýšení  stavu  válečného  až  na  116.000  mu- 
žův; ale  předlohy  potkávaly  se  s  odporem 
katolické  strany  a  ustoupily  do  pozadí,  kdyf 
nové  volby  r.  1891  vynesly  novou  většinu 
liberální  také  v  druhé  komoře.  Nastoupilo 
nové,  liberální  ministerstvo  s  van  Tienho* 
ven  a  vůdcem  liberální  strany  Takém  van 
Poortvliet  v  čele  a  učinilo  náběh  k  energi- 
ckému postupu  ve  svobodomyslném  směru. 
Vojenské  předlohy  odloženy,  provedena  pro- 
grcssivní  daň  z  přijmuv  a  předloženy  velké 
předlohy,  směřující  k  rozšíření  volebního 
práva.  Ministerium  padlo  však  již  r.  1894  a 
nahrazeno  kabinetem  Ročllovým  van  Hou- 
ten,  který  předložil  nový  volební  řád  na  zá- 
kladě všeobecného  voleoního  práva,  obme- 
zovaného však  určitou  dobou  pevného  osíd- 
lení ve  volebním  místě  a  výší  nájemného. 
Předloha  ta  byla  r.  1896  opravdu  uzákoněna 
a  volby  na  jejím  základě  roku  násl.  prove- 
dené zmenšily  poněkud  sílu  klerikálních  stran 
v  národním  zastupitelstvu.  Následkem  toho 
dostalo  se  ku  vládě  liberální  ministerstvo 
Piersonovo,  které  v  trůnní  řeči,  pronesené 
královnou  matkou  20.  září  1897,  ohlásilo  no- 
vou řadu  reformních  projektů,  týkajídch  se 
vojenství,  Školství  a  otázek  sociálních.  Z  těch 
r.  1898  provedena  reforma  všeobecné  povin- 
nosti branné,  která  důsledně  uzákoněna  přes 
živý  odpor  klerikálních  stran.  Téhož  roku 
v  srpnu  prohlášena  královna  Vilémina  zleti- 
lou a  přejala  slavnostně  vládu,  kladouc  v  řeči 
při  otevření  generálních  stavŮv  opět  dŮrat 
na  předlohy  sociální  reformy.  Roku  násled. 
obrácena  všeobecná  pozornost  k  N.  mezi- 
národním kongressem  míru,  konaným  v  pa- 


Nizza. 


381 


lácí  Hais  ten  Bosch  a  Haagu,  v  posledních 
letech  pak  byl  veřejný  zájem  v  N.  soustře- 
děn hlavně  v  krvavém  boji  sourodých  jiho- 
afrických republik  s  Anelií,  při  kterém  se 
Boerflro  dostalo  od  N.  značné  morální  i  hmot- 
né podpory,  ovšem  pouze  soukromé.  Krá- 
lovna Vilémina  pak  pojala  7.  února  1901  za 
manida  Tindřicna  vévodu  Meklenbursko- 
Zvéřfnskeho. 

Prameny  a  literatura  historická. 
Nestárli  historiografie  v  N.  obmezovala  se 
na  riiiDé  místni  kronikářské  záznamy.  Te- 
prve války  o  svobodu  v  XVI.  stol.  vyvolaly 
iirii  zájem  déjepisecký  a  řadu  sbírek,  na  je- 
jichl  zákhidé  vybudoval  básník  P.  C.  Hooít 
(f  1647)  svoje  klassické  dílo  Nederlandsche 
Hhtorien^  1640 — 1654.  Latinsky  psali  o  déji- 
nách  N.  v  XVII.  stol.  slavný  Hugo  Grotius 
a  Fris  Ubbo  Emmius,  v  domácí  řeči  Gerard 
Brandt  a  řada  muiA  jiných,  méně  vynikají- 
dch.  Kritické  dějiny  země  počal  však  psáti 
teprve  Jan  Wagenaar  (f  1773),  dílem  více 
ncl  dvacetis vážkovým  (Vaderlandsche  Hi- 
storie), a  z  jeho  Školy  vySla  řada  vynikají- 
dch  oějepiscáv,  jako  Elias  Luzac  (t  1796), 
kterf  napsal  první  hospodářské  dějiny  země 
(Hoaands  Rijkdom,  4  sv.,  1780—83),  a  Adrian 
Kluit  (t  1807\,  který  v  díle  Historie  der 
Hollandsdie  staatsregeering  nejlépe  vystihl 
národního  ducha.  V  5CIX.  stol.  rozkvetla  hi- 
storiograíie  hlavně  rozšířeným  archivním  ba- 
dáním a  vydáváním  památek,  které  započal 
říšský  archivář  H.  van  Wijn  (f  1831).  Z  li- 
teratury  té  lze  uvésti  hlavně:  H.Leo,  Zw5If 
BOcher  niederlftndischer  Geschichten  (2  sv.. 
Halíc,  1832—1835);  Motley,  History  of  the 
United  Netherlands  (4  sv.,  London,  1860 
až  1864);  Groen  van  Prinsterer,  Handboek 
der  geschiedcnis  van  het  vaderland  (4  sv., 
4.  vyd.,  Amsterdam,  1875V,  P.  L.  Muller,  De 
Staat  der  vereenigde  Neaerlanden  (1572-94, 
2,  vyd.  Haarlem,  1878);  Wynne,  Geschiedenis 
van  het  vaderland  (10.  vya.,  Groninky,  1890); 
Blok,  Geschiedenis  van  het  Nederlandsche 
volk  (2  sv.,  Groninky.  1892—93). 

Vlssa,  franc.  Nice,  hlavní  město  de- 
partementu Alpes-Maritímes  v  jihovýchodní 
Frandi  na  moři  Středozemním  při  ústí  ř. 
PaiUon  a  Vesubie  na  dráze  Marseille -Janov 
a  tratích  N.-Meyrargues  a  N.-Puget-Théniers 
Jiiaí  dráhy  francouzské  na  43^  42'  s.  š.  a 
r>  16V/  v.  d.  Gr.,  vynikající  klimatické  místo 
léčebné,  má  93.760  obyv.  (1896).  N.  rozkládá 
se  na  sev.  konci  zálivu  des  Anges,  od  něhož 
zdvihá  se  půda  dosti  přikře  zvláště  k  v.,  kde 
táhne  se  strmé  pásmo  vrchfi  Boron,  Alban, 
Vinatgrier  a  Gros.  Na  s.  a  na  z.  zdvihají  se 
pahorky  s  mírnými  svahy,  pokrvté  villamí 
a  zahradami  olivovými,  nad  nimiž  vypíná  se 
v  podobě  pyramidy  mohutný  vrch  Čau  a  za 
nimii  amíitheatrálně  pokračují  vrcholky  hor- 
ské ai  k  zasnéienému  hřebeni  Alp.  Tato 
poloha  města  jest  příčinou  jeho  příjemného 
podnebí.  Průměr.  roČ.  teplota  jest  -f- 16*6®  C, 
tedy  taková  jako  v  Neapoli,  v  zimě  zřídka 
klesá  pod  O*,  průměrná  teplota  zimy  jest 
-f-8*5*C,  prům.  tlak  vzduchu  761  mm.  Dešti- 


vých dni  bývá  do  roka  67,  roční  výška  srá- 
žek 82  cm.  Časté  a  dosti  silné  větry  vanoo 
se  všech  směrů,  převládá  vítr  východní, 
kdežto  nejsilnější  jest  vítr  jihozápadní.  N* 
není  úplně  chráněna  proti  mistralu,  který 
zanáší  sem  často  husté  mraky  prachu,  pro- 
čež nedoporučuje  se  zdejší  pob3rt  osobám 
s  akutními  záněty,  nemocmi  očními  nebo 
srdečními.  Naproti  tomu  souchotináři  v  prv- 
ním stadiu,  zádušiví,  osoby  trpící  katarrhy, 
dnou,  pakostnicí  a  pod.  docházejí  vezdejším 
jasném  a  mírném  podnebí  rychlého  zlepšení. 
Říčkou  Paillonem,  v  nejdolejším  toku  úplné 
zastavěnou,  a  příkrým  návrším  vysokým 
93  m,  jehož  vrcholek  proměněn  jest  v  sady 
s  exotickými  rostlinami,  zvaným  du  Cháteao 
(»zámecký<),  dělí  se  město  na  4  čtvrti:  pří- 
stavní na  v.  od  pahorku,  čtvrt  střední  a 
z  XVm.  stol.  na  z.  od  něho  až  k  Paillono 
a  čtvrt  moderní  na  pravém  břehu  řeky.  Staré 
čtvrti  na  1«  bř.  Paillonu  mají  úzké  a  klikaté 
uličky  stoupající  vzhůru  na  vrch  du  Cháteau, 
jen  některé  třídy  a  náměstí  vynikají  krásou 
a  rozlehlosti.  Podél  Paillonu  prostírají  se 
boulevardy  s  obecním  domem  {Casino  mu" 
nicipal),  na  v.  od  něho  square  Masséna, 
kdežto  quaí  des  Palmiers  vede  ke  krásné 
veřejné  zahradě  íjardin  public).  Na  z.  od  Pail- 
lonu táhne  se  po  břehu  mořském  iVt  ^^ 
dlouhá  promenádě  des  Anglais  se  sady,  Vil- 
iami, hotely  a  mořskými  lázněmi,  od  níž  do 
moře  vybíhá  promenádě  Jetée.  Střediskem 
cizineckého  ruchu  jest  v  moderní  čtvrti^ 
obrácené  širokou  frontou  k  moři  a  táhnoucí 
se  až  k  horám,  náměstí  Massénovo  s  arkádami, 
od  něhož  vybíhají  ulice  Massénova  a  France, 
kdežto  celou  šířkou  čtvrti  probíhá  od  Pail- 
lonu ke  hlavnímu  nádraží  avenue  de  la  Gare» 
Crotatá  boulevardem  Victora  Huga  a  Du- 
ouchage,  který  vede  k  boulevardu  Cara- 
bacel.  Památných  budov  město  nemá.  Z  mo* 
hutného  hradu,  rozbořeného  Catinatem,  zbý- 
vají jen  nepatrné  trosky,  kathedrála  svaté 
Reparáty  ze  XVII.  stol.  nerovná  se  krásou 
a  výstavností  nikterak  modemimu  gotickému 
chrámu  P.  Marie  s  2  věžemi  vys.  65  m.  Ze 
XVII.  stol.  jest  také  stará  racinice  a  palác 
Lascaris,  dále  jest  zde  8  katolických  kostelů, 
2  evangelické,  anglikánský,  presbyteriánským 
pravoslavný  a  2  synagogy,  zmínky  zasluhuje 
ještě  nová  radnice,  palác  prefekta  a  justiční 
a  2  divadla.  Přístav  Limpia,  vystavěný 
r.  1751  králem  Karlem  Felixem,  leží  na  v» 
od  vrchu  du  Cháteau  za  výběžkem  Rauba 
Capeu,  jest  hluboký  4—7  m  a  vplulo  do  ného 
r.  1897  1174  lodí  s  231.407  ř,  z  nichž  bylo 
933  se  152.163  t  francouzských,  31  s  27.771 1 
anglických,  34  s  25.297  t  rakouských,  127 
s  11.287  t  italských  atd.,  a  vypluly  1103  lodi 
s  209.683  f,  z  nichž  881  se  128.500  t  francouz.^ 
33  s  31.785  t  angl.,  33  s  23.589  t  rakouských, 
103  s  9359  t  ital.  atd.  Hlavní  předměty 
vývozu  jsou:  voňavky  (496.625  fr.),  pytle 
(79.075  fr.),  dehet  (68.500  fr.),  olivový  olc) 
(54.900  fr.),  kok  (34.325  fr.)  atd.,  úbmem 
796.250  fr.,  hlavní  předměty  dovozu  jsou: 
olivový   olej    (5,212.400  fr.),    vína   a   likéry 


382 


Nizzoli  —  Nížina. 


^,501,425  fr.),  obilí  (1.668.300  fr.).  boby 
<790.350  fr.),  stavební  materiál  (353.200  fr.), 
mramor  (280.600  fr,)  atd.,  celkem  15»2i7.350  fr. 
Hlavním  pramenem  výživy  jest  návštěva  ci- 
zinců (10  —15.000  osob  rocnč),  z  průmyslové 
Činnosti  provozuje  se  truhlářstvi,  soustruž- 
nictví,  barvířství,  jirchářstvi,  výroba  tabáku, 
vo&avek,  mýdla,  olivového  oleje,  slaměných 
klobouka,  zavařenin  atd.,  rozsáhlé  jest  vi- 
nařství, ovocnářství  a  květinářství.  Město 
jest  sídlem  biskupa,  prefekta,  soud.  dvoru 
a  obcb.  soudu,  filiálky  francouzské  banky 
a  několika  konsulátů,  med  nimi  rakousko- 
uherského.  Ze  vzdělávacích  ústavů  jest  zde 
kněžský  seminář,  chlapčí  a  dívčí  lyceum, 
učitelský  ústav,  městská  knihovna  s  90.000 
■v.,  museum  umělecké,  archaeologické  a  pří- 
rodovědecké, botanická  zahrada,  společnost 
pro  vědu  a  literaturu  založená  r.  1861.  N. 
má  2  nemocnice,  vodovod,  elektr.  osvětleni 
a  koňskou  dráhu.  V  okolí,  které  jest  poseto 
villami  a  zahradami,  leží  město  Villefran- 
che,  klimatické  léč.  místo  Beaulieu  (551  ob.), 
plateau  Cimiez  s  klášterem  a  troskami  řím- 
ských staveb,  opatství  St  Pons,  hvězdárna, 
hippodrom  a  j.  V  N-ze  narodili  se  Garibaldi, 
Blanqui  a  jeho  synové  Adolf,  nár.  hospodář, 
a  Ludvik,  sociolog,  státník  Casabianca,  mar- 
šál Masséna,  malíři  Bréa  a  Vanloo. 

N.  vznikla  z  přístavu  založeného  Foiničany 
a  připadla  později  Massilským,  kteří  jí  dali 

Í'méno  Niké  nebo  Nicaea  podle  chrámu  bo- 
lyně  toho  jména.  V  r.  154  př.  Kr.  poprvé 
ve  prospěch  města  proti  Gall&m  zakročili 
Římané,  kteří  je  kolem  r.  100  př.  Kr.  ob- 
sadili k  ochraně  svého  obchodu  proti  Ligu- 
rům.  Od  III.  stol.  po  Kr.  byla  N.  sídlem 
biskupství,  avšak  po  celý  středověk  mnoho 
trpěla  nájezdy  námořních  lupičův  a  spory 
o  vládu  nad  ní  se  strany  hrabat  Savojskýcn 
a  Pro  ven  galských,  republik  italských  a  po- 
zději i  králů  francouzských  vedenými,  kromě 
toho  několikráte  zuřil  zde  mor.  Za  panství 
hrabat  Provengalských  rozšířilo  město  své 
výsady  a  nabylo  i  jistého  politického  vý- 
znamu. Koncem  XVI.  stol.  stali  se  pány 
jeho  hrabata  Sa vojští  a  od  té  doby  bylo  ne- 
ustále napadáno  Francouzi,  kteří  již  r.  1543 
je  obléhali  společné  s  Turky.  Opětně  ho 
dobyli  r.  1600.  1691  a  1705.  R.  1707  obsadilo 
N-zu  vojsko  sardinské,  r.  1744  Španělé  a 
r.  1792  Francouzi,  kteří  učinili  ji  hlavním 
městem  depart.  Alpes  I^aritimes.  R.  1814 
spojena  opět  se  Savojskem,  avšak  r.  1860 
připojila  se  definitivně  hlasováním  obyvatel- 
stva k  Francii  a  od  té  doby  znamenité 
vzrostla  a  rozkvetla,  zejména  jako  klimati- 
cké léčebné  místo  ohromnou  návštěvou  ci- 
zinců v  zimě.  —  Srov.:  Lippert,  Das  Klima 
von  N.  (Berl.,  1877);  Brůnecke,  D.  klimatische 
Winterkurort  N.  (Wiesb.,  1880) ;  Lacoste,  Nice 
pittoresque  et  pratique  (1888);  Moris,  Nice 
á  la  France  (Paříž,  1896).  Tšr. 

HiZZOll  (Nizolius)  Mario,  ňlolog  a 
filosof  italský  (♦  1498  v  Brescelle  —  f  1566), 
-náleží  k  předním  spisovatelům  doby  renais- 
sanční.  Cení  se  velice  jeho  Thesaurus  dcero- 


nianus  (1535  a  opět).  Jako  (iloaof  náležel 
k  nomtnalistům.  S  obzvlíáltnim  uznáním  vyr 
slovil  se  Leibniz  o  jeho  apíse  Oe  vtrh  prim" 
cipiis  et  pera  ratione  philosophandi  contra 
pseudo^philosopkos  (Parmae  1553).  —  Srov* 
Fontenelle,  Éloge  de  Leibniz. 

miankowioo,  okr.  městečko  v  Haliči, 
v  hejtm.  przemyšlském,  má  2009  ob.,  z  nicbi 
je  1230  pol.,  778  rusín.  (1890),  komthurství. 
řím.  a  řecko-katol.  kostel,  pošto,  telegraf 
a  želez,  stanici  na  trati  Przemyál-Chyrów 
Uhers. -haličské  dráhy. 

Hiibor,  Nížburk,  Nižmburk,  far.  osada 
v  Čechách  u  Nové  Huti,  hejtm.  Rakovník, 
okr.  Křivoklát;  6  d.,  96  ob.  č.,  10  n.  (1890), 
kostel  Pozdvižení  sv.  Kříže,  dříve  zámecké 
kaplanství,  pš.  (v  místč^.  Alod.  statek  se 
zámkem  (v  něm  je  rodmný  Fúrstenberský 
archiv,  museum  a  hrobka),  dvorem,  lihova- 
rem, myslivnou,  nyní  majetek  kn.  Fůrsten- 
berků.  Zámek  nynější  vystavěn  (r.  1720)  na 
místě  býv.  hradu.  Prvotní  hrad  vystavěn 
za  krále  Václava  I.  a  býval  oblíbeným  lov- 
čím  sídlem  panovníků  Českách.  Karel  IV. 
dal  jej  silně  opevniti  a  vřadil  jej  mezi  zboží, 
jež  nikdy  nemělo  býti  odloučeno  od  koruny 
České.  Král  Václav  IV.  zasUvil  hrad  (1382) 
Konrádovi  z  Blosina,  jehoŽ  potomci  tu  sedéli 
do  válek  husitských.  Potom  zastaven  Alšovi 
Holickému  ze  Šternberka,  r.  1425  dobyli  ho 
husité,  v  1.  1453 — 93  seděli  zde  Kapounové 
ze  Svojkova.  Ferdinand  I.  zapsal  N.  (1538) 
Janu  Otovi  z  Losu,  po  jehož  nástupci  Jindři- 
chovi držel  jej  (1601)  Jindřich  Sanovec  ze 
Šanova.  R.  1614  koupil  N.  jako  zboží  zpupné 
Jindřich  MiČan  z  Klimšteina,  po  jehož  nástup- 
cích  dědila  N.  (1652)  Magdalena  Polyxena 
hr.  z  Lodronu*  R.  1658  koupil  zboží  nižbor- 
ské  Pavel  hr.  z  Morzinu,  potom  tu  sedéU 
Schwarzenberkové  a  Valdšteinové;  za  nich 
N.  připojen  ke  Křivoklátu. 

Ifiieboliy,  Nížbohy,  ves  v  Cechách, 
hejtm.  a  okr.  Roudnice,  fara  a  pŠ  Budyně 
n.  Ohří;  42  d..  239  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel 
sv.  Martina  (ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  šk.  a 
popi.  dvůr.  Bývalo  zde  panské  seděni  s  tvrzí. 

Ňiiina,  něm.  Tle/land,  nazývá  se  na  ros- 
díl  od  vysočiny  {Hochland)  ta  čásf  povrchu 
zemského,  která  zdvihá  se  jen  do  určité  ab- 
solutní výšky  nadmořské.  Jako  vertikál ná 
hranice  udávají  se  rozličné  stupně  absolut- 
ního zvýšení  nad  hladinou  mořskou,  svlááté 
zobecněla  nadmořská  výŠka  200  m,  coÍ 
odůvodňuje  se  (Supán)  tím.  Že  téměř  */, 
všeho  povrchu  zemského  IcŽi  pod  200  nt 
n.  m.  a  že  tento  stupeň  i  na  menších  ma- 
pách lze  rozeznati.  Naproti  tomu  Studnička 
(Všeobecný  zeměpis,  str.  793)  praví,  že  sluje 
n-nou,  co  nedosahuje  výšky  400  m  n.  m.,  ci 
spíše  440  m  n.  m.,  jakožto  pr&raěmé  výšky 
pevnin  dle  vyšetření  Krummelova,  co  pak 
nad  tuto  výšku  jest  povzneseno,  jest  vyso- 
činou. Humboldt  klade  jakožto  hranici  pro 
n-nu  absolutní  výšku  1200  stop  n.  m.,  kdáto 
Sonklar  (Allg.  Orographie,  str.  31)  pojímá 
toto  určení  přesněji  a  šíře  v  tom  smyslu, 
že  přestává  n.  všude  tam,  kde  představuje 


Níž  kov  —  Nižniów.  383 

sdvtiení  600^700  stop  n.  m.,  jakožto  výška  se  n-ny  v  stepi,  ba  i  pouště.  Pouze  vzniku 
<Sdpovfdajíc{  klesáni  teploty  o  l^R,  přirozené  lesfi  nejsou  nékdy  rozsáhlé  n-ny  ani  při  do-^ 
a  určité  vyznačený  stupeň  povrchu  zemského,  statečné  vláze  příznivý  následkem  silných  a 
kdeito  tam,  kde  půda  znenáhla  stoupá,  možno  >  prudkých  větrfi  (úval  mississippský).  Konečné 

f»ojem  n-ny  roziliřiti  bez  rozpaků  až  k  abso- ,  důležitým  kulturním  momentem  n-in  také 
utni  výši  1200  stop  n.  m.  Nelze  tudíž  o  nějaké  jest,  že  mohou  se  v  nich  rozvinouti  řeky 
přesné  a  všeobecné  uznané  nejvyšší  hranici  ohromné  délky  a  obsáhlého  úvodí,  s  nimi 
fl-ny  vůbec  mluviti,  a  to  tím  méně,  že  >často  •  namnoze  příslušná  n.  v  podstatě  spadá 
ffU  přechází  tak  povlovně  v  hypsometrické  |  v  jedno.  Dokladem  toho  je  úval  mississippský, 
stupně  výše  položené,  Že  od  roviny  vůbec  sel  vy  amazonské  a  j.  Jinde  však  n.  vykazuje 
neroxeinatelna«  (viz  Hory,  sv.  XI.,  str.  646).  několik  mohutných  veletoků,  jako  n.  sarmat- 
Zvlášté  nepozorovatelně  stoupají  nny  od  ská,  německá,  sibiřská  a  j.,  anebo  tvoří  jen 
pobřeží  mořského  proti  tokům  řek,  na  př.  čásť,  namnoze  dosti  nepatrnou,  úvodí  ně- 
íombardská  n.  k  Turinu,  kde  dosahuje  výšky  které  řeky,  zvláště  při  jejím  ústí,  kde  pak 
250  m  n.  m.  Podobně  zvolna  zdvihá  se  ně-  splývá  s  pobřežními  n-mi  jinými,  na  př.  n. 
mecká  n.  k  j.,  takže  u  Vratislavi  dosahuje  ,  dolnorýnská. 

výše  jen  112  m  n.  m.  a  u  Ratiboře  182  m  Největší  a  nejdůležitější  n-ny  světa  jsou: 
D.  m.  Poněvadž  pak  pevniny  přirozené  zdvi-  v  Evropě  sarmatská  (5Vt  °^ill*  ^'n*),  německá 
balí  se  od  pobřeží  mořského  do  vnitrozemí,  a  nizozemská  (375.000  km*),  francouzská 
leii  n-ny  po  výtce  na  pobřeží,  kde  sluji  nny  (270.000 /rm*),  skandinávská  (190.000  km*),  an- 
pobřežní  nebo  periferické,  kdežto  le-  ^lická  (122.000 /r/n'),  poloostrov  Kanin  a  Kola 
i£-li  ve  vnitrozemí,  zovou  sá  vnitrozem-  (110.000 /rm*)  a  dolno-uherská  n.  (99.000/rm*); 
ské,  klesajíce  pak  i  pod  hladinu  mořskou,  v  Asii  sibiřská  (12Vs  milí. /rm*),  turánská  (IV4 
slojí  depresse  (v.  t.  str.  322).  milí.  km*),   indická  (1  milí.  km*),  kirgízská 

N-ny  při  značném  namnoze  rozsahu  a  ne-  step  (1  milí.  km*),  dále  n.  čínská,  zadoindická, 
patrném  vertikálném  zdvižení  nejeví  mnohdy  dzungarská  atd.;  v  Americe  severní  arktická 
patrných  nerovností  povrchu  a  pak  tvoří  n.  (5V2  milí.  km*),  mississippský  úval  (3V4 
níiinové  roviny  (7Te/tf^tfne»i)  na  rozdíl  od  milí.  km*)  a  atlantská  pobřežní  n.  (přes  Vt 
T o v\ ti  ni,horn  i ch  (Hochebenen),  \vá2Lk  oby-  milí.  km*);  v  Americe  jižní  selvy  amazonské 
^oě  bývá  rovnost  jejich  povrchu  rozmanitě  (do  6  milU^m*),  pampy  La Platy  (37*  mi\\,km*\ 
přerušena  osamělými  nebo  souvislými  zvý-  |  Hana  Orinoka  (do  1  milí.  km*),  n.  na  zápaa- 
seninami  nebo  propasllinami.  Zvláště  bývají  ním  břehu  (v  Chile,  Bolivii  a  Peru  atd.); 
roxsáhlé  n-ny  prostoupeny  rozvodími,  která  '  v  Africe  kromě  na  z.  a  s.  není  rozsáhlých 
probíhají  jimi  buď  jako  pásma  pahorků  nebo  n-in,  za  to  však  řada  menších  depressí; 
iiroká,  planinovitá,  avšak  nízká  zdvižení,  roz-  mezi  n-mi  australskými,  které  na  jednotí,  mí- 
čleůujíce  je  v  soustavy  krabatin  nebo  pro-  stech  sahají  až  k  mořskému  břehu,  ale  větši- 
hlubenin.  Tak  rozlišují  se  dle  tvářnosti  po-  nou  jsou  ve  vnitrozemí,  jsou  nejdůležitější 
vrchu  v  n-nách  dva  typy  povrchové:  pio-  na  ř.  Murrayi  a  Darlingu.  —  Literaturu  viz 
Siny  (FiachUmď),  rovné,  aneb  jen  nepatrným    při  či.  Hory  (str.  649).  TSr. 

zvýšením  prostoupené  jejich  části,  kdežto  Hiikov,  far.  ves  v  Cechách,  hejtm.  Něm. 
svýšcníje  prostupující  nazývají  se  (Sonklar)  '  Brod,  okr.  a  býv.  panství  Polná;  73  d.  a 
vypnu liny  (Landschwelien,  Landrúcken).        589  ob.  č.,   mezi  nimi  6  židů  (1900),   škro- 

rŮda  n-m  jest  většinou  diluviálni  nebo  bárna,  2  mlýny,  olejna,  stupárna  (na  moučku 
tertiérnf,  někdy  však  patří  i  k  starším  útva-  z  kostí),  třelna  lnu.  RaiíTeisenova  záložna 
rům.  Tak  na  př.  dolnorýnská,  německá  a  sar-  (z  r.  1898),  pš.,  3tř.  škola.  Nynější  kostel 
Datská  n.  tvořena  jest  diluviálnimi  útvary,  sv.  Miiculáše  pochází  z  r.  1753,  kdy  jej  dal 
pokrytými  v  údolích  říčních  úrodným  allu-  děkan  polenský  Petr  Florián  (f  1775)  svým 
viem.  kdežto  n-ny  Ebra  a  Guadalquiviru  tvo-  nákladem  ve  větších  rozmčrech  od  základu 
řcn^  jsou  kromě  říčního  allu  via  vrstvami  přestavěti.  Od  r.  1350  byla  v  N-ě  plebanie, 
iniocénními.  |  od  r.  1763  expositura,  od  r.  1850  fara. 

Při  úrodné  půdě  jsou  n-ny  důležitými  sídly  I  HiikOTloe,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm. 
kol  tury,  zvláště  leži-li  podél  velikých  řek;   Vyškov,  okr.  a  pš.  Slavkov;  161  d.,  825  ob. 

Sřevládají-li  však  v  nich  nánosy  písečné  nebo  č.  (1890),  kostel  sv.  Kunhuty,  2tř.  šk.,  par. 
térkové,  jsou  kultuře  málo  přístupné  nebo  mlýn  a  hájovna, 
vůbec  pusté,  takže  kulturní  jejich  význam  NiiniJ  laomov,  új.  město  v  rus.  gub.  pen- 
T  první  řadě  přirozeně  závisí  na  povaze  půdy.  ženské,  na  ř.  Lomově,  má  8825  ob.  (1898), 
Pod  neb  ní  poměry  bývají  tak  jako  v  rovi-  2  kláštery  (muž.  a  žen.),  9  chrámů,  2  nemoc- 
oách  mnohem  jednotvárnější  a  pravidelněji  nice,  městskou  4třídní  školu  a  školy  obecné. 
rozděleny  než  v  hornatinách,  násh-dkem  nízké  Nižni  H ov^^orod  v.  N  o  v  g  o  r  o  d  N. 
nolohy  jsou  ovšem  n-ny  teplejší  než  vyso-  Hiftniów,  město  v  Haliči  v  kraji  stáni- 
činy,  podléhají  však  v  ohledu  klimatickém  slawowském,  v  hejtm.  a  okr.  tfumaczském,  na 
Telmi  silné  vlivu  pohoří  i  co  do  teploty  i  co  pravém  bř.  Dnéstru  a  želez,  trati  Haličské 
do  vláhy.  Dle  toho  také  řídí  se  poméry  rošt-  trans versální  dráhy  (Stanislawów-Husiatyn); 
linstva.  Při  dostatečné  vláze  a  teplotě  bývá  má  44ó8  ob.,  z  nichž  je  3065  Rusínů,  1493 
rostlinstvo  hojné,  ba  bujné,  takže  takovéto  Poláků  (1890),  řím.  katol.  a  řecko- vých.  far. 
n-ny  (Hindustán  a  j.)  patři  k  nejpožehnaněj-  kostel,  dvě  obecné  školy,  poštu,  telegraf, 
iim  krajinám  světa,  za  suchého  podnebí  mění   země  lélství  a  chov  dobytka. 


384 


N.  J.  —  Njasa. 


H .  J.y  úřední  zkratek  pro  sev.«am.  stát  New 
Jersey. 

H Jam-IfJaiiiOTé  (N  a  xn-N  a  m  o  v  é),  národ 
▼e  Vých.  Sudáně  v  Africe,  sídlící  mezi  Bahr- 
el-Gazálem  a  hor.  Ubann  jednak  ve  franc. 
Kongu,  jednak  ve  státě  Konžském  a  egypt. 
Súdáne  počtem  2,000.000  duií  na  prostoře 
as  100.000  km\  Sami  nazývají  se  Sandel; 
ostatně  jméno  N.  »irooti«  clávají  Arabové 
vSem  národům  kanibalskýtn.  Svým  zevněj- 
škem liší  se  N.  od  svých  souseofi  čemol- 
ských  dosti  značně,  nebot  náležejí  ke  sku- 
pině míSenců  aethiopsko-černoiských.  Jsou 
brachykefalové,  Sir.  hlavu  pokrývají  hoiné, 
jemně  zvlněné  vlasy;  podlouhlé,  poněkud 
áikmé  oči,  s  hustými,  hnědými  brvami,  vy- 
duté  pysky  malých  úst  dodávají  tváři  zvlášt- 
ního výrazu  energie  až  divokosti.  Výškou 
postavy  s  trupem  nepoměrně  dlouhým  rov- 
nají se  Evropanu;  plet  je  barvy  čokoládové. 
Jako  odznaky  kmenové  mají  na  těle  rozma- 
nitá znamení  tétovaná.  Odívají  se  nejvíce 
kožišinným  pasem  obtočeným  kol  kyčlí, 
z  něhož  v  zadu  splývá  zvířecí  ohon;  za  doby 
dešťů  pokrývají  kožišinou  i  vrchní  část  těla. 
Velikou  péči  věnují  úpravě  vlasu,  jejž  si 
splétají  často  v  četné,  drobné  copy,  jejichž 
koncem  provlékají  drátěný  oblouk,  zdobený 
kaurim,  tak  že  se  tento  účes  podobá  glori- 
ole  světcův.  Krk  zdobí  řady  člověčích  i  zví- 
řecích zubův  a  kůstek.  Kuželovfté  chýše 
tvoří  jen  malé  skupiny  po  různu  roztrou- 
šené; vedle  vlastni  budovy  jsou  špižírny, 
z  nichž  jedna  pro  slad.  Muž  věnuje  se  úplně 
lovu  přispívaje  k  výživě  ulovenou  zvěří, 
kdežto  ženě  náleží  péče  o  hospodářství, 
které  při  bohatosti  a  vděčnosti  půdy  ne- 
vyžaduje mnoho  píle.  Pěstují  se  bataty,  ma- 
niok,  kolokasie,  méně  cukr.  třtina,  skoro  nic 
banán.  Vedle  ulovené  zvěře  poskytuje  maso 
domácí  kur  a  pes,  jenž  je  N-ům  vítanou 
pochoutkou;  dobytka  ani  jiných  dom.  zvířat 
nechovají.  Za  to  přípravou  a  nemírným  po- 
žíváním piva  jsou  N.  po  celé  Vých.  Africe 
proslulí;  podobnou  pověst  mají  jako  náru- 
živí kuřáci ;  dělají  si  úhledné  dýmky,  a  jejich 
práce  hliněné,  kovářské  a  řezbářské  ukazují 
značný  vkus.  Za  zbraň  užívají  kopí  a  oštěpu, 
jejž  nosí  na  zpodní  straně  velkého,  tři  čtvr- 
tiny těla  kryjícího  štítu,  zdobeného  orna- 
menty černými  a  bílými.  Luku  ani  šípů  ne- 
mají. Ačkoliv  N-ům  přičítá  se  lidožroutství, 
zjistil  Piaggia  jediný  případ;  ale  Schwein- 
furth  má  za  to,  že  lidožroutství  je  zjev  dosti 
obyčejný  nejen  ve  válce,  kdy  pojídají  se 
padlí  nepřátelé,  ale  i  v  míru,  kdv  opuštěné 
osoby  stávají  se  předmětem  hoduv  obyvatel 
krajiny,  v  níž  žily.  Při  slavnostech  hrají  na 
harfu,  již  doprovázejí  zpěvem;  hudbu  pro- 
vozují často  hudebníci  z  povolání.  Celý  ná- 
rod dělí  se  na  svobodné  (šlechtu)  a  otroky, 
při  čemž  padá  na  váhu  i  rozdíl  ethnogran- 
cký.  Náčelníci,  žijící  z  práce  mnoha  otrokův 
a  z  prodeje  otrockých  dětí,  panují  despo- 
ticky a  rozhodují  často  i  nad  sňatky.  Mnono- 
Ženství  je  dovoleno;  poměry  rodinné  jsou 
klidné,  ba  cizoložství  těžce  se  trestá.  O  ná- 


boženství mnoho  nevíme;  ve  své  řeči  ne- 
mají ani  názvu  pro  boha,  nebof  >8oma<  značí 
i  štěstí  i  neštěstí;  la  to  panuje  veliký  strach 
před  zlými  duchy;  pověry  a  kouzelníci  json 
jako  u  ostatních  černochů.  Co  nejvíce  vy- 
zdobené mrtvoly  zemřelých  pochovávají  se- 
dící a  nad  hrobem  budují  malé  chýše  jako 
náhrobek.  —  Srov.  Schweinforth,  Im  Herzen 
von  Afrika  (Lip.,  2.  vyd.,  1878);  Junker,  Rei- 
sen  in  Afrika  (3  sv..  Vídeň,  1889—91).     Nu. 

Hjaa^^Te  nebo  Nyangve,  město  ve  státě 
Konžském,  na  pr.  bř.  Lualaby,  na  4"  16'  s.  i. 
a  26^  20'  v.  d.  Gr.,  ve  výši  530  m  n,  m.,  mi 
asi  10.000  ob.,  dle  jiných  však  jen  několik 
set,  skládá  se  se  2  čtvrtí,  s  nichl  každá  má 
zvláštního  náčelníka,  a  jest  s  nejdůležitějších 
arabských  osad  ve  státě  a  hlavním  střediskem 
arabských  obchodníků.  Z  N.  vede  karavanní 
cesta  přes  Manjemu  do  Albertville  na  Tan- 
ganice a  do  Lousamba  na  Sankuru,  které 
spojeno  jest  parníky  s  Leopoldvillem.  Město 
poprvé  navštívil  r.  1871  Uvingstone,  r.  1872 
Cameron,  r.  1876  vyplul  odtud  k  ústí  Konga 
Stanley,  r.  1893  dobylo  města  vojsko  Koiď- 
ského  státu  pod  Dhanisem.  7?r. 

HJanza  neboNyanza,  Niandža,  v  řeči 
východních  národů  bantuských  označeni  kaž* 
dého  většího  vodstva  vůbec,  kterého  ivláště 
užívá  se  ve  spojení  Albert*N.  čili  Mutan-> 
Nzige(v.t.).Albert-Eduard-N.čiliMvu- 
tan-Nzige  (v.  t.)  a  Victoria-N.  č.  Vikto- 
riino  jezero  (v.  t.).  Tfr, 

HjaMt,  též  Nyassa,^  veliké  jezero  v  jiho- 
vých.  Africe  mezi  9«  32'— 14«  25'  j.  š.  a  34* 
až  35^  v.  d.,  ve  výši  520  m  n.  m.,  leží  na  z. 
od  portugalského  Východoafrického  státo. 
(Mozambik)  mezi  Německou  Východní  Afri- 
kou a  Britskou  Střední  Afrikou  a  táhne  se 
od  ssz.  k  jjv.  v  délce  550  km  a  Šířce  25  aŠ 
55  km,  zaujímajíc  plochu  26.450 /cm*.  Jest  ne- 
obyčejně hluboké,  zvláště  v  severní  své  části, 
kde  zjištěna  hloubka  785  m,  kdežto  část  jižní 
jest  sice  mělčí,  ale  také  zde  změřeno  přes 
360  m  hloubky.  Voda  má  uprostřed  barvu 
temně  modrou,  indychovou,  u  břehŮ  špinavé 
zelenou.  Břehy  tyto  jsou  na  sv.  a  sz.,  kde 
blízko  k  jezeru  přistupují  hory,  příkré  a  vy- 
soké, na  j.,  jz.  a  na  sev.  konci  velmi  nízké. 
Ku  břehu  vých.  zasahují  příkré  svahy  po-^ 
hoří  Livingstonova,  pobřežní  pásmo  horské 
končí  na  j.  horami  Mpandže  (1700  m),  Mto- 
nia  (1073  m)  a  j.,  na  z.  nejblíže  k  jezeru  za- 
bíhá pohoří  Mosamba  horou  Waller  (1640  m), 
na  sev.  konci  jeho  prostírá  se  rovina  Konde 
a  na  jižním  ploché  údolí  ř.  širé.  Na  14*  j.  L 
vybíhá  z  břehů  veliké  předhoří  končící  my- 
sem Maclear.  Zátoky  jsou  velmi  četné,  ale 
zřídka  skýtají  dobrá  přístaviště;  nejpříhod- 
nější v  tom  směru  jsou:  Mponda,  Karonga^ 
Hohenlohe  a  Amelia.  N.  jest  neobyčejné 
bouřlivé  a  vlnobití  jeho  dosahují  značné  sily 
a  výšky,  zvláště  vane-li  mocný  vítr  Jiho- 
východní, zvaný  mwera.  Jinak  jest  podnebi 
dosti  snesitelné,  průměrná  teplota  denní  ne- 
převyšuje 4-  30*  C  a  noční  neklesá  pod-[-  16*Cr 
takže  roční  kolísáni  teploty  činí  sotva  14^ C, 
doba  sucha,  ve  které  téměř  naprosto  neprší^ 


Njassko  —  NjeguSi. 


38& 


trvá  od  května  do  října,  doba  deitii  od  pro- 
since do  května,  v  září-listopadu  zuři  prndké 
bouře,  větry  vstnou  velmi  pravidelně  v  době 
deitA  se  8.  a  v  době  sucha  s  j.,  roční  výška 
sráiek  kolísá  mexi  75—220  cm.  Jezero  bohato 
jest  rybami,  hojní  jsou  krokodilově  a  hroSi, 
v  okolí  pak  vyskytují  se  četná  stáda  slonA. 
Rostlinstva  velice  ákodi  doba  naprostého 
sucha,  takie  orba  jest  moina  jen  pomocí 
omclého  zavlaiování.  Do  jezera  vlévají  se 
četné  Hčky,  jinak  málo  důleiité  (Rukuru, 
Loeia,  Songve  a  j.),  většinou  na  s.  a  z.,  vý- 
^k  jest  jen  jediný,  mohutná  řeka  Sire  na 
jihových.  konci,  hlavní  to  levý  přítok  dol- 
ního Zambezí,  který  tvoří  spíavnou  vodní 
dráho  doNjasska.  N.  patří  z  největší  části 
do  aájmové  oblasti  Britské  Střední  Afriky, 
jen  severní  jeho  konec  a  část  vých.  břehu 
do  Německé  Výdiodní  Afriky.  Angličané  mají 
na  jeseře  2  psrníky  a  nejdůležitější  jejich 
stanice  jsou:  Fort  Johnston,  Usíguire,  Li- 
▼ingstonta  a  Karonga,  Němci  mají  zde  1  par- 
ník, od  r.  1893  důležitou  stanici  Langenburg 
a  několik  stanic  missionářsk^ch  (Wange- 
roannsb6he,  Rungve,  Songve  a  j.).  —  Zprávy 
portugalských  missionářů  o  jezeru  N.  sahají 
do  XVn,  st.,  první  z  Evropanů  však  pronikl 
k  nérou  Livingstone  teprve  16.  záři  1859,  brzy 
po  něm  dr.  Koscher,  kdežto  baron  Decken 
(1860)  mamě  se  pokoušel  od  Zanzibaru  k  ně- 
mu proniknouti.  Livingstone  navštívil  N-su 
jeftté  r.  1863  a  1866,  r.  1875  svěřily  skotské 
ntssie  Youngovi  úkol,  založiti  na  jeho  bře- 
zích stanici  Livingstonia,  při  čemž  Young  na 
ocelovém  p^ďním  člunu  oplul  jezero.  R.1877 
prozkoumali  sev.  břehy  Elton  a  Cotterill, 
r.  1879  byl  zde  Thompson,  téměř  současně 
Stewart,  r.  1884  Giraud  a  Montagu  Kerr, 
r.  1886  L^nz  a  i.  v.  Anglická  společnost  afri- 
ckých jezer  působí  zde  od  r.  1878,  avšak 
9  větším  úspěchem  proti  konkurrenci  zanzi- 
borských  Arabů  teprve  od  r.  1891,  kdv  pro- 
hlásila Velká  Britannie  svůj  protektorát  nad 
Njasskem.  —  Srv.  Livingstone,  Narrative  of 
ao  Expedition  to  the  Zambezi  (Lond.,  1865); 
fL  D.  Young,  Lake  Nyassa  Mission  (Proč. 
of  the  R.  Geogr.  Society,  1876,  str.  451  až 
454);  týi,  Nyassa  (Londýn,  1877,  s  map.); 
James  Stewart  v  Proč.  of  Royal  (ieogr.  So- 
ciety 1879  (str.  289—324),  1881  (267—277  a 
428—430)  a  1883  (689—692);  A  joumey  to 
Lake  Nyassa  (Zanzibar,  1886)  a  j.         Tšr. 

SjMHlko  (Nyassaland),  dle  ustanovení 
ze  dne  22.  ún.  1893  úředně  Bnlish  Central 
Afriea  (Britská  Střední  Afrika),  část 
britských  držav  v  jižní  Africe  střední  blízko 
východního  jejího  břehu,  rozkládá  se  na  j.  a 
na  z.  od  jezera  Njasy  až  k  33^  v.  d.  Gr.  a 
k  řece  Zambezi  a  hraničí  na  v.  a  j.  s  portu- 
galským státem  Východoafrickým  (Mozam- 
bik),  na  z.  s  územím  britské  jihoafrické  spo- 
lečnosti (Rhodesií),  plocha  jeho  páčí  se  na 
lOO.OOO  km*.  Charakteristickými  rysy  tvář- 
nosti povrchu  isou  rozsáhlé  planiny  (Širé 
a  j.),  z  nichž  zdvihají  se  hory  do  výše  2000 
ai  3000  m  n.  m.,  oddělené  hlubokými  údoly. 
Nejvyijí  hora  jest  Mlandži  (3050  m),  žulová, 

OtiAv  SlQvnlk  Nftočný,  iv.  XVin.  5/9  1901, 


na  j.  od  jezera  Njasy  se  pnoucí.   Z  planiny 
Sire  zdvihají  se  hory  Somba  dosahující  v  Nje- 
niezi   2410  m.     Na  jz.  od  Njasy   táhne   se 
pásmo  Kirk  s  horou  Deza  (2100  m)  a  Čon- 
goni  (2100  m),  na  sz.  pak  planina  Njika  a 
hory  Konde  (1800—2100  m).  Z  řek  jest  nej- 
důležitější Širé,  splavný  mezi  vodopády  Mur- 
chisonovými  a  ústím  do  Zambezi,  pak  Luan- 
gua  nebo  Arungua,   levý   přítok   Zambezi. 
Kromě  Njasy  jest  zde  slané  jezero  Širva. 
Z  užitečných  nerostů  vyskytuje  se  hojně  že- 
lezo, uhh  na  sz.  břehu  Njasy,  zlato  na  jiho- 
záp.  jeho  pobřeží,  tuha  v  údolí  ř.  Širc.  Pod- 
nebí jest  dosti  snesitelné,  průměrná  roční 
teplota  -f  18-7«C,  v  říjnu  +  23-4»C  a  v  květnu 
-f  15-3'C,  doba  dešťů  trvá  od  prosince  do 
května.  Zvěř  jest  hojná  a  loví  se  pro  kůii, 
četná  jsou  stáda  slonů,  chov  dobytka  jest 
možnÝ  v  krajinách  nad  900  m  n.  m.,  prostých 
mouchy  tse-tse,  kde  pasou  se  veliká  stáda 
koni  (natalských),  ovcí  a  skotu.  Co  se  země- 
dělství týká,  hodí  se  N.  výborně  k  pěsto- 
vání všech  plodin  pásma  tropického  a  sub- 
tropického, zvláště  rozmohly  se  plantáže  ká- 
vové (o  800  ha  ročně),  kávy  skluí  se  ročně 
přes  800.000   kg,  výborně  daří  se  rýifo  a 
i  pšenice  a  ve  vyšších  polohách  žito.  Obchod 
páčí  se  (1897)  na  103.000  lib.  st.,  z  čehoi 
připadá  80.000  lib.  na  dovoz  a  23.000  lib.  na 
vývoz,  hlavním  předmětem  dovozu  jest:  zboží 
bavlněné,  stroie,  potraviny,  kovové  zboží  a  j., 
vývozu  pak:  káva  a  slonová  kost   Na  řece 
Širé  jsou  2  přístavy:  Port  Herald  a  Čiromo, 
na   jez.  Njase  Katakota,   po  Zambezi  plují 
odtud  parníky  3  společností.  Obyvatel  jest 
(1897)  846.000,  většina  Bantů,  pak  300  Evro- 
panů a  236  Hindft.  V  ohledu  správním  roz- 
děleno jest  N.  na  12  okresů,  největší  město 
jest  Blan  ty  re  (6000  ob.,  z  nichž  100  Evro- 
panů), sídlem  vlády  jest  Somla,  v  čele  země 
jest  kommissař  s  titulem  generálního  kon- 
sula,  anglikánský  biskup  jest  v  Likomě,  voj- 
sko čítá  200  mužů  indického  vojska  (sikhů) 
a  1000  domorodých  černochů  s  9  důstojníky, 
na  Zambezi  jsou  2  dělové  čluny,  na  Širé  1  a 
na  Njase  2,  poštovních  stanic  jest  20,   te- 
legrafní traf  probíhá  N-kem  až  k  Tanganice. 
Příimy  země  činily  r.  1897  47.510  lib.  st.  a 
vydání  88.448  lib.,  následkem  podpor  neúro- 
dou  stíženým  domorodcům.  —  Srov.  J.  Bu- 
chanan,  The  Industrial  Development  of  Nyas- 
saland  (>Geogr.  Journal*,  1893,  I.,  245  si.); 
D.  J.  Bankirk,  The  Zambezi  Basin  and  Nyassa- 
land  (Londýn,  1893);  E.  Foa,  Du  Cap  au  lac 
Nyassa  (Paříž,  1897);   H.  H.  Johnston.  Bri- 
tish  Central  Afriea  (Londýn,  1897);  Beringer, 
Map  of  the  Shire  Highlands  (1:126.720;  t., 
1897).  Tir, 

HJegOi  n.  Nje^ruš  v.  Danilo  Petrovič 
a  Černá  Hora  str.  610. 

H.  Petr  II.  Petrovič  v.  Jihoslované 
str.  497 ťi  a  Černá  Hora  str.  611. 

HJesTitii  (^j^goši),  městečko  na  Černé 
Hoře  na  cestě  vozové  z  Cetyné  do  Kotora, 
leží  ve  výši  900  m  n.  m.  pod  horou  Lovče- 
nem  v  krajině  krasové,  neúrodné.  Čítá  na 
1000    obyv.   srbských,    pravoslavných,   jest 

25 


386 


Njemčič  —  Nobel. 


sídlem  kapetána,  úřadu  poštovního^  telegraf- 
ního a  celního.  N.  ode  dávna  slynuly  sv^ 
význačným  postavením.  Polit,  obec  N.  skládá 
se  z  několika  osad  a  zkvétá  hlavně  obchod, 
průvozním  s  Rakouskem.  Z  N-šů  pochází 
panující  nvní  rod  Petro vičů  a  rodný  dům 
kníi.  Nikofy  nalézá  se  při  cestě  do  Čety  ně 
vedoucí.  V  XVIII.  a  poč.  XIX.  stol.  byljr 
N.  sídlem  gubemátorů  z  rodu  RadovičA,  kteří 
vedle  vladyk  černohorských  byli  světskými 
správci  černé  Hory.  /)r.  V.  Č, 

Xjemčló  Gostovinský  Antun  v.Jiho- 
slované  atr.  476K 

HJiutna  (Niuana,  Anjuan,  Andiuan) 
v.  Komory  str.  651  K 

IfkraA  v.  Akr  a. 

V.  V.,  zkratka  značící  osobu,  jejíi  Jméno 
nám  není  známo  (nomen  neseto  =  jméno 
nevím). 

Ho.,  zkratka  za  (ital.)  numero  (číslo), 
někdy  též  za  netto  Tčistá  váha). 

VoAOk  Ludwig,  filosof  a  bibliograf  něm. 
(♦  1819  —  t  1885  v  GiessechJ,  byl  knihov- 
níkem university  giesské.  Naleží  ke  směru 
Hegelovu.  Napsal  mimo  jiné:  Der  Religions- 
bf^ff  Hegeh  (DarmsUdt,  1845).  Mythologie 
u,  Offenbarung  (1845).  Dit  Theologie  als  Re- 
ligionsphilosophie  (1852),  Kants  Auferttehung 
aut  seinem  Grabe  (1852)  a  Philosoph,  geschichť 
liches  Lexikon  (1879). 

Hoailles  [noáj],  franc.  rodina  šlechtická, 
jež  má  jméno  své  ze  statku  u  Brives  (de- 
part.  Corréze),  jejž  držela  již  v  XI.  století. 
Počínajíc  Antoinem  de  N.  (1504—1562), 
admirálem  francouzským  a  gouverneurem 
bordeauxským,  nastává  rozkvět  rodiny.  Za 
nejstaršího  syna  jeho  Henriho  (f  1623) 
bylo  panství  jeho  Ayen  povýšeno  na  brab- 
ství  (1592)  a  za  vnuka  jeho  Anně  de  N. 
stalo  se  vévodstvím  (1663)  s  právem  pair- 
ským.  Druhý  syn  tohoto  Louis  Antoine 
vévoda  de  N.  (1651— 1729)  byl  kardinálem 
a  arcibiskupem  pařížským  a  proslul  pod- 
porou jansenisty  Quesnela  i  odporem  k  bulle 
Unigenitus  a  spory,  jež  měl  se  dvorem  i  je- 
suity. Jeho  starší  bratr  Annejulcs  vévoda 
de  N.  (1650—1708)  vyznamenal  se  ve  válce 
proti  Španélům  a  prokázal  Ludviku  XIV. 
podstatné  služby  v  Langucdocu  vyhubením 
protestantů.  —  Adrien  Maurice  vévoda 
de  N., nejstarší  syn  před.  (♦  1678  —  f  1766), 
velel  ve  válce  o  španělské  dědictví  jednomu 
sboru  franc,  začež  dostalo  se  mu  r.  1711 
od  Filipa  V.  důstojnosti  španělského  granda. 
Za  regentství  vévody  Orléanského  vedl  fi- 
nance velmi  rozrušené.  Jako  finanční  impro- 
visátor  kolísal  se  mezi  dobrodružnými  pro- 
jekty a  násilnými  opatřeními  a  musil  po 
několika  nezdařených  pokusech  reformních 
r.  1718  jako  odpůrce  finančních  pokusů  La- 
wových  ustoupiti  ďAguesseauovi.  R.  1733 
byl  postaven  ministrem  Fleurym  k  armádě 
na  Rýně.  N.  dobyl  čar  ettlingenských,  ob- 
sadil Worms,  převzal  po  smrti  maršála  Ber- 
wicka  před  Philippsburkem  vrchní  velení 
a  stal  se  maršálkem.  Násl.  roku  v  čele  voj- 
ska krďc  sardinsk(^ho  zahnnl  císařské  z  Itálie. 


V  rak.  válce  o  dědictví  překročil  v  března 
r.  1743  v  čele  silného  vojska  Rýn»  jest  však 
úplně  poražen  27.  čna  u  Dettingen^  Vystou* 
pil  z  armády  a  vstoupil  do  státní  rady,  v  níf 
seděl  do  r.  1755;  r.  1746  měl  diplomatickou 
missi  ke  dvoru  španělskému,  jejž  smířil 
s  francouzským.  Jeho  Mémoires  vydal  Millot 
(6  sv.,  Paříž,  1777)  zkrácené;  Rousset  vydal 
>Correspondance  de  Louis  XV  et  du  mar^- 
chal  de  N.«  (t.,  2  sv.,  1865).  —  NcjstarSí 
jeho  syn  Louis  vévoda  de  N.  (1713—1793) 
bojoval  ve  Flandřích  a  Německu  a  jmeno- 
ván r.  1775  maršálem;  posd.  stal  se  gouver- 
neurem germainským.  —  Pravnuk  jeho  Paul 
vévoda  de  N  (1802—1885)  vstoupil  r.  1827 
do  komory  pairů,  kde  hájil  věc  starSích 
Bourbonův,  a  vstoupil  r.  1849  do  Akademie; 
napsal  Hittoire  de  Mme  de  Maintenon  (4  sv., 
1848—58)  a  Hhtoirt  de  la  maison  de  Si.  Cyr 
(1865).  —  Jeho  nejstarší  syn  Jules  (♦  1826) 
jest  nyní  hlavou  starší  větve  rodiny.  Druhým 
syn  jeho  Emmanuel  Henri  marquis 
d  e  N.  (♦  1830)  byl  od  r.  1872  franc.  vyslan-^ 
cem  ve  Washingtone  a  od  r.  1873  vyslancem 
u  papežského  dvora,  r.  1876—82  v  Říaié, 
r.  1882—86  v  Cařihradč;  napsal:  HenH  de 
Valois  et  la  Pologne  en  iSy2  (3  sv.,  1667) 
a  La  Pologne  et  ses  frontiéres  (t.,  1863).  — 
Mladší  syn  vévody  Adriena  Maurice,  zemřev- 
šího r.  1766,  Philippe  de  N.  (1715—1794), 
stal  se  jako  vévoda  de  Mouchy  zakladatelem 
vedlejší  linie  Noailles-Mouchy.  Bojoval 
v  různých  vojnách  a  jmenován  byl  r.  1775 
maršálem;  zemřel  pod  guillotinou.  —  Poto* 
mek  jeho  Antoine  Juste  Leon  de  N., 
vévoda  z  Poix  a  Mjouchy  (♦  1841J,  jest 
nyní  hlavou  této  větve;  vystupoval  i  poli- 
ticky jako  horlivý  bonapartista. 

BToD.,  zkratek  přírodo  v.  z  lat.  nobis,  t.  j. 
»podle  nás«. 

Hobba  Friedrich,  botanik  něm.  (*  1830 
v  Brémách),  vystudoval  v  leně  a  Berlíne, 
stal  se  professorem  na  promyslové  Škole 
v  Kamenici  Saské,  pak  prof.  botaniky  na 
hospod,  a  lesnické  akademii  v  Tharandtu 
a  ředitelem  pokusné  stanice  fysiolog.  tamže. 
Vynikl  studiem  semen  hospodářských  a  dal 
podnět  k  zakládání  kontrolních  stanic  seme* 
nářských.  Vedle  studií  fysiologických  jest 
hlavní  jeho  dílo:  Handbuch  der  Samenkunde 
(Berl.,  1873—76).  Od  r.  1861  rediguje  od- 
borný  časopis :  »Die  landwirtschaftlichen 
Versuchsstationen  « . 

Ifobal:  1)  N.  Ludvig,  průmyslník  Švéd- 
ský  (♦  1831  ve  Štokholmě  —  f  1888  v  Can^ 
nech),  provázel  r.  1837  svého  otce,  inž.  Im« 
manuela  N-a  (♦  1801.  f  1872),  do  Pftrohradu, 
kdež  otec  měl  poříditi  podmořská  obranná 
zařízení  torpédová  v  přístavu  Kronštadtském, 
zároveň  však  na  svůj  účet  založil  si  veliké 
loděnice  na  válečné  lodi.  Pro  nedostatek 
objednávek  se  strany  vládni  otec  jeho  byl 
však  nucen  závody  uzavříti  a  vrátil  se  so 
synem  Alfredem  r.  1859  do  Štokholmu,  po- 
nechav Ludvigovi  péči  o  likvidaci.  Tento 
však  již  r.  1862  založil  huti,  k  nimž  brsy 
potom  přidružily  se  i  rozsáhlé  strojírny  a 


Nobert  — -  Noc. 


387 


ibrojovka.  R.  1875  s  bratřími  svými  počal 
•c  obírati  téženíxn  z  petrolejových  pramenfi 
v  Baka  na  Kavkaze,  připadnuv  na  myálenku 
nahraditi  drahý  převoz  v  sudech  převážením 
ve  svláltnfch  vagónových  reservoirech  (ná- 
drikách  zvaných  tanks)  a  lodích  (tankschiffe), 
tími  rázem  vytlačil  z  Ruska  dovoz  petroleje 
amerického.  Závody  bratří  N-ů  jsou  v  Baku 
i  na  celém  světě  největáí  a  vyvážejí  petro- 
lej na  20  parnících,  celém  loastvu  menších 
lodí  a  na  více  nei  2000  vagónech. 

8)  N.  Alfred,  chemik  a  průmyslník  Švéd- 
ský, bratr  předeál.  (*  1833  v  Štokholmě  — 
t  1896  v  San  Remu),  studoval  po  návratu 
t  Raška  ve  Štokholmě  chemii  a  od  r.  1862  za- 
býval se  myšlenkou,  jak  zavésti  nítroglycerin 
jako  třaskavinu  v  praktické  užívání.  R.  1864 
jeho  laboratoř  vyletěla  do  povětří  a  podobné 
nehody  opakovaly  se  touž  dobou  v  Německu 
i  v  Amence,  tak  že  užívání  této  nebezpečné 
látky  již  již  mělo  býti  všude  zakázáno.  Tu 
N-ovi  podařilo  se  vynalézti  způsob,  jak  by 
nebezpečnou  výbušnost  nitroglycerinu  zmír- 
nil, a  to  tím,  že  smísil  jej  s  porovit^mi  lát- 
kami, jmenovitě  s  křemíkem  (1867).  Vynález 
jeho,  dynamit  (v.  t),  nahradil  ihned  všecky 

{iné  třaskaviny,  jichž  se  dotud  užívalo  v  do- 
ech,  při  nabíjení  projektilův  atd;  brzy  vy- 
ráběl se  asi  ve  20  továrnách  na  rozličných 
místech  v  Evropě  (též  v  Čechách)  i  ve  Spoj. 
Ot>cích  sev.-amer.  R.  1869  založil  v  Saint- 
Sevranu  n  Paříže  laboratoř,  kterou  přenesl 
r.  1891  do  San  Rema.  Vynalezl  ještě  jinou 
třaskavino  velmi  cennou,  a  to  dynamit 
gel  stínový  (v.  t.),  a  r.  1887  dal  si  paten- 
tovati bezdýmný  prach  (N-flv  ballistit).  Vláda 
franc.  dala  přednost  prachu  Vieilleovu;  za 
to  v  Itálii  od  r.  1889  N-ův  prach  vyrábí  se 
ve  velkém  v  Aviglianu  u  Turína,  mimo  to 
v  Německu  a  ve  Švédsku.  Vedle  toho  obí- 
ral se  ve  svých  pracovnách  pokusy,  jak  za- 
meaiti  rezivění  střelných  zbraní,  výrobou 
Qmélého  kaučnku  atd.  Jsa  velmi  štědrý,  při- 
spěl polovicí  k  nákladu  na  nešťastnou  balo- 
novou výpravu  Andréovu  k  severní  točně  a 
v  sivěti  své  odkázal  téměř  celé  své  jmění 
(více  než  50  mill.  franků)  k  tomu,  aby  bylo 
založeno  patero  velkých  každoročních  cen 
po  300.000  fir.,  z  nichž  prvními  třemi  mají 
býti  odměňovány  3  osoby  kterékoli  národ- 
ností,  které  se  vykáží  nejlepším  a  nejcen- 
nějším objevem,  vynálezem  nebo  podstatným 
zlepšením  dosavadních  vynálezu  v  oboru 
fystky,  chemie,  fýsiologie  nebo  lékařství; 
ŘvrtA  cena  má  býti  udělena  nejcennějšímu 
výtvoru  literárnímu  směru  ideálního  a  pátou 
nrČil  N.,  vynálezce  ničivé  a  zhoubné  třa- 
skaviny. tomu«  kdo  si  získá  největší  zá- 
sluhy o  sbratření  národů,  o  odstranění 
nebo  umenšení  stálých  vojsk  a  o  ustavení 
nebo  propagování  sjezdů  mtru.  První  čtyři 
ceny  udělují  akademie  Švédské,  pátou  snem 
norský. 

Hobert  Friedrich  Adolf(*1806  v  Bártu 
v  Pomořanech  —  f  1881  t.)  byl  universitním 
mechanikem  v  Greifswaldě  (1835^1850),  po- 
zději mechanikem  a  optikem  ve  svém  ro- 


dišti. Proslavil  se  sestrojením  jemných  mi* 
krometrův,  zvláště  pak  neobyčejně  jemným 
a  přesným  dělením  na  skle.  N.  vyryl  mřížky 
na  skle,  které  na  šířce  jedné  pařížské  čárky 
(27*  mm)  obsahovaly  1000  až  10.000  jemných 
vrypů.  N.  domníval  se,  že  jemné  toto  děleni 
nelze  již  ani  nejlepším  mikroskopem  roze- 
znati, když  se  však  o  opaku  přesvědčil,  vy- 
ryl na  jednu  pař.  čárku  20.000  vrypův.  nvk. 

Vobilas  neb  optimates  byl  ve  starém 
Římě  titul  těch,  kdož  zastávali  nějaký  úřa;^ 
kurulský,  i  jejích  potomků  (v.  Nobilitas) 
naproti  těm,  kdož  takového  úřadu  nezastá- 
vali a  sluli  ignobiles. 

Vobill  Leopoldo  (*  1784  —  f  1835  ve 
Florencii)  byl  dělostřeleckým  kapitánem 
v  Modeně,  v  Brescii  a  v  Regi^iu,  později 
stal  se  professorem  fysiky  při  velkovévod- 
ském  museu  ve  Florencii.  N.  zdokonalil  gal- 
vanometr  vynalezený  Schweig^erem,  tak  še 
jím  možno  bylo  pozorovati  velmi  slabé  proudy 
na  př.  thermo- elektrické.  Galvanometrem 
tímto  znamenitě  doplněn  byl  Melloniho  vy- 
nález sloupu  thermo- elektrického  v  uspořá- 
dání, kterým  oba  fysikové  stanovili  velmi 
nepatrné  rozdíly  temperaturní.  Četná  pojed- 
nání N-ho  vyšla  v  >Bibliothé(}ue  universelle« ; 
jsou  hlavně  z  oboru  magnetismu  a  elektřiny. 
N.  snažil  se  napodobiti  elektromagnetickým 
pokusem  světlo  severní  záře.  nvk, 

H obllisatmns  byl  v  Římě  za  doby  císař- 
ské nejvyšší  titul,  který  náležel  pouze  spolu- 
vladařům  a  následníkům  trůnu. 

Vobilltas  nazÝvala  se  ve  starém  Římě 
šlechta,  jejíž  členové  (nobiUs)  získali  si 
o  stát  zásluhy,  zastávavše  nějaký  úřad  ku- 
rulský.  Dokud  plebejům  nebyl  povolen  pří- 
stup k  úřadům  kurulským,  byli  jediní  nobiles 
Patriciové;  od  té  doby  všaik,  co  plebejům 
stal  se  přístupným  konsulát  a  všecky  ostatní 
čestné  úřady,  zahrnovala  n.  v  sobě  vedle 
patriciů  též  plebeje  jakožto  novou  šlechtu 
» úřednickou*  naproti  šlechtě  »rodové«,  ja- 
kou byli  posud  Patriciové.  N.  byla  dědičná 
a  měla  iut  imaginum  (v.  Imagines). 

HobiUtovati  (zlat.  nobilitare),  povýšiti 
za  šlechtice. 

Vobillty  (angl.),  v  Anglii  a  Skotsku 
vyšší  šlechta  rodová  naproti  šlechtě 
nižší  (rytířstvu)  neb  osobni.  Má  pét  stupňů: 
dukes  (vévodové),  marquesses  (marký- 
zové),  earls  (hrabata),  viscounts  (vikonti, 
místohrabí),  barons  (baroni);  tyto  důstoj- 
nosti propůjčují  se  od  dávných  dob  oby- 
čejně královským  patentem  a  platí  jen  pro 
hlavu  rodiny. 

H oblasse  f-lěs], franc, urozenost,  šle ch- 
tictví;  šlechta;  odtud  noblessa  tolik  co 
jemné,  uhlazené,  ušlechtilé  mravy,  šlechet- 
nost. N.  oblige  [oblížj,  urozenost  spojena 
jest  se  zvláštními  povinnostmi  slušnosti. 

Hobosedl,  ves  v  Čech.,  hejtm.  Žlutíce, 
v.  Novosedly. 

Hoo  iest  protiva  dne,  doba,  kdy  slunce 
jest  pod  obzorem.  Ježto  n.  a  den  v  určitém 
období  se  vy  střídávají,  bývá  trvání  jejich 
opačné:   čím  delší  den,  tím  kratší  n.  a  na- 


388 


Nocar  —  Nocturna. 


opak,  tak  že  nejdelší  n.  bývá,  když  je 
den  nejkratší.  Srv.  Den. 

Hooar  Adolf,  spisovatel  z  oboru  véd 
obchodních  a  jeden  z  předních  českých  uči- 
telů těchto  véd  (*  1.  října  1841  v  Michli 
u  PrahyX  studoval  pod  Amerlingem  a  Wen- 
^gem  ao  r.  1858,  potom  na  čes.  polytech- 
nice, v  1.  1863—66  vyučoval  kupeckým  na- 
ukám na  ústavě  Jungmannově  (odd.  školy 
obchodní),  studuje  současně  na  fakultě  filo- 
sofické a  právnické,  r.  1866  zřídil  dvouletou 
p^kračovací  školu  kupeckou  v  Karlině,  je- 
jímž ředitelem  byl  do  r.  1884,  r.  1868  pod- 
robil se  státní  zkoušce  z  nauk  kupeckých  na 
technickém  ústavě  brněnském,  načež  založil 
vlastní  kupecké  učiliště  v  Praze,  které  do- 
sud řídí.  Při  tom  byl  činný  při  vzniku  a  ve- 
dení mnoha  podnikův  obchodních  a  prů- 
myslových a  od  r.  1866  jako  přísežný  soudní 
znalec  ve  věcech  obchodních.  Kromě  mla- 
dických, belletristických  prací  a  drobných 
článků  v  odborných  listech  napsal:  Látka 
účetní  dle  slohu  merkantilniho  (též  německy, 
Praha,  1870);  Allgemeines  AíúnX',  Maass-  und 
Gewichtswesen  (t.,  1873);  l^ichtfassliche  Dar- 
stellung  der  Wechselrechtslehre  fůr  Handels- 
lehranstalten  und  \um  Privat 'Studium  (t.,  1872 
a  II.  vyd.  1884);  v  tisku  jest  Výklad  směneč- 
ného řádu  všeobecného  pro  samouky  (Praha, 
1901).  7ir. 

Hooe  [nóčel  (Nos,  Nosbach),  pravý  přítok 
řekv  Adize  v  Tyrolsku,  pramení  se  na  hra- 
niach  švýcarských  na  hoře  Cima  dei  tre 
Signoři,  protéká  krásná  údolí  sulzbašské  a 
nonsberské  a  vtéká  nad  Tridentem  do  AdiŽe. 

Hooenka,  bot,  v.  Mi  rabi  lis. 

Hooenkovlté,  bot,  v.  Nyctagineae. 

Hooera  j-čeraj:  1)  N.  v.  Lucera. 

2)  N.  Inferiore,  N.  de  Pagani  (staré 
Nuceria  Alfaterna),  město  v  Itálii  v  provincii 
salernské  (sev.-záp),  stanice  želez,  trati  Nea- 
pol-Brindisi  a  N.-Codola,  má  jako  obec 
16.388  obyv.  (1895),  sídlo  biskupa  s  kathe- 
drálou,  gymnasium,  prádelnu  na  bavlnu, 
tkalcovství,  výrobu  těstového  zboží  a  zříce- 
niny hradu.  Vych.  odtud:  3)  N.  Superiore, 
ves  se  6974  obyv.  (1895)  a  prastarým,  Pan- 
theonu v  Římě  podobným  kostelem  Santa 
Maria  Maggiore  (z  V.  stol.).  —  4)  N.  Um- 
bra  (staré  N.iceria  Camellaria\  město  t, 
provincie  Perugia,  kraj  Foligno,  stanice  žel. 
trati  Ancona-Rím,  ma  jako  obec  6967  ob. 
(1895),  sídlo  biskupa  s  krásnou  kathedrálou. 
gymnasium,  lyceum  a  minerální  lázně. 

Hooleh  (pernoctatió)  nazývala  se  ve  sta- 
rém českém  právu  povinnost  obyvatelstva 
poskytovati  přístřeší  a  pohostiti  panovní- 
kovy zřízence  na  cestách. 

MOoleUma  v.  Katagógion. 

Hootllaoa  [noktiluka]  miliarls  Surir. 
jest  výhradně  mořský  nálevník  bičíko- 
vitý  ze  skupiny  Cystoflagellata.  Rosolovité, 
sotva  1  mm  veliké  její  tělo,  podoby  broskvo- 
vité  neb  ledvinovité,  jest  obaleno  jemnou 
blankou;  tato  jest  na  jednom  konci  těla  pře- 
rušena otvorem  ústním,  který  leží  ve  zvláštní 
prohlubenině;  tamtéž  leží  jádro,  které  jeví 


v  klidu  bohatou  síf  chromatinovou  či  hmoty 
barvící  se,  kolem  něhož  jest  nashromážděno 
veliké  množství  protoplasmatu,  které  jic  od- 
tud rozšiřuje  rozvětvenými,  často  mezi  se- 
bou se  spojujícími,  pruhy  po  rosolovitém 
těle  a  chová  v  sobě  potravní  vacuoly  a  zá- 
sobní materiál  v  podobě  tukových  kapek. 
Rovněž  v  blízkosti  cytostomu  leží  bičík  {fla- 
gellum),  který  však  jest  zakrnělý  a  neslouží 
už  pohybu  a  změně  místa,  a  pak  tykadlo 
{tentaculum\  páskovitá  to  vychlípenina  (>bs- 
matu  buněčného  i  membrány,  opatřená  příčně 
pruhovanými  vlákny  svalovými  a  sloužící 
k  nadháněni  potravy.  Pohybuje  se  velmi 
zvolna  a  pluje  tím  způsobem,  že  samovolně 
vyrovnává  rozdíly  mezi  specifickou  váhou 
svého  celého  těla  a  vodjr  mořské,  an  proto- 
plasma  tohoto  živočicha  jest  specificky  těžší, 
tekutina  vacuol  specificky  lehčí  než  moř- 
ská voda.  Množí  se  jednak  jednoduchým 
příčným  dělením  a  jednak  zárodkovými  spo- 
rami. V  tomto  případě  konjuguji  dvě  indi- 
vidua, při  čemž  se  ztratí  tykadla,  bičíky 
i  cytostomy,  nesplývají  však  jádra  celá,  nýbrt 
jen  jejich  poloviny.  Když  se  odbude  vzá- 
jemné oplození  jader,  oddělí  se  zase  obě  in- 
dividua a  v  každém  z  nich  se  shromáždi 
{>rotoplasma  vterček,  který  postupným  dě- 
ením  rozpadne  se  v  četné  ovální  zárodky 
po  jednom  jádru.  Ty  trvají  po  nějakou  dobu 
přisedlé  na  rosolovitém,  nyní  zakulaceném 
těle,  později  pak  se  oddělí  a  dají  vznik  spo- 
rám, opatřeným  bičíkem.  Při  tomto  ději  Činno 
jest  typické  těleso  centrální  (eentrosoma\ 
které  kromě  N-ky  a  Actinosphaeria  dosud 
u  žádného  prvoka  pozorováno  nebylo ;  hmota 
jaderná  se  uvolní,  objeví  se  proužky  chro- 
matinové  a  povstane  vřeténko.  Rovněž  pu- 
čením se  N-ky  rozmnožují,  a  tu  tvořeni  pu- 
penův  upomíná  na  t.  zv.  discoidální  ryho- 
vání telolecithálnich,  meroblastických  vajíček 
vyšších  zvířat  Od  obyčejného  pučení  liší  se 
N-ky  tím,  že  matečné  zvíře  pozbývá  své  in- 
dividuality, kdežto  v  jiných  případech  se 
udržuje  a  může  zase  pučeti  znovu.  Jest  hojná 
ve  Středozemním  moři,  potom  v  Cemém  a 
v  Azovském«  dále  v  sev.  Atlantském  Okeánu 
a  v  mořích  severních;  ve  východních  schází. 
Živi  se  způsobem  typicky  živočišným  (holo- 
zoicky)  malými  částkami  potravy  a  přijímá  ji 
cytostomem  a  tykadlem.  Žijí  v  ohromném 
množství  a  způsobují  světélkování  moře.  Je- 
jich fosforescence  jest  vzbuzována  oxydač- 
ními  processy  v  protoplasmatě,  které  mo- 
hou trvati  delší  dobu  a  které  vznikají  kon- 
trakcemi protoplasmatickými,  při  nichž  se 
vylučuje  zvláštní  světélkující  sekret.  Pří- 
buzná forma  Leptodiscus  medusoides  má  po- 
dobu malé  medusy  (1 — iVj  mm  v  průřezu^. 
Jest  rosolovitý,  krytý  membránou;  na  nej- 
vyšším bodě  klenutí  leží  jádro  a  shlouček 
protoplasmatu  a  jemný  bičík ;  tykadlo  schází. 
Pluje  rychle  stahujíc  zvonek.  MBbr, 

Hootoae,  zool.,  v.  Můry. 

Hootuidáe,  zool.,  v.  Můry. 

Hootama,  motýlové  noční,  v.  Motý- 
lové. 


Nočnice  —  Noě. 


389 


Vodnloe.  bot.,  v.  Nyctanthes. 

Moůi&T  [nodié]  Charles  Emmanuel, 
sptsov.  franc.  (♦  29.  dub.  1780  v  Besan^o- 
nu  —  t  1844  v  Paříii),  syn  advokátův,  vy- 
chován byl  v  přísných  tradicích  oratorián- 
ských  a  záhy  jevil  smysl  literární.  V  mládí 
jevil  snahy  radikálně  republikánské,  z  nichž 
se  však  vymanil  dosti  záhy;  oddal  se  časně 
studiu  německé  a  anglické  literatury,  jež  ne- 
zůstaly bez  vlivu  v  jeho  tvorbu.  Rodina  ur- 
čila ho  k  právům,  ale  N.  odřekl  se  jich  záhy; 
r.  1800  přišel  do  Paříže,  tiskl  tu  romány 
i  vědecké  práce  a  přispíval  do  >Citoyen 
frangais<;  pro  satirickou  ódu  La  Napoleone 
a  román  Les  proscrits  byl  vězněn  a  vypuzen 
z  Paříže.  V  Besangoné  propagoval  dále  od- 
boj proti  vládě  konsulově,  začež  stíhán  po- 
licií, před  níž  unikl  do  lesů  Jurských;  po 
několikaměsíčném  blouzeni  vrátil  se  a  byl 
nějaký  čas  professorcm  literatury  v  D61e, 
pozd.  byl  tajemníkem  bohatého  Angličana 
Herberta  Crofta  (do  r.  1809)  a  r.  1812 
stal  se  knihovníkem  v  Lublani  a  redakto- 
rem úředního  listu  illyrského,  vrátil  se  však 
r.  1813  do  Paříže  a  pracoval  novinářsky  a 
politicky,  až  r.  1824  stal  se  bibliotékářem 
Arsenalu,  v  němž  se  scházel  a  kolem  N-a  dru- 
žil první  romantický  cénacle:  Emile 
a  Antony  Deschainps,  Vigny,  Sainte-Beuve, 
Soumet,  V.  Hugo,  Chénedollé  a  j.  N.,  ctitel 
Goethea  a  ShaKespcarea,  obdivovatel  wer- 
tberísmu,  bojovník  za  fantastickou  a  tajem- 
nou notu  v  literatuře,  měl  vHv  na  rodící  se 
mladou  poesii  romantickou  hlavně  svými 
rozhovory.  R.  1833  jmenován  byl  členem 
firanc.  Akademie.  Spisy  N-ovy  jsou  velmi 
četné  a  rozmanité;  N.  dotýkal  se  mnohých 
genrŮv,  ale  ncobmezil  se  na  žádný:  psal 
úvahy  přírodovědecké,  historické,  filologi- 
cké, časové,  novelly,  romány  i  tragédie.  Vše- 
cky vyznačují  se  obrazností  spíše  fantasti- 
ckou a  bizarrní  než  hlubokou.  Jmenujeme 
z  nich:  fíensées  de  Shakespeare  extraites  de 
tet  ouvrages  (1801);  Bibliographie  entomolo- 
^f^ir«(1801);  Le  dernler  chapitre  de  mon  román 
(1803);  Le  peintre  de  Saltibourg^  journal  des 
émotions  ďun  coeur  souffrant  (1804);  Les  es- 
sais  ítun  jeune  barde  (t.  r.);  Histoire  des  so- 
ciétét  secrětes  de  Varmée  (1815);  Jean  Sbogar 
fl818);  Thérese  Aubert  (\S\9)\  Lord  Ruthwen 
ou  let  Vampires  (1820,  2  sv.);  Smaira  ou  les 
Démons  de  la  nuit  (1821);  Trilby  ou  le  Lutin 
d*Árgai!  (1822);  Mélanges  tirés  ďune  petite 
bibliothéque  (1829);  Histoire  du  rot  de  Bohéme 
et  de  tes  stpt  cháteaux  (1830);  La  fée  aux 
miettet  (1832).  nejpopulárnější  z  jeho  romá- 
oův;  Mademoiselle  de  Marsan  (1832);  Inés  de 
tas  Sierras  (1837);  Les  quatre  talismans  {1%^^, 
2  sv.);  Franciscus  Columna  (1844)  a  mn.  i. 
Souborně  vydána  byla  jeho  díla  v  Paříži 
1832—34  ve  12  sv.,  ale  neúplně;  »Correspoa- 
dance  inédite«  r.  1876  tamžc.  —  Sr.  Franc. 
Wey,  Vie  dc  N.  (1844);  Mme  Menessier-No- 
dier  (dcera),  Cb.  N.,  épisodes  et  souvenirs 
dc  sa  vie  (1867);  Sainte-Beuve,  Portraits  lit- 
téraires  I ;  Mérimée,  Portraiti  historíques  et 
littéraires  (1874);    Levallois   v  »Correspon- 


dant«   1879,  I;    E.  Montégut  v  »Rcvue  des 
deux  Mondes«-  (1882).  Sld, 

Hodilo  Nadko  (Sperato),  chorvatský 
historik,  *  1834  ve  Spljetu  z  otce,  který  se 
tam  přistěhoval  z  ostrova  Mljetu.  Vystudo- 
vav italské  gymnasium  ve  Spljetu  a  historii 
a  zeměpis  na  universitě  vídeňské  (pod  Asch- 
bachem,  J^erem  a  Simony m),  byl  jmenován 
učitelem  na  spljetském  gymnasiu.  Setrval 
však  ve  svém  postavení  jen  půl  roku,  zne- 
přáteliv si  italskou  byrokracii  za  to,  že  při- 
lnul k  národní  straně  chorvatské.  R.  1862 
založil  v  Zadru  politický  list  >I1  Nazionale< 
s  choř  vat  přílohou.  Pět  let  řídil  tento  list, 
bojuje  proti  byrokracii  a  polemisuje  s  ital- 
ským spisovatelem  N.  Tommaseo  (Tomaši- 
dem)  v  otázce  spojeni  Dalmácie  s  Banovi- 
nou.  Usiloval  při  tom  o  docílení  úplného 
dorozumění  mezi  Chorvaty  a  Srby.  Sedm 
let  byl  pak  professorem  při  zaderském  gym- 
nasiu. R.  1874  byl  povolán  od  baňa  MaŽu- 
raniče  za  professora  všeobecných  dějin  na 
záhřebskou  universitu,  tehdy  právě  otevře- 
nou. Ze  spisů  N-vých  uvésti  sluší  zvláště: 
Postanje  svjetovne  papinske  vlasti  (1878),  dále 
obsáhlou  studii  (v  devíti  částech)  o  staré 
víře  (pohanství)  Srbův  a  Chorvatů  (v  Radu 
Jihosl.  akad.«  od  r  1877  po  více  než  10  let) 
a  novější  dílo  Histoia  srednjega  vijeka  (ná- 
kladem Jihoslov.  Akad.,  r.  1901  druhý  sv. 
Bi\antia  i  germanski  \apad  do  smrti  cara 
Justiniana),  Kromě  toho  prostudoval  N.  staré 
letopisy  dubrovnické  a  uveřejnil  je  (>Rad 
Jihosl.  Ak.c)  a  připravil  také  k  tisku  pro 
Akademii  Jihosl.  dubrovnické  historiky  Rag- 
ninu  a  Restia. 

Hodosaria  Lamarck  jest  rod  Foramini- 
fer  z  čeledi  Lagenidae  se  skořápkou  poly- 
thalamní,  přímou,  obloukovitou  nebo  plani- 
spirální,  na  příčném  průřezu  kruhovitou. 
Komůrky  jsou  v  přímé  řadě  za  sebou,  po- 
slední má  povytažené  ústí,  typicky  centrální. 
Vyskytuje  se  po  prvé  v  útvaru  kameno- 
uhelném  a  dosud  žije.  U  nás  v  křídě  téměř 
ve  všech  vrstvách  jest  velmi  hojná,  zejména 
N.  Zippei.  MBbr. 

Hodoalnella  Brady  jest  rod  Foraminifer 
z  čeledi  Lituolidae  se  skořápkou  podobné 
upravenou,  jako  má  rod  Nodosaria,  jen  že 
jemně  písčitou.  Vyskytuje  se  hlavně  v  útvaru 
kamenouhciném.  MBbr, 

Hoe  íhebr.  Noach),  osoba  biblická,  syn 
Lamechův,  byl  muž  spravedlivý  a  bohabojný, 
pročež  o  všeobecné  potopě  Bůh  jej  i  jeho 
rodinu  zachránil  v  korábe  (v.  Archa  Noe- 
mova),  z  něhož  N.  vystoupil  na  hoře  Ara- 
rat  (v.  t).  N.  měl  tři  syny,  Sema,  Cháma  a 
Jáféta,  z  nichž  Sem  stal  se  praotcem  Se- 
mitů, Chám  praotcem  Hamilů  a  Jáfét  pra- 
otcem Foiničanův.  Po  potopě  žil  prý  N.  je- 
ště 350  let  a  zemřel  maje  kt  950. 

HoS  Heinrich  August,  spisovatel  něm. 
(♦  1835  v  Mnichově  —  f  1896  v  Bolzaně), 
studoval  v  Erlankách  a  Mnichově  jazyko- 
zpyt  a  přírodní  védy,  pracoval  potom  v  le- 
tech 1857—1863  jako  assistent  ve  dvorní  a 
státní  bibliotéce  mnichovské  a  oddal  s 


390 


Noěl  —  Nogent. 


zděii  písemnictví.  Uveřejnil  velkou  řadu 
knih  populárně  přírodo védeckých,  cestopis- 
ných 1  belletristických,  z  nichž  jmenujeme: 
Bayrisches  Seebuch  (1865);  Oesterreichisches 
Seebuch  (1867);  Neue  Studiem  au$  den  Alpen 
(1868);  Der  Frúhling  v.  Meran  (1868);  Bren- 
nerbuch  (1869);  Dalmatien  und  seine  Inselwelt 
(1870);  hilder  aus  Súdtirol  u,  von  den  Ufem 
des  Gardasee  (1871);  In  den  Voralpen  (1872); 
Italienhches  Seebuch  (1874) ;  Elsass-Lothringen 
(1872);  Er^dhlungen  und  BHder  (1873);  Ro- 
binson in  den  Hohen  Tauern  (3  sv.,  2.  vyd. 
1879);  Deutsches  Alpenbuch  (4  sv.,  1876—88); 
Die  Reisš  in  den  Nasswaid  (1886);  Die  Pia- 
niere  der  Unterwelt  (1886);  Die  Fahrt  d,  Si- 
hylle  (1886);  Sinnbildliches  aus  der  Álpenwelt 
(1890);  Bergfahrten  und  Raststdtten  (1892); 
Geleitbuch  nach  SUden  ri893)  a  j. 

de  Hoé  Amédée,  karikatur.,  v.   Chám. 

Vo^l  [noél],  franc.  z  lat.  natalis  (naro- 
zení P.),  vánoce,  vánoční  píseň. 

HoSÍ:  1)  Eugéne  N.,  spisovatel  franc. 
(♦  1816  v  Rouenu),  byl  s  počátku  průmysl- 
níkem, potom  žurnalistou  a  od  r.  1879  kon- 
servátorem bibliotéky  v  Rouenu.  Sepsal: 
Rabelais  médecin,  écrivain^  curé,  philosophe 
(1850) ;  Moliere  (1852) ;  Souvenirs  de  Béranger 
(1857);  Voltaire  á  Ferney  (1867);  J.  Michelet 
et  ses  enfants  (1878);  Voltaire^  sa  vie  et  ses 
oeuvres^  sa  lutte  contre  Rousseau  {\^1^)\  Gro- 
gnements  et  sourires  dun  philosophe  inconnu 
(1882)  a  j. 

2)  Jules  N.,  malíř  franc.  (♦  1819  v  Qnim- 
peru  —  t  1881),  studoval  v  Brestu  a  v  Pa- 
říži, cestoval  po  Itálii  a  Východe,  maloval 
hlavně  krajiny. 

3)  Edme  Antony  Paul  N.,  sochař  franc. 
(♦  1845  v  Paříži),  obdržel  r.  1868  velkou 
cenu  římskou  a  vystavil  v  Saloně  r.  1872  so- 
chu Markéta  a  bas-relicf  Smrt,  kterými  na 
sebe  upozornil;  další  jeho  práce  jsou:  mra- 
morová skupina  Romeo  a  Julie  (1875) ;  mram. 
socha  Po  koupeli  (1877);  Ndřek  Orfeův  (1886) 
a  Orfeus  (z  bronzu,  1891)  a  j. 

Hoel  Roden  Beckeley  Wriothesley, 
spisov.  angl.  (♦  1834),  studoval  v  Cambri- 
dgei,  konal  cesty  po  Evropě  a  Východě  a 
účastnil  se  ruchu  demokratického.  Sepsal: 
cestopis  Syrian  travels  (1861) ;  básně  Behind 
the  veil  (1863);  Beatrice  (1868);  The  red  flag 
(1872);  Livingstone  (1874);  The  house  of  Ra- 
vensburg  (1877);  The  little  child^s  monument 
fl881);  Songs  of  the  heights  and  deeps  (1885): 
The  modem  Faust  (1888);  mimo  to  psal  stu 
die  literární  a  aesthetické,  mezi  nimiž  zvlá- 
ště vřelý  životopis  Byronův  (Life  of  Lord 
Byron,  1886). 

Hoénuk  (řec.  W/^fia),  myšlenka,  po- 
mysl. 

Voemovo  dřevo  v.  Adamovo  dře- 
vo 2). 

HOS0I0  (řec.  vórjaig),  poznatek. 

Voétika  (řec),  jinak  řečeno  poznatko- 
sloví  č.  theorie  poznání,  nazývá  se  sou- 
jem  otázek  formulujících  vysoce  důležitou 
záhadu  o  poznatkové  hodnotě,  která  náleží 
látce  i  formám  myšlení  našeho.  Náležejí  sem 


tedy  na  př.  otázky:  Jsou  v  pocitech  dány 
kvality  věcí?  Náleží  kausalitě  širší  ožití  nei 
jen  v  oboru  empirie?  Jak  jest  ceniti  pojem 
substantiality,  jak  pojem  účelnosti  ?  Jaká  rea* 
lita  náleží  času  a  prostoru?  a  p.  Otázky  ty 
byly  ode  dávna  ve  filosofii  živy  (starý  Pyr- 
rhonismus,  Locke,  Hume,  Kant,  Herbart, 
Milí  a  j.),  časem  však  ve  svém  souhrnu  po- 
staveny osamoceně  proti  jiným  disciplinám 
filosofickým  jako  zvláštní  obor.  O  po- 
měru n-ky  k  filosofii  pronáŠívají  se  rozličná 
mínění  dosti  nesouhlasná;  poněvadž  však 
úhrnem  možno  říci,  že  n.  se  táže  po  tom, 
co  jest  jistota  a  pravda,  správně  ji  lze  při- 
řaditi k  logice.  Proti  staré  ontologické  meta- 
fysice  vyvstala  n-kou  kritika  myšlení,  pod- 
rývajíc starý  dogmatismus,  —  Šrov.  Frant 
Cáda,  Noetická  záhada  u  Herbarta  a  Stuarta 
Milla  (1894);  AI.  Schmid,  Exkenntnisslehre 
(1890,  2  sv.).  Zb. 

Hoétns,  haeretik  II.  století,  působil  ve 
Smyrně,  odkud  pocházel.  Učil,  že  Bůh  a  Kri- 
stus jedno  jest;  Kristus  jest  prý  pouze  vi- 
ditelnou formou  Boha.  Jeho  žáci,  hlavně 
Epigon  a  Sabellius,  rozšířili  učení'  to  do 
Říma  a  nalezli  přívržence  v  papežích  Zefy- 
rinovi  a  Kalixtovi.  Proti  haeresii  té  bojo- 
val hlavně  sv.  Hippolyt  a  ona  církví  opravdu 
zavržena  kolem  r.  230. 

Hoeud  vítal  [n6-],  franc,  v.  Čivové 
středy,  str.  777. 

Hogajol,  kmen  tatarský  na  Kavkaze 
(v.  t.,  str.  112). 

Hos^ajsk,  město  v  ruské. gubernii  tavri- 
cké,  při  ústí  ř.  Oby  točné,  má  4140  oby  v. 
(1896).  Město  bylo  založeno  r.  1821  za  tím 
účelem,  aby  v  něm  byli  usazeni  Nogaici;  ale 
pokus  se  nezdařil,  Nogajci  odstěhovali  se  do 
Turecka  a  N.  zpustl. 

Hos^at  v.  Visla. 

Hogr^nt  [nožan],  jméno  několika  mést 
franc:  1)  N.  -le-  R otrou  [-rotrú],  hl.  město 
arrondissementu  (827*26  km*  s  41.781  ob.)  ve 
franc.  departementu  Eure-et-Loir,  na  řece 
Huisně,  stanice  Západní  dráhy  a  Státní  dráhy 
(149  km  od  Paříže),  má  8668  ob.,  3  chrámy, 
nádhernou  nemocnici  založ.  r.  1190,  zvět- 
šenou a  přestavěnou  Sullym,  jehož  mramo- 
rový náhrobek  zřízen  na  nádvoří,  na  návrší 
zámek  Sv.  Jan  hrabat  du  Perche  z  XI,  a  XIL 
stol.,  seminář,  2  školy  veř.,  5  soukr.,  ústav 
hluchoněmých,  knihovnu  s  5000  sv.,  smírčí 
soud,  zemědělskou  komoru,  percheronskou 
společnost  pro  chov  koní,  departementní  vě- 
zení, sirotčinec,  obchod  s  dobytkem,  obilím, 
máslem,  sýrem  a  cidrem,  výrobou  klobouků 
(700  děl.)  a  drog,  mlýny,  jirchárny,  prádelny 
vlny,  tiskárny  atd.  Proslulé  jsou  zdejší  trhy 
na  percheronské  koně  a  mlýnské  kameny 
z  okolních  lomů.  N.  byl  sídlem  hrabat  du 
Perche,  pak  připadl  rodině  Alengon,  od  níŽ 
jej  koupil  ministr  findřicha  IV.  Sully,  r.  1652 
povýšen  na  knížectví,  r.  1870  a  1871  bylo 
zde  několik  potyček  mezi  francouzskými  a 
německými  sbory. 

2)N.-sur-Marne  [-syr-marnl, kantonálni 
město  ve  franc.  departementu  Seine  a  ar- 


Nóggerath  —  Noiré. 


391 


rondIsaementQ  Sceaux,  na  pravém  břehu 
Mamy,  na  vých.  konci  lesa  vincennského,  na 
Vých«  dráxe  ^8  km  od  Paříže)  a  na  pařížské 
drase  okmlni,  má  8399  ob.,  velkolepou  rad- 
nici, mnoho  vili,  železniční  most  přes  Mamu 
800  m  dlouhý,  říční  přístav  s  ročním  ruchem 
8360  t,  tvrt,  chemické  továrny,  hrnčířství, 
kamenné  lomy,  9  ákol,  chrám  z  XII.— XV. 
stol.,  poprsí  malíře  Watteaua,  zde  zemřelého, 
a  sřfceniny  zámku  Beauté. 

8)  N.-le -Roi  |*roáJ,  kantonální  město  ve 
franc  departementu  £ure-et-Loír  a  arrondis- 
•ementu  Dreux,  na  1.  bř.  ř.  Eury,  stanice 
Zip.  dráhy  (79  km  od  Paříže),  má  1573  ob., 
gotický  a  renaissanční  chrám  ze  XVI.  stol., 
xbytky  starých  hradeb,  věznici  z  XV.  stol., 
nékolík  renaissančních  domů  soukiomých, 
2  ikolv  veř.  a  1  soukr.,  nemocnici,  strojírnu, 
leleiofíjnu,  mlýny,  továrny  na  hospodářské 
stroje  a  na  blízku  pískovcové  lomy.  R.  1636 
povedeno  N.  na  hrabství. 

4)  N.>sur-Seine  [-syr-sén],  hlav.  město 
arrondissementu  (897'57  km*  a  36.413  ob.)  ve 
franc  departementu  Aube,  na  1.  bř.  Seiny, 
stanice  Vych.  dráhy  (111  km  od  Paříže),  má 
3723  ob.,  krásný  chrám  z  XV.  st.,  kamenný 
most  ze  XVII.  stol.,  soudní  dům  z  XVI.  st., 
2  Školy  veř.  a  5  soukr.,  knihovnu  s  3000  sv., 
departementní  vězení,  nemocnici,  obchod 
s  obilím,  moukou  a  dobytkem,  plavení  dříví, 
lomv  sádrové  a  mramorové,  cukrovar  (200 
dél.},  sklámu,  továrnu  na  piana,  hospodářské 
stroje  a  j.  Na  v.  odtud  (6  km)  jest  zřícenina 
kláštera  Paraklét  s  hrobem  Abélarda  a  He- 
loisy. 

Vdi^gsrath  Johanu  Jakob,  geologami- 
neralog  něm.  (♦  1788  v  Bonnu  —  f  1877  t.\ 
byl  horním  úředníkem  na  různých  místech, 

fotom  zastával  nejvyšší  homí  úřad  v  Bonne, 
dcž  byl  též  prof.  mineralogie  a  hornictví  a 
ředitelem  přírodopisného  musea  universit- 
ního. Má  zásluhu  o  povznesení  homictví 
▼  Porýnsku,  vychoval  řadu  výborných  sil 
hornických  a  přičinil  se  též  o  geologické 
poznání  Porýnska  a  Vestfálska.  Ze  spisů  jeho 
shiší  jmenovati:  Dos  Gebirge  im  Rheinland 
».  y^ntfalen  (Bonn,  1821—26,  4  sv.);  D9r  Bau 
étr  ErdrUkdt  (s  Burkartem,  t.,  1838);  Die  Enť 
ttehnntfi  der  Erdt  (t.,  1843);  Die  Entstehung 
mnd  AiiSbildung  der  Erde  VStutgart,  1847); 
Gtognotíe  und  Geologie  (v  »Gesammte  Nátur- 
wissenschaften«,  Essen,  1877,  3.  vyd.).  Živo- 
topis jeho  napsal  v.  Dechen  (Bonn,  1878). 

jfSn^iVi^tllIa  Sternbg.,  rod  předvékých 
rostlin,  dosud  neiistého  určení  systemati- 
ckého, řazených  dle  Stura  k  tajnosnubným 
cévnatým  do  příbuzenstva  Ophioglossacei. 
Objevuje  se  ve  svrchních  vrstvách  útvaru 
kamenouhelného,  a  listy  základního  a  bez- 
pochyby i  Jediného  druhu  byly  původně  ob- 
jeveny tt  Radnic  v  Čechách  a  popsány  i  vy- 
obrazeny Stembergem  ve  >  Flora  der  Vor- 
welt«  pod  jménem  N.  foliosa  Sternbg.  Pa- 
niétihodná  a  krásná  tato  rostlina  měla  listy 
několik  dm  dlouhé,  speřené,  v  celku  kopi- 
naté  al  podlouhle  kopinaté,  řapíkaté,  s  hoj- 
nými, střídavými,  jednoduchými,  široce  veja- 


tými  a  k  basi  klíno^^tě  zúženými  lístky,  čá» 
sto  v  hořejším  obrysu  jemně  zubatými.  Plodní 
listy  (oběma  Feistmantlv  objevené)  nacházejí 
se  zřídka  v  podobě  šiskovitých  otisků,  asi 

2  cm  širokých  a  15  cm  dlouhých,  na  kterých 
jakoby  spirálně  nahloučené  lístky  nesou  na 
své  svrcnní  (lícní)  straně  asi  17  sporangií 

3  mm  širokých  a  asi  4  mm  dlouhých,  jež  ob- 
sahují hojnost  vejčitých  výtrusův.       EBr, 

Hógr4d|  Ne  o  grád,  m&tečko  uh.,  v.  No- 
vohrad. 

Hoh  (Yit^f  9^pku$)  slulo  báječné  zvíře 
starověku  velikosti  lva,  se  čtynni  nohami 
drápy  opatřenými,  dvěma  křídloma  a  ohnu- 

S)m  zobákem  dravce.  Vznik  jeho  sluší  hle- 
ati  v  Orientě,  odkudž  přenesen  na  západ 
zejména  vlivem  výrobkův  uměleckých,  k  je- 
jichž výzdobě  se  jeho  ornamentální  podoba 
zvláště  hodila;  nalézámef  jeho  podobu  na 
vasách,  reliéfech,  terrakottách,  mincích  a 
gemmách.  Dle  Hérodota  n-ové  ostříhají  na 
severu  zlato  před  Arimaspy.  Jiní  je  od- 
kazují do  Aethiópie  a  Indie,  přirovnávajíce 
je  aethiópským  mravencům.  V  křesťanství  n. 
stal  se  symbolem  vzkříšení.  klk. 

Heraldický  n.  znázorňuje  se  jako  lev 
s  otevřeným  ptačím  zobákem,  špičatýma  uši- 
ma, vyplazeným  jazykem  a  polorozpjatými 
křídly.  Upravuje  se  obyčejně  na  zadku  se- 
dící se  vzpeřenými  předními  tlapami.  N.  zná- 
zorňuje ostražitost  a  moudrost.  Chyběj í-li 
n-ovi  křídla,  nazývá  se  panthrem.    Fka, 

Hoha  (lat.  pes)  u  člověka  je  dolní  konče- 
tina, na  niž  při  stání  se  přenáší  zatížení  těla. 
Skládá  se  z  pásma  pánevního,  jímž  obě  kon- 
četiny dolní  spojují  se  s  trupem,  a  pak  z  vol- 
ného oddílu,  vlastni  nohy,  na  kterém  roze- 
znáváme část  stehenní,  bércovou  a  chodidlo- 
vou. N.  podléhá  rozmanitým  chorobným  změ- 
nám, jež  jeví  se  i  na  venek  úchylnými  po- 
dobami, jež  patrný  jsou  zejména  v  oddílu 
kolenním  a  chodidlovém  (viz  Chodidlo  a 
Koleno.) 

Hohaldky,  zool.,  v.  Pantopoda. 

Hohl  Ludwig,  hudebni  spisovatel  něm. 
(♦  6.  pros.  1831  v  Iserlohnu  —  f  16.  pros. 
1885  v  Heidelberce).  Byl  professorem  v  Mni- 
chově, potom  docentem  dějin  hudby  v  Karls* 
ruhe  a  Heidelberce.  Byl  nadšený  ctitel  a  pří- 
vrženec Wagnerův.  Vydal  korrespondenci 
Mozartovu  a  Beethovenovu,  práce  o  Gluckovi 
a  Wagnerovi,  Beethovenovi,  Lisztovi,  Mozar- 
tovi; dále:  Dtis  modeme  Musikdrama  (1884); 
Die  geschicht liché  Entwickeiung  der  Kammer^ 
musik  (1885). 

HohoUst,  bot,  v.  Podophvllum. 

Holnlts,  ves  v  Čechách,  v.  Hnoj  nice. 

Holr  [noár],  franc,  černý. 

Holré  Jnoarě]  Ludwig,  filosof  německý 
(♦  1829  —  1 1889),  gymn.  proř.  v  Mohuči,  náleží 
k  stoupencům  monismu.  Spinoza  a  Schopen- 
hauer  jsou  základy,  na  nichž  staví  svou  my- 
šlenku o  kvantitativní  jednotě  veškerenstva, 
v  němž  pohyb  a  čití,  zevnějšek  a  nitro  jsou 
jen  zdánlivě  různé  stránky  jednoho  a  téhoi 
podkladu.  Napsal  mimo  jiné:  Der  monist.  Ge» 
danke,  eine  Konkordan\  der  Philos.  Schopen^ 


S92 


Noirmoutíer  —  NoUet. 


kéíuerSf  Darwins,  R,  Mayers  u,  L.  Gšigers 
(1875);  Die  Doppelnatur  d.  Kausalitdt  (1876); 
Einleitung  u.  Begriindung  einer  momist.  Er- 
kenntnisstheoríe  (1877);  Logos,  Ursprung  und 
Wesen  d.  Begríffe  (1885);  Die  Uhre  Kants  u. 
d,  Ursprung  d,  Vernunft  (1882)  a  historicky 
úvod  k  Max  MúUerovo  angl.  překladu  Kri- 
tiky čistého  rozumu  (1881). 

Voirmoutler  [noármutjé]:  1)  N.,  ostrov 
náležející  k  franc.  departementu  Vendée,  na 
západ,  břehu  Francie,  uzavírá  zátoku  Bourg- 
neuf,  oddělen  jsa  úíinou  Fromentine  šíř. 
do  800  m  od  pevniny,  8  niž  souvisí  v  dobé 
odlivu  přechodem  Gua  dlouhým  4Vi  ^m.  N. 
prostírá  se  od  sz.  k  iv.  v  délce  19  Ann  na  j. 
od  ústí  Loiry,  dosahuje  šířky  1  km  a  má 

E lochu  56-78  km*  se  7837,  t.  j.  132  na  1  km\ 
^uny  zaujímají  9  km*,  úrodná  čásť  ostrova 
řV,)  chráněna  jest  hrázemi  dlouhými  18  km, 
hlavním  pramenem  výživy  jest  orba  a  dobý- 
vání mořské  soli.  —  2)  N.,  město  ve  franc.  ar- 
rondissementu  Sables-ďOlonne,  má  1993  ob., 
kostel  z  XII.— XIV.  st,  10  škol  veř.  a  1  soukr., 
přístav  chráněný  2  battehemi,  nemocnici, 
mořské  lázně,  minerální  prameny,  obchod  se 
solí  a  ústřicemi,  rozsáhlé  solivary,  výrobu 
lodí,  konserv  a  j.  V  r.  1895  navštívily  pří- 
stav 4  lodi  cizí,  domácích  lodí  plachetních 
jest  193,  rybářských  člunů  263.   V  rozkvětu 

Iest  chov  ústřic,  jichž  odesláno  do  6  milí. 
:usů  do  Anglie. 

Holsy-le-Beo  [noazl-le-sék],  kantonální 
město  ve  franc.  departementu  Seině  a  arron- 
dissementu  Saint-Denis,  stanice  dráhy  Vých. 
a  okružní  (9  km  od  Paříže),  má  5772  oby  v., 
kostel,  2  školy  veř.,  4  soukr.,  továrnu  na 
tužky,  barvy,  laky  atd.  a  tvrz. 

Hokowlts  v.  Nabovazy. 

Hola,  krajské  město  v  italské  provincii 
Casertě  sv.  od  Neapole,  má  10.000  ob.,  jest 
sídlem  biskupa  a  má  pěknou  kathedrálu 
z  XV.  stol.  nedávno  obnovenou  Každoročně 
22.  čna  slaví  se  tu  svátek  sv.  Paulina,  který 
tu  byl  ve  IV.  stol.  biskupem  a  zavedl  zvony 
do  bohoslužby  kat.  Nad  městem  (na  Monte 
Cicala)  pne  se  starý  kastel.  —  N.  jest  z  nej- 
starších měst  Kampanie.  Byla  založena  od 
Ausondv;  později  (mezi  IX.  a  V.  stol.)  přešla 
v  moc  Etrusků;  r.  313  dobyli  jí  Římané.  Za 
druhé  války  punské,  v  niž  N.  stála  vérně 
při  Římanech,  došlo  v  1.  216—215  v  okolí 
města  k  srážkám  s  Hannibalem.  R.  14  po  Kr. 
zemřel  v  Nole  cis.  Augustus.  Za  Vespasiana 
stala  se  N.  římskou  kolonii.  N.  jest  rodiště 
Giordana  Bruna. 

Hdldeke  Theodor,  oríentalista  německý 

Ě*  1836  v  Harburce).  Studoval  theologii  a 
ilologii  v  Gotinkách,  Vídni,  Lejdě  a  Berlíně 
a  přednášel  na  universitě  gotínské,  pak  theo- 
lopii  v  Kielu  a  od  r.  1872  semitskou  filologii 
v  Štrasburce.  Vydal:  Geschichte  des  Korans 
(1860);  Ueber  die  Mundart  der  Mandáer  (1862); 
Ueber  einige  samaritanisch-arabische  Schriften, 
die  hebráische  Sprache  betreffend  (1862);  Ge- 
dichte  des  Urwa  ibn  Alward  (1863;  vydáni  a 
překlad);  Leben  Mohammeds  (1863);  Die  Ama- 
lekiter    (1864);     Alttestament  liché    Litteratur 


(1868);  Grammatik  der  neusyrischen  Sprache 
(t.  r.);  Untersuchungen  fur  Kritik  des  Aiten 
Testamentes  (1869);  Inschri/ten  des  Kónigs 
Mesa  van  Moúh{\^'JO)\  Mandáischt  Grammatik 
(1874);  Die  Er^áhlung  vom  Áfáusekónif  und 
seine:  Ministern  (1879);  Kur^ge/asste  syrischt 
Grammatik  (1880);  Die  semidschen  Sprachem 
(1887.  2.  vyd.  1899);  Áufsát\e  \ur  persischta 
Geschichte  {\%%1)\  Beitráge  ^mr  Geschichte  das 
Afexanderromans  (1890);  OrientaL  Ski^en 
(1892);  Das  iramsche  NationaUpos  {\%9t)\  Zur 
Grammatik  des  class,  Aiabisch  (1896);  Fúnf 
Mdallaquat  (1900).  K  tomu  druží  se  vyd,  a 
překlady:  z  pchlevi,  z  Tabarisc  (1879  a  1881 
až  3882);  Delectus  carminum  arabicoium  (s  A. 
Miillerera,  1890);  Guidi,  Syrische  Chronik 
ri893)  a  významná  činnost  publicistická 
(v  >Zeitschr.  der  Deutsch.  Morgcnlánd.  Ge- 
sellschaft*,  »Wiener  Zeitschr.  íOr  die  Kunde 
des  Morgenland.«,  Encyclopaedia  Britannica; 
Hermes,  Sitzungsberichte  der  Berlin.  Aka- 
demie). 

Holena  voleiui  (lat.)»  chtěj,  nechtěj;  po 
dobrém  nebo  po  zlém. 

deHolhao  |-lákj  Pierre,  kultur,  historik 
franc.  (♦  1858  v  Ambertě),  studoval  v  Říme, 
vstoupil  nejprve  r.  1885  do  Bibliothěque  na- 
tionale  v  Paříži  a  stal  se  následujícího  roku 
proíessorem  klassických  studií  na  École  des 
Hautes-Études.  R.  1892  jmenován  konservá- 
torem národních  museí  ve  Versaillech  a 
Trianonu,  r.  1896  ředitelem  klassické  filo- 
logie na  École  des  Hautes-Études  a  spolu 
reorgacisátorem  musea  versailleského.  Jeho 
hlavní  práce  týkají  se  dějin  humanismu  a  do- 
by rokokové;  jsou  to:  Le  *Can\oniere^  auto* 
graphe  de  Pétrarque  (1886);  Erasme  en  Itálie 
(1888,  2.  vyd.  1898) :  Pétrarque  et  Vhumanisme 
(1892);  La  reine  Marie-Antoinette  (1890);  La 
dauphine  Marie-Antoinette  (1898);  Louis  XV 
et  Marie  Lesc\inska  (1900);  Histoire  du  Chd* 
teau  de  Versailles  (1900). 

HoU,  bot.,  v.  Elaeís. 

HoU  me  t«ii^r«  (lat.),  »nedotýkej  se 
mne<,  jméno  rostlin  (v.  Mimosa,  Impa- 
tiens).  V  malířství  jméno  výjevu  z  evang. 
sv.  Jana,  20, 17,  kde  Kristus  vstav  z  mrtvých 
zjevuje  se  Magdaléně.  Výjev  ten  zobrazili 
Fiesole,  Correggio,  Tizian  a  j. 

Holinsk,  újczdní  město  ve  vjatské  gub., 
má  4763  obyv.  řl897),  mezi  nimiŽ  kol  300 
rozkolníků,  dva  kostely,  ženské  progymna- 
sium,  duchovní  učiliště,  městskou  školu,  veř. 
knihovnu,  nemocnici;  fabrik  a  závodů  je  16. 
Ode  dávna  kvete  tu  koželužství.  Ojezd  no- 
linský  má  6342  km*  191.212  obyv.  (1897), 
z  nichž  přes  10.000  rozkolníků.  Pp, 

HoU  torbare  oironlos  meos  v.  Archi- 
médés,  str.  66Ab. 

Hollendorf  v.  Nakléřov. 

Hollet  |nolč|  Jean  Antoine  (♦  v  Piropré 
1700  —  t  1770  v  Paříži)  studoval  napřed 
theologii  a  stal  se  jáhnem  r.  1728;  ačkoliv 
nevykonával  nikdy  úřadu  kněžského,  zval  se 
abbém  a  nosil  kněžský  úbor.  S  Dufaycm  za* 
býval  se  studiemi  elektřiny  a  podnikl  s  ním 
vědeckou  cestu  do  Anglie  a  Hollandska.  Po 


Noma  —  NomiDalismus. 


393 


návratu  do  Paříže  přednášel  kurs  fysiky 
velmi  oblíbený,  tak  že  jej  rozšířil  pozdéji  na 
přednášky  veřejné.  Oblíben  jsa  u  dvora  N. 
stal  se  professorem  experim.  fysiky  na  Col- 
Itgt  de  Navarre.  NejdQleiitější  spisy  N-ovy 
Jsou:  I^fOMi  de  phrsique  expérimentale  (Pa- 
řil, 1743—44,  6  sv.);  Recherches  sur  les  cau- 
ses  partículieres  des  phénomenes  électriques 
(Paříž.  1789);  Essai  sur  Vélectrídté  des  corps 
ít^  17S0};  Recueil  de  lettres  sur  Vélectricité 
(L,  1763);  Vart  des  expériencts  (t,  1770).  nvk, 

VonUi  (řec),  dříve  též  cancer  aquaticus, 
je  zvláštní  drun  snětí  ve  tváři,  vyskytující  se 
v  détském  věku,  a  to  nejéastěji  po  spále, 
spalničkách,  kašli  zádušnéro,  tyfu  a  j.  nemo- 
cech  nakažlivých.  Začíná  se  zvředovatěníro 
slixnice  ústní,  jmenovitě  na  vnitřní  ploše 
tváří,  a  odtud  zachvacuje  veškery  měkké 
částky  obličeje,  dásně,  ba  i  kosti,  jež  rychle 
soětivějí,  tak  že  v  obličeji  vytvořují  se  roz- 
sáhlé zející  rány  a  defekty,  zasahující  až 
k  vlčkům.  Pochod  ten  provázen  bývá  mír- 
nou horečkou,  děti  však  nepociťují  zvláštní 
bolesti,  alo  chfadnou  rychle  a  pravidelně 
bvnou.  Zastaví-li  se  v  příznivém  případě  po- 
chod chorobný,  zbývají  rozsáhlé  znetvořu- 
jící  jizvy  nebo  mezery,  jež  plastickými  ope- 
racemi možno  jen  do  jisté  míry  napraviti. 
Léčení  je  nesnadné  a  jen  při  včasném  za- 
kročení lze  očekávati  příznivějších  výsledků. 
Podobná  sněť  zachvacuje  někdy  děti,  zvi. 
dívky,  po  nemocech  výše  uvedených  také 
na  rodidJech. 

Vpmada  Fab.  jest  rod  včel  nápadný  za- 
dečkem lysým,  více  méně  žlutohnědým,  čer- 
venohněaým,  černým  a  červcnohnčdé  skvrni- 
tým, čímž  velice  se  podobá  vosám.  Tykadla 
jsou  lomená,  hruď  vejčitá  se  štítkem  více 
ofténě  dvojhrbolatým.  Políčka  loketní  jsou  3, 
z  nichž  1  jest  největší.  Kartáčky  a  košíčky 
scházejí.  Veškeré  druhy  tohoto  rodu  žijí  cizo- 
pasné  nejvíce  ve  hnízdech  pískorypek,  řid- 
čeji u  rodů  Halictus,  Panurgus  a  Eucera, 
obyčejně  každý  druh  má  určitý  druh  hostitele. 
Jakým  způsobem  osazuje  samička  cizí  hnízda 
svorní  vajíčky,  není  známo.  Dospělé  včely 
nalézáme  na  květech  nebo  zvolna  nad  zemí 
lítající.  Schmiedeknecht  (Apidae  Europaeae) 
uvádí  31  druh  evropský.  Kpk. 

Vonuidi  v.  Kočovníci. 

VOBiaa'0  I«aad,  starší  jméno  jihoafri- 
ckého území,  jež  slovo  nyní  EastGriqua- 
land  (v.  Grikové). 

VomarohOA  v.  Nomos. 

Vom  úm  guerr«  |n6h  de  gérj,  franc, 
»Jméno  válcčné«.  jméno,  jež  si  kdo  dal  nebo 
oostal  vstoupiv  na  vojnu;  nyní  označení 
pseudonymu  hereckého  nebo  spisovatelského 
{nom  de  ptume);  též  místo  přezdívky  říká  se 
n.  d.  g. 

Vmnmn  O^^O  v*  Jméno. 

N.  (u  ftímanů)  v.  Agnomen  a  Gens. 

Vomtaolator  (lat)  nazýval  se  ve  starém 
ftimě  za  republiky  otrok,  který  provázeje 
svého  pána  jemu  jména  občanů,  Jež  potká- 
vali, oznamoval  (srv.  Kandidáty.  Odtud  nyní 
název    slovníku,   který   obsanuje    seznam 


jmen  a  životopisných  údajů  z  některého 
oboru. 

Homen  et  omen  (lat.),  jméno  a  zna- 
mení, t.  j.  již  jméno  obsahuje  poukázání 
k  tomu,  jaká  jest  dotyčná  osoba  nebo  věc; 
srv.  na  př.  když  lakomec  u  Plauta  jmenuje 
se  Harpago  (=  hltavec). 

Homenklatura  (lat.),  seznam  názvů  beze 
všeho  výkladu. 

Homliudlsmiui  (lat.)  jest  filosofický  ná- 
hled o  významu  pojmů  čili  všeobecnin  a  sice, 
že  jim  nenáleží  platnost  věcná,  nýbrž  že  jsou 
abstrakcemi,  provedenými  naším  intellektem. 
Co  dáno  jest,  jsou  jednotliviny,  ty  jsou  dříve 
než  pojmy,  z  nich  tvprvc  vzniká  abstrahu- 
jícím  úkonem  myšlení  všeobecný  pomysl.  Ne- 
platí tudíž  universalia  ante  rem  [y.  Realis- 
mus), nýbrž  post  rem.  Pojmům  nenáleží  věcná 
podstata,  nejsou  více  než  slovy  {nomina  fia- 
tus  vocis).  Rody  a  druhy  jsou  ony  všeobec- 
ni ny,  pro  něž  slova  tvoříme.  Otázka  tato  po 
bytné  hodnotě  pojmů  zaměstnávala  valnou 
měrou  středověkou  filosofii  a  vedeny  o  to 
hádky  nezřídka  s  prudkou  váŠnivostí,  poně- 
vadž předmět  sporu  spřcžen  úzce  s  dogmati- 
ckými látkami.  N.,  než  nabyl  konečné  po- 
vahy, byl  častěji  vyhlášen  za  blud,  kterouž 
nesnášenlivost  nominalisté  stejnou  mčrou 
spláceli,  jak  se  ukázalo  na  Husovi,  jenž  byl 
realista.  Co  dějinného  vývoje  se  tkne,  na- 
lezla scholastika  záhadu  tu  hotově  dánu 
v  rozporu  učení  Platonova  a  Aristotelova 
o  ideách.  Jako  nauka  vynesen  n.  v  XI.  stol., 
kdy  Roscellin  její  ostří  obrátil  přímo  proti 
dogmatu  o  trojjediném  bohu:  neb  náleží-li 
substantialita  jen  individuím,  pak  v  bohu 
trojjediném  dlužno  mysliti  tré  osob  čili  tré 
bohův  (v.  Ros  cel  Hnus).  Odpůrcové  jeho 
byli  realisté  Anselm  z  Canterbury  a  Vilém 
ze  Champéaux.  Nejšťastnější  a  nejdůmysl- 
nější obhájce  n-mu  jest  Angličan  Vilém 
Occam  (t  1347),  jenž  v  polemice  proti  rea- 
lismu jasně  naznačil  hlavní  rysy  pozdějších 
zpytovacích  method  zkusných.  Ž  jiných  pří- 
vrženců jsou  Buridan,  Gerson  (f  1429  ,  Ga- 
briel Biel  (t  1495),  Nizzoli  Mario  (f  1666). 
Mírnější  forma  n-mu  jest  conceptualis- 
m  u  s  (v.  t.),  podle  něhož  pojem  chová  v  sobě 
pomyslné  jádro,  podstatu  věci  logickou,  ni- 
koliv metafysickou,  a  není  tudíž  jen  pouhým 
zvukem;  uveden  byl  Abélardem  (v.  t.). 
Problém  n-mu  a  realismu  jest  ostatně  stále 
aktuální,  poněvadž  jeho  jádro  jest  poznatko- 
slovné.  Místo  všeobecných  pojmu  potřebí 
jen  dosaditi  kategorie  nebo  zákony,  což  obé 
jsou  také  všeobecniny,  a  otázka,  zda  v  ka- 
tegoriích, po  případě  v  zákonech  obsažen 
proti  měnivé  nahodilosti  zjevů  výraz  reálné 
podstaty  či  jsou  kategorie  a  zákony  jen  po- 
stihnutými vztahy  mezi  empiricky  danými 
fakty,  jest  zcela  na  snadě.  Hume  svou  zá- 
hadou přičinnosti,  Kant  celou  svou  naukou 
noétickou.  Milí,  Spencer  jsou  nominalisté  a 
vůbec  všechen  t.  zv.  relativismus  poznání 
jest  nominalistický.  —  Srv.  Exner,  Ueber  N. 
u.  Realismus  (Praha,  1841);  H.  Lówe,  Der 
Kampf  zwischen  dem  Realismus  u.  N.  (t.. 


394 


Nominalisté  —  Nona. 


1876);  Hubert  Schauer,  Geistiges  Leben  im 
zwólften  Jahrhunderte  (Vídeň,  1886).     Zb, 

Hominallsté,  přívrženci  nomiaalis- 
mu.  Viz  Nominalismus. 

Homiiiáliii  (z  lat  nomen,  jméno),  jmeno- 
vitý, podle  jména.  Slova  toho  užívá  se 
často  jakožto  protivy  reálného  čili  skuteč- 
ného, věcného.  Na  př.  n.  cena,  správné  n. 
hodnota  (něm.  Nominalwtrth,  Nennwerth), 
jest  summa,  která  jest  jmenována  v  dlužním 
úpise  jako  dluh  nebo  na  ražené  minci  jako 
zákonná  hodnota  mince.  Při  dlužních  úpi- 
sech může  se  od  ni  lišiti  kurs  (říká  se,  že 
jest  nad  pari  nebo  pod  pari),  při  minci  sku- 
tečný obsah  kovu.  Tato  odchylná  hodnota 
nazývá  se  hodnotou  reální  nebo  effek- 
tivní. 

N.  definice  v.  Definice,  str.  154a, 

N.  úroková  míra  (něm.  Sominal\in$fuss) 
jest  míra  úroků,  naznačená  na  úvérním  pa- 
píře na  základě  n.  hodnoty;  skutečná  míra 
úroková  liší  se  od  této  míry  n.  podle  toho, 

1'aký  jest  (pro  prvního  nabyvatele  papíruj 
Lurs  emissní  nebo  (pro  nabyvatele  pozdější) 
bursovní  kurs  úvěrního  papíru.  Je-li  emissní 
nebo  bursovní  kurs  papíru  nízký,  jest  tudíž 
skutečná  úroková  míra  vyšší  než  míra  n.  a 
naopak. 

Momina  snnt  odlosa  (lat.),  t.  j.  jmeno- 
vati někoho  (na  př.  při  káráni)  jménem  vzbu- 
zuje nevoli. 

Hominatim  (lat.),  zejména,  jmenovitě, 
výslovně. 

nominatlo  auotoris  v.  Auctoris  no- 
mi  na  ti  o. 

HominatlQ  regia (lat),  nominace  pa- 
novníkova, nazývá  se  právo  panovníkovo 
jmenovati  církevní  funkcionáře.  Jest  to  vý- 
jimka z  pravidla  platného  v  právu  církev- 
ním, že  hodnostář  církevní  má  býti  volen 
od  kapituly. 

Hominativ  (zlat.)*  jmenovatel,  je  pád 
podmětu,  jeho  přívlastku  nebo  jmenného 
výroku  (na  př.  v  *tv&j  otec  jest  mrtev<.)\ 
ovšem  že  i  tyto  části  věty,  zvláště  přívlastek 
a  jmenný  výrok,  mohou  býti  vyjádřeny  i  ji- 
nými tvary  (tak  ve  slovanštině  instrumentá- 
lem).  N.  tvoří  se  v  jazycích  indoevr.  ne- 
stejně. V  čísle  jednotném  jmen  mužských  a 
ženských  míval  buď  znak  <5  anebo  pouhý 
kmen;  na  př.  ovi-s  >ovce€  (km.  ovi-)^  bhrčť 
těr  nebo  bhrms  »bratr€  (km.  Mr^řer-);  jména 
střední  měla  za  n.  pouhý  kmen  (na  př.  ne- 
bhos  »oblak,  nebe«)  vyjma  kmeny  na  o-,  kde 
n-em  je  vl.  tvar  akkusativný  (na  př.  Jugom 
»jho«,  km.  jugo).  V  čísle  množném  v  rodě 
muž.  a  žen.  míval  n.  rozličné  tvary,  charak- 
terisované  koncovým  -s:  ovies,  bhrčíteres,  eW- 
vcís  »kobyly<  (n.  j.  č.  a  kmen  tWvdL)^  eWvUs 
>koněc  (n.  j.  č.  elt'vos,  km.  el^vo-);  tvary  r. 
stř.,  jakož  i  tvary  n-u  dvojného  čísla  zdá 
se,  že  byly  velmi  nestejně  vyvinuty.  V  do- 
bách pozdějšího  vývoje  jazykův  indoevr.  n. 
podléhal  rozl.  změnám  zejména  i  tak,  že  buď 
přejímal  úlohu  i  jiných  pádů,  zvi.  vokativu 
a  akkusativu,  anebo  býval  i  nahrazován 
tvary   pův.  jiného   významu   mluvnického; 


tak  č.  duby^  ryby  je  vl.  akk.  mn,  č.,  dle  ně- 
kterých i  praslov.  <l4fb9  »dubc  vl.  akk.  j.  č. 
a  p.  Z^. 

Ifomine  (lat),  ve  jménu. 

HomofyiakOTé.  u  starých  Řeků  strate  i 
zákona,  jejichž  úloha  a  pravomoc  nebyla 
všude  stejná.  V  Athénách  bylo  n-ků  7,  a 
ti  byli  ustanoveni  zákonem  £fialtovým  r.  460 
př.  Kr.  z  občanstva  losem,  aby  omezila  se 
moc  areiopagu,  jenž  byl  tehdy  ponejvíce 
v  rukou  konservativců.  N.  přihlíželi  k  tomu, 
aby  všichni  úředníci  ve  svém  jednání  přesné 
se  řídili  zákony;  zároveň  s  proedry  Tpřed* 
sedy  v  radě)  zkoušeli  návrhy  zákona  pro 
sněm  a  předkládali  je  k  hlasováni  Vystu- 
povali též  proti  všem  usnesením,  příčícím 
se  základnímu  zříz.  státnímu.  —  Ve  Spartě, 
v  Byzantii,  v  Lokrech  a  jiných  dór- 
ských  obcích  bděli  n.  jmenovitě  nad  za- 
chováváním zákonů  v  poradných  shromáž- 
děních. —  V  Kerkyře  skládán  byl  n-kům 
účet  ze  správy  státních  peněz,  jako  druhdy 
logistům  a  euthynům.  Wa. 

Vomokaiioa  v.  Kormčí  kniha. 

Homokratle  (řec.)  proti  autokratií 
znamená  vládu  zákonnou. 

Homo0  (řec),  zvyklost,  obvyklý  řád, 
zákon.  Ve  starém  Egyptě  správní  okres; 
v  nyn.  Řecku  tolik  co  kraj.  Vrchní  správce 
nomu  nazývá  se  nomarchos. 

Homothesie  (řec),  zákonodárství. 

Homothetové  (řec),  u  Řekův  zákono- 
dárci. Ježto  zákony  u  Řeků  pokládány  za 
posvátné,  nemohly  snadno  změněny  býti, 
ani  když  nevyhovovaly  poměrům  nově  na- 
stalým; v  té  příčině  byl  přísný  postup  zvlá- 
ště v  Athénách.  Tam  od  dob  Solónových 
volil  lid,  měla-li  nastati  změna  některého  zá- 
kona, z  héliastů  (v.  Héliaia)  sbor  501,  1001 
neb  1501  mužů  (v  takových  totiž  odděleních 
úřadovali  členové  héliaie),  kteří  sluli  n.  a 
Jejichž  úlohou  bylo  zkoušeti  zákony  staré, 
jež  se  měly  odstraniti,  i  nové,  které  se  mely 
zavésti.  Postup  při  tom  byl  jako  u  soudu: 
staré  zákony  hájili  obhájcové  od  lidu  zv^o* 
lení  (avvríyoQoí,  avvSixoL)^  nové  zastupovali 
navrhovatelé.  Rozhodnutí  měli  n.  za  před- 
sednictví archontů  thesmothetů.  Proti 
jejich  rozhodnutí  pro  zavedení  nového  zá- 
kona mohla  však  býti  podána  žaloba,  ypcr«p>) 
TTocpavóficov,  o  kteréž  pak  rozhodl  soud.  Celý 
postup  slul  éntxBiQotovla  vó^umv,  V  době 
úpadku  státního  života  ovŠem  tato  přísná 
forma  odpadla  a  rozhodnutí  lidu  (i^rjipiútiazot) 
platila  za  zákony.  VVíl, 

Hon  (lat),  ne. 

Hona  (lat),  devátá  hodina  dne, vřím* 
sko-katolické  církvi  doba  od  2  nebo  3  ho- 
din odpoledne  až  do  vesper  (sr.  Hodinky 
církevní);  ve  středověku  nazýval  se  tak 
též  devátek,  t  j.  devátá  ČásC  úrody,  od- 
váděná vrchnostem. 

N.  (vlastně  n.  vojt,  t.  j.  devátÝ  hlas)  je 
v  hudbě  devátý  stupeň  diatonick&o  svuko- 
řadu,  jenž  v  dnešním  systému  tónovém  jeat 
vlastně  sekundou  s  vrchním  tónem  do  vyšŠí 
oktávy  přeloženým.  Se  základní  zněnou  tvoři 


Nona  —  Nonnos. 


395 


il«  dlssonantni  interval,  jenž  dle  analogie 
sekundy  rozvádí  se  (jako  tato  do  tercie 
nebo  do  primy)  do  oktávy  nebo  decimy. 

Voaa,  město  dalmatské,  v.  Nin. 

Vonaa  (lat.)  slul  u  Římanů  5.  den  měsíce 
vyjma  březen,  květen,  červenec  a  říjen, 
v  nichi  připadaly  N.  na  den  7. 

Voaas^sImiiS  (t.  j.  devadesátý)  jest  bod 
ekJiptiky,  který  leží  v  šířkovém  kruhu  ze- 
nitu. Výška  n-ma  měří  úhel  mezi  ekliptikou 
a  horizontem,  distance  n-ma  čítaná  na  eklip- 
tice od  horizontu  jest  90  stupňů  v.        Gs, 

Vott  oiiivis  homliil  oontingit  adire 
Oofiatboia,  ne  každému  člověku  dostane 
se  navštíviti  Korinth  (Horat.  Listy  I.,  11,  36), 
Čili,  jak  dí  Komenský,  »ne  každému  dřevu 
dostane  se  býti  fládremc. 

Voa-Mifl  (i^t),  věc  nemyslitelná,  tudíž 
nejsoucí,  na  př.  čtyřhraný  kruh. 

AOnetto  (ital.),  hudební  skladba  pro  de- 
vatero nástrojů. 

HottobaUtnoe  [nÓBšaláns],  franc.  nedba- 
lost, pohodlnost,  nepečlivost,  bez- 
starostnosť,  k  tomu  příd.  jm.  noncha- 
lan  tni. 

HoiddL  jméno  9.  dne  dekády  ve  franc. 
republik,  kalendáři. 

jlonioaliut  ďOrb.,  rod  Foraminifer  z  če- 
ledi NummuUtidae^  se  skořápkou  bilaterálně 
symmetrickou,  nautiloidní.  Přídatná  hmota 
buď  schází  nebo  jest  jen  slabě  vyvinuta  a 
omezena  na  krajinu  příústní.  Ústí  jest  jedno- 
duchá* zakřivená  štěrbina.  Jde  z  útvaru  ka- 
mcnouhelného  do  třetihorního  a  dosud  žije 
v  Severním  moři.  MBbr. 

Jfonlntmsioiiisté  v.  Chalmcrs  3). 

Voalos,  jinak  též  vernier,  jest  přístroj: 
kterým  jsou  opatřeny  dělené  škály  měřicích 
strojův  a  kterém  se  přímo  odčítají  části 
nejmenšího  dílu  měřítka  hlavního.  Mají-li  se 
na  př.  odčítati  ještě  desetiny  nejmenšího 
dílku  měřítka  hlavního,  připojí  se  k  měřítku 
tomu  měřítko  jiné,  tak  dělené,  že  10  jeho 


Č.  2903.  Nonius. 

dílců  rovná  se  svou  délkou  devíti  dílcům 
měřítka  hlavního  (vy obr.  č.  2903.).  Jest  tedy 
kaidý  dílec  n-ia  o  jednu  desetinu  menší  než 
dílec  měřítka  hlavního.  Odčítání  délky  pro- 
vede se  postavením  nully  n-ia  k  značce 
(bodu,  vrypu  atd.),  jíž  délka  hledaná  hra- 
ničí, odečtou  se  pak  celky,  t.  j.  nejmenší 
dílky  na  měřítku  hlavním,  desetiny  na  n-iu 
dle  toho,  kolikátá  čárka  n-ia  ^od  nully  po- 
čítaje) souhlasí  s  dílkem  měřítka  hlavního. 
N-ia  takto  zařízeného  —  dobíhavého  —  užívá 
se  nejčastějí,  řidčeji  vyskytuje  se  n.  před- 
blhavý,  při  němi  délka  jedenácti  dílků  mě- 
řítka hlavního  rozdělena  jest  na  n-iu  na  de- 
set dílků.  Při  dělení  obloukovém,  kde  se  ne- 
oiívá  soustavy  desetinné,   dělí   se   oblouk 


délky,  na  př.  29  resp.  59  dílců  měřítka  hlav- 
ního, na  30  resp.  60  dílců  n-ia.  Je-li  v  prvém 
případě  kruh  dělen  na  půlky  stupně,  uka- 
zuje n.  ještě  minuty,  je-Ii  v  druhém  případě 
kruh  dělen  na  šestiny  stupně,  ukazuje  n.  Je- 
ště 10  sek.  Název  n.  pochází  od  Pedra  Nu- 
fieza,  zvaného  též  »Noniu8c  (1492—1577), 
professora  mathematiky  na  univ.  v  Coimbře, 
který  r.  1542  popsal  přístroj  k  měřeni  díl- 
kův  oblouku.  N.  v  té  formě,  jak  ho  nyní 
užíváme,  popsán  byl  však  teprve  od  Pier- 
rea  Verniera  (1580—1637).  nvk. 

Honios  Marceli  US,  latinský  grammatik 
z  Tubursika  v  Africe.  Sestavil  na  počátku 
IV.  stol.  po  Kr.  lexikální  sbírku  řídkých 
slov  latinských,  nadepsanou  De  compenátosa 
doctrina  per  litteras,  ve  20  oddílech  ze  spisů 
dřívějších  autorův.  Jest  to  sice  práce  bez 
ducha  a  kritiky,  jakož  i  bez  náležité  péče, 
avšak  přece  veledůležitá,  ježto  jsou  tu  za- 
chovány doklady  ze  ztracených  památek, 
zvláště  archaické  doby,  jako  z  Accia,  Pacu- 
via,  Lucilia  a  j.  Sbírku  N-iovu  vydal  L. 
Quicherat  (Paříž,  1871),  mnohem  důkladněji 
L.  Můller  (Lip.,  1888,  2  sv.).  RNk. 

Honjiirorfl  [nondžúrers],angl.,  nazývala  se 
čásť  duchovenstva  episkopální  církve  angli- 
cké, která  při  korunovaci  Viléma  III.  ode- 
přela přísahu  věrnosti,  maiíc  za  to,  že  ná- 
slednictví  trůnu  patří  Jakubu  II.  Hlásili  se 
k  nim  arcibiskup  sancroítský,  8  biskupův  a 
asi  400  osob  z  nižšího  duchovenstva.      » 

Honkonformlsté  v.  Dissenters. 

Hon  liqoet  (lat),  není  jasno,  zřejmo. 

Hon  malta,  sed  mnltnm  v.  Multum, 
non  multa. 

Honnea  Med.,  piplá,  rostlinný  rod  če- 
ledi brutnákovitých  {Borragineaé),  obsahu- 
jící asi  30  druhů,  rozšířených  hlavně  v  obla- 
sti středomořské.  Jsou  to  jednoleté  byliny 
i  vytrvalé  křoviny  se  střídavými  listy  a 
květy  v  listnatých  lichohroznech.  Barva  květu 
nejčastěji  violová,  modrá,  bílá  nebo  žlutá. 
N.  má  kalich  5klaný,  po  odkvetení  zvětšený, 
nadmutý.  Trubka  korunní  jest  rovná  s  kra- 
jem pravidelným,  válcovitě  zvonkovitým, 
krátce  5klanÝm.  U  nás  jen  jeden  druh  v  ně- 
kterých krajích  u  cest,  na  mezích,  suchých 
stráních,  polích  a  pod.  N.  pulla  DC,  piplá 
osmahlá,  jejíž  zeměp.  rozšíření  sahá  po  celé 
stř.  a  již.  Evropě  až  do  Persie.  Rostlina  tato 
jest  mnoholetá  a  celá  srstnatě  a  žlaznatě 
chlupatá.  Listy  má  podlouhlé,  hoření  kopi- 
naté  nebo  vejčito-kopinaté,  poloobjímavé. 
Koruna  jest  tmavě-nachově  hnědá,  zřídka 
růžová,  žlutavá  nebo  bělavá.  Kvete  od  květ. 
do  srpna.  Mimo  tuto  pěstuje  se  u  nás  často 
v  zahrádkách  jednoletý  druh  N.  rosea  Fisch. 
et  Mey.,  p.  růžová,  která  pochází  z  Kav- 
kazu a  Arménie.  Vm, 

Honnengriin,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Cheb,  okr.  Vildstein,  fara  Frauenreuth,  pš. 
Neukirchen;  18  d.  (5  d.  náleží  do  obce 
Schossenreuthu),  70  ob.  n.  (1890),  mlýn. 

Honno0,  básník  řecký  z  V.  stol.  po  Kr., 
pocházel  z  Panopole  v  Egyptě  a  složil  epos 
Dionysiaka  (vyd.  Kdchly  1858  v  Lipsku)  v  48 


396 


Non  olet  —  Norbert. 


knihách  na  způsob  Ovidiových  Metamorfós. 
Stav  se  křesťanem  sepsal  veršovanou  para- 
frasi  evangelia  sv.  Jana  (vyd.  Scheindler 
1881  t.)*  N.  byl  básník  nadaný,  bohaté  fan- 
tasie, ale  upřífiáeným  pathosem  stává  se  na 
konec  monotónním  a  unavuje. 

Hon  olet  (lat.),  nesmrdí.  Dle  zprávy 
Suetoniovy  (Vespasian  23)  vytýkal  prý  kdysi 
Titus  svému  otci,  řím.  císaři  Vespasianovi, 
že  zdanil  veřejné  záchody,  načež  prý  Vespa- 
sian ukázal  mu  peníz  pravě:  n.  o. 

Hon  omnia  possomos  omneš  (lat),  ne- 
můžeme všichni  všechno  (t.  j.  nelze  kaž- 
dému vyniknouti  ve  všem).  Dle  Macrobia 
VL,  1,  35  výrok  římského  satirika   Lucilia. 

Hon  omnii  moriar  (lat.),  nezemřu 
všecek,  t.  j.  budu  žíti  básněmi  svými  i  po 
smrti  (Horat.  Carra..  III,  30,  6). 

Honpareille  [nónparéjj,  též  nonpareil, 
v  knihtiskařstvi  písmo  o  6  typografických 
bodech  rozměrů  kuželky. 

Hon  plus  nitra  (lat.)^  neninadto;  slova 
ta  znamenají  něco  výtečného,  nebývalého. 

HonpoMomae  (lat),  nemůžeme,  slova, 
která  stala  se  jakousi  všeobecnou  formulí, 
jíž  užívá  se  od  papežské  stolice,  nechce-li 
v  některém  případě  povoliti  požadavku  moci 
světské.  Poprvé  užil  jich  Klement  VIL  na- 
rážkou na  Skut.  ap.  4,  20,  když  odepřel  zru- 
šiti manželství  Jindřicha  VIII.  s  Kateřinou 
Aragonskou. 

Hon-reeident  (angl.),  v  anglik.  církvi  du- 
chovní, který  nebydli  v  místě  svého  obročí 
a  dává  se  zastupovati  vikářem. 

Honeens  (z  lat),  nesmysl. 

Hon  eoholae,  eed  vitae  dieoimue  (lat.), 
neučíme  se  pro  školu,  ale  pro  život 

Honnm  prematnr  in  annnm  (citát  z  Ho- 
rat. Ars  poet.  388).  do  devátého  roku  budiž 
zadržáno  (dílo  umělecké),  t.  j.  dlouho  budiž 
broušeno  a  pilováno,  než  vyjde  na  světlo. 

Hony  v.  Nonae. 

von  Aoorden:  1)  v.  N.  Karl,  něm.  historik 
(♦  1833  v  Bonne  —  f  1883  v  Lipsku),  působil 
na  universit,  v  Bonne  (1863),  v  Greitswaldě 
(1868),  v  Marburce  fl870),  v  Tubinkách  (1873), 
v  Lipsku  (1877).  Byl  také  publicisticky  činný; 
z  jeho  spisů  vynikají  Hinkmar^  Eribischof  von 
Reims  (Bonn,  1863)  a  zvláště  třísvazkové  dílo 
Der  spanische  Erbfolgekrieg  (Důsseldorf  a 
Lip.,  1870—82),  které  mělo  býti  první  částí 
nedokončené  Europ,  Gesch,  im  i8.  Jhdt.  Po 
jeho  smrti  vydal  Maurenbrecher  jeho  před- 
nášky Histor.   Vortráge  (Lip.,  1884). 

2)  v.  N.  Karl  Harko,  lékař  něm.  (♦  1858 
v  Bonne),  působil  jako  docent  vnitřního  lé- 
kařství v  Giessech  a  jako  prof.  téhož  oboru 
v  Berlíně,  od  r.  1894  je  přednostou  oddě- 
lení vnitřních  nemocí  v  nemocnici  frankfurt- 
ské. Napsal  zvláště:  Albuminurie  bei  gesunden 
Menschen  (1885);  Beitráge  \ur  Physiologie  und 
Pathologie  des  metischl,  Stoffwechsels  (1892  až 
1895.  3  seš.);  Lehrbuch  der  Pathologie  des 
Stoffwechsels  (1893);  Die  Zuckerkrankheit  und 
ihre  Behandlung  (1895;  2.  vyd.  1898);  Didte- 
tische  Behandlung  des  Diabetes  (1898)  a  j.  v, 

Hop&l,  bot.,  v.  Opuntia. 


Ho  popery  I  (angl.)  >Pryč  s  papeienstvím  U 
v  Anglii  bývalé  heslo  protestantské. 

Hor,  ponor,  v.  Norná  hloubka. 

Hora  v.  Brloh. 

Horberdany,  ves  mor.,  v.  Norbertčany. 

Horbert,  sv.,  arcibiskup  magdeburský  a 
zakladatel  praeroonstrátů  (*  1082  v  7Cantena, 
v  hrabství  klevském  —  t  6.  čna  1134).  Otec 
Heribert   byl  z  rodu   hrabat   Gennepských, 
matka  Hedvika  pocházela  z  rodu  vévod  lot- 
rinských.  Mladý  N.  vstoupil  do  stavu  du- 
chovního, stal  se  kanovníkem  ve  svém  ro- 
dišti, potom  v  Kolíně,  byl  přijat  za  kaplana 
krále  Jindřicha  V.,  jejž  doprovázel  na  řím- 
ské výpravě  a  jenž   chtěl    ho  povýšiti   na 
biskupa   cambraiského,    kteréž    důstojnosti 
však  N.  nepřijal.  Jednoho  parného  dne  r.  1115 
ujížděl  v  průvodu  obstárlého  sluhy  k  uko- 
jeni choutky  do  vsi  Oredenu;  tu  hrom  ude- 
řil přímo  před  jezdce,  a  kůň  shodil  N-a,  jmŽ 
vzpamatovav  se  z  leknuti  poznal,  jak  nena- 
dále byl  by  se  octl   před  soudnou  stolid 
Boži.  Navrátiv  se  domů  opustil  císařský  dvůr 
a  odebral  se  do  kláštera  siegberského  u  Ko- 
lína, kdež  byl  17.  dubna  1115  od  arcibiskupa 
kolínského    Bedřicha    vysvěcen    na    jáhna 
i  kněz*^-.    Hned  druhý  den   po  sv<ch  kněž- 
ských prvotinách  žádal  na  kapitole  xantcn- 
ské,  aby  žila  dle  řehole,  začež  jej  raladSt  ka- 
novníci  pronásledovali.  Byl  docela  obžalován, 
že  bez  práva  hlásá  slovo  Boží  a  nosí  roucho 
u  duchovenstva  neobvyklé,  a  musil  k  těmto 
žalobám  odpovídati   na   synodě  Fritzlarské 
r.  1118.  Avšak  ospravedlnil  se  a  vzbudil  po- 
div u  všech  členů  synody.  Vzdav  se  veške- 
rých svých  důchodů  církevních  a  rozdav  své 
dědičné  jmění  odebral   se  k   papeži   Gcla- 
siovi  II.  do  Saint   Gillesu  v  Languedoku  a 
obdržel  od  něho  zvláštní  listinou  dovoleni, 
aby  všude  svobodně  hlásati   mohl  evange- 
lium. Potom  kázal  neohroženě  po  Francii,  a 
slovo  jeho  bylo  tak  mocné,  že  válčící  a  svá- 
řící strany  se  smiřovaly,  a  on  za  anděla  by\ 
pokládán.  Na  synodě  Řemešské  r.  1119  po- 
tvrdil mu  papež  Kalixt  II.  znova  moc  udě- 
lenou od  Geíasia  II.    Biskup  laonský  Barto- 
loměj poznal  jej   na  této  synodě  a  vzal  jej 
s   sebou,  chtěje   pomocí  jeho   opraviti   své 
kathedrální  kanovníky.   Ale  brzo  přesvědčil 
se  N,  že  s  kanovníky  nic  nepořídí,  a  usadil 
se  v  bahnitém  místě  Prémontré  poblíž  města 
Kusiaku  (Coucy).   Dne  25.  ledna  dal  jemu 
a  průvodčímu  jeho  biskup  Bartoloměj  bílé 
roucho.  Do  jara  vzrostla  nová  rodina  přiby- 
lými  učenníky  v    13   hlav;   tu   vystavěli   si 
nutné  budovy  v  Prémontré  a  založili  r.  1121 
chrám  ke  cti  Panny  Maric.  Novému  štípení 
dal  N.  řeholi  sv.  Augustina  a  stal  se  tak  za- 
kládat, nového  řádu  praemon stratů.  Jeho 
přítelem  byl  sv.  Bernard,  odpůrcem  Abélard. 
Na  prosbu  bisk.  cambraiského  Burcharda  ode- 
bral se  r.  1124  do  Antverp,  kázal  tam  proti  blu- 
daři Tanchelmovi  a  jeho  stoupencům  a  usadil 
tam  svou  řeholi  u  kostela  sv.  Michala.  Roku 
1126  odebral  se  k  paptži  Honoriovi  II.  a  vy- 
mohl na  něm  potvrzení  svého  řádu  listinou 
z  r.  1126.    Později  konaje  cestu  do  Němec 


Norbertčany  —  Nord 


397 


pfiáel  do  Šp^ru,  kde  právČ  císař  Lothar  U. 
rokoval  se  snémem  o  volbě  nového  arcibi- 
skupa magdeburského.  Tu  byl  N.  proti  své 
vfili  xvolen  sa  arcibiskupa  a  potvrzen  od 
Lothara  IL  (1126).  Jeho  nástupcem  v  Pré- 
montré  byl  xvolen  nerozlučný  jeho  přítel 
Htsgo.  Jako  arcibiskup  pracoval  N.  o  nápravu 
docHiovenstva.  Poněvadž  kanovníci  při  kol- 
legtátním  chrámě  P.  Marie  vší  opravě  se  vzpí- 
rali, vypudil  je  odtud  a  usadil  tam  své  ře- 
holní kanovníky,  jejichž  proboštem  učinil 
Evermonda,  jednoho  ze  svých  prvních  učen- 
oikův.  Tímto  rázným  vystoupením  popudil 
proti  sobě  četné  laiky  i  duchovní,  kteří  nej- 
prve xákeřnickou  vraždou  chtěli  se  ho  zba- 
viti, a  když  to  se  nezdařilo,  vyvolali  vzpouru 
v  Maedeburce,  tak  že  město  musil  opustiti. 
Ale  Magdeburátí  povolali  jej  brzo  nazpět,  a 
ctsař  Lothar  II.  učinil  jej  svým  kancléřem. 
Na  synodě  Remešské  r.  1130  vymohl  si  na 
papeži  Innocencovi  II.,  že  mohl  praemon- 
stríty  usaditi  při  svém  metropolitním  chrá- 
mě. R.  1132  doprovázel  Lothara  II.  do  Itálie, 
byl  přítomen  jeho  korunovaci  za  císaře  a 
bvl  jmenován  od  papeže  primasem  něme- 
CKým,  jímž  bývali  i  předchůdcové  jeho,  arci- 
biskupové magdeburití.  Navrátiv  se  domů 
opadl  v  těžkou  nemoc,  ze  které  jiŽ  nepo- 
vstal. Byl  pochován  v  chrámě  P.  Marie  u  svých 
řeholních  kanovníků,  hmocenc  III.  prohlásil 
Jej  sa  svatého  a  Řehoř  XIII.  položil  jeho 
•iritck  na  6.  čna.  Strahovský  opat  Kašpar 
1  Kvestenberka  domohl  se  toho,  že  mu  Mag- 
deburští vydali  sv.  tělo,  jež  bylo  11.  pros. 
1626  přivezeno  do  kláštera  doksanského  a 
odtud  2.  květ  1627  přeneseno  na  Strahov. 
Kofže-arcibískup  pražský  kardinál  Arnošt 
s  Harrachu,  prohlásil  30.  dub.  1627  sv.  N-a 
sa  patrona  českého.  —  Srv.  Čermák,  Sv.  N. 

Í Praha,  1877);  Bezděka,  Život  sv.  N-a  (»Bla- 
lověstc,  1863,  str.  200);  Kulda,  Církevní  Rok, 
rV.,  46;  Scholz,  Vita  s.  N-i  (Vrat.,  1859);  Win- 
ter,  Die  Praemonstratenser  des  12.  Jahrhun- 
dertes  (Bcrl.,  1866).  Ďr.  Kr, 

Vorb^rtteiiy,  Norberčany  (Súmberg), 
ves  na  Moravě,  hcjtm.  Šternberk,  okr.,  fara 
a  pi.  Libová;  58  d.,  304  ob.  n.  (1890),  kaple, 
Itf.  ik.  a  samota  Lerchcnfeld. 

Voroia  [norča],  město  v  Itálii,  provincie 
Pcrugia,  kraj  Spoleto,  má  jako  obec  9994  ob. 
(1895),  sídlo  biskupa,  seminář,  gymnasium, 
technickou  školu,  palác  »Castellina«,  cukro- 
var, továrnu  na  sukna,  obchod  s  vínem,  ole- 
jeiD  a  chov  vepřového  dobytka.  Starověká 
Nursia  je  rodištěm  řím.  vojevůdce  Sertoria 
a  sv.  Benedikta. 

Vord  ťném.,  ír.),  sever. 

Vord  [nór],  nejsever.  franc.  departement, 
stvořený  r.  1790  z  franc.  Flander  a  Hene- 
gavska,  Cambrésis  a  Částí  prov.  Artois  a 
Vcrroandois,  IcŽí  mezi  49«  59'  12"  —  51»  5' 
45^  s.  š.  a  2«  36'  —  4»  14'  v.  d.  Gr.  a  hra- 
ničí na  s.  s  mořem  Severním,  na  z.  s  depar- 
tementem Pas-de-Calais,  na  jz.  s  dep.  Somme, 
na  j.  8  dep.  Aisne  a  na  v.  s  Belgií  v  délce 
330  km.  Délka  jeho  od  sz.  k  jv.  měří  184  km, 
i^ka  kolísá  se  mezi  6  až  87  km^  tak  že  vlastně 


celý  departement  dělí  se  na  2  části,  z  nichž 
jedna  jest  třikráte  větší  druhé  a  které  sou- 
visí spolu  jen  úzkým  pruhem  země;  obvod 
iest  815  km  a  plocha  6694  km\  —  V  ohlede 
noropisnéra  rozlišují  se  od  sebe  zřetelně 
2  čá.<(ti:  Flandry  a  Ardenny.  První  z  nich 
zaujímá  střed  a  sever,  jest  nízká  (do  80  m 
n.  m.)  s  povrchem  rovným  a  jednotvárným, 
avšak  neobyčejně  úrodná  a  hustě  zalidněná, 
následkem  rozsáhlých  (60.000  ha)  ložisek  uhlí 
i  vysoce  průmyslná.  Téměř  40.000  ha  půdy 
zv.  Wateringues  leží  skoro  pod  hladinou 
moře,  proti  němuž  chráněno  jest  hrázemi. 
Na  jižním  pokraji  tohoto  území  vypínají  se 
nejvyšší  body  francouzských  Flander,  Cassel 
(163  m),  Récollets  (104  m),  Kattes  (158  m), 
Boeschépe  n37  m)  a  Noir  (130  m).  Flandry 
sahají  až  k  lev.  břehu  dolní  Šeldy  a  bahnité 
depressi  říčky  Sensée.  Od  údolí  Šeldy  zdvihá 
se  půda  k  jv.,  zalesněné  pahorky  střídají  se 
s  údoly  rozmanitě  se  křižujícími  a  povrch 
půdy  stává  se  velice  malebným.  Celá  tato 
čásť  departementu,  zvláště  arrond.  Avesnes, 
náleží  k  Ardennám,  které  sem  zabíhají  z  jižní 
Belgie.  Zde  pne  se  nejvyšší  bod  departe- 
mentu, Bois  de  Saint-Hubert,  vysoký  266  m. — 
N.  náleží  k  5  úvodím,  totiž  Šeldy,  Mósy, 
Ysery,  Aa  a  Seiny.  K  úvodí  Šeldy  náležejí 
Vt  departementu  (3800  km*),  význam  její  leží 
v  silné  dopravě  zboží,  která  dosahuje  4  mill«  t 
ročně.  Přítoky  jej^í  zde  jsou:  Eauette,  Erclain, 
Sensée,  Selle,  Écaillon,  Rhonelle,  Hayne, 
Scarpe  a  Lys.  Mósa  se  sice  nedotýká  de- 
partementu, ale  přijímá  z  něho  Sambre  s  čet- 
nými přítoky.  Yser  jest  ien  planinovitá  říčka 
s  nepatrným  úvodím,  Aa  náleží  k  departe- 
mentu jen  dolním  svým  tokem,  Seina  při- 
jímá pak  z  něho  ř.  Oise.  —  Pobřeží  měří 
35  km,  vykazuje  2  přístavy,  Dunkerk  a  Gra- 
velines,  jest  písečnaté  a  provázené  pásmem 
dun,  do  vnitrozemí  zdvihá  se  zcela  volně.  — 
Podnebí  departementu  jest  zcela  přímoř- 
ské, prům.  roční  teplota  jest  -{- 10*02®  Č,  zimní 
+  312«C,  jarní  4-9-3«C,  letní  + 17-8<»  C, 
podzimní  4-  10*73'  C,  absolutní  minimum 
+  19*  C  a  maximum  -{-  35'5  C,  dní  s  teplo- 
tou pod  O^C  bývá  do  50  ročně,  časté  jsou 
zimy  bez  sněhu,  roční  výška  srážek  jest 
69  cm,  za  to  počet  deštivých  dnů  jest  ne- 
obyčejně hojný  (do  258  ročně).  Podnebí  to 
jest  sice  rostlinstvu  velmi  příznivé,  avšak 
proměnlivostí  svou  slabším  lidem  nezdravé, 
tak  že  silně  zde  řádí  prsní  nemoci. 

R.  1896  bylo  v  departemente  1,811.868  ob., 
t.  j.  312*89  na  1  km\  tak  že  i  počtem  oby- 
vatel i  jejich  hustotou  stojí  mezi  departe- 
menty francouzskými  na  2.  místě.  Obyvatel- 
stvo městské  tak  jako  všude  v  hustě  oby- 
dlených a  průmyslných  krajinách  převládá 
nad  venkovským,  čítajíc  1,126.914  duší.  Od 
r.  1801  přibylo  1.046.867  obyvatel.  Veliký 
jest  počet  cizinců:  295.987,  z  nichž  289.528 
Belgičanů,  1645  Angličanů,  1272  Némci,  630 
ItalQ.  516  Šyýcarů,  190  Rusů,  251  Španél, 
104  Rakušani  a  i.  Obyvatelé  jsou  z  části 
Vlámové,  z  části  Valloni,  avšak  jen  10"/©  jich 
mluví  dosud  vlámsky,  asi  12.000  jest  evan- 


398 


Nordalbingia  —  Norden. 


gelíků  roztroubených  hlavně  ve  velkých  mo- 
stech, asi  1000  jest  židů.  —  V  departementu 
jest  universita  (Lilie)  státní  a  katolická,  vy- 
soká škola  hospodářská,  hudební  konser- 
vatoř, průmyslový  ústav,  3  národní  ikoly 
hudební,  4  chlapecká  lycea,  10  obecních 
colléges  chlapeckých  a  4  dívčí,  škola  hor- 
nická, vyšší  škola  obchodní,  škola  řemesl- 
nická, tkalcovská,  umělecko-průmyslová,  pro 
zemědělský  průmysl,  řada  škol  soukromých, 
ústav  učitelův  a  učitelek,  416  škol  obecných 
8  80.638  dětmi,  nemocnic  jest  85,  blázince 
2.  —  N.  jest  stejně  důleiit  jako  kraj  země- 
dělský 1  průmyslový.  Úrodná  půda  měří 
529.487  ha,  z  nichž  4578  bylo  nevzděláno, 
role  a  vinice  zaujímají  370.306  ha,  louky 
43.659  ha,  pastviny  61.209  ha,  lesy  43.357  ha, 
zahrady  4982  ha  a  parky  a  j.  1396  ha.  Všech 
zemědělských  podniků  jest  89.590,  výtěžek 
r.  1897  činil :  3,694.000  hl  pšenice,  275.000  hl 
lita,  320.000  hl  ječmene,  2,848.000  M  ovsa, 
2,110.500  q  bramborů,  4,160.000  q  krmné  řípy, 
4,538.000  q  pícnin,  17,528.000  q  řepy  cukrov- 
ky, 17.360  f  tabáku,  13.500  q  chmele,  méně 
lnu,  konopi,  olejnatých  rostlin  atd.  Pečlivě 
provozuje  se  zelinářství,  květinářství  a  ovoc- 
nářství (jablka  a  hrušky);  víno  se  zde  ne- 
daří. Lesů  jest  málo,  nejvíce  na  jv.  v  Ar- 
dennách.  největší  iest  Mormal  (9200  ha), 
Z  dobytka  nejvíce  chová  se  skot,  tak  že  vý- 
těžkem mléka  a  iatečného  dobytka  hovězího 
stojí  N  na  prvním  místě  mezi  franc.  depar- 
tementy. Koní  a  ovcí  spíše  ubývá  i  počítá 
se  (1898)  83.578  koní,  2264  mezků,  1580  oslů, 
278.949  skotu,  86.661  ovcí,  80.177  vepřů, 
17.628  koz,  výtěžek  mléka  činí  4,560.964  hl 
a  vlny  3731  q.  Úlů  jest  8407,  které  dodaly 
66.166  kg  medu  a  12.933  kg  vosku.  —  Prů- 
myslovému rozvoji  departementu  jest  pod- 
kladem veliké  bohatství  nerostné,  zvláště 
uhelné.  Bání  uhelných  jest  22  s  20.890  děl. 
a  výrobou  4,707.368  t  v  ceně  46,903.084  fr., 
hlavně  u  Lilleu  a  Valenciennes.  Kromě  toho 
jsou  zde  ložiska  železa,  rašeliniště  a  mine- 
rální prameny.  Průmyslových  závodů  s  par- 
ními stroji  jest  3511  se  103.644  koň.  silami, 
z  nichž  připadá  12.454  na  báňské  podniky, 
26.158  na  hutě,  2179  na  zemědělské  práce, 
18.434  na  průmysl  potravinářský,  4797  na 
chemický,  90.721  na  textilní  a  oděvnický, 
4311  na  stavební  atd.  —  Obchodní  ruch 
departementu  v  posledních  letech  příliš  ne- 
stoupl i  činí  893  milí.  fr..  Francouzská  banka 
má  zde  6  poboček  s  obratem  96573  milí.  fr. 
ročně  proti  1024  Va  raill.  fr.  r.  1884.  —-Do- 
pravní cesty  méří  10.247  ^m,  z  čehož  při- 
padá 1213  km  na  železnice,  590  km  na  silnice 
státní,  514  km  na  departementní  a  8278  km 
na  silnice  vicinální.  Vodní  cesty  (8  řek  a  20 
průplavů)  měří  524  km,  z  čehož  na  průplavy, 
jimiž  jest  N.  v  celé  Francii  nejbohatší,  při- 
padá 240  km.  —  Plavba  námořní  soustře* 
ďuje  se  v  Dunkerku  a  Gravelines,  rybář- 
stvím zabývá  se  130  lodí,  zvláště  hojný  vý- 
těžek dává  lov  sleďů.  —  N.  tvoří  katolickou 
diécési  cambraiskou,  evangelická  konsistoř 
jest  v  Lilleu,  departement  má  7  arrondísse- 


mentu  s  65  kantony  a  666  obcemi,  bUvoí 
město  jest  Lilie.  —  Srov.  A.  Wacqoe»- 
Lálo,  Géographie  du  departement  du  N. 
(s  mapou  1:100.000;  Lilie,  1876—79);  Bru- 
net, Merdacq  et  Lecocq,  Géographie  generále 
du  departement  du  N.  (t.,  1888).  Tš'\ 

Hordalbla0*  (Saxonia  transalbina)  svá- 
no území  ležící  na  sev.-vých.  od  dolního 
Labe,  obývané  sprvu  Cimbry,  potom  Sasy. 
Větší  část  jeho  dobyta  byla  r.  804  Karlem 
Velikým  a  rozdělena  na  kraje  Holštýnský, 
Ditmarský  a  Stormamský.  Jindřich  L  vybo- 
joval k  tomu  na  Dánech  kraj  šlesvický  a  xa- 
loiil  saskou  marku  na  Travně  proti  Slova- 
nům, kteří  se  byli  osadili  ve  východní  Části 
Nie.  Otto  I.  podmanil  pak  i  celou  slovan- 
skou Vagrii  a  Jutsko  aŽ  k  Ottensundu.  Tyto 
severní  části  však  v  XL  stol.  opět  zaujaty 
Dánskem. 

Hordau  Max,  spisovatel  něm.  (^  1849 
v  Pešti),  syn  židovského  učence,   studoval 
v  rodném  městě  medidnu,  cestoval  pak  po 
šest  let  po  větších  městech  evropských  a 
usadil  se  r.  1878  jako  lékař  v  Pešti,  ale  jíl 
r.  1880  přestěhoval  se  trvale  do  Paříže.  Na- 
psal: Ausdem  wahren  MHUardenlande,  paříž- 
ské studie  a  obrazy  (1878,  2  díly;  2.  vyd. 
1881);  Vom  Kreml  \ur  Alkambra,  studie  kul- 
turní (1879,  2  sv.;  3.  vyd.  1888);  Seifenblasen, 
kresby  pérem  a  povídky  (1879);  Paris  unter 
der  dritten  RepmWk  (1880;  4.  vyd.  1890);  Die 
konventionellen   Lúgen    der   Kulturmenschheit 
(1883;  15.  vyd.  1893);  Paradoxe  (5.  vyd.  1891); 
Ausgewáhlte  Pariser  Bríefš  (2.  vyd.  1887);  Die 
Krankheit   des    Jahrhunderts    (1887,    2,    sv.. 
5.  vyd.  1891);  román  GefúMskomódie  (1891); 
novelly  Seelenanalysen  (1892) ;  veselohru  Die 
neuen  Joumalisten  (s  Ferd.  Grossem,  1880)  a 
dramata  Der  Krieg  der  MUlionen  (1881);  Oas 
Recht  xu  Heben  (1892)  a   Die  Kugel  (1895). 
Nejpověstnější  prací  jeho  je  však  Die  Ent» 
artung  (1892,  2  sv.),  studie  literárně  a  umě- 
lecky kritické,  v  nichž  na  literatura  a  umění 
XlX.  stol.  přenáší  přírodovědecky  popisnou 
methodu  a  dokazuje,  že  skoro  všichni  nej- 
větší  básníci,   umělci   a   hudebníci    přítom- 
nosti (Wagner,  Tolstoj,  Ibsen,  Nietzsche  a  j.) 
jsou  psychopathy ;  je  to  applikace  kriminálně- 
anthropologické  popisné  methody  Lombro- 
sovy  na  literaturu,  ale  applikace  venkoncem 
nešfastná  a  nevědecká,  ícterá  se  nechá  vésti 
jen  hrubými  analogiemi  vnějšími,  takže  všemi 
lepšími  literárními  kritiky  a  historiky  prá- 
vem byla  odmítnuta;  je  to  pamflet  a  kari- 
katura, ale  ne  vědecká  práce,  za  niž  se  vy- 
dává.   N-ova  cena  filosofická  i  literární  je 
vůbec  dosti  nepatrná,  a  úspěch  jeho  vysvět- 
luje se  jen  aktuálností  a  bezohledností  su- 
jetů, koketováním  s  přírodovědeckým  posi* 
vitismem  a  duchaplným,  místy  až  brutálním 
tónem  jeho  prací.  Sld, 

Horaby:  1)  N.,  hlavní  místo  na  dánském 
ostrově  Samsó  (v.  t.).  —  2)  N..  lázeňské 
místo  na  dánském  ostrově  Fan5  (v.  t.). 

Horden,  krajské  město  v  Hannoversku, 
ve  vlád.  obv.  aurišském,  na  želez,  trati  £m- 
den-Wittmund  a  N.-Norddeich,  má  6794  ob. 


Nordeuberg  —  Nordenskjold. 


S99 


(1895),  obvod,  soud,  celní  úřad,  obchodni  ko* 
moru,  4  kostely  (mezi  nimi  jeden  katol.)i 
^moaaiam,  průmyslovou  a  hospodářskou 
licolu,  vyšší  dívčí  školu,  několik  peněž,  ústavů, 
slévárnu  ieleza,  pilu,  výrobu  tabáku,  dout- 
níků, kávových  náhražku,  čokolády,  cukro- 
vinek, octa,  hořčice,  kvasnic,  škrobu,  par. 
mlýn,  pivovar,  pálení  jalovcové  kořalky 
(2  milL  I  roč.),  plavectví,  stavbu  lodí,  obchod 
s  dřívím  a  dobytkem  a  čilé  trhy;  přístav 
jest  mélký.  Ctyři  km  sev.-záp.  Norddeich 
8  majákem  a  mořskou  záchrannou  stanici.  N. 
připomíná  se  r.  842  v  území  Nordvidi  nebo 
Sorái. 

Vordtnbers  Bcngt,  malíř  švéd.  {*  1822). 
Byl  sprvu  malířem  pokojů,  chodil  na  aka- 
demii štokholmskou  a  r.  1851  odebral  se  na 
akademii  dússeldorfskou  k  Th.  Hildebrand- 
tovi.  Navštíviv  pak  Paříš,  Řím  a  Neapol  usa- 
dil se  r.  1860  v  Důsseldorfě  trvale.  Svými 
genrovými  obrazy  zobrazoval  život  venkov- 
ský ve  švédsku.  Nejznámější  jest:  Slavnost 
slmnapratti  Ittniko  v  Leksandui  Svatba  ve  Kxe- 
r€ndu\  Prvá  cesta  a  Fosiednf  cesta.  —  Jeho 
syn  Henrik  je  rovněž  genristou  a  žije 
▼  Důsseldorfě. 

Vordttafslt  Tors  ten,  švédský  inženýr 
(^  1844),  vynálezce  nového  systému  rvchlo- 
palnýcb  pusek,  děl  a  kulometův,  z  nicnž  ně- 
které zavedeny  jsou  v  Rusku,  sestrojil  v  lé- 
tech 1885—88  četné  lodi  podmořské  (viz 
Lod;  str.  247). 

VorÚMiftFolit  Uedvig  Charlotta,  spi- 
sovatelka švédská  (*  1718  v  Štokholmě  ~ 
1 1763  v  Lugnetu).  Pocházela  z  rodiny  úřed- 
nické a  projevovala  záhy  nadáni  básnické. 
Po  přání  otcově  zasnoubila  se  šestnáctiletá 
s  učitelem  svým  Tidemanem;  ke  sňatku  ne- 
došlo, Tideman  zemřel.  Po  jeho  smrti  upou- 
tal N-ovu  pastor  Fabricius,  za  něhož  přes 
odpor  rodiny  provdala  se  r.  1741,  ztratila  ho 
však  po  7  měsících.  Výrazem  bolesti  nad 
jleho  úmrtím  jest  soubor  elegií  Den  sórjande 
turtitrdufvan  (Lkající  hrdlička,  Štokh.,  1743), 
jeož  saložll  její  slávu  básnickou.  R.  1744  pře- 
stěhovala se  pro  nemoc  do  štokholmu,  kdež 
měla  vážený  salon  literární  do  počátku  let 
šedesátých,  kdy  se  zamilovala  do  spisovatele 
Fischerstroema,  jenž  nesdílel  její  lásky.  Po- 
kosivši se  o  sebevraždu  v  jezeře  Maelarském 
zachráněna  sice,  ale  zemřela  několik  dní  po 
tom.  Z  prvé  periody  jejího  tvoření  význačný 
jsou  mimo  zmíněné  elegie:  Myšlenky  paitýřky 
na  Sevtru  (1744—50)  a  epická  báseň  Zachrá- 
něné Švédsko  (1746);  z  druhého  oddílu:  Že- 
let^ pták,  AUěgoríe,  BdsnM  švédští,  epická 
báseň  o  FHchodu  Baeltu  králem  Karlem  Gu- 
stavem r.  i6S8^  didaktická:  Obrana  (eny  proti 
J,  •/.  Rousseauovi  a  soubor  Bdsni,  Neúplně 
vydána  N*ova  r.  1852  Hansellim.  R.  1895  vy- 
psal její  život  I.  Kruše. 

VorAeiulklSldia  Heer,  rod  předvě- 
kých  rostlin  objevených  v  třetihorním 
útvaru  na  Špicberkách.  Plody  upominají  na 
plodv  nynéjšich  Tiliacei  anebo  Malvacei. 
Tvrdé  nebo  tuhé  plody  byly  z  10— 12  plodo- 
listů  srostlé,  bezpochyby  jednopouzdré  a  po 


uzráni  rozpadavé;  obsahovaly  několik  veli- 
kých vejčitých  semen,  sedících,  jak  Heer 
míní,  na  nástěnných  semenicích.  Otisky  listů 
nebyly  zatím  V  souvislosti  s  větvemi  plod- 
ními nalezeny.  EBr^ 

Hordenal^Sld  [-šíld]  Adolf  Erik  baron, 
švédský  geolog,  zeměpisec  a  polární  cesto- 
vatel (♦  18.  list.  1832  v  Helsingforsu  v  Ču- 
chonsku  z  rodiny  šlechtické,  f  13.  srp.  1901 
ve  Štokholmě).  Otcem  jeho  byl  znamenitý 
mineralog  Nils  Gustav  N.,  ředitel  čuchon- 
ského  hornictví.  Větši  část  svého  nejmlad- 
šího věku  ztrávil  na  otcovském  statku  Fru- 
gárdě  v  Nylandu,  gymnas.  studoval  v  Borgo, 
kde  mocně  naň  působil  slavný  básník  Rune- 
berg,  jeden  z  jeho  učitelův.  Univers,  studia 
konal  v  Helsingforsu,  kde  povýšen  r.  1857 
na  doktora  filosofie  v  hromadné  promoci 
8  řadou  jiných  čuchonských  studentů,  k  níž 
vyslaly  deputace  do  Helsingforsu  švédské 
university  v  Lundu  a  Upsale.  Při  slavnosti 
na  počest  této  deputace  pořádané  pronesl 
N.  řeč,  jež  ruskou  vládou  pokládána  za 
velezrádnou,  tak  že  jen  rychlým  odjezdem 
do  Štokholmu  ušel  stíhám.  Zde  jmenován 
již  následujícího  roku  professorem  a  kusto- 
dem mineralogického  oddělení  říšského  mu- 
sea. Hned  na  samém  počátku  svého  pobytu 
ve  Švédsku  měl  účastenství  na  švédských 
vědeckých  výpravách  arktických,  k  němuž 
průpravou  mu  bvly  iiž  s  otcem  podnikané 
menší  cesty  po  Cucnonsku,  Švédsku,  Nor- 
sku a  j.,  na  nichž  zejména  projevil  a  roz- 
vinul se  jeho  talent  sběratelský.  Tak  jiŽ 
r.  1858  a  1861  účastnil  se  výprav  vedených 
Torellem  na  Špicberky,  r.  1864  bylo  mu  již 
svěřeno  vedení  nové  výpravy,  jejíž  hlavním 
účelem  byly  přípravné  výzkumy  k  stupňo- 
vému měření  na  Špicberkách,  jichž  jižní  čásf 
byla  také  kartogr^cky  vyměřena  a  zároveň 
snromážděny  cenné  příspěvky  k  poznání 
flory  a  fauny  těchto  ostrovů  v.  R.  1867  na- 
vržen byl  jednohlasně  professorským  sbo- 
rem university  helsingforské  za  professora 
geologie,  avšak  ruskou  vládou  byl  odmítnut. 
K.  1868  vypravena  za  vedení  N-ova  nová 
výprava  na  mohutném  poštovském  parníku 
>Sofiac,  který  s  kapitánem  Ottcrem  pronikl 
dne  19.  září  1868  až  na  81^  42'  s.  š.,  na  nej- 
severnější to  bod  dotud  lodí  dosažený.  V  le- 
tech 1870—72  N.  byl  poslancem  na  švédském 
sněmu,  kde  náležel  k  liberální  straně.  Mezi 
tím  podnikl  r.  1870  se  3  jinými  švédskými 
učenci  výpravu  na  Grónsko,  jejímž  hlavním 
účelem  bylo  zjistiti,  jak  hodí  se  psi  k  do- 
pravě při  výpravě  na  vysoký  sever.  Na  této 
cestě  pronikl  45  km  daleko  po  vnitrozem- 
ském ledu  a  objevil  na  jižní  straně  ostrova 
Disko  3  veliké  meteority,  vážící  500,  200 
a  90  q.  Popis  výpravy  vyšel  pod  titulem 
Redof(óreise  fór  en  expedition  till  Grónland 
ar  jSjo  (Stokholm,  1871).  Po  dlouhých  a 
pečlivých  přípravách  byla  r.  1872  vystrojena 
nová  výprava  na  Špicberky  s  úmyslem,  že 
někteří  účastníci  její  na  podzim  se  vrátí, 
ostatní  však  na  ostrovech  přezimují  a  během 
zimy  proniknou  se  saněmi  a  soby  dle  mož- 


400 


Nordensvan  —  Nordcrney 


nosti  k  s.  Expedice  odplula  za  vedeni  N-ova  i 
v  pol.  čce  z  Tromsd  a  přezimovala  v  zátoce 
Mosselské  (79*  63'  s.  š.  a  16*  4'  v.  d.  Gr.), 
aváak  účelu  svého  plné  nedosáhla,  neboť 
loď  zcela  zamrzla,  přivezení  sobi  ukázali  se 
nezpůsobilými  a  zásob  byl  nedostatek.  Nic- 
méně z  iara  r.  1873  N.  pronikl  na  saních 
dosti  daleko  na  s.  a  provedl  řadu  magneti- 
ckých, meteorologických  a  zeměpisných  po- 
zorování. Po  této  z  časti  nezdařené  výpravě 
smělý  cestovatel  hledal  jiné  území  pro  své 
výzkumy  než  Špicberky  i  obrátil  pozornost 
svoji  na  Karské  moře  a  břehy  sibiřské. 
R.  1875  proplul  Karským  mořem  k  ústí  Je- 
niseje  na  plachtové  jachtě  »Pr5ven€,  která 
s  kap.  Kjellmannem  vrátila  se  do  Hammer- 
festu,  kdežto  N.  jel  přes  Sibiř  a  Rusko,  jsa 
všude  .s  velikými  poctami  přijat.  Roku  ná- 
sledujícího vypravil  se  na  náklad  gdtebor- 
ského  velkoobchodníka  Oskara  Dicksona  a 
sibiřského  velkostatkáře  Sibirjakova  znova 
tímto  směrem  a  15.  srpna  1876  pronikl  opět 
k  ústí  Jeniseje.  Těmito  pokusy  N.  povzbu- 
zen byl  k  myšlence  velkolepé  cesty  Sever- 
ním Ledovým  okeánem,  mající  za  účel  ob- 
jevení severovýchodní  passáže.  K  tomu  cíli 
v  létě  r.  1878  podporou  švédského  krále 
Oskara  II.  a  zmíněného  již  Dicksona  a  Sibi- 
rjakova vystrojen  pečlivě  parník  »Vegac  s  ka- 
pitánem ralanderem  a  N.  vydal  se  dne  4.  čce 
r.  1878  z  Goteborgu  s  botanikem  Kjellma- 
nem,  zoologem  Stuxbergem,  lékařem  Alm- 
quistem  a  j.  na  jednu  z  nejpamátnějších  vý- 
prav XIX.  století.  Za  mnohých  nebezpečí 
oplula  >Vega«  sibiřské  pobřeží  a  pronikla 
až  k  úžině  Beringově,  avšak  tu  dne  28.  zář 
r.  1878  na  64»  5'  s.  š.  a  173'  3(y  z.  d.  Gr. 
zamrzla,  opozdivši  se  dle  N*ova  mínění  jen 
o  3  dny.  Teprve  18.  čce  1879  loď  mohla 
plouti  dále  a  dorazila  dne  2.  září  do  Joko- 
hamv,  byvši  264  dnv  zamrzlá.  Odtud  vracel 
se  N.  přes  Amoy,  Manilu,  Singapore,  Cey- 
lon,  Aden,  Suez,'  Neapol  a  Lisabon  do  Štok- 
holmu,  kam  dorazil  24.  dub.  1880.  Všude 
vítán  byl  s  velikou  slávou,  jeho  příjezd  do 
Štokhofmu  pak  byl  pravým  triumfálním  vjez- 
dem, jehož  účastnil  se  král  a  řada  cizozem- 
ských deputací,  mezi  nimi  i  ruská,  která 
odevzdala  N-ovi  zlatou  medailli  císařské 
ruské  zeměpisné  společnosti.  N.  povýšen 
byl  do  stavu  baronského  a  sněmem  udělen 
mu  čestný,  doživotní  plat  4000  korun  ročně. 
Popis  jeho  cesty  {Vegďs  fárd  kňng  Asien 
och  Europa\  2  sv.,  Štokholra,  1881)  vyšel 
téměř  současně  v  řeči  švédské,  německé, 
anglické,  francouzské,  italské,  španělské,  nor- 
ské, čuchonské  a  v  českém  překlade  V.  E. 
Mourka:  Plavba  Vegy  kolem  Asie  a  Evropy 
(Praha,  1882),  kdežto  vědecké  její  zpracováni 
vyšlo  v  5  svazcích  v  1.  1882—87  ve  Štok- 
holmě  pod  titulem :  Vegaexpeditíonens  vetens- 
kapliga  jakttagelser,  R.  1883  (23.  května)  N. 
podnikl  z  Goteborgu  opět  na  náklad  Dick- 
sona novou  výzkumnou  cestu  na  parníku 
»Sofia«  na  Grónsko,  kde  pronikl  od  4.  čce 
do  4.  srpna  na  vnitrozemském  ledu  na  sa- 
ních 130  km  daleko,  dále,  než  kdo  před  nim. 


výzkumy  své  pak  zpracoval  ve  sptse  Den 
andra  Ďicksonska  expeditionen  tiil  Grénland 
(átokholm,  1885).  Vedle  těchto  výzkumných 
cest  a  činnosti  sběratelské  N  otmal  se  dě- 
jinami kartografie,  v  kterémžto  směru  nej- 
důležitějším jeho  dílem  jest  Facsimilt^Atlas 
trn  Kartograýtnt  didsta  histoHa  (Štokholm, 
1889),  vydaný  také  anglicky,  dále  FerUdus. 
Utkast  till  sjókerfni  och  sjóbifckentas  áldsta 
historia  (t.,  1898)  a  j.  ▼.  K  jubileu  objevení 
Ameriky  vydal:  Btdrag  till  Nardem  átdsta 
kartografl  (t,  1892).  Různé  jeho  menší  práce 
roztroušeny  jsou  ve  velkých  zeměpisných 
časopisech  a  publikacích,  zvláště  v  >Ymer«, 
»Geographicaf  JonrnaU,  »Petermanns  Mit- 
theilungenc  a  j.  —  Srov.  Leslie,  Arctic  voya- 
ges  of  A.  £.  N.  (s  autobiografií,  Londýn, 
1880).  73r. 

Hordentvaa:  1)  N.  Karl  O tto,  švéd.  spi* 
sov.  vojenský  a  historik  válečný  (*  1851), 
prošed  řadou  hodností  stal  se  r.  1896  plu- 
kovníkem. Učil  také  od  roku  1880  na  vo- 
jenské vysoké  škole  štokholmské  a  stal  se 
r.  1892  jejím  velitelem.  Od  r.  1886  jest  čle- 
nem Švéd.  vojenské  akademie,  píše  pro  jeji 
pojednání  a  popularísuje  kromě  toho  védu 
vojenskou  ve  spisech:  ófvertígt  af  Ryst- 
lands  hárorganisation  (1879);  Taktiska  upp- 
gifter  fór  hemarbete  (1884);  En  vandr ing  óf- 
ver  slagfdlten  i  Sachsen  (1886);  V&rnpHngten 
och  inskrifningsvásendet  (1887);  Vapentiagens 
stridssatt  (1891);  Kongl.  Andra  Ufgrenadier^ 
regimentets  chefer  (t.  r.);  Kiiget  och  Krigtín- 
r&ttntngar  {\%9Z)\  Studier  ófver  Mainf&lttáget 
1 866  (1894);  FransktYska  kriget  tSyo^yt 
(1895);  Krigarlif  {\2^(i)\  Finska  kriget  t8o8— 
i8og  (1897-98);  Nittonde  drhundradets  mUS- 
tára  tilldragelser  i  deras  sammankang  med 
den  allmdnna  utvecklingen  (1899,  1.  sv.  po 
r.  1850).  Zvláště  cení  se  jeho  Handbok  for 
svenska  arméns  befdl  (2  sv.,  I.  2.  vyd.  1882, 
II.  3.  vyd.  1898).  N.  je  též  spolupracovníkem 
spisů  vydávaných  vrchním  štábem  švéd.  a 
prací  o  reorganisaci  Švéd.  opevňování. 

2)  N.  Góran,  spisov.  švédský  (*3.  pros. 
1855  v  Štokholmě).  Cestovav  hojně  od- 
dal se  spisovatelství,  jest  uměleckým  kri- 
tikem >Aftonbladetu<  a  píše  plasticky,  jasně 
a  živě.  Mimo  drobná  divadla  napsal  romány 
anovelly:  I  harnesk  (1B%2);  Skuggspei  (IS^); 
Figge,  vypravování  ze  života  umělce  (1885; 
po  druhé  1890  s  názvem  Hvad  Figge  blef); 
novelIy:Ltf^(1887);  Lifsuppgifter  {1%%1)\  Sil- 
keskaninen  (1894);  Baronessan  Bartinsky,  Min 
sommarkárlek  Aja,  novelly  (1894)  a  umělecko- 
historické  spisy:  Svensk  konst.  och  sven^ea 
konstnárer  (1892)  a  Europas  konst  i  XIX, 
seklet  (1899  si.). 

Hordemey,  jeden  z  Fríských  ostrovů 
v  Sev.  moři,  náležející  k  Hannoversku  a 
k  vlád.  obv.  aurišskému;  jest  \Zkm  dlouhý, 
2  km  áirolcý,  zaujímá  plochu  20  km*  a  má 
3988  oby  v.  (1890),  zabývajících  se  rybolovem 
a  plavectvíra.  Ve  vsi  t.  j.  na  ostrově  je  katol. 
a  evang.  kostel  a  synagoga;  mimo  to  je  tu 
maják,  mořská  záchranná  stanice  a  od  r.  1797 
vyhlášené  moř.  lázně.  Podnebí  je  zde  mírné. 


Noídfjord  —  Nórdlingcr. 


401 


VordQordy  zátoka  na  záp.  pobřeží  Norska, 
rameno  Melíjorda  v  norském  amtě  Nord- 
landu,  Jeden  z  nejvelkolepějiich  fjordů  nor- 
ských, dlouhý  70  km,  tvoří  úzký  průtok  le- 
movaný strmými  skalami  vysokými  800  až 
900  m,  nad  nimii  vypínají  se  ledovce  joste 
dals  Brl*  Nčkteré  z  ledovců  těchto  spadají 
v  krátkém  údolí  otvírajícím  se  v  pozadí  N-u 
až  na  150  m  k  moři.  V  okolí  N-u  chovají  se 
výborní  koně. 

Vordin^on  Axel,  krajinář  ávéd.  (*  1828, 
t  1888),  syn  portraitisty  Karla  Viléma 
(18'i4— 57),  usadil  se  po  r.  1850  v  Důssel- 
dorřó.  kdo  studoval  u  Gudea.  Nejlepií  práce 
přináicl  si  domů  s  cest:  Zimní  krajina  nor* 
skdi  Pobřeží  mořské  v  Norsku;  Vodopád  roms- 
dalský'.  Letni  den  *ia  pobřeží  mořském. 

VordliaiUMn,  býv.  sv.  říšské  město  v  pru- 
ské provincii  saské,  na  ř.  Zorge,  ve  vlád. 
obv.  erfurtském,  stanice  žel.  trati  Éttbergen- 
N..  Halle-N.-Kassel  a  N.-£rfurt;  má  27.535 
ob.  (1895)  a  jest  rozděleno  na  horní  a  dolní 
město.  Je  zde  katol.  dóm,  6  evang.  kostelů, 
synagoga,  stará  radnice,  gymnasium,  reálné 
gymnasium,  vyáií  div.  ákola,  sirotčinec,  měst. 
museum,  slévárna  železa,  tři  strojírny,  5  ci- 
helen, par.  parketárna,  továrny  na  chemi- 
kálie, kyselinu  sirkovou,  mlýnské  kameny, 
knoflíky,  tapetv  a  kávové  náhražky,  9  me- 
chanických tkalcoven  na  bavln,  zboží,  15  to- 
váren na  tabák  a  doutníky,  12  pivovarů,  iest 
sladoven,  dva  lihovary,  pálení  a  destillace 
Žitné  kořalky  (74  vinopalen  vyrobí  ročně 
500  000  hl  kořalky),  několik  peněž,  ústavův, 
obchod  obilím,  dobytkem  a  osad.  zbožím. 

VordlUMuen  Richard,  spisov.  německý 
<•  1868  v  Berlíně).  Studoval  vědy  technické, 
litcr.-hístorické  a  národohospodářství  a  byl 
pak  Činný  jako  Žurnalista  při  listech  směru 
protimanchesterského.  N.  je  nadaný  epik 
v  dilech:  Joss  Friti,  der  Landstreicher,  ein 
Sang  aus  den  Bauernkriegen  (1892);  Vestigia 
Leonis,  die  Már  von  BArdowieck  (1898);  Son- 
nenwende.  Romány  a  novelly  N-ovy  jsou: 
Uriat  Weib  (1895);  Dle  rotě  Tinktur  (1895); 
Das  Gespenst  (1896);  Trumpf,  heitere  Ge- 
schichíen  (1897);  Was  war  es}  (1898);  Kláře 
Beradt  řl899).  Mimo  to  psal  N.  lyrické  básně 
[Deutscke  Litder),  politické  brožury  a  vydal 
soubor  umělecké  erotiky  ze  světové  litera- 
tury Ars  amandi  (1899). 

Vordboflt  Charles,  žurnalista  (*  1830  ve 
Vestfálsku),  přišed  v  chlapeckém  věku  do 
Ameriky,  dal  se  r.  1844  ve  Filadelfii  k  ná- 
mořnictvu a  plavil  se  na  kupecké  lodi  ko- 
lem světa  až  do  r.  1853,  r.  1857  usadil  se 
v  N.  Yorku  jako  spolupracovník  časop.  »£ve- 
ujng  post«,  r.  1871  odebral  se  do  Kalifornie, 
r.  1873  usadil  se  ve  Washingtone.  Sepsal: 
The  merehant  i^essel;  Whaling  and  flshing; 
Nime  yeart  a  íaiior;  Cape  Cod  and  all  along 
ehore  (1868);  Califomia  ýor  heaith,  pleasure 
and  residence  (1873;  3.  vyd.  1875);  Politics 
for  roung  Americans  (1875);  The  communistíc 
súcteties  0/  the  United  States  (1875);  Stories 
of  the  island  wortd  (1871);  God  and  the  fu-  \ 
ture  Ufe  (1883)<  > 

Ottflv  Stcmift  Nauatý.  fv.  XVHI.  I0r9  1901. 


Hordloká mythologie,  správněji  sever- 
ská, jest  mythoio^e  germánská,  jak  se  nám 
zachovala  v  obou  Eddách  (v.  t.).  Srv,  Ně- 
mecko (mythologie). 

HordloU  válka  v.  Severská  válka. 

Hordioký  (z  něm.),  česky  lépe  severský. 

Hordkap,  Severní  mys,  na  norském 
ostr.  Mageró  (v.  t.). 

H8rdL,  zkratek  přírodopisný,  jímž  ozna- 
čen lesník  něm.  Hermann  Nórdlingcr. 

Hordland,  amt  v  severním  Norsku,  hra- 
ničí na  s.  s  amtem  Tromsó,  na  v.  se  Švéd- 
skem, na  j.  s  Nor dre-Throndh jemem  a  na  z. 
s  okeánem,  leží  mezi  65^—69^  s.  á.  na  ploše 
40.724  km^  se  146.600  ob.  (1898),  t.  i.  4  na 
1  Arm*.  N.  jest  celý  pokryt  vysokými  horami, 
průměrná  jeho  výSka  jest  800—1000  m  n.  m., 
nejvyšší  horské  massivy  jsou  Store-BSrgc- 
fjeld  (1850  m)  v  horstvu  pobřežním  a  Oks- 
tinderne  (2080  m)  ve  vnitrozemí.  Pobřeží  jest 
skalnaté,  roztříštěné  na  fjordy  (Thosenfjord, 
Vefsenfjord,  Ranenfjord,  Saltenfjord,  Tys- 
Qord,  Ofotenfjord  a  j.)  a  provázeno  pobřež- 
ními ostrovy  (souostroví  Skjergaard  s  ostrovy 
Lofoty  a  Westeraaly).  Hlavní  říčky  jsou: 
Vefsen-Elf  (150  itm),  Kós-Elf  (50  fcm),  Ranen- 
Elf,  Bejer-Elf  a  Salt-Elf.  největší  jezero  jest 
Rosvand  (287  km^),  ostatní  jezera  v  údolích 
a  na  planinách  měří  úhrnem  869  km*.  Pod- 
nebí jest  poměrně  mírné  s  průměrnou  roční 
teplotou  -(-4*C,  ve  vnitrozemí  bývají  však 
v  zimě  kruté  mrazy,  v  létě  pak  značná  horka. 
V  létě  pokrývají  se  údoh  bujným  rostlin- 
stvem, v  úrodných  a  chráněných  polohách 
zraje  žito,  oves  a  pohanka,  větší  lesy  jsou 
ve  Vefsendalu  a  Dunderlandsdalu.  Důležitá 
jsou  také  ložiska  stříbra  ve  Vefsendalu,  avšak 
hlavním  pramenem  výživy  jest  rybolov,  a  to 
lov  sleďů  na  podzim  a  tresek  v  zimě.  Z  oby- 
vatel jest  asi  500  Laponců  a  několik  set  Ču- 
chonců,  města  jsou  Bodó  a  MosjÓrn,  v  ohledu 
správním  dělí  se  N.  na  4  fogderier,  SSndre- 
Helgeland,  Nordre-Helgeland,  Salten  a  Lo- 
řoty-Westerálen.  Obyvatelé  amtu  jsou  prosti 
vojenské  služby.  Tsr, 

Hórdlins^  Hermann,  lesník  německý 
(♦  1818  v  Stutgarté  —  f  1897),  vystudoval 
v  Tubinkách,  Hohenheimu  a  Nancy,  byl  prof. 
lesnictví  v  Grand-Jouan  ve  Francii  (Bre- 
tagne), pak  v  Hohenheimu,  posléz  v  Tubin- 
kách. Rozvinul  bohatou  i  cennou  odbornou 
činnost  spisov.  a  vydal  zejména:  Die  techni- 
schen  Eigenschaften  der  H6l\er  (Štutg.,  1860); 
Die  kleinen  Feinde  der  Landwirtschaft  (t..  1855, 
2.  výd.  t.,  1869);  Der  Holding  ahs  Grundlage 
des  Baumkórpers  (t.,  1872);  Querschnitte  von 
SOO  Holiarten  (t.,  1852—88,  11  sv.);  Deutsche 
Forstbotanik  (t.,  1874-75,  2sv.);  Lehensweise 
von  Forstkerfen  (Berl.,  1880.  2.  vyd.);  Anato- 
mische  Merkmale  deutscher  Walď  u,  Garten- 
holiarten  (t.,  1881);  Die  Kenntnis  der  wichtig- 
sten  kleinen  Feinde  der  Landwirtschaft  (t., 
1884,  2.  vyd.);  Lehrbuch  des  Forstschut^es 
(t.,  1884);  Die  gewerblichen  Eigenschaften  der 
fíol^er  (Štutg.,  1890).  Též  vydával  řadu  let 
časopis  Pfeiiem  založený:  Kritische  Blátter 
fúr  Forst-  und  Jagdwissenschaft, 

26 


402 


Nordlinky  —  Norfolk. 


Hordllnky  {Sórdlingen),  říšské  mésto 
v  Bavorska  nad  Egerou,  ve  vlád.  obv.  šváb- 
ském, křižovatka  žel.  tratí  Pleinfcld-Buch- 
loe,  N.-Dombúhl  a  Kannstatt-N.,  má  8236 
ob.  (1895),  okres,  a  obvodový  soud,  paraéti- 
bodný  kostel  sv.  Magdaleny  s  vysokou  véží 
a  krásnými  malbami,  radnici  se  sbírkou  sta- 
rožitností, proeymnasium,  reálnou,  hospodář- 
skou a  průmyslovou  školu,  ženský  klášterní 
ústav,  výrobu  hospodář,  strojů  á  nábytku, 
sladovnu,  koželužnu,  klihárnu,  továrny  na  Iné- 
né  a  vlněné  zboží  a  koberce,  barevnu,  obch. 
zahradnictví,  čilý  obchod  peřím,  obilím,  do- 
bytkem a  silný  chov  hus.  Nedaleko  St.  1  o- 
hannisbad  se  železitými  prameny  a  íáz- 
némi.  Město  má  dosud  zachovalé  městské 
zdi  a  brány.  Dne  6.  září  1634  poraženi  zde 
Švédové  poprvé  na  půdě  německé  od  arci- 
knížete Ferdinanda,  dne  3.  srp.  1645  dobyli 
nedaleko  Nordlink  Francouzi  vítězství  nad 
císařskými,  r.  1796  a  1800  svedeny  tu  půtky 
mezi  Francouzi  a  Rakušany  a  r.  1805  vzdal  se 
tu  rakouský  generál  Werneck  Francouzům. 

Hordm.,  zkratek  přírodopisný,  jímž  ozna- 
čen Alex.  v.  Nordraann  (*  1803  —  f  1866); 
byl  prof.  zoologie  na  universitě  v  Helsing- 
fórsu  a  napsal  hlavně:  Fauna  de^  Krim  (1840); 
Mikros^raphische  Beitráge  \ur  Naturgeschichte 
der  wirbellosen  Thiere  (tíerl..  1832—34);  Sym- 
bolae  ad  monographiam  StaphyiiHorum  (t., 
1827);  Palaeontologie  Sudrussiands  (t.,  1858, 
s  atlasem). 

Hordmann :  1)  N.Alex,  von  viz  Nordm. 

2)  N.  Johannes,  vl.  jménem  Rumpel- 
maier,  spisovatel  něm.  (♦  1820  u  Kremže  — 
t  1887  ve  Vídni),  studoval  ve  Vídni,  cesto- 
val potom  po  Evropě  a  založil  r.  1853  ve 
Vídni  týdenník  »Der  Salone.  V  1.  1859—69 
byl  redaktorem  listu  >Der  Wandererc.  od 
r.  1869  >Neue  Freie  Presse«.  N.  uveřejnil: 
Gedichte  (1847),  několik  románů.  Fruhlings- 
náchte  in  Salamanca  (1857,  3.  vyd.  1880); 
Meine  Sonntage  (1871,  2.  vyd.  1880);  Eine  Ró- 
merfahrt  (1.  zpěv:  Der  Bauernkrieg  in  Ober- 
ó^terreich,  1875;  2.  zpěv:  Unter  dem  Krumm- 
stah,  1877)  a  j.  Z  jeho  pozůstalosti  vydal 
E.  íianzoni  Gedichte  s  životopisným  úvodem 
(1889,  2.  vyd.  1892). 

HordstraJid,  ostrov  v  Severním  moři  ve 
skupině  Halligen  6  km  od  záp.  břehu  Šles- 
vicka,  patří  ke  kraji  husumskému  pruské 
provincie  šlesvické,  jest  dlouhý  od  s.  k  j. 
8  frm  a  téměř  stejně  široký,  45  kni*  veliký, 
s  2365  ob.,  skládá  se  z  úrodného  blata  (m<ir- 
$che)  chráněného  hrázemi,  na  němž  pěstuje  se 
obilí  a  řepka  a  chová  pěkný  skot.  N.  jest 
sídlem  úředního  soudu,  má  evang.,  katol.  a 
jansenislický  chrám  a  byl  aŽ  do  XIV.  stol. 
neivétší  a  nejbohatší  ze  severofrísk.  ostrovů, 
avšak  několika  mořskými  zátopami  (r.  1362, 
1634  a  j.)  byl  roztrhán  na  menši  části,  z  nichž 
největší  jsou:  Nordstrandisch-Moor  se  30  ob.. 
Hamburger  Hallig,  Pollworm  a  j. 

Horeen  Adolf  Gotthard,  dr.  fil.,  filolog 
švéd.  (♦  1854  ve  Vaermlandu),  Promovovav 
r  1877  nastoupil  dráhu  universitního  učitele 
a  jest  prof.  jazyků  skandinávských  v  Upsale. 


Mimo  práce  švédsky  psané  o  dialektu  fryks- 
dalském  THláskoslovi  a  slovník),  íi&roeském» 
nosovkách  v  jazycích  severských,  dublcttech 
ve  švédštině  moderní  a  De  nordiska  fpraken 
(Ups.,  1887)  znám  jest  z  prací  německých: 
Altislándhche  und  altnormenitche  Grammaiik 
(2.  vyd.  Halle,  1892);  GešcMchte  der  mordU 
schen  Sprachen  (v  Paulové  Grundriss  I.  2.  vvd. 
str.  518—649;  též  zvlášť,  Štrasburk,  1898); 
Abrisíi  der  urgermanifchen  Lauttehre  (vlastní 
překlad,  t.,  1894);  Abriss  der  altnordischen 
Grtfmmďfr^ (Halle,  1896);  Altschwedische  Gram- 
matik  mit  Einschluss  def  Altgiitnhchen  (t., 
1897—98).  Kromě  toho  přispíval  do  »Arkiv 
for  nordisk  filologie,  >Nordisk  fdmiljebok<; 
do  »Encyclop.  britannica«  napsal  Článek 
o  skandinávských  jazycích. 

Hor«Ja  (Noreia),  hlavní  město  Taurisků 
v  Noriku,  leželo  nedaleko  nyn.  Štýrského 
Neumarktu,  ale  zevrubná  polofia  ncni  známa. 
N.  proslula  porážkou  Cn.  Papiris.  Carbona 
od  Cimbrů  r.  113.  Při  opanován9zemé  od 
Římanů  byla  N.  zbořena  a  klesla  na  místo 
nepatrné.  fcj» 

Horek  (Putorius  lutreola  Kays.  aH^las.) 
jest  šelma  kunovitá  (z  čeledi  Mu9telidae\ 
v.  Kunovité  šelmy),  s  tchořem  příbuzná. 
Má  však  hlavu  nahoře  sploŠtČlou,  té-lo  tro* 
chu  skoro  vydřímu  podobné,  krátké  nohy, 
prsty  zadních  noh  spojeny  blankami  a  ocas 
dvakráte  delší  hlavy.  Tělo  dorůstá  délky  38, 
ocas  14  cm.  Srst  složena  z  hustých,  lesklých 
a  přiléhajících  pesíků  tmavohnědých  a  z  hu- 
sté, našedivělé  podsady;  na  hrdle  jest  malá 
skvrna  světle  žlutá  nebo  bělavá,  bořeiší  pysk 
má  v  předu,  dolejší  všude  barvu  bílou.  N. 
jest  domovem  vlařtné  ve  vých.  Evropě,  ale 
žije  také  v  Haliči,  v  Sedmihradsku  a  v  Něm- 
cích; u  nás  polapen  jednou  v  borccké  ba- 
žantnici na  panství  hlubockém  a  také  ze  scv. 
Čech  bývá  uváděn.  Obývá  rád  po  vodních 
březích  zarostlých  rákosím  a  houštinami,  do* 
bře  plove  a  živí  se  rybami,  pak  i  žabami  a 
raky.  Kožka  má  značnou  cenu;  platí  Sf  asi 
tak' draho,  jako  levn^ší  sobolina.  Br. 

Horemni  dni  v.  Norma. 

Ho-restralnt  [nórestrént],  angl.,  to  jest 
žádné  obmezování,  zásada  psychiatrická^ 
dle  níž  má  se  léčba  duševních  nemoci  pro- 
váděti bez  obmezování  tělesné  volnosti. 
V  dobách  prvního  rozbřesku  psychiatrie  vě- 
řilo se,  že  proti  rozčilenosti  jest  léčebným 
prostředkem  utlačení  volného  rozmachu.  \  y- 
myslely  se  k  tomu  cíli  »důmyslné«  methody, 
na'  př.  rotační  stroje,  jimiž  rozČilenec  tak 
dlouho  byl  otáčen,  až  nadcházely  závrati  a 
mdloby.  Nemocní  byli  připoutáni  řeroeov 
k  lůžku,  ke  křeslu,  zaŠněrováni  do  svéracích 
kazajek.  Většina  oŠetřovanců  v  ústavech  bÝ- 
vala  takto  rozmanitě  spoutána.  První,  kdo 
se  osmělil  zavésti  systém  volnosti  tělesné, 
byl  anglický  psychiatr  Conolly  (v.  t.),  ieni 
přeměnil  ústavy  choromyslných  %  bývalých 
věznic  v  asyly  nemocniční,  v  útulné  pří- 
bytky a  pracovny.  Kfr. 

Hórfolk  [nórfok],  titul  vév.  v  Anglii.  Sprvu 
hraběcí  titul  ten  naležel  rodině  Bigod  a  po 


Norfolk  —  Norimberk. 


403 


jejím  vymření  r.  1306  udělen  levobočkovi 
Eduarda  I.,  TomáSovi  z  Brothertonu;  jeho 
pravnuk  Tomáš  Mowbray  hrabě  z  Notting- 
hamá  jmenován  r.  1397  vévodou  z  N-u  a 
jeho  potomstvo  mělo  důstojnost  tu  až  do 
vymření  r.  1483.  Richard  III.  udělil  ji  potom 
svému  přivrienci  Johnovi  Howardovi, 
8  vymřelým  rodem  po  matce  příbuznému. 
V  rodině  té  trvá  titul  ten  podnes.  Z  rodu 
HowardA  zvláště  vynikli:  1)  Thomas  Ho- 
ward,  třetí  vévoda  z  N-u  (♦  1473  — 1 1654), 
vnuk  John&v,  vyznamenal  se  ve  službácn 
Jindřicha  VIII.,  dosáhl  důstojnosti  vrchního 
admirála  a  stal  se  po  pádu  Wolseyové  prvním 
ministrem.  Podporoval  horlivě  katolický  směr 
a  nabyv  největšího  vlivu  pomoci  své  neteře 
Kateřiny  Howardové,  páté  manželky 
Jindřicha  VlII.,  pronásledoval  reformované. 
Po  novém  obratu  dvorních  směrA  však  uvr- 
icn  do  vězení  a  ušel  popravě  jen  náhlou 
smrti  královou.  Za  Marie  Tudorovny,  jejíž 
sňatek  s  Filipem  II.  byl  zprostředkoval,  clo- 
sáhl  zpova  velikého  vlivu.  —  2)  Thomas 
Howard,  čtvrtý  vévoda  z  N-u,  syn  před. 
(*  1536  —  t  1572),  těšil  se  s  počátku  přízni 
Alžbětině,  aíle  když  se  počal  ucházeti  o  ruku 
Marie  Stuartovny,  uvězněn  r.  1750  a  po  ne- 
zdařeném pokusu  o  spiknutí  se  Španělskem 
a  papežem  ve  prospěch  Stuartovny  popra- 
ven. Statky  a  titul  rodiny  zabaveny  a  teprve 
3)  Thomas  Howard  hrabě  zArundelu, 
vnuk  před.,  restituován  r.  1603  a  úplněji 
r.  1644  jako  hrabě  z  N-u.  Vynikl  jako  sbě- 
ratel uměleckých  předmětů,  z  nichž  mnohé 
odkázal  universitě  oxfordské.  Jeho  potomci 
přidrželi  se  rozhodně  katolického  smýšlení 
a  byli  proto  z  veřejné  činnosti  vyloučeni. 
Teprve  4)  Charles  Howard,  jedenáctý  vé- 
voda z  N-u  (♦  1746  —  t  1815),  přestoupil 
k  reformované  církvi  a  byl  činný  v  parla- 
mentě, kde  vystupoval  proti  Northovi  a  Pit- 
tovi.  Po  jeho  bezdětné  smrti  spadly  statky 
a  titul  na  vedlejší  linii,  která  při  katolicismu 
setrvala  a  z  níŽ  vyšli  první  katolicky  peer  a 
člen  poslanecké  sněmovny.  Nynější  majitel 
dfistojnosti  5)  Henry  Fitza lan  Howard, 
patnáctý  vévoda  z  N-u  (♦  1847),  stojí  v  čele 
anglickách  katolíkův. 

Horřolk  [nórfokj,  pobř.hrab.  ve  vých.  části 
Anglie,  ohraničené  na  s.  a  sv.  Sev.  mořem, 
na  ;.  hrabstvím  suffolckým,  má  na  5488  km* 
456.474  obyv.  (1891).  jest  to  veliká  nížina, 
z  niž  málokde  vystupuji  nízké  pahorky  a 
kterou  protékají  řeky  Ouse,  Yare  se  svými 

Přítoky  Wensumem  a  Waveneyem  a  Bure. 
odnebí  jest  celkem  příjemné  a  zdravé,  pouze 
na  jaře  vane  studený  vítr  severovýchodní. 
PAda  skládá  se  hlavně  z  lehkých  písků  a  jílů 
a  stala  se  úrodnou  rozumným  vzděláváním, 
tak  Že  rodí  všecky  druhy  obilí,  obzvláště  vý- 
borný ječmen.  Skoro  polovina  vŠi  půdy  jsou 
pastviny  pro  dobytek.  Rozsáhlý  chov  husí 
a  krocanů  zásobuje  trh  londýnský.  Na  pří- 
tnoH  značný  rybolov.  Hrabstvi  jest  rozděleno 
na  2  části:  Severní,  Jižní  a  Západní  N., 
z  nichž  každá  posílá  po  dvou  členech  do 
sněmu;  hlavni  město  Norwich. 


Horee  (dán.  a  švéd.),  Norsko. 

Horioké  Alpy  v.  Korutany,  str.  871. 

Horiomii  [-kum],  alpská  provincie  staré 
říše  Římské  jižně  od  Dunaje.  Obsahovala 
nyn.  obojí  Rakousy  jižně  Dunaje,  většinu 
Štýrska  a  Korutan  a  části  Salcpurska,  Tyrol 
a  kraňska.  Do  krajů  těch  přistěhovali  se  asi 
ve  IV.  stol.  př.  Kr.  keltští  Tauriskové  Č. 
Nor  i  kove,  dělící  se  v  několik  kmenů,  kteří 
tu  až  do  I.  stol.  po  Kr.  žili  samostatně  pod 
vládou  vlastních  panovníků.  Střediskem  země 
byla  No  rej  a  (v.  t).  Styky  s  Římany  byly 
sprvu  přátelské,  obchodní.  Římané  kupovali 
z  N-ika  železo,  hlavní  to  přírodní  bohatství 
země,  a  výrobky  železné.  Nepřátelský  po- 
stup Římanův  způsoben  r.  15.  po  Kr.  vpá- 
dem Taurisků  do  římské  Istrie.  Bratr  císaře 
Tiberia  Drusus  opanoval  celé  N.,  jež  pro- 
měněno v  řím.  provincii.  V  zemi  zřizovány 
silnice,  pevnosti  a  kolonie,  z  nichž  přední 
byly:  Bojodurum  (Innstadt  u  Pasová),  Lentia 
(Linec),  Ovilava  (Wels),  Lauriacum  (LorchJ, 
Juvavum  (Salcpurk),  Virunum  (blíže  Cel  ovce), 
Celeia  (Celje)  a  j.  Později  N.  rozděleno  ve 
2  provincie:  N.  ripense  při  Dunaji  a  N.  me- 
diterraneum,  —  Srv.  Muchar,  Das  rdmische 
N.  (Št.  Hradec,  1825). 

aořidOT,  ves  mor.,  v.  Nozířov. 

Horlmberk  (něm.  Nůmberg),  druhé  co 
do  počtu  obyvatelstva  město  v  král.  Bavor- 
ském, dříve  říšské  město,  leží  v  písečnaté, 
ale  dobře  obdělané  rovině  (296-354  m  n.  m.) 
při  řece  Pegnici,  jež  dělí  je  ve  2  téměř 
stejné  polovice  (dle  hlavních  kostelů  zvané: 
severní  »Sebalder  Seite«  a  jižní  »Lorenzer 
Seite«)  a  tvoří  ve  městě  4  ostrovy,  a  při 
průplavu  Dunajsko-Mohanském ;  břeny  Peg- 
nice  spojuje  několik  mostů  a  lávek.  N.  skláaa 
se  z  vnitřního  města,  obehnaného  dvojitou 
zdí  s  věžemi  i  branami  a  příkopem  30  m  ši- 
rokým, starým  to  opevněním  z  největší  čá- 
sti dosud  zachovaným,  a  z  několika  před- 
městí. Obyvatelstva  bylo  r.  1818:  26.850; 
r.l890:  142.590  (70.037  muž.;  72.553  žen.),  a 
to  104.417  evangelíkův,  32.794  katol.  a  4307 
židů;  r.  1895:  162.380  (79.886  muž.,  82.494 
žen.),  a  to  117.714  evang.,  38.994  kat.  a  4794 
žid.  Z  toho  připadá  na  vnitřní  město  55.453 
obyv.  V  1.  1880—1890  přibylo  v  Nu  437o. 
v  I.  1890—95  téměř  14%  ob.  V  počet  oby- 
vatelstva zahrnuta  jest  též  vojenská  posádka. 
R.  1898  připojeno  k  N-u  několik  sousedních 
obcí,  čímž  počet  obyv.  vzrostl  na  195  834  a 
plošný  rozsah  z  1131  ha  na  5525  ha.  N.  jest 
město  proslulé  starobylým  rázem.  Má  z  valné 
části  úzké  a  křivé,  ale  světlé  ulice,  vysoké, 
starožitné  domy  s  vížkami  a  arkýři.  Z  pa- 
mětihodných budov  sluší  na  předním  místě 
jmenovati  starý  hrad,  na  příkrém  vrchu  na 
sev.-záp.  straně  vnitřního  města,  vystavěný 
pravděpodobně  za  Jindřicha  II.,  v  nyn.  po- 
době za  Bedřicha  Barbarossy  r.  1158.  Nej- 
starší jeho  čásť  je  5hraná  věž  zv.  Altnůrn- 
berg.  Vnitřek  hradu,  který  jest  nyní  společ- 
ným majetkem  císaře  a  krále  bavorského, 
bjl  v  1.  1854—56  znovu  zařízen  k  obývání. 

a  nádvoří  jest  ohromná  lípa,  prý  800  let 


Na 


404 


Norimberk. 


stará.  Z  kostel  fl,  jichž  jest  8  luther.,  1  reí. 
a  3  katol.,  vynikají:  chrám  sv.  Vavřince  na 
stejnojmenném  nám.,  vystavěný  v  1.  1274 
až  1477  v  got.  slohu,  o  2  věžích  (77  m) 
s  krásným  portálem.  Byl  nedávno  obnoven. 
Uvnitř  jest  umělecky  proslulý  svatostánek 
od  Adama  Kraffta  (z  let  1496—1500)  a  krásné 
dřevořezby  i  obrazy.  Druhý  hlavní  kostel 
jest  pod  zámeckým  vrchem  chrám  sv.  Se- 
balda,  který  se  právě  obnovuje;  jest  z  nej- 
krásnějších gotických  staveb  v  Německu. 
V  něm  jest  proslulý  náhrobek  sv.  Sebalda 
od  Petra  Vischera  (1508—19)  a  jiná  uměle- 
cká díla.  Dále  sluší  jmenovati  kostel  sv.  Jana 
se  slavným  hřbitovem  (leží  tu  m.  j.  Důrer, 
Pirkheimer,  Spengler,  Feuerbachové,  Essen- 
wein),  kostel  P.  Marie  (katol.)  na  hlavním 
tržišti  (Hauptmarkt)  ze  XIV.  stol.,  kostel  sv. 
Ducha  (ze  XIV.  st.),  v  němž  v  1. 1424—1796 
uschovávaly  se  říšské  klenoty,  kostel  sv.  Ja- 
kuba, dříve  patřivší  něm.  řádu,  kostel  sv. 
Rocha,  na  jehož  hřbitově  leží  Petr  Vischer, 
kostel  sv.  Alžběty  (katol.)  a  j.  —  Ze  svět- 
ských budov  vynikají:  veliká  radnice  na 
úpatí  Zámeckého  vrchu  v  sousedství  kostela 
sv.  Sebalda,  vystavěná  v  nyn.  podobě  v  le- 
tech 1616—22  v  italském  slohu  a  vyzdobená 
mnohými  uměleckými  pracemi;  divadlo  vy- 
stavěné v  1.  1827—33,  nemocnice  u  sv.  Du- 
cha, jež  přepíná  částečně  řeku  Pegnici,  go- 
tická nádražní  budova  (z  r.  1846),  justiční 
palác  (z  r.  1877)  a  J.  Také  četné  soukromé 
budovy  (dům  A.  Ďúrera,  dům  H.  Sachsa, 
>Pilatuv«  dům,  dům  Grundherrský ,  dům 
»Nassavský«  a  j.)  jsou  pozoruhodný.  —  Ná- 
městí zdobena  jsou  uměleckými  kašnami  a 
pomníky.  Přední  z  nich  jsou:  » Krásná  stud- 
ně* (Schčner  Brunnen)  na  hlavním  tržišti 
s  197jm  vysokým  sloupem,  zbudovaná  v  le- 
tech 1385  -96,  Tugendbrunnen  při  kostele  sv. 
Vavřince  se  sochou  spravedlnosti,  ulitá  z  ko- 
vu r.  1589,  Kunsthrunnen  před  špitálskou  bra- 
nou  z  r.  1890.  Z  pomníků  sluší  jmenovati: 
pomník  Dúrerův,  pomník  H.  Sacnse,  sochu 
Melanchthonovu,  vojenský  pomník  z  r.  1876 
a  pomník  plavce  Martina  Behaima  z  r.  1890. 
N.  má  2  gymnasia  (»staré«  gymn.  založeno 
r.  1526  oa  Melanchthona),  reálné  gymn., 
vyšší  dívčí  školu,  umělecko-průmysl.  školu, 
pak  obchodní,  zemědělskou,  stavebnickou  a 
hudební  školu,  sirotčinec  a  ústav  pro  slepce 
a  pro  hluchoněmé,  městské  a  letní  divadlo. 
Ze  sbírek  má  přední  místo  Germánské 
museum.  Jest  to  národní  německý  ústav, 
v  němž  mají  se  chovati  památky  německých 
dějin  vzdělanosti  a  umění,  jakési  ústřední 
všeněmecké  museum  kulturně-historické.  By- 
lo založeno  r.  1852  přičiněním  Aufsesso- 
v^m  (v.  t.)  a  jest  od  r.  1857  umístěno  v  Nu 
vbýv.  kartusiánském  klášteře.  Museum  vy- 
hovuje svému  účelu  nejen  výstavou  sbírek, 
nýbrž  i  uveřejňováním  jejich  obrazů  a  snímků 
a  jinými  publikacemi.  S  museem  spojena  je 
knihovna  o  80.000  svaz.  a  bohatý  archiv.  — 
R.  1871  založeno  bylo  v  N-u  bavorské  prů- 
myslové museum.  Městská  knihovna,  umí- 
stěná v  býv.   dominikánském  klášteře.  Čítá 


60.000  sv.,  Četné  rukopisy  a  prvotisky.  Ze 
spolků  mají  důležitost:  Verein  f.  Geschichte 
d.  Stadt  N.,  Naturhist.  Gesellschaít,  Albrecht- 
Důrer-Verein  (pořádá  permanentní  uměle- 
ckou výstavu)  a  Pegncsischer  Blumenordcn 
(zal.  1644)  pro  básnictví  a  literaturu. 

Průmysl  jest  v  N-u  značný.  Přední  mí- 
sto má  t.  zv.  »nonmberské  zdoží«  (hračky 
a  drobotiny),  jež  vyvážejí  se  i  do  cizích  dílů 
světa,  pak  výroba  mechanických  a  optických 
nástrojů,  rýsovadel,  drátů,  pozlátka,  chemiká- 
lií, barev,  štětců  a  kartáčů,  tužek,  barevného 
papíru,  doutníků,  karet,  obuvi,  roajolikového 
zboží,  kamen  a  j.  TaJcé  kvete  kovolitectví  a 
kovotepectví,  lithografie.  K  tomu  druží  se 
tiskárny,  chromolithograíické  ústavy,  mlýny, 
pivovary,  slévárny  a  továrny  na  stroje.  Cel- 
kem jest  v  N-u  (1894)  251  továren.  Obchod, 
jemuž  podporou  je  několik  peněžních  ústavů, 
vztahuje  se  na  průmyslové  výrobky,  pak 
zvláště  na  chmel  (tu  jest  N.  světovým  trži- 
štěm), koloniální  zboží,  drogy,  mouku,  pe- 
trolej. —  V  N-u  sbíhá  se  8  Železničních  linii 
bavorských  stát.  drah;  mimo  to  jest  N.  sta- 
nicí Ludvíkovy  dráhy  a  přístavem  Ludví- 
kova kanálu;  v  městě  samém  jest  elektr. 
dráha,  3  pošt.  úřady,  8  měst.  post.  expedicí, 
3  telegrafní  úřady  a  telefonní  stanice. 

Z  úřadů  jest  v  N-u  vrchní  zemský  soud, 
jemuž  podřízeno  jest  6  zem.  soudu,  mezi 
nimi  zem.  soud  v  N-u,  okresní  a  hlav.  celní 
úřad,  vrchní  pošt.  úřad,  štáb  3.  bav.  divise, 
6.  brigády  pěší  a  3.  jízdní.  Správu  mésta 
vede  magistrát  a  51  zástupců  obce.  Obecni 
jmění  činí  přes  17,000.000  mk.,  obce.  dluhy 
přes  30,000.000  rok. 

Dějiny.  N.  zjevuje  se  po  prvé  listinně 
r.  1050.  Ža  Jindřicha  III.  nabyla  obec  práva 
tržního,  celního  a  mincovního.  Bedřich  II. 
udělil  jí  r.  1219  rozsáhlé  svobody.  Purkrab- 
ství norimberské,  které  se  připomíná  poprvé 
r.  1105,  měli  od  doby  Jindřicha  VI.  v  držení 
Hohenzollerové.  Od  r.  1073  konány  v  N-u 
často  říšské  sněmy,  z  nichž  nejdůležitější 
jest  sněm  z  r.  1355,  na  kterém  přijata  zlatá 
DuUa.  Když  purkrabí  Bedřich  VI.  nabyl  mar- 
krabství  Braniborského,  prodal  r.  1427  hrad 
s  většinou  práv  k  obci  se  vztahujících  mě- 
stu. V  té  době  blahobyt  N-a  stále  se  vzmá- 
hal, zejména  obchodem;  bylf  N.  důležitým 
tržištěm  pro  zboží  z  Itálie  přicházející.  Kon- 
cem XV.  a  poč.  XVI.  stol.  význam  N-a  do- 
stoupil vrcholu,  a  to  nejen  obchodní  a  po- 
litický, nýbrž  i  kulturní.  Píisobiliť  tu  v  té 
době  Durer,  Krafft,  Vischer,  Hans  Sachs, 
Pirkheimer  a  j.  R.  1525  ujala  se  v  městě  re- 
formace a  r.  1532  prohlášen  tu  první  nábo- 
ženský mír.  V  XVI.  stol.  nastává  nenáhlý 
úpadek  města  hlavně  objevením  nových  drah 
obchodních.  Také  30letá  válka  mu  velice 
uškodila  a  ještě  více  války  francouzské,  jež 
připravily  je  finančně  na  mizinu.  Roku  1806 
přivtělen  N.  k  Bavorsku.  V  N-u  byly  učiněny 
četné  vynálezy,  jako  kapesních  hodinek,  mo- 
sazi, větrovky,  globu,  pedálu  a  j.  —  Srova. 
Priem,  Gesch.  ď.  Stadt  Núrnberg  (2.  vyd.  N., 
1893);   Voigt,  Blicke  in  das  kunst-  und  ge* 


Nořín  —  z  Normanby. 


406 


wcrbreiche  Leben  der  Stadt  Núrnberg  im 
XVI.  Jb.  (Berl.,  1862);  Schultheiss.  Núrn- 
berg, seine  Baudenkmale  und  Kunstwerke 
(2  vyd.  N.,  1882);  Rée.  Wanderungen  durch 
d.  alte  Núrnberg  (2.  vyd.  t.,  1890);  Schůss- 
Icr.  Illustr.  Fúhrer  durch  Núrnberg  (2.  vyd. 
1..  1893);  Thode,  Die  Malerschule  von  Núrn- 
berg im  XIV.  u.  XV.  Jh.  (Frankf.,  1891). 

Hořia,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Vys. 
Mýto,  fara  Českč  Heřmanice,  pš.  Choceň; 
3U  d..  171  ob.  č.  (1890). 

Horit.  Tímto  názvem  označovány  dříve 
různé  zrnité  neb  i  plástevuaté  horniny  dio- 
ritické,  gabbrovité  a  j.,  v  nichž  obyčejné  ži- 
vec (labradorit,  orthoklas)  jest  hojný,  amfi- 
bol, augit,  diallag,  hypcrsthen,  bronzit,  bio- 
lil  a  j.  vzácné.  Dle  Roscnbusche  jest  n.  oby- 
čejné hrobě,  vzácněji  jemně  zrnitá  směs  pře- 
vládajídho  basického  plagioklasu  a  koso- 
čtverečného  pyroxenu,  enstatitu,  bronzitu 
neb  hypersthenu;  vzácné  pozorován  vývoj 
porfyhcký.  Hornina,  skládající  se  toliko  z  en- 
statitu a  plagioklasu,  nazvána  též  enstati- 
tovec,  obsahující  silně  pleochroitický  a 
obyčejné  charakteristickými  vrostlicemi  vel- 
mi'bohatý  hypersthen  vedle  živce,  hyper* 
sthcnovcc.  hypersthenit  neb  hyperit. 
N-yisou  buď  olivinu  prosté  neb  olivinické, 
lokálně  vykazují  řídce  křemen  a  akcessoricky 
augit,  diallag,  amfibol,  magnetovec,  ilroenit 
a  j.  N-y  roáířen3r  jsou  na  Harci,  v  Alpách, 
Anglii.  Skandinávii  a  Sev.  Americe.       Vr. 

MOfisOT  v.  Nozířov. 

HOTm*,  zkratek  botanický,  jímž  značí  se 
oorský  botanik  Johannes  Musaeus  Nor- 
ma nn  (*  1823),  jenž  vynikl  studiem  květeny 
sever  JÍ  a  hlavně  lišejníků. 

JlarmA(lat.),  pravidlo,  pravítko;  dále 
předpis,  vzor;  nařízení  neb  ustano- 
vení úřední.  V  Rakousku  šlovou  no- 
ře raní  dni,  ve  kterých  jsou  zapovězeny 
všeliké  veřejné  zábavy,  jako  divadla,  tance 
a  pod.  Jsou  to:  Štědrý  den,  Boží  hod  vá- 
noční, velikonoční  a  svatodušní,  Zelený  čtvr- 
tek. Veliký  pátek  a  Bílá  sobota,  den  Božího 
téla,  svátky  Zvěstování  a  Narození  P.  Marie. 

Vorma  Jvriiidikdni  viz  Jurisdikční 
norma. 

Honaál  (z  lat.)  vodní  nazývá  se  dě- 
lená stupnice,  na  které  se  méří  různé 
výšky  hladiny  potoků,  řek  a  Jednotlivých 
hladin  mořských.  Velmi  důležité  jsou  n-y 
splavoýcb  řek,  jakož  i  n-y  řek  menších  pro 
bydroerafii  říční  a  pro  včasná  opatření  pro 
případ  velkých  vod.  Každý  n.  má  nul  lovy 
bod,  a  prochází- li  hladina  normálním  bo- 
dem, nazývá  se  stav  hladiny  normálním; 
jioak  adivá  se  stav  hladiny  vodní  v  centi- 
metrech stupnice  nu,  a  to  s  poznámkou 
•nad  n-em«  nebo  »pod  n-em«. 

N-y  hladiny  mořské  jsou  často  zaří- 
zeny tak,  ie  samočinně  zaznamenává  se  výš- 
ka riladiay  mořské  v  době  přílivu  a  odlivu. 

Výškové  koty  mezinárodní  přesné  nivel- 
lace  udávají  se  jako  nadmořské  výšky  nad 
Bollovým  bodem  některého  n-u  hladiny  moř- 
ské, tak  na  př.  u  nás  nad  nuilovým  bodem  n-u 


na  molo  Sartorio  v  budově  finanční  stráže 
v  Terstu,  a  uvádějí  se  pak  jako  výšky  nad 
hladinou  moře  Jaderského.  Nivellace  povodí 
Labe  a  Vltavy  vytažena  jest  na  nullový  bod 
n-u  v  Cuxhavenu  a  liší  se  tyto  výšky  nad- 
mořské od  výšek  týchže  bodů  vzhledem 
k  nullovému  bodu  n-u  terstského  o  4*808  m. 

N-y  říční  jsou  dřevěné  lati,  připevněné 
na  pilířích  mostův  a  zdí  pobřežních,  opa- 
třené stupnici  centimetrovou  s  bodem  nui- 
lovým. Někdy  označí  se  nullový  bod  n-u 
pilotou  (jehlou),  jejíž  hlava  pokryje  se  mě- 
děnou deskou,  na  př.  n.  u  staroměstských 
ml^nů  v  Praze.  Není-li  stupnice  n-u  verti- 
káfná,  nutno  určiti  počtem  na  Šikmých  stup- 
nicích dílky,  odpovídající  centimetrAm  dle 
úhlu  sklonu.  Nov» 

Hormála  v  geom.  v.  Kolmice 

Hormálni  (zlat.),  pravidelný,  vzorný. 

N.  bod  v.  Normál  a  Mapy,  str.  814  a. 

N.  čas  totéž  co  čas   železniční  (v.  t.). 

N.  den  pracovní  v.  Dělnické  zákony 
ochranné,  str.  236^. 

N.  nuUa  v.  Mapy,  str.  814  a. 

N.  rok  v.  Annus  normalis. 

N.  (vzorné)  školy  slují  školy,  především 
obecné,  kde  dostává  se  dorostu  učitelskému 
praktického  výcviku  ve  vyučování.  Prvotně 
(v  druhé  pol.  XVll.  a  prvé  XVIII.  st.)  byly 
z  části  přfpravkami  na  učitelství,  z  části 
vzornými  školami  při  nich.  V  Rakousku  byly 
zřízeny  německé  n.  školy  dle  škol.  řádu  Fel- 
bingerova  v  1.  1774  a  1775  s  ústřední  sprá- 
vou ve  Vídni  (v  zemích  koruny  České  škola 
v  Praze  a  v  Brně);  zbyly  j  nich  jen  vzorné 
školy  při  paedagogiích.  Ústavy  prvotného 
rázu  máme  posud  v  zemích  románských,  tak 
ve  Francii  Écoles  normaUs  primaire  a  supě' 
rieure  (od  r.  1795),  se  vzornou  školou  (école 
annexe)  jako  části,  ve  Španělsku  od  r.  1868 
(po  semináři  učitelském  ^est  v  kaŽdé  pro- 
vincii), v  Itálii  a  ve  Spojených  Obcích  sev.- 
amer.  (normál  schools  a  normální  universi- 
tou bloomingtonskou  v  čele).  Vzornými 
školami  (ne  paedagogii)  jsou:  Ecole  mo- 
dele ligy  vyučovací  v  Srusselu  a  frankfurt- 
ské reálné  firymnai^ium  (z  r.  1803). 

Hormanby  [-men-J,  město  v  angl.  hrabství 
yorském  v  North-Riaingu,  na  trati  Guisbo* 
rough-Middlesborough,  má  9128  ob.,  železné 
hutě  a  sklářství. 

z  Hormanby  [-men-]:  1)  N.  Constan- 
tine  Henry  Phipps,  markýz,  státník  brit- 
ský (♦  1797  —  t  1863),  nejstarší  syn  hrab. 
Mulgravea,  studoval  v  Cambridgei  a  vstou- 
pil do  dolní  sněmovny  (1819);  bojoval  tu 
horlivé  pro  volební  reformu  a  emancipaci 
katolíků.  Pro  rozpor  s  míněním  otcovým 
v  těchto  otázkách  bylo  mu  vzdáti  se  činno- 
sti parlamentní,  i  odebral  se  do  Itálie.  Roku 
1822  se  vrátil  a  zvolen  znovu  do  dolní  sně- 
movny, kdež  hájil  názory  lorda  Russella,  a 
činil  tak  i  v  sněmovně  horní  po  smrti  otcové 
(1831).  V  těchto  letech  byl  i  literárné  činný 
jako  romanopisec  (Mathilda  1825;  Yes  and 
No  1828,  2  sv.;  7he  contrast  1832,  3  sv.), 
obíraje  si  náměty  ze  Života  vyšší  společno- 


406 


Normand  —  Normann-Ehrenfels. 


stí  anglické.  R.  1832  byl  guvernérem  na  Ja- 
maice,  za  Melbournea  strážcem  pečeti  (1834), 
na  to  lord-Iieutenantem  v  Irsku  (1835),  kdež 
provedl  emancipaci  katolik&v  a  utišil  mysli; 
dostalo  se  mu  za  to  hodnosti  markýze  of  N. 
(1838).  R.  1839  byl  ministrem  kolonii  a  vzbu- 
div odpor  parlam.  vystupováním  pro  osvo- 
bození černochů  převzal  po  p&l  lété  mini- 
sterství vnitra,  jez  vedl  2  roky.  Posléze  byl 
vyslancem  v  Paříži  (1846—52)  a  velvyslan- 
cem ve  Florencii  (1854—58),  odkud  odvolán 
pro  podporování  legitimistické,  Rakousku 
příznivé  politiky,  v  Anglii  neoblíbené.  V  témž 
duchu  napsal  řadu  spisků  proti  národnímu 
hnuti  v  Itálii,  které  ho  uvedly  do  polemiky 
s  mladým  Gladstonem,  a  vétsí  dějiny  revo- 
luce Pařížské  r.  1848,  které  ostře  odsoudil 
Louis  Blanc. 

2)  N.  George  Augustus  Constan- 
tine  Phipps,  druhý  markýz  z  N.,  syn  před. 
(♦  1819  —  t  1890).  Byl  členem  liber,  strany 
dolní  sněmovny  od  r.  1847,  potom  vrchním 
dozorcem  (1851)  a  pokladníkem  (1853)  ho- 
spodářství dvora  královského,  guvernérem 
skotským  (1858),  členem  horní  sněmovny 
(1863),  guvernérem  queenslandským  (1871 
až  1874),  novozealandským  (1874—78)  a  od- 
tud guvernérem  kolonie  Victoria  do  r.  1884. 

Hormand  [•man]:  1)  N.  Charles  Pierre 
Joseph,  architekt  a  ryjec  děl  stavitelských 
(*  1765  —  t  1840  v  Paříži).  Byl  žákem  na 
École  royale  de  dessin  a  obdržev  velkou 
cenu  za  návrh  velkoměstského  tržiště  (1792) 
oddal  se  rytí  pomnikův  a  architektur  a  uve- 
řejnil jich  v  1.  1800—15  na  7000;  vedle  toho 
ryl  bankovky  francouz.,  karty  a  vy  zdobo  val 
díla  odborná  (Vies  dcs  peintres  od  Landona). 
Význačné  rytiny  N-ovy  jsou:  RafTaelovo  Na- 
sycení zástupu  pěti  chleby  a  Michelangelova 
výzdoba  stropu  Sixtinské  kaple.  Z  četných 
dél  N  ových  uvádíme:  Nouveau  parallele  des 
ordres  ď^architecture  des  Grecs,  des  Romains  . .. 
(1819—23).  Srv.  Notice  sur  la  vie  et  les 
ouvrages  dc  C.-P.-J.  N   (Řím,  1842). 

2)  N.  Jacques  Claryjean,  spisovatel 
franc.  (♦  1848  v  Paříži).  Studoval  na  École 
des  chartes  a  práva  a  oddal  se  spisovatel- 
siví.  Předmětem  jeho  tvorby  je  život  boule- 
vard&v  a  život  veliké  společnosti.  Z  básni- 
ckých sbirek  uvádíme:  Les  écrevisses  (1879); 
Les  moineaux  francs  (1879)  a  La  Muse,  qiti 
trotte  (1894).  Mimo  prosu,  Le  monde  oit  nous 
fommes  (1884)  a  Contes  á  Madame  (1890 \ 
psnl  též  četné  komedie,  jako:  Beaumarchais 
(1877);  Les  tentations  ďAtttoine{lS1B);  Musotte 
(18'^1,  s  G.  de  Maupassantem)  a  La  douceur 
de  cro'*re  (1899).  U  nás  překládali  N-a  Vrchli- 
cký. Žrranovský  a  j.  Srv.  Nové  studie  a 
podobizny  Vrchlického  str.  165. 

Hormandie,  stará  provincie  říše  Fran- 
couzské, pojmenovaná  podle  Normanův. 
Ohraničena  byla  na  scv.  a  na  z.  kanálem  la 
Manche,  na  v.  sousedily  s  ní  Picardie  a  Isle 
dc  France,  na  j.  Orléannais,  Maine  a  Bretagne. 
Jsou  to  nyn.  departementy  Seine-Inférieure, 
Eure,  Calvados,  Orné  a  Manche.  Dělila  se 
na  rovinatou  Horní  N-ii  na  sv.  a  na   pa- 


horkovitou  Dolní  N-ií  na  jz.  Hlavním  mě- 
stem  celé   N.   byl    Rouen.  —  Za   starého 
věku  byla  N.  obydlena  několika  kmeny  gall- 
skými;  za  doby  římské  patřila  k  provincii 
Gallia  Lugdunentis  seeunda,  za  doby  francké 
náležela  k  Neustrii  a  po  r.  843  k  řiSi  Západo- 
francké.    V  té  době  trpěla   nad  jiné  země 
francké  nájezdy  loupeiivých  NormanA,  kteří 
se  jí  na  konec  úplné  zmocnili  (koncem  IX. 
a  poč.  X.  stol.).  Aby  se  uchránil  od  dalších 
jejich  nájezdů,  ponechal   franc  král    Karel 
Pitomy  r.  911  (smlouva  v  St.  Clair  sur  Epte) 
náčelníkovi  těchto  Normaníi  Rol  fa  č.  Rol* 
lonovi  (frc.  Roux,  f  931)  krajinu  při  dol, 
Seině  kolem  Rouenu  jako  léno  koruny  Fr.m- 
couzské.   Rollo  i  jeho  potomci  rozšířili  své 
území  až  do  hranic,  jak  se  potom  pro  N-ii 
ustálily.  Z  potomků  těch  vyniká  Richard  I. 
»sans  Peur«  (bez  bázně,  942—996),  který  N-ií 
vládl  téměř  samostatně,  a  pak   hlavně  Vi- 
lém II.  Dobyvatel   (1035—1087),   Icvoboček 
Roberta  II.  »Ďábla«,  který  r.  1066  vybojo- 
val si  korunu  anglickou.   Po  vymření  jiho 
rodu  (1135)  připadla  N.  Gottfriau  Plantage- 
netovi  z  Anjou,  jehož  syn  Jindřich  stal  se 
r.  1154  též  králem  anglickým;    tak  spojena 
N.  opět  s  Anglií.    Když  král  Jan   Bezzemck 
(t  1216)  dal  zavražditi  svého  bratrovce  Ar- 
tura Bretaňského,  prohlásil  jej  franc.  král  Fi- 
lip II.  za  zbavena  všech  francouzských  lén  a 
zmocnil  se  v  1.  1203—04  také  N.  Janův  syn 
Jindřich   III.  ponechal  N-ii  v  míru   r.  1259 
pravoplatně  Francii.   Franc,  král  Ludvík  X. 
udělil  N-ii  r.  1315  zvláštní  listinou  (Chartě 
aux  Normands)  veliké  výsady.  Za  válek  anglo- 
francouzských  dobyl  N.  v  1.  1417 — 19  angli- 
cký král  Jindřich  V.,  ale  r.  1450  byla  Angli- 
čanům zase  odňata  a  zůstala  pak  stále  při 
Francii.  —  Srov.  Licquet,  Histoire  de  la  N 
(Pař.,  1835,  2  sv.);   Barthélemy.  Histoire  <lc 
la  N.  ancienne  et  moderně   (Tours,  1862); 
Baudrillart,  La  N.  passé  et  présent  (Pařííf, 
1880);  Douin,  La  N.  archéologique  (t.  1886); 
Oursel,  Nouvelle  biographie  normande  (t., 
1886—88);   Le  Héricher,  Littérature  popu- 
laire  de  N.  (Avranches,  1884);  Aubert.  Có- 
tes  normandes  (Pař.,  1884);  Mémoires  de  la 
Société  des  Antiquaires  de  N. 

Hormandina  Nyl.  víz  Lenormandia 
Del.  herb. 

Hormann:  1)  N.  Joh.  Mus.  viz  Norm. 

2)  N.  Ludwig,  švéd.  skladatel  (*  1831  ve 
Štokbolmc  —  t  1885  t.).  v.  Nerudova  Vil. 

3)  N.  Adelstecn,  krajinář  norský  (♦  1848 
v  Bod6),  studoval  krajinářství  v  Dússeldorfě 
(1869—73)  a  usadil  se  tu  trvale.  Kreslí  svou 
vlasť.  kam  zajíždí  každoročně,  zvláště  její 
fjordy.  Hlavní  jubo  obrazy  jsou:  Sogne/jord 
(v  nár.  museu  štokholmsícém) ;  Stamsund 
v  Lofotdch;  Přístav  v  Lofotdch\  Půlnoc  v  Uh 
fotdch]  Romdalsfjord\  Foldenfjord ;  Salten* 
^jord;  Letni  noc  u  Rafssundu\  Motiv  \e  Sogne- 
fjordu]  Narófjord;  Severní  vítr  na  pobřefi 
norském;  Berlinská  ul,  *Púd  lipami*  ^a  destf 
a  Lod  >Hoheu^oll€rn€  na  pohřt^i  norském, 

Hormann-EhraiifaUi  Karel  Bedřich 
Lebrecht,   hrabě   (♦  1784  v  Stutgarté  — 


Normanově  407 

t  1822  v  Missolunghi),  vstoupil  r.  1799  do*  Tito  na  severnim  břehu  Francie  osedli  N. 
rakouských  služeb  vojenských,  r.  1803  pak  byli  jinou  vétví  velikého  proudu  ze  severu. 
pfeiel  pod  prapory  virtemberské.  V  pr&béhu  '  Již  r.  800  počali  se  objevovati  loupežně  na 
bojů  Napoleonských  stal  se  plukovníkem  a  březích  říše  Francké,  ale  úsili  Karla  Veli- 
provedl  r.  1813  jako  generál  jízdní  brigády  kého,  který  se  proti  nim  chránil  i  loďstvem 
sáskočný  útok  na  Lútzow&v  sbor  u  Kitzenu.  i  opevňováním  břehů,  bránilo  ješté  plnému 
V  bítvé  u  Lipska  kapituloval  spojencům,  ale  rozvoji  jejich  zhoubné  činnosti.  Za  Ludvíka 
sesazen  proto  od  krále  a  zastával  nékter^  Pobožného  a  hlavně  jeho  synů  seslabena 
čas  místo  vojenského  vychovatele  u  synů  váak  jednotnost  odporu  rozervané  říše  a  N. 
lantkraběte  besského.  Roku  1822  odebral  se  <  počali  po  Seině,  Loiře,  Garonně  a  Maase 
s  četou  filhellénů  do  Řecka,  stal  se  chefem  vnikati  hluboko  do  země,  pustošíce  a  pálíce 
itibu  knížete  Maurokordata  a  zvítězil  u  Kom-  bohaté  osady  a  usazujíce  se  v  opevněných 
botti  nad  Turky.  Po  neúspěšném  boji  v  ho-  táborech  dočasně  nebo  trvale,  nejraději  na 
rach  sevřen  však  v  pevnosti  Missolunghi  a  pobřežních  ostrovech  ovládajících  ústí  řek. 
scmřel  tam  na  tvorečku.  Skoro  všechna  města  západní  Francie  a  se- 

HormanOTé,  souhrnný  název,  jímž  středo-  verozápadního  Německa  i  většina  bohatých 
v ócí  kronikáři  označovali  piráty  ze  severních  |  klášterů  několikráte  vyloupena;  normanskC* 
krajů  germánských,  hlavně  Dánska  a  Norska,  i  nájezdy  přispěly  ke  konečnému  rozkladu 
o:ivitčvuíící  a  osazující  břehy  Evropy  západní  I  řádu  říše  Francké,  ku  vzniku  feudálních  tvrzí 
a  jíÍQÍ.  V  Anglii  zváni  namnoze  Dány,  v  Irsku  |  a  hrazených  městských  osad. 
Oáunanny.  Sami  sebe  zvali  Vikingové  (W-  Králové  západófrančtí  i  východofrančti, 
kingar)  t.  j.  bojovníci.  Hlavni  dobou  jejich  I  hlavně  Karel  Holý  a  Karel  Tlustý,  byli  často 
in vosí  bylo  IX.  a  X.  stol.,  kdy  hnutí  to  vy- 1  nuceni  vysokými  summamt  peněz  vykupo- 
volaly  sociální  a  právní  poměry  na  german-  váti  odchod  vetřelců,  jimž  ubrániti  se  nedo- 
ském  severu,  přebytek  mladšího  obyvatelstva  vedli,  a  přijímati  některé  čety  do  svých  slu- 
a  dobrodružný,  loupežechtivý  duch  národa. ,  žeb.  Prostředek  ten  lákal  však  N-ny  k  opé- 
Vedeni  jsouce  válečnými  králi  N.  pouštěli  se  tovným  vpádům.  Teprve  východofrancký 
aa  malých  lodích  dopravních  —  nikoliv  vá-  vládce  Arnulf  ve  veliké  bitvě  na  řece  Dyle 
léčných  —  podél  evropsk.  břehů  do  vzdále-  r.  891  osvobodil  severozápadní  Německo  od 
ných  moří,  vnikali  po  větších  řekách  hluboko  normanských  útoků.  V  západní  říši  Francké 
du  vnitra  zemí,  plenili  osady  a  setrvávajíce  byli  však  slabí  vládcové  nuceni  sáhnouti  po 
při  pohanství  pálili  chrámy  a  kláštery.  Ně-  jiném  prostředku.  V  prvních  letech  X.  stol. 
které  větší  čety  však  osazovaly  se  pevně  na  usadila  se  velká  četa  N-nů,  vedená  Rollem, 
dobvté  půdě  a  přijímajíce  tamní  kulturu  za-  při  ústí  Seiny  a  ohrožovala  stále  Paříž.  Aby 
kládali  mocné  říše.  V  pestrém  nořadu  každo- 1  nebezpečí  toto  odvrátil,  král  Karel  Pitomý 
ročních  loupeživých  výprav  N-nů  lze  roze- ,  udělil  Rollovi  osazené  území  jako  dědičné 
saati  několik  hlavních  proudů,  které  vedly ,  vévodství  s  rukou  své  dcery  Gisely.  RoUo, 
k  utvoření  takových  státních  útvarů.  přijavší  při  křtu  jméno  Robert,  stal  se  za- 

Prvním  jevištěm  působení  stal  v  se  ostrovy  kladatelem  vévodství  Normandie  a  ochrá- 
Britské.  Již  koncem  VIII.  stol.  N.  návštěvo-  <  nil  severní  kraje  francké  proti  dalším  úto- 
vali  východní  břehy  Anglie  a  r.  793  vypálili  kům  svých  rodáků,  které  v  X.  stol.  řidly, 
svatý  ostrov  Lindisfarne.  Tehdy  také  vých. ,  hlavně  tím,  že  politické  poměry  na  german- 
břehy  Irska  od  N-nův  osazeny  a  zůstaly  pod  ském  severu  se  uklidnily  a  zvolna  povstá- 
jcjtch  vládou  až  do  r.  1015.  Celé  IX.  stol.  valy  pevné  říše  severské, 
jest  Anglosasům  dobou  boíe  s  dánskými  ve- 1  V  IX.  stol.  expanse  normanských  Živlů  za- 
tfelci»  v  němž  hlavně  vyniká  osoba  velikého  sáhla  také  do  vývoje  slovanských  národů, 
krále  Ael^da.  N.  osadili  celou  sev.-vých.  po-  vycházejíc  ze  Švédska,  od  Varjagů,  kteří  pod 
lovici  ostrova,  po  nich  dlouho  ještě  Dane-  Rurikem  a  jeho  bratry  založili  veliké  pan- 
lagh  zvanou,  ale  assimilovali  se  v  první  po-  ství  ruské  a  po  velikých  řekách  pronikajíce 
lovící  X.  stol.  s  obyvatelstvem  anglosaským  celou  východní  Evropou  donesli  normanské 
<ipln<'.  přijavše  s  vrchní  nadvládou  Cerdi-  námořní  lupičství  až  před  Cařihrad. 
kovrů  jejich  víru,  řeč  a  mrav.  Teprve  z  po- 1     V  době  té  odvážlivost  pudila  normanské 


sledních  let  téhož  století  dovídáme  se  o  no- 
vých útocích  Dánů  na  břehy  anf^lické,  ale 
jiného  jíl  rázu,  útocích  vedeních  nikoli 
snahou  po  loupeži,  ale  po  vrchní  nadvládě. 
Dánský  král  Sven  opanoval  tehdy  velikou 
část  ostrova  a  jeho  syn  Knut  Veliký  při- 
pojil r.  1016  Anglii  úplně  ke  své  veliké  se- 


dobrodruhy  také  do  dalekých  severních  a  zá- 
padních moří.  Orkneyské,  Shetlandské,  Fa- 
rórské  ostrovv  jimi  osazeny,  r.  860  také 
Island.  Oni  byli  první  Evropané,  kteří  vnikli 
na  druhou  stranu  okeánu.  R.  983  usadil  se 
Erik  Rudý  nábřežích  Grónska  a  jeho  syn 
Leif  objevil  Novou  Anglii  v  Sev.  Americe. 


věrni  HŠi.  Po  jeho  smrti  r.  1035  setřásla  An-  ]  kterou  pro  množství  divoké  révy  nazval 
glie  sice  dánské  panství  opět,  ale  stala  se  i  »Vinland«.  Jiní  jeho  soukmenovci  koloni- 
sti niilo  let  r.  1066  kořisti  romanisovaných  ,  sovali  z  Islandu  nynější  Nový  Brunšvik  a 
N-nůzesoosedDÍFrancie.kteH  vedeni  jsouce  Nové  Skotsko,  nazývajíce  kraje  ty  Velkým 
Vilémem  Dobyvatelem  porazili  anglo-  Islandem;  ale  jejich  potomci  dovedli  udržeti 
Saskou  výsva  v  bitvě  u  Hastingsu  a  dali  dě-  se  tam  jen  až  do  XIV.  stol.,  kdy  osady  ty 
jtnára  Veliké  Britannie  na  dlouhou  dobu  od  domorodců  vyhubené  upadly  v  zapo- 
oový  směr.  •  menutí. 


408 


Normanské  ostrovy  —  Normanské  právo. 


Do  Středozemního  moře  pronikli  N.  již 
v  IX.  stol.,  pleníce  pobřeží  Itálie,  Afriky  a 
Provence  a  vnikajíce  po  Rhónu  hluboko  do 
řiáe  Francké.  Ale  proti  válečnému  loďstvu 
pobřežních  států,  hlavně  arabských,  nemohli 
se  tam  dlouho  udržeti.  Teprve  na  počátku 
XI.  stol.  romanisované  jiŽ  čety  normanských 
poutníků  počaly  ze  severní  Francie  jako 
žoldnéři  svářících  se  knížat  vnikati  do  jižní 
Itálie  a  založili  r.  1027  pod  hrabětem  Rai- 
n  u  1  f  e  m  okolo  Aversy  malé  samostatné  pan- 
ství. Zesilováni  stále  novými  četami  z  do- 
mova počali  panství  své  rychle  áířiti,  zmoc- 
nili se,  vedeni  jsouce  děsiti  syny  Tankreda 
de  Hauteville,  v  1.  1040—43  celé  Anglie  a 
za  Roberta  Guiscarda  (1056—85)  s  podpo- 
rou papežů  celé  jižní  Itálie  a  Sicílie,  kde 
ovšem  v  průběhu  Xll.  stol.  rychle  splynuli 
s  domácím  obyvatelstvem  (v.  Sicílie). 

Srov.  Depping,  Histoire  des  expéditions 
raaritimes  des  Normands  (2.  vya.,  Paříž, 
1843);  J.  Steenstrup,  Normannerne  (Kodaň, 
1876—82,  4  sv.);  Worsaae,  Dánen  u.  Nord- 
mánncr  in  England  (Lip.,  1852);  Freeman, 
History  of  the  Norman  conquest  of  England 
(6  sv.,  3.  yyd.  Londýn,  1879);  C.  Keary,  The 
Wikiugs  in  Western  Christendom  789—888 
(Londýn,  1891);  DondorfT,  Die  Normannen 
und  ihre  Bedeutung  fůr  das  europ.  Kultur- 
leben  im  M.-A.  (Berlín,  1875);  De  Lagréze, 
Les  Normands  dans  les  deux  mondes  (Pa- 
říž, 1890);  Delarc,  Les  Normands  en  Itálie 
(t,  1883);  Heinemann,  Geschichte  der  Nor- 
mannen in  Unteritalien  (Lip.,  1894). 

Hormanské  ostrovy,  též  Kanalské 
ostr.,  angl.  Channel  Jslands,  frc.  Iles  Nor^ 
mandeSf  skupina  ostrovů  v  průlivu  La  Man- 
cheském,  mezi  Normandií  a  Bretagní,  nále- 
žející k  Velké  Britannii.  Jsou  to  větSi  ostrovy: 
Alderney,  Guernsey,  Jersey  a  Sark 
(v.  t.)»  pak  řada  nepatrných  ostrůvků,  a  roz- 
dělují se  na  2  správní  okresy:  Guernsey 
a  Jersey. 

Hormanské  právo  jakožto  odvětvi  práva 
francouzského  i  anglického  mělo  jistý  vý- 
znam v  právních  dějinách  Francie  i  Anglie. 

I.  Pokud  běží  o  právní  dějiny  Francie, 
možno  rozděliti  historii  n-ho  p-va  na  tři 
periody:  1.  od  r.  912  (od  smlouvy  saint- 
clairské,  kterou  čásf  Neustric  postoupena 
Normanům)  do  dobytí  Anglie  r.  1066;  2.  od 
r.  1066  do  spojem  Normandie  s  Francií 
r.  1205;  3.  od  r.  1205  do  úřední  redakce  oby- 
čejového práva  z  r.  1583.  Právních  pramenů 
z  periody  prvé  jest  pramálo.  Právo  vyvíjí  se 
na  základě  franckých  institucí.  V  druhé  pe- 
riodě proniká  n.  p.  do  Anglie  a  tam  se  dříve 
zaznamenává  než  ve  vlastní  domovině.  Vý- 
voj právní  vychází  jak  v  Normandii,  tak 
v  Anglii  od  královského  soudu,  curia  regis, 
nazvaného  záhy  scaccarium  {échiquier  a  ex- 
chequer).  Jako  členové  jeho  uvádějí  se  jednak 
baronety  }eán3k  justiciani  (odborní  právníci). 
Účetní  závěrky  tohoto  soudu  zachovaly  se 
ve  fasciklech  nazv.  Magni  rotuU  icaccarii 
(z  let  1180,  1184.  1195,  1198,  1201  a  1203). 
V  soudnictví  byl   normanské  kurii  vzorem 


francouzský  královský  soud.  Kdyl  Filip  Au* 
gust  dobyl  Normandie,  netkl  se  v  podbtatě 
dosavadního  právního  stavu.  Domněnka,  jako 
by  panovník  tento  byl  dal  podnět  k  sepsáni 
sbírky  Statuta  et  consuetuaines  Normanmuu 
(Etabltssements  et  Coutumes   de   Normandie) ^ 
není   odůvodněna*    Kompilaci    onu    moino 
rozděliti   na  2  hlavní   části,  z  nicbŽ  prvá, 
Trés  ancienne  Coutume  de  Normandie,  sepsána 
byla  od  neznámého  právníka  na  konci  Xn. 
nebo  na  počátku  XllI.  stol.  a  druhá,  Trac* 
tatus  de  hrevtbus  et  recognitionibus^  brzo  po 
r.  1218.    Sbírka  zachovala  se  v   latinském 
i  francouzském  textu.  N.  p.  uloženo  jest  dále 
v   protokollech    normanského    ncaecaria, 
vedených  sice  již  ve  stol.  XII.,  a  vlak  doélých 
nás  teprv  od  r.  1336.  Na  jejich  základe  se- 
psány byly  4  soukromé  sbírky  nálezů  dotče- 
ného soudu.    Soukromou   prací  jsou    také 
Assisiae  Normanniae  (Assises  de  Normartdie)^ 
sbírka  soudních  nálezů  vynesených  v  1. 1234 
až  1237  v  soudních  sezeních  (assises)  v  mě- 
stech Caen,  Bajeux,  Falaise,  Ejcmes  a  Avran- 
ches.   Nejobsáhlejším  pramenem  n-ho  p-va 
jest  právní  kniha  označená  v  textech  franc. 
jako  Grand  Coutumier  de  Normandie,  kdežto 
starSí  lat.  text  se  uvádí  s  tit.  Somma  de  legi- 
bus  Normannie  nebo  s  tit«  Jura  et  coustsetu- 
dines  Norm.   Sepsána  byla  asi  v  1.  1270 — 75. 
Dílo  vyniká  i  obsahem  i  formou  podání  a  po- 
žívalo v  Normandii  zákonné  autority.   Jest 
důležitým  pramenem  k  objasněni  anglických 
i  německých  právních  dějin.  Somma  opatřena 
byla  někdy  asi  v  XV.  stol.  glossou  (výkla- 
dem),  z  níž   se   vidí,   že   n.  p.   od   sepsání 
Sommy  značně  se  přiblížilo  právu  francouz- 
skému, a  to  vlivem  soudní  správy.  Francouzi 
předsedali  jakožto  královští  kommissafi  při 
nejvyšším  soudním  dvoru,  a  celé  šiky  fran- 
couzských úřednických  rodin  usazovaly  se 
od  XIII.  stol.  v  Normandii.  R.  1534  opatřen 
byl  Coutumier  od   licenciata  Guillauma  le 
Rouille   ďAlengon   dodatky   a  poukazy  na 
právo  římské  a  církevní.   Uprostřed   XVI. 
stol.  sepsal  Guillaume  Terrien  svoje  Co m- 
mentaires  du  droit  civil  iant  public  que  přivé 
obseiifé  au  pays  et  duché  de  Normandie  (vy- 
šly tiskem  r.  1574).  Dílo  Terricnovo  a  starý 
Coutumier    platí   ještě   dnes    jako    základy 
práva   na  ostrovech  Guernsey  a  Jersey  a 
ostatních  normanských  ostrovech  náležej ídch 
k  Anglii.    Z  ostatních  pramenů  n-ho  p-va 
budtež  uvedeny  Coutumier  de  la  Vicomté  de 
VEau  de  Rouen  (sbírka  obyčejů  obchodního 
práva),   dále  Coutume,   Style  et   Usage  aux 
temps  des  échiquiers  de  Normandie  (z  prvé 
pol.  XV.  stol.)  a  Stille  de  proceder  en  pays 
de  Normendie  (asi  z  druhé  pol.  XV.  stol.).  — 
V  úřední  redakci  právních  obyčejů  z  r.  1583 
byly  mnohé  instituce  n-ho  p-va  jakožto  za- 
staralé zrušeny,  a  tím  tedy  v^voj  n-ho  p-va 
ukončen.  —  Srov.  Brunner,  Dberblick  ůbcr 
die  Geschichte  der  franzósischen,  norman- 
nischen  u.  englisch.  Rechtsquellen  v  Holtsen- 
doríTově  Encykl.  der  Rechtswissenschatt 

II.  Mnohem  větší  platnosti  než  ve  Frandi 
došlo  n.  p.  v  Anglii.  Po  dobytí  Anglie  Vi- 


Normanton  —  Norristown. 


409 


lemem  L  r.  1066  bylo  sice  Anglosasfim  Se- 
tření jejich  práva  v  zásadě  zajištčno,  avšak 
ve  skutečnosti  vyvinuly  se  poměry  jinak. 
Normani  tvořili  skoro  výhradně  vyšší  vrstvu 
společnosti,  a  do  rukou  jejich  dostaly  se  po- 
zemky. Z  řad  Normanův  obsazovány  byly 
ťbřady  duchovni  i  světské.  Z  Normanů  sklá- 
dala se  i  curia  regis,  a  tím  podlehl  nejvyšší 
soud  země  zůplna  vlivu  n*ho  p-va.  Zásady 
franckonormanského  ústavního,  správního, 
soukromého,  trestního  a  processního  práva 
nabyly  vrchu  nad  zásadami  práva  anglosa- 
ského. Prameny  nového  práva  anglonorman- 
sk(*'ho  viz  ve  či.  Anglie,  str.  374  a  375. 

Harmmaton  [normentn],  město  v  angl. 
hrab.  yorkském  ve  West-Ridingu,  15  km  na 
jv.  od  Lcedsu  na  trati  Wakefild-York,  má 
10^24  oby  v.,  chrám  Všech  Svatých  norman- 
ftkého  slohu  s  některými  zajímavými  památ- 
kami, uhelné  doly  a  železářství. 

HormatlTiii,  sloužící  za  normu,  pravidlo. 

VoimmgBWty  v  pověsti  severské  syn  dán- 
ského knížete  Thorda,  jcmuŽ  Norna  přisou- 
dila život  tak  dlouhý,  jak  dlouho  bude  ho- 
řeti svíce  vedle  něho  planoucí.  300  let  nosil 
H*  svíci  s  sebou,  až  konečně  syt  jsa  života 
Dcchal  ji  dohořet. 

Voniá  hloubka,  nor,  ponor,  výška 
hladmy  vodni  nad  nejnižším  ponořeným  mí- 
steiti  lodí.  Závisí  při  lodích  říčních  na  hloubce 
vody  v  řece,  při  lodích  námořních  na  hloub- 
kách v  přístavištích.  Největší  hloubka  bývá 
8—9  iM.  Na  n-né  h-bce  závisí  výška  lodi  a 
její  stabilita.  Je- li  n.  h.  označena  písmenem 

h  a  šířka  lodi  /,  bývá  poměr  -^  u  pancéřové 

lodí  0*35— 0-38,  u  křižáků  0-37— 0-44,  dělo- 
vých lodic  0*36— 0*84,  torpédových  lodic  0*22, 
f>amíků  obchodních  0*45— 0*64,  parníků  po- 
štovních 0-35 -0-67,  parníků  říčních  0  07  až 
0-25,  (Via  Ahming.) 

HTorny  (N o  r  n  i r),  v  mythologii  gcrman- 
skC*  Sudičky,  jejichž  jména  Urdh,  Verd- 
handl  a  Skuld  znamenají  Minulost,  Pří- 
tomnost a  Budoucnost  N.  seděly  pod  svě- 
tovým jasanem  Yggdrasillem  u  studánky 
»Urdb«  určujíce  osud  bohům  i  lidem. 

Hotov  Avraam  Sergčjevič,  státník  a 
spisovatel  ruský  (*  1795  —  f  1869)  pochá- 
scjc  ze  starého  šlechtického  rodu,  sloužil  ve 
vojátó  a  v  borodinském  boji  raněn  byl  do 
nohy,  jež  mu  potom  odňaU.  R.  1823  přešel 
do  služby  civilní,  stal  se  r.  1850  zástupcem 
ministra  nár.  osvěty  a  konečně  v  L  1854  až 
1858  byl  sám  ministrem.  Za  něho  rozšířen 
počet  posluchačů  na  universitách,  upravena 
stipendia  na  zahraniční  cesty  a  rozšířeny 
osnovy  klassick^ch  jazyků.  Vedle  toho  snažil 
se  ulehčiti  veřejnému  tisku,  který  byl  tehdy 
pod  doiorem  ministerstva  nár.  osvěty.  Psal 
mnoho  ve  verších  i  v  prose.  Zejména  vyni- 
kají jeho  Putésšstvija,  t.  j.  cestopisy  po  Si- 
cílii, Palestině,  Egyptě  a  Núbii  (úplně  vyd. 
1854,  6  d.),  z  nicnž  Putováni  po  Svaté  \emi 
r.  t83S  přel.  do  čest.  P.  Fil.  Klimeš  (1851, 
2  sv.).  Za  své  lit.  sisluhy  stal  se  členem  petr. 
akacL  Sr.  stát  A.  Čechova  (»Istor.  Věst.«,  1 895). 


Horovioe  (Urwit\)^  ves  na  Moravě,  hejtm. 
a  okr.  Dačice,  fara  a  pš.  Staré  Hobzí;  30  d., 
4  ob.  č..  135  n.  (1890),  kaple,  mlýn. 

Horrbotten,  nejsevernější  a  největší  švéd- 
ský lán,  zaujímá  na  z.  severní  čásť  švédského 
Laponska  (v.  t.)  a  nav.  čásť  západní Bot- 
nie  a  prostírá  se  od  konce  zálivu  Botnického 
k  s.  a  sz.  až  k  hranici  norské,  ohraničen  jsa 
na  j.  lánem  Vesterbotten  a  na  v.  řekou  Tor- 
neou,  která  s  přítokem  svým  Muonio  oddě- 
luje jej  od  Ruska.  Leží  všecek  v  polárním 
pásmu  na  ploše  106.818  km}  a  tvoří  dlouhou 
terrassu  prostírající  se  od  botnických  břehů 
k  velehorám  Laponska  a  rozdělenou  řekami 
na  několik  části.  Nejseverozápadnější  čásť 
lánu  jest  hornatá,  dosahujíc  výšky  přes 
2100  m  (SarjektjoKko,  Kebnekaise  a  j.),  jest 
pokryta  velkými  ledovci  (úhrnem  400  /cm*), 
avšak  rychle  se  snižuje  v  plateau  vysoké  jen 
350—500  Ml,  které  přechází  v  nížinu  pobřežní 
zvanou  Botnie.  Hlavni  vodní  toky  N-u  jsou : 
Torneá  s  přít.  Lainio  a  Muonio,  Kalie-EH 
s  přít.  Koitom,  Rane-Eir,  Luleá,  Piteá  a  Skel- 
leftca,  z  nichž  však  žádný  není  splavn;^.  Je- 
zera, jichž  jest  veliké  množství,  zaujímají 
plochu  6716  km^.  Podnebí  lánu  jest  velmi 
drsné,  mrazy  začínají  již  v  polovici  srpna, 
průměrná  teplota  roku  na  pobřeží  jest 
-~0-4«C,  léta  -i-lZ^Q  a  z.my  —12*^0,  ve 
vnitrozemí  však  —  1-6<>C  resp.  +12Vi**C  a 
—  15°C.  Země  jest  hojně  pokryta  lesy,  které 
zvláště  jsou  husté  kolem  jezer.  Obyvatel  jest 
129.852  h899),  t.  j.  asi  1  na  1  km^,  většinou 
jsou  to  Švédové,  pak  i  Čuchonci  a  Laponci, 
pouze  10.472  ob.  bydlí  v  městech.  Vzdělané 
půdy  jest:  620  ha  zahrad  a  35.746  ha  roli, 
pak  jest  171.946  ha  přírodních  luk  a  2,773.265 
ha  lesův.  Orba  provozuje  se  zvláště  na  po- 
břeží a  v  údolí  řek  a  dodává  ječmen  (359.500 
W).  oves  (19.000  hl),  žito  (8900  hl),  brambory 
(198.700  W),  len  a  konopi,  chov  dobytka  jest 
dosti  čilý  i  počítá  se  11.042  koně,  34.994 
kusy  skotu,  22.478  ovci,  1263  kozy  a  1066 
vepřův,  avšak  hlavním  pramenem  výživy  jest 
dřevařství.  Velmi  bohatá  ložiska  železné  rudy 
Gellivara  dodala  r.  1897:  658.161  t  rudy 
i  vede  od  nich  železnice  108  km  dl.  do  Lu- 
lce na  moři  Baltickém,  která  velmi  přispěla 
k  jejich  rozvoji.   Hlavni  město  jest  Luleá. 

Hdrronborfl^  Johann  Gottlieb  Chri- 
stian (omylem  někdy  Ndrremberg),  ném. 
^sik  (♦  1787  v  Pustenbachu  —  t  18^2  ve 
Stutgartě),  zaměstn«'\n  byl  ve  věku  chlape- 
ckém v  obchodě;  jako  vojín  ve  službách  vel- 
kovévody  hesskébo  záhy  se  vyšinul  a  stal 
se  professorem  vyšší  mathematiky,  fysiky  a 
rýsováni  na  vojenské  škole  v  Darmstadte. 
V  r.  1833  jmenován  professorem  fysiky  vTu- 
binkách.  Sestrojil  velmi  jednoduchý  a  prak- 
tický apparát  polarisační  pro  pozorování 
subjektivní.  (Viz  Folarisace.)  nvk, 

HTorTŽípo,  Norge  (Švéd.),  Norsko  (v.  t.). 

Vonlsiown  [-taun],  hlavni  město  hrab- 
ství  Montgomery  ve  státě  Pennsylvanii  ve 
Spoj.  Obcích  severoamer..  22  km  na  sz.  od 
Filadelfie,  na  1.  bř.  Schuylkillu  (přít.  Děla- 
waru),  stanice  dráhy  ťiladelfie-Pottstown  a 


410 


Norrkóping  —  Norsko, 


východisko  dráhy  do  Lankasteru,  má  19.791 
ob.,  pékné  ulice»  15  kostelů,  ženský  scoitnář, 
6  vef.  škol,  knihovnu  s  6000  sv.,  blázinec, 
veliký  koncertní  dům,  soudní  palác,  prá- 
delny vlny  a  bavlny,  hutě,  ielezolijny,  vál- 
covny, sklárny,  pivovary,  parní  pily  atd. 
Okolí  jest  velmi  úrodné  a  má  také  lomy 
mramorové,  vápencové,  břidlicové  a  ložiska 
železné  rudy.  Tir, 

Hrorrkdpinfl:  [norčSp-],  přímořské  město 
ve  švédském  lanu  óstergótland  v  již.  Švéd- 
sku, při  ústi  ř.  Motaly  do  baltického  zálivu 
Braviken,  na  trati  ŠtokboIm-MalmS  s  odboč- 
kami do  SSderkÓpingu  a  Ark^sundu,  na  58® 
35'  28"  s.  š.  a  16*  11'  v.  d.  Gr.,  má  40.472 
ob.  (1899),  takže  jest  počtem  obyvatel  čtvrté, 
avšak  průmyslovým  ruchem  první  město 
Švédska,  nazývané  mnohdy  »švédský  Man- 
chestcr«.  Zaujímá  velice  rozsáhlou  plochu, 
ulice  má  široké  a  dobře  dlážděné,  domy 
dobře  stavěné,  6  velikých,  pravidelných  na- 
mésti, 3  mosty  přes  Motalu,  která  má  zde 
prudký  spád.  takže  její  hnací  síla  slouží  čet- 
ným továrnám.  Město  má  krásný  veřejný 
sad,  3  kostely,  synagogu,  2  nemocnice,  2  věz- 
nice, 142  továrny  s  roční  výrobou  za  30Vt 
milí.  korun.  Zejména  důležité  jsou  továrny 
na  sukno  (roč.  za  10  milí.  korun),  dále  prá- 
delny a  tkalcovny  bavlny,  mlýny.  rafTinerie 
cukru,  továrny  na  plátno,  tabák,  papír,  Že- 
lezné zboží  a  m.  j.  Na  sz.  jest  proslulá  zbro* 
jírna  Finspáng  s  výrobou  děl,  kdežto 
v  přístave  jsou  rozsáhlé  loděnice  na  stavbu 
velikých  lodí  válečných  i  obchodních.  Ob- 
chod města  skládá  se  hlavně  z  dovozu  uhlí, 
průmyslových  surovin,  obilí,  zboží  osadni- 
ckého,  barviv  atd.  a  z  vývozu  zboží  vlněného 
a  bavlněného,  papíru,  dříví,  železa  atd.  Pří- 
stav jest  u  nábřeží  hluboký  do  5  m,  kdežto 
větší  lodi  kotví  na  rejdě  Pampus,  12  km 
od  města.  Přístavní  ruch  činí  do  3000  lodí 
s  300.000  t  ročně,  přístav  má  28  lodí  a  jest 
v  pravidelném  spojení  s  hlavními  přístavy 
baUickými.  N.  jest  sídlem  několika  konsu- 
látů.  —  Město  jmenuje  se  jiŽ  koncem  XII. 
stol.,  později  bylo  silně  opevněno,  avšak 
opevnění  jeho  zbořili  Dánové  r.  1567  a  znova 
Rusové  r.  1719,  a  od  té  doby  pozbylo  veš- 
kerého válečného  významu.  Tšr, 

Norrland,  jeden  ze  3  velikých  krajů,  na 
které  se  dělívalo  Švédsko,  jehož  zaujímá  ce- 
lou severní  čásť  a  skoro  polovici  povrchu. 
Dle  nynějšího  správního  rozdělení  země  roz- 
padá se  N.  na  tyto  lány:  Geflcborg,  Jemt- 
land,  Norrbotten,  Westerbotten  a 
Westernorrland  s  úhrnem  262.998  km*. 
Do  N-u  náleží  celé  švédské  Laponsko.  — 
Srv.  M.  Hóger,  N.  (Štokholm,  1883);  Nerman, 
N.  (t,  1897).  71r. 

Norsko  neboli  Norvéžsko,  domácím  ná- 
zvem, jakož  i  švédsky  a  dánsky  Norge^  frc. 
Sorvége^  angl.  Norway^  něm.  Norwegen^  kon- 
stituční  království  spojené  osobou  panov- 
níka se  Švédskem,  tvoří  severozápadíní  čásť 
poloostrova  Skandinávie,  oddělenou  od 
ostatní  Evropy  průlivem  Skager  Raku  (proti 
Dánsku)  a  mořem  Severním  (proti  Německu, 


Nizozemí  a  Velké  Britannii),  prostírá  se  od 
57^  58'  s.  š.  (ostrůvek  SletUngen  u  Mandalu) 
k  71^  1 1'  8.  Š.  (Knivskjaerodden  na  ostr.  Ma- 
gerd),  kdežto  pevninská  jeho  čásť  sahá  od 
mysu  Líndesnaesu  na  57^  59^  s.  š.  k  mysu 
Nordkynu  na  71^  V  s.  š.,  nejzápadnější  jeho 
bod  jest  Utver  na  4*  30'  v.  d.  Gr.  a  nej vý- 
chodnější Hornoe  na  31*  11*  v.  d.  Gr.  Se  tří 
stran  jest  N.  ohraničeno  mořem:  na  s.  Le- 
dovým okeánem,  na  z.  okeánem  Atlantským, 
a  to  na  s.  od  Fardr  jeho  části  nazývanou 
někdy  moře  Norské,  na  j.  odtud  proti  .An- 
glii mořem  Severním,  kdežto  jižní  jeho  po- 
břeží obklopuje  Skager  Rak.  Od  sv.  k  js. 
měří  jeho  délka  asi  1800  km^  kdežto  největší 
jeho  šířka  jest  na  j.,  totiž  442  km  (Jostedal), 
k  s.  se  však  značné  zužuje,  takže  od  Rom- 
bakkenu  v  pozadí  Vestfjordu  ku  švédské 
hranici  nepřesahuje  vzdálenost  8  km^  od 
břehu  Ofotenfjordu  pak  na  68 Vs^  s.  š.  měří 
sotva  27  km.  Dále  na  s.  opět  šířky  země  při- 
bývá, v  Nordlandě  činí  do  100  km,  v  nor- 
ském Laponsku  pak  ještě  více.  V  celku  tu- 
díž N.  tvoří  úzký  pás  pobřežní  táhnoud  se 
podél  Ledového  a  Atlantského  okeánu  k  j., 
kde  dosahuje  největší  své  šířky.  Plocha  jeho 
různě  se  dosud  udává,  ačkoliv  již  není  Uk 
velikých,  přesně  nevyměřených  jeho  části 
jako  do  nedávná.  Starší  měření  úřední  udá- 
vají 322.304  km*,  kdežto  novější  325.429  km* 
(1898),  což  shoduje  se  téměř  úplné  se  star- 
ším vyměřením  Střelbického  (325.422  km*), 
kdežto  jiní  autoři  udávali  dokonce  jen  316.694 
km*,  Pevninská  hranice  na  v.  měří  2460 /Irm, 
z  čehož  připadá  na  hranici  se  Švédskem 
1540  km,  s  Čuchonskera  750  /cm  a  s  Ruskem 
(poloostrov  Kola)  170  km.  Délka  pobřeží  iest 
větší,  totiž  na  vnější  straně  ostrovů  k  Nku 
náležejících  2750  km,  jestliže  však  počítají 
se  všecky  záhyby  pevniny  a  obvody  hlav- 
ních ostrovů,  dosahuje  téměř  20.000  km*.  Jest 
tudíž  N.  po  výtce  obráceno  k  moři  a  k  němu 
také  směřuje  z  největší  části  život»  ruch  a 
činnost  země.  Na  s.  omývá  břehy  norské 
okeán  Ledový,  v  němž  přirozenou  plavební 
stanicí  pro  norské  námořní  výpravy  jsou 
Medvědí  ostrov  a  Špicberky.  Sem  vypra- 
vuje se  každoročně  množství  norských  vel- 
rybářův  a  lovců  tuleňů,  zde  od  pradávna 
rozvinovali  Norové  rozsáhlou  činnost  hospo- 
dářskou i  výzkumnou,  jež  pomohla  polárním 
výzkumům  ic  velkolepé  cestě  Nansenově,  ne- 
hledě ke  starším  podnikům  podobným,  avšak 
menšími  výsledky  korunovaným.  Na  sz.  otvírá 
se  N-ku  severní  Atlantský  okeán,  blízkými 
ostrovy  Shetlandy  a  Farfiry,  které  zaUdnény 
byly  Nory,  avšak  ani  Island  a  Grónsko  není 
v  těchto  vysokých  šířkách  příliš  vzdálen, 
takže  oba  tyto  velké  severské  ostrovy  záhy 
již  staly  se  cílem  norských  plaveb,  které 
sice  z  urónska  vedly  až  na  pevninu  severo- 
americkou, avšak  trvalé  spojení  s  Evropou 
zůstavily  jen  výpravy  na  Island.  Teprve  v  no- 
vější době  obnoveno  námořní  spojení  s  Ame- 
rikou, takže  téměř  sedmina  osob  v  N-ku  na- 
rozených žije  ve  Spojených  Státech  a  Ka- 
nadě, kamž  i  proud  vystéhovalecký  za  našich 


Norsko.  411 

dnů  téměř  áplně  směřuje.  Neustálé  spoje  ní  čoviiými  Laponci  nebo  v  lesích  žijícími  Cu- 
adržovalo  vidy  N.  s  nejbližší  velkou  2emí  chonci,  tvoří  tak  určitou  pozemní  hranici 
na  ^.,  Velikou  Britannií  a  Irskem,  zvláště  N-ka,  jako  v  přírodním  ohledu  široké  rameno 
pak  8  oejsevernéjáimi  končinami  Skotska,  '  mořské  nebo  souvislé  horské  pásmo«  (A.  M. 
8  nimiž  bylo   N.  kdysi  i  politicky  spojeno,  '  Hansen).  Nejlepším  důkazem  charakteristické 


jevíc  8  nimi  i  souvislost  geologickou.  A  po- 
dnes téměř  třetina  zahraničných  obchodních 
styků  N-ka  připadá  na  Velkou  Britannii, 
angličina  pak  jest  řečí  v  zemi  silně  rozší- 


její  nehostinnosti  jest,  že  z  veškerých  zahra- 
ničných obratů  země  s  cizinou  jen  3Voo  ^^j' 
se  přes  pozemní  její  hranici  mimo  3  trati 
železniční  a  i  s  dopravou  těchto  trati  jen 


fenou.  Čilé  jest  však  také  námořní  spojení  '  5V«  oněch  obratů  tudy  se  pohybuje,  ačkoliv 
se  zeměmi  položenými  na  j.  a  to  zvláště  |  hranice  ta  činí  477o  veškeré  nraniční  čáry 
8  břehy  severoněmeckými,  které  ode  dávna  *  N-ka.  Jest  tudíž  i  pozemská  hranice  norská 
jovt  na  plavbu  norskou  mnohem  větší  při- 1  zcela  přesná  a  přirozená  aspoň  v  anthropo- 
tailivost  než  bližší  břehy  Jutska,  písčité  a  |  geografickém  ohledu,  čím  se  vysvětluje  zdán- 
nehostinné.  Odtud  pak  plavby  norské  zasa- '  fivě  záhadná  a  nepřirozená  okolnost,  že  styky 
bují  a  šiří  se  i  do  Nizozemí,  Belgie  a  Fran-  N-ka  se  švédskem  byly  a  jsou  daleko  méně 
cte.  Naproti  tomu  prastaré  styky  N-ka  s  Dán-  úzké  než  s  třetí  severskou  zemi,  Dánskem, 
skem  byly  spíše  rázu  politického  a  národ-  a  že  mezi  oběma  národy,  na  první  pohled 
nostnfho,  ježto  obě  země  po  400  let  tvořily  polohou  na  sebe  odkázanými  a  příbuznými, 
jediný,  dosti  úzký  svazek  státní.  Úhrnem  75  vyvinul  se  takový  antagonismus  národnostní 
vlech  hospodářských  obratů  N-ka  s  cizinou  a  politický.  Ovšem  v  ohledu  přírodnicky-ze- 
pohybují  se  přes  moře  do  zemí  ležících  na  měpisném  a  topografickém  neodděluje  obě 
j.  a  &..  kdežto  na  s.  stará  obchodní  cesta  země  tato  politická  hranice  nikterak,  v  tomto 
přes  Bílé  moře  do  Ruska  pozbyla  mnoho  ze  směru  splývají  ony  v  jediný  geografický  ce- 
svého  výioamu.  Nicméně  dosud  ruské  lodi  lek,  Skandinávii,  na  kterou  také  v  oří- 
DavštěvQJÍ  sde  zhusta  sousední  přístavy  nor-  ,  čině  fysíkálně-geografických  poměrů  N-ka 
ské,  kdežto  norská  vlajka  ovládá  moře  mezi  (horopis,  vodopis,  geologie,  podnebí,  květena 
Severním  mysem  skandinávského  pobřeží  a  1  a  zvířena)  tuto  odkazujeme. 
Novou  Zemljí.  Docela  jiného  rázu  než  tyto  <  Následkem  těchto  anthropogeografíckých 
mořské  hranice  jest  suchozemská  hraniční  poměrů  země  vyvinulo  se  tedy  jádro  nor- 
čára  N-ka.  Není  to  především  v  běžném  slova  ského  obyvatelstva.  Noro  v  é  (Nordmacnd), 
smyslu  naprosto  hranice  přirozená,  neboť  v  národ  zcela  samostatný  a  svým  národnost- 
rozvodí.  jež  místy  za  rozhraní  slouží,  není  ním  smýšlením  od  Švédův  rozdílný,  byť 
souvislé,  ježto  není  mezi  N-em  a  ostatní  i  s  nimi  byl  v  národopisném  ohledu  úzce 
Skandinávii  nepřetržitého,  zemi  obmezujícího  příbuzný,  tvoře  s  nimi  a  s  Dány  severní  vě- 
pásma  horského.  Hranice  proti  Švédsku  po- '  tev  národů  germánských.  Kromě  Noru  vlast- 
čmá  v  okolí  Frederikshaldu  v  pozadí  Iddel-  nich  žije  v  N-ku  slabý  zlomek  obyvatelstva 
Ijordu  a  směřuje  téměř  přímo  k  69^  5'  s.  š.  původu  finno*ugorského,  Laponci  (IVo)  ^ 
k  ssv..  tvoříc  jen  místy  okliky  Jiného  směru.  Cuchonci  (VjVo)-  ^^^  výpočtů  k  1.  lednu 
Ai  k  jez.  Faemundu  nemá  naprosto  zřetele  1898  páčí  se  obyvatelstvo  N-ka  na  2,122.400, 
na  místopisný  ráz  povrchu,  protínajíc  všecky  kdežto  dle  sčítaní  z  1.  ledna  1891  bylo  ho 
vodní  toky  vlévající  se  do  Kattegatu.  Odtud  napočteno  2,000.917  duŠí,  a  to  kromě  vlast- 
k  s.  vlak  hledí  se  přidržovati  rozvodí  moře  nich  Noru  6501  Čuchonec,  kteří  nazývají  se 
Baltickiho  a  Atlantského  okeánu,  nicméně  '  zde  povšechně  Kvenové,  16.630  usedlých 
na  mnohých  místech  tento  princip  zachován  Laponců,  1657  kočovných  Laponců,  2662 
není  a  ani  býti  nemůže.  Naproti  tomu  hra-  kvenští  smíšenci,  2270  laponských  smíšenou 
nice  proti  Čuchonsku  a  Rusku  jest  neoby-  a  444  laponsko-kvenští  smíŠenci.  Norové  jsou 
čcjné  klikatá  a  následkem  nedosti  přesných  '  lid  silný  a  statný,  rázu  zřejmě  germánského, 
ujednání  smlouvy  z  r.  1826  namnoze  tak  ne-  postavy  převyšující  všecky  ostatní  evropské 
určitá,  že  ani  domorodci  nedovedou  rozli-  národy  jak  průměrnou  výškou  (170— 172  cm), 
Šitt  území  těchto  tří  z^^mí,  které  přecházejí  tak  obvodem  prsou  (87*2  cm),  mezi  všemi 
zde  do  sebe  v  krajině  Dusté  a  téměř  ne-  evropskými  národy  převládá  u  nich  nejvíce 
obydlené,  Laponsku.  Tato  pohraniční  ob-  plavý  typus  s  modrýma  očima  (v  poměru 
last  mezi  Ruskem,  Cuchonskem  a  Nem  pro  10:2),  kdežto,  co  se  tvaru  lebky  týče,  jeví 
pustý  svůj  ráz  až  do  r.  1826  vůbec  neDyla  tak  jako  ostatní  Evropané  2  typy:  dolicho- 
politickv  mezi  dotyčné  3  státy  rozdělena  a  ,  kefální  s  indexem  75 — 77  cm  a  brachykefálni 
kočoiíci  zde  Laponci  jen  občas  některému  1  s  indexem  83—84  cm,  které  jednak  v  někte- 
t  nich  odváděli  poplatek.  Avšak  i  proti  Švéd-  '  rých  okrscích  převládají  ve  značné  čistotě, 
ska  vyznačena  jest  pozemní  hranice  norská  jednak,  a  to  většinou,  jsou  navzájem  promi- 
pásmem  neobyčejně  řídké  lidnatosti  s  oby-  '  Seny,  převahu  však  má  (Vi)  typ  dolichoke- 
vatclstvero  laponským  nebo  čuchonským,  '  fálni.  Cizinců  bylo  (1891)  v  N-ku  2946,  kdežto 
které  přestává  teprve  asi  50  km  na  s.  od  Noru  v  cizině  Žijících  napočteno  3429,  ko- 
pobřeŽi  v  Šířce  Christianie,  kde  splývají  nečně  norských  námořníkův  s  několika  žc- 
spolo  švédské  i  norské  krajiny  hustěji  ger-  námi  a  dětmi  dlelo  mimo  zemi  14.945,  v  N-ku 
manským  obyvatelstvem  zalidněné.  >Toto  ši-  narozených  bylo  1,940  726,  ve  Švédsku  38  017, 
rok^  pásmo  pohraniční,  pusté,  neschůdné,  v  Dánsku  2475,  v  Čuchonsku  2661,  v  Něme- 
buď  vůbec  neobydlené  nebo  obývané  jen  ko-   cku  1738,  v  Anglii  a  Irsku  655.  —  V  obyva- 


412 


Norsko. 


telstvu  norském  převládají  silněji  nei  jinde 
v  Evropě  ženy  nad  muži,  a  to  čím  dále  tim 
více,  neboť  na  1000  mu2ů  připadají  (1897) 
1072  ženy  proti  1048  r.  1876.  Příčinou  tohoto 
stoupajícího  poměru  jest  silná  emigrace  po- 
sledních let.  Dle  věku  jest  do  30  let  59-47o 
obyvatelstva,  od  30  do  60  let  29*4Ve  a  přes 
60  let  ll-2Vo  (proti  8'67o  r.  1845),  tak  že  N. 
vyniká  znamenitým  počtem  starcův.  Úkaz 
tento  souvisí  s  neobyčejně  nízkou  úmrtno- 
stí, menší  než  v  kterékoliv  jiné  evropské 
zemi,  činící  r.  1898  32.693  osoby,  t.  j.  asi 
l'627o,  kdežto  dle  výpočtíi  Bodiových  činí 
v  Nku  průměrná  úmrtnost  mužů  1*83 Vo  ^ 
žen  l*657o»  kromě  Švédska  nejméně  z  celé 
Evropy.  Avšak  i  počet  narození  jest  v  N-ku 
menší  než  ve  většině  evropských  zemí, 
r.  1898:  64.821,  t.  j.  asi  302Vo»  2  nichž  jest 
asi  7*227o  nemanželských.  Přebytek  naroze- 
ných jest  tudíž  (1898)  32.128,  t.  j.  asi  1-38%, 
více  než  v  ostatní  Evropě.  Avšak  tento  při- 
rozený vzrůst  obyvatelstva  jest  velice  sní- 
žen silným  vystěhováním,  které  zvláště  v  le- 
tech 1866—70  a  pak  1879—83  bylo  silnější 
než  z  kterékoliv  jiné  evropské  země  kromě 
Irska.  V  poslední  době  poněkud  kleslo,  ob- 
nášejíc (1898)  6699  osob,  t.  j.  0-337o,  tak  že 
skutečný  přírůstek  v  letech  devadesátých 
činí  asi  17,  ročně.  Počet  sňatků  r.  1898  byl 
15.039,  t.  j.  asi  O  657©  obyvatel,  méně  než 
jinde  v  Evropě,  v  městech  tento  poměr  do- 
sahuje 0-807oi  na  venkově  klesá  na  0*597o 
obyvatelstva,  průměrný  věk  pro  sňatek  mužů 
jest  30*2  roku  a  žen  27*1.  Domácností  jest 
443.317,  z  nich  385.220  rodin,  t.  j.  5*01  osob 
na  1  domácnost  proti  5*15  r.  1876.  Přistěho- 
vání jest  zcela  nepatrné  a  pouze  ze  Švédska 
značnější  (1347  osob  ročně),  proud  vystěho- 
valecký  směřuje  téměř  zcela  do  Spojených 
Obcí  (r.  1898:  6584  osoby).  Následkem  sil- 
ného vystěhovaleckého  ruchu  v  letech  šede- 
sátých a  osmdesátých  počítá  se,  že  do 
350.000  osob  v  N-ku  narozených  žije  v  ci- 
zině, a  to  332.665  ve  Spoj.  Obcích,  zvláště 
v  Minnesotě,  Wisconsinu,  Illinoisu  a  lowě, 
značný  počet  jest  jich  i  v  Kanadě,  Austrálii, 
Argrentině,  Jižní  Africe  a  j.,  ve  Švédsku  jest 
jich  6287  a  v  Dánsku  3385.  —  Co  se  týká 
rozdělení  obyvatelstva  na  města  avenkov, 
činí  obyvatelstvo  městské  26*77o  a  venkovské 
73*37o.  kdežto  r.  1801  měla  města  norská  jen 
107o  všeho  obyvatelstva,  r.  1880  pak  207o; 
všech  měst  jest  61,  pouze  1  (Christiania)  má 
přes  100.000  ob.  (226.423)  a  1  (Bergen)  přes 
50.000  obyv.  (68.393),  na  tato  2  pak  připadá 
přes  Vs  všeho  městského  obyvatelstva,  od- 
hadovaného (1898)  na  550.000.  Největší  po- 
čet norských  měst  leží  na  pobřeží,  ve  vnitro- 
zemí jsou  větší  města  jen  Kongsberg  a  Ha- 
mar.  Vzrůst  městského  obyvatelstva  jest 
mnohem  rychlejší  než  venkovského,  čí- 
taje ročně  (1875-90)  l*867o  proti  0*337o  na 
venkově.  Mimo  města  jest  osad  velice  po- 
řídku,  neboť  norský  rolník  nebydlí  ve  vsích, 
nýbrž  v  osamělých  dvorcích  (gaard),  pouze 
na  pobřeží  kupí  se  rybáři  ve  vetší  osady 
vesnické,  ve   vnitrozemí   pak  jsou    některé 


v  průmyslových  střediskách,  jako  Lillcstrdm 
a  Róros.  —  Hustota  obyvatelstva  jest 
v  N-ku  menši  než  v  kterémkoliv  jiném  státe 
evropském,  činíc  jen  6  2  ob.  na  1  km\  kdežto 
i  Čuchonsko  dnes  vykazuje  6'4  ob.  na  1  km\ 
Mezi  jednotlivými  končinami  země  panují 
v  té  příčině  ovšem  veliké  rozdíly,  nejlidna- 
tější jest  amt  Jarlsberg-Larvik  (45  na  1  km^}, 
dále  Smaalenene  (31)  a  Akershus  (20),  ve- 
směs při  fjordu  Cbristianském,  naproti  torno 
ve  Finmarkách  jest  hustota  obyvatel  jen  0  7 
na  1  km"*  a  v  Troms6  jen  2  obyv.  na  1  /^n^ 
Při  tom  ovšem  dlužno  miti  na  pamětí.  Že 
12.850  km*  zaujímají  jezera  atd.  a  že  asi 
240.000  km*  půdy  připadá  na  neobydlitelné 
pouště  skalní,  sněhové  a  ledové,  tak  ie  jen 
asi  čtvrtina  země  jest  způsobilá  k  obýváni 
a  z  této  části  ještě  7i  pokryty  jsou  lesem, 
tak  že  jen  3— 47o  veškeré  plochy  zemé  za- 
ujímá vzdělaná  půda.  Středisko  obyvatelstva 
jest  velikou  převahou  na  j.,  kde  b^^dlí  7t 
jeho,  zbytek  omezuje  se  téměř  výlučné  na 
severozápadní  pobřeží  země,  jejíž  kulturní  a 
hospodářské  styky  směřují  tudíž  také  se  % 
na  j.  a  z.,  do  Dánska,  Německa  a  Velké  Bri- 
tannie.  Jen  107©  obyvatelstva  bydli  v  ho- 
rách, kde  statky  obývané  v  zimě  v  létě  do- 
sahují výše  1000  m,  vnitrozemské  okresy  se- 
verní jsou  však  téměř  úplně  pusty. 

V  ohledu  náboženském  náleží  veliká 
většina  obyvatel  k  církvi  luthcránské,  jež  od 
r.  1537  jest  církví  státní  a  nazývá  se  také 
úředně  ^církev  Norského  státu«.  K  této  církvi 
musí  se  přiznávati  král  a  členové  jeho  rady, 
k  ní  náležející  občané  jsou  povinni  vycho- 
vávati v  tomto  vyznání  své  děti.  Jesuité  jsou 
ze  země  vyloučeni.  Jinak  jsou  připuštěna 
všecka  křesťanská  vyznání,  jimž  r.  1851  po- 
staveno na  roven  i  náboženství  židovské. 
Země  rozdělena  jest  na  6  biskupství  (Trom- 
soe,  Trondhjcm,  Bergen,  Christianssand, 
Christiania  a  Hamar),  tato  na  83  děkanáty 
(provstier)  a  478  farností  {preste§Jeld  nebo 
sognekald).  V  čele  církevních  záležitostí  jest 
král,  který  jmenuje  všechny  církevní  hodno- 
stáře; příjmy  těchto  jsou  jednak  stálé,  ply- 
noucí z  pokladny  státní  (platy  biskupův.^ 
nebo  obecni  (platy  městských  pastorů),  nebo 
z  desátku  a  nemovitého  majetku  (pastorů 
venkovských),  jednak  příležitostné,  plynoucí 
z  poplatků  za  různé  církevní  obřady  a  vý* 
kóny.  Nejmenší  příjem  stanoven  lest  na 
2800  kor.  a  doplňuje  se  na  tuto  v^ši  z  dr- 
kevních  fondů,  které  činí  3lVa  roilf.  koř.  Ji- 
noch vyznání  jest  nepatrný  počet,  a  to  svo- 
bodných lutheránů  8194,  methodistů  8187« 
baptistů  4228,  jiných  evangelických  vyznáni 
1374,  katolíků  1004,  židů  214.  rozmanitých 
sekt  (mormoni,  kvakeři  a  j.  v.)  1787  a  bez 
vyznání  5095  osob. 

Mezi  nejvyspělejší  země  evropské  náleží 
N.  stavem  svého  školství,  školy  obecné 
jsou  přístupny  zdarma  dětem  od  7.  do 
15.  roku,  návštěva  jejich  sice  není  povinna, 
avšak  děti  školy  nenavštévujíd  musí  proká- 
zati vzdělání  odrovídajíci  učebné  osnově 
těchto  škol.   Jinak  mohou  býti  rodiče  při* 


Norsko.  413 

driováni  pokutami  k  řádnému  posíláni  úHi  jest    v    Bergenu,    TromsO,    Stavangeru     a 


do  školy.  Školstvi  obecné  upraveno  jest 
zákonem  z  r.  1889,  jimi  zbaveno  rázu  nábo- 
ženského a  dobročinnébo,  stavŠi  sn  školstvím 
v  pravdé  národním  a  obecným.  V  každé 
obci  jest  zvláštní  školské  ředitelství,  v  amtu 
pak  ředitelství  pro  celý  amt,  venkov  rozdě- 


Arendalu,  v  Christianii  jest  národní  museum 
norské  pro  kulturní  historii,  v  Bergenu, 
Trondbjemu  a  Christianii  jsou  musea  umé- 
leckoprům.,  státní  archiv  jest  v  Christianii, 
důležité  archivy  provinciální  jsou  v  Berge- 
nu  a   Trondbjemu.    Kromě    těchto  škol   a 


len  jest  na  5923  školní  okresy,  návštěva '  ústavů  k  všeobecnému  vzdělání  jest  řada 
Školní  na  venkově  stanovena  j«st  nejméně  ;  škol  odborných:  10  učitelských  ústavů,  3  tech- 
na  12  týdnů  ročně  a  ve  městě  na  40  týdnů,  nické  školy,  které  přijímají  Žáky  škol  střed- 
V  okresích,   kde  jest  méně  než   20  žákův,   nich,  1   denní  a  14  večerních    nižších  škol 


jsou  školy  ambulantní,  vyučování   děje   se 
u  jednotlivých  občanů,  u  nichž  jest  k  tomu 


technických,  škola  umělecká  a  řemeslnická 
v  Christianii,  2  školy  pro  mechaniky,  1  pro 


příhodná  místnost.  Avšak  počet  Žáků  těchto  I  průmysl  kovový  a  dřevařsky,  několik   škol 
škol  neustále  se  zmenšuje,  tvoře  dnes  jen   strojnických,  14  škol   kreslířských,  9 


asi  2*/*  všeho  žactva  proti  927©  roku  1837. 
Bez  školního  vyučování  pak  jest  na  ven- 
kově jen  0*5Vo  oětí  Školou  povinných  a  ve 
méstech  0*9*/o.    Návštěva  škol  spojena  jest 


<        .      .  .-•-    pro- 

myslových, několik  škol  obchodních,    mezi 

nimi  vyšší  v  Christianii,  hudební  škola,  vo- 
jenská a  námořní  škola,  vyšší  škola  hospo- 
dářská atd.,  projektována  pak  jest   vysoká 


namnoze  s  velikými  potížemi,  neboť  více  Škola  technická  a  z  věr  o  lékařská.  V  N-ku  vy- 
ncž  10%  žactva  má  přes  10  km  cesty  do  |  chází  přes  300  časopisů,  z  nichž  nejstarší 
ikoly.  Všech  obecných  škol  jest  6008  na  >  jest  z  r.  1763  {Chrístiania  ÍHtelligeni-neddler). 
venkově  s  253.916  ž.,  3801  učitelem  a  1037  \  Pro  slepé  jest  pět  státních  ústavů  a  2  školy 
učitelkami  a  1937  ve  městech  se  77.217  ž.,  >  (1  soukr.),  pro  blbé  deci  3  ústavy  (stát.),  pro 
601  učitelem  a  1079  učitelkami.  Náklad  na  i  mrzáky  1  pracovna,  r.  1896  pak  upraveno 
obecné  školství  nesou  obce,  amty  a  stát, '  zvláštní  školství  pro  děti  opuštěné  a  zpustlé. 
i  Činí  úhrnem  8,105.259  kor.  Ke  školám  V  každé  obci  jest  pomocná  kommisse  {fať 
obecným  připojují  se  školy  pokračovací  pro  tigkommisshn)  pro  veřej,  dobročinnost, 
mládež  od  14  do  18  let,  jichž  jest  172  s  2868  nemocnice  jsou  zřizovány  amty  (celkem  21), 
žáky,  potom  školy  večerní  (389  s  5519  ž.),  kromě  toho  jsou  nemocnice  městské  v  Chri- 
školy  zřízené  amty  a  vyšší  školy  lidové  (45  stianii,  Trondhjemu  a  Bergenu,  pak  říšská 
8  2215  ž.),  v  poslední  době  pak  t.  zv.  dělni-  nemocnice  v  Christianii,  blázinců  jest  6,  po- 
cké  akademie,  kde  vynikající  odborníci  před-  rodnice  2,  nemocnice  pro  malomocné  4,  ač- 
nášejí  večer  o  důležitých  otázkách  přírodo-   koliv  počet  malomocných  rychle  klesá  (688 


vědeckých,  sociálních,  humanitních  atd.  Uni- 
versita v  Christianii  a  museum  v  Bergenu 
pořádá  pro  lid  zvláštní  prázdninové  kursy. 


r.  1895  proti  2870  r.  1856),  na  pobřeží  a 
v  horách  jsou  četná  sanatoria,  z  lázní  vy- 
niká Sandeíjord,  Larvik  (sírnaté  prameny), 


v  nejrůznějších  obcích  pak  iest  úhrnem  650  Modům  a  Eidsvold  (železité  vody\ 
veřejných  knihoven.  Vyšší  školství  bylo  Na  jednotlivé  živnosti  rozděluje  se  nor- 
upraveno  zákonem  z  r.  1896,  dle  něhož  roz-  ské  obyvatelstvo  (1891)  takto:  orba,  chov 
déluje  se  na  střední  školy  a  gymnasia.  Školy  dobytka  a  lesnictví  48*65^0  (proti  58*067o 
střední  jsou  4leté  a  mají  za  účel  zaokrouh-  |  r.  1876),  rybářství  8*58%  (5*^6),  průmysl  a 
lití  všeobecné  vzdělání,  nabyté  na  školách '  hornictví  23*04%  (19 '39),  obchod  a  doprava 
obecných,  kdežto  gymnasia  jsou  3letá,  při- 1  pozemní  9*457o  (710),  plavba  59270  (6*53)  a 
jímají  žáky  ze  střední  školy  a  připravují  je '  jiné  4*367o  (3*46).  —  Vyživuje  tudíž  zemé- 
k  vědeckému  studiu.  Latina  a  řečtina  jesťdělství  dosud  téměř  polovici  veŠkerťho 
z  učební  osnovy  obou  škol  úplně  vylou- '  obyvatelstva,  avšak  důležitosti  j^ho  v  tomto 
cena.  Školy  tyto  jsou  buď  státní  (14),  anebo !  směru  proti  r.  1876  silně  ubylo.  Nad  to  pak 
obecní  (42),  nebo  soukromé  (28),  úhrnem  orba  vlastní  jest  všude  ve  spojeni  s  chovem 
s  16.729  žáky,  613  učiteli  a  409  učitelkami,  dobytka,  který  v  severních  okresích  nabývá 
Kromě  toho  jest  65  škol  s  331  vyučujícím  i  nad  ní  převahy,  a  ještě  větši  výtěžek,  zvi. 
a  3707  ž.,  které  nejsou  postaveny  na  roven  pro  vývoz,  dává  lesnictví.  Zaujímajíť  role  jen 
vyšším  školám,  ačkoliv  jejich  osnova  v  pod-  0*77o  veškeré  plochy  země  (2314  km^),  kdežto 
ataté  s  nimi  se  shoduje.  Slouží  hlavně  vyš-  louky  umělé  a  přirozené  2'2Vo  (6894  km^), 
tímn  vzdělání  dívek.  Z  vysokých  škol  má  N. '  lesy  pak  dokonce  211%  (68.179  km*).  Pod- 
lorálovskoa  universitu  v  Christianii,  založe- 1  minky  polaření  jsou  ovšem  v  zemi,  pro- 
nou  r.  1811,  s  (1900)  63  professory,  8  do- 1  stírající  se  od  s.  k  j.  přes  13®  šířky,  velmi 
centy.  10  stipendisty  a  1360  posluchači,  fakult  rozdílné.  Kdežto  na  j.  a  jv.  daří  se  v  někte- 
}C9t  5:  theologická,  právnická,  lékařská,  lite-  rých  litech  i  víno,  ořechy,  moruše,  broskve 
rároi  a  védedcá,  návštěva  přednášek  jest '  a  j.  plodiny  teplejších  krajin,  jest  v  jiných 
bezplatná.  K  universitě  náleží  mnohé  labora- '  končinách  jakákoliv  orba  vůbec  nemožná, 
tořc  a  vědecké  ústavy,  knihovna  o  350.000  Z  obilin  pěstuje  se  v  N-ku  oves,  ječmen, 
svazcích  atd.  Z  vědeckých  společností  jest  žito  a  pšenice.  Pouze  oves  dává  výtěžek 
královská  norská  společnost  věd  v  Trond-  stačící  domácí  spotřebě,  ročně  asi  37,  mil- 
hjcma  z  r.  1760  s  knihovnou  o  70.000  sv.  a ,  lionu  M  na  100.000  ha,  ječmene  klidí  se  na 
společnost  věd  v  Christianii  z  r.  1857  s  fon- '  50.000  ha  asi  1 '/,  milí.  hl,  na  14.000  ha  pě- 
dem  Fridtj.  Nansena  o  450.000  kor.  Museum '  stuje  se  směs  ječmene  a  ovsa  zv.  blandkom, 


414  Norsko. 

ročně  asi  Vs  ™ili-  ^'A  ^íto  sahá  ai  k  69^-70^ '  koř.  k  disposici  na  zakupování  lesů.  Káceiu 


s.  Š.  a  dává  ročně  na  14.000  ha  asi  Vs  i^i^* 
lionu  hl,  kdežto  pienice  zřídka  se  vyskytuje 
na  s.  od  Trondhjemu,  zauj(n)á  asi  4000  ha. 


dříví  děje  se  na  podsim  a  v  símě;  dřrvaři« 
jicbi  počítá  se  do  20.000,  přebývají  po  celf 
tÝdny  v  lesích;  ročně  kád  se  do  10  milí.  m* 


plodících  do  100.000  hl.  Luštěniny  pěstují '  dříví,  z  čehož  asi  Vs  ^  vyváží,  hlavně  s  jii- 
se  na  jv.  a  v  okolí  Trondhjemu  asi  na :  nich  přístavů,  do  Anglie  (627o)i  Francie 
3600  ha  8  výtěžkem  80.000  hl  ročně,   řípa,  { (ll7o)i  Německa,  Nizozemí,  Dánska  a  Belgie. 

Dřiví  dopravuje  se  po  saních  nebo  tahá  koňmi 
do  údolí  a  k  splavn^m  řekám,  někdy  vžak 
až  k  moři.  Ptactva  jest  v  lesích  málo,  pta* 
čího  zpěvu  téměř  neslyšeti,  za  to  jest  hoj* 
nost  jiné  zvěře,  která  jest  předmětem  čilého 
lovu,  zdarma  každému  Noru   dovoleného, 


brukev  a  mrkev  omezena  jest  jen  na  zeli- 
nářské zahrady,  v  celé  zemi  za  to  daří  se 
brambory,  tvořící  jednu  z  nejdůležitějších 
potravin  lidu,  úhrnem  na  40.000  ha  8Vs  míl- 
ii onu  hl  ročně.  Nejvíce  rolí  jest  na  jv.  mezi 
Skienfjordcra,  Hamarem  a  Fredrikshaldem, 


kde  orná  půda  zaujímá  do  67o  plochy,  zde  i  kdežto  cizozemci  podrobeni  jsou  boncboí 
také  výtěžek  obilí  stačí  domácí  spotřebě  a  I  taxe  100  kor.  ročně,  následkem  barbarského 
někdy  ji  i  převyšuje,  ale  jinak  jest  potřebí  hubeni  zvěře  anglickými  turisty.  Za  dravou 
silného  dovozu  obilí,  ročně  za  více  než  zvěř  (medvědy,  vlky,  kuny,  rysy,  rosomáky. 
50  milí.  kor.  —  Lukařství  v  posledních  I  lišky,  z  ptáků  pak  orly,  jestřáby  a  vrány)  platí 
letech  velmi  se  zvelebilo,  obilná  pole  pra- 1  se  odstřel né,  medvědi  a  rysi  rozšířeni  jsou 
videlně  po  3  letech  osévají  se  různými  tra-  i  v  krajinách  dobře  zalidněných,  Jen  na  jihu 
vinami,  zahradnictví  jest  následkem  ne-  vymizeli,  vlci  a  rosomáci  jsou  jii  jen  dále 
příznivého  podnebí  dosti  nepatrné,  ačkoliv  na  s.,  za  to  lišek  jest  dosud  ohromné  ronož- 
zeleniny  a  ovoce  norské  chválí  se  pro  vý-  ství,  ačkoliv  se  jich  každým  rokem  vždy 
borné  své  aroma,  oblíbenou  pochutinou  jsou  '  více  odstřeluje  (r.  1897:  13.642).  Dravého 
různé  bobule,  zvláště  horská  ostružina,  kvě-  ptactva  zastřeli  se  nejvíce  v  amtu  christian- 
tiny  pěstují  se  s  velikou  oblibou  a  vynikají   ském  a  nordlandském.   Z  vysoké  jest  zde 


sytými  a  živými  barvami.  —  Velmi  důležitým 
čmítelem  hospodářství  norského  jest  chov 
dobytka.  Dle  posledního  sčítání  r.  1891 
bylo    v  N-ku    150.898  koni,    1,006.499   kusů 


los,  sob  a  jelen,  dále  se  loví  zajíc,  tetřcv, 
tetřívek,  jeřábek  a  zvláště  sněhule  úročné 
přes  1  milí.  kusů).  V  severním  N-ku  nnízdí 
na  pobřežních  skalách  (»ptačich«)  ohromná 


skotu,  1,417.524  ovce,  272.458  koz,  121.057  hejna  ptáků,  kteří  se  loví  a  jichž  vejce  se 
vepřů,  796.563  kusy  drůbeže,  5446  kachen,  sbírají,  kdežto  výborné  peří  dává  kajka. 
4840  husí,  1516  krůt,  pak  17.219  úlů.  Koně  i  Úhrnem  sbírá  se  ročně  přes  Vt  i^il^*  vaicc 
jsou  dvojího  plemene,  na  záp.  t.  z  v.  plémě  |  a  na  1500  kg  peří  z  kajčích  hnízd.  Úplná  vol- 
íjordové  (fjordhest)f  malé  a  neúhledné,  ale  nost  lovu  omezena  zákonem  z  1.  ledna  1900 
silné  a  vytrvalé,  a  na  v.  t.  z  v.  plémě  gud- ,  tím  způsobem,  že  zavedena  ochranná  dol»a 
brandsdalenské,  vyšší  a  úhlednější.  Ze  skotu  .  pro  neškodnou  zvěř. 

jest  nejlepší  plémě  telemarské;  ovce,  zvláště  Nejstarším  a  až  daleko  do  středověku  je- 
na  j.,  dávají  hojně  vlny  a  masa.  Laponci  |  diným  pramenem  výživy  obyvatelstva  N-ka 
ochočili  nad  to  i  soby,  jichž  mají  do  200.000  jest  lov  ryb,  který  provozuje  se  jak  ve 
ve  stádech  po  200—300  kusech.  V  posled- ,  vnitrozemí  na  jezerech  a  řekách,  tak  zvláště 
nich  letech  k  velikému  rozkvětu  přivedeno  |  na  celém  pobřeží  mořském  s  úhrnným  vý- 
mlékařství,  máslařství  a  sýrařství  zakládáním  těžkém  přes  60  milí.  kor.  Daleko  důležitější 
společenských  mlékáren  rolnických,  jichž  jest  částí  norského  rybolovu  jest  ovšem  lov  moř- 
asi  650.  Úhrnem  odhaduje  se  výtěžek  orby  |  ský,  pro  který  pobřeží  norské  se  svými  hlu- 
na  70  milí.  kor.  a  chovu  dobytka  na  140  milí. '  bokými  Qordy  jest  co  nejpříhodnější.  Hlav- 
kor.  Počet  usedlostí  jest  146.355  i  převládají   ním  předmětem  tohoto  lovu  jest  treska  (61  Va 


malé  podniky  rolnické  (120.721),   prostřed- 
ních jest  23.395  a  velkých  2239. 


milí.  kusů  v  ceně  12Vs  milí.  kor.  roč.),  sleď 
10  milí.  hl  v  ceně  7Vs  inill.  kor.),  makrcly 


Z  nejdůležitějších  pramenů  výživy  pro  N.  (1  '/s  °i>ll*  kusů  v  ceně  V4  ini^l*  kor.)  a  losos 
je  lesnictví,  neboť  lesy  zaujímají  68.200  ^m*  I  i  pstruh  mořský  (1  milí.  kg  v  ceně  1  milí. 
půdy,  z  Čehož  27.000  km^  připadá  na  diécésí  I  kor.).  Treska  vyskytuje  se  ve  velkém  množ- 
christianskou  a  hamarskou,  12.000  km*  pak '  ství  jen  na  určitých  místech  pobřeží,  zvláště 
na  trondhjemskou.  Lesy  jsou  z  největší  čá- 1  u  Lofot  a  ve  ťinmarkách,  nejdůležitějším 
sti  (Vé)  jehličnaté  (borové,  jedlové  a  smrko-  místem  pro  tento  lov  jest  Vestfjord,  kde 
vé);  listnaté  stromy  (buk,  dub,  javor,  jilm,  scházívá  se  ročně  do  4000  rybářů.  Lov  u  Lo- 
olše,  osika,  bříza  a  j.)  vyskytují  se  porůznu,  1  fot,  jehož  účastní  se  20.000—30.000  rybářův 
tvoříce  menší  lesíky.  Až  do  r.  1857  nebylo  I  s  5000  čluny,  děje  se  v  lednu-březnu,  lov  ve 
lesní  hospodaření  nijak  upraveno  a  lesy  j  Finmarkách  provozuje  11.000 — 18.000  rybářů 
byly  káceny  beze  všeho  omezení.  Tím  se ,  v  dubnu-červnu.  Lov  sleďů  není  tak  stejno- 
také  stalo.  Že  velké  prostory  lesní  zmizely,  měrný  jako  lov  tresek,  i  rozlišuje  se  lov 
tak  zvláště  na  jižním  pobřeží,  v  Romsdalu  a  j  jarní  podél  západního  pobřeží  v  amtu  stavan- 
na  Lofotech,  kde  pálí  se  raŠelina,  rovněž  1  gerském  a  bergenském,  lov  zimní  v  listo* 
málo  zalesněny  jsou  amt^r  Nordland,  Trorosó  pádu  a  prosinci  v  amtu  Tromsd,  Nord- 
a  Finmarky,  kamž  se  dříví  dováží.  Roku  1857  |  fandu  a  Romsdalu,  potom  lov  letní  a  pod- 
zřizena  v  ipinisterstvu  orby  zvláštní  lesní ,  zimní  jednak  na  sev.  (Nordland,  Trom&ó. 
správa    a  od  r.  1860   má  stát  ročně  64.000   Romsdal),   jednak    na  jv.  ve    fjordu    chrí- 


Norsko. 


415 


stíanBkdm.  NejvitSi  výtč2vk  (pros  2  roill. 
kor.  roč.)  dává  Nordland.  Makrely  loví  se 
ve  Ska^ver  Raku  a  moři  Scvemiio  v  době 
1  tni,  losos  pak  podél  celého  pobřeží,  hlavně 
viak  v  amtech  bergenhuských  a  troDdhjem- 
ských,  od  1.  květ.  do  konce  srpna,  kromě 
tobo  1  v  řekách,  kde  rybářské  poplatky  ci- 
zíDcA  vynáieji  ročně  do  200.000  kor.  Až  za 
polámi  kruh  provozuje  se  lov  humrfi  (ročně 
1  Vs  milí*  kusů  v  ceně  do  400.000  kor.),  mimo 
to  pro  místní  potřebu  v  každé  roční  době 
lov  nejrozmanttójiích  ryb,  jehož  výtěžek  páčí 
86  na  37s  tnill.  kor.  ročně,  skromný  pak  jest 
lov  dstřic.  Norské  lodi  účastní  se  také  lovu 
v  okeáně  Ledovém  od  Grónska  a  Jan  May- 
cna  na  z.  až  ke  Špicberkám,  Murmanu,  Nové 
Zemlji  a  Finmarkám  na  v.,  úhrnem  do  100 
lodí  s  ročním  výtěžkem  do  3  mil),  kor.  Ve- 
liká čásť  výtěžku  rybolovu  se  vyváží  do  Švéd- 
ska. Španělska,  Itálie,  Francie,  Belgie  a  j., 
ročně  za  52  míli.  kor. 

Průmysl  norský  ustupuje  důležitostí  svou 
jako  pramen  výživy  značně  za  orbu,  lesni- 
ctví a  rybolov,  ačkoliv  jeho  význam  nepo- 
piratelné stoupá,  neboť  zaměstnává  přímo 
do  170.000  osob  a  vyživuje  úhrnem  asi 
462v000  osob,  t.  j.  23 Vo  všeho  obyvatelstva. 
Závodů  průmyslových  jest  1910  se  70.000 
dělníky,  kdežto  r.  1850  bylo  v  nich  zaměst- 
náno jen  12.700  dělníkův.  Ovšem  největší 
j<ch  čásf  připadá  na  průmysl  dřevařský  (383 
závody  s  12.073  děln.)  a  potravinářský  (496 
jtáv.  se  7306  déln.),  které  patrně  souvisí  se 
zemědělstvím  a  rybolovem.  Nicméně  zřejmý 
jest  rozkvět  i  v  jiných  odvětvích  industriáf- 
ních,  tak  zvláště  v  průmyslu  strojnickém 
(191  8  9318  děl.),  trxtilním  (168  záv.  s  8805 
dél.},  papírnickém,  koženém,  kaučukovém 
atd.  (196  záv.  se  7720  děl.),  kovovém  (78  záv. 
n  3308  děl.),  chemickém  (62  záv.  s  2307  děl.), 
ve  zpracování  zemin  a  kamenů  (143  závody 
9  5244  děl.)  atd.  Střediskem  průmyslové  čin- 
nosti jest  jih  země,  zvláště  města  Christia- 
nte  a  Bergen,  pouze  průmysl  chemický  kvete 
i  na  scv.,  kde  spojen  icst  s  rybolovem  (vý- 
roba rybího  guana,  tuku  atd.).  Drobní  řeme- 
jtlníci  roztroušeni  jsou  po  celé  zemi  (úhrnem 
74.893  os.),  domácím  průmvslem  (šitím,  vy- 
šíváním, řezbářstvím  atd.)  zaměstnává  se 
28.097  žen  a  2688  mužův. 

Zcela  podřízenou  úlohu  v  hospodářském 
itvotě  N-ka  má  nerostné  bohatství, 
zvláště  nedostává  se  uhlí.  čímž  ovšem  i  hut- 
nictví trpí,  Z  bání  jsou  nejdůležitější  stříbrné 
báně  v  Kongsberku  s  225  dělníky,  výtěžkem 
do  5000  kg  stříbra  v  ceně  464.000  kor.,  mě- 
děné a  pyritové  báně  Róros,  Sulitjelma, 
Aamdat  a  ).  s  1652  děl.  a  výtěžkem  27.606  t 
mědi  a  94.484  /  pyritu  v  ceně  1,144.100  kor., 
rcsp.  1,445.000  kor.,  železná  báň  v  Klode- 
bergu  se  150  děl.  a  výtěžkem  3627  t  v  ceně 
21.000  kor.,  několik  bání  niklových  a  kobal- 
tových jest  opuštěno,  větší  důležitost  má 
lámání  Kamene  a  dobývání  zemin,  jichŽ  se 
vyváží  za  2  milt.  kor.  Úhrnem  zaměstnává 
hornictví  2434  dělníky  a  dává  roč.  127.443  t 
hornin  v  ceně  3,316.600  kor.  (1897),  kdežto 


výtěžek  lomů  není  přesně  znám.  Všech  bání 
jest  22  a  hutí  6.  Náhradou  za  uhlí  jest  raše- 
lina,  jejíž  ložiska  zaujímají  plochu  přes 
12.000  km^  a  které  namnoze  již  užívají  k  pá- 
lení pro  nedostatek  dříví. 

Obchod  a  doprava  N-ka  soustřeďuje  se 
z  největší  části  na  moře,  které  hlubokými 
svými  fjordy  zabíhá  daleko  do  země  nepří- 
liš široké,  tak  že  plavba  námořní  obstarává 
většinou  také  vnitrozemský  ruch  obchodní  a 
dopravní.  Tím  si  také  vysvětlujeme  zname- 
nitou velikost  obchodního  loďstva  nor- 
ského, nad  něž  vyniká  jen  obchodní  loďstvo 
Velké  Britannie,  Německa  a  Spoj.  Obcí  sev.- 
amer.,  plachetním  loďstvem  pak  předči  N. 
jen  V.  Britannie  a  Spoj.  Obce.  ale  v  poméru 
k  počtu  obyvatel  N.  svým  loďstvem  obchod- 
ním stojí  v  čele  všech  států  světa.  Loďstvo 
toto  má  (1900)  6826  lodí  s  1,534.934  ř.  z  če- 
hož jest  1128  parníků  s  482.247  t  a  5698  lodí 
plachetních  s  1,052.687  t.  Posádka  obchod- 
ních lodí  čítá  úhrnem  přes  42  000  osob.  Po- 
čet lodi  plachetních  zmenšuje  se  v  poslední 
době  velmi  značně,  tak  že  zmenšování  to 
jeví  se  přes  stoupající  počet  parníků  ve 
stavu  loďstva  vůbec  (r.  1893  IV4  milí.  ř).  Po- 
čítáme-li  pak  1  t  parníkovou  =  3*6  t  pla- 
chetním, jest  skutečný  stav  norského  loď- 
stva do  2'7  milí.  t  —  Lodní  ruch  v  nor- 
ských přístavech,  z  nichž  hlavní:  Christiania, 
Bergen,  Drammen,  Arendal,  Stavanger,  Tons- 
berg,  Haugesund,  Porsgrund,  Grimstad,  San- 
dcíjord,  Fredrikstad,  Cbristianssand,  Krage- 
ró,  Manda],  Trondhjem  a  j.,  činil  r.  1899: 
14.456  lodí  připlulých  o  3,140.169  t  (z  nich 
7191  lodi  norských  o  2,085.730  t)  a  14.445 
lodí  vyplulých  o  3,157.227  t  (z  nich  7235  lodí 
norských  o  2,111.528  ř).  — Naproti  této  roz- 
sáhlé a  snadné  dopravě  námořní  jest  do- 
prava po  suché  zemi  pro  velikou  neschůd- 
nost  povrchu  velmi  obtížná  a  zvláště  že- 
leznice omezeny  jsou  na  údolí.  Roku  1899 
byla  provozována  doprava  na  1981  km  tratí, 
z  nichž  nejdůležitější  vede  z  Christianie  do 
Trondhjemu  v  délce  562  km,  nejstarší  trať 
pak  vystavěna  r.  1851  anglickou  společností 
z  Christianie  do  Eidsvoldu  ^68  km).  Z  Trond- 
hjemu vede  trať  na  v.  do  Švédska,  z  Chri- 
stianie pak  na  s.  přes  Gudbrandsdalen,  dále 
spojena  jest  Ct>ristianie  s  Goteborgem  a 
Štoícholmem  ve  Švédsku,  na  jz.  pak  s  Larvi- 
kem,  z  Bergenu,  Sta vangeru  a  Christianssandu 
vedou  místní  dráhy,  ve  stavbě  jest  dráha 
z  Ofotenu  do  Gellivary  ve  Švédsku,  v  roce 
1894  pak  usneseno  sněmem  spojiti  Christia- 
nii  s  Bergenem,  prodloužiti  trať  jódercn- 
skou  (ze  Stavangeru)  k  Flekkefjordu  a  sta- 
věti dráhu  údolími  Nordlandu  až  za  polární 
kruh,  kteréžto  projektované  trati  namnoze 
však  dosud  ani  nezačaty,  jimi  a  menšími  li- 
niemi doplf^ovacími  nabyla  by  železniční  síť 
norská  délky  4000  km,  —  Rychlejší  rozvoj  a 
příznivější  stav  než  železnice  jeví  silnice, 
ačkoliv  větší  z  nich  zřízeny  teprve  koncem 
XVIII.  století,  kdežto  jinak  dopravě  pozemní 
sloužily  jen  stezky  soumarů,  v  zimě  pak  ob- 
starávaly ji  sáně.  Teprve  vydáním  zvláštního 


416  ÍSorako. 


siliiičniho  zákona  r.  1851  nastalo  intensivní 
rozšiřováni  silniční  síti,  která  se  v  druhé 
polovici  XIX.  stol.  téměř  zdvojnásobila,  mě- 
říc (1895)  úhrnem  27.000  km,  z  čehoi  jest 
9647  km  hlavních  a  17.353  pobočních  silnic, 
jichž  zřizování  a  udržování  vyžaduje  ročního 
nákladu  IV4  milí.  kor.  V  zimě  ovšem  dosud 
převládá  doprava  po  saních,  charakteristi- 
ckým zjevem  osobní  dopravy  pak  jsou  dvou 


vzrůstá.  Úhrnem  hodnota  xahraničoého  ob- 
chodu norského  r.  1899  byla  469-9  milí.  koř., 
z  čehož  připadá  na  dovoz  310*5  milí.  a  vý- 
voz 159*4  roill.  Hlavním  předmětem  dovozu 
jest  obilí  (51*7  milí.),  zboží  textilní  (36  3;. 
kovové  (28*3),  uhlí  (24),  zboží  koloniální 
(21*3),  oleje  (16'1),  zvířata  a  produkty  zvířecí 
(16),  kovy  (13-8)  a  kůže  (10*1),  vývozu  pak 
zvířata    a   produkty   zvířecí    (hlavně    ryby. 


kolové  vozíky  s  1  koněm  pro  1—2  osoby  543  milL  kor.),  dřiví  (39*6)  a  dřevěné  zboží 

(karriole  resp.  stolkjarré),  —  Splavných  řek  (21*9).   Z  jednotlivých  zemí,  s  nimiž  N.  jest 

není,  důležitější  průplavy  jsou  3:   frede-  v  obchodním  styku,  jest  nejdůležitější  pro 

rikshaldský,  Skien-Nordsjd  a  Bandak-Nord-  dovoz  Velká  Brítannie  (88*5  milí.  kor.),  Ně- 

sjd,  na  některých  jezerech  na  j.  jest  pravi-  mecko   (88),  Švédsko    (26*6),   Rusko   (25'3), 
dclná  plavba  parníky.  ~  Všemi  směry  pro- 1  Spoj.  Obce  sev.-amer.  (19*3),  Dánsko  (16*6), 

stupuje  zemi  síť  poštovní  a  telegrafní.  Belgie  (15*8)  a  Nizozemí  (14),  pro  vývoz  pak 

Úhrnná  délka  tratí  poštovních  jest  69.000  km.  Velká   Brítannie  (66*5  míli.  kor.),   Německo 

z  nichž  44.137  iířm  vodních,  22.750 /Irm  pozem-  (22-5),    Švédsko    (15*8),   Španělsko    (11*1)    a 

nich  a  2095  železničních,  stanic  jest   2263,  Nizozemí  (9*3). 

psaní  a  dopisek  dopraveno  ve  vnitřní  službě  ,     Ústava   N-ka  zakládá  se   na  zákoně   ze 

367  milí.  a  v  zahraničně  11 V4  milí.,  peněž-  17.  květ.  1814  a  na  t.  zv.  rigsakten  ze  6.  srp. 

nich  dopisů  iVs  niill.  resp.  75.300  s  hodno-  1815,  kterážto  obě  základní  ustanovení  bvía 

tou  349*8  milí.  kor.  resp.  23*4  milí.  kor.  a  doplněna  řadou  zákonů  pozdějších.  Dle  tolio 

tiskopisů   54*6  milí.  resp.   5*4   milí.,  příjmy  jest  N.  svobodné,  neodvislé,   nedělitelné  a 

činí  4*8  milí.  kor.  a  vydání   4*6  milí.   kor.  nezcizitelné  království  spojené  se  švédskem 

Telegrafní   trati  státní  měří   11.537   km    se  pod  jediným  králem.  Koruna  jest  dědiči^ 

23.326  km   vedeni,  železniční   pak   1895  km  v  mužské  a  agnátní  posloupnosti  v  králov- 

s  3475 /rm  vedení,  stanic  jest  660,  které  do-  ské  rodině  Bcrnadottc,   kdyby  pak  král 

pravily  2'/4  milí.  depeší.  Telefonních  sta-  neměl  mužského  dědice,  voli  norský  a  Švéd- 

nic  jest  25.234,  místních  telefonních  zařízení  ský  sněm  nebo  komité,  složené  ze  stejného 

jest  143  s  44.347  km  vedení  a  51  Vs  niill.  roz-  počtu  členův  obou  národností,  novou  krá- 


mluv,  mezi  jednotlivými  místy  jest  11.172  km 
telefonních  tratí  s  28.617  km  vedení  a  1*9 
milí.  rozmluv.  —  Dle  sčítání  v  r.  1891  bylo 
v  N-ku  15.100  samostatných  podniků  ob- 
chodních, z  nichž  9100  v  městech  a  6000 


lovskou  rodinu.  Král  dochází  zletilosti  v  18.  ro* 
ce;  do  té  doby,  jakož  i  v  nemoci  a  nepří- 
tomnosti vládne  nejbližší  mužský  příbuzný 
nebo  vladařství  složené  stejným  počtem  (po 
10)  ze  zástupcův  obou  států.  Král  jest  v  každé 


na  venkově,  pomocných  sil  zaměstnáno  v  nich  ,  zemi  zvlášť  korunován,  musí  nějaký  čas  do 
asi  13.100,  tak  že  přímo  zaměstnával  obchod  { roka  sídliti  v  N-ku,  jemuž  může  postaviti 
38.200  osob,  s  jich  příslušníky  pak  náleželo  v  čelo  jako  místokrálc  korunního  prince. 
k  obchodním  živnostem  105.000  osob,  t.  j.  Osoba  králova  jest  nedotknutelná  a  členové 
5*27o  všeho  norského  obyvatelstva.  Kromě  '  královské  rodiny  jsou  zodpovědní  pouze 
toho  jest  200  konsumních  spolkův  asi  s  20.000  ,  králi  nebo  jeho  zástupci.  Civilní  listu  krá- 
členy  zvláště  ve  venkovských  okresích;  vý-  lovu  a  apanáže  členů  královské  rodiny  usta- 
ročnich,  velkých  trhů  jest  již  jen  19,  a  to   novuje  každoročně  norský  sněm.  Král  zaha- 


vesměs  podřízeného  významu.  —  Nejstarší 
bursa  jest  v  Christianii  z  r.  1818,  později 
založeny  i  jinde,  zvláště  v  Bergenu  a  Trond- 
hjcmu.    Z  bank  jest  hlavní  cedulová  banka 


juje  a  uzavírá  zasedání  sněmu,  který  může 
svolati  i  k  mimořádnému  zasedání,  avšak 
nesmí  jej  rozpustiti  před  uplynutím  doby 
tříletého  mandátu  poslaneckého.  Návrhy  zá- 


Norská  s  kapitálem  10  milí.  koř.  se  sídlem  '  koňů  podávají  sněmu  v  zastoupení  krále  mi- 
V  Christianii  a  s  12  pobočkami  v  důležitých  nistři  (státní  radové),  přijaté  zákony  král 
místech,  dále  jest  hypoteční  banka  králov-  schvaluje,  ač  ve  příčině  zákonů  v  ústavě 
ství  Norského  s  kapitálem  15  mil),  kor.;  ji-  není  výslovně  stanoveno,  zda  ruší  zákon  ne- 
ných  bank  jest  39  s  kapitálem  32  milí.  kor.  \  schválení  (veto)  královské.  Pro  ostatní  zá- 
a  178V4  milí.  kor.  vkladu,  spořitelen  jest  394  !  kóny  má  královské  veto  jen  moc  suspen- 
s  251  Va  niill.  kor.  vkladů,  pro  námořní  po- '  sivni  a  zákon  sněmem  třikráte  schválený  na- 
jišfování  jest  26  vzájemných  a  6  akciových  bývá  platnosti  i  bez  královské  sankce.  Král 
pojišťoven  s  pojištěnou  hodnotou  přes  200  iest  v  čele  státní  církve  a  nejvyšším  velitc- 
mill.  kor.,  domácích  pojišťoven  na  život  jest '  lem  vojska  a  loďstva,  které  jest  od  sved- 
li se  4*4  milí.  kor.  prémií  ročně,  pojišťovna  I  ského  zcela  odděleno  a  nesmi  býti  bez  svo- 
proti  nehodám  a  úrazům  jest  1  soukromá  a  lení  sněmu  ani  zvětšeno,  ani  zmenšeno,  ani 
1  státní.  —  ZahraniČný  obchod  N-ka  užíváno  za  hranicemi  státu,  naopak  zase  ne- 
soustřeďuje se,  jak  již  řečeno,  na  moři,  zvi.  smi  cizí  vojsko  vstupovati  na  norské  území, 
pak  v  Christianii  (40Vo),  Bergenu  (157o)  a  j  Kr.-il  vypovídá  válku,  sjednává  mír  a  jiné 
Trondhjemu  (6V»Vo)f  jako  vývozní  města  mají !  smlouvy  mezinárodní,  k  válce  offensivní  jest 
ještě  důležitost  Frederikstad,  Drammen  a  I  třeba  svolení  sněmu,  jinak  vázán  jest  král 
Christianssand,  jako  dovozní  pak  Stavanger.  I  na  mínění  vlády.  Král  má  právo  udělovati 
Obchodní  význam  Christianie  neustále  vlak  I  milost  odsouzeným  a   zprostiti   povinností 


Norsko. 


417 


nloiených   nékterjmi   zákony,  jmt  nuje  du- 
chovni, důstojníky  a  úředníky,  zřizuje  nové 
úřady    kromě    soudních,    vyšší    hodnostáře 
roflie   beze   všeho   propustiti,   kdežto    nižší 
noohou  býti  sesazeni  jen  v  cestě  úřední.  — 
Norský  sněm   nazývá  se  storthing  a  skládá 
se  ze  114  poslanců  volených   (od   r.  1898) 
všeobecným  právem  hlasovacím  ode  všech 
občanů  nejméně  26letých   a   bydlících   nej- 
méně 6  let  v  zemi.    Mésta  voli  38  členův  a 
venkovské  okresy  76  členů,  volen  může  býti 
xa  poslance  každý  volič  ve  svém  okrese  vo- 
lebním, nejméně  30letý,  pouze  bývalí  mini- 
stři i  mimo  svůj  okres.  Poslanci  volí  se  vo- 
liteli  (na  venkově  1  a  ve  městech  2  na  100 
voličů)  na  3  léta.  každý  musí  volbu  přijmouti 
a  teprve  po  třetím  seděni  sněmu  může  se 
vzdáti   mandátu.   Sněm  zasedá    každoročně 
po  6—7  měsícův  od   10.  října  v  Christianii 
a  po  čas  zasedání  berou  poslanci   12  kor. 
diet  denně.  Sněm  volí  předsedu,  místopřed- 
sedu, tajemníky  a  místotajemníky  každé  čtyři 
neděle,  k  usnášení  jest  potřebí  přítomnosti 
nejméně  Va  poslanců.  Pro  jednotlivé  odbory 
své    působnosti    má    sněm    výbory,   jejichž 
členy   stanoví    zvláštní,    23člený   výbor  vo- 
lební. Hned  v  první  své  schůzi  ustaví  sněm 
ze  čtvrtiny  svých  členů  t.  zv.  lagthing,  kdežto 
osutni  »/•  tvoří  odelsthing.  Každý  návrh  zá- 
kona projednává  se  nejprve  v  odelsthingu, 
načež,  je-li  přijat,  přijde  do  lagthingu,  jimž 
může  býti  přijat  nebo  zavržen   v  celé  své 
formě.    Ryl-li  nějaký  zákon   lagthingem  za- 
vržen   dvakráte,    přichází    do    celého    stor- 
thingo,  který  o  něm  rozhoduje  dvoutřetino- 
vou větiinou.  Sněm  usnáší  se  o  všech  ňnanč- 
nfch  otázkách  země,  jmenuje  ředitele  norské 
banky  a  jejích   poboček,   kontroluje   státní 
účty  a  může  žádati  za  předložení  všech  mezi- 
národních  smluv,    předvolati    si    kohokoliv 
k  zodpovídáni  kromě  krále  a  členů  králov- 
ské  rodiny  .a  dávati  v   obžalobu   ministry, 
poslance  a  členy  nejvyššího  soudu.    Žádný 
poslanec  nesmi  býti  státním  nebo  dvorním 
úředníkem  nebo  hodnostářem.  —  Výkonnou 
moc   provozuje  jménem  královým  vláda  či 
královská    rada,    složená    z   předsedy   a 
státnich  radů  pro  jednotlivé  odbory  (kultu 
a  vyučování,  spravedlnosti  a  policie,  vnitra, 
orby,  veřejných  prací,  ňnanci,  zem.  obrany 
a  revise),  pak  z  odboru  královské  rady  ve 
Štokbolmě,  složeného  z  předsedy  a  2  stát- 
ních radů.   Oba  předsedové  mají  titul  stát- 
ních ministrů.    Je-li  král  v  N-ku,  rozhoduje 
o  vládních  záležitostech  s  celou  státní  ra- 
dou, jinak  potvrzuje  rozhodnutí  nor.  vlády 
v  Christianii  po  úřadě  s  oddělením   státní 
rady  norské  ve  Štokholmě,  s  níž  rozhoduje 
také  o  věcech,  které  nevyřídila  vláda  chri- 
stianská.  Záležitosti  týkající  se  N  ka  i  Švéd- 
ska   projednává    rada    složená    z   ministerií 
obou    států,   jen    věci    zahraničně    vyřizuje 
švédský  ministr  zahraničných  záležitostí  pro 
oba  štíty.    Od   r.  1835  však   norský  státní  I 
ministr    v   Štokholmě   jest    přítomen   všem  I 
snrsenim  o  zahraničných  záležitostech  týka- 
jídch  se  N-ka  nebo  obou  království  záro- 

Ottfrr  SJomík  Niuřný.  sv.  XVIII.  I9f9  1901 


veň.    Na  diplomatické  zastoupeni   v   cizině 

přispívají  oba  státy  v  poměru  6:12,  konsu- 

láty  pak  vydržují  se  hlavně  z  poplatků  ob- 

,  chodních  lodí,  tedy  z  větší  části  N-kem.  — 

I  V  ohledu  správním  N.  dělí  se  na  2  měst- 

,  ské  okresy,  Christianii  a  Bergen,  a  IZamtu: 

Arm*  s  obyv.    |  JLa 

Akershus     ....    6.321  104.600  20 

'     Bergen  hus  Nordre  18.472  89.000      6 

—  Sóndre  15.607  133.500  8 
Bratsberg  ....  15.189  96.300  6 
Buskerud  ....  14.997  109.800  7 
Finmarky  .  .  .  47.387  32*200  0*7 
Hedemarky  .  .  27.508  123.200  4 
jarlsbergogLaurvik  2.321  101.300  44 
Christians   .       .    .  25.362  199.400      4 

I      Lister  a  Mandal    .    7.264  74.000  10 

Nedenes          ...    9.348  76.800  8 

Nordland     ....  40.724  146.600  4 

Romsdal      .   .       .  14.990  131.800  9 

Smaalenene    .    .   .    4.143  127.500  31 

Stavanger              .    9.147  116.700  13 

Tromsoe     ....  26.246  71.200  2 

Trondhjem  Nordre  22.768  80.700  3 

—  Sóndre  18.606  130.000  6 

Úhrnem  .  325.429  2,122.400  ~^6 
V  čele  amtů  jest  amtmand,  který  v  Christia- 
nii, Bergenu,  Hamaru.  Trondhjemu,  Chri- 
stiansandu  a  Tromsoe  má  titul  sti/tamtmand, 
v  čele  mést  jest  magistrát,  Amty  dělí  se  na 
Sb/ogderier,  v  jejichž  čele  jest /o/r</<?r.  Měst- 
ských obcí  jest  59  a  venkovských  525,  správu 
obcí  vede  obecní  rada  {bystyre,  herredstyre), 
volená  občanstvem.  —  Ve  sporných  vécecn 
občanských  rozhoduje  pravidelně  mjdříve 
smírčí  kommisse  {forliselseskommission),  vo- 
lená občany;  nepodaří-li  se  smír  nebo  ne- 
souhlasí-li  strany  s  jejím  rozhodnutím,  při- 
chází věc  před  soudy.  Každá  obec  jest  oby- 
čejně soudním  okrtsem  I.  stolice  se  soud- 
cem jednotlivým  {byfoged  ve  městě  a  soren- 
skriver  na  venkově),  soudy  II.  stolice  (pverret) 
jsou  v  Christianii,  Bergenu  a  Trondhjemu, 
pro  trestní  záležitosti  jsou  soudy  vyšetřující 
(forhoersretten),   polic<jní   (meddomsretten)  a 

f>orotní  (lagmandoretten),  nt  jvyŠSí  soud.  sto- 
icí  jest  níjvyšší  soud  (hoiiesteret)  v  Chri- 
stianii. ~  Finance  státní  jsou  v  posledních 
letech  v  dobrém  stavu.  Rozpočet  stanoví  se 
pro  každý  rok  a  schvaluje  sněmem,  vyka- 
zuje pak  na  r.  1899:  83.^00.000  kor.  řádných 
příjmů,  mimo  to  320  900  kor.  úpisů  na  stavbu 
drah  a  11,564.300  kor.  státní  půjčky,  vydáni 
pak  činí  celkem  88,924  300  kor.  Státní  dluh 
činí  (30.  čna  1899)  198.549.100  kor.,  proti 
tomu  státní  jmění  176,468.000  kor.,  dluhy 
obcí  obnášejí  (1895)  64,445.714  kor.,  jtjich 
majetek  však  131,579.314  kor.  Penéžní  po- 
měry upraveny  jsou  skandinavskoumin- 
covní  unií  (v.  t.),  Norská  banka  {No^ges 
batik)  vydává  bankovky  po  1000,  500,  100, 
50,  10  a  5  kor.  Od  r.  1882  zavedeny  jsou 
v  zemi  výlučně  míry  a  váhy  metrické. 

Norské  vojsko  doplňuje  se  všeobecnou 
brannou  povinností  norských  občanův  a  dělí 
se  na  3  výzvy:  řadové  vojsko,  ztměbranu  a 

27 


418 


Norsko  (jazyk,  literatura). 


domobranu.  Povinnost  vojenské  služby  na- <  holm,  1889);  K.  Krotoski,  Norwegia  (Krakov, 
stává  v  23.  roce  věku  a  trvá  6  let  v  řado- 1 1890);  F.  Hahn,  Schweden  und  Norwegen 
vém  vojště,  6  let  v  zemské  obrané  a  4  v  do-  I  (v  KirchhoíTové  »Lánderkunde  von  £aropa«, 
mobrané,  kromě  toho  každý  zbraně  schopný  |  II.  díl,  str.  309—382;  Vídeň,  Praha  a  Lipsko, 
Nor  náleží  od  18.  do  50.  roku  k  místní  domo- '  1890);  Cyr.  ryt.  Purkyně,  Z  cesty  do  N-ka 
brané.  Služba  praesenční  omezuje  se  jen  na'  (Praha,  1894);  S.  Ruge,  Norweg^en  (Bielefeld 
výcvik,  který  trvá  u  vozatajstva  18  dní,  pé-  i  a  Lipsko,  1899);   Baedeker,  Schweden   uad 


choty,  horského  a  pobřežního  dělostřelectva 
a  zdravotnického  sboru  48  dni,  u  zákopniků 
60  dní,  u  polního  dělostřelectva  80  dní  a 
jezdectva  90  dní.  K  tomu  připojuje  se  24- 
denní   cvičeni,  které   opakuje    se    v   2.,   3. 


Norwegen  (Lipsko,  1898);  Cook'8  Guíde  to 
Norway,  Sweden  and  Danmark  (Londýn » 
1899) ;  Y.  Niclsen,  Reisehaandbog  over  Norge 
(Christiania,  1899);  Meyers  Keisebíidicr: 
Norwegen,  Schweden  und  Dftnemark  (Lip- 


(u  pěchoty  a  vozatajstva)  a  4.  služeb,  roce.  ]  sko,  1899);  Norvěge  (úřední  publikace  ksvé- 
Žeměbrana  a  domobrana  určeny  jsou  jen  i  tové  výstavě  pařížské;  Christiania,  1900); 
k  obraně  země.  Vojsko  skládá  se:  z  5  bri- 1  Norges  officielle  Statistik  (Christiania);  Stá- 
gád  pěších  po  4  sborech  složených  z  1  pra-  tistisk  Aarbog  for  Kongeriget  Norge  (t.' ; 
póru  aktivního,  zeměbraneckého  a  domobra- >  Universitets-  og  skoleannaler  (t.);  A.  Hel- 
neckého,  úhrnem  240  setnin,  jež  v  plné  síle  land,  Jordbunden  i  Norge  (t.,  1893);  T.  H. 
mají  po  4  důst.  a  205  mužích,  dále  ze  2  set-   Aschehoug,  Das  Staatsrecht  á^r  vereinigten 


nin  gardových  a  8  pro  severní  krajiny;  ze 
3  sborů  lehkého  jezdectva,  úhrnem  s  9  eska- 
dronami v  každé  výzvě  po  4  důst.  a  131  mu- 
žích; ze  3  sborů  polního  dělostřelectva  po 
1  praporu  z  každé  výzvy  s  úhrnem  27  bat- 


Kónigreiche  Schweden  und  Norwegen  (Freí- 
burg  v  B.,  1886);  Norge,  Dybde-  og  řícidc- 
forhold  (Christiania,  1900).  —  Mapy  topo- 
grafické (1:100.000)  vydává  zeměp.  ústav 
v  Christianii,  geologické  (1:100.000)   ústav 


teriemi  a  9  setninami  po  5  důst.,  137  mužích  ,  geologický,8peciálnímapypobřežní(l:  50.000) 


a  6  dělech;  ze  2  batterií  horského  dělostřel. 
z  5  pevnost,  batterií  pobřež.  dělostřel. ;  5  set- 
nin telegr.  a  5  podkopnických ;  ze  zákop- 
nického  sboru  po  1  praporu  s  5  setninami 
z  každé  výzvy;  z  2  sappeurských,  1  mostař- 
ské  a  1  inženýrské  setniny;  ze  sboru  voza- 
tajského  po  1  praporu  s  3  setninami  z  každé  j  a  tyky. 
výzvy;  ze  sboru  zdravotnického  po  3  setni- 
nách  z  každé  výzvy;  z  9  poddůstojnických 
škol.  Úhrnem  aktivní  vojsko  má  asi  900  dů- 
stojníků a  30.000  mužův  a  zvětšuje  se  zem- 
skou obranou  a  domobranou  asi  o  800  důst. 
a  50.000  mužův  —  Válečné  námořnictvo 
doplňuje  se  z  obyvatelstva  rybářského  a  pla- 
veckého, které  jest  povinno  vojenskou  služ- 
bou od  22.  do  38.  roku  a  slouží  nejméně 
6  měsíců  činně.  Loďstvo  má  (1900)  4  lodi 
pancéřové,  4  pancéřové  monitory,  3  dělové 


minist.  zemské  obrany,  z  cestovních  map 
jest  nejrozšířenější  Cammermeyerova  (Chri- 
stiania, 1887  a  1895)  atd.     Tošner  de  Simon, 


Jazyk. 

O  jazyku  norském  v.  Skandinávské 

Literatura. 

Počátky  literatury  norské  hledati  jest  na 
Islandě  (v.  t.,  literatura).  Proti  této  isL- 
norské  literatuře  je  písemnictví  přímo  nor- 
ské dosti  nepatrné.  Teprve  prostřed  st.  XIII. 
začali  sami  Norové  býti  opět  literárně  činní, 
hlav.  překládali  cizí  rytířské  básně  středo- 
věké (o  rytíři  se  lvem,  o  Karlu  Velikém  a 
j.).  Tyto  romány,  několik  nábožensk.  prací 
a  zákony  (původně  bývaly  ústně  předná 
seny  v  zemsk.  sněmích  »lagsaga«,  1203—12 


čluny  1.  tř.  a  8  2.  tř.,  1  torpédový  návěštní  vznikla  první  písemná  sbírka  Skanelaga)  jsou 
člun,  8  torpédových  člunů  1.  tř,  a  17  2.  tř.,  jediné  ryze  norské  plody  literární  ze  stfedo- 
úhrnem  45  lodí  s  28.553  /,  212  děly  a  2544    věku. 


muži,  mimo  to  3  plachetní  korvety  (2967  /), 
1  kuter,  1  briggu  (215  ř),  3  dopravní  lodi, 
4  šfcolní  lodi,  2  hůlky,  1  návěštní  a  2  strážné 
čluny,  ve  stavbě  pak  jsou  4  torpédové  čluny 
a  1  návěštní.  Obyvatelstvo  povinné  námořní 
službou  odhaduje  se  úhrnem  na  26.000 
mužův. 


Počátkem  XVI.  stol.  N.  pozbylo  své  samo 
statnosti,  sta  vši  se  provincií  dánskou;  dán- 
ština ponenáhlu  zatlačila  u  vzdělancův  nor. 
řeč,  jež  pak  živořila  v  mnohých  dialektech 
jen  v  lidu  venkovském.  Když  však  r.  1814 
nabyla  země  opět  samostatnosti,  zrodila  s-^ 
i  snaha  po  vymanění  s  nadvládí  ja- 
Znak  země  jest  vzpřímený,  zlatý  a  koru-izyka  dánského  (maalstraev).  Hnutí  jazy- 
novaný  lev  v  červeném  poli,  který  drží  bra- 1  kove  neslo  se  dvojím  směrem:  jedni  (hlav, 
datici  sv.  Olafa.  Z  řádů  jest  řád  sv.  Olafa;  Ivar  Aasen  (v.  t.)  a  Aasmund  Olafsón 
jakákoliv  hodnost  a  výsada  šlechtická  jest  i  Vinje)  chtěli  z  dialektův  utvořiti  přimknutím 
zákonem  z  1.  srp.  1821  odstraněna,  král  také  ke  staré  norštině  novou  řeč  [landsmaal]  ny- 
nemůže  uděliti  nijakého  titulu  bez  skuteč- 1  nější  nejznamenitější  zástupce  tohoto  směru 
něho  úřadu.  Vlajka  jest  červená  s  modrým,  jest  Arne  Garborg  (v.  t.)];  druzí  naproti 
pravoúhlým  křížem  s  bílými  okraji,  válečná  tomu  chtí  podržeti  dánštinu,  ponorštiti  ji 
vlajka  má  v  levém,  horním  rohu  spolkovou  >  slovnou  i  úslovnou  zásobou  z  dialektů  do- 
vlajku  norsko-švédskou.  Hlavní  město  jest  mácích  a  s  pravopisem  odlišeným  dle  vyslov- 
Ch  r  i  s  t  i  a  n  i  a.  nosti.  Tento  druhý  směr  {rigsmaat)  asi  dodělá 

Srov.:  Norges  Land  og  Folk  (Christiania,   se  uznání  a  přijetí  všeobecného,  ježto  proň 
'    r.   1884,   obsahuje    popisy   jednotlivých  |  se  rozhodli  znamenití  učenci  (Jan  Storra) 
tů);   Báckman  a  Ldnnkvist,  Norge  (Stok- '  a  oba  největší  básníci  (Ibsen  a  BjdrnsoD). 


od 
am 


Norsko  (literatura).  419 


Mc2i  léty  1536—1814  melo  N.  s  Dánskem  ne- 
jen společnou  řeč«  ale  i  literaturu.  Ráz  její  byl 
převážně  dánský,  poněvadž  střediskem  lite- 
rárním byla  Kodaň  (universita).  Avšak  ná- 
rodnost v  N>ku  přece  nebyla  úplně  vyha- 
slá; opírala  se  jednak  o  zvláštní,  velkolepou 
přfrociu,  jednak  o  řeč,  jež  v  dialektech  do- 
sud žila,  svlažte  pak  o  zděděný  mrav,  který 


sen  (1812—85)  a  biskup  Jórgcn  Moe  (1813 
až  1882)  vydali  sbírku  nor.  lidových  bácho- 
rek a  pověstí  Norské  Folkeaeventyr  (1842). 
Tím  vnesli  zájem  pro  lidovou  poesii  do  nej- 
áiráích  vrstev.  Magnus  Brostrup  Landstad 
(vydav,  sbírky  lid.  písní)  a  filolog  Sophus 
Bugge  působili  v  témže  směru.  Nápěvy  li- 
dové sebral  L.  M.  Lindemann.  Pékná  líčení 


pro  odlehlost  a  řídký  počet  obyvatelstva  přírody  a  obrázků  ze  života  lidového  psali 
velmi  houževnatě  se  držel.  Z  lepSích  spiso- .  velmi  názorně,  jednoduše  a  úchvatně  Hans 
vatelů  Noru,  kteří  psali  dánsky,  zmínky  za->Schultze   {Fra  Lofoten  og  Solór),  Nicolai 


sluhuje  v  XVII.  stoL  Peder  Dasz  (složil 
ve  verších  popis  sev.  N-ka  Nordlands  Trum- 
yet,  na  tu  dobu  neobyč.  svěží);  v  XVIII.  st. 


Os  t  gard  {En  Fjeldhygd),  Bernh.  Her  re 
(En  Jaegers  Erindringer)  a  Harald  Meltzer 
(Smaabilleder   af   Folkelivst).    K    předákům 


Holberg  a  Wessef,  Tullin  a  Friman,  I  tohoto  směru  patří  Ivar  Aasen  (v.  t.). 
zástupci  směru  humor.-satir.,  při  tom  stříž-  Hlavním  zástupcem  maalstraeverů  jest  O. 
lívého,  zdravého  a  živého  citu  pro  přírodu,;  Vin  je  (f  1870),  jenž  vyniká  lyr.  básněmi  a 
který  staví  se  na  odpor  cizím  kulturním  živ- 1  eposem  Storegut;  povídky  a  lyr.  dram.  básně 
tflm  a  doktrinářskému  pathosu.  Tento  příz-  píše  též  Kristoffer  Janson  (*  1841). 
ntvý  směr  obdržel  jakési  středisko  v  >Nor. '  Nepoměrně  plodnější  epocha  nastala  po 
společnosti*  (zal.  r.  1772),  která  ovšem  nikte-  I.  1857  vystoupením  velkých  básníků  Hen- 
rak  nezamýšlela  vědomě  založiti  zvláštní  rika  Ibsena  (*  1828)  a  Bjórnstjerne  Bjdrn- 
nor.  literaturu,  nýbrž  jen  chtěla  působiti  na '  sona  (*  1832).  Oba  uchránili  se  radikalismu 
očištění  a  povzbuzeni  jazyka  i  písemnictví.  >maalstraeverů«,  ba  se  i  přičinili  o  sblížení 
Od  zřízení  university  v  Christianii  (1811)  a  skandinávských  národů.  Oba  užívají  jazyka, 
osvobození  N*ka  (1814)  mělo  písemnictví  obvyklého  nyní  u  všech  vzdělanců  norských, 
nor.  své  vlastní  středisko.  Ač  knižní  řečí  který  není  ani  dánština,  ani  lidový  jazyk, 
dosud  zůstávala  dánština,  přece  národní  Hjdrnson  zvlášť  uchyluje  se  valně  od  dán- 
zvláštnosti  uplatňovaly  se  pozvolnu  víc  a  štiny;  Ibsen  specificky  norská  slova  a  úsloví, 
více.  Za  prvních  obnovitelů  norského  jazyka,  kde  to  je  bez  násili  možno,  hledí  opomíjeti ; 
kteří  ještě  v  Dánsku  nalézali  své  literární ,  je  mnohem  více  kosmopolita  než  Bjórnson. 
vzory,  národní  snahy  vystupují  ještě  dosti  i  K  tomuto  dvojhvězdí  spisovatelskému  řadí 
naivně,  bez  přesného  uvědomění  svého  vý- |  se  Jonas  Lie  (*  1833J,  Alex.  Kielland, 
znarou  a  bez  politické  podrážděnosti.  Zna- 1  Chr.  Elster  (f  1881)  a  Arne  Garborg.  Lie. 
kcm  této  prvé  doby  1814—30  jest  překypu- '  roztomilý  humorista,  líčí  věrně  a  krásně 
fíd  nár.  at  (Norskned);  ve  všech  možných  nor.  rodinný  život;  Kielland  v  ostré  satiře 
variantech  opakuie  se  thema  o  přírodních  napadá  vady  dnešní  společnosti  i  polit, 
krásách  vlasti  a  o  volném  sedlákovi.  Hlavní  života,  Garborg  s  úspěchem  zasazuje  se 
tástupci  jsou :  C.  Han  sen  (1794—1842),  nej- 1  o  povznesení  lidu  městského  i  venkovského, 
plodnější  a  nejčilejší;  Schwach  a  Bjerre- '  Nejnovější  díla  literární  zvlášť  vyznačují  se 
gaard,  lyrikové;  první  národ.  dom.  drama  mírným,  zdravým  realismem  a  obratnou  těch - 
Fjtldeventrret  napsal  Bjerregaard;  J.  St.    nikou.  Em.  Schmutierová. 

Muncb,  S.  O.  Wolff  a  j.  Doba  nejnovější.    Literatura  člení  se 

Teprve  doba  bouře  a  tísně  (1830—1845) '  ve  dvě  období.  Prvé  vyvolaly  přednášky 
dala  N-ku  vědomí  jeho  svéráznosti.  Henrik  I  Brandesovy  o  Hlavních  proudech  v  literatuře 
Wergcland  (1808 — 45)  je  pln  zanícení  pro  I  XIX.  stol.  a  naturalismus  francouzský:  bás- 
svobodu  a  samostatnost  otčiny;  zavrhuje  I  níctví  chápe  se  od  té  doby  otázek  dobových 
zděděnou  kulturu  cizinskou,  vřelým  nádše- !  a  vytváří  techniku  naturalistickou  a  realisti- 
ním  dává  se  unášeti,  až  u  mnohých  literátů  |  ckou.  Zmíněné  vlivy  cizí  narazily  na  p  o  1  e- 
budí  odpor.  Měl  mnoho  napodobitelů.  Kon-  mickou  přirozenost  Noru,  v  niž  tkvi  cosi 
servattsmem  a  snahou  po  formě  kontrastuje  ze  sudičství  selského,  a  na  jejich  klidnou 
od  něho  J.  S.  Welhaven,  který  kritisuje  .  snivost,  vypěstovanou  v  náručí  velikolepé 
írásovitost  stoupenců  Wergelandov^ch.  Spor  přírody.  I  drsný  humor,  reaktivní  projev 
obou  stran  způsobil  rozkol  ve  společnosti  a  hloubky  citové,  zasahá  v  tyto  polemiky. 
rozdvojil  studentstvo,  předůležitého  tehdy  či- :  Hnutí  polemické,  jež  vzniká,  je  hlubší  a  tr- 
nitcle  v  díle  probuzení.  Andr.  Munch  (1811  valejší  než  v  sousedním  Švédsku,  ale  pole- 
až  18S4^  jest  elegik  a  duchovní  pěvec.  Jako  mika  o  otázkách  soudobých  a  theoretisování 
romantik  podléhá  vlivu  Ohlenschlagrovu, ,  trvale  neuspokojuje.  Hledá  se  něco  positiv- 
uhlazenou  formou  podobá  se  Welhavenovi.  ního.  Obrat  jeví  se  v  letech  90tých.  Jedni 
Z  té  doby  sestra  Wegerlandova,  Camilla  ze  spisovatelů  chápou  se  nitra  lidského, 
Collettová.  podnes  je  populární  svým  rom.  hledají  nepochopitelné  v  něm  a  snaží  se  vy- 
Amimannens  Dottre  (Ďc^ry  praefektovy).  stihnouti  je   v  náladových  obrazích   i  uvésti 

V  L  1845—57  zavládá  větší  klid  v  litera-  ve  spojení  s  životem  přírodním.  Starší,  jež 
túře;  spisovatelé  jsou  napodobiteli  přede-  hnutí  zasáhlo,  zůstávají  i  dále  básníky  spole- 
ilých:  P.A.Jcnsen,  Silvester  Sivertson,  Chr.  čenských  problémů,  mladší  dílem  jdou  za 
Monjon,  H.  O.  Blom  a  j.  Život  a  zvyky  heslem  >uraění  pro  uměníc,  nebo  pod  vli- 
lídové  jsou  v  popředí  lit.  P.  Chr.  Asbjórn-    vem  Nietzschovým  se  zahloubávají  v  své  já 


420  Norsko  (literatura). 

jednostraně  se  obírajíce  životem  citovým;  {Tragedier  om  Kjaerliffhed^  Lombaido  og 
mnozi  pak  novější  nalezli  formu  v  symbo*  Agrippina,  Don  Juans  Dad). 
lismu  francouzském.  Látku  hledali  jedni  Mimo  líčenč  proudy  stojí  Vilhelni  Krag, 
v  samotě,  kde  studovali  nálady  duševní  a ,  Nordahl  Rolfscn,  Johan  Bojer  (histor.  drama 
krajinné,  jiní  šli  studovat  lid,  sedláky,  ry-  Olaf  den  Heilige,  1877),  Hans  Aanrud  (ko- 
báře,  námořníky.  Už  podnětem  Bjórnsono-  médie  Storken)  a  Alvilde  Prydzová  (^ifio)- 
vým  studován  před  tím  lid,  ale  očima  ro- >  Román  a  no  ve  II  a.  Polemický  ráz  roá 
mantickýma;  tak  jej  studoval  Krístofter  Jan-   v  N-ku   i  román     Alex.   Kíelland   vyčerpal 


son  a  Magdalena  Ťhoresenová  v  prvých 
pracích,  ač  i  tu  prosvítal  smysl  pro  stránky 
temné,  jenž  se  rozvil  u  ní  později  v  zdravý, 
realisticky  silný  tón.  Tento  zpAsob  nazírání 
odstranil  nadobro  Arne  Garborg,   odhaluje 


v  bojích  síly  své  nadobro.  Jonas  Lie,  sprvu 
odpůrce  moderního  hnutí  (Om  Ideaíismen 
och  Materialismen^  román  Thomass  Ross)  stal 
se  sice  romanopiscem  realistníro,  ale  ani  tu 
nezapřel  v  sobe  mystika,  jenŽ  pronikl  v  pra- 


V  sedláku  nízkost  pudu  výdělkového,  pie- 1  cích  jeho  posledních;  a  byť  i  obíral  se  tou 
tismem  zlomený  rozmach  duševní  a  duševní  i  dobou  problémy  společenskými,  v  psycho- 
slabost.  To  vedlo  mladší  k  studiu  individu-  I  logii  jejich  nezapře  těžkou  severní  mlhu. 
álných  rysů  národních,  jež  zachycovali  pro-  j  Podobné  i  Bjornson,  přcse  všechnu  thema- 
stě,  upřímně,  netendenčnč;  formou  volili  |  tičnost,  nezapře  mystika.  Naturalismus  ohlá- 
črtu,  episodu,  obrázek  charakterní.  Láska ;  sil  se  poprvé  v  Zolovč  žáku  Johnu  Paulsc- 
pak,  s  níž  zahleděli  se  v  život  lidový,  pro-  novi  (A/argherita)^  ale  ustoupil  i  tu  tvorbé 
jevila  se  humorem,  tu  pohodlně  rozvleklým,  obírající  se  problémy.  Podobný  vývoj  měl 
tam  lehce  satirickým.  Arne  Garborg.    Plného  výrazu  dosáhl  natu- 

Drama.  Ibsenova  ostře  satirisující  dra-  ralismus  v  odpovědi  na  Bjórnsonův  poža- 
mata  Komedie  lásky  (1862)  a  Sva\ek  mládeže  ,  dávek  čistoty  muŽŮ,  Hans  jcLgerově  románě 
(1869)  byla  ještě  předčasná  a  neporozuměno  j  Knstiania-Bohéme  {1S96).  Kniha  konfiskována, 
jim.  Vystoupení  Brandesovo  přineslo  příval  autor  prchl  do  ciziny.  Chr.  Kroghova  Albtv- 
dramat,  jež  hlásala  ideje  reformní,  ibsen  tine  (1897)  spálena  policejně.  Garborg  vy* 
(1877—86)  napsal  Podpory  společnosti,  Noru,  dav  Mannfolk  zbaven  úřadu  státního  rcvisora. 
Příšery,  Nepřítele  lidu.  Divokou  kachnu  a  uchýlil  se  do  hor,  odkud  vrátil  se  s  mysti- 
Rosmersholm ;  Bjornson  (1875—84)  Úpa  |  ckými  zážitky,  k  nimž  přidružily  se  v  po- 
dek.  Redaktora,  Krále,  Nový  systém,  Ruka-  |  sledních  pracích  vzpomínky  na  pietistické 
vici  a  Zeměpis  a  lásku;  Jonas  Lie  Grabows  dojmy  v  mládí.  Z  jiných  naturalistův  uvá- 
Kat  a  r.  1894  Lystige  Koner;  A.  Garborg  díme  Amalii  Skramovu,  obrazitelku  proletářů 
polemicko-politický  kus  Uforsonlige  (1888)  své  domoviny,  prohlubující  v  posledních  dí- 
a  sociální  obraz  Laeraren  (1896).  I  Kicl-,lech  líčení  povahové  a  klonící  se  k  realismu, 
land  chápal  se  dramatu  vedle  románu  k  sa-  i  Důslednější  jest  Gabriel  Finne  v  svých  ro- 
tirickým  šlehům.  Převážné  polemický  jest  j  mánech.  Theodor  Madsen  kreslí  naturalisti- 
Gunnar  Heiberg(v.  t.)  až  do  poslední  doby.  cky  bídu  lidskou.  Rosenkrantz  Johnsen  ve 
kdy  namířil  proti  frásovitosti  parlamentu  a  svých  drobnomalbách  ze  života  v  Christianu 
života  politického  komedií  Folkeraadet  (1897)  |  dovedl  šťastné  zachytiti  výjevy  jemné  hurao- 
a  proti  korrupci  tisku  Harald  Svans  Mor.  I  ristické.  Garborgův  typ  >muže  unaveného 
Z  jiných  problematikův  uvádíme  Jakoba  B.  '  životem*  studoval  ve  své  tvorbě  Hjalmar 
Bulla  (*  1855;  Udůn  Ansvar,  Alvorsmaemt),  .  Christensen.  Mladistvý  dekadent  Arne  Dyb- 
Hjalmara  Christensena  (En  Scierhene,  1893,  fest  prožil  jej  důsledně  a  stal  se  sebevrahem. 
Folkets  tjener,  1895),  jenž  zobrazil  jedno-  j  V  naturalismu  svých  črt  a  románů  je  bez- 
stranně  a  neživotně  >socialismus  brutalitou  i  ohledný,  námět  pojímá  naprosto  lyricky  a 
vítězící*  nad  aristokracií  duševní  a  rodovou,  básní  prosou  jako  jen  Tom.  P.  Krag,  Ham- 
Petra  Eggea  (drama  Stridsmaend,  komedie  sun  a  Obslfcldtr.  V  Hamsunovi  zápolí  bás- 
Faddergaven)y  Theodora  Madsena,  Am.  Skra-  '  nik  s  poK  mikem.  Sprvu,  kdy  mu  vše  uznané 
movou,  Bjórna  Bjornsona  (Johanna,  1898)  a  bylo  humbugcm,  vítězil  polemik.  Nyní  vítězi 
Vetlea  Visliea,  jehož  drama  Fru  Gerda  (1890)  básník  fantasii,  stkvélým  líčením,  fantasti- 
vede  nás  k  směru  mysticko-psychologi-  ckým  ale  i  humoristickým  vystihováním 
ckému.  Bjornson  zůstává  i  tu  polemikem  '  skrytých  dějů  duševních  a  intimního  oálado- 
a  přes  Over  Aevne  (>Nad  naši  sílu*,  1883  vého  kouzla  přírodního.  U  přirovnám  k  Ham- 
al 895)  vrací  se  k  skladbám  problematickým  sunovýmdithyrambickým  malbám  přírodnim 
(Pavel  Lange  a  Tóra  Parsbergová,  1898).  I  jest  příroda  T.  P.  Kragovi  a  H.  E  Kinckovi 
Hlouběji  proniknut  je  mysticismem  Ibsen:  I  předmětem  pozorovaným  a  zkoumaným, 
od  Rosmersholmu  jde  přes  Mořskou  ženu,  I  Oběma  jde  o  stanoveni  jejího  vlivu  na  člo- 
Stavitele  Solnessa,  Malého  Eyolía,  Johna  veka.  Tajemně  velikolepou  přírodu  západo- 
Gabr.  Borkmanna  k  nejnovějšímu  dílu  Až  |  norských  pustých  fjordů  staví  proti  člověku 
my  mrtví  procitneme,  stále  hlouběji  v  nitro.  ,  takméř  osamělému.  Kinck  jest  realističtější, 
Jonas  Lie  spadá  sem  báchorkou  Lindelin  landsmaalu  se  střeže.  K  návratu  k  přírodě 
(1898).  Přechod  naturalismu  k  mysticismu  ,  volá  lyrik  Vilhelm  Krag  (bratr  jmenovaného 
ukazuje  Gabriel  Finne  (zvi.  v  Uglen)\  sym  Tomáše)  v  románech  plných  lyriky.  Jako 
bolický  jest  Hamsun  (v.  t.)  i  v  novější  práci  novellista  osvědrili  se  lyrik  Nils  Collctt 
Liyeřs  5;?i/(i896),  rovnéž  Sigbjorn  Obstfelder  I  Vogt,  Si^bjórn  Obstlolder,  symbolik  rázu 
{De  rode  dráber),   T.  P.    Krag   a    Mons  Lie  '  Maeterlinckova  {Korset\   Mons  Lie  (syn  ro- 


Norsko  (umění).  421 

mánopiscAv)  a  Gabriel  Scott.    Život  lidový   podává.  K  těm  řadí  se  ještě  Gustav  Storm 


Zvláštní  skupinu  mezi  prosaiky  zaujímají  son  (umělecký  hist.)  a  j.;  duchaplný  stati- 
spisovatelé  píšící  landsmaalem,  kteří  vyšli  štik  Eilert  Lund  Sundt  (1817—75);  státní 
▼étšinou  le  stavu  selského.  První  psal  jím  vědu  pěstují  Stang,  Schweigaard,  P.  Las- 
Ame  Garborg  a  Kristofer  Janson»  ze  stár-  sen,  T.  Aschehoug,  F.  Brandt,  L.  M.  B. 
áích  Aasround  O.  Vinje  (1818—70).  Po  nich  Aubert  a  L.  K.  Daa.  Filosofii  v  době  nor.- 
ná.Medoval  Rasmus  Lóland,  Jens  Tvedt,  dánské  pěstovali  jasným  logickým  slohem 
Vctle  Visi  i  c,  Hans  Se  lan  d,  Per  Sivle  a  Markus  Jakob  Monrad  (*  1816),  Hegelovec, 
John  Line.  profcssor  v  Christianii,  a  G.  V.  Lyng  (zemř. 

Zařazení,  jel  svrchu  zvoleno,  vymyká  se  1884),  profcssor  t.  Ethice  Kantově  blízek, 
Alvide  Prydzová,  malířka  niterných  sporů  jinak  však  cvolutionistický  monista  byl  Niels 
duševních,  talentovaný  Johan  Bojcr  (*  1872),  Treschow  (1751—1833).  Fysiologickou  psy- 
Bemt  Líc,  jenž  došel  uznání  veselými  pří- .  cholo^jil  zabývají  se  J.  Mourly  Vold,  Kr. 
bodami  mladickými  Sortě  Oern,  plodný  ro-  '  Birch-Reichenwald  Aars.  Theologové  staré 
mánopiscc  a  novellista  Konrád  Dahl.  Kri-  školy  jsou  Stener  Tohannes  Stenersen  (zemř. 
atofer  Janson,  jenž  žil  v  Americe  jako  uni-  1835)  a  W.  Andr.  Wexels  (f  1866);  novější 
tářský  kazatel,  vrátil  se  domů  a  tendenčně  směr  zastupují:  Němec  Karl  Paul  C  as  par  i 
vypisuje  poméry  americké.  Lékař  Hans  (semit.  jazykozpytec;  měl  velký  vliv  na  cirk. 
Kaarsberg  (pseud.  Hans  Juul)  vypravuje  život  norský;  Treschow  měl  s  nim  velký 
o  lidu,  honbách  a  cestách  dle  osobních  spor  pro  své  dílo  >Geist  d.  Chri8tenthums«.) 
dojmů,  Jacob  B.  Bull  líčí  lov  a  zvířata,  Paedagogiku  vědecky  pěstoval  F.  M. 
Sophus  Aars  život  lesní  a  zvířecí,  Oscar  ;  Bugge;  spor  mezi  humanisty  a  realisty  pod- 
Aagard  humoristicky  život  plavecký  a  ry-  nét  dal  ke  mnoha  drobným  spisům.  Ve  filo- 
bářský.  Z  nejmladších  autorů  jmenovati  sluší  logii  nástupci  Munchovými  a  Keyserovými 
Jac.  Worm  Mflllcra,  Tryggve  Andersena  a  byli  K.  Richard  Unger  (*  1817),  Joh.  Fritz- 
Sfinxe,  pseudonymního  autora  humoresek  ,  ner  (1812—93,  sestavil  znamenitý  starosever- 
le  života  vojenského.  ský  slovn.),  Sophus  Bugge;  vynikající  jest  též 

Lyrika  norská.  V  době  polemických  Joh.  Storm.  Přírodní  vědy  pěstovali:  Kri- 
románův  a  dramat  byla  lyrika  téméř  zapo-  stoffcr  Hansteen  (1784—1873),  znám  i  mimo 
roenuta.  Ibsenovy  Digte,  Bjórnsonovy  Digte  vlast  svým  badáním  o  magnetismu;  N.  H. 
og  Songe  vznikly  mnohem  dříve.  Básníci  Ábel  (1807—79)  je  z  nejlepších  mathematiků 
aery  polemické  válčili  rovněž:  Kristofer  Ran-  novodobých,  bot.  Michael  Sars,  zool.  Ossían 
ders  (*  1851)  na  poli  politickém  a  sociálním,    a  Blytt  otec  i  syn  a  j. 

Theodor  Caspary  (*  1853),  z  největších  lyriků  Zvláštním  odvětvím  literárním  jsou  t.  zv. 
norských,  na  poli  literárním,  ale  uchýlil  se  spisy  lidové,  které  zvlášť  poslední  dobou 
k  přírodě,  lesům  a  horám.  Nepovšimnut  vzkvctly  snahou  >Fo!keoplysnings-Selskab«; 
tehdy  Nordahl  Rolfsen ;  větší  účasti  těšily  se  spisovatelé  Ole  Vig,  Eilert  Sundt  (red.  >Fol- 
prácc    G.   Heibergovy    {Mennesket$   Genesis^    kevenen«). 

Em  Moirée  dansante),  kde  v  prvém  hříchu  Pomůcky:  Sbírka  vydání  Norské  Klassi- 
spatřován  začátek  všeho  vývoje.  keře,   vyd.   od   r.    1896   Arne   Lóchenem  a 

Po  periodě  bojovné  vydali  nčkteří  autoři,  Moltke-Moem;  Botten-Hansen,  Norvěge  litté- 
na  jiných  polích  činní,  svou  lyriku  posavadní, '  raire  (Christ.,  1868);  Dietrichson,  Omrids  at 
tak  Jonas  Lie,  John  Paulscn,  Magdalena  den  norské  Poesies  Historie  (Kodaň,  1869, 
Thorcscnová,  Rosenkrantz  Johnsen  a  Jacob  2  dílyr,  Horn,  Gesch.  d.  Litteratur  d.  skand. 
B.  Bull.  Nordens  (Lip.,  1880);  Henrik  Jager,  Littera- 

Léta  90tá  jsou  pro  lyriku  plodná;  lyrism  turhistoriske  Pennetegninger  (Kod.,  1878)  a 
proniká  i  prosu.  Největší  lyrik  je  Nils  Collett  týž,  Norské  Forfattere  (Kod.,  1883);  týž  s  ji- 
V ogt.  K  nčmu  druží  se  Vilhelm  Krag,  sym-  nými :  Illustreret  norsk  Literaturhistorie 
boliíc  Sigbjórn  Obstfelder,  jemný  ovladatel  (Christ.,  1892);  Schweitzer,  Die  Entwicke- 
jasyka  Gabriel  Scott,  malíř  Otto  Sinding,  lung  d.  nat.  Dichtung  in  Norw.  (Jena,  1881); 
mlad^  Caři  Scha7sen  (♦  1874),  Eyvind  Boye,  týž,  Geschichte  der  skand.  Litteratur  (Lip., 
básník  lásky  a  tónů  náboženskýcn  Olaf  Hed-  1869,  3sv.);  Halvorsen,  Norsk  Forfatter-Le- 
deland  a  I  var  Saeter.  Ze  spisovatelů  lands-  xikon  Christ  (1885—1900);  pak  spisy  Hjal- 
maalem  jsou  lyriky:  A.  Garborg,  Per  Sivle,  mara  Christcnsena  a  Karla  Naerupa,  kteří 
Jens  Tvedt  a  Vetfe  Vislie.  Holk.       obírají  se  mladšími.      Emilie  Schmutierovd. 

Vedle  belletric  učinila  též  vědecká  litera-  v   . 

tura  atčšený  pokrok  v  posledním  desítiletí.  Umění. 

Zakladateli  t.  zv.  norské  historické  školy,  Malířství  norské  není  staré.  Teprve  po 
ktťfá  studiu  starších  déjin  skandinávských  r.  1814  vyskytují  se  malíři  hojněji,  ale  ani 
dalu  védecký  podklad,  jsou  Peter  Andr.  tu  nevytvořilo  se  mnoho  rázovitého.  Nemě- 
Monch  (1810—63)  a  Rud.  Keyscr  (1803  lot  N.  střediska  uměleckého,  ni  galerie,  ni 
af  1864).  Nťjznamenit.  historik  jest  J.  Ernst  odběratelstva:  malíři  studovali  v  Kodani, 
Sars  (♦  1835);  ve  svém  Udsigt  over  Sorges  Drážďanech,  Důsseldoríé,  Karlsruhe,  Mni- 
hiUoňe  duchaplné  pojal   látku  a   vkusně  ji    chove  a  Paříži  a  usazovali  se  tam  nebo  vra- 


422  Norsko  (dějiny). 

celt  se  8  tradicí  vžitou.  Původní  byl  jen  před-  nemanželských  synů,  vedl  ke  mnohým  kr- 
mét  malby,  vlast  norská,  malebná  krajina  a  vavým  bojům  o  mn.  Křesťanství  jen  zvolna 
lid  její.  Z  význačnčjSích  malířů  původu  nor-  zatlačovalo  starý  pohanský  duchovní  íivot 
ského  jmenujeme:  Dahla,  Tidemanda,  Gu-  národa;  teprve  v  druhé  pol.  XI.  stol.  Ň. 
dea,  Morten-MúUera,  Sundt-Hansena,  Ludv. '  stalo   se   suffraganní  diécésí  arcibiskupství 


Muntha,  O.  Sindinga,  Eilifa  Peterssena,  H. 
Heyerdahla,  Chr.  Krogha,  Erika  Werens- 
kiolda,  Fritze  Thaulowa,  Gerh.  Muntha,  Gust. 


lundského  a  okolo  r.  1150  neodvislým  arci- 
biskupstvím.  Královská  moc  byla  nucena 
obraceti  su  stále  proti  místním  silám  Šlechty, 


Wentzela,  Eyolfa  Soota,  Halfdana  Stroema,  hierarchie  a  kmenových  vůdců  a  hájiti  jed- 
Edv.  Muncha,  Thorolía  Holmbora.  Z  nej- ,  noty  země.  S  úspěchem  počínal  si  v  tom 
mladších  vyniká  Halfdan  Egedius.  —  Z  ar-  král  Sverre  (1177—1202),  který  potlačiv 
chitektonických  památek  poutají  v  N-ku  mnohé  odboje  otřásl  dědičností  velikých  lén 
dřevěné  kostely  v  Borgundě,  Urncsu,  klá-  a  pokusil  se  zavésti  úřednickou  správu  země. 
áteře  Bergenu  a  Hitterdalu  (Tellemarken).  |  Boj  ten  s  úspěchem  veden  dále  od  jeho  po- 
(Srv.  Dřevěné  stavby,  str.  4 ťi,  í».)  —  Psi" '  Poroků,  z  nichž  vynikli  Hakon  Hakon- 
matky  plastické  v  Nku  jsou  dosti  staré,  son  (1217—63),  který  rozšířil  svou  nadvláda 
Z  nejdávnějších  významný  jsou  portály  chrá- 1  také  na  Island  a  Grónsko  a  udělil  první  oh- 
mu tuftského  a  hyllestadského.  Z  umělců  pla-  chodní  privileje  Hanzeatům,  a  Magnus 
stiků  vyniká  v  XVII.  stol.  Magnus  Elisen  !  Lagabote  (1260— 80).  jenž  zavedl  jednotný 
Berg,  v  XIX.  Jul.  Olavius  Middelthun  (1820  zákon  v  zemi,  žijící  dosud  dle  různých  práv. 
až  Í886),  Brynjulf  Bergslien  (1830-98),  Ma-  Král  Hakon  Hálágg  (1299—1319)  dokonal 
thias  Skeibrok  (1851—96)  a  vzácný  umělec  soustředění  moci  královské  a  pokořil  úplné 
Stephan  Sinding  (*  1846);  z  nejmladších  je  moc  velikých  Icnniků;  ale  jeho  smrtí  vy- 
silný  talent  Gustav  Vigeland.  —  Umělecko-  hasla  dynastie  domácí  a  koruna  připadla 
průmyslově  vyniká  N.  uměním  textilním,  švédskému  králi  Magnovi  Erikssonovi 
jímž  bylo  také  čestně  zastoupeno  na  světové  a  po  něm  jeho  mladšímu  synovi  Hakonovi 
výstavě  pařížské  (r.  1900);  byly  to  zejména  (1343—80),  který  se  oženil  s  Markétou,  je- 
práce  dle  nákresů  Gerhardta  Munthea.  dinou   dcerou   a   dědičkou   dánského   krále 

-^v,,  Valdemara  IV.     Po  smrti   manželově  (1380) 

^®i'"y-  a  jediného  syna  Olafa  (1387)  vládla   potom 

Nejstarší  dějiny  N-ka  až  do  IX.  stol.  po  Markéta,  Žena  vynikajících  vlastností,  sama 

Kr.  jsou  zahaleny  v  neprostupnou  temnotu,  v  N-ku  i  Dánsku  a  připojila  brzy  potom  (13^9) 

kterou  archaeologické  nálezy  a  ethnoj^raíická  také  Švédsko  ke  svému  panství.  Státopráv- 

badáni  rozšcřily   dotud  jen    velmi  nejasně,  ním  sloučením  všech  tří  skandinávských  xc- 

Tcprve  za  doby  Karla  Velikého  ohlašuje  se  mí,  provedeným  unií  Kalmarskou  r.  1397, 

N.   v  západní  Evropě  loupeživýrai   nájezdy  váha  severského  kmene  v  Evropě  měla  býti 

mořských  vikingů  (v.  Normanově)  a  vy-  uplatněna;    ale  dílo  to  nepřetrvalo   dlouho 

stupuje  na  jeviště  dějin  jako  osobitý  celek,  své  tvůrkyně.  Švédsko  drženo  bylo  při  unii 

V  době   té    byla   země   rozdělena   na  řadu  po  celé  XV.  stol.  jen  mocí  a  odtrhlo  se  de- 

kmenových  území  (frlke),  stojících  pod  samo-  íinitivně  na  počátku  XVI.  stol.  N.  však,  do- 

statnými  pohlaváry   a  sdružujících  se  pouze  mácími   bouřemi  seslabcné  a  kulturně  nej- 

k  větším  výpravám.    V  druhé  pol.  IX.  stol.  více    opožděné,    zůstalo    trvale    v    područí 

podařilo  se  Haraldovi  Krásnovlasému  Dánska.  Pokusy  o  dobytí  samostatnosti  po- 

{Haarfai:ar,  Sol— 930)  podrobiti    si    většinu  tkaly  se  hned  s  počátku  s  neúspěchem.  Věč- 

kmenových    knížat    a    ustaviti    na    počátku  nou    unií  Bergenskou   r.   1450   bylo   N. 

X.  stol.  jednotu  země;    mnoho    nespokoje-  nuceno  uznati  spojeni  s  Dánskem  a  zůstalo 

ných  živláv  opustilo  tehdy  zemi   a  založilo  v  poměru    vasaUskčho    státu,    ač    dle   slov 

norské  osady   na  západních  ostrovech  a  na  smlouvy   melo    b<ii    rovnoprávným   členem 

IslandO'.  Za  nástupců  Haraldovýoh  bývaly  ca-  unie.     Po    opětném    hnuti    o    samostatnost 

sté   boje  o  trůn  a  ohrožována  opět  jednota  v  N-ku   zrušil  pak  dánský  král  Kristián  UI. 

země.     Vliv  vzdělané  Evropy   a  hlavně  kře-  r.  153o  také  tuto  formu  a  učinil  N.  opravdu 

sťanstvi  počal  tehdy  zvolna  vnikati  do  divo-  poddanou  provincii  Dánska,  správo- 

kého  kraie,   hlavně  ze  sousedního  Dánska,  vanou  cizinci  úředníky.     Reformace  v  zemi 

jchoi   králové   několikráte   v  X.   a  XI.  stol.  byia  provedena  prostředkem   dánského  du- 

opanovaii  také   N.     Ke  konečnému  panství  chovensiva  a  věc  la  měla  za  následek  úplné 

dopomohl   křesřanskén^u  nál^ozenstvi  O  lať  podánšténi  mravův  i  řeči.  N.  bylo  také  stále 

Tlustý   v/Vi:re.  1015— 1030\   ctěný  po  celý  ijpletáno  do  častých  bojů  Dánska  se  Švéd- 

středověk  za  hlavního  světce  a  patrona  ze-  skem   a  ztratilo  r.  IM5  Jcmtland  a  Hárjec- 

mě.   který  však   r.  lO.S   od  dánského   krá'e  dálen  a  r.  IcčiS  Tohusan. 

Knuta  by.  v\puic'i   a  v  bitvě   u  Stiklesiatu  Odtrženi   N-ka  od  Dánska  provedeno 

r.  UK^O  la^it.  To  ívraikě  vládě  Knutově  N,  teprve  jako  následek   válek  Napoleockských. 

připadlo  r.  I03ó  syno\i  Olaiovu.   Magnovi  Dánsko  bylo  tchd v  spojencem  Francie, kdežto 

Do b r o 1 1 v  t  :r.  u   i i 0.^5  —  47 1.   od   něhož    po-  jeho  soupeř.  Švcusko.  vcdcne  komnnim  pnn- 

chaii  prv:  ps::rv  i^kon  zen-:ě    (řrjjrj5  =  sedá  cem    Karlom   Jar.em    í^ Bemadoltem^.    v  roi- 

husa  .     Zc.r.v   iůs;ala  pak   až   do  XIV.  stol.  houně  chv:l:.  po  nex daru  Napoleonově  v  Ra« 

pod   vládou   domácích   dynastii,    ale   sloiitý  sku,   phdalo  se  ke  spojencům,  doQÍajic  tím 

dťd  cký  luKor.   který  pr  pouštěl  také  právo  isvati  >ousedn.  N.  i'o  titvě  u  L^pskii  r.  1S13 


Norsko  (dějiny).  423 

obrátila  se  švédská  branná  moc  proti  Dán- '  nedoSel  v  Nku  pochvaly  a  odmítnut  r.  1870. 
sku  a  přinutila  Bedřicha  VI.  mírem  sjedná-  Nový  král  Oskar  II.,  nastoupivši  18.  záři 
ným  v  Kielu  14.  ledna  1814,  aby  N.  postou- 1  r.  1872,  odstranil  úřad  mistodržitele  a  sna- 
pil.  Ale  provedení  smlouvy  té  narazilo  na ,  žil  se  usilovně  o  mírné  vyrovnání  sporův. 
obtíie  v  N-ku  samém.  V  průběhu  válek.  Opravdu  provedena  r.  1874  nová  celni  smlou- 
kdvi  anglickým  loďstvem  spojeni  Dánska  va  mezi  N-kem  a  Švédskem,  roku  následu- 
•  N-kero  bylo  rušeno,  vznikl  v  zemi  větší  jícího  skandinávská  mincovní  konvence  a 
zájem  o  samostatnost,  a  nálady  té  uchopil  se  r.  1880  společný  směnečný  zákon.  K  novým 
správce   země,    dánský    následník    Kristián   neshodám  došlo  však  usilovnou  snahou  stor* 


Bedřich  (později  Kristián  VIII.),  doufaje  tak 
vyrvati  Švédsku  válečnou  kořist.  Svolal  tedy 
říšský  sněm  do  Eidsvoldu  a  tam  17.  května 
r.  1814  prohlášena  ustanovení  Kielská  za  ne- 
platná, Kristián  Bedřich  zvolen  za  samo- 
xtatnébo  krále  N-ka  a  zemi  udělena  ústava. 
Doilo  tak  k  válce  N-ka  se  Švédskem,  ve 
které  však  vyšší  moc  tohoto  ihned  se  uká- 
zala. Kristián  Bedřich,  nedoveda  koruny  své 


thingru  o  zavedeni  parlamentárních  forem 
správních  v  N-ku,  jevící  se  hlavně  v  poža- 
davku, aby  členové  státní  rady  byli  přítomni 
při  zasedání  sněmu.  Po  třikráte  odepřel  král 
svoje  schválení  zákonu  tomu  a  stál  na  sta- 
novisku, že  jeho  veto  v  otázce  té  má  moc 
absolutní  a  nikoliv  jen  suspensivni.  Stor- 
thing  neuznal  mínění  toho  a  odhlasoval  9.  čna 
r.  1880,   že  usnesení  to   stalo   se   zákonem 


déle  hájiti,  vzdal  se  jí  konvencí  Mosskou,  I  i  bez  královského  schválení.  Následkem  toho 
ujednanou  se  Švédskem  v  srpnu  r.  1814,  a  i  dosavadní  státní  ministr  F.  Stang  složil  svAj 
svolal  norský  sněm,  aby  otázku  konečně  úřad  a  nahrazen  konservativním  Selmcrcm. 
rozřešil.  Švédský  král  Karel  XIII.  pak  za-  Dalším  předmětem  sporu  stala  se  otázkh  vo- 
vázal  se  touže  konvencí,  že  bude  šetřiti  i  jenská.  Vláda  král  přála  militarismu,  kdežto 
ústavy  Eidsvoldské,  a  byl  po  některém  jed- '  radikální  většina  storthingu  doporučovala  sy- 
náni  s  norským  sněmem  htorthing)  4.  list.  stém  milice  a  obmezený  počet  vojska  i  ve  stavu 
r.  1814  za  krále  N-ka  jednohlasné  zvolen,  válečném.  Usnesení  to  r.  1881  odhlasované 
N.  dosáhlo  tak  toho,  že  nikoliv  jako  pod-  setkalo  se  s  odporem  vlády,  kdežto  radí* 
daná  provincie,  nýbrž  jako  rovnoprávný  stát  kalní  storthing  prostředkem  říŠsk.  soudu  pro- 
spojeno  bylo  v  unii  se  Švédskem.  Podrobné  vedl  r.  1884  odsouzení  ministerstva  pro  ne- 
stanoveni základních  zákonův  o  vzájemném  zachováváni  zákona  z  9.  čna  1880.  Král  pro- 
poměru  vypracováno  pak  v  době  nejbližší  testoval  sice  proti  rozsudku  tomu  i  celému 
a  přijato  jako  řišský  akt  r.  1815  norským  mínění,  jež  mu  bylo  základem,  přijal  však 
atorthingem  i  švédským  říšským  sněmem.  ,  1.  břez.  1884  demissi  kabinetu  Selmerova,  a 
Ustanoveni  ta  nebyla  však  tak  jasně  a  ur- '  když  pokus  o  nové  konservativní  minister- 
čitč  vypracována,  aby  nepřipouštěla  dalších  stvo  se  nezdařil,  povolal  26.  čna  1884  ke 
otázek,  a  ústavní  dějmy  N-ka  v  XIX.  století  *  vládě  lana  Sverdrupa,  dosavadního  vůdce 
točily  se  hlavně  okolo  snahy,  upraviti  je  ve  radikální  většiny.  Za  ministerstva  tohoto 
prospěch  skoro  úplné  nezávislosti  země.  N.  provedeny  opravdu  žádané  změny  vojenství, 
vyznačovalo  se  od  první  doby  unie  proti  rozšíření  volebního  práva  a  zavedení  porot- 
Svédsku  rozhodně  demokraticKou  a  pokro-  nich  soudův,  ale  že  Sverdrupovi  rozhod- 
kovon  náladou;  snaha  storthingu  smiřovala  nosti  víc  a  více  ubývalo,  vedlo  k  rozkladu 
k  seslabení  moci  královské  a  unie  a  ke  sku-  radikální  většiny.  Jen  menší  čásC  její  šla 
tečné  rovné  platnosti  s  mocnějším  Švédskem,  s  ministerstvem,  ostatní  spojili  se  s  konser- 
opírajfdm  se  o  domácí  dynastii.  Snahy  ty  vativci,  aby  vládu  porazili.  Objevilo  se  to 
ukázaly  se  hned  r.  1815,  kdy  storthing  se  hned  r.  1887  zamítnutím  předlohy  o  novém 
nanesl  o  zrušení  šlechty,  čímž  koruně  brána  církevním  zákoně  a  následující  volby  vynesly 
hlavní  opora.  Pokus  setřásti  účastenství  na  konservativc&m  rozmnoženi  mandátů,  kdežto 
výplatě  dánského  státního  dluhu,  storthin-    ministeriální  levice  klesla  na  22  hlasův.   Tu 

gnn  zamýšlený,  překažen  sice  rázným  zakro- '  Sverdrup  r.  1889  vzdal  se  úřadu  a  v  čelo 
jDÍm  krále  Karla  XIV.  Jana  (1818-44),  ale  nového  ministeria  postaven  vůdce  konser- 
demokratický  ráz  sněmu  norského  ukazoval  i  vativcův  E,  Stang.  Změnou  tou  však  rádi- 
se  jasněji  a  jasněji,  hlavně  když  selská  strana  '  kalismus  v  N-ku  nebyl  nikterak  zastaven, 
domohla  se  většiny.  Oblíbeným  vládcem  '  Hlavním  heslem  jeho  prograramu  stal  se  po- 
V  N-ku  stal  se  král  Oskar  I.  (1844—59),  žadavek  zvláštního  zahraničného  úřadu  nor- 
ktcrý  založil  norský  řád  sv.  Olafa  a  udělil ,  ského,  který  měl  čeliti  militaristickým  a 
zemi  zvláitni  znak  i  vlajku.  Storthing  však  expansivním  snahám,  které  podkládány  dvoru 
pokračoval  ve  své  snaze  po  oslabení  unie  švédskému,  a  od  něhož  si  agitace  slibovala 
a  brzy  po  nastolení  Karla  XV.  (1869— 72)  odzbrojení  a  úplnou  neutralisaci  N-ka.  Ra- 
zrušil  piávo  královo  jmenovati  mistodržitele  '  dikálové,  podporovaní  hlavně  od  učitelstva 
v  N-ko.  Usnesení  to,  s  aktem  unie  se  ne-  a  kléru,  dosáhli  při  nových  volbách  do  stor- 
sbodujicí,  vyvolalo  ve  Švédsku  značné  roz-  i  thingu  r.  1891  většiny  a  nové  radikální  mini- 
hořč)ení  a  nátlakem  tamního  sněmu  král  ode-  sterstvo  Steenovo  bylo  toho  následkem. 
přel  mu  sankci.  Se  švédské  strany  pak  Toto  snažilo  se  obméziti  radikální  plány 
ozývalo   se   stálé   voláni    po   revisi    unie   a   prozatím    na  požadavek  samostatných  nor- 


424 


Nořte. 


volala  hlučné  protesty.  Král  popíral,  že  by 
zařízeni  konsulátfl  bylo  autonomní  záležitostí 
norskou,  a  odepřel  schváleni  příslušného 
usnesení  z  r.  1892.  V  N-ku  tedy  odmítnuto 
r.  1893  vyzvání  švédského  sněmu  k  jednání 
o  reformu  unie,  a  když  Steen  ustoupil  no- 
vému, konservativnímu  ministerstvu  S Lan- 
govu (2.  května  1893),  storthing  stupňoval 
opět  svoje  rozhodné  kroky.  Novému  mini- 
sterstvu vyjádřena  předem  nedůvěra,  kdežto 
odstupujícímu  Steenovi  odhlasován  roční 
plat  6000  korun;  apanáže  králova  a  korun- 
ního prince  zmenšena  a  rozhodnuto,  že  spo- 
lečné konsuláty  se  Švédskem  maii  potrvati 
jen  do  1.  ledna  1895.  Ale  s  radikalismem 
N-ka  zároveň  rostla  ve  Švédsku  snaha  o  za- 
chování unie  v  dosavadní  formě  a  nebyla 
otřesena  ani  zastavením  norsk.  příspěvků 
na  společné  výdaje  zahraničně.  Volbami 
r.  1894  konservativní  živel  v  storthingu 
sice  značně  posílen,  ale  přes  to  zachovali 
radikálové  malou  většinu,  zahájili  obstrukci 
proti  vládě,  užívajíce  nejostřejších  výrazů 
proti  unii  a  koruně,  ale  byli  konečně  nu- 
ceni ustoupiti  rozhodným  krokům  švédsk. 
sněmu,  který  vypověděl  obchodní  smlou- 
vu a  zahájil  činnou  politiku  k  šachováni 
unie.  Storthing  přistoupil  k  jednání  o  re- 
visi, povolil  příspěvek  k  výdajům  zahranič- 
ným  a  konsulárním  a  umožnil  r.  1895  se- 
stavení nového  ministerstva  Hagerupova, 
které  mělo  s  kommissí  obou  sněmů  zahájiti 
jednání  o  revisi  ústavy.  Kommisse  tato,  sklá- 
dající se  ze  7  zástupců  Švédska  a  stejného 
počtu  Noru,  zahájila  r.  1896  svoje  práce,  ale 
nálada  unii  nepřátelská  nebyla  v  storthingu 
nikterak  zažehnána,  nýbrž  jevila  se  poža- 
davkem >čisté«  norské  vlajky  bez  odznaků 
unie  pro  loďstvo  a  tím,  že  zvýšiti  králov- 
skou apanáži  na  bývalou  míru  bylo  ode- 
přeno. Nepřátelství  proti  Švédsku  popouzeno 
ohnivým  vystupováním  básníka  Bjornstjerne 
Bjórnsona,  který  doma  i  za  hranicemi  vedl 
radikální  propagandu,  a  výsledkem  byla 
ohromná  většina  radik.  po  volbách  r.  1897. 
Vyrovnávací  kommisse  hned  na  počátku  pří- 
štího roku  rozpuštěna  a  ke  vládě  povoláno 
radikální  ministerium  Steenovo.  Předešlé 
ministerstvo  dáno  v  obžalobu,  volební  právo 
značně  rozšířeno,  odhlasovány  návrhy,  zvět- 
šující samostatnou  součinnost  N-ka  pfi  sjed- 
návání smluv  mezinárodních.  V  mimořádném 
budgetu  pak  žádáno  16  milí.  korun  na  vo- 
jenské i  námořní  účely  a  opevnění,  směřující 
přímo  k  obraně  proti  útokům  švédským. 
Otázka  vlajky  opět  uvedena  na  denní  pořá- 
dek a  vzájemné  rozhořčení  stupňováno  ještě, 
když  následník  Gustav,  klonící  se  k  švéd- 
ským požadavkům,  23.  ledna  1899  přijal  re- 
gentství  a  v  otázce  Haagské  konference 
o  mír  nevyhověl  norským  přáním  o  zvlášt- 
ním zastoupení  a  jednání  o  ntutralitu.  Došlo 
k  demonstracím  proti  němu  za  pobytu  v  Ctiri- 
stianii  a  ke  vzájemným  pohrůžkám  válečným 
mezi  N-kem  a  Švédskem.  Napětí  zmírněno, 
když  opět  převzal  vládu  král  Oskar,  který 
11.  října   1899,   podporován  jsa   výsledkem 


nových  voleb  do  sněmu  švédského,  povoliJ 
Nku  samostatnou  vlajku.  Rovnd^  s  potéSe- 
ním  bylo  v  N-ku  uvítáno  odstoupení  neobli- 
beného  ministra  zahraničního  hraběte  Dotig- 
lasa,  ale  v  otázkách  konsulárních  a  hlavné 
vybírání  poplatkův  od  norských  lodí  v  ciziné 
došlo  r.  1900  k  novým  sporům,  které  čekají 
svého  rozřešení. 

Srv.  Thormond  Toríáus,  Historia  rerum 
norvegicarum  (Kodaň,  1711);  Muncb,  Det 
norské  Folks  Historie  (až  po  r.  1387;  Chri- 
stiania,  1851 — 63,  8  sv.);  R.  Keyser,  Norges 
Historie  (až  k  r.  1340;  Christ,  1866;  pokrač. 
až  po  r.  1387  od  Rygha,  1870);  Bang,  Udsigl 
ovcr  norské  Kirkes  Historie  under  KathoU- 
cismen  (Christiania,  1887);  E.  Sars,  Udsigt 
over  den  norské  Historie  (4  sv.,  1871—94); 
Y.  Nielsen,  Norges  Historie  efter  1814  (3  sv., 
1882—92);  Boyesen,  History  oř  Norway  (Lon- 
dýn, 1886). 

Nořte:  1)  Rio  Grande  del  N.  nebo  Rio 
Bravo  del  N.,  též  jen  Rio  del  N..  t.  j. 
Severní  řeka,  jeden  z  mohutných  vele- 
toků v  amerických  a  tokem  svým  jedna  z  nej- 
delších řek  světa,  pramení  se  na  jz.  od  Etty 
v  Coloradu  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.,  sev.* 
vých.  od  hranice  Nového  Mexika  na  37*  46' 
s.  š.  a  107^  30'  z.  d.  Gr..  na  svahu  San  Juan 
Mountains,  které  opouští  vo  výši  4000  m 
n.  m.,  teče  od  sev.  k  j.  mezi  poledníkovými 
čedičovými  pasy  Skalnatých  hor  údolím  San 
Luis,  v  němž  vstupuje  na  území  Nového  Me- 
xika, které  protéká  v  celé  délce  se  silným 
spádem,  tak  že  již  u  města  Albuquerque  ve 
vzdálenosti  500  km  od  svého,  pramene  teČc 
ve  výšce  jen  2000  m  n.  m.  Údolí  jeho  jest 
v  tomto  státě  neustále  úzké  (do  32  km),  ob* 
klopené  vysokými  pasy  horskými,  které  řeka 
namnoze  proráží  v  příkrých  úllabinách  (Taos 
u  měáta  Santa  Fé).  Mezi  Fořtem  Craig  a  Las 
Cruzcs  vybočuje  ze  sev.- již.  směru  v  mím^" 
oblouk  k  z.,  potom  teče  opět  k  j.  ai  k  ^ 
Paso  del  N.,  kde  vstupuje  na  půdu  Texasu, 
který  odděluje  dvěma  třetinami  svého  toku, 
směřujícího  nyní  od  sz.  kjv.,  od  mexických 
států  Chihuahua,  Coahuila  a  Tamaulipas. 
Údolí  jeho  jest  neustále  úzké,  pod  Presidio 
del  N.  dokonce  úžlabinovité,  u  Sierry  Cora- 
zon  na  29°  sev.  š.  obrací  se  v  ostrém  úhlu 
k  s.  a  opisuje  dosti  veliký  oblouk,  až  opět 
na  29*  s.  š.  směřuje  k  jv.  v  texaské  pahor- 
katině mezi  břehy  nizkýnii  a  písčitými,  to- 
kem klidným  a  volným.  Ústí  pod  mexickým 
městem  Matamóros  do  zálivu  Mexického  ně- 
kolika rameny,  před  nimiž  rozkládají  se  pí- 
sečné duny  a  laguny.  Délka  toku  měří  asi 
2880  km,  avšak  udává  se  až  do  3500  km, 
úvodí  jeho  jest  však  jen  622.000  km*  vehké. 
ježto  řeka  nemá  mohutných  přítoků.  Nej 
důležitější  z  nich  jest  Rio  Pecos  v  1.  a  v  pr. 
Rio  de  los  Conchos,  Salado  a  Pesquerto. 
Kulturní  význam  řeky  jest  zcela  nepatrný. 
neboť  splavnosti  překáží  v  horním  toku 
prudký  spád  a  četné  vodopády,  v  dolním 
pak  mělčiny  a  písčiny,  tak  že  jen  malé  par- 
níky plují  po  ni  asi  725  km  daleko,  časté 
jsou  povodně,  které  zužitkuji  se  pro  suché 


North  —  Northcn.  425 

okolní  krajiny  tím  způsobem,  že  voda  sbirá  otci  hodnost  hraběte  t  Guilfordu  a  vstoupil 
se  ▼  nádržkách  sloužících  k  umělému  za-  do  sněmovny  horni.  —  Srv.  A  view  of  the 
vlažování.  Tír,       history  of  Great  Britain  during  the  admini- 

9)  Rio  Grande  do  N.,  brazilský  pobřcž. ,  stration  of  Lord  N.  (Lond.,  1782);  Corre- 
stát.  lelí  mezi  4»  61'  —  6^  38'  již.  š.  a  34»  spondence  of  George  III.  with  Lord  N. 
62'  —  37»  48'  1.  d.  Gr.  na  pobřeží  okeánu  I  (Lond..  1867). 

Atlantského,  s  nímž  hraničí  na  s.  a  v.,  na  j.  {  2)  N.  Christopher,  pseudonym,  v.  Wil- 
pak  se  státem  Parahyba  a  na  z.  s  Cearou,   son  (John). 

zaujímá  plochu  67.486  Arm*  na  špici  jihoame-  Northampton :  1)  N.,  hlavní  město  angl. 
rické  pevniny,  kde  její  pobřeží  obrací  se  iirabstvi  na  1.  břehu  Nenu,  který  odtud  po- 
náhle  ze  směru  jv.  k  jz.  Pobřeží  jest  dlouhé  |  číná  býti  splavným,  jest  téměř  celé  vysta- 
do  400  km,  ploché,  obklopené  úskalími  a  věno  z  červeného  pískovce  a  čítá  61.000  ob. 
písčinami  a  tvoří  několik  mysů  (San  Roque  |  (189t).  Má  pravidelné  ulice^  četné  kostely, 
a  j.).  Ze  státu  Parahyba  s  j.  zabíhá  na  v.  do  z  nichž  přední  jsou  sloupová  basilika  St. 
státu  Serra  Borborema,  na  jz.  táhne  se  Serra  Sepulchre  z  XII.  stol.  a  kostel  sv.  Petra 
Pajehu,  na  sz.  pak  výběžky  Serry  Apody.  v  starém  normanském  slohu,  novou  radnici, 
Celkem  tvoří  povrch  státu  suché  planiny  žu-  lékařskou  školu  při  městské  nemocnici,  umě- 
lové,  rulové  a  pískovcové,  z  nichž  zdvihají  j  leckou  školu,  latinskou  školu,  veřejnou 
se  malebné  a  dosti  vysoké  hory.  Půda  jest '  knihovnu,  káznici.  Jest  sídlem  katol.  biskupa, 
až  na  nej  východnější  cíp  suchá  a  neplodná,  |  V  Ně  je  značný  průmysl  obuvnický  (r.  1891 
protékaná  jen  malými  říčkami,  z  nichž  nej- 1  přes  13.000  dělníků)  a  hlučné  trhy  na  do- 
vétŠí,  Piranhas  (400  km),  tvoří  obšírnou  bytek.  Na  3  nádražích  sbíhají  se  četné  Že- 
dťttn  na  sev.  a  protéká  státem   v  celé  jeho   lezniční  linie. 

Šířce  od  j.  k  sev.,  Apody  na  z.  jest  splavný  ,  Hrabstvi  northamptonské  (Northam- 
pro  parníky.  Ostatní,  mezi  nimi  i  Rio  (Srandě  ptonshiré)  ve  střední  Anglii,  ležící  mezi  hrab- 
do  N.,  podle  něhož  území  nazváno,  jen  v  době  stvími  lincolnským,  cambridgeským,  hunting- 
dešťů  dostihují  okeánu.   Podnebí  jest  suché  ,  donským,    bedfordským,    buckinghamským, 


orbou  a  chovem  dobytka.  Pěstuje  se  přede-  vlnitá  nížina;  pouze  na  j.  a  záp.  jsou  řady 
vštm  bavlna  a  třtina  cukrová  v  deltách  a  '  vyšších  pahorků,  jež  dostupují  až  221  m.  Na 
ťkdoUch  říčních,  kde  daří  se  též  voskový  sv.  jsou  nízké  marše.  Přední  řeky  jsou  Wel- 
stroro,  kdežto  ve  vnitrozemí  pasou  se  veliká  land  na  s.,  Nen  ve  středu  a  Ouse,  jež  na 
stáda  dobytka,  která  však  trpí  častým  su-  krátko  tvoří  již.  hranici.  Podnebí  jest  mírné 
cbem.  Průmysl  jest  nepatrný,  cesty  špatné,  a  zdravé.  Z  povrchu  jest  367o  orné  půdy, 
ieleznice  vede  z  Natalu  do  Nova  Cruzu  637o  pastvin,  ostatek  plodné  půdy  jsou  lesy 
(121  km).  Hlav.  město  jest  Natal,  založ,  již  dubové,  jasanové,  březové  a  jilmové.  Chov 
r.  1597.  Obyvatelstvo  jest  z  polovice  smíšeno  '  dobytka  (skotu  a  ovcí)  jest  hlavním  prame- 
X  Portugalců,  černochův  a  Indiánů,  z  pólo-  I  nem  výživy  obyv.  Průmysl  (hlavně  obuv, 
vice  jsou  to  ryzí  Indiáni.  TŠi\       pak  železo,  stroje,  vozy  a  j.)  není  značný. 

Vorth  (angl.),  sever,  severní.  N.  má  4  zástupce  v  parlamentě. 

Vorth:  1)  N.  Frederic.  lord,  anglický  2)  N.,  hlavní  město  hrabstvi  Hampshire 
státník  (♦  1733  —  f  1792).  Studoval  v  Etoně  '  v  severoamer.  státě  Massachusettsu,  při  řece 
a  v  Oxforde  a  cestovav  tři  léta  po  pevnině  Connecticutu,  má  15.000  obyv.  (1890),  četné 
věnoval  se  politické  činnosti  v  dolní  sně-  ústavy  vzdělávací,  značný  průmysl  (hedváb- 
movně.  do  které  vstoupil  r.  1764.  Jsa  pří-  nictví,  nožířství)  a  obchod. 
vrŽencem  koruny  byl  jmenován  r.  1759  mlad-  Northberwlok  v.  Berwick  2). 
éím  lordem  pokladu  a  v  ministerstvě  Pittově  North  Carolina  v.  Karolina  Severní, 
a  Graftonově  r.  1767  kancléřem  pokladu.  Po  ,  Northoota  Staf  ford  Henry  v.  Iddes- 
pádo  kabinetu  r.  1770  stal  se  předsedou  mi- 1  leigh. 

nisterstva  a  vedl  po  dvanácte  let  vládu  za  Vorthelm  (obec.  Norton),  krajské  město 
těžkých  poměrův.  Reformy  v  Irsku,  podři-  v  Hannoversku,  ve  vlád.  obv.  hildesheim- 
xení  východoindické  společnosti  státnímu  ském,  na  žel.  trati  Hannover-Kassel  a  Ott- 
dosoro  a  revise  ústavy  kanadské  učinily  ho  ,  bergen-Nordhausen,  má  7188  ob.  (1895),  ka- 
populárním.  Ve  sporu  s  koloniemi  ameri-  tol.  a  evang.  kostel,  reál.  progymn.,  průmysl. 
ckými  byl  hotov  ke  smírnému  jednání,  ale  a  obchod,  a  vyšší  div.  školu,  nemocnici,  cu- 
na  nátlak  králův  neustoupil  v  otázce  cla  ča-  krovar,  továrny  na  doutníky  a  kůže,  pivo- 
jového  a  vyvolal  tak  r.  1776  americký  boj  var,  pálení  kořalky,  mlýny,  mlékárnu,  přá- 
sa  svobodu.  V  obtížném  boji  tom  vedl  válku  delnu  na  vlnu,  cihelny  a  pěstování  tabáku. 
proti  parlamentní  opposici,  vedené  oběma  R.  1208  N.  povýšen  na  město.  Klášter  bene- 
Pitty,  Foxem  a  Burkem,  až  do  r.  1782,  kdy  diktinský  sv.  Blažeje  založen  r.  1063,  ale  za 
tuhým  odporem  dolní  sněmovny  byl  donu-  reformace  byl  sackularisován. 
Cen  odstoupiti.  Násl.  roku  pobyl  sice  ještě  Northen  Adolf,  malíř  něm.  (*  1828  — 
některý  čas  v  koaličním  kabinetě  Foxově,  f  1876  v  Důsseldorfě).  Vzdělal  se  v  Důssel- 
alc  když  nastoupil  mladší  Pitt,  byl  zatlačen  dorfě  (1847—51)  a  maloval  genry  ze  života 
do  řao  opposice.    R.  1790  zdědil  po  svém  '  vojenského,  jako:  Bojů  Góhrde  (1852;  v  mu- 


426 


Northfleet  —  Northumberland. 


scu  hildesheiroském' ;  Návrat  Napoleonův 
X  Ruska\  Bitva  u  Waterloo;  Boj  oeverseeský; 
Pruská  garda  u  Hradce  Králové;  Episoda 
{  bitvy  u  Gravelotte]  Transport  \ajatcu  fran- 
coui^ký-ch  a  jiné. 

Vorthfleet  [-ňit],  město  v  Anglii,  v  hrab- 
ství  kentském,  3  km  záp.  od  Gravesendu,  při 
Temži,  má  11.717  obyv.  (1891),  starý  kostel, 
lomy  na  vápenec,  továrnu  na  cement  a  lo- 
denice. 

Northumberland  f-dzdmbrlend],  North 
umbrie,  nejsev.  hrabstvi  angl.  ohraničené 
na  vých.  mořem  Severním,  na  jihu  hrabstvím 
Durnamem  a  na  záp.  Cumberlandem  a  na  s. 
a  sz.  Skotskem  v  rozloze  5220  km*  s  506.090 
ob.  (1891  \  Jest  to  krajina  na  záp.  hornatá 
(v.  Cheviot  Hills),  ostatek,  mimo  pobřežní 
pruh,  pahorkovitá,  prostoupená  rozsáhlými 
slatinami.  Údolí  a  pobřežní  pruh  jsou  však 
árodnd.  Přední  řeky  jsou  na  j.  Týne,  na 
s.  Twyde,  pak  Wansbeck,  Blyth,  Coquet, 
Alne.  Podnebí  iest  studené,  na  přímoří  však 
mírnější  než  v  norách,  kdež  jsou  bujné  past- 
viny pro  ovce  >cheviotské«.  N.  má  na  j.  a 
na  jv.  bohatá  ložiska  kamenného  uhlí  (roku 
1894:  9,541.200  í),  pak  doly  na  olovo,  stříbro, 
železo  a  zinek.  Orba  obmezuje  se  na  údolí; 
orné  půdy  jest  207o.  Důležitější  jest  chov 
dobytka,  hlavně  ovcí,  na  pobřeží  rybolov. 
Průmysl  jest  znamenitý.  Přední  místo  mají: 
stavba  strojův  a  lodí,  železářství,  slévačství 
a  sklářství.  Hrabstvi  má  4  zástupec  v  parla- 
mentě, hlavní  město  jest  Newcastle  upon 
Týne.  Z  četných  pozůstatků  doby  římské 
sluší  jmenovati  Hadriánovu  zeď  (v.  t.)  — 
Srv.  Bales,  History  of  N.  (Lond.,  1896). 

Northumberland,  anglický  titul  hra- 
běcí  a  vévodský,  jenž  udělen  starému 
rodu  Percyů.  Rod  vyšel  od  Williama  de 
Percy  (1030—1096),  ienž  přišel  do  Anglie 
s  Vilémem  Dobyvatelem,  byl  bohatým  len- 
níkem  v  hrab.  yorském  a  lincolnském  a  ze- 
mřel na  výpravě  křížové.  Po  vnuku  Willia- 
mově  Williamovi  zdědil  jméno  a  jmění  choť 
jeho  dcery  Joscelin  de  Louvain,  jenž  měl 
syna  Richarda  de  Percy,  strážce  z  25  usta- 
novených k  ochraně  privilejí,  jež  udělila 
Magna  Charta.  Henry  de  Percy  stal  se  r.  1299 
prvým  lordem  a  členem  horní  sněmovny. 
Titul  N.  měli  tito  Percyové: 

1)  Henry,  4.  lord  Percy  (*  1342  —  1 1*08), 
jenž  bojoval  ve  Skotsku  a  ve  Francii  (za 
Eduarda  III.)  a  byl  rozhodným  přívržencem 
Wiklifovým,  pročež  se  proti  němu  vzbouřilo 
obyvatelstvo  londýnské.  R.  1377  jmenoval 
ho  Richard  II.  maršálem  anglickým  a  hrab. 
z  N-u;  ale  když  usiloval  týž  panovník,  aby 
vládu  despoticky  na  svou  osobu  strhl,  jal 
jej  N.,  který  byl  přívržencem  rodu  Lancaster- 
ského  (1399),  a  vydal  Jindřichovi  IV.  Za  to 
se  stal  connétablem  a  zahrnut  statky  i  přízní. 
Ale  již  roku  1402  nepohodl  se  s  králem 
z  příčin  nedosti  jasných;  vydav  manifest, 
v  němž  hlásal,  že  Jindřich  domohl  se  trůnu 
lstí  a  zneužíval  daní,  zároveň  sbíral  vojsko 
proti  králi;  po  boku  mu  stál  mladší  bratr, 
Tomáš  Percy,  hr.  z  Worcesteru  a  j.  N.  táhl 


na  hranice  skotské,  na  jihu  velel  vojsku  syn 
jeho  Henry  de  Percy,  známý  pode  iménem 
>Hot8pur« » Vznétlivec,  jenl  svecÚ  bitvu 
u  Shrewsbury  (21.  čce  1403),  v  níi  zahynul; 
výsledek  bitvy  byl  přízniv  králi.  N.  dostavil 
se  ke  dvoru,  kdež  došlo  r.  1404  k  narovnání. 
Ale  už  rok  po  tom  účastnil  se  spiknutí  ve 
prospěch  rodu  yorského.  Proti  povstání,  jei 
vedli  Tom.  Mowbray  a  yorský  arcibiskup 
Richard  Scrope,  nastoupil  král  sám,  a  N. 
unikl  šibenici  útěkem  do  Skotska,  odkud  se 
odebral  do  Walesu  a  toulal  se  Francii  a  HoU 
landskem  osnuje  pikle.  R.  1408  vtrhl  s  voj- 
skem do  Anglie,  ale  poražen  u  Bramham 
Mooru,  raněn  v  bitvě,  jat  a  sfat;  tělo  jeho 
rozčtvrceno  a  jednotlivé  Části  jeho  vystaveny 
v  několika  městech. 

2)  Henry,  syn  Hotspurův,  2.  hrabě  z  N-u. 
Jindřichem  V.  vráceny  mu  statky  a  titul  hra- 
běcí;  stál  věrné  při  Jindřichu  V.  i  VI.  a  padl 
22.  kv.  1455  u  St.  Albansu  za  vČc  rodu  Lao* 
casterského.  Jim  byl  oddán  i  syn  Henryho 
Henry,  3.  hrabě  z  N-u,  jenž  padl  u  Tow- 
tonu  (1461). 

Potom  přešel  titul  N.  z  trestu  na  rod  Ne- 
villův,  ale  již  r.  1469  vrácen  Eduardem  IV« 
Henrymu  Percyovi,  4.  hraběti  z  N-u. 

8)  Henry  AÍgernon,  6.  hrabě  z  N-u,  mél 
r.  1523  milostný  poměr  s  Annou  Boleyno* 
vou,  jejž  mu  překazil  Jindřich  VIII.  Zemřel 
bezdětek.  Bratr  jeho  Thomas  Percy  účastnil 
se  katolického  povstání  » Pouti  milosti « 
(1536)  a  popraven.  Titulu  z  N-u  dostalo  se 
potom  rodině  Dudleyů  (v.  Dudley  2). 

4)  Thomas  Percy,  syn  popraveného  To- 
máše a  synovec  6.  hraběte  z  N-u,  stal  se 
r.  1557  sedmým  hr.  z  N-u;  zahynul  rovněž 
na  popravišti  (22.  srp.  1572),  účastniv  se  za 
Alžběty  povstání  katolického.  Bratr  jeho 
Henry,  8.  hr.  z  N-u,  uvrhl  na  se  podezřeni 
účastenství  při  spiknutí  ve  prospěch  Marie 
Stuartovny.  Uvězněn  v  Toweru  a  učinil  tu 
sám  životu  svému  konec  (21.  čna  1585). 

6)  Henry,  syn  předešl.,  9.  hrabě  z  N-u,  po- 
trestán rovněž  jako  spiklcnec  značnou  po- 
kutou peněžitou,  již  padla  za  obět  většina 
jeho  jméní,  a  vězněn  15  let  v  Toweru.  Ze- 
mřel r.  1632. 

6)  AÍgernon  Percy,  10.  hrabě  z  N-u, 
osvědčil  se  za  Karla  I.  jako  velitel  loď- 
stva, ale  zbaven  hodnosti  nejvyššího  ad* 
mirála  přidav  se  za  války  občanské  k  straně 
parlamentu;  později  však  přičiňoval  se  o  smír 
s  králem.  Za  vlády  Cromwellovy  stranil  se 
veřejné  činnosti,  po  smrti  jeho  vystoupil  pro 
restauraci  Karla  II.  a  stav  se  členem  tajné 
rady  jeho  f  13.  říj.  1668.  Syn  jeho  Josce- 
lin P  e  r  c  y,  1 1.  hr.  z  N  -u,  byl  poslední  N-ovec 
po  meči  (t  21,  květ.  1670)  a  titul  vévody 
z  N-u  dostal  Icvoboček  Karla  II.  s  vévoií- 
kyníClevelandskou,GeorgcFitzroy  (1674)^ 
jenž  zemřel  bczdétek  r.  1716.  Dcera  Josce- 
lina  Percyho,  Elisabeth  Percy,  provdala  se 
za  Edmunda  Seymoura,  vév.  ze  Somerselu, 
s  nímž  měla  syna  Algernona  Seymoura, 
jenž  získal  titul  lorda  Percyho  (1772)  a  k  vé- 
vodskému  jménu  rodnému  i  název  hraběte 


Northumberlandská  úžina  —  Norwood.  427 

z  N-u  (1749).  Rok  po  tom  zemřel  bez  muž- .  do  vnitřku  roury  a  má-1i  spád,  vy  střiku  je 
ských   potomků;    zeť  jeho,   Hugfh    Sm i t h- ;  ven.  Je-li  třeba  jíti  do  větších  hloubek,  při- 


son  (t  1786),  stal  se  r.  1766  vévodou  z  N-u. 
Druhým  vévodou  byl  jeho  syn  HughPercy 
(1742—1817),  jenž  byl  generálem   ve  válce 


pojí  se  k  zaražené  rouře  roura  druhá  pomocí 
okrajAv  a  šroubův  a  nasadí  se  pumpa  k  čer- 
pání vody. 


americké,  třetím  nejstarii  syn  tohoto  (1785  \     Norvefsko  v.  Norsko. 

ai  1847).  jenž  zemřel  bezdčtek.   Bratr  jeho       Norwalk  [nordbk]:    1)  N.,  město  v  sev.- 

rovnéŽ  Hugh  Percy.  amer.  st.  Connecticutu,  při  ústí  ř.  Norwalku 

7)  Algernon  Percy,  4.  vévoda  z  Nu  do  průlivu  Long-Isiandského,  má  17.747  ob. 
(•  1792  —  t  1865),  byl  námořním  důstoj-  (1890),  pěkný  přistav,  továrny  na  zboží  vlněné 
níkem  a  dosáhl  r.  1862  hodnosti  admirálské.  I  a  plstěné,  obuv,  zámky,  železárny,  obchod 
Deset  let  před  tím  stal  se  v  kabinetě  Der- 1  květinami  a  ústřicemi.  N.jest  lázeňským  mí- 
byové  prvým  lordem  admirality.  —  Po  jeho  ■  stem.  —  2)  N.,  hlavní  město  hrabství  hu- 
smrti  přešel  titul  na  Georgea  Percyho  ronského  v  severoamer.  státě  Ohio,  již.  od 
(t  1867),  z  téže  rodiny,  jenž  měl  peerskou  I  Sandusky,  má  7196  ob.  (1890),  pily,  mlýny  a 
hodnost  hraběte  Beverleye,  náležející  potud  '  strojírny. 

Pěrcyům.  Po  něm  zdědil  jej  jeho  syn  Norwid  Cypr ijan  Kamil,  básník  polský 

8)  Algernon  George  Percy,  6.  vévoda  (*  ok.  1825),  vzdělal  se  ve  Varšavě,  kde  psal 
z  N-u  (♦  1810  —  t  1899).  Zasedal  v  1.  1852  referáty  o  nových  spisech  a  drobné  básně 
až  1860  v  dolní  sněmovně,  měl  řadu  hod-  do  časopisův,  náležeje  ke  hloučku  mladých 
ností  úředních,  byl  posléze  za  Beaconsfíelda  spisovatelů,  kteří  snažili  si  přetrhnouti  všecky 
tajným  ochráncem  pečeti  (1878—80)  a  odstou-  svazky  s  tradicionální  minulostí  šlechtickou, 
pil  s  nim  zároveň.  Sedmým  vév.  z  N-u  jest  |  Potom  cestoval  po  Německu  a  Itálii,  r.  1846 
jeho  nejstarší  syn  Henry  George  Percy  |  vraceje  se  domů  byl  na  hranicích  polských 
(*  1846),  do  smrti  otcovy  lord  Lovaine,  jenž  zatčen,  načež  odebral  se  do  Francie  a  usa- 
byl  r.  1874—75  pokladníkem  domácnosti  dil  se  v  Paříži.  Literární  jeho  práce  jsou: 
královské  a  zasedl  v  horní  sněmovně  r.  1887  i  Piesni  $polec\ne  citery  (Poznaň,  1849) ;  O  s^tuce 
za  baronský  statek  lovaineský.  dla   Polaków   (Pař.,    1858);    Promethidon   (t., 

Vorthnmberlandiiká  ťiiina  dělí  ostrov  1851);  iiuro</ď/«,  veselohra,  a  S^cii^sna,  po- 
Princc  Edvarda  od  poloostrovů  pevniny  vídka  (Petrohr.,  1859);  Wigilija,  legenda; 
americké  Nového  Skotska  a  Nového  Brun-  O  Julijusiu  Siowackim  (Pař.,  1860)  a  ra.  j. 
ivicka.  I  Básně  N*ovy,  ač  prozrazují  značné  nadání, 

Vorthwioh  [-uičj.  město  v  angl.  hrabství  jsou  plny  mysticismu,  záhadných  a  temných 
chcsterském,  má  14.914  od.  (1891),  rukodilny  \  myšlenek.  Výbor  z  jeho  básní  vyšel  v  »Bibl. 
bavlnářské  a  veliké  solné  doly.  pisarzy  polskich«  (d.  21,  Lipsko,  1863). 

Vorton  (nortnj:  1)  N.  Caroline  Elizab. ,  Vorwioh  [nóričj:  1)  N  ,  hlavní  město  ancrl. 
Sarah,  spisov.  angl.  (*  1808  —  f  14.  čna '  hrabství  Norfolku,  nad  ř.  Wensumem  u  sa- 
1877),  vnučka  R.  B.  Sheridana,  proslula  v  17.  mého  ústí  této  řeky  do  ř.  Yareu,  na  křižo- 
rocc  idyllou  Sorrows  of  Rosalie.  Byla  pro-  vatce  tří  drah,  má  100.964  ob.  (1891,  kdežto 
vdána  dvakrát.  R.  1827  vzala  si  bratra  lorda  r.  1881  mělo  pouze  87.843),  starou  kathedrálu 
Grantleyc  Georga  N-a;  manželství  po  devíti  |  založ.  r.  1094  ve  slohu  normanském,  124  m 
letech  rozvedeno.  Po  N-ově  smrti  (f  1875)   dlouhou,  s  věží  96  m  vyá.,  radnici  z  r.  1453, 

{>rovdala  se  sedmdesátiletá  za  baroneta  Wil- 1  palác  biskupský,  kromě  menších  kaplí  a 
iama  Stirling-Maxwella  (1877),  zemřela  však  I  modliteben  asi  40  kostelů,  z  nichž  zasluhuje 
za  několik  měsíců.  N-ová  je  významná  bás- «  zmínky  kostel  sv.  Petra  z  XV.  stol.,  starý 
DÍřka  anglická,  >ženským  Byroncm<  ji  nazý-  zámek  na  umělém  návrší  uprostřed  mtsta 
vajL  Napsala:  novellu  The  wife  and  woman^s  s  massivní  čtyřhranou  normanskou  hláskou, 
rtward  (1835);  básně:  The  dream  and  other  která  do  r.  1887  sloužila  za  vězení  a  j.  N. 
poems  (1840);  The  child  of  the  islands  (1845);  jest  sídlem  biskupa,  má  školu  latinskou  a 
proděli:  Aunt  Carry's  ballads  (1846)  a  5/ftf/-  školu  lékařskou  spojenou  s  městskou  nc- 
ches  and  taUs  in  prose  and  verse  (1850);  po-  mocnící,  2  veř.  knihovny,  velmi  čilý  prů- 
chmurné  vypravováni  Stuart  of  Dunleath  mysl,  zejména  prádelny  a  tkalcovny  na  vlnu, 
(1851);  báseň  Tlie  undying  one  (1853)  dle  le-  bavlnu  a  hedvábí,  železárny,  sladovny,  veliké 
gendy  o  věčném  židu;  romány:  Lost  and  sa-  závody  obuvnické  ^j.  Obcnod  vede  se  hlavně 
ved  (1855).  The  lady  of  La  Garaye  (1862)  a  s  plodinami  hospodářskými  a  kamenným 
Old  Sir  Douglas  (1863).  uhlím.  Za  královny  Alžběty  přistěhovalo  se 

9)  N.  Charles  Bowyer  viz  Adderley.      sem  asi  4000  Vlámů,  kteří  zde  zavedli  sou- 
Vortonské    studné,    též    abessinské,   kennictví;  později  přišli  sem  Hugenoti,  kteří 

americké,  jednoducho,  hlavně  od  r.  1861  zde  zařídili  hcdvábnictví  a  hodinářství, 
nejvíce  užívané  zařízeni  v  Americe  k  získání  2)  N.,  m.  ve  Spoj.  Obcích  severoamer. 
vody  z  lehčích  písčitých  vod  při  malých  ve  státě  Connecticutu.  nad  ř.  Thames  a  na 
hloubkách.  Skládají  se  pouze  z  duté  roury  dvou  drahách,  má  15.156  obyv.,  16  kostelů, 
z  kovaného  železa,  3—4  m  dl.,  opatřené  na  40  veř.  a  5  soukr.  škol  a  svobodnou  aka- 
obvodu  četnými  malými  otvory.  Konec  její  demii,  četné  továrny  na  zpracování  vlny  a 
jest  zašpičatělý  a  ocelový.    Kladivem  bera-   bavlny,  papírny  atd. 

nídlem  zaráží  se  do  země,  aŽ  vnikne  do  vrstev       Norwood  l-uúd],  kvetoucí  jižní  předměstí 
vodu  obsahujících,  která  potom  otvory  vniká   Londona,  hrabství  Surrey,  křižovatka  želez. 


428 


Nos. 


drah,  má  25.651  ob.  (1891),  četné  letohrádky, 
klášter,  veliký  hřbitov  a  fidov.  nemocnici. 

Nos  (lat.  nasuš)  u  člověka  je  v  běžném 
slova  smyslu  střechovitá  vyvýáenina  pro- 
střed obličeje,  jejíž  podrobnější  podoba 
zvláště  dle  věku  a  rodu,  nehledě  ani  k  indi- 
viduálním známkám,  podléhá  nejrozmanitěj- 
ším odchylkám  a  variacím.  Na  n-e  rozezná- 
váme především  kořen,  kdež  odbočuje  n.  od 
čela,  hřbet  nosní,  bočné  stěny  a  pak  špičku 
nosní  více  nebo  méně  zakulacenou  s  chří- 
pěmi  a  dírkami  nosními,  kteréž  vedou  do 
dutiny  nosní  a  do  t.  zv.  vnitřního  n-u  s  ve- 
dlejšími a  přilehlými  dutinami  uvnitř  kostry 
obličejové.  Celková  podoba  n-u  podmíněna 
je  v  prvé  řadě  kostrou.  Horní  oddíl  při  ko- 
řenu nosním  tvořen  je  oběma  kůstkami  nos- 
nimi  a  pak  po  každé  straně  nosními  čili  čel- 
ními výběžky  horních  čelistí.  Scházejí-li  chru- 
stá včité  doplňky  nosní  kostry  a  měkké  částky 
nosní,  zeje  v  kostře  obličejové  místo  význam- 
né vyvýšeniny  nosní  hluboká  jáma  hruško- 
vitá, jež  známým  smrtím  hlavám  dodává 
jejich  ohrožitosti.  Uvnitř  jsou  kostrou  nosní 
složité  útvary  horních  čelistí,  kostí  patro- 
vých a  přilehlé  kosti  kolkové  i  cedičné ;  pře- 
pážkou pak  obou  dutin  nosních  jest  zejména 
deskovitá  kost  radličná,  jež  přimyká  se  k  vý- 
značným výběžkům  čehstnim,  kolkovým  a 
cedičným.  Ke  kostře  zevního  n-u  druží  se 
nejprve  chrustá vky  třístrané  s  kolmou  de- 
skou přepážkovou,  t.  zv.  chrustavkou  čtyř- 
stranou,  jež  doplňuje  kostní  přepážku  nosní. 
Při  spojení  třístraných  chrustavek  s  kůst- 
kami nosními  bývá  hřbet  nosní  nejvyšší  a 
nejširší.  Daleko  pohyblivější  nežli  třístrané 
jsou  chrustavky  křídlové,  jež  ve  špičce  nosní 
k  sobě  se  přikládají  a  po  stranách  jsou  hlav- 
ním základem  chřípí,  jsouce  tu  vroubeny 
zvláštní  zahnutou  rýhou.  Ostatně  shledáváme 
tu  ještě  některé  velmi  drobné  chrustavky, 
vazivo,  útvary  svalové  a  kožní,  jež  podmi- 
ňují definitivní  tvar  zevního  nu.  Ve  vnitř- 
ním n-e  shledáváme  především  dvě  dutiny, 
oddělené  od  sebe  kolmou  přepážkou  kostě- 
nou i  chrustavčitou,  kteráž  sice  nalézá  se 
v  středové  rovině  těla,  ale  přec  téměř  ve- 
skrze bývá  na  některou  stranu  vybočena,  ba 
někdy  tak  značně,  že  některou  dutinu  nosní 
nápadně  zúží  a  také  na  zevním  n-e  patrné 
uchýlení  podmiňuje.  Z  postranní  steny  nosní 
vyčnívají  do  dutiny  tři  skořepy,  z  nichž  dolní 
je  nejznačnější,  taícže  tím  dutina  nosní  je  vů- 
bec roztříštěna  na  několik  průchodův  a  štěr- 
bin. Veškerý  povrch  dutiny  nosní  je  povle- 
čen krevnatou  sliznicí,  jež  zvláště  na  skoře- 
pách  je  mocna.  Při  dýchání  rozráží  se  vde- 
chovaný vzduch  v  nosní  dutině,  přichází 
v  tenkých  vrstvách  ve  stálý  styk  se  sliznicí 
nosní,  otepluje  se  tu  značně  a  zároveň  zba- 
vuje práškovitých  součástí,  jež  zůstanou  lpěti 
na  shzkém  výměšku  sliznice  nosní  a  s  tímto 
výměškem  pak  bývají  z  nosu  odstraňovány. 
Tímto  nosním  dýcháním  se  tudíž  vzduch 
jaksi  profiltruje  a  oteplí  tak,  že  pak  se  stává 
plícím  zcela  neškodným.  V  horní  štěrbino- 
vité  části  nosní  dutiny  nalézá  se  ve  sliznicí 


nosní  ústrojí  Čichové  (v.  čichový  smysl); 
dle  toho  dělí  se  také  dutina  nosní  na  pásmo 
dýchací  (regio  respiratoría)  a  pásmo  čichové 
{regio  olfactoria),  S  dutinou  nosní  souvisí 
některé  dutiny  vedlejší,  čelistni,  čeloi  a  kol- 
ková, do  nichž  sliznice  nosní  taktéž  přechází. 
S  vakem  spojivkovým  oka  souvisí  dutina 
nosní  slzovodem.  Sr^. 

Nemoci  n-u  vůb''c  dělí  se  dle  anatomi- 
ckého umístění  na  nemocí  1.  zevních,  koli 
krytých  částí  n-u,  2.  nemoci  vlastni 
dutiny  nosní,  případně  souvislých  sn-cm 
dutin  sousedních.  Poznání  nemocí  nosních 
předpokládá  objektivní  vyšetřeni  dutiny 
nosní,  jež  konáme  nahlédnutím  buď  z  pře- 
du —  rhinoscopia  anterior  —  anebo  od  zadu 
(z  hltanu)  —  rhinoscopia  posterior  —  nčkdy 
též  ohmatáním  vnitřku  pátradly  (sondami) 
nebo  prstem  ústy  do  nosohltanu  zavede- 
ným. Vyšetření  z  předu  děje  se  zrcátkem 
nosním,  zvláště  přizpůsobeným  k  účelu,  by 
rozšířením  chřípí  vnitřek  nu  dostatečné  byl 
osvětlován  a  tak  bylo  možno  přesvědčiti  se 
o  jeho  stavu.  Světlo  pak  vrháme  do  n-u 
pomocí  mírně  vydutého  reflektoru,  jenž  upev- 
něn na  čele  vyšetřující  osoby.  Při  rhinosko- 
pii  zadní  zavádíme  podobně  jako  při  laryn- 
goskopii  malá  plochá  zrcátka  dutinou  ústní 
za  měkké  patro,  při  čemž  zrcadlící  plocha 
jest  obrácena  více  méně  vzhůru  a  v  před, 
nikoli  dolů.  —  Další  pomůckou  k  rozpoznání 
chorob  nosních  jest  též  čich  a  sluch.  Či- 
chem poznáváme  totiž  při  vydechnutí  n-em, 
zda  jsou  v  něm  obsaženy  hmoty  v  rozkladu 
se  nalézající,  kdežto  sluch  nás  poučuje  o  prů- 
chodnosti n-u,  o  změnách  řeči  a  výslovnosti. 

Při  nemocech  nu  pozorujeme  zjevy  a  po- 
ruchy velmi  rozmanité,  dle  toho,  který  z  vý- 
konů n-u  —  zprostředkování  citlivosti,  čichu, 
odměšování  —  určitou  chorobou  jest  dotčen. 
Důležitý  úkol,  jejž  n.  koná  při  dýcháni,  ná- 
ležitě poznán  a  oceněn  byl  v  novější  teprve 
době.  Normální  člověk  dýchá  ve  bdění  i  ve 
spaní  jenom  n-em.  Dýchání  ústy  při  klid- 
ném jinak  těle  nazvati  sluší  zjevem  chorob- 
ným. 

Nejčastějším  úkazem  při  nemocech  nu 
jsou  poruchy  dýchání  n-em,  kteréž  dle 
druhu  choroby  a  jakosti  překážky  jest  buď 
jenom  uskrovnéno,  nedostatečné  nebo  vů- 
bec nemožné.  Obtížné  dýchání  vyskytuje  se 
dočasně  nebo  trvale,  někdy  v  jedné  a  téže 
polovině,  jindy  obojstrane  nebo  střídavé 
v  jedné  a  zase  druhé  polovině  n-u.  Následky 
jeho  jsou  individuálně  různé.  Jedni  uvyknou 
dýchání  ústy  místo  ncm  velmi  snadno,  u  ji- 
ných zase  způsobuje  neklidnjLspánek,  těžké 
sny,  vysýchání  v  ústech  a  v  hnánu,  v  dalším 
pak  katarrhy  hltanu,  hrtanu,  průduŠky  a 
bronchiální.  Častým  a  bezprostředním  ná- 
sledkem porušeného  dýcháni  n-cra  bývají 
anomálie  čichu,  buď  oslabeni  neb  úplná 
ztráta  jeho,  jindy  zvrácené  pocity  čichové. 
Soudobé  poruchy  chuti  zakládají  se  dílem 
na  suchosti  a  porušeni  sliznice  ústní  a  hlta- 
nové, jindy  na  tom,  že  různé  chuti  (na  př. 
voňavých  substancí)  zprostředkují  se  vlastně 


Nos. 


429 


čichem.  Anomálie  řeči  a  výslovnosti 
nastávají,  jest-li  n.  pro  vlny  zvukové  buď 
neprdistupným  —  nosní  timbre  hlasu  — 
anebo  zase  abnormně  průstupným  —  huh- 
ňini  — .  Nemálo  škodlivě  účinkuje  poruŠenc^ 
dýchání  nem  na  ústrojí  sluchové  tím, 
ie  trubice  Eustachova  nedostatečně  se  větrá 
a  ie  zánČtHvé  pochody  z  nosohltanu  trubici 
tou  postupuji  do  středního  ucha.  Děti  vý- 
hradně ústy  místo  nosem  dýchající  pravi- 
delně nedoslýchají.  Porušené  dýchání  n-em 
konečně  pozměňuje  rysy  tváře  (přihlouplá, 
blbá  tvář),  překáží  vývoji  hrudníku  a  ná- 
sledkem povrchního  dýchání  taktéž  tvoření 
se  krve. 

£>ruhým  neméně  častým  ba  pravidelným 
zjevem  při  nemocech  n-u  jest  nepravidelné 
odměšování,  obyčejně  zvýšené,  zřídka  a 
tu  jen  zdánlivě  ztenčené.  Při  všech  prudkých 
chorobách  nosních,  řidčeji  při  chronické 
rýmě  a  dále  při  polypech  n-u  bývá  odmě- 
éování  velmi  hojné,  vodnaté,  při  jiných  aíTek- 
cích  anebo  v  pozdějším  stadiu  prudkých 
affekci  bývá  hustší,  vazké,  hlenovíté  nebo 
í  hnisu  se  podobající.  Hnisavý  sekret  —  ča- 
•to  syrovíte  jakosti  —  vyskytuje  se  při  zá- 
nětech (na  př.  atroňcké  rhinitidě),  zvláště 
pak  při  zvředovatění,  příjici,  cizích  tělesech 
v  nose  a  při  zánětech  dutin  sousedních; 
hnis  ten  nezřídka  zasýchá  v  tuhé,  objemné, 
odporně  páchnoucí  příškvary.  Důležito  při 
rozpoznání  choroby  jest,  zda  hnis  odtéká 
z  jedné  pouze  poloviny  n-u  či  z  obou,  dále 
z  určitého  jenom  místa. 

Nemoci  n-u  provázeny  bývají  nezřídka  ab- 
normními  pocity,  bolestmi  a  porucha- 
mi celkového  stavu,  z  nichž  uvádíme 
hlavně  tyto:  nepříjemný  pqcit  studena  či 
horka  při  dýchání  nosem,  lehtání,  svěděni, 
mravenčení,  škubání  a  svírání  v  n-e,  tupé 
bolesti  na  kořeni  a  v  okolí  n-u,  tlak  a  bo- 
lesti v  krajině  čelní  a  v  záhlaví,  závrat,  ne- 
chuť a  nezpůsobilost  k  duševní  práci,  ubý- 
vání paměti  atd.  —  Velmi  pozoruhodným 
zjevím  jest,  že  nemoci  n-u  zvratem  působiti 
mohou  na  jiné  i  odlehlé  ústroje  těla,  takže 
habituelní  bolení  hl.ivy,  padoucnice,  dusnost, 
asthma,  kaše),  neuralgie  čivu  trojklaného  a 
jiné  často  léčbou  n-u  docházejí  zhojení. 

Nemoci  zevního  n  u  jsou  tyto:  1.  Vro- 
zené nebo  získané  uzavření  (zarostení) 
cbřípě  —  atresia  aditus  narium^  —  vada 
velmi  řídká  a  to  nejvíce  jednostraná,  kte- 
rá! odstraněna  býti  roůíc  ovšem  jenom  ope- 
rativně. 2.  Různé  deformity  a  zakřive- 
niay  n-u  buď  vrozené  nebo  po  úrazu  či 
po  onemocnění  dutiny  nosní  získané.  Tyto 
nebývají  předmětem  léčby  pro  její  neúspěš- 
nost. 3.  LiŠei  chřípí  {ec\ema  aditus  narium) 
prudký  a  vleklý.  Počíná  se  tvoř*  ním  malých 
červených  uzhčků  v  kůži  vnějších  vchodů 
nosních,  později  puchýřků  čirou  neb  hnisa- 
vou tekutinou  naplněných,  po  jejímž  vylití 
na  povrch  kůže  tato  někdy  v  šupinách  se 
odiupuje,  jindy  stále  mokvá  nebo,  když  te- 
kutina uschne,  pokryta  jest  rozsáhlými  pří- 
íkvary.    Příčinou  lišlje  bývají   vnější  dráŽ- 


didla  chemická  nebo  mechanická  na  kůži 
působící  (žíravý  sekret  při  prudké  rýmě, 
dloubáni  prsty  v  nose)  a  celkové  choroby. 
Nemoc  to  tvrclošijná,  protože  —  byť  zdánlivě 
vyléčená  —  zhusta  se  opětuje.  Léčba  hledí 
jednak  ke  zlepšeni  celkového  stavu,  jednak 
k  lokálnímu  onemocněni  a  k  tomu,  aby  se 
zabránilo  častým  recidivám.  K  účelu  tomuto 
doporučuje  se  šetrně  odstraniti  zaschlé  pří- 
škvary, užiti  obkladů  roztoků  resorcinových 
neb  argent.  nitrici  na  mokvavé  plochy,  po- 
zději natírat,  hlavně  vchody  nosní  a  okolí 
mastí  bílou  rtuťovou  (2%)  nebo  borovou 
6— Skráte  denně  po  3—4  týdny  i  déle.  — 
4.  Novotvary:  brdečkové  nádory  (pa^ 
pilloma  naši)  a  vzácnější  t.  zv.  rhinophyma 
(n.  sloní).  Léčba  jich  operativním  odstraně- 
ním setkává  se  s  výsledkem.  5.  Neurosy: 
N.  rudý  (trudovina  růžová)  vzniká  roztaže- 
ním i  zmnožením  cevek  kožních,  čímž  nor- 
mální bledá  barva  pleti  mění  se  v  barvu 
temnější,  rudou  i  modravou.  Vyskytuje  se 
u  lidí,  jichž  obličej  vydán  jest  častému  po- 
dráždění, na  př.  mrazu  (kočové,  konduktér), 
hokyně),  neméně  u  alkoholiků  a  u  mnohých 
žen  v  době  čmýry.  Léčba  namáhavá  a  ne- 
vděčná (ichthyol,  skarifikace  kůže). 

Nemoci  dutiny  nosní  jsou:  1.  Uza- 
vření, t.  j.  zarosteni  zadního  ústí  průvodů 
nosních  (atresie  choan).  Vada  tato,  někdy 
vrozená,  jindy  nemocemi  dutiny  nosní  zí- 
skaná, vyskytuje  se  celkem  zřídka,  nejvíce 
jednostrané,  a  může  býti  toliko  operaci  od- 
straněna. 2.  Vybočení  přepážky  nosní 
{deviatio  Sťpti  narium)  od  polohy  svislé,  dále 
chrustavkovité  výrůstky  na  přepážce  (ew- 
chondrosis  septi  narium).  Vybočení  povstává 
jednak  nestcjnomérným  vzrůstem  kostí  tvo- 
řících kostru  nosní,  jinak  —  ač  řidčeji  — 
úrazem.  Při  vybočení  celá  přepážka  chrustá  v* 
ková  i  kostěná  bývá  uchýlena  ke  straně 
jedné,  čímž  průchodnost  strany  této  oproti 
druhé  více  méně  ztenčena.  Enchondrosy  pak 
tvořeny  jsou  výrůstky  chrustavkovitými  na 
přepážce  jinak  rovné,  buď  jednostrané  či 
v  obou  průduších  Někdy  velikostí  svou  za- 
tlačují dolení  skořepy  či  vnikají  pod  né. 
Spojeni  enchondrosy  s  vybočením  přepážky 
bývá  dosti  časté.  Stačili  nemocnému  jeden 
pouze  průduch  k  volnému  dýchání,  ne- 
třeba zpravidla  nijak  zakročovati.  Jinak  od- 
strai^ujeme  oboje  závady  operativně  nožt  m 
či  dlátem.  3.  Krvácení  nosní  (epistaxis) 
nastává  po  mechanickém  zranění  sliznice 
nosní  (škrabáni),  po  zlomeninách  kosti  a  chru- 
stavky,  vůbec  po  úrazec'>  v  krajině  nosní  a 
na  leb,  po  násilném  smrkání  a  pod.  Jindy 
zakládá  se  na  zvláštní  podajnosti  a  křeh- 
kosti stěn  cev,  hlavně  na  přepážce,  jsouc  pří- 
znakem ustálené  krvácivosti,  jindy  zase  na- 
hrazujíc krvácí  ní  z  jinoch  útrob  (menstruaci, 
krváceni  při  zlaté  žíle),  neb  jest  násUdkcm 
onemocněni  srdce,  jater,  plic,  tolikéž  pro- 
vázejíc těžká  onemocnění  celková.  Samovolné 
krváceni  nastává  pravidelně  na  předním  do- 
lenim  oddílu  přepážky  nosní,  tedy  z  místa 
snadno  přístupného.   Tvrdošíjné,   prudké  a 


430 


Nosairiové  —  Nosák. 


často  se  opětující  krvácení  může  přivoditi 
povážlivé  vysílení  i  smrt  V  lehčích  přípa- 
dech stačí  vzpřímené  držení  hlavy  a  těla, 
aby  stavilo  se  samo,  nebo  stavíme  je  přitla- 
čením příslušné  chřípě  na  přepážku,  zave- 
dením tamponu  ba  vlnčného  do  zevního  otvoru 
nosního,  srkáním  slabého  roztoku  ledku,  zře- 
dčného  octa,  roztoku  chloridu  žclezitého  — 
10  kapek  na  Ví  litru  vody  ,  ledovými  ná- 
Činky  na  hřbet  nosní  a  na  šiji.  Při  prudkém 
krváceni  radno  zavolati  lékaře,  by  provedl 
řádnou    tamponádu    celé    poloviny    nosní. 

4.  Katarrh  neboli  zánět  sliznice  nosní. 
Týž  jest  prudký  neb  vleklý,  prvotný 
nebo  podružný  (v.  Rýma).  Při  prudkém 
katarrhu  {rhinitis  acuta)  jest  sliznice  pře- 
krvena a  zpuchlá,  při  vleklém  katarrhu 
z  pravidla  trvale  ztluštělá  a  zbytnělá  {rhini- 
tis chronica  hypertrophica)^  v  jiných  zase  pří- 
padech neboli  v  pozdějším  stadiu  vleklého 
katarrhu  jest  sliznice  suchá,  atrofícká  {rhi- 
nitis chron,  atrophicans  foetida;  v.  Ozaena). 

5.  Hlíza  přepážky  nosní  (flcgmona  sliz- 
nice, abscess)  jeví  se  buď  jako  následek 
nadmíru  prudkého  katarrhu  nosního,  zvláště 
jako  následek  infekce  sliznice  nosní  hnilob- 
nými  látkami  :i  pyogenními  kokky,  anebo 
povstává  po  úrazu  pádem  či  úderem  na  n. 
Přepážka  brzy  po  úrazu  zpuchne  tak,  že 
dýchání  nem  jest  naprosto  nemožno.  Roz- 
ražením pak  chrustavky  či  delším  trváním 
hnisavého  processu  nastává  proděravění  pře- 
pážky a  dle  stupně  tohoto  někdy  též  sedlo- 
vitá  vkleslost  hřbetu  nosního.  Včasným  na- 
bodnutím hlízy  obyčejně  lze  tomu  zabrániti 
a    vždy    zjednati    znovu    průchodnost    n-u. 

6.  Croup  a  diphtherie  vyskytují  se  v  n-e 
celkem  zřídka,  za  to  častčji  tubcrkulosa 
a  velmi  často  příjice,  tato  pak  —  nebyvši 
léčena  v  čas  —  mívá  za  následek  rozsáhlou 
destrukci  (sekvcstr)  kostry  nosní  a  tolikéž 
sedlovitou  deformaci  hřbetu  nosního.  7.  No- 
votvary a  nádory:  Průběhem  vleklého  ka- 
tarrhu nosního  nebo  účinkem  zánětů  dutin 
sousedních  vyrůstají  ze  sliznice  nosní  velmi 
zhusta  a  v  nejútlejším  už  včku  slizně  po- 
lypy  a  tuhé  fibromy  (v.  Polyp  nosní), 
nádory  to  neškodné  (benigní),  nikoli  však 
neškodné  v  pravém  slova  smyslu.  Z  nádorů 
zhoubných  vyskytuji  se  v  dutině  nosní 
nejčastěji  sarkom, řidčeji  karcinom. Zhoub- 
né nádory  tendenci  svou  šířiti  se  do  okolí 
záhy  zaujímají  dutiny  též  sousední  a  usuru- 
jíce  kost  pronikají  jak  do  očnice,  tak  i  do 
dutiny  lebečné,  takže  nejen  vážnč  ohrožují 
činnost  důležitých  orgánů,  jako:  mozku,  oka, 
ucha,  nýbrž  způsobují  i  celkové  seslabení 
organismu.  Provázeny  bývají  vždy  hojnem 
odměšováním  hnisu  odporně  páchnoucíno. 
Dle  směru  a  pokročilosti  vzrůstu  projevují 
se  též  zevně  viditelnými  změnami  ve  tvaru 
n-u,  zduřením  tváře,  vytlačením  bulbu  z  oč- 
nice atd.  Objevují  se  ve  věku  dospělejším. 
V  době  ranní  možno  zakročiti  vynětím  jich 
kličkou,  vvškrabáním  a  žeháním,  při  větším 
pak  rozsanu  obyčejně  ni  radikální  operací 
(resckcí  hoření  čelisti)  nelze  docíliti  zhojení 


úplného,  nýbrž  jenom  dočasného.  8.  Ne- 
moci nervové:  ztráta  citlivosti  a  čichu 
(v.  Anosmia).  Zvratné  neurosy:  Jako 
z  různých  ústrojů,  na  př.  ženských  rodidel, 
tak  i  z  dutiny  nosní  vycházejí  v  jiných  blíz- 
kých anebo  vzdálených  částech  těla  mnohdy 
zjevy,  kteréž  nervy  zprostředkované  zovemc 
zvraty  a  choroby  z  nich  vzniklé  rvrat- 
nými  neurosami  (v. Neurosy).  Podmínky 
vzniku  zvratné  neurosy  nosní  jsou:  zvýšená 
dráždi vost  (hyperaesthcsic)  buď  a)  veškeré 
soustavy  nervové  Či  aspoň  nervů  nosních, 
b)  podráždění  nervů  nosních  látkami  z  vcnči 
do  n-u  vniklými  anebo  popudem  přímo  v  n-e 
vzniklým  (dotek  a  mech.  podráždění  části 
nosních,  za  norm.  stavu  od  sebe  oddáleních). 
Důležitější  zvratné  neurosy  nosní  jsou:  a)  rý- 
ma nervová  {Cory^a  nervosa)  s  odrůdami 
jarní  a  podzimkový  katarrh  nosní  (v. 
Rýma);  b)  asthma  nosní,  které  však  mimo 
zvláštní  svůj  původ  a  speciální  léčbu  ničím 
se  neliší  od  dýchavice  jiným  způsobem  vzniklé. 
Další  zvraty  nosní  jsou  neuralgie  nervu  troj- 
klaného,  bolení  hlavy,  závrat  a  epilepti- 
formní  záchvaty.  9.  Cizí  tělesa  rozmanitého 
druhu  (boby,  pecky,  knoflíky,  korále.  ka- 
ménky a  pod.)  dostávají  se  dó  n-u  obyčejně 
ze  předu,  hlavně  u  hravých  dětí,  zřídka 
u  osob  dospělých,  hysterických  nebo  cho- 
romyslných.  Z  úst  a  hltanu  vnikají  cizí  tě- 
lesa do  choan  nosních  jenom  náhodou,  na 
př.  části  pokrmů  při  jídle  náhlým  zakašláním, 
kýchnutím  anebo  dávením.  Malá  tělesa  po- 
ležeti mohou  v  ne  dlouho  bez  obtíži  mimo 
rýmu,  později  však  způsobují  značné  nada- 
ření  ne-li  též  zvředovatění  sliznice,  hojné 
odměšováni  hnisavého,  páchnoucího  sekretu 
a  neprůchodnost  příslušné  poloviny  n-u.  Po- 
dobně chovají  se  a  tytéž  příznaky  skýtají 
části  odumřelých  kostí  (sekvestry),  dále  zka- 
meněliny, jejichž  jádrem  zase  jest  cizí  tě- 
leso (v.  Rhinolith).  Malá  cizí  tělesa  odstra- 
niti lze  někdy  odsmrkáním,  jindy  sprchou 
nosní  nebo  vzdušnou  z  volné  druhé  poloviny 
nosní  provedenou.  Těžší  případy  vyžadují 
pozorlivé  instrumentální,  t.  j.  operativní  vy- 
nětí, i  O  povšechné  léčbě  nemocí  n-u  víz 
R  ýra  a.)  Kfn. 

Nosairiové  v.  Nusairiovci. 

Nosáik  v.  Hornictví,  str.  594. 

Nosák  Bohuslav,  spisovatelským  pseud- 
onymem Nezabudov  (♦  1822  —  f  1877), 
z  Velké  Polomi  u  Rožňavy,  slovenský  bás- 
ník. Studoval  evangel.  theologii  v  letech 
čtyřicátých,  pracoval  v  redakci  Štúrových 
časopisu  v  Prešpurku,  za  reakce  byl  země- 
panským  úředníkem  a  od  r.  1867  žil  na 
odpočinku  u  bratra  evang.  faráře  v  Sabi- 
nové.  N.  veršoval  v  duchu  a  formách  školy 
Štúrovy.  Romantické  ballady,  osnované  na 
místních  zkazkách,  a  lyrické  popěvky  v  leh- 
kém slohu  prostonárodním,  vítající  budouc- 
nost Slovenska  probudilého,  jsou  hlavní 
jeho  prací  před  r.  1848,  k  nimž  se  druží 
delší  veršovaná  pověst  Kamzík  (1873)  látkou 
z  doby  Matiáše  Korvina  a  některé  překlady 
z  Shakespeara,  Puškina,  Lcrmontova  a  Kry- 


Nosákov  —  Nosema. 


431 


lova,  (Viz  Jar,  Vlček,  Děj.  liter.  slov..  1890, 
120,  220. j  Včk. 

Vosákov,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Sedl- 
ány, okr.  Votice,  fara  Šlapánov,  pS.  Jan- 
kov;  17  d.,  130  oby  v.  č.  (1890).  Zde  stávala 
tvrz,  bydJiátč  vladyk  z  Nosákova. 

VomI,  zool.,  v.  Nasua. 

Vosalov,  Nosadlov  [Nosadl),  ves  v  Ce- 
chách, hejtm.  Mnich.  Hradiště,  okr.  Bělá  pod 
Bczd.,  fara  Bezdědicf,  pš.  Mdeno;  64  d.,  39 
ob.  č.,  281  n.  (1890),  Itř.  šk.,  popi.  dvůr  a 
Suchý  mlýn.  Srv.  Nosalovský  z  Přívor.  Ro- 
diště spisovatele  Václ.  Frosta  (v.  t.). 

z  Vosalova  psali  se  předkové  N  osa  1  o  v- 
ských  z  Přívor  (v.  t.).  K  těmto  snad  také 
náleiel  Jaroš  z  N.,  1439—1448  purkrabě  na 
Bcxděii.  Sčk. 

Vosalovloa,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pS.  Vyškov;  73  d.,  392  ob.  č.  (1890), 
Itř.  šk.,  Kašparovský  mlýn  a  samota  Bzdinka. 

Vosálovský  z  Přívor,  příjmení  staro- 
české rodiny  vladycké,  jejíž  erb  byl  modrý 
štít  s  3  střibr.  pruhy  na  přič,  nad  helmou 
kofUk  stříbrný  s  třemi  liliemi  téže  barvy 
(prvotně  toulec  se  střelami).  Z  Přívor  přišli 
na  Nosalov  v  Boleslavsku,  ale  jii  Vaněk 
(1445—1456)  usadil  se  v  Hradecku  slouže 
jako  purkrabě  Koldovi  Náchodskému,  od 
něhož  obdržel  nějaký  statek  ve  Hronově. 
Syn  jeho  Jiřík  seděl  (1487)  při  městě  Ná- 
chode,  později  žil  v  Slansku  (1494)  a  ještě 
r.  1500.  Machek  (1494—1500)  držel  dvůr 
v  Polepích  u  Kolína,  který  r.  1511  Václav, 
syn  jeho,  prodal,  a  do  r.  1530  při  Kolíně  zů- 
stával. Týž  neb  jiný  Václav  koupil  r.  1546 
8  manž.  Dorotou  z  Vesce  statek  TvořeŠo- 
vice,  který  zase  r.  1549  prodal.  Žil  ještě  ok. 
r.  1556  s  Janem,  který  držel  ještě  nějaký 
statek  v  řfosalové.  Po  vymření  těchto  dvou 
nikdo  již  z  té  rodiny  se  nepřipomíná.     Sčk. 

MO99ktúí{Curculí0nidaef  Rhyiichophora)^  če- 
leď brouků  ze  skupiny  skrytopětinárt- 
ních  či  skrytopětičlených  (Cryptopenta- 
mera,  b  chodidly  zdánlivě  čtyřčlenýrai,  vskut- 
ku však  pětičlenými).  Hlavním  znakem  jejich 
j  ft  hlava  prodloužená  ku  předu  v  rypák 
(•ojlrww,  >nos«,  odtud  jméno  jejich).  Tělo 
jest  malé  až  velikosti  prostředni,  tvaru  velmi 
rozmanitého,  protáhlé  až  kulovité.  Štít  šíjový 
ra  xadu  širší  než  ca  předu,  krovky  širší 
štítu  šíjového,  obejímající  zadek  po  stranách. 
Ústroje  ústní  jsou  malé,  ale  dobře  vyvi- 
nuté, umístěné  na  špičce  rypáku.  Tykadla 
upevněna  jsou  ve  zvláštní  jamce  nebo  rýze 
na  špičce  rypáku  neb  dále  od  ní.  Jsou  osmi- 
ai  dvanácti  clená,  kyjovitá  a  kolénkovitě  zlo- 
mena neb  nezlomena.  Dospělí  i  larvy  Živí  se 
potravou  rostlinnou  i  způsobují  namnoze 
značné  škody  na  rostlinách  pěstovaných. 
Larvy,  žijící  v  různých  částech  rostlin,  mí- 
vají tělo  tlusté,  zahnuté,  hlavu  vyniklou  a 
skloněnou,  tykadla  malá,  bradavkovitá,  a  na- 
mnoze jsou  bez  očí  a  bez  noh.  Čeleď  tato 
jest  rody  i  druhy  neobyčejně  bohatá  (přes 
25.000  druhů),  zástupci  její  roišířeni  po  celé 
zemékouli.  ní*jvícc  pak  v  Americe,  kdež 
tvary  jižní  vynikají  nádherou  barev.  Nejdů- 


ležitější rody,  zahrnující  rody  škodlivé,  jsou: 
ApoJeruSf  Rhynchites^  Ápion^  Otiorhynchus, 
PhyllobiuSf  BrachydereSf  Cneorrhinus,  Stro- 
phosomus,  PúlydroiuSt  Qeonus,  ffylobius,  Phy- 
tonomus^  Pissodes,  Balaninus^  AnthouomuSf  Ór- 
chesteSf  Baridium,  Cryptorhynchus^  Ceutorhyn- 
chus^  Ca  I  and  ra. 

Nosean,  nerost  krystallující  v  soustavě 
krychlové,  obyčejně  ve  dvanáctistěnech  koso- 
čtverečných,  dle  jejichž  ploch  se  také  dosti 
dokonale  štípe.  Je  šedý,  zelenavý  až  černý, 
zřídka  bílý.  Tvrdost  =  5—6,  hustota  ==  2*3  až 
2-5.  Složení  n-u  jest  Na^Al^SUOf^ -^  Na^SO^. 
Zřídka  se  vyskytuje  v  narostlých  krystallech, 
jako  u  Laašského  jezera,  na  Monte  Somma 
a  v  Albánském  pohoří;  obyčejně  bývá 
v  zrnech  makroskopických  neb  jen  mikro- 
skopických, zarostlý  v  čedičích  a  znělcích 
(na  př.  na  Milešovce,  u  Horního  Wiesenthalu 
v  Krušných  horách  a  j.).  Fr.Sl-k, 

Noseoký  Siard  František,  kněz  řádu 
praemonstrátského  a  malíř  (♦  1693  v  Praze  — 
t  25.  led.  1753  v  Chýšce).  Otec  jeho  Václav 
byl  takč  malířem  a  mnoho  obrazů  jeho  do- 
chováno v  Jihlavě,  Nanebevzetí  P.  Marie  v  Praze 
na  Strahově.  Syn  učil  se  malířství  u  otce, 
studoval  pak  mosofii  v  Praze,  dosáhl  hod- 
nosti magisterské  a  vstoupil  r.  1714  k  prae- 
monstrátům  na  Strahově,  kdež  vysvěcen 
r.  1721.  Byl  pak  kazatelem  v  řádě  a  posléz 
administrátorem  chýšeckým  a  provisorem 
kláštera  strahovského.  Fresky,  v  nichž  se 
řídil  vzorem  Vratislavana  Jiř.  Vil.  Jos.  Neun- 
herze,  a  malty  olejem  po  způsobu  Skřetové 

Í'sou  zvi.  v  klášteře  strahovském,  pak  v  ně- 
:terých  řádových  chrámech  na  Nov.  městě 
pražském  (u  sv.  Apollináře)  a  v  Žatci  (děkan- 
ství). Předmětem  jejich  vesměs  jsou  látky 
náboženské.  Podobiznu  N-kého  chovají  na 
Strahově. 

Noiek  Antonín,  zoolog  český  (^  1868 
v  Praze),  studoval  na  akad.  gymnasii  a  po- 
tom na  české  universitě  (1885 —1890)  v*  Praze. 
V  1.  1891—1895  supploval  na  gymnasiích 
v  Brně  a  v  Příbrami.  Od  r.  1895  jest  uči- 
telem přírodopisu  na  státním  gymnasii  v  Čá- 
slavi. Jest  spolupracovníkem  Slovníku  na- 
učného a  uveřejnil  seznam  českých  a  mo- 
ravských pavouků  (>Věstník€  kr.  české  spo- 
lečnosti nauk,  Praha,  1895),  3  práce  orientační 
v  programmech  gymnasií:  Několik  kapitol 
\  mikrosk,  techniky  (Brno,  1893);  Zoologické 
methody  praeparaČní  (Čáslav,  1897)  a  Přehled 
stírku  a  jich  zeměpisné  roíšiřeni  (t.,  1901), 
články  ve  > Vesmíru* ,  v  >Zeměpisném  Sbor- 
níku* a  »Zool.  Anzciger*  (Zur  Kenntniss  der 
Hóhlenspinuen  Krains,  1901).  Ve  >Véstníku< 
přírodov.  klubu  v  Prostějova  vyjde  pak  ka- 
talog štírků.  Zpracoval  též  zvířata  pavouko- 
vitá  Horních  Rakous  (programm  klást,  gym- 
nasia v  Kromsmůnstru,  1901). 

Nosema,  N.  bombycis  Nág.  {Pauhistophyton 
ovále  Lebcrt),  zhoubný  cizopasník  housenek 
bource  hedvábníka,  způsobující  nemoc  gat- 
tine  neb  pebrine  zvanou.  Kladen  byl  mezi 
bakterie,  nyní  řadíme  jej  mezi  ústrojence 
Živočišné  do  skupiny  Myxosporidia,  ozna- 


432 


Nošen  —  Nosorožců 


čujíce  jej  názvem  Glugea  bomby  cis,  —  Srov. 
Myxosporidia  a  Pebrine. 

Voiei^,  zool.,  síh  ostrohubý,  viz  Co- 
rejjonus. 

Ntfsen  v.  Bystřice  27). 

Noietin,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Sedlčany, 
okr.  Sedlec  n.  dr.,  fara  a  pá.  Malá  Chýška; 
19  d.,  127  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  hájovna  Vr- 
šecký. 

Nosí  Bé,  íranc.  ostrov  zálivu  Passan- 
davského,  při  sev.-záp.  pobřeží  Madagaskaru, 
od  něhož  jej  dělí  úžina  12  km  šir.,  má  293  knť^ 
plochy,  jest  většinou  žulový,  částečné  vul- 
kanický, nejv.  vrchol  Lukube  má  453  m,  po- 
břeží jest  velmi  členité  a  plavbě  příhodné, 
podnebí  zdravé,  půda  úrodná,  částečné  lesy 
pokrytá,  z  části  pečlivě  vzdělaná,  plodí  třtinu 
cukrovou,  vanilku,  rýži,  maniok,  banány  a 
kávu.  Obyv.  9500  duší  větš.  Sakalavů,  240 
bělochů,  něco  Arabův  a  Indů  soustřeďuje  se 
při  již.  pobřeží  kolem  hlav.  m.  Helville, 
sídla  správy  a  stanice  parníků.  R.  1891  pá- 
čil se  dovoz  na  2"6  milí.  řr.,  vývoz  2*7  milí. 
fr.,  rozpočet  státní  245.562  ír.  Ostrov  od- 
stoupen byl  r.  1840  Madagaskarem  Francii. 

Noild  (nosník,  trám,  něm.  TYáger,  franc. 
sommier,  travon)^  součást  stavební,  určená 
k  přenášeni  břemen,  může  býti  ze  dřeva, 
železa  i  kamene  a  spočívati  oběma  konci 
volně  na  operách  (n  volně  podepřený  č. 
volně  uloženýV  nebo  je^t  oběma  konci 
ukotven  ve  zdi  (pevně  zapiatj),  nebo  ulo- 
žen je  jako  souvislý  celek  pokračující  přes 
několik  oper  (n.  spojitý  č.  kontinuální), 
nebo  je  jedním  koncem  zazděn,  druhým  ční 
volně  ve  vzduchu,  v  kterémžto  případě  sluje 
konsola  č.  trám  převislý,  také  krá- 
korec. 

Příční  průřez  dřevěných  a  kamenných  trá- 
mů bývá  čtverhraný,  při  Železe  mívá  formy 
O,  I,  TT,  li,  T,  III  atd.  Trámy  dřevě- 
né mohou  býti  jednoduché  nebo  spojené 
jako  rošty.  N-e  roštové  lze  pak  dělati  buď 
s  pouhým  zazubením  a  nepatrným  vyvýše- 
ním středu,  při  čemž  se  solidně  spoji  za  po- 
mocí šroubů,  nebo  vkládány  bývají  mezi 
ozuby  hmoždinky  (v.  Most). 

Noiidi  raněných  (něm.  BUssirtentráger) 
sluji  ve  voj.  zdravotnictvu  prostí  vojíni,  při- 
braní ze  sctnin  na  výpomoc  skutečnému 
sboru  zdravotnickému  na  odnášení  raněných 
s  místa,  kde  byli  nalezeni,  aŽ  k  obvazišti. 
V  každém  pluku  nebo  samostatném  praporu 
bývají  přes  zimní  půlletí  shromážděni  ve 
škole  a  poučováni  lékaři,  jak  zacházeti  s  ra- 
něnými a  onemocnělými.  FA/. 

liOSldlo  z  Geblic,  jméno  patricijské  ro- 
diny litoměřické,  jež  připomíná  se  v  XV. 
až  XVII.  stol.  Poslední  a  nejznámější  člen 
rodiny  té  jest  Václav  N.  z  G.  (*  16.  září 
r.  1592  —  t  ok.  r.  1638  v  Perně).  Vystu- 
dovav doma  a  na  universitě  v  Praze  učil  ně- 
kolik let  na  školách  venkovských,  až  r.  1624 
stal  se  písařem  v  Litoměřicích.  Ale  již  po 
roce  nucen  byl  jako  nekatolík  opustiti  vlasť 
i  odešel  do  Perná,  kde  vymohl  spolu  s  ji- 
nými  emigranty    povolení   jednoho    kostela 


k  českým  službám  Božím  (1628).  Od  poČ. 
r.  1626  vedl  o  svých  a  svých  druhů  přího- 
dách zajímavý  denník,  sahající  až  do  r.  1636« 
jehož  opis  opatřili  si  Pelcl  a  Cerroni ;  mimo 
to  zachoval  se  v  Perně  od  něho  rukopis, 
týkající  se  záležitostí  litoměřických.  —  Srv. 
Jireček,  Rukověť. 

Vosislava,  N  o  s  i  s  1  a  v  ( Nusslau),  městečko 
na  Moravě  na  lev.  bř.  Svratky,  hejtm.  Hn- 
stopeč,  okr.  a  pá.  Židlochovice;  292  d.,  1373 
ob.  č.  (1890),  far.  kostel  sv.  Jakuba,  2tř. 
katol.  šk.,  evang.  kostel,  fara  a'  2tř.  šk.,  vi- 
nařství. Naleziště  starožitností  z  dob  pohan- 
ských. 

Hoiitka  ve  starověku  v.  Lectica. 

Noskov,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Tábor, 
okr.,  fara  a  pš.  Mladá  Vožice;  26  d.,  150  ob. 
č.  (1890),  kaple. 

Ntfinerg^an  viz  Bystřičky  kraj. 

Nosnoit,  též  únosnost,  v.  Déplace- 
ment  str.  312. 

Noiofobie  (zřec),  bázeň  před  nemoct. 
Každý  člověk  přirozené  bojí  se  onemocnět. 
Některá  povaha  vlak  trpí  těmito  obavami 
v  míře  zvýšené.  Jsou  i  choroby  nervstva, 
při  kterých  nemocný  nemůže  se  vyprostit 
z  trvalých  strachů  před  nej rozmanitějšími 
chorobami,  které  mu  ve  skutečnosti  nehrozí. 
Viz  Hypochondrie.  Kfr. 

Voiokomlálni  (z  řec),  nemocniční, 
zvláště  sněť  nemocniční  {gangraena  n.,  v.  t.). 

Noiokominm  (z  řec),  též  nosodo chl- 
um (z  řec),  nemocnice. 

VoBOlogle  (ž  řec),  nauka  o  nemocech, 
jejich  vzniku,  vývoji  a  potírání. 

Noiomanle  (z  řec),  někdejší  název  pro 
nepřiměřenou  aneb  zcela  bezdůvodnou  do- 
mněnku chorobnosti.  Osoba  připisuje  si  ne- 
moci, kterými  postižena  není. 

Nosorožci  (čeleď  Rhinocšridae  s,  Nasicor' 
nia,  viz  tab.)  jsou  velicí  ssavci  býloŽravci 
z  řádu  Ungulat  a  podřadí  lichoprstců 
(Perissodaciyfa).  Mají  nemotorné  tělo  po- 
kryto tlustou,  téměř  zcela  lysou  kozí,  jeŽ 
silnými  řasami  rozdělena  jest  u  větŠÍ  a  menši 
pole;  tato  pole  jsou  pak  různo  znamenána 
sítí  ryh  a  bradavičnatými  vyvýšeninami.  Na 
krátkém  krku  jrst  hlava  do  předu  prodlou- 
žená, s  nevelikou  tlamou,  hořejším  pyskem 
uprostřed  ve  svislý  cíp  protáhlým,  malýma 
očima  a  podlouhle  vejčitými,  skoro  svislými 
nozdrami;  nos  nese  nahoře  jeden  nebo  dva 
rohy  různou  měrou  zakřivené,  po  většině 
nasazené  na  drsných  protuberancích  kostí 
nosních  (zřídka  i  čelních)  a  složené  uvnitř 
ze  splynulých  rovnoběžných  a  dutých  chlu- 
pů. Jsou-íi  rohy  dva,  stojí  po  většině 
menší  za  větším,  jen  výjimkou  {Dictrathe- 
rium)  vedle  sobe.  Nohy  jsou  krátké,  na- 
hoře velmi  silné,  dole  trochu  slabší  a  tu* 
též  i  poněkud  ven  ohnuty;  recentní  n.  na- 
šlapuji na  3  prsty,  z  nichž  prostředni  (III.) 
jest  silnější  obou  postranních.  Krátký  ocas 
j  st  buď  oblý,  buď  na  konci  se  stran  splo- 
štělý.  Kostra  jest  mohutná,  podlouhlá  lebka 
jest  celkem  nízká,  jen  vzadu  vyvýšena,  má 
záhlaví  ohraničeno  ostrým  hřebenem    occi- 


Nosorožci 


■;k-i  i^t.-,!<,i'l.w  ,C«V, 
;,»iintm.  ,•',  ,-\  »+,  m 


/."    />"  prsiy  v' 


-  2.  T^  druh,  [^dní  noha;  R 
\  ~  4.  CédtatfoBte  mutiquiUlii  ( 

-  T.  Tf  i  drah.  dokjii  stolička  ( 

stoUaa  (VJ.  —  10.  TJi  ' 


vyhynuli. 


iradins,  V  alna,  e.  I,  m.  i,  td,  u  lápčsti,  //—  V  prsty  (■/,).  —  3.  TýiE,  zadni  noha;  a  astra- 
Blumb.).  I  diluvia;  kostra  (imeni.)-  —  5-  Tji  druh,  dolcjií  íelist;  p  praemolarts,  n  mo- 
",),  —  8.  Elasmothtrium  tibiricam  Fisch.,  i  pleistocénu;  lebka  ('/,).  —  9.  TJi  druh,  hofejií 

:lnih,  dolejií  atolifka  (</.)• 


Nosorožci. 


433 


pitálním  (bez  hřebenu  sagittálního),  důlky 
očn{  nazad  otevřeny,  veliké  jámy  spánkové, 
otvory  sluchové  vzhůru  namířeny  a  nosní 
.kosti  v  předu  volné,  skoro  přímé,  často 
na  povrchu  vypuklé  a  drsné  (pro  roh), 
2řídka  vczpod  kostěnou  svislou  stěnou  (me- 
S€thmoidem)  podepřené.  Chrup  má  před- 
ních lubů  (i)  -^,  kly  (c)  j£^,  mezerních 
zubů  (pm)  — —,  stoliček  (m)  }.    Řezací  zuby 

u  některých  druhů  bud  vůbec  čelistí  a  dásní 
neprorazí,  buď  naopak  záhy  vypadávají.  Zuby 
mezemi  jsou  podobny  stoličkám,  jen  u  fos- 
silních  forem  mívají  poněkud  jednoduSáí 
úpravu  koruny.  Hořejái  stoličky  mají  tlustou 
stěno  vnější,  k  níž  se  na  žvýkací  ploáe  přímo 
pojí  dvé  iikmých,  málo  zakřivených  jařem 
(záhybů  skloviny,  Querjoche);  každá  dolejší 
stolička  má  dvé  lomených,  poloměsíčitých 
jařem,  z  nichž  zadní  předním  svým  výběž- 
kem připojuje  se  vně  ku  přednímu.  Přední 
končetina  má  silnou  kosť  loketní  (ulna)  i  vře- 
tenní  (rádius),  obě  volné,  pak  zejména  u  star- 
ších forem  prodloužené  a  se  stran  smačklé 
kosti  záprstní  (metacarpalia),  jel  mají  s  kostmi 
zápěstními  (carpalia)  polohu  střídavou ;  meta- 
carpale  III.  jest  silnější  než  II.  a  IV.,  V.  jest 
kratinké  a  mladším  formám  n-ců  schází, 
tak  že  mají  tyto  i  na  přední  končetině  vždy 
jen  3  prsty.  V  zadní  vždy  tříprsté  končetině 
tná  kosf  stehenní  (femur)  třetí  trochanter; 
tiké  tu  jsou  kosti  zánártní  (tarsus)  i  před- 
nirtní  (meiatarsus)  u  starších  fossilních  n-ců 
delší  a  Štíhlejší,  u  mladších  forem  kratší  a 
statnější.  —  N.  recentní  žijí  ve  vodnatých 
a  bahnitých  nížinách  již.  Asie,  zejména  ve 
Východní  Indii  a  na  Šundských  ostrovech, 
pak  v  centrální  Africe  a  obývají  v  lesích 
i  nejhustších  a  pro  jiné  živočichy  nepro- 
niknutelných; rádi  se  v  bahně  povalují.  2iví 
se  kořeny,  mladými  stonky,  travou  i  všeli- 
kým býlím;  popásají  se  spíš  v  noci  než  za 
dne.  Jen  podrážděni  se  na  člověka  a  ne- 
přítele vrhají  útokem.  O  tom,  kterak  se  ple- 
.není,  máme  posud  jen  kusé  zprávy;  samice 
n-ce  indického  metá  v  dubnu  nebo  květnu 
jediné  miádě,  červenavou  kozí  pokryté.  Z  ne- 
přátel n-cům  nejnebezpečnější  jest  člověk, 
a  také  jeho  přičiněním  velikých  těchto  ssavců 
na  př.  v  některých  končinách  Indie  smutně 
ubývá.  Z  tlusté  kůže  vyrábějí  lidé  štíty,  hole, 
z  rohů  zbraně  a  nádoby;  maso  jen  někde 
se  jídá.  Fossilní  n.  nejstarší  nalezeni  ve 
STTchním  eocéno  v  Evropě  a  sev.  Americe; 
majf  primitivní  chrup,  t.  j.  nescházejí  jim 
;ini  přední  zuby,  ani  kly,  a  zuby  mezemi  jsou 
jednodušší  stoliček.  Od  toho  útvaru  počína- 
jíce vyskytují  se  n.  pak  ve  všech  vrstvách 
al  i  ao  pleistocénu  po  celé  severní  pólo- 
kooli  i  v  sev.  Africe.  Právě  s  ohledem  k  for- 
mám vyhynulým  dlužno  rozděliti  čekď  n-ců 
▼  tyto  4  podčeledi: 

1.  Hyracodontinae;  štíhlí  n.  s  delším 
krkem  a  vysokými  končetinami,  ze  svrch- 
ního eocénu  a  zpodního  miocénu.  Nejdůle- 
žitější rod:  Hyracodon  Leidy  (Nebraska,  Co- 
lorado). 

OctftT  Slovník  Naučný,  av.  XVIH.  20f9  190). 


2.  Aroynodontinae,  posud  málo  známí 
n.  těla  již  hřmotnějšího,  ze  svrchního  eocénu 
a  zpodního  miocénu  v  Evropě  a  sev.  Ame- 
rice. Amynodon  Osborn  a  j.  (svrchní  eocén, 
Wyoming). 

3.  Rhinocerinae,  n.  vlastní,  velicí  ssavci 
s  předními  nohami  o  3  nebo  4,  se  zadními 
vždy  o  3  prstech  a  chrupem  neúplným. 
Scházejí  v  něm  vždycky  hořejší  špičáky, 
u  některých  n-ců  v  i  dolejší  špičáky  a  také 
zuby  řezací;    vzorec  chrupu  jest  tu  vůbec: 

•     2—0  O  4  ^    XT    •   ..      i'  *. 

'  i-0'  ^  iPó'  ^^  4=3'  '"  ^  Nejstarší  typy  - 
a  k  nim  se  v  té  příčině  připojují  recentní 
druhové  asijští  —  mají  trvalé  zuby  řezací 
a  statný  špičák  v  dolejší  čelisti;  africkým 
n-cům  a  příbuzným  druhům  fossilním  kel 
i  rudimentární  řezací  zuby  záhy  vypadávají. 
Hořejší  stoličky  mají  na  si)né  vnější  stěně 
dvé  hrbolů,  spojených  hřebenem  (cristaY 
a  na  žvýkací  ploše  dvé  šikmých  příčnýcn 
jařem;  z  těch  se  jařmo  přední  končí  vně 
při  předním  hrbolu  vnitřním  a  mívá  nazad 
namířený  ostrý  výběžek  (^crocheU,  ostruhu). 
Přídatné  jařmo  (Nachjoch)  mívá  výběžek  proti 
této  ostruze  namířený  (^anticrochet*).  Všecky 
druhy  těchto  n-ců  počítal  ještě  Cuvier  k  je- 
dinému rodu  Rhinoceros  L.,  z  něhož  později 
udělána  řada  rodů  nových,  často  jen  na  zá- 
kladě skrovných  anebo  chatrných  fragmentů ; 
zajisté  Zittel  pravdu  má,  pokladá*li  tyto  nové 
formy  jen  za  subgenera.  Jsou  to:  a)  po- 
chybná forma  Ron^otherium  Aym.  z  oligocénu 
(Ronzon  u  Le  Puy).  b)  Aceratherium  Kaup, 
bez  rohů,  s  chrupem  í  \,  c  ^,  pm  J,  m  j, 
se  4  prsty  na  předních  a  3  prsty  na  zadních 
nohách.  Nejdůležitější  druhy:  A.  minutum 
(Cuv.)  a  A.  Lemanensť  Pom.  v  oligocénu 
druhý  i  v  miocénu),  A,  incisivum  (Cuv.) 
v  miocénu.    c)   Aphelops  Cope,  s  chrupem 

.    2—0  „        _  4—3 


c  Y,  pm 


»^  i 


a  se  3  prsty  na  obo- 
jích končetinách.  Ze  zpodního  miocénu  v  se- 
verní Americe:  A.  crassus  Cope.  d)  Dice- 
ratherium  Marsh,  s  rohem  na  každé  kosti 
nosní,  tak  Že  oba  rohy  stojí  pravý  vedle 
levého,  s  chrupem  í  |,  c  ?,  pm  4,  m  J  a  se 
4  prsty  na  předních,  3  na  zadních  nohách. 
/>.  armatum  Marsh,  ze  svrchního  miocénu 
(Oregon),  D.  minutum  (Cuv.J  ze  zpodního 
miocénu  (Ulm,  Mohuč  a  j.).  é)  Dihoplus 
Brandt.  s  větším  rohem  na  kostech  nos- 
ních a  druhým  menším  za  ním  na  k.  čel- 
ních,  chrupem    1    ^,  c  \,  pm  \,  m  \,    Ve 

středním  miocénu  (Štýrsko,  Německo)  nale- 
zen D.  sansaniensis  (Lartet),  ve  svrch,  mio- 
cénu D.  Schieiermacheri  Kaup  (u  Mohuče, 
v  Řecku  a  i.).  Všecky  tyto  podrody  jsou 
veskrz  jen  fossilní.  f)  Ceratorhinus  Kaup  má 
také  2  rohy  (menší  za  větším)  a  chrup  dle 
téhož  vzorce,  arci  úpravy  v  podrobnostech 
jiné,  a  po  3  prstech  na  obojích  končetinách. 
V  již.  Asii  a  na  Šundských  ostrovech  žije 
n-Žec  sumatranský,  C  sumatrensis  (L.);  má 
tělo  zdéli  2*8  m,  zvýši  1*5  m,  přední  roh 
zdéli  jen  25,  zadní  12  cm,  kŮži  mohutnými 
řasami  v  pole  rozdělenou  a  černohnědé  ště- 

28 


434 


Nosorožtk  sloní  —  Nosscn. 


tiny  po  všem  tčle  řídko  roztrouicné,  nej- 
hustší v  týle  a  po  stranách  břicha,  delší 
štétiny  na  okrajích  boltcŮv  a  na  ocase.  Také 
fossilní  v  miocénu  a  pliocénu  V^ch.  Indie 
a  Persie.  g)  Rhinoceros  s.  str.  óray,  také 
tříprstý,  8  jediným  rohem  a  chrupem  /  j, 
^  o*  P"^  }»  ^  i'  ^^  ostrovech  sundských,  le- 
jména  na  Jávě,  jest  domovem  Rh.  sondaicus 
Horsf.  (=  Rh,  javanicus  Cuv.),  n-žec  těla 
2*5  m  dlouhého  a  1*4  m  vysokého,  s  koŽí  tlu- 
stými řasami  dělenou  a  s  řídkými  štětinami 
po  všem  těle  rozptýlenými.  V  Indii  a  v  již. 
Číně  Žije  veliký  -a  nahnědle  šedý  Rh.  uni- 
cornis  L.  (=  Rh.  indicus  Cuv.)  s  tlustými  řa- 
sami a  srstí  jen  přímo  kolem  rohů,  na  okraji 
boltcův  a  na  konci  ocasu ;  mohutný  roh  mívá 
délku  až  65  cm,  tělo  délku  3'15  m  a  výšku 
1*7  m.  Fossilní  v  Sivaliku,  pak  v  pleistocénu 
Východní  Indie  vůbec  a  na  Borneu.  h)  Ale- 
lodus  Flower,  s  chrupem  ještě  chudším 
(i  i,  c  i,  pm  I,  m  f),  s  velikým  (aí  60  cm  dl.) 
rohem  na  ztlustlých  a  drsných  kostech  nos- 
ních a  druhým  menším  na  kostech  čelnich. 
V  Africe  žije  A.  bicomis  (L.;  =-  Rh,  africa- 
nus  Cuv.)  s  kozí  narudle  a  našedivěle  hně- 
dou, bez  tlustých  řas,  se  štětinami  na  vnitř- 
ním okraji  boltcův  a  na  konci  ocasu;  délka 
těla  3*4,  výška  1'6  m.  Fossilní  v  miocénu 
(Pikermi,  Samos),  pliocénu  (iižní  Francie) 
a  nejstarším  pleistocénu  (různé  končiny 
Evropy).  í)  Coelodonta  Bronn.  Chrup  týž, 
ale  nasalia  Jsou  podepřena  kostěnou  svislou 
přepážkou K)dtud  Brandtovo  jméno  podrodu: 
Tichorhinus).  Jen  fossilní  v  mladším  pliocénu 
(Francie,  Anglie)  a  v  diluvii  (Evropa,  sev. 
Asie).  Zachovalé  mrtvoly  obou  druhů  Rh. 
Mtrckii  Jaag.  a  Rh.  aniiquitatis  Blumbch. 
(=  Rh.  ttchorhinits  Fisch.)  nalezeny  také  za- 
mrzlé v  ledu  mezi  Jenisejem  a  Lenou  v  Si- 
biři; oba  tito  n.  měli  kůži  bez  řas,  ale  s  hu- 
stou srstí. 

4.  Elasmothcriinae,  s  velikou  a  drsnou 
protuberancí  na  čelních  kostech  mezi  oč- 
ními důlky  dlouhé,  na  předu  zašpičatělé 
lebky.  Chrup  mají  všech  n-ců  nejjednodušší: 
»  8>  c  8»  P^  ?»  ^^  3;  na  prismatických  stolič- 
kách jest  sklo  vina  hustě  řásnatá.  El.  sibiri- 
cum  Fisch.,  jediný  druh  svého  rodu,  náleží 
diluviu  jihoruskému  a  sibiřskému;  vzácný 
v  Porýní. 

Posloupnost  a  fylogenetický  vývoj  jednot- 
livých, namnoze  zase  jiných  podčeledí  a  růz- 
ných forem  n-ců  v  Evropě  jsou  dle  Osborna 
tyto:  I.  Podčeleď  Diceratheriinae:  ve 
zpodnim  oligocénu  Ron\otherium  Aym.,  ve 
svrchním  Diceratherium  minutum  Cuv.,  ve 
zpodnim  miocénu  D.  Douvillei  n.  sp.  II.  Ace- 
ratheriinae:  ve  zpodnim  oligocénu  Ace- 
ratherium  Filholi  n.  sp.,  ve  svrchním  miocénu 
A,  lemanense  Pom.,  ve  zpodnim  miocénu  A. 
platyodon  Merm.  a  A.  Blanfordi  Lyd.,  ve 
středním  miocénu  A.  tetradactylum  Lart., 
ve  zpodnim  pliocénu  A.  incisivum  (Cuv.). 
III.  Brachy  pod  i  nae:  ve  zpodnim  miocénu 
Teloceras  aurelianensis  Non..  ve  středním  a 
svrchním  miocénu  7.  bi-achypus  Lart.,  ve 
zpodnim  pliocénu  T.  Goldfussi.    IV.  Cera- 


torhinae,  menší  ra^a:  ve  středním  mio- 
cénu Rhinoceros  sansaniensis  Lart.  a  Rh.  simo* 
rensis  Lart.,  ve  svrchním  miocénu  a  zpodnim 
pliocénu  Rh,  steinheimensis  Jager  (neliŠi  se 
však  od  druhu  Rh.  simorensis);  vétŠí  ra^: 
ve  zpodnim  pliocénu  RK  Schieiermackeri 
Kaup.  V.  Atelodinae:  ve  spodním  plio- 
cénu Ateloius  pachy gnathus  Wagn.  a  A.  Stu- 
mayri  n.  sp.^  v  pleistocénu  A.  anťtquitatis 
(Blumbch.)  a  j.  Skupinou  VI.  byli  by  úxi, 
jen  recentní  n.,  Rhinocerotinae  {kh.  in- 
dicus Cuv.,  Rh,  sondaicus  Horsf.  atd.).  Po- 
hříchu jest  ještě  v  synonymice  n-ců  mnoho 
zmatků  na  ten  čas  neodklizených.  U  ni« 
nalezeny  najisto  diluviálni  druhy  Rh,  anii- 
quitatis Blumbch.  (=  tichorhinus  Fisch.),  Rk. 
MerckiiJ^^g.  a  Atelodus  minutus  Woldř.  Veliká 
a  skoro  úplná  kostra  n-ce  z  doby  postglaci- 
ální,  nalezená  na  podzim  r.  1900  v  Blaté 
u  Medlešic,  jest  majetkem  Musea  království 
Českého  (viz  o  ní  zprávu  od  prof.  Woldřicha 
ve  » Věstníku*  Č.  ak.,  roč.  IX.);  v  miocennim 
jílu  u  Třeboně  nalezena  kost  (diafysa  hu- 
meru),  jei  náleží  vedle  mínění  Woldřichova 
(tamtéž,  roč.  X.)  asi  druhu  Actratherium  in- 
cisivum (Cuv.).  —  Literatura:  K.  A.  Zittel, 
Palaeozoologie,  IV.  Bd.  ťtu  citována  i  všecka 
ostatní  literatura  cizí);  J.  N.  Woldřich,  Pře- 
hled fauny  z  českého  massivu  za  éry  anthro- 
pozoické  (» Věstník*  Král.  č.  spol.  nauk,  1897; 
tutéž  citována  i  naše  literatura  dřívější,  ze- 
jména práce  Fricovy  a  Laubeovy);  H.  F. 
Osborn,  Phylogeny  of  Rhinoceros  of  Europe 
(Bull.  of  the  Amer.  Mus.  of  Nátur.  History, 
New- York,  1900).  Br, 

Hosoroiik  sloni,  zool.,  Megasoma  tlepkas 
F.,  v.  Dynastidae. 

Hosovld  Ivan  Ivanovic,  ethnograf  rus. 
(*  1788  —  t  1877),  byl  syn  kněze  a  vyučo- 
val v  různých  duchovních  a  šlechtických 
školách  v  záp.  Rusku,  při  čemž  důklaanr 
poznal  lid  běloruský.  Vydal  cenné  sborníky : 
Slovar  bělorusskago  ja\yka  (Petrohrad,  1870); 
Sbornik  bélorus,  poslovic  (ve  »Sborníku«  země- 
pisné společnosti,  1867  a  1869,  doplněn  a 
vydán  akademií  1874);  Sbornik  bělorus.  pésen 
(»Zápisky«  zeměp.  společnosti  1873  a  o  sobe 
1874). 

Hosovka,  korunní  městečko  v  něžinském 
Újezde  gub.  černigovské,  ležící  na  řece  No- 
sovce,  stanice  žel.  dráhy  Kijev-Voronéf. 
téměř  30  km  od  Něžina.  Má  14.712  obyv. 
1 1897)  Již  r.  1147  děje  se  v  kronikách  o  něm 
zmínka. 

Hoiovky  (lat.  na^ales),  samohlásky  a  sou- 
hlásky nosové,  v.  Hlásky  str.  339,  340. 

NoMa  Sonhora  do  Desterro  v.  D es- 
ter r  o. 

IToisen,  město  v  král.  Saskem  v  kraj. 
hejtmanství  drážďanském  na  křižovatce  žel. 
drah  Lipsko-Drážďany,  N.-Moldava  a  N.- 
Elsterwerda,  má  4351  ob.  (1895),  zámek,  učit. 
ústav,  trestnici,  vychovávací  ústav  pro  žen- 
ské idioty,  strojírnu,  papírnu,  několik  koŽe- 
lužen,  výrobu  obuvi  a  dřeváků,  stříbrné  doly 
a  kamenné  lomy.  Na  blízku  statek  Alten- 
zelle  (v.  t). 


Nossig  —  z  Nostic  435 

VOMii^  Alfred,  soudobý  spisovatel  pol-  nuS  (f  1664),  jenž  měl  syiw  Jana  Mikuláše 
ský,  jcni  upozornil  na  sebe  dramatem  Tra-  a  Heřmana  Jáchyma.  Tento  ujal  Kounov 
^/írfyfl  m/i/i  (Lvov,  1885),  čerpaným  ze  Života  '  a  prodal  jej  (1675)  mateři  Anné  Markété 
G.  Bruna  a  líčícím  boj  svobodného  ducha  (zase  provdané  Mynichové)  roz.  Bechynce 
s  tísnícími  jej  formami,  přecházejícími  v  bez-  z  Lažan  a  tato  zase  r.  1678  hraběti  ze  Sin- 
myilenkovitou  routinu.  Druhé  jeho  drama  zendorfu.  Herman  zdědil  r.  1681  Koleáovice 
Král  Svonu  líčí  odboj  íidá  proti  utiskám  (po  otčimovi?)  a  r.  1684  Č^írnoc.  Zemřel 
tlimanu  za  Hadriána  pod  vedením  Bar-Kochby.  r.  1694  zůstaviv  z  manŽ  Maximiliány  Bab- 
Vedlc  toho  napsal  Póe\ye  (1888),  kde  líčí  kovny  z  Meziříčka  syna  Jana  Ferdinanda, 
vnitřní  stavy  duše  vlastní  i  duchfl  příbuz-  jenž  držel  Kolešovice,  ale  ty  po  jeho  smrti 
ných  slovem  blysknavým,  ale  obraty  více  pro  dluh^  prodány  (r.  1719).  Zakladatelem 
paradoxními  než  hluboce  vycíténými.  Ob- 1  bohatství  a  moci  N-ův  byl  Ota,  syn  Jero- 
sírná  jeho  povídka  Jan  Prorok  (1892),  čer-  nyma  z  N.,  hejtmana  zemského  ve  Zhořelci 
pana  z  uměleckého  života  Ivovského,  oplývá  (f  1574).  Týž  stal  S3  r.  1605  radou  nad 
bohatosti  myšlenek  a  stkvélým  slohem,  ač  appellacími,  r.  1610  povýšen  na  něm.  místo- 
V  ohledu  jazykovém  není  bezvadná.  Vy-  kancléře,  pak  se  stil  kromé  toho  říšským 
svétlujc  se  to  tím,  že  N.  píše  též  německy,  radou  dvorským.  Od  té  doby  účasten  byl 
jnacnovité  rozpravy  národohospodářské  a  všech  důležitých  jednání  při  c.  k.  dvoře, 
sociální.  Snk.       zejména  měl  velký  podíl  při  skládání  Obno- 

VcMItalffla  (řec),  něm.  Heimweh,  angl.  veného  zřízení  (1627).  3.  čce  1623  povýšen 
home-sickness,  moravsky  tesknice,  chorobný  do  panského  stavu  starož.  rodův,  3.  říj.  t.  r. 
stesk  po  domové.  Někteří  nemocní,  zvlá-  stal  se  palatinem,  24.  fi\.  t.  r.  povýšen  do 
ité  ronosí  melancholikové,  jsou  tak  zaujati  stavu  říš.  svob.  pánův.  Za  konfiskace  se  ve- 
touhou  po  svém  krbu  rodinném  anebo  po ,  lice  obohatil,  koupil  r.  1622  Falknov,  r.  1624 
své  dédiné.  Že  se  zdá,  jakoby  pro  to  ne-  některé  vesnice  před  tím  Loketských,  r.  1627 
mohli  na  nic  jiného  mysliti,  že  proto  také  HeinrichsgrQn,  r.  1628  Řchlovice,  r.  1629 
nemají  chuti  k  jídlu,  ba  nemohou  ani  spáti.  Hliňany,  téŽ  domy  na  Malé  Straně,  z  nichž 
Poněvadž  vŠak,  propusti-li  se  taký  nemocný  povstal  nynější  palác,  t  ve  Vídni  v  prosinci 
domA,  jest  tam  zase  jímán  jiným  steskem,  r.  1630.  ťosledním  pořízením  (d.  ve  Vídni 
který  je  provázen  rovněž  povšechným  svéto-  16.  dub.  1631)  zřídil  dědicem  svého  jmění 
bolem,  nedostatkem  chuti  k  práci  a  požitkům  a  panského  stavu  Jana  Hartvíka,  svna  sestry 
i  nespavostí,  je  zřejmo,  že  představy  nostal-  své  Žofie.  Tato  totiž  byla  druhou  man- 
gické  nejsou  zde  příčinou,  nýbrž  následkem  želkou  Jana  z  N.  z  pošlosti  Rotenburské 
chorobného  bolného  rozladění  (v.  Deprcsse  (t  1619),  jenž  měl  za  první  manželku  Helenu 
«tr.  323.).  Někdy  je  n.  provázena  i  halluci-  ze  Schlichtingu.  S  touto  měl  syna  Otu, 
nacemi:  viděním  a  slyšením  osob,  po  nichž  s  onou  Jana  Hartvíka.  Od  nich  pocházejí 
nemocný  touží,  a  pod.  K/r.       dvě  české  pošlosti.   A,    Rokytnická  po- 

I  Vovtle  hrabata,  prvotně  jen  rytíři,  kteří  šlost:  Ota  (♦23.  květ.  1608  v  Seifersdorfu) 
se  jmenovali  po  sídle  svém  Nosticích  u  Bu-  studoval  na  universitách  v  Lipsku  a  Štras- 
dyšína.  prvotně  v  Lužici  osedli  byli  a  od-  burce,  r.  1630  byl  na  říš.  sněmu  v  Řezně, 
tud  se  i  po  Čechách  a  Slezsku  rozvětvili.  18.  květ.  1631  obdržel  panský  stav  kr.  C, 
Erb:  štit  na  kříž  rozdělený,  první  pole  rao-  8.  čna  t.  r.  stal  se  radou  nad  appellacími, 
dré,  v  něm  zlatý  půlměsíc  a  na  něm  dva  r.  1637  povýšen  za  kancléře  vrchního  úřadu 
kančí  zuby  proti  sobě  hřbety  obrácené,  čer-  slezského,  r.  1642  stal  se  hejtmanem  vrati- 
venou  a  bílou  barvou  kostkované,  druhé  slavským,  r.  1650  hejtmanem  ve  Svídnicku 
pole  stříb,  s  černým  křídlem,  přes  něŽ  jde  a  Javorsku  a  konečně  tajným  radou.  R.  1657 
rl.  pruh  na  přič,  třetí  stříbrné,  čtvrté  modré,  vydal  pochvalný  spis  o  cis.  Ferdinandovi  III. 
Na  rozhraní  vrchních  polí  začíná  se  rukověť  Kromě  statků  ve  Slezsku  držel  Rokytnici, 
kotvice,  barvená  zlatým  a  modrým,  a  sahá  kterou  byl  Jan  Mikuláš  z  N.  (1627)  vy- 
až  ke  zpodu,  odkud  háky  její  jdou  do  3.  a  frejraarčil  za  svůj  statek  Kunvald.  f  14.  list. 
4.  pole,  modrý  do  bílého,  bílý  do  modrého;  r.  1664  (manŽ.  Barbora  Kateřina  Vachtlovna 
dvé  helmice,  na  pravé  dotčené  křídlo,  na  levé  z  Pantenova).  Syn  jeho  Krištof  Václav 
dva  rohy  červ  a  bílou  barvou  kostkované  (♦  1643)  byl  c.  k.  tajným  radou,  kom.  hejt- 
a  mezi  nimi  péra  modré,  zlaté  a  modré,  manem  ve  Hlohovsku,  později  ve  Svídnicku 
Crské  větve  mají  kromé  toho  štítek  s  čer-  a  Javorsku,  až  také  vyslán  od  císaře  do  Pol- 
vcnýrai  a  zlatými  pruhy  za  říšské  hrabství  ska.  R.  1673  obdržel  léno  na  říšské  hrabství 
Rhienek.  První  do  Čech  přišel  Hanuš,  usa-  Rhienek,  27.  čce  1675  povýšen  do  hrabského 
díl  se  r.  1528  v  Praze  a  držel  r.  1532  a  1541  stavu  kr.  Č.,  27.  list.  1692  stal  se  říšským 
statek  Ruda  (byv  ovšem  za  obyvatele  krá-  hrabětem.  Protože  byl  pánem  vzdělaným  a 
k>vstv{  přijat).  Potomek  jeho  Burjan  po-  přítelem  věd  a  umění,  sepsáno  jest  o  něm 
stoupil  Rudu  (1581)  císaři  a  dostal  za  ni  několik  pochvalných  knih  (f  1712,  manž. 
Kounov  (f  r.  1590).  L.  1609  koupila  Dorota  1.  M.  Juliana  Mctychovna  z  Čečova  f  1706, 
2  N.  Všenrdy  a  r.  1615  žili  Jan  Adam  na  2.  M.  Alžběta  v.  Schonau).  Mladší  jeho  syn 
Koonové,  Jiří  na  Dolankách  a  Jeroným  Ota  Václav  držel  slezské  statky,  byl  c.  k. 
na  Betlsdorfu.  Jan  Adam  sice  r.  1622  o  vŠe  tajným  radou,  kom.  hejtmanem  ve  Vrátislav- 
přišel,  ale  Kounov  navrácen  jemu  a  Všchrdy  sku  a  zemřel  bezdótck.  Starší  syn  Jan  Karel 
manželce.  Onen  držel  po  něm  syn  Jan  Ha-   (*  1673)  držel  Rokytnici,  byl  c.  k.  skut.  taj- 


436 


z  Nostic. 


ným   radou,   komořím   a   nejv.   štalmistrem 
ovdovělé   císařové  Amalic  (f  17.  dub.  1740, 
manž.     1.   M.    Maximiliána    ze   Sínzendorfu, 
2.  M.  Karolina  hr.  Fuchsová).  NejstarSi  jeho 
syn  Josef  Vilém    (♦  27.  čce   1706)    držel 
Rokytnici,  byl  c.  k.  taj.  radou,  kom.  praesi- 
dentem  komory  v  Korutanech,  r.  1750—1757 
praesid.  nad  appellacími  v  Praze,  r.  1757  až 
1760  nejv.  sucfím    a  pak   nejv.  komorníkem 
(t  10.  led.  1787,  manž.  Ludovika  hr.  Metsch). 
Syn  jeho  Jan  Josef  (*  19.  září  1741)  byl 
pruským    komořím,    stal    se    kolonelem    ve 
Francii   a  postoupiv  (1794)  statky  své  synu 
Josefovi,   zemřel    v  Praze  22.  února  1808 
(manž.    M.  Josefa   hr.    z  Kounic).    Dotčený 
Josef  (*  3.  září  1764)  byl  c.  k.  taj.  r.,  kom. 
a  podplukovníkem  (t  3.  čce  1849,  manž.  Jo- 
hanna   hr.    Bees).    Syn  jeho   Jan    Václav 
(♦  25.  led.  1791)   dédil    Rokytnici   a   statk5r 
ve  Slezsku   a  též  Sinzendorfské  svěřenství 
Planou    s   Kočovem    (f  21.  říj.  1652,   manž. 
Karolina  hr.  Clam-Gallas  f  1863).  Jediný  jeho 
syn  Josef  (♦  5.  pros.  1821)  držel   všechny 
dotčené  statky,   byl   c.  k.  taj.   r.,  kom.,    od 
r.  1861  dédičnýra  členem  panské  sněmovny 
a  t  16-  říj.  1890  nemaje  muž.  dědicův  (manž. 
Ernestina  z  Valdšteina  f  1857).  Statky  jeho 
dostaly  se  dcerám  Marii,  manž.  Karla  £r- 
vina  z  N.,  a  Ernestině  vd.  Volkenšteinové. 
B.  Mladší  pošlost:  Jan  Hartvík  (*  1610; 
přistěhoval  se  z  Lužice  do  Čech,   ujal  dě- 
dictví po  ujci  a  stav  se  obyvatelem  králov- 
ství,  povýšen   29.  ledna  1631   do   panského 
stavu  Star.  rodův  v  kr.  Č.     V  1.  1638—1642 
byl  radou  dvoř.  a  kom.  soudu,  r.  1644  jme- 
nován praesidentem  nad  appellacími,  6.  srp. 
r.  1646  povýšen  do  hrab.  stavu  kr.  Č.,  9.  květ. 
r.  1651  obdržel  říšské  hrabství,  16.  květ.  1651 
jmenován  nejv.  komorníkem,  5.  ún.  1652  stal 
se   nejv.   kancléřem,    ve   kterémž  úřadě   do 
smrti  zůstal.  Kromě  toho  byl  c.  k.  taj.  radou, 
kom.   a  rytířem  zl.  rouna.    Zdědiv  Falknov, 
Jindřichovice   (Heinrichsgrún)   a   Řchlovice, 
též  pražský  dům,  který  r.  1660  velikým  ná- 
kladem vyzdvihl,  skoupil  drahně  statků,  jako 
r.  1651  Grabštein,  r.  1652  Pakoměřice  a  Lí- 
bezníce, r.  1654  Bašt,  r.  1662  Trmice,  r.  1666 
Kraslici,  r.  1667  Žďár,  též  Žernoseky,  a  zdědil 
MěŠice.    Od  arcibiskupa  mohučského  obdr- 
žel r.  1673  čásf  hrabství  Rhienek  a  tím  na- 
byl i  práva  sedati  na  hrabské  lavici  kollegia 
franckého  kraje,  v  něž  r.  1674  uveden.  Ženat 
byl  1.  s  M.  Kateřinou  hr.  ze  Žďáru,  2.  s  M. 
Eleonorou   Popelovnou  z  Lobkovic   ovdov. 
Berkovou  (f  22.  srpna   1681).    f  ve   Vídni 
24.  břez.  1683.  Synové  jeho  (z  2.  manž.)  byli 
Antonín   Jan    a   Václav    Desiderius. 
Onen  byl  při  smrti  otcově  c.  k.  radou,  kom., 
asscssorem  u  dvorské  kanceláře  kr.  Č.,  po- 
zději  (1695)  stal  se  dvorským  sudím,   v  čci 
r.  1706   nejv.  maršálkem    a   v  1.  1708—1732 
byl  nejv.  hofmistrem.    V  1.  1684—1689  byl 
též  mimořádným  vyslancem  ve  Švédsku,  po 
léta  c.  k.  místodríícím,   soudcem    zemským 
a  purkr.  chebským.  R.  1706  zdědil  po  Frant. 
Antonínovi  hr.  Berkovi,  svém  bratru  jedno- 
břišném,  Jablonný  a  Nemyslovice,  jež  v^ak 


r.  1708  prodal,  f  30.  října  1730,  maje  84  let 
svého  věku.  Z  manž.  svého  s  M.  Terezií 
hr.  z  Herberiteina  mel  jediného  syna  Karla 
Josefa  (♦  1682),  jenž  před  otcem  xcmřtl 
(1703).  Veškeré  jméní  Antonínovo  přešlo 
tudíž  na  Františka  Václava  (*  1697), 
jediného  syna  Václava  Desideria  (f  1700)  a 
M.  Alžběty  roz.  hr.  Vchynské  (od  r.  1702 
z.se  Vratislavové,  f  *•  ^U-  1747J.  Tjž  byl 
ženat  s  Kateřinou  Alžbětou  hr.  ze  Schón- 
bornu  (f  26.  ún.  1777),  přikoupil  k  Falknovu 
statky  Perglas,  Schaben  a  Štampach  a  k  Pa* 
koměřicům  statek  Mratín.  Byl  c.  k.  tajným 
radou  a  komořím  a  zemřel  v  září  r.  1765. 
Svny  měl  Františka  Antonína  a  Bedřicha 
Nlořice.  Tento  (*  1728)  byl  c.  k.  skut.  kom., 
gt  nerálem  jízdy,  majit.  kyrysnického  pluku, 
později    tajným    radou,    rytířem    zl.    rouna, 

Praesidentem  dvorské  válečné  rady  a  FM. 
o  otci  držel  panství  trmické,  k  němuž 
r.  1773  přikoupil  Předlici.  Žernoseky  s  Libo- 
chovany  a  Žďár.  f  ve  Vídni  19.  list  1796, 
František  (♦  1725),  starší  jeho  bratr,  muž 
osvícený,  vyšší  studia  vychodil  v  Praze  a 
v  Lipsku  a  obdržev  důkladné  právnické 
vzdělání  oddal  se  službě  vojenské  (1743)  a 
bojoval  statečně  se  Španély  a  Vlachy.  R.  1750 
stal  se  radou  nad  appellacími,  r.  1758  soud- 
cem zemským,  r.  1763  taj.  radou  a  příse- 
dícím konsessu  nejv.  úředníkův,  r.  1764 
gubern.  radou,  r.  1772  kommandérem  řádu 
sv.  Štěpána,  r.  1781  nejv.  hofmistrem,  r.  1782 
nejv.  purkrabím  a  praesidentem  král.  guber- 
nia. Jako  úředník  byl  sice  spravedlivý,  ale 
lidský.  Na  všech  svých  panstvích  stavěl 
zámky  a  kostely  (1767  v  Měsících,  nákladem 
200.000  zl.),  také  velké  stavovské  divadlo 
v  Praze  r.  1781  od  něho  stavěno.  Přemožen 
jsa  prací  žádal  za  sproštění  úřadu,  což  te- 
prve po  třetí  žádosti  povoleno  (1787).  Před 
tím  skoupil  Luky,  Budov,  Věrušičky  (1778) 
a  Týniště  (1783),  což  svedl  na  panství  Lucké 
a  Hřebečníky.  t  v  Praze  29.  září  1794.  Od 
r.  1757  byl  ženat  s  Eliškou  Krakovskou 
ovdov.  Libšteinskou  z  Kolovrat  (f  25.  srp. 
r.  1815)  a  měl  s  ní  několik  synův  a  dcer. 
z  nichž  povstaly  dvě  pošlosti.  aa)  Starší 
pošlost  pochází  od  Bedřicha  Jana 
(♦  1762),  jenž  zdědil  Falknov  a  jiné  statky 
po  otci  a  Žďár  po  strýci  Bedřichovi ;  z  toho 
prodal  r.  1799  Luky  a  r.  1803  Žďár.  f  10.  dub. 
r.  1819  (manželka  Anna  dc  Periez-Burdet, 
t  31.  pros.  1820).  Synové  jeho  byli  1.  Ro- 
bert i*  1798  —  t  1.  pros.  1820);  2.  Ervin 
(♦  1806),  držitel  Falknova,  Heinrichsgrún u. 
Řehlovic,  Kraslice  a  Pakoměřic,  c.  k.  tajný 
rada  a  předseda  jedn.  přátel  umění  v  Praze, 
t  17.  ún.  1872  (manž.  Filipina  z  N.,  +  18.  ún. 
r.  1876);  3  Hugo  (♦  1814).  pán  na  Slabcích 
a  Hřebečnících,  f  24.  led.  1884  (manž.  Marie 
Christ.  Eleon.  hrab.  z  Klamu  a  z  Martinic). 
Od  obou  posledních  jsou  potomci.  Syn  Er- 
vinův  byl  Bedřich  (♦  1835  —  f  12.  čna 
r.  1866)  a  tohoto  synové  Ervin  (*  1863), 
držitel  majorát,  statků  v  a  dědičný  člen  pan- 
ské sněmovny,  a  Leopold  (♦  1865),  jeni 
drží  Perglas.  Oba  mají  potomstvo.   Po  Hu* 


von  Nostitz-Wallwitz  —  Nostradamus.  437 

govi  jsou  synové  Karel  Ervin  {*  ISSO^schichte.  Zur  Erinnerung  an  den  Staatsminister 
s  manželkou  Marií  z  N.  vyženil  Rokytnici),  H,  v.  N.  (Lip.,  1891). 
Jindřich  (♦  1854)  a  Robert  (♦  1856,  je-  Hoitoo  v.  Nostocaceae. 
suita),  hb)  Mladší  pošlost:  Jan  Nep.  Hostooaoeao,  řád  siných  neboli  modro- 
{♦  24.  břez.  1768)  zdčdil  Trmicc  (s  Předl icí)  zelených  řas  {Cýanophyc^ae),  Tvoři  rosolo- 
a  Žemoscky  (s  Libochovany)  po  strýci  Be-  i  vité  kolonie  beztvaré  neb  určitým  tvarem 
dříchovi  a  koupil  Průhonice  (1800).  Byl  c.  k.  I  nadané,  v  jejichž  rosolu  uložena  jsou  četná 
kom.,  tajným  radou  a  FML.  a  vyznamenal  vlákénka  rovná  neb  mnohokráte  zprohýbaná, 
se  ve  francouzských  válkách,  zejm.  u  Lipska  složená  z  buněk  kulatých  na  způsob  růžence 
(t  22.  říj.  1840,  manž.  1.  Zofie  hr.  Apraksi-  (řetízkovité)  k  sobě  připojených,  namnoze 
nova  1 1802,  2.  Antonie  hr.  Slikovna  f  18.  srp.  bledé  modrozelených  (vegetativní  buňky). 
r.  1830).  Ze  svnův,  kteří  jej  přečkali,  starší  I  Mezi  těmito  v  určitých  vzdálenostech  nalé- 
byl  Albert  (*  23  srp.  1807  v  Trmicích),  zají  se  roztroušeny  vétŠí  buňky,  mající  blánu 
jenž  měl  po  otci  Trmice,  Žernoseky  a  Prů-  '  tužší  a  žlutavý  obsah  (buňky  hraničně  Č.  he- 
honice.  Vychodiv  studia  na  universitě  praž-  terocysty).  Hraničně  buňky  vznikají  přemě- 
«ké  vstoupil  r.  1828  do  praxe  u  gubernia, .  nou  určitých  vegetativních  buněk.  Kdežto 
stal  se  r.  1834  kraj.  kommissařem,  ale  vy- 1  však  tyto  mohou  se  děliti  (a  to  vždy  ve  směru 
stoupiv  r.  1840  ze  státní  služby  zvolen  I  kolmém  k  délce  vlákna),  hraničně  buňky 
r.  1842  za  přísedícího  zemského  výboru,  byl  jednou  vzniklé  nemnozí  se  dále.  Za  určitýcn 
pak  od  r.  1848  účastcn  rozličných  jednání  podmínek,  na  př.  hrozí-li  řase  vyschnutí, 
veřejných  a  členem  rozličných  kommissí.  mění  se  některé  vegetativní  buňky  vláken 
R.  18<)0  povolán  Jest  do  rozmnožené  říšské  |  v  tlustoblanné  výtrusy  čili  spory,  které  jsou 
rady  a  stav  se  jejím  místopředsedou,  vyslán  schopny  přetrvati  vyschnutí  a  zimu,  seč  oby- 
r.  1861  od  velkostatkářův  za  poslance  do  čejné  buňky  veget.  nejsou.  Vyschlé  výtrusy 
říšské  rady.  Poslanectví  tohoto  se  vzdal  pro  navlhčeny  byvše  opět  klíčí  a  klíčením  po- 
velký  nával  práce,  byv  jmenován  nejv.  mar- 1  skytnou  vlákno,  jež  se  záhy  novým  rosolem 
lálkcm,  ale  i  v  tomto  úřadě  jen  krátce  po- !  obklopí.  Dalším  vzrůstem  a  rozpadáváním  se 
trval.  Kromě  toho  býval  předsedou  neb  čle-  vlákna  v  kusy  obalené  společnou  rosolí  po- 
ncm  rozmanitých  ústavův  a  korporací,  ma-  vstávají  mladé  kolonie.  Z  dospělých  kolonií 
jetníkem  rozličných  řádů,  členem  mnohých  mohou  jednotlivé  fragmenty  vláken  (bez  hra- 
dobroč.  a  védecKých  společností.  O  zřízení  ničných  buněk)  vylézti  a  stejným  způsobem 
hypoteční  banky  dobyl  si  velikých  zásluh,  založiti  nové  kolonie.  Takovýto  způsob  mno- 
Byl  pán  osvícený  a  bohatýrskými  ctnostmi  Žení  kolonií  zdá  se  býti  hojnějším,  nežli  mno- 
zaobcný;  nejkrásnější  jeho  vlastností  byla  žení  pomoci  výtrusů  v.  Rod  A^05/oc  vyznačuje 
spravedlivost,  pro  kterou  odstoupení  jeho  se  vlákny  kroucenými,  s  hraničnými  buňkami 
X  marftálství  velice  želeno,  f  25.  led.  1871  na  konci  a  v  průběhu  jich  jednotlivě  roz- 
a  pohřben  v  rodinné  hrobce  ve  Falknové,  troušenými.  Nejhojnější  druh  jest  N.  com- 
mani.  Adéla  ovd.  hr.  Sweerts  roz.  Puteani.  mune  Vauch.,  tvořící  na  vlhké  půdě  lůžka 
Jediná  jeho  dcera  Marie  (*  1863)  zdědila  rosolovité  třaslavá,  nepravidelně  rozestřená, 
jeho  statky  a  vdala  se  16.  ledna  1885  za  vlnité  vrásčitá.  Hojný  jest  těž  N.  lichenoides 
Arnošta  hr.  Sylvu  Tarouccu.  Druhý  syn  Vauch.,  jenž  na  vlhké  zemi  i  na  skalách  tvoří 
Janův  byl  Heřman  (*  1812^,  c.  k.  komoří,  lůžka  kulatá,  dosti  ztuha  rosolovitá,  zvící  se- 
tajný  rada,  generál  jízdy  (manž.  Vilemína  mene  hořčičného  až  hrachu,  obyčejně  ve 
kněžna  Auersperková,  f  1886),  jehož  synové  větším  počtu  pohromadě  rostoucí.  Kolonie 
jsou  Albert  (♦  1843,  má  potomstvo)  a  Karel  některých  druhů  nostoku  žijí  zdánlivě  jako 
(•  1849).  Třetím  synem  Janovým  byl  S  i  g-  parasiticky  v  mczibuněčných  (intercellulár- 
mand  (♦  1815  —  f  1890),  po  němž  žiji  sy-  nich)  prostorách  a  dutinách  nékterých  výše 
nové  Jan  ř*  1847)  a  František  (♦1850).  —  or^ranisovaných  rostlin,  jako  jsou:  Crcas 
Kromě  těcnto  dvou  českých  pošlostf,  které  (v  kořenech)  Gunnera  (ve  pni),  neoo  v  ple- 
niají  příjmení  po  někd.  říšském  hrabstvi  tivech  některých  mechů  jatrovkovitých  i  list- 
Rhícnek,  Žije  pošlost  v  Pruském  Slezsku,  natých.  U  těchto  dříve  takové  kolonie  No- 
driíc  to  Sobotku  (Zobten)  nad  Bobrou  a  jiné  stoku  pokládány  byly  za  rozmnožovací  pu- 
atatky.  Sčk.       pcny.   Další  rody:    Cylindrospermum,  Sphae- 

von  Ho»titX-Wallwltz  Herman n,saský    ro^yga^  Limnochlide  a  Spermosira.  IČ. 

ministr  (•1826  v  Osičích),  studoval  práva  Noitradamiui,  vl.  Michel  Notre-Dame, 
v  Lipsku,  vstoupil  do  administrativní  služby  astrolog  franc.  (♦  1503  —  f  ^^'^ó).  Pocházel 
a  dosáhl  r.  1862  úřadu  krajského  ředitele  z  rodiny  židovské,  jež  se  dala  pokřtíti  ne- 
▼  Budyšíně.  Od  r.  1866  spravoval  saské  dlouho  po  jeho  narození.  Studoval  v  Avi- 
minia^tcrstvo  vnitra,  jsa  od  r.  1874  spolu  gnonu  a  potom  lékařství  v  Montpellieru.  Byl 
členem  říšského  sněmu.  jímŽ  zůstal  aŽ  do  dvakráte  ženat,  po  druhé  r.  1544,  kdy  se 
r.  1882.  Kdy  převzal  také  řizoní  záležitostí  usadil  v  Silonu.  Oa  r.  1550  N.  jal  se  psáti 
zahraničních  a  zastoupení  Saska  ve  spolkové  hádankovitá  čtyřverší  prorocká  a  vydal  je 
radě.  R.  1891  odebral  se  na  odpočinek,  zů-  v  Lyoně,  Centuries  (1555—1558).  Kateřina 
stávaje  pouze  některý  čas  ještě  ministrem  Medícejská,  jež  věřila  astrologii,  povolala 
královského  domu.  Ú  příležitosti  jeho  od-  N-ma,  o  němž  mnoho  se  mluvilo,  ke  dvoru; 
stoupení  vydáno  dílo*  Funfund^w.myg  Jahre  Karel  IX.  jmenoval  jrj  svým  tělesným  léka- 
sáchsischer   Verfassungs-    und   Verwaltungsge-    řem.  N.  měl  však  i  dosti  odpůrců,  jak  sou- 


438 


Nostrifikace  —  Notář. 


díme  z  četných  satir  a  epigraminá,  nainiře- 
ných  proti  proroctvim.  Centuries  zakázala 
církev  r.  1781,  pončvadž  se  v  nich  véští  pád 
papežství.  —  Syn  N-mův  Michel  (f  1574) 
byl  rovněž  astrologem  a  napsal  Traité  ďastro- 
logie  (Pař.,  1563). 

IToitrlfikaoo  (z  lat.),  uznáni  platnosti 
u  nás;  nostrlfikovaii,  uznati  u  nás  za 
platné,  na  př.  diplom  doktorský,  získaný 
v  cizině,  nemá  u  nás  platnosti,  dokud  nebyl 
ministerstvem  nostrifi kován,  t.  j.  dokud 
nebyla  jeho  platnost  v  Rakousku  uznána. 

IToiovioe,  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  Těšín, 
okr.  Frýdek,  fara  a  pS.  Dobrá;  107  d.,  726 
ob.  č.,  12  pol.,  7  n.  (1890j,  2  mlýny,  pila. 

Hota  (lat.),  poznámka,  na  př.  v  knize 
pod  čarou  nebo  na  konci  kapitoly,  po  pří- 
padě na  konci  celé  knihy;  v  kupectví  na- 
zývá se  n.  krátký  účet;  v  Římě  slula  n. 
hanlivá  poznámka,  kterou  připisoval 
censor  v  seznamech  senátu  a  občanstva  ne- 
čestným občanům;  v  právu  uhersko-chor- 
vatském  nazýval  se  stručně  n-ou  těžký  zlo- 
čin nevěry  a  zrady  (n.  infidelitatis).  Také 
v  diplomacii  užívá  se  výrazu  n.  pro  ozna- 
čení úředních  oznámení  a  vysvětlení 
vlád  mezi  sebou. 

N.  (v  hudbě)  v.  Notové  písmo. 

Hota  Alberto,  ital.  spisovatel  veseloher 
(*  1775  v  Turině  —  f  1847  t.).  Byl  advoká- 
tem v  Piemontč  a  později  generálním  inten- 
dantem  v  Cuneu.  Ve  veselohrách  kreslil  ra- 
ději typy  než  individuální  povahy  a  napo- 
dobil více  Goldoniho  než  přírodu.  Postavy 
obíral  si  z  vrstev  středních.  Práce  jeho  jsou 
vážný,  jednotvárný,  chladny  v  dialogu  a  aka- 
demické jazykem,  byltě  N.  členem  akademie 
della  Crusca  a  vyhýbal  se  řeči  lidové.  N. 
mísil  prvky  dramat,  školy  franc.  XVlIl.  věku 
s  Goldoniovou  komikou  měšfáckou  a  plač- 
tivými kusy  rázu  Kotzebuova.  Z  děl  jmenu- 
jeme: La  Fiera;  La  páce  domesttca;  II  pro- 
getttsta;  La  lusinghiera  (Koketa,  1818);  La 
vedova  in  solitudine;  z  poslední  periody  hi- 
storická dramata:  Petrar ca  e  Laura \  Ariosto; 
Tasso,  Souborná  vydání :  florencké  (1827 
až  1828,  7  sv.  a  2  dodatečné  [Turin,  1836]), 
turinské  (1842—43,  8  sv.)  a  j. 

ITota  beno  (lat.),  zkrác.  N.  B.,  zname- 
nej dobře;  dej  pozor. 

Ňotabllita  (novolat.),  znamenitost;  n-ty, 
znamenité,  na  slovo  vzaté  osoby. 

Hotáblové  (frc.  notables),  třída  mužů  vy- 
nikajících vzděláním,  hodností  a  bohatstvím ; 
speciálního  významu  dostalo  se  názvu  tomu 
ve  Francii.  Tam  od  druhé  polov.  XIV.  stol. 
na  místo  nepohodlných  generálních  stavů 
svolávány  na  mnoze  jen  užší  assemblées  des 
notabies,  závislé  úplně  na  vůli  koruny  a  jí 
řízené,  které  nekladly  žádných  překážek  stou- 
pající absolutní  moci  králův.  Jejich  členové 
vybíráni  ze  všech  tří  stavův,  a  shromáždění 
to  nabylo  v  XVI.  stol.  podobné  úpravy  jako 
generální  sněmy,  ovšem  při  značně  menším 

f)OČté  členův.    Stoupající  absolutismus  sto- 
etí  XVII.  odložil  však  i  tuto  formu  součin- 
nosti národa  při  vládě;   po  schůzí  notáblů, 


řízené  Richelieuem  r.  1626,  nebyla  'úi  Žádná 
svolávána.  Teprve  v  podvečer  velké  revo- 
luce, když  finanční  krise  ohrozila  budovu 
státní,  Ludvík  XVI.  r.  1787  svolal  opět  n-ly» 
aby  schválili  finanční  projekty  vládní.  Ale 
usnesení  tohoto  krátce  zasedaváiho  sbro* 
máždění  nebyla  parlamentem  registrována, 
a  proto  svolal  král  r.  1788  n-ly  opětné,  aby 
se  s  nimi  poradil  o  svolání  generál,  stava, 
všeobecně  za  nutné  uznávaném.  N.  sešli  se 
tehdy  v  měsíci  prosinci  a  doporučovali  králi, 
aby  počet  poslanců  třetího  stavu  byl  zdvoj- 
násoben; byli  pak  ještě  před  koncem  roku 
rozpuštěni.  —  Srovn.  Chérest,  La  chutě  de 
Tancien  régime  (3  sv..  Pař.,  1884—86). 

Hotaoo  (z  lat.)  nazývá  se  vůbec  grafické 
označování  v  oboru  umění  hudebního,  aby 
jeho  obsah  zachován  byl  dobám  příštím 
k  účelům  reprodukce,  kterou  toto  uměni, 
v  čase  probíhající,  dle  povahy  své  teprve  se 
uživotňujc.  V  tomto  širokém  smyslu,  kryjí- 
cím se  s  pojmem  písma  hudebního,  zna- 
lost n.  je  nezbytným  prostředkem  ke  vnik- 
nutí do  vlastní  podstaty  hudby  a  úsilí  o  n-ci 
pokud  možno  nejdokonalejší  souvisí  tudíž 
co  nejtěsněji  s  pokroky,  které  vykazuje 
uméní  samo  v  dějinném  svém  vývoji,  (\íz 
Notové  písmo.)  ? 

Nota  oonioria  v.  Censor,  str.  291a. 

ITotář  jest  dle  rak.  práva  osoba  státem 
zřízená  a  veřejně  pověřená  k  tomu,  aby 
o  prohlášeních  a  jednáních  právních  a  o  práv- 
ních skutečnostech  spisovala  a  vydávala  ve- 
řejné listiny,  pak  k  tomu,  aby  listiny  jí  svě- 
řené uschovávala  a  přijímala  peníze  i  cenné 
papíry  k  tomu  cíli,  by  je  jinému  vydala  neb 
k  úřadu  složila.  Notářství  jest  dle  rak.  práva 
veřejným  státním  úřadem.. 

Ústav  notářství  jest  starý.  Stopy  jeho 
vyskytují  se  již  u  Řeků,  zejména  však  u  Ří- 
manů. Ovšem  nelze  za  předchůdce  nyněj- 
ších n-ů  pokládati  veřejné  písaře  zv.  nota* 
rit  —  od  nichž  nynější  jméno  n.  jest  odvo- 
zeno —  třídu  to  lidí,  kteří  jiŽ  za  republiky 
zanášeli  se  spisováním  listin,  které  však  po- 
vahy listin  veřejných  neměly.  Spíše  dlužno  za 
předchůdce  n-ů  pokládati  t.  z  v.  tabelliones, 
písaře,  kteří  rovněž  již  za  republiky  spiso- 
váním listin  po  živnostensku  se  zanášeli  a 
zvláštní  stav  tvořili.  Stav  ten  došel  svébo 
uzákonění  teprve  za  Justiniána,  který  jej 
upravil  zvláštními  zákony.  Listiny  těmito  ta- 
belliony  sepsané  zvány  byly  instrumenta  pu- 
blica^  forensia,  publice  con/ecta, 

V  jednotlivých  státech  evropských  vysky- 
toval se  ústav  n-ů  v  rozmanitých  formách. 
Ve  Francii  na  př.  počal  zaváděti  ústav  ten 
již  Ludvík  IX.  a  uzákonil  jej  Karel  VIL 
r.  1437.  V  Německu  notářství  ujalo  se  te- 
prve po  recepci  římského  práva  v  XIV.  st., 
a  to  dle  vzoru  italského.  V  Rusku  zavedeno 
bylo  notářství  teprve  r.  1866.  V  Rakouska 
upraveno  bylo  notářským  řádem  Maxmiliána 
z  roku  1512.  Úkolem  n-ů  bylo  spisovati 
smlouvy,  listiny  o  právních  jednáních,  po- 
slední vůle  atd.,  kteréžto  listiny  byly  záko- 
nem za  veřejné  prohlášeny.  Avšak  soudním 


Notář. 


439 


řádcto  z  1.  kvčtna  178t  byla  tato  vlastnost 
DOtáfským  listinám  odňata,  a  za  veřejné  li- 
stiny probláieny  jen  protesty  směnečné  od 
n-Ů  sepsané.  Nový  notářský  l^d  zaveden  byl 
patentem  z  29.  záři  1850  c.  366.  ř.  z.  a  ko- 
nečně zákonem  ze  dne  25.  čce  1871  č.  75. 
ř.  z.  Dle  tohoto  posledního  zákona  jsoa  n-i 
správci  státního  úřada.  Jmenovati  n-e  pří- 
thxit  ministrovi  spravedlnosti.  Žadatel  musí 
prokázati:  domovské  právo,  zletilost,  své- 
právnost a  bezúhonnost;  3  státní  zkoušky  na 
tuzemské  právní  fakultě  nebo  dosaiení  dok- 
torátu, sloiení  praktické  zkoušky  notáfské, 
čtyřletou  právní  praxi  a  znalost  zemských 
jazykův.  Nové  jmenováni  n.  musí  složiti 
u  vrchního  zemského  soudu  přísahu  služební 
a  u  sborového  soudu  I.  stolice  svého  sídla 
peněžní  jistotu  a  musí  předložiti  notářské 
komoře  ke  schválení  pečeť,  jíž  užívati  hodlá. 

Obor  činnosti  n-ovy  jest  vymezen  zá- 
konem. Jest  dvojí.  N.  jťst  činný  jednak  jako 
správce  samostatného  úřadu  státního,  jednak 
jako  soudní  kommissař.  O  činnosti  jeho  jako 
správce  samostatného  úřadu  státního  jedná 
vj^hradnč  cit.  notářský  řád  z  r.  1871  a  upra- 
vuje ji  takto:  N-em  v  zákonné  formě  vyho 
lovené  notářské  Ustiny  jsou  listinami  veřej- 
nými. Zákon  propůjčuje  dokonce  dlužnímu 
úpisu  n-em  sepsanému,  když  v  něm  uve- 
dena i  osoba  věřitelova  a  dlužníkova,  místo 
a  čas  placení,  právní  důvod  pohledávky  a 
prohlášení  dlužníka,  že  svoluje,  aby  podle 
listiny  té  byla  pro  neplacení  vedena  exe- 
kuce, vykonatelnost  jako  soudnímu  smíru. 
Zásady,  jimiž  ovládána  j^st  úřední  činnost 
fl-ova,  jsou  tyto:  N-ova  činnost  omezena 
jest  na  okres,  pro  který  byl  jmenován.  Jen 
ta  notářská  listina,  kterou  n.  vyhotovil  ve 
svém  sídle,  jest  listinou  veřejnou.  Ve  vlast- 
ních záležitostech  a  záležitostech  svých  blíz- 
kých příbuzných  a  sešvakřených  osob  a  své 
nanielky  nemůže  spisovati  notářské  listiny. 
Nesmí  sepsati  notářský  spis,  když  zpozoruje, 
Že  tu  jest  jednáni  na  oko  neb  nedovolené 
neb  ic  strany  nejsou  svéprávné.  Vyjímaje 
takovýto  případ  nesmí  n.  svoji  úřední  čin- 
nost straně  odepříti.  Jako  úředníku  ukládá 
ffi-i  zákon  též  povinnost  mlčeiivosti  a  dále 
zodpovědnost  za  to.  ie  vše  se  vskutku  před 
ním  stalo,  co  v  notářské  listině  jest  uve- 
deno a  potvrzeno.  Prvopisy  listiny  notářské 
musí  n.  ponechati  u  sebe  a  stranám  vydá 
jen  vyhotovení,  vyjímaje  ty  případy,  kde  zá- 
kon vvdání  prvopisu  stranám  výslovně  při- 
pouští. 

Jednotlivá  odvětví  úřední  činnosti  n-ovy 
jsou  tato:  Spisování  notářských  spisův 
o  právních  jednáních  a  prohlášeních  (o  tom 
v.  Notářský  spis).  Spisování  posledních 
pořízení,  která  mají  sílu  soudních  posledních 
pořízeni.  Osvědčování  skutečnosti  a  prohlá- 
šeni N.  jest  povinen  osvědčovati:  1.  shodu 
opisu  listiny  s  prvopisem,  t.  zv.  vidimování; 
2.  správnost  překladů;  3.  pravost  podpisů, 
t.  zv.  lec^lisovánt;  4.  dobu,  kdy  listina  ně- 
jaká byla  předložena;  5.  život  osob,  t  j.  sku- 
tečnost, Ie  osoba,  o  kterou  jde,  dosud  žije; 


6.  oznámeni  prohlášení;  7.  usnesení  generál- 
ních valných  hromad  spolků;  8.  protesty 
směnek  a  kupeckých  papirův;  9.  jiné  sku- 
tečné události.  Všechna  tato  osvědčení  mají 
však  průvodní  sílu  veřejných  listin  jen  tehdy, 
když  sepsána  byla  ve  formě  zákonem  přede- 
psané. 

Dále  přísluší  n-i  vydáváni  a  vyhotovováni 
opisův  a  výtahů  z  notářských  listin  a  vy- 
svědčení osobám,  které  prokážou  právní 
zájem. 

Dalším  úkolem  n-ovýmjest  přijímati  v  uscho- 
vání listiny  jakéhokoliv  druhu  a  přijímati  pe- 
níze a  cenné  papíry  za  účelem  jejich  vydání 
osobám  třetím.  O  přijetí  listiny  musí  sepsati 
n.  protokol,  v  němž  udá  čas  složení,  jména 
stran,  popíše  listinu  a  vyznačí,  komu  po  pří- 
padě má  býti  listina  vydána.  K  přijeti  peněz 
a  cenných  papírů  jest  n.  úředně  oprávněn 
tehdy,  když  mu  byly  peníze  odevzdány  se 
vztahem  na  nějakou  notářskou  listinu  a  za 
tím  účelem,  aby  je  vydal  jiné  osobě  neb 
složil  u  úřadu. 

Další  povinností  n-ovou  jest,  aby  listiny 
jím  sepsané  neb  jemu  v  uschování  dané  opa- 
třil běžnými  čísly  a  řádně  a  bezpečně  uscho- 
val. Za  účelem  udržováni  v  patrnosti  musí 
vésti  všeobecný  seznam  o  každém  notářském 
úkonu,  vyjímaje  osvědčení  směnek  a  kupe- 
ckých papirův.  Vedle  tohoto  všeobecného 
seznamu  musí  každý  n.  vésti  ještě  tyto 
knihy:  1.  abecední  seznam  jmen  všech  stran 
ve  všeobecném  seznamu  uvedených;  2.  abe- 
cední seznam  jmen  všech  osob,  které  před 
ním  poslední  pořízeni  učinily  nebo  jinak  se- 
psané jemu  v  uschování  dali ;  3.  seznam  pe- 
něžitých částek  a  cenných  papírů,  které 
v  uschování  převzal;  4.  seznam  osvědčení; 
5.  seznam  všech  osob,  které  v  zemi,  kde  má 
n.  své  sídlo,  byly  prohlášeny  za  šílené,  blbé 
nebo  marnotratníky,  neb  nad  nimiž  byla  moc 
otcovská  neb  poručenská  prodloužena,  a 
těch,  na  jejichž  jmění  byl  uvalen  konkurs. 

Těmito  předpisy  uspořádána  a  vymezena 
jest,  jak  již  ifečeno,  činnost  n-e  jakožto 
správce  samostatného  státního  úřadu.  Vedle 
nich  zůstaly  však  v  platnosti  i  předpisy  no- 
tářského řádu  z  21.  květ.  1855  č.  94.  pokud 
jimi  bylo  nařízeno,  že  jest  n.  povinen  obsta- 
rávati některé  záh  žitosti  jakožto  soudní  kom- 
missař a  jimiž  činnost  jeho  v  tomto  směru 
byla  upravena.  Předpisy  těmito  byla  n-i  ulo- 
žena povinnost  obstarávati  jako  soudní  kom- 
missař záležitosti  tyto:  1.  spisování  úmrt- 
ních zapsání  a  projednávání  pozůstalosti  a 
sirotčích  záležitostí,  pokud  by  nešlo  o  soudní 
rozhodnutí;  2.  soudní  odhady  ve  věcech 
sporných  a  nesporných;  3.  soudní  dražby 
nemovitostí  ve  věcech  sporných  i  nespor- 
ných; 4.  dražby  nemovitostí  vůbec.  Při  ob- 
starávání těchto  záležitostí  jest  n.  vázán  tý- 
miž předpisy  jako  soudce,  který  by  jinak 
záležitosti  ty  obstarati  měl  sám.  Proto  také 
n.  v  této  své  činnosti  podléhá  soudu,  od 
něhož  příkaz  vyšel.  Oproti  stranám  má  pak 
n.  v  této  činnosti  postavení  veřejného  úřed- 
níka a  požívá  t^že  ochrany  trestního  zákona 


440 


Notaris  —  Notářský  substitut. 


Podotknouti  dlužno  ještě  tolik,  Že  vedle  obou 
těchto  činností  jest  n.  oprávněn  zastupovati 
strany  ve  věcech  nesporných  vůbec  a  býti 
obhájcem  ve  věcech  trestních.  Hlr, 

Hotarll  Gi u se ppe.  botanik  ital.  (*  1803 
v  Miláně  —  t  1877  v  Římě),  byl  professo- 
rem  botaniky  na  universitě  v  Janově,  pak 
v  Římě.  Zabýval  se  soustavným  studiem 
tajnosnubných  rostlin  italských,  zvláště  pak 
mechův,  a  vydal:  Syllabus  muscorum  in  Ita- 
lia  et  in  imulis  circum  stantibus  hucusque  co- 
gnitorum  (Turín,  1838);  Micromycetes  italici 
novi  vel  minus  cogniti  (t.,  1841 — 44);  Reper- 
torium  Florae  Ligusticae  (t.,  1844);  Musei  ita- 
lici. Fasc.  I:  Tortula  (Janov,  1862);  Elementi 
per  lo  studio  delle  De$midiacee  italiche  ft., 
1867V,  Epilogo  delta  Briologia  italiana  (t., 
1869);  Le  piante  crittogame  (Řím.  1873). 

HotáJHiká  komora  jest  samosprávný  úřad 
notářů,  povolaný  k  tomu,  aby  hájil  cti  a  váž- 
nosti stavu,  zastupoval  jeho  zájmy  a  obsta- 
rával ony  záležitosti  stavu  se  týkající,  které 
jemu  notářským  řádem  jsou  přikázány.  N  k. 
sestává  z  předsedy  a  4  neb  6  členů,  dlo 
toho,  zda  sbor  notářů,  z  nichž  se  tvoří,  jest 
větší  či  menší  než  25,  a  tvoří  se  pro  obvod 
každého  sborového  soudu,  v  němŽ  jest  nej- 
méně 15  notářských  míst.  Není-li  jich  tolik, 
pak  se  notáři  tohoto  obvodu  mohou  spojiti 
s  notáři  jiného  sousedního  a  utvořiti  spo- 
lečnou komoru,  nebo  záležitosti  komoře  při- 
kázané obstarává  sborový  soud  I.  stolice 
sám.  Členy  komory  volí  si  sbor  notářů  z  jed- 
noho obvodu  sám  a  to  na  3  roky.  Úřad  ten 
jest  čestný  a  zvolený  musí  jej  přijmouti.  No- 
tářským řádem  přikázány  jsou  nkc  k  oře  zá- 
ležitosti tyto:  Dozor  nad  chováním  se  a  úřado- 
váním notářův  a  kandidátů  notářství,  z  ně- 
hož plyne  též  disciplinární  moc  a  smírné 
urovnávání  sporů  mezi  notáři,  které  se  tý- 
kají výkonu  povolání,  jest  tedy  n.  k.  dozor- 
čím úřadem  a  smírčím  soudem  čestným  mezi 
notáři  samými.  Dále  přikázáno  jest  n-ícé  k-oře 
smírné  urovnávání  sporů  mezi  notáři  a  stra- 
nami v  příčině  úřadování  a  poplatkův  a  roz- 
hodování o  stížnostech  stran  v  tomto  směru 
na  notáře  podaných.  Konečně  má  n.  k.  po- 
dávati dobrozdání  v  otázkách  zákonodárských 
a  v  otázkách  týkajících  se  stavu  a  má  spolu- 
působiti při  udílení  notářských  míst  a  skládání 
kaucí  notářských.  Na  usnesení  n  ké  k-ry 
podati  možno  stížnost  k  sborovému  soudu 
I.  stolice  a  pak  dále  k  nejvyššímu  soudnímu 
dvoru  do  14  dnů  od  doručení.  Dozor  nad 
úřadováním  n-ké  kry  přísluší  praesidentu 
sborového  soudu  I.  stolice,  v  jehož  obvodu 
n.  k.  má  své  sídlo.  Rozpustiti  n  kou  k-ru 
může  jediné   ministr  spravedlnosti.     Hlr. 

Hotářiký  ipls  jest  listina  sepsaná  no- 
tářem o  právním  jednání  stran  za  šetření 
určitých,  notářským  řádem  předepsaných  ná- 
ležitostí, jíž  zákon  s  touto  podmínkou  pro- 
půjčuje povahu  listiny  veřejné.  Notář  jest 
povinen  při  spisování  n-kého  s  u  zkoumati 
způsobilost  a  oprávnění  stran  k  jednání,  o  němž 
se  listina  spisuje,  a  jejich  skutečnou  a  pra- 
vou vůli  a  této    dáti  listinou  jasný   výraz. 


Chtějí-li  strany  pojmouti  do  spisu  ustano- 
vení nejasná  nebo  dvojsmyslná,  má  jím  dáti 
potřebná  ponaučení,  a  trvají-li  strany  přes 
to  na  takovém  znění,  má  ve  spise  uvésti. 
Že  poučení  dal.  Notář  musí  strany,  s  nimiž 
n.  s.  spisuje,  buď  sám  znáti,  neb  musí  si 
jejich  totožnost  dáti  dosvědčiti  dvěma svědkv, 
které  sám  zná,  neb  druhým  notářem.  Vedle 
toho  musí  býti  přibráni  dva  listinní  svědd, 
když  se  n.  s.  spisuje  o  posledním  pořízení, 
když  některá  strana  neumí  čísti,  neb  nezná 
jazyka,  v  němž  spis  sepsán,  neb  jest  slepá. 
hluchá  nebo  němá.  Na  místě  dvou  listinných 
svědků  může  však  býti  přibrán  též  druhý 
notář.  Svědci  tito  musí  býti  muži  aspoň 
20ietí  a  notáři  známí,  tělesně  a  duŠevné  způ- 
sobilí, a  nesměji  býti  při  jednáni  súčastněni 
ani  blízce  příbuzní  s  tou  kterou  stranou  a 
rovněž  ani  zřízenci  notářovi.  Každý  n.  s. 
musí  obsahovati  veškeré  formálnosti,  které 
zákon  (§  54.-65.  not.  ř.)  předpisuje,  jinak 
nemá  povahy  veřejné  listiny.  Originál  n-kého 
s-u  nikdy  stranám  se  nevydává,  nýbrž  zů- 
stane u  notáře  v  uschování.  Stranám  vydá- 
vají se  pouze  snímky  se  s-u  n-kého  neb  jen 
jednoduché  opisy.  Avšak  i  snímek  může  no- 
tář každé  straně  vydati  jen  jeden.  Druhý 
snímek  vydati  smí  jen  tehdy,  když  obě  strany 
souhlasí,  neb  když  strana  prokáže,  že  sní- 
mek ztratila.  Žádost  o  vydáni  druhého  snímku 
dlužno  podati  u  sborového  soudu  I.  stolice, 
v  jehož  obvodu  notář  má  své  sídlo.  Naproti 
lomu  ověřené  opisy  smí  notář  stranám  vy- 
dávati v  libovolném  počtu.  Opatrnost  a  for- 
málnost,  s  jakou  n-ké  s-y  spisovány  býti 
musí,  vedla  k  tomu,  že  bylo  zákonem 
z  25.  Čce  1871  č.  ř.  z.  76.  nařízeno,  že  ně- 
které smlouvy  musí  býti  spisovány  ve 
formě  n-kého  s-u,  jinak  že  by  platný  nebyly. 
Jsou  to  smlouvy  tyto:  1.  smlouvy  svatební, 
t.  j.  smlouvy,  které  se  činí  s  ohledem  na 
manželský  svazek  o  jmění  a  jejichž  před- 
mětem jest  věno,  obvěnení,  společenství 
statků,  správa  a  užívání  jmění,  dědická  po- 
sloupnost, doživotní  užívání  jmění  pro  pří- 
pad smrti  a  vdovský  plat;  2.  mezi  manžely 
učiněné  smlouvy  kupní,  směnné,  o  dů- 
chodu,   o    zápůjčkách    a    doznání    dluhu; 

3.  potvrzení  o  přijetí  věna,  a  to  i  když 
je    potvrzuje    někdo    jiný    ncŽ    manželka; 

4.  smlouvy  darovací  bez  skutčného  ode- 
vzdání; 5.  listiny  o  všech  právních  jednáních 
mezi  živými  slepců,  hluchých,  kteří  neumějí 
čisti,  neb  němých,  kteří  neumějí  psáti.    Hlr, 

Ifotářiký  labititiit  jest  úředně  jméno 
váný  zástupce  notáře.  Návrh  na  jmenování 
substituta  činí  notářská  komora  sborovému 
soudu  I.  stolice,  v  jehož  obvodu  notářství 
leží.  Substitutem  jmenován  býti  můžc  poaz«* 
notář,  který  jest  členem  téže  komory  jako 
substituovaný  notář,  neb  kandidát  notářitvi. 
který  má  způsobilost  býti  jmenován  notářem. 
N.  s.  zastupuje  notáře  v  jeho  úřadě  zúplna, 
a  všechny  předpisy  notářského  řádu  vzta 
hují  se  i  na  něho.  Notářské  listiny  podpi- 
suje svým  jménem  s  dodatkem  svědčícím 
o  substituci.    Dokud  substituce  trvá,  nesmi 


Notáta  —  Nothomb. 


441 


notář,  jcmui  substitut  byl  zřízen,  sám  úřa- 
dovati. "      Hlr. 

Votata  (lat),  poznámky. 

Voted  (néra.  Setie),  největší  pravý  přítok 
Varty,  pramení  se  v  močálech  u  Brdova 
v  ruskťm  Polsku,  protéká  jezerem  Goplo, 
opouští  je  u  Kruszwice  v  Poznaňsku,  pojí  se 
v  je^  Pakoáčském  s  Malou  N-í,  jež  vytéká 
2  jel.  Skorzewcinského,  teče  pak  íc  sev.záp., 
u  Rynarzjwa  přijímá  Gasawku  s  leva,  od 
Nakca  obřad  se  v  šíři  28  m  k  záp.,  protéká 
slatinatou,  částečně  již  vzdělanou  rovinou 
Nctxcbruch,  přijímá  s  pravá  z  pomořan- 
ské  jezcrnaté  níiiny  ll^obzonku,  Gldu  a  Dra- 
wa,  vstupuje  do  Braniborska  ^  9  km  nad 
Landsber(;em  vlévá  se  po  toku  3A0  km  dlou- 
hém v  šíři  110  m  do  Varty.  Uvodí  má 
14.000  km*  plochy.  N.  iest  splavna  v  délce 
211  Irm  od  ústí  až  k  Naklu,  kde  napáií  Byd- 
bošfiUcý  průplav  spojující  ji  s  Brdou  a  Vislou; 
horaí  tok  )est  splavný  až  k  Pakoáčskému 
jeícru  65*5  km,  z  přítoků  jen  GMa  v  délce 

VOthar  Max,  mathcmatik  a  astronom 
nčm.  i*  1844  v  Mannheimu).  Habilitoval  se 
v  Heiaelberku  a  působí  od  r.  1875  v  Erlan- 
kách.  Obíral  se  theorií  funkcí  algebraických 
v  pojednáních:  Zur  Grundlegung  der  Theo- 
rte  der  algebr.  Funktionen,  o  funkcích  Ábe- 
lových a  funkcích  theta,  o  invariantách  atd. 
Rovnéi  v  podrobném  referáte  O  vývoji 
tkeorie  funtií  algebraických  (1893,  ve  vý- 
ro'*nt  zprávě  něm.  společnosti  math.;  po- 
drobný vÝČct  prací  do  r.  1893).  Spolupů- 
sobil při  Th.  Wertherově  zpracování  Faá  di 
Brunova  Einleitung  in  die  Theorie  der  binď 
ren  Formen  fl881). 

Votlmagel  Hermann,  lékař  něm.  (*  1841 
▼  Alt-Liťtiegoerickc  v  Nové  Marce  pruské). 
Lékařství  vystudoval  v  Berlíně,  r.  1866  ha- 
bilitoval se  v  Královci,  načež  působil  od 
r.  1868—70  jako  docent  a  voj.  lékař  v  Ber- 
líne a  od  r.  1870  -72  ve  Vratislavi.  Roku 
1872  povolán  byl  za  prof.  do  Freiburku 
v  Br,  r.  1874  do  Jcny  a  r.  1882  za  prof. 
lékařství  do  Vídně.  Vynikl  zvláště  prace- 
mi z  oboru  farmakologie  a  neuropatholo- 
gic  Z  velikých  jeho  prací  sluší  uvésti  pře- 
Oťvšfro  učebnici  Handbuch  der  Ar^neimittel- 
iehre  (Berlín,  1870;  7.  vyd.  1894,  od  třetího 
vyd.  spol.  s  Rossbachem).  Od  r.  1894  vy- 
dává souborné  dílo  »Sp  zielle  Pathologie 
tind  Thcrapic*.  rozpočtené  na  24  svazků, 
do  něhož  sam  zpracoval  choroby  střev  a  po- 
břišnire 

yothola»na  R.  Br.,  podmrvka,  rod  ka- 
pradin  zemních  z  čeledi  osladičovitých  (Pó- 
lypodiaceae),  velmi  blízký  rodu  Cheilanthes; 
malé  rostliny  s  oddenkem  svazčitým  i  pla- 
rivým;  listy  2— 3krát  zpeřené;  do  úkrojků 
celých  neb  i  laločnatě  zubatých  vcházející 
nervy  dělí  se  jiŽ  na  zpodu  úkrojků,  na  konci 
itlek  pak  vynikají  malé  kupky  výtrusné 
(foriY  jež  stojí  při  obvodu  ukroj  vŮv  oby- 
čejně tak  blízko,  že  sf"  navzájem  dotýkají  a 
tvoří  na  pohled  rovnoběžnou  čáru  s  pokra- 
jem listovým.  Sori  jsou  podlouhle  vejčité  a 


obsahují  velmi  mnoho  sporangií;  nejsou  však 
kryty  zvláštní  ostěrou,  nýbrž  zahaleny  plé- 
vami nebo  chlupy,  jakých  zvi.  na  zpodu  li- 
stův u  tohoto  rodu  bývá  hojnost.  Z  části 
kryje  hromádky  výtrusné  kraj  listových 
úkrojků,  na  zpodní  stranu  zahnutý,  a  zá- 
sadní rozdíl  rodový  od  rodu  Cheilanthes  spo- 
čívá jen  v  tom,  že  tato  zahnutá  ovruba  je 
neztenčená.  V  celku  je  známo  na  40  dr.  to- 
hoto rodu,  vesměs  rostlin  xeroíilních,  skal- 
ních; nejvíce  druhů  žije  v  teplé  Americe 
z  Mexika  do  Chíli,  dále  v  Kapsku,  v  Austral- 
asii,  2  druhy  známe  v  Evropě,  a  to  daleko 
rozšířený  druh  N.  MarantaeK,  Br.,  p.  šupi- 
natá, s  oddenkem  plazivým,  hustě  plévna- 
tým,  listy  podlouhle  kopinatými  v  obryse, 
svrchu  lysými,  vezpod  s  přehojnými  plévami 
hnědými,  řapíky  těchto  dlouhými,  též  plév- 
natými;  drul;  známý  z  celého  Středomoří, 
z  Kavkazu,  jiŽ.  Rusi  a  ostrovův  atlantských 
v  sz.  africkém;  nejdále  k  severu  v  Evropě 
střední  znám  z  Dol.  Rakous  a  Moravy.  Druhý 
evropský  druh,  N.  vellea  R.  Br.,  nesahá  roz- 
šířením svým  v  Evropě  tak  daleko  na  sever, 
ale  znám  jest  i  z  Afgánistánu  a  Núbie  a 
Austrálie.  Tocl. 

Hothomb  [notón]  Jean  Baptisté,  svob. 
pán,  státník  belgický  (♦  1805  v  Messancy 
v  Lucembursku  —  f  1881  v  Berlíně).  Po  od- 
bytých studiích  právních  usadil  se  v  Brus- 
selu  jako  advokát  a  žurnalista  a  účastnil  se 
horlivě  boje  proti  nizozemské  vládě  v  le- 
tech 1829—30.  Po  vítězství  revoluce  vypra- 
coval návrh  nové  ústavy,  byl  členem  kon- 
gressu  a  diplomatického  komitétu.  Tam  od- 
poroval straně  republikánské,  která  toužila 
po  spojení  Belgie  s  Francií,  podporoval  nej- 
prve volbu  vévody  Nemourského,  a  když  se 
nezdařila,  přičinil  se  horlivě  o  zvolení  Leo- 
polda prince  Koburského.  V  následující  době 
zachoval  stálý  vliv  na  zahraniční  politiku 
belgickou  jako  generální  sekretář  zahranič- 
nýcn  záležitostí  a  působil  ve  sněmovně  spolu 
jako  vůdce  umírněných  liberálův.  R.  1837 
vstoupil  do  kabinetu  Theuxova  jako  ministr 
veřejných  prací  a  zjednal  si  velikou  zásluhu 
o  rozšíření  síti  železniční.  Po  pádu  ministe- 
ria r.  1840  jmenován  vyslancem  u  Frank- 
furtského sněmu,  r.  1842  působí  vŠak  zase 
již  v  Belgii  jako  ministr  vnitřních  záležito- 
stí a  následujícího  roku  také  jako  předseda 
kabinetu  katolicko-liberálního.  R.  1845  byl 
však  nucen  ustoupiti  liberální  opposici  a  vě- 
noval se  potom  činnosti  hlavně  diplomati- 
cké, zůstávaie  až  do  své  smrti  vyslancem 
u  dvora  berlínského,  jsa  vyznamenán  stálém 
titulem  státního  ministra,  a  r.  1852  povýáen 
do  stavu  svob.  pánů.  V  uznání  své  literární 
činnosti  jmenován  r.  1840  členem  Brussel- 
ské  akademie;  z  jeho  spisů  vyniká  Essai 
historique  et  politique  sur  la  révolution  belge 
(2  sv  ,  Brussel,  1833).  —  Srv.  Juste,  Le  ba- 
ron N.  (Brussel,  1875);  týž,  Souvenirs  du 
baron  N.  CBrussol,  1882).  —  Bratr  jeho  N. 
Alfonse  (*  1815  —  f  18')8  v  Petangen  v  Lu- 
cembursku) byl  rovnóž  činný  ve  státní  služ- 
bě. V  1.  1855—57  byl  ministrem  spravedlno- 


442  Nothosaurus  —  Notodelphys  ovifera. 

sti  a  náležel  ke  straně  klerikální.  Od  r.  1884  i  Srv.  Bartsch,  Lateinische  Sequenzen  d.  Mit- 
měl  titul  státního  ministra  a  vystoupil  r.  1891  telalters  (1868);  G.  Meycr  von  Knonaa,  Le- 
při  sporu  o  revisi  ústavy  jako  jeden  z  pře- 1  bensbild  des  heilig.  ^f.  (»Mittcilungen  der 
dáků  katolické  demokracie.  antiq.  Gesellschaft  v.  Zúrichc,  1877). —  2)  N. 

Ifothosaums  Mnstr.,  rod  vyhynulých  Physicus  (^lékaře)  (f  975),  žák  N-a  l),  byl 
plazů  z  řádu  Sauroptevygia  a  čel.  iVoř/to- |  mnohostranné  činnÝ  jako  učenec,  autor  la- 
sauridae.  Zbytky  jeho  vyskytují  se  v  útva-  tinských  veršů,  malíř,  dovedný  písař  a  zvL 
ru  triasovém.  Vyznačuje  se  hlavně  hlavou  jako  lékař  při  dvoře  Otty  L;  mimo  to  vý- 
značně protáhlou  a  čelistmi  silně  ozube- '  zdobil  chrám  klášterní  a  několik  rukopisav 
nými,  opatřenými  četnými  špičatými  zuby.  obrazy.  —  3)  N.  Labe  o  (»Pyskatý«),  téŽ 
Z  německého  útvaru  triasového  znám  jest  I  Tcutonicus  (Němec)  (♦  kol  952 — f  1^^^ 
hlavně  N.  mirabilis  Mnstr.,  dosahující  délky  na  mor),  byl  synovec  mnicha  Ekkeharda  I., 
10  stop.  I  na  jeho  podnět  vstoupil  do  kláštera  a  stal 

ITo^Uiridao  jest  Canestriniho  II.  čeleď  se  přední  ozdobou  jeho.  Vedl  školu  klášterní 
roztočů  z  řádu  Cryptostigmata  (I.  čeleď  a  pro  ni  vykládal  a  překládal  spisovatele  la- 
Oribatidae)  s  rody:  Serrarius  Mich.,  Zěiosoma  \  tinské.  Dochovaly  se  nás  ryzí  alamanštinou 
Nic,  Zetorchestes  Berl..  Cepheus  K.,  Scutover-  psané  překlady  Žaltáře,  Boéthiova  spisu  De 
tex  Mich.,  Carabodes  K.,  Notaspis  Herm.,  Da-  i  consolationc  philosophiae,  Marciana  Capel- 
maeu$  K.,  Hermannia  Nic,  Eremaeus  K.,  No-  \  lova  De  nuptiis  Philologiae  et  Mercurii,  Ari- 
thrus  K.,  Hypochthonius  K.  Ihon.       stotelových  Kategorií  a  ntgl  égfjiTjveiocg  a  la- 

Hotioo  (lat.),  zpráva,  poznámka,  na  př.  tinské  spisy:  Rhetorika,  Computus  a  De 
v  novinách.  partibus  logicae  aj.;  nedochoval  se  překlad 

Hotidaniui,  zool.,  viz  Heptanchus  a  Joba,  Terentia  (Andria).  Vergilia  (Bucolica) 
Hexan ch US.  a  Catonových  distich.  Ovsech  spisech  zmi- 

Hotifikaoa  (novolat.  notiflcatio),  uvědo-  ňuje  se  N.  v  dopise  biskupu  sittenskému 
mění,  zpravení  někoho  o  něčem.  V  právu  |  Hugovi  II.  Dříve,  nei  byl  znám  tento  list, 
směnečném  nazývá  se  n-cí  písemná  zpráva,  usuzoval  Wackernagel,  že  N.,  neobyčejné 
kterou  dává  majitel  směnky  protestované .  dovedný  umělec  stilista,  pečlivý  o  jazyk, 
pro  nezaplacení  nejbližšímu  svému  před-  překvapující  bohatstvím  a  případností  vý- 
chůdci,  t.  j.  tomu,  kdo  na  něj  směnku  pře-  razŮv  i  na  nesnadných  místech  ííloson- 
vedl.  N.  má  býti  učiněna  do  dvou  dnů  po  ckých,  není  sám  původcem  prací,  že  o  nich 
protestování.   (ČI.   45.  směn.   řádu.)    Před-   pracovala  celá  Škola.    Při  míněni   tom   se- 


chůdce  zpravený  o  nezaplaceni  směnky  musí 
opět  svému  předchůdci   do   dvou  dnů   po 


trval  i  později.    Zásluhu  o  podrobný  důkaz 
autorství     samotného    N-a    má    professor 


obdržení  zprávy  stejným  způsobem  dáti  Kelle.  Vydání  nejvhodnější  jest  Piperovo, 
návěští,  až  konečně  i  vydatel  se  doví,  že  |  Die  Schriften  N-s  und  seiner  Schule  (Frci- 
směnka  nebyla  zaplacena.  N.  má  za  účel,  abjr  burg,  1883—84,  3  sv.).  —  Srovnej  Paul, 
předchůdcové  majitele  směnky  o  neplacení  Grundr.  der  german.  Philologie  II.  (2.  vyd.) 
směnky   se   dověděli,   sami   k  zaplacení   se   sv.  140—46.  Holk, 

připravili  a  zároveň  o  to  dbali,  jak  by  opět  |  Hoto,  N.  Nuovo,  krajské  hlavní  město 
na  svých  předchůdcích  dosáhli  zaplacení,  v  provincii  siracuské  ve  vých.  SiciHi,  neda- 
Opomene-li  majitel  směnky  nebo  indossatář  leko  břehu  mořského,  stanice  Želez,  trati 
dáti  tuto  zprávu,  jest  práv  všem  nebo  pře- ;  Siracusa-Licata,  má  15.929  obyv.,  jako  obec 
skočeným  předchůdcům  ze  škody  vzešlé  18.239  obyvatelů  (1881);  sídlo  biskupské  se 
jim  tím,  Že  nebyli  zpraveni.  Pozbude  také  starou  kathedrálou,  několik  kostelův  a  kláŠ- 
práva  žádati  na  těchto  osobách  úroky  a  ná-  terův,  seminář,  gymnasium,  bibliotéku,  sbír- 
hradu  útrat,  tak  že  může  žádati  jen  směneč-  ku  mincí  a  starožitností,  obchod  se  sírou, 
nou  sumu.  olejem,   obilím   a  vínem.    Město  vystavěno 

Hoiiiia  dlnitatnm  (lat.),  úřed.  seznam  r.  1703,  když  bylo  blízké  město  N.  ve  ech  i  o 
důstojností  Římského  státu,  složený  kolem  |  (starověké  Netum)  za  své  vzalo  (1693)  zenaě- 
r.  410  po  Kr.   Jest  to  schematismus  dvoř-   třesením. 

nich,  civilních  i  vojenských  úřadů,  velice  j  ITotodelpliyi,  Notodelphyidae,  zool., 
důležitý  pro  naši  známost  zřízení  říše  v  době  I  v.  KlanonoŽci. 

úpadku.  Starší  vydání  Bockingovo  v  Bonnu,  HotodolpliysovifaraWeinl.,  žába  z  če- 
1853,  novější  Seeckovo  v  Berlíně,  1876.         ,  ledi  rosniček  (Hylidae)  a  jediný  druh  svého 

Hotkor,  jméno  mnichů  kláštera  sv.-ha- I  rodu  (N.  Weinl.);  má  tělo  zdéli  ien  6  cm, 
velského  (Švýcary),  z  nichž  proslul:  1)  N.  hlavu  velikou  a  širokou,  nahoře  plnou  ilaz, 
Bal  bul  US  (Koktavý)  (♦  kol  830  —  f  912),  bez  zvukového  měchýřku  u  samců,  barvu 
směrodatný  pěstitel  latin,  sekvencí  (pros), '  nahoře  hnědou,  vezpod  světlejší,  nahnědlou, 
jež  se  vyškytají  poprvé  ve  Francii  koncem  I  a  na  bocích  veliké  skvrny  černé.  Tento  druh 
IX.  stol.  jako  rhythmická  slova  na  nápěv  '  rosniček  jest  památný  vývojem  mláďat.  Sa- 
>Alleluja«  zpěvu  na  stupních  a  v  klášteře  micka  má  totiž  v  přední  třetině  hřbetu  stČr- 
sv .-havelském  dále  se  vyvíjejí;  N-ovi  při-  binu,  jež  není  než  ústím  ploského  vaku  ze 
sužuje  se  41  sekvencí  (Wilmanns  v  Haup-  vchlípené  kůže,  jenž  má  v  právo  a  v  levo 
tově  »Zeitschr.  f.  deutsch.  Alterth.*  XV.,  po  slepém  výběžku  ještě  delším,  nei  jest 
267),  těžkopádných  u  výrazu  a  většinou  ne-  vak  sám.  V  těchto  dutinách  přechovává  sa- 
rýmovaných.    N.  blahořečen  církví   r.  1513. 1  mice   veliká   vajíčka   (o  průměru  až   1  cm) 


Notodromas  —  Notové  písmo.  443 

i  larvy  z  nich  vylihlé  (až  15).  Pulci  mají  Hotor^ot^i,  N.  typhlops  Stirling,  druh 
ivláátní  žábry  vnější,  totiž  dva  kožnaté  terče,  ssavcůvačnatých  {Marsupialia\  teprve  ne- 
plné kapillar,  spočívající  z  pravidla  v  týle  |  dávno  v  Austrálii  objevený.  Podobou  a  ve- 
nebo  na  hřbetě,  upevněné  dlouhými  dvoji- '  likostí  těla  i  způsobem  života  upomíná  na 
tými  áAůrami  pod  hlavou;  proximální  konce  krtky.  Vyznačuje  se  lesklou  zlatožlutou  srsti, 
těchto  IňAr  vězí  tu  v  záhybu  kůže  se  3  sku-  očima  i  ušima  ukrytýma,  čenichem  opatře- 
linami  žabemími  (ve  shodě  se  3  oblouky  ža-  ným  štítem  rohovitým ,  chrupem  upomína- 
berními),  tak  že  jedna  šňůra  se  připojuje  jícím  na  hmyzožravce,  ocasem  krátkým 
k  prvému,  druhá  ke  druhému  oblouku  ža>  a  holým,  nohami  výborně  k  hrabání  uzpů- 
bernímu.  Tyto  na  konci  zvonovité  ústroje  sobenými,  ozbrojenými  silnými  drápy  a 
dýchací  se  zejména  pěkně  rozvinou,  dáme-li  majícími  prsty  zvláštním  způsobem  uspořá- 
larvy  do  vody.  N.  o.  jest  domovem  ve  Ve-   dány.  Hrabe  si  chodby  v  pŮdě  písčité  a  do- 


nezuele.  Br, 

HotodrOBUMl,  zool.,  v.  Lasturnatky. 
Hotoohord  v.  Chorda  dorsalis. 


vede  s  velikou  rychlostí  zahrabávati  se   a 
opět  na  povrch  se  vynořovati. 
Hotos  byl  Řekům  bohem  vlahého  větru 


Hotolloe  v.  Netolice.  jižního,   syn   Astraiův   i   Éóin,   bratr  Zefy- 

HotomaitlUl,  zool.,  v.  Capitellidae.        rův,    Boreův   a    Argestův;  jest    to    nynější 
Hotonaota  a  Hotoneeiidae,  zool.,  viz  scirocco.    N.  zahaluje  moře  i  zemi  hustou 


Znakoplavky. 

Votopliolls  Wagl.,   rod   malých   ještě- 
rek   (čeledi   Lacertidae)^   jež   s  našimi   je- 


mlhou  a  zejména  nebezpečným  pokládán  na 
moři.  klk, 

HotothylMl   SulUv.,   hlevíkovka,    rod 


itčrkami   (v.  t.)  srovnávají  se  v  tom,  že  i  rostlin    výtrusných,   náležející    k    mechům 
mají  na  zadních  nohách  prsty  vezpod  a  po  j  játro vkovitým    z   řádu    hlevíkovitých 


stranách  hladké  a  zřetelný  obojek ;  na  hlavě 
jsou  2  štítky  nosouzdičkové  {nasofrenalia), 
jeden  pod  druhým,  na  hřbetě  šupiny  veliké. 


(Anthoceroteae),  vyznačený  chřástem  okrouh- 
lým, až  7  mm  širokým,  posázeným  hojnými 
tobolkami,  uzavřenými  v  obalu   položeném 


ploské,    se    zřetelnou    hranou    podélnou    a  n.  nakloněném.    N.  roste  v  Čechách  velmi 

čtyřboké   štíty   břišní  jsou  vždy  sestaven^r  I  vzácně  druhem  N. /eríi/is  Milde,  h.  mnoho- 

V  6  podélných   řadách.    Ze  4  druhů  3  žiji'plodá,  u  Mariánských  Lázní.  Děd. 

v  jižní  Evropě.  V  Dalmácii  a  sousedních  ze-  Hototroma  Gúnth.,  vakonoš,  jest  rod 

mích,  potom  v  Řecku  iest  domovem  N.  ni-  Žab   z  čeledi  rosniček  {Hylidaé),    Hlavu 

fropunctata  Dum.  a  Bibr. ;  má  barvu  na  má  nahoře  hladkou,  ale  v  kůŽi  na  hřbetě 
řbctě  hnědou  nebo  trochu  nazelenalou  s  Ic-  plno  Žláz;  samcům  zvukové  měchýřky  ne- 
skem  kovovým  a  drobnými  tečkami  černými,  scházejí.  Nejznámějším  druhem  jest  v  Mě- 
na hrdle  a  na  bocích  modrou,  na  břiše  na-  xiku  a  v  Peru  žijící  v.  modravý  (N.  mar- 
šedivělou  nebo  rudožlutou.  Délka  těla  dhr-  supiatum  Gúnth.),  žabka  zdéli  6 — 7  cm,  barvy 
ncro  až  19  cm;  ocas  bývá  asi  dvakráte  delší  nahoře  namodrale  olivové*  beze  skvrn,  nebo 
trupu.  V  Řecku  žije  N.  moreotica  Bibr.,  zdéli  zelenavé  s  hnědými  skvrnami,  jež  někdy  bý- 
ai  i  16  cm,  z  nichž  skoro  %  připadají  na  ocas;  vají  i  na  bělavém  břiše.  Také  u  tohoto  rodu 
má  po  obou  stranách  olivového  hřbetu  po*  (v.  Notodelphys)  má  samička  na  hřbetě 
délný  pruh  žlutý,  boky  načernalé  s  bílými  vak  as  1  cm  hluboký,  v  němž  přechovává 
skvrnami,  břicho  bélavé.  Nejmenší  evrop-  veliká  vajíčka  (o  průměru  skoro  1  cm),  po 
skoa  ještěrkou  vůbec  jest  sardinský  druh  3—4  v  chomáčky  slepená,  a  v  první  době 
N.  Fít^ngeri  Wiegm.,  dorůstající  jen  délky  jich  vývoje  i  pulce.  Tito  mají  na  Šíji  dvé 
10  cm^  t  nichž  také  Vs  připadají  na  ocas.  kožnatých,  řasnatě  složených  terčů,  z  nichž 
Má  na  hřbetě  tmavou  barvu  olivovou,  na  každý  dvěma  vlákny  k  hrdlu  jest  při- 
břtše  žlutou  nebo  bělavou  a  poněkud  naze-  pevněn;  jedno  z  obou  vláken  připojuje 
lenaloo.  Br,  se  k  prvému,  druhé  ke  druhému  oblouku 
Votopoda,  zool.,  v.  Krabi.  žabernímu.  Ve  vodě  se  tyto  terče  rozvi- 
-  Votorlilxeae,  bot.,  v.  Cruciterae.  nou  ve  dvé  zvonců  s  četnými  kapillarami; 
Votorioký  (lat.),  obecně  známý.  stopky  jejich  jsou  na  povrchu  opatřeny 
Votonda,  rod  otáků  z  čeledi  chřást  a  lů  ryhovanými  svaly,  i  může  jimi  pulec  bez- 
(Raliidae),  nejblíže  příbuzný  rodu  Porphyrio.  pochyby  ve  vodě  pohybovati.  Zvláštní  tyto 
Zbytky  jeho  poprvé  na  Novém  Zealandé  na-  ústroje  tedy  nejsou  než  podivné  žábry 
lezené  popsal  r.  1848  Owcn  a  prohlásil,  že  vnější.  Br, 
náleiejíptákttjiž  vyhynulému.  Nicméně  podá-  ITotOvé  piflmo.  Není  pochyby,  že  jiŽ 
filo  se  později  získati  dva  živé  exempláry  s  prvními  plody  hudební  fantasie  u  národů 
^vynikající  velikostí  a  peřím  krásně  modrým),  starověkých  vznikala  snaha  zachovat  je  pís- 
jejicbž  praeparáty  vystaveny  v  Britském  mem.  První  pokusy  daly  se  pochopitelně 
museu,  r.  1879  chycen  opětně  jeden  živý  písmem  literním,  jakmile  toto  ustálením  spi- 
exemplář,  jehož  praeparát  získán  za  drahé  sovné  řeči  tak  dalece  bylo  vvvinoto,  že  ho 
peníze  pro  museum  drážďanské  (popsán  byl  bylo  používáno  k  zachování  děl  básnické 
Meyercm  jakožto  zvláštní  druh,  N.  Hochsieť  fantasie.  Jmenovitě  měla  hudba  starořecká 
Un,  na  rozdíl  od  vyhynulého,  N.  Mantelli),  již  v  době  Perikleově  do  podrobností  pro- 
a  r.  1898  opět  se  poštěstilo  lapiti  živý  jeden  i  vedené  hudební  písmo,  zbudované  na  základě 
exemplář  (samičku)  na  Jižním  ostrove  novo-  liter  alfabetických,  jak  o  tom  svědčí  četné 
zeaiandskem.  učené  traktáty  druhdy  ceny  ryze  thcoretické, 


444 


Notové  písmo 


které  v  novéjší  době  teprve  po  archaeolo- 
gických  nálezech  řeckých  památek  hudeb- 
ních, do  kamene  vtesaných  nebo  do  papyru 
veškrábaných,  vrhly  náležité  svétlo  na  způ- 
sob praktického  upotřebováni  návodů  v  nich 
podávaných.  Zničením  řecké  kultury  v  do- 
bách stěhování  národův  a  posléze  dobytím 
Alexandrie  Araby  (641)  pozbylo  řecké  hu- 
dební písmo  všeho  vlivu  na  další  vývoj, 
o  čemž  svědčí  nejlépe  doznání  učeného  bi- 
skupa Isidora  Sevillského  (f  636\  který  pí- 
semné znázornění  melodií  pokládal  za  ne- 
možnost přes  to,  že  v  latinském  spise  Boé- 
thiově  (t  524)  obsaženo  je  zevrubné  vylíčení 
starořecké  theorie  hudební.  První  pokus 
o  osamostatnění  hudebního  písma,  o  notaci 
v  užším  slova  smyslu  na  podkladě  zvláštních 
značek  (nota  romana),  shledáváme  v  písmě 
neumovém,  jehož  existenci  listinnými  důkazy 
podařilo  se  prokázati  jen  od  VIII.  stol.,  ač 
důmněnka  pravděpodobnosti  notaci  rituáln. 
zpěvů  katolické  církve  klade  ještě  před  Ře- 
hoře Vel.  (VI.  stol.).  Ovšem  bylo  písmo  ne- 
umové (v.  Neumy)  ve  své  nápadné  podob- 
nosti s  tvary  nynějšího  těsnopisu  ne  upev- 
něním hudebního  obsahu,  nýbrž  spíše  pro- 
středkem k  podpoře  paměti  pro  zpěváky, 
kteří  melodie  měli  vštípeny  a  grafickým  způ- 
sobem pouze  jich  klesání  a  padání  viděli 
znázorněno.  Prvotní  neurčitost  neum  co  do 
výšky  odpadala  jednak  spojováním  jich  s  pís- 
meny, pak  kladením  jich  na  linie,  ve  kte- 
rémž směru  Guido  z  Arezza  (kol.  r.  1025) 
stanovením  systému  řádkového  učinil  po- 
slední krok  zdokonalovací.  Již  v  X.  stol.  vy- 
vinulo se  nové  písmo  na  základě  literek  la- 
tinské abecedy  pro  sedm  stupňů  diatoni- 
ckého  zvukořadu:  ABCDEF G  (jež  odpo- 
vídalo našemu  cdefgah).  Západoevropští 
mniši  podložili  mu  záhy  nový  význam  tím, 
že  přizpůsobili  je  dle  starořeckého  systému 
měkké  stupnici,  čímž  prvotní  kroky  půltó- 
nové  C—D  a  G-^A  připadly  na  B—C  a  E—F 
a  B  mělo  význam  našeho  H.  Tento  systcm, 
po  domnělém  svém  původci  Odonu  z  Clugny 
(t  942)  zvaný  »odonským€,  proveden  byl 
ve  dvou  oktávách  a  splynutím  jeho  s  osno- 
vou Guidonovou,  t.  i.  vespolným  sloučením 
notace  písmenkové,  literní  a  liniové,  byl  dán 
bezpečný  základ  k  dalšímu  vývoji  n-ho  p-ma. 
Jednostraná  notace  písmenková  udržovala 
se  pouze  u  instrumentalistů,  u  pěvců  vyšla 
z  užívání  naprosto  a  pouze  theoretikové 
přidržují  se  jí,  znázorňujíce  takto  akustické 
poměry  a  pod.  Ve  XII.  stol.  doznalo  n.  p. 
znamenitého  zdokonalení  tím,  že  za  notu 
chorální  (v.  t.)  zavedena  byla  mensurní  (v. 
Mensurní  hudba),  která  byla  schopna  vy- 
jádřiti nejen  výšku  jednotlivých  tónův,  ale 
i  časoměrné  jejich  trvání.  V  XVI.  stol.  ko- 
nečně zavedeny  byly  taktové  čáry  a  tím 
v  podstatných  částech  svých  doŠla  snaha  ně- 
kolika století  po  n-m  p-mě  co  možno  nejná- 
zornějším svého  cíle.  Další  nenáhlý  vývoj 
týkal  se  již  jen  zjednodušení,  změny  forem 
jednotlivých  znamének  a  menších  jednotli- 
vostí.  Pro  úplnost  buď  tu  uvedeno,  že  pra- 


starý způsob  prováděti  notaci  vedle  písmen 
též  číslicemi,  udávajícími  hmat  na  násirojícb» 
oživl  vedle  mensurního  písma  v  XV.  stol.  a 
udržoval  se  do  XVIII.  stol.  v  t  zv.  tabu- 
laturách. 

Základem  dnešního  n-ho  p-ma  jest  osnova 
pětiřádková,  která  klíčem  (v.  Klíč  v  hudbě) 
nabývá  různé  hodnoty  výškové.  Výška  jed- 
notlivých linií  a  mezer  mezi  nimi  označuje 
se  dosud  odonským  způsobem  literním  (pro 
diatonickou  tvrdou  stupnici  CDEFGAH), 
který  jen  v  územích  románských  zatlačen  je 
solmisačními  slabikami  {Ut  \Do\  Re  Mi  Fa  Sol 
LaSi).  Chrómatické  výplně  půltónové  ozna- 
čují se  posůvkami  nebo  odrážkami 
(v.  Chrómatika):  *;,  >,  x,  9,  ?\?,  ;,  ::. 
S  počátku  řádku  za  klíčem  udáno  je  před- 
znamenání tóniny,  potom  takt.  Rhythmickou 
hodnotu  značek  notových  okazuje  v  mezích 
taktových  čar  jejich  forma,  jež  různí  se  co 
do  hlavičky,  po  případě  ocásku  (lat.  cauda) 
a  křidélka.    Nejhustěji  užívá  se   nyní   noty 


celé  ^  (VJ,  půlové  ^,  čtvrťové  J,  osminové 
^  (při  větší  skupině  používá  se  místo  kři- 
délka trámků:  ^  ^),  šestnáctinové  ^S  (^^l, 
dvaatřicetinové  fr  (  ^  ),  čtyřiašedesátinové 
M    B  r  ^^^^^^  užívá  se  noty  dvojtaktové 

I 


(lat.  brevis) 


a  stoosmadvacetinové 


Přidána-li  je  k  notě  tečka,  prodlužuje  se  její 
platnost  o  polovinu,  na  př. 


Má-li  nota  vyšší  platnosti  rozdělena  býti  ni- 
koli v  sudý  počet  not  platnosti  nižší,  nýbrž 
v  lichý  počet  tří  neb  pěti  not,  mluvíme 
o  triole,  kvintole  nebo  pod.  a  označujeme 
takto : 


I    I 


Hlavičky  kladou  se  střídavě  na  linie  a  na 
mezery  •  případné  ocásky  běží  dolů  neb  na- 
horu dle  toho,  nalézá-li  se  hlavička  nad  střední 
linií  nebo  pod  ní,  ovšem  pouze  v  notaci 
jednohlasé  skladby,  kdežto  ve  dvouhlasé 
běží  ocásky  vyššího  hlasu  napořád  nahoru, 
nižšího  napořád  dolů);  přes  rozsah  liniové 
osnovy  děje  se  uměšřování  hlaviček  na  li- 
niích (a  v  mezerách)  pomocných,  přes  hla- 
vičky (neb  nad  nimi  a  pod  nimi)  krátce  při- 
pisovaných. Vezmeme-li  za  základ  rozsah 
průměrného  klavíru  o  st  dmi  oktávách  a  při- 
držíme-li  se  způsobu  od  X.  stol.  již  obvyk- 
lého, dle  něhož  abecední  pojmenováni  jed- 
notlivých tónů  v  každé  oktávě  dochází  spe- 
ciálního odlišování  tím,  že  pro  malou  oktávu 
volí  se  malá  písmena,  pro  jednou,  dvakrát 
a  více  čárkovanou  opatřená  číslicemi  (íi\  a^ 
atd.),  pro  velkou  oktávu  pak  velká  pismcna, 
opatřená  rovněž  číslicemi  pro  oktávy  hlubší 
(contra  a  subcontra  na  př.  ^A,  ,A),  bude 
notace  diatonické  Škály  C-dur  (odpovída- 
jící bílým  klávesům)  jeviti  se  v  klíči  F  a  G 
takto: 


Notový  klíč  —  Notový  tisk. 


445 


,«Qbcontra 

centra 

velU 

■4'\* 

-J9 

1               1 

,  -^               •              1                  lili                            11                  1              .              I              1              1              !           ^ 

— 

1 

I 

— 

1 

II 

j 

\        Ji        m        ^        ^ 

3 

5 

3 

3  3  =t  3 

,£   ,vP  ,G   ,^ 

^H 

C     D     E     F     G     A    H 

^     ^     f:     B 

1 

" 

mftli             ^        ^ 

.-C^* 

n 

át. 

—  # — 

~1* 1 \ 

\- 

1         .    -         1 

n 

p9^ 

— r 

T 

III                   , 

1 

1 

c' 

1 

1] 

ÍT 

í/ 

e 

/ 

^            a             A 

d'      e'      p      g' 

jednoa  čárkovaná 

y 



1                  n 

1m 

1                                     J           m 

>          _,         m         '^         r 

~ 

v-y 

1               1               \ 

1 

_1        •        ^ 

%) 

/ 

g       a       h 

c' 

^        •                                     1 
d^       e^      p      g^      a"-      h^ 

rn 

čtyróárko  váná 

1            tnčárl 

1 

IcoTanl 

^1 

i\ 

( 
1 

1 

dvo 

ačárk 

—  •- 
— 1 — 

ováná 

1                 1             I — —  v— (- 

— 1 1 — , — ^__. 

V 

:•— * 

!    I         í    r   !    ,    i 

ik 

—Ů   , 

ř— 

d 

c^  cn  c"  p  g^  a*  h^     (ř  (P  c"  p  f  á'  h^     c^  d^  e^  P  g*  a* 


Nepfestává  však  n.  p.  na  těchto  adaiích, 
výšky  tónův  a  jejich  poměra  rhythmickěho 
se  takajících,  nýbrž  k  stanovení  absolutní 
rychlosti  pomáhá  si  předpisy  co  do  povahy 
rucbu  (zpravidla  v  italštině,  novější  dobou 
též  v  mateřštině  pisatelově)  a  přesným  urče- 
ním dle  metronomu  a  zvláštními  znaměnky 
podává  návod  k  přednesu.  Sem  náležejí 
značky  vztahující  se  na  dynamické  odstiňo- 
vání 07=  fortissimo,  /«  forte,  /;?=forte- 
piano,  p/=  piano-fortc.  p  =  piano,  pp  =  pia- 
nissimo,  i/t  =  sforzando  =  ^ )  a  na  způsob 
vázání  či  odrážení  tónů  (legato  nebo  stac- 
cato), k  Čemuž  používá  se  dosud  obloučků 
neb  teček  nad  notami,  ač  nejnovější  dobou 
někteří  (Riemann)  upouštějí  od  tohoto  arti- 
kulačoího  označování,  zavádějíce  za  ně  ozna- 
čení trasí  dle  pravidel  syntaktických,  posléze 
pak  na  melismatické  ozdoby,  jako  trilek,  mor- 
dent  (^^,  obal  (oc)  a  pod. 

O  dějmách  n-ho  p-ma  napsal  cenné  po- 
jednání Riemann,  Studien  zur  Geschichte 
der  Notenschrift  (1887)  a  Notenschrift  und 
Notendnick  il896).  í? 

JfotOTý  kli6  v.  Klíč,  str.  374. 

VotOTý  psaoi  stroj  v.  Melograt. 

Votovy  tisk.  Rozmnožování  notového 
písma  dáio  se  původně  opisováním,  jímž 
obírali  se  ve  středověku  hlavně  mniši  klá- 
šterní; avšak  záhy  po  vynálezu  knihtiskař- 
ství  přikročeno  i  k  prvním  pokusům  šířiti 
mechanickým  násobením  hudc  bní  díla,  přede- 
vším   ovšem    římské    missály.    Dřevorytina, 


jakkoli  je  v  oboru  tom  nejstarším  prostřed- 
kem rozmnožovacím,  na  vývoj  n-vého  t-u 
neměla  vlivu  a  ustoupila  záhy  typografii. 
Nejprve  byly  tištěny  pouze  linie  v  červené 
barvě,  do  nichž  pak  vpisovány  byly  notové 
značky,  a  týmže  způsobem  postupováno  bylo 
i  při  prvních  úplných  tiscích,  že  totiž  na 
vytištěné  předem  linie  vpravo  valy  se  notové 
značky  pomocí  typův.  Oproti  Riemannovu 
výzkumu,  že  původci  prvních  pokusů  těchto 
jsou  vrstevníci  Jórg  Reyser  ve  Vircpurku 
a  Octavianus  Scotus  v  Benátkách  (kol 
r.  1481),  podařilo  se  zjistiti  benediktinu  beu- 
ronské  kongregace  P.  Rafaelu  Molitorovi 
( »  Die  nachtridentische  Choralreform  zu  Rom  «, 
Lip.,  1901),  že  vynálezcem  typového  n-vého 
tu  jest  Úlrich  Hahn  z  Ingolstadtu,  jenž 
takto  již  roku  1476  v  Římě  vytiskl  missál. 
Všichni  tři  našli  celou  řadu  napodobitelův, 
z  nichž  nejvýznamnějším  jest  Ottaviano 
dei  Petrucci  (1498),  vynálezce  typů  pro 
noty  mensurní,  jenž  v  Benátkách  pořídil  ti- 
sky vzácné  dokonalosti  v  provedení  a  lad- 
ných forem.  Okolo  r.  1525  vynalezl  ve  Fran- 
cii Pierre  Hautin  typy,  které  nesly  s  se- 
bou zároveň  čásf  linií,  a  tím  učinil  zbyteč- 
ným podvojný  způsob  tisku.  Tisk  pomocí 
typů  měl  však  vadu,  že  nebylo  možno  v  sy- 
stém vměstnati  několik  not  pod  sebou  sto- 
jících; proto  v  XVI.  stol.,  kdy  těšila  se  roz- 
květu hudba  varhanní,  jež  vměstnávání  ta- 
kové podmiňovala,  sáhnuto  bylo  opět  k  ti- 
sku pomocí  dcsk  měděných,  do  nichž  noty 


446 


'Notransko  —  Notturno, 


byly  vrývány.  Teprve  Gottlob  Imanuel 
Breitkopf  vynašel  r.  1755  pohyblivé  a  roz- 
ložitelné typy  notové,  třídílné  (^  |  ^),  jichž 
dnešní  sazba  ještě  používá.  Ježto  typy  tyto 
neběží  přes  celý  systém  a  také  linie  musí 
býti  sestavovány,  je  sazba  notová  velice 
pracná  a  poměrné  drahá,  pročež,  ačkoli  je 
schopna,  aby  byla  surrogátera  rytiny,  do- 
chází upotřebeni  pouze  v  dílech  theoreti- 
ckých,  kde  střídá  se  se  sazbou  literní.  No- 
vější grafické  způsoby  rozmnožovací,  t.  j. 
autografíe,  lithografie,  autotypie  a  j.,  mají 
pro  n.  t.  význam  podřízený,  ježto  výroba 
děje  se  nyní  napořád  nejrychleji,  nejlevněji 
a  nejúhledněji  rytím  do  zinkové  desky.  Ru- 
kopis skladatelův  »rozdělovač«  odměří  a 
poznamená  v  něm,  kolik  taktů  má  se  vejíti 
na  systém  a  kolik  systémů  na  stránku,  vše 
tak,  aby  obrátky  listů  padly  na  pohodlné 
k  tomu  při  hře  místo.  Ryjec  pak  negativně 
přenáší  jeho  obsah  na  desku.  Nejdříve  kru- 
žítkem rozdělí  systémy,  rastrálem  narýsuje 
linie,  vytečkuje  notám  jejich  postavení  co 
do  výšky  a  platnosti  časové,  opatří  tečky 
pomocnými  liniemi,  načež  příslušnými  ra- 
zítky vytluče  hlavičky,  závorky,  klíče  a  slova 
textu;  kov,  který  razítka  obklopuje,  srovná. 
S  takové  desky  tiskne  se  pouze  na  ručním 
stroji;  nyní  s  výjimkou  exemplářů  skvostných 
snímají  se  tak  jen  obtahy  k  účelům  kor- 
rektur,  jež  jsou  ovšem  pracnější,  než  při 
sazbě  notové,  ježto  vždy  celý  systém  musí 
býti  zalit  kovem  a  znovu  pak  massa  zpraco- 
vána. Deska  vyproštěná  z  chyb  přetiskne  se 
na  čínský  papír  a  odtud  se  přenese  na  ká- 
men. Caři  Gottiieb  Róder,  jehož  závod 
ryjecký  v  Lipsku  náleží  k  nejpřednějším 
v  celém  světě,  roku  1863  upotřebil  poprvé 
k  n-vému  t-u  touto  cestou  lithografickou 
rychlolisu  a  tím  způsobem  pořizuje  se  nyní 
všeobecně  tisk  hudebnin,  tvořící  veledůleži- 
tou čásť  grafického  velkoprůmyslu.  —  Srv. 
•Festschrift  zur  50jáhrigen  Jubelfcier  d.  Be- 
stehens  der  Firma  C.  G.  Róder  in  Leipzig* 
s  dodatkem  »Notenschrift  und  Notendruck* 
od  H.  Riemanna  (Lips.,  1896;  spis  neode- 
vzdány dosud  knihkupeckému  trhu).        '7 

Hotraniko,  něm.  Innerkrain,  nejmenší 
ze  tří  přirozených  částí,  v  něž  dělí  se  Kra- 
jina (v.  t.),  zaujímá  krasový  jihozápad  a  jih 
země,  totiž  politické  okresy  Logatecký  a 
Postojenský  i  soudní  okres  Vrhnický,  celkem 
2429  km*  s  97.189  ob.  (40  ob.  na  1  km*). 

Hotre  Dam9  [notr  dám]  (franc),  vl.  »naše 
paní«.  Panna  Maria,  pak  jméno  chrámů 
Mariánských,  zvi.  kathedrály  pařížské. 

Hotre-Dame  M.  viz  No  strad  amus. 

Hotre-Dame  dei  Vertiui  v.  A  u  b  e  r  v  i  1- 
liers. 

Vdtt,  v  bajesloví  severském  Noc,  dcera 
obra  Nowi  (Narfi),  nejprve  manželka  Anna- 
rova  (Onarova),  jemuž  porodila  Zemi  (Jordh), 
pak  Dellingova,  Jemuž  porodila  Den  (Dafr). 

Hottebohm  Gustav,  spisovatel  hudební 
(*  1817  —  t  1882).  Studoval  v  Berlině  u  L. 
Bergera  a  Dehna  (1838—39),  pak  byl  v  Lip- 
sku, kdež  naň  působil  Mendelssohn  a  Schu- 


mann,  a  od  r.  1846  trvale  ve  Vídni,  kde 
opět  s  počátku  naů  měl  vliv  Scchter.  Badal 
o  Beethovenovi  v  knihách:  £in  Skinenbuch 
von  Beeth,  (1865);  Thematisches  Verieichnh 
der  im  Druck  erschiemenen  Werke  von  fl, 
(1868);  Beethoveniana  (1872);  Beethovens  Stu* 
dien  (1873);  Ein  Ski^ienbuch  von  B,  aut  dem 
Jahre  i8o3  (1880);  Zweite  Beethoveniana  (vy- 
dal Mandyczcwski,  1887),  o  F.  Schubertovi 
{Thematisches  Ver\eichni$  . .  .  1874)  a  Mozar- 
tovi [Moiartiana,  1880).  Z  vlastních  skladeb 
N  ových  zasluhuje  zmínky  klavírní  kvarteta 
variace  na  thema  j.  S.  Bacha. 

Vottiii|^haiii  [-hcmj,  hl.  m.  angl.  hrabství 
t.  jm.,  lezi  při  ústí  splavné  říčky  Leen  do 
Trentu  na  svahu  pískovcového  pahorku,  na 
němž  rozkládá  se  zámek  r.  1674  vystavěný 
a  r.  1831  zrestaurovaný.  Má  229.775  obyv. 
(1896,  r.  1891  ob.  213.845),  ulice  úzké  a  ne- 
pravidelné, velké  tržiště  s  podloubím,  roz- 
sáhlý park,  množství  kostelů,  z  nichž  archi- 
tektonicky vyniká  kostel  St.  Mary  z  XV.  stol., 
katol.  kathedrálu  v  got.  slohu  od  Pugina, 
radnici  z  r.  1887  v  ren.  slohu,  monum.  got. 
budovu  University  College  dokonč.  r.  1881 
s  bibliotékou,  přírodovědeckými  musei  a  la- 
boratoři, kollej  Baptistův,  uměleckou  školu, 
latinskou  vys.  školu  zal.  r.  1513,  uměl.  mu- 
seum v  zámku,  obilní  bursu,  University 
College  s  34  přednášejícími  a  1902  posL  a 
se  zvláštními  obchodními  a  technologickými 
kursy.  Blízkost  vydatných  ložisek  kameno- 
uhelných  přispěla  k  tomu,  že  N.  stal  se  stře- 
diskem kvetoucích  odvětví  průmyslových; 
krajkářstvím  zaměstnáno  tu  (r.  1891)  21.700, 
punčochářstvím  7283,  strojnictvím  2640  děl- 
níků, vedle  toho  výroba  piva,  sladu  a  obuvi 
je.st  značná.  N.  má  3  poslance  v  dolní  sně- 
movně. 

Ifotttnghamihlre  |-hemšir],  hrabství  ve 
střední  Anglii,  má  na  2184  km*  445.823  ob. 
(1891).  Západní  čásť,  prostoupená  nevyso- 
kými pahorky  a  lesnatá,  níží  se  k  sev.-vých. 
k  širokému  údolí  ř.  Trentu  a  nížinám  Lincoln- 
ským,  na  jihu  prostírá  se  pastvinaté  území. 
Podnebí  jest  obzvláště  na  východě  suché, 
půda  co  do  úrodnosti  nevyniká  nad  pro- 
střednost.  Z  celé  plochy  bylo  r.  1890  47*8Va 
polí,  38'8Vo  pastvin  a  4-67o  lesa.  Pěstuje  se 
hlavně  obilí,  zelenina,  luštěniny,  chmel  a  len, 
dobytka  sečteno  r.  1890:  21.087  koní,  82.007 
skotu,  231.417  ovcí  a  32.338  prasat.  Z  ne- 
rostů těží  se  kamenné  uhlí  (1894:  6,821.830  ř). 
sádra  (46.213  ř),  něco  železné  rudy,  úbéle  a 
olova.  Roku  1891  zabývalo  se  krajkářstvím 
24.112,  výrobou  punčoch  15.379,  předením 
bavlny  2595,  strojnictvím  3526,  železářstvím 
4810  dělníkův.  Obchod  obilím,  dobytkem  a 
sladem,  průmysl  pivovarský  rovněž  vynika- 
jící. Hrabství  odesílá  4  poslance  do  dolni 
sněmovny.  Hl.  m.  Nottingham. 

Hottamo  (ital.,  franc.  noctnrne),  »noční 
kousekc,  ve  starší  hudbě  skladba  o  několika 
větách  hlavně  pro  foukací  nástroje,  druhdy 
též  pro  smyčcové,  lehčího  propracováni, 
při  stejném  charakteru  beroucí  na  se  i  roz- 
manitá jiná  jména:  kassacc,  serenády,  diver- 


Noty  —  Novace. 


447 


tissemcnta.  V  novější  hudbě  Field  a  Chopin 
jmenuji  n-nem  klavírní  kousek  volné  formy, 
v  nii  sQívý  základní  charakter  přerýván  bývá 
bouřlivými,  vášnivými  episodami. 

Vo^  {z  lat.  nota,  t.  j.  značka)  jsou  v  dneš- 
ním písmé  hudebním  znaménka,  jimiž  zná- 
zorňuji se  zvuky  hudební  co  do  výšky  a  co 
do  ěasoměrné  hodnoty  své.  O  historickém 
vývoji  v.  Notové  písmo. 

VOQart  [nuár],  ves  v  kantonu  Buzancy, 
arrond.  Vouxiers  franc.  depart.  Ardenncs, 
má  600  ob.  (1894),  doly  na  rudu  železnou, 
opukové  lomy;  rodáku  zdejšímu  generálu 
Chanzymu  postaven  tu  r.  1886  pomník. 

Voámenon  (řec),  věc  domyslná,  domysl, 
proti  fenoménu,  jako  zjevu  ve  zkušenosti 
danému.  Kant  zove  tak  věc  o  sobě,  poně- 
vadž se  ji  mftžeme  domysliti,  ač  nijak  ji  ne- 
smíme určovati  kategoriemi  neb  formami  ná- 
zoru. Srv.  Kant.  str.  936. 

Jfonméř  [Nahomirschen),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Horš.  Týn,  tara  a  pŠ.  Holišov; 
26  ď,  134  ob.  č.,  17  n.  (1890),  popluž.  dvůr 
Trubce  či  Trubice. 

Vouméřlot,  Neuměřice  i  Novomé- 
řice,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Slaný,  okr.  Vel - 
vary,  fara  a  pš.  Zvoleněves;  88  d.,  650  ob.  č. 
(1890),  stanice  (zastávka)  na  žel.  trati  Kra- 
lupy-Zvolenéves,  2tř.  šk.,  popi.  dvftr,  loži- 
sko »červené  hlinky<  a  kam.  uhlí  a  pískov- 
cové lomy.  Stávala  zde  tvrz.  N.  jsou  rodi- 
ště Martina  B  ach  áčka  (v.  t). 

Hourrisson  [nurison]  Jean  Felix,  franc. 
spisovatel  filosofický  (♦  1825  v  Thiers,  Puy- 
dc*Dome  —  f  1899  v  Paříži),  vystudovav 
práva  věnoval  se  advokátní  praksi,  přešel 
však  brzy  k  professuře  filosofie.  Vyučoval 
na  rozličných  místech,  až  r.  1874  jmenován 
professorem  moderní  filosofie  na  Collége  de 
France.  Byl  členem  akademie  morálních  véd. 
Psal  v  duchu  Cousínova  spiritualismu.  Z  četné 
jeho  literární  činnosti,  nesoucí  se  k  dějinám 
filosofie,  uvádíme:  Tableau  des  prof^res  de  la 
pensée  humaine  depuis  Thalés  jusqu^á  Leibnii 
(1858  a  opět);  sbírku  drobnějších  studií  ///• 
ttoire  et  philoiopMe  (1860) ;  La  phUosophie  de 
Lčibnii  (1860);  La  phUosophie  de  saint  Augu- 
stin (1865,  2  sv.);  Spinoia  et  le  naturalisme 
contemporain  (1866);  De  la  Uberte  et  du  ha- 
sard  (1870);  La  Souveraineté  nationale  et  la 
Ré^olvtion  (1872);  Pascal  physicien  et  philo- 
sophe  (1865);  Trois  révolutionnaires:  Twgot, 
Secker,  Bailly  ^^1885);  PhUosophie  de  la  ná- 
tuře, BacoH,  Bayle,  Toland,  Ruffon  (1887); 
Voítaire  et  le  voitairianisme  (1896). 

Voutonloe,  Noutomice  i  Ncutonice, 
far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Soiíchov, 
pá.  Vel.  Přílepy;  35  d.,  287  obyv.  č.  (1890), 
kostel  sv.  Jana  /na  Hůrkách),  byl  roku  1352 
far.,  4  tř.  šk.,  stanice  PraŽsko-duchcovské 
dráhy  (Praha-Most).  Dolský  a  Nový  mlýn. 
R.  1228  jmenují  se  N.  mezi  zr>ožím  kláštera 
svatojirského  v  Praze. 

Voav«aatéf  fnuvoté],  franc,  novinky, 
2vláitě  módní  (látky,  šaty  a  pod.). 

Vooy  fnujj  Lecomte  du,  milíř  franc, 
v.  Lecomte  du  Nouy. 


^^oaze  v.  Nutná  obrana. 

Hoaze,  bot.,  v.  Dra  ba. 

Voaze,  ves  česká,  v.  Nouzov  1). 

Voazka  (Mels),  ves  na  Moravě,  hejtm., 
okr.,  fara  a  pš.  Vyškov;  21  d.,  104  obyv.  č., 
4  n.  (1800).         ^ 

Hoazon  [nuzonj,  město  ve  franc  depar- 
tementu Ardennes  v  kantonu  Charleville, 
arrond.  Méziěres,  stanice  dráhy  Východní  a 
přístav  prAplavu  Východního,  má  vysokou 
pec,  slévárnu  železa,  výrobu  zbraní,  želez- 
ných nástrojAv  a  hospodářských  strojfiv  a 
6741  ob.  (1891). 

Hoazov:  1)  N.,  Nouze  (Neujahrsdorf), 
ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Král.  Dvůr  n. 
Lab.,  fara  a  pŠ.  Dubenec;  34  d.,  155  ob.  n. 
(1890).  Ves  povstala  r.  1776  rozpuštěním  li- 
tického dvora.  —  2)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Podě- 
brady, okr.  Král.  Městec,  fara  Chotěšice,  pš. 
Dymokurv;  39  d.,  309  ob.  č.  (1890),  mlýn  a 
popi.  dvůr  Slavíkov.  Čásť  obce:  Nouzo- 
vek. —  3)  N.,  Oujezdec,  ves  t.,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Rakovník,  fara  Senomaty;  61  d., 
335  ob.  č.  (1890).  výroba  bednářské  smůly. 
Kdysi  stával  v  N-ě  deskový  statek. 

HováBritannie  v.  Hismarckovo  Sou- 
ostroví. 

Vovaoe  (lat.  novatio)  jest  dle  rak.  obč. 
práva  zrušení  nějaké  dosavadní  obligaČní 
smlouvy  zřízením  smlouvy  nové,  která  od 
staré  liší  se  buď  právním  důvodem  nebo 
předmětem  hlavního  závazku.  Dle  řím.  práva 
měla  n.  tutéž  právní  povahu,  a  nově  založená 
obligace  mohla  se  od  staré  lišiti  též  změnou 
osob  dlužníka  neb  věřitele,  slujíc  pak  v  prvém 
případě  delegatio  debiti^  v  druhém  delegatio 
nominis,  Stala-li  se  n.  taková  bez  vůle  dluž- 
níkovy, slula  expromissio  (v.  Expromisse). 
Dle  řím.  práva  musila  se  státi  n.  ve  formě 
stipulace  a  ještě  před  Justiniánem  platila 
právní  domněnka.  Že  strany  mají  úmysl  do- 
savadní obligaci  nahraditi  novou,  tak  zv.  ani- 
mus  novandi.  Nařízením  Justiniánovým  tato 
právní  domněnka  byla  odstraněna,  tak  že 
animus  novandi  musil  býti  dokazován.  Ne- 
byl-li  prokázán,  byly  tu  obligace  dvě,  stará 
i  nová,  t.  zv.  n.  kumulativní,  opak  to  n. 
privativní,  kde  animus  novandi  prokázán 
byl.  Dále  vázána  byla  n.  na  causa  novandi, 
neboť  měla-li  se  uzavřením  obligace  nové 
uskutečniti  ještě  jiná  causa,  nebyla  tu  již  n. 
Další  pak  podmínky  byly:  platná  původní 
obligace  třebas  jako  naturální  a  vznik  nové 
platné  obligace  třebas  jen  jako  naturální. 
Římské  právo  činilo  téŽ  rozdíl  mezi  n-cí 
dobrovolnou  {novatio  voluntarid)  a  n-cí 
nutnou  {novatio  necessaria),  která  se  usku- 
tečnila litis  contestací.  Dle  rak.  obč.  zákona 
musí  při  n-ci  animus  novandi  býti  prokázán, 
a  platí  v  pochybnosti  právní  domněnka,  že 
starý  závazek  nebyl  zrušen,  pokud  vedle  no- 
vého obstáti  může.  Tedy  i  dic  rak.  občan, 
práva  rozeznávati  dlužno  n-ci  privativní  a 
kumulativní.  Nová  smlouva  musí  se  od  staré 
lišiti,  jak  již  řečeno,  důvodem  právním  nebo 
předmětem  plnění  hlavního  závazku,  ale  ni- 
koliv osobou  té  neb  oné  strany.  Změna  osob 


448  Nováček  —  Novaja  Zemlja 

n-ci  nezaloží.  N-cí  privativní  zanikne  starý  Manské  desky  Trutnovské  (XV.)  a  Vypity 
smluvní  poměr  naprosto  a  s  ním  zaniknou  ^  knih  úřadu  hor  viniČnych  (XV.  a  XVIIL). 
i  veškerá  s  ním  spojená  vedlejSí  práva,  jako  V  Pramenech  déjin  českých,  vycházejících 
právo  zůstavní,  právo  na  úrok,  rukojemství  z  nadání  Palackého,  vytiátén  je  péčí  jeho  la- 
atd.,  leda  by  byly  strany  i  v  příčině  těchto  tinský  text  České  kroniky  Enedíe  Sylvia. 
práv  umluvily  něco  jiného.  Stará  smlouva  i  V  Historickém  Archive,  vydávaném  I.  tři- 
musí  býti  platná  a  žalovatelná.  Ostatně  platí  dou  České  akademie,  vyšel  od  něho  Ustdř 
o  n-ci,  která  jest  smlouvou,  všechny  před-  j  k  dějinám  školství  kutnohorského  \  tet  rS20 
pisy,  které  platí  ohledně  všech  smluv.  Po-  af  r62S.  Třetí  třída  Akademie  svěřila  mu 
dotknouti  dlužno,  že  dle  výslovného  ústa-  uveřejněni  Korrespondence  Františka  Pala* 
novení  zákona  §  1379  ujednání  týkající  se  ckého,  z  niž  vyšly  tiskem  svazek  I.  C1^8)  a 
splatnosti  neb  jiných  vedlejších  podmínek  II.  (1901).  Značné  množství  rfizných  Článkfiv 
hlavního  závazku,  pokud  se  jeho  právní  <lů-  a  rozprav  vydal  N.  v  »ČČM.«,  z  nichl  buď- 
vod  tím  nemění,  n-cí  nejsou,  a  rovněž  nelze  i  tež  uvedeny  práce  delší:  Martin  Horký-,  český- 
o  n-ci  mluviti,  když  na  stávající  dluh  vydá  hvé^ddř  (1889);  Détřich  \  Portic^  přední  rádce 
se  dlužní  úpis.  Hlr.       Karla  IV,  (1891);   Prameny  nakládací  listiny 

Vovádek,  rus.  petcpyn,  franc.  conscrit,  university  prafské,  vydané  Karlem  IV,  dne 
recruCy  ital.  reduta,  angl.  recruit,  něm.  Re-  7.  dubna  i348  (1891);  Citaře  Karla  IV.  po- 
krůt,  sluje  branec  od  chvíle,  kdy  přibyl  ku  hyt  při  dvoře  papežském  v  Avignone  r.  í36S 
příslušnému  zástupu,  až  do  úplného  výcviku,  ,  (1891);  Jan  Jenísek  i  Óje^da  a  na  Svrčovci 
u  pěchoty  asi  8  neděl,  u  jezdectva  asi  5  mě-  (1894);  Několik  noyý-ch  xpráv  o  Zikmundovi 
sícův.  FM.        Hrubém  i  Jelení  a   rodině  jeho   (1896);    JiH 

Hovádek  Vojtěch  Jaromír,  dr  filos.,  Palacky,  otec  Fr,  Palackého  (1898);  Pavel  Pi- 
historik  český  (♦  1.  čna  1852  v  Sibini  v  Sed-  storius  i  Lucka  (1899);  v  >  Památkách  Archaeo- 
mihradsku),  dokončiv  studia  histor.  na  uni- '  logických*:  Drobné  správy  historické  ^e  id- 
versitě  pražské  byl  v  letech  1875 — 86  vycho-  pisků  v  kalendářích  při  dskách  ^emských  cho* 
vatelem  nynějšího  zemského  a  říš.  poslance  váných  (XVI.,  1896);  K  rodopisu  Kapounů  ^e 
Josefa  svob,  pána  Hrubého  z  Jelení  v  Čer-  Svojkova  a  rodů  s  nimi  spří\něných  (XVI. » 
vených  Peckách  u  Kolína,  potom  r.  1886-88  1 1896).  V  > Koruně  České*,  vycházející  v  Ko- 
členem  redakce  Ottova  Slovníka  naučného,  líné,  jsou  od  něho  delší  Články:  Bouře  sedl^ 
do  něhož  napsal  mnoho  článků  týkajících  se  1  ské  na  Pečecku  r.  i'jt3  (1877)  a  Jakub  Krčin 
dějin  českých  a  označených  chiflfrou  Nk.  I  x  J^^čan  (1878).  Četnými  články  přispěl  N. 
V  letech  1888—1890  z  uložení  výboru  zem-  také  do  »Českého  Lidu*,  >Methoda«t  >08vě- 
ského  sbíral  prapeny  k  dějepisu  českému  ty«,  »České  Revue*,  »Politik*,  »Obzoru  lite* 
v  archive  vatikátiském  a  jiných  archivech  a  '  rárního  a  uměleckého*,  »Časopisu  Spolcč- 
bibliotékách  v  Římě,  odkudž  navrátiv  se  ;  nosti  přátel  starožitností  českých  v  Praze*  a  j. 
stal  se  po  nynějším  ministru  dru  A.  Rezkovi  i  Vov4  Oranada  v.  Columbie, 
pomocníkem  V.  V.  Tomkovým  při  Dějepisu  1  Vovaja  Zemlja,  rusky  HoBaa  3eMJifl, 
města  Prahy  a  dne  1.  říj.  1891  propůjčeno  '  t.  j.  nová  země,  rozsáhlá  skupina  ostrovů 
mu  nové   systemisované  místo  třetího   ad-    v  Severním  Ledovém  okeáně,  leží  mezi  70* 


junkta  při  král.  českém  zemském  archive, 
r.  1893  postoupil  za  druhého  adjunkta  a 
r.  1900  za  prvního  koncipistu  při  témž  úřa- 
dě. R.  1895  zvolen  mimořádným  členem  Kr. 


30'  —  77*  s.  š.  a  51«  30'  —  69*  v.  d.  Gr.  a  ná- 
leží  k  ruské  gubernii  archangelské.  Měří 
úhrnem  91.070  fcm*  a  skládá  se  ze  2  velkých 
ostrovův,  oddělených  úzkým  a  klikatým  Ma- 


České  společnosti  nauk,  r.  1898  dopisujícím  točkiným  průlivem,  z  nichž  severní  zaujímá 
a  r.  1899  mimořádným  členem  I.  třídy  Če-  plochu  50.075  km*  a  jižní  40.995  km*,  a  z  celé 
ské  akademie.    Od  r.  1898  je  členem  kom-  ,  řady  menších  ostrůvků,  z  nichž  největší  jest 


misse  pro  vydávání  »Archivu  českého*,  od 
r.  1894  jednatelem  >Historického  spolku*. 
Roku  1898  byl  redaktorem  > Památníku*  na 
oslavu  stých  narozenin  Fr.  Palackého,  jejž 
vydaly  Král  česká  společnost  nauk  a  I.  a 
III.  třída  České  Akademie  nákladem  Matice 
české.  Činnost  jeho  směřuje  dosud  nejvíce 
k  vydávání  pramenů  déjin  vlasteneckých. 
Několik  menších  sbírek  takových  vyšlo  od 
něho  ve  > Věstníku*  Král.  české  společnosti 
nauk.  Jsou  to:  Vemeschriffen  aus  dem  Egerer 
Archiv  (1893);  Několik  listin  tÝkajících  se  kol- 
leje  Karlovy  ^  let  1 364- -'424  (1895);  Co- 
pialbuch  des  apost.  Nuntius  Bertrand  de  Ma* 
cello  i366—i368  (1895);    Paměti  Hynka  ml. 


MeŽdušarskij  (321  km*),  všecky  ostatní  ostrův- 
ky sem  náležející  zaujímají  asi  331  km\  N.  Z. 
tvoří  západní  ohraničení  Karského  moře, 
na  j.  odděluje  ji  od  ostrova  Vajgače  průliv 
Karský  nebo  Vajgačský,  kdežto  na  z.  a  s». 
obklopuje  její  břehy  moře  Murmanské  a 
Barendszovo,  části  Severního  Ledového  oke- 
ánu.  Celkem  tvoří  souostroví  podlouhlý 
oblouk  slabě  na  z.  vypuklý,  táhnoud  se  od 
sv.  k  jz.,  dlouhý  do  1200  km  a  široký  95  aŽ 
130  km.  Délka  břehů  činí  asi  4700  km,  nej- 
jižnější jejich  bod  jest  Kusov  Nos  na  ostr. 
Kusová  Zemlja,  odděleném  od  hlavních 
ostrovů  Nikolským  průlivem,  nejsevernější 
pak  mys  Želanije.    Břehy  jsou  silně  rozryty 


Bruntálského  \  Vrbna  o  věcech  veřejných  na  j  a  tvoří  veliký  počet  úzkých  a  hlubokých 
Moravě  a  v  Opavsku  ^  let  161O  a  í6íí  (1896);  1  zátok.  N.  Z.  jest  zřejmě  ostrov  pevninský» 
Šetéjovice,  vesnice  Škol  kutnohorských  (1898);  tvořící  prodloužení  pevninského  horstva 
Matrika  kůru  literáckého  v  Čáslavi  z  let  1539  i  Paj-choj  a  ostrova  Vajgače,  avŠak  podrob- 
až  1659  (1897).  V  >Archivé  Českém*  vydal: 'néjší   známosti   o   povrchu  jejího   vnitro- 


Novák.  449 

zemi  není.  Lze  jen  říci,  2e  povrch  tento  i  dal  v  popisu  své  cesty  Angličan  Willoughby 
déli  se  na  2  Části:  severní  (na  s.  od  zátoky  |  z  r.  1553,  ale  již  pod  ruským  jménem  N.  2. 
Beiymjaoné)  jest  prostoupena  mohutnými  Po  něm  navštívila  souostroví  řada  plavcův 
horskými  pasy  pokrvtými  ledovci  a  vyso- 1  anglických  a  hoUandských,  z  nichž  nejdůle- 
k^i  přes  1200  m,  kdežto  čásť  jižní  tvoří  |  žitějáim  byl  Barendsz  (1594)  a  velrybolovec 
plochou  vysočinu,  zdvihající  se  od  moře  Vlaming  (1664).  První  známá  ruská  výprava 
terrassovité  a  dosahující  největší  výše  do  na  N-vou  Z-ji  jest  z  r.  1757  Juškova,  r.  1760 
600  m.  Místo  ledovců  prostírají  se  zde  oplul  souostroví  Sáva  Loškin,  r.  1768  pro- 
ohromná  pole  sněhová.  Podnebí  ostrovů  plul  Rozmyslov  Matočkiným  průlivem,  r.  1822 
vlivem  blízkého,  ohromného  kontinentu  eur-  až  1824  byla  zde  výprava  Lútkeho  a  od  té 
asijského  jest  pevninské  a  výstředně  stu-  doby  celá  řada  obcnodnich,  loveckých  i  vě- 
děné, průměrná  roční  teplota  kolísá  se  mezi  deckých  expedic,  mezi  nimi  r.  1872  výprava 
—  7-29*C  a  —  9-43*^0,  nejstudenější  měsíc  '  hrab.  Wilczka  na  lodi  »Isbj6rn«,  r.  1875— 76 
jest  leden  s  průměrnou  teplotou  — 21-5'C,  pak  zvláště  Nordenskj6ldova  výprava  »Vegy«, 
na  některých  místech  na  s.  však  únor  která  ve  vědeckých  svých  výsledcích  podala 
(— 26-2*C),  ba  i  březen  (— 23-73<'C),  mini-  nejvíce  dat  o  N-vé  Z-ji.  R.  1882  založena 
mum  tepelné  klesá  pod  —  40*  C,  nejteplejší  zde  mezinárodní  polární  stanice  od  ruské 
měsíc  jest  červenec  (+2-39®C  až  -f  5*03*^  C),  i  zeměpisné  společnosti,  téhož  roku  vykonal 
nejvyšší  teplota  bývá  v  červnu  a  pozoro-  Gríněveckij  první  přechod  přes  N-vou  Z-ji 
váno  na  íifatočkině  průlivu  až  20°  C.  Výška  ke  Karskému  moři,  který  opakoval  r.  1895 
ročních  srážek  jest  dosti  nepatrná  a  kolísá  Cernyšev.  —  Sroy.  Svenske,  N.  Z.  (Petrohr., 
se  mezi  35—40  cm,  větry  jsou  časté,  silné  1866);  Uchtomskij,  N.  Z.  (t.,  1883);  Vega 
a  prudké,  celkem  jest  podnebí  N-vé  Z-je  Expeditionens  Vetenskapeliga  Jakttagelsee 
t>oařlivé  a  mlhavé,  častou  jest  polární  záře,  (Štokholm,  1882—87);  Tčppen,  Die  Doppel- 
význačnými  jsou  Časté  a  náhlé  změny  tep-  insel  Nowaja  Semlja  (Lipsko,  1878).  Dobrá 
loty.  Pro  nedostatek  tepla  a  kamenitou  mapa  N-vé  Z-je  vydána  hlavním  hydrogra- 
pAdu  květena  ostrovů  jest  velmi  chudá, '  íickým  úřadem  ruského  ministerstva  námoř- 
rázu  ryze  arktického.  veliké  plochy  porostlé   ního.  Tlír, 

J8«'u  mechem  a  lišejník  v,  stromů  není,  pouze  Hovák:  1)  N.  Josef,  český  básník  sa- 
nékolik  zakrslých  keřů  (11  druhů  vrb  a  j.).  mouk,  rodily  z  Petrovic  na  Rakovnicku,  kde 
Kjellmann  vypočítává  155  druhů  rostlin,  provozoval  nrnčířství.  Záhy  přiučil  se  jazyku 
Bohatší  jest  N.  Z.  zvířaty,  hojné  se  výsky- 1  německému  a  latinskému  a  v  1.  1838 — 1840 
tují  ledoví  medvědi,  vlci,  polární  lišky,  hra- '  uveřejnil  své  básně  ve  >Květech«,  ve  »Vče- 
nostaji,  sobi,  lumíci,  na  pobřežních  skalách  le«,  v  >Příteli  mládeže«  a  »RozliČn.  Praž.«, 
hnízdi  v  létě  ohromná  hejna  vodního  ptactva,  z  nichž  některé  přeložil  Waldau  do  němčiny, 
moře  jest  bohato  velrybami,  mroži,  tuleni,  2)  N.  Peregrin,  spisovatel  čes.  (*  4.  ún. 
delfíny  a  j.  —  Drsné  podnebí  ostrovů  s  dlou-  1815  v  Rychnově  n.  KněŽ.).  Gymnasium  vy- 
hou  polární  nocí  činí  život  na  N-vé  Z-ji  studoval  ve  svém  rodišti,  načež  vstoupil  ao 
velice  obtížným  a  pouze  Samojedům  poně-  semináře  v  Král.  Hradci,  kde  r.  1841  vysvě* 
knd  snesitelným.  Evropané  zde  přezimující  |  cen  na  kněze.  Nyní  jest  děkanem  v  Novém 
potřebuji  dobrých  zásob  potravin,  jinak  trpí  i  Městě  n.  Met.  Přispíval  do  >Květův<  a  »Vče- 
rúznýmt  nemocemi,  tak  že  jen   v  létě  při-   ly«  pod  pseud.  Pelhřim  Rychnovský  a 


chizeji  sem  evropští  plavci  a  rybáři.  R.  1877 
založena  pomoci  ruské  vlády  samojedská 
oasídz  Malé  Karmakuly   na  záp.  pobřeží  již. 


napsal  a  vydal:  Výklady  a  kákáni  (Praha, 
1862).  R.  1873  podnikl  cestu  do  Anglie  a 
Sever.  Skotska,  již  popsal  nejdříve  v  >Če- 


ostrova,  která  má  kostel,  školu,  ranlékaře, '  chu<  a  potom  samostatně:  Cestopis  do  Anglie 
zisobámn  a  asi  10  samojedských  rodin.  |  dr<i  (Praha,  1874;  2.  vyd.  v  Brně,  1886). 
Druhá  osada  zřízena  r.  1888  na  Matočkiném  i  3)  N.  Tomáš  Vlastimil,  spisovatel  dr- 
fyrŮUvu  se  4  samojedskými  rodinami  a  ko-  kevní  (*  22.  pros.  1834  v  Lázu  u  Strako- 
nečné  r.  1894  usadilo  se  7  samojedských !  nic  —  t  !•  srp.  1876  v  Libšicích),  gymna- 
rodin  o  jižního  Gusiného  Nosu.  Úhrnem  čítá  sium  studoval  v  Písku,  bohosloví  v  Praze  a 
stálé  obyvatelstvo  asi  90  osob,  Samojedů, ,  r.  1859  posvěcen  na  kněze.  Kaplanoval  v  Ra- 
kromě  duchovního.  Hlavním  pramenem  vý-  činěvsi  u  Roudnice,  potom  v  Lužci  u  Jenšo- 
živy Jest  lov  zvěře  a  ryb  Hedových  medvědů,  |  vic  a  r.  1874  jmenován  farářem  v  Libšicích 
tnlefiá,  mroŽŮ,  delfínů,  lišek,  sobů,  kajek,  nad  Vltavou,  již  r.  1862  vystoupil  v  »Blaho« 
hQ«,  lososův  atd.),  ročně  za  15—16.000  rublů.  věstu«  s  delší  prací  na  veřejnost:  Listy  o  sp. 
Dvakráte  za  léto  přijíždí  sem  parník  mur- ,  Janu  Nepomucieém,  kteréž  přepracované  vy- 
mansko-béloroořského  loďstva,  v  červenci  dal  po  druhé  r.  1871  pod  názvem  Úvahy 
přijíždí  s  Archangelska  vládní  úředník,  jenž   o  sv,  Janu  Nepomuckém.    K  vyzvání  pražské 


přijímá  od  Samoiedů  výtěžek  jejich  lovu, 
který  v  Archangefsku  se  prodává  ve  veřejné 


konsistoře  dal  se  do  studia  církevní  histo- 
rie a  r.  1869  uveřejnil  v  Dědictví  svatojan- 


draÍDé,  kdežto  pří  druhé  cestě  přiváží  jim '  ském  díl  I.  Obraiu  i  dějepisu  církve  Pdné 
různé  potřeby  a  zásoby  na  zimu.  Lov  nor-  (čásť  druhá  vyšla  r.  1877  po  smrti  auto- 
ských  a  ruských  lodí,  v  mořích  N-vé  Z-je  rove).  Mimo  to  vydal  Dvanáctero  prostoná* 
dříve  kvetoucí,  jest  dnes  v  úplném  úpadku.  —  rodních  pitní  \  okolí  strakonického  s  nápěvy 
N.  Z.  byla  známa  dle  všeho  jiŽ  Novgorod-  ^  od  Fr.  Gregory,  a  založil  » Knihovnu  kazatel- 
ským v  XL  stol.,  první  zprávu  o  ní  vsak  po-  <  skouc  J{, 

OtiftT  Slovoik  NMteý,  iv.  XVm.  21/9 1901.  29 


450  Novák. 

4)  N.  Jan  Bob.  (*  21.  list.  1840  v  Bohu- .  obrazů  starých  mistrQ,  katalogisoval  odborný 
slavičích  u  Nového  Mésta  n.  M.),  nižší  gym-  j  znalec  vídeňský  prof.  Frimml.  Nádherné  illu- 
nasium  vystudoval  v  Broumově,  vyšší  v  Hradci '  strovaný  katalog  vydán  byl  v  Praze  r.  1900. 
Králové;  od  r.  1860—64  vénoval  se  na  uni- |  Jako  zvláště  cenná  díla  této  galerie  uvésti 
versitě  pražské  studiím  historicko-zemépis-  •  dlužno  originály  od  Van  Dycka,  Rubensa, 
ným  a  linguistickým.  Vykonav  r.  1864  státní  j  Pasqualina  Veneta,  A.  Ostadea  a  jiných  vét- 
zkoušku  z  dějepisu  a  zeměpisu  byl  ustano- 1  ších  mistrů  staré  Školy  hoUandské,  německé, 
ven  za  supplujícího  učitele  na  c.  k.  akade* :  francouzské  a  italské.  V  obrazárně  této  na* 
mickém  gymn.  v  Praze,  kde  po  6  let  puso-  chází  se  i  vzácná  podobizna  Kateřiny  Opo- 
bil.  R.  1870  stal  se  skutečným  učitelem  na  linské  (matky  Marie  Leszczyňské),  již  do 
c.  k.  gymn.  v  Táboře,  kdo  podnes  jest  čin-  svého  velkého  díla  o  Ludvíku  XV.  zařadil 
ným.  Literární  prací  jeho  první  jsou  články   spisovatel  Nolhac,  jako  jediný  známý  por- 

V  čas.  »Škola  a  2ivot<  v  1.  1869—75;  potom  trait  této  zajímavé  historické  osobnosti.  Mi- 
upravil  Ningcrovy  Děje  všeobecné  k  2.  4.  vy- 1  rao  uvedenou  galerii  chová  N.  i  velkou 
dání  (1873—91),  Vydal  Zeměpisné  obra\y  (dle  |  sbírku  starých  rytin  Důrerových,  Rcmbrand- 
Hirtových,  v  Táboře  r.  1882)  a  Dějepis  če.ký  \  tových,  Holarových  a  j.,  jakoŽ  i  četnou 
(2.  díl)  pro  střední  školy  (v  Praze,  1876).      j  sbírku  starých  i  modt;rnich  krcsvb  a  aqua- 

5)  N.   Josef  Vincenc,   továrník    český '  rellův. 

(*  17.  bř.  1842  v  Sobotce).  Se  strojnictvím  ]  6)  N.  Josef  (♦  10.  čna  1846  v  Malechovi- 
pivovarským  seznámil  se  již  doma,  u  svého  cích  u  Sobotky).  Po  gymn.  studiích  poslou- 
otce  Václava,  jenž  byl  z  prvních,  který  chal  přírodní  védy  na  pražské  universitě, 
prováděl  v  Rakousku  t.  zv.  anglické  hvozdy. '  R.  1873—74  byl  suppl.  učitelem  v  Třebíči  a 
Po    odborných    studiích    ve    Vídni    založil  i  potom  12  let  professorera  na  reálném  gym- 

V  Praze  r.  1866  vlastní  techn.  kancelář  pro  i  naši  i  v  Ncm.  l3rodě,  kde  v  gymn.  prograro- 
stavbu  pivovarů  a  sladoven  a  provedl  ještě  mech  uveřejnil:  Klič  k  určováni  rostlin  kryto- 
t.  r.  stavbu  dvojnásobného  hvozdu  v  M銝in-  semenny-ch  okoli  uěmeckobrodského  (r.  1878), 
ském  pivovaře  v  Plzni.  R.  1872  založil  svou  tajnosnubných  rostlin  cévnatých  (1880),  křovi- 
vlastni  strojnickou  továrnu  v  Bubnech,  při-  ivch  liŠejnikU  (1882)  a  htpen'^tÝch  lišejnikův 
brav  r.  1876  za  společníka  Rich.  Jahna  (v.  t.). ;  (1884).  Kromě  toho  přeložil  čásť  ssavců 
Závod  ten  brzo  se  vzmohl  k  značné  výši,  a  z  knihy  Brehmovy.  R.  1886  nastoupil  službu 
svědčí  o  zdatnosti  jeho  nejen  celá  řada  pro-  jako  c.  k.  okresní  školní  inspektor  v  Jičíně, 
vedených  pivovarův  a  sladoven  domácích, ,  kde  plně  se  vénoval  rozkvětu  školství  obec- 
nýbrž  i  zahraničních.  Uvádíme  jen  některé  ného.  V  době  té  vyšla  starší  konkurrcnČní 
stavby  z  nejnovější  doby,  jako  Měšťanský  práce  jeho,  poctěná  cenou  Opicovou,  v  »Ar- 
pivovar  v  Praze,  Měšť.  pivovar  s  velkou  sla-  chivu<  pro  výzkum  Cech  u  Frant.  Řivnáče: 
dovnou  na  Král.  Vinohradech,  pivovar  Spo- ,  Lišejníky  okoli  německóbrodského.  Roku  1897 
lečenstva  praž.  sládků  v  Bráníku,  Akc.  pivo- '  stal  se  ředitelem  c.  k.  ústavu  ku  vzdělání 
var  v  Česk.  Budějovicích  a  j.,  na  něž  plány ,  učitelů  v  Hradci  Králové, 

dodala  stavební  kancelář  firmy  N.  a  Jahn  a|  7)  N.  Josef  (♦  3.  bř.  1847  v  Praze).  Stu- 
jejichž  strojní  zařízení  skoro  výhradně  touto  doval  na  akad.  gymnasiu  v  1.  1859—67,  na 
firmou  bylo  dodáno.  Ze  staveb  provedených  pražské  universitě  klassickou  filologii  a  čcŠ- 
v  cizině  jmenujeme  Brasserie-Artois  v  Lu- 1  tinu,  r.  1874  promovován  na  doktora  filoso- 
váni  a  Brasserie-Austrofrangaise  v  St.  Etien- '  fie  a  1876  jmenován  skut.  professorem  na 
ne.  N.  prokázal  platné  služby  též  obci  praž- '  gymn.  v  Litomyšli,  kdež  působil  do  záři 
ské.  Jsa  od  r.  1878  členem  sboru  obecních  i  1895,  od  té  doby  jest  na  c.  k.  akademickém 
starších,  je  činným  hlavně  v  oborech  sta- 1  gymnasii  v  Praze.  Napsal  do  programrau 
vebních,  rekonstrukce  mostu  cís.  Františka  litomyšlského  gymnasia  r.  1885  O  pvoté  a 
Josefa,  stavba  nové  plynárny  v  Holešovicích,  literárním  půs^eni  Aloisa  Vojtěcha  Šmilov* 
stavba  městského  musea  a  j.  podniky  obce    ského. 

pražské  provedeny  byly  hlavně  jeho  přiči-  8)  N.  Josef,  klass.  filolog  český  (♦  S.  bř, 
něním.  N.  působí  též  jako  předseda  měst- ,  1849  v  Josefově).  Vykonav  studia  gymnas. 
ského  musea,  městských  plynáren  a  sou- 1  v  Hradci  Král.  a  v  Praze  oddal  se  na  uni« 
pisné  kommisse,  správní  rada  elektr.  podni- '  versitě  pražské  studiu  klassické  filologie, 
kův  atd.  Je  censorem  rak.-uher.  banky,  čle-  z  níž  r.  1872  složil  s  vyznamenáním  státní 
nem  ředitelstva  banky  > Slavie «  (kde  působí   zkoušku  pro  vyšší  gymnasia.  Supplovav  roku 


již   25   let),   předsedou   musea    Ňáprstkova, 


1872 — 73  na  akad.  gymn.  pražském  stal  se 


správním  radou  cukerní  banky,  Společenstva   r.  1874  professorem  na  gymnasii  jindřicho- 
pivovaru  pražských  sládkův,  členem  výboru   hradeckém,  kdeŽ  až  posud  působí.    R.  1875 


Vlasteneckých  přátel  umění  v  Rudolfinu 
atd.  Za  své  zásluhy  vyznamenán  byl  r.  1898 
rytířským  řádem  císaře  Františka  Josefa  a 
r.  1901  titulem  cís.  rady.  N.  je  též  velkým 
přítelem  umění  a  majitelem  největší  soukro- 
mé české  obrazárny,  umístěné  ve  zvláštním 
sále  na  Florenci  č.  1020,  Jež  je  '  pozoruhod- 
nou ozdobou  Prahy  a  pochvaly  došla  též  od 


promovován  na  doktora  filosofie.  Při  učitel- 
ské své  činnosti  hleděl  N.  též  buditi  smysl 
pro  umění  výtvarné  veřejnými  přednáškami 
v  kruzích  širších.  Pro  tuto  činnost  zvolen 
byv  r.  1890  do  komitétu  jindřichohrade- 
ckého musea  městského,  uspořádal  bohaté 
sbírky  musejní  kromě  národopisných.  Roku 
1894  při  výstavce  národopisné  pořídil  veli* 


kritiků  cizích.  Obrazárnu,  obsahující  přes  150  |  kou  výstavu  uměleckou  z  předmětů  jindř.- 


Novák, 


451 


hradeckých  a  z  okolí.  Nova  činnost  literární 
vztahuje  se  k  filologii  klassické  a  k  dějinám 
umční.  Literární  práce  jeho  mimo  četné 
drobné  články  jsou:  O  politických  narážkách 
v  Sof.  Oidipu  Kolónském  a  v  Antigoni;  O  době 
iÍo{€ni  Oidipa  KoL;  O  Ciceronových  prame- 
nech k  I.  kn.  de  nat,  deor.  a  k  Academ,;  Srov- 
naní' Sofokieoyý-ch  prologů  s  Euripidovými 
(v  »List.  fiL«,  r.  V.,  VI ,  progr.  gymn.  jindř.- 
hrad.  r.  1875.  79);  O  dome  honérském  (Roz- 
pravy Král.  české  společnosti  nauk,  VII.  ř., 
4.  sVm  Č.  2.);  vyklad  obratů  Langlovjrch  k  dé- 
jindm  (progr.  jindř.-hrad.  gymn.  r.  1884);  Vý- 
tparné  uméni  na  gymnasiích  (^PsLcé^g.^f  1885); 
Vyčeře  Páni  od  Lion,  da  Vinci  (>Vlast€,  IV.); 
Čtyři  sochy  antické  (aesthetický  rozbor,  1892) ; 
Průvodce  uměleckou  výstavou  jindř, -hradeckou 
r.  i8g2  s  přehledem  českých  sochařův  a  ma- 
lířů; Okra\  >Boj  s  Turky*  v  obrazárně  idmku 
jtndř. -hradeckého  jest  od  Fil.  P.  Roosa  (>Pam. 
arch.<.  XVIlI.í;  Ro\bor  aesthetický  téhož  ob- 
razu (»Obr.  rcvuec,  II.);  Rafaelovy  Allegorie 
v  sranda  delta  segnatura  ve  VatikdnČ  (»Ale- 
thcia«,  1899);  Rondel  ýámku  jindř.-hradeckého 
(»Obr.  r<;v.<.  I.);  l)U  Suuhauser  St.  Johannes- 
Ktrche  (Mittheil.  der  Ccntral-Commission, 
1900);  ^upis  památek  hist.  a  uměleckých  po- 
iit,  okresu  jindř.-hradeckého  (nákl.  archaeol. 
komm.  při  C.  akademii,  1901).  Jest  též  spolu- 
pracovníkem Ottova  SI.  Nauč.  V  uznání  lite- 
rární i  vědecké  činnosti  své  jmenován  byl 
r.  1S90  dop.  členem  C.  akademie,  r.  1895 
jednatelem  Archaeolog.  kommisse  téže  aka- 
demie, r.  1898  dopisovatelem  Centrální  kom- 
misse pro  uměl.  a  hist.  památky,  r.  1901 
dop.  členem  Král.  čes.  společnosti  nauk. 

9)  N.  Otomar,  vynikající   geolog  český 
(•  lí>.  list.  1851  v  Hradci  Král.  ~  f  28.  čce 
1892  v  Litni),  gymnasium  a  universitu  stu- 
doval  v  Praze,  kdež  i  nabyl  doktorátu  filo- 
solie.  Byl  ódii  dobu  assistentem  musea  če- 
ského, od  r.  1879  byl  assistentem   prof.  J. 
Krejčího  na  technice  a  po  jeho  odchodě  na 
aniversita  supploval  stolici   mineralogie    a 
geologie  na  technice  do  příchodu  O.  Feist- 
mantla.  R.  1882  stal  se  docentem  palaeonto- 
logic  a  geologie  při  universitě  české  a  brzy 
jmenován  byl  mimořádným  a  po  smrti  prof. 
Krejčího  r.  1887  řádným   professorem  těch 
véd.  Závětí  J.  Barrandea  ustanoven  N.  s  prof. 
Waagenem  kustodem  drahocenných   sbírek 
zkamenělin  silurských,  museu  českému  da- 
rovaných, a  svěřeno  mu  i  pokračování  díla 
»Systěme  silurien  du  centre  de^la  Bohéme«. 
N.  byl  členem  Kr.  české  spol.  nauk,  České 
akademie,  řiisk.  gcol.  ústavu  a  společnosti 
»Isis«    v  Drážďanech.    Byl  právem   uznáván 
xa  nejlepšího  znalce  útvaru  silurského  v  Če- 
chách, o  iehož  zkamenělinách,  zvláště  trilo- 
bitech a  hyolithidech,  vydal  práce  ceny  ne- 
všední. Jeho  rozhled  a  důmysl  vynikl  též  ve 
spora  o  aequivalenci  některých  vrstev  če- 
ského siluru  s  devonem  harckým  č.  v  t.  zv. 
otázce   bercynské.    TéŽ  o   výzkum   zvířeny 
třetihorní  a  zvláště  křídové  má  N.  velké  zá- 
sluhy.   Práce   N-ovy   v  přehledu   časovém: 
O  třetikomim  vápenci  valečském  a  novém  ko- 


rýši  v  něm  odkrytém  (» Vesmír*,  1872);  Veber 
eine    neue    Isopoden  Gatlung    aus    dem    tert, 
Susswasserkalk  v,  Waltsch  (Sitzb.  d.  k.  b.  Ges. 
d.  Wiss.,  1872);    O   nových  nalezištích   silur- 
ských  ikamenělin    u   Prahy  (»Vesm.«,   1872); 
O  břidlicích  cypřišových  a  jich  ikamenělinách 
v   chebské   třetihorní  pánvi   (>Vesm.«,  1874); 
O  trilobitech  či  korýších  trojlaločných  (t.,  1876) ; 
Die  Fauna  der  Cypiisschiefer  des  Egerer  Ter- 
tiárbeckens  (Sitzb.  d.  k.  Ak.  d.  Wiss.,  1877); 
Beitrag  ^ur  Kenntniss  der  Bryo^oen  d,  bóhm. 
ICieideformation  (Denkschr.  d.  k.  Ak.  d.Wiss., 
1877) ;    O  počáteční  části  skořápky  hlavono\c& 
čtyř^ábrých  (»Vcsm.<,  1879);  Studien  an  Hy- 
postomen   bóhmischer    Trilobiten   (Sitzber.    d. 
kjil.  G.  d.  Wiss.,  1879);    Ku  poinánt  hypo- 
stomů  českých  trilobitů  (>Vesm.«,  1879);  uber 
Gryllacris  Bohemica,  einen  neuen  Locustiden^ 
rest  aus  der  Steinkoh  len  formát  ion  von  Strado- 
nitx  ''í  Bóhmen  (Jahrb.  d.  geol.  R.-A.,  1880); 
Bemerkungen  ^u  Kayser*s  ^Fauna  der  álteren 
devonischen  Ablagerungen  des  Har^es*  (Jahrb. 
d.  g.  R.  A.,  1880);    O  tak  ivané  otá\ce  her- 
cynské  (»ČČM.«,  1881);  Ueber  bóhmische,  thů- 
ringischf,  greifensteiner  und  har^er  Tentaku- 
lithen  (Beitr.  z.  Palaeont.  Oest.-Ung.,  1882); 
Vorldujíger   Bericht    uber    Echinodermen    der 
Iser-Schichten  in  Bóhmen  (Stzbr.  d.  kgl.  bohm. 
Ges.  d.  Wiss.,  1882);  Zur  Kenntniss  d,  bóhm, 
Trilobiten   (Beitr.   z.  Pal.  Oest.-Ung.,  1883); 
O  \kamenělinách  \e  dvou  dosud  málo  \námých 
naleiišt  Barrandeova  pásma   Dd^  v  nejbližším 
okolí  pražském  (Zpr.  geol.  sp.,  1885) :  Remar- 
qnes  sur  le  genre  Aristo^oe  Barr.  (»Věstn.  kr. 
č.  spol.  natikc,  1885);   Notě  sur  Phasganoca- 
ris,  nouveau   Phyllocaride  de  Vétage  Ff^  en 
Bohime  (t.,  18S6);   Zur  Kenntniss  der  Fauna 
der  Et,  F-f^  in  der  palaco^oischen  Schichten- 
gruppe  Bóhmens  (t..  1886);  Studien  an  fíypo- 
stomen  bóhm,  Trilobiten  (t.,  1886);  Studien  an 
Echinodermen  d,  bóhmischen  Kreideformation, 
No.  /.:  Die  reguláren  Echiniden  der  Cenoman- 
stufe  (Abh.  d.  kgl.  bóhm.  Ges.  d.  Wissensch., 
1S87);  Bemerkungen  Uber  Pentamerus  (Zdimir) 
Sol  US  Ban\  aus  der  Et.  G-g^  von  Hlubočep  bei 
Prag  (Ztschr.  d.  deut.  geol.  Ges.  Berlin,  1888); 
Vergleich,  Studien  an   einigen    Trilobiten  aus 
dem  Hercyn  von  Bilken^  Wildungen,  Greifen- 
stein  u.  Bóhmen  (Palaeontographica,  1890);  Re- 
vision  der  palaeo^oischen  Hyolithiden  Bóhmens 
(Abh.  d.  kgl.  bohm.  Ges.  d.  Wiss.,  1891);  On 
the  occurence  of  a  netv  Form  of  Discinocaris 
in  the  Graptolitic  Beds  of  the  >Colonia  Haidin- 
ger*  in  B)hemia  (Geol.  Mag.,  1892).       Pě. 

10)  N.  Robert,  klass.  filolog  čes.  (♦l.  říj. 
1853  v  Ledči  nad  Sázavou).  Nabyv  prvního 
vzdělání  v  rodišti  svém  a  v  Přibyslavi,  stu- 
doval na  gymnasii  v  Německém  Brodě  (1864 
až  1872)  a  na  filosofické  fakultě  v  Praze  (1872 
až  1875),  kde  oddal  se  studiu  klassické  filo- 
logie. Od  r.  1875—78  byl  supplentem  při 
akad.  gymnasii  v  Praze,  r.  1877  podstoupil 
zkoušku  z  klassické  filologie  pro  vyšší  gym- 
nasia, r.  1878  povýšen  na  doktora  filosofie. 
Od  r.  1878—89  byl  profes,  vyššího  1.  stát. 
a  reálného  gymnasia  v  Praze.  R.  1882  jme- 
nován byl  ředitelem  latinského  prosemináře 


452 


Novák. 


aktivované  právě  university  české,  kterýžto . 
úřad  dosud  zastává.  N.  byl  prvním  docentem, 
jenž  se  na  universitě  české  (v  říjnu  1882) 
habilitoval.  R.  1889  jmenován  mimořádným, 
r.  1896  řádným  prof.  klassické  fílologie,  t.  r. 
stal  se  členem  c.  k.  zkušební  kommisse  pro 
učitelství  na  gymnasiích  a  školách  reálných. 
Pro  zásluhy  své  vědecké  zvolen  byl  r.  1890 
mimořádným  a  r.  1900  řádným  členem  Čes. 
akademie,  r.  1892  mimoř.  členem  Král.  české 
společnosti  nauk.  Hlavním  oborem  rozsáhlé 
literární  činnosti  N-ovy  jest  textová  kritika 
řím.  p|;osaikA.  Sv^mi  pracemi  z  tohoto  oboru 
získal  si  N.  nejlicnotivější  uznání  i  za  hrani- 
cemi a  zjednal  si  čestné  místo  mezi  nejlep- 
šími latinisty  soudobými.  Emendace  jeho  opí- 
rají se  především  o  přesné  ocenění  rukopis- 
ného podání  a  pak  o  dfikladnou,  do  nejmen- 
ších, i  jbrmálnich,  podrobností  sahající  zna- 
lost slohu  dotyčného  spisovatele.  Tak  po- 
dařilo^ se  N-ovi  na  hojných  místech  opraviti 
text  LiviOv,  tak  že  nejpovolanější  znalec  H. 
J.  Muller  (Weissenborn-Muller,  XXI.  Buch 
des  Livius,  9.  vyd.,  str.  VIII.  a  >Zeit.  f.  d. 
Gymi\asialwesen«,  1901,  str.  4  a  22)  klade 
práce  "N-o vy  k  Liviovi  na  roven  proslulým 

f vracím     Luchsovým    a    Fúgner    (Bursians 
ahresber.,  1901,  str.  265)  praví  o  nich,  že 
vynikají  bystrozrakem  a  sčetlostí   i    odbor- 
níkům přímo  nezbytný  jsou.    Rovněž  cenné 
jsou  práce  N-ovy  ke  kritice  Valeria  Maxima 
(srv.  Kempfovo  vyd.  tohoto  autora,  Lip.,  1888, 
str.  XX  a  XXX),  Velleia  Patercula,  Curtia 
Rufa,  Ammiana  Marcellina,  Caesara  (srov. 
Kúblerovo  vydání  Caesara,  III,  2,  praef.  str. 
VII),  Scriptores  historiae  Augustae,  Tacita, 
Seneky  rhetora  (hojné  návrhy  N-ovy  k  tomuto 
auktoru,  dotud  neuveřejněné,  přijal  do  textu 
H.  J.  Muller  ve  svém  vydání  Seneky  rhetora), 
Quintiliana,    Frontona,  Cicerona  atd.     Nej- 
přednější latinisté  současní  (Landgraf,  Wólf- 
flin,   Zingerle,    Petschenig,   ICempř,    Moraw- 
ski ,  Hirschfelder,  Schmalz,  Luterbacher,  Kůb- 
ler,  H.   J.  Muller,  Fúgner  a  j.)   vyslovili  se 
o  nich  s  největší  chválou,  přehojné  konjek- 
tury  N-ovy  přijaty  do  textu  neb  kritického 
apparátu  nejlepších  vydání  kritických  a  kri- 
tické studie  N-ovy  všude  se  uvádějí  a  ci- 
tují.  Z  řím.  básníkův  obíral  se  N.  kritikou 
Vergilia  (řadu  kritických  příspěvků  N-ových 
obsahují  Kvíčalovy  Nové  krit.  a  exeget.  pří- 
spěvky k  Vergiliově  Aeneidě),  Catulla,  Statia 
a  Martiala.   Vedle  prací  kritických  podal  N. 
i  řadu  vysoce  cenných  studií  literárné-histor., 
z  nichž  na  prvém  místě  uvésti  jest  důkladná 
dvě  pojednání  o  dialogu  de  oratoribus,  jejž 
N.  z  důvodů  pozoruhodných  přičítá  Quinti- 
lianovi.    Stejně  důkladně  ovládá  N.  i  jazyk 
a  literaturu  řeckou  a  obor  tak  zvané  filologie 
reální.    N.  opatřil  tato  vydání  řím.  autorů: 
Ciceronových  řeči  in   Catilinam  (Praha,   1885, 
3.  vyd.  1899);  pro  S.  Roseto  Amertno,  de  im- 
péria Cn.  Pompei,  pro  Archia  poeta  (t.,  1888, 
2.  vyd.  1896);  Ciceronových  spisů  Cato  maior 
a  Laelius   (t.,  1889,  2    vyd.   1899);    Cicerono- 
yých  řeči  pro  Milone^  pro  Ligario,  pro  rege 
Deiotaro  (t.,  1892),  pro  Murena   a  pro  Sulla 


(t.,  1894),  in  Q.  Caecilium  divinatio  a  4,  řeči 
proti  Verrovi  (t.,  1900);  SalluUiova  Jugurthy 
(t.,  1888);  Catiliny  a  řeči  a  íistk  \  Historii 
(t.,  1891),  Tacitovy  Germanie,  Agrikoly  a  dia- 
logu (t.,  1899),  prvnich  tři  knih  Ab  excessu 
divi  Augusti  (t.,  1890)  a  prvnich  dvou  knih 
Historii  (t.,  1892),  Liviovfch  knih  í.  a  11,  (t.. 
1890)  a  XXJ,  a  XXIL  (t,  1891)  a  Caesara- 
vý-ch  Commentarii  de  bella  civiU  (t.,  1893).  Do 
češtiny  přeložil  Ciceronův  spisrk  a  nejiepsim 
druhu  řečniků  (Praha,  1880,  Bibliotbéka  klas- 
siků  řec.  a  řím.)  a  áceronavy  řdči  proti  Ka- 
tHinovi  (t,  1885,  Sbírka  klassiků  řec.  a  fta,, 
seš.  2).  Samostatně  vydané  N-ovy  spisy  mluv* 
nicko-kritické  jsou:  Grammatická,  lexíkálni a 
kritická  pozorováni  «  Velleja  Patercula  (Praha, 
1892,  » Rozpravy c  České  akademie,  třída  Úl., 
roč.  I.,  Č.  4.);  Mluvnická- kritická  studia  k  Livi- 
ovi (t,  1894,  »Rozpravy<  Čes.  akademie,  tří- 
da III.,  roč.  III.,  čís.  2.)  a  Curae  Ammianeae 
(t.,  1896),  jež  odbornou  kritikou  došly  vesměs 
nejpříznivějšího  posouzení.  Pojednáni  lite- 
rárně-historická:  O  pramenech  Vellejovy  řeči 
v  prvnf  kni^e  Ciceronava  spisu  de  nátura  deo- 
rum  (Programm  1.  reál.  a  vyšá.  gymn.  v  Praze, 
1879);  Mů(e'li  Tacitus  pokládán  býti  ^a  pů- 
vodce dialogu  de  aratoribus?  (> Věstník*  král, 
české  společnosti  nauk,  1890);  Mofno-li,  aby 
byl  kdo  jiný  skladatelem  dialogu  de  oratoribus 
nd(  Quintilian?  (t.,  18901;  O  nové  naleiených 
ódách  BakchylidovÝch  (^>České  museum  filol  «, 
roč.  IV.);  Acciavi  a  Sofokleavi  Antenorovci 
(t.,  roč.  IV.);  Nové  objevy  řecký-ch  papyrů 
v  Egypte  a  jejich  védeeký  vý^am  (Almanach 
České  akademie,  roč.  XI.,  1901,  str.  191  ai 
222).  Příspěvky  ke  kritice  a  exegesi  řím. 
spisovatelů:  k  Liviovi:  > Listy  filologické*, 
1878, 1881, 1882, 1883, 1884, 1885, 1886,  Sbor- 
ník prací  ňlol.  na  oslavu  prof.  Kvíčaly,  str. 
45  si.,  >Zeit.  fůr  die  ósterr.  Gymnasien*,  1890, 
1892,  >Wiener  Studíen*.  1893,  >České  mu- 
seum filologické*,  1899,  1900  a  1901.  K  Cae- 
saravi:  >Listy  filol.*,  1884,  *»ZeÍt.  f.  ósterr. 
Gymn.*,  1893.  Příspěvky  k  Bellům  Hispa- 
niense:  »Listy  fil.*,  1888,  »České  museum 
fil.*,  1897,  1898.  Příspěvky  N-ovy  k  Bellům 
Atricae  obsahuje  vydání  této  památky  od 
Wólffiina  a  Miodoňského.  K  Velleju  Patercu- 
lovi:  »Listy  fil.*,  1883  a  1884.  K  Valenu 
Maximovi:  t.,  1883  a  1884,  >WienerStudien«, 
1896.  Ke  Curtiovi  Rufovi:  >Listy  filol.*,  1884 
a  1885,  >Wiener  Studien*,  1893,  Spicilegium 
Curtianum  (»Ceské  mus.  fil.*,  1899  a  mimo 
to  zvlášť  o  sobě  vydáno),  »Če8ké  mus.  fíl.*^ 
1899.  K  Tacitovi:  Sborník  prací  fil.  na  oslavu 
prof.  Kvíčaly,  str.  60  sL,  »Li8ty  fil.«,  1887  a 
1888,  Analecta  Tacitea  (»Čes.  mus.  fil.*, 
1896,  mimo  to  i  o  sobě  vydáno^.  K  Florovi: 
> Listy  fil.*,  1884.  K  Scriptores  historiae  Au^ 
gustae:  >Listy  fil.*,  1884,  1885,  1886  a  1887, 
Sborník  prací  filol.,  str.  54  si.,  »Zeit8chr.  f. 
ósterr.  Gymn.,  1891,  »Ceské  mus.  fil.«,  1896 
(Observationes  in  scriptores  historiae  Augu- 
stae,  též  o  sobě  vydáno)  a  1897.  K  Ammšanu 
Marcellinovi:  >Listy  fil.*,  1885,  1886  a  1887, 
9 České  museum  íil.*,  1898.  K  Ciceronovi: 
>Listy  fil.«,  1886,  1887  a  1888,  Sborník  prací 


Novák. 


453 


filoL,  str.  44  si.  K  Senecovi  rketorovi:  >Listy 
fil.«,  1886,  »Wiener  Stadien<,  1895.  Ke  Quin- 
tUianovi:  >LÍ8ty  íil.«,  1886,  »Zeit.  f.  čsterr. 
Gymn.«,  1891.  ÍC  Pliniovi  mladíimu:  »Zcit.  f. 
ósterr.  Gymn.«,  1891.  K  Frontonovi:  »Li8ty 
fil«,  1886.  »WieDer  Studien*.  1897.  K  .í^- 
machovi:  »LÍ8ty  fil.«,  1886.  K  řím,  panegyrU 
kům:  »České  mus.  íil.«,  1901.  K  Minuciovi 
felixovi:  t.,  1898.  Ke  CatuUovi:  »Listy  fil  «, 
1886.  K  Martialovi:  t.,  1881.  K  Statiové  Achil- 
teidé:  t.,  1884.  Pojednání  ke  grammatice  lat 
a  lexikografii :  O  některých  novéjskh  dUech 
\  latinského  ja^koipytu  (» Véstník*  Čes  aka- 
demie, roč.  I.);  O  vzniku,  rd\u  a  védeckém 
významu  nového  lexikdlniho  dUa  Thesaurus 
linguae  latinae  (t.,  roč.  X.).  Konečné  uvésti 
jest  N-flv  referát  o  českých  pracích  z  oboru 
fím.  literatury,  jakoi  i  kritiky  a  exegese  řím. 
autorů  v  jubilejním  Památníku  České  aka- 
demie, (r.  1898)  str.  32  si.  a  veliký  počet  re- 
censi v  »Listech  filologických*,  >Českém  mu- 
seu filologickém*  a  v  »Zeit.  f.  ósterr.  Gymna- 
sien*.  V  Ottové  Slovníku  Naučném  pocházt- jí 
od  N-a  skoro  všechna  hesla  z  oboru  řím.  lite- 
ratury a  hojné  článků  též  z  jiných  oborů  filolo- 
f^ických.  K  podnětu  N-ovu  vydává  III.  třída 
Ces.  akademie  Bibliothéku  klassiků  řec.  a  řím. 
v  črs  překladech,  jejíž  redakci  N.  vede  spo- 
Jcčné  s  Kvíčalou  a  A.  Truhlářem.         Vý. 

U)  N  Jan  Václav  (♦  21.  pros.  1853  v  Ra- 
étcich  u  Smiřic),  gymnasium  stud.  v  Hradci 
Králové,  filosofii  v  Praze,  od  r.  1877—81  uči- 
teloval na  gymnasiích  moravských  (v  Olo- 
mouci, Bmé  a  Val.  Meziříčí),  od  r.  1884  na 
reálném  a  vyááím  gymnasii  v  Praze,  již 
v  Olomouci  přispíval  do  čas.  » Komenského*, 
r.  1S83  vydal  v  Lipsku  dissertaci  Platon  und 
die  Rhetorik.  R.  1885  vydal  životopis  P.  J. 
šafařika,  jímž  zahájil  sbírku  spisů  pro  mládež 
»0«véta  ml.«.  T.  r.  vydal  v  »CČM.*  rozpravu 
O  '  lovnikd^skjrch  pracích  Dan,  A.  \  Veleslavína. 
R.  1886—87  byl  redaktorem  časop.  »Paeda- 

§ogia*.  do  nehoi  podával  hl.  články  z  oboru 
éjin  vychovatelství  (o  českých  buditelích) 
a  úvahy.  V  týchž  letech  přispíval  do  časop. 
^5kola  a  Život*.  R.  1888  vyšla  v  »ČČM.« 
rozprava  O  grammatice  Vavř.  Ben.  \  Sudo* 
ier^  násl.  r.  tamt.  O  literární  činnosti  mor, 
kné^e  Val.  Bemh,  Jestřdbského.  R.  1891  tamt. 
pojednal  o  zajímavém  sporu  Bratři  s  p,  Vojt. 
í  Perniteina  v  Prostějove  tSSj—SS.  Od  roku 
1892  pracuje  Komenském.  Vydal  t.  r.  po 
tfctí  joho  Českou  Didaktiku,  přeložil  list. 
Kom.  Petru  Montanovi  a  doplnil  (v  druhé 
po  ov.)  nedokončený  Fr.  J.  Zoubka  Životo- 
pis Komenskřho.  Nás),  r.  napsal  rozpravu 
O  Kom.  k*tihdch  k  učeni  latinskému.  R.  1894 
vydíl  Kom.  »Řeói  Potocké*  jednak  z  pře- 
kladů ZoubkovCxh.  jednak  vlastni.  Násled. 
r.  poíial  do  »ČCM.*  rozljor  9Labyrintu  svě- 
ta*. R.  1896  pod  ti  překlad  Klasohraní  •di- 
daktického. R  1897  př^'dloiiI  v  »ČČM.*  úsu- 
dcV  Kom.  o  literaturách  staroklassických  a 
vydal  5  Ad.  Paterou  Koti.  Theatrnm  univer- 
sitarfg  rerum.  R.  lft''9  p'. jedna!  tamt  o  první 
posud  neznámé  mluvnici  Kom.  ku  Kráně 
(z  r.  lo3l).  R.1899  vyála  samostatná  rozprava 


0  působeni  vševědných  \ásad  Kom,  na  jeho 
idsadr  paedagogické.  R.  1901  vydal  z  ruko- 
pisu Kom.  sbírku  přísloví  a  počal  vydávati 
českou  jeho  bibliografii  (v  Musejníku  morX 
K  déjinám  ikolství  v  Čechách  vydal  pří- 
spěvky ve  Zprávách  král.  české  spol.  nauk, 
r.  1897  Rektorskou  řeč  M.  Řehoře  Pražského 
z  r.  1476  a  1898  Studijní  řád  kathedrálni 
školy  Olomúcké  z.  r.  1563.  Také  uchystal 
k  novému  vyd.  Mudrosloví  čelakovského  (IS93). 
Také  ve  spisovatelství  paedagogickém  se  po- 
kusil, zvi.  v  časop.  »Poslu  z  Budce*  (r.  1893 
Jak  pěstovati  výmluvnost  u  dítek). 

12)  N.  Frantiáek  (*  12.  května  1860 
v  Mostku  u  Vys.  Mýta),  studoval  na  reálce 
v  LitomySli  a  absolvoval  vysokou  Školu  pro 
zemědělství  ve  Vídni.  V  1.  1885—87  spra- 
voval dva  dvory  na  panství  hrab.  B.  K.  Kin- 
ského,  ve  kteréž  době  působil  přednáškami 
na  organisaci  rolnictva.  R.  1887  stal  se  uči- 
telem na  z.  hosp.  škole  v  Litomyšli,  potom 
r.  1891  povolán  byl  za  hlav.  učitele  nauk 
přírodních  a  hospodářských  na  německou 
hospodářskou  školu  v  Chotěbuzi  v  Rak. 
Slezsku,  kdež  později  převzal  též  vrchní 
správu  hospodářství  školního.  R.  1892  ob- 
držel místo  na  rolnické  škole  v  Plzni.  Béhem 
učitelské  působnosti  vykonal  přes  200  před- 
nášek, napsal  veliký  počet  pojednání  do  ča- 
sopisů českých  i  německých  a  vydal  tyto 
spisy:  Oceňování  drnitv  (1896);  Hospodářská 
drufstva  v  cizině  a  u  nás  (3.  vyd.,  1897);  Nej- 
jednodušší ho%p,  účetnictví  (2   sv..   3.   vydání 

1  .S99) ;  Úpadek  a  příští  rozvoj  ovČářství  v  král. 
Českém  (1901).  Společně  s  řed.  R.  Treyba- 
lem  napsal  Pěstování  cukrovky  (2.  vyd.  1894) 
a  Illustr.  nauka  o  polním  hospoádřství  (3.  vyd. 
1901).  Vykonal  několik  studijních  cest  do 
ciziny  a  provedl  mnohé  pokusy  hospodář- 
ské, jež  po  různu  byly  uveřejněny.  Zabývá 
se  hlavně  studiem  íysiologie  a  chovu  zvířat. 

13)  N.  Karel  (♦22.  srp.  1862  v  Jistebnici), 
stud.  r.  gymn.  v  Táboře  a  filologii  na  české 
univ.  v  Praze.  uČil  od  poČ.  r.  1888  na  ško- 
lách obecných  a  měšťanských  (v  Jesenici 
u  Prahy  a  na  Žižkové),  vykonav  pak  v  Praze 
zkušební  rok  pro  učitelství  na  školách  střed- 

I  nich  stal  se  r  1891  supplujicím  učitelem  na 
gynjn.  akademickém  a  v  Truhl.  ul.,  pak  při 
j  st.  reálce  na  Vinohradech.  R.  1896  jmenován 
1  hlavním  učitelem  pro  češtinu  s  nťmčinou 
I  při  páedagogiu  jičínském  a  členem  zkušební 
kommisse  pro  šk.  ob.  a  měst  Po  čtyřletém 
působrní  dostal  se  odtud  za  professora  na 
c.  k.  gymnasium  v  Hradci  Králové,  kdež  po- 
sud jest.  O  sobě  vydal:  Staročeská  píseň 
o  Pavdě  (Tábor,  1888;;  Písemnictví  pro  \áky 
méšr.  škoi  Cs  V.Adamcem,  L,  1891);  Gebaue- 
rf'va  Mluvnice  česká  pro  Školy  měšťanské 
íPraba,  1893,  2.  vyd.  s  naukou  oblohu  a  lite- 
ratuře  t.,  1895);  Cvičebnice  jazyka  českého 
pro  ék.  střední  atp.  ít.,  1901).  N.  konal  dfjŠí 
studií  o  spisech  Husových  a  uveřejňoval  články 
nfísiušné  ve  »Sborníku  h:stor.<  lř*8^  a  v  »Li- 
stech  filolog.*  18*<8 — 19^0,  pak  v  progriimmu 
akadí-m.  líym^asia  ls94;  droHn^^jří  clanky 
i  jinde.    Dáie  vyšly  od  ntho  n 'které  články 


454  Novák. 

z  oboru  vychovatelského  aškolskéhoi  ductivity  and  Free^ing-points  o/  Solutions  of 
v  >Paedagogiu«  1885  a  1886,  ve  »Sborniku  Water'in  Formic  acid  (»PhiIo50ph.  Maj;azin«, 
paedagog.  semináře*  1885,  v  »Besedé  \Jči'\Londýn,lS97); Elektrolyticky superoxydstffbra 
telské«  1893,  v  »Kon[ienském«  1896,  ve  »Věst-  I  (spolu  s  drem  Sulcem;  >Véstník«  KráL  Čes. 
niku  českých  professorů«,  v  »Obzoru  lite-  spol.  nauk,  1899).  Z  včtSích  prací  ostalních: 
rárním  a  umél.«  a  v  >Listech  filolog.*.  O  magnetismu  a  elektřině  (Česká  knih.  zábavy 

14)  N.  Ladislav,  malíř  český  (♦  7.  říj.  a  pouč.,  I.  a  II.  díl,  Praha,  Otto,  1900— 1901); 
1865  v  Praze).  Studoval  v  Praze  na  reálcc  Z  cest  po  Spojených  Státech  severoamerických 
v  Ječné  ul.  a  r.  1883  vsťbupil  na  čes.  těch-  (nákl.  vlast.,  Praha,  1900);  oddíl:  Fysika  XIX. 
niku.  Mělť  po  svém  otci  převzíti  inženýrskou  !  stoleti  ve  Vilímkové  »aIX.  století  slovem  a 
kancelář.  Vystudoval  odbor  architektury, '  obrazem*  (Praha, Vilímek,  1901); mimo točetné 
hospitoval  zároveň  na  akademii  u  malíře  články  v  »Časopise  českých  mathematiků*, 
Petra  Maixnera.  Později  byl  jeho  učitelem  bývalém  »Světozoru«,  ve  »Věstniku  českých 
Karel  Javůrek.  Avšak  stavitelskou  praxí  za-  professorů*,  v  programmech  gymn.  plzefl- 
býval  se  s  malou  chutí.  Procestovav  Čechy  ského  a  Minervy,  a  jednotlivé  či.  v  listech 
navštívil  sousední  Německo  (Mnichov,  Dráž-  jiných.  Přispíval  též  do  >Švandy  Dudáka*  a 
ďany)  a  potom  Itálii  (Řím,  Benátky,  Floren- 1  vydal  sbírku  básní  Ve  světle  a  Utnu  lásky 
cii,  Bolognu  atd.),  načež  r.  1893  vystavil  dva  (Plzeň,  J.  V.  Hrubý,  1894*. 
aquarclly  (7ri  hudci  a  Poslední  pivo)  a  tím  I  16)  N.  Vítězslav  (Viktor),  hud.  skla- 
zaDočii  na  uměleckou  dráhu.  N.  projevil  již  '  datel  český  (♦  1870  v  Kamenici  n.  Lipou), 
těmito  prvními  pracemi  osobitý  umělecký  syn  lékaře,  který,  přestěhovav  se  do  Jindř. 
ráz,  a  jeho  nadání  pro  slohově  naladěnou  Hradce,  zemřel  tu  r.  1882.  Ztrátou  živitele 
kresbu,  starožitné  reminiscence  dekorativního  v  samých  počátcích  gymnasijních  studii  (1881 
umění  získalo  mu  přízeň  obecenstva.  Pří-  až  1889)  N.  s  matkou  a  dvěma  sourozenci 
značný  jest  jeho  humor,  samorostlý  a  jadrný,  I  pocítil  záhy  tíseň  existenční,  jíž  dle  sil  svých 
s  přídechem  didaktické  moudrosti,  která  pu-  ulevoval  skrovným  výdělkem  z  vyučování 
sobí  tím  rozmarněji,  čím  vážněji  bývá  vy-  ,  hudebního,  a  když  po  maturitní  zkoušce  ro- 
jádřena.  N.  provází  své  aquarelly  také  slo- 1  dina  jeho  odebrala  se  s  ním  do  Prahy,  z  té- 
vem  a  krátké  epigrammy  na  jeho  obruzech  '  hož  zdroje  starati  se  musil  dlouhý  čas  o  její 
svědčí  též  o  jeho  >básnickém«  nadání.  Na-  výživu.  Účelem  pražského  pobytu  jeho  mělo 
podobuje  staré  rytiny  a  staré  »mudrosloví*  b<^ti  studium  právnické.  Poněvadž  však  N. 
velmi  případně.  Osvědčil  se  jako  navrho-  zároveň  byl  posluchačem  na  konservatoři, 
vatel  dekorativních  maleb  pro  průčelí  domů,  kde  mu  byli  učiteli  K.  Steckcr  a  K.  Kniltl 
zároveň  však  je  dovede  též  obratně  prová-  v  theorii  a  J.  Jiránek  v  klavíru,  zabírala  mu 
děti.  Novější  dobou  pracuje  též  o  olejo-  hudba  tolik  času,  že  návštěvu  university 
vých  malbách.  Kreslil  a  maloval  návrhy  pro  omezil  na  krasovědné  přednášky  filos.  fa- 
sgraflfita,  malby  na  skle,  komponoval  cyklus  kulty.  Když  si  byl  důkladně  osvojil  theore- 
Kovář  a  smrt,  illustroval  Husovu  Postillu.  Do  i  tické  discipliny  hudební,  připuštěn  byl  na 
obrázk.   časopisů  přispíval  hojné  kresbami,   konservatoři  do  vyššího  oddělení  pro  skladbu. 


R.  1898  maloval  oponu  pro  divadlo  v  Nár.  do- 
mě mariborském.  Pro  Gerlachovo  dílo  •Em- 
bléme u.  AUegorien*  nakreslil  Vino,     F.  H-s, 


kde  dosáhl  praktické  dokonalosti  vedením 
Ant.  Dvořáka  a  K.  Bendla.  Při  výstupné 
zkoušce  ústavu  N.  představil  se  r.  1891   zá- 


15)  N.  Vladimír,  český  fysik  (♦  21.  čna  I  roven  se  Sukem,  Nedbalém  a  Horníkem  jako 
1869  v  Praze).  Studoval  v  Praze  na  české  |  skladatel  klav.  triem  z  G-moll  (op.  1.),  kte- 
universitě,  kde  r.  1892  stal  se  doktorem  filo- '  rému  dostalo  se  čerty  České  akademie,  i  po- 
sofie,  nabyv  tOž  způsobilosti  učitelské  pro  zději  jiným  skladbám  jeho  znovu  propůjčo- 
školy  střední.  Již  jako  student  upozornil  na  I  váné.  Širší  veřejnost  zvěděla  o  něm  teprve, 
sebe  učitele  svého  prof.  Strouhala,  který  ho  I  když  Johannes  Brahms,  přísedící  kommisse 
r.  1889  učinil  svým  assistentem  výpomocným  státního  stipendia,  jehož  N.  používal  po  řadu 
a  r.  1891  assistentem  prvním.  V  letech  1892  let,  neicn  přijal  dedikaci  jeho  klavírních 
a  1893  N.  působil  jako  supplující  učitel  na  Eklog  (op.  11.),  ale,  jako  dříve  Dvořáka,  do- 
češ, reálce  v  Praze  a  gymnasii  v  Plzni.  Vrá- 1  poručil  jej  berlínskému  nakladateli  N.  Sim- 
til  se  odtud  do  Prahy  zase  jako  assistent ,  rockoví ;  téhož  nákladem  vydáno  bylo  krom 
fysik,  ústavu  české  university.  R.  1896  pod-  op.  11.  ještě  5  seš.  klav.  skladeb:  Vzpomínky 
nikl  na  půl  roku  vědeckou  cestu  do  Anglie  I  (op.  6.),  Serenády  (op.  9.),  Barkaroly  (op. 
a  Skotska,  r.  1898  do  Spojených  Obcí  sev.- 1  lO.X  Za  soumraku  (op.  13),  České  tance  (op. 
amcr.  R.  1896  jmenován  soukr.  docentem  15.),  později  též  Cigdnské  melodie  (op.  14., 
exp.  fysiky  při  české  universitě.  Původní  pro  zpěv  s  průvodem  klav.)  a  klavírní  kvar- 
jeho  práce  vědecké  j^ou:  Studie  o  voltame tru  iteit  z  C-mo.l  (op.  7.).  Z  prvních  publikaci 
na  stříbro  (>Rozpr.«  Čes.  akad.,  1892);  Nová  Itéchto  ihned  bylo  patrno,  že  vlastní  oblasti 
methoda  napouštěni  ocelových  drátů  (» Věstník  N-ova  nadání  jsou  malé  lyrické  formy.  Vdrob- 
českých  professorů*,  1894);  Galvanická  póla-  ných  klavírních  kouscích,  plných  nálady,  jeho 
risace  platinových  elektrod  v  roztoku  dusičnanu  květnatá  melodika  předurčuje  slohovou  orna- 
střibrnatého  (»Rozpr.*  Čes.  akademie,  1896);  1  mentálnost,  na  úkor  formy  i  obsahu  nečinicí 
Absorpce  paprsků  Roentgenoyých  r í/^ny mi  tó- !  ústupků  zevní  bravouře,  v  písních  pak  jeho 
kami  (spolu  s  drem  O.  Sulcem;  » Věstník*  vnímavost  pro  básnické  slovo  přispívá  k  vý- 
České  akademie,  1896);  Speciftc  Electric  Con-   stižnému  přerodu  poetick.  obrazu  v  hudební. 


Novák  —  Novakovič. 


435 


Základní  přednosti  jeho  tvorby,  nenucenost 
a  oebledanost,  neopouštějí  ho  ani  tehdy, 
když  cyklická  forma  instrumentální  odkazuje 
na  práci  s  thematickou  polyfonií.  PodléhaMi 
N.  jako  lyrik  sprvu  vlivu  Schumannovu, 
Griegovu  a  Čajkovského,  v  komorních  vě- 
cech Brahmsovu  (na  př.  v  uvedeném  již  kvar- 
tettu  klav.)»  jeví  se  později  jako  vyslovený 
stoupenec  íkoly  Dvořákovy  v  rukopisném 
klav.  kvintettu  {Adur^  op.  12.)  a  ve  smyčc. 
kvartet  tu  {G-dur,  op.  22.)*  nejzralejším  to 
svém  díle.  Melodický  materiál  v  tomto  vá* 
žen  je  z  lidové  písně  moravské,  která  od 
dělil  doby  živí  N-ovu  fantasii  a  v  prázdni- 
novém období  řídi  jeho  cesty  k  pozorování 
slováckého  idiomu  jižní  Moravy.  Umělecké 
výtěžky  z  těchto  vyjížděk  uložil  N.  ve  třech 
sešitech  Moravských  písniček  (op.  16.,  17.  a 
21.),  v  balladách  Ranoša  a  Zakletá  dcera  (op. 
19.),  Vražedný  miljr  a  Sesčasna  vojna  (op.  23.) 
pro  smí^.  sbor  s  klavírem  a  v  ouvertuře 
k  dramatu  »Maryša<  od  br.  Mrštíkd  (op.  18), 
krom  započaté  r.  1901  symfonické  básně 
Tatry  jediné  N-ově  skladbě  pro  veliký  or- 
chestr. Vedle  vzpomenutých  již  děl  vycfal  N. 
tiskem  (u  Fr.  A.  Urbánka,  J.  Otty  a  Mojmíra 
Urbánka)  pro  klavír:  Balladu  (op.  2.).  Polku 
a  ma\urku  (op.  5.)  a  Múj  máj  (op.  20.),  3  se- 
íily  písní  (op.  4.),  Pohádka  srdce  (op.  8.)  a 
Melancholie  (op.  25.),  v  rukopise  pak  chová 
klav.  variace  na  Schumannovo  thcma  (op.  3.\ 
houslovou  sonátu,  serenádu  pro  menší 
orchestr  a  řadu  drobnějších  věcí.  R.  1901 
jmenován  byl  N.  po  Zd.  Fibichovi  examiná- 
torem kontrapunktu  při  státních  zkouškách 
učitelfl  hudby.  —  Sw.  Kalendář  českých  hu- 
debníkův, 1900.  7 

17)  N.  Ladislav,  dram.  spisovatel,  syn 
N-a  5)  (*  5.  dub.  1872  v  Praze).  Absolvoval 
čcs.  vysoké  školy  technické  v  Praze,  načež 
praktikoval  v  strojírnách  i  zahfaničných  a 
nyní  působí  v  závodu  svého  otce.  Napsal 
divadelní  hry:  Telefon \  V  atelieru \  Žárlivci', 
Sad  hrobem  fřitele;  Bodrý-  venkovan;  Hanna 
^provozováno  bylo  v  Nár.  divadle  r.  1896). 
Od  r.  1898 Jest  hudebním  referentem  » Hlasu 
Národa*.  Drobné  jeho  povídky  roztroušeny 
jsou  po  časopisech. 

18)  N.  Theodor,  vědecký  spisovatel,  syn 
Na  7)  (•  21.  ledna  1879  v  Litomyšli  — 
t  26.  čce  1901),  studoval  na  akad.  gymnasii 
T  Praze,  v  1.1897— 1901  přírodní  vědy,  che- 
mii a  filosofii  t.  Přispíval  stafmi  z  biologie, 
botaniky,  chemie,  geologie,  filosofie  do  •Roz- 
hledů*. »C.  Mvslí*,  >Živy«,  >Vesmíru<,  •Che- 
mických Listu<,  Ottova  Slovníka  Naučného, 
Ottových  >Čcch«;  samostatně  vydal:  Arnošt 
Haeckel  jako  biolog  a  ňlosof  (1901);  Dusíkaté 
deriwJtr  mhlohy drátu  (19011. 

M)  N.  Ar  ne,  spisovatel,  bratr  předeš!. 
(•  2.  břei.  1880  v  Litomyšli},  studoval  ve 
svém  rodišti  a  na  akad.  gymnasii,  slov.  filo- 
logii a  gennanistiku  v  Praze  a  Berlině.  Při- 
spěl kritikami  a  c&&aycmi  !itcr.lrnčhiston- 
ckými  do  »Lumira«,  »Rozhlcdův«,  »Obzoru 
iitcrár.  a  uměleckého*.  »íl>ské  Mysli*,  »Lit. 
Listů*,  »ZL  Prahy*  atd,    .'samostatné   vydal 


překlad  Dialogu  z  Ul.  Huttcna  (>Svét.  knih.«, 
1901). 

Vovak  Vjenceslav  v.  Jihoslované 
str.  487  fl. 

Hov4  Kaledonie  v.  Kaledonie  Nová 
a  Columbie  Britská. 

VovákOv4  Tereza,  roz.  Lanhausova, 
spisovatelka  čes.  (♦  1853  v  Praze).  V  1.  1858 
až  1869  navštěvovala  ústav  Frant.  Svat.  Ani- 
merlingové  a  r.  1876  provdala  se  za  dra 
Jos.  Nováka  (v.  t.  7),  s  nímž  přestěhovala 
se  do  Litomyšle  a  odtud  r.  1895  do  Prahy, 
kde  žije  dosud.  Záhv  pustila  se  na  drálíu 
literární,  na  níž  dodělala  se  příznivých  úspě- 
chŮ,  zejména  na  poli  historicko-cthnografi- 
ckém.  Samostatně  vydala:  O  \\votě  a  puso- 
beni  M.  D.  Rettigové  (Litomyšl,  1S85);  Z  naši 
národní  společnosti  (v  Libuši,  1887);  Železný 
kříf  (t.,  1887);  Z  mést  a  ^e  samot  (Třebíč, 
1890);  Maloměstsky  román  (v  >Přít.  domov.*, 
1890) ;  Karolina  Světlá,  její  (ivot  a  její  spisy 
(v  >Matici  lidu*,  1890);  Kroj  liáový  a  ná- 
roání  vyšívání  na  Litomyšlsku  (Olom.,  1891); 
Kresby  a  črty  (v  >Libuši«,  1891);  Slavín  {en 
českých  (t.,  1894);  Tři  fenské  podobiiny  (t.. 
1897);  Z  nejvychodnějších  Čech  (Polička,  1898); 
do  Ottovy  »Národop.  výstavy  českoslov.* 
napsala  stať  O  českém  kroji  (1891);  do  Otto- 
vých »Čech*  Čechy  Východní.  Vedle  toho 
napsala  celou  řadu  moderních  pohádek,  jež 
roztroušeny  jsou  po  časopisech,  přednášela 
asi  80krát  na  různých  místech  po  Čechách 
a  účastnila  se  činně  národního  a  vlastene- 
ckého Života  českého.  Od  r.  1897  rediguje 
>Žen8ký  svět*,  do  něhož  napsala  mnoho 
statí  podepsaných  i  anonymních.  Životopisná 
data  víz  Kalendář  paní  a  dívek  českých  na 
r.  1896  v  Praze  (u  Otty). 

Hovákovloty  ves  v  Čech.,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Klatovy;  21  d.,  141  ob.  č.  (1890;, 
samota  na  Hrázi. 

HovakOTió  Stojan,  učenec,  politik  a 
státník  srbskÝ  (♦  1.  list.  1842  v  Šabci).  Otec 
jeho  byl  chuclým  truhlářem.  Nižší  gymnasium 
ukončil  N.  v  rodném  městě,  gymnas.  vyšší 
a  lyceum  (dnešní  »velká  škola*)  v  Bělehradě. 
R.  1865  stal  se  gymnas.  professorem  v  Běle- 
hradě. R.  1872— 73  byl  bibliotekářem  národní 
bibliotéky  a  kustodem  národního  musea. 
Krátkou  dobu  byl  jedním  z  učitelův  mladého 
knížete,  pozd.  krák-  Milana,  který  jej  2.  dub. 
r.  1873  povolal  do  minibterstva  osvěty.  Tehdy 
j  N.  navrhl  prvou  osnovu  vvučování  pro  srb- 
ské střední  školy  a  dosáhl  toho.  Že  Jiří  Da- 
ničié,  jeho  učitel  a  přítel,  byl  ze  Záhřeba 
povolán  za  professora  filologie  na  »veIikou 
školu*  bělehr.''d>íon.  Ministrem  osvěty  byl 
N.  až  do  22.  říj.  1873,  stal  se  jím  však  jcátě 
dvakráte,  ale  jen  na  krátko  í^25.  list.  1874 
až  19.  list.  1875  a  od  19.  říj.  1K80  do  21.  září 
r.  1883),  načež  s':  stal  (r.  1883;  členem  státní 
rady.  R.  1884  převzal  ministerstvo  vnitřních 
záleiitostí,  r.  Iř^ó  vrátil  se  do  státní  rady, 
odkud  25.  září  lis^ó  byl  poslán  jako  vyslanec 
do  Cařihradu.  Dne  10.  září  lb91  byi  jako 
vyslanec  pensionován  a  od  25.  června  18''5 
do   17.  pros.   1896    byl   ministerským   před- 


456 


Novakovič. 


šedou  a  ministrem  vnějších  xálešitosti.  Dne 
27.  list.  1897  stal  se  zase  vyslancem  v  Caři- 
hradě  a  o  dva  roky  pozd.  vyslancem  v  Petro- 
hrade, kdež  jest  až  posud  (1901J.  Od  r.  1874 
až  1881  přednášel  na  velké  škole  s  malými 
přestávkami  o  dějinách  jihoslovanské  litera- 
tury. R.  1884  vystoupil  z  napredňácké  strany, 
již  sám  pomáhal  založiti,  a  zůstal  vně  poli- 
tických bojův  až  do  r.  1893.  R.  1865  zvolilo 
jej  za  člena  »Srpsko  učeno  društvo* ;  r.  1870 
>Tiboslovanská  akademie<  za  člena  dopisu- 
jícího; r.  1873  >Hrvatski  pedagožko-književni 
zbor«  za  čestného  člena;  r.  1877  císařská 
ruská  akademie  členem  dopis.;  r.  1884  byl 
zvolen  za  čestného  člena  bulharské  literární 
společnosti  v  Sofii  a  r.  1885  chorvatského 
archaeologického  spolku  v  Záhřebe,  r.  1887 
stal  se  skutečným  členem  »srbské  královské 
akademie*.  Od  r.  1880—94  byl  vyznamenán 
četnými  řády.  Spisovatelskou  svoji  činnost 
N.  začal  jako  básník.  Od  r.  1860—64  nachá- 
zíme jeho  básně  téměř  ve  všech  tehdejších 
srbských  časopisech.  V  té  době  vyšla  i  sbírka 
N-ových  básni  pod  názvem  Pevanija  a  brzy 
potom  vyšly  j^^ho  prvé  povídky  Nesrečni 
Angjelak  a  j.  N.  při  básnictví  dlouho  ne 
zůstal,  protože  povstalo  více  vlivem  ideální 
doby  let  šedesátých,  neŽ  jako  potřeba  jeho 
povahy,  která  se  záhy  sklonila  k  práci  přesně 
vědecké.  Již  jako  básník  napsal  fílolo^cké 
pojednání  o  písmenech  %  a  b  a  pomáhal 
také  Daničiéovi  v  jeho  důležitém  díle:  »Rječ- 
nik  iz  književnih  starinac  Od  r.  1865—1868 
byl  redaktorem  a  hlavním  spolupracovníkem 
literárně-vědeckého  časopisu  »Vila«  a  v  té 
době  sebral  materiál  pro  dílo,  které,  ač  jest 
již  dnes  částečné  zastaralé,  bylo  by  mu  po- 
jistilo trvalou  památku  v  srbské  literatuře. 
Jest  to  jeho  Istorija  srpske  knji{evno5ti,  pře- 
hled literatury  pro  školní  potřebu  (1.  vyd. 
r.  1867,  II.  vyd.  1871).  Tu  si  mnoho  pomá- 
hal P.  J.  Šařaříkem  a  V.  Jagičem,  jeho  však 
zásluhou  jest,  že  nenapsal  suchou  chrono- 
logickou biografii  a  bibliografii,  nýbrž  sku- 
tečné dějiny  duševního  života  srbského  a 
chorvatského.  Jako  dočasný  čestný  professor 
vyšší  dívčí  školy  napsal  r.  1870  Malou  historii 
srbské  literatury,  R.  1877  vyšly  jeho  Primeri 
knji(evnosti  ijeiika  staroga  i  srpsko-slovenskoga 
(2.  vyd.  r.  1889).  Zároveň  pracoval  o  srbské 
čítance,  z  níž  r.  1870  vyšel  první  svazek  (pro 
gymnasia  v  Srbsku)  a  r.  1895  dva  úplné 
přepracované  svazky,  kterých  se  dnes  (1901) 
užívá  v  III.  a  v  IV.  gymn.  třídě.  R.  1869 
vyšla  N-ova  Srpska  bibliografija  ^a  uoviju 
trpsku  knji^evnost  hlavně  podle  P.  J.  Šafaříka. 
>Glasnik«  srbské  učené  společnosti  od  r.  1866 
až  1885,  »Starine€  jihoslovanské  akademie 
od  r.  1872—86  a  konečně  ^Spomenik«  srb- 
ské král.  akademie  z  r.  1895  přinesly  celou 
řadu  důležitých  literárních  srbských  památek 
kriticky  vydaných  a  kommentovaných  pé- 
rem N-ovým,  což  velice  doplnilo  významnou 
práci  v  tomto  směru  jeho  učitele  Daničice. 
Citovati  dlužno:  Srbi  Muhamedanci  i  turska 
pismenost,  dle  knihy  dra  O.  Blaua  (>Glasnik« 
XXVI,    1869);    Stari   srpsko-slovenski   bukvar 


(»Glasnik«  XXXIV,  1872);  Srpski  pomenici 
XV^XVni  v.  (»Glasnik<  42,  1875);  Akcenti 
štampanih  srpsko-tlovšnskih  knjiga  (ib.  XLIV, 
1877);  Bofidara  Vukúviča  xborrAci  ^a  putnike 
a  Hronograf^  carostavnik^  trojadik  (ib.  XLV, 
1877);  Bukvari  ^a  Srbe  1727  i  Í7J4  ib.  XLVI, 
1878) ;  Fripovetka  o  Álekšandru  Velikom  u  sta- 
roj  srpskoj  knji^pttofti  (ib.  11.  odd.  kniha  9., 
1878);  Akcenti  trgopiškog  jevandjelja  od  iSi3 
(ib  LXVU,  1879);  Varlaam  i  Joasaf,  příspě- 
vek k  poznávání  srovnávací  literární  a  kře- 
sťanské belletrie  u  Srbův,  Bulharův  a  Rusův 
(ib.  L,  1881);  Srpske  národně  petme  o  bojů 
na  Kosovu  (v  >Godišnjici«  II,  1878);  Beleške 
o  Gj.  Daničiéu  (ib.  XIII,  1886);  Gjuro  Daničič 
ili  filologija  i  knjifevmi  je\ik  srpski  (>Srpska 
Zorac,  1878):  Prevodi  odlomaka  i^  staré  srpske 
knji(evnosti  (>Hrišéanski  Ve8nik«  1878 — 81); 
Čel  nik  Řadič' Oblačič  Radš  srpski  h  narodnih 
pesama  (>Godišnjica«  IV,  1884);  Stará  itam- 
panja  ^a  Bugare  (»Rad«  37 V,  O  Ledjanu,  gradu 
srp.  nar.  pesama^  O  odlasku  sv.  Savé  u  katu- 
djere.  Legenda  o  sv,  AUksiju  (>  Arch  i  v  fiir 
slavische  Philologie«  od  1876  a  dále).  Nej- 
větší zásluhy  získal  si  však  N.  jako  historik 
a  to  jako  historik  se  všestranným  vzdělá- 
ním literárním,  ethnografickým  a  právním. 
A  proto  jeho  historické  práce  mají  ráz  sku- 
tečných kulturních  dějin  srbských.  Již 
r.  1870  N.  vydal  Zakonik  Stefana  Dušana 
s  historicko-literárním  úvodem.  V  tom  vy- 
dání změnil  N.  pořádek  v  starém  ruko- 
pise, aniž  si  dovolil  sebe  menší  změnu  sa- 
mého textu.  Tuto  chybu  zpozoroval  a 
vytkl  prvý  velký  jeho  učitel  Daničič  a  N. 
výtku  přijal  tak  vážné,  že  r.  1898  pořídil 
II.  vyd.  Dušanova  Zákonníku,  v  němž  přesné 
zachoval  starý  pořádek  zákona  a  prizrenský 
rukopis  srovnal  se  všemi  ostatními  rukopisy. 
Zároveň  připojil  obšírný  úvod.  N.  rozhodl 
se  v  mužném  věku  napsati  veliké  dílo:  »Ná- 
rod  a  země  ve  starém  srbském  státě*  (Národ 
i  lemlja  u  staroj  srpskoj  driavi)  a  napsal 
skutečně  dvě  práce,  jež  možno  pokládati 
za  prvé  2  části  tohoto  díla,  a  to:  Ftonijari 
i  baštinici  {spahije  i  čittuksahibije),  prilofr 
k  istoriji  nepokretne  imovine  u  Srbiji  XTIT 
—XIX  veka  (»Glas€  I,  1887),  dále:  Selo  (ib. 
XXIV,  1891).  Třetí  čásť  {Gradovi  i  trgovi) 
posud  je  v  rukopise  a  bez  pořádku,  poně- 
vadž státní  služba  nedovoluje  N-ovi,  aby 
ukončil  zamýšlený  plán.  Týž  ráz  jako  právě 
uvedené  práce  má  také  studie  N-ova:  Právo 
prečeg  otkupa  (»Godišnjica«  IX,  1887);  Udava 
ili  samovlasno  apŠenje  ^a  dug  (>Pravnik<  1892, 
též  separ.).  —  Jako  akademik  píše  N.  jíž 
převážně  ve  směru  kulturní  srbské  a  jiho- 
slovanské historie,  tak  na  př.:  Manastir 
Bďn;5/ra(>Glas«XXXlI);  P^vi  osnov  i  slovenské 
knjUevnosti  medju  balkanskim  Stovenima  —- 
legenda  o  Vladimiru  i  Kosaři  —  kultumo- 
istorijske  studije  (1893);  Stai-a  srpska  vojska 
(>Ratnik<,  1893,  také  zvláštní  otisk);  Nasa 
knjiga,  kulturně-literárni  studie,  napsaná 
r.  1899  za  tím  účelem,  aby  se  organisovalo 
veškeré  srbské  čtenářstvo.  Vážné  historické 
práce  N-ovy  objevily  se  také  v  prvém  po- 


Novalis  —  Novara.  457 

éátku  jeho  inuiného  veku,  a  to  jsou:   /fd/f- >  věnči  jeho  pile  také  zděděná  od  Daničiče 
ianski  arMvi  i  naia  Utorija  (»Gla8nik«  XVII);   zásada:  Sij  co  nejvíce  semena  a  dobré  zrno 


Daň  i  carina  (>Rad«  37, 1876);  Vijenac  i  dija- 
dtma  u  srpskim  krunidbenim  ceremonijama 
(>Rad«  43,  1878);  Zemljiite  radové  Nemanjine 


jisté  se  ujme.  K  různým  oborům  N.  neská- 
kal  jako  dilettant,  nýbrž  k  nim  přecházel 
jako   veliký  duch    a   neúnavný   pracovník, 


Í>Godiéniica<  I,  1877);  K  godini  iSoy  srpske\  cítící  v  sobě  potřebu  a  sílu  pro  všestrannou 
stoHji  (ib.  II,  1878);  Novo  b^do  i  vranjsko  a  důkladnou  činnost  zároveň.  Rázovitost 
Bomoravlje  (ib.  III,  1879);  Grád  Viietav  i  W- '  N-Ovým  spisům  nepodává  tolik  jeho  sloh, 
dinsk/t  oblast  (ib.  V,  1873);  Heraldički  običaji^  místy  dosti  téžký,  nebo,  jak  se  mu  obyčejně 
if  S*-ba  (ib.  VI,  1884);  Srpske  oblasti  u  X  vytýfeá,  německy,  nýbrž  hloubka  jeho  raylle- 
iXtt.veícu  (>Glasnik<  XLV,  1880);  Po^lednji  nek,  přesnost  jeho  vědomostí  a  správnost 
Brankowči  u  istoriji  i  u  narodnom  ptvanju  jeho  úsudkův.  —  Jako  politik  N.  působil  a 
/456—f502  (otisk  z  »Letopisu<,  1886);  Despot  \  působí  k  tomu,  aby  přestaly  váánivé  stran- 
Gjuragj  Brankovič  i  opravka  carigradskog  nické  boje  a  místo  nich  aby  nastalo  ušlech- 
grada  r44^  (»Gla8«  XXII,  1890);  Strumska  \xX\é  soupeření  ve  všech  oblastech  mysli  a 
oblast  i  car  Stefan  Dušan  (ib.  1893) ;  Hrisovulj  \  práce.  Jako  státník  byl  a  jest  velice  pří- 
Stefana  Duiana  grobu  majke  mu  Teodore  stupný  národní  jihoslovanské  jednotě  na  zá- 
(>Spomenik<.  1891);  Marica  Mara  (otisk  kládě  rovnoprávnosti  všech  čtyř  jihoslovan- 
t  »Letopísu«  Srbské  Matice,  1893);  5rfri  akých  plemen,  úřední  však  srbská  politika 
i  Turci  u  XÍV  i  XV  veku  (Bělehrad,  1895):  a  poněkud  i  jeho  partikularismus  přivedly 
líčení  přfčin  a  vývoje  srbsko-bulharského :  jej  k  tomu,  že  v  praxi  snaží  se  provésti  jen 
dramatu,  jež  započalo  a  odehrálo  se  v  této  státní  a  nár.  myšlenku  srbskou.  Jest  mravů 
době;  Brusa  (»Letopis  Matice  Srpske«,  1893);  \  aristokratických,  charakteru  však  demokrat. 
S  Mnrave  na  Vardar,  pod  \idinama  Carigrada, ,  a  citu  velice  jemného,  zvláště  pro  mládež, 
věcný,  historicko-zeměpisný  cestopis  (1894);  Náleží  nepochybně  k  nejpevnějším  povahám 
Carigradska  patrijaršija  i  pravoslavlje  u  evrop-  a  k  nejrozsáhlejším  a  nejuspořádanějším  in- 
tkoj  Turskoj  (1895;  přeloženo  do  franc.  a  telligencím  současného  Slovanstva.  -d- 
ruš.);  Karlo  A*//,  (překlad  Voltaire-a,  vydáni  Vovalis  v.  Hardenberg  2). 
»Srbské  literární  Zádruhy<,  1897);  Srbija  Vovara,  hlavní  město  provincie  t.  jm. 
i  Turtka    (překlad   Leopolda  Ranke,   1892).    v  Itálii,   leží  ve  výŠi  159  m  na  výšině  mezi 

V  monumentálním  díle,  vycházejícím  redakcí  řekami  Agognou  a  Terdopptem,  má  r.  1901 
E.  Lavissea  a  A.  Rambauda:.>Histoire  géné-  jako  obec  44.928  ob.  (r.  1881:  32.782  ob.), 
rale  du  IV.  siécle  á  nos  jours«,  N.  napsal  dóm  pův.  ze  IV.  stol.,  přestavěný  v  slohu 
vše,  co  se  týče  dějin  srbských,  zvláště  románském  a  spojený  nádvořím  se  staro- 
všechno  o  Nemaniičích.  N.  napsal  také  celou  křesťanským  baptisteriem,  kostel  San  Gau- 
řadu  důležitých  filologických  prací,  jméno-  denzio  z  r.  1577  s  fagadou  od  Pellegrina  Ti- 
vité:  Sintaksa  (srbská)  1870;  Srpska  grama- \  baldiho  s  kupolí  95  m  vys.  od  Antonelliho, 
tiká  (3  díly,  1880).  Tyto  3  díly  měly  několik  s  obrazy  od  G.  Ferrariho;  radnici,  několik 
wdání  do  r.  1894,  když  sám  N.  z  nich  a  ze  paláců,  mezi  nimi  Palazzo  Bellini,  kde  Karel 
•Syntaxe*  učinil  svoji  »Srbskou  mluvnici*  Albert  r.  1849  trůnu  se  vzdal,  divadlo  Coc- 
(Srptka  gramatika),  R.  1885  vydal  »Slovan-  cia,  starou  tržnici  (mercato),  pomníky  Karla 
«kou  mluvnici*  {Slovenska  gramatika),  školní  Emanuele  III.,  Karla 'Alberta  Viktora  Ema- 
to  knihu  pro  gymnasia.  Z  dřívějších  menších,  nuele  II.,  Garibaldiho  a  Cavoura  (r.  1863,  od 
významných  však  filologických  prací  nutno  Diniho),  lyceum,  gymnasium,  biskupský  se- 
ovésti:  Fi^iologija  glasa  i  glasova  srpskoga  minář  s  bibliotékou  (30.000  sv.),  technický 
je\ika  {\^lZ)'t  Palanka-palanga-polugťťŠrvenik  institut,  porodnickou,  technickou  a  řeraesl- 
(»Godišnjica<  II,  1878);  Praskva-Srecka  (ib.  III.  nickou  školu,  museum;  jest  sídlem  praeťekta 
IS':9)\  7*  u  srpskoslovenskoj  i  bugarskoslovenskoj  a  biskupa.  N.  jest  důležitou  stanicí  tratí 
knjUevnoiti  XV.  veka  po  dalje  (>Rad<,  1878).    Milán -Turin,    Luino>Alessandria,    východi- 

V  .Miklosichové  >Sborníku  slovanských  ja-  stém  drah  N.-Varallo,  N.-Domodossola,  N.- 
zykův*  N.  vypracoval  (1885)  srbskou  část  Seregno  a  parních  drah  silničních  do  Biand- 
R.  1888  přinesl  »Glas<  jeho  epištolu  aka-  rate  a  Vigevano;  vyniká  mohutným  průmy- 
demii:  Srpska  Ktaljevska  Akademija  i  njego-  šlem  textilním,  kloboučnictvím,  barvířstvím, 
vanje  srpskoga  je\ika.  Stalo  se  tak  na  památku  jest  centrem  obchodu  obilím,  rýží,  vínem  a 
stých  narozenin  V.  S.  Karadžiče.  —  I  dia- '  hedvábím.  —  N.,  starověká  Novaria,  založená 
lektologie  jihoslovanská  má  od  N-e  jeden  Gally,  hrála  důležitou  úlohu  ve  sporech  měst 
příspěvek:  1)  í  li  w  makedonskim  národním  severoita]sk]Jch  ve  středověku,  později  pod- 
dialektima  (»Glas*  XII,  1889).  —  N.  napsal  maněna  Milánem,  s  nímž  připadla  Španělům, 
veliké  množství  politických  Článkův  a  r.  1714  Rakousku,  r.  1738  pak  postoupena 
statí  v  listé  napredňacké  strany  od  r.  1880  Sardinii.  Dne  6.  čna  1513  poraženi  u  N-ry 
až  1897  (» Vidělo*),  kdy  list  přestal  vychá-  Francouzové  od  Švýcarů  najatých  Sforzy, 
Z4  ti,  poněvadž  se  strana  sama  rozešla.  R.  1890  dne  9.  dub.  1821  rozprášeni  tu  povstalci  ra- 
přincsla  >OtadŽbina*  '>Vlasť<)  významnou  kouským  vojskem  pod  hrabětem  z  Bubna. 
Novu  btudii:  Grčke  misii  o  BManskom  pólu-  V  bitvě  u  N-ry  dne  23.  bř.  1849  porazil  Ra- 
ostrovu.  —  U  N-c  překvapuje  hojnost,  růz-  decký  sardinské  vojsko  tak  rozhodné,  že 
nost  a  rázovitost  jeho  spisův.  Co  se  týče  Karel  Albert  vzdal  se  trůnu.  Na  bojišti  od- 
mnoistvi  jeho  děl,  vyvolala  je  vedle  mra-   halen  23.  bř.  1S79  pomník. 


458 


Novara  —  Novella. 


Vovara,  provincie  král.  Italského  v  Pie- 
monté,  hraničí  na  sev.  se  Švýcarskem,  na 
vých.  s  prov.  comskou  a  milánskou,  na  jihu 
s  prov.  pavijskou  a  alessandrijskou,  na  záp. 
s  turinskou,  má  6613  km^  plochy  a  dle  sčí- 
tám z  9.  ún.  1901  745.387  obyv.  (r.  1881: 
675.926  ob.).  Sev.  hornatá  čásť  má  svah  od 
hřebenu  Alp  Penninských  a  Lepontských 
k  j.,  k  roviné  Pádské.  Z  přítoků  Pádu  jest  Ti- 
cino  v.  hranicí,  Sesia  protéká  územím  prov. 
a  Pád  sám  jest  hranicí  jižní.  Hlavní  pro- 
dukty jsou  rýže  (r.  1894:  21  milí.  /i/),  ple- 
nice, kukuřice,  luštěniny,  víno  (310.998  hl), 
ovoce  a  kaštany;  chov  skotu  (187.907  kusů), 
sýrařství  a  hedvábnictví  jest  významné;  kovů 
(zlata,  železa,  médi)  vytěženo  r.  1894  s  581 
dělníky  v  ceně  667.666  lir;  žuly  mnoho  se 
láme.  Kvetoucí  průmysl  textilní  (zpracování 
hedvábí,  vlny,  bavlny  i  lnu),  výroba  knoflíků, 
klobouků,  papírnictví,  koželužství,  strojnictví, 
hrnčířství,  sirkářství,  lihovarství  atd.  Hl.  m. 
Novara.  Prov.  dělí  se  na  6  krajů:  Biella, 
Domodossola,  N.,  Pallanza,  Varallo  a  Vercelli. 

Hovara,  rak.  fregata,  která  v  1.  1857—59 
vedením  kommodora  Wú  1 1  e  r  s  t  o  r  ř-U  r  b  a  i  r  a 
vykonala  výzkumnou  cestu  kolem  světa.  Vy- 
pluvši z  Terstu  30.  srp.  1857  zamířila  kolem 
mysu  Dobírá  Naděje  do  Indického  okeánu, 
navštívila  Ceylon,  Nikobary,  Andamany.Javu, 
Manilu,  Hongjkong,  Šanghai  a  ostrovy  Ša'o 
mounovy,  přistála  5.  list.  1858  v  Sydneyi, 
odtud  plula  k  Aucklandu  a  Tahiti,  potom 
přes  Valparaiso  a  kolem  mysu  Hoornova 
Atlantským  okeánem  zpět  do  Terstu,  kam 
dorazila  28.  srp.  1859.  Výpravy  této  účast- 
nili se  mimo  jiné  učence  Ferd.  v.  Hoch- 
stettcr  a  K.  v.  Scherzer.  Vědecké  vý- 
sledky její  uloženy  v  díle  Reise  der  ósterr. 
Fregatte  N.  um  die  Erde.  jež  redigoval  K. 
v.  Scherzer  (3  díly,  Vídeň,  1861—1862; 
2.  vyd.  1864—1866)  a  v  řadě  speciálných 
publikací. 

Hová  Bai  v.  Novorossijský  kraj. 

Vova  Sootla  v.  Skotsko  Nové. 

Vová  Sibiř  (HoBaa  Cnónps),  jeden  z  No- 
vosibirských ostrovů  v  Severním  Ledovém 
okeáné  na  s.  od  ústí  ř.  Chromý,  asi  320  km 
od  břehů  sibiřských,  leží  mezi  75°  39'  až 
75<>  44'  s.  š.  a  118°  až  120°  v.  d.  Gr.,  jsa  od- 
dělen od  ostrova  Fadějeva  průlivem  Blago- 
věščenským  (16  km  šir),  a  přísluší  k  vercho- 
janskému  okruhu  sibiřské  oblasti  jakutské. 
Délka  jeho  od  z.  k  v.  činí  150  km^  šířka 
50—70  km,  plocha  2316  fem^  břehy  jsou  kli- 
katé a  tvoří  několik  mysův  i  zálivův.  Uvnitř 
ostrova  táhnou  se  nevysoké  vrchy,  s  nichž 
stéká  několik  říček.  Rostlinstvo  skládá  se 
z  mechů,  lišejníků,  nevysokých  travin  atd., 
z  živočichů  vyskytuje  se  sob,  medvěd,  liška, 
rosomák,  husy,  snéhule,  2  druhy  ryb  atd. 
V  údolích  a  roklích  ostrova  vyskytují  se 
v  hojnosti  kosti  různých  vyhynulých  zvířat, 
zvláště  kly  mamutí,  jejichž  kopáním  zabývá 
se  každoročně  množství  sibiřských  rybářův 
a  lovců,  z  nichž  někteří  občas  zde  přezimují 
ve  3  zimovištích  na  jižním  břehu.  —  N.  S. 
objevena  r.  1806  lovcem  Syrovatským,  r.  1821 


až  1822  byla  zde  výprava  Wrangeliova  a 
r.  1886  baron  ToU  (výpr.  Bungeho),  jenš 
prozkoumal  N-vou  S.  geologicky.         Tšr, 

Hovatiáni,  sekta  starokřesťanská  velmi 
přísného  názoru,  která  nepřijímala  do  svého 
středu  již  téžkýth  hříšníkův  a  odpadlíkův 
ani  po  vykonaném  pokání,  lovouc  se  proto 
>církví  čistých*,  a  která  prohlašovala  svá- 
tosti, hříšným  knězem  udílené,  za  neplatný. 
Přistupující  křesťany  podrobovala  opčtnérou 
křtu.  Sekta  N-nů  souvisí  se  staršími  monta- 
nisty,  byla  však  vyvolána  teprve  římským 
presbyterem  Novatianem,  který  brzy  po 
r.  250  postavil  se  proti  novému  římskcraa 
biskupovi  Corneliovi,  vvčítaje  mu  přílišnou 
shovívavost  k  odpadlíkum,  a  jenž,  pokusiv- 
še o  úlohu  protipapeže,  by]  se  svými  pří- 
vrženci vyobcován.  N.  byli  později  z  Říma 
a  afrických  provincií  násilím  vypuzeni,  ale 
některé  obce  jejich  udržely  se  al  do  VI.  stol. 

Vovatio  v.  Novace. 

Vova  Varoi,  okresní  město  v  san- 
džaku  novopazarském,  leží  ve  v^ši  1013  ift 
na  Zlatarplanině  nedaleko  srbsRé  hranice 
a  má  asi  1500  ob.  Do  r.  1878  vedla  hlavní 
cesta  z  Rumelie  do  Bosny  přes  N.  V.,  pře- 
ložením této  kommunikacc  význam  městečka 
velice  utrpěl. 

Hová  Vei  v.  Ves  Nova. 

Vovavilla  Filip  de  viz  Filip  7). 

Vová  Zemlja  v.  Novaja  Zemlja. 

Vovéant  [-véanj,  ves  v  Lotrinsku,  nad 
Moselou,  křižovatka  žel.  drah;  má  1457  ob. 
(1895),  katol.  kostel,  vedlejší  celní  úřad.  doly 
na  žel.  rudu  a  želez,  huti,  2  par.  pily,  vinař- 
ství a  obchod  s  vínem. 

Vové  Hannovorsko  v.  Bismarckovo 
souostroví. 

Vové  Inko,  dřívější  název  Nového 
Meklenburska,  v.  Bismarckovo  sou- 
ostroví. 

Vové  kořeni  či  všehochuť,  nedozralé, 
sušené  a  hlavně  ke  kořenění  jídel  užívané 
plody  myrty  vše  chutné  {Myrrtus  Pimenta 
L.,  též  Pimenta  officinali$  Berg.),  rostoucí 
v  Záp.  Indii;  v.  Pimenta. 

Vovélda,  okr.  město  v  jihových.  Špa- 
nělsku, při  ř.  Vinalopó,  v  úrodné  krajině 
provincie  Alicante,  na  želez,  trati  z  Alicante 
do  Madridu,  má  9554  ob.  (1887);  krajkářství, 
ovocnářství,  vinařství  a  nedaleko  sirné  pra- 
meny a  lázně  Salinetas  de  Elda. 

Vovella  značí  po  své  etymologii  novinku, 
zajímavý  příběh  z  běžného  života  bez  hlubší 
tendence  neb  idealisace,  živě,  stručně  a  účinné 
vypravovaný;  v  tom  dány  jsou  již  podstatné 
znaky  n-ly,  jež  charakterisují  ji  i  jako  lite- 
rární druh:  koncisnost  děje,  hybný  tok  a 
spád,  realistický  a  psychologický  ráz  celku, 
obmezený  objem.  Kdežto  román  podává  Íi- 
vot  v  celé  šíři  a  spleti  dějové,  epicky  ob- 
šírně a  zevrubně,  kresle  plný  rozvoj  osob 
se  všemi  životními  i  společenskými  podmín- 
kami, obmezuje  se  n.  na  určitou  rozhodnou 
a  významnou  okolnost  v  Životě  jednotliv- 
cové, na  určitý  životní  poměr  a  vztah,  který 
provádí  až  do  katastrofy,  jeŽ  jest  v  ném  za- 


Novellara  —  Nové  Město.                                        459 

vinuta  a  připravena.  N.  soustředí  se  na  ně- ;  níkfi,  sýrařství  a  jirchářstvi.  N.  bývala  hlav. 

kolik  charakteristických  scén;  nepodává  roz-  místem  knížectví  t  jm.,  jež  bývalo  majetkem 

voj   charakteru,   ale   zachycuje  jej   v   krisi,  rodiny  Gonzagů  a  r.  1737  jako  uprázdněné 

v  ro&hodných  momentech,  kdy  je  nucen  od-  říšské  léno  ocf  císaře  připojeno  k  Modensku. 

krýti  svoje  prameny,  rozvinouti   celý  svůj  VovelUsta,    spisovatel    novell   (viz 

fond,  celou   svoji   energii;    odtud  zjev,  že  No  velí  a). 

dobrá  n.  bývá  dramatická  ve  stavbě  i  v  dikci.  Vovelly  {novellae  constitutiones)  v.  Cor- 

S  románem  jest  jí  společné,  Že  zpracovává  pus  iuris  civilis,  str.  649. 

básnicky  svět  skutečnosti,  svět  objektivny,  Vovember  v.  Listopad, 

předem  svět  vášní  a  činů;  nezasahá  do  ní  svět  Vové  Meklenbursko  v.  Bismarckovo 

nadpřirozený,  svět  snův  a  tuch.  N.  je  předem  souostroví. 

plodem  románského  ducha,  ducha,  jenŽ  mi-  Vové  Mésto:  1)  N.  M.  v  Čechách  a  na 
luje  plastickou  stručnost,  třeba  i  střízlivou,  Moravě  v.  Město  Nové.  —  2)  N.  M.  ve 
psychologickou  malbu,  dramatické  přibrou-  stolici  szatmárské  v.  Felsobánya. — 
ácní  a  konvcrsační  tón.  S  prvními  uměle-  3)  N.  M.  n.  Orlou  v.  Neustadt  15).  — 
ckými  příklady  n-ly  setkáváme  se  v  Itálii,  4)  N.  M.  nad  Váhem  nebo  Povážské 
předem  s  mistrem  tohoto  gcnru,  Boccac-  N.  M.  (něm.  Neustadtl^  Waagneustadtl,  maď. 
ciem,  který  ve  svém  Decamerone  podal  nč-  Vág-Ujhely),  okresní  město  na  Slovensku, 
které  klassické  ukázky  n-ly,  tak  ryzí  a  plné,  na  pr.  břehu  Váhu.  v  župě  nitranské,  sta- 
le nebyly  posud  předstiženy,  na  př.  n-lu  nice  železniční  trati  Trnava -Trenčín  Uher- 
o  sokolovi  (II.  díl,  5.  den,  9.  novella).  Týmž  ských  st.  drah,  má  308  d.,  5075  ob.,  z  nichž 
směrem  s  větším  menším  zdarem  pokračují  je  2837  Slováků,  1497  Němců,  722  Maďarů 
jiní  Italové,  tak  Ser  Giovanni  (//  Ptco-  (1890),  okres,  a  župní  soud,  starý  katol.  ko- 
roně),  Bandello.  pozdéjiGiovanni  Fran-  stel,  bohatě  nadané  proboštství  s  residencí, 
cescoStraparola  {Placevoli  notti)  a  Graz-  evang.  kostel,  novou  synagogu,  několik  šlech- 
zini.  Ze  starších  španělských  novellistů  vy-  tických  domův  a  zámků,  nižší  reál.  gymna- 
niká  Juan  Manuel,  z  francouzských  Mar-  sium,  žid.  měšť.  div.  školu,  továrnu  na  hole, 
kéta  královna  Navarrská  {řJeptame-  obchod  se  stavebním  dřívím,  dřevěným  ná- 
row).  V  Anglii  některé  z  Chauc ořových  řadím  a  čilý  obchod  vůbec.  Nad  městem  na 
CaH/er^wrjr  řařtfs  jsou  zveršované  n-lv  jiskřivé  strmé  skále  rozvaliny  hradu,  r.  1729  vyho- 
vtipera  i  rozmarem.  Moderní  n.  má  ve  Špa-  řclého.  Hrad  darován  byl  r.  1386  králem 
nčUku  mistra  v  Cervantesovi;  z  moder-  uherským  Sigmundem  Ctiborovi  ze  Stibořic, 
nich  vynikají  AlarconaPcreda;  i  fran-  jenŽ  tu  vystavěl  kostel  P.  Marie.  Kazatel 
couzská  literatura  má  řadu  výborných  no-  Petr  Borncmisza  (v.  t.)  sepsal  zde  svou 
vellistů,  z  nichž  nejvýš  umělecky  stojí  Mé-  postillu,  která  r.  1584  vyšla  tiskem  a  razila 
rimée.  V  Německu  má  n.  v  XlX.  stol.  také  cestu  protestantismu  na  Slovensku, 
hojné  pěstitelů,  jako  jsou:  Paul  Heyse  Vové  Mésto  za  Vídni  (Wiener  Seu' 
(také  znamenitý  theoretik  nly),  Conrad  stadt),  staré  krajské  město  s  vlastním  magi* 
Fcrd.  Meyer  a  Gottfried  Keller,  kteří  stratem  v  Dolních  Rakousích  při  průplavu 
napsali  dokonalé  kusy,  německé  duchem  a  z  Vídně  do  N-ho  M  ta,  důležitá  křižo(ratka 
srdcem.  Z  jiných  vysoce  uměleckých  novel-  i  lez.  tratí  Vídeň-Most  n.  M.,  Šoproň-N.  M., 
listův  evropských  jmenujeme:  Dána  Jensa  Vídeň-N.  M.  a  Vídeň-Aspang,  má  s  vojei- 
Petra  Jacoosena,  Nora  Bjórnsona;  skou  posádkou  25.040  ob.,  z  nichž  jest  634 
v  Anglii  píše  se  sice  hojně  ni,  jsou  však  Čechů  (1890).  Jest  sídlem  krajského  souou, 
spíše  sensačně  než  umělecky  psány.  U  nás  okr.  hejtmanství  a  soudu,  st.  pošty,  telegr., 
psali  n-ly  Tyl,  Božena  Němcová,  Káro-  telefonu,  má  3  fary  katolické.  Jednu  evang., 
lina  Světlá  a  j.  U  Rusů  vyvinul  se  více  synagogu,  vyšší  gymnasium  (z  r.  1666)  a 
román  než  n.  K  této  tíhnou  některé  práce  reálhu,  vojenskou  akademii  (450  chov.\  zem- 
Turgeněva,  Čechova  a  jiných  novějších  ský  učitel,  ústav,  odbor,  školu  strojnickou, 
spisovatelův.  U  Poláků  vynikla  nad  jiné  dvé  váeobec.  a  odbornou  školu  pokrac.,  ob- 
Orzcszkowa.  Dokonalý  výbor  světových  chodní  školu,  2  m슝.  a  7  škol  obecných, 
n-l  podává  Ed.  von  Búlow,  Novellenbuch  divadlo,  3  špitály,  měst  chudobinec  (z  roku 
(1834—36,  4  svazky),  A.  Kcllerův  Italieni-  1832),  sirotčinec,  všeobec.  nemocnici,  spoři- 
scher  Novel lenschatz  (6  sv.,  1851)  a  P.  Hey-  telnu,  dělostřelecké  skladiště  a  kasárna, 
sův  a  H.  Kurzův  Novcllenschatz  des  Aus-  Z  budov  vyniká  gotický  far.  kostel  ze  sto- 
landcs  (14  sv.,  1872—74)  a  Amerikanische  letí  XIII.  se  zajímavými  skulpturami  a  ná- 
Novellisten  (7  sv.,  1875—77);  německé  n-ly  hrobky,  klášter  cisterciáků  (s  gotickým  ko- 
V  Deatscher  Novcllenschatz  (24  sv.,  1871  až  stelem  Nejsvět.  Trojice),  založený  r.  1444  od 
1876)  a  v  Neuer  deutscher  Novcllenschatz  cis.  Bedřicha,  při  něm  bibliotéka  (o  20.000 
(vyd.  Heyse  a  L.  Leistner,  24  sv.,  1884  až  svlz.),  museum  s  uměl.  sbírkami  a  starožit- 
1887).  U  nás  vydal  Šímáček  100  levných  sva-  nostmi,  radnice  s  měst.  archivem,  v  něm  ně- 
zečků  novell  (a  povídek).  které  listiny  jsou  ze  XII.  stol.  Na  jihozáp. 
líOT^llAra,  město  v  italské  provincii  Reg-  konci  města  starý  arcivévod.  hrad  Baben- 
gio  Eraília,  kraji  guastallském,  stanice  žel.  berků,  vystavěný  (roku  1186)  od  Leopolda 
trati  Guastalla-Sassuolo.  má  1521  ob.,  jako  Ctnostného  a  od  cis.  Bedřicha  r.  1457  ob- 
obec  6949  ob.  (1881),  býv.  palác  rodu  Gon-  noveny.  Cis.  Marie  Terezie  propůjčila  hrad 
zagů,  prádelnu  hedvábí,  pěstování  hedváb-  r.  1752   vojenské   akademii.    Ve  hradě  pa- 


460 


Nové  Město  Kysucké  —  Novgorod. 


matná  kaple  sv.  Jiří,  se  třemi  starožitnými 
a  nádherně  malovanými  okny  (prostřední 
má  obraz  Maximilíána  I.  a  jeho  dvou  man- 
želek z  r.  1479),  dále  jest  ve  hradě  veliká 
tabule  s  89  znaky  a  heslem  cís.  Bedřicha  111. 
A.  E.  I.  O.  U.  Ke  hradu  přiléhá  veliký  park 
v  němž  je  želez,  socha  Marie  Terezie  a  po- 
mník hr.  Kinského  (z  r.  1830)  a  jiné  památ- 
nosti.  Město  má  vynikající  průmysl,  zejména 
velikou  továrnu  na  lokomotivy,  železárnu, 
strojírnu,  továrny  na  munici,  zejména  zapa- 
lovací šňůry,  hlméné  zboží,  nýtky,  zvony, 
sirky,  papír^  kůže,  hedvábné  stuhy,  vatu, 
glycerin,  kolomaz,  raffíuerie  cukru,  velké 
uměl.  mlýny,  pivovar,  sušárny  na  les  se- 
mena, čilý  obchod  v  dobytku  a  zemských 
Clodinách  a  vynikající  trhy  na  štětinatý  do- 
ytek.  Město  založeno  v  1.  1192—94  Leopol- 
dem Ctnostným  a  od  Leopolda  I.  vyzname- 
náno pro  svou  oddanost  titulem  >vždy  věrné 
město*.  R.  1232  smluvili  na  zdejším  hradě 
mír  král  uherský  Ondřej  a  Bedřich  Bojovný. 
R.  1487  dobyto  od  krále  Matiáše.  Ve  vál- 
kách tureckých  hrálo  město  důležitou  úlohu 
a  v  1.  1529  a  1683  marné  obléháno.  R.  1834 
lehlo  až  na  14  domů  popelem;  nyní  znovu 
vystavěno  má  jako  místo  průmyslové  znač- 
nou důležitost.  Jest  rodištěm  cís.  Maxmi- 
liána I.  —  Okr.  hejtmanství  (pro  venk. 
obce),  k  němuž  náležejí  okr.  soudy:  Ebreichs- 
dorř,  Gutenstein  a  N.  M.,  má  1197*09  km^, 
64.609  obyv.,  z  nichž  je  2396  Čechů  (1890). 

Vové  Melto  Kysucké  (Kisiucxa-í/jhely), 
okr.  město  na  Slovensku,  v  údolí  říčky  Ky- 
suce,  při  hranicích  slezských,  v  Župě  tren- 
čanské,  má  351  d.,  1789  obyv.  slov.  (1890), 
starý  kostel  sv.  Jakuba,  synagogu,  poštu,  te- 
legraf, čilý  obchod  a  výroč.  trhy. 

Hovena  (lat.)  v.  Devítník. 

Vové  Pomořany   v.  Britannie  Nová. 

Noverre  [-vérj  Jean  Georges,  taneč- 
ník francouzský  (♦  1727  v  Paříži  —  f  1810 
v  Saint-Germain-en-Laye).  Učil  se  tanci  u  Du- 
préa,  vystoupil  s  úspěchem  ve  Fontaine- 
bleau  (1743)  a  působil  v  Berlíně,  jako  bal- 
letní  mistr  při  komické  Opeře  pařížské, 
v  Londýně  u  společnosti  Garrickovy,  v  Ly- 
oně, Stutgartě,  Vídni,  Miláně  a  při  Opeře 
pařížské  (1776).  Nevystupoval  od  r.  1780. 
Vydal  Lettres  sur  les  arts  imitateurs  (Lyon, 
1707;  2.  vyd.  Pař.,  1807,  2  sv.).  skládal  bal- 
lety  pro  opery  Gluckovy  a  Picciniovy  a  re- 
formoval umění  bal  letni.  (Srovn.  Choreo- 
grafie.) 

Nové  Sedlo,   v  Čech.,  v.  Sedlo  Nové. 

Vové  Skotiko  v.  Skotsko  Nové. 

Vové  ftřibro  v.  Argentan. 

Vové  Spanéllko  (špan.  Nueva  Espaňa), 
pojmenování  Mexika,  kdyŽ  ho  dobyli  Špa* 
nělé. 

Vové  Zájnky  (něm.  Neuháusel,  maďař. 
Érsek-Ujvár),  město  s  vlastním  magistrátem 
v  Uhrách,  na  pr.  bř.  Nitry,  v  župě  nitranské, 
stanice  želez,  trati  Prešpurk-Budapešt,  má 
1163  d.,  11.299  ob.  (1890),  většinou  Slováků. 
Město  má  pravidelné  čtyřhranné  náměstí, 
rovné  ulice  a  z  budov  vyniká  Pázmányho 


kostel,  primaský  palác,  radnice,  františkánský 
klášter,  nižší  gymnasium,  za  mé«tem  vŠeob. 
nemocnice  a  krásné  sady.  Obyvatelé  živí  se 
zemědělstvím,  chovem  dobytka,  vedou  ob- 
chod v  zemských  plodinách  a  v  městé  od* 
bývají  se  hlučné  trhy  na  dobytek  a  zvlažte 
na  koně.  N.  Z.  bývaly  znamenitá  pevnost, 
která  předržela  10  rozličných  obležení,  ze- 
jména za  válek  tureckých,  při  nichž  zahynulo 
na  100.000  lidí.  R.  1599  utrpělo  město  zemé- 
třesenim.  R.  1724  byla  pevnost  na  rozkaz 
královský  rozmetena,  tak  Že  dnes  se  neví, 
kde  opevnění  stávalo.  R.  1836  založil  xdo 
Fr.  Farkaš  školu  pro  cikány. 

VovsTOrod:  1)  N.  (též  N.  V  el  i  ký),  rus.  nu 
gubernské  rozkládající  se  v  nízké  krajině  po 
obou  březích  splavného  Volchova  Jjenž  délí 
je  na  dvě  části,  t.  j.  Sofíjskou  s  >aétincem< 
(kremlem)  a  Torgovou  (t.  j.  Kupeckou),  spo- 
jené historickým  mostem],  málo  na  sever  od 
místa,  kde  vytéká  z  jezera  Ilmeňského,  při 
trati  Čudovo-Staraja  Russa.  Podnebí  má 
vlhké  a  drsné;  průměrná  roční  teplota  +  4*3®; 
jasných  dnů  ročně  40;  se  srážkami  177  (z  toho 
na  sníh  připadá  84).  Obvvaielstva  (r,  1897) 
26.095  (13.708  muž.,  12.387  žen).  Pravoslav- 
ných jest  897o»  Poláků  skoro  1000.  Domy 
většinou  jsou  dřevěné.  Pravoslavných  chrá- 
mů jest  53  vedle  4  klášterův  a  17  kaplí;  kat. 
kostel  jeden,  lutheránský  též  jeden  a  židov- 
ská modlitebna.  Ústavů  v  učebných  16  (muž- 
ské a  ženské  gymnasium,  reálíca,  duchovní 
seminář  a  12  škol  nižších),  4  knihovny,  ně- 
kolik nemocnic,  špitály  a  sirotčince.  Obchod 
(seno,  dříví,  obilí,  železo,  sůl)  ani  průmysl 
nevyniká.  Továren  a  závodů  jest  18  s  307 
dělníky  a  roční  výrobou  zboží  za  2,004.000 
rublů  (výroba  svíček,  kořalky ;  pivovar).  Dnes 
má  N.  význam  pouze  jako  administrativní 
středisko  okresní  a  guberniální.  Oč  chudší 
jest  přítomnost,  o  to  slavnější  jest  minulost 
města.  Z  památníků  starých  časů  dodnes  za- 
chovaly se:  détinec  čili  kreral  ohrazený  ka- 
mennými zdmi  s  9  baštami,  původně  Ruri^ 
kem  postavený,  ale  mnohokráte  přestavo- 
vaný. V  jedné  z  bašt  kremlu  umístěno  jest 
veřejné  museum  (soukromé  museum  má  V, 
S.  Peredoljskij).  V  kremle  stojí  chrám  sv. 
Sofie  (právě  se  obnovuje)  z  let  1045 — 1060 
s  freskami  z  XI.  a  XII.  stol.  a  hroby  sva- 
tých, církevních  hodnostův  a  knížat;  v  kle- 
notnici chrámové  mnoho  starožitných  obra- 
zův  a  jiných  památek;  známé  korsunské  dvéře 
Naproti  chrámu  postaven  r.  1862  slavný  pa- 
mátník tisíciletého  trvání  Ruska  dle  modelu 
akademika  Mikěšina.  Všechny  chrámy  jsou 
valné  znesvářeny  pozdějšími  opravami.  Na 
Torgové  zachovaly  se  zbytky  Jaroslavova 
dvorce  (kde  scházívaly  se  sněmy).  Z  chrámů 
vyniká  Nikoljskij  sobor  (z  r.  1113).  Okolo 
kremlu  jsou  pékné  sady,  vysázené  r.  1813 
zajatými  Francouzi.  Velmi  zajímavé  (histo- 
ricky  i  geograficky)  jest  též  okolí  města  (sta- 
rožitné kláštery). 

Kdy  N.  byl  založen,  nemožno  určiti,  (Dle 
pověsti  stávala  tu  již  dříve  osada Slavensk.) 
Právem  možno  však  se  domnívati,  Že  důle- 


Novgorod. 


461 


2.tý  tenlo  bod  na  cestě  »z  Varjag  do  Řecka« 
i.  |.  od  Baltického  moře  k  Černému  byl  jiŽ 
v  Imi  časné  obydlen.  Určité  zprávy  máme 
teprve  z  IX.  stol.  Tehdy  žil  v  krajině  této 
slovanský  kmen  Slovenu  ^snad  již  Ptole- 
maiovi známý),  ktefi  s  jinými  sousedy  nej- 
prve vyhnali  z  krajin  svých  zámořské  Var- 
ja(^,  později  viak  povolali  si  z  nich  knížata. 
Jako  sídlo  Rurikovo  byl  N.  první  stolicí 
říáe  Roskoslovanské.  Za  panování  Vladi- 
míra pokřtil  Novgorodce  první  metropo- 
lita ruský  Michajil,  ale  nová  víra  Spatně  se 
ujala.  Proto  vyslal  Vladimír  z  Kijeva  do 
N-n  vojsko,  aby  mocí  utvrzeno  bylo  křesťan- 
ství; vAdci  byli  Dobrynja  a  Putjata  (dlouho 
zachovalo  se  přísloví:  »Putjata  krestil  me- 
čem a  Dobrynja  ogném«).  Rychle  rostlo  mě- 
sto za  Jaroslava  Vladimiroviče,  jenž 
dal  Nov^orodcům  dvě  výsady,  jimiž  zabez- 
pečována Jim  samostatnost  a  neodvislost  od 
panství  kijevského,  takže,  ačkoliv  nejčastéji 
vládli  tu  nejstarší  synové  knížete  kijevského, 
přece  již  v  XI.  stol.  objevuji  se  knížata  svo- 
bodnou volbou  na  prestol  dosazená,  jež  však 
nejednou  bývala  hříčkou  rozmarů  méltanstva 
novgorodského.  Skutečným  panovníkem  bylo 
vlastně  shromáždění  občanů,  slavné  věČe 
(viz  níže).  Velmi  často  změnu  vlády  způso- 
bovala knížata  sama,  jež,  necítíce  se  tu  úpl- 
nými pány,  ráda  vyměňovala  úděl  novgorod- 
ský  za  jiný.  Příčinou  mnohých  sporů  mezi 
občany  novgorodskými  byly  i  zájmy  obchodní. 
Jedni,  jsouce  v  obchodním  spojení  s  Povol- 
iim  a  východem,  přáli  spolku  s  knížaty  suz- 
dalskými,  druzi,  majíce  Podněpřím  styky 
s  Řeckem,  klonili  se  zase  přirozeně  ke  Ki- 
jevu.  V  XII.  stol.  N.  byl  velmi  důležitou  ob- 
chodní stanicí  Hanzy.  Na  tržišti  jeho  schá- 
zely se  tovary  (hlavně  suroviny,  jako:  kůže, 
koéeliny,  ptačí  peří,  rybí  tuk,  vosk,  len,  ko- 
nopí;  pak  juchta  a  brokát)  jihozápadní  a  se- 
verovýchodní Rusi  a  dováženy  na  západ, 
odkacfi  zase  dopravovány  rozmanité  tka- 
niny, kovjr  a  zboží  kovové,  sklo,  perga- 
men, nápoje,  sůl,  uzenina  a  podobné  zboží. 
Mnoho  utrpěl  N.  obleženími  a  hladem.  Bylf, 
sám  dosti  obilí  nemaje,  odkázán  na  střední 
Povolží.  R.  1169  obléhal  jej  Andrej  bogo- 
Ijabskij,  kníže  suzdalský;  ačkoliv  pak  pod 
hradbami  města  utrpěl  porážku,  donutil  ko- 
nečně Novgorodce  tím,  že  přerušil  dovoz 
obilí  z  Povolží  do  Nu,  z  čehož  v  městě  vy- 
pukl hlad,  aby  přijali  za  knížete  jednoho  ze 
synů  jeho.  Úspěšně  válčil  z  pozdějších  kní- 
žat proti  Suzdalským  Mstislav  Rostisla- 
▼  ič  Chrabrý,  jenž  vítězně  bojoval  i  s  Čudy. 
Po  smrti  jeho  však  opanovali  v  N-ě  Suzdal- 
šti,  ai  r.  1210  osvobodil  Novgorodce  Msti- 
slav Mstislavič  Udatný.  Ale  za  krátko 
nastaly  nové  zmatky.  Nájezd  tatarský,  ač 
Novgorodským  neublížil  přímo,  přerušil  přece 
styky  fl  jižním  Ruskem.  Tehdy  vladařil  v  N-ě 
A I  eksandr,  od  porážky,  již  švédům  u  Něvy 
způsobil,  zvanÝ  Něvsk^.  Velikou  porážku 
učinil  i  Němcům  (na  ledě  Čudského  jezera). 
Nástupcem  Aleksandrovým  stal  selaroslav 
Jaroslavič  Tverský;  z  doby  jeho  docho- 


vala se  první  smlouva  mezi  N-em  a  knížetem, 
stanovící  vzájemné  povinnosti  a  práva.  Od 
doby  Aleksandrovy  považuje  se  za  knížete 
novgorodského  veliký  kníže  ruský,  a  N.  spra- 
vuji namnoze  jeho  náměstkové  (v.  Náměst- 
ník).  V  XIV.  stol.  nové  strany  tvoří  se  v  N-ě, 
t.  moskevská  a  litevská.  Novgorodci,  nesta- 
číce uhájiti  samostatnosti  své  mocí,  častéji 
a  častéji  zbavují  se  nepřátel  výkupem.  Tak 
r.  1346  zaplatili  Olgierdovi  Litevskému,  r.  1386 
Dimitrijovi  Donskému,  pak  Vasilovi  Tem- 
nému. Vliv  Moskvy,  ale  také  nechuť  k  ní, 
stává  se  patrnějším  a  patrnějším,  při  čemž 
ustavičné  spory  s  velkoknižaty  moskevskými 
seslabují  svobodnou  obec  na  venek  i  uvnitř. 
I  staré  nešváry  mezi  jednotlivými  třídami 
obyvatelstva  se  přiostřují.  Litvě  příznivá 
strana  pod  vlivem  Ma-rfy  Borecké  po- 
mýšlí na  spojeni  N-u  s  Litvou,  ba  konečně 
N.  poddává  se  Kazimíru.  Veliký  kníže  Ivan  III. 
mamě  vyjednává  mírnějším  způsobem  s  Nov- 
gorodci, marně  napomíná  je  metropolita  Fi- 
lip. Konečně  vypravil  se  Ivan  (1471)  na  N. 
válečně.  Odňav  Novgorodským  některá  území 
a  jiná  zpustošiv,  způsobil  jim  vůdcem  svým 
Danilem  Cholmským  porážku  na  řece  Še- 
loni,  dal  odpraviti  několik  bojarů,  jiné  od- 
vedl do  zajeti  a  konečně  přijav  pokutu  vá- 
lečnou smířil  se  s  Novgorodci.  Od  té  doby 
pracoval  však  dále  na  úplném  podrobení 
městské  této  republiky,  živě  zejména  spory 
mezi  bojary  s  jedné  a  ostatními  třídami  oby- 
vatelstva se  strany  druhé.  R.  1478  strana 
Mariina  konečně  úplně  pokořena,  věče  a 
úřad  posadníků  zrušeny,  r.  1481  mnozí  bo- 
jaři se  stavem  věcí  nespokojení  na  hrdle  po- 
trestáni a  osm  tisíc  rodin  (a  později  tisíce 
jiných)  převedeno  do  měst  moskevských, 
jmění  potrestaných  zkonfiskováno.  Obchodu 
novgorodskému  zasazena  veliká  rána  proná- 
sledováním cizích  kupců.  Tak  ze  slavného 
N-u,  jenž  Pyšně  nazýval  se  >Gospodin  Ve- 
likij  N.«  a  jehož  občané  hrdě  se  tázávali: 
>K to  protiv  Boga  a  Velikago  N-a?<,  stalo  se 
obyčejné  město  carství  Moskevského.  Bývalé 
spory  stavovské  příchodem  přistěhovalcův 
ovšem  byly  posíleny.  Hrozně  hospodařil 
v  N-ě  Ivan  IV.  Přijev  r.  1570  s  družinou  di- 
vokých opričníků  do  N-u,  aby  potrestal  bo- 
jary za  chystanou,  prý,  zradu,  řádil  tu  Šest 
neděl;  mučení,  popravy,  vraždy,  krádeže  byly 
na  denním  pořádku.  Sta  lidí  hynula  denně 
ve  vodách  Volchova;  od  těch  dob  prý  na 
tom  místě  voda  nezamrzá.  O  nic  lépe  nebylo 
v  okolí  města.  Celkový  počet  oběti  páčí  se 
na  tisíce.  V  dobách  zmatků  na  poč.  XVII. 
stol.  N.  byl  po  některou  dobu  v  rukou 
Švédů.  Po  vojně  švédské  r.  1627  bylo  v  něm 
jen  8500  obyvatelů  (na  konci  XIII.  a  XIV. 
stol.  míval  400.000  a  ještě  r.  1545  měl  50.000 
obyv.).  Obchodu  novgorodskému  poslední 
ránu  zadaly  nové  cesty  obchodní  po  Dviné 
a  Bílém  moři,  založeni  Petrohradu,  otevření 
višerského  průplavu  a  vystavění  dráhy  ni- 
kolajevské  (z  Moskvy  do  Petrohradu).  Gu- 
bernským  městem  stal  se  N.  r.  1727,  před 
tím  příslušel  ke  gubernii  petrohradské. 


462  Novsforod 


í> 


Zvláště  zajímavé  bylo  zřízení  republiky  mésta),  spravované  svými  posadníky,  jméno- 
Novgorodské.  Každý  nový  kníže  byl  po-  vánými  z  N-u.  Z  prigorodů  zvlááC  vynikly 
vinen  přísahou  se  zavázati,  ze  ho  bude  áe-  Ladoga,  Rusa  a  TorŽok;  takořka  iSplné  sa- 
tříti.  Kníže  s  družinou  svojí  byl  jaksi  jedna  mostatnosti  vydobyl  si  »mladši  bratr«  N-u 
strana,  obec  strana  druhá.  Podle  Ključev-   Pskov  (v.  t.). 

skcho  byl  kníže  jakýmsi  najatým,  dočasným       Právo  novgorodské  uloženo  jest  blavné 
strážcem,  jenž,  podobně  jako  družina  jeho,    v  t.  zv.  Novgorodské  soudní  listině 
jen  mechanicky  spojen  byl  s  místní  společ-    {Sovgorod$kaja  sudnaja  gramota),  Připouitělo 
ností.    Práva  jeho    byla   velice   omezena   a   soukromou  odvetu,  výkup  za  prolitou  krev, 
přísné    ohraničena     zvláštními    smlouvami,   za  způsobenou  škodu,  za  právní  dAkaz   pří- 
Hlavní  jeho  povinností  bylo  státi  v  čele  voj-   sáhu,  soudy  boží,  sout>oj  před  soudem;  znalo 
ska  a  vykonávati  moc  soudní,  ovŠcm  za  úča-   tělesný  trest,  zloděj  byl  znamenán,  podruhé-It 
stenstvi   posadníka.    Přísně   vymezeny  byly   přistižen,  oběšen.   Na  četné  obchodní  styky 
i  důchody  knížecí,  jež  tvořily  některé  berné,   obyvatelstva  tohoto  kraje  s  Orientem  uka- 
pokuty  (vira,  něm.    \\ehrgeld)  a  dary;  i  mí-    zují  nálezy  v  kurhanech  ilmeňských.    Velmi 
sta  lovu  (na  zvěř  a  ryby)  byla  mu  přesně   časné  byly  obchodní  styky  se  Slovany  bal- 
vykázána.    Zakupovati  se  v  N-ě  nesměl   ani   tickými.   po   úpadku  jejich   bylo    důležitou 
kníže  ani  kdo  z  jeho  družiny.   V  obci  prvé   stanicí  Novgorodců  Visby  na  G5talandi\  kde 
místo  zaujímali   bojaři  (v.  t.),  jim   nejblíže   Novgorodci  měli  i  svůj  kostel  (v  XII.  stol.), 
byly  bojarské  děti,  drobná  šlechta,  též    Velmi  brzy  zřízena  v  N-ě  obchodní  stanice 
potomci   zchudlých   bojarů,  potom   kupci,    německá,  později  Hanza  měla  tu  opevněné 
Ostatní  svobodní  lidé,  řemeslníci  a  dělníci    skladiště  a  strhla  na  sebe  takořka  všecek  za- 
nabýváni  černý  lid,  čerň,  smerdi.    Byli    hraniční  obchod  severní  Rusi. 
i  lidé  nevolní,  rabi,  chol  op  i,  oděr  no  vátí       Církev  nov^'orodská  byla  úplně  národní, 
lidé.  Kol  mocného  bojara  nezřídka  utvořila    Hlavou  byl  arcibiskup  (jmenovaný  původně 
se  družina,  jeŽ  vydávala  se  s  ním   na  do-    od  metropolity  ruského,  od  XII.  stol.  však 
brodružné  výboje.  Základem  samosprávy  nov-  '  volený  věcem),  jenž  požíval  veliké  vážnosti, 
gorodské   bylo  věČe   (t  j.  sněm,  hromada   měl  svůj  soud,  své  důchody,  svou  pokladnu, 
obecní),  jež  svolávati  (zvonem  véčevým,  teď  svůj   pluk,  bývá!   velmi   vážnou  osobou  při 
v   Moskvě  na  zvonici   Ivana  Velikého  umí-   smlouvách,  jméno  jeho  stávalo   na  prvním 
stěným)  měl  právo  právě  tak  kníže  a  úřed-   místě  v  listinách.   Za  novgorodskou  koloni- 
ník  jako  každý  občan.  Véče  uzavíralo  smlouvy   sací  kráčela  vŽdy  ihned  pravoslavná  propa- 
6  cizími  zeměmi,  vyhlašovalo  válku,  dosazo-   ganda.   Náboženství  přispělo  velice  k  lesku 
válo  a  sesazovalo  knížata  a  arcibiskupy,  vo- ;  N-u,  ale  těžilo  také  z  jeho  bohatství.    Klá- 
lilo  posadníka  (v.  níže),  soudilo  ty,  kdož  pro-   šterů  bylo  v  N-é  a  v  jeho  území  množství 
vinili   se  proti  obci,  a  dávalo  zákony.    Ne-    veliké  a  hrály  velikou  úlohu   v  kolonisaci 
jednou  v  dobách  rozbrojů  sešla  se  najednou   kraje.  Jako  církev  tak  národní  bylo  i  pí- 
dvě  věče  na  obou  březích    Volchova  a  ne-    scmnictví.    Letopisci  novgorodských  klá- 
jednou  i  váK.čně  na  mostě  volchovském  se   šterů  jsou  Novgorodci  tělem  i  duší,  popisují 
srazila.   Na  sněm  mohli  choditi  všickni  lidé    činy  světců  novgorodských,  vypravují  o  za- 
svobodni.  Přední  úředníci  městští  byli:  1.  po-    zracích,  jež    sběhly   se    v    Ně    a    přispěly 
sadníkpůvodně  jmenovaný  knížetem,  potom    k  rozmnožení  cti  a  slávy  města.  N.  má  i  svůj 
věcem  volený  z  rodin  bojarských,  jenž  jako    cyklus  bylin.    V  osobě  Sadka,  bohatého 
repraesentant  obce  dělil  se  s  knížetem  o  moc  .  hostě  (kupce),  zobrazen  obchod  a  bohatství 
soudcovskou,  jsa  spolu  s  ním  nejvyšším  ná-    starého  N-u,  v  osobě  Vasilije  Buslajeva  boje 
celníkem  politickým  a  na  jeho  misté  vůdcem    lidových  tříd  novgorodských.  Mluví  se   též 
městského  vojska ;  posadník  řídil  diplomacii  |0  stavitelské  škole  novgorodské,  jejíi 
města  a  pověřoval  listiny  pečetí  městskou.  |  květ  spadá  ve  XIV.  a  XV.  stol. 
V  německých  pramenech  sluje  burgemeister.       Literatura:  Rozmanité  letopisy  novgorod- 
2.  Tysjackii,  tisícník  (v  něm.  pramenech  j  ské    (viz  Polnoje    sobranije  russkich  lěto- 
her^og,  dux)f  byl  vojenským  náčelníkem,  je-'pisej);  J.  Běljajev,  Istorija  N-a  Velikago  ot 
muž   podřízeni   byli   sotšti    fsetnici).    Můl    dřevnějších  vremen  do  jego  padénija  (1866); 
vlastní  svou  soudní  stolici;   zdá  se,  že  jeho  i  N.  Kostomarov,  Sévernorusskija  narodoprav- 
posláním  bylo  hájiti  práv  lidu,  čímž  při  po- 1  štva   vo   vremena   udělno-věcevago    uklada 
míná  na  římské  tribuny.  Vedle  těchto  dvou  |(1863);  K.  Něvolin.  O  pjatinach  i  pogostach 
hodnostářů   N.   měl    »radu   pánů«   (sovět  i  novgorodskich  v  XVI.  včké  (1853).    Kromě 
gospod),  jež  připravovala  návrhy  pro  věče  a  jiných  obecných  dějin  ruských  viz  i  A.  Ram- 
sestavovala  projekty  zákonův  a  sestávala  z  vy-   baud.   Dějiny   Ruska  od  prvních  jeho  po- 
sloužilých  posadníků  a  předních  bojarů  (všech   čátkův  aŽ  do  r.  1884,  v  překladu  ll  Petra  a 
členů  bývalo  50).  V  každé  čtvrti  vedle  sot- '  spis  Rossija,  tom   III   Ozernaja  oblasf  (pod 
ských  byli  starostové;  starostové  správo- !  redakcí  P.  P.  Semeno va)  r.  1900,  jichž  obou 
váli  i  oDce  venkovské.  Záležitosti  obchodní '  i  zde  použito. 

spravovala  tak  zvaná  >Ivanovská  obšči- '  Novgorodská  gubernie  rozkládá  se 
na«,  jež  měla  charakter  administrativní  a  vjezerné  oblasti  říše  Ruské,  hraničíc  s  gub. 
soudní.  Rozsáhlé  území  novgorodské  (v.  Ru-  petrohradskou,  oloněckou,  vologodskou,  ja- 
sko,  dějiny)  dělilo  se  na  země  a  volosti,  I  roslavskou  a  tverskou,  má  122.339  km'  a 
v  nichž  byly  četné  prigorody  (venkovská '  1,392.933  obyvatelů  (672.696  mužů,   720.237 


Novgorod. 


463 


ico),  z  čehož  na  městské  osady  (11  měst  a 
3  předměstské  obce,  posady)  připadá  84.947 
duší  TvŽech  osad  jest  9951V  Na  severu  žije 
něco  (6700)  snad  noských  Vepsd  (Čucharů), 
na  jv.  Korelů  (4000).  Dle  nábož.  je  95-87o 
pravosl.,  2"6l7o  rozkolníků,  iVo  protestantů, 
ostatek  katolíci  a  jiní.  Dělí  se  na  11  Újezdů 
(okresů),  z  nichž  nejvétií  jest  tichvinský. 
Krajina  hlavně  na  jv.  jest  pahrbkovitá;  nej- 
větší výše  dosahuje  v  horách  Valdajských 
(neb  AÍaunských;  u  vesnice  Ryžochy  1021 
rus.  stopu,  u  v.  Orěchovny  1001  stopu);  zá- 
j>adni  Čásť  gub.  jest  nízká,  značně  močálo- 
vitá. Močály,  z  nichž  některé  jsou  porostlé 
!n«'Chem,  jiné  lesem,  zaujímají  asi  pětinu 
gub.;  největší  jest  Spasooskujský  (550  km* . 
Ocologicky  gubernie  novgorodská  náleží 
k  útvaru  devonskému,  kamenouhelnému  a 
permskému.  Láme  se  tu  vápenec  (na  vápno 
i  deskv),  dobývá  ohnivzdorná  hlína,  kyz, 
železná  ruda,  něco  mědi  a  stříbra.  Minerální 
vody,  krom  slaných  pramenů  v  Staré  Russe, 
nejsou  dosud  využitkovány.  Uhlí  je  bídné. 
Půda  je  z  většiny  hlinitá,  místy  hlinité 
písčitá  i  písčitá,  v  nízkých  krajích  jílovitá; 
dobré  půdy  >šcré«  (séraja)  jcst  poměrně 
Ulilo;  buliŽníkové  valouny  roztroušeny  jsou 
po  povrchu  větší  části  gubernie;  následkem 
těchto  poměrů  není  půda  vhodná  k  země- 
dělství. Z  řek  do  Baltického  moře  odvádí 
vody  Ilrocňského  jezera  Volchov  (do  Ilmeň- 
ského  jezera  tekou  Msta,  Póla,  Lovať,  Šeloň), 
do  Ladožského  jezera  teče  Sjas  s  Tichvin- 
kou.  K  oblasti  Kaspického  moře  náležejí 
přítoky  VolŽiny  Šcksna  a  Mologa  a  ovšem 
1  vtékající  do  Bílého  jezera  (Bt.ioe  oaepo) 
Kovža.  K  oblasti  Bílého  moře  náleží  Poro- 
xovica  (přítok  jezera  Kubenského)  spojená 
průplavem  vév.  Aleksandra  Virtemberského 
se  Seksnou.  Důležitá  jest  dále  sít  průpla- 
vová, jíž  spojeno  jest  PovolŽí  s  přístavem 
petrohradským  (průplav  VyŠnčvolocký,  Tich- 
vinský, Manin),  jakož  i  průplavy  Višerský  a 
Siversov.  Množství  lodí  oživuje  všechny 
vodní  cesty.  Jezer  (velmi  rybných)  jest  více 
než  3000;  největší  jsou  Ilmeňské,  Bílé,  Ča- 
ronda  (Voze),  Valdajské,  Meglino,  Piros,  Se- 
licer  a  m.  j.  Podnebí  jest  drsné  a  vlhké,  na 
xapadě  mírnější  než  na  východě.  Lesy  tvoří 
49-3Vof  pole  12*67o,  louky  (seno  výborné)  a 
pastviny  l6-4Vo,  neplodné  půdy  2l-77o.  V  le- 
sích žije  hojnost  divoké  zvěře  (medvědi, 
rysí,  losi,  lišky  a  '}.\,  Lov  poskytuje  značný 
výtěžek.  Hlavni  plodiny  jsou  žito  a  oves; 
poslední  dobou  počínají  se  pěstovati  hoj- 
nější měrou  brambory  a  len.  Hospodářství 
téměř  napořád  je  tříhonné.  Také  zahrad- 
nictví se  pěstuje.  Chov  dobytka  málo  je  vy- 
vinut; roko  1894  bylo  koní  248.000,  skotu 
474.000,  ovcí  274.000,  prasat  57.000.  V  témž 
roce  výrot>oa  sýra  zabývalo  se  40,  másla  91 
závodů.  Zemstvo  stará  se  usilovně  o  povzne- 
se ní -zemědělství.  Průmyslem  zabývá  se  v  gu- 
bernii 23  072  lidí  (mistrů,  s  11.119  dělníky  a 
učennfky),  kustamických  rodin  jest  kol  40.000. 
Mnoho  lidi  chodí  pracovat  jinam,  zejména 
do  Petrohradu  (r.  1890  žilo   v  Petrohradě 


50.925  příslušníků  novgorodské  gubernie^ 
Továren  je  dosud  málo.  Nejvíce  pil  (28), 
skláren  (15),  vinopalen  (13),  sirkáren  9,  pa- 
píren 8,  na  porculán  a  kameninu  4  (1895). 
Obchod  soustředěn  je  v  městech,  na  stani- 
cích železničních  a  v  přístavech;  jarmarků  jest 
198.  Spojovadch  prostředků  je  poměrně  do- 
sud málo.  Úvěrních  ústavů  jest  13,  spoři- 
telen 18,  vedle  pojištoven  zemstva,  dva  vzá- 
jemně pojišťovací  ústavy  (v  N-ě  a  Staré 
Russe).  Lékařů  (1895)  bylo  118  (z  toho  71 
zemských),  lékáren  22;  nemocnic  kol  50,  špi- 
tálů v  a  útulen  19.  Školství:  klassické  gym- 
nasium 1,  reálky  2,  ženská  gymnasia  2,  žen- 
ských progymnasií  5,  učitelský  seminář  1, 
duchovní  1,  technická  učiliště  2,  duchovních 
a  eparchiálních  učilišť  8,  městských  škol  37; 
národních  Škol  všech  1415  (1897),  v  nich 
učilo  se  45.614  chlapcův  a  15.204  děvčata. 
Kdežto  ještě  r.  1884  bylo  mezi  novgorod- 
skými  nováčky  607o  analfabetů,  kleslo  číslo 
jejich  v  r.  1894  na  327o.  Pravoslavných  ko- 
stelů je  1080.  klášterů  24;  katolické  kostely 
4,  protestantské  4,  modliteben  rozkolnických 
7,  židovské  3;  jedinověrccké  kostely  4. 

Újezd  (okres)  novgorodský  má  na 
10.502-7  lifm«  191.857  obyvatelů  (99.187  mužů, 
92.670  žen  r.  1897).  Pp. 

2)  N.  Litevský  v.  Nowogródek. 

3)  N.  Nižní  (rusky  též  krátce  jen  Hii»c- 
Híň),  gubernské  město  ruské  při  vtoku  Oky 
do  Volhy.  (Viz  plánek.)  Délí  se  na  tři  části. 
Na  pr.  bř.  obou  řek  rozkládá  se  dolní  město 
zvané  Nižní  Bazar,  na  značné  vyvýšenině 
(Djatlovy  gory)  nad  Nižním  Bazarem  (asi 
90  m)  leží  horní  čásť  města,  Vrchní  Bazar, 
s  krém  lem.  Třetí  čásť,  na  druhém  břehu 
Oky  (Zaokskaja),  nazývá  se  úředně  Makar- 
jevskou  (ač  zachoval  se  i  starý  název  9Ku- 
navino«).  Zde  koná  se  slavný  výroční  trh 
(»jarmarka«),  jímž  N.  N.  nabyl  významu  svě- 
tového. V  ktní  době  spojeny  jsou  oba  břehy 
Oky  lodním  mostem.  Kromě  toho  osobní 
spojení  mezi  břehy  prostředkují  malé  par- 
níky čudské  společnosti.  Na  levém  břehu  Oky 
umístěno  jest  i  nádraží  (trať  Moskva-N.  N.;. 
Od  nádraží  do  města  vede  elektr.  tramway. 
Dolní  její  trati  s  horními  spojují  dva  »ele- 
vatory«  (lanové  dráhy).  Přístaviště  jsou  na 
pr.  břehu  Oky  i  Volhy.  Pravidelnou  plavbu 
obstarává  několik  společnosti.  S  městem  ta- 
kořka  souvisí  několik  předměstí  (slobody). 
Obyvatelů  má  N.  N.  95.124  (1897);  z  nich 
přes  1000  katol.,  více  ntŽ  600  protest.,  asi 
500  židů  vedle  neznačného  počtu  muham- 
medánů,  rozkolníkův  a  jiných  vyznání.  (V  roce 
1621  N.  N.  měl  jen  5000,  ke  konci  XVIII. 
stol.  kol  10.000  a  r.  1865  již  38.000  obyva- 
telů.) Ze  stavitelských  památek  jmeno- 
vati sluší:  kreml  (který  zbudoval  na  poč. 
XVI.  století  ital.  stavitel  Pietro  Francesco 
zvaný  »Petrok  Malyj«  a  jehož  nepřítel  nikdy 
nedobyl)  s  jedenácti  věžemi;  v  jedné  z  nicn 
(Dmitrovské)  je  obrazárna  a  museum.  Sou- 
kromých budov  v  kremlu  není.  Umístěny  tu 
některé  úřady  administrativní  a  vojenské 
(též  kadetní  škola);   v  Mininském  sadu  (od- 


464 


Novgorod. 


kad  překrásný  pohled  na  soutok  Volhy  mečetu.  Střediskem  jest  »Gostinoyj  dror* 
s  Okoa,  zejména  na  jaře,  kdyi  jsoa  obé  mo-  (s  2530  krámy)  obklíčený  BctankorovskýiD 
hutné  řeky  rozvodnény)  postaven  r.  1826  kanálem  a  vystav,  r.  1822.  Nejpéknéjií  bn- 
pékný  obelisk  na  pamét  kniiete  Poiarskébo  dovou  jest  »Glavn3rj  dome,  vystavený  r.  IS*^. 
a  občana  Mintna;  slavný  kathedrálni  chrám  Jako  krásný  jest  pohled  s  homi  části  mésti, 
kremlevský  (Spaso^Preobraienskij  sobor)  vy-  tak  překrásná  jest  podívaná  ze  Zaocké  čásíá 
staven  původné  r.  1225  a  posledné  přesta-  na  mésto  tonoucí  v  moři  sadův*  V  N-m  H-é 
vován  r.  1834;  v  ném  ie  mnoho  starých  pa-  jsou  přisluiné  ^bemiálni  úřady  adminístra- 
mátek;  tu  odpo6'vají  téi  veliká  icnižata,  tivní,  soudní,  finanční  a  úřady  eparchi^ni 
knéíny  a  církevní  hlavy  N-u,  tu,  ve  zvláStní  Školstvím  přisluií  N.  N.  k  uč^nímu  okruhu 
hrobce,  pochován  Kozma  Minin,  tu  zacho-  moskevskému.  Ústavů  učebných  jest  50 
vány  i  korouhve,  pod  nimii  Novgorodci  spé-  (1895):  duchovni  seminář,  Aleksand.  ileclit. 
chafi  na  pomoc  matnice  bčlokamennéMoskvé;  ústav,  muž.  a  Žen.  gymnasium,  reálka,  dvé 
vedle  kathedrál.  chrámu  stojí  Archandélský  řemeslnické  ikoly  a  j.;  &ol  obecných  36, 
sobor,  namnoze  dosud  v  původní  podobé  knihoven  je  15;  veřejné  chámy.  Nékolik  ne- 
zachovaný. Z  ostatních  kostelů  pravost,  (cel-  mocnic,  ipitálů  (14),  nocleháren,  útulen  pro 
kem  má  jich  N.  N.  kol  50)  vyniká  filagově-  vzrostlé  i  déti ;  praktických  lékařů  jest  přes 
ičenský  (ze  XIV.  stol.)  a  Narození  rodičky  60.  Několik  védeckých  a  j.  spolkův  a  klubů 

(komitét  Pravoslav, 
missionář.  společ- 
nosti, církevné  ar- 
chaeol.  spolek*  uče- 
ná archiv,  kommis- 
se  atd.).  Kromé  né- 

kolika  časopisův 
úřed.  a  védeckých 
vycházejí  v  N-m  N-é 
i  2  denníky.  V  prů- 
myslu první  místo 
zaujímají  ohromné 
mlýny  (jež  zaměst- 
návají 640  délníkův 
a  vyrobí  mouky  za 
7  milí.  rublů),  dále 
jsou  tu  lihovary  (roč- 
ně za  600.000  rublů 
lihu),  pivovary  (za 
200.000  rublů  piva); 
závody  na  zpraco- 
vání kovů  (slévárny, 
strojírny  a  pod.)  za- 

Č.  2904.  méstnávají  1800  děl- 

boŽÍ;  ze  tří  kláiterů  jmenujeme  krásně  po-  níků  (roční  výroba  zboží  za  iVs  niill.  rublůL 
ložený  Pečerský  (se  sedmi  kostely,  založený  I  stavba  lodí  a  výroba  potřeb  lodních.  VŠecn 
r.  1219)  a  BlagovéSčenský  na  úbočí  Djatlo- 1  továren  a  závodu  jest  53  (1897),  v  nich  pracuje 
vých  hor  (v  něm  obraz  Korsunské  matky  ,  3200  délníkův  a  vyrobí  se  za  10,050.000  rublů 
boží  z  r,  993).  V  nové  době  postaveno  pěkné  '  zboží.  Ale  mnohem  větší  význam  než  prů- 
divadlo.  Z  ulic  nejživéjáí  jest  v  horní  části  I  mysl  má  obchod  nižegorodský,  při  čeml 
města  Boláaja  Pokrovka,  nejpěknější  je  Bol- 1  ovšem  nemíní  se  tak  obchod  městský,  nýbrž 
iaja  Pečerka,  čisté  kupecká  ulice  je  íljinka.  I  »jarmarka«.  Občasné  veliké  trhy  na  Volze 
Dolní  město  sestává  vlastně  ze  dvou  hlav- '  původem  svým  sahají  do  velmi  starých  dob. 
nich  ulic:  Nižního  volžského  nábřeží  a  RoŽ- 1  Nejdříve  sjížděli  se  obchodníci  blíž  Kázaně, 
déstvenské  ulice;  na  onom  jsou  přístaviště,  •  od  XVI.  stol.  byl  slavný  trh  v  Makarjcvé 


na  této  soustřeďuje  se  Život  obchodní  (sklady, 
banky,  kanceláře  pojišCovacích,  paroplaveb- 
ních a  j.  společností,  bursa,  pasáže  a  nej- 
lepší hostince).  Třetí  část  města  má  množ- 
ství továren  a  závodů,  z  nichž  vyniká  pěti- 
patrový  parní  mlýn  Baškirova.  Valnou  část 
města  za  Okou  (severní)  zaujímá  >j  ar  mar- 
ka*; zde  na  ploše  skoro  dvou  čtverečních 
kilometrů  rozkládá  se  asi  6500  krámův  a 
skladů  kamenných,  tvořících  pravidelné  ulice 
(letos  ze  všeruské  výstavy,  r.  1896  v  N-ě  N-m 
konané,  přeneseny  sem  veliké  želez,  budovy). 
Jarmárka  má  svui  zvláštní  pravosl.  kostel 
Alexandra  Něvského,  dále  kostel  arménský  a 


asi  90  km  níže  od  N-ho  N-u.  Když  však  tamní 
budovy  jarmareční  r.  1816  vyhořely  a  kromě 
toho  i  Volha  každoročně  rvala  břehy  u  Makar- 
jeva,  přenesena  >jarmarkac  do  N-no  N-u  a 
trvá  teď  dle  nařízení  z  r.  1864  od  15.  čce 
do  25.  srpna  (rus.  kalend.;  dle  našeho  tedy 
od  28.  čce  do  7.  září).  Za  vrchního  dozoru 
gubernátorova  má  jarmárka  svou  zvláátní 
správu,  tvoříc  tak  po  dobu  svého  trvání 
zvláštní  samostatné  město  od  N-ho  N-U  ta- 
kořka  úplně  oddělené,  se  svými  úřady  (i  gu- 
bernátor  sídlí  tou  dobou  na  jarmárce,  po- 
dobně přesídlí  sem  i  notáři,  banky  atd.), 
svými  hostinci,  divadly,  cirky  a  p.  Život  za- 


Novgcrod.  466 

počne  tu  oviem  již  před  úfednim  otevřením  ■  Stéňkovi  Razinovi  řídil  obranu  N-ho  N-u 
a  trvá  jc5tě  delší  dobu  po  ukončení  trhu.  kníže  Jiří  Aleksějevič  Dolgoruký  (1667).  Roku 
Počítá  se,  že  v  té  dobé  obyvatelstvo  N-ho  1672  jmenován  zvláštní  metropolit  pro  N.  N. 
N«u  se  zdvojnásobí.  Celkem  pak  sjíždí  se  na  Petr  Veliký  byl  v  N-m  N-ě  dvakráte:  r.  1698 
trh  více  než  '/,  millionu  lidí.  Východního  a  1722.  R.  1719  N.  N.  stal  se  městem  gubern- 
rásQ  dodávají  trhu  četní  Asiaté  v  pestrých  ským.  Kateřina  za  pobytu  svého  v  městě 
svých  národních  krojích.  Spousty  rozmani-  r.  1767  potvrdila  stanovy  »kupecké  kompa- 
tébo  zboží  evropského  jak  asijského  budí  niec.  R.  1812  žil  v  N-m  N-ě  N.  M.  Karamzin 
úias  pozorovatele.  Suroviny  i  výrobky  nej-  vedle  jiných  vynikajících  mužů.  R.  1896  po- 
rozroanitéjií  naplňují  ne  snad  jednotlivé  řádána  tu  všeiuská  výstava.  —  Srov.  A.  S. 
krámy  a  sklady,  ale  celé  ulice,  ba  čtvrti.  Gacisskij,  NiŽegorodka  (1877);  Kovalevskij  a 
Hlavním  předmětem  obchodu  jest  bavlna,  Miller,  Vserossijskaja  Výstavka  v  N-m  N-ě 
vlna,  rozmanitá  srst  a  výrobky  z  těchto  su-  1896,  putě voditělj.gorod,  jarmárka,  výstavka; 
rovin,  jakož  i  plátno;  důležitý  jest  téŽ  pro-  popis  N-ho  N-u  obsahuje  >Pamjatnaja  knížka 
dej  kozí  a  to  surových  i  vydělaných;  železa  NiŽegorodskoi  gubemijí  za  1895.  g.«;  V.  I. 
(uralského)  a  rozmanitých  výrobků  z  něho  Vinogradov,  Nižegorodskij  illjustr.  kalendarj 
(řetězy*  podkovy,  plech  atd.),  čaje,  lýčí  a  1895— 96  gg.  a  t.  Illjustr.  putévoditělí  po 
ryb.  Následkem  nových  prostředků  spoj  o-  Nižnému  N-u  a  jarmarkě  (II.  vyd.  1896);  P. 
vaach  sice  nastaly  některé  změny  (obchod  P.  Semenov,  Rossija  I.,  1899. 
s  čajem  rozhodné  klesl  tím,  že  dovoleno  Nižegorodská  gubernie  zaujímá  plochu 
jest  přivážeti  Čaj  po  moři,  podobně  ubylo  51.273*6  ^rm*,  hraničí  s  gubernií  vladimirskou, 
vývozu  látek  do  Asie,  ježto  zejména  Angli-  kostromskou,  vjatskou,  kazaňskou,  simbir- 
čané  po  moři  ji  zásobují  svými  tovary);  roz-  skou,  penzskou  a  tambovskou.  Řeky  Oka 
vojem  továren,  zřízením  agentur,  jakož  i  vy-  a  Volga  rozdělují  území  na  dvě  části,  severní 
síláním  cestujících  jarmárka  rovněž  pozbyla  nízkou  a  jižní  vyvýšenou.  Nejvýše  leŽí  jího- 
částečně  svého  významu  jako  středisko  všeho  východní  část  gubernie  (přes  200  m  n.  m.). 
obchodu,  nicméně  význam  její  vždy  jest  ve-  Řeky,  z  nichž  mnohé  mají  velmi  hluboká  řc- 
liký;  dosvědčují  to  nejlépe  statistická  data  čisté  a  za  jarního  tání  vzrůstají  v  mohutné 
o  činěných  obchodech.  V  prvním  roce  po  proudy,  nebo  v  nížinatých  krajích  zaplavují 
přeložení  jarmarky  do  N-ho  N-u  bylo  přivé-  široká  území,  všecky  náležejí  k  poříčí  Volhy. 
zeno  zboží  za  26  milí.  rublů;  v  nejpříznivěj-  S  leva  ústí  do  ní  Úzola,  Linda,  Kerženěc, 
ším  r.  1881  za  246  milí.  a  prodáno  99Vo-  Teď  Vetluga,  s  pravé  Oka  (s  přítoky  Seřežou  a 
Činí  peněžní  obrat  na  jarmárce  více  než  150  Tešou),  Kudbaa  a  Sura  (náležejí  sem  ovšem 
milí.  rublů.  Vedle  hlavního  trhu  koná  se  vlastně  přítoky  Suřiny  s  levého  břehu,  totiž 
v  N-m  N-ě  v  lednu  trh  na  dříví  a  zboží  dře-  Pjana  a  Alatyr).  Ve  vysoké  části  jsou  t.  zv. 
věné,  v  červnu  hlavně  na  koně.  propadlá  jezera  (provaljnyja  o^era)  okrouh- 

N.  N.  náleží  k  nejstarším  městům  ruským,  lého  neb  ellipsovitého  tvaru  až  i  36  m  hlu- 
Kraj  tento  prvotné  náležel  Mordvinům,  kteří  boka,  obyčejně  v  skupinách  se  vyskytující. 
poddáni  byli  Bulharům.  Rusové  šli  tudy  po  Druhý  typ  jsou  jezera- starci  (o^era  staricy), 
prvé  na  Bulhary  r.  1178;  r.  1184  bylo  tu  již  stará  to  řečiště  v  různém  stadiu  zarůstání, 
shromáždiště  vojsk  ruských  k  nové  výpravě  Největší  jezera  jsou  Široké  a  Svjatskoje;  obě 
a  rok  po  vítězném  nájezdu  Rusů  proti  Bul-  mají  něco  přes  5  km\  Ve  svazích  vysokých 
harům  (1221)  založil  tu  vel.  kníže  Jiří  Vse-  břehů  je  mnoho  pramenů.  Severní  Čásť  gu- 
volodovič  dnešní  město,  jemuž  s  počátku  bernie  jest  bahnitá  (přes  1000 fcm*).  Největší 
stále  bylo  se  brániti  proti  útokům  Mordvi-  část  gubernie  náleží  k  útvaru  permskému, 
nflv  a  Bulharů,  jež  však  brzy  stalo  se  důle-  v  části  severovýchodní,  jihovýchodní  a  jiho- 
Žitým  střediskem,  ze  kterého  ruská  národ-  západní  vystupuje  jura;  na  jihu  v  menším 
noít,  víra  a  jazyk  šířily  se  mezi  sousední  rozměru  útvar  kamenouhelný  a  na  jihový- 
plemena.  Mnoho  trpěl  N.  N.  od  Tatarů,  ač  chodě  křídový.  Na  levém  břehu  Oky  a  Volhy 
při  prvním  jejich  útoku  r.  1238  šfastně  ušel  jsou  rozsáhlé  vrstvy  naplavenin.  Z  nerostu 
zkáze.  R.  1350  veliký  kníže  suzdalský  Kon-  dobývá  se  železná  ruda  (hlavně  v  ardatov- 
stantin  Vasiljevič  přenesl  sídlo  své  do  ském  Újezdě),  sádrovec  (alabastr  u  Novo- 
N-ho  N-u.  (Samostatné  veliké  knížectví  Nižně-  selky  a  Čurvalejky),  anhydrit;  různé  druhy 
novgorodské  potrvalo  jen  do  r.  1392,  kdy  vápenců,  jež  upotřebují  se  jednak  za  stavivo, 
přivtéleno  k  Moskvě.)  Velikou  zpoustu  uči-  jednak  za  kámen  dlažební,  a  ovšem  pálí  se 
nilt  v  N-ra  N-é  Tataři  r.  1377  (pod  care-  ,  z  nich  i  vápno.  Hlíny  jest  všude  dosti,  ale  ja- 
vičem  svým  Arapšou  spojeným  s  Mordvou)  i  kost  není  valná;  v  ardatskéra  okrese  vyskÝtá 
a  r.  1378.  R.  1506  zachránili  město  před  Ta-  se  bílá  hlína  porculánová.  Písky  pro  skelné 
tary  litevití  dělostřclci,  chovaní  tu  v  zajetí,  závody  jsou  ve  čtyřech  Újezdech.  Valouny 
R.  1552  N.  N.  vítal  ve  svých  zdech  Ivana  jsou  roztroušeny  zejména  v  severní  části 
Hrozného,  jenž  právě  pokořil  Kazaó.  Na  za-  gubernie;  raštliny  je  mnoho.  Z  četných  je- 
čátku  XVII.  stol.  N.  N.  uhájil  se  Mordvé  skyň  největší  jest  Barnukovská  v  knjagi- 
a  odepřel  přísahu  samozvanci.  R.  1611  ná-  ninském  Újezdě.  Jihových.  čásť  gubernie  jest 
rodní  obrana  novfjorodská  spěchá  pod  Koz-  mnohem  úrodnější  než  sev.-záp.;  příčina  toho 
mou  Zacharj cviče  ni  Mininem  Suchorukým  a  je  hlavně  půda,  ale  také  podnebí  (na  sev(  ru 
knížetem  Požarským  na  pomoc  ohrožené  ci-  o  1®  nižší  průmt  rná  teplota  roční  a  o  80  mm 
zinci  Moskvě,  vlasti  a  víře  pravoslavné.  Proti   více  srážek).  V  N-m  Ně  jest  průměrná  roční 

OttAv  Slomik  Moučný,  sr.  XVin.  23/9  1901.  30 


466 


Novgorodok  —  Novi. 


teplota  3*6®  C.  Severní  Čásť  gubernie  má 
mnoho  lesů  (makarjevský  Újezd  637o  P^dy) 
větSinou  jehličnatých  a  převládá  tu  i  flora 
lesů  jehličnatých  a  bahenní;  jižni  náhorní 
část  má  lesů  méně,  za  to  váak  rozmanitější ; 
převládá  flora  černozemská.  Nerozumným 
hospodářstvím  mnohé  lesy  pokaženy.  Ne- 
plodné půdy  (vyškytá  se  hlavně  na  severu) 
je  7*87q.  Z  úrodné  půdy  zaujímají  osadv  2, 
orná  půda  43*9,  luka  9*2,  pastviny  1*4,  lesy 
a  křoviny  43'57o-  Hospodářství  je  trojhonné. 
Z  obilí  pěstuje  se  nejvíce  žito  a  oves;  hojně 
též  brambory.  Střediskem  obilního  trhu  jest 
hlavně  N.  N.  Guber.  zemstvo  pečuje  o  roz- 
voj hospodářství.  Z  ovoce  pěstují  nejvíce 
jablka,  potom  třešně  a  jahody;  zeleninu  té- 
měř všude.  Chov  dobytka  není  značný.  (Koní 
216.121,  skotu  281.177,  ovec  259.865,  prasat 
50.582,  koz  9815.)  Gub.  nižegorodská  náleží 
k  nejprůmyslnějsím  krajům  ruským.  Velmi 
rozvit  je  průmysl  kustarnický  (v  semenov- 
ském  Újezdě  robí  se  dřevěné  lžíce,  v  makar- 
jevském  plechem  pobité  truhly  atd.).  Tová- 
ren a  závodů  bylo  tu  r.  1894  345,  z  čehož 
nejvíce  mlýnů,  továren  koželužských  a  na 
zpracováni  kovů.  Nejdůležitějším  spojovacím 
prostředkem  jsou  mohutné  řeky;  z  železnic 
náleží  sem  jen  část  trati  dráhy  moskevsko- 
nižegorodské ;  telegrafní  sít  má  přes  1000  km 
délky.  Gubernie  dělí  se  na  11  újezdův.  Oby- 
vatelů jest  1,600.304  (31  na  1  km*;  na  100 
mužů  111  šen.  Nejhustěji  obydlen  Újezd  niže- 
gorodský,  nejřídčeji  makarjevský,  nejméně 
obyvatelstva  má  knjagininský).  Rozkolníků 
jest  asi  76.000,  katolíků  kol  1100,  protestantů 
přes  700,  muhammedánů  51.000,  židů  3400, 
ostatek  jsou  pravoslavní  kromě  asi  900 
jiných  různověrců.  Z  obyvatelů  jižní  části 
gubernie  skoro  polovina  původem  jsou  po- 
ruštění  Mordvini.  Vlastních  Mordvinů  počítá 
se  v  gubernii  kol  150.000;  obývají  nejhustěji 
v  Újezdě  arzamaském,  knjagininském,  luko- 
janovském  (tvoří  26%  obyvatelstva),  pak 
sergačském  a  ardatovském  (16  — 17Vo)  a 
v  nižegorodském  (147o).  Asi  45.000  Tatarů 
žije  hlavně  v  Újezdě  sergačském.  V  makar- 
jevském  a  vasilsurském  Újezdě  bydlí  dosud 
několik  tisíc  víc  a  víc  se  porušťujících  Čc- 
remisův.  Vzdělání  obecné  vzmáhá  se  hlavně 
přičiněním  zemstva.  R.  1860  bylo  pouze  87 
škol,  v  r.  1894  bylo  zemstvem  a  minister- 
stvem osvěty  vydržovaných  škol  540,  škol 
farních  pak  510  (posledních  r.  1898  již  562) 
a  všech  žáků  45.227,  z  čehož  8376  dívek 
(18'567p).  Z  nováčků  jest  657^70  analfabetů. 
Středních  škol  13,  tři  duchov.  učiliště,  dvě 
školy  řemeslnické,  několik  škol  soukromých; 
10  špitálů,  6  útulen,  62  nemocnice,  lékařů 
105 (ranhojičů skoro 200), lékáren  27.  Archaeo- 
logických  památek  (kurhanů,  hradišf  a  p.) 
je  v  gubernii  mnoho. 

Nižegorodský  Újezd  má  na  3656  km* 
222.318  obyv.  (108.803  muž.,  114.015  žen., 
r.  1897).  Pp. 

4)N.  Sěversk,  újezdní,  malebně  polo- 
žené město  gubernie  černigovské,  na  vy- 
sokém  pravém   břehu   splavné   Désny;   má 


9185  obyv.  (1897).  Stanice  trati  N.  S.-Novo- 
zybkov.  Z  budov  vyniká  Spaso-Preubraien- 
ský  monastýr  a  bývalý  kathedrální  chrám 
Uspenský  (z  dob  Alekséje  Míchajíc viče). 
Všech  drkví  pravosl.  jest  10,  kláiter  jeden; 
muž.  a  žen.  gymnasium,  okr.  učiliité  du- 
chovní,  židovská  škola,  nemocnice.  Obchod 
s  dobytkem,  obilím,  kustarnickv  robeními 
tkaninami  a  nádobím.  N.  S.  stal  již  v  jCI. 
stol.  Sěversk  nazývá  se  proto,  že  ležel  v  územt 
Sěverjanů.  Příslušel  původně  k  Černigovsku, 
ke  konci  XI.  stol  jest  sídlem  samostatného 
knížete  Mstislava  Svatopolkoviče,  pozd&ji 
znovu  spojen  s  Čcrnigovem.  R.  1238  zpusto- 
šili  jej  Tataři.  V  XIV.  stol.  připojen  k  Litvc, 
r.  1503  k  Moskvě.  R.  1604  bránil  se  v  ném 
Basmanov  proti  LŽidimitrovi  I.  a  r.  1618 
smlouvou  Deulinskou  postoupen  Polsku;  po- 
zději stál  při  Chmelnickém  a  r.  1665  opětné 
připojen  k  Rusku.  Mazepa  silně  jej  opevnil. 
Od  r.  1796  jest  újezdnim  městem.  —  Nov- 
gorodskosěverský  Újezd  má  na  3889*3 
km*  147.312  obyv.  ^72.440  muž.,  74.872  žen.)» 
ponejvíce  Malorusů  (1897).  />. 

5)  N.-Volynskij  viz  Novohrad  Vo* 
lyňský. 

Vovs^orodok  v.  Nowogródek. 

VoTi:  1)  N.  (slov.  Erceg  novi, ital.  Castei 
nuovo)^  okres,  město  v  Dalmácii  na  severu 
Boky  Kotorské,  v  hejtmanství  kotorském, 
má  1120  ob.,  jako  obec  polit.  7357  ob.  srbo- 
chorvatských  (1890),  okr.  soud,  klášter,  fer. 
kostel,  dvě  obec.  školy,  poštu,  telegraf,  paro- 
plavební stanici,  místní  velitelství  s  vojenskou 
posádkou.  Východně  odtud  námořní  lazaret 
>Meljine«.  Město  má  staré  zdi  a  klášter  sv, 
Basilia  založený  v  XVI.  století  od  mnichů 
zTrebinje.  Bosenský  král  Štěpán  Tvrdko  I. 
(1353—1391),  rozšířiv  panství  své  až  do  těchto 
krajin,  vystavěl  r.  1382  u  vchodu  do  zátoky 
Kotorské  velký  zámek  královský  zv.  Castrum 
Novum  Sutorinae,  slovansky  N.  Hrad  r.  1482 
od  Turků  vzat  jako  poslední  zbytek  Herce- 
goviny. 

2)  Ň.,  okres,  město  v  Chorvatsku,  na  břehu 
moře  Jaderského,  v  županiji  modrušsko-rje- 
cké,  má  734  d.,  3267  ob.  srbochorv.  (1890),  sídlo 
biskupa,  pš.,  telegraf,  paroplavební  stanici 
a  malý  přístav.  Za  válek  tureckých  bylo  mé- 
sto  často  obléháno. 

3)  N.,  okr.  město  v  kraji  banjaluckém 
v  sev.  Bosně,  rozkládá  se  v  malebné  poloie 
při  stoku  Uny  a  Sány,  má  643  domů,  3267 
civ.  ob.  (1895),  z  nich  2409  muhamm,,  596 
prav.,  248  kat.,  13  židů,  okr.  úřad,  poštu,  te- 
legraf, stanici  dráhy  Banjaluka-Doberlia , 
státní  a  srbsko-prav.  elementární  Školu,  p&t 
mektebů,  katol.  a  prav.  kostel,  5  mešit,  měst. 
a  srbský  čtenářský  spolek,  srbský  pěvecký 
spolek  >Krajišnik€,  významný  obchod  zemé- 
dělskými  produkty.  Spojeno  jsouc  mostem 
přes  Unu  s  Dvorem  v  Chorvatsku,  silnící 
s  Křupou  a  Bihadem,  N.  stalo  se  jako  sta- 
nice dráhy  důležitým  střediskem  obchodu 
pro  kraj  bihačský  a  přilehlé  krajiny  chor- 
vatské; po  mostě  přes  Sánu  vede  silnice  ke 
stanici,  ke  Kostajnici  a  k  Prijedoni.    Vývot 


Novibazar  —  Novikov. 


467 


vajec,  drůbeic  a  dobytka.  —  N.  zal.  ke  konci 
XVII,  st,  r,  1717  odraženo  tu  rak.  vojsko  se 
xtrátou  8000  m.,  r.  1789  opevněni  dobyta  po 
krutém  obléháni  Laudonem.  Rozkvět  města 
počíná  teprve  od  okkupace  rakouské,    dš. 

JIOTib4sMr  v.  Novipazar. 

JIOTlo  v.  Noviciát. 

Jlovió  Joksim  v.  Jihoslované  str.  497^. 

JIOTioákt  (lat.  novitiatus),  zkušební  doba 
a  příprava  čekatelů  na  stav  řeholní.  Těm, 
kdož  chtéji  státi  se  řeholníky  a  jsou  přijati 
do  kláštera  nebo  kongregaéního  domu,  ukládá 
církev  na  zkušenou  jejich  povolání,  aby  aspoň 
xa  jeden  rok  byli  klášterními  novici  ^novi- 
iius  =  nováček),  cvičili  se  v  sebezapiráni, 
pokoře,  pracích  a  životě  řeholním,  ukázali 
velikost  své  dobré  vůle,  aneb  aby  sami  pře- 
svédčili  se  o  nedostatečnosti  svých  sil  k  pl- 
nění evangelických  rad.  Novic  přiodívá  se 
rouchem  řeholním  a  jest  poddán  dohledu  a 
řízení  novicmistra,  t  j.  staršího  člena 
fádu,  jemuž  představený  kláštera  poručil 
vedení  nováčků.  Komu  nevidí  se  setrvati 
v  ii-é,  může  z  kláštera  vystoupiti.  Přerušený 
n.  nedovoleným  odchodem  z  domu  aneb 
i  ukončený  n.,  po  nčmŽ  čekatel  stavu  řehol- 
ního odešel  z  kláštera,  pozbývá  veškeré 
platnosti.  Po  roce  nepřetržité  zkušební  doby 
kandidát  řeholnictví  bývá  připouštěn  k  pro- 
stým slibům.  Novic  nesmí  disponovati  jmě- 
ním svým  ve  prospěch  kláštera,  leč  v  po- 
sledních dvou  měsících  n-u,  když  diécésní 
biskup  k  tomu  byl  přivolil,  načež  teprve 
s  vykonaným  řeholním  slibem  darování  neb 
odkax  jeho  klášteru  stává  se  pravoplatným. 
Zemře-H  novic  zámožný,  z  jeho  jmění  nebo 
podílu  náleží  klášteru  toliko  náhrada  za 
hmotné  opatření  v  n-ě.  Pro  kandidátky  Žen- 
ských řádův  a  kongregací  (no vičky)  platí 
podobná  ustanovení  jako  pro  novice.  Srvn. 
Conc  Trid.  sess.  25,  c.  15,  16.  De  regul. 
et  mon.  Nov.  5,  c.  5.  Ježto  slavná  professc 
přijímána  bývá  od  řeholníka  teprve  za  tři 
léta  po  jeho  prostých  slibech  a  podle  usta- 
novení rak.  zákonníka  podmínkou  slavné 
professe  jest  dovršený  21.  rok  věku  u  těch, 
kdož  v  klášteře,  ve  kterém  hodlají  vykonati 
slib,  pobyli  již  za  tři  léta,  dostatečným  vě- 
kem k  početí  n-u  u  nás  jeví  se  ukončený 
17.  rok  života.  U  jesuitů  trvá  n.  dvě  léta, 
a  milosrdných  sester  sv.  Vincence  z  Paula 
pět  let,  a  milosrdných  sester  sv.  Karla  Bor. 
3— 4Vt  léta  a  tak  u  různých  řádů  n<!bo  kon- 
gregací rozdílně.  Vac, 

JlovlAit  Noví  Čín,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
a  okr.  Boskovice,  fara  a  pš.  Letovice;  35  d., 
160  ob.  č.  (1890),  samota  na  Chlumsku. 

Hovisrad  (Nový  Hrad):  1)  N.,  staré 
Aemonia  (ital.  Ottanuova),  město  v  Istrii,  při 
ústi  r.  Mimy  do  moře  Jaderského,  hejtm. 
Poreč,  okr.  Buje,  má  jako  obec  polit.  1740 
obyv.  ital.  řl890);  jest  tu  sídlo  arcipryšta, 
stará  kathedrála,  3  kost.,  chudobince,  2  obec. 
školy,  pošta,  telegraf,  dobrý  přístav,  paro- 
plavební stanice;  rolnictví,  rybářství,  obchod 
8  vínem,  olejem  a  dřívím.  Od  r.  542—1831 
sídlili  zde  biskupové. 


2)  N.,  městečko  v  Dalmácii  v  hejtm.  a 
okr.  zaderském,  má  1050  obyv.,  jako  obec 
polit.  5021  ob.  srbochorv.  (1890),  katol.  faru, 
školu,  poštu,  přístav,  zříceniny  starého  hradu, 
starožitnosti  z  doby  římské,  lov  ryb,  zejména 
ústřic.  N.  leží  u  moře  na  místě  starého  místa 
Corinium. 

3)  N.,  polit,  obec  v  království  Chorvatsko- 
slavonském,  županije  Belovar,  okr.  Kopriv- 
nica;  má  6423  ob.  srbochorvat.  (1890),  řím.- 
katol.  kostel  a  poštu. 

4)  N.,  Dobernske  toplice  (Neuhaus)^ 
lázeňské  místo  ve  Štýrsku,  v  hejtm.  a  okr. 
celjském,  polit,  obec  Doberna;  15  ob.  (1890), 
pš.,  telegraf,  lázně  s  minerál,  a  želez,  pra- 
meny bývají  jako  ženské  lázně  zhusta  vyhle- 
dávány, a  léčeni  syrovátkou.  Nedaleko  odtud 
zříceniny  Star  i  grád. 

Vovlkov:  1)  N.  Nikolaj  Ivanovic, 
znamenitý  lidumil,  šiřitel  lidové  osvěty  a  spi- 
sovatel rus.  XVIII.  stol.  (*  1744  ve  vsi  Avdoť- 
jiné  v  mosk.  gub.  —  f  1818  t.),  pocházel  ze 
staré  šlecht,  rodiny  N-ých,  studoval  několik 
let  v  Moskvě  na  univ.  gymnasii,  ale  r.  1760 
byl  >pro  lenost  a  nechození  do  Školy«  vy- 
loučen z  >řranc.  třídy «.  Na  poč.  r.  1762  vstou- 
pil do  pluku  izmajlovského,  s  nimž  účastnil 
se  převratu  při  nastolení  Kateřiny  II.,  ale  již 
r.  1768  jako  major  odešel  do  výslužby  a  vě- 
noval se  horlivě  publicistice.  Již  před  tím 
vydal  překlad  dvou  franc.  povídek  a  znělku ; 
r.  1768  počal  vydávati  satir,  týdenník  Trutiň 
(1769—70;  3.  vyd.  P.  A.  Jefremova  1865), 
v  němž  zápasil  s  módní  tehda  gallomanií,  jíž 
společnost  ruská  byla  tou  dobou  prosáklá, 
bičoval  úplatnost  úřednictva,  ujímal  se  ne- 
volníkův, káral  zlé  užití  moci  se  strany  stat- 
kářův atd..  nešetře  ani  osob  dvorských,  tak 
že  po  prudké  polemice  s  orgánem  císařov- 
niným  (>Vsjakaja  Vsjačina*),  když  mu  bylo 
zakázáno  dotýkati  se  otázky  selské,  >Trutěň« 
přestal  vycházeti.  Podobně  i  nový  satir. 
Žurnál  Živopisec,  jenž  dočkal  se  7  vydání 
(z  nich  dvou  v  XIX.  stol.,  posledně  1864). 
byl  hlasatelem  ideí  N-ova  a  většinou  od  něho 
psán  (1772—73).  I  nový  pokus  téhož  směru 
z  r.  1774  {KoŠelek)  již  po  9.  čísle  přičiněním 
dvorských  vrstev  zanikl.  Protiváhu  módnímu 
vzdělání  franc.  N.  snažil  se  nalézti  ve  studiu 
svérázné  minulosti  ru.nké.  Proto  vedle  satir, 
žurnálů  vydával  i  celou  řadu  histor.  publi- 
kací, jako  byly:  Drevňaja  Rossijskaja  Vivlio- 
fiká,  obsahující  mnoho  materiálu  hist.,  staro- 
žitnického,  lidovčdného,  geogr.  a  částečně 
i  ze  staré  lit.  ruské  (měsíčné,  1773—1775; 
2.  vyd.  1788—91 ;  nové  vyd.  Myškinovo  1894); 
Drevňaja  Ross.  Idrografija  (1773),  popis  říše 
Moskevské  za  Feodora  Aleksějeviče;  Povést- 
vovatélj  drevnostéj  Rossijskich  (1776);  Istorija 
o  nivlnnom  \atočeniji  bojarina  A,  S.  Matvéjeva 
(Moskva,  1776;  2.  vyd.  1795)  a  konečně  Škif- 
skaja  istorija  ...  ot  Andrej  a  Ly"{lova  pr  Uče- 
nými trudami  slofennaja  i  napisannaja  léta 
i6fj2  (1776;  2.  vyd.  1787).  Nejsou  to  arci  vy- 
daní diplomatická,  ale  pro  zajímavý  mate- 
riál z  knihoven  i  archivů  cirk.  i  světských, 
ba   i    vládních,   do   nichž   Kateřina   II.    mu 


468 


Novikov. 


r.  1773  povolila  přístup,  dosud  záslužná. 
K  pomocníkům  jeho  Millerovi,  kniŽ.  Sčerba- 
tova,  Bantyši  -  Kamenskému  atd.  druží  se 
i  Kateřina  II.,  jež  vydání  >Vivliofiky«  átědře 
podporovala.  N.  ve  svých  názorech  nebyl 
vždy  ustálen.  Ctitel  a  milovník  kultury  a 
mravů  staroruských  zápasil  v  něm  s  horli- 
vým přívržencem  osvěty,  ctitelem  Petra  Vel. 
a  těch  pracovníků,  jmen.  literárních,  kteří 
získali  si  zásluhy  o  osvětu  ruskou  a  jež  za- 
znamenal ve  svém  díle  Opyt  istonč,  slovarja 
o  rossij.  pisatěljach  . . .  (1772),  prvním  svého 
druhu  v  lit.  ruské.  V^chodiáté  z  těchto  vnitř- 
ních rozporů  N.  nalezl  v  masonství  (svob. 
zednářství).  Již  r.  1775  byl  vyzýván  petrohr. 
loží,  aby  vstoupil  v  její  řady.  ale  N.  váhal, 
nechtě  se  zavázati  přísahou,  jejíž  předmět  a 
cíl  byly  mu  neznámy,  a  teprv  když  mu  po- 
zději byl  (proti  zvykům  zedn.)  ještě  před 
vstoupením  do  lože  oznámen  obsah  tří  prvých 
»stupňŮ€,  přidržel  se  sprvu  směru  {elagi- 
nova,  potom  >pravého«  masonství  v  sy- 
stéme Rejchelové.  Po  22  číslech  Sanktpetérb. 
Učených  Védomostéj  (1777;  2.  vyd.  1873),  jež 
jako  týdenník  byly  věnovány  věd.  a  liter, 
kritice  a  příslusejí  ještě  k  první  periodě 
jeho  činnosti,  začal  vydávati  měsíčník  Utten- 
nij  Svit  (1777 — 80),  v  němž  objevily  se  Youn- 
govy  »Dumy  noční «,  Pascalovy  » Myšlenky* 
a  hlavně  překlady  z  něm.  moralistů,  pieti- 
stův  a  mystiků.  Vydával  jej  za  spolupracov- 
nictví  celého  kroužku  stejně  smýšlejících 
(hl.  M.  N.  Muravjeva  a  I.  P.  Turgeněva)  a 
za  účely  dobročinnými  (zařízení  a  udržování 
elementárních  škol  v  Petr.).  Vyzvání  abon- 
nentův  setkalo  se  s  velkým  úspěchem  a  již 
r.  1777  otevřeno  první  učiliště,  rok  potom 
druhé,  jež  byljr  i  po  zániku  >Utr.  Světa* 
udržovány  z  příjmů  nových  listů  Moskovskoje 
jd[emésjačnoje  i\danije  a  Večerňaja  Zarja. 
R.  1779  kurátor  mosíc.  univ.  Cheraskov,  jenž 
byl  též  zednářem,  navrhl  N-u,  aby  si  najal 
univ.  tiskárnu  v  Moskvě  a  vydávání  >Mosk. 
Vědomostí*,  čímž  zahájena  třetí  a  to  nej- 
skvělejší perioda  jeho  činnosti.  V  kruhu 
přátel  (Lopuchin,  Švarc,  kn.  Trubeckoj  i  Čer- 
kasskij,  někt.  professoři  univ.),  oddaných 
týmž  snahám  jako  N.,  rozvinul  horlivou  čin- 
nost. Rychle  uspořádal  a  rozšířil  univ.  knih- 
tiskárnu a  ve  3  letech  vytiskl  v  ní  více  knih, 
než  dříve  z  ní  vyšlo  za  24  let  od  jejího  za- 
ložení. Po  »Utr.  Světě*  kromě  2  zmíněných 
listů  (1781-84)  vydával  v  ní  r.  1784—1785 
čas.  Pokojuščijsja  Trudoljubec^  v  němž  obno- 
vil svůj  boj  proti  nevolnictví.  Svou  vydava- 
telskou činností  chtěl  dostatečně  zásobiti 
lid  čtením  poučným,  neomezuje  se  nikterak 
šířením  svých  mystických  názorů.  Ze  448 
knih  z  jeho  tiskárny  290  je  světského  obsahu, 
a  také  značný  počet  knih  duchovního  obsahu 
netýká  se  zednářství.  Aby  snahy  jeho  o  vzdě- 
láni lidu  byly  ještě  úspěšnější,  zařídil  za  po- 
moci přítele  I.  J.  Švarce  zvláštní  společnost, 
jež  pak  splynula  s  typografickou  kompanii í, 
založenou  r.  1784  s  kapitálem  57.000  rublův 
a  postoupeným  skladem  knih  v  krámské 
ceně  320.000  r.    Pak  pro  zlacinění  knih   za- 


vedl spojení  se  vleroi  tehdejšími  knihkupec- 
tvími, kommissionářství,  úvčmi  obchodováni 
atd ,  konečné  založil  v  Moskvě  i  první  ve« 
řejnou  knihovnu  a  půjčoval  knihy  kai* 
dému  bez  rozdílu  a  darmo.  Lidumilné  snahy 
jeho  projevily  se  i  v  hladovém  roce  1787; 
prostředky  k  tomu  dodal  mu  gardový  dů- 
stojník Grig.  M.  Pochodjašin,  jenž  dal  mu 
k  disposici  vše  své  jmění  a  umíraje  v  bídě 
díval  se  láskyplné  na  portrait  N-a,  jenž  prý 
ukázal  mu  pravou  cestu  životní.  Než  brzy 
začala  se  stahovati  nad  Nem  bouře.  Již 
r.  1784  měl  spory  s  kommissí  pro  nár.  školy, 
že  otiskl,  aby  bylo  dosti  laciných  učebnic, 
na  rozkaz  zemřelého  zatím  mosk.  hlavního 
velitele  Černyševa  některé  učebnice  kom- 
missí vydané;  téhož  r.  byly  zakázány  dějiny 
(od  N-a  vydané)  řádu  jesuitského,  jejž  Ka- 
teřina chránila;  r.  1785  pak  nařízeno,  ahy 
všecky  knihy  N-em  vytištěné  byly  dány 
zvláštní  kommissi  ku  prozkoumáni.  Mosk. 
arcib.  Platon  (v  lednu  1786)  kromě  překladft 
z  franc.  encyklopaedistův  shledal  vše  nezá- 
vadným a  při  bědnosti  rus.  literatury  zci-la 
prospěšným,  o  víře  pak  N-a.  kterou  měl  také 
zkoumati,  napsal:  >Prosfm  přeštědrého  Boha, 
aby  ve  všem  světě  byli  křesťané  takoví  jako 
N.*.  V  březnu  1786  áovoleno  mu  zase  pro- 
dávati knihy;  jen  cásť  jich  úředně  zapeče- 
těna. Ale  nedůvěra  k  svobodomyslnému  Nu 
neutuchla.  R.  1789  odňata  mu  univ.  tiskárna, 
což  byla  proň  citelná  rána,  třeba  že  mu  zbyly 
3  tiskárny  společnosti  typografické.  Nový 
velící  generál  moskevský  kn.  Prozorovskij 
(1790),  muž  nevědomý  i  podzíravý,  proná- 
sledoval tajnými  udáními  N-a,  až  konečné 
r.  1791  činnost  společnosti  typogr.  byla  za- 
stavena a  r.  1792  v  dubnu  N.  zatčen,  aby  se 
vyšetřilo,  netiskne-li  knih  církevních.  Když 
pak  nic  nenalezeno  a  kn.  Prozorovskij  refe- 
roval, že  není  vhodno  odevzdati  záležitost 
obyčejnému  soudu,  N.  byl  ještě  před  ukon- 
čením vyšetřování  na  rozkaz  císařovnin  z  10, 
(22.)  kvétna  1792  převezen  tajně  na  pevnost 
Šlisselburskou  a  odsouzen  1.  (13.)  srp.  1792 
na  15  let  vězení.  Obviněn  byl  v  rozsudku 
z  >hnusného  rozkoIu<  zištných  podvodů, 
zednářství  (což  nikdy  nebylo  zakazováno), 
ze  styků  s  vév.  brunšvickým  (bez  polit,  vý- 
znamu) a  s  velkokn.  Pavlem  Petrovičem  (z*a- 
slal  mu  některé  knihy  ŽádanéV  Jedině  snad 
vinen  byl  tím,  že  i  po  r.  1786  šířil  knihy  za 
zhoubné  uznané.  Karamzin  domníval  se,  že 
hlavní,  ač  nedoznanou  příčinou  pronásledo- 
vání byla  filanthropická  činnost  N-a,  zejm. 
rozdávání  chleba  hladovějícím  z  prostředků 
vládě  neznámých.  Půl  pátá  roku  strádal 
v  žaláři.  Cař  Pavel  Petrovič  hned  prvního 
dne  své  vlády  propustil  jej  na  svobodu,  ale 
energie  N-a  byla  jiŽ  zlomena.  Vzdaluje  se 
vší  veřejné  činnosti  žil  aŽ  do  smrti  (1818) 
téměř  jen  ve  své  vsi  Avdoťjiné,  ulehčuje 
bídě  svých  mužíkův  a  staraje  se  o  jejich 
osvícení.  Srv.:  Longinov,  N.  i  mosk.  marti- 
nisty  (1867);  Nězelenov,  Nik.  Iv.  N.,  izdatělj 
žurnalov  1769—85  ^^,  (1875);  týž,  N.  v  Ólís- 
selburgskoj    krěposti    (>Ist.    Vést.*,    1882); 


Novikova  —  Novipazar.  469 

iGjočevskij,  Vospominanije  o  N-é  i  jego  vře- 1  rovem    vítězství    nad    Francouzi   pod    Jou- 

mcoi  (»Rus8.   MysU,  1895)  atd.    V  čes.  lit.  I  bertero. 

psal  o  néio  dr.  K.   Kadlec  (v  »Lit.  listech* ,  Hovimarof,  velkoobec  a  panství  v  krá- 

1886).  lovství  Chorvatsko-slavonském  na  řece  Bednji 

2)  N.  Jcvgenij  Petrovič,  spisovatel  a  v  Županiji  varaŽdinské,  má  10.315  ob.  srbo- 

státnik   ruský   (*  asi  1826),  z  tétéž  rodiny  '  chorvat.  (1890),  poštu,  telegraf  a  žel.  stanici 

šlechtické,  vénoval  se  na  univ.  moskevské  na  trati  Záhřeb-Čakovec. 

hlavné  slavistice  vedením  Bodjanského  a  již  Voviny  sluje  časopis,  zejména  politický, 

ráhy  vydal  spisy  Pravoťavije  u  Čechov  (Čte-  Viz  Časopis.  —   N.  české  v.  Čechy 

nija  Mosk.  obSčestva   istoriji   i   drevnostéj,  str.  356. 

1848),  O  vafnéjšich  osobennosfach  lu{ickich  na-  VOTl|iy:  1)  N.  {Neuland),  ves  v  Čechách, 

ričij  (1849)  a  Gus  i  Ljutér  (v  »Rus.  Besědé«  hejtm.  Čes.  Lípa,  okr.  Mimoň,  fara  Varten- 

a  o  sobe  r.  1859).  Jsa  přívržencem  slavjano-  berk;    88  d.,  33  ob.  č.,  473  n.  (1890),  kaple, 

filstva,  N.  v  obou  histor.  pracích  snaží  se  2tř.   šk ,    pš.   (v    místě),    popi.   dvůr,    mlýn 

vykládati  vznik  českého  husitismu  ze  skry-  s  pilou,  prádelna,   tkalcovství  a  ložisko  ra- 

tých  proudů  a  prvků  pravoslavných  v  Če-  šeliny.  —  2)  N.,  ves  t.,  v.  Hladná  2). 

cnách,  které  udržujíce  se  v  souvislosti  s  do-  Voviomag^iui  v.  Lisieux. 

t>oa  cyrillomethodéjskou  vystoupily  zřejmě  Novipazar,    Novibazar,  Jenipazar, 

počátkem  XV.  stol.  Husem  a  jeho  přívrženci  hl.  m.  okresu  v  sandžaku  t.  jm.  vilájetu  ko- 

protí  laL-něm.  hierarchii  a  snažily  se  sjed-  sovského,  rozkládá  se  ve  výši  544  m  ve  vele- 

ootiti  husitismus  s  pravoslavím.  Mínění  toto,  úrodné  kotlině  po  obou  březích  řeky  Rašky, 

jež   v  hlavních  rysech  podobá  se  názorům  Větší  čásf  města  s  čaršijí,  několika  mešitami 

některých  českých  spisovatelů  XVI.  a  XVII.  i  a  srbským  kostelem  jest  na  levém   břehu, 

stoL  (Bílejovský  a  P.  Stránský),  přijali  ně-  ;  na  pravém  citadella  a  nyní  sešlý,  rozsáhlý 

ktcři    ruští  historikové   (na    př.    Hilferding  koňak  Ferhatagičů.  Vých.  od  N-u  na  návrší 

1870),  ale  již  Vasiljev  (>Pričiny  i  charakter  po  lev.  břehu  Rašky  stojí  srbská  Petrova 

čcšakago  religioznago  dviženija«    v    >Žurn.  iCrkva  podivného  slohu;  původ  její  kladou 

min.  nar.  prosv.<,  1876),  u  nás  J.  Goll  (>ČČM.«  { jedni  do  doby  Nemanjičů,  jiní  pokládají  část 

1878)  a  j.  Kalousek  (t.,  1882,  str.  90  si.)  my-  za  pohanskou  stavbu  římskou;   na  pravém 

áleaku  o  spojitosti  reform  Husových  s  tra-  břehu  4  km  pod  městem  jest  lázeňské  místo 

djcemi  cyrillo-meth.  ostře  vyvraceli,  tak  že  Banja  se  sirn^mi  prameny  a  lázeňském  do- 

i  ruští  učenci  od  ni  upustili.    N.  sám  brzy  mem  původu  římského.  V  okolí  dalším  jest 

sanechal  i  historických  badání  a  věnoval  se  dosti  staveb  kostelů  z  doby  Nemanjidú.    N. 

činnosti  diplomatické.  Byl  sprvu  tajemníkem  má  as  12.000  ob.,  většinou  muhamm.,  národ- 

vyslance  kn.  Lobanova  v  Cařihradě,  pak  za-  nost  srbská   má  převahu,  přistěhovalí  Al- 

stu poval  do  příchodu  hr.  Ignatěva  vyslance  banči  zabývají  se  obchodem,  z  řemesel  má 

tamtéž,  r.  1865  byl  vyslancem  v  Athénách,  význam  jen  sedlářství  a  výroba  obuvi.    Ob- 

od  r.  1870  ve  Vídni  a  od  r.  1880  nástupcem  chodní  ruch  pro  nejistotu  kommunikací,  ne* 

kn.  Lobanova-Rostovského  v  Cařihradě,  kdež  vázanost  i  nesnášelivost  obyvatelstva  měst- 

účastnil  se  všech  důležitých  akcí  při  řešení  ského  jest  nepatrný,  jakkoli  křižují  se  tu  ce- 

otázky   východní.    Nyní  jest   členem   státní  sty  z  Bosny  do  Makedonie  a  ze  Srbska  do 

rady  ruské.                                                Čý-,  I  Černé  Hory  a  Albánie.  Západ,  od  N  u  jsou 

VovlkOTa  Olga  Aleksějevna,  spiso-  zříceniny  římské  osady  Asínoe.  Za  doby  srb- 

vatelka  ruská  (*  1840),  vdova  po  gen.-lieut.  ské  stálo  na  místě  N-u  město   Ras,   resi- 

Iv.  Petr.  Novikovu,  pocházela  ze  známé  spi-  dence  velikých  županů,  po  němž  celé  území 
aovatelské  rodiny  Kirějevých,  jež  byla  v  ži- ,  Rascií  nazváno.    Za  doby  turecké  nenabyl 

▼ých  stycích  s  kruhy  slavjanonlskými.  Svou  N.  nikdjr  většího  významu,  ani  v  XVI.  stol. 

puolícistickou  činnost  začala  za  války  rusko-  •  nepodařilo  se  skoro  samostatným  despotům 

turecké  (1877 — 78);   usídlila  se  pak  v  Lon-  z  rodu  Ferhatagičů  zjednati  městu  většího 

dýně  a  psala  angl.:  Is  Russia  wrong  (Lond.,  významu.  V  letech  1878—1882  Novopazarští 

1878^;  Friends  o*-  foes  (t.,  1879);  Rusiia  and  přidali  se  k  Lize  albánské,  jež  chtěla  hájiti 

Engíand^  a  protest  and  an  appeal  (t.,  1880),  integrity  říše,  ale  po  pokoření  Albánie  za- 

ktcrÝžto  spis  vzbudil  sympathickou  odpověď  nechali  odboje. 

Gladstoneovu;    Skobeleff   and    the    Slavonic  Novopazarský    sandžak    kosovského 

Cause  (t.,  1884),  vedle   toho   i   řadu   stati  vilájetu  v  evrop.  Turecku,  severní  čásť  staré 

o  anglo-ruských  poměrech  v  revuích  i  den-  Rascie,  zaujímá  nejzazší  jihovýchod  bývalého 

nícfcn  angl.  i  ruských.                             Čj^.  vilájetu   bosenského,  vklíněný  mezi  Srbsko 

JIotí  Xtigur*,  krajské  město  v  ital.  pro-  a  Černou   Horu  o  ploše  (dle  B.  Trognitze^ 

vinciJ   Alessandrii,   na  úpatí  Apennin  a  na  7350  km^,    Horopisně  tvoří   t.  zv.   »Limske 

žclez«  dráze  trati  Janov-Alessandria  a  N.  L.-  plateau«,  východ,  čásť  krasového  náhorního 

Tortona-Pavia,  má  9917  obyv.,  jako   obec  plateau  dinarského  systému.  Má  průměrnou 

13.783  obyv.  (1881;,  gymnasium,  technickou  výši  nad   1000  m;    větší  severozápadní  část 

š^olu^  lyceum,  bibliotéku,  prádelnu  hedvábí  odvodňují  přítoky  Dřiny  Tara,  Cehotina  a 

a  bavlny,  továrnu  na  brikety,  hedvábnictví  Lim  s  pobočkou  Uvcem;  jihovýchod  protéká 

a  vynikající  obchod  vůbec.    Janované  mají  Ibar    s   přítokem    Raškou,   náležející   úvodí 

zde  četné  vilíy  a  paláce.    R.  1799  (15.  srp.)  Srbské  Moravy.  Celé  území  má  pro  vysokou 

dobyli  zde  Rakušané  a  Rusové  pod  Sůva-  svou   polohu   podnebí    velmi  drsné,   toliko 


470  Novita  —  Novodvorskij. 

hluboká  říční  údolí  Limu,  Ibaru  a  Rašky  ;  Prjepolje  a  Příboje  v  území  Limském  posad- 
podnebím  mírnějším  hodí  se  k  provozování  kami  rakouskými.  —  Srv.  Novibazar  o.  Kos- 
orby  a  sadařství.  Od  území  původního  san-  sovo  (Das  alte  Rascien:  Vid.,  1892);  Thto- 
džaícu  novopazarského  oddělen  okres  mitro-  dor  v.  Ippen,  Rascien  (Wiss.  Mitth.  aus  Bos- 
vický  a  r.  1879  rozděleno   zbývající   území   nien  u.  Hercegovina.  II.,  1894).  dš. 

v  sandžaky  dva:  novopazarský  o  7  okresích  HOTita,  město  v  jihoamen  republice  Co- 
a  plevijský  (tašlidžský),  obsahující  okresy  ,  lumbijské,  ve  státu  Cauca,  má  6800  obyv. 
plevljský  a  prjepoljský,  obsazené  rakouským  (1870)  a  nedaleko  doly  na  zlato  a  platinu, 
vojskem.  Oba  tyto  sandžaky  mají  dohro- 1  Vovo  Brdo  (ital,  Novomonte,  něm.  Nytn- 
mady  asi  160.000  obyv.,  z  nichž  jest  90.000  '  berge),  v  XIV.— XV.  stol.  středisko  staro- 
muhamra.,  ostatní  pravoslavní ;  rakouské  po-  srbského  hornictví,  leželo  východně  od  Pri- 
sádky  mají  asi  3000  mužův.  —  Jazykem  jest  i  štiny  v  horách  mezi  Kosovým  polem  a  pra- 
nejvetší  čásť  obyv.  srbská,  jen  v  okr.  rožhaj- ;  měny  vých.  Moravy.  Skládalo  se  z  vysoce 
ském  a  na  planině  Pešterské  sídlí  30.000  položeného  hradu  (1104  m)  a  z  hornických 
Albáncův,  kteří  se  sem  nastěhovali  po  veli- ,  osad  na  jeho  podnoží  v  dolinách  Topolnice 
kých  emiíjracích  srbských.  Muhamm.  srbsk^r  i  (Křivé Reky) a Priljcpnice.  Horníci  byli  »Sasi«, 
kmen  Kolašinců,  čítající  asi  25.000  hlav,  liší  Němci  povolaní  z  Uher;  měli  tu  katol.  kathe- 
se  mravy  svými  a  divokostí  od  sousedův,  drálu  sv.  Mikuláše  (šaška  crkva).  Vedle 
Bojovné,  nevázané  a  k  loupeživosti  náchylné  nich  sídlili  zde  četní  cizí  kupci:  Dalmatinci, 
obyvatelstvo  provozuje  orbu  a  chov  do-  jmenovitě  Dubrovčané,  Italiáni,  ftckové  a  i. 
bytka  primitivním  způsobem;  pěstuje  se  žito,  i  Důchody  ze  stříbrných  dolův  novobrdských 
ječmen,  oves,  pohanka,  v  teplejších  údolích  '  byly  hlavní  oporou  srbského  despotátu  ješté 
1  pšenice,  kukuřice  a  ovocné  stromy,  nedo-  v  XV.  stol.  Od  Turkův  N.  B.  několikráte 
statek  domácí  produkce  hradí  se  dovozem  obléháno  a  r.  1441  na  krátký  čas  i  vzato, 
z  již.  Rascie,  ze  Srbska  a  Bosny;  dobrý  ho-  Konečný  pád  města  udal  se  r.  1455,  kde 
vězí  dobytek  má  okolí  Sjenice  a  Nové  Va-  od  Mohammeda  II.  vzato  po  delším  obleženi, 
rose,  krasová  planina  Pešterská  chová  vý-  Zbytky  měšťanův  odvedeny  r.  1467  do  Caři- 
borný  brav.  Průmysl  obmezuje  se  celkem  na  hradu  k  osídlení  nové  residence  osmanské. 
domácí  výrobu  látek  a  kobercův,  obchod  Dolování  brzo  potom  přestalo.  —  JíreČek, 
jest  nepatrný,  zboží  evropské  dováží  se  do  Handelsstrassen  und  Bergwerke  von  Serbien 
Limského  území  ze  Sarajeva,  do  jižní  části  u.  Bosnien  55  a  násl.;  Novakovič,  N.  B. 
země  ze  Soluna.  Jediná  silnice,  spojující  i  Vranjsko  Pomoravlje,  Godišnjica  N.  Čupiča, 
Bosnu  přes  Plevlje,  Prjepolje,  Sjtnici,  N.  díl  3.;  o  nynějších  zříceninách  R.  Hofmana 
s  Mitrovicí,  jest  jen  k  Prjepolji  sjízdná  a  v  Mitth.  vídeňské  c.  k.  zeměpisné  společ- 
bezpečná,  ostatní  čásť  pro  sešlost  a  časté    nosti  1893.  KJk. 

loupežné  přepady  má  malý  význam  pro  ob-  <  Vovoóerkask,  okružní  město  v  ruské 
chod;  okresní  místa  spojena  jsou  soumar-  oblasti  vojska  Donského,  obklíčené  se  tří 
nými  cestami.  Sjenica  a  Plevlje  jsou  sídly  stran  dvěma  přítoky  donskými,  Aksajem  a 
rautešariffův,  okresy  (Bjelopolje,  Prjepolje,  ,  Tuzlovem ;  stanice  trati  Voroněžsko-rostov- 
Kolašin,  Nova  Varoš,  N.,  Berani,  Rožhaj)  ské,  má  52.005  ob.  Sídlo  atamana  a  úřadův 
spravují  kajmakamové;  moc  úřadů,  vyjmouc  oblasti  vojska  Donského.  Správu  města  vede 
území  Rakušany  obsazené,  není  vlastně  žád- ,  zvláštní  komitét,  v  jehož  čele  jest  místo- 
ná,  daně  platí  a  brance  odvádí  obyvatelstvo  ataman,  za  účastenství  zástupců  mést.  oby* 
podle  své  libosti.  —  Z  illyrských  kmenův  vatelstva.  V  N-u  je  muž.  a  ženské  gymna- 
sídlili  v  Novopazarsku  patrně  Antariaté;  Ří-  sium,  reálná  a  kadetní  škola,  duchovni  a  učit. 
roané  připojili  sev.  čásť  Rascie  k  provincii  seminář,  atamanské  technické  učiliště,  jun- 
IHyricum,  silnice  procházející  územím  san-  kerské  učiliště,  vojenská  škola  ranlékařská 
draku  spojovala  města  Sapua  (Plevlje)  a  a  průmyslová;  veřejná  knihovna  a  čítárna, 
Asinoe  (N.).  Ve  středověku  Rascie  stala  se  divadlo;  ústav  hluchoněnaých.  nalezinec,  blá- 
středem  veliké  říše  Srbské,  v  N-u  (Ras)  zinec,  několik  nemocnic.  Tři  Časopisy.  Pěkný 
byla  prvotní  residence  velikých  županův  sad.  Průmysl  ani  obchod  zvlášť  nevyniká, 
zrodu  Nemanjičů;  po  záhubě  těchto  na  Ko-  16  pravosl.  kostelů,  3  rozkol,  modlitebny, 
sovu  poli  připadla  severní  Rascie  knížatům  Domy  Jsou  většinou  dřevěné.  Pomník  ata- 
bosenským  a  potom  hercegovským ;  v  1. 1459  mana  nrab.  M.  I.  Platová,  hrdiny  z  r.  1812. 
až  1463  dobyta  byla  Osmany  a  podřízena  Museum  s  mnohými  starožitnostmi.  Sr.  Bo- 
beglerbegu  rumelskému.  R.  1718  utvořen  ze  gajevskij,  Istoric.  zápiska  o  gor.  Novočer- 
sev.  Rascie  sandžak  N.  a  připojen  k  vilájetu  kaskě  atd.  (1895).  —  Okruh  novočer- 
bosenskému.  Boj«  vládychtivých  rodů  šlechty  kaský,  zvaný  podle  původního  okružního 
muhammedánské  o  přednost,  úplný  úpadek  města  Čerkasku  (dnes  StaroČerkasskaja  sta- 
moci  úřadův  a  častá  bezvýsledná  povstání  nica)  čerkaským,  má  na  8496'6  čtver.  versty 
křesťanské    menšiny    charakter isují    dějiny   239.186  obyv,  Pp, 

XVIII.  a  XIX.  stol.  R.  1878  muhammedáni '  Novodarwlnismiui  v.  Neodarwinis- 
ze   sandžaku   účastnili    se    povstání    bosen-   mus. 

ského  proti  armádě  okkupačni  a  prosluli,  VovodvorskíJ  Andrej  O sipovič,  spi- 
smutně  svou  loupeživosti  i  vůči  souvěrcům,  sovatel  rus.  y*  1853  v  kijevské  gubernii  — 
Podle  mandátu  Berlínského  kongressu  pro-  f  1882  v  Petrohradě),  jako  syn  zchudlého 
vedeno  v  září  1879   obsazení   míst   Plevlje,   šlechtice  protloukal  se  bídné  za  studií  na 


Novograd-Volynskij  —  Novokantismus. 


471 


uníversité  kijevské  a  později  jako  soukromý 
učitel.  R.  1876  usadil  se  v  Petrohrade,  kde 
vedlo  se  IDU  dosti  slušně,  ale  podkopaného 
zdrávi  jii  nenabyl.  V  lit  ratuře  znám  jest 
sbírkou  prací,  vydanou  literárními  přáteli  po 
jébo  smrti  a  obsahující  osmero  povídek, 
z  nicbi  vyniká  hlavně  Epizod  ii  ^ixni  ni  páva 
ni  voromr  a  Karriera  jmenovitě  upřímným, 
rozechvívajídm  vylíčením  nitra  spisovate- 
lova, typu  to  rozervance  a  rozhirance  blouz- 
nící ruské  mládeže  z  let  osmdesátých,  na 
nějž  neblahé  poměry  hmotné  nezůstaly  bez 
vlivu.  —  J.  Mikš.  >Osvéta«  (1899.  str.  911). 

VoTOgrad-VolymsklJ  viz  Novohrad 
Volyfiský. 

Vovohrad:  1)  N.  v  Čech.  viz  Hrady  2). 

2)  N.,  město  v  pruskťm  Pomoři,  viz  Nau- 
gard. 

3)  N.  {Sógrdd,  Neograd),  měst.  v  Uhrách 
severozápadně  od  Vacova,  má  1507  oby  v., 
z  níchi  je  49  Slováků  (1890),  katol.  kostel  a 
poštu  a  výrobu  šampaňského  vína.  Severo- 
vých.  nad  městečkem,  na  vysoké  skále,  zří- 
ceniny starého  hradu  N-u,  po  kterém  •na- 
zvána iupa  novohradská.  Hrad  náležel  v  nej 
starší  době  biskupům  vacovským,  z  nichž 
Mikuláš  Báthori  v  XV.  stol.  přestavěl  jej 
na  letní  své  sídlo.  V  1.  1544  a  1663  padi 
hrad  v  moc  Turků,  kteří  j*  j  opustili  teprve 
T,  1685.  Hrad  za  naši  doby  je  úplně  zpuštěn 
a  jen  hlavní  zdi  a  věž  stojí.  Novohradská 
iupa  sousedí  na  severu  se  župou  zvoleň- 
skou,  na  východě  gemcrskou  a  hevešskou, 
na  jihu  peštskou  a  na  západe  hontskou,  leží 
mexi  řekami  Hronem  a  Dunajem,  na  severu 
je  hornatá,  na  jihu  rovinatá  a  úrodná,  zavla- 
iována  je  řekami  Ipolou,  Zaďvou  a  několika 
vydatnými  potoky  a  jezery  a  jest  na  někte- 
rých místech  bohatá  minerálními  prameny 
ťpramen  Žibák).  Hlavní  plodiny  jsou:  obili, 
d3rné,  víno  (jemné  Rádanské  a  Penčanské), 
tabák  (v  Patáku  a  v  Bečce),  dále  jsou  tu 
doly  na  zlato,  stříbro  a  olovo.  Obyvatelé 
saméstnávaji  se  hlavně  orbou,  pěstováním 
vína,  ovoce,  dobytkářstvim,  chovem  ovcí 
a  včel,  průmyslem  (výroba  fayencového  a 
hliněného  zboží,  železářství,  tkaní  sukna),  a 
vyvážejí  dříví,  jeŽ  plaví  po  Ipole  a  Zaďvě. 
Hlavní  sídlo  okresu  a  župy  jsou  Ďarmoty 
(v.  t.)-  Župa  má  7  okresův  a  1  město  s  vlast- 
ním statutem,  zaujímá  plochu  4355*18  km* 
8  214.444  obyv.,  z  nichž  je  148.357  Maďarů, 
69.440  Slováků,  4044  Němcův  a  2177  jiných 
národností;  151.541  řím.-katol.,  49.590  evang. 
aagŠ.  vyxn.,  3669  reformovaných,  9439  Židů 
(1890). 

4)N.  Volyňský  (rus.  Novograd-Volynskij, 
pol.  Nowogród  Wolyňski),  újezdní  město 
v  0ub.  volyňské  při  ústí  Šmolky  do  Sluče; 
ma  16.873  ob.  (r.  1897,  z  čehož  polovice  židů, 
katoltKův  asi  1500);  4  kostely  pravosl.,  1  ka- 
tol., 1  synagogu  a  22  žid.  modliteben;  zří- 
ceniny zámku  Ostrožských  a  zbytky  opev- 
nění. Továren  a  závodů  celkem  18;  hlavně 
kožclnžny,  mydlárny,  výroba  terpentinového 
oleje,  dehtu,  cihel,  octa,  slévárna.  Nižší  školy, 
nemocnice.    Před  připojením  k  Rusku  (do 


r,  1793)  N.  V.  nazýval  se  Zvjahel  (Vzvjahl). 
Újezd  novohradský  má  na  7205*3  km* 
350.181  obyv.  (r.  1897),  hl.  Malorusů.    Pp. 

NovohxmdiÚsé  pohoři,  první  člen  nej- 
vnitrnějšího pásma  Západních  Karpat  (v.  t. 
str.  1098  fr). 

Vovohradský  (Nowohradsky),  osada  v  Če- 
chách, hejtm.  Tachov,  okr.  Přimda,  fara  Nová 
Ves,  pš.  Bělá  u  Horš.  Týna;  15  d,,  136  ob. 
n.  (1890). 

Vovohradský  z  Kolovrat  v.  z  Kolo- 
vrat str.  603. 

Vovohrady,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Podě- 
brady, okr.  Kr.  Městec,  fara  Činěves,  př. 
DymoKury;  70  d.,  456  ob.  č.  (1890).  Ves  po- 
vstala (1783)  zpuštěním  popi.  dvora. 

Novoohopersk,  újezdní  město  v  ruské 
voroněžské  gub.  při  řece  Choperu  a  dráze 
charkovsko-balašovské,  má  6088  ob.,  značný 
obchod  s  obilím;  3  výroční  trhy;  cihlář - 
ství.  —  Novochoperský  Újezd  má  na 
6167  km*  194.539  obyv.  (1897).  Pp, 

Vovokantismas,  Novokantovci.  Jako 
všecka  úhrnná  označení  jistého  směru  filo- 
sofického, i  název  n.  jest  neurčitý,  nepřesný 
a  užívá  se  ho  jediné  pro  pohodlné  označení 
společného  rázu  jistých  filosofův.  Výraz  sám 
měl  by  značiti  myslitele,  kteří  přijali,  po  pří- 
padě obnovili  učení  Kantovo.  Ale  prosté 
nepřejímá  z  novějších  filosofů  žádný  filosofii 
Kantovu,  a  kdybychom  chtěli  slovo  to  po- 
jímati jako  souhrn  myslitelů  klonících  se  ke 
Kantovi,  musili  bycjiom  započísti  k  novo- 
kantovcům  také  na  př.  Renouviera  ve  Fran- 
cii, Hamiltona  v  Anglii,  Cantoniho,  Tocco 
a  j.  v  Itálii  atd.  Obyčejně  však  názvem  tím 
rozumějí  se  jen  němečtí  filosofové,  kteří  více 
méně  jsou  stoupenci  Kantovými  buď  v  noé- 
tice  anebo  éthice  nebo  konečně  v  pojímání 
náboženství.  Ale  i  v  tomto  smysle  možno 
buď  úzce  nebo  šíře  vytknouti  rozsah  ponětí 
toho,  a  čím  šíře  je  pojímáme,  tím  ovšem 
dostaneme  nejen  více  >novokantovců«,  ale 
také  i  myslitelů,  kteří  navzájem  tím  více  od 
sebe  se  liší  a,  co  důležitějšího,  liší  se  i  v  pod- 
statných věcech  od  Kanta  sama.  Nikdo  na 
př.  z  novokantovců  nepřijímá  psychologie 
Kantovy  ve  vlastní  její  (Wolflfovské)  podobě, 
nikdo  beze  změn  nepřijímá  jeho  metafysiky, 
nýbrž  někteří  uznávajíce  nutnost  metaiysiky 
modifikují  si  učeni  Kantovo  (>transscendenta- 
listé«:  Stadler,  Staudinger,  H.  Cohen,  Koppel- 
mann,  Edro.  Kónig  a  j.),  jiní  však  na  místo 
úvah  metafysických  kladou  problémy  noé- 
tické,  v  jejichžto  řešení,  zvi.  pokud  se  týče 
>apriorních  nazíracích  forem«,  uchylují  se 
leckdy  značné  od  Kanta. 

Sice  již  r.  1832  Fortlage  a  později  po  něm 
Zeller,  Liebmann  i  jiní  nlásali  nutnost  >ná- 
vratu  ke  Kantovi<,  ale  vlastní  impuls  ke 
vzniku  a  šíření  n-mu  dán  >filologickým< 
studiem  Kantových  děl,  jež  zase  podníceno 
bylo  především  spisem  Kuno  Fischera  o  Kan- 
tovi (poprvé  1860).  Nelze  popírati,  že  bylo 
nutno  bedlivěji  studovati  spisy  Kantovy, 
mély-li  náležité  býti  pochopeny  a  oceněny. 
Ale  studium,   které  tomu  bylo  a  jest  dosud 


472 


Novokatolíci  —  Novokřtěnci. 


věnováno  v  Německu,  vskutku  jest  neoby- 
čejné a  mělo  v  zápětí  množství  horlivých 
novokantovců.  Spisy  Kantovy  úplně  a  kri- 
ticky vydávány  (nejnověji  zase  berlínská 
akademie  přistupuje  k  vydání  takovému), 
koramentovány  pečlivě  (Vaihinger,  Erdmann, 
Kirchmann  a  j.),  jednotlivé  spisy,  stati,  ba 
i  odstavce  rozbírány  nej'jn  filosoficky,  ale 
i  literárné  historicky  a  filologicky.  Aby  pak 
roztroušená  pojednání  se  co  možná  sou- 
středila, založil  Vaihinger  r.  1896  i  zvláštní 
časopis  >Kantstudien«,  kde  mnozí  vynikající 
novokantovci  ukládají  výtěžky  svých  studií 
o  Kantovi  a  kde  pečlivě  se  registruje  veš- 
kerá literatura  i  jen  poněkud  Kanta  se  do- 
týkající. 

Ze  známějších  novokantovců  buďtež  uve- 
deni mimo  již  připomenuté:  F.  A.  Lange, 
W.  Tobias,  A.  Krause,  J.  Volkelt,  Kurd 
Lasswitz,  Fritz  Schultze,  W.  Windelband,  J. 
Rehmke,  P.  Natorp,  Fr.  Erhardt  atd.  Mluvívá 
se  o  stoupencích  n-mu  i  mezi  přírodozpytci 
a  uvádivají  se  zvláště  v.  Helmholtz,  Karel 
Rokitanský,  A.  Classen,  Jindř.  Hertz  a  j., 
alo  o  těch  nelze  říci,  leč  Že  se  v  j  i  s  t  ý  ch 
bodech  klonili  k  filosofii  Kantově,  po  pří- 
padě proslovili  názory  Kantovské  filosofii 
blízké.  (Tak  u  nás  nejnověji  i  prof.  Mareš.) 
S  mnohem  větším  právem  užívá  se  výrazu 
> novokantovci*  o  některých  (protestant- 
ských) theolozích  a  filosofech  náboženství 
(A.  Ritschl,  W.  Herrraann,  Jul.  Kaftan,  R. 
Adalbert  Lipsiiis  a  j.),  ba  v  poslední  době 
>n  «  resp.  »Kantovská«  filosofie  činěna  offi- 
ciální  filosofií  protestantismu  německého, 
filosof,  podkladem  hnutí  >Los  von  Rom« 
(srv.  o  tom  u  nás  článek  Dr.  F.  Krejčího 
v  >Ces.  Mysli*  I.,  str.  91—100).  Také  na  poli 
éthiky  a  sociální  filosofie  n.  může  se  vyká- 
zati úspěchy  (Jindř.  Roraundt,  Bedř.  Paulsen, 
R.  Stammler,  Hieronymus  Lorm  [pseudon. 
«« Jindř.  Landesmann],  P.  Natorp  a  v.  j.) 
a  nejnověji  i  v  oboru  paedagogiky  (ze  star- 
ších novokantovců:  Júrgen  B.  Meyer,  nověji 
zvi.  P.  Natorp)  dobývá  si  čestného  místa. 
(Srvn.  o  tom  »Ethické  rozhledy*  v  >Čes. 
Mysli*  I,  str.  361  si.,  II,  str.  37  si.  a  článek 
ve  > Věstníku  čes.  professorů*  1899.)  Více 
o  n-mu  viz  v  dějinách  filosofie  Úberweg- 
Heinzeových  (III,  2,  207,  8.  vyd.,  kdež  lite- 
ratura)^ Siebertových,  Fischerových,  Falcken- 
bergových  (čes.  překl.  Procházkova  str.  799 
si.)  a  j.     .  Ča. 

HovokatoUoi  (deutschkatolíci,  ně- 
mečtí katolíci,  Kongiáni,  Deutschkatho- 
liken)^  rationalistická  sekta  v  Německu,  kte- 
rou založili  suspendovaní  dva  knězi  katol., 
Jan  Ronge,  kaplan  v  Grodkové  ve  Vrati- 
slavsku,  jenž  r.  1843  suspendován  byl  pro 
nekněžský  život  svůj  a  pro  článek  »Rom 
und  das  Breslauer  Domkapitel*,  a  Jan  Czer- 
ski,  kaplan  v  Pile  (Schneidemůhle)  v  Po- 
znaíísku,  jenž  byl  dvakráte  suspendován  pro 
konkubinát.  Podnět  bezprostřední  k  vystou- 
pení Rongeovu  dala  pocta  vzdávaná  rouchu 
Kristovu,  jež  biskup  Arnoldi  r.  1844  v  Tre- 
víru  vystavil.    Proti  té  poctě  napsal  Ronge 


otevřený  list  biskupu  trevfrskému.  Byl  proto 
vyobcován  z  církve,  veleben  však  oo  prote* 
stantův  a  katolíků  stejného  s  ním  smýšlení. 
Chválou  tou  povzbuzen  hlásal  nejprve  ve 
Vratislavi,  potom  i  jinde  nauky  nekatolické, 
prohlašuje  rozum  za  jediné  pravidlo  víry 
a  uznávaje  pouze  dvě  svátosti,  křest  a  večeři 
Páně,  ač  i  křest  uděloval  formuli  neplatnou. 
Podobné  učeni  šířil  Czerski  touže  dobou, 
ale  nezávisle  na  Rongeovi.  Získavše  pak  pří- 
vržence sešli  se  r.  1845  na  sněm  do  Lipska. 
Tam  sestavili  společné  vyznání  víry.  Písmo 
sv.  prohlášeno  za  jediný  pramen  víry,  ale 
tak,  že  každý  podle  svého  rozumu  smí  ie 
vykládati,  výslovně  zavržen  primát,  coelíbát, 
pocta  svatých  a  jejich  ostatků,  zpověď  ušni, 
odpustky,  svátosti  všecky  až  na  křest  a  ve- 
čeři Páně,  ustanoven  jistý  obřad  podobny 
oběti  mše  sv.,  ale  bez  kánonŮv  a  jiných 
částí  důležitých;  přijato  zřízení  presbyteri- 
ální  a  synodální,  jakož  i  název  nové  církve 
>církev  nčmeckokatolická*  (deutschkathoUsche 
Kirche).  Učení  své  šířil  Ronge  i  spisy  i  agi- 
tačními  cestami  po  Německu.  Také  do  Vidné 
přišel.  Přidrželi  se  ho  protestante  i  katolíci 
někteří,  jmenovitě  ti,  kteří  chtěli  míti  cír- 
kev národní,  na  Římě  nezávislou,  a  ti  kněií, 
kteří  nechtěli  zachovávati  coelibát;  r.  1846 
měla  sekta  ta  as  60.000  údův.  Rozdělila  se 
však  brzy  ve  dvě  strany,  jeŽ  vespolek  se 
přelv,  stranu  ryze  rationalisttckou,  jež  po- 
pírala i  božství  Kristovo  a  zastávala  nejpla- 
nější radikalismus,  k  níž  náležel  Ronge,  a 
stranu  poněkud  positivní,  k  níž  náležel  Czer- 
ski. Znenáhla  ustydaly  i  sympathie  prote- 
stantův, a  vláda,  která  dosud  dosti  příznivé 
k  ní  se  měla,  zaujala  stanovisko  nepříznivé 
proti  ní.  Proto  sekta  ztenčovala  se  víc  a  více 
a  nyní  jest  již  nepatrná  a  bezvýznamná.  Sa, 

Novokosteli  v.  Neukirchen. 

Vovokřténoi  (anabaptisté)  slují  v  prv- 
ních dobách  reformace  sektáři,  kteří  na 
základě  zásady  Lutherovy,  že  Písmo  jest  je- 
diným pramenem  víry,  zavrhovali  křest  dí- 
tek. Hlavní  sídlo  sve  měli  ve  Zvikavé,  kde- 
soukenník  Mikuláš  Storch  shromáždil  kolem 
sebe  12  apoštolův  a  70  učenníků,  vydávaje 
se  za  proroka.  Tito  předstírajíce  tajné  obco- 
vání s  Bohem  zavrhovali  Lutherovo  učení 
o  ospravedlnění  pouze  věrou,  prohlásili  védy 
a  učenost  za  zbytečné  ke  spasení  a  odevzdá- 
vali se  přímému  řízení  ducha  božího ;  zkrátka 
chtěli  založiti  svobodnou  říši  Kristovu  beze 
vší  duchovni  a  světské  vrchnosti,  kde  by  iil 
každý  dle  vnitřního  zákona,  žádný  nic  zvlášt- 
ního neměl  a  všechno  všem  bylo  společné. 
Když  ze  Zvikavy  byli  vypuzeni,  přišel  Storch 
s  dvěma  učenníky  v  posledních  dnech  r.  1521 
do  Vitemberka  a  zvýšil  tamní  nepořádek. 
Storch  mluvil  jako  nějaký  prorok,  a  am 
Melanchthon  nebyl  s  to,  aby  vyvrátil  ná- 
mitky n-ců  proti  křtu  nemluvňat.  Luther, 
maje  o  všech  těchto  událostech  dobré  zprá- 
vy, přišel  do  Vitemberka  a  vypudil  od- 
tud n-ce. 

N.  měli  veliký  vliv  na  vznik  selského  po- 
vstání v  Německu.  TomáS  Můnzer,  jeaen 


Novolamarckismus  —  Novopacký. 


473 


s  jojich  náčelníků,  stal  se  vůdcem  povsta- 
lých sedlákův,  ale  byl  poražen  od  knížat 
a  Frankenbausenu  15.  kvét.  1525,  jat,  mu- 
čen a  od  pra  ven.  Ve  Svýcarech  objevili  se 
n.  a  nabyli  stoupenců  v  Curichu,  ve  Sv. 
Havle,  Šaíhúzich,  Basileji,  jmenovitě  ve 
Waldshuté,  kde  farář  Baltasar  Hubmayer 
skofo  s  celou  osadou  dal  se  znova  pokřtíti. 
Zwingli  mčl  s  nimi  též  r.  1525  náboženské 
rozmluvv,  kteréž  ovšem  jich  nepřesvědčily. 
Curiiska  rada  zakázala  opětovati  křest  pod 
Irestem  smrti,  a  když  Felix  Manz  od  toho 
neupustil,  dala  jej  r.  1526  utopiti  a  jeho 
druha,  odpadlého  mnicha  Blaurocka  z  Churu, 
metlami  mrskati.  N  «  byvše  vyhnáni  ze  Švý- 
car»  rozátřili  se  po  jižním  Německu;  AugS- 
purk,  Norimberk  a  Strasburk  staly  se  hlav- 
ními jejich  sídly.  Hubmayer  nalezl  pod 
ochranou  pána  z  Liechtenšteina  nové  půso- 
biště v  Mikulově  na  Moravě.  Všude  zakro- 
éovalo  se  proti  nim  vodou,  ohněm  a  mečem. 
Hubmayer  byl  odpraven  ve  Vídni  30.  bř. 
r.  1528,  Blaurock  v  Klausenu  v  Tyrolsku 
r.  1629.  Pozbyvše  svého  významu  v  jižním 
Německu  zmohli  se  v  severním.  Melchior 
H*>ímann,  kožišnik  z  Hallu  ve  Švábsku,  pů- 
sodíI  od  r.  1524  pro  náboženskou  novotu 
na  svých  potulkách  v  Livonsku,  Švédsku 
a  Dánsku,  ohlašoval  r.  1526  konec  světa  a 
v  7  letech  příchod  Kristův,  odebral  se  do 
Štrasburka  a  připojil  se  k  n-cům,  jejichž 
horlivým  apoštolem*  stal  se  ve  východním 
Fríska  a  Hollandsku,  jmenovitě  v  městech 
Emdenu  a  Amsterodamu.  Když  byl  Hofmann 
ve  Štrasburce,  kam  se  navrátil  r.  1533,  jat, 
učinil  sc  v  Haarlemě  pekař  Jan  Matthie- 
sen  prorokem  a  vysílal  apoštoly  po  dvou 
do  krajin;  severní  Hollandsko  bylo  brzo 
plno  blouznivcův.  Když  vláda  vjulichu  n-ce 
vyhnala,  odebrali  se  do  Můnsteru,  kde  no- 
vota proti  staré  víře  náramně  se  zmohla, 
majíc  v  čele  Bernarda  Rothmanna,  kaplana 
při  chrámě  sv.  Mořice,  a  dostala  6  kostelů  v. 
Kothmann,  dříve  odpůrce  n-ců,  stal  se  n-cem 
sám.  N  přicházeli  od  července  1533  stále 
do  Můnsteru,  13.  led.  1534  kreičí  Jan  Bockel- 
sohn  z  Leidy,  konečně  25.  ledna  přišel  pro- 
rok Matthiesen  se  svou  manželkou.  N.  zmoc- 
nili se  města  a  proměnili  je  v  blázinec;  kdo 
sc  nedal  znova  pokřtíti,  byl  vyhnán.  Na 
návrh  MatthiesenŮv  byl  zaveden  společný 
majetek^  který  spravovalo  sedm  jáhnův.  Ke 
kooct  února  1534  biskup  hrabě  František 
Waldcck  s  některými  knížaty  oblehl  město. 
Když  5.  dubna  prorok  Matthiesen  při  vý- 

f^ado  z  města  padl,  vstoupil  na  jeho  místo 
an  Lcjdský  (v.  Jan  112),  který  byl  23.  led. 
r.  1536  popraven.  Pádem  Můnsteru  nebyla 
sekta  vyhubena,  její  členové  potloukali  se 
po  krajinách  aŽ  do  Livonska  a  Tyrolska. 
V  jejich  čelo  postavili  se  Détřich  Batten- 
burg,  bývalý  purkmistr  v  Steenwijku  v  Hol- 
landsku, a  Menno  Simon s,  bývalý  katol. 
farář,  rodem  z  Witmarsumu  ve  Frísku.  Onen 
zaváděl  říši  vyvolených  do  života  loupeží, 
vraždou  a  paličstvím  a  dovolil  mnohožen- 
ství.    Z  jeho  stoupencův  utvořila  se  hrozná 


loupežnická  rota,  která  pod  rozličnými  ná- 
čelníky po  30  let  byla  postrachem  severo- 
východních krajin  německých,  než  byla  vy- 
hubena. Menno  Simons  odtrhl  se  od  Batten- 
burga,  uvedl  své  stoupence  v  mírné  koleje 
a  stal  se  zakladatelem  sekty  po  něm  zvané 
Mennonitů  (v.  t.).  Srv.  Baczko,  Th.  Můnzer 
(Halle  a  Lip.,  1812);  Hast,  Gesch.  der  Wieder- 
táufer  (Míinster,  1835);  Seidemann,  Th.  Můn- 
zer (Drážď.,  1842);  Kóhler,  Th.  Můnzer  u. 
seine  Genossen  (Lip.,  1846);  >Histor.-polit. 
Blatter«,  1841,  sv.  VII.  236,  310.       Dr.Kr, 

Vovolamarckismai  v.  Neolamarckis- 
mus. 

Hovolesy,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Král.  Dvůr  n.  Lab.;  38  d.,  219  ob. 
č.,  2  n.  (1890),  Itř.  šk.  a  samota  Zaháj. 

Novomdsteóko  v.  Městečko  Nové. 

Novoméiti,  měst.  u  Tachova,  v.  Stráž. 

Novo  Město,  Nové  Město  {Rudolf s- 
wert),  krajské  město  v  Krajině  nad  ř.  Krkou 
s  1969  ob.  slov.  (1890).  Jest  zde  sídlo  kraj- 
ského a  okr.  soudu  a  okres,  hejtmanství, 
proboštství  se  starým  kapitulním  kostelem, 
dále  vyš.  gymnasium,  kupecká  a  průmyslová 
škola,  pošta,  telegraf,  koželužna,  uměl.  mlýn, 
obchod  v  dobytku  a  dříví  a  v  okolí  vinař- 
ství. Nedaleko  odtud  zámek  Grm  s  hospo- 
dářskou, ovocnářskou  a  vinařskou  školou 
a  lázeňské  místo  Teplice.  Původně  stávala 
zde  věž  Gradec.  N.  M.  vystavěno  bylo 
r.  1365  od  rakouského  vévody  Rudolfa. 
R.  1429  poraženi  zde  byli  Turci.  Zde  narodil 
se  a  působil  slovinský  spisovatel  Matija 
Kastelec  — Okresní  hejtmanství,  k  ně- 
muž náležejí  okres,  soudy:  N.  M.,  Trebnje 
a  Žužemperk,  má  48.348  obyv.,  z  nichž  je 
3517  ob.  něm.  (1890). 

Hovomli^orod,  město  v  jelizavetgrad- 
ském  Újezdě  chersonské  gubernie  s  8678 
obyvateli  (1897),  má  2  kostely  a  žid.  modli- 
tebnu. Průmysl  dosti  vyvinutý;  v  okolí  kao- 
lin, labradorit;  lomy  Žulové.  Pp, 

Vovomonte  v.  Novo  Brdo. 

Vovomoskovsk,  újezdní  město  ruské 
v  gub.  jekatěrinosíavské,  při  dněprovské 
pobočce  Samaře,  má  12.862  obyv.  (1897), 
3  kostely,  synagogu  a  Židov.  modlitebny; 
ženské  progymnasium;  řemeslnickou  Školu, 
nemocnice,  špitál;  parní  mlýny,  pivovar,  ko- 
Želužny;  obchod  s  obilím  a  dobytkem.  — 
Novomoskovský  Újezd  má  na  6531  km^ 
265.743  obyv.  Pp. 

Novopaoký  (Nowopacký)Jan,  český 
malíř  krajin  (*  14.  list.  1821  v  Nechanicích). 
Uměleckého  vzdělání  nabyl  na  vídeňské  aka- 
demii u  prof.  Endera  a  Šteinfelda.  R.  1846 
poprvé  ve  Vídni  vystavoval.  Dle  zvyku 
tehdcrjší  doby  konal  cesty  na  jih,  navštívil 
Itálii,  Sicílii,  Dalmácii,  Istrii,  Uhersko.  Vy- 
učoval v  šlechtických  domech  kreslení  a 
malbě,  tak  r.  1849  u  knížete  Paara,  r,  1851 
u  hrab.  Hoyose,  r.  1861  u  knížete  Kobur- 
ského  a  r.  1868  stal  se  učitelem  arcivévod- 
kyně  Gisely,  později  téŽ  korunního  prince 
Rudolfa,  K.  1873  vyinamenán  ryt.  řádem 
cis.  Františka  Josefa.  Žil  na  zámcích  šlechti- 


474 


Novopláň  —  Novoplatónismus. 


ckých  a  císařských  ve  Vídni,  v  Jedlové 
(Gódólló)  atd.,  cestoval  po  alpských  zemích 
a  maloval  pohledové  krajiny  (veduty).  V  le- 
tech 1880 — 95  byl  kustodem-adjunktem  cis. 
obrazárny  ve  Vídni,  kdež  nachází  se  jeho 
nejznámější  obraz  Opušléný-  hřbitov  se  zříce- 
ninou kostela.  Nyní  žije  ve  Slavétíně  u  Loun. 
N.  tvořil  s  počátku  v  duchu  romantismu 
náladové  krajiny  (Podiimni  večer^  r.  1846, 
maj.  cis.  Františka  Josefa),  pak  maloval  též 
lidový,  vlastně  krojový  genre  a  používal 
typů  venkovského  lidu  z  různých  zemi  za 
stafáž  svých  vždy  pečlivě  provedených  kra- 
jin. N.  náleží  mezi  starší  krajinaře-kolo* 
risty,  realistni  krajiny  nezná,  ač  se  pokoušel 
též  o  malování  prostých  motivů  dle  vzoru 
francouzské  »paysage  intime«.  Vystavoval 
menší  práce  na  jarních  výstavách  Kraso- 
umné  jednoty  pro  Čechy  v  pražském  Ru- 
dolfiné.  F.H-s. 

Novopláň  (Neurode),  ves  na  Mor.,  hejtm. 
Šternberk,  okr.  Dvorce,  fara  a  pš.  Karlovec 
u  Rymařova;  51  d.,  13  ob.  č.,  341  n.,  21  ji- 
ných (1890),  Itř.  šk. 

Novoplatónlimufl  zove  se  poslední  íase 
filosofie  řecké,  soustava  filosofická,  vzniklá 
ve  III.  stol.  po  Kr.  sloučením  nauk  platón- 
ských s  filosofií  aristotelskou  a  stoickou 
i  spojenim  s  mystickými  Živly  náboženskými. 
Nauka  novoplatónská  vyznačuje  se  hlavně 
tím,  že  na  jedné  straně  dotvrzuje  transcen- 
denci  boha  a  na  druhé  straně  sleduje  cíl 
úplného  splynutí  s  bohem.  Dualistický  spi- 
ritualismus  školy  platónské  slučuje  se  v  n-mu 
s  monistickou  tendencí  učení  stoického  a 
snaží  se  ve  velkolepé  koncepci  souhrn  veš- 
kerého konečného  jsoucna  duševního  i  tě- 
lesného vysvětliti  jakožto  nenáhlý,  sestupný 
vývoj  nepoznatelného  a  neurčitelného  pra- 
jsoucna  a  smysl  života  mravního  vyložiti 
jakožto  úsilí  o  návrat  a  pomocí  askése  a 
ekstase  posléze  splynuti  s  oním  prajsoucnem, 
zbožnění.  Tak  oba  směry  doplňují  se  vzá- 
jemně :  tam  sestup  pravého,  absolutního 
jsoucna  ke  konečnému  bytí,  zde  povznesení 
konečného  ducha  z  nízkosti  a  pomijejicnosti 
vezdejšího  jsoucna  k  bytí  nadpřirozenému, 
ke  splynutí  s  bohem.  Tak  je  podstatou 
n-mu  ustavení  nejpřísnějšího  monismu.  Neniť 
v  n-mu  absolutní  protivy  mezi  bohem  a  svě- 
tem, formou  a  hmotou,  jedností  a  dvojnosti. 
Všechno,  i  hmota  a  zlo,  má  původ  svůj 
v  bohu,  v  jsoucnu  absolutním.  Tak  protiva 
konečného  a  nekonečného,  hmoty  a  ducha, 
smyslnosti  a  rozumnosti  redukuje  se  ve  filo- 
sofii novoplatónské  na  jediný  princip  zá- 
kladní. Škola  novoplatónská  v  historickém 
svém  vývoji  projevuje  zřejmě  tři  fase:  alex- 
andrijskou (též  římskou  nazývanou) 
povahy  filosoficky  soustavné  (Plotin),  syr- 
skou povahy  více  theologické  (lambli- 
chos)  a  athénskou,  v  níž  děje  se  jakási 
retrosptkce  po  celém  vývoji  filosofie  řecké 
a  učení  samo  v  jednotnou  soustavu  se  uvádí 
(Proklos).  Odkazujíce  k  jednotlivým  těmto 
myslitelům  podáváme  zde  jen  přehled  cel- 
kového vývoje.  Zakladatelem  filosofie  novo- 


platónské bývá  nazýván  Ammónios  Sak- 
kas,  sprvu  nádennik,  později  učitel  platón* 
ské   filosofie   v  Alexandrii   (f  242  po  Kr.). 
Ze  žáků  jeho  připomíná  se  zvláště  Or  i  gen  es 
(jiný  nežli  stejnojmenný  křcsCanský  theolog) 
a  známý  kritik  a  filolog  Cassius  Longi* 
n  u  s  (t  273  po  Kr.).  Vlastním  však  tvůrcem 
n-mu  a  duši  celé  škol^  byl  v  období  prvém, 
alexandrijském,  Plotinos  (204/5— 270).  jen  £ 
sv^mi  Enneadami  poskytl  Škole  základxií  a 
směrodatný  spis  a  zbudoval  jednotnou  sou- 
stavu  filosofickou.    Po   Plotinovi   následuje 
celá  řada  novoplatónských  filosofův  až  po 
VI.  stol.  po  Kr.  Přímý  žák  a  přítel  Plotinův 
Porfyrios  (232/3—301)  proslavil  se  hlavně 
svým  úvodem  ke  Kategoriím  aristotelským 
i  pokračováním  v  duchu  soustavy  Plotinovy. 
Naproti  tomu  v  období  syrském  lambli- 
chos  (t  330),  podléhaje  vlivům  náboženského 
myšlení  orientálního,  užíval  filosofie  platón* 
ské  za  podklad   pro  spekulativní  theologii 
polytheismu  i  usiloval  různé  starověké  sou* 
stavy  náboženské  sloučiti  v  jtdnotný,  orga- 
nický celek  i  postaviti  jej  naproti  sířícíma 
se  křesťanství.    Přívrženci  tohoto  usilování 
jsou    zvláště    císař  JuUanus   a   učená    žena 
alexandrijská,  mučeunice  Hypatia.  Duch  lam- 
blichův  ovládá  pak  školu  novoplatónskou» 
filosofie  splývá  s  náboženstvím,  myslitel  stá- 
vá se  knězem  a  kazatelem.   Znamenitější  ze 
žáků  jeho  byli  Theodóros  z  Asiny,  Ai- 
desios,  Sópater,  Maximu s,  Chrysan- 
thius  (tito  oba  získali  císaře  Juliana  filo- 
sofii   novoplatónské),    £u  nap  i  os,    známý 
rhétor  Li  bani  os.    V  období  následujícím 
(athénském)  po  nezdaru  pokusu  Julianova, 
obnoviti   starověký   polytheism    na  základe 
filosofie   novoplatónské,   myslitelé  novopla- 
tónští  brali  se  opět  více  směrem  filosofickým 
i  oddali  se  horlivému  studiu  a  koromento- 
vání  starých  filosofů,   zvláště  též  Aristotela. 
I  pozorujeme  v  Athénách  v  V. — VI.  století 
po  Kr.  zajímavé  spojení  aristotelismu  s  lam- 
blichovou  theosoíií.  Z  myslitelů  doby  té  vy- 
nikli zvláště  Plutarchos  (f  431/2),  v  Alex- 
andrii Hieroklés  a  jeho  žák  Theosebios, 
jejichž  nauky  sledovaly  více  směr  praktické 
životosprávy  v  duchu  školy,  kdežto  Syria- 
nos  více   se  oddával   mctafysickým  speku- 
lacím a  theologickým  studiím.    Nejznameni- 
tější   z  myslitelů   tohoto   období    byl    však 
Proklos  (411—485),   askét  a  theurg.  jenŽ 
svou  obsáhlou  učenosti  a  logickou  zručnosti 
methodicky  svedl  nábožensko-filosof.  učení 
novoplatónské  v  jednotnou  soustavu  a  zvlášť 
ním  vývojem  triadickým  snažil  se  vyvoditi 
postup  všech  věcí  z  prajsoucna.  Proklos  dal 
učeni  novoplatónskému  soustavnou  podobu, 
v  níž  se  uchovalo  dobám   pozdějším  a  pů- 
sobilo svou  jednotnosti  a  uceleností.   V  ná- 
čelnictví  školy  vystřidal  Prokla  jako  poslední 
scholarch    Damaskios    (r.   520—530    vedl 
školu),  z  vrstevníků  jeho  pak  vynikl  zvláště 
Simplikios    i   jako    myslitel    samostatný 
i  jako  výborný  vykladatel  spisův  Aris^otel- 
ských.    R.    529   pověstným    ediktem    dsaře 
Justiniána  filosofické  školy  v  Athénách  byly 


Novopythagoreismus  —  Novořecká  literatura. 


475 


uzavřeny,  a  poslední  filosofové  přinuceni 
opustiti  vlasC  a  v  cizině  hledati  útočiště. 
Z  římských  novoplatóncA  d&ležité  působení 
historické  mél  Boéthius  (f  525),  hlásící  se 
již  ke  křesťanství,  ale  přes  to  horlivý  stou- 
penec n>roa.  N.  představuje  nám  důležité 
myllenkové  pojítko  mezi  dobou  starou  a 
středověkou,  působí  značně  v  prvých  do- 
bách nejen  na  vývoj  filosofie  křesťanské, 
nýbri  i  arabské,  a  má  velikou  důležitost 
historickou,  zvláště  pro  středověkou  theo- 
logií. Plotin  sám  v  mystické  formě  učení 
svého  řeší  nejtěžší  problémy,  pro  které  kře- 
sťanství nalezlo  důležité  formule  v  nauce 
o  prvotném  hříchu  a  vykoupení.  Není  divu, 
že  přes  všechen  odpor  čím  dále  tím  více 
spekulace  nofoplatónská  a  křesťanství  vzá- 
jemně se  pronikají  a  na  sebe  působí  i  že 
v  moderních  soustavách  idealistických  a  my- 
stických zaznívají  nám  stále  zřetelné  ozvuky 
n-mu.  —  Literatura:  í.  Simon,  Histoire  de 
récolc  ďAlcxandrie  (Paříž,  1843);  E.  Matter, 
Essai  sur  l'école  ďAlexandrie  (Paříž,  1840); 
E.  Vacherot,  Histoire  critique  de  Técole 
ďAlexandrie  (Paříž.  1846);  K.  Vogt,  Neu- 
platonismus  und  Christentum  (Berlín,  1836); 
H.  Kellner,  Hellenismus  und  Christentum 
(KoUn,  1866);  A.  Harnack,  Dogmengeschichte 
I,  663.  Dna. 

Voyopythagorelimufl  je  v  dějinách  ře- 
cké filosofie  obnovení  staré  filosofie  pytha- 
gorské  a  sloučení  jí  s  prvky  učení  platón- 
ského, aristotelského,  stoického  ve  službě 
myšlenky  náboženské.  Pythagoreism  udržel 
se  jako  určitý  způsob  života  ve  formě  ná- 
boženské v  podobě  pythagorských  mystérií, 
a  na  počátku  I.  stol.  př.  Kr.  spatřujeme  prvý 
pokus,  aby  téŽ  nauka  filosofická  byla  oživena. 
Objevuje  se  množství  spisův  úmyslně  za 
staropythagorské  vydávaných  (na  př.  spis 
Okcllův  o  celku  světovém,  prooemia  k  zá- 
konům ZaleukovÝm  a  Charóndovým  Cicero- 
nem  vzpomínaná,  zvláště  pak  podvržené 
zlomky  Archytovy:  celkem  známe  asi  90 
spisův  od  50  různých  spisovatelů,  vesměs 
podvržených).  Přední  zástupci  n-mu  jsou 
tito  myslitelé:  přítel  Ciceronův  P.  Nigidius 
Ftgulus  if  A5  př.  Kr.),  Moderatus  z  Gad 
a  Apollónios  z  Tyany,  jenž  byl  vyhla- 
šován za  vzor  moudrosti  a  ctnosti  pytha- 
gorské  (2.  pol.  I.  stol.  po  Kr.),  Nikomachos 
z  Gcrasy,  Numenios  z  Apameje  (II.  stol. 
po  Kr.N.  Philostratos  (na  poč.  III.  stol. 
po  Kr.).  —  V  učení  svém  filosofové  novo- 
pythagorští  vycházejí  od  staré  věty  pytha- 
gorské,  že  číslo  je  podstatou  všeho.  Za  po- 
slední principy  jsoucna  uznávají  jednost 
a  dvojnost  {dvotg  dógíazog),  ale  ve  smysle 
aristotelském  stotoŽňují  jednost  s  formou, 
dvojnost  8  látkou.  V  dalším  rozvedení  my 
iknky  nebylo  shody.  Někteří  jednost  po- 
kládali zároveň  za  příčinu  účinnou  čili 
božstvo  samo,  druzí  obé  od  sebe  odlučo- 
vali; těm  zase  je  božstvo  buď  mimosvětový 
princip,  jenž  jednost  a  dvojnost  slučuje  a 
lim  všechno  děni  světové  zapříčiňuje,  anebo 
ve  smysle  stoického  monismu  je  praprinci- 


pem  absolutní  jedno,  jež  teprve  vyvozuje 
jednost  a  dvojnost.  Tak  byl  bůh  v  poměru 
svém  k  světu  pojímán  dvojako:  buď  jest 
úplně  světu  transcendentní  (jako  novopla- 
tóncům)  aneb  je  světu  immanentní  jako  prin- 
cip formující,  jako  duše  světová,  která  v  po- 
době pneumatu  (zase  působení  stoicismu) 
celým  světem  proniká,  všude  život  a  teplo 
šiří.  Čísla  sama  nejsou  již  pouze  substancí 
všeho  jsoucna,  nýbrž  vysvětluji  je  zvláštní 
synthesí  s  platonismem  jakožto  ideje,  my- 
šlenky boží,  jako  pravzory,  které  původně 
bytuji  v  absolutním  rozumu  božském.  V  ce- 
lém ostatním  učení  novopythagorském  jeví 
se  zajímavý  eklekticismus:  v  logice  zpraco- 
vávají Aristotelské  učení  o  kategoriích  (spis 
>o  všem«  Archytovi  přičítaný),  ve  fysice 
přejímají  četné  nauky  od  Platóna  (protiva 
světa  nebeského  a  pozemského  důrazně  vy- 
tčena, z  čísel  vyvozovány  veličiny  prosto- 
rové: bod,  čára,  plocha,  těleso,  ze  základních 
tvarů  tělesných  čtyři  živiy),  Aristotela  (učení 
o  čtyřech  živlech,  o  věčnosti  světa,  hvězdy 
prohlašovány  za  viditelné  bohy)  i  stoikův 
(učení  o  dokonalosti  světa),  v  psychologii 
hlavně  z  Platóna  čerpají  (učení  o  praeexi- 
stenci  a  nesmrtelnosti  duše,  třech  jejích  čá- 
stech, kdežto  nauka  o  předuševnění  u  novo- 
pythagorovců  mizí,  za  to  nauka  o  daemónech 
se  vyvíjí).  V  éthických  naukách  líčí  se  u  no- 
vopythagorovců  život  mravný  jakožto  bohu- 
libý, jakožto  jediná  pravá  bohoslužba.  Filo- 
sofie je  tu  zároveň  náboženstvím,  filosof  je 
prorok  a  služebník  boží.  Životem  mravně 
čistým  povznáší  se  člověk  ze  smyslnosti  a 
tělesnosti  k  pravému  životu  v  bohu.  Pro 
čistý  život  tento  různé  pak  předpisy  aské- 
tické  se  udávají,  jako  zdržovati  se  požívání 
masa  i  vína,  život  panický,  zvláštní  lněný 
šat  kněžský,  nedovoleny  přísaha  a  oběti  kr- 
vavé, vyvolenci  slučují  se  ve  zvláštní  spolky 
askétické,  mají  společný  majetek  a  zasvěcují 
se  životu  božímu.  Věří  pak  se  u  novopytba- 
gorovců,  že  jednotlivci,  kteří  životem  tako- 
vým již  zde  zbavují  se  smyslnosti  a  tělesnosti, 
mají  divotvornou  sílu  a  mohou  předpovídati 
věci  budoucí.  Historicky  jeví  se  n.  jako  po- 
kračování nejstarší  akademie,  s  níž  souvisí 
eklektickým  platonismem,  jak  na  př.  Poseidó- 
nios  ve  stoicismu  jej  uplatnil.  Viz:  Fr.  Beck- 
mann,  De  Pythagoreorum  reliquiis  (Berlín, 
1844);  Zeller  Ed.,  Philosophie  der  Griechen 
V»,  str.  100  a  si.  Dna 

Novořeoká  literatura  počíná  se  oby- 
čejné od  pádu  Cařihradu.  Jsou  ovšem  i  v  době 
dřívější  některé  památky  psané  jazykem  novo- 
řeckým  (v.  Novořecký  jazyk),  ty  však  za- 
hrnují se  obyčejně  do  literatury  středořccké. 
Ráz  písemnictví  na  počátku  nadvlády  turecké 
jest  celkem  podobný  jako  v  poslední  době 
byzantské.  Neutěšený  stav  tehdejších  Řeků 
seznáváme  zejména  ze  spisu  tubinského  pro- 
fessora  Martina  Crusia  Turcograecia  (1584), 
v  němž  obsaženy  dopisy  několika  souvěkých 
řeckých  učenců  Crusiovi  zasílané,  zejména 
Theodosia  Zygomala  z  Nauplie,  posléze 
učitele  na  škole  patriarchátu  cařihradského. 


476 


Novořecká  literatura. 


Školy  zpustly,  v  celé  Morei  pouze  Nauplia 
mela  vyšái  učení.  Známost  jazyka  starého 
mizela,  v  Cařihradě  rozuměli  starořeckým 
kázáním  Zygomalovým  vždy  jen  2—3  poslu- 
chači. Rovněž  r.  1700  cestovatel  Tournefort 
praví,  že  v  celém  Řecku  sotva  12  lidí  umělo 
starořecky.  Jazyku  lidu  nebyla  od  učenců 
věnována  náležitá  pozornost;  první  mluvnici 
jeho  vydal  teprv  r.  1544  Nikolaos  Sofianos 
z  Koriu,  jenž  také  usiloval  zavésti  jej  do 
škol  a  veškeré  literatury.  Útisk  Turku,  chu- 
doba lidu,  odloučenost  od  vzdělaných  ná- 
rodů —  teprv  r.  1627  zřízena  tiskárna  v  Ca- 
řihradě —  vysvětlují  chudobu  literatury  té 
doby.  Neblaze  působila  i  vláda  Benátčanů 
na  ostrovech  a  v  Morei.  —  Mimo  vlastní 
n-kou  l-ru  stojí  písemnictví  emigrantů  ře- 
ckých hlavně  v  Itálii,  jako  byli  Theodoros 
Gazis,  Konstantin  a  joannes  Laskaris, 
Joannes  Argyropulos,  Markos  Musuros 
(v.  t.)f  kteří  píší  ovšem  starořecky.  —  Ve 
vlastním  Řecku  vyniká  objemem  i  cenou  nad 
starší  básně  romantické  spis  psaný  jako 
ony  —  řečí  lidovou:  UoLfjucí  éQODXLxóv  ítyó- 
Usvov  'EQíOTÓKQitos  avvttd-iv  ^no  tóv  fittfcvtjov 
TO  v  KoQvÚQov  (z  Kréty  okolo  r.  1560)  vypi- 
sující v  10.000  verších  osudy  hrdiny  Roto- 
krita,  dvořana  athénského  krále  Héraklea,  a 
milenky  jeho  princezny  Arethusy.  Jest  tam 
stkvěle  a  původně  líčen  život  rytířský  (jen 
nepatrné  jsou  stopy  vlivu  Ariostova),  tak  že 
od  Koraisa  nazván  básník  ten  "Oiirjgng  zrjg 
XoBctXíiTJg  yXíóaaqg  a  posud  ještě  v  Řecku 
u  starší  generace  jest  v  oblibě,  ačkoli  psán 
nářečím  nesnadno  srozumitelným.  Rovněž  le- 
genda *H  TOúiv  áiťaQZ(ůX(áv  acatrjgCa  (Spása  hříš- 
níků) ze  století  XVII.,  složená  dle  středověké 
franc.  předlohy,  posud  pro  lid  se  otiskuje. 
Srovn.  Gidel.  Études  sur  la  littérature  grec- 
que  moderně  (Paris,  1866)  a  Nouvelles  étu- 
des (t.,  1878).  Dále  jsou  historické  básně 
o  záhubě  císařství  Řeckého:  Sg^vog  ti]g  Káv- 
45tavzivovn6Xi(ůg  v  řeči  lidové  od  an"bnyma 
v  1044  verších  a  Antonia  Eparcha  z  Korfu 
(kol.  r.  1550)  GQTJvog  tlg  tr)v  'EXXcídog  x«ta- 
útQoíjpijv  jakož  i  o  jiných  událostech  soudo- 
bých, tak  na  př.  báseň  Jana  Koronaia  ze 
Zante  ^AvSgccyad^rjiiata  MBQy.ovQÍov  Mnovu 
(z  r.  1519)  líčí  činy  kondottiera  Merkuria 
Pua-Grivy.  Z  napoaobenin  literatur  západ- 
ních jest  uvésti:  Boaytonovka  íEt/fio^qp/;,  ele- 
gie  to  na  smrf  mladé  pastýřky  od  Nikolaa 
Ďimitria  z  Kréty  s  počátku  XVII.  stol.  a  kni- 
hové drama  (s  chorickými  zpěvy)  'EguKpiXr} 
od  Georgia  Chortakisa  z  Kréty  z  konce  XVII. 
stol.,  složené  dle  tragédie  »Orbecche<  od 
Giraldiho  (Cinthio).  Látkou  jsou  vraždy  na 
dvoře  smyšleného  krále  memfidského  Filo- 
gona,  s  čímž  spojeny  rozmanité  mezihry. 
2  cizích  literatur  přeložena:  Homérova  'IXiag 
od  Nikolaa  Lukanisa  ze  Zante  r.  1530  a  Gua- 
riniho  pastýřské  drama  //  pastor  fido  od  Mi- 
chaela Sumakisa  ze  Zante  r.  1658.  Všechny 
tyto  výtvory  jsou  věcně  i  formálně  slabé. 
Literatury  prosaické  mimo  církevní  (r.  1590 
přeložena  bible  do  řeči  lidové)  skoro  ani 
není,  vyjma  spis  Zygomalův  'latogia  noXitínij 


KovatavtuifovTtóXífog  a  některé  kroniky,  z  nichi 
vyniká  anonymní  kronika  města  Galaxidia, 
sepsaná  v  řeči  lidové  ke  konci  XVII.  stoL 
Známost  antické  literatury  byla  tehdy  ne- 
patrná. 

Obrat  nastává  koncem  stol.  XVII.  Blaho- 
byt se  poněkud  vzmohl,  zejména  obchodem 
ostrovanů  řeckých;  ve  mnohých  evropských 
městech,  např.  v  Oděsse,  vznikly  bohaté  ko- 
lonie řecké,  a  také  hojně  Řeků  studovalo 
nejen  v  Itálii,  ale  i  ve  Francii  a  Německu. 
Mnohá  důležitá  místa  ve  státní  službě  (ze- 
jména hospodářů  multanských  a  valašských) 
obsazována  Fanarioty.  kteří  byli  štědrými 
maecenáši.  Školství  přičiněním  mnohých  hor- 
livých paedagogů  (Darvarisa  a  j.)  povzne- 
seno ;  veliké  povésti  nabyly  školy  ve  Fanaru 
(založ.  r.  1668),  v  Athénách  (1715),  v  Koziani 
v  Makedonii,  v  Janině,  na  Athonu  v  klášteře 
Vatopedi  řízená  Vulgarisem  (1753—1758).  na 
Pathmu,  slavná  škola  v  Kuru-Česme  u  Caři- 
hradu  založená  r.  1804  Dimitrem  Musuriscm, 
škola  na  ostrově  Chalki  před  Cařihradem  a 
zejra.  kvetoucí  EúayyeXtx^  ^XoXfJ  ve  Smyrně. 
Vedle  osvěty  novověké  obrací  fc  pilný  zřetel 
k  hellénskému  starověku  a  budi  se  v  lidu 
vědomí  o  souvislosti  s  ním  —  odtud  hojný 
počet  starořeckých  grammatik  z  této  doby. 
Jazyk  lidový  však  počíná  vnikati  i  do  písem- 
nictví prosaického.  Nedlouho  před  revolucí 
založena  na  Korfu  (1808)  Iónská  akademie, 
která  (r.  1824  proměněna  v  universitu)  pod 
řízením  šlechetného  filhelléna  lorda  Guilforda 
působila  velmi  blahodárně.  V  té  době  začí- 
nají vycházeti  i  časopisy,  z  nichž  zvláště  dů- 
ležit  Aóyíog  *Eg^^g,  jejž  r.  1811  ve  Vídni 
založil  Anthimos  Gasis.  Starší  spisovatelé  té 
doby  jsou:  Meletios  z  Janiny  (1661 — 1741), 
naposledy  metropolita  athénský,  spisovatel 
zeměpisu  dlouho  vysoce  váženého  (4  svazky) 
ve  vulgární  řeči  a  církevní  historie,  Vulga- 
ris  Eugenios  z  Korfu  (1716—1806),  po- 
sléze biskup  chersonský  v  Rusku,  spisovatel 
theologický  a  populárně  filosofický,  Theo- 
tokis  Níkif  z  Korfu  (1736—1800),  professor 
tamtéž  a  v  Jasích,  theolog  a  mathematik 
Kumas  Konstantin  z  Larissy  (1777  aŽ 
1833),  professor  na  různých  učilištích,  spiso- 
vatel všeobecného  dějepisu  Uatogia  tcúv 
dv&Qtonivoiiv  TtQaypLáxcov  a  překladatel  z  růz- 
ných oborů  v  a  jazyků;  z  básníků  vynikli: 
Dapontes  Konstantin  ze  Skopelu  (1707 
až  1789)  ve  službách  hospodara  multanského 
Maurokordata,  f  jako  mnich  na  Athoně.  Krom 
spisů  poučných  veršem  i  prosou  napsal 
mnoho  pěkných  hymnů  církevních  a  didak- 
ticko-satirické  Zrcadlo  fen  {Ka&QBntrjg  zdit 
yuvoíLK(óv,  1766).  Vilarasjoannis  z  Janiny 
(1771—1823),  lékař  Veli  paše,  vysoce  vzdě- 
laný, zejména  výtečný  botanik,  jenž  jest  bás- 
níkem satirickým  (»nový  Archilochos*),  obra- 
ceje se  zvláště  proti  lékařům,  a  erotickým, 
psal  úplně  nářečím  lidu  a  doporučoval  je  za 
jazyk  spisovný. 

Otcem  n  ké  l-ry  dlužno  však  zváti  A  d  a  m a  n- 
t  i  a  K  o  r  a  i  s  a  (v.  t.)  ze  Smyrny  (1748—1833), 
jenž  posléze  trvale  usadiv  se  v  Paříži  hleděl 


Novorecká  literatura.  477 

jednak  vydáváním  starých  spisovatelů  vzkří-  EXlrjvag),  >Otcem  novořecké  pocsie«  zván 
šiti  v  národe  lásku  k  starověku,  jednak  stvo- 1  bývá  Alexandros  Sutsos  z  fanariotské 
řil  spisovný  jazyk  novořecký,  přijav  sice  jisté  i  rodinjr  cařihradské  (1803—1863).  Vzdélán 
odchylky  mluvy  obecné  (v.  Novořecký  v  Paříži  (kdež  naň  působil  Korais)  a  v  Itálii, 
jazyk),  ale  poaržev  v  celku  za  základ  mluvu  vrátil  se  ještě  na  sklonku  revoluce  do  Řecka 
starořeckou.  Krom  toho  snažil  se  Korais,  a  brzy  stal  se  nesmiřitelným  odpůrcem  Ka- 
jsa  horoucím  přívržencem  veliké  revoluce,  podistriovým.  Proti  nému  bojoval  ve  svých 
semároiti  své  krajany  s  jejími  cíli  a  vymo- 1  politických  satirách,  sebraných  pod  názvem 
icnostmi  (spisek  UdfX€fL'kf)  didacy.ctXia^  1798,  i  flavÓQafta  xijg  'EÁAaáoff,  v  nichž  bičuje  i  celý 
proti  listu  patriarchy  jerusalemského  An-  j  život  v  nové  říši  hellénské  (na  př.  báseň 
thima  o  revoluci),  zabýval  se  dále  studiemi  *0  Evycvi/e  věnována  tehdejším  >Excellencím<, 
theologickými  a  politickými  (tyto  zejména  »Žebrající  vojíne  [o  tpwf^oj/yx^ff  axQuxLoíxTjg] 
týkaly  se  znovuzřízení  Řecka,  jsouce  připo- !  a  j.  obsahují  vzpomínky  na  uplynulé  boje 
jovány  iako  přídavky  k  BiíJXtodíjiir]  éXkrjvíxrj),  •  za  svobodu  a  srovnání  jich  s  neutéSenou  pří- 
Jako  filolog  zjednal  si  jméno  poznámkami  i  tomností).  Do  téže  doby  náleží  i  komedie 
kritickými  ke  spisovatelům  ve  BtpXiod-rjxr)  ^^Aotůxog  (Zhýralec)  s  podobnou  tendencí.  Po- 
uveřejnéným  i  jiným.  Vedle  něho  stojí  bás-  zdéji  byl  nesmiřitelným  odpůrcem  krále  Oty; 
ník-mučennik  Konstantin  Rhigas  (1754  satiry  proti  němu  uveřejňoval  v  časopise 
zl  1798),  zvaný  novým  Tyrtaiem,  jehož  vliv  !EU??vtx/*  7rAcř<jtty|  (známa  jest  zejména  báseň, 
nejen  na  vrstevníky,  nýbrž  i  na  pozdější  po-  v  níž  jest  refrain  OvqccvoI  aancpHQoo^évoi  %olÍ' 
kolení  byl  veliký.  Z  básní  jeho,  jež  tajně  '  přts . . .).  Mimo  to  napsal  román  prosou  Vy- 
tiskl  a  v  Řecku  rozšiřoval,  vybízeje  v  nich  hnanec  \  r.  iS3i  (O  ilógíaxog  xov  1831  hovg) 
přímo  k  povstání  za  svobodu  všech  národů  a  r.  1839  epicko-lyrickou  báseň  Bludný  pouť 
potlačovaných  od  Turků,  vynikají  zvláště:  n//f  fO  «cí>t7rAara)fifvoff).  Oba  výtvory  opěvají 
Hlg  ftóxB  naXXrjyÚQux  vá  tmfí£v  axa  axsvct;  lásku  nešťastnou  k  ideálním  ženám,  nemají 
každému  Řeku  známá,  dále  »řecká  Marseil-  skutečného  podkladu  a  obsahují  allegorické 
laisa*,  začínající  jJiixe  naldsg  x<ov  'EXXijvcoVf  narážky  na  poměry  soudobé.  Další  epicko- 
píseft  *H*EXX<xg  ngdg  xá  xBuvnxrjg  a  j.  Zmínky  lyrické  básně  jsou  7/  xovQMoiiáxog  *EXXág 
zasluhuje  i  činnost  jeho  jako  překladatele  (Hellada  s  Turky  bojující,  1850),  v  ní  pěkná 
poučných  spisův.  Po  zřízení  království  roz-  scéna,  jak  vůdce  kleftů  Galatas  shledává  se 
vinula  se  ovšem  i  literatura  ve  všech  smě-  s  poturčcnou  dcerou,  a  V:(pominkx  na  vy- 
rech.  Školství  dle  evropského  vzoru  zorga-  chodní  válku  (1857).  V  politických  básních 
ntsováno  již  za  Kapodistria,  universita  za-  proti  straně  bavorské  pokračoval  stále  (bá- 
ložená  r.  1837  (působili  na  ní  s  počátku  také  seň  MhxapoXiq  xov  xqíxov  £(nxni(}QÍov),  až  ko- 
nékteři  učenci  z  Německa:  Ulrichs,  Ross,  nečně,  ztráviv  i  11  měsíců  v  žaláři,  zemřel 
Heldrcich,  Landerer,  Fraas,  Schmidt  a  j.)  v  úplné  chudobě  ve  Smyrně.  Sutsos  jest  ne- 
vychovala ve  všech  oborech  novou  vědeckou  jen  satirikem  (bývá  zván  >novořeckým  Juve- 
gencraci.  Soukromá  obětavost,  hlavně  Řeků  nalem«),  ale  i  vlastenecký  básník  >veliké 
z  ciziny,  jež  i  při  zřízení  university  stkvěle  j  idey<  snící  o  veliké  řecké  říši  Justinianové. 
se  osvědčila,  zřídila  národu  v  Athénách  Má  některá  místa  opravdové  ceny,  třeba  že 
mnohé  školy  a  ústavy  vědecké  (Arsakeion, '  díla  jeho  v  celku  světového  měřítka  nesnc- 
Varv.keion,  hvězdárna  jsou  z  této  dobyj,  sou.  Patrný  u  něho  vliv  Foscola,  Sandové  a 
každoročně  skoro  vypisovány  ceny  za  nej-  zejména  Bérangera.  V  mnohých  básních  užívá 
lepší  díla  básnická,  časopisy  politické  i  jiné  mluvy  lidové.  Starší  jeho  bratr  Panagio- 
vyUávány  v  hojném  počtu  (zmínky  zasluhují  tis  (f  1868)  vynikl  hlavně  jako  lyrik  (sbírky 
belletristické  a  vědecké  časopisy:  ^gavtaxrjg  'Egoouxá  yal  éXeyeia,  1831;  Ki&ágcc,  1835). 
od  r.  1S40,  *EXXrjVo^vrj^(úv  od  r.  1843,  'Eg^/y-Opěvá  jednak  hrdiny  řecké  revoluce,  jednak 
fátgígxú^v  4>tXofiu9'íBr^  MgvoaXXigf€>iXiox(o  g^riav'  lásku,  a  rovněž  jako  bratr  obrací  se  proti 
ó^aga,  KXtttá),  založeny  již  tehdy  některé  spo-  Kapodistriovi.  S  králem  Otou  se  však  smířil. 
Icčnosti  učené,  z  nichž  předem  sluší  imeno-  Dále  napsal  veršované  knihové  drama  "Odot- 
vati  Společnost  archaeologickou  'A,  Biaigfla  nogog  (Poutník),  líčící  v  romantické  manýře 
r.  1836,  jejíž  orgán  ^(^rj^fglg  dgxctioXoyLy/j  vy-  nešťastnou  lásku  k  ideální  dívce  Ralu.  Z  ly- 
cházel  ovšem  s  počátku  v  úpravě  prosté,  rických  míst  dramatu  toho  vyniká  hymtia 
Básnictví  hojné  pěstováno.  Jako  vakis  Rhi-  na  Boha,  J^ko  velký  básník  náboženský  ob- 
los  Neru  I  os  z  Cařihradu  (1778 — 1850),  za-  jevuje  se  v  dramatické  epopoei  Mtaaiag  r/  td 
Stance  obecné  mluvy  i  v  poesii  vyšší,  nej- '  jraíř?/ '/t/jovApiíttoí;.  Jiná  díla  jeho  jsou  román 
prve  úředník  hospodářů  multanských,  potom  I  Asavdgog,  dramata  ''Ayvajatog  (Neznámý),  Ka- 
ministr  a  vyslanec  království,  vynikl  tragé-  I  raiskakis  a  j.,  a  Bajky  ve  verších,  —  Nadaným 
diemi  Aspasia  a  Polyxena  (1813,  1814),  více  '  lyrikem  byl  hrabě  Dionysios  Solomos  ze 
vfak  komickým  eposem  Únos  krú*y  (Kovgxag  Zante  (1798-~1857\  básník  hymnu  »Na  svo- 
éonigyfj^  1816),  v  němž  satiricky  hčí  život  bodu<  s  pěkným  refrainem.  Báseň  stala  se 
Řeků  cařihradských,  a  komediemi  /fo^axt-  národní  hymnou.  Pěkné  jsou  i  jiné  jeho 
atťxfí  tJ  dtógíytofitt  rrjg  PmnaixTJg  yXeóaarjg  (sa-  básně,  na  př.  Wvxnv)M  (Dušička)  a  známá 
tira  to  purismu  Koraisova)  a  'OHqftfifgLSo-  *H  <f«ofi«x63fiřV//  (Otrávená).  Epicko-lyrické 
ífo/ířoc  (Bojící  se  novin,  satira  sporů  mezi  ca-  básně,  jejichž  tbemata  vzata  z  bojů  za  svo- 
sopísy  Jóytog  'Egurji:  a  KaXXi6nT{).  Byl  také  ,  bodu,  skládal  spisovnou  mluvou  Georgios 
lynkim    (známa   jest   vzletná   óda   tlg    Toi)g   Zalakostas,  původem   epirský  Rumun   ze 


478  Novořecká  literatura. 

Syraku  (1805— 1857).  Vzdělal  se  v  Itálii,  účast-  <  se  ovšem  i  v  l-ře  n-ké,  ježto  znalost  literativ 
ml  se  bojů  za  svobodu  a  byl  důstojníkem,  cizích  jest  mezi  vyáSími  vrstvami  všeobecná. 
Nejvíce  ceněné  básně  jeho  jsou  MtaoXóyyiov  vedouc  nezřídka  ai  k  opovrhování  řečí  vlastni 
a  ii^fiaxcaAol  xai.  KlS(pt(tL  (v  těchto  pěkná  a  k  úplnému  zavrhování  starší  literatory. 
jest  báseň  KXhúó^k),  (Jplně  mimo  kruh  via-  Nepříznivé  poměry  politické  a  krise  ňnančnf 
stcneckých  básníků  stojí  Athanasios  Chri-  zavinily,  že  lecčehož  ještě  se  literárnímu  2i- 
stopulos  z  Kastorie  v  Makedonii  (1770  až  votu  nedostává:  na  př.  akademie,  ač  má  svou 
1847),  vychovatel  u  knížat  multanských.  Jeho  ,  vlastní  budovu,  posud  nezřízena,  rovněž  není 
plynné,  nepříliš  hluboké  básně  hlásají  nepo-  v  Athénách  stálého  řeckého  divadla  a  hraje 
krytě  epikureismus.  Vedle  básnictví  zabýval  ,  se  v  arénách  nebo  v  adaptovaných  domech 
se  i  filolopí,  odvozuje  novou  řečtinu  z  ná-  společnostmi  kočujícími,  jež  však  mají  oé- 
řečí  aiolsko-dórského.  Z  ostatních  básníků  které  vynikající  síly  (na  př.  heroiny  Veroni 
zasluhují  ještě  zmínky:   Vyzantios  Dimi-   a  Paraskeapulu). 

tri  os,  spisovatel  komedie 'ií  Ba/?  rilovta  (1840),  Předním  klassikem  této  doby  jest  Alex- 
jež  má  za  základ  různost  řeckých  nářečí  a  andros  Rhizos  Rangavis  ž  fanariotské 
dosud  jest  působivá,  Joannis  Zampelios  rodiny  cařihradské  (1810 — 1892V  vzdělán 
z  Leukady  (1787—1856),  autor  četných  tra-  v  Mnichové,  nejprve  důstojník,  pak  professor 
gédií,  jejichž  látku  vážil  z  dějů  řecké  révo-  archaeologie,  ministr  a  vyslanec  u  různých 
luče,  psaných  byzantinským  veršem  ffxa^;©!'  dvorův.  Jest  lyrik  (erotické  básně  í/s/M<y<ířiA?)^, 
zvaným,  óeorgios  Tertzetis  ze  Zante  Vinobraní,  Touha,  Prodavač  květin^  dojemné 
(1800  —  1874),  lyrik  a  epik  píšící  řečí  lidu  clegie:  'O  ^ávcctog  tov  Jrjy^tjtgiov  l^ovxaov 
(>Pindaros  a  Korinna«).  Z  prosaiků  vyniká:  ,  pksiá  zov  iegov  Xóxov,  jenž  padl  r.  1821  u  Dra- 
Konstantin OikonomoszCaricenyvThes-  gačeni),  epik  (Jiovvaov  nXovg)  i  dramatik 
salii  (1780 — 1857),  kazatel  v  Cařihradě  a  Ru-  (tragédie  ()/ tpuíxofTa,  ílagafiovrí  (Předvečer 
sku,  posléze  člen  synody  v  Athénách.  Vydal  1.  řt  ckého  povstání],  ^Qoavvq  mající  za  látku 
četná  kázání  a  spisy  theologické,  jsa  odpůr-  lásku  Alího  paši  k  sličné  této  vdově  a  smrť 
cem  —  jako  vůbec  tehdejší  duchovenstvo  —  její  často  opěvanou;  komedie:  Svatba  Kutrw 
moderních  ideí,  dále  učebnice  filosoíické  a  lisova).  Dále  sepsal  mnohé  romány  a  novelly 
mluvnické  a  veliké  dílo  O  pravé  výslovnosti  (Knífe  morejský^  Notdř  i  ArgostoU,  Lejla  — 
řeckého  Jaxjrka  (Petrohrad,  1833),  v  němž  hájí  poslední  přel.  do  Češtiny  jako  příloha  k  »Nár. 
výslovnosti  novořecké.  Proti  Koraisovi  za-  L.<)  a  přel.  mnohá  básnická  díla  starořecká 
stával  se  v  literatuře  jazyka  starořeckého  i  cizí  (z  Aischyla,  Sofoklea,  Euripída,  Ari- 
rovněž  jako  neúnavný  vydavatel  a  překla-  stofana,  Danteovo  Peklo,  Ariostův  Jerusalem, 
datel  starořeckých  spisovatelů  Neofytos  něco  ze  Shakespeara,  Lessinga,  Goethe, 
Dukas  ze  Zagoria  v  Epiru  (1760—1845),  prá-  Schillera).  Jest  celkem  romantik  a  ve  starší 
vem  pro  činnost  svoji  nazvaný  Evfgyétrjg  své  periodě  vzorem  spisovné  řeči  zvané 
xijg  *ElXádo5,  třebas  i  vydání  jeho  nerovnají  /}  xaiřagBvovaa  ykaoaa,  později  uŽívá  leckde 
se  Koraisovým.  i  mluvy  lidové.   Velmi  vynikající  jest  i  čin- 

Z  vědeckých  pracovníků  té  doby  buďtež  nost  jeho  vědecká.  Jest  archaeolog  evrop- 
jmenováni  dále  Andreas  Mustoxydis  ského  jména  {Antiquités  helléniques,  1844, 
z  Koríu  (1785—1860),  historiograf  své  vlasti,  v  nichž  uveřejnil  a  vyložil  mnoho  nových 
jenž  zabýval  se  studiem  rukopisů  starořeckých  :  nápisů,  'latogict  tij^  ágxuiag  naXXtttivictg  [velké 
v  italských  bibliotékách  (znám  nálezem  úpl-  dílo  s  atlantem],  J^onoygacpia  tóJv  Ví(h/;víOf  a  j.) 
ného  rukopisu  Isokratovy  řeči  Hígl  ávtLísó-  a  francouzsky  napsal  historii  n-ké  l-ry.  Též 
tfaeoř),  grammatik  a  paedagog  Neofytos  syn  jeho  K I eon  (*  1842)  jest  známý  básník 
V  am  v  as  (1770— 1855)  z  Chia,  neúnavný  vy-  (napsal  dramata:  Julian  Apostata,  Vévodkyné 
davatel  starořeckých  nápisů  Pittakis.  jenž  Athénská,  Theodora,  Heraklios,  lyrické  básně, 
také  psal  proti  Fallmereyerovi,  jehož  hypo-  na  př.  dojemnou  Nemocné  dítě,  a  novelly). 
thesa  vzbudila  celou  řadu  polemik  většinou  Epický  básník  národní,  závislý  i  formálně  na 
nevědeckých.  národních  písních  a  píšící  mluvou  lidovou, 

V  době  nejnovější  od  r.  1862  pozorujeme  jest  Aristoteles  Valaoritis  (1824—1879) 
i  v  literatuře  stálou  činnost  (co  do  množ-  z  Leukady,  známý  i  jako  politik.  Ze  sbírky 
ství  možno  říci  až  hyperprodukci)  a  přes  MvriaoGvvu  {iZbl)  vyniká  báseň  5ťimí4i7,  opé- 
ranohé  neutěšené  zjevv  přece  pokrok.  Vy-  vající  hrdinnou  smrť  tohoto  mnicha  v  klá- 
chází  veliký  počet  politických  denníků  jak  šteře  Kunki,  a  Thanasis  Vajias,  ]gí  líčí,  jak 
v  Athénách  (na  př.  'AY,g6no'ug^  jež  často  ostře  tento  pomocník  Alího  paŠi  vrací  se  iako 
kritisuje  kulturní  stav  a  staví  se  proti  pře-  umrlec  ke  své  ženě.  Hlavní  však  báseň  jeho 
pjatému  nacionalismu,  "yříJTv,  Kaigní  aj.)»  tak  '  jest  Kvga  ^goavvtj  ve  4  zpěvech,  často  ve 
v  čelnějších  městech  řeckých,  jakož  i  v  Tu-  formé  dialogické.  Osudy  dvou  známých  klcttá 
recku  a  v  Evropě,  kde  jsou  řecké  kolonie,  z  Doridy  opěvá  v  básních  'A{^ctvcÍ6iig  diáxog 
Z  jiných  časopisů  dlužno  jmenovati  středisko  dL  'A6Tgnnóytixvvo>;  (1867).  Vynikl  také  v  ly- 
novořecké  belletrie^JKťTTia,  jež  bohužel  r.  1894  rice  {Píseň  pohřební,  Ukolébavka  a  xcjména 
zanikla  změnivši  se  v  politický  denník,  nyní  uchvacující  báseň  Socha  přeslavného  Grego* 
vychází  7/  Téxvr]  (směru  modernistického),  ria  V.,  patriarchy  cařihradského),  ?f es  {orw^ni 
'Ag^ovia  (směr  orthodoxní),  Movatiov  (laciný  nedostatky  je  skutečným  básníkem  — •  dle  Roi- 
obrázkový).  Všechny  fase  moderní  literatury  disa  vedle  Ach.  Parascha  jediným.  V  lyrice 
od  Huí^a  až  k  Tolstérau  a  Ibsenovi  obrážejí    vynikli  ze  starších:  Dimitrios  Paparrigo- 


Novořecká  literatura. 


479 


pulos  [z  Athéa,  1843—1873,  sbírka  Zxóvoi, 
pékné  básně  Alaydakrjvfjf  Eíg  KÓgrjv,  také  bás- 
ník epický  (Opqpetíff)  a  satirický  (Zyfiiyou 
řxiLoyj})],  Spyridon  Vasiliadis  (z  Pater, 
1845—1874)  Elnóvsg,  j^až  napsal  i  četné  tra- 
gédie: raiÓTfia,  ZxvXXa  a  j.  (sebrané  spisy 
jeho  pod  názvem  Uttinal  vvntig)  a  zejména 
»národní  básnik«  Achilleus  Paraschos 
z  Nauplte  (1838-1894);  tento  jest  romantik 
opétrajici  hlavně  vlast  a  nešťastnou  svou  lásku 
k  Marii  s  koloritem  pessimistickým.  Z  básní 
jeho  vynikají;  SHnjr  falerské  (totiž  padlÝch 
nrdiQŮ  povstání).  Upomínky^  všeobecné  známá 
Gegie  na  dHvéjiiho  krále  Hellady  Ottu  /., 
Sirotek ^  Piseň  itlencova^  Políbeni.  Všichni  tito 
píši  Čistou  řečí  spisovnou.  Více  k  moderním 
školám  se  blíií  Aristomenes  Provelen- 
gios  ze  Sifnu,  hluboký  lyrik  píšící  z  části 
fcči  lidu  (pěkná  báseň:  £tLy(íaí  Tcocrjtinijg 
^dvífuiUag)^  a  Angelos  Vlachos,  bývaly 
miDÍstr  vyučováni,  překladatel  z  cizích  jazyka 
(zo  Siike3p33ra,  Heine,  Goatbe)  a  bás- 
ník erotických  písní  a  komedií. 

Z  dramatikA  školy  starší  nejpřednější  jest 
DimitriosVernardakiszMytilene(*1833), 
dříve  proíessor  na  universitě  athénské,  známý 
též  jako  historik  a  fílolog  (vydavatel  Plu- 
tarcha).  Z  tragédií  jeho  vynikají  Magia  Jo- 
toxáxQrj  8  dějem  vzatým  z  doby,  kdy  křižáci 
zmocnili  se  Cařihradu  (pěkná  jest  z  něho 
píaeft  pěvce  o  dobytí  města)  a  novější  0av- 
axa,  repertoirní  kus  řecké  scény.  ŘeČ  jeho 
jest  vzorem  spisovné  řeči  básnické.  Z  bás- 
níkO  komedií  zasluhuji  zmínky  Andreas 
Laskaratos  (také  básník  satirický)  a  Geor- 
gios  Kapetanakis  pro  pěknou  veselohru 
Fsiříxóg  Fga^fhaxívg  (Ministerský  sekretář). 
Zvláště  oblíbeny  jsou  kusy  ze  života  lidu, 
uprostřed  mezi  veselohrou  a  operettou  (ko- 
fitidvllta).  Ze  spisovatel  A  jich  vynikají  Di- 
mitrios  Koromilas  (♦  v  .Athénách  1850; 
5/i7enďc  ;?js/>^ilr>^  nejcennější  ze  všech)  a  Di- 
mitrios  Kokkos  (f  v  mladém  v6ku  1892; 
štěstí  Mařenčinot  hrdinkou  jest  služka  z  Andra, 
a  j.).  Z  ostatních  básníků  zasluhují  zmínky 
jeStě:  Ilias  Tantalidis  z  Cařihradu  (1818 
až  1876),  od  27  let  skoro  slepý,  proíessor  na 
theologické  škole  v  Chalki.  Byl  nadaný  bás- 
ník náboženský,  ale  i  satirický  a  erotický. 
{'H  y^cc,  známá  báseň  av  i}aovv  d-áXaaaa 
y^ai . . .)  Dojemné  jsou  jeho  básně:  Púsledni 
hymnos  na  mdj^  Plavčík  a  j.  Theodoros 
Órfantdis  ze  Smyrny  (1817— 18S6)  byl  pro- 
fessorem  botaniky  a  při  tom  básníkem  lyri- 
ckým, epickým  a  zvláště  satirickým  (komické 
epos  TigiUýi  v  7  zpévech,  hlavně  satira  ži- 
vota na  ostrově  Sýru).  Jest  to  jeden  z  nej- 
obratnějších stilistd  spisovné  řeči. 

Od  let  osmdesátých  ráz  písemnictví  se 
mění,  řeč  lidu  nabývá  v  belletrii  rozhodné 
převahy.  Jasně  a  radikálně  vyslovil  nutnost 
zavedení  tohoto  od  starořečtí ny  zcela  již 
r&zného  jazyka  do  veškeré  literatury  Jan 
Psycb^ris  z  Chiu,  známý  svými  (francouz- 
sky psanými)  pracemi  o  středořecké  řeči  a 
literatuře.  Ve  svých  řeckých  spisech  řromán 
T'  orti^o  toů  Tucvvígrj  a  sbírka  feuilletonA 


To  ta^HÓL,  ^Cesta<  t.  z  Francie  —  kde  žije  — 
do  Řecka)  provedl  prakticky  své  zásady,  uží- 
vaje v  nich  i  zjednodušeného  fonetického 
pravopisu.  Podobný  jest  směr,  jímž  se  bére 
ve  spise  EtSíoka  kritik  Roidis,  známý  také 
jako  skladatel  románu  nániaoa  'loáwa.  — 
Starší  generace  a  její  přívrženci  postavili  se 
těmto  snahám  na  odpor,  vidouce  v  nich 
uvolnění  svazku  s  antickým  hellénismem, 
nicméně  v  belletrii  opanovala  řeč  lidu  skoro 
výhradně.  Sem  náleží  skupina  básníků,  kteří 
i  myšlenkami  jsou  moderní,  buď  napodobu- 
jíce cizí  vzory  nebo  přihlížejíce  k  životu  ven- 
kovského lidu,  v  dřívější  literatuře  zanedbá- 
vanému. Přední  z  nich  Dimitrios  Vikel- 
las  (♦  1835  v  Athénách,  žije  v  Paříži)  jest 
autorem  předního  řeckého  románu  Lukis 
Laras,  přeloženého  do  mnoha  cizích  jazyků 
(i  do  češtiny  jako  příloha  >N.  Listů «),  a 
mnohých  novell  a  básní  (Ztiioi,  1862,  známa 
jest  z  nich  Lenka) ^  jakož  i  překladatelem 
Shakespeara,  Goethe  (Faust)  a  6.  zpěvu 
Homérovy  Odysseie.  Vynikl  též  ve  filologii 
a  historii  spisy  ílegl  veotXXrjviKrjg  q>íXoXoyiagf 
flsgi  Bv^avTivoDv  a  j.  Vizyenos  Dimitrios 
z  Vizye  v  Thrakii,  docent  filosofie  v  Athé- 
nách (t  1892  v  mladém  věku),  byl  lyrikem 
(sbírka  Bosporské  vdnky,  známá  píseň  Magya- 
yí5),  bás.  epickým  (^o^iros)  a novellistou.  Dro- 
sinis  Georgios  (♦  1859  v  Athénách),  re- 
daktor »Hestie«,  autor  sbírky  EiSvXXLa  xal 
'4aclgavxct  (v  nich  veršovaná  pohádka  národní 
ZLSsgóitagSog)^  jest  hlavně  básníkem  eroti- 
ckým (známé  básně  jeho  jsou:  'Oxto)  atixoi, 
KXa,  Zzavgóatrjg).  Pěstuje  též  belletrii  prosou 
(^(ůTut  xrjg  xagág  dle  motivu  z  národních 
báchorek).  Sarkasmem  vynikají  básně  sati- 
rika Georgia  Surisa  T*  na  Sýru  r.  1852), 
vydavatele  obrázkového  numoristického  listu 
»Pa>fi?;oV<,  tak  na  př.  Mýmdětemt  Krdtkd  md 
autobiografie  a  j.  Přeložil  též  Aristofanovy 
Oblaky,  jež  nedávno  byly  (jakož  i  jiné  staro- 
řecké kusy)  v  Athénácn  schrány.  Konstan- 
tin Palamas  (*  v  Patrech  r.  1859)  vydal 
sbírku  Ta  jitaua  xřjg  tpvirjq  ^nv  (Oči  mé 
duše),  z  níž  vynikají  čísla:  Hroby  Kerameiku, 
Hymnos  fivota^  Cíiinka  (c.  socha  Afrodity 
Melské  v  Louvrů)  3l'0  Tá(pog  (Hrob).  Přední 
novellista  a  romanopisec  souvěký  jest  Ant. 
Karkavitsas  z  Lechainy  v  Elidě.  (jedna 
z  jeho  novell  přeložena  zároveň  s  ukázkami 
Vikella,  Vizyena,  Drosinisa  od  O.  S.  Vet- 
tiho  v  »Laciné  knihovně  národní*  č.  124). 
Hlavním  jeho  dílem  jest  román  *H  Auyfgrj 
(Štíhlá).  Pod  pseudonymem  'Agytígrjg  *E(pxa- 
Ářcór//?  vydal  Klcanthes  Michaelidisz  My- 
tílene,  nyní  žijící  v  Anglii,  básné  lyrické 
(pěkná  jest  Píseň  továrny),  lyrické  drama 
'O  B)vv.okav!.oLi  a  různé  causerie  (na  př.  Tá 
óvó^urá  aug  v  »ííestii<,  1900,  ve  snyslu  Psy- 
charisové).  Jiný  ps^^udonym  jest  loannis 
Epachtitis  (rectc  Vlachojannis,  ♦  v  Nau- 
paktu  r.  18:)8),  známý  zejména  jako  novellista 
{Pro  česf.  Příběhy).  K  jiné  škole  moderní  ná- 
ležejí loannes  Polcmis  (♦  v  Athénách 
r.  1862).  básník  lyrický  {Zříceniny,  Alabastry, 
v  nichž  na  př.  pékné  jsou  básně  BagxágoXa, 


480 


Novorccký  jazyk.) 


Ad'rjvaí),  Konstantin  Krysťallisze  Syraku 
v  Epini  (1863—1894),  jenž  ve  sbírkách  Zpěvy 
vesnickéy  Zpěvák  vesnice  a  salaše  má  nékteré 
překrásné  básně  ze  života  venkovského  ve 
formé  lidové  a  j.  Nadanými  básníky  jsou 
dále  Stefan  os  Maitzokis  ('''  na  Zante  1855; 
Tfivoff  elg  *AnóU<ova,  Básník  učitelem)  a  Ge řa- 
sím os  Markoras  z  Kefallinie,  napodobitel 
Soloma  {Přisahá,  látka  vážena  z  povstání 
krétského,  1868).  Z  nejnovějších  uvésti  dlužno 
jména:  Kambysis  loannes  (♦  1872  v  Ko- 
rone  v  Messenii),  novellista  {Tajemství  sňatku, 
Prsten  matčin)  a  dramatik  ve  stopách  Ibse- 
nových; Mitsos  Chatsopulos,  jenž  ve 
svazku  novell  {Domácí  kresby,  1896)  líČí  pěkné 
venkovský  život  hlavně  v  Doridě;  Epispo- 
kopulos  {Poviáky  soumraku,  1899),  napodo- 
bitel ďAnnunzia.  Z  belletristických  spisova- 
telek známější  jsou  Marietta  Betsu,  Kleni 
Antonopulu,  Marika  Pipiza,  Eleni  Za- 
vitsianu-Den  dřinu. 

Četné  národní  písně  {z^ayovSia)  jsou  dí- 
lem epické  (též  o  látkách  z  doby  starší,  do 
bytí  Adrianopole,  Cařihradu,  hlavně  však 
o  různých  kteftech),  dílem  lyrické  (ženské), 
zpívané  při  rozličných  příležitostech  (zvláštní 
jsou  xfUSovia^axct,  ^ivQoloyiav  a  písně  při  vo- 
dění  Perperuny),  jiný  druh  jsou  improviso- 
vaná  diatíxcc,  obyčejně  erotická.  Výbor  z  nich 
přeložil  Nebeský  (1864V  Sbírky  starší  uve- 
deny ve  článku  Nebeského  v  >ČČM.«,  1863 
1  nejdůležitější  Fauriel  a  Passow),  novější: 
-,egrand,  Recueil  des  chansons  populaires 
grecques  (Pař.,  1874);  Jeannarakis,  Kretische 
Volkslieder  (Lip.,  1876);  Arravantinos,  Zvi- 
Xoyrj  87]iíco8(ov  aa^átonv  xrjg  *HnHQov  (Athény, 
1880);  písně  italských  Řeků  sebral  Morosi 
(1870). 

Ve  vědecké  literatuře  mohou  se  Ře- 
kové v  době  novější  vykázati  samostatnými 
pěstiteli  klassické  íilologie,  archaeologie,  ja- 
kož i  historie.  Jsou  to  filologové  ze  starších: 
As  op  i  os  (íatoQÍa  *EXXrjv(ov  noL7]x<Sv  xal  avy- 
ygaq^écúv,  1850),  Kumanudis  {'AttiííiQg  éni- 
ygacpuL  iTntv^pioi,  1871),  Kar  tor  chis;  z  mlad- 
ší generace  Kontos  (mluvnice  a  textová 
kritika),  Chalkiopulos,  Semitelos,  Mi- 
striolis,  Vasis  a  Sakellaropulos  (latin- 
ští filologové),  HatzidakisG.  (známý  jazyko- 
zpytec),  Nik.  Poli  tis  (mytholog  a  folklo- 
rista);  archaeologové:  ze  starších  mimo  Ran- 
gavisa  numismatikové  Lampros  a  Posto- 
lakkas,  v  novější  době  (částečně  píší  i  v  ci- 
zích jazycích)  Karapanos,  Kavvadias  P. 
(vrchní  eforos  starožitností:  Fouilles  ďEpi- 
dauros  a J.),  Filios  (výkopy  v  Eleusiné), 
Sofulis,  Tsuntas  {MvurjvaLxds  noXitua^óg); 
numismatik  Svoronos  a  j.;  dějepisci:  starší 
K.  Paparigopulos  ('latogia  xov  éXXrjvíyov 
edrovg,  6  sv.),  Trikupis  (otec  známého  stát- 
níka) *IazoQÍa  trjg  tXXrjvmrjg  énavaataasoog, 
4  sv.;  z  novějších  vydavatel  řeckých  pamá- 
tek ze  středověku  a  z  doby  pod  tureckou 
vládou  Konstantin  Sathas,  Spyridon 
Lambros,  badatel  v  knihovnách  klášterů 
naAthoně  a  vydavatel  románů  středořcckých; 
byzantinologovéPaspatis,  Karolidis  a  j.; 


spisovatelé  dějepisných  monografií  o  jednot- 
livých krajinách  Arravantinos  (Epiros),  Di* 
mitsas,  Chrysocbon  (Makedonie)  a  Kampu- 
roglu  D.  {^latogia  xtov  *Jd^rjv<5v,  Tovgxoxgoxia, 
Athény,  1893).  NeŽ  ani  ostatní  obory  —  vy- 
jma jen  málokteré  —  nepostrádají  péstiteíů 
pilných  a  nadaných;  uvádíme  tu  jména  (hlavnč 
novější  doby)  Paulidis  (theolog),  Moschakis 
(známý  kazatel),  Kalligas,  Oikonomidis,  RaU 
lis  (ze  starší  právnické  generace),  Krassas, 
Kostis,  Streit,  Kazazis,  Eutaxias,  Dtmaras 
(z  novější),  Stefanos,  Hatzidakis*  bratr  ja- 
zykozpytce  (mathematikové),  Aiginitís,  Kok- 
kidis  (astronomie),  Argyropulos  (fysika),  Chri- 
stomanos,  Zengelis  f chemie),  Mitsopoios 
(geologiel,  Miliarakis  (zeměpis),  Apostolidis 
(zoologie),  Makkas,  Orfanidis,  Galvanis,  Del- 
jannis,  Afentulis,  Karmitsas,  Kalliontzis  a  j. 
(lékařství),  Spandonis  (technologie  —  tech- 
nika v  Athénách  založena  r.  1845),  Genna- 
dios  (hospodářství).  Z  vědeckých  apol* 
kův  athénských  sluší  na  prvém  místě  jme- 
novati riccQvaaaóg,  jenŽ  vydává  i  svůj  AJma- 
nach  {'Enttr]QÍg)  s  vědeckými  příspěvky. 
Rovněž  cařihradský  ^iXnXoyiy.dg  avXXnyog  vy- 
vinuje horlivoií  činnost.  Pro  všechny  skoro 
obory  jsou  pořízena  kompendia;  slovníky 
naučné  vydány  redakcí  Mitsopula  (mcnŠí)  a 
Polita. 

Srv.:  R.  Nicolai,  Geschichte  der  neugrie- 
chischen  Litteratur  (Lip.,  1876,  kdež  i  starší 
práce  uvedeny);  Rangabé  u.  Sanders,  Ge- 
schichte der  neugr.  Litteratur  (t.,  1884);  Le- 
grand, Bibliograpnie  hellénique  (Pař..  1885); 
Vlachos,  Neugriech.  Chrestomathie  (Berlín, 
1873);  riagvaaaóg  tlxov  ándvd-ió^a  Tfi3v  řrZexTo- 
xég(úv  TtoiTjfidxayv  év  \4{řtjvaig  (1880).       4>^. 

Novořeoký  Jazyk  (novořečtina)  ob- 
sahuje dvě  lase  jazykové:  1.  řeč  lidu 
v  mnohém  ohledu  od  staré  řečtiny  úplné 
různou,  2.  spisovnou  řeč  zosnovanou 
na  základě  starořečtiuy,  s  ústupky  učině- 
nými řeči  lidu.  Míra  těchto  ústupků  jest 
rozličná  u  rozličných  spisovatelův  a  též  v  roz- 
ličných druzích  literatury;  výčet  jich  v,  Jean- 
narakis, Neugriechische  Grammatik,  Vorrede, 
str.  X.  N.  j.  byl  již  ve  středověku  v  hlav- 
ních věcech  ustálen,  jak  patmo  ze  středoře- 
ckých  kronik  (Boltz,  Die  hellenísche  Spra- 
che,  46),  rovněž  objevuje  se  lidová  řeč  v  bás- 
ních romantických  stol.  X.  (zejm.  »Digcnis 
Akritas*).  Při  obnově  literatury  pronikly 
snahy  Adamantia  Koraisa  (1748 — 1833),  jenž 
jest  tvůrcem  nynější  řeči  spisovné.  ŘeČi  vul- 
gární nyní  užívá  se  z  velké  části  v  básních, 
povídkách,  humoristických  článcích  (zejména 
hum.  list  P(ú\i,rióg,  jejž  vydává  Suris),  a  uží- 
vání toto  šíří  se  víc  a  více,  ač  snahy  zejména 
Psicharisovy,  založiti  spisovný  jazyk  úplně  na 
řeči  lidu,  setkávají  se  u  mnohých  s  tuhým 
odporem. 

Tento  za  spisovnou  mluvu  povýšený  jazyk 
lidu  —  od  něhož  mluva  vzdělanějších  tJHÍd 
ve  městech  skoro  se  neliší  —  má  průměrně 
tyto  hlavnější  odchylky  od  řečtinv  staré: 
psané  ri,  v,  tt,  ot  rovno  úplné  hlásce  i ;  ar  «-»e; 
avy  Ey,  T]v=av,  ev,  iv  před  zvučnými,  «/,  ^ 


Novořecký  jazyk. 


481 


1/  před  nezvučnými,  tedy  avgio  =  avrio, 
fioi^ct  =  mira,  fjvQu  =  ivra,  fti^vug  =  minas, 
^tfl^a^Bpira;  /?  =  v;  y  před  a,  o,  u  jest 
zvláátní  hrdeliii  zvučná  dyáná  (nikoli  naše 
media),  před  e,  i=j;  5 «* zvučná  mezizubni 
dyáná  =  angl.  měkké  th  (nikoli  naze  media!), 
t=»^  (nikdy  ne  di)\  íř^=  nezvučná  mezizubni 
dyšiiá  =  angl.  tvrdé  th;  k  před  e,  i  jest  pala- 
tální  frikativa,  ve  výslovnosti  blíží  se  naáemu 
t  {Tunuoviíai  skoro  timume,  nvQLog  tirios) ;  v  ná- 
řcčícn  Často  toto  k  se  vyslovuje  c,  nebo  i  c; 
a  =  vidy  ostré  5;  z  P^cd  a,  o,  u  =  hrdelní 
bczzvuáá  dyáná,  před  f,  e  palatální  bezzvučná 
dyáná,  podobná  polskému  i,  x<Z<^i  =  if7/f; 
v  před  i  (psáno  tí)  =  ň;  X  před  t  =  /;;  sku- 
pmy  yt,  fAsr  vyslovují  se  skoro  j.  medic  d,  b\ 
spiritus  asper  píše  se  jako  ve  staré  řečtině, 
aie  nikdy  se  nevyslovujc.  —  Pří  zvuk 
(exspiratorický)  a  délka  splývají  úplně 
v  jedno;  slabiky  bezpřízvučné  jsou  bez  vý- 
jimky krátké,  přízvučné Jsou^o  něco  delší; 
tedy  6d6g  £óXiúvog  =od6s  Sólonos;  značky 
pro  přizvuk  píáí  se  jako  v  řečtině  staré, 
neliái  se  váak  od  sebe  nijak. 

Ve  skloňováni  zmizel  úplně  duál  a 
dativ.  Funkce  dativu  převzal  genetiv  neb 
akkosativ  nebo  výrazy  předložkové  hl.  tlg, 
Vokativ  udržel  se  jen  u  vzoru  (pilog  =  fpllB; 
jinde  v  sg.  =  akk.,  v  plur.  ^nom.  Některé 
deklinace:  I.  Mascul.  1.  (piXog,  g.  <pikov,  a. 
ffilo;  pl.  n.  tfiXoL,  g.  <pilúi(v),  a.  (piXovg;  2.  n. 
yiifortceg,  g.  a.  yÍQovta;  pl.  n.  a.  yégovtsgf  g. 
yég6rt(o{v);  3.  rovněž  xXéípxfjg,  xXécpxrj;  pí. 
nXiipttg,  ^leqn<á\  4.  TtaTtag^  naná,  pl.  nanáiSfg, 
jramíd(o(v),  II.  Feminina.  1.  n.  a.  ttagStá, 
lú^a,  9tííttú6ti,  g.  xa^Siag^  i^áffag,  9'dXaaaag; 
pí.  xcí^dtiff,  M^9^»  d-áXaaútg,  g.  xcí9dcco(v\  ^b- 
^c9(v),  &í<Xa<íaá{v);  2.  ádBQcptj,  ddeQcprjg]  pl. 
ádiiffpie,  á8t^<ú(v);  3.  dltnov,  áXenovg;  pl. 
ált:uň)dzg,  tíXtnoúda}{v).  III.  Neutra.  1.  n.  a. 
fiovvó,  g,fiowov;  pl.  n.  a.  powd^  g.  fiowíoh); 
rovněž  2.  Xdiřog,  Xátřov,  pl.  Xá&rjj  Xct&óálv)] 
3.  «9ccua^  ni^afuitoVy  pl.  Ttýáuucu,  nQUfuczíofy), 

Adjektiva  mají  vzory  1,  xaXágfHaX/j^xa' 
Í4>,  2.  fiu&vg,  fiu9'iiáf  fia^Vy  3.  tovXicČQíg,  íouXi- 
á^u,  lovucti^Lró.  V  kompar.  přidává  se  ke  kme- 
ni 'Zi^og,  někdy  {utyaXvxfQog  . .)  se  změnou 
kmenového  o  v  v;  superlativ  =  komparativu 
*c  členem.  (Koncovka  -xaxog  jen  v  ojedině- 
lých tvarech  ve  významu  elativném.)  U  váech 
adj.  roóžc  též  nastoupiti  stupňování  opisné 
s  mo  (vicc).  —  Adverbia  z  pravidla  =  nom. 
neiitr.  pl. 

Číslovky:  1  ^ag,  g.  tvovgi  a*  ^va,  fita, 
g.  utůg,  fuccvi^e,  n.  !va,  ivovg,  iva;  2  Čúo^ 
g,  AvS;  3  T^í;,  zgiá,  g.  t^uó;  4  xécúíQvg  n. 
xéaatýa,  g.  xtó^áQtóv;  5  névxff  6  l^t,  7  69tá, 
8  ó^«,  9  tvmtí,  10  d^xa,  11  fvtcxa,  12  ^oidřxa, 
13  dcxoT^ff^  ...  20  tíxoai,  21  cíxoaiira  .  . . 
30  T^uřrto,  40  aaoenřxa,  50  niv/jvxa,  60  ígifvta, 
70  í^AoiírlTtu,  80  oydóvxa^  90  évBviívxa,  100  řxa 
TO  .  .  .  200  4taxo0M>^  ďt€exd0(£ffy  diaxoaiá. 

V  zájmenech  osobních  jsou  tvary  dů- 
razné a  beid&razné:  ^ycó,  g.  a.  i^va  —  f&ov, 
|AÍ ;  pK  ^ttel^,  g.  a.  <^ff,  y^g ;  ^<'v,  taiva  —  oov^ 
aě;  éotíg,  etig,  g.  a.  cág;  avxóg,  ovt//,  avtó; 
pl.  avtoi,  ttvtig,  avxá  -^  g.  tor,  xf^g,  a.  t^^  t;;,  tÓ; 

Ottdv  Slovaik  Nao£aý,  sv.  XVni.  24/9  1901. 


pl.  g.  rcSv^  TOl)?,  acc.  tovg',  xtg^  xú.  Důrazné  č. 
bývá  spojeno  jeátě  s  bezdůrazným:  iaivu  aé 
ganm,  Obyčejno  je  tykání,  jen  v  městě  sevyká. 
Zvi.  výraz  pro  zdvořilé  oslovení  jest  xov  Xóyov 
8  gen.  zájm.  osob.  a  slovesem  v  2.  sg.  =  tvá 
milost.  Reflexivum  (zř.^  vždy  spojeno  se  čle- 
nem a  gen.  osob.  zájm.  bezdůrazného  xóv 
é^avxó  iiov=iiiavxóv.  Stará  possessiva  zanikla^ 
attributivně  hradí  se  genet.  bezdůrazným 
TJadwcc  (Fov,  praedik.  složeninou  6  dmóg  fiov. 
Ukazovací  jsou  avxdg,  tovtoff,  xtívog,  xéxoutg 
(takový).  Vztažným  zájmenem  jest  adverbium 
nov,  k  němuž  se  přidávají  tvary  zájmena 
avxóg:  xó  ygáiífta  nov  xÁ  f>'patp£ff  . .  .  Ve  spi- 
sovné mluvě  obyč.  jest  ó  ónolog.  Tázací  vedle 
xig,  xivos,  ti  (ve  významu  ^jaký<  se  xi  nemění: 
xi  (ůQa  ilvai)  obyč.  noióg.  Kctvtig  se  zái>orkou 
slovesnou  =  žádný,  xau«»něco,  několik,  xi 
noxB  něco,  se  záporkou  ««  nic,  Kcinoiog  nějaký, 
na&iCg  každý,  xafi^rotfo;  nějaký,  pl.  někteří  (t. 
fie^ixoí),  6  toiog  týi,  iióvog  s  gen.  osob.  =  sám 
^vytÝkací),  o  xádf,  ó  ÍBÍva  tenhle. 

Sloveso  pozbylo  tvarů  mediálných ;  passi- 
vum  má  váak  často  význam  mediálný.  Časy 
jsou:  jednoduché:  praesens,  imperř.,  aorist, 
a  složené:  íut.  I.,  II..  exact.,  perfectum  a 
plsqperfectum.  Ze  způsobů  vymizel  optativ 
úplně ;  za  to  přibyl  složený  kondicionál.  Aug- 
ment slabičný  znusta  odpadá;  augmentům 
temporale  jest  jen  u  některých  sloves.  Verba 
na  -fu  zmizela  docela  až  na  cifj^t  jsem.  Slo- 
vesa dělí  se  na  nestažená,  z  nichž  ta,  která 
mají  kmen  plynný,  tvoří  aorist  bez  a,  a  na 
stažená,  jež  mají  v  aor.  obyč.  -rjaa,  zř.  eaa^ 
aaa.  Tato  mají  2  vzory,  qcúxío  (Q(oxd(a)  a  naxá 
(nccxétít),  váak  dle  prvního  mohou  se  časovati 
skoro  váechna  slovesa.  —  Xa  ukázku  budteŽ 
položeny  jednoduché  tvary  slovesa  dévto  (váži). 
Akt.  pracs.  ind.  dévoj,  Sévng,  SévBit  Čévofis, 
dévBXi,  dévovv.  Konj.  vá  dívco,  jeho  tvary  slo- 
vesné neliái  se  od  indik.  vá  =  řva.  Imperat. 
dévf ,  ag  (=  Star.  iiqitg)  Sévr^,  ag  íivcofif,  ÓéviXB, 
ag  6évovp,  Imperf,  íJtva,  eSevig,  l^evc,  éSi- 
vans,  édévuxBt  šÍBifuv,  Aorist.  ídsaa,  sótaig, 
idsas,  édéaaiiB,  édéoexB,  íÍBaav;  konj.  voi  ÓBOiOy 
SéoTng,  décTii,  déaamB,  déoBXB,  diaovv;  imperat. 
déoB,  déaBXB,  ostatní  tvary  opisné  cig  Óéaoi,  j. 
konjunkt.  U  stažených  imperf.  iqmxovacc,  ína- 
xooaa.  Passivum  praes.  ind.  SévoitaL,  dévtaai, 
dévBxaí,  ČBvóiiaaxBf  ímatř,  íévovxai;  konj.  vá 
dévoafiaí . . .;  imper.  dévov,  SévBaxt  . .  .;  imperf. 
éÓBvov^ow,  édBvovaow,  édévovvxav,  édBvoviiaaxt , 
édBvovaaaxft  i^BvovvxavB  (mimo  to  četné  tva- 
ry s  různými  obměnami  koncovek).  Aorist 
iSéiř/jXtt,  -xiř,  -x£,  —  xoffif,  xíte  —  xavt ;  konj.  vu 
SbO^;  imper.  déaovj  dBtřijxf,  á?  ácí^í  ...  Opisné 
tvary  v  1.  os.  (v  pořádku  výáe  uvedeném) :  Akt. 
{^á  (=  »éX(ú  vá)  déva,  »u  déaa),  »á  iiío  ÍCfiřvo, 
$Xo>  dBftévo  n.  Bxoa  ÓéaBL  (zbytek  infin.  m.^  Ót- 
aaí!);  u  sloves  pohybu  perf.  tvořeno  sřZfiai, 
Bixa  dBiiBvo  n.  SéoBi.  Kondic  přítomný  9a  tdcva, 
tj^bXu  dévfíf  rj^BXu  déoBi;  minulý  &ct  BÍxa  dř- 
ftivo  n.  Óéati.  Passivum:  9cc  dívofiaí,  ůci  SbO^íS, 
d^á  fifUťí,  ÍBiiivog  n.  9ci  bxo>  Sbú^bI^  Bifiaí  Ót- 
fABvog,  n.  iVca  Ób&bI  (=stř.  ÓB&rjvai),  rjiiovva 
dfpLBvog,  Bixa  Sb&bL  Kondicionál  přítomný: 
O-á    édsvociiovv,   n.   rjd^BXa  Sb^bL  minulý    x^o. 


482  Novorossijsk  —  Novorossijskij  kraj. 

ij^Lowa  SBiíávog,  n.  d-d  HxaS6d'Bi,  —  Ve  tva- 1  skladiáC  na  lodi  elektrickými  elcvatory);  pó- 
rech opisných  však  jsou  jeátČ  mnohé  jiné '  slední  stanice  odbočky  dráhy  vladikavkáz- 
variace,  na  př.  fut.  &éXa)  dévca  a  j.    Infinitiv 
vyhynul  docela  a  nahrazuje  se  konjunktivem 
d-éX(o  vá  doiaa. 


ské.  N.  dnešní  sestává  vlastně  ze  dvou,  Da 
možno  říci  ze  tří  měst.  Na  břehu  u  přístavu 
vzniklo  město  obchodní  plné  života,  tepna 


Částice.  Předložky  řvyjma  některé  ustá-  to  celé  osady;  v  přístav  zajíždějí  lodi  všech 
lene  obraty  vŽdy  s  akk.)  and,  yi6i  =  Sui,  fif ,  I  námoř.  státův  evropských,  nejvíce  anglické; 
xaTff,  hlavně  však  složeniny  fúca  flg,  novtá  \  podle  přístavu  rozkládá  se  s  jedné  strany 
flg,  iiaii.  Ze  spojek  vá  =«  tva  aby,  va  fi?}  ab^  tak  zvané  město  francouzské,  vyrostlé  okolo 
ne,  7rť)5ff=«že,  av  jestliže,  <yTai'  =  když,  ftoio-  závodu  >Rus8kij  Standart«  (výroba  minerál- 
vnu  ačkoli,  ínfíSij  když,  (&g  nov,  (Sats  va  tak  že.    nich   olejů   z  nafty  a  pod.),   a  cementárny. 

Skladba  nemá  mnohých  vazeb  starořeckých '  S  druhé  strany,  asi  dva  kilometry  od  pří- 
a  napodobí  hlavně  syntax  francouzskou.         I  stavu,  odděleno  močálovitým   údolím  říčky 

Vědecká  mluvnice  novořecká  pojí  se  '  Čemesu,  na  návrší  a  úbočích  jeho  leží  vlastní 
teprv  ke  jménům  Hatzidakisa  (hl.  dílo:  Ein-  město  dosti  tiché.  Obyvatelstva  r.  1896  bylo 
leitung  in  die  neugr.  Sprachwissenschaft)  a  22.319,  z  čehož  20.785  pravoslavných.  N.  má 
Albert  Thumba  (výtečné  dílo  přehledné  i  ku  pravidelné  parolodní  spojení  s  příst,  černo- 
praktické  potřebě:  Handbuch  der  neugr. '  mořskými;  muž.  a  žen.  progymnasium;  je 
Volkssprache,  Štrasb.,  1895).  >Praktických<  sídlem  konsula  tureckého,  místokonsulav 
mluvnic,  jež  však  mnohdy  nerozlišují  řeči ,  britského,  řeckého,  dánského,  německého, 
spisovné  od  řeči  lidu,  jest  veliké  množství:  perského  a  konsulárního  agenta  francouz 
nejlepší  jest  Mitsotakis,  Praktische  Gramma- !  ského.  Dnešní  N.  založen  r.  1838  na  místě 
tik  der  neugriechischen  Schrifl- u.  Umgangs-  rozbořené  turecké  pevnosti  Sudžuk-Kale. — 
sprache  (Berlín,  1891)  a  Wied,  Die  Kunstdie  Černomořská  gubernie  má  na  7346'5Áfm' 
neugriechische  Volkssprache  . . .  zu  lernen  ,  54.228  obyv.,  z  čehož  22.468  Žen.;  okruh 
(Vídeň),    jiné    Legrand,    Sanders,    Vlachos;   no  vor  ossijský  má  33.055  ob.  (žen.  13.245; 


obšírnější  dílo   Antonios  Jeannarakis,   Neu 
griech.  Grammatik  (Hannover,  1877,  hlavně 
7)  naQ-uQsvovaa);  u  nás   Vymazalova   knížka 


r.  1897).  />. 

VovoroflfllJflklJ    kraj,    Novorossija 
(Nová  Rus),  dřívější  název  jihoruského  úze- 


»Novořecky    snadno    a   rychle*    jest    dosti   mí,  jeŽ  nyní  zaujímají  tyto  4  gubernie:   je- 


správna.  Slovník  obšírný  řeči  spisovné 
složil  Byzantios  (Athény,  1852),  praktický 
novořecko-němccký  a  naopak  nejlepší  jest 
Jeannarakisův. 


katěrinosfavská,  chersonská,  tavrická  a  bi  ssa- 
rabská.  Carevna  Alžběta  usídlila  tam  r.  1752 
a  1753  uherské  a  turecké  Srby  (vedle  Bul- 
harů, Rumunů  atd.),  kteří  pro  přikofí  nábo- 


Starořecká  nářečí  vyhynula  zcela,  nej- '  ženské  vystěhovali  se  hlavně  z  Uher  a  Sla 
později  ok.  r.  500  po  Kr.,  jsouce  absorbo-  vonie,  vedeni  jsouce  pluk.  Horvátem,  Prera- 
vána  obecnou  mluvou  lidu  {xolvij).  Novo-  ,  dovičem  a  Ševičem,  do  rozsáhlých  stepí  na- 
řecká  nářečí  nejsou  tedy  nic  jiného  než  i  bytých  mírem  z  r.  1739  a  nazvaných:  1.  Ne- 
místní variace  její.  Řeč  prostého  lidu  liŠí  |  vaja  Serbija  (záp.  od  Dněpru  až  po  řeku 
se  ještě  nyní   na  mnohých  místech   velice .  Sinjuchu),  jež  hraničila  na  sev.-záp.  se  ze- 


od  typu  lidové  mluvy,  o  němž  pojednáno 
výŠe.<9  Roztřídění  nářečí  však  není  posud 
přesně  provedeno.  Zmínky  zvláštní  zasluhují 
nářečí  pontské  (stř.  i7=obyč.  e,  nsyá$'=^n/]' 
yádi,  má  také  přehlásky  á,  <5,  ů) ;  makedonské 
(každé  ncpřízvučné  <?,  o  mění  se  v  i,  «,  ne- 
přízvučné  I,   II  obyč.  se    vypouští,   trjtaiv  = 


měmi  polskými  a  na  jihu  s  tur.-tat.  stepí 
(hl.  m.  Novomirgorod);  2.  Slavjano-Scrbija 
(vých.  od  Dněpru  až  k  stanicím  Donských 
kozáků,  hl.  m.  Bachmut  a  pevnost  Běfev- 
skaja,  nyní  Konstantinograd).  Okolo  r.  1760 
počítala  tato  >voj.  hranice«  26.000  duší  a  ob. 
tvořili  pluky  husarské.  Ale  již  r.  1764  N.  Ser- 


ítrjzrjae,  óXéfi  ==^ dovXtúei)]  iónských  ostrovů  bija  byla  přeméněna  v  Novorossí jskou 
(ve  formách  členu  urč.  xa  m.  t,  xaiJ^Tiy?);,  gubernii  a  Slavjano-Serbija  s  linií  ukrajin- 
kyperské  {z  před  e,  i  =  š;  y,  /?,  d  se  mezi  skou  pod  názvem  Jekatěrininské  provincie 
samohláskami  vypouštějí:  átQ(póg,  m.  uStg-  k  ní  přidělena.  R.  1765  tato  gub.  měla  3  pro* 
9<^p);  peloponneské  (impf.  sloves  stažených ;  vincie:  Jelizavetinskou,  Jekatěrininskou  a 
zní  ťpwraya);  nářečí  Řeků  j ihoitalských  (Bova, ,  Bachmutskou  a  čítala  do  r.  1768  asi  100.000 
Otranto:  &  v  násloví  =  /,  ve  středosloví  =  s;  I  lidí.  R.  1774  po  míru  v  Kučuk  Kainardži  N 
téXoa,  XiadQi).  jedinou  výjimkou  jest  nářečí  k.  rozšířil  se  na  jihu  a  r.  1775  spojeno  sním 
tzakonské  na  v.  svahu  Parnonu,  jež  pří- '  i  Zaporoží.  Potemkin,  jenž  tou  dobou  byl 
mo  pochází  z  lakonského  (^  mění  se  v  a:  novorossij.  gen.-gubernátorem,  rozdělil  N.k. 
aBQi  =  &éQog,  X  před  tf,  i=s).  O  dialektech  na  2gub.:  Azovskou  a  Novorossij  skou,  roczi 
srovnej  G.  Meyer,  Neugriechische  Studien  nimiž  hranicí  byl  Dněpr.  Od  r.  1775  dovo- 
(Sitzungsberichte  der  Wiener  Ak.,  Phil.-hist.  léno  i  Řekům  v  Novorossiji  se  usazovat  a 
Cl,  1894).  Sf,     ■  za  návštěvy  Kateřiny  II.  r.  1787  bylo  tam  již 

NovorOMlJflk,  gubcrnské  mésto  ruské  ,  700.000  lidi.  Před  tím  již  (1783)  N.  k.  byl  na- 
r.  1896  zřiz.  gub.  černomořské,  při  důležitém  zván  po  založení  měst  Cherson  ajekatérino- 
zálivě  Černého  moře;  má  výborný  v  1.  1886  slaví  náměstnictvím  Jekatérinoslav- 
až  1892  zbudovaný  nezamrzající  přístav,  na-,ským,  což  Pavel  I.  opět  zrušil  (r.  1797  měla 
bývající  významu  čím  dále  tím  většího  (velký  gubernie  834.959  obyv.).  Srv.  Skaljkovskii, 
vývoz   obilí,  jež   nakládá   se   z   ohromných  I  Istoriko-statističcskij  očerk  N.-kraja  (1837). 


Novorozenců  nemoci  —  Novosibirské  souostroví. 


483 


VovorozMioů  nemooi  v.  Dětské  ne- 
moci. 

Voyoroz6&ttO  v.  Dítě,  str.  620—621  a 
627—628. 

Vovortev,  újezdní  město  v  ruské  gub. 
pskovské  8  2847  obyv.  (1897),  při  jezerech 
Rosco  a  ArŠo.  —  Novorževský  Újezd  má 
na  3697  km*  115.567  ob.  (1897).  />. 

VoTOMkdy:  1)  N.  (Neústi ft),  far.  ves  na 
Moravé,  hejtm.  Dačíce,  okr.  Jemnice,  pŠ.  Pí- 
sečný; 28  d.,  I  ob.  č.,  143  n.  (1890),  kostel 
sv.  Oldřicha,  kaple  sv.  Kateřiny  s  hrobkou 
rodiny  hr.  Collalto,  3tř.  šk.  —  2)  N.,  ves  t.. 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Hranice,  fara  Kelč;  17  d., 
92  ob.  č.  (1890).  —  3)  N.,  osada  t.,  hejtm. 
Hranice,  okr.  Lipník,  fara  a  pá.  Soběchleby ; 
8  d..  34  ob.  Č.  (1890).  —  4)  N.,  předměstí 
města  Kroměříže  t.  —  6)  N.,  ves  t.,  hejtm. 
Litovel,  okr.  Konice,  fara  a  pš.  Přemyslo- 
více;  80  d.,  415  ob.  č.  (1890).  —  6)  N.,  obec. 
NebStych,  ves  t,  hejtm.  Vel.  Meziříčí,  okr., 
fara  a  pš.  Byteš;  31  d„  192  ob.  č.  (1890).— 
7)  N.  (Seustift),  far.  ves  t.,  hejtm..  okr.  a  pš. 
Olomouc;  117  d.,  54  ob.  č.,  1214  n.,  2  j.  n. 
(1890),  kostel  sv.  Filipa  a  Jakuba,  2tř.  obce. 
a  3tř.  soukr.  šk.  pro  div.,  opatrovna  a  sirot- 
činec, mlýn  a  závod  na  bílení,  potiskování 
a  barveni  Inón.'  a  bavln,  přediva.  Opodál 
osada  Sádky.  N.  jsou  předměstím  města 
Olomouce.  —  8)  N.,  Chaloupky  (Neu- 
dórfeí),  ves  L,  hejtm.  a  okr.  Olomouc,  fara 
a  pá.  Dolany;  14  d.,  76  ob.  č.,  3  n.  (1890).— 
9)  N.  (Neusti/t),  předměstí  města  Štern- 
berka L;  111  d.,  8  ob.  č.,  1404  n.  (1890), 
Itř.  šk.  —  10)  N.,  ves  t.,  hejtm.  Mor.  Tře- 
bová, okr.  Jevíčko,  fara  a  pš.  Hor.  Štěpá- 
nov; 41  d.,  275  ob.  č.  (1890).  — 11)  N.,  obec. 
Nebštych.  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Vyškov, 
fara  a  pš.  Drahany;  36  d.,  252  ob.  č.  (1890), 
2tř.  šk.  —  12)  N  {Neustift),  předměstí  mě- 
sta Zábřehu  t.;  44  d.,  76  obyv.  č.,  237  n. 
(1890).  —  18)  N..  Novosad-Mírov  {Neu- 
stijt^  Seustifi-Múrau),  ves  t.,  hejtm.  Zábřeh, 
okr.  a  fara  Mohelnice,  pš.  Mirov;  23  d., 
6  ob.  č.,  169  n.  řl890),  pivovar.  —  14)  N., 
Nové  Sady  {Neusti/t),  předměstí  města 
Znojma  t..  102  d.,  1498  ob.  (1890). 

Vovosedla:  1)  N.,  Novosedly,  Nevo- 
sedly,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Stra- 
konice, fara  Volenice,  pš.  Katovice;  75  d., 
443  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.,  mlÝn. 

8)  N.,  Novosedly  i  Sídlo  Nové  (Neu- 
tie..l),  městečko  na  Moravě,  hejtm.  a  okres 
Mikulov;  230  d.,  5  obyv.  č.,  1358  obyv.  n. 
(Iíí90),  farní  kostel  sv.  Vojtěcha,  4tř.  šk., 
pš.,  telcgr.,  ielezn.  stanice  Sev.  dráhy  cis. 
Ferdinanda  (Břcclava-N.  a  N.-Hrušovany- 
Sanov). 

Vovos^dle,  Novosedlky,  ves  v  Ce- 
chách, hejtm.  Rakovník,  okr.  Křivoklát,  tara 
a  pš.  Slabec;  28  d.,  171  ob.  č.  (1890). 

IfOTOMÚU  sluje  na  mor.  Valaš.  pomoc, 
iíi  nevěsta  dostává  od  rodiny  a  známých  do 
Du*lottcího  hospodářství.  Poslední  týden  před 
svatbou  chodí  nevésta  sama  po  n.  Všude 
dostává  na  n.,  buď  na  hlavu  >šatku«  (šátek) 
nebo  čepec,  rukávce,  kousek  plátna  a  j.  Též 


něco  na  penězích.  Ovšem  pozve  zároveň 
všechny  na  svatbu.  Vek. 

Novoiedlioe:  1)  N.,  Novosedly  {Weiss- 
kirchliti)^  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Teplice;  96  d.,  22  ob.  č.,  1197  n.  (1890), 
far.  kostel  sv.  Valentina  (ve  XIV,  stol.  far., 
r.  1711  obnovený),  4tř.  Šk.,  továrna  na  klo- 
bouky, výroba  lopat  a  rozličného  náčiní, 
mlýn  a  veliké  hnédouhel.  doly.  Nedaleko 
pozoruhodná  Louisina  skála.  —  2)  N.  {Ober- 
Sedliti),  ves  t.,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Ústí 
n.  L.,  48  d.,  451  ob.  n.  (1890),  4tř.  šk.,  dvě 
továrny  na  chemikálie  a  mýdla. 

3)  N.,  ves  slezská,  v.  Sedlice  Nové. 

Vovosedlky  v.  Chlum  27). 

Vovosedly:  1)  N.,  ves  v  Cech.,  hejtm. 
Budějovice,  okr.  a  pš.  Hluboká,  fara  Sedlec; 
26  d.,  155  ob.  č.  (1890).  —  2)  N.  {Neundorf), 
far.  ves  t.,  hejtm.  Chomutov,  okr.  Jirkov,  pš. 
Ervěnice;  93  d.,  4  ob.  č..  671  n.  (1890),  ko- 
stel sv.  apošt.  Petra  a  Pavla  (ve  XIV.  stol. 
far.*),  2tř.  šk.,  železn.  zastávka  na  trati  Pod- 
moKly-Chomútov,  3  mlýny  a  tu  a  v  okolí 
ložiska  hned.  uhlí.  Fid.  panství  N.  a  Jezer 
(5046*5  ha)  se  zámkem,  dvorem,  pivovarem, 
majetek  Moř.  kn.  Lobkovice.  V  A  V.  st.  se- 
děli na  zdejším  zboží  Horové  z  Octlovic, 
potom  Bohuslav  z  Míchalovic,  jemuž  po  bitvě 
bělohorské  od  král.  komory  vzaty  a  pro- 
dány (1622)  Vilémovi  ml.  z  Lobkovic.  — 
3)  N.  {Neusiedl),  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pošta 
Krumlov,  fara  Kájov;  32  d.,  207  ob.  n.  (1890), 
3  mlýny.  —  4)  N.  (Neuhdusel),  víska  t.,  hejtm. 
a  okr.  Stříbro,  fara  Holostřevy,  pš.  Bor 
u  Přimdy;  6  d..  34  ob.  n.  (1890).  —  5)  N., 
far.  ves  v  hejtm.  teplickém,  v.  Novosedli- 
ce.  —  6)  N.,  Novosedlo,  far.  ves  t.,  hejtm. 
Třeboň,  okr.  Lomnice,  pš.  Stráž  u  Třeboně ; 
90  d.,  881  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Václava 
(ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  šk.,  mlýn  a  několik 
samot,  —  7)  N.  (Nobosedel),  ves  t.,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Žlutíce,  fara  Močidlec;  72  d.,  6  ob. 
č.,  408  n.  (1890),  Itř.  šk.,  popi.  dvfir  s  ovčí- 
nem řeč.  Víska.  —  8)  N.  Dolní,  ves  t., 
hejtm.  a  okr.  Písek,  fara  a  pš.  .Záhoří  u  Pí- 
sku; 30  d.,  222  obyv.  č.  (1890),  pískovcové 
lomy.  R.  1061  dána  knížetem  ke  klášteru 
ostrovskému  a  r.  1230  náležela  klást,  u  sv. 
Jiří  v  Praze.  Zboží  to  přišlo  v  neznámé  době 
do  rukou  světských  a  držitelé  jedné  části 
psali  se  Zimové  z  Novosedel  (z  tcch  vy- 
nikl kolem  r.  1530  Václav,  služebník  Lva 
z  Rožmitála),  druhá  čásC  slušela  ke  Zvikovu 
ješté  v  XVII.  stol.  Fr,Tep:y\  —  9)H,HoTni, 
Novosedlo  H.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.,  fara  a 
pš.  Písek;  10  d.,  55  ob.  č.  (1890). 

Hovo  Selo  v.  Kulen  Vakuf. 

Hoyofllbiřiké  ■oaoitrovi  (HoBocnóRp- 
CKÍft  apxnnc;i}in>)  leží  v  Severním  Ledovém 
okcáně  mezi  73°  9'  -  77*  30'  sev.  š.  a  136® 
16'  —  159*>  6'  v.  d.  a  skládá  se  ze  3  sku- 
pin ostrovních:  Ljachovské  ostrovy, 
N.  o.  nebo  Anžu,  k  nimž  náleží  ostrov  Ko- 
télnyj,  Fadčjcvskij,  Nová  Sibiř  a  Bélj- 
kovskij  a  Dc  Longovy  ostrovy,  které 
úhrnem  měří  25.966  frm*.  Ostatně  v.  jednotí, 
hesla.  TŠr, 


484 


Novosil  —  Novotný. 


Novosti  (HoBOcnab),  újezdné  mřsto  v  rus. 
gub.  tulské  na  ř.  Zuši  (přít.  Oky),  má  3660 
obyv.,  5  škol,  chrám,  nemocnici,  městskou 
banku,  7  továren  s  roční  výrobou  za  32.650 
ruMův. 

Novosilský  Újezd  zaujímá  jihozáp.  úhel 
gubernie,  mčři  3294  km*  a  tvoři  dosti  vyso- 
kou a  rovnou  pláň  s  prúmérnou  výškou  do 
300  m  n.  m..  náležející  k  úvodí  ř.  Zuše  a 
Ljubovše.  Obyvatel  jest  155.870,  téméř  ve- 
směs pravoslavných,  obyvatelstva  v  posled- 
ních letech  ubývá.  Úrodná  půda.  zaujímá 
skoro  300.000  /w,  pěstuje  se  žito,  oves,  po- 
hanka, pšenice,  proso,  hrách,  brambory,  len 
a  konopí,  zahradnictví  jest  nepatrně,  silně 
rozšířeno  jest  včelařství.  Koní  jest  39.665, 
skotu  22.450,  ovcí  83.455,  vepřů  23.286,  koz 
865.  Průmyslových  závodů  jest  486  s  921 
dél.  a  do  74  milí.  rub.  roční  výroby,  výroč- 
ních trhů  jest  16.  '  Tlr. 

NovOfliloev  Nikolaj  Nikolaj evič,  ru- 
ský státník  (♦  1762  —  t  1838  v  Petrohradě). 
Pocházeje  ze  staré,  šlechtické  rodiny  byl 
vychován  u  dvora,  vyznamenal  se  nejprve 
ve  válečných  podnicích  proti  Švédům  a 
v  Polsku,  r.  1797  však  osobním  nepřátel- 
stvím donucen  vystoupil  z  vojska  a  odebral 
se  (\o  Anglie,  kde  se  zabýval  studiemi  ma- 
thcmaticko-fysikálními.  Vlivem  svého  přítele 
z  mládí,  knížete  Adama  Czartoryského,  při- 
jat r.  1801  opět  u  dvora  nového  cara  Alex- 
andra I.  a  užíváno  ho  ve  službách  vládních, 
hlavně  v  záležitostech  university,  akademie 
nauk  a  nového  zákonníka.  R.  1804  přiděleno 
mu  též  diplomatické  poslání  do  Anglie  a 
roku  násl.  do  Berlína,  kde  pracoval  k  vše- 
evropské  koalici  proti  Napoleonovi.  Při  vý- 
pravě r  1805  byl  v  okolí  carově  a  r.  1806 
vypracoval  návrh  o  zřízení  národní  obrany. 
Churavost  a  intriky  přiměly  ho  potom,  aby 
dočasně  veřejnou  činnost  opět  přerušil  a 
pobyl  ve  Vídni,  po  roce  1812  však  působil 
hlavně  ve  vévodství  Varšavském  nejprve 
jako  místopředseda  dočasné  správní  rady, 
potom  jako  správce  financí  a  policie  a  po 
r.  1815  jako  plnomocný  delegát  ruský  v  krá- 
lovství Polském.  V  úřadě  tom  pracoval  vše- 
možně k  úzkému  spojení  Polska  s  Ruskem, 
na  úkor  národních  svobod,  a  přišel  do  sporu 
se  svým  bývalým  příznivcem  Czartoryským. 
Hlavně  po  r.  1821  N  byl  duší  ruské  vlády 
v  Polsku,  kterou  jen  dle  jména  vedl  velko- 
kníže  Konstantin.  Vlivem  N  a  došlo  k  per- 
sckucím  a  pohcejni  podezřívavosti  hlavně  na 
universitě  vilensícé,  což  mu  vyneslo  nenávist 
a  opovržení  vlasteneckých  kruhů  polských. 
Po  vypuknutí  revoluce  r.  1830  N.  byl  nucen 
utéci  z  Varšavy  a  působil  potom  až  do  své 
smrti  v  Petronradě  v  senátě  a  minister- 
stvech, byv  r.  1835  vyznamenán  titulem  hra- 
běte Ruské  říše. 

Noyotný:  1)  N  František,  linguista  a 
historik  čes.  (♦  23.  říj.  1768  v  Luži  u  Vys. 
Mýta  —  t  1826  v  Lušténicích).  Po  studiích 
filosofických  a  theolog,  v  Praze  stal  se  ka- 
planem v  Chotusicích,  v  Ml.  Boleslavi  a  od 
r.  1793   farářem    v  Luštěnicích,  kde  žil  do 


smrti.  Seznámiv  se  záhy  s  předními  literáty 
a  buditeli  českého  národa  (Dobrovským, 
Krameriem,  Procházkou,  Pelclcm,  Ungrem  a 
jinými)  jal  se  po  jich  přiklade  zabývati  fllo* 
logií,  zejména  historií  svého  národa«  Za 
svého  pobytu  v  Ml  Boleslavi  sbíral  pilně  a 
pečlivě  prameny,  prohledav  tamní  a  okolní 
archivy,  na  jejichž  základě  sestavil  Kroniku 
Mladoboleslavskou  (1822),  použiv  k  ní  Kroniky 
města  Boleslave  Mladé  od  Jiřího  Bydžov- 
ského  (v.  t).  Kronika  tato  jest  dílo  velice 
důležité  nejen  pro  dějiny  mladoboleslavské, 
nýbrž  pro  literární  historii  vůbec.  Mimo  to 
sepsal  veršem  mnohé  písně  duchovni,  básně 
příležitostné,  z  nichž  některé  otištěny  byly 
v  časopisech.  Tiskem  vydal:  Bibliotéka  Čes- 
kách bibli  od  XI IL  vékn  ai  do  léta  rSiO 
(Praha  a  Ml.  Boleslav,  1810,  později  poznovu 
jako  úvod  vydána  k  překladu  biblí  nákladem 
fondu  škol  normálních);  Písma  svatého  nové 
úmluvy  Evangelium,  aneb  blafené  \véstováni; 
přeložil  a  řeckého  textu  rozličné  čtení  způ- 
soby veskrz  přiložil . . .  (t.,  1810,  díl  1.);  Pra- 
vidla řeči  české  (PrsihdL.  1818);  Kronyka  Mlado- 
boleslavská od  pHiti  Čechu  do  xemé  české  a^ 
do  nynéjšich  časů  (t.,1822);  jiné  písně  a  básně 
příležitostné  otištěny  v  Hromádkových  »No- 
vinách  Vídeň.*  a  v  >Čechoslavu«.  Po  zalo- 
žení Českého  musea  byl  z  nejhorlivějších 
sbírajících  členův. 

2)  N.  František  Svatopluk,  spisovatel 
čes.  (♦  6.  srp.  1795  ve  Smrdově  — f  18.  srp. 
1866  v  Praze).  R.  1824  vvsvěcen  na  knCie, 
kaplanoval  v  Drahoňově  Újezdě,  Předméři- 
cích,  r.  1826  v  Lochovicích,  Ccrhovicích 
(kde  ho  farář  pro  velikou  oblíbenost  u  lidu 
nenáviděl),  v  Načeradci  a  po  šestnáctiletém 
kaplanování  dostal  se  za  žalmistu  k  chrámu 
svatovítskému  v  Praze,  kde  setrval  do  smrti. 
V  Praze  neúnavně  a  tiše  pracoval  na  poli 
spisovatelském.  Ale  jeho  snahy  nedošly  plné- 
ho uznání,  protože  přísná  censura  nedovo- 
lila jeho  spisům  vyjíti  na  světlo.  Tiskem  vy- 
šlo pouze:  patero  rozlič.  pojednání  v  >Čas. 
pro  katol.  duchov.<  na  r.  1828,  1830.  1841, 
1846  a  1849;  povídky:  OWř  (Praha,  1824); 
Ccskd  Idska  (Praha  a  Kr.  Hradec,  1841);  A- 
vot  sv.  Ludmily;  v  rukopise  zanechal:  /Ví- 
pravné  učeni  ke  katolickému  ndbo(eustvi\  Osud 
řádu  slovanského  v  Čechách  (darováno  Čes. 
museu);  Dějepis  církve  české  (ai  do  bitvy 
bělohorské);  Církev  katolická  ve  svém  boffkém 
^ři^eni  a  nadání;  Jádro  přibihů  a  pamétuo*ti 
krát,  hl.  chrámu  Páně  Svatovítského;  Sěktcrt 
pokusy  dramatické;  Písně  nábožné  a  Věneček 
básní  (srv.  »Nár.  Listy«  z  22.  srp.  1866). 

3)  N.  Jan,  dr.  theologie  a  katolicko  kn&z 
(♦  25.  čna  1799  v  Předboji  u  Karlina  —  t  ?). 
R.  1824  vysvěcen  na  kněze  v  Praz»-,  kde 
v  letech  čtyřicátých  byl  farářem  u  Ncjsvft. 
Trojice  a  v  1.  1848—49  svým  vystupováním 
proti  tehdejší  hierarchii  způsobil  si  nepřá- 
telství; proto  vystoupil  z  církve  katolické, 
přestoupiv  k  protestantismu  odešel  z  Čuch 
do  Hor.  Lužice,  kde  se  stal  evang  iartfvTn 
nejprve  v  Hóznici  (Petershaim)  a  potom  ve 
Sprejcích  (Sprecwitz).  Vydal:  Hodiny  nábo{^ 


Novotný.  485 

ného  čteni  a  royímJnt,  překlad  to  Zschok- ;  čtením;  vedle  toho  přeložil  množství  románů, 
kových  »Standen  d.  Andacht*  ^Praha,  1850,  novcU  a  divadel  z  jazyků  angl.,  franc.  a  ru- 
3  sv.);  T.  B.  Macaulaye,  Historie  anglická  od  ského.  Zastávav  nékterý  čas  redakci  »Ble- 
nattoupeni  Jakuba  II.  na  trůn  af  na  tyto  Časy,  sku<  byl  téŽ  uvéznčn  v  Novoměstské  nad- 
av, I.  (t.,  1851);  Některá  pokynuti  k  hebrejské  nici.  Životopis  obšírný  viz  v  »Tésnopisných 
řeči  (néra.  1864)  a  knihkupec  Remcr  ve  listech*,  roč.  VI.,  1878.  P{. 
Zhořelcí  ohlásil  od  N-ncho  překlad  všech  8)  N.  Eduard,  bratr  před.,  filolog  a  ja- 
kázáol  Husových  (zda)i  vyšla,  neznámo).  ^  zykozpytec  (*  23.  března  1833  v  Lotouši 
4)  N.  Josef  (♦  1807  v  Benešově  na  Bole- 1  u  Slaného  —  f  náhle  4.  led.  1876).  V  Praze 
slavsku  —  t  ř).  Vystudovav  eymn.  v  Jičíně  konal  studia  gymn.  a  universitní,  v  těchto 
a  v  Praze  stal  se  vychovatelem  ve  Vídni. '  hledě  hlavně  ke  klass.  fílologii  a  srovn.  ja- 
Přispival  do  »ČechosIava«,  »ČČM.<,  »Včely«  zykozpytu.  Roku  1856—57  byl  supplentem 
a  >Véncc<.  gynin.  v  Praze,  r.  1857—58  podporou  vlády 

6)  N.  František  Vojtěch,  spisovatel  pokračoval  ve  studiích  v  Bonne,  r.  1858-59 
óes,  (♦  1823  vjindř.  Hradci  —  f  1853  v  Hůr-  supploval  v  Prešpurce.  Od  r.  1859  působil 
kách  u  Nové  Bystřice).  Gymn.  vystudovav  jako  professor  na  německém  gymnasii  malo- 
ve  svém  rodišti,  bohosloví  v  Č.  Budějovi-  Stránském,  od  r.  1873  na  českém  akadem. 
čich  kaplanoval  ve  své  diécési  a  konečně  gymn.  v  Praze.  Vydal  řadu  důkladných  po- 
stál se  farářem  v  Hůrkách.  V  prázdných  jednání  v  programmech  malostr.  gymnasia, 
chvílích  věnoval  se  spisovatelství  a  tiskem  v  9Kroku«,  jejž  r.  1864  založil  se  Zoubkem 
vydal:  Vínek  \  kvítku  ctnosti,  lásky  a  přátel^  a  Dastichem,  ve  »Věstníku<  král,  čes.  spol. 
štvi  (jindř.  Hradec,  1847)  a  Kvítka  náhrobní  nauk,  v  » Listech  filolog.*  a  zpráv  o  nových 
(t..  1848).  zjevech  literatury  filol.  v  »Kroku<  a  »Nár. 

8)  N.  Václav,  spisovatel  paedag.  (♦  1828  Listech*;  byl  též  spolupracovníkem  Riege- 

vc  Stupčicích  —  tl895  v  C.  Budějovicích),  rova  Slovníku  Naučného.  Mimo  jiné  napsal: 

Absolvovav   učit.  kurs  v  Táboře   učiteloval  Beitráge  ^ur  Lehre  vom  Finalsatie  in  der  ho- 

na  rozličných  místech  po  Čechách  a  na  Mo-  mer,  Sprache  (Progr.,  1857);  O  tvaru  a  vý- 
ravc  (v  Ivančicích,  kde  horlivě  působil  pro  !  inamu  vit  podmíněných  řeckých  i  lat.  (^Krok<, 

českou  věc)  a  r.  1873  stal  se  ředitelem  ma-  1864);    O  etymologii  slova  cancer  (t);   Ro^- 

tiční  školy  v  Čes.  Budějovicích.  N.  byl  hor-  hledy  \  oboru  jaiykoipytu(*U[styfí\oU,  1^1  A), 

livý  pracovník  na  poli  písemnictví  paedago-  O  sobě  vydal  překlad  Demosthenových  řečí 

gického,  přispíval  do  »Školy  a  života«,  brněn-  politických  (1863^  a  téhož  Řeči  o  věnci  (1864) 
ských  >UČit.  Listůc,  jichž  byl  dlouholetým  ,  v  96ibliotbéce  kíassiků  řeckých  a  římských*, 

spolupracovníkem  a  r.  1863  i  nakladatelem,  v  jejímž  založení  sám  měl  díl;  od  smrti  Kvě- 
do  kalendáře  » Moravana*,  do  Kuldova  >Hor-  |  tovy  upravoval  Jeho  Mluvnici  staročeskou  dle 
livébo  a  veselého  Budíčku*  a  samostatně  vy- '  pokroků  vědy.  Byl  též  vynikajícím  stenogra- 

dal:  fisně  pro  mládei{  (Brno,  1867);  Školní  ra-  íem  českým  a  psal  i  do  >Měsíčníku   pražsk. 

dovánky  v  Ivančicích  od  r.  iS30'yo(t.  1870);  Spolku  stenogr.*,  jehož  spoluredaktorem  byl 

Vendelín  učennik  v  Brně  (Praha,  1873);    Či-  nějaký  čas;   účastnil  se  i  prací  na  úpravu 

tanka  pivní  pro  obec.  školy  dle  anály t.-synth.  těsnopisu  Gabelsbergerova  pro  jazyk  český 

methody  (Č.  Budějovice,  1875);   Návod  k  čí-  (v.  Čechy,  str.  354).  Byl  mimoř.  členem  Kr. 

títrti-e  pryjii  (t.,  1875);  Cestování  o  práidninách  č.  spol.  nauk  a  čestným  členem  haličského 

(Praha.   1876J;    Vánoční   stromek,   jesličková  Towarz.  stenograíów.                               Ztý. 

hra  (t.);  přeložil  z  Wisemana  >Fabiolu  čili  9)  N.  František  Otakar,  filoloe.  spiso- 

církev    v    katakombách*    (1857)    a     »Princ  vatel   čes.  (♦   1836   v   Černýšovicích  u   Be- 

Mazlik*.  Vedle  toho  složil  mnohé  sbory  meŠní,  chyně).    Vystudovav  gymnasium  v  Jindřich. 

vločky  a  písně  pro  mládec,   k   nimž   napsal  Hradci  a  univ.  v  Praze  stal  se  supplujícím 

slova  sám,  a  účastnil  se  činně  zakládání  uči-  učitelem   na  gymn.  v   Sučavě,  r.  1864  pro- 

tel  ských  jednot.  fessorem   na  gymn.  malostranském,  r.  1868 

7)  N.  Josef  Raimund,  stcnograf  a  žur-  na  akadem.  gymn.  v  Praze  a  r.  1875  ředite- 
naiista  Český  (♦  1830  v  Lotouši  u  Slaného  —  lem  ném.  reál.  gymnasia  v  Unčové  na  Mo- 
t  14.  kv.  1878  v  Praze).  Studoval  lékařství  ravě.  Mimo  drobnější  práce,  otištěné  ve 
v  Praze  a  byl  nějakou  dobu  vychovatelem  >Květech«,  >ČČM.<.  »Kruku*  a  v  gymn.  pro- 
v  rodině  Jindř.  Fiigncra  Pěstoval  horlivé  grammechřnapsal:  (5ffj/f o-/ťi/i wi/r>^  s/o vw/7c(Pra- 
těsoopis  a  založil  s  túgnerem,  bratrem  svým  ha,  1873);  Latinská  cvičebna  kniha  pro  I.  a 
Eduardem,  Lírschcm,  Prillem,  Haaszem  a  j.  //.  gymn.  třídu  (t.,  1873),  které  v  pozd.  vydá- 
r.  1858  první  těsnopisný  spolek  v  Praze,  je-  nich  upravili  Fr.  Patočka  a  Kar.  Doucha. 
hož  byl  pak  jednatelem,  redaktorem  spolko-  10)  N.  František,  fysiolog  čes.  {*  22.  bř. 
vého  orgánu  »Měsíčníku«,  dále  po  dlouhá  1839  v  Kamenici  n.  L.  —  f  3.  čce  1879 
léta  svědomitým  pořadatelem  služby  rychlo-  v  Chuchli).  Syn  chudého  truhláře,  studoval 
písné  při  sněme  českém,  konečně  členem  gymnasium  v  jindř.  Hradci,  přišel  r.  1858 
St>oru  pro  převedení  soustavy  Gabelsberge-  na  pražskou  fakultu  lékařskou,  pracoval  Já- 
rovy na  jazyk  český.  Maje  neobyčejné  na-  koŽto  assistent  v  museu,  r.  1864  stal  se  assi- 
dánihuraonslické.N.  byl  od  založení  Vilímko-  stentcm  Purkyňovým  při  stolici  fysiologické 
vých  » Humoristických  listů*  jejích  stálým  a  t.  r.  promovován  na  doktora  lékařství.  Před 
spolupr:icovníkem;  jeho  Ukolébavky  mandel'  smrtí  Purkyňovou  habilitoval  se  za  docenta 
ske  a  Zvědy  sněmovní  bývaly  velmi  oblíbeným  fysiologie,  supploval  jej  několik  semestrův  a 


486 


Novotný. 


spravoval  jeho  ústav  f ysiologický ;  zklamán 
v  naději,  že  by  se  mohl  kdy  státi  professorem, 
podnikl  krutý  zápas  o  existenci,  v  němž  bohu- 
žel podlehl.  N.  byl  důmyslný  badatel,  jehož 
práce  zjednaly  si  pozornost.  Již  jako  student 
psal  do  »Živy<  {Mlfové  v  Čechách  {ijici,  1862). 
potom  přispíval  do  >Slovn.  nauč.«  a  do  »Čas. 
řes.  lék.«  {K  fy siologii  retiny ;  O  pohybu  srdce; 
Morfofysiologie  vejce  ptáků  a  reptilii;  Příspěvky 
k  dějinám  teorie  buněčné;  Buňky  ícrevm\  prO' 
chá\ejici  stěnami  vlásečnic;  O  spojeni  tepen  a 
f//  v  sle^ině;  Drobnohledné  ustrojeni  sle^iny; 
Vysvětleni  mosaiky  světlého  a  tmavého  obranu 
ArkyňovJ]  Purkyňovy  ^ásluhy  o  učeni\  {ejest 
analogie  v  strojeni  elementárném  ^vířat  a  rostlin) 
a  do  »Véstn.  kr.  č.  spol.  nauk*  (Vývoj  cev 
krevny-ch  v  oponě  čočky ^  1877)  aj.  Srv.  Vzpo- 
mínka na  docenta  dra.  Frant.  N-ného  (Praha, 
1882.  s  podob.). 

11)  N.  Václav  Juda,  hudebník  český 
(♦  1849  ve  Vesci  blíže  Počátek  na  Moravě), 
pěstoval  od  mládí  hru  na  housle,  do  níž 
uveden  byl  již  na  obecné  škole  v  Počátkách 
od  učitele  svého,  a  zdokonalil  se  na  nástroji 
tom  u  Ant.  Bennewitze  v  Praze,  kamž  ode- 
bral se  studovat  historii  na  fílosofícké  fa- 
kultě, když  byl  před  tím  v  Jindřich.  Hradci 
vystudoval  ^mnasium.  Styky  s  proslulým 
historikem  drem  Ambrosem,  návštěva  var- 
hanické školy  pod  Skuherským  a  Pivodova 
pěveckého  ústavu  učinily  z  něho  záhy  hu- 
debníka z  povolání.  R.  1873  vstoupil  do  re- 
dakce ^Dalibo^a<,  jenž  hájil  zájmy  Smeta- 
novy proti  Pivodovým  > Hudebním  Listům <, 
a  stál  později  v  čele  jeho  nejen  při  nenadá- 
lém jeho  zániku  r.  1875,  ale  i  dvě  léta  po 
jeho  obrození  (1879—80).  Po  nějaký  čas  N. 
byl  členem  orchestru  Prozatímného  divadla, 
avšak  po  otevření  Národního  div.  věnoval 
se  výhradně  překladatelství  librett  a  vyko- 
nal v  oboru  tom  kus  záslužné  práce.  Péči 
jeho  na  100  oper  objevilo  se  v  rouše  čes- 
kém, při  čemž  respektovány  byly  poprvé 
zásady  přízvučnosti  našeho  jazyka  v  podklá- 
dání slova  k  tvarům  hudebním.  Největší  čin 
v  oboru  tom  vyKonal  N.  nad  jiné  zdařilým 
přebásněním  Wagnerových  »Mistrů  pěvců 
norimberských^.  Důkladnému  scénickému 
přepracování  podrobil  libretta  Smetanových 
>Dvou  vdov*  a  Dvořákova  ^Krále  a  uhlířo*. 
Krom  toho  zaujímal  N.  vynikající  postaveni 
jako  hudební  spisovatel  a  kritik  různých  ča- 
sopisů, kteréhož  zaměstnání  zřekl  se,  dosáh- 
nuv r.  1898  žurnalistické  pense.  Příspěvky 
jeho  přinášely  >Dalibor«,  >Politik<,  »Epo- 
cha«,  >Nation«,  >Národní  Listy*,  »Pokrok«, 
>Hlas  Národa<,  »Zlatá  Praha«,  Ottův  Slov- 
ník Naučný  a  j.  O  sobě  vyšly  od  něho  roz- 
bory Smetanovy  » Libuše*,  Dvořákových 
skladeb  »Stabat  Mater«  a  »Sv.  Ludmila*, 
pak  v  jubilejním  spise  »Padesát  let  české 
hudby*,  vydaném  Českou  akademií  r.  189S, 
stať  Rozvoj  hudby  české  od  dob  nejstarších  do 
r.  1848,  Jako  skladatel  vystoupil  N.  oblíbe- 
nými pro  svou  zpěvnost  písněmi,  sbory  a 
věcmi  pro  housle.  Podrobný  jich  výčet  při- 
náší » Kalendář  českých  hudebníkův*,  1901. 


K  nim  připojila  se  ještě  opera,  složená  na 
objevenou  L.  Stroupežnickým  staročeskou 
•Komedií  o  kupci  a  jeho  nevěrné  ženě*  od 
neznámého  autora.  Jako  folklór  N.  sebral, 
zharmonisoval  a  tiskem  vydal  >Bechyíiské« 
a  'Libické  písně*  po  50  číslech.  f 

12)  N.  František,  odborný  spisovatel 
český  (♦  20.  září  1864  v  Němčících  na  Hané). 
Studovat  na  české  vyšší  reálce  v  Prostějove 
a  od  r.  1883  na  české  technice  v  Praze,  kdež 
absolvoval  r.  1889  odbor  stavitelství  inženýr- 
ského. Odbyv  státní  zkoušku,  jmenován  byl 
r.  1890  assistentem  geodaesic  při  téže  vy- 
soké škole,  při  níž  se  r.  1893  habilitoval  pro 
geodaesii  nižší  a  r.  1897  pro  geodaesii  vyšší. 
R.  1900  jmenován  mimořádným  professorem 
geodaesie  na  témže  ústavě.  Vedle  uvedené 
činnosti  učitelské  věnoval  se  zároveň  jako 
úředně  autorisovaný  stavební  inženýr,  civilní 
geometr  a  stavitel  až  do  svého  jmenování 
mimořádným  professorem  soukromé  praxi 
technické  a  stavební.  Již  r.  1891,  zastupuje 
prof.  Múllera,  řídil  práce  měřické  spojené  se 
zhotovením  plánů  polohopisných  a  regulač- 
ních král.  města  Písku  methodou  trigono- 
polygonometrickou,  jakožto  prvou  práci  toho 
druhu  u  nás  provedenou.  Podobné  provedl 
plány  polohopisné  a  regulační  měst  Roud- 
nice, Kostelce  nad  Orlicí,  Loun,  Lomnice 
n.  P.,  Jilemnice,  Klatov  a  j.  R.  1891  uveřej- 
nil Připojení  nových  plánů  polohopisných  ku 
trigonometrické  síti  map  katastrálných ;  r.  1 892 
Fotogrammetrie^  její  vývin  a  budoucnost \  Sově 
plány  polohopisné  našich  mést;  Základy  rýso- 
vání situačního  a  terrainniho.  R.  1893  vydal 
v  ^Technickém  Obzoru*  menši  pojednání 
Mezinárodní  praectsní  nivelement  okolí  král. 
hlav,  města  Prahy  a  r.  1895  O  xpůsobu  pro- 
vedení  pldnů  polohopisných  na  Moravě.  Ve. 
•Zprávárh  spolku  architektův  a  inženýrů 
v  král.  Čes.*  uveřejnil  r.  1896  a  1897  Nové 
plány  polohopisné  král.  města  Pisku  a  Dějiny 
měření  stupňového.  KdyŽ  jmenován  byl  r,  1896 
honorovaným  docentem  nauky  o  rakouském 
katastru  a  zákonech  měřických.  sestavil  a 
vydal  Nauka  o  rakouském  katastru  a  o  íf»'í- 
hách  pozemkových  se  zvláštním  zfetelem  na 
král.  české.  Pro  3.  sešit  I.  dílu  spisu  pruf. 
Múllera  Kompendium  geodésie  a  sférické  astrO' 
nomie  zhotovil  N.  přes  200  původních  obrazů; 
když  pak  prof.  Můller  poč.  r.  1897  ochuravél, 
svčřeno  N-nému  ukončení  tohoto  díla.  jehož 
111.  díl  vyjde  do  konce  r.  1902.  N.  je  spolupra- 
covníkem Ottova  Slov.  Nauč.  a  byl  po  několik 
roků  členem  redakce  »Nár.  Listů<,  kde  ob- 
starával technické  referáty.  Z  této  jeho  čin- 
nosti pochází  celá  řada  článkův  a  odborných 
pojednání  menšího  rozsahu.  V  časopise  »Živa« 
uveřejnil  článek  O  magnetismu  čedČe  na  Ripu 
a  v  »Technickém  Obzoru*  r.  1896  článek 
První  česká  akciová  továrna  na  \u^tkováni 
plodin  v  Třebenicích  s  příslušnými  plány  ce- 
lého závodu. 

13)  N.  Václav,  dějepisec  český,  syn  N- 
ného  6)  (*  5.  září  1869  v  Jvančicích  na  Mor). 
Ukončiv  gymn.  studia  v  Č.  Budějovicích,  od- 
dal se  na  filos.  fakultě  pražské  university  stu- 


Novotvar.  4  87 

diu  historie  a  dosáhl  r.  1893  hodnosti  dok-  Druhá  význačná  vlastnost  každého  n-u 
tóra  ňlosoíie.  Hned  po  skončení  stadií  uni-  je  jeho  vzrůst,  tu  rychlý,  tu  pomalý,  vždy 
versttních  doporučen  byl  prof.  Emlerem  vlád.  však  vybočující  daleko  mimo  meze,  vymě- 
radovi  Tomkovi,  jemuž  od  té  doby  podnes  řené  tkáni  té  v  tele  normálním.  Protože 
jest  nápomocen  při  sbíráni  materiálu  pro  tkáň  n-u  nezastává  úkoly,  které  ve  zdravém 
dťjepis  Prahy.  Ve  školním  roce  1895— 96  byl  ústroji  zastává  příslušná  tkáň,  ze  kttré  je 
suppl.  učitelem  na  gymnasiu  v  Křemencové  složen,  nutno  každý  n.  pokládati  za  útvar 
ulici,  r.  1896  jmenován  úředníkem  c.  k.  mí- ,  podobný  parasitu,  neboť  žije  z  těla,  jehož 
stodrž.  archivu;  před  tím  v  1.  1895  a  1896  krví  je  živen,  a  nepřispívá  k  jeho  životu 
byl  dvakráte  vyslán  Hist  spolkem  do  archivu  žádnou  fysiologickou  činností. 
uráždSinskélio,  r.  1898— 99  pracoval  jako  zem-  N-y  rozdčlujeme  dle  rozličných  kriterií; 
ský  stipendista  v  archivech  římských,  hlavně  s  hlediska  anatomického  obecně  přijato  roz- 
vatikánském*  R.  1898  habilitoval  se  na  české ,  dělení  Virchowovo  na  n-y  histioidni, 
universitě  v  Praze  jako  docent  pro  české  i  organoidní  a  teratoidní.  Organoidní  jsou 
dějiny.  Dosavadní  jeho  práce  věnovány  jsou  |  obrazem  orgánu,  t  j.  skládají  se  z  několika 
hlavně  dějinám  husitským,  jako:  Husův  glejt  rozličných  tkaní,  jako  nějaký  orgán.  Příkla- 
{»CCH.,  II.,  1896);  Listx  Husovy,  /V^^mim/nr  dem  jest  karcinom,  skládající  se  z  vazivo- 
kritické  a  chronologické  (> Věstník*  uč.  spol., :  vých  vláken  a  buněk  epitbeliálních.  Naproti 
1898);  Nové  publikace  o  době  husitské  (»CČH.«,  tomu  je  histioidni  n.  složen  jen  z  buněk  jed- 
IV.,  1899).  Z  jiných  prací  buďte  jmenovány  |  noho  druhu,  na  př.  fibrom  z  vláken  pojiva, 
stxidie:  K  V,  Tomek  (k  80.  narozeninám)  i  Teratoidní  n-y  skládají  se  z  různých  orgán&v, 
v;CCH.«,  III.,  1898);  Karel  IV.  v  publikaci  Vi- '  na  př.  obsahují  kůži,  zuby  atd.  Často  výsky- 


nogradova  »Knigá  dlja  čtenija  po  istoriji  sred- 
nich  vékov«,  III.,  1899);  Jnquisitio  domorum 
hospitalis  S.  Johannis  Hier,  Pragensem  per 
archidioecesim  facta  anno  i3y3  (Hist.  archiv 
C  akademie,  č.  19,  1901).  Z  četných  recensí 
a  referátů  buď  uvedena  kritika  Fiajáhansova 
spisu  > Literární  činnost  M.  Jana  Husi«  (> Listy 
fil.«  XXVII,  1900),  která  má  cenu  samostatné 


tují  se  však  nádory,  které  jsou  složeny  ze 
2,  3  i  více  tkaní,  na  př.  z  vaziva  a  chru- 
stavky  (fibrochondrom),  nebo  z  chru- 
stavky  a  kosti  (osteochondrom).  To  jsou 
t.  zv.  nádory  smíšené. 

Co  do  velikosti  známe  n-y  od  nejmen- 
ších zvíci  špendlíkové  hlavičky  a  čočky 
i  menší  až  po  obrovské,  45  kg  vážící  i  větši. 


studie  o  Husovi.  Do  Ottova  Slovníku  Nauč.  Největší  bývají  lipomy,  sarkomy;  také  my omy 
přispěl  četnými  články  z  Českých  dějin  cír- !  dělohy  a  boubelovité  n-y  vaječníku  (cystomy) 

kevnich,  hlavně  doby  husitské  (Hus,  Chel-  dosahují   někdy  velikých  rozměrů, 

čický,  Jakoubek,  Jan  Železný,  |an  2elivský,  Také  počet  jich  zavdával  a  zavdává  pod- 

Jan  z  Jenštejna,  Jeroným  a  j.).  '  nět  k  bližší  charakteristice  n-ův.    Může  se 

14)  N.  B.  J.,  pseud.  Elišky  Peškové.  vyskytnouti  n.  jeden,  někdy  však  objevuje 

Vovotvar  (řec.  neoplasmá)  a  nádor  {tu-  se  celá  řada  n-ů  stejného  rázu  na  různých 

ffii^r)  nejsou  pojmy  totožné:  každý  n.  může  místech   těla   roztroušených.    To  jsou    n-y 

býti  nazván  nádorem,  nekaždý  nádor  však  mnohot né  (íibromy,  neurofibromy,  lipomy 

je  n-cm,  na  př.  nádor  sleziny,  granulační  ná-  a  j.). 

dor  (v.  Nádor).    N.  je  chorobný  útvar  těla  |     Co   se  týče   barvy,  skýtají  některé   n-y 

lidského  či  zvířecího  (i  u  rostlin  vyskytují  všelicos  pozoruhodného.   Pigmentované  ny 

se  chorobné  změny,  upomínající  na  n.),  slo*  (zhoubné)  obsahuji  čokoládové  barvivo,  jež 

ienÝ   ze   tkané,  kterou    shledáváme   v  těle  n-ům    dodává    zbarvení    až    černomodréha 

hdském  i  za  normálních  poměrů,  ale  výsky-  (melanom).  Některé  ny  lebečních  kostí 
tujíci  se  na  místě,  kde  za  normálních  po- 1  obsahují  barvivo  zelené  a  slují  chloromy; 
mérů  nebývá  (zjev  ten  zovemc  heteroto- 1  xanthomy,  čočkoviténádorky  na  víčku,  jsou 

pie)  a  bjvá-li,  nebývá  tu  v  těch  rozměrech  temnčžluté. 

(hetcrometrie)  a  v  té  době  (heterochro-  Co  do  příčiny   n-ů  jeví  se  stále  snaha 

nic,  aberratio  temporis).  Příklad  nám  objasní  vysvětliti  vznik  všech  n-ů  jednotnou  příči- 

výměr.  Vyroste-li  v    kůži  útvar  na  př.  zvíci  nou.    A  přece  vidíme  v  lékařství  často,  že 

oříšku,  složený  z  vláken  vazivových  na  mí-  rozmanité  příčiny  mohou  míti  jeden  a  týž 

sté,    kde   jindy    bývá   hladká,   rovná    kůže,  následek.    Nťjčastěji  uvádí  se  jako  příčina 

máme  před  sebou  n.,  není  to  vŠak   hetero-  n-u  úraz  nebo  dráždění  často  se  opakující, 

topie,  protože  v  kůži   i  za  normálních  po-  třebas  krátce  účinkující,  jindy  však  dlouho 

mórů  vyskytují  se  vazivová  vlákna.    Vyro-  trvající.    Takto  lze  vysvětliti  rakovinu  žluč- 

ste-Ii  na  kostí  n.,  složený  z  kostních  buněk  niku  u  osob  stížených    žlučovými    kameny 

(osteom\  není  to  heterotopie,  protože  se  nebo  rakovinu  pysku  dolního  u  venkovanů 

objevila  kostní  tkáň  tam,  kde  je  kost    Vy-  kouřících  z  dýmky,  neb  osteom  po  zláma- 

skytne-li  se  vŠak  osteom  v  prsní  žláze,  jeto  ninč;    sem  náleží  téŽ  rakovina  Šourku  častá 

heterotopie,   protože   kostní  buňky   v  nor-  u  kominíků,  rakoviny  v  jizvách  (po  vředech 

raálni  prsní  žláze  se  nevyskytují.    Objeví-li  luposních)  a  z  vředů  vzniklé.  Ojedinělé  jsou 

se  na  některém  místě  těla  dospělého  člo-  zprávy,  kde  vznikl  zhoubný  n.  po  podráž- 

věka  n  ,  který  se  skládá  z  buněk,  jichž  v  do-  dění  krátce  působícím,  na  př.  po  přiložení 

spělém  těle  nenalézáme,  které  se  vŠak  vy-  vesikatoru.    Dle    novějších   statistik   možno 

skytujl  u  zárodku,  máme  před  sebou   hc-  u  rakovin  asi  ve  4Vo  zjistiti  úraz  jako  po- 

terochronii.  slední  příčinu,  ale  vliv  úrazu  se  nadsazuje* 


488  Novověk  —  Novozybkov. 

Každý  utrpěl  někdy  prudký  úraz  a  přece  |  Nejvýznačněji  charakterisuje  n.  jeho  prů- 
nevšickni  onemocníme  rakovinou.  Mnohý  si  běh.  Proto  zavdal  podnČt  ke  starému  roz* 
teprve  po  zbujení  n-u  vzpomene,  že  v  krajině  dělení  n-&  na  benigní  (nezhoubné)  a  ma» 
příslušné  utrpěl  kdysi  před  léty  úraz.  ligi^í  (zhoubné).  Tyto  vvznačují  se  schop* 

Novější  dobou  snaží  se  lékaři  dovoditi ;  ností  přenášeti  se  na  jiná  místa  těla  čili  tvo- 
parasitární  podstatu  n*ů.  (Běží  hlavně  |  řiti  metast a sy.  (Metastasy  povstávají  buďto 
o  zhoubné  n-y,  a  to  o  rakovinu,  kolem  roíznicemi  nebo  krevními  cévami.)  Dále  ro- 
které  točí  se  všechno  badání,  ježto  je  nej- '  stou  rychle,  prorůstají  své  okolí,  jehož  tkán 

mizí,  a  neustupují  ani  před  tkaní  nejtvrdší, 
před  kostí.  Vyňaty  byvše  často  na  místě 
témže  znova  vyrůstají  čili  recidivují.  Ne- 
mocní chřadnou  a  zmírají  pod  obrazem  vy- 


rozšířenější  a  životu  nebezpečna.)  Přes  tu 
chvíli  objeví  některý  badatel  nějaké  mikro- 
organismy jakožto  příčinu  rakoviny.  Obvi- 
ňovány byly  tu  bakterie,  blastomycety,  spo- 


rozoa,  popisoval  y  a  kresleny  útvary  pod  {  silující  choroby  výživy  (kachexia).  Benigní 
drobnohledem  spatřené  (někdy  tvarů  podivu- ,  n-y  netvoří  metastas,  z  pravidla  nerecidivuji 
hodných,  na  př.  Rhopalocephalus  carcinomatO'  \  a  výživy  nemocného  neohrožují.  Ale  i  toto 
sus  Korotněvá),  ale  ukázalo  se,  že  útvary  ty  rozdělení  n-ů  není  naprosto  dokonalé,  pro- 
byly  sraženiny  barviva  nebo  drC  rozpadlé  I  tože  jednak  n-y  benigní  nejednou  zvrhnou 
tkáně  nebo  náhodné  vzniklé  průřezy  buněk  |  se  v  maligní  (nevinná  bradavice  v  obličeii 
a  jader.  Některé  zkušenosti  klinické  a  vý-  <  pojednou  v  stáří  zvrhne  se  v  rakovinin, 
sledky  pokusů,  kdy  se  podařilo  n.  přenésti  I  anebo  n.  v  podstatě  benigní  tím,  že  vzrů- 


na  zvíře  (zřídka)  nebo  přeočkovati  na  osobu 
n-em  jinde  stíženou  (pokus  ten  proveden 
byl    r.    1891    nejmenovaným    francouzským 


stem  jeho  trpí  orgány  životu  důležité,  také 
může  vésti  k  smrti. 
Jak  se  n-y  léčí,  povšechným  pravidlem  vy- 


lékařem),  nasvědčují  tomu,  že  domněnky  stihnouti  nelze.  Pro  maligní  je  dosud  platná 
o  parasitární  podstatě  některých  n-ů  snad  věta,  že  třeba  co  nejdříve  odstraniti  je  ře- 
přece  povedou  k  nálezům  spolehlivějším.        zem,  při  čemž  dlužno  vyjmouti  všecku   ná- 

Cizí  tělesa,  zvláště  nepatrných  rozměrů, !  dorovitou  tkáň,  vésti  tedy  řez  ve  tkaní 
jsou  s  to,  aby  vyvodila  n.  Drobounké  stříp-  zdravé.  S  nádorem  vyjímají  se  i  zduřelé 
ky  skla  nalezeny  v  hloubi  bradavic,  nebo ;  sousední  mizni  žlázy,  protože  v  nich  může 
jemné  chloupky  housenek  objeveny  drobno-  býti  již  metastasa.  Je-li  však  již  více  me- 
hlcdně  ve  středu  n-u,  který  byl  vyříznut.        tastas,  nebo  zachvátily-li  uŽ  orgán  pro  ži- 

Theorie,  že  n-y  vznikají  bujením  buněk    vot  nezbytný  z  vetší  části  nebo  zcela,  neb 


zárodkových,  které  v  dobé  embryonální 
zabloudily  na  místa  nepříslušná,  zde  pak 
zbujejí  dříve  nebo  později  v  n.,  hodí  se  také 
jen  pro  nčktcré  n-y. 

Co  do   věku  vyskytují  se  n  y  v  každém 
stáří,  některé  však  (rakovina)  postihují  zvlá 


sedi-li  n.  na  místech  nepřístupných  operaci, 
mluvíme  o  n-ech  neoperovatclný ch. 
Zhoubné  n-y  končetin  vyžadují  zhusta  od- 
nětí končetiny  na  místě  od  n-u  co  možná 
vzdáleném.  N-y  benigní  radno  také  vy- 
jmouti raději  dříve,  neboC  často  v  pozdéj- 


ště    osoby    staré,    ač    nejednou    vystupují   ším   věku   se  zvrhnou  v  n.  zhoubný.    Jiné 


i  v  mládí.  Že  pohlaví  nerozhoduje,  vyplývá 
z  pověděného.  —  Každé  místo  těla  lidského, 
každý  orgán  může  býti  n-u  sídlem. 


methody  léčení  n  ů  (elektřinou,  organickými 
výtažky,  serotherapií  atd.)  dodnes  nezjed- 
naly si  půdy.  Pnrk, 


Co  se  průběhu  týče,  je  pro  n-y  charak-  '     Hovovék  sluje  ve  všeobecných  dějinách 
teristickým  jejich  vzrůst,  u  některých   po- 1  podle  obvyklého  rozdělení  doba  od  objevení 


malý,  u  jiných  rychlejší,  někdy  u  jednoho  a 
téhož  n-u  s  počátku  rychlejší,  potom  po- 
malý, častěji  naopak.  Vzrůst  ten  provázen 
bývá  bolestmi,  většinou  však  jsou  n-y  ne- 
bolestivé  nebo  málo  bolestivé,  ale  některé 


Ameriky  (1492)  neb  od  počátku  reformace 
(1517)  až  do  našich  dnů.  Poslední  jeho  čásC 
od  počátku  revoluce  francouzské  (1789)  na- 
zývána bývá  »dobou  nejnovější*. 
Noyozybkov  (HobosuOkobij,  új.  město 
vyznačují  se  prudkými,  ba  nesnesitelnými  [  v  rus.  gub.  černigovské,  na  trati  Brjansko- 
bolestmi  při  dotyku  neb  i  samostatnými.  Gomclské  železnice,  má  (1897)  15.480.  oby  v., 
Rády  podléhají  změnám,  zvláště  zvrhlosti  většinou  vf^lkoruských  rozkolníků,  5  jedino- 
(degeneraci),  t.  j.  buňky  jejich  tukově  dege-  věreckých  chrámů,  školu  měšťanskou,  újezd- 
ncrují  nebo  se  změní  v  kolloid,  amyloid  (v.  nou  a  farní,  reálku  a  dívčí  gymnasium,  ži- 
Amyloidní  zvrhlost)  nebo  se  v  nich  uklá-  dov.skou  modlitebnu,  nemocnici,  50  průray- 
daji  vápenaté  soli,  čímž  n.  z  části  nebo  zcela   šlových  závodův  a  4  výroční  trhy.  Čilý  jest 


šiti  a  tak  dojde  ke  krvácení.  Jindy  nastane  pŮdy,  sklánějící  se  od,  v.  k  z.  a  náležející  kúvo- 
'v  n  u  krvácení  po  úraze,  jenž  n.  stihl;  krev  i  dí  ř.  Iputi  a  Snová.  Úrodná  půda  zaujímá  té- 
roztlačí  tkáň  a  nahromadí  se  v  dutině,  již  j  měř  95Vo  jeho  povrchu.  Obyv.  jest  164.347, 
si  utvořila.  Krvácení  usnadňují  chatrné  stěny  j  mezi  nimi  14.276  rozkoinikův,  chrámů  jest  66, 
ccv  v  některých  nádorech  (rakovině)  Ně-  škol  58.  Pěstuje  se  žito,  pohanka,  oves,  ječ- 
které  n-y  obsahují  více  dutin  vyplněných  men,  proso,  hrách,  brambory,  len,  konopí  a 
krví  nebo  čirou  nažloutlou  klihovitou  teku-  pšenice.  Závodů  průmyslových  jest  70,  hojně 
tinou  (v.  Cystom).  rozšířen  jest  průmysl  kustarný  (domáckýi. 


Novum  —  Nový  Foundland. 


489 


VoTiim  (lat),  něco  nového. 

VovÝ*  ^)  N*f  vcB  v  Čechách,  hejtm.  Po- 
děbrady, okr.  a  pš.  Král.  Městec,  ťara  Bě- 
runicc;  39  d..  205  obyv.  č.  (1890).  —  2)  N., 

ÍSowf),  ves  t,  hejtm.  Stříbro,  okr.  a  pš.  Stody, 
ára  Touákov  (ves);  22  d.,  163  ob.  n.  (1890). 

VoTý  Vilibald,  čes.  maliř  akad.  (*  21.  čna 
1872  v  Čes.  Budějovicích).  Po  nižších  stu- 
diích reálných  odebral  se  na  malířskou  aka- 
demii vídenskou,  kde  dostalo  se  mu  umě- 
leckého vzdělání  u  proslulých  mistrů  prof. 
Rumplera  a  Eisenmengera.  Teď  dli  většinou 
v  rodišti  a  Časem  na  českém  venkově  koná 
plodné  studium.  N.  jest  po  výtce  mnoho- 
slibný genrista;  vhv  Rumpleráv  hlásí  se 
a  něho  nepochybně.  Jeho  genrové  obrázky, 
Lakomec,  Loučení,  Idyllka,  Jarni  paprsky  (re- 
prod.  »Zl.  Praha«,  1899—1900),  Sousedsky^  roi- 
hovor.  Před  sv,  Mikulášem  (reprod.  » Obráz- 
ková revue<,  1900)  a  j.,  vábí  prostou  invenci 
a  výmluvným  realismem.  N.  účastnil  se  již 
v  letech  1897—1900  uměl.  výstav  v  Rudol- 
lině.  Z  poslední  doby  pochází  od  něho  vetší 
obraz  Procesti  venkovanů  na  Hluboké,  Znač- 
nější jistota  v  technice  svědči  o  neustálém 
jeho  pokroku.  Kbn, 

Vový  Bmnivlk  v.  Brunšvicko  Nové. 

HoTj  Oomwall  v.  Columbie  Britská. 

HoTy  Foandlaild  [faundlend)  (angl.  New 
foundland^  franc.  Terre  Neuve\  ostrov  Severní 
Anieriky,  ležící  při  pobřeží  Labradoru  na  v. 
od  zálivu  sv.  Vavřince  mezi  46''  37'  —  51^  39' 
5.  š.  a  52*  38'  —  59'*  26'  z.  d.  Gr.,  zaujímá 
plochu  1 10.670  ^m'  a  jest  obklopen  na  vých. 
okcánem  Atlantským,  na  z.  zálivem  sv.  Va- 
vřince a  na  sz.  úžinou  Belle  Isle.  Poloha 
jeho  jest  pro  spojení  Evropy  s  Amerikou 
velice  příznivá  a  výhodná,  neboť  všecky  ve- 
liké evropské  a  severoamerické  trati  parní 
kove  i  plachetní  křižují  okeán  v  této  země- 
pisné šířce  a  dále  Icži  N.  F.  ze  všech  Částí 
Sev.  Ameriky  nejblíže  Evropě  (do  2640  km). 
Proto  také  všeobecně  se  ho  užívá  pro  ka- 
belové spojení  mezi  těmito  pevninami,  kdežto 
význam  jeho  pro  námořní  plavbu  jest  téměř 
úplně  rušen  pověstnými  mlhami  novofound- 
landskÝmi,  způsobovanými  ledovým  proudem 
pOiámim,  jenž  se  zde  stýká  s  teplejším  prou- 
děním jižním  na  břehu  východním  a  jižním. 
I  prudké  zimní  bouře  v  těchto  mořích  bý- 
vají plavbě  velmi  na  překážku.  Tím  také  po- 
zbývají důležitosti  Četné  zátoky  a  bohaté 
členy  pobřeží  novofoundlandskřho,  dlouhé 
až  100  km,  které  vytvářejí  ve  skalnatýxh  a 
příkrých  březích  ostrova  výborná  přístavi- 
ště (zátoka  Trinity,  Concepcion,  Placentia, 
Fortune,  St.  Gcorge,  White,.  Notre  Dáme, 
Konavista  a  j.)  a  odděluji  od  jeho  trupu 
četná  předhoří  a  výbcžky.  jakož  i  2  velké 
poloostrovy  na  s.  a  na  j.  (A  val  on).  V  zimě 
a  na  jaře  tyto  zátoky  jsou  ovšem  zamrzlé. 
Vnitřek  ostrova  jest  z  největší  části  ne- 
úrodný, jednak  kamenitý,  pokrytý  bludnými 
balvany  a  prostý  úrodné  prsti,  jednak  tam, 
kde  vypnuliny  skalní  překážejí  volnému  od- 
toku vody,  zaujatý  močály  a  rašeliništi.  Pro- 
stupuje jej  někohk  horských  pásem,  z  nichž 


nejvyšší,  Long  Rangc,  táhne  se  na  pobřeží 
v  délce  asi  400  km  a  dosahuje  výšky  635  m. 
Bohat  jest  N.  F.  vodami,  vnitrozemí  jeho 
prostoupeno  jest  jezery  a  močály  a  všemi 
směry  protékají  jím  malé  říčky,  z  nichž  nej- 
delší jest  Exploit  River  320  km  dl.,  dále 
Humber,  Gander  a  j.  Celkem  zaujímají  vod- 
stva třetinu  plochy  ostrova.  Půda  jest  slo- 
žena z  hornin  archaických  a  vrstev  palaeo- 
zoických,  prostoupených  zhusta  sopečnými 
horninami,  jest  většinou  neúrodná,  ačkoliv 
vyskytují  se  i  dosti  rozsáhlé  plochy  způso- 
bilé k  orbě  nebo  chovu  dobytka.  Povrch  je- 
jich odhaduje  se  na  4  milí.  ha,  avšak  tento 
odhad  jest  dle  všeho  příliš  vysoký.  Z  uži- 
tečných nerostů  vyskytuje  se  zlato,  stří- 
bro, měď,  olovo,  nikl,  železo,  mangan,  vis- 
mut  a  též  uhlí,  avšak  nyní  těŽí  se  jen  něco 
olova  a  od  r.  1864  zvláště  měď  při  zátoce 
Notre  Dáme,  která  dosud  dala  výtěžek  do 
6  milí.  dollarů.  Podnebí  pobřežní  odlišuje 
se  ostře  od  vnitrozemního.  Toto  jest  rázu 
pevninského  s  vysokým  letním  teplem  a  su- 
chem, tak  že  časté  zae  bývají  lesní  požáry, 
a  s  krutými  mrazy  zimními,  naproti  tomu 
podnebí  pobřežní  jest  vlhké,  mlhovité,  zimy 
jsou  zde  dosti  mírné,  průměrná  roč.  teplota 
-j-5*l^C.  Převládají  větry  z  vnitrozemí,  roč. 
výška  srážek  činí  do  200  cm,  dnů  se  sráž- 
kami jest  do  roka  220.  Rostlinstvo  jest 
chudé,  lesy  skládají  se  z  jedlí,  borovic,  mo- 
dřínů, bříz,  stromy  dosahují  kromě  několika 
málo  exemplářů  jen  nízkého  vzrůstu.  Zví- 
řenou svojí  N.  F.  tvoří  čásf  kanadského 
subregionu  nearktického  regionu,  ze  zvěře 
hojně  se  vyskytují  jeleni,  vlci,  medvědi,  bo- 
bři, kuny  a  jiná  zvířata  kožešinovitá,  avšak 
mnohem  větší  důležitost  pro  obyvatelstvo 
má  zvířena  mořská. 

Obyvatel  jest  (1898)  208.000,  t.  j.  ani  ne 
2  obyv.  na  1  km*.  Indiánští  praby  dli  tele, 
náležející  k  Algonkinům,  vyhynuli,  později 
přistěhovali  se  sem  z  Nového  Skotska  Mik- 
makové,  jichž  však  jest  jen  asi  100  osob. 
Ostatní  jsou  běloši  smíšení  z  potomků  franc. 
a  anglických  osadníkův,  asi  20.000  jest  Či- 
stých potomků  franc.  Akaďanů.  Obyvatel- 
stvo žije  roztroušeně  na  pobřeží  kromě  se- 
verního. Větší  čásť  obyvatel  jest  vyznání 
anrrlikánského,  wesleyanského,  presbyterián- 
ského atd.,  menši  římskokatolického,  nábo- 
ženské obce  vydržují  také  6  vyšších  škol. 
Orba  a  chov  dobytka  jsou  docela  ne- 
patrný, pěstují  se  asi  na  26.000  ha  brambory 
a  něco  ovsa  a  ječmene,  chovají  se  koně 
(6138),  skot  (23.822),  ovce  (60.840)  a  vepři 
(32  011),  pověstný  novofoundlandský  pes  vy- 
skytuje se  jen  v  několika  exemplářích.  Hlav- 
ním pramenem  výživy  jest  rybářství  a  lov 
tuleňů,  jímž  zaměstnává  se  54.755  osob.  Lov 
tresek  dává  roční  výtěžek  asi  za  t\  milí.  dol- 
larů, lov  tuleňův  asi  Va  miU.  kusů  roč.,  lov 
humrů  do  4  milí.  lib.  Nejvydatnější  místa 
rybolovu  jsou  No vofoundlandská  měl- 
čina,  vystupující  jako  příkrá  terrassa  ze 
dna  okeanu,  která  prostírá  se  od  N-vého 
F-u  50U  km  daleko  na  jv.  a  zaujímá  plochu 


490  Nový  Hannover  —  Nový  Jižní  Walcá. 

120.000  km*  s  hloubkou  45—175  m,  jest  ča-  leží  k  ncj román tičnějším  místům  poříčí  Bělé 
sto  zahalena  v  mlhu  a  pokryta  ledovou  tří-  a  bývá  za  letní  doby  touristy  Čctnč  uavšté- 
ští;  dále  200  km  na  v.  ležící  mélčina,  zvaná  vována.  (Srv.  Čechy,  díl  V.  str.  71  —  72, 
Vlámská  vypnulina,  a  konečně  k  j.-záp.  v  Praze  u  OttyO 
k  Novému  Skotsku  se  táhnoucí  řada  mčlčin. '  2)  N.  H.  v.  Hrad  Nový. 
Výtěžek  lovu  dává  také  hlavní  předmět  pro  I  3)  N.  H.  v.  Noví. 
vývoz  ostrova,  který  činí  (1898)  4,825.000  |  VoTý  Jersey  v.  New  Jersey. 
dollarfl,  z  čehož  dvě  třetiny  připadají  na  tre- 1  Hový  Jiini  Wales  [uéls]  {^ngi.  New  South 
sky,  po  nichž  přicházejí  humry,  tulení  kůže,  I  Wales),  od  r.  1901  jeden  ze  států  zv.  Com- 
rybí  luk,  pak  i  kovy  a  j.  Vývoz  jde  hlavně  |  monweaethot  Australia,nejst.angl.  kolo- 
do  Portugalska,  Brazílie,  Záp.  Indie  a  Špa-  nie  v  Austrálii,  rozkládá  se  na  vých.  pobř.  Ti- 
nělska.  Dovoz  činí  5,817.000  doll.,  a  to  hl.  chého  okeánu  a  hraničí  na  s.  s  Queenslandem, 
mouky,  zboží  bavlněného,  soleného  masa,  na  z.  s  liž.  Austrálií,  na  j.  s  Viktorií,  maje 
cukru,  másla,  soli,  uhlí  atd.  Lodní  ruch  či- '  s  ostrovy  (Norfolk,  Pitcaim  a  Lord  Howe) 
nil  r.  1898  lodi  713,  délka  železnic  1027 /cm,  celkem  799.136  kmK  Pobřeží  1280  fcm  dlouhé 
telegrafních  tratí  2115  im,  V  zátoce  Trinity  ,  je  dosti  členité  tvoříc  četné  zálivy,  jako  Port 
konči  se  transatlantické  kabely.  —  N.  F .  ^  Jackson,  jenž  náleží  k  nejkrásnějším  přísta* 
tvoří  s  ostrovem  A  n  ti  cos  ti  a  s  pobřežím  ^  vům  světa,  dále  Botany  Bay,  Port  Hunter, 
Labradoru  (310.800  km*  se  4106  obyv.)  nej- .  Port  Stephens  a  Twofoíd  Bay.  Mohutný  řc- 
starší  anglickou  osadu  v  Sev.  Americe.  V  čele  '  těz  australských  Kordiller  prostupuje  celým 
jejím  jest  guvernér  jmenovaný  angl.  vládou,  N-ým  J-m  W-em  v  nékolÍKa  pásmech  od  s. 
který  ustanovuje  ministry  a  15  členů  zákono-  k  j.,  tvoře  zároveň  vodní  předěl  (Great  Di^ 
dárné  rady,  kdežto  36  členů  sněmu  volí  lid  viding  Chain).  Na  s.  vypíná  se  především 
na  4  roky.  Příjmy  osady  činí  (1898)  1,594.000  \  poh.  Novoanglick^m,  jež  v  j.  poh.  Liver- 
doll.,  vydáni  1,848.000  dollarů,  státní  dluh  poolským  vybíhá  k  z.  Nad  Sydneyem  pne  se 
16,473.000  doll,  peněžní  jednotkou  jest  dol-  nepřekročitelná  hradba  pískovcových  Mo- 
lar  ve  zlatě,  razí  se  dvoudollar  s  30514  g  ryz.  drých  Hor,  rozervaných  četnými  kafíony  a 
zlata,  hlavní  město  jest  St.  Johns.  I  roklemi.    Směrem   k  j.  následují:   CuUarin, 

N.  F.  náleží  k  nejstarším  evropským  ob- 1  Goorok  a  Maneroo,  kdežto  Muniong  čili 
jevům  v  Americe,  neboť  znám  byl  již  Norům  Warragong  jsou  již  sev.  výběžky  Austral- 
v  X.  stol.  pode  jménem  Helluland,  Jan  ských  Alp,  zasahujících  sem  z  Viktorie  a  do- 
Cabot  pak  objevil  jej  asi  hned  na  první  své  stupujících  Mount  Towsendem  největší  výše 
cesté  r.  1497.  R.  1500  lovili  zde  již  Portu-  na  kontinentu  (2241  m).  Celý  tento  řúéz 
galci,  Francouzi.  Baskové  a  j.,  r.  1583  uči-  středohorské  v^sky,  většinou  původu  dru- 
něn  pokus  založiti  zde  anglickou  osadu,  hohorniho,  vysílá  na  v.  četné  výběžky,  mezi 
koncem  XVL  stol.  usazovali  se  tu  i  Fran-  j  nimiŽ  prodírají  se  k  moři  řeky  poměrně 
couzi,  načež  po  mnohých  sporech  s  Angli-  j  krátké,  ale  pro  velký  svah  prudké.  Naproti 
čany  N.  F.  připadl  těmto  mírem  v  Utrechtě  tomu  dovnitř  země  svažuje  se  pohoří,  po- 
r.  1713.  Avšak  Francouzům  přiznáno  právo  nenáhlu  tvoříc  ve  výši  as  600  m  mírně  zvl- 
rybolovu  v  mořích  novofoundlandských.  Po-  něné  náhorní  planiny,  z  nichž  největší  na  s. 
zdej  i  tohoto  práva  nabyly  i  Spojené  Obce,  Liverpoolská,  bývalé  dno  vnitrozem.  jezera, 
avšak  ještě  r.  1899  panovaly  ve  výkladě  o  vý-  |  hodící  se  pro  nedostatek  vláhy  jen  k  pastvě, 
sadách  těch  mezi  Velkou  Britannií,  Francií  a  na  j.  řada  menších  plateaux,  vynikajících 
a  Spoj.  Obcemi  spory.  R.  1895  chtěl  se  N.  úrodnou  půdou.  Při  záp.  hranici  zdvihá  se 
F.  připojiti  ke  Kanadě,  poněvadž  však  tato  pohoří  Greyské  a  Stanleyské,  dosahující 
nepřistoupila  na  různé  podmínky  připojení,  nejvýše  jen  as  600  m.  (leky  vznikající  na 
sešlo  s  toho.  —  Srov.  Harvey,  New  Found- '  vých.  straně  horského  předělu  jsou  sice 
land  in  1897  (Lond.,  1898).  Tšr,     !  splavny,  jako  Clarence,  Shoalhaven,  Maclcay, 

Nový  Hannover  v.  Bismarckovosou-  Huntcr  a  největší  Hawkesbury,  ale  ústí  bývá 
o  str  o  ví.  lodím  nesnadno  přístupné.    Západ  a  sever 

Nový  Hermhnt  v.  Godthaab.  odvodňován  jest  Darlingem  neboli  Barwa- 

Nový  Holland,  dřívější  jméno  Austra-  <  nem,  jenž  přijímá  pobočky  s  pravá  z  Queens> 
lie.  landu  (Culgoa,  Moonii),   s  leva  pak  Namoi 

Nový  Hrad:  1)  N.  H.,  obecně  zv.  Kleč-  a  Macquarii.  Jižním  plateau  protéká  Murrum> 
kov  nebo  na  Klečkově,  zachovalé  zříce-  bidgee,  vznikající  v  Austral.  Alpách,  a  pr. 
niny  hradu  a  mlýn  s  pilou  v  Čechách,  nad  pobočka  jeho  Lachlan.  Všechny  tyto  řeky 
ř.  Bélou,  náležející  do  katastru  obce  oseč-  vlévají  se  pak  do  pohraničního  Murraye, 
nické,  hejtm.  Nové  Mésto  n.  M.,  okr.  Opočno,  spějícího  k  záp.  do  Již.  Austrálie.  Ačkoliv 
fara  a  pš.  Dobrá  u  Dobrušky.  Hrad  nazý-  za  doby  dešťů  zaplavují  tyto  řeky  niŽe  po- 
vála se  osamělá  pevnost  v  Orlických  Horách, :  ložené  krajiny  na  celé  týdny,  přece  třeba 
vystavěná  v  XV.  stol.  (od  koho,  neznámo  \  I  plavbu  často  v  létě  přerušiti  pro  nedostatek 
a  bývala  majetkem  krále  Jiřího  z  Poděbrad,  vody.  Řeky  v  sevtrozáp.  cípu  státu  ztrácejí 
Z  dějin  hradu  víme,    že  zdejší  posádka  zá- 1  se   v  poušti.    Jediné  větší  jezero  je   solné 

Lake  George   na  jihu  státu   ve  výši  600  m 


pasila  s  Janem  Koldou  ze  Žampachu  a  že 
hrad  v  XV.  stol.  byl  pobořen.  Dějiny  hradu 
odhalil   teprve   proř.  A.  Sedláček    ve   svém 


se  rozlévající;   má  sice  velikou  rozlohu,  ale 
je  tak  mělké,  že  často  za  léta  vysýchá  a  na 


díle  o  hradech  českých.  Zřícenina  sama  ná-   dně  jeho  pasou  se  stáda.  —   Podnebí  je 


Nový  Leon  —  Nowakowski.  491 


pro  Evropana  celkem  zdravé,  ačkoliv  řídí 
se  tem,  iiřkou  a  vzdálenosti  od  moře.  Na 
pobřeží  jeat  zima  velmi  mima  (v  Sydnoy 
snčhu  neznají;  prám.  roční  teplota  19^  4'), 
ve  vySiích  polohách  drsnější  (12^  5'),  za  to 
ve  vnitrozemí  jest   ostrá,  ale  i  léto  horké 


za  stálých  třenic  osadníků  s  úřady.  R.  1839 
trestanci  přestali  se  sem  dovážeti.  R.  1851 
oddělena  byla  od  N-vého  J  ho  W-su  nynějži 
Victoria  a  t.  r.  objevení  zlata  změnilo  úplně 
stav  osady  a  přilákalo  množství  kovkopů. 
R.  1859  oddělen  na  s.  Qucensland.  Nyní  stojí 


(18**).  Na  pobřeží  práí  více,  celkem  140  dní,  |  N.J.W,  v  čile  všech  státflv  austral.;  do  spol. 
ve  vnitrozemí  však  jen  64.  Pobřežní  vege- 1  senátu  vysílá  8  zástupců,  do  spol.  parlamentu 
táce  vyniká  nádherou  a  množstvím  druhů,  za  každých  30.000  ob.  1  zástupce  voleného  na 
Vedle  eukalyptů  (47  druhů),  pandanů.  palem,  3  roky.  —  Liter. :  T.  A.Coghlan.  The  Wealth 
Livistoníi  (L.  australis),  protaccí,  akacií  shle-  and  Progress  of  N.  S.  Wales  (Sydney,  ročně); 
dáváme  tu  i  cizí  druhy.  Planiny  charakteri- |  F.  Hutchinson.  N.  S.  Wales  (Sydney,  1896); 
sují  řídké  lesy  eukalyptů,  kdežto  kraj  na  v.  Lendenfeld,  Austral.  Reise  (II.  vydání, 
u  od  Darlingu  pokryt  je  zakrsalým  křovím  I  Inšpruk,  1896).  Nu, 

(scru^s).  Izvířenatu  zastoupena  význačnými ;     Vový  Xieon  v.  Nuevo  Leon. 
druhy  domácími.   Pravou  pohromou  je  krá-       Hový  mésio  v.  Měsíc,  str.  148. 
Hk,  před  nímž  chrání  se  obyvatelstvo  ploty,,     Nový  Norfolk  v.  Columbie  Britská, 
jichž  zřízeno  na  26.000  km.    V  darlingském .     Nový  Orleans  v.  New  Orleans. 


distriktu  akklimatoval  se  velbloud.  —  Oby- 
vatelstva bylo  1,357.050  duší  (1899).  vy- 
kazujíc tak  největší  přírůstek  ze  všech  au- 


Nový  P&sar  v.  Novopazar. 
Nový  rok  nazývá  se  l.  den  každého  na- 
stávajícího nového  roku,  t.  j.  podle  nyn.  ob- 


stral.  států.  Vedle  bělochů  žije  tu  7  -  8000 "  čanského  kalendáře  den  1.  ledna.  Druhdy 
Číůanů  jako  zahradníci  a  sloužící.  Domo- 1  býval  počátek  nového  roku  položen  i  na 
rodei  až  as  na  7000  duší,  z  nichž  ještě  3000  1  jiné  dni,  o  čf-mž  v.  Chronologie,  str.  411. 
polodivokých,  vymřeli  a  stále  vymírají.  Po-  U  Židův  ohlašovali  N.  r.  kněží  první  den 
kus  zavésti  sem  polynéské  dělníky  se  ne-  ^  měsíce  Tišri  s  výše  chrámové  hlaholem  trub 
zdařil  Co  se  týct;  nábožensk.  vyznání,  jsou  { .<%tříbrných  od  svítáni  až  do  západu  slunce, 
zde  zastoupeny  všechny  sekty  a ngl.;  katolíků  Římané  obětovali  toho  dne  Janovi  a  posí- 
286.911,  židů  5484.  —  Nejdůležitějšími  pro-  láli  si  novoroční  dárky  (strenae)  a  blaho- 
dukty  jsou  vlna,  zlato  a  uhlí,  čímž  N.  J.  W. ,  přání,  coŽ  přešlo  potom  i  do  křesťanství  a 
vyniká  nad  ostatní  státy.  Chov  ovcí  (r.  1897  udrželo  se  podnos  (ve  Francii  étrennes). 
48,318.790  kusů)  utrpěl  v  posledních  letech  Nový  Sad,  město  v  Uhrách,  v.  Sad  Nový. 
velikými  suchy.  Vedle  vlny  vyváží  se  hojně  i  Nový  Styl,  letopočet  podle  gregorián- 
konaervované  maso,  máslo,  lůj  a  kůže.  Méně  ského  kalendáře,  v.  Kalendář,  str.  778^. 
daří  se  rolnictví  pro  nepravidelnost  vláhy,  |  Nový  svět,  tolik  co  Amerika, 
čemuž  mají  odpomoci  nákladné  stavby  za- 1  Nový  Tork  v.  New  York. 
vodňovací  a  vrtání  artéských  studní.  Úroda  Nový  Z4kon  v.  Bible,  str.  1  a. 
nestačí  domácí  spotřebě;  pěstuje  se  pšenice  Nový  Zámek  v.  Nové  Zámky, 
(r.  1897:  8*85  mill  bušlů),  žito,  oves,  tabák,'  Nový  Zealand  v.  Zealand  Nový. 
brambory,  ovocné  stromy  i  cukrová  třtina.,  Nowakowski:  1)  N.  Fraňciszck,  spi- 
Víno  (r.  1897:  794.256  gall.)  počíná  se  nyní  sovatel  polský  (*  1813  —  f  1881),  byl  vy- 
vyváŽeti.  bohatství  nerostné  přispívá  značně  chovatelem  v  domě  hrabat  Branických  a  se- 
k  osídleni  země  a  vzrůstu  průmyslu.  Veliká  psal:  De  Demetrio  I.  Magnae  Russiae  duce, 
a  četná  ložiska  zlata,  odkrytá  poprvé  r.  1851,  Ivani  fllio  (Berl.,  1829);  Žródia  do  d\iejów 
přivábila  množství  osadníků,  dnes  však  áO'\Pohki  (t.,  1841);  Torquata  Tassa  komedyja 
býváni  upadá  (r.  1896  za  1,073.000  lib.  st.)\  pasterska,  pr^e^o\ona  na  je^yk  polski  pr^šx 
dále  stříbro  (za  1,785.000);  značné  množství  i  nie\n9Jomego  autora  (t.,  1840);  Jocoseria  albo 
médi,  cínu,  železa.  Velikým  faktorem  ve  vý-  powaif*iych  lud^i  pisma  i  powiešci  (t.,  1840). 
vozu  je  uhlí  (za  1,125.000  lib  st.),  jež  má  2)  N.  Hen  ryk,  publicista  polský  (♦  1822 
vliv  i  na  rozvoj  domácího  průmyslu,  jme-  ve  Lvově  —  f  1871),  redigoval  >Dziennik 
novité  železářského  a  textilního.  Nejčilejší  narodowy«  a  napsal:  />wa /^o^egnaiiťď,  drama 
obchod  jr  s  Anglií  a  ostatními  koloniemi.  (Lvov,  1860';  Kasper  Karliňski,  histor.  obraz 
K  podpoře  obchodu  zbudováno  4331  km  {t..  1862);  Album  IwowskU  (t.,  1862)  a  j. 
drah  (1900)  s  čistým  výtěžkem  71.912  lib.  st.  3)  N.  Janus  z  Ferdinand,  lékař  a  spis. 
Telet»rafa  bylo  19.980  km  (1896).  Loďstvo  pol.  (♦  1832  v  Krakovsku  —  f  10  dub.  1883), 
čítalo  t.  r.  493  parníkův  o  61.175  t  a  472  studoval  lékařství  ve  Varšavě,  kde  se  potom 
placbetnich  lodí  s  51.493  t.  —  O  školství  usadil  jako  praktický  lékař,  zanášeje  se  ve- 
V.  Austrálie.  —  Státní  finance  nejsou  dle  toho  literaturou.  Z  četných  jeho  prací 
valně  příznivé  následkem  posledních  špat-  zajímají  '-ás  obzvláště  životopisy  Václava 
nVch  let.  Dluh  činí  63,761.666  lib.  st.  —  Štulce  {K$iad^  Wacíaw  S\tulc,  Uumaci  Mic- 
Hlavní  město  je  Sydney;  důležitější  jiná  kievncia  na^ j^iyk  c^eski.Vzri.,  1862)  a  Jana 
města:  Parramatta,  M.iitland,  Goulburn,  New-  Purkyně  {Žycie  i  prače  naukowe  Jana  Purki- 
castle,  Graflor,  Kaihurst.  Celý  stát  roz-  niego,  t.,  1862).  Mimo  to  sepsal:  Wyciec^ka 
dělen  na  13  distriktův  a  118  hrabství  —  na  Litw^  (t.,  1857);  Odwiediiny  u  Jótefa 
Původně  byl  N  J.  W.  trestaneckou  kolonií ,  Lompy  (Vilno,  1861)  a  s  drem  A.  Neugebau- 
založenott  r.  1788  při  Botany  Bay  a  později  rem  zpracoval  Hyrtlovu  Anatomii  na  jazyk 
při  Jackson  Portu.    Vzrůstal  velmi  pomalu   polský  (2  sv.,  t.,  1865). 


492 


Nowáwes  —  Noyon. 


Nowáwes  y.  Neuendorf. 

Howa  Wieá,  ves  ve  Slezska,  hejtm.  Fry- 
štát,  okr.  a  pš.  Bohumín,  fara  Něm.  Luteň; 
27  d.,  193  ob.  pol.  (1890),  popi.  dvfir. 

Nowe  Mlasto:  1)  N.  M.  {Neumark),  hl. 
město  kraje  Lubawo  v  záp.  Prusku  na  řece 
DrwQci,  ve  vlád.  obv.  kwidzyňském;  2825  ob. 
(1895),  obvodový  soud,  katol.  a  evangel.  ko- 
stel, progymnasium,  vyš.  div.  škola,  pivovar, 
cihelny,  par.  pily  a  ml^ny,  obchod  v  obili, 
plátně  a  cilě  dobytčí  trhy.  Nedaleko  odtud 
stával  do  r.  1875  klášter  s  poutnickým  mí- 
stem, zv.  Maria  Long. 

2)  N.  M.  {Neustadt  an  der  Warthé),  město 
v  Poznaňsku,  kraj  Jaroczyn,  má  katol.  a  ev. 
kostel,  synagogu,  mlýn,  pilu,  cihelnu,  plave- 
ctvi  a  1138  ob.  (1895). 

3)  N.  M.  (Neustadt  in  Westprettssen),  kraj- 
ské město  v  prus.  vlád.  obv.  gdaňském  na 
žel.  trati  Štětin-Gdansko,  má  katol.  a  evang. 
kostel,  gymnasium,  blázinec,  kraj.  spořitelnu, 
pivovar,  továrny  na  tabák,  doutníky,  obuv, 
5  par.  pil,  obchod  v  obilí,  dřiví,  dobytku  a 
5925  ob.  (1895).  Kolem  města  35  poutnických 
kaplí.  Nedaleko  továrna  na  cement  a  pan- 
ství N.  M.  se  zámkem  a  krásnými  lesy.  Mě- 
sto založeno  r.  1643. 

Nowog^or^ewsk,  rusky  HuBoreoprieB- 
CKaii  KptnocTb,  dříve  M  o  d  1  i  n ,  pevnost 
v  ruské  gubernii  a  Újezdě  varšavském  při 
stoku  Visly  s  Bugem  na  pr.  bř.  těchto  řek 
15  km  pod  Varšavou,  na  dráze  přivislanské, 
slouží  jako  reduta  rozsáhlému  opevněnému 
táboru  vojenskému,  v  němž  může  býti  umí- 
stěno 30.000—40.000  mužů.  Přední  tvrze  za- 
bezpečují spojeni  s  levými  břehy  obou  řek, 
v  pevnosti  je  citadella,  arsenál  a  kasárna, 
ohrazena  jest  trojími  hradbami,  širokými  a 
hlubokými  příkopy  a  vysokými  náspy,  opa- 
třenými mohutnými  děly.  S  Varšavou  a  Ivan- 
gorodem  spojen  jest  N.  železnicí  a  tvoří 
s  těmito  pevnostmi,  jakož  i  s  Brest-Litov- 
skem  čtverec  polských  pevností,  určený  za 
shromáždiště  ruské  armády,  operující  proti 
Německu  a  Rakousku.  Na  místě  N-a  leželo 
polské  městečko  Modlin,  které  Napoleon 
přetvořil  v  1.  1807—12  na  pevnost,  jež  ny- 
nější své  podoby  nabyla  za  Mikuláše  I. 

Nowog^ód  (HoBorpoA'B),  osada  v  ruské 
gubernii  a  Újezdě  lomŽinském  na  pr.  bř.  ř. 
Nareva,  který  jest  odtud  splavný,  má  3188 
ob.,  farní  chrám,  synagogu,  několik  průmy- 
slových závodův,  avšak  dřívějšího  svého 
obchodního  a  průmyslového  významu  pozbyl. 

Nowog^Ódek  {Novgorod  Litovskij,  Nov- 
gorodok),  újezdní  město  v  ruské  minské 
gubernii  s  13.656  ob.  (z  nichž  1788  pravosl, 
2976  katol.,  8137  židův  a  545  muham.,  ostatní 
jinověrci,  r.  1896).  2  kostely  pravosl.  (starý 
Borisoglěbský),  2  katol.,  1  žid.  synagoga  a 
několik  modliteben,  mečeta.  Krom  obecných 
škol  trojtřídní  městská  škola,  soukr.  škola 
dívčí  a  židovská,  nemocnice.  Zříceniny  sta- 
rého zámku,  3  továrny.  N.  založen  byl  na 
rozhraní  XI.  a  XII.  stol.  Býval  sídlem  litev- 
ských  knížat.  Ubránil  se  Tatarům  (r.  1274), 
ale  byl  zpustošen  Německým  řádem  (r.  1314).  I 


Velmi  jej  zvelebil  kníže  Vitold  (r.  1392—1430). 
R.  1415  konán  zde  synodální  sjezd  litev.sko- 
ruských  biskupů;  také  zde  konány  sněmy 
litevské  a  později  zasedal  tribunál.  V  N-u 
navštěvoval  Školy  dominikánské  Adam  Mickie- 
wicz,  jenž  narociil  se  v  nedaleké  vesnici  Zá- 
osí.  —  Újezd  nowogródecký  má  na 
5165  km*  253.563  obyv.  J^, 

Howo-Badoouik.  új.  město  v  rus.  gub. 
piotrkowské,  na  ř.  Radomce  a  na  dráze  var- 
šavsko-vídeňské,  má  12.407  ob.  (1897).  z  nichi 
jest  5547  katolíkův  a  6061  žid,  2  katolické 
chrámy,  2  kaple,  synagogu,  měšťanskou  školu, 
továrny  na  nábytek  z  ohýbaného  dřeva  a  na 
sukno  s  úhrnnou  roční  výrobou  do  2  milL 
rublův  a  rozsáhlý  obchod.  —  Noworadom- 
s  k  ý  Újezd  leží  v  jižní  části  gubernie,  v  úvodí 
Varty  a  Pilice,  na  ploše  2113  km*  půdy  vět- 
šinou rovné  a  úrodné,  s  130.431  ob.  (1S97), 
kteří  provozují  orbu  a  chov  koni.  Z  průmy- 
slových závodů  jest  v  Újezdě  velký  lihovar, 
cukrovar,  2  papírny,  2  sklárny  atd. 

Nowy  8%oz  v.  S^cz. 

Nowy  Taxjr  (Neumarkt),  město  v  Haliči 
na  úpaci  Vys.  Tater  a  na  stoku  Bílého  a  čer- 
ného Dunajce,  má  5878  ob.  pol.  (1890),  okr. 
hejtm.  a  soud,  poštu,  telegraf,  starobylý 
dřevěný  řím.-katol.  kostel,  2  obec.  školy, 
čilý  obchod  s  vínem  a  plátnem.  N.  T.  zalo- 
žen od  Kazimíra  Velikého  r.  1346,  býval 
hlavním  sídlem  staroststva  t.  jm.,  m^;I  svůj 
vlastní  soud  a  řídil  se  právem  magdebur- 
ským. 

Hoz  v.  Nyx. 

Noy&dy  fnoaj-]  nazývány  v  revoluci  frc, 
hromadné  popravy  utopením  {ytoyet),  pro- 
váděné hlavně  v  Nantech  r.  1793  na  rozkaz 
plnomocníka  konventu  Jana  B.  Carriera 
(v.  t.). 

Noyaa  [noajó],  fr.  pecka,  jádro,  střed, 
ve  hradebnictvi  vnitřní,  ústřední  hradba, 
v  každé  soustavě  hradební,  v  každém  hradbí 
čilí  souhradbí,  pořízeném  přibližně  kruhem 
nebo  polokruhem  kolem  onoho,  při  opevně- 
ném městě  tudíž  enceinte  tohoto.  Dříve  n. 
býval  z  celého  souhradbí  místem  nejpev- 
nějším na  poslední  obranu  neitvrdošijnější, 
čemuž  nyní  v  hradbě  odpovídá  réduit:  od 
pol.  XIX.  stol.  však  kladena  větší  váha  na 
hradby  a  tvrze,  vystavěné  pokud  možná  da- 
Icko  kolem  města,  jeŽ  mívá  enceinte  slabou, 
mnohdy  jí  ani  nemá,  aby  osada  sama  spíše 
byla  uchráněna  bombardementu.  f\í. 

Noyon  [noajon],  kantonální  město  ve  fr. 
dep.  Oise  a  arrond.  Compiěgne  na  ř.  Verse 
a  blíže  pobočního  průplavu  Oisy,  stanice 
Severní  dráhy,  má  6144  obyv.,  kathedrální 
chrám  P.  Marie,  jehož  stavba  počata  r.  1135, 
biskupskou  kapli  z  XII.  stol,  bývalý  biskup- 
ský palác,  renaissanční  radnici,  nemocnici 
založ.  r.  1178,  četné  zbytky  gailsko-řimských 
hradeb,  pomník  J.  Sarrazina  a  j.  v.  Z  ústavů 
vyučovacích  jest  zde  malý  seminář,  dívčí 
škola,  2  školy  veř.  a  5  soukr.,  dále  jest  tu 
městská  knihovna  o  12  000  sv.  a  s  mnohými 
vzácnými  rukopisy,  archaeologická  společ- 
nost atd.    Rozsáhlý  jest  průmysl  (loďařství. 


Nozdro  vatyj  —  Nožířství.  493 

pivovarství,  jirchářství,  barviřství,  mlynář-;  Voiiřstvi  je  řemeslo,- zabývající  se  vý- 
ství,  obuvnictví,  cukrovar,  tiskárny,  továrny  robou  nožů,  vidliček,  nůžck,  nástrojů  chir- 
na  vozy  atd.),  čilý  obchod  s  obilím,  koni,  i  urgických  aťd.  Provozuje  se  dnes  většinou 
dobytkem,  boby,  ovocem  a  kožemi,  na  prů- 1  po  továrnicku  a  výroba  dosahuje  značných 

řlavu  jest  přístav.  —  N.  připomíná  se  ve ,  rozmérů  hlavně  v  některých  střediátích  prů- 
V.  stol.  pode  jménem  Noviomagus  jako  sta- 1  myslových,  na  př.  v  Anglii:  v  Shcffieldě, 
nice  římské  silnice,  v  VI.  stol.  stal  se  biskup-  Birminghamě,  Woodstocku  a  v  Londýně, 
ským  sídlem,  r.  768  byl  zde  korunován  Karel  v  Německu:  v  Solingenu,  Remscheidu,  na 
Vchký,  r.  987  Hugo  Capet,  r.  1516  pode-  četných  místech  v  provincii  Rýnské  a  ve 
psána  zde  smlouva  mezi  Františkem  I.  a  i  Vestfálsku,  v  Rakousko-Uhersku:  ve  Vídni, 
Karlem  V.,  r.  1790  přeneseno  biskupství  do  Praze,  Karlových  Varech,  Mikulášovicích, 
Beauvais.  T£r,     j  Steyeru  atd.    N.  vyvinulo  se  ze  zbrojířství 

JVosdroVAtyJ  Vaši  lij,  vojevůdce  cara  a  zvelebilo  se  značně  zevšeobecněním  vidli- 
Ivana  IIL;  vyznamenal  se  hlavně  ve  válkách !  ček  a  nožů  v  stol.  XV.  a  XVI.  Nože  a 
s  Tatary  na  sklonku  XV.  a  poč.  XVí.  věku  vidličky,  předměty  tou  dobou  ještě  přepy- 
a  působil  účinně  při  konečném  osvobození '  chove,  opatřovány  byly  na  rukojetích  boha- 
Moskevského  carství  z  područí  Zlaté  hordy,  tými  ornamenty  a  ozdobami  tvaru  hlav,  ce- 
Vosdry  (choanae)  jsou  zadní  ústí  nosních  lých  postaviček,  knoflíků,  květin  atd.  Ruko- 
dutin,  jež  zprostředkují  spojení  mezi  nosem  jeti  prováděny  ze  zlata  a  stříbra,  vyřezávány 
a  hltanem.   Kostěný  základ  je  tvořen  shora   ze  dřeva  a  kosti,  nebo  dělány,  zejména  ve 


tělem  kosti  kolkové,  dole  kostí  patrovou, 
po  stranách  výčněly  křídlovitými ;  vnitřní 
mediální  stěnou  a  zároveň  přepážkou  mezi 
oběma  n-rami  jest  kolmá  deska  cedičná  a 
kosC  radličná.  Na  kostru  přikládá  se  všude 
krcvnatá  sliznlce  a  pak  měkké  patro  s  číp- 
kem a  příslušným  svalstvem.  Průchodnost 
fl-dcr  bývá  jen  ve  velmi  vzácných  případech 
zatarasena  kostěnou  deskou,  častěji  však 
bávají  n.  ucpány  při  zánětlivčm  zbujněni 
sliznícc  hltanové,  jmenovitě  X,  zv.  mandle 
hltanové.  V  případě  tom  je  dýchání  ztíženo. 


stol.  XVIII.,  z  omalovaného  porculánu,  dnes 
ještě  oblíbeného.  Při  moderních  nožích  při- 
hlíží se  však  většinou  více  ku  praktickému 
upotřebení  než  k  nádhernému  provedení.  Za 
materiál  při  výrobě  nožů  užívá  se  dnes  vět- 
šinou železa  a  oceli,  ale  i  stříbra,  nového 
stříbra,  zlata,  kosti  i  dřeva.  Zcela  z  oceli 
vyrábějí  se  jen  nejmenší  a  nejjemnější  že- 
lízka malých  perořízků,  nůžek,  břitev  a  ná- 
stroiů  chirurgických,  u  nožů  větších  pro- 
vádí se  čásť  nože,  často  skoro  celý  nůž, 
z  kujného  železa  a  ocel  potřebná  na  vytvo- 


hlas  dostává  přizvuk  huhňavý  a  mizívá  i  čich. '  řeni  břitu  se  navařuje. 
Uměle  ucpávají  se  n.  zároveň  s  dírkami  nos-.  Nejdůležitější  práce  nožíře  jsou  kování, 
nimi  při  prudkém  a  úporném  krvácení  nos-  kterým  se  vypracuje  hrubý  tvar,  kalení  a 
ním,  kdy  obyčejnými  prostředky  nelze  toto  popouštěni,  aby  břit  nabyl  náležité  tvr- 
krvácent  ztišiti.  Sr.  Bellocquova  roura. 


Hosiřov,  Nořičov,  ves  na  Mor.,  hejtm. 
a   okr.  Tišnov,   fara  Lipůvka,  pš.   Drásov; 


dosti,  a  broušeni  na  oběžných  kulatých 
kamenech,  aby  povrch  se  uhladil  a  vybrou- 
sily  se  náležitě  tvar  a  ostří.    Pak  následuje 


22  d..  157  ob.  č.  (1890).  .  hlazení,  leštění,  niklování  atd.  Ocelové 

Hoitdka  z  Votína  Blažej,  původem  čepele  nožů  stolních  hotoví  se  při  práci 
Hradečan  a  měštěnín  na  Starém  městě  praž-  ruční  prostě  kováním.  Konec  ploché  oce- 
ském  (žil  za  krále  Ferdinanda  I.),  obdařen  love  tyče  vyková  se  v  červeném,  co  možná 
(1541)  erbem  a  přídomkem  z  »Votína«,  jejž  jediném  žáru  do  šířky  a  do  špičky,  jak  toho 
mu  král  Ferdinand  I.  pro  velikou  přízeň  a  I  tvar  čepele  vyžaduje,  aby  hřbet  nože  zůstal 
zisluhy  r.  1556  potvrdil.   Po  bitvě  u  Můhl-  ještě  přiměřeně  silný  a  na  ostři  ještě  tloušťka 


berka  uveden  do  rady  staroměstské  a  po 
zřízení  soudu  nad  appellacemi  povolán  ještě 
s  jinými   ze   stavu    městského   za   radního 


as  Vi  ^^'  P^l^  vyrazí  se  tovární  známka  a 
oddělí  se  vykovaná  čepel  ještě  v  prvém  žáru 
od  základní  tyče  s  kusem  přiměřeně  dlou- 


k  soudu  tomuto.  Vynikl  jako  znatel  práv '  h^m,  stačícím  na  vykování  střeně  v  druhém 
zemských  jakož  i  obyčejův  a  jako  nadšený  žáru,  při  němž  se  vytvoří  v  zápustce  na  ko- 
obhájce  víry  katolické  proti  Lutherovi  a  Če-  vadliné,  je-li  třeba,  i  krček  mezi  čepelí  a 
ským  Bratřím.  Napsal  a  vydal  v  tomto  směru  stření.  Následuje  kalení,  broušení  a  veškero 
rozličná  pojednání  dogmatická  a  polemická  \  práce  dodělávací.  Při  výrobě  hromadné  ho- 
proti  Pikardům  (Čes.  Bratřím).  Ze  spisů  jeho  '  tovi  se  na  excentrových  lisech  základní  kusy 
s^:  zachovalo:  Proti  bluditm  některým  před  ti-  Jvyobr,  č.  2905.,  1),  zahřejí  se  v  malé  peci 
$icí  léty  odsouzeným  (proti  Bratřím  \  ve  4  část-  až  do  červeného  žáru,  vykovou  se  pod  he- 
kách, v  Praze,  1566);  Ro\mÍouván{  me\i  otcem  ^  t^máXtm  nejvýš  čtyřmi  rázy  na  tvar  (2),  je- 
a  tynetn  (t..  1566);  Vyhnáni  o  poctivosti  v^Ý-  hož  delší  část  se  rychloběžným  bucharem 
váni  přimluv  svatých  a  o  modlitbě  ^a  mrtvé  vykove  do  délky  (3)  a  do  šířky  (4)  a  vy- 
(u,  1568).  Některé  polemické  spisy  tiskem  střihne  na  lisu  do  tvaru  čepele  (5).  Kratší 
byly  vydány  jiŽ  r.  1555.  Na  konec  života  kus  kove  se  ručně,  aby  se  získala  střen, 
osli-pl,  takže  své  práce  diktoval  jiným  do  |  Potom  se  vybrousí  na  čepeli  jedno  místo, 
péra.  Zemřel  bez  dědiců  asi  r.  1570  a  jeho  vyrazí  se  tam  tovární  známka,  čepel  se  na- 
crb  jakož  i  titul  přešel  na  jeho  příbuzné,  rovná,  ohřeje  do  červena,  kall  se  yc  vodě, 
Jakuba,  Jiřího  a  .Mikuláše  bratry  Ko-  znovu  se  ohřívá  a  ve  vodě  popouští  na  při- 
coory  z  Votína.  měřenou  tvrdost.    Poto-Ti  se  čepel  brousí. 


494  Nož( 

pN  černi  se  na  bruse  chladí  studenou  vo- 
dou, aby  se  ocel  nespálila,  Kríek  se  brousf 
na  suchém  bruse  a  čepel  se  na  konec  hladí 
na  kotouíích  hladicích.  Čepele  vvrábčjí  se  ' 
téí  raíenim  z  plcrchu  ocelového,  krček  jim 
pak  schází   a  střen  má  tvar  obou  stfenck  ' 


Č,3m; 


Poiiup  víroby  n. 


a  je  plochá.  Ostři  ae  získá  vybroušením.  Ralí 
se  také  dva  čepele  současné,  i  kusfl  vyvále- 
ných nejdříve  do  tvaru  ^  .  Roidělením 
povstanou  dva  noíe,  krček  se  navařuje.  La- 
cinčjáí  nal-:  kovou  se  ve  třech  žárech,  čepel 
je  ocelová  a  vykove  se  v  íáru  prvém,  v  dru- 
hém iáru  navaří  ae  k  nf  kus  ieleza  a  v  tře- 
tím íáru  kove  se  střen.  Noíe  ještě  lacinéjši 
máji  sice  ocelovou  čepel,  v5ak  střen  a  kr- 
ček i  temperované  litiny,  a  noíe  nejlaciníjši 
hotoví  se  celé  aí  na  atřenky  z  litiny  ikuj- 
ňované.  Stolních  noifl  s  navařenou  čepeli 
kovaných  ve  třech  iirech  vykove  zručný 
délník  la  10  hodin  as  10  tuctfl.  Moderními 
kovacími  stroji  se  výroba  ještě  více  urych- 
luje. Noic  vyrábĚji  se  téí  válcováním,  čepel 


Č.  2906.  Pojiup  víroby 


i  rukojct  jsou  pak  z  jednoho  kusu,  Roiiha- 
Vv-ný  kus  leleia  vsune  se  nejdříve  mezi  dva 
válce  s  pohybem  kývavým,  do  nichí  s  polo- 
vičky vryt  je  tvar  rukojeti,  krčku  a  i  části 
i  čepele.  Tím  liská  se  tvar  obr.  č.  2906.,  1. 
Pak  se  ohřeje  konec  určený  na  čepel  a 
vsune  se   mezi  druhý  pár  válců  a  pohybem 


rovněi  kývavým.  NSÍ  stoji  při  tom  kolmo 
na  osy  válců  a  čepel  se  vytahuje  do 
délky.  Mezi  třetími  válci  prochátí  nflŽ  rov- 
nol>ělně  a  osami  a  Čepel  se  vyvaluje  do 
iiřky  (2).  Prostřihem,  pilníkem  a  na  bruse 
dodá  se  noii  přiměřený  tvar  a  ostími:  ná> 
skduje  kaleni,  leíténi  a  na  konec  obyčejuě 
niklováni. 

Želízka  zavíráků  ;no£ů  kapesních,  zahrad- 
ních, pérových  atd.l  díla  vidy  jen  jeden 
délnik.  V  jednom  fáru  vyková  se  na  konec 
ocelové  tyčinky  čepel  a  oddělí  se  od  této 
jeátě  s  tak  velkým  kusem,  co  je  třeba  na 
vykováni  oka  a  krátkého  tmu,  jei  se  vyko- 
vou  v  Iáru  druhém.  Na  trn  narálí  se  niko- 
juf,  kterou  se  ielizko  drif  pfi  broušeni. 
Uirka  pro  čípek  vyrátí  se  na  prostřihu.  Ve 
třetím  iáru  kove  se  na  čisto  a  vyrazí  se 
dlátovitým  razidlem  rýha  pro  otvíraní  noie 
nehtem.  Po  zakaleni  se  noíe  popouštějí  »i 
do  barvy  purpurově  červené,  tim  způsobem, 
Že  se  jich  několik  tuctů  tt-sné  vedle  sebe 


C  2907  PoMop  lícoby  nflUk. 


a  se  hřbety  dolů  srovná  na  ieleznou  plotna, 
která  sa  ze  zpada  zahřívá.  Při  výrobě  to- 
vární vystřihují  ae  také  ielizka  z  ocelového 
plechu,  načei  se  kovou  na  čisto  a  brousí. 
Plechové  části  pochvy  vyrábíji  se  lisovátiim 

NejvétSi  pečlivosti  vyladuje  výroba  bři- 
tev, hlavně  pokud  se  týče  volby  oceli  a 
kalení.  Ková  ae  za  slabého  iáru  červeného, 
aby  se  ocel  nespálila,  obyčejně  ve  třech. 
při  dobrých  břitvách  i  v  sesli  iárech.  Při 
posledním  iáru  vydrií  ae  s  kováním  al  do 
Úplného  vychladnutí,  aby  se  ocel  ipěcho- 
vala.  Po  zakaleni  a  popuštění  brousí  se  če- 
pele postupné  na  třech  kamenech  za  sebou, 
aby  se  řádně  vytvořil  břit.  Pak  se  přetahuji 
na  třech  kamenech  jemnějších  a  jemnějších 
a  konečně  na  řemenA  natřeném  po  jedné 
straně  kolkotarem,   po  druhé  straně  tuhou. 

Vidličky  vyrábčji  se  podobně  jako  noíe. 
Mezery  mezi  hroty  vytvořují  se  při  ruční 
práci,  dlátky  a  hroty  se  pak  opracují  pilní- 
kem, při  výrobě  tovární  tvoří  se  hroty  zá- 
pustkami na  bcranidle.  Tenký  plech  mezi 
hroty  odstraní  se  prostřihem,  vidlice  zahřeje 
se  do  slabě  červena  a  nechá  se  zvolna  vy- 
chladnouti, aby  se  hroty  snadno  daly  opra- 
covati pilníkem.  Hroty  se  pak  zaohnou,  kalí. 
popouitějí  atd. 


Nožná  —  Núbie.  495 

D&icžitoa  části  výroby  nožA  jsou  také  ru- ,  chedíva.  Při  tom  snažil  se  stále  opírati  se 
kojeti  a  střenky.  Surovinou  bývá  dřevo,  o  Anglii  proti  Francii,  byl  však  r.  1874  vli- 
kosC,  slonovina,  perleť,  roh,  ielvovina  atd. .  vem  této  zbaven  úřadu.  V  následujicich  le- 
Rakojeti  kovové  z  plechu  buď  stříbrného  těch  několikráte  vystoupil  v  čelo  veřejných 
oeb  z  nového  stříbra  délají  se  buď  ze  dvou  záležitosti  a  několikráte  byl  nucen  ustoupit 
pfllek  vylisovaných  a  spájených,  aneb  se  do  pozadí,  dle  střídavé  konstellace  poměrflv 
lisuji  z  jednoho  kusu  a  upravují  pak  natlač-  a  dle  stoupání  nebo  klesání  vlivu  Anglie, 
ném  soustruhu.  která  v  něm  nalézala  stále  horlivého  stran- 

Výroba  nůžek  je  rovněž  z  nejtěžších  |  nika.  K  trvalé  moci  dostal  se  po  nastoupení 
prací  v  n.  Obě  čelisti  musí  býti  stejné  tvrdé,  Tevfika  paši  a  vedl  egyptské  záležitosti  v  le- 
jich  ostři  jemné  a  trvanlivé  a  musí  se  stý-  těch  1884—88  ve  smyslu  příznivém  condo- 
kati  jen  v  místě,  kde  se  děje  střih,  aby  ne-  miniu  britskému  a  se  snahou  poevropštiti 
vzniklo  zbytečné  tření.  Malé  nůžky  hotoví '  zemi.  Žárlivostí  anglického  repraesentanta 
se  tak  jako  malé  nože  celé  z  oceli,  velké  \  Evelyna  Baringa  zbaven  však  náhle  r.  1888 
nůžky  délají  se  obyčejně  ze  železa  kujného  moci  a  teprve  v  1.  1894—95  povolán  opět 
a  jen  ostří  je  navařeno  z  oceli.  Nůžky  liti-  k  vládě.  Zůstavil  obrovské  jméní. 
nové  se  po  vylití  jen  brousí  a  leští,  nejsou  Nabecnla  major  a  n.  mi  nor,  též  mrač- 
však  trvanlivé.  Malé  nůžky  se  zhusta  razí  na  Magalháesova  neb  kapská  mračna, 
ze  silného  ocelového  plechu  a  také  ozdoby  nazývá  se  dvé  světelných  mračen  na  jižním 
na  rukojetích  se  vyrážejí.  Při  výrobě  strojní ,  nebi,  obsahující  na  sta  mlhovin,  hvězdokup 
postupuje  se  takto:    Z  ocelové  tyče  vyrazí  a  jednotlivých  stálic. 

se  na  lisu  za  každý  zdvih  dva  základní  kusy  Habeonlarla  Defrance  jest  rod  Forami- 
(vyobr,  č.  2907.,  1),  Oba  kusy  zahřejí  se  do  nifcr  z  čeledi  Miliolidae,  se  skořápkou  více 
červena  a  vykovou  se  pomocí  beranídla  méně  spirální,  polythalamní,  dle  toho  pak, 
třemi  až  čtyřmi  rázy  na  tvar  ramen  (2),  pře- 1  zda  je  přilepená  či  volná,  přijímá  velmi  nc- 
bytečný  materiál  odstraní  se  na  prostřihu,  pravidelnoa  strukturu,  často  inkrustovanou 
nejdříve  při  rukojeti  a  v  oku  (3),  potom  pískem.  Žije  hlavně  v  severních  mořích,  po- 
i  při  čelisti  (4^.    Ramena  opracují  se  pilo-   prvé  jest  známa  z  triasu.  MBbr. 

váním  a  po  dvou  se  k  sobě  přizpůsobují.  NŮDie,  krajina  v  sev.-vých.  Africe,  roz- 
Fři  kaleni  navléká  se  as  30  kusů  na  želez-  kláda  se  po  obou  stranách  řeky  Nilu  od 
nou  tyč,  zahřívají  se  mírné  nad  ohněm  a  prvních  peřejů  nilských  v  Asuánu  až  po  stok 
ponořují  se  na  krátkou  dobu  do  vody,  aby  Modrého  a  Bílého  Isílu,  hraničíc  na  severu 
se  zakalila  jen  čelisť,  rukojeC  však  zůstala  s  Egyptem,  na  jihu  s  Kordofánem  a  Scnná- 
přirozeně  měkká.  Také  se  ramena  provisorně  rem,  na  záp.  s  Libyjskou  pouští  a  na  východ 
po  dvou  před  kalením  a  pro  nastávající  po-  s  Rudým  mořem;  rozloha  její  udává  se  na 
pouštěni  spojují,  aby  se  dosáhlo  co  možná  743.000  km*  a  počet  obyv.  na  1,000.000  duší. 
stejnoměrné  tvrdosti  obou  čelistí.  Zakalené  Celý  kraj  jest  vlnitá  poušf,  dílem  skalnatá, 
čelisti  se  brousí  a  leští  tak  jako  nože  a  spo-  dílem  pisčitá,  kterou  Nil  velikými  dvěma 
jují  s?  na  konec  po  dvou  nýtkem  nebo  l  oblouky  protéká  a  délí  ji  ve  dvě  části;  vý- 
ároabkcm.  Nfižky  zahradnické  vyžadují  i>o- ichodní  díl  nazývá  se  Núbijskou  pouští, 
měrně  více  práce  a  při  kování  zvláštních  |  kdežto  jihozáp.'  díl  obemknutý  jižním  oblou- 
zápustek.  JPok.       kem  nilským  slově  cl-Džezíra  a  přechází 

JÍoiiUk  čili  nožnice,  pochva  pro  nflž,  dále  na  jih  ve  st<^p  Bajúdskou.  Do  končin 
pro  dýku  až  i  pro  kratší  meč,  nošená  zavě-  jihových.  zasahují  odnože  vysočiny  Habuš- 
šena  při  pasu.  FM,     i  ské.    Nejrozšířenější  horninou  jest  núbijský 

Vlibill  v«  Neisbín.  pískovec,  jenž  jmenovitě  levý  břeh   nilsky' 

VtO,  zkrat,  místo  Nctto.  nepřetržitě  provází,  avšak  na  některých  mi- 

HlUkao#  [nyans],  odstín,  u  barev  nenáhlý  stech  vychází  také  na  povrch  prahorní  pod- 
přcchod  barvy  v  barvu;  v  širším  smyslu  klad  (rula  a  žula);  alkalické  prameny  u  Okmy 
užívá  se  slova  n.  o  pojmech;  jemný  rys  (po-  vyvěrají  z  hlinitých  břidlic.  Půdy  pro  vzdě- 
suněk  a  p.)  ve  hře  hercové,  v  tónu  zpěvá-  láni  způsobilé  jest  velmi  poskrovnu.  Mimo 
kove  slově  též  n-cí.  některé  oasy  omezena  jest  výhradně  na  údolí 

Hůb*  v.  Núbové.  nilské,  které  vsak   v  N-ii  jest  velmi  těsné, 

XTlllMtf  P^ia,  státník  egyptský  (*  1825  ve  tak  že  na  některých  místech  poušf  dosahuje 
Smyrně  —  f  1899  v  Pařííi).  Pocházel  z  ar-  až  k  samé  řece,  a  jinde  udržuje  se  úrodnost 
menské  rodiny  křesťanské,  nabyl  ve  Svýca-  půdy  stálým  zavlažováním  umělým;  toliko 
rech  a  Francii  evropského  vzdělání  a  vstou-  u  Berberu  a  Dongoly  šíří  se  údolí  nilské  a 
pil  pod  Mchmcdem  Alím  do  egyptských  slu-  poskytuje  více  pudy  orné.  Kromě  Nilu  pro- 
ieb.  Ve  službách  těch  užíváno  ho  hlavně  po  tékaji  N-ii  ještě  Atbara,  přítok  Nilu,  a  v  kon- 
r.  1850  často  k  diplomatickým  jednáním  činách  jihovýchod.  Choř  Baráka  občas  bývá 
v  Evropě,  týkajícím  se  především  obchod-  vodou  naplněn,  ale  zřídka  odvádí  ji  až  ke 
nich  otázek  a  Suezského  kanálu,  a  spravoval  svému  ústí  do  Rudého  moře.  Podnebí  jest 
v  letoch  1854 — 1863  ministerstvo  veřejných  celkem  teplé,  ale  suché;  na  sev.  převládají 
prací  a  drah.  R.  1867  byl  Ismáílem  pasou  deŠtě  zimní,  na  jihu  deště  letní,  ale  množ- 
jmenován  ministrem  zahraničných  záležitostí  ství  jich  jest  nedostatečné;  po  tři  čtvrti  roku 
a  způsobil  nové  urovnání  poměrů  Turecka  neprší  skoro  vůbec.  Následkem  toho  také 
k  Egyptu,  v  nčmž  vymohl   mistokráli  titul   vegetace  jest   chudá.     Lesnaté    vzezřeni 


496  Ňuble  —  Núbové. 

mají  toliko  ostrovy  v  Nilu  a  pruh  úrodné  Strabo;  ale  Ptolemaios  uŽ  klade  sidla  jejich 
půdy  podél  této  řeky.  Tam  vyskytují  se ;  na  oba  břehy  nilské.  Dle  svědectví  Prokopi- 
husté  porostliny  palem  (dum  a  děleb),  akacíí,  ova  byli  prý  v  posledních  letech  III.  stol. 
citlivek,  vrb  a  j ,  jež  spojeny  jsouce  vespo-  po  Kr.  císařem  Diokleciánem  povolání  hájit 
lek  popínavými  rostlinami,  tvoří  mnohdy  jižních  hranic  egyptských  proti  útokům  sou* 
hustiny  skoro  neprostupné.  Na  okraji  plodné  sednich  Blemmyů  a  Megabarů  a  vykázána 
půdy  rostou  keře  senesový  (Cassia  acuti-  jim  za  tím  účelem  krajina  jižně  od  Syeiiy. 
folia),  jejichž  listy  ve  značném  množství  se  V  VI.  stol.  vznikla  v  N-ii  mocná  říáe,  j.i 
vyvážejí,rostlinylilkovité,  durman  a  j.,  kdežto  dosahovala  až  na  hranice  habešské  a  podle 
v  krajinách  skoro  pustých,  jmenovité  v  údo-  sidla  panovníkova  zvala  se  řiSí  Dongolskou. 
lích  končících  se  v  údolí  nilském,  vyskytují  Zároveň  proniklo  do  země  křesťanství  dle 
se  křoviska,  v  nichž  většinou  bývají  zastou-  vyznání  Jakobi tského  a  zakotvilo  se  tu  pevné 
pěny  Calotrópis  procera,  Salvadora  persica^  \  až  do  stol.  XIV.  Zatím  však  neustálé  nájezdy 
Balanites aegyptiaca^Tamarix nUotica, Sodada  Arabův  oslabily  říši  a  r.  1350  sám  král  nú- 
decidua  a  p.  Konečně  sykomora,  trnité  aka-  bijský  přestoupil  k  islámu.  Později  N.  se 
cie  (Acacia  seyal,  tortUis\  Hyphaene  Argun,  rozpadla  v  několik  malých  států,  závislých 
a  některé  traviny,  zvi.  Panicům^  dodávají  brzo  na  panovníku  sennárském,  brzo  na  sul* 
poušti  vzezřeni  přívětivějšího.  Zvířena  na  tanu.  R.  1820  Ibráhím  pasa,  syn  místokrále 
severu  a  ve  středu  jest  celkem  totožná  egyptského  Mehmeda  Alího,  dobyl  celé  ze- 
s  egyptskou,  naproti  tomu  na  jihu  ukazuje  |  mě,  a  pod  panstvím  egyptským  zůstala  ai 
už  zcela  ráz  súdánský;  antilopa  objevuje  se ,  do  r.  1883.  Tehdy  doby]  jí  Mahdí,  ale  ví- 
již  v  celých  stádech,  rovněž  smečky  šakalů  tězst vím  Kitchenerovým  u  Dongoly  a  Om- 
nejsou  vzácný,  kdežto  v  řekách  krokodil  durmanu  r.  1899  navrácena  zase  pod  pan- 
i  želva  (Trionix  nilotica)  bývají  častým  zje- I  ství, egyptské. 

vcm.  Také  mezi  plazy  a  hmyzem  vyskytuji  Ňable,  jedna  z  vnitrozemských  provin- 
se  víc  a  více  tvary  vnitroafrické.  Obyvatel- 1  cií  středního  Chilská  mezi  36*  5' — 37*^  15' 
stvo  jest  pestrá  směs  vlastních  živlů  núb-  j.  š.  na  z.  od  Andu  na  hranici  argentinské, 
ských,  hámitských  a  arabských  a  podle  toho  |  měří  9210  ktn}  a  dělí  se  dle  povrchového 
také  v  jazycích  panuje  značná  rozmanitost,  svého  rázu  od  s.  k  j.  na  3  zřetelně  od  sebe 
Na  severu  přebývají  núbští  Berábrové  nebo  se  lišící  oblasti:  Montafía,  Llano  a  Costa, 
Barábrové,  po  nichž  N.  nazývá  se  také  >Be-  První  z  nich  zaujímá  západní  avahy  Andů^ 
led  el  Barábra*,  mezi  Nilem  a  Rudým  mo- 1  pokryté  lesy  a  pastvinami,  dosahujíc  výše 
řcm  Abábdové,  jižně  od  nich  Bišárové  a  do  3000  m  (Nevado  de  Chillao  2904  m),  pro- 
Bedžové,  podél  Atbary  Hadendoa  a  na  jiho- 1  střední  pásmo  Llano  tvoří  úrodné  roviny, 
vých.  Bení-Amer;  nálevem  břehu  nilském  kdežto  poslední,  Costa,  jest  pokryto  nízkými, 
ve  stepi  Bajúdské  kočuji  Arabové  kmene  avšak  namnoze  příkrými  pahorky.  Hlavní 
Kabábíš  a  Kanáhín.  V  údolí  nilském  zabývá  řeky  provincie  pramení  se  v  kraji  Montana 
se  obyvatelstvo  toto  pečlivě  orbou,  ve  ste-  a  jsou  to:  Itata,  N.,  Perquilanquem,  Diguil* 
pich  chovem  dobytka  (zvi.  koz,  oslů  a  vel-  lin,  Chillan,  Larqui.  V  Andech  ve  vysoké 
bloudů),  ve  městech  provozuje  řemesla  a  poloze  jsou  vynikající  lázně  Chillanské  s  pra- 
obchod.  Značný  počet  odchází  každoročně  |  měny  sirovými,  železitj^mi,  alkalickými  a  j. 
do  Egypta,  kdež  v  různém  zaměstnání  vý- 1  Podnebí  jest  zdravé  a  mírné,  v  horách  ovšem 
živu  si  hledá.  Obchod  N.,  zvi.  v  posledních  I  dosti  studené.  Obyvatel  jest  152.935  (1895), 
letech,  kdy  země  příslušela  k  říši  mahdiově, '  t.  j.  17  na  /mt*,  hlavním  pramenem  výživy 
byl  beze  všeho  významu,  a  i  jinak  omezuje  jest  orba  a  chov  dobytka,  pak  i  lesnictví, 
se  většinou  na  nilské  údolí;  vyváží  se  gumma  Výtěžek  vyváží  se  hlavně  po  trati  velké 
arabská,  datle  (zvl.  berberské  a  dongolské),  dráhy  chilské  Curico-Chillan-Talcalmano, 
senesové  listy  a  j.  Doprava  děje  se  jednak ,  která  probíhá  provincii.  N.  rozděluje  se  na 
po  nepohodlných  lodicích,  s  nimiž  však  do-,  4  departamentos :  Chillan,  Jungai,  Bulnes  a 
morodci  dovedou  překonávati  i  nilské  pe-  San  Carlos,  hlav.  město  jest  Chulan  (r.  1899: 
reje,  iednak  na  velbloudech  a  oslech.  Kára-  35.052  obyv.),  které  jest  také  obchodním  a 
vanni  cesty  protínají  poušC  a  to  z  Koroska ,  hospodářským  centrem  provincie.  Tšr, 
do  Abú  Hámidu,  z  Ed  Debbe  do  Omdur-  \  Núbové  (Núba),  název,  jejž  Fried.  MůUcr 
manu  a  z  Berberu  do  Suákina,  nejdůležitěj-  zavedl  pro  skupinu  národů  severoafrických, 
šího  místa  přístavního.  obývajících  iednak  ve  vých.  Africe  (v  Núbii 

Četné  památky  historické,  jmenovitě  roz-  a  Vých.  SúdáněJ,  jednak  v  záp.  Africe  mezi 
valiny  chrámů  slohu  egyptského  (u  Asuánu,  obyvatelstvem  černošským.  Národové  tito 
Abú  Simbelu,  Dakke,  Kababše  a  j.),  ukazuji,  hŠí  se  podstatně  od  černochův  i  od  Hámiců. 
Žc  N.  již  ve  starém  včku  těšila  se  vy- 1  tvoříce  spíše  jakýsi  přechod  mezi  nimi;  roz- 
nikajicímu  rozvoji  kulturnímu.  Chovalať  půda  díl  spočívá  hlavně  ve  světleiŠí,  červcnohnédé 
její  v  lůně  svém  hojně  drahých  kovů,  zvl.  pleti,  malé  hlavě,  okrouhlém  obličeji,  za- 
zlata,  a  proto  bývala  N.  zhusta  cílem  pro  hnutém  nose,  vysokém  čele  a  kadeřavém 
výboj né  choutky  egyptských  faraónů,  pod  i  vlase,  jenŽ  není  podoben  vlně  (jako  u  čcr- 
jejichŽ  panstvím  nezřídka  se  nacházela.  Nú- ,  nochů).  Dělí  se  ve  dvě  větve;  vlastní  Núby 
bové  sami  připomínají  se  za  dob  Eratosthe-  na  východě  a  Felláty  čili  Fulbcy  (v.  t.) 
nových  jako  národ  sídlící  záp.  od  Nilu  asi  na  západě.  Vlastní  N.  děli  se  zase  ve  značný 
v  nynější  stepi  Bajúdské,   kdež  je  zná  také   počet  kmenů,  z  nichž  nejdůležitější  jsou  Ba- 


Nucené  představy  —  NuerovéJ 


497 


rábrové,  Dankalové  v  Dongole,  Fundiové, 
šangalové,  Abábdoyé,  Bedžové  a  j. ;  Fr.  Múl- 
ler  počítá  k  nim  i  některé  národy  ponílské, 
jmenovité  Monbutty  a  Njam-Njamy. 

Vuoeaé  pHdstavy.  Již  za  normálních 
pomérA  nemAíeme  se  někdy  zbaviti  myšle- 
nek, které  se  proti  naší  vflli  vetřely  do  vě- 
domí, a  to  i  takých  vzpomínek,  nápadA, 
slov,  melodií  hudebních,  pro  které  v  dané 
chvíli  nemáme  žádného  zájmu.  Obyčejně  tato 
vtíravost  a  naléhavost  trvá  jen  nějakou 
chvíli,  čt  krátkou  dobu.  Jsou  však  nemocní, 
kteří  se  nemohou  zbaviti  protivných  myšle- 
nek i  na  dlouhé  Časy,  jsou  jimi  rušeni  ve 
svém  jinakém  přemítáni,  v  práci  a  snažení 
a  mohou  jimi  ^b^  uváděni  ve  stav  znač- 
ného znepokojení.  Některý  je  soužen  nuce- 
ním uvažovati  o  bezúčelných  marnostech  a 
nesmyslnostech.  Musí  počítati,  kolik  lidí  na 
ulici  potká,  vzpomínati  na  křestní  jména 
svých  známj^ch,  přemítati  o  tom,  proč  žába 
nemá  křídel.  Některému  vnucuje  se  na  mysl 
právě  opak  toho,  o  čem  by  mysliti  měl  či 
chtěl.  Když  jde  za  rakví  drahého  zesnulého, 
musí  se  v  duchu  zaměstnávati  vzpomínkami 
na  bujné  světáctví,  když  sedí  u  hostiny  ve 
společnosti  veselé,  připadají  mu  jen  samé 
trudy  a  bolesti,  když  matka  chce  přivinouti 
k  sobě  milé  děcko,  napadá  ji,  aby  mu  za- 
kroutila krk. 

Mnohý  nemocný  musí  při  každé  příležito- 
sti niterně  zápasiti  s  popudy  nutkajícími  jej, 
aby  něco  provedl,  co  se  jeho  smýšleni  a 
jeho  povaze  příčí,  na  př.  aby  své  zdraví, 
svAj  majetek  poškodil,  svůj  aneb  cizí  život 
zahubil,  aby  vypouštěl  ve  shromáždění  slova, 
aneb  něco  začal,  čím  by  způsobil  poplach, 
pohoršení,  aneb  čím  by  svůj  poměr  k  ostat- 
ním lidem  pokálel. 

Nejčastější  jsou  bezdůvodné  strachy,  pře- 
padající při  určitých  příležitostech  a  vrace- 
jící se,  ačkoli  osoba  uznává  jejích  bezdůvod- 
nost.  Úzkost  v  osamělé  situaci,  v  uzavřené 
místnosti;  strach  ze  tmy  při  ulehnutí;  zá- 
vrat při  pohledu  se  srázné  výšiny,  obava 
při  chůzi  přes  širé  prostranství;  hrůza  při 
pohledu  na  plné  divadlo,  čí  jiné  shromáž- 
dění; různé  druhy  trémy;  rozpačitost  z  ve- 
řejného vystoupem';  obavy,  že  pamět  selže, 
že  v^sledťem  bude  směšnost,  ostuda;  strach 
před  vlastním  ruměncem.  Pověrčivý  respekt 
před  nékter^i  číslicemi,  na  př.  že  ze  tři- 
nácti u  stolu  sedících  někdo  do  roka  za- 
hyne. Upřílišněná  štítivost  podati  někomu 
ruku,  jísti  cizí  Ižicí,  pohladiti  psa  (aby  ne- 
vznikla nákaza). 

Z  naléhavých  představ  mohou  vznikati 
různá  okamžitá  i  déle  trvající  porušení 
tunkd  nervových,  ba  í  psychických:  ne- 
schopnost k  práci,  nespavost,  sklíčená  ná- 
lada, bolení  hlavy,  tlučení  srdce,  vadné  trá- 
veni atd.  Obyčejně  jsou  nemocní  náchylní 
přeceňovati  rýznam  a  dosah  svého  stavu, 
oddávati  se  bezpodstatným  domněnkám,  že 
jim  hrozí  šílenství.  Základním  zdrojem,  ze 
kterého  tyto  úkazy  se  prýští,  bývá  vrozená 
útlocitná,   plachá    povaha.   Vlastni    podnět 

Ottflv  Slovmk  Hmutný,  tr,  XVm.  5/10  1901. 


k  výpuku  naléhavých  představ  zavdávají 
různé  okolnosti,  jimiž  nervstvo  bylo  uve- 
deno ve  stav  vysilenosti  a  předráždéností. 
Proto  je  nejdůležitějším  léčebným  opatře- 
ním zahájení  řádné  Životosprávy,  která  by 
umožnila  zlepšení  tělesné  výživy  a  vzdalo- 
vala všeliké  vlivy  oslabující,  napínavé  a  roz- 
čilující. Kfr. 

Vuoiíiram,  zool,  v.  Ořešník. 

Haoleana  [nukle-]  Cienk.  jest  rod  si u ni- 
vě k  {Helioxoa)  ze  skupiny  Aphrothoraca  č. 
Actinophryidae,  podobv  kulovité,  terčovité  neb 
do  délky  protažené  a  laločnaté.  Tělo  jest  ob- 
dáno  obalem  rosolovitým.  Pseudopodie  jsou 
z  pravidla  na  koncích  vidlíčnatě  rozštěpené, 
vycházející  buď  jen  z  jedné  části  povrchu 
tělesného  nebo  ze  všech  stran.  Má  jedno 
i  více  jader.  Jest  to  forma  sladkovodní,  ne- 
patrných rozměrů  (0"06  mm),  M,Bhr, 

Huolein  v.  Nukle  i  ny. 

Haoleolas  (lat.),  jadérko,  v.  Buňka. 

Vaoleiis  (lat.),  jádro,  v.  Buňka,  str. 930 
až  931. 

Vuóloe:  1)  N.,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Ces.  Brod,  okr.  a  pš.  Kostelec  n.  Oři.,  fara 
Konojedy;  75  d.,  488  Qb.  č.  (1890),  Stř.  šk.  - 
2)  N.,  ves  t,  na  Radotínském  potoce,  hejtm. 
Kladno,  okr.  Unhošf,  fara  Tachlovice,  pš. 
Dušníky;  73  d.,  694  oby  v.  č.  (1890),  (1900: 
1202  ob.),  2  cihelny,  mlýn  a  veliká  a  bohatá 
ložiska  a  velkolepé  sušárny  >nučické  rudy*. 
Česká  montanní  společnost  otevřela  zde  asi 
před  12  léty  doly  a  vystavěla  z  nádraží  duš- 
nického  přes  N.  do  Kladna  vlastní  dráhu, 
po  níž  dováží  odtud  do  kladenských  svých 
závodů  praženou  rudu.  Zdejší  ruda  chová 
v  sobě  přes  507o  železa.  V  nejstarší  době 
byla  ves  majetkem  kláštera  ostrovského. 

Vadloká  rada  v.  Chamoisit. 

Hnónloe,  též  N.  Velké  (Gross-Nutschnit^, 
ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Litoměřice, 
fara  Křešice;  39  d.,  239  ob.  n.  (1890),  popi. 
dvůr,  pila,  mlýn,  chmelařství  a  něco  vinař- 
ství. Připomíná  se  již  r.  1067. 

Haónlóky,  Nučnice  Malé  {Klein- 
Nutschnitx),  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Roudnice,  fara  Libotejnice,  pš.  Terezín;  34 
d.,  242  ob.  n.  (1890),  kaple  a  popi.  dvůr. 

Nadá,  zool.,  skupina  Žebernatek  (Cte- 
nophora),  žebernatky  bezbranné,  v.  Be- 
roidae  a  Žebernatky. 

Naditá  (lat.),  nahota,  zvi.  zobrazení  lid- 
ského těla  nahého;  pak  i  to,  co  mravnosti 
se  příčí. 

Nadoierský  Benedikt  víz  Bene- 
dikt 20). 

Nadvojovice,  Nudvovice,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Turnov;  25  d., 
308  ob.  č.  (1890),  starý  románský  kostelíček 
sv.  Jana  Křt.,  byl  v  dobč  předhusitské  far., 
popi.  dvůr,  veliká  cihelna  a  výletní  místo 
Tumovanův.  R.  1395  uvádí  se  patronem 
kostela  Václav  řeč.  Šindel  z  Nudvojovic. 

Namrové,  národl  africký  ve  Východním 
Súdáne,  obývají  po  obou  stranách  Bílého 
Nflu  na  již.  břehu  Bahr-el-Gazálu  až  k  ústí 
Sobátu,  sousedíce  na  severu  se  Šilúky,  na 

32 


498 


Nuevo  Leon  —  Nucha. 


ostatních  stranách  s  Dinky.  Zevnějškem  jsoa 
lid  pěkně  urostlý,  štíhlé  postavy  s  dlouhýma 
nohama  a  s  hrudí  mnohdy  úzkou,  tvář  pak 
nemá  vzezření  černošského,  spíše  ukazuje 
tahy  skoro  evropské.  Obývají  v  kuželo vitých 
chatrčích,  jež  udržují  ve  veliké  čistotě.  Muži 
nenosí  šato,  ženy  užívají  trávené  zástěry; 
za  to  rádi  se  zdobí  šňůrami  modrých  a  bí- 
lých perel  i  železnými  a  kostěnými  náramky, 
věnují  velikou  péci  úpravě  vlasů,  ženy  pak 
propichují  si  horní  ret  a  nosí  v  něm  kolíček 
perlami  zdobený  a  mimo  to  v  uších  velké 
náušnice;  čelo  si  tétují.  Poněvadž  území  je- 
jich jest  vydáno  velikým  zátopám  říčním, 
provozují  orbu  jen  v  končinách  od  řeky 
vzdálenějších,  za  to  však  jsou  horliví  dobyt- 
káři,  věnujíce  svým  stádům  skotu  velikou 
péči;  vůdčí  býk  požívá  úcty  skoro  božské. 
Z  vlastností  jejich  chválí  se  veliká  jejich 
pohostinnost  i  statečnost,  kterou  projevují 
při  lovu  i  v  boji,  tak  že  prý  ani  Arabové 
neodvážili  se  na  výpravy  otrokářské  do  je- 
jich území.  Náboženské  názory  jejich  jsou 
primitivní  a  zastoupeny  namnoze  četnými 
pověrami  a  čarami.  Společného  vládce  ne- 
mají, nýbrž  žijí  v  poi^ěrcch  patriarchálních; 
veškero  příbuzenstvo  obývá  v  jedné  vesnici 
a  v  té  nejbohatší  uznáván  je  za  pohlavára. 

Naevo  Xioon,  Nový  Leon,  stát  mexický 
mezi  Coahuilou,  San  Luisem  de  Potosi  a 
Tamaulipasem  s  62.381  km*  a  (1894)  293.793 
oby  v.  (bělochy,  Indiány  a  mestici);  hlavní 
zaměstnání  chov  dobytka  a  hornictví  (stříbro, 
olovo,  uhlí  kamenné,  síra,  salnytr  a  železo), 
málo  zemědělství.  Záp.  státu  náleží  náhor- 
nímu  plateau,  jež  příkře  klesá  k  sev.-vých. 
ve  vlnité  roviny,  jimiž  protékají  Rio  Salado 
a  Rio  Pesquerto,  přítoky  Ria  Grande  del 
Nořte.  Hornatá  čásť  pokryta  jest  krásnými 
lesy.  Hl.  m.  jest  Montére y, 

Kafenen  (it.  Novena),  průsmyk  v  Alpách 
Lepontských,  záp.  od  Sv.  Gottharda.  Jest  to 
stezka,  spojující  Airolo  ve  švýc.  kantoně 
ticinském  s  Ulrichenem  v  kantoně  valiském. 
Na  rozvodí  Ticina  a  Rhóny  dosahuje  výšky 
2443  m  a  sestupuje  odtud  příkře  do  údolí 
Eginenského. 

JSuttkr  v.  Nipur. 

Nn^ent  [núdžent]  Lával,  v  rak.  vojště 
vyslovovaný  po  franc.  [nyžan],  hrabě  West- 
meathský,  kníže  římský,  polní  maršálek  rak. 
(♦  1777  v  Irsku  —  f  22.  srp.  1862).  Vstoupil 
mladý  do  c.  k.  služeb  voj.,  postoupil  r.  1809 
na  plukovníka  a  náčelníka  gen.  štábu  arci- 
kníŽ.  Jana.  Vykonav  r.  1811  v  Londýně  diplo- 
matické poslání  jakési  povýšen  r.  1813  na 
generálmajora,  velel  v  horní  Itálii  většímu 
oddílu  rak.  vojska,  s  nímž  poražen  byv  Fran- 
couzi u  tvrze  Gorina  blíže  VI.  Benátek  ustou- 
pil se  souše  na  lodi.  R.  1814  N.  pronikl  se 
sborem  svým  až  k  Forli  a  sjednal  s  Muratem 
(v.  t.)  smlouvu,  která  tohoto  potvrdila  na 
prestolu  neapolském.  Dále  bojoval  proti 
Francouzům  najmě  u  Reggia  7.  břez.  1814, 
později  velel  vojsku  t.  zv.  anglicko-sicil- 
skému  proti  Muratovi,  jehož  voje  porazil 
ve  mnohých  bitvách.    V  dobách  druhé  re- 


staurace ve  Francií  r.  1815  velel  již  jakožto 
polní  podmaršálek  spojeneckému  vojsku  v  de* 
part.  fiouches-du-Rbdne,  v  témŽe  roce  stal 
se  majetníkem  30.  pluku  péŠ.  (Ivovského). 
r.  1816  byl  generálním  kapitánem  království 
Neapolského,  jehož  armádu  uvedl  v  dobrý 
stav.  Po  vzpouře  r.  1820—21  vrátil  se  do 
Rakouska.  R.  1848  bojoval  jako  polní  zbroj- 
mistr  pod  Radeckým  v  Lombardsko-Bcnát- 
sku  a  r.  1849  pod  Haynauem  v  Uhrách,  za- 
čež povýšen  na  poln.  maršálka,  aČ  výsledky 
jeho  operací  tam  byly  značné  ztenčeny  okol- 
ností zvláštní,  že  jsa  vojevůdcem  nad  jiné 
geniálním  míval  několikeré  operační  plány 
zároveň,  jeden  výteČnější  než  druhý,  ale 
z  nichž  při  nestálosti  a  vrtkavosti  neprová- 
děl ani  jednoho  do  konce,  nýbrž  změnami, 
rozkazy  a  protirozkazy  mnohdy  pletl  jeden 
plán  do  druhého.  Ustoupiv  do  výslužby  žil 
v  soukromí  u  Reky  na  svém  statku  Trsatu, 
kdež  se  nalézá  budova  ve  slohu  starohellén- 
ského  chrámu  jako  museum  se  samými  pa- 
mátkami po  N-ovi,  mezi  nimiž  mnoho  vyko- 
panin  z  Pompejí  a  Herkulána.  FM. 

Vug^Bt  |nóget|,  angl.,  v  Kalifornii  a 
v  Austrálii  nazývají  tak  hroudu  zlata. 

Nahn  Anton,  lékař  něm.  (*  1814  v  Schries- 
heimu  u  Heidelberka  —  f  1889  v  HeidcI- 
berku).  Vystudoval  lékařství  v  Heidelberku, 
r.  1841  se  tu  habilitoval  pro  anatomii,  r.  1849 
pak  se  tu  stal  professorem  téhož  oboru.  Na- 
psal a  vydal:  Uber  eine  bis  jet\t  noch  nicht 
náher  beschriebene  Drúse  im  Innern  der  Zun^ 
genspit\e  (1845),  pojednávající  o  shluku  ilá- 
zek,  nazvaných  později  vůbec  jenom  glan^ 
dula  N-/i;  Tabulaechirurgica'anatomicae(\%A(>, 
též  něm.  r.  1856);  Beobachtungen  und  Unter- 
suchungen  aus  dem  Gebiete  der  Anatomie^ 
Physiologie  u.  prakt,  Medt^in  (1849) ;  Lehrbuck 
der  vergleichenden  Anatomie  (1878;  2,  vyd. 
1886);    Lehrbuch  der  prakt.  Anatomie  (1882). 

Haoha  (Hyxa),  új.  město  v  rus.  gub.  je- 
lizavetpolské  u  již.  úpatí  hlavního  hřbetu 
kavkázského,  ve  výŠi  750  m  n.  m.,  v  sev.- 
vých.  části  úžlabiny  protékané  ř«  Kiš-čajeni 
(přít.  Alazaně),  má  24.811  ob.  (1897),  s  nichž 
jest  8l7o  Tatarů,  18Vo  Arménův  a  jen  17^ 
Rusův  a  jiných  národností,  1  pravosl.  chrám, 
3  arménské,  28  mečet,  nemocnici,  4tHdni 
měšťanskou  a  2  arménské  školy.  Velice  roz- 
sáhlé jest  hedvábnictví  a  ovocnářství  i  jest 
N.  hlavním  místem  pro  vývoz  surového  hed- 
I  vábí.  Poštovní  silnicí  spojeno  jest  město  se 
Zakavkázskou  železnicí  a  vojenskou  silnicí 
s  Dagestánskou  oblastí.  N.,  jinak  Sek  i,  byla 
do  pol.  XVIII.  stol.  vesnicí,  teprve  utvoře* 
ním  Šekinského  chanátu  stala  se  jeho  sídel- 
ním městem  za  vlády  Nádíršáha.  Palác  a 
opevněni  chánů  šekinských  z  r.  1765  v  per- 
ském slohu  stavěné  dosud  se  zachovalo. 
R.  1819  připojen  chanát  k  Rusku  pode  jmé- 
nem šekinské  provincie,  která  pak  učiněna 
Újezdem  ^bernie  Šemachinské,  bakinské  a 
posléze  jelizavetpolské.  —  Nuchinský 
Újezd  zaujímá  sev.  čásť  gubernie  s  plochou 
3808'7  km*  a  rozděluje  se  svým  povrchovým 
rázem  na  4  oblasti:  velehorskou  na  s.,  roz- 


Nuisance  —  Nullová  methoda.  499 


kládajicí  »c  na  jiiním  svahu  hlavního  hřbetu   „„1,1^^  (  „„i,i^:„  (  . . .  bílkovina 
kavkářského  a  dosahující  výše  přes  4000  m, '  ^^11^  i  °"*^'^*"  (  . . .  kyselina  nukleinová 
na  ú|>ati  tohoto  hřbetu  prostírá  se  širokým   ^  I  bílkovina  (histon). 

pasem  druhá,  nízká  oblast,  třetí  zaujímá  bez-  Meziprodukty  štěpné,  které  posud  jeví  re- 
iesé  vysočiny  a  roviny  na  z.  Újezdu,  kdežto ,  akci  bílkovin,  ale  chovají  více  kyseliny  nu- 
poslední  tvoří  stepní  a  bezvodou  část  úiezdu.  kleinové  (tudíž  více  fosforu)  než  n-dů,  na- 
Podoebt  jest  velmi  rozmanité,  na  velehor- ,  zývají  se  nukleiny.  Nukleinů  nabýváme, 
tkém  hřbetu  drsné,  v  nížinách  horké,  avšak  ,  jestliže  dáme  n.  hydrolysovati  kyselinou 
celkem  zdravé.  Obyvatel  jest  117.062  (1897^,  pepsin-solnou  při  temperatuře  těla;  vznikají 
z  nichž  69'8%  ázerbejdŽánských  Tataru,  jako  sedlina.  Podobně  vznikají  nukleiny  roz- 
15'7V«  AnnenA,  7'8Vo  UdinA,  4  6*/*  Kjurinfl  kladem  n-dd  kyselinami,  žíravinami,  vodou, 
a  l'9Vt  žldfl,  dle  náboženství  jest  74'57o  <nu-  ■  N.  jsou  samy  v  živém  těle,  ani  nukleinův 
hamm.  a  22'7Vo  arménského  vyznání.  Oroa  ani  kys.  nukleinové  zde  není.  Jsou  to  kypré, 
zaujímá  úhrnem  35.000  ha  i  pěstuje  se  rýže, '  bílé  prášky,  kyselé  povahy,  ve  vodě,  žiravi- 
pšenice,  proso,  ječmen,  špalda,  len  a  j.  DA- 1  nach  i  v  roztocích  solí  rozpustné;  obsahují 
íežito  jest  i  zeltnářství  (dýně,  melony,  okurky  železo.  Nukleiny  jsou  kyselejší  než  n.;  mí- 
a  j.),  misty  pěstuje  se  tabák,  avšak  mnohem  vají  4— 7V«  fosforu.  Kysehny  nukleinové 
vetší  význam  má  hedvábnictví,  jímž  Újezd  {N:P^ 3:1)  jsou  prášky  kypré,  v  žíravinách 
zaujímá  jedno  z  prvních  míst  v  Zakavicází. '  velmi  snadno  rozpustné.  Známe  mnoho  je- 
R.  1894  v^rtěženo  89.900  pudů  vláken.  Velmi  jich  solí  i  s  kovy  těžkými,  soli  tyto  jsou 
rozšířeno  jest  i  ovocnářství  Habloně,  moruše,  i  nesnadno  ve  vodě  rozpustné.  Kyselinami, 
hrušky,  kaštany,  ořechy,  fíky  atd.),  vinná  |  ba  již  vodou  rozpadají  se  snadno  v  zásady 
réva  pěstuje  se  téměř  po  celém  Újezdě,  víno  1  p  u  r  i  n  o  v  é 

požívá  se  většinou  v  hroznech.  Chov  dobytka  i        QZ/jiV,  adenin  či  aminopurin; 
nemá  valné  důležitosti  (5676  koní,  938  oslův         C^H^N^O  guanin  či  aminooxypurin; 
a  mezků,  23.500  kusů  skotu,   7680  buvolů,         C^H^N^O  hypoxanthin  či  oxypurin; 
47.850  ovcí,  3250  koz  a  660  vepřů),  v  někte-         C^H^N^O^  xanthin  či  dioxypurin. 
rýcb  horských  krajinách  provozuje  se  vče-   Zásady  ty  nazývají  se  též  zásadami  nuklei- 
lařství.    Z   průmyslové  činnosti   hlavní  jest   novými  i  souvisí  chemicky  s  kyselinou  mo- 
tkaní  hedvábných  látek  a  kobercův.  Obchodní   čovou.  (Práce  Em.  F  i  s  ch  e  r  a.)  Rn. 

ruch  Újezdu  soustřeďuje  se  v  Nůše  a  v  ně-  van  der  Niill  Eduard,  architekt  rak. 
kterých  osadách  s  výroč.  trhy.  Tir,       (♦  1812  ve  Vídni  —  f  1868  t.  sebevraždou). 

VltlMtao*  [njúzens],  angl.,  obtíž,  škoda.  Učil  na  akademii  architektuře  a  omamen- 
mrzutost.  tice  fl844— 1865)    a    určoval   umělecký   ráz 

VllitS,  hl.  m.  arrond.  Beaune  ve  franc.  staveb  vídeňských.  Vlastní  práce  jeho,  pro- 
dep.  C6te  d*Or,  stanice  dráhy  pařížsko -lyon-  váděné  v  renaissanci,  sklánějící  se  k  pozdní 
ské,  na  j.  od  Dijonu,  má  3552  obyv.  (1891).  renaissanci  a  ^rokoku,  jsou:  Akciové  láiné 
Obchodní  soud;  archaeolog.  museum.  Pro-  u  Badenu  a  Žofiiny  Id^ni,  budova  velitelství 
slulé  vinice.  c.  k,   arsendlu^   dum    Haasovskjr,    paldc    La- 

Ifnkalltva,  největší  ostrov  ve  franc.  sou-  ríschův  a  opera  ve  Vídni.  N-ovi  náleží 
ostroví  Marquesách  v  Polyncsii,  původu  so-   aesthetické  jejich  propracování;    technicky 

{>ečného,  většinou  hornatý,  8  nejvyšším  vrcho-   zpracovával  je  Aug.  v.  Siccardsburg.  U  N-a 
em  1178  m,  aŽ  na  málo  údolí  neúrodný,  má   vzdělávali    se    čeští    architekti   Moker,  Jos. 
482  km*  s  961  ob.  (1881),  3  dobré  přísUvy.    Zítek,  Ullmann  a  j. 

Přístavní  místo  Taiohae  s  80  ob.  jest  sídlem  Nnlla  (lat),  nicka,  jež  se  v  počtářství 
admmistrátora  souostroví,  zvláštního  agenta,   znamená  0. 

missie  katolické,  školy  jeptišek,  gendarmerie  Vnlla  dies  sine  linea  (lat.),  t.  i.  žádný 
a  centrum  obchodu  souostroví.  den  bez  čárky,  pořekadlo,  kterého  podle 

Vnkleinové  kyeeliny  viz  N  u  k  1  e  o-  Piinia  st.  užíval  malíř  Apelles,  chtěje  na- 
proteídy.  značiti,  že  nemá  se  prozaháleti  ani  jediný  den. 

Hnkleiny  jsou  organické,  složité  slou-  Vnlla  řehola  sine  ezoeptione  (lat.;, 
ceniny t  obsahující  fosfor,  v  rostlinstvu  a  ži-  Žádné  pravidlo  bez  výjimky. 
vočiŠstvu  velice  rozšířené.  Povstávají  štěpe-  Nollibisté  tvrdí,  že  o  duchu,  jako  sub- 
ním  nukleoalbuminův  a  jsou  hlavní  součástí  stanci  netělesné,  nemůže  býti  řečeno,  že  by 
jader  buněčných.  N.  pravé  poskytují  při  kde  v  prostoru  sídlil,  kdežto  holomcri- 
rozkladu  za  štěpné  produkty  bílkovinu,  ky-  áni  (okog  —  celý,  (11*90?  —  čásC)  tvrdí,  duch 
selinu  fosforečnou  a  t.  zv.  xanthínové  zásady,  že  existuje  v  celém  těle  a  to  v  každé  jeho 
Druhá  skupina  n-nů  —  pseudonukleiny  —    části. 

štěpí  se  jen  na  bílkovinu  a  kyselinu  fosfo-       Nollita  (z  lat.),  nicota,  neplatnost. 
řečnou  a  nedává  zásad  xanthincvých,  kdežto       Voltová  methoda  sluje  ve  fysice  taková 
třetí  skupina  poskytuje  za  produkty  átépné   methoda,  při  niž  měření  záleží  v  kompensaci 
pouze  kyselinu  fosforečnou  a  zásady  xanthi- ,  energie,   která  by  na  stroji  měřicím  pohyb 
nové.  Hi,       způsobila,  energií  stejně  velikou,  ale  opačntj 

Vnkleoalbnmin  v.  Bílkoviny  str.  64 «.   namířenou.    Rovnovážná  poloha  indikátoru, 

Vnkleoproteidy  jsou  důležitá  třída  slo-  který  při  n  vé  m-dě  musí  v  klidu  setrvati, 
Žít^^ch  bílkovin,  jejichž  způsob  složení  vy-  nazývá  se  též  někdy  nullovým  bodem;  na  př. 
jádřcn  tímto  schématem  Štěpeni:  při  vážení  jest  nullový  bod  to  místo,  kolem 


500 


Nullový  bod  —  Numidia. 


kterého  nezatížené  váhy  volné  kývají.  Jedno- 
duchý příklad  n-vé  m-dy  jest  vážení  na  rovno- 
ramených  vahách,  kde  působení  hmoty  ne- 
známé vyrovnává  se  působením  závaží  tak 
dlouho,  až  ukazovatel  zaujímá  tutéž  polohu 
jako  při  vahách  nezatížených.  Četné  příklady 
n-vých  m-od  jsou  při  méřeních  galvanických, 
optických  a  pod.  Opakem  n-vé  m-dy  jest 
methoda  úchylková,  nvk, 

Vollový  bod  v.  Normál  a  Nivello- 
vání  str.  360^. 

Niimantl&,  za  starého  věku  hlavní  město 
keltiberského  kmene  Arevaků  ve  Spanělích, 
proslulé  hrdinskou  obranou  proti  Římanům. 
Položena  byla  na  příkré,  1100  m  vysoké  a 
pouze  s  jedné  strany  přístupné  skále  na  hor. 
toku  řeky  Duera.  (Zříceniny  u  Garray  ne- 
daleko Sorie  v  St.  Kastilii.)  Když  Keltibe- 
rové  byli  podrobeni  od  Římanů  (143—42 
př.  Kr.),  jediná  N.  setrvala  v  hrdinné  obrané. 
Konsul  Q.  Pompeius  byl  r.  139  poražen  a 
donucen  k  míru,  který  však  od  senátu  za- 
vržen. V  obnoveném  boji  od  mžen  konsul 
Popilius  Laenas  a  jeho  nástupce  Hostilius 
Mancinus  r.  137  zaskočen  i  přinucen  ke  ka- 
pitulaci a  k  novému  míru,  na  nějž  musil 
s  nejvyššími  důstojníky  přísahati.  Avšak  se- 
nát neuznal  ani  tohoto  míru  a  vydal  za  trest 
Hostilia  i  s  důstojníky  Numantincům,  kteří 
však  jich  nepřijali.  Konečně  poslán  do  Špa- 
něl  r.  134  Scipio  Africanus,  a  ten  nepouštěje 
se  v  otevřený  boj  zpustošil  okolní  krajinu 
a  obklíčil  s  60.000  muži  úplné  město.  N., 
jež  měla  asi  8000  branného  mužstva,  hájila 
se  zoufale  a  teprve  po  15měsíčním  obležení 
vyhladověna  (r.  133).  Většina  zbývajícího 
obyvatelstva  vzala  si  sama  životy,  ostatek 
se  vzdal  a  prodán  do  otroctví,  město  pak 
srovnáno  se  zemí.  Scipionovi  dostalo  se 
čestného  příjmí  Numantinus,  Na  troskách 
Nie  povstalo  později  nové  město,  ale  ne- 
patrné. Hrdinnou  obranu  N-ie  zvěčnil  Cer- 
vantes  v  tragédii  >Numancia€.  Pšk. 

Nnma  Pompllias,  dle  pověsti  druhý 
král  římský.  Rodištěm  jeho  byly  prý  sabin- 
ské  Cures,  kdež  požíval  pro  moudrost  a 
zbožnost  veliké  úcty.  Římané  po  Rómu  loví 
zvolili  si  jej  králem  a  bohové  auspicii  na 
Capitolii  schválili  volbu  jeho.  Poněvadž  Ří- 
mané té  doby  byli  lid  hrubý  a  bojovný,  od- 
hodlal se  N.  P.  příměti  je  k  životu  pokojněj- 
šímu na  pevných  řádech  náboženských.  Proto 
s  radou  choti  své  nymfy  Egerie,  kteráž 
pobývala  u  zřidla  potud  v  jižním  okolí  řím- 
ském ukazovaného  a  s  níž  se  v  noci  scházel 
v  nedaleké  jeskyni,  ustanovil  bohopoctu  a 
obřady  posvátné.  Římany  o  božském  poslání 
svém  přesvědčil  hostinou,  při  níž  hliněné 
nádoby  náhle  ve  zlato  se  proměnily.  Bozi 
Faunus  a  Picus  byli  jím  opojeni  tak,  že  mu 
oznámili  říkadla  tajná.  Ustanoviv  božstva, 
jimž  Římané  oběti  nadále  měli  vzdávati, 
určil  i  posvátné  obřady,  modlitby,  oběti, 
písně,  zakázal  oběti  lidské  a  vůbec  krvavé 
i  dával  přednost  obětem  z  plodin  polních. 
Rovněž  zapověděl  bohy  zobrazovati.  K  po- 
třebám bohopocty  zřídil  sbory  knéží,  ponti- 


fiků,  flaminů,  fetiálů,  saliův,  augurův 
i  panen  Vcstálských,  a  povinnosti  jednot- 
livých sborů  napsal  do  knihy,  jiŽ  odevzdal 
pontifíku  maximovi  Numovi  Martiovi, 
jenž  odtud  s  nástupci  svými  by]  strážcem 
úkonů  náboženských.  Pozemky  Romulem 
dobyté  rozdělil  občanům,  posvětil  mezníky 
a  na  Capitolii  zřídil  oltář  bohu  mezí  Ter- 
minu. Řemeslníky  v  městé  soustředil  do 
collegií,  ustanovil  jim  tržiště,  oběti  i  slav- 
nosti a  zbudoval  na  Capitolii  chrám  bohyni 
Fides,  strážci  daného  slova.  Doba  jeho 
23]etého  kralování  prý  byla  dobou  blaženou. 
Zemřel  klidné  bez  nemoci  a  pohřben  byl 
na  laniculu.  Psk, 

Hmnea  (frc.  Nouméa),  hlavní  město  Ka- 
ledonie  Nové,  má  6680  ob.,  dobrý  přístav, 
vyšší  školu,  2  nemocnice  a  sirotčinec.  N. 
jest  sídlem  vlády,  vrchního  soudu,  obchod- 
ního soudu  atd.  a  má  parolodní  spojeni  se 
Sydneyem,  Saigonem  a  Marseilli. 

HnmeniM  z  Apameje,  platónik  řecký, 
kol  r.  150  po  Kr.,  odvozoval  filosofii  Plató- 
novu z  Pjrthagorovy  a  tuto  z  nauk  orientál- 
ních. Bůh  rozvíjí  se  podle  něho  třemi  stupni: 
duchem,  stvořitelem  a  kosmem.  Zlomky  jeho 
spisů  v  Mullachově  sbírce  v  3.  sv.  Frag* 
menta  philos.  Graecorum.  Srv.  Thedinga, 
De  Numenio  philosopho  platoníco  (Bonn, 
1875). 

Nameniiis,  zool.,  v.  Koliha. 

Nnmeralia  v.  Číslovky. 

Nnmerl,  t.  j.  >s čítán i«,  název  4.  knihy 
Mojžíšovy,  poněvadž  se  začíná  sčítáním  lidu; 
v.  Pentateuch. 

Namerla  Dup.  [Anagona,  HúbA  hnědo- 
pásník,  jest  rod  píďalek  vyznačený  křídly 
na  vnějším  kraji  stejnoměrně  zaokrouhle- 
nými. Přední  křídla  mají  roh  přední  ostrý 
a  ozdobena  jsou  temnými  příčnými  pruhy. 
Housenky  jsou  tuhé,  štíhlé,  s  hlavou  srdči- 
tou a  hrboulkem  na  kroužku  9.  Oba  druhy 
evropské  žijí  u  nás.  Kpk. 

Nnmerloký  (z  lat.),  číselný. 

Nmneras  (lat.)  v.  Číslo. 

Nnmlda,  zool.,  v.  Perlička. 

Nnmldia,  starověká  země  v  sev.  Africe, 
zvaná  tak  dle  Numidů  nebo  Nomadů, 
kočovného  národa  původu  berberského, 
který  původně  šířil  se  se  svými  stády  po 
veškerém  kraji  od  Malé  Syrty  aŽ  po  okeán 
Atlantský.  Dělili  se  v  několik  kmenů,  z  nicíiŽ 
nejdůležitější  byli  Massaesylové  v  nv- 
n^šim  Marokku  a  Massylové  ve  středu 
alžírském.  Všichni  slynuli  jako  výborní  jezdci 
a  z  nich  skládala  se  výtečná  jízda  kartha- 
ginská,  která  nejvíce  přispěla  k  vítéz.stvím 
Hannibalovým.  Spravovali  se  kmenovými 
knížaty,  z  nichž  proslavili  se  na  konci  druhé 
války  punské  Masinissa,  král  Massylův,  a 
Syfax,  král  východní  N-ie.  KdyŽ  spojil  se 
Syfax  s  Karthaginci  a  Masinissu  vypudil 
z  jeho  území,  přešel  tento  k  Římanům  a  vy- 
konal jim  po  boku  Scipionové  služby  ne* 
ocenitelné,  začež  stal  se  králem  celé  výcnodní 
N-ie;  západní  tvořila  odtud  samostatný  stát 
Mauretanii.    Masinissa  zjednal  si  tasluhu 


Numismatika.  501 

o  národ  8vůj»,  ie  navádél  jej  k  orbé  a  stá-  velikých  kabinetů.  Systematická  literatura 
lým  sídlům.  Útoky  svými  na  Karthaginu  dal  pokročila  pak  v  oboru  tom  od  prací  Imhoof- 
hlavni  podnět  ke  třetí  válce  punské,  v  jejímž  Blumerových  až  ke  klassickým  dílům,  jako: 
prvém  roce  zemřel  (149  př.  Kr.).  Ze  synů  Mommsen,  Gesch.  d.  rdmischen  Můnzwesens 
jeho  nejstarSÍ  Micipsa  stal  se  králem,  druzí  (Berlin,  1860);  Hultsch,  Griechische  u.  ro- 
dva,  Mastanabal  a  Gulussa,  obdrželi  malé  mische  Metrologie  (1882);  Lenonnant,  La 
údély.  Micipsa  mél  dva  syny,  Adberbala  monnaie  dans  Tantiquité  (Paříž,  1878—79).  — 
a  Hiempsala,  jimž  a  Mastanabalovu  synu  Probouzející  se  romantism  vyvolal  na  konci 
Jugurthovi  (v.  t.)  zůstavil  panství,  ve  tři  XVIII.  stol.  také  větší  záiem  pro  n-ku  stře- 
dily rozdělené.  Po  Jugurthovi  stal  se  králem  dověku,  kterou  se  zabývali  do  té  doby  pouze 
Gulussův  syn  Gauda.  Král  Juba  I.  spojil  řídcí  jednotlivci,  jako  Fontaine,  Numismata 
ac  s  republikány  římskými  a  skončil  po  bitvě  anglosaxonica  et  anglodanica  (1705).  Vlast- 
u  Thapsa  sebevraždou  (r.  46  př.  Kr.).  Caesar  ním  zakladatelem  n-ky  středověké  stal  se 
učinil  z  N-ie  provincii,  ale  z  rukou  Augusto-  J.  Maděr  (f  1813)  hlavně  svými  »Kritische 
vých  obdržel  ji  zpět  král  Juba  II.,  známý  Beitrage  zur  Múntzkunde  d.  Mitteialters<, 
spisovatel  historický.  Ale  r.  25  př.  Kr.  Juba  vydanými  v  pojednáních  České  učené  spo- 
zaměnil  N-ii  za  Mauretanii,  načež  N.  stala  se  lečnosti  r.  1803  >  1813.  N.  pak  pěstována 
trvale  zemi  římskou  a  dožila  se  velikého  v  jednotlivých  zemích  dosti  horlivě:  ve  Fran- 
rozkvětu  hmotného.  Pík.  cii  vynikli  v  ní  hlavně  Leblanc,  Engel,  Ser- 
Vomlsmatlka  (z  lat.  numisma,  mince)  rure,  Gariel ;  v  Německu  Friedlánder,  Grote, 
jest  nauka,  zabývající  se  poznáváním  mincí  Danncberg,  Soetbcer;  v  Anglii  Hildebrand, 
se  stránky  technické  i  formální  a  stanové-  Ruding,  Hawkins;  v  Itálii  Argelati,  Vergara, 
ním  jejich  historického  vývoje  a  významu.  Zanetti;  v  zemích  rakouských  Karajan,  Berg- 
Náleži  mezi  pomocné  vědy  historické  a  má  mann  a  j.  Ze  slovanských  spisovatelův  obi- 
velikou  důležitost  pro  dějiny  dvilisace.  Ve  rali  se  domácí  n  kou  v  Polsku  především 
starém  veku  nalézáme  pouze  ve  vznešených  Lelcwel,  Bandtkie,  Rakowiecki  a  Raczyňski, 
kruzích  římských  jistou  sběratelskou  pozor-  ve  Slezsku  Kundmann,  v  Rusku  Chandoir. 
nost  pro  vzácné  mince;  opravdové  znalectví  V  Čechách  domácí  n-ku  vedle  svrchu  zmí- 
a  počátky  soustavné  n*ky  lze  datovati  te-  něného  Maděra  pěstovali  hlavně  V.  Hanka, 
prve  od  doby  renaissance  v  Itálii,  kdy  hu-  F.  hr.  Šternberk,  £.  Vocel,  O.  Miltner,  B. 
manístická  studia  vedla  k  většímu  zájmu  Dudík,  v  novější  době  především  Kl.  Čermák, 
pro  antické  mince.  Hlavně  tlorencký  kruh  £.  Fiala,  J.  Smolík.  —  Zvláštním  oddílem 
kolem*  sbírek  Medicejských  se  utvořivší  za-  n-ky  stala  se  n.  orientálních  národů,  teprve 
tluhoje  zmínky.  Renaissanční  hnutí  rozvinulo  v  novější  době  hlavně  pracemi  Fráhnovými, 
se  pak  v  celé  západní  Evropě  v  XVI.  stol.  Marsdenovými  a  Wilsonovými  prohloubená, 
a  u  větiiny  vznešených  dvorů  povstávaly  Hlavním  pramenem  a  bojištěm  moderní 
tehdy  sbírky  starých  památek,  které  se  staly  n  ky  jsou  veliké  sbírky  mincí,  z  nichž  přede 
namnoze  podkladem  dnešních  největších  všenii  vynikají  Britské  museum,  pařížský  a 
mincovních  kabinetů.  Zároveň  s  rostoucí  vídeňský  mincovní  kabinet.  Odtud  vychází 
módou  začínala  ovšem  také  obratná  falsifí-  stálý  popud  k  soustavnému  badání,  hlavně 
kace  hledaných,  antických  kusů,  v  čemž  jřž  vědeckou  katalogisací.  V  nové  době  důle- 
V  X\l,  stol.  vynikají  hlavně  některé  dílny  žitým  pokrokem  v  oboru  n-ky  stala  se  repro- 
padovanské*  Okolnost  ta,  spolehlivost  velkých  dukce  galvanoplastická,  která  slouží  k  roz- 
sbírek  značně  ohrožující,  vedla  k  důkladněj-  množení  dokonalých  kopií  dle  nejvzácnějších 
šimu  pozorováui  a  zkoumání  kusů  pravých  originálův.  K  uvedení  do  n-ky  máme  řadu 
a  přispěla  nemálo  k  vývoji  vědecké  n*ky.  všeobecných  spisů,  jež  zahajuje  stále  klas- 
Nejstarií  zájem  numismatický  ovšem  obme-  sické  dílo  Eckhelovo  >ADfangsgrůnde  der 
zoval  se  pouze  na  antické  kusy,  a  nejstarší  alten  Numismatik*  (Vídeň,  1788\  přeložené 
literatura  jest  více  příležitostná  a  dilettant-  do  různých  jazyků.  Nejdůležitější  pak  jsou: 
ská.  Ze  spisovatelů  těch  sluší  uvésti  Hollan-  Halke,  Einleitung  in  das  Studium  der  Nu- 
dana  Huberta  Goltzia,  španělského  slavného  mismatik  (2.  vyd.  Bcrl.,  1889);  Schlickcyscn, 
theologa  Antonia  Agostina.  Fulvia  Orsiniho,  Erklárung  d.  Abkiirzungen  aut  Múnzen  (3.  vyd. 
bratry  Strady,  vesměs  ze  XVI.  stol.  Opravdu  Berl.,  1896);  Danneberg,  Grundzúge  d.  Múnz- 
védeckým  způsobem  počal  řecké  mincr  po-  kunde  (Lip.,  1891);  Lané  Poole.  Coins  and 
ptsovati  a  řaditi  Francouz  Pellerin  v  druhé  mcdals  (Lond.,  1892).  Bibliografie  n-ky  vše- 
pol.  XVIU.  stol.,  a  jeho  dílo  bylo  dovršeno  obecná:  Lipsius,  Bibliotheca  numaria  (2  sv., 
klassickou  a  dosud  cen  v  neztrácející  prací  Lipsko,  1801);  Leitzman,  Bibliotheca  nu- 
vuleiSského  jesuity  Josefa  Eckhela  >Doctnna  maria  (2.  vyd.  1867);  pro  jednotHvé  země: 
nu  morům  veterum<  (Vídeň,  1792—98,  8  sv.).  Francie:  Engel  a  Serrure  (Paříž,  1888—89, 
Literatura  o  antických  mincích  pak  od  té  3  sv.);  Itálie:  Gnecchi  (Milán,  1889);  Španěly: 
doby  valně  vzrůstala.  Vycházela  veliká  sbě-  Dcl^ado  (Madrid,  1886);  Belgie:  Cumont 
ratclská  díla,  jako  pro  řecké  a  římské  mince:  (Brussel,  1883).  Vedle  toho  vychází  řada  ča- 
Mionnet,  Description  des  médailles  grecques  sopisů  numismatických.  Z  nich  nejhlav- 
(Pařiž,  1803—19);  Head,  Historia  numorum  nější  jsou:  pařížská  »Revue  numismatique« 
(Oxford,  1887);  Babelon,  Description  histo-  a  »Annuaire  de  numismatiqucc,  londýnská 
rique  des  roonnaies  de  la  républiquc  Romaine  >Numismatic  Chronicle«,  římská  >Gazzetta 
(Paříž,  1885),  a  vedle  toho  vědecké  katalogy  numismatica*,  berlínská  >Zeitschriít  túr  Nu- 


502 


Numitor  —  Nummulitidae. 


mismatik*,  vídeňská   >NumismatÍ8che  Zeit- 
schrifU. 
Nnmltor,  bratr  Amuliův  (v.  t)* 
Viimml  inousl  v.  Incusum  quadra- 
tum. 

Vommnlitidae,  čeleď  Foraminifer  se 
skořápkou  mnohokomůrkatou ,  vápnitou, 
jemněji  neb  hruběji  pórovitou,  zpravidla  vol- 
nou a  symmetricky  v  jedné  rovině  spirální. 
Komůrky  bývají  úzké,  následkem  čehož  jsou 
to  formy  z  pravidla  sploátělé.  Výše  modifi- 
kované formy  mají  přidatnou  hmotu,  systém 
kanálků  a  neperforované  přehrádky  (septa) 
mezi  jednotlivými  komůrkami.  Ústí  jest  sku- 
linovité,  columcllárné  uložené.  Rod  /b/j-sřo- 
mella  Lam.  sem  náležející  má  skořápku  čočko- 
vitou.  Má  hmotu  přídatnou,  která  vyplňuje 
i  pížtěl,  pak  septálni  můstky  a  systém  chod- 
biček. Komůrky  jsou  sedlovitě  na  sobě  ulo- 
ženy a  zadní  jejich  okraj  jest  opatřen  zoub- 
kovitými  hrbolky.  Kanálky  tvoří  soustavu 
velmi  složitou  a  otvírají  se  na  venek  na  části 
umbilikální  buď  jednou  nebo  dvojitou  řa- 
dou pórů  podél  švů;  v  přídatné  hmotě  jest 
druhotná  soustava  kanálků.  Ústí  jest  skuli- 
novité  s  řadou  otvorů  na  basi  septálni  plo- 
chy. Poprvé  se  vyškytá  v  křídě  a  dosud 
žije.  Jiným  zástupcem  jest  rod  Nouionina 
ďOrb.,  kteréž  přídatná  hmota  buď  úplné 
schází  nebo  jest  zakrnělá  a  omezená  na  kra- 
jinu umbilikální;  nemá  vnějších  otvorů  septál- 
nich  ani  můstků.  Ústí  jest  jednoduchá,  za- 
křivená štěrbina.  Vyskytuje  se  od  carbonu 
do  tertiéru  a  dosud  žije  (u  nás  v  křídě  známo 
5  druhů).  Rod  Operculina  ďOrb.  má  sko- 
řápku typicky  sploštělou  a  planispirální  se 
závitky  zevně  zřetelně  pozorovatelnými  v  po- 
čtu 3—6.  Přídatná  hmota  vyplňuje  píŠtél  a 
na  obvodě  tvoří  pás  a  hřeby,  kteréž  vnikají 
do  stěn.  Poprvé  se  nachází  v  křídě  a  dosud 
žije,  ale  jen  ve  2  druzích,  a  jest  velmi  vzácná. 
Rod  Heterostegina  ďOrb.  má  skořápku  po- 
někud sploštělou  s  komůrkami  s  počátku 
uloženými  ve  spirále,  později  rozšířenými 
do  plochy,  prodlouženými  a  vzpřímenými, 
rozdělenými  druhotnými  příčkami  v  malé 
komůrečky.  Soustava  chodeb  i  přídatná 
hmota  jsou  vyvinuty.  Ústí  jest  na  vnější 
septálni  ploše  a  představuje  řadu  otvůrků. 
Známa  jest  od  zpodniho  tertiéru  do  dnes 
(zastoupena  v  naší  křídě).  Rod  Fusulina 
Fischer  má  skořápku  vřetcnovitou  se  závity 
vinutými  kolem  podélné  osy,  a  to  tak,  Že 
každý  následující  závitek  uzavírá  předchozí. 
Komůrky  se  táhnou  po  celé  délce,  sahajíce 
od  jednoho  konce  až  ke  druhému  Stěna 
skořápcčná  jest  jemně  dírkovaná.  Septa  jsou 
jednoduchá  nebo  dvojitá,  celistvá  a  vklíněná 
do  stěn  skořápky,  tvořící  někdy  komůrky 
druhotné.  Intcrseptálních  kanálků  tu  není. 
Ústi  jest  jednoduchá  protáhlá  štěrbina  nebo 
řada  okrouhlých  otvůrkův  a  leží  na  vnitř- 
ním konci  posledního  segmentu.  Vyškytá  se 
v  carbonu  po  celém  světě  (tvoří  fusulinové 
vápence)  a  v  juře  vymírá.  Rod  Fusúlinella 
Moeller  {Hemífusulina  Moell.)  jest  podobná 
předešlé,   má  však  stěny  celistvé  a  písčité. 


Rod  Schwagerina  Moeller  má  skořápku  ku- 
latou nebo  válcovitou  8  komůrkami,  rozdS- 
lenými  přehrádkami  druhotnými,  a  na  jejich 
zpodní  ploše  Jest  přídatná  hmota  v  podobě 
hřebínkův.  Ústí  jest  jednoduchá  centrální 
skulina.  Jde  z  carbonu  do  permu.  Rod 
Archaeodiscus  Brady  jest  podoby  čočkovité, 
představující  nepřepaženou  rourku,  zavinu- 
tou kolem  sebe  samy,  uloženou  v  konstantně 
střídavém  směru  do  tlusté  massy  jemné  pó* 
rovité  hmoty  skořápečné.  Nemá  ani  přídatné 
hmoty  ani  systému  kanálkův,  a  komůrky 
nejsou  odděleny  přehrádkami.  Vyskytuje  se 
v  anglickém  a  ruském  carbonu  a  pokládá 
se  za  formu,  tvořící  východisko  N-tid.  Rod 
Amphstegina  d.  Orb.  má  skořápku  spirální, 
terčovitou,  nestejnostranou.  Komůrky  se  ob- 
kroČně  střídají  a  mají  křídlovité  prodlouže- 
niny,  na  jedné  strané  jednoduché,  na  drahé 
rozdělené  hlubokými  zaškrceninaroi  tak,  že 
tvoří  přídatné  laloky.  Stěna  skořápková  jest 
jemně  provrtaná,  v  partii  umbilikální  ztloustlá, 
bez  systému  chodbiček.  Poprvé  v  carl>onu, 
dosud  žije.  Rod  Cyeloclypeui  Carpenter  má 
skořápku  sploštělou  se  ztlustlým  středem, 
sestávající  i  kotouče  komůrek,  seřaděn^Och 
v  soustředné  kroužky  s  }aterálními  ztluStě- 
ninami.  Přehrádky  jsou  dvojité  a  mají  sou- 
stavu chodbiček.  Vrstvičky  jemné  pórovité 
hmoty  jsou  uloženy  nad  sebou.  Znám  jest 
z  miocénu  a  recentní,  ale  tento  velmi  vzácný. 
Rod  Orbitoides  ďOrb.  představuje  kruhovitý 
nebo  hvězdovitý  terč,  jehož  mediannf  rovina 
jest  složena  z  komůreček,  upravených  v  pra* 
videlné  kroužky  kolem  zřetelné  střední  ko- 
můrky, ztlustlá  uprostřed  přídatnou  hmotou 
a  na  jedné  straně  vrstvami  nakupených  ko- 
můreček. více  méně  nepravidelně  roztrou- 
šených. Komůrky  vůbec  jsou  dvojího  druhu, 
větší  jsou  uprostřed  ve  3—5  závitech  a  menší 
se  k  nim  kladou  v  soustředných  kruzích, 
všechny  mezi  sebou  spojené  chodbičkami. 
Prvotní  soustava  chodeb  probíhá  mezi  septál- 
nimi  lištnami  a  druhotná  v  hřebích,  jimiž 
jest  přídatná  hmota  s  povrchu  provrtána,  a 
vnější  jejich  hlavice  jsou  spojeny  lištnami 
téže  hmoty.  Poprvé  se  vyškytá  v  svrchní 
křídě  a  mizí  v  miocénu.  Rod  Summulites 
Lamarck  jest  nejdůležitějším  a  největším 
(má  2 — 60  mm  v  průměru)  zástupcem  celé 
čeledi.  Má  skořápku  čočkovitou  neb  terčo- 
vitou, více  neb  méně  sploštělou,  planispi- 
rální a  pravidelnou,  velmi  jemně  perforo- 
vanou.  Závity  přítomné  ve  velmi  hojném 
počtu  se  buďto  kryjí  obkrodně  křídlovitými 
výběžky  anebo  se  vůbec  nekryjí.  Komůrek 
jest  veliké  množství  a  jsou  od  sebe  oddě- 
leny kolmými  příčkami,  do  zadu  zahnutými, 
tvořícími  výběžky  zohýbané  nebo  ztlustlé. 
Ústi  jest  jednoduché,  připojené  k  obvodu 
předcházejícího  závitu.  Přídatná  hmota  jest 
opatřena  složitým  systémem  kanálků,  ktcry 
sestává  z  většího  počtu  spirálních  chodbiček 
a  husté  sítě  chodeb  na  obvodu;  na  svrchní 
straně  skořápky  jsou  hřeby  z  přídatné  hmoty, 
výjimečně  dírkované.  Vyskytuje  se  zde  di- 
morfisrous,  jsou  formy  veliké  s  malou  po- 


Nummus  —  NuSez  de  Arce. 


503 


čátcČní  komůrkou  a  forray  zcela  malé  s  ve- 
likou komůrkou  počáteční.  V  car  bonu  jest 
sastoupen  ne  mnoho,  hlavně  ien  v  Rusku 
a  Belgii,  v  triasu  jest  dosti  pochybný,  v  ter- 
tiéru  pak  se  vyškytá  zejména  od  eocénu 
do  oligocénu,  začasté  v  ohromných  massách. 
Často  tvoři  celé  horniny,  známé  nummu- 
litové  vápence,  z  nichž  jsou  vystavčnv 
téi  pyramidy.  V  Evropě  hromadný  jejích 
výftkvt  omezuje  se  jen  na  krajiny  kolem 
Středozemního  moře  (jednotlivě  jsou  známy 
hlavně  z  pařížské  a  londýnské  pánve  i  jinde), 
sa  to  obrovské  množství  jest  jich  v  severo- 
afrických pouštích,  kde  Nummulites  gi\ehensi$ 
velikosti  dollaru  pokrývá  v  úžasném  množ- 
ství veliké  lány  země;  pak  se  táhne  pás 
nummulitových  vápenců  Arábií,  Sýrií,  Malou 
Asií,  Kavkazem  a  Persií  až  do  Indie.  V  Ame- 
rice vyskytuje  se  v  jižních  zemích.  Byl  vůbec 
obyvatelem  moří  teplých.  V  křídě  mizí  a 
reccntní  jest  velmi  vzácný,  známý  v  jediném 
druhu.  Rod  Nummulina  d'Orb.  jest  vlastně 
podrodem  rodu  Nummulites  s  tím  však  roz- 
dílem, že  se  její  závity  vždy  úplně  kryjí. 
Nachází  se  od  car  bonu  do  tertiéru.  Rod 
Assilma  ďOrb.  se  rovněž  vykládá  za  podrod 
rodu  Nummulites,  jenže  křídlo  vité  výběžky 
stěn  komůrkových  jsou  tenké  a  těsně  jedna 
ke  druhé  přiloženy,  tak  že  se  závity  ne- 
kryjí a  obrys  jejich  jest  z  venku  zřetelně 
patrný.  Výskyt  rovněž  od  carbonu  do  ter- 
tiéru, M,Bbr. 

HUDUBiUl  (lat),  peníz,  mince;  v.  Sester- 
tius. 

VlUi  (Los  Morretes)^  mys  na  záp.  pobřeží 
africkém,  na  28^  AV  s.  š.,  sev.  od  ústí  Vádí 
Drá. 

Hun:  1)  N.,  jedno  z  ramen  delty  Nigiru 
(v.  t.).  —  9)  N.  (A  sak  a),  vádí  v  již.  Ma- 
rokku,  pramenící  se  na  již.  svahu  Antiatlasu 
a  tekoucí  do  Atlant,  okeánu,  do  něhož  se 
vlévá  na  28*  59'  s.  š.,  sev.  od  V.  Drá.  Má-li 
vodu,  bývá  obyčejně  12  m  široké. 

HiU|  krajina  v  již.  Marokku,  na  pobřeží 
Atlant,  okeánu,  sev.  od  V.  Drá,  měří  as 
144  km*.  Středem  jejím  protéká  ř.  Nun,  na 
jejímž  pravém  břehu  rozkládá  se  'x\\,  m. 
Ogulmim  (Glimim),  mající  as  3000  oby  v. 
Podnebí  je  zdravé;  půda  málo  úrodná  (nej- 
více při  pobřeží),  pročež  berberské  oby- 
vatelstvo, jež  páči  se  na  45.000  duší,  zaměst- 
nává se  více  obchodem  s  otroky  a  koňmi, 
chovem  ovcí  a  velbloudů,  méně  hospodář- 
stvím. Ve  vých.  části,  rázu  již  ryze  sahar- 
ského, zdržují  se  kočovné  kmeny. 

XTlUlOtllS  (z  lat  nuntiuM,  vyslanec),  zástupce 
papežův  vyslaný  k  vládám,  nunciatura, 
jeho  sídlo  a  úřad.  V  starší  době  zváni  n-ii 
veškeří  vyslanci  papežští,  ať  ku  provádění 
reservovaných  práv  nebo  k  jiným  účelům 
vyslaní.  Později  rozlišen  ostřeji  úřad  legáta 
(v.  t.)  a  n-ia,  tento  pak  obmezen  na  vyslance 
diplomatické  k  vládám  světským  vysílané 
a  tam  v  zastoupení  papežově  dlící.  N-iové 
u  velikých  katolických  mocností  jsou  po- 
čítáni k  vyslancům  první  třídy;  jenom  na 
menších  dvořích,  jako  v  Haagu,  vykonávají 


Í'ejich  úkoly  níže  stojící  internunciové. 
někteří  n-iové  mají  z  pravidla  zvláštní  du- 
chovní jurisdikci  rovnou  biskupské  (n.  cum 
potesiate  legati  a  latere)^  pročež  často  v  kru- 
zích episkopátu  odpor  proti  nim  se  ozýval. 
Zvláštní  úlohu  hrály  nunciatury  v  krajích 
ohrožených  protestantismem.  Tam  stávaly  se 
hlavními  středisky  katol.  výboje  a  obrany. 
Tak  založena  již  r.  1582  zvláštní  nunciatura 
pro  sev.  Německo  v  Kolíně,  pro  Švýcary 
r.  1586  v  Lucerně,  pro  Belgii  r.  1588  v  Brus- 
selu.  Hlavně  proti  osvícenskému  hnutí  v  Již- 
ním Německu  založena  r.  1785  také  nun- 
ciatura v  Mnichově.  Francouzská  revoluce 
ovšem  odstranila  nunciaturu  kolínskou  a 
brusselskou.  Za  to  jedná  se  v  nejnovější  době 
horlivě  o  zřízení  nunciatury  v  Petrohradě. 

Hunoiipatio  (lat),  jmenování,  usta- 
novení někoho  něčím,  zvláště  ustanovení 
někoho  dědicem. 

HundliUM  (lat.),  u  Římanů  týdenní  trh, 
který  se  odbýval  každého  devátého  dne. 

Huneaton  [ndníťn],  m.  ve  Warwickshire 
(stř.  Anglie),  z.  od  Birminghamu,  má  11.580 
obvv.  (1891),  latinskou  školu  a  čilý  textilní 
průmysl. 

Vimez:  1)  N.  Pedro  v.  Nonius. 

2)  N.  Ratael,  praesident  republiky  Co- 
lumbijské  (♦  1825  v  Cartageně  —  f  1894  t). 
Nabyv  v  rodném  městě  právnického  vzdě- 
lání, stal  se  advokátem  a  r.  1851  členem 
národního  kongressu.  R.  1854  zvolen  za  mi- 
nistra financí  a  vynasnažil  se  zlepšiti  roz- 
háraný stav  státního  hospodářství.  Ministrem 
financí  byl  také  za  diktatury  Mosqucrovy, 
ale  po  jeho  pádu  r.  1863  uchýlil  se  do  ciziny 
a  ztrávil  několik  roků  také  v  Anglii.  Vrátil 
se  do  vlasti  r.  1874  byv  kandidován  stranou 
indípendentů  za  praesidenta  republiky  a  po 
krvavých  bojích  mezi  stranou  klerikální  a 
liberální  v  letech  1876—78,  byl  opravdu  po- 
staven v  čelo  státu  r.  1880.  Ve  dvou  letech 
své  vlády  snažil  se  zlepšiti  stav  země  a  po 
opětné  volbě  r.  1884  potlačil  povstalecká 
hnutí  a  provedl  větší  centralisaci  země  dle 
progranunu  t.  zv.  regenerace.  Snaha  ta  ko- 
runována novou  ústavou  z  5.  srpna  1886. 
Udržuje  se  značnou  energií  pořádek  v  zemi 
N.  zůstal  při  vládě  až  do  své  smrti,  jsa  při 
tom  stále  spisovatelsky  činný.  Jeho  vláda 
znamenala  pro  Columbii  přechod  od  anar- 
chie k  normálním  poměrům. 

Nn&ez  de  Arce  G as  par,  spisov.  a  stát- 
ník ápanél.  (♦  4.  srpna  1834  ve  Valladolidu). 
Stal  se  doktorem  ii).  na  univ.  toledské,  psal 
básně  drobné  a  od  r.  1859  efemérní  kusy 
divadelní.  Od  r.  1865  byl  poslancem,  sprvu 
umírněným  liberálero,  potom  oporou  krále 
Amadea  a  pak  stranníkem  Bourbonův.  Ne- 
klidná léta  po  revoluci  r.  1868  nadchla  jej 
k  mohutným  básním  politickým  Gritos  del 
combate  (Madrid,  1875),  výkřikům  zoufalství 
a  pochyb,  jeŽ  doznaly  strašného  ohlasu.  Za 
ně  přijat  N.  do  akademie  (1876).  Proslulost 
jeho  rostla  netušené,  po  boku  Campoamo- 
rově  vyrostl  v  předního  lyrika  soudobého, 
jenž  ideál   přítomnosti  sloučil  s  klassickou 


504 


Nuntiatura  —  Nusairiovci. 


formou  básnictví  kastilského  v  básních:  Ul- 
tima  lamentacton  de  Lord  Byron  (1879);  La 
selva  oscura  (t.  r.);  El  vérťigo  (t.  r.);  El  ateo 
(1880);  La  vision  de  Fray  Martin  (1880),  t.  j. 
Luthera;  Raimundo  Lulio\  La  pesca  (1884); 
Maruja  (1886);  Poemas  cortas  (1895).  Četná 
vydání  i  překlady  zahraničné  svědčí  o  je- 
jich oblibě.  Dramata  vydal  N.  souborně 
r.  1880  (Obras  dramaticas;  v  nich  Deudas 
de  la  honra,  Quien  debe  paga^  Justicia  pro- 
videncial  a  proslulé  El  hai  de  leňa),  drob- 
nější práce  Miscelanea  literaria  r.  1886.  N. 
byl  ministrem  osad  v  kabinetě  Sagastově 
(1883—84),  pak  senátorem  a  odborným  před- 
sedou v  státní  radě  (1888).  Srv.  Bouret,  La 
poesie  lyrique  en  Espagne.  D.  G.  N.  d.  A. 
(Pař.,  1889);  M.  Menendez  y  Pelayo,  N.  d.  A., 
estudio  biografico  critico  (Madr.,  1892). 

Hnntiatara  v.  Nuncius. 

Hnutiiuii  (novolat.),  v  Rakousko-Uhersku 
písemná  zpráva,  kterou  o  svých  usneseních 
jedna  delegace  podává  druhé. 

HuntiiiB  v.  Nuncius. 

Hnnvov&ni  v.  Kastrace  str.  36. 

Hnoro,  krajské  město  v  Sardinii,  pro- 
vincie Sassari,  na  želez,  trati  Bosa-N.,  má 
5967  oby  v.  (1881);  sídlo  biskupa,  seminář, 
gymnasium,  učitel,  ústav,  lyceum,  mramo- 
rové lomy  a  minerál,  prameny. 

Hnpaky,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Žížkov, 
okr.  Říčany,  fara  Česlice,  pš.  Ubííněves;  20 
d.,  100  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr.  Stávala  zde 
tvrz  se  dvorem,  jež  po  bitvě  bělohorské  do- 
staly se  Karlu  kn.  z  Liechtenšteina  a  při- 
pojeny k  Uhříněvsi. 

Nnphar,  stulík,  rod  rostlin  lekníno- 
vitých  {Nymphaeaceae),  liší  se  od  leknínu 
{Nymphaea^  v.  t.)  kalichem  u  našich  druhů 
vždy  pětilistým  (jinak  však  též  až  12listým), 
korunními  plátky  na  hřbetě  s  medovou  jam- 
kou, tyčinkami  pod  semenníkem  vetknutými, 
bliznou  celokrajnou  nebo  hvězdoví  tě  zubatou. 
V  našich  vodách  rostou  dva  druhy  žlutou 
barvou  květů  nápadné.  N.  luteum  Sm.  (st. 
žlutý)  a  N.  pumilum  Sm.  (st.  menŠi).  N. 
luteum  má  oddenek  silný,  plazící  se  v  bahně 
tůní,  rybníků  nebo  klidnějších  zátok  říčních, 
listy  s  dlouhými  trojhranými  řapíky,  s  čepelí 
na  vodě  vzplývající,  srdčitě  vejčitou,  celo- 
krajnou, stvoly  květní  jednokvěté.  Plátky  ko- 
runní dosahují  jedné  třetiny  délky  kališních, 
zvonkovitě  rozevřených  listů.  Tyčinky  mají 
prašníky  podlouhle  čárkovíté  i  po  vyprášení 
několikráte  delší  nežli  široké.  Terčovítě  roz- 
šířená blizna  jest  nálevkovitě  prohloubená, 
cclokrajná  nebo  mělce  vykrajovaná,  s  10 
až  20  paprsky,  před  krajem  bíizny  se  ztrá- 
cejícími. Plod  mnohopouzdrý,  lahvicovitý, 
bobulovitý;  za  zralosti  odděluje  se  od  své 
stopky  a  puká  se  nepravidelně  v  několik 
kusů  na  vodě  vzplývajících,  z  nichž  teprve 
po  uhnití  dužniny  vypadávají  semena  a  kle- 
sají na  dno.  N.  lutei:m  jest  obecnější  druh 
z  obou  stulíků.  V  Čechách  nejhojněji  vysky- 
tuje se  v  nížinách  polabských,  zvláště  v  tů- 
ních podél  Labe  a  Jizery  a  v  rybnících  jiho- 
českých.  Na  Moravě  hlavně  na  jihu  se  na- 


lézá. Ve  všech  částech  svých  drobnější  N. 
pumilum  liší  se  od  předešlého  krom  toho 
řapíky  na  příČ  sploštélými,  korunními  lístky 
vnitřními  asi  pětiny  déíky  kališních  Itstti  do- 
sahujícími, prašní kem  čtyřhraným,  krátkým, 
po  vypylení  2— 27,krát  delším  než  širokým, 
terčem  blizny  ploským,  za  zralosti  plodu 
vyklenutým  (polokulovitým),  po  kraji  hvěx- 
dovité  laločnatým,  s  10—12  paprslcy  silné 
vyniklými,  téměř  až  ke  kraji  laloku  dochá- 
zejícími. Vyskytuje  se  v  Čechách  ne  tuze 
hojně  v  rybnících  a  povltavských  tůních 
okolí  budějovického,  na  Moravě  u  Dačic  a 
Jihlavy.  Květy  obou  druhů  stulíku  voní  slabČ, 
ale  příjemně.  Ič. 

Hajptiáliii  (z  lat.  nuptiae,  svatba),  sva- 
tební. 

Horagliy  (nurhagy,  ital.  noraga,  řec. 
lochoi)  nazývají  se  na  ostr.  Sardinii  prastaré 
kamenné  stavby  podoby  homolovité,  10  ai 
12  m  vysoké,  mající  dole  10—30  m  v  prů- 
měru, o  jejichž  původu  a  úČelu  jsou  jen 
domněnky.  N.,  jichž  na  Sardinii  napočteno 
ke  3000,  nalézají  se  obyč.  na  kopcích  nebo 
umělých  pahorcích,  mívají  2—3  patra,  a  má 
se  za  to,  že  sloužily  za  ochranu  okolní  kra- 
jiny. Srv.  DcUa  Marmora,  Voyage  en  Sar- 
daiene  (Turin,  1839—60). 

HoraiiK,  zool.,  v.  Pitta. 

Hůř  Dtehán  v.  Džihángír. 

Hůreddin  Mahmud,  seidžucký  sultán 
Sýrie  a  Egypta  (♦  1116  v  Damašku,  f  1174 
t.),  vynikající  udatností  a  zbožnosti.  R.  1146 
nastoupil  po  svém  otci  Imád-uddínovi  Zen* 
gím  v  sultanátč  Mosulském,  odrazil  dvě  léta 
po  tom  útoky  druhé  křížové  výpravy  a  do- 
byl v  následujících  letech  celé  severní  Sýrie 
s  Antiochií  i  Damaškem.  Křesťanské  krá- 
lovství v  Jerusalemě  bylo  jím  velice  sevřeno 
a  r.  1169  dostalo  se  mu  po  porážce  Fatí- 
movců  také  vlády  nad  Egyptem,  hlavně  zá- 
sluhou známého  Saladina,  jenž  se  stal  jeho 
nástupcem. 

Harhag^y  v.  Nuraghy. 

Hiirnberg  v.  Norimberk. 

Hiimberg^,  ves  mor.,  v.  Norbertčany. 

HnrBchan  v.  Nýřany. 

Hiirtins^en,  město  ve  virtemberském  kraji 
schwarzwaldském  nad  Nekarcm,  na  želez, 
trati  Plochingen-Villingen,  má  5738  oby  v. 
(1895),  obv.  soud,  dva  evang.  kostely,  reál. 
progymnaaium,  evang.  učit.  seminář,  hospo- 
dář, zimní  školu,  ústav  hluchoněmých,  řemesl- 
nickou banku;  cihelny  a  vápenice,  lomy 
na  stavební  kámen,  uměl.  mlýn,  výrobu  kor- 
kových a  dřevěných  zátek;  prádelny  na  ba- 
vlnu, niti  a  žíně,  výrobu  bavln,  a  stávkového 
zboží,  barvírnu,  bělidlo  a  koŽelužnu. 

HŮB,  řec,  rozum,  soudnost. 

Husairlovci  (Nusairi,  Nosairiovci, 
méně  správně  Ansáriovci),  náboženská 
sekta  syrská,  čítající  nyní  asi  70,000  duší 
Turkům  poplatných,  obývajících  asi  20  střc- 
disk  na  Libanonu.  Náležejíce  původem  sto- 
letí IX.  po  Kr.  (asi  r.  892)  pokládají  se  sami 
za  muslimy.  Ve  skutečnosti  jest  kabbálisti- 
cká  jejich  nauka,  hlavně  pokud  kultu  se  do- 


Nusbcly  —  Nusle. 


505 


týče,  smési  pohanstrí,  iidoTstvi,  křeaCanstvi 
a  isiámo.  Hlavou  jejich,  současné  uznáva- 
ným za  proroka,  je  leich  ChalíL  Jméno  N. 
odvotuie  se  od  rodišté  zakladatele  jejich 
naukv  Nosrája  poblii  Kúfy.  Za  středo  veku 
byl  nlavním  jejich  sídlem  DŽabel,  jehož 
zmocnili  se  r.  1318.  —  Srv.  Gobineau,  Les 
religions  ....  dans  TAsie  centrále  (PařiŽ, 
1866). 

Viuib«l7  v.  Nuzbely. 

Viisoo  [-^o],  město  v  ital.  provincii  Avel- 
lÍno»  má  jako  obec  5023  oby  v.  (1885);  sídlo 
biskupské  s  kathedrálou,  gymnasium  a  kam. 
lomy. 

Vns^rau  v.  Nuzerov. 

Vnsto  (správněji  Nůsly,  Nusle),  město 
v  Cechách  v  hejtm.  a  okr.  král.  vinohrad- 
ském, tvoříce  předměstí  pražské  rozkládají  se 
▼ětitnou  na  levém  břehu  Botiče.  Obec  skládá 
se  ze  tří  čtvrtí.  jeŽ  obyčejně  nazývány  bývají 
M.  (v  ufiím  slova  smyslu),  Úaolí  a  Pan- 
krác, mimo  to  jsou  na  katastru  nuselském 
samoty  BuČanka  (a  u  ní  teď  villa  Bělka)  a 
Reitknechtka.  Celkem  zaujímá  katastr,  obec 
nuselská  plochu  2'8888  km*,  z  čehož  připadá 
na  pole  217*52,  na  louky  6*91,  na  zahrady 
14  08,  na  pastviny  6*13.  zastavěné  plochy  je 
^22*6  a  pfidy  neplodné  21*64  ha.  Budovy  jsou 
vétiinou  moderní  dvoupatrové  a  třípatrové 
domy  činžovní.  Veliká  louka,  na  níž  koná- 
vala  se  Pražanům  dobře  známá  »F  id  lov  áč- 
ka* (v.  t.),  dnes  z  části  zastavěna,  jednak 
přeměněna  v  ulice  a  park.  Z  budov  jmeno- 
vati sluií  kostel  sv.  Pankráce  (nejspíše  na 
konci  XVII.  st.  ve  slohu  barokovém  posta- 
vený, r.  1786  ve  vojenské  skladiitě  promě- 
něný a  r.  1818  znovu  vysvěcený,  dnes  velmi 
sešlý),  jenž  stojí  uprostřed  zrušeného  hřbitova 
na  místě  starého  far.  kostelíku  zašlé  vsi  Kru- 
šiny (v.  níže).  Na  místě  domu  zvaného  >Na  ko- 
várně c,  jenž  pokládán  byl  za  nejstarší  stavení 
v  obci,  stojí  dnes  »Národní  dům<  (majetek 
soukromý).  Z  jiných  nových  budov  vyniká  pi- 
vovar, budovy  Škol,  zejména  nová  budova 
ikol  raěšCanských  s  kaplí,  tělocvična ;  na  po- 
zemcích nuselských  umístěna  jest  i  rozlehlá 
stavba  c.  k.  trestnice,  obyčejně  pankráckou 
nazývané.  Bývalá  >ZámecWa  zahrada*  (restau- 
race), dříve  oblíbená  a  četně  Pražany  navště- 
vovaná, právě  se  parcelluje.  Rychlým  rozvo- 
jem svým  rovnají  se  N.  v  pravdě  městům  ame- 
rickým. R.  1843  bylo  na  katastru  nuselském 
jen  72  domů  a  512  obyvatelův;  r.  1880  již 
203  d.  a  5500  oby  v.;  r.  1890  283  d.,  11.740 
oby  v.  Podle  posledního  sčítání  mají  N.  v  443 
domech  20.122  obyvatele;  z  těch  jest  Cechů 
19.692,  Němců  307,  ostatek  jiné  národ.  Dle 
náboženství  19.644  římských  katol  ,  195  ev. 
helv.  v.,  68  ev.  augšp.  v.,  148  židů.  11  staro- 
katol.;  ostatek,  kromě  22  bez  vyznání,  pří- 
slušníků jiných  církví;  mužského  oby  v.  bylo 
10.396.  ženského  9726  duší.  Vzrostl  tudíž  po- 
čet  domů  od   r.  1843  do   1900  o   515*28 


o,' 


počet  obyvatelstva  však  o  383008^0.  N.  při- 
fařeny jsou  k  Michli.  O  c.  k.  okresní  soud 
pro  N.  a  vesnice  okolní  a  o  farní  úřad  se  vy- 
jednává; c.  k.  policejní  kommissařství  jest  tu 


sice  zřízeno,  ale  dosud  neúřaduje;  policie 
jest  státní.  Hasičskou  službu  obstarávají  dva 
placení  hasiči  a  sbor  dobrovolných  hasičů; 
vodu  dodává  vodárna  vinohradská,  kanali- 
sace  provádí  se  postupné;  úplně  dostavěné 
ulice  jsou  vydlážděny,  chodníky  provedeny 
všude,  jednání  o  rcfrulaci  potoka  Botiče, 
věci  tak  důležité  i  v  ohledu  zdravotním  ne- 
jen pro  N..  ale  i  Prahu,  táhne  se  již  25  let. 
Čtvrtí  pankráckou  probíhá  (od  Vyšehradu) 
stará  silnice  linecká.  Severní  část  N-lí  pro- 
bíhá státní  dráha  (trať  Praha-Brod,  Praha- 
Cmunt- Vídeň  a  spojovací  kolej  obou  těchto 
tratí).  Na  trati  druhé  je  nádraží  společné 
N-lím  a  Vršovicům;  při  samé  severní  hra- 
nici obce  leží  nádraží  vinohradské,  společné 
oběma  tratím.  Zastupitelstvo  obecni  skládá 
se  ze  30  volených  členů  a  1  virilisty  (za  pi- 
vovar), městská  rada  má  10  členů.  Městský 
úřad  děli  se  na  Čtyři  oddělení  a  zaměstnává 
11  úředníkův  a  výpomocných  sil.  Rok  1900 
vykazuje  příjem  227.362  K  58  h,  vydání 
247.837  K  05  h.  Na  školské  účely  vydáno 
49.633  K  95  h.  Do  sněmu  i  říšské  rady  volí 
N.  dosud  mezi  obcemi  venkovskými.  Do 
r.  1881  N.  neměly  žádné  školy.  Děti  chodily 
na  Vyšehrad,  do  Michle  nebo  Vršovic.  Dnes 
jsou  tu  dvě  obecné  Školy  chlapecké  (dohro- 
mady s  20  třídami),  dvě  dívčí  (s  19),  mě- 
šťanská škola  chlapecká  (o  7),  dívčí  (o  6  tř.), 
průmyslová  škola  pokračovaci  (o  8  odděl.). 
Lékařů  jest  6  (z  nich  3  městští).  Lékárny 
jsou  dvě  (jedna  jiŽ  zřízená,  druhá  se  zřizuje). 
Nemocnice  pro  stížené  nakažlivými  nemo- 
cemi. Lázně  parní  a  vanové  (soukromý  ma- 
jetek). Z  mnoha  spolků  sluší  uvésti  dobro- 
činné spolky  >Tetín<,  »Lidumil<  a  >Sokol«. 
Některé  spolky  mají  knihovny.  Veřej,  čítárnu 
vydržuje  obec.  Obyvatelstvo  živí  se  jednak 
průmyslem  a  obchodem  samostatně  provo- 
zovaným, jednak  pracuje  v  továr,  závodech 
místních  a  mimoměstských ;  kromě  toho  obý- 
vá v  N-lích  mnoho  zřízenců  drah  (Železnice 
i  tramwayc).  Průmyslové  závody:  akciový 
pivovar  (roční  výroba  117.000  hl;  zaměst- 
nává 110  o.sob),  továrna  na  kokosové  ko- 
berce a  rohožky  (zaměst.  přes  50  lidí),  to- 
várna na  stávkové  zboží  (zamést.  25  lidí),  na 
margarin,  umělé  máslo,  stearin,  mýdlo  a  sví- 
čky (zamést,  přes  100  lidi);  pekařství,  stroj- 
nictví  a  zámečnictví,  truhlářství,  zclinářství; 
velkoobchody  s  vepřovým  masem.  Záložna 
nuselská  (zal.  r.  1894)  měla  r.  1900  obrat 
627.173  K. 

Na  místě,  kde  dnes  rozkládá  se  město  N., 
byly  původně  dvě  osady,  a  to  při  Botiči 
vesnice  N.,  tehdy  snad  Neosvétely  nazý- 
vaná (t.  j.  dnešní  N.  vlastní  a  Údolí),  a  na 
návrší  kol  kostelíku  sv.  Pankráce  ves  Kru- 
šina. N.  (Neosvétely)  s  dvorem  svým  bývaly 
původně  statkem  zeměpanským;  po  prvé  se 
vzpomínají  k  r.  1088;  tehdy  král  Vratislav 
daroval  nové  založené  kapitule  vyšehradské 
mezi  jinými  statky  i  některé  pozemky  v  N-lích, 
a  to  v  té  jejich  části,  kde  dnes  asi  čtvrť 
Údolí.  (Nadání  toto  pozdějšími  vladaři  roz- 
hojněno )    Druhá    čásť,    výše    položená,    N* 


506 


Nussbaum. 


vlastní,  propůjčována  dále  zeměpansk^^m 
úředníkům  stolním.  Tak  vznikly  N.  Dolní  a 
Horní,  kterÝi  rozdíl  potrval  az  do  r.  1715. 
R.  1250  N.  Horní  od  krále  Václava  I.  s  dvo- 
rem popluŽníro  darovány  cisterciákům  ose- 
ckým, od  kterých  je  koupili  Němečtí  rytíři, 
za  nichž,  přísluševše  dříve  k  dachovní  správě 
psářské,  připojeny  k  farnosti  u  sv.  Pankráce. 
V  Dolních  N-lích  děkan  kapituly  vyšehrad- 
ské r.  1323  rozdělil  pozemky  své  na  13  used- 
lostí se  zahradami,  jež  dával  pod  úrok.  Ves 
Krušina  poprvé  vzpomíná  se  v  listině  Pře- 
mysla Otakara  I.  r.  1205,  dle  které  kostel 
sv.  Pankráce  i  s  pozemky  blíže  toho  kostela 
náležel  benediktinům  ostrovským;  později 
jmenuje  však  kněze  i  sem  kapitula  vyše- 
hradská, jíž  náležely  také  některé  pozemky 
nad  Hořejšími  N  lemi,  zejména  tam,  kde 
dnes  jest  rybník  »Jezerka«,  odkudž  po  tru- 
bách vedena  byla  voda  na  Vyšehrad.  Ryb- 
ník jest  napájen  z  pramene  obezdčného  iiž 
r.  1361.  Obezdčnou  tuto  čásť  nazývá  lid  do- 
dnes >Libušina  vana<  neb  >láztň«.  K  faře 
sv.  Pankráce  krom  N-lí  a  Krušiny  příslušela 
i  oboji  Krč  a  Michle.  Ráz  krajiny  zdejší 
valně  se  pozměnil  za  Karla  I.  založením  čet- 
ných vinic,  jimiž  údolí  potoka  Botiče  získalo 
jméno  vallis  vinearum,  t.  j.  »údoli  viničně*, 
a  jež  i  na  území  Krušiny  hojně  pěstovány. 
Ale  bouře  XV.  století  poškodily  oboje  N.  a 
úplně  smetly  s  povrchu  Krušinu,  uničena 
byla  nejspíše  vojsky  císaře  Sigmunda  aneb 
královskou  posádkou  vyšehradskou.  Po  po- 
rážce vojska  Sigmundova  na  hoře  Žižkově 
Pražané  oblehli  Vyšehrad,  v  němž  uzavřena 
byla  posádka  králova  pod  velením  Jana  Všem- 
bery  z  Boskovic.  Čásť  jich  ležela  v  údolí  nu- 
selském, čásC  utábořila  se  v  okolí  kostelíka 
sv.  Pankrácia.  Zde  také  došlo  k  velikému 
boji  (známá  bitva  u  sv.  Pankráce  nebo  pod 
Vyšehradem)  mezi  husity  a  králem  Sigmun- 
dem,  spěchajícím  na  pomoc  obleženému  Vy- 
šehradu. Věrolomný  král  poražen;  v  službách 
jeho  zahynul  tu  květ  šlechty  české  a  zejména 
moravské.  N.  zabrali  Pražané  (novoměstští) 
a  usazují  od  r.'1421  ke  kostelu  sv.  Pankrá- 
cia kněze  pod  obojí,  což  potrvalo  až  do 
r.  1622.  Ferdinand  I.,  zabaviv  Pražanům 
i  obojí  N.,  daroval  je  jeptiškám  světeckým; 
znovu  připadly  komoře  za  Maxmiliána,  ale 
zase  prodány,  a  to  Dolní  N.  Novoměstským, 
Horní  N.  Hynkovi  Krabici  z  Veitmile.  ro- 
plužní  dvůr  nuselský  od  Rudolfa  II.  obdržel 
Nathanael  Hložek  ze  Zbyslavic,  jenž  přikou- 
pil k  němu  Horní  N.  Dědictvím  N.  dostaly 
se  pí.  Regině  Opršalové  z  Jetřichovic  r.  1614. 
Byly  tehdy  již  velice  sešlé  a  ve  válečných 
časích  pak  ještě  více  pohubeny.  Roku  1628 
koupil  je  hr.  Sezima  z  Vrtby.  Vnuk  jeho  Jan 
Josef  značné  N.  zvelebil  a  celý  statek  při- 
koupením N-lí  Dolních  spojil  v  jedněch  ru- 
kou. Dalšími  držiteli  byli  (1758-80)  Jindř. 
Pavel  Mansfeld,  potom  dcera  jeho  provdaná 
za  knížete  Colloreda,  Josef  Václav  z  Paaru, 
od  r.  1797  známý  šlechtic  fakub  Wimmer, 
jenž  velikou  péči  věnoval  N-lím  i  druhým 
statkům   svým.    Krátce   držel   N.  Jan   Filip 


z  WessenberkQ  a  Karel  Josef  Puteani,  po 
něm  Jiří  hr.  Buquoi,  od  něhož  koupil  velko- 
statek nuselský  Alois  Procházka.  Dnes  ná- 
leží jeho  dědicům.  ->  Kde  jest  dnešní  čtvrt 
Pankrác,  tam  po  zničení  vesnice  Krušiny  ne- 
bylo nic  než  kostelík  a  při  něm  snad  (zpráv 
není)  jedno,  dvě  stavení.  Mapy  ze  st.  XVlIL, 
již  velmi  podrobné,  jmenují  jihovýchodně  od 
kostelíku  sv.  Pankráce  ležící  samotu  hospoda 
»Zelenou  lišku<,  ale  samoty  neb  osady  Pan- 
kráce neuvádějí.  Teprve  r.  1790  začal  stavěti 
Jan  Ignác  rytíř  Eisner  z  Eiscnšteina  podle 
kostela  při  silnici  hospoda  dnes  »U  Žižkova 
stoluc  zvanou.  Na  počátku  stoL  XIX.  po- 
staveno ještě  několik  staveni,  jež  počítána 
byla  k  statku  Horní  Krči,  ale  po  zrušení  pa- 
třím, úřadův  a  pří  rozdělení  země  nejvyšším 
rozhodnutím  z  let  1853  a  1854,  jakožto  svého 
katastru  nemající,  spolu  se  samotami  Bučan- 
kou  a  Reitknechtkou  k  N-lím  připojena.  >Zc- 
vrubný  popis  rozdělení  země  král.  Českého* 
atd.,  vydaný  r.  1854  na  základě  právě  ře- 
čených rozhodnutí,  zná  tudíž  jen  katastrální 
obec  N.  Ale  když  stal  se  starostou  v  obci 
N-lích  obyvatel  pankrácký,  tu  z  místního  pa- 
triotismu počal  ke  Jménu  N.  připojovati 
i  jméno  Pankrác.  Dvojité  jméno  N.-Pan- 
krác  dostalo  se  na  peČet  obecni  a  přejato 
i  užíváno  pak  napořád  od  samosprávných 
i  cis.  král.  úřadů.  Když  rozhodnutím  císaře 
a  krále  z  31.  pros.  1898,  jemuž  ovšem 
předcházelo  pilné  šetření,  výslovně  povýšena 
>osada  N.  na  město«,  zmizel  nutně  i  novo- 
věký přídavek  a  zavedeno  staré,  jednoduché 
jméno  N.  —  Srov.  Jos.  Vávra,  Paměti  obce 
Nůselsko-Pankracské  (Výr.  zpráva  čes.  reáiky 
pražské,  1887);  K.  V.  Rais,  Politický  a  školní 
okres  vinohradský  (1898);  P.  Papáček,  N. 
u  Prahy  (v  Zavadilových  >Histor.  Rozhle- 
dech*, roč.  IV.,  str.  120).  Pp, 

HnsBbaiim  Johann  Nepomuk,  lékař 
něm.  (♦  1829  v  Mnichově  —  f  1890  t.).  Lé- 
kařství vystudoval  v  Mnichově,  načež  pod- 
nikl větši  vědeckou  cestu.  R.  1857  habilito- 
val se  v  Mnichově  pro  chirurgii  a  oční  lé- 
kařství, r.  1860  pak  stal  se  professorem  týchž 
oborů;  mimo  to  založil  tu  velikou  soukro- 
mou nemocnici,  spojenou  s  orthopaedickým 
ústavem,  a  měl  vynikající  účast  jako  voj.  lé- 
kař ve  válečné  výpravě  německé  z  r.  1870 
až  1871  proti  Francii.  Náleží  mezi  přední 
chirurgy  německé,  jcnŽ  obohatil  operativní 
techniku  a  ošetřovací  methody  veškerého 
oboru  chirurgického  mnohými  novými  me- 
thodami.  Mezi  jiným  náleží  k  prvým  rozhod- 
ným zastancům  a  pěstitelům  antisepttcké 
methody  v  Německu.  Literární  činnost  jeho 
je  velmi  rozsáhlá;  zvláště  pak  napsal:  Ober 
contea  artificialis  (1853);  Behandlun^  derHorn* 
hauUrůbungen  mit  besonderer  Berúcksichtigung 
einer  kúnstlichen  Hotnhaut  (1857);  Pathologie 
und  Tlierapie  der  Ankyloten  (1862);  Anleitung 
^ur  antiseptischen  Wundbehandlung  (5.  vyd. 
1887);  Eine  kleine  Hausapotheke  {3.  vyd.  1882); 
Dle  erste  HHýe  bei  Verletiungen  (5.  vyd.  1890); 
Neue  Heilmittel  fúr  Nerven  (7.  vyd.  1892) 
a  j.  v. 


Nussdorf  —  Nutná  obrana.  607 


Vnmdorf,  býv.  předměstí  Vídně,  nyní 
část  XIX,  okresu  dóblingského,  leží  severně 
od  vnitfní  Vídně  na  pr.  bř.  Dunaje  a  na  iel. 
tratí  Vídeň-Tulln,  N.-Kahlenberg  (ozubená 
dráha)  a  Vídeň- N.  (par.  tramway),  má  5191 
oby  v.  (1690);  velký  pivovar,  továrny  nasál- 
miak  a  olej,  paroplavební  stanice  a  na  Nuss- 
berské  hoře  pěkně  vinice. 

ViUNdav,  městečko  mor.,  v.  Nosislava. 

Vmiió  Bráni  si  a  v,  básník  ^  spisovatel 
srbský  (♦  8.  října  1864  v  Bělehradě).  Obec- 


V  délce  jen  asi  18".  N.  objevil  r.  1747  B rad- 
le y  (»On  the  apparent  motion  of  the  íixed 
stars.c  »PhiI.  Trans.c  1748).  Gs, 

Vutioe,  Mutice,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Chrudim,  fara  a  pS.  Váp.  Podol;  39  d., 
384  ob.  ě.  (1890),  Itř.  šk.  a  vápenice. 

Vilika,  ostrov  britské  Columbie,  přiléha- 

1'ící  k  záp.  pobř.  ostrova  Vancouveru.  Od  to- 
LOto  odděluje  jej  na  s.  zál.   Esperanza  a  na 
Í'.  Nutkasund.    Pobřeží  je  členité  a  vnitřek 
lomatý,  dosahující  aŽ  800  m  výše.    Nutka- 


nou Aola  ukončil  v  Smederevě,  gymnasium  sund  objeven  byl  r.  1778  Cookem. 
a  práva  v  Bělehradě.  Studoval  také  v  Štýr.  I  Hutná  obrana.  Čin  objektivně  bezprávný 
Hradci.  Když  propukla  srbsko-turecká  a  a  trestný  je  činem  právně  dovoleným,  tedy 
později  rusko  turecká  válka,  utekl  z  domova  i  i  beztrestným,  byl-li  spáchán  v  n-né  o-ně. 
jako  ISletý  chlapec,  aby  se  účastnil  boje. ,  N-nou  o-nou  je  odražení  bezprávného  útoku 
Policie  je)  váak  vrátila  a  rodiče  jej  přísně  potřebným  k  tomu  poškozením  právních 
potrestali,  coŽ  přispělo  k  tomu,  že  mladý  statků  útočníkových.  Důvod  přípustnosti 
jeho  básnický  talent  (básnilť  od  11.  roku)  n-né  o-ny  spočívá  v  tom.  Že  právo  nikdy 
nabyl  ihned  s  počátku  rozhořčeného  a  ve-  nemá  ustoupiti  bezpráví.  Nejnepatrnější  stá- 
lice ironického  rázu.  Když  ukončil  práva,  tek  právní  každý  může  hájiti  proti  útoku 
napsal  politickou  báseň,  kterou  jeho  přátelé  bezprávnému,  byť  i  obětováním  nejdražších 
nazývají  lehkomyslnou,  pro  kterou  byl  od-  statků  útočníkových;  osoba  útok  odrážející 
souzen  na  dva  roky  vězení.  Ve  vězení  na- 1  nemusí  tu  ani  býti  totožná  s  osobou,  na  je- 
psal  ve  formě  feuillctonův  satirický  spis  Li-  jíŽ  statky  se  útočí.  Charakteristickou  znám- 
$tiči,  v  němž  líčí  Život  jak  v  Bělehradě,  tak  kou  n-né  o-ny  jest  okolnost,  že  právo  stojí 
u  velké  Části  srbského  národa  pod  dojmem '  proti  bezpráví.  Meze,  v  nichž  n.  o.  se  při- 
nového  civilisačního  proudu.  Velice  zdařená  pouští,  jsou  dány  pojmem  jejím:  útok  musí 
jest  ta  ironie  na  mladé  básnické  pokolení,  býti  bezprávný  a  obrana  ohroženého  nesmí 
které  pláČe,  krev  prolévá,  hady  v  srdci  nosí  |  přestoupiti  mezí  naprosté  nutnosti, 
a  p.  Ň.  po  pět  let  byl  srbským  konsulem  K  uvedenému  pojmu  n-né  o-ny  dospěla 
v  Priitiné  a  v  Skoplji,  kde  sebral  draho-  věda  právní  pozvolným  vývojem  teprve  kon- 
cenný  materiál  a  zkušenosti,  a  r.  1899  stal  cem  XVIH.  stol.  a  ješté  dnes  v  jednotlivých 
se  tajemníkem  bělehradského  >Národního  zákonech  trestních  základní  myšlenka  není 
divadla«,  kde  zvláště  pečuje  o  pohostinské  důsledné  provedena.  Tak  §  2.  rak.  trest.  z. 
hry  slovanské.  Vynikl  také  v  dramatě.  |eho  i  z  r.  1832  (in  hne)  připouští  n-nou  o-nu  to- 
práce  jsou:  Pripovetke  jednoga  kaplara  {ÚhXt-  liko  proti  útoku  na  život,  svobodu  a  jmění 
hrad,  1885,  11.  vyd.  1895;  20  povídek  z  bul-  a  nedopouští  jí  při  útoku  na  česť,  ač  není 
harsko-srbské  války);  Rama\anske  večeři  (10  pochybnosti.  Že  česť  Je  vynikajícím  statkem 
povídek  ze  Života  tureckého);  Deset  priča  právním,  jenž  vyžaduje  nemenší  ochrany  neŽ 
(satirických  a  humoristických);  zmíněné  již!  majetek  a  zdraví. 

Liitiči  (1891);  Kraj  obala  Ohridskog  jeiera  Přestoupení  n-né  o-ny  {excessus)  jest 
(ethnograflcká  a  histor.-litcr.  studie  z  cest  trestno,  buď  jako  čin  dolosni  neb  culposní. 
po  Makedonii  r.  1892);  Kosovo,  opis  \emlje\  Rakouské  zákonodárství  (ve  shodě  s  jinými 
i  národa  (1898);  Opstinsko  dete  (satirický  ro-  zákony  trestními)  prohlašuje  však  za  n-nou 
mán).  Dramatické  spisy:  Protekcija,  komedie  o-nu  ještě  takové  činy,  při  nichž  ze  zděšení, 
v  5  jednáních  (nesčetněkrát  dávaná  na  běle-  strachu  neb  uleknutí  meze  n-né  o-ny  dc 
hradském  divadle) ;  Narodni  poslanik,  fraška  facto  byly  překročeny,  kdežto  však  dle  něm. 
ve  3  jedn.;  Običan  čovek,  fraška  ve  3  jedn.;  zák.  tr.  překročení  takovéto  je  beztrestným, 
^openkaur  v  1  jedn.;  Sumljiko  lice  v  1  jedn.;  může  dle  rak.  tr.  z.  býti  trestáno  jako  delikt 
LjHjan  i  Omorika,  báchorka  v  5  jedn.;  Kn€\  culposní.  okolnosti  skutkové  jsou  tu  roz- 
od  Semberije,  historický  obraz  v  1  jedn.;  hodný  (§  2.  in  fine,  §  335.  a  431.  rak.  z.  tr.). 
Tako  je  mora  o  biti,  činohrsiyr  4  jedn.;  Rastko  Od  n-né  o-ny  nutno  rozeznávati  nouzi 
Semanié,  historický  obraz  v  3  jedn.  N.  náleží  (neodolatelné  donuceni)  —  §  2.  lit.  g  rak.  z. 
k  řídkým  spisovatelům  srbským,  kteří  po  trest.  Kdežto  při  n-né  o-né  nebezpečí  pro 
svých  cestách  po  Evropě  a  po  monarchii .  statky  právní  přivoděno  bylo  bezprávným 
habsburské  zastavují  se  také  v  Praze,  v  Zá-  útokem,  vzniklo  při  nouzi  z  jiných  příčin, 
hřebe  a  v  Lublani.*  -</-       Nebezpečí  vzniklé  je  tu  však  takové  povahy, 

Vuitari  polit.  ot>ec  v  král.  Chorvatsko-  že  nelze  zachrániti  vlastních  neb  cizích  stat- 
slavonskéro,  stanice  železn.  trati  Dalj-Brod,  kův  právních,  leč  bychom  obětovali  právní 
v  žapě  srjemské.  okr.  vukovarském,  má  3489  statky  druhého.  Na  př.  při  požáru  zachrání 
ob.,  z  nich  je  2220  Srbochorv.,  845  Němců,  někdo  Život  svůj  obětováním  života  cizího, 
357  Madkrů,  většinou  řím.-katol.  (1890),  řím.-  vlastník  statku,  aby  zachránil  jmění  své,  dá 
katol.  kostel,  pi.  a  telegraf.  strhnouti  krytbu  stavení  sousedního.  Nestojí 

Vniaot  (z  lat)  jest  periodický  poruch  tu  tedy  jiŽ  právo  proti  bezpráví,  nýbrž  právo 
praecesse  (v.  t),  vázaný  na  18'6letou  pe-  proti  právu,  nastává  kollise  práv.  Tím  dán 
riodn  uzlfl  měsíce  a  obnášející  v  maximu  jest  rozdíl  mezi  n-nou  o-nou  a  nouzí.  Bez- 


508 


Nutnost  —  Abú  Nuvás. 


právný  čin  v  nouzi  spáchaný  nepřestává 
býti  činem  bezprávným,  nýbrž  je  toliko  či- 
nem beztrestným,  předpokládaje,  že  tu  jsou 
určité,  zákonem  bliže  stanovené  podmínky. 
Zákon  totiž  předpokládá,  že  nelze  počitati 
s  takovou  zdatnosti  povahy  lidské,  aby  člo- 
věk v  kollisi  práva  svého  s  právem  cizím 
bezvýjimečně  z  ohledu  na  cizi  obětoval  právo 
vlastní,  uznává  se,  že  pohnutky  obětovati 
cizí  k  záchraně  vlastního  mohou  býti  tak 
silný,  Že  normálnímu  člověku  nelze  jinak, 
než  dotknouti  se  cizího  práva,  a  tu  prohla- 
šuje zákon  čin  takový  z  ohledu  k  pohnutce 
za  beztrestný;  ale  tento  zřetel  k  pohnutce 
vede  k  tomu,  že  nikoli  již  každá  koUise 
práva  vlastního  s  právem  cizím  dává  právo 
obětovati  cizí  statek  právní,  nýbrž  toliko 
kollise  práva  silnějšího  se  slabším,  neb  ale- 
spoň práv  rovnocenných.  Přední  podmínkou 
beztrestnosti  při  nouzi  jest  větší  cena,  neb 
alespoň  rovnocennost  statku  zachráněného 
a  statku  obětovaného;  nikdo  nesmí  oběto- 
vati cizi  život,  aby  zachránil  nepatrnou  věc 
majetkovou;  prospěch  získaný  musí  býti 
v  příznivém  poměru  ku  prospěchu  obětova- 
nému. 

Rak.  zákon  zmiňuje  se  o  nouzi  velmi 
stručně  a  nedostatečně;  praví  v  §  2.:  čin 
není  zločinem,  když  spáchán  byl  z  neodola- 
telného donucení.  Nejasné  toto  ustanovení 
zákonné  ponechalo  volné  pole  výkladu  vě- 
deckému, jenž  předem  opírá  se  o  právo 
cizí.  Podotknouti  nutno,  že  naprosto  ne- 
správné dle  rak.  pr.  trestního  J2  mínění,  že 
nouze  se  omezuje  toliko  na  ty  případy,  kdy 
v  nebezpečí  se  octl  pachatel  neb  osoba  jemu 
blízká  (opačně  §  54.  něm.  z.  tr.);  oprávně- 
nou však  je  podmínka,  že  stav  nouze  nesmí 
pachatelem  úmyslně  býti  přivoděn  a  že 
nouzí  nesmí  se  omlouvati  ta  osoba,  jež  po- 
vinna je  čeliti  jí  na  vlastní  útraty.  Přestou- 
pení nouze  dle  rak.  práva  neomlouvá.  PruŠdk. 

Hutnost  jest  pro  daný  případ  nemožnost 
kontradiktorického  opaku.  A  musí  býti  tehda, 
když  jest  nemožno,  aby  platilo  non  A.  Srov. 
Modalita. 

N.  hospodářská  v  lesnictví  jest  případ, 
že  ten  neb  onen  porost  anebo  část  jeho 
k  brzké  porube  určiti  třeba,  aby  mohlo  býti 
pravidelné  mýceno,  nebo  že  obrost  jest 
řídký  nebo  špatný.  črn, 

Nntoskop  Zengerův  jest  přístroj,  kte- 
rým se  vedle  praecesse  (v.  t.)  ukazuje 
nu  táce  (v.  t.)  a  pohyb  osy  roztočeného 
setrvačníku  po  určité  pevné  dráze.  Základní 
částí  nu  jest  setrvačník  podoby  zvonovité, 
upevněný  na  ose  ocelové,  na  koncích  za- 
hrocené.  Na  jeden  tento  hrot  lze  setrvačník 
postaviti  do  vyhloubeného  ložiska,  zaděla- 
ného do  společného  podstavce  celého  pří- 
stroje. Setrvačník  postaven  na  hrot  do  svého 
lůžka  jest  v  poloze  stabilní,  podobně  i  když 
jej  roztočíme.  K  pohodlnému  roztáčení  jest 
na  podstavci  přidělán  stojánek,  na  němŽ  jest 
druhé  lůžko  pro  hrot  setrvačníku;  ložisko 
toto  je  na  pohyblivém  rameně  a  lze  jeho 
polohu  opraviti  šroubkem.   Vyšineme-li  osu 


roztočeného  setrvačníku  z  polohy  svislé, 
opisuje  její  konce  kruh  (resp.  spirálu,  ná- 
sledkem třeni  v  dolejším  lůžku)  a  ukazuje 
se  tak  pěkně  praecesse.  Připevníme-Ii  na 
osu  setrvačníku  stranou  malé  závažíčko,  tak 
že  stálá  poloha  setrvačníku  jest  porušena, 
opisuje  otáčející  se  setrvačník  koncem  osy 
své  malé  kroužky,  které  se  řadí  v  předešlou 
spirálu.  Křivku  tuto  lze  vyznačiti  na  zaČa> 
zeném  sklíčku  neb  desce  papíru.  K  torno 
jest  na  podstavci  n-u  ještě  jeden  sloupek, 
jímž  lze  destičku  začazenou  do  náležitého 
místa  v  pravý  čas  snadno  vsunouti.  Obšír- 
něji o  n-u  viz  »Mecbanika«  K.  V.  Zengera 
a  F.  F.  Čecháče  (Praha,  1883  u  Šimáčka).  mvk, 

Vutrla,  domácí  jméno  (Španělského  pů- 
vodu) jihoamerického  hlodavce  Myopota- 
mus  coypus  Geoffr.  ^coypu,  řekomyš 
bonárská),  poskytujíaho  vzácnou  kůži. 

Hutrltivni  (z  lat.),  výživný. 

Hutsohnitz  v.  Nučnice  a  Nučničky. 

Huttall  Fnótóll  Thomas,  přírodozpytec 
(♦  1786  v  Yorkshiru  v  Anglii  —  f  1859). 
Vyučený  tiskař,  přišel  do  Spoj.  Obci  severo- 
amer.,  prozkoumal  úvaly  řek  Mississippi, 
Missouri  a  Arkansasu  a  napsal:  A  journal 
of  travels  into  the  Arkansas  terntory  (1821); 
Manuel  of  the  ornithology  of  the  United  States 
and  Canada  (1834)  a  North  American  sylva 
(Filad.,  1842—49,  3  sv.).  V  letech  1822—34 
byl  N.  prořessorem  přírodních  věd  na  Har- 
vardově  universitě. 

AbúHnv&sal  Hasan  ben  Háni  al-Ha- 
kamé,  největší  arabský  básník  z  dohv  islámu, 
z  nejslavnějších  arabských  básníků  vůbec 
(*  756,  dle  jiných  747  nebo  762  v  Ahvázu  — 
t  806.  dle  jiných  810,  811  neb  i  813).  Po  matce 
byl  Peršanem  i  necítil  se  nikdy  Arabem.  Mládí 
ztrávil  v  Basře,  později  v  Kúfé,  nějakou 
dobu  pobýval  za  studiem  jazyka  i  v  pouští. 

V  Kúfé  byl  učitelem  jeho  básník  Chalef 
al-Ahmar.  V  Badgádě,  kam  se  potom  uchýlil, 
byl  oblíbencem  chalífů  Harún  ar-Rašida  a 
al-Amína,  proslul  vŠak  i  svou  prostopášnosti, 
pitím  vína  a  paederastií.  Láska  k  otrokyni 
Dženán  byla  jen  na  chvíli  výjimkou.  Na  konci 
života  byl  nábožným.  Zemřel  následkem  trýz* 
není,  jehož  doznal  od  člena  rodiny  Naubacbt« 
jež  pronásledoval  satirou.  Abú  N.  vynila 
jako  básník  geniálností,  ale  i  nevídanou  bei- 
uzdností  a  cynismem.  Jest  to  Hcine  orientu. 

V  popředí  jeho  poesie  jsou  jeho  pésné  pijdcké 
a  opěváním  vína  (klassické  vydání  od  W. 
Ahl wardta :  Die  Weinlicder, Greifswald»  1861), 
k  nimž  nejblíže  řadí  se  i  poesie  miíostndt 
vynikající  něžností  citu  a  pravou  poesii,  aČ 
ovšem  i  cynismem,  ba  sprostotou.  Vedle 
lásky  k  ženám  opěvá  se#  i  láska  k  jinochům. 
Abú  N.  není  zde  bez  předchůdců,  jež  zřejmě 
i  napodobí,  poesie  jeho  je  však  vrcholem 
všeho,  co  v  tom  směru  u  Arabů  kdy  na* 
psáno.  Zde  je  básník  ve  svém  živlu,  kdežto 
v  ostatní  poesii  setkáváme  se  s  přeháněním 
a  umělůstkářstvím,  hlavně  pokud  jazyka  se 
týče.  jež  bylo  jeho  době  vlastním.  Kdežto 
A.  N-ovy  elegie  vynikají  i  při  uvedených 
nedostatcích  aspoň  hloubkou  citu  a  elegi- 


Xcwa.  —  Xúi, 


509 


ckým  zbarTCciai,  uevjriiikap  jrcbo 
nad  iabloDU.  Od  lócb  odrážejí  se 
SToa  kAMY  (itábV,  kdcfto  actra  AM  M-ora 
vyniká  síce  Ttipcsi  Dékdr  hodné  sílijjui,  ale 
jeŠté  TÍce  hrubostí  a  spróstotoii;  totéž  pati 
i  o  jeho  žertech  'kb^^  .  Pxx>  pocsu  io- 
p^dcom  ▼jtTofii  A-  N.  Tiastni  gciire.  Kcmečné 
T^skjtnje  se  B  A.  N-a  i  poesie  nkrticka,  snad 
opřímoé  mÍQČná.  Poesie  A.  N-ora  tvoři  ^'>á 
(lithogr.  Kihini.  1S60,  tisk  t  fiexúm  IBSS, 
a  Káhiřc  189&  Némeckf  překlad  od  t.  Kre- 
mera:  Diwáo  des  A-  iC  des  prC«steE  }Tri- 
schen  Djcfatcrs  der  Arabcr,  V^iden,  1S5S, 
lepii  překlad  i  s  celým  Trdáním  ina  t  ruko- 
pise AhlvardtV  Stot.  í  Kremer,  Cultnr- 
geschkbte  IL  369.  Dk, 

Vvwa,  plaaetoida  objercsá  IS.  řijna  ISTó 
Watsonem.  Střední  jascost  ▼  opposid  11'6, 
průisžr  v  km  70,  označeni   <ir^  Ci. 


c. 


1»«    r- 


(lat-),  ořech.   H 


sobi. 


nos. 


T.  Strych- 


WiHeiB.  nizozemský  historik 
(♦  1824  —  t  1894  ve  Westvoodn'.  BtI  po- 
voláním vlastně  lékařem  a  puso  bii  ve  West- 
wooda  Q  Uoomn,  napsal  viak  ce2oQ  řadn 
pozoruhodných  prací  historických,  s  kleri- 
kalní  tendenci.  Nejznáirié;sí  jsoo:  Aifomeemť 
gesckiedenis  des  nedertamétchen  woUa  (Amster- 
dam, 1871—72,  20  sv.i;  Geschiedemis  ram  het 
nederlamJseke  90*k  9am  rSiS  tot  op  av{e  da^en 
(2.  vyd.  L.  18S8?;  Geschiedenis  der  kerkerlijke 
en  poiitiekt  geschidem  tijdcns  ket  twřodlfjeLrig 
kestand  ít,,  1886— 8T;. 

van  Haf—m^  maliř  nizoz.,  v.  Janssens  1). 

VmsMly,  Nozdly.  Nasbely,  ves  v  Ce- 
chách, hejtm,  a  okr.  Tábor,  fara  Hroby,  pí, 
Chýnov;  18  d.,  99  objnr.  č.  '^1890;.  samota 
Sedlecko.  Bývaly  prý  městečkem. 

Vvxdly  v.  Nnzbely. 

VwMrUT  (Smserovj,  ves  v  Cech.,  hejtm. 
Soiice,  okr.  Hartmanrce,  fara  sv.  Moořenec, 
pš.  Dloohá  Ves  u  Soiicc;  24  d.,  25  ob.  č^ 
12<í  n.  (1890;. 

Vvxlo^,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Milevsko, 
okr.,  btn.  a  pŠ.  Bechyné;  41  ď,  263  ob.  č, 
(I890\  llř.  žk.,  na  Lužnici  »čcrvený«  mlýn, 
a  9NT2ZÍcká«  myslivna. 

Vosia,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Strakonice, 
okr.  Volyné,  fara  a  pš.  Čestice;  47  d.,  257 
ob.  č.  0890). 

Vuzot:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Písek,  fara  Myženec.  pš.  Protivín ;  15  d,, 
98  obyv.  L  (1«90).  Povstala  kolem  r.  17S0 
cmfytcutickým  rozprodejem  pozemků,  nále- 
žejících písecké  obci-  —  2)  N.,  Icsovna  u  Mili- 
cí na,  okr.  Vožice.  hejtm.  Tábor.  Zde  stávala 
do  válek  žvédských  veska  nazývaná  Zá- 
skalí  se  3  usedlostmi.  V  lesích  nuzovských 
vytéká  lé6vá  voda  a  nacházejí  se  tu  české 

granáty. 

VU  je  nástroj,  kterým  se  řeže,  krájí,  ně- 
kdy i  seká,  přetíná  a  pod.  Nejobyčejnější 
jsoo  nože  stolní  jídelní  a  kuchyňské, 
pak  nože  kapesní.  Nože  stolní  a  kochvň- 
ské  mají  Želízka  zakončená  v  čepel  a 
střeft,  meii  nimiž  často  bývá  nákovek  též 


iianj  krčkem  neb  bradkou.  Střež  je  bud 
pkxžá,  obtoiená  a  snýtovaná  s  dvěma  střen- 
kana  se  iffera,  rohu,  kosti  atd^  tvoříc  s  ni> 
mi  mkojef  nože,  neb 
tvořena  je  trnem  do       ^^ 
mkojeti   zanýto váným 
nebo  xalitým.   Při  no- 
vějších nožích,   vyrá- 
bé:ých  válcovánim  neb 
lisováním,  json  rckojef 
a  čepel  z  jednc^K)  kusu. 
Čepel    ie    bnď  jedno- 
břítá,  je- li  opatřena  po 

;edaé  straně  tcpým 
hřbetem .  nebo  dVoj- 
bf  .tá,  s  ostřím  na  obon 
stranách-  Ostf:  obyčej-  I  ! 
ných  nožů  stolních  bý-  "^ 
va  přímé  a  pře<±ází 
nenáhie  v  oblouku  do 
tupého  hřbetu,  rovněž  přimdio,  nrf>  i  vy- 
krojeného. Nože  na  tranžírování,  špi- 
k  o  ván  i  a  zeleninu  mívají  ostří  i  hřbet 
zakřiveny  sroérem  ke  špičce  (viz  vyobr. 
č,  2<^0^/ .'  Velké  kusy  řežou  a  přetínají  se  v  ku- 
chyních sfrými  noži  k  uhoxení,  sekáčky  a 
kolíbkami.  U  nožů  kapesních  (zavéráků^  ru- 
kojeť tvoří  pochvu  pro  ostři  čepele  a  že- 
lízko udržuje  se  v  poloze  otevřené  nebo 
zavřené  pérem,  uzavírajícím  zároveň  rýhu. 
do  níž  zapadá.  Kde  na  beipečnosti  otevřeni 
ne  že  zátěži,  pojišťuje  se  poloha  Želízka  zá- 
vorkami. »j.2cinéjši  zavěráky,  kudly,  ne- 
mají per,  tak  jako  jemnější  per  ořízky. 
S  noži  tvarů  nejrozmanitějších  setkáváme  se 
téměř  v  každém  odvětví  živnostenském  i  prů- 
myslovém, uvádíme  jen  n.  koželužský,  skle- 
nařský,  knihařský,  papimidcý,  pozIacovačskÝ, 
kamenický,  nože  truhlářské,  košikářské,  bed- 
nářské  atd.  Nože  zahradnické  jsou  vétŠmou 
nože  kapesní,  se  silnou,  často  velmi  zakřive- 
nou čepelí,  s  pojištěním  rozevření  závorkou. 
Krátké  nože  na  okrajováni  řípy  a  vůbec  ze- 
leniny, žabky,  hotovi  se  začasté  x  úlomků 
srpů  a  pod.  a  rukojeť  vytvořuje  se  oba'em 
z  hadrů.  Nožů  loveckých  (tesáků"^  užívá  se 
jednak,  aby  se  jimi  zviřc  dorazilo,  jednak  aby 
lovec  odstraňoval  nahodilé  překážky,  na  pK 
větve.  Z  nožů  na  dřevo  nejznámější  jsou  ře- 
zák a  poříz.  Řezák  bednářský  má  delší  a 
silnější  čepel  než  ře- 
zák košikářský.  kezák 

truhlářský   (viz  vyobr.  V^ 

č.  29:»9.)  opatřen  jtst 
dlouhým  držadlem  a 
silnou  čepelí  a  užívá 
se  ho  hlavně  k  vyře- 
závání ryh  napříč  vlá- 
ken dřeva.  Poříz  bývá 
s  ostřím  buď  rovným 

obr.  č.  2910.)  neb  za- 
křiveným. Nože  strojů 
hoblovacích,  strojů  na   C. -9c'9.  Řci^k  truhlík  y. 
řezání    hadrů .    papíru 

atd.  mívají  tvar  vyznačený  ve  vyobr.  č. 2911. 
Nože  lékařské  a  chirurgické  (vyobr. 
č.  2912.)  jsou   tvarů   rozmanitých   s   čepeli 


Nůžky. 


Eevnou  Dcbo  zavírací  s  pojiSfovacI  závor-  bodnčji  pro  litinu  a  kujoč  ieleio  ^  51*.  pro 
ou.  Nofe  pitevní  bývají  i  jedooho  kusu,  brom  =  66*  při  nofich  aoustruinickjcrk  a 
uipičatélč  6  ostffni  rovaýro  nebo  vyhnutým.   strojA  hoblovacích.  Pro  opracování  dřeva  je 

t.  J910.  Pofii. 

Břitev  a  noiův  o  dvou  ietiikách  uilvd  se 
při  mikroskopování.  skalpellO,  noifl  tvaru 
malých  kopí   a  bfity  rQzně  vyhnutými,  při 

fiitvánf,  mikroskopii,  plastických  a  dermato- 
ogických  operadcta,  tracheotomii  atd.  Noie 
k  operacím  oínim  a  k  oíkováni  oiuačuji  se 
jii  pro  význačný  svůj  tvar  jménem  kopi- 
ček.  Lineární  nůi  Grafeho  na  operace  lá- 
kalu  a  nožíky  k  operaci  plitéle  slzného  máji 
lii  více  tvar  jehel.  Noie  krouikové  mají 
břit  na  obvodu  krouiku  a  slouií  k  odstraňo- 
vání výrostků  ilainých  v  dutině  hltanové. 
Mnohé  z  nich  nejsou  jií  jednoduchými  noii.ný- 
bri  nástroji  kom- 
lnými.Noíe 


t.  2911.  Nai  luoji  hoblovi 


Čepel  pomérnč 
dlouh  ou  js  o  u  j  ed - 
nobřité  i  dvojbř; 
té.  N.  obřiíkc 
vý  jest  dvojbřitý 
S  koncem  Čepele 
silné  laokrouhleDým.  Nole  obrábéci  jsou 
nástrojem  obráběcích  strojQ.  N.  zasazen 
v  driadle  a  veden  je  přes  plochu,  která 
opracuje,  tak  fe  se  odděluje  tříska  za  ti 
kou.  V  obr.  2913.  znázornéna  je  vtájemná 
poloha  a  pohyb  nole  vzhledem  k  obrábě- 
nému předmětu  při  hoblováni,  obráieni  a 
točeni  na  soustruhu.  N.  fcíe  nejdříve  třísky 
hrubé,  potom  jemnějSi,  a  vykonává  pohvb 
řezový  obyčejně  sám,  kdelto  pohyb  podá- 
vači z  řeiu  do  řeiu  často  i  předmětem  obrá- 
běným konán  bývá.  Uhel,  ve  kterém  je  přední 
plocha  noie  skloněna  ku  ploie,  která  se  řele. 


.? 


iik..' 


iikoví. 


nazývá  se  úhlem  řezu.  Úhlem  podbroulení 
zamezuje  se,  aby  hřbet  noie  netřel  se  po 
zpracovávané  ptoie.  Uhel  ten  bývá  pro  kujně 
ielezo  a  bronz  as  3°,  pro  litinu  as  4°.  Ůnel 
břitu  neb  ostří  voli  se  dle  Joessela  nejvý- 


Č.  2913.  Noii 


3.  pHH 


1.  pH  hoblov 


nejpřimčřenijií  úhel  ostří  30—50*,  pro  opra- 
cováni kujného  ícleza  a  litiny  na  strojích 
obráiecích  66*,  bronze  na  týchje  strojích 
76°.  N.  obráběcí  hotoví  se  z  dobré  ocelí  ke- 
límkové, ostři  vykove  ae  v  málo  náhřevecb 
a  nesmí  ae  hotoviti  napéchováním  kovu. 
Ostří  nesmi  býti  daleko  od  podpory,  kterou 
nástroj  je  veden,  a  budii  1'/,— 2krát  tak  ši- 
roké jako  třísky,  které  má  zabrati.    JPok. 

VAÍky  jsou  nástroj,   kterým   se   střlbaj 
tkaniny,    plech,    ielezo    fagonované,    papír 


tráva,  vlasy  atd.  Skládají  se  ze  dvou  noíA, 
jejichž  ostři  při  střihu  ae  pohybují  těsně 
vedle  sebe  a  ve  směrech  viájemni  opačných 
(vyobr.  ě.  2914.).  Aby  se  předešlo  poikození. 


do 


C.  3915.  1.  NÚtky  k 


voli  se  úhel  a  meii  45— QO*,  větSi  pro  před- 
měty tvrdé,  menii  pro  látky  měkké.  Obě 
čelisti  při  střihu  hmotu  nejdříve  stlačují, 
a  když  se  stlačeni  rovná  pevnosti  hmoty, 
nastává  posuv  částic  podíl  roviny  střihu, 
tak  že  se  souvislost  hmoty    v  léto  rovině 


Nůžky. 


511 


raší.  Kdy  přeraiení  nastává,  závisí  na  po- 
vaze střihaného  kusu,  tvrdý  plech  železný 
lime  se  ji2,  kdyi  čelisti  vniknou  do  Vio 
tloulflcy,  měkký  plech  teprve,  když  vnikly 
do  poloviny  atd.    Čím   těsněji   nože   vedle 


Č.  2916.  Nůžky  na  křovi. 

sebe  se  pohybují,  tím  ostřejši  a  čistší  je 
střih.  Dle  tóno,  jak  čelisti  k  sobě  jsou  ve- 
deny, rozeznáváme  n.  pákové,  cirkulární, 
kružní,  přímoběžné  (y.  Klem pířs tví),  vál- 
cové a  středové.  Obyčejné  pákové  n 
ruční  (vyobr.  č.  2915.)  skládají  se  v  podstatě 
buď  ze  dvou  pak  dvouramených,  jejichž  ra- 
mena po  iedné  straně  bodu  otáčení  opatřena 
jsou  siřínacimi  čelistmi,  po  druhé  straně 
oky,  jež  tvoří  rukojeť,  aneb  ze  dvou  pak 
jednoramených,  spojených  mezi  sebou  pruž- 
ným obloukem.    Prvého  druhu  jsou  na  př. 


C.  2917.  Nůžky  na  stromy. 

obyčejné  n.  krejčovské  (vyobr.  č.  2915.,), 
n.  na  křoví  (vyobr.  č.  2916.)  a  na  stromy 
(vyobr.  č.  2917.).  na  plech  (vyobr,  č.  2918.). 
K  druhým  náležejí  na  př.  n.  na  ovce  řvy- 
obr.  č.  2915.,)  neb  i  na  dobytek  hovězí  (vy- 
obr. č.  2919.)«  Roční  n.  mají  mnohé  vady: 
úhel,  který  tvoří  ostří  obou  nožA  mezi  se- 
bou, stále  se  mění,  je  příliš  velký,  dáme-li 
předmět  stříhaný,  aby  střih  byl  snazší,  blíže 
ke  kloubu,  tak  že  se  nůžky  tyto  pro  střih 
kusá  tlustých  vůbec  nehodí.  Úhel  střihu  smí 
býti  na  př.  pro  tenké  plechy  jen  5^,  pro  sil- 
nější nejvýše  10— 15^  a  zakřivuje  se,  aby  se 
neměnil,   ostři  jedné  z  čelistí  obyčejně  dle 


Č.  2918.  Nůžky  na  plech. 

lo;^ríthmické  spirály.  Aby  přiléhání  obou 
čelistí  mezí  střihem  bylo  bezpečné,  zakřivují 
se  tak,  že  se  křižují  (vyobr.  č.  2918.).  Toho 
při  nkách  přimobéžných  třeba  není,  bez- 
pečného vedení  dosahuje  se  zde  vodícími 
rybami.  Oba  díly  stříhaného  předmětu  musí 
se  při  kloubu  vyhnouti  a  stříhaný  předmět 
se  následkem  toho  snadno  borti.    Papír  a 


látky  tkané  takové  vyhnutí  snadno  snesou; 
při  n-kách  na  plech  dává  se  kloub  tak  na 
stranu,  aby  nevadil.    Aby  výměna  po  opo- 
třebování  byla  snadná,  bý- 
vají čelisti  k  ramenům  také 
jen    přišroubovány    (vyobr. 
č.  2918.).    N.  drátové  slouží 
ke   stříhání   drátu,    n.   špal- 
kové  upevňují  se  buď  na  dře- 
věný špalek  nebo  do  svěráku. 
Mívají  dvojí  pákoví.  Jedno- 
duchého užívá  se  při  střihu 
plechů    tenkých ,    dvojitého, 
stříhají-li  se  plechy  silné.  — 
Mají-li  se  stříhati  dlouhé  kusy, 
třeba  obyčejné  n.  pákové  ně- 
kolikrát za  sebou  rozevříti  a 
sevříti.    Aby  ztráta  na  čase 
z  toho  plynoucí  se  umenšila, 
uspořádávají  se  ostří  stříha- 
cích čelistí  na  obvodě  kruž- 
nice a  n.  zovou  se  pak  cir- 
kulární, a  vykrojuji-li  se  jimi 
z  plechu  kusy  kruhové  neb 
ovální,    nazývají   se   n-kami   č. 2919.  Nůiky  na 
kružními  neb  oválníko-     *'"**doby^jí',*'^*'** 
vými  (vklempířství).  Nůžek 
přimobéžných  (vyobr.  č.  2914.)  užívá  se  jen 
na  střih  velikých  kusů.  —  Při  stříhání  vlasů, 
travin  ald.  klade  se  co  možná  těsně  pod  n. 
hřeben,  zamezí  se  tím 
ohyb   stříhaných    vlá- 
ken.   Hřeben    buď  je 
samostatný  a  střih  pak 
snadno  při  nedostateč- 
né dovednosti  stříhají- 
cího vypadne  schodo- 
vitý;  nebo  tvoří  zuby 
jeho  posuvnou  zpodní 
čelist  nůžek,   nad  niž 
se  těsně  pohybuje  če- 
list   druhá ,    upravená 
rovněž  na  způsob  hře- 
bene s  četnými  ostří- 
mi   (vyobr.   č.    2920.). 
Aby    vzhled    stříhané 
plochy  byl  dobrý,  ne- 
směji takové  n.  zabrati 
mnoho   plochy   najed- 
nou, n.  na  sukno  Zabe-     Č  2920.  Nůžky  na  vlasy. 

rou  často  jen   Vi  "*''*• 

Kývavý  pohyb  nůžek  pákových  nedovoluje 
mnoho  střihů  v  krátké  době.  Proto  se  užívá 
v  průmyslu  na  střih  vláken  raději  nůžek  vál- 
cových (vyobr.  č. 
2921.).  Jejich  jedna 
čelist  je  nehybná, 
kdežto  druhé  čelisti 
upraveny  jsou  šrou- 
bovitě  na  ploše  vál- 
cové, jež  se  točí 
rychlostí  obvodo- 
vou as  3  —  6  m    za 

vteř.  Změnou  vzdálenosti  stříhacího  bubnu 
od  čelisti  pevné  mění  se  též  délka  stříha- 
ného vlákna.  N.  středové  mají  nože  u  středu, 
kolem  kterého  se  pohyblivý  nůž  otáčí.  Nože 


Č.  2921.  Nůžky  válcové. 


512 


N.  Y.  —  Nyctea. 


opatřeny  jsou  otvory  takového  tvaru,  jaké 
kusy  se  na  nich  mají  stříhati.  JPok, 

N. hydraulické  v.Hydraulické  nůžky. 

H.  T.,  úřední  zkratek  sev.-amer.  státu 
New  York  (v.  t.). 

Hy  (švéd.),  nový. 

Hyangwe  v.  Njangve. 

Hyanza  v.  Njanza. 

Hyary  Sándor,  dr.  íil.,  spisov.  maďarský 
(♦  1861  v  Zala-Egerszegu).  Jest  docentem  dě- 
jin umění  na  technice  a  kustodem  galerie 
národní  v  Budapešti.  Tiskem  vydal  práce 
o  Janu  Kupeckém  (1889),  chrámu  sv.  Alžběty 
v  Košicích  ^1896)  a  o  uherských  památkách 
uměl.  v  pavlánském  chrámě  v  Cz^stochowě 
(1901). 

Hyassa  v.  Njasa. 

Hyblaens  Johan  Axel,  ňlosof  švédský 
(*  1821  v  Štokholmě),  byl  professorem  filo- 
sofie v  Lundu.  Náleží  k  předním  stilistům. 
Zabýval  se  dějinami  filosofie,  ňlosoíií  práva 
a  fílosofíí  náboženskou.  Hlavní  jeho  dílo  Dě- 
jiny filosof,  výzpytu  ve  Švédsku  (1873—95, 
4  sv.)  není  posud  ukončeno.  Řadí  se  ke  stou- 
pencům Bostrómovým. 

Hyblom:  1)  N.  Karel  Rupert,  švéd- 
ský básník  a  aesthetik  (♦  1832  v  Upsale), 
člen  švédské  akademie  a  před  tím  prof. 
aesthetiky  na  universitě  upsalské,  vydal  mimo 
lyrické  básně,  Dikter  (1860),  Verš  och  prosa 
(1870),  Valda  dikter  (1876),  spis  o  renaissanci 
antického  umění  Om  den  antika  konsten  och 
dess  pánytt fódelse  (1864),  Johan  Tobias  Sergel 
(1877),  Carl  Fredrik  Adelcranti  (1891).  Mimo 
to  překládal  z  Moorea,  Shakespearea  a  psal 
cestopisy,  pro  něž  látku  vyzískal  na  svých 
cestách  za  studiem  výtvarných  umění. 

2)  N.  Heleně,  roz.  Roedová,  básnířka 
dánsko-švéd.  (♦  1843  v  Kodani),  od  r.  1864 
manželka  N-a  1).  Cestovala  po  Evropě.  Mimo 
tři  sbírky  básní  lyrických  (1881,  1886,  1894) 
vydala:  Digt  og  Virkelighed  (2  díly,  1890,  švéd. 
a  dánsky);  paterý  NoveHer  (1881—89);  For- 
talHnger  og  ski\\er  (1887);  novelly  Qyinnoóden 
(1888)  a  Faniasier  (\^9t)\  drama  Mete  Verden 
a  veselohru  En  Hárn.  Resignovanost  pojí  se 
v  pracích  jejích  s  věrou  v  spasnou  moc 
lásky.  Česky  máme  novellu  »Když  listi  padá< 
v  překl.  Kosterkově  (1894). 

Hyborg^,  příst.  m.  na  vých.  pobřeží  dán- 
ského ostr.  Fynu,  při  nejužším  místě  Vel. 
Bcltu,  jenž  tvoří  tu  záliv  Nyborgský, 
má  6049  ob.  (1890).  N.  je  konečnou  stanicí 
trati  Strib-Odensee-N.;  odtud  je  čilé  spo- 
jení parníky  s  protějším  Korsórem,  počá- 
teční stanici  trati  kodaňské.  N.  zal.  v  XI.  st., 
byl  kdysi  přední  pevností  dánskou  a  občas- 
ným sídlem  královským.  Teprve  r.  1869 
zbořeny  byly  hradby.  R.  1659  poraženi  tu 
Švédové  spojenými  Dány,  Hollanďany  a  Bra- 
nibory. 

Hyotagineae  f-^ta-],  n  o  c  e  n  k  o  v  i  t  é,  če- 
leď rostlin  2děložných  z  řádu  středose- 
menných  {Centr ospermae),  obsahující  vět- 
šinou vytrvalé  byliny,  zřídka  kře  n.  stromy 
větví  často  uzlatokloubnatých  a  křehkých  a 
s  korou  v  mládí  často  houbovitou.  Vstřícné 


n.  střídavé  listy  jsou  jednoduché,  bez  pa- 
listů.  Obojaké,  zřídka  2domé  květy  jsou  pra* 
videlné,  klubené  a  sestavené  ve  strbouly, 
jednoduché  klasy  n.  okolíky,  kteréž  pode* 
přeny  jsou  často  nápadným  obalem  cbudo- 
n.  mnoholistým.  Okvětí  jest  buď  kalichovité 
nebo  korunovité,  zvonkovité,  talířovité  n. 
nálevkovité,  uprostřed  někdy  sevřené,  3 — 5- 
listé  a  v  pupenu  řasnatě  složené.  Zpodtna 
okvětní  jest  trvalá  a  obaluje  plod.  Tyčinky 
(1,  5— -mnoho)  jsou  většinou  volné,  cnéjící 
n.  uzavřené,  s  prašníky  postranními  štěrbi- 
nami podél  se  pukajícími.  Svrchní  lpouzd[rý 
semenník  přechovává  uprostřed  zpodiny  je- 
diné vajíčko  a  dorůstá  v  nažku,  těsně  uza- 
vřenou zveličelým  zbytkem  okvětním.  N.  čí- 
tají asi  215  druhů  domácích  v  tropických  a 
teplejších  krajinách,  zvláště  v  Americe,  ná- 
ležejících k  rodům  Mirabilis,  Boerha* 
via,  Nyctaginia  a  j.  Zbytky  N-eí  kladené 
k  rodu  Pisonia  zachovaly  se  již  ve  třeti- 
horách.  Děd. 

Hyotale  [nykt-]  Tengmalmi  Gra.,  sýc 
rousňák.sovasýciobecnému  podobná,  u  nás 
dosti  vzácná,  s  hlavou  širokou,  velikými 
otvory  ušními,  závojem  úplným,  křídly  a  oca- 
sem zaokrouhlenými,  ocasu  dlouhého,  noh 
krátkých,  hustě  opeřených.  Oči  jsou  žluté, 
peří  bílé  jest  šedohnČcfě  skvrnité,  mláďata 
kávově  hnědá,  v  křídlech  a  ocase  s  bělavými 
skvrnami.  Délka  těla  23—25  cm,  šířka  56, 
křídla  18,  ocas  11  cm.  N.  Žije  v  sev.  a  střed. 
Evropě,  sev.-záp.  Asii  a  sev.  Americe.  Sýc 
tento  jest  samotář,  bázlivý,  štítící  se  světla 
i  lidí.  Ozývá  se  v  lesích  žalostným  zvukem 
podobným  skuhrání  lidskému.  Loví  myši, 
výrky  i  hmyz.  V  zajetí  snadno  krotne.   Bie, 

Hyotalopie  v.  Nyktalopie. 

HyotanlJieB  [-ktan-]  Vahl.,  nočnice, 
rod  rostlin  z  čel.  olivo  vitých  (Oleaceae), 
podčel.  j  a  s  m  í  n  o  v  i  t  ý  ch,  obsahující  stromky, 
jejichž  květy  mají  trubkovitá  kalich  a  řepi- 
covitou  5klanou  korunu  uštu  úkosně  uťatých 
a  vykrojených.  Smáčknuté  obroubené  to- 
bolky jsou  2pouzdré,  pouzder  Isemcných, 
na  hřbetu  pukajících.  Na  Malabaru  roste  N. 
Arbor  tristis  Vahl.,  n.  obecná,  stromek  stále 
kvetoucí  s  rozhami  4hranými,  s  listy  vei Či- 
tými, na  líci  lesklými,  na  rubu  bělavě  plst- 
natými  a  s  květy  žlutými  v  konečných  nebo 
úžlabíčkových  strboulovitých  květenstvích 
v  noci  se  rozvíjejícími  a  při  východu  slunce 
se  zavírajícími.  Korunami  barví  tuzemci  po- 
krmy na  žluto  jako  šafránem,  po  němž  pách- 
nou i  usušené  stopky.  Těmito  s  rozetřenýni 
dřívím  santalovým  natírají  tělo,  květů  i  se- 
men užívají  k  posilnění  nervův  a  vodou  je- 
jich léčí  bolavé  oči.  Děd. 

Hyotea  [nykt-],  rod  sův  z  podčeledi  sýců 
{Uluiinaé),  bez  chvostkův  ušních,  s  celokraj- 
ným  středním  prstem.  N.  n/vM  Thun.,  sova 
sněžná,  má  prsty  i  na  zpodní  straně  husté 
zarostlé  dlouhými  pírky,  zobák  černý,  ocas 
široký  a  zaokrouhlený,  duhovku  oranžové 
žlutou.  Barva  peří  věkem  se  mění.  Staří  ptáci 
jsou  bílí,  téměř  beze  skvrn;  ve  věku  střed- 
ním mají  vezpod  příčné  proužky  hnědé,  na 


Nyctereutes  procynoidcs  —  de  Nyem.  513 

ocase  6—7  pruhů  příčných ;  mladší  ptáciinají   Bystřice;  232  d.,  1618   ob.  pol.,  6  č.,  13  n. 


hustší  skvrny,  na  vrchu  jakož  i  vezpod  pruhy 
téméř  vlnité.  Délka  těla  70,  křídel  45,  ocasu 
26  cm.  Domovem  jest  sova  snéžná  na  dale- 
kém severu;  v  zimě  zalétá  někdy  aŽ  k  nám. 
V  kleci  jsou  vzácností.  B/e. 

VyotoMi&ttfl  prooynoldes  {Canit  pro 


(1890),  fil.  kostel  sv.  Mikuláše,  2tř.  šk.,  mlýn 
a  fid.  statek  arcivévodské  komory  těšínské. 

Vydtr  |.,  správné  Ni  der  (v.  t). 

Vydrlt  Antonín,  český  zymotechnik, 
ředitel  lihovamické  školy  v  Praze  (♦  14.  pros. 
1862  ve  Staré  Páce),  studoval  v  Pardubicích 


^noides  Gray),  pes  puch  olovit  ý,  jest  reálku  a  na  české  vysoké  škole  technické 
ielma  psovitá  rčel.  Canidat)  ze  sekce  Vul  \  v  Praze  absolvoval  r.  1883  odbor  pro  tech- 
pina^  jei  se  od  ostatních  šelem  své  čeledi  |  nickou  chemii.  V  této  neblahé  pro  chemiky 


Uši  siluČjšimi  stoličkami,  větším  počtem 
obratlfl  hradních  a  menším  počtem  obratlfiv 
ocasních.  Má  tělo  skoro  kuní,  táhlé,  zdéli 
65  cm  a  zvýši  v  plecích  jen  20  cm,  nízké  a 
útlé  nohy,  ocas  krátký  (10  cm)  a  chvostnatý; 
hlava  jest  krátká,  ale  dosti  úzká,  boltce  krátké. 
Široké  a  zaokrouhlené.  Hustá  a  dlouhá  srst 
má  barvu  rozmanité  hnědou,  na  plecích  i  na 
předních  nohou  tmavohnědou;  hlava  a  krk 
mívají  barvu  skoro  plavou,  před  tmavým 
pruhem  plecním  i  za  ním  jest  srst  skoro  do 
ilutava  plavá,  ocas  jest  zejména  ke  konci 
tmavohnédÝ.  Tento  druh  psů  jest  domovem 
v  Japanu,  Qné  a  vých.  Asii  (v  pásmu  mír- 
nou;, toulá  se  z  kraje  do  kraje  a  jen  v  zi- 
mě usazuje  se  v  údolích  vod;  živí  se  po 
přednosti  myšmi  a  rybami.  Hlas  jeho  podo- 
ben jest  tichému  mňoukání;  ve  zlosti  vrčí  a 


době,  kdy  jim  zbývala  jen  vyšlapaná  cesta 
do  cukrovarů,  věnoval  se  z  vlastní  záliby  a 
na  pobídku  prof.  Ant.  Bělohoubka  průmyslu 
kvasnému,  za  trudných  pro  technika  pomě- 
rův  osvojil  si  praxi  v  pivovaře  na  Klášteře 
u  Mn.  Hradiště  a  v  Měšfanském  pivovaře 
v  Plzni,  na  Gerstnerovo  cestovní  stipendium, 
prof.  sborem  techniky  mu  udělené,  prostu- 
doval, vyzbrojen  znalostí  čtyř  řečí  světových ^ 
za  2Vi  léta  v  celé  téměř  Evropě  všechny 
znamenitější  pivovary,  lihovary  a  droiďámy 
a  osobité  jejich  způsoby  výrobní,  stal  se 
r.  1887  assistentem  kvasné  lučby  a  techn. 
mikroskopie  na  české  technice  a  působil  po 
13  let  jako  ředitel  největších  dvou  lihovarů 
obilných  a  droždáren  v  Čechách,  v  Březnici 
n.  L.  (Kr.  Březno)  a  v  Teplici-Šanově.  V  jeho- 
pobyt  na  severu  spadá  i  horlivá  činnost  ná- 


kúnává.   Domorodci  tam  jedí  maso  jeho  a '  rodní,  za  nii  byl  vyznamenán  čestným  člen- 

z  koiek  robí  zimní  čepice.  Br.       stvím  všech  spolků   českých   v  Březnici   a 

V^et«rl1da  Latr.  jest  rod  pupo ro dek   Ústí  n.  L.,  jakoi  i  čestným  občanstvím  obce 

z  čeledt  NyctšHbiidae,  vyznačený  tělem  plo- ;  Rydrovice.  Z  cest,  každoročně  do  daleké  ci- 

cbým,  bezkřídlým  a  nohami  dlouhými.   Očí !  ziny  podnikaných,  přispíval  poučnými  články 

složené  vyvinuty  nebo  scházejí.  Cizopasí  na  i  do  listův  odborných  i  denních,  zymotech- 

netopýrech.  V  Evropě  žije  10  druhův.  Kpk,   nické  své   práce   ukládal   v   > Pivovarských 

Vjot^rls,  zool.,  v.  Megadermata.  Listech*,  >Kvasu«,  > Archivu  zemědělském* 

VyotiMblUlf  zool.,  v.  Loriové.  'a  >CasopÍ8u  pro  průmysl  chemický*,  samo- 

Vyotiooraz,  N.  gríseus  Strickl,  t.  j.  Ardea   statně  vydal  spisy:  Miitanský  pivovar  v  Pletli 

nyctícorax  L.,  bukač  noční,  v.  Bukači.    (1885);  Tabuli^  k  dani  ^ /i/iii  (1891);  O  drozdi 

VyetlaoiBWy  zool.,  v.  M  o  1  o  s  s  i.  |  pekařtkém  (1895).  Z  četných  pojednání  zmínky 

VyotlpIthaoiUlSpix.  (n oč ák),  rod  opic   zasluhují:    O  pokroku    v  pivovarstvi  (1885); 

ploskonosých  (podřadí  Flatyrrhini),  a  malou,   Burton  on-Trent  (1887);  Světovd  výstava  v  Pa- 

sakulacenon  hlavou,  velikýma  očima,  nepa- '  i^/fi  iS8g;   Vd\eni  lihu  (1892);  O  vývoji  pru- 

tmými  boltci,  málo  do  předu  prodlouženým,    myúu  dro\ďářikého  (1893);  Výroba  a  spotřeba 

aJe  dosti  širokým  čenichem  a  nozdrami  zcela   iihu  v  Rakousko- Uhersku  (1894^;  O  monopolu 

dolů  obrácenými.  Protáhlé  tělo  jest  pokryto   lihovém  (1898)  a  j.  Hlavním  jeho  oborem  jest 

hebkou  a  načechranou  srstí,  ocas  jest  po-   až  doposud  tajená  a  v   literatuře   skrovně 

nékud  chvostnatý  a  delší  trupu.  Z  nečetných   zastoupená  výroba  droždí  lisovaného,  v  níž 

druhů,  veskrze  opic  nočních,  žijících  po  pá-   vypracoval  četná  zlepšení  a  nové  methodv, 

recb  na  stromech  a  živících  se  nejen  plody,   zavedené  namnoze  osobně  jím  samým  v  Bel- 

ale  i  hmyzem  a  vejci  ptačími,  nejznámější   gii,  Francii,  Hollandsku,  Itálii  a  Rusku  (v. 

jest  n.  žíhaný  neboli  mirikina  (N.  tr/V/r-    Lihovarství,  str.  4).  R.  1894  jmenován  byl 

gatus  Gray)  z  teplejší  Jižní  Ameriky.  Má  tělo   zkušebním  kommissařem  pro  II.  státní  zkoušku 

zdéli  35  cm,  ocas  50  cm  dlouhý.   Srst  jest   chemickou  na  České  technice,  r.  1896  zastu- 

Šedohnědá,  trochu  s  bílou  pomíšená,  na  ocase   poval  na  mezinár.  kongressu  chemiků  v  Pa- 

tmavší,  na  jeho  konci  až  černá;  na  temeni   říži  Společnost  pro  průmysl  chemický  v  krá- 

jsou  3  rovnoběžné  pruhy  černé,  nahoře  na   lovství  Českém,  v  jejímž  ředitelstvu  zasedá, 

těle  od  šíje  až  po  ocas  široký  pruh  žlutavě  jejímž  jest  členem  dopisujícím  a  zakládajícím 

hnědý.  Br,       a  kde  koná  odborné  přednášky.  Od  r.  1900 

líyůmm  v.  Snndewitt.  řídi  lihovamickou  školu  a  výzkumná  ústav 

Výdttk:  1)  N.,  m.  v  Čechách,  v.  Neydek.   pro  průmysl  lihovarnický.  kde  dlouholetou 

2)  N.,  Ňědek  {Seudek),  ves  na  Moravě,  svou  praxi  uplatňuje  vychováváním  techn. 
hejtm.  a  okr.  Hranice,  fara  a  pš.  Bělotín; !  úřednictva  pro  lihovary,  projektováním  no- 
42  d..  22  ob.  č.,  256  n.  (1890),  Itř.  šk.,  filiál. '  vých  závodů,  zlepšováním  method  výrobních 
kostel  sv.  Urbana  a  mlýn.  a  zaváděním  vědecké  kontroly  do  průmyslu 

3)  N.  (Nledek),  ves  ve  Slezsku,  hejtm.    zymotechnického. 

Těšín,  okr.  jablunkov,   fara  Vendrynč,  pš.       de  Hytm  Theodericus  v.  Nieheim. 

Ottftv  Skrnifk  Naučný,  ty,  XVHI .  7  10  1901 .  33 


514 


Nyén  —  Nymfy 


Hyen  [ňén]  (Kreutiburg,  Tynei),  maloobec 
v  Sedmihradsku,  v  župě  háromszécké,  okr. 
áepšickém,  má  2355  ob.,  z  nich  je  1352  Ma- 
ďarův a  1000  Rumunů  (1890),  řecko-vých.  a 
evang.  kostel. 

Hyenberg^e  v.  Novo  Brdo. 

Nyerg^es  -  UJfalii  [něrgeá-J,  městečko 
v  Uhrách,  v  župě  a  okr.  ostřihomském,  má 
2468  ob.,  z  nichž  je  1444  Maďarů,  890  Němců. 
47  Slováků  (1890),  katol.  kostel,  pS.,  telegraf, 
žel.  stanice  trati  Almás-Fíizit5>Komárno  a 
stanice  parníkův. 

Hylr  [ftír],  maď.  bříza,  březový;  vysky- 
tuje se  ve  složeninách  místních  jmen,  na  př. 
N.-Acsád,  N.-Adony,  N.-Bátor  a  pod.,  jež 
hledati  jest  pod  příslušnými  substantivy. 

Nylreg^yháiza  [ňireď-í,  město  s  vlastním 
magistrátem  a  hlavní  sídlo  župy  szabolcsské 
v  Uhrách,  křižovatka  žel.  tratí  Debrecín-Miš- 
kovec,  Csap-N.  a  Máté-Szalka,  má  27.014 
ob.,  z  nichž  je  22.576  Maďarů,  4184  Slováků, 
146  Němců  (1890);  sídlo  župních  úřadův  a 
soudů,  král.  soudního  dvoru,  fínanč.  ředitel- 
ství, sběrny  tabáků ;  z  budov  vyniká  římsko- 
katol.  a  řecko -východ,  a  dva  evang.  kostely 
(helv.  a  augáp.  vyznání),  synagoga,  divadlo, 
evang.  vyšší  gymnasium,  kasárna,  budovy 
soudní.  Průmysl  obmezuje  se  na  továrnu  na 
olej  a  výrobu  bot  (čižem).  Obyvatelé  pěstují 
obiH,  tabák,  dobytek,  zejména  ovce,  a  konají 
se  tu  důležité  výroč.  trhy.  Asi  3  km  odtud 
lázeňské  místo  Sóstó  se  solnými  prameny. 

Hykerk  v.  Nijkerk. 

Hykjbblng,  m.  na  dánském  ostrově  Fal- 
steru  v  aratě  svendborském,  na  záp.  pobřeží 
při  630  m  šir.  Guldborgsundu,  dělícím  Falster 
od  Laalandu,  stanice  železnic  Orehoved- 
Gjedser  a  N.-Nakskov,  sídlo  arcibiskupa  pro 
Laaland-Falster  a  něm.  konsula,  má  kathe- 
drální  školu,  cukrovar,  veliké  jatky  vepřo- 
vého dobytka,  obchod  ječmenem,  sladem  a 
cukrem,  vývoz  vepřového  masa  do  Anglie  a 
6087  obyv.  (1890).  Přístav  navštívilo  r.  1894 
1354  lodí  (264  cizozemských)  o  72.201 1,  Roku 
1867  postaven  most  přes  Guldborgsund. 

Hykles  Václav,  paedagog  čes.  (*  1821 
ve  Velkém  Jenči  —  f  27.  list.  1896  v  Praze). 
Bjrv  r.  1845  vysvěcen  na  kněze  kaplanoval 
ve  St.  Boleslavi  a  jinde  na  venkově,  potom 
dostal  se  do  Prahy  nejprve  za  faráře  u  sv. 
Vojtěcha,  potom  u  sv.  Štěpána.  R.  1865 
zvolen  byl  do  zastupitelstva  města  Prahy 
a  později  do  rady  městské.  N.  byl  kněz 
lidumil,  který  společně  s  paní  Marií  Riegro- 
vou,  jejímž  býval  učitelem  v  domě  Fr.  Pala- 
ckého, působil  blahodárně  v  lidu  dělnickém. 
Jako  člen  městské  rady  horlivě  pracoval 
v  oboru  školském,  byl  zakladatelem  školek 
mateřských  v  Praze,  nad  nimiž  mu  svěřen 
dozor  paedagogický.  Pražské  chudině  byl 
štědrým  otcem. 

Hyklovioe,  Niklovice,  Mikulovice, 
ves  na  Moravě,  hejtra.  Boskovice,  okr.  Kun- 
štát,  fara  Sulkovec,  pš.  Rovečín;  49  d.,  309 
ob.  č.  (1890),  Itř.  šk. 

Hykoldioe,  Nikolčice,  far.  ves  na  Mo- 
ravě, hejtm.  Hustopeč,  okr.  Židlochovice,  pš. 


Němiice  Vel. ;  198  d.,  958  ob.  č.,  6  n.  (1890), 
kostel  sv.  Jakuba  Vět,  2tř.  šk.,  evang.  kostel 
a  fara  helvet.  vyznání,  opodál  Nové  Dvory 
s  popi.  dvorem,  Karlov,  popi.  dvůr  a  bažant- 
nice. 

Vy  koly,  ves  v  Čecháchi  v.  Mi  kuly. 

Vyktfping  [-čd-l,  hl.  m.  švédského  ISnu 
Sodermanlandu,  leží  na  obou  březích  řeky 
Nykdpingsá  nedaleko  ústí  jejího  do  moře 
Baltického,  stanice  dráhy  Flen-Oxeldsund, 
má  2  kostely,  gymnasium,  továrny  na  parní 
stroje,  textilní  průmysl,  punčochářství,  pa- 
pírny, veliký  vývoz  obilí  a  dříví  a  5978  ob. 
(1890).  Přístav  navštívilo  r.  1891  165  lodí 
o  91.933  t.  Zámek  Nyk5pingshus,  sal. 
v  XIII.  stol.,  byl  silnou  pevností,  nyní  leží 
v  zříceninách.  R.  1317  král  Birger  uvěznil 
tu  své  bratry  Ericha  a  Valdemara  a  dal  je 
hladem  umořiti.  R.  1719  zbořeno  město 
Rusy. 

Vyktalopla  (řec),  vid  noční  nebo  n  e- 
vidomost  denní.  V  starověkém  lékařství 
užívali  tohoto  pojmenování  pro  chorobný 
stav  zraku  u  nemocných,  kteří  stiženi  byli 
světloplachostí  a  svíravou  křečí  víček  očních 
následkem  zánětlivých  onemocnění  zvlášC 
spoji vky  a  rohovky;  za  šera  se  u  nich  vi* 
dění  stává  snazším,  poněvadž  světloplachost 
a  sevření  víček  se  zmenšuje  neb  i  přestává. 
Nyní  jmenuje  se  n.  schopnost  viděti  lépe 
neb  aspoň  snáze  za  sníženého  osvětlení  (za 
soumraku),  u  těch  osob,  které  stížený  jsou 
zákalem  středu  rohovky,  neb  středu  čočky 
neb  ústředním  skotomem  zrakového  pole, 
který  podmíněn  jest  onemocněním  těch  vlá- 
ken čivu  zrakového,  jež  zásobují  ústřední 
místo  sítnice,  t.  zv.  žlutou  skvrnu,  na  zadním 
pólu  oka  proti  zornici  ležící.  Za  jasného 
osvětlení,  na  př.  ve  dne,  zužuje  se  zornice 
tak,  že  pak  zákal  středu  rohovky  z  předu 
neb  středu  čočky  ze  zadu  ji  zakrývá  úplné 
nebo  z  větší  části  a  paprskům  světelným 
brání  v  pravidelném  chodu  a  lomu  k  sítnici, 
nebo  je-li  ústřední,  t.  j.  za  zornicí  ležící  mí- 
sto sítnice  porušano  (skotom),  tvoři  se  obra* 
zek  na  tomto.  Za  šera  se  zornice  rozšiřuje; 
tím  odkryjí  se  nezkalené  části  rohovky  a 
čočky  i  zdravé  oddíly  sítnice.  Ústřední  sko« 
tom  znám  jest  zvlášf  po  otravě  tabákem  a 
alkoholem,  u  ložiskové  sklerosy,  příjice,  úpla- 
vice  cukrové  a  j.  Opačný  stav  n-ie  jest  he- 
meralopia.  D, 

Hyland  (finsky  Uumaa),  finská  prov.  (sev.- 
záp.  Rusko),  při  Čuchonském  zálivu,  méřf 
11.872  /cm',  z  čehož  připadá  865  km*  na  je- 
zera, a  má  254.315  obyv.  (1893).  Dělí  se  na 
4  distrikty;  hl.  m.  je  Helsingfors. 

Hylg^au,  dom.  jméno  antilopy  Pórtax pieta 
Wafjn.,  v.  Antilopy. 

Hsrmbnrk,  město  čes.,  v.  Niraburk. 

Hymegen  v.  Nimvégy. 

Hymfeion  v.  Nympheura. 

Hymfý,  vlastně  tolik  co  děvy,  sluly  víly 
řecké  mythologie,  personifikace  různých  stl 
přírodních  v  horách,  v  lesích  a  na  polích, 
jež  sice  mají  Život  dlouhý,  nikoli  však  věčný 
jako  bozi,  ač  v  jejich  spolek  náležejí  jako 


;2Nyinplia  —  Kymphaeaceae. 


515 


bytosti  daemoaické.  N.  Tláhy  mořské  sluly 
Okeanovny,  Néreovny,  n.  vlihy  poxem- 
ské  Na  i  ad  y;  ctén^  a  řek,  pramend,  stoja- 
tých vod.  N.  pečaji  o  úrodo  polní,  o  rozvoj 
zvéfe  i  lidstva;  mnohé  slynnly  hojivou  moci 
svých  vod.  tél  darem  vesteckým,  jehoi  sdč- 
Injí  tél  lidem.  Jiné  IL  působí  v  lesích,  na  po- 
lích a  na  horách,  slovooce  o^Buidt^^  d^váŠH, 
ájiadgvttdti^  O  nich  véřeno  obecné,  2e  jejich 
život  visí  na  £voté  stromů  jim  vykázaných. 
Dle  míst  slnly  n.  Idské,  Pelijské.  Diktajské. 
KithairÓQské,  Isménské  a  j.  Zvláštní  stano- 
visko zanjinuji  n.  melijské  rázu  kosmogo- 
nického.  N.  nalézají  se  obyčejné  v  průvc^o 
boistev  vyWch,  j.  Artemidy,  Aírodity,  Dé- 
métry,  Herma,  Dionysa.  téi  Héraklea.  Téi 
alnje,  jeskyné  pokládány  za  oblíbené  bydli- 
šté  nymf,  loaky  pak  za  jejich  rejdiště; 
proto  jim  mnohé  sluje  zasvéceny,  jako 
v  arkadském  pohoří  Kylléné,  na  Ide,  v  Ny- 
•e,  na  Pamasse  (zejména  Kórycká  sluj); 
odtud  Nymfaia  slují  jednak  leclácrá  místa, 
jednak  svat^oé,  slouiící  též  k  svatebním  ob- 
řadům. N-íam  ot>étováQy  kozy,  ovce,  mléko, 
olej,  nikoli  víno.  N*fam  často  svéřováno  vy- 
chování bohův  i  héroů,  jako  Zeva,  Dionysa, 
Aineta;  o  jejich  lásku  se  ucházejí  sami  bozi, 
Zeus,  Poseidon,  Apollón,  nejvíce  pak  Her- 
mes. Pan.  Satyří,  Seiléni.  Leč  i  vůči  lidem 
M.  chovají  se  velice  blahovolné,  ba  i  poci- 
fuji  lásku  ku  krásným  smrtelníkům,  Kirké, 
Kalypsó  k  Odysseovi;  n-fami  uneseni  Hy- 
lais,  tiormos,  Narkissos.  Leč  láska  taká  též 
ikodívá  smrtelníkům,  Dafhis  ji  pyká  životem, 
jiní  pak  iílcnstvím  zachváceni  {wu^pólríxtoi, 
tymphaH),  N.  představovány  jako  mladé, 
spanilé,  vnadné  dívky,  jež  rády  se  vénčí  a 
oddávají  křepčení;  též  představovány,  any 
čerpají  vodu  neb  drží  muále.  Často  skupiny 
nymf  tvoří  pozadí  událostí  jiných.        klk, 

Vympha,  zool.,  v.  Hmyz,  str.  396 ^. 

VjmplutMl  L.,  leknín  (Seerose),  rost- 
linný rod  Čeledi  lekníno vitých  {Nymphaea- 
ceaej,  obsahuje  asi  32  druhů  po  veškeré  zemi 
rozšířených.  Rostliny  vodní  a  bařinné  s  jed- 
notlivými dlouze  řapíkatými,  velkými  listy  a 
péknými  kvéty.  Kališní  plátky  4,  na  plodu 
ocopadávajici.  Korunní  pL  Četné  bez  medo- 
vých jamek.  Tyčinky  vetknuty  na  vnější 
sténě  semenníkové.  Blizna  rozdělena  v  6  až 
mnohé  vzhůru  ohnuté  paprsky.  V  Čechách 
2  druhy.  N.  alba  J.  S.  Presl,  1.  bílý.  hojný 
v  tůních  a  rybnících  v  Polabí  a  v  jihočeské 
oblasti  rybničně  třeboňsko-budějovické.  Li- 
sty vzplývajíci,  kožovité,  hluboce  srdčité. 
Ctyřhraný  zpodek  kalicha  jest  málo  vytčený. 
Korunní  pl.  čisté  bílé.  Nitky  nejvnitrnější 
sotva  širší  neb  užší  než  praŠník.  Semenník 
kulatý,  až  pod  samou  bliznu  tyčinkami  po- 
sázený. Paprsky  bliznové  četné  (12—20), 
úzké.  kopinaté.bez  rýhy,  světle  Žlutě.  Plovoucí 
leknínové  tvoří  krunovité  ostrůvky  na  vodě. 
Kvete  od  čoa  do  srpna  podobně  jako  druhý 
náš  druh  N.  candida  J.  S.  Presl,  1.  bělostný. 
Ctyřhraný  zpodek  kalicha  má  silně  vyniklý. 
Nitky  nejvnitrnější  nahoře  značně  širší  neŽ 
prašník.  Seoienník  vejčitý,  pod  bliznou  zten- 


čený a  bez  tyčinek.  Paprsků  bliznových  nej- 
více 6—10  vejčitopodlouhlých,  zaokrouhle- 
,  ných,  se  2  postranními  rýhami,  žlutých  neb 
I  červených.  Z  cizozemských  driihů  jest  pa- 
mátným N.  LotMS  L.,  iotos,  v  A&ice  (na 
Nilu),  s  drobně  zubatými  listy  a  bílými  kvéty. 
N.  tkermaHs  D.  C  v  teplých  vřídlech  (19  ai 
24*C)  biskupské  lázně  u  Vel.  Varadína  a 
císařské  lázně  u  Budapešti  v  Uhrách.  N.  cof- 
mlea  Sav.,  modrý  lotos,  starým  £gvpt&- 
nům  posvátný.  Tyto  druhy  N.  zachovaly  se 
do  dnes  namalované  před  5000  léty  na  pa- 
mátnících božstvům  zasvěcených  v  Egypte. 
VymplutMiOMM,  leknínovité,  čeled 
rostlin  prostoplátečných  {CkorípetaJae),  pří- 
buzná dříŠCalovitým  (Beríerideae)  a  mákovi- 
tým  (Papavermetae),  Vesměs  jsou  to  rostliny 
vcKlni  net>o  bařinné,  s  listy  plujícími  na  vodě, 
řidčeji  ponořenými  nebo  trčícími  nad  vodou, 
Listy  vždy  jednotlivé,  většinou  velké,  často 
dosahují  obrovských  rozměrů,  řidčeji  malé, 
dlouze  řapíkaté,  vyrůstají  z  vytrvalých,  vál- 
covitých, jizvitých  (po  opadaných  listech) 
oddenkův.  Podobně  i  květy.  Kalich  obyčejné 
4četný,  řidčeji  3-,  5-,  6-,  12četný  a  vzácně 
mnohoČetný.  Korunní  plátky  mnohočetné, 
v  přeslenech  nebo  ve  spirále.  Tyčinek  mnoho, 
v  málo  jen  případech  určitý  počet.  Plodo- 
listů  více  úplné  nebo  částečně  srostlých  v  je- 
den vícepouzdrý  semenník,  zřídka  tyto  volné. 
Plod  jest  bobulnatý  nebo  tobolkovitý,  ne- 
pravidelně uhnívající,  někdy  také  nažkovitý. 
Semena  jsou  obalena  dřevnatou  skořápkou, 
řidčeji  kožovitým  obalem,  s  arillem  nebo 
bez  něho,  často  chlupatá,  s  živným  pletivem 
a  moučnatým  perispermem,  což  oboje  málo- 
kdy schází.  Kliček  má  2  tlusté,  velké  dělohy 
a  malou  hypokotylní  čásf.  Čeleď  tato  děli 
se  ve  3  skupiny,  z  nichž  první  Nelumboinoi- 
deae  má  semena  bez  živného  pletiva  a  všechny 
plodolisty  volné.  Tuto  skupinu  zastupuje 
rod  Nelumbo  Adans.  s  jedním  americkým  a 
jedním  asijským  druhem.  Druhá  skupina  Gi- 
bomboideae  a  třetí  Nymphaeoideae  mají  semena 
s  perispermem  a  živným  pletivem.  První 
z  těchto  s  oddělenými,  druhá  se  srostlými 
úplně  nebo  částečně  plodolisty.  Mezi  Cabom- 
boideae  náležejí  rody  Cabomha  Aulb.  se 
4  druhy  z  tropické  Ameriky  a  Brasenia  Schreb. 
s  1  dr.  (B.  purpurea  Casp.),  jeŽ  roste  ve 
všech  dílech  světa  mimo  Evropu.  Třetí  sku- 
pina obsahuje  3  oddělení:  Nvmphaeaac,  Nu- 
phareae  a  Barctayeae.  I.  oad,  Nymphaeaae 
vyznačuje  se  4listým  kalichem  a  arillem  na 
semenech.  Rody:  Victoria  Lindl.  s  3  druhy, 
z  nichž  V,  regia  známá  obrovskými  listy  až 
2  m  v  průřezu  a  velkými  2—4  dm  květy  z  tro- 
pické Ameriky.  Semena  její  jsou  jedlá  a  na- 
zývána od  domorodců  Mah  del  Áqua ;  Euryale 
Salisb.  z  již.  a  střed,  východní  Asie;  Sym* 
phaea  Srn.  s  32  dr.  II.  odd.  Suphareae  s  5  al 
12  kal.  pl.  a  semeny  bez  arillu,  jen  1  rod 
Nuphar  Sm.  III.  odd.  Barctayeae  s  5  kal.  pl., 
semena  bez  arillu,  pokrytá  dlouhými  měk- 
kými chloupky;  zastoupeno  1  rodem  Bar- 
claya  Wall.  se  3  dr.  na  Sundských  ostrovech. 
Nejvíce  druhů  této  čeledi  roste  v  tropické 


516  Nymphalidae  —  Nyrén. 

již.  Americe.  Užitek  skýtají  jedlé  hlízy  a  se- '  Vympknla  Ubn.  (Hydrocampa  Gn.)  jest 
měna  některých  tropických  druhů  rodu Sym-  rod  motýlů  drobných  z  čeledi  jyralidae, 
phaea.  Mimo  to  hojné  škrobem  oddenky  Ne-  nápadnf  dlouhými  tenkými  makadly  a  no* 
lumbo  slouží  chudšímu  obyvatelstvu  v  Ja-  hami.  Ve  křídlech  předních  jest  pnmí  žilka 
pansku  za  denní  potravinu  a  semena  jako  na  kořeně  rozvětvena,  kdežto  7.  a  8.  vzni- 
jedlá  známá  starým  pode  jménem  bobů  py-  kají  samostatně.  Vyškytají  se  na  březích  vod 
thagorejských.  Že  semen  Victoría  a  Nu-  stojatých  nebo  mírné  tekoucích,  v  nichž  žiji 
phar  polysepalum  dělá  se  mouka  a  dala  by  I  housenky  v  plochých  pouzdrech,  zhotove* 
se  vyráběti  bezpochyby  i  z  našich  domácicn  •  ných  z  kousků  listův.  U  nás  hojně  v  čnu  a 
druhů  Nuphar  a  Nym  phaea.  Vm.       čci  N.  potamogalis  Fr.,  mající  Imdla  leskle 

Hymphalidae  jest  čeleď  motýlů  den- 1  bílá,  přední  s  hnědými  kresl>ami  a  zlatožlu- 
nich,  vyznačená  tím,  že  přední  nohy  jsou   tým  lemem,  zadní  uprostřed  s  ledvinoviton 


zakrnělé,  ale  žilky  na  kořeně  křídel  předních 
jsou  normální.  Motýlové  sem  náležející  jsou 
prostředni  až  velcí,  často  Živě  i  pestře  zbar- 
vení. Housenky  mají  trny  nebo  masité,  chlu- 
paté výrůstky  nebo  na  hlavé  růžky.  Kukly 
jsou  zavěšeny.  Sem  náležejí:  Limenitis  F., 
Neptis  F.,  Vanessa  F.,  Melitaea  F.,  Argyn- 
nis  F.  Kpk. 

Hympktnbnrg^,  ves  v  Bavorsku,  záp.  od 
Mnichova  (s  nímž  spojena  je  parní  tramwayí); 
má  s  voj.  posádkou  3694  obyv.  (1895);  dva 
katol.  kostely,  vynikající  král.  letohrádek  se 
zbytkem  obrazárny,  která  z  větší  části  pře- 
nesena do  Mnichova,  a  parkem,  klášter  angli- 
ckých panen  s  výchov,  ústavem  a  nedaleko 
bfvalou  královskou  továrnu  na  porculán. 
V  N-u  byla  28.  kv.  1741  ujednána  smlouva 
mezi  kurf.  Karlem  Albertem  a  španělskými 
Bourbony  ku  vzájemné  pomoci  při  vydobytí 
některých  zemí  rakouských  a  císařské  ko- 


skvrnou  a  při  kraji  s  dvojitou  páskou.  Roz- 
pjeti  22—32  mm.  Housenky  na  podzim  pod 
plovoucími  listy  rdestu.  Kpk. 

Hynéohov  v.  Jenichov. 

Hynioe  i  Ni  nice,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
a  okr.  Plzeň,  fara  Planá,  pš.  Břasy;  38  d., 
274  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Kateřiny. 

Hyakov,  Ninkov,  Linkov  a  Lynkov 
(Lingau),  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Stří- 
bro, fara  a  pš.  Svojšín;  14  d.,  78  obyv.  n. 
(1890),  popi.  dvůr. 

Hynoiov  v.  Jenešov. 

Hyon  |ni^]  (něm.  Neuss),  okres,  město 
ve  švýcarském  kantonu  vaudském,  na  břeha 
Genevského  jezera  a  při  želez,  trati  Geneva- 
Lausanne,  má  4225  ob.  franc.  (1888);  paropl. 
stanici  (na  Genevském  jezeře),  pamětihodný 
zámek,  výrobu  íayencového  zboží,  šroubu, 
sirek,  hřebenářstvi,  koželužslví,  obchod  s  ví- 
nem, obilím  a  dřívím.  Ve  starověku  N   slul 


runy  pro  kurfíršta  a  habsburských  držav  ■  No viodunum. 
v  Itálii  pro  Španělsko.  Aby  Karel  Albert  Hyons  [ni6n],  hl.  m.  arrond.  ve  fr.  dep. 
ze  zrady  na  říši  byl  usvědčen,  byla  později  Dróme  v  krásné  poloze  na  březích  ř.  Eygues, 
od  vídeňské  vlády  zhotovena  jiná  smlouva,  levého  přítoku  Rhóny,  má  2503  (j^ko  obec 
sjednaná  prý  18.  května  1741  v  N-u  mezi ;  3349)  ob.  (1891).  staré  hradby,  most  ze  XIV, 
kurfirštem  a  Francií,  dle  které  říše  za  cenu  <  stol.,  zříceniny  zámku,  zemědělskou  komoru, 
francouzské  pomoci  měla  ztratiti  porýnské  i  předení  hedvábí,  výrobu  olejův,  essencl,  It- 
provincie.  Smlouva  ta  jest  však  usvědčeným  I  hovin,  rozsáhlý  obchod  lanýži  a  dobýváni 
padělkem  a  nebyla  nikdy  ujednána  (v.  Droy-   lignitu. 

sen,  Abhandlungen  zur  neueren  Gesch.,  Lip- 1  Hýra,  město  v  Cechách,  v.  Nýrsko. 
sko,  1876;  Heigel,  Der  ósterr.  Erbfolgestreit  I  Hýfany  (Núrschan),  město  v  Čechách, 
u.  d.  Kaiserwam  Karl  VII.,  Nordlinky,  1877).  j  v  hejtm.  střibrském,  okr.  stodském  a  ve  far- 
Jiná  důležitá  smlouva  v  N-u  r.  1766  učiněná  I  nosti  uherecké,  má  321  d.,  3088  ob.  č.,  2063 
jednala  o  dědičné  posloupnosti  mezi  Bavor-  n.  (1890);  čes.  5tř.  šk.  a  Itř.  soukr.  a  opa- 
skem, Rýnskou  Falci  a  rodem  Zweibrúcken- ,  trovna  Ústř.  Mat.  škol.,  něm.  5tř.  a  2  opa- 
ským.  O  N-u  v.  Heigel,  N.,  geschichtliche  ,  trovny,  četn.  stanice,  pš.,  telegraf,  žel.  stanice 
Studie  (Bamberk,  1891).  ;  na  trati  Praha-Plzeň,  továrna  na  tabulové 

Hjnnphdlim  (řec.  nymfeion\  studna  často  >  a  zrcadlové  sklo  a  veliké  kamenouhel.  doly, 
pokrytá  klenbou,  ozdobená  malbami  a  so-  v  nichž  vytěženo  r.  1890  1,509.441  q  uhlí 
chámi,  obklíčená  kolonnádou,  v  níž  za  let-  (doly  dědiců  Pankrácových),  které  vyvezena 
nich  veder  v  chládku  sobě  hovívali.  Tako- 1  po  většině  do  Bavor.  N.  připoroinaji  se 
vých  studen  bylo  ve  starém  Římě  12,  do  '  r.  1272  mezi  statky  kláštera  chotěŠovského 
nichž  voda  byla  vedena  několika  rourami;  a  v  letech  70tých  čítaly  49  d.,  370  obyv.; 
byly  zasvéceny  Nymfám,  odkudž  jejich  po-  teprve  otevřením  dolů  dosáhly  nynějšího 
jmenování.  lesku  a  před  nedávném  povýšeny  na  město. 

Hyniphomanie,  někdejší  název  pro  cho-  Vyrén  Magnus,  hvězdář  švéd.  (*  1837 
robnou  pohlavní  podráždénost  u  žen.  Jeví  v  prov.  warmlandské  ve  Švédsku),  přišel 
se  ztrátou  studu,  obnažováním,  oplzlými  |  r.  1868  na  hvězdárnu  v  Pulkově,  stal  se 
řečmi,  popěvky,  dvojsmyslnými  narážkami,  r.  1873  starším  astronomem,  později  místo- 
vyzýváním  osob  druhého  pohlaví,  milostnými  ředitelem  tamže.  Ceněny  jsou  jeho  práce, 
návrhy  i  divými  smyslnými  attentáty.  Někdy  vyšlé  v  s»Bulletinu«  neb  >Mémoires  de  se.  de 
s  tím  spojena  záliba  na  znečiStování  oděvu,  TAcadémie  de  St.  Pétersbourg* :  Déterm.  du 
lůžka.  Vyskytuje  se  při  chorobách  dušev-  coéffic,  constant  de  la  précession;  Bestimmung 
nich,  u  kterých  nadešla  expansivní  ná-  d.  Nutation  der  Erdaxe\  Vabetration  d,  ětoi- 
lada.  Kfr,       les  fixes;    Pólhóhe  von  Pulko¥a\    Btttímmung 


Nyrop  —  Nystróm. 


517 


d.  Lingendiffereni  Stockholm- Helsin^fors.  Jeho 
pozorováni  na  velikém  kruhu  vertikálním  od 
r.  1871  jsou  uveřejněna  v  14  sv.  pozorování 
Palkovských.  Gs. 

Vyrop  Christoph,  filolog  románský 
(•  1858  v  Kodani).  Studoval  v  rodišti  a 
v  PaHii  a  jest  professorem  university  ko- 
daňské. Vydal:  Syntaktiske  bemaerkninger  om 
U  partie,  passé  i  celdre  fransk  (Kodaň,  1879); 
8  Picotem  Souveau  recueil  de  /arces  /ran- 
4^aises  des  XVe  et  XVJe  sVecles  (Paříž,  1880); 
D^n  olden/ranskš  heltedigtning  (Kodaň,  1883), 
Čelné  dílo  o  tomto  předměte,  známějSí  v  ital. 
přokl.  Gorrové  (Flor.,  1886);  Románské  mo- 
saiker  (Kod.,  1885);  Adjektivernes  k^nsbjarj- 
ning  i  de  románské  sprog  (t.,  1886);  En  tea- 
terforestilUng  i  middelaUeren  (t.,  1892);  Korť 
fattet  fransk  lydlaere  (t..  1893);  Recueil  de 
textes  fran^ais  (t.,  1895);  Rolandskvadet,  úvod 
k  dán.  překl.  Rolanda  (t.,  1897),  a  1.  svaz. 
Grammaire  histoHaue  de  la  langue  fran^aise 
(t.,  1899),  obsahujici  hláskosloví  a  v  úvodě 
pěknou  povšechnou  historii  frančiny.    Holk, 

Výrtko,  kdysi  Dolní  a  Horní  Nýra 
(AVneni),  město  v  Čechách,  ležící  v  krásném 
údolí  po  obou  březích  Uhlavy  na  patě  Šu- 
mavy, v  hejtm.  klatovském,  stanice  želez, 
trati  Klatovy -Eisenštein,  má  219  d.,  27  ob. 
č.,  1517  n.  (1890);  okr.  soud,  respicientství 
řinanč.  stráže,  četnickou  stanici,  pŠ.,  telegraf, 
far.  kostel  sv.  Tomáše  (r.  1384  far.),  fil.  ko- 
stel 14  PomocníkA  (v  Dol.  Nýrsku),  syn- 
agogu* 5tř.  Šk.,  radnici,  špitál,  lékárnu,  spo- 
řitelna, xáložnu,  továrny  na  sirky  a  prádlo, 
koželužnu,  parní  pilu,  2  ml^ny,  broušení 
skla,  obchod  ve  vejcích,  pcři  a  dříví  a  vý- 
roční trhy.    Za  letní  doby   b^vá  městečko 

hojně  navštěvová- 
no turisty.  Kdy  N. 
na  město  povýšeno 
a  erbem  nadáno,  ne- 
známo. Erb  městský 
(obr.č.2922.):  v  čer- 
veném Štítě  bílá  hra- 
dební zeď  se  stinka- 
mi, branou  otevře- 
nou, mříží  vyzdviže- 
nou, z  jejíhož  středu 
vyčnívá  bílá  čtver- 
hraná  věž  s  dvěma 
okny,  na  jejiž  Špici 
trčí  zlatá  kulička.  — 
N.,  pflv.  české,  lal.  bylo  Chody  asi  ve  XII.  st. 
jako  stráž  pohraniční.  Na  blízku  dne  22.  září 
r.  1467  ryt.  Janovský  s  královskými  pomoc- 
níky, s  Domažličany  a  Klatovany  porazil  voj- 
sko křižácké.  Den  tento  byl  dlouho  každo- 
ročně oslavován.  —  Okresní  soud  má 
197-51  km\  1830  d.,  184  ob.  čes..  11.968  n.; 
z  12.261  přitom,  obyv.  11.946  katol.,  27  ev., 
288  žid.  z  těch  5832  muž.,  6429  žen.  (1890). 
Vysa,  planetoida  objevená  27.  květ.  1857 
Goldichmidtem.  Střední  jasnost  v  opposici 
9'8.  průměr  v  km  92,  označení  (^.       Gs. 

VySMt  L.,  tupělo,  rod  rostlin  2dčlož- 
nýrh  ze  skupiny  Nyssacei,  řazených  Ben- 


C.'^/22.  Znak  m^^a  Nýrská. 


thamem  a  Hookerem  k  čeledi  dřínovitých 
(Comaceae)  a  Baillonem  k  čel.  uzlencovi- 
tých  {Combretaceae),  N.  má  květy  mnoho- 
manželské,  dvojdomé,  okvětí  Sdílného,  kraje 
padavého,  a  10  tyčinek  v  samčích,  5  tyčinek 
ve  květech  obojakých.  Podok větní  semennik 
má  jednoduchou  bliznu  a  dorůstá  v  ořech 
s  peckou  hranatou  Isemenou.  V  Sev.  Ame- 
rice teplejší  roste  na  místech  mokrých  N. 
sylvatica  Michx.,  t.  lesní,  ja  o  ztepilý  strom, 
poskytující  tvrdé  neštěpné  dříví  na  hřídele 
a  díla  soustružnická  —  a  v  bařinách  Karo- 
liny, Georgie  a  Louisiany  N.  aquatica  L.^  t. 
vodní,  jejíž  velmi  měkké  dříví,  lakotné 
vodu  pohlcující,  hodí  se  nanejvýše  místo 
korku  do  láhví  se  suchým  obsahem.    Děd, 

Hyssens  Albert,  publicista  a  politik 
belgický  (♦  1855  v  Ypresu  —  f  1901  v  Brus- 
selu  sebevraždou).  Byl  professorem  univer- 
sity levenské  pro  právo  obchodní,  fískálni  a 
pak  i  trestní.  Jako  poslanec  (1893)  přičinil  se 
o  založení  ligy  pro  zastoupení  poměrné,  há- 
jil volebního  práva  nčkolikahlasového  proti 
zpravodaji  Smetovi  a  stal  se  ministrem  prů-* 
myslu  a  práce  v  ministerstvu  Burletově. 
R.  1897  byl  předsedou  výstavy  brusselské  a 
r.  1900  ve  výboru  pro  zájmy  oddělení  bel- 
gického na  výstavě  pařížské.  Vydal:  Com- 
mentaire  législatif  du  eode  de  commerce;  Traité 
det  soeiétéi  commerciales,  studii  o  Eudoru 
Pirmezovi,  jež  podává  Živý  obraz  o  politice 
belgické  v  1.  1856—90,  a  |. 

Hystad,  přímořské  město  v  čuchonské 
gubernii  Abo-bjórn horské  při  Botnickém  zá- 
livu, má  nový  gotický  kostel,  veřejné  sady, 
velmi  dobrý  přístav,  'loděnice,  rozsáhlý  ob- 
chod dřívím,  továrny  na  tabák,  koželužny  a 
3908  ob.  (1890).  N.  byl  zal.  r.  1617;  tu  smlu- 
ven 10.  září  1721  mír  Nystadský  mezi 
Švédskem  a  Ruskem,  jímž  skončila  se  veliká 
válka  severská.  5.  čce  1855  byl  bombardo- 
ván Angličany. 

Hystaniiui  (z  řec),  blikání. 

Hystea,  pobřežní  město  na  dánském 
ostrově  Laafandu  v  moři  Baltickém;  má 
1440  ob.,  špatný  přístav,  vývoz  zemědělských 
plodin  do  Anglie,  Belgie  a  Norska,  dovoz 
kávy,  uhlí  a  dříví. 

Hystrom  Johan  Fredrik,  dějepisec  a 
národohospodář  švéd.  (♦  1855  v  Hernósandu). 
Studoval  v  Upsale,  kdež  byl  od  r.  1884  do- 
centem dějepisu,  a  od  r.  1892  jest  docentem 
zeměpisu  na  universitě,  řídí  seminář  geogr. 
a  působí  zároveň  jako  učitel  gymnasijní. 
V  době  voleb  říšských  (1890  a  1893)  byl  vy- 
datné činný,  ústně  i  písemně,  ve  smyslu 
konservativně  agrárním  a  pro  ústavní  pře- 
vahu Švédska  v  unii.  Napsal:  De  svenska 
Ostindiska  kompanierna  (1883);  Bidrag  till 
svenska  handelns  och  náringarnas  historia  un- 
der  senare  dělen  af  tyoo-talet  (1884);  pojed- 
nání Jnnas  Alstrómer  och  hans  verk  (1885)  a 
Den  ir  ándska  frágan  (1887);  vydal  Svedeliův 
Handbok  i  Statskunskap  (1887—1891,  4  SV.); 
Handbok  i  Sveriges  geogr  a  fi  {IS9d);  Handelns 
historia  (1897)  a  pro  štokholmsícou  akade- 
mii krásných  véd,  dějepisu  a  starožitnosti 


^18 


Nýtování. 


Epistolae   Hug,    órotii   áď   AxH^Oxenstierna 
(1889—91,  2  sv.)- 

VýtOTáni  jest  způsob  spojování  dvou 
neb  několika  přes  sebe  položeních  plechů, 
plochých  nebo  profilovaných  želez,  někdy 
také  lelez  válených,  s  částmi  litými  tak,  aby 
spojené  části  tvořily  tuhý  celek.  Spojení  je 
trvalé,  nelze  je  rozpojiti,  tak  jako  spojení 
šroubovité,  a  mají-li  se  snýtované  součásti 
rozebrati,  třeba  nýty  přesekati.  Cylindrický 
svorník  nýtu  prochází  vyvrtanými,  prostřih- 
nutými  nebo  prorážením  vytvořenými  dě- 
rami ve  spojovaných  částech  a  drží  je  po- 
hromadě oběma  těsně  přiléhajícími  hlavami. 
Jedna  z  hlav,  hlava  přípérná  n.  opěrná, 
je  před  zasazením  svorníku  již  hotova,  hlava 
druhá,  hlava  závěrná,  vykove  se  napěcho- 
váním z  části  svorníku  z  díry  vyčnívající  (obr. 
č.  2923.-2925.),  pomocí  nýto vacích  kladiv 
a  hlavičkáře.  Při  tom  vytvoří  se  pod  každou 
hlavou  v  kuželovitě  rozšířených  koncích  dér 
rovněž  kuželovité  krčky,  tvořící  nenáhlý  pře- 
chod od  hlavy  ke  svorníku,  především  aby 
pevnost  nýtu  byla  zvětšena.  Nýty  slabší  než 
10  mm  nýtují  se  za  studena,  silnější  rozpa- 
lují se  před  zanýtováním  do  červena,  konce, 

Č.  2924. 
Nýt  s  hlavami 
kuielovltými. 


Č.  2923. 
Nýt  obyčejný. 


Č.  2925. 

Nýt  s  hlavou  za- 

pu>ténou. 


z  nichž  se  vytvořuje  hlava  závěrná,  až  do 
bělá.  Svorník  je  před  zanýtováním  poněkud 
kužclovitý  a  slabší  než  otvor,  aby  se  mohl 
rychle  zastrčiti  do  otvoru.  Vychladnutím  se 
smrští  a  spojené  části  se  následkem  toho 
těsněji  k  sobě  přitlačí.  Jeli  n.  dobře  prove- 
deno, vyplňuje  pak  svorník  dokonale  otvor 
zanýtovaný. 

Hlavy  n^tů  mívají  obyčejně  tvar  úsečí 
kulových  (vyobr.  č.  2923.),  též  celých  neb 
komolých  kuželů  (vyobr.  č.  2924.).  Žádá-li  se 
xvýšená  pevnost,  dává  se  hlavě  profil  téměř 
elliptický  a  tam,  kde  by  vadila,  zapouští  se 
kuželovitě  do  plechu  (hlava  zapuštěná,  vy- 
obr. č.  2925.). 

Jakost  nýtového  spojení  řídí  se  účelem. 
Při  parních  kotlech,  reservoirech  atd.  musí 
býti  nýtové  spojení  pevné  a  zároveň  nepro- 
pustné. U  železných  nosníků  střech,  mostův 
atd.,  vůbec  při  t.  z  v.  železných  konstrukcích, 
odpadá  požadavek  nepropustnosti,  části  spo- 
jované vzdorují  pouze  zatížení  a  n.  má  býti 
pouze  pevné.  V  prvém  případě  spojují  se 
většinou  jen  plechy  a  n.  nazývá  se  kot- 
lové, v  druhém  případě  spojuji  se  profilová 
železa  a  plechy  a  n.  zove  se  mostové. 
V  obou  případech  nýty  mají  však  býti  na- 
máhány pouze  na  smyk,  nikoli  v  tahu.  Při 
kotlových  nýtech  aspoň  jedna  z  obou  hlav 
musí  dokonale  přiléhati  ku  plechu,  má-li 
spojení  býti  nepropustné.  Docílí  se  toho 
tím,  že  se  hlavy  nýtův,  obyčejně  jenom  zá- 


věrní, přitužují  č.  temují.  Za  tím  účelem 
nakloňuje  se  h  1  a  v  i  č  k  á  ř  (v.  t.)  při  n.  k  okra- 
jům, aby  se  tyto  zcela  snadno  do  plechu  za- 
máčkly, nebo  se  užívá,  při  temování  hlav  jif 


"^ 


Č.  2926.  Přcplátování 
8  jednou  řadou  nýlfl. 


Č.  2927.  PřepUtování 
8  dvima  řadami  nýtd. 


hotových,  zvláštního  dlátka  (temovadla)  a 
kladiva.  Příslušným  vmáčknutím  se  však  plech 
seslabuje. 

S  n-m  dvou  částí  povstává  nýtový  šev. 
Spojení  může  býti  provedeno  buď  přeplá- 


Č.  2928.  Jednoduchá  styková    Č.  2929.  Jednoduchá  styková 
deska  s  jednou  řadou  deska,  uvnitř  hladce 

nýtů.  nýtováno. 

to  váním  (vyobr,  č.  2926.-2927.)  nebo  po- 
mocí stykových  desk,  a  to  buď  jen  jed- 
nou stykovou  deskou  (vyobr.  č.  2928—  2929.) 


/ín  /ix  /H^  ^-iv 


H  n  H  D 


Č.  2930.  Dvojité  stykové  desky  s  dvéma  řadami  nýtA. 

nebo  se  dvěma  deskami  stykovými  (vyobr. 
č.  2930.). 

Při   přeplátováni  jsou  nýty  jednostřiiné, 
při  dvojitých  stykových  deskách  dvojstřižné. 


Č.  2931.  Nýtové  spojeni  plech  A  kotlových. 

odporují  totiž  proti  přesmyknutí  dvěma  prů- 
řezy. Při  každém  z  uvedených  způsobů  ný- 
tového spojení  možno  upotřebiti  jedné,  dvou» 


Nýtovací 


tn  f 


1.  &u  Tilc*iii  njtondhe  itriiji  TinddalBvi 


I.  KýlsvHci  icro]  TwsddalAT, 


iB  DftBvmdm  7.  HydMultc^  apw^  «, 


S.  PFanouií  Býionci  itroj  TwíddellT. 


'■^ 


OTTflV  Rl.OVNfK  NA  OČKY. 


í  stroje. 


^ 


1.  Ffawuf  n^tcFnd  MoJ  Tv*dd*UT. 


9.  NfMvéal  BádrlA  M 


U.  Nflond  R»J  pnconuiický. 


Mi 


©3 


14^  U.  a  16.  PtMOÉt  btdj  Kftond,  poUai^  U 


Nýtováni 


519 


tří  neb  i  více  řad  notových.  Rozteče  dvou 
soobéžnýcb  řad  dělají  se  stejné,  řady  bávají 
však  obyčejně  o  polovinu  rozteče  proti  sobě 
poposazeny.  N.  v  řadách  s  n^ty  vedle  sebe 
aiDístěnýroi  zove  se  parallelnim.  Při  n.  kotlů 
dělají  se  nýtové  švy  obvodové  obyčejně 
jednořadové,  nýtové  svy  podélné  dvojřadové 
neb  i  vfceřadové,  poněvadž  jsou  více  namá- 
bán^  (vyobr.  č.  2931.).  Aby  byly  těsné  i  spáry, 
seřízne  se  plech  na  okrajích  šikmo  a  zate- 
muje  se,  pro  snadnější  přístupnost  obyčejně 
jen  na  straně  zevnější.  Hlavy  nýtů  mosto- 
vých jsou  po  stranách  o  něco  tupější,  pro- 
toie  se  nepřituiují. 

Nejlepším  materiálem  na  výrobu  nýtů  je 
houževnaté,  výborné  železo  svářkové.  Mě- 
děných nýtův  užívá  se  jen  v  případech 
zvláitních,  hlavně  je-li  třeoa  zanýtovati  větší 
nýt  za  studena.  Při  stavbě  lodí  užívá  se 
skoro  výhradně  nýtů  z  mékké  oceli  Sie- 
mens-Martinovy,  poněvadž  se  obyčejné  nýty 
železné  působením  slané  vody  mořské  brzo 
rozežírají.  Svorníky  opatřené  hlavami  opěr- 
nými vyrábějí  se  ve  zvláštních  továrnách 
obyčejné  na  lisech  excentrových  a  šroubo- 
vých, pákových  lisův  užívá  se  již  jen  zřídka, 
ruční  výroby  jen  v  případech  výjimečných. 
Z  kulatého  železa  nařežou  se  přiměřeně 
dlouhé  kusy,  jež  se  na  jednom  konci  roz- 
žhaví, ncrozžhavf ným  koncem  do  objímky 
zastrčí  a  na  rozžhaveném  konci  spčchují  na 
tvar  hlavy  opěrné.  Svorník  při  tom  vypadne 
poněkud  kuželovitý,  jen  při  práci  na  lisech 
Šroubových  zachová  se  tvar  válcový.  Lisy 
na  nýty  opatřeny  jsou  většinou  bubnem, 
v  němž  zasazeno  bývá  osm  lisovnic,  jež  po- 
stupně za  sebou  přicházejí  pod  lisovník. 
Plněni  lisovnic  a  vyprazdňování  postupuje 
kontinuálně  s  lisováním. 

N.  provádí  se  ručně  nebo  strojně.  V  prvém 
případě  třeba  užiti  zvláštní  vzpéry,  aby  se 
nárazy  kladiv  nýtovacich  zachytily.  Vzpěra 
má  tvar  kladiva,  páky  s  dlouhým  ramenem, 
na  niž  si  dělník  sedá,  anebo  šroubového 
zvedáku.  Aby  se  plechy  řádně  k  sobě  při- 
tlačily, spojují  se  provisorně  před  n-m  na 
několika  místech  šrouby  nebo  zatímními 
nýty.  Hlava  závěrná  kove  se  s  počátku  pro- 
stě od  ruky,  potom  nasadí  se  hlavičkář  a 
tvar  její  se  v  několika  rázech  dodělá.  Ný- 
tuje vždy  oddělení  č.  parta,  4—6  dělníkův. 
Učedník  ohřívá  a  přináší  nýty,  1—2  dělníci 
obstarávají  vzpěru  a  2—3  vlastní  n.  Z  nich 
jeden,  l.  zv.  předák,  ovládá  kladivo,  poně- 
kud menší,  vede  rázy  i  na  plech,  aby  se 
okraje  co  možná  k  sobě  přimkly,  a  udává 
svýni  kladivem,  kam  říditi  maií  rázy  druzí 
dva  jeho  pomocníci.  Parta  4  dělníků  zatáhne 
u  hodina  20—40  nýtů,  18—20  mm  silných, 
při  čemž  připadá  na  vytvoření  každé  hlavy 
as  150—250  rázů.  N.  strojní  má  proti  ruč- 
nímu mnohé  výhody,  zvláště  v  takových  zá- 
vodech, kde  práce  je  stále  táž  a  n.  pořád 
stejné  (mostárny,  kotlárny).  Mění-li  se  práce, 
>tráví  se  mnoho  času  přizpůsobením  stroje 
nýtovacího  a  vyplácí  se  lépe  n.  ruční,  zvlášf 
jsou-li  nýty  slabší.   Neocenitelnou  výhodou 


nýtovacich  strojů  je,  že  n.  mnohem  rychleji 
pokračuje  a  že  lze  při  tom  užiti  velice  znač- 
ných tlakův.  Při  řádné  práci  vyplní  tudíž 
svorník  mnohem  dokonaleji  díry  v  pleších, 
poněvadž  tolik  nevychladne  jako  při  práci 
ruční. 

Stroje  nýtovacíjsoustroje,jimiž  provádí 
se  práce  nýtovací.  Mají  vesměs  dva  razníky, 
na  způsob  hlavičkářů,  z  nichž  jeden  hlavu 
opěrnou  přidržuje  a  druhý  tlakem  vytvořuje 
hlavu  závěrnou  z  rozžhavené  části  svorníku, 
vyčnívající  z  nýtového  otvoru.  V  podstatě 
nejsou  stroje  nýtovací  ničím  jiným  než  lisy. 
V  novější  době  užívá  se  většinou  strojů 
hydraulických,  potom,  ač  méně  často, 
pneumatických  a  parních.  Kromě  toho 
rozeznáváme  ještě  nýtovací  stroje  ruční, 
transmissní  a  elektrické  a  dle  způsobu 
umístění  přenosné  a  trvale  umístěné. 
Přenosný  stroj  nýtovací  pohybuje  se  pomocí 
jeřábu,  kladkostroje  nebo  kočky  a  vlastního 
mechanismu  od  nýtového  otvoru  k  druhému, 
kdežto  předmět,  který  se  nýtuje,  je  nehybný. 
Při  strojích  nýtovacich,  trvale  umístěných,  je 
stroj  pevný  a  předmět  pohyblivý.  Tlak  na 
razník  přenáší  se  buď  přímo  nebo  pomocí 
pak,  kapaliny.  Často  stroje  nýtovací  mají  dva 
razníky  do  sebe  zastrčené.  Zevnější  trubko- 
vitý vystupuje  při  n.  nejdříve  a  přitlačuje 
obě  plochy,  jež  se  mají  spojiti,  načež  razník 
druhý  vytvoří  hlavu  závěrnou.  Některé  ný- 
tovací stroje  vytvořují  obě  hlavy,  přípěrnou 
i  závěrnou,  současně,  tak  že  se  do  nýtové 
díry  zastrčí  jen  přiměřeně  dlouhý  rozžhavený 
kus  kulatého  železa.  Tlaková  voda  nebo 
vzduch  přivádějí  se  do  strojů  nýtovacich 
z  akkumulátorů,  po  případě  z  větrníků,  jež 
tvoří  jaksi  reservoiry  pro  práci  pump  nebo 
kompressorův.  Je-li  nýtovací  stroj  přenosný, 
pak  je  tlakové  potrubí  aspoň  z  části  ohebné. 
Hydraulické  nýtovací  stroje  maií  buď  jeden 
neb  několik  tlaxových  pístů  za  sebou  k  účinku 
přicházejících.  Při  strojích  s  jedním  pístem 
působí  tlaková  voda  nejdříve  na  zadní  plnou 
stěnu  pístu,  razník  žene  se  do  předu,  pak 
na  přední  prstenovitou  stěnu  a  razník  se 
následkem  toho  po  zanýtování  vtahuje  zase 
do  tlakového  válce.  Stroji  s  dvěma  nebo 
třemi  písty  využitkuje  se  tlaková  voda  lépe. 
Prvním  pístem  Žene  se  razník  až  k  nýtovému 
svorníku,  tlakem  na  druhý  píst  napěchuje  se 
nýtová  hlava  a,  je-li  třeba,  dodělá  se  půso- 
bením třetího  pístu.  Aby  se  dosáhlo  větší 
jednoduchosti  a  bezpečnosti,  užívá  se  dvou 
pístů  do  sebe  zastrčených,  a  tlaková  voda 
vstupuje  nejdříve  mezi  oba  písty,  mají-li  raz- 
ník nýtovací  a  korunka,  přitlačujíci  plechy 
k  sobě,  jíti  ku  předu,  pak  pustí  se  voda  za 
píst  malý  a  pěchuje  se  nýtová  hlava  závěrná 
a  na  konec  jde  voda  za  píst  velký  a  hlava 
se  dodělává.  V  obr.  1,  2,  3  v  příloze  zná- 
zorněn je  hydr.  stroj  Tweddelův  a  postup 
práce  na  něm.  Po  zastrčení  rozžhaveného 
svorníku  do  nýtové  díry  přitlačuje  píst  A 
korunkou  h  oba  plechy,  jeŽ  se  mají  spojiti, 
těsně  k  sobě.  Voda  vstupuje  za  píst  A  vstup- 
ním ventilem  a,  Je-li  otevřen  vstupní  ventil  b, 


520 


Nyvel  —  Nžuana. 


pak  vniká  voda  do  prostoru  C  a  žene  ku 
předu  téleso  F  opatřené  na  konci  rainíkem, 
tak  Že  se  vytvoří  hlava  závěrná.  Pístky  i  a  k 
jsou  stále  pod  tlakem  a  ženou  razník  i  ko* 
runku  zase  zpét.  Přenosný  stroj  Tweddelův 
(obr.  4,  5,  6  v  příl.)  raá  razniky  umístěné  na 
pákách  H  a  H'.  Páka  H  je  nehybná  a  při- 
držuje nýt,  pohyblivá  páka  H^  vytvořuje 
hlavu  závěrnou.  Obě  páky  otáčejí  se  kolem 
kulového  čepu,  jejž  lze  upraviti  dle  délky 
nýtův,  a  spojeny  jsou  silným  spirálovým  pé- 
rem. Páka  H  spojena  je  dvěma  silnými  ty- 
čemi s  válcem  -4,  páka  řť  s  tlakovým  pístem, 
pohybujícím  se  v  tomto  válci.  Vstoupí-li 
voda  rourou  c,  za  píst  B,  žene  se  páka  H* 
do  předu,  při  čemž  se  vytvořuje  nýtová 
hlava.  Pohyb  zpáteční  získá  se  pomocí  pístu  t, 
jenž  je  stále  pod  tlakem.  Dokud  je  ventil 
při  stroji  uzavřen,  tlak  na  píst  udržuje  obě 
páky  v  poloze  rozevřené,  jakmile  ventil  se 
otevře,  dosednou  razniky  na  sebe.  V  obr.  6 
v  příloze  znázorněn  je  způsob  zavěšení  ta- 
kového nýtovacího  stroje.  Závěsný  třmen 
obloukový  lze  postaviti  do  libovolné  polohy. 
V  něm  uložen  je  stroj  na  dvou  čepech  a  po- 
mocí šneku  a  šnekového  kolečka  lze  zase 
měniti  polohu  stroje  samotného.  Jiný  způsob 
kompoundního  závěsu  stroje  znázorněn  je 
v  obr.  7  a  8.  Podobné  nýtovací  stroje  hodí 
se  v  takových  případech,  kde  se  mají  nýto- 
vati kusy  těžké  a  nýtové  švy  nejsou  daleko 
od  okrajů  v.  Užívá  se  jich  hlavně  v  mostár- 
nách, loděnicích  a  pod.  V  kotlárnách  užívá 
se  více  strojů,  spočívajících  na  pevném  zá- 
kladě (obr.  9,  10  v  přííozej. 

Stroie  parní,  při  nichž  pára  bezprostředně 
působí,  jsou  nevýhodné,  poněvadž  se  píst 
příliš  prudce  vyráží  a  expansí  mnoho  síly 
se  ztrácí.  Aby  spotřeba  páry  se  zmenšila 
užívá  se  převodu  pákového  mezi  pístem  a 
razníkem.  Razník  upevňuje  se  buď  na  sáňky 
nebo  na  pístek,  na  nějž  se  tlak  přenáší  pro- 
střednictvím kapaliny.  Parní  nýtovadla  se- 
strojil Gouin,  Garforth,  Allen  a  j.  Nýtovací 
stroje  pneumatické  (obr.  11,  12  v  příl.)  jsou 
zařízeny  buď  stejně  nebo  podobně  jako  stroje 
parní.  Při  nich  užívá  se  jen  převodu  páko- 
vého; jsou  výhodnější  než  stroje  parní. 

Jeden  z  nejlepších  nýto vacích  strojů  ruč- 
ních je  stroj  Delaloeův  (obr.  13.  v  příl.). 
Tlak  přenáší  se  na  razník  prostřednictvím 
kapaliny.  Razník  stlačí  se  ruční  pákou  a  po- 
mocí pistu  D  pokud  možno  na  rozžhavený 
svorník  nýtový,  načež  píst  D  arretuje  se 
otočením   matky  s  třemi  rýhami.    Tlak  po- 


třebný k  vytvoření  hlavy  závěrné  vyvine  se 
tím,  že  otáčením  ručního  kola  zatlačuje  se 
pístek  A  do  vnitř.  Strojem  tím  dosáhne  se 
tlaku  až  18.000  kg,  stačícího  na  zanýtování 
nýtův  až  20  mm  silných.  Denně  Ue  zatáh* 
nouti  1000—2000  kusdv.  Kapalina  dolévá  se 
kohoutkem  b.  Prášilův  stroj  nýtovací  je 
transmissní  (obr.  14,  16,  16  v  příl.)  a  vytvo- 
řuje obě  hlavy  jedním  lisováním.  Opatřen 
je  dvěma  páry  razníkův  a  lze  jej  přiměřenou 
výměnou  nástrojů  přeměniti  buď  v  dérovadlo 
nebo  v  nůžky.  Výkon  jest  1200—1300  nýtů 
denně  při  lOhod.  práci.  Razník  G.  žene  se 
excentrem  od  hřídele,  na  němž  sedí  ozubené 
kolo,  a  lze  jej  zvláštním  ústrojím  stavěti,  tak 
že  se  při  vytvořování  každého  nýtu  razník 
přípčrný  G  a  tedy  i  protizávaží  Q  poněkud 
nadzvedne.  Touto  povol ností  přípěry  znač- 
nou měrou  se  čelí  možnému  zlomení  některé 
součásti  při  vyskytujících  se  náhlých  odpo- 
rech. Pro  zanýtování  nýtů  25  mm  silných 
vyvine  se  tlak  35.000  kg. 

Elektrické  stroje  mají  vždy  převod,  buď 
se  od  elektromotoru  žene  klika,  jež  uvádí 
do  pohybu  sáně  nebo  pumpovní  pístek, 
anebo  se  pumpovní  pístek  zatlačuje  do  válce 
šroubem.  Tak  na  př.  nahradil  Pia  kliku  stroje 
Delaloeova  elektromotorem.  Z  vlastního  druhu 
je  také  Allenův  nýtovací  stroj  kladi- 
vový, napodobující  ruční  práci  pomocí  kla- 
diva hnaného  komprimovaným  vzduchem. 
V  amerických  kotlárnách  hojné  prý  se  ho 
užívá.  JPok, 

Vyvél  v.  Ni  vel  les. 

Nyx  (lat.  Nox),  řecká  bohyně  noci,  před- 
stavována jako  tiše  kráčející  tmavá  postava 
s  perutěmi,  jež  nad  zemí  prostírá,  blaho- 
volně lidem  žádaného  odpočinku  a  poklidu 
udílejíc;  ubírá  se  prý,  jako  Hélios,  Selené, 
Éós,  na  voze  dvou-  nebo  čtyřspřcžném.  Již 
u  Homéra  jejími  dětmi  jsou  spánek  —  Hyp- 
nos  —  a  smrť  —  Thanatos.  Dle  Hésioda 
Erebos  a  N.  vznikli  z  Chaosu,  z  oněch  obou 
pak  vzešli  Aithér  a  Hémera.  Vedle  toho  N. 
sama  ze  sebe  porodila  celou  řadu  bytostí; 
jsou  to  Moros,  Kér,  Hypnos,  Thanatos,  Sny, 
Mómos,  Oizys,  Hesperidky,  Moiry,  Kéry,  Ne- 
mesis,  Apaté,  Filotés,  Géras,  Eris.  N.  vzý- 
vána v  modlitbách,  však  vlastního  kultu 
neměla.  V  Efesu  v  chrámě  Artemidině  na- 
lézala se  socha  její  od  Rhoika  urobená.  Jinde 
v  umění  má  její  obraz  význam  většinou  sym- 
bolický, klk, 

V,  Z.,  zkratka  pro  Nový  Zákon. 

Nžoana  (Anžuan)  v.  Komory,  str.  651^. 


o. 


2932.  Iniciálka  O  x 
viacicus*. 


Liber 


O  je  samo- 
hláska vzni- 
kající tak,  ie 
proud  hlaso- 
vý vychází  ku- 
latou decho- 
vou drahou 
způsobenou 
stažením  ja- 
zyka nazpět, 
volnou  duti- 
nou ústní  a 
okrouhlým, 
velkým  otvo- 
rem, utvoře- 
ným rty  ku 
předu  vystupujícími.  Dle  podrobněj- 
ších rozdílů  v  ustrojení  mluvidel  vzni- 
kají rozličné  odrůdy  samohlásky  o: 
o  blížící  se  více  nebo  méně  k  samo- 
hlásce a  slově  otevřené,  blížící  se 
k  samohlásce  u  zavřené  o,  posunu- 
tím jazyka  ku  předu  a  zúžením  decho- 
vého otvoru  vznikají  rozličná  ó  atd.  — 
Prajazyk  indoevr.  měl  dle  všeho  dvojí  o 
(a  oboií  toto  o  bylo  buď  krátké  nebo 
dlouhé);  ale  většina  jazykův  indoevr. 
oboji  o  nechala  splynouti  v  jedno:  jen 
^  jaz.  arménský  řa  z  části  jazyky  arij- 
ské)  zachoval  puv.  rozdíl  při  krátkém, 
jaryky  baltské  při  dlouhém  d.  Na  př. 
lišilo  se  pův.  o  v  oq-  (si.  oko,  lat. 
octtlus,  arro.  akn)  od  o  v  pův.  bhoros 
(s\.  'bointf  ř.  -qropoff,  arm.  -vor);  lišilo  se 
pův.  o  v  koř.  dd'  (si.  datt\  ř.  dídwjiu,  lit. 
duti)  od  ď  v  nepóť  >vnuk«  (lat.  nepds,  lit. 
nepótii).  V  praslovanštině  obojí  toto  o  krát- 
ké i  dlouhé  splynulo  s  pův.  krátkým  a  dlou- 
hým a  tak,  že  za  pův.  o,  a  má  slovanština 
o,  za  původní  6,  ď  naproti  tomu  a  (na  př. 
'iforh  z  pův.  hhoros,  norh  z  pův.  nasos\  dáti 
z  pův.  koř.  <í5-,  stati  z  pův.  koř.  sthd.)\  za 
jistých  okolností,  tak  zvi.  v  koncovkách, 
o  v  slovanštině  měnilo  se  i  jinak.  Pra  slo- 
vanské o  dle  svého  původu  (z  indoevr.  o 
neb  a)  bylo  samohláskou  krátkou;  dle  roz- 
ličnfch  okolnosti  přízvukových  a  slabiko- 
vých toto  o  v  některých  jazycích  slov.,  tak 
i  ▼  češtině,  se  dloužilo:  toto  zdloužené  ó 
se  v  češtině  během  XIV.— XVI.  stol.  změ- 
nilo nejprve  v  dvojhlásku  uo  (psanou  na- 


mnoze m),  pak  v  ú  (psané  ú):  prajaz.  bhagos 
=  pslov.  bogi»,  stč.  bóh,  buoh^  buh.  Již  v  době 
praslov.  přehlasovalo  se  o  za  ^  a  měkkými 
souhláskami  v  e  (stč.  i)\  tak  psi.  mor  je,  stč. 
moře  m.  morjo  {srv.  jbgo  »jho«  a  p.);  v  če- 
štině působením  analogie  namnoze  za  toto 
é  vyvinulo  se  znova  o  (tak  nč.  oráčovi  ze 
stč.  ordčévi  utvořeno  podle  pdnovf).  V  řeckém 
pismě  rozeznává  se  o  krátké  (o  niytQÓv)  a  ó 
dlouhé  ((J  fAťya);  jako  číslice  znamená  o'  =  70, 
fl  =  70.000,  <o'  =  800,  ,01  =  800.000.       Ztý, 

Oj  chem.  značka  pro  kyslík  (oxygenium). 

Q.,  úř.  zkratka  pro  severoamer.  stát  Ohio. 

O  (maď.),  starý,  vyskytuje  se  před  míst- 
ními jmény,  na  př.  O-Becse  «=  Stará 
Becse  a  j. 

O'  před  rodnými  jmény  irskými  znamená 
podobně  jako  slov.  'Ov  č.  -ův  =:  syn,  na  př. 
0'Brien^syn  Brienův. 

Oaditae  v.  Ád. 

Oahu,  ostrov  v  souostroví  Havajském, 
má  na  1680  km*  31.194  obyv.  (1890).  Hl.  m. 
Honolulu.  Viz  Havajské  souostroví. 

OajAOA  v.  Oaxaca. 

O&kham  [dkhem],  hl.  m.  hrabstvi  rutland- 
ského  ve  stř.  Anglii  v  krásném  údolí  Cat- 
mosském,  má  latinskou  školu,  bibliotéku, 
punčochářstvi,  pivovary,  obchod  obilím, 
uhlím  a  sladem  a  3542  ob.  (1891);  zříceniny 
zámku  ze  XII.  stol.,  nedaleko  nádherný  zá- 
mek Burley  on  the  Hill  s  parkem. 

OakUnd  [dklSlnd],  hl.  m.  hrabstvi  Ala- 
meda  v  sev.-amer.  státě  Kalifornii  na  vých. 
břehu  zálivu  15  km  vých.  San  Franciska, 
konečná  stanice  centrální  pacifické  dráhy, 
má  pravidelné  spojení  parníkem  se  San 
Franciskem,  theologický  seminář,  vojenskou 
akademii,  Golden  Gate  Academy,  CoUege 
pro  dámy,  veliké  doky,  skladiště,  ohromné 
sýpkyi  mlýny,  pily,  veliké  jatky,  koželužny, 
veliké  továrny  na  zpracování  džuty  a  48.682 
obyv.  (1890). 

Oasa  (staroegypt.  uit,  kopt.  uah,  arab. 
vdh  a  řec.  uasis,  auasis)  je  vzdělání  schopná 
krajina  neb  území  nestejné  velikosti  kol  do 
kola  poušti  obklopené,  vzniknuvší  tam,  kde 
voda  prýšti  na  povrch,  aneb  není  hluboko 
pod  vrstvou  písku,  jak  tomu  bývá  zvláště 
ve  vádí,  na  vyschlém  dně  řek.  Proto  bývají 
oasy  často  v  jedné  řadě,  dlouhé  až  100  km 
(v.  Igharghar,   v.  Ekema   ve  Fezánu);    řidší 


522 


iOates  —  Ob 


jsou  osamotnčlé  (Audžila,  Sívá).  Charakteri- 
stickým stromem  oas  sev.-afrických  je  dat- 
lová palma^  pod  jejímž  stínem  může  se  pě- 
stovati i  jiné  užitečné  stromoví.  Za  to  rol- 
nictví mění  se  zde  spíše  v  zahradnictví 
(zeleniny,  méně  obilí),  kdežto  chov  domácích 
zvířat  kromě  velblouda  je  značně  omezen 
nedostatkem  čerstvé  píce.  Nevěnuje-li  oby- 
vatelstvo zavodňování  dostatečné  péče,  buď 
z  nedbalosti  neb  pro  nespořádané  polit,  po- 
měry, aneb  nedostává-li  se  pracovních  sil, 
o.  se  zmenšuje  a  mizí  pod  pískovými  du- 
nami stále  ji  ohrožujícími.  Proto  vidíme 
veliký  úpadek  oas  ve  vých.  Sahaře,  kdežto 
oasy  na  jihu  alžírském  hlavně  od  té  doby, 
co  zavedeno  vrtání  artéských  studní  r.  1856, 
značně  se  povznesly.  Ale  proto  přece  ne- 
stačí úroda  k  výživě  obyvatelstva,  jež  nuceno 
hledati  si  ji  v  obchodě,  neboť  oasy  jsou 
zároveň  stanicemi  obchodních  cest.  Tak  se 
vyvinuly  důležité  dráhy  obchodní  mezi  Čad- 
ským  jez.  a  Tripolim,  Timbuktu  a  Marok- 
kem,  Alžírem  a  Gadámcsem;  jiná  důležitá 
cesta  taková  ve  střední  Asii,  jdoucí  z  Číny 
k  Pamíru,  je  přes  Sučeu,  Chámi  a  Turfan. 
Často  vyskytují  se  oasy  značné  sice  veli- 
kosti, ale  neobydlené  pro  brakickou  vodu. 
O.  bez  palem  slově  v  sev.  Africe  hattie.  Nu. 

Oatei  [óts]  Titus,  anglický  dobrodruh 
(♦  1649  —  1 1705),  byl  nejprve  anglikánským 
vikářem,  r.  1677  přestoupil  z  prospěchářství 
ke  katolicismu  a  nalezl  přijetí  u  jezovitů 
ve  Valladolidu.  Ale  jeho  ničemná  povaha  a 
nekalé  mravy,  jimiž  vyznamenával  se  od 
mládí,  byly  příčinou,  že  odtud  vypuzen. 
Vrátiv  se  do  vlasti  učinil  r.  1678  s  neoby- 
čejnou drzostí  u  parlamentu  lživé  udání 
o  chystaném  prý  velkém  spiknutí  jezovitův 
a  anglických  katolíků  proti  životu  královu 
a  církvi  anglikánské,  ano  neostýchal  se  na- 
řknouti i  samu  královnu.  Udání  to,  jemuž 
na  pomoc  přišly  některé  nahodilé  okolností, 
mělo  za  následek  rozsáhlé  vyšetřování  a  od- 
souzení mnoha  nevinných  osob,  jakož  vůbec 
veliké  pobouření  proti  katolíkům.  O-ovi  do- 
stalo se  hojné  odměny,  ale  po  nastoupení 
Jakuba  II.  (1685)  odsouzen  pro  křivou  pří- 
sahu ke  zbičování  a  doživotnímu  vězení.  Po 
smrti  Jakubově  propuštěn,  ano  domohl  se 
později  i  ročního  důchodu.  Napsal  pověstný 
pamflet  proti  Jakubovi  II.:   ElutÁv  BaaiXiKTj, 

OaxAOA  (Oajaca)  [oachaka],  stát  republ. 
Mexické,  při  pobřeží  tichomořském,  na  šíji 
Tehuantepecké,  sousedící  na  v.  s  Chiapasem, 
na  sev.- vých.  s  Věra  Cruzem,  na  s.  s  Pueb- 
lou  asev.-záp.  sGuerrerem,  měří  91.664  Arm*. 
Bažinaté,  570  km  dlouhé  pobřeží  je  až  na 
jižní  čásť  nečlenité.  Středem  státu  od  v. 
k  z.  probíhají  dva  horské  hřbety  Sierry  de 
Madre,  původu  většinou  prahorního,  dosa- 
hující Zempoaltepckem  výše  3396  m.  Do 
Tichého  okeánu  odtéká  Rio  Verde  (západní 
rameno)  a  Atoyac  (vých.  ram.);  ř.  Papaloa- 
ban  a  Rio  San  Juan  náležejí  k  úvodí  zál. 
Campecheského.  Jako  celé  mexické  pobřeží, 
tak  i  oaxacké  má  klima  nezdravé,  za  to  kraje 
výše  položené  jsou  pro  zdravost  podnebí,'^ 


krásu  vegetace  a  úrodnost  půdy  pravým 
rájem.  I^sy  s  četnou  zvěří  (z  divokých: 
onza,  puma,  leopard>  vlk  a  j.),  rybnaté  řeky, 
nezužitkované  minerální  bohatství  (drahé 
kovy,  žel.  ruda,  sůl,  vápno,  petrolej,  uhlí), 
hojnost  vláhy  a  příznivé  podnebí  užitečným 
rostlinám  (kukuřice,  obih,  kakao,  káva,  ko- 
šenila,  tabák,  moruše):  vše  to  by  schopnc 
bylo  uživiti  7—8  milí.  lidí.  Avšak  obyvatel* 
štva  bylo  r.  1895  jen  884.409  duší,  z  nichž 
značný  díl  připadá  na  Indiány  (Zapotekové, 
Mixtekové  a  j.),  as  75.000  na  míšence.  Vedle 
skrovného  dosud  průmyslu  ie  hospodářství 
hlavním  pramenem  výživy.  Obchod  pro  ne- 
dostatek dobrých  přístavů  jde  přes  Věra 
Cruz.  Celá  země  chová  bohaté  a  mohutné 
aztecké  památky,  jako  v  M  i  1 1  e  (v.  t.), 
u  Quiotepeku  a  j.  Celý  stát  dělí  se  na  26 
distriktův. 

OaiuuMi,  hl.  město  mex.  státu  t.  jm.,  leží 
na  96*  40'  v.  d.  a  17*  3*  s.  š.,  v  rozkošném 
údolí  při  ř.  Atoyaku,  ve  výši  1550  m  n.  m. 
a  iná  32.437  obyv.  (1895^  Čisté,  pravidelné 
ulice,  pěkný  park  půsoDÍ  příjemný  dojem. 
Na  hl.  náměstí  kathedrála,  vládní  a  biskup- 
ský palác,  dále  seminář,  dominik.  klášter 
s  knihovnou,  blázinec  a  j.;  továrny  na  mý- 
dlo, doutníky,  čokoládu,  prádelny  na  bavlnu 
atd.  O.  založena  byla  Španély  r.  1522,  6  km 
od  pevnosti  Huaxiaku.  Nedaleko  O-aky  od- 
kryt hrob  krále  zapoteckého.  Blízko  Villa 
Santa  Maria  del  Marquesado,  hl.  ni. 
marquisátu  Ferd.  Corteza,  jehož  potom- 
kům ještě  před  revolucí  náleželo  49  vesnic 
s  18.000  ob. 

Ob  (06b),  západní  ze  tří  veletoků  sibiř- 
ských, povstává  v  gub.  tomské  13  km  pod 
městem  Bijskem  stokem  řek  Katuně  a  Bije, 
které  sbírají  vody  se  sev.  svahův  Altaje. 
O.  protéká  mezi  vysokými  břehy  až  k  Bar- 
naulu,  kde  při  výšce  jen  140  m  stává  se 
tokem  nížinným,  teče  široce  a  pomalu  roz- 
lévajíc se  v  ramena;  líné  přítoky  její  tvoří 
jezera  a  močály.  Výsledný  směr  horního 
toku  jest  při  velikých  obloucích  severní, 
od  ústí  Tomi  ve  výši  90  m  mění  se  v  sev.- 
záp.,  kamenité  dno  ustupuje  písčito-hlini- 
tému,  řeka  zesiluje  se  mnoha  přítoky,  z  nichž 
pravé  Čulym  a  Kef  jsou  důležité,  a  v  Šíři 
až  4  Arm,  tvoříc  ploché,  nánosné  ostrovy, 
pojí  se  u  Samarovského  s  mohutným  Irty- 
šem,  obrací  se  k  severu  a  teče  dvěma  hlav- 
ními rameny,  spojenými  mezi  sebou  průtoky 
v  šířce  30—40  km  až  k  Obdorsku,  tu  mění 
směr  v  sev.-vých.  a  vlévá  se  v  Šíři  3  km 
na  67®  s.  š.  v  950  km  dlouhý  a  90—100  km 
široký  záliv  Severního  ledového  moře  zvaný 
Obskaja  guba. 

Břehy  řeky,  v  horním  toku  lesnaté  a  vy- 
soké, níží  se  pod  Barnaulem  a  řeka  protéká 
mezi  močálovitými  pralesy,  v  dolním  toku 
tvoří  ohromné  ostrovy  porostlé  travou  a 
rokytím;  koryto  Obi  každoročně  se  mění. 
zejména  v  horním  toku.  Jarní  zátopy,  trvající 
od  poč.  května  do  června,  pokrývají  ostrovy 
a  dolní  tok  má  pak  šíři  hladiny  přes  40  km 
V  horním  a  středním  toku  bývá  O.  zamrzl 


Ob.  —  Občanský  zákonník  obecný.  523 

od  konce  října  do  konce  dubna,  v  dolním   nismus,  k  němuž  zavdala  podnět  melismatika 
toku  od  lacátku  října  do  počátku  května;  i  posledních  děl  WagnerovÝch. 
v  Bamaule  jest  ledu  prosta  198  dní,  v  Ob-       Ob»l6dl(7brfr/c/na),  čeleď  motýlů  drob- 
dorsku   180  dní.    V  době  zimní  od  konce   ných  (Microlepidopterd),  v.  Motýli  a  Tor- 
ledna  do  jarní  zátopy  voda  dolní  Obi  hnije  tri  čina. 

a  nechová  ryb.  O.  jest  rybami  velmi  bohatá,  i  Oban  [óben],  m.  na  záp.  pobř.  skotského 
rybolov,  nacházející  se  většinou  v  rukách  hrab.  Argyle,  proti  ostr.  Kerrera  ve  Firthu 
měst  podnikatel  A,  vytěli  ročně  as  100.000  ^.  of  Lorn,  východiátě  touristů  na  záp.  čásf 
O.  sama  jest  pro  parníky  splavna  až  k  Bar-  skotského  Highlandu,  má  4902  obyv.  ri891). 
oaulu,  tedy  po  délce  3300^,  výše  má  dů-  Lázně;  dobrý  přístav,  spojený  parníky  na 
Iclitý  význam  jen  jako  dráha  pro  plavení  všechny  strany,  obchod  se  sledi.  Na  blízku 
óřívi.  Přední  stanice  paroplavby  jsou  Bar-  Dunstaffnage  -  Castle  v  mohutných  zříceni- 
Daal«  Tomsk,  Surgut,   Berezov  a  Obdorsk.   nach. 

Paroplavbu,  jež  založena  r.  1844,  provozuje  Obbia,  přístav  na  vých.  pobř.  somálského 
nyní  as  120  parníků,  z  nichž  20  slouží  do-  poloostrova  (v  Africe),  na  5^  20'  s.  š.,  hl.  m. 
pravé  osobni,  cena  nákladů  ročně  dopravě-  sultanátu  t.  jm.,  jenž  první  na  somál.  polo- 
ných  činí  as  20  milí.  rublův.  Na  Irtyši  jdou  ostrově  postavil  se  r.  1887  pod  ital.  pro- 
parníky  aŽ  do  Semipalatinska,   na  přítoku   tektorát. 

jeho  Tobolu  s  Túrou  až  do Tj uměně.  Úhrnná       Obce,   Hlubce,  Hlubče  (Obsi),   osada 
délka  toků   vůbec  splavných   v  úvodí  Obi    v  Čechách  u  Lhotky,  hejtm.  a  okr.  Kaplice, 
činí  as  15.000  iimi.  Systém  průplavů,  spojující   fara  Rychnov,  pš.  Dvořiště  Dolní;   9  d.,  54 
O.  s  Jcnisejf,  jenž  vede  z  řeky  Keti  do  Kasu,   ob.  n.  (1890). 
přitoku  Jcniseje,   byl  splavný  jen  pro  malé       Oboov  v.  Občov. 

lodi  a  vystavením  Sibiřské  dráhy  pozbyl  OboováAi  fvatýoh  {communio  sanctorum) 
téměř  všeho  významu.  O.  má  od  stoku  Ka-  podle  nauky  katolické  jest  živoucí  duchovní 
tuně  s  Bijí  3640  km  délky,  od  pramene  Ka-  spojeni  všech  pravověřícich  na  zemi  (členů 
tuné  4230  km,  pokládá-li  se  Irtyá  za  hlavní  církve  bojující),  duŠí  v  očistci  (církve 
řeku  bassinu  Obského,  činí  délka  5700  km.  trpící)  a  svatých  v  nebi  (církve  vítězné) 
Úvodí  Obi  má  dle  Nordenskiolda  3,445.000  s  Ježíšem  Kristem  jakožto  nejvyšší  hlavou 
km\  z  toho  přes  iVs  milí.  připadá  na  Irtyš  a  mezi  nimi  vespolek  jakožto  údy  jednoho 
s  přítoky;  množství  vody  při  ústí  do  zálivu  těla.  O.  s.  vůbec  záleží  v  tom,  Že  všichni 
mořského  činí  asi  20.000  m'  při  středním  členové  tří  jmenovaných  církví  jsou  účastni 
stavu  vody,  z  loho  přináší  Irtyš  as  10.000  m'.  zásluh  utrpení  a  smrti  Kristovy  a  že  jeden 
Dolní  tok  Obi  a  Obský  chobot  prozkoumány  každý  člen  jest  účasten  zásluh  a  dobrých 
kap.  Dahlem  r.  1876—77.  skutků  všech  ostatních  členů.    Co  se  tkne 

Ob.,  lat.  zkratka:  obiit  (zemřel).  zvláštního  o.  s..  věřící  na  zemi  jsou  mezi 

ObMja  v.  Abdias.  sebou  spojeni,  ježto  mají  užitek  ze  mše  sv. 

Obal,  bot,  v.  Květ,  str.  464  ď,  a  Vajíčko   a  sv.  svátostí   a  sobě   pomáhají   modlitbou 
rostlinné.  a  jinými  dobrými  skutky.    Věřící  na  zemi 

O.  (něm.  Doppefschlag,  itah  gruppetto,  franc.  jsou  s  dušemi  v  očistci  spojeni,  ježto  jim 
double)^  melismatická  ozdoba  v  hudbě,  která  pomáhají  mší  svatou  a  dobrÝmi  skutky,  duše 
v  notovém  písmě  udává  se  znaménkem  oc  v  očistci  pak  později  za  věřící  u  Boha  prosí, 
nad  hlavičkou  notovou  nebo  pod  ní.  Pro-  Věřící  na  zemi  jsou  se  svatými  v  nebi  spo- 
vádí  se  pak  o.  tak,  že  otočí  se  kolem  tónu  jeni,  ježto  je  cti  a  vzývají,  svatí  v  nebi  pak 
hlavního  skupina,  jež  počíná  vrchní  sekun-  za  věřící  u  Boha  se  přimlouvají.  Protestante 
dou,  skloní  se  k  tónu  hlavnímu,  od  tohoto  přijímají  o.  s.  jen  v  tom  smysle,  že  věřící 
o  sekundu  níže  a  vrátí  se  opět  k  tónu  hlav-  na  zemi  navzájem  za  sebe  se  modlí.  Vac. 
nímu.  Chrómatické  změny,  mající  případ-  Občanská  smrť,  též  politická  smrť 
nouti  na  svrchní  nebo  zpodní  sekundu,  vy-  (něm.  búrgerlicher  Tod,  franc.  mort  civile^ 
xnačnjí  se  posůvkami  nad  znaménkem  nebo  rus.  rpasc^aHCKaii  csiiepTi>),  byla  fikce  známá 
pod  ním.  Na  př.  někdy  právu  mnohých  národů,  dle  níž  fysická 

,    9^   ^  osoba  jsoucí  ještě  na  živu  pokládána  byla 

^.  ^  S  ^    v  provedeni:  V  očích  spoIcčností  za  mrtvou.  Srv.  Aquae 

fť~*"*^  —  T  fa^        ř..  ~ Z~'—~^\   **  >R°'s  interdictio  a  Klatba. 

FÍIK-«»— g-g— f— •T'7<  M'>^-m-^-*''^r-~A      Obi»n»ké  pr&vo  v.  Právo  občanské. 
rey       ■    ^-L  ■ ;  I    --^-    ^.-^'.^stLtz^^-d      Obdanaký   sákonnik   obeoný    {All^e- 


Předepsáno-li  je  znaménko  ^  právě  nad  '^t^lVjfí-i'!!'''''" JSTŽ"^''  "^^^J'  '"IVk"' 

-tou.  provádí  se  obal  přímo,  stojí-li  však  "  'f''"**"'  P"™«"  P'atného  nyní  rakouského 

ootoC.  .eprve  po  této  L  pfecbo</«  k  daUÍ  fi./rpS^lííii.  'Z.  vlfSSTedn^oS^ 

'c^  e^  právo  soukromé  pro  všechny  země  rakouské 

rJ^       ~  Í^ŤT^      TT"!     f~F—  '^^'T^====~i  ^  (*c*  kromě  zemí  koruny  Uherské).  Snaha  sbi- 

l-to  -grqifoc:jg^lzgzzEi:r.^'!rrfc^~:::::  rati  platné  předpisy  právní  v  zákonníky  vy- 


notou 
za 

notě: 


volána  byla  v  XVIÍI.  stol.  v  celé  západní  a 

Ze  by  o.  slušelo  hráti  též  z  dola  nahoru   střední  Evropě  vývojem  moderních  názorů  v 

(počínajíc  dolní  sekundou),  je  zvláště  vzhle-   o  úkolu  panovníka  pečovati  o  obecné  blaho 

dcm  k  melodice  starší  literatury  anachro-   a  nenáhlou  centralisací  malých  státečků  více 


524 


Občanský  zákonní  k  obecný. 


méně  volně  souvisících  ve  velké  jednolité 
celky;  v  rakouských  zemích  speciálně  podně- 
covsua  ji   snaha  o  popularisování  práva   a 
o  emancipaci   od  cizích  pramenů  právních, 
kterou  zase  podnítila  vedle  šířícího  se  tehdy 
učení  o  právu  přirozeném  hlavně  počínající 
se  krystallisace  státních  útvarů  v  zemích  ra- 
kouských, jež  tyto  útvary  nutně  odlučovala 
od  Německé  říše,  takže  na  místo  říšského 
práva  německého  dosud  i  pro  země  rakou- 
ské jako  všeobecné  právo  platného  nutno 
bylo  poskytnouti  náhradu  vytvořením  vše- 
obecného   práva    rakouského    pro   všechny 
země  rakouské;  snahu  tuto  podněcovala  moc- 
ně též  centralisace  soudnictví  i  správy  v  ze- 
mích rakouských  tehdy  zahájená.  —  Za  tím 
účelem   povolala  Marie  Terezie  1.  kv.  1753 
zvláštní  >kommissi  kompilační*,   aby  >dala 
všem  zemím  dědičným  stejně  bezpečné  právo 
a  stejný  zpásob  právního  řízení«;  kommísse 
ta  sestávala  z  tehdejšího  praesidenta  nejvyš- 
šího justičního  úřadu,  hraběte  O.  Franken- 
berga,  jako  předsedy,  na  jehož  místo  po  brzké 
smrti  jeho  (nastavší  ještě  před  sestoupením 
kommísse)  vstoupil  praesident  rcpraesentace 
a  komory  ve  Vídni  svob.  pán  z  Blúmegenu, 
a  po  jednom  členu  pro  Čechy  (prof.  Azzoni, 
v.  t.),  Moravu  (tribunální  kancléř  Jindř.  Hayek 
z   Waldstettenu),    Rakousy   (vl.   rada  J.   F. 
Holger),  Štýrsko  (původně  re  višní  rada  Jos. 
Luidl,  později  vládní  rada  Thinnfeld),  k  nimž 
později  přibráni  zástupce  za  Slezsko  (rada 
z  Burmeisteru)  a  za  Přední  země  rakouské 
(rada  z  Hormayrů).  —  Sídlem  kommísse  bylo 
Brno.    ve  Vídni   konalo  se  jen   něco  málo 
schůzí  za  účelem  stanovení  plánu ;  tento  byl 
stanoven  v  ten  smysl,  aby  kommísse  si  vší- 
mala jen  práva  soukromého,  aby  >práva  pro- 
vincii, pokud  možná,  v  soulad  uvedla  a  zá- 
libu pro  partikularistícká  zařízení  k  vůli  spo- 
lečnému cíli  potlačila*,  dále  usneseno  rozdě- 
lení zákonníka  ve  tři  díly,   v  právo  osob, 
právo  věcné  a  právo  obligační,  při  čemž  díly 
tyto  postupně  se  měly  zpracovati,  podod- 
děleni  však  od  různých  členů  kommisse  měla 
býti    hned    vypracována.    —    Po   stanovení 
programmu   rozhodnuto  kompilovati  platná 
práva  zemská  a  pouze  odchylky  mezi  nimi 
vyrovnati  v  zájmu  jednoty.  Návrhy  kommisse 
byly  9.  červ.  1753  vládou  schváleny,  při  čemž 
vvslovena  zásada,  že,  ač  kodifikovati  se  mají 
platná  práva  zemská,  římské  právo  výslovně 
se  nemá  zrušiti,  poněvadž  v  »kodexu  tere- 
ziánském*, který  kommisse  měla  vypracovati, 
k  němu  často  bude  nutno  útočiště  bráti.  — 
Při  tom  k  třem  dílům  shora  uvedeným  při- 
pojen jako  čásC  čtvrtá  řád  řízení  soudního, 
který  však  později  zase  od  oněch  tří  částí 
oddělen,  takže  zase  se  vráceno  k  původnímu 
rozdělení  trojdílnému.  —  Jednotliví  Členové 
kompilační   kommisse   vypracovali    referáty 
o  jednotlivých  zemských  právech,  které  vy- 
týkaly hlavně  rozdíl  těchto  práv  od  římského 
práva  a  mely  ráz  více  reflexivní,   než  aby 
sdělovaly  obsah  pramenů  zevrubněji.  —  Kom- 
pilatoři  vycházeli  ze  stanoviska  zákonodárné 
moci  panovníkovy  (stavové  měli  jako  úřady 


zeměpanské  jen  votum  consultativtim)  a  upí- 
rali římskému  právu  v  Čuchách  a  na  Moravé 
moc  zákona,  avšak  uznávali  právo  římské  za 
jakýsi  subsidiární  pramen,  pokud  obsahují 
předpisy  jeho  přirozenou  slušnost.  —  Tel 
právo  obyčejové  jakožto  výron  práva  přiro- 
zeného postaveno  na  roven  právu  psanému, 
a  také  soudní  zvyklosti  uznány  za  pramen 
právní.  —  Při  pracích  kommisse  kompilační 
jevily  se  však  takové  růzností  mínění,  že  po 
tříleté  práci  ani  první  díl  nebyl  dohotoven, 
takže  brněnská  kommisse  kompilační  9.  čce 
1756  rozpuštěna  a  již  před  tím  utvořená  re- 
visní  devítičlenná  kommisse,  která  pod  před« 
sednictvím  dvoř.  rady  svob.  p.  Buola  sestá- 
vala ze  členů  nejv.  justičního  úřadu  a  di- 
rektoria  a  revidovala  aŽ  posud    elaboráty 
brněnské  kommisse,  proměněna  v  kommissi 
zákonodárnou,  která  sesílena  dvěma  členy 
kommisse  brněnské,  proí.  Azzonim  (v.  t.) 
a   dv.   radou   Holgerem   (v.  t).  kteří   do 
Vídně  povoláni  a  jimž  vlastní  práce  svěřena; 
při  tom  měl  Holger  sbírati  materialie  a  ko- 
nati přípravné  práce,  Azzoni  pak  vypraco- 
vati návrhy  a  ty  pak  probrati  s  Holgerem  a 
po  té  ještě  s  čes.  a  rak.  členem  kommisse 
a  hotový  návrh  pak  předložiti  celé  kommissi. 
Teprve  v  červnu  1758  předložen  první  díl 
císařovně  ke  schválení.   Tím  podán  důkaz 
o  možnosti  uvésti  protivná  mínění  ve  srov- 
nalost.  Potom  přikročeno  ke  zpracováni  dílu 
druhého  (o  právech  věcných),  o  kterém  bylo 
již  částečně  pracováno  brněnskou  kommissi, 
než  však  jeŠté  tento  dokončen,  počal  Azzoni 
vážně  churavěti  a  konečné  r.  1761  zemřel, 
tak  že  již  v  listopadu  r.  1760  na  výpomoc 
povolán     dvorní    rada    Zencker,     kterému 
nejprve    svěřeno    zpracování    dílu    třetího 
(o  právech  obligačních^   a  po  brzké  smrti 
Azzoniho    i   dodělání   aílu   druhého,   načež 
Zencker  sám  převzal  vypracování  obč.  zá- 
kona, kdežto  Holgerovi  svěřeno  vypracování 
kodiku  trestního.  Zencker  napřed  vypracoval 
díl  třetí  a  potom  dokončil   díl  druhý,   při 
čemž  vždy  napřed  navrhl  základní  myšlenky 
každé  kapitoly,  tento  návrh  s  dvorními  rady 
a  členy  kommisse  revisní  Cettonem  a  Múh- 
lendorfem  probral  a  teprve  hotový  text  celé 
kommissi  předložil.    Do  konce  r.  1766  byl 
celý  Codex  Theresianus  (v.  t.)  dokon- 
čen a  i  s  návrhem  vyhlašovacího  patentu 
císařovně  předložen.    Zencker  opíral  se  ve 
svých  elaborátech  silně  o  římské  právo   a 
v  návrhu  vyhlašovacího  patentu  přiznána  to- 
muto právu  subsidiární  moc  zákonná.  AvŠak 
návrh  kodiku  tereziánského  nedošel  schvá- 
lení  koruny,   státní   rada,   které  svěřen  ke 
zkoumání,    vedle    toho,    že    si    od    kompi- 
lační kommisse  vyžádala  dobrozdání  o  po- 
daných námitkách,  usnesla  se  kodex  přepra- 
covati a  přepracování  jeho  svěřeno  konci- 
pistovi  státní  rady,  Janu  Bernhardu  Horte- 
n  o  v  i  (v.  t.).  který  práci  svou  v  lednu  r.  1771 
započal  a  již  v  květnu  r.  1771  dokončil,  kte- 
réž přepracování  bylo  pouze  formální  a  tvo- 
řilo základ  porad  státní  rady  konaných  v  čer- 
venci a  srpnu  1771,  ke  kterým  Zencker  při- 


Občanský  zákonník  obecný. 


525 


birin.  Výsledek  této  porady  mél  zpracovati 
HortCD,  při  černi  mél  látku  přehledně  seřa- 
diti, vyloačiti  vše,  co  nileii  do  ačebnic,  uva- 
rovati se  co  moiná  viech  přílišných  podrob- 
ností a  naopak  vytknouti  všeobecné  zásady, 
uvarovati  se  dvojsmyslu  a  nejasností,  nevá- 
zati se  na  právo  římské  a  přirozenou  sluš- 
nost pololiti  za  základ.   Elaborát  HortenAv 
schválen  sice  cis.  vlastn.  listem  ze  4.  srpna 
1772,  ale  sárovefi  odevzdán  koropilačni  kom- 
missi  k  novému  probrání,  při  čemž  jí  však 
Horten  dán  k  ruce.  Nei  ješté  byly  tyto  po- 
rady dokončeny,  zménčn    byl   jednací   řád 
kompilačnf    kommisse,    aby    jednání   bylo 
urychleno,  a  xái  rozmnožena  přibráním  Mar- 
tin iho  (v.  t.)*  k^c^  in^l  později  v  kompi- 
lačních  pracích  vynicající  účastenství;  jí  po- 
zději k  prozkoumání  předkládána  i  Horte- 
nova  přepracování  dílu  druhého  a  třetího, 
avšak  poslední  kapitoly  dílu  druhého  a  díl 
třetí  nepřišly  j\i  ani   k  poradě  kommisse 
koropilačni,  jejíi  činnost  v  srpnu  r.  1776 
náhle  přerušena.  Změna  nastala,  kdyi  vládu 
nastoupil  cis.  Josef  II.  Týi  nechtěl  éekati  na 
vypracování  celého  zákona,  nýbri  první  díl 
vyhlásiti  jako  zákon.  Provedení  úmyslu  toho 
pf  edcbázela  řada  nařízení  o  předmětech  práva 
občanského,  z  nichž  nejobsáhlejší  byly  pa- 
tenty ze  16.  ledna  1783  č.  117  o  man^lství 
a  ze  dne  3.  kv.  1786  č.  543  o  posloupnosti 
dědičné.  Teprve  v  říjnu  1785  předloženo  cí- 
saři Horteuem  provedené  přepracování  prv- 
ního dílu,  který  podroben   opětnému  pře- 
pracování dvorním  radou  Keesem  a  potom 
patentem  z  1.  list  1786  prohlášen  jako  zá- 
konník Josefínský,  obsahující  právo  osobní 
a  platící  v  tak  řečených  něm.  provinciích 
dědičných   od   1.  ledna   1787,   v   Haliči   od 
1.  kv.  1787.  Již  před  zavedením  tohoto  zá- 
kona zemřel  Horten  a  místo  něho  stal  se 
referentem  kompilační  kommisse  dvoř.  rada 
Kees.   Nástupce  Josefa  II.,  cis.  Leopold  II., 
rozpustil  2.  dub.  1790  kompilační  kommtssi 
a  utvořil  novou  »dvorní  kommiasi  ve  věcech 
zákonodárných*  pod  předsednictvím  Marti- 
niho,   které  svěřeno  prozkoumání  vyšlých 
obč.,  trestních  i  souvisících  s  tím  politických 
zákonúv  i  platného  soudního  řádu.    Vzdor 
tomu  obmezenému  úkolu  pokládala  se  tato 
kommisse  přece  za  povolanou  připravovati 
pokračování  prad  kodiíikačních;  jiŽ  v  srpnu 
1790  učinila  císaři  návrh,  že  zákonem  nemá 
býti  nic  uskutečněno,  co  se  příčí  míněním 
všeobecně  přijatým,  a  že  zejména  nemá  pro 
všechny  země  vydán  býti  tentýž  zákon.  Aby 
pak  zvláštnosti  jednotí,  zemi  byly  náležitě  re- 
spektovány, měl  býti   Hortenem  zhotovený 
návrh  všech  tří  částí  po  předběžné  revisi 
dobrému  zdání  kommissí  podroben,  jež  při 
všech  appellačních  soudech  se  měly  utvořiti 
a  k  nimž  i  stavové  měli  býti  přibráni.  Císař 
Leopold  11.  návrh  ten  schválil,  avšak  s  tím 
obmezením,  ie  z  pravidla  pro  všechny  země 
německé  a  české  jen  jeden  zákon  má  platiti 
a  že  výjimka  z  tohoto  pravidla  nastoupiti 
má  jen   potud,  pokud  okolnosti  jedné  neb 
druhé  země  něco  jiného  vyžadují.  Tento  cí- 


sařem schválený  návrh  dvoř.  kommisse  zá- 
konodárné nebyl  však  proveden,  nýbrž  při- 
kročeno k  přepracování  Josefínského  zákon- 
níka;   výsledek  této  porady  došel  27.  břcz. 
1792  schválení  cis.  Františka  I.,  načež  schvá- 
lený takto  návrh  prvního  dílu  dle  nařízení 
cis.  Leopolda  II.  předložen  k  dobrému  zdání 
soudům  appel lačním,  při  čemž  těmto  připo- 
menuto, že  právní  jednota  v  německých  a 
čes.  zemích  dědičných  má  býti  pravidlem,  a 
zároveň  též   professoři   universit  vídeňské^ 
pražské,  Ivovské,  inšprucké  a  íreiburské  vy- 
zváni, aby  svá  dobrá  zdání  o  návrhu  podali. 
Výsledek  těchto  dobrých  zdání  zpracován 
byl  dvoř.  radou  Keesem.    Redakci  tohoto 
návrhu  prvního  dílu,  jenž  císaři  3.  kv.  1794 
byl  předložen,  převzal  svob.  p.  Martini,  druhý 
dli  dokončen  r.  1795  a  třetí  díl  r.  1796.  Dne 
21.  června  1794  zřízena  při  direktoriu  zvláštní 
kommisse  revisní,  k  níž  přibráni  výhradné 
orgánové  správní  a  která  měla  návrhy  od 
zákonodárné  kommisse  předložené  přezkou- 
mávati, potom  opět  vrátiti  zákonodárné  kom- 
missi,  jež  je  však  měla  předložiti  se  svými 
poznámkami.  Během  let  1795  a  1796  dokon- 
čen návrh  dílu  druhého  a  třetího.  Tento  roz- 
vrh odevzdán  byl  k  posouzení  kommissím 
ve  všech  zemích  zřízeným,  kterým  k  podání 
dobrého  zdání  určena  InAta  dvouletá,  a  zá- 
roveň vyhlášen  návrh  celého  zákona  paten- 
tem z  18.  ún.  1797  v  záp.  Haliči  a  dvorním 
dekretem   z  8.  září  1797  ve  východní  Haliči 
za  zákon  provisorní.  Zemské  kommisse  do- 
končily své  dílo  r.  1801 ;  tu  byl  rozvrh  opět 
zkoušen  zvláštní  nově  sestavenou  kommissí 
poradní,  ve  které  zastoupeny  byly  nejv.  jus- 
tiční úřad  a  nejvyšší  správní  úřad  stejným 
počtem  členův.    Kommissí  takto  utvořené^ 
z  které  vystoupilí  dva  o  kodifíkační  práce 
zasloužilí  mužové, Froidevo  a  sv.  p.  Martini,, 
postaven  v  čelo  statni  ministr  hr.  z  Rotten- 
hannu  a  referentství  svěřeno  prof.  práva  při- 
rozeného Zeillerovi.  R.  1802  kommisse  před- 
ložila císaři  první  díl  obč.  zákona  i  s  porad- 
ními protokoly;  ale  ani  nyní  nedostalo  se 
ještě  dílu  prvnímu  očekávané  sankce.  Roku 
1806  skončila   nová  kommisse  své   porady 
o  všech  třech  dílech,  načež  rozvrh   znovu 
k  návrhu  Zeillerovu  užším  jakýmsi  výborem 
prohlížen,  což  skončeno  r.  1808.  Dne  19.  led. 
1808  byl  návrh  celého  zákona  i  s  poradními 
protokoly  opět    předložen    císaři.    Ale    ani 
tentokráte  nebyl  ještě  návrh  schválen,  nýbrž 
po  dvou  letech  ícommissi  opětně  vrácen  za 
tím  účelem,  aby  tato  uvažovala  o  poznám- 
kách s  některých  stran  státní  rady  učiněných; 
operát  i  s  dobrým  zdáním  o  těchto  poznám- 
kách předložen  císaři  22.  led.  1810.  Patentem 
ze  dne  26.  dub.  1811,  tedy  asi  po  60  letech 
od  započetí  prací  přípravných,  návrh  celého 
zákona  došel  konečně  schválení  a  patentem 
z  1.  čna  1811  prohlášen  jako  o.  z.  o.,  který 
až  po  dnes  v  zemích  a  královstvích  v  říšské 
radě  zastoupených  tvoří  základ  práva  sou- 
kromého,   obsanuje   ovšem   jen   ustanovení 
všeobecného  práva  soukromého,  kdežto  pro 
některé  speciální  obory  práva  soukromého, 


526 


Občan  státní  —  Občiny. 


jako  pro  soukromé  právo  obchodní,  smě- 1  třídě  oprávněných  občanů  v  obci.  Od  jiných 
nečné,  námořní  a  horní,  jsou  vydány  zákony  i  druhů  společného  majetku  ▼  obcích  liší  se 
' "'   '    ^    ^"     '      «       '  •    '  ^  ^      I  ^  jIjjj^  ^g  právní  poměry  určité  třídy  a  jed- 

notlivých oprávněných  občanův  uvnitř  této 
třídy  k  o -nám  nejsou  povahy  soukromo- 
právní —  jako  na  př.  poměry  pravováreč- 
ných  měšťanů  —  nýbri  veřejnoprávní,  t.  j. 
že  jde  při  nich  o  poměr  oprávněného  občana 


xvláátní.  A  dílo  to,  které  jest  ovocem  práce 
tak  dlouholeté  a  neúmorné,  také  jeví  stopy 
této  práce;  jest  to  zákonník  důkladný  a  v  kaž- 
dém ohledu  vzorný,  ač  systém  jeho  s  mo- 
derní systematikou  vědeckou  jiŽ  se  nesrov- 
nává. 


Literatura:  Dr.  Philipp  Harras  Ritter  v.  i  jakožto  příslušníka  svazku  obecního  k  ma- 


Uarrasowsky,  Geschichte  der  Codiňkation 
des  osterr.  Civilrechtes  (Vídeň,  1868)  a  Der 
Codex  Theresianus  und  seine  Umarbeitungen 
<yídeň,  1883—1886);  Dr.  Julius  Offner,  Der 
tJrentwurf  und  die  BerathungsprotokoUe  des 
-Osterr.  allg.  bůrg.  Gesetzbuches  (Vídeň,  1888) 
a  k  tomu  Dr.  J.  btupecký,  K  materialiím  vše- 
obecného občanského  zákonníka  v  Sborníku 


jetku,  který  jest  o  nou.  Proto  také  právní 
poměry  o-in  nejsou  upraveny  zákony  sou- 
kromého práva  se  týkajícími  (občanským  zá- 
konem), nýbrž  těmi  zákony,  které  týkají  se 
právních  poměrův  občanů  ze  svazku  obec- 
ního vyplývajících,  t.  j.  obecními  zřízeními. 
O.  jsou  zbytkem  původního  společenského 
vlastnictví  k  půdě,  který  se  zachoval  až  do 


věd  právních  a  státních,  I.,  str.  465.   Hlavní  naší  doby,  i  vysvětluje  se  jejich  vznik  takto: 

vykladači  o-kého  z-a  oného  jsou:  Zeiller,  Při  prvotním  osazování  půdy  nemohla  ná- 

Scheidlein,    Schuster,    Nippel,   Winiwarter,  sledkem  menší  lidnatosti  ihned  všechna  půda 

Ellinger,  Stubenrauch  a  Pfaflf  a  Hoffman,  Zoll  býti  zabrána  k  účelům  zemědělským  a  vidě- 

jun.,  Jaworskí  (pol.)  atd.;  systematické  vý-  lána.    Obyčejně  vzdělali  osadníci,  kteří  usa- 


klady  ponejvíce  jen  jednotlivých  částí  vSe- 
•obecného  práva  soukromého  podávají  v  nej- 
novější době:  Unger  (všeob,  čásC  a  děd. 
právo),  Randa  (vlastnické  právo,  držení,  zá- 
vazky k  náhradě  škody  z  činů  nedovolených), 
Exner  (právo  hypoteční),  Strohal  (vlast.  íc  ne- 
movitostem), Stupačky  (o  legitimaci  dětí  ne- 
manželských, versio  in  rem),  Tilsch  (zástava 
■ruční,  vina  poškozeného  v  případě  nepříčet- 
nosti  jeho),   Krainz-Pfaf!   (celkový   systém). 


dili  se  na  některém  místě  trvale,  toliko  nej* 
bližší  půdu  v  ornou,  a  tato  i  s  budovami 
vystavěnými  přešla  poznenáhlu  v  soukromé 
vlastnictví  vzdělavatelů.  Vzdálenější  půda, 
jmenovitě  pastviny  a  lesy,  zůstaly  společným 
vlastnictvím  osadníků  v  téže  dědině  usaze- 
ných a  bylo  jich  též  společně  užíváno.  Tato 
nerozdělená,  společně  užívaná  půda,  pokud 
zachovala  se  v  témže  stavu  až  podnes,  jest 
o-nou  (něm.  allmenie).    Dokud  za   starších 


Till  (celkový  systém  v  polsk.  jazyce),  Schey  ,  dob  poměry  občanstva  v  obcích  usazeného. 


(pr.  oblig.),  Anders  (právo  rodinné,  dědické), 
Demelius  (právo  věcné,  právo  zástavní  na 
věcech  movitých),  Wellspacher  (versio  in 
<rem)  a  velká  řada  menších  pojednání  od 
jmenovaných  i  jiných  spisovatelů  roztrouše- 
ných v  odborných  časopisech.  -mel. 

Občan  statni  jakožto  příslušník  nějakého 
státu  jest  fysická  osoba,  která  má  vzhledem 


hledíc  k  tehdejším  hospodářským,  jmenovité 
dopravním  poměrům,  málo  se  měnily  a  do- 
kud půdy  byl  ještě  dostatek,  účastenství 
v  užívání  Gin  příslušelo  vŠem  v  obci  usa- 
zeným osadníkům  a  o.  samy  pokládány  byly 
za  vlastnictví  všech  těchto  osadníků,  tedy  za 
vlastnictví  obce.  Když  však  následkem  usnad- 
něné a  zvýšené  stěhovavosti   obyvatelstva 


ke  státu  jistá  práva  a  povinnosti,  jejichž  ,  změnila  se  povaha  obcí  a  zákonodárství  mu- 
souhrn  se  nazývá  občanstvím  státním.  |  silo  přizpůsobiti  se  těmto  změnám  reformami 
O.  s.  má  jmenovitě  tato  práva:  1.  právo  .  obecního  zřízeni,  nastal  značný  převrat  v  po- 
na  ochranu  se  strany  státní  moci  vůči  cizím  měrech  obecních.  Kruh  původních  přísluš- 
mocnostem  (zdržuje-li  se  v  cizině);  2.  právo  '  níkův  obce  nad  míru  se  rozšířil;  k  pů vod- 
ná nezkrácený  pobyt  uvnitř  oblasti  státní;!  nim  osadníkům,  pokud  se  týče  jejich  po- 
z  této  oblasti  nesmí  nikdy  býti  vypuzen;  tomkům,  přibyli  všichni  >poplatníci«,  t.  j. 
3.  právo  na  účastenství  ve  vykonávání  moci  i  takoví  obyvatelé  obd,  kteří  se  později 
.zákonodárné  a  výkonné  ve  státu,  po- ,  v  obci  usadili,  třeba  neměli  tam  nemovitého 
kud  a  v  té  míře,  kterak  vůbec  účastenství  majetku.  Nad  to  zrušením  poměrů  vrchno- 
takové  ústavou  poddaným  státu  se  přisu- !  stenských  a  poddanských  bývalé  vrchnosti, 
zuje.  —  Naproti  tomu  náležejí  státním  ob- 1  které  před  tím  byly  vlastně  správním  úřa- 
čanům  tylo  povinnosti:  1.  povinnost  věr-dem  nad  obcemi,  přiděleny  byly  do  svazku 
nos  ti  ke  státu;  2.  povinnost  poslušnosti  obcí.  Tento  převrat  nezůstal  bez  následků 
vzhledem  k  rozkazům  státní  moci;  3.  povin- 1  na  poměry  o-in.  V  právním  vědomí  původ- 
nost nésti  břemena,  která  stát  svým  pod-  nich  osadníků,  t.  j.  vlastních  rolníků,  tkvělo 
daným  ukládá.  —  Srv.  Pražák,  Rakouské  přesvědčení,  že  o.  jsou  výhradným  jejich 
právo  ústavní,  III.,  1897.  i  vlastnictvím,  k  němuž  novým  občanům  (vel- 

Občanství  statni,  srv.  Občan  státní,  kostatku,  domkářům  aj.)  nepřísluší  žádných 
Indigenát,  Inkolát  a  Naturalisace.         |práv;    často  původní  osadníci  dovedli  pře- 

Obdiny,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  i  svědčení  to  uskutečniti  i  právně  knihovním 
Tábor,  fara  a  pš.  Ratiboř.  Hory;  23  d.,  143  zápisem  o-in  do  soukromého  svého  vlast- 
ob.  č.  (1890).  I  nictví.  Noví  občané  naproti  tomu  hleděli  na 

ObÓiny  (obecní  statek,  allmendy),  lo.  jako  na  majetek  obce,  žádajíce,  aby  užitky 
takový  nemovitý  majetek  v  obcích,  jehož  '  z  něho  obráceny  byly  ve  prospěch  celé  obce; 
^vlastnictví  neb  aspoň  užívání  přísluší  určité  !  i  toto  mínění  podařilo  se  v  mnohých  obcích 


Občov  —  Obdržálek. 


527 


uskutečniti  a  přeměniti  o.  v  neobmezené 
▼lastnictví  obci.  Ale  v  největái  části  obcí 
vznikly  v  té  příčině  prudké  spory.  Na  straně 
jedné  původní  osadníci  (zvaní  starousedlí, 
ruatikalisté,  oprávnění)  trvají  na  výluč- 
ných svých  právech  k  o-nám;  na  straně 
druhé  ostatní  občané  (velkostatky,  dom- 
káři)  popírají  oprávněnost  nároků  staroused- 
lých, snaiíce  se  převésti  o.  ve  výlučnou 
správu  obcí.  Spor  ten  přiostřuje  se  ještě 
tiro,  Í<s  v  Rakousku  obecními  zřízeními  v  jed- 
notlivých zemích  poměry  o-in  upraveny  byly 
£půsot>em  nedostatečným.  Tak  měl  v  Če- 
chách v  obecním  zřízení  z  16.  dubna  1864 
spletitý  tento  poměr  vyjasněn  býti  jediným 
článkem  (§  70).  Dle  tohoto  předpisu  mají 
v  Čechách  občané  právo  k  účastenství  v  užit- 
cích >obecního  statku*  —  tak  totiž  obecní 
zřízení  nazvalo  o.  —  a  mohou  užívati  práva 
toho  takovou  měrou,  jak  srovnává  se  to 
8  »obyčejem  posavadním,  jemuž  nebylo  od- 
porováno, s  tím  však  obmezením,  aby  žádný 
občan,  jenž  má  právo  k  užitkům,  nebral 
z  obecního  statku  větáího  užitku,  nežli  pro 
dům  a  statek  má  zapotřebí*.  Toto  málo  do- 
konalé ustanovení  musí  judikaturou  úřadů 
(zemských  výborů  v  a  správního  soudu)  býti 
neustiíe  objasňováno.  —  Rozsah  plochv 
k  o-nám  náležející  jest  v  jednotlivých  zemícn 
rakouských  takový  :  v  Cechách  109.303  ha 
(z  toho  61.018  ha  lesův  a  36.373  ha  pastvin), 
ve  Slezsku  asi  22.000  ha,  v  Haliči  355.083  Aa 
(z  toho  238.000  ha  pastvin,  71.000  ha  lesů), 
v  Dolních  Rakousích  26.600  A/t,  v  Salcpursku 
57.113  ha,  v  Tyrolsku  708.737  ha,  v  Koruta- 
nech 137.404  Irtf,  v  Přímoří  125.000  ha,  v  Dal- 
matsku  715.900  ha.  Právní  nejasnost  a  spor- 
nost  poměrův  o-in  zavdává  podnět  k  poža- 
davkům všeobecně  se  ozývajícím,  aby  poměr 
ten  byl  nově  upraven.  Říšský  zákon  ze  dne 
7.  čna  1883  ř.  z.  č.  94  o  dělení  o-in  chtěl 
tomu  hověti  tím,  že  ve  spojení  s  kommassací 
pozemkův  určil,  jak  by  práva  k  o-nám  v  jed- 
notlivých případech  mohla  býti  nově  upra- 
vena, po  případě  i  o.  rozděleny  mezi  opráv- 
něné; zásadou  je  při  tom,  že  regulace  neb 
délent  nastati  má  k  provokaci  stran  a  že 
provedení  celého  řízení  svěřeno  jest  kom- 
massačnim  úřadům.  Říšský  teito  zákon  platí 
jen  v  těch  zemích,  ve  kterých  k  provedení 
jeho  vydány  byly  podrobnější  zemské  zákony; 
to  stálo  se  na  Moravě,  ve  Slezsku,  v  Dol- 
ních Rakousích,  v  Korutanech,  v  Krajině  a 
v  Salcpursku.  V  Čechách  domáháno  se 
bylo  úpravy  poměrův  o-in  samostatným  zá- 
konem, jejíž  předloha  zemským  výborem 
v  r.  1888  byla  sněmu  předložena,  ale  zůstala 
nevyřízena. 

v  říši  Německé  o.  (allmendy)  zahrnují 
plochu  celkem  2,046.104  ha.  Nejzničnčjši  jsou 
v  jiboněmeckých  státech:  v  Bavorsku  (369.823 
ha),  ve  Virtcmbcrsku  (150.938  ha),  v  Baden- 
sku  (172.854  /ui),  v  Elsasku  (162.396  ha), 
v  Hessích  (75.074  ha).  V  Prusku  o.  zabírají 
dosud  979.145  ha  přes  to,  že  tam  jmenovitě 
ve  starších  provinciích  na  základč-  zákona  ze 
7.  čna  1821  dělení  o*in  bylo  podporováno 


a  v  souvislosti  s  vyvážením  poměrů  poddan- 
ských a  se  scelovaním  pozemků  prováděno. 

V  theorii  i  praxi  ie  spor  o  to,  zda  je 
z  příčin  národohospodářských  prospěšnější, 
aby  o.  byly  děleny  a  tak  tento  poměr  od- 
straněn. Či  mají-li  o.  býti  zachovány  a  chrá- 
něny. Pro  rozdělení  o-in  mluví  ta  okolnost, 
že  následkem  sporů  v  o-in  se  týkajících  vzdě- 
lávání jejich  jest  nedbalé.  Proti  tomu  a  pro 
zachování  o-in  mluví  momenty  sociální,  jeŽto 
o.  dobře  spravované  posilňují  postavení 
středního  a  drobného  rolnictva  a  působí 
k  udrženi  pracovních  sil  na  venkově.  Zají- 
mavo  jest,  že  právě  v  Prusku,  kde  od  roku 
1821  dělení  o-in  bylo  co  nejusilovněji  pod- 
porováno, nabylo  dnes  vrchu  přesvědčení, 
že  o.  dlužno,  nejen  zachovati,  ba  že  spíše 
sluší  instituci  tu  znovu  zaváděti. 

Literatura:  Čížek,  Spory  o  obecní  po- 
zemky (1889);  Fiedler,  O  obecním  statku 
(1889 } ;  Pražák,  Rakouské  právo  ústavní,  čásť  I. 
ri895);  Fiedler,  Zemědělská  politika,  sv.  I. 
(1899) ;  Laveleye,  De  la  propriété  et  des  ses 
formes  primitives  (1879);  Peyrer,  Die  Regu- 
líerung  der  Grundeigentnumverh&ltnisse 
(1878);  SchifiF,  Osterreicns  Agrarpolitik  seit 
der  Grundentlastung,  sv.  I.  (1898).        Fr. 

ObÓov,  Obe  o  v,  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Příbram,  fara  Pičín;  28  d.,  245 
ob.  č.  (1890). 

Obdélník  v.  Čtyřúhelník. 

Obdénioe,  Obiděnice,  Oběnice,  ves 
v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Sedlčany,  fara  a 
pš.  Petrovice  u  Sedlčan;  50  d.,  311  ob.  č. 
(1890);  starobylý  fil.  kostel  Nanebevzetí  P. 
Marie,  ve  XIV.  stol.  far.,  s  náhrobkem  Jak. 
Krčina  z  Jelčan,  2tř.  šk.,  2  mlýny  a  samota 
Hlinov.  Bývalou  tvrz  držel  r.  1219  Martin 
z  Obděnic. 

Obdérák  v.  Aero  co  mi  a. 

Obdoba  v.  Analogie. 

Obdorsk,  osfácky  Polnovaťvam,  samo- 
jedsky  Sale-charn,  vesnice  berezovského 
okr.  tobolské  gub.  na  66*  31'  s.  š.  při  pra- 
vém břehu  Polnje  nedaleko  ústí  jejího  do 
Obi,  má  464  stálých  oby  v.,  dřevěný  kostel, 
nemocnici  a  školu  pro  domorodce.  Oby- 
vatelé zabývají  se  lovem,  rybolovem  a  ob- 
chodem výměnným  s  kočujícími  OsCáky  a 
Samojcdy.  Výroční  trh  od  15.  prosince  do 
25.  ledna.  O.  založen  r.  1593  kozáky. 

Obdriálek  Pelhřim  (*  9.  květ.  1825  ve 
Slavkově  u  Brna  —  f  29.  květ.  1891  v  Břestě 
u  Kroměříže),  studoval  v  Uher.  Skalici,  Stráž- 
nici, filosofii  a  bohosloví  v  Brně.  Vysvěcen 
byv  r.  1850,  kaplanoval  v  Dražovicich,  To- 
polanech,  Brankovicích,  Pustiměři  a  v  Tiché 
u  Frenštátu  pod  Radhoštěm.  Po  té  přišel 
za  faráře  do  Blanska  a  posléze  jako  konsi- 
stomí  rada  a  farář  do  Břestu.  Kdekoli  pů- 
sobil, zakládal  knihovny  při  školách,  sháněl 
údy  pro  rozličná  Dědictví,  zřizoval  hospo- 
dářské spolky,  záložny  a  při  tom  přispíval 
pilně  do  rozličných  časopisů  politických  i  zá- 
bavnopoučných  veršem  a  prosou.  Zejména 
vynikl  jako  humoristický  satirik  a  jeho  po- 
iednání  Maloměstské  dívek  vychováni,  Nedélni 


528 


Obdukce  —  Obecné  trestní  právo. 


\ábava  maloméítáku^  Osudná  stovka  Či  námluvy 
na  venkově  a  j.  v.  nejednoho  čtenáře  kalen^ 
daře  »Moravana€  pobavila  i  poučila.  Mimo 
to  vydal  rýmovaný  malý  katechismus^  mnoho 
písni  s  nápěvy  a  drahné  kázaní  uveřejnil 
v  > Posvátné  kazatelně*.  Jf, 

Obdnkoe  (z  lat.)  neb  ohledáni  mrtvol 
v.  Mrtvola. 

Obduraoe  (z  lat.),  zatvrdlost,  zatvr- 
zel os  t. 

Obeo  v.  Čechy  VI.,  str.  563  a  násl. 

Obeoné  pr&vo  jest  právo,  jež  platí  pro 
celý  stát  nebo  pro  svaz  několika  spojených 
států  jakožto  celek  na  rozdíl  od  práva  parti- 
kulárního, jehož  platnost  omezena  jest  toliko 
na  některou  čásť  území.  V  užším  smyslu 
o.  p.  značilo  soukromé  právo,  jež  až  do 
konce  XIX.  stol.  bylo  jednotným  subsidiár- 
ním  pramenem  pro  státy  tvořící  říši  Něme- 
ckou a  platilo  pro  všecky  případy,  pro  něž 
právo  partikulární  té  které  země  neobsaho- 
valo speciálního  ustanovení,  dle  zásady: 
»Stadtrecht  bricht  Landrecht,Landrecht  bricht 
gemein  Recht«,  Toto  o.  p.  bylo  jenom  skrov- 
nou měrou  původu  německého;  jeho  pod- 
statou bylo  právo  římské  Justiniánské  {corpus 
iuris  civtlis,  obsahující  instituce,  digesta,  co- 
dex  a  novelly),  pokud  glossováno  bylo  ško- 
lou bolognskou,  dalším  pak  pramenem  jeho 
bylo  lenní  právo  langobardské  {libri  feuda- 
rum)  a  právo  kanonicKé,  obsažené  ve  sbírce 
zvané  corpus  iuris  canonici  clausum  (Decre- 
tum  Gratiani,  dekretálie  Řehoře  IX.,  Boni- 
fáce VIII.  a  Klementa  V.),  a  pro  právo  man- 
želské důležité  usnesení  koncilu  Trident- 
ského;  kromě  toho  říšské  právo  obyčejové 
a  říšské  zákony,  jejichž  význam  byl  však 
v  oboru  práva  soukromého  velice  podřízený. 
Vzhledem  k  tomu  i  vývoj  o-ného  p-va  sou- 
visel úzce  8  historií  recepce  práva  římského 
a  kanonického,  jejíž  začátky  sahají  již  do 
stol.  XIII.  a  jež  podporována  jsouc  jednak 
učenými  právníky,  kteří  ve  právu  římském, 
i  co  do  formy  i  co  do  obsahu  nad  práva 
domácí  vysoce  vynikajícím,  spatřovali  právo 
xttT*  Hox^Vf  jednak  naukou,  že  říše  Německá 
jest  toliko  pokračováním  bývalé  říše  Řím- 
ské a  císařové  němečtí  nástupci  císařů 
římských,  dokonána  byla  fakticky  již  koncem 
XV.  stol.,  zejména  když  i  nově  zřízený  říš- 
ský soud  komorní  poukázán  byl  zakládací 
listinou  císaře  Maximiliána  z  r.  1495,  aby 
rozhodoval  dle  psaného  o-ného  p-va  (>nach 
des  Reiches  und  geschriebenem  Rechte«). 
Od  té  doby  udrželo  se  o.  p.  v  Německu 
v  platnosti  jako  podpůrný  pramen  právní 
po  čtyři  století,  na  čemž  nezměnilo  se  ni- 
čeho ani  zrušením  říše  Německé  v  r.  1806. 
Od  konce  XVIII.  století  bylo  však  o.  p. 
v  jednotlivých  zemích  odstraňováno  novými 
kodifikacemi  práva  soukromého,  tak  v  Prusku 
r.  1794  »všeobecným  zemským  právem  pro 
země  pruské«,  v  zemích  na  levém  břehu 
Rýna  r.  1804  zavedením  francouzského  zá- 
konnika  císaře  Napoleona  I.,  v  Badensku 
r,  1809  zemským  právem  badenským  a  v  krá- 
lovství Saskem  obč.  zákonníkem  z  r.  1863. 


I  v  ostatních  zemích  říše  Německé  poxbylo 
pak  o.  p.  platnosti  od  1.  ledna  1900,  kterým 
dnem  v  život  vstoupil  občanský  zákonník 
pro  říši  Německou  ze  dne  18.  srpna  1896. 
O.  p.,  pokud  se  zakládalo  na  právu  římském 
a  kanonickém,  nezůstalo  vŠak  omezeno  to* 
liko  na  říši  Německou,  nýbrž  nabylo  dŮlc* 
žitosti  i  v  jiných  zemích  středoevropských, 
zejména  i  v  Rakousku,  kdež  bylo  jako  sub- 
sidiární  pramen  práva  soukromého  v  užíváni 
u  soudův  od  polovice  stol.  XVII.,  aŽ  kodi- 
fikace z  konce  stol.  XVIII.  a  jmenovitě  ob- 
čanský zákonník  rakouský  z  r.  1811  jemu 
i  tu  veškeru  platnost  odňaly.  Přes  to  ne- 
pozbylo o.  p.  ani  dnes  zcela  svého  významu, 
neboť  jednak  jest  důležito  jako  základ,  z  né- 
hož  vzrostla  nynější  moderní  práva  sou- 
kromá, jednak  pojí  se  k  němu  bohatá  lite- 
ratura XVIII.  a  XIX.  st,  jejíchž  znamenitých 
výsledků  vědeckých  nelze  postrádati.  Zvlášt- 
ním předmětem  studia  jest  o.  p.,  pokud 
jest  původu  římského,  jako  právo  pandek- 
tové  dosud  na  universitách  rakouských 
(kromě  polské  university  krakovské);  z  uni- 
versit říše  Německé  bylo  odstraněno  studi- 
um jeho  ihned,  jakmile  nabyl  působnosti 
nový  německý  zákonník  občanský,  a  nahra- 
zeno bylo  soustavnějším  studiem  čistého 
práva  římského.  J,V. 

Obeoné  trestní  právo  (naproti  trestním 
právům  speciálním)  upraveno  je  v  Rakou- 
sku zákonem  ze  dne  27.  květ.  1852  č.  117 
ř.  z.  a  pozdějšími  novellami.  Zákon  tento, 
obsahující  toliko  materiální  právo  trestní, 
je  pouhým  doplněným  novým  vydáním  zá- 
kona trestního  z  r.  1803  a  přirozená  neod- 
povídá již  ani  vědeckým  ani  praktickým  po- 
žadavkům dnešním,  byť  i  původní  kodifikace 
z  r.  1803,  z  části  práce  Sonnenfelsova,  byla 
vynikajícím  dílem  své  doby.  Názory  vědecké 
i  společenský  význam  jednotlivých  deliktů 
změnily  se  časem  velice,  a  zákon  dříve  po- 
krokový jeví  se  dnes  v  mnohých  částech 
ztrnulým  přežitkem  zašlých  dob  a  opuště- 
ných učení.  Toliko  nesjednoceností  názorů 
v  dnešní  vědě  práva  trestního  a  snad  i  ne- 
srovnalostí poměrů  parlamentárnich  v  Ra- 
kousku lze  si  vysvětliti,  že  nedošlo  dosud 
u  nás  přes  četné  pokusy  k  vydání  nového 
zákona  trestního. 

Platný  rak.  tr.  zákonník  rozdělen  je  ve  dvé 
části,  z  nichž  první  jedná  o  zločinech  (§  1. 
až  232),  druhá  o  přečinech  a  přestupcích 
(§  233.-532.).  Toto  z  práva  francouzského 
přijaté  děleni  činů  trestných  má  význam 
jednak  processní  —  o  přestupcích  soudí 
soudy  okr.,  o  přečinech  a  zločinech  soudv 
sborové  resp.  porotní  —  jednak  materiální* 
neboť  zločinem  může  býti  toliko  čin  úmyslný 
(dolosní),  přečinem  a  přestupkem  i  Čin  cui- 
posní;  z  příčiny  té  též  nejtěžší  tresty  ome- 
zeny jsou  toliko  na  zločiny.  —  Pokud  trestů 
se  týče,  ne  neprávem  vytýká  se  našemu 
zákonu  tr.,  že  tresty  jim  stanovené  jsou  na- 
mnoze příliš  kruté,  uvážíme^li,  že  časem 
mnohé  delikty  pozbyly  z  veliké  části  dří- 
vější své  povahy  nebezpečné.    Vedle  trestu 


Obecní  —  Obelisk. 


529 


na  svobodě,  majetku,  cti  a  vedlejiich  trcstfl: 
vjpovédéní,  odevzdáni  do  pracovny  nebo 
poíepšovny  a  kriminálně  politicky  namnoze 
odsoozenéDo  policejního  dozoru,  zachován 
je  v  zákoně  tr.  i  pro  pravidelné  řízení  v  čet- 
ných pomérně  pfípadech  trest  smrti,  přes 
to,  ie  jii  v  Josefínském  trestním  zákonníku 
z  r.  1787  mimo  případy  řízení  stanného  trest 
tento  byl  odstraněn. 

Že  potřeba  nového,  soudobým  poměrflm 
odpovídajídho  zákona  trestního  u  nás  živě 
je  pociťována,  o  tom  nejlépe  svědčí  pokusy 
zákonodárné,  jeŽ  ovšem  dosud  s  výsledkem 
«c  nepotkaly.  Po  návrhu  Hyeově  z  r.  1863 
následovaly  vládní  osnova  z  r.  1867,  Glase- 
rova  z  r.  1874,  Pražákova  z  r.  1881  a  dvě 
osnovy  Schónbornovy  z  r.  1889  a  1891.  Ač- 
koliv osnovám  těmto  upříti  nelze  určitou 
samostatnost  ve  zpracování  látky  a  do  jisté 
míry  i  značný  pokrok  vědecký,  neuspokojily 
přece  úplně,  a  bylo  důvodně  k  tomu  po- 
ukázáno, ie  počínaje  osnovou  Glaserovou 
přes  příiiS  se  přidržovaly  vzoru  svého,  ně- 
meckého zákona  trestního  ze  dne  15.  kv. 
r.  1871.  Prušák, 

Obeoai,  obci  náležející,  obce  se  týkající, 
k  obci  příslaSející.  —  O.  hospodářství 
v.  Čechy  VL,  str.  667  a  668.  —  O.  před- 
stavenstvo v.  Čechy  VI.,  str.  564  a 
565.  —  O.  řád  (čili  o.  zřízení)  v.  Čechy 
VI,,  str.  664.  —  O.  starší  (sbor  obecních 
sUrSích)  v.  Cechy  VL,  str.  569.  a  570.  — 
O.  statek  v.  Čechy  VI.,  str.  568.  —  O. 
statuty  (liberecký  a  pražský)  v.  Čechy 
VI..  str.  569  a  570.  —  O.  zastupitelstvo 
v.  Čechy  VI.,  str.  564  a  565.  —  O.  zřízení 
v.  Cechy  VI.,  str.  564. 

Obeomoei  far.  ves  v  Čechách,  heítm.  a 
okr.  Příbram;  193  d.,  1898  oby  v.  č.  (1890), 
kostel  sv.  apoštolů  Šimona  a  Judy,  5tř.  šk. 
s  páral.,  pš.,  železárny  s  vysokými  pecemi, 
2  mlýny  a  po  domácku  šití  rukaviček.  ČásC 
obce  zove  se  Bořek. 

Ob#cný,  všem  společný,  všech  se 
týkající;  veřejný;  obyčejný. 

OMoný  sákonnik  obóaniký  v.  Ob- 
čanský zákonní k  obecný. 

Obeatov,  Obyctov,  ves  na  Mor.,  hejtm. 
a  okr.  Litovel,  lara  a  pš.  Loštice;  37  d., 
184  ob.  č.,  4  n.  (1890),  1  tř.  šk.,  expositura, 
myslivna. 

Oběd  srv.  Diner. 

Ob«dlano#  (z  lat.  obedUntia,  posluš- 
nost^, výraz  bohoslovecký,  kterým  značí  se 
podřízenost  osob,  na  př.  kněze  biskupovi, 
biskupa  papeži  (o.  kanonická),  nebo  zá- 
vazek poslušnosti  řeholních  osob  předsta- 
veným kláštera  (o.  klášterní*),  nebo  uzná- 
vám zvolených  hodnostářů  v  době  rozkolu, 
na  př.  papeže  se  strany  kardinálův  a  ná- 
rodů, biskupa  se  strany  kanovníků  (o.  cír- 
kevně politická).  V  klášterech  jmenují 
ústní  ncDO  písemný  rozkaz  představeného 
o-cí,  a  mnichové  mají  název  obedientů. 
O-cí  sluly  též  statky  a  důchody  kapitolní, 
nenáležité  k  jednotlivým  praebendám  ka- 
novnickým, ale  kapitole  jakožto  celku.    Ná- 

Otxftv  Slovník  Kauiný,  sv.  XVUI.  aaO  1902. 


jemní  držitelé  jich  nazýváni  byli  obedien- 
tiáři.  Vac. 

Obédkovloe,  ves  moravská,  hejtm.  Pře- 
rov, okr.  Kojetín,  fara  a  pš.  Klenovice;  79  d., 
374  ob.  č.  (1890). 

Obédné  {Liebesdorf^,  ves  na  Mor.,  hejtm. 
a  okr.  Šumperk,  fara  a  pš.  Něm.  Libiny; 
79  d,  5  ob.  č.,  534  n.  (1890),  kaple,  Itř.  šk. 

Obédovloe.  ves  v  Cechách,  hejtm.  Král. 
Hradec,  okr.  ríechanicc,  fara  a  pš.  Krato- 
nohy;  60  d.,  455  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr. 
Stávala  zde  tvrz. 

Oběh  krve  v.  Krev  str.  154. 

El  Obeld  (Lobeid),  býv.  hl.  m.  v  Kordo- 
fánu  (vých.  Súdán),  na  13®  10'  s.  š.  a  30^  51' 
v.  d.,  ve  výši  585  m  n.  m.,  skládal  se  ze 
6  vesnic,  roztroušených  po  rozsáhlé  rovině, 
trpící  občas  nedostatkem  vody.  O.  byl  dů- 
ležitým obchodním  městem,  odkud  vycházely 
na  všechny  strany  karavanni  cesty,  zvláště 
čilé  spojení  bylo  s  Vadájem.  V  O-u  zdržo- 
val se  nčjaký  čas  mahdí  Muhammed  Ahmed, 
jenž  později  město  toto  oblehl.  Po  hrdin- 
ském odporu  egypt.  posádky  a  obyvatelstva 
byli  tito  hladem  přinuceni  vzdáliti  se.  Když 
pak  gen.  Hicks  táhl  od  Nilu  k  O-u,  byla 
celá  armáda  (11.000  m.)  7.  list.  1883  jižně 
od  O-u,  u  Kasgilu,  derviši  zničena. 

Obejiti  nepřítele,  fr.  toumer  Venntmi, 
něm.  den  Feind  umgthen,  útočiti  pře- 
kvapně na  slabé  stránky  nepřátelského 
postavení,  t.  j.  v  bok  nebo  v  týl,  coŽ  vo- 
dívá k  vítězství  spíše  než  útok  přímo  v  čelí. 
Mezi  tím  časem,  co  zaměstnáváme  odpůrce 
bojem  v  čelí,  pošleme,  jsme  li  dosti  silni  a 
přeje-li  území  tajnému  pochodu,  čásC  sil 
svých  kradmo,  aby  nepřítel  neviděl  v  jeho 
bok  nebo  týl.  Zacházka  nesmí  býti  příliš 
daleká,  aby  obcházející  sbor  nemohl  býti 
sám  zaskočen  nepřátelskými  zálohami  a  od- 
říznut od  valného  voje.  Třeba  vždy  mysliti 
na  taktický  aforismus:  >Kdo  obcnází  (za- 
skakuje) nepřítele,  bývá  mnohdy  zaskočen 
sám.«  O.  n.  můžeme  takticky,  t.  j.  v  ob- 
vodu samého  bitviště,  a  strategicky,  tře- 
bas daleko  od  tohoto  sborem  samostatným, 
což  pak  již  se  blíží  diversi  (v.  t.).    FM. 

Obellek  (řec.)  jest  pamětní  sloup,  volně 
čnéjící,  čtyřboký,  směrem  nahoru  zúžený  a 
malým  jehlanem  vyvrŠený.  Hmota,  z  níž 
hotoveny  o-y,  byla  zpravidla  velmi  tvrdá 
(žula,  syenit),  boční  stěny  hladce  osekány, 
chlazeny  a  popsány  hieroglyfy.  Ráz  o-ů  byl 
symbolický.  V  Egyptě  byly  o-y  nezbytnými 
strážci  předehrami  (v.  Architektura,  tab. 
II.).  Nehledě  k  malým  náhrobním  o-ům 
z  dob  staré  říše  (berlin,  museum),  dochován 
jest  nejstarší  o.  egyptský  v  Hehopoli  (20  m 
vys.);  jest  Žulový  a  dal  jej  postaviti  User- 
tesen  I.  před  chrámem  boha  Ra.  O-y  známe 
též  z  památek  assyrských:  z  doby  Assurna- 
zirpalovy  krátké,  tupé,  na  bocích  zdobené 
reliéfy  z  loveckého  a  válečného  života  krá- 
lova v  řadách  nad  sebou ;  z  doby  Salmanas- 
sara  II.  chová  British  Museum  »o.  čcrný« 
s  pěti  řadami  nad  sebe  sestavených  zobra- 
zení poplatných  králů  se  slony  a  velbloudy. 

34 


530 


Obelos  —  Oberhals. 


Od  dob  Augustových  o-y  egyptské  dopra- 
vovány do  Říma,  kde  stoji  na  náměstích 
podnes.  Egyptský  o.  »Jehla  Kleopatřina« 
dopraven  r.  1880  do  New  Yorku,  iiný,  da- 
rovaný Mehemedem  Alím  Angličanům,  pře- 
vezen na  lodi,  zvláště  konstruované,  do  Lon- 
dýna (1877)  a  postaven  tu  u  mostu  Water- 
looského.  V  Paříži  postaven  r.  1831  na  Pláce 
de  la  Concorde  o.  darovaný  Francouzům 
týmž  panovníkem.  Formy  obeliskové  užívalo 
se  později  při  náhrobcích  a  pomnících.  Srv. 
Zoěga,  De  origine  et  usu  obeliscorum  (Řím, 
1797);  L'hote,  Notice  historique  sur  les  obé- 
lisques  (Pař.,  1836);  Gorringe,  Egyptian  obe- 
lisks  (Lond.  1885). 

Obelos  (též  o  bel  i  skos),  diakritické  zna- 
mení řeckých  gramraatiká,  mající  podobu  le- 
žaté čáry  (— ),  jímž  označovali  v  textech  spi- 
sovatelů místa  podvrŽená. 

Obdnloe  v.  Obden ice. 

Obentraut  Maxmilián  rytíř,  právník 
český  (♦  1795  v  Nové  Kdyni  —  f  1883). 
Gymnasium  studoval  v  Plzni,  práva  ve  Vídni. 
R.  1820  vstoupil  jako  praktikant  do  služby 
ke  krajsk.  úřadu  v  Ml.  Boleslavi,  načež  byl 
gubern.  koncipistou,  krajsk.  kommissařem 
v  Chrudimi,  pak  dvorním  koncipistou  ve 
Vídni,  V  prosinci  r.  1849  stal  se  krajským 
vTičíně,  avSak  již  r.  1850  povolán  do  Prahy 
jako  praesident  vyvažovači  kommisse.  Od 
r.  1853  do  r.  1861  (kdy  šd  na  odpočinek) 
byl  praesidentem  kraje  pražského.  Za  zá- 
sluhy své  obdržel  r.  1854  řád  Leopoldův, 
načež  povýšen  na  rytíře.  Napsal:  Alphab. 
Handbuch  der  óffentl.  Verwaltung  in  Be^ug 
auf  praktische  Poli^ei  und  Landescultur  (5  sv., 
v  Praze,  1843  a  1844,  česky  r.  1860);  Hand- 
buch fůr  die  Dorfrichter  (Vídeň,  1848,  česky 
pod  n.  Příruční  kniha  pro  vesni  rychtáře)] 
Repertorium  der  sámmtlichen  in  allen  Bánden 
der  Prov.  Geset^sammlutrg  fiir  d.  Kónigreirh 
Bohmen  v.  J,  i8i6  bis  incl.  184S  vorkommen- 
den  Gěset^e  (Praha,  1848);  Alphab.  Nach- 
schlagebuch  fúr  die  Gemeindevorsteher  (t., 
1853;  česky  pod  n.  Abecedně  spořádaná  pří- 
ruční kniha  pro  představené  obci^  3.  vyd.  1860); 
Grundsát\licher  Leitfaden  fúr  angehende  junge 
Beamte  in  praktischen  Umrissen  (t.,  1857, 
2.  vyd.,  1867);  Der  Gemeindevorsteher  und 
die  Gemeinderáthe  der  autonomen  Gemeinde 
(3  sv.,  t.,  1863;  česky  pod  n.  Samospráva 
obce  v  král.  Českém,  t.,  1863,  3  sv.);  Detail- 
karten  der  iwan^ig  Be\irkt  des  Prager  Krti- 
ses.  —  Syn  jeho  Adolf  ryt.  O.,  svého  času 
okresní  v  Nechanicích,  napsal:  Trestní  právo 
obce  (Praha,  1866);  Místní  rada  školní  a  její 
působení  (Vídeň,  1875);  Příprava  k  úřadu 
obecního  starosty  v  80  listech  (Vídeň,   1876). 

Oberammerg^u  v.  Ammar. 

Oberbeok  Anton,  něm.  fysik  (*  1846 
v  Berlíne).  Dosáhnuv  doktorátu  v  Berlíně 
stal  se  r.  1871  učitelem  na  Žofiině  reálném 
gymnasii  tamže.  O  sedm  let  později  habili- 
toval se  spisem  Fortpflan^ung  d.  magn.  In- 
duction  in  weichem  Eisen  na  univ.  v  Halle, 
kde  se  stal  r.  1879  mimoř.  profcssorem  fy- 
siky.   Od  r.  1886  jest  řádným  professorem 


fysiky  v  Greifswaldě.  Četné  práce  O  ovv, 
hlavně  z  oboru  galvanismu,  uveřejněny  jsou 
ve  zprávách  Berlínské  akademie,  v  Creíleové 
žurnálu,  v  Poggendorffových  a  Wicdeman- 
nových  Annalech.  O.  byl  též  spolupracov- 
níkem kompendia  >Handbuch  der  Physik«, 
vydaného  A.  Winkelmannem  (VraUsl.,  1891 
až  1894).  Od  O-a  pochází  pokus  se  dvěma 
kyvadly,  zavěšenými  na  téže  kaučukové  niti, 
jímž  se  ukazuje  všeobecně  princip  reso- 
nance, nvk. 

Oberbnrr  v.  Gornji  Grád. 

Oberdau  Vilém,  tcrstský  irredentista, 
bývalý  kněz.  Byl  přistižen  při  pokusu  ustro- 
jiti pumový  attentát  na  císaře  Františka  Jo- 
sefa I.  při  návštěvě  v  Terstu,  začež  popra- 
ven v  prosinci  r.  1882. 

Oberdieok  Joh.  Georg  Conrad^  po- 
molog něm.  (♦  1794  ve  Wilkenburku  u  Han- 
noveru —  t  1880  v  Herzberku  na  Harci). 
Studoval  theologii  a  přírodní  védy  v  Gotin- 
kách  a  oddal  se  kněžství.  Vypěstoval  na  4000 
odrůd  ovocných  a  byl  z  nejlepších  znalcův 
ovoce  své  doby.  Napsal:  Probe-  oder  Sor ten- 
báume  (1844;  2.  vyd.  1871);  Anleitung  ^ur 
Kenntnis  und  Anpflaniung  des  besten  Obstes 
fiir  das  ndrdl.  Deutschland  (1852);  s  Lucasem 
a  Jahnem  8  sv.  íllustriertes  Handbuch  d,  Obst- 
kunde  (1859—1875;  Zusátze  u.  Berichtigungcn 
[1868]  a  Supplement  [1879|);  Pomolog,  Noti- 
len  (1869);  Kur\er  Abriss  meines  Leben^  (1870); 
Beobachtungen  uber  das  Erfrieren  vieler  Ge- 
wáchse  (1872);  Deutschlands  běste  Obstsorten 
(1881).  Od  r.  1855  vyd.  s  E.  Lucasem  »Mo- 
natsschrift  fúr  Pomologie  und  praktischen 
Obstbau<. 

Oberdorf,  vsi  v  Čechách,  v.  Rokytnice 
Horní  a  Ves  Horní. 

Oberehnhelm,  frc.  Obernai^  město  v  Dol. 
Elsasku,  v  kraji  ersteinském,  stanice  železn. 
trati  Schlettstadt-Zabern,  má  3980  ob.  (1895), 
obv.  soud,  dva  kat.  kostely,  progymnasium, 
učitel,  ústav,  radnici,  kamenné  lomy,  pálení 
cihel,  par.  pilu,  prádelnu  bavlny,  vynikající 
průmysl  bavlněný,  výrobu  pokrývek,  mědě- 
ného zboží,  m^dla  a  svíček,  bělidlo,  truhlář- 
ství,  soustružnictví,  vinařství,  ovocnictví.  Při- 
pomíná se  r.  1126  a  bývalo  řiŠ.  svobodným 
městem. 

Oberg^e,  Eilhart  von,  v.  Eilhart. 

Ober^^rand:  1)  ves  v  Čech.,  v.  G rund  5). 

2)  O.  (Horní  Grunt),  far.  ves  ve  Slezsku, 
hejtm.  Frývaldov,  okr.  a  pošta  Cukmantl; 
126  d.,  686  oby  v.  n.  (1890),  kostel  sv.  Jana 
Křt.,  Itř.  šk.,  doly  na  Žel.  rudu,  několik  mlý- 
nův  a  pila. 

Oberhaid  v.  Dvořiště  Horní  a  Zbi- 
tiny. 

Oberhalbsteinské  ťtdoli  ve  švýc.  kan- 
toně  grisonském  tvoří  okres  jedenácti  obcí 
s  2463  rhaetorom.  ob.  (1888),  jest  protékáno 
Oberhalbsteinským  Rýnem,  levým  pří- 
tokem Albuly  a  spojeno  jest  silnicí  přes 
průsmyk  Julier  s  údolím  Innu  a  stezkou  přes 
sedlo  Septimerské  s  údolím  Mairy. 

Oberhals  {Horní  Hals),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Kadaň,  okr.  Přisečnice,  fara  a  pš.  M6- 


Oberhausen  —  Obcrmaycr,  hSí 

dénec:  81  d,  527  ob.  n.  (1890),  2tř.  Sk.,  kraj-   versitní,  r.  1770  prof.  logiky  a   metafysiky 
kářstvi  a  prýmkářstvL  na  taroni  universitě.  O.  byl  muiem  velikého 

OberhaBiea ;  1)  O.  (O.  an  der  Rmhry  vzdělání,  j.'o2  obíral  se  horlivě  klass.  filo- 
prfimysl.  město  v  pms.  vlád.  obv.  dússel-  logii  a  archaeologií,  řečí  a  literaturou  němé- 
dorfském.  v  kraji  múhlheimském,  křižovatka  ckého  středověku,  franc.  dialekty  a  vše- 
ieies.  tratí  Ddsseldorf-Duisburg- Dortmund,  obecnými  dějinami  literárními.  Vydal  kata* 
Kbeine-Ov,  £mmerich-0.,  Mahlheim  n.  Ruh-  log  uměleckých  sbírek  učitele  svého  Schdpf- 
rou-O.  a  Rubrort-O.,  má  30.159  ob.  (1895),  lina  (Museum  Schoepflini  recenstt  J,  J.  O., 
obv.  soud,  kat.  a  ev.  far.  kostel,  reál.  pro-  díl  I.,  více  nevyšlo,  Štrasburk,  1773),  dále 
gymnasium,  vyš.  div.  školu,  sirotčinec,  po*  tabulky  řím.  starožitností  {Rituum  Romano- 
bočku  říš.  banky,  veliké  akc.  společnosti  rum  tabuJae,  t.,  1773,  2.  vyd.  1784),  příruční 
pro  prAmysl  Železářský,  válcovny  a  huti  na  knihu  staré  geografie  s  popisem  památek, 
železo  a  zinek,  doly  na  kam.  unii,  továrny  v  jednotlivýcn  zemích  zachovaných  {Orbis 
na  sklo,  drátěné  provazy,  železné  potřeby  antiqui  monumentis  suis  iUustrati  primát  li- 
pro  dráhy,  rozličné  chemikálie,  pálenku  a  neae.  t.,  1775,  2.  vyd.  1790);  Artis  diplomati' 
pivovar.  Založeno  r.  1845  a  r.  1875  pový-  cae  primae  lineae  (ř.,  1788);  Litterarum  omnis 
šcno  na  město.  —  2)  O.,  ves  v  Badensku,  aevi  fáta  (t.,  1789),  dále  opatřil  vydáni  Vibia 
kraj  Karlsruhe,  s  kat.  kostelem,  s  továrnou  Sequestra  s  obšírným  kommentárrm  (t., 
na  doutníky,  cihelnou,  chmelnicemi  a  2883  1778),  vydání  O  vidlových  Tristií  a  Epistu- 
ob.  (1895).  lae  cx  Ponto  (t ,  1778)  a  Horatia  (t.,  1788).  Ko- 

Oodrliiliisar,  ves  v  Čech.,  v.  Roh  v.  nečně  upravil  znova  k  tisku  ErncstiovaTacita 

Oberhíittej.  Oberhútten,  ves  v  Cech.,  TLips.,  1801),  Ccllariova  a  Morová  Caesara 
hejtm.  HorŠ.  Týn,  okr.  a  pš.  Ronšperk,  fara  (t,  1805)  a  Scherzovo  Glossarium  germani- 
Wayer;  26  d.,  258  ob.  n.  (1890\  myslivna.  cum  medii  aevi  (Štrasburk,  1781—84,  2  d.). 
Stávaly  zde  skelné  huti,  při  nich  vznikla  ves.    Srv.  Spach,  Biographies  alsaciennes,  I.,  323 

OberUroh,  okr.  město  v  Badensku  v  kraji  nn.;  v.  Raumer,  Gesch.  d.  germ.  Philologie, 
offenburském,  na  Žel.  tratí  App:nweiler-Op-    263  nn.  \y, 

penau,  má  obvod,  soud,  nový  kat.  a  evang.  2)  O.  Johan n  Friedrich,  filanthrop  el- 
kostťl,  sirotčinec,  továrnu  na  papír,  stroje,  saský  (♦  1740  v  Štrasburce  —  f  1826  ve 
hřebíky,  pivovar,  vynikající  vinařství,  ovoc-  Waldbachu).  Povoláním  byl  domácím  učite- 
nictví,  obchod  s  vínem  a  dřívím  a  3125  ob.  lem  a  od  r.  1767  evang.  farářem  ve  Wald- 
(1890).  Nedaleko  zříceniny  Schauenburku.       bachu.  Filanthropická  činnost  jeho  soustře- 

Oberkl^e,  ves  v  Cechách,  viz  Sobě-  díla  se  v  chudém  Steínthalu  dolnoelsaském: 
chleby.  zakládáním  škol,  zahrádek  dětských,  skladišť 

Oberlabiuiteill,  město  v  prus.  vlád.  ob-  zboží,  pdjčoven,  spořitelen,  zvelebováním 
vodě  wiesbadcnském,  kraji  sv.-goarshausen-  rolnictví,  zavedením  přádelnictví  a  tkalcov- 
ském,  při  vtoku  Lahny  do  Rýna  a  Žel.  tratí  ství  pozvedl  obec  waldbašskou  i  kraj  okolní 
Frankfurt  n.  M.-Lollar  a  O.-Koblenc,  má  mravné  i  hospodářsky.  Spolky  O  berli  n- 
7037  ob.  (1895).  hlav.  ber.  úřad,  katol.  a  ev.  ské,  po  něm  pojmenované,  starají  se  o  vý- 
kostel,  starý  zámek,  reál.  gymnasium,  stro-  chovu  malých  dětí.  —  Srv.  životopis  Bode- 
jírny,  slévárny,  huti  a  hamry  na  Železo,  doly  mannův  (Štutgart,  1879)  a  Spachdv  (O,  le 
na  stříbro,  olovo  a  zinek,  pily,  plavectvi,  pastcur,  Strasb.,  1865).  Spisy  O  ovy  s  Životo- 
rybářství.  vinařství  a  kyselku  s  továrnou  na  písem  vyd.  Hilport,  Stoeber  a  j. 
k)selinu  uhličitou.  Kolem  četné  villy.  Ne-  Oberían^nB^tz,  průmyslová  ves  v  sas- 
daleko  zámek  Lahncck  a  na  prav.  břehu  kém  kraj.  hejtmanství  zvikavském,  vých.  od 
Lahny  Nicderlahnstein  (v.  t.).  Gluchova,  má  7984  obyv.  (1895);  továrny  na 

řberliLad#r  Adolf,  krcslič  ném.  (♦  1845  cement,  cihly,  lepenku,  jehly,  kartonáže,  vo- 
e^ně).  Učil  se  v  Mnichově  kupectví  do  skované  plátno,  rukavice,  punčochy  a  stáv- 
r.  1861,  kdy  se  odebral  na  akademii  k  Pilo-  kove  a  pletené  zboží  vůbec,  tkalcovstvi, 
týmu  a  setrval  tu  pét  let.  Posléz  zvolil  si  bělidlo,  mlýn,  pivovar  a  kamenné  lomy.  Na 
za  výhradní  obor  kresbu.  Proslul  vtipnjřmi  blízku  opatství  O.  a  ves  Nicderlung- 
satínckÝmi  mravoličnými  obrázky  z  moaer-  witz  s  papírnou  a  1687  ob.  (1890). 
niho  života,  jež  přinášely  »Fliegende  Blát-  Obermais,  ves  v  Tyrolsku,  viz  Meran. 
tcr<.    Z  části  sebrány  v  >0.- Album*  (díl  1.    str.  116  a. 

ai  9.,  Mnich.,  1879-94).  Obermayer  Albert,  šlechtic  i*  1844  ve 

Ob«rl«lte]lsdorf  v.  Litvínov  2).  Vídni),  jako  poručík  u  polního  dčlostřele- 

Ob«rlln,   m.   v  severoamer.  státní   Ohiu,    ctva  účastnil  se  války  r.  1866;  za  rok  po  tom 


í    černochům.     Ústav    má    70    docentův    a  v  Hranicícn  na   Moravě  a  r.  1872  učitelem 

1462  stud.  fysiky  na  technické  vojenské   akademii   ve 

Oberlla:  1)  O.  Jeremiáš  Jacob,  něm.  Vídnj.    Práce   O  ovy,  uveřejněné  hlavně  ve 

filolog  (♦  1735   ve   Štrasburce  —  t  1806  t.)  zprávách  akademie  vídeňské,  týkají  se  hlavně 

Studoval    ve    Štrasburce,    pak    působil    od  mechaniky  molekulové;  větším  dílem  O-ovým 

r.  1755  jako  gymn.  profcssor  tamže,  r.  1763  jest  kniha  Leitfaden  fúr  den  Unterricht  in  der 

•tal  se  kustodem  při  tamějáí  knihovně  uni-  Physik  an  d.  techn.  Militár- Akademie,   v   níž 


532 


Obermúllner  —  Oberwescl. 


zvláště  obšírně  zpracována  jest  mechanika 
(ve  Vídni  a  v  Lipsku  r.  1900).  nvk, 

Obermttlliier  Adolf,  krajinář  rakouský 
(♦  1833  ve  Welsu  hornorakouském  —  f  1898 
ve  Vídni).  Studoval  na  akademii  vídeňské, 
u  R.  Zimmermanna  v  Mnichově  a  usadil  se 
ve  Vídni.  Rázovité  a  pravdivé  zobrazoval 
Alpy:  StUfské  sedlo  s  Ortlerem,  Monthlanc^ 
Ledovce  rauriské  (cis.  obrazárna  ve  Vídni). 
R.  1875  vymaloval  12  obrazů  krajin  polár- 
ních dle  náčrtů  Jul.  Payera;  mimo  to  vy- 
zdobil pěti  nástěnnými  obrazy  krajin  vele- 
horských  přírodověd,  museum  vídeňské. 

Obemdorf,  okr.  město  ve  Virtcmbersku 
v  kraji  schwarzwaldském  na  Nckaru,  na  žel. 
trati  Plochingen-Villingen,  má  4067  obyv. 
(1895);  obv.  soud,  starý  katol.  a  evang.  ko- 
stel, v  býv.  klást,  továrna  na  zbraně  (2500 
děl.),  pila,  soukennictvi  a  navštěvované  výr. 
trhy.  O.  je  rodiště  W.  Mausera  (v.  t.). 

von  Obemitz  Hugo,  pruský  gen.  (*  1819 
v  Biskupicích  ve  Vých.  Prusich).  Stav  se 
r.  1858  osobním  pobočníkem  pozdějšího  ko- 
runního prince  Bedřicha  Viléma  měl  úzké 
styky  se  dvorem  a  postoupil  r.  1863  na  plu- 
kovníka gardového  pluku  pěšího;  spolu  jme- 
nován členem  kommisse  při  vojenské  aka- 
demii v  Berlíně.  Ve  válce  s  Rakouskem  vy- 
znamenal se  jako  velitel  1.  pěší  brigády  gar- 
dové útokem  na  Chlum,  při  němž  byl  těžce 
zraněn.  Po  uzdravení  byl  jmenován  vojen- 
ským zástupcem  Pruska  ve  Virtembersku  a 
obdržel  brzy  potom  velení  nad  tamní  bran- 
nou mocí,  kterou  vedl  ve  francouzské  válce 
r.  1870—71.  Po  siednáiií  míru  jmenován  ge- 
nerálním pobočníkem  a  velitelem  14.  divise 
v  Dússeldorřu.  R.  1879  povýšen  na  generála 
pěchoty  a  jmenován  velitelem  14.  (baden- 
ského)  sboru.  R.  1888  odebral  se  na  od- 
počinek. 

Obemkirohen,  město  v  HesskoNassav- 
sku,  vlád  obvod  Kassel,  kraj  Rinteln;  5151  ob. 
(1890),  obv.  soud,  starý  obnoveuý  kostel, 
evangel.  ústav  pro  div.,  kamen.-uhel.  doly, 
pískové  lomy  a  skelné  huti  >Schauenstcin«. 

Obernjrik  [-ňikj  Károly,  vynikající  maď. 
básník  dramat.  (♦  1816  —  f  1855),  studoval 
v  Debrecíné,  stal  se  domácím  učitelem  u  své- 
ho strýce,  básníka  Kfilcseye,  a  konečně  pro- 
fessorem  v  Kecskemétě.  Prvního  úspěchu 
dobyl  si  činohrou  Fóur  és  pór  (Šlechtic  a 
sedlák),  která  byla  poctěna  cenou  akademie 
r.  1843,  rovněž  jako  jeho  veselohra  Nótlen 
férj  (Starý  mládence).  Z  ostatních  jeho  dra- 
matických kusů  vyniká  tragédie  Jiří  Branko- 
vičf  jež  byla  provozována  až  po  jeho  smrti. 
Psal  též  novelly.  Sebrané  jeho  spisy  vydal 
los.  Fcrenczy  (4  sv.  BudapeŠf,  1879). 

Oberon  (A  uber  on,  AI  ber  on^  dle  Grim- 
ma  od  germ.  alb,  e'b,  legendární  bůh  Elfů, 
v  Huonu  Bordeaiixském  (bás.  starofr.  z  poč. 
XIII.  stol.)  tři  stopy  vysoký  bůh  povětrno- 
sti,  syn  Julia  Caesara  a  feje  Morgany,  jenž 
obdainí  Huona  číši  vinnou,  jež  se  sama  plní, 
a  rohem,  jímž  naň  může  zavolati.  Huon  stává 
se  v  básni  dědicem  O  ovým  v  jeho  říši  fejí, 
ježto    O-ovi   samému  zachtělo  se   do   ráje. 


V  německé  básni  o  Ortnitovi  (kol  r.  1225) 
odpovídá  O-ovi  král  trpaslíkův  Ělberich  (Al- 
berich),  ač  méně  grandiosní  neŽ  O.  Huona. 
Středověká  legenda  vypravovala  o  znepřáte- 
leném bratru  Meroveově,  kouzelníku  Albe- 
rikovi,  jenž  získal  pro  syna  Valbcrta  prin- 
ceznu byzantskou.  Tento  Alberik  jest  Ó-cm 
Huona  a  Elberichem  v  Omitu.  Legendárná 
tradice,  oběma  básním  společná,  udržela  se 
živa  asi  v  Hencgavsku.  V  světové  literatuře 
setkáváme  se  s  O  em  u  Chaucera,  Spencera, 
Shakespeara  (Sen  noci  sv.*janské),  Wielanda 
(O.,  1780).  Dle  Wielanda  zpracoval  Planché 
text  k  opeře  Weberově  (1826).  Srv.  G.  Pa- 
ris, Poěmes  et  légendcs  du  raoyen  áge  (1900. 
str.  72  sL);  týž  v  »Romanii<  (1900,  duben); 
C.  Voretsch,  Epische  Studien :  Huon  v.  Bor- 
deaux (1900). 

Oberrad,  tar.  a  průmysl,  ves  v  pruském 
vlád.  obvodě  wiesbadenském,  v  kraji  frank- 
furtském (n.  M.)  a  při  želez,  trati  Frankfurt 
n.  M.-Gotinky  a  Sachscnhausen-Oífenbach, 
má  7178  ob.  (1895),  katol.  a  evang.  kostely 
ústřední  sídlo  frankfurtsko-offenbasské  elek- 
trické dráhy,  továrny  na  lepenku,  klobouky, 
ot^uv,  brašny,  kvasnice,  tříslo,  pivovar,  sa- 
dařství a  vynikající  zahradnictví. 

ObersoUag  v.  Milejšice. 

Obersitzko,  pol.  Ohr^ycko,  město  v  Po- 
znaňsku  v  kraji  šamotulském^  na  Vartě,  s  1563 
ob.  (1890);  má  katol.  a  ev.  kostel,  vápenice, 
par.  mlýn  a  pilu,  valchu,  prádelnu  vlny  a 
punčochářstvi. 

Oberstein,  město  v  Oldenburku  v  kní- 
žectví Birkenfcldském,  na  ř.  Nahé  a  žel.  trati 
Bingerbrúck-Ncukirchen,  má  6968  ob.  (1895); 
obv.  soud,  katol.  a  evang.  kostel,  reál.  Školu, 
broušení  drahokamů,  silná  výroba  bijoutcrií 
a  obchod  s  nimi,  strojírna,  továrna  na  sklo 
a  nad  městem  dvoje  zříceniny,  V  okolí  asi 
50  brusírcn  na  drahokamy  a  acháty. 

Obertas  č.  oberek,  velmi  rozšířený  pol- 
ský tanec,  tančí  se  v  párech,  při  čemž  přední 
pár  tanečníků  vede  ostatní;  první  tanečník 
čas  od  času  zanotuje  krátký  popěvek. 

Obertsrn,  okr.  město  v  Haliči,  hejtm.  Ho- 
rodenka,  má  5346  ob.,  z  nichŽ  je  3262  pol., 
2070  rusín.  (1890);  římsko-  a  řecko-katol. 
íar.  kostel,  pš.,  pálení  kořalky  a  hlučné  vý- 
roční trhy.  —  Okres,  soud  má  33.626  ob., 
z  nichž  je  28.124  Rusínů,  5448  Pol.  a  45 
Němců  (1890). 

Obemrsel,  město  v  prus.  vlád.  obvodě 
wiesbadenském,  v  kraji  hornotaunuském,  na 
ř.  Ursele  a  stanici  Žel.  trati  Homburk-Bo* 
ckenheim,  má  4544  obyv.  (1890);  3  katol.  a 
jeden  evang.  kostel,  reál.  školu,  spořitelna, 
slévárnu  železa,  válcovnu  raědi,  továrny  na 
stroje,  kosy,  motory,  hole,  papír,  uměl.  vlnu, 
plstěné  klobouky,  prádelnu  bavlny,  koieluž- 
ství,  několik  mlýnův  a  pěstováni  ovocného 
stromoví. 

Obervellaoh  v.  Gornje  Belane. 

Oberwesel,  město  v  prus.  vlád.  obvode 
koblenckém,  kraji  svatogoarském,  na  lev.  bř. 
Rýna  a  při  žel.  trati  Kolín -Bingerbnick,  má 
2666  ob.  (1895);  dva  katoL  kostely,  krásnou 


Oberwiescnthal  —  Oběšení.  63  * 

radnici,  zbytky  starého  opevnéní,  lomy  na  sněmovní  usnesení  a  ustanoveno  ve  Vladi- 
břidlici  ku  kryti  střech,  lov  lososA.  vinařství  slavském  zemském  zřízení  (»Archiv  český*, 
a  plavectvi.  Nad  městem  zříceniny  hradu  5,  131),  iádný  listem  od  úřadu  aby  nebyl 
SchOnberku.  O.  býval  svob.  říš.  městem.  obsílán,  kterai  věc  ku  póhonnímu  právu  pří- 
OberwÍ6SttBtliál(HorníWiesenthaI).  sluší.  Kromě  toho  svoleno,  aby  pře  stranní 
město  v  saském  kraj.  hejtmanství  zvikav-  minuly  a  od  úřadu  listem  aby  osoby  nebyly 
ském,  na  hranidch  českých  naproti  Wiescn-  obsílány,  neš  všichni  aby  se  právem  hleděli, 
thalu,  má  2030  ob.  (18Q5),  obvod,  soud,  goth.  Než  vdovy  a  sirotci,  jestliže  by  které  vdově 
kostel,  odbor,  školu  pro  paličkování  krajek,  její  věno  nepostúpeno  neb  odjato  bylo,  a 
výrobu  kokosových  knoníkA,  sirek,  jehlic,  sirotkóm  kto  statku  sstúpiti  nechtěl . . .  úřed- 
Btrun,  doutníkflv  a  vynikající  prAmysl  prým-  níci  aby  ty  osoby  listem  obeslali.  (Též  zem. 
kářský,  krajkářský  a  paličkování  krajek.  Se-  zříz.  z  r.  1564  F.  44.)  —  Srov.  Brandl,  Glos- 
vcrových.  město  Dol.  Wiescn t hal  se  sle-    sarium.  red, 

várnou  a  továrnou  na  struny  a  Hammer-  Obéienl  jest  udušení  strangulaci  (t.  j  se- 
Unterwiesenthal,  ves  se  želez,  hamry,  vřením  hrdla),  provedenou  tím  způsobem, 
vápenicemi  a  papírnou.  O.  jest  nejvýše  po-  že  se  kol  hrdla  přiložená  klička  Škrtidla 
ložené  místo  v  království  Saském.  (provazu,  motouzu,  řemene  a  pod.),  připey- 

Ob«ta  v.  Hroch.  něného  volným  koncem  na  hřebu  nebo  ji- 

Obesitas  v..  Otylost.  ném  vyčnívajícím  předměte,  zadrhne  tíží  těla 

ObMlánL  L7ady  veřejné  mají  právo  obe-  a  tak  hrdlo  sevře;  k  tomu  není  třeba,  aby 
slati  si  osoby  k  výslechu.  O.  děje  se  buď  celá  tíže  těla  působila  a  tělo  úplně  volně 
v  zájmu  veřejném,  nebo  v  soukromém  zá-  viselo;  setkáváme  se  dosti  často  s  o  m,  při 
jmu  obeslaného;  v  prvém  případě  záleží  kterém  se  nohy  dotýkají  země.  Udušení  na- 
úřadu  na  výslechu  tolik,  že,  nevyhoví-li  obe- ,  stává  tím  způsobem,  že  klička  tíží  těla  za- 
slaný vyzvání,  použije  proti  němu  prostřed-  drhnutá  zdvihne  jazylku  a  s  ní  i  jazyk,  kte- 
kův  donucovacich  (předvedení,  pokutování),  rýž  se  přitlačí  k  měkkému  patru  a  vtlačí  do 
kdjžto  v  druhém  případě  provede  se  do-  dutiny  hltanové,  kterouž  úplně  ucpe  a  vchod 
tyčný  úřední  úkon  bez  výslechu  a  obeslaný    do  hrtanu  uzavře. 

odpyká  po  případě  svoji  neposlušnost  ně-  Při  o  dostavuje  se  rychle  bezvědomí,  a 
jakou  újmou  na  svém  (většinou)  soukromém  to  pro  úplné  sevření  tepen  krkavic  {carotis), 
zájmu.  Následky  spojené  s  tím,  že  se  obe-  čímž  jest  zamezen  přístup  arteriální  krve 
slanýkúřadunedostaví,  bývají  obyčejně  v  ob-  k  mozku,  a  tím  se  poruší  nejdříve  úkonnost 
sílcc  vyznačeny;  v  případě  prvém  jest  to  po-  kůry  mozkové;  mimo  to  působí  tu  i  mocné 
hrůžka  donucovacími  prostředkv  (téŽ  náhrada  stlačení  čivů  (nit.  vagi).  V  dalším  průběhu 
útrat  a  škody),  v  případě  druném  vytknutí  má  přerušený  přívod  kyslíku  do  tkanč  moz- 
moiných  následků  škodných.  K  o.  prvého ;  kove  a  důsledné  hromadění  rozkladových 
druhu  náleží  o.  svědka,  znalce,  obviněného  látek  v  zápětí  podrážděni  centra  dýchacího 
atd.;ko  m  způsobu  druhého  o.strany  v  soud-  v  prodloužené  míše  (dusnost  —  mocné  po- 
nim  řízení  sporném,  o  sousedů  ke  stavební  hyby  dýchací),  křeče  a  pak  obrnu  a  ochrnutí 
kommissi,  o.  vymáhajících  věřitelů  v  řízení  centra  dýchacího,  dechu  ubývá  intensity  a 
exekučním,  t.  zv.  konvokacc  věřitelů  v  ří-  konečně  přestanou  pohyby  dýchací;  srdce 
zeni  pozůstalostním  a  pod.  Jde-li  o  nějaký  <  bije  ještě  po  nějakou  dobu,  u  člověka  2—8 
úřední  úkon,  před  jehož  provedením  nutno  '  minut,  u  zvířat  ještě  déle. 
jest  slyšeti  účastníky,  a  nejsou  všichni  účast-  Na  mrtvolách  oběšených,  jejichž  obličej 
níci  soudu  známi,  děje  se  o.  veřejnou  vy-  jest  buď  bledý  nebo  mírně  zsinalý  (zřídka 
hláškou  (ediktem),  kterýž  uveřejní  se  v  úřed-  kdy  temně  siný),  shledáváme,  visefy-li  déle, 
nich  (a  po  případě  i  jiných)  novinách  a  vy- ,  skvrny  posmrtné  temně  fialové  íčerveno- 
věsí  se  na  úřední  vyhláškové  tabuli;  v  kte-  modré),  nejvíce  vyznačené  na  dolních  Čá- 
rémžto  případě  toto  veřejné  vyhlášení  na-  stech  těla,  někdy  výronky  krevní  v  kůŽi 
hrazuje  o.  účastníků  zvláštní  obsílkou,  zvlá-  obličeje  a  ve  spojivkách;  na  hrdle  jest  rýha 
ště  pokud  jde  o  účastníky  neznámé;  často  od  škrtidla,  dle  jakosti  škrtidla  a  dle  toho, 
ovšem  ustanovuje  se  mimo  to  pro  neznámé  v  iakém  stupni  a  jak  dlouho  tíŽe  těla  půso- 
účastníky  L  zv.  opatrovník  (kurátor),  jenž ,  bila  —  více  nebo  méně  hluboká,  tvrdá,  za- 
d!e  stavu  věci  bájiti  má  zájmy  jejich.  '  schla,   šeděhnědá,   nebo   měkká,    zamodralá 

O.  ve  starém  právu  českém  bylo  vyzvání  anebo  bledá.  —  Podle  směru,  jímž  rýha 
8c  strany  úředníků  zemského  soudu,  aby  |  hrdlo  obmyká,  rozeznáváme  rýhu  typickou 
někdo  bez  předchozího  formálního  půhonu  a  atypickou.  O.  typické  jest  takové, 
před  soud  se  dostavil.  O.  bylo  vlastně  po-  při  kterém  odbíhá  volný  konec  škrtidla  od 
rušením  staré  soudní  svobody,  dle  níž  nikdo  kličky  na  šíji,  tu  obmyká  rýha  přední  plo- 
nebyl  povinen  k  soudu  se  dostaviti,  leč  že  chu  krku  vodorovně,  jest  tu  nejhlubší  a  pro- 
tyl  Žalobcem  řádně  pohnán.  R.  1497  usnesl  bíhá  šikmo  vzhůru  k  záhlaví  nebo  kšíji;  při 
se  zemský  sněm,  aby  >žádný  listem  od  o.  atypickém  sbíhají  se  konce  kličky  pod 
úřadu  nebyl  obsílán,  kteráž  věc  k  pohon-  uchem,  poblíž  ucha  nebo  pod  bradou.  Na 
nimu  právu  přísluší  ...krom  léčby  zvláštní  krku  shledáváme  mnohdy  ve  svalech  (nej- 
bylo  rozkázání  od  pánóv  na  plném  častéji  v  kývači)  vtlačeninu  od  škrtidla,  ba 
sú«lě...<.  Poněvadž  však  i  v  této  formě  o.  i  trhliny  v  povrchních  vláknech  svalových; 
čelilo  proti  starým  řádům,  zrušeno  uvedené   někdy    bývají    chruplavky    hrtanové    ^^a    to 


534 


Obešlík  z  Lipultovic  —  Obět 


skoro  výhradně  chruplavka  štítová  —  oby- 
čejně jen  zadní  rohy  chruplavky  této)  a  rohy 
jazylky  zlomeny  —  vnitroblána  tepen  krkavic 
(carotis)  bývá  natržena;  velmi  vzácným  zje- 
vem jsou  trhliny  páteře. 

Vnitřní  nález  neliší  se  hrabě  od  nálezu 
shledávaného  při  jiných  způsobech  udušení. 

V  případech  smrti  o.  ide  skoro  výhradně 
o  sebevraždu;  v  království  Českém  jde 
v  50— 5l7o  všech  sebevražd  o  o.  (v  králov- 
stvích a  zemích  v  říšské  radě  zastoupených 
4»— 457o);  nejčastěji  volí  tento  způsob  sebe- 
vraždy muži  (82— 857o  všech  oběšených). 
Zřídka  setkáváme  se  s  o-m  nahodilým 
(hry  dětí  na  >věšení«  a  j.).  Velmi  vzácné  jsou 
vraždy  o-m;  přihodilo  se  však  častěji,  že 
vrah,  usmrtiv  člověka,  mrtvolu  pověsí,  aby 
vzbudil  domněnku,  že  tu  jde  o  sebevraždu.  — 
Najdeme-li  oběšeného,  jchoŽ  tělo  jest  ještě 
teplé,  vykonáme  pokusy  oživovaci  tím 
způsobem,  že,  sej  mouce  jej  opatrně,  uložíme 
jej  do  polohy  vodorovné,  odstraníme  škrti- 
dlo,  uvolníme  tísnící  oděv,  načež  ihned  za- 
hájíme dýchání  umělé  (v.  t.).  Rg, 

Obeilik  z  ZilpnltOTio,  příjmení  vla- 
dycké  rodiny,  která  přistěhovala  se  v  XV. 
stol.  odkudsi  na  Moravu.  Erb:  na  modrém 
štítě  zelený  drak.  Jan  O.,  purkrabě  na  Dra- 
hotouši,  koupil  (r,  1437)  Veseličko  u  Lipníka. 
Týž  statek  držel  r.  1475  potomek  jeho  Cti- 
bor, jenž  před  r.  1491  zemřel,  zůstaviv  syny 
Jana,  Šťastného  a  Václava,  jimž  statek 
skrovný  prodán.  Jan  držel  potom  Nyrlink 
(r.  1498).  Na  počátku  XVI.  stol.  žil  Jetřich 
(r.  1510)  a  1.  1524  bratří  Jan,  Václav  a 
jetřich,  z  nichž  Václav  koupil  ok.  1.  1540 
stattík  Rackovou  u  Holešova  a  zůstavil  jej 
dceři  Elišce.  Dotčený  Jan  řečený  starší  dr- 
žel Malhotice  a  zůstavil  syny  Jiříka  a  Je- 
třich a,  z  nichž  onen  držel  (r.  1571)  statek 
otcovský  a  tento  Babice.  Po  onom  následo- 
val (syn?)  Jiří  mladší,  jenž  byl  hofrychté- 
řem  biskupa  olomouckého,  a  později  Jan 
Šťastný,  jenž  Malhotice  prodal  (r.  1607). 
Současně  žil  Bernart  Jiří  (r.  1603),  jenž 
s  Annou  Kokorskou  z  Kokor  vyženil  Pří- 
lepy. Po  prodání  téhož  statku  zahynul  tento 
rod  kdesi  v  chudobě.  Sčk. 

Oběť  podle  etyma  slova  (ob-věť)  jest  řeč, 
kterou  pronáší  darovatel,  podávaje  dar  svůj 
příjemci  daru  —  tudíž  modlitba,  podá- 
ván li  dar  božstvu  — ,  polom  vůbec  dar 
božstvu  daný,  i  úkon  obětní  celý, 
a  konečné  všeliký  náklad  nebo  námaha  ne- 
povinná, kterou  člověk  podstupuje  na  pro- 
spěch bližního  nebo  bližních.  Modlitba  a  o. 
ve  smysle  daru  podaného  božstvu  jsou  nej- 
starším a  obecným  druhem  bohopocty.  Exi- 
stence jejich  opírá  se  o  vědomí,  že  člověk 
závislý  jest  na  božstvu  a  tak  k  tomu  veden, 
aby  podle  největší  možnosti  své  prokazoval 
božstvu  svou  vděčnost  a  lásku,  nebo  jinak 
zase  usmiřoval  hněv  jeho  a  božstvo  si  na- 
kloňoval, nebo  ku  přispění  je  pohnul  buď 
na  pomoc  ve  věcech  těžkých  nebo  na  od- 
vrácení zla.  Člověk  obětoval  z  toho,  co  mu 
bylo  nejmilejší  nebo  k  živobytí  jeho  velmi 


potřebné.  Někteří  badatelé  dovozují,  že  pr- 
votním darem  obětním  byly  rostliny  (frugálni 
a  frumentální  potraviny  člověka;  o.  nekr* 
vavá),  a  později  teprv,  když  lidé  uvykli 
stravě  masité,  že  obětovali  také  Živočichy 
(o.  krvavá).  Buď  jak  buď,  k  nejstarším 
o-em  krvavým  náležejí  oi  lidské.  Občto- 
váti  syna  nebo  příbuzného  připadalo  Hdcm 
oí  nejdůstojnější  a  nejpůsobivější.  Polem 
o -i  nejzáslužnější  utkvěl  pak  na  o-i  lidské 
vůbec,  a  tak  místo  přátel  oeb  osob  vzácných 
obětováni  byli  zajatci,  otroci,  zločinci  a  j. 
Smrt  obětováním  nepokládána  za  trest;  na- 
opak, obětovaný  účastnil  se  dober,  jichi 
obětující  pro  sebe  se  domáhali.  Obětování 
dětí  a  mladíkův  u  starých  semitských  ná- 
rodův,  Assyrů,  Foiniků,  Moabitů  a  j.  bylo 
podstatnou  částkou  kultu  (v.  Baal,  Moloch, 
Astarta);  Hebreové  byli  k  němu  sváděni 
od  Kanaanitů.  O-i  lidské  dodržovaly  u  Ře- 
kův a  Římanů,  hojnější  měrou  u  Keltův  a 
Germanů.  V  novém  věku  zaniklo  obětování 
lidí  u  Azteků  v  Mexiku,  nepřestává  však 
u  Indiánů,  divokých  kmenův  aírických  a 
ostrovanů  v  Jižním  moři.  (Viz  Člověk 
str.796— 797.J  Vlivem  kultury  měnily  se  hrozné 
o-i  buď  v  krvavé  bičování  (diamastigose 
jinochů  spartských  jakožto  zbytek  kultu 
Astartinaj  nebo  v  o-i  symbolické  (oběto- 
vání loutek).  Egypťané  vypalovali  obětním 
zvířatům  na  těle  znamení,  člověka  klečícího, 
o  rukou  na  zádech  svázaných  a  majícího 
meč  přiložený  k  hrdlu.  Obyčej  ten  jest  svě- 
dectvím, že  v  Egyptě  obětní  zvířata  vstou- 
pila kdysi  na  místo  lidí,  obětovaných  bož- 
stvu. Dosti  možná,  že  substituce  taková 
i  jinde  stala  se  skutkem.  Ke  krvavým  o-em 
mimolidským  obíráni  nejvíce  koně,  skot, 
brav,  kozy ;  řidčeji  ptáci,  ryby,  zvěřina. 
Z  inventáře  nejstarších  nekrvavých  o  í  uvá- 
díme mouku,  sůl,  pečivo,  kadidlo,  mléko, 
olej,  máslo,  med,  víno. 

Kdežto  idea  obětního  kultu  jest  nám  dosti 
jasná,  vývoj  obětnictvi,  smysl  a  význam 
úkonů,  kterými  obětní  dary  božstvu  byly 
odevzdávány,  náležejí  k  nejtěžším  problé- 
mům fílosone  náboženství.  Pálení  darů  vy- 
kládá se  tak,  že  oheň,  který  jmín  byl  poslem 
božstva,  prostředník(  m  mezi  bohy  a  lidmi 
nebo  viditelným  symbolem  božstva,  měl 
proměniti  žertvu  v  dým  a  dýmem  vznésti  ji 
k  nebi.  Lidé  a  zvířata  bývali  před  spálením 
zabíjeni,  a  krev  jejich  vylévána,  aby  tak 
duše  o  i,  podle  antického  mínění  v  krvi 
přítomná,  Jbyla  vzdána  božstvu,  svému  pů- 
vodci a  principu  všeho  života.  Vzdání  o-í 
frumentálních  naznačováno  sypáním,  o-i  ná* 
pojových  vyléváním  buď  do  ohně  nebo  na 
oltář  neb  na  zvíře  obětní  anebo  na  zemi 
(v.  Li  bace).  Ve  starší  době  zvířata  obětní 
byla  spalována  celá  (zvyk  ten  trval  na  dále 
při  o -ech  přinášených  bohům  podzemním), 
později  toliko  částka  zvířete  nebo  jen  tuk 
jeho  nebo  vnitřnosti  obírány  jsou  ke  spáleni 
(o  i  zápalné).  Ostatní  nespálená  částka 
účastnila  se  posvěceni  obětního,  byla  vy- 
loučena z  obecného  užívání  a  připadala  buď 


Oběť.  535 

knéiíin  neb  obětujícím  laikům  a  přátelstvu  <  dinovým  stanovil  přesně  formy  obětních  vý- 
jejich,  aby  připravicc  sobě  hostinu  z  posvát- '  *      *      .-^  *         >  -«^»    .  j»  .    ,     .    - 

ného  pokrmu,  vešli  požíváním  jeho  v  úzké 
spojeni  a  obcování  s  božstvem.  Počet  obět- 
ních zvířat  řídil  se  počtem  účastníků  při 
obétnich  hodech.  U  Řekův  a  Římanův  obě- 
továno někdy  do  sta  zvířat,  i  více;  t.  zv. 
hckatomba  bvla  původně  hromadnou  oí 
100  býků.  Prodlením  času  stalo  s  j  pravidlem 
občtovati    toliko   věci   čisté,   zdárné  a   ne- 


koňů,  přidal  nové  obřady  a  zavedl  jednotný 
rituál.  O-i  zákonem  jeho  upravené  měly 
dvojí  význam:  1.  symbolický,  t.  j.  byly  ná- 
znakem toho,  že  člověk  jest  hříšník  a  hří- 
chem smrti  si  zasloužil;  2.  typický,  t.  i.  byly 
předobrazem  budoucí,  dokonalé  o-i  Nového 
zákona.  Směřovaly  k  tomu,  aby  vědomí  viny, 
potřeba  očisty,  nezbytnost  dostiučinění,  idea 
náměstného  smířeni  (že  totiž  žertva  zastu- 


úhonné,  jako   prvotiny  plodin  zemských  a ,  puje  místo  hříšníka  ,  víra  a  důvěra  ke  sli- 


besvadnou,  mladou  zvěř.  Podrobnější  cere- 
moniál ustanovoval  také  pohlaví  zvířat,  barvu 
srsti  jejich  i  mnohé  jiné  okolnosti.  Opatřo- 


bům  Hospodinovým  a  vděčná  i  poslušná 
mysl  v  národě  vyvoleném  byly  zachovány 
a  oživovány.    O-i  mosaické  dělily  se  podle 


váti  dary  k  o-em  veřejným  bylo  povin- ,  látkv  na  krvavé  a  nekrvavé.  Tyto  byly 
ností  obce  nebo  státu,  o  soukromé  o  i  I  buď  potravné  či  suché  (obilné  klasy, 
pečovali  jednotlivci  nebo  rodiny,  bratrstva '  mouka,  přesné  chleby,  přesné  koláče;  ka- 
a  společenstva.  K  o*em  zápalným  družily  se  didlo,  sůl),  buď  nápojové  či  mokré  (olej, 
o  i  dýmné  č.  kaditelné  (pálení  kadidla,!  víno).  Krvavé  o  i  (obětováni  dobytka  hově- 
cedrového  dřeva,  listí  vavřínového  a  j.  na  |  zíbo,  ovčího  a  kozího,  hrdliček  a  holoubat) 
líbeznou  vůni  božstvu).  Nejstarším  obětištěm  .  rozdělovaly  se  na  smírné  a  mírné  či  po- 
pokládati  jest  ohniště.  Potomní  oltáře  (viz  ^  kojné.  Ke  smírným  náležely:  o.  celopalná 
Ar  a,  Alt  a  re),  zřizované  na  výšinách,  v  há-  (na  smiření  vad  a  nedostatků  přirozených 
jich,  slujích,  u  chrámův  a  ve  chrámech,  za-|  i  obecných),  o.  záhříšná  (na  usmíření  pře- 
chovaly  podobu  umělých  ohnišť.  O-i  u  ná-  i  stupku  zákona  theokratického)  a  o.  pokutní 
rodů  klassického  starověku  byly  rázu  velmi  (pokutou  za  těžší  přestupky  zákonem  vyzná- 
slavnostního  a  daly  se  za  povzneseného  '  čené).  O  i  mírné  přinášely  se  na  poděkováni 
veselí  všech  účastníků.  Skvostný  šat  kněŽí  za  přijatá  dobrodiní  (o.  děkoslovná),  na 
a  obětníků,  nádherná  úprava  oltářů,  soch  a  i  vyprošcni  nových  milosti  (o.  prosebná), 
model,  věnčení  obětních  zvířat,  modlitby,  i  ke  cti  a  chvále  boží  za  příčinou  splnění 
zpěv,  hry,  tanec,  hostina,  to  vše  tlumočilo  |  učiněného  slibu  (o.  ch valná).  Zvláštními 
radost  z  přítomnosti  božstva,  přijímajícího  druhy  o  i  byly:  o.  konaná  v  den  smiření 
ochotně  obětní  dary  a  tudíž  zaručujícího  (dlouhý  den,  v.  Azázíl),  o.  přísežná  a  o. 
buď  vyslyšení  proseb  a  diků  nebo  smíření.  I  ryšavé  jalovice.  Při  o-i  celopalné,  jež  dala 
Zvláštními  druhy  o  i  byly  o  i  pohřební  se  každého  dne  ráno  a  večer,  I  ve  dni  svá- 
(spaiování  vdov,  otroků,  koni  i  jiného  ma- ,  teční,  za  celý  národ,  občas  pak  za  menší 
jetku  při  pohřbu  znamenitých  mužův)  u  Slo-  kommunity  nebo  jednotlivce,  byla  celá  žertva 
vanu,  Litevců,  Prusů,  Čuoů  a  j.;  o  i  cud-  spalována  na  oltáři;  při  jiných  o-ech  spalo- 
n  os  tni  (při  kterých  ženy  jednou  v  Životě  vála  se  toliko  nejlepší  částka  obětních  darů, 
vvdávaly  se  cizím  mužům;  u  národů  semit-  z  ostatku  pak  strojena  posvátná  hostina,  jíž 
ských  a  sousedů  jejich  v  Babylóně,  Persii,  účastnili  se  kněží  a  levité  neb  i  soukromý 
Foinikii  a  na  Kypru  (srv.  Mylitta,  Anahid,  obětník,  jeho  příbuzní,  jakož  i  chudí  lidé, 
Astarta,  Afrodité);  o.  sómová  u  Indů,  jež  obětující  byl  přizval.  Nekrvavé  o-i  byly 
jcito  byla  zprvu  pouhou  libací  a  posvátným  vzdávány  Bohu  buď  samy  o  sobě  nebo  spolu 
nápojem  obětujících,  později  však  nápojem  s  o-mi  krvavými.  Li  bace  (ukrápěni  vina) 
božským,  z  něhož  kdo  pil,  stával  se  účast-  při  o-i  krvavé  záležela  v  tom,  že  vino  okolo 
ným  přirozenosti  božstva.  Povahu  o  í,  však  oltáře  se  vylilo.  O-i  Starého  zákona  byly 
jen  do  jisté  míry,  měly  zásvčtní  dary  vá-  sic  době  a  účelu  svému  přiměřené,  ale  pro 
lečniků  (zbraů.  částka  kořisti  válečné),  jino-  typickou  povahu  svou  jakožto  nástiny  věcí 
chův  a  panen  (kadeřen  básníkův  a  nlosofů  ,  příštích  nedokonalé,  nebof,  jak  píše  sv.  Pavel, 
(iit.rárni  díla)  a  jinýcn  osob  (šaty,  nástroje  >nemožné  jest.  aby  krev  býkův  a  kozlů  shla- 
řemcslné).  dila  hříchy*  (2id.  10,  4).  Dokonalou  o-í,  kte- 

V  Písmě  sv.  původ  o-i  se  nevykládá.  Mezi  rou  vyplněno  bylo  vŠe,  co  o  i  Starého  zákona 
obétníky  uvedeni  jsou  již  synové  prvních  předznačovaly,  jest  J.  Kristus,  jenž,  jak  na 
rodičů,  Kain  a  Abél,  z  nichž  tento  přinesl  svět  vešel,  vstoupil  na  místo  starozákonních 
O.  krvavou,  onen  nekrvavou.  Noe  po  potopě  o  í,  řka:  Oí  a  darů  nechceš,  ale  tělo  (k  o  i) 
vzdělal  oltář  Hospodinu  a  vzav  ze  všeho  způsobil  jsi  mi.  Aj,  jdu,  abych  činil,  Bože, 
dobytka  a  pUctva  čistého,  obětoval  o-i  zá-  vůli  tvou  (Žalm  39  [40|,  7—9;  Žid.  10,  8—10). 
palné.  O.  Melchisedecha,  krále  a  kněze.  Dokonalou  o-í  byla  smrt  J.  Krista  jakožto 
skládala  se  z  chleba  a  vína.  Abrahámovi,  akt  dostiučinění  za  hříchy  lidí  jednou  pro 
praotci  národa  isráélského,  poručeno  bylo  vždy  a  na  vždy  platného,  jakožto  jediné 
od  Hospodina,  aby  vykonal  o.  smluvnou  pravé  realisování  a  konečné  vyplnění  idey 
6.  přísežnou  (k  slavnému  utvrzení  smlouvy),  obětní.  Náboženství  Kristem  založené  jest 
Patriarcha  Jakub  obětoval  o-i  nápojové  i  kr-  náboženství  dokonalé.  Nemůže-li  pak  nábo- 
vavé.  Trvalou  úpravu  všeho  obětnictví  v  ná-  ženství  vůbec  býti  bez  o-i,  dokonalé  nábo- 
rodě  isráélském  způsobil  zákonodárce  Mojžíš,  ženství  potřebí  má  dokonalé  o-i.  Kristus 
Zakládaje  se  rozkazem  a  návodem   Hospo-   obětoval  se  na  kříži  jednou  pro  vždy,  a  proto 


536 


Obětnice  —  Oběžnice. 


o.  jeho  na  kříži  nemůže  býti  trvající  o-í  kře- 
sťanského kultu,  než  má-li  křesťanský  kult 
býti  pravou  bohoslužbou,  potřebí  jest,  aby 
v  ném  byla  ješté  jiná  o.,  ta  pak,  má-li  kře- 
sťanská bohoslužba  býti  bohoslužbou  doko- 
nalou, nemůže  býti  jiná  nežli  o.  J.  Krista, 
jenže  v  jiné  způsobe  nežli  na  kříži  se  obětu- 
jícího. A  o-í  takovou,  mystickou,  jest  mše 
sv.,  o.  ustavičná  Nového  zákona,  ve  kteréž 
se  J.  Kristus  pod  způsobami  chleba  a  vína 
Otci  nebeskému  nekrvavým  způsobem  obě- 
tuje. Vac. 

Obdtnloe,  slovo  jen  zřídka  ve  spisech 
se  naskytující,  znamená  oltář.  Duchu  jazyka 
U'^pe  by  vyhovovalo  jmenovati  o-cí  buď  míst- 
nost chrámovou,  ve  které  oltář  jest  posta- 
ven (řec.  d-vcLvcatrJQLov),  nebo  nádobu,  kterou 
dar  obětní  se  pozdvihuje  (lat.  patena),    Vac, 

Obdtováni  v.  Mše,  str.  831^. 

O.  lidí  v.  Člověk,  str.  796^. 

Obdinloe  nebo-li  planety  {stellac  erran- 
tes)  jsou  tmavá  télesa  nebeská  podoby  kulo- 
vité, mající  určité  obrysy,  která  v  drahách 
zákony  mechaniky  nebeské  stanovených 
krouží  kolem  slunce,  otáčejíce  se  zároveň 
kolem  své  osy. 

O.,  které  pozorovati  lze  prostým  okem, 
jeví  se  skoro  vesměs  jako  jasné  hvězdy  před- 
čící  leskem  svým  mnohdy  třebas  i  několi- 
kráte hvězdy  prvé  velikosti.  Světlo  jejich  — 
odražené  to  světlo  sluneční  —  jest  však 
klidné;  ony  netřpytí  se  (vyjímaje  Venuši) 
jako  stálice  (v.  Hvězdy).  V  dalekohledu  mají 
o.  tvar  kotoučků,  jejichž  zdánlivý  průměr  se 
mění  vzdáleností  oic  od  země.  Menší  c, 
t.  zv.  planetoidy  (v.  t.^  neb  asteroidy,  jeví 
se  ovšem  i  v  dalekohledu,  nepřihlížíme -li 
k  některým  řídkým  výjimkám,  pouze  jako 
body,  právě  jako  stálice. 

Některé  o.  provázeny  jsou  menšími  tělesy, 
t.  zv.  měsíci  neboli  družicemi,  které  od 
hlavních  c-ic  pouze  tím  se  liší,  že  neobihají 
jako  tyto  kolem  slunce  bezprostředně. 

Ve  starověku  bylo  označeno  pouze  5  hvězd 
názvem  planety,  avšak  byly  k  nim  počítány 
také  slunce  a  měsíc,  takže  úhrnem  bylo  pla- 
net 7,  a  to:  Měsíc,  Merkur,  Venuše,  Slunce, 
Mars,  Jupiter,  Saturn.  Tyto  obíhaly  kolem 
země,  která  nehybné  uprostřed  nich  stála. 
Když  však  tento  systém  Ptolemaiův  nahra- 
zen byl  (1543)  systémem  Koprníkovým,  v  němž 
slunce  jest  středem  všehomíra,  zařazena  byla 
země  mezi  o.  a  měsíc  stal  se  její  družicí. 
Planet  bylo  potom  6  a  tak  zůstalo  až  do 
r.  1781,  kdy  13.  března  objevil  W.  Herschel 
dalekohledem  Urana.  Od  1.  ledna  1801  do 
29.  března  1807  objeveny  prvé  čtyři  plane- 
toidy: Ceres,  Pallas,  Juno  a  Vesta.  Od  té 
doby  vzrostl  však  počet  těchto  malých  o  ic 
velmi  značnč.  Dne  23.  září  1846  objevena 
nejzazší  dosud  známá  planeta  sluneční  sou- 
stavy, Neptun,  za  okolností,  jež  možno  po- 
kládati za  triumf  thcoretické  astronomie.  Také 
počet  měsíců  neboli  vedlejších  planet  od 
dob  vynalezení  dalekohledu  značné  stoupl, 
takže  ke  konci  r.  1900  čítala  soustava  o-ic, 
které    přitažlivostí    slunce    jsou    ovládány, 


8  členů  hlavních  a  22  měsíci  a  přes  460  pla- 
nctoid. 

Postup  o-ic  s  družicemi  podle  vzdálenosti 
od  slunce  jest  tento:  Merkur,  Venuše,  Zemé 
s  1  měsícem,  Mars  se  2  měsíci,  skupina  pla- 
netoid,  Jupiter  s  5  měsíci,  Saturn  s  kruhy  a 

9  měsíci.  Uran  se  4  měsíci  a  Neptun  s  1  mě- 
sícem. 

Rozdíl  ve  velikosti,  hmotě  a  vrdálenosti 
od  slunce  u  o-ic  jest  velmi  značný,  jak  vi- 
děti z  přehledu  tohoto: 


Jméno 
a  značka 


Merkur  $ 

VenuSe  9 

Zemč  6 

Mars  o 

Jupiter  % 

Saturn  1) 

Uran  5 


• 

> 

cci- 

. 

^i 

•o  a 

^•ř 

**  > 

Sí-s 

Jii  o 

5 

««.^ 

'7.  o 

wT3 

£•- 

JS 

<a 

a  ^ 

C   O 

tt 

o 

o 

v  _ 

•o  — 

.3 

.O 

o 

E 

1     » 

S 

X 

c  a 

0-373 
0-999 
1 

0-528 

11*061 

9-299 

4-234 


0-052 
0-975 
1 

0147 

1279-412 

718-883 

69-237 

54'956 


0-061 

0-787 

1 

0-105 

309-816 

91-919 

13-518 

16-469 


1-173  0-439,  0-3871 


0-807  0*802 

1  1 

0-711  0-376 

0-242  2*261 

0*128  0-892 

0-195  0*754 


0-7233| 

1-3237, 
5-3028 
9-53S9 
19-1833 


0*300  1*142  300551 


Neptun  ^    3-798 

Veškeré  tyto  údaje  jsou  relativní  vzhledem 
k  hodnotám  platícím  pro  zen'i. 

Dobrý  názor  o  vzdálenosti  jednotlivých 
o-ic  od  slunce  podává  též  tabulka  následu- 
jící, v  níž  naznačen  čas  potřebný  k  tomu,  aby 
svčtlo  se  slunce  dostihlo  některé  o.: 


2 

0^    gm 

^    ' 

1 

0^43""          i 

$ 

0      6 

h    ' 

1     19 

5 

0      8 

^    , 

2    3$ 

^ 

1 

0    13 

f 

4      8 

Někteří  pěstitelé  astronomie  vyhledávali 
se  zvláštní  zálibou  mezi  hmotami,  vzdále- 
nostmi planet  od  slunce  atp.  určité  vztahy, 
které  ovšem  nelze  pokládati  za  zákony  pří- 
rodní. Sem  náleží  na  př.  t.  zv.  řada  fiodeho, 
kterou  poprvé  vyslovil  vitcmberský  profes- 
sor  J.  D.  Titius  a  pomocí  které  lze  zhruba 
ustanoviti  střední  vzdálenost  planet  od  slunce. 
Až  do  objevení  Neptuna  čísla  řady  shodo- 
vala se  dosti  přibližně  se  skutečnými  vzdá- 
lenostmi, jak  vysvítá  z  násl.  přehledu,  v  němž 
vzdálenost  země  od  slunce  položena  rovna  10. 


Skutcř. 

Občžnice 

Řada  Titiova 

vsdi- 

Rordil 

lenost 

5 

0-f  4=4 

3*9 

01 

9 

3+4  =  7 

7*2 

0-2 

č 

6  +  4  =  10 

10-0 

00 

& 

12  4^  4  =  16 

15-2 

0-8 

Obřiničky 

24  4-  4  =  28 

21—43 

— 

1        } 

48  +  4  =  52 

52-0 

00 

!        h 

96  -h  *  =  100 

95-4 

4-6 

192  +  4  =  196 

191-9 

41 

T 

384  ^  4  =  388 

300-6 

87-4 

Rozdělení  o-ic.   Planety  Merkur  a  Ve- 
nuše, jež  obíhají  blíže  kolem   slunce   nežli 


Oběžnice. 


537 


země,  nazývati  se  o-mi  dolniini,  ostatní  pak 
horními. 

O.  dolní  vstupují  do  konjunkce  (v.  t) 
se  sluncem  dvakrát,  jednou  před  sluncem 
(dolní  koniunkce)  a  jednou  za  sluncem  (horní 
k.}.  Na  draze  ležící  mezi  konjunkcemi  o.  do- 
lejší dospívají  do  dvou  zvlákních  poloh,  jež 
označujeme  jako  největší  elongacc  (v.  t.) 
od  slunce  a  to  buď  východní  neb  západní. 
Elongacím  menším  příslušejí  dvě  různé  po- 
lohy o*ic,  které  se  země  snadno  se  dají  ro- 
zeznati dle  fase  světelné  a  dle  zdánlivé  ve- 
likosti, v  jaké  jeví  se  terč  o-ic.  Tento  má 
totiž  buď  tvar  kotoučku  nebo  tvar  srpu  a 
zároveň  menší  nebo  včtší  rozměry  dle  toho, 
zda  o.  nalézá  se  poblíže  konjunkce  horní  či 
dolní.  Dolní  o.  nevzdalují  se  na  obloze  ni- 
kdy příliš  daleko  od  slunce  (Merkur  pouze 


ve  24h);  2.  prsten  malých  oic  rozložených 
mezi  Martem  a  Jupiterem ;  3.  o  vnější,  které 
jsou  poměrně  veliké,  mají  malou  hustotu  a 
otáčejí  se  rychle  (v  10^— llh),  s  čímž  sou- 
visí též  jejicn  značné  sploštění;  dráhy  jejich 
jsou  málo  výstředné. 

Poh^b  oic  se  slunce  pozorován  jest 
vždy  přímý  (v.  niže).  Naproti  tomu  se  země 
jeví  se  pohyb  o-ic  velmi  složitým.  O.  bloudí 
totiž  zdánlivě  mezi  stálicemi,  berouce  se  mezi 
nimi  někdy  na  východ,  někdy  na  západ.  Od- 
tud pochází  též  název  jejich  bl udice,  pla- 
nety (z  řec.  nXavrjtffg,  bloudící). 

Kdybychom  po  jistou  dobu,  na  př.  po  celý 
rok,  zaznamenávali  na  mapu  hvězdného  nebe 
každodenně  polohu  některé  o.,  na  př.  Jupi- 
tera, a  kdybychom  pak  body  takto  vzniklé 
spojili    čarou,    obdrželi    bychom    zdánlivou 


Č.2933.  Pohyb  obéinic. 


as  23*,  Venuše  asi  46Vs^)  a  proto  můžeme 
je  pozorovati  buďto  krátce  před  východem 
slunce  jako  jitřenky  nebo  záhy  po  západu 
slunce  iako  večernice.  Zdánlivý  pohyb  jejich 
jest  největší  poblíž  konjunkcí. 

Horní  o.  vstupují  do  konjunkce  se  slun- 
cem jen  jednou,  za  to  přicházejí  pak  v  proti- 
lehlém místě  své  dráhy  kolem  slunce  do 
opposice  (v.  t.)  se  sluncem.  Nemají  elongace, 
ale  vstupuji  na  svém  oběhu  do  t.  zv.  kva- 
dratur (v.  t.).  Horní  o.,  jejichž  zdáni,  po- 
hyb právě  jako  u  o-ic  dolních  není  rovno- 
měrný, můžeme  pozorovati  ve  všech  mož- 
ných uhlových  vzdálenostech  od  slunce,  avšak 
vždy  poblíže  ekliptiky  v  pásu,  jehož  šířka 
činí  asi  16*.  Z  tohoto  pásu  zvířetníko- 
vého o.  vůbec  nikdy  nevystupují. 

Jiné  rozdělení  o-ic  nežli  právě  uvedené 
podal  Mádler,  který  roztřiďuje  o.  ve  3  sku- 
piny: 1.  vnitřní  o.:  Merkur,  Venuše,  Země, 
Mars.  jež  jsou  poměrně  malé,  mají  dosti  znač- 
nou hustotu  a  otáčejí  se  pomalu  (přibližně 


dráhu  její  za  tuto  dobu.  Shledali  bychom 
pak,  Že  o.  po  jistou  dobu  postupuje  směrem 
od  západu  přes  jih  na  východ,  t.  j.  tímtéž 
směrem,  kterým  slunce  vykonává  svůj  zdán- 
livý pohyb  roční,  čili  že  má  bčh  přímý. 
V  jinou  dobu  zdá  se  zase,  jako  by  se  brala 
na  západ  pohybem  zpětným.  Tento  pohyb 
mění  se  později  opět  v  přímý  atd.  Při  tom 
oblouky,  které  o.  v  stejných  dobách  opsala, 
nejsou  stejné,  což  nasvědčuje  tomu,  že  o. 
postupuje  někdy  rychleji,  jindy  opět  poma- 
leji, ba  v  těch  místech,  kde  jeden  směr  po- 
stupu přechází  v  druhý,  zdá  se,  jakoby  o.  na 
obloze  ani  svého  místa  neměnila,  o.  jest  v  za- 
stávce čili  jest  stacionární.  Zastávky  spadají 
u  dolních  o-ic  mezi  elongace  a  dolní  konjunkci, 
u  o-ic  horních  mezi  kvadratury  a  opposici. 

Střídáním  běhu  přímého  a  zpětného  stává 
se,  že  čásť  dráhy  příslušné  nabývá  tvaru 
dvojky  nebo  kličky,  která  u  o-ic  dolních  vy- 
tváří se  poblíž  dolní  konjunkce,  u  o-ic  hor- 
ních poblíž  opposice. 


i38 


Oběžník  —  Obhájce. 


Vysvětlení  tohoto  složitého  pohybu  o-ic 
snaono  si  zjednáme,  uvážíme-li,  Že  ona  zdán- 
livá dráha,  kterou  o.  po  obloze  opisují,  jest 
průmětem  skutečné  dráhy  jejich  se  země  na 
plochu  kulovou,  kterou  představuje  zdánlivá 
koule  nebeská.  V  připojeném  vyobr.  č.  2933. 
mysleme  si  v  bodě  S  umístěno  slunce.  Kruž- 
nice ZZ'  představuje  skutečnou  dráhu  země, 
kružnice  KK*  dráhu  některé  jiné  oběžnice, 
na  př.  Jupitera.  Obč  tyto  oběžnice  postupuji 
vc  svých  drahách  stejným  směrem,  jak  na- 
značeno šípkami.  Body  /,  //,  ///, . . .  označují 
polohy  země,  v  nichž  tato  po  uplynuti  urči- 
tých dob  byla.  Týmž  dobám  odpovídající 
polohy  Jupitera  označeny  jsou  body  /,  2,  J, . . . 
Když  spojíme  body  /  a  /,  //  a  2,  ///  a  3 
atd.  přímkami  a  tyto  prodloužíme,  až  protnou 
třetí,  největší  kružnici  0  0',  jež  zastupuje 
průsek  zdánlivé  koule  nebeské  s  ekliptikou 
v  bodech  í',  2',  S\...,  značí  tyto  body  zdán- 
livé polohy  Jupitera,  v  nichž  byl  spatřen  na 
obloze  se  země,  když  tato  byla  v  polohách 
/,  //,  ///, . . .  Sled  bodů  /'.  2',  ^  . . .  před- 
stavuje pak  zdánlivou  dráhu  Jupitera,  která 
na  obloze  jeví  se  jako  zmíněná  již  klička. 

Hlavní  tři  zákony,  jimiž  pohyb  cic  se  řídí, 
jsou  t.  zv.  zákony  Keplerovy,  které  zní: 
1.  o.  pohybují  se  kolem  slunce  v  ellipsách. 


v  jejichž  jednom  společném  ohnisku  stoji 
slunce.  2.  Plochy  opsané  průvodičem  (t.  j- 
přímkou  spojující  střed  slunce  a  o.)  jsou 
úměrný  času.  3.  Čtverce  dob  siderálniho 
oběhu  dvou  planet  mají  se  k  sobě  jako  třetí 
mocniny  velikých  poloos  jejich  drah. 

Prvým  zákonem  ustanoven  jest  tvar  dráhy 
c-ic,  druhým  způsob  jejich  pohybu  ve  dráze; 
z  obou  pak  jde  na  jevo,  že  má  o.  rychlost 
největší,  je-li  slunci  nejblíže,  t.  j.  v  perihélu. 
Odtud  pak  rychlosti  ubývá,  nebof  tam,  kde 
jest  průvodič  kratší,  musí  oblouk,  který  opi- 
suje konec  průvodiče,  býti  větší  nei  tam» 
kde  jest  průvodič  delší,  má-li  plocha  opsaná 
býti  v  obou  případech  táž.  Třetí  zákon  ko- 
nečně podává  vztah  mezi  dobou  oběžnou  a 
velikostí  velkých  poloos  drah  dvou  oběžnic, 
takže  z  těchto  4  veličin  vždy  jednu  můžeme 
určiti,  jsou -li  tři  ostatní  dány. 

Všechny  3  zákony  Keplerovy  lze  odvodití 
ze  všeobecného  zákona  gravitačního,  který 
objevil  I.  Newton. 

Ke  konci  podáváme  elementy  drah  8  hlav- 
ních o  ic,  jak  je  na  základě  dat  v  annálech 
pařížské  hvězdárny  obsažených  pro  epochu 
a  střední  aequinoctium  1.  ledna  1850  0^  stř. 
času  pařížského  uvádí  Annuaire  pour  Tan 
1900  publié  par  le  bureau  des  longitudes* 


Obéiaice 


•o  Jí 


ffl      Ol) 

^    O, 


3 

^  3 

•■i> 
p  ^ 

> 


c 
o 

t/i 


^    o 

■2  -I 


cn 

*«   2 

•O    (« 
> 


**       I 


c 

-rs 

v 

•fa 


B 
C 

•o 

o 

o. 


Siderální  obé^h 


v  letech 
hvé«dn5řch 


v  letech 

jultánských 

a  středních 

dnech 


2 

& 


327»16'20" 

245  33  15 

100  47   4 

83  40  31 

160    110 

14  52  28 

29  17  61 

334  33  29 


/S"  714" 

46»33'  9" 

7«  0'  8' 

0-38710 

0-20560 

14732-42 

129  27  16 

75  19  52 

3  23  35 

0-72333  •  000684 

5767-67 

100  21  42 

0  0  0 

0  0  0 

1 

001677 

3548-19 

33317  54 

48  23  53 

151  2 

1-52369 

0-09326 

1886-52 

1154  58 

98  5617 

118  41 

5-20260 

0-04S25 

29913 

90  6  57 

112  20  53 

2  29  40 

9-53886  005607 

120-45 

170  50  7 

73  13  54 

0  46  20 

1918329  004634 

42-23 

45  59  43 

130  6  26 

147  2 

3005508 

000896 

21-54 

a 
0-24084 

0-61519 

1 

1*88083  { 

11-86197  I 

29-45718  I 

84-02023  ^ 

164-76690  ! 


a 
O 


87-969 

0  224-701 

1  0-006 
1  321  739 

11  314-838 

29  166-986 

84      7-390 

164  280-113 


Obdžnik  v.  Cirkulář. 

ObdžnýUflt  (oběžník,  cirkulář,  kur- 
renda,  něm.  Circularschreiben^  Zirkulár,  dle 
franc.  circulairé)  nazývá  se  list  určený  k  tomu, 
aby  >obíhaU  (cirkuloval)  po  větším  počtu 
osob  neb  úřadů.  Vydává  se  buď  v  jednom 
exempláři,  při  čemž  bývá  posílán  od  jedné 
osoby  ke  druhé,  nebo  se  tiskne  ve  větším 
počtu  exemplářů  (úřední  o-né  ly)  a  rozesílá 
se  současně  všem  úřadům.  Srv.  též  článek 
Cirkulář. 

Obhájoe.  O-m  nazýváme  osobu,  kteráž 
účastní  se  řízení  trestního  k  tomu  konci,  aby 
vykonávala  právní  obranu  obviněného  (há- 
jení formálné).  Dřívější  řády  tr.  inkvisiční 
nebyly  obhajování  valnč  příznivý,  spatřujíce 
v  ném  nedůvodné  a  zbytečné  obmezování 
moci  přidělené  soudci  vyšetřujícímu,  jehož 
úkolem  bez  toho  bylo,  aby  sám  od  sebe  dbal 
všeho,  co  by  mohlo  vésti  nejen  k  usvědčení, 
nýbrž  i  k  obhájení  obviněného.  Z  rakouských 
řádů  tr.  zejména  Theresiana,  či.  36  §§  5.,  9. 
a  10.  a  obecný  řád  soudní  kriminální  Jo- 
sefa II.  §§  83.  a  196.  hájení  velice  obmczily, 


až  konečně  zákon  tr.  z  r.  1803  je  úplně  vy- 
loučil. R».  formované  řády  tr.  naproti  tonou 
připouštějí  hájení  v  míře  velmi  rozsáhlé, 
uznávajíce  jeho  potřebu  a  prospěšnost.  Jest 
zajisté  nepochybno.  že  obviněný  sám  nemůže 
dosti  účinně  se  hájiti,  jednak  proto,  že  nemívá 
potřebných  vědomostí  právních,  jednak  proto, 
že  vadí  mu  v  tom  stísněné  jeho  postavení  jakož- 
to obviněného,  zvláště  jest-li  ve  vazbě.  Sama 
spravedlnost  pak  vyhledává,  aby  nikdo  ne- 
byl odsouzen,  pokud  nebylo  vše  uváženo, 
co  nasvědčuje  nevině,  nebo  vinu  jeho  zmir- 
ňuje. 

Právem  proto  i  rakouský  reformovaný 
řád  tr.  z  r.  1850,  ano  i  jinak  došli  zpátcč- 
nicky  ř.  tr.  z  r.  1853  připustily  (Cormálné) 
hájení  obviněného  měrou  velmi  rozsáhlou. 
Ještě  příznivěji  zachovává  se  k  obhajování 
nynější  ř.  tr.  rak.  z  r.  1873,  jakkoliv  ani  tento 
zákon  nczhostil  se  úplně  všech  předsudků 
proti  o  ci  zakořeněných  v  tradicích  inkvi- 
sičních.  Jmenovaný  zákon  prohlašuje  výslov- 
ně, že  jest  právem  obviněného,  aby  v  jaké- 
koli věci  trestní  přibral  si  o.  (§  39.),  a 


Obhájce. 


539 


oKládá  soudu  povinnost,  aby  obviněného, 
dodávaje  mu  spis  obžalovací,  o  tomto  právu 
poučil  (§  41.).  Za  obviněného,  který  jest  ne- 
dospělý nebo  pod  moci  opatrovnickou  po- 
stavený, můic,  a  to  i  proti  jeho  vůli,  o.  zří- 
diti otec,  poručník  neb  opatrovník.  Někdy 
▼lak  i  soud  jest  povinen  zříditi  o.,  neučinil-fi 
tak  sám  obviněný  nebo  některý  ze  zmíně- 
ných jeho  zákonných  zástupců  (t.  z  v.  hájení 
závazné  nebo-fi  obligatorní).  Tak  tomu 
jest:  1.  ve  hlavním  přelíčení  před  soudem 
porotním,  k^ei  přivzctí  o.  nařízeno  jest  pod 
neplatností  (§§  41.  a  344.  č.  2.);  2.  v  líčení, 
jci  o  stiinosti  zmatečné,  podané  na  rozsudek 
soudu  porotntho,  koná  se  při  soudě  kassač- 
ním  í§  347. V,  3.  v  řízení  proti  nepřítomným, 
podal-li  státní  zástupce  po  skončeném  pří- 
pravném vyšetřování  spis  obialovací  (§  421.); 
4.  ve  hlavním  přelíčení  před  soudem  náhlým 
nebo-li  stanným  (§  440.).  Obviněný,  který 
podle  svých  poměrů  soudu  známých  není 
8  to,  aby  znikl  náklady  obhajování,  může 
mimo  to  iádati,  aby  mu  soud  zřídil  zá- 
stupce chudých,  který  by  za  něj  provedl 
opravné  prostředky  jím  opověděné,  nebo 
provedl  jím  opověděné  námitky  proti  spisu 
obialovacimu,  neb  účastnil  se  hlavního  pře- 
líčení (§  41.  odst.  3).  Toliko  v  příprav- 
ném vyhledávání,  jež  končí  se  v  řízení  pře- 
stupkovém,  obviněný  tohoto  práva  nemá 
(§  452.  č.  8.).  Zvláštní  případy,  kde  soud  zři- 
zuic  o.,  obsahují  ještě  §  236.  odst.  2.  a  §  286. 
oclst  3.  Soud  může  také  pro  několik  osob, 
které  jsou  zároveň  obviněny,  zříditi  spo- 
lečného o.  (§  42.  odst.  3.),  jako  zase  na- 
opak obviněný  má  právo  přibrati  sobě  i  ně- 
kolik oců  (§  40.  odst.  2.).  O  ci.  jehož  si 
byl  sám  zřídil,  obviněný  může  hájení  kdy- 
koliv zase  odníti  a  jinému  odevzdati;  ano 
může  i  mí  to  o.,  jenž  mu  z  povinnosti  úřadu 
byl  ustanoven,  kdykoli  jiného  o.  si  zříditi. 
Toliko  nemá  takovými  změnami  řízení  býti 
zdržováno  (§  44.  odst.  2.). 
Způsobilost  k  obhajování  podle  rak. 

Er.  mají  jen  ti,  kdož  určitém  způsobem  pro- 
ázali,  že  mají  potřebné  k  tomu  vědomosti 
právní  a  byli  zapsáni  do  seznamu  o-ců.  Tento 
seznam  zdělává  a  při  počátku  každého  roku 
obnovuic  sborový  soud  druhé  stolice  (§  39. 
odst.  3.),  který  zapíše  tam  nejprve  všecky 
advokáty,  kteří  advokacii  v  jeho  obvodě 
skutečné  vykonávají.  Mimo  to  sluší  tam  k  je- 
jich žádosti  zapsati  osoby  práva  znalé,  jeŽ 
vykonaly  zkoušku  soudcovskou,  advokátní 
nebo  notářskou,  i  doktory  práv,  kteří  jsou 
členy  sboru  učitelského  při  nékteré  (rak.) 
fakultě  věd  právních  a  státních.  Odepříti  lze 
zápis  jenom  z  důvodů,  jež  podle  zákona  vy- 
lučuji z  úřadu  soudcovského,  z  advokacie 
nebo  z  notářství.  Kdo  míní,  že  byl  vyloučen 
neprávem,  mŮŽe  si  na  to  stěžovati  k  ministru 
spravedlnosti.  Státní  úředníci  mohou  býti 
zapsáni  jen,  když  vykáží  se  svolením  nadří- 
zeného svého  úřadu.  Výjimkou  mohou  i  osoby 
nezapsané  v  seznamu  o-ců  hájení  vykonávati. 
Jsou  to  úředníci  při  soudě  zřízení  a  k  úřadu 
soudcovskému  způsobilí;   přednosta   soudu 


může  jim,  není-li  tu  jiného  o.,'  hájení  přiká- 
zati, jež  jsou  povinni  podniknouti.  O.  však 
může  také  v  jednotlivém  případě  z  há- 
jení býti  vyloučen,  pokud  by  zároveň  měl 
vykonávati  s  působností  obhaiovací  nesrov- 
natelný úkol  svědka.  Proto  |  40.  vylučuje 
z  obhajování  ve  hlavním  přehčení  ty,  kdož 
tam  byli  obesláni  za  svědky.  V  řízení  před- 
cházejícím zůstavuje  se  radní  komoře,  aby 
posoudila,  zda  nemá  určitý  o.  proto  b<ti  vy- 
loučen. Že  byl  již  v  téže  věci  za  svědka  vy- 
slýchán, anebo  že  jest  navrženo,  aby  byl  ke 
hlavnímu  přelíčeni  obeslán.  Také  za  trest 
lze  hájení  oci  odníti  §§  235.  a  236.  Zři- 
zuje- li  o.  soud,  má  z  pravidla  zároveň  také 
určitou  osobu  za  o.  pojmenovati  a  to,  po- 
kud možná,  z  o  ců  bydlících  v  sídle  soudu. 
Toliko  v  místech,  kde  jest  výbor  advokátní, 
přísluší  tomuto  výboru,  aby  pojmenoval  o., 
má-li  jím  býti  advokát  nebo  kandidát  advo- 
kacie (§  42.).  Ti,  kdož  jsou  zapsáni  v  se- 
znamu o-ců,  jsou  povinni  ve  svém  bydlišti 
uvázati  se  v  obhajování  jim  úředně  uložené; 
zda  mají  příčiny  k  odmítnutí,  rozhodne  radní 
komora  (§  43.). 

Působnost  o  cova  jest  rázu  naprosto 
jednostraného,  směřujíc  výlučně  jen  k  tomu, 
co  by  mohlo  býti  ku  prospěchu  obviněného. 
Působnost  o.,  jehož  si  byl  zřídil  sám  obvi- 
něný (nebo  zákonný  jeho  zástupce),  vztahuje 
se  k  celému  řízeni  trestnímu,  ano  trvá  i  po 
pravoplatném  jeho  skončení  potud,  že  o. 
i  bez  zvláštního  zmocnění  podati  může  návrh 
na  obnovu  trestního  řízení  (§  44.).  Ve  vy- 
hledávání přípravnčm  a  ve  vyšetřování  pří- 
pravném však  tato  působnost  obmezena  jest 
tím  způsobem,  že  obviněný  může  si  přibrati 
o.  jen  k  určitému  účelu,  totiž  k  tomu,  aby 
byl  bedliv  práv  jeho  při  takových  soudních 
výkonech,  při  nichž  jde  přímo  o  zjištění 
sKutkové  podstaty  a  jichž  později  nelze  opa- 
kovati, a  aby  mu  provedl  určité,  jím  opově- 
děné opravné  prostředky  (§  45.).  Působnost 
o.  soudem  zřízeného  vyměřena  jest  účelem* 
ke  kterémuž  byl  zřízen.  Při  vykonávání  své 
působnosti  o.  podroben  jest  disciplinární 
moci  soudní  (§§  108.,  236.,  288  odst.  1.).  Po 
samém  zákoně  přísluší  o  ci  právo,  obvině- 
ného zastupovati  ve  všech  těch  výkonech, 
jež  by  obviněný  sám  jakožto  strana  processní 
mohl  předsevzíti,  jaíco  činiti  návrhy  a  pro- 
hlášení, podávati  opravné  prostředky  a  pod. 
Všecky  tyto  výkony  může  předscbráti  o., 
aniž  mu  k  tomu  třeba  zvláštní  plné  moci 
(§  44.  odst.  1.).  Ovšem  obviněný  zůstává  i  po- 
tom pánem  věci  potud,  že  právo  o-covo 
k  těmto  výkonům  pomíjí,  jestliže  obviněný 
dotčený  výkon  již  sám  předsevzal  nebo  na- 
proti soudu  projevil,  že  výkonu  nechce. 
Vedle  toho  však  o  ci  přislušejí  některá  prá- 
va samostatná,  při  jichžto  vykonávání 
není  vázán  vůlí  obviněného.  Z  nich  nejdůle- 
žitějším jest  právo  rozmlouvati  s  obvi- 
něným, který  jest  ve  vazbě,  a  nahlédati 
v  soudní  spisy.  Až  do  té  doby,  pokud  ne- 
byl obviněnému  dodán  spis  obialovací,  jest 
dotčené  právo  o-covo  arci  značně  obmezcno. 


Ó40 


Obhlídka  —  Obchod. 


Rozmlouvati  *§  obviněDým  mAže  toti{  jen 
v  přítomnosti  osoby  soudní,  nahlédati  ve 
spisy  (všecky  nebo  nékterou  jejich  část)  pak 
smí  jen,  pokud  soudci  vyšetřujícímu  resp. 
radní  komoře  nevidí  se,  že  bv  se  to  příčilo 
účelu  vyšetřování.  Vždy  však  může  žádati, 
aby  mu  byl  dodán  přepis  rozkazu  zatýkacího 
a  jeho  důvodů,  rovněž  i  těch  soudních  na- 
řízení, proti  kterýmž  obviněný  byl  opověděl 
opravný  prostředek  (§  45.  odst.  1.).  Jakmile 
však  byl  obviněnému  dodán  spis  obžalovací, 
mohou  oba  i  v  nepřítomnosti  soudní  osoby 
spolu  rozmlouvati  a  mají  oba  právo  v  soudní 
spisy,  vyjímajíc  poradní  protokoly  sborového 
soudu,  pod  dozorem  nahlédati  a  z  nich  opisy 
sobě  činiti.  Kjich  žádosti  sluší  jím  také  do- 
dati bezplatné  opisy  protokolův  o  soudním 
ohledáni,  znaleckých  posudkův  a  původních 
listin,  které  jsou  předmětem  činu  trestného 
(§  45.  odst.  2.).  Ostatní  samostatná  práva 
ocova  jsou:  právo  býti  přítomnu  při  ně- 
kterých processních  výkonech  (§§  97.,  116., 
304.,  327.,  340.,  404.),  dávati  ve  hlavním  pře- 
líčení osobám  vyslýchaným  otázky  (§  246.) 
a  právo  řeči  ve  hlavním  přelíčení  i  v  líčení 
při  soudě  kassačním  a  odvolacím  (§§  255., 
287.,  324.,  335.,  441.,  467.,  473.).  -rch. 

Obhlídka,  výkon  voj.  představeného,  aby 
se  přesvědčil,  zdali  u  podřízených  je  všecko 
v  pořádku,  zbraně,  oděv,  obuv,  obydlí,  opa- 
tření, výchova,  cvičení,  výcvik,  zručnost,  ká- 
zeň, zdravotnictví  a  pod.  U  zástupů  konných 
se  to  týče  téŽ  koní  a  jejich  postrojů,  u  vo- 
zatajstva  a  pod.  též  vozidel,  vůbec  všude 
veškerého  materiálu.  U  stráží  a  předstráží 
o.  týče  se  mimo  věci  uvedené  hlavně  ostra- 
žitosti a  bdělosti,  ve  válce  nejvíce  hotovosti 
a  schopnosti  k  boji.  FM. 

Obhradbi,  obvalí,  v.  Circumvallatio. 

Obohod  s  hlediska  práva  obchodního  jest 
vůbec  jednání,  které  pro  zvláštní  svou  po- 
vahu spekulativní  podléhá  tcž  zvláštní,  od 
obecných  zásad  právních  odchylné  právní 
úprav t\  Pojem  ou  a  podobně  též  obor  ob- 
chodního práva,  jakožto  souhrnu  zvláštních 
norem,  poměry  obchodní  upravujících,  nelze 
vymeziti  absolutně.  V  nejužším  smysle,  vy- 
hovujícím jen  nízkému  stupni  hospodářského 
života,  rozumí  se  o-em  výdělková.  t.  j.  k  do- 
cílení zisku  bezprostředně  směřující  výměna 
movitých  věcí  ve  formě  nezměněné;  při  vyš- 
ším již  stupni  života  výrobního  moment  ne- 
změněnosti  formy  odpadá.  Základními  for- 
mami výměny  této  jsou  jednak  výměnné 
výdělkové  jednání  opatřovací  (úplatné 
opatření  věcí  s  úmyslem  zciziti  je  za  cenu 
vyšší,  spekulace  na  vzestup  ceny),  jednak 
výměnné  jednání  zciz  ovaci  (zcizení  za  vyšší 
cenu  s  úmyslem,  opatřiti  si  věci  k  dodání 
určené  za  cenu  nižší,  spekulace  na  sestup 
ceny).  K  těmto  případům  t.  zv.  o  u  vlast- 
ního (pravého)  přistupují  pak  ještě  další 
činnosti,  zhusta  označované  jako  o.  >ne- 
vlastníc,  jež  jsou  k  výdělkové  výměně 
v  poměru  činností  pomocných,  směřujíce 
k  jejímu  zprostředkování  v  nejširším 
smysle;   sem   spadá  zejména  vyhledávání  a 


příprava  příležitosti  k  výměnám,  prováděni 
jich  za  osoby  jiné,  reaiisace  jich  a  zabez- 
pečení hospodářského  jejich  výsledku  (taic 
např.  činnost  zprostředkovatelů,  obchodních 
agentů,  kommissionářů,  speditérů,  povoz* 
niků,  pojištovatelů,  skladiátníkův  a  j.V  V  dal- 
ším postupu  nabývají  některé  z  těchto,  pů- 
vodně jen  pomocných.  Činností,  jako  na  př. 
assckurace,  doprava  a  j.,  i  samostatného 
rázu  činností  obchodních,  vyznačujíce  se  — 
i  nezávisle  na  pomocném  vztahu  k  jinýna 
jednáním  obchodním  —  povahou  ryze  spe- 
kulativní. Nejnovější  rozvoj  Života  právního 
(srovnati  jest  tu  zvláště  nový  obch.  zákon 
pro  říši  Německou  z  r.  1897  |§  2  a  5)  roz- 
šiřuje pojem  o  u  i  ještě  přes  tyto  meze, 
zahrnuje  sem  zejména  i  činnosti,  jež  o  sobe 
ani  nemusí  míti  ráz  spekulativní,  avšak  pro- 
vádějí se  způsobem  obchodnímu  životu  vlast- 
ním (tu  mluví  se  pak  o  t.  zv.  formalisaci 
pojmu  ou). 

V  příčině  ohraničení  soukromého  práva 
obchodního  oproti  právu  občanskému  lišiti 
lze  celkem  trojí  zákonodárnou  soustavu: 
1.  systém  ryze  subjektivní,  ienž  obmezuje 
obor  působnosti  zvláštních  obchodně-práv- 
ních  norem  na  vztahy  osob  určitě  kvalifiko- 
vaných: obchodníků  Č.  kupců;  2.  systém 
ryze  objektivní,  dle  kterého  jsou  v  tom 
směru  rozhodnými  výhradně  určité  vztahv 
objektivní  bez  ohledu  ke  kvalifikaci  osob 
súcastněných,  tak  na  př.  obsah  nebo  před* 
mět  těch  kterých  jednání;  3.  systém  smí- 
šený, kombinující  hlediska  obe.  Naše  ra- 
kouské právo  obchodní,  spočívající  na  ob- 
chodním zák.  z  r.  1862,  zaujímá  stanovisko 
soustavy  smíšené,  určujíc  obor  pouliti 
zvláštních  obchodně  právních  norem  jednak 
vztahy  objektivními  (jednání,  jež  jsou  za 
všech  okolností  >o-y«:  >o.  t.  zv.  abso« 
lutní,  či.  271  obch.  z.),  jednak  vztahy  sub- 
jektivními, totiž  způsobem  provozováni 
určitých  jednání  (>po  živnostensku«),  resp. 
vlastnosti  osob  jednajících,  jako  obchod- 
níků č.  kupců  (o-y  t.  zv.  relativní, 
či.  272,  373).  Systém  ryze  objektivní  volen 
v  moderních  zákonodárstvích  jen  velmi 
skrovnou  měrou,  naproti  tomu  systém  ryze 
subjektivní  jest  jednak  historickým  útvarem 
samostatného  obchodního  práva  jako  zvlášt- 
ního práva  stavu  kupeckého,  jednak  pak 
nabývá  i  v  nejnovějším  rozvoji  právním 
půdy  (tendenci  touto  vyznačuje  se  zejména 
i  nový  obch.  zák.  pro  říši  Německou). 

O.  po  rozumu  positivního  zákonodár- 
ství rakouského  jest  jednání  právní,  spada- 
jící pod  případy  vytčené  ve  ČI.  271 — 273 
obch.  zák..  anebo  jevící  se  buď  jakožto  jed- 
nání t.  zv.  bursovní  dle  zák.  z  1.  dub.  1875 
Č.  67  ř.  z.,  buď  jakožto  jednání  skladištni 
dle  zák.  z  28.  dub.  1889  č.  64.  Prakticky 
zvláště  důležitým  důsledkem  vlastnosti  ury- 
tého právního  jednání  jakožto  obchodu  jest, 
že  použiti  jest  při  něm  v  příčině  obou 
kontrahentů  zvláštních  předpisů  čtvrté  kni- 
hy obch.  zák.  (pokud  z  nidi  samých  opak 
se  nepodává)   i  tenkráte,   když  jednání  jest 


Obchodní  a  živnostenské  komory  —  Obchodní  právo. 


541 


o-em  třebas  i  jen  na  straně  jednoho  z  nich. 
(Podrobný  výklad  o  o  ech  i  obchodnících 
s  hlediska  právního  podává  dv.  r.  prof.  Dr. 
Ant  ryt.  Randa  v  soustavném  spise:  Sou- 
kromé obch.  právo  rak.  (1.  seŠ.).       fímn. 

Obchodní  a  ilvnoataneké  komory  v. 
Komora,  str.  645  si. 

Obohodni  knihy  jsou  záznamy  obchod- 
níkovy o  jeho  obchodech  a  i  takových  práv- 
ních jednáních,  která  nejsou  sice  obchody 
ve  smyslu  obchodního  zákona,  ale  která  se 
týkají  jeho  celého  jmční 

Obchodní  zákon  rak.  nařídil  ve  4.  hlavě 
I.  knihy  či.  28—40  obchodníkům  a  obchod- 
ním společnostem,  kteří  jsou  povinni  dle 
§  7  uvozovaciho  zákona  k  obch.  zákonu  dáti 
svoji  firmu  zanésti  do  obchodního  rejstříku, 
t  zv.  kupcům  a  obch.  společnostem  plného 
práva,  aby  vedli  o.  k.  Počet  a  druh  o-ch 
k-ih,  které  má  obchodník  vésti,  zákon  ne- 
orčil,  nýbri  jen  nařídil,  aby  z  knih  těch  byly 
patrný  všechny  obchodníkovy  obchodjr  a 
stav  jeho  jmění.  Za  týmž  účelem  nařídil 
obch.  zákon  v  téže  hlavě  kupcům  a  společ- 
nostem obchodním  plného  práva,  aby  po 
10  let  uschovávali  obchodní  dopisy  jich  do- 
šlé a  jimi  odeslané,  tyto  buď  v  opisu  neb 
otisku,  zařazené  do  knihy  otisků  tak,  jak 
byly  odeslány.  Dále  pak  uložil  jim  povin- 
nost, aby  při  založení  závodu  vyhotovili  a 
podepsali  úplný  seznam  svého  jméní  af  mo- 
vitého af  nemovitého  a  svých  dluhův  a  dle 
toho  učinili  závěrku,  z  níž  patrno  býti  musí 
jejich  čisté  jméní.  Tento  seznam  jmění  a 
závěrka  mají  býti  obnovovány  co  rok.  Jen 
když  má  obchodník  takový  sklad  zboží,  že 
by  každoroční  obnovování  seznamu  a  zá- 
věrky činilo  obtíže,  smí  seznam  a  závěrku 
obnovovati  vždy  aŽ  za  2  roky. 

Seznam  jmění  a  závěrka  mohou  býti  za- 
nášeny do  knihy  neb  zvlášť  vyhotovován  v. 
Obchodní  zákon  žádá,  aby  o.  k.  vedeny  byly 
fádně,  a  za  tím  účelem  co  do  formy  jejich 
nařizuje,  že  knihy  ty  musí  býti  vázány  a 
každý  list  v  nich  číslován,  a  dále  že  zápisy 
do  nich  musí  se  díti  jazykem  a  písmem 
živým  a  že  v  nich  nesmi  býti  nic  škrtáno 
neb  vyškrabováno.  Význam  takto  řádně  ve- 
deních o-ch  k-ih  v  právním  směru  jest  ten, 
2e  1SOU  důležitým  průvodním  prostředkem 
v  obchodních  sporech  a  Že  dle  konkursního 
řádu  opravňuji  k  žádosti  za  skončeni  ku- 
peckého konkursu  nuceným  narovnáním. 
Ve  směru  prvém  ustanovil  obch.  zákon  rak. 
a  uvozovací  zákon  k  němu,  že  řádné  vedené 
o.  k.  tvoří  ve  sporech  o  obchodní  věci  ne- 
úplná důkaz,  který  jinými  průvodními  pro- 
střecíky  může  býti  doplněn.  Při  tom  činí 
však  zákon  rozdíl  mezi  o-mi  k-hami  ob- 
chodníků práva  plného  a  neúplného,  přizná- 
vaje knihám  obchodníků  plného  práva  prů- 
vodní moc  proti  obchodníkům  téhož  druhu 
trvale,  proti  obchodníkům  neúplného  práva 
a  neobchodníkům  jen  na  dobu  jednoho  roku 
a  Šesti  měsícův  od  vzniku  pohledávky,  kni- 
hám pak  obchodníků  n  úplného  práva  prů- 
vodní moc  vůbec  jen  na  dobu  jednoho  roku 


a  šesti  měsíců  proti  komukoliv.  V  příčině 
doplnění  důkazu  o-mi  k-hami  vedeného  po- 
nechal obch.  zákon  soudci,  aby  dle  svého 
volného  uvážení  požadoval  více  neb  méně 
důkazů  jiných.  Ustanovení  tato  zachoval 
uvozovací  zákon  k  soudnímu  civilnímu  řádu 
rak.  v  platnosti,  a  to  na  úkor  jím  zavedené 
zásady  volného  oceňování  důkazův.  Dále 
zavedl  obch.  zákon  při  vedení  důkazu  o-mi 
k-hami  povinnost  k  jejich  předložení,  a  to 
tak,  že  soudce  může  ve  sporech  obchodních 
k  návrhu  jedné  strany,  tvrdící  určitý  obsah 
o.  k.,  uložiti  straně  druhé,  je  li  tato  povinna 
o.  k.  vésti,  aby  ie  odpůrci  k  nahlédnutí 
předložila.  Neposlechnuti  takového  příkazu 
má  pak  za  následek,  že  odpůrcem  tvrzený 
obsah  knih  pokládá  se  za  pravdivý.  I  toto 
ustanovení  bylo  uvozovacím  zákonem  k  soud. 
civ.  řádu  zachováno  v  platnosti.  Dodati 
třeba,  že  o-m  k-hám  cizinců,  vedeným  v  ci- 
zině, přiznává  soudní  civilní  řád  stejnou 
průvodní  moc  jako  tuzemským,  předpoklá- 
daje však,  že  jest  tu  zaručena  vzájemnost 
mezi  státem  zdejším  a  cizím,  kde  knihy  jsou 
vedeny,  a  že  vedeny  jsou  dle  předpisu  plat- 
ných v  onom  cizím  státě.  Hlr. 

Obohodni  právo  jest  souhrn  právních 
předpisův  a  pravidel  vztahujících  se  k  po- 
měrům soukromého  obchodu  v  nejširším 
smysle.  (V.  též  článek  Obchodní  zákon.) 
Ke  kodinkaci  o-ho  p-va  došlo  v  jednotli- 
vých evropských  státech  teprve  v  XIX.  sto- 
letí a  v  některých  státech,  jako  v  Anglii  a 
Dánsku  a  v  některých  severoamerických,  ne- 
došlo na  ni  do  dnes.  Ovšem  však  jiŽ  před 
kodiňkací  vyskytovaly  se  ve  všech  evrop- 
ských státech  speciální  zákony,  stanovící  pro 
obchodní  poměry  právní  pravidla  odchylná 
od  všeobecných  předpisů  soukromého  práva 
občanského,  nařízení  a  výsady  takající  se 
jen  stavu  obchodního,  místní  obchodní  na- 
řízení a  tržní  řády.  Příčinu  toho  hledati 
dlužno  v  tom,  že  dokud  obchod  pohyboval 
se  v  jednodušších  formách,  vystačilo  se  na 
právní  úpravu  obchodních  poměrů  všeobec- 
nými předpisy  právními,  a  kdyŽ  vyskytl  se 
nový  útvar,  byl  upraven  speciálním  zákonem 
neb  nařízením.  Hojnost  těchto  speciálních 
zákonův  a  nařízení  podmíněná  dalším  vývo- 
jem obchodu,  zejména  vyskytnutím  se  práv- 
ních útvarův,  o  kterých  obecné  občanské 
právo  nemělo  potuchy,  vedla  pak  nutně 
k  obchodní  kodifikaci.  Z  jednotlivých  kodi- 
fikací uvésti  dlužno  Code  de  commerce,  vy- 
daný v  Paříži  r.  1808,  který  byl  vzorem  ko- 
difikacím resp.  zaveden  byl  s  většími  nebo 
menšími  změnami  v  některých  státech  Ně- 
mecka,  ve  Španělsku  a  Hollandsku,  Codice 
di  commercio  del  Regno  d*  Italia,  který  za- 
veden byl  v  Itálii  r.  1865  a  byl  předchůdcem 
obchodního  zákona  z  r.  1882.  V  Německu 
zaveden  byl  r.  1861  obchodní  zákon  německo- 
rakouský  obsahující  téŽ  právo  námořské. 
V  Rakousku  vydán  byl  obchodní  zákon  (ně- 
mccko-rakouský)  teprve  17.  pros.  1862  č.  ř. 
z.  1  (z  r.  1863)  a  jest  dosud  v  platnosti. 
(V.  Obchodní  zákon.)  Po  něm  však  vydána 


542 


Obchodní  senáty  —  Obchodní  zákon. 


již  celá  řada  dalších  důležitých  zákonů,  kte- 
réž vztdhují  se  na  obchodní  poměry.  Jsou  to 
zejména:  zákon  ze  4.  dub.  1875  č.  62  ř.  z. 
o  obchodních  dohodcích  a  sensálech ;  zákon 
z  9.  dub.  1873  č.  70  ř.  z.  o  výdělkových  a 
hospodář,  společenstvech;  zákon  z  28.  dub. 
1889  Č.  ř.  z.  64  o  zřizování  a  provozování 
veřejných  skladiáC  a  jimi  vydávaných  sklad- 
ních listech;  zákon  z  27.  dub.  1896  č.  70 
ř.  z.  o  obchodech  lhůtových  nebo  splátko- 
vých; dále  zákony  z  24.  dub.  1874,  5.  pros. 
1877,  19.  květ.  1876  o  společném  zastoupení 
držitelů  zástavních  listův  a  dílčích  dlužních 
úpisův.  V  Uhrách  zaveden  byl  obchodní  zá- 
kon dle  vzoru  rakouského  v  r.  1875.    Hlr, 

Obchodní  senáty  v.  Obchodní  soud^. 

Obchodní  eondy  jsou  civilní  soudy  zří- 
zené výhradné  pro  vykonáváni  pravomoci 
v  záležitostech  obchodních.  Částečná  odchyl- 
nost positivních  předpisů  obchodního  zákona 
od  občanského,  potom  okolnost  ta,  že  ob- 
chodní zákon  uznává  subsidiární  platnost 
právního  obyčeje  a  dále  že  při  výkladu  vůle 
stran  nutno  přihlížeti  k  obchodním  zvyklo- 
stem, což  zejména  jeví  velikou  důležitost 
vzhledem  k  ustanovení  obchodního  zákona,  že 
při  posuzování  a  výkladu  obchodů  má  soudce 
vypátrati  pravou  vůli  kontrahentův  a  nclpěti 
na  slovním  znění,  vyžadují  toho,  aby  soud- 
nictví ve  věcech  obchodních  za  účelem  do- 
sažení jednotné  a  stálé  judikatury  bylo  zvláště 
zorganisováno.  Požadavku  tomuto  vyhověl 
Tzk,  zákon  o  příslušnosti  soudní  z  1.  srpna 
1895  č.  111  ř.  z.  a  uspořádal  soudnictví  ve 
věcech  obchodních  takto:  Pravomoc  ve  vě- 
cech obchodních  vykonávají  o.  s.  (sborové), 
a  kde  zřízenv  nejsou,  obchodní  senáty  zří- 
zené u  soudu  krajských  a  zemských.  Samo- 
statné o.  s.  zřízeny  jsou  dosud  pouze  v  Praze 
a  Vídni,  a  pak  v  Terstu  jest  soud  obchodní 
a  námořský. 

Senáty  o-ch  s-dů  a  obchodní  senáty  kraj- 
ských a  zemských  soudů  jsou  třičlené  a  sklá- 
dají se  ze  dvou  zkoušených  soudcův  úřed- 
níků, z  nichž  jeden  předsedá,  a  z  jednoho 
soudce  laika  odborníka,  jmenovaného  z  řady 
vynikajících  obchodníkův.  Soudy  tyto  a  se- 
náty vykonávají  pravomoc  jednak  jako  soudy 
I.  stolice,  jednak  jako  soudy  odvolací. 

Příslušnost  jejich  jako  soudů  I.  íitol.  určena 
jest  částečně  cenou  předmětu  sporu,  čá- 
stečně předmětem  sporu  samým  bez  ohledu 
na  cenu. 

I.  Dle  ceny  předmětu,  když  jím  jest 
obnos  vyšší  1000  K  buď  v  penťzích  nebo 
penězi  odhadnutý,  náležejí  před  o.  s.  a  se- 
náty: 1.  spory  vznikající  z  obchodů,  kdyŽ 
žaloba  čelí  proti  protokolované  obchodní 
společnosti,  protokolovanému  obchodníku 
nebo  zapsanému  společenstvu,  a  jednání, 
o  které  jde,  jest  na  straně  žalované  obcho 
dem;  2.  spory  z  t.  zv.  obchodních  věcí,  které 
jsou  uvedeny  v  §  39.  uvozovacího  zákona 
k  obch.  zákonu  ze  dne  17.  pros.  1862  č.  ř. 
z.  1,  totiž:  a)  spory  vznikající  z  prodeje 
obchod,  živnosti  mezi  smluvníky;  spory 
o  právo  k  vedení  určité  firmy  a  zneužívání 


její;  spory  vznikající  z  odborného  jednání 
obchodních  dohodců,  vážných  a  měřičů  mezi 
nimi  a  stranami;  b)  spory  vznikající  z  práv- 
ního poměru  mezi  kupci  a  jejich  prokurísty, 
plnomocníky  a  obchodními  pomocníky,  po- 
kud nenáležejí  jen  k  čeledi,  a  dále  spory 
vznikající  z  právních  poměrů  všech  těchto 
osob  k  osobám  třetím,  vůči  kterým  se  v  zá- 
vodě svého  chéfa  zodpovědnými  učinily; 
c)  spory  z  právních  pomérův  obchodních  spo* 
lečníků  mezi  sebou,  představenstva  a  líkvi* 
dátorů  společnosti  mezi  sebou  a  ke  spo- 
lečníkům;  tichého  společníka  k  majiteli  ob- 
chodu; účastníků  spojení  k  provádění  jed* 
notlivých  obchodů  na  společný  účet  mezi 
sebou;  všechny  spory  tyto  náležejí  před  o. 
soud  jak  za  trvání  společenského  poměru, 
tak  i  po  jeho  zrušení. 

II.  Bez  ohledu  na  cenu  předmětu  náležejí 
před  o.  s.:  1.  spory  směnečné;  2.  spory 
z  právních  poměrů,  týkajících  se  ochrany 
a  užívání  ochranných  známek,  vzorků,  mo- 
delův  a  výsad. 

Jako  odvolací  stolice  rozhoduji  o.  s.  a  ob- 
chodní  senáty  o  odvoláních  a  stížnostech 
z  rozsudkův  a  usnesení  okresních  soudů  ob- 
chodních a  obyčejných  soudů  okresních,  po- 
kud tyto  konají  pravomoc  ve  věcech  obchod- 
ních. Náležejí  totiž  spory  sub  I.  uvedené, 
když  předmětem  jejich  jest  obnos  nižší  1000  K, 
před  soudy  okresní.  Tam,  kde  jsou  zřízeny 
samostatné  o.  s.  sborové,  jsou  zřízeny  pro 
spory  právě  uvedené  též  zvláštní  o.  t.  okresní 
a  mohou  býti  zřízeny  i  jinde  pouhým  naří- 
zením ministerstva  spravedlnosti.  Neni-li  ta- 
kovéhoto okresního  s-du  o-ho,  náležejí  spory 
uvedené  před  všeobecné  soudy  okresní.  Vy- 
nese-li  však  všeobecný  soud  okresní  ve  sporu 
obchodním  rozsudek,  má  v  něm  vysloviti 
zároveň,  že  vynesen  byl  při  vykonávání  pra- 
vomoci obchodní. 

Vedle  vylíčené  pravomoci  v  obchodních 
záležitostech  sporných  přísluší  om  9-dům 
též  pravomoc  ve  věcech  nesporných,  zejména 
vedení  obchodního  rejstříku,  rejstříku  spole- 
čenstev, amortisace  obchodních  papírů,  pro- 
vádění konkursů  protokolovaných  společno- 
stí, obchodníkův  a  zapsaných  společenstev 
a  o-m  8-dům  v  Praze,  ve  Vídni  a  v  Terstu 
též  projednávání  pozůstalosti  po  protoko- 
lovaných obchodnících  a  obstarávání  vrchno- 
poručenských  a  opatrovnických  záležitostí 
ohledně  dětí  takových  obchodníkův.  Hlr, 

Obcbodnl  zákon  rak.  byl  vydán  dne 
17.  pros.  1862  č.  1  ř.  z.  na  rok  1863.  nabyl 
moci  od  1.  čce  1863  a  nyní  platí  pro  všechny 
země  zastoupené  na  říšské  radě.  Zákon  tento 
vypracován  byl  kommissí  složenou  ze  zá- 
stupců zemí  bývalého  Německého  spolku. 
Kommisse  ta  sešla  se  v  Norimbcrcc  r.  1857, 
a  porady  její  trvaly  až  do  roku  1861.  Návrh 
kommissí  tou  vypracovaný  prohlášen  byl 
paK  v  jednotlivých  zemích  zákonem,  v  Ra- 
kousku zejména  uvozovacím  zákonem  k  ncmu 
ze  17.  pros.  1862  č.  1  ř.  z.  Vstoupením  zá- 
kona tohoto  v  platnost  pozbyly  platnosti 
všechny    speciální    tehdy    plativší    zákony, 


Obi  —  Obilniny.  543 

7xUhujíci  se  na  poměry  obchodní,  pokud  ,  Obi,  skupina  ostrovů  v  nizozem.  ind.  sou- 
výslovně  zachovány  nebyly.  O.  z.  rakouský  ostro  ví  Moluckéro,  plochy  1900  km*,  skládá 
skládá  se  ze  čtyř  knih,  k  nimi  dodatky  a  se  z  Velkého  O.  a  10  menších  ostrůvků. 
téi  nékteré  xmény  podává  citovaný  uvozo- ;  Velký  O.  (1500  km*)  jest  hornatý  s  nejvyŠ- 
vaci  zákon  k  nému.  Prvá  kniha  skládá  se  ze  :  ším  vrcholem  přes  1500  m,  úplně  lesy  po- 
7  hlav  a  jedná  o  obchodním  stavu  vůbec,  krytý,  podnebí  prý  nezdravého.  Celá  skupina 
t.  j.  o  obchodnících,  stanovíc  pojem  obchod- 1  nemá  stálých  obyvatelů,  rybáři  Batjanští 
nika  ve  smysle  o-ho  z-a  a  vytékajíc  pod-  zdržuji  se  tu  jen  po  čásf  roku.  Ostrovy 
minky,  za  kterých  se  kdo  obchodníkem  státi  '  jsou  dosud  málo  prozkoumány,  složeny  jsou 
může,  dále  o  obchodním  rejstříku,  kterážto  ^  ze  starších  krystallických  hornin  a  mají  lo- 
ustanovení  doplněna  jsou  prováděcím  naří-   žiska  uhlí  a  lignitu.  Na  záp.  straně  Velkého 


zením  ministerstva  spravedlnosti  a  obchodu 
z  9.  břez.  1863  ě.  27  ř.  z.,  pak  o  obchodních 
firmách,  obchodních  knihách,  o  prokuristech, 
obchodních  plnomocnících  a  pomocnících  a 
konečné  v  7.  hlavě  o  obchodních  dohodcích 


O.  jsou  zříceniny  hollandské  pevnůstky. 

Obldtov,  ves  mor.,  v.  ObyČtov. 

Obldoe:  1)  O.,  m.  v  distr.  Leiria  v  Estre- 
maduře  (stř.  Portugaly),  7  km  od  pobřeží 
atlant,  jeŽ  tu  tvoří   Obidskou   lagunu, 


a  sensálech,  kterážto  ustanovení  však  nyní  ,  stan.  trati  Lisabon-Figueíra  da  Foz,  má  3259 
nahrazena  jsou  speciálním  zákonem  z  4.  dub.  obyv.  (1878).  Je  dosuď  obehnáno  mohutnými 
1875  č.  68  ř.  z.  Druhá  kniha  skládá  se  ze  hradbami  z  doby  maurské,  ulice  úzké,  ne- 
3  hlav  a  jedná  o  obchodních  společnostech,  |  rovné,  7  kostelů,  zbytky  hradu  z  doby  got- 
totiž  o  společnosti  veřejné,  kommanditní,  ské.  Podnebí  nezdravé.  Na  blízku  sirné  pra- 
kommanditní   na  akcie  a  akciové,  a  ustano-  j  měny  s  lázněmi. 

vaje  podmínky  zřizování  jejich,  upravuje  čá-  <  2)  O.,  m.  v  brazil.  státě  Para,  při  řece  Ama- 
stečré  jen  subsidiárně  poměr  společníků  zonské,  jež  se  tu  zužuje  až  na  1572  m,  v.  od 
mezi  sebou  a  k  osobám  třetím  a  jedná  ústí  Ria  das  Trombetas;  obyvatelstvo  udává 
dále  o  zrušení  společnosti,  vystoupení  neb  sr  na  1—4000  duší.  Tu  lze  ještě  pozorovati 
vyloučení  jednotlivých  společníků  z  ní,  mořský  příliv  a  odliv. 
o  likvidaci  zrušené  společnosti  a  konečně  Oblit  v.  Ob.,  zkratka. 
o  promlčení  žalob  ze  závazků  společnosti  i  Oblil  v.  Obilniny. 
TŮči  jednotlivým  společníkům.  Předpisy  této  OblUó  v.  Kosovo  pole,  str.  929b, 
knihy  o  akciových  společnostech  byly  však  Obllka,  bot.,  v.  Plod. 
zménény,  pokud  ue  týče  akciových  společ-  Obilniny  (obilí,  stébelniny,  ccrcalie) 
ností  průmyslových  a  obchodních  —  z  ob-  <  náležejí  k  nejrozšířenějším  plodinám  hospo- 
chodnich  vyjímaje  pouze  ty,  které  provozují  dářským.  Pěstují  se  hlavně  pro  zrno,  které 
obchody  bankovní,  úvěrní  a  pojišCovací,  a  obsahuje  značné  množství  látek  živných,  ze- 
pak  takové,  které  provozují  nebo  stavějí ,  jména  škrobu,  lepku  (látek  dusíkatých),  a 
průplavni  kanály  nebo  dráhy  jakéhokoliv  ;  mimo  to  něco  dextrinu  a  klovatiny.  O.  slouží 
druhu,  nebo  provozují  paroplavbu  —  a  na-  v  první  řadě  k  výživě  lidstva,  v  druhé  řadě 
brazenynařízcnímministerstva  vnitra,  financí,  ke  krmení  domácích  zvířat  a  jako  surovina 
obchodu,  spravedlnosti  a  orby  z  20.  září  k  výrobě  škrobu,  líhu  a  piva.  Slámy  jejich 
1*^99  č.  175  ř.  z.  Doplněna  byla  pak  kniha  používá  se  dílem  ke  krmení  zvířat,  dílem 
ta  zákonem  z  9.  dub.  1873  č.  70  ř.  z.  o  spo-  k  podestýlání,  jakož  i  ku  přípravě  různých 
lečenstvech  výdélkových  a  hospodářských,  výrobků  v  průmyslu.  O.  příslušejí  do  třídy 
Třetí  kniha,  sestávající  ze  dvou  hlav,  pojed- ,  travin  a  to  do  podřadí  trav  klasnatých  a  lat- 
nává  v  1.  hlavě  o  tiché  společnosti  a  v  druhé  natých.  Stéblo  jejich  bývá  1—3  m  vysoké, 
o  spojování  sek  jednotlivým  obchodům  na  spO'  přímé,  duté  a  opatřené  kolínky.  Z  od  lenku 
léčný  účet.  Čtvrtá  kniha  skládá  se  z  pěti  hlav.  ,  vyrůstají  odnože.  O.  pěstuji  se  hojně  ve 
Prvá  hlava  pojednává  o  obchodech  ve  vše-  všech  zemích,  nejvíce  však  tam,  kde  prů- 
obccností,  stanovíc  předem  pojem  obchodu  mysl  je  posud  méně  vyvinut  a  půda  výborná, 
vprávnímsrayslea  vytýkajíc  povšechné  před-  jaico  jsou  mnohé  krajiny  asijské  a  austral- 
pisy  právní  o  nich,  zejména  o  uzavírání  a  plnění  ské,  severoamerické,  ruské,  indické,  rumun- 
jejich.  Tato  hlava  pojednává  též  o  kupeckém  ské,  uherské  a  j.  v.  V  Rakousku  bývá  o-nami 
právu  retenčním  a  zástavním  a  pak  o  ku-  oseto  v  průměru  56Vo»  v  Čechách  61*197o 
peckÝch  pipírcch  (cenných).  Druhá  hlava  polní  plochy.  O.  byly  v  krajinách  východ- 
jedná  o  smlouvě  kupní,  třetí  a  čtvrtá  o  ob-  nich  plodinami  jednoletými,  u  nás  staly  se 
chodu  kommissionařském  a  speditérském.  mnohé  z  nich  rostlinami  dvouletými  čili  ozi- 
Pátá  hlava  pak  věnována  jest  obchodu  po-  ra^mi.  Veškeré  druhy  oin  náležejí  k  plodi- 
voznickému  vůbec  a  obchodu  povoznickému  nam  půdu  dosti  vysilujícím,  což  vysvětluje 
ieleinic  zvlášť,  kteréžto  poslední  předpisy  se  tím,  že  svými  úzkými  listy  osvojuji  si  ne- 
však  doplněny  jsou  dopravními  řády  želez-  patrné  množství  potravy  ze  vzduchu,  tak  žo 
ných  drah  z  10.  pros.  1892  č.  207  ř.  z.,  l.srp.  jsou  odkázány  hlavně  na  půdu  a  její  živiny, 
1893  č.  126  ř.  z  ,  20  list.  1895  č.  167  ř.  z.  a  kterou  krom  toho  málo  zastiňují  a  silně  vy- 
konečné  mezinárodním  dopravním  řádem  sušují.  Kdy  počaly  se  o.  pěstovati,  není 
ze  14.  říj.  1890  č.  186  ř.  z.  z  r.  1892.  K  jed-  známo;  tolik  však  je  jisto,  že  pšenice  a  ječ- 
notlivým  dalším  zákonům  na  obchodní  po  men  náležejí  k  nejstarším  plodinám  hospo- 
méry  se  vztahujícím  bylo  poukázáno  ve  článku  dářským.  if  starých  Židů  a  Egypťanů  pěsto- 
Obchodní  právo.  řflr.       vála  se  pšenice  a  ječmen,  později  též  samo- 


546  Obladis  —  Oblaky. 

mračení  oblohy  v  procentech.  O.  bývá  nej-  ském  Zvonu«  (1896,  sv.  V.)  a  v  » Archivu* 

včtií  dobou  ranní  nebo  odpolední  a  nejmenší  Jagidově  (1896). 

večer.  Roční  průběh  o-i  jest  v  různých  kra-       Oblak  černý,  lidový  název  pro  amau* 

jinách  různý.  Ve  střední  Evropě  má  na  př-   rosis  (v.  t.J. 

zima  větší  o.  nežli  léto.  Rozdělení  o-i  na  po-  i     Oblaky  jsou  sražená  pára  vodní,  vznáše- 

vrchu  zemském,  jež  vyznačuje  se  »isonefami«,  I  jící  se  ve  vzduchu  a  kalící  oblohu.   Skládá* 

čarami  téže  o-i,  mění  se  dle  jednotlivých  pásů  jíce   se  buď  z   drobných   kuliček  vodních 


dle  rozdělení  pevnin  a  moři,  dle  směru  vě- 
tru atd.  Tak  pás  tropický  vykazuje  pošmour 


>mlžinek«  nebo  při  nízké  teplotě  z  jemných 
ledových  jehliček,  dělí  se  na  o.  vodní  a 


nější  oblohu  nežli  pásy  subtropické,  moře  ledové.  O-ak  rozprostírající  se  nad  samým 
pošmournější  nežli  pevnina,  větry  mořské  i  povrchem  zemským  nazývá  se  mlhou.  O. 
přinášejí  větší  množství  oblaků  nežli  pev-  <  nejsou  hotová  tělesa  skládající  se  stále 
ninské  atd.  Poměry  o-i  určují  se  též  počtem  z  týchže  Částic,  ni^brž  jsou  pouhé  shluky  čá- 
dní  s  oblohou  jasnou,  částečně  oblačnou  a  stic  rychle  vznikajících  a  zanikajících.  Tak 
pošmournou.  O.  jest  činitelem  klimaticky  '  na  př.  o-ak,  který  zahaluje  chladné  vrcholky 
velice  důležitým,  poněvadž  na  stupni  o-i  horské,  když  přes  né  vane  vlhký  vítr,  odr- 
závislé  jest  osvětlování  a  oteplování  země  zuje  se  jenom  tím,  Že  za  odcházející  a  v  ji- 
sluncem.  Ag.       sté  vzdálenosti  se  rozptylující  částice  tvoří 

Obladis  v.  Ladis.  !  se  ihned  částice  nové.  0*ak  není  zde  boto- 

OblfiJOTioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Pel-  vým  tvarem,  nýbrž  naznačuje  pouze  místo^ 
hřimov,  okr.  Pacov,  fara  Hartlíkov,  pš.  Lejč-  kde  pára  vodní  ochlazováním  kapalní.  Ve 
kov;  21  d.,  196  ob.  (1890),  mlýn.  Alod.  statek  '  volné  atmosféře  obyčejné  za  částice  klesá- 
(393*46  ha)  se  zámečkem  a  ávorem  drží  ro-  jící  do  nižších,  teplejších  vrstev  vzducho- 
dina  Rennerova.  Ves  příslušela  od  pradávna  '  vých  a  zde  se  rozptylující  přichází  náhrada 
větvi  ryt.  Smrčků  ze  Mnichu,  odtud  >Obla-  z  vyšších,  chladnějších  vrstev,  kde  se  stále 
jovští«  nazývaných.  R.  1620  byl  statek  zkon-  tvoří  nové  částice.  O-ak  činí  dojem  tělesa 
ňskován  Petru  Smrčkoví  a  r.  1623  prodán  zdánlivě  ve  vzduchu  se  vznášejícího,  iež  se 
Janu  st.  Vratislavu  z  Mitroyic  na  Zálší.    Od   celkem  nemění,  je-li  množství  tvořících  se 

a  zanikajících  částic  stejně,  kdežto  přibýva- 
jícím množstvím  nových  částic  o-ak  se  zvět- 
šuje, s  ubývajícím  zmenšuje.  Trvalým  inten- 
sivním ochlazováním  vlhkého  vzduchu  o*ak 
může  nabýti  větší  hustoty  a  větších  rozmě- 


něho  přešel  na  Albrechta  Kapouna  ze  Svoj- 

kova,  který  tu  hospodařil  ještě  r.  1660.  Brzy 

potom  prodal  O.  pánům   z  Talmberka,   po 

nichž   nabyli    O.   Dejmové   ze  Stříteže,    po 

r.  1743  hr.  Šternberk,  ryt.  z  Rennu  a  zase 

Petr  Stupart  z  Lówenthalu,   baron  Jan  Fr.   rův  a  proměniti  se  v  o-ak  deštivý,  v  němž  pů- 

Werner,    který   propustil   zboží  to   r.  1760   vodní  drobné  kuličky  vodní  spojují  se  v  hrubší 

Leopoldu   Krakovskému  z  Kolovrat  k  Ra-   kapky,  dopadající  rychle  k  zemi  (v.  Déšť). 


deninu.  O.  zůstaly  na  100  let  ve  spojení 
s  Radeninem,  až  r.  1860  při  dělení  otcov- 
ského jmění  vzal  je  za  podíl  hrabě  Rudolf 
Kolovrat  Krakovský  a  asi  r.  1897  zaprodal 
nynějším  majitelům  Rennerům.    FY. Teplý; 


Při  nepatrné  velikosti  a  zdlouhavém  klesání 
vodních  částic  o.  mohou  se  též  účastniti 
všech  pohybův  atmosférických,  jak  vodorov- 
ných tak  i  kolmých.  Maji-li  mlžinky  oblačné 
obyčejný  prostředni  průměr  002  mm,  při- 


Oblak    Vatroslav,    slavista    slovinský  i  padá  jich  239  millionů  na  váhu  1  ^r  a  klesá 

Í*  1864  —  f  1896),  byl  docentem  slovanské  I  každá  s  rychlostí  pouze  1  cm  za  vteřinu.  Za 
ilologie  ve  Štýrském  Hradci  a  obrátil  na  '  těchto  okolností  o.  mohou  se  vznášeti  ve 
sebe  pozornost  svými  četnými  pracemi  jako  vzduchu  při  poměrné  slabých  pohybech  vý- 
z  nejnadanějších  žákův  Jagičových.  R.  1892  I  stupných.  O.  tvoří  se  právě  ncjčastěji  a 
podnikl  vědeckou  cestu  po  Makedonii,  ale  '  v  největším  množství  výstupnými  proudy 
v  Soluně  byl  zatčen  tureckou  stráží  a  vy-  vzdušnými,  unášejícími  páru  vodní  od  po- 
pověděn.  R.  1895  podnikl  vědeckou  cestu  ,  vrchu  zemského  do  vyšších  vrstev  atmosié- 
po  Uhrách.  Nejdůležitější  jeho  prací  jest  I  rických.  Poněvadž  směrem  kolmým  tlaku 
monografie  Zur  Geschichte  der  nominalen  De-  barometrického  ubývá,  musí  se  následkem 
clination  im  Slovenischen  (1890),  ve  které  sou-  toho  vzduch  vystupující  do  vyšších  řidších 
středil  hojně  materiálu  z  živé  mluvy  i  z  ti-  vrstev  rozprostraňovati  a  se  přiměřeně  k  to- 
šténých  památek  slovinských.  Ostatní  jeho  ,  mu  (před  dosažením  bodu  rosného  o  1*  na 
práce,  jichž  se  čítá  na  88  a  které  byly  psány  100  m)  ochlazovati.  Výška,  ve  které  teplota 
z  větší  části  německy,  dílem  též  slovinsky,  { výstupného  proudu  klesá  na  bod  rosný,  jest 
dotýkají  se  hlavně  slovanské  dialektologie. ,  zároveň  výškou,  ve  které  se  kapalněním  páry 
Z  prací  jiného  směru  uvádí  se  zejména  Die  počnou  tvořiti  o.  Ustanovíme  ji  přibližné 
kirchenslavische  Ueberset^ung  der  Apokalypse '  v  metrech,  násobíme-li  rozdíl  mezi  teplotou 
(>Archiv€  Jagičův,  sv.  XIII.),  dovozující  po  vzduchu  a  teplotou  bodu  rosného  Číslem  123. 
důkladné  revisi  jihoslovanských  a  ruských    Dříve  se  mělo  za  to,  že  hlavním   zdrojem 


rukopisů,  že  slovanský  překlad  Apokalypsy 


pro  tvořeni  o-ků  jest  promíchávání  vlhkého 


pořízen  byl;  dle  textu  byzantského.  (Obšírný  vzduchu  různé  teploty,  avšak  novějšími  zkouš- 
rozbor  jeho  činnosti  a  výčet  prací  vědě-  kami  shledáno,  že  tímto  způsobem  mohou 
ckých  podal  B.  M.  Ljapunov  >  Sborník «  I  povstati  srážky  pouze  na  rozhraní  dvou  pro- 
charkovské  historicko-fílologické  spol.,  1897  míchávajících  se  vrstev  v  množství  dosti 
a  o  sobě.)    Srv.  též  nekrology  v  >Ljubljan- '  nepatrném.    Mimo  to  povstávají  o.  slohoví- 


OBL 


ottOv  slovník  naučný. 


.AKY. 


i 


Oblanov  —  Oblast  547 

tého  tvaru  při  docela  klidném  vzduchu,  |  8.  Cu mulu s  (kupa).  Husté,  často  mohutné 
kdyi  se  teoto  vyzařováním  tepla  ochladí  i  o.,  nahoře  zaokrouhlené,  věžovité  nebo  bal- 
pod  bod  rosný.  Zvláštního  původu  jsou  o.  vanovité,  dole  vodorovnou  plochou  ohrani- 
vlnivé.  Vanou-li  dva  nestejné  teplé  proudy  čené.  Části  sluncem  osvětlené  mají  bílý 
vzduchové  nad  sebou  s  rflznou  rychlosti,  lesk,  strany  ve  stínu  se  nalézající,  jakož 
nastává  v  dolním  hustiím  a  chladnějším  |  i  základna  vykazují  zbarvení  temně  modré. 
proudu  tak  jako  nad  hladinou  vodní  vlnění,  I  Bývá-li  cumulus  prudkým  větrem  rozedrán, 
vykazující  vlnv  daleko  delší  a  vyšší,  nežli  přechází  ve  fractocumulus. 
jsou  vlny  vooní.  Na  vrcholech  těchto  vln;  9.  Cumulonimbus  (bouřkový  o-ak).  Mo- 
atmosférických  tvoří  se  rozprostraňo váním  hutné  o.,  vystupující  do  výše  ve  tvaru  Ic- 
i  promícháváním  vzduchu  dlouhé  oblačné  dovcfi,  věží  atd.,  často  pokryté  nahoře  řaso- 
pásy,  ]ti  bývají  často  rozbrázděny  a  rozdé- 1  slohou,  dole  přecházejíce  v  o.  deštivé,  z  kte- 
íeny  v  menší  části,  dostává-li  se  původní  rých  padají  obyčejně  místní  deště,  kroupy 
soustava  vln  do  styku  s  novým  proudem  nebo  krupky.  Fronta  rozsáhlých  bouřkových 
vzduchovým  jiného  směru.  Tím  způsobem  i  o-ků  vystupuje  často  nad  obzor  v  podobě 
vznikají  o.,  jež  jsou  známy  lidu  pod  názvem  velikého  oblouku. 
»beránkův«.  10.    Stratus    (sloha).    Vyzdvižená    mlha 

0.  dle  různých  tvarů  roztřídil  začátkem  |  vodorovně  zvrstvená.  Zvláštním  druhem  to- 
XIX.  stol.  Luke  Howard,  jehož  latinské  hoto  tvaru  jest  oblačná  stěna,  která  se  vy- 
pojmenování  tvarův  oblačných  bylo  vše- ,  skytuje  často  na  západní  straně  oblohy, 
obecně  přijato.  Dle  nejnovějších  ujednání  |  jsou  hlavně  dva  druhy  o  ků:  kupa  a 
mezinárodních  rozeznává  se  celkem  10  hlav- ,  sloha,  jež  se  vyskytují  v  každé  výši,  kde 
nich  tvarů,  jež  jsou:  I  se  vůbec  vodní  páry  mohou  vznášeti,  z  nichž 

1.  Cirrus  (řaísa^,  jemný  vláknitý  o-ak  pír-  j  se  první  tvoří  při  převládající  suché,  druhé 
kovitébo  tvaru  a  bílé  barvy.  Rozprostírá  se  při  převládající  vlhké  povětrnosti.  O.  vyš- 
Často  po  obloze  v  celých  pásech,  tak  zva- .  ších  vrstev  jeví  při  nedostatku  páry  jem- 
ných polárních,  konvergujících  ve  dvou  proti- 1  nější  tvary  nežli  o.  v  nižších  vrstvách  vzdu- 
lenlýcb  bodech  obzoru.  chových,  obsahujících  páru  ve  větším  množ- 

2.  Cirrostratus  (řasosloha),  bělavÝ  vlák-  ství.  Dle  výšky  byly  o.  mezinárodním  ujed- 
nitý  závoj  oblačný,  pokrývající  nezřídka  ce- |  náním  seřadény  takto:  Á.  Vysoké  o.  s  prů- 
lou  oblohu,  povstávající  obyčejně  rozšířením  měrnou  výškou  9000  m:  cirrus,  cirro- 
a  rozvětvením  cirrů.  V  obou  těchto  tvarech  stratus.  J3.  O.  střední  výšky  od  3000  do 
(1.  a  2.)  vyskytují  se  často  kola  u  slunce  a  7000  m:  cirrocumulus,  altocumulus, 
měsíce,  paslunce  a  paměsíce.  O.  tyto  sklá-  altostratus.  C.  Nízké  o.  pod  2000  m: 
dají  se  z  jemných  ledových  jehliček.  istratocumulus  a  nimbus.  />.  O.  proudu 

3.  Cirrocumulus  (řasokupa).  Drobné, za- '  za  dne  vystupujícího:  cumulus  (vrchol 
kulacené  nebo  chomáčovité  tvary  oblačné,  celkem  1800  m,  základna  1400  m),  cumulo- 
vyskytující  se  ve  skupinách,  často  též  i  v  řa- 1  nimbus  (vrchol  celkem  3000—8000  m,  zá- 
dách.  Vrhají  jenom  slabé  stíny.  '  kladna  1400  m).  E.  Vyzdvižená  mlha  s  výš- 

4.  Altocumulus  (vyvýšená  kupa).  Hrubší  kou  pod  1000  m:  stratus.  Oblačné  tvary 
kupy  oblačné,  bělavé  nebo  šedivé,  výskytu- 1  pod  A,  až  C.  uvedené  jsou  ve  spojení 
jící  se  ve  skupinách  podobných  stádu  nebo  s  povšechnými  pohyby  atmosféry,  poslední 
v  řadách,  často  v  těsné  souvislosti  mezi  se-  tvary  pod  D.  a  E,  jsou  obyčejně  původu 
bou  se  nacházejíce.  Vrhají  též  částečně  stín.  I  místního.  --  Z  novější  literatury  viz:   Wol- 

5.  Altostratus  (vyvýšená  sloha),  hustý  kenatlas  (Hildebrandsson,  Kóppen  a  Neu- 
xávoj  oblačný  Šedého  nebo  hnědého  zbar-  mayer;  Hamburk,  r.  1890);  Modeme  Me- 
vení,  blíže  slunce  a  měsíce  světlejší  a  pů-  teorologie  (Brunšvik,  1892);  Abercromby, 
sobicí  okolky  kolem  těchto  těles.  Náleží  do  Das  Wetter  (Freiburk,  1894);  Internationaler 
nižších  vrstev  nežli  cirrostratus,  s  nímž  má  Wolkenatlas  (Hildebrandsson,  Riggenbach- 
velkou  příbuznost.  Teisserenc    de    Bort;    Paříž,    1896);    Hann, 

6.  Stratoeumulus  (kuposloha).  Hrubé  Lehrbuch  der  Meteorologie  (Lip.,  1901).  ^4^. 
oblačné  kupy  aneb  temné  pásy,  které  zvlá-  O.  Magalhacsovy  v.  Nubecula  major 
Ité  v  zimě  pokrývají   často   celou   oblohu,  a  mi  nor. 

dodávajíce  jí  rozvlněného  vzezření.  Tlouštka  ObUuiOT:    1)  O.  {Kaltenhof),  ves  v  Čc- 

vrstev  nebývá  celkem  značná  a  prosvitá  jimi  chách,   hejtm.  a  okr.  Trutnov,    fara   a  pš. 

často   mocírá   obloha.    Vykazuje    přechodní  Staré  Buky;  40  d.,  219  obyv.  n.  (1890);   ne- 

tvary  k  altostratu  a  od  nimbu  liší  se  kupo-  daleko  myslivna.    Ves  založena  rozparcello- 

vitým  a  válcovitým  vzezřením.  váním  popi.  dvora.  —  2)  O.,  ves  t.,  v.  Vo- 

7.  Nimbus  (o-ak  deštivý).   Tlustá  vrstva  lan  o  v. 

temných  beztvarých  o-ků  s  roztrhaným  okra-  Oblask,  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  a  okres 

jem,  ze  kterých  padá  déšť  nebo  sníh.  V  otvo-  Rilsko,    fara    Zabrzeg,    pš.    Dědice    (nádr.) ; 

rech  této  pokrývky  oblačné  lze  téměř  vždy  31  d.,  214  ob.  pol.,  do  kat.  ob.  Ligota  20  d., 

pozorovati  ve  vyšší  poloze  altostratus  neb  156  ob.  pol.  (1890). 

cirrostratus.   Trhá-li  se  tato  vrstva  oblačná  Oblast,  ruský  název  některých   admini- 

na  kusy,  aneb   ubíhají-li  pod  ní  jednotlivé  strativních  celkův,  odpovídajících  guberniím. 

nižší  drobnější  o.,  má  o-ak  název   fracto-  Název  ten  dával  se  obyčejně  krajinám  nově 

otmbus.  připojeným;    nyní  jsou  o-i  jen  v  Sibiři  a 


548 


Oblát  —  Obléhání. 


Turkestáně.  U  nás  užívá  se  slova  o.  ve 
smyslu  »území,  zemiátě,  krajina*  a  pod. 

Oblát  v.  Oploty. 

Oblatl  (lat.)»  t.  j.  obětovaní,  nazývali  se 
za  středověku  laikové,  kteří  se  i  se  svým 
majetkem  některému  klášteru  obětovali,  nebo 
děti,  které  od  rodičů  hned  z  mládí  životu 
klášternímu  bylv  zaslíbeny,  konečně  pak  ti, 
kdož  své  jmění  klášteru  darovali,  aby  byli 
účastni  modliteb  a  *zásluh  řeholních,  aČ  do 
kláštera  nevstoupili. 

Oblatlo  v.  Oblace. 

Oblaze  v.  Oblekovice. 

Oblázky,  hladké  úlomky  rozličných  hor- 
nin, bez  tmele  na  sobě  ležící. 

Obléhaoi  park  dělostřelecký,  o.  p. 
zákopnický  v.  Obléhání  pevnosti. 

Obléhéuii,  obležení  pevnosti  (rusky 
oca^a,  o6:ieacaHÍe,  franc.  siége,  ital.  assedio, 


proti  zápalným  z  pevnosti  střelám  pokrvté. 
Vojíni  v  nich  umístění  vyplňovali  příicop 
kládami,  kameny,  prsti  a  pořídili  takto  hráz 
přes  přič  přikopu,  na  níž  musculus  pokra- 
čoval, veza  na  bouráni  zdí  berany  a  cestu 
raze  obléhacim  věžem  pohyblivým, 
kterými  oblehatelé  se  dostali  až  k  samé  zdi. 
Při  kopání  a  vůbec  všech  pracích  vojíni  se 
chránili  pohybnými  záštitami.  Ze  zákopů, 
zápruží  a  z  pohyblivých  věŽi,  převyšujících 
hradby  obléhané  pevnosti,  stejně  chráně- 
ných jako  musculi,  oblehatelé  vrhali  do  pev- 
nosti z  kata  pult  a  z  ballist,  mocných  to 
praků,  veliké  kameny,  špalky,  na  zapálení 
ohnivé  šípy,  falariky  a  soudky  zápalné,  na 
zkažení  vzduchu  soudky  se  hnojem  a  jiným 
neřádem,  zdechliny  a  pod.  Útočníci  se  blí- 
žili ku  příkopu  pevnosti  a  i  do  něho  sestu- 
povali pomocí  želvy  (iestudo),  utvořené  ze 


Č.  2934.  Obléhání  pevnosti  v  XVU.,  XVIII.  a  XIX.  stol. 

P  pevnost,  OZ  ohrada  zbrojovná,  aaa...  approchcs,  OOO...  obratiitč,  /.f.  1.  zápruii,  'j.ý.  2.  zápruii,  J.í".  3.  zá- 
pruží,  f{  polozápruži,  eee...  battcrie  enfilujicí,  rrr,..  batterie  rikošetní,  dd  battcric  dcmontovaci,   mm  bfttteric 

moždířové,  bb  battcrie  bourací.     Pfímky  vy  tečkované  značí  sroér  palby. 


angl.  s\e%t^  ném.  Belagerung);  souhrn  veške- 
rých výkonů,  které  postupně  a  soustavně 
mají  vésti  k  dobytí  tvrdé  opevněného  hra- 
zeného místa,  táboru  a  pod.,  rozdílně  od 
přepadeni,  v.  Coup  (de  main).  Za  všech 
dob  o.  zahájeno  najížděním  (v.  Najížděti 
na  pevnost),  po  čemž  pevnost,  tvrz  a  pod. 
obklíčena  a  od  nejstarších  dob  až  do  středo- 
věku vojsko  obkličující  na  rychlo  se  chrá- 
nilo proti  výpadům  z  pevnosti  circumval- 
laci  (v.  t.)  a  proti  vojskům,  usilujícím 
z  věnčí  o  vysvobození  pevnosti,  kontra- 
vallací  (v.  t.),  mezi  kterými  dvěma  opevně- 
nými čarami  tábořilo  oblčhací  vojsko.  Toto  se 
blížilo  k  pevnosti  v  zákopech,  které  se  spo- 
jovaly z  áp  růžím  i  čili  parallelami.  Někdy 
proti  pevnosti  stavěny  kamenné  věže  oblé- 
hací  jako  strážnice  (hlásky)  a  kasárny.  Když 
oblehatelé  se  dostali  blízko  ku  příkopu,  po- 
sunovali ku  předu  musculi,  boudy  dřevěné 
na   kolesách   a   syrovými   kožemi   hovězími 


štítů  nad  hlavami  držených;   na  štíty  vstu- 
povali jiní  vojíni,  působíce  stejným  drženínn 
štítů  patro  neb  i  dvě  patra  nad  sebou,  od- 
kud pak  hleděli  po  žebřících  ztéci  zdi,  do 
;  nichž  zároveň  se  drali  skrze  průlomy  vy- 
j  bourané  berany.  Nejpamátnější  z  věků  dáv- 
ných jsou  o.  Troje,  trvavši  10  let,  Sagunta, 
:  Numantic  a  j.  Ve  středověku  až  do  vynale- 
I  zeni  a  užívání  střelného   prachu   obléháno 
bylo  podobně,  jen  že  již  užíváno  i  průkopů 
'  podzemních,  mnohdy  velmi  prostorných,  kte- 
j  rými  dobyvatelé  postupovali  pokradmo.  Po 
'  zobecnění  pak  střeln.  prachu  nastaly  změny 
nejvíce  potud,  že  praky  byly  postupné  na- 
hrazovány   hrubými   střelbami,   umístěnými 
I  ve  zvláštních  battcriích  (v.  t.  ve  vojenství 
1 1.  b),  str.  483),  sesílených  hradebními  koši, 
a  že  palba  z  nich,  dále  nesoucích  (dostřelu- 
jícich),  zahájena  již  z  větší  vzdálenosti.  Také 
vešlo  v  obyčej  po  najížděni  a  před  zaháje- 
,  ním  střelby  parlamentářem  vyzvati  velitele 


Obléhání. 


549 


pevnosti,  aby  kapituloval,  col  možno  opa- 
kovati ve  chvílích  kritickj^ch.  Z  oněch  časá, 
kdy  obléháno  téŽ  přemnono  hrad&  zpupných 
a  loupežných  velmožů,  jsou  nám  nejpamát- 
nější o.  z  dob  husitských,  jako  Týna  Hor- 
áova  a  Karlova,  Poděbrad,  Plzně,  Tábora, 
Vyšehradu  u  Prahy,  Kolína,  Bechyně  a  mn.  j. 
V  době  novější,  kdy  po  vynalezení  bašto- 
vané  soustavy  hradebnictvi  vstoupilo  v  nové 
období,  o.  se  dělo  mnohem  pravidelněji. 
Hned  po  najíždění  jezdectvem  sledovala  pě- 
chota, která  obklíčeni  dokonávala,  obsazujíc 
okolní  vesnice  a  v  nich  se  tarasíc.  Pod  zá- 
štitou těchto  předvojů  přiblížilo  se  vojsko 
obléhací  a  postavilo  se  valným  vojem,  hlavní 
silou  již  ne  kolem  celé  pevnosti,  nýbrž 
pouze  proti  jednomu  čelí  (v.  BaŠtovaná 
soustava),  nejvíce  proti  třem,  vyhlédnu- 
tj^m  z  obledÁ  strategických,  taktických  a  tech- 
nických, buď  pro  vnodnou  polohu  nebo  pro 
slal^ost  Čelí  proti  čelím  ostatním,  zatím  mimo 
dostřel  z  pevnosti.  Mělo-li  obléhané  město 
vodovod  z  věnči,  tento  byl  přerušen  a  voda 
z  něho  chytána  pro  potřebu  vlastní,  coŽ 
platí  napořád.  Zařízeny  a  polním  způsobem 
opevněny  ihned  ohrady  zbrojovné  pro 
ukládání  nástrojův  hradebnických  (zákopni- 
ckých)  na  kopání  (10.000  lopat,  6000  motyk 
a  j.),  pevněni  a  obkládání  zákopů,  pro  na- 
hromadění a  zpracování  materiálu,  jako  ro- 
ští, košů  hradebních,  fašin,  prachu  do  pod- 
kopův  a  pod.  Tyto  ohrady  tvoří  obléhací 

rark  zákop  nicky.  Zároveň  se  zařídí  ob- 
éhaci  park  dělostřelecký,  rovněž 
opevněný  polním  způsobem,  na  uložení  ma- 
teriálu dělového,  střeliva  (pro  každé  dělo 
1000—1500  ran,  pro  každý  moždíř  600—800 
ran).  Mimo  dostřel  začínají  se  kopat  klikaté 
zákopy,  dle  Tomáše  Aq.  Buriana  příludky 
(víz  Approche),  aby  lze  bylo  bezpečně  se 
přiblížiti  k  pevnosti,  celkem  ve  směru  pro- 
dloužených k  a  p  i  t  á  1  e  k  vybíhajících  úhlů  co 
nejslabších  míst  každého  opevněni.  V  nej- 
dalším  dostřelu  tehdejších  hrubých  střeleb 
oblébadch,  asi  600—800  m  od  vnějšího  kraje 
kolišté,  zákopy  se  spojovaly  prvním  zá- 
pružím  (rovnoběžkou,  parailelou,  protože 
bylo  rovnoběžné  k  polygonální  straně  útoč- 
ného Čelí  baštované  soustavy).  Zápruží  bylo 
sbromáŽdišt^n  pěchoty  a  dělostřelectva  a 
v  něm,  y  jeho  rozšířeninách,  zakládaly  se 
batterie  rikošetní  na  potírání  líci  ba- 
štových a  ravelínových,  enfilující,  pak 
moždířové  na  vrh^i  pum  do  bašt  a  rave- 
linů«  Z  1.  zápruží  vedeny  byly  approche  v  pů- 
vodním směru  ku  předu  až  na  200—300  m, 
kde  se  zařizovalo  zápruží  druhé,  jehož 
ot)a  konce  pro  větší  bezpečnost  zahnuty  byly 
oa  sad.  V  tomto  umisťovány  batterie  lehčí 
moždířové  a  na  místech  naschvál  vyvý- 
šených demontovací  —  tyto  mnohdy  již 
í  mezi  zápražími  1.  a  2.  —  na  rozmetaní 
předprsní.  Z  tohoto  hnány  byly  approche 
troje,  dvě  krajní  v  kapit<Qkách  bašt,  pro- 
střední v  kapitálce  ravelínu  až  na  sám 
dolní  okraj  koliště,  kde  zřízeno  zápruží 
třcti  s  battcrícmi  téŽ  demontovacími  a 


bouracími  (prolamujícími,  brěcheovými, 
viz  Bréche)  proti  lícím  bašt  a  ravelínu  a 
proti  mezibaštni.  Mezi  zápružimi  2.  a  3.  mnoh- 
dy vykopáno  zápruží  poloviční,  z  něhož 
střelci  palbou  svojí  podporovali  kopání  ap- 
prochi.  Další  pokračováni  ze  3.  zápruží  na 
hřeben  koliště  děje  se  po  hřbetech  vybíha- 
jících úhlů  svahu  koliště  již  ne  oklikami, 
nýbrž  přímým  zákopem,  v  němž  na  záštitu 
a  pro  lepší  nahlížení  do  zbranišC  (rozšíře- 
nin  za  předprsní  koliště)  navrhovány  vysoké 
náspy,  t.  zv.  traversy  přiblížeci  č.  ka- 
valíry zakopni.  Když  zákopníci  dostali 
se  takto  až  na  hřeben  koliště,  zakopali  se 
tam,  což  zváno  korunováním  kryté  ce- 
sty (v.  Couronnement^  čili  4.  zápružím. 
jakmile  obránci  opustili  krytou  cestu,  prů- 
kopníci vykopali  průkopy  na  dno  příkopu 
suchého  nebo  ke  hladině  vodní  příkopu  za- 
topeného a  útoční  voje  jimi  se  pustily  do 
příkopu.  Přes  tento  se  přepravily  buď  po 
hrází  zvláště  navezené,  nebo  po  mostě  na 
rychlo  sdělaném,  nebo  krytou  chodbou  pod- 
zemní. Průlom-li  ztečen,  většinou  zápasem 
velmi  vražedným,  bylo  o.  vlastně  již  ukon- 
čeno a  nastávaly  leda  boje  pouliční  a  pro- 
nikání útočníků  ku  bránám,  aby  je  oievřeli 
zásiupům  ostatním  na  dokonalé  dobytí  pev- 
nosti. Z  oné  doby  jsou  mnohé  příklady  o.: 
La  Rochelle,  Stralsund,  Heidelberg,  Magde- 
burk, Kladsko,  Olomouc,  Praha,  Krakov,  Ví- 
deň, Landau,  Mantova,  Svídnice,  Le  Ques- 
noy,  Mohuč,  Charleroi,  Ma&tricbt,  Luxem- 
burg, Janov,  Peschiera,  Húningen,  Benátky, 
Budín,  Arad,  Temešvár,  Komárno,  Kars,  Se- 
bastopol,  Štrasburk,  Belfort,  Paříž  a  mn.  j.  — 

V  nejnovější  době  asi  od  70tých  let  XIX.  st. 
o.  se  utvařuje  podstatně  jinak,  jednak  dle 
dostřelu  děl  úžasně  rostoucího  a  dle  nejno- 
vějšího způsobu  hrazení,  hlavně  zakládání 
pevností,  odchylujícího  se  čím  dál  více  ode 
dřívějších  soustav  ope vňo vacích  více  méně 
pedantických,  se  zanedbáváním  ohradby  (viz 
Enceinte)  kolem  samého  města  a  s  důra- 
zem na  mohutném  pásu  silných  hradeb,  tvrzí, 
pevnůstek  více  méně  samostatných,  od  sebe 
odloučených  a  ode  města  odsunutých  tak 
daleko,  aby  je  chránily  i  před  nej dalším  do- 
střelem oblehatele.  Najížděni,  nyní  též  s  při- 
bráním jízdních  batterii,  pěchoty  a  zákopni- 
ctva,  a  proti  celému  okolí  uzavření  koná  se 
jako  dříve,  jen  že  jiŽ  na  celý  denní  pochod, 
průměrně  23  km  od  pevnosti,  ale  o.  samo 
se  dělí  v  pásma  útočná.  Nejdalší  pásmo 
takové  tvořeno  na  8 — 6  km  od  pevnosti 
leženími  a  cantonnementy  vojsk, 
ohradou  zbrojovnou  a  obléhacím 
parkem  dělostřeleckým  (hrubé střelby, 
dílny,  prachárny).  Obkličující  sbor  s  hyb^ 
nými  batteriemi  obléhacími  blíží  se  aŽ  na 
5  km  od  nejvnějších  mezí  opevnění  a  utvoří 
od  tohoto  na  5000  kroků  obkličující  čáru. 

V  té  každé  těleso  se  rozvíjí  (rozšikuje)  takti- 
cky v  obvodu  sobě  přikázaném,  mezi  4  a 
2  km  pásmo  prvního  postavení  děl,  2*5  až 
2  km  stojí  předstráže,  mezi  2  a  1  /cm,  tře- 
ba-li,  druhé  postavení  děl,  na  800  až  600  m 


550 


Obleje  —  Obleženost. 


první  zápruží  (postavení  péchotní),  ni- 
koli souvislé  iako  dříve,  nýbrž  v  odlouče- 
ných skupinácn,  prostor  od  tohoto  až  k  pev- 
nosti je  pásmo  útočného  postupu  zákopni- 
ckého  (approchí,  pfíludků),  2.  a  3.  zápruží 
a  korunování  koliátč  podobně  jako  v  době 
minulé,  ovšem  s  rozdílem  nesouvislosti  a  že 
o.  a  útoky  podnikány  na  několik  pevnůstek 
zároveň.  Obléhací  sboť  budiž  samostatný  a 
významu  pevnosti  přiměřeně  četný  a  méjž 
hrubé  dělostřelby  a  zákopnictva  značnou  sílu. 
Pěchota  tvoří  hlavní  zbraň  na  provedení  zá- 
pasu na  blízko  a  útoku ;  síla  její  budiž  nejméně 
iVjkrát  vetší  než  útočná  čásC  obsádky  pev- 
nosti, a  to  tím  jistěji,  ježto  pěchotě  připa- 
dají hromadné  práce  v  zákopech.  Jezde- 
ctvo slouží  k  vyzvídání  a  ochraně.  Polní 
dělostřclcctvo  má  úkol  udržeti  čáru  ob- 
kličující, odrážeti  výpady  z  pevnosti  a  po- 
kusy na  vyproštění  této  a  spolupůsobiti 
oroti  menším  předmětům  opevněným.  Sku- 
piny hybných  batterií  obléhací  ch 
spolupůsobí  při  bojích  na  obklíčení,  o  po- 
stavení ku  předu,  proti  hradbám  sesilujícím, 
na  rušení  obrany,  o  postavení  dělostřelecké, 
připravují  útok  na  hradby  a  demonstrují 
nebo  i  bojují  proti  čelím,  proti  kterým  le 
nepůsobí  pravidelným  o-m.  Pevnostního 
dělostřelectva  se  počítá  ke  každému 
kusu  (dělu)  10,  s  trojím  .střídáním  30  mužů, 
průměrně  ke  kusu  po  20  muž.,  setnina  pro 
10  kusů;  mimo  to  60  mužů  pro  každé  dělo 
při  stavbě  batterií.  Zákopnictvo  opevňuje 
obkličující  čáru,  kope  batterie,  zařizuje  ce- 
sty a  polní  železnice,  kteréž  i  řídí,  pak  te- 
legrafy a  telefony,  provádí  útok  approchemi 
a  odstraňuje  překážky  při  posled.  útoku.  Vý- 
tečné služby  může  konati  aéronautika 
vojenská  a  aérobomby.  Práce  se  konají 
s  počátku  opatrně  a  zvolna  a  čím  dál,  tím 
rychleji.  Z  tohoto  období  nejnovějšího  ještě 
není  příkladů  zkušenosti,  a  to  tím  méně, 
čím  více  vojska  vyhýbají  se  pevnostem,  je- 
jichž o.  v  mmulých  dobách  bylo  podstatnou, 
ne-li  hlavní  částí  válek.  Nyní  vojska  pevno- 
sti, neležící  přímo  na  čáře  (cestě)  operační 
a  jimž  lze  vyhnouti  se,  raději  obcházejí  pouze 
je  pozorujíce  přiměřeným  sborem.  U  pev- 
ností přímořských  a  přístavních  liší  se  o. 
okolnostmi  závislými  na  výjimečné  poloze 
předmětu.  FM. 

Obleje  (stř.-lat.  oblegia),  mimořádná  ob- 
roČí,  která  mívali  kanovníci  vedle  svých 
prebend. 

Oblek  v.  Oděv. 

Oblekovioe,  Oblaze  {Oblas),  ves  morav- 
ská, hejtm.  a  okr.  Znojmo,  fara  Louka;  100  d., 
9  ob.  č.,  656  n.  (1890),  pš.  (v  místě),  3tř.  šk. 
a  výroba  kořalky. 

Oblévadka,  polí  vání  vodou,  národní 
obyčej,  který  se  vyskytuje  u  Čechů,  Slováků, 
Poláků,  Rusů,  ba  i  Bulharů,  a  děje  se  oby- 
čejně o  svátcích  velkonočních.  Typickým 
vzorem  může  nám  býti  O.  na  Slovensku. 
Tam  druhý  den  velkonoční  začíná  se  časně 
z  rána  o.  či  kú páčka,  při  níž  hoši,  vnik- 
nuvše do  domu,  kde  bydlí  děvčata,  polévají 


je  studenou  vodou,  někdy  vyvedou  dívka 
na  dvůr  nebo  posadí  ji  do  potoka  a  tam  xe 
džberu  leiou  na  ni  vodu.  Nazejtří  pak  děv* 
čata  mládencům  o -ku  oplácejí.  Podobnou 
o-ku  máji  Rusové  a  Poláci  (u  těchto  slnje 
dyngus).  V  Čechách,  na  Moravě  a  Sloven- 
sku (také  v  Bulharsku)  polívá  děvečka  oráče, 
když  jede  poprvé  orat  nebo  s  pole  se  vrací, 
abv  prý  nebyl  ospalý,  ale  čerstvý  a  mrštný ; 
čeledín  pak  polévá  děvečku,  když  jde  poprvé 
na  trávu  a  p.  O.  naznačuje  symbolicky  přání, 
aby  ten,  koho  polívají,  byl  zdráv  a  svéií 
(jako  voda,  která  má  moc  občerstvující).  Ji- 
ného druhu  o.  jest  s  Dodolou  (v.  t.),  kte- 
ráž jest  symbolickým  vyzýváním  deště. 

Obleženost  je  v  pevnostech,  vůbec  v  mí- 
stech  opevněných  válečný  stav,  kde  veškeré 
občanstvo  nuceno  říditi  se  dle  rozkazů  ve- 
litele té  které  pevnosti,  po  případě  i  pod- 
léhá, co  se  týče  provinění  proti  ozbrojené 
moci,  soudům  vojenským,  válečným,  náhlým. 
Sem  též  náleží  právo  velitelovo  vypověděti 
z  pevnosti  všecky  občany  nespolehlivé,  bouř- 
livé a  i  ty  jinak  nezávadné,  kteří  nemají  pro- 
středků, aby  se  zásobili  potravinami  na  usta- 
novenou dobu,  po  kterou  by  obléhání  po- 
trvati mohlo.  Stojí-li  nepřítel  již  před  pev- 
ností, bývá  zakázáno  vše,  co  by  mohlo  slou- 
žiti na  dorozumívání  obyvatel  s  oblehateli, 
na  př.  zvonění  na  věžích,  vztyčování  pra- 
porů, v  noci  osvětlování  oken  a  pod.     F^M, 

O.  čili  stav  obležení  (fr.  état  de  siege, 
něm.  Belagerungs^ustanii,  Belagerungsstand, 
rus.  oca;^Hoe  iiojioaceHie)  jest  instituce  někte- 
rých moderních  států,  dle  níž  za  jistých 
okolností  veškera  veřejná  správa  odevzdána 
jest  vojenským  úřadům,  opatřeným 
mimořádné  velikou  mocí.  Prvotně  zaváděna 
byla  o.  v  místech  skutečné  vojskem  ob- 
sazených, později  však  rozšířena  tato  insti- 
tuce i  na  jiné  mimořádné  okolnosti  v  době 
míru.  Pontjprv  chopila  se  prostředku 
onoho  Francie,  kdež  vydán  v  té  příčině  zá- 
kon z  8.  čce  1791.  Stav  obleženi  prohlášen 
pak  ve  Francii  za  Karla  X.  dne  28.  čce  1830, 
dále  r.  1848  a  jmenovitě  r.  1871,  v  Německu 
v  1.  1848—1849,  1870—1871.  Nový  zákon 
francouzský  o  o-i  jest  ze  dne  3.  dub.  1878. 
V  Rakousku  není  zvláštního  všeobecného 
zákona,  kterým  by  se  stanovily  podmínky, 
za  nichž  stav  obleženi  v  době  míru  múze 
býti  prohlášen.  Ve  faktickém  stavu  oble- 
žení byla  r.  1878  Bosna,  okkupovaná^  od 
vojska  rakouského.  V  Německu  nazývá  se 
o.  také  stavem  válečným  (Kriegsiustand), 
Ani  tam  nebyl  vydán  v  te  příčině  všeobecný 
zákon  říšský.  Vodítkem  jsou  však  zásady 
obsažené  v  pruském  zákoně  ze  4.  čna  1851 
o  stavu  obležení.  Naproti  uvedenému  opa- 
tření vojenského  stavu  obležení  čili  ve- 
liké o  i  zná  rakouské  právo  občanský  čili 
malý  stav  obležení,  zvaný  u  nás  výjimeč- 
ným stavem  (v.  t.),  který  může  býti  pro- 
hlášen na  základě  zák.  ze  dne  5.  květ.  1869 
č.  66  ř.  z.  Za  stavu  výjimečného  suspendují 
se  dočasně  a  místně  některá  práva  garanto- 
vaná  státními    základními  zákony,   dále   se 


Oblíce  —  Oblomovština. 


651 


zrušuje  řádné  řízení  trestní  a  zavádějí  se 
výjimečná  opatření,  sesilující  moc  policejní. 
Podobným  opatřením  výjimečném  jest  v  Ra- 
kousku stanné  právo  (srv.  Náhlý  soud). 

Oblloe,  slabáí  dříví  palivové,  které  se  ne- 
rozátépuje  a  oblá  polínka  se  srovnávají  do 
krychlového  metru.  čm, 

ObliéiJ  y.  Facies.  —  O  zrfldnostech 
o>e  v.  Hlava,  str.  343. 

ObligMe  (z  lat.  obligatio)  jest  právní  po- 
mčr,  při  němž  někdo,  dlužník  (debitor)^ 
jest  jiné  osobě,  věřiteli  {creditor),  zavázán 
k  plnění,  jehož  obsah  může  býti  buď  posi- 
tivní nebo  negativní;  podstatnou  známkou 
o.  jest,  že  zakládá  právo  relativné  (po- 
hledávku), jemuž  odpovídá  povinnost 
(závazek,  dluh)  toliko  určité  osoby  nebo 
několika  určitých  osob,  a  poskytuje  věřiteli 
jenom  actionem  in  personam,  na  rozdíl 
od  práva  věcného,  jež  má  povahu  absolutní 
a  ukládá  negativní  povinnost  všem  osobám, 
zakládajíc  pro  oprávněného  actionem  in  rem. 

O.  značí  dále  též  jen  stránku  aktivnou, 
pohledávku,  nebo  jen  stránku  passivnou, 
dluh,  ano  někdy  i  samu  smlouvu,  z  níŽ  po- 
měr ten  vznikl. 

Předmětem  o.  mohlo  býti  dle  staršího 
práva  římského  pouze  plnění,  jež  mělo  cenu 
peněžitou,  což  souviselo  s  principem  pe- 
něžní kondemnace;  avšak  již  v  právu  klas- 
sickém  připuštěny  byly  z  toho  některé  vý- 
jimky a  v  právu  obecném  a  právech  moder- 
ních, zejména  i  v  právu  rakouském,  bylo 
omezení  toto  zcela  odstraněno  a  uznána 
zásada,  že  za  předmět  o.  hodí  se  vše,  co 
sloužiti  může  rozumným  zájmům  osoby 
oprávněné. 

O.  vzniká  buď  ze  smlouvy  učiněné  stra- 
nami súčastněnými  {ex  contractu),  buď  z  ne- 
dovolenéhočinu  \ex  iWtcf  o),  j  ehož  pachatel 
zavázán  jest  osobě  poškozené  k  náhradě, 
anebo  z  jiných  důvodů,  ex  variis  causarum 
ýguris  (quasi  ex  contractu,  quasi  ex  delicto). 
Co  se  týče  o-cí  ze  smluv,  bylo  dle  staršího 
práva  římského  nutnou  podmmkou  jejich  plat- 
nosti, aby  zachována  byla  určitá  slavnostní 
forma  (přibrání  svědkův  a  užití  ustanove- 
ných průpovědi),  a  ještě  právo  Justiniánské 
neuznávalo  zásadně  závaznost  neformálných 
úmluv  {nudum  pactum  non  parit  obligatiomem, 
sed  exceptíonem),  žádajíc  z  pravidla  formu 
stipulační,  záležející  ve  slovné  otázce  a  od- 
povědi. V  právu  obecném  a  v  právech  dneš- 
ních bylo  však  i  toto  stanovisko  opuštěno 
a  nahrazeno  zásadou  opačnou,  a  tak  zejména 
i  právo  rakouské  žádá  ku  platnosti  smlouvy 
zvláštní  formu  jenom  ve  případech  zcela 
výjimečných  (§  883  rak.  zák.  obč.). 

Co  do  účinků  dělíme  o.  na  o.  s  plnými 
účinky  a  o.  naturální,  jež  nejsou  žalo- 
vatelny  a  poskytují  věřiteli  jen  některé  jiné 
Týhody  ^na  př.  právo  kompensační) ;  dále 
rozeznáváme  o.  jednostrané,  je-li  jen 
jedna  strana  zavázána  (na  př.  při  zápůjčce  V 
a  o.  oboustrané,  vznikají-li  práva  i  zá- 
vazky pro  obé  strany  (na  př.  při  smlouvě 
trhové).  J.V, 


O.  alternativní  v.  Alternativní  ob- 
ligace. 

O.  fakultativní  v.  Fakultativní  ob- 
ligace. 

Obligadni  právo  jest  ta  čásC  systému 
práva  soukromého,  která  pojednává  o  obli- 
gacích; kromě  toho  značí  o.  p.  též  subjek- 
tivní oprávnění  věřitelovo,  zakládající  se  na 
platné  obligaci.  J.V, 

Obliffátni  (lat.,  ital.  obbligato,  nezbytně, 
závazně)  šlovou  v  hudbě  průvodové  hlasy 
koncertantně  vedené,  které  tedy  nelze  vy- 
nechati, poněvadž  jim  přidělen  byl  hlavní 
nápěv  nebo  hlavni  průvod.  Značí  to  zejména 
hlas  nástrojový,  koncertující  zároveň  s  hla- 
sem zpěvným,  byť  i  tento  měl  vždy  vrch. 
Zvláště  ve  stol.  XVII.  a  XVIII.  kompono- 
vány  hojně  skladby  pro  sólový  hlas  s  prů- 
vodem varhan  nebo  piana,  také  orchestru,  a 
s  o-m  nástrojem  zároveň  koncertujícím,  jako 
flétnou,  houslemi  atd.  Ve  skladbách  koncert- 
ních jest  obyčejně  jeden  hlas  neb  nástroj 
o.,  není-li  skladba  zároveň  pro  několik  hlasů; 
ve  skladbách  komorních  a  polyfonně  praco- 
vaných jsou  všecky  hlasy  o. 

Oblisfatomi  (lat),  zavazující,  zá- 
vazný nebo  povinný,  naproti  fakulta- 
tivnímu (v.  t.). 

Obli^^  (ital.  obbligo),  závazek,  závaz- 
nost, záruka;  výrazu  »bez  o-ga«  užívá  se 
ve  směnkářství  k  naznačení,  že  ten,  kdo 
směnku  postupuje,  nebéře  na  sebe  závazek, 
nahraditi  summu  směnečnou,  kdyby  jí  smě- 
nečnik  nevyplatil. 

Oblina,  zakulacenina  trámu  vyhraněného, 
totiž  slabší  část  trámu,  která  po  vyhraněni 
do  určitých  rozměrů  neměla  dostatečné 
tloušťky  (síly)  a  zůstala  oblá.  čm. 

Obliteraoe  (z  lat),  v  lékařství  zanikání 
světlosti  útvarů  rourovitých,  na  př.  cev» 
zvláště  pupečních  po  narození,  avšak  i  pro- 
stor štěrbino  vitých,  na  př.  prostory  osrdeč- 
m'kové. 

O.  čili  překolkování  kolků  záleží 
v  otištění  úředního  razítka  na  kolcích,  upo- 
třebených k  listinám  anebo  spisům,  a  děje 
se  za  tím  účelem,  aby  se  znesnadnilo  opětné 
jejich  upotřebení.  Razítko  má  se  otisknouti 
černou  barvou  a  to  tak,  aby  otisk  byl  z  části 
na  barevném  dílu  kolku  a  z  části  na  papíře, 
na  kterém  jest  kolek  přilepen.  Zákonem 
předepsána  jest  o.  ve  příčině  kolků,  přL 
jejichž  užití  nebylo  třeba  dbáti  a  také  ne- 
bylo dbáno  zásaay  §  3.  nař.  min.  íin.  ze  dne 
28.  břez.  1854  č.  70  ř.  z.,  že  totiž  kolek  na 
listinách  a  spisech  sluší  z  pravidla  přepsati 
jejich  textem.  (Bližší  ustanovení  o  o-ci  viz 
v  §§  6—10  uvedeného  min.  nař..  §§  14  a  18 
zák.  z  8.  břez.  1876  č.  26  ř.  z.,  zák.  ze  7.  list 
r.  1862  č.  85  ř.  z.,  §  6  C.  zák.  ze  13.  pros. 
r.  1862  č.  89  ř.  z.,  §  11  nař.  min.  fin.  a  sprav, 
z  28.  pros.  1897  č.  306  ř.  z.,  odst.  13  nař. 
min.  fin.  z  20.  pros.  1862  č.  102  ř.  z.)     JBL 

Obloha  {\2X, firmamentum)  v.  Nebe. 

OblomovitUia,  dle  Oblomova,  hrdiny 
románu  Gončarova,  věčné  osnování  plánův 
a  nerozhodnost,  neodhodlanost,  když  dojde 


552 


Oblongum  —  Obnova. 


k  činu,  stav,  jenž  charakterisuíe  přirozenost 
ruskou.  Srv.  Dobroljubov,  Oblomovština. 

Oblongum  (lat.),  obdélník,  v.  Čtyř- 
úhelník. 

Oblouk  je  čásC  kružnice.   Délka  o-u  při 

slušného  středového  úhlu  co  rovná  se  —^  co, 

O.  v  geom.  v.  Arcus  a  Cyklometri- 
cké funkce. 

O.  v  stavit,  v.  Klenba,  str.  350,  Klen- 
bové oblouky  a  Mosty,  str.  771. 

O.  denní  a  noční  v.  Nebe  16a. 

O.  elektrický  v.  Lampy,  str.  600. 

O-y  vítězné  v.  Architektura,  str.  676. 

Obloukové  lampy  v.  Lampy,  str.  600. 

Oblounkář,    oblounník,   viz  Hoblík, 
str.  420  a  422. 
Obmyslnost  v.  Mála  fides. 

Obmýtuost,  trvání  lesin  nebo  porostů 
lesních  od  jejich  vzniku  až  do  zmýténi.  O. 
bývá  rozličná  a  řídí  se  dle  zásad  racionál- 
ního hospodaření  určujících,  kdy  zmýtění 
státi  se  má,  a  tak  jest:  o.  fysická,  kdy  po- 
rosty jsou  nejzpůsobilejší  pro  přirozené  zmla- 
zení  anebo  kdy  stromoví  dosáhlo  nejvyššího 
stáří;  o.  technická,  kdy  stromovi  posky- 
tuje dříví  nejzpůsobilejšího  k  upotřebení; 
o.  největší  hmoty,  kdy  vytěží  se  nejvíce 
dříví;  o.  největšího  důchodu,  kdy  poro- 
sty poskytují  největší  těžby  v  penězích 
(hrubý  výnos),  a  o.  finanční,  kdy  dosáhne 
se  největšího  čistého  výnosu.  Kratší  nebo 
delší  obmýtná  doba  (obmýtný  čas)  závisí 
hlavně  na  hospodářském  stavu  lesin,  stáří, 
vzrůstu  a  vývoji  stromoví  i  poměrův  od- 
bytu. Črn, 

Obnloa,  řeka  v  Srbsku.  Vzniká  v  planině 
Medvednik  2l  2  km  před  městem  Valjevem 
splývá  s  řekou  Jablanicí,  s  níž  tvoří  Kolu- 
baru. 

Obnosek  v.  Kabacoun. 

Obnova  (v  mysliv.  mluvě)  nově  napadlý 
sníh,  kterým  zakryty  jsou  starší  stopy  zvěře 
tak,  že  nové  lépe  lze  poznati.  O.  slouží  my- 
slivcům k  vystopování  zvěře  (ponejvíce 
škodné,  dravé)  časně  z  rána,  kam  v  noci 
zašla  a  kde  ji  pak  ve  dne  uloviti  možno. 
Nejvýhodnější  jest  tak  zv.  krátká  o.,  pře- 
stal-li  sníh  padati  asi  ve  4  hodiny  ráno,  tak 
že  znalé  jsou  jen  stopy  zvěře  k  dennímu 
pobytu  se  uchylující  tam,  kde  pak  ve  dne 
přistiženy  býti  mohou.  črn. 

O.  čili  novace  (v.  t.). 

Obnova  soudního  řízeni  civilního 
rozsudkem  skončeného  jest  prostředek  pro- 
cessní,  kterým  strana  zkrácená  rozsudkem 
z  jiných  důvodů,  než  pro  které  se  připouští 
odvolání  neb  dovolání,  může  dosíci  jeho 
zrušení  a  změny.  Podmínkou  o-vy  dle  rak. 
soudního  civilního  řádu  jest,  že  po  vynesení 
rozsudku  vyŠly  na  jevo  skutečnosti,  pro 
které  rozsudek  již  vynesený  jest  nesprávný 
a  které  straně  rozsudkem  zkrácené  v  době 
vynášení  rozsudku  buď  známy  nebyly,  nebo 
kterých  ona  v  předchozím  řízení  vůbec  užiti 
nemohla.  Skutečnosti  takové  vypočítává  rak. 


soud.  civil,  řád  v  §  530  taxativně  a  připouští 
o-vu  ř.  ve  případech  těchto:  L  když  listina, 
o  kterou  rozsudek  se  opírá,  byla  falešné 
vyhotovena  nebo  zfalšována;  2.  když  svě- 
dek nebo  znalec  neb  odpůrce  při  svém  pří- 
sežném výslechu  křivé  vypověděl  a  rozsu- 
dek se  o  tuto  křivou  výpověď  opírá;  3.  kd)^ 
byl  rozsudek  vymožen  podvodným  jednáním 
zástupce  strany  neb  jejího  odpůrce  neb  zá- 
stupce téhož,  a  jednání  to  lze  trestné  stíhati; 

4.  když  soudce  při  vynášení  rozsudku  neb 
některého  dřívějšího  rozhodnutí,  o  které  se 
rozsudek  opírá,  dopustí  se  s  ohledem  na  spor 
ke  škodě  strany  zločinu  zlého  užívání  moci 
úřední  nebo  braní  darů  ve  věcech  úředních; 

5.  když  rozsudek  trestního  soudu,  kterým 
byl  civilní  soud  v  příčině  otázky  viny  vázán, 
později  jiným  pravoplatným  rozsudkem  neb 
usnesením  trest,  soudu  se  zruší;  6.  kdy2 
strana  nalezne  pravoplatný  rozsudek  civilní, 
kter^  o  tomtéž  právě  nebo  právním  nároku 
již  aříve  byl  vydán,  neb  takového  rozsudku 
teprve  po  vynesení  rozsudku  druhého  užiti 
může,  a  rozsudek  ten  mezi  stranami  nyněj- 
šího sporu  tvoři  právo;  7.  když  strana  zvi 
nové  skutečnosti  neb  nové  průvody,  násled- 
kem kterých  byl  by  rozsudek  pro  ni  dopadl 
příznivěji,  kdyby  jich  byla  mohla  užiti  dřivé. 
Z  těchto  posledních  dvou  důvodů  připouští 
se  o.  však  jen  tehdy,  když  strana  bexe  své 
viny  skutečností  těch  před  vynesením  roz- 
sudku v  řízení  jemu  předcházejícím  použiti 
nemohla.  8.  Konečně  připouští  se  o.  také 
ku  provedení  důkazů,  které  již  v  řízení  před 
rozsudkem  byly  nabízeny  a  připuštěny,  ale 
nebyly  provedeny,  poněvadž  lhůta  k  jejich 
provedení  mamě  uplynula,  když  důkazy  ty 
mohou  přivoditi  příznivější  rozhodnutí  pro 
stranu,  která  důkazy  ty  nabízela  a  o-vy  se 
domáhá. 

O-vy  nutno  domáhati  se  žalobou,  t.  zv. 
žalobou  o  o-vu.  Žalobu  tu  dlužno  podati 
u  soudu,  který  vynesl  rozsudek  v  prvé  sto- 
lici, ale  když  se  důvod  o-vy  týká  jen  roz- 
sudku vyšší  stolice,  u  této,  v  případě  pak 
pod  č.  4.  uvedeném  u  toho  soudu,  kter^ 
rozsudek,  jemuž  se  odporuje,  vynesl,  neb 
čelí-li  o.  proti  několika  rozsudkům  v  téže 
věci  vydaným,  u  toho  soudu,  kter^  rozhodnul 
posledně.  Lhůta  k  žalobě  té  činí  10  let  ode 
dne,  kdy  rozsudek  nabyl  privní  moci,  a  musí 
krom  toho  podána  býti  průběhem  těchto 
10  let  v  neprodluží telné  lhůtě  1  měsíce,  kte- 
rážto poslední  lhůta  se  čítá  v  případech  pod 
č.  1.— 5.  uvedených  ode  dne  doručeni  trest- 
ního rozsudku  neb  usnesení,  v  případech 
pod  č.  6.  a  7.  uvedených  od  toho  dne,  kdy 
strana  o  starším  rozsudku  neb  novech  sku- 
tečnostech a  průvodech  zvěděla  neb  jích 
použiti  mohla,  v  případě  pak  posledním  (8.) 
ode  dne  doručení  rozsudku.  Žalobou  touto 
domáhá  se  žalobce,  aby  rozsudek  byl  zrušen 
a  aby  bylo  v  jeho  při  jinak  rozhodnuto. 
Soud,  u  něhož  žaloba  taková  byla  podána » 
zkoumá  nejprve,  zdali  je  tu  vůbec  zákonný 
důvod  o-vy  a  zda  žaloba  podána  včas.  Není-fi 
tu  zákonného  důvodu,  neb  nebyla-li  lhůta 


Obnova 


553 


i 


dodfiena,  zamítne  žalobu  usnesenira  bez  dal- 
šího jednání.  Když  se  žádá  za  o-vu  z  důvodu 
trestního  čiou  (případ  1.— 4.)  a  není  tu  ještě 
pravoplatného  rozhodnutí  trestního  soudu, 
civilní  soud  musí  postoupiti  spisy  státnímu 
xastupitelství,  aby  zavedlo  trestní  stíhání. 
Skonči-li  toto  trestní  stíhání  osvobozením 
obžalovaného  z  toho  důvodu,  že  se  trestního 
činu,  o  který  jde,  nedopustil,  civilní  soud 
musí  žalobu  o  o-vu  usnesením  zamítnouti, 
nczavádéje  dalšího  řízení.  Tato  usnesení  ději 
se  u  sborových  soudů  v  neveřejném  seděni. 
Vr  všech  ostatních  případech  soud  zavede 
o  žalobě  té  řádné  řízení.  V  řízeni  tomto 
jedná  se  buď  o  o-vě  a  o  věcí  samé  zároveň, 
neb  jen  o  o-vě.  kízení  o  o-vě  a  o  věci  samé 
slučuic  se  tehdy,  když  důvod  o-vy  prokázán 
cst  listinou  a  když  jde  o  8.  případ  o -vy. 
cn  tehdy,  když  by  soud  vyááí  stolice,  u  kte- 
rého byla  žaloba  ta  podána,  nemohl  dle  před- 
pisů zákonných  o  řízení  pro  něj  platných 
provésti  také  při  původní,  rozhodne  pouze 
o  přípustnosti  o-vy,  a  když  ji  rozsudkem 
připustí,  dá  řízeni  ve  věci  samé  provésti 
soudem,  který  vynesl  rozsudek  v  odpor 
braný  v  prvé  stolici.  Ve  všech  ostatních 
případech  rozhodne  soud,  u  kterého  byla 
Žaloba  ta  podána,  rozsudkem  nejprve  jenom 
o  tom,  zdali  se  o.  -připouští  či  nepřipouští. 
Připustí-li  se  o.,  provede  se  nové  řízeni 
n  téhož  soudu,  který  ji  připustil,  leda  by 
tento  soud  dle  předpisův  o  řízení  pro  něj 
platoýich  provésti  ho  nemohl,  v  kterémžto 
případě  postoupí  se  řízení  soudu,  který 
v  odpor  braný  rozsudek  vynesl  v  prvé  sto- 
lici. V  řízeni  tomto  jedná  se  o  předmětu 
sporu  znova  jen  potud,  pokud  důvodem 
O- vy  byl  dotčen. 

Byla-li  podána  žaloba  za  o-vu  a  zároveň 
z  rozsudku,  o  jehož  zrušení  žalobou  tou  se 
Žádá,  odvolání  neb  dovolání,  musi  býti  od- 
volací neb  dovolací  řízení  přerušeno,  žádá-li 
se  za  o-vu  z  důvodů  pod  č.  1.— 5.  uvedeních 
a  rozsudek  trestního  soudu  jest  k  žalobě  za 
o-vu  předložen.  V  ostatních  případech  pak 
řízení  odvolací  neb  dovolací  koná  se  dále, 
ale  může  býti  přerušeno  z  úřední  povinnosti 
neb  na  návrh  strany,  když  se  takovéto  pře- 
rušení jeví  účelným.  V  případech  těchto 
pak  má  žaloba  za  o-vu  také  ten  účinek,  že 
rozsudek,  proti  němuž  ona  směřuje,  nemůže 
býti  vykonán.  Jinak  žaloba  za  o-vu  tohoto 
účinku  nemá,  zejména  pak  nikdy  proti  roz- 
sudku, který  již  moci  práva  nabyl.      Hlr. 

O.  řízeni  trestního.  Bylo-li  řízeni  trestní 
8  právní  mocí  ukončeno,  nelze  z  pravidla 
výsledky  jeho  již  nijakým  způsobem  bráti 
v  odpor  (zásada  formálně  právní  moci).  Spra- 
vedlnost káže  však  připustiti  z  toho  výjimku, 
kdyby  teprve  dodatečně  naskytly  se  nové 
závaíné  skutečnosti  nebo  průvody,  jimiž  by 
důvěra  ve  správnost  dřívějšího  rozhodnutí 
vážně  mohla  býti  otřesena.  Proto,  jako  jiná 
zákonodárství,  tak  i  rakouský  ř.  tr.  z  r.  1873 
připoošti  o-vu  ř.  tr.,  a  to  jak  ku  prospěchu 
obviněného,  tak  i  v  jeho  neprospěch,  v  tomto 
druhém  případě  ovšem  jen,  pokud  trestnost 


činu  nepominula  ještě  promlčením  (aneb 
udělením  milosti).  Co  do  podmínek  a  způ- 
sobu řízení  třeba  lišiti:  I.  O-vu  ř.  tr.,  jež 
skončeno  bylo(pravoplatně)  zástave  ním 
(§  352),  tedy  ještě  před  hlavním  přelíčením, 
třebas  i  v  (soudním)  přípravném  vyhledá- 
vání, konaném  proti  určitému  obviněnému 
(§  38.  odst.  3.  a  §  363.  č.  1.  a  contr.).  Tu 
jest  ni  žalobci  (státním  zástupci  nebo  sou- 
kromém žalobci),  aby  za  o-vu  ř.  žádal,  před- 
loze při  tom  nové  průvody  (resp.  skutečno- 
sti), jimiž  by  obviněný  mohl  býti  usvědčen. 
Z  jaké  příčiny  dřívější  řízení  bylo  zastaveno, 
na  tom  nezáleží;  jenom  stalo-li  se  tak  proto, 
že  soukromý  žalobce  od  obžaloby  ustou- 
pil, nedovoluje  se  mu  již  Žádati  za  o-vu  ř. 
O  této  žádosti  rozhoduje  radní  komora,  na 
jejíž  usnesení  připouští  se  stížnost  ke  sbo- 
rovému soudu  druhé  stolice.  K  podání  stíž- 
nosti jest  lhůta  třídenní.  II.  O.  ř.  tr.  skon- 
čeného (pravoplatným)  rozsudkem,  ď)  O. 
ř.  ku  prospěchu  obžalovaného  od- 
souzeného (§§  353.  a  354.).  Tu  lze  žádati 
za  o-vu  ř.,  třebas  i  trest  byl  již  vykonán 
býval,  ano  i  po  smrti  obžalovaného,  ve  pří- 
padech těchto:  1.  hylo-li  prokázáno,  že  od- 
souzení bylo  způsobeno  činem  trestným,  je- 
hož někdo  jiný  se  dopustil,  jako  zvláště  fal- 
šováním listiny,  křivým  svědectvím  nebo 
podplacením;  2.  jestliže  byly  přivedeny  nové 
skutečnosti  nebo  průvody,  které  bua  samy 
o  sobě  nebo  ve  spojení  s  důkazy  dříve  pro- 
vedenými jeví  se  býti  způsobilými  k  tomu, 
aby  obžalovaný  byl  osvobozen  aneb  alespoň 
odsouzen  pro  čin  náležející  pod  mírnější  zá- 
kon trestní;  3.  jestliže  dvě  nebo  více  osob 
pro  týž  skutek  odsouzeno  bylo  různými  ná- 
lezy a  při  srovnání  těchto  nálezův  i  skutko- 
vého jich  podkladu  nelze  než  souditi,  že  ně- 
která nebo  některé  z  těchto  osob  jsou  ne- 
vinny. Žádati  za  o-vu  ř.  může  nejen  sám 
obžalovaný,  nýbrž  i  všichni  ti,  kdož  mají 
právo  podávati  v  jeho  prospěch  stížnost 
zmatečnou  nebo  odvolání.  Ďověděl-li  se 
státní  zástupce  o  nějaké  okolnosti,  vytčené 
pod  č.  1. — 3.,  jest  povinen  zpraviti  o  tom 
obžalovaného  nebo  některou  z  osob  právě 
zmíněných  nel>o  sám  návrh  na  o-vu  ř.  uči- 
niti, b)  O.  ř.  v  neprospěch  obžalova- 
ného osvobozeného  (§  355.).  Podmínkou 
tu  jest:  1.  že  nález  osvobozující  byl  způso- 
ben zfalšováním  listiny,  křivým  svědectvím, 
podplacením  nebo  jiným  činem  trestným 
obžalovaného  nebo  někoho  jiného;  nebo  2.  že 
obžalovaný  později  přiznal  se  soudně  nebo 
mimosoudně  ke  skutku  jemu  přičítanému; 
nebo  3.  že  naskytly  se  později  nové  skuteč- 
nosti nebo  průvody,  jež  samy  o  sobě  nebo 
ve  spojení  s  důkazy  dříve  provedenými  jeví 
se  býti  způsobilými  k  tomu,  aby  obžalovaný 
byl  usvědčen.  Návrh  na  o-vu  ř.  může  uči- 
niti státní  zástupce  nebo  soukromý  žalobce. 
c)  O.  ř.  v  neprospěch  obžalovaného 
odsouzeného  (§  356.).  Tu  předpokládá 
se  mimo  podmínky  vytčené  pod  lit.  b)  ještě, 
1.  že  na  zločin  skutečně  spáchaný  ukládá  se 
trest  smrti  nebo  doživotného  žaláře,  kdežto 


554  Obnovené  zřízení  zemské. 

podle  sazby  trestní  vzaté  za  základ  rozsudku  >  nému  rozsudku.  4.  Bylo-li  nové  řízení  zasta* 
bylo  lze  vyměřiti  jenom  žalář  dočasný;  nebo   véno  jeStě  před  hlavním  přelíčením,  přísluší 


2.  že  slušelo  vyměřiti  trest  žaláře  alespoň 
desítiletého,  kdežto  trest  byl  vyméřen  podle 
sazby  nepřesahující  pěti  let;  nebo  3.  že  ob- 


obviněnému  právo  žádati,  aby  zastavení  nebo 
nález,  kterýmž  byla  obžaloba  (ve  stadiu  ob- 
žalovacím)  zamítnuta,  byly  veřejně    vyhlá- 


žalovaný  byl  odsouzen  pro  přečm  nebo  pře- '  seny.  Tato  rozhodnutí  rovnaji  se  co  do 
stupek,  kdežto  skutek  má  povahu  zločinu,  účinku  rozsudku  osvobozujícímu.  —  Zkrá- 
Žádati  za  o-vu  ř.  může  tu  jen  státní  zá-  cené  řízení  dovoluje  §360.  v  ten  zpftsob, 
stupce.  —  Řízení  obnovovací  (§  357.  a '  Že  soud,  kterýž  o-vu  ř.  povolil,  může  také, 
358.).  Žádost  za  o-vu  ř.  sluší  podati  při  tom  I  ač  snáši-li  se  s  tím  žalobce,  zároveň  ihned 
sborovém  soudě  první  stolice,  kterýž  konal  |  vynésti  rozsudek,  jímž  se  obžalovaný  osvo- 
řízeni  dřívější  (ve  případě  vytčeném  pod  lit.  bozuje  nebo  dává  se  místa  jeho  návrhu,  aby 
c)  č.  3.,  v  jehož  obvodě  leží  ten  soud  okresní,  mu  byl  vyměřen  trest  podle  mírnější  saiby. 
který  byl  vynesl  rozsudek).  Věc  přikáže  se  Proti  tomuto  nálezu  není  opravného  pro* 
tu  nejprve  soudci  vyšetřujícímu,  aby  vyhle-  středku.  Obviněný  může  žádati,  aby  dotčený 
dal  skutečnosti,  o  něž  žádost  se  opírá,  a  nález  veřejně  byl  vyhlášen.  — V  řízeni  pře- 
vyslechl  druhou  stranu.  Samo  rozhodnutí  stupkovém  (§  480.  odst.  \,)  o  přípustnosti 
o  tom,  zda  má  žádosti  býti  vyhověno  čili  o-vy  ř.  rozhoduje  soud  okr.,  na  jehož  za- 
nic,  činí  sborový  soud  první  stolice  v  ne-   mí  tající  rozhodnutí  podati  lze  ve   třech 


veřejném  seděni  ve  shromážděni  čtyř  soud- 
cův, z  nichž  jeden  předsedá.  Na  jeho  usne- 
seni podati  lze  do  tří  dnů  stížnost,  o  niž 


dnech  stížnost,  kteráž  jde  ke  sborovému 
soudu  první  stolice.  —  Mimořádná  o.  f. 
tr.  (mimořádná  revise,  §  362.).  Tak  na- 


rozhoduje  sborový  soud  druhé  stolice.  Tento  zýváme  zcela  mimořádný  prostředek,  jímž 
soud,  vyřidil-li  stížnost  v  ten  rozum,  že  st; '  možno  i  bez  podmínek  o-vy  ř.  zvrátiti  roz* 
o.  ř.  připouští,  může  také  další  řízení  ode-  sudek  pro  nesprávnost  skutkového  jeho  pod* 
vzdati  jinému  sborovému  soudu  první  sto-  kladu.  Tento  prostředek  poskvtnut  jest  vý- 
lice.  —  Zákonný  účinek  usnesení,  jímž  lučně  soudu  kassačnímu,  tak  že  všeliké 
o.  ř.  byla  povolena,  záleží  v  tom,  že  dřívější  k  tomu  směřující  návrhy  osob  soukromých 
rozsudek,  pokud  vztahuje  se  k  tomu  činu  jsou  zhola  nepřípustné  a  neúčinné.  I  sám 
tr.,  jehož  týká  se  povolená  o.  ř.,  prohlášen  kassačni  soud  jest  při  tom  obmezen  potud, 
jest  za  zrušený,  óbmezení  tohoto  pravidla  že  může  prostředku  toho  užiti  jen  ku  pro- 
stanoví  §  358.  odst.  1.  co  do  následkův  od-  >  spěchu  odsouzeného  a  jen,  když  pochybno- 
souzení,  odst.  2.  pak  co  do  nároků  soukromo-  sti  o  tom,  že  by  správnými  byly  skutečno- 
právných.  Podání  žádosti  za  o-vu  ř.  nemá  sti,  na  nichž  zaklácfá  se  rozsudek,  jsou  sku* 
ovšem  toho  účinku,  že  by  se  tím  stavil  vý- 1  tečně  závažné  a  nebyly  rozptýleny  ani  zvlášt- 
kon  trestu,  leč  by  soud  o  o-vě  ř.  rozhodu-  ním  vyhledáváním,  k  tomu  konci  od  soudu 
jící,  vyslechna  prve  žalobce,  podle  zvláštní  kassačniho  nařízeným.  Mimo  to  jest  třeba, 
povahy  véci  pokládal  to  za  přiměřené  (§  361.  \  aby  dotčené  pochybnosti  naskytly  se  soudu 
odst.  1.).  Teprve  když  by  obnova  s  právní  kassačnímu  buďsi:'  1.  při  předchozí  pořade 
mocí  byla  povolena,  slušelo  by  výkon  trestu  o  zmatečné  stížnosti  nebo  po  veřejném  o  ní 
neodkladnč  zastaviti,  zároveň  však  podle  líčení;  nebo  2.  při  poradě  konané  o  zprávě, 
všeobecných  ustanovení  rozhodnouti  o  vzetí  již  mu  podal  sborový  soud  porotní  ra  při- 
obviněného  do  vazby  (§  360.  odst.  2.).  —  činou  rozsudku  odsuzujícího  k  trestu  smrti 
Řízení  obnovené  (§  359.)  jest  řízením  dle  §  341.;  nebo  3.  při  zkoumáni  spisů,  před- 
zcela  novým,  při  němŽ  nejde  o  to,  aby  dři- ,  sevzatém  ke  zvláštnímu  návrhu  gener^ního 
včjší  rozsudek  podroben  byl  nějakému  pře-  prokurátora.  Samo  usnesení,  jež  kassačni 
zkoumáváni,  nýbrž  aby  podle  materiálu '  soud  učiní  vyslechna  prve  generálního  pro- 
v  tomto  novém  řízení  přivedeného  o  véci  kurátora,  záleží  vůbec  v  tom,  že  nařídí  se 
znova  bylo  rozhodnuto.  Zvláštnosti  tohoto  I  o.  ř.  tr.  Při  jednomyslnosti  všech  (sedmi) 
nového  řízení,  o  němž  jinak  platí  ustanovení  členův  a  souhlase  generálního  prokurátora 
povšechná,  jsou:  1.  Nejprve  koná  nebo  do- ;  může  však  také  soud  kass.  ihned  vynésti 
plňuje  se  přípravné  vyšetřování,  a  to  ve  nový  rozsudek,  jímžto  se  obžalovaný  osvo- 
směru  vytčeném  usnesením  povolujícím  ovu  bozuje  aneb  odsuzuje  podle  mírnější  sazby 
ř.  Hlavním  účelem  při  tom  jest,  aby  byly  trestní.  V  řízení  přestupkovéra  mimo* 
vyhledány  nové  průvody,  jež  o-vu  ř.  přivo-  řádná  o.  ř.  se  nepřipouští  (§  480.  odst  2.). — 
dily.  2.  fc  novému  přelíčení  sluŠí  obeslati  Ustanovení  o  o-vě  r.  doplňuje  §  363.,  kte- 
také  soukromého  účastníka.  Výsledky  řízení  rýž  uvádí  čtyři  případy,  kdy  i  bez  pod- 
dřívějšího  zasahuji  v  toto  přelíčení  jen  po-  mínek  o-vy  lze  zavésti  nebo  dále  konati 
tud,  že  výpovědi  těch  svědků,  znalcův  a  řízení  trestní.  Při  tom  jen  č.  2.  a  4.  obsahuje 
spoluobviněných,  kteří  již  nemohou  býti  vy- ,  skutečné  výjimky  ze  zásad  o  o-vé  ř.  trest., 
slýcháni,  sluší  přečísti  ze  spisů.  3.  Pro  roz-  kdežto  č.  1.  a  3.  týkají  se  případů,  kde  věc 
sudek  odsuzující  platí  co  do  vyznačení  tre-  posud  nebyla  s  právní  mocí  rozhodnuta  a 
stu  zákaz  reformace  in  peius  v  témže  smyslu  '  kde  by  tedy  k  novému  nebo  dalšímu  řízeni 
a  rozsahu  jako  při  stížnosti  zmatečné  a  při  již  podle  povšechných  zásad  nebylo  třeba 
odvoláni;    k  trestu  již  vytrpěnému  sluší  tu   podmínek  o-vy.  -reh, 

hleděti  dle  §  265.  Proti  novému  nálezu  užiti !  Obnovené  zřiseni  zemské  v.  Č  e  ch  y, 
lze  týchž  opravných  prostředků,  co  proti  ji- .  str.  466. 


Obnoxiace  —  Obodrici  555 

Obnozlaoa  (lat.  obnoxiath,  odvozeno  od ,  Hranice  severozáp.  a  jihozáp.  není  však  do- 
otnoxius,  propadlý  trestu,  podřízený,  pod- !  sti  určitá.  Jistě  že  původně  O.  obývali  dále 
daný,  nevolný),  výraz  obvyklý  ve  stfedo-  na  západ,  jako  zase  v  pozdějších  časích 
vČku;  znamená  uvedeni  nebo  vstoupení  do  <  ustoupili  na  východ.  Ze  kmenů  obodrických 
otroctví,  zejména  následkem  dluhů.  V  Neu- 1  severozápadně  seděli  v  kraji  takto  výmeze- 
stríi  sepisována  byla  o  dobrovolném  vstou-  ném  Vagrové,  jižně  od  nich  Polabané, 
penf  do  otroctví  listina  zv.  venditio  neb  na  levém  břehu  labském  Drevané,  proti 
obnoxiatio.  nim  na  pravém  břehu  Smolinci  aBytenci 

Obnilllllatlo  [-lácio]  (lat.),  v  lék.  totéž  co ,  (oba  tyto  kmeny  počítají  někteří  za  větve 
mrákoty  a  mdloby.  <  Polabanů^,  za  těmi  k  moři  Rarogovč  neb 

Oboei(lat.5ii;7ffrci7/um)je  nad  okem  oblou- ,  O.  v  užším  slova  smyslu,  na  východě  Var- 
kovité  pásmo,  složené  z  krátkých  a  tuhých  nové  (Vranevci),  na  jihu  po  obou  bře- 
chloupků,  kteréž  u  rozmanitých  lidí  a  národů  zích  labských  Gliňané.  Na  ostr.  Fembře 
mívá  rozličnou  podobu,  přispívajíc  značnou  žili  Fembrané  (snad  jen  větev  Varnův). 
měrou  k  jejich  individuální  charakteristice.  I  Jméno  O.  odvozují  jeani  od  bedr,  bodr 
O.  bývá  buď  úzké,  tenké,  sotva  naznačeno,  I  {vigil,  strenuus;  Šafařík),  jíní  pokládají  je  za 
někdy  čistě  obloukovité,  jindy  více  lomeno;  složeninu  z  ob  a  odra  (voda),  tedy  jako  za 
někdy  splývají  či  srůstají  obě  o.  spolu  při ,  vodou  (bydlili  za  mnoha  jezery)  usedlí  (Per- 
nosním  kořeni,  čímž  může  obličej  nabýti  wolf).  Odpověď  na  otázku,  kdy  O.  území  své 
výrazu  zvláštní  přísnosti  nebo  tvrdosti,  jindy  obsadili,  souvisí  s  nerozluštěnou  dosud  otáz- 
pak  jsou  valně  od  sebe  vzdálena  Barva  o. '  kou  o  národní  příslušnosti  obyvatelů  klas- 
bývá  táž  jako  barva  vlasů,  obyčejně  pak  sické  Germanie.  Přímého  svědectví  o  době 
temnější,  tak  že  příliš  světlá  obočí  za  krásná  příchodu  O-ců  do  kraje  jejich  není  vůbec. 
se*  nepokládají.  O.  zachovává  dlouho  svoji  Tato  věc,  pak  podoba  některých  jmen  z  doby 
barvu  a  jen  pozdě  šediví.  Významno  je,  že  slovanské  se  jmény  klassickými  (srv.  Taci- 
u  starších  osob  chloupky  v  o.  nad  vnitřním  tovy  »Varini<,  tam  kde  pozdéji  Varnabi, 
koutkem  očním  značnou  měrou  šikmo  ven  Varnavi,  t.  j.  Varnové,  Vránové,  Vranevci) 
vyrůstávají,  tvoříce  nad  celým  okem  pře-  a  vysoký  stupeň  kultury  obodrické  v  době, 
Vislou  stříšku,  dodávající  oku  zvláštního  kdy  poprvé  na  jevišti  světovém  se  objeví, 
ostrého  výrazu.  O.  pošinováno  je  okružním  vedle  jiných  okolností,  zdá  se,  že  nasvědčují 
svalem  očním,  svalem  čelním  a  zvláště  t.  zv.  mnohem  dřívější  kolonisaci,  než  jest  rozhraní 
svrašfovačem  o.  rozmanitými  směry,  zejména  starověku  se  středověkem  nebo  dokonce 
může  býti  staženo  silně  dolů  nad  oko,  nebo  století  VI.  —  Dějiny  O-ců  jsou  článkem 
může  býti  zdviženo  do  čela  nebo  i  sešinuto ,  dějinného  zápasu  mezi  dvěma  velikými  kme- 
dovnitř  ke  kořeni  nosnímu,  při  čemž  vrásky ,  ny,  t.  slovanským  a  německým.  Vypsání  je- 
a  po  případě  i  lomení  oblouku  obočního,  i  jich  stíženo  jest  hlavně  tím,  že  máme  pra- 
vznikajíd  seŠinováním  kůže,  valnou  měrou  |  měny  pouze  jednostrané,  t.  německé  a  čá- 
přispívaii  k  utváření  výrazu  obličeje  pří  roz-  stečně  dánské.  O.  sami  nezůstavili  po  sobě 
roanitýcn  stavech  duševních  (podivu,  smutku, !  žádných  památek,  krom  názvů  místních  a 
hněvu,  veselosti  a  pod.).  U  něktirých  ná- ^  chudých  ukázek  jazyka  drevanského,  zapsa- 
rodův  o.  zvlášt  se  přikrašluje.  {  ných  ovšem  v  dobách  až   velmi  pozdních. 

Obod:  X)  O.,  místo  v  Černé  Hoře,  v  ně-j  Také  Slovany  (Vendy)  starých  pověstí  dán- 
kdcjší  Zetě,  kde  dle  některých  historiků  |  skÝch  jisté  nejednou,  hledíme-Ii  k  poloze 
v  XV.  stol.  byla  prvá  tiskárna  na  Balkáně,  sídel  obou  kmenů,  míněni  jsou  O.  Poměry 
kterou  založil  »gospodar«  Zety  Jiří  Crnoje- 1  nebyly  přátelské.  Ještě  méně  přátelství  bylo 
vič  a  v  niž  r.  1494  byla  tištěna  kyrillicí  mezi  O.  a  západními  jejich  sousedy  Sasy, 
kniha  Okiojich  (Osmoglasnik).  tlačícími  se  stále  k  východu.  Slovanské  ná- 

2)  O.,  místo  v  Konavlích,  v  okolí  dubrov-  zvy  v  kraji  Sasům  náležejícím  dokazuji,  že 
nickém  (dalmatské  Chorvatsko),  kdysi  vý-  kmen  tento  již  velmi  časně  opanoval  čásť 
znamné,  tak  Že  se  dosti  často  uvádí  v  srb-  území  slovanského.  Z  nepřátelství  k  Sasům 
ských  listinách  zvláště  z  XV.  stol.  možno    si    vysvětliti,    proč    O.    spojují    se 

Obodriol:  1)  O.  (též  Obodrité,  v  pra-  s  Karlem  Velikým  proti  Sasům.  Ncvysvět- 
menech  Abodriti,  Obotriti  a  p.,  dle  Sa-  Icna  jest  však  nenávist  O-ců  k  jihovýchod- 
íaříka  Bodrci).  severozápadní  kmen  Slo-  ním  sousedům,  slovanským  Luticům,  jež 
vanův  baltických,  jenž  seděl  v  kraji  omeze-  roku  789  učinila  spojencem  Karla  Velikého 
ném  na  severu  mořem  Baltickým,  na  vých.  proti  nim  knížete  obodríckého  Vlčana.  Po 
čarou  od  ústí  ř.  Varna  vy  řn.  Vrána  va,  War-  jeho  smrti  (795)  vladařil  v  Obodricku  Draž- 
now)  k  východnímu  břehu  jezera  Morice  ko,  věrný  pomocník  Karla  Velikého  i  proti 
{Afňrít{er  See),  na  lihových,  a  jihu  čarou  bě-  Slovanům;  za  něho  zle  trpěla  země  vpádem 
žící  od  jižního  břehu  Morice,  přes  ústí  Ste-  Dánův  (808)  a  spojených  s  nimi  Luticů,  při 
pěnice  do  Labe,  pak  po  Labi  až  asi  k  ústí  čemž  město  Rarog  rozbořeno  a  Godeljub 
Ury  {Ohře),  odtud  k  pramenům  Ilmenavy;  (snad  údělný  kníže  obodrický)  oběšen.  V  té 
oa  jihozápadě  činily  hranici  tato  řeka  až  době  již  pokoření  Sasů  dokonáno  a  ne- 
k  ústí  svému,  potom  znovu  Lab.*,  až  asi  tam,  vděčný  Karel  (zejména  po  smrti  Drážkově 
kde  vlévá  se  do  něho  řeka  Styr  (Stár);  se-  r.  809)  odvrátiv  se  od  O-ců  pomýšlel  na 
verozápadní  hranici  tvořila  čára  od  ústí  úplné  jich  podmanění.  Stejné  úmysly  měli 
Styni   k  ř.  Sleji  {Schleie)  a  po  ní  k  moři.  i  i  nástupci  Karlovi.   Boje  proti  O  cům  vedli 


556 


Obodrici. 


od  těch  dob  hlavně  Sašové.  Knížata  obodri- 
cká  prohlédáe  franckou  přízeň  spojovala  se 
8  Dány.  Tak  Slavomír  (zemřel ve  vyhnan- 
stvi  r.  821  jako  prvý  křestan  z  Bodrcflv)  a 
Čadrag;  ale  Ludvík  Pobožný  přece  jen 
mocně  zasahá  v  osudy  O-ců.  Po  smrtí  Ča- 
dragově  Obodricko  zdá  se  rozděleno  mezi 
několik  knížat,  z  nichž  žádnému  nepodaří 
se  nabýti  vrchní  moci  nad  ostatními;  přes 
seslabení  tím  přirozeně  vzniklé  odpírají  O. 
Ludvíku  Němci  (v  bojích  r.  844  zahyne  kníže 
Gostomysl),  ba  za  Arnulfa  dobudou  si 
r.  889  úplné  neodvislosti.  Nepříznivý  obrat 
nastává,  když  na  trůn  německý  dosedl  rod 
saský.  Jindřich  I.  obnovil  r.  928  dávné  ^o- 
plátky  a  přitužil  r.  932  poddanský  poměr 
k  říši.  Založením  krajište  álesvického  od- 
trhl Bodrce  od  přirozených  jejich  proti  Sá- 
šům spojenců,  Dánův.  Za  Oty  I.  tiskne  Slo- 
vany Heřman  Billung,  ale  knížata  O  ců 
Stojgněv  a  Nakon,  spoiení  s  jinými  Slo- 
vany, statečně  mu  odpírají,  a  teprve  pomocí 
Ránů  pokoří  je  Ota  (bitva  nad  Došou  nebo 
Rekenicí  r.  955;  Stojgněv  zahyne).  Spory 
mezi  vagerským  knížetem  Želiborem  a 
obodrickým  Mstivojem  urovnává  opět  Bil - 
lung.  Všeobecným  povstáním  proti  Němcům 
r.  983  i  O.  na. některou  dobu  z  poddanství 
se  vymanili  a  i  sami  výpravy  válečné  do 
Sas  podnikali;  tehdejší  knížata  jejích  Msti- 
voj  i  syn  jeho  Mečislav  byli  sice  již  kře- 
sťany, ale  lid  zůstával  stále  věren  víře  pra- 
otcův a  k  té  navrátil  se  i  Mečislav.  V  bo- 
jích Němců  s  Boleslavem  Chrabrým  bo- 
drický  Mečislav  k  tomuto  se  klonil,  kdežto 
Lutici  stáli  proti  němu  a  udeřivše  na  O-ce 
(1018)  vyhnali  Mečislava  (tehdy  snad  už  zase 
křesfana).  Dvě  léta  potom  znovu  podmaněno 
Obodricko  vévodou  Bernardem  saským.  Vý- 
chodní kmenové,  Varnové  a  (snad)  Gliňané, 
zůstali  při  svazku  lutickém,  ale  i  ty  později 
vidíme  platiti  daň  Sasům.  Tehdy  v  čele  O-ců 
stojí  kníže  Pribigněv  (německy  Udo),  syn 
Mečislavův,  ve  Vagrii  známe  tou  dobou  Se- 
dericha,  snad  vnuka  někdy  Želiborova. 
R.  1031  byl  Pribigněv  úkladně  zabit  jakýmsi 
Sasem.  Vlády  ujal  se  Ratiboř  (snad  bratr 
Pribigněvův),  jenž  však  r.  1043  padl  v  boji 
s  Dány ;  osm  synů  jeho,  mstících  smrC  otcovu, 
krátce  potom  rovněž  zahynulo.  Tehdy  vrátil 
se  z  Dánska  do  Obodricka  slavný  potom 
syn  Pribigněvův  Gotšalk  (1047— 1066),  jenž 
zaváděje  křesťanství  snaží  se  odstraniti  hlavní 
záminku  k  bojům  Němců  proti  říši  své  (k  níž 
přísluší  i  nejeden  kmen  lutický).  Ale  tím 
zase  pozbývá  doma  obliby  a  zavražděn.  Ná- 
stupcem leho  stal  se  Kruk,  syn  Grímův, 
jemuž  však  sprvu  brániti  se  bylo  proti  Bu- 
tovi,  staršímu  synu  knížete  Gotšafka,  a  po- 
zději proti  mladšímu  Jindřichovi,  jemuž 
konečné  postoupil  západní  kraje  své  říše 
(k  niž  příslušelo  i  Luticko),  přes  to  však 
úklady  jeho  a  nevěrné  své  manželky  někdy 
kol  r.  1093  se  světa  sešel.  Jindřich  stal  se 
vladařem,  zavázav  se  poplatkem  vévodovi 
saskému  Magnovi.  Sídlem  jeho  jest  Ljubice 
(Lubek).  Země  vzkvétala.  Když  synové  Jin- 


dřichovi (t  1119  [?])  Svatopluk  a  Kunt 
svářili  se  o  dědictví  otcovské,  Luticové  od* 
trhli  se  od  říše.  Panství  domohl  se  konečně 
Svatopluk  (dav  zabiti  bratra  1127  [?h,  ale 
zavražděn  již  r.  1129  (?)  sám  a  nedlouho 
po  něm  i  syn  jeho  Zvcnko,  čímž  vymřel 
rod  Gotšalkovcův.  Tehdy  stal  se  králem 
obodrickým  princ  dánský  Kanut  Lavard. 
Uznav  Obodricko  za  léno  německé  a  zapla- 
tiv císaři  ohromnou  na  ten  čas  summu  pe- 
něz za  jeho  propůjčení,  zajal  domácí  nápad* 
niky  trůnu  Pribislava  a  Niklota.  I  Ka- 
nut sešel  brzy  smrtí  násilnou  (snad  r.  1131), 
vlády  domohli  se  Pribislav  a  Niklot;  onea 
panoval  na  západě,  hlavně  v  krajině  Vagr& 
a  Polabanů,  tehdy  ovšem  stálými  boii  veHce 
vylidněné,  tento  držel  kraje  východní.  Ale 
r.  1143  vidíme  úděl  Pribislavův  již  v  držení 
Němců,  čásC  severozápad,  t.  v  rukou  Adolfa 
hraběte  saského  a  čásť  jihových.  v  moci  Jin- 
dřicha, později  řečeného  Lva,  kteří  vším 
úsilím  snaží  se  zalidniti  získané  země  kolo* 
nisty  německými.  V  Obodricku  ostatním  a 
vůbec  v  Slovanstvu  baltickém  se  připo- 
zdívá. Lutici  krom  severových.  štěpů,  jeŽ 
náležejí  k  říši  Niklotově,  a  kromě  samo- 
statné Rány  jsou  již  podrobeni,  podobně  je 
s  kmeny  srbskými.  Na  Niklota  pak  chystá 
se  ohromná  výprava  křížová.  Skončila  sice 
neslavně,  ale  rtiklot,  aby  pokoj  si  zabezpe* 
čil,  uvolil  se  platiti  vévodovi  saskému  po- 
platek ;  v  nové  však  válce  proti  Sasům  a  Dá- 
nům r.  1160  zahynul  v  obraně  vlasti  a  s  ním 
zahynula  svoboda  O-ců.  Říše  Niklotova  při- 
pojena k  Sasku  a  dána  ve  správu  cizincům. 
Synové  Niklotovi  Pribislav  a  Vratislav 
dostali  s  počátku  kraje  lutické  jako  léna  sa- 
ská;  ale  když  chtěli  vydobýti  si  panství  ote- 
ckého, Vratislav  z  rozkazu  Jindřichova  obě- 
šen a  Pribislav  vyhnán,  ale  potom  znova 
v  panství  uveden  a  r.  1170  za  říšského  kní- 
žete uznán.  Knížectví  jeho  však  nazývá  se 
už  Slovanským  nebo  Meklenbursko- 
Chyžanským.  Tím  přestávají  vlastně  dě- 
jiny O-ců  jako  národa  samostatného;  v  ze- 
mích obodrickj^ch,  na  několik  panství  roz- 
dělených, panující  vrstvou  stávají  se  kolo- 
nisté, od  knížat  buď  německých  aneb  po- 
němčilých rodu  původně  slovanského  do 
měst  i  vesnic  volaní,  jež  sesiluji  odrodilci 
hlavně  ze  šlechty;  lid  upadá  v  porobu  a 
hyne,  zvířecky  jsa  pronásledován  vrchnostmi 
světskými  i  duchovními.  Dějiny  O-ců  (po- 
dobně jako  jiných  Slovanů  baltických),  po- 
kud o  nich  jejtě  mluviti  se  může,  jsou  od- 
tud vlastně  dějinami  poněmčení  a  vyhubení 
O-ců  v  jednotlivých  na  starém  území  jejich 
založených  světských  a  církevních  panstvích 
a  možno  o  nich  jen  v  dějinách  těchto  pan- 
ství jednati.  Vezmeme-li  pak  za  základ  dnešní 
politické  rozdělení  říše  Německé,  souvisí 
dějiny  O-cův  s  dějinami  hlavně  Meklenbur- 
ska  (Ratibořská  a  západní  části  Zvěřínska); 
vedle  toho  i  oldenburského  knížectví  Lube- 
ckého  a  sv.  města  Lubeku  a  pruských  pro- 
vincií šlesvicko-holštýnské,  hannoverské  a 
braniborské  (Staré  Marky),   i^ivel  slovanský 


Obodrž  —  Obojživelníci. 


657 


prese  váeckno  pronásledování  udržel  se  velmi 
dlouho.  I  v  dávné  Vagrii,  nejvíce  pohubené 
válkami,  jeáté  v  XI 11.  st.  vyskytuji  se  šlech- 
tici slovanští,  v  XIV.  stol.  pak  ještě  vesnice 
slovanské;  mnohem  déle  bránili  se  poněm- 
čení kmenové  východnější.  V  Polabanech 
v  stol.  XIIL  většina  obyvatelstva  jistě  byla 
slovanská,  ve  vlastním  Obodricku  tou  dobou 
iivel  slovanský  i  v  šlechtě  je  dosti  silný.  Je- 
ště v  stol.  XIV.  možno  tu  stopovati  zbytky 
slovanského  obyvatelstva,  a  to  i  v  méstechú 
Nejdéle  zachoval  se  jazyk  slovanský  v  někte- 
rých zákoutích  Meklenburska  a  za  Labem 
v  kraji  Gliňanů ;  v  Drevansku  však  až  snad  do 
století  XVIII.  Kdežto  zprávy  o  politických 
d  ě j  i  ná  ch  O-ců  poměrně  dosti  jsou  obšírné, 
máme  o  životě  vnitřním  a  poměrech 
kulturních  vědomosti  mnohem  chudší. 
S  počátku  jistě  bylo  knížat  několik,  z  nichž 
jeden  byl  hlavní.  Mezi  knížetem  a  národem 
byla  šlechta.  Moc  knížecí  omezena  byla 
sněmem.  Za  válečných  dob  pozdějších 
šlechtě  a  sněmu  váhy  ubývalo  a  vláda  sou- 
střeďovala se  v  rukou  jediného  knížete. 
Mocným  knížatům,  jako  byl  Jindřich  Gotšal- 
kovec,  dávají  kronikáři  nasev  král.  Území 
dělilo  se  na  župy  (W.  Boguslawski  vypočí- 
tává jich  dle  stavu  XII.  stol.  kol  30);  lu-ady 
iupnt,  stavěné  v  místech  nepřistupnýcn 
(chráněné  vodou  jezer  nebo  močálfl),  byly 
středisky  polit,  právy,  soudnictví,  v  nich 
byly  chrámy  bohův  a  v  nich  neb  v  okolí 
jejich  provozován  čilý  obchod;  vynikající 
úlohu  hrál  obchod  námořní.  Jenom  usta- 
vičné nájezdy  cizincův  na  kraj  obodrický 
učinily  pozd^i  z  kupců  zlověstné  piráty,  již 
mstili  se  nepřátelům  za  zkázu  vlasti  své. 
Z  mést  obchodních  slynul  Rarog  (později 
na  jeho  místě  Mikilinburg),  Stargard,  Plona, 
Ljubíca  (Lubec)  a  j.  O  pohanském  nábožen- 
ství O-cův  jsou  podrobnější,  ale  velmi  ne- 
určité zprávy  z  dob  dosti  pozdních.  Jisto,  že 
i  oni  ctili  arkonského  Svantovíta  a,  když 
později  společná  nouze  vyhladila  zášti  mezi 
nimi  a  Lutici  a  spojila  nejednou  oba  kmeny 
i  k  obraně  proti  nepřátelům  společným,  též 
Radegasta  v  starobylé  lutické  Retře. 

Podrobnější  zprávy  jsou  pod  jednotlivými 
hesly  (viz  na  př.  ČI.  Baltičtí  Slované, 
Drevané,  Meklenbursko  a  i.).  Tamtéž 
uvedeny  i  orameny.  K  nejlepším  pracím 
o  dějinách  O-ců  náležejí  dnes  příslušné  stati 
díla  W.  Boguslawského,  Dzieje  S^owiarisz- 
ciyzny  pólnocno-zachodniej.  I.— IV.,  1889 
až  1900.  Pp. 

2)  O.  (na  rozdíl  od  prvých  zvaní  jižní), 
větev  Slovanů  jižních;  po  prvé  k  roku  818 
vzpomíná  je  pode  jménem  Abodriti  Einhard ; 
tehdy  vytnili  se  z  poddanství  bulharského  a 
poddali  5  jinými  svými  sousedy  cis.  Ludví- 
kovi, ale  později  znovu  podrobeni  Bulhary. 
Naposledy  jmenuje  O-ce  jižní  zeměpisec 
bavorský  (v  druhé  polovici  IX.  stol.),  přičí- 
taje jim  více  než  100  měst.  Osudy  jejich 
splynou  8  dějinami  Braničevců,  s  nimiž  byli 
bna  vůbec  totožni  (nasvědčuje  tomu  Ein- 
hard: > Abodriti,  qui  vulgo  Praedenecentic) 


aneb  kteří  byli  větví  jejich.  Sídlili  v  Podunají 
východně  od  ústí  Drávy;  pamět  jejich  hlásá 
název  stolice  uherské  Ďács-Bodrog.  Pp. 

Obodri,  ves  v  Čechách  při  Jizeře,  hejtm. 
Ml.  Boleslav,  okr.,  fara  a  pš.  Nové  Benátky; 
70  d.,  424  obyv.  č.  (1890),  cihelna  a  samota 
Slepec. 

OboS  v.  Hoboj. 

Obohaceni  se  neospravedlněné  v. 
Indebitum. 

Obojaň,  újezdní  m.  kurské  gub.  při  ústí 
Obojanky  do  Psla,  konečná  stanice  místní 
dráhy,  pojící  se  s  kursko-azovskou  železnicí, 
má  6995  ob.  (1896),  ženské  progymnasium, 
výroční  trhy,  výrobu  kozí,  vosku,  oleje,  zpra- 
cování loje,  obchod  obilím  a  dobytkem.  O. 
založena  r.  1650.  —  Újezd  obojaňský  má 
3865  km}  a  183.381  ob.  (1896).  Zemědělství, 
chov  dobytka,  3  cukrovary  a  lihovar. 

Obojdek,  oboječek,  o  boj  íček,  oboj- 
čík,  o  hrdlí  (rus.  acen^Huá  omeĚuHirb,  ír. 
gorgerín,  ital.  gorgiera,  angl.  gorget,  něm. 
Ringkragen),  u  bývalých  brnění  Čásť  chránící 
krk  a  byl  buď  kovaný  ze  železa  anebo  brněný, 
t.  j.  z  drátěného  pletiva.  Později  zůstal  zmen- 
šený a  v  podobě  půlměsíce  připevněného 
pod  přední  stranou  límce  v  některých  voj- 
scích odznakem  mnohdy  i  jen  služebným  dů- 
stojníků, jakýmž  někde  posud  jest  v  užívání, 
ve  vojště  c.  a  k.  pouze  u  škadrony  jezdců 
tělesné  stráže.  Ve  mnohých  městech  i  v  Če- 
chách nosí  jej  strážníci  bezpečnosti.     FM. 

Obojek,  úzký  pásek  z  usně,  plechu  zho- 
tovený, kter^  myslivečtí  psi,  jmenovitě  ohaři, 
na  krku  nosívaií.  črn. 

Obojeteá  slabika  v.  Anceps. 

Obojetnlotvi  v.  Hermafroditismus. 

OboJtlTelnioi  (ilmj^/ir^iVt ;  \épt  Batrachia, 
poněvadž  Linnéovo  jméno  A,  znamenalo 
spolu  i  plazy  a  některé  ryby;  v.  tab.)  jsou 
třídou  kmene  obratlovců  (Vertebrata),  nále- 
žející k  obratlovcům  s  čelistmi  {Gnathosto- 
mata)  a  kladenou  mezi  ryby  a  plazy.  Třídu 
o-íků  nesnadno  jest  definovati;  ze  znakův, 
uváděných  ve  knihách  o  systematice  Verte- 
brat,  zajisté  přemnoho  jich  neplatí  o  všech 
příslušnících  této  třídy.  Říkáme,  že  jsou  o. 
čtvernožci  (Tetrapoda^  Credner)  krve  stu- 
dené (poikilothermní),  těla  po  většině  >ly- 
sého«  (t.  j.  bez  zřetelných  Šupin  pokožko- 
vých) a  slizkého,  se  4,  zřídka  dvěma  konče- 
tinami typu  pětiprstého,  jež  konečné  také 
mohou  scházeti,  pravidlem  bez  drápů;  mají-Ii 
ploutve  liché,  nejsou  tyto  nikdy  podepřeny 
kostěnými  paprsky.  K  nejdůležitějším  zna- 
kům náleží,  že  dýchají  kromě  skrovných  vý- 
jimek alespoň  z  mládí,  za  metamorfosy,  ža- 
brami,  dospěvše  pak  plícemi,  nebo  vedle 
nich  i  žabrami  trvalými.  Srdce  má  2  před- 
síně, jedinou  komoru,  conus  arteriosus  s  ně- 
kolika chlopněmi  a  oblouky  aorty  jsou  sym- 
metrické;  červené  krvinky  jsou  ovální,  dvoj- 
vypuklé,  dosti  veliké.  Lebka  připojena  jest 
k  páteři  dvěma  plochami  kloubními  {condyli] 
jen  některým  Stegocephalům  scházejí);  pá- 
teř jest  acentrická  (chorda),  pseudocentrická 
nebo  notocentrická.  Pravých  žeber  ani  pra- 


568  Obojživelníci. 

vého  (costálniho)  sterna  není.  Nerv  bloudivý  ;  pílly,  složené  z  protáhlých  buněk,  obalují- 
{n.  vagus,  X.)  jest  posledním  nervem,  vychá-  cích  buňky  centrální,  opatřené  brvami.  U  žab 
zejícím  z  lebky.  Orgány  >kožnihoc  smvslu  tyto  orgány  (kromě  r.  Xcnopus)  ztrácejí  se 
(laterální  org.)  alespoň  larvám  nescházejí  |  za  metamorfosy;  u  Urodťl  pozemních  se  ob- 
nikdy.  Zažívací  roura  a  vývody  ústrojův  jevují  periodicky,  v  té  dobé,  kdy  mlok  žije 
urogenitálních    ústí  se   ve   kloace.   Vajíčka   ve  vodě. 

snáiejí  o.  po  většině  do  vody;  ryhování  V  kostře  o-íků  zachováno  mnoho  prvotné 
žlouticu  jest  totální,  inaequální,  a  zárodek  chrupavky  zejména  v  lebce,  u  všech  skoro 
nemá  blány  ovčí  ani  močové  (jsou  tedv  o.  o-íkův  Široké  a  shora  sploStělé.  Tato  jest 
Anamnia,  Anallantoidea).  Nejstručněji  bylo  |  u  Urodel  spojena  s  páteří  nejen  shora  uve- 
by  lze  charakterisovati  o-íky  takto  (Gadow):  i  děnými  2  condyly,  ale  mívá  na  basálni  chru- 
Jsou  Anamnia  se  2  condyly,  bez  intracraniál-  pavce  occiputu  2  styčné  plošky  pro  proces^ 
ného  nervu  podjazyčného  (n.  hypoglossus),  sus  odontoideus  prvéno  obrátíc;  tento  výbé- 
Alc  ani  tento  výměr  se  nehodí  na  př.  na  ty  žek  Jest  zajisté  zbytkem  obratle,  jehož  dor- 
Stegocephaly,  u  kterých  neznáme  týlnícn  sálni  partie  splynuly  s  lebkou.  U  o-ikův  oca- 
ploch  kloubních.  sátých  zůstává  chrupavčitou  vždy  schránka 

Lépe  snad  lze  vystihnouti  rozmanité  znaky  nosní,  spojená  trabekulami  s  rovněž  chru- 
oíků  podrobnějším  vylíčením  jejich  organi-  pavčitou  ušní  končinou  lebky  primordiální. 
sace  (v.  též  Červoři).  Nejen  končetiny  mají  ^  Obě  kosti  temenní  (o.  parietalia)  a  čelní  (o. 
úpravu  různou,  jak  shora  řečeno;  i  trup  jest  frontalia)  jsou  u  Urodel  i  červorů  navzájeon 


buď  krátký  a  široký,  bez  ocasu,  buď  po- 
dlouhlý, s  ocasem  oblým  anebo  se  stran 
smačkfým,  buď  červovitý  a  vždy  bez  kon- 
četin. 

Charakteristickým  znakem  kůžc  jest  ne- 
obyčejné množství  žláz.  Jsou  v  podstatě 
dvojí:  četnější  žlázy  slizne,  pak  řidší  žlázy 
•jedovými*  nazývané,  poněvadž  ostrý  jich 


od  sebe  odděleny.  Tato  Apoda  mají  ještě 
přední  i  zadní  kosti  čelní  {praefrontalia, 
postfrontalta);  z  Urodel  mají  pratfrontalia 
Salamandra,  Triton,  Amblystoma,  Crypto- 
branchus  a  j.  Rodům  Próteus,  Sirén  a  Nec- 
turus  scházejí  kosti  nosní  {itatalia).  Kosti  pa- 
trové (palatina)  mají  O.  ocasatí  splynulé 
s  kostmi  radličnými  (vomer)  kromě  r.  Pro- 


výměsek,  jediná  téměř  zbraň  o-íků  recent- 1  teus  a  Necturus  (také  u  červorů  jsou  oboji 
nich,  jest  menším  zvířatům  jedem.  Pulci  a  tyto  kosti  oddáleny).  Kosti  křídlové  {o,  pte- 
zejména  mloci  mají  takové  jedové  žlázy  '  nrgoidea)  scházejí  jen  r.  Sirén  a  Amphiuma. 
dvojí:  mucosní  skoro  po  všem  povrchu  těla  Z  hyomandibulare  zbylo  tu  jen  nepatrné  oper- 
a  větší  »specifíckéc  žlázy  jedové  za  očima  |  cii/um ;  také  quadratojuga!e  jest  u  Urodel  re- 
Oparotidy)  i  jinde  po  hřbetě  roztroušené.  ,  dukováno.  Orbita  splývá  u  nich  s  jamou 
Takové  parotidy  mají  znamenitě  vyvinuté  i  spánkovou;  jen  někdy  bÝvají  tyto  dutiny  od 
na  př.  ropuchy.  Kůže  sama  nese  s  počátku  ;  sebe  odděleny  výběžky  kosti  celní  a  šupi- 
u  larev  jemné  brvy(ci7ifl),  jejichž  zbytky  na-  nové  (Salamandrina,  Triton)  nebo  jen  pou- 
lézáme  v  kožních  orgánech  smyslových.  Také  hým  Hgamentem.  Obě  praemaxillaria  jsou 
cuticula  larev  mizí  s  vývojem  rohovité  po-  u  dospělých  čolků  srostlá;  u  r.  Sirén  jsou 
kožky.  Tato  jest  složena  s  počátku  z  1,  pak  redukována.  Hořejší  čelist  {maxillare)  schází 
až  i  ze  2  vrstev  ploských  buněk ;  bývá  ztlustlá  r.  Próteus,  Typhlomolge,  Siren ;  dolejší  slo- 
V  rozmanité  výrostky,  bradavice,  drsné  mo-  žena  z  těchto  kostí :  dentale,  arťiculare  a  an- 
zoly,  zejména  u  samců  v  době  páření  atd.  \  gulo-spleniale.  Zuby  mají  Urodela  po  většině 
Drápy  mají  o.  jen  vzácnou  výjimkou  (na  př.  na  mezičelistí,  v  obou  čelistech  a  na  kosti 
žába  Xenopus),  Malpighiova  sliznice,  z  něko-  \  radličné  s  patrovou  splynulé;  na  parasfc- 
lika  vrstev  složená,  jest  nejtlustší  u  mloků  noidu  jen  u  Plethodontid  a  Desmognathin. 
s  trvalými  žabrami  (Perennibranchiata).  Škára  '  Lebka  žab  zase  má  tyto  markantní  znaky: 
má  četné  nádržky  lymfatické,  u  žab  pře  ve-  orbitální  končina  jest  na  rozdíl  od  ostatních 
liké.  Pevnými  výtvory  škáry  jsou  tu  jen  šu-  recentních  oíků  chrupa  včitá;  dutina  lebky 
piny  červorů  (v.  t.)  a  štítky  Stegocephal, ,  je  v  předu  uzavřena  kosténýro,  kroužkovi- 
pak  .skrovné  ossiíikace  na  lebce  ropuch,  ve  !  tým  sphenethmoidem  {>os  en  ceinture<)\  kosti 
hřbetě  r.  Ceratophrys  a  j.  Pigment  kůže  jest  i  čelní  i  temenní  srůstají  ve  2 /rontoparietalia, 
buď  diffusní  neb  uložen  ve  zvláštních  chro- '  splynulá  nezřídka  (Pipa,  Pelobatcs,  fossil.  Pa- 
matoforech  s  proměnlivými  (amoeboidními)  laeobatrachus)  také  ještě  v  jedinou  kostChru- 
výběžky;  diffusní  barvivo,  především  tmavo-  pavčité  palato- quadratum  jest  přikryto  těmito 
hnědé  nebo  žluté,  jest  uloženo  po  většině  kostmi :  quadratojugaie,  pterygoideum^  palati- 
v  pokožce,  chromatofory  s  barvivem  černým,  ntim;  toto  rodu  Bombinator  a  Pelodytcs 
hnědým,  žlutým  a  červeným  zase  ve  svrch-  j  schází.  Mezi  poměrně  velikými  kostmi  nos- 
ních vrstvách  škáry.  Známo,  že  se  barva  nimi  bývá  někdy  fontanella.  Dolejší  Čelist 
o-íků  podrážděním,  vlivem  světla,  tepla  a  pod.  má  v  předu  kromě  žab  bezjazyčných  a  Disco- 
velice  může  změniti.  V  pokožce  jsou  ulo-  glossid  chrupavku  bradovou;  Meckelovu 
ženy  také  orgány  smyslové  (ústroje  smyslu  i  chrupavku  kryjí  tyto  kosti:  dentale,  articu- 
>koŽníhoc,   smyslové  ústroje  laterální,   >ci-   lare,  angulare.  Zuby  jsou  větši  měrou  redu- 


tové body«  aj.);  pozorujeme  je  zejména  ko- 
lem očí,  úst  a  po  straně  trupu,  kdež  jsou 
ve  spojení  s  laterální  větví  nervu  bloudi- 
vého.    Každý  orgán  takový  má  podobu  pa- 


kovány, než  u  Urodel.  V  obou  čelistech  mají 
zuby  Amphignathodontinae,  Heroiphractinac, 
Ceratobatrachinae ;  jen  v  boř.  čelisti  Disco- 
glossidae,  Pelobatidae,  Bufonidae,  Hylinaci 


&■> 


ř" 


dr" 


F  koti  íclnt,  R  otvoc  pi 
itchini,  OB  víikf  (luc 


,al  plochy  tylnl,  o  otvor  iltni  v  f^cdoi  koiii  telnf,  Ep  epioiIcBm, 
M  hoFejU  Celiti,  N  kotli  noinl,  Na  tuCjH  diika  notní,  SK  ictaránkí 
,  Pot)  kou  etnrcinl,  £fii  koti  luplaová  (iquunaium),  SI  kAuki 
r«Kd)  idoli  (ivtil.);  EEihmoideum,  F^rromopiricule,  CKvlttk 
'.  V,  VI  otvory  nerv«  Z.,  B.  ■  «.  piru ;  ontml  Jako  v  obr.  1.  ■  2.  - 
tiby  Diicogloinu  p/cOu  (ivtil,);  Ot  hotcjti  oUouk,  Oc  kotUcc, 


,ma  '  ' 


j  pro  nervy.  - 


.1  kjitl, 


,  JP  VCDUiloI 


>iaitlí 


CTTCV  SLOVMtK  NAUČN 


t^r 


:<.  přcdtlh,  Ap»  Áfř  vs 


1  Uiodcl  (srhtma;  ivíii.);  a  > 

k  Leydig&v,  mg  a  m/r'  v.'vad  MuUirflv,  M 
ina  hnidtho:  1.  v»)iík»  prjví  iDcscuá,  3. 


Obojživelníci. 


559 


Raninae  a  mn.  j.;  jen  v  dolejái  čelisti  Gcnyo- 
phryninae;  zubů  vůbec  nemají  Dendro- 
phrjrniscinae,  Engystomatinae,  Dendrobati- 
nae.  Také  na  kosti  radličné  bývají  po  vět- 
iiaě  zuby;  na  kostech  patrových  jen  u  Hemi- 
phractin,  na  parasfenoidu  u  rodu  Triprion, 
Diaglena  a  někdy  u  druhu  Pelobates  cultripes. 
Viscerálni  kostra  jest  u  recentních  Amphibií 
ncjprimitivnéjšf  u  červorů;  oblouk  hyoidní 
a  1.  oblouk  Žaberní  jsou  spojeny  střední 
kopulou,  2.  oblouk  jest  od  nich  u  dospělých 
individui  oddělen,  3.  a  4.  splývají  ve  příč- 
nou, zakřivenou  chrupavku.  Také  u  Urodel 
jest  tento  apparát  dosti  primitivní;  ze  4  párů 
Žabernich  obloukův  u  larev  nejsou  3.  a  4.  spo- 
jeny 8  kopulou,  nýbrž  nanejvýš  se  žabernim 
obloukem  2.  páru.  Prvotní  4  oblouky  2a- 
berní  podrií  r.  Sirén  a  Amphiuma;  po  3  ob- 
loucích mají  rody  Necturus  a  Próteus,  po 
2  Cryptobranchus  a  Salamandridae.  Stopy 
5.  oblouku  nalézáme  u  larev  r.  Triton  a  Sa- 
lamandra (na  laryn^).  Také  Anura  mají 
8  počátku  oblouk  hyoidní  a  4  žaberní  ob- 
louky se  střední  kopulou;  ale  za  metamor- 
fosy  váe  to  se  ztrácí  a  jen  medianní  části 
žabernich  oblouků  splývají  se  širokou  ko- 
pulou a  hyoidem  ve  štít  se  2  zadními  vý- 
běžky, oblouky  posledního  páru  (thyrohya- 
lid),  V  páteři  také  nemají  o.  stejné  úpravy. 
U  červorů  jest  složena  často  z  více  než  200 
obratlů  vždy  pssudocentrických,  s  četnými 
žebry.  U  Urodel  vznikají  obratle  z  pojiva 
kolem  chordv  intravertebrálné  zúžené,  a  to 
tak,   Že  duté    >télo<    nastávajícího    obratle 

S tváři  se  stykem  a  koossifikací  dvou  dor- 
Iních  a  ventrálních  arcuálií.  Chorda  ko- 
nečně destrukci  mizí.  Mezi  jednotlivými 
obratli  jest  hojnost  intervertebrální  chru- 
pavky,  z  niž  někdy  vzniká  na  přední  části 
obratle  kloub,  zapadající  v  jamku  kloubní 
na  zadní  části  obratle  předchozího.  |sou  to- 
tiž obratle  Urodel  buď  amphicoelní,  buď 
opisthocoelní.  Lze  tedy  ve  vývoji  takových 
obratlů  rozeznávati  tři  stadia,  opakující  se 
také  ve  vývoji  fylogenctickém :  1.  spojení 
jednotlivých,  dutých  tel  jejich  chordou  inter- 
vertcbrálné  rozšířenou  (zachovalou),  2.  spo- 
jeni tntervcrtebrálními  chrupavkamí  a  3.  vznik 
kloubův.  Obratle  mají  arci  hořejší  oblouky 
8  trny,  diapofysy  i  zygapofysy  v  různém 
stupni  dokonalosti;  hacmapofysy  bývají  vy- 
vinuty jen  pod  předními  obratli  ocasními. 
VšccKy  obratle  trupu  nesou  žebra  (nepravá) 
neb  alespoň  stopy  jejich;  pak  bývají  často 
dtapoíysy  vélái  žeber.  Počet  obratlů  bývá 
u  pozemních  Urodel  menší  než  u  vodních; 
tak  mívají  na  př.  čolci  v  trupu  14,  v  ocase 
nejméně  16,  Salamandra  17  a  27  obratlů, 
Próteus  v  trupu  30  a  v  ocase  28  i  víc,  Am- 
phiuma nejvíce:  v  trupu  63  a  v  ocase  i  nad 
35  obratlů.  jiuaký  jest  vývoj  páteře  u  Anur, 
každý  obratel  vzniká  ze  základu  chrupavči- 
tého  (jako  u  vyšších  obratlovců),  chorda 
v  obratlích  záhy  mizí  a  tyto  jsou  notocen- 
trícké,  t.  j.  mají  centra  ossifíkační  v  elemen- 
tech interdorsálních  (u  rodu  Pelobates  tato 
interdorsalia  nebývají  někdy  srostlá  s  ostat- 


kem obratle).  Jiným  typem  isou  obratle  epi- 
chordálni  (Bombinator,  Al^tes,  Pelobates, 
Pipa  a  j.),  u  nichž  tělo  obratle  neobaluje 
chordy,  nýbrž  vyvíjí  se  jen  na  ní  nahoře.- 
Obratle  žab  jsou  prococlní,  jen  výjimkou 
opisthocoelní  (Aglossa,  Discoglossidae,  ně- 
které Pelobatidae).  Prvému  obratli  schází 
processus  odontoideus;  u  r.  Raná,  Bufo  a 
Pelobates  někdy  srůstá  s  2.  obratlem.  De- 
vátý obratel  bývá  z  pravidla  křížoyým  a  jest 
dvojvypuklým.  Diapofysy  jeho  bývají  buď 
oblé  (na  př.  Ranidae)  nebo  rozšířeny,  nej- 
širší u  r.  Pelobates  a  u  žab  bezjazyčných. 
Některé  Žáby  mají  os  sacrum  ze  2  obratlů 
složeno  (Pelobates,  Pipa,  Hymenochirus  a  j.), 
a  jen  u  těch  bývá  také  s  ním  kostřec  {eoccyx^ 
urostyl)  pevně  srostlý,  jinak  však  k  obratli 
křížovému  jednou  nebo  dvěma  vypuklými 
ploškami  připojen.  Tento  kostřec  vzniká 
z  řady  posledních  (u  pulce  ocasních)  obratlů 
(asi  12).  Diapofysy  mívají  kromě  prvého 
obratle  všecky;  i  na  kosti  kostrčné  stopy 
jejich  druhdy  viděti.  Za  to  žebra  žabám  aŽ 
na  skrovné  výjimky  scházejí;  zbytky  jeUch 
viděti  u  Discoglossid  na  2.,  3.  a  4.,  u  Agloss 
jen  na  2.  a  3.  obratli.  Pásmo  lopatkové  Uro- 
del jest  velmi  jednoduché,  kromě  lopatky 
{scapula)  všecko  chrupavčité  a  složeno 
v  každé  polovině  ze  širokého  korakoidu 
(oba  korakoidy  spočívají  z  části  jeden  na 
druhém),  velikého  prokorakoidu,  z  lopatky 
s  chrupavčitým  suprascapulare;  nepatrná  troj- 
hraná  chrupavka  pod  oběma  korakoidy  bývá 
nazývána  i  >kostí  prsníc.  Úplnější  jest  kruh 
lopatkový  u  Anur.  Sluší  tu  rozeznávati  dvojí 
typ:  buď  spočívají  obloukovité  chrupavky 
(epikorakoidy),  spojující  praekorakoid  s  ko- 
rakoidem,  jedna  na  druhé  (na  př.  levá  na 
pravé;  asymmetrie)  a  takové  Žáby  jmenují 
se  Arcifera  (na  př.  Discoglossidae,  Bufoni* 
dae  a  j.);  nebo  jsou  epikorakoidy  redukovány 
a  stýkají  se  symmetricky  pravý  s  levým  ve 
střední  linii  (Firmisternia,  na  př.  Ranidae). 
Zda  mají  žáby  opravdu  sternum,  jest  po- 
chybno;  za  to  zřídka  scházejí  chrupavčité 
neb  i  z  části  zkostnatělé  episternum  a  meta- 
sternum,  V  přední  končetině  Urodel  násle- 
dují za  kostí  ramenní  {humerus)  oddělené 
kosti  vřetenní  (rádius)  a  loketní  (ulna) ; 
ostatní  části  končetiny  {car pus,  metacarpus, 
prsty)  mají  úpravu  různou,  a  zejména  lze 
často  znamenati  redukci  v  počtu  jejich  ele- 
mentův.  Někteří  o.  ocasatí  mají  2  centralia 
carpi.  Typ  končetiny  jest  pétiprstý,  ale  pa- 
lec schází  vždy;  ano  Siřen  mívá  někdy  jen 
3  prsty,  Próteus  vždy  3,  Amphiuma  jen  3—2 
prsty.  U  čtyřprstýcn  končetin  napočítány 
v  jednotlivých  prstech  2,  3,  3,  2  články. 
U  žab  má  humerus  vyniklý  hřeben,  rádius  a 
ulna  jsou  srostlé  v  antibrachium,  carpus  má 
9  elementů  (původně  2  centralia)  a  z  5  prstů 
jsou  náležitě  vyvinuty  vŽdy  4  prsty,  mající 
po  2,  2,  3,  3  článcích;  palec  i  tu  až  na 
skrovný  zbytek  zakrněl.  V  pánvi  Urodel  kost 
ky čelní  {os  ilei)  připojme  se  vždy  jen  k  dia- 
poíysám  jednoho  obratle  a  toto  spojení  jest 
acetabulární,  t.  j.  asi  v  téže  čáře,  kde  jest 


560 


Obojživelníci. 


kloubní  jamka  pro  zadní  končetinu;  ven- 
trální  část  pánve  složena  ze  srostlých  kostí 
sedacích  a  stydkých  (puboischia),  nesoudch 
v  předu  epipubis.'  Kromě  střední  části  kosti 
kyčelní  a  kostí  sedacích  z&stává  pánev  chru- 
pavčitou.  Anura  mají  kosti  kyčelní  velmi 
dlouhé,  připojené  pohyblivě  k  diapofysám 
křížových  obratlů;  výjimkou  bývají  spojeny 
i  s  obratli  přednějšími  (Pipa,  Palaeobatra- 
cbus,  Hymenochirus).  Toto  spojení  jest  da- 
leko před  kloubní  jamkou  pro  zadní  konče- 
tinu (tedy  spojení  praeacetabulární).  Epipu' 
bis  má  jen  r.  Xenopus  Kosti  kyčelní  a  se- 
dací srůstají,  koossifikují ;  nepatrná  kost 
stydká  bývá  chrupavčitá,  zvápnélá  a  jen  u  r. 
Pelobates  shledán  v  ní  bod  ossiňkační.  Kost 
stydká  srůstá  s  kosti  sedací  dole  ve  svislý 
kotouček.  V  zadní  končetině  Urodel  jsou 
ke  kosti  stehenní  (femur)  připojeny  tibia  a 
fibula,  obě  volné,  nesrostlé.  Tarsus  mívá 
2  centralia  (u  některých  individuí  r.  Crypto- 
branchus  i  3),  prstů  bývá  nejčastěji  5,  jež 
mají  postupně  2,  2,  3,  3,  2  články;  Amphiuma 
mívá  jen  3—2,  Próteus  2  prsty,  Sirén  zad- 
ních končetin  nemá.  U  Anur  jsou  tyto  zadní 
končetiny  vždy  delší  předních;  femur  jest 
velmi  átínlý,  ttbia  a  fibula  srůstají  v  os  cru- 
ris  a  dvě  proximální  tarsalia  (astragalus  a 
calcaneum)  jsou  velice  prodloužena,  tak  že 
pro  svůj  pohyb  skokem  mají  žáby  v  distální 
partii  zadní  končetiny  klouby  dva:  crurotar- 
sální  a  tarsometatarsální.  Kromě  5  prstů, 
složených  postupně  ze  2,  2,  3,  4,  3  článků, 
znamenati  na  vnitřní  straně  chodidla  rudi- 
ment 6.  prstu  (praehallux).  Hylidae  mají 
v  obojích  končetinách  ještě  nepatrný  článe- 
ček mezí  posledním  a  předposledním  člán- 
kem každého  prstu. 

Svalstvo  mají  o.  na  rozdíl  od  ryb  již 
výše  differencováno  a  zejména  v  končeti- 
nách upraveno  podle  povšechného  typu  Te- 
trapod.  Sluší  zvláště  vytknouti  jen  tolik,  že 
kdežto  ryby  mají  ve  stěně  dutiny  břišní  jen 
m.  rectus  a  m.  obliquus  abdominis^  jsou  tu 
u  Urodel  po  obou  stranách  střední  čáry 
vrstvy  čtyři,  totiž  m,  rectus  a  pak  trojí  m. 
obliquus:  externus^  internus  a  transversus, 
V  předním  konci  svalu  m.  transversus  ab- 
dominis  hledají  někteří  první  stopy  bránice 
(diaphragma).  Anura  mají  zase  postranní 
svalstvo  břicha  jen  dvouvrstvé  a  segmen- 
tální  úprava  jeho  po  metamorfose  mizí  víc 
a  více.  Svalstvo  podkožní  jest  u  o-íků  jen 
skrovné;  svaly  viscerální  kostry  jsou  hoj- 
nější u  forem  dýchajících  žabrami  a  svalstvo 
pohyblivého  jazyka  jest  tu,  jak  pochopitelno, 
lépe  vyvinuto  než  u  ryb  a  právě  u  o-íků 
poprvé  jak  náleží  differencováno. 

V  nervstvu  o-íků  znamenati  na  roz- 
díl od  ryb  převahu  předního  mozku  nad 
ostatními  jeho  partiemi;  v  úpravě  mozku 
jsou  sice  u  jednotlivých  skupin  některé  roz- 
díly, ale  nejsou  příliš  veliké  nebo  důležité. 
Tak  připomíná  mozek  Urodel  vnější  úpra- 
vou ještě  poněkud  mozek  ryb  dvojdyšných 
a  ganoidních,  mozek  Anur  a  červorů  pak 
stojí  výše.  O.  mají  všech  6  částí  mozkových: 


Prosencephalon  (Telencephalon  a  Dieneepha^ 
/on),  Mesencephaion  a  Rhombenctphalon  (isth" 
mus  rhombencephalif  Metettcephaion  a  Myeten- 
cephalon).  Přední  mozek  má  basálm  část 
ipallium  znamenité  vyvinuty;  od  obou  hemi- 
sfér  nejsou  lobi  olfactorii  příliS  zřetelně  oď^ 
děleny  a  u  žab  oba  spolu  uprostřed  srů- 
stají. Hemisféry  jsou  vzadu  rozšířeny  latě- 
rálně  méně  než  směrem  nazad;  proto  jest 
mezimozek  shora  viditelný  jen  z  části,  a  to 
u  Urodel  větší  měrou  než  u  žab  a  červo- 
rův,  u  nichž  hemisféry  a  dorsální  části  střed- 
ního mozku  jsou  více  sblíženy  než  u  o*ikův 
ocasatých.  Nahoře  na  mezimozku  nikde  ne- 
schází parafysa,  u  mlokův  a  červorů  roz- 
šířená i  směrem  mezi  obě  hemisféry.  Dor- 
sální čásť  mesencephalajest  u  červorů  jedno- 
duchá (jen  s  naznačenou  rýhou  v  zadní  Čá- 
sti), u  Urodel  a  žab  rozdělena  ve  dva  vy- 
niklé, vejčité  lobi  optici,  Dorsální  Čásť  meten- 
cephala,  mozeček  (cerebellum),  jest  u  o-íků 
na  nízkém  stupni  vývoje;  mát  podobu  Ďzké 
lamelly,  jen  zřídka  v  právo  a  v  levo  silnější 
(počátek  bilaterálního  diflferencováni).  Pto- 
dloužená  mícha  mívá  různé  rozměry  a  podle 
toho  má  i  4.  ventriculus  různý  rozsah,  jsa 
největším  u  rodu  Menobrancus,  nejmenším 
u  Anur.  Také  jamka  (fossa  rhomboidalis)  na 
této  části  mozku  mívá  různou  velikost.  Že 
jest  posledním  nervem  craniálním  n.  vagus 
(X.),  jsou  homologií  XI.  a  XII.'  páru  nervů 
mozkových  1.  a  2.  nerv  spinální.  Tyto  nervy 
všecky  vynikají  za  hořejšími  oblouky  jed- 
notlivých obratlův;  cervicální  plexus  číni 
nervy  1.  a  2.  páru  s  větví  3.  páru,  brachiální 
plexus  vytvořen  nervy  3.,  4.  a  5.  (někdy  i  6.) 
páru,  plexus  pánevní  nervy  8.,  9.,  10.  a 
11.  páru,  k  nimž  u  r.  Hýla  a  Bufo  přistupuje 

Í*eště  větev  nervu  7.  páru.  Čidlo  hmatu  sluli 
iledati  v  kůži  s  četnými  jejími  nervy;  Anura 
mají  {>od  pokožkou  zvláštní  >hmatové  buň- 
ky«.  Ústrojem  chuti  jsou  u  o-íkŮ  poprvé  se 
vyskýtající  terminální  ústroje  nervové  (ném. 
Éndknospen)  na  jazyce  a  ve  sliznici  dutiny 
ústní.  Čichový  orgán  mloků  s  trvalými  ža- 
brami uložen  ve  zvláštní,  postranní  chnipav- 
čité  schránce,  u  ostatních  Amphibií  přímo 
v  přední  části  crania.  U  o-íků,  zejména 
u  Anur  a  červorů,  nalézají  se  tu  první  po- 
čátky skořep  nosových.  Ústroj  sluchu  má 
podobnou  úpravu  jako  u  dokonalejších  ryb; 
hlemýžď  bývá  (zejména  u  Žab)  lépe  vyvinut. 
Žáby  také  jediné  mají  všecky  části  středního 
ucha  i  s  trubicí  Eustachovou.  Blána  bubín- 
ková  právě  u  nich  bývá  i  z  vcnčí  viditelná. 
Urodela  mají  na  okénku  oválném  (foramen 
ovále)  jedinou  chrupavčítou  destičku,  •kůst- 
ku* sluchovou  (stapes)  s  krátkou  tyčinkou; 
u  Anur  se  k  této  destičce  pojí  článkovaná 
columella  auris.  OČi  mají  Červoři  a  macaráti 
redukované;  jinak  mají  tyto  orgány  u  o-íků 
podobnou  úpravu  jako  u  ryb.  Sclera  bývá 
-různou  měrou  chrupavčitá,  rohovka  jest  málo 
vypuklá  a  čočka  zakulacena;  na  rozdíl  od 
ryb  schází  argentea,  tapetům^  glandula  chúrio-^ 
idea,  processus  falciformis  a  campanula  Hal- 
leri.    Síusculus  ciliaris  se   v  řadě  Vertebrat 


Olojživelnici. 


Saría  úhořovltý  (S^m  ItutrUna  L.),  i  V,  ikm. 


Ouhoíik  tiifTttf  (Amphiama  tridactjtum  CutJ,  v  '/i  >>tiit.  vcJ. 


orrúv  slovmIk  HAuCNt. 


Hlok  obecný  ISalamand 


Colelt  víllkí-XTriíon  cruM/m  Lau. 


blcpoí  iiíalovy   Coecilía  lumbrict 


Skokan  bnidjř  (Ranj  fmca  R 


ottCv  slovnIk  nauCný. 


Roiaiíka  lalaoi  Ulyla  víridi»  LaurJ,  Hmieka  i  uintíek,  ve  ikut. 


ťlp>  uncrUhá  iPIpa  ai 


Obojživelníci. 


561 


objevuje  a  o-ikflv  poprvé.  U  žab  jest  oko 
opatřeno  hořejžim  vičkem  a  mžurkou,  nebo 
nemá  víček  vůbec;  u  Urodel  jen  Salamandri- 
dae  roajl  obé  víčka  náležité  vyvinuta.  Čer- 
voři  majf  v  obou  důlcich  očních  po  záhad- 
ném orgánu  (98třikadm«  nebo  >jedovém«) 
v  podobé  vaku  se  svalstvem  na  povrchu  a 
8  ástim  na  líci  poblíž  čenichu. 

V  zažívacích  ústrojích  (o  zubech  viz 
shora)  mívají  samci  žab  dutinu  ústní  spoje- 
nou s  1 — 2  vaky  (méchýřky)  zvukovými,  jež 
hlas  jejich  sesiíuje.  Jazyk  schází  jen  žabám 
bezjazyčnýro  (Aglosta);  jinak  bývá  různou  mé- 
rou  vyvinut  a  pohyblivý,  nejméné  u  nižších 
Urodel,  kde  jelté  připomíná  jazyk  ryb.  Při- 
rostlý je  buď  předním  koncem,  buď  celou  svou 
zpodmou.  Od  krátkého  a  širokého  jícnu  jest 
čkludek  n  Anur  zřetelněji  oddělen  než  u  ostat- 
ních o-iků ;  jest  také  u  žab  širší  neŽ  u  Uro- 
del. Střevo  jest  u  o-íků  dlouhého  téla  méně 
zavinuto  nel  u  žab;  u  pulců  prosvítá  ten- 
kou stěnou  břišní  střevo  spirálně  stočené, 
látra,  pankreas,  ni  ostatní  žlázy  dutiny  tě- 
lesné o-íkům  nescházejí. 

Dych  ad  1  a  o-iků  jsou  v  podstatě  dvojí: 
žábry  a  plíce;  výměna  plynů  děje  se  však 
i  jinde  na  povrchu  těla,  na  př.  na  ploutev- 
naté  obrubě  ocasu,  neb  u  některých  mloků 
(Desmognathinae^  Píethodontinae  a  j.),  kteří 
dospěvše  plic  nemají,  kozí  všeho  toho  po- 
vrchu. Tato  perspirace  jest  ostatně  u  všech 
Oíků  velmi  důležitá.  Žabrami  dýchají  larvy 
všech  téměř  o-íků  (kromě  nečetných  žab), 
pak  nečetná  Urodela  dospělá  (na  př.  Sirén, 
Frateui)\  také  u  některých  Stegocephal  do- 
chovaly se  nám  zřetelné  zaber  ní  oblouky. 
Vnější  žábry  jsou  umístěny  za  hlavou, 
mají  tvar  pérkovitý  nebo  keříčkovitý,  na 
povrchu  tenkou  vrstvu  epithelu  a  pod  ním 
četné  cévy.  Larvy  Urodel  mají  4  vnitřní 
žabemí  skuliny  a  3  páry  vnějších  zaber, 
larvy  Anur  také  3  páry.  (j  některých  Uro- 
del persistuje  jeden  otvor  Žaberní.  U  žab 
vznikají  na  zadních  okrajích  1.— 3.  Žaberního 
oblouku  vnitřní  žábry  v  četných  řadách  (na 
4.  oblouku,  jenž  nenese  vnějších  zaber,  jest 
řada  jen  jedna).  Tyto  žábry  jsou  pak  po  kaidé 
straně  přikryty  řasou  kůže  (operculárni),  nej- 
prve z  části,  pak  docela;  zadní  okraje  obou 
řas  splynou  s  kozí  těla  a  obě  žaberni  ko- 
mory se  tak  zavírají  až  na  nepatrný  otvor 
latcrální  (spiracuum).  Oba  takové  otvory 
mají  zachovány  Aglossa;  u  Discoglossid  oba 
kanálky  od  vnitřních  zaber  spojí  se  v  jediný 
společný  otvor  prostřední,  u  ostatních  Anur 
pravý  otvor  se  zavře  docela.  Plíce  o  íků  mají 
tenké  stěny  a  jsou  u  Anur  širSí  a  lépe  vy- 
vinuty než  u  Urodel;  u  červorů  jest  pravé 
křídlo  delší  levého,  u  ostatních  Amphibií 
isou  plíce  symmetrické.  Průdušnice  jest 
krátká,  jen  u  r.  Sirén,  Amphiuma  a  u  cer- 
vorn  zdéli  několika  cm;  Anura  mají  v  hrtanu 
svazy  hlasové. 

Ze  srdce  larev  (o  jeho  složení  viz  shora) 
proudí  krev  násadcem  tepnovým  s  počátku 
do  4  oddělených  arteríí  na  právo  i  na  levo; 
3  první  artene  směřují  ku  vnějším  Žabráro 

Ottflv  Slovník  Naučný,  fv.  XVin.  18/10  1901. 


a  tři  žabemí  žíly  (vény)  splývají  v  počátek 
aorty.  Čtvrtá  arterie  spojuje  se  s  tepnou 
plicní,  odštěpující  se  od  3.  vény  žaberní.  Za 
metamoríosy  změní  se  všecko  toto  cevstvo. 
Z  tepen  1.  páru  vzniknou  carotidy,  tepny 
2.  páru  spoji  se  v  aortu,  tepny  3.  a  4.  páru 
jsou  pak  tepnami  plicními  (u  žab  3.  p^  se 
ztrácí  docela). 

Urogenitálni  ústroje  —  ledviny  a 
žlázy  pohlavní  —  jsou  u  o-íků  v  těsném 
spojení.  Obé  podlouhlé  ledviny  leží  u  páteře 
a  mají  četné  vývody,  jež  se  ústi  do  kanálku 
Leydigova;  močovody  mají  ústí  svá  ve 
kloace,  jejíž  protější  stěna  bývá  vychlípena 
ve  vak,  nazývaný  nesprávně  >měchýřem  mo- 
čovým*. Z  varlete  vychází  několik  příčných 
kanálků  (vasa  efferentia),  proťatých  jedním 
kanálkem  podélným,  a  ústí  se  do  močových 
vývodů  hořejší  části  ledviny,  tak  že  kan^ek 
Leydigův  odvádí  pak  z  ní  i  chám,  i  výmě- 
šek ledvin.  U  samic  hroznovitý  vaječník  jest 
bez  takového  spojeni  s  ledvinou;  tato  má 
sice  na  vnitřní  straně  zbytky  příčnách  ka- 
nálkŮv,  ale  k  vaječníku  nedosahujících  a 
tedy  bez  funkce;  na  vnější  straně  se  četné 
vývody  močové  spojují  v  kanálek  Leydigův, 
jenž  je  tu  pouhým  močovodero.  Vajíčka  pa- 
dají do  dutiny  břišní  a  odtud  se  dostanou 
do  vejcovodu  předním  jeho  ústím;  u  o-íků 
»živorodých«  (ovovivipara)  bývá  vejcovod  po- 
rozšířen.  K  vylíčené  tu  povšechné  úpravě 
ústrojů  v  urogenitálních  sluší  dodati,  že  u  Uro- 
del jen  zadní  část  ledviny  má  původní  svou 
funkci,  kdežto  přední  částí  prochází  jen 
sperma,  a  že  podélný  kanálek,  protínající 
příčná  va$a  eferentia,  bývá  někdy  zakrnělý. 
U  některých  žab  (Bombinator,  Discoglossus) 
neprocházejí  přední  vévody  chámové  ledvi- 
nou, nýbrž  ústí  se  phmo  do  kanálku  Leydi- 
gova. Samci  žab  mívají  zbytky  vejcovodův. 
U  samic  mají  oba  vejcovody  ústí  ve  kloace 
oddělená,  jen  u  r.  Hýla  jest  tu  otvor  jediný 
společný,  a  také  u  r.  Alytes  a  Bufo  jsou 
oba  otvory  těsně  spolu  spojeny.  Všickni  o. 
mají  při  urogenitálních  ústrojícn  >tuková  tě- 
lesa*: červoři  stranou  od  pohlavních  žláz, 
Urodela  podél  přední  polovice  ledviny,  Anura 
na  předním  konci  varlete  neb  ovaria.  U  ro- 
puch nalezen  mezi  tímto  tukovým  tělesem  a 
varletem  >Bidderův  orgán«,  jenŽ  není  leč 
rudimentární  zbytek  ovaria  (nebo  spíše  přední 
části  vaječníku),  tak  že  se  u  samců  r.  Bufo 
stopy  hermafroditismu  zachovaly.  Spermato- 
zoa  o-iků  mají  různý  tvar  i  různou  velikost 
(u  r.  Discoglossus  až  do  3  mm)  a  vždy  ko- 
lem ocásku  vlnitou  blanku;  Urodela  mají  je 
směstnána  ve  spermatoforech  z  bezbarvé, 
slizké  hmoty,  vyloučené  žlázami  kloak.  To 
souvisí  s  vnitřním  oplozením  vajíček  u  o-íků 
ocasatých;  samice  dostane  totiž  spermato- 
for  do  kloaky  a  pysky  její  vmáčkne  si  sper- 
matozoa  dovnitř.  Vajíčka  Amphibií  jsou  roz- 
dílná počtem,  velikostí  i  barvou;  počet  ko- 
lísá se  od  několika  tuctů  TApoda,  Urodela, 
Alytes,  Pipa  a  j.)  až  do  tisíce  (Amblystoma, 
Hýla)  i  desetitisíců  (Raná  atd^.  Ryhování 
jest  úplné  a  inaequální,  ale  vajíčka  červorŮv 

36 


562 


Obojživelníci. 


a  iáby  r.  Rhacophorus  svou  segmentaci  blíží  na    př.    přezimováním    pulců    (pozorována 

se  vejcím  meroblastickým.  Sliznatý  obal  je-  u    druhů    Pelobates   fuscut^    Hýla    arboret, 

jich,vyloučenýŽlazami  vejcovodu,  jest  přede-  Raná  esculenta^   R.  fusca,   Bu/o  vulgarís^   B. 

viím  ochranou  zárodku.    U  nás  se  o.  počí-  viridis  a  i.). 

nají  rozplozovati  záhy  potom,  když  byli  ze,     U  o-íku  způsob  života  jest  celkem  ve 

zimního  spánku  procitli.    Způ.sob,  jakým  se  shodé  s  jejich  jménem;  někteří  žijí  ve  vodé 

samci  drží  samic,  jest  rozmanitý;    o  pravé  po  všechen  svůj  Život,  ale  včtiinou  obývají 


kopulaci  lze  mluviti  asi  jen  u  červorův. 
Oplození  vajíček  jest  buď  vnější  (Anura), 
buď  vnitřní  (Urodela);  u  těchto  po  většině 
samec  pysky  své  kloaky  obemkne  kloaku 
samice.  O.  jsou  převážnou  většinou  ovipara, 
jen  některá  Apoda  (Dermophis,  ly-phlonectes) 
a  Urodela  {Spelerpes,  Salamandra^  v.  Ml  ok) 

Ísou  ovovivipara,  tak  že  u  nich  opouštějí 
doaku  matčinu  alespoň  hotoví  pulci.  Vejce 
snášejí  o.  po  většině  v  chuchvalcích  nebo 
ve  šňůrách  přímo  do  vody  a  někteří  lepí  i  e 
na  vodní  rostliny  a  j.;  i  do  vlhka  jen,  do 
trávy,  do  děr,  někteří  o.  vajíčka  ukládají. 
Zvláštní  péči  o  potomstvo  mají  jen  nečetné 
žáby.  Kromě  r.  Alytes  (v.  t),  Hylodes 
(v.t.),  Notodelphys  a  Nototrema  (v.t.) 
jsou  to  rody:  Cystignathus,  jehož  samice 
pro  vajíčka  vyhrabává  poblíž  louži  jamky 
vodou  naplněné,  nebo  vajíčka  v  děrách  tu- 
hou pěnou  pokrývá;  Chiromantis,  snášející 
vajíčka  na  listi  pozemních  rostlin;  Rhaco- 
phorus, nosící  vajíčka  na  břiše;  Pipa,  u  níž 
mládkda  prožijí  všecku  dobu  své  proměny 
▼  jamkách  na  hřbetě,  a  konečně  r.  Rhino- 
derma,  u  něhož  se  mládáta  líhnou  z  vajíček 
a  i  dále  vyvíjejí  v  rozšířeném  hrdelním  (zvu- 
kovém) vaku  samcově. 
Metamorfosa   o-íků   záleží   v  tom.    Že 


dílem  ve  vodě  (zejména  z  mládí  a  v  ďobé 
páření),  dílem  na  suchu,  ale  i  pak  vždycky 
téměř  ve  vlhku,  jehož  mají  —  právě  tak 
jako  tepla  —  potřebu  větší  neŽ  ostatní 
obratlovci.  V  horkém  pásmu,  a  zejména  ve 
vlhkých  krajích,  také  žije  o-íků  nejvíce; 
vysoko  na  horách,  daleko  na  severu  a  ve 
vyprahlých  končinách  scházejí.  Ve  slaných 
vodách  nežijí;  také  vápenné  vody  jim  kromé 
skrovných  výjimek  ^fVořeiis)  nesvědčí.  V  mír- 
ném pásmu  upadají  ve  spánek  zimní;  v  tro- 
pech za  doby  sucha  zalézaji  do  děr,  do  bahna 
a  země.  Dobře  plovou;  na  suchu  dílem  le- 
zou, dílem  skáčou  a  některé  žáby  i  po  stro- 
mech a  křo vinách  obratně  Šplhati  umějí. 
Jsou  téměř  všickni  zvířaty  soumraku  a  noci. 
^iví  se  z  mládí  drobnými  organismy,  do- 
spěvše hlavně  členovci  a  hmyzem,  ale  ně- 
kteří i  drobnými  obratlovci,  ba  jsou  iáby, 
jež  pronásledují  jiné  menši  žabky.  Dovedou 
snášeti  hlad  i  zimu,  tuto  zejména  o.  pásma 
mírného.  Mají  vůbec  tuhý  život  a  také  právě 
u  nich  není  regenerace  nijak  vzácnou:  ze- 
jména ztracené  prsty  i  celé  končetiny  a  ocas 
především  pulcům  a  mOldatům  zase  snadno 
narůstají  znova. 

Geografické  rozšíření  o-íkův  jest  tím 
charakteristické,  že  jest  mezi  nimi  pramálo 


larvy  (pulci)  nemají  končetin,  nýbrž  jen  se   forem,  jež  by  byly  jen  pro  určitou  oblast 
stran  smáčkly  a  ploutevnatou  obrubou  opa-   druhy  nějak  zvláště  význačnými,  že  některé 


třený  ocas;  jaké  mají  orgány  dýchací,  jaký 
oběh  krve  a  jak  se  obojí  tyto  ústroje  mění 
a  vytvářejí,  bylo  již  vylíčeno.  Sluší  jen  do- 


čelecfi  mají  četné  sve  druhy  rozšířeny  po 
rozmanitých  oblastech  a  že  jednotlivé  specie 
mají  oblast  nesmírně  rozsáhlou.  Po  jednotil- 


dati,  že  kdežto  u  červorův  a  Urodel  meta- 1  vých  okresech  povrchu  zemského  jsou  o. 
morfosa  záleží  především  v  redukci  zaber, !  dle  Gadowa  rozšířeni  takto:  I.  Oblast  peri- 
vývoji  plic,  u  o-íkův  ocasatých  také  ve  v^- 1  arktická  jest  charakterisována  především 
voji  končetin,  z  nichŽto  se  zadní  objevují  |  Urodely,  jichž  v  severní  polovině  starého 
až  po  předních,  a  u  některých  Urodel  ještě  světa  žije  asi  dvakráte  tolik  jako  Anur.  Ze 
i  ve  ztrátě  ploutevnaté  obruby  ocasu:  jest  i  žab  tu  zejména  obývají  Discogloss  dae,  Ptlty- 
metamorfosa  žab  úplnou  téměř  reorganisaci  >  batidae^  Bufonťdae,  Raninae;  Apoda  scházejí, 
těla.  Larva  má  s  počátku  jen  hlavu  a  trup.  Za  1.  V  podoblasti  palaearktické  západní  pře- 
prvopočátkem  úst  se  mu  vyvine  »příssavnýc  |  vládají  Salamandridae;  ze  žab  jsou  charakte- 
apparát;  larva  se  jim  však  nepřissává,  ježto  ristickou  čeledí  Discoglosiidae,  a  jen  tu  Žijí 
tu  není  svalů,  nýbrž  přilepuje  se  výměškem   r.  Alytes^  Pelobates,  Pelodytes,  2.  Ve  východní 


žláz  v  tomto  ústroji  ukrytých.  Ten  se  ztrácí 
žabám,  kdy  vývojem  vnějších  zaber  a  ocasu 
stává  se  larva  pulcem;  ústa  jeho  jsou  ozbro- 
jena četnými  rohovitými  zoubky  u  různých 
druhů  různé  podoby  a  rozmanitého  seřazení. 
Končetiny  zadní  vyrůstají  ven  dříve  než 
přední.  Po  vvlíčené  už  záměně  dychadel 
mizejí  rohovíte  zoubky  i  ploutevnatá  obruba 
ocasu  a  konečně  se  resorbuje  ocas  všecek. 
Po  dosti  rychlé  proměně  však  o.  rostou 
dále  dosti  zvolna.  Právě  u  o-íkův  pozoro- 
vána bývá  neotenie  (v.t.),  buď  úplná,  kdy 
se  totiž  protáhne  metamorfosa,  tak  že  mladí 
mloci  mají  habitus  larev  (vnější  žábry),  ale 

t'inak  jsou  zejména  pohlavně  zcela  dospěli, 
>uď  částečná,  kdy  se  metamorfosa  přeruší 


podoblasti  palaearktické  obývají  především 
Amphiumidae  a  Amblyitomatidae^  ze  Sala- 
mandrin  jen  tu  žijí  Pachytriton  a  TypMo* 
triton,  ze  žab  i  tu  jsou  význačnou  čeledí 
Discoglossidae,  kromě  těch  pak  tu  nalezeni 
ještě  druhové  rodů  Bufo,  Hyla^  Raná,  Rha^ 
cophorus,  3.  V  podoblasti  nearktické  žijí  jen 
ji  vlastní  rody  Amphiuma,  Nectmrus,  jypMo- 
molge,  čel.  Sirenidae,  podČ.  Detmognatkinae; 
ze  žab  Discoglossidae,  Pelobatidae,  řřyliJae 
(Acris),  Bufo  a  Raná,  —  II.  Oblast  palaeo- 
tropická  jest  charakterisována  červory  a  pře- 
vahou žab  skupiny  Firmisternia;  scházejí  ta 
Urodela  (kromě  druhu  Amblystoma  ptrtmUe 
v  Siamu  a  Barmě),  Cystignathidae  a  kromé 
dvou  druhů  také  Nylidae.   Na  Madagaskaru 


Obojživelníci. 


563 


iijí  jen  Finnistemia  (Dendrobatinae),  a  fauna 
iebo,  pokud  se  o-iků  týče,  jest  podobnější 
k  indomalajské  než  k  africké.  —  III.  V  oblasti 
neotropické  žije  největší  počet  čeledí »  rodů  v 
a  druhův  o  iků;  jest  charakter iso vána  čer- 
vory,  iabaroi  bezjazyčnými  (Pipa)^  hojností 
Cystignathid,  Hylid^  aufonid  a  Engystomatin. 
Jen  tu  iijí  Dendrobatinae;  scházejí  zejména 
Discoglossidae  a  Pelobatidae\  Urodel  tu  jest 
jen  druhů  nemnoho.  —  IV.  V  oblasti  austral- 
ské scházejí  Ápoda  a  Urodela;  všecka  Anura 
Ísou  Arcifera  kromě  několika  druhů  sko- 
kanů {Raná)  na  Nové  Guinei  a  na  polo- 
ostrově Yorském.  Na  pevnině  australské 
Žijí  hlavně  Cystígnathidae  a  Hylidae,  pak 
několik  druhů  ropuch.  Jediným  o-íkem  No- 
vého Zealandu  jest  Liopelma  Nochstetteri^ 
na  Sandvišských  ostrovech  jediná  ropucha 
r.  Bufo,  Na  ostrovech  Fidžijských  žijí  2  druhy 
skokanů  r.  Comufer;  jsou  to  i  typické  žáby 
podoblasti  austromalajské,  k  nimž  se  v  ní 
druží  r.  Raná,  Ceratobatrachus,  několik  druhů 
Enjn^stomatin,  Hylid  a  Pelobatid, 

ročet  recentních  o-íkův  jest  asi  1000 
druhů;  známcC  červorů  40,  Urodel  100,  Anur 
téměř  900  druhů.  Jsou  tedy  Amphibia  tří- 
dou viech  obratlovců  nejmenší. 

Fossilni  o.  nejstarší  nalezeni  v  útvaru 
kamcnouhelnéro ;  jsou  to  četné  zbytky  roz- 
manitých forem  St  ego  cep  ha  I  (v.  t),  jakými 
8 .'  honosí  carbon  i  permský  útvar  u  nás  v  Če- 
chách, v  Irsku,  Skotsku  a  scv.  Americe. 
V  obou  tu  uvedených  útvarech  palaeozoi- 
ckých  vyškytají  se  krytolebci  asi  rovnou 
hojnosti.  V  Evropě  nalezeny  poslední  zbytky 
tohoto  řádu  v  triasu  (Virtembersko);  od  te 
doby  neznáme  fossilních  o-íkův,  až  zase  ve 
spoanim  útvaru  křídovém  {Nylaeobatrachus; 
Bemissart).  Tato  mezera  v  rozšíření  histori- 
ckém, pak  ovšem  také  různost  organ isace 
svědčí  o  tom.  Že  nynějších  o-íkův  od  Stego- 
cephal  odvozovati  nelze.  DalŠi  zbytky  Uro- 
del pocházejí  ze  svrchního  eocénu  (již.  Fran- 
cie, severní  Amerika),  zpodniho  miocénu  a 
s  vrstev  hnědouhelných;  nejmladším  z  nich 
jest  pověstný  Andrias  Scheuchieri  Tsch.  (a 
patrné  také  náš  A,  bohemieus  Laube;  viz 
Cryptobranchus).  Diluviální  Urodela  ná- 
leieji  týmž  rodům,  jako  naše  recentni.  Anura 
vyškytají  se  až  v  eocénu  (Wvoming;  franc. 
fosfority,  Querc^),  pak  zvláště  v  oligocénu  a 
miocéno;  nejhojnějším  tu  r,  Pálaeobatraehus, 
Jenž  však  koncem  svrchního  miocénu  vy- 
mřel. Také  nejstarší  žáby  čeledí  Bufonidae, 
Pelohatidae  a  Discoglasstdae,  vůbec  čeledi 
palaearktických,  známe  z  miocénu.  Diluviální 
iáby  rovněž  náležejí  veskrze  rodům  recent- 
nim.  Fosstíních  červorův  neznáme.  Pokud  se 
týče  původa  o*Íků,  čítáme  nejčastěji  do- 
mněnko, že  vsníkli  z  předků  rybám  podob- 
ných (Stegocepbali  asi  z  pradávných  Dipnoí 
a  Croa»optery^i),  u  nichž  však  primitivní 
ploutev  ještě  nebyla  differencována  v  nějaké 
tchthyopterygium,  nýbrž  měla  takový  asi 
tvar.  Že  se  z  ni  mohla  vyvinouti  končetina 
Tetrapod.  Prvotná  Amphibia  (Protetrapoda) 
dala  pak  původ  především  primitivním  plazům. 


Systematické  roztříděni  o-iků  toto 
jest; 

I.  podtřida:  Phractamphibia  (Stego- 
cephali).  Fossilni  o.  s  ocasem  a  znamenitě 
vyvinutou  kostrou  kožní;  na  lebce  2  supra- 
occipitalia,  2  postorbitalia,  2  supratempora- 
lia  a  otvor  týlní  {foramen  parietalé),  1.  řád: 
Lepospondyli,  Obratle  pseudocentrické.  Pod- 
řadí: Branchiosauri  (na  př.  Branchiosau- 
rus\  Aistopodes  (Z>o/fc/to5omď  a  j.).  2.  řád: 
Temnospondyli,  Části  obratle  (hypocentrum, 
pleurccentrum  a  ostatek)  zůstávají  odděleny 
{ChelydosauruSf  Archegosaurus  a  j.).  3.  řád: 
Stereospondyli,  Jednotlivé  elementy  bikon- 
kavnich  obratlů  srůstají  v  pevný  celek  (na 
př.  Loxomma,  Mastodonsaurus), 

II.  podtřida:  Lissamphibia.  Bez  kru- 
nýřů z  kostí  kostry  kožní.  1.  řád:  Apoda 
(červ  oř  i,  v.  t).  Jediná  čelcrf  Coedltidae, 
2.  řád:  Urodela  (o.  ocasatí),  s  ocasem  i  po 
metamorfose  a  se  čtyřmi,  zřídka  dvěma  kon- 
četinami; páteř  jest  pseudocentrická,  obratle 
amphicoelni  neb  opisthocoelní  a  spojeni  kosti 
ky Čelní  s  obratlem  křížovým  jest  acetabn- 
lárni.  Čeledí:  Amphiumidae  (Amphiuma, 
Cryptobranchus  a  pod.),  Salamandridae 
(Salamandra,  Triton  a  mn.  j.),  Proteidae 
(macaráti).  Siřeni dae  {Sirén,  Pseudobran- 
chu$),  3.  řád:  Anura  (žáby).  Mají  vždy  obojí 
končetiny,  ocas  koncem  metamorfosy  ztrá- 
cejí (ocasní  obratle  se  přemění  v  coccyx), 
páteř  jest  notocentricka,  obratle  většinou 
procoelní,  jen  výjimkou  opisthocoelní;  spo- 
jení kosti  kyčelní  s  obratli  křížovými  jest 
praeacetabulární.  a)  Podřadí:  Aglossa.  Bez 
jazyka  (na  př.  Pipa,  Xenopus).  b)  Podřadí:  Pha- 
neroglossa.  S  jazykem,  a)  Arcifera\  čeledi 
Discoglossidae  (Bombinator,  Alytes  a  p.); 
Pelobatidae  (na  př.  Pelobates)^  Bufo  ni- 
dae  (ropuchy).  Hýli  dae  (rosničky),  Cy- 
stignathidae  (Cystignathus,  Hyloaes,  Ce- 
ratophrys  a  mn.  j.).  /?)  Firmisternia;  čeledi 
E  n  g  y  8 1  o  m  a  t  i  d  a  e  (na  př.  j^if^ifoma , /^Afiio- 
derma,  Dyscophus),  Ráni  dae  (skokani). 

Literatura.  Kromě  obecně  známých 
učebnic  o  systematické  zoologii  a  srovná- 
vací anatomii  (na  př.  C.  Gegenbaur,  Vergl. 
Anatomie,  I.  sv.,  Lipsko,  1898,  a  mn.  j.)  viz 
zejména  ještě  tyto  spisy,  ve  kterých  na- 
mnoze citována  také  méně  důležitá  literatura 
starší  (také  v.  Cervoři):J.  Wagler, Natůr- 
líches  System  der  Amphibien  (Štutg.,  1828 
až  1833);  Duméril  &  Bibron,  £rpétok>gie  ge- 
nerále (Paříž,  1834—54);  Fr.  Leydig,  Ueber 
d.  Molche  der  wůrtemb.  Fauna  (9Árch.  fůr 
Naturg.«,  Berlín,  1867);  Bronn's  Klassen  u. 
Ordnungen  des  Thier-Reichs  (VI.  sv.,  2.  d.; 
od  C.  K.  HofFmanna,  Lipsko,  1873—78);  A. 
Goette,  Die  Entwickelungsgeschichte  der 
Unke  (t.,  1875);  Eg.  Schreiber,  Herpetolo^ia 
europaea  (Brunšvik,  1875);  R.  Wiedersheim, 
Salamandnna  perspicillata  (Vircpurk,  187.5); 
týž,  Das  Kopískelet  der  Urodelen  (Lipsko, 
1877);  Fr.  Leydig,  Die  anuren  Batrachier  d. 
deutschen  Fauna  (Bonn,  1877);  G.  A.  Bou- 
lenger,  Catalogue  of  the  Batrachia  Gradien- 
tia  8.  Caudata  and  B.  Apoda  in  the  Collec- 


564 


Obok  —  Obolenskij. 


tion  of  the  British  Museum  (Londýn,  1882); 
Eckeťs  u.  Wiedersheim*s  Anatomie  d.  Fro- 
sches  (od  Gauppa;  Brunšvik,  1896—1899); 
G.  A.  Boulenger,  The  Tailless  Batrachians 
ofEurope  (Lond.,  1898);  H.  Gadow,  A  Clas- 
siňcation  oí  Vertebrata  recent  and  extinct, 
(t.,  1898);  týž,  Amphibia  and  Reptiles  (the 
Cambridge  Natural  History;  t.,  1901).  — 
O  našich  českách  o  ícich:  Dr.  GlQckselig, 
BĎhmens  Reptilien  u.  Amphibien  (>Lotos«, 
Praha,  1851);  Fr.  Bayer,  O  kostře  Žab  z  če- 
ledi Pelobatid  (Pojednáni  král.  čes.  spol. 
nauk;  t,  1884);  týž,  Osteologie  ropuch  (t, 
1890);  týž,  Prodromus  českých  obratlovců 
(t.,  1894);  J.  P.  Pražák,  Systemat  Uebersicht 
der  Reptilien  u.  Batrachier  Bóhmens  (>ZooL 
Jahrbůcher«,  1898).  —  O  fossilních  o-idch: 
K.  A.  Zittel,  Handbuch  der  Palaeontologie 
(Palaeozoologie),  III.  sv.,  1887—90  (viz  tam- 
též seznamy  literatury^;  Dr.  Ant.  Fritsch, 
Die  Fauna  der  Gaskoble  und  der  Kalksteine 
der  Permformation  Bóhmens  (Praha,  1879  a 
násl.);  H.  Credner,  Die  Stegocephalen  aus 
dem  Rothliegenden  des  Plauen'schen  Grun- 
des  (9Zeitscnr.  d.  deutschen  Geolog.  Ges.<, 
1881—1886);  G.Laube,  Synopsis  der  Wirbel- 
thierfauna  d.  bóhm.  Tertiárformation  (Praha, 
1901).  Br. 

Obok  (nespr.  Obock),  býv.  hlavní  přísta- 
viště franc.  kolonie  dle  něho  nazývané  na 
vých.  pobřeží  africkém,  jež  od  r.  1896  nese 
úřední  název  Cóte  de  Somalis  et  dé- 
pendances.  Rozkládá  se  na  se  v.  břehu 
zátoky  Tádžúrské,  maje  as  800  ob.  většinou 
domorodců.  Nepříznivé  klimatické  poměry 
(hrozné  vedro  dosahující  někdy  až  50— 54® 
a  otevřená  poloha  severoyých.  chamsínu 
z  pouště  vanoucímu)  přinutily  franc.  vládu 
přenésti  sídlo  kolonie  do  lépe  položeného 
Džibuti,  jež  rychle  vzrůstá.  Nu. 

Obolenskij  (OóoJieHCiciíi),  jméno  kníže- 
cího rodu  ruskéno,  odvozujícího  jméno  své 
od  města  Obolenska,  jeŽ  v  XIII.  stol.  do- 
stal za  úděl  vnuk  knížete  Michajila  Vsevo- 
lodoviče  Černigovského,   kníže   Konstantin 

Iurjevič.  Členové  rodu  toho  zastávali  vysoké 
lodnosti  dvorské  i  státní.  Nejznámější  jsou: 
1)  O.  Michajil  Andrejevič,  kníže,  bý- 
valý ředitel  moskevského  hlavního  archivu 
min.  vnějších  záležitostí  (♦  1805  —  f  1873). 
Do  r.  1831  byl  ve  vojenské  službě,  pod  Var- 
nou byl  raněn.  Od  r.  1853  byl  správcem  ru- 
kopisného oddělení  Oružejné  palaty,  od 
r.  1856  předsedou  učené  kommisse  zřízené 
za  účelem  restaurování  paláců  bojarů  Roma- 
nových. Vydal  několik  letopisů:  Inostrannyja 
sočinénija  i  akty^  otnosjašČijesja  do  Rossiji 
(Moskva,  1847—48) ;  Jarlyk  chána  Zolotoj  ordy 
TochtamyŠa  k  poljskomu  koroíju  Jagajlu  ot 
i3g2''i3^3  g.  (1850);  Knigu  ob  iibraniji  na 
cantvo  Michajila  Fedoroviča  (t.,  1856) ;  Pisjma 
russkich  gosudarej  i  drugich  osob  carskago  se- 
mejstva  (t.,  1861—62)  a  mn.  j.  materiálů  tý- 
kajících se  ruských  dějin.  Důležitým  histo- 
rickým pramenem  jest  i  Sborník  kn.  Obolen- 
skago,  jehož  vyšlo  (od  r.  1840  do  1859)  12  se- 
šitů, obsahujících  prameny  částečně  z  mo* 


skev.  archivu,  částečné  i  soukromé  prameny 
vydavatelovy.  R.  1870  vyšla  samostatná  studie 
kn.  O  ského  O  pervonačalinoj  russkoj  Utoplsi. 
Kromě  toho  O.  uveřejnil  mnoho  pramenŮv 
a  statí  v  periodických  publikacích,  jako: 
Projekt  ústava  o  slu(ebnom  starihutvé  bojar, 
okoljničich  i  dumnych  Ijudej,  po  34  stepť 
njantt  sostavlennyj  pri  care  Feodorě  AieksijeviČé 
(Archiv,  ist.  jurid.  svědčnij,  1850,1.);  Novyje 
materiály  dlja  istoríji  slědstvennago  děla  nad 
patriarchom  Nikonom  (t.,  1859,  kn.  V.);  Fro^ 
tokoly  Verchovnago  Tajnago  Sověta  ii26-3o 
gg.  (Bibl.  Zapiski,  1858,  sv.  I.);  Seljskija  m- 
strukciji  ij6S-^66 gg,  (Žurn.  Zemlevladéljcev, 
1869,  sv.  VI.);  Ra\ska\y  moskviča  o  Moskvě 
vo  vremja  prebrvanija  v  něj  Francu\ov  (Čtc- 
nija  Mosk.  Obšč.  Ist.  i  Dr.,  1859,  č.  2.);  /V* 
repisnaja  okladnaja  kniga  íSoo  g.  po  Novu^ 
gorodu  f  Vremennik  Mosk.  Obšč.  Ist.  i  Dr^ 
XI.  a  XII.)  a  j.  —  Nekrolog  O  ského  napsal 
N.  J.  Kostomarov  v  >  Ruské  Starině«,  187S» 
č.  2. 

2)  O.  Michajil  Aleksandrovič,  kniže 
(♦  1821  —  t  1886).  sloužil  s  počátku  při  vy- 
slanectví  v  Mnichově  a  ve  Vídni,  pak  byl 
vicegubernátorem  tverským,  gubernátorem 
rovenským  a  voroněžským.  Jmenovitě  pro- 
slul činnosti  svou  v  době  hladu,  jenž  po- 
stihl rovenskou  gub.  R.  1877  byl  kommia- 
sařem  při  vyslanectví  rumunském  a  dokázsú, 
že  vláda  rumunská  dluhuje  Rusku  6  milí. 
rub.  a  Že  požadavky  rumunských  dodavatelů 
činí  pouze  8  milí.  fr.  misto  30  milí.  Ke  kond 
života  byl  senátorem. 

8)  O.  Dmitrij  Aleksandrovič,  státník 
(♦  1822  —  t  1881),  studoval  práva  a  pak 
sloužil  v  Kazani,  Tule  a  v  Petrohradě,  kde 
byl  stálým  členem  kroužku  velkok něžný  Je- 
leny Pavlovny  a  blízkým  přítelem  N.  A.  Mi* 
Ijutina.  Slouživ  po  10  let  v  ministerstvě  ná- 
mořním, úplně  je  zreorganisoval.  Na  počátku 
let  60tých  byl  předsedou  kommisse,  pracující 
o  novém  zákoně  tiskovém.  Později  byl  čle- 
nem státní  rady. 

Obolenskij  Leonid  Jegorovič^publi- 
cista  ruský  (*  1845  v  Maloarchangelsku), 
vzdělal  se  na  petrohradské  universitě  a  v  me- 
dici nsko-chirurgické  akademii,  načež  studo- 
val práva  v  Moskvě.  R.  1866  stal  se  tajem- 
níkem kalužské  zemské  správy,  ale  jebo 
snahy  po  sblížení  s  lidem  uvedly  ho  do 
sporu  s  administrační  správou,  tak  ze  dlouho 
byl  nucen  přebývati  ve  vyhnanství,  aŽ  r.  1870 
dovoleno  mu  usaditi  se  v  Orle,  kde  věno- 
val se  advokatuře.  Literární  Činnost  zahájil 
r.  1866  básněmi,  uveřejňovanými  v  časop» 
>Dělo«.  Když  r.  1878  dovoleno  mu  usaditi 
se  v  Petrohradě,  založil  s  prof.  Vágnerem 
časop.  >Svět«,  jejž  r.  1881  rozšířil  a  přezval 
na  »Myslc.  R.  1883  stal  se  vlastníkem  a  vy* 
davatelem  časop.  >Russkoje  Bogatstvo«,  jéŽ 
vydával  do  r.  1891.  Později  byl  spolupra- 
covníkem >Novostí«,  9Nového  Slova«  a  j. 
Jeho  publicistické  stati  jmenovitě  z  oboru 
fílosoňe  vzbuzovaly  svého  času  živý  zájem. 
Psal  též  povídky  a  úvahy  kritické  a  redigo- 
val překlady  děl  vynikajících  fílosofů  cizích. 


Obolos  —  Obora  665 

Obolos  (řec),  starořecká  drobná  mince, !  místech  uvnitř  o-ry  upraveny  jsou  lizy  (v.  t.) 
sprvu  stříbrná,  později  bronzová.  Attický  |  a  zřízeno  jest  několik  krmisf,  kam  se  zvěři 
o.  ss  Ve  drachmy  =  8  xaXxovg  =  asi  6  kr.  r.  i  zakládá  a  zasypává.  2e  v  o -rach  je  vždy  zvěř 


m.  Aiginský  o.  =asi  8Vs  kr.  r.  m.  Mrtvým 
kladen  o.  do  úst  jakožto  převozné  Charó- 
tiovi.  Jako  váha  mincovní  o.  v  systému  So- 
lónově  rovná  se  0*72  g,  v  mladlím  systému  := 
0-57  g. 

Obolos  Eichw.,  typický  rod  palaeozoické 
čeledi  inartikttlátních  Brachiopod  (v.  Ra- 
menonožci)   blízko    příbuzné   Linguli- 


V  počtu  hojnějším,  vyžaduje  pilné  hlídky 
proti  pytláctví.  (O  o-rách  v  Cechách  v.  Č  e- 
chy,  str.  131.)  črn. 

O.  Královská,  Ovenecká  či  Bube- 
nečská, chybně  >Stromovka«,  velikolepý 
park  na  severní  straně  Prahy,  zaujímajícf 
115  ha,  sousedí  bezprostředně  s  Bubenčem, 
Letnou,  Holešovicemi  a  levým  bř.  Vltavy, 


dám  (v.  Lín  gula).  Skořápka  okrouhlá  s  la-  jest  majetkem  zemským  zřízen  byv  na  místě 
storami  poněkud  nestejnými;  chlopeň  strany  I  skutečné  obory,  kteráž  bývala  majetkem  králů 
břišní  poněkud  větši,  opatřená  ploškou  (ne-  |  českých,  chována  v  ní  svěř  a  konány  zá- 
pravou  areou)  se  střední  rýhou  pro  průchod  ba  vy  dvorské;  zejména  za  krále  Jana  Lu- 
stvolu;  okraj  zámkový  poněkud  ztlustlý;  obě   cemburského  zřízeno  tu  (1319)  místo   pro 


miskovité  půlky  skořápky  tvořeny  jsou  stří- 
davě vrstvami  chitinovými  a  vápnitými;  ve- 
liké vtisky  svalové  umístěny  jsou  uprostřed 


turnaje  a  za  krále  Rudolfa  obora  neoby- 
čejně zvelebena.  Cis.  Ferdinand  I.  dal  oboru 
znovu  změřiti  a  zdí  obehnati.    Tehdy  bylo 


i  po  stranách  vnitřních  ploch  obou  lasturek.  i  přísně  zakázáno  objeviti  se  se  střelnou  zbrani 
Právě  rod  O.  připomíná  stavbou  skořápky  i  nejen  v  oboře,  nýbrž  i  v  nejbližším  okolL 
Lingulu,  obsahuje  však  více  fosforečnanu  I  Arcikníže  Ferdinand,  tehdy  místodržící  v  Če- 
vápunatého.  —  Největší  část  rodů  žila  v  si- 1  chách,  rozšířil  park  a  prohloubil  zde  (1559) 


luru,  některé  naskýtají  se  již  od  cambria 
{Oboletta  Bilb),  jeden  sahá  od  siluru  do  de- 
vonu {Schmtdtia  Volb.)  a  dva  jsou  kameno- 
uhelné  (Seobolus  Waag.  a  Laklunia  Oehl.), 
Cyto  oba  v  Indii.  Bbr, 

Oboniro  v.  Gábún. 


rvbník,  v  němž  založen  byl  r.  1680  i  ostrov. 
Na  blízku  rybníka  vystaven  byl  tehdy  leto- 
hrádek, ozdobený  pěknými  malbami.  Do  ryb- 
níka vedena  štolou  voda  z  Vltavy;  později 
vysušen  a  změněn  v  pole  a  luka.  Přesídleni 
králů  českých  z  Prahy  a  bouře  válečné  ko- 


Obora  jest  les  trvale  a  pevně  ohrazený,  lem  r.  1742  byly  příčinou,  že  park  počal 
přiměřené  rozlohy  (obyčejné  1000— 2000 /uz),  pustnouti;  tu  děkovati  jen  možno  stavům 
v  příznivé  poloze,  určený  pro  udržování  a  českým,  že  O.  K.  zrušena  nebyla.  V  ny- 
cbov  zvěře  za  účelem  zábavné  a  vydatné  nější  podobě  upravena  O.  r.  1804  péčí  nej- 
honby.  V  jedné  oboře  může  vydržováno  býti  vyššího  purkrabí  hr.  Rudolfa  Chotka.  Na 
j  několik  druhů  rozličné  zvěře  a  lze  k  spo- '  jinozápadni  straně  návrší  letenského  stojí 
léčnému  chovu  doporučiti  zvěř  jeleni  a  dančí  i  úhledný  zámeček,  vystavěný  v  got.  slohu«  se 
s  podřízeným  počtem  srnčí  a  zajíců.  Černá '  čtverhranou  věží,  nyní  letní  sídlo  náměstků 
3véř  jest  méné  způsobilá  k  společnému  chovu  I  králů  českých.  Pod  zámečkem  vystavěna  cis. 
s  jinou  zvěří.  Neičastěji  však  o.  určena  lest  Leopoldem  r.  1791  restaurace,  která  měla 
jen  pro  jediná  druh  zvéře  a  bývá  to  buďtehcw  veliký  taneční  sál.  R.  1855  restaurace 
zvěř  jelení,  bua  daňčí  nebo  černá,  vedle  které  rozšířena  a  opravena.  O.  K.  jest  ode  dávna 
T  menším  počtu  udržují  se  též  srnčí  a  zajíci,  shromáždištěm  vybrané  pražské  společnosti 
Pro  zvěř  rozmanitou  musi  býti  výměra  spo-  a  spojení  s  celou  Prahou  udržuje  elektrická 
léčné  o-ry  vždy  větší  nežli  pro  stejný  počet  I  dráha,  která  má  na  konečné  stanici  blíž  re- 
zvéře  druhu  jednoho.  Les  oborni  ma  šestá-  I  staurace  rozsáhlé  remisy  pro  vozy.  R.  1891 
▼ati  z  rozmanitého  stromoví  rozličného  stáří,  byla  část  O-ry  upravena  na  výstaviště,  z  ně- 
z  huitin  a  starších  kmenovin  v  přiměřeném  hož  zbylo  několik  budov  a  českoslovanská 
střídáni  i  z  jednotlivých  porostů  prořídlých,  |  vesnice.  Připomenouti  dlužno,  že  sad  bube- 
T  nichž  půda  porůstá  živnou  travinou,  a  nečský  skládá  se  vlastně  ze  dvou  samostat- 
mají  tu  býti  Četné  starší,  plodonosné  duby,  ných  částí,  a  to  z  9královské  obory*  a  >štěp- 
buky  i  jeřáby.  —  Co  do  místních  poměrův  i  nice«,  kterážto  nazývána  něm.  Baumgarten  a 
obornictví  příznivých  lest  tu  nejhlavnější  název  ten  pak  přešel  neodůvodněně  na  sad 
podmínkou  nejméně  jeden  stálý,  živý  potok  a  odtud  libovolným  překladem  od  let  šede- 
a  údolí,  luhy  i  rozlehlejší  nížiny,  tu  a  tam  sátých  minulého  stol.  povstal  název  >Stro- 
malé  močály,  několik  travnatých  palouků; ,  movka<.  —  Srov.  stať  v  »Ceské  Revue« 
pahorky  s  jižními  sklony  a  svahy  i  skaliska  1901,  č.  8—9,  a  >Cechy«,  dil  III.,  str.  464  a 
jsou  pro  oru  nejen  velmi  výhodné,  ale  na-  násled.  (v  Praze  u  Otty). 
tnnoze  i  nezbytné.  Avšak  i  při  nejpříznivěj- 1  Obora:  1)  O.,  do  polovice  XVII.  stol. 
áích  místních  poměrech  zvěř  v  oboře  musí  Radeč,  ves  v  Cechách  při  Javorce,  hejtm. 
býti  krmena,  zvláště  v  době  zimní.  Hradby  a  okr.  Nový  Bydžov,  fara  Chomutice,  pš. 
na  obvodu  obor  bývají  obyčejně  dřevěné  se  Ostroméř;  34  d.,  311  ob.  č.  (1890);  žel.  sta- 
sloupky  zděnými  nebo  též  dřevěnými,  mezi  nice  na  trati  Ostroměř-Chlumec,  akc.  cukro- 
ntmiŽ  upravena  bývá  stěna  buď  prkenná,  var  (zal.  r.  1858),  kongregace  milosrd.  sester 
nebo  z  podlažin.latová  nebo  ze  dřev  kolových  s  opatrovnou.  Alod.  statek  (52214  Atf  půdy) 
(palistádová);  méně  obyčejné  jsou  hra<iby  se  zámkem,  dvorem  a  pivovarem  drží  Rai- 
zděué  nebo  živé  ploty;  v  novější  době  o-ry  mund  Blaschke.  —  2)  O.  {Wobern),  ves  t., 
ohrazují  se  plotem  drátovým.  Na  vhodných  hejtm.  a  okr.  Duba,  fara  Okna,  pš.  Doksy; 


566 


Obořice  —  Obr. 


53  d.,  299  ob.  n.  (1890).  Itř.  šk.  —  8)  O.. 
ves  t,  hejtm.  a  okr.  Hořovice,  fara  a  pš. 
Lochovice;  27  d.,  205  ob.  č.,  2  n.  (1890). 
papírna,  dva  mlýny  a  pila.  Ves  založena 
v  novějSí  dobé.  —  4)  O.  (Thiergarten),  před- 
městí Nové  Bystřice,  v  hejtm.  jindřicho- 
hradeckém t,  21  d..  127  ob.  n.  (1890).  — 
6)  O.,  ves  t.  hejtm.  Jičín.  okr.  Sobotka,  fara 
Vše  horsko,  pš.  Dol.  Bousov;  29  d.,  172  ob. 
č.  (1890).  —  6)  O.,  far.  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
Královice,  pš.  Kazňov;  71  d ,  478  oby  v.  č. 
ri890),  kostel  sv.  Michala  arch.  z  r.  1708 
(ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  ložisko  kamen, 
uhlí  a  hlíny  kaolinové,  plavírna  kaolinu,  vý- 
roba dlaždic,  popi.  dvůr  a  myslivny:  Dou- 
brava a  Obořice.  —  7)  O.,  far.  ves  t.  při 
Ohři,  hejtm..  okr.  a  pš.  Louny;  39  d..  245 
ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Kateřiny  z  r.  1731 
(ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  popi.  dvůr  a 
stranou  >Podhrázka«  mlýn.  —  8)  O.,  ves  t., 
hejtm.  a  okr.  Písek,  fara  Radobytce,  pš.  Mi- 
rotice;  12  d.,  76  obyv.  č.  (1890).  —  9^  O.. 
víska  t.,  hejtm.  Poděbrady,  okr.  a  pŠ.  Nym- 
burk, fara  Veleliby;  8  d.,  51  ob.  č.  (1890).  -- 
10)  O.,  ves  t.,  heitm.  Prachatice,  okr.  a  pš. 
Netolice,  fara:  Lnenice.  Lomec.  Netolice  a 
Vitéjice;  36  d.,  217  ob.  č.  (1890),  panský 
pivovar,  cihelna,  pila  a  3  mlýny.  Části  obce 
Hradce  a  Setuň.  ~  U)  O.  (Thie^garten),  ves 
t.,  hejtm.  a  okr.  Tachov,  fara  Milíře,  pš. 
Paulusbrunn;  69  d.,  1  ob.  č.,  440  n.  (1890), 
Itř.  ák.,  2  mlýny.  2  pily  a  výroba  hraček. 

12)  O.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Bos- 
kovice, fara  Doubravice,  pš.  Skalice;  53  d., 
326  obyv.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  doly  na  břidlici 
kamenečnou.  továrna  na  kyselinu  sírovou  a 
ložisko  kamenouhelné.  Směrem  k  Valchovu 
prýští  se  řada  pramen Av.  obsahujících  ska- 
lici a  kamenec. 

18)  O.,  ves  slez.,  v.  Podobor  a. 

OboHoe,  Vo boříce,  víska  v  Čechách, 
hejtm.  Chrudim,  okr.,  fara  a  pš.  Nasevrky; 
9  d.,  47  ob.  č.  (1890). 

OboHitd,  Vobořiště:  1)  O.,  popi.  dvůr 
v  Čechách,  na  Pelhřimovsku,  v.  Pro  se  č- 
Obořiště.  —  2)  O.,  vest.,  hejtm.  Příbram, 
okr.  a  pš.  Dobříš,  fara  Sv.  Pole;  63  d..  544 
ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Josefa,  popi.  dvůr. 
mlýn.  Na  býv.  tvrzi  připomínán  (r.  1408)  Petr 
ze  Suchého  a  O.,  v  době  husitské  Kolman 
z  Křikavy.  za  něhož  Husité  tvrze  dobyli 
(r.  1425)  a  ji  vypálili.  Potom  tu  seděli  Bohu- 
slav z  Košínč,  Hynek  z  Jablonné,  Beřkov- 
cové  z  Ostromeče,  r.  1545  Sigmund  Valkoun 
X  Adlaru,  Prostiborští  z  Vrtby.  Vitanovští 
z  Vlčkovic.  r.  1659  Václav  Bechyně  z  l^žan. 
od  něhož  koupil  O.  Tomáš  Pěšina  z  Čecho- 
rodu  a  vystavěl  na  místě  tvrze  (r.  1675)  klá- 
šter pavlánský,  po  jehož  zrušení  (r.  1786) 
O.  připadlo  komoře  královské;  tato  jej  brzy 
prodala  k  panství  dobříšskému. 

Obomik,  myslivec  obstarávající  chov  zvě- 
ře v  oboře  a  veškeré  výkony  s  tím  spojené. 

Obomikl,  Oborník,  kraj.  město  v  Po- 
znaftsku,  na  pr.  bř.  Varty,  stanice  žel.  trati 
Poznaň-Nový  Štětin,  má  3075  obyv.  (1895); 
obvod,  soud,  dva  katol.,  evang.  a  staroluth. 


kostel,  výrobu  cihel,  drenážových  rour  a 
škrobu,  lihovar,  mlékárnu,  mlýn,  par.  pilu» 
obchod  8  dřívím  a  skladiště  zboží  říš.  banky. 

Oboiy,  Vobory,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
a  okr.  Příbram,  fara  a  pš.  Vcrméřice;  63  d., 
510  obyv.  č.  (1895),  2tř.  šk..  tři  mlýny  a  sa- 
moty Lipiny  a  Pánkovka. 

ODOtrtoi  v.  Obodrici. 

Obotti,  přistav  albánského  Skadru  na 
řece  Bojaně  a  hlavní  průvozní  místo  pra 
zboží  určené  do  Černé  Hory.  Ves  nepatrná 
s  tureckou  celnicí.  Zboží  v  čas  dostatečné 
vody  dopravuje  se  na  parnících  z  moře  aŽ 
do  O.,  kde  se  překládá  na  plavbu  po  jezeře 
Skaderském.  Z  rakouských  plavebních  spo- 
lečností provozuje  sem  plavbu  dubrovnická 
Societa  Ragusea,  která  r.  1899  dopravila 
6147  ^  v  ceně  349.662  K  ve  zlatě.  Celkový 
průvoz  zboží  do  Černé  Hory  činil  r.  1899 
na  15.000  q,  Dr.  V.  Č, 

Oboválni  (Iat.\  převráceně   vejčitý. 

Obos,  ouvozí,  šik  vozový;  rusky  a 
polsky  výraz  pro  ležení. 

Oboz,  Voboz,  ves  v  Čechách,  hejttn.^ 
okr.  a  pš.  Sedlčany,  fara  Chlum;  13  d.,  96  ob. 
č.  (1890). 

Obožny  {magister  carraginis)^  v  někdejším 
Polsku  a  Litvě  titul  vyšších  vojenských  úřed- 
níkův. O-nému  náleželo  uspořádati  vojenský 
tábor  na  místě  naznačeném  od  velitele  voj- 
ska. Jak  Polsko  (koruna),  tak  Litva  měly  po 
dvou  o-ných:  velikého  a  polního.  Veliký 
korunní  o.  neměl  platu  žádného,  polní  ko- 
runní však  bral  6000  zl.;  polní  litevský  o. 
měl  od  r.  1776  ročního  platu  4000  zl.  Na 
počátku  byli  o-ní  jmenováni  od  hejtmanů^ 
od  r.  1776  od  krále. 

Obplodi,  bot.,  v.  Plod. 

Obr,  olbřím  (z  pol.  olbr\ym)^  rus.  velikán, 
srb.  ispolitiy  člověk  vzrůstu  neobyčejné  vy- 
sokého. Zprávy  o  o-ech  isou  původu  jednak 
historického,  jednak  mythologického.  Histo- 
rický základ  mají  pověsti  o  národech  vý- 
bojných,  kterým  v  pozdější  tradici  přidán 
vzrůst  obrovský  a  s  ním  spojena  nehorázná 
síla  a  surovost.  Tací  byli  na  př.  Avarové 
(slovo  o.  odvozuje  se  od  >Avar<.  Avaři 
u  Nestora  slují  ^Obři«),  slovanští  Velet  o  vé 
(ruské  pověsti  o  o-ech  Volotněch  n.  Velet- 
něch).  Hunové  (srv.  »HQnengrábt re)  a  j. 
Původu  mythologického  jsou  báje  o  nezkro* 
cených  silách  přirodních,  personifikace  mra- 
čen, hor,  skal  a  Icsův  atd.,  jako  jsou  řečti 
Giganti,  Titáni  a  Kyklopové,  germánští  Jo- 
tové  a  j.  Též  u  Slovanů  vyskytuje  se  hoj- 
nost bájí  o  o-ech  —  vehkánech:  téměř  všichni 
hrdinové  ruských  bylin  jsou  takoví  obři. 
Uvádíme  zde  jednu  z  nejzajímavějších  zka* 
zck,  kterou  vypravují  Sandoměřští  Lesovád: 
Obři  sedí  prý  za  mořem  a  sbírají  mlhy,  které 
vystupují  ze  země.  a  dělají  z  nich  koudel, 
kterou  ženy  od  vodníkův  utopené  předou; 
z  přediva  toho  dělají  obři  ohromné  plachty» 
jež  sešívají  a  naplňují  vodou.  Potom  táhnou 
to  mračno  na  šňůrách  náramně  rychle,  tak 
že  se  udělá  jako  si(  a  voda  se  z  něho  leje. 
Někdy  nemohou  mračno  udržeti  a  tu  spadne 


Obra  —  Obradovič. 


567 


a  vSecko  zaleje.  Nékdy  se  jim  potrhají  pro- 
vazy a  mračno  spadne  (průtrž  mračen).  Ně- 
kteří obři  sedí  na  jihu  a  ti  dělají  mračna 
na  déšt  jiní  sedí  kdesi  na  severu  a  dělají 
krupobití  (srv.  Matusiak,  Nasze  kwiaty  polně, 
1881).  Dodati  sluší,  Že  k  pověstem  o  o-ech 
zavdaly  podnět  nezřídka  i  nalezené  kosti 
iossilmch  zvířat,  starodávné  náspy,  kurhany, 
stavby  a  pod. 

Obra,  řeka  v  Poznaňsku,  pramení  se  u  ves- 
nice Obry  v  sev.  části  okresu  krotoszyn- 
sk<[-ho,  protéká  směrem  k  západu  velikým 
močálem  Obřaňským  (Obrabruch),  obrací  se 
pak  k  severu  a  vlévá  se  pod  Zvěřiaem  do 
Varty.  Močál  Obřaňský  v  ploše  330  km^ 
byl  v  1.  1850—60  kanalisován  a  odvodněn, 
Část  vod  odchází  do  Obry,  hlavní  množství 
vody  odvádí  Obrzyca  s  pobočkou  svou 
Shnilou  Obrou  do  Odry. 

Obrábdoi  stroje  [Wťrkxeugmaschine)  do- 
dávají přcdmétíim  odlitým,  vykovaným  defí- 
nitivní  předepsaný  tvar,  povrch,  kterého  ji- 
nak nesnadno  bylo  dosaženo  pouhým  ková- 
ním, formováním,  litím.  Dle  toho,  jaký  jest 
předmět,  jaké  tvary  mají  dostati  jeho  plochy, 
K  jakému  účelu  jsou  určeny,  třeba  k  jeho 
obrábění  užiti  různých  o-ch  s-jA.  Rozezná- 
váme: hobl ovaci  stroje  (v.  t.),  obrá- 
iecí,  vrtací,  soustruhy,  stružní  čili 
strouhací  nebo  frés ovací  stroje,  po- 
délné vrtací  ČI  ryhovací.  V  podstatě 
všechny  tyto  stroje  mají  součástky  tyto: 
1.  nůž  č.  želízko  č.  nástroj  obráběcí, 
jímž  odlučuji  se  s  předmětu  nadbytečné 
vrstvy  materiálu;  2.  mechanismus  k  upětí 
Jeho;  3.  mechanismus  k  upětí  před- 
mětů; 4.  mechanismy  řezové,  jimiž  se 
nůž  pohybuje  do  řezu,  po  celou  délku  řezu 
vede  a  též  vrací  čili  jde-li  na  prázdno;  5.  me- 
chanismy  záběrové,  kterými  nůŽ  posunuje 
se  do  nového  řezu;  6.  mecnanismy  k  vol- 
nému pohybu  předmětů  (dovolují  obyčejně 
dva  pohyby  přímočaré  k  sobě  kolmé  a  jeden 
pohyb  točivý)  jsou  obyčejně  zřízeny  na  po- 
hyb ruční  i  samočinný;  7.  rám,  na  němž 
vlechny  částky  jsou  uloženy.  Všechny  me- 
chanismy tylo  musí  vyhovovati  těmto  podmín- 
kám: 1.  Pohyby  jejich  musí  býti  přesně  geo- 
metricky vymezeny,  aby  předmět  dostal 
přesný  gcoraotrický  tvar;  2.  musí  býti  nálc- 
Žiió  tuhé,  poněvadž  přenášejí  sily,  překoná- 
vají odpory,  tudíž  nesmějí  se  jim  poddávati 
čili  vyhýbati  se  ze  svých  předepsaných  drah, 
ne  bot  tím  by  se  chvěly  a  plochy  obráběné 
byly  by  nečisté;  3.  rám  musí  býti  náležitě 
téžký,  by  stroj  se  netřásl;  4.  celek  má  býti 
dobře  uložen  na  důkladném  základě,  b}^  se 
nechvěl ;  často  nechvěje  se  ani  lehký  stroj,  je-li 
na  dobrém  základě;  6.  rychlost  nože  v  řezu 
náležitá.  Veliké  rychlosti  způsobuji  chvění 
i  těžkých  strojů,  řezy  jsou  nečisté  a  spotřeba 
hnací  síly  ncoekonomická.  Malé  rychlosti 
rovněž  jsou  neoekonomické.  Rychlost  tato 
závisí  na  jakosti  materiálu,  tvaru  ploch  obrá- 
běných, na  jakosti  nože,  na  tlouštce  třísky, 
na  tíli  stroje,  na  jakosti  základu. 

Obřmd  v.  Ceremonie. 


Obřadnik  v.  Ceremoniář. 

Obradovió  Dositije  nebo  prostě  Doši- 
ti je,  spisovatel,  encyklopaedista,  reformátor, 
filosof  a  kazatel  srbský  (♦  mezi  20.— 26.  říj. 
1739  v  Čakově,  městečku  v  Temešvárském 
Banátě  t  dle  Kopitara  26.  břez.  1811).  Již 
v  dětství  mluvil  také  rumunsky,  což  mu  po- 
zději velice  pomohlo.  V  šestém  roce  svém 
ztratil  otce,  zásluhou  své  matky  učil  se  u  srb- 
ského učitele  již  v  7.  svém  roce  t.  zv.  sla- 
venosrbskému  čtení  a  psaní.  Četl  také  po- 
tajmu v  kostele  církevní  knihy  rumunské  a 
brzy  pod  dojmem  výhradně  náboženské  četby 
pojal  úmysl  uchýliti  se  do  pouště  anebo  do 
jeskyně.  Konečně  se  mu  podařilo  uniknouti 
dohledu  svého  strýce  —  u  něhož  byl  po 
matčině  smrti  —  a  vstoupiti  r.  1757  do  klá- 
štera Hopova  ve  Srjemu.  Tu  se  mořil  hlady 
a  dle  mínční  okolního  lidu  dělal  již  zázraky. 
Pod  vlivem  však  hopovského  igumana  Milu- 
tinoviée,  jemuž  mezi  jiným  předčítal  dějiny 
ruské,  zvláště  o  reformách  Petra  Velikého, 
vznikla  v  něm  touha  za  vyšším  vzděláním. 
R.  1760  již  jako  diákon  utekl  se  svým  pří- 
telem, Chorvatem,  do  Záhřeba,  kde  čekaje 
po  tři  měsíce  na  příležitost  odejíti  s  něja- 
kým vojenským  kaplanem  do  Německa  (by- 
loť  to  v  době  sedmileté  války)  a  potom  do 
Ruska,  učil  se  z  chorvatské  grammatiky  la- 
tinbky  a  tu  poprvé  poznal  jednotný  iazyk  od 
Tamise  až  po  horní  Sávu.  Dle  rady  plašského 
vladyky  stal  se  učitelem  v  Kninském  poli 
v  Dalmácii,  odkud  na  cestě  do  Řecka  dostal 
se  do  Černé  Hory  a  11.  dub.  1764  stal  se 
knězem,  jsa  nemocen,  vrátil  se  do  Dalmácie 
a  teprve  r.  1766  přes  ostrov  Korfu,  přes 
Moreu  a  Athos  přibyl  do  Smyrny,  kde  na- 
vštěvoval proslulou  školu  učitele  Jeroteje, 
naučil  se  dokonale  řecky  a  poznal  tehdejší 
řeckou  vzdělanost.  Všude,  jmenovitě  na  lo- 
dích, setkával  se  s  jihoslovanskými  rodáky, 
což  mu  vedle  italštiny  nejvíce  prospělo.  Před 
nebezpečím  války  rusko-turecké  (1768—74) 
O.  vrátil  se  opět  do  Dalmácie  přes  Albánii, 
kde  v  Chermově  jako  učitel  arbanaských  dětí 
naučil  se  arbanasky.  V  Dalmácii  přeložil  již 
dříve  vybrané  části  Jana  Zlatoústého  pro 
dceru  pravoslavného  kněze  a  to  na  lidový 
jazyk  srbský.  Opisy  tohoto  rukopisu  kolo- 
valy v  Dalmácii  jako  Dositijeve  Bukvice.  Roku 
1770  napsal  dílo  Ifica  a  počal  překlad  z  řeč- 
tiny >Christoitiju«.  Potom  kázal  celý  rok 
v  Žadru,  načež  přes  Terst  odebral  se  do 
Vídně.  Tu  žil  v  1. 1771—76  vyučuje  soukromé 
v  řeckých  rodinách  italštině  a  po  dvou  le- 
tech i  frančině.  Naučil  se  i  německy  a  zdo- 
konalil se  v  latině.  Potom  u  arcibiskupa  Vi- 
daka  (v  Modře,  v  Karlovcích  a  v  Prešpurku) 
vyučoval  jeho  synovce  za  slib,  že  jej  potom 
s  nimi  dá  na  studie  do  Německa.  Vidak 
smlouvě  nedostál,  a  O.  na  podzim  r.  1779 
ocitl  se  v  největší  bídě.  Tu  se  náhodou  se- 
tkal s  ruským  archimandritem,  s  nímž,  uče 
jej  italsky,  procestoval  celou  severní  Itálii 
od  Benátek  do  Florencie  a  Livorna  a  na 
útraty  archimandritovy  vydal  se  na  ostrov 
Chios  se  záměrem,  aby  se  tam  usadil  jako 


568 


Obradovič, 


učitel  jazykfiv.  Avšak  mor  jej  odradil  od 
Cařihradu,  odkud  náhodou  na  útraty  pol- 
ského praeiáta,  s  nímž  mluvil  latinsky,  do- 
stal se  do  Jass,  kde  byl  vychovatelem  v  domě 
Jiřího  Bálše.  Ušetřiv  si  tři  sta  dukátův,  vy- 
dal se  na  podzim  r.  1782  přes  Lvov  a  Vra- 
tislav na  universitu  do  Halle,  kde  svléknuv 
mnišské  roucho  zapsal  se  na  universitu  a 
poslouchal  (u  prof.  Eberharda)  aesthetiku, 
filosofii  a  naturální  theologii.  Tu  již  neodo- 
latelnou stala  se  jeho  touha  tisknouti  své 
spisy  národním  jazykem  a  proto  přešel  na 
universitu  do  Lipska,  zvěděv  o  tamější  >s]o- 
vanské<  tiskárně.  Jsa  s  penězi  u  konce  a  po- 
kládaje za  naprosto  nedostatečné  čísti  fran- 
couzské a  anglické  autory,  aniž  by  byl  po- 
znal aspoň  Paříž  a  Londýn,  vydal  se  v  létě 
r.  1784  přes  Frankfurt  a  Mannheim  do  Pa- 
říže a  odtud  po  třech  týdnech  s  mladým 
irským  knězem  do  Londýna,  kde  mu  pro- 
středky stačily  na  tři  měsíce.  Seznámiv  se 
však  s  proslulým  lékařem  Vilémem  ř^ordy- 
cem  i  s  velikým  filhellénem  Janem  Liviem, 
zůstal  na  jejich  útraty  ještě  tři  měsíce  v  Lon- 
dýně, až  dobře  ovládal  angličinu  slovem 
i  písmem.  Jen  touha  po  slovanské  tiskárně 
přivedla  jej  zase  do  Lipska  a  potom  do  Vídně, 
kde  zůstal  od  podzimu  r.  1785  do  konce 
r.  1787.  Potom  cestoval  po  baltických  ruských 
provinciích  (maecenáŠem  mu  byl  ruský  ge- 
nerál Zorič)  a  r.  1789  vydal  již  ve  Vídni 
Pesnu  o  i^bavljenju  Serbije  (vojskem  Josefa  II.). 
Po  třetí  zůstal  ve  Vídni  do  r.  1802,  kdv  na- 
vždy přerušil  cestování  po  cizině  a  žil  buď 
mezi  svým  národem  (v  Terstu  a  v  Bělehradě, 
1806—1811)  anebo  v  jeho  blízkosti,  v  Benát- 
kách, kde  byla  také  >slovanská«  tiskárna. 
Počátkem  září  r.  1808  O.  byl  hlavní  osobou 
při  otevření  srbské  > Veliké  školy <.  Dne 
2.  čna  1810  podpisuje  se  již  jako  přísedící 
národní  rady  a  18.  ledna  1811  stal  se  prvým 
ministrem  osvěty.  Brzy  vŠak  po  tom  zemřel 
v  72.  roce. 

Jako  spisovatel  vynikl  O.  tím,  že  prvý  tiskl 
své  práce  jazykem  téměř  národním  a  to  v  době, 
kdy  knihy  ruské  a  staroslovanské  nabývaly 
takového  vlivu,  že  nejen  udusily  veškeré 
pokusy  psáti  národním  jazykem,  ale  i  měly 
převrátiti  veškerý  vývoj  srbské  literatury, 
poněvadž  nejen  se  neohlížely  na  t.  zv.  srb- 
skou redakci  staroslovanštiny,  nýbrž  přímo 
uváděly  staroslovanštinu  ruské  výslovnosti 
dle  naprosto  nesprávných  mluvnic  filologů 
maloruských.  Také  O.  užívá  mnohých  ru- 
ských a  staroslovanských  slov,  tvarův  a  obra- 
tův,  avšak  jednak  trvalá  literární  cena  jeho 
prací,  jednak  živý  jeho  sloh,  propletený  ná- 
rodními příslovími,  ba  i  národními  verši  a 
humorem,  učinily  z  klidného  mnicha  bojov- 
ného novodobého  spisovatele.  Kdyby  se  O. 
byl  seznámil  s  ryze  národní  literaturou  chor- 
vatskou ve  Slavonii  a  v  Dalmácii,  jmenovité 
s  klassickou  literaturou  dubrovnickou,  a 
kdyby  po  cel^  svůj  život  nebyl  mluvil  téměř 
výnradně  cizími  řečmi  a  nebyl  Četl  cizích 
knih,  byl  by  se  zajisté  vyšinul  na  přední  mí- 
sto v  moderní  srbské  literatuře  pro  své  ency- 


klopaedistické  vědomosti,  své  reformátorské 
snahy  a  filosoňcké  zásady.  Encyklopaedistou 
stal  se  O.  neustálým  cestováním,  čtením  a 
poučováním,  které  jej  seznámilo  s  mnohými 
odborníky,  jichž  by,  jsa  bázlivé  povahy .  za- 
jisté nikdy  nebyl  sám  vyhledal.  O.  jako  filo- 
sof znal  všechny  filosofy  od  Aristotela  a  Pla- 
tona po  Leibnize,  zůstal  však  nejvíce  při 
>íilosofii  přirozené«,  v  Čemž  mu  valné  pomá- 
hala lidová  filosofie  jihoslovanská.  Zanášel  se 
hlavně  reformou  stavu  mnišského  hlásaje 
přesvědčivě  a  neohrožené,  aby  veškerý  vliv 
v  pravoslavné  církvi  byl  vrácen  vzdělanýnu, 
ženatým  světským  kneŽím  a  kláštery  aby 
bvly  proměněny  ve  školy  a  v  nemocnice.  Petr 
Veliký  a  Josef  II.  byli  mu  ideálními  vladaří 
nejvíce  pro  své  církevní  reformy  v  tom  směru, 
tak  že  O-e  možno  směle  považovati  za  sku- 
tečného joseřinistu.  O.  kázal  výhradně  mrav- 
nost rodinnou,  a  nikdo  s  takovým  vzletem 
nedovedl  mluviti  o  lásce  a  úctČ  k  ženě,  která 
se  stala  matkou.  Srbové  O-e  rádi  nazývají 
velikým  svým  národním  učitelem.  A  byl  jim 
skutečně.  Byl  si  vědom  národní  jednoty  jiho- 
slovanské,  ač  se  stále  a  hrdě  nazýval  Srbem; 
hlásal  největší  snášenlivost  ke  katolíkům  řím- 
ského a  řeckého  obřadu  (k  >uniátům<);  horlil 
pro  svobodu  řeckou  a  albánskou;  zbožňoval 
umění  italské  a  vědu  západoevropskou;  byl 
všecek  prodchnut  opravdovostí,  neohrožc- 
ností  a  vlastenectvím  rázu  Havlíčkova;  smí- 
řil v  sobě  slovansko-řecký  jihovýchod  s  ger- 
mánsko -  románským  severozápadem  evrop- 
ským. Zasloužil  si  plně  místa  v  srbském  kul- 
turním triumviráte:  Sv.  Sava-O.-Vuk  (Ka- 
radžič I.  Bezmála  všechny  spisy  O-ovy  vyšly 
za  jeho  života:  Život  i  prikijučenija  Dimitrija 
O -a  narečenoga  u  kalud^erstvu  Dosithea:  njim 
istim  spisat  i  i^dat  (prvá  část;  Lip.,  1783,  S', 
126.  —  Tu  je  dodato  i  pismo  Charalampiju); 
Sověti  idravoga  raitima  Dositheem  O-em  s/o- 
{eni  fprvá  část;  Lip.,  1784,  8*,  119'i;  Slovo  po- 
uČitelno  Gospodina  Georgia  Joakima  CilikO' 
fera  pri  Reformatov  obščestvu  nemeckoga  prt* 
dikatora,  s  nemeckog  ie\ika  převedeno  Dost* 
theem  O-em  (Lip.,  1784,  8^  31);  Eiopove 
i  pročih  ra\nih  basnotvorcev  s  ra\lični  e\ika  na 
slavenoserbski  e\ik  převedené^  sad  prvi  red 
s  naravoučitelnimi  pole\nimx  i^jasnéniami  i  na* 
stavléniami  i^date  i  serbskoi  junosťt  posveéene 
Basne.  (Musarum  sacerdos  virginibus  pueris- 
que  canto.  Misel  sveščeniki*  devoičicam% 
i  deci  ja  poemi.  Lip.,  1788,  8^  451;  »Basne« 
zaujímají  310  stran,  311—425  vyplňují  písma 
o  životě  O-ově,  426—451  obsahují  anglická 
rčení  a  2  anglické  bajky);  lYsna  na  v\jatie 
Bélgrada  (Lip.,  1789,  8*.  4);  Fésna  o  t^taplé- 
niju  Serbic  (Vid.,  1789.  8^  4);  Sobranie  rat- 
nyh  poučitelnjrhů  veščej  ve  pol\u  i  uveselenie 
D,  O.  (Vid.,  1873,  8",  316);  JCv^ťaxo  ÓQOfuov 
ili  tolkovanie  Voskresnyh  evangelij  (Benátky* 
1796,  4^  Překlad  z  původního  textu  řeckého, 
jenž  téhož  roku  byl  tištěn  v  Moskvě);  Etika 
ili  Filosoflja  naravoučitelna  po  slstemi  G.  /Vo- 
fessora  Soavi  D-em  O-em  i:[data  (Ben.,  1803. 
8®,  100);  Pésna  na  insurrekciju  Sůrbianowt, 
Serbii  i  hrabrym%  jeja  vite^ovom  i  čadom  i  ho* 


Obrana  569 

gopomagaemomu  ih$  voevodi  G,  Gtorgiju  Pe- ,  theidigung),  chránění,  hájení  sebe  nebo  svého 


tropičů  posvetěna  (t.,  1804,  8*,  4  listy);  Sťtfy 

carju  Aleksandru  Pavloviču,  . . .  Inyi  stihy  Ge- 

neralu  Rodoflniku  (1808,  8*  4).  R.  1800  vyšiv 

v   druhém   vydání   Basne   (Budín,   8*,   95), 

r.  1806  Sověti  (v  PeSti),  r.  1808  Sobranie 

(v  Budíne).  Po  smrti  O-e  byly  tištěny  ty\.o 

jeho  rukopisy:   Meiimač,,,   (sv.  2.  Soprány  jiti.)'  FM. 

(8^  230).  Po  podlinnomu  Rukopisu  Paulom  {     O.  národní  v.  Národní  obrana. 

Šolaríčem  izdan  (Budín,  1808);  Hristoitija  . , .       O.  pevnosti  jest  souhrn  veškerých  vý- 


majetku  nebo  ve  vojenství  předmětu  svj^- 
řeného,  jako  praporu,  pevnosti,  postavení 
a  pod.  proti  nepřátelskému  útoku  zbraní, 
ozbrojenou  rukou,  která  na  obhájení  může 
i  útočiti  dle  taktické  zásady,  že  nejúčinnější 
a  nejprospěšnější  o-nou  jest  útok.    (V.  Há- 


Junostiserbskoi  posvěcena  délca  (Wohlanstands 
Rcgcln;  Budín,  1826,  S\  119);  Pisma  (1829, 
8^  126;  knize  připojeno  facsimilc  rukopisu 
O-ova);  Fn*enaCt  ^f'^^f  "'  Dositeeva  Bukvica 
(Karlovce,  1830,  8*,  468;   v  knize  jest  obraz 


koňů  na  ubránění  jí  proti  útokům  oble- 
hatelů, dobyvatelův,  a  záležela  za  všech  časů 
na  důmyslném  založeni  a  tvrdém  stavu  opev- 
něného místa,  na  věhlasu  jeho  velitele,  na 
chrabrosti  obsádky  a  na  včasném  opatření 


vesnice  Plavná  v  Dalmácii) ;  Bukvica  (Vídeň, !  veškerých    potřeb   válečných    a   výživných 
1830,  8*»  79);  Propovědí  (kázání)  O  ovy  jsou  I  pro  tuto.    V  dávno věkosti  čety  výzvědné  a 


uloleny  většinou  v  rukopise  v  nár.  knihovně 
v  Bělehradě  č.  552.  Sborník  obsahuje  21  ká- 
zání o  347  str.,  z  nichž  str.  53—62  obsahuje 
nejkrásnější  kázání  —  o  lásce.  Tištěno  jest 


vyzvědači  kolem  pevnosti  pozorovali,  odkud 
nepřítel  se  blíží,  a  silnější  zástupy  z  pevnosti 
hleděly  ztěžovati  mu  postup,  a  když  tomuto 
zabránit   nemohly,    byly   brány    zdvihacími 


jich  posud  Jeti  5.   Sebrané  spisy   O -ovy  I  mosty  zavřeny  a  až  na  někt  ré  sloužící  vý- 
V  dosti  kritickém  vydání  vyšly  v  1.  1833  až   pádům   co  nejpevněji  zataraseny.    Nepřítel 


1845  v  deseti  svazcích  nákladem  Gligorije 
Vozarovióe,  známého  srbského  vlastence  v  Bě- 
lehradě: r.  1833  tři  svazky,  obsahující  celou 


pozorován  nadále  s  věží,  na  valv  naváženy 
veliké  praky,  katapulty  a  balíisty,  nad 
podsebitími    připraveny    těžké    kameny, 


Oovu  autobiografii;  t  r.  Sověti  jako  čtvrtý  i  olovo,  smůla,  olej,  voda,  na  zdích  přichy- 
svazek  (v  Kragujevci),  r.  1834  sv.  3.  Etika^  stány  kleště  na  chytání  bouracího  berana 
r.  1835  sv.  6  iobranije  /.,  r.  1836  sv.  7.  So-  a  dravec,  t.  j.  zdvihací  koš  s  hákem  nebo 
hranije  //.,  sv.  8.  Hristoitija  i  Venac  a  sv.9.   jich  nékolik,  jenž  pak  koncem  spuštěn  byl 


Ifica,  r.  1845  sv.  9.  Pisma  domača.    R.  1850 


mezi  útočníky  vniknuvší  již  na  násyp,   aby 


vydal  naprosto  nekritický  Sborník  O-vých  je  porážel  a  usmrtil.  Všecky  ty  obranné 
spisův  Milorad  Medakovié.  R.  1881  bratří  \  prostředky  pak  působily,  praky  metaly  bal- 
lovanoviči  v  Pančevé  počali  vydávati  v  ma- .  vany  a  ohnivé  šípy  na  obléhací  věže  a  zá- 
iých  sešitech  populární  vydání,  s  menší  však  štity  jakož  i  do  zástupův  obléhajících,  na 
péči  než  Vozarovič.  —  >Srpska  knjíževna  tyto  dospěvši  již  do  příkopu  k  úpatí  zdi 
zadruga«  vydala  r.  1893  ve  dvou  svazcích  s  podsebití  vrhány  kameny,  lito  roztavené 
O-ovu  autobiografii  a  ve  dvou  jeho  Basne,  olovo  a  vařiči  smůla,  olej  a  voda,  bourací 
Čímž  O.  vstupuje  trvale  mezi  moderní  spi- ,  berany  chytány  a  vyzdvihovány  kleštěmi, 
30vatele  srbské.  dravec  a  ozbrojená  paže  chrabrých  obhájců 

O  0'0vi  existuje  celá  literatura.  Nejdříve  !  měly  pak  úkol  poslední  hájiti  průlom.  Velmi 

f^sal  o  něm  Kopitar  v  různých  německých  mocným  prostředkem  o-ny  bývaly  za  všech 
istech,  jmenovitě  r.  1811  v  > Archiv  f.  Geo-  dob  výpady.  Tento  prvobytný  způsob  o-ny 
eraphie,  Historie,  Staats-  und  Ulnderkunde«  trval  až  do  středověku  do  vynalezení  a  zo- 
(267 — 272),  kde  značně  vyčerpává  prvou  část  becnění  střelného  prachu,  po  čemž  praky 
O-ovy  autobiografie.  O  O -i  psal  i  Dobro  v-  nahrazeny  hrubými  střelbami,  t.  děly  a  mož- 
ský  v  »Slavíně«  a  v  ruštině  napsány  o  něm  díři,  které  účinkovaly  již  na  větší  vzdále- 
tři  větší  práce:  Gackevičova  ve  varšavských  nosti.  V  době  následující  pokroky  v  dělo- 
aniv.  Izvěstijich  r.  1879  č.  5.  a  6.;  Radčen-  střelbě,  ve  hrazení  a  hlavně  vynález  bašto- 
kova,  Dosithej  O.  i  jego  literaturnaja  déja-  váné  soustavy  vyžadovaly  změnu  o-ny. 
telnosf  (Kijev,  1897^  a  studie  A.  Stěpoviče  Pevnosti  na  válčišti  v  čas  míru  poněkud 
ve  vydání  >ježegoanik  kollegijí  Pavla  Ga-  zanedbávané  uváděny  v  obrannost,  vy- 
lána* pNod  názvem  >Očerky  istoriji  serbochor-  spravovány  u  hradeb  sešlé  předprsně,  po- 
vatskoj  literatury*  (Kijev,  1899).  Nejúplnější  rouchané  svahy,  v  celém  okolí  na  nejdalší 
studii,  ale  bez  jakékoliv  hloubky,  ba  i  bez  pra-  donos  střel  sporáženy  veškeré  stromy  a 
vého  pochopení  napsal  o  O-ovi  And.  Gavri-  keře,  sbourány  všecky  budovy,  které  jednak 
lovió,  bositije  Obradovič,  Književne  rasprave,  bránily  rozhledu  a  jinak  skýtaly  nepříteli 
novi  prílozí,  misii  i  beleške  (Bélehr.,  1900,  8®,  úkryt  a  oporu,  naváženy  mezivaly  a  přesvaly, 
226).  O.  je  nejznámější  srbský  spisovatel  mezi  napleteny  hradební  koše,  fašíny  a  košatiny 
Chorvaty  a  Srby  a  zajisté  stane  se  časem  na  sesílení  svahů,  nahromaděny  zásoby  stře- 
jedním  z  nejoblíbenějších  spisovatelův  jiho-  liva,  palissád,  prsti,  písku,  na  n^-j  pytlů  a  p., 
slovanských,  jakož  věnoval  svou  autobio-  sváženy  potraviny  a  píce,  a  když  vyřknuto 
(grafit  9p08lednjim  unukom  Serbije,  Bosně,  čelí  nebo  jich  několik,  které  nepřítel  hodlá 
Hercegovině,  Čme  Gore,  Dalmaciji,  Horvat-  obléhati,  navážena  na  valiště  děla  a  moždiře, 
ske,  Srema,  Banata  i  Bačke«.  -ď       obsádka  stěhována  do  kazamát,  a  pokud  tyto 

Obrana   (rus.  aan^iueHÍe,  DÓopona,    frc.   nestačily,  zakládány  pumovzdorné  úkryty  a 
défenu^  it  difesa^  angl.  defence,  něm.   Ver-   hangáry  pro  vojáky  a  stavěny  příruční  pra- 


670 


Obranicc  —  Obranní  list 


chárny  nejvýhodněji  do  mezi  valů  (travers). 
Krytá  cesta  posázena  palissádami  a  na  valí- 
átích  připraveno  vše,  aby  mohlo  býti  poří- 
zeno ohrazeni  k  obraně  možných  průlomfiv. 
Do  mezer  mezi  odloučfíné  tvrze  pořízeny 
záscky.  Pevnost  obestavena  předstrážemi 
hlavně  při  všech  pojtdlech,  jako  cestách, 
silnicích,  železnicích,  průplavech.  Když  tyto 
předstráže  musily  ustoupiti  do  pevnosti, 
uzavírány  brány  zdvihacími  mosty  a  silně 
zataraseny,  kdežto  potcrny  zůstaly  otevřeny 
pro  výpady  a  pouze  střeženy.  Hlavním  úko- 
lem obranného  dělostřelectva  jest,  překážeti 
střelbou  co  nejpůsobivější,  aby  nebyly  sta- 
věny zákopy  a  obléhací  batterie.  Aby  i  v  noci 
bylo  viděti,  jak  si  počínají , oblehatelé,  há- 
zeny k  nim  svítivé  koule.  Úkolem  pěchoty 
jsou  výpady,  a  když  nepřítel  se  přiblížil  až 
na  dostřel  pušek,  horlivá  střelba  do  něho, 
konečně  hájiti  kolišf  a  průlomů,  byly- li  pro- 
střileny,  a  za  nimi  ohrad,  házením  ručních 
granátu,  smolných  véncův  a  hrnců  zápal- 
ných a  krutou  střelbou.  Důležitým  branidlem 
jsou  podkopy  pro  boj  podzemní.  V  nejno- 
vější době  od  let  70tých  XIX.  stol.  o.  pev- 
ností utváří  se  jinak,  hlavně  následkem  ne- 
dbání ohradby  ve  hradebnictví  (v.  Enceinte) 
a  kladením  hlavní  váhy  na  pásmo  silných 
tvrzi  posunutých  pokud  mbžná  daleko  od 
města  opevněného,  pak  v  dělostřelbě  obrov- 
ským přibýváním  dostřelnosti.  Velitel  ve- 
liké pevnosti  rozdělí  veškeré  hradby  v  ob- 
vody obranné  pod  veliteli  podřízenými, 
pod  nimiž  velí  velitelé  předmětu  (tvrze. 
Čelí).  Jakmile  válka  vypověděna,  nastává 
v  pevnosti  obleženost.  Veliteli  pevnosti 
k  rukám  pracuje  obranní  rada,  složená 
z  náčelníků  generálního  Štábu,  dělostřelectva 
a  hradebnictva,  z  velitele  místního  a  ze  dvou 
dle  pořadí  nejstarších  důstojníků  z  obsádky, 
k  nimž  dle  potřeby  přibíráni  náčelní  lékař, 
voj.  intcndant  a  správce  zásobárny.  Tato 
rada  jest  pouze  poradní,  hlasováním  jejím 
velitel  pevnosti  je  vázán  pouze  v  jedinkém 
případě,  když  jde  o  kapitulaci  a  většina  je 
pro  větší  důraz  a  další  vytrvání.  Brány  uza- 
vírají se  stejně  jako  v  dobách  dřívějších. 
Z  obsádky  pěchota  koná  službu  strážní  a 
pak  obrannou  v  boji  již  bližším  na  dostřel 

Í)ušek,  mimo  to  vypomáhá  pevnostnímu  dě 
ostřelectvu  a  zákopnictvu.  Musí  býti  dosti 
četná,  aby  mohla  obsaditi  veškeré  předprsně, 
coťfry  a  ještě  zbyla  záloha.  Jezdectvo 
slouží  pouze  k  vyzvídání  a  za  ordonnance. 
Pevnostní  dělostřelectvo  obsluhuje 
děla  a  pomáhá  dělostřelectvu  technickému 
vyráběti  střelivo.  Zákopnictvo  obstarává 
práce  hradebnické,  podkopnické  a  železniční. 
(V  rozsáhlých  pevnostech  s  četnými  odlou- 
čenými tvrzemi  tyto  bývají  mezi  sebou  spo- 
jeny polní  železnicí.)  Vozataj stvo  dává 
potahy  pro  batterie  výpadové  a  povozy  zdra- 
votnické a  rozyáží  všeliké  potřeby.  Dle 
okolnosti  lze  pro  službu  strážní  uvnitř  pev- 
nosti přibrali  i  sbory  měšťanské  a  pod. 
Kolem  pevnosti,  kolem  nejvnějšich  tvrzí,  od- 
straní se  na  600  m  vše,  co  by  mohlo  poskyt- 


nouti úkryt  rojům  střeleckém,  na  1500  m 
musí  býti  rozhled  kolem  volný,  na  2400  m 
okolí  musí  být  srovnáno  tak,  aby  oblehatel 
nemohl  pracovati  neviditelné  ve  dne.  Uvnitř 
pevnosti  třeba  pečovati  o  přípravy  proti 
požárům,  o  bezpečné  úkryty  pro  občanstvo 
a  o  zásobení  potravinami,  píci,  vůbec  vším, 
čeho  třeba  na  delší  živobytí  bez  přispění 
z  okolních  obcí.  Pro  dorozumění  se  sbory 
vlastního  vojska  mimo  pevnost  operujícího 
v  poli  nutno  chovati  poštovní  holuby  (v.  Ho- 
lubí pošta)  a  pěstovati  vzduchoplavba 
(v.  Aéronautika  vojenská),  kteréžto  dva 
prostředky  velmi  platně  sloužily  obsádce 
pařížské  r.  1870—71.  Než  zahájen  boj,  třeba 
hledět  zachovati  předměty  mimo  pevnost 
ležící,  aby  nepříteli  se  pokud  možná  zne- 
snadnilo přiblížiti  se.  Hrubé  střelby  poško- 
zují útočníka  palbou  již  na  značné  vzdále- 
nosti až  2500  m,  výpady  platně  přispívají 
rázné  o-ně,  a  na  bližší  dálky  působí  palba 
pěchoty.  Proti  approchím  oolehatele  vyvr- 
hají  se  contre-approche  a  užívá  se  pod- 
kopu. Poslední  období  o-ny  jest  urputné 
hájeni  průlomů  č.  brěchí.  Příklady  o-ny 
pevností  jsou  tytéž  uvedené  u  obléhání,  a 
příklad  zvláště  stkvěly  podala  Paříž  r.  1870 
až  1871,  která  se  bránila  přes  půl  léta  proti 
ohromným  armádám  německým.  U  pevností 
přímořských  a  přístavních  o.  se  přizpůso- 
buje poměrům  výjimečným.  FM, 

O.  zemská  v.  Zeměbrana. 

O.  v.  Nutná  obrana. 
.  O.  v  práv.  v.  Námitka. 

Obranloe,  ves  moravská,  hejtm.,  okr.  a 
pŠ.  Litovel,  fara  Vilímov;  49  d.,  306  ob.  č. 
(1890). 

Obranní  list,  donucovací  prostředek  sta- 
rého českého  orává,  vydáván  byl  od  soudu 
oprávněným  osobám,  kterým  osoba  zavázaná 
po  dobrém  nechtěla  učiniti  po  právu,  a  to 
jak  v  řízení  exekučním  (po  rozsudku),  tak 
i  mimo  toto  řízení.  O.  I.  vydáván  byl  na  př. 
(srov.  zříz.  zem.  1564  D  19)  od  úředníků  zem. 
soudu  tomu,  kdo  v  exekučním  řízení  po 
zvodu  nebyl  vpuštěn  v  drženi  vysouzených 
nemovitostí.  V  tomto  případě  exekvent  mel 
žádati  za  vydání  o-ho  l-u  po  dvou  nedělích 
od  zvodu.  V  zem.  zříz.  praví  se  o  tomto 
o-m  l-ě  doslovně:  >A  úředníci  mají  mu  dáti 
a  toho  listu  paměť  u  desk  zapsati,  kterého 
dne  ten  list  vyšel  jesti.  A  původ  (exekvent) 
vezma  ten  o.  I.  má  jej  k  úřadu  nejv.  pur- 
krabství pražského  dodati  a  druhého  o-ho 
l-u  při  témž  úřadě  žádati.  A  purkrabě  praž- 
ský má  s  tím  o-m  lem  poslati  osobu  dobře 
zachovalou  na  to  přísežnou  s  tím,  kdož  jest 
ty  dědiny  obdržel,  a  má  jej  v  skutečné  drženi 
uvésti.  Pakli  by  vždy  tomu  dědiny  nebyly 
postoupeny  po  tom  o-m  l-u  aneb  po  uvedení 
úřadem  nejvýš,  purkrabí  pražského:  tehdy 
ten,  kdož  jest  postoupiti  nechtěl,  odboj  jest 
proti  právu  učinil.  A  na  takového  nejvyšŠC 
purkrabě  pražský  svou  mocí  táhnouti,  a  tak 
se  k  němu,  jakž  o  tom  artikul  o  obhajování 
země  a  práva  to  ukazuje,  zachováno  býti 
má.«  —  O.  I.  vydáván  byl  dále  těro,  jim£ 


Obrannost  —  Obratišté.  571 

svědčil  jakýkoli  zápis  »8  uvázáním«  pomoci  a  pak  nebezpečí  hrozící  plodu  nebo  matce. 
komorníka.  Tento  drah  o-ch  1  ů  vydáván  byl  Podmínkou  jest,  aby  byla  branka  pro  ruku 
od  lifedníků  menáích  po  uplynutí  čtyř  nedél  průchodná,  aby  ruka  tato  nalezla  také  místa 
od  uvázání  (srv.  Zem.  zříz.  z  r.  1564  D  20). '  v  déloze  a  aby  byla  ještě  jakási  pohyblivost 
»A  jestli  by  ten,  komuž  by  se  v  statek  ko-  plodu.  Není-li  branka  pro  ruku  průchodná* 
roorníkem  uvázáno  bylo  Jaké  příčiny  a  obrany  nýbrž  jen  pro  dva  prsty,  lze  vykonati  o. 
proti  tomu  měl,  má  druhou  stranu  k  jistému  kombinovaný,  t.  j.  zavésti  celou  ruku  do 
dni  v  těch  4  nedělích  od  uvázání  před  úřed-  pochvy,  2  prsty  do  dělohy  a  těmi  za  pomoci 
niky  menií  desk  zemských  obeslati,  a  pří*  druhé  ruky  ze  zevnějšku  uchopiti  a  stáhnouti 
činil  toho,  proč  dále  o.  I.  vydáván  býti  nemá,  nohu.  O.  na  nohu  je  dokonán,  když  koleno 
ukázati.  A  pakli  by  neobeslal  nebo  obešlíc  vyčnívá  z  lůna,  t.  j.  když  hýždě  jsou  vstouplé 
žádné  hodné  příčiny  neukázal:  tehdy  úřed-  do  vchodu  pánevního.  Nejtěžší  nehodou  při 
níci  mají  tomu,  kdož  se  s  komorníkem  uvá-  o  u  jest  roztržení  dělohy,  jeŽ  se  může  státi 
za),  o.  L  vydati.  A  ten,  kdož  jest  o-mu  l-u  pře-  hlavně  při  zanedbané  příčné  poloze,  když  je 
kážku  zúmyslně  a  zbytečně  učinil,  a  obeslavši  voda  plodová  už  dlouho  odtekla  a  děloha 
příčin  neukázal,  aby  pokuty  obeslanému  třetí  silně  kolem  plodu  stažena.  V  takovém  pří- 
díl  té  sumy,  pro  kterou  jest  se  komorníkem  pádě  doporučuje  se  raději  odloučit  hlavu  od 
uvázání  stalo,  nad  to  výše  propadl . .  .<  0. 1. 1  trupu  a  vytáhnouti  trup  napřed  a  po  něm 
dával  se  také  bratrům  a  strýcům  nedílným,   hlavu  (dekapitace).  Ra. 

když  nemohli  obdržeti  od  druhých  bratrův  Obratany,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Pel- 
a  strýců  svého  dilu,  atd.  -dic.       hřimov,   okr.  Pacov,  fara  Vězná,  pš.  Ceto- 

Obrannost.  obranný  stav,  dle  lat.  raz;  60  d.,  496  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv. 
defensiva,  ale  čeho  podobně  se  nazývá  Petra  a  Pavla,  2tř.  šk.,  stanice  Železn.  trati 
ve  všech  vzdělaných  vojscích,  jest  mezi  vál-  Domažlice-jihjava.  Kostci  byl  r.  1384  far.  a  po 
kou  onen  stav,  kde  celé  vojsko  nebo  části  ohni  (r.  1766)  znovu  vystavěn.  Na  svobod- 
ného po  celé  trvám'  vojenských  operaci  nebo  ném  dvorci  v  O-nech  hospodařili  r.  1365 
jcn  dočasné,  dobrovolně  nebo  nucené  se  Dětřich,  Mrakeš  a  Hron,  panoši  z  Obrataň, 
obmezuje  na  pouhou  obranu.  Příčina  o  i  z  nichž  první  r.  1366  zakoupil  si  od  poruč- 
bývá  nejčastěji,  že  vojsko  na  ni  obmezené  niku  sirot  po  Jindřichu  z  Hradec  ves  Stu- 
se  cítí  vůbec  nebo  na  jistý  čas  příliš  slabým  děnou,  své  dvě  třetiny  v  O-nech  prodav 
na  útočnost.  Vynucena  bývá  o.  vždy  buď  majitelům  hradu  Kamene.  Aspoň  roku  1375 
pouhými  obratnými  pohyby  nepřítele  nebo  Jindřich  ryt.  Ciglheim  z  Kamene  provozoval 
porážkou  od  něho  utrpěnou.  O.  může  býti  podací  právo  ku  zdejšímu  kostelu.  Na  zbytku 
stratc{|rická,  když  válka  s  počátku  do  zboží  vládli  rytířové  z  Buřeníc  a  z  Lout- 
konce  dle  odhodlání  vojevůdce  má  býti  ve-  ková.  neboť  r.  1407  Přibík  z  B.  a  Ondřej 
děna  pouze  obranně,  což  však  nevylučuje  řeč.  Šafrán  z  L.  dědictví  své  v  O-nech  pro- 
útoČnost  taktickou,  Že  totiž  na  vydatnější  dah  kanovníkům  a  kaplanům  kostela  vyše- 
obranu  podnikají  se  i  útoky  celým  vojskem  hradského.  R.  1513  Petr  z  Vojslavic  pustil 
nebo  Částmi  jeho,  proti  tomu  však  stratep^i-  svůj  díl  Kamene  s  dílem  O-an  a  j.  Janu 
cká  útočnost  s  taktickou  o-í  jest  vlastně  ne-  Zručskému  z  Chřenovic,  jenž  připojil  všecko 
smysl,  ohromná  chyba,  jíž  důmyslný  voje-  k  nové  tvrzi  dvořišCské.  Tu  potom  s  O.  za- 
vůdcc  nikdy  se  nedopustí.  I  při  současné  dala  dcera  jeho  Mandalena  r.  1544  Zdeňku 
činnosti  bitevní  může  býti  jedna  část  (křídlo) '  Malovci  z  Pacova.  Fr.Teplý. 

v  o-i,  kdežto  ostatní  části  (druhé  křídlo  a       Obratel  v.  Obratle. 
střed)  postupují  útočně.  FM.  Obratioe,  původ,  prý  Ebrhartice,  ves 

Obrány,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  v  Čechách,  hejtm.  Tábor,  okr.  Ml.  Vožice, 
Brno,  pš.  Husovice;  70  d.,  1131  ob.  č.,  24  n.  fara  a  pš.  Smilovy  Hory;  14  d.,  89  oby  v.  č. 
(1890).  kostel  sv.  Václava,  3tř.  šk.,  žel.  sta-  (1890),  lihovar.  R.  1320  Jan  z  Ebrhartic  pu- 
nicc  (na  trati  Praha-Vídeů),  prádelna  na  my-  stil  své  dědictví  v  Ebrharticich  Jindřichu  ze 
kanou  přízi  a  velký  mlýn.  Ř.  1278  jmenuje  Stojislavic.  V  XV.  stol.  nacházíme  zde  Je- 
se  tu  Heralt  z  Obran,  jenž  znepokojoval  niky  z  Bratříc,  r.  1735  Jana  Josefa  Sobčti- 
8  hradu  svého  okolní  osady.  Hrad  za  krále   ckého  ze  Sobětic,  1747  Ferdinanda  Lhotku 

tana  od  Brůanů  zbořen  a  krajina  náležející   ze  Smyslová  na  dvorci  svobodnickém,  při 
:  hradu  dostala  se  jim  darem.    R.  1398  O.    němž  skoro  dědičné  trval  úřad  staršího  I.  a 
dostaly  se  ke  klášteru  kartouzskému.  III.  části  svobodníků  v  kraji  táborském.  Po 

Obnt  (versto)  v  porodnictví  jest  ope-  r.  1790  usadila  se  v  O-cích  rodina  Kletečků, 
race,  jíŽ  se  přeměňuje  příčná  poloha  plodu  z  níŽ  Hynek  a  po  něm  Jan  s  hodnosti  právě 
v  polohu  podélnou  nebo  podélná  v  podélnou  řečenou  spojili  také  úřad  vrchních  starších 
8  opačným  koncem.  Podle  části,  na  kterou  všech  svobodníků  v  království  Českém.  Po 
se  o.  vykonává,  rozeznává  se  o.  na  hlavu  smrti  Emanuela  Kletečky  r.  1896  přešel  sta- 
a    o.  na  konec  pánevní,   podle   hmatů,   tek  na  rodinu  Rothovu.  Pr. Teplý. 

jichž  se  k  tomu  užívá,  o.  hmaty  zevními  Obratišté  v  zákopech,  approších 
a  o.  hmat^  vn  i tř nimi  čili  zkrátka  o  zevní  (něm.  Wiederkehr),  jest  kousek  násypu  zá- 
a  vnitřní.  Vnitřní  jest  onen,  při  němž  zavádí  kopniho  předního  cikcaku,  sahající  poněkud 
se  ruka  porodníkova  do  dělohy.  Neičastěji  přes  cikcak  zadní  na  větŠí  bezpečnost  tohoto 
vykonává  se  o.  vnitřní  a  to  na  nohu.  Fllavním  pro  enfilování  se  hradeb  pevnostních  (viz 
příkazem  pro  něj  je  poloha  příčná  a  šikmá   En  fil  o  vat  i).  FM. 


672  Obrallc  —  Obratlovci. 

Obratla  (lat.  vertebraé)  jsou  základní  jed-  vytvořuje  rfizné  kostčné  útvary,  jež  prcoi* 
notky  páteře  a  tím  nejvlastnějším  znakem  |  kajíce  ve  stavu  vyvinutém  na  venek  tvoří 
všech  obratlovců,  jakkoliv  u  jednotlivých  i  zevní  kostru.  Základním  prvkem  této  jest 
tříd  podléhají  nejrozmanitějším  podružným  1 1.  zv.  placoidní  šupina,  jež  svou  ustrojeností 
změnám.  Podstatné  tvary  o.  jsou  především  i  vývojem  je  totožná  se  zubem:  na  povrchu 
hmotné,  v  celku  válcovité  tělo  (corpus),  na  |  jeví,  aspoň  v  jistém  rozsahu,  tenkou  vrstva 
něž  na  straně  hřbetní  přimyká  se  oblouk  sklovitou,  pod  ní  mocnou  vrstvu  tkáně  po- 
(arcus),  tak  že  mezi  oběma  vzniká  díra  (/o-  dobné  kosti  (dentin)  a  uvnitř  ústřední  du- 
ramen  spinale),  zabraná  míchou.  Od  oblouku  tinu,  vyplněnou  měkkou  tkaní  a  cévami 
nazad  ke  hřbetu  vybíhá  výčnél  trnový  (pro-  (pulpa^  ze  které  někdy  cévy  vnikají  i  do 
cetsus  spinosus),  na  každou  stranu  výčnél  zuboviny,  jež  pak  představuje  vasodentin; 
příčný  (proč  transversus)^  mezi  sebou  pak  placoidní  šupiny  mají  obyčejně  rozšířenou 
jsou  spojeny  tyto  oddíly  výčněly  kloubními  plošku  na  zpodině,  uprostřed  níž  se  zvedá 
^proc.  articulares),  kdežto  těla  obratlová  spo-  ostnitý  hrbolek.  Placoidní  šupiny  jsou  vý- 
jena  jsou  pružnými  deskami  meziobratlovými.  I  značným  a  nejčastějším  nálezem  u  žraloktL 
Dle  polohy,  při  lebce,  v  šíji,  hrudi,  bedrech,  Z  placoidních  šupin  lze  odvoditi  ganoidni 
kříží,  kostrči  nebo  ohonu,  mění  se  přiměřeně  šupiny  ryb  skelnošupinatých  (jeŽ  vyskytují 
podoba  jednotlivých  o-lů,  ba  mnohdy  spolu  se  na  př.  i  na  břišním  pancíři  palaeozoicKýcii 
i  splývají,  jakž  shledáváme  na  př.  u  kosti  mlokfi  Bte{;rocephálních  a  poněkud  pozmé- 
křížové.  O.  vyvinuly  se  z  původní  struny  něny  jako  kožní  kostěné  Šupinky  nebo  břišní 
hřbetní  (v.  Chorda  d or sáli s).  Z  chorob,  měkké  pláty  u  jejich  reccntnich  potomků, 
ktť-ré  stihají  o.,  sluší  uvésti  především  hni-  t.  gymnophionů)  a  posléze  všechny  šupiny 
lobu  o-lů  {caries  vertebrarum),  jež  zachvacuje  '  ryb  vůbec.  Splýváním  těchto  útvarů  povstá- 
těla  obratlová,  z  houbovité  hmoty  kostní  slo-  vají  pak  různé  formace  povrchních  Či  koŽ- 
zená,  a  tak  často  vede  zhroucením  zkaženého  nich  kostí,  jaké  shledáváme  na  př.  u  podiva- 
o.  k  náhlému  ohnutí  nebo  zlomení  páteře,  hodných  paíaeozoických  ryb  (fíacodtrmi  a  j.) 
Při  úrazech  trpívají  zejména  výčněly  trnové,  v  podobě  důkladných  krunýřův,  kostěná  ful- 
ač  ani  ostatní  částky  obratlové  nezůstávají  cra  při  ploutvích  četných  ganoidů,  u  pancéř- 
při  násilnějších  úrazech  ušetřeny.  natÝch  sumců,  v  kostěném  podkladu  krycích 

OhTm,tíovoi  (Vertebrata,  fFirbelthiere)  ]80u  desK  u  želv,  krokodilů,  ba  i  některj^ch 
nejvyšším  typem  bilaterálně  souměrných  ssavců  (pásovců).  Naproti  tomu  jsou  šupiny 
metamerických  (článkovaných)  coelomat  (ži-  vyšších  o-ců  (amniot)  naprosto  jiné  útvary, 
vočichů  s  pravou  dutinou  tělní),  jeŽ  nabý-  nikoli  homologické  s  Šupinami  ryb;  vznikají 
vají  důležitosti  obzvláštní  i  mimo  zoologii  zrohovatěním  epitheliálních  produktův  epi- 
tím,  že  v  nich  vůbec  vrcholí  život  organický  dermis.  Sem  náležejí  šupiny,  po  případě 
na  zeměkouli  tvarem  nejdokonalejším,  jenŽ  splynulé  rohové  povrchni  plochy  krycích 
jest  hmotným  podkladem  i  pro  vyšší  život  desk  želv  a  krokodilů,  peří  a  různé  roho- 
psychický,  totiž  tělem  lidským.  —  O.  jsou  vité  plátky  ptáků,  jakož  i  srsť  (a  kožní  su* 
tvarem  dokonale  segmentovaným,  ale  pů-  piny)  ssavců.  Škára  je  také  sídlem  více  mť ně 
vodní  Členitost  v  stavbě  doznala  průběhem  vyvinuté  vrstvy  tukové,  může  míti  i  vlastní 
složitého  vývoje  phyletického  tolika  pod-  sval  ovinu  a  končívá  obyčejně  vazivově  bia- 
statných  přeměn,  že  nyní  u  jistých  systémů  j  nitým  ohraničením  vůči  svalstvu,  —  Loco- 
orgánů  naprosto  není  znatelná  (na  př.  v  úpravě  |  motorické  (skeletové)  svalstvo  o-ců  lze 
dutiny  životní,  zaživadel,  pokrývek  tělních);  uvésti  v  iednotný  původ  z  metamerického 
zevně  vůbec  není  patma  (mimo  Amphioxa).  postranního  svalstva  trupu  (Seitenrump/mu- 
Za  to  jiné  ústroje  svou  prvotní  článkovitost  sculatur),  z  pěti  podélných  pásem  sestávají- 
zachovaly  (myotomy,  sklerotomy,  neuro-  čího,  od  něhož  se  odštěpily  i  svaly  tak  řc- 
tomy),  a  lze  ji  cestou  embryologickou  a  čené  viscerální  (žaberních  oblouků)  a  okon- 
methodou  srovnávací  anatomie  přesně  do-  čin;  toto  obojí  vždy  v  podvojných  systé- 
voditi;  přes  to  jsou  právě  tyto  studie  mnohdy  mech  proti  sobě  účinkujících  (deprtssorts  — 
veleobtížn<m  problémem  morphologie  a  za  elevatores,  flexores  —  extensores),  —  Podstat- 
časté  zkušebným  kamenem  jak  pro  vědě-  ným  znakem  o-ců  je  vnitřní  osní  kostra, 
cký  bystrozrak  autorův,  tak  i  pro  noétiku  a  v  nejpůvodnějším  a  nejjednodušším  stava 
logickou  mcthodologii  theoretické  morpho-  je  to  úzký  válec  buněčnatý,  tuhý  a  pruiný, 
logic  té  které  doby  vůbec  (srv.  na  př.  dě-  jenž  se  táhne  délkou  celého  těla  pod  ústřcd- 
jiný  nauky  o  segmentaci  hlavy  nebo  původu  ním  nervstvem,  známá  to  struna  hřbetni 
končetin  o  cův).  —  Povrch  těla  o-ců  kryt  {chorda  dorsalis);  vyvíjí  se  z  entodermu  pů- 
je  kozí,  složenou  ze  dvou  vrstev:  svrchní  vodné  jako  podélná  žlábkovitá  vychlípka 
epitheliální,  jež  dává  původ  mnoha  žlázám  a  z  roury  zažívací,  jež  se  později  oáškrtí  a 
slově  e^^zVermis,  pokožka  (tato  jest  jen  uAm- I  stane  solidní,  při  čemž  se  buňky  přemění 
phioxa  jednovrstvá,  jinak  vždy  vícevrstvá  a  ve  zvláštní  tkáň  pojnou,  připomínají  chru- 
tu  jen  u  nižších  typů  jemnou  cuticulou  ze- 1  pávku;  na  povrchu  kryta  je  ňbrosním  oha- 
vně krytá,  jinde  nabývá  pevnosti  zrohově-  lem,  jenŽ  může  býti  s  obou  stran  (vnější 
ním,  jest  původu  ektodermálního),  a  zpodní  i  vnitřní)  uzavřen  elastickou  blankou.  Takto 
mesodermální,  jež  nazývá  se  š kára  (cortiim)  vyvinutá  chorda  spolu  s  centrálním  nerv- 
a  skládá  se  z  elementů  pojivových.  Tato  stvem  obklopena  je  pouzdrem  tuhého  vaziva 
druhá  vrstva   u  mnoha  starých  typů  o-ců  skeletogenního.  Na  tomto  stupni  trvá  struna 


Obratlovců 


673 


hřbetni  po  celý  iivot  jen  u  Ainphioxa  a  ryb 
kruboústých,  u  ostatních  o-cA  pozorovati  je 
ttnto  stav  jen  v  jisté  fasi  embryonálniho 
vývoje  (z  ostatních  typů  živočišných  stejně 
n  plaáténcA),  na^eŽ  se  tvoři  v  skeletogenní 
vrstvé  definitivní  kostra  axiální  chrupavčitá 
Dcbo  kosténá  v  podobé  obratlA,  přísně  seg- 
mentálně  se  opakujících.  Tyto  skládaji  se 
z  ústředního  terče,  téla  obratlového  a  ob- 
louků hořeních  (či  neurálnícb)  a  doleních 
(Či  haemálnich) ;  uvnitř  nebo  mezi  sebou 
osavírávají  zbytky  chordy.  Postanální  obratle 
ryb  jsou  vroubeny  ocasní  ploutví,  jei  svým 
tvarem  (dle  souměrnosti)  má  důležitost  pro 
systeroatiku  (nepárová  končetina).  (V  řadě 
obratlovců  naskýtají  se  přcrůzná  a  mnoho- 
tvárná členění  rozmanitých  výběžkův  a  vý- 
čnřlkův,  o  nichž  tuto  se  zmiňovati  nelze  pro 
nedostatek  místa  (viz  o  tom  jiná  hesla,  na  př. 
Obratle].)  Některé  nálezy  palaeontologické 
činí  pravděpodobným  dvojitý  základ  těla 
obratlového  v  každém  tělním  segmentu 
(různá  intercalaria,  zachovaná  druhdy  i  u  fo- 
rem recentních,  na  př.  u  žralokův  a  jese- 
tiTÓ),  což  není  ve  shodě  s  mj modernějším 
mínčním  o  morphogenetickém  původu  obrat- 
lův,  jrž  prý  vznikají  pouze  mechanickým 
účinkem  myotomů,  jsouce  jaksi  vytaženy 
z  jednotného  sklerogenního  vaziva  k  účelům 
Inserce  pro  svaly  (Ebner):  jsou  prý  tedy 
útvary  druhotnými,  nikoli  hodnoty  primárně 
metamerické  (jen  myomery  samy).  K  obrat- 
lům  pojí  se  po  stranách  přívěsky  buď  vodo- 
rovné ^iložené  nebo  ventrálně  zahnuté,  totiž 
iebra.  Žebra  vyvíjejí  se  buď  v  těsné  blízkosti 
jistých  výčnělkuv  obratlových,  haemapophys, 
ba  mohou  i  s  obratli  splynouti  a  probíhají 
pak  přímo  pod  peritonaeem  před  svalstvem 
trupu  (tak  tomu  jest  většinou  u  ryb  skelno- 
iupinných  a  kostnatých),  nebo  se  tvoří  ve  va- 
zivové přepážce  mezi  dorsální  a  ventrální  půli 
trupního  svalstva  {interstitium  laterale)  bez 
původní  souvislosti  s  obratli  (u  ostatních 
O-ců).  Žebra  vyvinuta  byla  původně  v  roz- 
sahu celé  páteře,  doznala  však  různých  ome- 
zení; splýváním  na  straně  břišní  dala  původ 
kosti  prsní  (sternum)  a  podobným  útvarům 
břišním  (jako  u  krokodilův  i  j.).  Obojího 
typu  žebra,  tedy  dvojí  pár  při  jednotlivých 
obratlich,  má  Polypterus.  treska,  některé 
druhy  lososovitých  a  sleďovitÝch.  Dle  nej- 
novějšího mínění,  které  se  velmi  zamlouvá, 
do  jedné  řady  útvarů  homodynamických  sluší 
čítati  také  oblouky  žabcrní  (jaekel),  jež  až 
do  nedávná  označovány  byvše  za  skelet  visce- 
rální  platily  ^a  cosi  různorodého  od  ostat- 
ních součástí  kostry  (podrobněji  o  nich 
jedná  se  níže,  při  lebce).  Za  to  jistě  s  kostrou 
nemají  nic  společného  nahodilé  ossifikace 
myosept  (známé  osttce  ryb),  právě  tak  jako 
zkostnatělé  ligamenty  páteřní  u  Iguanodontů, 
kůstky  sesamské  v  šlachách,  zkostnatělá  myo- 
scpta  v  stehně  kurovitých  ptákův,  os  priapi 
a  tentorium  osseum  i  falx  cerebri  některých 
ssavcův,  jako  metaplastické  zkostnatění  va- 
ziva původu  lánětlivého.  Před  předním  kon- 
cem chordy,  po  případě  po  bocích  její  přídy, 


vzniká  záhy  v  embryonálním  životě  ze  ske- 
letogenního  vaziva  (pro-  a  parachordálniho) 
první  základ  lebky  v  podobě  blanitého  pou- 
zdra pro  mozek,  jež  záhy  zchrupavčíc  pře- 
měňuje se  v  t.  zv.  primordiální  cranium. 
Mezi  recentními  o.  udržuje  se  toto  primor- 
diální cranium  po  celý  život  jen  u  t.  ř.  ryb 
s  chrupavčitou  kostrou,  totiž  žralokův  a 
> chrupa včitých  ganoidů«,  jako  jsou  jeseteři 
(Amphioxus  nemá  mozku  a  tudíž  ani  stopy 
po  lebce),  u  ostatních  přeměňuje  se  pokra- 
čujícím vývojem  v  lebku  buď  částečně  (u  kost- 
natých ryb  a  obojživelníků)  neb  úplně  zkost- 
natělou (u  ptákův  a  ssavců).  Chrupavčité  pri- 
mordiální cranium  o-ců  nyní  žijících  (po  pří- 
padě tedy  jen  jejich  zárodků)  skládá  se  z  ně- 
kolika diků  (zpodiny  lebeční  a  dvou  až  tří 
párů  postranních  destiček),  jež  netvoří  pou- 
zdra úplně  uzavřeného,  zejména  shora  zbý- 
vají obyčejně  mezery  jen  vazivem  vyplněné; 
avšak  u  jisté  skupiny  prastarého  typu  ryb 
již  v  prvohorách  vymřelých  (Thyestidae)  po- 
dařilo se  v  materiále  norniny,  zkamenění 
obzvláště  příznivé  (v  dolomitickém  vápenci 
svrchního  siluru  na  ostrově  Ezelu),  najíti 
výborně  zachované  a  bezvadně  vypraeparo- 
vatelné  primordiální  cranium  (pod  štíty  hlavy\ 
nejen  tvořící  daleko  úplnější  lebku  nežli  u  o-ců 
nynějších,  nýbrž  i  pravidelně  segmentované: 
jeví  5  zřetelných  metamer,  jež  patrné  od- 
povídají 5  mozkovým  oddílům  řv.  níže)  o-ců. 
Protože  pak  další  segmenty,  lebky  (u  přísluš- 
ného Thyesta)  dle  vnější  členitosti  vykazuji 
ještě  4  metamery,  nutno  souditi,  že  hlava 
(Thyestid)  skládá  se  z  9  článků  tělních. 
Tento  nález  palaeontologický  (jejž  učinil  a 
správně  vědecky  ocenil  Rohon)  nabývá  ne- 
smírné důležitosti  úplnou  svou  shodou  s  vý- 
sledky srovnávací  anatomie  a  embryologie,. 
jež  dospěla  k  stejnému  počtu  článků  (meta- 
merie  dle  segmentů  v  centrálním  i  perifer- 
ním nervstvu,  sensoriích,  svalstvu  i  cévách 
jakož  i  zevních  oddílech  základů  embryonál- 
ních hlavy)  studiem  recentních  oců,  zejména 
žraloků  (van  Wijhe,  Dohrn  a  j.).  Chrupavčité 
primordiální  cranium  Proselachií  (v  první 
řadě  permsWch  Orthacanthid,  Pleuracanthid  a 
Xenacanthid,  jak  je  znázornil  A.  Fric)  nese 
dosud  zřejmé  stopy  totožné  učleněnosti,  jel 
rázem  nabývá  pravého  vysvětlení,  srovná- 
me-li  je  pečlivě  s  uvedeným  craniem  Thye- 
sta, a  ježto  Proselachie  přirozeně  vedou  od 
Thyestid  a  příbuzných  forem  k  pravým  Se- 
lachiím,  není  pochyby.  Že  docíleno  celým 
tímto  srovnáním  konečně  štastné  harmonie 
u  výkladu  jednotlivých  metamer  lebky  a 
hlavy  obratlovci  vůbec  (v.  níže  o  nervstvu 
ještě  další  důvody  této  analvse).  Dříve  po- 
kládána lebka  za  produkt  splynulých  obratlůf 
(Goethe,  Oken,  Joseph  a  j.)« 

Kostěná  lebka  o-ců  sestavena  jest  z  ele- 
mentů dvojího  původu:  1.  z  kostí,  jež  vzni- 
kají na  základě  chrupavčitého  crania  pri- 
mordiálního  (a  to  jednak  ossifikací  uvnitř 
chrupavky  č.  enchondrostosou,  jednak  ossi- 
fikací perichondria  č.  ekchondrostosou)  a  šlo- 
vou primárními,  a  2.  z  kostí  t.  zv.  krycích,. 


574 


Obratlovci. 


jež  beroU  původ  splýváním  ze  šupin  na  kůži 
nebo  zubů  v  sliznici  ústní.  K  prvním  nále- 
žejí kosti  záhlavní  (pccipitaUa\  příušní  (otíca)^ 
kolkové  a  příoční  (sphenoidalia)  a  schránky 
čichové  (ethmoídaliay,  k  druhotným  pár  kostí 
temennich  (parietaha),  pár  čelních  {fronta- 
lia)  a  pár  nosních  {na$alia),  u  nižSich  o-ců 
přistupuje  k  těmto  nepárová  krycí  kosť  le- 
beční  zpodinv,  známá  pode  jménem  para- 
sphenoidu.  (Na  detaily  zde  zacházeti  nelze, 
o  tom  viz  ostatně  četná  speciální  hesla.) 
Kostru  hlavy  doplňuje  posléze  skelet,  zvaný 
viscerálním  (či  útrobnim),  jenž  se  skládá 
z  párovitých  oblouků  (chrupavčitj^ch  jen 
u  žraloků,  zkostnatělých  u  ostatnicn  oců), 
stojících  k  lebce  v  stejném  poměru,  jako 
žebro  k  páteři.  Citáme  k  nim  pár  oblouků 
pyskových  (zakrnělých),  oblouk  Čelistni,  ja- 
zylkový  a  7  původních  oblouků  žabernich 
(mimo  archaické  proselachie  a  žraloky  na 
5  redukovány);  původně  sloužily  asi  všechny 
za  nosiče  zaber,  jak  dokazuje  na  př.  dosud 
zachovaná  štěrbina  žaberni  k  čelisti  příslušná 
(u  žraloků  pod  názvem  střikacího  otvoru 
uváděná^.  Odčleněný  dílec  závěsný  oblouků 
čelistnich  sluje  palatoquadratum  a  má  veli- 
kou důležitost  v  soustavě  o  ců.  Přední  oddíl 
kostry  útrobní  (labiální  chrupavka,  čelistni 
oblouk  8  palatoquadratem,  hyoid),  doplněn 
krycími  kostmi  poprvé  u  o-ců  s  kostrou  do- 
konale zkostnatělou  se  naskytnuvšími  (mezi- 
•čelist  a  hořeni  čelist),  jakož  i  několika  dal- 
šími novými  akvisicemi  morphotickými  {squa- 
mosuníf  tympanicum  a  ^ygomaticum  ^^  iugale), 
splývá  u  vyšších  amniot  s  lebkou,  tvoře  její 
obličejovou  část  Z  hyoidniho  («»  jazylko- 
vého)  oblouku  vyvíjejí  se,  od  obojživelníků 
počínaje,  kůstky  sluchové.  Celou  kostru 
obratlovci  doplňuji  konečně  2  páry  okonči- 
nových  opor  se  svými  kruhy  závěsnými ;  t3rto 
sestávají  ze  tří  samostatných  součástek  po 
každé  straně  těla  {^capula^  clavicula  a  cora- 
coid  při  okončině  přední,  ileum^  os  pubis  a 
os  ischii  při  zadní),  jež  mohou  v  jistých  pří- 
padech jeviti  podřízené  rozčlenění  ve  větší 
počet  kousků  {suprascapula  =  clithrum,  pro- 
coracoid^  epistemum  aj.),  v  jiných  zase  různé 
defekty  redukční;  kostru  vlastní  končetiny 
volné  uvésti  lze  na  tyto  schematické  oddíly: 
pro-,  meso-  a  metapterygium,  přechodní 
kůstky  a  paprsky.  Rozeznáváme  typus  bise- 
riální  či  monobasálni  (u  Dipnoí,  Crossopte- 
rygií  a  předních  ploutví  Proselachii)  a  uni- 
seriální  či  polybasálni  (u  ostatních  ryb).  Nej- 
původněišf  ploutve  (z  četných  tyčinek  chru- 
pavčitých  vedle  sebe  seřazených^  má  palaeo- 
-zoická  Cladoselache ;  před  nalezením  této 
formy  přišel  theoreticky  k  tomuto  prát  varu 
ploutví  již  A.  Fric.  Původ  okončin  lze  uvésti 
na  odštěpení  od  oblouků  žabernich  (Gegen- 
baurova  >Archipterygiumtheoríe«,  jež  po  ně» 
jaký  čas  pokládána  byla  za  omyl,  nabyla  nyní 
vrchu,  dobře  odůvodněného).  —  Ncrvstvo 
sestává  z  ústředního  orgánu,  vzniklého  z  ek- 
todermu,  jení  tvoří  uzavřenou  rouru  epithe- 
liální  (původně  u  embryi  neuroporem  z  předu 
^en  ústící  a  kanálkem  neurenteríckým  vzadu 


s  rourou  zažívací  kommunikujlcí),  a  nervů  v  ob- 
vodních s  uzlinami  (ganglia) ;  jistou  samostat- 
nost vykazuje  nervstvo  útrobni  č.  sy  mpathické. 
Centrální  nervstvo  zduřuje  v  hlavě  lebkou  ob- 
jato v  mozek  původně  trojdílný,  definitivně 
složený  z  5  t.zv.  mozkových  méchýřků;  ostat- 
ním tělem  táhne  se  mícha  místy  jen  ne* 
patrně  ztlustlá  (intumescence  míchy);  u  meao* 
zoických  ohromných  ještěrů  s  velikým  oca- 
sem dosahuje  sakrální  intumescence  rounérfl 
mozku.  Medianní  zóny  středního  nervstva 
zachovávají  celkem  trvale  ráz  epitheliální, 
kdežto  postranní  pásy  přistoupením  četně 
zmnožených  elementů  doznávají  rozmanitých 
druhotných  modifikaci,  podmíněných  vzájem- 
nými poměry  ostatních  ústrojů  hlavy  a  vlivy 
vnějšího  světa,  zprostředkovanými'  ústroii 
smyslovými.  Tyto  mají  nejen  důležitý  vý- 
znam pro  pochopeni  původní  členitosti  mozku 
(a  tím  i  lebky),  takže  jednotlivé  oddíly  to- 
hoto přesně  odpovídají  sensoriím  hlavy 
(ústroje  čichu,  zraku,  parietální  orgány  a 
sluchový  apparát),  nýbrž  mohou  i  v  odvoze- 
ných typech  překvapit!  anatomickou  úchyl- 
kou od  systému  obecně  platného  (jen  1^ 
lze  vlivem  jinak  ustrojených  očí  vysvětliti 
drastický  případ  žraloka  Isittius  brasiliensis, 
jenž  má  mozek  vyvinutý  dle  schématu  ryb 
kostnatých!  [Burckhardt|).  Také  převaha  jed- 
notlivých smyslů  vyvolává  určitou  lokalisact 
kůry  mozkové;  histologické  elementy  vlastol 
nervové  v  centrálním  nervstvu  jsou  buňky 
nervové  č.  gangliové  a  jejich  výběžky,  vlákna 
nervová  (indifferentní  elemen^  jsou  epithel 
ependymálni,  vystýlanci  centrální  dutina 
mozku  i  míchy,  a  podpůrná  tkáň  glia,  rov- 
něž původu  epitheliálního),  jež  jsou  původně 
tak  rozestaveny,  že  buňky  (či  šedá  hmota) 
zaujímají  vnitřek  centrálního  nervstva,  kdežto 
vlákna  (čili  hmota  bílá)  leží  na  povrchu;  tak 
je  tomu  u  Amphioxa,  některých  primitivních 
mlokův  a  embryí  obratlovcích,  ale  postup- 
ným vývojem  dostává  se  Šedá  hmota  i  na 
zevní  plochu,  tvoříc  tu  t.  zv*  kůra  mozko- 
vou (funkcionálně  centra  psycbosensorická 
a  psychomotorická);  prvý  případ  této  kůry 
{cortex  cerebri^  nastává  u  Myxiny  (Studni- 
čka), kde  jeví  povahu  percepčniho  centra 
čichového.  Vnitřní  dutina  rozšiřuje  se  v  mo- 
zku v  prostornější  komory,  někdy  též  i  na 
samém  konci  míchy  {yentriculus  terminátis^ 
neipatmější  u  španělského  mloka  Pieurodt* 
les).  Periferní  nervy  vystupují  z  mozku  a 
míchy  dvěma  (původně  třemi,  B.  von  Hal- 
ler)  kořeny,  z  nichž  dorsální  obsahuje  oby- 
čejné vlákna  sensitivni,  ventrální  pak  vlákna 
motorická  (pravidlo  Betlovo);  tyto  připojuji 
se  zvláštním  zakončujícím  apparátkem  k  sva- 
lům, kdežto  ony  končí  se  v  ústroj  idi 
smyslových.  Z  těchto  nejprimitivnějli 
stavbu  vykazuji  těliska  hmatová,  chutová  a 
čichová  (jednoduché  epitheliálni  útvary  iden- 
tické skoro  se  smyslovými  pohárky  bez- 
obratlýchV  kdežto  zraku  i  sluchu  alooži  or- 

glny  obaivuhodné  složitosti  a  dokonalosti, 
ko  vzniká  z  přechlipené  části  2.  mozka 
(sítnice)  a  z  prídatných  ústrojův  ektoder^ 


Obratlovci. 


575 


málnich  (čočka,  povrch  rohovky),  k  nimž 
pojí  se  pomocné  prvky  mesodermálni  ^tvo- 
řid  skleru,  vétSinu  rohovky,  sklovité  téleso, 
cévy,  pigment).  Svaly  sloužící  pohybům  oka 
jsou  přetvořené  svaly  žabemích  obloukův. 
Ucho  vyvíjí  se  jako  vchlípka  ektoderrau, 
později  se  odškrcujicí  (jen  u  žralokův  duc- 
tus  endolymphaticus  ústí  trvale  na  venek*)  a 
v  jisté  poddily  tvaru  jednak  váčkovitého, 
jednak  rourkovitého  se  rozčleňující;  per- 
cepčni  elementy  jsou  velmi  složitým  útvarem 
epitheliálním  (macula  acustica,  Cortiho  or- 
gán). U  ryb  a  obojživelníka  ve  vocjě  žijících 
(nebo  jejich  larev,  pulců)  vyvinut  je  zvláštní 
smyslový  orgán  kožní,  zvaný  postranní  ča- 
rou (innervovaný  hlavně  větví  vagu,  nervus 
iateraiii).  Cíchový  ústroj  jest  u  Amphioxa 
a  ryb  kruhoústých  nepárový,  všude  jinde 
párovitý;  u  Četných  o-ců  odštěpuje  se  od 
dutiny  nosní  v  před  osamocený  oddíl  známý 
jakožto  orgán  Jacobsonův  (nejlépe  vyzna- 
čen u  ještěrek,  ssavců  ptakořitných  a  kopyt- 
nalých).  — Dutina  životní  o-ců  je  pravým 
coelomem,  v  době  embryonální  od  dutmy 
zažívací  odškrceným  (entérocoel),  a  ohrani- 
čena jest  mesotheliálním  epithelem,  po  pří- 
padě endothelem;  původ,  jednotná  (u  mnoha 
ryb,  j.  jesetera,  dutina  srdce  souvisí  s  ostatní 
dutinou  télni),  dělí  se  uzavřením  pericardu 
ve  dvě  dutiny,  dalším  oddělením  u  vyšších 
O  cu  ve  tři  (pericard,  pleurální  dut.  a  peri- 
toneálni  č.  bnSni  dutinu;  obě  tyto  odděluje 
svalnatá  přepážka,  bránice)  nekommuniku- 
íid.  U  většiny  ryb  a  mnoha  plazů  tato  dru- 
hotná dutina  tělesni  či  coelom  ústí  na  ve- 
nek  přímo  zvláštními  otvory  poblíže  řiti 
ipori  abdominaUsY  jimiž  se  u  nižších  rvb 
vyprazdňuji  proaukty  pohlavní  (inguinální 
kanál  ssavcův  lze  považovati  za  homolo- 
gon  těchto  pórů,  zvenčí  postranními  ná- 
valky  pohlavního  hrbolku  přerostlé  a  dru- 
hotně uzavřené  FK.  Sulc,  dosud  nepubliko- 
váno]). —  Derivátem  coclomového  epithelu 
ie  soujem  ústrojův  urogenitálnich. 
Původně  přináleží  celému  eptthelu  perito- 
neálnimu  schopnost  tvořiti  kdekoli  pohlavní 
elementy  (vajíčka  a  chám);  je  velmi  zají- 
inavo,  že  jistá  ryba  kostnatá  (Cymatogaster) 
dosud,  aspoň  u  samic,  tento  primitivní  stav 
sí  udržela,  podobné  >diífusní«  ovarium  jeví- 
vají  též  živorodé  ryby  (na  př.  Embryotocidae), 
Jinak  obmezuje  se  základ  gonád  jen  na  jisté 
dvoj!  pole  po  obou  stranách  páteře  (u  Am- 
phioxa jsou  gonády  četné  vždy  v  jednotli- 
vých segmentech,  u  mihule  jest  aspoň  em- 
brvonální  základ  vaječniku  metamerický). 
Ačkoli  jsou  o.  ohromnou  většinou  pohlaví 
odděleného,  nutno  za  prvotní  stav  poklá- 
dati hennaphroditismus,  neboť  embryonální 
xáklad  genitálií  obratlovcích  je  vždv  obo- 
jetný;  gonochorísmus  definitivní  vjrvíji  se  po- 
tiačeolm  orgánů  druhého  pohlaví,  nepřekvapí 
tudíž,  shledáme-li  se  často  ve  varleti  náho- 
dou se  základem  vajíčka  nebo  i  s  vyvinutým 
vejcem;  ostatně  se  oosud  hennaphroditismus 
naskýtá  pravidelně  (u  některých  úhořovitých 
a  okounovitých)  i  výjimečně  (u  kapra,  sledě 


a  m.  j.)  u  některých  ryb,  jako  úchylka  často 
u  skokanův,  ale  ve  zvláštním  způsobe  vždy 
u  ropuch:  tady  totiž  se  udržuje  vždy  při  go- 
nádě  oddělený  lalok,  obsahující  elementy 
druhého  pohlaví  (Bidderův  orgán),  jež  však 
k  pohlavní  funkci  nedocházejí,  nýbrž  přijí- 
mají určité  výkony  souvislé  s  výměnou  lá- 
tek, jeví  tudíž  první  krok  k  zvegetativnění 
gonády  (jež  sama  i  při  uchované  činnosti 
přejímá  jisté  úkony  vyměšovací,  aspoň  u  ssav- 
cův); tato  záměna  funkcí  s  postupnou  pře- 
měnou  histologické  struktury  pokračuje  k  dal- 
ším stadiím,  totiž  metaplasií  v  tkáň  tukovou 
tvoří  t.  zv.  tukové  téleso  obojživelníkův 
i  plazů;  poslední  krok  tohoto  pochodu  do- 
sud dosažený  představuje  t.  zv.  nadledvinka 
^sem  náleží  téŽ  interrenální  těleso  žraloků), 
jakož  dokazuje  svým  mesotheliálním  půvo- 
dem a  společným  základem  s  gonádou  (Ja- 
nošík). Za  vývod  pohlavních  ústrojů  slouží 
buď  přímo  pori  abdominales  nebo  vejco- 
vody a  chamovody  ryb,  odškrcené  prostě 
od  dutiny^  břišní,  nebo  poslére  jisté  partie 
ledviny.  Ústroje  vyměšovad  zakládají  se  rov- 
něž mesotheliálně  v  podobě  točených  ka- 
nálků, podobných  segmentálním  ústrojům 
(nephriáiím)  Annulat;  tyto  kupí  se  v  kom- 
paktnější shluky,  jež  dělíme  dle  jejich  vý- 
vojového data  na  pronephros  (nejprvnějši  a 
hlavě  nejbližší  základ,  jenž  se  udržuje  toliko 
u  ryb  kruhoústých  a  snad  některých  nej- 
primitivnějších obojživelníků  trvale,  v  jistém 
analogu  opakuje  se  totéž  v  segmentech  Am- 
phioxa), mesonephros  (ledvina  trvale  fungu- 
jící u  vyšších  ryb  a  obojživelníků,  v  životě 
embryonálním  u  Amniot)  a  metanepbros 
(ledvina  dospělých  Amniot);  u  některých 
žraloků  setkáváme  se  s  prvoledvinou  (pro- 
nephros) i  mesonephrem,  z  nichž  každá  má 
svůj  samostatný  vývod.  Vývod  mesonephru 
(zvaného  též  Wolnovým  tělesem)  nazýváme 
chodbou  WolfiFovou,  vývod  pak  metanephru 
močovodem  či  ureterem.  Proximálni  část 
mesonephru  pozbyla  významu  excretorického 
u  samců,  přijav^  za  úkol  vyváděti  chám; 
z  části  této  vznikl  vývodní  apparát  samčí 
(vas  deferenSy  epididymis),  zbytek  pak  meso- 
nephra  u  Amniot  persistuje  v  podobě  ru- 
dimentárního orgánu  (paradidymh),  U  samic 
stává  se  vejcovodem  vývod  pronephra  (též 
Múllerova  chodba  zvaný),  při  čemž  zakrňuje 
mesonephros  (hoř.  část  u  Anamniot,  celý 
u  Amniot,  zanechávaje  toliko  rudimenty,  t.  zv. 
epoophoron  a  paroophoron).  Vývody  uro- 
genitální  ústí  u  většiny  ryb  za  řití  v  papille 
urogenitální,  u  žralokův,  obojživelníků,  vět- 
šiny plazů  a  všech  ptáků  ze  zadu  do  koneč- 
níku, u  želv  a  ssavců  do  močového  měchýře 
(tento  zakládá  se  jako  přední  vychlípka 
střeva  a  vyskytuje  se  poprvé  jiŽ  u  oboj- 
živelníků), a  to  tak,  že  u  želv  a  ptakořitných 
ssavců  (Monotremata)  je  spojení  se  střevem 
dosud  zachováno  {cloaca),  u  živorodých  ssav- 
cův se  tento  poměr  sice  opakuje  při  vývoji, 
v  dospělém  vsak  stavu  se  kloaka  úplně  roz- 
dvojí na  samostatný  přední  průchod  (sinus 
urogenitalis)  a  zadní,  konečník.   K  vývodům 


576 


Obratlovci. 


těmto  přistoupiti  mohou  různé  Žlázy  přidatné 
a  kopulační  orgány  hi  samcův).  —  Zaží 
vadla  jsou  mimo  mělkou  vchlípku  ústní  a 
řitní,  jež  pochodí  z  ektodermu,  vesměs  pů- 
vodu entodermálního.  Nyněiší  ésta  (sporno, 
zdali  původní)  leží  na  přidé  téla  poněkud 
od  tohoto  konce  odsunuta  na  straně  břišní 
a  jsou  opatřena  zuby  (tyto  druhotně  nahra- 
zeny zrohovatělými  útvary  u  želv,  ptákův  a 
jisté  skupiny  velryb  [kostice] ;  ryby  kruhoústé 
a  mláďata  obojživelníkův  i  plazův  opatřeny 
jsou  rohovitými  vruby  předústními);  ústa 
přecházejí  (u  krokodilův  a  ssavcův  přechod 
označen  měkkým  patrem)  v  požerák  (pha- 
rynx)  již  entodermální,  jenž  pokračuje  v  jí- 
cen (oesophagus)^  dále  žaludek,  tenké  a  tlusté 
střevo  (jež  mívá  slepé  výběžky),  ústící  ko- 
nečníkem v  subterminální  otvor  řitní.  Mimo 
žlaznaté  prvky  v  sliznici  vyvinuty  jsou  kom- 
paktní žlázy  v  traktu  zažívacím  tyto :  3  páry 
žláz  slinných  do  úst  svůj  výpotck  vyměSu- 
jících,  játra  a  pankreas  do  tenkého  střeva 
ústící  a  po  případě  přidatné  žlázy  koneč- 
níku. Jako  u  Tunicat  a  Entcropneust,  přední 
díl  zažívací  roury  (pharynx)  u  o-ců  slouží 
též  k  dýchání,  a  to  tím,  že  buď  tvoří  vnitřní 
žábry  nebo  vychlípkou  dává  vznik  plícím 
(u  ryb  dvojdyinýcb,  obojživelníků,  plazů, 
ptáku,  ssavců,  sem  náleží  též  plovací  mě- 
chýř);  u  ryb  je  tento  poŽerák  prolomen  řa- 
dou štěrbin,  jež  souvisí  vakovitými  kanálky 
s  otvory  v  kůži,  při  čemž  jsou  tyto  průchody 
právě  opatřeny  četnými  lupénky  žaberními 
s  bohatou  síti  cev  krevních.  V  larvovém 
stadiu  obojživelníků  (též  některých  ryb),  ja- 
kož i  u  jisté  skupiny  mloků  v  stavu  dospě- 
lém, jsou  vyvinuty  kožní  Žábry  vnější.  Z  epi- 
thelu  oblouků  žaberních  vzniká  ještě  něko- 
lik lymfatických  nebo  žlaznatých  ústrojí  (dva 
páry  mandlí  čili  tonsill.  Žláza  štítná  a  par- 
athyreoidey,  brzlík  neboli  thymus  a  v  spo- 
jeni s  klubíčky  cévními  glandula  intercaro- 
tica).  Z  embryonální  sliznice  ústní  vzniká 
dorsálně  žláza,  jež  spojujíc  se  s  nálevkovitě 
vychlípenou  stěnou  mezimozku  (2.  měcbýřku 
mozkového)  dává  vznik  hypophyse.  Je  velmi 
důležito  podotknouti,  Že  ani  u  o-ců  plícemi 
dýchajících  nescházejí  v  embryonálním  ži- 
votě zaberní  štěrbiny  s  příslušnými  oblouky, 
na  doklad  patrný,  že  se  tito  vyvinuli  z  předků 
ve  vodě  žijících  a  žabrami  dýchajících;  za- 
jímavým případem  jsou  někteří  mloci  (Spe- 
lerpes,  Salamandrina  a  j.),  již  v  dospělém 
stavu  ani  zaber  ani  plic  nemajíce  (u  někte- 
rých jsou  pranepatrné  rudimentární  zbytky 
plic)  dýchají  přímo  pharyngem,  v  jehož  se- 
sílených  stěnách  jsou  bohaťte  sítě  capillar  se 
slepými  výduťkami.  —  Ústroje  oběhu 
krevního  sestávají  z  ústředního  propul- 
sivního  orgánu  svalnatého,  srdce,  a  cev. 
U  ryb  podélný  břišní  kmen  cévní  vede  ve- 
nosní  krev  do  srdce  těsně  za  žabemí  kraji- 
nou ležícího,  jež  tuto  jen  venosní  krev  žene 
obloukovitými  cévami  do  zaber,  kde  se  okys- 
ličuje a  odtud  ku  předu  i  do  zadu  jakožto 
krev  arteriální  rozvádí  cévami  po  těle ;  srdce 
samo  skládá  se  ze  síně  a  předsíně,  oddělené 


chlopněmi,  a  je  v  před  protaženo  buď  sval- 
natým odstavcem  srdce,  složeným  z  vláken 
příčně  pruhovaných  {conus  arteriosus),  nebo 
vydulinou  stvolu  artertálniho  a  tudíž  sestá- 
vající z  hladkých  vláken  svalových  (bulbus 
arteriosus).  To  platí  celkem  o  o- cích  iabramt 
dýchajících;  u  ryb  dvojdyŠných  přistupuje 
dýchání  plícemi,  a  tu  již  počíná  se  rozdělení 
srdce,  pokračující  dále  a  obojživelníků  a  do- 
konale provedené  u  Amniot,  jeŽ  spočívá 
v  tom,  že  levá  půle  srdeční  slouží  rozvádění 
krve  arteriální,  pravá  pak  vede  krev  venosní. 
Zaber  ní  arkády  cévní  zakládají  se  i  tu  v  em- 
bryích, a  to  obyčejně  počtem  6,  redukuji  se 
však  zmizením  prvních  dvou  (téměř  vžd^)  a 
pátého  (jenom  u  o-ců  plícemi  dýchajících) 
na  počet  menší,  při  čemž  i  půvoaní  úprava 
b^vá  setřena.  Rozdělení  srdce  děje  se  vnitř- 
ními přepážkami  svalnatými  (rozdělení  ko- 
mory či  síně  srdeční  uskutečňuje  se  až 
v  třídě  plazův)  a  dospívá  vrcholu  teprv 
u  ptákův  a  ssavců.  Srdce  uzamčeno  je  vždy 
v  osrdečníku  (pericard),  systém  cévní  je 
vždy  uzavřen  úplné  (mezi  arterie  a  vény 
vsunuty  jsou  capillary).  Mimo  vláseČnicejsou 
v  parenchymatosních  orgánech  mezi  vény  a 
arterie  vsunuty  endotheliální  prostory,  jichi 
tvořeni  se  vedle  cev  účastni  i  tkáně  dotyčných 
ústrojů,  sinusoidy  (Windt).  Z  žaludku  k  játrim 
vede  zvláštní  oběh  venosní  (portálu í).  Žily 
doplněny  jsou  systémem  cev  mízních  (lym- 
fatickýcm,  kteréž  v  traktu  zažívadm  nabý- 
vají obzvláštní  důležitosti,  usnadňujíce  vstře- 
bání zažitiny  (cévy  chylosní);  v  průběhu  ccy 
lymfatických,  jeŽ  mohou  míti  veliké  reser- 
voiry  (u  žab)  i  samostatná  srdce  (u  Želv  i  j.), 
uloženy  jsou  četné  uzliny,  kde  se  tvoří 
leukocyty  (bezbarvá  těliska  krevní);  orgá- 
nem, kde  se  dějí  mimo  toto  i  důležité  pro- 
cessy  s  červenými  krvinkami,  jest  slezina. 
(Podrobnosti  viz  při  speciálních  heslech.)  — 
Dychadla  vznikají  vždy,  jak  bylo  již  svrchu 
řečeno,  z  předních  oddílů  roury  zažívací,  a 
to  buď  jako  vnitřní  žábra  (vnější  jsou  novo- 
tvarem kožním)  nebo  plíce,  jež  mají  prvé 
homologon  v  plovacím  měchýři  ryb;  tento 
slouží  za  přístroj  aerostatický,  ale  u  ryb 
dvojdyŠných  již  nabývá  rázu  plic  nejen  úpra> 
vou  svou  anatomickou,  nýbrž  i  jakýmsi  po- 
čátkem malého  oběhu  krevního,  kterýž  do- 
spívá plné  dokonalosti  aŽ  u  o-ců  mimo  vodu 
žijících.  Původně  hladkostěnný  vak  pUcní 
zdokonaluje  se  v  postupu  tříd  obratlovcích 
zvětšováním  respiraČní  plochy  až  v  systém 
konečných  dutinek  velmi  složitý.  Od  úst  do 
plic  vede  trachea,  jeiíž  hoření  konec  bývá 
vytvořen  v  orgán  hlasu  (larynx)  a  jež  se 
k  plídm  děli  v  bronchy;  k  laryngu  pojí  se 
těsně  jazylka  (v.  výŠe). 

Rozmnožování  o-ců  je  bez  výjimky  dvoj- 
pohlavní,  oplození  buď^ vnější  nebo  pářením ; 
péče  o  potomstvo  začaste  velmi  podivu- 
hodná (ve  vzácných  případech  u  ryb  a  oboj* 
živelniků  svěřena  samečkům).  Vývoj  děje 
se  ryhováním  skoro  totálním  aequálním 
u  Amphioxa,  mihuli  {Petromyiontidae),  ryb 
dvojdyŠných   a   téměř  ještě  i  skelnošupin- 


Obratlovci. 


577 


ných  a  obojživelníků,  ryhovánira  částečným 
pro  pHMiné  množství  žloutku  u  Myxinoidů, 
žralokovitých,  ryb  kostnatých  a  Amniot  s  je- 
dinou v^jimkon  živorodýcb  ssavců,  kde  však 
jde  zřejmé  o  poměry  druhotné,  odvozené 
t  meroblastickeho  dělení  (ssavci  ptakořitni 
tnážeji  vejce  žloutkem  bohatá  s  částečným 

Srhovánim)  ztrátou  Žloutku  pro  přímou  vý- 
vu  zárodiců  z  těla  mateřského  buď  mlékem 
ve  vacích  marsupialií  nebo  placentou  ostat- 
ních ssavcfiv  a  cfodatečným  ssáním  (ostatně 
S>lacenta  neschází  ani  všem  vačnatcům,  ba 
isté  analogon  jeví  i  někteří  živorodí  žra- 
loci). Gastrulace  a  tvoření  mesodermu  ne- 
děje se  a  všech  o-ců  dle  jednotného  sché- 
matu ťv.  hesla  jednotlivých  tříd).  Z  vnějších 
přívěsků  zárodečných  pozoruhodný  jsou  vá- 
ček žloutkový  u  o-ců  s  discoidálním  děle- 
ním vajíčka  a  ssavců,  dále  amnion  i  allantois 
Amniot;  amnion  vzniká  z  kůže  břišní  (z  ekto- 
dermu  a  částečně  i  mesodermu)  i  obklopuje 
celé  embryo;  allantois  vzniká  jako  prodlou- 
ženi měchýře  močového  (a  oba  přispívají 
u  placentáiních  ssavců  ke  vzniku  placenty, 
ieiiž  druhé  komponenty  jsou  derivátem  dě- 
lohy). —  Phylogenetický  původ  dlužno  hle- 
dati společný  8  pratvarem  kroužkovitých 
červů  (Annufat)  s  jakousi  připomínkou  na 
ploché  červy  (zejména  Turbellarie,  alespoň 
s  ohlťdem  na  obdobnou  základní  architek- 
toniku  podle  pole  prostomiálního,  Goette). 
Patten  hledá  společný  kořen  s  Limulem  a 
pavoukovitými,  homologisuje  krunýř  Limula 
přímo  s  kostěným  pancířem  různých  pabeo- 
zoických  ryb  (v.  níže);  srovnání  toto  jest 
áplně  liché,  nebof  ani  morfologicky .  ani 
bistologicky  nemá  Štít  Limula  nic  společ- 
ného s  kožní  kostrou  o-ců  (a  osteoidní  tkáň 
jeho  nebo  v  endosternitu  některých  Arach- 
noídeí  naprosto  se  nekryje  s  kosti,  jež  jest 
výlučným  histologickým  majetkem  o-ců); 
jde  celkem  pouze  o  jakousi  vnější  konver- 
gcnční  podobnost,  kterou  by  bylo  lze  stej- 
ným právem  shledati  i  na  př.  srecentnirai  ry- 
bami kostnatými,  pokrytými  vnějšími  kostmi, 
jako  na  př.  s  některým  pancéřnatým  sum- 
cem. Ještě  absurdnější  jsou  důvody  Gaskel- 
lovy  pro  odvození  o-cov  od  členovcův.  — 
Za  to  nesporně  blízké  vztahy  příbuzenské 
mají  o.  k  pláštěncům  (Tunicata),  méně  jisté 
k  Enteropneustům,  pochybné  k  ostnokožcůro. 
O.  rozděleni  byli  systematicky  od  Ari- 
stotela ve  čtj^i  kategorie:  fwoToxovt^ra  tv 
íKVToig,  tifVitřtSf  xsxgánoía  motoxovvta,  Ivd-iífg, 
a  shrnuty  v  jednu  větší  skupinu  pod  názvem 
ivuifM;  tyto  Čtyři  třídy  podržel  i  Linné,  ba 
í  Cttvier  (plazy  od  obojživelníkův  oddělil 
teprve  Blainville  a  na  podstatný  rozdíl  mezi 
Amnioty  a  Anamnioty  poukázal  teprve  Milne- 
Edwaros);  jednotnost  celého  typu  odůvodnil 
vědecky  přesně  poprvé  Lamarck  na  samém 
začátku  XIX.  stol.,  zavinil  však  bezděčné 
svým  označením  ostatních  fyl  živočišných 
»animaux  sans  vertěbrcs«  neblahé  označeni 
•Evertcbrat*  (bezobratlých)  jakožto  přiro- 
zené skupiny;  dnes  užíváme  nezřídka  dosud, 
pro  krátkost,  tohoto  terminu,  dobře  však  vé- 

OttflT  Slovnik  Naoaiý,  fv.  XVIII.  19)  K*  1901. 


douce,  že  jde  o  celou  řadu  různorodých 
typů  mezi  sebou  i  s  o.  stejnocenných,  koor- 
cfi  no  váných.  Někteří  spojují  o-ce  s  pláštěnci 
v  kategorii  vyšší  jednotky  >Chordata«. 

V  dobách  geologických  naskýtají  se  o.  od 
siluru,  kdež  jsou  zastoupeni  nečetnými  ry- 
bami vymřelých  skupin,  v  devonu  nabývají 
již  značné  rozmanitosti  i  příbuznosti  s  mlad- 
šími, v  útvaru  kamenouhelném  začínají  oboj- 
živelníci, v  permu  plazi;  v  dobách  meso- 
zoických  žili  četní  prapodivní  a  začasté 
obrovští  zástupci  plazů  kollektivních  skupin, 
ba  i  konnektentních  mezi  těmito  a  jednak 
ptáky,  jednak  ssavci;  původ  pravých  ssavců 
klade  se  v  doby  triasové,  ptáků  do  jury; 
třetihory  vyznačují  se  hojnými  formami  ssav- 
cův  jednak  rázu  indifferentniho  (Phenacodus), 
jednak  v  nynější  skupiny  se  differencujícicn 
a  differencovaných  vyhynulých,  a  první  for- 
mou, o  níž  lze  vážně  diskutovati  s  ohledem 
na  otázku  o  původu  člověka,  totiž  Pithecan- 
thropus  erectus  Dubois  z  Jávy;  mimo  to  se 
kladou  do  nejmladších  časů  tertiérních  prvni 
domnělé  známky  činnosti  lidské;  nesporné 
nálezy  fossilních  kostí  člověka  spadají  teprve 
až  do  pleistocénu  (starších  vrstev  zbytečně 
tak  zvaných  čtvrtohor). 

Přehled  soustavy  o-ců.  Nejnižší  a  při  tom 
velmi  samostatnou  skupinu  představují  L  e  p- 
tocardii  seu  Acranii;  mořští  živočichové 
bez  zřejmého  mozku,  jen  s  chordou  dors., 
bez  orgánů  sluchu  a  bez  srdce;  známo  asi 
20  druhův  a  odrůd  ve  dvou  aŽ  třech  rodech 
s  několika  podrody ;  nejznámější  Amphioxus 
lanceolatus  (dle  priority  nomenklaturní  správ- 
něji Branchiostoma  lubrícum);  Epigonichthys- 
ParamphioxuS'Asjrmm€tron  Heteropleuron  a 
DoUchorhynchus,  Proti  této  skupině  lze  ozna- 
čiti ostatní  o-ce  jako  Craniota,  jejíž  první 
třídou  jsou  ryby  (Pisces),  Nejnižší  jsou 
ryby  kruhoústé  (Cyc^ostomi  seu  Marsipo^ 
ťanchii  stu  Monorhinet)  s  primitivní  leb- 
kou, bez  páteře,  bez  čelisti  a  s  nepárovi- 
tým  ústrojem  Čichu,  Žijí  v  moři  i  sladkých 
vodách,  dají  se  rozděliti  ve  dvě  přirozené 
čeledi,  mají  proměnu  ve  vývoji  a  různé 
znaky  notoricky  rázu  redukčního,  což  sou- 
visí 1  s  jejich  způsobem  života  někdy  polo- 
příživnickým  (jediný  případ  jaksi  parasiti- 
ckých  o-ců),  pročež  jejich  morfologicky 
význam  a  příbuzenské  vztahy  nesnadno  po- 
souditi. Traquairův  Palaeospondylus  jest 
palaeozoickým  jejich  zástupcem,  nikoli  však 
nesporným.  Proti  nim  lze  ostatní  ryby  (a 
o-ce  vůbec)  označiti  jako  Gnathostomi.  Za 
nejprimitivnější  pravé  ryby  dlužno  poklá- 
dati Rohonovy  Protocephali  (jež  uzavírají  na 
jisto  silurskou  čeleď  Thyestidae,  nejspíš  též 
Tremataspidy,  snad  i  Pteraspidy,  Cephal- 
aspidy,  Cyathaspidy  a  pod.  \  charakterisované 
segmentovaným  primordiálním  craniem  a 
krunýřem  kožních  kostí.  Od  nich  odštěpila  se 
snad  samostatná  postranní  a  terminální  větev 
podivuhodných  palaeozoických  Placoderm 
(jako  Pterichthys  a  příb.),  ale  též  v  nich  spa- 
třovati lze  předchůdce  forem  žralokovitých. 
Tyto  (Chondropterygii  seu  Elasmobranchiati 

37 


578 


Obratlovci. 


seu  Plagiostomi  seu  Selachii  sensu  lat.)  děliti 
ke  na  3  podřády:  Proselachii  (v.  Ichthyo- 
tomi)  vyznačují  se  nižší  organisací  proti 
iralokům  v  užším  slova  smysle  ťmají  ústa 
terminálu í  a  nešikmá,  nezřetelná  těla  obratlů, 
7  oblouků  iabcrnich,  velmi  původní  stavbu 
okončin,  čímž  nabývají  přímo  významu  sku- 
piny východní  pro  ryby  příčnoústé,  dvoj- 
á^né  a  Crossopterygie^,  při  čemž  ovšem  ne- 
scházejí též  příznaky  jisté  specialisovanosti 
(více  negativního  rázu,  na  př.  nedostatek 
supin  placoidnich  na  těle  mimo  ploutve); 
vyhynuli  v  palaeozoiku.  Selachii  j.  fřr.,  vy- 
snacené  chrupavčitou  kostrou  (někdy  s  usa- 
seninami  vápennými),  zřetelnými  obratli,  po- 
hyblivou hoření  čelisti,  placoidními  šupinami, 
pokrytými  žabry,  conem  arteriosním  na  srdci, 
spirálni  valvulou  střeva  a  nedostatkem  plo- 
vacího měchýře ;  dělíme  je  na  vlastní  žraloky 
(Sjualoidei)  a  rejnoky  (Batoidei);  od  palaeo- 
zoika  po  naše  dny.  říolocephali.  Chorda  dors. 

gersistuie,  obklíčena  četnějšími  kroužky,  nežli 
y  souhlasilo  s  počtem  segmentů,  hoření  če- 
list nepohyblivá,  splynulá  s  lebkou ;  od  palaeo- 
7.oika  do  nynější  doby.  Nejvyvinutějším  ty- 
pem chrupa včitých  ryb  je  palaeozoická  sku- 
pina AcanthodŮ,  Jež  od  žraloků  přímo  vede 
ke  ganoidům  z  blízkosti  Palaeoniscův.  Jiná 
skupina  nejistého  postavení  je  palaeozoická 
čeleď  Coccosteů,  připomínající  svou  stavbou 
jednak  prastaré  typy  pancéřnaté,  jednak  ga- 
noidy  a  ryby  dvojdyšné;  jednostranné  vy- 
vinutým tvarem  dosti  vysoce  organisovaným 
je  Dinichthys  z  devonu  amerického.  Vyšší 
ryby,  nežli  jsou  tuto  uvedené,  označujeme 
celkovým  názvem  Teleostomi.  Prvním  řádem 
jsou  Ganoidi  (ryby  skelnošupinné),  již  se  blíží 
jednak  žralokům  (spirální  klapkou  v  střevě, 
conem  arteriosním),  jednak  teleosteím  (skře- 
lemi žabry  kryjícími,  plovacím  měchýřem, 
přívěsky  pylorickými) ;  od  palaeozoika  po 
naše  dny  (skromné  zbytky).  Dělíme  je  na 
ganoidy  chrupavčité(fossilníPalaeonisci, 
recentní  jesetři  a  j.),  Lepidosteoidy, 
Amioidy  a  Crossopterygie  s  kostrou 
zkostnatělou.  Mezi  posledními  rod  Polypte- 
rus  (jen  recentní,  zajímavý  rozčleněním 
ploutve  hřbetní  v  četné  praporcovité  od- 
stavce) jeví  mnoho  znaků  původních  a  ne- 
malou samostatnost  v  systému.  Ryby  dvoj- 
dyšné (Dipneusti)  dýchají  žabrami,  v  chvil ídi 
potřeby  plovacím  měchýřem,  vytvořeným  na 
způsob  plic;  kostra  velmi  neúplně  zkostna- 
tělá, okončiny  tvaru  původního,  srdce  se  po- 
číná děliti  na  dvé.  Od  palaeozoika  po  naŠe 
dny.  Ryby  kostnaté  ^  Teleostei)  a  kostrou  ko- 
stěnou, měkkými  šupinami  (cycloidnímí  nebo 
ktenoidnimi),  žabrami  krytými,  bulbem  ar- 
teriosním, plovacím  měchýřem,  bez  klapky 
spirální  a  přívěsky  žaludečními  (appendicts 
mrloricae).  Přečetné  tvary  od  mesozoika  do 
dnes.  Ryby  dvojdyšné  možno  téměř  poklá- 
dati za  jakési  předchůdce  obojživelníků. 
Tito  (Amphibia)  poprvé  jeví  organisaci  te- 
trapoa,  mají  totiž  dva  páry  kráčivých  pěti- 
prstých  noh;  dále  je  vyznačuje  dvojitý 
conaylus  occipitální,  srdce  s  jednou  komo- 


rou a  dvěma  předsíněmi,  jakož  i  ineta- 
morphosa  ve  vývoji.  Třída  tuto  dělíme  na 
4  řády.  Stegocephali  jeví  organisaci  velmi 
primitivní,  vyhynuli  v  prvohorách.  Jejich  re« 
centními  potomky  (majít  lebku  dokonale 
uzavřenou,  velký  otvor  paríetálnO  jsou  exo- 
tičtí beznozí,  slepí  (^mnophiones,  Mlod 
(Urodela)  se  zřetelným  ocasem  (buď  trvale 
dýchají  žabrami,  Perennibranck{ata,  nebo  roaji 
zachovánu  aspoň  jednu  štěrbinu  iabemí» 
Derotremata^  čí  posléze  dýchají  v  dospělo- 
sti plícemi,  Salamandríny).  Žáby  (Anura) 
nemají  v  dospělém  stavu  ocasu  ani  iaber. 
Třída  plazů  (ReptUia)  charakterisuje  se  ne- 
párovým  condylem  occipitálním  (máji  téi  os 
transversum  na  lebce),  srdcem  o  dvou  před- 
síních a  komoře  neúplné  rozdělené,  tak  le 
se  tu  krev  arteriální  mísí  s  venosni,  i  délí 
se  v  tyto  řády:  Theromorphi,  masožraví  plazi, 
vyhynuli  v  druhohorách.  Ichthyopterygii  (Icb- 
thyosauři),  žraví  plazi  vodní  mesozoičtí. 
Rhynchocephali,  primitivní  ještěři  druhohor 
s  recentním  relictem  (Sphenodon  seu  ffattť 
ria).  Lepidosauri  (s.  Squamata),  šupinati  plazi, 
jeí  lišíme  vještěrky  (Laeertilia),  P  y  t  h  o  n  o- 
morphy  v  mesozoiku  vymřelé  a  hady 
(Ophidia),  Sauropterygii  byli  mořiti  ještéfi 
druhohor  Tsem  náleží  známý  Plesiosauras). 
Oielonii  (želvy).  Loricata  (krokodilové).  Z>ino- 
sauři,  mesozoičti  obrovští  ještéři,  blíiící  se 
již  v  kostře  k  vyšším  Amniotůro.  Pterosaurn 
(5.  Omithosauri),  křidlati  létající  plazi  druho* 
hor,  ptákům  velmi  blízcí  (sem  náleží  Ptero* 
dactylus).  Uvedení  dosud  o.  šlovou  studeno* 
krevními  (poecilothermními),  jejich  teplota 
tělesní  se  mění  totiž  dle  okolí;  naproti  tomu 
jsou  ptáci  a  ssavci  teplokrevni  (homoeo- 
thermní),  vlastně  mají  teplotu  krve  stálou 
(vačnatí  ssavci  jeví  však  dosud  jisté  kolísáni 
dle  vůkolní  teploty).  Třída  ptáků  (^Aves) 
dcfínuje  se  nepárovým  condylem  ocdpitál- 
nim,  dokonale  rozděleným  srdcem  a  pema* 
tým  pokryvem  těla.  Rozeznáváme  3  pod- 
třidy.  Saururae,  v  druhohorách  vyhynulé 
tvary  se  zuby  v  čelistech  a  dlouhým  opeře* 
ným  ocasem  (sem  náleží  Archaeopteryx). 
Ratitae  s  plochým  sternem,  jež  se  rozpadají 
v  tyto  řády :  O  d  o  n  to  1  c  a  e,  vyhynulé  formy 
s  ozubeným  zobákem.  Apterygiformes  ju 
bezzubí  (rec.  Kiwi)  a  Struthioniformes 
(pštrosi).  Carinatae  s  hřebenitým  výčnělkem 
na  kosti  prsní,  s  těmito  řády:  Odontotor- 
mae  s  dokonalými  křídly  a  zuby  v  čelistech, 
vymřely  v  druhohorách,  Impennes  (alky), 
Anseriformes,  Steganopodes,  Longi- 
pennes,  Grallatores,  Columbinae» 
Gallinaceae,  Rapaces,  Passeres,  Cy* 
pselomorphi,  Syndactyli  (vymř.),  Pici, 
Coccygomorpht  (diluviálni)  a  Psittaco- 
morphi  (papoušci,  s  mozkem  brázditým). 
Nejvyšší  třída  ssavců  (Mammalia)  určena 
je  dvojitým  condylem  occipitálním,  srsti  a 
Žlázami  mléčnými  Qež  jsou  přeměněné  tukové 
žlázy  kožní).  Nejnižší  skupina  jsou  ptako- 
řitní  (Monotremata)  s  kloakou,  bez  dělohy; 
kladou  vejce  v  kožnatém  obalu.  K  nim  ná- 
leží   nejspíše   Allotheria    v    triasu  vymřeli. 


Obratníky  —  Obrazárna. 


679 


Ostatní  jsou  iivorodi  a  děli  se  ve  dvě  hlav- 
ni větve:  vačnatce  (Marsupialia  s.  Dtdelphi) 
s  dvojitou  dčlohou  i  pochvou  (dčlime  je 
v  řád  roasoiravých »  Polyprotodontia, 
a  býloiravých,  Diprotodontia)  a  Pia- 
mentalit  (i,  Monodelphi)  s  Maileroyými  vý- 
vody, v  jednu  dělohu  splynulými  (s  řády 
£dentata,  Cetacea,  Unguiata  se  Si- 
renii,  Proboscidii,  Subungulata,  Til- 
lodontia  eocénni,  Rodentia,  Carnivora 
s  PinnipedVí  Insectivora,  Chiroptera, 
Při  mat  es).  Bbr, 

Obrataikv  v.  Kruh,  str.  274^. 

ObraSy  dílo  umění  malířského,  prove- 
dené kresbou  a  malbou  (barvami).  Rozezná- 
váme o  y  nástěnné  (na  stěnu  malované)  čili 
fresky,  nástropní,  pak  o-y  tabulové  (na 
plátně,  dřevě,  mědi,  kovech,  na  lepence,  pa- 
píře, kůii,  pergamene).  Ony  nazýváme  též 
o  y  monumen&lními  nebo  dekorativními, 
tyto  jsou  o  y  >stojanové«  (na  malířském 
stojane  malované).  Podle  způsobu  malby 
rozlišujeme  o  y  olejové,  aquarelly  (vodo- 
vými barvami  malované),  gouachc  (kliho- 
vými  barvami),  temperové  (barvami  připra- 
vovanými octem,  bílkem  a  vodou),  pastely 
^barevnými  tulkami  nebo  tyčinkami)  a  zprvu 
jmenované  fresky,  malby  na  čerstvé  omítce 
{al  freico)  neb  na  suché  omítce  (al  secco). 
Voskovými  barvami  neboli  enkausticky  se 
ji2  nemaluje.  O.  bývá  obyčejně  zarámován 
(v  dřevěném  zlaceném  nebo  barevném  rámci, 
mnohdy  zdobeném  řezbou),  také  kovové  te- 
pané a  ciselované  rámy,  pak  u  menších  o-ů 
rámečky  z  drahých  kovů  zlatnické  práce  se 
vyskytují..  Nejnověji  užívá  se  téi  rámů  po- 
taženýcn  látkou  (sametem,  hedvábím,  ply- 
šem). Starší  rámy  byly  zlacené,  v  XVII.  st 
černé  se  zlatou  lištou,  nyní  jsou  oblíbeny 
téi  rámy  barevné  i  bílé.  Rám  má  přispívati 
k  uměleckému  dojmu  o-u,  tedy  podřizovati 
se  o*n  barvou,  rozměry,  tvarem.  Nejobyčej- 
nější tvar  o-ů  bývá  pravoúhelný  čtverec, 
obdélník,  postavený  buď  na  straně  kratší, 
baď  na  delší.  jest  to  tvar  nejstarší.  O-y  rou- 
tovité,  kruhové  (Madonna  della  sedia  od 
Raífaela),  ovální  a  pak  o-y  obrysů  různě  vy- 
krojených byly  v  obyčej  uvedeny  teprve 
vlašskou  renaissancí.  O-y  nástěnné,  oltířňí 
atd.  nabývají  různých  obrysů  dle  architek- 
tunr  místa  (stěny,  oltářních  dveří  atd.),  na 
néifĚon  malovány.  Často  se  vyskytují  oblou- 
kovitá  zakončení,  buď  polokruhem,  neb  oj^i- 
válním  Horoeným)  obloukem.  O-y  v  podobě 
polokruhu  nazýváme  lunetty  (dle  franc).  Dle 
zobrazeného  předmětu  (franc.  síd^t)  rozezná- 
váme: podobizny  (portraity),  historické  o-y 
(výjevy  z  dějin  minulých  i  souvěkých),  o-y 
biblické,  o-y  svatých,  tyto  oboje  označované 
tél  iako  o-jr  církevní,  pak  genry,  t.  j.  výjevy 
se  života  lidského  (genry  lidové  č.  ethno- 
grafické,  historické,  krojové,  salonní,  ven- 
kovské atd.).  o-y  zvířat  (honby,  zvláštní 
druh  zastupuji  o-y  tak  řečených  malířů  koní, 
ííxdy  atd.),  krajin  (nyní  též  rozličné  druhy: 
komponované  č.  »historické«  krajiny,  po- 
hledy [veduty],  pak  krajiny  náladové,  rea- 


listní,  franc.  paysage  intime),   zátiší  {nature 
morté),  květin,  ovoce.  FM-s. 

Obrasánia,  místnost  anebo  budova,  kde 
bývají  chována  díla  malířského  umění.  V  no- 
vější době  nazýváme  tak  palácové  stavby 
značnějších  rozměrů,  státní  neb  obecní,  ve- 
řejné sbírky  obrazů  v  a  též  sbírky  soukromé. 
Dříve,  a  déje  se  tak  dosud,  užívalo  se  ná- 
zvu >galerie«,  podle  místností,  jejichž  délka 
převyšuje  šířku  v  poměru  4:1  nebo  více. 
Takové  galerie  byly  součásti  uměleckých 
sbírek  a  mnohdy  skutečné  chodby  (v.  Ga- 
lerie). Nyní  nacházíme  v  hlavních  městech 
o-ny  často  ve  spojení  s  musejními  sbírkami 
nebo  na  uměleckých  ústavech.  Však  budují 
se  též  zvláštní  o-ny,  účelně  zařízené  stavby 
s  prostrannými  sály,  opatřenými  vrchním 
světlem.  První  o-ny,  t.  j.  sbírky  obrazů  star- 
ších i  soudobých  mistrův,  zakládány  byly 
v  Itálii  za  času  vzmáhající  se  renaissance. 
V  XVn.  stol.  proslula  o.  císaře  Rudolfa  II. 
na  hradě  Pražském,  která  tvořila  oddělení 
>umělecké  a  pokladové  komory«  jeho,  nej- 
stkvostnější  v  Evropě  sbírky  soch,  přepy- 
chových předmětů,  šperků,  řezeb,  mincí, 
zbraní  a  obrazů  v.  O.  tato  obsahovala  malby 
Tizianovy,  Rubensovy,  Důrerovy  a  jinoch 
slavných  malířů  vlašských  a  nizozemských, 
které  jsou  nyní  v  o -nach  v  Drážďanech, 
v  Lipsku,  ve  Vídni,  ano  zavezeny  byly  i  do 
Švédska  a  Dánska.  Z  nynějších  o-ren  sluší 
jmenovati:  v  Praze  galerii  společnosti  vla- 
steneckých přátel  umění  v  Kudolfině  (dva 
obrazy  Rubensovy,  pocházející  z  kostela  sv. 
Tomáše  na  Malé  Straně,  mistry  nizozemské, 
vlašské  a  německé,  téŽ  sál  obrazů  moder- 
ních), o -nu  v  paláci  hrab.  Nostice  na  Malé 
Straně  (podobizna  od  Rembrandta,  podo- 
bizna od  Rubense,  zastoupeni  jsou  čeští 
mistři  Reiner,  Brandl),  soukromou,  avšak  ve 
zvláštním  sále  s  vrchním  osvětlením  umístě- 
nou o -nu  cis.  rady  J.  V.  Nováka  na  Flo- 
renci 11,  o-nu  kláštera  strahovského  a  ně- 
které sbírky  soukromé  (cis.  rady  Jahna,  dra 
Srba).  Proslulá  jest  o.  v  dvorním  umělecko- 
historickém  museu  ve  Vídni  (2000  obrazů 
starých  mistrů,  velká  díla  Rubensova,  Ti- 
zian,  Dúrer  a  400  obrazů  v  umělců  nověj- 
ších), dále  galerie  v  akademii  výtvarných 
uměni  a  o.  v  paláci  kníž.  Liechtenštema, 
k  nimž  se  druží  cenná  sbírka  kreseb  a  rytin 
zvaná  > Albertina*  (zal.  vévodou  Albrechtem 
Sasko-Těšínským,  přešla  na  arcivévodu  Al- 
brechta Rakouského).  V  Pešti:  zemská  o. 
v  paláci  akademie  (800  starých  obrazů),  o. 
v  národním  museu  (400  obrazů  malířů  mo- 
derních, ponejvíce  maďarských).  V  Rusku 
vyniká  o.  v  Éremitáži  petrohradské  (1700 
čísel,  mistrovská  díla  nizozem.  malířův,  za- 
stoupeni Rembrandt,  Ph.  Wouwermann,  Ruis- 
dael,  Rubens,  van  Dyck,  Teniers  mlad.), 
v  Moskvě  galerie  Treťjakova  (moderních 
obrazů  v  umělců  ruských).  Slavné  o-ny  vlaš- 
ské umístěny  jsou  ve  starých  palácích,  klá- 
šteřích atd.  V  Benátkách  zasluhuje  povšim- 
nutí o.  v  akademii.  Klassická  díla  vlašského 
malířství  nacházíme  v  Bologni  (Sv.  Caecilii 


580 


Obrazec  —  Obrazoborci, 


od  RafOaela),  y  Miláně  (t.  zv.  Brera),  ve  Flo- 
rencii (akademie,  palazzo  Pitti,  Uífízie).  Nea- 
pol má  o-nu  v  Museo  Nazionale,  Řím  světo- 
známou o-nu  vatikánskou,  založenou  pape- 
žem Piem  VII.,  důležité  o-ny  jsou  v  Parmě, 
v  Pcrugii  a  v  jiných  městech  italských,  kde 
mocné  šlechtické  rody  po  staletf  ozdobo- 
valy své  paláce  uměleckými  výtvory.  O-ny 
nacházíme  v  palácích  Borghesů,  Colonnu, 
Corsinů,  Dorlu  a  j.  Největší  a  nejbohatší 
o-nou  honosí  se  Francie,  jest  to  sbírka 
obrazů  v  Louvrů  pařížském  (2000  starých 
obrazů,  1000  maleb  mistrů  franc).  Díla  mo- 
derních malířů  franc.  chová  Musée  du  Lu- 
xembourg  v  Paříži,  ve  Versaillech  znázor- 
něny franc.  dějiny  asi  5000  moder,  obrazy. 
Prado  museum  v  Madridě  obsahuje  obrazy 
slavných  mistrů  španělských  (Murillo,  Ve- 
lasquez,  Goya).  Ve  Svýcarech  jsou  o-ny 
v  Basileji,  v  Cnrichu,  v  Berně,  v  Genevě. 
Národní  o.  Švédská  spojena  s  nár.  museem 
ve  Štokholmě,  norská  v  uměleckém  museu 
v  Christianii.  Dánové  zařídili  o-nu  v  Ko- 
dani. Anglické  malířství  lze  studovati  v  Na- 
tional Gallery  v  Londýně  (1000  klassických 
obrazův  a  domácí  mistři),  pozoruhodná  jest 
o.  v  South-Kensington-museu,  cenné  sou- 
kromé o-ny  jsou  v  Bridgewaterhouse,  Hert- 
íorthouse,  fr.  obrazy  moder.,  Grosvenorhouse, 
pak  v  král.  zámcích  Hamptoncourt  a  Windsor- 
castle.  Belgické  o-ny  v  Brusselu  (Palais  des 
beaux-arts  a  Musée  modeme),  pak  v  Ant- 
verpách, v  Bruggách  a  v  Gentu  chovají 
klassická  díla  malířův  nizoz.,  taktéž  v  Hol- 
landsku  říšské  museum  (Rijksmuseum)  v  Am- 
sterdame, jehož  o.  náleží  mezi  nejslavnější. 

V  Amsterdame  jsou  soukromé  galerie  Fo- 
dorova  a  Sixova  rovněž  pamětihodný.  O-ny 
v  Haagu  (s'Gravenhaage)  i  Haarlemu  a 
v  Rotterdamu  chovají  obrazy  slavných  ro- 
dákův svých  (na  př.  F.  Halse  v  Haarlemu). 

V  Německu:  Berlín  (staré  museum,  národní 
galerie  —  National- Galér ie)^  Mnichov  (Stará 
a  nová  pinakotheka,  galerie  hrab.  Schacka), 
Drážďany  (slavná  Madonna  se  sv.  Sixtem  od 
Raffaela),  Karlsruhe,  Štutgart,  Cassel,  Darm- 
stadt, Frankfurt  (St&delův  umělecký  ústav), 
Kolín  n.  R,  (museum  Wallraf-Richartz),  Lip- 
sko, Zvěřin,  Brunšvik,  Vratislav,  Hannover, 
Hamburk  (Kunsthalle).  V  Americe  vznikly 
o-ny  v  Nov.  Yorku  (Metropolitan  museum), 
Washingtone  (Corcorangallery),  Philadelphii 
(Akademie)  a  v  Baltimore  (WaltersgalleryV 
v  nichž  ovšem  klassická  díla  malířská  schá- 
zejí. F.H-s, 

Obrazeo,  také  nákres,  v  mathematice 
slově  v  užším  smysle  omezená  čásť  roviny, 
ve  smysle  širším  vůbec  grafické  znázornění 
jakéhokoliv  útvaru  prostorového,  bodu,  čáry, 
roviny  nebo  tělesa;  potom  slově  zhusta  také 
konfigurací. 

Obrazivost  v.  Fantasie. 

u  Obrázku,  rulová  kupa  v  Krkonoších, 
v.  Čechy,  str.  20  b. 

Obraznost  v.  Fantasie. 

Obrazoboroi  {ikonoklastaé)  šlovou  v  cír> 
kcvních  dějinách  odpůrcové  uctívání  obrazů. 


Nejstarší  křes&inství  nedopouštělo,  podobné 
a  z  týchž  příčin  jako  náboženství  židovské  a 
později  muhammedánské,  zobrazovati  bytosti 
i  zjevy  nadpřirozené  a  uctívati  takové  obrazy; 
jeví  se  v  tom  snaha  vzdáliti  se  co  možno  nej- 
více od  pohanské  modloslužby.  Na  nejstaršSch 
náhrobcích,  stěnách,  nádobách  aj.  počínaiic 
od  IL  stol.  shledáváme  pouze  symbolické 
znaky,  jako:  kříž,  palmu,  beránka,  révu,  rybu^ 
l3^u,  holubici,  dobrého  pastýře,  loď,  kotvici 
a  pod.  Skutečné  obrazy  Krista  zavedly  do 
svých  modliteben  v  této  době  pouze  některé 
gnostické  sekty  (basilidiáni,  ofíté,  karpo- 
kratiáni);  synoda  v  Elviře  r.  305  vyslovila 
se  přímo  proti  tomu.  Znenáhla  však  snaha 
po  názorném  představování  věcí  nadpřiro- 
zených a  výjevů  z  církevní  historie  vedla 
k  tomu,  že  i  v  církvi  pravovčrné  připou* 
stěny  obrazy  výjevů  ze  života  svatých,  pak 
i  P.  Marie,  Krista  a  Boha.  Určitého  schvá- 
lení dostalo  se  tomuto  zvyku  od  papelc 
Řehoře  L,  který  se  vyslovil  (v  listě  k  mar- 
seilleskému  biskupu  Serenovi),  že  co  jest 
písmo  těm,  kdo  čísti  umějí,  to  obraz  těm, 
kdo  čísti  nedovedou.  Od  té  doby  stalo  se 
všeobecně  zvykem  umísťovati  obrazy  v  ko- 
stelích  a  vzdávati  jim  úctu,  jeŽ  ovšem  od- 
nášeti se  měla,  jak  církev  vidy  prohlašovala, 
ne  k  obrazu  samému,  nýbrž  k  předmětu^ 
jejž  představoval.  Ale  u  nižšího  lidu,  zejména 
na  východě,  počala  se  úcta  ta  brzy  svrho* 
váti  v  nesmyslnou  pověrčivost  a  pohanskou 
adoraci  obrazů  samých;  přičítána  jim  zá* 
zračná  moc,  brány  za  kmotry,  barva  i  nich 
seškrabována  a  ve  večeři  Páně  požívána 
a  pod.  Mniši,  hlavní  hotovitelé  obrazů,  po- 
čínání nesmyslné  podporovali.  Za  to  vsak 
vrstvy  vzdělané,  světské  i  duchovní,  dívaly 
se  na  takovou  převrácenost  s  nevoli,  spa- 
třujíce v  ní  nebezpečí  pro  vývoj  národní 
povahy;  zejména  v  Malé  Asii,  kde  živel  kře- 
sťanský stýkal  sé  s  muhammedánským,  úctě 
obrazů  naprosto  nepřátelským,  objevil  se 
již  v  VII.  stol.  silný  odpor  proti  ctěni  obrazů 
vůbec.  Věci  té  ujal  se  konečné  císař  Lev  in. 
Isaurský  (717—741);  pokládaje  náboženskou 
tu  přepjatost  za  Škodlivou  —  a  jistě  ne 
z  malicherných  oněch  důvodů,  jež  přikládali 
mu  později  ikonodulští  fanatikové  —  umí- 
nil si  pokusiti  se  o  nápravu.  Ediktem  z  r.  726 
vyslovil  se  proti  ctěni  obrazův  a  nařídil,  aby 
obrazy  v  kostelích  věšeny  byly  v^še,  by  se 
zabránilo  pověrečnému  jich  dotýkání.  Ale 
rozkaz  ten  sám  o  sobě  mírný  vzbudil  velikou 
bouři  v  lidu  od  mnichů  podněcovaném  a 
narazil.  Že  vydán  byl  samovolně  od  císaře^ 
také  na  odpor  papeže  Řehoře  II.  V  Helladě 
došlo  r.  727  k  povstání,  v  němŽ  jakýsi  Kos- 
mas provolán  císařem.  Tu  císař  pokořiv  po- 
vstalce vystoupil  bezohledněji  a  nařídil  r.  728, 
aby  všechny  sochy  a  obrazy  svatých  byly 
z  kostelů  vyklizeny.  Veškero  obyvatelstva 
rozstoupilo  se  na  dvě  strany:  ikonoklasty 
a  ikonoduly,  jeŽ  příkře  proti  sobě  se  po- 
stavily. Ikonodulové,  krutě  pronásledováni » 
měli  však  oporu  v  Římě,  kde  papež  Řehoř  HI. 
na  synodě  r.  732  ikonoklasty  exkommuni- 


Obrazotvornost  —  Obrenovič. 


581 


koval,  a  v  předním  theologu  té  doby,  Janovi 
z  Daniaáka.  Nástupce  L^v  Konstantin  V. 
<741 — 775)  pokračoval  bezohledné  v  politice 


O.  mlhové  v.  Kouzelná  svítilna 
str.  1010. 
Obráieoi    stroje    (Stossmaschinen)   jsou 


Otcové  a  kruté  pronásledoval  mnichy  a  ctitele  !  vlastné  svisle  hoblovací  stroje   pro  hrubší 


obrazů;  r«  754  svolal  synodu  338  biskupů, 
jci  cténí  obrazů  zavrhla,  jeho  syn  Lev  IV. 
<775— 780)  počínal  si  vlivem  své  manielky 
Ireny  jiŽ  mirnéji,  po  jeho  pak  smrti  Irena, 
vládnouc  jako  poručnice  svého  syna  Kon- 
stantina VI.,  přešla  nejprve  k  toleranci,  po- 
tom úplné  na  stranu  obrazoctitelů.  Ve  sroz- 
uménl  8  papežem  Hadriánem  I.  svolán  r.  787 
všeobecný  koncil  do  Nicee,  kde  snesení  syn- 
ody %  r.  754  završena  a  cténí  obrazů  schvá- 


odstranéní  vrstev  při  předmétech  zhruba  vy- 
kovaných, odlitých,  nebo  pro  zhotovování 
drážek  pro  klíny,  péra  atd.  V  rámu  (vyobr. 
č.  2935.)  B  s  výbéž.  F  pohybuje  se  v  dvoj- 
násobném vedení  R  smyk  5,  ve  kterém  po- 
mocí šroubů  a  třmenů  upevněn  jest  nůž  n. 
Váha  smyku  vyrovnána  jest  závažím  g.  Přímo- 
čarého pohybu  smyku  dosáhne  se  s  trans- 
misse  stupňovým  řemenovým  kotoučem  R 
(dle  obrazu  při  stroji  tomto  možno  dosáh- 


leno  8  odůvodněním.  Že  úcta,  jež  činí  se  nouti  trojí  různé  rychlosti),  ozubeného  sou- 


obrazům,  vztahuje  se  k  svatým,  jeŽ  obrazy 
ty  představují.  Ale  tím  spory  neodklizeny. 
Když  povýšením  Lva  V.  na  trůn  (813)  nabyl 
převahy  živel  vojenský,  v  nčmŽ  názory  ikono- 
klastické  měly  vrch,  boj  obno- 
ven. Lev  V.  svolal  r.  815  přes 
odpor  mnichů  synodu,  jež  sne- 
sení nicejská  zavrhla  a  obno- 
vila staré  zákazy.  Pronásledo- 
vání obrazoctitelů  počalo  se, 
ač  značné  mírnéji  než  dříve, 
znovu  a  trvalo  i  za  císařů  Mi- 
chaila  II.  (820-829)  a  Theofila 
<^29— 842).  Teprve  vdova  po 
Theofilovi  Theodora  vládnouc 
«a  nezl.  syna  Michaila  svolala 
synodu  r.  842,  jež  obnovila 
usneseni  sněmu  Nicejského. 
Tím  dlouholetý  zápas  ukon- 
čen ;  do  popředí  vstoupily 
pak  jiné  spory.  Dosud  slaví 
se  v  církvi  východní  výroční 
den  toho  sněmu  19.  února 
jako  slavnost  orthodoxie  (;} 
xvptaxr}  rrjg  og^odo^iag).  —  Na 


kolí  o,  čepu  X,  páky  e  a  čepu  i'.  Předmět 
upne  se  šroubv  a  příložkami  na  upínací  de- 
sku T,  která  dostává  pohyb  v  právo  v  Icvo 
pomocí  šroubů  5,  s'  a  matek  uložených  ve 


Č.  2935.  Obráíccí  stroje. 


západě,  kde  ctění  obrazů  nebylo  se  zvrhlo  '  vedení,  dále  pohyb  točivý  pomocí  šroubu  s" 
<lo  té  míry.  objevil  se  pouze  slabý  ohlas  a  šroubového  kola.  Pohyb  tento  děje  se  ručně 
velkého  sporu  o  cténí  obrazů.  Synody  |  nasazenou  klikou  na  čepích  r,  r, ,  r,  nebo 
církve  francké  z  r.  794  (ve  Frankfurtě)  a  I  samočinné  pákovým  ústrojím  fc*,  ^',  h,  západ- 
«  r.  825  (v  Paříži)  vyslovily  se  proti  úctě  i  kou  a  rohatkou  \,  které  uvedou  v  pohyb  cy- 
obrazů,  nezavrhujíce  však  obrazů  samých  lindrická  a  kuželová  kola  a  jimi  pak  příslušné 
jako  výzdoby  a  jako  prostředku  ke  zvý-  šrouby  s,  f*,  s".  Nůž  u  větších  strojů,  kde 
žení  pobožnosti.  Ale  snesení  ta  nenabyla  by  tření  způsobené  upětim  šroubův  a  třmenů 
v  praxi  významu.  Teprve  reformace  hnula  nebylo  spolehlivé  k  udrženi  jeho,  opírá  se 
zase  otázkou  o  cténí  obrazů.  —  Srv.  Schlos-  ještě  o  nos  ve  smyku  zapuštěný.  U  malých 
ser,  Gescb.  der  bilderstúrmenden  Kaiser  strojů  nůž  pohybuje  se  v  řezu  i  na  prázdno 
/Frankř.,  1812);  Marx,  Der  Bilderstreit  der  i  stejnou  rychlostí,  u  velikých  jest  rychlost 
byzant.  Kaiser  (Trcvir,  1839);  Lůdtke,  Die  chodu  naprázdno  iVj—lVskrát  větší.  Rych- 
Btlderverehrung  u.  die  bildlichen  Darstel- 1  lost  v  řezu  bývá  pro  litinu,  kujné  železo  100 
lungen  in  den  ersten  christl.  Jahrhunderten  i  až  140  mm  za  1  sekundu,  u  mosazu  a  bronzu 
<Freib.  v  Br.,  1874);  Schwarzlose,  Der  Bilder-  140—160  mm  při  tlouštce  třísky  *  3— iVj  mm, 
streit,  ein  Kampf  der  griech.  Kirche  um  ihre  Úhel  řezový  u  nože  jest  pro  litinu  a  kujné 
Eigenart  und  Freiheit  (Gotha,  1890);  Uspěn- 1  železo  66*  a  úhel  podbroušení  pro  litinu  4* 
Bkij,Konstantinopolskij  sobor  842  g.(ŽMNPr.,  a  kujné  žel.  3*,  pro  mosaz  a  bronz  úhel  ře- 
1891,  leden;  otišt.  ve  >Fílosofskoje  i  bogo-  zový  76**  a  podbroušení  3^ 
fllovskoje  dviženije  v  Vizantiji<,  Petrohrad,  Obrenoidó,  jméno  rodiny  v  Srbsku  pa- 
1892),  nující,    pocházející    od    srbského     rolníka 

Obrasotvomost  v.  Fantasie.  Obrenaz  Brusnice   v  kraji   užickém,  je- 

Obrasosnalstvi  v.  Ikonografie.  hoŽ  manželka  Višnja,  provdaná  po  druhé 

Obraiy  v  deskript.  geometrii  v.  Ikono-   za   rolníka   TcŠu,   byla   pramateří   tohoto 


grafie  a  dodatek  prof.  Tilšra  ke  či.  Ikono- 
gnosie  v  dfle  XIL 


rodu.    Viz  Miloš  Obrenovič;  Milan  2); 
Michal  28). 


582 


Obrepce  —  Obrna. 


Obrepoe  (\^t,  obreptio),  vylákáni  čeho, 
jmenovitě  vylákání  církevní  výsady  tím,  ie 
prosebnik  uvedl  vydavateli  výsadního  listu 
(reskriptu)  okolnosti,  jichž  není.  Naproti 
tomu  nazývá  se  subrepcí  zatajení  tako- 
vých okolností,  které  mohly  míti  za  násle- 
dek odřeknutí  reskriptu. 

Obrev  neb  o  brv,  silná  iňůra,  na  které 
nahoře  jest  nataiena  sít  (v.  Ne  vod);  pro- 
vaz, kterým  se  natahují  tenata. 

O^Brlen  [o'brajen]:  1)  0'B.  William 
Smith,  politik  irský  (♦  1803  v  Cahirmoyle, 
t  1864).  Pocházeje  ze  vznešené  rodiny  irské 
zvolen  v  mladém  věku  do  dolní  sněmovny 
a  vystupoval  horlivé  pro  reformu  poměrův 
irských.  Otázkou  tou  zabývá  se  jeho  spis 
Reproducthe  employment  (Dublin,  1847).  Jako 
jeden  z  hlavních  osnovatelů  bouří  irských 
r.  1848  byl  vládou  stíhán,  po  marném  po- 
kuse branného  odporu  zajat  a  k  smrti  od- 
souzen. Trest  ten  zmírněn  však  na  deportaci 
do  Austrálie,  odkud  O'  B.  teprve  r.  1856, 
obdržev  milost,  do  vlasti  se  vrátil. 

2)  0'B.  William,  politik  irský  (*  1852 
v  Mallow).  Byv  záhy  Žurnalist,  činný  a  vystu- 
puje rozhodně  pro  národní  požadavky  irské, 
vstoupil  r.  1883  do  dolní  snémovnjr  anglické, 
kde  záhy  stal  se  známou  osobností.  Při  tom 
vydával  časopis  >United  Ireland«,  hlavní  to 
orgán  stoupenců  Home -Rule,  a  agitoval 
účinně  mezi  lidem  irským,  vyzývaje  k  od- 
pírání daní  a  příkrým  protestům  proti  stá- 
vajícím poměrům.  Pro  činnost  tu  byl  ně- 
kolikráte stihán  a  r.  1890  donucen  k  útěku 
do  ciziny.  V  únoru  1891  vrátil  se  do  Anglie, 
podstoupil  několikaměsíční  vazbu  a  po  roz- 
kladu jednotné  irské  strany  stal  se  vůdcem 
Protiparnellovců,  zastupuje  od  r.  1892  město 
Cork  v  dolní  sněmovně.  0'B.  byl  také 
básnicky  činný,  napsav  román  When  we  were 
boys  (Londýn,  1890). 

ObřistTi,  Břist,  farní  ves  v  Cechách, 
v  hejtm.  a  okr.  mělnickém  na  lev.  bř.  Labe 
(jež  zde  tvoří  ostrov);  87  d.,  669  oby  v.  č., 
11  n.  (1890),  kostel  sv.  Jana  Křt.  (ve  XIV.  st. 
far.),  3tř.  šk.,  opatrovna,  pš.  a  několik  vinic. 
Samoty:  Bažantnice,  naLamberku  a  naŠtě- 
páně  s  pramenem  Světička.  Alod.  panství 
(1313*50  ha)  se  zámkem,  dvorem,  válc.  mlý- 
nem a  pilou  drží  Ferdinand  hr.  Trauttmans- 
dorff.  Bývalá  tvrz  byla  ve  XIV.  stol.  sídlem 
rodu  t.  jm.  R.  1390  seděl  tu  Mareš  p  Újezda 
a  po  něm  syn  Mikuláš  Chudý  z  Újezda  a 
Lobkovic.  Potomci  tohoto  přijali  jméno 
Hasišteinští  z  Lobkovic,  z  nichž  Jindřich 

Erodal  (1542)  O.  Vilémovi  Kamýckému  ze 
rStiboře.  Po  smrti  jeho  syna  Albrechta 
(t  1585)  držela  O.  Kateřina,  manželka  Mi- 
kuláše Sekerky  ze  Sedčic.  Ale  ovdověvši 
odkázala  O.  (1597)  Karlu  Castovci  Myškovi 
ze  Žlunic.  R.  1618  koupil  O.  Václav  Šťastný 
Pětipeský  z  Chýš  a  Egerberka,  jemuž  pro 
vzpouru  po  bitvě  bělohorské  O.  od  komory 
králov.  zabráno  a  prodáno  Polyxeně  z  Lob- 
kovic, od  níž  je  koupil  Jan  sv.  p.  z  Goesu. 
R.  1657  držela  zboží  Marie  Cecilie  Renata 
hr.  z  Náchoda  a  Lichtenberka,  potom  rodina 


Slavatů,  z  nichž  Marie  po  vymření  mužských 
potomků  dědila  (1689)  statek  obřístevský 
a  provdala  se  za  Leopolda  hr.  Trauttmaoa- 
dorffa,  po  němž  se  tu  vystřídalo  několik 
majetniků,  zejména  od  r.  1817  generál  Fr. 
sv.  p.  KoUer,  který  vystavěl  (1824—26)  na 
místě  staré  tvrze  nynější  zámek.  Adjutantem 
Kollerovým  byl  M.  Z.  Polák,  jenž  na  zámku 
zdejším  složil  první  zpěvy  básně  »VzneŠe- 
nost  přírody«.  R.  1847  koupili  O.  opět  hr. 
TrauttmansdoríTové,  z  nichž  Marie  hr.  T. 
založila  zde  r.  1873  opatrovnu,  na  niž  vyna- 
kládá ročně  6000  K ;  správu  vedou  škol.  sestry. 
R.  1 847  zemřel  na  O.  zakladatel  první  České 
paroplavby,  Angličan  John  Andrews. 

Obřiť,  chybně  O  h  ř  i  c  ( WobařitO,  ves  v  Ce- 
chách,  hejtm.  Litoměřice,  okr.  Lovosice,  fara 
Dlažkovice,  pš.  Třebenice;  24  d.,  98  ob.  n. 
(1890).  samota  Hvižďalka. 

Obřiska  (lat.  circumcish)  jest  operativní 
v^kon,  jímž  se  předkoŽka  mužského  údu  po- 
hlavního odřezává.  Nehledě  k  momentu  ri* 
tuálnímu,  vykonává  se  tak.  Že  předkožka  se 
povytáhne  a  v  jakousi  vidlici  nebo  svorku 
zachytí,  načež  se  odřízne,  kdežto  vnitřní  jcji 
list  nehtem  se  rozruší.  Rána  se  potom  vyssaje 
a  obváže.  Je  snadno  pochopitclno,  že  tako- 
výmto způsobem  rána  snadno  se  může  na- 
kaziti. U  Isráélitův  o.  udržovala  se  stále,  vy- 
jímaje doby  úpadku,  kdy  násilným  pov]^- 
hováním  kííže  přes  žalud  (epitpasmus)  snažili 
se  zakrýti  stopy  její.  Podobným  asi  způso* 
bem  jako  u  mužů  vykonává  se  o.  u  mnohých 
kmenův  afrických,  malajských  a  indiánských 
také  u  žen,  při  čem  zhusta  i  poštiváček  a 
hřebínky  bývají  odřezávány.  O  rozšíření  o -ky 
srv.  Člověk,  str.  797. 

Obrna  (o  chr n  u  ti,  paralysis,  akinetis)  hlásí 
se  tím,  že  svaly  pozbyly  schopnosti  stahu, 
který  na  fysiologické  dráždění  dostaviti  se 
musí;  je-li  stah  nedostatečný,  nebo  nemá-li 
obvyklé  energie,  mluvíme  o  o-ně  nedoko* 
n  a  I  é(paresi$),  O-nou  postiženy  bývaii  i  hladké 
svaly  i  svaly  se  žíhanými  vlákny.  O  tom,  ie 
svaly  hladké  jsou  ochrnuty,  přesvědčíme  se 
přímým  výzkumem  jen  výjimečně,  o  o-né 
svalů  žíhaných  velmi  snadno:  dostačí  vypá- 
trati, po  kterou  míru  usmyslené  stahy  jsou 
možný  a  zdali  vůbec  a  jak  veliký  odpor  kla- 
dou pohybům  passivnim.  Nejdůležitějšími  jevy 
o-ny  jsou  nehybnost  a  chabost  svalová;  kon- 
četiny  o-nou  postižené  podléhají  pak  jen  zá- 
konu tíže  a  ve  vzpřímené  poloze  i  leže  visí 
chabě  podle  těla  a  pozdviženy  byvše  bez 
vlády  svojí  vahou  klesají  nazpět.  Rozměr 
o-ny  jest  v  každém  případě  jiný  a  odtud 
rozmanité  názvy:  povšechná  o.  (diaplegie), 
polovičatá  o.  (hemiplegie),  o.  symmetri* 
ckých  končetin  (paraplegie),  o.  jednotli- 
vého údu,  sousvalstva  a  svalu  (monoplegie); 
posléz  mluvíme  o  o-nách  sdružených  čili 
associovaných.  O.  povšechná  (o.  veš- 
kerých končetin)  jest  vzácná:  rozmanité  pa- 
thoíogické  processy  obou  polovin  mozko- 
vých, mostu  Varolova,  horní  části  šíjové 
míchy,  mnohotný  zánět  nervový  mohou  ji 
způsobiti.  Při  processech  mozkových  a  mo- 


Obrna  583 

stu  bávají  ochrnuty  s  končetinami  také  obě  vých  s  převahou  v  periferických  nervech, 
poloviny  lícní,  při  processech  míšních  a  po-  řidčeji  v  mozku  a  míŠe.  Přes  to  původ  mno- 
lyneuritidč  nikoliv.   Nepoměrné  častější  po-  •  hých  obrn  setrvá  neobjasněn.  —  Jestliže  o. 


všechné  o^ny  jest  hemiplegie  (v.  t)  a  pa- 
raplegic  (v.  t);  hemiplegie  jest  projevem 


se  uhostila,  jest  dalším   úkolem,  stanoviti, 
zdali  příčinou  jeji  jest  onemocnění  mozku, 


onemocněni  mozkového;  paraplegie  násled-  míchy,  periferických  nervů  či  svalu  samého, 
kem  onemocnění  míšního  (v.  Mícha,  ne-  1.  Při  o-nách  mozkových  dlužno  pak  zji- 
moci).  Vzácný  nejsou  ani  monoplegie, ,  stiti,  zdali  běží  o  o-nu  korovou  (korti- 
které  častéji  jsou  podmíněny  onemocněním ,  kalní ^  či  ostatní  tkáně  mozkové.  Éxperi- 
penferických  nervů  xležli  onemocněním  urči- .  mentální  pokus  na  zvířeti  |a  klinické  pozo- 
tých  (motorických)  pásem  kůry  mozkové:  rování  učí,  Že  závitky  mozkové,  uložené 
▼  případě  tom  monoplegie  mají  název  korti-  s  obou  stran  podle  Rolandovy  rýhy,  slouží 
kálních.  Associovanýroi  o-mizoveme  ony  úmyslným  pohybům  opačné  poloviny  těla. 
rozmanitých  innervačních  okrsků,  jež  vzni-  Porušení  těchto  závitků  (nekrosa,  nádor,  zra- 
kají  soudobě  přičiněním  jednoho  a  téhož  není  atd.)  má  vzápětí  o-nu,  která  jako  kor- 
processu.  Příkladem  podobné  associované  i  tikal  ní  vyznamenává  se  některými  zvlášt- 
o-ny  jest  o.  líce  po  jedné  a  hemiplegie  po  nostmi  —  postihne  toliko  jednu  nebo  druhou 
opačné  straně;  nebo  hemiplegie  jedné  strany,  |  končetinu,  neb  dokonce  jednotlivá  sousval- 
o.  lícního  nervu  a  abducentu  po  druhé  straně,  štva,  sloučena  bývá  po  případě  s  afasií,  vy- 
Terminologie  lékařská  mluví  o  o-nách  cen- 1  vijí  se  pozvolně,  opověděna  a  provázena 
trálnich  a  periferických;  ale  definice  bývá  trháním  a  křečí  svalů,  které  podléhají 
ta  vyjímá  se  jinak  ve  smysle  fysiologickém ,  ochrnutí;  čiti  kožní  i  svalové  bývá  porušeno 
a  klinickém.  Fysiolog  při  každém  pohybu  i  jen  nepatrně,  elektrická  dráždivost  ochrnu- 
rozeznává  tři  fase:  podnět  k  pohybu,  který  tých  svalů  jest  netknuta.  Jest  přirozeno,  že 
vychází    z   některého    motorického   středu,   také  pathologické  processy  mozkových  plen, 


svod  impulsu  a  stah  svalový.  Proto  fysiolog 
rozeznává  tři  druhy  o-n:  a)  středu,  h)  svod- 
ných (kortikomuskulámich)  drah,  c)  svalovou 
(o-na    royopathickou).    Při    tom    dlužno 


když  zasáhly  motorické  pásmo  kůry  mozkové, 
bývají  provázeny  o-nou  kortikální  (krváceni 
do  plen  mozkových,  zánět  mozkových  plen 
atd.).   Pathologické  pochody  v  kůře  a  ple- 


sobč  ovšem  připamatovati,  že  nejsou  svod- 1  nach  mozkových  na  zpodině  lebeční  budí 
Dými  drahami  toliko  periferické  nervy,  nýbrž  o-ny  mozkových  nervů.  —  2.  O  o-nách  ni- 
i  mícha  a  z  velké  části  i  mozek;  za  centrální  tromozečních,  které  vznikají  porušením 
O-ny  fysiolog  pokládá  jen  ty,  které  vznikají  motorických  vláken  nervových  v  mozku,  t.  j. 
porušením  Šedé  hmoty,  t.  j.  kůry  mozkové, ;  od  jejich  odštěpení  zgangliových  buněk  kůry 
všechny  ostatní  jsou  svodové,  jednostejno, ;  mozkové  až  po  jejich  vstup  do  míchy,  čte- 
zda  podmíněny  jsou  porušením  bílé  hmoty  nář  pokyny  nalezne  ve  či.  Hemiplegie. 
mozkové  či  některého  periferického  nervu.  Tyto  nitromozeční  o-ny  jeví  se  téměř  bez 
Toto  íysiologem  provedené  rozvržení  obrn  ,  výjimky  ve  formě  hemiplegie:  ochrnuto  bývá 
jest  sice  rationální,  ale  není  praktické.  Kli- ,  svalstvo  končetiny  horní  a  dolní  i  lícní  a  to 
oika  rozvrhuje  o-ny  na  mozkové,  míšní,  pe-  \  na  straně  opačné  k  onemocnělé  hemisféře. 
ríferické  (o  ny  periferických  nervův)  a  sva-  Zároveň  bývá  ochrnut  stejnostranný  nerv 
love.  Každému  z  těchto  druhů  odpovídají  podjazyční.  O.  nitromozeční  provázena  bývá 
dosti  přesné  jevy  klinické,  tak  Že  původ  jich  psychickými  rozruchami,  bezvědomím,  poru- 
snadno  může  býti  usouzen.  Pod  názvem  pe-  •  šením  intellektu,  afasií,  křečovými  záchvaty, 
riferických  o-n  zahrnuty  jsou  paralysy,  vzni- ,  V  jejím  zápětí  uhošťují  se  dosti  často  kon- 


kající  porušením  nervů  počínajíc  po  jejich 
odštěpení  z  mozku  (nervy  mozkové)  neb  po 
jejich  výstupu  z  páteře  až  po  jejich  upétí 
svalové  (nervy  míŠní).  Mluví  se  dále  o  o-nách 


traktury  a  křečové  úkazy  i,třes,  athetosa, 
choreatické  pohyby)  v  končetinách.  Časem 
bývá  porušeno  i  čití  kožní  i  percepce  čidel 
na  ochrnuté  straně  (v.  Hemianaesthesie); 


organických  a  funkcionálních:  ony  předpo-  kožní  reflexy  jsou  zachovány,  časem  nápadně 
kladají  anatomické  změny  v  kůře  mozkové  zvýšeny ;  elektrická  dráždivost  jest  netknuta, 
nebo  kortikomuskulární  dráze;  při  o-nách  výživasvalovátrpíteprve,  když  o.  dlouho  byla 
druhé  kategorie  nemáme  změn  ani  makro-  potrvala.  —  3.  O-ny  míšní  bývají  sotva  po- 
skopických  ani  mikroskopických.  Podobné ,  strádány,  kdy  diagnostikujeme  onemocnění 
o*Dy  pozorujeme  buď  při  neurosách  (zvlášť  |  míšní.  Většinou  o.  míšní  se  utváří  jako  mo- 
hysterii)  nebo  v  průběhu  některých  infekčních  torická  a  sensorická  paraplegie  dolních  kon- 
processů  neb  otrav;  o  některých  se  tvrdí,  četin,  řidčeji  paraplegie  stihne  horní  a  ještě 
Že  povstávají  zvratem.  řidčeji  bývají  o-nou  postiženy  veškeré  kon- 

Příčiny  obrn  jsou  rozmanitý:  zranění  a  {  četiny  (v.  Mícha,  nemoci).  Ka  témž  místě 
úrazy  mechanické,  chemické  a  thermické,  objasněn  byl  původ  a  souhrn  jevů  charakte- 
zánět,  degenerativní  pochody,  novotvary,  risujících  t.  zv.  hemiplegii  spinální.  Při  one- 
tlak,  porušená  cirkulace,  chorobné  složení  mocnění  míšním  bývá  ochrnut  měchýř  a  ko- 
krvc.  Řada  obrn  vzniká  při  infekčních  cho-  nečník;  reflexy  šlachové  jsou  buď  sníženy 
robách  a  chronických  otravách  i  po  nich.  a  potlačeny,  nebo  nápadně  zvýšeny,  o.  velmi 
Toxiny  diftherie,  tyfu,  varioly,  olovo,  arše-  často  provázena  ztrnulostí  svalovou.  Čití 
nik,  měď,  alkohol,  rostlinné  alkaloidy  budí  kožní  bývá  rovněž  často  sníženo  nebo  po- 
degenerativní  pochody  i  zánět  vláken  nervo-   tlačeno;   ale  než  dojde  k  o-ně  sensorické, 


5  84 


Obrna. 


dostavují  se  úkazy  nasvědčující  podráždění 
sensitivních  nervů:  hyperaesthesie  neb  neur- 
algrická  bolest.  —  4.  Periferické  o-ny  vzni- 
kají z  pohrom,  které  se  dotýkají  nervu  na 
libovolném  místě,  počínajíc  s  jeho  odštěpe- 
ním od  míchy  a  mozku  až  po  jeho  inserci 
svalovou.  Příčinou  těchto  periferických  obrn 
jest  zánět  a  degenerace  nervu  podmíněná 
úrazem,  tlakem,  otravou  a  toxiny  infekčních 
chorob.  Te  charakterisují  tyto  úkazy:  a)  mo- 
noplegický  ráz  o-ny;  nebývá  celá  končetina 
o-nou  postižena,  nýbrž  jen  některá  sousval- 
stva;  b)  z  vratné  pohyby  bývají  potlačeny; 
c)  čití  kožní  bývá  porušeno,  ale  obmezuje 
se  přesně  na  innervační  pásmo  ochrnutého 
nervu;  vedle  anaesthesie  vyskytuji  se  hyper- 
aesthesie a  neuralgie ;  d)  rozmanité  vasomo- 
torícké  a  trofické  poruchy  —  mezi  nimi 
zvlášť  nápadná  bývá  atrone  svalová.  Při 
o -nach  mozkových  atrofie  svalové  nepozo- 
rujeme a  nelze  ji  tudíž  vysvětliti  prostou  ne- 
činností svalovou;  ostatně  postrádána  bývá 
při  mnohých  o-nách  míšních.  Shledáváme-li 
atrofii  svalovou  při  onemocnění  míšním,  pak 
zajisté  porušeny  jsou  přední  rohy  šedi  míšní, 
nebo  přesněji  řečeno  gangliové  buňky,  které 
v  předních  rozích  jsou  složeny;  o  nich  víme, 
Že  ovládají  výživu  svalů.  Setrvají-li  při  one- 
mocnění mozku  a  míchy  buňky  ty  neporu- 
šeny a  je-li  zachován  svod  od  buněk  až  ke 
svalům,  výživa  svalů  neutrpí.  Atrofíe  svalová 
tudíž  praví,  že  pathologickým  processem 
tknuty  jsou  buď  buňky  předních  rohů  míš- 
ních, nebo  vlákna  nervů  periferických;  bližší 
vysvětlení  podává  pak  současné  trvání  ji- 
ných míšních  příznaků  neb  jevů  nasvěd- 
čujících onemocnění  nervů  periferických. 
€)  S  atroíií  svalovou  dostavuje  se  zároveň 
i  degencrativní  reakce  ochrnutých  i  atrofu- 
jícícn  svalů;  /)  při  periferických  o-nách  po- 
strádány bývají  chorobné  úkazy  nasvědču- 
jící porušení  mozku  nebo  míchy  (srv.  Neu- 
ritis  aPolyneuritis).  Mx. 

O.  Bellova,  t.  j.  o.  způsobená  onemoc- 
něním lícního  nervu  po  jeho  vystoupení  ze 
skalní  kosti  (v.  Faciální  nerv,  choroby), 
zvaná  po  Bellovi,  který  ji  byl  přesným  způ- 
sobem vystihl.  Mx. 

O.  Brown-Séquardova,  syn.  hemiplegie 
spinálního  původu,  kterou  Brown-Séquard 
experimentálně  zjistil  a  po  příznacích  roz- 
lišil od  hemiplegie  mozkové  (v.  Hemiple- 
gie a  Mícha,  nemoci).  Mx. 

O.  bulbární  {páraly sis  bulbaris  s.  labio- 
glossopharyngea)   viz   Bulbární   paralysa. 

O.  dětská  v.  Dětská  obrna. 

O.  kořenová  č.  radikulární.  Východi- 
Štěm  mozkových  nervů  motorických  jsou 
jádra,  uložená  v  míše  prodloužené  a  mostě 
Varolové,  míšních  pak  veliké  gangliové  buňky 
předních  rohů  míšních.  Vlákna  nervová  vy- 
nořující se  z  jader  neb  gangliových  buněk 
míšních  po  krátkém  průběhu  vystupují  na 
povrch  mozku  a  míchy  a  přikázanými  jim 
otvory  z  dutiny  lebečné  neb  z  páteře  pře- 
cházejí na  venek.  Čásť  nervu  uložená  mezi 
jádry  neb  šedou  hmotou  míšní  a  Ibí  nebo 


páteří  zvána  jest  kořenem  nervovým.  Jestliže 
část  ta  stlačena  byla  výpotkem,  nídorem, 
jizvou  do  té  míry,  že  svod  v  nervu  přetital, 
vzniká  o.,  která  se  zřetelem  k  tísněné  části 
nervu  zvána  Jest  kořenovou  a  jinak  chová 
se  jako  každá  o.  periferická  jsouc  spolčena 
s  atrofii  a  degenerativni  reakcí  ochrnutého 
svalu.  Doklady  pro  kořenové  o-ny  jsou  ča* 
sty:  kombinované  o-ny  nervů  mozkových 
jsou  po  většině  kořenové.  Častý  jsou  také 
při  kompressivní  myelitidét  nádoru  míšních 
plen;  pathologické  processy  cauda  equina 
způsobují  rovněž  typicky  se  utvářející  ohra- 
ničené o-ny  ve  svalech  dolních  končetin. 
Název  kořenových  obrn  in  specie  dán  jest 
o-nám,  které  povstávají  porušením  5..  6., 
7.,  8.  kořene  šíjových  nervů  a  snadno  usoa- 
zeny  bývají  podle  rozměru  a  uhoštění  obrn 
v  jednotlivých  svalech  horních  končetin.  Mjc. 

O.  Landryho,  prudká  vzestupná  o.  míšní, 
hlásí  se  ostře  vyznačenými  jevy.  Po  před- 
zvěstných  příznacích  (horečce,  schvácenosti, 
těkavých  bolestech  a  rozmanitých  paraesthe- 
siich  v  končetinách),  které  trvají  málo  dnů, 
dostaví  se  slabost  v  dolních  končetinách, 
která  v  málo  hodinách  zaměňuje  se  ca  úplnou 
o-nu.  O.  jest  chabá  a  nebolestná.  Průběhem 
dalších  24  hodin  druží  se  k  o-ně  dolních  konče- 
tin o.  svalstva  trupového,  hřbetního  a  břišního 
a  pak  svalstva  hrudního,  a  tím  okamžikem  do* 
staví  se  nejtrapnější  příznak  choroby,  U  j. 
stále  se  vzmáhající  dusnost,  která  nemocného 
bezprostředně  smrtí  ohrožuje.  Posléz  dojde 
k  o  ně  horních  končetin,  která  jako  o.  dol- 
ních šíří  se  od  periferie  ke  trupu.  Ke  konci 
zjevují  se  příznaky  bulbární:  výřečnost  a  fo- 
nace  se  ztěžují,  žvýkání  a  polykání  stává  se 
nemožným,  opona  jest  ochrnuta,  svalstvo 
lícní  ochablé,  pupilly  nestejný,  puls  nápadné 
urychlen.  Dusnost  se  stupňuje  ai  po  zalknuti, 
a  poněvadž  nemocný  nemůže  odchrlovati, 
hromadí  se  sekret  v  průduškách  a  nemocný 
zhyne  většinou  suffokatoricky  nebo  podruž- 
ným zánětem  plic  7.— 14.  dne  choroby.  Po 
celou  dobu  choroby  čití  kožní  jest  netknuto, 
bolesti  bývají  nepatrný.  Ochrnuté  svaly  se* 
trvají  chabými,  neatrofují  a  nezjevují  také 
degenerativni  reakce  vůči  elektrickému  prou* 
du.  Duševní  výkony  jsou  pravidelný  až  do 
skonu  nemocného.  Dnes  se  má  za  to,  Že 
Landryho  o.  jest  samostatný  process  in- 
fekční; anatomický  nález  objevil  v  některých 
případech  mikroskopické  změny  v  šedi  míšní 
a  jádrech  bulbárních  nervů,  u  jiných  —  a  ty 
jsou  častější  —  stanovil  povšechný  zánět 
nervů  mozkových  i  míšních.  Mx, 

O.  myopathická.  V  mnohých  případech 
progressivní  atroňe  svalové,  které  po  svém 
chování  i  průběhu  poskytují  ostrý  klinický 
obraz,  neshledáváme  změn  ani  v  mozku  a 
míše,  ani  v  periferických  nervech.  Naopak 
o.  se  vyjímá  jako  ryze  svalová,  jsouc,  jak 
anatom  praví,  způsobena  vleklým  vmezeře- 
ným  zánětem  svalovým,  t.  j.  zánětem  vme- 
zeřeného  pojiva,  který  podružnou  cestou 
budí  atroni  vlákna  svalového.  Dědičnost 
choroby,  současné  postižení  několika  souro* 


Obrněná  loď  —  Obrněný  vlak.  585 

xenců,  symmetrícké  uhoštění  atrofíe  ve  sva- 1  zeni  a  zkráceni  ochrnutých  svalů  a  jejich 
lech  vnucuje  myšlenku,  že  béži  o  onemoc-  antagonistfi,  na  přímém  podrážděni  moto- 
néní  nervové  a  zvlááf  konečků  nervových '  rickó  dráhy  nebo  zvratu.  O-ny  sloučené 
upínajících  se  k  vláknům  svalovým.  Poné-  s  tímto  ztrnutím  svalů  nazýváme  spastické  — 
vadi  běží  o  process  svalový  a  s  úbytí  sva-  paralysis  spastica.  Chabé  i  spastické  o-ny 
lovou  zároveň  se  objevuje  o.,  která  v  té  vyskytují  se  při  onemocnění  mozkovém, 
míře  se  vzmáhá,  co  atroíie  vzrůstá,  o  ta  míšním,  nervů  periferických,  ale  i  při  neu- 
xrána  jest  myopathickou  (v.  Atrofie  svalů  i  rosách,  zvlášť  hysterií.  O-ny  mozkového  pů- 
postupujícO*  Degenerativní  reakce  není 'vodu  bývají  velmi  často  sledovány  podruž- 
8  předu  vyznačena,  ale  stává  se  patrnou,  co  ;  nou  kontrakturou,  zakládající  se  na  sestupné 
atrofie  postupuje.  Mx.       degeneraci  dráhy  pyramidální;  spastická  he- 

O.  nukleární  č.  jádrová  zakládá  se  na  miplegie  a  paraplegie  dětí  zakládá  se  často 
onemocněni  jádra  nervového.  Při  tabes,  sy-  na  chronické  encefalitidě  a  porencefalii. 
ringomyelii,progressivníatrofiisvalové,amyo- -  Z  chorob  míšních  podnět  k  o-ně  spastické 
trofické  laterálm  sklerose  podléhají  jádra  mo-   nejčastěji  dává  malumPotti,kompresse míchy 


tortckých  nervův  uložená  ve  prodloužené  míše 
degeneraci,  která  postupuje  pozvolně  až  po 
^pTné  zhubení  jádra.  Poněvadž  z  buněk  já- 


způsobená  nádory  páteře  a  plen  mozkových, 
sclerosis  en  plaques,  vleklý  zánět  plen  míš- 
ních atd.   Téměř  bez  výjimky  bývá  ztrnu- 


drových  odštěpují  se  motorická  vlákna  ner- 1  lost  svalová  pozdějším  úkazem  nežli  o.  Po- 

vová,  jest  přirozeno,  že  v  té  míře,  co  jádro  znáti  spastickou  o-nu  je  snadné  a  vnucuje 

hyne,    vzrůstá  o.   svalů,    živeních    nervem  se  i  laikovi.                                            Mx, 
jádra.  Poněvadž  jádro  zasahá  již  v  perife- ,     Obrnéná  loď,  obrněné c,  pancířová 

rícké  vláknění,  musí  o.  sloučena  býti  s  atrofií  loď,  je   loď  pobitá  kovovými   pláty  proti 

svalovou  a  degenerativní  reakcí.   O.  nukle-  střelám  nepřátelském,  pravý  to   koráb   bi- 

ární  co  do  hodnoty  staví  se  zároveň  se  zá-  tevní,  základ  každéno  loďstva.  O-né  lodi  dělí 

nětem  předních  rohů  míšních  {poHomyelitU  se  na  obrněnce  eskadrové  (s  věžemi  a  ústřed- 

ant€rior)t  při  kterém  zhubeni  velikých  gan-  ním  réduitem  [útulkem])  a  na  obrněnce  kři- 

gliových  buněk  rovněž  sloučeno  jest  s  o-nou  žáky.  První  fregaty  obrněné  v  letech  60tých 

a  atroíit  svalovou.  Nezávisle  na  svrchu  uve-  XIX.  stol.  byly  budovány  ze  dřeva,  ale  brzy 

děných  processech  dochází  časem  k  samo-  sestrojovány  ze  železa  neb  oceli.    Věže  na 

statnému  vývoji  kombinované  o-ny  nukleární:  obrněncích  dovolují  soustředění  všech  hru- 

známy  jsou  dva  typy  a  to  t.  zv.  o.  bulbární  bych  střeleb  celé  lodi.  Stožárů  na  upevnění 

(v,  l.),  zvaná  také  polienc€phaltti$  inferior,  a  plachet   o-né   lodi   nemají,    kovové    sloupy 

óphthalmoplegia  externa  č.  poliencephalith  su-  s  dvojitým  marsem  slouží  pouze  signalisaci, 

j?eriot%  t  j.  degenerace  jader  nervů,  které  '  drobné  střelbč,  revolverovým  dělům  a  elck- 

oční  svaly  zásobují  vlákny  —  t.  jádra  oculo-  trickému  osvětlení.   Největší  o-né  lodi  jsou 

motoria,  abducentu  a  n.  trochleárního.  Mx,  asi  100  m  dlouhé,  20  m  široké,  ponoru  8  m, 

O.  odvádivého  čivu  oka  viz  Abdu-  se  strojem  4000 — 13.000  koňských  sil,  hý- 

cena  oculi,  str.  37.-38.  bány  vesměs  šroubem  lodním,  některé  i  dvé- 

O.  pseudobulbární.  Před  lety  JoUy  po-  ma,  pancíře  mají  tlouštku  10—15  cm.   Vý- 

ukázaí  ktomu,  že  typické  bulbární  jevy,  na  zbroj  se  skládá  z  14—17  děl  těžkých,  něko- 

př.   poruchy  výřečnosti,   dysfagie,  zajíkání,  lika    rychlopalných,   revolverových    a   tor- 

o-ny  hrtanu,  jinými  slovy  o-ny  zjevující  se  pedových.    Rakousko-Uhersko    má   o-ných 

ve  svalech,  které  zásobeny  jsou  n.  lícním,  lodí  14,  Rusko  41,  Francie  62,  Anglie  96, 

podjazyčnýro,    vagoakcessorickým,   povstati  Německo  a  Itálie  po  27.                       FAÍ, 

mohou,  ačkoli  prodloužená  mícha  a  most  Obrněná  véi  otádeoi  v.  Otáčecí  věže 

Varolův  porušeny  nejsou,  jestliže  jinak  v  obou  obrněné. 

bemisféi^ch  mozkových  byla  se  uhostila  roz-  Obméneo:  1)  O.  (rus.  Ópghhhftb,  franc. 
troušená  pathologicícá  hnízda  (výlev  krevní  homme  en  annure,  h,  cuirassé^  ital.  uomo  ar- 
neb  nekrosa).  Jestliže  anatomicky  nález  vy-  máto  di  corawa,  angl.  armoured  man^  něm. 
lučuje  onemocnění  prodloužené  míchy,  dlužno  Geharmschter),  muž  oděný  v  brň  (v.  t.).  — 
za  to  míti.  Že  porušena  byla  mozková  vlákna  2)  O.  (rus.  CponeHocei^i,  fr.  [vaisseau]  cui- 
svalů  sloužících  artikulaci,  fonaci  a  polykání,  rassé^  it.  [nave\  corai\ata,  angl.  ironclad  ves- 
le bělí  o  mozkové  poruchy,  vysvítá  z  toho,  sel,  něm.  Panierschiff)  v.  Obrněná  loď. 
hs  avaly  ochrnuté  neupadají  v  atrofíi.  —  I  Obrněný  vlak  (fr.  train  blindé,  it  třeno 
Jinak  mozkovému  původu  o-ny  nasvědčují  cora^ato,  angl,  armoured  train,  něm.  Pan\er' 
současná  hemiplegie,  afasie,  psychické  póru-  train)  jest  železniční  vlak  pro  užívání  vá- 
chy  a  předchozí  apoplektické  záchvaty.  Mx,  léčné  na  výzvědy,  rychlou  dopravu  pěších 

O.  spastická.   Konáme-li  s  ochrnutými  zástupů  s  malými  děly  do  samé  vřavy  bi- 

údy  pohyby  passivní,  shledáváme,  že  je  jednou  tevní  a  pod.,  opatřený,  jak  lokomotiva,  tak 

můžeme  provésti  snadno  a  bez  každého  od-  každý  vůz  zvláště,  kolkolem  pláty  železnými 

peru  (o.  chabá),  ale  po  druhé  údy  postižené  neb  ocelovými  tak  silnými,  aby  nemohly  býti 

O  nou    kladou   passivním    pohybům    veliký  proraženy  ani  střelami  z  polních  děl  a  voj- 

odpor,  tak  že  jen  s  velikou  námahou  vyko-  sko  za  nimi  kryté  bylo  bezpečno.  Stěny  vo- 

nány  býti  mohou.   Překážka  při  prováděni  zův  a  souhlasně  pancéřové  pláty  jsou  pro- 

passivnich  pohybů  v  ochrnutých  údech  za-  vrtány   průstřelnicemi,  aby   obsádka   vlaku 

kláda  se  na  rozmanitých  příčinách:  na  sta-  mohla   užívati   střelných  zbraní.    O-ch  v-ů 


586 


Obrnice  —  Obručev. 


nejvíce  užívají  AngliČBné  ve  válce  proti  Boe- 
rům  v  Jižní  Africe  1899—1901.  FM. 

Obndoe,  Obornice(  ObemitO,  ves  v  Ce- 
chách při  Bélé,  hejtm.  a  okr.  Most,  fara  Zlat- 
níky; 48  d.,  98  oby  v.  č.,  254  n.  (1890),  pá.  a 
želez,  stanice  trati  Praha-Duchcov  a  Žatec- 
Duchcov,  mlýn. 

Obrobeo,  ves  čes.,  v.  O  hrobec. 

Obrodí  cíli  prebenda  (lat.  praebenda) 
jsoa  důchody  spojené  s  církevním  úřadem, 
offíciem.  V  právu  církevním  rozeznává  se  to- 
tiž při  úřadě  církevním  jednak  officium, 
t.  j.  úřad  sám  (povinnost  vykonávati  úřední 
funkce^,  jednak  beneficium  (v.  t.  1),  t.  j. 
důchody  s  úřadem  spojené.  Když  se  později 
výrazem  beneficium  počal  rozuměti  úřad 
i  s  důchody,  veŠel  k  označení  pouhých  dů- 
chodů v  užívání  termin  praebenda,  o. 

Obrog^aoe  (lat.  obrogath)^  nepřímá  změna 
staršího  zákona  novými  předpisy,  jež  star- 
šímu zákonu  odporují.  —  Sr.  Abrogace  a 
Derogace. 

Obrok,  obrokovati,  v.  Fourrage. 

Obrok  (Wobrok),  ves  v  Čechách,  nejtm. 
Litoměřice,  okr.  Úšték,  fara  Tuhaň,  pš.  Su- 
korady;  17  d.,  126  ob.  n.  (1890),  lovecký  zá- 
meček (z  r.  1790),  popluž.  dvůr,  myslivna  a 
chmelnice.  Ves  založena  (1792)  na  spáleništi 
popi.  dvora. 

Obrost  (v  lesnictví),  hustota  porostu,  t.  j. 
jak  četné  jest  stromoví  v  lesině,  a  dle  toho 
je  o.  hustší  nebo  řidší.  V  popisu  lesa  vy- 
značuje se  o.  číselně,  a  to:  1.  je-li  pravi- 
delný, tak  že  tvoří  úplný  zápoj,  když  ha- 
luze v  korunách  stromů  mezi  sebe  zasahují; 
0-9  =  o.  řidší;  0*8,  0*7,  0*6  =  o.  více  a  více 
prořidlejší ;  0*5,  0*4  =  o.  mezerovitý  a  valně 
prořídlý;  dále  pak  uvádí  se  již  jen  >holina 
s  jednotlivými  neb  několika  stromy*.  Číslice 
označující  poměr  obrostu  určují  se  dle  po- 
čtu stromů  porost  tvořících  u  přirovnání 
k  pravidelnému  o-u.  čm, 

Obronn  v.  Lam  na. 

Obrovao:  1)  O.  (ital.  Obbrovaip),  město 
v  Dalmácii  na  ř.  Zrmanje  (která  jest  odtud 
splavna  až  do  vtoku  do  moře  >Novigrad- 
ského<)  v  hejtmanství  benkovackém,  má  410 
ob.,  jako  obec  polit.  12.319  obyv.  srbochorv. 
(1890),  okr.  soud,  řím.-katol.  a  řecko-vých. 
faru,  2  obec.  školy,  pš.,  telegraf  a  paroplav. 
přístav.  Ještě  před  50  lety  stávalo  v  O-vci 
několik  domův,  ale  co  vystavěna  velebitská 
silnice,  povznesen  obchod  a  populace  v  mě- 
stečku, ťo  lodích  přiváži  se  sem  vino  z  Rabu 
a  Paga,  ba  i  z  Brače  a  odváži  se  po  silnici 
velebitské  do  Chorvatska.  Vedle  toho  vy- 
váži se  odtud  dřiví  a  přiváži  se  obili  k  mleti 
do  dvou  mlýnův  asi  3  km  od  městečka  na 
Zrmanji,  kde  je  vodopád  »Půlměsíc<.  Něko- 
lik km  od  vodopádu  jsou  zříceniny  hradu 
Obrovce,  na  jehož  místě  prý  stávalo  staré 
Argiruntum,  Nyní  stojí  zde  jen  starožitná  věž. 

2)  O.  {Obrovdcx)i  městečko  v  již.  Uhrách, 
v  župě  báčskobodrožské,  okr.  Něm.  Palánka, 
má  2901  ob.,  z  nichž  je  1762  Němců,  1050 
Srbů  (1890);  řím.-kat.  a  řecko-vých.  kostel, 
pošta. 


ObroTloe  {Wobern),  ves  v  Čech.»  hejtm. 
Kadaň,  okr.  a  pš.  Doupov,  fara  Tureč;  35  d., 
200  ob.  n.  (1890),  kaple  mešní,  popi.  dvůr  a 
dva  mlýny. 

Obraba  v  stavitelství  slově  římsa,  kterou 
se  obrubují  otvory,  náplně,  tabulky  v  stro- 
pech nebo  na  stěnách.  Zřídka  kdy  provádí 
se  o.  jako  hladký  pásek,  nejčastěji  skládá 
se  z  několika  článkův  a  slově  chambranou 
(v.  t).  O-by  mají  za  účel  ozdobiti  otvor,  ná- 
plň nebo  tabulkování,  nčkdy  též  účelné  roz- 
děliti veliké  plochy.  Fka. 

Obraboe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Jičín, 
okr.  Sobotka,  fara  VŠeborsko,  pš.  Dol.  Bou- 
sov;  40  d.,  273  ob.  č.  (1890),  stanice  železn. 
na  trati  Kopidlno-Bakov,  popluž.  dvůr.  Stá- 
vala tu  tvrz. 

Obrabnó  náspy,  ohradba,  víz  En- 
ceinte. 

Obrabnik  v.  Klempiřství,  str.  346. 

Obrabovaoi  strojo  v.  Klempiřství, 
str.  346. 

Obraby,  Obrubí,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Jičín,  okr.  Sobotka,  fara  Všeborsko,  pŠ.  Dol. 
Bousov;  67  d.,  402  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr, 
mlýn.  Stávala  zde  tvrz. 

Obřad  v.  Bednář,  str.  583. 

Obřad,  vrchol  1379  m  vys.  v  jihozáp.  chorv. 
vysočině  na  sev.  od  vesnic  Jelenje  aGrobniku. 

Obradov  (Oópyqesi):  1)  O.  Vladimír 
Afanasjevic,  generál  rus.  (♦  1795,  f  1866), 
jako  velitel  orenburského  pluku  a  jako  oren- 
burský  gen.  gubernátor  podnikl  několik  vý- 
prav, jmenovitě  na  východní  břeh  Kaspického 
moře  (1846)  a  do  vnitřních  stepí,  až  k  řece 
Syr-Darji,  kde  zřídil  pevnost  Rajimskou  (1847). 
R.  1851  byl  jmenován  senátorem  ar.  1859  před- 
sedou gen.  auditoriátu. 

2)  O.  Nikolaj  Nikolajevič,  ruský  ge- 
nerál pěchoty,  náčelník  generálního  (nlav- 
ního)  štábu  armády  ruské  (*  1830).  Vzdělal 
se  v  1.  sboru  kadetském  a  v  car.  akademii 
voj.  (nyní  Nikolaj evské).  R.  1856  do  1878 
vyučoval  voj.  statistice  na  Nikol.  akademii 
gen.  štábu,  od  r.  1867  je  členem  a  ředitelem 
voj.  učeného  komitétu,  r.  1873  poslán  do 
Turecka,  Německa  a  Rakouska  studovat 
soustavu  a  organisaci  jejich  voj.  sil.  V  ru- 
sko-turecké  válce  vyznamenal  se  při  vítěz- 
ství nad  Muchtarem  pašou  na  v]^šinách 
Aladžinských.  Po  válce  řídil  kommissi  na 
opevnění  Varšavy,  Novogeorgijevska  a  2e- 
grže.  R.  1881  jmenován  náčeL  gener.  Štábu, 
r.  1893  členem  státní  rady.  R.  1853  vydal 
prvý  svůj  vojenský  spis:  ópyt  istoriji  vojen- 
noj  literatury  v  Rossiji;  Ob^or  rukopisných 
i  pečatnych  pamjatnikop,  otnosjaščidtsja  do 
istoriji  vojennago  iskusstva  v  Rossiji  po  lyTSg, 
(Petrohr.,  1853);  Sět  russkich  felé^nych  dorog. 
Učastije  v  něj  \emstva  i  vojska  (t.,  1864). 
Množství  vojensko-vědeckých  statí  napsal 
do  >Vojenského  Sborníku*,  >Ruskébo  Inva- 
lida* a  j.  Největší  jeho  dílo  je  Vojenno  sta- 
tističeskij  sborník,  obsahující  voj.  statistiku 
státův  evropských  i  mimoevropských.  Roko 
1890  slavil  jubileum  své  40leté  vědecké  a 
literární  práce.  FM. 


Obručina  —  Obsequíum. 


587 


Obmdlna,  dfívi  obručové;  slabší,  mla- 
distvé výrostky  lupenatého  stromoví  les- 
ního, upotřebované  na  obruče.  cm. 

Obrr  v.  Obrev. 

Olirvané,  V  o  b  r  v  a  ň  {Oberwein),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Ledeč;  22  d., 
161  ob.  č.  (1890). 

Obrys  (rus.  oqeprauie,  oópuci,  franc.  con- 
tour^  it.  contomOt  angl.  outline^  contour^  něm. 
Umriss)  jest  na  plánech  a  mapách  čára  více 
méně  nepravidelná,  ohraničující  určitou  plo- 
chu v  území,  na  kresbách  zeměměřičských 
čára  více  pravidelná,  omezující  určité  ploché 
tvary  zeměměřičské;  na  výtvorech  kreslíř- 
skýco  a  malířských  obrazí  čáru,  dle  které 
vyobrazený  předmět  plastický  promítá  se  na 
pozadí,  tudíž  spojeni  v  črtu  všech  bodů,  jež 
dle  zrakových  paprsků  tangentních  ke  zdán- 
livému ohraničení  předmětu  ve  přírodě  se 
jeví  na  jeho  pozadí.  Pevné,  rozhodné,  správné 
o- y  vyznačují  svědomitého  kreslíře  a  zacho- 
váni iich  pod  barvami  na  malbě,  aniž  se  ná- 
padně vtírají  zraku  divákovu,  charakterisuje 
vedle  jiných  ještě  věcí  dobrého  malíře.  Na 
freskách  o-y  bávají  někdy,  na  malbách  na 
skle  vždy  poněkud  příliš  nápadné.  —  Srov. 
Kresba  a  Malířství.  FM, 

Obrsut  Ondřej,  prof.  pathologické  ana- 
tomie ve  Lvově  (♦  1855  v  Siolkowě  v  Haliči). 
Gymnas.  studia  absolvoval  v  Novém  S^czi 
v  Haliči  a  lékařská  v  Krakově,  kdež  se  stal 
n  1881  doktorem.  Polom  byl  po  dva  roky 
činným  jako  vojenský  lékař  v  Krakově  a 
v  Praze,  načež  stal  se  řídícím  lékařem  ne- 
mocnice v  Mszaně  Dolně  v  Haliči.  Po  roce 
váak  se  tohoto  místa  vzdal  a  přijal  assisten- 
taru  při  Českém  pathologicko-anatomickém 
ústavě  prof.  Hlavy  v  Praze.  Vykonav  ně- 
kolik větších  vědeckých  cest,  habilitoval  se 
r.  1887  v  Praze  pro  pathologickou  anatomii, 
r.  1891  stal  se  tu  prof.  mimořádným  a  r.  1896 
prof«  řádným  téhož  oboru  ve  Lvově,  kdež 
dosud  působí.  R.  1901—1902  byl  tamže  děka- 
nem fakulty  lékařské.  Vyniká  zvláště  jako 
pathol.  histolog  mnohými  novými  methodami 
pozorovadmi  a  jmenovitě  svými  studiemi 
o  krvi  a  jejím  poměru  k  zánětům  i  nádorům. 
Literární  činnost  jeho  je  velmi  rozsáhlá.  Ze- 
jména budiž  uvedeno:  Přispévek  k aetiologii  tu- 
berkulosr  (>Časopis  česk.  lékařů«  1885) ;  C/iro- 
nkkd  fluta  atrofle  něho  akutní  cirrhosa  jater? 
(t..  1886,  též  něm.);  O  léčeni  vztekliny  me- 
thodou  Pasteurovou  (t.,  1886);  O  sýrovitém 
xdnitu  plic  a  jeho  poměru  k  tuherkulose  plic 
(t.,  1887);  Nová  bdddni  o  pathogenese  glome- 
rulonefritidy  (i.,  1888.  též  franc);  O  výinamu 
pathologické  anatomie  při  studiu  lékařském 
(t.,  1896);  FHspivek  k  nauce  o  buňkách  obrov- 
ských tuberkulosnich  {>ShoTmk  lékařský*  1887, 
též  franc);  O  cirrhosdch  jatemich  (t.,  1887); 
O  buňkdch  obrovských  při  novotvarech  \dnit- 
f^ch  a  nádorech  (t.,  1887);  O  původu  lánéť 
mých  produktu  při  nemoci  Brightové  (t.,  1889, 
též  franc);  O  úlo{e  krve  při  formaci  ^ánitli' 
vjrch  produktu  (t..  1890.  též  franc);  O  kokď 
diovitÝch  parasitech  při  rakovině  a  morbus 
Darieri  (>Ro2pravy  Č.  Akad.«   1893,    spolu 


s  prof.  Hlavou);  Příspěvek  k  studiu  gummat 
a  arteritidy  syfiUtické  (t.,  1896);  Domněle 
progressivni  \měny  v  krvi  \  cev  vystouplé 
(Věstník  III.  sjezdu  česk.  přírodozp.  a  lék. 
1901).  Hlavní  jeho  dílo,  provedené  společně 
s  prof.  Hlavou,  jest  příruční  kniha  Patho- 
logická  anatomie  a  bakteriologie  (Praha,  1894 
až  1897,  2  díly),  kteráž  právě  vychází  ve 
2.  vyd.  zpracována  v  češtině  výhradně  prof. 
Hlavou,  kdežto  polské  vydání  chystá  O.  sám. 
Dále  pak  ještě  napsal:  Ó  \apaleniu  nertk  wy^ 
broc\ynowém  i  o  \nac%eniu  wybroc^n  w  miqs\u 
nerkowym  (Lvov,  1888);  Sprawy  nowotworowe 
i  wstec{ne  w  ci^ici  macic\nej  ^ofyska  (»Prze- 
el^d  lekarskic  1889,  spolu  s  Defayem);  O  kol- 
Toidni  degeneraci  (t.,  1891);  Contribution  á  la 
morphologie  des  bacilles  tuberculeux  et  á  la 
tuberculosÉ  dite  \pogléique  (»Arch.  slaves  de 
biologiec  1886,  též  něm.);  Étude  histologique 
et  expérimentale  sur  le  role  du  sang  dans 
laformation  des  produits  injlammatoires  {F^ii, 
1890);  Nouvelles  recherches  histologiques  sur  la 
dégénérescence  amylolde  (Archives  de  méd, 
expérimentale  1901). 

Obrzyoko  v.  Obersitzko. 

Obsádka  sluje  souhrn  zástupův  a  vojen, 
příslušníků,  položených  v  čas  války  do  opev- 
něného místa,  pevnosti,  tvrze,  hradby  a  pod. 
na  uhájení  toho  kterého  předmětu  proti  úto- 
kům nepřátelským.  O.  jest  obranná,  když 
je  vyměřena  na  pouhou  obranu  a  výpady,  a 
k  ní  do  větších  pevností  s  rázem  útočným 
vojevůdce  někdy  dle  chvílové  potřeby  vrhá 
O-ku  útočnou.  Těmi  pluky  atd.,  se  praví j 
že  pevnost  atd.  je  obsazena.  Vojsko  ležící 
trvale  v  době  míru  ve  městech  téŽ  opevně- 
ných na  rozdíl  se  nazývá  posádkou.    FM. 

Obsah  v  logice  znamená  souhrn  znaků 
(vlastností)  určitou  formou  spojených,  jimiž 
poiem  nějaký  mysliti  si  máme.  O.  jakož 
látka  pomyslná  bývá  v  aesthetice  kladen  na- 
proti formě  jakož  zevnějšímu  výrazu  látky. 

Obsooenni  (lat.),  nemravný,  oplzlý. 

Obsekraoe  (z  lat.),  uprošování,  za- 
klínání. 

Obseqnenoe  (z  lat),  povolnost,  po- 
slušnost. 

Obseqnoiui  Julius,  řím,  spisovatel,  snad 
ze  IV.  stol.  po  Kr.  Napsal  výtah  zázračných 
znamení  (prodigii)  z  díla  Livíova,  počínajíc 
r.  249  př.  Kr.  zachována  jest  jeho  část  ob- 
sahující prodigia  od  r.  190—12  př.  Kr.,  ztra- 
cen pak  díl  jednající  o  prodigiích  od  r.  249 
až  190  př.  Kr.  Srv.  O.  Rossbach.  Rhein.  Mus., 
1897,  str.  1  si.;  H.  Peter,  Die  geschichtliche 
Littcratur  uber  dic  róm.  Kaiserzeit  bis  Theo- 
dosius  I.  und  ihrc  Quellen,  2  (Lip.,  1897), 
str.  347.  Vydání  O.  Jahna  zároveň  s  perio- 
chami  Liviovými  (Lip.,  1853).  RN. 

Obseqniam  (lat.),  p  o s  I  u  š  e  n  s  t  v  i,  v  katol. 
církvi  neobroczená  poslušnost  vůči  předsta- 
veným, k  níž  zavazují  se  mniši  a  jeptišky 
slibem  řeholním.  Také  vězení,  jež  ukládá 
se  za  trest  těm  osobám  řeholním,  které  po- 
slušnosti nezachovávají.  Ve  středověké  la- 
tině o.  znamená  tolik  co  exequium  (v.  Exe- 
quiae). 


588 


Observace  —  Obstrukce, 


ObMnraoe  (z.lat.)>  pozorování. 

Obsenraéni  sbor  v.  Pozorovací  sbor. 

Observaati  v.  Františkáni. 

Observatoř  v.  Hvězdárna  a  Meteoro- 
logrie,  str.  194a. 

Obsldiaa  jest  přirozené  sklo,  jež  v  pří- 
rodě se  vyskytuje  jako  produkt  činnosti  so- 
pečné obyčejně  ve  spojení  s  trachyty  nebo 
trachyty  křemennými  (liparity),  jsouc  jejich 
úplně  uekrystallickou,  beztvarou  odrůdou, 
vzniklou  velmi  rychlým  utuhnutím  z  magmatu. 
Na  rozdíl  od  perlovce  a  pemzy,  které  též 
jsou  přírodními  skly,  o.  nejeví  slohu  perlo- 
vého ani  bublinatého,  nýbrŽ  jest  celistvý  a 
vyznačen  velmi  dokonal^ím  lomem  lasturo- 
vým, tak  že  úderem  oddělují  se  od  něho 
úlomky  velmi  ostré.  Barva  o-u  jest  obyčejně 
temná,  hnědá,  zelená  až  černá,  lesk  skelný; 
na  krajích  úlomků  bývá  průsvitný.  Mikro- 
skopicky jeví  téměř  všecky  o-y  počátky 
kry  stali  isace.  V  převládající  skelné  hmotě 
objevují  se  pak  ve  velkém  množství  mikro- 
lithy  (v.  t.;,  které  jsou  buď  jehličkovité, 
průsvitné  bel  o  ni  ty,  nebo  vlasko  vité,  neprů- 
hledné trichity.  Belonity  náležejí  pyroxenům 
a  živcům,  příslušnost  trichitů  k  určitému 
druhu  nerostnému  (snad  magnetitu)  není 
zjištěna.  Dutinky  plynem  naplněné  vyskytují 
se  v  o -ech  někdy  v  ohromném  množství. 
Prouděni  plastické  žhavé  hmoty,  z  níž  o. 
utuhl,  projevuje  se  uspořádáním  mikrolithův 
a  dutinek  i  zbarvením  pruhovitě  různým. 
Kromě  mikrolithův  obsahují  některé  o-y  též 
vrostlice  větší,  až  makroskopické,  jsouce  pře- 
chodem k  horninám  polokrystalíickým.  Nej- 
častéji  náležejí  oy  k  čeledi  liparitův,  i  mají 
pak  hustotu  2*37— 2*44,  kysličníku  křemiči- 
tého jako  liparity  maximální  množství  mezi  vy- 
vřelinami, totiž  70—77%.  Od  perlovců  a  pemz, 
jinak  chemicky  analogických,  liŠí  se  o-y  ne- 
patrným množstvím  vody;  nedosahujef  ztráta 
žíháním  v  čerstvých  o*ech  ani  l7o'  Jiné  o-y 
náležejí  chemicky  a  geologicky  k  trachytům, 
vzácně  i  k  andesitům  a  čedičům  (t.  zv.  ta- 
chylyty  a  hyalobasalty) ;  pak  jsou  specifícky 
tězši  a  chudší  5/0,.  Naleziště  oů  jsou  kra- 
jiny sopečné  s  třetihorními  neb  recentními 
vyvřelinami:  Jelšava  v  severních  Uhrách, 
ostrov  Lipari,  Island,  Yellowstoneský  národní 
park  v  Se  v.  Americe,  Mexiko  a  j.    Fr,Sl-k, 

Obsl^aoe  (z  lat),  zapečetění,  opa- 
tření pečetí. 

Obsilka  v.  Obesláni. 

Obsknraatismiis  (lat.),  tmářství,  za- 
temnělost. 

Obskumi  (lat.),  temný,  nejasný,  za- 
temnělý. 

Obský  záliv,  Obská  zátoka.  Obský 
chobot  (05cicafl  ryóa),  v.  Ob. 

Obsoletni  (lat.),  zastaralý,  neuží- 
vaný. 

Oost,  ves  v  Cechách,  v.  Obce. 

Obstaginm  v  něm.  právu  v.  Ležení, 
str.  988^. 

Obstaravatel  v.  Kommissionář. 

Obgtavlité,  zátah,  léč  nebo  část  polesí 
omezená  plachtami  neb  zradidly.  črn. 


Obstávka  {Verbot,  Arrest)  v  soudním  ci* 
vilním  řízení  jest  prozatímní  zajištění  nároku 
věřitelova,  pro  který  tento  nemá  ještě  v  ru- 
kou rozsudek  neb  jiný  titul  exekuční.  Cis. 
patent  z  1.  květ.  178t  č.  13  o  soudním  ci* 
vilním  řízení  připouštěl  jednak  o-ku  osobní, 
jednak  reální.  O.  osobní  vykonávala  se 
zatčením  a  uvězněním  dlužníka  neb  i  jiným 
zajištěním  jeho  osoby,  jako  na  př.  jeho  stře* 
žením  v  bytě  a  pod.  Podmínkou  povoleni 
její  bylo  podezřeni,  že  dlužník  chce  pro  dluhy 
uprchnouti,  a  průkaz  nároku  věřitelova  ta- 
kovými listinami,  které  by,  uznány  jsouce 
dlužníkem  za  pravé,  nárok  úplné  dokazovaly. 
Tento  poslední  průkaz  mohl  však  býti  na* 
hrazen  jistotou  za  pohanu  a  škodu,  která  by 
dlužníku  o-kou  vzniknouti  mohla  a  na  jeiá 
náhradu  měl  dlužník  právo,  když  se  objevilo, 
že  nároku  chráněného  nebylo.  O.  reální  vy- 
konávala se  zabavením  movitých  věcí  dluž- 
níkovi náležejících,  v  rukou  osoby  třetí  se 
nalézajících,  tedy  také  pohledávek  dlužní- 
kových ;  podmínkou  povolení  bylo  nebezpečí, 
že  by  věřitel  jinak  od  svého  dlužníka  pro 
nedostatek  jiného  dostatečného  jmé*  i  plnění 
neobdržel.  O  průkazu  nároku,  jeho  nahrazeni 
jistotou,  náhradě  škody  atd.  platilo  při  tomto 
druhu  o-ky  totéž,  co  při  o-vcc  osobní.  Dlui- 
nik  mohl  se  však  uhnouti  oběma  o-kám  neb 
přivoditi  jejich  zrušeni  složením  iistoty.  Veš- 
kerá tato  ustanoveni  pozbyla  platnosti  vy- 
dáním zákona  z  27.  květ.  1896  č.  79  ř.  s. 
o  exekučním  řízeni.  Za  to  však  vyhověl  exe- 
kuční řád  potřebě  zajistiti  nároK  věřitelův 
v  případě  nebezpečí,  v  každém  stadiu  sporu 
i  exekučního  řízení  neb  ještě  před  sporem 
měrou  daleko  rozsáhlejší  a  připustil  pro  pří- 
pady takové  v  II.  dílu,  2.  hlavé  ^  378.— 4u2- 
celou  řadu  prozatímních  opatřeni.  Tato  pro- 
zatímní opatření  jsou  tedy  dokonalejší  a  mo- 
dernější formou  o-ky.  (v.  Opatřeni  pro- 
zatímní.) Hlr. 

Obstetrix  (lat),  porodní  bába. 

Obstfaldar  Sigbjórn,  básník  nor.  (*  1866 
v  Stavangeru  —  f  1900  v  Kodani).  Studo- 
val jazyky  moderní  a  polytechniku  v  Chrt- 
stianii,  byl  zaměstnán  při  stavitelství  v  Ame- 
rice a  po  návratu  oddal  se  hudbě,  pak  poesii. 
Vystoupil  sbírkou  Digte  (1893)  a  obdržev 
statní  stipendium  cestoval  po  vlasti,  byl 
v  Dánsku,  Německu  a  v  Paříži.  Ostatní  práce 
O-ovy  jsou:  To  noveller  (Liv  a  Sletten,  1895); 
drama  Dt  rode  drdber  (1897);  Korset  (t.  r.); 
En  praests  dagbog  (1900).  Jako  básník  byl  O. 
symbolik  rázu  Maeterlinckova,  v  prose,  úsečné 
a  výrazné,  dokonalý  malíř  pochodů  dušev- 
nícn.  Díla  jeho  prodšena  jsou  zbožností. 

Obstin&tni  (lat.),  svévolný,  svéhlavý, 
umíněný. 

Obstipaoe  (z  lat.)  v.  Zácpa. 

Obstrnontia  (lat.),  v  lék.  totéž  jako  A  d- 
stringentia,  léky  svíravé. 

Obstmkoo  (od  lat.  obstruere,  zastaviti), 
krajní  parlamentní  prostředek  spočívající 
v  tom,  že  menšina  sněmovních  poslanců,  ne- 
mohouc proti  většině  uplatniti  své  stáno* 
visko,  všemožnými  prostředky ,  jako  dlouhými 


Obšči  —  Obuchov. 


589 


řečmi,  neastálými  opravami  zákonných  osnov, 
interpcllacemi,  pilnými  návrhy,  kterými  se 
vécí  9  programmu  sesazují,  žádáním,  aby  se 
hlasovalo  ale  jmen  atd.,  snémovní  jednání 
protahuje,  po  případě  i  násilím  je  znemož- 
ňuje. Známý  přiklad  o.  dali  r.  1879  poslanci 
iriti  s  Parneilem  v  čele.  Chtějíce  vynutiti 
zrušení  unie  mezi  Anglií  a  Irskem,  chopili 
86  o.  a  zpAsobili,  Že  ve  dnech  1.  a  2.  ún. 
1879  sedčl  parlament  41  hodinu.  Poněvadž  se 
pak  o-cí  znemožňovalo  řádné  jednání,  změ- 
něn byl  r.  1887  jednací  řád  snémovní.  DalSí 
příklad  o.  dán  byl  na  sněmu  Spojených  Obcí 
sev.-amerických  r.  1893  se  strany  odpdrců 
zruSení  Shermanovského  zákona  o  stříbře. 
Zjevem  zcela  obyčejným  stala  se  o.  v  posled- 
ním desetiletí  v  Rakousku.  Zde  se  obstruo- 
valo  nejdříve  na  sněmu  království  Českého 
r.  1893.  Jako  dfisledek  t.  z  v.  punktačních 
ujednáni  dána  byla  17.  květ  1893  na  pro- 
gramm  předloha  o  zřízeni  krajského  soudu 
v  Trutnově.  Mladočeštf  poslanci  vidouce,  že 
obvyklými  parlamentními  prostředky  přijetí 
předlohy  nezmaří,  chopili  se  o.  a  násilím 
(pokřikem,  bušením  do  stolA  atd.)  překazili 
veškero  jednání,  tak  že  ncjv.  zemský  mar- 
šálek kn.  Jiří  Lobkovic  prohlásil  na  základě 
§  15.  jedn.  řádu  schůzi  »pro  násilnosti  a  ne- 
pořádekc  za  skončenou.  V  červnu  r.  1897  za 
uadeniova  kabinetu  zanesena  byla  o.  do  po- 
slanecké sněmovny  říšské  rady  vídeňské. 
V  květnu  t.  r.  činila  německá  opposice  při 
debattě  o  osnově  adressv  sněmovní  většiny 
lomozný  odpor.  Obstrukcní  strany  německé 
učinily  parlament  neschopným  k  práci.  Dne 
2«  čna  konána  poslední  schůze.  Vláda  na- 
byvši přesvědčení,  že  zasedání  sněmovny 
jest  bezúčelné,  uzavřela  zasedání.  —  Za  ny- 
nějšího t.  zv.  >úřednického«  (K6rbrova)  ka- 
binetu došlo  ve  vídeňské  sněmovně  poslanců 
dne  8.  čna  1900  k  o-ci  poslanců  českách.  O. 
dostoupila  té  prudkosti,  že  sněmováni  mu- 
silo  býti  uzavřeno.  -dle. 

O.  (v  lék.j,  dle  starších  názorů  ucpání  při- 
rozených průduchů,  průchodů  nebo  vý- 
vodů tělesných,  čímž  pak  ovšem  vznikají 
rozmanité  poruchy  úkonů  životních.  Proti 
takovýmto  o*cím  užívány  byly  rozmanité 
prostředky  uvolňující  nebo  obmékčující;  nej- 
známější staly  se  t.  zv.  viscerálni  klystéry 
hcsského  osobního  lékaře  Kaempfa  z  konce 
XVni.  stol.  —  O.  břišní  totéž  co  Zácpa. 

ObiM,  sekta  na  Rusi,  v.  Molokáni,  S32a. 

Olltnrator  (t  lat.  obturare,  ucpávati)  zove 
se  nástroj  kaučukový  nebo  kovový,  kterým 
se  ucpávají  defekty  ve  tvrdém  patru.  Defekty 
takové  mohou  býti  bud^o  vrozené  (sem 
náležejí  štěrbiny  z  v.  rozštěpy,  jednostrané 
neb  oboustrané,  ohraničené  na  patro  nebo 
sahající  od  pysku  skrze  celou  čelist  aŽ 
k  okraji  měkkého  patra),  nebo  získané  (cho- 
robou, na  př.  přijicí,  nomou,  tuberkulosou, 
diftherií,  rhinokleromem,  dále  po  úraze 
nebo  následkem  operace,  která  nutí  s  ná- 
dorem vyjmouti  část  tvrdého  patra).  Tyto 
defekty  mají  za  následek,  že  řeč  na- 
bývá přízvuku  nosového  (huhňavého),   že 


I  pokrmy  a  nápoje  z  úst  dostávají  se  při  po- 
lykání otvorem  v  patru  do  nosu,  odkudž 
chřípěmi  vyřinou  se  ven,  že  hlen  nosní  od- 
téká stále  do  dutiny  ústní  a  při  polykáni 

.  dostává  se  s  potravou  do  žaludku  a  že  ne- 
mocní tací  vůbec  obtížně  polykají.  Některé 
defekty  tyto,  zvláště  menší,  mohou  se  krýti 
operací  t.  zv.  plastickou  (tím,  že  se  ze 
sousedství  vykrojí  lalok  i  s  okosticí  a 
přes  defekt  přešije),  ale  výsledky  operace 
nebývají  vždy  zdárné  (nejednou  lalok  se 
neuchytí).  Proto  zkoušeno  zahraditi  o-y  a 
to  plotnami,  dle  otisku  kaučukového  přesně 
provedenými  (t.  zv.  prothesami),  ve  kte- 
réž příčině  novodobá  technika  zubních  lé- 
kařů dovede  se  pochlubiti  nejedním  dobrým 
výsledkem.  Pnrk, 

Obiioh  (obušnik),  u  Rusů  podobně  jako 
brus  odznak  vojenského  velitelství.  Býval 
z  kamene,  oceli  i  ozdobně  vykládán  zlatem 
a  pod.  a  nasazován  býval  na  tyč,  obloženou 
nezřídka  sametem  a  zlatem.  Jinak  slovem  o. 
označoval  se  téŽ  týl  u  sekery  nebo  meče. 
Obaohov  Pavel  Matvějevič,  inženýr 
rus.  (♦  1820  -- 1 1869),  ukončiv  hornická  stu- 
dia v  Petrohradě,  sloužil  při  závodě  Serebrjan 
ském  v  permské  gub.  R.  1846  poslán  byl 
na  výzkumnou  cestu  za  hranice,  načež  r.  1848 
stal  se  správcem  závodu  Kunšinského  a 
roku  1851  závodu  Jugovského.  Zde  zahájil 
zkoušky  8  litou  oceli,  které  po  mnohých 
pokusech  vedly  k  tomu,  že  podařilo  se  mu 
r.  1853  zhotoviti   ocelovou  plotnu,  jež  při 

;  dělové  střelbě  přes  svoji  tenkost  znamenitě 

I  se  osvědčila,  začež  r.  1854  stal  se  správcem 
zbrojovky  v  Zlatoústě.  Po  mnohých  poku* 
šech  dosáhl  toho,  že  závod  vyi^běl  ocel 
stejné  hodnoty  jako  slévárny  lu-uppovyf  a 
když  byl  navštívil  ještě  jednou  cizinu,  před- 
ložil vládě  návrh  k  výrobě  zbraní,  jmenovitě 
děl,  v  samém  Rusku.  R.  1860  bjrlo  zhoto- 
veno v  Rusku  první  ocelové  dělo,  jež  osvěd- 

,  čilo  se   znamenitě   při   4000  výstřelech   na 

I  zkoušku  a  které  chová  se  nyní  v  pctrohrad. 

I  hist.  museu  dělostřeleckém.  Hned  potom 
O.  zahájil  výrobu  děl  v  Zlatoústě,  načež  po- 
výšen za  plukovníka  a  hlavního  správce 
zfatoustských  závodů.  R.  1862  položil  základ 
k  O-ským  slévárnám  (OóyxoBCRift  CTOJiejiH- 
TeftHuft  3aB0X'b)  ve  vsi  Aleksandrovské 
na  Šlisselbtu'ském  trakte,  které  r.  1886  staly 
se  majetkem  námoř.  ministerstva  a  přispěly 
nemálo  k  zdokonalení  výroby  oceli  v  Rusku, 
tak  že  závod  čelí  nyní  výhodně  zbrojovce 
Kruppově.  O  rozsáhlosti  a  činnosti  jeho 
svědčí,  že  spotřebuje  se  zde  ročně  přes 
3  milliony  pudů  kamenného  uhlí  a  koksu 
a  na  10.000  kub.  sáhů  dříví.  Příjem  závodu 
činil  od  1.  května  1894  do  1.  května  1895 
4,009.039  rub.  Zaměstnává  pak  na  3000  děl- 
níků, tak  že  vláda  rus.  může  zde  krýti  úplně 
spotřebu  děl  a  j.  zbraní.  Výrobkům  O-ských 
sléváren  dostalo  se  nej vytích  vyznamenání 
na  výstavách  v  Paříži  (1867),  v  Petrohradě 
(1870),  v  Moskvě  (1872).  ve  Vídni  (1873),. 
ve  Filadelfii  (1876),  v  Niž.  Novgorodě  (1896> 
a  j.    Při  slévárnách  zřízena  jest  trojtřídní 


590  Obuchowicz  —  Obuv. 

škola,    nemocnice,    večerní   kursy,   veřejné   kdežto   nejobvykleji!  o.  naie,  boty,  více 
přednášky  a  pod.  ,  méně  musí  vyhověti  —  pokud  je  to  ovšem 

Obaohowloz  Filip  Kazimir,  polský  di- 1  možné  —  požadavkům  všem,  poněvadž  jí  po* 
plomat  (t  1657).  Jako  vojvoda  smolenský  na- 1  užíváme  za  všech  skoro  okolnosti, 
byl  hojných  vědomostí  o  bojích  Polska  s  Ma-  Jaké  důsledky  plynou  z  uvedených  poŽa- 
lou  Rusi  za  Chmělnického  a  vylíčil  události  |  davků  pro  tvar  a  materiál  o  i?  lak  již  ave- 
ty  v  denníku,  obsahujícím  léta  1630—1654,  děno,  má  velikost  i  tvar  o-i  odpovídati  co 
který  jest  důležitým  pramenem  historickým.;  možná  přesně  velikosti  a  tvaru  nohy  a  to 
Psán  jest  ovšem  s  hlediska  kozákům  nepříz- 1  nohy  tak,  jak  se  utváří  při  plném  zatížení; 
nivého.  V  denníku  tom  pokračovali  jeho  nesprávný  je  způsob  braní  míry  na  noze 
synové  Michal  Leon  (f  1668),  strážník  ,  volné  visící,  nebof  tu  délka  i  šířka  nohy  — 
vclkoknížectví  Litevského,  a  Teodor  Hie-   představující  jakousi  klenbu  podajnou,  na 


ronim,  kastelán  novogrodskÝ.  Polský  text 
denníku  O-ova  vydán  ve  Viíně  s  názvem: 
Pami^tník  histor,  do  wyjašnienia  spraw  publicy' 
nvch  w  Polsce  XVI L  w,,  ruský  jeho  překlad 
v  Kijevě,  1862. 
Obůiti,  bot.,  v.  Mechy,  str.  Z2a, 
Obuv  jest  oděv  pro  nohy,  jenž  však  dle 
rozličných  určení  jednotlivých  druhů  o -i  jest 
uzpůsoben  k  některým  úkolům  zvláštním. 
Dle  toho  připadá  tedy  oi  —  jako  oděvu 
vůbec  —  všeobecně  úkol  chrániti  nohu  proti 
škodlivým  anebo  nepříjemným  vlivům  vněj- 
ším. I  patrno,  že  podle  toho,  jakým  vnějším 
vlivům  má  čeliti,  musí  býti  co  do  tvaru  i  co 
rozsahu,  ve  kterém  nohu  pokrývá,  i  konečně 
co  do  materiálu  rázu  velmi  rozmanitého: 
měkké  trepky  pro  pohodlné  přecházení  po 
hladké  podlaze,  pevné  nepromokavé  boty 
a  botky  nebo  nižší  střevíce  pro  chůzi  po 
ulici,  v  přírodě,  vysoké  shrnovačky  pro 


kterou  shora  účinkuje  tíže  těla  —  je  pravé 
nejmenší  a  při  našlápnutí  zvětší  se  značné 
(v^Ška  pak  zároveň  zmenší):  nutno  tedy  bráti 
míru  na  noze  tělem  zatížené.  Neméně  škod- 
livé jest  ovšem  úmyslné  požadovati  od  obuv- 
níka, aby  byly  boty  hezky  malé.  Následky 
takových  malých  bot  pak  jsou  známé  dra- 
povite  ohnuté,  stlačené,  přeložené  a  skrou- 
cené prsty,  mozoly,  kuří  oka. 

Co  se  týče  tvaru  obrysu  boty,  nutno  vy- 
tknouti, že  nejlepší  je  ten,  který  se  nejvíce 
blíží  tvaru  nohy,  přípustný  je  ten,  který  je»t 
rozšířením  tvaru  nohy  (Široké  >špičky€y  ale 
nepřípustný  takový  obrys,  který  vznikne  od- 
krojením  éasti  z  přirozených  obrysů  nohy: 
bota  souměrně  špičatá,  nebof  přirozený 
tvar  nohy  je  sice  též  zašpičatělý,  ale  špička 
tvoři  palec  nebo  (zřídka)  prst  druh^,  ale  ni- 
kdy prst  prostřední.  Vtlačuje-li  někdo  násilné 
své  nohy  do  bot  sou  měrně  Špičatých,  ohýbá 


brodění  ve  vodě,  sandály  pouze  z  podešve  I  palec  směrem  k  malíku,  a  trvá-li  to  dlouho 

a  řemínků  pro  ty,  kdo  chtějí  nohy  své  vy-  I  způsobí  si  známé  částečné  vymknuti  palce, 

dáti  volnému  působení  vzduchu  atd.  j  u  nás  tak  zhusta  vídané,  vyznačující  se  ná- 

Se  stanoviska  zdravotnického  padá  na  váhu,  {  pádným    vyčníváním     proximálního    konce 
aby  o.  chránila  vydatně  proti  Škodlivým  nebo  '  první  kosti  palce  (>kotník€). 
nepříjemným  vlivům  vnějším  a  aby  neměla       Materiál  o  i  musí  býti  dostatečně  pevný 
škodlivého  vlivu  na  nohu.  !  (ochrana  proti  tlaku  podložky,  nárazům),  ale 

Běží  tu  pak  v  prvním  směru  o  tvto  vlivy  \  též  podajný,  nebof  noha  mění  svůj  tvar  při 
škodlivé:  1.  tlak  podložky  na  šlapadlo  (ostré  |  chůzi,  jednak  tím,  že  se  klenba  nohy  při  na- 
karaínky  a  pod.),  2.  úraz  vznikající  náhod-  šlápnutí  snižuje  a  roztahuje,  jednak  pak  při 
ným  nárazem  nohy  na  vyčnívající  předměty,  I  přechodu  váhy  těla  na  druhou  nohu  nezdvihá 

3.  příliš  nízká  nebo  příliš  vysoká  teplota,  <  se  prostě  od  podložky,  nýbrŽ  od  ni  jaksi  se 

4.  vlhkost,  5.  prach,  špína.  Ve  druhém  směru  I  odvinuje  patou  počínajíc  a  špičkou  palce 
pak  běží  o  to,  aby  6.  o.  co  nejpřesněji  všude  i  (jíž  se  provede  odraz)  končí.  Dále  musíma- 
přiléhala  k  noze,  čímž  se  předejde  pošino- '  teriál,  zejména  pro  některé  účely,  býti  špiat- 
vání  nohy  v  o-i  a  tím  (u  těžší  o -i)  vznik  ným  vodičem  tepla  a  pak  co  možná  hustý, 
všelikých  odřenin  a  otlačenin,  7.  aby  nebyla '  aby  nepropouštěl  prach  a  vodu,  ba  v  někte- 
zase  příliš  malá,  čímž  se  znemožňuje  řáclný  |  rých  případech  naprosto  nepromokavý.  Ovšem 
oběh  krevní  a  pravidelný  vzrůst  nohy,  stla-  |  úplně  nepromokavý  materiál  nemůže  opět 
čují  čivy  (bolest),  způsobují  otlačeniny,  8.  aby  j  vyhověti  požadavku  propustnosti  pro  páry 
odpovídala  co  nejdokonaleji  přirozenému '  potu.  lak  patrno,  nutno  tu  pro  některé 
tvaru  nohy,  9.  aby  propouštěla  páry  potu,  zvláštní  účely  voliti  zvláštní  materiál  podle 
10.  aby  připouštěla  potřebný  pohyb  nohy.     i  toho,  na  který  požadavek  se  klade  váha. 

Z  toho  již  patrno,  že  není  dobře  moŽna  ně-  Jest  pak  materiál,  ze  kterého  o.  se  dělá, 
jaká  universální  o.,  která  by  vyhověla  všem  I  dosti  rozmanitý:  mimo  kůži,  z  níž  hlavně  o. 
požadavkům  uvedeným  (tak  na  př.  je  ne-  se  vyrábí,  používá  se  též  ke  zvláštním  úče- 
možno,  aby  tᎠ o.  zároveň  úplně  chránila  lům  tkanin,  dřeva  (dřeváky),  gummy  (gum* 
proti  mokru  a  též  byla  parám  vodním  snadno  mové  přezuvky).  Některá  podrobnější  udáni 
prostupná),  že  tedy  se  stanoviska  zdravot- 1  o  zdravotním  významu  jednotlivých  těchto 
nického  je  potřebí  několika  druhův  o-i.  Pro  látek  viz  při  hesle  Oděv,  • 
některé  účely  máme  jen  velmi  nepatrné  po- 1  Pro  nejčastější  potřebu  lze  doporučiti  nei- 
žadavky  na  o.:  sandály  nosíme  jen  pro  i  lépe  koženou  botu  šněrovací,  poné- 
ochranu  šlapadel  a  proti  účinku  nárazův  j  vadž  celkem  vyhovuje  nejlépe  uvedeným 
o  předměty,  domácí  trepky  hlavně  jen  z  dů- 1  požadavkům:  chrání  šlapaolo  i  celou  ndna 
vodu  čistoty  nohy,  bačkory  jen  pro  ohřáti,  proti  úrazům,  rozparkem  se  lépe  vyrovnává 


Obuvnictví. 


591 


teplou  i  vypařuje  pot  než  u  perek  ai  na^ 
horu  uzavřených  a  chrání  sase  při  tom  lépe 
proti  mokru  a  prachu  než  o.  tkaninová;  rov- 
né! je  dosti  podajná  při  pohybu  nohy. 

Zvýšení  paty  >podpatkemc  jest  úplné  zby- 
te&ie  napravováni  přírody. 

Čím  jest  při  odévu  v  širším  smysle  košile, 
timjepřio*!  punčocha,  ponožka,  obálka, 
onuce:  t.  j«  vložkou  mezi  o.  a  nahou 
noha  mající  za  účel  přijímati  do  sebe  vý- 
méaky  kožní  i  s  případnou  špínou;  neboť 
v  o -i  svrchní  (boté  atd.)  —  která  není  schopna 
snadného  čišténí  -—  by  se  tato  nečistota 
stále  hromadila,  kdežto  punčocha  atd.  se 
snadno  vypere.  Vedle  toho  ovšem  chrání 
tato  mékicá  >zpodní  o.«  nohu  od  odřeni 
o  tvrdou  botu  a  za  chladného  počasí  rádi 
si  punčochou  teplou  ještě  vypomáháme  též 
v  ochraně  nohy  proti  nízké  teplotě.     SRka. 

Děj  iny  o*i.  Staří  Egyptané  nosili  o.  z  lýka 
a  keře  papyrového,  Indové  ze  dřeva  a  kůže. 
O.  čínská  zavedena  prý  byla  r.  2698  př.  Kr. 
Jelikož  v  Číně  není  dobrech  usní,  dělá  se  o. 
z  pestrého  sukna,  hedvábí  a  sametu.  Žen- 
ské střevíce  mají  jen  jiný  tvar,  přizpůsobený 
zmrzačeným  nohám  Čiňanek.  U  starých  Řeku 
a  fcímanů  byla  o.  dvojí:  otevřené  sandály  vá- 
zané řemínkv,  neb  o.  uzavřená  podobná  moder- 
ním botám.  Některé  sandály  spínaly  se  v  nártě, 
chodidlo  však  bylo  z  části  zakryté.  Crepidy 
mely  pletivo  na  stranách  nebo  kolem  paty, 
nebo  místo  pletiva  kůži,  jež  se  k  noze  při- 
pínáLa  řemínky.  Kožené  neb  plstěné  botky 
řeckých  zápasníků  v  běhu  a  myslivců  (endro* 
miáy)  sahaly  ai  na  lýtka,  prsty  však  byly 
▼olne.  fcekové  doma  chondili  bosi,  Římané 
v  sandálech  a  trepkách  bez  řemínků,  zvláště 
paní.  O.  zouvali  len  při  jídle,  na  veřejnost 
brali  místo  sandálů  a  trepek  kožené  střevíce, 
někdy  až  na  lýtka  i  výše  sahající.  Slavní  ví- 
tězové, konsnlové  a  praetoři  ulivali  o-i  barvy 
purpurové  s  vysokými  podešvy.  O.  pro  dámy 
bývala  zbarvena  perlami  a  posázena  draho- 
kamy, rolníci  a  otroci  nosili  nízké  polobotky. 
Hrubý  střevíc  Šel  až  po  kotníky  a  byl  o-í 
vojáků  římských  až  do  hodnosti  setníka. 
Staří  Slované  a  Germáni  nosili  střevíce  dře- 
věné, kožené,  lýkové  a  opánky.  Neohrabané 
bolky  francké  a  gallské  ^^střídány  byly  ele- 

Sntnlmi  polobotkami  gallsko-římskými,  jež 
ížové  války  zaměnily  za  střevíce  oríental- 
ské,  z  nichž  se  vyvinuly  pověstné  střevíce 
zobákové  se  špicemi  až  metr  dlouhými 
(v.  Čechy,  str.  447).  Móda  střevíců  čtyřhra- 
ných,  t.  zv.  kachních  zobáků,  rozšířená  ve 
Francii  za  Jindřicha  IV.,  dostala  se  rovněž 
k  nám  (v.  Cechy.  str.  448).  Střevíce  stávaly 
se  stále  širšími  a  označovaly  se  charakteri- 
stickými názvy  kravích  hub  a  medvědích 
tlapek.  Ve  stol.  XVI.  rozšířila  móda  o.  bez 
špiček,  prsty  vyčnívaly  a  zdobily  se  prsteny. 
Až  dosud  chodilo  se  bez  podpatků,  jež  po- 
vstaly počátkem  stol.  XVII.  ve  Španělsku  a 
v  Itálii  a  brzo  dosáhly  výšky  až  lokte.  Za 
Ludvika  XIV.  měly  střevíce  dosti  vysoké 
podpatky  a  zdobily  se  kolem  kotníků  kraj- 
kami. V  stol.  XVllI.  byly  módou  střevíce 


s  přazkami  a  sponkami.  Střevíc  v  době  první 
franc.  revoluce  měl  nízký  podpatek  z  korku 
a  pozdviženou  špičku.  Na  poč.  stol.  XIX., 
dokud  nosil  se  krátký  oděv,  užívalo  se  stře- 
víců s  křížovými  páskami,  jež  po  zavedení 
krinoliny  a  dlouhého  šatu  ustoupily  vyso- 
kým střevícům.  V  polovině  XIX.  stol.  po- 
čala se  nositi  pérka,  o.  dosud  nejrozšíře- 
nější. Boty  od  starých  dob  tvar  svůj  valně 
nezměnily  a  nikdy  nezobecněly.         JFok, 

Obnvniotvi  nebo  ševcovstvíje  řemeslo, 
zabývající  se  výrobou  obuvi  (v.  t).  Někteří 
obuvníci  zabývají  se  pouze  výrobou  obuvi 
ženské,  jiní  zase  pouze  výrobou  svršků  roz- 
manité zdobených.  Práce  ruční  v  nejnovější 
době  valně  ustoupila  práci  strojní,  na  škodu 
řemesla  pracuje  též  několik  továren  na  obuv. 
Není  výkonu  obuvnického,  který  by  se  ne- 
mohl prováděti  strojem  a  to  často  mnohem 
lépe  než  ručně.  Jenom  natahování  na  kopyto 
s  prospěchem  ponechává  se  dosud  důvtipu 
a  rozvaze  dělníka,  jelikož  na  něm  závisí 
správný  tvar  obuvi.  Působením  strojů  nastal 
v  o.  značný  převrat  a  krise  dosud  neukon- 
čena, většina  obuvníků,  zejména  venkovských, 
nemá  dosud  o  zařízení  a  výkonu  obuvnických 
strojů  správného  ponětí. 

Obuvník  užívá  surovin  tak,  aby  co  možná 
vyhověl  zákazníku  trvanlivou  obuví,  při  tom 
však  aby  se  domohl  nízké  ceny  výrobní.  Náleží 
k  tomu  dobrá  znalost  surovin,  poněvadž  každá 
surovina  a  každá  její  část  má  jiné  vlastnosti. 

Hotovení  obuvi  zahrnuje  tyto  práce:  1.  braní 
míry  a  práce  směřující  ke  zjištění  tvaru 
a  rozměra  chodidla;  2.  úpravu  kopyt  a  dě- 
lání vzorů  č.  střihů;  3.  vykrojováni  podešvů 
a  svršků;  4.  úpravu  svršků,  záležející  v  le- 
pení a  šití,  někdy  s  předcházejícím  valcho- 
váním ;  5.  úpravu  podešvů,  kterou  se  připra- 
vuje podešev  na  kopyto;  6.  spojení  svršku 
s  podešvy,  přetahovaní  svršku  na  kopyto, 
prošívání  a  sešívání,  přibíjení  nýtků;  7.  cí- 
děni  obuvi  a  práce  dodělávací. 

Na  braní  míry  vezme  obuvník  obyčejně 
proužek  pevného,  as  ve  dví  složeného  pa- 
píru a  naznačuje  na  něm  jednotlivé  míry  na- 
tržením. Někdy  bére  se  míra  na  centimetry, 
tak  jako  u  kreičích,  nebo  pomocí  míry  fran- 
couzské, která  má  rozdělení,  jehož  tři  díly 
rovnají  se  dvěma  centimetrům  a  každý  dil 
rozdělen  je  na  polovice  a  čtvrtiny.  Míry  za- 
nášejí se  do  zvláštní  knihy  měr.  Měří  se 
v  pořádku  tomto:  1.  délka  chodidla  od  zad- 
ního konce  paty  přes  bříško  palce  na  konec 
palce ;  2.  míra  v  bříšku  v  prstech  na  kořeni 
palce;  3.  míra  v  nártu;  4.  míra  přes  patu; 
5.  míra  nad  kotníkem;  6.  míra  v  lýtku  pro 
obuv  vysokou.  Braní  míry  mělo  by  se  dít 
na  obou  chodidlech  a  to  zvlášť  v  bříšku, 
nártě  a  patě,  poněvadž  většina  lidí  má  roz- 
dílnou tlouŠtku  chodidel  i  délku.  Aby  se  se- 
znala šířka  chodidla  v  bříšku,  skutečná  délka, 
poloha  a  podoba  paty,  chodidla  a  prstův, 
opatří  si  obuvník  obrys  chodidla  tím,  že 
tužkou  objede  nohu,  postavenou  na  papíře. 
Při  tom  prohlédne  chodidlo  a  všimne  si  ne- 
pravidelností, vad  a  chorob  nohy. 


592  Obrn 

Velkou  dŮleiitost  mají  kopyta,  vzory, 
TÍkrcsy  a  stf  ihy,  dle  nichí  ac  práce  pro- 
vádí. V  tomto  oboru  vykazuje  nejnovější 
doba  tcafné  pokroky,  pracuje  se  dle  pra- 
videl geometrických  na  tákladé  měr,  ilska- 


Č.  1936.  Obuvnický  jlioj  cylindro.í. 

nfch  při  bráni  míry  dle  vyvinutých  norem, 
Cnce-li  obuvník  vyhověti  ivláilnostem  cho- 
didla, musí  míti  kopyto,  totíl  dfevéný  model, 
vystihující  úplné  tvar  a  ivláátnf  poméry  nohy. 
Dříve  dělávali  obuvníci  kopyta  sami,  dnes 
zabývají  se  touto  výrobou  ivláitni  kopy- 
ta ři  nebo  speciální  továrny.  Kopytáfi  hotoví 
pfesná  kopyta  na  míru,  tovární  kopyta  ae 
dte  mér  přiFezávaji  a  pilují,  aby  se  dostal 
náleiitý  tvar.  Uiivá  se  dnes  skoro  výhradné 
kopyt  klínových,  skládajících  se  lezpodku  a 
klinu,  kaliíkera  ke  zpodku  pfipevnéního. 
Čaato  se  kopyto  upravuje  na  nálditý  tvar 
pomocí  pfilepků  kolenýcn,  jei  se  pak  uscho- 
vávají. Úpravou  zvláštních  kopyt  pro  kaldého 
zákazníka  nemálo  hoví  se  zdraví  a  pohodlí 
a  mAfe  v  tom  ohledu  obuvník  zákazníku  lépe 
vyhovéti  nel  továrna.  Mnoho  obuvi.  lejmína 
tovární  výroby,  musí  se  předčasné  odložiti, 
poněvadž  oprava  na  základe  pochybeného 
tvaruje  nemoíná.  Zvoli-li  se  nesprávný  tvar, 
povstává  mezi  botou  a  nohou  trvalý  tlak, 
kterému  ivy  brzo  povoluji.  Zásoba  kopyt 
v  dílné  obuvnické  bývá  opatřena  řadou  Cisel 
a  jmény  zákazníkův. 


Aby  >e  avriky  rychle  a  pohodlné  vykrojiti 
mohly,  hotoví  se  střihy  nebo  vzory  le  ail- 
néjiibopapiruDebolakovančhoplátna.  Uspofi 
se  tím  také  mnoho  suroviny,  ponévadz  se 
useň  přitotenými  vzory  lépe  rozvrhne  a  jem- 
néjíi  látky  se  nezaípinl.   Vzor  hotovi 
se  buď  dle  mér  na  chodidlo  nebo  dle 
kopyta.  Tento  ipflsob  je  siarií  a  ustu- 
puje víc  a  vlc  způsobu  onomu,  doko- 
I     nalejSImu.     Zpflsob     pfi  kraj  ování 
I     řídi  se  vidy  jakosti  usně.  U  ipatných 
kusíl  přichází  mnoho  do  odpadu,  po- 
névadí  vadí  kazy.    Tkaniny  vykrajuji 
ae  tak,  aby  délka  svriku  sta  po  oid, 
obuv  se  pak  tak  snadno  netrhá  a  za- 
chová dlouho  svflj  tvar.  Svriky  ae  po 
vykrojení  aeiívaji  a  vyiivaji,  dnes  uf 
výhradně  na  strojích.  Kde  není  moino 
upraviti  stehy,  dodává  se  kůii   tvar 
valchováním  na  stroji  valchovacím  neb 
na  podkladctcb  určitého  tvaru  za  mo- 
kra.  Slepováni  provádí  se,  kde  je  ho 
třeba,  mazem  ze  ikrobu  pieničnébo 
nebo  z  divokých  kaStanúv. 

Úprava  p  o  d  e  S  v  e  láleii  hlavní 
v  tom,  že  se  kladivem  se  iirokou  bla< 
vou  na  hladkém  kameni,  na  níji  se 
polofi  kus  kflže  ochranné,  vvklepe,  aby 
byl  přiméřené  hustý.  Před  tím  se  pode- 
jev namočí,  tak  aby  stejnomérné  pro- 
stoupen byl  vlhkosti,  a  nechá  se  tak 
dalece  zase  vyschnouti,  al  je  na  omak 
míkký,  ne  viak  mokrý.  Stélky,  jimii 
se  podešve  uvnitř  vykládají,  klepoa  se 
na  strané  masové,  jiné  podeivicc  na 
strané  vlasové.  Vyklepaná  kůle  je 
hladká  a  lesklá  a  přikrajuje  se.  PH 
podeivích  ae  stélkami  přikrajuje  se 
nejdříve  atélka,  pak  podeíev,  na  okra- 
jích veskrz  as  o  2  nrnt  iirii.  Také 
okolek,  uiívá-li  se  ho.  jest  o  malé  po- 
znáni uzli  nei  podeicv  a  pravé  tak 
i  vložky  z  kartového  papíru  nebo  levaéjtí 
lepenky,  jichž  se  několik  vrstev  do  obuvi 
vkládá,  aby  vzhled  byl  lepií  a  obuv  v  ohbf 
pevnějii. 

Svriek  spojuje  se  a  podeivem  čtverým 
způsobem:  1.  Buď  na  okolek,  seiije  se  totii 
s  okolkem  na  vnitřní  alrauě  a  k  okolku  při- 
Sije  se  podefev.  2.  Spojením  na  steh  a  ni- 
sledujícím  obrácením.  Obrácený  svráek  ae 
přiSije  k  vnitřní  strané  podeSve  a  celek  ae 
pak  obrátí.  3.  Spojeni  proiívánim:  podeíev 
a  svráek  se  na  lvu  proiivají,  4.  Spojení  na 
nýtky,  totiž  dřevené  kolíčky  a  železné  neb 
mosazná  ároubky.  Způsob  nejstarii  je  bea 
odporu  prošívání,  spojování  na  okolek  je 
však  tou  dobou  nejvíce  rozšířeno.  Liši  se 
od  jiných  druhů  šití  tím,  že  nejsou  svršek 
a  podešev  přímo  spojeny  se  stélkou,  nýbri 
že  spojeni  zprostředkuje  okolek,  8—12  mm 
široký  proužek  kůie.  Količkoviní  i.  floko- 
váni  vynalezeno  bylo  v  letech  třicátých 
XIX,  stol,,  je  velice  trvanlivé  a  možno  jitn 
i  nejtěžší  obuv  snadněji  a  rychleji  shotOTiti 
než  proiivánim.  Kolíčky  hotovi  se  te  dřeva 
[javorového    na    zvláštních   strojích    a    jsou 


dvojí;  jpifaté    neb  americké  a  o  Širokých 
Ipiclcti.  Spojováni  rfljDých  částí  v  celek  řídi 
se  drnheni  obuvi.    Nei  se  k  tomu  přikroíí, 
třeba  některé   fásli,  jako:    atélku,   podSev, 
opaiek  a   svrlek,   pfi  práci   okolkové  také 
okolek  uvésti  v  sounlas,  naíci  následuje  pře- 
tahováni i.  utahováni  na  kopyto.    K  tomu 
je  tfeba  ivláátních  kleití,  t.  iv.  pFetaho- 
vaček.  £ije-li  se  na  okolek,  připevní  se  na 
kopyto    nejdříve  stélha   vylepená    plátnem. 
Při  práci  obrácení  upevni  ae  na  kopyto  nd- 
dříve  podelcv  a  utahování  je  stejné,  jen  ie 
se  na  kopyto  kladou  vnéjlky  svrškA  s  pod- 
šívkami  ven.    SvrSelc  i  podšívky  utahuji  ae 
pro  sebe.  Nei  se  seiiji,  drii  se  části  obuvi 
na  kopytu  pomocí  cvočků.  Utahování  obuvi 
dámské  a  panské  je  stejné,  jen  ie  fifi  bo- 
tách panských  třeba  vétSího  namáhání.  Boty 
holeňové  přetahují  se  nejdříve  na  ikouSku, 
íby  >e  vyietf  iio,  kam  třeba  vlepiti  okrpí  neb 
obsáiky,  a  aby  se  bota  náleiiti  vytáhla  do 
délky.  Oltrpí  přiiivá  se  sla- 
bou krátkou  jehlou  obuv- 
nickou a  hedvábím,  aby  ob- 
ruba noie  nevadila.  Přeta- 
hováni holinek  trvá  při  jed- 
nom páru  6—10  hodin  dle 
iruČDOsti  dělníkovy.    Stro- 
jem dosáhne  ae  téhoí  vý- 
sledku za  dvě  hodiny. 

SciivánisvrSku  a  pode- 
ive  provádí  se  dratvi,  alo- 
icDou  le  tří,  při  tenké  přizi 
ze  čtyř  nití  konopných,  lně- 
ných nebo  hedvábných.  Při 
iiti  ručním  se  stehy  silně 
utahuji  v  prstech, nebo  pra- 
vou rukou  driadlera  iidla 
a  levou  rukou,  na  níi  je  na- 
vlečena plechovice.  Dráte  v 
je  dQkladní  naamolena,  na- 
třena lojem,  aby  byla  vláč- 
ná, a  voskem,  aby  byla  hlad- 
ká. Na  koncích  opatřuje  se 
štětinami,  aby  se  snáze  pro- 
vtékala.  je-h  podcíev  sil- 
nějii,  musí  se  stehy  zaklá- 
dati, iteiina  převléká  se  ta- 
lii při  kaidém  stehu  pod 
dratev,  tak  ie  povstane  ja- 
k('si  zadrhnuti  uvnitř  seii- 
vaných  čáati.  Stehy  získané 
na  strojích  iicich  jsou  mno- 
hem itejnomčrnéjíi  a  úhled-  ' 
nějii  nei  stehy  ruíni.  Při 
spojování  na  kolíčky  vyma- 
iouseiidlemnadélanédírky 
řídkým  mazem ,  načel  se 
vrálejí  kolíčky  nálciité  dél- 
ky, aby  uevnikaly  do  kopyta 
a  nepoikodily  ho.  Kolíčky  s 
podeiev  se  sklepá,  fidlovačkt 
třeba,  udéláse  podpatek.  Z. 
krojí  le  nejdříve  patník  vrchní,  pak  následující 
iikmo  dle  předcházejícího,  tak  abv  ae  po- 
slední rovnal  podeivu  v  patě.  Viecbny  části 
podpatku  se    pak  vyklepají,    ostrouhají   po 

Oii&T  SlcTDik  KtuiBi,  (V.  XVIU,  21/10  1901, 


obou  stranách  Skrabákem,  aby  maz  dobře 
chytal  a  podpatek  nepraskal.  Jednotlivé  kou- 
sky se  pak  podmaíou  a  připevňují  pomocí 
kolíčků  pod  patou  na  okolek  přibitý  a  při* 
lepený  na  podeáev.  Často  bývají  podpatky 
dřevené,  potažené  koií  neb  látkou,  které  ae 
ulilo  na  svriek.  Také  ae  uiivá  podpatků  že- 
lezných, jejichž  dutina  vyplnéna  je  pilinami. 
Úplná  hotová  obuv  se  upravuje,  maže,  leití 
a  lakuje,  přidělávají  se  krouíky,  knoflíčky, 
řemínky,  lemovky,  přezky,  ostruhy  atd. 

Při  svých  pracích  obuvník  uiivá  mnoistvt 
nástrojů,  z  nichž  nejdůležitěji!  jaou  noÍe  neb 
krajáky  (knejpy)  rovné  a  ohnuté  k  vykra- 
jování usni,  děláni  ryh  atd.  Podeive  vykro- 
jují  se  jabkou,  avrjky  přikrojovákem, 
hrana  uártová  upravuje  se  odnimákem  neb 
i  obyčejným  krajákem.  Oikrabováni  děje  se 
postruhem  či  skrabákem,  ne  zastupuje*  li 
nástroj  kus  skla.  Ze  íídel  uvádíme  proji- 
vačku,  užívanou  pří  proJivání  svršků,  se- 


pak  ostrouhají, 

I  vyhladí,  a  je-l* 

účelem  při 


C.1937.  Ohi 

ISÍvačku 


lickí  l< 


oupko^-ý. 


na  sešívání  okolku  s  podešvem  a 
,  k  témui  účelu.  Dírky  pro  dře- 
vené nýtky  dělají  se  bodcem,  zatloukáni 
děje  se  kladivem  se  širokou  hlavou.  Kleští 
Stípacích  užívá  se  při  vytahováni  liřebův 
a  rozbíráni  starší  obuvi,  přctahovačky  pří 
utahováni  na  kopyto.    Rašple  či  struháky  a 


594 


Obuzek  —  Obvaz. 


pilniky  slouii  k  odstraňováni  dřevěných  nýt- 
kův  a  broušeni  sídel.  Struhákem  oblým  pro- 
bírají se  podpatky,  zahnutým  odstraňuji  se 
nýtky  uvnitř  obuvi.  Dále  uíivá  obuvník  že- 
hadel,  hranítek,  háčků,  fidlovačky,  kostky, 
hranáče,  hladítek  atd. 

Ze  strojů  obuvnických  jsou  nejdůležitější 
šicí  stroje.  I  nejchudší  obuvník,  zařizuje-li 
se  pro  sebe,  snaži  se  opatřiti  si  šicí  stroj. 
U  nás  nejosvědčenější  jsou  stroje  Singerovy, 
jež  stroje  jiných  soustav  překonávají  jedno- 
duchosti a  trvanlivostí  a  tvoři  vesměs  krásný 
steh  ve  všech  druzích  kozí  od  nejjemnějších 
do  nejsilnějších.  Na  ploché  práce  užívá  se 
stroje  Central-Bobin  a  Improved,  na  práce  uza- 
vřené I«npro  ved  s  ramenem,  cylindrového  stro 
je(vyobr.č.2936.)  a  stroje  sloupkov(^ho(vyobr. 
č.  2937.).  Při  práci  dodělávací  užívá  se  strojů 
na  obšívání  dírek,  přišíváni  knoflíkův  a  stroje 
pro  stehy  ozdobné.  Po  šicích  strojích  je  nej- 
rozšířenější stroi  valchovací,  dále  se  užívá 
strojů  na  lepeni  per  do  perek,  na  vrážení 
šroubků  mosazných  do  podrážek,  strojů  na 
klepáni  a  válcování  kůŽe,  na  přetahování 
svršků  na  kopyta,  pak  šití  a  přibíjeni  pode- 
švův,  okrajování  a  cídění  podpatků,  ku  při- 
šívání na  okolek,  lisův  a  razidel,  vykrojují- 
cích  na  ráz  podešve,  stélky,  části  podpat- 
kové  atd. 

Literatura:  >Český  Obuvníkc  (red.  Jakub 
Spurný,  zal.  r.  1883);  ^Obuvnické  Listy* 
(rcd.  Otakar  Vrána,  zal.  r.  1890);  Josef  Ma- 
tějíčka, Základové  obuvnictví  (Praha,  1885, 
nákl.  Průmyslo>/é  jednoty);  Otakar  Vrána, 
Obuvnická  střihová  soustava  (nákladem  vlast- 
ním). JPok. 

Obuzek,  vazba  (sif)  vysoká  k  uzavření 
zvěře  v  leči,  nebo  k  ochraně  pláten  za  týmž 
účelem  postavených.  čm. 

Obvaz  (lat.  deligatio)  provádíme,  abychom 
jistou  čásC  těla  pokryli  či  chránili,  abychom 
ji  učinili  nepřístupnou  vzduchu,  světlu,  pra- 
chu, nečistotě,  vůbec  činitelům  zevním,  aby- 
chom ji  podporovali,  abychom  ji  udrželi 
v  určité  poloze  (o.  kontentivní),  abychom 
na  ni  vykonávali  jistý  tlak,  abychom  ji  na- 
rovnali, neb  abychom  k  ní  jisté  předměty 
připevnili.  To  jsou  asi  hlavní  účely  o  u, 
z  nichž  vysvítá  veliký  jeho  význam  v  chir- 
urgii a  lékařství  vůbec.  O-em  možno  říditi 
výdej  tepla  jisté  části  těla,  právě  tak  jako 
to  činíme  v  obyčejném  Životě  šatem  pro  celé 
tělo.  Osutiny  chráníme  před  vzduchem  lát- 
kami neprostupnými,  tedy  o-em.  Aby  oko 
choré  světlem  netrpělo,  chráníme  je  stínítkem 
nebo  šátkem  (to  je  zase  o.).  Prs  stížený  hni- 
savým zánětem  nebo  šourek  s  útrobou  one- 
mocnělou podporujeme  o-em  (suspensoriem). 
Máme-li  na  př.  údu  nějakému  zajistiti  na  čas 
nehybnost,  docílíme  toho  různými  orthopaé- 
dickými  přístroji  (botami,  dlahami  atd.)  — 
zase  o  cm.  Úd  ohnutý  ve  ztuhlém  kloubu 
chceme  natáhnouti,  což  provádí  se  zase  vhod- 
ném o-em.  Chceme-li  masti,  hojivé  prášky, 
obklady,  magnet  atd.  při  ranách,  vřcdecn, 
zkrátka  při  tele,  na  chorém  místě  přidržeti, 
děje  se  to  zase  o-em.  Ostatní  účely  o-u  ne- 


Č.  2938.  >^áikový  ob\  u 
raky. 


potřebují  bližšího  vysvětlování  na  příkladech. 
(Srv.  Obinadlo.) 

Se  zřetelem  k  těmto  účelům,  jakož  i  dle 
toho,  jaké  látky  slouži  k  tomu  kterému  o -a, 
rozeznáváme  rozmanité  druhy  o-ů. 

1.  Nejobyčejnější,  nejpřirozenější  a  zajisté 
nejstarší  druh  ou  je  šatko vý.  Každý  člo- 
věk  snad  ve  svém  ži- 
votě již  jej  prováděl 
nebo  nosil.  Příkladem 
je  na  př.  obyčejný  ka- 
pesní šátek,  kterým 
matka  dítěti  zaváže  hla- 
vu, bolí-li  je.  Před  obi- 
nadlem  má  tu  výhodu, 
že  možno  jím  rychle 
pokrýti  velikou  plochu 
(a  pokrývati  rány  vedl 
člověka  pud  samotný 
od  pradávna).  Také  se 
snáze  přikládá,  ačkoli 
není  tak  úhledný  jako 
jiné.  Nejobyčejnější  o. 
šátkový  je  třirohý  Šá- 
tek (viz  Mi  telí  a).  Říd- 
čeji  užívá  se  šátku  čtyř- 
rohého.  Cípy  šátku  se 
svazují  uzlem  neb  spí- 
nají t.  zVp  krytou  je- 
hlou. Platí  tu  pravidlo, 
že  uzel  nesmí  přijíti  na 
místo  bolestivé.  Může  se,  tlačí-li,  podložiti 
kouskem  vaty.  Šatko vých  o  ů  v  moderní 
době  užívá  se  skoro  výhradně  jen  pro  první 
pomoc. 

2.  O.  obinadlový  probrán  ve  stati  Obi- 
nadlo (v.  t.). 

3.  O.  náplasťový  má  za  účel  buďto  při- 
držovati léky  v  náplasti  obsažené  k  tělu,  abv 
na  kůži  působily,  neb  upevniti  kterýkoli 
předmět  na  kůži.  K  tomu  účelu  máme  nyní 
náplasti,  které  za  obyčejné  teploty  lepí,  kdežto 
dříve  bylo  třeba  náplasti  čerstvé  připravo- 
vati neb  ohřívati,  tak  že  o-y  takové  vyžado- 
valy veliké  zručnosti.  Náplasti  k  účelům  lé- 
čivým  lze  koupiti  hotové  v  lékárně.  Pro  avoa 
lehkost  a  čistotu  doznaly  velikého  rozšíření 
t.  zv.  Beiersdorfovy  náplasti  dle  Unny, 
u  nichž  je  léčivá  hmota  nanesena  na  tenkou 
vrstvu  guttaperche  po  mullu  rozestřené.  Mají 
tu  nevýhodu,  že  nepropouštějí  potu  a  vý- 
měšků kůže  vůbec,  které  se  pod  náplastí  za- 
držují a  kůži  dráždí.  Z  lepivých  je  nejlepší 
Mcadova  americká  náplast  (emplastntm  ad* 
haesivum),  přicházející  do  obchodu  v  pruzích 
navinutých  na  kovovou  cívku,  zdéli  10  yardů 
(něco  přes  9  m).  Malé  o-y  ran  připevňuji 
se  často  kousky  lepivé  náplasti.  Slouží  k  to- 
mu třebas  čtverec  od  rohu  směrem  ke  středu 
nastřižený,  mající  tvar  t.  zv.  raaltezskébo 
kříže.  Nebo  se  vede  několik  proužků  náplasti 
vedle  sebe  nebo  skříženě.  V  obecenstvu  užívá 
se  t.  z  v.  náplasti  anglické,  na  hedvábném 
taffetu  naneseného  roztoku  vy zo viny  ve  vodc 
s  trochou  medu  a  alkoholu;  nemá  se  sliniti. 

4.  O.  dlahový  má  za  účel  učiniti  jistou 
část  těla  (obyč.  končetiny)  nehybnou.  Nehyb- 


n^m  cbcume  učinili  kloub,  kde  jest  úd  za  káře,  který  phloii  o.  definitivní.  Ale  i  ta- 
pomírll  normálních  pohyblív,  nebo  kr:ijinu  kovy  o.  musf  iflstati  pod  stálým  doiorem 
xlomené  koiti  a  dosahujeme  toho  pevnýnii  lékafovým,  zvlááté  v  prvnich  dnech. 
plocb$Tnipfedm&ty,  které  připevňujeme  k  po  5.  Zvfáitni  druh  o-A  jsou  t.  iv.  o-y  tvrd- 
hyblivému  mistu.  jemui  chceme  zaj  stiti  ne-  noucf.  Slouti  jako  dlahové  O-y  k  trvalému 
hybnost.  Předmét  ten  nesmí  viak  býti  tvrdý,  i 
naprosto  ncpodajný,  ncbof  musí  se  přizpů- 
sobiti ponékud  [varfim  těla.  K  tomu  cíli  chir- 
urgie uilvá  buAo  papirovč  kpenky  rflině  ' 
•ilné,  které  dle  tvaru  údu  vyřízne,  nebo  ten- ! 
kýcfa,  úzkých  a  dlouUých  prkének  z  lipového 
drfvi  nebo  tenkých  listQ  tvrdého  dřeva,  ja- 
kých truhliří  nilvaif  (furnýry),  po  připadč 
i  tuhých  desek  i  dřiví  dubového,  nemá-li  se 
dlaha  přizpQsobítt  tvaru  těla.  na  př.  chce- 
me-li  koníetinu  dolni  v  koleně  vbočenou  po 
osteolomií  kosti  stehenni  učiniti  tcela  rov- 
nou. Vedle  dřiví  slouií  a  slouiil  na  dlahy 
tenký  plech  ieleiný  neb  aluminiový,  tkáň 
dráténá  atd.  Jednotlivé  druhy  dlah,  jak  v  ob- ' 
chode  přJchdicji  a  po  svých  vynálezcích 
jméno  nesou,  netřeba  zde  vypočítávati.  To 
roájil  interess  odborný.  Pro  prvnípomoc, 
neni-li  nic  jiného  po  ruce,  poslouží  za  dlahu 
třebas  v  ét  v  íčky,  holky,  slunečníky,  bajonety, 
pochvy,  iavle  atd,  nebo  zdravá  končetina 
druhé  strany  při  zlomeninč  dolni  končetiny. 
Aby  dlaha  nikde  netlačila,  vycpe  se  vatou,  ko- 
nopím,  jutou.  Vyřczáváme-fi  na  př.  i  lepenky 
dlaho,  uiijemc  za  modi;l  druhé,  zdravé  kon- 
četiny. Vyfiznuvic  z  lepenky  hrubý  obrys. ,  ť.  swj.  Růini  ivary  nipla.ii. 
Otrháme  okraje,  čimí  se  stanou  měkčími  a 

tenčími  a  netlačí  potom.    Lepenková  dlaha    upevnění  r&iných  části  tčla,  zvláité  končetin, 

můic  se,  je-li  ailnéjáí,  před  ulitím  do  vody   a  zaklejí  v  tom,  ie  látka,  z.  které  jsou  utvo- 

namočiti.  naíei  při  tele  přizpůsobí  se  jeho   řeny,  nanáSi  se  míkká, plastická,  naČL-i  tvrdne. 

tvarům  a  vyschnouc  Nejobyčejnější    o.   tvrdnoucí  hotovi   se    ze 

ztvrdne.    To  je   tak   sádry.  Vynálezcem  této  methody  je  Hollan- 

zv.  plastická  dlaha,   ďan  Mathyssen.  Provádí  se  tím  zpflsobem, 

TrpívJakvlbke[n(po-   ic  organtinové  obinadlo  proloíené  sádrou  se 

t- ni,  výměšky  ran,  mo-    namočí,  lehce  vyídime  a  roztáčí  na  úd  před 

Či  atd.).  Za  tím  úíe-   tím  vrstvou  valy  a  kalikotovým  obinadlcm 

lem  navrieno  napu-   obalený,  kttrý  assistent  v  iádoucira  postaveni 

stiti  lepenku  íelakem   drií,  při  čem  sádra  stále  dlani  stejnomčrnč 

rozpuilěnjím   v  lihu.    se  roimazuje;  na  hotový  o.  nanese  se  jeStě 

(Napustí-li   se   tako-    néco  kaáe  na  místech  méně  silných,  aby  o. 

vým    roztokem   plsť,  byl  všude  stejný,  hladký  a  pevný   Aby  sádra 

'  stává  se  tuhou,  tep-   rychleji  tvrdla,  přidává  se  k  ni  něco  kamence. 

lem  pak  zase  plaati-    ve  vlhkém  jeili}  oe  moino  vyříznouti  t.  zv. 

ckou,  čehoí  lze  také   okénko,   vyfadujc-li    rána   néjaká    častého 

k  o  u  upotřebiti.)  O   čiitěni  a  opatrováni,  anii  třeba  o.  snímati. 

0-u   dlahovém  plati,   Třcba-li  jistý  odstavec  končetiny,  na  pf.  kra- 

co  o  obinadle.  Nusmi  jinu  kloubu  kolenniho,  nechati  volnou,  chce- 

býli  volný  ani  t^sný.   me-li  vSak  přes  to  nehybnost  kloubu  toho 

Tésný  o.,  který  dlou-   si  zaručiti,  spojí  sl-  obé  Části  o-u  sádrového 

holeíi.zpŮsobujcpro-   přes  ten  kloub  tyčkami  nebo  proulky  pcv- 

leieniny   (vředy   ila-    ného  kovu.  které  pnou  sl  jako  most  s  jedné 

kemvzniklé},klcrése   části  o  u  sádrového  (na  slehni;)  na  druhou 

zdlouhavě  hoji.  Proto   (na  bérci.    O-cm  jsou    i  sádrové  korscty, 

.  třu-ba    místa    zvtáátě  které  lékaři-orthopaedisté  přikládají  při  zkři- 

2*^-    p%X|f,y*  •*'"      vyčnívající  (kotníky,    veni  páteře  původu  tuberkulosnlho  i  rhachi- 

patu  atd.)  dobře  vy-    tickéno.  Podrobnéjiich  údajů  na  tomto  raístč 

polilářovati  vatou  a  pod.  Je-li  víak  mnoho   podávati   nitřeba.   m-boť  sádrový    o.    vždy 

vaty,   bývá   to   na   újmu   pevnosti    ou.     Žá-    provádí  lékař.  Dostiobtíinéjesnimatiaádrový 

douci    míru    poskytne    delší    zkušenost,    a   o.  a  vyžaduje  zvláštních  nástrojň. 

proto  je   s  výhodou,   když   po   prozatímním        Místo  sádry  Izi;  užiti  na  tvrdnoucí  O.  mazu- 

Oo,  kicr^  puskytnc  laik,  nemocný  dostane    Tento  připravuje  se  ze  škrobu  ve  studené 

se  co  nejdříve  do  rukou  chirurga  nebo  lé-  vodě  na  těsto  rozctřcného  a  polom  s  horkou 


596 


Obvaz  extensivní  —  Obyčejové  právo. 


vodou  rozmíchaného  a  nanáší  se  Štětcem  mezi 
jednotlivé  obtáčky  obinadla.  Obyčejné  organ- 
tinovéobinadlo(v.  Obinadlo])  dává  nám  také 
takový  mazový  o.,  vložíme-li  je  do  horké 
vody  a  pak  mírné  vyždímáme.  Vložíme-li 
mezi  obtáčky  obinadla  proužky  dřeva  furný- 
rového,  stává  se  o.  pevnéjším. 

Mnohem  lehčí  nežli  sádrový  jest  o.  z  vod- 
ního skla.  Užívá  se  tu  organtinového  obi- 
nadla prosáklého  vodním  sklem  s  polovice 
vodou  zředéným.  Dlouho  schne,  možno  však 
schnutí  urychliti,  poprášíme-li  o.  křidou  nebo 
cementem.  Hodí  se  zvláště  pro  případy,  kde 
úd  má  míti  klid,  aniž  třeba  tak  úzkostlivé 
obávati  se  nepatrných  pohybův. 

Stejně  hotoví  se  o.  k lihový.  Horký  klih 
nanáší  se  mezi  tury  obinadla.  Schne  volněji 
nežli  sádra,  ale  rychleji  než  vodní  sklo.  (Za 
několik  hodin  je  suchj^.) 

Zřídka  užívá  se  o-u  cementových  (ce- 
ment mísí  se  se  sádrou),  tripolithových 
(směsi  sádry,  uhelného  prášku  a  vodního 
skla),  z  gummy  nebo  dextrinu  (ve  vodě 
rozpuštěných),  celluloidu  (v  acetonu  roz- 
puštěného), zkollodia  (roztoku  střelné  ba- 
vlny v  aetheru),  stearinu  a  paraffinu 
atd.  —  Nauka  o  o-e  (desmurgia)  náleží  k  nej- 
důležitějším oborům  chirurgie,  ale  základní 
poučky  její  měly  by  býti  majetkem  každého 
člověka,  neboť  každému  muže  se  státi  ne- 
hoda, která  vyžaduje  o-u,  a  každý  může  při- 
jíti do  situace,  kde  rychlou  pomocí  zachrání 
bližnímu  život  neb  umírní  mu  veliké  utrpení. 
Proto  populární  knihy  o  první  pomoci  po- 
jednávají zevrubně  také  o  o-e.  Pnrk, 

Obvas  eztenslvni  v.  Extensivní  ob- 
vaz. 

Obvénéni  (věno,  v  Knize  Drnovské  od- 
věnění,  pol.  wiano^  pr{ywianek\  lat.  dotali- 
tiuniy  dotalicium^  redotalicium,  superdotalicium^ 
contradoSt  redos,  velmi  často  i  dos,  podobně 
jako  česky  se  říkalo  véno,  kterýmž  výra- 
zem označováno  též  >věno«  v  pravém  slova 
smysle:  něm.  Wíderhge,  Gegenvermáchtnis) 
byla  instituce  některých  starších  práv,  dle 
níž  manžel  (zvláště  šlechtic)  ujišťoval  své 
ženě  pro  případ  vdovství  peněžitou  summu, 
a  to  zpravidla  zástavním  právem  na  svých 
nemovitostech.  Účel  o.  byl  ten,  aby  vdova, 
která  muži  svému  přinesla  jisté  véno,  ob- 
držela od  něho  aequivalent,  kterém  by  po- 
jištěna byla  její  existence  pro  případ  ovdo- 
vění. Proto  rovnalo  se  o.  zpravidla  věnu 
a  někdy  bývalo  i  větší.  V  právu  českém 
dávalo  se  pannám  větší  o.  než  vdovám.  Dle 
Všehrda  (V.  8.  2.)  >ktož  pannu  pojímá,  ten 
třetinu  výš  vedle  práva  zemského  má  ob- 
věniti  proti  tomu,  což  po  panně  jmenováno 
jest.  Ale  ktož  vdovu  pojme,  ten  tolikéž  proti 
tomu,  což  po  sobě  vdova  jmenuje,  má  vě- 
novati*. V  Polsku  o.  rovnalo  se  obyčejně 
výši  věna.  V  Uhrách  rozeznávalo  se  o.  zá- 
konné {dos  legalis)  od  o.  smluvního  {dos 
contractualis  vel  scripta).  Toto  musilo  býti 
zaplaceno,  jen  když  a  v  jaké  výši  bylo  smlu- 
veno. Naproti  tomu  o.  zákonné  musilo  býti 
zapraveno,  i  když  nebylo  ujednáno,  a  to  ve 


výši  stanovené  zákonem  podle  stavu  a  ma* 
jetku  manželova  s  tím  rozdílem,  že  od  prvého 
manžela  obdržely  vdovy  plné  o.,  kdežto  od 
manžela  druhého  jen  polovici  summy  stano- 
vené zákonem,  od  manžela  třetího  čtvrtinu, 
od  čtvrtého  osminu.  O-m  nemohla  žena  za 
života  manželova  svobodně  nakládati,  poně- 
vadž, dokud  byl  muŽ  Živ,  jí  nenáleželo  a 
mělo  za  účel  pojistiti  jí  existenci  teprve 
po  smrti  mužově.  Platilo  v  tom  směru  pra- 
vidlo u  Všehrda  (V.  24),  v  Knize  Tovačovské 
(kap.  102)  a  v  Knize  Drnovské  (str.  47)  vy- 
slovené: »Ženy  jsú  vězňové  muióv  svých*, 
jež  na  základě  nálezu  i  r.  1463  ve  zřízeních 
zemských  (z  r.  1500  či.  506,  z  r.  1549  T  9 
a  z  r.  1564  R  4)  bylo  formálně  opraveno 
tímto  způsobem:  >Ncní  žena  muže  svého 
vězněm  nikterakž  kromě  věna*.  Totéž  vy- 
jádřeno ve  či.  CXI.  Vislického  statutu  slovy: 
>non  habet  (faemina)  sui  ipsius  potestatcxn 
propter  maritum*.  Po  smrti  mužově  měla 
vdova  právo  užívání  oněch  statků  mužových, 
na  nichž  jeií  o.  pojištěno,  tak  dlouho,  dokud 
jí  o.  nebylo  vyplaceno.  Právo  to  náleželo 
JÍ  naproti  všem  dědicům  mužovým.  O-m 
mohla  vdova  po  smrti  mužově  volné  naklá- 
dati. —  Dle  rak.  obec.  zák.  obč.  (§  1230) 
jest  o-m,  >co  Ženich  neb  kdo  jiný  vyměří 
nevěstě  pro  rozmnožení  věna.  Pokud  man- 
želství trvá,  nepřísluší  sice  manželce  o.  po- 
žívati; přečká-li  však  muže  životem,  stane 
se  c,  byť  tu  ani  zvláštní  úmluvy  nebylo, 
úplně  jejím  vlastním,  třeba  by  mužovi  věno 
nebylo  upsáno,  kdyby  přečkal  manželku*.  — 
V  jiném  smyslu  zná  contrados  starší  právo 
uherské.  Tam  nazývá  se  tak  majetek,  který 
nevěsta  nebo  žena  nebo  někdo  jiný  za  ni 
pojišťuje  mužovi  pro  případ,  Že  by  přežil 
svou  ženu.  Contrados  klade  se  tu  naproti 
dos  scripta.  -dle. 

Obvod  (lat.  circumferentia)  slově  v  mathe- 
matice  č.'ra  omezující  nějakou  plochu.  Při 
obrazcích  křivočarně  omezených  slově  o. 
také  periferie,  při  obrazcích  omezených  ča- 
rou lomenou  také  pcrimetr.  V  tomto  pří- 
padě jest  tedy  o.  součet  vŠech  délek  čili 
úseček  plochu  omezujících. 

O.  (angl.  Circuit,  z  lat.  circuitus)  nazývá  se 
v  Anglii  soudní  kraj.  Celá  Anglie  s  Walesena 
dělí  se  na  7  takových  oů,  po  nichž  Členové 
vrchního  soudu  {High  Court  of  Justice)  ve 
Westminster  Halí  čtyřikrát  do  roka  objíž- 
dějí. Instituce  oů  zavedena  byla  téŽ  ve  Spoj. 
Obcích  severoamer.,  jež  jsou  rozděleny  na 
9  o-ů.  V  každém  z  nich  sídli  jeden  člen 
vrchního  soudu  z  Washingtonu  a  vlastni 
obvodní  soud  {Circuiť Court). 

Obyčej  v.  Obyčejové  právo. 

Obyčejové  pr&vo  (lat.  jus  moribus  insti- 
tutum,  moribus  et  consuetudine  inductum^  Jus 
consuetudhtarium^  jus  non  scriptum^  něm.  Ge^ 
wohnheitsrecht ,  franc.  droit  coutumier,  rus. 
oóuuHoe  npaBO,  pol.  prawo  ^wyc^ajowt)  čili 
nepsané  právo  jest  souhrn  právních  pravi* 
del,  kterých  bez  výslovného  nařízeni  zájcono- 
dárné  moci  na  základě  obecného  a  souhlas- 
ného uznáváni  v  jistém  právním  oboru  trvale 


Obyčejové  právo. 


597 


se  uživá.  Jak  již  aám  název  ukazuje,  jest  o. 
p.  takovým  právem,  jež  si  lid  »obvykl<,  je- 
ho! uiitrati  si  lid  navykl  (se  naučil).  U  všech 
národA  dál  se  prvotný  právní  vyvol  na  zá- 
klade o -ho  p-va,  vzniklého  z  národního 
přesvědčeni.  RAzní  lidé  za  stejných  okol- 
nosti a  za  stejným  účelem  jednají  následkem 
podobnosti  povah,  potřeb  a  způsobu  života 
zpAsobem  stejným.  Souhlasná  jednáni  se  hro- 
madí. Nastává  dlouhá  řada  shodných  prae- 
cedencí,  jejíhož  počátku  nelze  vystopovati. 
Tak  a  tak  jednali  otcové,  tak  jednali  dědové 
a  pradědové,  tak  jednati  musí  i  potomstvo. 
Z  podkladu  faktického  (z  faktické  zvyklosti) 
vyvíjí  se  a  roste  právo  (zvyklost  právní, 
právní  obyčej).  Neuvažaje  se  již  ani  o  tom, 
mohlo  li  by  se  v  konkrétním  případě  jednati 
jinak*  To  bylo  by  prohřešením  proti  zdě- 
děným tradidm.  Nezbývá  než  následovati 
otcovských  příkladA.  jen  to,  co  velí  •oby- 
čej*, jest  právem  čili,  jak  staří  Slované  ří- 
kali, »pravdou«  (srv.  Ruská  Pravda),  jen 
na  obyčeji  spočívá  právní  pořádek  (pa^t, 
řád),  jen  právní  obyčej  jest  normou  pro 
jednání,  konání  jednotlivcA,  pročež  se  z  oby- 
čeje stává  zákon  neb  pokon  6=^ pravidlo 
pro  konání).  Slova  pAvodně  ruznoznačná, 
obyčej  a  zákon,  mění  se  časem  v  synonyma. 
Čemu  lid  přivykl,  to  se  stává  právním  pra- 
vidlem, z  obyčeje  se  stává  zákon.  Slovo  zá- 
kon nemá  tu  ještě  nynějšího  významu,  kde 
výrazem  tím  rozumíme  jen  psané  právo,  vy- 
cházející od  zákonodárné  moci  státní.  Nyněj- 
iibo  významu  nabyl  výraz  zákon  teprve  v  do- 
bách pozdějších,  když  doktrína  římská,  zá- 
padní i  východní,  přinesla  SlovanAm  nové 
pojmy  o  rozdílu  mezi  zákonem  a  o-vým 
p-vem.  Ke  vzniku  právního  obyčeje  (nepsa- 
ného právního  pravidla)  vyhledává  se:  1.  rtf- 
tionabditaSf  t.  j.  právní  obyčej  musí  býti 
účelný,  nesmí  se  příčiti  veřejnému  mravu  a 
pořádku  (právě  tak  jako  zákon,  právo  psané), 
2.  opinio  neceuitatiSf  přesvědčení  národa  neb 
jistých  jeho  kruhA,  že  to  které  právní  pra- 
vidlo musí  bfti  zachováváno.  Někdy  se  vy- 
jadřuje tato  náležitost  sXovy  frequentia  actuum, 
aviak  nemyslí  se  tu  ani  tak  na  hromadnost 
stejných  případA,  jako  spíše  na  souhlasné 
přesvědčení  jednajících  osob  {per  usům  eol- 
iigitur  coHsensus  populi,  non  acius,  sed  tacitus 
comtensus  popull  inducit  consuetudinem);  3.  con- 
tinmatio  eonsuetudinis,  t.  j.  stálé,  obvyklé  za- 
chovávání právního  pravidla.  Dle  některých 
práv  se  vyžadovalo  uplynutí  jisté  doby,  po 
kterou  se  právní  pravidlo  praktikovalo.  Tak 
praví  Verbócty  (Trip.,  úvod,  10,  §  6.),  že 
consoetudo  má  býti  praescripta,  že  se  k  ní 
vyžaduje  tempus  debitum,  t  j.  určitá  řada  let 
v  zákoně  blíže  naznačená.  Z  právní  povahy 
právních  obyčejA  plyne:  1.  že  jich  soudce 
musí  užívati.  byC  se  na  ně  strana  ani  neod- 
volávala (jura  novic  curia),  2.  nezná-li  soudce 
právní  obyčej,  na  nějž  se  strana  odvolává, 
musí  strana  existenci  tohoto  obyčeje  doká- 
zati, vedle  čehož  má  i  soudce  z  úřední  po- 
vinnosti bledéti,  aby  si  zjednal  znalost  onoho 
obyčeje  jakožto  pramene  právního.  —  Právní 


moc  mělo  o.  p.  jiŽ  u  ŘimanA.  Nejen  obyčej* 
i  sám  zákon  mohl  býti  zrušen  o-vým  p-vem 
(m  desuetudinem  abire).  Ještě  v  první  době 
republiky  byly  právní  poměry  převážně  upra- 
veny normami  obyčejovými.  Záhy  sice  se- 
psáno bylo  o.  p.  římské  v  zákoně  dvanácti 
desk,  než  ani  potom  nepřestalo  se  právo  vy- 
víjí ti  ze  základ  A  obyčejových.  Takzvaná  ťit- 
terpretatio  duodecim  tabularum^  kterou  pro- 
váděli tehdejší  právoznalci,  byla  jen  zdánli- 
vým odvozováním  právních  pravidel  ze  slov 
zákona  dvanácti  desk ;  ve  skutečnosti  byla  to 
nová  pravidla,  která  teprve  užíváním  nabyla 
povahy  právních  norem.  Právo  toto,  nazv. 
jus  civile^  bylo  podstatnou  částí  soukromého 
práva  v  době  republiky.  Za  principátu  a  cí- 
sařství o.  p.  mělo  jen  menší  význam  pro 
právní  vývoj,  až  císař  Konstantin  ustanovil. 
Že  o.  p.  nemá  vAbec  míti  moc  zrušiti  nebo 
změniti  zákon.  —  Také  u  národA  slovanských 
pozorujeme,  Že  právní  vývoj  vychází  od 
o  ho  p-va.  Právo  zákonné  počíná  se  vyví- 
jeti teprve  v  dobách  pozdějších,  a  i  tu  jeví 
právo  slovanské  dlouho  ještě  na  sobě  známky 
o-ho  p-va,  ano  u  některých  SlovanAv  upra- 
veny jsou  jisté  obory  soukromého  práva  až 
dodnes  jen  normami  obyčejovými.  O.  p.  za- 
pisováno bylo  u  SlovanA  podobným  zpA- 
sobem jako  u  mnohých  jiných  národA  v  Evropo. 
Fixováno  bylo  v  soudních  nálezech.  Pí- 
semného formulováni  bylo  třeba  z  několika 
dAvodA.  Jednak  upadalo  o.  p.  v  zapomenutí, 
jednak  žijíc  v  paměti  mnoha  jednotlivcA  ne- 
bývalo zcela  přesné,  určité  a  pevné.  Panov- 
ník jakožto  nejvyšší  soudce  v  zemi  dával  tu 
neurčitému  a  kolísavému  právnímu  obyčeji 
určitou  a  výraznou  podobu.  Jako  bezpro- 
střední soucíy  panovníkovy,  tak  formulovaly 
o.  p.  i  soudy  ostatní.  Běželo  li  v  konkrétním 
případě  o  místní  soud  s  menší  územní  kom- 
petencí, formulovaly  se  místní  právní  oby- 
čeje, a  běželo-li  o  soudy  ústřední,  povstá- 
valo jednotné  zemské  o.  p.  Vznikalo  tak 
právo  soudní  (trestní,  občanské  a  soudní 
řízení),  při  němž  jednotlivé  soudní  nálezy 
měly  moc  jen  deklaratorní  a  zřídka  kdy 
konstituční.  Toto  o.  p.  soudní  sepisováno 
bylo  dvojím  zpAsobem.  Buď  panovník,  pokud 
se  týče,  sněmy  dávaly  redigovati  právo  toto 
na  základě  soudních  nálezAv  a  výpovědí 
znalcA,  měníce  a  doplňujíce,  co  uznaly  za 
potřebné,  anebo  jednotlivci  sami  se  chápali 
počinu  a  zapisovali  o.  p.  soudní  ve  zvláštní 
sbírky,  které  přes  to,  že  pocházely  od  osob 
soukromých,  nabývaly  znenáhla  významu 
poloofficiálniho.  Tento  druhý  případ,  ač  ne- 
byl kodifikaci,  bUžil  se  velice  pojmu  kodi- 
fikace. Dříve  než  bylo  o.  p.  od  panovnikA 
nebo  sněmA  kodifikováno,  povstaly  dotčené 
soukromé  kompilace.  Znalost  ového  p-va 
soudního  měli  s  počátku  jen  soudní  úřed- 
nici. Poněvadž  v  mnohosvazkových  soudních 
knihách  a  protokolech  nesnadno  jest  po  čase 
se  vyznati,  chápou  se  zmíněni  jednotlivci  té 
záslužné  práce,  že  sepisují  zásady  o-ho 
p-va  soudně  jiŽ  formulovaného  a  připojují 
k  nim  obšírná  poučení  o  formálnostech  soud- 


598                               Obyčejové  právo  zemské —  Obydlí 

niho  řízeni.  Jen   výjimkou   podnikají  práci  uživatí  jen  praeter  legem,  vedle  xikona,  t.  j. 

tuto  osoby  jiné  než  soudní.  V  Čechách,  kde  jen  tehda,  když  ohcn.  zákon  nemá  žádného 

se  teprve  dosti  pozdě  dospělo  ke  kodifikaci  ustanoveni.  Neuznává  se  tudíž  právní  obyčej 

zemského   o  ho  p-va  tak,  jak  bylo   v  uží-  čelící  contra  legem.  Od  obchodních  obycejQ 

váni  u  zemského  soudu,  vzniká  dříve  litera-  právních  (Gewohnhe'tsrecht)  roieznávati  jest 

tura  soukromých  právnich  kompilaci  (Kniha  pouhé  zvyklosti  (Gebráuche,  Osancen),  při 

starého  pána  z  Rožmberka,  Řád  práva  zem-  nichž  není  (jako  při  obyčejích  právních)  pře> 
ského.  Výklad  na  právo  zemské  české  On- '  svědčení  o  nutnosti  jistého  jednání.  Tyto 
dřeje  z  Dube,  dílo  VÍKtorina  Kornela  ze  Vše-  j  zvyklosti  nejsou  sice  pramenem  práva,  avšak 

hrd  O  právích,  sádích  a  dskách  země  České  mohou  býti  důležitým  zdrojem  výkladu  vůle 

knihy  devatery.  Kniha  Tovačovská,  Kniha  jednajícícn  stran.  (Cl.  279.  obch.  zák.)  -<//c. 
Drnovská\  Podobným  způsobem  kvetla  pólo- 1  Obyd^ové  právo  Sémské  v.  Čechy 
officiálni  právní  literatura  u  Poláků  (Kniha '  str.  456. 

o  ho  p-va  ze  XIII.  stol,  sbírka  Przyluského  ObyÓtOT,  Običtov,  far.  ves  na  Moravé, 

atd.)  i  na  slovanském  jihu  (Syntagma  Matěje  hejtm.  Nové  Město,  okr.  a  pš.  Žďár;   63  d., 

Vlastara  a  Zákon  císaře  Justiniána).   V  Ru-  421  ob.  č.  (1890),  kostel  Navštíveni  P.  Marie, 

sku  tato  právní  literatura  s  poloofíiciálním  2tř.  šk.,  2  mlýny  a  myslivna  Polák, 
významem  pěstována  nebyla.    V  Rusku  ne-.     Obydli,  byt  nebo  přibyt  ek,  jest  budova 

bylo  ji  však  také  třeba,  poněvadž  podnikány  nebo  místnost,  upravená  pro  trvalý  pobyt 

tam  byly  úřední  práce  kodifíkační  (Dvinská  člověka.  Všecek  vývoj  usedlého  života  sou- 

Ustavná  Gramota,  Pskovská  Sudná  Gramota,  střeďuje  se  kolem  o.;  na  všecky  pomčry  2i- 

Novgorodská  Sudná  Gramota).  Pouze  Ruská  vota,  vývoj  těla,  jeho  zdrávi  a  čistotu,  na 
Pravda  jest  dle  převládajícího  míněni  řadou ,  mravnost   a   rodinný   Život  má  o.   důležitý 

právních  sborníků,  sestavených  v  XI.,  XII.  vliv;   v  něm  způsob  Života  dochází  cbarak- 

a  XIII.  stol.  soukromými  osobami  z  kníže-  teristického  výrazu. 

rích  nařízeni,  o-ho  p-va,  soudních  nálezův  O.  má  poskytovati  ochrana  proti  po- 
i  byzantských  pramenů.  Nejširší  pole  ucho-  větrnosti,  přechodům  tepla,  proměnám  po- 
válo si  o.  p.  mezi  slovanskými  národy  u  Po-  časí  a  zevnějším  vlivům  okolním  vůbec,  za* 
láků.  Pokud  běží  o  právo  .soukromé,  byly  bezpečiti  potřebný  klid  k  oddechu  a  vyho- 
statuty  Kazimírovy  prvým  a  zároveň  posled-  věti  nutným  potřebám  životním.  Proto  musí 
ním  kodifikačním  dílem  vydaným  pro  veškeré  vyhovovati  nejtn  potřebám,  ale  i  ohledům 
Polsko.  V  žádném  slovanském  státě  poměrv  zaměstnáni  a  pohodli  obyvatele.  Zařízeni 
pro  kodifikaci  soukromého  práva  n  byly  tak  jeho  jest  nestejné  dle  místa,  jeho  poměrů 
nepříznivé  jako  v  Polsku.  Vývoj  o-ho  p-va  zevních,  hmot  stavebních,  dle  zaměstnání  a 
ponechán  byl  v  Polsku  jen  soudní  praxi,  způsobu  Života,  dle  vkusu  a  nároků,  jaké 
V  Rusku  kvetou  až  dodnes  právní  obyčeje  obyvatel  na  pohodli  činí.  Na  venkově  jsou 
v  míře  mnohem  větší  než  v  ostatních  státech  potřeby  jiné  než  v  mostech,  v  chladných 
evropských.  JiŽ  svou  ohromnou  velikosti  při- 1  krajinách  a  v  horách  jiné  neŽ  v  horkfcb  a 
spivá  Rusko  k  tomu.  že  pro  tvořeni  se  práv-  na  planinách,  jiné  nyní  než  za  starodávna, 
nich  obyčejů  jest  půda  neobyčejně  příznivá.  Nevyhnutelné  částky  každého  o.  jsou  míst- 
Pestrost  poměrů  zvětšuje  se  ještě  tím.  Že  nosti  obytné,  hospodíářské  a  pro  spaní,  za- 
Rusko  má  ohromný  počet  různorodých  ná-  řízeni  k  zásobováni  vodou  a  k  odvádění 
rodův  a  plemen  stojících  na  rozličných  stup-  {  splašků  a  odpadků  domácnostL  Nejmenší  o. 
nich  kultury  a  vývoje.  Poměry  tyto  vésti  míváovšem  jen  jednu  místnost  aneb  místnost 
musí  nutně  Íc  tomu.  Že  stát  dlouho  ještě  bude  obytnou  a  kuchyni.  Na  venkově  zřizuji  se 
uznávati  moc  a  sílu  právních  obyčejů.  Zají-  o.  pro  každou  rodinu  ve  zvláštní  o  sobě  po- 
mavá  jest  otázka,  jak  se  zachová  budoucí  ci-  stavené  budově  —  domy  rodinné.  —  Tento 
vilní  kodex  ruský,  o  jehoŽ  potřebě  stále  se  způsob  stavby  má  mnohé  výhody.  Činí  ro- 
mluví,  k  o-mu  pvu  selskému.  Právní  oby-  dinu  úplně  nezávislou  na  okolním  soused- 
čej  panuje  tu  hlavně  ve  sféře  práva  rodin- 1  štvu,  zabezpečuje  nerušený  klid, přistup  vzdu- 
ného  a  dědického.  Velikou  platnost  má  o.  p.  chu  i  světla  slunečního,  lakož  i  požitek  vol- 
také  v  Bosně  a  Hercegovině.  Tam  na  př.  zří-  ného  pobytu  na  širém  vzduchu  v  každé  době. 
zoni  zádružné  ovládáno  jest  veskrze  normami  Jest  proto  pro  zdraví  rodiny  a  na  ochranu 
obyčejovými,  které  platí  mimo  to  do  značné  před  nákazou  zevní  nejpřim^enější.  Ve  sta- 
míry  i  v  právu  agrárním  (v  poměrech  mezi  vebním  řádu  pro  městyse  a  vsi  z  r.  1833 
statkáři  a  jejich  kmety).—-  V  některých  stá-  byl  tento  způsob  volné  stavby  pro  ven- 
tuch  právní  obyčeje  neuznávají  se  vůbec  kovské  osady  nařízen  a  ustanovena  vzdálc- 
aneb  aspoň  v  jistých  oborech.  Dle  rak.  ob.  nost  od  sousední  budovy  na  3^ 
zák.  obč.  jest  platným  právem  pouze  to,  co  Ve  městech  umístěna  jsou  o.  v  uzavřených 
obsaženo  jest  v  zákoně.  Dle  §  10.  »ke  zvyk-  skupinách  domů,  t.  zv.  způsob  uzavřených 
lostem  hleděti  se  může  jen  tehda,  kdyŽ  se  staveb.  Zde  jest  přistup  vzduchu  i  světla 
k  nim  táhne  zákone  Ve  skutečnosti  však  se  od  sousedstva  obmezen,  prach  i  výpary  mo- 
zákon  právního  obyčeje  nikde  nedovolává.  hou  vnikati  z  místnosti  níže  položených 
Naproti  tomu  jsou  v  Rakousku  právní  oby- 1  vzhůru.  Styk  se  sousedstvem  a  všecky  sá- 
čeje  podpůrným  pramenem  v  právu  obchod-  vady  z  toho  pocházející  mohou  míti  na  zdraví 
ním  (či.  1.  obch.  zák.  ze  17.  pros.  1862  č.  1  škodlivý  vliv.  Proto  o.  v  uzavřených  stav- 
ř.  z.  z  r.  1863).  Právního  obyčeje  smí  se  však  bách  jsou  zdraví  méně  příznivá. 


Obydlí. 


699 


Poméry  klimatické  nuti  obyvatelstvo  na- 
šich pásem,  aby  téměř  polovici  Času  trávilo 
v  bytech;  proto  má  upravení  bytů  na  zdraví 
obyvatelstva  nepopiratelný  vliv.  Zvláště  lidé 
věkem  nebo  povoláním  na  svůj  byt  odká- 
zaní, na  př.  děti,  řemeslníci  a  obyvatelé  vět- 
ších mést,  závislí  jsou  na  poměrech  svého 
0»  a  snášeti  musí  tíie  škodlivé  účinky  špat- 
ných bytů  nc2  venkované,  kteří  větši  část 
dne  mimo  dům  dlíti  a  veškeru  práci  svou 
v  Širém  vzduchu  konati  mohou. 

Proto  věnuje  se  z  příčin  veřejných  tím  větší 
péče  správnému  zařízeni  bytů,  čim  vicc  vzdě- 
lanost všeobecná  a  uměni  stavební  pokro- 
čilo tt  čím  více  přílišné  nakupení  obyvatel- 
stva a  zhoubné  následky  jeho  nuti  k  opatr- 
nosti. V  městech  podléhají  obyvatelé  ncmo- 
ccm  více  a  umírají  dřivé  než  na  venkově. 

Na  zdravé  o.  činiti  třeba  tyto  požadavky: 

1.  Aby  bylo  suché,  čerstvému  vzduchu  přímo 
přístupné  a  světlé;  místnosti  podzemní,  al- 
kovny  a  byty  z  chodeb  nebo  schodišť  osvět- 
lované náležejí  mezi  nezdravé,  podobně  bytv, 
ve  kterých  není  zařízeno  topeni;   aby  mělo 

2.  dostatečné  prostory;  obytné  místnosti 
musí  býti  nejméně  2*6  m  vysoké,  na  každou 
vzrostlou  osobu  třeba  čítati  nejméně  12  m' 
prostory,  na  děti  polovici ;  3.  přiměřenou  po- 
lohu nejméně  0*5  m  nad  rovinou  ulice,  aby 
nebylo  vydáno  povodni  ani  škodlivým  vý- 
parům ze  sousedství  a  mohlo  se  větrati  buď 
do  prostranného  dvora  neb  do  ulice,  k  výši 
domu  poměrně  široké.  Byty  přímo  od  slunce 
osvětlované  pokládají  se  za  zdravější,  neboť 
paprsky  sluneční  mohou  rozkládati  mnohé 
Škodlivé  sloučeniny  a  činí  pobyt  v  o.  pří- 
jemným. Kdrdsi  tvrdí  (Einnuss  der  Wohl- 
babenbeit  und  der  Wohnungsverháltnissc  auf 
die  Sterblichkcit  und  die  Todesursachen, 
Stutfart,  1885),  že  nejen  poměry  bylů  v  mě- 
stech, ale  také  poloha  bytŮ  má  na  průměrný 
vék  zemřelých  určitý  vliv;  na  př.  ve  sklep- 
ních bytech  jest  průměrný  věk  nejkratší, 
nepříznivé  poměry  mají  obyvatelé  přizemku 
a  vysokých  pater;  nejvýhodnější  však  oby- 
vatelé 1.  a  2.  patra,  kdež  obyčejně  bydlí  zá- 
možní. Jest  přirozcno,  že  domy  o  sobe  sto- 
jící mají  o.  zdravější  než  budovy  uzavřené 
(bloky);  4.  aby  mělo  na  blízku  dostatek 
vody;  5.  aby  opatřeno  bylo  záchodem,  který 
se  náležitě  větrati  může  na  v<.nek.  Stavební 
řád  pro  Prahu  ustanovuje,  aby  nejméně  pro 
dva  byty  zřízeno  bylo  po  jednom  záchodě. 
Zvláště  v  Anj^lii  klade  se  veliká  váha  na 
správné  zařízeni  záchodů,  protože  hygieni- 
kové angličtí  pokládají  dosud  plyny  zácho- 
dové za  příčinu  šířeni  tyfu  (Buchanan). 

Pokrok  stavební  a  nutné  ohledy  na  zdraví 
obyvatelů  vedly  záhy  k  tomu,  že  způsob 
stavby  byl  zákonitými  předpisy  v  městech 
určován.  Dle  Schallera  (Topographie  des 
Kdnigreiches  Bdhmen,  str.  363)  konšelé  praž- 
iti již  r.  1330  trestali  pokutami  každého,  kdo 
bez  povolení  prováděl  stavby  domů.  Jest 
pocbopitelno,  že  předpisy  ty  nemohou  b^ti 
v  rozlíěných  zemích  stejné,  protože  podnebí, 
materiál  stavební  a  potřeby  obyvatelstva  ne- 


jsou všude  stejné,  ba  i  v  téže  krajině  valně 
se  liší,  jde-li  o  stavby  na  venkově  nebo  ve 
městech.  Proto  platí  dosud  zvláštní  sta- 
vební řád  v  Čechách  pro  veliká  města, 
Prahu  s  předměstími,  Budějovice  a  Plzeň 
(od  10.  dub.  1886  z.  z.  č.  40),  a  jiný  pro  ven- 
kov a  menší  města  (od  1.  led.  1889  z.  z.  č.  5). 
V  prvním  jsou  určité  předpisy  pro  byty  sklepní 
(§  ^7),  přístřešní  (§  104),  opatřeni  studní, 
stok.  žump,  záchodů  (§  79—83).  V  obou  jsou 
určité  předpisy  o  výšce  domu,  šířce  ulic, 
prostorách  obytných,  opatření  světla  i  vzdu- 
chu. Ačkoli  všeobecné  pociťuje  se  potřeba, 
aby  zvláště  v  městech  byly  obyvatelstvu 
opatřeny  zdravé  byty,  jsou  dosud  prostředky 
jednotlivců  k  tomu  cíli  nedostatečné.  Jak 
z  přehledu  obytných  poměrů  v  městech  če- 
ských vidno,  panuje  jak  v  hlavním  městě, 
tak  i  ve  všech  místech  průmyslových  tak 
značná  nouze  o  byty,  jako  v  málokteré 
jiné  zemi.  Stálého  obyvatelstva  přibývá  v  mě- 
stech každým  rokem  jednak  přirozeným  pří- 
růstkem, pak  stěhováním  pracovních  sil  z  ven- 
kova tak,  že  stavební  ruch  nemůže  postačiti 
návalu  obyvatelstva;  ono  musí  se  pak  těs- 
nati v  místnostech,  které  ani  k  o.  lidskému 
určeny  nebyly,  a  obmezovati  se  proto,  že 
ceny  bytů  nepřiměřeně  vzrůstají.  Dle  sčítání 
za  desítiletí  1869— 18S0  přibylo  v  Čechách 
domů  7  67o,  1880—90  4Vo,  1890— 1900  5-87o; 
přírůstek  však  obyvatelstva  byl  1869  7-9Voi 
1880  8Vo»  1890  817o.  1900  8-27o.  V  Rakou- 
sku před  L.  přibylo  od  r.  1869-1880  9Vo. 
1880—1890  6-47o,  1890—1900  7lVo  domův, 
avšak  obyvatelstva  r.  1869  TV/^,  1880  7%, 
1890  7lVo,  1900  7-3Vo.  (Ergebnisse  d.  Volks- 
záhlung  1900,  k.  k.  statist.  Central-Commis- 
sion  XIII  &  XIV.)  Již  z  čísel  těch  je  zjevno. 
Že  se  obytné  poměry  v  Čechách  za  posled- 
ních let  značně  zhoršily,  Že  přírůstek  o.  je 
daleko  menší  než  obyvatel  a  že  rozdíl  ten 
je  v  Čechách  nepříznivější  než  v  ostatních 
královstvích  a  zemích  mocnářství.  Ve  100 
obytných  domech  bydlilo  průměrem  r.  1890 
805  osob,  r.  1900  víak  822.  V  Praze  a  před- 
městích bylo  r.  1890  napočteno  12-9Vo  ^y^^ 
přeplněných,  ve  Vídni  43%  íErben,  Poměry 
příbytečné  1895,  str.  58).  V  přeplněných  by- 
tech bydlilo  v  Praze  16*47o  čili  Vs.  na  před- 
městícn  25*37o  obyvatelstva.  Zt jmífna  pracu- 
jící třídy,  řemeslničtí  pomocníci,  učedníci  a 
služebnictvo  hospodářské,  bývá  nuceno  spo- 
kojiti se  s  o-m  nedostatečným  a  nezdravým. 
Tímto  nedostatkem  oslabuje  se  dělní  síla  a 
mravnost,  otupuje  se  smysl  pro  čistotu  a 
pro  život  rodinný.  Nouze  o  byty  nutí  pak 
chudší  obyvatelstvo,  aby  se  uspokojilo  s  byty 
nedostatečnými  a  nezdravými.  DÓlnictvo,  po- 
kud je  svobodné,  bydlí  většinou  v  t.  zv. 
bytechnoclehářských,  hledajíc  za  skrovný 
plat  jen  přes  noc  úkrytu.  Způsob  ten  škod- 
livč  působí  netoliko  na  zdraví,  ale  i  na  mrav- 
nost, vede  k  zhýralosti,  protože  prázdný  čas 
se  tráví  ve  veřejných  místnostech  a  smysl 
pro  rodinný  život  mizí. 

Zákonité  předpisy  o  dozoru  nad  byty, 
aby  jen  přiměřený  počet  lidí  byty  nájemné 


600 


Obydlí. 


obývati  směl,  aby  čistota  a  pořádek  v  nich  byl 
zaveden,  vydány  byly  v  posledním  desítiletí 
v  mnohých  zemích.  Dle  zemského  zákona 
z  1.  dub.  1894  v  Hessích  a  dle  zákona  ze 
dne  8.  čna  1898  v  území  Hamburském  zdra- 
votní úředníci  státu  a  místní  policie  mají 
právo  prohlížeti  o.  k  najetí  určená,  pak 
byty  dělníkův  a  noclehárny,  zdali  jejich  po- 
užíváním nemůže  povstati  škoda  na  zdraví 
neb  na  mravnosti.  Noclehárny  musí  míti 
10  m'  na  každou  osobu  a  dovolený  počet 
noclehářů  poznamenán  jest  na  dveřích. 

Nejvydatněji  možno  společenskému  zlu, 
jež  produktivní  silu  obyvatelstva  hubí,  od- 
pomoci stavbou  bytů  dělnických,  zdra- 
votním požadavkům  a  potřebám  dělníkův 
přimčřených.  kteréž  by  za  mírnou  cenu  každý 
si  mohl  opatřiti.  K  tomu  třeba  obětí,  jež  na 
prospěch  obecný  přinášeti  musí  buď  společ- 
nosti nebo  lidumilní  soukromníci,  neb  obce 
samy  za  pomoci  státu  ( v.  D  ě  1  n  i  c  k  á  o  b  y  d  1  í\ 
Londýnská  společnost  pro  stavbu  bytů  děl- 
nických vystavěla  od  roku  1845  byty  pro 
260  tisíc  dělníků;  každý  byt  skládá  se  z  míst- 
nosti společné,  ložnice,  kuchyně,  záchodu  a 
zahrádky ;  do  každého  zavedena  voda.  Dle  roč. 
výkazů  nepřesahoval  v  těchto  domech  úmor 
přes  20700.  R.  185 1 ,  1866, 1867  parlament  angli- 
cký vyaal  zákony  o  bytech  dělnických  (/a- 
bouring  classes,  lodging  houses  Act)^  dle  nichŽ 
každá  obec  s  10.000  obyv.  má  právo  stavěti 
cyty  dělnické  a  pronajímati  je  za  určitou 
vénu  (Liverpool, Glasgow).  V  Německu  Krupp 
2  Essenu  postavil  byty  pro  3184  rodin  a  pro 
vOOO  dělníků  svobodných.  Byty  ty  jsou  buď 
se  velikých,  kolem  uzavřených  domech  (ka- 
oárnech  dělnických),  aneb  v  malých  domcích 
b  sobě  stojících  s  dvorem  a  zahradou  (viz 
Cottageový  systém).  Způsob  poslední 
osvědčil  se  nejlépe,  budí  v  nižších  třídách 
cit  pro  čistotu  a  rodinný  život  a  vyhovuje 
ohledům  zdravotním  nejlépe. 

Zkušenost  vede  nás  k  tomu,  abychom  po- 
kládali za  nezdravé  o.  takové,  které  má 
d\  polohu  nezdravou;  buď  že  stojí  na 
blízku  bažin,  neb  na  nížinách  od  řok  pravi- 
delně zaplavených  neb  na  půdě  prosáklé 
hnilobnými  látkami,  aneb  že  se  nachází  blÍ2e 
hnojišť,  žump,  stájův  a  koníren,  průmyslo- 
vých závodů,  kazících  vzduch  výpary,  pra- 
chem a  kouřem;  b)  o.  vlhká.  Tato  jsou 
obyčejně  studená,  protože  vzduch  na  mo- 
krých stěnách  stále  se  ochlazuje.  Vzduch 
z  příbytku  nemůže  zdivo  vodou  prosáklé  tak 
snadno  pronikati,  jako  zdi  vysušené;  proto 
nahromadí  se  zde  plyny  nedýchatelné,  na 
vlhkých  stěnách  zdí  usazují  se  plísně  a  vý- 
trusy jejich  přicházejí  do  vzduchu  i  do  plic. 
Vstoupíme-li  do  vlhkého  bytu,  cítíme  zápach 
po  stuchlině,  tíseň  při  dýchání.  Dalším  po- 
bytem povstává  značné  ochlazení  na  povrchu 
těla,  rheumatické  bolesti,  hostcc  kloubní, 
katarrhy  dychadel,  nedostatečné  trávení,  ba 
i  záněty  ledvin.  Příčinou  vlhkosti  může  být 
buď  množství  par,  které  se  na  zdech  usazují, 
na  př.  v  sousedství  prádelny,  aneb  že  vlhkost 
od  rour  odpadových  a  záchodů  prosakuje, 


nebo  Že  zpodní  voda  ze  základů  vystupuje 
do  zdí,  na  př.  v  bytech  podzemních,  anebo 
jest  zdivo  samo  hygroskopícké.  Jisté  druhv 
stavebního  kamene,  zvláště  pískovce,  pak 
malta  bohatá  sloučeninami  chlórovými  nebo 
solemi  dusičnatými,  na  př.  z  výkalů  a  moci 
od  záchodu,  pohlcují  vodu  ze  vzduchu  xa 
vlhkého  počasí  a  vypouštějí  ji  za  sucha. 
Místa  taková  jsou  stále  vocfou  nasáklá, 
v  omítce  vyskakují  mokré  skvrny,  usazuje 
se  plíseň  na  zdi,  troli  se  na  povrchu. 

Sklepní  byty  jsou  obyčejné  vlhké  a 
proto  nezdravé.  Vlhkost  vniká  ze  země  do 
zdiva,  není-li  toto  ze  zpodu  a  se  stran  chrá- 
něno isolačni  vrstvou.  Také  plyny  ze  zeroé, 
na  př.  ze  sousedních  stok,  plynových  rour, 
mají  do  těchto  bytů  snadný  přístup.  Stati- 
sticky jest  dokázáno.  Že  v  bytech  sklepních 
umírá  nejvíce  děti  průjmem  a  že  v  nich  ne- 
moci nakažlivé,  zvláště  pak  osýpky  a  zají- 
kavý  kašel,  častěji  se  vyskytuji  (Kor^si). 

Byty  v  nových  domech  bývají  z  pra- 
vidla vlhké.  Pettenkofer  vypočetl,  že  k  stavbě 
domu  třípatrového,  kterýž  obsahuje  v  kaž- 
dém patře  5  pokojův  a  kuchyň,  spotřebuje 
se  835  hl  vody.  Aby  se  tato  voda  vypařila, 
k  tomu  třeba  za  příznivého  suchého  počasí 
v  našem  podnebí  4—6  měsíců.  V  nových  do- 
mech páchnou  byty  vápnem.  Hydrát  vápe- 
natý ze  zdiva  přichází  s  vodními  parami  do 
vzduchu,  kdežto  kyselina  uhličitá  ze  vzdu- 
chu se  8  vápnem  slučuje,  tvoříc  pevný  uhli- 
čitan vápenatý.  Škodlivé  účinky  na  zdraví 
povstávají  proto,  že  vypařování  kůže  a  čin- 
nost plic  ve  vzduchu  parami  přesyceném  se 
zdržuje  a  povrch  těla  příliš  se  ochlazuje, 
čímž  povstávají  katarrhy  plic  a  nebezpečný 
hostcc  kloubní.  Ve  vlhkých  bytech  tvoří  se 
houba  (merulius  lacrimans).  Jest  to  plíseň  usa- 
zená na  dřevě.  Vlákna  její  pronikají  tkáň 
dřev,  činí  je  křehké  a  podajné,  výtrusy  jeji 
přicházejí  pak  do  vzduchu  a  do  plic,  zničí 
za  krátko  veškerou  stavbu.  Zvláště  ve  dřevě 
vlhkém,  nedospělém,  kteréž  bylo  v  létě  po- 
ráženo, rychle  se  rozšiřuje.  V  bytech  tako- 
vých roznemohou  se  lidé  vrhnutím,  trpí  ne- 
chutenstvím, zácpou  a  v  dalším  postupu  ob- 
jeví se  příznaky  tyfu  (Polcck).  Také  byty, 
jejichž  zdivo  není  dosti  silné,  bývají  vlhké; 
zdi  jejich  se  v  zimě  silně  ochlazuji  a  páry 
se  na  nich  srážejí.  Proto  mnohé  byty  v  pří- 
střeší, které  mají  jen  tenké  zdi,  jsou  v  zimé 
vlhké  (promrzají).  Tyto  byty  mansardové 
mají  také  tu  vadu,  že  podlénaji  náhlým  pře- 
chodům tepla. 

c)  O.  přeplněná  jsou  proto  nezdravá, 
že  v  nich  panuje  obyčejně  nečistota  a  že 
vzduch  se  zde  kazí  rozličnými  výpary.  Dý- 
cháním a  z  povrchu  kůže  vypařuje  člověk 
za  den  I  5  kg  vody.  Voda  tato  nasycuje 
vzduch  z  bytu,  a  nemůže-li  se  tento  dosti 
rychle  vyměňovati,  sráží  se  na  zdech.  Mimo 
to  vydychuje  vzrostlý  člověk  za  hodinu  22*6/ 
kyseliny  uhličité.  Tato  nahromadí  se  ve 
vzduchu  a  jeli  v  něm  v  poměru  1:1000, 
činí  jej  nedychatelným.  I  jiné  výpary  lidské 
kazí  vzduch  a  prozrazují  se  zvláštním  zápa- 


Obylce  —  Obytecký  z  Obytec.  601 

chem.  Dále  kazí  se  vzduch  o.  osvčtlováDÍm,  z^je,  a  jim  přenechávají  se  pak  hotové 
topením  aneb  zaměstnáním,  kdyŽ  byt  slouží  stavby  do  vlastni  správy.  V  Anglicku 
zároveň  za  dílnu.  Petrolejová  lampa  vydává  bylo  takových  společnosti  již  r.  1870  přes 
za  hodinu  60,  jeden  plamen  plynu  100  /  ky>  2  tisice.  Pozoruhodné  výsledky  jejich  při- 
seliny  uhličité,  kteráž  se  musí  odstraniti  vč- '  měly  vládu  pruskou,  že  zákonem  z  26.  čna 
tráním.  V  místnostech,  kde  je  vzduch  zka-  1889  dáno  bylo  společnostem  pojišťovacím 
zený,  pozorujeme  zvláštní  zápach,  dýchání  povolení,  aby  na  mírný  úrok  směly  zapůjčiti 
se  oslabuje;  nebof  jako  čerstvý  vzduch  k  stavbě  dělnických  bytů  čásť  svého  kapi- 
náa  nutí  k  hlubokým  vdechům,  tak  špatný  tálu  na  hypoteční  iistotu.  Tak  povstalo  31 
vzduch  činí  dýchaní  povrchním  a  lenivým.  \  společností  se  základním  kapitálem  52  milí. 
Tvořeni  krve  si  zadržuje,  zažívání  delším  marek.  R.  1895  vláda  pruská  byla  zmoc- 
pobNtem  se  ruší,  pleť  bledne,  tělo  slábne  a  něna  k  výpůjčce  15  millionů  marek  na  účet 
stává  se  nemoci  přístupnějším.  V  přeplné-  státu,  za  něž  postaveny  byly  obytné  domy 
ných  bytech  bývá  v  Londýně  každoročně  i  pro  dělníky  při  závodech  státních  a  pro 
nemocných  na  nemoci  nakažlivé  10— 17krát  I  nižší  úředníky,  aneb  poskytnuty  podpory 
více  nel  ve  čtvrtích  s  obyvatelstvem  zá-  !  stavebním  společnostem  Ceny  bytu  byly  vy- 
možným.  Aby  škodlivých  plyr.ů  ve  vzduchu  .  měřeny  tak,  aby  se  hradily  útraty  za  spra- 


stálc  nepřibývalo  a  kyselina  uhličitá,  podle 
které  znečištěni  vzduchu  nejlépe  posouditi 
lze.  nepřesahovala  miru  snesitelnou  (0-7Voo 
až   lVo»)i  n^usí   vnikati  do  bytu  za  hodinu 


vování  a  udržování,  vypočtené  na  l7o  ^e  zá- 
kladního kapitálu,  míra  úroková  právě  běžná 
a  amortisace  ViVo*  Stát  podporuje  společ- 
nosti ty  osvobozením  staveb  od  daní  na  delší 


32  m*  čerstvého  vzduchu.  Tomu  slouží  vě-  řadu  let,  obce  věnováním  stavební  plochy  za 
trání  buď  přirozenými  průduchy,  dveřmi,  mírný  plat.  Reální  dané  nenáležejí  v  Prusku 
okny,  zdi,  aneb  umělými  přístroji.  Poněvadž  státu,  nýbrž  obcím,  a  proto  mají  tyto  tím 
▼éak  nesnese  člověk,  aby  se  vzduch  v  uza-  větší  právo  poskytovati  společnostem  dle 
vřené  místnosti  vyměňoval  rychleji  než  libosti  a  dle  potřeby  veliké  výhody  v  daních. 
2— dkráte  za  hodinu,  můžeme  si  dle  toho  '  V  Belgii  a  Hannoversku  spořitelny  jsou  po- 
snadno  vypočísti  nejmenší  prostor  vzdu- '  dílníky  ve  stavebních  spolcích  pro  zřizování 
chovy  k  stalému  pobytu  pro  každou  osobu  laciných  a  zdravých  o.  Stavební  společnost 
^^..32       .,     =i^,j  .  .     I  pro  blaho  veřejné  pomocí  spořitelny  libcrc- 

potřcbný  "2-  =  16  m».  O.,  kde  prostor  vzdu-   ^^^  ifii^ni  postavila  během  posledních  pěti 

chovy  rozměrům  těm  nevyhovuje,  jménu- '  roků  villovou  čtvrť,  okrášlila  tím  město  a 
jeme  přeplněnými.  Jsou  to  bytv  chudiny  upravila  pro  lepši  třídy  pHhodné  byty.  -/c. 
v  městech  a  byty  dělnické  v  okoíí  továren.  Obytoe,  ves  v  Cechách,  hcjtm.,  okr.  a  pš. 
Dle  Wiehla  a  Gnehma  (Hygieně,  1880,  str.  272)   Klatovy,  fara  Kydliny ;  79  d.,  445  ob.  č.  (1890), 

f)řipadá  najeden  dům  v  Londýně  8,  v  Ber- ,  mešní  kaple  sv.  Barbory,  mlýn  a  samoU 
íné  32,  v  Paříži  35,  v  Petrohradě  52,  ve  ,  Cipriánka.  Nadační  panství  (1109*65  ha)  se 
Vidni  55  obyvatelů.  V  Praze  41,  v  Karlině  48, !  zámkem,  dvorem,  pivovarem,  cihelnou,  a 
na  Smíchově  49,  v  Žižkově  a  na  Vinohra-  pilou  drží  řád  maltezský  v  Praze.  Bývalá 
dech  52,  v  Plzni  25,  v  Brně  37  obyvatelův  tvrz  byla  rod.  sídlem  Obytecký ch  z  Oby- 
(Siadtcbucn.  str.  LXIV).  Bytů  s  jedním  po-  tec  (v.  t.),  v  XVII.  stol.  drželi  O.  Kočové 
kojem  aneb  s  dvěma  pokoji  bez  kuchyně,  z  Dobrše  a  od  r.  1789  Vigilius  hr.  z  Thunu 
tedy  nejmenších  bytů,  bylo  ve  Vídni  64^/^,  a  Hohenštcinu,  komtur  řádu  maltezského, 
v  Praze  76Vo,  v  Mostě  79Vo.  v  Liberci  80Vo,  i  jenž  ustanovil  O.  za  komturství  pro  tři  rytíře 
v  Karlině,  Smíchově  a  Plzni  837o.  v  Jičíně ,  z  rodu  jeho  po  sobě  jdoucí.  R.  1827  O.  po 
a  Ostí  n.  L.  85%,  v  Chebu  89Vo»  v  Žižkově  I  smrti  posledního  komtura  přešly  na  řád. 
96%.  v  Brně  75%,  v  Opavě  80%,  v  Pešti  Obytecký  z  Obyteo,  příjmení  staročeské 
82%,  v  Hamburku  68%,  v  Mnichově  óO'/©.  I  rodiny  vladycké,  která  pocházela  z  Obytec 
v  Lipsku  na  40Vo  (Ocsterreichischcs  Stadte-  u  Klatov.  Erb :  štít  pokosem  polovicný, 
buch,  1887,  str.  24).  Podle  toho  lze  přibližně  v  právo  černý,  v  levo  stříbrný,  a  každá  polo- 
vypočísti,  kolik  lidí  v  Čechách  jest  odkázáno  vicc  pošikem  dělená  skrze  pruh  druhé  barvy, 
na  byty  přeplněné.  Obyčejně  stavějí  o.  děl-  nad  helmou  tři  péra:  bílé,  černé,  bílé,  a  přt-s 
nicka  službodárci  a  najímají  je  buď  zdarma  ně  na  přič  ryba.  K  předkům  jejich  náleží 
neb  za  mírný  plat*  anebo  přenechávají  je  na  Výšek  (1411  —  1416),  Oldřich  Chuchel 
spláUy  dělníkům  ve  vlastnictví.  Některé  zá-  (1433)  a  syn  jeho  Výšek  (f  1470).  Jan 
vody  poskytují  usedlým  dělníkům  půjčky  na  Chuchel  (1448—1457)  a  syn  jeho  Výšek 
sUvby  bez  úrokův.  Nestálost  služebního  po-  (1457—1477),  Bohuslav  (1433—1448),  Puta 
měru  jest  příčinou,  že  se  o.  ta  zadávají  nej-  (1451—1488),  purkrabě  na  Švihově,  Protiva 
častěji  v  nájem.  (1469—1483).  Litmír  (1483),  bratří  Václav, 

V  městech,  kde  panuje  nouze  o  byty,  zři-  Albrecht  (f  1483)  a  Bohuslav  Vyduna 
zají  se  stavební  společnosti  pro  blaho  (1488)  a  jiný  Bohuslav  (1494).  Držitelem 
veřejné,  kteréž  za  pomoci  průmyslníků,  Obytec  bvl  tuším  Bohuslav  Vyduna,  jenž 
lídumilů,  obcí  a  státu  zřizují  o.  zdravotním  prodal  Hvožďany  a  jiné  statky  a  před  r.  1533 
potřebám  chudších  a  dělnických  tříd  vyho-  zemřel.  Synové  jeho  Albrecht,  Václav 
vující  za  nejmírnější  plat.  Ve  společnostech  Vyduna,  Jan,  Sebestián,  Petr  a  Ale  ks  í 
těch  sdčastněny  jsou  jako  podílníci  drželi  r.  1543  Obytce  nedílně  a  koupili  r.  1544 
ony  vrstvy   lidu,  pro  něŽ  stavba  se  zři-   Hoštičky.  Tyto  dostal  za  díl  Albrecht  (manž. 


602  Obzor. 

Eufemie  z  RabSteina),  ale  prodal  je  r.  1561.  i  prodal,  a  žil  potom  v  Kutné  Hoře,  kdež 
Václav  dostal  r.  1545  KydlÍDy  a  ostatním  r.  1749  zemřel  (manŽ.  Antonia  Hubrykovna 
zAstaly  Obytce,  o  kteréž  se  r.  1553  rozdélili, '  z  Hennersdorfu,  f  1747).  Jediná  jeho  dcera 
ale  Jan  potom  díly  skoupil.  Šebestián  vy- 'Josefa,  provdaná  Chlum  čanská,  stala  se 
stčhoval  se  do  Němec,  kde  se  dvakráte ,  mateří  arcibiskupa  V.  L.  Chlumčanského. 
oženil.  Synem  jeho  byl  Ebrhart  (1611),  Isidor  koupil  r.  1710  statky  Kluky  a  Chválo* 
jenž  tuším  (před  r.  1632)  sešel  bez  potom-  vice,  byl  soudcem  zemským  a  zemřel  8.  říj. 
kův.  Petr  koupil  si  (1567)  statek  v  Úloze  i  r.  1734  (manž.  Františka  Robmhápovna  ze 
(t  v  lednu  1573).  ZAstavil  syny  Jana  a  Lit- 1  Suché).  Antonín  stal  se  theatinem,  byl  před 
míra,  z  nichž  onen  r.  1590  zabit  v  Klato-  r.  1737  lektorem  theologie  a  přísedícím  prai- 
věch.  Jan  (f  1584)  neměl  dědicův  a  odkázal   ské  konsistoře.    Tadeáš  pro  zásluhy  rodu 


Obytce  Janovi  Kocovi  z  Dobrše.  Václav 
t  ok.  r.  1571  zůstaviv  z  manž.  Anny  ze  Šťa- 
hlav  syna  Bohuslava,  jenž  držel  Kydliny 


svého  a  své  služby  u  komorního  soudu  po< 
výšen  majestátem  z  30.  list.  1743  se  synov- 
cem Václavem  do  panského  stavu;    zemřel 


ještě  r.  1603.  Týž  mčl  syny  Tana  a  Václava  i  r.  1747  a  pohřben  v  Kutné  Hoře.  Jediným 
Vydunu.  Onen  ujal  Kydliny,  jež  r.  1615  '  mužským  potomkem  dotčených  4  bratří  byl 
prodal,  stal  se  r.  1616  hejtmanem  na  Podč-  Václav  František  (♦  1709),  syn  Isidorův, 
hradech,  k  nimž  od  r.  1621  spravoval  i  město  ,  jenž  se  oženil  r.  1735  s  Františkou  z  Harticpi 


Nymburk,  koupil  r.  1623  Soutice  a  f  ^ •  1636. 
Bratr  jeho  Václav  koupil  r.  1623  statky  Kře- 
muž  a  Ohnic.  Byl  v  1.  1622—1623  purkrabím 


(t  1777)  a  r.  1743  dosáhl  povýšení  do  pan- 
ského stavu.  Kromě  Kluk  a  Chvalovic  držel 
Horku,  kterou  r.  1765  prodal,  pak  Čito  v  a  Da- 


Praž.  hradu,  pak  kr.  radou  a  prokurátorem  roiněves.  Dědiv  jmění  ujce  svého  Jana  Josefa 
(f  15.  čna  1625,  manž.  Eliška  z  Radkovic). ,  Robmhápa  ze  Suché  vymohl  si  majestát 
Jediný  jeho  syn  Václav  (♦  1618)  neudržel  |  (25.  ún.  r.  1766V  aby  erb  a  příjmení  Robm- 
otcovského  statku  (r.  1629  prodán).  Byl  i  hápův  připojil  ke  svému  erbu  a  příjmení.  Od 
písařem  desk  zemských  a  r.  1648  od  Švddů,  té  doby  psal  se  >svobodný  pán  Obytecký  Ra- 
když  na  Malou  Stranu  vnikli,  zastřelen  (manž.  i  benhaupt  ze  Suchéc.  Kromě  dcer  zůstavil  tři 
Maří  Johanka  Markvartovna  z  Hrádku).  Jan  syny,  Kajetána  Tadeáše,  Jana  Václava  a 
(t  1636)  měl  z  manž.  Anny  Johanky  Kale-  j  Leopolda,  kteří  prodaH  statky  otcovské  a 
nicky  z  Kalenic  (f  17.  břez.  1666)  syny  Lit- 1  Žili  p  k  na  skrovných  statcích.  Kajetán  držel 
míra  Vydunu  Františka  ajanajindřicha, '  Mezilcsí  s  Týnem,  Jan,  jenž  byl  r.  1786  vo- 
2  nichž  tento  stal  se  jesuitou.  Litmír  (*  1612)  jenským  hejtmanem  (f  1819),  Barchovek  a 
ujal  Soutice,  koupil  r.  1642  Horku  nad  Sloup-  i  Leopold  Stražovice.  Synem  jednoho  z  nich 
nou,  r.  1658  Pctrovicc,  r.  1667  Kouty  a  r.  1669  '  byl  František,  c.  k.  hejtman,  jenž  oženil  se 
získal  Janovičky  a  Zhoř  od  manželky  Aleny  r.  1810  s  Terezií  Lipovskou  z  Lipovice.  Zů- 
Markéty  Bechynky  z  Lažan  (f  17.  čna  1671);  stala  po  něm  jediná  dcera  Marie  (*  1811), 
která  je  byla  r.  1646  koupila.  Býval  kr.  ra- '  jež  se  vdala  za  Františka  sv.  p.  Podstatského 
dou,  soudcem  zemským  a  hejtmanem  Čáslav-  a  f  v  Praze  16.  list.  1860,  jsouc  toho  rodu 
ského  kraje.    Zemřel  před  r.  1671  zůstaviv    poslední.  Sčk, 

syny  Jana  Václava  Ferdinanda  a  Antonína  Obzor  (řec.  horizont)  je  největší  kruh, 
Josefa.  Při  dělení  (1671)  dostal  onen  Jano-  v  němž  rovina  kolmá  na  poloměr  zemský 
vičky,  tento  Soutice.  Od  nich  byly  dvě  po- 1  nějakého  místa  protíná  kouli  nebeskou.  O. 
šlosti:  A,  Mladší.  Antonín  byl  radou  dv.  I  ten  sluje  zdánlivý,  rovina  jeho  dotýká  se 
a  kom.  soudu  a  byl  ženat  s  M.  Frant.  Evou  I  zeměkoule  v  místě  pozorovacím.  Myslíme-li 
Špulířkou  z  Jiter,  která  držela  Tučapy  a  Vr-  si  rovinu  položenou  středem  zeměkoule 
choltovice  (prod  r.  1686);  Soutice,  Horku  rovnoběžně  s  rovinou  kolmou  na  svislici 
a  Oušov  prodal  r.  1694.  Majestátem  z  21.  kv.  (se  zdánlivým  o-cm),  bude  protínati  kouli 
r.  1683  povýšen  jest  do  stavu  panskčho.  nebeskou  v  témž  nijvCtSím  kruhu,  jenž  sluje 
Zemřel  v  Tučapech  15.  dub.  1706  a  vdova  o-em  pravým  (v.  Nebe).  O.  zdánlivý 
se  vdala  (r.  1707)  za  Josefa  Frant.  Matyášov- 1  určuje  na  nějakém  místě  klidná  hladina  te- 
ského  z  Matyášovic.  Statek  Tučapy  připadl  I  kutiny  (vody,  rtuti  a  j,).  Rovina  taková  sluje 
po  ní  dceři  Maří  Majdaleně,  provd.  r.  1710  horizontální.  Přirozeným  o-em  sluje 
za  Jana  Malovce  z  Malovic,  Synové  zůstali  povrch  země,  který  se  stanoviska  nějakého 
dva.  Dy s mas  (od  r.  1709  ženatý  s  Františkou  '  přehlížíme;  o.  ten  není  přesně  týž  s  o-em 
Markétou  Kořenskou  z  Terešova)  koupil  zdánlivým  astron.,  nýbrž  zvětšuje  se,  čím 
r.  1709  Vlčoves  a  zemřel  r.  1757  bezdétek.  vyšším  je  stanovisko.  Průměr  kruhu,  který 
Bratr  jeho  Augustin  Václav  vstoupil  do  vidíme  se  stanoviska  h  metrů  nad  mořem, 
rytířského  řádu  sv.  Jana,  převzal  r.  1714  .  . ,„  .  „.^.^  ^  2  r  ,>  .  .«^  ^  ,  .x  „  „jt«* 
Vlčoves    od  bratra   a   zemřel    26.  čna   1735    "dán  je  vzorce  m  "^ ;-  \  M2  r -f /r),   v  němž 

v  Římě.  B.  Starší  pošlost.  Litmirův  starší  znamená  r  poloměr  zemský.    O.  umělý  je 

syn  Jan  Václav  držel  Janovičky,  byl  kr.  ra-  povrch  kapaliny  (vody,  rtuti  a  i.)   v  misce 

dou,   místodržícím   a   soudcem  zemským   a  25—100  cm*   nebo  rovina   zrcadla   postave- 

v  1.  1699—1707  podkomořím  (f  1707,  manž.  ni  ho  vodorovně  pomocí  vodní  váhy;  slouží 

Eliška  Vratislavovna  z  Mitrovic.  f  1713).  k  odrazu  světla  při  užívání  mčřických  strojů 
Synové  jeho  byli  JosefVyduna,  Isidor*  se  zrcadly,  hranoly  (sextantu  a  j.).  O.  sluje 

Václav,  Antonín  Jan  a  Tadeáš  František,  přímým,    je-li    rovník    nebeský    k    nčmu 

Josef  převzal  po  otci  Janovičky,  jež  r.  1715  kolmý.  O.  rovnoběžný  s  rovníkem  je  možný 


Obžaloba  —  Obžalovací  řízení. 


603 


jen  na  pólu  severním  a  jižním.  Na  místech 
mezi  rovníkem  a  póly  je  o.  šikmý.  O.  vý- 
chodní určen  je  východním  bodem  slunce, 
o  lá padni  bodem  západním.  O  depressi 
o-u  v,  Dcpresse  horizontu.         VRý, 

ObĚtlOM  (v  řízení  trestním)  nazývá 
se  processní  výkon,  jimž  oprávněný  žalobce 
obrací  se  k  soudu  k  tomu  konci,  aby  pro 
určitý  čin  trestný  proti  určité  osobě  zave- 
deno bylo  řízení  trestní.  To  může  se  podle 
rak.  ř.  tr.  z  r.  1873  státi  buďsi:  1.  tím,  že  ža- 
lobce učiní  návrh  na  zavedeni  přípravného 
vyietřování  (§  92);  nebo  Že  2.  —  není-li  pří- 
pravné vyšetf ování  obligatorním  (§  91)  — 
podá  spis  obžalovací  (§  207) ;  nebo  že  3.  ve 
hlavním  přelíčení  navrhne,  aby  jednání  bylo 
rozšířeno  na  jiný  čin  trestný,  na  obžalova 
ného  teprve  tu  na  jevo  vyšlý  (§§  263  a  321); 
4.  v  řízení  přestupkovém  pak  již  tím,  že  po- 
viechně  navrhne,  aby  obviněný  podle  zákona 
byl  potrestán  (§  451),  aneb  aby  na  něj  byl 
vydán  příkaz  neboli  mandát  trestní  (§  460; 
v.  Mandátní  řízeni  trestní).  Co  do  způ- 
sobáv  o-by  rozeznává  se:  1.  O.  veřejná, 
jež  podává  se  při  všech  deliktech  ofíiciál- 
ných,  zahrnujíc  v  to  i  delikty  návrhové  a  ke 
zmocnění  stihané.  Veřejnou  o-bu  podává 
a  zastupuje  státní  zástupce  nebo  místo  něho 
soukromý  účastník  (v.  O.  podporná  ne- 
boli suDsidiární).  2.  O.  soukromá,  již 
při  tčch  činech  trestných,  které  podle  zá- 
kon A  trestních  stíhají  se  jen  k  žádosti  toho, 
komu  jimi  bylo  ublíženo,  podává  a  zastupuje 
soukromý  žalobce.  -rch. 

O.  podporná  neboli  subsidiární  jest 
trestní  (v<  řejná)  o.,  kterou  místo  stát- 
ního zástupce  podává  osoba  soukromá. 
Poněvadž  tato  o.  má  býti  korrcktivem  proti 
obžalovacímu  monopolu  státního  zastupitel- 
stva řv.  Obžalovací  monopol),  bylo  by 
dAsledno,  poskytnouti  práva  takovéto  pocl- 
porné  oby  b.^z  rozdílu  každ(5mu  státnímu 
občanu  (Gneistova  t.  zv.  o  populární), 
aneb  alrspoň  každťmu,  komu  Činem  trest- 
ným bylo  ublíženo.  Méně  důsledný  jest  řád 
tr.  rakouský  z  r.  1873,  podle  něhož  právo 
podporné  o-by  přísluší  jen  soukromémn 
účastníku  (§§  2  a  48),  jakkoli  mezí  sou- 
kromoprávnými  nároky  tohoto  a  veřejným 
zájmem  na  stíhání  činů  trestných,  o  nějž  běži 
při  o  bťr  podporné,  není  nijaké  vnítřni  spo- 
jitosti. Právo  soukromého  účastníka  k  o  bě 
podporné  mŮže  však  býti  přiváděno  k  plat- 
nosti jen  v  určité  formě  a  v  některých  pří- 
padech, kde  záleží  také  na  tom,  aby  obvi- 
něný nebyl  vydáván  v  nebezpečenství  o-by 
nrdůvodné,  ba  snad  i  svévolné,  jen  s  při- 
volením soudu.  V  §  48  rozeznává  se  podle 
toho  trojí  případ;  l.  Ten,  komu  bylo  činem 
trestným  v  právích  soukromých  ublíženo  a 
jehož  trestní  oznámení  státní  zástupce  od- 
mítl, má  právo  navrhnouti,  aby  bylo  zave- 
deno přípravné  vyšetřování,  o  čemž  rozho- 
duje radní  komora.  2.  Ustoupil-li  státní  zá- 
stupce od  o-by  sice  jiŽ  podané,  avšak  prve 
než  vydání  v  obžalovanost  nabylo  právní 
moci,  soukromý  účastník  může  do  tři  dnů 


(nebyl-li  o  ustoupení  zpraven,  do  tří  měsíců) 
u  soudce  vyšetřujícího  prohlásiti,  že  při  o-bě 
trvá.  O  připuštění  této  o-by  rozhoduje  sbo- 
rový soud  druhé  stolice.  3.  Stalo-li  se  ustou- 
pení státního  zástupce  od  o-by  v  době,  kdy 
vydání  v  obžalovanost  již  bylo  vešlo  v  moc 
práva,  nerozhoduje  jíž  soud  o  o-bě  pod- 
porné, nýbrž  stačí,  když  soukromý  účastník 
do  tří  dnů  prohlásí  u  sborového  soudu  první 
stolice,  že  při  o-bě  trvá.  Vedle  toho  může 
4.,  ustoupil-li  státní  zástupce  od  o  by  teprv 
ve  hlavním  přelíčení,  soukromý  účastník, 
byl-li  přelíčení  přítomen,  prohlásiti,  že  při 
o-bé  trvá  (arg.  §  47  č.  3  a  §  255  odst.  2). 
Státní  zástupce  má  ostatně  i  při  o-bě  pod- 
porné právo,  zjednávati  si  vědomost  o  prů- 
běhu řízeni  a  kdykoliv  opět  v  soudní  stínání 
se  uvázati.  —  V  řízení  přestupkovém 
soukromý  účastník  může  bez  všelikých  dal- 
ších formálností  místo  funkcionáře  státního 
zastupitelstva,  který  buď  stíháni  odepřel 
aneb  od  o-by  ustoupil,  učiniti  návrh  na  zá- 
konné potrestání  anebo  prohlásiti,  že  při 
o-bě  trvá  (§  449).  -rch. 

Obialovaoi  monopol  znamená  výhradné 
právo  státního  zastupitelstva  k  podáváni  a 
zastupování  obžaloby  při  činech  trestných 
ofíiciálných.  Poněvadž  státní  zastupitelstvo 
jest  orgánem  správním,  na  vládě  zcela  zá- 
vislým, jeví  se  býti  na  pováženou,  aby  jemu 
taková  moc  neobmezeně  byla  svěřována. 
Zvláště  v  oobách  politicky  rozvířených  bylo 
by  se  obávati,  že  by  státní  zástupce  stíhaní 
trestní  naproti  přívržencům  různých  stran 
politických  neprováděl  nestranně.  Také  ten, 
komu  činem  trestným  bylo  ublíženo  a  jenž 
má  tedy  zvláštní  zájem  v  tom,  aby  vinník 
nezůstal  bez  potrestání,  mohl  by  právem  po- 
kládati se  za  zkrácena,  kdyby  státní  zástupce 
odepřel  čin  trestný  stíhati  nebo  stíháni  to 
neprováděl  s  potřebným  důrazem.  Proti  pří- 
lišné horlivosti  státního  zastupitelstva  ve 
stíhání  trestním  zvláštního  korrektivu  není 
třeba;  dostatečné  ochrany  poskytuje  tu  soud 
trestní,  jenž  k  obžalobě  nedůvodné  řízení 
trestního  nezavede  aneb  alespoň  obviněného 
neodsoudí.  Korrektivu  však  jest  třeba  ve 
směru  opačném,  když  by  totiž  státní  zá- 
stupce, kterýž  při  zásadě  obžalovací  jest  na- 
proti soudu  pánem  obžaloby  (v.  Obžalo- 
vací řízení),  činu  trestného  nebo  vinníka 
stíhati  nechtěl.  Takovými  korrektivy,  jež  buď 
v  doktríně  byly  zastávány,  buď  v  některých 
zákonodárstvích  provedeny,  jsou  zejména: 
právo  soudu,  aby  sám  od  sebe  uvázal  se 
v  řízení  trestní;  nezávislost  státního  zastupi- 
telstva na  vlndě;  právo,  stěžovati  si  na  stát- 
ního zástupce,  který  stíhání  trestní  odepřel, 
k  jeho  představenému  nebo  k  soudu;  ko- 
nečně t.  zv.  obžaloba  podporná  (v.  t). 
Literaturu  o  těchto  otázkách  obšírně  podává 
Storch.  feíz.  tr.  rak.  1 ,  1887,  §§  58-60.  -reh. 

Obialovaci  řizeni  (akkusační  ř.)  na- 
zývá se  řízení  trestní  tak  upravené,  že  soudci 
přikazuje  se  jen  úkol,  aby  jednání  processní 
řídil  a  o  včci,  jež  byla  jeho  předmětem, 
rozhodoval,  kdežto  sbírání  materiálu  skut- 


601 


Obžínky  —  Ocarina. 


kového  vyňato  jest  z  působnosti  soudcov- 
ské a  přikázáno  stranám  processnim  — 
žalobci  a  obviněnému.  Význačné  zvláštnosti 
o-ho  ř.  jsou:  1.  Soud  trestní  nemůže  řízeni 
trestního  zaváděti  leč  k  podnětu  oprávně- 
ného žalobce  (kde  není  žalobce,  tam 
není  soudce),  na  němž  také  jest,  aby 
označil  čin  trestný,  pro  kterýž,  i  obviněného, 
proti  němuž  řízení  tr.  má  se  konati.  Bylo  li 
pak  řízení  tr.  zavedeno,  žalobce  zůstává  pá- 
nem véci  {dominus  litis)  potud,  že  může  i  po- 
tom ještě  od  obžaloby  ustoupiti,  soud  pak 
nemůže  proti  jeho  vůli  konati  řízení  dále. 
2.  Obviněný  uznán  jest  za  stranu  pro- 
ces sní,  jest  totiž  nadán  právy  processními, 
v  příčině  kterýchž  postaven  jest  na  roven 
žalobci  (zásada  rovnosti  stran  process- 
n  í  ch).  Obviněnému  zejména  přiznává  se  právo 
formálního  hájení  (v.  Obhájce).  —  Proti- 
vou jest  t.  zv.  řízení  vyšetřovací  neboli 
i  n  k  v  i  s  i  č n  í.  Toto  řízeni  nezná  jiného  sub- 
jektu processního  než  soudce,  kterýž  sám  od 
sebe  zavádí  řízení  tr.,  řídí  jeho  průběh,  shle- 
dává skutkový  materiál  i  rozhoduje.  Žalobce 
od  soudu  rozdílného  tu  není,  obviněný  nemá 
žádných  (nebo  skoro  žádných)  práv  process- 
ních,  nýbrž  pokládá  se  jen  za  předmět  vy- 
šetřování a  prostředek  průvodní,  hájení  jeho 
pak  jest  buď  zúplna  vyloučeno,  neb  alespoň 
svrchovaně  obmezeno.  Toto  řízení  jejst  ne- 
bezpečno tím,  že  vkládá  v  ruce  soudcovy 
moc  z  míry  velikou,  obviněného  naproti 
tomu  činíc  úplně  skoro  bezprávným  a  bez- 
branným. Historicky  vyvinulo  se  recepcí 
práva  římsko-kanonického  v  t.  zv.  processu 
inkvisičním,  jenž  zvláště  v  Němcích  vyvíjel 
se  na  pevném  základě  hrdelního  řádu  Karla  V. 
z  r.  1536  a  zvrhl  se  zvláště  obecným  užívá- 
ním tortury  v  nástroj  li«  ovůle  absolutní 
moci  státní.  Částečný  alespoň  návrat  k  zá- 
sadě obžalovaci  proveden  byl  nejprve,  a  to 
s  použitím  vzoru  anglického,  ke  konci  sto- 
letí XVIII.  ve  Francii.  Tam  v  době  revoluce 
posavadní  řízení  inkvisiční  nahrazeno  říze- 
ním novým,  kteréž  uznává  alespoň  formu 
obžalovaci  a  přijalo  některá  zařízení,  ply- 
noucí ze  zásady  obžalovaci.  Zvláště  vynika- 
jící měrou  došla  tu  platnosti  dotčená  zásada 
v  t.  zv.  hlavním  přelíčení,  kdežto  čásť 
předcházející,  t.  zv.  přípravné  vyšetřo- 
vání, zachovalo  si  téměř  úplně  ráz  inkvi- 
siční. Tato  úprava  jest  vzorem  t.  zv.  řádům 
trestním  reformovaným,  jeŽ  zvláště  po  r.  1848 
zaváděny  byly  v  různých  státech  evropských 
(v  Rakousku  nejprve  řádem  tr.  ze  17.  ledna 
1850,  který  však  po  krátkém  trvání  byl  na- 
hrazen reakcionářským  ř.  tr.  z  29.  čce  1853). 
Týž  ráz  má  také  nyní  platný  ř.  tr.  rakouský 
z  27.  květ.  1873,  který  však  s  větší  rozhod- 
ností a  ve  větším  rozsahu  provádí  důsledky 
plynoucí  ze  zásady  obžalovaci.  Podrobnosti 
viz  v  Storchově  Říz.  tr.  rak.  I.,  1887,  str.  9. 
si..  40.  si.,  105.  si.  -rc/i. 

Obiinky,  ožinky,  dožinky,  národní 
obyčej  oslavovati  ukončení  žní.  v  Čechách, 
když  svážejí  obilí  již  s  posledního  pole 
domů,  udělají  z  několika  snopů  jeden    ve- 


liký snop,  jejž  nazývají  >dovazn^ro<  nebo 
»starýmc,  na  Moravě  »bábouc  (někdy  za- 
vážou do  něho  skutečnou  babu)  a  jejž  na- 
loží na  zvláštní  Žebřinový  vůz.  Potom  upletie 
z  klasův  obilních  a  polního  kvítí  věnec  pro 
hospodáře  a  ověnčivše  kosy,  srpy,  hrábě  a 
roubíky  kvítím,  jedou  do  dvora,  kdež  ode- 
vzdají vénec  hospodářovi,  přejíce  mu  ke 
sklizené  úrodě  štěstí  a  zdraví.  Ža  to  Dývají 
od  hospodáře  podarováni  penězi,  a  slavnost 
dokonči  se  v  hospodě.  Na  Rusi,  když  začí- 
nají Žně,  vychází  hospodyně  na  pole  s  chle- 
bem, solí  a  hromničkou  a  načíná  obilí:  první 
snop,  který  požala,  přináší  domů  a  staví  do 
předního  kouta  pod  obrazy  svatých.  Snop 
ten  mlátívají  zvlášť  a  zrní  z  něho  dávají 
v  kostele  posvětiti  a  míchají  do  obilí,  které 
určeno  jest  k  jarní  setbě,  ría  Moravě  první 
snop,  který  se  ve  stodole  s  vozu  složi.  roz- 
házejí po  mlátě,  aby  obilí  hojně  sypalo. 
Také  poslední  čili  >nožinkový«  snop  všeli- 
jak ozdobují,  do  mužských  nebo  ženských 
šatů  vystrojují,  s  velikou  slávou,  hudbou  a 
zpěvem  domů  dovážejí  a  vedle  prvního  snopu 
do  předního  kouta  postavuji,  kdcŽ  zůstává 
nezřídka  aŽ  do  Štědrého  večera.  V  někte- 
rých krajinách,  obzvláště  na  Rusi,  nechávají 
na  poli  nrstku  klasův  nepožatých,  jcŽ  nazý- 
vají »Velesovou  bradouc,  Poláci  »na  borodku 
dla  Spasa<.  Jest  to  jakási  oběť  polním  by- 
tostem. 

de  Ooampo  [okampo]  Florian,  historik 
španělský  (♦  1501  v  Zámoře  —  f  1555).  Stu- 
doval na  universitě  v  Alcalá,  stal  se  kanov- 
níkem v  rodném  městě  a  po  té  jmenován 
od  Karla  V.  ofliciálním  historiografem  s  vy- 
sokým platem.  O-vým  životním  dílem  byly 
všeobecné  dějiny  španělské  Cronica  generál 
de  Espaňa^  z  nichž  napsal  však  pouze  první 
díl,  vyličující  dějiny  poloostrova  aŽ  k  řím- 
skému panství  (Žamora,  1544;  autorem  pře- 
pracované vyd.  v  Mediné  d.  C.  1553).  Práce 
jeho  vyniká  hlavně  elegantním  slohem  a  kon- 
strukci. Další  pokračování  dílu  tomu  připojil 
Ambrosio  de  Morales  (Alcalá  a  Cordova, 
1574 — 86,  3  sv.;  nejlepší  vyd.  v  10  sv.  v  Ma- 
dridě, 1791).  O.  zabýval  se  také  středo- 
věkými prameny  a  vydal  r.  1541  znova  sta- 
rou >Cronica  gcneraU  z  XIII.  stol. 

Ocaňa  fokana]:  1)  O.,  m.  v  špan.  prov. 
toledské  (stř.  Špan.),  na  j.  od  Madridu,  při 
trati  Aranjucz-Cuenga,  má  6046  ob.  (1887). 
Bohatá  nádržka  vodní  zásobuje  i  král.  palác 
v  Aranjuezu.  Zbytky  hradeb.  Bojiště  z  r.  1809, 
kdy  19.  list.  poraženi  Španélé  franc.  gen. 
Mortierem. 

9)  O.,  m.  v  dep.  santandurském  rep.  Co- 
lumbijské,  na  jihozáp.  od  zál.  Maracaibského, 
na  8«  j.  š.,  má  6104  ob.  (1876),  7  kostelův. 
august.  a  františk.  klášter,  kollej.  V  okolí  do- 
bývá se  olověná  ruda  a  uhlí;  pěstuje  se  káva 
a  anýz. 

Ocarina  [oka-|,  hudební  nástroj  flétnový, 
z  dob  nejnovějších.  Zhotovuje  se  z  hlíny  ve 
tvaru  ptačího  trupu  a  opatřen  jest  několika 
otvory,  tak  že  možno  naň  vylnzovati  rŮné 
tóny.  Umělecky  však  o.  nemá  ceny. 


Ocásek  myší  —  Ocet 


605 


Oe4s«k  myii  v.  Myosurus. 

Oeáska,  bot.,  v.  Lolium. 

Oooam  (O chám),  filosof  anglický  (*  1270 
v  Occama  v  hrabstvi  Surrey  —  j  1347  v  Mni- 
chové), mnich  řádu  františkánského,  poslou- 
chal v  Pařiii  Duns  Scota,  samostatné  tam 
tolikéi  vystoupil  jako  učitel  a  došel  slav- 
ného jména  (venerabilis  ínceptor^  doctor  invin- 
cibilis),  R.  1342  zvolen  byl  generálem  fran- 
tiškánského řádu.  Jsa  polemická  povaha  ná 
bosenská  a  politická  postavil  se  v  boji 
o  suprematii  duchovní  nad  světskou  ote- 
vřené proti  Janu  XXII.  na  stranu  ds.  Lud- 
vika Bavorského  s  nabídnutím  defendat  me 
gladio,  de/^dam  te  calamo.  Útulek  bezpečný 
našel  v  Mnichové  na  dvoře  bavorském.  Vše- 
mohoucnost  římské  kurie  potíral  v  četných 
spisech  (Opus  nomagenta  dierum,  1330—1333; 
Tractatus  de  dogmatibus  Johannis  XXÍL  pa- 
pat^ 1335 — 38 ;  Defensorium  contva  errores  Jo- 
kjnnis  XXI!,  papae^  1335-39  a  j.)  a  může 
býti  pokládán  za  předchůdce  anglického  pro- 
testantismu. Jako  fílosof  proslul  svým  dů- 
sledným nominalismem,  jehož  empiristický 
základ  správně  postihl  a  induktivnímu  ba- 
dáni cestu  ukázal.  Hlavni  jeho  sem  připada- 
jid  dílo  jest  Summa  totius  logices  (Pař.,  1488). 
K  liter,  viz  Lindsay,  O.  and  his  connexion 
with  the  Reformation  (v  »Brit  Quart.  Re- 
V!ew«,  1872). 

Oooasloiukliraiiis  [okazi-]  jest  náhled, 
pronesený  íranc.  filosofem  Geulincxem 
(v.  t.)  o  souvislosti  těla  a  duše,  kterým  se 
popírá  vespolné  jejich  působení,  ale  na 
boha  se  svádí  jako  příčinu,  a  to  v  tom  smy- 
slu, že  průběhy  v  podstatě  jedné  určují  bobia, 
aby  navodil  přiměřené  korrespondujicí  prů- 
běhy v  podstatě  druhé. 

Oooitanie  íokci-],  v  středověku  tolik,  co 
Languedoc;  odtud  slula  provcngalština  jazy- 
kem occitanským  (langut  ďoc), 

OoeulttomiM  (lat.)  jest  snaha  sblížiti  zá- 
světí, nadsmyslnost  a  psychické  úkazy  na- 
šemu pochopení,  užívá  však  k  tomu  po- 
můcek nevědeckých,  zbytečně  rozmnožujíc 
principie  vysvětlovači  domněnkami  libovolně 
strojenými  a  vidouc  mnohdy  transcenden- 
tálni  ziihadu,  kde  není  více  než  nahodilý 
•tyk  zcela  přirozených  okolností.  Tak  jes^ 
duše  podle  occultistických  názorů  neoby- 
čejně jemný  hmotný  princip  (tělo  astrální, 
met aorgan ismus),  který  tvoři  tělo  buněčné 
a  v  něm  též  mvslí,  po  smrti  zachovává  ještě 
svou  osobní  vůli  dále  a  silou  její  vtěluje  se 
v  jinou  hmotu  buněčnou  a  dovede,  třeba  že 
beztěh  sná.  působiti  v  lidi,  tak  že  styk  s  trans- 
cendencí  jest  tímto  umožněn.  Somnabulis- 
mus,  hypnosa.  kabbalistika,  čtení  myšlenek, 
všemožné  druhy  věšteb  jsou  obory,  v  nichž 
O.  8  oblibou  se  zkouší.  V  Německu  hlavním 
zástupcem  o-mu  jest  du  Přel.  Viz  jeho  Stu- 
dien  aus  dem  Gebietc  der  Geheimwissen- 
schaften  (Lip..  1890—91). 

Oo^aaa,  planetoida  objevená  30.  bř.  1882 
Pal  i  sou.  Střední  jasnost  v  opposici  11-7. 
Průměr  v  km  48.  Označení  (^  Gs. 

Oe«aiiie  v.  Okcánie.     ^-^ 


Ootaniui  (řec.  myth.)  v.  Ókeanos. 

Oó«Ja,  planina  v  Bosně,  která  jest  po- 
kračováním 1923  m  vysoké  planiny  Vlašič 
mezi  Vrbasem  a  Bosnou.  Nejvyšší  její  čásť 
má  ráz  alpský  a  nižši  pahorky  zarostlé  jsou 
hustým  lesem. 

Ooel  v.  Železo. 

Ocelek  v.  Siderit. 

Ooelliis  Lucanus,  filosof  pythagorský 
z  V.  stol.  př.  Kr.,  jest  prý  spisovatelem  za- 
chovaného díla  O  nesmrtelnosti  světa,  jež 
vydal  Mullach  ve  Fragmenta  philosophorum 
graecorum,  sv.  I. 

Ooeloryjeotri  v.  Ryjcctví. 

Ooet  (lat.  acetum)  jest  vodnatá  tekutina 
spec.  váhy  1*008,  obsahující  vedle  aromati- 
ckých látek  3— 87j)  kyseliny  octové.  Jest 
produktem  kysáni  octového,  jež  vzniká 
ve  výslazech  alkoholicky  zkvašených:  víně 
révovém,  ovocném,  sladovém,  pivě,  kořalce 
přiměřeně  zředěné  a  j.  lihových  tekutinách. 
Tekutiny  takové  pokrývají  se  na  vzduchu 
slizkou  mázdrou,  líh  mizí  v  té  míře,  v  jaké 
vzniká  kyselina  octová.  Částečkou  té  mázdry 
lze  tekutiny  lihové  zředěné  proměniti  v  o., 
i  říkali  mázdře  mére  du  vinaigre^  Essigmutter. 
V  mazdře  jsou  bakterie  řetězovitě  spojené, 
jejichž  Životním  úkolem  jest  líh  okysličovati 
kyslíkem  vzduchovém;  děj  ten  studoval  pře- 
dem Pasteur  (Études  sur  le  vinaigre,  1868), 
velmi  podrobně  Han  sen.  Organismy  kysání 
o.  způsobující  jsou  několikerý:  bacterium 
acetif  Pasteuríanum  a  Kút\ingianum^  i  okysli- 
čují lihové  roztoky  nejvýše  147oOvé  v  o. 
při  temp,  35*C.  Bakterie  ty  dovedou  oky- 
sličovati též  jiné  sloučeniny  organické,  jest 
tudíž  jejich  přední  funkcí  schopnost  oky- 
sličující vůbec.  Jest  pak  postup  výrob^r 
tento:  Veliké  sudy,  naplněné  bukovými 
hoblovinami  a  opatřené  v  dolejší  části  otvory 
pro  snadný  přístup  vzduchu,  prolejí  se  s  po- 
čátku silným  horkým  octem,  aby  hobloviny 
jím  nasákly  a  na  povrchu  se  usadily  zárodky 
bakterií.  Po  dvou  dnech  počne  se  nalévati 
nahoru  zvolna  rozředěný  na  6— 77©  líh,  který, 
stékaje  po  hoblovinách,  stýká  se  s  velikým 
množstvím  vzduchu  a  okysličuje  se  na  ky- 
selinu octovou.  Dole  vytékající  tekutina  ob- 
sahuje vedle  kys.  octové  ještě  mnoho  nc- 
proměněného  líhu  a  musí  se  znova  nahoru 
nalévati,  až  asi  po  třetím  proběhnutí  sudem 
jest  všechen  líh  okysličen  na  kyselinu.  V  sudé 
2  m  vysokém  a  o  průměru  1  m  možno  vy< 
robiti  za  jeden  den  50—70  /  octa,  když  se 
pracuje  za  přiměřené  teploty  asi  25**.  Při 
vyšší  teplotě  pracuje  se  rychleji,  však  od- 
pařuje se  také  více  líhu  a  ztrácí  se  více 
materiálu.  Silnější  líh  bráti  se  nedoporučuje, 
poněvadž  pak  činnost  bakterií  se  zmirňuje, 
a  dostoupi-li  koncentrace  12Vof  přestává  čin- 
nost vůbec.  I  při  nejopatrnější  práci  ztrácí 
se  přece  značné  množství  lihu  odpařováním, 
a  i  v  závodech  dobře  vedených  dostupuje 
ztráta  tato  až  207o  materiálu.  O.  takto  při- 
pravený čistí  se  usazením,  dle  potřeby  se 
zřeďuje  a  uvádí  do  obchodu.  Ze  zkyslf^^ 
vína   neb  ovocných   šťáv  připravuje   s 


606 


Očevija  —  Ockenheim 


vinný  neb  ovocný,  kterých  je  však  v  ob- 
chode jen  málo.  Octářství  vinné  nechává 
lehká  vína  v  prostoru  18  — 227oC  v  sudech 
dubových  zkysati  matkou  postupně  (způsob 
orléanský)  tím,  že  infikuje  se  čím  dále  tim 
větší  množství  vina.  V  octě  vinném  jest, 
mimo  octovou,  kyselina  vinná  i  vinný  ká- 
men a  esthcry  vonné  z  vína  původního.  Vý- 
parek  jest  skrovný,  l--27o  obnášející.  Octy 
ovocné  obsahuji  kys.  jablečnou  a  citróno- 
vou, chutnají  a  voní  octově.  Ostávají  as 
2*/o  výparku. 

V  novější  době  rozřeďují  kys.  octovou 
továrnicky  získanou,  i  prodávají  octové  tresti 
sehnané,  z  nichž  teprve  v  domácnostech 
upravují  octy,  zřeďujíce  je  vodou.  Octová 
tresť  (v.  Octová  kyselina)  obsahuje  ko- 
lem 80Vo  čisté  kys.  octové  s  malou  přísadou 
voňavých  látek,  a  bývá  někdy  karamelem 
barvena  na  hnédo.  Dvacetkrát  vodou  zře- 
děna, dává  obyčejný  o.,  který  vyhovuje  vše- 
mu, čeho  se  při  octě  požaduje.  Rozvoj  che- 
mického průmyslu  zlevnil  výrobu  Čisté  kys. 
octové  tak,  že  o.  z  ní  vyráběný  vytlačuje 
neustále  o.  z  líhu,  zvláště  pak,  když  líh  vyš- 
šími daněmi  víc  a  více  se  zdražuje.  Při 
kysáni  octovém  objevují  se  časem  krátcí 
nálevníci  víbrio  aceti,  kteří  mohou  celý  po- 
chod kysání  pokaziti  a  téŽ  později  o.  kaziti. 
Prvoci  ti  hynou  nedostatkem  kyslíku,  pod 
mázdrou  umírají.  Octy,  připravené  kvašením 
lihového  roztoku,  špatně  byvše  uschovány, 
rády  se  kalí  koloniemi  těchto  živoků  drobno- 
hledných. O.  takový  nemá  se  požívati. 

O.  jest  tekutina  1-0015— 1*034  hutná,  jejíž 
cena  závisí  na  kys.  octové.  Časem  jei  falšují 
úmyslně,  někdy  stane  se  tak  nahodile.  Při- 
dávati ostré  minerální  kyseliny  skorém  úplně 
vymizelo,  jen  někdy  bývá  vodou  příliš  roz- 
řédén. 

Mimo  obyčejný  o.  ku  přípravě  pokrmů, 
vyskytuji  se  jiné  octy,  užívané  k  účelům  lé- 
kařským nebo  technickým.  Tak  dříve  hojně 
se  užívalo  octa  aromatického,  octa 
z  mořské  cibule  a  jiných,  připravova- 
ných vyslazením  příslušných  rostlinných  lá- 
tek octem.  Ve  Francii  užívá  se  hojně  octů 
voňavých  k  vykuřování,  které  odpovídají 
směsi  stejných  dílů  octa  a  kolínské  vody. 
O.  olovený  jest  roztok  jednoho  dílu  octanu 
olovnatého  v  pěti  dílech  vody.  O.  dře- 
věný vzniká  při  suché  destillaci  dřeva  bu- 
kového nebo  březového  a  obsahuje  6— 107o 
kvs.  octové,  methylalkohol,  aceton,  allyl- 
aíkohol  a  látky  dehtovité.  Barvy  jest  hnědé, 
zápachu  dehtového  a  npotřebuje  se  ho  ně- 
kdy k  napouštění  dřeva,  k  výrobě  umělého 
rumu,  hlavně  však  vyrábí  se  z  něho  nasy- 
cením vápnem,  odpařením  a  pražením  surový 
octan  vápenatý,  který  slouží  za  surovinu 
k  výrobě  kys.  octové.        Rn,  —  Zd.Ptáka. 

Oóevija,  katolická  vesnice  v  Bosně  na 
potoku  t.  jm.  Obyvatelé  vynikají  výrobou 
železného  nádobí  a  zbraní,  které  daleko  ši- 
roko prodávají.  Rodiště  spis.  Filipa  Lastride. 

Ooohiobello  [okjobello],  hl.  místo  v  ital. 
distriktu  t.  jm.  v  prov.  Rovigo,   na  lev.  bř. 


ř.  Pádu,  s  1083,  jakožto  obec  4340  ob.  (1881). 
Chov  bourců  morušových,  hedváboictví  a 
pěstění  konopí.  R.  1815  zvítězili  tu  Raku- 
šané nad  Neapolitány. 

Ooobiolit  [okjolál  v.  Grammichele. 

Ooimiim  Rivin.,  bazalika  n.  bazalka, 
rod  rostlin  pyskatých  z  podčcl.  bazaliko- 
vitých  (Ocimoideae),  obsahující  byliny,  polo- 
kře  n.  kříčky  s  lichopřcsleny  6— lOkvétými. 
Obyčejně  bílé  květy  mají  zvonkovltý  n.  vej- 
čitý  kalich  hořeního  pysku  kratšího  za- 
okrouhleného n.  obvi  jčitého  a  doleního  čtyř- 
klaného  za  plodu  přehnutého.  Dvoupyská 
koruna  má  trubku  kratší  kalicha  bez  vénce 
chloupkův  a  hoření  pysk  Čtyřklaný,  dolení 
však  nedělený,  plochý  n.  slabě  prohnutý  a 
dolů  skloněný.  K  témuž  přiléhají  dlouhé 
tyčinky  s  prašníky  ledvinovitými  Ipouzdrými, 
po  vypylení  v  plochý  okrouhlý  lupínek  se 
pukajícími.  Žlaznatý  terč  má  lalůčky  značně 
vyvinuté,  někdy  zdéli  scmenníka.  Tvrdky 
jsou  vejčité  n.  téměř  kulaté  a  hladké.  O. 
obsahuje  asi  40  druhů  rozšířených  v  teplých 
pásmech  celé  zeměkoule,  z  nichž  obecné  se 
pěstuje  jako  lletá  bylina  O.  Ba$Uicum  L., 
b.  obecná,  pocházející  z  jižní  Asie  a  Afriky, 
a  O.  minimum  L.,  b.  malá  n.  hřebičko  vá, 
z  Ceylonu.  Obě  vynikají  přelíbeznou  vůní, 
pročež  jsou  oblíbeny  nejen  jako  voňavky, 
ale  i  jako  koření  kuchyňské.  Druhdy  uží- 
valo se  b.  obecné  pod  jménem  Herba 
Basilici  n.  Ocimi  citrati  také  v  lékařství. 
K  tomu  účelu  podnes  slouží  v  Indii  zvláště 
její  plody,  kteréž,  vodou  po  ité,  poskytují 
sliznatou  tekutinu,  léčící  jako  kloktadlo  zá- 
nět sliznic  krčních.  V  zahradách  pěstuje  se 
b.  o.  v  několika  odrůdách,  z  nichŽ  některé 
mají  listy  měchýřkovité,  nazpět  svinuté,  jiné 
opět  kadeřavé,  ostře  zubaté.  Déd. 

Ooiň,  město  v  Černé  Hoře,  v.  Ulciů. 

Ookel  Edvard,  malíř  něm.  (*  1834  ve 
Schwante  u  Kremmen  v  Braniborsku).  Stu- 
doval v  Berlíně  u  Steflfecka,  pak  r.  1858 
v  Paříži  u  Couturea,  najmě  však  dle  přírody 
v  Normandii  a  v  lese  Fontainebleauském. 
Maloval  po  naturalistickém  způsobu  školy 
zvané  fontainebleauské  zvířata  a  krajiny, 
ponejvíce  krajiny  francouzské,  později  brani- 
borské. Zvlášť  obrazy  tyto  vynikají  virtuos- 
ním  provedením  a  poetickým  pojetím.  Hlavní 
díla  jeho  jsou:  Skupina  krav  u  Touques  (1861); 
Jeleni  u  rybníka  (1863);  Sassenwali  při  vých, 
slunce  (1864);  Voli  u  pluhu  (1865);  několik 
obrazů  vysoké  zvěře  a  obrazy  krajinářské: 
Marka  u  kláštera  Choř  inu  v  jeseni  (1879); 
Herrensee  v  Marce  (1881);  Večer  na  jezeře 
Gamenském,  Obrazy  ty  z  valné  části  jsou 
v  nár.  galerii  berlínské. 

Ookenfiifli  Lorenz  v.  Oken. 

Ookenheim  Čili  Okeghem  Johannes, 
nizozemský  skladatel  hudební  (*  okolo  roku 
1415,  dle  jiných  1420  a  1430,  bezpochyby 
v  Termonde  ve  vých.  Vlámsku  —  t  P^ 
r.  1512  u  vysokém  věku  v  Tourso).  Učite- 
lem O-ovým  byl  bezpochyby  Gilles  Binchois, 
první  zpěvák  vévody  burgundského;  ostatní 
jeho   biografie   je   dosti    chudá   i   neurčitá. 


Ocmanice  —  0'Connor.  G07 

R.  1443  byl  členem  pěveckého  sboru  dómu  '  pokutě  a  ročnímu  žaláři,  avšak  dflm  lord&v 
antverpského,  r.  1461  král.  pěvcem  při  dvoře  |  jej  osvobodil,  coŽ  mu  přineslo  nové  oslavy. 
franc.  krále  Karla  VIL  a  Ludvíka  XL,  od  V  následujících  letech  zastával  myšlenku 
něboi   dostalo   se   mu   později    výnosného  ,  federace  mezi  Itskem  a  Anglií,  čím  si  však 


místa  pokladníka  při  kapitole  sv.  Martina 
v  Toarsu.  Ačkoli  z  prací  O-ových  zachovalo 
8c  poměrně  málo  —  asi  14  zpěvů,  mezi  ni- 


odcizil  radikálnější  živly  své  strany,  které 
založily  novou  stranu  revoluční  » Mladého 
Irskac.  R.  1847  odebral  se  ze  zdravotních 
ohledů  do  Itálie,  kde  však  hned  po  příjezde 


niiž  mše  čtyřhlasá,  chausony,  fugy  —  přece 

četní  jeho  žáci  i  konce  XV.  a  zač.  A  VL  věku, ,  zemřel.  O.  ukázal  se  b^ti  dobrým  histori- 
meii  nimi  i  geniální  Josquin  de  Pres,  šířili  kem  ve  spise  Historicaí  memotr  of  íreland 
jeho  slávu  a  byl  O.  zván  svého  času  »kní-  and  the  Irish^  native  and  Saxon  (Dublin, 
letem  hudby  .  Náleží  bez  odporu  k  vůdcům  1 1843).  Jeho  mistrné  řeči  vydali  syn  jeho 
t  zv.  druhé  nizozemské  školy,  zastupující  |  J  o  h  n  O.  a  Cusack  ve  4  svazcích ;  jeho 
s  t>ezohlednou  důsledností  cantus  íirmus,  ,  korrespondenci  Fitzpatrick.  Z  jeho  četných 
totiž  vývoj  celé  řady  vět  z  thematu  hlav-  biografů  napsali  větší  díla:  Moriarty  (1843), 
ního,  čímž  vyvolána  reakce  Palestriny  a  Fagan  (1847),  Hamilton  (1888:  a  Nemours- 
jeho  druhův.  Za  to  však  škola  O-ova  má  Godré  (1893).  Viz  též  Lefevreův  spis,  Peel 
veliké  zásluhy  o  harmonii  a  útvary  hudeb- 1  and  O.,  Irish  policy  of  parlíament  (Lond., 
nich  vět  Někteří  přičítají  O-ovi  také  skladbu  1 1887).  —  Nejstarší  syn  O-ův  Maurice  byl 
mše  o  36  hlasech,  ale  podobná  skladba  byla  také  advokátem  v  Dublině  a  působil  v  le- 
asi  nemožnou  v  XV.  věku,  kdy  skladby  óhlasé  tcch  1831—53,  kdy  zemřel,  ve  smyslu  otcové 
byly  vzácností  a  kapely  královské  měly  členů  jako  člen  dolní  sněmovny.  —  Druhý  syn 
jen  málo.  Srv.  Brenet^  J.  de  O.  (Paříž,  1895).  |  John   O.   (♦  1810  —  f  1858;   snažil  se   po 

OomaAloe,  ves  moravská,  hejtm.  Třebíč,  i  smrti  otcově  vésti  jeho  stranu,  která  se 
okr.,  fara  a  pš.  Náměšť  u  Brna;  46  d.,  334  I  však  již  r.  1848  rozpadla.  Potom  obdržel 
ob.  č.  (1890)  a  popi.  dvůr  na  »Place«.  r.  1857  od  vlády  sekretariát  v  ministerstvě 

Ooneria,  zool.,  v.  Bek  v  ně.  financí  a  podržel  jej  až  do  smrti. 

0'Ooiilli»U  Daniel,  politik  irský  (*  1775  0'Coimor,  starý  rod  irský,  který  dříve 
v  Carhenu  v  hrabství  Kerry  —  f  1S47  v  Ja-  míval  vrchní  panství  v  kraji  connaughtském 
nové^  Vychován  byv  v  názorech  přísně  a  ještě  dnes  ku  prvním  rodům  země  jest 
katolických,  poéal  veřejnou  činnost  jako  počítán.  Vynikli  z  něho: 
advokát  v  Dublině  r.  1798  a  účastnil  se  od  1)  Feargus  Edward  O.,  politik  angl. 
r.  1800  horlivě  hnutí,  směřujícího  k  odtržení  a  vůdce  chartistického  hnutí  (♦  1794  v  Con- 
Irska  od  Anglie  {Repeal  of  Union),  při  čemž  '  norville  u  Corku  —  f  1855  v  Londýně). 
stal  se  velmi  populárním.  Jeho  přičiněním  Jako  mladý  právník  uchopil  s  nadšením  pra- 
▼ciel  v  život  r.  1823  ústřední  irský  národně  por  svobody  irské  a  háiil  ho  v  parlamentě 
katolický  spolek  »Great  Catholic  Associa-  anglickém,  do  něhož  byl  r.  1832  zvolen.  Po- 
tion«,  který,  byv  r.  1825  potlačen,  pod  jiným  j  zbyv  však  mandátu  svého  r.  1835  a  nejsa 
způsobem  opět  se  ustavil.  Již  r.  1828  byl  spokojen  s  mírnějšími  názory  ostatních  hlav- 
O.  zvolen  do  dolní  sněmovny,  ale  anglikán-  nich  vůdcův  irských,  věnoval  se  úplně  demo- 
aká  přísaha  nedovolila  mu,  katolíku,  vstou-  kratičké  agitaci  v  Anglii.  Chartisté,  lidová 
piti  do  ní.  Teprve  r.  1829,  když  vláda  sama  strana,  která  hlásala  nedostatečnost  chystá- 
nutnost  emancipace  irských  katolíků  uznala,  ných  oprav  parlamentárních,  všímajíc  si  při 
vešel  do  sněmovny  a  počal  horlivou  činnost  tom  hlavně  sociálních  otázek  dělnictva  a 
ve  prospěch  odtržení  Irska  od  Unie.  Více  navrhujíc  radikální  ústavu  lidovou  {charter)^ 
než  polovice  irských  poslanců  Šla  slepě  za  nalezla  v  O  ovi  horlivého  přívržence  a  vůdce. 
jeho  vedením,  tak  že  brzy  hrál  značnou  Pod  jeho  vedením  konána  r.  1838  veliká 
úlohu  nejen  doma,  ale  i  v  Anglii.  Reforma  schůze  všech  odstínů  chartismu  v  Birmin- 
parlanientních  voleb  v  něm  nalezla  horli-  ghamu  a  brzy  potom  národní  konvent  v  Lon- 
Tého  přívržence.  Stále  poukazuje  na  zlořády  dýně,  kde  měla  býti  uchystána  všeobecná 
irské  správy  O.  vyvolal  r.  1834  i  ministcr-  revoluce.  Po  veliké  srážce  v  Newportu  r.  1839 
skou  krisi,  prorazil  r.  1837  s  chudinským  však  chartisté  poraženi  a  začato  pronásledo- 
tákonem  pro  Irsko  a  r.  1838  se  slevou  části  váti  vůdce.  O.  však  unikl  soudnímu  stíhání 
desátků  nájemci  placených.  Když  jiné  re-  a  působil  dále  na  nižší  lid  svým  velmi  roz- 
formní  návrhy  opctně  byly  odmítnuty,  O.  šířeným  listem  »The  Northern  Star«,  při 
obnovil  živější  agitaci  v  Irsku  a  založil  čemž  dočasně  účastnil  se  opět  ve  hnutí  ir- 
r.  1840  »Loyal  National  Repeal  Association«.  ském.  R.  1847  opět  zvolen  byv  do  parla- 
Jako  starosta  dublinský  snažil  se  při  vší  mentu,  podal  následujícího  roku  dolní  snč- 
národní  horlivosti  zabrániti  nepředloženým  movně  jménem  nového  konventu  chartisti- 
bouřím  a  organisoval  pomocí  duchovenstva  ckého  ohromnou  paici  o  zavedeni  lidové 
agitaci  v  důstojných,  manifestačních  tábo-  charty  a  pořádal  hlučné  demonstrace  ve  pro- 
rech  na  historických  místech,  stavě  se  stále   spěch  svých  ideí.    Veškeré  snahy  jeho  po- 

groti  předčasným  skutkům  revolučním.  Ježto   tkaly  se  však  s  nezdarem,  z  čehož  zšílel  a 
yl    v   národní   práci    pozbyl    všeho   svého   byl  potom  skoro  až  do  smrti  chován  v  blá- 
jmění,   přijal   vysokou   roční   rentu,   kterou   zinci  (srv.  Chart  ismus). 
nadšený  hd  sebral.    R.  1844   byl  nátlakem       2)    Thomas   Power    O.,    irský   politik 
vládním  s  jinými  vůdci  odsouzen   k  veliké   (*  1848  v  Athlone).    Byl  od  mládí  žurnalí- 


608 


Oconto  —  Octavia. 


sticky  činný  a  r.  1880  zvolen  do  dolní  sně- 
movny stal  se  jedním  z  nejhorlivějších  vůd- 
cův irského  hnutí.  R.  1883  zvolen  za  předsedu 
národní  ligy,  přistoupil  později  ku  Proti- 
parnellovcum  a  nabyl  velikého  vlivu  jako 
řečník  a  publicista.  Jeho  časopisy  »The  Star< 
a  >The  Sune  nabyly  velikého  rozšíření.  Na- 
psal stkvěl ým  slohem  spisy  Benj,  Disraeli, 
earl  of  Beaconsfleld  (1876)  a  The  Parnell 
movement  (1885). 

Ooonto  [ok-J,  hl.  město  v  hrabství  t.  jm. 
v  severoamer.  státě  Wisconsinu,  při  ústi 
řeky  Oconto  do  Greenského  zálivu  jezera 
Michiganského,  s  5219  ob.  (1890).  Výroba 
truhlářského  náčiní,  mlýny  a  pily. 

Sootal,  m.  v  Nicaragui,  v.  Segovie. 
oidd  [6č6d],  městečko  v  Uhrách,  v  Župě 
békéšské,  okr.  szarvašském,  má  7875  obyv. 
maď.  (1890),  katol.  kostel  a  poštu. 

Ooiová,  městečko  uher.,  v.  OČové. 

Ootaotinla,  zool.,  v.  Polypi. 

Ootag^ynia,  řád  Linnéovy  soustavy  rost- 
lin. Srv.  Linnéova  soustava  rostlin, 
str.  56  d. 

Ootan  či  acetát  jest  sloučenina  kys. 
octové,  kde  jeden  vodík  ve  skupině  karbo- 
xyolové  jest  nahrazen  prvkem  neb  radiká- 
lem positivným  všeobecného  složení  CH^, 
CO^ .  R\  Je-fi  to  radikál  alkoholický,  mlu- 
víme o  octovém  aetheru.  O-y  vznikají  pů- 
sobením kys.  octové  na  kysličníky,  hydráty 
neb  uhličitany  kovů,  aethery  z  kys.  octové 
a  alkoholů  za  přítomnosti  činidel  vodu  od- 
jímajících. O-y  a  octové  aethery  jsou  látky 
hojně  užívané,   z  nichž  nejdůležitější  jsou: 

O.  sodnatý,  připravovaný  neutralisová- 
ním  kys.  octové  sodou,  a  odpařením  roztoku 
ke  krystallisaci.  Drobné  jehličky,  ve  vodě 
snadno  rozpustné,  mnoho  v  barvířstvi  uží- 
vané. Zahříváním  taje  ve  své  krystallové 
vodě,  a  odpaří-li  se  tato,  možno  ho  roztaviti 
na  o.  sodnatý  bezvodý. 

O.  hlinitý  vyrábí  se  srážením  roztoku 
ou  vápenatého  neb  olovnatého  síranem 
hlinitým.  Užívá  se  ho  v  roztoku  hojně  v  lé- 
kařství na  chladivé  obklady  (Burowova  směs, 
viz  Burow  2),  v  barvířstvi  za  mořidlo, 
hlavně  na  barvy  červené,  a  k  napouštění 
látek  nepromokavých. 

O.  vápenatý,  obyčejný  z  dřevěného  octa 
připravovaný,  jest  surovinou  kys.  octové. 
Čistý  připravuje  se  nasycením  ícys.  octové 
vápnem  a  odpařením  Čistého  roztoku.  Bílá 
hmota  užívaná  v  barvířstvi. 

O.  železnatý  a  železitý,  připravují  se 
rozpouštěním  železa  neb  hydrátu  železitého 
v  kys.  octové.  Železité  mořidlo,  mnoho  uží- 
vané k  barvení  látek  na  Černo,  připravuje 
se  rozpouštěním  starého  železa  v  dřevěném 
octě. 

O.  měďnatý  obdržíme  rozpouštěním  ky- 
sličníku neb  uhličitanu  měďnatého  v  kys. 
octové  a  potomním  odpařením.  Plísta  jest 
zásaditý  o.  měďnatý  měnivého  složeni.  Plísta 
modrá  francouzská  vyrábí  se  v  jiŽ.  Francii 
z  vinných  matolin  a  mědi  a  přichází  do  ob- 
chodu lisovaná  do  koulí  neb  kostek.  Plísta 


zelená,  v  Německu,  Anglii  a  Švédsku  vy- 
ráběná  z  octa  a  mědi,  pnchází  do  obchodu 
v  krystallických  kusech  a  jest  poměrně  čistiL 
Dobrá  plísta  rozpouští  ae  skorém  úplně  v  am- 
moniaku,  kys.  octové  neb  sírové,  špatná 
bývá  pomíchána  křidou,  modrou  skalici  neb 
o-em  vápenatým.  Sviňobrodská  zeleň 
jest  octanoarsenan  mědhatý,  znamenitá  kryd 
barva,  však  jedovatá. 

O.  olovnatý,  nejvíce  užívaná  octová 
sůl,  jedovatá,  známá  pod  jménem  olověný 
cukr.  Vyrábí  se  rozpouštěním  klej  tu  v  oct6 
nebo  zředěné  kys.  octové,  odpařením  zčiště- 
ného  roztoku  a  krystallováním.  Pěkné  kry- 
stally,  rozpustné  snadno  ve  vodě,  chuti  od- 
porně sladké.  Užívá  se  ho  v  lékařství  a  ve 
velikém  množství  v  barvířstvi.  Zásaditý 
o.  olovnatý,  potřebný  v  laboratořích  a 
v  lékařství,  připravuje  ae  rozpouštěním  nad- 
bytečného klej  tu  v  roztoku  ou  olovnatého. 

O.  aethylnatý  č.  octový  aether,  teku- 
tina příjemného  osvěžujícího  zápachu,  spec. 
váhy  0-9068  při  15«,  vře  při  77^  Vyrábí  se 
z  kyseliny  octové  a  líhu  tak,  že  roolekulárná 
směs  obou  nechá  se  zvolna  vtékati  do  konc 
kys.  sírové  na  130^  ohřáté.  Při  tom  nastává 
estheriíikační  process,  který  vrcholí  v  tom, 
že  kyselina  a  alkohol  sloučí  se  na  oddestil- 
lující  o.  aethylnatý  a  vodu,  která  zůstane 
zpět,  zadržena  jsouc  kys.  sírovou.  Řidčeji 
připravuje  se  octový  aether  z  o-u  vápena- 
tého nebo  sodnatého  bezvodého,  když  se 
na  některou  tuto  sůl  působí  směsí  alkoholu 
a  kys.  sírové.  Obdržený  surový  aether  ne- 
utralisuje  se  sodou  nebo  vápnem  a  opětnou 
destillací  čistí.  Do  obchodu  přicházející 
octový  aether  má  spec.  váhu  0*900,  obsahuje 
as  90%  aetheru  a  užívá  se  ho  v  lékařství^ 
voňavkářství  a  likérnictvi. 

O.  amylnatý  lest  tekutina  mdlého  zá- 
pachu po  hruškách,  spec.  váhy  0-8692,  vře 
při  138^  Vyrábí  se  touž  methodou  jako  o. 
aethylnatý,  z  amylalkoholu.  Pro  jeho  západb 
po  hruškách  uživá  se  ho  v  likérnictvi,  v  no- 
vější době  pak  jest  hojně  užívaným  ros- 
pustidlem  jemných  laků  hapou)^  ke  kterým 
nutno  bráti  amylacetát  úplné  vody  prostý 
a  neutrálný.  Zd.Peska. 

Ootanmria  v.  Linnéova  soustava 
rostlin,  str.  56  a. 

Octavia  [Okt-J:  1)  O.  major,  starfti 
sestra  císaře  Augusta,  z  prvního  manželství 
jeho  otce,  --  2)  O.  mi  nor,  mladší  sestra 
Augustova.  Byla  provdána  nejprve  za  G. 
Marcella,  z  kteréhožto  manželství  pošel  C. 
Marcellus,  později  Augustem  adoptovaný  a 
za  zetě  přijatý.  R.  39  byla  však  daná  %  poli- 
tických důvodů  za  manželku  M.  Antoniovi, 
jako  záruka  trvalého  přátelství  bývalých 
triumvirů.  Antonius  vŠak,  upadnuv  do  síti 
egyptské  Kleopatry,  zanedbával  manželku 
svoji  a  zapudil  ji  r.  32  nadobro.  O.  véno* 
vála  se  po  té  pouze  výchově  svých  a  Anto- 
niových dětí  a  zemřela  r.  11  př.  Kr.  jako 
vzor  ctnostné  paní  římské. 

3)  O.,  dcera  císaře  Klaudia,  manželka  Ne- 
ronova,  sestra  Britannikova.  Od  Nerona  byla 


Octavianus  —  Octopoda 


609 


r.  62  návodem  Poppacy  Sabiny  zapuzena 
do  Kampanie,  pozdéji  na  ostrov  Pandataria, 
a  tam  v  20»  roce  svého  včku  zavraždéna. 

Ootavlaaiis  v.  Augustus. 

OotevillS  [okt-],  jméno  římského  rodu 
plebeíského,  pocházej,  z  m.  Velítrae  v  Latiu. 
Z  rodu  toho  vynikli:  1)  Gnaeus  O.,  který 
v  macedonské  válce  r.  168  př.  Kr.  v  Samo- 
tbrakc  zajal  poraženého  krále  Persea;  r.  165 
stal  se  konsulera  a  byl  r.  162  v  Sýrii  za- 
vražděn. —  2)  Marcus  O.,  syn  před.,  byl 
tribunem  spolu  s  Tiberiem  Semproniem  Grac- 
chem  r.  133  a  protivě  se  jeho  agrárním  re- 
formám, byl  sesazen.  —  3)  Gnaeus  O., 
vnuk  Oia  1),  stal  se  přízni  Sullovou  r.  87 
konsulem,  postavil  se  v  čelo  senátorské 
strany  proti  Cinnovi,  byl  vŠak  od  jeho  pří- 
vrženců zabit.  —  4)  Marcus  O.,  bratr  před., 
proslavil  se  hlavně  zákonem  po  něm  lex 
Ocíavia  zvaným,  zmírňujícím  agrární  reformv 
raladiího  Graccha.  —  6)  Marcus  O.,  vnuk 
O-ia  2),  přívrženic  Pompeiflv,  bojoval  sprvu 
vítězně  v  čele  loďstva  proti  vojevůdcům 
Caesarovýro,  ale  po  bitvě  u  Farsalu  prchl 
do  Afriky  a  přešel  pak  nejspíše  k  Antoni- 
ovi. —  0}  Gajus  O.,  syn  Gnaea  O-ia  z  jiné, 
mladší  linie  rodu  toho,  spravoval  r.  60  jako 
prokonsul  Makedonii,  kde  u  Thurii  zničil 
zbytky  houfů  Spartakových  a  Catilinových 
a  uvedl  Thracii  v  pořádek.  Zemřel  na  zpá- 
teční cestě  r.  58  v  Nole.  Jeho  druhou  man- 
želkou byla  Atia,  dcera  M.  Atia  Balba  a  Julie, 
sestry  Caesarovy.  Z  manželství  toho  pošel 
G.  O.  (v.  Augustus)  a  dvě  dcery. 

Ootidi  [okt-|,  franc,  v  kalendáři  republi- 
kánském 8.  den  dekády. 

Ootober  [okt-J,  měsíc  říjen. 

Ootocorallia  [oktok-l,  zool.,  v.  Polypi. 

Ootodenteon  |okt-]  Haeck.,  mřížovec 
(Radioiaria)  z  oddělení  Spumellaria^  ze  sku- 
piny Astrosphaeridaš,  má  volnou  skořápku 
osmiůhlou  s  8  paprskovitými  trny.  Centrální 
báň  jest  oddělena  osmi  příčkami  od  vnější 
skořápky.  Má  několik  podrodův  a  vyskytuje 
se  hh  v  Tichém  okeáně. 

Ootodon  fokt-j  v.  Octodontidae. 

Ootodontidae  (osmáci),  čeleď  hlo- 
davců (v.  t. ;  řád  Rodentia)  ze  skupiny 
dikobrazovi tÝch  {Hxstricomorpha),  Všickni 
osmáci  podobají  se  poněkud  myším,  ale  mají 
boltce  krátké,  široké  a  porostlé  řídkou  srstí, 
na  obojích  končetinách  buď  po  5  nebo  po 
4  prstech,  ocas  dlouhý  a  jako  u  myší  kroužko- 
vané šupinatý,  zřídka  porostlý  hustší  srstí. 
Srst  jest  hebká,  jen  tu  a  tam  Štětinám  po- 
dobná. Ve  chrupu  mají  i  í,  c  J,  m  |  nebo 
zřídka  |.  O.  žijí  po  většině  ve  společnostech 
na  místech  nejrůznéjších  a  obývají  ve  vy- 
hrabaných norách  o  několika  vchodech.  Také 
oméjí  někteří  druhové  po  stromech  a  ve 
vodě  obratně  se  pohybovati;  živi  se  plody, 
kořínky  a  pod.  Rozmnožují  se  velmi  rychle 
a  vydatně.  Kromě  rodů  Capromys  (v.  t.) 
a  My  o  po  tam  US  (v.  t.)  náležejí  do  čeledi 
O.  ještě  tito  známější  hlodavci:  Octodon  de- 
ffus  Waterb.  (o.  chilský),  s  télem  26  cm 
dlouhým  (v  tom  délka  ocasu  asi  10  cm),  hla- 

Ou&v  Slovník  Naučný,  rr.  XVUI.  21/10  1901. 


vou  dosti  velikou,  trupem  krátkým  a  ocasem 
šupinatým,  na  konci  porostlým  trochu  del- 
šími chlupy;  nohy  mají  po  5  prstech.  Sto- 
ličky mají  vnč  i  uvnitř  po  podélné  rýze, 
tak  že  se  záhyby  sklovíny  na  žvýkací  plošce 
podobají  skoro  číslici  8  (odtud  jméno).  Srst 
má  nahoře  barvu  nahnčdk  šedou  s  nepravi- 
delními skvrnami  temnějšími,  vezpod  bledší, 
světle  hnědou  a  trochu  do  Šeda,  a  jen  na 
hrudi  zase  tmavší;  boltce  jsou  vně  tmavo- 
šedé, uvnitř  bilé,  ocas  nahoře  a  ke  konci 
černý,  vezpod  do  třetiny  své  délky  šedý. 
Tento  druh  osmáků  náleží  k  nejhojnějším 
ssavcům  středního  Chile,  obývá  tam  i  po- 
blíž osad  a  jest  nevítaným  hostem  a  škůd- 
cem na  polích  i  zahradách.  V  Patagonii  zase 
žije  Ctenomys  magellanlcus  Darwin  (tuko- 
tuko);  má  iako  všickni  druhové  rodu  Cte- 
nomys Blainv.  na  rozdíl  od  osmáků  malé 
boltce  i  oči  a  krátký,  u  kořene  tlustý  ocas, 
pokrytý  řídkými  chlupy,  ale  nohy  také  pěti- 
prstě  a  na  zadních  prstech  nad  drápy,  pak 
na  okrajích  chodidel  hřeben  z  tuhých  štětin. 
Stoličky  jsou  čím  dále  nazad  tím  menší  a 
mají  Jen  po  jednoduché  kličce  skloviny.  Tělo 
má  cíélku  20  cm^  ocas  7  cm.  Srst  má  barvu 
nahoře  nahnédle  šedou,  trochu  nažloutlou 
a  tmavě  kropenatou,  vezpod  světlejší;  tlapky 
a  ocas  jsou  bílé.  Tukotuko  obývá  v  roz- 
sáhlých písčitých  rovinách,  rozrývá  je  jako 
krtek  a  živí  se  kořínky  rozmanitých  křovin. 
Zástupcem  této  čeledi  z  hlodavců  starého 
světa  buď  tu  uveden  g  u  n  d  i  (Ctenodactylus 
Massoni  Gray).  Má  lat.  jméno  po  tom,  že 
vnitřní  prst  zadních  nožek  nese  nad  drápem 
příčný  hřebínek  z  roho vitých  ostnů,  za  nímž 
jsou  ještě  řady  tuhých  štětin.  Nohy  mají 
jen  po  4  prstech  a  kratinký  ocas  jest  po- 
kryt delšími  štětinami.  Stoliček  jest  J,  do- 
lejší jsou  čím  dále  nazad  tím  větší  a  kličky 
sklovinv  mají  na  nich  také  podobu  8,  kdežto 
žvýkaci  plošky  hořejších  stoliček  jsou  cho- 
botnaté  jen  vně,  na  vnitřní  straně  přímé. 
Délka  tčla  jest  16  cm,  ocasu  1*5  cm\  srst  má 
barvu  nahoře  do  Šeda  žlutou  s  černými 
tečkami,  vezpod  bélavou,  také  trochu  do 
žlutá,  a  tlapky  i  drápy  jsou  černé.  Gundi  žije 
v  sev.  Africe,  zejm.  v  Alžíru,  obývá  ve  ska- 
lách, v  kamení  a  živí  se  stébly  trav  i  zrním. 
Arabové  pro  maso  jej  chytají.  Pro  odchylné 
znaky  někteří  (na  př.  Tullberg)  rod  Ctěno- 
dactylus  počítají  do  skupiny  hlodavců  myšo- 
vitých  (Myomorphi),  do  zvláštní  sekce  i  če- 
ledi (CtenoJactyloideiy  Ctenodactylidae).    Br, 

Ootomdr  v.  Acetometr. 

Ootopelta  [okt- 1  Haeck.,  m  ř  i  Ž  o  v  e  c 
{Radiofaria)  z  oddělení  Acantharia,  ze  sku- 
piny Phractopeltidae,  má  skořápku  s  12  jedno- 
duchými trny,  se  4  aequatoriálními  a  8  po- 
lárními, opatřenými  postranními  výběžky, 
a  s  8  štítky.  Žije  nejvíce  v  již.  Atlantickém 
okeáně. 

Ootopod*  [okt-|,  hlavonožci  osmira- 
me ní; jedna  zobou  skupin  cephalopoddvoj- 
žabrých  (Dibranchiata;  v.  Hlavonožci),  vy- 
značená tělem  vakovitým  (u  Opisthoteuthis  de- 
pressa  stlačeným)  se  4  páry  ramen  (bez  pátého 

39 


610 


Octopoda. 


páru  chapadel , který  maj  í  Decapoda,  lOramení), 
bez  vyvinuté  vnitřní  nebo  vnéjší  skořápky 
(domek  Argonauty  není  homologický  s  pra- 
vou ulitou  nlavonožců),  s  párovitýrai  vejco- 
vody. Plááf  stejného  ustrojení  jako  u  Deca- 
pod,  s  bohatě  vyvinutími  chromatořory  (tyto 
vznikají,  aspoň  u  Eleaone,  vchh'pkou  z  ekto- 
dcrmu,  kdežto  u  Decapod  buď  z  jednotlivých 
buněk  ektodermálnich,  nebo  i  z  mesodermu), 
jež  působí  známou  překrásnou  měnu  barev 
dle  nálady  zvířete  (velmi  nápadně  na  př. 
u  obecné  chobotnice);  dutina  skořápecní 
(embryonální  žláza  skořápečná)  zakládá  se 
vždy  u  zárodků  (Appellóff),  mizí  však  u  do- 
spělých až  na  nepatrné  stopy  (na  př.  u  če- 
iQdiOctopodidae  =  Eledonidae  párová  vchUpkz 
na  přídě  vaku  útrobního,  se  zbytky  conchi- 
nové  skořápky,  u  Cirrhoteuthis  ještě  nejlépe 
udriené).  Samička  Argonauty  má  vnější  sko- 
řápku lehkou,  tenkostěnou,  spirálně  do  předu 
(exogastricky)  zatočenou,  bez  vnitřních  pře- 
pážek (a  tudíž  i  bez  počáteční  komůrky  ob- 
dobné prvnímu  závitku  zárodečnému),  jež 
není  k  tělu  přirostlá,  nýbrž  slouží  jen  za  do- 
časnou ochranu  tělu  a  pak  jako  schránka  po- 
ložených vajíček;  ulita  tato  nemá  vrstvy  per- 
leťové, jest  udržována  při  těle  rozšířenými 
plochami  prvého  páru  ramen  (jež  vypocují 
též  pigmentovou  vrstvu  na  povrchu  tohoto 
domečku)  a  vzniká  vyloučením  z  integumentu 
(pláště  i  kůže  vaku  útrobního).  Celý  tento 
útvar  není  tudíž  homologický  s  měkkýší  sko- 
řápkou, nýbrž  analogický. s  povrchními  pří- 
datnými  vápennými  výtvory  pokožky,  jako 
na  př.  roury  Tereda,  Aspergilla  a  p.;  to  jest 
velmi  důležito  i  nutno  uvésti  vůči  mínění 
Steinmannovu,  jenž  považuje  Argonautu  za 
zbytek  Ammonitů,  pokládaje  ulitu  její  za  re- 
dukovanou pravou  vnější  skořápku  blavo- 
nožčí  (jež  ztratila  prý  druhotně  sipho,  septa 
i  celou  vrstvu  perleťovou!),  i  homologisuje 
ornamenty  její  přímo  s  podobnými  forma- 
cemi reliéfu  Ammonitův.  Ač  tento  výklad 
není  udržitelný,  neschází  přece  důvodu  pro 
dibranchiátní  povahu  Ammonitův,  ale  deň- 
nitivně  rozhodnuta  otázka  ta  dosud  není.  — 
Nervstvo  O-od  jeví  celkem  původnější 
stav  nežli  u  Decapod  (rozděleni  zauzliny 
nožní  v  ganglion  pro  ramena  a  jiné  pro  na* 
levku  buď  vůbec  není  nebo  pouze  slabě  na- 
značeno, kdežto  u  Decapod  důsledně  prove- 
deno, v  souvislosti  s  tím  také  ganglion  buc- 
cální  není  oddáleno  od  mozkového),  což  platí 
také  o  genitaliích,nikoli  však  o  dutině  tě- 
lesní. Gonády  s prostornou  dutinou  vevnitř 
jsou,  jako  vůbec  u  hlavonožců,  derivátem  pe- 
ritonaea;  vývody  nepárovité  gonády  hlavo- 
nožců jsou  původně  párovité,  uchovaly  však 
tuto  primární  dvojatost  jen  u  Nautila  (u  obou 
pohlaví),  u  O-od  (mimo  Cirrhoteuthis)  a  jen 
u  malé  části  Decapod  při  vejcovodech,  u  sa- 
mečků pak  mezi  Dibranchiaty  pouze  u  Philo- 
nexis.  Coelom  (pravý  či  druhotná  dutina 
tělní)  jest  u  O-od  redukován  na  3  páry  ka- 
nálků (dříve  známy  pode  jménem  rourek 
vodních)  po  obou  stranách  pospolu  ústících, 
z  nichž  vždy  jeden  otvírá  se  do  vaku  nefri- 


diálního,  druhý  se  rozšiřuje  v  láhvicovitý 
vak  kolem  perikardiálni  žlázy  (čili  t.  zv.  pří- 
věsku žaberních  srdcí)  a  třetí  posléze  smě- 
řuje ke  gonádé  přecházeje  přímo  do  jejích 
stťn;  odpadá  tudíž  touto  redukcí  docela  peri- 
kard,  jenž  u  ostatních  měkkýšů  nikdy  ne- 
schází. —  K  účelům  páření  přeměňuje  se 
jisté  rameno  (vždy  totéž  u  téhož  druhu,  různé 
dle  druhů)  v  známý  hektokotylus;  samečkové 
O-od  bývají  někdy  pramalincí.  ~  ZaŽívadla 
O-od  charakterisováaa  jsou  mohutnými  před- 
ními (požerákovými)  žlázami  slinnými,  ieí 
slouží  trávení  bílkovin  (nikoliv  uhlohydrátův) 
i  obsahují  zvláštní  jed  prudce  účinkující,  ze- 
jména na  některé  živočichy  (na  př.  raky). 
Vak  barvivový  (přeměněná  Žláza  řitní)  leží 
u  O  od  ve  zvláštním  svalnatém  pouzdře 
uvnitř  jater  (schází  u  Cirrhoteuthis  a  několika 
druhů  rodu  OctopusY  —  Zárodky  O  od  (cel- 
kem o  vývoji  dosud  mnohem  méně  známo, 
než  u  Decapod)  jeví  poměry  méně  odvozené 
pro  poměrně  menší  množství  Žloutku  (sem 
náleží  známé  embryo  Grenacherovo). 

O.  žijí  v  skaliskách  mořských  spočívajíce 
v  klidu  na  podkladě,  jehož  se  přidržuji  pří- 
ssavkami,  nebo  kráčejí  pomalu  nadnášejíce 
vak  útrobní  a  našlapujíce  ohnutými  konci 
ramen;  dovedou  též  plovati:  rychlý  pohyb 
děje  se  vždy  rctrográdně  při  těle  i  s  rameny 
vodorovně  nataženém  (zpětnými  nárazy  vody 
do  pláště  aspirované  a  nálevkou  ven  vystři- 
kované).  Cirrhoteuthis  magna  přizpůsobvná 
životu  pelagickému  dovede  ohromnou  svoji 
plachtovitou  blánu  meziramenní  složiti  v  zá- 
hyby, tvořící  formu  lodního  šroubu,  a  docílí 
f)ak  prostou  rotací  kol  své  podélné  (fysio- 
ogicky)  osy  velmi  lychlého  pohybu  lineár- 
ního. Prapodivná  Opisthoteufhis  přizpůsobila 
se  výlučně  na  plíživý  pohyb  na  dně.  O.  jsou 
masožravá  zvířata  úžasné  žravosti ;  živí  se  po- 
nejvíce kraby,  jež  přepadají  nenadálým  pře- 
klopením shora,  při  čemž  je  pevně  přidrfí 
a  v  kratičké  lhůtě  slinami  usmrtí  (^krabi 
takto  otrávení  jeví  s  počátku  klonické  křeče 
okončin,  ve  ílexi  ztuhlých,  potom  pak  úplné 
ochrnutí;  zevně  nejsou  nikterak  poškozeni}, 
ale  též  mlži,  jež  dovedou  vyssáti  neporušivše 
lastur  (nejsou-li  rozměrů  příliš  velikých). 
Zbytky  po  svých  hodech  (krunýře  korýáfů, 
skořápky  měkkýšů)  hromadí  u  velikém  poctu ; 
staví  si  z  nich  ochranné  valy,  nebo  nesouce 
je  na  těle  používají  jich  za  štít  (tato  vlast- 
nost 0*od  byla  povědomá  JiŽ  Aristotelovi). 
Psychicky  jeví  značný  stupeíi  intelligcnce  (Jo- 
hanka Powerová  viděla  Octopa  vsunouti  opa- 
trně do  rozevřené  Pinny  kamének  mezi  obě 
chlopně  lastur,  aby  kořist  pohodlné  mohl  se- 
žrati). Přehled  soustavy.  I.  ČcleďCirrho- 
teuthidae  (s.  Lioglossa  Lútk.).  S  širokou 
blanou  mezi  rameny  a  tykadlovitýtni  přívěsky* 
vedle  příssavek,  s  dvěma  příčními  ploutvemi; 
radula  schází.  Rod  Cirrhoteuthis  Escbr.  (s  pod 
rodem  Stauroteuthis  Verr.)  o  7  druzích;  o  pří- 
buzné skupině  Opisthoteuthinae  v. Opistno- 
teuthis.  II.  čeleďOctopodidac(=Elcdo- 
nidae)  s  jednou  řadou  příssavek  na  každém 
rameně  (Eiedone)^  s  dvěma  {Octopui)  ai  třemi 


Octopus  —  Octová  kyselina. 


611 


(Tritaxiopus).  Rody  Eledone  Leach  (jméno 
Aristotelovo,  jeŽ  zavedl  r.  1553  Belon  a  je- 
mul  dal  pak  r.  1817  Leach  přednost  před 
synonymy  XVIII.  stol.^  o  8  druzích,  z  nichž 
některé  páchnou  po  pižmu  (ambra  vorvaně 
pocházf  prý  z  požitých  Eledon).  Převzácná 
Bolitaena  microcotyla  Steenstr.  z  moří  čín- 
ských ukázala  se  b^ti  sarkolytickou  Eledonou 
(Babor).  Octopus  Lam.  (též  jméno  Aristote- 
lovské) o  80  druzích  (s  monotypickým  pod- 
rodem Trttaxeopus  Owcn).  Hoylea  de  Roche- 
brune  (jeden  druh),  Eledonenta  de  Rochebr. 
(2  dmhy),  Eltdonella  Verr.  (2  druhy)  a  Ja- 
pttella  Hovle  (1  druh)  blízké  Eledoné.  Dále 
rody  o  málo  druzích  Octopu  blízké  Pinnocto- 
pus  d*0.,  Amphioctopus  Fisch.,  Scaeurgus 
Trosch.  (s  podrodem  Pteroctopus  Fisch.)  a 
Chtopus  Gray,  jenž  má  mezí  každým  párem 
ramen  otv&rek  ústící  do  slepého  kanálku. 
III. čeleď  Amphitretidae,  pefagickému  způ- 
sobu života  zcela  přizpůsobená,  vykazuje  je- 
diný rod  a  druh  Amphitretus  pelagicus  Hoyle. 
IV.  čeleď  Alloposidae  s  tělem  gelatinosné 
měkkým,  nikoli  však  sarkolytickým  (nýbrž 
hojným  uložením  elastických  vláken  a  roso- 
lovité hmoty  mezibunččné  změklým,  Joubin) 
s  jediným  rodem  a  druhem  AHoposus  (s.  Ha- 
liphon  Steenstr.)  moUis  Verrill.  V.  čeleď  Tre- 
moctopodidae  s  příssavkami  stopkatými  a 
dvěma  páry  otvorů  na  hřbetní  straně  hlavy. 
Rod  Tremoctopus  Delle  Chiaje  (s.  Philonexis 
d*Orb.)  o  9  druzích.  VL  čeleď  Argonauti- 
dae  s  velmi  složitým  hcktokotylisovaným 
ramenem  drobounkých  samečků.  Rod  Ocy- 
thoi  Raf.  (s.  Parasira  Steenstr.)  o  2  spe- 
ciích v  moři  Středozemním,  má  póry  »vod- 
ní«  na  basi  nálevky,  obě  pohlaví  nahá.  Ar- 
goH0uta  L.  s  vnější  skořápkou  u  samic,  asi 
to  specií  v  teplejších  mořích.  Jediný  rod 
O -od,  který  má  též  fossilního  zástupce  {Ar- 
gonauta Sismondai  Bellardi  v  pliocénu  pie- 
montském,  velmi  blízká  recentní  čínské  hians 
Solander).  Bbr, 

Ootopas  [okt-],  rod  hlavonožců  osmi- 
ramených,  v.  Octopoda. 

Ootopyle  [okt-]  Haeck.,  mřížovec  z  od- 
dělení Spumellaria,  ze  skupiny  Pylonidae^ 
má  skořápku  clliptickou,  obdanou  dvěma 
iiriími  pásy,  primárním  užším  a  sekundár- 
ním širším.  Jest  domovem  v  Tichém  okeáně 
ve  značných  hloubkách. 

Oototympanom  [okt-]  Haeck.,  mřížo- 
vec (Radiotaria)  z  oddělení  Nassellaria,  ze 
skupiny  Tympanidae;  má  skořápku  s  2  kruhy 
horizontálními  a  3  vertikálními,  meridionál- 
nimi  a  s  8  velikými  otvory.  Vyskytuje  se 
v  hloubkách  v  Tichém  okeáně. 

Octová  kyMllna,  druhý  člen  Uk  zv. 
mastné  řady  organických  kyselin,  sloučenství 
Cříf .  COffí,  Tekutina  žíravá,  ostrého  zápachu, 
hutnoty  1  0563/15^  tuhne  při  ló?®  v  lesklé 
hlali,  vře  při  118*1^  a  páry  její  jsou  hořlavé. 
Velmi  zředěná  může  se  požívati,  a  slouží 
pak  jako  ocet  ke  kyseleni  pokrmů.  Jinak 
se  jí  používá  ve  vŠcch  zředěních  za  nejrůz- 
nějšími účely  v  barviřství.  tiskařství  a  v  che- 
mickém průmyslu.  Vyrábí  se  okysličováním 


zředěného  líhu  na  ocet,  největším  však  pra- 
menem čisté  o-vé  k-ny  jest  suchá  destillace 
dříví,    hlavně   bukového    nebo   březového. 
Štěpiny  vyschlého  dříví  narovnají  se  do  že- 
lezných válcovitých  retort,  asi  2  m  vysokých 
a  1*4  w  v  průměru,  tyto  se  uzavrou,   vsadí 
do  peci,  spojí  s  chladiči  a  zahřívají  se  až 
do  tmavého  červeného  žáru.   Mimo  neztuži- 
telné  plyny  destilluje  hnědá  tekutina  t.  zv. 
dřevěný  ocet,  obsahující  o-vou  k-nu,  methyl- 
alkohol, aceton  a  látky  dehtovité.    Dřevěný 
ocet  destilluje  se   pak  z  měděných  kotlů, 
páry  se  vedou  vápenným  mlékem,  kde  se 
zachytí  všechna  o.  k.,  ostatní  látky  se  ztuží 
dále  v  chladiči  a  zpracují  na  methylalkohol. 
Vápno  nasycené  o-vou  k-nou  nechá  se  v  ká- 
dích usaditi,  odpaří  se  na  plochých  mísách 
do  sucha  a  praží  se  mírně,  aby  se  odstra- 
nila největší  čásť  dehtovitých  látek.    Takto 
připravený  surový  octan  vápenatý  jest  barvy 
šedé    {Holikalk,    grau),    obsahuje    80—82% 
čistého   octanu   vápenatého    a  přichází   do 
obchodu  v  ohromném  množství  ze  zemí  bo- 
hatých dřívím,  hlavně  z  Uher,  Ruska  a  Ame- 
riky. Nasytí- li  se  dřevěný  ocet  po  odehnání 
methylalkoholu  přímo  vápnem  a  odpaří,  ob- 
drží se  surový  octan  vápenatý  barvy  hnědé 
{Hol\kalk^  braun),  obsahující  asi  007©  čistého 
octanu.  Druh  tento  se  však  špatně  zpracuje, 
není  oblíben   a  mizí  z  obchodu.    V  novější 
době   zuhelňuje  se   mnoho  dříví   odpadko- 
vého,  z  kterého   byly  vylouženy  třísloviny 
nebo  barviva.    Ze  surového  octanu  vápena- 
tého vyrábí  se  o  k.   rozkladem  téhož   kon- 
centrovanou  kys.  sírovou   v  litinových   že- 
lezných   destillačních   kotlích.    Dle   nových 
patentů    se    pracuje    ve    vzduchoprázdnotě, 
aby  se  dosáhlo  lepších  výtéŽkův  a  jakosti. 
Z  těchto  strojů  destilluje  surová  o.  k.,  barvy 
žlutohnědé,   60-  až  80Voní,   obsahující   více 
méně  kys.  siřičitou  a  látky  dehtovité.   Čistí 
se  dvojí   nebo  trojí  dcstillací  z  měděných 
kotlů,  za  přísady  dvojchromanu  neb  manga- 
nistanu draselnatého,  aby  se  odstranily  em- 
pyreumatické  látky.  Destillace  jde  s  počátku 
přes   kolonnové    přístroje   s   chamottovými 
síty,  později,  když  kyselina  dostatečně  zkon- 
centrována,  přímo  do  chladičů  chamottových 
nebo  stříbrných.    Při  prvé  destillaci  obdrží 
se  kyselina  technicky  čistá,   užívaná  ve  ve- 
likých množstvích   v  průmyslu.    Při  druhé 
nebo    třetí   rektifikaci    destilluje    chemicky 
čistá  kyselina,  které  se  používá  hojně  v  che- 
mických laboratořích,  ve  fotografii,  nejvíce 
však  jako  octové   tresti   ku  přípravě  octa. 
Nejsilnější  chem.  čistá  o.  k.,   t.  zv.  ledová, 
mívá  98— 99Vo  kyseliny   a  bod  tuhnutí  při 
14**,   kyselina  dle  farmakopoee  jest  967oní  a 
tuhne  při  10*>.    Octová  tresf  přichází  jako 
BOVoní   kyselina    do   obchodu   a   tuhne   při 
—  8^     Koncentrace   o-vé   k  ny    stanoví   se 
vždy  titrací,   poněvadž  spec.  váha  nestoupá 
rovnoběžně  s  percentuálným  množstvím  ky- 
seliny a  nemožno  tudíž  dle  ní  stanoviti  sílu 
kyseliny.    Rychle  lze  zjistiti  sílu  o  vé  k-ny 
bodem  tuhnutí,  poněvadž  tento  každým  pro- 
centem vody  značně  klesá. 


612 


Octové  kvašení  —  Očíslcní. 


V  Rakousko-Uhcrsku  zuhelnilo  se  v  po- 
sledních letech  ročné  350  až  400.000  m*  dříví. 
V  letech  1898—99  vyrobeno  v  R.-U.  ročné 
asi  9,500.000  kg  surového  octanu  vápenatého; 
z  tohoto  množství  zpracovalo  se  2,780.000  kg 
na  1,390.000  kg  o-vé  k-ny,  ostatní  čásť  buď 
vyvezena  nebo  zpracována  na  aceton.  Prů- 
mysl ten  však  stále  vzrůstá,  kdežto  dřívější 
ohromná  výroba  o  vé  k-ny  z  líhu  klesá. 
Dle  výkazu  ministerstva  financí  zpracováno 
v  r.  1895—96  v  R.-U.  87.704  hl  líhu  na  ocet, 
odpovídající  výrobe  asi  7,000.000  fr^  o-vé  k-ny 
z  líhu.  Zd. Peška. 

Octové  kvaieni  v.  Ocet. 

Ootroi  (fr.  [oktroa],  z  lat.  auctorium  = 
auctoritas)^  výraz  známý  již  starému  francouz- 
skému úřednímu  jazyku,  značí  původně  tolik 
jakx)  povolení,  udělení  privileje  čili 
výsady  se  strany  vlády,  jmenovité  udělení 
výsady  obchodní.  Oktrojovanými  obchod- 
ními společnostmi  nazývaly  se  ty  společ- 
nosti, kterým  vydána  výsada  na  výhradné 
vedení  obchodu  s  jistou  zemí  nebo  jistými 
předměty.  Nyní  nazývá  se  ve  Francii  o. 
spotřební  dan  městská,  vybíraná  z  před- 
mětů dovážených  do  města,  nazývaná  u  nás 
akcízem  (v.  t.).  Název  má  odtud,  že  k  je- 
jímu zavedení  jest  třeba  vládního  povo- 
lení, resp.  schválení  návrhu  obecní  rady 
se  strany  vlády.  Ve  větších  francouzskýcn 
městech  jest  o.  nejdůležitějším  pramenem 
financí. 

Ootroyovati  či  ok  troj  o  vat  i,  z  frc. 
octroyer  povoliti,  udělovati,  však  také  vnutiti, 
samovolně  vydati,  oktr  oj  ováný  pak:  z  vyšší 
moci  nařízený.  V  životě  politickém  oktro- 
jované  ústavy  či  oktrojírky  šlovou 
takové,  které  byly  vydány  jednostraně,  z  vyšší 
moci  vladařovy,  bez  ujednání  se  zastupitel- 
stvem lidovým,  často  proti  jeho  vůli,  na 
rozdíl  od  ústav  stanovených  jakýmkoli  ná- 
rodním neb  lidovým  zastupitelstvem,  sně- 
mem nebo  říšskou  radou.  V  užším  smysle 
oktrojírka  slovo  u  nás  ústava  ze  4.  břez. 
r.  1849,  prohlášená  po  rozpuštění  říšského 
sněmu  v  Kroměříži,  ač  také  diplom  z  20.  říj. 
r.  1860  a  patent  z  26.  ún.  1861  jsou  ústavy 
oktrojovanč  (v.  Čechy  str.  245  a  246).  Oktro- 
jované  zákony  jsou  rovněž  zákony  vydané 
z  vlastní  vladařské  moci  koruny,  bez  svo- 
lení lidového  zastupitelstva,  buď  s  výhradou 
pozdějšího  schválení  nebo  bez  ní. 

Oonll  [ok-J  v.  Kýchavná  neděle. 

Ocnlus  (lat.),  oko,  pupen,  očko. 

Oomnare  [oku-j,  m.  ve  venezuelském  státě 
Carabobu  (Již.  Amer.)  se  7493  ob.  (1873), 
kde  r.  1816  přistál  Bolivar. 

Ooůn,  bot.,  v.  Colchicum. 

Ooymam  L.  v.  Ocimum. 

Ooyphaps,  rod  holubů  australských 
{Columbinae),  význačný  hlavně  tím,  že  má 
vzadu  na  hlavč  dlouhý,  špičatý  a  na  zad 
skloněný  chochol  a  ocas  dlouze  klínovitý  se 
14  péry  rýdovacimi.  Jediný  druh,  O.  lopho' 
tes  Gould,  má  tělo  35  cm  dl.,  nahoře  olivově 
hnědé,  na  zpodu  šedé,  hlavu  Šedou,  chochol 
černý,  ocas  hnědý,  na  konci  bílý. 


Ocyptera  Ltr.  jest  rod  much  s  čelem 
u  samečkův  i  samiček  širokým,  očima  ly- 
sýma a  tykadly  ničími,  jejichž  3.  či.  jest  pro- 
dloužen a  nese  3členou  osinu.  Lítají  v  Icté 
na  suchopárech  a  výslunných  cestách,  nebo 
pobíhají  na  rostlinách  okoličnatých  majíce 
křídla  vztyčena  a  zadeček  trochu  zdvižený. 

V  Cechách  žijí  4  druhy,  z  nichŽ  i  škodlivá 
O.  brassicaria  F.,  jejíž  larvy  žijí  v  KOři  nu 
zelí  a  vodnice.  Kpk, 

Ocypus,  zool.,  v.  Drabčici. 

Oóakov,  rus.  město  v  új.  oděském,  guh. 
chersonské  na  mysu  omývaném  od  západu 
Černým  mořem,  od  vých.  límánem  Dnépru. 
Již  v  starověku  kvetla  v  těchto  místech 
osada  milétská;  krymský  chán  vystavěl  tu 
r.  1492  pevnost,  jež  nazývala  se  Kara-Kerman 
n.  Ozu-Kale,  na  niž  útočili  nejednou  Litvané. 
Později  O.  byl  důležitou  pevností  tureckou. 

V  té  době  pokoušeli  se  o  něj  Polsko,  Mo.sk- 
vané  a  hlavně  Záporožci.  R.  1737  dobyli 
O -a  Rusové,  ale  pak  zase  jej  opustili.  Na 
vždy  O.  připojen  k  Rusku  (opětné  byv  do- 
byt) mírem  Jasským  r.  1791.  A  hned  roku 
potomního  na  místo  pevnosti  zakládá  se 
město.  Přistav očakovský  brzy  zastíní  Odčssa. 
Opevnění  zrušena  úplně  r.  1852.  V  sevasto- 
polské výpravě  bombardovali  O.  spojenci.  — 
O.  má  10.784  ob.  (1897);  z  nepravoslavných 
nejvíce  jest  židů  (přes  1000).  Dva  pravo- 
slavné kostely,  židovská  synagoga  a  modli- 
tebny; nemocnice.  Vyváží  se  obilí  (do  Oděssy) ; 
průmysl  cihlářský,  úprava  ryb,  parní  mlýn. 
Meteorolog,  stanice;  maják.  Pp, 

z  OóeddUo  Ojířové  v.  Ojíř  z  Očc- 
dělic. 

Ocelíce,  ves  v  Čech.,  hejtm.  Nové  Město 
n.  Met.,  okr.  a  pš.  Opočno,  fara  Přepychy; 
42  d.,  319  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Petra  a 
Pavla,  Itř.  šk.,  zastávka  na  želez,  trati  Rak.- 
uher.  stát.  dráhy  (Choccň-Broumov);  řepař- 
ství,  pěstování  zelí  a  na  blízku  kam.  lom. 
Čásť  obce  jmenuje  se  Pelešov.  O.  přísluší- 
valy  ke  klášteru  na  Svatém  Poli. 

Oóepky  v.  Čepeni. 

061  v.  Oko. 

061hov  {Gross- Otschehau),  ves  v  Cechách, 
hejtm.,  okr.  a  fara  Podbořany,  pŠ.  Kryry; 
101  d.,  660  ob.  n.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Mar- 
tina, 3tř.  šk.,  popi.  dvůr,  mlýn  a  chmelařství. 

Oólhovec  {Klein- Otschehaú),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Podbořany,  fara  Stro- 
jetice,  pš.  Blšany;  42  d.,  2  od.  č,.  215  n. 
(1890). 

Oólm  {Utiin\  ves  v  Čech.,  hejtm.  Teplá, 
okr.  Bezdružice,  fara  Kozolupy,  pS.  Černosín, 
16  d..  90  ob.  n.  (1890).  R.  1237  připomíná 
se  Štěpán  a  Přibislav  z  O-a. 

Oólsleni  jest  v  generálním  base  (v.  t) 
označení  akícordů  pomocí  číslic,  kladených 
nad  základní  hlas.  Ve  skladbách  nejvíce 
užívalo  se  a  v  nauce  o  harmonii  dosud  se 
užívá  těchto  značek  (signatur):  Troj- 
z  v  u  k  zůstává  neoznačen ;  číslice  3,  5,  8  zna- 
menají terci,  kvintu  či  oktávu  ve  svrchním 
hlase,  vyjímaje  při  rozváděni  průtahů  (4  3, 
6  5,  9  8),   kde  číslice  3,  5,  8  nevyžadují  vý- 


Očista  —  Očko. 


613 


slovně  hlasu  svrchního.  Sextový  akkord 
označuje  se  6,  kvartsextový  5,  septi- 
mový 7  (při  čemž  o.  neprozrazuje  ni- 
čeho o  moiném  různém  významu  akkordu); 
prvý  převrat  septimového  akkordu,  tak  ře- 
čený kvíntsextakkord,  čísluje  se  |  nebo 

t  i,  druhý  převrat  —  terckvartakkord  — 
\  čili  s  třetí  převrat  —  sekundový  ak- 
kord —  2  čili  í;  nónový  akkord  označuje 

se  ^  nebo  prostě  9.  Mají-li  ostatní  hlasy 
pausovati,  píše  se  nad  basso  continuo  O 
(v  písmenech  téi  /.  s.,  totiž  tasto  sólo).  Jinak 
značí  číslice  vždy  příslušný  stupeň,  od  zá- 
kladního hlasu  počítaje:  na  př.  J  kvartu  a 
kvintu  (bez  terce).  Zvýšení  nebo  snížení  tónu 
naznačuje  se  položením  posuvky  (^,  7,  ^) 
před  číslici,  zvýšení  často  též  jen  proskrtnu- 
tím  číslice  (é);  jde-li  o  terci  v  trójzvuku, 
nadpisuje  se  prostě  posuvka  bez  bližšího 
označení  číslem.  K  doplnění  tohoto  číslového 
písma  akkordového  slouží  ještě  jiné  značky, 
jako  vodorovné  čáry  nad  základním  hlasem, 
mají-li  prodlíti  tóny  předešlé  harmonie,  kosé 
čáry,  vyžadující  opakováni  týchž  číslic;  do- 
konce staly  se  pokusy,  aby  určila  se  konso- 
nantní  či  dissonantní  pována  souzvuku,  uvá- 
dčním  cizích  živlů  do  o.  Tak  zmenšená 
kvinta  označována  I? 5,  zvětšená  sexta  ^. 
Ujasnění  se  tim  arci  nedosáhlo,  spíše  zma- 
tení původní  soustavy.  Zbudovati  nové  písmo 
akkordové  zdařilo  se  po  zlepšovacích  sna- 
hách G.  Webera  a  E.  F.  Richtera  teprve 
dro.  H.  Riemannovi  (Vcreinfachte  Harmonie- 
lehre,  Londýn,  1893}  zavedením  t.  zv.  z  ne- 
nových klíčů  [Klangschlů$8el]  (v.  t.). 
K  praktickému  ovládnutí  číslového  písma 
akkordového  dobře  poslouží  téhož  Kate- 
chismus des  Generalbassspiels  (Harmonie- 
Ůbungen  am  Klavier,  Lipsko,  1889).  Česká 
literatura  citována  při  generálním  base. 

06Uita  (ordalie)  v.  Boží  soud.  —  O. 
ve  filos.  v.  Katharsis. 

OdUrt#o  (lat  purgator  ium),  podle  učení 
církve  katolické  místo,  kde  duše,  kceré  před 
smrtí  odpuštění  hříchů  dosáhly,  ale  z  nich 
na  světě  se  nedokály,  pokání  své  dokoná- 
vají. Učení  církve  o  o  tci  zakládá  se  na: 
11.  Makkab.  12,  43-46;  Mat.  12,  31;  5,  25  až 
26,  1.  Kor.  3,  11—15.  Památce  duší  v  o  tci 
věnovala  církev  zvláštní  den  (v.  Dušiček). 
Církev  protestantská  v  o.  nevěří, 

OMmiky  v.  Loch  i  a. 

Odlstnfic  (lat.  expiator^  compurgator)  na- 
zýval se  ve  starém  českém  právě  ten,  kdo 
v  civilním  řízení  očišťoval  svou  přísahou 
přísahu  pohnaného,  t.  j.  přísahal,  že  po- 
hnaný (žalovaný)  koná  přísahu  řádnou.  Pů- 
vod rialobce)  o  ů  nepotřeboval,  pohnaný 
neměl  jich  míti  více  ani  méně  než  dva. 
O  vlastnostech  o  ových  vyslovuje  se  Vše- 
brd  (11.  27.  1.)  takto:  >Za  právo  se  drží,  že 
o.  má  býti  člověk  dobrý  urozením  a  zacho- 
váním, má  na  zemi  míti,  má  býti  člověk  ne- 
narčený,  ne  psanec,  ne  Němec  nebo  jinÝ 
cizozemec,  ne  lehký  člověk,  ne  služebník 
toho,  kohož  čistiti  svú  přísahu  má,  ne  přítel, 


ne  svědek,  ne  ten,  ježto  by  prvé  od  pohna- 
ného při  na  soudě  vedl;  a  jinak  všemi  oby- 
čeji má  býti  člověk  zachovalý  a  dobrý,  do- 
brotou běžnou  a  obecní.«  O-íci  přísahali 
beze  zmatku,  t.  j.  přísaha  jejich  platila,  i  když 
se  při  ní,  odříkávajíce  ji  po  menším  písaři, 
zmátli,  přeřekli.  Někdy  rozumějí  se  slovem 
o-íci  t.  zv.  příscžníci,  pomocníci  v  pří- 
saze (conjuraioreSf  consacramentales^  Eides^ 
helfer).  Ač  oba  pojmy  jsou  příbuzné,  nelze 
jich  přece  směšovati.  Srv.  Přísežníci.  -dle. 

Očisty  v.  Boží  soud. 

Oóiiťováiii,  úkon  náboženský,  jímž  se 
odstraňuje  znesvěcení  osoby  n.  věci.  Obyčej 
o.  byl  velmi  rozšířen  za  starověku,  nyní  jest 
obvyklý  u  muhammedánův  a  židův.  O.  buď 
odstraňuje  nečistotu  přímo,  neb  uděluje  po- 
svěcení, jímž  nečistota  se  ruší.  V  případě 
obojím  staří  pojímali  znečištění  fysicky,  proto 

Í*est  i  o.  fysické  (omývání,  o.  ohněm,  potíráni 
Lrví  nebo  některou  částí  oběti).  Doklad  o. 
ohněm  jest  u  Isaiášc  v  kap.  6.  U  židů  byl 
o  m  povinen  každý,  než  vstoupil  do  chrámu 
(zvláště  kněží).  Rozeznávali  znečištění  du- 
ševní a  tělesné  a  zvláště  přísně  prováděli 

0.  v  I.  a  II.  stol.  po  Kr.  Znečišťoval  u  nich: 

1.  dotyk  mrtvoly,  nečistých  zvířat  nebo  ne- 
čistého člověka,  ať  se  dotkl  člověka  nebo 
předmětu;  2.  malomocenství;  3.  výtok  (pol- 
luce,  coitus,  činýra,  očistky  a  p.).  Dotyk 
mrtvoly  očišťován  3.  a  7.  dne  pokropením 
nečistého,  místa  i  lůžka,  kde  mrtvý  ležel; 
závěrkem  o.  (i  v  příp.  2.)  byla  koupel  a 
vyprání  šatstva.  Za  druhého  státního  ži- 
vota židovského  zvláště  fariseové  horlivě 
dbali  o.  Pečliví  o.  bylí  též  Essejští.  Zá- 
kony o.  obsahuje  mišná  i  talmud.  Srv.  též 
Lustratio. 

Očko  v  tkalc.  v.  Hadlaf. 

Očko  Jan  z  Vlašimě,  druhý  arcibiskup 
pražský  (1364—80).  Přízní  Karla  IV..  v  jehož 
službách  od  mladých  let  jako  důvěrník  a 
tajemník  byl  činný,  stal  se  biskupem  olo- 
múckým.  Jakožto  biskup  účastnil  se  již  jízdy 
Karlovy  do  Vlach  r.  1355.  Po  smrti  Arnošta 
z  Pardubic  byl  pak  12.  čce  1364  zvolen  za 
arcibiskupa  pražského,  kdežto  jiný  důvěrník 
a  kancléř  císařův,  Jan  ze  Středy,  dosazen  na 
stolec  olomúcký.  V  nové  důstojnosti  ne- 
přestal se  těšiti  důvěře  císařově  a  jmenován 
za  nepřítomností  jeho  r.  1368  správcem  země 
a  poručníkem  mladistvého  Václava  IV.  Vedle 
politických  záležitostí  O.  staral  se  s  nevšední 
horlivostí  také  o  církevní  zájmy  svojí  diécése, 
věnoval  zájem  opravnému  horlení  Miličovu, 
založil  na  Hradčanech  a  Vyšehradě  bohatě 
nadané  špitály,  pokračoval  ve  stavbě  zámku 
roudnického  i  v  úpravě  města  Roudnice. 
Při  jednání  Karla  IV.  s  kurií  hrával  důle- 
žitou úlohu  a  proto  byl  v  list.  r.  1378  jme- 
nován kardinálem  od  Urbana  VI.,  který  se 
snažil  jmenováním  tím  upevniti  svoji  obe- 
dienci  v  pražské  diécési.  V  březnu  r.  1379 
kardinál  legát  Pileus  přinesl  mu  červený 
klobouk  do  Prahy  a  O.  vzdal  se  tehdy  stolce 
arcibiskupského  ve  prospěch  Jana,  syna  svého 
bratra  Pavla  z  Jenštejna.  Brzy  po  té  však  ze- 


614 


Očkování 


mřel  sám  14.  led.  1380.  čímž  mladý  Václav  IV. 
ztratil  jednoho  z  nejlepších  rádcův. 

Odkováni:  1)  O-m  v  lékařství  rozumí  se 
vpravování  různých  látek  do  organismu, 
jednak  aby  byl  chránén  od  určité  choroby, 
jednak  aby  se  propukla  již  nemoc  vyléčila; 
obzvláště  pak  rozumí  se  o-m  ochranné  opa- 
tření proti  neštovicím  (v.  Chraničky). 

Látka  očkovací  získává  se  v  evropských 
státech  různým  způsobem:  v  Anglii  na  př. 
užívá  se  lymfy,  kteráž  hotoví  se  postupným 
o-m  lidských  neštovic  z  krávy  na  krávu,  ve 
Francii,  v  Německu  i  u  nás  lymfa  pochází 
z  pravých  kravských  neštovic.  Vakcina  můŽe 
8c  bráti  přímo  z  telete  nebo  z  dítěte,  jemuž 
dříve  byla  vočkována. 

Očkovací  látka  získává  se  tím  způsobem, 
že  obsah  četných  puchýřků,  uměle  u  telete 
na  zpodní  ploše  břišni  o-m  vyvolaných,  shro- 
mažďuje se  do  zvláštních  nádob,  čistým  gly- 
cerinem se  roztírá,  vpraví  do  skleněných  vlá- 
sečnicových  rourek,  kteréž  se  pak  na  kon- 
cích zataví  a  ve  studenu  uschovávají.  Takto 
vyrobená  očkovací  látka  nazývá  se  lymfa 
animální.  oproti  látce  humanisované. 
kteréž  docílí  se  tím  způsobem,  že  dítě  vak- 
cinou  se  očkuje  a  z  puchýřků  takto  povsta- 
lých v  určitou  dobu  tekutý  obsah  se  bére. 
Lymfa  tato  má  tu  přednost,  že  jest  mnohem 
účinnější,  tak  že  dává  mnohem  lepší  výsledky 
očkovací  a  po  delší  dobu  účinnost  svou  si 
zachovává  a  chována  jsouc  v  tekutém  stavu 
v  rourkách  ještě  po  měsících  účinnou  zů- 
stává. Jest  tudíž  dosti  konstantní,  nezkazí  se 
tak  snadno,  kdežto  zvířecí  lymfa  každým 
dnem  pozbývá  své  účinnosti.  Ačkoliv  lymfa 
humanisovaná  právem  za  nejlepší  očkovací 
látku  pokládána  býti  musí.  přece  vyšla 
z  užívání  vzhledem  k  nebezpečí,  že  by  způ- 
sobem tímto  nemoc  s  dítěte  na  dítě  přene- 
sena býti  mohla.  Již  také  stále  vzrůstající 
spotřeba  očkovací  látky  znemožnila  užívání 
této  lymfy,  poněvadž  pro  hromadná  o.  ne- 
bylo by  vůbec  lze  vyrobiti  dostatečné  množ- 
ství humanisované  lymfy.  Od  té  doby.  co 
výroba  očkovací  látky  přestala  býti  podni- 
kem soukromým,  vzrostla  i  bezpečnost  lymfy. 
Zodpovědnost,  která  spočívá  na  těch,  kdoŽ 
řídí  ústavy  pro  výrobu  očkovací  látky,  jakož 
i  na  těch,  jimž  přináleží  nad  nimi  dozor 
vésti,  jest  vskutku  veliká,  a  jest  proto  přední 
povinností  státní  i  zemské  správy  dbáti  toho, 
aby  závody  podobné  nalézaly  se  jen  v  ru- 
kou povolaných.  Vyrážka  chraničková  pro- 
dělává obyčejně  postupně  čtyři  fase  vývoje. 
Jsou  to:  1.  perioda  inkubace  (doba  líhnutí), 
2.  perioda  erupce  (doba  vyrážky),  3.  perioda 
maturace  č.  sekrece  (doba  zrání  č.  vyměšo- 
vání), 4.  perioda  desikace  (doba  zasýchání). 
V  první  době  vidíme  toliko  mírné  zrudnutí 
místa,  kam  jsme  vbodli  jehlou,  po  dvou  nebo 
třech  dnecn  objeví  se  malý  červený  pupe- 
ncček,  jenž  v  brzku  změní  se  v  puchýřck  (pu- 
stulku)  ve  prostřed  mírně  prohloubený  (doba 
erupce).  Obsah  této  pustulky  jest  s  počátku 
čistý,  žlutavý  (lymfa),  záhy  však  se  mění, 
žloutne  více,  zhoustne  a  zkalí  se,  tak  že  na- 


bývá podoby  hnisu,  proto  nazývá  se  doba 
tato  také  dobou  suppurace.  v  době  této 
okolí  jest  silně  zduřeno,  začerv  nalé,  žlázy 
mízní  v  sousedství  hlavně  v  podpaží  jsou 
naběhlé  a  bolestivé.  Příznaky  celkové  v  této 
dobč  jsou  nejbouřlivější.  Desátého  dne  zjevy 
reakční  se  umenšují,  puchýřck  sám  opraskává 
a  počíná  ze  středu  zasýchati.  Nastupuje  doba 
desikace.  Poznenáhlým  zasýcháním  puchýřků 
vytvoří  se  příškvarek,  který  po  několika 
dnech  sám  se  olupuje.  Když  odpadne,  zbývá 
po  něm  povrchni  plochá  jizvička.  Příznaky 
celkové  daleko  tak  nevystupuji  v  popředí, 
jako  zjevy  vyrážkové.  Zhusta  omezují  se 
pouze  na  nechutenství,  celkovou  nevoli,  pro- 
jevující se  schváceností  a  nepokojem,  jindy 
přidružuji  se  těžkosti  žaludeční,  dávení  a 
průjmy,  bolesti  hlavy,  těžká  zmalátnělost, 
horečka  a  v  řídkých  případech  u  dětí  i  Jiřeče. 
Celkové  příznaky  tyto  mohou  býti  někdy  již 
od  počitku  provázeny  horečkou,  avšak  ani 
horečka  ani  celkový  stav  nejsou  nikterak  zá- 
vislé na  pocitu  nebo  rozsahu  pustulek.  Ho- 
rečka počíná  2. — 4.  den,  z  rána  jest  mírnější, 
večer  vystupuje  a  může  dosáhnouti  až  výše 
40®.  Toto  maximum  bývá  7.-8.  dne.  Ubýváni 
děje  se  pozvolnu.  Puls  bývá  zrychlen  v  po- 
měru ke  stupni  horečky,  takto  nejeví  nija- 
kých zvláštnosti.  Z  celkových  příznaků  nej- 
stálejší jest  dostavení  se  násb  dků  o.,  to 
jest  immunity  individuí  očkovaných,  a  to  jak 
proti  variole,  tak  proti  vakcinč  samé  (viz 
Immunita  v  lékařství,  str.  537J.  Očkujc- 
me-li  každodenně  téhoŽ  člověka  vakcinou, 
seznáváme,  že  jednoho  dne  zůstává  o.  naše 
bezvýsledné,  vnímavost  organismu  vůči  vak- 
cíne  přestala.  Immunisace  stává  se  úplnoa 
až  10.  dne.  Máli  se  immunisace  tato  dosta- 
viti, k  tomu  není  nevyhnutelně  potřebí,  aby 
vývoj  pustulek  byl  normální,  i  ukázalo  se, 
že  i  když  uměle  lancettou  nebo  pekelným 
kaménkem  rozruší  se  pupcnce  chraničkové, 
immunita  přece  se  dostaví.  Následuje  z  toho, 
že  vývoj  kožní  vyrážky  není  nikterak  ne- 
zbytným, má-li  organismus  býti  učiněn  vzdor- 
ným proti  neštovicím.  Vakcina  může  se  také 
přenésti  zcela  jinou  cestou  než  kožní,  na  př. 
průdušnicí,  rohovkou  oka,  krevním  neb  míz- 
ním oběhem,  a  výsledek  jest  vždy  stejný. 
Celkové  příznaky  infekce  vakcinální  nejsou 
nikdy  do  té  míry  přizpůsobeny,  aby  dle  nich 
stvořiti  so  mohly  zvláštní  druhy.  Tak  neleží 
to  snad  ve  zvláštní  povaze  vakciny,  násle- 
dují-li  po  o.  vysoké  horečky.  Dostupuje-li 
tempcratura  vysokého  stupně,  bývá  to  zhusta 
následkem  sdruženého  nějakého  onemocnění. 
U  vzrostlého  člověka  při  revakcinaci  ani- 
mální látka  vyvolává  obyčejně  mnohem  pa- 
trnější zánětlivou  reakci  než  u  dětí.  O.  pra- 
vých kravských  neštovic  vzbuzuje  taktéž 
mnohem  bouřlivější  reakci  i  místní  i  celko- 
vou, nežli  vakcinace  Jcnncrovská,  to  jest 
z  ramene  na  rameno.  V  tomto  případě  také 
vývoj  vyrážky  jest  rychlejší,  Často  i  o  12  neb 
i  24  hodin  dříve,  neŽ  v  případě  druhém. 
Často  též  nevyvinují  se  všechny  pupence 
chraničkové  stejně,  některé  jsou  Jen  chatrné. 


Očkování. 


615 


jiné  veliké,  a  iiných  jeví  se  opožděný  vý- 
voj oproti  druhým  co  do  obsahu.  Jiný  za- 
jímavý zjev,  ktei^  se  v  ohledu  tomto  při  o. 
dostaviti  mÁže,  jest  opožďovaný  vývoi  ne- 
itoviček.  Obyčejně  doba  inkubace  vakcíny 
udává  se  na  tři  dni,  někdy  se  však  stává, 
že  prodlaiote  se  doba  tato,  že  uplyne  7,  14 
i  30  dní,  než  vyrážka  se  objeví,  a  tak  se  také 
již  stalo,  že  lékař  domnívaje  se,  že  chraničky 
se  neujaly,  očkoval  znovu,  a  tu  objevily  se 
na  prvotním  místě  pustulky  a  s  nimi  sou- 
časně i  druhé  chraničky.  V  takém  případě 
mluvíme  o  latentní  vakciné.  Někdy  může 
se  docela  i  státi,  že  vyrážka  vůbec  se  neob- 
jeví, ač  ostatní  příznaky  se  dostavily,  tu 
mluvíme  o  vakcině  bezvyrážkové  (vac- 
dna  sine  eruptione).  Lvmfa  pod  kůži  vstřik- 
nutá  vyvolává  tu  tolixo  lokální  zatvrdli  nu, 
která  se  ztrácí  jen  ponenáhlu,  při  tom  trvá 
mocné  zduřcní  žláz  mízních,  celkové  příznaky 
jsou  stejné,  » také  immunita  nastupuje,  aniŽ 
se  vyvinula  vyrážka.  Avšak  tyto  případy  la- 
tentní vakciny,  jakož  i  vakciny  bez  erupce 
jsou  přece  jen  výjimečné  a  musí  proto  býti 
pravidlem,  obzvláště  v  době  epidemie  ne- 
štovic, vždy  znovu  očkovati  individua,  u  kte- 
rých chraničkv  nevyrazily.  Immunita  jiným 
způsobem  nabytá  nechrání  člověka  nikdy 
před  nebezpečím. 

Zbývá  promluviti  o  vakcině  celkové 
nebo  všeobecné.  Obyčejně  zůstává  vakcina 
obmezena  na  místo  vpichu,  může  se  však 
státi,  že  vyvinou  se  též  pustulky  přespočetné, 
nahodilým  o-m  vzniklé.  To  může  se  státi  buď 
přímo  při  o.,  jestliže  nástroj  látkou  impregno- 
vaný dotkl  se  náhodou  některého  místa,  kde 
pokožka  nebo  sliznice  zbavena  byla  povrchní 
vrstvy,  do  jisté  míry  jaksi  obnažena.  Je-li 
počet  těchto  nadbytečných  pustul  značnější, 
mluvíme  o  všeobecné  vakcině,  vzbuzené 
autoinokulací,  když  očkovanec  sám  z  mí- 
sta o.  přenesl  částky  lymfy  na  místa  jiná. 
Vídáme  často  v  sousedství  míst,  na  nichž 
jsme  očkovali,  v^winovati  se  hojně  druhot- 
ných pustulek,  Čim  dále  od  prvotního  místa 
vzdálených,  tím  také  co  do  vývoje  mladších. 
Vyrážka  chraničková  může  se  však  objeviti 
ziroveň  po  celém  těle,  tu  ovšem  dlužno  míti 
za  to.  Že  látka  dostala  se  do  krve  neb  do 
mízy  a  tou  roznesena  byla  po  celém  těle. 
Při  tom  pozorujeme  jednotnost  všech  vyráž- 
kových elementů,  kteréž  bývají  stejného  stáří. 
Tato  povšechná  vyrážka  vakcinální  bývá  buď 
soudobá  8  chraničkami  na  místě  vpichu  se 
vyvinuvšími,  aneb  néco  opožděna,  dostavu- 
jící se  teprve  7.  neb  8.  dne  po  o.  Za  to  však 
vyvíjí  se  velmi  rychle,  tak  že  v  několika 
málo  dnech  má  týž  vzhled,  jako  puchýřky 
původní  na  ramení.  Okolo  12.  dne  jest  je- 
jich vývoj  obj^čejně  jiŽ  dokončen,  potom 
rychle  zasýchají  a  kol  16.,  nejpozději  20.  dne 
odpadávají.  Erupce  tato  může  býti  buď  jen 
řídká,  sem  a  tam,  neb  i  velmi  hojná,  ba 
i  splývající.  Horečka  i  celkové  příznaky  bá- 
vají silnié,  bouřlivé,  obzvláště  při  splývající 
formě,  může  nastati  i  smrt  avšak  to  bývá 
jen  zřídka,  proto  netřeba  se  zvláště  lekati 


úkazu  tohoto.  Povšechná  tato  vyrážka  obje- 
viti se  může  jak  při  prvním  o.,  tak  i  při  re- 
vakcinaci  neb  i  při  nákaze  nahodilé  z  krav- 
ských neštovic,  přímo  ze  zvířete.  Běží  vždy 
o  jakousi  obzvláštní  praedisposici. 

Tolik  o  vakcinaci  se  stanoviska  všeobec- 
ného. Pro  o.  samo  platí  jistá  povšechná  pra- 
vidla, jimiž  říditi  se  jest  potřebí,  máme-li  se 
zdarem  očkovati.  Pokud  se  týče  věku,  nej- 
příhodnější jest  doba  mezi  4.-5.  měs.  Dítě 
může  býti  očkováno  sice  v  každém  věku, 
třebas  i  v  prvních  dnech  po  narození,  žádá-li 
toho  potřeba  ochrany  dítěte.  Novorozenec 
snáší  zcela  dobře  o.,  jeví  se  i  docela  méně 
citlivým  než  v  době  pozdější,  i  nemívá  vůbec 
žádné  horečky  vakcinální.  Máme-li  novoro- 
zence se  zdarem  očkovati,  musíme  míti  látku 
velmi  účinnou  a  provésti  o.  velmi  pečlivě. 
Po  6.  měsíci  nerado  se  očkuje  z  obavy,  že 
blíží  se  doba  prořezávání  zubů,  avšak  děje 
se  tak  často  bez  důvodu,  nebot  lze  i  v  době 
té  dobře  očkovati,  anfž  to  dítěti  nějak  na 
škodu.  Nemělo-li  první  o.  úspěchu,  nutno  je 
za  14  dní  opakovati,  pakli  i  potom  výsledek 
se  nedostavil,  ač  byla-li  lymfa  dobrá,  musíme 
za  to  míti,  že  trvá  zde  jakási  vrozená  vzdor- 
nost.  Ovšem  může  býti  immunita  tato  jen 
dočasná,  i  nutno  tudíž  po  roce  nebo  později 
o.  opakovati.  Také  v  příčině  roční  doby  jest 
ustálený  zvyk,  že  volí  se  k  tomu  hlavně  doba 
jarní,  v  měsících  dubnu  nebo  květnu,  ač  i  na 
podzim,  ba  i  v  zimě  možno  s  úspěchem  očko- 
vati. V  parních  měsících  letních  neradno  očko- 
vati, již  z  toho  důvodu.  Že  přílišné  teplo 
podporuje  kaženi  lymfy  a  zrychluje  nápadně 
vývoj  vakciny.  Jen  tehda,  je-li  dítě  zcela 
zdrávo,  má  býti  očkováno;  trpí-li  obtížemi 
žaludečními  nebo  průjmy  neb  jakoukoli  ne- 
moci jinou,  nechť  o.  jeho  odloží  se  na  dobu 
pozdější.  Také  děti  slabé,  neduživé,  krtič- 
naté  a  podobné  vyloučíme  potud  z  c,  do- 
kud celkový  jejich  stav  se  nezlepší. 

Výkon  očkovací  můžeme  popsati  něko- 
lika slovy.  Lymfa  vpravuje  se  pod  kůži  buď 
vpichem  aneb  řezem,  i  slouží  k  tomu  buď 
očkovací  jehlice,  kopíčka  flanccttky)  nebo 
zvláštní  nožíky.  Výhoda  vpichu  jest  ta,  že 
může  se  vykonati  rychleji  neŽ  řei,  a  že  re- 
akce lokální  bývá  menší,  vyžaduje  však  látky 
velmi  účinné.  Řezem  možná  vnésti  více  látky 
do  rány,  tak  že  výsledek  jest  jistější,  ob- 
zvláště tehdy,  dělají-li  se  křížové  řezy.  Do 
kůže  ovšem  vniknouti  nesmí  se  v  žádném 
případě  příliš  hluboko,  aby  se  nedostavilo 
krvácení.  VyprýStí-li  z  rány  kapka  krve,  dvě 
nebo  tři,  nijak  to  nevadí,  dobře  jest  jen 
s  oblékáním  dítěte  vyčkati,  až  zaschnou,  aby 
Šatem  se  vše  nesetřelo.  Délka  řezu  obnáší 
4-5  mm,  a  vykonáme-li  na  každém  rameni 
po  dvou  řezech,  jest  jich  s  dostatek.  Není 
pochybnosti  o  tom,  že  i  jedna  dobře  vyvi- 
nutá chránička  rúplna  stačí  k  dokonalé  im- 
munisaci.  V  případě  potřeby  aneb  na  přání 
rodičů  může  se  dítě  z  této  jedné  chraničky 
očkovati  dále  (autová  ke  i  nace).  Lymfou 
z  pustulky  5  neb  6  dní  staré  vykonáme  pak 
dva  neb  tři  vbody  na  místech  jiných.  Co  se 


616 


Očnatka  —  Odboj. 


týče  místa,  očkujeme  obyčejné  na  rameni, 
uprostřed  na  zevní  strané,  v  nejhořejší  části 
jeho.  možno  však  očkovati  i  na  jiných  mí- 
stech, na  hýždích,  stehnech  a  jinde.  Řezy 
budtcž  od  sebe  vzdáleny  2  neb  3  cm.  Jest 
jedno,  zda  jsou  položeny  nad  sebou  či  vedle 
sebe,  vykonány  však  buďtež  v  podélném 
smčru  ramene.  Jest  pochopitelno,  že  výsledek 
očkovací  zhusta  závisí  i  na  dovednosti  očku- 
jícího; vyžadujef  technika  očkovací  i  jisté 
zručnosti. 

Rcvakcinace  (opětné  o.)  provádí  se  stej- 
ným způsobem  jako  vakcinace.  V  Némecku, 
kde  jest  o.  nucené,  zákonem  nařízené,  tak 
že  lítě  nejdéle  do  roka  musí  býti  očkováno, 
vykonává  se  již  od  r.  1874  revakcinace  ve 
12.  roce  a  musí  se  ji  podrobiti  každý  žák 
veřejných  i  soukromých  učilišť.  Při  revakci- 
naci  počínáme  si  stejně  jako  při  vakcinaci, 
radno  toliko  udělati  raději  více  řezů,  poně- 
vadž jen  málo  se  jich  ujímá,  obzvláště  při 
upotřebení  lymfy  anjmální.  Zjevy  při  revak- 
cinaci  jsou  stejné,  jako  při  prvém  o.    Pšn, 

2)  O.  (okul  o  ván  i)  v  zahr.  je  nejstarší  a 
také  nejužívanější  způsob  šlechtění  stromoví 
a  to  jak  ovocného  tak  i  okrasného.  Způsob 
tento  záleží  v  tom,  že  dobře  vyzrálé  očko 
na  letorostu  seřízne  se  buď  v  tvaru  troj- 
úhelníku neb  obdélníku,  vsune  za  odchlíplou 
kůru  do  zářezu  vedeného  buď  v  tvaru  jedno- 
duchého   T    nebo    dvojitého    T    ve   směru 

dřeva  a  obváže  lýkem.  Očko  může  býti  za- 
sazeno buď  s  příslušnou  částí  dřeva  nebo 
jen  s  dření  sloupnuto.  Onoho  užívá  se  vý- 
hradně na  jaře,  než  se  očko  probouzí,  obého 
pak  možno  užiti  při  šlechtění  v  létě  —  v  čci 
a  srp.  — ,  kdy  první  výhony  dospívají.  Po- 
kud se  týče  podložky,  je  samozřejmo,  že 
k  odchlípení  kůry  je  nutno,  aby  vegetace 
byla  probudilá  —  míza  proudila.  Očko  se- 
říznuté s  dřevem  raší  v  témže  roce,  kdežto 
sloupnuté  teprve  v  roce  následujícím.  — 
K  o.  slouží  zvláštní  nožíky  >o  k  u  1  í  r  e  k«, 
s  koncem  želízka  rozšířeným  a  zakulaceným 
nebo  rovně  uťatým  a  plochou  kůstkou  k  roz- 
chlípnutí  kůry.  Kdo  první  vynašel  o.,  není 
známo,  jisto  je  toliko,  že  známost  o  nčm 
sahá  do  nejstarších  dob  kultury  ovocného 
stromoví,  při  němž  se  ho  původně  užívalo; 
na  okrasné  stromoví  a  růže  přešlo  na  po- 
čátku minulého  století;  nyní  očkuje  se  vše, 
co  se  na  tvrdé  dříví  dá  šlechtiti.         Flu. 

Očnatka,  zool.,  v.  Conopidae. 

Oóni  v.  Oko. 

Oónioe  (okulár)  v.  Dalekohled  a 
Mikroskop  str.  302a. 

06ové  (Ocsova),  městečko  na  Slovensku, 
v  župě  zvoleňské,  okr.  velkoslatinském,  s  2925 
oby  v.  Slováky  (1890);  katol.  a  cvang.  kostel 
a  pošta.  Obyvatelé  zv.  »Očavané<  zachovali 
si  velice  malebný  kroj,  jejž  nosí  dosud. 

Oóura,  hora  v  jižní  části  planiny  Ivan- 
čice. Vyznamenává  se  bohatstvím  kameno- 
uhclných  vrstev,  v  nichž  se  i  doluje. 

Od  jest  dle  Reichenbacha  (v.  t.)  zvláštní 
síla,  pronikající  celou  přírodu,  zcela  jiného 


druhu  než  magnetismus  nebo  elektřina  a 
poznatelna  jen  osobám  obzvlášť  sensitivnfm« 
Jeví  se  prý  vyzařováním  a  světélkováním 
na  pólech  magnetů,  na  pólech  krystallů,  při 
každém  chemickém  processe.  O-em  vyklá- 
dal Reichenbach  náklonnost  osob  mezi  se- 
bou (jmenovitě  pohlavní),  náklonnost  k  před* 
metům,  zjevy  t.  zv.  somnambulismu,  xjev 
se  v.  záře  a  pro  lékSiřství  odtud  mnoho  sli- 
boval, nebo  lidé  i  zvířata  jsou  prý  od  pravé 
strany  k  levé  rovněž  tak  polární  iaKO  magnet. 
2e  occultismus  odtud  mnoho  těžil,  jest  snadno 
pochopitelno.  Srov.  Fechner,  Erinnerungcn 
an  dic  letzten  Tage  der  Odlehre  (IS^Vó). 

Óda  (z  řec.)  znamená  dnes  nejvznešenější 
druh  lyriky  meditativné,  v  němž  se  básník 
povznáší  ice  kontemplaci  myšlenek  nejzá- 
kladnějších nebo  k  výlevu  citů  nejhlubších 
a  nejvšeobecnějších,  ó.  jest  v  dnešním  vý- 
znamu slova  druh  lyriky  nejméně  osobni  a 
k  všeobecné  generalisaci  ncjsklonnější;  ale 
Řekové  a  Římané  (a  po  nich  i  básníci  re- 
naissanční  a  humanitní)  neznali  pojmu  toho 
v  této  přesnosti  a  obmezenosti,  nýbrž  uží- 
vali ho  jednak  všeobecné  k  označení  zpěvu 
a  pak  zpěvné  básně  lyrické.  V  poesii  novo- 
latinské  básněny  jsou  ódy  hlavně  po  vzoru 
Horatiově  a  odtud  přešly  i  do  poesií  ná- 
rodních, kdež  jednu  dobu  požadováno  od 
nich,  aby  se  i  formou,  pokud  možno,  blížily 
svým  antickým  vzorům.  Klassicistický  smér 
v  Itálii,  Francii,  Anglii  i  Německu  rád  pě- 
stuje ódu;  v  Itálii  pěstovali  ódu  v  XVI.  stol. 
Bernardo  Tasso  a  Luigi  Alamanni,  v  XVII. 
Gabriello  Chiabrera;  ve  Francii  je  předním 
představitelem  tohoto  genru  J.  B.  Rousseau, 
v  Anglii  Dryden  a  Pope,  v  Némecku  Weckher- 
lin,  Klopstock,  Ramler,  J.  H.  Voss,  Glcirn 
a  i.  Romantikové  nejprve  cítili  proti  ódé 
odpor  jako  proti  vŠí  poesii  abstraktní  a  vše- 
obecné, ale  záhy  nejmohutnější  jrjich  tcm- 
peramenty  a  charaktery  básnické  byly  k  ní 
přivedeny,  poněvadž  skýtala  nejvíce  pro- 
storu širokému  rozpětí  lyrických^  pemtf, 
ovšem  zmodernisovali  ji  a  zbavili  ji  na* 
mnoze  formalistického  jha.  Tak  některé 
básně  P.  B.  Shelleye  v  Anglii,  Hólderlina 
v  Německu,  Lamartinea  a  Victora  Huga  ve 
Francii  jsou  o-mi ;  antickému  duchu  i  formě 
bližší  jsou  ve  Francii  André  Chénier  a  E. 
Dclavignc,  v  Německu  hrabě  Pláten.  Mo- 
derní Italská  literatura  poskytuje  v  Giosué 
Carduccim  (»Odi  barbare*)  příklad,  jak  se 
dají  vysloviti  v  ódě  moderní  názory,  city 
a  pozorování,  i  když  se  podrží  antická  forma 
rhythmická  a  strofová.  Rusové  mají  klassickc 
ódy  v  některých  básních  Děržavina,  Puškina 
a  Lcrmontova,  u  Poláků  hlavně  Mickiewici 
napsal  ódy  velikého  zápalu  a  vzletu  (Oiď 
do  miadošci),  U  nás  F.  L.  Celakovský,  z  po- 
zdějších Jaroslav  Vrchlický   pěstovali  ódu. 

Odaliska,  z  tur.  odafyk,  slovně  komorná 
(tur.  oda  =  komnata),  název  dívek  určených 
k  osobní  službě  sultánové.  Dříve  jich  bylo 
60  a  následovaly  v  hodnosti  přímo  za  ženami 
sultánovými  {kadyn),  Dk, 

OdboJi  obrana,  vzpoura,  revoluce. 


Odboj  —  Oddělováni  pozemků.  617 

Odboj  {rebelhtio  contra  jus)  nazývalo  se  i  a  minus  (méně)  b  rovná  se  c,  nebo  15  —  8— •  7. 
ve  starém  českém  právu  odbití  komorníka  I  Z  výměru  o.  pak  vyplývá,  že  menšenec  rovná 
soudního,  konajícího  buď  půhon  nebo  ve- 1  se  součtu  menáitele  a  rozdílu  a'^b  +  c,  a 
doucího  exekuci.  Kdo  se  dopustil  oe,  měl !  Že  menáitel  rovná  se  rozdílu  menšence  a 
ihned  od  komorníka  z  o-e  býti  pohnán.  Pů- ;  zbytku  (b  =  a  —  c).  O.  několika  ciferných 
vodné  se  vyžadoval  trojí  půhon,  od  XIV.  st.  čísel  zvlá.ítních  (dekadických^  děje  se  na 
stačil  půhoD  jedon.  Jak  se  při  o-i  postupo- 1  školách  rakouských  tak,  že  jeanotlivé  číslice 
válo,*  vypisuje  Vlehrd  (VIL  26.  2.  a  3.)  tě- 1  menšitele  zvětšují  se  o  případnou  jednotku 
mito  slovy:  »A  ten  (komorník)  půhon  učině,  vyššího  řádu  částečného  rozdílu  předcháze- 
roi  k  čřadu  desk  zemských  jeti  a  vyznání  jícího  a  pak  se  odčítají  od  nezměněného 
před  úředníky  menšími  učiniti,  tak  jakž  se  menšence,  na  př.  35724  —  28536  počítá  se: 
jest  stalo;  neb  jděte  soudové  nebo  nejděte,  6 -j- ^^  je  14,  4  (t.  3  +  1)  +  <^  je  12,  6  (t. 
má  komorník  každého  pohnati  hned,  kdož  5 -f  1)  4- ^  je  7,  8  -f-  7  je  15,  3  (t.  2+1) 
O.  proti  bráni  (=  zájmu)  učiní.  A  rok  jemu  4-  o  jsou  3;  kdežto  jinde,  jako  v  Nčmecku, 
má  položen  býti  na  suché  dni  nejprv  příští.  { počítají:  6  od  14  (t.  odečteno)  dává  8,  3 
A  král  s  pány  má  takového  vedle  práva  (  od  11  dává  8,  5  od  6  dává  1,  8  od  15  dává  7, 
slyšeti  a  souditi.  A  půhon  z  o  e  můž  sved-  1  2  ode  2  dává  O ;  výsledek  v  obou  případech 
čen  býti  před  samým  písařem  desk,  jestliže  7188.  Způsob  prvý  jest  výhodnější  zvláště 
práva  nejdou:  pakli  jdou  práva,  tehdy  má ;  proto,  že  při  dčlení  lze  přímo  a  bez  napiso- 
svědčen  býti  mezi  jinými  půhony,  a  má  ve- |  vání  odčítati  částečné  podíly.    Při  o.  čísel 

{)sán  býti  mezi  puhonné  pře,  a  slyšán  též  !  zvláštních  píšeme  raději  menšitelc  pod  men- 
ako  jini  pŮhonové,  a  ne  prve  ani  posléz.  šence,  znaménko  —  tomuto  předpisujíce. 
A  to  má  hned  v  suché  dni  nejprvnější,  jestli  Je-li  menšenec  roven  menšiteli,  jest  roz- 
že  práva  neidou,  popraveno  b^ti.«  A  dále  díl  O  (a  —  a—.O),  je-li  menšitel  větší  než 
praví  VŠehrd:  »Pakli  by  komorníka,  holomka  menšenec,  obdržíme  číslo  záporné  čili  ne- 
oebo  původa  zabil  nebo  ranil  nebo  okrvavil,  gativní:  a  —  b  =  a  —  (ťi-|-m)=  m.  Pojem 
a  na  ty  úřcdniky  mocí  sáhl,  tehdy  tak  staří  čísla  toho  vyplyne  z  rovnice  O  —  m  =  —  m. 
zpravují,  že  by  hned  bez  čekání  suchých  dni '  Oddeoh,  pohov  (něm.  Rast),  skýtá  se 
mělo  takovému  na  statek  jeho  saŽeno  býti.  zástupům  po  delším  cvičení,  po  větší  ná- 
Kdol  o.  učiní,  po  rozeznání  o-e  (=  po  roz-  maze,  ale  i  bez  těchto  příčin  při  cvičbě  tém 
sudku)  má  to,  z  čehož  jest  pohnán,  všecko  oddílům,  kterým  právě  netřeba  státi  v  »po- 
k  úřadu  položiti;  pakli  nepoloží,  zvědou  se   zoru«.  FM. 

úřednicí  i  s  tím,  kdoŽ  jest  právo  vedl,  na  Oddélováni  pozemků  v  právním  smysle 
dědictví  (=  nemovitosti)  jeho,  v  tom,  z  če-  jest  odepsání  části  knihovního  tělesa  z  do- 
hož  pohnán  jest«  savadní  jeho  knihovní  vložky  a  zapsání  do 

OÁhuhnoyn^iA  Mm.  abscMagen),  diú  hub-  jiné  již  stávající,  tedy  připsání  k  jinému 
nem  znamení  zvláště  předepsané,  že  jistý  !  knihovnímu  tčlesu,  neb  zapsání  do  vložky 
výkon  služební  je  skončen,  tak  po  modlitbě,  nové,  která  se  zřídí  pro  odepsaný  díl.  Dle 
po  denní  cvičbě,  po  čepobití,  při  pohřbu  knihovního  řádu  (§  74)  můŽc  býti  takovéto 
příslušníka  vojska  po  vykropení  na  hřbitově  oddělení  pozemku  povoleno  jentehdy,  když 
a  pod.  Když  po  manévru  se  odbubnuje,  pozemek,  který  má  býti  oddělen,  přesně  byl 
každý  pluk,  zástup  a  pod.  bez  dalších  roz-  popsán,  neb  jeho  plánek  neb  mapka  pro 
kazův  a  okolků  vrátí  se  nejkratší  cestou  do  sbírku  listin  přiloženy,  a  dále  jen  podle  listin 
svého  bydliště;  velitelé  na  koni  však  spě-  ke  vkladu  způsobilých.  V  příčině  popisu 
chají  k  řidiči  manévru  na  pohovor  (po-  dílu  pozemkové  parcelly,  který  má  býti  od- 
sudek). FM.       dělen,    nebo    plánku    jeho,    bylo    zákonem 

Odbyt  (něm.  Abfertigung)  v  c.  a  k.  ozbro-  z  25.  květ.  1883  č.  18.  ř.  z.  nařízeno,  že 
jené  moci  jest  denní  předčítání  rozkazu  a  na-  přesné  popsání  takového  dílce  stačí  jen 
řízení  na  příští  den,  konané  u  všech  instancí  tehdy,  když  má  býti  rozdélena  parcella,  ina- 
vojenskcho  velení.  FM.       jící    podobu    čtverce    nebo    pravoúhelníka 

Odbjrtné  (něm.  Abfindung,  Abfertigung)  v  šířce  20  #t,  a  délení  se  déje  v  poměrných 
sluje  penéžná  summa,  vyplacená  jednou  pro  dílech.  Jinak  musí  býti  k  žádosti  za  oddělení 
vždy  veřejnému  nebo  soukromému  úředníku  přiložen  polohopisný  plánek  takového  dílce, 
nebo  zřízenci  anebo  jeho  vdově  v  tom  pří-  vyhotovený  zeměměřičským  úředníkem  neb 
pádě,  kde  není  možno  vypláceti  jim  vý-  oprávněným  soukromým  technikem.  Strana 
služné  (pensi),  t.  j.  penéŽné  dávky  co  rok  za  oddělení  žádající  musí  pak  k  žádosti  při- 
se  opětující.  ložiti    jednak   originál    plánku,   jednak   dva 

Odóitánl  Čili  subtrakce,  v  mathematice  jeho  opisy,  z  nichž  jeden  určen  pro  sbírku 
druhý  ze  čtyř  základních  výkonů  početních,  listin,  druhý  pro  úřad  vyměřující  poplatky. 
Odčítati  od  čísla  a  číslo  b  znamená  vy-  Vyřízení  Žádosti  za  oddělení  pozemku  jest 
hledati  číslo  c,  aby  jsouc  připoětcno  k  b  různé  dle  toho,  zda  věcná  práva,  pro  jiné 
dalo  s  ním  součet  a.  Číslo  a  na2ývá  se  osoby  na  knihovním  tělese  váznoucí,  mají 
menšence  (minuend\  číslo  b  menšitel  býti  přenesena  do  jiné  vložky,  či  má  se 
(suhtrahend)ačíslocrozdíl(difference)  pozemek  odepsati  dluhu  prost.  V  případě 
nebo  zbytek.  Výkon  o.  značí  se  znamén- 1 tomto  jest  potřebí  svolení  všech  zájem- 
kem  —  (minus,  méně),  jež  klade  se  mezi  níků,  nebo  se  zavede  řízení  vyzývací,  které 
menšence  a  menšitele,   tedy  j  — t  =  c,  t.  j.    upraveno  zákonem  z  6.  ún.  1869  č.  18.  ř.  z. 


618 


Oddcnek  —  Ódeion. 


a  pak  i  některými  pozdčjšimi  zákon  v.  O  tom 
v.  Vyzývací  řízení.  V  přípaclě  onom 
povolí  soud  oddělení  pozemku  bez  dalšího. 
Za  oddělení  pozemku  a  zapsání  jeho  do 
vložky  jiné  žádá  se  dle  ustanovení  §  13—15 
cit.  zak.  jedinou  žádostí,  kterou  nutno  po- 
dati, když  jsou  súčastněny  dva  knihovní 
soudy,  u  toho  soudu,  který  má  povoliti 
odepsání.  Týž,  když  proti  odepsání  není  zá- 
vady, poznamená  žádost  za  nč  v  knize  po- 
zemkové a  zašle  pak  Žádost  soudu,  který 
má  povoliti  a  provésti  připsání  do  jiné  nebo 
zřízení  nové  vložky.  Tento  druhý  knihovní 
soud,  neni-li  závady,  povolí  připsání  nebo 
zřízeni  nové  vložky  a  provede  je.  načež  žá- 
dost vrátí  prvému  soudu,  který  pak  provede 
také  odepsání.  Hlr. 

Oddenek,  bot,  v.  Stonek. 

OddFellows  |od  fellós],  Independent 
Order  of  O.  F.,  t.  j.  Nezávislý  řád  O.  F., 
zkráceně  I.  O.  O.  F.,  mocné  tajné  sdružení 
dobročinné  s  heslem  > Přátelství,  láska  a 
pravda«,  spřízněné  se  svob.  zednářstvím,  po 
němž  nejvíce  jest  rozšířeno,  založené  kon- 
cem XVIII.  stol.  v  Anglii  a  rozšířené  ze- 
jména ve  Spoj.  Obcích  severoamer.  Vzniklo 
ze  spolku  dělnického,  založeného  v  XVIII.  st. 
v  Londýně,  jehož  členové,  zvaní  O.  F.  (tolik 
asi  jako  »podivní  hoši«),  odváděli  jisté  dávky 
ke  vzájemné  své  podpoře,  ač  mnozí  odvozují 
jeho  původ  z  dob  mnohem  dávnějších, až  i  gót- 
ských a  hunských,  ba  i  římskách.  Definitivní 
organisacc  dostalo  se  sdruženi  tomu  26.  dub. 
r.  1819  od  Thomasa  Wildeye,  prostého  ře- 
meslníka r.  1817  do  Ameriky  přistěhovalého. 
Lóže  O.  F-ů  jsou  podřízeny  okresním  veli- 
kým lóžím,  kterýmž  zase  vládnou  veliké  lóŽe 
řečené  nezávislé,  jichž  jest  pět:  suverénní 
lóže  Spoj.  Obcí,  veliká  lóŽe  australasíjská, 
říšskonémecká,  švýcarská  a  dánská.  Jejich 
velmistr  slově  grand-master;  volení  zá- 
stupcové všech  lóží  mají  pak  předsedu,  který 
se  nazývá  velký  pán,  grand-sire.  Společ- 
nost zavedl  do  Německa  r.  1870  Američan 
Morse  a  má  teď  velkolóŽe  německá  6  lóží 
krajských  a  74  lóží  nižších,  členů  pak  asi 
6000,  kdežto  v  Anglii  jest  přes  7000  lóží 
o  800.000  členech,  v  Americe  přes  810.000. 
Z  velikých  lóží  Spoj.  Obcí  má  vůdčí  posta- 
vení lóže  baltimorská,  která  stanoví  rozpo- 
znávací znamení  členův  a  udává  hesla.  Čle- 
nové řádu  dělí  se  na  pět  stupňů,  od  r.  1852 
zvláštní  stupeň  je  také  pro  ženy.  Účelem  O. 
F-ů  jest  předem  duševní  a  mravní  vzdělání, 
fedrování  prakticko-humanních  snah  členův 
a  lidské  společnosti  vůbec,  podporováni 
nuzných,  vdov  a  sirotků,  jakož  i  snaživých 
mladíků,  pak  vůbec  dobročinných  ústavů, 
zejména  sirotčinců  pro  siroty  členů  spolku. 
V  podnicích  dobročinných  zhusta  působí 
O.  F.  společně  se  svobodnými  zednáři,  s  ni- 
miž však  nejsou  v  užším  spojení,  leda  že 
tak  jako  oni  obklopují  svoje  schůze  tajem- 
nůstkářstvím.  V  Německu  vychází  (v  Lipsku) 
•Adressbuch  der  O.  F.  fůr  Deutschland*, 
zvláštní  »0.  F.  Kalender«  a  časopis  >Der 
Oddfellows«.  Srv.:  Andráas,  Der  Orden  der 


0.  F.  (Lip.,  1882);  Weiss,  Der  O.  F.  Ordeo 
(3.  vyd.,  t.,  1892);  Gerlach,  Phasen  der  Ent- 
wickelung  des  O.  F.  Ordens  in  Deutscbl. 
(t,  1894);  Rothenburg,  Die  O.  F.  (t.,  1894); 
Maser,  Jubelschriít  zuř  25j«Lhr.  Feier  der  Ein- 
fúhrung  des  O.  F.  Ordens  in  Europa  (t., 
1895);  W.  S.  Harwood,  O  tajných  sdruženích 
v  Americe  (»North  American  Review*.  květ. 
1897). 

Odehnouti,  odhýbati  koně  jest  velmi 
důležitá  čásf  výcviku  koně  jezdeckého,  ab^r 
se  stal  v  šíji  onybným  a  k  pobídce  otéZcmi 
citlivým  a  tudíž  poslušným.  To  koná  jezdec 
sedě  v  sedle  tím,  že  střídavě  pravou  a  levoa 
otěží  obrací  koňovu  hlavu  na  tu  ktcroa 
stranu  tak,  aby  tento  obrat  se  dél  co  nej- 
blíže při  ní  při  dolní  čelisti  a  ne  al  na  do- 
lejším konci  krku,  při  Čemž  opačnou  otěi 
povoluje  a  opačné  stehno  přitlačuje  ku  bři- 
chu koňovu,  aby  kůň  se  neobracel  též  celým 
tělem.  FM, 

Ódeion  (řec,  lat.  odeum),  u  starých  Řeků 
budova  určená  k  provozování  závodů  masi- 
ckých.  Rozeznáváme  celkem  dva  druhy  6-ií: 

1.  ó-ia,  mající  podobu  okrouhlých,  krytých 
budov  (ZKicíg  ve  Spartě,  6.  Penkleova 
v  Athénách,  6.  ve  Filadelfii  a  6.  Traianovo 
či  spíše  Domitianovo  v  Římě);  2.  ó-ia,  jež 
měla  úplně  tvar  divadel,  lišíce  se  od  nich 
pouze  tím,  že  byla  krytá.  Sem  náleži  6« 
v  Caesarei  v  Palestině,  v  Korintě,  v  Fatrách 
a  6.  Héróda  Attického  v  Athénách.  O  ó-iich 
ve  Smyrně,  Karthagu  a  o  nejstarším  6-iu 
v  Athénách  nelze  říci,  ke  kterému  druhu 
náležela.  Nejstarší  6.  řecké  byla  Skias,  zbu- 
dovaná architektem  Theodorem  samským 
(ok.  r.  600  př.  Kr.)  na  agoře  ve  Spartě.  Nej- 
starší ó.  athénské  bylo  na  agoře  (Pausanias 
I,  8,  6)  a  to  asi  na  blízku  Fythia.  Tohoto 
ó-ia  užívalo  se  později,  když  zbudováno  bylo 
ó.  Periklcovo,  za  skladiště  obili  a  mouxy, 
za  úřední  lokál  sitofylakův  a  metronomů  v 
a  za  učebnu  ňlosofův.  ó.  Ferikleovo  bylo 
přímo  vedle  Dionysia  na  jihových.  svaha 
akropole;  zbudováno  bylo  ok.  r.  445  př.  Kr. 
Byla  to  okrouhlá  stavba,  překlenutá  kupoli. 
O.  toto  spáleno  bylo  za  války  Mithrada- 
tovské,  když  Aristión  zatarasil  se  na  akro- 
poli  athénské  proti  SuUovi  (r.  86  př.  Kr.), 
aby,  jak  se  pravilo,  nemohlo  býti  trámA 
z  něho  použito  k  účelům  obléhacim.  Avšak 
ještě  před  polovicí  I.  stol.  př.  Kr.  toto  6« 
bylo  obnoveno  na  útraty  kappadockého  krále 
Ariobarzana  II.  Filopatora  architekty  C.  ^ 
M.  Stalliem  a  Menalippem.  KejnádbernějŠí 
bylo  6.  zbudované  Herodem  Attickým  v  upo- 
mínku na  druhou  jeho  manželku  Appiu  Anniu 
Regillu  (t  r.  161  po  Kr.),  dle  níž  zváno  bylo 
též  divadlo  Regillino.  Ó.  toto  vystavěno 
jest  na  jihozáp.  svahu  akropole;  mohutné 
zříceniny  jeho  odkryl  r.  1857—58  Pittakis. 
O.  Herodovo  mohlo  pojmouti  asi  6000  di- 
váků. Střecha  jeho  byla  ze  dříví  cedrového. 
Hlediště  bvlo  rozděleno  pásem  ^diazóma) 
ve  dvě  oddělení:  dolní  mělo  20,  horní  asi 
13  řad  sedadel,  sedadla  byla  z  mramoru 
pentelského.    Schody  rozdělovaly  dolní  od- 


Odelsthing  —  Oděrka. 


619 


dčleni  v  5,  horní  v  10  klínů.  Orchestra  jest 
o  něco  Tétli  nei  polokruh  a  jest  dlážděna 
étyřhranými,  různobarevnými  deskami  mra- 
morovými. Pod  ní  jest  antická,  jak  se  zdá, 
studna  a  kanál.  Bohatě  vyzdobená  skéna  měla 

3  poschodí.  Dvoje  schody  asi  o  5  stupních 
spojovaly  ji  s  orchestrou.  Šířka  skény  mě- 
řila asi  35  m,  hloubka  8  m,  výška  asi  1'50  m. 
Srv.  A.  MGller,  Lehrbuch  d.  griech.  Bůhnen- 
alterthúmer,  str.  66—72;  Baumeister,  Denk- 
maler  des  klass.  Altertums,  str.  165,  186, 
192,  197—198.  —  Názvu  6.  užívá  se  dosud 
o  veřejných  budovách,  určených  společen- 
ským zábavám  (hudbě,  divadlu,  plesům).  Tak 
nejznámější  jest  pařížské  Odeon,  zbudo- 
vané r.  1782  a  zvané  též  le  second  Théátre 
Fran^ais,  poněvadž  mělo  s  tímto  divadlem 
společnou  výsadu  provozování  klassických 
her.  Vý, 

SAeUlthliifl^  v.  Norsko,  417tf. 
Aenbiirr  v.  Šoproň. 

Odénao,  ir.  homme  ďarmes^  it.  lanio,  angl. 
trooper,  něm.  Rei8iget\  ve  válečnictví  středo- 
věkém pěší  vojín  nejnižšího  druhu,  obyčejně 
z  družiny  velmože,  rytíře  a  pod.,  táhnoucího 
do  boje  a  aspoň  částečně  obrněný.  O-nci 
tvořili  značnou  čásC  tehdejší  pěchoty.    FM. 

OAealdrchen,  město  v  prus.  vlád.  obv. 
dússcldorfském,  v  okr.  gladbašském,  stanice 
žel.  trati  Gladbach-Stolbcrg,  má  12.832  ob. 
(1895),  nový  katol.  a  starý  cvangel.  kostel, 
učitelský  ústav,  zim.  hospodář,  školu,  starý 
hrad.  elektrickou  dráhu,  nemocnicí,  prádelny 
na  bavlnu  a  přízi,  barvírny  a  tiskárny  na 
látky,  výrobu  plátna,  plyše  a  hedvábí,  jir- 
chářství,  továrny  na  řemeny,  umělou  vlnu  a 
vatu,  doutníky,  asfalt,  sladovnu,  mlýny,  parní 
pilu.  Inářstvi  a  obchod  s  dřívím. 

OdMlse  (ném.Ottensee,  lat.  0/Ao>f  tu  m),  m.  na 
dánském  ostr.  Fynu,  na  1.  bř.  Odenscaa, 
jež  jsouc  kanalisována  v  délce  7  5  km  spo- 
juje O-  8  Odenscfjordem,  prostoupeným 
četnými  ostrůvky,  stan.  trati  Strib-Nyborg, 
s  odbočkami  na  Bogense  a  Svcndborg,  má 
30.268  ob.  (1890).  Ze  4  kostelů  vvniká  got. 
kathedrála  sv.  Knuta,  založ,  ve  Xll.  stol., 
s  ostatky  tohoto  světce  a  králův  Jana  a  Kri- 
stiána lí.,  v  býv.  klášteře  františk.  nemoc- 
nice, klást. knihovna,  zámek,  museum;  značný 
průmysl  (pivovary,  koželužny,  tov.  na  tabák, 
na  stroje  atd.);  čiW  vývoz  vajec,  slaniny, 
masa,  kůže,  ovoce.  O.  jest  hl.  městem  amtu 
(1171  km*  se  136.120  ob.)  a  sídlo  biskupské 

f)ro  ostrov  Fyn  již  od  r.  988.  R.1527  povo- 
ena  tu  svoboda  protest  vyznání. 

Odeasholm,  ostrůvek  v  Baltickém  moři. 
náležející  k  rus.  gub.  estonské  (naproti),  jest 

4  km  dl.,  iVs  km  Šir.  a  má  švédskou  ves 
s  kostelem  a  maják. 

OdlMtwald,  pohoří  v  jižním  Německu,  na 
pr.  bř.  Rýna,  mezi  Neckarem  a  Mohanem, 
z  větší  části  ve  velkovévodstvi  Hessenském, 
z  části  menší  v  Badensku  a  Bavorsku.  Smě- 
rem od  j.  k  s.  měří  75  km,  od  z.  k  v.  je  ši- 
roké 30—53  km.  Na  z.  vypíná  se  příkře  z  ro 
viny  porýnské,  kdežto  na  s.  mírně  skláni  se 
k  rovině  mohanské.  Část  záp.  tvoři  vrstvy  kře- 


mene, rula,  žula,  syenit,  obsahuje  mnoho  ro- 
klin, údolí  a  vrchů  homolovitých  a  jest  malebné 
se  svými  širými  lesy  dubovými,  bukovými 
a  jehličnatými.  Hojné  lomy  pískovcové,  mra- 
morové, čedičové  a  Žulové,  jakož  i  rolnictví, 
vinařství  a  ovocnářství  poskytují  výživy  čet- 
nému obyvatelstvu.  ČásC  východní  skládá  se 
z  pestrého  pískovce  a  má  rovné,  široké  a 
ploché  hřbety  a  široká  údolí ;  z  většího  dílu 
je  porostlá  lesy  jehličnatými;  obyvatelstva 
je  tu  nevalně.  Nejvyšší  kopce  jsou:  Katzen- 
buckel  (708  m),  Kónigsstuhl  (569  m),  Hard- 
berg  (590  m),  Neunkircher  Hóhc  (591  w), 
Krahbí  rg  (543  m),  Malchcnberg  č.  Melibocus 
(520  w),  Dromm  (559  m)  a  j.  Uvnitř  O-u  je 
dobrá  sít  silniční  a  také  dráhy  protínají  jej 
všemi  směry.  V  O-u  je  mnoho  starých  hradů, 
z  nichž  nejznámější  Rodenstein;  u  Grasellen- 
bachu  je  pramen,  kde  prý  Sigfried  byl  zabit 
Hagencm.  Srv.  Windhaus,  Fůnrer  durch  den 
O.  (Darmst,  1896;  5.  vyd.);  Montanus,  Der 
O.  (Mohuč.  1891,  7.  vyd.). 

OdepinAtidélO,lépcodhlomozniti  neb 
odkolesniti,  v.  Kolesna. 

8 der,  něm.,  v.  Odra. 
deran  (Pusty  Raň),  město  v  sas.  hcjtm. 
zvikavském,  v  úřed.  okresu  flóhauském,  žel. 
stanice  na  trati  Drážďany -Sas.  Kamenice,  má 
5515  ob.  (1895),  obv.  soud,  tkalc.  a  obchod, 
školu,  starou  radnici,  výrobu  žel.  nábytku, 
doutníků,  klobouků,  zdravotní  vaty,  džuto- 
vého  zboží,  prádelnu  bavlny,  pivovar  a  jest 
střediskem  čilého  obchodu  a  průmyslu  tex- 
tilního. Na  blízku  zámek  Bdrnichen. 

Oderberg:  1)  O.,  město  v  Rak.  Slezsku, 
v.  Bohumín.  —  2)  O.  (O.  in  Mark),  město 
v  prus.  vlád.  obv.  postupimském  v  kraji  an- 
germůndském,  nad  Odrou  a  při  Želez,  trati 
z  Frankfurtu  n.  O.  do  Angermůnde,  má  4085 
oby  v.  (1895),  obvod,  soud,  got.  kostel,  zbytky 
starého  hradu,  kruhové  cihelny,  kam.  lomy, 
pivovar,  škrobárnu,  výrobu  dřevité  vlny  a 
doutníků,  poblíž  několik  par.  pil  a  dřevař- 
ských závodů,  silný  obchod  s  dřívím  z  Ruska 
a  Haličp  a  výroč.  trhy  na  koně.  Jako  město 
připomíná  se  r.  1259. 

Oderlnt,  dnm  metuant  (lat.),  af  (mne) 
nenávidí,  jen  když  se  ^mne)  bojí.  Citát 
z  Acciovy  tragédie  Atreus.  Dle  zprávy  Sue- 
toniovy  neslo  řím.  císaře  Calipuly. 

Oddrka  (lat.  excoríatio)  je  sedření  po- 
kožky z  kůže,  jakž  povstává  buď  škrabáním 
nehtem  na  př.  při  svěděni  kůže,  nebo  sku- 
tečným odřením  na  př.  při  pádu  třením  kůže 
o  tvrdé  nebo  drsné  předměty.  Při  jedno- 
duché maié  o-rce,  kdy  zpodní  vrstvy  pokož- 
kové nebo  i  škára  se  obnaží,  objeví  se  v  ráně 
kapka  čiré  tekutiny,  mízy,  jež  srážením  vy- 
tvoří ochranný  Škraloupek.  Byla-li  O.  větší, 
přidruží  se  z  potrhaných  cévek  škárových 
k  míze  i  krev  a  tu  vytváří  se  větší  stroupek. 
O.  vyhojí  se  poměrné  rychle  tím.  Že  z  okrajů 
jejích  vybujcním  pokožky  kryt  koŽní  se  do- 
plní. Mechanicky  kryje  se  o.  jednoduchou 
čistou  náplastí.  Při  větším  zranění  družívá 
se  k  okám  i  hlubší  zhmoŽdění,  ano  i  zne- 
čištění rány  prachem,  pískem  a  rozmanitou 


620  Odernhcim  —  Oděssa. 

nečistotou,  tak  že  je  vždy  potřebí  pečlivého  |  hled  na  přístav  a  moře;  ulic  118  (vynikají 
vyčistění  rány,  aby  nenastala  nákaza.  '  Deribasovská ,  Richelieuská,  Jekatérininská, 

Odernheim,  průmyslové  městečko  v  Ba-  Prcobraženská  a  PuŠkinská  [v  ní  domek,  ve 
vorsku,  vlád.  obv.  falcký,  okr.  kirchheim-  kterém  r,  1823  žil  PuSkin]hisou  široké,  slušné 
bolandenský,  na  želez,  dráze  Staudernheim-  dlážděné,  opatřené  chodnfkvt  podle  kterých 
Lautcrtcken,  má  1478  ob.  (1890),  továrnu  na  '  vysázeny  jsou  stromy;  protínají  se  namnoze 
olej,  koželužnu.  pivovar,  uměl.  mlýny,  lomy  I  v  pravých  úhlech;  mají  kanalisaci,  o8vétlcn3r 
na  písek  a  kámen,  vinařství,  chmelařství,  pě-  jsou  hlavně  plynem   (přístav   má   osvétleoí 

^ elektrické).  Voda  vede  se  do  mésta  t  Dné» 

stru  vodovodem  skoro  50 /rm  dlouhým.  Tram- 
way  probíhá  nejdůležítějiími  směry  a  spo- 

Oderský  z  Lideřova,  šlechtický  rod  juic  s  městem  mnohá  výletní  místa  okolní. 
v  knížectví  Opavském  a  Krnovském,  pochá- 1  Několik  sadů  (nejlepší  Aleksandrovský  s  po- 
zející  však  z  Morav^^.  kde  se  připomíná  od  '  mníkem  Alexandra  II.).  Domy  stavěny  jsou 
druhé  po).  XIV.  stol.  (Lidcřov  v  Olomoucku);  I  z  výborného  místního  kamene  stavebního, 
ve  Slezsku  S3  vyskytuje  jako  držitel  panství  |  vápence  s  mnoha  zkamenělinami  (lomy  čá- 
Oder  v  Opavsku  okoio  r.  1440,  v  Krnovsku  ;  stečně  i  pod  městem).  Z  památek  stavitel- 
nabyl  o  něco  pozdčii  statku  Soudíc.  Od  té  ských  jmenovati  jest  Preobraženský  kathe- 
doby  Orští  zůstali  již  ve  Slezsku,  ač  statky  je- 1  drální  chrám  (sobor),  v  němž  pochován  vy- 
jich  se  mnohonásobně  měnily.    Zmínky  za-   soče  zasloužilý  o  O -su  kníže  M.  S.  Voroncov. 


stování  tabáku  a  nedaleko  zříceniny  kláštera 
Disibodenberku. 
Odersch  v.  Oldřiáov. 


sluhují:  Václav  O.  z  L.,  který  pro  účasten- 
ství při  vpádu  Mansfeldově  do  Slezska  (1628) 
ztratil  své  jmění  konfiskací,  KrištofaAdam, 


(Chrám  založen  byl  r.  1795;  ale  mnohokráte 
přestavěn.)  Z  ostatních  pravoslavných  ko- 
stelu  (celkem  jest  jich  23,  vedle  22  menších 


kteří  v  první  pol.  XVII.  stol.  byli  zemskými  i  kaplí  při  různých  ústavech  dobročinných  a 
soudci  v  knížectví  Opav.ském,  Bedřich,  kter^  '  podobných)  zasluhuje  zmínky  kostel  Uspěn- 
současné  týž  úřad  zastával  v  Krnovsku,  Jiří  ský,  Trojický  a  kostel  i  klášter  arch.  Mi- 
Adam  (f  1671),  zemský  soudce  opavský,  a  |  chacla.  (Kromě  pravoslavných  chrámů  jest 
Jan  Václav  (f  1695),  který  byl  rovněž  zem.  tu  kostel  staroobřadnický,  katolický,  armen* 
soudcem  a  pak  sloužil  u  vojska  v  Uhrách,  ský,  dva  kostely  evang.,  anglikánský,  osm 
Antonín  -f  ok.  r.  1722)  byl  povýšen  do  '  synagog  vedle  mnoha  Židovských  modliteben, 
stavu  panského,  ale  již  r.  1708  rozprodal  své  I  karaitská  a  muhammedánská  modlitebna; 
statky,  jím   jméno    O.    v    dějinách   zaniká. '  5  hřbitovů.)  Císařský  (dříve  Naryškinův  pa- 


ErbÓ-ch  z  L.  byl:  mlýnské  kolo  v  modrém 
poli  s  3  pštrosími  péry  nad  přilbou  (2  péra 
modrá,  prostřední  bílé). 


lác),  Voroncovský  palác,  radnice  (duma;  před 
ní  PuŠkinův  památník),  městská  veřejná 
knihovna,  universita,  soud, trestnice; nádraží; 


Oderwitz,  tři  průmyslové  vsi  v  sas.  kraj.  \  z  novějších  budov  vyniká  městské  divadlo 
hejtmanství  budyšínském,  na  Žel.  trati  Eibau-  (z  r.  1873),  pošta,  passage,  ale  zejména  nád- 
O.  a  Lubij  (Lóbau)-Žitava,  mají  Dolní  O.   herna,  ve  Áorent  slohu  postavená  a  malbami 


s2534ob.,  HorníO.  s3665ob.  a  Prostřední 


N.  N.  Knrazina  ozdobená  bursa  (stála  1  milí. 


O  sy  jest  její  přístav,  zaujímající  plochu 
skoro  1*5  km^,  zcela  moderně  zařízený,  chrá- 
něný vlnolomem  více  než  1  km  dlouhým,  ale 
přece  jen  často  trpící  jihovýchodními  vétry 


O.  s  923  obyv.  (1890),  bělidlo  a  četné  to-  rub.).  Nad  úžlabinami  prorývajícími  planinu, 
várny  a  závody  na  výrobu  zboŽí  textilního. '  na  níŽ  město  vystavěnoi  zbudovány  mosty 

Oderzo,  město  v  ital.  provincii  treviské,  |  (kamenný  Stroganovský,  železný  Policejský 
v  Benátsku,  na  želez,  trati  Trcviso-Motta  di  ]  a  j.),  aby  docíleno  bylo  přímého  spojení  ulic; 
Livenza,  s  6668  obyv.  (1881);  má  kostel  ze  ,  horní  čásfměstas  dolní  přímo  spojujeohromné 
XIV.  stol.,  technickou  školu,  továrny  na  klo-  schodiště  (asi  28  m  vysoké,  mající  nahoře 
bouky  a  rosolky,  vinařství,  zemědělství,  hed- 1  asi  11,  dole  skoro  20  m  šířky)  o  200  stup- 
vábnictví  a  rozsáhlý  obchod  s  vínem.  '  nich,  jedna  z  největších  toho  druhu  staveb 

Odéssa  (O^ecca),  új.  město  rus.  gubernie   na  světě.  Nejvlastnější  ovšem  znamenitosti 
chersonské,  nejdůležitější  rus.  přístavní  město 
černomořské,  na  40<»  28'  36"  s.  š.,  30®  45'  33" 
v.  d.  od  Gr.;  leží  z  větší  části  na  planině 
v  step  přecházející,  z  menší  pod  svahy  na 

nízkém  pobřeží.  Podnebí  jest  nestálé,  ale ,  a  zamrzající.  Celou  jeho  plochu  rozdělují 
celkem  mírné.  Průměrná  roční  teplota  96®C.  mola  v  několik  přístavů,  jež  sluji  (počnouc 
Mrazivých  dnů  ročně  60;  mlhavých  35—40. !  od  jihozápadu):  Karantenský.  Nový,  Uhelný, 
O.  tvoří  s  nejbližším  okolím  samostatný  |  Praktický, >ellingy«  a  Kazenný  (státní).  Rovno- 
správní  okres  (gradonačalstvo)  vyňatý  z  právo-  j  běŽně  s  nábřežím  postavena  »cstokaaac,  most 
moci  gubernátora,  mající  asi  470  km*.  Město  více  než  4  km  dlouhý,  6  m  vysoký,  opatřený 
samo  skládá  se  z  vnitřního  města  a  před-  kolejemi,  po  němŽ  dopravuje  se  zboží,  ze- 
městí,  jež  slují  Peresyp,  Novaja  SI  o- 1  jména  obilí,  zvláštními  vozy  na  mola  i  přímo 
bodka,Moldavanka,Bugajevka,  tobilní '  na  lodi.  Ostatní  náklad  nerušené  dováží  se 
město«  {chlěbnyj  gorodok),  mlýnská  čtvrť  do  přístaviště  cestami  pod  mostem;  k  snas* 
(meljnicy),  Voroncovka.  Náměstí  jest  12;  '  šímu  nakládání  obilí  zřízeny  4  >konvejery<, 
na  Soborném  je  památník  Voroncova,  na  Je-  pro  vykládání  nafty  zvláštní  »naftovody<  a 
katěrininském  Kateřiny  II.;  několik  tržišť;  I  ohromné  železné  reservoiry.  Z  elektrické  sta- 
s  dvou  boulevardů  (Nikolajevský  a  Nový) '  nice  v  přístave  umístěné  osvětluje  se  nejen 
překrásný,  svého  druhu  takořka  jediný  po-   zvenku  přístav,  ale  i  vnitřní  mrístnosti  ohrom- 


Oděssa. 


621 


ných  skladiiC,  tak  ic  molno  i  v  noci  skládati 
a  nakládati  xboií.  Na  >ellingách«  se  lodi  jed- 
nak opravQJÍ,  jednak  nové  buduji.  Při  nich 
jsou  veliké  dííny  strojnické.  O.  jest  sídlem 
gradonačalníka  a  pfislnáných  úhidů  správ- 
ních, policejnicb,  semských,  přístavních  (ka- 
ranténní oddélení);  jest  ta  arcibiskup  (chcr- 
sonsko-odésský),  konsistoř;  sídlo  velitele 
odésského  vojenského  okruhu,  vojenská  ve- 
litelstvi  pinko  k-iicích  tu  posádkou  a  roz- 
manité úřadv  vojenské;  vrchní  okružní  a  ob- 
chodní soud;  finanční  úřady;  celnice,  cen- 
sora, poita,  telegraf,  telefon;  správa  odés- 
ského ndebného  okruhu,  chcrsonsko-bessarab- 
ská  gul),  správa  státních  statků,  ředit  jiho- 
záp.  horního  okruhu  a  novorossijských  ob- 
chodních přístavů;  oddélení  ředitelství  jiho- 
západ, ieleznic,  19  konsulátů.  Škol  má  O. 
celkem  319.  V  čele  jest  novorossijská  uni- 
versita (k  níi  pravé  přibyla  scháxejici  dosud 
fakulta  medicínská)  s  kabinety  a  ústavy  (prů- 
mémé  600  stud.);  pét  mužských  a  dvé  žen- 
ská veřejná  gymnasia  (vedle  péti  soukro- 
mých ienskýoi),  dvě  reálky,  duchovní  se- 
minář a  učilišté,  veřejné  a  soukromé  Skoljr 
obchodní,  junkerské  péši  učilišté,  kadetni 
ftkola,  několik  vicetřidních  méstských  Skol, 
soukromé  Školy  rúzoých  konřessi,  školy  za- 
hradnická, technicko- železniční,  řemeslnické, 
kreslířská  a  hudební,  ústav  šlechtičen ;  škola 
pro  porodní  báby  a  slepce;  77  škol  národ- 
nich.  Z  biblioték  vyniká  veřejná  městská 
(120.000  sv.).  Museum  společnosti  histori- 
cké a  archaeologické ;  umělecké  museum, 
galerie  hr.  M.  M.  Tolstého;  lidová  auditoria 
(při  nich  divadla  a  knihovny).  Sedm  denníků 
(»Odésskij  Lístok««  >Oděsskija  Novosti«  a  j.) 
a  21  jiných  listů  polit.,  vědeckých  a  odbor- 
ných; třicet  knihtiskáren  oděsských  vydá 
ročně  přes  600  knih  (celkem  vice  než  1  milí. 
v^iskŮ).  Mnoho  rozmanitých  spolků:  histo- 
ricko archaeologícký,  přírodozpytný,  techni- 
cký, umělecký,  lékařský,  právnický,  zvěro- 
lékařský,  hudební,  balneologický,  hospodář- 
ský, zahradnický  a  řada  jiných.  Několik  ne- 
mocnic městských,  soukromých  a  vojenských, 
porodnice,  bezplatné  ambulance  (celkem  30 
ústavův).  Koupele  mořské  zejména  v  blíz- 
kém okolí  města  (Arkadie,  všecky  tři  Fon- 
tány, Lanžeron).  Proslulýcíi,  zejména  v  po- 
slední dobé  hojně  navštěvovaných  koupeli 
v  límáncch  oaésských  uživá  se  již  od  roku 
1834;  zvelebeny  postavením  rozsáhlých  lázeň- 
ských místností  jednak  obecním  nákladem 
(při  Kojaljnickém  a  Andrejevském  limánu 
nádherné  městské  lázně),  jednak  nákladem 
soukromníků.  Vedle  koupeli  v  slané  vodě  li- 
mánu užívá  se  lázní  bahennich.  Pomoci  hle- 
dají tu  hlavnč  nemocni  skroíulosou,  rheuma* 
tismem,  pakostnicí,  nervovými  a  kožními  ne- 
mocemi. Lékařů  jest  v  O-se  na  400,  lékáren 
34.  Obyvatelů  má  O.  405.041  (1897).  Vedle 
Rusů  jsou  to  zastoupeny  nejrozmanitější  ná- 
rodnosti (i  hojně  Čechů).  Vedle  pravoslav- 
ných (55Vt)  nejčetnější  jsou  židé  (347o) ;  Němci, 
četní  v  městě,  mají  i  na  blízku  O-sy  kolonie. 
Rozpočet  městský  činí  kol  5^'^  milí.  rublů. 


Průmysl,  dnes  již  velmi  značný,  stále  se 
vyvíjí;  celkem  jest  tu  asi  450  velkých  prů- 
myslových závcKlů,  jež  zaměstnávají  22.000 
dělníkův  a  vvrobí  ročně  asi  za  50  milí.  rublů 
zboží;  vyniká  mlynářství  (17  parních  mlýrů"), 
cukrovarstvi,  pivovarství  (5  piv.),  koželužstvi, 
továrny  na  tabák,  železárny,  továrny  na  ho- 
spod, stroje,  na  zpracování  dŽuty,  na  mýdlo, 
makkarony  a  nudle,  olejny,  solivarstvi  (na 
límánech).  Význam  O-sy  spočívá  však  přece 
jen  v  obchodě.  Kdežto  r.  1822  přivezeno 
do  O-sy  zboží  asi  za  2  milí.  a  vyvezeno  za 
4,  dnes  jest  O.,  pokud  o  vývoz  běží,  prvním 
městem  ruským  (vyváží  asi  dvakrát  více  než 
Petrohrad;  r.  1896  za  96  milí.  rub.)  a  vzhle- 
dem k  obchodu  přívoznému  (r.  1896  za  44  milí. 
rub.)  předčí  ji  pouze  stolice  nad  Něvou.  Hlav- 
ním předmětem  vývozu  jest  obilí  (celkem 
57  milí.  pudů  nejvíce  pšenice;  proto  bývá 
O.  i  nazývána  >pšeničné  město«),  mouka, 
cukr,  lněný,  konopný  a  řepkový  olej,  mák, 
rozmanité  konservované  ryby,  dobytek,  vlna, 
sukno,  bavlněné  látky,  tabák,  líh,  petrolej. 
Dováží  se  bavlna,  olivový  olej,  čerstvé  ovoce, 
čaj,  káva,  koření.  Železo,  kamenné  uhlí,  sta- 
vivo, stroje.  Spojení  s  vnitrozemím  obstarává 
Železná  dráha.  K  přístavu  oděsskému  ná- 
leží celkem  135  parníků  v  a  170  plachetních 
lodí  velikých  a  112  parníkův  a  342  plachetni 
lodi  menší.  R.  1896  přibylo  do  přístavu 
1224  lodí  z  ciziny  (1192  parních)  a  vyplulo 
do  ciziny  1182;  lodí  pobřežní  plavby  ko- 
najících připlulo  5201  a  vyplulo  5297.  Z  lodí 
ze  zámořská  přicházejících  první  místo  za- 
ujímají anglické,  druhé  ruské,  třetí  rakou- 
ské atd.  Pravidelné  spojení  osobní  s  černo- 
mořskými  a  jinými  přístavy.  Největší  počet 
ruských  lodí  náleží  Ruské  společnosti  paro- 
lodni  a  obchodní  (Rosskoje  obščestvo  paro- 
chodstva  i  torgovlí)  založené  r.  1857,  jež 
má  tu  svou  hlavní  kancelář.  (Kromě  toho 
jsou  tu  kanceláře  >dobrovolného  lodstva«, 
Společnosti  paroplavby  po  Azovském  moři* 
Černomořsko-dunajské  společnosti  paropla- 
vební.) Průmysl  a  obchod  podporuji  rozma- 
nité ústavy  peněžní.  Jest  tu  odbočka  Říšské 
banky,  Zemská  banka  chers.  gub.  atd.,  cel- 
kem 16  velikých  bank;  kanceláře  mnohých 
pojišťoven,  kommissionářských  a  dodava- 
telských závodův. 

O.  založena  r.  1794  na  staré  kulturní  řecké 
půdě  (svědčí  o  tom  i  hojné  nálezy  archaeo- 
logické) na  rozkaz  Kateřiny  II.  přející  si 
trozŠířiti  obchod  ruský  po  Černém  mořic. 
Tehdy  byla  na  tom  misté  nepatrná  turecká 
vesnice  a  pevnůstka  Hadžibej,  jíŽ  Rusko  do- 
bylo r.  1789.  Městu  dáno  jméno  dle  staro- 
řecké osady  Odessos,  jež  stávala  nu  blízku. 
Budovatelem  přístavu  a  města  byl  viceadmi- 
rál  de  Ribas  a  ing.  de  Voland.  ťo  smrti  cí- 
sařovniné  sice  práce  zastaveny,  ale  r.  1800 
znovu  v  nich  pokračováno  nákladem  magi- 
strátu městského.  Alexandr  1.  velmi  přál 
O-se.  Za  něho  O.  stala  se  samostatným  měst- 
ským okresem  a  pod  správou  prvního  gra- 
donačalnika,  vévody  Emanuela  Richelieua 
(1803—1814),  rozvíjela  se  tak  rychle,  že  r.  1813 


622 


Odeum  —  Oděv. 


mela  jil  35.000  obyvatclQv  a  stala  se  jak  ad- 
ministrativDÍm,  tak  obchodaim  střediskem 
jiini  Rusi.  Za  nástupce  Richelicuova,  hr.  Lan- 
gerona  (Lanierona),  O.  prohlášena  za  přístav 
svobodný,  jimi  lOstala  ai  do  r.  1849.  Od  roku 
1823  po  třicet  let  spravoval  O  su  a  celí  Kovo- 
rossijskí  kraj  hr.  M.  S.  Voroncov.  V  dobé 
jeho  sprúvy  vznikly  i  svůtoinámč  tcd  laxní 
limánoví.  R,  1832  O.  mela  již  60  000  obyv. 
Za  války  krymské  loďstvo  francuuzsko-an- 
glické  bombardovalo  O-su  10.  dubna  1S54: 
350  délům  nepřátel  odpovídala  A  díla  řízená 
Btatným  diSstojnikem  Šíegolevem.  (Dnes  proti 
útoku  se  strany  mořské  zabczpefuji  O-su 
zřízené  r.  1876  pobřežní  batteric)  Roku  1863 
zasedala  v  O  -  se  po  prvé  duma  (obecní 
rada).  Mor,  cholera  a  neúrodná  léta  nejed- 
nou O-su  poškodily.  Za  války  rusko-ture- 
cké  a  hlavně  blokádou  r.  1877  velice  utrpčl 
obchod.  —  Srv.  Smoljaninov,  Tstorija  goroda 
O-sy  (Zapiskl  Od.  ObSfestva  Isloriji  i  Drcv- 
nostéj,  III.  sv.);  Kochanskij.  O.  za   100  lét 


G.   Karant,   Oděssu,  jeja 
orly,  1901. 

Oděsský  Újezd  má  na  9767  fcm*  606.077 
obyvatelů,  z  čehoí  na  obyvatelstvo  městské 
připadá  425.740.  Fp. 

Odsam  v.  Ůdeioii. 

Od«iir  (-dórl.franc,  vůně;  o-a  voňavky. 

Odév  (oblek,  šat)  slouji  ochraně  těla 
proti  nepříznivým  (zejména  nízkým)  stupňům 
teploty,  proti  náhlým  změnám  teploty,  proti 
Škodlivýmvlivflm  mechanickým, proti  vlhkosti. 
prachu;  zároveň  vyplňuje  jakýsi  úkol  mravni 
a  aesthetický.  Po  stránce  negativní  pak  nutno 
o.  se  stanoviska  zdravotního  charakterisovati 
tak,  íe  nemá  pro  tělo  z  nošení  oděvu  vzni- 
kati iádná  škoda,  anebo  aspoň  íe  má  býti 
ikoda  co  možná  nejmenší,  a  konefně  nemá 
příliš  zabraňovati  výméně  vz'luchu  na  povrchu 
těla.  Ježto  pak  v  rozmanitých   povoláních, 

fiodnebich,  dobách  ročních  i  denních  jcdnot- 
ivé  uvedtné  požadavky  s  nestejnou  inten- 
sitou se  o  své  vyplním  hlásí,  jest  také  se- 
strojeni o-u  dle  těchto  poměrů  velmi  roz- 
manité, jak  co  do  rozsahu,  ve  kterém  o.  tělo 
pokrývá,  tak  co  do  tvaru  i  konečně  co  do 
materiálu,  z  něhož  je  vyroben.  Jsou  tu  nej- 
rozmanitější přechody  od  případů,  kde  se  o, 
naprosto  rovná  nulle,  až  ke  koženému  obalu 
Eskimáka,  z  něhož  sotva  oči  a  nos  vyčnívají. 


od  lehkého,  volního  o-u  námořníkova  k  ob- 
leku všude  těsně  přili^haiicimu  a  všech  vlají- 
cích částí  prostému  dělníka,  zamístnanébo 
meii  běžícími  stroji. 

Matřriál,  z  něhož  o.  se  zhotovuje,  je  velmi 
rozmanitý.  Nejčastěií  jsou  to  tkaniny  (vlněné, 
bavlněné,  lněné,  hedvábné),  mimo  to  používá 
se  léi  gummy,  kožišín.  kfiie,  slámy,  plsti, 
korku  (na  klobouky).  Struktura  veškerých 
těchto  materiálii  {vyjma  gummu,  které  ae  po- 
užívá jen  občasně  ke  ivláStnimu  účelu:  ochraně 
proti  mokru)  vyznačuje  se  tím,  íe  mezi  Iri- 
mečky  látky  samotné  jest  hojně  dutinek  3 
prostorů  viduchem  vyplněných,  kterýžto 
vzduch,  jak  dále  bude  uvedeno,  hraje  úlohu 
nad  míru  důležitou  a  je  tedy  podstatnou  sou- 
částí látky  oděvní,  ba  možno  říci,  Íe  ve  vět- 
šině případů  t<'nto  vzduch  právě  hraje  hlavní 
úlohu  a  trámečky  tkaniva  tvoři  jen  jakousi 
kostru  látky  oděvní.  Nebof  ve  všech,  í  nej- 
hustších, tkanivech  jest  obsaženo  aspoň  50°/, 
vzduchu  na  objem,  ve  flanelu  dokonce  90% 
a  ve  chlupech  koiišíny  98%, 

Jak   již    z    výpočtu    materiálii 
oděvních  patrno,  nejvíce  do  oči 
bijící  společná  jejich  vlastnost  je 
ipatná    vodivost    tepelná,    nebot 
ochrana  proti  extremním  stupňům 
teploty   je,   čeho  pFedevJím    od 
látky  oděvní  žádáme.    Tato  špat- 
ná vodivost  tepelná  je  však  způ- 
sobena v  míře  daleko   převážné 
vzduchem  v  oděvní  látce  obsa- 
ženým, nebof  vzduch  je  mnohem 
iicí  jik  veU     horším  vodičem  tepla  neí  viech- 
Djib  litek.      ny   základní    hmoty   látek   oděv- 
ních: 
je-li  vodivost  tepelná  vzduchu   ..,.==    1 

pak  jest   •  >        vlny    ^   6-1 

»       .      t  .         hcífváhí    .   .  .  .  =  19-2 

>      •      »  »        bavlny  a  Inu   .  =  29-9 

Jest  tedy  jasno,  že  pro  vyrobeni  látky  hodní 
teplé  je  mnohem  méně  důležitá  theoreticky 
otáika,  z  jakého  vlákna  jí  ibotoviti,  nef 
otázka,  jak  toto  vlákno  zpracovati  v  látku, 
aby  v  ni  bylo  uzavřeno  co  nejvíce  vzduchu. 
Poměr  tento  budiž  znázorněn  těmito  čísly 
udávajícími  v  procentech  volumen  vzduchu 
v  některých  látkách  oděvních: 

likladni  lulka  plámo      Iiikol     'fliuil 

len    50  .  .  73  .  .  — 

bavlna 62  ,   .  85  .  .  89 

hedvábí —  .  .  83  .  .  — 

vlna —  .  .  83  .  .  92 

Ovi:m  naprosto  jednostejná  jakost  vlákna 
přece  mni,  jak  téí  z  uvedené  tabulky  patrno: 
nejméně  vzduchu  při  stejném  způsobu  zpra- 
cování obsahuji  látky  lněné,  nejvíce  vlněné 
a  mezi  nimi,  ač  vlněným  blízko,  jsou  látky 
bavlněné.  To  lze  vyložiti  —  mimo  poměrně 
značnou  vodivosti  základní  bmoty  lněného 
vlákna  (v.  hořejší  tabulku)  —  tvarem  vláken 
tčch:  vlákno  lněné  tvoři  válec  dosti  rovný, 
hladký;  vlákno  bavlněné  šroubovitě  stočeno'a 
stuhu  a  vlákno  vlněné  válec  dosti  pokřivený, 
pokrytý  odstávajícími  šupinkami;  i  jest  pa- 


tmo,  le  ve  iroubovitých  lávitcch  vlákna  ba- 
vlnénébo,  jakoii  mezi  iupiDkami  vlákna  vIdS- 
oého  jil  při  fcaldém  jedDOtlivém  vláknu  sa- 
mém o  sobe  ae  do  látky  pfivádi  zoaíné 
mnoiatvi  vtducbu. 

KoDcíní  vedle  mnoistvi  viduchu  v  látce 
obsaíeného  (a  vedle  tepelné  vodivosti  lá- 
kladni  hmoty)  roíhoduje  jeit&  zpracování 
vlákna  o  tepelné  vodivosti  látky  také  v  tom 
smíru,  ie  —  i  pfi  stejném  volumovém  za- 
stoupeni vzduchu  v  látce  —  íím  vlče  vláken  '■ 
leli  rovnobéínČ  s  plochami  teplo  odevzdá- 1 
vajlcimi,  tím  je  vedení  tepla  měnil  a  čím  ' 
více  jich  v  látce  směfuje  kolmo  k  oněm 
plochám,  tím  je  vedení  tepla  včtiíi. 

2e  oviem  láleií  vodivost  tepelná  téi  na 
tom,  jak  silná  jest  vrstva  látky,  rozumí  se 
na  lákladi  uvedeného  samo. 


év.  623 

ohromná  mnolstvf  teploty  (zmokne-li  voják 
úplné,  potřeboval  by  na  vyiuieni  iatu   na 

tele  asi  2500  kalorií,  t.  j.  asi  takového  množ- 
ství tepla,  jaké  télo  za  t*  hodin  při  mírné 
práci  vfibec  produkuje).  Již  t.  zv.  hygroako- 
pická  voda  (páry  vodní  vláknem  sucným  le 
vzduchu  pohlcené')  ve  značné  míře  zvyiuje  vo- 
divost tepelnou  vlákna  (na  př.  u  vlny  o  109Vo. 
u  bavlny  o  167o)-  Jak  pílsobi  pak  imokřcní 
na  vodivost  ti;pelnou  ceič  látky,  ukaiuje 
tato  tabulka: 


vlnĚný  fianei    .  .  .  0'000723  0-001136  l:f56 

vlnění  trikot   .  .  .  0000656  0-001425  1:217 

bavlněné  plátno   .0000810  0'002750  1:3-39 

loden 0-00OT35  0-001896  1:2-58 

zimní  íesaná příze  0000715  0001438  1:2-01 


Budil  zde  uvedena  jeitě  tabulka,  udávající 
vodivost  tepelnou  některých  látek  —  rozličné 
xákladní  hmoty,  rozličné  zpracovaných  a  roz- 
ličné silných  —  jak  se  jich  v  praxi  pouíivá 
(tepelná  vodivost  jest  udána  v  kaloriích  na 
1  cm*  plochy,  1°  tepelného  rozdilu  na  obou 
plochách  látky,  1  vteřinu): 


loden 

.  3-00  . 

.  0000253 

simní  česaná  příze 

.  2-50  . 

.  0-000293 

bavlnéný  Uikot    .  . 

.  2  25  . 

.  000O425 

vlněný  trikot  .  .  . 

.  1-12  . 

.  0-000635 

letní  česaná  příze  . 

.   100  . 

.  0  000772 

bavlnéný  trikot    .  . 

.  101  . 

.  0000994 

vlněný  trikot  .  .  .  . 

.  0-46  . 

.  0-002053 

Inéný  trikot  .... 

.  0-30  . 

.  0-003953 

lněné  plátno    .  .  . 

.  0-23  . 

.  0-005795 

nejjemnéjil  bavlna  . 

.  0  15  . 

.  0-005913 

Dúleíitý  vliv  na  tepelnou  vodivost  látek 
oděvních  má  vlhkost;  vliv  ten  je  trojí: 
1.  vytlačeni  části  vzduchu,  tedy  součásti  pro 
isolaci  tepelnou  ncjdfllcittéjji,  a  2.  pfírQstek 
poměrné  dobrého  vodiče:  vody,  jení  3. mimo 
to  jeitě  jsa  prchavý,  při  vypařováni  pohlcuje 


d*hcdvibl,    i4,£,H'iainé  dcuhy  vlny. 

Tato  tabulka  ukazuje  jasně,  ie  vodivost  te- 
pelná zmokřením  mnohem  méné  se  zvyiuje 
u  látek  vzduchem  bohatých  ncí  u  látek  málo 
vzduiných,  hladce  tkaných  (plátno),  aíelálky 
vzduchem  bohaté  i  za  mokra  jcštč  mnohem 
více  >hřejf*  nei  látky  ncvzdujné;  a  to  ze- 
jména proto,  le  i  při  značném  navlhčeni  zů- 
stane v  nich  značné  mnoiství  vzduchu,  kdeltu 
na  př.  u  plátna  zmokřenim  viechcn  vzduch 
skoro  úplně  se  odstraní,  jak  ukaiuje  tato 
tabulka:  „, .        j    ,.  u 


vlnčný  Haněl  ......  92  ..  80 

bavlnéný  ťlanel    ....  89  ..  72 

hedvábný  trikot  ....  83  ..  50 

vlněný  »      ....  83  ..  61 

bavlnéný        »        ....  85  ..  62 

lněný  »       ....  73  ..  31 

bavlněné  plátno  ....  52  .  .  — 

Jest  patrno,  ía  o.  podobné  jako  chrání 
proti  trvalému  účinku  nepříznivých  stupúO 
teploty,  tak  téi  poskytuje  ochranu  proti 
náhlým  změnám  teploty:  jestli  jakýmsi  ně- 


624  Oděv. 

kolikavrstevným  reservoirem  teploty,  jehož  Ochrana  proti  vlhkosti  ve  dvojím  směru 
všemi  vrstvami  změna  vnější  teploty  musí  padá  na  váhu:  1.  ochrana  proti  přístupu 
se  propracovati,  než  se  dostane  na  tělo  vlastní,  vlhkosti  ze  zevnějáka  k  télu:  nepromokavé 
Jednotlivé  vrstvy  tohoto  reservoiru  tepe!-  látky,  kůže  bot;  2.  šat  má  připouštěti  snadné 
něho  —  šatu  —  tvoři  pak  svou  teplotou  po-  vypařování  potu  produkovaného  kofí  a  to 
nenáhlý  přechod  mezi  teplotou  téla  a  tep- ,  tím  způsobem,  aby  vůbec  nedošlo  na  kůži 
lotou  vnější,  jak  ukazuje  tato  tabulka:  co   možná  k  žádnému   viditelnému  nashro- 

Teplota  v  různ.  vrstvách  ou    pH  xqo   p^j  260   máŽdéní  potu,  poněvadž  to  je  vždy  přizna- 

tepioty  vzduchu   kem,  žc  atmosféra  šatstva  je  příliš  nasycena 

povrch  kabátu 218'*    28*0*   parami   vodními,   že   se   vypařování   neděje 

mezi  kabátem  a  vestou 231^    28'8*  i  měrou  dostatečnou.  A  atmosféra  parami  na- 

mezi  vestou  a  lněnou  košilí .  .  .  24*4*  293*'  sycená  činí  Člověka  k  práci  —  i  lehké  — 
mezi  lněnou  a  vlněnou  košilí  .  .  23'2^  296^  nezpůsobilým.  Mimo  to  ukládání  tekutého 
mezi  vlněnou  košilí  a  kozí    .  .  .  32*7^    32*1' ,  potu   v  šatstvu  vede  ke  všem  ncpřístojno- 

Tabulka  tato  ukazuje  také  důležitý  fakt,  |  stem  souvisícím  s  mokrým  šatem,  o  nichž 
že  změny  teploty  vzduchové  odrážejí  se  hlavně  výše  bylo  mluveno.  Proto  je  opět  důlcŽito 
jen  v  povrchních  vrstvách  šatu,  kdežto  tep-  používati  látek  co  možná  vzdušných  a  tako- 
lota  na  kůži  samé  se  mění  velmi  málo.  .  vých,   ve   kterých   zmokřením   se    nevyplní 

V  jaké  míře  je  potřebí  takovéhoto  něko- '  příliš  velká  čásf  pórů  vodou  (v.  výŠe),  tak  že 
likavrstevného  reservoiru  tepelného,  aby  i  při  vlhkém  šatě  jest  odpařování  moŽné. 
chránil  tělo  od  přílišných  ztrát  tepla,  t.  j.  Tato  propustnost  o-u  pro  proudy  vzdu- 
aby  jeho  pomocí  tělo  nastavovalo  vzduchu  '  chove  je  pak  také  ještě  v  jiném  směru  dů- 
plochy  chladnější,  méně  od  teploty  vzduchu  leŽita:  je  věcí  nade  vši  pochybnost  zjištěnou, 
se  lišící  a  tedy  méně  teplotv  odevzdávající,  že  člověk  snadno  zchoulostiví  vůči  vlivům 
vysvítá  z  tohoto  přikladu:  Při  14*8^  teploty  teploty,  chrání  li  příliš  úzkostlivě  svou  kůži 
vzduchu  ukazoval  povrch  kůže  muže  ncodě- 1  i  od  mírného  dráždění,  jež  působí  styk  kůŽe 
něho  31*8®  (tedy  rozdíl  17*),  po  oblečení  s  vanoucím  vzduchem,  a  naopak  zase  roz- 
vlněné košile  povrch  její  již  jen  28-5'  (rozdíl  umně-li  kůži  takovým  vlivům  vydáváme,  Ire 
13-7*),  po  přidání  lněné  košile  na  povrchu  ;  se  snadno  »otužiti«  vydatně  i  proti  násil- 
24  8**  (rozdíl  lO**),  dále  vesty  22'9®  (rozdíl  nějším  změnám.  V  šatě,  zhotoveném  z  látek 
8*1'),  kabátu  19'4<*  (rozdíl  4*6).  —  Při  14*  tep- ,  vzdušných  a  přiměřeně  vnéjSí  teplotě  silném, 
loty  vzduchu  a  nahém  těle,  t.  j.  rozdílu  te-  pak  pravě  přichází  k  platnosti  tento  blaho- 
pelném  23^  nastává  tak  prudké  ochlazování  |dárný  vliv  vnějších  pohybů  vzdušných,  při- 
těla.  Že  to  lze  vydržeti  jen  malou   chvilku,   měřené  zmírněných.  I  při  úplném  klidu  vnéj- 

Zároveň  jest  z  uvedeného  příkladu  jasno,  >  Šího  vzduchu  trvá  ve  vzdušném  šatě  proud 
jak  veliké  stálé  ztráty  tepla  a  tím  sil  těles- ,  vzduchu  povrch  kůže  omývající,  iení  se  po- 
ných  trpí  chudí  lidé,  nemající  dostatečného  '  hybuje  směrem  vzhůru  a  podmiuěn  je  vy- 
o-u.  Pokusy  je  zjištěno,  že  průměrný  oblek  tlačovánim  lehčího  otepleného  vzduchu  šatů 
uspoří  —  oproti  nahému  tělu  —  studenějším  vzduchem  vnějším.  Uvedu   ne- 

při 10"  teploty  vzduchu  337©  ztráty  tepla       které  příklady  o  propustnosti  pro  vzduchové 
>    2l*>      »  »        28%      »  »  proudy.    1  cm^  vzduchu  projde  skrze  1  cm^ 

Mnohem  menší  úlohu  než  vedení  tepla  plochy  (při  rozdílu  tlakovém  na  obou  stra- 
v  šatstvu  hraje  sálání:  hladké  látky  vyká-  nach  0*42  mm  vody)  při  vrstvě  látky  1  cm 
zují  menší  sáláni  než  chlupaté  a  drsné,  ^mo- '  silné 

křením  se  také  sálání  zvyšuje  (asi  o  Va)-  —   hustou  bavlněnou  látkou  .  .  za  76*3  vteřiny 
Značné   rozdíly  jeví    se    u    látek    oděvních   vojenským  suknem  na  kalhoty   »    15*7        > 

v  absorpci  sálavého  tepla;   hlavní  úlohu  tu '  vlněným  trikotem     »     5*7        > 

hraje  barva:  absorbuje-li  bílá  barva  100,  pak   lodenem »     2'S        » 

světle  žlutá  102,  temně  žlutá  140,  světle  ze-   bavlněným  trikotem »      1*1        » 

lená    152,   temně   zelená   161,   červená   168,   Vodelovou   tkaninou    (směs 

světle  hnědá  198,  černá  208.  |        vlny.  bavlny,  lnu) »     0*3        > 

V  jaké  míře  sálání  tepla  mění  se  o-em, ,  Z  nošení  o-u  nemá  tělu  vznikati  Žádná 
znázorňuje  tento  pokus:  '  škoda  tlakem,   t.  j.  hlavní  zásadou  tu  musí 

sálání  nahé  kůžc 100  |  býti,  že  o.  je  pro  tělo  a  Že  je  docela  zvrá- 

»       po  oblečení  vlněné  košile    73  ,  ceny  způsob,  chceme-li,  aby  tělo  přizpůso- 

>  »  přidání  lněné  košile  .    60  bovalo  se  o-u.  Příroda  mstí  se  za  kaŽaé  ni- 

>  >       »        vesty 46  silí;  zejména  zavržení  hodný  je  způsob  vtJa- 

»         »       »        kabátu    ....    33  čovati  hrudník  vyvinujících  se  útlých  děvčat 

Ochrana  proti  mechanickým  vlivům  hrub-  do  šněrovaČky  a  rovněž  tak  způsob  oboiiho 

ším  padá  na  váhu  hlavně  jen  u  obuvi  (po-  pohlaví  skřípati  svoje  nohy  v  hodně  útlých 

dešev)  a  v  některých  zvláštních  případech:  botičkách,  ač  tato  nectnost  neúčinkuje  tak 

na  př.  u  horníků  kožené  fleky  na  kalhotách  škodlivě  na  celý  organismus,  jako  tomu  jest 

ke  sjíždění,  u  jezdců  na  koni,  přílby  u  vo-  u  oné.   Sněrovačky  možno  zcela  dobře  na- 

jáků  a  pod.  Avšak  i  obyčejný  o.  chrání  nás  hraditi   pevnějšími  živůtky,  zavěšenými    na 

vydatně  od  menších  vlivu  mechanických  sklá-  malých  šlích  na  ramena,  zejména  při  pouii- 

daje  se  z  vláken   více  méně  pružných  (ze-  váni  vrchniho  šatu  na  prsou  volného,  řasna- 

jména  vlna).  tého.    Na  takovýto  živůtek  mohou  se   pak 


Odevzdací  listina  —  Odhádání.  625 

velmi  vhodné  zavésiti  sukně,  jeŽ  nutno  uči-  Zásada,  že  vlastnictví  nabývá  se  o-m  a  ne 
niti  lehčfmi  a  pak  zároveň  ve  prospěchu  toliko  pouhou  smlouvou,  převzata  jest  do 
veřejného  zdraví  je  zkrátiti,  aby  se  kon- :  práva  rakouského  z  práva  římského  a  má 
čily  aspoň  3-4  cm  nad  zemí:  jestiť  to  také  |  značnou  výhodu,  spočívající  v  tom,  Že  po- 
jeden z  úžasných  neSvarA  naši  doby,  že  dámy  dle  této  zásady  převod  vlastnictví  děje  se 
beztrestně  »dle  módy*  svými  dlouhými  suk- 1  z p  A s o b e m  nejen  stranám,  ale  také  káz- 
němi zvířují  na  všech  promenádách  a  ve  dému  třetímu  pozorovateli  zevně  a  snadno 
všech  sadech  mraky  prachu.  znatelným.    Následek  toho  jest  pak. 

Barvení  látek  oděvních  musí  býti  prová-;že  nanejvýš  důležitý  skutek  nabytí 
déno  barvami  ncjedovatými.  Jsou  zjištěny  I  vlastnictví  jest  snadno  prokáza- 
pří pády  otrav,  vzniklých  právě  tímto  způ-!telný,  čímž  se  bezpečnost  majetku 
sobem.  velice  zvyšuje,   coŽ  jest  účelem   veške- 


Šatstvem  mohou  se  přenésti  mnohé  na- 
kažlivé nemoci,  je  proto  vždy  nutno  starší 
šatstvo  i  prádlo  cizího  původu  před  upotře- 
bením desinfikovati. 

Mluvilo  se  před  časem  mnoho  o  systémech 
oděvních:  vlněný  systém,  lněný  systém  a  pod., 
při  čemž  se  přihlíželo  hlavně  k  základním 
hmotám.  Z  toho,  co  uvedeno  v  tomto  článku, 
je  patrno,  že  jakost  základní  hmoty  nikterak 
nehraje  hlavní  úlohu  a  tedy  ono  rozdělováni 
neodpovídá  věci. 

Volba  oděvních  látek.  Nutno  voliti 
látky  vzdušné,  které  při  zmokřeni  zůstávají 
ještě  značně  prostupnými  parám,  zvláště 
musime-li  Často  počítati  na  možnost  většího 
tělesného  namáháni,  poceni.  Takové  látky 
jsou  zejména  vlněné  látky,  pracované  na  způ- 
sob trikotu,  lodenu,  česané  příze.  Pro  zimní 
období  lze  z  těchto  látek  sestaviti  o  ,  také 


réha  řádu  právního.  Výhody  té  postrádá 
zásada,  podle  které  k  nabytí  vlastnictví  není 
třeba  o.,  nýbrž  stačí  pouhá  souhlasná  vůle 
stran  bez  o.,  jak  stanoveno  právem  fran- 
couzským, italským  i  anglicko-americkým. 
Proto  í  nejnovější  a  největší  práce  zákono- 
dárská  —  totiž  nový  německý  zákon  občan- 
ský —  zachovala  zásadu  nutnosti  o.  věci 
k  nabytí  vlastnictví  téže,  uznavší  takto  její 
skutečnou  přednost. 

Kde  není  možno  hmotné  o.  věcí  z  ruky 
do  ruky,  nastupuje  o.  znameními  taktéž 
zevně  znatelnými,  na  př.  om  klíčů  neb 
listin.  Ve  dvou  případech  o.  děje  se  pro- 
hlášením, totiž  jednak  v  případě  tom,  když 
dosavadní  vlastník  a  držitel  věci  prohlásí 
za  souhlasu  s  nabyvatelem,  že  budoucně 
tuto  věc  nebude  již  držeti  jménem  svým, 
jako  věc  svou,   nýbrž  jménem  nabyvatelo- 


pro  teplou  dobu  roční  jsou  na  svrchní  šat  i  vým,  jako  věc  jeho  tak,  že  se  stane  z  dosa- 
tcnčí  látky  tohoto  druhu  zcela  vhodné,  ale  '  vadního  vlastníka  na  př.  pouhý  správce  nebo 
na  šat  zpodni  vyskytuji  se  tu  potíže  hlavně  j  schovatel  {constítutum  possessorium).  Naopak 
pro  značnější  tloušťku  vlněných  látek  a  pak  když  ten,  kdo  vČc  dosud  držel,  na  př.  jako 
pro  obtíže  s  jejich  čištěním ;  lépe  se  tu  hodí  I  schovatel  nebo  pouhý  správce,  nejsa  vlast- 
smíšené  látky  (na  př.  výborná jeVodelova  látka  níkem,  budoucně  za  souhlasu  stran  státi  se 
I  vlna,  len,  bavlnaj).  Náš  zpodní  obvyklý  šat '  má  vlastníkem  této  věci,  není  ovšem  již 
plátěný  naprosto  nevyhovuje  tam,  kde  nutno  I  třeba  fysického  o.  věci,  poněvadž  nabyvatel 
počítati  se  spocením,  neboť  zmokřením  stane  věc  již  drŽí;  nýbrž  stačí  i  v  tom  případě 
se  úplné  bezvzdušným  a  pak  je  po  ventilaci;  souhlasné  prohlášení  stran  způsobem  zevně 
ovšem  pro  klidné  zaměstnání  domácí  pří  ne- 1  znatelným  {traditio  brevi  manu). 
příliš  vysokých  teplotách  nelze  proti  němu  |  2.  V  jistých  případech  vykonává  úkol  ode- 
mnoho  namítati.  Žehlení  a  škrobení  zpodního  i  vzdávajícího  soud.  Tak  zejména  v  příčině 
šatu  je  velice  nesprávné,  neboť  tím  stává  se  projednávání  pozůstalosti  zesnulého  Tu  soud 
ještě  více,  po  případě  úplně  bezvzdušným.  —  stará  se  o  zjištění  majetku  zesnulého  a  kon- 
Jcdiná  vrstva  takovéto  látky  v  o-u  pak  ovšem  >  cem  a  vrcholem  jeho  projednáváni  jest,  že 
dní  skoro  illusorními  dobré  vlastnosti  vrstev  specifikovaná  majetková  práva  zůstavitelova 
ostatních,  proto  vyslovil  Rubner  —  jemuž !  odevzdá  dědici  zvláštní  listinou,  t.  j.  listi- 
děkujeme  za  největší  čásť  svých  vědeckých  j  n o u  odevzdací,  ve  kteréž  tato  práva  ma- 
známostí  o  o-u  —  požadavek,  že  o.  má  býti  jetková  jsou  vypočtena  nebo  specifikována, 
ve  všech  vrstvách  homogenní  s  tohoto  sta-  Listinou  touto  jest  pak  dědic  opatřen  prů- 
no viska:  tedy  také  veškeré  plátěné  podšívky  ^  kazným  prostředkem,  vykazujícím  jeho  práva 
a  jiné  částí  ve  vlněném  šatě,  jak  jsou  obvyklé,  i  i  povinnosti.  Listina  ta  jest  tedy  pro  dědice 
jsou  nesprávný.  SRka,       co  do  souboru  práv  a  povinností  dědictvím 

Pokud  se  týče  různosti  o-u  v  rozlič- i  na  něho  přenesených  papírem  legitimačním. 
ných  krajinách  a  za  různých  dob,  srv.  ČI  o- 1  3.  V  případě  exekuce  odevzdává  soud 
věk,  str.  796ď  a  Kroj.  i  vymáhajícímu   věřiteli   na  jeho   Žádost   po- 

Odeys4aoi  littiiia  v.  Odevzdání.  hledávku  dlužníkovu  bua  do  majetku  neb 

OúwvzČAní  (lat.  traditio^  něm.  Úbergabé)  do  správy  k  vymáhání,  o  čemž  podrobnosti 
jest   1.  onen   skutečný   výkon   za  souhlasu   obsahují  řády  exekuční.  J.Hr. 

dvou  stran  předsevzatý,  jímž  dosavadní  Odhádání  (čili  vdědéní,  kterýžto  výraz 
vlastník  přenáší  skutečnou  moc  nad  věcí  Jest  starší)  jest  ve  starém  právu  českém  ko- 
ná nového  nabyvatele  s  tím  obapolným  a  neČné  a  skutečné  úřední  uvedení  kupují- 
sotthlasným  úmyslem,  aby  právo  vlastnické  čího,  nápadníka  nebo  žalobce  v  jakékoli  ne- 
k  věd,  o  kterou  jde,  bylo  převedeno.  Vzo-  movitosti,  odhadnuté  podle  práva.  O.  mělo 
rem  jest  tedy  skutečné  o.  z  ruky  do  ruky. !  místo  teprve  tenkráte,  když  provedena  byla 

OttAv  SUmafk  Naučnf .  «v.  XVm.  31/10 1907.  40 


626 


Odhad  exekuční  —  Odilo. 


úmluva  (v.  t.),  po  ní  z  v  od  (v.  t.),  pak  trojí 
panování  řv.  t).  »To  všecko  když  vyj de,< 
praví  Váehra  (IV.  16.  4.),  »tehdy  po  dvú  ne- 
dělí po  tom  posledniem  panování,  a  ne  prvé, 
list  má  poslán  býti  od  miestokomorníka 
k  držiteli  dědin,  kteréž  odhádány  býti  mají. 

V  kterémžto  listu  miestokomomik  má  ozná- 
miti držiteli,  Že  od  dánie  listu  ve  dvú  neděli 
k  němu  přijde  a  dědictvie  jeho  vedle  práva 
a  úřadu  svého  odhádá,  aby  také  s  přátely 
svými  při  témž  o.  byl.«  O.  dělo  se  na  ne- 
movitostech, o  něž  běželo,  a  to  tím  způso- 
bem, že  osoba  oprávněná  uvedena  byla  po 
vykonaném  odhadu  úředně  ve  skutečné 
držení  odhádané  nemovitosti  a  poddaným 
sedlákům  bylo  nařízeno,  aby  slíbili  člově- 
čenství novému  pánu.  Více  o  tom  u  Vše- 
hrda  IV.  16.  a  j. 

Odhad  exekndni  jest  zjištění  ceny  za 
bavené  věci  znaleckým  posudkem,  kteréž 
se  děje  za  tím  účelem,  aby  se  vědělo,  zač 
věc  ta  v  exek.  dražbě  prodána  býti  může. 
Tato  zjištěná  či  odhadni  cena  slouží  za  zá- 
klad nejnižšímu  podání  při  nucenťm  prodeji, 
pod  které  zabavený  předmět  prodán  býti 
nesmí.  Řízeni  odhadni  jest  dle  rak.  exek. 
řádu  jinak  upraveno  pro  věci  movité  a  jinak 
pro  nemovité.  Věci  movité  odhaduji  se  z  pra- 
vidla až  při  nuceném  prodeji  samém  jedním 
znalcem,  po  případě  i  několika  znalci,  když 
věci  ty  jsou  různého  druhu  a  jeden  znalec 
všem  nerozumí.  Před  nuceným  prodejem 
nutno  provésti  o.  jen  tehdy,  když  by  ne- 
bylo lze  provésti  jej  řádně  při  dražbě,  jako 
při  věcech  drahocenných,  skladu  zboží  a  p., 
a  pak,  když  o  to  některý  věřitel  žádá;  ale 
potom  musí  ze  svého  nahraditi,  oč  náklad 
s  tím  spojený  převyšuje  náklady  obyčejného 
o-u.  Věci  nemovité  odhadují  se  vždy  před 
nuceným  prodejem  a  jejich  o.  jest  tak  samo- 
statným oddílem  exekučního  řízení.  Řízení 
to  upraveno  §  140—144  exek.  řádu  a  kromě 
toho  obšírným  nařízením  ministerstva  spra- 
vedlnosti, vnitra  a  orby  z  25.  čce  1897  č.  175 
ř.  z.  Předpisy  těmito  stanoveny  byly  pro  o. 
nemovitosti  tyto  zásady:  O.  nemovitosti  smí 
býti  proveden  teprve  po  uplynutí  3  neděl 
ode  dne  povolení  nuceného  prodeje.  Naři- 
zuje jej  exekuční  soud  a  řídí  výkonný  zří- 
zenec soudní,  v  důležitějších  případech  notář 
a  také  soudcovský  úředník,  ale  nikdy  soudní 
sluha.  Odhadování  samo  děje  se  jedním 
znalcem,  když  má  býti  odhadnut  pozemek 
nezastavený  neb  hospodářský  a  lesní  sta- 
tek a  cena  těchto  nemovitostí  nepřesahuje 
10.000  K,  pak  když  má  odhadnuto  býti  sta- 
vení, jehož  cena  nepřesahuje,  když  se  z  něho 
platí  třídní  domovní  daň,  20.000  K,  a  když  se 
platí  domovní  činžovní  daň,  cenu  100.000  K. 

V  ostatních  případech,  nebo  když  za  to  vě- 
řitel nebo  dlužník  žádají,  jsouce  ochotni 
sami  nahraditi  větší  útraty  tím  vzniklé,  nutno 
přibrati  k  odhadu  znalce  dva.  Znalce  usta- 
noví soud  s  výhradou  námitky  předpojatosti 
a  vybéře  je  ze  seznamu  soudních  přísežných 
znalcův.  O  tom,  kdy  o.  se  bude  konati,  vy- 
rozumí soud  dlužníka,  vymáhajícího  věřitele, 


znalce  a  pak  ostatní  reální  věřitele  a  ty« 
pro  něž  knihovní  břemena  na  odhadovacím 
statku  jsou  zjištěna.  0»  děje  se  tím  způso- 
bem, že  se  zjisti  buď  cena  prodejní,  nebo 
že  se  kapitalisuje  čistý  výnos.  Kapitalísování 
čistého  výnosu  děje  se  jen  při  větších  stat- 
cích neb  takových,  s  nimiž  spojen  průmy- 
slový závod.  Při  budovách,  z  nichž  se  platí 
domovní  daň  činžovní,  zjistí  se  prodejní 
cena  a  zároviň  kapitalisuje  se  čistý  výnos; 
průměr  obou  cen  takto  zjištěných  jest  pak 
cenou  odhadní.  Ve  všech  případedi  nutno 
udati,  jakou  cenu  má  nemovitost,  jsouc  za- 
tížena knihovními  břemeny,  a  jakou  cenu 
má  bez  nich.  Zároveň  pak  udá  se  i  cena 
příslušenství  nemovitosti.  O.  nemovitosti 
má  platnost  1  rok;  byla-li  nemovitost  za 
účelem  nuceného  prodeje  odhadnuta  a  tento 
neproveden,  může  se  nově  povolený  nucený 
prodej  konati  na  základě  o-u  dřívějšího, 
který  není  starší  neŽ  rok.  Za  to  může  žádati 
vymáhající  věřitel  i  dlužník.  Další  podmín- 
kou však  jest,  aby  stav  nemovitosti  byl  ne- 
změněn. Totéž  platí  o  o-u  příslušenství  ne- 
movitosti.  Hlr, 

Odháněni  (něm.  Treiharbtit,  Treiben  neb 
Abtreiben)  v  metallurgii  v.  Stříbro. 

Odhlomosniti  v.  Kolesna. 

Odhner  Klas  Teodor,  historik  ivéd. 
(*  1836  v  Alingsásu).  Habilitoval  se  pro 
dějepis  v  Upsale  (1860),  byl  pak  adjunktem 
univers,  lundské  (1865)  a  professOrem  univ. 
tamžc  (1871).  Jest  členem  akademie  švéd., 
říš.  archivářem  a  předsedou  štokholmského 
spolku  historického.  Vydal:  Sveriges  inre 
historia  under  di-ottning  Kristinas  fórmyndare 
(1865);  Sveriges  deltagande  i  West/aliska 
fredskongressen  (1875);  Sveriges  polit  itka 
historia  under  Koning  Gusta fs  III.  regering 
(1885);  Om  orsakerna  till  Gustav  II,  Adolfs 
deltagande  i  So-áriga  kriget  (1882)  a  učeb- 
nice dějin  švédských. 

Odhon,  dřevo  přiměřené  délky  na  vodé 
položené,  aby  plavené  dříví  od  břehu  se 
odráželo.  čm, 

Odohod,  odtah,  z  posádky,  ležení  a  pod. 
(něm.  Abmarsch),  děje  se  ze  shromáždiště, 
v  ležení  z  čáry  sešiku,  a  dříve  býval  spojen 
s  obřadem  náboženským,  pomodlením,  jež 
se  konalo  před  o-em  za  vážných  zvuků  plu- 
kovní  hudby.  F.V. 

Odohodné  (něm.  Abfahrtsgeld,  Ab^ugsgeld, 
NachsteutTy  lat.  gabella  emigrationis,  detractus 
personalis)^  dávka  vyžadovaná  kdysi  ze  jmění 
vyváženého  do  ciziny.  Viz  Gabella. 

Odohylka,  odchýlení  od  pravidla  neh 
od  pravého  směru.  Viz  Anomálie,  De- 
viace, Digresse;  Elongace.  O.  jehly 
magnetické  viz  Magnetismus  zemský 
str.  606  b. 

OdUo  sv.,  5.  opat  v  Čluny  (♦  kol  r.  962 
v  Clermontu  —  f  1048  v  Sauvigny).  Udr- 
žoval přísnou  kázeň  v  klášteře  a  rozšířil 
opravy  a  řeholi  cluniackou  po  klášteřích 
francouz.,  ital.  a  španělských.  Zavedl  svátek 
Dušiček.  Kanonisován  r.  1345.  Mimo  básně 
a  listy  vypsal  Životy  svatých,  zvi.  Život  svého 


Odilon-Barrot  —  Odjedy. 


627 


předchůdce  v  opatství  ( Vie  de  saint  Mayeul) 
a  iivot  8V.  Adelaidy,  a  napsal  dogmatické 
Sei-mons,  Spisy  jsoa  reprodukovány  v  Biblio- 
tbeca  cluniacensis.  Srv.  Ringholz,  Der  heilige 
Abt  O.  von  Čluny  (Vid..  1885). 
Odilon-Barrot  v.  Barrot  l). 
Odln  (seversky  Odinn,  staroném.  Wuotan^ 
sas.  Wodan\  bAh  germánský.  Kultus  O  flv 
prvotné  kvetl  mest  Nizozemci,  zasáhl  odtud 
dosti  daleko  do  Středonémecka,  Dánska  a 
na  sever  skandinávský.  PAvod  kultu  hledati 
sluii  mimo  severské  zemé,  v  Německu  nebo 
v  Anglii  (Henry  Petersen).  Na  severu  O. 
jednak  vlivem  představ  křesťanských  stal  se 
mocností  váe  objímající  a  vše  pronikající, 
jednak  pojímán  tu  jen  jako  bůh  zpěvu. 
Obecně  germánské  jest  pojímání  O-a  jako 
boha  vétm.  S  tím  souvisí  řada  prAvodcAv 
Otových.  Havrani  Huginn  (»myšlenka»)  a 
Muninn  (»pamét«^  létají  denně  po  okrsku 
zemském  a  přináieií  mu  zprávu  o  váem,  co 
pozorovali.  Jako  lovce  provázejí  jej  vlci 
Geri  (»lačný«)  a  Freki  (>žravý«).  K  podivu- 
hodnému majetku  jeho  náleží  osminohý  bě- 
loui  S 1  e  i  p  n  i  r  a  zázračný  oštěp  G  u  n  g  n  i  r. 
O.  sídlí  v  horách.  K  tomuto  bohu  větru 
druií  se  v  periodě  obecně  germánské  i  O., 
bůh  mrtvých.  Z  mythu  o  meškání  boha 
v  hoře  vyvinula  se  představa  Val  hal  ly  a 
jejích  obyvatelA.  Valhall  značí  prvotné  říši 
mrtvých,  teprve  za  doby  wikingské  pojímána 
jako  ráj  bojovníků.  O.  sluje  tu  Valfadir 
nebo  Valgautr,  tj.  otec  mrtvých,  nebo 
Valkjósandi,  vyvolující  mrtvé.  Především 
náležejí  mu  oběšenci;  proto  v  lidovém  po- 
dáni bouři  vichr,  věší-li  se  někdo.  V  dalšim 
rozvoji  stává  se  bůh  mrtvých  pánem  života 
lidského,  bůh  vétm  bohem  plodnosti,  pak 
též  bohem  války  (něco  bouřlivého),  jenž 
vodí  zástupy  válečné,  první  vynalezl  válku 
a  stále  ji  rozdmýchává.  Jako  nejmocnější 
válečník  vítězí  a  je  tudíž  i  pánem  vítězství. 
Knížata  obětují  mu  prosíce  za  ně.  Tak  stává 
se  O.  bohem  válečníků,  zvi.  knížat,  již  od 
něho  odvozují  původ.  Zpráva  Tacitova  (Germ. 
9X  že  na  sevcrozápacfě  německém  obětují 
Mercuriovi  jakožto  nejvyššímu  bohu  oběti 
lidské,  předpokládá  uctívání  O-a  jako  boha 
válečnéno.  V  severských  pramenech  O. 
objevuje  se  též  jako  zástupce  všeho  vyš- 
Sího  duchovního  života.  Věděním  svým  pro- 
spívá Ašům  a  ctitelům  svým.  Ovládá  síly 
nadpřirozené,  učí  kouzlům,  vynalezl  čarovné 
mny  (ne  runy  nápisův,  asi  jako  u  Tacita 
[10]  véštebné  větve),  a  že  Germani  při  kou- 
zlech říkali  rhvthmická  říkadla,  jest  O.  i  bo- 
hem básnictví.  Těchto  darů  kouzelných  do- 
sáhl O.  dle  jednoho  podání  od  trpaslíka 
Ěiódrcrira,  dle  jiného  od  Mimira.  A  že 
[imira,  pramen  moudrosti,  představovali  si 
jako  vodu,  vypravuje  krásný  mythus,  že  O. 
denně  k  němu  se  chodí  napit  a  oko  (slunce) 
v  zástavu  dává.  Druhým  směrem  v  podáni 
severském  děje  se  vývoj  takto:  O.,  bůh 
větru,  zaměnil  se  v  bojovné  mysli  germán- 
ské v  boha  válečného,  a  bůh  větru  přejal 
moc  bývalého  hlavního   boha.    O.  jeví  se 


jako  bůh  nebe  a  slunce.  Chotí  jeho  je  Frea. 
Denně  za  východu  prohlíží  si  oknem  (Hlids- 
kjálf)  zemi.  Slunce  jest  jeho  okem  nebo 
přílbicí  v  boji  proti  nepřátelským  mocno- 
stem; ono  jest  onen  kruh  Draupnir,  s  ně- 
hož skane  každou  devátou  noc  8  stejně  těž- 
kých kruhů.  Bůh  sluneční  stává  se  dále  na 
severu  bohem  všemocným,  Alfadir.  Rod  jeho 
jsou  Asové.  Snorri  v  Eddě  všecku  jeho  moc 
uvedl  v  systém.  V  této  fasi  těžko  mnohdy 
odloučiti  staré  jádro  od  příměsků  křesťan- 
ských. O.  stává  se  i  stvořitelem  lidí  a  světa. 
Zanyne  pak  v  obecném  boji  podlehna  Fcn- 
rirovi,  netvoru  v  podobě  vlčí.  Srv.  Paulův 
Grundriss  der  germ.  Philol.  (2.  vyd.)  III. 
328—346  (článek  £.  Mogkův). 

Odlna  Roxb.,  rod  rostlin  z  řádu  Terebin^ 
thinae  z  čel.  tryšlovitých  n.  ledvinovní- 
k  o  v  i  tých  (Anacardiaceae),  obsahující  stromy 
domácí  ve  Vých.  Indii  a  v  tropické  Africe 
s  listy  na  konci  letorostů  střídavými  lícho- 
zpeřenými,  3 — 4jařmými  lístků  vstřícných  při- 
sedlých, podlouhle  vejčitých  a  celokrajných. 
Drobné  polygamicky  Idomé  kvítky  tvoří  sva- 
zečky  v  konečných  štíhlých  a  svislých  hroz- 
nech a  jsou  4četné.  Kalich  jest  stálý;  ko- 
runní plátky  vetknuty  jsou  u  zpodiny  terče 
dužnatého,  8  vroubky  označeného,  s  nimiž 
střídá  se  8  tyčinek.  Ve  květech  prašných 
jest  4dilný  neplodný  semenník  laloků  kyjo- 
vitých,  smáčknutých  a  přímých,  v  květech 
pestíkových  jest  semenník  podlouhlý,  jedno- 
pouzdrý  a  jednovaječný  se  4  přímými  čněl- 
kami.  Peckovice  nese  stálé  čnělky  a  chová 
velmi  tvrdou,  nepukavou  pecku  s  jedním 
semenem.  Déd, 

Odlosni  (zlat),  nenáviděný,  nemilý, 
mrzutý. 

Odl  profannm  Tvlgiui  •t  aroeo  (lat.), 
nenávidím  sprostý  lid  a  nedávám 
mu  k  sobě  přístupu  (chráním  se  ho). 
Citát  z  Horatiových  Carmina  III,  1,  1. 

Odlmn  (lat.),  nenávist,  záští,  nepřá- 
telství. 

OdJ^dy  (kazijedy,  protijedy,  anti- 
doty)  jsou  prostředky,  které  jsou  způsobilé 
zeslabiti,  po  případě  zameziti  škodlivý  úči- 
nek jedů.  Prvním  úkolem  při  léčení  otrav 
jest  co  nejrychlejší  odstranění  jedu  pro- 
středky vzbuzujícími  vrhnutí  (davidla  — 
emetica)  nebo  —  což  jest  nejvýhodnější  — 
vyčerpáním  a  vypláchnutím  žaludku,  kteréž 
nemůže  býti  ovŠem  ve  všech  případech  pro- 
vedeno. Po  užití  davidel,  mnohdy  zároveň 
s  nimi  nebo  J>řed  vyčerpáním  žaludku,  jest 
podati  o-dů.  Účinek  o-dů  jest  buď  lučební 
nebo  m  e  ch  a  n  i  c  k  ý.  Lučebně  působí  o.,  buď 
že  jed  (kyselinu  nebo  alkali)  neutralisují, 
nebo  že  jej  proměňuji  v  sloučeninu  neškod- 
nou nebo  méně  škodnou,  pomalu  a  tíže 
vstřebatelnou.  Neutralisující  o.  jsou  buď 
rozředéné  organické  kyseliny  (octová,  citró- 
nová, vinná),  jichž  se  používá  při  otravě 
alkaliemi  (louhy,  čpavkem,  alkalickými  solmi), 
nebo  alkalické  sloučeniny  (horečnaté,  ze- 
jména magnesie,  a  vápenaté),  jež  podávány 
při  otravě  kyselinami.    Ke  druhé  skupině 


628 


Odkaz  —  Odkolek  z  Ujezdce 


o-dů  lučebně  působících  náleží  celá  řada 
sloučenin,  z  nichž  buďte  uvedeny  jen  tyto: 
Kyselina  třislová  (tannin)  slouží  za  oed  pří 
otravé  alkaloidy,  sráží  roztoky  alkaloidů, 
měníc  je  v  slouéeniny  nerozpustné;  kyseliny 
tříselné  používá  se  v  rozředéném  roztoku 
nebo  ve  způsobe  odvarů  částí  rostlin,  ob- 
sahujících tannin  (odvar  kávy,  dubové  kůry 
a  j.).  Při  otravě  chloridem  rtufnatým  (subli- 
mátcm)  jest  cenným  o-dem  bílek  vajec; 
vzniká  pak  albuminát  rtufnatý,  jenŽ  jest  ve 
vodě  téměř  úplně  nerozpustný.  —  Kuchyň- 
ská sůl  (chlorid  sodnatý)  slouží  za  o-ed  při 
otravě  dusičnanem  stříbrnatým  (pekelným 
kamínkem);  za  styku  roztoků  obou  těchto 
sloučenin  utvoří  se  sraženina  chloridu  stři- 
brnatého,  ve  vodě  a  v  kyselinách  nerozpustná. 
Účinek  o-dů  mechanicky  působících  záleží 
v  tom,  že  zdržují  styk  jedů  se  sliznicí,  ne- 
rozpuštěné částky  jedů  jaksi  obalují  a  tak 
dílem  vstřebání  zdržují,  dílem  místní  účinek 
jedů  na  sliznici  zeslabují.  K  těmto  o  dům 
náležejí  oleje  (podávané  ve  způsobe  emulsí, 
jako  jest  na  př.  mandlové  mléko),  tučné 
mléko,  slizové  odvary  a  roztoky  (odvar 
škrobu,  roztok  klovatiny  arabské  a  j.)<  Ně- 
které z  nich  působí  i  mechanicky  i  lučebně, 
tak  na  př.  u  některých  jedů  tuky.  Lid  užívá 
těchto  o-dů  velmi  často.  Oleje  a  tuky  ne- 
smějí býti  podávány  u  všech  otrav,  poně- 
vadž některé  jedy  rozpouštějí  a  tak  jejich 
účinek  podporují,  na  př.  fosfor  a  kantha- 
ridin. 

Zmíniti  se  jest  ještě  o  o  dech  t.  zv.  anta- 
gonistických,  t.  j.  o  prostředcích  tako- 
vých, které  vzbuzují  u  srovnání  s  účinkem 
jedu  požitého  zcela  opačné  poruchy  úKon- 
nosti  důležitých  ústrojí ;  této  účinnosti  anta- 
gonistické  chtěli  použiti  k  nápravě  škodli- 
vých účinků  jedů,  na  př.  stala-li  se  otrava 
alkaloidem,  jenž  úkonnost  srdce  zeslabuje, 
byl  by  o-dem  alkaloid  nebo  jiný  prostředek 
činnost  srdce  vzrušující.  Prostředky  ty  není 
však  pokládati  za  o.,  ale  za  léky,  které  by 
mohly  sloužiti  k  odstranění  některých  hro- 
zivých příznakův  otravy.  R^, 

Odkaz  {legatum,  Vermáchtnis)  jest  poslední 
pořízení,  kterým  zůstaví  tel  poskytuje  někomu 
(odkazníkovi,  legatáři)  na  základě  po- 
sloupnosti dědické  jistou  majetkovou  vý- 
hodu; též  tato  výhoda  sama  zove  se  o-em. 
Předmětem  ou  mohly  býti  dle  práva  řím- 
ského netoliko  jednotlivé  věci  a  jiná  práva 
majetková,  ale  i  celá  pozůstalost  neb  ali- 
quotní  čásť  její  (t.  zv.  universální  fídeikom- 
miss).  Vzhledem  k  tomu  vlastní  rozdíl  mezi 
o-em  a  sukcessí  dědickou  nejevil  se  v  před- 
měte, nýbrž  v  té  okolnosti,  že  dědic  byl 
přímým,  odkazník  pak  vždy  pouze  nepřímým 
nástupcem  zůstavitelovým  (v.  Legatum). 
Při  každém  o-u  súčastněny  jsou  tři  osoby, 
totiž:  zůstavíte  1  jakožto  jeho  zřizovatel, 
dále  osoba  o-em  obtížená  (onerát),  jíž 
mohl  býti  při  legátu  jen  dědic  testamen- 
tární,  při  ndeikommissu  však  každý,  kdo 
na  účet  pozůstalosti  obdržel  něco  věnováním 
na   případ   smrti,  a   osoba   o-em  obdařená 


(odkazník,  honorát).  Též  některému  ze 
spoludědiců  lze  kromě  jeho  podflu  dědi- 
ckého zůstaviti  o.,  jenž  zove  se  pak  prac- 
legátem  a  jest  účinným  jen,  pokud  při- 
padá k  tíží  ostatním  spoludědicům.  Co  se 
týče  zřízení,  mohly  o  y  již  dle  pozdějšího 
práva  římského  býti  zíístaveny  nejen  v  te- 
stamentu, závěti,  ale  i  v  kodicillu,  dovětku, 
a  nejen  vzhledem  k  posloupnosti  testamen- 
tárni,  ale  i  intestátni.  O*  může  býti  zůsta- 
vitelem  kdykoliv  odvolán  {ademptio  legati) 
nebo  změněn  {translatio  Ugati)  a  pozbývá 
účinku  mezi  jiným  téŽ,  nedožije-li  se  odkaz* 
nik  smrti  zůstavitelovy  nebo  splnění  pod- 
mínky  k  o-u  připojctié  (dies  legati  cedtns)* 

Z  o-u  vzniká  pro  odkazníka  právo  věcné 
{actio  in  rem)^  byla-li  odkázána  vlastní  věc 
zůstavitelova,  jindy  jen  nárok  oblígační  proti 
onerátovi  (actio  ex  testamento). 

V  právech  moderních  není  pro  pojem 
o-u  rozhodujícím  moment  nepřímé  sukccsse, 
nýbrž  ta  okolnost,  že  předmětem  jeho  mo- 
hou býti  jenom  jednotlivé  části  majetkové, 
ne  však  celá  pozůstalost  anebo  aliquotní 
čásť  její;  zakládá  tedy  o.  nyni  vždy  toliko 
sukcessí  singulární  (srv.  §§  535,  653,  656 
rak.  obč.  zák.),  liše  se  tím  od  posloupnosti 
dědické,  jež  zakládá  sukcessí  universální 
u  veškeru  pozůstalost  jakožto  jediný  celek. 
Omezení  volnosti  zůstavitelovy  co  do  míry 
o-ů  ve  smysle  zákona  Falcidiova  v  nověj- 
ších právech  se  nevyskytuje  (srv.  §§  801, 
802  rak.  obč.  zák.).      '  J.V, 

O.  alternativní  v.  Alternativní  od* 
kaz. 

O.  ročních  dávek  Trenty,  lat.  annuum, 
lef;atum)f  jehož  zvláštním  druhem  jest  O. 
alimentů  (v.  Alimentační  povinnost), 
je  vlastně  souborem  o-ů  plynoucích  i  jed- 
noho a  téhož  ustanovení  zůstavitelova.  Každý 
z  o-ů  těch  napadá  a  ku  placeni  dospívá 
zvlášť,  a  to  vždy  na  počátku  lhůty  platební 
(tedy  roční),  poněvadž  o.  takový  jest  vlastné 
náhradou  alimentů  v.  Dle  práva  rak.  jest  zde 
obdobně  užiti  předpisů  §§  672,  955,  1418  a 
1480  ob.  obč.  zák.  Nastane-li  tedy  pochyb- 
nosť,  sluší  za  to  míti,  že  o.  má  působiti  po 
dobu  života  oprávněncova.  Od  o-u  rento- 
vého lišiti  jest  o.  lhůtový,  jímž  se  ustano- 
vuje, že  dědic  nemusí  zaplatiti  odkázané 
summy  oprávněnému  najednou,  nýbrž  ie  má 
na  vůli  plniti  v  několika  částkách,  splatných 
vždy  za  jakousi  dobu.  Kr, 

Odklad  (něm.  Wergeid,  ital.  quidrigildo), 
pokuta  placená  dle  starého  práva  za  zabiti 
člověka.  Viz  Hlava,  str.  344. 

Odkolek  z  Ujezdoe,  příjmení  starožit- 
ného rodu,  prvotně  vladyckého,  jenž  se  psal 
po  Velkém  neb  Hořejším  Újezdci  u  Luštěnic 
(v  okolí  Ml.  Boleslave).  První  (mimo  ovšem 
vymyšlené  předky),  který  se  tak  psal,  byl 
r.  1383  Mikuláš,  jenž  držel  r.  1398  Nase- 
dlnici.  R.  1405  žil  Jaroš  a  r.  1438  bratři 
Petr  a  Jaroš.  Synem  snad  jednoho  z  oich 
byl  Jan,  jenž  si  r.  1454  vyprosil  odúmrt 
v  Ujezdci,  Lhotě  a  Hněváno  vících  po  o.  Zdi- 
slavovi,  ale  žil  tehda  také  Petr,  jenž  držel 


Odkolek  z  Újezdce. 


6Žd 


r.  1459  nějaký  statek  ye  Vlkavě.  Odtud  až 
do  XVL  stol.  není  o  nich  paměti.  Na  po- 
čátku téhož  století  žil  Jan  (f  1542),  jehož 
synové  1  dvojího  manželství  (2.  manž.  Dorota 
z  Vartemberka)  byli  Jiřík,  Jan,  Vilém, 
Petr,  Václav,  Jaroš,  Adam  a  Bedřich 
a  Petr  (t  1644),  jehož  statek  Semčice  do- 
stal se  dcerám  Elišce  a  Markétě.  Po  Janovi 
zůstal  statek  Pečíce  s  pustým  Újezdcem, 
který  starší  synové  r.  1544  prodali.  Potom 
seděli  jen  na  drobných  statcích.  Jiří  (f  1560) 
sedel  ve  Strakách.  Jan  zemřel  brzo  po  něm, 
Vilém  seděl  (1558—1571)  v  Zerčicich,  byl 
hejtmanem  na  Benátkách  a  vyženil  ok.  r.  1574 
statek  Horní  Malobratřice  s  Mandalénou  roz. 
Malobratřickou  z  Řehce,  po  čemž  r.  1576 
Litkovice  prodal.  Po  Petrovi  Straníkovi 
z  Kopidlna  dědil  čásf  statku  Třevackého, 
v  1.  1585—1588  držel  Obruby  a  zemřel  na 
konci  téhož  století.  P<^tr,  bratr  jeho,  koupil 
r,  1565  Postolov  a  Újezd  a  zemřel  před 
r.  1573,  zflstaviv  z  manž.  Hedviky  z  Borov- 
nice  potomstvo.  Jaroslav  vyženil  s  Majda- 
lénou  Žitovlickou  ze  Slivna  (f  1580)  statek 
Obědovice  a  zemřel  po  r.  1593.  Adam  (f  1590) 
převzal  po  bratru  (1573)  Postolov,  jejž  však 
prodal.  Bedřich  koupil  r.  1572  statek  Teme- 
nici  na  Moravě,  r.  1578  Budíkov  a  r.  1583 
Radomilov  a  zemřel  ok.  r.  1595.  Jmění  jeho 
dědil  po  něm  Jan  starší.  Z  potomstva  bratří 
těchto  známi  jsou  Jan,  Jiřík  a  Mikuláš, 
synové  Petrovi  (1586),  a  Jan,  syn  Adamflv 
(1590).  Jan  starší  (tuším,  Petrův  syn)  dědil 
po  strÝci  Bedřichovi,  přikoupil  Šilperk  (1602) 
a  BluQOv  (ok.  1613).  Po  jeho  smrti  ujal  se 
téch  statkfl  strýc  Jan  (nejmladší),  který  se 
o  ně  se  strýci  porovnal,  avšak  po  r.  1620 
všrchen  statek  propadl  a  ze  země  ujel.  Jan 
mladší  oženil  se  (1587)  s  Esterou  Kravař- 
skou  z  Tvorkova  a  seděl  napřed  v  Malých 
Hostících  u  Opavy;  později  držel  Malo- 
bratřice, r.  1601-1603  Hradecek,  r.  1604 
í  BranžeŽ  a  Zakopanou.  Prodav  Malobratřice, 
driel  Jablonnou  s  Novým  Falkenburkem  zá- 
stavné, koupil  r.  1615  statek  Horní  Valtinov 
a  ok.  r.  1618  koupil  Lublice  a  Moravici 
v  Opavsku.  Zflstnv  císaři  věren  prodal 
r.  1624  Valtinov  (který  mu  omylem  zabrán). 
ZAstala  po  něm  vdova  Alena  Valdovna  ze 
Senřeldu  a  synové  Jaroslav,  Erazim  a 
Václav  David,  z  nichž  tito  dva  ještě 
r.  1658  ve  Slezsku  zflstávali.  Kromě  těchto 
Janů  připomínají  se  Václav  (r.  1603  na  Vl- 
čím Poli).  Jindřich  (r.  1613,  neb  Jan  Jind- 
řich, jenž  r.  1623  všeho  jmění  odsouzen) 
a  Vladislav  (r.  1615  na  Vlčím  Poli,  které 
pak  Jindřich  zdědil  a  r.  1623  prodal).  Jaro- 
slav (syn  Janův)  sloužil  Karlovi  ze  Žcrotína, 
zflstávaí  r.  1629—1630  v  Brandýse  n.  O.  a 
▼  1.  1631—1632  držel  Sudličkovou  Lhotu. 
Zemřel  ok.  r.  1641  zfistaviv  syna  Albrechta, 
jenl  koupil  r.  1656  Litič,  r.  1672  jej  prodal 
a  nějaký  rok  polom  zemřel.  O  Janovi, 
hejtmanu  kraje  litoměřického,  vypravovalo 
se.  Že  za  saskťho  vpádu  byl  od  nepřítele  jat 
i  8  dvěma  dcerami,  řetězy  spoután  a  tak  po 
tři  měsíce  vězněn,  až  se  3000  tolary  vykou- 


pil, neméně  pak,  že  před  lidem  švédským 
ze  svého  vydrancovaného  statku  ujel  a  v  le- 
sích se  skrýval.  Předkem  pozdějších  Odkolků 
A.  české  pošlosti  byl  Vilém  Jindřich, 
syn  Saloménv  Odkolkové  ze  Mnětic,  která 
r.  1628  statek  Sedlec  prodala  (r.  1620  měl 
jej  Vladislav  O.).  TU  koupil  r.  1638  Mžany, 
r.  1644  Barchov  a  byl  tehda  panství  Liechten- 
I  šteinských  regentem,  později  kr.  radou  a 
soudcem  kom.  soudu  a  naposled  vrchním 
nad  kr.  statky.  Manželka  jeho  Eliška  Polyxena 
roz.  Hornatecká  z  Dobročovic  koupila  r.  1644 
Třesovice  a  oba  r.  1662  Humburky,  jež  však 
(r.  1668)  prodali  Marii  Alžbětě  Odkblkové 
z  Kotvic.  Vilém  prodav  r.  1675  Barchov, 
majestátem  daným  1.  ún.  1680  povýšen  do 
panského  stavu  a  erb  jeho  rozhojněn.  Na 
štít  křížem  rozdělený  dostal  do  1.  a  4.  pole 
starý  erb  (půl  kozorožce  ve  zl.  poli),  do  2. 
a  3.  zlatý  pruh  příčný  v  černém  a  do  pro- 
středku štítu  zeleného  draka  prabáby  své 
Doroty  z  Vartemberka.  Nad  štítem  měl  dvě 
helmice,  na  pravé  křídlo  svrchu  zlaté,  od 
zpodu  černé,  na  levé  brněnou  ruku  s  mečem. 
Zemřel    30.  pros.  1681.    Synové  jťho  byli: 

1.  Karel  (f  26.  dub.  1663,  manž.  Eva  de 
Vitte),  jehož  jediná  dcera  Maric  Karola  pro- 
vdala se  r.  1687  za  Václava  Arnošta  Mark- 
varta  z  Hrádku.  2.  Albrecht  Ladislav  vy- 
ženil s  manž.  Marií  Krabicovnou  z  Veitmile 
(t  19.  dub.  1665)  statek  Batelov  na  Moravě, 
ale  zemřel  již  22.  říj.  1668,  zůstaví  v  vdovu 
Julianu,  ovd.  Brisigelovou,  roz.  Stošovnu,  a 
syna  Františka  (f  2.  led.  1676),  po  němž 
EÍatelov  spadl  na  děda  a  strýce.  3.  Rudolf 
Jindřich  vyženil  s  Marií  Eliškou  z  Kotvic 
statek  Dub,  který  r.  1666  prodala,  v  1.  1667 
až  1668  drželi  oba  Zbraslavice,  r.  1675  kou- 
pil Dobřenice,  které  r.  1693  zase  prodal  a 
ujal  Batelov.  4.  Vilém  František  býval 
hejtmanem  jihlavského  kraje  a  od  r.  1683 
král.  radou  (f  1692).  5.  Jaroslav  Šfastný, 
od  r.  1697  pán  na  Vodici  a  dobrodinec  kl. 
pacovského  (f  1715  bezdětek).  6.  Ferdi- 
nand Maximilián  oženil  se  22.  břez.  1674 
s  Marií  Annou,  dcerou  sedláka  ze  Mžan,  pod- 
daného svého  otce,  skrze  což  od  otce  a  bratří 
odstrkován  a  konečně  donucen  (1680),  aby 
se  otcovského  dědictví  zřekl.  Že  skrovné 
náhrady  za  to  zakoupil  se  v  městečku  Mla- 
zovicích,  kdež  15.  pros.  1680  zemřel.  7.  Leo- 
pold Arnolt  v  mládí  sloužil  v  c.  k.  vojště 
v  Horních  Uhrách  a  Nizozemí.  Po  první  man- 

I  želce  zdědil  statek  Dalešický.   který  r.  1713 

prodal,  kromě  toho  držel  (1685—1712)  Valeč, 

I  díl  Batelova  po  otci  zděděný,  který  prodal 

I  (1687)  bratru  Vilémovi,  a  jiný  díl,  který  po 

:  tomto  zdědil  a  r.  1693  bratru  Rudolfovi  pro- 

',  dal.     S    druhou    manželkou    vyženil    statek 

'  Reitzenschlaj;    v   Doln.   Rakousích.    Zemřel 

22.  dub.  1715  ve  Znojmě,  byv  čtyřikráte  že- 

nat  (manž.  1.  Maric  Kateřina  Kábovna  z  Ryb- 

ňan,  jež  zdědila   po  prvním  manž.  Hynkovi 

Jiřím  z  Hodic  (t  1650)  statek  Dalešický  a  kromě 

'  toho   držela   dvŮr   Boudky   až   do   r.    1669. 

2.  Isabella  Marie  Poigerka   z  Poige,   držela 
I  v  Rakousích   panství    Ličovské   a   Reitzen- 


630 


Odkolesníti  —  Odložení  dítěte 


schlag;  zemřela  ye  Válči  26.  čce  1698  a  po- 
hřbena u  servitů  v  Jaromčřicích;  manžela 
zůstavila  dva  syny  a  nékolik  dcer.  3.  Anna 
Dorota,  ovd.  Mortaigne,  roz.  z  Kráče,  vdala 
se  za  něho  4.  břez.  1703;  zemřela  26.  led. 
r.  1710  ve  Válčí  a  pochována  u  sv.  Tomáše 
v  Brně;  její  jmění  dědil  manžel.  4.  Josefa 
Dubská  z  Třebomyslic,  od  r.  1726  vdaná 
za  Václava  Přibíka  Dýmá  ze  Stříteže).  Po 
3.,  6.  a  7.  bylo  trvalé  potomstvo,  a)  Rudolf 
Jindřich  měl  mimo  dcery  syna  Filipa  Anto- 
nína (*  1668).  jenž  zdědil  po  otci  Batclov 
(t  25.  květ.  1739  ve  Vídni,  manž.  M.  Maxi- 
miliána  z  Valdorfu  zdědila  Batelov,  jejž  pro- 
dala, t  20.  srp.  1755).  ZAstali  po  něm  synové 
Frant.  Václav  (manž.  M.  Kateřina  Zahrád- 
ková z  Eulenfelsu,  z  níž  dcera),  Jan  Václav 
(^  1700),  jenž  byl  generálem,  majetnikem 
dragonskéno  pluku,  tajným  radou,  dvorským 
maršálkem  a  naposled  nejv.  komorníkem 
u biskupa  vircpurského,  Josef,  vojín  (f  1727), 
Antonín  Ignác,  vojín  (f  7.  dub.  1749),  a 
tři  dcery.  V  tituláři  r.  1786  vydaném  připo- 
míná se  Jan  Václav  se  synem  Antonínem,  snad 
svrchu  dotčený,  b)  Potomstvo  Leopoldovo 
také  záhy  vymřelo.  Syn  jeho  Leopold 
Antonín  (^  asi  1687)  měl  z  manž.  Johanky 
Kateřiny  Lévovny  z  Brózánek  syny  Anto- 
nína a  Karla  Josefa,  z  nichž  tento  (*  1715) 
bojoval  r.  1734  ve  Vlaších,  c)  Potomstvo 
Ferdinandovo  posud  žije.  Synové  jeho  byli 
Ferdinand  Norbert,  František  a  Anto- 
nín Kryštof.  Jménem  jich  máti  jejich  začala 
při  s  příbuznými  otcovými  o  uznání  práva 
otcova  k  dědictví  a  to  pro  Jakýsi  nedostatek 
odříkacího  listu,  ve  kteréž  sice  právo  ob- 
drželi, ale  také  vše  své  jmění  vynaložili. 
Antonín  usadil  se  pak  v  Roudnici,  uchytil 
se  městské  živnosti  a  domohl  se  tím  zase 
jmění.  Potomci  žijíce  tu  drahně  let  odložili 
šlechtické  heslo  a  psali  se  jen  Odkolky.  Na 
počátku  XIX.  stol.  žil  tu  František  O. 
(*  1792),  jenž  byl  mydlářem  a  purkmistrem 
v  Roudnici  a  r.  1847  přestěhoval  se  do  Prahy 
(t  27.  dub.  1856).  Synové  jeho  byli  Josef 
František  (♦  1815),  František  (*  1817), 
Antonín  (♦  1819),  Adolf  Karel  (*  1824). 
Josef  držel  od  r.  1848  dfim  u  tří  kaprů 
v  Praze^  stal  se  r.  1851  městským  radou, 
získal  statek  Dub  a  vymohl  si  uznání  svého 
hesla  a  starožitného  rodu.  Mél  jediného  syna 
Adolfa  (důstojníka  vek.  vojště)  a  několik 
dcer.  František  přestěhovav  se  do  Prahy 
(1840)  ožčnil  se  s  Marií  Troedlovou  ze  staré 
rodiny  pražských  mlynářů,  držel  strojný  mlýn 
na  Kampě  a  palác  někdy  Liechtenšteinský. 
Mél  syny  Jindřicha  (držitele  mlýna)  a  Ja- 
roslava, kteří  zemřeli  jsouce  neženatí. 
Dcery  jeho  jsou  Marie  vd.  Seemannová 
z  Treuenwartu,  Anna  vd.  Nováková,  Milada 
vd.  Stýblová,  L  i  d  m  i  1  a  vd.  Gótzlová  a 
Zdeňka  vd.  Pinkasová.  Antonín,  třetí  bratr, 
bydlil  v  Praze  a  tu  svoboden  zemřel.  Adolf, 
nejmladší  z  bratří,  držel  statek  v  Podluskách 
u  Roudnice.  Kromě  pěti  dcer  zůstavil  syny 
Josefa,  mlynáře  v  Pardubicích,  a  Maxi- 
mi lián  a,  mlynáře  v  Podluskách,  posud  ži- 


jící. Kromě  nich  žije  Karel  O^  lékámik 
v  Litoměřicích.  •—  B.  Ppšlo&t  rakouská 
pocházela  od  Jana  Burjana  (f  1666),  pána 
na  Stěpanovidch,  Novém  Ořechově  a  Ka* 
dolci  (na  Moravě),  bratra  Viléma  Jindřicha. 
Měl  jediného  syna  Karla  Lva,  jenž  r.  1707 
v  Brně  zemřel,  zanechav  drahně  děti,  z  nichi 
Karel  Josef  sloužil  ve  vojště  ff  1740).  To- 
hoto syn  Josef  Volfgang  též  sloužil  ve  voj* 
ště,  byl  nejv.  vachtmistrem  a  padl  r.  1799 
u  Bělehradu  (manž.  Alžběta  z  Rehmu  f  1830). 
Jeho  synové  byli:  1.  Josef  (*  ok.  r.  1770 
v  Sibíně),  vychodiv  vojenské  školy  stal  se 
r.  1787  praporci kem,  r.  1805  hejtmanem, 
r.  1809  nejv.  vachtmistrem  a  padl  (1809  ?J 
u  Rezna.  2.  Antonín  Ludvík  (^  ok.  r.l775J 
působil  ve  službě  státní,  jsa  r.  1808  konci- 
pistou  u  dvorské  kanceláře  a  od  r.  1809 
sekretářem  u  gubernia  ve  Štýrském  Hradci 
(t  1811).  3.  Albert  Josef  {♦  1784)  vychodil 
Terezian.  akademii,  byl  koncipistou  u  vlády 
dolnorakouské,  pak  krajským  kommissařem 
v  Somboru.  R.  1812  usadil  se  ve  Vídni, 
kdež  měl  dům  (Singerstrasse  888).  Zemře! 
r.  1857,  zůstaviv  z  manž.  Karoliny  Bergrové 
(t  1837)  syna  Josefa  Karla  Alberta  Leo* 
polda  (^  1818),  jenž  byl  sekretářem  stavov- 
ského výboru  ve  Vídni  (t  1862,  manž.  1. 
Josefa  Riechalková,  2.  Augusta  BudCnská). 
ediný  jeho  syn  byl  August  (*  1856).    Sčk. 

Odkolesniti  v.  Kolesna. 

OdkysUdováni  jest  obrácený  process 
okysličování  i  zakládá  se  v  různém  chování 
se  látek  ke  kyslíku.  Kyslíkaté  rudy,  t  j.  sloa* 
ceniny  kovů  s  kyslíkem,  odkysličují  se  po- 
mocí uhlíka, 

Fe^O^  +  3  C  =  Z  CO  +  Fčj  (železo). 
mnohé  kysličníky  lze  odkysltčiti  teprv  po- 
mocí prásko  vitého  aluminia  (process  Gold* 
schmiedtův) 

Cr^O,  +  Alf  =  i4/,0,  +  Cr^  (chróm). 
Podle  toho,  jaké  jest  množství  tepla,  jež  se 
vyvíjí  při  slučování  kovu  s  kyslíkem,  rouši 
temperatura  o.  i  množství  tepla  jemu  po- 
skytnutého býti  různé;  stříbro  a  zlato  i  rtuť 
nestojí  o  kyslík  i  slučují  se  s  ním  jen  za  vý* 
jimek  mimořádných,  i  odkysličují  se  též  je- 
jich kysličníky  velmi  snadno,  pouhým  zahřá- 
tím;  vodu  odkysličuieme  ženouce  páru  vodní 
přes  rozžhavené  uhlí,  tak  vzniká  plyn  vodni. 
Kyslíkaté  sloučeniny  organické  odkysliču- 
jeme  práškem  zinkovým,  aluminiovým  aneb 
magnesiovým.  Nejúčinnéjši  o.  děje  se  v  pří- 
rodě mikroorganismy  anaerobními,  kteří 
sloučeninám  berou  kyslík,  užívajíce  ho  ve 
prospěch  svůj.  Rn, 

Odlosly  ( Voitles),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Královice,  okr.  Manétín,  fara  Potvoro  v,  pi. 
Žíhle;  26  d.,  44  ob.  č.,  69  n.  (1890),  cihelna, 
mlýn  a  na  blízku  jezírko  a  popi.  dvůr.  Ves 
založena  na  pozemcích  zrušeného  popi,  dvora. 

Odllka  v.  Kopie. 

Odliv  v.  Dmuti  moře,  str.  690. 

Odloohovioe  v.  Vodlochovice. 

Odloteni  ditéte  ie  zločinem  dle  %  149. 
rak.  tr.  z.,  jehož  se  dopouští  ten,  kdo  dítě 
ve  věku,  v  němž  k  záchraně  života  svého  po- 


Odložení  exekuce  —  Odmítnuti. 


631 


mod  opatřiti  si  nemůže,  opustí,  aby  ie  tak  vydal 
nebetpeči  smrti,  neb  záchranu  jeho  zAstavil 
toliko  náhodě.  Pohnutka  činu  je  nerozhodna. 
Subjektem  zločinu  mflie  býti  kaidá  osoba 
pfičetná,  předmětem  jeho  pak  je  dítě,  jež 
»k  zachování  Života  svého  pomoci  opatřiti 
si  nemAže«.  Přesnou  hranici  věkovou  nelze 
tu  stanoviti*  rozhodný  jsou  v  každém  pří- 
padě zvláátní  okolnosti  skutkové.  Od  vraždy 
liií  se  o.  d.  tím,  že  není  zde  přímého  úmyslu 
dítě  usmrtiti,  úmysl  pachatelův  je  dítěte  se 
zbaviti.  K  existenci  zločinu  dle  §  149.  r.  tr. 
z.  není  potřebí,  aby  dítě  s  místa  bezpeč- 
ného na  místo  nebezpečné  bylo  přeneseno 
nebo  převedeno,  stačí  úplně,  že  úmyslně 
opuštěno  bylo  na  místě,  na  němž  bez  cizí 
pomoci  musilo  by  zahynouti.  V  §  150.  a  151. 
zmiAuje  se  zákon  o  dvou  různých  způsobech 
činnosti  pachatelovy,  jež  podstatný  mají  vý- 
znam při  výpaěře  trestu.  Rozhodným  je  zde 
jednak  místo,  na  kterém  dítě  bylo  odloženo  — 
zda  je  opuštěné  či  navštěvované  —  jednak 
způsob  odložení,  zda  dítě  bylo  ukryto, 
neb  takovým  způsobem  opuštěno,  »že  dů- 
vodné jest  očekávati,  že  brzy  bude  spatřeno 
a  zachráněno*.  Je-li  místo  navštěvované  a 
naděje  v  záchranu  důvodná,  pohybuje  se 
trest  v  sazbě  od  6  měs.  do  5  let,  jinak 
v  sazbě  od  1  roku  do  10  let.  Rak.  trestní 
zákonník  nezná  všeobecného  pojmu  »o pu- 
st ění«  osoby  mladistvé,  choré  neb  neduživé, 
neb  osoby,  o  niž  pachatel  bvl  povinen  se 
postarati  —  jako  na  př.  nem.  tr.  zákon 
(§  221.).  Tam,  kde  užiti  nelze  speciálního 
ustanovení  §  149.  r.  tr.  z.,  na  př.  opuštěni 
osoby  choré  neb  neduživé,  nutno  čin  stíhati 
jako  zločin  dle  §  87.  tr.  z.  Prušák. 

Odloieni  •seknou  (Au/schiebung  d,  Ex€' 
cution)  jest  prozatímní  zastavení  výkonu  exe- 
kuce až  do  rozhodnutí  o  určité  sporné 
otázce,  která  průběhem  řízení  exekučního 
se  vvsky tnula  a  dalšímu  vedení  exekuce 
brání.  Účelem  odložení  exekuce  jest,  aby  se 
zabránilo  Škodě,  která  by  dalším  veden ini 
exekuce  dlužníku  neb  třetí  osobě  vzniknouti 
Tnohla,  když  se  správnost  nebo  přípustnost 
5.xekuce  z  důvodů  hmotného  práva  nebo 
dle  předpisův  exekučního  řádu  bére  v  po 
chybnost.  Tak  možno  z  důvodů  hmotného 
práva  Žádati  za  o.  e.,  když  dlužník  žalobou 
neb  jinak  bére  v  odpor  soudní  neb  jiný  ná- 
lez, dle  kterého  exekuce  byla  povolena,  dále 
když  žádá  za  obnovu  soudního  řízení  nebo 
navrácení  v  předešlý  stav,  pak  když  vymá- 
hající věřitel  při  plnění  z  ruky  do  ruky  sám 
neplní  a  konečně  když  byla  v  pozůstalost- 
ním řízení  povolena  konvokice  včřitclův. 
Z  důvodů  formálního  práva,  t.  j.  exekučního 
řádu  lze  žádati  za  o.  •.,  když  byla  podána 
žádost  neb  žaloba  o  její  zastavení,  zrušení 
neb  prohlášeni  za  nepřípustnou  z  jakéhoko- 
liv důvodu,  pak  když  byla  na  výměr  exe- 
kucí povolující  neb  na  postup  při  výkone 
podána  stížnost.  Další  podmínkou  povoleni 
odkladu  jest,  že  výkonem  exekuce  nebo  po- 
kračováním v  něm  může  způsobena  býti  tomu, 
kdo   za  odklad   žádá,   nenahraditelná  nebo 


těžce  nahraditelná  škoda.  Ale  když  by  od- 
kladem mohl  poškozen  býti  vymáhající  vě- 
řitel, může  soud  povoliti  odložení  s  pod- 
mínkou, že  žadatel  složí  jistotu.  Byla-li  exe- 
kuce již  odložena  a  vymáhající  věřitel  pro- 
káže nebezpečí  škody,  může  soud  tomu,  na 
jehož  žádost  bylo  odložení  povoleno,  ulo- 
žiti, aby  do  určité  lhůty  jistotu  slqžil,  jinak 
že  by  se  v  exekuci  pokračovalo.  Účinek  o. 
e.  jest  jediné  ten,  že  se  v  ní  nepokračuje, 
dokud  důvod  odložení  trvá,  což  soud  v  usne- 
sení odklad  povolujícím  vysloví.  Naproti 
tomu  trvá  dále  vše,  co  již  bylo  provedeno, 
a  jen  tehdy  možno  povoliti  zrušení  před- 
cházejícího výkonu  exekučního,  kdyŽ  by 
jeho  trváním  žadateli  za  o.  e.  způsobena 
byla  nenahraditelná  nebo  těžce  nahraditelná 
škoda.  O.  e.  povoluje  buď  ten  soud,  který 
exekuci  povolil,  neb,  byla-li  již  vykonána, 
soud  exekuční.  Žádá-li  za  odložení  někdo 
jiný  než  vymáhající  věřitel,  nařídí  soud  o  žá- 
dosti té  ústní  líčení.  V  odložené  exekuci  se 
pokračuje  z  pravidla  jen  na  návrh  vymáha- 
jícího věřitele.  Hlr, 

Odnidmá  nádoba  (mensura)  jest  ná- 
doba mající  určitý  vnitřní  objem,  vyznačený 
na  stěně  nádoby  ryskou,  vrypem  a  pod.  Oby- 
čejně o-né  n-by  mají  tvar  skleněného  válce, 
který  jest  rozdělen  po  délce  na  cm*  při  men- 
surách  úzkých,  jinak  na  centilitry  při  men- 
surách  širších  pro  objemy  větší.  K  o-ným 
n-bám  náležejí  též  odměrné  baňky  s  úzkým 
hrdlem,  které  ^est  opatřeno  vyleptanou  znač- 
kou, stanovící  určitý  objem,  na  př.  26,  50, 
100,  500,  1000  cm*.  Poněvadž  objem  nádob 
mění  se  s  temperaturou,  hotoví  se  mcnsury 
při  určité  teplotě,  nejvíce  při  15*.  O-ných 
n-ob  lze  užiti  nejen  k  stanovení  objemu  ka- 
palin, ale  též  k  přibližnému  určeni  objemu 
téles  tuhých,  které  ponoříme,  zavěsivše  je 
na  tenoučký  drátek,  do  vody  v  o-né  n-bě. 
Vystoupivší  kapalina  udává  objem  ponoře- 
ného tělesa.  Odměrných  baněk  užívá  se  nej- 
častěji  k  přípravě  roztokův  určité  koncen- 
trace, nvk. 

OdmdiOTini  Q^t,  secretio)  je  vylučování 
rozmanitých  látek  či  výměšků  v  těle  živo- 
čišném za  rozmanitým  účelem:  buď  aby  látky 
ty  způsobily  na  určitých  místech  jisté  změny, 
jako  jsou  na  př.  lučební  proměny  v  požité 
potravě  působením  slin.  Šťávy  žaludeční, 
pankreasové,  střevní,  žluče  atd.  v  jednotli- 
vých oddílech  pásma  zažívacího,  anebo  aby 
se  jisté,  k  výživě  těla  již  nezpůsobilé  látRy 
z  těla  vyloučily,  jakž  se  děje  na  př.  ledvi- 
nami. U  výše  organ iso váných  živočichů  děje 
se  o.  většinou  určitými  žlázami,  kdežto  u  niž- 
ších výkon  ten  není  tak  přesně  difTeren- 
cován. 

Odmitniiti:  1)  O.  soudce  v  občanských 
sporech  soudních  jest  processní  úkon  strany, 
kterým  tato,  vytýkajíc  soudci,  jemuž  spor 
jest  přikázán,  nezpůsobilost  nebo  předpoja- 
tost, žádá,  aby  se  řízeni  pře  a  rozhodování 
v  ní  zdržel  a  aby  spor  přikázán  byl  soudci 
jinému.  Podmínkou  a  zárukou  spravedlivého 
rozsuzování  občanských  sporů,  zejména  za 


632  Odmízení  —  Odo, 

vlády  zásady  volného  uvažováni  důkazů  soud- 1  rovy  soud  vyloučením  jednoho  ze  soudců 
cem,  jest  soudcova  objektivnost  a  nepřed-  stal  se  neschopným  k  usnálení,  stolice  vy&ái. 
pojatost,  a  jest  tedy  požadavkem  slušnosti  Rozhodnutí  stane  se  usnesením,  proti  kte* 
a  spravedlnosti,  aby  soudce,  o  kterém  před-  rému  není  stížnosti,  když  soudce  vylučuje, 
pokládati  lze,  že  by  jako  člověk  nedovedl '  Odmítnutý  soudce  musí  svou  Činnost  ihned 
pro  zvláštní  příčiny  zachovati  objektivnost  zastaviti  a  nejvýš  obstarati  jen  to,  co  od- 
a  nestrannost,  vzdal  se  veškeré  úřední  čin-   kladu  nepřipouští. 

nosti  v  určitém  sporu,  a  jest  ovšem  také  2)  O.  znalce  v  soudním  civilním  řízení 
nutno,  aby  stranám  sporným  vyhrazeno  bylo  může  se  státi  z  týchž  důvodů,  jako  o.  soudce, 
právo  soudce  takového  odmítnouti.  Rak.  Vnitřní  příčina,' pro  kterou  se  o.  připouští, 
soudní  civil,  řád  vyhověl  tomuto  požadavku  jest  ta,  že  soud  při  rozhodování  pře  z  pra- 
zúplna  a  určil  přesně,  kdy  soudce  jest  ne-  vidla  spoléhá  na  dobrozdání  znalecké,  ne- 
způsobilým říditi  určitý  spor  a  rozhodovati  I  maje  možnosti  o  správnosti  jeho  učiniti  si 
v  něm  a  sám  z  úřední  povinnosti  zdržeti  se  pojem  a  nemoha  také  o  objektivnosti  znalce 
musí  veškeré  úřední  činnosti  v  něm,  a  dal  se  přesvědčiti.  O.  může  se  státi  kteroukoliv 
také  stranám  právo,  aby  odmítly  soudce  i  stranou  písemně  neb  ústné  a  musí  býti  odů- 
takto  dle  zákona  nezpůsobilého,  když  by  se  I  vodněno,  tak  aby  na  žádost  soudu  mohla 
nezdržel  sám  činnosti  úřední,  nebo  když  by '  býti  příčina  odmítací  osvědčena.  Státi  se 
z  jiných  dostatečných  důvodů  jej  za  před- !  musí  před  početím  znaleckého  důkazu,  ale 


f)ojatého  pokládati  mohly.  Dle  zákona  vy- 
oučen  jest  soudce  z  úkonu  soudcovství  ve 
sporech  vlastních  nebo  takových,  na  kterých 
je  súčastněn  jako  spoluvěřitel,  spoludlužník 
nebo  regressník,  ve  sporech  své  manželky, 
svých  příbuzných  nebo  sešvakřených  v  přímé 


když  dobrozdání  má  býti  podáno  písemně, 
ihned  po  jeho  podání;  později  jen  tehdy, 
když  strana  prokáže,  že  o  důvoau  odmíta- 
cím  dříve  nevěděla  nebo  jej  pro  nepřekona- 
telnou překážku  nemohla  k  platnosti  při- 
vésti.  O  o.  rozhoduje  soud,  u  kterého  se 


linii  bez  obmezení,  příbuzných   v  pobočné   spor  vede;  ale  když  důkaz  znalecký  provádí 
linii  do  4.  kolena  a  sešvakřených  do  2.  ko-  soudce    zmocněný   a   bylo    mu    ponecháno 
lena,  ve  sporech  svých  adoptivních  rodičův  I  i  jmenování  znalců,  tento  soudce.        Hlr, 
a   pěstounův,  adoptivních  dětí   nebo   svě-       Odmiz^ni,  odkaje  ní,  v  zahradnictví  viz 


řenců,  poručenců  a  opatrovanců.  Pak  z  dů- 
vodů věcných,  a  to  když  v  záležitosti,  o  kte- 
rou jde,  byl  nebo  dosud  jest  plnomocníkem 
jedné  se  stran,  a  pak  ve  sporu,  kterého  se 
jako  soudce  účastnil  v  prvé  stolici.  Tyto 
důvody  nezpůsobilosti  platí  též  pro  zapiso- 


Ablaktace  2). 

Odmoondiii  v.  Mocnina. 

Odnodvoroi  (j  e  d  n  o  d  v  o  r  c  i),  název  svo- 
bodných ruských  sedlákův,  usedlých  na 
vlastní  půdě.  V  době  selského  poddanství 
o.   tvořili   přechod   od  nesvobodného  sel- 


vatele,  zřízence  soudních  kanceláří  a  vý-  ského  stavu  ke  šlechtě.  Užívalof  se  až  do 
konné  soudní  zřízence.  Soudci  nebo  v^po- ;  r.  1861  názvu  o.  pro  všecky  nešlcchtické  svo- 
mocní  soudní  úředníci,  pro  které  platí  dů- '  bodné  sedláky,  kteří  užívali  půdy  buď 
vody  nezpůsobilosti,  mají  svoji  nezpůsobilost  vlastní  —  af  již  společné  v  t.  zv.  miru 
oznámiti  přednostovi  soudu,  přednosta  vy- '  (v.  t.)  či  odděleně  (béžclo-li  o  půdu  náleže- 
loučený  svému  náměstkovi,  a  nemá-li  žád- !  jící  právem  vlastnickým  jednotlivým  rodi- 
něho,  vrchní  stolici,  které  podléhá.  Po  tako-   nám,ot. zv.  půdu  čtvrtní,  aeMJis  HOTsepT- 


vémto  sdělení  učiní  přednosta  soudu  neb 
jeho  náměstek,  vyšší  stolice  opatření,  aby 
spor  přikázán  byl  soudci  jinému.  Důvodů 
předpojatosti  zákon  nevypočítává   ani   pří 


hru)  —  nebo  půdy  korunní  (poméstné). 
jež  náležela  o*cům  na  zákíadě  jakéhosi  dě- 
dičného pachtu.  Jádro  o*ců  tvoří  až  dodnes 
o.  (gubernie  voroněžské,  kurské,  tambovské 


kladmo,  nýbrž  ponechává  rozhodnutí  o  nich  a  orlovské,  potomci  někdejších  kolonistův, 
volnému  uvážení  soudcovskému.  Odmítnouti  usazených  v  XVI.  a  XVII.  stol.  v  těchto  gu- 
soudcc  z  uvedených  důvodů  mohou  obě  |  berniích  za  účelem  hájení  hranic  ruskf  ch 
strany  neb  kterákoliv  z  nich;  o.  to  může  se  proti  krymským  Tatarům.  K  o-cům  počítají 
státi  v  kterémkoliv  stadiu  sporu,  ale  jde-li  |  se  také  potomci  malých  šlechticů  ně- 
o  vyloučení  pouze  z  důvodu  předpojatosti,  |  kdejši  Hšt;  Polské  a  Litvy  v  západních  gu- 
musí  se  státi  ihned,  jakmile  strana  o  něm  i  berniích  ruských,  dále  t.  zv.  mazylové 
zví,  jinak  by  jtŽ  práva  toho  užiti  nesměla,  bessarabšti,  potomci  někdejších  úředníků 
Právo  to  vykonává  se  prostým  oznámením '  knížat  multanských,  kteří  následovali  hned 
písemným  neb  ústním,  v  němž  se  důvod  vy- 1  za  bojary  a  postelničími,  pak  ruptaŠi,  po> 
líčí  tak,  aby  na  žádost  soudu  mohl  býti  |  tomci  bcssarabského  místního  duchovenstva, 
osvědčen.  O  o.  rozhoduje  okresní  soudce, ,  kteří  se  stali  laiky,  a  ještě  nckteré  jiné  třídy 
když  jde  o  samosoudce,  a  spor  může  býti   selského  lidu. 

přikázán  jinému  samosoudci  téhož  souclu;  Odnoiováni  v  zahradu,  v.  H řízení, 
přednosta  představeného  sborového  soudu,  Odo:  1)  O.,  vévoda  aquitánský,  v.  Eudo. 
prvé  stolice,  když  jde  o  okresního  soudce,  j  2)  O.,  hrabě  Pařížský,  syn  Roberta  Udat- 
a  spor  může  býti  přikázán  náměstku  téhož.  I  ného.  Vvznamenav  se  obranou  Paříže  proti 
V  ostatních  případech  rozhoduje  předsta-  !  Normanům  r.  886  obdržel  od  Karla  Tlustého 
vený  sborový  soud  I.  stolice  o  vyloučení  |  hrabství  Angers  a  Tours.  R.  887  byl  západo- 
soudcc  u  okresního  soudu,  sborový  soud  franckými  magnáty  povolán  za  krále,  ale  ne- 
o  vyloučení  svých  členů;    ale  když  by  sbo-    byl  uznán  v  celé  říši.    V  boji  proti  soupeři 


Odoaker  —  Odojevskij.  633 

svéma  Karlovi  Pitomému  padl  u  La  Fére   k  básníkům  druhého  řádu  doby  Puškinovy 
r.  898.  a  vyznačuje   se   elegickou   náladou.    Básně 

3)  O.,  druhý  opat  kláStera  v  Čluny  (v.t.).  jeho,  jež  po  vétšině  zapisovali  jeho  pfátelé, 
OáOMÍLěT  (Odovakar),  náčelník  german-   vyŠIy  o  sobě  v  Lipsku  (1862)  a  nové  úpl- 
ských  žoldnérův  a  později  panovník  v  Itálii !  néjšt  vydání  pořídil    baron    Rozen    (1883), 
(t  5.  břez.  493),  byl  původem  nepochybně !  předeslav  mu  i  životopis  básníkův.  —  Srv. 


Skyt  a  vstoupil  ok.  r.  470  s  četou  germán- 
ských bojovníků  do  služeb  Hmských.  Když 
r.  476  Orestes,  otec  cis.  Romula,  odmítl  Žá- 
dost žoldnéřských  pluků  germánských,  aby 


A.  N.  Sirotkin,  Kňaz  A.  I.  O.  (»Istoričeskij 
Věstnik«,  1883). 

2)  O.  Vladimír   Feodorovič,   spiso- 
vatel (*  30.  čce  1803  —  f  27.  ún.  1869),  byl 


jím  udělena  byla  třetina  pozemků  v  Itálii,  poslední  zástupce  z  nejstarší  větve  rodu 
pozdvihly  se  pluky  tyto  a  v  čelo  jich  po-  Rurikovičů  a  přímý  potomek  Michajila  Vse- 
stavil  se  O.f  který  v  srp.  prohlášen  od  nich '  volodoviče,  jenž  byl  umučen  od  Tatarův  a 
králem.  O.  porazil  a  zajal  Oresta  a  dal  jej  [  později  prohlášen  za  svatého.  Vzdělav  se 
popraviti,  císaře  pak  sesadil  a  vykázal  mu !  v  šlechtickém  pensionáte  při  universitě  mo- 

ř»obyt  v  Kampanii,  načež  ujal  se  vlády  nad  ;  skevské  byl  spolupracovníkem  »Věstnikajev- 
talíi  sám,  učiniv  tak  konec  západnímu  císař- !  ropy«  a  sblíživ  se  s  Gribojedovem  a  Kju- 
ství  Římskému.  Císař  východní  Zeno  udělil  {  chefjbekerem,  vydával  almanach  »Mněmo- 
rou  titul  patricia,  čině  jej  tak  dle  jména  ja- ,  zina«  (1824>-25).  R.  1826  vstoupil  jako  úřed- 


kýmsi  sv^m  plnomocnikem,  ve  skutečnosti 
▼sak  vládl  O.  úplně  nezávisle.  Sv^m  vojá- 
kům udělil  třetinu  pozemkův,  ale  jinak  po- 
nechal v  platnosti  všechny  dosavadní  řády 
v  Itálii;   také  ke  katolíkům  choval  se,  ač 


nik  do  ministerstva  pro  cizí  vyznáni,  redi- 
goval >Žurnal«  ministerstva  vnitřních  záleži- 
tostí a  r.  1846  byl  jmenován  zástupcem  ře- 
ditele veřejné  knihovny  petrohradské  a  ře- 
ditelem Rumjancevského  musea,  načež  r.  1861 


arián,  snášelivě.  Se  sousedy,  Vandaly  a  Vi- 1  jmenován  senátorem  moskevského  oddělení 
sigotý,  snažil  se  zachovati  přátelství.  Po  senátu.  O.  jako  člověk  všestranného  a  hlu- 
smrti  cis.  Julia  Nepota  (480)  dobyl  Dalma-  |  bokého  vzdělání,  nadaný  a  myslící  spisová- 
cie,  r.  487  pokořil  Rugy  v  Noriku  a  dílem  '  tel  zabýval  se  ve  své  literární  činnosti  všemi 
je  odtud  vypudil,  dílem  přesídlil.  Čásf  Rugů '  zjevy  tehdejšího  vědeckého  i  společenského 
utekla  se  k  ostrogotskému  králi  Theodoři-  i  života.  Hlavními  zásadami  jeho  bylo  hledati 
chovi.  Na  jejich  prosbu  a  na  popud  císaře  |  všude,  v  umění,  ve  vědě  i  v  životě,  pravdu, 
Zcnona,  jemuž  O.  stal  se  nepohodlným,  úcta  k  lidské  důstojnosti  a  duševní  svo- 
Theodorích  vytrhl  r.  489  se  svým  lidem  bodě,  shovívavost  a  účinná  láska  k  lidem. 
proti  O-ovi  do  Itálie,  porazil  jej  ve  3  bit-  Vlastnosti  fy  vynikají  již  v  jeho  Starikách 
vách  (nad  Sočí,  u  Verony,  pak  v  srp.  490  i  v  ostatních  jeho  pracích  pozdějších,  které 
nad  Addou)  a  oblehl  v  Ravenně.  O.  donu- 1  vyšly  souborně  r.  1844  ve  3  dílech  a  z  nichž 
cen  po  3letém  obležení  (27.  ún.  493)  vzdáti  j  nejhlavnější  jsou  Russkija  noci,  kde  ve  formě 
se  pod  úmluvou,  že  s  Theodorichem  o  pan-  filosofické  besedy  mezi  několika  mladými 
stvI  se  rozdělí.  Ale  již  po  několika  dnech  '  lidmi  belletristickým  slohem  líčí  své  upřímné 
zavražděn  od  Theodoricha  při  hostině.  sympathic   a  nnttpathie,  své  názory  a  my- 

OdoJeVy  újezdní  město  v  ruské  gub.  tul-  šlenky.  Podobný  belletristický  způsob  volí 
ské  na  levém  břehu  řeky  Upy,  má  4443  ob.  i  při  rozboru  zákona  Malthusovaa  theorie 
(1897);  mezi  nimi  dosti  rozkolníkův  a  židů.  ^Gnl\izmov^{Potlědnéjesamoubijstvo\Gorod 
Průmysl  ani  obchod  není  značný.  Obyvatelé  b€\  imeni)  a  j.  Z  hlavních  snah  jeho  byla  též 
živí  se  hlavně  sadařstvím  a  zahradnictvím.  —  péče  o  vzdělání  lidu.  Dlouhou  dobu  byl  rc- 
O.  stával  již  ve  stol.  XIV.  a  náležel  Micha-  daktorem  časop.  >SeIjskoje  obozrěnije«,  který 
jilu  Černigovskému,  jehož  nástupci  dle  mě-  vydávalo  ministerstvo  vnitř,  záležitostí.  Se 
sta  zvali  se  knížaty  Odojevskými.  <  svým  přítelem  A.  P.  Zablockým-Děsjatov- 
V  XVI.  až  XVin.  stol.  byl  O.  důležitou  ským  vydával  poučné  brožury  pro  lid,  po- 
pcvností.  —  Odojevský  Újezd  má  na ;  víáky  a  pod.  Jemu  náleží  počin  zřizování 
2012  čtv.  verstách  93.747  ob.  (1897).     Pp.       dětských  úiulen  v  Rusku  a  jiných   dobro- 

OdoJ^vsklJ  (OAoeBCicift),  jméno  knížecího  činných  ústavů.  Jako  blízký  přítel  Puškinův 
rodu  ruského,  pocházejícího  od  velkoknížete  a  Vjazemského  byl  nadšen  pro  vše  šle- 
Michajila  Vsevolodoviče  Cernigovského,  je-  chetné  bez  rozdílu,  se  které  strany  vyšel 
hož  vnuk,  kníže  Roman  Semenovič,  dostal  počin.  V  názorech  svých  klonil  se  nejvíce 
za  úděl  Odojev  a  Novosilsk.  Z  rodu  toho  k  starým  slavjanoíilům  a  velmi  si  vážil 
líylo  v  XVI.  a  XVn.  stol.  mnoho  bojarův  a  přirozených  schopností  ruského  lidu,  jme- 
vysokých  hodnostářův.  Obzvlášté  vynikli:       novitě    jeho    proniknutí    křesťanskou    lá- 

1)  O.  Aleksandr  Ivanovic,  básník  |  skou.  O.  byl  též  znamenitým  hudebníkem. 
(•  1803  —  t  1839).  Dostalo  se  mu  skvělého  i  R.  1833  napsal  Opyt  o  mu\ykaljnom  jaxyké, 
vychování  domácího,  načež  sloužil  u  voj- !  pak  vydal  Mu^ykaljnuju  gramotu,  otevřel 
sKa,  ale  jako  účastník  spiknutí  dek.ibr i-  moskevskou  konservatoř  řečí  Ob  i\učeniji 
stu  poslán  na  Sibiř  a  r.  1837  přesazen  jako  rus.  mu\yki  ně  toljko  kak  iskusstva,  no  i  kak 
prostý  vojín  na  Kavkaz,  kde  po  dvou  letech  nauki,  řádil  nejednou  Glinkovi  při  kompo- 
zemřeL  O.  byl  přítel  Gribojedova  a  Ler-  nování  opery  »Život  za  caře<  a  pod.  —  Srv. 
montov  věnoval  mu  báseň  »Ja  znal  jego...«,  A.  P.  Pjatkovskij,  Kňaz  V.  F.  O.  řPetrohr., 
v   niž   ho  výborně   charakterisoval.    Náleží    1870);  N.  F.  Sumcov,  Kňaz  V.  F.  O.  (Char- 


634 


Odol  —  Odontoglossa. 


kov,  1884);  Někrasová,  Skazki  O-kago;  Bč- 
linskij,  Sočinčnija. 

Odol,  vodička  ústni  vyhlašovaná  v  novi- 
nách, jest  alkoholický  roztok  salolu,  k  ně- 
muž přidáno  nčco  aetherických  olejA. 

Odolanov  (Adelnaú),  krajské  město  v  Po- 
znaňsku  (vlád.  obv.  t.  jm.),  na  řece  Baryczi, 
má  2268  ob.  (1870),  obvod,  soud,  dva  katol. 
a  evang.  kostel,  tkaní  plátna  a  chov  do- 
bytka. 

Odolaný,  tolik  co  H odolaný  (v.  t.). 

Odolen,  bot,  v.  Valeriana. 

Odolen,  syn  Střížův  (fllius  Ztris},  rytíř 
český,  známý  z  výpravy  krále  Vladislava  II. 
do  Itálie  r.  1158.  Vojsko  císařské  i  české 
stanulo  před  řekou  Addou  a  nemohlo  dále, 
protože  brodů  nebylo,  mosty  byly  strženy  a 
nepřátelský  břeh  byl  střežen  Milánskými. 
Z  rozpaků  vysvobodil  spojence  právě  O. 
Jak  vypravuje  očitý  svědek  Vincenc,  kanov- 
ník pražský  (ve  Kontes  Rer.  Boh.  11.  430), 
zatím  co  vojska  hodovala,  O.  jeŠtě  s  dvěma 
rytíři  nemoha  nalézti  brod,  vrhl  se  do  proudu 
a  po  velikém  úsilí  jej  šfastně  přeplaval; 
z  druhů  jeho  jeden  se  vrátil  zpět.  Tím  po- 
vzbuzeno vjelo  do  řekv  i  ostatní  voisko 
české  a  proniknuvši  na  druhý  břeh  nepřítele 
porazilo. 

Odolena  Voda  v.  Vodolka. 

Odolenka,  lázně,  v.  Od  o  len  o  v. 

Odolenov,  Vodolenov,  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Sušice,  fara  Svojšice;  18  d., 
121  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  a  na  záp.  přt- 
vrší  Svatoboru  lázně  »Odolenka«  s  kapli  P. 
Maric  Pomoc,  r.  1748  vystavěnou  od  hrab. 
Ferd.  Desfoursa.  O  Vodolence  koluji  vše- 
liké báje  a  pověsti.  —  J.  A.  Gabriel,  Král. 
město  Sušice  a  jeho  okolí  (Praha,  1868). 

Odolenovloe:  1)  O.,  chybně  Vod a1  no- 
vice, ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Turnov, 
fara  Jcníšovice,  pš.  Hodkovice;  76  d.,  470 
ob.  č.  (1890),  broušení  skla  a  skleněn.  perel 
a  obchod  s  nimi. —  2)  O.,  chybně  Telnice 
{Dóllnit^),  ves  t.,  hejtm.  Karl.  Vary,  okr.  Be- 
čov,  fara  a  pš.  Schónthal;  22  d.,  134  ob.  n. 
(1890). 

Odonata,  zool.,  v.  Vážky. 

0'Donnell,  stará,  vznešená  rodina  irská. 
Ve  středověku  vládla  hlavně  v  kraji  Tyrcon- 
ncl  a  vyskytují  se  na  mnohých  stránkách 
starších 'dějin  země.  Když  ostrov  v  XVII.  stol. 
k  Anglii  úže  byl  připojen,  stál  rod  ten 
v  čele  katolického  odporu  proti  Angličanům 
a  většina  jeho  členův  uprchlá  do  ciziny  ke 
katolickým  dvorům.  Někteří  usadili  se  po 
r.  1720  v  Rakousku  a  byli  r.  1763  úředně 
uznáni  jako  hrabata  z  Tyrconnelu.  Z  nich 
vynikli: 

1)  Karel  hrabě  O.  (♦  1715— f  1771  ve 
Vídni),  postoupil  v  rakouských  službách  na 
generála  jízdy,  vyznamenal  se  v  bitvách 
u  Kolína  a  Hochkirchu,  velel  rakouské  ar- 
mádě dočasně  po  zranění  Daunově  v  bitvě 
u  Torgavy  a  vedl  několik  let  správu  Nizo- 
zemí a  později  Sedmihradska. 

2)  Maxmilián  Karel  Lamoraihr.  O. 
(♦  1812  —  t  1895),  účastnil  se  bojů  v  Itálii  a 


stal  se  gener.  pobočníkem  císaře  Františka  Jo- 
sefa L,  jemuž  zachránil  život  duchapřítom- 
ností při  attentáté  Libenyiovč  r.  1853,  tačei 
povýšen  do  stavu  hraběcího. 

Ze  členů  rodiny  O.  do  Španělska  se  uchý- 
livších zaslouží  zmínky: 

1)  Josef  Jindřich  O.  hrabě  z  Obis- 
paíu  (♦  1769  — t  1834  v  MontpelUeru).  Vě- 
noval se  vojenství,  bcjoval  r.  1795  proti 
Francouzům  a  velel  při  národní  obraně  špa- 
nělské proti  Napoleonovi  r.  1810  v  Katalon* 
sku.  Za  vítězství  své  u  La  Bispal  obdržel 
nový  titul  hraběcí.  Při  ústavním  sporu  r.  1814 
prodlel  několik  měsíců  v  žaláří,  byl  však 

f>otom  od  krále  jmenován  správcem  Anda- 
usie.  Ve  válce  proti  Francouzům  r.  1823- 
choval  se  obojetně,  a  byv  svým  vojskem 
zbaven  velení,  uprchl  do  Francie,  kde  zemřel. 

2)  Leopold  O.,  hrabě  de  Lučena, 
vévoda  Tetuanský,  syn  před.  (•  1809- 
v  Santa  Cruz  na  Teneriťfé  —  f  1867  v  Ba- 
yonne).  Vyznamenal  se  ve  vojenských  služ- 
bách Marie  Kristiny  v  1.  1833—40  a  pokusil, 
se  r.  1841  o  vzbouření  v  její  prospěch.  Po 
delším  vyhnanství  ve  Francii  vrátil  se  r.  1843. 
do  vlasti,  působil  při  pádu  Esparterové  a 
velel  v  1.  1844—48  na  ostrově  Kubě.  V  ná- 
sledujících letech  byl  členem  senátu,  gener. 
ředitelem  pěchoty  a  r.  1854  ministrem  válkv. 
Po  revoluci  r.  1856  byl  několik  měsíců  před- 
sedou ministerstva  a  opět  r.  1858.  Následu* 
jícího  roku  podnikl  SCástnou  výpravu  proti  i 
Marokku  a  vysloužil  si  dobytím  Tetuanu  ti- 
tul vévodský.  Vrátiv  se  byl  ministrem  ko- 
lonií, r.  1863  předsedou  ministerstva  a  po- 
koušel se  r.  1865  marně  o  zřízení  nového* 
kabinetu.  Byl  pro  svoji  cttžádostivost  a  ča- 
stou změnu  politických  zásad  velice  neob- 
líben. 

0'DonoTan  Bossa,  politik  irský  (^  I831i 
v  Ross-Carbery  v  hrabství  Corku).  Žil  nej- 
prve v  rodné  vsi  jako  kupčík  a  počal  odi 
r.  1856  účastniti  se  tajných  spolků  národ- 
nich.  R.  1869  byl  poprvé  uvězněn  a  hospo- 
dářsky zničen.  Věnoval  se  potom  úplně 
politické  agitaci  a  stal  se  jedním  z  nejráz- 
nějších  organisátorů  revolučního  hnuti  proti 
Anglii.  V  redakci  jeho  radikálního  listu  »IrÍ8h 
People«  sbíhaly  se  niti  všech  tajných  spik- 
nutí. R.  1865  byl  na  základě  zachycených 
písemností  odsouzen  k  doživotní  káznid, 
r.  1870  však  na  svobodu  propuštěn.  Vvsté-^ 
hovav  se  do  Ameriky  stal  se  opět  vůacem' 
nejradikálnějšiho  hnutí  irského  a  hlásal  ve 
svém  listě  >lrish  World«  revoluční  boj  proti< 
Britům.  R.  1885  vzbudil  značnou  pozornost 
attentát,  který  proti  němu  učinila  přepjatá 
Angličanka  jakás,  lehce  ho  střelnou  ranou, 
poranivši.  Obdržev  úřad  při  městské  správo 
Nového  Yorku  O.  ochladí  poněkud  ve  své 
činnosti,  vydává  však  dále  radikální  irský 
časopis  >United  Irelanď«. 

Odontagra  (z  řec),  bolesti  zubů,  zvl.rheu- 
matoidní;  odontalgle  (z  řec.)*  bolení  zubů' 
vůbec. 

Odontoglossa.  Mořské  plže  předožabré 
o   žabrech    hřebínkovitých   {FroiobranMata^ 


Odontolcae  —  Odpis  daně  pozemkové 


635 


ctenobranchiata)  dělíme  dle  pásky  jaxykové 
Č.  radoly  na  toxoglossa  (formalka  1  .^.  1), 
rhachiglossa  (1.1.1),  taenioglossa 
(2.1.1.1.2),  ptenoglossa  (oo  .jO'.  oo)  a 
gvronoglossa  (bez  raduly).  Rhipido- 
gíossa  obsahují  plže  s  čelistí  sakrnélou 
(V  podobé  dvou  protáhlých  destiček),  dlou- 
hýin  rypákem  (proboscis)  a  trojřadoQ  radalou; 
Gray  je  rosdélil  dle  této  na  3  podřízené 
skupiny:  1.  hamiglossa  s  velikým  zubem 
středním  a  úzkými  postranními  (tyto  jsou 
jednoduché  nebo  mají  2  ai  3  pohyblivé 
vroubky),  tedy  1.1.1  (na  př.  Murex,  Oliva, 
Buccínum);  2.  o.  se  zubem  středním  malým 
a  postranními  velmi  velikými  o  dlouhé  řadě 
nepohyblivých  vroubkA  (1.1.1,  sem  náleží 
Fascicíaria,  Afítra  a  mn.  j.)  a  3.  rhachi- 
glossa bez  zubA  postranních,  tedy  j&,1  .-9* 
(jako  je  Voluta,  Marginella),  Hranice  mezi 
prvními  dvěma  není  ostrá  (Purpura  má  1 
vroubek  na  laterálních  zubech,  Hemifusus  2, 
Euthria  3,  Buccinum  4,  Cjrclonassa  5,  Nassa  6, 
Leuco\onia  7,  Fasciolaria  10  až  12  atd.,  ně- 
kdy ani  počet  na  obou  stranách  nesouhlasí 
přesné).  Bbr, 

OAontoloa^  v.  Odontornithes. 

Odontologla  (z  řec.  odovs,  oSóvtos  a 
iloyia) «— nauka  o  zubech;  zubní  lékař- 
ství. 

Odontom  (z  řcc.)  nazýváme  zrůdný  tvar 
utvoř<  ný  ze  zárodku  zubu,  dosahujícího 
až  velikosti  lískového  ořechu,  umístěného 
v  kosti  čelistní,  častčji  v  čelisti  dolní.  — 
Skladba  histologická  vykazuje  neurovnanou 
tkáň  zubinovou  (dentin),  promíáenou  tkaní 
tmelovou  (cement)  se  stopami  tkanč  sklo- 
vinné.  VyrAstaje  z  dásně  stává  se  překážkou 
žvýkání  a  znetvořuje  i  obrysy  obličeje.  Jest 
předmětem  léčby  chirurgické.  Původ  zubní 
doložen  stavbou  histologickou  i  tím,  že  zub 
schází  do  počtu  normálního.  Jinak  jest  to 
zjev  velmi  vzácný.  -5S- 

Odontomitli^Sy  ptáci  ozubeni,  starší 
jméno  pro  skupinu  vyhynulého  ptactva,  k  níž 
bývali  počítáni  jurský  rod  Archaeoptervx 
(v.  t.),  pak  ptáci  z  amerického  útvaru  křiao- 
vého,  zejména  Hespcrornis  (v.  t.^  a  leh- 
thyornis  (v.  t).  Nyní  klademe  r.  Archaeo- 
ptcryx  do  zvlážtní  podtřídy  ptactva  Archae- 
or nit hes  (Saururae),  všecky  ostatní  ptáky 
do  podtřídy  Neornithes.  A  tuto  dělíme 
na  skupiny  (divisc):  1.  Neornithes  ratitae 
(hťŽci);  2.  Neornithes  odontolcae  (foss.  ptáci 
křiiiového  útvaru  bez  hřebenu  na  kosti  prsní, 
se  zuby  v  rýhách  čelistí)  se  2  rody:  Enali- 
ornis  (Anglie)  a  Hesperornis  (Spojené  Obce); 
3.  Neornithet  carinatae  (ptáci  se  hřebenem 
na  kosti  prsnQ.  Prvním  řádem  této  po- 
slední skupiny  jsou  Ichthyornithes.  ptá- 
ci amerického  útvaru  křídového  (Kansas) 
s  obratu  dvojdutými  a  zuby  vklíněnými 
tv  alveolách);  náležejí  sem  rody  Apatomis 
a  tchthyomis,  Br, 

OAontOsp]ia«ra  Haeck..  mřižovec  {Ra- 
Moiaria)  z  oddělení  Spumellaria,  ze  skupiny 
Col  osphaeridae,  má  jednoduchou  skořápku, 
na  jejíž  vnější  straně  jsou  uprostřed  pórů 


roztroušenv  jednotlivé  trny  se  zubovitým 
zahnutím.  V  Tichém  okeáně. 

Odor  (lat.),  zápach,  vůně;  O.  hircinus 
(zápach  kozlinou),  zápach  potu  v  podpaží. 

Odoratiui  0^^)»  libovonný,  navoněný. 

Odpa411otTÍ  v.  Apostasíe. 

Odpainio^.  lépe  zadovka,  novodobá 
ručnice  k  nabíjení  komorou  čili  od  zadu. 

Odpis  dané  pozMukové  následkem  ži- 
velních pohrom  nastává  buď  I.  pro  do- 
časné zpustošení  pozemku,  dani  pozemkové 
podrobeného,  nebio  II.  pro  poškození  pouze 
jeho  výnosu. 

I.  Byla-li  plodná  plocha  celého  pozemku 
nebo  jeho  části  neobyčejnou  pohromou  ži- 
velní zanesena  štěrkem  nebo  pískem  a  tím 
způsobem  zpustošena  tak,  že  kromč  roku, 
kterého  pohroma  se  přihodila,  nic  nenese  a 
může  se  státi  opět  plodnou  jen  užitím  lid- 
ské síly,  jež  není  podmíněna  obyčejným 
způsobem  vzdělávacím,  o.  d.  (vztažně  osvo- 
bození od  ní)  ve  příčině  zpustošené  plochy 
vztahuje  se  k  tomu  počtu  let,  kterého  jest 
třeba  dle  okolností  u  většiny  pozemkových 
držitelů,  pohromou  postižených  a  ve  zpu- 
stošeném obvodu  příslušné  obce  neb  okresu 
berního  jsoucích,  aby  odstraněna  byla  pří- 
čina neplodnosti  a  aby  opět  docílen  byl  ho- 
spodářský užitek.  Kromě  toho  odpise  se 
daň  při  polích,  lukách,  zahradách  a  vínidch 
ještě  za  další  dva  roky,  při  pastvinách  pak 
za  jeden  rok.  Zpustošení  sluší  oznámiti  po- 
litickému úřadu  okresnímu  neb  úřadu  ber- 
nímu do  4  neděl  po  nastalé  pohromě,  a  tu 
o.  d.  (neb  osvobození)  počíná  hned  rokem 
následujícím  po  pohromě.  Nebylo-li  však 
oznámení  podáno  v  čas,  nastane  o.  (neb 
osvobozeni)  teprve  druhého  roku,  který  ná- 
sleduje po  dni,  kdy  oznámení  učiněno,  a  ná- 
rok na  o.  (neb  osvobození)  za  dobu  minu- 
lou se  ztrácí.  O  o-u  d.  (neb  osvobození,  roz- 
hoduje zemský  finanční  úřad  a  o  stížnosti  do 
jeho  rozhodnutí  ministerstvo  financí  (§§  6, 
31—33  zák.  z  23.  květ.  1883.  č.  83  ř.  z.). 

II.  Poškozen-li  pouze  naturální  výnos  po- 
hromami živelními,  odpisuje  se  dle  zákona 
z  12.  čcc  1896  č.  118  ř.  z.  a  příslušného  pro- 
váděcího nařízení  ze  16.  čce  1896  č.  119  ř.  z. 
pozemková  daň  a)  při  kulturách  hospodář- 
ských, b)  při  lesích.  Nárok  na  o.  d.  nastává: 
a)  Při  kulturách  hospodářských:  1.  Jestliže 
krupobitím,  ohněm,  vodou,  myŠmi  nebo  mšicí 
révovou  na  parcellácli  výměry  do  4  ha  zni- 
čen byl  aspoň  čtvrtý  aíl  naturálního  vz- 
nosu parcelly,  na  parcellách  větších  než  4  na 
pak  naturální  výnos  aspoň  jednoho  ha. 
2.  Jestliže  jinými  kromobyčejnými  a  neod- 
vratnými událostmi  (suchem,  mokrem,  mra- 
zem, hmyzem,  snětí  atd.)  bez  viny  držitelovy 
pozemkové  parcelly  v  nejmenší  pod  č.  1.  na- 
značené výměře  byly  poškozeny,  a  byl-li 
tím  naturální  výnos  příslušného  hospodář- 
ství v  takovém  rozměru  zničen,  že  čistý  vý- 
nos, na  poškozené  parcelly  dle  operátu  po- 
zemkové daně  připadající,  který  dle  míry 
poškození  pokládati  dlužno  za  zničený,  pře- 
vyšuje čtvrtinu   úhrnného    čistého    výnosu 


636 


Odpočinek  —  Odpor. 


vzdělaných  hospodářských  kultur  majetku 
poplatníka  daně  pozemkové,  ležícího  v  berní 
obci.  b)  Při  lesích:  1.  Když  nei méně  čtvrtina 
porostu  katastrální  parcelly  íesní»  při  par- 
cellách  výměry  větši  než  20  ha  však,  když 
nejméně  porost  5  ha  jejich  zničen  byl  ohněm. 
2.  Když  sněhem  v  některém  lese  na  jedné 
nebo  několika  témuž  majiteli  náležejících 
katastrálních  parcel lách  tohoto  lesa  —  aspoň 
ve  výměře  jedné  třetiny  —  celé  díly  poro- 
stu se  zvrátí  nebo  rozlámou,  tak  že  takováto 
místa  jen  opětným  zalesněním  mohou  se 
státi  výnosnými. 

Bylyli  zničeny  hospodářské  plodiny  již 
sklizené,  mfiže  se  odepsati  daň  jen  tehdy, 
stalo-lí  se  zničení  povodní  nebo  jinou  ne- 
odvratnou pohromou  přírodní.  Zničení  po- 
rostu lesního  ohněm  nebo  mýcením,  násled- 
kem hmyzové  zhouby  nezbytné,  by  zabránilo 
se  další  její  šíření,  má  týž  účinek,  jako  škoda 
způsobená  požárem  lesa. 

Při  posouzení,  jaký  rozsah  škoda  má,  bu- 
diž při  kulturách  hospodářských  přihlíženo 
k  ročnímu  výnosu,  jenž  docílen  býti  měl 
v  roce  hospodaření,  kdy  pohroma  se  stala, 
a  pak  k  tomu,  jakou  měrou  výnos  ten  byl 
poškozen.  Výška  odepsané  daně  u  kultur 
polního  hospodářství  činí  25,  50,  75  nebo 
lOOVo  roční  daně,  dle  toho,  zda  zničena 
aspoň  čtvrtina  až  do  polovice,  polovice  aŽ 
do  tří  čtvrtin,  tři  čtvrtiny  naturálního  vý- 
nosu, nebo  naturální  výnos  celý.  K  tomu  se 
podotýká,  že  o.  d.  vztahuje  se  z  pravidla 
pouze  na  rok,  ve  kterém  výnos  naturální 
poškozen.  Jen  tehdy,  když  pohroma  živelní 
způsobila  neplodnost  parcelly  nebo  její  části 
na  delší  dobu,  povolí  se  o.  d.  na  dobu  ne- 
plodnosti. Zejména  nastává  o.  d.  na  delší 
dobu  při  vinicích,  postižených  mšicí  révo- 
vou (zák.  z  26.  čna  1894  č.  139  ř.  z.).  Také 
při  škodách  lesních  má  náhrada  daně  od- 
povídati poškození  výnosu  naturálního,  a 
proto,  přihlížejíc  k  tomu,  že  zde  bývá  z  pra- 
vidla zničen  výnos  za  celou  řadu  let,  o.  d. 
vztahuje  se  k  dobám  značně  dlouhým.  Dle 
této  zásady  vyšetří  se  nejprve  skutečně 
předepsaná  daň  z  hektaru  porostu,  počítajíc 
od  toho  roku  zpět,  kterého  pohroma  se 
stala,  za  všecka  léta,  rovnající  se  přísluš- 
nému stáří  porostu,  po  případě  kdyby  pe- 
rioda zdanění  obsahovala  menší  počet  let, 
tedy  za  tento  menší  počet  let,  a  na  základě 
tom  vypočte  se  předepsaná  daň  pro  plochu, 
na  níž  porost  byl  zničen.  Ncbylo-li  dříví 
zcela  zničeno,  nýbrž  byla-li  hodnota  jeho 
jen  zmenšena,  přihlíží  se  při  vyšetření  Škody 
a  o-u  d.  též  k  hodnotě  dříví  po  ruce  jsou- 
cího, pokud  se  týče,  k  peněžitému  výtěžku, 
jehož  za  ně  lze  dosíci. 

Poškození  naturálního  výnosu,  pro  které 
žádá  se  dle  zákona  z  12.  čce  1896  za  o.  d.,  má 
pod  ztrátou  tohoto  nároku  do  8  dnů  po  dni, 
kdy  škoda  byla  zpozorována,  držitel  poško- 
zených parcell  nebo  jeho  plnomocník  ohlá- 
siti finančnímu  úřadu  první  stolice  (okres- 
nímu hejtmanství,  berní  správě,  berní  místní 
kommissi),  po  případě  —  jestliže  jest  spo- 


jeni mezi  obcí,  v  níž  Škoda  se  stala,  a  sídlem 
tohoto  úřadu  kromobyčejné  přerušeno  — 
bernímu  úřadu  bliže  ležícímu.  U  písemného 
ohlášení  dni  poštovské  dopravy  nepočítají 
se  do  této  osmidenní  lhůty.  Pokud  se  týče 
oznámení  o  poškození  výnosu  mšicí  révo- 
vou, viz  též  zákony  z  3.  říj.  1891  č.  150  ř.  z. 
a  z  26.  čna  1894,  č.  139  ř.  z.  Finanční  úřad 
I.  stolice  oznámení  zkoumá  a  po  případe 
opatří  vyšetření  škody  kommissi,  jejíž  slo- 
ženi jest  naznačeno  v  §  14  zákona  z  12.  čce 
1896.  Nastane-li  pohroma  Živelní  právě  před 
sklizní,  tak  že  jest  obava,  že  vyšetřovací  kom- 
missp  polních  plodin  pro  vykonanou  zatím 
sklizeň  nezastane  na  místě,  kde  se  urodily, 
má  obecní  starosta  (přednosta  statkového 
obvodu  z  obecního  svazku  vyloučeného), 
přibera  2  členy  obecni,  pak  po  2  důvěry- 
hodných držitelích  pozemků  ze  2  sousedních 
obcí,  a  pozvav  účastné  držitele  pozemků, 
hned  vyšetřiti,  jak  poškozen  jest  naturální 
výnos  parcell,  a  protokol  o  tom  sepsaný  a 
všemi  přítomnými  podepsaný  předložiti  finanč> 
nimu  úřadu  prvé  stolice.  V  tomto  případě 
vyšetřovací  kommisse  výsledky  šetření  sta- 
rostova přezkoumá  a  po  případě  náležité 
doplní.  O  o  u  d.  pro  poškození  naturálního 
výnosu  živelními  pohromami  rozhoduje  zem- 
ský fínanční  úřad  a  o  stížnosti  do  jeho  roz- 
hodnutí ministerstvo  financí.  JBL 

Odpodinek  v.  Výslužba. 

Odpor  (českolat.  odporatio)  byla  ve  starém 
právu  českém  obrana,  kterou  někdo  hájil 
svého  práva,  ohroženého  tím,  že  jiná  osoba 
dobyla  nějakého  zápisu  do  zemských  desk,  ru- 
šícího toto  právo.  Jako  právo,  kterému  se 
odporovalo,  bylo  vloženo  do  desk,  tak  ma- 
sil  i  o.  v  deskách  býti  zapsán.  Mél-li  míti 
účinek,  nesměl  býti  učiněn  bezdůvodně. 
Osoba  odporující  (o  d  p  o  r  n  í k,  lat.  odporans) 
musila  uvésti  příčiny  o-u  a  pohnati  osobu 
druhou  (zv.  lat.  odporatus)  před  soud,  jinak 
se  nazýval  o.  zmatečným.  Zajímavo  jest, 
že  pro  sporý  který  byl  zaveden  následkem 
o  u,  zavedeny  byly  v  něm.  úředním  jazyku 
terminy  vzaté  z  češtiny:  OJporprocess,  Odpo* 
rierungsprocess.  Velmi  obšírné  píše  o  o-u 
Všehrd  (VIL,  34  a  násl.). 

O.  {Widů^-spruch)  v  civilním  soudním 
řízení  (řádném)  jest  processní  úkon  strany, 
kterýmž  ona  jistému  jednání,  opatření  neb 
postupu  processnímu  vzdoruje.  Rakouský 
soudní  civilní  řád  mluví  o  o*u  proti  opatře- 
ním předsedy  senátu,  vztahujícím  se  na  ve- 
dení sporu,  proti  protokolování,  pak  o  o-u 
proti  líčení  děje  sporného  v  průvodním 
usneseni  neb  ve  skutkové  povaze  rozsudku. 
Prvý  o.  má  za  následek,  íe  o  přípustností 
předsedova  opatření  rozhodne  senát.  O.  proti 
protokolováni  odnímá  protokolu  absolutní 
průvodní  sílu,  kterou  jinak  má  (v.  Proto- 
kol). Stejný  účintk  má  o.  proti  líčení  déje 
v  průvodním  usnesení,  jimž  se  připouštějí 
důkazy,  neb  ve  skutkové  povaze  rozsudku, 
když  vylíčení  sporného  děje  a  výsledků  ce- 
lého jednání  bylo  vyhrazeno  rozsudku  a  ne- 
pojato dojednacího  protokolu  (v.  Průvodní 


Odpor. 


637 


osoesení  a  Rozsudek).  O.  v  řízení  upo- 
mínacím jest  sdělení  strany,  již  platebním 
rozkazem  bylo  nařízeno,  aby  určitou  pohle- 
dávku zaplatila,  ie  pohledávky  té  nebo  po- 
vinnosti k  placeni  neuznává.  O.  takový  od- 
nímá platebnímu  rozkazu  veškeru  právní 
sílu,  a  jen  když  žádost  o  vydání  platebního 
rozkazu  byla  zároveň  Žalobou,  ustanoví  se 
po  podáni  o-u  stání  k  ústnímu  líčeni. 

O.  exekuční  čili  intervence  ext 
kuČní  (ném.  Widerspruch  Dritter^  franc 
tierce  oppotition)  jest  žaloba  osoby  třetí,  do 
tčené  exekucí,  vedenou  proti  dlužníku,  kte- 
roužto žalobou  se  tato  osoba' vzpírá  buď  po- 
volení neb  výkonu  exekuce.  Osoby  třetí  mo- 
hou totiž  povolení  neb  výkonu  exekuce  ve- 
dené véřitelem  proti  dlužníku  odporovati 
tehdy,  když  jim  k  předmětu  exekucí  posti- 
ženému přísluší  nějaké  právo,  které  jest 
exekucí  porušeno  a  tedy  ji  činí  nepřípust- 
nou. Žaloba  ta  podána  býti  může  buď  jen 
proti  vymáhajícímu  věřiteli  nebo  zároveň 
1  proti  dlužníkovi  a  žádá  se  jí,  aby  exekuce, 
pokud  jí  tvrzené  právo  k  postiženému  před- 
métu  jest  dotčeno,  byla  prohlášena  nepří- 
pustnou nebo  výkon  její  zrušen.  Příslušným 
pro  ni  před  výkonem  exekuce  jest  soud, 
který  exekuci  v  první  stolici  povolil,  po 
výkonu  pak  soud  exekuční,  t.  j.  ten,  který 
exekuci  provedl.  Hlr, 

O.  galvanický  jest  veličina  přímo  úměr- 
ná elektromotorické  síle  proudu  a  nepřímo 
úmérná  intensitě  proudu;  poněvadž  pak  mě- 
řením se  dokázalo,  že  o.  galv.  závisí  pouze 
na  rozměrech  a  jakosti  vodiče,  sluje  hořejší 
vztah  zákonem  Ohmovým  (v.  t.).  Dle  to- 
hoto zákona  má  jednotku  odporu  vodič,  kte- 
rým se  vyrovnává  proud  intensity  jednot- 
kové při  elektromotorické  sile  rovné  jedné. 
Praktickou  jednotkou  odporu  jest  1  ohm 
(1  St),  který  má  10'  absolutních  jednotek 
elektromagnetických.  V  této  soustavě,  která 
buduje  své  jednotky  na  základě  tří  jedno* 
tek  fundamentálních,  délky  —  cm  — ,  hmoty  — 
g  —  a  času  —  sec.  — ,  vycházejíc  od  zákona 
Biot  Savartova,  o.  má  význam  rychlosti,  je- 
den ohm  má  tedy  význam'  rychlosti  quadrantu 
poledníka  za  vteřinu.  Závislost  ou  na  roz- 
měrech a  jakosti  vodiče  vyjadřuje  se  vzor- 

<=^"*  0^0,  ± 

kde  0$  značí  konstantu  charakterisující  urči- 
tý materiál  vodiče,  á  jeho  délku  a  p  prů- 
řez. Z  toho  patrno,  že  při  realisaci  defino- 
vané jednotky  o  u  bylo  nutno  voliti  určitý 
materiál,  upraviti  jej  v  určitý  prAřez  a  mě- 
niti jeho  délku  tak  dlouho,  až  by  odpor 
vodiče  co  možná  přesně  odpovídal  defino- 
vané jednotce. 

Poněvadž  konstanta  0«.  která  se  nazývá 
o-em  specifickým,  velice  citlivě  souvisí 
s  podstatou  látky,  nutno  při  realisaci  ohmu 
voliti  látku,  již  lze  připraviti  co  možná  che- 
micky čistou.  Takovou  látkou  jest  rtut  Již 
Werner  Siemens  ustanovil  za  praktickou 
jednotku  o-u  galv.  odpor  sloupce  rtutovébo, 


řezu   1  cm^ 


majícího  čtvereční  millimetr  v  průřezu  a  délku 
jednoho  metru  při  temperatuře  O*.  Měřením 
ukázalo  se,   že  nová  jednotka  ohm  jest  as 

0  6%  větší.  Na  kongresse  pařížském  r.  1884 
ustanoven  za  ohm  Icgáln^  o.  sloupce  rtu- 
ťového při  O',  průřezu  1  mm^  a  délky  106  cm. 
Pozdějšími  měřeními  nalezena  hodnota  přes- 
nější a  tak  ustanoven  nový  ohm  interna- 
cionálriý  na  kongresse  elektriku  v  Chicagu 
r.  1893.  Tento  internacionálný  ohm  dán  jest 
sloupcem  rtuťovým  délky  106*3  cm  a  hmoty 
14*4521  g  o  stálém  průřezu  při  temperatuře  0^ 
Hmota  14*4521  g  rtuti  odpovídá  při  udané 
délce  a  temperatuře  průřezu  1  mm*.  Jest 
ledy  jeden  intcrn.  ohm  =  1*063  Siemenso- 
výcn  jednotek. 

O.  specifický  vyjadřuje  se  v  praxi  oby- 
čejně jako  o.  sloupce  průřezu  1  mm*  a  délky 

1  m,  tedy  j ^j.  Poněvadž  základní  jednotkou 

délky  jest  cm,  jest  vědecky  vyjádřen  o.  spe- 
cifický odporem  vodiče  délky  1  cm  a  prů- 

*  I  -  -,  j.  Jak  patrno  z  hořejší  rov- 
nice, jsou  čísla  pro  specií,  o.  dle  posledního 
tohoto  způsobu  lO.OOOkráte  menší,  než  dle 
vyjádřené  délky  v  metrech  a  průřezu  v  milli- 

— i)    P*"^ 

o.  Specií,  příliš  malá,   klade  se  za  jednotku 
ou  v  tomto  případě  mikrohm,  t.  j.  million- 
tina  ohmu. 
Má  tedy  na  př.  specif.  o.   v  mikrohmech 

Stříbro  měkké      1*43 

>       tvrdé 1-56 

měď  měkká 1  52 

»     tvrdá 1*56 

zlato  měkké 196 

»      tvrdé 200 

aluminium 3*06 

magnesium ....  4*17 

zinek 5*36 

kadmium 6*57 

cín 12*6 

platina 134 

olovo 18-7 

arsen 327 

vismut 125* — 

Naproti  tomu  má  retortové  uhlí  specií,  o. 
4000  (^,]  mikrohm  při  20^  jest  tedy  špat- 
nějším vodičem  než  kovy.  Také  slitiny  mají 
větší  o.  specifický  než  kov,  se  kterým  jin^ 
sléváme.  Proto  užívá  se  slitin  k  hotovení 
o-ů  galv.  (v.  Rheostat).  Kapaliny  jsou 
mnohem  špatnějšími  vodiči  nežli  kovy,  nej- 
lépe vodivé  roztoky  mají  o.  millionkráte 
větší  než  stříbro.  Místo  o-u  specifického 
zavádí  se  pro  kapaliny  pojem  vodivosti.  Vo- 
divost jest  reciprokou  hodnotou  o-u,  jednotka 

její  Y^r- —  «-  1  Hmo.  Obyčejné  se  vyjadřuje 
vodivost  kapalin  poměrně,  t.  j.  srovnává  se 


638  Odpověď  —  Odpůrci  zákon. 

s  vodivostí  rtutí.  Tak  jest  na  př.  vodivost  (po*  i  jaký  konečný  návrh  učiniti  hodlá.    Dle  rak. 

měrná  vzhledem  k  rtuti)  vodních  roztokfl   soudního  civil,  řádu  musí  býti  písemná  o. 

při  18*  ,1  podána  jen  v  řízení  před  sborovýiqi  soudy. 

chlorid  drascinatý     chiond  midnztf       ^  f  j^ení^  před  okr.  soudv  ustanov#ní  o  po- 

57o  00000064  00000018  vinnosti  k  zodpovědění  žaloby  přípravným 

lOVo  127  30  podáním  neplatí,  nýbrž  mflže  tu  soudce  ve 

15Vo  189  ^9  sporu,  v  němž  jde  o  správnost  složeného 

Pro  roztoky  silně  zředěné  charakteristi-  účtu,  o  rozdělení  jmění  neb  o  podobné  jiné 
ckou  jest  spéci f.  vodivost  molekulová,  poměry,  kde  vyskytuje  se  velký  poČct  ná- 
kterou  obdiiime,  dělíce  specifickou  vodivost  roků,  vzájemných  nároků,  výtek  a  námitek, 
molekulovou  hmotou  rozpuštěné  látky.  (Srv.  když  obě  strany  jsou  zastoupeny  advokáty, 
ČI.  Roztok.)  Některé  kapaliny  mají  tak  ma-  naříditi  těmto  výměnu  přípravných  spisu, 
lou  vodivost,  že  je  počítáme  k  isolátorům.  Lhůtu  k  podání  o-i  určí  soudce  při  prvém 
Na  př.  benzol,  toluol,  oleje,  ano  i  čistá  voda  roku.  Lhůta  tato  nesmí  býti  delŽt  4  neděl« 
jest  téměř  isolátorem.  Ve  vakuu  destillo-  ale  na  žádost  Žalovaného  může  býti  z  důle- 
váná  voda  má  dle  F.  Kohlrausche  při  18*  žitých  důvodů  prodloužena.  Pravidelný  ob- 
vodivost  (vzhledem  ke  rtuti)  pouze  25  .  10 -12  sah  o-i  má  býti  tento.  Stručné  vyjádřeni 
(0-000000000025).  o  ději  líčeném  v  žalobě,  a  když  byl  tento 

Vzdušiny  mají  tak  ohromný  o.  specifický,  z  části  nebo  zcela  popřen,  jinaké  vylíčení 
že  lze  je  povazovati  za  isolátory.  Zajímavo  jeho,  pak  sdělení  obran  a  námitek  a  prů- 
jest  však.  Že  některými  druhy  záření,  na  př.  vodu,  jimiž  žalovaný  chce  prokázati  svoje 
paprsky  Roentgenovými  nebo  Becquerelo-  tvrzení  —  důkazy  —  neb  vyvrátiti  tvrzeni 
vými,  stávají  se  vodivými.  žaloby,  t.  zv.  odvody  neb  protidůkazy  {Gegen- 

U  všech  vodičů  v  o.  specif.  závislý  jest  beweis).  Konečně  obsahovati  má  o  návrh 
na  temperatuře,  u  kovů  vzrůstá  odpor  s  ro-  konečný,  který  zní  buď  na  úplné  nebo  čá- 
stoucí  temperaturou,  u  čistých  kovů  činí  tato  stečné  zamítnutí  žaloby,  neb  odmítnutí  její 
změna  0*47,  "^  1^>  u  niklu  a  železa  0'5Vo*  pro  tentokrát  a  na  odsouzení  Žalobce  k  ná- 
U  slitin  tento  »temperaturní  koefficient«  jest  hradě  dtrat,  a  může  obsahovati  i  návrh  na 
obyčejně  tím  menší,  čím  je  větší  specií,  o.  zavedení  řízení  přípravného.  O  formě  platí 
slitiny,  u  argentanu  jest  asi  O  04Vo'  U  no-  tytéž  předpisy,  jako  o  ostatních  přípravných 
vějších  slitin  »manganinu«,  »konstantanu« ,  spisech  (v.  Přípravné  spisy).  O.  musí 
a  pod.  jest  tak  malý,  že  při  menších  roždí- ,  podepsána  b^ti  advokátem.  Byla-li  podána 
lech  v  temperatuře  vůbec  nepadá  na  váhu.  o.  v  čas,  ustanoví  soud  buď  stání  k  ústníma 
Specif.  o-u  uhle  s  rostoucí  temperaturou  líčení,  nebo  zavede  přípravné  řízeni.  Ne- 
ubývá. Mají  tedy  žárové  lampičky  rozsvícené  byla-li  vŠak  o.  v  čas  podána,  ustanoví  soud 
menší  o.  než  za  studena.  Také  o-u  kapalin  k  žádosti  žalobce  stání  k  ústnímu  líčení,  po 
s  temperaturou  ubývá,  vodivosti  ovšeip  při-  jehož  skončení  vynese  rozsudek  pro  nepo- 
bývá.  O.  kovových  vodičů  mění  se  ohýbá-  1  dání  o-di,  t.  j.  rozsudek  kontumační.  Hlr. 
nim,  kroucením  a  podobnými  účinky,  které  Odpovddniotvi  v.  Faida  a  Mír  boží. 
mění  strukturu  vodiče.  Barus  a  Strouhal  <  Odpmteo,  odříznutá  haluz  nebo  čásť  větve 
ukázali,  že  ze  specif.  o-u  oceli  lze  posuzo- 1  lesního  stromu  lupenatého,  zvláště  topolů, 
váti  její  tvrdost.  O.  vismutového  drátu  méní '  vrb  a  pod.,  která  zastrkuje  se  do  země,  aby 
se  tak  značně  v  magnetickém  poli,  že  lze  se  z  ní  vyvinula  samostatná  rostlina  a  vzrostl 
z  této  změny   určiti   intensitu   onoho  pole.   strom.  Črn, 

O.  selenu  značně  se  zmenšuje  účinkem  své-       Odprys^k,  odloupnutá  neb  odtříštěná  část 
tla;  na  tom  zakládá  se  fotofon  Tv.  t.).  kůry  nebo  dřeva.  cm, 

O.  vnitřní  a  vnější  rozeznává  se  při  Odpůrdi  zákon.  Odporovati  platnosti 
každém  proudovém  kruhu;  o-em  vnitřním  nějakého  právního  jednání  znamená  pro  práv- 
míněn  jest  o.  zdroje  proudu,  tedy  na  př.  o. '  nika:  domáhati  se  u  příslušného  soudu  toho, 
článku  nebo  batterie,  akkumulátorův  a  pod.,  |  aby  právní  účinek  jistého  právního  jednání 
o-em  vnějším  pak  o.  ostatního  vedení  atd.  |  buď  zcela  nebo  částečně,  buď  vůČi  všem 
Pravidlem  pro  spojení  galvanická  jest  učiniti  neb  toliko  naproti  určitým  osobám  byl  zru- 
o.  vnější  přibližně  rovný  o-u  vnitřnímu.        ,  šen.  Tak  možno  odporovati  platnosti  smluv 

O.  galvanický  měří  se  četnými  methodami,  i  pro  nedostatky  vůle  stran,  nebo  platnosti 
z  nichž  některé  určují  jej  absolutně,  jinými  posledního  pořízení  buď  pro  neschopnost 
se  o.  srovnává  s  danými,  známými  etalony,  zůstavitele  ku  pořizování  nebo  pro  objek- 
Srovnávání  toto,  prováděné  jemnými  stroji  tivní  vady  kšaftu  atd.  Avšak  stále  se  vzmá- 
a  příslušnými  methodami,  náleží  mezi  nej-  hájící  v^voj  úvěru  a  jednání  dlužníků  na 
přesnější  měření  ve  fysice  újmu  a  škodu  věřitelů  daly  podnět  k  tomu. 

Bližší  a  podrobnější  o  o-u  galv.  nalezne  že  se  v  právu  soukromém  ustálil  užší  pojem 
čtenář  v  každé  větší  učebnici  elektřiny.  (Srv.  >odporováníc.  V  tomto  pojmu  zahrnuta  totiž 
na  př.  Handbuch  d.  Physik  von  A,  Winkel-  '  oprávněni  poškozených  věřitelů,  aby  se  toho 
mann  III.  díl,  Vratislav,  1893.)  nvk,       před   soudem    domáhati   mohli,   by   právní 

Odpovdď  na  žalobu  {Beantwortung  der  jednání  dlužníkova,  předsevzatá  na  škodu 
Klage)  v  soudním  civilním  řízení  jest  pí-  věřitelů,  prohlášena  byla  za  neplatná  vůči 
semne  sdělení  žalovaného ,  jaké  námitky  nim.  Již  právo  římské  poskytovalo  poškoze- 
proti  žalobě  při  ústním  líčení  přednésti   a   němu  věřiteli  takového  oprávnění  a  směřo- 


Odpůrci  žaloba  —  Odpustky. 


639 


válo  namnoze  vůči  úskočn^m  jednáním  dluž- 
níků, ktefí  jmění  svého  se  zhostili,  aby  vČ- 
řitel  a  nich  nenalezl  fondu,  z  něhož  by  došel 
zaplacení.  V  italských  městech  středověkých, 
kde  vůbec  třeba  hledati  původ  práva  ob- 
chodního, doáel  obchod  největšího  vývoje; 
proto  také  zhusta  se  vyskytovaly  úpadkv 
dili  konkursy  obchodníků,  a  to  i  obchodníků 
nosolidnícb,  kteří  svoje  věřitele  úskočně 
poškozovali.  Tím  vysvětluje  se,  že  právní 
prostředky  věřitelů  vůči  takovým  namnoze 
úskoČným  jednáním  dlužníků  poskytovány 
původně  řády  konkursními  a  to  jak  právem 
italským,  tak  právem  francouzským  i  něme- 
ckým. Teprve  v  době  nové  upraveno  takové 
oprávněni  zkráceného  věřitele  zvláštními  zá- 
kony, nazvanými  zákony  odpůrčími,  a  to 
v  Německu  zákonem  z  21.  čce  1879  a  v  Ra- 
kousku zákonem  z  16.  bř.  1884.  Zákonem 
tím  právo  odporování  neobmezeno  toliko 
na  případ  konkursu  dlužníkova,  nýbrž  dáno 
i  pro  řadu  jednání  mimo  konkurs.  Nejpod- 
statnější účinek  úspěšného  odporováni  ve 
sm^rslu  tohoto  zákona  jest  ten,  že  zkrácený 
věřitel  docílí  toho,  že  záhubné  právní  jednání 
dlužníkovo  naproti  odporujícímu  věřiteli  po- 
zbývá účinku  tak,  že  věřitel  může  se  domá- 
hati zaplacení,  jakoby  ono  škodlivé  věřiteli 
jednání  právní  se  nebylo  stalo.  Podrobnosti 
obsaženy  v  o*m  sě  z  16.  bř.  1884  č.  36  ř.  z., 
při  čemž  třeba  podotknouti,  že  zákon  ten 
novým  soudním  řádem  výslovně  zachován 
jest  v  platnosti.  JHr. 

OúpwUl  taloba  nazývá  se  ta,  jížto  po- 
škozený věřitel  zahajuje  před  soudem  spor, 
ve  kterém  domáhá  se  toho,  aby  právní  jednáni 
prohlášeno  bylo  bezúčinným,  a  to  právě  v  zá* 
kládě  a  dle  předpisů  zákona  odpůrčího.  Po- 
dotknouti třeba,  Že  podává  se  nejen  na  dluž- 
níka, nýbrž  i  na  toho,  kdo  přt  škodlivém 
jednání  právním  byl  ieho  spolukontrahentem 
a  z  jednání  toho  měl  prospěch.  JHr, 

Odpnitky  (lat.  indulgentiae)  jsou  pro- 
minuti časných  trestů  za  spáchané  hříchy 
Čili  milost  propůjčená  od  církve  kajícím 
křesťanům,  aby  za  hříchy  své  nemusili  sná- 
šeti časné  trestv  buď  na  zemi  nebo  v  očistci. 
{ežto  křestan,  dopustiv  se  hříchu,  jest  trestu - 
loduý  nejen  před  Bohem,  ale  i  před  církví, 
zvykem  bylo  již  ve  věku  apoštolském  uklá- 
dati hříšníkům  církevní  tresty.  Biskupové 
ai  do  V.  stol.  trestali  »úhlavni«  hříšníky: 
odpadtíky,  vrahy  a  cizoložníky,  vyobcováním 
z  církve.  Vinnikům  kajícím  nebyla  při  tom 
odňata  naděje  na  rekonciiiaci,  musili  však 
podrobiti  se  veřejnému  pokání.  Trvání  trestu 
církevního  (exkommunikace)  a  tudíž  i  doba 
veřejného  pokání  závisely  na  rozhodnutí 
drkve.  Kajlcníkům  zvlášf  horlivým,  těžce 
onemocnělém  a  těm,  za  něž  přimlouvali  se 
mučenníci, lhůta  trestná  bývala  zkrácena  Od- 
tud vzaly  počátek  svůj  o.  V  dalších  stoletích, 
místy  až  do  XIV.  věku,  trest  církevní  za 
télké  hříchy,  zejména  vraždu,  zabití,  únos 
panen  a  vdov,  lichvu,  smilství,  cizoložství, 
křivou  přísahu,  křivé  svědectví,  loupež,  žhář- 
ství, bádání,  Čáry,  manželské  spolužiti  s  oso- 


bami příbuznými,  záležel  v  tom,  že  hříšnici 
po  Čas  přesně  určený  (na  př.  12  roků  za 
vraždu^  neměli  přístupu  ke  sv.  přijímání, 
i  musili  zatím  konati  kajicné  skutky  (odívati 
se  rouchem  kajicniků,  postiti  se,  bičovati 
tělo,  putovati  světem  a  j.).  NeŽ  i  v  té  době 
docházelo  ke  zkrácení  trestné  lhůty  buď  pro 
nemoc  kajicnika  nebo  pro  horlivost  jeho 
v  pokání  nebo  na  přímluvu  věřících.  Po 
VII.  stol.  ujímala  se  tu  i  tam  mírnější  praxe 
v  trestání  hříšníků,  tak  Že  biskupové  nebo 
zpovědníci  přivolovali  ke  směně  posavadních 
kajícných  skutků  v  jiné,  snadnější  (na  př. 
postu  v  modlitbu  neb  almužnu),  a  kajicníci 
mohli  sobě  směnou  ukrátiti  dobu  pokání. 
Prodlením  času  svolováno  i  v  to,  aby  kajic- 
níci vykupovali  si  částku  církevního  pokání 
(na  př.  postní  dny  téhodne,  40denni  půst 
před  velikonocí  čili  t.  zv.  quadragenu,  100 
dní  v  roce)  darováním  peněz  nebo  statků 
ke  kostelům  a  klášterům  nebo  propuštěním 
lidí  z  nevolnosti  nebo  poutmi  do  lerusalema, 
Říma,  Compostelly.  V  době  křižáckých  vá- 
lek rozmohlo  se  udílení  o-ků  za  služby  ko- 
nané v  interessu  církve  a  nejvyšší  hlavy 
její.  Na  synodě  Clermontské  r.  1095  ohlá- 
šeno pap.  Urbanem  II.:  >Kdo  by  z  lásky 
k  Bohu,  ne  pro  čcsf  nebo  zisk,  účastnil  se 
výpravy  do  Sv.  země  na  osvobození  církve 
boží  v  Jerusalemě,  tomu  cesta  ta  bude  se 
počítati  za  celé  pokání.«  Podobně  pap.  Inno- 
cenc  IV.  na  sněmu  Lyonském  r.  1245  pro- 
půjčil plnomocné  o.  těm,  kdož  by  na  svůj 
peníz  účastnili  se  křižácké  výpravy  proti 
Saracénům,  a  nabídl  jiným  majetným  kře- 
sťanům, kteří  by  poskytli  pomoci  k  té  vý- 
pravě, o.  přiměřené  velikosti  jejich  darů 
nebo  ochoty.  Odpustkový  institut  stal  se 
pomůckou  k  zjednávání  nákladu  nejen  na 
výpravy  proti  nevěřícím,  ale  i  na  válečné 
podniky  proti  kacířům  a  křesťanským  pa- 
novníkům, kteří  buď  nesnadnili  se  s  papeži 
nebo  v  době  církevního  rozkolu  přáli  jedné 
straně  proti  druhé.  Proti  neslušnému  šíření 
o-ků  tak  zvanými  quaestory  (sběrateli  od- 
pustkových  milodarů)  ozývaly  se  kárné  hlasy 
již  ve  XIII.  stol.  Odpůrci  o-ků:  Wikliř,  Hus, 
Luther,  zavdali  podnět  k  tomu,  aby  učeni 
o  o-tcích  v  některých  kusech  zevrubněji  bylo 
vyloženo  a  přehmatům,  které  pohoršení  pů- 
sobily, přítrž  se  učinila.  Se  strany  církevní 
položen  důraz  na  to,  že  o.  jsou  věřícímu 
lidu  potřebný  a  prospěšný,  ježto  jimi  svá- 
tostné  dostiučinění  se  doplňuje,  za  tresty 
církevní  slušná  náhrada  se  dává  a  duch 
kajicnosti  u  křesťanů  se  posiluje;  že  církev 
jakožto  náměstkyně  J.  Krista  na  zemi  a  správ- 
kyně pokladu  zásluh  Kristových  a  zásluh 
svatých  má  právo  z  pokladu  toho  vydávati 
véřícím,  aby  tak  doplněno  bylo  svátostné 
dostiučinění  iejich,  a  že  o.  mají  rovněž  tak 
platnost  před  Bohem  jako  před  právem  cír- 
kevním. Sněm  Tridentský  r.  1563  vysloviv 
se  proti  těm,  kdož  tvrdili,  že  o.  jsou  věc 
neužitečná  a  že  církev  nemá  moci  je  udě- 
lovati, schválil  další  užívání  o-ků,  ale  tak, 
aby  všeliká  zištnost,  pověrčivost  a  jiné  ne- 


640 


Odpuzování  —  Odra 


Svary  od  něho  byly  vzdáleny  (Sess.  XXV. 
decr.  de  indulg.).  Nejvyšším  údělčím  o-kfl 
jest  papež;  biskupové  mají  pravomoc  ve  pří- 
čině o-ků  dosti  omezenou.  K  získání  oků 
vyžaduje  se,  aby  katol.  křesťan  byl  ve  stavu 
posvěcující  milosti  (vykonal  sv.  zpověď  a 
přijal  Tělo  Páné)  a  vyplnil  předepsané  pod- 
mínky (modlitbu,  návštěvu  chrámu  a  pod.). 
Duším  v  očistci  může  dostati  se  o-ků  jen 
způsobem  církevní  přímluvy.  O.  jsou  buď 
plnomocné  (t.  j.  odpuštění  všech  časných 
trestů)  nebo  neplnomocné  (odpuštění  ji n 
částky  trestů  časných;  na  př.  o.  40  dnů, 
jimiž  promíjí  se  40  dnů  z  církevního  pokání 
za  hříchy,  jaké  bývalo  do  XIV.  stol.).  Jinak 
zase  o.  dělí  se  na  osobní  (propůjčené  ře- 
holníkům,  členům  bratrstva),  místní  (po- 
volené pro  určitá  místa,  chrámy  a  kaple) 
a  věcné  (připojené  k  posvátným  věcem, 
jako  křížům,  růžencům,  medaillím,  škapulí- 
řům  a  j.,  anebo  k  posvátným  úkonům,  jako 
modlitbě,  duchovním  cvičením,  návštěvě  ve- 
lebné svátosti  a  pod.).  Plnomocné  o.  při- 
vtéleny  jsou  zejména  k  milostivému  létu, 
k  poutní  slavnosti  portiunkule,  k  pobož- 
nosti křížové  cesty,  k  papežskému 
požehnání,  k  generální  absoluci.    Vac. 

Odpuzováni  magnetické  a  elektrické  jest 
vedle  přitahování  těles  magnetických  a  elek- 
trických základním  úkazem  v  magnetismu 
a  elektřině.  O.  magn.  nebo  elektr.  jest  spo- 
lehlivou známkou,  že  těleso  zkoumané  jest 
magnetem,  resp.  že  jest  elektrováno.  Chci-li 
zkusiti,  zdali  nůž,  který  držím  v  ruce,  jest 
magnetem,  přiblížím  jej  k  některému  pólu 
magnetky  (v.  Kompas).  Odpuzuje-li  se 
pól  magnetky,  jest  to  důkazem,  že  nůž  jest 
magnetem,  a  to  na  konci,  kterým  jsme  se 
blížili,  souhlasně  magnetickým,  jako  jest  od- 
puzený  pól  magnetky.  Kdyby  nůž  nebyl 
magnetem,  pak  by  se  přitahoval  ten  i  onen 
pól  magnetky.  O.  elektrického  užívá  se  při 
pozlátkových  elektroskopech  (v.  t.).  (Srv. 
ČI    Magnet.)  nvk, 

Odra:  1)  O.  (lat.  Viadrus,  Odagra,  něm. 
Oder),  veliká  řeka  středoevropská,  vzniká  na 
scv.  svahu  lesnatých  hor  Oderských  (626  m) 
v  sev.  Moravě,  teče  sprvu  k  sev.-vých.,  po- 
tom sleduje  sklon  vrstevní  k  jihových.,  pod 
Odrami  ve  výši  250  m  v  pravém  úhlu  uhýbá 
se  k  sev.-vých.  a  teče  pak  v  úzkém  údolí 
po  rozhraní  vrstevního  směru  Sudetského  a 
Karpatského,  od  ústí  Opavy  (209  m)  tvoří 
hranici  proti  Prusku  a  pod  Bohumínem  při 
stoku  8  Olšavou  (191  m)  opouští  úplně  půdu 
rakouskou  a  nastupuje  směr  sev.-záp.  rovno- 
běžný se  Sudetami,  tvoříc  podélnou  osu  slez- 
ské nížiny.  Týž  směr  mají  pravé  její  přítoky 
Ostravice  a  Olšava,  pramenící  v  záp.  Bez- 
kydách,  levý  přítok  Opava  sleduje  vrstevní 
sklon  Sudetský.  Od  ústí  Opavy  O.  protéká 
lučinatým  údolím,  2—10  km  širokým,  pro- 
vázena tůněmi  stojaté  vody,  u  Kozlu  (170  m) 
přijímá  s  pravá  Klodnici,  u  Chrapkovic 
{Kvappiti,  160  m)  levý  přítok  Oso  blahu, 
pod  Opolí  (148  m)  s  pravá  Malou  Pěnu 
(Malapane),  dále  nad  Břehem  (130  m)  levý 


přítok  Kladskou  Nisu,  pravou  Stobravu 
(Stober),  u  Vratislavi  (114  m)  s  leva  O  lávu, 
Slezu  (tohe)  a  Bystřici,  s  pravá  Vídavu 
(Weide),  Od  ústí  Katzbachu  proráží  k  sev. 
Kočičími  Horami  (Kat^engebirge)  jihových, 
výběžkem  Dolnolužické  pahorkatiny  a  vstu- 
puje pak  v  střední  tok  svůj,  do  oblasti  ve- 
likých údolí,  jejichž  směru  podléhajíc  jeví 
úchylky  k  záp.  a  vymílá  k  scv.  neznačné 
výšiny  mezi  údolími  se  táhnoucí.  Horní  ve- 
liké údolí  přivádí  s  pravá  silný  přítok  Ba- 
ry cz  nad  Hlohovem  (71  m),  O.  sama  teče 
k  záp.  až  k  Nové  Soli  (61  m),  tu  obrací  se 
k  sev.  a  v  nížině  Berlínsko- Varšavské  při- 
jímá s  pravá  Obřici,  pod  Krosnem  (Crossen, 
39  m)  největší  svůj  sudetský  přítok  Bobr, 
dále  Nisu  Zhořeleckou  a  od  Příbřehu 
(Pr^X^riegt  furstenberg)  proráží  k  sev.  pra- 
hem Frankfurtsko-Poznaňsk^m,  u  Kostřína 
(Kustrin,  12  m)  pojí  se  se  stejné  silnou  Var* 
tou, přitékající  údolím  Toruňsko-Ebcrswald- 
ským,  a  protéká  k  sev.-záp.  56  km  dlouhým 
a  12—30  km  Sir.,  dříve  močálovitým,  nyní  vět- 
šinou odvodněným  >Odcr bruch em«.  Od 
Hohensaathen  (3  m)  proráží  širokým  údolios 
pobaltickou  jezernatou  pláni,  nad  Gartzcm 
dělí  se  ve  dvě  hlavni  ramena  spojená  mezi 
sebou  množstvím  přítoků;  vých.  rameno  Ve- 
liká R  e  g  1  i  c  e  (Zollstrom)  vlévá  se  do  Damm- 
ského  jez.  záp.  Starého  Dammu,  kde  pojí 
se  s  vodami  Plony  odvodňující  jezera  PÍoň- 
ské  a  Madú  v  jihových.  Pomořansku,  záp. 
vlastní  O.  vysílá  několik  odboček  (Malá 
Reglice,  Parnice  a  Dunčice)  do  téhoŽ  jezera 
a  konečně  pod  Stětínem  vylévá  se  třemi 
proudy  u  Pappenwasser  a  tímto  do  Štětín- 
ského čili  Pomořanského  Umanu  (hafifu), 
který  spojen  jest  třemi  průlivy.  Pěnou 
(Peene),  Svinou  (Swine)  a  Divenovcm 
iDiewenow)^  mezi  pevninou  a  ostrovy  Volyni 
a  Uznojmem  s  mořem  Baltickým.  Štětínský 
limán  jest  pod  hladinou  mořskou  skleslý 
dolní  tok  řeky,  jenž  trojramenou  deltou 
v  moře  se  vyléval.  Do  Pappenwasseru  vlévá 
se  od  vých.  s  pláně  východoporoořanské 
Ihna  aGuben,  do  limánu  ze  záp.  Pomořan 
Ukra  a  s  pláně  Meklenburské  Pěna. 

Počítá-li  se  úvodí  Odry  jen  k  ústí  hlavního 
ramene  do  Pappenwasseru,  má  118.611'2^m', 
se  Štětínským  límánem  a  jeho  ostatním  úvo- 
dím má  124.071  km\  Politicky  úvodí  Odry 
náleží  z  největší  části  Německu  (78-937«K 
v  Rakousku  má  60l7g  a  v  Rusku  15*067« 
svého  rozsahu.  Délka  její  obnáší  861  km 
(95  Mm  v  Rakousku,  430  km  ve  Slezsku,  236  Jirm 
v  Braniborsku  a  100  km  v  Pomořanech). 
Z  přítoků  má  mohutná  Varta  úvodí  53.710  km* 
(760  km  dl.).  Bobr  5938  km*  (268  km  dl.), 
Barycz  5526  km*  (138  km  dl.),  Kladská  Nisa 
4534 /rm* (196 /rm  dl.).  Zhořelecká  Nisa  4232  ton* 
(256  km  dl.),  Katzbach  2251*5  km*  (89  km  dl.), 
Opava  2081-5  km*  (131  km  dl.).  Malá  Péna 
2037-4  km*  (131  km  dl.),  Bystřice  1786'1  km* 
(110-2  km  dl.),  Vidava  1759*7  km*  (110*0  km 
dl.),  Olšava  1124-2frm*  {99  km  dl.)  atd.  V  Ra- 
kousku má  úvodí  Odry  dohromady  7031  km*, 
a  to:  horní  O.  až  ke  stoku  s  Opavou  1647  km*, 


Odřad  —  Odraz.  641 

Opava  1835  km\  Osoblaha  267  km*,  Ostrá-  333  436  ^  po  proudu  1,278.549/;  parníky  pro 
vice  716  km\  Oliava  873  km\  Kladská  Nisa '  osobní  dopravu  vvkazují  při  4102  plavbách 
814  Afm».  Zhořelecká  Nisa  (v  Čechách)  685  km*  \  301.357  osob.  Vorů  proplulo  672.  Po  proudu 
a  Bobr  22  km\  Nejvétáí  čásť  (75-9Vo)  «ivodí  dopravováno  zejména  uhlí  (1,001.020  0.  vý- 
celého  jest  níiinou,  vysočina  obmezuje  se  robky  cukrovamické  (91.525 /)*  obilí  (29.410 /), 
jen  na  jižní  hranice  jeho,  jcí  tu  vSude  jest  mlynářské  výrobky  (28.204 1),  kovy  (29.771 1\ 
přesné  vytčena,  v  středním  toku  i  na  jezerní  cement  a  vápno  (13.763  t);  proti  proudu  ka- 
plani dosti  nejistá.  Široká  jest  O.  u  Ratiboře  men  a  cihly  (31.567  /),  železo  (29.134  0.  rudy 
30  m.  u  Opolc  78  m,  u  Břehu  132  iit,  u  Vra-  železné  (57.036  Oi  petrolej  (36.652/).  hnojiva 
tislavi  196  m,  u  Kostřína  po  stoku  s  Vartou  (52.926  t)  atd.  Z  mést  při  Odře  sluší  jmeno- 
250  m.  Hluboká  u  Ratiboře  O  50  m,  0*90  m  váti  Ratiboř,  Kozel,  Opolí,  Břeh,  Olavu,  Vra- 
u  Hlohova,  odtud  až  do  Schwedtu  1  m,  tislav,  Hlohov,  Novou  Sůl,  Krosno,  Frankfurt 
u  Stétína  5*5  m  a  ve  Svine  8  m.  Spád  ře-  n.  O.,  Kostřín,  Schwedt  a  Štětin.  Jako  důle- 
Čiité  jest  průmčmé  0*747oo*  od  pramene  '  žitá  strategická  čára  byla  O.  opatřena  mnoha 
k  ústí  Ollavy  4'44Voo«  nad  Břehem  0'47«»>  pevnostmi,  z  nichž  dosud  zachovány  Hlohov, 
v  »Oderbrucbu«  0'17Voo  >  odtud  až  k  ústí  Kostřín  a  SwincmQnde.  —  Srv.  Bccker,  Zur 
do  Pappenwasseru  (007  m  n.  m.)  O 037«).  Kenntniss  d.  Oder  und  ihres  Fláchengebietes 
Vody  přináSí  O.  za  vteřinu  do  moře  pru-  (Berlin,  1868);  Gras,  Die  Oderregulierung 
mérnč  asi  570  m».  Periodické  rozdíly  výše '  (Vratislav,  1884);  Fúhrer  auf  den  deutschen 
vody  v  Odře  jsou  velmi  značné;  nejnižší  Schiflfahrtstrassen, 2.  díl  (Berlin,  1893);  LOsch- 
stav  vody  jest  obyčejné  v  září  a  říjnu,  nej-  mann,  Beitráge  zur  Hydrographie  d.  oberen 
vyšší  po  jarním  tání  v  březnu  a  dubnu.  Vedle  Oder  (Vrat.,  1892);  Leonhard  R.,  Der  Strom- 
pravidelné  veliké  vody  jarní  způsobují  lijáky  lauf  der  mittleren  Oder  (t,  1893);  Der  Oder- 

V  nejvyšší  oblasti  úvodí  Odry  často  zhoubné  strom,  sein  Stromgebíct  und  seine  wichtig- 
povodné  letní,  jež  zejména  ve  Slezsku,  nékdy  |  sten  Nebenflússe.  Eine  hydrographische, 
však  i  ve  středním  a  dolním  toku  působí  wasserwirtschaftliche  und  wasserrechtliche 
veliké  zpousty.  Pokusy  zabrániti  pustošícím  Darstellung.  Auf  Grund  dcs  alIerhOchsten 
záplavám  a  splavniti  Odru  datují  se  již  ze  Erlasses  vom  28.  Febr.  1892  herausgegeben 
střcdovéku,  byly  však  vždy  rázu  a  významu  vom  Bureau  des  Ausschusses  zur  Unter- 
jcn  místního;  systematicky  pracováno  poprvé  suchung  der  Wasserverhaltnisse  in  den  der 
za  vlády  Bedřicha  II.;  aby  povodně  byly  ob-  Dberschwemmungsgefahr  besonders  ausge- 
mezcny,  zvétšen  spád  řečiště  probouráním  setzten  Flussgebieten  (Berl.,  1896,  3  sv.  velké 
jezův  a  zkrácením  toku  od  Ratiboře  do  8^,  zvláštní  svazek  diagrammův  a  tabulek, 
Schwedtu  o  130 km,  založen  kanál  v  »Oder-  foliový  atlas  o  36  listech);  Úbersichtskarte 
brucbuc  Nová  O.  nazvaný,  nyní  vlastní  ře-  der  Oder,  1 :  100.000 (Vrat,  1883— 85, 12 listů); 
čisté,  neboC  Stará  O.  r.  1832  zahrazena  a  Platt,  Stromkarte  d.  Oder  von  Breslau  bis  zu 
slouží  jen  za  shromáždiště  vod  z  vysušeného  den  Múndungen,  1 :  100.000  (Magdeburk,  1896). 
močálu.  Od  r.  1848  vodní  družstva  pečují  2)  O.,  chorvatská  říčka,  povstávající  z  po- 
o  zřízení  vodních  staveb  k  obmezení  povodní,  toků  Kožnica,  Lomnice  a  Buna,  tvořící  rá- 

V  »Oderbruchuc  vysušeno  654  Irm*,  na  Vartě  kosové  bažiny  za  Velkou  Goricí  u  Záhřeba. 
351  km*  a  na  Obře  393  km*.  Mlynářství,  kve-  Protéká  v  Chorvatsku  pověstným  Turopoljem 
toucí  ve  středověku  na  úkor  úrodnosti  kra-  směrem  jihovýchodním  turopoljským  Lugem 
jiný  a  kommunikace,  obmezeno  na  Břeh,  (lesem)  a  vlévá  se  jako  levý  přítok  do  Kupy 
Opolí  a  Vratislav;  rybářství  kvete  zejména  nad  městem  Siskem  u  vesnice  Odry. 

v  dolním  toku.  —  Plavba,  jež  v  XIII.  stol.  Odřad  v.  Détachement. 

již  byla  provozována,  oživla  teprve  v  XIX.  Šdralovioe.  ves  čes.,  v.  Vodralovice. 

stol.  po  zrušení  jezův  a  opravení  regulač-  Odraneo:  11  O.,  kdysi  hrad  v  Čechách, 

nich  prací  starších.   Na  vodní  stavby  vyna-  v.  Hrádek  45). 

loženo  státem  v  1.  1816—94  na  Odře  samé  2)  O.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Nové 

66*5  milí.  marku,  v  celém  úvodí  81*3  milí.  Město,  fara  a  pš.  Německé;  50  d.,  340  ob.  č. 

marku.  Nyní  plují  lodi  o  nákladu  500  t  až  (1890),  Itř.  šk. 

do  Vratislavi,  o  200  t  až  ke  Kozlu,  novou  Odraned,  Odrané c,  ves  na  malém  po- 

úpravou  má  se   nosnost  zvětšiti   na   800  t,  tučku  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Chotěboř, 

Splavnost  Odry  počíná  se  u  Ratiboře,  jest  fara  a  pš.  Studenec;  15  d.,  113  ob.  č.  (1890), 

tedy  sama  splavna  v  délce  716  km,  v  úvodí  mlýn  a  pila. 

její  celkem  1544  Irm,  z  nichž  uměle  usplav-  Odransko  Polje,  posávská  rovina  mezi 

néno  1316  km;  průplavy  mají  délku  164  Irm  Lekenikem  a  Siskem.  U  vesnice  Trebarjeva 

fOJersko-Sprevský  s  odbočkou  průplavem  jsou  hluboké  struhy,  které  říčka  Odra  často 

Bedřicha  Viléma  fFriedrich-Wilhelmskanall,  zaplavuje. 

Finovský  průplav  spojující  Odru  s  Havolou).  Odrán  v.  Odra  a  Odry. 

Pro  střední  mořské  lodi  jest  O.  splavna  až  Odraz  světla,   základní  úkaz  světelný, 

k  Štětinu,  pro  příliš  veliké  lodi  jest  Swine-  tvořící  čásť  optiky  geometrické  zvanou  kat- 

roůnde  překládači   stanicí.    Dopravní   ruch  optrika,   nastává    vždy,   kdykoliv    světlo 

v  přístave  vratislavském  vykazoval  r.  1894:  dopadá   na  rozhraní  dvou  ústředí.    Světlo 

proti  proudu  1001  plavbu  parníků  a  8096  ji-  se  jednak   vrací   do  ústředí  původního  — 

ných  lodí,  po  proudu  980  plaveb  parníkův  a  o.  světla  —  jednak  vchází  do  ústředí  no- 

10.170  jiných  lodí;  proti  proudu  dopraveno  vého  —  lom  světla.   Na  plochách  pravi- 

OnAr  Sktmik  Naačo^,  tv.  XVm.  4^1  1901.  41 


642  Odrážka  —  Ocjrovice. 

dělných  o.  déje  se  vždy  v  téže  roviné,  ve  » erbu  vysvětloval  vystehováním,  Vlastné  je 
které  světlo  dopadá,  jinak  řečeno:  rovina  '  to  znamení  hrot  strelv  na  dolním  konci  ob* 
dopadu  (rovina  proložená  paprskem  dopa-  j  vázaný  feřlíkem,  pročež  je  u  nás  nazývali 
dajícím  AN  z  normálou  ON  plochy  v  bodu  |  zavinutou  střelou  (ve  XlV.stol.)«  V  Českém 
dopadu  N)  souhlasí  s  rovinou  o.  (rovinou  |  Krumlově  v  zámku  jest  znamení  to  překrásné 
proloženou  paprskem  odraženým  NB  a  nor- '  vytesáno  na  doklad,  že  se  mú  u  nás  roz- 
málou  dopadu);  vedle  toho  úhel  o.  (úhel  se- 1  umělo  ještě  na  počátku  XVI.  stol.  Sice  se 
vřený  kolmici  dopadu  a  paprskem  odraženým)  |  nazývalo  to  znamení  také  prosté  střelou 
rovná  se  úhlu  dopadu  (úhlu  sevřenému  kol-  {Strahl)  a  jméno  to  přeilo  na  hrady  Střelu 
micí  dopadu  a  paprskem  dopadajícím;  v.  vy- '  a  Stralenbcrg  (Štramberk)  Erbu  toho  byli 
obr.  č.   2943.).    Dopadá-li   světlo   z   ústředí   u  nás  Bencáovici  (v.  t.)  a  jsou  nyní  je* 

dine  Sedlničtí  z  Choltic.  Sčk. 

/  I     Odrlioe,  ves  na  Moravě,  hcjtm.  a   okr. 

/B  Litovel,  fara  Cholina,  pš.  Senice;  53  d.,  319 

/  ob.  č.  (1890).  Itř.  ák.  a  kaple. 

/  Odrodeni  stáuii  (něm.  Erstreckung)  při- 

/  poušti  se  dle  rak.  soudního  civil,  řádu  jen 

'^"-^y  za  podmínek  zákonem   stanovených   soud- 

/  I  covským    usnesením.     Podmínkou    o.    jest 

7/  v  prvé  řadě  nepřekonatelná   neb   závažná 

/  překážka,  pro  kterou  se  strany  neb  jedna 

!  z  nich  ke  stání  nemohly  dostaviti  neb  při 

I  stání  projednávati,  a  když  by  neodroČcním 
I  stání  způsobena  byla  straně,  u  níž  se  pře- 
č.  2943.  odrai  světla.  ,  kážka   ta   vyskytla,   nenapravitelná    škoda. 

,  ^  ^  ,,  .  ,  I  Dále  nutno  stání  odročiti  za  účelem  provc- 
opticky  řidšího  na  rozhraní  ústředí  opticky  jeni  důkazů  neb  opatření  si  listin  neb  před- 
hustšího,  vnikne  lomem  vždy  čásť  světla  do  „jětu.  který  má  býti  ohledán,  pak  kdyi  není 
ústředí  hustšího.  Je-li  však  postup  paprskův  ,  možno  spor  při  jednom  stání  skončiti  pro 
opačný,  pak  překročí-li  paprsek  dopadající  i  obsáhlost  látky  a  konečně  když  soud  sám 
určitě  veliký  úhel  dopadu  (určený  rovnici  jin^k  neodkladně  jest  zaměstnán  nebo  pro 

sin  /?  =-,  kde  II  znáči  index  lomu),  odrazí  lijné  důležité  příčiny  nemůže   stání  konati. 
'^       n  'I  Překážky,  které  stranám  brání  pokračovati 

se  veškeré  světlo  do  téhož  ústředí  zpět.  v  jednaní,  mohou  býti  buď  fysické,  na 
Úkaz  tento  nazývá  se  o-em  celkovým  č.  př.  choroba,  neb  jiného  druhu.  Z  posledních 
totálným.  Ponoříme-li  prázdnou  zkoumav- .  překážek  jmenuje  zákon  nezpůsobilost  sroz- 
ku  do  nádoby  s  vodou,  jeví  se  zkoumavka  |  umitelně  se  vyjádřiti  a  spor  projednati,  vy- 
v  odraženém  světle  následkem  o-u  totálního  |  skytnuvší  se  u  strany  neb  jejího  plnomoc- 
jako  rtutí  naplněná.  O-u  světla  užívá  se  při  nika,  vyloučeni  plnomocnika  pro  nepřístojné 
rozmanitých  zrcadlech  (v.  t.).  chováni  a  opožděné  doručení  přípravného 

O.  vln  elektrických  sleduje  také  ho-  spisu,  tak  že  se  strana  do  stáni  ani  připra* 
řejši  zákon  o-u.  viti,  neb  ve  sporech  advokátských  ani  práv- 

O.  zvuku  příčinou  jest  pazvuku  a  ního  zástupce  opatřiti  si  nemůže.  Konečně 
ozvěny  (v.  t.).  nvk.     'připouští  se  také  o.  z  morálního  důvodu, 

Odráika  u  nahé  zbraně  v.  Jílec.  když  totiž  má  strana  býti  slyšena  přísežně, 

Odřepty,  chybně  O  dřep  es,  ves  v  Ce-  aby  se  jí  poskytla  lhůta  k  rozvaze.  Bez  pří- 
chách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Poděbrady,  fara  Li-  |  čin  zákonem  uznaných  nesmi  býti  stání  od- 
bice;  87  d.,  579  oby  v.  č.  (1890),  2tř.  škola,  ročeno  ani  k  souhlasné  žádosti  obou  stran, 
mlýn.  R.  1228  připomínají  se  mezi  zbožím  O.  děje  se  buď  na  návrh  stran  nebo  z  úřední 
kláštera  svatojirského  v  Praze.  povinnosti  usnesením,  jímž  zároveň,  jo-li  to 

Odřetioe,  Oldřetice  i  V oldřct i c e,  i  možno,  ustanoví  se  stání  nové.  Proti  usne- 
ves  v  Cechách,  hejtm.  Vys.  Mýto,  okr.  Hlin-  sení,  jímž  stání  bylo  poprvé  odročeno  na 
sko,  fara  a  pš.  Ranná;  40  d.,  206  oby  v.  č.  dobu  ne  delší  4  neděl,  nepřipouští  se  stíž- 
(1890).  nost.    Útraty  vzešlé  o  m  8.  nese  k  návrhu 

OdfiTont,  chybné  pojmenování  erbov- ,  strana,  která  zavdala  k  němu  podnět,  a  to  bez 
ního  znamení  zavinuté  střely,  jež  přinesl  nároku  na  náhradu,  i  když  ve  sporu  zvítězí. 
Paprocký  do  Čech.  V  polštině  slově  totiž  i  Když  se  nedostavily  ke  stání  obě  strany, 
znamení  to  odrow^ž  a  užívalo  ho  přes  59  nese  kaŽdá  z  nich  polovici  útrat  o-m  vznik- 
rodin  v  Polště,  Litvě  a  na  Rusi,  z  nichž  nej- 1  lých  bez  nároku  na  náhradu.  HIr, 

znamení  tější  by  li  Buch  to  vé.Chreptoviči,  Chval-  Odroftdk,  povyrostlejší  stromek  lesní, 
kovští,  Górští,  Kamienští,  Koňští,  Litavorové,  |  který  se  ještě  přesaditi  může.  cnt. 

Minkievičové,  Pavlovičové,  Pieni^kové,  Pře-  OdroWoe  ( Odrowit^O,  ves  na  Moravě,  hcjtm. 
dvorští,  Strašové  a  Žaranovští.  Paprocký  ne- '  Hustopeč,  okr.  Židlochovice,  íara  MaleŠovice, 
rozuměv  tomu  znamení  vykládal  je  za  vous  pš.  Pohořelice;  56  d.,  20  ob.  č.,  285  n.  (1890^, 
mužský  střelou  prostřelený  a  byl  i  pohotově  |  Itř.  šk.  a  radnice  a  pěstování  vrby.  O.  při- 
s  heraldickou  pověstí,  *jíž  se  pak  v  Čechách  pomínají  se  r.  1190  v  Župě  znojemské.  Dne 
i  na  Moravě  slepě  věřilo.  Nahodilou  stejnost '  6.  čce  1822  celé  vyhořely  a  r.  IWó  utrpěly 


Odrowíjž  —  Odstředivá  síla 


643 


mnoho  od  vojska  pruského.  Před  časy  pě- 
stováno zde  vino. 

Odrow%i  Ivo  v.  Ivo  Odrow^ž. 

Odrůda  v.  Soustava  rostlinná  a  ži- 
vočišná. 

OdrAvky,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Vyákov,  fara  a  pá.  Studnice  u  Vyškova;  31  d., 
205  ob.  č.,  6  n.  (1890),  niyslivna. 

Odrvima,  chrastí  a  všeliké  odpadky  stromů 
lesoCch.  črn, 

Odry  (Odět au,  Odrav),  starobylé  a  prů- 
myslové roésto  ve  Slezsku,  v  úrodné  kra- 
jině kravařské,  v  hejtm.  opavském,  má  384 
d.,  3168  oby  v.  n.  (1890),  okr.  soud,  pš ,  te- 
legraf, ielez.  stanicí  na  trati  Budišov-Such- 
dol  Sev.  dr.  cis.  Ferdinanda,  starý  děk.  ko- 
stel sv.  Bartoloměje,  na  hřbitově  kostel 
sv.  rodiny,  klášter  milosrdných  sester,  pěk- 
nou radnici,  7tř.  ot>ec.  a  3tř.  měšf.  šk.  pro 
chL,  6tř.  obec.  šk.  pro  div.,  nemocnici,  cho- 
Tobinec,  několik  řemeslných  a  nemocenských 
pokladen  a  spořitelnu.  Průmysl  a  obchod  za- 
stupují továrny:  na  kracle  a  strojní  řemeny, 
-gummové,  hedvábné  a  sametové  zboží,  látky 
z  česané  a  mykané  příze,  18  závodů  na  vý- 
robu stávkového  zboží,  výroba  vaty,  několik 
úpraven  na  zboží,  pivovar,  výroba  lihových 
nápojů,  svíček  a  mýdla,  2  mlýny,  výroční 
trhy  a  značný  průmysl  a  obchod  s  bavlně- 
nými a  lněnými  látkami.  Alodiální  panství 
(1900*46  ha  půdy)  se  zámkem  (při  něm  kaple 
sv.  Máří  Magd.),  dvorem  a  cihelnou,  nyní 
majetek  Rakouské  ústřední  banky  pro  úvěr 
pozemkový.  Zboží  oderské  drželi  v  1.  pol. 
XV.  stol.  pánové  ze  Šternberka,  z  nichž  se 
připomíná  Jiřík  r.  1434  a  po  něm  bratr  jeho 
JLacek,  po  němž  tu  seděli  brzy  bratří  z  Li- 
deřova,  kteří  se  odtud  psali  Oderští  z  Li- 
deřova,  z  nichž  Jaroslav  prodal  (1519)  O. 
pánům  z  FuIŠteina  a  na  Bílovci.  Tito  je  jiŽ 
r.  1530  pustili  Hynkovi  stár.  ze  Zvole,  jenž 
zvelebil  město  a  jehož  české  jméno  íako  ná- 
pis zdobilo  radnici,  kterou  vystavěl  v  got. 
slohu  (tato  r.  1863  byla  zbořena).  Po  pánech 
ze  Zvole  panství  oderské  prodáno  soudem 
Janu  Bedřichovi  Šicovi  z  Polské  Jagly,  po 
ném  tu  seděl  Šebor  Pražma  z  Bílkova  (od 
r.  1616,1,  po  r.  1630  sv.  p.  Vintz  a  po  něm 
jeho  dcera  provd.  za  Jana  sv.  p.,  potom  hr. 
z  Werdenbcrka,  po  r.  1696  Jan  Jiří  sv.  p.  Hof- 
mann,  po  něm  dědila  Anna  Alžběta  roz.  hr. 
z  Wcrdenberka.  Po  rodině  z  Werdenberka 
drželi  O.  od  r.  1714  do  1792  hr.  Líchnovšti, 
pak  Marie  Terezie  hr.  Schlaberndorfová,  po 
níž  dědila  (1830)  dcera  Charlotta  ovd.  lant- 
kraběnka  Fúrstcnberková  (t  1864).  —  Okres 
oderský  má  1385  d  ,  47 ob.  č., 9 pol., 9936  n.; 
z  10.085  přít.  oby  v.:  9924  katol.,  60  ev.,  101 
lid;  z  těch:  4779  muž..  5306  žen.  (1890). 

Odrseohowa,  ves  v  Haliči,  hejtm.  a  okr. 
Sanok,  má  2223  oby  v.  rasín.  (1890),  řecko- 
katol.  far.  kostel  a  školu. 

Odrsykoú,  ves  v  Haliči  na  ř.  Visloku, 
hejtm.  a  okr.  Krosno;  2672  ob.  pol.  (1890), 
řím  -katol.  far.  kostel,  obec.  škola,  minerál. 
pramen,  tkaní  Iněn.  látek  a  na  vysoké  skále 
zbytky  starého  hradu. 


Od»ila6  v.  Komment. 

Odslivy,  ves  čes.,  v.  V  od  si  i  vy. 

Odslnni  v.  Afelium. 

Odsouváni  v.  Odsuvka. 

Odsouzeni  v.  Kondemnace. 

Odstaveni  dítěte,  t.  j.  ukončení  jeho 
výživy  mlékem  mateřským  neb  kojné,  děje  se 
obyčejně  po  9.  měsíci  a  má  se  k  němu  dítě 
pozvolně  připravovati  a  to  od  7.  měsíce  po- 
čínaje. Počíti  s  přikrmováním  smi  se  vždy 
jen  za  úplného  zdraví  a  pravidelného  trá- 
vení dítěte  a  sice  dá  se  mu  nejdříve  jednou 
denně  místo  prsu  kravské  mléKO  pře  vařené, 
smíšené  s  polovičkou  vody  a  oslazené  kou- 
skem cukru.  Když  pak  dobře  tráví,  přidá  se 
mu  po  14  dnech  ještě  jednou  mléko  místo 
prsu  a  tak  vždy  po  14  dnech  o  jednou  více, 
až  pak  pije  už  jen  jednou  z  prsu  a  pak  i  to 
se  mu  vezme  a  dítě  jest  odstaveno  Místo 
mléka  může  dítě  od  8.  měsíce  dostávati  jednou 
denně  krupičnou  nebo  sucharovou  kaši  nebo 
Nestléovu  moučku  nebo  českou  dětskou 
moučku.  Po  měsíci  a  za  dobrého  trávení  do- 
stane dítě  směs  2  dílů  mléka  a  1  dílu  vody 
a  po  9.  měsíci  čisté  mléko  oslazené  kouskem 
cukru.  V  noci  dostane  jen  napiti  se  vody.  One- 
mocní-li  dítě  při  této  přípravě  průjmem,  do- 
stane jen  prs.  aŽ  ie  zase  zdrávo,  a  pak  se 
začne  znovu.  Nikdy  nesmí  se  dítě  odstaviti 
náhle.  Průjem  a  dáveni  může  býti  toho  ná- 
sledkem a  často  rychlá  smrf  dítěte.      Ra. 

Odstoupeni  od  viry  v.  Apostasie. 

OdstrdU  Jan,  Ph.  Dr.  (♦  1837  v  Klobú- 
kách  na  Moravě  —  f  1888  ve  Vídni),  stu- 
doval mathematiku  a  vědy  přírodní  ve  Vídni, 
stal  se  pak  r.  1860  supplentem  v  Děčíně, 
později  (r.  1866)  professorem  mathematiky 
na  tamějším  evangelickém  gymnasii.  Ve  Vídni 
pracoval  v  ústavu  fysikáfním  s  Fr.  Stud- 
ničkou (v.  t.)  o  práci,  která  r.  1860  vyšla 
pod  názvem  Ueher  elektrische  Entladung  und 
Indukťton,  Společnou  prací  obou  mladých 
učenců  vyšlo  též  pojednání  Ueber  die  Iden- 
ťtát  der  Licht-  und  Wármestrahlen  von  glei- 
cher  Brechba>keit,  Mathematické  práce  Oovy, 
jako:  Geom.  Bildung  binom.  Gleichungen  mit 
im.ig,  Coeffic'enten  u.  geom.  Bedeutung  ihrer 
Wur\eln  (1863).  Neue  Methode  t.  Berechnung 
d.  reellen  Wur^^eln  v.  quadratischen  u,  cubischen 
Gleichungen  (1878)  atd.,  vyšly  v  různých  pro- 
grammcch  ve  Vídni  a  Děčíně.  Práce  Kur^e 
Anfeitung  ^.  Rcchnen  mit  Quate^nionen  v  Halle 
r.  1879.  Práce  fysikální  uveřejněny  jsou  ve 
zprávách  akademie  vídeňské:  Erklárung  der 
period.  Aenderungen  der  Elemente  des  Erd- 
magnetismus  ( 1874) ;  Ver suché  Uber  magnetische 
Wirkung  rotlerender  Leiter  (1875);  Mecha- 
nismus der  Fernwirkung  elektrischer  Kráfte 
(1884).  O.  sestrojil  velmi  jednoduchý  elektro- 
metr absolutní,  při  němž  elektrické  odpuzo- 
vání měřilo  se  odklonem  bifilárně  zavěšeného 
kyvadélka  na  stupnici  vodorovné.        nvk. 

Odstředivá  sila  čili  centrifugální  jest 
reakce,  která  následkem  setrvačnosti  nastává 
při  středobčžném  pohybu  hmoty.  Jest  tedy 
o.  %.  právě  tak  veliká  jako  dostředivá,  jenže 
znameníopačného.Urychleníovésílyúměrno 


644  Odstředivý  stroj  -  Odvod. 

]t*.st  přímo  čtverci  postupné  rychlosti  pohybu  i  OdTétna  (katheta)  v.  Podpona. 
středobčiného  a  n. zpřímo  poloméru  kfivoxti,  OdTétvOTáni,  odřezávání  neb  useká  váni 
vystupuje  tedy  o.  s.  tím  více,  čím  je  větší  i  včtví  lesního  stromoví,  déje  se  ponejvíce 
rychlost  tělesa  se  otáčejícího  a  čím  je  dráha ,  v  mlazinách,  kde  široce  rozvětvené  koniny 
tělesa  křivější.  Vznik  o-vé  síly  a  její  puso- '  předrostkd  nižší  stromoví  utlačují,  a  též  za 
bení  studovati  lze  pěkně  na  centrifuj^lním  |  účelem  vypěstování  cenných  kmenů  tažných 
stroji,  kterým  se  otáčivý  pohyb  velikého  i  a  plnodřevných  zvláště  v  řidších  porostech, 
kola  převádí  na  rotační  pohyb  malé  kladky, .  O.  musí  se  konati  záhy,  dokud  větve  ne* 
k  jejíž  ose  lze  přidělati  rozmanité  přístroje.  |  sesílily  tak,  že  by  jich  odříznutím  kmcD 
Převedením  (pomocí  řemenu,  provazce  a  pod.)  škodlivě  byl  poraněn  a  řez  zarfisti  (zajízviti 
pohybu  rotačního  s  velkého  kola  na  malé  \  se)  nemohl.  Z  té  příčiny  nesmí  prflměr  řezu 
dosáhne  se  veliké  ry^chlosti  otáčecí  a  tudíž  přesahovati  polovici  průměru  kmene  a  radno 
i  značné  o-vé  síly.  Účinky  o-vé  síly  patrný '  i  při  tom  potříti  větší  poraněni  dehtem,  aby 
jsou  ve  sploštění  naší  země  a  jiných  těles  I  dřevo  nezabnívalo,  nežli  se  zajízví.  Odřezá- 
nebeských,  dále  pak  v  ubývání  tíže  postu-  i  vání  větví  musí  se  státi  těsné  u  kmene  a 
pem  k  rovníku.  Na  rovníku  jest  patrné  o.  s. '  hladce,  bez  nejmenšího  odražení  neb  od- 
největší  a  tudíž  skutečné  zrychlení  tíže  o  to  štípnutí  kůry  na  obvodu  řezu.  Pilkou  způ- 
menší.  Praktické  užití  o-vé  síly  při  centri- 1  sobený  řez  uhladí  se  ostrou  sekerkou  neb 
fugách  v.  ČI.  Centrifuga.  O  stroji  odstře- 1  sekáčkem.  Slabší  haluze  se  jen  těmito  ná- 
divém  a  pokusech  o  síle  ové  v.  Mechaniku  stroji  odsekávají,  nebo  silnými  noži  uřezá- 
Č.  Strouhala  (Praha,  1901).  nvk,       vají  anebo  zahradnickými  nožkami  ustřihuií. 

Odstředivý  stroj  v.  Odstředivá  síla.  |  Práce  tyto  konají  se  časně  zjara,  dříve  netli 
Odstupné  č.  li tkup(/?ej//fe/i)  v.  Li tkup.   rostlinstvo  k  životni  činnosti  se  probouzí. 


Odsnvka  (řec.  afairesis,  lat.  aphaeresis)  je 
zaniknutí  samohlásky  na  začátku  slova.  Vzniká 
rozličnými  příčinami  (vlivem  přízvuku,  lido- 
vou etymologií  a  j.).  V  češtině  zvláště  je 
častá  pro  nezvyklost  samohláskového  po- 
čátku slova  a  domáckými  změnami  jmen 
osobních:  srv.  na  př.  stc.  Rabénin  z  Arahinin 
(Arab),  Háta^  stč.  Ahata  z  Ágatha,  Postolo- 
prty  z  Apostolorum  porta,  Lexa  z  Alexandr 


anebo  v  pozdní  jeseni,  dokud  nezačne  silně 
mrznouti.  Čm. 

Odvod  neboli  vyvrácení  v  řízení  trest* 
ním  jest  spis,  jejž  podává  odpůrce  toho, 
kdož  na  rozsudek  soudu  sborového  první 
stolice  (nebo  soudu  porotního)  podal  zma- 
tečnou  stížnost.  Podavatel  zmatečné  stížnosti 
má  totiž  dle  §  285  rak.  ř.  tr.  z  r.  1873  právo 
»provésti<  svoji  stížnost  v  osmi  dnech  od 


a  pod.  Někdy  slově  o-kou  i  zaniknutí  sou-  té  doby,  co  mu  byl  dodán  rozsudek.  V  tomto 
hlásky  na  zač.  slova,  jako  č.  Řek  z  Hřek,  »provedení«  uvádí,  pokud  tak  neučinil  již 
fa/m  z  psalm  a  pod.  Ztý.       v  opovědí,  zmatečné  důvody  a  odůvodňuje 

Odikodnéni  v.  Náhrada  škody.  zrn .i tečnou  stížnost.   Aby  pak  odpůrci  jeho 

Odtažitý  v.  Abstraktní.  dostalo   se   příležitosti  o  tom  se  vyjádřiti. 

Odtroubiti  (něm.  Abblasen)^  ve  voj.  ob- 1  dodává  se  mu  soudem  t.  z  v.  spis  stížný, 
dobný  výkon  téhož  významu  a  týchže  ná- ,  t.j.  provedení  zmatečné  stížnosti,  aby  v  osmi 
sledků  jako  odbubnovati,  jenže  trubkou, !  dnech  ode  dne  dodání  podal  proti  tomu  svůj 
polnicí  a  pod.,  zejména  u  zástupů  bubnů  ne-  o.,  jímž  by  vývody  tam  obsažené  vyvrátiL 
majících,  jako  u  myslivců,  jezdectva,  dělo-  Neužil-li  odpůrce  tohoto  svého  práva,  ne* 
střelectva,  zákopníkův  atd.  fM,  —  O.,  při  I  vychází  z  toho  pro  něj  přímo  nijaký  nepříz- 
honbě  troubením  oznámiti,  že  léč  jest  úkon-    nivý  účinek  processní.  -rc/i. 

cena,  anebo  když  při  kruhové  polovačce  O.  k  vojsku  (franc.  levée  de  recrutt,  ital. 
troubením  znamení  se  dává,  aby  v  před  stři- .  leva  di  soldáti,  angl.  recruiting^  něm.  As* 
léno  nebylo.  črn.     i  sentierung,  Rekrutierung),   dle  prostonárod- 

Odule,  bot.,  v.  Melastoma.  i  ního  výrazu  našeho  lidu  i  v  nejnlubším  míru 

Odůmrť(lat.  bona  vacantia,  bonům  caducum,  |  »na  vojnuc,  jest  soustavný  způsob  pravidel- 
caducum,  něm.  ein  erbloies  Gut,  Heimfallsgi.t,  \  ného  doplňování  vojska,  nastavší  v  XVIII.  st. 
franc.  déshérence,  rus.  BUMopoHHoe  iiMyn^e- 1  místo  dřívějšího  nepravidelného  najímání, 
CTBO,  pol.  odumarsxc\XK^^)  j^^t  majetek  po-  akonáse  vRak.-Uh.nazákladčkonskripce 
zůstalý  po  někom,  kdo  nezanechal  ani  dě- I  dle  zákona  branného  postupem  tímto: 
diců  testamentních,  ani  zákonných.  V  mo- ,  V  říjnu  roku,  jenž  ou  předchází,  osoby 
derním  právu  náleží  majetek  takový  státu, '  matriky  vedoucí  mají  z  těchto  vypsati  na- 
a  to  t.  zv.  právem  odúmrtným  (jus  ca-  rození  a  úmrtí  všech  jedinců  mužských,  kteří 
ducitatis,  jus  devolutionis,  fíeimfalhrecht) .  ve  příštím  roce  dosáhnou  věku  21  let,  a  vý- 
V  minul,  stoletích  náleželo  odúmrtné  právo  '  pisy  dodati  úřadu  obecnímu.  V  listopadu 
státu  resp.  koruně  jen  v  příčině  některých  i  potom  mají  se  u  představenstva  obce  sami 
statků,  k  }iným  uznáváno  bylo  odúmrtné  přihlásiti  všickni  mladíci,  náležející  k  bu* 
právo  církve,  měst  a  jiných  oprávněných  doucímu  o-u.  V  prosinci  obecní  starosta 
subjektů  v.  sestaví  na  základě  oněch  výpisů  v  a  tohoto 

Odúmrtné  právo  v.  Odúmrt  přihlášení  seznam  a  zašle  jej  úřadu  okres- 

Oduneo,  chybně  Vodonec,  ves  na  Mo-  nímu,  v  zemích  koruny  Uherské  stoličnícru^ 
rave,  hejtm.  Mor.  Krumlov,  okr.  a  pš.  Hro-  který  seznam  přezkoušev  obsah  jeho  po  pří* 
tovice,  fara  Krhov;  23  d.,  154  ob.  č.,  9  n.  padé  opravený  v  obcích  veř?jné  oznámí. 
(1890),  popi.  dvůr  »Hubertov«  a  myslivna.       K  o  u  bývají  povolány  3  třídy  věkové,  t.  j. 


Odvodňování  —  Odvoláni.  645 

všichni  jinochové  21-,  22- a  2dletí.   Všichni  O.    penčz   (Ab/uhr),    Státní    pokladny, 

tito  naroxcní  v  jednom  roce  od  1.  led.  do  berní  úřady  atd.   mají  ustanovenou   jistou 

31.  pros.  tvoH  jedna  třídu  věkovou.    O  I  o-  summu  penéz,  jakožto  pokladní  hotovost  na 

sování  v.  Losování  branců.    Hlavní  běžná  vydání,  jejiŽ  výše  řídí  se  podle  pří- 

0.  provádí  se  od  1.  břez.  do  30.  dub.  v  do-  jrofiv  a  vydáni  pokladny  neb  úřadu.  Jakmile 
pIAovacím  okrese  kommissí  (v  okresích  pokladní  hotovost  tuto  vytknutou  a  u  každé 
rozsáhlých  kommissscmi),  skládající  se  zu  pokladny  resp.  úřadu  přesně  ustanovenou 
Štábního  důstojníka  předsedy,  subaltemiho  summu  peněz  převyšuje,  jest  povinen  tento 

'důstojníka  doplůovadho.  lékaře  vojenského  úřad  nebo  pokladna  část  penéz,  převyšující 
a  oboinského,  z  úředníků  politických  a  pod-  onu  pokladní  hotovost,  odvésti  ústřední 
důstojníků  písařů.  Branci  předvádění  před-  pokladně  (u  berních  úřadů  v  Čechách  hlav- 
stavenými  obce  a  vyvolávaní  představí  se  ní  zemské  pokladně  v  Praze),  což  se  zove 
do  nahá  svlečeni  na  důkladnou   přehlídku   o.  p.  J.K-t. 

voj.  lékaři.  Tento  pak  vysloví,  zdali  branec  OdTOdftOTáni  čí  vysušování  půdy  ná- 
je  k  voj.  službě  >schopenc,  nebo  »nvní  ne-  leží  mezi  opatření,  kterými  zvýšena  má  býti 
schopen,  zatím  odstavit«.  Na  neschopnost  výnosnost  zeměd.  podnikův  a  jež  označují  se 
uznati  nesmí,  i  kdyby  branec  byl  třeba  bez-  jako  zemědělské  mcliorace  (v.  Melio- 
nohy,  až  teprve  ve  3.  třídě.  Předseda  kom-  race).  Poněvadž  při  o.  jde  o  to,  aby  zamezeny 
misse  však  není  vázán  výrokem  lékaře  a  byly  škody,  způsobované  půdě  vodou  v  nepo- 
může odvésti  brance  uznaného  za  nyní  ne-  měrném  množství  se  v  ní  vyskytující,  počítá 
schopného,  ale  to  na  vlastní  zodpovědnost,  se  o  mezi  meliorace  vodní.  Technicky 
I>enně  po  o  u  důstojník  předčítá  odvede-  provádí  se  o.  půdy  tím,  že  přebytečná  voda, 
ným  vá^čný  článek  I.  a  V.,  načež  tito  pří-  která  ohrožuje  vzcíčlávání  půdy  (na  př.  zbah- 
sahají  a  na  legitimaci  obdrží  » určovací  Aujic  ji),  odvádí  se  pomoci  stok,  potrubí 
list«  dle  výše  vylosovaného  čísla  k  voj-  (drcnáži).  Právnicky  lze  o.  prováděti  jen 
sku  řadovému  (stálému),  zemébraně  nebo  v  rámci  předpisů  vodního  zákonodárství, 
náhradní  záloze  a  dle  vlastností  (tělesné  v  Čechách  dle  zemského  vodního  zákona 
míry,  síly,  řemesla,  zaměstnání,  vzdělání  a  z  28.  srp.  1870,  z.  z.  č.  71  (na  Moravě 
výjimkou  i  dle  osobního  přání)  ku  pěchotě,  z  12.  říj.  1870,  z.  z.  Č.  65,  ve  Slezsku 
jezdectvu,  dělostřelcctvu,  zákopnictvu,  želez-  z  28.  srp.  1870,  zt  z.  č  51),  kteréžto  zákony 
oičnímu  a  telegrafnímu  pluku,  zdravotnictvu,  vydány  byly  na  základě  říš.  zákona  vodního 
námořnictvu  atd.  Kdo  z  branců  se  nemohl  z  30.  květ.  1869,  ř.  z.  č.  93.  Z  pravidla  bude 
dostaviti  k  o  n  hlavnímu,  přijde  k  o  u  po-' lze  o.  provésti  technicky  co  nejdokonaleji 
zdejšímu.  Podmínky  ke  vstoupení  do  voj-  a  hospodářsky  co  nejúčelněji,  budc-li  opa- 
ska  jsou:  1.  státní  občanství  rak.  neb  uh.;  tření  to  týkati  se  celého  souvislého  kom- 
2.  tělesni  a  duševní  schopnost  (výše  vzrůstu  plexu  půdy,  který  trpí  nadbytkem  vody  (je 
nejméně  153  cm)  a  3.  věk  17  let  pro  vstup  zbahněn).  Náleží- li  půda  na  takovém  rozsáh- 
dobrovolný.  Kteří  branci  nebyli  odvedeni  lejším  komplexu  několika  vlastníkům,  mohlo 
pro  různosti  v  mínění  odvodní  kommisse,  bv  o.  prováděno  býti  jen  za  souhlasu  všech 
předváděli  se  kommissí  přezkoušeci.  vlastníkův  a  odpor  třeba  jen  jediného  vlast- 
Vřazeni   brancův   k  zástupům   děje  se   nika  mohl  by  provádění  tohoto,  třeba  sebe 

1.  října  odvodního  roku  pro  všecky,  kdož  potřebnějšího  opatření  zmařiti.  Aby  dána  byla 
byli  odvedeni  od  1.  led.  do  30.  záři;  pak  možnost  prováděti  o.  určitých  komplexů 
v  den  odvodu  všech  odvedených  po  půdy  i  přes  odpor  jednotlivých  vlastníků, 
30.  záři,  odvedených  mimo  třídu  věku  a  dovoleno  dle  vodních  zákonů'zřizovatí  k  to- 
roimo  řadu  losovní  a  všech  dobrovolníkův,  muto  účelu  nucená  vodní  družstva  (či 
Srv.  Branné  zřízení.  společenstva),    jejichž    podstata    záleží 

O.  koní,  soumarův  a  pod.  provádí  se  vtom,  že  vlastníci  pozemků  v  obvodu,  kter^ 

na  základě  klassifikace  koní  dle  možno-  má   býti   odvodněn,   sestoupí    se   vespolek 

stí   týmiž  kommissemi  vykonavšími   tuto  a  v  jednotný  hospodářský  svazek   (družstvo) 

tudíž  v  těch   kterých   okresích   obeznalými  a  že  za  jistých  zákonných  podmínek  (hlavně 

s  materiálem  koůsKým,  ve  případě  mobil  i-  za  určité  majority)  mohou  k  přistoupení  ve 

sace.  Kůň  pro  voj.  účely  schopný  má  býti  svazek  družstevní  donutiti   i  takové   vlast- 

nejroénč   4lct^  —  maximálního   věku   není,  niky  půdy,  kteří  nesouhlasí  s  tím,  aby  je- 

když  jinak  vynovuje —,  minimální  výška  pro  jich  pozemky  byly  odvodněny.  Pr, 

tahouna   158  cm,  pro  jezdeckého   153,  pro       Odvoláni  {appellatio\  t.  i.  žádost  sporné 

soumara  140  cm,  mezky  a  muly  137.  v  Dal-  strany,  aby  soudce  vyšší  stolice  spor  opětně 

macii  pro  koně  soumara  129  cm,  pro  mezka  rozhodl  a  Křivdu,  která  jí  rozsudkem  soudu 

117  cn.    Koňové  jednoocí  smějí  být  odvc-  nižšího  způsobena  byla,  odčinil,  spojeno  bylo 

dění  pouze  do  tahu.  Vojenské  oddíly  na  pře-  v  právu  církevním  původně   s  velikými 

▼ádění  odvedených  koní   k  náležitým   plu-  formálnostmi  a  odvolací   řízeni  bylo  velmi 

kům,  zástupům  a  pod.  musí  být  v  Čas  na  rozvláčné.   Kdo  chtěl  práva  o.  užiti,  musil 

místě,  aby  zvířata  hned  byla  přijata  a  ne-  nejdéle  do  desátí  ho  dne  po  obdržení  roz- 

hromadila  se  tu  bez  dozoru;  když  oddíly  se  sudku  u  soudce,  který  rozsudek  vynesl  {ju- 

nedostaví   v  Čas,   kommisse   najme  koňáky  dex  a  quo),  prohlásiti,  že  rozsudek  jest  ne- 

občanské,    kteří    pod    dostatečnou   zárukou  spravedlivý  (arguere  sententiam)  a  že  obmýšlí 

koně  odvezou,  kam  náležejí.  F3/.  odvolati  se  k  soudci  vyšší  stolice  (judex  ad 


64é  Odvolání. 


quem).  Toto  ohlášeni  appellace  nazývá  se 
interpositio.  Jestliže  o.  bylo  v  čas  ohlá- 
šeno a  jestliže  nenastaly  okolnosti,  jež  o.  vy- 
lučují, vydal  judcx  a  ^uo  odvolatelovi  (appel- 
lantovi)  písemné  vyhzení  zmocňující  je]  po- 
dati o.  v  naznačené  lhůtě.  Vyřízení  toto,  zv. 


»0d  pravdy  uchylují  se,  kdož  tvrdl,  že  z  ná- 
lezů (ab  judiciis)  římských  papežů  lze  se  od- 
volati k  obecnému  sněmu  jakožto  k  stolicii 
(ad  auctoritatem)  vyšší  nad  řim.  papeže. « 
(Const.  dogm.  de  eccl.  cap.  3.)  Jrk, 

O.  čili  appellace  (něm.  Berufung)  jest 


apostoli  nebo  literae  dimissoriae,  vy-  j  opravní  prostředek  z  rozsudků  prvnícn  sto- 
dal  však  soudce  teprve  k  opětné  žádosti,  i  lic,  kterým  strana  s  rozsudku  m  nespokojená 
kterou  appellant   musil   učiniti   nejdéle  do  '  Žádá  za  jeho  přezkoumání  a  změnu  neb  zru- 


30  dnů  potom,  kdy  o.  ohlásil,  poněvadž  ji- 
nak po  uplynutí  této  lhůty  mělo  se  za  to. 
Že  od  o.  upustil.  Obdržev  apostoli,  měl  appel- 
lant ve  lhůtě  mu  ustanovené  podati  o.  Úkon 
tento  sluje  introductio.  Odvolatel  ncmusil 
o.  své  ihned  odůvodniti,  nýbrž  mohl  přestati 
na  pouhém  vytčení  oněch  Částí  rozsudku,  ji- 
miž se  pokládal  za  stížená,  a  žádati  za  lhůtu 


šení.  Lhůta  k  o.  trvá  podle  rak.  civ.  soud- 
ního řádu  14  dnů,  ve  směnečném  a  nájem- 
ním řízeni  ien  8  dnů  v,  a  jest  ncprodlužitel- 
nou.  Počíná  se  ode  dne  doručeni  písemného- 
rozsudku  a  v  řízení  ve  věcech  nepatrných,, 
když  obě  strany  byly  ústnímu  vynesení  roz- 
sudku přítomny,  od  vynesení.  Navráceni 
v  předešlý  stav  pro  zmeškání  této  IhŮty  jest 


k  odůvodnění,  j  ústi ficatio.  Soudce  appel- I  připustno.  O.  podáno  býti  musí  u  soudu 
lační,  nezamítl-li  o.  z  důvodů  formálních,  |  prvé  stolice,  který  rozsudek  vynesl,  a  to  pí* 
určil  appellantovi  k  odůvodnění  lhůtu  nej- i  se  mně  přípravným  či  odvolacío^  spisem 
déle  jednoho  roku,  z  příčin  důležitých  i  dvou-  ,  (něm.  Berufungsschn/t),  podepsaným  advo- 
letou,  a  dožádal  zvláštním  přípisem  (literae  !  katem,  neb  tam,  kde  alespoň  dva  advokáti 
compulsoriales)  soudce  a  quo  za  zaslání  |  své  sídlo  nemají,  ústně  do  protokolu.  Od- 
spisů  processních  a  jeho  vlastní  zprávu.  Po-  volací  spis  nebo  protokol  o  ústním  o.  musi 
zději  byl  tento  dlouhý  postup  soudní  praxí '  obsahovati  pojmenováni  odvolacího  soudu^ 
značně  zkrácen.  Srv.  Rittner,  Cirk.  právo  ka-  |  označení  rozsudku,  kterému  se  odporuje^ 
tolické  (čes.  překlad,  Praha,  1887).  red,  ^  určité  prohlášení,  zdali  se  rozsudku  odporuje 
O.  od  papeže  ke  sněmu  jest  jak  se  '  zcela  či  jen  z  části,  určité  vytknutí  příčiny, 
stanoviska  právního,  tak  dogmatického  ne- 1  pro  kterou  se  rozsudku  ocíporuje,  tak  zv. 
možno  a  neplatno.  Neboť  příčí  se  již  práv-  odvolací  důvody  (něm.  Beruýungsgrúnde\ 
nímu  pojmu  o.,  protože  možno  odvolati 'a určitý  návrh  odvolací  (Bfrif/uMgsan/rtfg), 
se  pouze  od  soudu  nižšího  k  vyššímu;  ale  |t.  j.  prohlášení,  zda*li  se  žádá  změna  či  zru- 
právě  tento  základní  pojem  schází  ve  zrní-  šení  rozsudku,  či  alternativně  obojí,  a  ko- 
nčném  o.  Nebof  myslíme- li  si  sněm  bez  pa-  I  nečně  skutkové  líčeni  a  návrhy  na  připuštění 
pcie,  tu  není  to  sněm  všeobecný,  a  jest  i  důkazů,  jimiž  pravdivost  odvolacích  důvod<i 
tudíž  spíše  pod  papežem,  nežli  nad  ním,  jsa  i  má  býti  prokázána.  Je-li  odvolací  spis  for* 
v  tomto  případě  jen  nižším  soudem.  Jako  |  málr.e  vadný,  vrátí  jej  soud  k  opravě  a  opět* 
totiž  organismus  lidský  není  pravým  tělem,  i  nému  předložení  v  příslušné  lhůtě.  Včas  po- 
nýbrž  jen  mrtvým  trupem,  schází-li  mu  hlava,  '  daný  odvolací  spis  neb  opis  protokolu  do- 
tak  i  shromáždění  biskupů  bez  papeže  není  !  ručí  soud  I.  stolice  odpůrci  odvolatelovu 
pravým  obecným  sněmem.  Myslíme-li  si  i  (Bcrufungsgegncr)  a  tento  může  v  neprodlu* 
správně  papeže  se  sněmem  v  jediný  celek  '  žitelné,  ale  na  žádost  odvolatelovu  (něm. 
sloučeného,  máme  zase  touže,  stejnou  a  ni-  \  Berufungswerber)  zkrátitdné  lhůtě  14  dnův 
koliv  vyšší  stolici  soudní;  a  tudíž  jest  zá- i  oznámiti  soudu  za  účelem  vyvrácení  odvo- 
kladní  pojem  o.  i  v  tomto  případu  vyloučen.  '  lacích  důvodů  novo  skutečnosti  a  důkazy,. 
Rozhodnutí  sněmu  jsou  pravoplatná,  jen  když  I  kterých  v  řízení  před  prvou  stolici  ještě  ne* 


od  papeže  byla  stvrzena.  On  tedy  jest  nej- 
vyšším soudcem  v  církvi,  a  proto  platí  zde 
známá   zásada   církevní:   Prima  sedes  a  ne- 


užil.  Oznámeni  toto  stane  se  buď  písemné 
podáním  přípravného  spisu  t.  zv.  odvolacího 
sděleni,  neb  za  stejných  podmínek  jako  o. 


mine  judicatur  (První  stolice  od  nikoho  ne-  ,  samo  ústně  do  soudního  protokolu.  Odvo- 
bývá  souzena).  —  Mimo  to  lze  se  odvolati  I  laci  sděleni  písemné  musí  býti  podepsáno 
k  vyššímu  soudu,  když  tento  skutečně  jest  |  advokátem.  Právní  dedukce  nesměji  bÝtido 
zřízen  a  trvá;  ale  sněm  všeobecný  zřídka  něho  pojaty,  právě  tak  jako  do  odvolacího 
kdy  zasedá,  a  tudíž  ho  v  době  o.  ani  není,  I  spisu.  Když  odvolací  sděleni  v  zákonné  lhůtě 
a  proto  nelze  k  němu  se  odvolati.  —  Příčí  I  bylo  podáno  nebo  lhůta  k  tomu  marně  uply* 
se  o.  učení  církevnímu  o  prvenství  (primátu)  nula,  soud  I.  stolice  předloží  všechny  spisy 
papeže  a  monarchistickém  zřízení  církve;  a  I  sporu  se  týkající  odvolacímu  soudu, 
kdyby  bylo  o.  dotčené  prohlášeno  za  oprav-  |  Řízeni  před  odvolacím  soudem  dělí  se  ve 
něné,  stalo  by  se  zřídlem  rozbrojů,  bludův  |dvě  části,  t.  j.  v  řízení  přípravné  (něm« 
a  jiných  zhoubných  následků,  kterých  by  ča-  Vorrerfahren),  které  však  může  skončiti  se 
sto  ani  nebylo  lze  odkliditi,  protože  není 'také  vyřízením  o.,  a  v  ústní  odvolací  li* 
tak  snadno  sněm  kdykoli  svolati;  a  tudíž  by  ^  cení  (něm.  múndliche Berufungsverhandtung). 
ani  účelu  svťho  nedosáhlo.  Proto  dotčené  Přcdbržné  řízeni  koná  se  v  nev<  řcjném  se- 
o.  zavrhli  již  papežové,  jako  Pius  II.  (ve  své  !  dčni  odvolacího  senátu  a  nařizuje  je  před* 
bulle  »Exccrabilis€  z  r.  1459),  Sixtus  IV.,  j  scda  senátu,  když  přezkoumav  nejprve  sám 
Kalixt  III.,  lulius  lí.,  Martin  V.,  Pius  IX.  a  odvolací  spisy  má  za  to,  že  odvolací  soud 
nejposlednčji  hlavně  sněm  Vatikánský  slovy:    není  příslušný,  že  o.  jest  nepřípustno,  buď 


Odvolání.  647 

ie  se  ho  odvolatel  v^dal,   neb  že   podáno  dle  toho,  o  jaký  zmatek  béií.  Tak  v  připadČ 

osobou  neoprivnčnoQ,  neb  2e  jest  opozdčno,  5.  a  6.  můie  zamítnouti  zároveň  žalobu.  Ve 

neb  ie  nemá  podstatných   náležitostí,  jak  všech  ostatních  případech,  íe-Ii  daliího  ři- 

byly  shora  uvedeny.   Dále  musí  b^ti  o  o.  zení   třeba,    vrátí 'spor  k   dalšímu   jednání 

rozhodnuto  v  neveřejném  sedční,  koyi  smě-  I.  stolici,  která  rozsudek  vynesla,  neb  jinému 

roje  proti  rozsudku,  vynesenému  pro  zmeš-  soudu  I.  stolice  téhoi  druhu,  který  v  obvodu 

káni,  a  odvolatel  tvrdí,  ie  tu  iádného  zmeš-  odvolacího  soudu  leii,   coŽ  můie   se  státi 

kání  nebylo,  dále  kdyi  směřuje  proti  výroku  však  jen  tehdy,  kdyi  jde  o  zmatek,  uvedenj^ 

rozsudku  o  námitce   nepřísluinosti  rozepře  pod  c.  1.  a  2.    Na  místě  takového  vráceni 

zahájené  neb  rozsouzené  a  pak  kdyi  se  roz-  mAie  vŠak  odvolací  soud  rozhodnouti   při 

sudek  bére  v  odpor  z  důvodů  zmatečnosti, ,  sám,  kdyi  strany   do   8   dnů   po  doručení 

neb  se  zdá«  ie  rozsudek  neb  řízení  jemu  rozhodnutí  o  zrušení  rozsudku  to  navrhnou, 

předcházející  jest  zmatečným,  ač  žádná  ze  Není-li  třeba  zavésti  o  o.  předběiné   ří- 

stran  na  to  se  neodvolává.    Rozhodnutí  od-  zení,  aneb  bylo-li  o.,  pokud  jím  žádáno  za 

volacího  soudu  jest  dle  toho  různé.  Je-li  ne-  zrušení  rozsudku,  zamítnuto,  ale  vedle  toho 

f  příslušným,  postoupí  o.  soudu  příslušnému. ,  jest  v  něm  obsažena  i  Žádost  za  změnu  jeho 

e-li  o.  nepnpustno,  opožděno  neb  vadno,  i  ve  včci  samé,  předseda  senátu  odvolacího 

zamítne  je.  Shledá* li  soud,  ie  o.  z  rozsudku  ustanoví  stání  k  ústm'mu  odvolacímu  líčení, 

kontumačníbo  jest  odůvodněno  proto,  ie  tu ,  leda  by  byly  strany  písemně  iádaly  za  to» 

nebylo   zmeškání,  zruší  rozsudek  a  nařídí  aby  soud  rozhodl  o  o.  bez  ústního  líčení,  a 

prvnímu   soudu,  aby  jednal  dále  a  vynesl  odvolací  soud  uznal,  ie  jest  to  možno.   Pak 

nový  rozsudek.   Neodůvodněné  o.  v  tomto  se  o.  rozhodne  v  neveřejném  seděni.  Postup 

sméru  zamítne.  V]fhovéla-li  I.  stolice  nepra-  při  odvolacím  ústním  líčeni  jest  ten,  že  po 

vem  námitce  nepříslušnosti  rozepře  zahájené  vyvolání  věci  vylíčí  zpravodaj  (člen  senátu) 

neb  rozsouzené,  odvolací  soud  zruší  rozhod-  spor,  sděluje  senátu  podle  spisů  výsledky 

nutí  to  a  nařídí  I.  stolici,  aby  rozhodla  ve  řízeni   před   I.  stolici,  a  potom   zapisovatel 

véd  samé.  ^Kdyi  naproti  tomu  I.  stolice  ná-  přečte  z  rozsudku,  co  třeba,  a  důvody  a  pak 

naitce  nepříslušnosti  neprávem  nevyhověla,  návrhy  odvolacích  spisův.  Potom  strany  za- 

odvolaci  soud  zruší  usnesení  a  odkáie  spor  stoupené  advokáty  projednávají  o  o.  ústně. 

příslušnému  soudu  I.  stolíce,  kterýž  pak  ří-  Následuje  porada   o    průvodních    návrzích, 

zeni  znova  od  počátku  provede,   bera  však  byly- li  jaké  učiněny.  Odvolací  soud  má  právo 

ohled  na  vŠe,  co  před  nepříslušným  soudem  připustiti  průvody  nové  neb  opakovati  v  prvé 

bylo  jii  projednáváno.    Kdyi  I.  stolice  za-  sto)ici  jii  provedené  a  předsevzíti  provedení 

mítla  námitku  rozepře  zahájené  neb  rozsou-  buď  sám  neb  doiádaným  nebo  zmocněným 

zené  neprávem,  odvolací  soud  zruší  rozhod-  soudcem.  Po  provedeném  řízeni  průvodním, 

nutí  její  a  zároveň  ialobu  zamítne.  Ve  všech  neb  byly-li  návrhy  průvodní  zamítnuty,  na- 

těchto  případech  odvolací  soud  rozhoduje  stane  porada  soudní  o  rozhodnutí,  kteráž 

usnesením    a   nikoliv    rozsudkem.    Rovnéi  jest  tajná. 

usnesením  zrušuie  odvolací  soud  rozsudek  Celé  odvolací  řízení  jest  ovládáno  zásadou 
zmaleČný,  a  trpí-li  řízeni  jemu  předcházející  nepřípustnosti  novot.  Zásada  ta  provedena 
zmatkem,  i  toto.  Zmatečným  jest  rozsudek  jest  v  ten  smysl,  že  při  líčení  příd  odvola- 
neb  řízení  samo:  1.  když  se  rozhodnuti  ro-  cím  soudem  nesmí  býti  činěn  ani  nový  ná- 
zepře  účastnil  soudce  dle  zákona  vyloučený  rok,  vyjímaje  nárok  na  náhradu  útrat  od- 
neb  odmítnutý,  když  soud  odvolací  uzná,  že  volacího  řízení,  ani  žádná  nová  námitka  a 
odmítnutí  bvlo  odůvodněno;  2.  když  soud  Žu  přednášeti  nové  skutečnosti  a  nabízeti 
I.  stolice  nebyl  řádně  obsazen;  3.  když  roz-  nové  důkazy  jest  dovoleno  jen  potud,  pokud 
sudek  vynesl  soud,  který  ani  úmluvou  stran  jimi  má  býti  dolíčena  a  prokázána  nebo  vy- 
pHslušným  se  státi  nemohl;  4.  když  straně  vrácena  správnost  odvolacích  důvodův,  a  to 
byla  nezákonným  postupem  odňata  možnost  jen  tehdy,  když  skutečnosti  a  důkazy  ty 
projednávati  před  soudem,  zejm.  když  jí  byly  druné  straně  sděleny  přípravným  spi- 
přcdvoláni  nebylo  doručeno;  5.  když  strana  sem,  t.  j.  b^^ly  pojaty  \H  v  odvolací  spis 
nebyla  v  řízení  vůbec  zastoupena,  aneb,  nebo  sdělení.  Dalším  důsledkem  zásady  té 
bylo* li  toho  třeba,  nebyla  zastoupena  zákon- 1  jest  ustanovení,  že  odvolací  návrhy  a  dů- 
ným  zástupcem,  nebylo-li  vedení  sporu  po-  vody  nesměji  býti  í)rúbéhem  odvolacího  ří- 
zdéji  řádně  schváleno;  6.  když  bylo  rozsud-  zeni  ani  měněny,  ani  rozšiřovány,  leda  by 
kem  rozhodnuto  o  záležitosti,  ktirá  na  po-  odpůrce  k  tomu  svolil  výslovné,  nebo  ne- 
řád práva  nepatří;  7.  když  byia  veřejnost  ohradiv  se  proti  lomu  o  změněných  důvo- 
líčení  nesprávným  způsobem  vyloučena;  dech  a  návrzích  projt  dnával.  Změna  žaloby 
S.  když  strany  založily  v  řízení  jimi  sepsané  však  ani  za  souhlasu  odpůrce  přípustnou  jiŽ 
protokoly;  9.  když  rozsudek  jest  tak  vadně  není.  Naproti  tomu  smí  odvolatel  o.  své  až 
sepsán,  že  nelze  jej  bezpečně  přezkoumati,  do  vynesení  rozsudku  vzíti  zpět. 
neb  sám  sobě  odporuje,  neb  neudává  pro  Rozhodnutí  odvolacího  soudu  po  skonče- 
své  rozhodnutí  žádných  důvodův  a  nedo-  ném  líčení  může  býti  různé  a  sice  soud  pou- 
statky  tyto  nemohou  opravou  rozsudku,  na-  hým  usnesením  rozsudek  zruší,  neb  odvo- 
řiienou  odvolacím  soudem,  býti  odstraněny,  láni  zamítne,  neb  nařídí  prvé  stolici  doplnění 
V  případech  těchto  odvolací  soud  rozsudek  řízení  a  vynesení  nového  rozsudku,  neb  sám 
vždy  zruší.  Další  jeho  rozhodnutí  jest  různé  rozhodne  rozsudkem  ve  včci  samé.   Zrušeni 


648 


Odvolání. 


rozsudku  vysloví  odvolací  soud  tehdy,  když 
teprve  prAběhem  ličení  zjištěn  byl  zmatek, 
pro  který  mohlo  býti  o  o.  rozhodnuto  v  ne- 
veřejném seděni,  nehledá  k  tomu,  zdali  se 
strany  na  zmatek  ten  odvolávaly  či  neodvo- 
lávaly. Usnesením  zamítne  odvolací  soud  o. 
tehdy,  když  teprve  při  ústním  líčení  bylo 
zjištěno,  že  jest  opožděno  nebo  nepřípustno 
nebo  že  v  odvolacím  spise  nebyly  uvedeny 
žádné  důvody  neb  návrhy  a  přítomný  od- 
půrce odvolatelův  nesvolí  k  jeho  opravě 
v  tomto  směru.  Doplnění  a  vynesení  nového 
rozsudku  nařídí  odvolací  soud  prvé  stolici 
tehdy,  když  rozsudek  neb  řízeni  jemu  před- 
cházející jest  kusé.  Na  místě  toho  může 
však  odvolací  soud  řízení  doplniti  a  rozhod- 
nouti rozsudkem  sám.  Ve  všech  ostatních 
případech  rozhoduje  odvolací  soud  o  o.  roz- 
sudkem. Rozsudek  ten  jest  kritikou  rozsudku 
prvé  stolice.  Odvolací  soud  přezkoumá  roz- 
sudek v  mezích  odvolacího  návrhu  a  za  zá- 
klad svému  rozhodnuti  položí  skutkový  stav, 
který  zjištěn  byl  prvou  stolicí.  Přesvědčením, 
kterého  nabyla  prvá  stolice  na  základě  vol- 
ného uvažováni  důkazů,  jest  vázán  a  jen 
tehdy  dospěti  může  k  přesvědčení  jinému, 
kdvž  důkazy  před  prvou  stolici  provedené 
byly  před  ním  opakovány  a  měly  jiný  vý- 
sledek, neb,  když  provedeny  byly  důkazy 
nové  a  další  a  těmito  zjištěn  jiný  skutkový 
stav.  Rozsudkem  tím  se  o.  buď  zamítne  a 
rozsudek  prvé  stolice  potvrdí,  neb  se  o.  vy- 
hoví a  rozsudek  prvé  stolice,  pokud  shledán 
byl  nesprávným,  změní.  Hlr, 

0.  v  řízeni  trestním  jest  řádn^  opravný 
prostředek  materiálny,  a  pokud  jac  o  řízení 
přestupkové,  v  témž  rozsahu,  jako  v  řízení 
o  zločinech  a  přečinech  stížnost  zmatečná, 
zároveň  formálný. 

1.  O.  z  rozsudků  sborových  soudů 
první  stolice  a  soudů  porotních 
(§§  280  a  343)  dopouští  se:  1.  z  výroku 
o  trestu  (§  283  odst.  1  a  §  345),  pokud  tu 
není  důvodu  zmatečného  dle  §  281  č.  11 
nebo  344  č.  12.  Podmínkou  jest  při  o.,  jež 
podává  se  v  neprospěch  obžalovaného,  Že 
soud  užil  práva  mimořádného  zmírněni  nebo 
přeměny  trestu;  při  o  pak  podávaném  ku 
prospěchu  obžalovaného,  že  soud  práva  zmí- 
něného neužil.  Právo  k  o.  poskytuje  se  tu 
týmž  osobám  a  za  týchže  podmínek,  jako 
právo  ke  stížnosti  zmatečné  (§  282,  v.  Stíž- 
nost zmatečná);  2.  z  výroku  o  nárocích 
soukromoprávných  (§  283  odst.  2.  a 
§  345).  Odvolací  právo  přísluší  tu  obžalova- 
nému a  zákonným  jeho  zástupcům  a  dědi- 
cům. Mimo  to  poskytují  práva  odvolacího 
pro  případy  zvláštní  ještě:  §  5  zák.  z  10.  kv. 
1873  a  §  10  zák.  z  24.  květ.  1885  (v  příčině 
^výroku  o  dání  pod  dozor  policejní  aneb 
odevzdání  do  donucovací  pracovny  nebo  po- 
Icpšovny),  potom  §  57  odst.  2  zák.  o  právu 
autorském  z  26.  pros.  1895  a  §  103  zákona 
o  pr.  patentním  z  11.  led.  1897.  —  Řízení 
odvolací  upravují  §§  294—296  a  346.  O. 
sluší  opovčdíti  při  tom  soudě,  který  byl 
rozsudek    vynesl,  a   to  ve  třech    dnech  od  I 


vyhlášení  rozsudku.  Ku  provedení  odvo- 
latel má  delší  lhůtu  osmidenní,  jež  běží  od 
opovědění.  Odkladný  účinek  má  opověď  je- 
nom, když  směřuje  proti  způsobu  trestu, 
anebo  když  směřuje  sice  jen  proti  výměře 
trestu,  avšak  obžalovaný  sám  neprohlasil,  že 
chce  trest  ihned  nastoupiti.  Podstatným  ohsa* 
hcm  o.  a  podmínkou  jeho  účinnosti  jest,  aby 
zřejmě  byly  označeny  články  stížné,  jichž  o.  se 
týká.  Jakmile  došlo  provedení  nebo  vypršela 
lhůta  k  tomu  ustanovená,  soud  předloží  o. 
se  všemi  spisy  sborovému  soudu  druhé  sto- 
lice, kterýž  o  něm  rozhodne  v  seděni  ne- 
veřejném, vyslcchna  vrchního  státního  zá- 
stupce. Při  tomto  rozhodováni  soud  odvo- 
lací přestati  má  na  zkoumání  článků  stiž- 
ných,  vytčených  v  o.;  zároveň  pak  má  vzíti 
za  základ  výrok  soudu  první  stolíce  o  vině 
obžalovaného  i  o  tom,  jakého  astanovetií 
zákona  trestního  má  býti  užito.  O  zákazu 
reformace  in  peius  platí  totéž,  co  při 
stížnosti  zmatečné  (§  295).  Rovněž  o  tom,  že 
soud,  sniŽil-li  trest  ku  prospěchu  některého 
spoluobžalovaného  z  důvodů,  jeŽ  prospívají 
také  jiným  spoluobžalovanÝm,  jest  povinen 
tak  rozhodnouti,  jako  by  6ylo  podáno  bý- 
valo o.  i  ku  prospěchu  těchto  jiných  spolu- 
obžalovaných.  Byla-li  sera  zároveň  podána 
stížnost  zmatečná,  rozhoduje  o  něm  vů- 
bec soud  kassačni  (§  296).  Výjimkou  zů- 
stává příslušným  sborový  soud  druhé  sto- 
lice, zamítl-li  sborový  soud  první  stolice 
stížnost  zmatečnou  a  liminc  a  na  zamítající 

Íeho  rozhodnuti  samostatná  stížnost  buď  ne- 
byla podána,  nebo  byla  soudem  kassačnfm 
zamítnuta. 

11.  O.  z  rozsudků  soudů-v  okres- 
ních vyznačuje  se  nejprve  tím,  že  lze  je  po- 
dávati nejen  ve  všech  těch  směrech,  co  při 
rozsudcích  soudů  sborových  stížnost  zma- 
tečnou i  o.,  t.  j.  pro  zmatečnost  nebo  z  vý- 
roku o  trestu,  o  nárocích  soukromopráv- 
ných, o  dání  pod  dozor  policejní  a  ode- 
vzdání do  pracovny  nebo  polepŠovny,  nýbrž 
i  také  z  výroku  o  vině  (§§  463  a  464).  Co 
do  výroku  o  trestu  a  nárocích  soukromo- 
právných platí  obdobně  to,  co  uvedeno  na- 
hoře pod  č.  I.  1.  a  2.  Důvodv  zmatečné  vy- 
počítává §  468  v  celku  obdobné  jako  §  281 
co  do  zločinův  a  přcčinův;  zvláštnosti  jest 
zejména,  že  mezi  nimi  jest  také  nepřísluš- 
nost soudu  (v.  Nepříslušnost  a  Zma- 
tečné důvody).  Právo  odvolací  mají  l.ku 
prospěchu  obžalovaného:  obžalovaný 
sám,  jeho  manžel  nebo  manželka,  příbuzní 
v  linii  vzestupné  a  sestupné,  poruČnik  a  dě- 
dicové; 2.  v  neprospěch  obžalovaného: 
žalobce  a  —  co  do  rozhodnutí  o  nárocích 
soukromoprávných  —  soukromý  účastník. 
Podmínky  práva  odvolacího  určuje  §  465. 

Řízení  odvolac i.  ^.  Při  soude  okres- 
ním. K  opovědí  o.  jest  dána  lhůta  tří- 
denní dle  §  466  odst.  1—3.  Podaná  opověd 
má  účin  odkladný  (§  466  odst,  4,  výjimkv 
odst.  5  a  6).  V  dalších  osmí  dnech  odvoláte'^ 
podati  může  provedeni,  ve  kterémž  můic 
také  označiti   nové    skutečnosti    nebo 


Odvozování  —  Odynicc. 


649 


průvody  (§  467  odst.  1).  Nezbytno  jest, 
aby  baď  v  opovédi  nebo  v  provedeni  bylo 
vytčeno,  kterými  články  nálezu  odvolatel 
pokládá  se  za  stiiena  a  kterých  zmatečných 
d&vodú  se  dovolává  (§  467  odst.  2-4). 
Opožděné  o.  nebo  provedeni  budiž  okres- 
ním soudem  zamítnuto  (§  467  odst.  5).  — 
B.  Při  soudě  odvolacím  (sborov.  soudě 
první  stolice)  koná  se  o  každém  o.  nejprve 
neveřejné  seděni,  jehož  průběh  upra- 
vují §§  469  a  470.  V  tomto  neveřejném  se- 
děni sond  odvolací  buď  o.  zamítne  pro  ne- 
dostatky formálné;  nebo  —  týká-li  se  o.  jen 
výroku  o  trestu  aneb  o  nárocích  soukromo- 
právných  —  rozhodne  ve  věci  samé;  nebo 
nařídí  nové  hlavní  přelíčení  při  soudě  okres- 
ním. Není-li  tu  Žádného  z  případů  posud 
uvedených,  položí  se  rok  k  veřejnému 
líčení  při  soudě  odvolacím.  K  líčeni  obe- 
šlou se  Žalobce,  obžalovaný  a  noví  svědkové 
a  znalci  a  dá  se  o  něm  věděti  také  soukro- 
mému účastníku  (g  474).  Toto  líčení,  jehož 
průběh  upravuji  §g  472  a  473,  má  potud  ráz 
nového  hlavního  přelíčení,  že  může  při  něm 
býti  konán  výslech  nových  svědkův  a  znal- 
cův a  že  prve,  nežli  soud  rozhodne,  posky- 
tuje se  stranám  příležitost,  aby  návrhy  svoje 
odůvodnily.  Po  skončeném  jednáni  soud 
odebéfe  se  do  své  síně  poradní  a  rozhodne 
o  o.,  buď  že  1.  o.  jako  nepřípustné  nebo 
nedůvodné  zamítne  (§  474);  nebo  2.  prohlásí 
se  (místně)  nepříslušným  (§  474);  nebo  3.  dá 
o.  místa  a  rozsudek  v  odpor  vzatý  zruší 
nebo  změní,  při  čemž  zase  buď  a)  nařídí 
nové  hlavni  přelíčení  při  některém  soudě 
okresním  svého  obvodu  (avšak  jiném,  než 
při  kterém  konalo  se  přelíčení  původní); 
nebo  ^)  nařídí  okr.  soudu,  kterýž  neprávem 
prohlásil  se  za  nepříslušná  neb  obžaloby 
úplně  nevyřídil,  aby  podjal  se  nového  pře- 
líčeni a  rozsouzení;  nebo  c)  shledá-Ii,  že 
soud  okr.  soudil  o  skutku,  který  jest  zloči- 
nem nebo  přečinem,  zruší  (k  návrhu  stát- 
ního zástupce)  rozsudek  a  opatří,  aby  bylo 
zavedeno  řízeni  zákonné  (§  475);  nebo  ko- 
nečně ^)  rozhodne  ve  věci  samé  (§§  474  a 
476^.  Co  do  rozsahu,  v  jakém  soud  odvolací 
smi  rozhodovati,  rovněž  o  zákazu  reformace 
in  peius  má  §477  ustanoveni  podobné  jako 
pod  č.  I.  citovaný  §  295.  Proti  nálezu  soudu 
odvolacího  není  dalšího  (řádného)  prostředku 
opravného  (§  479).  -rch, 

OdFOSOTIkiii  (lat.  der  i  vat  to  t  derivace) 
v  mluvnici  jest  tvořeni  slov  z  určitého  ko- 
řene nebo  kmene:  vznikají  jím  slova  od- 
vozená č.  odvozeniny  onoho  kořene 
nebo  kmene.  Tak  od  koř.  veď  odvozeno  č. 
pedu,  vodim,  přivádím,  odvod  atd.  Při  tom 
se  činí  rozdíl  mezi  odvozeninami  prvotními 
(primárnými)  a  podružnými  (sekundárnými). 
Odvoz/ninami  primárnými  jsou  slova,  ne- 
předpokládající jiných  odvozenin  téhož  ko- 
řene: tak  vedu,  odvod;  odvozeninami  sekun- 
dárnými slova,  tvořená  na  základě  jiných; 
tak  vodfm  (na  základě  vedu),  přivádím  (:  při- 
vedu), odvodni  (:  odvod)  a  pod.  Často  bývají 
zvány  odvozeniny  primární  slovy  neodvozc- 


nými,  odvozeniny  sekundárné  prostě  slovy 
odvozenými.  —  O-m  slově  někdy  též  etymo- 
logie (v.  t).  Zty-, 

Odynern*  Latr.,  hrnčířka,  jest  rod  vos 
samotářských,  vyznačených  1.  kroužkem  za- 
dečkovým,  který  jest  zvonkovitý,  do  zadu 
trochu  zúžený,  tak  že  zadeček  mezi  krouž- 
kem 1.  a  2.  jest  zaŠkrcen.  Zadní  Šíje  má  po 
stranách  většinou  vysedlý  roh,  makadla  py- 
sková  jsou  malá  a  poslední  2  či.  tykadlové 
u  samečků  velmi  krátké, hákovitě  zpět  ohntité. 
Samička  staví  většinou  několik  buněk  vedle 
sebe  do  skulin  a  der.  Z  četných  druhův 
u  nás  nejobyč.  O.  paríetum  L.,  Íi.  obecná, 
jest  leskle  černá  se  žlutými  2  skvrnami  na 
štítku  Čelním,  četnějšími  skvrnami  na  hrudi 
a  5—6  příčnými  páskami  na  zadečku;  také 
zpodni  strana  násadce  tykadlového  a  nohy 
z  největšího  dílu  jsou  žluté.  Délka  10-13  mm. 
Objevuje  se  v  květnu;  samička  v^dlabává 
pro  každé  vajíčko  zvláště,  nejraději  do  sta- 
rých zdí  nebo  hliněných  stěn  rourku  asi 
1  dm  hlubokou,  kterou  však  zevně  pro- 
dlužuje ještě  rourovitým  nástavkem.  Pak 
snáší  do  ní  omráčené  larvy  a  drobné  hou- 
senky, na  něž  položí  vajíčko  a  posléze  uza- 
vře rourku  hlínou.  Larva  vyživivši  se  sne- 
senou zásobou  upřádá  hnědý  zámotek  a  přc- 
zímuje.  Na  jaře  mění  se  v  kuklu.        Kpk. 

Odynieo  Edward  Antoni,  spisov. pol- 
ský, důvěrný  přítel  Mickiewiczův  (♦  1804  na 
Litvě  —  t  15-  led.  1885  ve  Varšavě),  v  le- 
tech 1821—24  studoval  veVilně,  kde  sezná- 
mil se  s  Mickiewiczem  a  stal  se  horlivým 
vyznavačem  romantismu.  Prvními  plody  jeho 
literární  činnosti  byly  balladv,  čerpané  z  po- 
dání lidu,  překlady  ze  Scnillera,  Waltera 
Scotta  a  Byrona.  Osud  Filaretů  zastihl 
i  Oňce.  Navrátiv  se  z  vězeni  vydal  Poe\ye 
(Varšava  a  Vilno,  1825),  pak  vydával  alma- 
nah  Meiitele  (t..  1829,  1830  a  1836).  R.  1829 
připojil  se  v  Karlových  Varech  k  Mickie- 
wíczovi  a  provázel  ho  po  jeho  cestě  Něme- 
ckem, Itálií  a  Švýcarskem,  načež  z  Genevy 
uchýlil  se  do  Paříže  a  Londýna  a  usadil  se 
v  Drážďanech.  Tou  dobou  pilně  překládal 
z  Byrona,  Moora  a  j.  Práce  ty  vycházely  ve 
Vilné  a  v  Lipsku  {T^umac^enta,  1838—1843, 
6  sv.)  a  jsou  největší  zásluhou  O  ňcovou 
v  literatuře  polské.  Navrátiv  se  r.  1837  na 
Litvu  byl  redaktorem  »Encyklopedyi  po- 
wszechnéj*  a  od  r.  1840  redaktorem  úřed- 
ního »Kuryera  Wileňskiego«.  Z  doby  té  po- 
cházejí jeho  dramat,  obrazy :  Felicyta  (Vilno, 
1849);  Barbara  Rad\iwittówna  (t.,  1858)  a 
Jer\y  Lubomirski  (t.,  1861),  a  nové  vydání  j«  ho 
drobnějších  básni  (t.,  1859,  2  díly).  R.  1866 
usadil  se  opčt  ve  Varšavě,  kde  byl  hlavním 
spolupracovníkem  >Kroniki  rodzinnéj<  a  kde 
vydal  důležité  Listy  t  podrody  (1875—1878, 
4  díly),  líčící  dopodrobna  jeho  spolužití  s  Mi- 
ckiewiczem. Čtvrté  vydání  jeho  lyrických 
básní,  legend  a  ballad,  doplněné  plody  z  po- 
sledního období  jeho  Života,  vyšlo  ve  Var- 
šavě r.  1875  o  4  dílech.  Srv.  Pypin  a  Spaso- 
vič,  Historie  literatur  slovanských ;  Bratránek, 
Zwci  Polen  in  Weimar  (Vídeň,  1870). 


650  Odysseia  —  Odysseus. 

OdyMeia  (lat.  Odyssea)  v.  Homéros  tam  Že  klidně  umře.  Přes  ostrov  Kirčia  O. 
a  Odysseus.  dostane  se  k  ostrovům  Sirén,  pak  k  Plank- 

OdyMeos:  1)  C,  v  řecké  báji  jeden  tám,  Charybdé  šCastně  se  vyhne,  kdeito 
z  hlavních  hrdin  trójských,  proslulý  svou  '  Skylla  6  jeho  druhů  pohltí.  Ma  Thrinakii 
chytrostí,  syn  Laěrta,  syna  Arkeisiova,  a  ^  přes  přísný  zákaz  druhové  jeho  porazí  nej- 
Antlkleje,  dcery  Autolykovy,  na  Ithace,  kdež  lepši  kusy  skotu  Héliová;  v  bouři,  fei  pak 
po  smrti  otcové  panoval  Kefallénům.  Sotva   nastane,  všickni  za  trest  na  moři  zahynou, 

fojal  za  choC  cudnou  dceru  Ikariovu  Féne-  jediný  O.  na  troskách  se  zachrání  po  9deoiiÍ 
opu,  s  niž  mél  jediného  syna  Télem achá,  |  plavbě  na  Ogygii,  ostrov  nymfy  Kalypsy, 
přiměn  k  tomu,  aby  se  účastnil  války  Troj- ,  u  niž  pobyl  7  let;  Kalypsó  véak  přes  slib 
ské,  a  sám  lsti  získal  pro  výpravu  Achilla,  nesmrtelnosti  a  věčného  mládí  nedovedla 
Války  účastnil  se  O.  s  12  loďmi,  jež  zaují-  jej  trvale  upoutati.  V  8.  roce  O.  vystaví  si 
malý  střed  lodního  tábora.  Před  Trójou  bý-  vor  a  s  hojnými  zásobami  vydá  se  na  cestu; 
val  Řekům  moudrým  rádcem,  prostředníkem  ;  před  ostrovem  Faiaků  Scherií  Poseidon 
a  výmluvným  vyslancem ;  tak  zavedl  dle  však  způsobí  bouři,  jíž  vor  ztroskotán,  O. 
přáni  AgamemnonovaCbryseovnu  zpět  kotci,  pak  jediné  zachráněn  závojem  Leukothce, 
rázně  se  opřel  Řekům  na  zkoušku  od  Aga-  |  jenž  jej  po  3  dnech  na  pevninu  donese.  Tam 
memnona  k  návratu  vybídnutým,  při  čemž  |  únavou  usne;  probudiv  se,  setká  se  s  krá* 
ztrestal  vzdorného  Thersita,  umluvil  s  Troj-  lovskou  dcerou  Nausikaou,  jež  jej  pozve 
skými  příměři,  byl  pořadatelem  při  souboji  v  rodinný  dům;  tam  od  Alkinoa  a  Aréty  po- 
Menelaa  s  Paridem,  pak  s  Foinikem  a  Aian-  znán  teprve,  když  při  hostině,  naslouchaje 
tem  hleděl  usmířiti  hněv  Achillův,  po  usmí-  pěvci  o  Tróji  pějícímu,  slzel.  Alkinoos  dá 
řcní  jeho  pak  odevzdal  mu  dary  Agamemno-  jej  dovézti  na  rodnou  půdu,  kamž  jej  plavci 
novy.  Když  Achilleus  padl,  O.  pomáhal  hájiti  spícího  vysadí.  O.  procitnuv  nepozná  své 
jeho  mrtvoly.  Na  základě  věštby  Helénovy  vlasti,  Athéně  pak  se  ho  ujme  a  v  podobě 
O.  přičinil  se,  by  Filoktét  s  lukem  Hérak- ,  žebráka  uvede  ho  v  obydlí  pasáka  vepřův 
leovým  z  ostrova  Lémnu  dostal  se  k  Tróji,  Eumaia;  tam  &e  sejde  s  Télemachem,  jenž 
když  pak  Filoktét  od  Machaona  ze  své  rány  vraceje  se  z  Pylu  a  Sparty,  šfastnč  nástra- 
vyli5čen,  podstoupil  souboj  s  Paridem,  jenž  '  hám  nápadníkův  ušel,  a  společně  uradí  po- 
tu padl.  Dále  O.  získal  Řekům  Neoptolema, ,  mstu.  Den  potom  O.  se  odebere  do  mésta 
svna  Achillova,  jemuž  dal  zbraně  otcovy,  a  poznán  ve  svém  domě  pouze  starým  psem 
O.  ještě  jednou  odvážil  se  sám  do  Tróje,  \  Argem.  Tam  pozoruje,  jak  si  vedou  nápad- 
převlečen  za  žebráka  a  znetvořen  ranami; j  níci,  porazí  žebráka  Ira  v  pěstní  půtce,  do- 
tam  se  dá  poznati  pouze  Heleně,  s  níž  smluví  mlouvá  ženě  vydávaje  se  za  Aithóna  z  Kréty, 
lest  a  pobiv  mnoho  strážců  šťastně  se  vrátí,  načež  poznán  od  stařičké  hospodyně  Euryk- 
Lesť  pak,  jíŽ  Trója  padla,  rovněž  jest  vý-  lejc  dle  jizvy  na  noze.  Den  potom,  kdy  v  mé- 
myslem  Geovým;  když  družina  jeho  z  úkrytu  stě  konána  slavnost  Apollónova,  Pénelopé 
koně  Trójského  se  vyhrnula,  O.  s  Menelaem  i  se  rozhodne,  že  za  muže  pojme  toho,  kdo 
spčli  v  dům  Déifoba.  jenž  po  Paridovi  byl  napne  luk  Eurytův  a  prostřelí  12  širočin; 
chotím  Heleniným;  Déifobos  padl  O-eovou  |  nápadníci  marné  se  namáhají,  O.  však  hravě 
rukou.  Opustiv  Tróji  O.  dostal  se  ke  Kiko- '  zvítězí  a  zbraň  touž  namíří  proti  nápadní- 
nům  v  Thrakii,  kdež  od  Apollónova  kněze  i  kům  a  nevěrným  sluhům,  jsa  podporován 
Maróna  obdržel  měch  vína;  Kikónové  v  noci ;  Télemachem,    Eumaiem    a    rovněž    vérným 


jej  přepadše  zahubili  72  druhův.  Bouře  jej 
pak  srazila  od  Malee  v  širé  moře ;  po  9  dnech 
přistál  k  Lótofagům,  kdež  tři  jeho  dru- 
hové, pojedše  lotu,  mocí  musili  býti  k  ná- 
vratu přinuceni.  Pak  přijde  O.  s  jednou  lodí 
ke  Kyklópům,  dostane  se  do  sluje  Póly 


pastýřem  skotu  Filoitiem  a  chráněn  Athé- 
nou. Zatím  Pénelopé,  procitnuvši  ze  spánku 
na  ni  od  bohů  seslaného,  přesvědčivši  se 
náležitě  o  manželově  návratu,  zaraduje  se; 
vzájemný  rozhovor  trvá  dlouho  do  noci,  již 
Athéně  prodlouží.   Den  po  tom  O.  vyhledá 


fcmovy,  jejž  oslepí;  sám  sice  šťastně  unikne, !  otce  Laěrta,  když  pak  příbuzní  padlých 
ale  uvalí  na  sebe  hněv  Poseidonův.  Na  nápadníků  chtí  se  pomstiti,  nastane  0»eovi 
ostrově  Aiolově  O.  se  svými  druhy  po- ,  nový  zápas,  jejž  však  Atbéné  záhv  mírem 
bude  měsíc;  po  devítidenní  plavbě  spatří  jiŽ  ,  ukončí.  Kdežto  dle  Hom.  Odyss.  Teiresias 
břehy  Ithaky,  když  tu  O.  náhodou  usne.  věštil  O  eovi  klidnou  smrť.  pozděiŠÍ  zprávy 
Druhové  zatím  otevrou  měch  Aiolův,  z  ně- !  dle  Télegonie  Eugammónovy  zni  jinače:  O. 
hož  se  vyřítí  bouře,  jeŽ  je  zaŽene  zpět  pobiv  nápadníky  odebere  se  do  Elidy  ke 
k  ostrovu  Aiolovu;  Aiolos  však  je  odmítne,  králi  Polyxenovi,  jenž  jei  obdaří  cenným 
Po  6  dnech  O.  dostal  se  k  Laistrygonům,  ,  měsidlem.  Potom  přes  Ithaku  odebere  'se 
kteří  zničí  lodi  O-ovy  až  na  jednu.  Potom  k  Thesprótům,  kdež  zví  v  Dódóně,  že  mu 
O.  dostane  se  k  ostrovu  Kirky,  před  její-  nebezpečí  hrozí  od  syna.  Proto  zasnoubí  se 
miž  úklady  jej  zachrání  Hermovo  zázračné  s  Kallidikou,  královnou  Thesprótů,  jež  po- 
moly.  Po  celý  rok  tam  pobude,  načež  se  vede  v  boj  s  Brygy.  Po  její  smrti  vládu  pře- 
odebere  do  podsvětí  vyzvédět  budoucnost  vezme  Póly poités,  zakladatel  tamního  krá* 
od  Teiresia,  jenŽ  jej  varuje  před  Héliovými  lovského  rodu,  kdežto  O.  vrátí  se  do  Itbaky. 
stády,  věšti  splnění  kletby  Polyfémovy  a  po-  Tam  brzy  potom  přibude  též  Télegonoš. 
trestání  ženichů;  pak  radí,  by  se  od  moře  syn  O-euv  a  Kirčin,  chtěje  svého  otce  vy- 
s  veslem  odebral  v  země,  jež  neznají  plavby,   hledati;  pleně  utká  se  s  O-eem,  jejž  bodccm 


Odzbrojeni  —  Oecolampadius.  651 


mořského  úhoře  smrtelně  zraní.  Po  smrti 
O-eové  Téle(^onos  Pénelopu  s  Télemachem 
vezme  do  své  vlasti,  sám  se  zasnoubí  s  Pé- 
nelopou,  Télemachos  pak  s  Kirkou.  Osudy 
O-eovy  vylíčeny  jsou  v  básních  Homéro- 
vých,  obzvláite  v  Odyueii,  Ač  i  v  líčeni 
Homérovč  leckteré  spory  jsou  patrný  f  vlasy 
O-eovy  jednou  rusé,  jinde  černé;  láska  ke 
Kirce  a  Kalypse  a  j.),  povaha  O-eova  před 


a  obsazené  osady;  4.  odvezení  hrubých  stře- 
leb s  valiáf  a  násypdv,  u  námořnictva  s  ko- 
rábů v  a  uložení  jich  do  skladišť.         FM, 

Odzemi  (apogeum)  v.  Apsidy. 

Odznak  ve  vojenství  rak.-uh.:  1.  hod- 
nostní (^enerálský,  důstojníků  Štábních  a  j.» 
poddůstojnický,  viz  udání  u  různých  hod- 
nostů), u  dělostřelectva  pro  předstřelce 
červená  Šňůra  s  třapci;  2.  za  vynikající  vy- 


stavuje nám  reka  dokonalého,  v  boji  s  pří- ,  kóny  mužstva,  jako  střelecký,  u  nás  pro 

rodou  a  lidmi  vyspělého,  jehož  zchytralost ;  pěchotu  rudé,  pro  myslivce  zelené  Šňůry  a 

a   výmluvnost  stala  se  příslovečnou;  však  třapce  na  prsou,  pro  jízdu  mosazný  plísek 

ani  néin^ch  citů  v  kruhu  rodinném  novy-  s  dvěma  karabinkami  přes  kříž   na  prsou, 

Inčuje.   ro    Homérovi   veškera  poesie   po- !  pro  zákopníky  dělnický,  Šňůry  a  třapce 

zdejší  ráda  osobou  jeho  se  zabývá,  někdy  |  jako  střelecký   u  myslivců;    3.  služební: 

upřílišujíc  vynikající  vlastnosti  jeho  na  úkor  u  důstojníků   polní  pás,   u  zástupů  kon- 

povahy  celkové.  Z  básníků  tra$i;ických  psali  |  n^ch  a  u  mužstva  sumky,  v  cizích  vojscích 

o  něm  Aischvlos  a  Sofoklés.  Též  bludné  ce- >  též  obojčík;   4.  důstojnických  sluhů 

sty  jeho  všelijak  prodlužovány  a  lokaliso-  červený  chcvron  na  rukávech  blůzy;   5.  ve 

vany.  Jméno  jeho  již  Homér  spojoval  s  kme-  válce  a  při  manévrech  a)  pro  veškeré  pří- 

ncm  verba  odvoúta&ai  (horšiti  se)   ve    vý-  slušníícy  zdravotnictva   na  levém  ra- 

znamu  aktivním   i   passivním.    Z   novějších  meni  bílá  páska  s  červeným  křížem  genev- 

výkladů   povšimnutí    zaslouží    odvození    od  i  ským  (v.  Gencvská  konvence);    ^)  pro 

kmene  duc-  {misto  'Od vyj fvg\  pak  od  kmene  osoby  stavu  neb  oděvu  občanského' 

Xvx  —  verba  Uva^ct),  tak  že  by  starším  byl  fsluhy  a  koňák3r  vyšších  důstojníků)  při  voj- 

druhotvar  *OXvaatvg^  vyskytující  se  u  Athé-  sku  se  nacházející  na  levém  rameni  páska 

ňanů;  v  latině  ustálil  se  tvar   Ulixes.  —  černožlutá;  6.  při  manévrech:  pro  rozsudí 

V  umění  lze  sledovati  skoro  všecky  vý-  na  levém  rameni  páska  bílá  a  pro  jednu 
značné  body  z  pohnutého  žití  O-eova,  a  to  bojující  stranu  taková  na  hlavokrytu,  o.  n  e- 
jak  na  vásách  a  malbách  pompejských,  tak  přátelský.  Srv.  Embléme.             F3/. 

i  v  reliéfech.  V  plastice  první  jej  asi  zpo-  Odiak,  muhammedánská  vesnice  v  Bosně 
dobil  Onatas,  mistr  aiginský,  po  něm  My-  v  okolí  Dcrventy.  Tu  r.  1834  vzplanulo  po- 
ronův  syn  Lykios.  Zachována  pěkná  soška  vstání  vedením  popa  Joviče. 
O-ea  podávajícího  Polyfémovi  nápoj  ve  Va-  OdiibTOVé  (Ojibway)  neb  Či  pivové 
tikánském  Museu  Chiaramonti  a  soška  v  ar-  {Cheppeway  n.  Chippeway),  kmen  indiánský 
chaeologickém  museu  dožecího  paláce  v  Be-  v  Sev.  Americe,  náležející  ke  skupině  Algon- 
nátkách,  obě  z  mramoru.  V  malířství  zavedl  kinu.  R.  1890  napočteno  jich  15.000  (ve  Wis- 
typus  icho  slavný  Polygnót.  O.  představo-  consinu  4778,  v  Minnesotě  6263,  v  Dakotě 
ván  jaKO  svalnatý  muž  nižšího  vzrůstu,  v  je-  14!)8,  ostatek  v  záp.  Kanad^V  Jsou  to  udatní 
hož  tváři  za  důvěřivou  přívětivostí  skrývá  bojovníci,  zkušeni  lovci  a  rybáři,  kteří  ušed- 
se  chytrost;  vlas  a  vousy  ve  své  poněkud  lemu  živobytí  nemohou  přivyknouti,  ač  ne- 
málo dbalé  úpravě  mají  obličeji  dodati  mla-  jsou  bez  duševního  nadání.  Mravy,  obyčeje 
dického  půvabu,  klenuté  čelo  však  prozrazuje  a  legendy  starých  O-vů  vylíčil  Schoolcraft. 
rkušeného  muže;  hlava  pokryta  jest  pílcm  Oe  (O,  dán.),  ostrůvek,  ostrov, 
nebo  pctascm.  Též  na  mincích,  zejména  Oecolampadius  Johannes,  vlastně 
ithackÝch,  jeví  se  jeho  podoba.  klk,  Heussgen  neb  Hússgen,  reformátor  švý- 
a)  O.,  hrdina  novořcc.  (♦  1788  na  Ithace  —  carský  y*  1482  ve  Wdnsbcrku  ve  Virtem- 
t  popraven  na  Akropoli  r.  1825).  Syn  voje-  bersku  —  f  1541  v  Basileji).  Studoval  práva 
vůdce  kleftského  Andruzza,  sloužil  nejprve  v  Bologni,   pak  r.  149Q  theologii   v  Heidel- 

V  tureckých  službách  jako  správce  Střední  btrce,  'Tubinkách  a  Štutgartě.  Při  těchto 
Hellady,  podporoval  však  tajně  insurrekci  a  studiích  seznámil  se  s  Melanchthonem  a 
vystoupil  pak  veřejně  v  boji  za  svobodu.  Rcuchlinem  a  učil  se  pilně  hebrejsky  s  ja- 
R.  1821  uhájil  Thermopyl  a  byl  uásl.  roku  kýmsi  španělským  Židem.  Po  té  vrátil  se 
xvolen  za  vojevůdce  ve  východním  Řecku,  do  své  don^oviny  a  kázal  tsm  s  velikým 
Brzy  však  složil  velení  a  žil  v  úkrytu.  Te-  úsptchem.  R.  1515  byl  kazatelem  v  Basileji* 
prve  r.  1823  byl  opět  povolán  v  čelo  vojska,  kde  se  seznámil  s  Erasmem,  r.  1518  odešel 
nájil  vítězně  Thermopyl  a  Akropole  a  osvo  ve  stejnťm  úřadě  do  Augšpurka  a  vstoupil 
bodil  Missolunghi.  Pozbyv  velitelstva  po  ne-  roku  1520  do  kláštera  altenmúnstcrského 
zdařeném  obléhání  Chalkidy  přestoupil  k  Tur-  u  Augšpurka,  odkud  však  pro  podezření 
kům,  nenalezl  vSak  u  nich  důvěry.  Vrátiv  se  mnichů,  Že  obírá  se  spisy  Lutherovými, 
k  Řekům  byl  zajat  a  poslán  do  Athén,  kde  uchýlil  se  na  Ebcrnburg  k  Franzovi  von 
byl  zardoušen.  R.  18S8  byl  mu  postaven  po-  Sickingen,  jehož  kaplanem  se  stal.  Ale  jiŽ 
mník  u  Gravie.  r.  1522  vrátil  se  opět  do  Basileje  na  vyzvání 

OdsbroJeni:  1.  násilné  v^^ražení  a  odnětí  svého  nakladatele  Kratandcra  a  stal  se  tam 

zbraně  roční   o  jednotlivců,   hlavně   v  boji  professorem  theologie  a  kazatelem  při  chrámu 

zajatých;   2.  odnětí  zbraní  celým  zástupům  sv.  Martina.   Svým  působením  jako  učitel  a 

zajatým;  3.  zabavení  zbraní  občanům  dobyté  pastor  stal   se   reformátorem   Basileje,  tím 


652 


Oecus  —  Ocdem. 


spíše,  když  po  úspěšných  disputacích  v  Ba- 
děnu  r.  1526  a  Bernu  r.  1528  povolán  r.  1529 
v  čelo  církevních  záležitostí  basilejských  ja- 
kožto farář  při  hlavním  chrámČ.  Reorgani- 
soval  pak  nejen  církev  basilejskou,  neŽ  i  uni- 
versitu a  školy.  R.  1531  povolán  s  Bucerem 
a  Blarerem  zavést  reformaci  do  Ulmu.  Se 
Zwinglim  byl  v  čilé  korrespodenci  a  jeho 
zásady  horlivě  zastával;  také  v  rozporu  s  Lu- 
thcrem  o  nauku  o  večeři  Páně  postavil  se 
v  podstatě  na  stranu  ZwingUho.  Nicméně 
k  Lutherovi  choval  se  vždy  šetrné,  zvlášC 
při  disputaci  v  Marburce  r.  1529.  Hrob  jeho 
je  v  kříž.  chodbě  hl.  chrámu  v  Basileji,  kde 
mu  také  byl  zřízen  pomník.  Spisy  jeho, 
z  nichž  uvádíme  zejména:  De  genutna  ver- 
ba rum  Domini,  hoc  est  corpus  meum,  inter- 
prčtatione  (1525);  De  ritu  paschali  (Basil., 
1518)  a  Canonicorum  indoctorum  Lutherano- 
rum  ad  J»  Eccium  responsio  (1519)  a  z  nichž 
zvlášC  vysoko  cení  se  jeho  kommentáře 
k  bibli,  nebyly  dosud  souborně  vydány.  Srv. 
Lebensgeschichte  des  Dr.  Joh.  Oe.  (Čurich, 
1791);  Herzog,  Das  Lcben  Joh.  Oe.  u.  die 
Reformation  d.  Kirche  zu  Basel  (1848,  2  sv.); 
Hagenbach,  Oe'  Leben  u.  ausgewáhlte  SchriN 
ten  (1859),  s  několika  vybranými  spisy. 

Oeoiu  (lat.  z  řcc),  náclherný  pokoj  v  domě 
starořímském  s  přepychem  zařízený.  Odpo- 
vídal našim  salonům.  Býval  v  zadní  části 
domu  mezi  peristyliem  a  zahradou.  Ve  vel- 
kých bohatých  domech  byly  někdy  dva  i  ně- 
koHk  ocků,  prosté  domy  občanské  ovšem 
tohoto  přepychového  pokoje  neměly.     Pk. 

Oed,  Ocdt:  1)  O  a.,  ves  v  Čechách,  heitm. 
a  okr.  Cheb,  fara  Horní  Lomy,  pš.  Marian. 
Lázně;  28  d.,  206  ob.  n.  (1890).  —  2)  Oe., 
ves  t.,  hejtm.  Kraslice,  okr.,  fara  a  pš.  Ney- 
dek;  35  d.,  183  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.  a  kraj- 
kářství. 

Oedem  (z  řcc,  lat.  oedema),  přílišné  na- 
hromadění a  městnání  tekutiny  syrovatečné  — 
za  správných  poměrů  neustále  z  krve  do 
okolí  cevstva  vylučované  a  v  nerušeném, 
pravidelném  proudu  odváděné  mízními  cé- 
vami do  Žilného  oběhu  —  ve  tkaních,  pře- 
devším ve  štěrbinkách  vazivových.  Oede- 
matosní  tkáň  neb  orgány  bývají  zduřclé, 
mají  měkkou,  těstovitou  hutnost;  normální 
pružnost  se  ztrácí;  nařežu  patrno  jest  pro- 
sáknutí tkané  tekutinou  serosní,  která  při 
mírném  tlaku  snadno  z  řezu  vytéká. 

O  příčinách  oeu  v,  Hydrops.  Oe. 
městnavý  vzniká,  vázne-li  z  příčin  jakých- 
koliv odtok  žilné  krve  (oe.  končetin  po  throm- 
bose  žíly  stehenné  nebo  ramenní;  oe.  při  ne- 
kompensovaných  vadách  srdečních).  Oe. 
dyskratický  jest  jedním  z  vážných  příznaků 
povšechného  porušení  výživy;  zejména  pro- 
vázívá  poruchy  skla*dby  krve  při  nefritidách, 
amyloidu,  diabetů,  žloutence,  anacmiích  těž- 
kých a  nékterých  otravách.  Oe.  původu 
nervového  provázívá  obrny  míchy,  mrtvici. 
U  hysterie  objevují  se  někdy  oe  y  pomíjející 
(oe.  fugax).  Oe.  zánétlivý  {pe.  inflammato- 
riíím)  zahajuje  často  zánět  a  prozrazuje  se 
mocným    překrvením   a  prosáknutím  tkané. 


Následky  oe-u  dle  příčiny,  umístěni  i  roz- 
sahu jsou  rozličné:  Oe.  plic  a  oe.  mozku 
věstí  zpravidla  blízký  skon  nemocného.  Oe. 
glottidis,  t.  i.  zduř^ni  a  prosáknutí  hlasivek 
i  řas  aryepiglottických,  vede  z  pravidla  k  udu- 
šení, neodvrátí-li  se  smrt  včasným  provede- 
ním tracheotomie.  Oe.  víček  očních  pro- 
zrazuje nejčastéji  zánět  ledvin.  Oe.  končetin 
a  zevních  rodidel,  vznikly- li  následkem 
srdeční  vady  neupravené,  trvají,  pokud  ne- 
nastane úprava.  Dle  rozsahu  i  stálosti  jejich 
posuzuie  se  závažnost  základní  choroby  a 
stanoví  se  předpověď.  Oe.  po  thrombosc  2ily 
zmizí,  upraví-li  se  pobočný  oběh.  Oe-y  obou 
horních  končetin  na  větším  díle  způ- 
sobeny bývají  zhoubným  nádorem  v  media- 
stinu  hrudním  tím,  že  stlačuje  neb  ucpává 
dutou  žílu  horní. 

Oe.  malignum  jest  choroba,  spočívající 
v  nákaze  ranné  zvláštním  bacillem,  který  lije 
v  prsti,  v  ornici  neb  v  zabnívajících  látkách 
organických.  V  okolí  znečištěné  rány  veškery 
tkané  mohutně  prosáknou  kalnou  syro vátči- 
nou  a  krví,  končetina  silně  zduří.  SmrC  na* 
stává  z  otravy  krve  jedem  vstřebaným  z  rány 
znečištěné.  Kml. 

Oe.  plicní  (zbubření  plic),  t.  j.  výron 
syrovatečniny  krevní  do  tkáně  a  sklípků 
plicních.  Týž  jest  následkem  značného  pře- 
krvení plic  a  vzniká  buď  náhle  nebo  po> 
zvolně  (prudký  a  vleklý  oe  plic)  a  stihne 
jednu  nťb  obě  plíce  neb  jejich  jednotlivé 
části.  Příčiny  jeho  jsou  rozmanitý:  podráž- 
dění tkané  plicní,  stavení  se  krve  v  plících, 
choroby  infekční,  horečnaté  a  těžké  celkové 
(při  těchto  slučuje  se  s  hypostasou  a  sluje 
proto  hypostatický  oa.),  rozmanité  otravy, 
zánět  ledvin,  stenosy  dýchacích  průvodů; 
posléz  zjevuje  se  v  agónii.  Při  veškerých 
chorobách  s  vodnatelností  sloučených  oe. 
plic  bývá  ča.stým  úkazem.  Běžně  se  vykládá 
oe.  plicní  tím,  ž  -  při  dostatečné  činnosti 
pravé  komory  srdeční  síla  levé  komory  ná- 
hle poklesla,  tedy  nestejnou  prací  obou  po- 
lovin srdečních.  Ale  výklad  ten  pro  všechny 
případy  nestačí  a  proto  dlužno  pomýšleti 
v  těchto  případech  na  ochrnutí  vasomoto- 
rických  nervů  plicních.  Anatomicky  bývá 
oe.  plicní  snadno  stanoven  podle  patrného 
zdmutí,  prosáknutí  a  překrvení  tkanč  plicní. 
Oedematosní  čásf  značné  třáská  a  při  tlaku 
se  vylévá  z  ní  hojná  tekutina  pěnitá,  čiráj 
žlutě  růžová  neb  zahnědlá.  Náhlý  oe.  plicoi 
bývá  povšechný  a  patrný  v  obou  plících; 
jeho  příznaky  jsou  náhlá  a  neustále  vzrů- 
stající dusnost,  pocit  sevření  na  hrudí  a  ůi- 
kost,  cyanosa,  skleslost  nemocného,  hojné 
pískoty  a  suché  rachoty,  později  jemné  Iřas- 
kání  v  plících.  Kašlem  bývá  vyproštěn  hojný, 
prořídlý  chrkel  pěnitý,  průsvitný,  rezavý  ntib 
růžový;  ale  poněvadž  odchrlování  v  krátké 
době  stává  se  nedostatečným,  dostaví  se 
tracheální  rachoty  (známé  vařeni  na  hrudi). 
Posléz  nemocný  upadá  ve  spavost  a  bezvě- 
domí a  zmírá  asfykticky.  Časem  oe.  plicní  vy- 
víjí se  tak  bouřlivě,  že  nemocný  v  málo  mi- 
nutách zmírá.  Vleklý  oe.  plicní  jest  zpravidla 


Oedemera  —  Oedogoniaceae.  653 

Částečný  a  ohoiCaje  se  na  zpodních  částech  |  rostoucím  vrcholkem  nového  vlákna«  Mno- 
plicních.  Jevy  jeho  se  skrývají;  toliko  vzmá-  žení  pohlavní  déje  se  pomocí  vcj^corodd 
hájící  se  dusnost  '^  jemné  třáskání  na  plících  ,  (óo^onium)  a  pelatek  Tantheridií).  Óogonia 
dávají  o  ném  svědectví.  Dosah  plicního  o-u  |  tvoří  se  za  určitých  okolností  na  týchže  vlák- 
jest  skorém  bez  výjimky  nepříznivý.  Mx,  nech,  která  třeba  dříve  již  určitý  počet 
Oedemera  Oliv.,  stehenáč,  jest  rod  zóospor  vydala.  Na  jednotlivých  místech 
brottkfl  z  Čeledi  t.  im.  s  tykadly  nitkoví- 1  vlákna  rozdělí  se  totiž  vegetativní  buňka 
tÝmi,  u  obou  pohlaví  llčlenými.  Poměrně  ve  dvč,  z  nichž  hořejší  menší  kulovitě  neb 
slabé  krovky  jsou  v  ramenech  nejširší,  aspoň  soudečkovitě  naduří,  při  čcmŽ  rozhojněný 
dvakrát  tak  široké  jako  zadní  kraj  Štítu,  a  obsah  se  zaokrouhh'  v  óosphaeru  (vaječnou 
do  zadu  více  ménČ  zúžené.  Sameček  má  té- 1  buňku),  mající  na  jednom  místě  bledou  skvrnu 
měř  vždy  zadní  stehna  silně  kyjovitě  ztlustlá,  i  bezbarvou.  Skvrna  tato,  zvaná  zárodečnou, 
Sedají  na  květech  pospolu  s  drobnými  tesá-  nalézá  se  na  jednom  konci  (pólu)  óosphaery 
říky,  kterým  na  prvý  pohled  trochu  se  po- 1  poněkud  stranou,  a  to  tam,  kde  ve  stěně 
dobají.  Rozšířeni  jsou  zvláště  v  již.  Evropě; ;  utvoří  se  otvor,  jimž  spermatozoidy  za  úče- 
ze  33  druhů  evropských  žije  u  nás  7.  Kpk. ;  lem  oplození  mají  vstoupiti  k  vaječné  buňce. 
Oedemeridae  jtst  čekď  brouků  ne-;  Otvor  povstává  buď  okrouhlý  (částečným 
stejnočlených  s  tykadly  před  očima  na  čele  rozpuštěním  stěny)  anebo  sknlinovit^,  tím 
vkloubenými,  nitkovitými,  zřídka  pilovitými, ,  že  blána  pod  koncem  óogonia  obříznuté 
zdélí  poloviny  těla.  Krovky  jsou  úzké,  dosti '  pukne  a  vlákno  v  těch  místech  se  nalomí, 
slabé.  Nohy  jsou  štíhlé,  kyčle  čepo vité  a  roze- 1  Mužské  buňky  č.  spermatozoidy  tvoří  se 
stálé.  Brouci  žijí  většinou  na  květech.  Larvy  |  u  mnohých  druhů  v  týchže  vláknech  jako 
lijící  ve  dřevě  odumřelých  stromů  jsou  pro-  óogonia.  Jednotlivé  bledší  buňky  vlákna  (t.  zv. 
tdíhlé,  napřed  širŠí,  mají  hlavu  rohovitou  buď  buňky  antheridiální)  rozdělí  se  totiž  příčnou 
se  2  očky  na  každé  straně  nebo  bez  nich  a  se  i  přehrádkou  ve  dvě  nízké  buňky,  jež  vytvoří 
4členými  tykadly;  nohy  jsou  SČlené.  Napřed- 1  po  jednom  spermatozoidu.  Tento  se  jinak 
nich  kroužcích  břišních  mají  hrboulky,  po- .  zcela  podobá  nepohlavní  zóospoře  a  týmž 
slední  kroužek  tělní  jest  trojhraný.  Z  nej- ;  způsobem  jako  tato  vybaví  se  z  blány  ma- 
důležitějších  rodů  sem  náleží  Asciera  Schmidt,  <  teřské  buňky.  Najde-li  cestu  ke  zralému 
Chrytanthia  Schmidt,  Oedemera  01.  Kpk,  vejcorodu,  vklouzne  otvorem  jeho  a  smísí 
Oedlonamiuif  zool.,  v.  Dytík.  se  s  bezbarvou  plasmou  óosphaery,  kterouž 

Oedipoda  Latr.  jest  rod  sarančí  z  če-  oplodí.  Oplozené  plasma  vejcorodu  obklopí 
ledi  t.  jm.  Tělo  jest  malé  až  prostřední,  má  se  blanou  a  představuje  pak  vaječný  v^^trus 
čelní  hranu  tupou  a  přední  šíji  opatřenou  (óosporu),  v  rodu  Oedogonium  hnědý,  v  rodu 
zřetelným  kýlem,  který  jest  přerušen  pouze  Bulboehaete  červený.  Óospory  odpočívají  ne- 
obvyklou příčnou  brázdou.  8  druhů  evrop- :  jakou  dobu,  přezimují  obyčejně,  aby  na  jaře 
ských  jest  skoro  jen  omezeno  na  Evropu  svůj  obsah  ve  formě  jedné  neb  několika 
jižní  a  východní.  Příbuzný  jest  rod  P  a ch  v-  zóospor  vypustily.  Tyto  osvobodivše  se  za- 
fy  lus  (v.  t.),  k  němuž  náleží  zhoubné  sarance  |  loží  teprve  po  ieanom  novém  vlákně  (stélce). 
stéhovavé.  Kpk,     '  U  některých  druhů  rodu  Oedogonium  tvoří 

Oedlpodle  v.  Oidipodeia.  se  spermatozoidy   ve  zvláštních  trpasličích 

Oedlpofl  v.  Oidipus.  (zakrsalých)   rostlinkách   samčích,    krátkých 

Oedoi^oniaoeae,  řád  sladkovodních  ze-  to  vlakénkách,  jt  ž  skládají  se  toliko  z  ně- 
lených  řas  z  čeledi  žabincovitých  (Con/er-  kolika  buněk  drobných.  Tyto  samčí  rostlinky 
vaceae).  Jsou  to  vláknité,  z  jedné  řady  buněk  vznikají  z  téhož  vlákna,  na  kterém  se  tvoří 
utvořené  řasy.  Rozplozují  se  nepohlavné  a  óogonia,  tím,  že  jednotlivé  trochu  nižší  buňky 
pohlavně.  Nepohlavní  množení  děje  se  po-  poskytnou  po  jedné  zóospoře  (tuto  zvané 
rooci  rejdivých  výtrusů  (zóospor),  jež  tvoří  androsporou)  o  něco  menší  nepohlavních 
se  jednotlivě  uvnitř  buněk,  článků  vlákna,  zóospor.  Androspory  nějakou  dobu  víří,  na- 
Za  tím  účelem  plasmatický  obsah  buňky  se  |  čeŽ  se  přichytí  bledým  koncem  svým  k  boku 
ode  stěny  odtáhne ,  zaokrouhlí  a  utvoří  óogonia,  obklopí  se  blanou  a  vyrostou  v  ony 
protáhlý  ellipsoid,  jenž  po  jedné  straně,  trpasličí  rostlinky  samčí,  složené  z  kyjovité 
na  místě,  kde  se  obj.ví  bledá  skvrna,  vy-  basální  buňky  a  jedné  nebo  dvou  buněk 
tvoři  věnec  brv.  Takto  povstalá  nahá  buň- '  krátce  válcovitých,  z  nichž  na  týž  způsob, 
ka,  zvaná  tuto  zóosporou,  vybaví  se  tím,  jak  již  bylo  vypsáno,  rodí  se  spermatozoidy. 
2e  blána  mateřské  buňky  na  přič  kruho-  Tyto  mohou  pak  snadno  do  blízkého  otvoru 
vité  (jako  obříznutě)  se  roztrhne.  Po  svém  óogonia  se  dostati  a  vaječnou  buňku  oplo- 
vybavení  zóospora  jen   málo   se   přetvoří,  diti.  Zajímavý  jest  u  druhů  rodu  Oš.  vzrůst 

Cři  čemž  postranní  bledá  skvrna  s  věncem  blány  buněčné,  který  jest  přísně  lokaliso- 
rv  stane  se  přídou  těla  opět  ellipsoid-  váný,  interkalární.  Na  jednom  pólu  buňky  pod 
ního.  Zóospora  po  kratším  nebo  delším  přihrádkou  totiž  vytvoří  se  uvnitř  při  stěně 
pohybu  se  usadí,  t.  j.  přilne  bledém  svým  prstencovitá  ztlustlina  cellulosní.  Když  byla 
koncem  (přídou)  k  nějakému  předmětu  ve  blána  stěny  mateřské  na  místech  s  prsten- 
vodě,  pozbude  brv  a  obklopí  se  blanou,  cem  sousedících  obříznutě  se  protrhla,  roz- 
Z  bledé  přídy  pak  vvroste  několik  krafoun-  vine  se  prstenec  za  současného  vzrůstu  in- 
kých  laloků  (rhizoiclů),  jimiž  řasa  zůstává  tussuscepcí,  čímž  buňka  do  délky  roste  a 
připevněna,  zadní  Čásf  buňky  pak  stane  se   může  se  pak  na  novo  děliti  atd.    Oe.  jsou 


654  Oedogonium  —  Oehlenschláger. 

řasy  s  oblibou  žijící  ve  stojatých  vodách  •  borné  ve  2  sv.  svoje  posavadní  »Poetiske 
(tAňkách,  kalužích  a  malých  rybnících),  za  j  Skrifler«.  R.  1805—1809  cestoval  po  Néme- 
mládí  zpodním  koncem  vlákna  přirostlé,  po- 1  cku,  Švýcarsku,  Francii  a  Itálii^  stýkaJe  se 
zději  často  volné  ve  vodé  vzplývajícf.  Blá-  zvlááté  s  předními  básníky  německými  a 
ny  bunéčné  bývají  na  přič  pruhované.  Dva  básnč  řadu  tragédií  látkou  severských,  tak: 
rody,  Oedogonium  a  Bulbochaete,  asi  ve  160  fíakon  Jarl,  Baldur  hin  gode,  Falnatoke,  Axel 
druzích.  Rod  Oť^o^on/tim  vyznačuje  se  vlákny  '  o^  Valborg;  v  této  dobé  přeložil  řadu  svých 
jednoduchými,  nerozvčtvenÝmi.  na  konci  za-  prací  do  němčiny  a  napsal  v  němčinč  tra- 
Časté  vláskovitě  zakončenými.  Óogonia  tvoří  |  gédii  Correggio  (1809).  Vrátiv  se  do  Kodaně 
se  v  průběhu  anebo  na  konci  vlákna,  óosporv  jmenován  professorem  aesUietiky  na  aniver- 
jsou  žlutohnědé.  Asi  50  středoevropských  šitě  (1810),  ke  kteréžto  funkci  odnášejí  se 
druhů,  které  představují  vlákna  sprvu  při-  jeho  přednášky  o  Janu  Ewaldovi  (1810 — 11) 
rostlá  na  kamenech  a  p.,  později  volná  a  a  Schillerovi  (1011—1812).  DalSí  práce  jeho 
v  husté  chomáče  spletená.  Oe.  capillare  Ktz.  jsou:  Digtninger  (1811);  tragédie  Stárkodder 
s  buňkami  35  až  55  |i  širokými  a  stejně  neb  (1812);  cyklus  severských  romanci  Helge 
dvakrát  tak  dlouhými  jest  řasa  u  nás  v  pří-  (1814);  tragédie  Hagharth  og  Signt  ^1815); 
kopech  a  j.  hojná.  Na  opadlých  pobřežích  dramatická  pohádka  Flikeren;  cyklus  básni 
rybníků  tvoří  suché  kožovité  povlaky,  t.  zv.  fredčriksberg  (1817)  a  j.,  v  kterých  je  patroý 
meteorický  papír.  Zatopené  louky,  když  po  již  namnoze  úpadek  básnické  síly  Oe  ovy, 
delším  čase  vyschnou,  bávají  často  pokryty  .  jistá  jednotvárnost  koncepce  básnické  a  ma- 
chomáči  toho  Oedogonia (ale  též Cladophory).  nýrovanost  slohu.  R.  1817  a  1818  cestoval 
Němci  takové  povlaky  nazývají  Wiesentuch  \  Oe.  podruhé  v  cizině  a  napsal  své  dojmy 
anebo  Miesenleder,  Rod  Bulbochaete  liší  se  z  ní  v  En  Reise  fortalt  i  Breve  tU  mit  fíjťm 
od  předešlého  vlákny  rozvětvenými,  větvemi  ^  (1818)  a  zbásnil  na  ní  Mroars  Sága  a  tragédií 
v  bezbarvou  vlasovitou  špičku  vytaženými  Fosří»r^<írřiif  (1817).  Následovaly  pak  drama- 
nebo  zcela  vla^ovitými,  na  zpodu  cibulovitě  tická  idylla  Den  lilie  Hyrdedreng  (1818)  a 
naduřenými.  Óogonia  tvoři  se  zde  vždy  po  epos  Nordens  Guder  (1819),  obě  z  nejlepších 
straně  hlavního  vlákna  a  óospory  jsou  čeř-  plodů  Oe-ových.  Před  tím  jiŽ  bylo  útočeno 
vené.  Asi  15  středoevropských  druhů.  Vra-  na  Oe-a,  jednak  pro  jeho  směr  literární,  jed- 
šclinných  tůních  a  lesních  kalužinách  vy-  nak  pro  osobní  jeho  vlastnosti  literární,  a 
skytuje  se  B.  setigera  Ag.  Ič,       boj  vedl  proti  němu  hlavně  Baggesen;  v  boji 

Oedogoniiim  v.  Ocdogoniaceae.  tomto  dostává  se  Oe-ovi  obránců  v  P.  Hjor- 

Oedt,  vsi  v  Čechách,  v.  Oed.  tovi,  A.  E.  Boyeovi,  C.  Hauchovi  a  P.  Mól 

Oesrtr,  též  Aegir,  Hlér  (odtud  jeho  síd-  lerovi;  z  prací  Oe-ových  dotýká  se  ho  přímo 
lište  Hlésey),  Gymir  (jako  otec  Gerdin),  jen  Erkláring  til  Publikum  (1818).  Z  dalších 
v  mythologii  severské  bůh  moře,  dle  po-  prací  Oe-ových  vyniká  tragédie  Erik  og  Ábel 
zdejšího  podání  syn  obra  Forniótra.  Man-  (1820)  a  svazek  dramat  (1827),  v  nichž  ob- 
želka  jeho  Rán  chytá  sítěmi  plave j  a  lodi. ,  sazená  tragédie  Vdríngerne  i  Miklagaard 
Oe.  má  s  ní  9  dcer,  jež  jsou  rovněž  nebez-  byla  novým  podnětem  k  diskussím  krití- 
pcčny  námořnikům.  Poměr  Oeův  k  ostatním  !  cícým,  v  nichž  vynikl  duchaplný  J.  L.  Hei- 
bohům  jest  příznivý;  navštěvují  se  na  vzá- i  berg.  R.  1828—29  vyšly  ve  3  sv.  Nye  poeti- 
jem.  V  poesií  jest  Oe.  symbolem  klidného  ske  Skrifter,  obsahující  mimo  jiné  epos  Hrolf 
moře.  Krake^  tragédii  Langbarderne  a  komedii  Trii- 

Oehlensohlílger  Adam  Gottlob,  bás-  lingbr^drene  fra  Damask.R.  1829  Oe.  koru* 
nik  dánský  (♦  14.  list.  1779  ve  Vesterbro  nován  byl  v  Lundě  Tegnérem  za  král:  bás- 
u  Kodaně  —  f  20  led.  1850  v  Kodani),  chtěl  ]  níků  severských.  Vrátiv  se  z  kratší  cesty  po 
se  oddati  herectví,  nemaje  však  úspěchu  Německu  založil  kriticko  aesthetický  mesíč- 
pokračoval  v  právnických  studiích,  věnuje  nik  »Prometheus€  (1832—34),  napsal  tragé- 
se  soukromě  horlivě  studiu  poesie,  zvláště  die  Tordenskjold  a  Dronning  Margreta  a 
staroseverské.  R.  1803  vydal  Digte^  které  i  zpracoval  dojmy  z  nových  cest  v  básnických 
jsou  v  literatuře  dánské  signálem  odvratu  sbírkách  Norgesreisen  (1834)  a  Fyensretsůn 
od  neživotného  a  vyčerpaného  klassicismu   (1835).  Další  díla  jeho  jsou:  tragédie  Sokra- 


k  živé,  potřebám  doby  odpovídající  poesii 
romantické,  iak  k  ní  byl  Oe.  přiveden  hlavně 
studiem  a  vlivem  romantických  snah  němé- 


tes  (1836),  znamenitá  Orvarodds  Sága  (1841). 
tragédie  Dina  (1842),  jedno  z  nejlepších  dra* 
mat  jeho.  R.  1844—45  cestoval  znova  po  Né- 


ckých,  jež  mu  sblížil  Steffens.  Rychle  za  se- 1  mecku,  Hollandsku  a  Belgii  a  napsal  tra- 
bou  následovaly  další  básnické  prače  Oeovy, ,  gédii  Amleth  (1846),  r.  1847  cestoval  ve  Švéd- 
tak:  zpěvohra  Frejas  Alter  (1803);  seversko-  sku,  všude  oslavován.  Napsal  ještě:  tragédii 
mythologické  epos  Tofs  Reise  til  Jotunhejm  Kjartan  og  Gudrun  (1848),  didaktickou  bá- 
(1803);  popisná  báseň  Ltf«^e/ťi«rf5re/íť«  (1803);  seň  Digtekonsten  a  cyklus  romancí  Regnar 
nábožensky  a  přírodně  symbolická  báseň '  Lodbrog  (1849).  Význam  Oe  ův  v  dějinách 
Jetu  Kristi  gjentagne  Liv  í  den  aarlige  Nátur  literatury  dánské  je  veliký  a  směrodatný. 
(1804);  Vaulundurs  Sága,  stará  látka  sever-  Provedl,  zvláště  na  polí  dramatickém,  veliko- 
ská,  romanticky  zpracovaná;  Aladdin,  ř//er '  lepé  romantické  pojetí  charakterův  a  dějův 
den  forunderlige  Lampě  (1804),  známá  po- '  a  básnickou  koncepci  celku  a  tak,  třeba  oe- 
hádka  z  ^Tisíce  a  jedné  noci«,  Oe  em  velmi '  byla  v  psychologické  kresbě  zvlášť  významná 
šťastně  zdramatisovaná.    R.  1805  vydal  sou-  <  a  Často  ani  ne  správná,  dramata  jeho  značí 


Oehlschlegcl  —  Ocnocyty. 


655 


pokrok  proti  době  předchozí.  Oe.  obrátil  se 
v  poesii  k  severské  povésti  a  dějinám  a 
i  v  tomto  sméru,  třeba  jejich  ráz  zdrobnil  a 
sentimentálné  změkčil,  znamená  charakteri- 
stický směr  literární.  PřiliSná  produktivnost 
zeslabila  i  některé  dobré  jeho  vlastností  li- 
terární: jasnost*  smysl  pro  harmonii  a  pla- 
stiku, a  strhla  díla  jeho  často  na  úroveň 
konvence.  Vůbec  je  vada  Oe-ova  v  nedo- 
statku temperamcntu,  v  sentimentální  roz- 
bředlosti  a  idealistické  manýře,  která  se 
stnia  po  Oe-ovi  tradicí  u  jeho  epigonů  a  tís- 
nila dlouho  literární  život  dánský,  až  mladší 
generace  provedla  reakci  pod  heslem  natu- 
ralismu a  realismu.  Životopis  Oe-ův  podává 
Oehtenschldgers  Levnet,  fortalt  af  ham  seh 
(1830— 31  j  a  jeho  Erindringer  (vydal  syn 
jeho,  Kodaň,  1850;  nové  vyd.  1872).  Kriti- 
cké vydání  jeho  »Poetiske  Skrifter*  vydal 
F.  L.  Liel>enberg  (1857—62,  32  sv.).  —  Srv. 
Arentzen,  Baggesen  og  Oe.  (1870-78,  8  sv.); 
týž,  Adam  Oe  ,  životopis  (1879);  R.  Nielsen, 
Adam  Oe.  (1879). 

Oebleohlei^l  v.  Óhlschlegel. 

Oelim:  1)  O.  Vincenc,  dr.  bohosloví 
(♦  23.  led.  1854  v  Praze),  studoval  gymna- 
sium i  theologii  ve  svém  rodišti  a  byl  r.  1876 
posvěcen  na  kněze.  Kaplanoval  v  Litni,  Kou- 
řimi a  v  Praze,  povýšen  na  doktora  boho- 
sloví a  r.  1839  ustanoven  učitelem  nábožen- 
ství při  reál.  gymnasii  v  Příbrami,  kde  pů- 
sobí dosud.  Napsal  monografíi  Paměti  krá- 
lovského místa  Kouřimi,  díl  I.  (1894),  a  staf 
Karel  IV,  odmítá  návrhy  tribuna  římského 
Koty  di  Rienip  uveřejnil  r.  1900  ve  školním 
programmu  příbramském.  Mimo  to  přispí- 
val do  »Blahověsta«  a  »Časopisu  katolického 
duchov.«  J{. 

2)  Oe.  Miloslav,  odborný  spisovatel 
(♦  1870  v  Král.  Hradci).  Navštěvoval  ^ymn. 
a  absolvovav  odbornou  školu  zámečnickou 
ve  svém  rodišti  zaměstnán  byl  v  předněj- 
ších dílnách  v  Praze,  ve  Vídni  a  v  Mni- 
chové a  od  r.  1894  je  praktickým  učitelem 
na  st.  odbor,  škole  pro  umělé  zámečnictví 
v  Král.  Hradci.  Napsal  větší  spis:  Zámečni- 
ctví (Praha,  1900)  a  výňatek  z  toho  díla  vy- 
šel pod  titulem  O  umělecké  a  slohově  správné 
vjriaobé kovaných  prad  {ámečnických  (t.,  1901). 
Přispívá  léž  odbornými  články  do  »Vědy  a 
práce«^  a  jiných  časopisův  odborných  a  den- 
ních. 

Oeil  de  boeilf  [6jdb5fJ,  franc,  >vo1ské 
oko«,  okrouhlé  neb  ovální  okénko  ve  střeše 
oebo  průčelí  budovy.  Salle  de  Toe.  slula 
odtud  předsíň  ložnice  Ludvíka  XIV.,  kde 
čekali  dvořané  na  ranní  audience  (lever) 
v  ložnici,  chronique  de  Toe.  pak  klepy 
dvorské. 

Oelrae,  m.  v  portug.  dístr.  lisabonském, 
na  pr.  'bř.  ústí  ř.  Teja,  z.  od  Lisabonu,  má 
2846  ob.  (1878),  živících  se  hl.  vinařstvím  a 
rybářstvím.  Zámek  Pombalův. 

Oekolampadiofl  v.  Oecolampadius. 

OekOBOm  (z  řec.),  hospodář,  zvláště 
ten,  který  se  zabývá  hospodářstvím  pol- 
ním (v.  t.). 


Oekonomie  (z  řec),  hospodářství; 
oe.  národní  a  politická  v.  Národní  hos- 
podářství. 

Oekonomltfté  (franc.  économistes)  nazý- 
vali se  původně  ve  Francii  stoupenci  Ques- 
nayovi.  Viz  Fysiokratism,  str.  796. 

Oekamenioký  (z  řec),  všeobecný; 
slova  toho  užívá  se  zvláště  o  všeobecném 
sněmu  církevním.  (Viz  Koncil.)  Oe.  patri- 
archa sluje  patriarcha  cařihradský. 

Oelberi:  v.  Olivě tín. 

Oels,  ves  v  Čech.,  v.  Olešnice. 

Oenanthe  L.  (hal  uch  a),  rostlinný  rod 
čeledi  okoličnatých.  Obsahuje  druhy  ro- 
stoucí ve  stojatých  vodách,  příkopech,  tů- 
ních. V  Cechácn  zastoupena  pouze  jedním 
druhem,  Oe.  phellandrium  Lamk.  (kmín 
vodní).  Lodyha  jeho  vyhání  začasté  na  do- 
lejŠku  výběžky,  jest  oblá,  jemně  ryhovaná, 
rournatá,  rozkladitě  větevnatá.  Listy  rozkla- 
dité  2— 3krát  zpeřené,  dolení  dlouze  řapíkaté ; 
lístky  vejčité,  hluboce  peřenoklané,  s  ušty 
kopinatými,  listů  ve  vodě  ponořených,  mnoho- 
dílné* s  ušty  nitovitými.  Okolíky  vícepapr- 
sečné,  krátce  řapikaté,  přerůstáním  postran- 
ních větví  často  jako  postranné;  okolíčky 
rozložené,  nepaprskující.  Obal  namnoze  žádný, 
obalíčky  vícelístečné.  Květy  všecky  obojaké. 
Plod  vejčitopodlouhlý.  Lodyha  as  Vi  "*  vy- 
soká, dole  velmi  tlustá.  Květy  bílé.  V  Če- 
chách vedle  řečeného  druhu  uváděla  se  dříve 
i  Oe  flstuloša  L ,  avšak  všechna  stanoviska 
jsou  pochybná.  Ve  *  střední  Evropě  rostou 
ještě  Oe.  Lachenalii  Gm.  a  Oe.  peucedani- 
folia  Poli.  V  Orientě  má  tento  rod  mnoho 
zástupců.  'ě. 

Oenlpontnm  (lat.)  v.  Inšpruk. 

Oe]iooarpiui(vínoplod)Mart.,mestola, 
rod  palem  z  čel.  Arecineae  rokytu  holého, 
vysokého  a  koruny  složené  z  listů  zpere- 
ných,  poněkud  kadeřavých,  mezi  nimiž  vy- 
nikají více  méně  rozvětvené  visuté  palice 
květní  porostlé  hnědou  plstí  a  podepřené 
dřcvnatým  2násobným  toulcem.  Jednodomé 
Žluté  květy  jsou  v  téže  palici  a  mají  po  6 
tyčinkách  a  samicí  po  Spouzdrém  semenníku, 
z  něhož  se  vyvinují  vaječné  bobule  tmavé 
fialové  červené  až  zvíci  švestek,  obsahující 
drobivou  vláknatou  dužninu  a  1  semeno 
s  vysekávaným  n.  paprskatým  bílkem.  Oe. 
roste  v  tučné  půdě  (řidčeji  na  suchu)  v  le- 
sích iihoamerických  mezi  8®  sev.  a  již.  šířky 
několika  užitečnými  druhy  kvetoucími  po 
celý  rok  a  proto  tamtéž  i  pěstovanými.  Z  nich 
zvláště  prospívá  Oe.  Bataua  Mart.,  m.  tupo- 
plodá,  vínem  batava  zvaným,  vařeným 
z  jejího  ovoce,  i  dřívím  na  prkna  a  různé 
nářadí  —  a  podobně  i  Oe.  Bacaba  Mart., 
m.  ostroplodá.  Chutný  olej  pro  kuchyň- 
ské potřeby  dobývaný  vařením  a  lisováním 
plodů  dává  Oe.  disttchus  Mart.,  m.  dvoj- 
řadá.  Děd. 

Oenooyty  (xanthocyty,  kirrocyty) 
jsou  buňky,  které  se  vyskytují  u  hmyzu, 
zejména  křídlatého,  v  blízkosti  tukového 
tělesa  a  průdušnic  Dosahují  značných  roz- 
měrů, jsouce  po  vajíčkách  největšími  buň- 


656 


Oenologie  —  Oersted. 


kami  v  télc  živočišném.  Jsou  kulaté  neb 
vejčité  a  polohou  se  mohou  státi  mnoho- 
strannými s  velikým  kulovitým  nebo  vejci- 
tým  jádrem,  vždy  jen  jediným,  kol  néhož 
bývá  světlejší  dvůrek  a  jeŽ  obsahuje  prosté 
vinutá  a  velmi  jemná  chromatická  (barvící 
se)  vlákna  s  plasmatem  hustým,  nékdy  na- 
plněným chromatickými  (barvícími  se)  zrnc- 
čky,  nejčastěji  žlutými  neb  zeU  nožlutými.  Oe. 
jsou  původem  z  vnější  blány  zárodečné  ( ekto- 
dermálního)  a  rozlišují  se  z  této  buď  odště- 
pením (delaminací)  neb  vystoupením  (immi- 
grací) těsně  za  vchlípeninami  prfldušnic  v  blíz- 
kosti jich  otvorů.  Jsou  z  pravidla  ojedinělé, 
zřídka  spojené  ve  větší  shluky;  v  tomto 
případě  buď  se  kladou  volně  k  sobě  anebo 
jsou  spojeny  protopiasmatickými  můstky 
mezi  sebou  a  s  větévkami  průdušnic.  Sídlem 
jejich  jest  zejména  zadek,  vzácněji  hruď.  Co 
se  týče  fysiologie,  jsou  to  ústroje  vyměšo- 
váni bez  vývodů,  v  nichž  se  usazuje  barvivo 
(pigment)  pravděpodobně  z  krve,  a  někteří 
autoři  jim  připisují  schopnost  phagocytosní. 
Srv.  V.  Graber,  Beitráge  zur  vcrgleichenden 
Embryologie  der  Insectcn  řl89l);  E.  Verson 
a  E.  Bissonová,  Cellulc  glandulari  ipostig- 
matichc  nel  Bombyx  mori  L.  (1891);  A.  O. 
Kovalevskij,  Sur  les  organes  excréteurs  chez 
les  arthropodes  terrestres  (1892) ;  W.  M. 
Wheeler,  Concerning  the  Blood-tissue  of  thc 
Insecta  (1892);  R.  Heymons,  Studien  uber 
Dermapteren  und  Orthoptenn  (1897);  G. 
Koževnikov,  Matěrijaly  t)o  jestěstvcnnoj  isto- 
riji  pčely  (1900).  MBbr. 

Oenoíosrio  (z  i^^c.),  nauka  o  vínech  a 
zacházení  s  nimi. 

Oenometr  (z  řec.^  jest  hustoměr,  jimž 
stanoví  se  procenta  líhu  ve  víně. 

Oenone,  planetoida  objevená  V.  dub.  1880 
Knorrem.  Střední  jasnost  v  opposici  12*8. 
Průměr  v  km  32.  Označení  O).  Cs. 

Oenophila  Stph.  jest  rod  motýlů  drob- 
ných z  čeledi  LithocoUetidae.  Jediný  sem 
náležející  druh  Oe.  V-flavum  Haw.  má  přední 
křídla  světlohnědá,  žlutě  zdobená,  zadní  žluto- 
šedá,  hlavu  hnědou  s  temně  okrovým  chvo- 
stem chloupků  na  čele.  Lítá  koncem  čce  a 
srpna.  Larva  žije  ve  sklepích  na  sudech 
vinných  a  pivních.  Kpk, 

Oenothera  L.  (pup alka),  rostlinný  rod 
čeledi  pupalkovitých  {Oenothereaé),  pocháze- 
jící ze  scv.  Ameriky  a  zastoupený  u  nás 
dvěma  zdivočilými  druhy.  Rostliny  nápadné 
velkými  sírožlutými  vonnými  květy.  Lodyhy 
statné,  s  listy  sterilních  výhonků  opak  vej- 
čitými  neb  elliptičnými,  tupými  nebo  při- 
špičatěnými.  Oe.  biennis  L.  (p.  obecná, 
řepka)  na  poříčích,  mezi  vrbovím  v  štěrku 
potočním,  na  kopcích  i  podél  trati  stále  se 
rozšiřující  a  v  mnohých  krajinách  hojná. 
Vzácnější  jest  Oe.  muricata  L.  (p.  měkko- 
ostná),  lišící  se  od  předešlé  chlupy  na  se- 
menníku  a  kalichu  mezi  krátkými,  žlaznatými 
chloupky  dvakrát  delšími  a  hustšími.  Mezi 
oběma  byl  v  Čechách  u  Podmokel  pozoro- 
ván raíšenec.  -é. 


Oenotrle  (CHwat^ia),  řecké  jméno  jiho- 
záp.  cípu  Itálie.  Obývali  iej  Oenotrové, 
plemene  indoevropského,  kteří  podlehli  ná- 
tlaku Samnitů  se  severu  a  řeckých  kolonistů 
8  pobřeží  v  době  historické. 

Oerebro  v.  ůrebro. 

Oerst.,  zkratek  přírodopisný,  jímž  ozna- 
čen  jest  Anders  Sand6e  Oersted. 

Oersted:  1)  O.  Hans  Christian  (*  1777 
v   Rudkjdbingu   na   Langelandu  —   f  1851 
v  Kodani),  objevitel  elektromagnetismu,  stu- 
doval universitu  v  Kodani,  kde  se  stal  jako 
mladík  dvaadvacetiletý  assistentcm  farmacie 
při  lékařské  fakultě.   V  1.  1801—1803  cesto- 
val po  Německu,  HoUandsku  a  Francii,  tři 
léta  po  návrate  svém  jmenován  professorem 
fysiky   v  Kodani.    V  1.  1812   a  1813   konal 
nové  cesty  a  vydal   v  Berlíně  spis  Ansicht 
uher  die  chemischen  Nátur geset^e,   durch   dk 
neueren  Entdeckungen  gewonnen^  který  se  při- 
mykal   k   dřívějšímu   pojednání  jeho   Idein 
TM  eiuer  neuen  Architektonik  der  Naturmeta- 
physik  (Berlín,  1802)  tou  základní  myšlen- 
kou, že  všecky  síly  přírodní,  jak   se  jeví 
člověku,  jsou  projevy  jedné  a  téže  mohut- 
nosti.   V  Paříži  Oe.  vydal  s  Marcelem  de 
Serres    Recherches    sur   Videntité   dts  forcei 
électriques  et  chimiques^  coŽ  jest  překladem 
výše  vzpomenutého  spisu  AnsichUn  atd.  V  le- 
tech 1822—23  Oe.  cestoval  po  Anglii,   vrá- 
tiv se    založil   v   Dánsku   přírodovédeckoti 
společnost,    jejímž   účelem    bylo   pěstovati 
védy  přírodní  a  Sířiti  je  hlavně  veřejnými 
přednáškami  populárními.    R.  1829  Oe.  stal 
se  ředitelem  polytechniky  v  Kodani.    Oe. 
proslavil  se  zejména  objevem  elektromagne- 
tického účinku  proudu  galvanického.    Popis 
a  rozbor  pokusů  k  tomuto  objevu  směřu- 
jících Oe.  uveřejnil  v  pojednání  Experimenta 
circa    efficaciam   conflictut   electrlci   in   acum 
magnetkám  (Hafniae,  1820),  jež  téhož  roktt 
doslova  otištěno  v  Schweiggerově  »Journal 
d.  Chemie  u.  Physik<  a  přeloženo  do  něm- 
činy v  Gilbertových  Annálech.   Oe.  zabýval 
se  též  otázkou  o  stlačitelnosti  kapalin  a  se- 
strojil přístroj,  kterým  lze  tuto  stlačitelnost 
stanoviti  (srv.  Piezometr  Oe-ův);  zdoko* 
nalil  Coulombovy  váhy  pro  měření  elektro- 
statická přivěšením  malé  magnetky  pod  ty- 
činku nesoucí  těleso  elektrované,  aby  stroj 
měl  určitou  polohu  rovnovážnou;   ze  zjevu 
stáčení  polarisaČní  roviny  světla  v  poli  magne- 
tickém vyslovil  domněnku,  že  jest  světlo  úka- 
zem elektromagnetickým.    Od  r.  1814  až  do 
své  smrti,  tedy  po  17  let,  Oe.  vydával  »Ovcr- 
sigt  over  det  Kongl.  danske  Videnskabernes 
Selskabs  Forhandlinger  atd.«,  v  nichž  uve- 
řejnil četná  svá  pojednání.    Byl  dále  spolu- 
pracovníkem   51svazkového   díla   >Tidskríft 
for  Naturvidenskaberne«  (1822^1828).  Vedle 
toho    napsal:    Naturlaerens  mechaniske  Dttí 
(KodaĎ,  1844;  německý  překlad  v  Brunšviku, 
1851);    Aanden    in   Naturtn   (2  díly»  Kodai, 
1849—1850;  německý  překlad  »GeÍ8t  in  dcx 
Nátur*   v  6.  vyd..  Lip.,   1874);    To  Capitler 
af  det  Skjónues  Naturláre  (Kodaň,  1845;  ně- 
mecký překlad:   Naturlchre  d.  Schónen  od 


Oertcl  —  Oestrus. 


657 


H.  Zeise,  Hamburk,  1845);  Den  almindeiige 
Naturlárts  Aand  og  Vásen  (t.,  1847);  Précis 
funě  série  ďexpériences  sur  le  diamagné- 
tišme  (t,  1848).  Tamže  vyšlo  té2  >Samlede 
og  eftcrladte  Skrifter*  9  sv.  (1850—52).  nvk, 

2)  Oe.  Anders  Sandde,  přirodník  dán- 
ský (♦  1816  v  Rudkjóbingu  —  f  1872  v  Ko- 
dani), synovec  fysika  H.  Ch.  Oe-a,  studoval 
v  Kodani  védy  pfírodnf,  hlavně  zoologii  a 
botaniku,  v  1.  1845—48  za  účelem  výzkum- 
ným cestoval  po  Záp.  Indii  a  ve  Střední 
Americe  a  sebral  bohatý  materiál  botanický, 
jeji  po  návratu  do  vlasti  částečně  sám  zpra- 
coval. R.  1858  stal  se  docentem,  r.  1862 
profcssorem  bot.  na  universitě  kodaňské. 
Vynikl  soustavné  botanickými  a  floristickými 
studiemi,  též  studiem  rostlin  tajnosnubných, 
zvláSté  hub,  a  pak  i  studiemi  zoologickými, 
hlavně  o  červech  kroužkovitých.  Vedle  prací 
uveřejněných  ve  spisech  dánské  učené  spo- 
lečnosti sluií  uvésti  následující:  Ánnulatorum 
danicorum  conspectus  (Kod.,  1843,  s  8  tab.V, 
Grónland*s  Annuhta  dorsibranchiata  (t.,  1843); 
De  regionibus  marínis  (t.,  1844);  Entwurf  einer 
systematischen  Einthetlung  und  speciellen  Be^ 
schreibung  der  Plattwúrmer  (t.,  1844);  Ptante- 
rigets  Naturhistorie  (t.,  1839,  s  34  tab.);  Cen- 
tralamerika*s  Gesneraceen  (t.,  1858,  sil  tab.); 
V  Amérique  centrále.  Recherches  sur  sa  Floře 
etc.  (t.,  1863.  s  22  tab.);  Skildringen  of  Ná- 
tur en  paa  Jamaica  (t.,  1863);  Recherches  sur 
la  classi/ícation  des  Chénes  (t.,  1867);  System 
der  Filie,  Lichenen  u.  Algen  (něm.  překlad 
od  Grisebacha  a  Reinkeho,  Lip.,  1873). 

0«rt«l  Max  v.  ortel. 

OeJlop]utiri*>niui  (z  řec),  křeč  jicnu; 
dráiděn?  sliznice  hltanové  na  př.  cizími  tě- 
lesy zvratem  budí  křečový  stah  podélných 
i  okmžnich  vláken  svalových  jícnu.  Stah  ten 
spflsobuje  mimo  bolestné  pocity  zvlášť  ne- 
možnost požité  polknouti,  a  proto  pevné 
sousto  i  tekutina  bývají  vraceny.  Ke  vzniku 
křeči  dostačí  časem  i  veliká  vznětlivost  ne- 
mocného, pokud  se  týče  sliznice  jícnové, 
tak  ic  fysiologické  drážděni,  zpAsobené  po- 
lykáním, křeč  tuto  budí.  Proto  jest  přiroze- 
ným úkazem  při  vzteklině,  při  tetanu,  otravě 
strychninem ;  ale  pozorována  bývá  také 
a  hysterických  osob,  neurasthenikův  a  hy 
pocnondrflv  a  časem  u  dnavých:  v  posled 
nich  případech  nemocní  nemohou  pozříti 
buď  pevného  sousta  nebo  tekutiny.  Jest 
přirozeno,  že  nejen  cizí  těleso,  nýbrž  i  vřed 
jícnu  křeč  v  zápětí  míti  může.  Poznání  oe-mu 
test  většinou  snadné  a  provedeno  bývá  cdv- 
kou  jícnovou.  Mx. 

OeeophagltU  (z  řec),  zánět  jicnu.  Zá- 
nět ten  jest  katarrhální,  dotýkající  se  jen 
sliznice  neb  i  jeji  hlubších  vrstev,  zvlášť 
pojiva  periocsofageálního,  a  pak  z  pravidla 
nnisavý  (zánět  fle^onosní).  Katarrhální  zá- 
nět, mající  podřízený  dosah,  nebudí  ani 
v  prudké  ani  ve  vleklé  formě  zjevíi  vážněj- 
ších: mírná  bolcstivost  podél  kosti  hradní 
neb  mezi  lopatkami  a  nepatrné  obtíže  při 
polykání  sotva  dojdou  povšimnutí  a  proto 
anatom  častěji  než  klinik  zánět  ten  usuzuje. 

0«4v  SloYoflt  Naučný,  tv.  XVIU.  6-11  1901. 


Flegmonosní  zánět  pozorován  bývá  při  zra- 
ném jícnu  cizími  tělesy,  při  otravách  žíra- 
vými  kyselinami  a  lihovinami,  při  hnisavých 
pcocessech  v  sousedství  jícnu  a  při  pyaemii 
neb  septícaemii.  Nápadné  jevy  se  vyskytuji 
toliko  při  zranění  a  poleptání  jícnu:  prudká 
bolest  mezi  lopatkami  a  stížené  polykání, 
ba  i  dokonalá  dysfagie,  horečka.  Flegmo- 
nosní  zánět  jícnu  jest  nebezpečným  one- 
mocněním pro  své  důsledky:  provaleni  se 
hnízda  hnisavého  do  mezihrudí  a  septickou 
infekci.  Mx, 

Oesophagotomia  (z  řec.)  jest  operace, 
při  které  ze  vnějška  otvíráme  jícen 
(oesophagus)  nej častěji  za  účelem  odstranění 
cizího  tělesa  (na  př.  spolknutého  chrupu 
umělého),  které  se  v  jícnu  vklínilo  a  při- 
rozenou cestou  (ústy  a  hltanem)  z  jícnu  vy- 
jmouti se  nedá.  Dále  provádí  se  oe.  pH 
jízvovitém  zúžení  jícnu,  aby  bylo  uvolněno, 
za  účelem  operativního  odstranění  t.  zv. 
divertiklu  a  při  nádorech,  jež  jícen  úplně 
uzavírají  nebo  ve  značné  míře  zužují;  v  tomto 
případě  založí  se  t.  zv.  jícnová  pištěl, 
kterou  možno  pak  živiti  nemocného  pomoci 
sondy.  Byla-li  oe.  provedena  za  účelem  od- 
stranění cizího  tělesa,  lze  po  jeho  vyjmutí 
zase  jícen  zašiti  a  ránu  uzavříti.  Je-li  však 
krajina,  kde  cizí  těleso  sedělo,  podebraná 
nebo  zvředovatélá,  třeba  k  místu  chorému 
vésti  ze  zevnějška  na  př.  proužek  mullu 
nebo  drain,  aby  hnis  měl  volný  odtok  a 
nedral  se  dolů  (do  dutiny  hrudní),  což  by  bylo 
osudné.  —  Operace  tato  provádí  se  nyní 
dle  Koeniga  řezem  obyčejně  na  levé  straně 
a  v  dolní  části  krku  mezi  svalem  kývačem 
a  žlázou  štítnou,  kde  postupuje  se  nejprve 
nožem,  v  hloubi  pak  tupě  až  na  jícen,  který 
zde  vystupuje  na  levo  od  průdušnice  a  za 
ní  jako  růžový  proužek.  Není-li  možno  jej 
nalézti,  zavede  se  ústy  do  jícnu  nějaký  oblý 
nástroj,  který  pak  v  ráně  skrze  stěnu  jícnu 
hmatáme.  Starší  chirurgové  pomáhali  si  zvlášt- 
ním nástrojem  zvaným  proto  ektropoeso- 
pha^,  který  navrhl  Vacca.  Mnohem  řidčeji 
(na  př.  pro  jizvu)  provádíme  řez  na  jícnu 
2  nitra  nožem,  který  se  ústy  a  hltanem  za- 
vede do  jícnu.  —  Obojí  operace  jest  obtížná 
a  ne  bez  nebezpečí  (ani  ne  tak  pro  operaci 
samu  jako  pro  závažnosti  stavů,  při  nichŽ 
se  provádí).  Pnrk. 

Oetophans  (z  řec.)  v.  Jícen. 

von  Oestéren  Friedrich  Werner,  spi- 
sov.  německý  (*  1874).  Dlí  ve  Veleslavíne. 
Vydal  epos  Merfin  (1900),  tragédii  Domitian 
(1901)  a  satiry   Wir  (t.  r.). 

Oestemonds  Z«iin  v.  Jemtiand. 

Oestridae,  zool.,  v.  Střečkové. 

Oestnui  L.,  střcček,  rod  much  z  čeledi 
Oestridae^  má  vrcholovou  žilku  příčnou  vy- 
vinutu, štítek  čelní  široký  a  čelo  vysedlé. 
Pahýl  sosáku  jest  kuželovitý  a  nepřečnívá 
makadla.  Tvarem  podobá  se  zavalité  mouše, 
ale  tělo  jest  v  zadu  i  vczpod  porostlé  dlou- 
hými chloupky.  Ze  2  druhův  evrop.  u  nás  Oe. 
ovis  L.,  s.  ovčí  fvyobr.  č.  2944.).  J(  st  špinavé 
žlutošedý,  žlutavě  bíle  a  černě  mramorovaný 

42 


658 


Oettl  —  Offenbach. 


airnitý;  ústa  ilutohDČdá,  tykadla  Černá,  nohy 
ilutohnédé,  křidla  čirá  se  ílutohnédými  iil- 
kami.íupinka  atlasové  bílá.  Saroefek  10  mm, 
■amiíka  12  mm.  Lítá  v  srpnu  a  záH  na 
pastvinách  ovcí.  Samička  snáif  vajíčka  ovcím 
na  noidry,  larvy  pak  vyléiajf  nosem  do  du' 


e.í9 


tiny  čelní  a  iivi  se  hlenem;  pFidríujI  se  2 
robovitými  háčky.  Asi  po  9  mčsicích  dospí- 
vají, vypadávají  pFi  kýchání  na  zem,  do  n(í 
se  zavrtávají  a  hned  se  zakukluji.  Ovce 
stfečky  napadená  frká  a  k$chá,  jelto  larvy 
dráždi  sliznice  nosní  a  čelní  Kpk. 

0«tU  (Oll!)  Jan  Nepom.,  lasloužiií 
spisov.  včelafskÝ  (•  1801  v  Dolanech  n.  Ohři, 
t  7.  srp,  1866  v  Pfileii  na  odpočinku).  R.  1S30 
vysvěcen  byv  na  knřze  kaplanoval  a  od 
r.  1834  farářoval  na  rozličných  místech  své 
diécése,  při  čemi  labýval  s  pilné  včela- 
řením a  poučoval  své  osadníky  pFednái- 
kami  o  užitečnosti  chovu  včel,  zaloiil  roku 
1852  spolek  ijedoota  ku  povznesení  včelaF' 
ství  v  ČťChichí  (původ,  dvojjazyčná), 
dával  časopis  >Der  Bienenvater  aus 
mcni  a  samostatné  vydal  Klaui  der  Bienen- 
vattr  aus  Bohmeii,  čes.:  Vitek  včelař  a  ipolt 
oulař  (Praha.  1848).  Pro  své  zásluhy  o  zve 
lebení  včelařství  v  Čechách  jmenován  by! 
čestným  členem  nékolika  spolků  domácích 
i  zahraničních;  ba  I  od  císaře  vysloveno  mu 
nejvySii  uznáni. 

OeUTre  lovrl,  franc,  dílo. 

Oř-.     Slova    původu    řeckého,    zde 


i  přir, 


vědeckého,  hle 


Fabriciua  (v.  Fabricius  Í2), 

Of«nto  (ant.  Aufldut),  t.  v  jii.  Itálii,  pra- 
menící se  u  S,  Angela  de'  Lombardi  v  prov. 
Avellino,  obtéká  na  s.  M.  Vultur  a  jest  hra- 
nící provincií  Avellina  a  Foggie  s  levé  a 
Potcnzy  a  Bari  s  pravé  strany;  vlévá  si;  do 
mořejadtrrského  z.  od  Barletty  uraziv  100  bm. 
Úvodí  3078  km*. 

Ofeltél  v.  Hypsipylé. 

Of«B  v.  Budapeit. 


OfsnpAM,  alpský  prQsmyk  a  poatovni 
silnice  39  km  dl.  ve  ivýc.  kantoné  grisoif 
ském  mezi  Dolním  Engadioem  a  údolím  MOn- 
sterskýro,  dosahuje  nejvyiiflio  bodu  *  snr 
Som  (2165  m). 

Ofira  (ném.  Opfer  a  toto  i  lat.  offtrtorimm, 
obětování)  Jest  1.  obřad,  kte- 
rým véřící  odevzdávají  dárky 
své  v  kostele  ve  prospčch  koste- 
la nebo  farnosti.  Obcházejíce  ol- 
tář nebo  přistupujíce  druh  po 
c  druhu    k    pokladnici    u    oltar-e, 

spouitějí  do  ní  po  pcnízi  net>o 
skládají  u  ni  jiné  dary,  na  pf. 
svice.  O.  děje  se,  ale  jii  thúXq 
kde,  v  čas  slavných  sluteb  bo- 
iich,  nedělních  a  svátečních,  při 
záduinich  mjích,  po  oddavkách 
a  po  livodĚ  Sestinedékk.  Jest  to 
pozůstatek  prvokřestanské  zvyk- 
losti, vedle  nil  véfici  přináSeli 
ke  sluibám  boíím  chléb,  víno, 
olej,  kadidlo  i  jiné  potřeby.  (Srv, 
Míe.)  —  2.  Zvláitní  o.  předc- 
iidu  c  kukla  psina  jest  při  svícení  klerikíl, 
'  iehnání  řeholních  osob  a  koru- 

nování panovníkův.  Biskup-svČ- 
cencc  obětuje  2  svíce,  2  chleby  a  2  soudeřky 
vina;  ostatní  svěcenci  obětuji  po  1  svici.  — 
3.  O.  sluje  téi  dar  při  úkonech  svrchu  do- 
tčených odevzdaný.  Vae. 

Offsnan,  katol.  far,  ves  ve  Virtembersku, 
na  íelezn.  trati  Neckarelz-Jagstfeld,  v  kraji 
neckarském,  okr.  neckarském,  s  818  obyv. 
(18951;  katol.  a  evang.  kostel  a  nedaleko 
solný  závod  Klemenshall  a  solné  lázně. 
Offeabftoli,  krajské  a  důležité  tovární 
město  v  Hessich  v  provincii  starkenburské, 
asi  5  km  vých.  od  Frankfurtu  n.  M.  (s  nimi 
je  spojeno  lokální  a  elektrickou  draitou  na 
lev,  bř.  Mohanu,  přes  nějž  tu  most)  na  iclein. 
trati  Sachscnhausen-O.  a 'Frankfurt  n.  M.- 
Bebra-Gotinky.  má  s  voj.  posádkou  40310 
obyv.  (1895),  vÉtSinou  evangelíkův.  O.  jest 
sidlem  krajského  úřadu  a  obv.  soudu,  hlav. 
berního  úřadu,  obch,  komory,  pobočky  řii- 
ské  banky,  měslskú  spořitelny,  několika  ve- 
řejných, piinĚžných  a  bankovních  ústavů  a 
zcdnářské  lole;  jest  zde  reálné  gymnasium 
a  reálka,  umélecko-průmyalová  a  obchodní 
Škola,  vylii  divčí  Škola,  nemocnice,  chudo- 
bince 3  lázně  (od  r.  1888  se  sodná to-lithio- 
vými  prameny).  Město  jest  pravidelně  sta- 
věno, má  5  kostelů  (jeden  katol.,  3  evang. 
a  něm. -katol.),  synagogu,  palác  kn.  Isenburg- 
Birstein  a  jiné  vynikající  budovy.  O.  jest 
nejprůmyslovějilm  místem  velkovévodstvi 
'.  Hesského,  má  četné  slévárny  železa  a  to- 
várny na  stroje  (300  děl.),  vozy,  portl.  ce- 
ment (250  dél.),  ocelové  zboří  (400  děl.), 
pestrý  a  lesklý  papír,  anilinové  barvy  (400 
děl.),  kflíe  (430  dél.),  zboží  kožené  (500  děl.) 
a  pasířské  (tSO  děl.),  doutníky,  tabák,  dešt- 
níky, zboží  prýmkářské,  stávkové,  plstěné 
a  z  cellulosy,  řezbářství  slonoviny,  výrobu 
rozličných  barev  (zejména  pro  tiskárny), 
laku,  fermele,  klihu,  obuvi,  svíček,  voí^vek. 


Offcnbach  —  Offcnburg.  669 


sedlářského  xboií,  rozličných  chemikálií,  Su- 
mivého  v{na,  margarinu,  kávových  náhražek, 
předeni  zlata  a  stříbra,  písmolijny,  kameno- 
tiskámy,  dflleiité  hndební  nakladatelství  a 
vQbec  vynikající  obchod.  Rozsáhlému  zdej- 
áimu  prámvslu  položili  základ  ke  konci 
XVII.  stol.  francoazátí  vy  stého  válci,  zejména 
tkalci,  éepičkáři,  prýmkáři  a  punčocháři. 
R.  1774  založena  zde  byla  první  továrna  na 
ŠAupavý  tabák;  nyní  jest  jich  tu  přes  450 
a  r.  1895  napoÍ6ítáno  zde  kolem  2000  roz- 
ličných obchod.  závodA.  O.  připomíná  se 
poprvé  v  listinách  r.  970,  od  téch  časfl  se- 
déli  tu  rozliční  rodové,  zejména  od  r.  1486 


et  Chloé,  Le  román  comique^  Les  bavards,  Barhť 
Bleue^  La  grande  duchesse  de  Gerohtein,  La 
permitsion  de  dfx  heures^  La  vie  parisienne, 
Robinton  Crusoé,  Vile  de  Tulípatan,  La  Péri- 
chole,  La  princesse  de  Trébi\onde^  VerťVert, 
La  Ďiva,  Les  Brigandt,  Boule- de-Neige,  Fan* 
tasio,  Les  braconniers,  Púmme  ď  Api^  La  jolie 
parfumeuse^  Madame  VArchiduc^  Voyage  dans 
la  luně,  Le  docteur  Ojt,  La  Marocaine,  Ma- 
dame Favart^  La  fiUt  du  tambour- major,  Belle 
Lurette  a  j.,  z  nichž  většina  provozována  na 
všech  větších  divadlech  evropských.  Na  je- 
vištích českách  (i  venkovských)  dávány  nej- 
častéji:  Orfeus  v  podsvětí.  Krásná  Helena, 
Isenbureové,  po  jejich  meďiatisování  r.  1816  '  Dafnis  a  Chloé,  Velkovévodkvné  z  Gerol- 
O.  přesel  na  Hessy.  Nyní  jest  O.  hlavním  i  steinu.  Princezna  Trebizondská,  Doktor  Ox 
místem  panství  rodiny  Isenburg-Offenbach- 1  a  mn.  j.,  nejnověji  pozflstalá  komická  opera 
Birstein.  Srv.  L.  Schmidt,  Fúlirer  durch  O.  Povídky  Hoffmannovy  (Les  contes  ďHoff- 
u.  teine  Umgebung  (O.,  1891).  I  mann).  Pokusy  O-ovy  na  poli  vyšši  hudební 

Offeabaoh  jacques,    skladatel    franc.  |  dramatiky,  jako  kom.  opera  Barcouf  a  ně- 

Í*  1819  v  Kolíně  n.  R.  —  t  1880  v  Paříži),  mecká  román,  opera  Die  Rhtinnixe  (Vídeň, 
1.  1833  přišel  do  Paříže  a  vzdělával  se  na  1 1864),  neměly  úspěchu.  Srv.  Martinet,  O., 
konservatoři,  kde  Vaslin  vyučoval  jej  ve  hře  I  sa  vie  et  son  oeuvre  (Pař.,  1892). 
na  cello,  načež  vstoupil  do  orchestru  ko-  Offenbánya  [-báňaj  (rum.  Baja^  něm. 
roické  opery.  Po  té  žil  několik  let  v  Německu  i  Offenburg),  hornická  ves  v  sedmihradské  župě 
a  stal  se  pak  hudeb,  ředitelem  při  Théátre- 1  tordánsko-aranyošské,  okr.  Toroczkó,  na  ř. 
Frangais.  Zde  komponoval  svoji  půvabnou  Aranyoši;  961  ob.,  z  nichž  je  732  Rumunů 
Otansoit  de  Fortunio^  ale  pozornost  obecen- '  (1890),  obyvatelé  vedou  obchod  s  dřívím, 
štva  obrátil  na  sebe  teprve  operettami  Les  dřevěným  uhlím,  kůrou  smrkovou  a  jinou 
deux  aveugles  a  Le  Violoneux.  K.  1855  založil '  tříslovinou;  řím.-  a  řecko-katol.  a  řecko- 
divadlo  Bouffes-Parisiens,  kde  se  dodělal  i  vých.  kostel,  tu  a  v  blízkém  okolí  četné  doly 
záhy  znamenitých  úspěchů,  tak  že  musil  na  stříbro,  antimon,  olovo  a  železo,  jež  bý- 
již  po  roce  uchýliti  se  do  většího  divadla  valy  velice  výnosný  a  za  dob  římskj^ch 
v  Passaf^e  Choiseul.  Po  té  podnikl  se  svým  známy,  ale  v  posledním  čase  slávy  jejich 
divadelním  personálem  uměleckou  cestu  po  ubývá.  Za  králů  z  rodu  Anjouského  kvetla 
Francii,  Anglii  a  Německu,  ale  po  r.  1866  tu  bohatá  hornická  osada  Oífenburg,  jejíž 
opustil  řízení  divadla  a  věnoval  se  výhradné  původně  německé  obyvatelstvo  časem  v^boj- 
skladatelství.  Jenom  ještě  v  1.  1873—75  řídil  nému  živlu  rumunsko-maďarskému  na  clobro 
div.  de  la  Gaité  a  r.  1876  podnikl  cestu  do  podlehlo.  Hojné  nálezy  praehistorické  a 
Ameriky.  Ostrovtípné  texty  Meilhaca  a  Hale-   dako-románské. 

who  nejlépe  se  hodily  karikujícímu  talentu  Offenbu^:  1)  O.,  kraj.  město  v  Badensku 
O-ovu  a  zvláště  první  práce  jeho  vynikají  jihových.  od  Štrasburka,  v  úrodném  údolí 
půvabem,  který  jest  vlastní  jen  nejlepiim  řeky  Kinzin^ru,  na  železn.  trati  Heidelberg- 
komickým  operám  francouzským;  jsou  to  Kostnice  a  O.-Singen,  s  9741  ob.  (1895),  za- 
zejména:  Le  Mariage  aux  lantentes^  uvedená  bývajících  se  rolnictvím,  vinařstvím,  průmy- 
Chanson  de  Fortunio,  Monsieur  et  říadame  šlem  a  obchodem  dobytka  a  dříví.  O.  jest  sí- 
Deni%  a  j.  V  operettách  pozdějších,  většinou  ,  dlem  zemského  soudu  (pro  osm  obv.  soudů), 
parodistických,  jako  Orphée  aux  Enfers,  Le  '  má  kostel  katol.  (z  XVllf.  stol.)aevang.,gym- 
/H>fff  des  Soupirs,  La  belle  Heléne  a  j.,  činil  >  nasium,  obchod.,  průmysl,  a  z  mní  hospodář., 
mnohé  ústupky  soudobému  a  pokleslému  vyšší  dívčí  a  méšl  školu,  ústav  pro  učitelky, 
vkusu  pařížského  obecenstva,  tak  že  jeho  ženský  klášter  svychovávacim  ústavem  (v  býv. 
pracím  valně  ubývá  ceny  umělecké.  Hudba  františkánském  klášteře),  sirotčinec,  krásnou 
jeho  nezřídka  bez  ohledu  na  krásu  pachtí  radnici,  starožitné  budovy  soudní,  divadlo  a 
se  jen  po  výraznosti  a  k  tomu  cíli  neštítí  se  pobočku  říš.  banky.  Průmysl  a  obchod  za- 
ani  živlů  nejnižší  hudby  lidové,  jako  kankánu  stupují  továrny  na  hospodář,  stroje,  cemen- 
atp.  Rhythmus  hraje  vždy  vynikající  úlohu  tové  zboží,  sklo  (zejména  mušelinové),  na 
v  operettách  O-ových,  jež  Živostí,  humo-  klobouky,  zboží  stávkové  a  kartáčnické,karto- 
rem,  ba  rozpustilostí  často  překypují.  Vedle  náže,  tabák,  doutníky,  prádelny  na  bavlnu, 
brillantní  a  hlučné  hudby  vyskytují  se  však  len  a  žíně,  tkalcovny  na  bavln,  a  lněné  vý- 
někdy  také  místa  sentimentální  a  něžná,  robky,  bělidlo,  barvírny,  uměl.  zámečnictví, 
Prese  vlečky  svoj«*  vady  a  nedostatky  O.  malba  na  skle,  zpracování  kůže,  strojní  pi- 
stoií  vysoko  nad  svými  epigony  a  náleží  na  vovar,  sladovna,  výroba  šampaňského  vína, 
poli  komické  opery  k  nejsmělejším  vynález-  obchodní  a  uměl.  zahradnictví,  čilý  obchod 
cŮm.  Mimo  operctty  uvedené  dlužno  čito-  zasílatelský,  četně  navštěvované  trhy  na  do- 
vati  ještě:  Tromb^al-Ca^ar,  Le  financier  et  /«  bytek  a  víno.  V  blízkém  Ortenberku  je 
savefier,  Croaue/er  ou  le  dernier  des  paladins/  s\úe\ni  zámek  hrabat  z  Oflfenburka.  O.  zalo- 
La  chatte  metamorphosée  en  femme,    Daphnis   žen  koncem  XII.  stol.  a  býval  říšským  svob. 


660 


Oífensiva  —  Ofir. 


mčstcmjež  připadlo  r.  1802  Badensku.  R.  1632 
dobyli  města  Švédové  a  r.  1689  pobořili  je 
Francouzi.  Dne  24.  září  1707  zvítězili  zde 
Rakušané  nad  vojskem  francouzským.  Srv. 
Walter,  Beitráge  zu  einer  Geschichte  der 
Stadt  O.  (1880). 

2)  O.  VIZ  Offenbánya. 

OfP«iiilva  (z  lat),  útočnost;  offensivní, 
útočný. 

Offérta  V.  Nabídka. 

Offértoriam  (lat),  obětování,  v.  Mše, 
str.  831^. 

Offtoe  (franc.  čti  ofls,  angl.  6fis),  úřad, 
služba,  též  úřední  neb  obchodní  míst- 
nost. 

Offloiál  (lat.  officialis),  vlastně  úředník 
vůbec  (od  lat.  ofjicium,  úřad,  služba),  v  růz- 
ných dobách  a  u  různých  národův  úředník 
určité  hodnosti.  V  právu  cirk.  nazývali  se 
o-y  zástupcové  arci  jáhnů  (v.  t.).  V  zemích 
rakouských  jsou  o-ové  manipulační  úředníci 
nejrůznějších  odborů  státní  i  autonomní 
správy,  jako  při  soudnictvi,  účetnictví,  ber- 
nictvi,  finančnictví  vůbec,  při  tabákové  režii, 
dopravnictví  atd.  Jsou  v  X.,  event.  IX.  hod- 
nostní třídě. 

Offlolálni  (z  lat.),  úřední,  od  úřadu  vyšlý 
n.  vydaný;  na  př.  o.  zpráva,  o.  časopis. 

Omolahiost  v  řízení  trestním  znamená: 
1.  že  stát  musí  míti  vlastní  své  orgány,  jimžto 
se  ukládá,  aby  sami  od  sebe,  z  povin- 
nosti úřadu  svého  (ejc  offlcio)^  Činy  trestné 
stíhali  a  dávali  počin  k  zavedení  řízení  trest- 
ního. Takovým  orgánem  jest  v  řízení  upra- 
veném podle  zásady  vyšetřovací  neboli  in- 
kvisiční  sám  soud  trestní,  kdežto  v  řízení, 
v  němž  došla  platnosti  zásada  obžalovací 
neboli  akkusační,  úkol  tento  vykonává  orgán 
zvláštní,  t.  zv.  státní  zastupitelství  (v.  t)- 
Zásada  o -i  rozšiřuje  se  však  2.  i  na  sám 
průběh  řízení  tr.  znamenajíc  tu,  že  orgánům 
úředním  činným  v  řízení  tr.  (soudu  tr.  a 
státnímu  zastupitelstvu)  ukládá  se  povinnost, 
aby  sami  od  sebe  snažili  se  všecko  při- 
vésti k  platnosti,  na  čem  závisí  spravedlivé 
rozhodnutí,  nechat  jsou  to  okolnosti,  svědčící 
ku  prospěchu  obviněného  či  v  jeho  nepro- 
spěch, a  nechat  strany  se  jich  dovolávaly  či 
nedovolávaly.  V  obojím  směru  tato  zásada  jest 
úplně  oprávněna.  Z  povinnosti  státu,  zabez- 
pečiti ochranu  řádu  právnímu,  plyne  i  jeho 
povinnost  pečovati  o  to,  aby  co  možná  žádný 
čin  trestný  nezůstal  bez  potrestání.  Proto 
nelze  prostě  spoléhati  na  to,  že  snad  osoby 
soukromé  z  vlastního  podnětu  po  činu  trest- 
ném budou  pátrati  a  vinníka  stíhati,  aniž  če- 
kati, až  snad  ten,  komu  činem  trestném  bylo 
ublíženo,  bude  domáhati  se  jeho  ocisouzeni 
a  potrestání.  Rovněž  však  i  v  řízení  tr.  již 
zavedeném  o.  jest  nezbytnou ;  nebot  jen  tak 
poskytnuta  jest  záruka,  že  sice  každý  vin- 
ník,  ale  jen  skutečný  vinník  bude  odsouzen 
a  že  také  trest  jemu  přisouzený  bude  při- 
měřený jeho  vině  a  zákonu.  -rch, 

OfAolna  (lat),  dílna,  závod,  zvi.  knihti- 
skárna, lékárna  a  pod.  V  panských  domech 
čeledník. 


Olftoinálni  nazývaií  se  takové  plodiny, 
kterých  se  užívá  jako  léčiv  a  které  mají  bÝti 
v  zásobě  v  lékárnách  (lat.  offidna)^  zvláště 
pak  zovou  se  tak  rostliny,  které  obsahují 
součástky  léčivé,  pročež  se  naznačují  při- 
datkem  officinalis, 

Offtolbsiii,  nepřímý  projev  vlády  (úřada\ 
na  rozdíl  od  officiálního. 

Offtoir,  voj.,  v.  Důstojník. 

Offloiiim  (lat),  povinnost,  služba, 
úřad,  jmenovitě  úřad  církevní;  srv.  Bene- 
ficium  a  Obročí. 

Off  Jlide  [ofsajd],  angl.,  doslovně:  stra- 
nou, mimo  hru.  Při  hře  kopané  hráč,  sto- 
jící v  poli  tak  daleko  v  předu,  že  není  ku 
hraní  oprávněn. 

Oíikalolt  jest  krystallický  vápenec  pra- 
horních  vrstev,  ienž  obsahuje  vtroušená  srna 
forsteritu  neb  olivínu  chudého  železem,  pře- 
měněná ve  hmotu  hadcovitou ;  bývá  tedy  o. 
bílý  a  zeleně  pruhován.  Pruhy  tyto,  slolené 
z  hadcovitých  pseudomorfos  po  olivínu,  pro 
sitkovitou  strukturu  hadce  byly  mylně  po- 
kládány za  zbytky  organické,  foraminiíerám 
příbuzné,  a  popsány  pode  jmény  Eo\oon  ca* 
nadense,  E,  bohemicum  atd.  Fr,  Sl^k, 

Oflolatri«  (řec),  uctívání  hadův. 

Oflr,  daleká  země,  bohatá  zlatem  i  vzác- 
nými jižními  plodinami.  V  národopise  bibli- 
ckém (Gen.  10),  který  pochází  ze  VIL  stol. 
př.  Kr.  a  patrně  jest  původu  foinického,  jme- 
nuje se  O.  mezi  syny  joktanovými  mezi  ze- 
měmi Sebou  a  Chavilou,  což  ukazuje  na  jiho- 
východní Arábii.  Přímé  styky  Foiničanův  a 
Isráélitův  s  O-em,  podnícené  důležitostmi 
obchodními,  byly  však  mnohem  starší.  Šalo- 
moun spřátelen  jsa  se  sidonským  králem 
v  Tyru  Hirámem  I.  účastnil  se  těchto  sty- 
kův,  zejména  výprav  do  O -a,  Z  edomského 
E^jongebera  vypraveny  isráélské  a  foinické 
lodi  do  O -a,  osazené  plavci  íoinickými  a  li- 
dem isráélským,  odkudž  vrátily  se  po  třech 
letech  a  přivezly  420  centnéřů  zlata,  draho- 
kamy, slonovinu,  opice,  pávy,  vzácnostmi 
ofirskými  vyzdoboval  pak  Šalomoun  chrám 
jerusalemský.  Z  této  zprávy  vidno,  že  byla 
O.  země  daleká,  nebot  locfi  ku  plavbě  do 
O-u  určené  byly  tak  zvané  >lodi  do  Tar* 
šiš«,  tudíž  lodi  podobné  těm,  na  nichž 
plavili  se  Foiničané  do  daleké  Hispanie; 
byla  k  jihu  položena,  nebot  plodiny  její  jsou 
plodiny  Přední  Indie,  fiŽní  Arábie  a  Vých. 
Afriky,  a  kvetla  obchodem.  O  sto  let  později 
chtěl  obnoviti  samostatně  plavby  ofirské 
judsky  král  Josafat,  ale  loď  ztroskotala  se 
v  přístavu  před  vyplutím.  Od  té  doby  O. 
upadl  v  zapomenuti  a  teprve,  když  za  no- 
vých dob  vznikla  exégése  biblická,  snažili 
se  učenci  určiti  polohu  O-a  a  to  mnohdy 
způsobem  přepodivným.  Jakkoli  národopis 
biblický  klade  O.  výslovně  do  Arábie,  hledán 
O.  v  Přední  Indii  (Bochart,  Geographia  sacra, 
IL,  137—142),  srovnáván  s  krajinou  Abhírou 
při  ústí  indském  (Lassen,  Indische  Alter- 
thumskunde,  l\  538;  Bumell,  Indián  Anti- 
quary,  1.,  320;  Lefmann,  Gesch.  d.  alt  In- 
diens,  2),  kladen  do  Malabaru  (Rcnan,  Hist. 


Ofit  —  Ofité.  661 


du  peuple  ďlsračl,  II.,  119  si.),  na  Malakku 
(Beer,  Historische  Fragen,  112  si.),  na  Su- 
matru (Thenius,  Die  Búcher  der  Kdnige^ 
164).  Bezpečnéji  vedli  si  badatelé,  kteří  hle- 
dali O.  v  jižní  Arábii  (Fr.  Delitzsch,  Wo  lag 
das  Paradies,  99;  Górgens,  Theologische  Stu- 
dien  und  Kritiken,  1878,  458—475;  Soetbeer, 
Das  Goldland  Ophir,  Berlin,  1880).  Určitý 
smér  k  rozřešení  záhady  podalo  studium 
klínopisné,  kterým  zjištěno,  ie  1.  země  kol 
Perského  ziálivu,  na  cíamské  i  arabské  straně, 
pQvodně  zvány  byly  Apir,  coi  se  zevrubně 


do  nebes)  a  tvoří  s  Otcem,  Synem  a  Duchem 
sv.  pravou  církev.  Sofia  Achám oth  spustila 
se  v  nepohyblivé  vody,  chtějíc  sobě  utvořiti 
samostatný  svět,  učinila  je  pohyblivými,  pa- 
dala hlouběji  a  hlouběji  a  kolem  ní  utvořilo 
se  tělo.  Aby  na  dobro  nezapadla,  vyšinula 
se  s  velikým  namáháním  nahoru  a  učinila 
ze  svého  těla  nebesa,  která  proto  mají  po- 
dobu těla  vodovitého.  Ve  své  odcizcnosti 
v  chaosu  Achamoth  dala  pAvod  zlé  bytosti 
Jaldabaothovi  (synu  chaosu),  Bohu  to  židfl, 
který  však  měl  nádech  světla  a  neporuše- 


shoduje  s  hebrejským  ^^C^í<.  Říše  Apirská  í  nosti.  Tento,  chtěje  býti  proti  matce  samo- 
kvetla  v  Elamu  mezi  r.  ±  1200  až  4^  800  statným,  zplodil  sobě  syna,  tento  druhého, 
př.  Kr.  a  obyvatelé  Elamu  nazývali  se  ve  I  až  jich  bylo  šest,  kteří  s  ním  tvořili  Hebdo- 
svém  jazyku  Hapirtip,  Apirští,  až  do  dob '  madu  (7  knížat  planet).  Synové  svářili  se 
perských;  2.  Apir  byl  střediskem  rozsáhlých  I  $  Jaldabaothem  o  panství,  z  čehož  upadl  tento 
stykAv  obchodních  do  Arábie,  Indie  i  Afnky,  I  v  zármutek  a  patřil  na  nejhlubší  bahno 
jež  prostředkovány  byly  hlavně  z  ostrova !  hmoty,  z  čehož  povstil  syn  Nús,  maje  po- 
Dilmuna,  později  z  nynějších  ostrovů  Bahrein- 1  stavu  hada.  Šest  oněch  andělflv  učinilo  dle 
ských,  z  Apolo^u,  Gerrhy  a  Téredona,  ve  vnuknutí  Achamothina  člověka,  který  pouze 
středověku  z  Kiše  a  Ormuza.  Loď,  která  se  .  lezl,  přivedli  ho  k  otci,  jenž  dle  vnuknutí  Sofie 
z  E^jongebera  plavila  do  O-a,  potřebovala '  Achamothy  vdechl  mu  jiskru  života  a  byl 
snadno  tři  roky,  počitá-li  se  veliké  zdržení  •  tak  o  svou  sílu  oloupen.  Jaldabaoth  chtěl 
příčinou  monsúnAv  a  obtíže,  s  povahou  člověka  opět  oloupiti,  učinil  jemu  z  něho 
tchdejšítržbysouvislé.  PrvýbylGlaser(Skizzel  ženu,  které  však  Achan^oth  silu  čili  světlo 
zur  Geogr.  u.  Gesch.  von  Arabien,  )].,  353, !  odftala.  Ostatní  andělé  přišli  k  ní  a  zplodili 
368),  který  poukázal  na  totožnost  O-a  s  Api-  s  ní  syny,  které  též  anděly  nazvali.  Acha- 
rem,  načež  Hommel  (posléze  Die  biblische  moth,  chtčjíc  lidi  vysvoboditi  z  moci  andě- 
Urgeschichte,  passim)  myšlenku  tu  všestranně  lAv  a  jaldabaotha,  získala  hada  Núsa  a  po- 
prokázal.  Po  příkladě  Mauchově  (Petermanns  hnula  je,  že  přestoupili  zákov  JaldabaothAv 
Geogr.  Mitth.,  1872,  121  si.)  Glaser  nejnověji  a  požívali  ovoce  se  stromu  zakázaného;  tu 
snažil  se  sice  prvotní  výklad  svAj  nahraditi  poznali  vznešenou  sílu  a  odpadli  od  těch, 
dohadem,  Že  jsou  O-em  jihoafrické  země  kteříž  je  učinili.  Jaldabaoth  vyhnal  Adama  a 
(Zímbabve,  kraj  Masonův  atd.),  kdež  shledá-  Evu  z  ráje,  a  Achamoth  odňala  jim  světlo, 
vají  se  rozsáhlé  zbytky  starověké  kultury,  aby  na  toto  zlořečení  nepadlo.  I  had  byl 
s  arabskou  Sabou  úzce  souvislé  (srv.  Gla- 1  svržen  na  zemi,  zplodil  na  ní  šest  synAv  a 
ser.  Pant  und  die  súdarab.  Reiche,  19  si.),  tvoří  s  nimi  sedm  světových  zloducha  (dae- 
ale  vývody  jeho  nedocházejí  v  této  příčině  |  monA),  kteří  jsou  nepřátelští  proti  lidem, 
uznáni.  jPSk.       Adam  a  Eva  obdrželi  místo  bývalých  jaksi 

Ofit,  jednak  staré  synonymum  pro  hadec,  duchovních  těl  těla  tmavá  a  hrubá  a  jim  po- 
jednak  název,  jehož  užívají  geologové  tran-  dobné  duše.  Achamoth  navrátila  jim  světlo, 
couzšti  pro  diabasy  stáří  druhohorního,  vy-  kterým  poznali,  že  jsou  nazí,  smrtelní  a  na 
skytujíci  se  hlavně  v  Pyrenejích.  čas  těly  oblečeni.  Sotva  Eva  porodila  Kaina, 

Oílté  (Nachašané,  Hadovci,  od  řec.  svedl  jej  had  se  svými  syny,  že  zabil  Ábela 
S<fig,  hebr.  nachaš,  had),  gnostická  sekta,  a  stal  se  pAvodcem  závisti  a  smrti.  PAsobe- 
kterou  v  II.  stol.  založil  jakýsi  Eufratés,  ním  Achamothiným  narodil  se  Seth.  Poně- 
jenž  od  Apollónia  z  Tyany  v  magii  byl  vy-  vadž  lidé  Jaldabaothovi  se  neklaněli,  shladil 
učen  a  těšil  se  přízni  císaře  Trajana  a  Ha-  je  potopou,  ale  Achamoth  zachovala  Noema. 
driána.  Podklad  jejich  učení  byla  egyptská  jaldabaoth  vyvolil  si  Abrahama  a  národ  ži- 
pocta  zvířat,  smíšená  s  některými  živly  kře-  dovský  a  posílal  k  němu  proroky,  skrze  něž 
sfanskými  a  zbudovaná  na  základě  výpravo-  však  mluvila  Achamoth  mnoho  o  prvním 
váni   v  1.  kn.   Mojž.,  kap.  1—3.   Prabytost   Člověku  a  horním  Kristu  a  připravovala  lid- 


O-tA  jest  Bythos,  který  se  nazývá  též  prv- 


stvo  na  přichdd  jeho.   PAsobenim  Achamo- 


ním  člověkem  a  jest  nekonečné  svétlo ;  z  něho   thiným  učinil  Jaldabaoth,  že  dva  lidé  se  na- 


pH< 

rodí  se  Duch  sv..  který  se  nazývá  první  že-  ohlašovala  Janem  a  připravovala  Ježíše,  aby 

Dou  nebo   nebeskou  moudrostí.    Dole  pod  byl  hodnou  nádobou  jeho.  Kristus  sestoupil 

nimi  byly  oddělené  živly:  voda,  tma,  hloubka  Hebdomadou,  kde  všechno  světlo  na  sebe 

a  chaos  (směs).  S  Duchem  sv.  spojili  se  pro  potáhl  a  tak  sílu  jejích  obyvatelA  zničil,  a 

jeho  krásu  Bythos  a  Ennoja  a  zplodili  s  ním  spojil  se  při  křtu  na  Jordáně  s  Ježíšem,  který 

dvojí  bytost:   mužského  dokonalého   nebe-  potom  hlásal  neznámého  Boha  a  konal  zá- 

skéDO  Krista  a  ženskou  nedokonalou  Sofii  zraky.   Za  to  dal  jej  Jaldabaoth  od   židAv 

Achamoth  neb  Pruneikos  (zprznénou>  Kri-  ukřižovati.   Na  počátku  utrpení  opustili  ho 

stus  vznesl  se  do  plerómata  (plnosti,  t  j.  Kristus  a  Achamoth  a   vrátili   se   do   říše 


662 


Ofitícká  struktura  —  Ofthalmitts. 


sTČtIa:  Ježíše  však  vzkřísili  a  odéli  aetheri- 
ckÝm  télem,  pročež  ho  ačenníci  nepoznali. 
Uděliv  některým  chápavějším  učen  nik  Am  do- 
konalejší  známost  nebeských  pravd,  vstoupil 
na  nebesa  a  sedí  na  pravici  Jaldabaotha,  který 
toho  nepozoruje.  Zde  táhne  k  sobě  duŠe, 
které  v  něho  uvěřily  a  tím  se  očistily.  Jak- 
mile všechno,  co  jest  pneumatické  (duchovní), 
z  říše  Jaldabaothovy  bude  přitaženo  a  všechno 
světlo  v  plerómatu  shromážděno,  pak  Jest 
vykoupeni  dokonáno.  Bytosti  hy]ické(hmotné) 
budou  s  jaldabaothem  uvrženy  do  propasti 
chaosu.  O.  dělili  se  na  sekty:  někteří  ctili 
v  hadu  1.  kn.  Mojž.  Achamoth,  a  odtud  po- 
chází jméno  celého  bludařství:  o.  (Hadovci). 
Sethiáné  měli  Setha  za  hlavu  a  pflvodce 
pneumatiku  (duchovních)  přijímajíce  tři  prin- 
cipy, z  nichž  povstali  lidé  hyličtí  (hmotni), 
psychičtí  (duševní)  a  pneumatičtí  (duchovní), 
a  věříce,  že  v  Ježíši  opět  zjevil  se  Seth. 
Kainité  ctili  za  svůj  vzor  Kaina,  Cháma,  So- 
domské a  vfibec  všechny  osoby  prokleté 
v  Písmě  sv.,  nejvíce  Jidáše  Iškariotského. 
Někteří  O.  žili  askéticky,  jiní  v  úplné  nevá- 
sanosti  páchajíce  beze  studu  všechny  haneb- 
nosti. Trvali  staletí;  ještě  r.  530  císař  Justi- 
nián  I.  vydal  proti  nim  přísné  edikty.  Srv. 
Všeob.  cirk.  dějepis  od  dra  Kryšt^fka,  1., 
212—215.  Dr.  Kt\ 

Ofltloká  stmktura  (též  intersertálni 
nebo  diabasově  zrnitá)  jest  význačná  pro 
mnohé  diabasy,  melafyry  a  zrnité  čediče  (do- 
lerity).  Proti  obvyklému  pořadu  vyloučení 
u  vyvřelin  (1.  silikáty  zbarvené,  2.  živce, 
3.  křemen)  zde  jsou  živce  vyvinuty  dříve 
než  augit  a  mají  tvar  podlouhlý,  lištnovitý, 
v  mezerách  mezi  nimi  pak  později  vykry- 
stalloval  augit.  Fr.  Sl-k, 

6Qord  v.  Akreyri. 

Ofka  v.  Eufemia. 

OTlana^n  [oílčnegen]  James  Rode- 
rick,  spisovatel  irský  (*  1814  ve  Fermoyi, 
hrabství  Cork).  Stal  se  advokátem  (1838) 
a  státním  návladním  v  Corku  (1846).  V  letech 
1845—1852  redigov.  >Irish  National  Maga- 
zíne*. Napsal:  Impressions  at  home  andabroad 
(1837,  2.SV.);  Historical  and  picturesque  guide 
to  the  Blackwater  in  Munster  (1844);  The 
history  of  Dundalk  (1861,  s  D'Altonem);  Bar 
lífe  o^  0'Connell  (1866);  román  Bryan  O^Re- 
gan  (t.  r.);  hlavní  své  dílo  The  lives  of  the 
Lord  Chancellors  and  Keepers  of  the  Great 
Seal  of  Ireland  (1870,  2  sv.);  The  Irish  bar 
(1878);  upomínky  The  Munster circuit  (1879); 
Anna's,  anecdotes^  traits  and  traditions  of  the 
Irish  Parliaments  1772^1880  (1893). 

Oflenda,  Hoflanda,  víska  v  Čechách, 
hejtm.  Vys.  Mýto,  okr.  Skuteč,  fara  a  pš. 
Ranná;  11  d.,  62  ob.  č.  (1890). 

O.  F.  U.  aneb  O.  F.  Mu  11.,  zkratek  příro- 
dověd, za  Otto  Frederik  Múller  (v.  Múl- 
ler  6). 

Oftalmius  Vít  z  Oskořína,  právník 
český  (*  1550  ve  Strakonicích  —  f  bezpo- 
chyby v  době  moru  1597—98).  Studoval  na 
několika  zahraničných  akademiích  a  nabyl 
roku  1575  na  universitě  vídeňské  hodnosti 


bakalářské.    R.  1576  přijat  za  člena  pražské 
fílos.   fakulty    a  jmenován    správcem    škoW 
u  sv.  Jiljí  na  Starém  městě  pražském,  načeSl 
spravoval  ještě  některé  jiné  školy  pražské 
i  venkovské.    Oženiv  se  r.  1579,  vzdal   se 
úřadu  učitelského  a  usadil  se  jako  m^štan 
na  Novém   městě   pražském,    kdež  zastával 
rozličné  úřady.  Bytt  písařem  při  úřadě  desátí- 
panském  (1583),  syndikem  při  radě  městské, 
obecním  starším,  konšelem,  rychtářem  (1590) 
a  posléze  i  primasem  (1594)  novoméstskýnEi. 
R.  1591  nadán  od  cis.  Rudolfa  11.  hodnosti 
erbovní,  aby  se  psáti  mohl  z  Oskořína.    O. 
náležel  k  největším  znalcům  městského  i  zem- 
ského českého  práva  své  doby.  R.  1585  vy- 
dal  v  Praze   u  Dan.  Adama  z  Veleslavína 
důležitý  právnický  spis  Processus  juris  munici^ 
palis  Pragensis  per  inclytum  Bohemiat  regnutm 
hoc  tempore  usitatu%  et  cum  jure  provinciali 
ac  civili  Romano  ....  coUatus.  Spis  svůj  roz- 
dělil   O.   na   dvě   části:    v   první   srovnává 
městský  řád  a  městské  právo  pražské  s  čes- 
kým právem  a  zřízením  zemským  a  pravena 
obecným    (římským),    v   části    druhé   jedná 
o  právě  trestním.  Dílo  O-iovo  vyšlo  po  druhé 
r.  1608  v  Jeně.  Jiří  Bydžovský  přeložil  je  do 
češtiny.  Český  překlad  vydal  Jirečck  v  Codex 
iuris  Bohemici. 

Oftedal  Lars,  politik  a  theolog  norský 
(♦  1838  ve  Stavangeru).  Studoval  v  Chrislia- 
nii  theologii  a  pobývaje  na  různých  místech 
Norska  a  Anglie  jako  kočovný  kazatel  usa- 
dil se  posléze  r.  1880  ve  Stavangeru,  kde 
stal  se  r.  1885  proboštem.  Súčastnil  se  i  ži- 
vota politického  a  byl  vůdcem  církevně  de- 
mokratické strany  záp.  Norska.  V  1.  1883— S6 
byl  zástupcem  svého  rodného  města  na  stor* 
thingu,  kdež  zasedal  v  opposici  proti  míni« 
sterstvům  Stangovým  a  Selmerovým.  Ač- 
koliv po  r.  1885  O.  nebyl  již  zvolen,  přece 
jeho  strana  zvaná  »Oftedáler«  velmi  zmo- 
hutněla,  tak  že  O.  zvolen  byl  na  novo  v  le- 
tech 1889-1891  do  sněmovny,  kdež  přimkl 
se  k  ministerstvu  Sverdrupovu.  Dne  1.  listop, 
1891  po  skončené  bohoslužbě  O.  oznámil 
své  obci,  že  dopustil  se  nemravného  činu,  a 
složil  svůj  mandát;  ačkoli  byl  zvolen  na  novo 
r.  1892—94,  neobjevil  se  jiŽ  ve  sněmovně  a 
žil  v  ústraní,  leda  že  vystupoval  jako  mravo- 
kárný  kazatel  a  byl  redaktorem  rozšířeného 
listu  >Stavanger  Aftonblad*.  Před  tím,  od 
r.  1887,  redigoval  také  mírné  liberální  list 
>Vestlandsposten«  a  byl  horlivě  činný  při 
různých  dobročinných  a  íilanthropickýdi 
podnicích.  Povznášející  a  mravokárné  jeho 
spisy  jsou  velmi  rozšířeny  po  Norsku. 

von  Ofterdins^en  v.  Heinrich  16). 

Ofthalmiatri«  (z  řec),  léčení  nemocí 
očních. 

Ofthalmioa  (z  řec),  v  lékařství,  oční, 
na  př.  arteria  o.,  tepna  oční;  avšak  o  sobČ 
znamená  o.  také  léky  o  čni  (totiž  reme* 
dia  o.). 

Ofihalmia  (z  řec),  zánět  oka,  jméno* 
vité  částí  s  předu  patrných. 

Ofthalmltls  (z  řec.),'zánět  oka,  zvláště 
vnitřních  jeho  částí. 


Ofthalmologie  —  Ogam.  663 

Oíth*lmolo^«  (z  řec.)  je  nauka  o  lé-ije  kolmá  k  ose  dalekohledu,  lze  je  stočiti 
kařstvi  očním.  Empirické  léčení  nemocí  o  úhel,  který  lze  na  0*1  stupně  přesně  ode- 
oka,  jmenovitě  chorob  na  pohled  snadno  čísti  na  děleném  kotouči.  Když  měříme  kři- 
patrných,  shledáváme  jii  u  kolébky  lékař-  vost  rohovky,  postavíme  o.  do  středu  mezi 
sk]^ch  snah  vůbec.  Po  celý  starý  a  střední  obě  lampy  a  namíříme  osou  dalekohledu 
VČK  toto  léčeni  nevymanilo  se  z  počátků  |  kolmo  ku  přímce,  spojující  oba  světelné 
naprosto  pokusných  a  hlubší  poznání  slo-  i  zdroje.  V  tomto  směru  pak  umístíme  oko. 
Žení  oka,  jeho  úkonflv  i  chorob  zůstávalo  I  jež  má  býti  měřeno,  za  stínítkem  opatřeným 
neznámo.  Bylof  zvláště  ve  středním  věku  \  otvorem  kruhovým.  Ve  sférické  ploše  ro- 
léčenf  nemocí  očních  ponecháváno  nevzdč-  i  hovky  zrcadli  se  obě  lampy  jako  dva  světlé 
laným  a  většinou  nesvědomitým  dobrodru- 1  body ;  pozorujeme-li  je  o-em,  jehož  desky 
hům,  kteří  připravovali  masti  na  oči,  vy- '  skleněné  postaveny  jsou  kolmo  na  osu,  vi- 
pichovali  zákaly  a  ničívali  tím  celé  oko.  Lé-  díme  pouze  dva  tyto  světlé  body;  jakmile 
Karové  učení  sice  vykládali  ve  svých  spisech  '  se  všalc  desky  každá  jiným  směrem  k  ose 
theoreticky  a  skoro  veskrze  libovolně  pů- 1  dalekohledu  nakloní,  vzniknou  dva  dvojité 
vod  rozmanitých  zánětův  i  některých  jiných  obrazy,  jejichž  vzdálenost  záleží  na  úhlu, 
nemoci  očních  a  nejvýše  předpisovali  ně-  který  desky  svírají  s  osou  dalekohledu.  Úhel 
které  vody  pálené  nebo  masti,  praktickým  tento  mění  se  tak  dlouho,  až  oba  dvojité 
lékařstvím  očním  však  se  nezabývali.  Teprve  obrazy  svými  konci  se  dotýkají;  potom  se 
když  po  XVI.  stol.  operativní  lékařství  sta-  j  úhel  ten  změří  a  z  něho  vypočte  vzdálenost 
velo  se  na  základ  anatomický,  počíná  se  obrazův  obou  zdrojů  světelných  čili  veličina  O. 
i  pro  O-ii  období,  kdy  nemocem  očním  po-  Coccius  sestrojil  o.  s  destičkou  dvojlom- 
Čali  věnovati  větší  pozornost  také  vzdělaní  ného  vápence,  kterým  vznikaly  dvojité  obrazy; 
lékaři  a  chirurgové.  Tak  činili  zejména  aby  je  přivedl  do  vzájemného  styku  s  jejich 
v  XVIII.  stol.  Maitre  Jean  ve  Francii  se  konci,  zařídil  oba  světelné  zdroje  tak,  že  se 
stránkv  operativní  a  v  Nizozemí  Boerhaave  podél  dělené  škály  pohybovaly. 
se  stránky  spíše  methodolo^ické,  tak  že  po-,  Thomas  Rcid  (1893)  nahradil  desky  o-u 
sléze  8  poč.  XIX.  stol.  o.  stala  se  integru- 1  Helmholtzova  hranolem  dvojlomým. 
jící  součástí  věd  lékařských  a  zároveň  do- 1  O-em  nazývá  se  též  přístroj,  který  k  rych- 
stalo  se  jí  také  obligátního  zastoupeni  na  \  lemu  měřeni  astigmatismu  sestrojil  £.  Taval. 
fakultách  lékařských.  Tak  zejména  v  Praze  Podrobnosti  viz  H.  v.  Helmholtz,  Handbuch 
ustanoven  byl  prof  Jiří  Procnaska  také  za  d.  physiologischen  Optik  (Hamb.  a  Lip., 
profcssora  očního  lékařství,  po  něm  pak  tu    1896).  nvk. 

působili  zvláště  Arit  i  Hasner  a  vedle  nich  Ofthalmoskop  (z  řec.)  jest  přístroj  k  po- 
zemský oční  lékař  Ryba;  zakladatelem  české  zorování  vnitřku  oka.  Sítnice  oka  pozorova- 
ofthalmologické  školy  je  prof.  Schóbl.  Ve  ného  osvětluje  se  lampou,  iejíž  paprsky  od- 
Vidni.  kamž  byl  Prochaska  r.  1791  povolán,  rážejí  se  obyčejně  od  zrcacfia  do  oka  pozo- 
vynikli  v  O-ii  zejména  professoři  J.  Beer,  rovaného,  odkud  také  o.  nazýván  oČním 
Rosas,  Arit,  Stellwag  a  E.  Jager.  (Srv.  Lé-  zrcadlem  (Augenspiegel),  Světelný  zdroj  na- 
kařst  ví,  str.  830).  lézá  se  stranou,  paprsky  odrážejí  se  od  zrcadla 

Oftludmometr  (z  řec.)  jest  přístroj,  ktc-  do  oka  pozorovaného.  Pozorovatel  dívá  se 
rým  se  měří  zakřivení  rohovky  a  obou  ploch  přímo  na  osvětlenou  sítnici  otvorem  učině- 
čočky  zrakové  a  jehož  po  případě  lze  užiti  ným  v  zrcadle.  Helmholtzův  o.  (18521  skládá 
i  k  stanovení  poloměru  křivosti  jinoch  ploch  se  ze  tří  nasebe  položených  průhledných  desek 
ircadlících.  Známe-li  velikost  předmětu  (P)  skleněných,  které  dostatečně  zrcadlí,  a  z  ně- 
i  obrazu  (O)  vznikajícího  zrcadlem  sférickým, ,  kolika  čoček  dutých,  které  usnadňují  akkomo- 
jakož  i  vzdálenost  předmětu  od  plochy  zrcad-  dači  oka  pozorovatelova.  Zrcadlícím  deskám 
lící  (A)t  můžeme  vypočísti  poloměr  křivosti '  průhledným  dává  Helmholtz  přednost  před 
zrcadla  vypuklého  dle  jednoduchého  vztahu:   zrcadly  s  amalgamem,  nebof  tyto  oko  pozo- 

2A0  rované  příliš  oslepují  a  namáhají.  O.  s  pro- 

^  "^  P—20'  vrtaným   dutým   zrcadlem   sestrojil    Ruete 

O-cm  měří  se  vzdálenost  O,  ve  skutečnosti  (v  Gotinkách  r.  1852),  s  rovinným  zrcadlem 
vzdálenost  obrazů  dvou  rozžatých  lamp,  po-  Coccius  (v  Lipsku' 1853),  s  provrtaném 
sUvených  ve  vzájemné  vzdálenosti  P,  Veli-  zrcadlem  konvexním  Zehender  (1854).  Re- 
čína  O  jest  tama  sebou  při  plochách  silně^rakční  o-y  sestrojili  Loring-Wads- 
zakřivcných  malá  a  nelze  ji  měřiti  daleko-  worth,  Cohn,  Wecker,  Knapp,  Landolt 
hledem,  opatřeným  mikroskopickou  škálou  a  jim.  Nachet  sestavil  o.  binokulární,  kte- 
při  okuláru.  poněvadž  měřené  oko  není  do-  :  rí™  vzniká  obrázek  stereoskopický;  tím  jest 
statečně  klidné.  Helmholtz,  aby  odstranil  důmvsln^  přístroj  tento  velmi  důležit  v  očním 
tuto  vadu,  sestrojil  zvláštní  o.,  který  se  po-   lékařství.  «      >i  t_  ^  u   j  » 

doba  dalekohledu,  konstruovanému  však  pro  Offadtii,  kranna  v  Somálsku  ve  východní 
malé  vzdálenosti.  Před  objektivem  daleko-  Africe,  na  horním  Vebi,  náležející  k  nejúrod- 
hlcdu  je  čtyřhraná  skřínka,  v  níž  jsou  dvě  nějším  částem  celého  poloostrova, 
desky  skleněné,  stejné  silné,  zaujímající  každá  Ogam  (později  ogham,  středoirsky  ogom, 
polovici  zorného  pole.  Desky  tyto  lze  otá-  ogum),  irské  jméno  písma  nápisů,  jež  se 
ccti,  každou  současně  v  opačném  směru,  vyškytají  ve  Walesu  od  IV.  stol.  po  IX., 
tak  ie  z  původoí  polohy,  kde  rovina  jejich  v  Irsku   o   něco  déle   a  jednotlivě   téŽ  ve 


664 


Ogarev| —  Oginski. 


Skotsku.  Abeceda  měla  20  písmen,  slula 
bethluiseiion  dle  dvou  prvých  písmen  a 
odpovídala  skoro  úplné  latinské.  Písmena, 
přizpůsobená  materiálu  (kameni,  dřevu),  do 
něhož  ryta,  jsou  čárky,  kolmo  nebo  šikmo 
postavené  k  význačné  čáře.  Stoji  buď  nad  ni 
nebo  pod  ní,  nebo  ji  protínají.  Památky  oga- 
mové  jsou  křesťanské  nápisy  náhrobní;  vedle 
keltského  znění  stává  překlad  latinský.  Staro- 
bylé tvary  keltské  mají  důležitost  jazyko- 
zpytnou.  Viz  Keltské  jazyky.  Srv.  0'Curry, 
Lectures  on  the  manuscript  materials  of  an- 
cient  Irish  history  (Dubl.,  1861) ;  Rhys,  Lectu- 
res on  Welsh  philology  (2.  vyd.,  Lond.,  1879); 
Ferguson,  Ogham-inscriptions  in  Ireland, 
Wales  and  Scotland  (Edinb.,  1887). 

Os^arev  (OrapeB^)  Nikolaj  Platonovič, 
básník  ruský  (*  1813  —  f  1877),  pocházeje 
z  velmi  bohaté  šlechtické  rodiny  nabyl  skvě- 
lého vychování  domácího  a  navštěvoval  též 
universitu  moskevskou.  Již  tehdy  přilnul 
těsně  k  Hercenovi  a  přátelství  to  potrvalo 
celý  život,  jenž  jinak  O-u  přinesl  mnoho 
trpkých  zklamání  a  hořkosti,  vyplývajících 
hlavně  z  nešťastného  jeho  sňatku  s  M.  L. 
Miloslavskou.  Pozbyv  s  ženou  ohromného 
majetku,  opustil  r.  1856  Rusko,  přimkl  se 
ke  kroužku  Hercenovu  a  stanul  v  čele  emi- 

§race  ruské.  Tou  dobou  dostalo  se  mu  dě- 
ictvím  nového  ohromného  bohatství  a  prvním 
činem  0-a,bylo,  že  osvobodil  své  sedláky 
za  velmi  výhodných  podmínek,  ale  obět  s  jeho 
strany  vykořistěna  byla  různými  živly  na 
újmu  lidu  selského.  Hercen  mnohé  kroky 
činil  k  radě  O-a,  jenž  často  unášen  byl  theo- 
riemi  velmi  výstředními,  jakož  vůbec  O  do- 
vedl každého  okouzliti  svojí  skromností  a 
vírou  ve  zdar  revolučního  svého  poslání.  Ke 
konci  života  O.  upadl  v  bídu  a  žil  z  pense, 
již  mu  vyplácel  Hercen  a  pak  jeho  rodina. 
Hlavní  význam  jeho  revoluční  činnosti  spo- 
číval v  osobním  vlivu  na  přátele,  kteří  bez- 
děčně unášeni  byli  »ogarevským  kultemc. 
Tiskem  vydal  málo.  Přes  to  neveliká  knížka 
básní  (Moskva,  1856,  1859,  1863  a  Londýn, 
1858),  jež  po  něm  zůstala,  pojišťuje  mu  čestné 
místo  v  rus.  literatuře  jako  básníku  čistě 
reflexivnímu,  vládnoucímu  hudebním  veršem. 
Srv.  Hercen,  Byloje  i  dumy;  T.  Passek,  li 
daljnych  lét.  Tučkova-Ogareva,  Vospomina- 
nija  (>Rus.  Slarina*,  1890). 

Offden,  hl.  m.  hrab^  Weber  v  sev.-amer. 
státě  Utah,  nedaleko  vých.  břehu  Solného 
jezera,  spojovací  stanice  centrální  dráhy  Pa- 
cifické s  drahou  omažskou  z  tratí  ze  Salt- 
Lake-City,  má  14.889  ob.  (1880).  Středisko 
obilního  obchodu  a  značného  průmyslu. 

Os^densburg^,  m.  v  sev.-amer.  státě  New- 
yorkském,  na  pr.  bř.  řeky  sv.  Vavřince,  při 
ústí  ř.  Oswegatchie,  s  Čilým  obilním  obcho- 
dem, má  11.162  ob.  (1890),  z  nichž  značný 
počet  kanad.  Francouzů.  Sídlo  kat.  biskupa. 
Spojení  parníky  s  Chicagem. 

OsT^rl  v.  Federici  2). 

Ogfolderhald  v.  Jablonec  5). 

Og^emheim,  město  v  bav.  vlád.  obvode 
falckém,  v  okresu  Ludwigshafen,  96  m  n.  m., 


na  trati  falcké  dráhy  Neunkirchen-Wonns 
s  5054  ob.  (1895),  z  poloviny  evang.  a  z  po- 
loviny katol.  Katol.  a  evang.  kostel,  kláfter 
minoritův,  obnovený  r.  1845.  Tkalcovstvl, 
prádelna  na  bavlnu,  výroba  sametu  (továrna 
s  1000  děln.),  provazů  a  lan,  tabáku  a  doat* 
níků,  lijectví  železa  a  mosazi  a  pivovarství. 

da  Ogglonno  [odžó-l  Marco,  malíř  itaL 
(♦  kol.  1470  v  Oggionně  u  Milána  —  f  kol 
1540).  Byl  dobrým  žákem  Leonarda  da  Vinci 
a  proslul  kopiemi  mistrovy  Večeře  Páné, 
z  nichž  jednu  (v  oleji)  chová  akademie  lon- 
dýnská, druhou  (fresko)  klášter  dastellazzb 
u  Milána,  třetí  je  v  Petrohradě.  Původní 
práce  má  milánské  museum  Brera  (patero 
frcsk,  určených  pro  chrám  Santa  Maria  della 
Páce,  a  oltářní  obraz  Archanděl  Gabriel  vířép 
nad  Luciferem);  v  Hamptoncourtu  jest  obraz 
hochů  Jeriše  a  Jana. 

Og^old,  vsi  v  Čechách,  v.  Okolí. 

Os^hamskó  pismo  v.  Ógam. 

Oii«r  [ožjéj  Dán,  paladin  Karla  Velí- 
kého,  často  opěvaný  písněmi  hrdinskými. 
Mimo  literaturu  francouzskou,  v  níž  nejstarší 
podání  o  O-ovi  pochází  oc  Raimberta  Pa- 
řížského, setkáváme  se  s  pověstmi  o  O  ovi 
v  Nizozemí,  Německu,  Dánsku,  Španélích  a 
Itálii.  O.  jest  historický  Autcharius,  jeni 
provázel  po  smrti  Karlmanové  (r.  771) 
vdovu  po  něm  a  2  synáčky  na  útěku  k  De- 
sideriovi,  králi  lomoardskému ,  dědrčkovi 
děti.  R.  773  táhl  s  Desideriem  proti  Ř.ímo, 
odražen  papežem  Hadriánem  prchl  před 
Karlem  Vel.  do  Verony;  obležen  byv  vzdal 
i  pevnost  i  svěřence.  Srv.  J.  B.  Barrois,  O. 
de  Dann«marche  (Pař.,  1842,  2  sv.);  Vo- 
retzsch.  Ober  die  Sage  v.  O.  dem  Dánen 
(Halle,  1891). 

Ogláskóho  průplav  (rus.  OniHCKift  iea« 
najii}),  vodní  cesta  v  Rusku,  spojující  přes  dvé 
jezera  (Viljku  a  jez.  Vygonécké)  Šaru  (pol. 
Siciara;  přítok  Němnu)  s  Jaseldou  (pol.  Ja- 
$ioiia\  přítok  Pripeti)  a  tím  vlastně  Balti- 
cké moře  s  Dněprem  a  mořem  Černým. 
Nazývá  se  podle  zakladatele  svého,  velikého 
hetmana  litevského  Mich.  Kazím.  Ogiúskébo. 
S  vykopáváním  průplavu  započato  r.  1770, 
ale  teprve  v  1.  1799—1804  dílo  dokončeno. 
Průplav  jest  55  km  dlouhý,  má  dva  přístavy 
a  používá  se  ho  na  jaře  k  plavbě  dříví.  Pp, 

Ogiúski  (OrHHCKifi),  jméno  litevsko-ru- 
ského  šlechtického  a  knížecího  rodu,  odvo* 
zujícího  původ  svůj  od  knížete  Kozelského 
Jurije  Fedoroviče,  dle  jiných  od  knížete  Di- 
mitrije  Ivanovice  Glušonka.  jenž  r.  1486  do- 
stal od  velkoknížete  litevského  statek  Og- 
nity.  Členové  rodu  toho  měli  veliký  vhv 
na  osudy  říše  Polské,  zejména  v  XVII.  a 
XVIII.  století.  Bohdan  Matvějevič  O. 
(t  1625)  vynikl  jako  zastance  pravoslaví  a 
zakladatel  klášterů.  Byl  starostou  pravosl. 
bratrstva  vilenského  a  r.  1587  poslán  Ště- 
pánem Báthorim  do  Moskvy  vyjednávat. 
R.  1612  vyjednával  rovněž  o  mír.  —  Alex- 
ander O.  vynikl  v  bojích  pod  Smolenskem 
(1611)  a  Chotincm  (1620.—  Marcyjan  O. 
(1632—90)  byl  od  r.  1684   velikým   kandé- 


Ógir  —  Ognjanovič. 


666 


řem  litevským  a  účastnil  se  ujednáni  míru 
Andrusovského.  —  Michal  Kazimierz 
O.  (♦  1729  —  t  1800)  byl  v  1.  1768—93  ve- 
likým hetmanem  litevským  a  r.  1764  ucházel 
se  v  Petrohradě  o  polský  trán,  ale  marně. 
Jako   stoupenec  konfederace    barské    musil 

f>o  r.  1771  uchýliti  se  za  hranice.  Dostav  mi- 
ost  vrátil  se  do  vlasti  a  jal  se  zakládati  to- 
várny, vystavěl  s  velikým  nákladem  průplav, 
nesoucí  jeho  jméno,  oziobil  oblíbené  sídlo 
své  Sloním  a  pod.  Při  tom  zabýval  se  hor- 
livé malířstvím  a  hudbou,  hrál  zejména  na 
harfu,  již  opatřil  7  pedály.  Znaje  thtorii 
hudby  měl  též  skladatelský  talent  a  kompo- 
noval několik  skladeb  rázu  národního.  Sídlo 
jeho  Sk)nim  bylo  útulkem  četných  umělců. 
Z  jeho  prací  několik  vydáno  v  Sloníme,  kde 
iřidil  knihtiskárnu.  Ve  Varšavě  vydal:  Po- 
wleici  historyc^ne  i  morálně  (1782);  Bajki 
i  nie  baJki  (1788).  -  Michal  Kleofáš  O., 
syn  předešl.  (♦  1775  —  f  1833),  byl  horli- 
vým přívržencem  konstituce  květnové.  Za 
konfederace  targovické  byv  zbaven  statkův, 
uchýlil  se  do  Pruska.  R.  1794  zřídil  oddíl 
myslivců,  kterému  sám  velel,  načež  po  po- 
vstání prchl  do  Francie.  Pařížský  vystěho- 
valecký  komitét  jmenoval  jej  agentem  v  Ca- 
řihradě.  R.  1797  byl  opět  v  Paříži,  vyjedná- 
vaje s  direktoriem  o  znovuzřízení  Polska, 
ale  pozbyv  záhy  víry  v  úspěch,  smířil  se 
s  Ruskem,  vrátil  se  do  vlasti  a  r.  1810 
vstoupil  do  rus.  služby,  stal  se  senátorem  a 
důvěrníkem  Alexandra  I.  R.  1811  podal 
caru  návrh  na  zřízení  velkovévodství  Litev- 
ského.  Od  r.  1815  žil  ve  Florencii.  Znám 
jest  též  svými  polonézami  a  písněmi,  vy- 
značujícími se  vesměs  původností.  Zůstavil 
zajímavou  knihu  Mémoires  sur  la  Pologne  tt 
les  Pólonais  de  ijSS  a  i8i5  (1826—1827, 
2.  vyd.  1833).  —  Srv.  A.  Podvysockij,  Graf 
Michajil  O.  i  jego  otnošenija  k  imp.  Ale- 
ksandru  Pavlo vicu  (>Russ.  Archiv«,  1874); 
Wolff,  Kniazíowie  Litewsko-Ruscy  (VarS., 
1895);  Gencalogia  domu  O.  (Vilno,  1707); 
Borejko-Chodžko,  Rodowod  ks.   O.  (Paříž, 

Offix  (Agir)  v.  Oegir. 

Ogival  [oži-l  (franc),  tvar  vzniklý  otá- 
čením poloviny  kruhové  úseče  o  příslušnou 
tětivu.  Průměr  rotačního  tělesa  takového 
jeví  se  jako  hrotitý  oblouk  čili  oblouk  lo- 
mený, v  architektuře  u  nás  >gotickým«  zvaný. 
Francouzové  nazývají  gotický  sloh  správné 
style  ogíval.  Ogiválaí  jest  taícé  tvar  moder- 
ních střel  dělových  (třaskavýchV      F.H-s. 

Oglan  (tur.),  hoch,  pak  mladý  člověk  vů- 
bec, zvláště  sluha.  Ič  o-y,  slovně  hoch  vni- 
tra, název  pážat  k  obsluze  sultánově.  Dříve 
vychovávali  se  jako  vlastní  sbor  v  Galatě 
pod  v<*<lením  silchdáragy. 

O^l^thorpe,  hrab.  v  severoamer.  státě 
Gcor^ii,  má  na  1320  km*  15.400  ob.,  z  nichž 
9930  černochův  (1880).  Bavlnictví. 

Oglio  |61jo|  (ant.  Ollius),  ř.  v  ital.  prov. 
t>rcscij8ké   (v  Lombardii),   vzniká    ze   dvou 

8 ramenu,  spojujících  se   na   jihozáp.   úpatí 
í.  Tonale,  a  spěchá  půvabným  údolím  Val 


Camonica  směrem  jihozáp.  do  jez.  Isejského. 
Vytékajíc  z  jihojihozáp.  cípu  vstupuje  do 
lombardské  roviny,  počíná  býti  splavnou  a 
zavlažuje  kanály  své  poříčí.  U  ralazzola  měnf 
svůj  jihozáp.  směr  v  přímo  jižní,  abv  jižně 
od  Soncina  vzala  opět  svůj  směr  jihozáp., 
v  němž  setrvává  až  k  ústí  do  Pádu.  V  této 
dolní  části  přijímá  z  leva  pobočku  Mellu  a 
pak  Chiese,  přicházející  z  M.  Adamello.  Celý 
tok  je  280  km  dlouhý  a  poříčí  6201  km*  ve- 
liké. Horní  tok  má  znamenité  pstruhy.    Nu, 

O^loblin  Nikolaj  Nikolajevič,  archi- 
válni  badatel  rus.  (*  1852  v  Kijevě),  vzdělal 
se  v  duch.  akademii  kijevské  a  v  archaeo- 
logickém  ústavě,  načež  sloužil  při  moskev- 
ském archive  ministerstva  spravedlnosti. 
Hlavní  jeho  prací  jest  obsáhlá  publikace 
Oboirénije  stolbcov  i  knig  Sibirskago  prika^a 
(1592—1768).  Časťl.  Dokumenty  vojevodskago 
upravlenija  (Moskva,  1895).  Z  četných  jeho 
prací  ostatních  uvádíme:  Moskovskaja  po- 
mérnaja  i\ba  (t.,  1889);  K  istoriji  čelobitnago 
prikaia  (Petr.,  1892);  Semen  Défnév;  Smerf 
S.  Défnéva  (t.,  1891);  K  biograflji  V.  Atla- 
sová (Moskva,  1894);  Bunt  Skvirskago  magi- 
strata  (Kijev,  1888);  Oboirénije  i  stonko- geo- 
grafičeskich  matérialovXVIL  i  načala  XVIII,  vi- 
kov,  laključajuščichsja  v  knigach  Ra^rjadnago 
prikaia  (1884)  a  pod. 

Ogmiidanln,  výraz  ruských  právních  a 
historických  pramenů  významu  ne  úplně 
jasného.  Jedni  badatelé  (Solovjev,  Vladi- 
mirskij-Budanov)  mají  za  to,  že  ogniščany 
nazývali  se  v  nejstarší  době  starší  čle- 
nové knížecí  družiny.  Odvozují  slovo 
to  od  orHBn^e  —  onarB,  krb,  dům  (knížecí),  a 
sbližují  je  významem  s  pozdějším  terminem 
ABopiiHHH'B  (od  knížecího  dvora).  Pro  výklad 
tento  mluví  již  Ruská  Pravda,  v  jejíž  krátké 
redakci  slovo  khakcb  Biys^  odpovídá  výrazu 
oruHUViHHHi  v  obšírné  redakci.  Prof.  rlato- 
nov  (Trudy  Vlil.  Arch.  sjezda)  srovnává 
o-a  (tiuna  ohništného,  spravujícího  krb,  t.  j. 
čeleď)  s  pozdějším  úředníkem  knížecím  zv. 
dvoreckij  nebo  d vorsk i j.  Jiní  přihlížejíce 
k  tomu,  že  termín  o.  až  do  XIII.  stol.  byl 
v  užívání  v  oblasti  Nov^orodské,  kde  se 
dlouho  udržela  pozemková  šlechta  nezávislá 
na  knížeti  (zemské  bojarstvo),  vidí  v  o-u 
zemského  bojara.  Prof.  Sergějevič  uvádí  vý- 
raz o.  v  souvislost  s  pohanskými  obětmi 
Slovanův.  Ohniště  (krb)  bylo  zároveň  obět- 
ním oltářem  rodiny,  o.  byl  tedy  otec  rodiny, 
rodinný  kněz.  Prof.  Mroček-Drozdovskij  bére 
o-a  ve  smyslu  zemského  bojara  i  družínníka 
(člena  knížecí  družiny)  a  užívá  tudíž  výrazů 
KHHScift  orHHiiiaHnH-b  a  scmckíA  oinHiiiaHHin*. 

OgnJanOTié  Ilija  (Ab úkazem),  srbský 
spisovatel  (*  v  Novém  Sadě),  školu  navště- 
voval v  rodišti,  v  srjemských  Karlovcích, 
v  Prešpurce,  v  Budapešti  a  ve  Vídni,  kde 
r.  1872  byl  promovován  na  doktora  medi- 
cíny. Působil  v  rodném  městě  jako  lékař  al 
do  smrti,  jež  jej  zastihla  v  Pešti  8.  ún.  1900. 
Počal  psáti  již  v  nižším  gymnasii  a  vynikl 
brzy  svým  humorem.  Humoristické  své  články 
podpisoval  od  r.  1864  pseudonymem  Abu- 


666 


Ognon  —  Ogygia. 


kazem,  jenž  mu  později  zůstal  jako  stálá  pře- 
zdívka. R.  1882  vvály  ieho  humoristické 
práce  v  pěti  svazcích  pod  uázvem  Šala  i  sa- 
tira a  ještě  dříve  Abukaiemov  šaljivi  kalen- 
dář za  r.  1878  a  1881  a  Vesele  pripovetke  1880. 
Před  smrtí  vydal  dvě  knihy,  v  nichž  jest 
dosti  drahocenného  materiálu  pro  novější 
srbské  dějiny.  Jsou  to:  Grobovi  \namenitih 
Srba  a  Zanimljive  priče  i  beletke  i\  {nota  \na- 
menitih  Srba  (1900  v  Novém  Sadě).        -<f- 

Og^on  neb  Oignon  [oňonj,  řeka  ve  vý- 
chodní Francii,  1.  přítok  řeky  Saóny,  pra- 
menící ve  Vogesách,  blíže  hranic  franc- ně- 
meckých, teče  klikatým  tokem  k  jihových., 
tvoříc  hranici  mezi  departementem  Haute- 
Saóne  a  Doubs,  načež  vpadá  u  Périgny  do 
Saóny.  Délka  toku  měří  185  /rm,  celý  bassin 
2250  km\ 

Os^onovskiJ  v.  Ohonovskij. 

OsTOve  (franc.  Ogooué,  Ogowai,  starší 
Okanda),  mohutná  ř.  ve  franc.  Kongu  na 
záp.  pobřeží  africkém,  vzniká  na  14®  30'  v.  d. 
a  2^  40'  j.  Š.  Teče  s  počátku  směrem  jiho- 
záp.  krajem  mírně  zvlněným,  až  u  Dumba- 
Majely  naráží  prudce  na  skalnaté  ostrovy, 
tvoří  peřeje  a  prahy,  prorývajíc  si  cestu 
mezi  vysokými,  pralesem  pokrytými  úbo- 
čími. U  Dumby,  kde  tvoří  práh  2  m  vysoký, 
zatáčí  se  na  záp.,  přiiímá  pak  z  pravá  řeku 
Ivindo,  dosud  neznámou,  a  přichází  k  o. 
Džolé  (74  m  n.  m.),  kde  obrací  se  defini- 
tivně na  jihozáp.  Odtud  stává  se  již  mohut- 
nou řekou  1800  m  širokou,  zvláště  pak  po 
S říjeti  levé  pobočky  Guni.  V  této  části 
yla  opět  sevřena  pohořím  M.  de  Cristal. 
jež  u  Lambarene  konečně  opouští  a  vstupuje 
do  bažinaté,  bujnou  vegetací  pokryté  roviny, 
protkané  bludištěm  kanál  A,  spojujících  hlavní 
tok  8  jezery  Sonenga,  Asingo,  Ugemuen  a 
Anenge.  Blízko  atlant,  pobřeží  pak  tvoří 
delta,  nezcela  prozkoumané,  jehož  dvě  hlavni 
ramena  (Nazaret  a  Yomba)  vlévají  se  do  zát. 
u  mysu  Lopez,  rameno  Mexias  již.  od  tohoto, 
jižnější  pak  ramena  do  lag.  Fernan  Vazu. 
Délka  toku  měří  1200  km  a  poříčí  páčí  se 
na  300.000 /cm*.  Z  celé  delty  jsou  toliko  jme- 
novaná ramena  lodím  jen  s  malým  ponorem 
přístupná,  pravidelná  plavba  pak  možná  je 
až  ke  Džolé  335  km  od  moře.  Jinak  plavba 
je  nesnadná  pro  plovoucí  ostrovy,  výše  pak 
pro  Časté  prahy  a  peřeje,  zvláště  nanášené 
a  měnící  se  písčíny,  vůbec  nemožná.  A  jako 
řeka  sama,  tak  ustavičně  se  mění  i  obyva- 
telstvo, skládající  se  z  nesčetných  kmenův 
divošských,  jako  Orungu,  Inenga,  Bakele, 
Pahuin,  Okanda  a  j.  O.  stalo  se  známým  ce- 
stami Bowdiche,  v  dol.  toku  prozkoumáno 
hlavně  franc.  důstoiníky  vál.  lodí  (Serval, 
Marche  a  j.).  Po  dlouhou  dobu  pokládáno 
za  hlavní  veletok  tropické  Afriky  sev.  od 
rovníku.  Cestami  Savorgnana  dc  Brazza  (první 
cesta  1875—1879)  seznáno  úvodí  v  hlavních 
obrysech.  R.  1885  bassin  O.  byl  vyňat  z  ob- 
vodu svobodného  obchodu  a  Francie  zde 
mflže  zřizovati  své  obchodní  stanice.    Nu. 

0|n^  [ógr],  franc,  z  lat.  du>rMr,  dle  jiných 
z  Oreus^  jméno  obra  lidožrouta  v  pohádkách, 


po  prvé  užito  u  Perraulta.    Ženský  tvar  zot 
ogresse  [ogrés]. 

Osrrodsona,  ves  slezská,  v.  Ohrazená. 

Ognuiy  slov.  jméno  Vagramu  (v.  t.). 

OraUn,  okres,  město  v  Chorvatsku,  na 
úpatí  planiny  Kleku  u  řeky  Dobry,  ktcni  tu 
pod  jménem  Gjuly  padá  v  Gjulin  ponor,  asi 
20  m  hluboký,  žel.  stanice  na  trati  z  Karlovců 
do  Rjeky,  má  4870,  jako  obec  polit,  8216  ob. 
chorvatských  (1890);  sídlo  soudního  dvoru 
a  financ,  ředitelství,  řím.  katol.  a  řecko- 
vých.  farní  kostel,  tu  a  v  okolí  zemědělství, 
vinařství,  dobytkářstvi  a  obchod  s  dřívím. 
Za  bývalé  Vojenské  hranice  O.  byl  štábním 
městem  pluku  t.  jm.  a  od  r.  1886  stal  se  sí- 
dlem županijc  modruško-rjecké,  která  před 
tím  byla  na  samé  Rjece.  Bývaly  hrad  O.  pro- 
měněn byl  ve  vězení.  Hrad  byl  do  r.  1563 
v  moci  velmože  Štěpána  Frankopana  a  od  té 
doby  byl  v  rukou  královských  jako  sídlo  hejt- 
manství až  do  reformy  Vojenské  hranice  roku 
1746,  kdy  stal  se  štábním  městem.  —  Okres  n  í 
soud  má  39.735  ob.  chorvat.  (1890). 

Ognn,  řeka  v  angl.  lorubě  (záp.  Afrika), 
vzniká  na  rozvodí  stř.  Nigiru  a  zát  Benin- 
ské,  teče  směrem  již.,  míjí  na  z.  Abeokutu 
a  urazivši  as  300  km  vlévá  se  do  laguny 
(Cradocké,  jež  spojena  kanálem  u  Lagosu 
ústícím  se  zát.  Beninskou.  O.  je  splavný 
k  Abcokuté,  ale  plavba  je  nesnadná  pro 
četné  kmeny  stromů,  jeŽ  nemohouce  se  za- 
držeti kořeny  v  uvolněné,  hlinité  půdě  sří- 
tily  se  do  vody. 

Og^ordiiuiky  ostrov  (Agurčinský  o., 
u  Turkmenů  Ajdak),  po  Čelekenu  největší 
ostrov  (84  km*)  Kaspického  moře  (55  km  od 
vfch.  pobřeží).  Má  40  km  délky,  největií 
áířky  3000,  nejmenší  300  m.  Na  ostrově,  jenž 
přísluší  ke  krasnovodskérou  okruhu  zakaspi* 
cké  oblasti  a  má  namnoze  písčitou  půdu  a 
málo  pitné  vody,  kočuje  něco  Turkmenův, 
kteří  pěstují  na  již.  části  arbuzy  a  dýně.  /)?. 

0sr^'0li4ii,  jméno  náčelníka  mongol- 
ského, jenž  z  prvých  přijal  s  lidem  svým 
isl^m.  Osoba  jeho  jest  pololegendární. 

OgySTÓs  či  Ogygos  slul  v  thébské  bájí 
starý  král  Ekténů,  původních  obyvatelův 
thébských,  syn  Poseidonův,  dle  n^hož  zvána 
městská  brána  na  sz.  Za  něho  země  stiŽena 
velikou  povodní,  nejstarší  to,  po  níž  druhá 
byla  za  Deukalióna  a  třetí  za  Dardana.    klk^ 

O^gia  v  řecké  báji  slul  ostrov  nymfy 
Kalypsy  (v.  t).  klk. 

OgygiSL  jest  rod  trilobitů  ze  svrch- 
ního kambrického  a  zpodního  silurského 
útvaru  v  Evropě  a  v  Americe.  Čítá  vdké 
druhy,  příbuzné  rodu  Asaphus  (v.  t.),  od 
něhož  se  liší  hlavně  svým  pětibokým  a 
v  zadu  nevykrojeným  hypostomatem.  Hlava 
rodu  O.  jest  široká,  půlkruhovitá,  průčelí 
zřetelně  bývá  omezeno  2  kolmými  rýhami  a 
ozdobeno  4—5  vráskami  postranními.  Trup 
čítá  8  článků,  se  střední  osou  dosti  úzkou 
a  se  žebry  rýhou  ozdobenými.  U  nás  vysky- 
tují se  3  druhy  rodu  toho  ve  zpodnim  si- 
luru (ve  vrstvách  d^  a  d^)i  jeden  z  nich,  O. 
desiderata  z  </,,  liší  se  ode  všech  ostatních 


Oháňka  —  Oheň  Eliášův. 


667 


druhfl  rodu  toho  zvláštním  tvarem  hyposto- 
roatu.  Pa, 

Oháňkai  ohon  (v  mysliv.  mluvě),  ocas 
liiky  nebo  dlouhosrstého  psa.  čm, 

Olutř  (koroptvář,  Canis  familiaris  sagax 
avicutarius,  chybné:  stavěči  pes),  mysli- 
vecký pes,  nejušlechtilejší  mezi  všemi  psy, 
v  myslivosti  nejobh'benější  a  nejvíce  po- 
užívaný zejni.  k  vyhledávání  rflzné  zvěře 
pernaté  (koroptví,  baŽantů),  před  kterou 
stojí  vytrvale,  ai  vybídnut  jest  k  vyplašení. 
Zastřelenou  menší  zvěr  přináší  a  jest  vábec 
při  provozování  malé  honby  nezbytný.  Od- 
rAd  o-Q  jest  velmi  mnoho  a  nejhlavnější 
jsou:  o.  český;  anglický  dlouhosrstý  řSeřřer) 
a  krátkosrstý  (Pointer),  francouzský  dlouho- 
srstý  (épagne'ét),  krátkosrstý  {braque),  hrubo- 
srstý  arijřon)]  německý  dlouhosrstý,  krátko- 
srstý, ostnosrstý.  hrubosrstý  a  j.  Črn. 

Ohař,  Vohař,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Písek,  okr.,  fara  a  pŠ.  Mirovice;  19  d.,  118 
obyv.  č.  (1890).  R.  1312  královna  Eliška  za- 
stavila Buškovi  a  Pavlu  bratřím  z  Letův 
s  jinýrni  i  O.  Hlíi  samota:    Dejvodův  mlýn. 

O^Haim,  pseudonym  Banima  1)  (v.  t.). 

01utř#9  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Kolín;  119  d.,  624  ob.  č.  (1890),  kostel 
sv.  Jana  Nepom.  z  r.  1813.  3tř.  šk. 

Ohařloe,  Oheřice,  Vohařice,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Jičín,  okr.  a  pš.  Sobotka,  fara 
Samšina;  43  d.,  244  ob.  č.  (1890)  a  samota 
Lázně  u  sv.  Trojice. 

Oharka:!) O., jméno  Chrudimkyv  hor- 
ním toku,  v.  Čechy,  str.  51— -52.  —  2)  O., 
jméno  Ohře,  v.  Čechy,  str.  86—87. 

ObavedyVohavcč,  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Jičín,  fara  Ostružno;  25  d.,  146  ob.  č. 

Ohab,  někdy  pevný  hrad  v  Čechách,  nyní 
malebná  zřícenina  na  pr.  bř.  Chrudimky  či 
Ohebky  v  okr.  nasavrckém,  hejtm.  chrudim- 
ském; pod  ni  mlýn  s  pilou  (r.  1901  vyhořel), 
2  d.  s  15  ob,  (1890).  O.  vystavěli  vévodové 
čeští  ve  stol.  XI.;  až  do  stol.  XIII.,  v  kte- 
réito  době  O.  připadl  benediktinskému  klá- 
šteru ve  Vilímové,  seděli  tu  zeměpanští 
hradní.  R.  1315  vílímovský  opat  Budigo  po- 
stoupil O.  HrabiŠovi  z  Paběnic;  ale  synové 
Hrabišovi  po  smrti  otcově  i  matčině  r.  1348 
brad  opět  klášteru  navrátili.  V  této  době 
hrad  nákladem  kláštera  rozšířen  a  opevněn. 
R.  1421  zmocnil  se  O-i  zemský  škůdce  Ješík 
z  Popovce,  od  kteréžto  doby  psával  se  také 
z  >Ohbi<;  po  smrti  jeho  hrad  opět  připadl 
klášteru.  R.  1436  O.  král  Sigmund  dal  Janu 
Hertvikovi  z  Rušinova,  po  němž  dostal  se 
v  drženi  jeho  (1454)  druhý  přívrženec  Sig- 
mtindŮv,  Burian  Trčka  z  Lípy.  Trčkové  na 
O-i  nebydlili,  pouze  hradní  tam  vydržujíce. 
Hrad  pustl  tak,  že  v  zápise  z  25.  říj.  1533 
jil  jako  >hrad  pustý  0.«  se  připomíná. 
R.  1555  přešel  na  rodinu  Robmhapů  ze  Su- 
ché, z  nichž  Václav  —  nemoha  již  na  O-i 
bydliti  —  v  Seči  dům  obydelný  si  vystavěl. 
Od  té  doby  rozsáhlé  panství  nazýváno  ne 
chebské,  ale  sečské.  Václav  prodal  panství 
již  r.  1583  Albrechtovi  Bryknarovi  z  Bruk- 
éteina,  od  jehož  syna  Karel  Záruba  z  Hu- 


stiřan  vyměnil  je  za  zboži  tismické.  Jan  Zá- 
ruba prodal  r.  1623  celé  panství  sečské 
Františkovi  de  Couriers,  kterýž  připojil  je 
ke  zboži  nasavrckému.  Ot,  Svoboda, 

Oh«bka,  jméno  Chrudimky  v  horním  toku, 
viz  Cechy  str.  51—52. 

Oheň  jest  výsledek  pochodu  chemického, 
při  kterém  se  vyvinuje  světlo  a  teplo  (viz 
Hoření). 

V  kulturních  dějinách  lidstva  zaujímá  o. 
místo  veledflležité:  vynález  dobývání  ohně, 
který  se  udal  zajisté  v  době  pradávné,  byl 
prvním  důležitým  krokem  ve  vývoji  kultury, 
neboť  jím  otevřel  se  lidstvu  zcela  nový  svět, 
jím  změnil  se  i  posavadní  zpdsob  života. 
O.  znal  člověk  zajisté  již  před  svým  pří- 
chodem do  Evropy,  a  dnes  není  národa, 
který  by  nedovedl  rozdělávati  o.  TéŽ  ctění 
ohně  vyskytuje  se  již  od  nejstarších  dob 
u  všech  národův  a  udržuje  se  až  do  dneška. 
Prvotní  člověk  znal  účinky  ohně  nebes- 
kého (slunce,  blesku)  blahodárné  (teplo, 
světlo)  i  zhoubné  a  strašlivé  (sucha,  požáry) 
a  pohlížel  na  slunce  i  blesky  jednak  s  úctou, 
jednak  s  bázní.  Když  pak  se  mu  podařilo 
buď  křesáním  nebo  třením  dřeva  o  dřevo 
(vrtěním)  vylouditi  o.  pozemský  a  vy- 
užitkovati  ho  ke  svým  potřebám,  když  viděl 
o.  šlehati  plamenem  jako  živý  a  požírati 
věci  do  něho  hozené,  vzrůstala  jeho  úcta 
k  ohni,  v  němž  spatřoval  tajemné  působení 
božstva,  jemuž  jal  se  vzdávati  božskou  poc  t 
(ohňoslužba).  Úéjiny  vypravují  nám  o  uctí- 
vání ohně  u  nejstarších  národů  asijských, 
Assyrů,  Chaldeů,  Foiničanů,  Peršanů  (podnes 
u  Parsů).  Indů  a  j.  V  mythologii  indické 
jmenuje  se  bůh  ohně  Agni,  u  Rekův  Hé- 
faistosaHestia,  u  Římanů  Vulcanus 
a  Vesta,  u  Slovanů  Svarožič  (u  Rusů 
podnes  Car-ogoň);  též  staří  Čechové  podle 
svědectví  Kosmova  ctili  o.  Od  ohně  nebes- 
kého odvozován  o.  pozemský  (báje  o  Pro- 
métheovi), s  obzvláštní  pak  šetrností  cho- 
ván o.  na  domácím  krbu,  sídle  skřítků 
domovních,  k  němuž  podnes  ve  všech  ze- 
mích slovanských  pohlíží  se  s  posvátnou 
úctou  (obětují  mu  zbytky  od  jídel,  zvláště 
o  štčdrém  večeru,  nevěsta  přicházejíc  do 
nového  bytu  krbu  se  klaní,  do  ohně  plivati 
jest  hřich  a  p.).  O.  sám  isa  číst  nesnese  nic 
nečistého  (římské  Vestálky  musily  zachová- 
vati čistotu)  a  má  moc  očišťující  i  léči- 
vou, obzvláště  o.  rozdělaný  po  starodáv- 
ném způsobu  třením  dřeva  o  dřevo  (boží 
o.,  živý  o.),  jehož  užívají  při  zapalování 
ohňů  svatojanských,  při  zapuzování 
moru  a  j.  Snad  i  spalování  mrtvol 
mělo  původně  účel  očišťující. 

O.  či  plamen  ve  tváři  je  populární  ná- 
zev pro  zvláštní  rudé  nebo  namodralé  skvrny 
v  tváři,  podmíněné  především  vybujením  a 
rozšířením  kožních  cévek  (angiektasic),  pro- 
svítajících intensivněji  skrze  ztenčelou  po- 
kožku. Léčení  je  obtížné  a  mnohdy  be? 
úspěchu. 

Oheň  Xaiáiův,  oheň  Elmský,  v.  Eliá- 
šovo světlo. 


668  Ohéral  —  Ohio. 

? 'horal  Jan,  publicista  (*  21.  září  1810  hraničící  nav.  s  Pennsylvanií,  na  jv.  se  Záp. 
alkovicích  na  Moravo  —  f  22.  čna  1868   Virginií,  na  j.  s  Kcntucky,  na  z.  8  Indianon 
ve  Vídni).    Vystudovav  gymnasium   v  Kro-   a  na  s.  s  Michiganem  a  jez.  Erijským,    tnéfi 
měříži  a  filosofii  v  Brně,  věnoval  se  litera-    106.340  km^.  Povrch  celčho  státu  je  plochý. 
tuřc  a  žurnalistice   a  stal  se   spolupracov-   místy,  hlavně  v  jihovýchode,  mírně  zvinéDý 
níkem,   pak  redaktorem  a  vydavatelem  Ju-   ve  výši  300—400  m,   sklánějící  se  povlovuc 
rendova  kalendáře  >Máhrischer  Wanderer*,   k  jihových.  a  k  s.    Hladina  jez.  Eríjského 
jemuž  získal  značnou  oblibu  a  rozšířenost,   leží  ve  výši  175  m,  v]^ška  Ocvelandu  207  m, 
zároveň  redigoval  také  >Domáciho  přitcle«,   hladina  Ohia  z.  od  Cincinnati  129  m.     Nad 
kalendář  vydávaný  Winikrem  (od  r.  1845)  a   obzor  se  zdvihají  mounds  (v.  t.),  pahrbky 
německý  list  belletristický  s  tendencí  vlaste-   18—20  m  vysoké,  hlavně  při  Vel.  a  Malé  Mi- 
neckou  >Moravia«,  v  Brně  vycházející.  R.  1848   ami.  Hydrograficky  náleží  O.  k  úvodí  zál.  Me* 
vzdal  se  redakce  >Moravie«  a  vedl  do  r.  1849   xického  a  to  pohraniční  ř.  Ohiem,  jenž  odvádí 
>Týdenník«,  první  časopis  český  na  Moravě.  |  vody  Muskingumu,  Sciota  a  Miami,  a  k  úvodí 
Žije   v  přátelských  stycích   s  Kampelíkem,  jez.  Erijského,  kam  spějí  Maumee  (ústící  q  To- 
Klácelem,  Sembcrou   a  j.  vlastenci   morav-  i  eda),  Sandusky  (vlévající  se  do  zát.  t.  jm.), 
skými,  O.  lnul  potud  k  národním  a  literár- '  Cuyahoga  (u  Clevelandu).    Obé  úvodí  spo- 
ním  snahám  českomoravským  a  horlivě  se  :  jena  jsou  průplavy  v  délce  celkem  1218  km, 
účastnil    všelikých    podniků    vlasteneckých    Klima  je  mírné,   na  s.  zimy  sice  tuhé,    ale 
i  lidumilných.  Avšak  r.  1848,  byv  zvolen  do  |  blízkost  jezer   nedovoluje  dlouhého  trvání. 
říšského  sněmu  za  okres  kroméřížský,  při-    Stř.   roční   teplota   obnáší   v  Toledu   9*  T, 
stoupil  na  sněme  k  německé  levici  a  stal  se    v  Cincinnati  12*  2';  tu  naprší  937  mm,  v  To- 
odtud  odpůrcem  všech  národních  snah  čes-  |  ledu  706  mm.  —  Dle  počtu  obyvatelstva  je  O. 
kých  i  slovanských,   ač  ještě  v  1.  1849—52   třetí  v  řadě  Spojených  Obcí;  r.  1800  melo 
vedl  redakci  >Moravských  Národních  novinc  |  45.000  ob.,  r.  1900  bylo  napočteno  4,1 57.545  ob. 
v  Brně.    Po  zaniknutí  jejich  odebral  se  do  ,  R.  1890  bylo   z  3,672,316  ob.  87.113  černo- 
Prahy  a  redigoval  tu   belletristický  časopis  '  chův  a  mulatů,   183  Číňanův  a  193  civilis. 
>Erinnerungen<,   pak  byl  spolupracovníkem   Indiánů.    Význam   Ohia  spočívá  především 
Kuhova  >Tagesbote<  a  posléze  redigoval  a   v   hospodářství    a    chovu    dobytka.     Roku 
pak    i    vydával    >Prager    Morgenpost«    (od    1895  urodilo  se  pšenice  11,349.864  A/,  bram- 
r.  1858),  list  svého  času  pověstný  protislo-    borů  4,571.801  /r/,   sena  2,983.548  ř,   tabáku 
vanskou  tendencí.  Když  noviny  tyto  r.  1864  ,  8,276.025  kg.  Vinic  bylo  na  11.235  ha  (1894). 
zašly,  O.  odešel,  finančně  zničen,  do  Vídně  ,  Dobytka    proti    předešlým    letům    poněkud 
a  dal  se  do  služeb  centralistické  žurnalistiky  .  ubvlo;  r.  1895  bylo  1,554.197  kusů  hovězího 
vídeňské  (>Presse«,  >Konstitutionelle  Volks- '  doD.,  858.715  koní,  mezkův  a  oslů,  2,582.922 
zeitung*),  kdež  v  bídě  a  zapomenutí  zemřel,  j  vepř.  dob.  a  3,677.419  ovcí.    K  mohutnému 

0'Hi^C^f,  prov.  ve  stř.  Chili,  oddělená  rozvoji  státu  přispívá  bohatství  země  a  to 
r.  1883  od  Santiaga,  měřící  6537  km^,  roz-  především  uhlí,  jež  dobývá  se  v  26  hrab- 
kládá  se  mezi  ř.  Maipó,  Andami  a  ř.  Cacha-  ,  stvích  (r.  1886—1895  vytěženo  105,292.045  /, 
poal  (Rapel).  Obyvatelstva  jest  85.277  duší  z  čehož  na  r.  1895  připadá  12,155.858  Ot 
(1895)  a  živi  se  hlavně  hospodářstvím  a  cho-  potom  petrolej  (r.  1889—1895:  220,197.501  W, 
vem  dobytka.  Dělí  se  na  3  depart.;  hl.  m.  i  největší  výtěžek  ze  všech  států);  také  sta- 
je  Rancagua  (6665  ob.).  '  vební  kámen,  vápno,  cement,  velká  ložiska 

Ohio  fohájo],  od  Francouzů  zvaný  též  soli  (1895;  99.191  /),  znamenitá  hlína  hm- 
Belle  Riviéře  (t.  j.  krásná  řeka),  řeka  čířská  a  j.  Na  tomto  minerálním  bohatství 
ve  Spojených  Obcích  severoamer.,  1.  přítok  zakládá  se  vyvinutý  průmysl,  hlavně  žele- 
Mississippi,  vzniká  u  Pittsburku  soutokem  zářský  (907.964  t  železa  a  oceli);  průmysl, 
ř.  Alleghany,  od  s.  z  novoyorského  státu  závodů  celkem  bylo  28.673  s  331.548  dělníky, 
přicházející,  a  Monongahely  pramenící  na  j.  |  tak  že  je  O.  čtvrtým  v  řadě  států.  Drah 
ve  Virginii.  Než  opustí  Pennsylvanii,  přijímá   r.  1893    bylo   13.771  km,   vedle   zmíněných 

průplavů.  —    Správu  státní  vede  guvernér, 
zákonodárné    sbory   jsou   35člený    senát    a 


s  pravé  stř.  ř.  Beaver,  načcŽ  ^est  hranicí 
mezi  státem  Ohio  a  Záp.  Virginii;  tu  přibírá 
ze  s.  Muskingum,  z  j.  Vel.  Kanawhu  a  na 
hran.  kentuckých  Big  Sandy  R.,  níže  pak 
ze  s.  ř.  Scioto  a  z.  od  Cincinnati  Miami. 
U  Louisville  proudí  rychleji  (na  4  km  spád 
8  m),  tak  že  lodi  používají  zvláštního  kanálu. 
Před  ústím  svým  u  Kaira  přijímá  ještě  mo- 


114člený  dům  repraesentantů.  O.  volí  do  spo- 
lečného kongressu  2  senátory  a  21  reprae- 
sent.,  při  volbě  presidenta  náleží  mu  23  hlasů. 
Hl.  m.  je  Columbus,  ale  větší  jsou  Cincin- 
nati a  Cleveland.  Celý  stát  rozdělen  je  na 
88  hrabství.  —  Stát  vydržuje  trcstnicii  ústav 


hutné  levé  přítoky:  Grecn  R.,  Cumberland  •  pro  nevidomé,  hluchoněmé,  4  blázince  a  j. 
a  Tennessee.  Na  délku  1570  km  svého  toku  Koku  1895  navštěvovalo  593.465  žáků  školy 
je  toliko .  114  m  rozdílu  mezi  Pittsburkem  elementární,  32.597  střední  a  9479  stud.  po- 
a  ústím.  Úvodí  Ohia  měří  554.200  km^,  z  čc-  slouchalo  na  38  kollejích  universitních.  — 
hož  na  O.  a  přítoky  připadá  8000  km  lodím  ,  Ačkoliv  Francouzi  poprvé  přišli  do  těchto 
splavných.  Nu.       končin  již  roku  1609,  přece  první  osadníci 

Ohio  lohájo],  úř.  zkrat.  O.,  jeden  ze  záp.  usadili  se  až  r.  1788  v  Mariettč.  R.  1803 
států  Spojených  Obcí  sev.-amer.,  mezi  38*27'  přijat  O.  do  řady  států  severoamer.  Ve  válce 
až  41®  57'  sev.  š.  a  80»  34'  až  84«  49*  vých.  d.,   odštěpenecké  stál  při  Unii.  Srv.  Black,  Stery 


Ohio  —  Ohligs.  669 

of  O.  (Boston,  1888);  Rufus  Kug»  O.  (t., ;  z  roku  1873  upravuje  povšechný  způsob  o., 
1888);  Shephcrd,  The  antiquities  otthe  State  pokud  jde  o  přípravné  vyšetřování 
of  O.  (Cincinnaťi,  1890).  Nu.     {a    soudní     přípravné    vyhledávání, 

Ohio,  planetoida  objevená  13.  říj.  1898  |  v  §§  116  a  117.  Podle  toho  sluší  k  dotče- 
Coddingtonera.  Střední  jasnost  v  opposici  nému  výkonu  přibrati  dva  soudní  svédky, 
11-7.   Označení  (CN.  Gs.       obvinéného  pak  tenkráte,   když  se  to  vidí 

_^,--,^    ^.     ^-^       .    .  ...       býti    vhodným,   aby   od   něho  uznány   byly 

Ohlášlar  (\^t,denunUationes  matnmontalei,  ^éci.  jež  mají  se  ohledati,  aneb  aby  bylo 
hannae,  něm. Jas  AufgebotUsou  vcfcjné  oh\á'  dosaženo  lepšího  objasnéní.  Obhájci  obvi- 
áení  nastávajícího  manželství  tím  způsobem,  „éného  nemůže  býti  odpíráno  účastniti  se 
ie  farář  anebo  jeho  zástupce  po  tři  po  sobě  I  q  .  „ení-li  proti  tomu  zvláštní  závady,  má 
Jdoucí  neděle  nebo  svátky  v  čas  hlavních  '  obhájce  již  zřízený  býti  zpraven,  že  o.  bude 
služeb  božích  uvádí  jméno  a  příjmem  obou  ge  konati.  O  přítomnosti  žalobce  srv.  §  97, 
snoubenců,  jejich  rodiště,  bydliště  i  stav,  odst.  2.  O  o.  spisuje  se  protokol,  kterýž 
vyzývaje  každého,  kdo  by  věděl  o  nějaké  má  býti  tak  určitý  a  obšírný,  iby  podával 
překážce  manželství  aby  ji  oznámil  (§  70.  ^plný  a  věrný  obraz  věcí  ohledaných.  Pod- 
a  nasl.  ob.  lák.  obč.).  Bez  o  šek  lze  uzavříti  i  „línky  a  formálnosti,  za  kterých  o.  lze  ko- 

™?Jí^^^?r^  J^?  "?.  Í^ÍKI^  'J)^.*^"*^°,*.y^^^"'  oati   i   v  policejním   přípravném   vy- 

oděleného  od  příslušného  biskupa  (dispens,  hledávání.  vymezuje  §88,  odst.  3.  Zvláštní 

sndult).  Náležeji-li  snoubenci  k  různým  dié-  případy  o.,  s  nímž,  pokud  povaha  věci  toho 

césim,  nebo  jsou-h  různého  ritu,  dlužno  opa-  vyhledává,  spojuje  se  i  výkon  důkazu  z  na- 

třiti    SI   dispens   obou   biskupů     Bezprávné  l ecké ho,  obsahují  §§  127-133  (při  usmrcení 

opominutí  o-šek  nemá  sice  na  platnost  man-  ^  tělesném  ublíženi),  134  (při  poruchách  du- 

ielstvi  žádného  vhvu,  má  však  za  následek  gevních  a  nepři  četnosti).   135  (při  zkoumání 

tres^  pro  faráře,  který  vykonal  oddavky,  písma),  136  (falšování  nebo  napodobení  ve- 

jakoí  1  pro  manžely.  Srv.  též  Manželství,  tejných  úvěrních  papírův  a  falšování  mincí), 

»'r-  7J9^.  1 137  (při  žhářství)  a  138  (při  jinakém  poško- 

Ohlan  v.  O  láva.  ^ení).    Výjimkou  o.  může  býti  předsevzato 

OhUivk*,  ohla v.  jest  soustava  z  provazů  také  teprv  ve  hlavním  přelíčení,  a  to 

nebo  řemenů  na  způsob  lehounkého  kantáru  |  buďsi  k  návrhu  stran  (§  238)   anebo  z  dis- 

na  uvázání  koní  ve  stáji  ke  žlabu  a  v  ležení  kreční  moci  předsedovy  (§254,  odst. 3).  -rch, 

ke  kolíku.    Konní  příslušníci  vojska  na  po-  Q.  mrtvol  v.  Mrtvola, 

chodě  mají   oku  na  hlavě   koně  pod  kan-  óhlensohl&šr®'  v.  OehlenschUger. 

tárem  a  řemen  na  uvázání  zadním  koncem  Ohler  GustavFriedrich,  protest,  theo- 

připjatý  k  sedlu.                                     FM,  \o^   něm.    (*  1812   v   Ebingenu    —   t  1872 

Ohledáni  {Augen^ichein)  v  soudním  civil-  v  Tubinkách).    Byl  v  1.  1834—37    učitelem 

ním  řízení  jest  průvodci  prostředek,  který  na  basilejské  škole  missionářské,  do  r.  1840 
slouží  k  tomu.  aby  soud  sám  vlastním  oči- '  repetentem  na  tubinském  opatstvi  a  v  le- 

tým  nazíráním  přesvědčil  se  o  povaze  před-  těch  1840—45  professorem  na  theol.  semi- 

mětu  sporu.     Dle   rak.  soudního   civilního  náři   v  Schdnthalu.    R.  1845  byl  jmenován 

řádu  může  soud  provésti  o.  na  návrh  stran  řádným  professorem  theologie  ve  Vratislavi, 

neb  z  úřední  povinnosti,  se  znalci  nebo  bez  r.  1852  v  Tubinkách.    Náleží  k  vynikajícím 

nich.  Předmět,  který  má  býti  ohledán,  přf*d-  theologům  starozákonným  a  napsal  řadu  dů- 

loži  se  soudu;   je-li  předložení  příliš  obtiž-  ležitých  spisů,  z  nichž  uvádíme:  /V'o/ť^om<*n^i 

nýra  neb  nemožným,  provede  se  o.  tam,  kd«-  lur  Theologie  des  alten    Testaments    (Štutg., 

je  předmět.  V  tomto  případě  pak  můŽc  soud  1845);    Veteris  testamenti  sententia   de  rébus 

ďáti    o.   provésti    soudcem    z   příkazu    neb  post  mortem  futuris  (t.,  ÍS46)\  Die  Crundiúge 

i    soudcem    dožádaném,    kdyŽ   by    přcdmť-t  Jer  alttestamentlichen  Weisheit  (T\ib'\n.,lS5A); 

ležel   v  obvodu  soudu  jiného.    Výsledek  o.  Ober    dat    Verháltnis    der   alttestamentlichen 

xjistí  soud  protokolárně.  Je-li  předmět,  který  Prophetie  xur  heidnischen  Mantik   (t.,  1861); 

má   býti   ohledán,    v   rukou   odpůrce    nebo  Theologie  des  alten  Testaments  (2  sv.,  t.,  1873 

▼   uschování  veřejného   úřadu   neb   notáře,  aŽ  1874,   3  vyd.   v   1  sv.   1891)   a   Lehrbuch 

soud  nařídí  předložení  právě  tak  jako  při  der  Symbolik   (t.,   1876,   2.   vyd.   1891    vyd. 

listinách.  Jaký  význam  to  má,  kdyŽ  odpůrce  Tb.  Herrmann).  Srv.  Knapp,  Gustav  Fricdr. 

předmět   proti    příkazu   nepředloží   neb  jej  O.  (Tub.,  1876). 

poškodí  nebo  jakýmkoliv  způsobem  o.  zne-  dhlhiitteii:  1)  O.,  ves  na  Moravě  (hejtm. 

možní,   posoudí  toud  dle  pečlivého  uvážení  litovelské),  v.  Lhota  292). 

všech  okolnosti.                                      Hlr,  2)  O.,  ves  ve  Slezsku,  v.  Lhotka  75). 

O.  v  řízení  trestním  koná  se  a  úplně  Ohlidka  v.  Patrula. 

se  provádí  obyčejně  již  ve  stadiu  příprav-  Ohligs,  město  v  prus.  vlád.  obv.  důssel- 

ném,  ve  hlavnun  přelíčení  pak  čte  se  jenom  dorfském,  v  okr.  solingcnském,  důležitý  uzel 

protokol  tam  o  tom  sepsaný.   Tato  úchylka  několika   prus.  stát.  drah,   se  17.069  obyv. 

od  zásady  přímosti  stává  se  nezbytnou  jccinak  (1895).    Má  kostel  katol.  a  2  evang.,  soudní 

proto,   že  často    s   věcí   nelze   tak  dlouho  ,  úřad,  radnici,  městskou  spořitelnu,  nemoc- 

otáleti,  jednak   Že   by   výkonem   o.,   někdy  nici,    plynárnu,    pomníky    cis.   Viléma  L  a 

déle  trvajícím,  průbčh  hlavního  pfelíčení  byl  Bedřicha    IIL     Průmysl    hlavně    Železářský. 

přerušován  a  prodlužován.   Rak.  řád  trestní  Výroba  oceli  a  předmětů  z  ní,  hedvábí,  po- 


670 


Ohlisch  —  Ohme. 


třeb  deštnikářských,  tkalcovství,  barviřstvf, 
brusírny  a  cihelny.  Do  r.  1891  mésto  O. 
jmenovalo  se  Mcrscheid. 

OhUsoh,  Alt-  a  Ne^i-O.  v.  OleSka 
Stará  a  Nová. 

O.,  Nieder-  a  Ober-O.  v.  Olszówka 
Dolna  a  Górna. 

Ohlmilller  Josef  Daniel,  stavitel  něm. 
(*  1791  v  Bamberce  —  t  1839  v  Mnicliově). 
Studoval  v  Mnichově,  potom  r.  1815  cesto- 
val po  Itálii,  byl  r.  1820  inspektorem  při 
stavbě  glyptothéky  v  Mnichově,  později  jme- 
nován vládním  a  stav.  radou.  O.  stavěl 
krásný  gotický  chrám  Panny  Marie  v  mnich, 
předměstí  Au,  největSí  to  jeho  dílo,  národní 
pomník  v  Obermittelsburku  (1832),  chrám 
sv.  Terezie  v  Hallbergmoosu  a  po  smrti 
Quagliově  dokončil  středověký  hrad  Hohen- 
schwangau.  O.  vypracoval  téŽ  návrh  k  Wal- 
halie,  v  níž  snažil  se  spojiti  sloh  ogivální 
s  okrouhlou  stavbou  antickou,  avšak  k  pro- 
vedení stavby  té  pro  velikou  nákladnost 
nedošlo. 

dhlsohlegel  Jan  Lohelius,  hudt^bník 
český  (♦  1724  v  Lažanech  blíž  Chomutova  — 
f  1788  v  Praze).  Studoval  v  Sejnově  (Maria 
Schein),  kde  byl  varhaníkem  u  jesuitů,  na- 
čež odebral  se  do  Prahy,  kde  zastával  rov- 
něž úřad  varhaníka  nejprve  u  dominikánů, 
pak  u  maltánd.  Sám  vstoupil  r.  1747  do 
řádu  praemonstrátů  na  Strahově.  Tam  stal 
se  kapelníkem  chrámové  hudby,  ač  teprve 
teď  jal  se  studovati  skladbu  a  hudbu  íigu- 
rální  u  Schlinka  a  později  Jana  Hat>crmana. 
Zanechal  značný  počet,  kolem  40,  skladeb, 
zejména  mší,  offertorií,  kantát,  hymnů,  mo- 
tett,  árií  atd.,  z  nichž  mnohé  byly  provozo- 
vány také  na  dvoře  drážďanském.  I  stavbou 
varhan  se  zabýval  jako  samouk  a  opravil 
i  znamenitě  zdokonalil  varhany  strahovské, 
jež  popsal  ve  spise:  Beschreibung  der  in  der 
Pfarrkirche  d.  K.  Praemonttratenserstifts  Stra- 
how  ín  Ptag  befindlichen  grossen  Orgel  tammt 
vorausgeschickter  kur^  ge/asUer  Geschichte  der 
pneumatischen  Kirchenorgeln  (Praha,  1786, 
s  podobiznou  0-ovou).  Varhany  ty  náležely 
pak  k  nejlepším  v  Čechách.  O  opravě  pra- 
coval plných  15  let. 

Ohlstadtl,  ves  mor.,  v.  Olejovice. 

Ohm,  též  ahm,  dříve  míra  pro  tekutiny, 
zvi.  víno:  v  Anglii  =  30  gallonům  =  113*559  /; 
v  Badcnsku=  150/;  v  Belgii  (aam  či  aime)  = 
130—137/;  v  Brunšvicku  «  149-895/;  Frank- 
furtě n.M.=l  43*422/;  Hannoveru  =  155*758/; 
Hessích  =  160  /;  Norsku  (a  a  m)=  149*591  /; 
Prusku  =  137*404  /;  Rusku  =  147-587  /;  Švý- 
carech  (saum)—  150  /;  v.  Ame. 

Ohm,  jednotka  elektr.,  v.  Odpor  galva- 

n  i  c  k  Ý* 

Ohm  Georg  Simon  (♦  1787  v  Erlankách, 
t  1854  v  Mnichově),  slavný  fysik  něm.,  byl 
učitelem  mathematiky  v  Nidau  fv  kantoně 
bernském).  v  Neuchátelu  a  na  reálce  v  Bam- 
berce. R.  1817  stal  se  professorem  na  gym- 
nasiu v  Kolíne  n.  R.,  r.  1826  na  všeobecné 
vojenské  škole  v  Berlíně,  odkud  přešel  po 
sedmi  letech  na  polytechniku  v  Norimberce. 


Pět  let  před  svou  smrtí  stal  se  professorem 
na  universitě  mnichovské.  KráL  společnost 
londýnská  udělila  O-ovi  za  vědecké  záslafay 
medailli  Copleyovu.  O.  proslavil  se  theore* 
tickým  odvozením  i  experimentálnýna  stvr* 
zením  zákona,  dle  něhoŽ  intensita'  proudo 
elektrického  přímo  úmčma  jest  elektro- 
motorické síle  proudu  a  nepřímo  veličině, 
která  záleží  na  rozměrech  a  povaze  vodi- 
vého kruhu.  Zákon  tento  po  nčm  nazváo 
zákonem  Ohmovým  (v.  t.).  Předbéiná 
práce  O-ova  k  tor^uto  zákonu  vedoucí  uve- 
řejněna byla  v  Schweiggerově  Journale  ve 
sv.  XLIV.  r.  1825  pod  titulem  Vorldufifte 
Anieige  des  Geset\es,  nach  welchem  di€  Metaíle 
die  Contaď  Eiectricitdt  leiten,  zákon  O-ůr 
pak  r.  1826  v  témie  časoi^ise  v  pojed oáai 
Bestimmung  dieses  Geset^es,  nebst  einem  £nt' 
wurfe  \u  einer  Theorie  d,  Voltaischen  Apparats. 
Vedle  četných  pojednání  z  ot>oru  galvanisma 
O.  sepsal  Grundlinien  \u  einer  {weckmássi^em 
Behandlung  d.  Geometrie  (Erlanky,  IStS); 
Die  galvanische  Kette  mjthematisch  bearbeittt 
f Berlín,  1827);  Beitráge  lur  Motecutarp^sik 
(I.  díl,  Norimberk,  1849).  —  Srv,  Mann,  G.  S. 
O.,  Beitríige  zum  Charakterbild  des  grossen 
Physikers  (Lipsko,  1890);  Bauernfeind,  Ge- 
dáchtnisredc  auf  O.  (Mnichov,  1882\     itrAr. 

Ohmann  Bedřich,  architekt  (*  1858  ve 
Lvově),  žák  akademie  vídiňské,  působil 
v  Praze  od  r.  1888  na  c.  k.  umělecko-prů- 
myslové  škole.  O.  jest  horlivý  přívrženec 
tak  řečené  >moderny«,  ač  komponoval  též 
ve  slohu  pozdního  baroka  i  rokoka  velmi 
vkusné,  elegantní  průčelí  a  intérioury  (di- 
vadlo >Variété«  v  Praze).  První  >secessnÍ€ 
průčelí  v  ul.  pražských  jsou  jeho  dílem  (Café 
Corso  na  Příkopech,  Hotel  Central  v  Hybern- 
ské ul.),  dále  palác  Assicurazioni  Gencralí 
na  Václavském  náměstí.  Vydal:  Architektura 
a  umélecHÝ  průmysl  doby  baroku^  rokoka  a  em- 
piru v  čechdch  a  jiných  \emich  rakouský-eh 
(Vídeň,  1896—99,  Ant.  Schroll).  O.  uznáván 
jest  za  výborného  dekorateura  a  spolupů* 
sobil  za  installace  jubilejní  výstavy  r.  1891 
k  výzdobě  hlavního  paláce  a  různých  pavil- 
lonu.  Malebnost  je  hlavním  rysem  jeho  bo 
hatých  komposicí  a  zvláště  jemný  smysl  jeho 
pro  polychromii  (barevnou  výzdobu)  jak  fa- 
gadních,  tak  intérieurních  dekorací  dodává 
jeho  návrhům  značné  působivosti.    F.//-J. 

Ohme  Ernst  Erwin,  malíř  něm.  (*  1831 
v  Drážďanech).  Jeho  otec  Ernst  Friedrich 
O.  (1797-1854),  dovedný  malíř  krajin,  učil 
jej  počátkům  svého  umění,  načež  6.  navště- 
voval akademii  drážďanskou  a  pracoval  pak 
u  Lud.  Richtera.  Po  té  vzdělal  se  na  čet- 
ných cestách  uměleckých  po  střední  Evropě 
a  Anglii.  Maloval  nejprve  krajiny,  jež  zejména 
svědci  o  bohatém  nadání  uměleckém,  jako 
obraz  v  drážď.  galerii  Kamenný  lom  v  šaš- 
kem Švýcarsku  a  Pohledy  x  Compiégne  (maj, 
královny  saskč).  Vedle  toho  maloval  s  úspě- 
chem malby  dekorační  a  vynikl  zvláátě  v  imi- 
i  taci  starých  gobelínů  v  (na  dvoře  saském  a 
I  některých  saských  zámcích^.  Později  pěsto- 
val také  malířství  figurální  a  z  prací  toho 


Óhmichen  —  Ohnět. 


671 


dmhu  uvádíme :  Gót{  i  Berlichingen  na  Hom- 
burce  (aquarell,  1883),  Patricijskd  svatba,  Po- 
hřeb ve  Spreewaldi,  Novomanfelé  aj.  R.  1877 
provedl  tfí  násténné  obrazy  v  banketní  síni 
v  Albrechtsburku  v  Míšni.  R.  1887—89  ma- 
loval obrovský  obraz:  Prohlášeni  neodvislosti 
republiky  Vene\uelské  Boiivarem  pro  snčmovní 
budovu  caracaskou.  Od  r.  1887  ó.  jest  pro- 
fessorem  na  technice  drážďanské. 

Óhmichen  Hu?o,  malíř  německý  (*  1843 
v  Borsdorfé  u  Lipska),  studoval  na  akademii 
drážďanské,  navštívil  Itálii  a  usadil  se  r.  1870 
trvale  v  DQsseldoríě.  Jeho  genrové  obrazy 
ze  života  lidového  jsou  hluboce  procítény, 

ftřípadné  charakterisovány,  koloritem  néžnv. 
sou  to  zejména:  Požehnáni  dědovo  (1864); 
Zpráva  o  smrti  (1873;  v  obrazárně  wiesba- 
denskél ;  Den  placeni  dani  (1876;  gaUrie  dráž- 
ďanská). 

Ohmu66TÍó  Petrjergurié,  malíř  jiho- 
tlov.  století  XV.  Narodil  se  v  Dubrovníce 
se  staré  rodiny  šlechtické,  pocházející  od 
vévodů  bosenských.  Z  obrazA  jeho  zacho- 
vala se  jenom  podobizna  posledního  krále 
bosenského  Štěpána  Tomáše  v  klášteře  Su- 
tisce  v  Bosně,  zajímavá  také  tím,  že  při  ob- 
raze jsou  také  erby  Nemanjičů,  království 
Srbského,  Dalmatského,  Hercegoviny,  Budi- 
slavičd  a  j. 

OhmŮT  sákon  vyjadřuje  vztah  mezi  in- 
tensitou proudu  (7),  elektromotorickou  silou 
{E)  a  odporem  vodiče  (/?).  Mathematicky 
formulován  poskytuje  vzorec 

/-A 

kterážto  rovnice  předpokládá  závislost  jed- 
notky některé  z  jmenovaných  veličin  na 
ostatních  dvou.  Může  býti  tedy  hořejší  rov- 
nice pokládána  též  za  definici  odporu  (R). 
Dcfínujeme-li  však  odpor  galvanicky 
(v.  t.)  jako  veličinu  závislou  na  rozměrech 
a  látce  vodiče,  jest  hořejší  vztah  fysikálným 
xákonem.  Velmi  poučné  jest  geom.  znázor- 
nění Ohmová  z-a  (vyobr.č.2945.).  Značí-li 


C  2945.  Ohmúv  úkon 


AB  =  R  úhrnný  odpor  vodivého  kruhu, 
v  němž  nalézá  se  elektromotorická  sila 
E^=AC^  jest  intensita  proudu  v  kruhu  dána 
tangentou  úhlu  fi.  Zároveň  patrná  plat- 
nost Ohmová  2-a  téŽ  pro  kteroukoli   čásf 

vodiče.  Tak  na  př.  mezi  body  iC  a  L,  kde  KL 
značí  odpor  části  vodivého  kruhu  těmito 
body  omezeného,  jest  potenciálná  difference 

KM —  /JV=  OM  a  tudíž  intensita  zase  rovna 


poměru  této  difíerence  k  příslušnému  od- 
poru. 

Základem  pro  odvození  Ohmová  z-a  bylv 
úvahy,  týkající  se  vzniku  elektřiny  dotykové, 
šíření  se  vodičem  a  působení  obklopujícího 
ústředí  na  vedení  proudu.  O.  z.  předpokládá, 
že  stykem  těles  povstává  stálá  difference 
potenciálná  (pokud  tělesa  ta  se  nemění),  ie 
intensita  proudu  mezi  dvěma  sousedními 
částicemi  úměrná  jest  differenci  jejich  napěti 
a  že  ztráty  elektřiny  do  ústředí  vodič  ob- 
klopujícího úměrný  jsou  potenciálně  diffe- 
renci a  veličině,  která  záleží  na  jakosti  ústředL 
O.  z.  neplatí  ve  vodivém  kruhu,  jenž  při 
proudech  střídavých  podléhá  samoindukci 
(v.t.).  Mění-li  se  při  proudu  střídavém  elektro- 
motorická síla  jeho  dle  zákona  sinusového, 
tak  že  E  =  e^  sin  tot, 

kde  Eq  značí  maximální  hodnotu  elektrom. 
síly  při  stejnoměrném  otáčení  se  vodiče 
úhlovou  rychlostí  m,  t  potom  proměnný  čas, 
a  podléhá-li  vodič  samoindukci,  jest  inten- 
sita proudu  v  okamžiku  /  dána  výrazem 


/= 


}JRt-^  a)«L» 


sin  (coř  —  ip), 


kde  R  značí  odpor  vodiče,  L  koefiicient 
samoindukce  a  i^'  poŠinuti  ve  fasi  určené 
vzorcem  q,/^ 

tg*.- -^. 

Nejen  že  tedy  nenastane  maximum  intensity 
současně  s  maximem  elektromotorické  síly, 
ale  i  hodnota  maximální  intensity  proudu 
jest  menší,  než  jaká  by  vycházela  dle  Ohmová 
za.  Hořejší  rovnice  pro  intensitu  proudu 
uvede  se   v  souhlas  s  Ohmovým  z-em  jen 

tehdy,  když  veličině  V/?»-f  o)»L«  dáme  vý- 
znam odporu.  Tento  odpor  zdánlivý  nazývá 
se  impedancí. 

Maximum  intensity  /«  jest  patrně 

^0  _  Ef^  cos  ip 

y^r_^VL«  ~        R       ' 


/o  = 


tak  že 


Eq  cos  t^ 


R 


sin  ((ot  —  T/;). 


Tímto  výrazem  pro  intensitu  proudu  stří- 
davého jest  též  forma  Ohmová  z-a  zacho- 
vána, jen  že  místo  max.  elektromotorické 
síly  Eq  zavedena  tu  elektrom.  síla  E^  cos  ^, 
která  se  často  nazývá  elektromotorickou  si- 
lou efíektivní.  nvk. 

OhnéStroJmistr,  něm.  Feuerwerksmeister, 
dělostřelecký  důstojník,  jenž  v  dílnách  zbro- 
jovních,  laboratořích  na  prach  a  jiné  třaska- 
viny  a  j.  pod.  závodech  dělostřeleckých  má 
dozor  nad  pracemi.  FM, 

Ohnět  I  oné]  Georges,  romanopisec  a 
dramatik  franc.  (*  1848  v  Paříži),  studoval 
práva,  ale  oddal  se  novinářství  a  literatuře, 
píše  po  r.  1870  do  >Pays€  a  >Constitution- 
nelu«.  R.  1875  hráno  s  úspěchem  jeho  pěti- 
aktové  drama  Regina  Sarpi  (s  Denayrouzem), 
r.  1877  komedie  Marthe,  Po  té  oddal  se 
románopisectví,  v  kterémž  oboru  hlavně  do- 
byl  velikých  úspěchův  u  čtoucího  obecen- 


672 


Ohnice  —  Ohňová  zcmé 


štva.  Napsal  romány:  Serge  Panine  (1881); 
Le  máitre  de  forges  (1882);  La  comtesse  Sarah 
(1882);  Lise  Fleuron  (1884);  La  grande  ma- 
niére  (1885);  Les  dames  de  Croix-Mort  (1886); 
Volonté  (1888);  Le  docteur  Rameau  (1889); 
Demier  amour  (1889);  Le  curé  de  Faviéres 
(1891);  Dette  de  haine  (t.  r.);  Au  fond  du 
gouffre  (1899)  a  j.  spojené  ve  volný  cyklus, 
nadepsaný  >Batailles  de  la  vie«.  Vétáinu 
z  těchto  románů  (tak  >Serge  Panine<,  >Ma!tre 
de  forgesc,  »Comtesse  Sarah«,  > Grande  ma- 
niére«  a  j.)  zdramatisoval  a  jsou  provozovány 
8  neobyčejným  úspěchem.  Napsal  také  no- 
velly  (Noir  et  rose,  1887;  V  dme  de  Pierre^ 
1890).  Umělecký  a  literární  význam  všech 
těchto  prací  je  viak  docela  nepatrný;  ale 
banálnost  a  mélkost  psychologické  malby, 
konveněnost  morálky  a  plynný,  ačkoliv  bez- 
barvý, dějový  a  vypravovatelský  tok  učinily 
je  miláčky  širokých  vrstev  nižší  bourgeoisie 
francouzské  a  zjednaly  jim  velikého  rozší- 
ření v  týchž  kruzích  i  v  jiných  zemích  evrop- 
ských. Také  akademické  a  konservativní 
kruhy  literární  vítaly  O-a  jako  reakci  proti 
bezohlednému  naturalismu.  Ale  odpor  kri- 
tiky umělecky  cítící  a  myslící  (Jules  Lemai- 
trea  a  j.)  učinil  brzy  konec  všem  nedoroz- 
uměním a  odkázal  O-a  jako  literárního  fa- 
brikanta  do  slušných  mezí.  —  Do  češtiny 
byly  také  jeho  romány  hojně  překládány  a 
»Majítel  hutí<  je  repertoirním  kusem  Národ- 
ního divadla.  Sld, 

Ohnioe  v  bot.  v.  Raphanus;  v  zool.  viz 
Pyrosoma. 

Ohnioe,  Vohnice,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
a  okr.  Olomouc,  fara  a  pš.  Těšetice;  64  d., 
469  ob.  č.  (1890).  kaple. 

Ohnid  ( Wohontsch),  ves  v  Čechách  na  pr. 
bř.  ř.  Bělé,  hejtm.  a  pš.  Teplice,  okr.  Bílina, 
fara  Křemyš;  10  d.,  80  ob.  n.,  (1890^,  železn. 
stan.  Ústecko-teplické  dráhy  (Ústí- Bílina),  po- 
plužní  dvůr  a  myslivna. 

Ohningen,  far.  ves  v  Badensku  v  kraji 
kostnickém,  okresu  radolfzellském ;  1040  ob. 
(1890),  celní  úřad,  kat.  kostel  (býv.  augusti- 
niánské proboštství),  kamenné  lomy,  stáv- 
kářství,  rybářství,  dobytkářství  a  nedaleko 
lomv  na  »dhningenskou  břidlici  vápennou*. 

Ohnisko  {foctis)  viz  Čočka  optická, 
str.  804-805. 

OhnitOT,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Novů  Mčsto  n.  M.,  fara  Bystré,  153  d.,  955 
ob.  č.  (1890),  3tř.  šk.,  pš.,  mlýn  a  tkalcov- 
ttví  po  domácku. 

Ohniiťany:  1)  O.  Nové,  ves  v  Cechách, 
hejtii).,  okr.  a  pš.  Nový  Bydžov,  fara  St.  O.; 
41  d.,  236  ob.  č.  (1890).  —  2)  O.  Staré,  far. 
ves  t.;  87  d.,  498  ob.  č.,  5  n.  (1890),  kostel 
sv.  Václava  po  ohni  r.  1804  vystavěný,  3tř. 
šk.,  zastávka  Rak.  sev.-záp.  dráhy  (Chlumec- 
Pořící),  v  nedalekém  Podlesí  zámeček  s  popi. 
dvorem.  Na  jižní  straně  vsi,  kde  se  říká  »Na 
zámečku*,  zbytky  býv.  tvrze.  R.  1415  jmenuje 
tej m  a  Číá  z  OhnišCan. 

Ohnitťovioe,  Ohništvice,  VohnišCo- 
vict*  {\Vonischen\  ves  v  Cechách,  heitm. 
Horš.  Týn,  okr.  a  pš.  Ronšpcrk,  fara  Meclov; 


35  d.,  197  ob.  n.  (1890),  mlýn.  Připomíná  se 
r.  1186  při  klášteře  kladrubském. 

Ohnivádek,  zool.,  v.  Polyommatus. 

Ohnivá  zemó  v.  Ohňová  zemé. 

OhniTzdomost  nazýváme  vlastnost,  kte- 
rou látka  odporuje  pfisobení  ohně  a  vysoké 
teploty,  netavíc  se  aniž  pukajíc.  Nejlepší 
látky  ohnivzdorné  jsou  ponejvíce  hlíny 
(v.  t.,  str.  360),  z  nich  nejvíce  kaolin  (v.  t.). 
asbest  (v.  t),  chamotte  (v.  t.)  a  poa. 
Z  těchto  vyrábějí  se  ohnivzdorné  cihly  (viz 
C  i  h  1  a)  a  kameny  (v.  K  ám  e  n  strojený,  str.  843) 
k  obložení  a  výstavbě  pecí. 

OhňoBlniba  v.  Oheň. 

Oh&ostroJ,  strojené  ohně,  v.  Pyro- 
technika. 

Oh&ostrůjoe  (něm.  Feuerwerker^,  v  c.  a  k. 
dělostřelectvu  poddůstojník  nejvyššího  stupně 
ve  stejné  hodnosti  se  šikovatelero  u  pěchoty, 
nadmyslivcem  u  myslivcův  a  strážmistrem 
u  jezdectva  a  vozatajstva.  Označen  na  limd 
žlutou  prýmkou  vlněnou  a  3  hvězdičkami 
soukennými  a  na  čáce  2  prýmkami  takovými 
jako  na  límci.  I^M. 

Oh&OTá  práoe  v.  Hornictví,  str.  596a. 

Ohňová  zemó  (špan.  Tlerra  del  Puego, 
angl.  Fuegia),  souostroví  jihoamerické   při 
jižním  cípu  pevniny,  od  níž  odděleno  jest 
úžinou  Magelha6sovou,  rozkládá  se  mezi  52* 
25'— SS'  59^  již.  šíř.  a  63«  42'— 74«  48'   záp. 
dél.  a  zaujímá  73.746  km^.  Největši  dil  této 
rozlohy    připadá    na    vlastní    O-vou    zemi 
(48.114  km}),  jež  zabírá  sev.-vých.  a  sev.  ce- 
lého souostroví,  kdežto  na  záp.,  jihu  a  jiho* 
vých.  cípu  jest  lemována  velikým    počtem 
ostrovův  a  bradel;  na  krajním  jihových.  vy- 
nořuje  se  z   vln   Státní   ostrov   (Staten   /., 
1100 /rm*),  jíž.  od  hlavního  ostrova  odděleny 
pr&livem  tieagleským  rozkládají  se  Navarin 
(2480  i!fm«).  Hoste  (6600  km^),  Lcnnox,  Wol- 
lastonovy  ostrovy  a  Hermiteovy  ostrovy,  jcí 
dohromady  obklopují  záliv  Nassavský,  dále 
k  západu  následují  Gordonův  ostrov,  Lon- 
donderry  a  Stevartovy  ostrovy;  na  západní 
straně  při   východu  z  úžiny   MagelhaSsovy 
kupí  se  Dawsonův  ostrov  (1320  fcm*),  Cla- 
rence  (2750  km*),  Santa  Ines  a  Desolación, 
kolem   nich  pak  sdruženo  jest  ještě  veliké 
množství  malých  ostrovů.  Členitost  pobřeží 
je  celkem  značná,  ale  právě  u  hlavního  ostrova 
poměrně  nejmenší;  máť  O.  z.  vých.  pobřelí 
většinou  jednotvárné,  do  něhož  jen  při  sev. 
straně  vniká  něco  hlouběji  záliv  sv.  Šebe- 
stiána, naproti  tomu  již  sev.  břeh  má  zálivy 
Lomasský  a  zál.  sv.  Filipa,  na  záp.  pak  hlu- 
boko vrývají  se  do  země  zálivy  Uselesský  a 
Admiralitní.   Pobřeží  na  vých.  je  z  velikéno 
dílu  ploché  a  písčité,  na  záp.  vsak  a  na  jihu, 
kde  vysočiny  k  moři  přistupují,  bývá  srazné, 
ba  mnohdy  spadá  k  moři  stěnou  ai  60  m 
vysokou;   vhodných  přístavů  není  vůbec  a 
jen  některé  zátoky  hodí  se  za  kotviště  ma- 
lých lodí.  Tvářností  půdy  i  geologickým 
složením  O.  z.  jest  zjevným  pokračováním 
Již.  Ameriky.  Na  vých.  straně  rozkládají  se 
planiny,  rozervané  působením  vod,  takže  bio- 
beká  údolí  se  stěnami  skoro  kolmými  a  kopco 


Ohftová  země.  673 

se  snuúýini  úbočími  jsou  tam  zjevem  dosti   tuloides  do  300  m  n.  m.,  Fagus  antarctica  do 
objrčejným.  Záp.  díl  naproti  tomu  jest  hor-    '""  —   "  '"  ""  '        •  •  •  • 

oatina;  tam  na  sev.  od  Broad  Reach  (části 
to  úiiny  Magelhadsovy)  táhne  se  Sierra  Bal 


400  m  a  Fagus  obliqua;  ve  vyšáich  polohách 
vyskytuje  se  ř,  antarctica  zakrslý  na  0*1  m)^ 
k  nim  pak  druží  se  z  konifer  Libocedrus  te- 


roaceda,  mezi  zál.  Uselesským  a  zál.  sv.  Še-  tragonus.  Na  úpatích  hor  a  na  jižních  pahor- 
bcstiána  zdvihá  se  Sierra  Carmen  Sylva,  cích  objevují  se  porostliny  hustých  křovisek, 
kdežto  na  jihozáp.  a  již.  přímoří  strmí  mo-  ve  kterých  zastoupeny  jsou  hlavně  Bcrberidy 
hutné  pásmo  horské,  pokračování  to  ch'ú'(RibesmageUanica,Berbethilicifolia),MyTt^cte 
ských  And,  a  dosahuje  svými  temeny  M.Sar- '  {Myrtus  numeraUa)^  Ericacee  i  Escallonia; 
iniento  2070  m  a  M.  Darwin  2100  m  výšky  křoviny  tyto  nezřídka  i  v  lesích  na  záp.  tvoři 
(dle  O.  Nordenskjolda  vSak  jest  Sarmiento  hustý  podrost;  Berh.  Wcifolia  objevuje  se 
ncjvyšií  horou  O  vé  z.);  vyááí  části  tohoto  hojné  též  na  pobřeží  atlantském.  Na  past- 
pohoří  pokryty  jsou  mohutnými  ledovci,  jeŽ  vinách  bují  hlavně  Púa  a  Festuca,  v  rokli- 
nékdc  dosahují  skoro  až  k  moři.  Po  stránce  nach  Dactylis  glomerula,  Arrhenaterum  avena^ 
geologické  převládají  v  Kordillerách  na  záp.  i  ceum  a  j.   Mokřiny  a  blatné  pfldy  při  vých. 

f>rahory,  jmenovitě  žula,  k  níž  na  vých.  při- '  pobřeží  pokrývají  Fuchtia  coccinea,  křovitá 
éhá  pásmo  krystallických  břidlic  a  břidlic  Veronica  glliptica,  na  rašeliništích  zastoupeny 
hlinitých,  avšak  horninami  těmito  prostupují  *  jsou  Donatia  fascicularit  i  Attelia  pumila, 
na  četných  místech  vyvřeliny,  jeŽ  vytvořily !  k  nimž  druží  se  Empetrum,  Myrtwi  nummu- 
také  nejvyšší  hory.    Na  svahu  sev.  a  sev.-   laria,    Caltha,   Roskovitia.    Užitečného    dříví 


vých.  objevují  se  křídové  usazeniny  mocné 
zborcené  a  zprohýbané,  kdežto  vých.  planiny 
skládají  se  z  usazenin  třetihorních,  v  jejichž 
uložení  také  mnohé  poruchy  se  objevují  a 
jež  na""  povrchu  namnoze  jsou  pokryty  spou- 
stami Štěrku  a  písku  naneseného  od  ledovcfl. 


poskytují  buky  i  Berberis.  Zvířena  O  vé  z. 
shoduje  se  s  patagonskou.  Ze  ssavcA  pozoru- 
hodní jsou  divoká  kočka  {Felis  Geofroyi), 
pes  {Canit  mageUanicui),  liška,  vydra  {Lutra 
chiUmis),  dále  netopýr,  několik  hlodavců, 
tukotuko  {Ctenomys)  a  guanako  (Auchenia), 


ftr^.ky  jsou  malé  a  zmínky  zasluhují  toliko  jež  jest  nejvčtším  ssavcem  v  zemi  vflbec. 
Rio  Grande,  Rio  Carmen  Sylva  a  Rio  ďOro.  Z  vodních  ssavcA  jsou  hojni  tuleni  v  okol- 
Podnebi  jest  přímořské  a  chladné,  tak  že  nich  vodách  a  dosti  zhusta  i  velryba  se  vy- 
zemědélství  nelze  s  úspěchem  provozovati,  skytuje.  Ptactvo  zastoupeno  jest  hojně  a  O.  z. 
Průměrná  roční  teplota  v  Ušuii  jest  5'4*C  vykazuje  75  endemických  druhů  z  ptactva 
(v  nejstudenějším  měsíci  — 0'6*C.  v  nejtep-  antarktického;  veliký  díl  připadá  ovsem  na 
icjším  ll*3'C),  největší  teplota  vůbec  vyká-  ptactvo  vodní  (kachny,  rackové,  pinguiniatd.), 
auje  25*6',  nejnižší  —9*3®.  Pršky  nejsou  na  kdežto  suchozemští  ptáci  jsou  většinou  pří- 
zemi mezi  okeány  posunuté  hojny  (v  Ušuii  stěhovali  (.mezi  nimi  i  kolibřík),  domácí  pak 
520  mm),  ale  za  to  rovnoměrně  rozděleny  na  ,  jest  toliko  jeden  {Anthus  corrindera).  Plazi  a 
celý  rok,  takže  zavlažováni  země  jest  vždy  obojživelníci  jsou  velmi  vzácní,  na  jihu  jich 
dostatečné.  Přicházejí  nejvíce  s  větry  záp.  a  vůbec  není.  Ryby  jsou  spíše  spřízněny  s  ry- 
jihozáp.,  jež  skoro  po  celý  rok  převládají  a  |  bami  chilskými  než  argentinskými  nebo  bra- 
často  nabývají  povahy  prudkých  bouří.  Ne-  zilskými.  Hmyzjest  vzácný,  jen  někteří  brouci 
rostné  bohatství,  pokud  je  známo,  nemá  zasluhují  pozornosti.  ~  Obyvatelstvo,  jež 
velikého  významu.  !6lato  vvskytuje  se  na  čet-  jest  velmi  řídké,  odhaduje  se  úhrnem  na 
ných  místech  nejvíce  v  písku  říčním,  ale  ve  2800—3000  duší  a  skládá  se  ze  dvou  živlů: 
množství  jen  skrovném;  bohatší  ložiska,  jež  indiánského  a  bělošského.  Indiáni  na  O-vé 
r.  1882—92  sem  přivábila  veliké  množství  zemi  náležejí  ke  dvěma  různým  národům.  Na 
kovkopů,  jsou  vyčerpána.  Větší  zisk  slibuje  vých.  obývají  O  nové  (nom.  Ona),  kteří  jsou 
těženi  železa  a  uhlí,  jež  zjištěno  na  několika  patrně  přistěhovalí  Patagonci,  iak  zjevně  uka- 
místech,  ale  jenom  ložisko  již.  od  zál.  Use-  zují  shody  s  patagonskými  TehuelČi  v  jazyce 
lesského  hodí  prý  se  k  vytěžování.  Z  draho-  i  zvycích ;  jsou  lid  krásného  vzrůstu  (prů- 
kamů  vyskytuje  se  granát  a  olivín.  Rošt- 'měrně  (180  cm),  brachykefální,  s  podlouhlým 
linstvo  má  ráz  antarktický;  některé  druhy  obličejem  a  malým  nosem,  avšak  žijí  v  ne- 
shodují se  se  severoevropskými,  ale  převážná  ^  přátelství  s  bílými  osadníky,  před  nimiž  ustou- 
většina  je  stejnou  s  rostlinstvem  na  záp.  i  pili  do  neschůdných  krajin.  Vlastními  domo- 
úbočí  patagonských  And.  Vnitrozemí  dle  no-  rodei  O-vé  z.  jest  druhý  národ  indiánský 
vějŠich  výzkumů  není  tak  neúrodno,  jak  se  zvaný  dříve  úhrnem  >Pešeré«,  ačkoli  toto 
původně  soudilo;  jenom  východ  má  půdu  jméno  není  názvem  kmenovém,  nýbrž  dáno 
chudou,  jež  obsahuje  málo  ornice,  za  to  však  bylo  domorodcům  od  plavců  podle  jakýchsi 
lesní  půda  na  záp.  a  na  jiř.  ostrovech  jest  výkřiků  jejich.  Pokládáni  jsou  nyní  za  zby- 
pokryta  mocnou  vrstvou  rostlinné  mrti,  jeŽ  tek  národa,  dříve  daleko  po  JiŽ.  Americe 
by  byla  způsobilá  ku  pěstování  nejrozmani-  rozšířeného,  jehož  druhým  zbytkem  zdají  se 
tějšich  rostlin,  kdyby  tomu  drsné  podnebí  býti  Botokudové  brazilští.  Na  O-vé  zemi  dělí 
nebylo  na  závadu.  Na  vyšších  horách,  jme-  se  tito  Indiáni  ve  dva  kmeny;  jeden  zvaný 
novitě  na  záp.  a  jihu  (čára  vedená  od  vých.  Jahganové  přebývá  na  již.  pobřeží  hlavního 
pobřeží  asi  20  Jtrm  již.  od  ústi  Ria  Grande  ostrova  a  na  ostrovech  jižních,  druhý  jmé- 
k  záp.-sev.-záp.  značí  hranici  mezi  krajinami  nem  Alakalufové  vede  život  rybářský  a 
lesnatými  a  bezlciými)  rozkládají  se  husté  lovecký  v  záp.  končinách  ostrova.  Indiáni 
pralesy,  v  nichž  převládají  buky  (Fagus  be-   tito  liší  se  nápadné  od  Onů.  Jsou  malí  (prům. 

Ottflv  Slovník  Naučný,  ■▼.  X\in.  11/11  1901.  43 


n 


€Í4 


Ohonovskij 


157  cm)^  pleti  žlutavó  nebo  žlutohnědé,  s  hru- 
bými rysy  a  černými  hrubými  vlasy  (vousy 
velmi  peélivé  vytrnávají).  Obývají  v  bidn^^ch 
chýších,  jež  poKrývají  kožemi  nebo  klestím, 
proti  mrazu  a  nepohodám  chrání  tďlo  ko- 
žemi. Nářadí  a  zbraně  (luk  a  Šípy,  oštěp, 
prak,  palice  dřevěná,  kamenná  nebo  z  vel- 
rybích kostí)  mají  stejné  jako  Onové  a  zdá 
se,  2e  tito  byli  v  té  příčině  jejich  učiteli. 
Potravu  opatřuji  si  lovem  zvěře  a  ryb,  be- 
rouce 7a  vděk  vším,  co  uloví,  a  vedle  toho 
bobulemi  lesních  rostlin.  Jsou  odvážní  plavci 
a  na  člunech  zrobených  z  kůry  nebo  vyhlou- 
bených kmenův  odvažují  se  i  po  bouřlivém 
moři  ke  vzdálenějším  ostrovům.  Náčelníků 
nemají,  žijíce  v  tlupách  v  úplné  volnosti; 
láska  k  rodině  a  jmenovitě  k  dítkám  je  velmi 
skrovná,  neboť  zhusta  nabízejí  děti  své  na 
prodej.  Náboženství  zastoupeno  jest  nejasnou 
vírou  v  duchy;  v  Ušuii  má  anglická  missijní 
společnost  stanici  a  na  ni  žije  na  300  domo- 
rodých křesťanů,  většinou  Jahganfl.  Jazyk 
domorodců  děli  se  v  několik  nářečí  a  vyniká 
zvláště  po  stránce  hláskoslovné  a  tvaroslovné 
bohatým  vývojem;  má  na  př.  čtveré  číslo 
jména  podstatného,  tři  tvary  konjunktiwií, 
způsob  tázací,  rozkazovací,  negativní,  způsob 
nemožnosti  a  j.  Obyvatelstvo  indiánské  zvolna 
vymírá,  takže  nyní  odhaduji  počet  Onů  na 
300^500,  Alakaluíů  na  150^200,  jahganů  na 
250—300.  Na  jejich  místo  nastupují  hojněji 
a  hojněji  bílí  osadnici,  jichž  počítá  se  na 
2000  (1500  na  území  chilském,  500  na  argen- 
tinském). Živí  se  většinou  chovem  ovec,  kte- 
rým se  tu  výborné  daři,  a  dobytka  hovězího, 
vedle  toho  skládají  veliké  naděje  ve  vytě- 
žování lesův  a  nerostův.  Orbě  valně  se  ne- 
daří; pěstují  se  sice  s  prospěchem  picni 
rostliny,  zemčata,  řípa,  zelenina,  ale  pokusy 
s  pěstováním  obilí  selhaly.  O.  z.  jest  poli- 
ticky rozdělena  mezi  jiho-americké  republiky 
Chile  a  Argentinu  a  to  dle  úmluvy  z  23.  čce 
1881  tak,  že  vých.  díl  hlavního  ostrova  po 
68^  84'  z.  d.  se  Státním  ostrovem  připadl 
Argentině  (21.048  km*),  ostatek  pak  Chilsku 
(52.698  km*).  Chilské  území  počítá  se  admi- 
nistrativně k  territoriu  Magallanes,  argentin- 
ské pak  tvoří  zvláštní  »gubernacionc  a  3  de- 
partementy ;  sídlem  vlády  jest  Bucn  Suceso, 
dříve  byla  západnější  líšuia. 

O-vou  zemi  objevil  r.  1520  špan.  plavec 
MagalhaSsa  dal  j-í  nynější  jméno,  podle  čet- 
ných ohňů,  jež  na  pobřeží  pozoroval.  Ale  Evro- 
pané nestarali  se  hrubé  o  tento  odlehlý  kraj 
a  zprávy  Cordovovy,  Kingovy,  Stokesovy, 
Fitzroyovy  a  Darwinovy  byly  jediným  zdro- 
jem vědomostí  o  tomto  ostrově.  Teprve  po 
rozdělení  země  nastal  v  té  příčině  obrat. 
R.  1881  Bossi  prozkoumal  přístavy  na  jihu 
hlavního  ostrova,  Bove  r.  1882  průliv  Bea- 
gleský,  ostrov  Clarence  i  Státní,  Ramon  Li- 
sta a  ťopper  věnovali  pozornost  svou  vnitru 
země.  Scheltze  objevil  v  chilské  části  ložiska 
drahých  kovů.  R.  1890-92  Rousson  a  Wil- 
lems  vykonali  rozsela  studia  o  nerostném 
bohatství  země  a  sebrali  také  mnoho  národo- 
pisného materiálu,  argentinští  i  chilští  ba- 


datelé, kteří  provázeli  kommissc  pro  stano- 
vení hranic,  vykonali  velmi  mnoho  po  stránce 
topografické,  missionář  Bridges  r.  1880—92 
vykonal  mnoho  cest  po  celém  souostroví  a 
r.  1895—96  Otto  Nordcnskjóld  prozkoumal 
celésouostroví,imenovítčgcoIogicky,a  mnoho 
nového  vybadal  i  četné  staré  názory  opra- 
vil. —  Srv.  Platzmann,  Glossar  der  fcuer- 
landischen  Sprache  (Lip.,  1882);  Lucy-Fos- 
saricu,  Ethnographie  de  1  Amériquc  antarti- 
que  (Pař.,  1884);  Bove,  Patagonia,  Terra  del 
fuoco  etc.  (Janov,  1883);  Ramon  Ústa,  Viaje 
al  Pais  dc  los  Onas  (Buenos  Ayres,  1887|; 
Serrano,  Derrotero  de  Estrecho  de  Magal- 
lanes,  Tierra  del  Fuego  etc.  (Santiago,  1891'!; 
Mission  scientifiquc  du  Cap  Horn.  T.  VII: 
Anthropologie  et  Ethnographie ;  Nordcnskjóld 
O.,  Das  Feuerland  und  seine  Bewolioer 
(»Geogr.  Zeitschrift«,  1896,  Lipsko). 

OhonoTSklJ  Omeljan,  spisovatel  malo- 
ruský  (*  1833  —  f  1894),  byl  svn  kněze  a 
vyučoval  na  gymnasií,  načež  stal  se  profes- 
sorcm  maloruského  jazyka  a  literatury  na 
Ivovské  universitě.  Literární  činnost  zahájil 
r.  1860  veršovanou  povídkou  Krěst,  otiště- 
nou v  »Zoři  Haličské*.  Později  proslul  jako 
dramatik,  jmenovitě  pracemi  Halška  Ostroj' 
ska  (»Zorja<,  1887  a  o  sobě)  a  Feďko  Ostroj' 
skij  (netiltěno).  Nejdůležitějším  jeho  dílem 
jest  však  Istorija  literatury  russkoj^  kterou 
od  r.  1886  otiskoval  po  částech  v  »Zoříc  a 
pák  vydal  o  sobě  a  jež  zůstala  nedokonče- 
nou. O.  mluví  v  ní  o  staré  rusko-maloruské 
literatuře  do  Kotljarevského,  načež  uvádí 
podrobné  Životopisy  a  obsahy  spisů  novech 
spisovatelů  maloruských,  hlavně  haliČalo- 
ruských.  Poslední  nedokončená  íúat  jedná 
o  maloruských  národopiscích.  Dílo  O-kébo 
jest  neocenitelnou  pomůckou  pro  kaidého, 
kdo  se  chce  seznámiti  se  stavem  dosavadní 
literatury  maloruské,  podávajíc  k  tomu  cílí 
též  hojně  materiálu  biografického,  ač  trpi 
nesouměrnosti,  tu  a  tam  rozvláčnosti  a  zřej- 
mou tendenci  ukrajinofílskou.  Z  ostatních  jeho 
vědeckých  prací  zasluhují  zmínky  Studien  auf 
dem  Gebiete  der  ruthenischen  Spracke  (1880), 
kde  dokazuje  samostatnost  maloruitiny. 
mluvě  o  nářečích  maloruských  (haličském 
se  třemi  podnářečimi,  jihoruském  se  čtyřmi 
pod  nářečími  a  běloruském),  načež  na  zá- 
kladě starých  památek  i  Živé  mluvy  lidové 
zabývá  se  fonetikou  a  tvořením  slov  v  malo- 
ruštiné.  PotebAa  velmi  si  vážil  této  práce  a 
Franko  prohlásil  ji  za  nejlepší  dílo  filolo- 
gické literatury  maloruské.  Jako  doplněk 
k  této  práci  otiskl  O  wa\niejs\ych  w/ášei- 
wošciach  j^\yka  ruskiego  (»  Rozpravy  «  krakov- 
ské akademie,  1888,  sv.  X.),  dotýkaje  se  hlavni 
záliby  ve  hlásce  ť  a  zbytků  nosovek  v  male* 
ruštině.  Velmi  záslužným  dílem  jeho  jest  Chri* 
stomatija  ttarorusskaja  (Lvov,  1881)  s  rolav- 
nickým  kommentářem  a  slovníčkem,  iako! 
i  maloruská  Grammatika  pro  střední  Ikoly 

8.,  1889),  která  vytlačila  zastaralou  učebnici 
sadcovu.  Tako  ohnivý  vlastenec  O.  byl 
v  Čele  společenského  ruchu  haUČských  Málo. 
rusů,  vážil  si  národní  mluvy  a  pečoval  o  ii. 


Ohorn  —  Ohře. 


675 


fení  osvéty  mezi  lidem.  Činnost  ta  soustře- 
ďovala 8c  přcdeváim  ve  spolku  >Prosvita«  a 
ve  vydávání  populárních  knih.  Intelligence 
haličsko-ruska  vdčči  mu  z  velké  části  za 
svoji  známost  se  starými  i  novějSími  památ- 
kami literatury  maloruské.  Tak  mezi  jiným 
pořídil  kommentované  vydání  »Slova  o  pluku 
Igorové*  (1875),  spočívající  na  vědeckých 
konjekturách  Potébně,  a  Sevčenkova  »K!ob- 
xara«  (t..  1893)  se  studií  o  Ševčenkovi  a 
s  komroentářem  k  jeho  básním.  Poslednčjii 
publikaci  neodepřel  uznáni  ani  osobni  ne- 
přítel O-kého  Dragomanov,  tak  že  uznána 
za  nejlepší  vydáni  prací  Ševčenkových.  Srv. 
Životopis  jeho  v  >Kijcvské  Stariné*  (1894, 
8V.  12,  475—479)  a  v  »Zápiskách«  společ- 
nosti jména  Sevčenkova  (1895.  1—34).  Ne- 
příznivý rozbor  první  části  jeho  >Déjin«  li- 
teratury maloruské  pod  il  A.  N.  Pypin  (>Oso- 
baja  istorija  russkoj  litCratury«,  > Věstník 
Jevropy«.  1890),  kde  staví  se  proti  názorflm 
O-kého  se  stanoviska  čisté  zásadního.  Roz- 
bor Pypinflv  vyvolal  odpovCď  O  kého  A/o- 
jemu  kritikovi  (Lvov,  1890)  a  Umancovu 
(»Zorja«»  1890,  č.  21). 

Onom,   ves  v  Čechách,  v.  Javorná  2). 

Ohra,  1.  pobočka  Labe,  pramenící  se 
v  Hannovcrsku,  nedaleko  Wittingen,  teče 
8  počátku  po  hran.  Pruského  Saska  směrem 
libových,  a  vpadá  u  Rogatzfl  s.  od  Magde- 
burku do  Labe.  Tok  její  měří  105  km. 

Ohrada:  1)  O.,  zámeček  s  loveckým  mu- 
seem (z  let  50tých  XIX.  stol.)  Ad.  kn.  Schwar- 
senberka,  asi  25  minut  od  města  Hluboké 
(v.  t.)  v  Čechách,  v  hejtm.  českobudějo- 
vickém. —  2)  O.,  ves  t,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Kolín,  fara  Nová  Ves;  41  d.,  312  oby  v.  č. 
(1«90).  —  8)  O.,  víska  t.,  hejtm.  a  okr. 
Sedlčany,  fara  a  pš.  Petrovice  u  Sedlčan; 
8  d.,  53  oby  v.  č.  (1890).  —  4)  O.  Malá, 
osada  t,  heítm.  a  okr.  Smíchov,  fara  Sto- 
dftlky,  pí.  Řcporyje;  9  d.,  100  obyv.  č. 
(1890).  —  5)  O.  Velká,  fara  Ořech;  9  d., 
78  ob.  L  (1890). 

6)  0.»  Ohrady,  mor.  enkláva  ve  Slezsku, 
hejtm.,  okr.  a  p5.  Bílovec,  fara  Siatina;  20  d., 
92  ob.  č..  22  n.  (1890). 

Ohrada  lapači  (j  a  t  k  a),  malá  pevná 
ohrada  v  oboře,  do  které  zvěř,  dříve  zásy- 
pem lákaná,  vcházeti  si  zvykne.  U  vchodu 
JSOU  padací  dvéře,  které,  jsou-li  nalíčeny, 
buď  samy  zapadnou,  nebo  bývají  šňůrou 
z  úkrytu  zavřeny,  když  zvěř  do  vnitř  vešla. 
O.  I.  sloaií  k  lapání  zvěře,  která  se  má  iivá 
jinam  poslati.  .  čm, 

Ohradba  v.  Enceinte. 

OluraftOTadlO  v.  Klempiřství  str.  346. 

Obrastná  {Ogrod^ona),  lokalie  a  ves  ve 
Slezsku,  v  hejtm.  a  okr.  těšínském;  62  d., 
394  ob.  polských,  1  č.,  7  n.  (1890),  kostel 
sv.  Matěje,  Itř.  šk.  a  pš. 

Ohrasani  (Ohrazení):  1)  O.  České 
(Bffhmi$ch'Baumgarten),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Čes.  Budějovice,  fara  a  pš.  Ledenice; 
36  d.,  199  ob.  č.  (1890).  —  2)  O.  Německé 
(DtutichB.),  ves  t..  16  d.,  107  ob.  č.  (1890). 
Nedaleko  popi.  dvflr  Mysletín,  kdysi  tvrz. 


Ohrasenloe  (Ohraženice):  1)  O.;  ves 
v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Pardubice, 
fara  Labské  Rosice ;  16  d.,  142  ob.  č.  (1890).  — 

2)  O.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Strakonice,  fara 
a  pš.  Volenice;  17  d.,  140  obvv.  č.  (1890), 
popi.  dvůr,  pivovar  a  mlýn.  Na  býv.  tvrzi 
seděl  r.  1360  Oldřich  Tažovec  z  Ohťazenic, 
r.  1380  Pešek  a  r.  1390  Dětleb  Obrázkové 
z  Ohrazenic.  Po  roku  1517  hospodařil  zde 
Markvart  Koc  z  Dobrše  až  do  r.  1573  a  po- 
tomci jeho,  kteří  O.  s  Tažovicemi  spojili 
(1646),  do  konce  XVIIl.  stol.  Fr.  Teplý,  — 

3)  O.,  ves  t,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Turnov, 
fara  Přepere;  97  d.,  576  ob.  č.  (1890),  kaple 
sv.  Václava,  2tř.  šk.  a  část  obce  Kozinec. 

4)  O.,  Ohraženice,  Ohrozenice,  ves 
na  Moravě,  hejtm.  Znojmo,  okr.  Mor.  Budě- 
jovice, fara  a  pŠ.  Jaroměřice;  2tř.  šk.,  popi. 
dvůr  »Dvorek«  a  myslivna. 

OlirdU  v.  Obojček. 

Ohrdmf.  město  v  sas.  vévodství  Gotha, 
na  sever,  úpatí  Durynského  lesa,  na  trati 
Gotha-O.  a  O.-Grařenrode,  s  6164  ob.  (1895). 
Má  2  evang.  kostely,  přípravné  reál.  gymn., 
průmyslovou  školu,  zámek,  nemocnici,  chu- 
dobinec. Množství  lesů.  Výroba  papíru, 
porculánu,  oceli,  hraček,  obuvi  a  běloby 
a  zpracování  mědi.  Mlýny.  Obchod  s  dří- 
vím a  prkny.  Blízko  města  O-u  jsou  lázně 
Luisenthal. 

Ohř#  (srv.  Čechy,  str.  86)  zaujímá  povodí 
5610*7  km*]  z  toho  připadá  na  českou  čásC 
4626-4  km*,  na  Bavory  894*4  km*  a  Sasko 
89*9  km\  Přítoky  srv.  Cechy  t.  Hustota 
sítě  vodní  v  povodí  O.  =  0*776  km  na  1  km^ 
areálu.  Větši  ie  na  středním  toku  od  ústí 
Vondreby  (Oáravy)  k  ústi  chomutovského 
potoka  =:  0*847  km.  Maximum  je  v  povodí 
Vondreby  (1*164  km)  a  Zvodavy  (1007  km).  — 
Rozdíl  výškový  mezi  prameny  O.  na  sz.  úpatí 
Sněžníku  ve  výšce  754  m  a  mezi  ústím 
(143*5  m)  čini  po  toku  310*0  km  dlouhém 
610*5  m ;  nejvyšší  spád  náleží  hornímu  toku, 
kde  sestupuje  O.  o  323*6  m.  Relativní  spád 
O.  páčí  se  na  l'97Voo  (1:508),  není  tudíž 
značný;  horní  tok  převyšuje  tuto  střední 
hodnotu  (5*02Voo)*  spád  středního  a  dolního 
toku  pouze  na  několika  místech  (mezi  Che- 
bem a  Kónigswerthem  27oo»  ^^^^i  Vodovým 
mlýnem  a  Žatcem  47oft)-  Minimum  u  Loun 
(>česká  Tisa«).  Rozvodí  vystupuje  po  celé 
délce  povodí  al  na  malou  výjimku  markantně; 
přerušení  jeho  nastává  v  Hassberském  re- 
víru, odkudž  vychází  pramen  dělící  se  záhy 
v  Assigbach  (k  Obři)  a  Schwarzwasser,  pří- 
tok Vlny.  Hydrologie.  Pozorováni  dešto- 
měrná  dějí  se  v  české  části  povodí  dle  zá- 
znamů z  r.  1898  na  66  stanicích,  1  stanice 
tu  odpovídá  70  km*.  Dle  Penckových  výpočtů 
spadá  hlavní  maximum  srážek  do  července, 
hlavní  minimum  do  ledna.  Poměry  stavů  vod- 
ních, jež  se  pozorují  v  Chebu,  Falknově, 
Černýši,  Kadani  a  Lounech,  zdají  se  býti 
vzhledem  ke  srážkám  paradoxními.  Minimum 
obyčejně  v  červenci  a  maximum  v  zimních 
měsících,  většinou  v  březnu  v  době  tání 
sněhu  a  ledu.    Příčinou  toho  je,  že  odpařo- 


676  Ohřeb  —  Ohyb  světla . 


vání  v  létč  dostupaje  skoro  výše  sráikv, 
tak  že  přebývá  jen  nepatrné  množství  vody 
k  odtoku ;  v  zimě  je  následkem  nízkých  tem* 
peratur  nepatrné.  Množství  odtoku  zjiStěno 
pozorováními  na  33  m'  za  1"  při  pr&mérném 
stavu  +  0*28  m  na  vodoměru.  Extrémv  jsou 
značné.  Jako  minimum  odtoku  zjistil  Harla- 


Ohringeiiy  město  ve  virtemberském  kraji 
jagstském  na  žel.  trati  Heilbronn-Ellricha- 
hausen,  má  3554  ob.  (1890),  evang.  kostely 
knížecí  residenční  zámek,  lyceum,  v  bfv, 
klášteře  veřejnou  bibliotéku,  továrny  na  bo- 
spodářské  stroje  a  klenotnické  zboží,  kole- 
lužnu,  výrobu  bavln,  látek  a  suken  a  značné 


cher  r.  1871  4-54  m*,  při  povodni  r.  1862  odté-  pěstování  řepky.  O.  je  hlavním  místem  pan- 
kalo  za  1"  1135  m'  při  stavu  +  5*65  m.  Příčinou  |  ství  kn.  Hoheníohe-Ohringen  a  leží  na  raísté 

Í>ovodní  jsou  buď  hojné  deitě  neb  zácpy   staré  římské  tvrze  Fictis  AurelU^  kde  nale- 
edové,  způsobené  v  oklikách  řeky  třenicí ,  zeny  rozličné  starožitnosti  a  nápisy  z  dob 
ledu.   Inundační  oblast  nabývá  na  dolním  |  římských. 

toku  rozsahu  až  3000  m,  obyčejně  se  ome-  i  Ohrivadlo  sluje  nástroj  k  ohříváni  vůbec 
zuje  na  1500  a  700  m.  Při  středním  toku  se  |  O.  stolní  jest  nástroj  ze  železa  zhotovený 
dostavují  zátopy  v  části  od  Falknova  k  Chebu,  a  k  ohřívání  jídel  na  stole  určený.  Martin 
zasahujíce  do  šířky  600—900  m,  místy  až  Petrův  měl  v  XVI.  věku  v  Náchodě  >vohři- 
1350  m.  Na  horním  se  rozlévá  O.  jen  po  při-  vadlo  stolní  železné  jcdno«.  (Arch.  městský 
léhajících  lukách,  ale  i  zde  někdy  v  dosti  v  Náchodě  kn.  XIV.  G.  17,  20  a  21.)  Híe, 
značné  výši  (při  ústi  Birkenbachu  r.  1894  na       Ohmea,  ves  jnor.,  v.  Javoří  8). 


2  m).  Za  největší  povodně  v  Poohří  poklá- 
dána jest  povodeň  z  r.  1845  a  1862.  Z  no- 
vějšícn  vynikla  veliká  voda  ze  dne  24.  a  25. 
list.  1890  (v  Lounech  na  vodoměru  -f  4*00  m). 


Ohrobeo  i  Ohrobcc,  Obrobec.  ves 
v  Čechách,  hejtm.  Král.  Vinohrady*  okr.  Jí- 
lové, fara  Vrané,  pš.  Dol.  Břežany;  24  d., 
201  ob.  č.  (1890). 


Vlna  této  povodně  urazila  cestu  z  Falknova  I     Ohrosim,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  Pro- 
do  Loun  v  délce  147  km  za  18  hodin  (prům.   stějov,  okr.  a  pš.  Plumlov;   107  d.,  638  ob. 
8*2  ^m  za  hodinu).  Mnohem  pomaleji  připra- 1  č.  (1890),  kostel  sv.  Václava  (od  r.  1859  far.), 
vují  se  povodně  v  době  třenice  ledu  v  únoru   2tř.  šk.  Připomíná  se  poprvé  r.  1131. 
a  březnu  po  prvním  oteplení  jarním.  Tu  mizí  I     Ohrwalder  Josef,  missionář   rakouský 
trvalá  pokrývka  ledová,  utvořená  koncem  i  (♦  1856  v  Lané  u  Meranu).  Vzdělal  se  v  mis- 
prosince.  Současným  zjevem  bývá  hojná  tříšť  i  sionářském  ústavu  ve  Veroně  a  odebral  se 
ledová.  —  Za  větších  srážek  dostává  voda  |  r.  1879  do  Káhiry,  rok  po  té  do  Chartdmu. 
říční  nápadně  červenavou  barvu.  Tato  po-   Po  dvou  letech  dostal  se  do  zajetí  Mahdistů, 
chází  od  rudého,  FeO^  v  hojné  míře  obsa- 1  z  něhož  teprve  po  osmi  letech  podařilo  se 
bujícího  kalu,  jejž  přivádí  do  O.  Zlatý  potok  |  mu  uniknouti  (29.  listop.  1890  z  Omdurmánu) 
a  Hlince  z  permských  pískovců  žateckých  a '  a  7.  pros.  1890  došel  první  egyptské  stanice 
rakovnických.  Měřením  zjištěno  po  srážkách  |  u  Koroska.  R.  1892  vrátil  se  do  Afriky.  Na- 
ke  konci  května  1901  spadlých  v  1  /  vody  >  psal:  Aufstand  und  Reich  des  Mahdi  im  Súdán 
říční  1*05  gr  kalu.  Chemická  anaiysa  je  tato: '  fini  metne  ^ehnjáhrige   Gefanrenschaft  dort* 
Obsah  vápna  rozmnožuje  se  v  Ohři  bavor- ,  selbst  (InŠp.,  1892,  také  v  angl.  překlade), 
skými  přítoky  z  9Vo  na  187«;   v  křídě  dol-       Ohryzek  v.  Hrtan. 
ního  toku  stoupá  až  na  2l7o.   V  značném       Ohryzko  Jo  za  fa  t,  politik  polský  (f  1890 
množství  nachází  se  také  natron  a  kyselina   v  Irkutsku),    byl   rodem    Bélorus    a   sloužil 
sírová  (u  Lokte  297o  zbytku).  Obsahu  kyše- '  v  Petrohradě  při  ministerstvě  financí.  R.  1858 
liny  křemičité  směrem  k  ústí  ubývá  z  257o  1  dosáhl  dovolení,  aby  mohl  založiti  v  Petro- 
až  na  67o>   Národohospodářské  důleži-   hradě  tiskárnu   a  vydávati   polský   časopis 
tosti  O.  není  dána  dosud  hlavní  podmínka:  |  »Slowo<,  ale  v  únoru  r.  1859   k  zakročení 
splavnost.    O  regulaci  řeky  jednalo  se  již ,  varšavského  místodržícího  list  zakázán  a  O. 
r.  1664,  ale  nestalo  se  nic.    Ř.  1884  usnesl   uvězněn  na  měsíc  v  pevnosti.  Aby  upokojil 
se  sněm  král.  Českého  o  regulaci   Vypraco-   své  předplatitele,  vydal  O.  Volumina  legum^ 
ván  však  pouze  projekt.   Tento  bére  vzhle- 1  kterým  později  na  Rusi  přisouzen  význam 
dem  na  minimum  odtoku  4*54  m'  z  r.  1871    kodexu  pro  obnovené  Polska.  Mimo  to  vy- 
za  základ  4*20  m'  a  počítá  s  přítokem  2*5  m*  i  dal  Pismo  Tfbiorowe  (Petrohr.,  1859).    Na  pó- 
za 1'';  tím  by  byla   zajištěna   nosnost  pro   čátku  r.  1865  byl  zkompromittován  listinami, 
vlečné  parníky  15  m  dlouhé  a  lodi  až  600  ř,  1  nalezenými   ve  Vilně   u  jednotlivých   osob« 
jichž  by  se  mohlo  pohybovati  v  této  části  |  nosti  polských,  účastněných  v  povstání  r.l863r 
řeky  10—11.000;  doprava  zboŽí  by  činila  až   a  po  r o čn í  vyset řovácí  vazbě  odsouzen  ksn:irt i, 
6Vt  milí-  z1.   Veškerý  náklad  rozpočten  na  |  ale  poslán  na  20  let  k  nuceným  pracím  do 
14  milí.  zl.  Živější  diskusse  dostalo  se  otázce  i  Sibiře.    Konec  života  trávil  v  Irkutsku  jako 
upravení  řeky   v  létě  1901 ,   kdy   rolnictvo  |  advokát. 

obou  národností  v  Poohří  vzchopilo  se  ke ,  OhadOT  {Autschowa)^  ves  v  Čech ,  hejtm. 
společné  akci,  aby  byla  pojata  také  O.  do  |  a  okr.  Horš.  Týn,  fara  a  pš.  Staňkov;  29  d., 
regulačních  plánů  vládních.  JVVch.     ,  17  ob.  č.,  156  n.  (1890).  mlýn. 

Ohřeb  v.  Vdáni  (vzdání).  Ohyb  STÓtla  (inflexe,  diffrakce)  jest 

Ohřebeo  v.  jíloves.  i  úkaz,  kterým  se  zabývá  optika  theoretická 

Ohředly,  ves  čes.,  v.  Vohředly.  a  jenž  souvisí  s  periodicitou  světla.    Do- 

Ohrensdorf,  ves  mor.,  v.  Střítež.  padá-li  světlo  z  bodu  O  vycházející  na  drát 

Ohrensteln  Janv.  Ostenjan.  ve  vy  obr.  č.  2946.  průřezem  svým  naznačený. 


Ohyb  světla. 


677 


nevzniká  pouse  ostře  ohraničený  stín  (CD), 
jak  bychom  jej  geometricky  sestrojili,  ale 
povstávají  jak  uvnitř  stínu,  tak  i  kolem  jeho 
ncmrčitých  hranic  barevné  proniky. 

Úkaz  tento  vysvětlujeme  o-em  %,  na  hra- 
nách stínícího  tělesa  A  2l  B,    Odtud  iíří  se 


Č.  2946.  Ohyb  tvétl*. 

na  př.  dva  paprsky  směrem  AM  a  BAf,  Je-li 
podstatou  svétla  pohvb  vlnivý,  pak  vlnění 
s  O  vycházející  dospívá  do  bodu  ^  a  B  se 
stejnou  fasí  (dráhy  OA  a  OB  jsou  si  rovny), 
za  to  však  do  bodu  M  přichází  jeden  pa- 
prsek za  druhým  opožděně.  Dle  toho,  jaký 
jest  fasový  rozdíl  obou  vlnění  v  M  inter- 
ferujících, bude  v  M  místo  jasné  nebo 
tmavé. 
Podmínkou  proužku  jasného  jest: 

BAZ-^JI/— 2x-^ 

a  přouiku  tmavého: 

BM'-AÁf^{2K+l)t, 

kde  «  značí  celé  číslo,  X  pak  délku  světelné 
vlny. 

dhybové  zjevy  dělí  se  na  ohybové  úkazy 
Fresnelovy  a  Fraunhoferovy.  Fresne- 
lův  o.  s.  předpokládá  vlnu  vycházející  z  urči- 
tého bodu,  tedy  v  ústředí  homogenním  vlnu 
kulovou,  a  řeií  se  při  něm  interference  pa- 
prsků ohybových  v  blízkosti  stínítka  nebo 
předmětu,  kde  o.  nastal.  Fraunhoferflv  o. 
předpokládá  vlnu  rovinnou  (paprsky  rovno- 
Děiné)  a  interference  pozoruje  se  na  místě 
opticky  nekonečně  vzdáleném.  Nejjednoduiší 
případ  o-u  Fraunhoferova  jest  o.  na  hranách 
úfké  štěrbiny,  na  nii  dopadají  rovnoběžné  pa- 

grsky  homogenního  světla  od  podobné  átěr- 
iny  vycházející.  Větším  počtem  štěrbin 
rovooběině  vedle  sebe  umístěných  úkaz  se 
komplikuje,  je-li  však  počet  štěrbin  velice 
úzkých  (navzájem  stejných)  velmi  veliký,  na- 
stívá  opětné  zjednodušení.  Při  dopadu  světla 
bílého  objeví  se  za  Štěrbinami,  nazvanými 
v  tomto  případě  ohybovou  mřížkou, 
spektra  symmctricky  kolem  centrálného  bí- 
lého obrázku  štěrbiny  rozložená,  po  případě 
6Utečně  se  kryjící.  Z  nací*  I  i  D  deviaci  pa- 
prsku po  o-u  (úhel,  který  svírá  paprsek  do- 
padající s  paprskem  po  ou),  t  úhel  dopadu, 
a  úhel  ohybový  (viz  vyobr.  č.  2947.),  a  šířku 

1*ednotlivé  štěrbiny,  b  šířku  místa  mezi  dvěma 
ítěrbinami    stínícího,    platí    pro    spektrum 
mřížkové  />«,-_|_a  i 

{a  4-  b)  (sin  /  +  sin  a)  =  %l, 

kde  X  značí,  jako  dříve,  číslo  celé.  Jíro  určuje 
se  řád  spektra  mřížkového.  Mřížku  lze  po- 


c 

M 
D 


sUviti  k  dopadajícím  paprskům  tak,  aby  /=  a, 
čili  aby  úchylka  paprsku  po  o-u  byla  co  nej- 
menší. V  tom  případě 

2(a.f^)sin^  =  itZ, 

tak  že  pro  malé  úchylky  (pro  spektra  niž- 
ších řádů)   možno  předpokládati 
I  úměrnost  rozlohy  barev  na  stí- 

nítku s  délkou  vlny  světelné. 
Spektrum  mřížkové  nezávisí  na 
jakosti  skla  neb  jiné  látky,  z  níž 
je  zhotovena  mřížka,  a  proto  se — 
vedle  jednoduchého  vztahu  mezi 
Dar  právě  uvedeného  —  nazývá 
spektrem  normálným.  (Ostatně 
srovnej  či.  Spektrum.)  Poně- 
vadž mřížky  ryté  na  sklo  ve  vět- 
ších rozměrech  jen  velmi  nesnadno  se  zhoto- 
vují, sestrojeny  byly  kovové  mřížky  na  od- 
raz. H.  Rowland  sestrojil  mřížky  na  dutých 
zrcadlech  kovových  a  zařídil  pozorování  svá 
tak,  že  úhel  ohybový  a  =  o. 
Pak  bylo 

(a  -|-  b)  sin  f  =  xi. 

Aby   úhel   a   stále   rovnal   se   nulle,   byl 
dalekohled    pozorovací    (nebo    fotografická 
komora)   pevně  spojen   s  mřížkou,   na   niž 
kolmo   byl  namířen,  pevnou  trubicí,  která 
konci   svými   klouzala  na  kolejích   k   sobě 
kolmých  a  jež  měla  délku  poloměru  zakři- 
vení  mřížky.    Svítící  štěrbina,   rovnoběžná 
s  vrypy  na  mřížce,   byla  právě    ve  vrcholu 
pravého  úhlu,  tak  že  při  jakémkoli  úhlu  do- 
padu ť  určitý  obraz   ohybový  vznikal  vždy 
v  příslušném  místě  dalekohledu  neb  na  desce 
fotografické.   Pro  fotografie  spekter  mřížko- 
vých užívá  se  mřížky,  která  na  zrcadle,  je- 
I  hož   poloměr  křivosti  jest  asi  6  m,  má  po 
'  délce  1  cm  10.000  a  více  vrypů.    Dokonalá 
mřížka  Rowlandova  stojí  400  a  více  korun.  — 
I  První  pozorování  o-u  %.  provedl  a  popsal 
pater  Francesco  Maria  Grimaldi  a  to 
,  ve  spise  >Physicomathesis  de  lumine,  colo- 
,  ribus    ct   iride,   aliis^ue    adnexis    libri   n< 
{ (Bononiae,  1665).    Grimaldi  pozoroval   stín 
malého  kulatého  předmětu,  na  nějž  dopadaly 


Č.  2947.  Úkai  Fraunholcrfiv. 

paprsky  vpuštěné  otvorem  kruhovým  do 
zatemněné  světnice,  i  shledal,  že  stín  jest 
větší  než  geometrický  průmět  předmětu  a 
že  kolem  kontury  stínové  rozloženy  jsou 
bar-vné  proužky.  Grimaldi  nazval  úkaz  tento 
difírakcí  světla.  Později  úkaz  o-u  zkoumali 


678  z  Ochab  —  Ochino. 

Newton,  Hooke,  hlavně  pak  Young«  který  v  čele  kontinentní  plynové  společnosti  v  Des* 
vysvětloval  proužky  ve  stinu  interferencí  savě.  R.  1883  povýšen  na  ilechtice,  r.  1B93 
světla  na  hranách  tělesa  i nflekto váného  jmenován  čestným  doktorem  filosofie  uni* 
(odtud  inilexe)  proti  proužkům  mimo  stín,  vcrsity  erlangské;  od  r.  1893  jest  členem 
které  dle  něho  vznikaly  xeflexí  světla  na  kolonnní  rady.  V  1.  1852—53  byl  člen  m 
hranách  stínícího  tělesa.  Fresnel  k  řeácní  pruské  poslanecké  sněmovny  a  v  1. 187S — 93 
problému  o-u  s.  přibral  princip  Huyghen-  členem  říšského  sněmu.  Jest  zakladatelem  a 
sův,  dle  něhož  lze  hrany  osvětleného  tělesa  praesidentero  Německé  Shakespearovskéspo- 
pokládati  za  místa,  z  nichž  vychází  vlnění  svč-  lečnosti  a  opatřil  divadelní  a  rodinné  vydáni 
telné.  Podrobněji  viz  učebnice  optiky  theorc-  Shakespearovských  děl  (Výmar,  1878,  7  sv.; 
tické  uvedené  pod  heslem  Optika.       nvk,       14.  vyd.  1893j,  dále  Einfuhrnns(en  in  Shakrs- 

z  Oohab,  příjmení  starožitné  rodiny  via- ,  peares  Búhnendramen  (3.  vyd.  Minden,  1895) 
dvcké,  která  se  psala  po  vsi  Ochabích  v  Tě-  a  Shakefpenreana  (Berlín,  1894).  Z  národe- 
šínsku.  Erb:  střela  s  dvojím  křížem  a  nad  hospodářských  spisů  v  O*ových  uvésti  sluií: 
helmou  liška.  Rodina  ta  byla  téže  krve  a '  Die  wirtsehaftliche  Krisit  (Berl.,  1876) ;  />i> 
téhož  erbu  jako  Téšovšti  z  Těšova.  Drslav  Nachtheile  des  Actienivetens  und  diš  Rtform 
z  O.  byl  r.  1423  purkrabí  na  Fulnece,  kou-  der  Actiengesetigebung  (t.,  1878);  Die  Tarif' 
pil  r.  1437  s  manž.  Barborou  z  Rohová  sta-  reform  von  iSyg  (t.,  1880);  Die  ArbeittrfraKe 
tek  Bartošovice  a  žil  ještě  r.  1461.  Synové  (t.,  1886);  Die  sociálen  Áufgaben  der  Arbeiť 
jeho  byli  Jan  a  Jindřich.  Jan  vyženil , /?tf6ďr( t,  1887);  5ocia/«  Tages/rageii  (l.,  1889)* 
8  Hedvikou  z  Bítova  statek  Smolkov  (v  Opav-  Hlavně  k  podnětu  óovu  došlo  k  zákonu 
sku),  kterýž  r.  1472  prodali,  a  prodav  (ok.  o  nové  právní  formě  obchodních  společností 
r.  1480)  i  Bartošovice  seděl  na  blízkých  Hu-  >s  obmezeným  ručením c. 
kovicích  a  r.  1492  koupil  Velkou  Polom,  Oehetiui,  také  hocetus,  ital.  occhetto, 
v  Opavsku  (t  1496).  Syn  jeho  Jindřich  i  velmi  umčlý  tvar  hudební  věty,  užívaný  při 
(1500—1530)  držel  Polom,  byl  r.  1508—1511  hudbě  mnohohlasé  v  prvni  periodě  vokální, 
nejv.  sudím  a  r.  1511—1520  nejv.  komor-  kde  súčastnéné  hlasy  rychle  v  pausách  se 
níkem  knížectví  Opavského  a  f  r.  1530,  jsa  střídají.  Je  to  jedna  z  nejstarších  forem  dis- 
této  rodiny  poslední  potomek  (manž.  Anna  kantu  a  vyskytuje  se  jeŠtě  ve  XIV.  věku. 
s  PetržvalduV  Dcera  jeho  Kateřina  zdědila  Odkud  výraz,  není  zjištěno. 
Polom  a  vdala  se  za  Mikuláše  Pražmu  z  Bil-  Oohlll  [ókil]  Hills,  pohoří  ve  skotském 
ková.  Sčk.     \  hrab.  perthském,  táhnoucí  se  směrem  od  jiho- 

Oohablost  tělesná  i  duševní  (apathie)  záp.  k  severových.,  od  ř.  Forthu  k  Firthu 
dostavuje  se  často  ve  mnohých  nemocech,  of  Tav,  v  délce  as  40  km.  Nejvyšší  je  Ben 
zvláště  v  některých  stadiích  nemoci  horeč-  Cleugh  (720  m)  a  Craig  Rossie  (719  m\  Je 
natých  a  také  v  nemocech  duševních  (srv.  |  původu  čedičového,  bohaté  stříbrem,  mMi 
na  př.  Blbost).  !a  železem.  Dobré  pastviny. 

Oohaby:  1)  O.  Malé,  též  Ochabce  (O,  Ochino  [okinoj  Bernardino,  theolog  a 
mafe),  far.  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  Bilsko,  reformátor  italský  ř*  1487  v  Sieně  v  Toskan- 
okr.  Strumicň,  pš.  Skočov;  58  d.,  465  ob.  sku  —  f  1565  ve  Slavkově  na  Moravě).  Jeho 
pol.,  7  n.  (1890),  kostel  sv.  Martina^  2tř.  šk.  náklonnost  k  Životu  askétickému  vedla  jej 
a  mlýn.  —  2)  O.  Velké  (O.  w/e/Wtf),  ves  t.,  nejprve  k  františkánům,  pak  r.  1534  ke  ka- 
fara  Malé  Ochaby;  89  d.,  605  ob.  pol.,  1  č.,  pucínům,  kde  vynikl  jako  kazatel  tak,  ie 
11  n.  (1890),  dva  mlýny  a  pila.  Bývalá  tvrz  stal  se  zpovědníkem  papeže  Pavla  III.  a  dva- 
byla  původištěm  vladyk  z  Ochab  (v.  t.).  krát.  1538  a  1541,  mistogenerálem  řádu.  Re- 
Zboží  ochabské  dostalo  se  r.  1789  arciknižecí  formace  šířila  se  tehda  i  po  Itálii  a  inkvi- 
komoře  těšínské,  která  je  drží. dosud.  sice,  zřízená  r.  1548,  snažila  se  utlumiti  toto 

Oohanik,  új.  město  rus.  v  gub.  permské  i  hnutí.  O.  protestoval  proti  některým  tejím 
na  řece  Kamě  s  1896  ob.  (1897);  má  přístav,  opatřením,  jakož  i  brojil  ve  svých  kázáních 
v  němž  nakládá  se  a  dále  odtud  vyváží  obili,  I  proti  katol.  hierarchii  a  byl  proto  povolán 
lněné  semeno  a  dřiví.  Do  gub.  města  Permi  od  papeže  Pavla  III.  do  Říma.  O.  poslechl, 
(spolu  nejbližší  stanice  železn.)  jest  73  km.   ale  cestou,  byv  ve  Florencii  přemluven  od 

Ochanský  Újezd  má  na  14.200  frm*  svého  přítele  Petra  Martyra,  prchl  do  Ge- 
269.151   obyv.   (127.199   muž.,   141.952  žen.;   nevy  r.  1542.  kde   přestoupil   k  protestan- 


r.  1897).  Pp. 

Oohanzar  v.  Hochauzar  z  Hochauzu, 
str.  476. 


tismu  a  kázal  italským  uprchlíkům;  pak  ne* 
moha  se  snésti  s  Kalvínem  odebral  se  r.  1545 
do  Basileje  a  po  té  do  AugŠpurka.    Kátánl 


Ooheohnle  (5{Ve;tfd),  zool.,  v.  Kytoviti.  I  jeho  vyšla  po  němečku  v  Basileji  (1545), 
von  OoheU&iiiuierWilhelm,  národní  ho- 1  francouzsky  v  Genevě  (1546  a  1561)  a  an* 
spodář  německý  a  Shakespearovský  badatel .  glicky  v  Londýně  (1548),  kde  pobýval  s  Pe- 
(*  1820  v  Siegen).  Nabyv  vzdělání  techni- 1  trém  Martyrem  v  1.  1547—1553.  Roku  1553 
ckého  a  obchodnického  cestoval  mnoho  po '  odešel  do  Štrasburka  a  do  Genevy.  r.  1554 
Evropě,  byl  po  tři  léta  tajemníkem,  později  \  byl  opět  v  Basileji  a  r.  1555  stal  se  kazatc- 
assessorem  říšského  obchodního  minister-  lem  locarnských  uprchlíků  v  Curíchu,  od- 
štva  a  ústřední  buntové  kommisse  ve  Frank-  i  kudž  pro  svoje  názory  socinianistidcé  a  pro 
furtě  n.  M.,  od  r.  1852—56  starostou  města  obranu  polygamie  byl  vypověděn.  Uchýlil  se 
>Múhlheimu    ná    Ruhře.    Od    té   doby   stojí   do  Noriraberka  a  později  do  Krakova,  od- 


Ochlokratie  —  Ochotslc 


67^ 


kudi  opét  byv  vypověděn  odebral  se  na 
Moravu,  kde  zemřel.  R.  1563  v  Basileji  vy- 
dal Dialog  i  XXX f  in  duo$  Hbros  divisi^  de  Mes- 
sta,  de  rébus  pariis,  tum  potissimum  de  Trini- 
tate.  Mimo  to  napsal:  Díalogo  del purgatorio 
(Cur.,  1556);  Disputa  intomo  atta  presen\a 
del  corpo  Giesu  Otristo  nel  sacramento  delta 
Cena  (Basil..  1561)  a  j.  —  Srv.  G.  Buchsen- 
8ch&tz,  Víe  et  écríts  de  B.  O.  (Štrasburk, 
1871);  B.  Benrath,  O.  von  Siena  (Lip.,  1875, 
2.  vyd.  BranSv.,  1892). 

OoUokratle,  řcc.  luzovláda,  vláda  nej- 
niiSícb  vrstev,  na  př.  za  pařížské  kommuny. 

Oohmety  bot.,  v.  Lorantbus. 

Oohna  Šchreb.,  rod  rostlin  2dělo2ných 
z  řádu  cistokvětých  a  z  čel.  Ochna- 
ceae  (v.  t),  obsahující  stromy  n.  kře  s  listy 
střídavými,  padavými,  jednoduchými,  buď 
pilovitými  nebo  téměř  celokrajnými,  s  pa- 
davými palisty.  Hroznovité  veliké  žluté  květy 
vynikají  pod  listy  z  loňského  dřeva  a  sklá- 
daií  se  z  5lÍ8tého  zbarveného  padavého  ka- 
licha, z  5— lOplátečné  podplodni  koruny  plát- 
kův  obvcjčitých  n.  podlouhlých,  rozevřených 
a  padavých,  z  mnohých  krátkých  tyčinek 
s  nitkami  stálými  a  ze  3^  5*  neb  lOmlného 
semennika.  Peckovic  jest  5  n.  10,  nebo  po- 
metáním  méně,  Ipouzdrých  a  Isemených, 
na  zveličelém  pestikonoSi  přisedlých  a  často 
mlékem  bílým  oplývajících.  O.  roste  v  tro- 
pické části  Asie  a  Afriky.  Ve  Vých.  Indii 
daří  se  O.  obtusata  DC.  jako  nízký  strom, 
korunou  a  ovocem  baobabu  podobný,  jehož 
těžké  dřevo  má  tvrdé  jádro  a  měkkou  blánu 
(běl),  pročež  se  ve  vodě  potápí.  Kůru  žvý- 
kají tuzemci  místo  pinangu.  Děd. 

OobiiaOMtO,  ochnovité,  čeleď  rostlin 
prostoplátečných  z  řádu  cistokvětých, 
obsahující  kře  n.  stromy,  zřídka  byliny  a 
polokře,  často  stavou  hořkou  oplývajici,  s  li- 
sty střídavými,  lysými,  kožovitými,  obak  lesk- 
lými, jednoduchými  a  někdy  pilovit^^mi  s  pa- 
listy.  Květy  buď  jednotlivé  v  úžlabí  listů 
nebo  v  různých  kvčtenstvích  jsou  obojaké, 
pravidelné,  kalicha  5listého,  koruny  5-  neb 
lOplátečné  a  5  aŽ  mnohých  tyčinek  s  nitkami 
volnými,  z  pravidla  krátkými,  a  s  prašulky 
2pouzdrými,  někdy  na  konci  se  pukajícími. 
Mezi  korunou  a  tyčinkami  jest  někdy  věnec 
prostých  n.  srostlých  staminodií.  Semenník, 
složený  ze  2,  10  n.  více  plodolistů  mezi  se- 
bou buď  prostých  nebo  více  méně  srostlých, 
obsahuje  v  každém  pouzdře  1,  2  n.  mnoho 
vajíček  a  vybíhá  v  jediný,  někdy  na  konci 
dle  počtu  plodolistů  rozeklaný  pestík.  Plody 
jsou  bobule,  peckovicc  n.  tobolky  semen 
někdy  bezbílečných  s  velikým,  přímým  nebo 
zkřiveným  klíčkem.  O.  čítají  asi  170  druhů 
tropických,  zvlažte  amerických.  Nejdůleži- 
téjli  rod  jest  Ochna  (v.  t.).  Did. 

de  Oohoa  [očoa]  don  Eugenio,  spisov. 
španělský  (•  1815  v  Leze  [Guipuzcoa]  — 
t  1872  v  Madridě).  Vychován  v  Madridě 
odebral  se  s  podporou  Ferdinanda  Vil.  do 
Paříže  (1829),  studoval  tu  na  École  des  arts 
ct  des  méticrs  a  obíral  se  při  tom  malíř- 
stvím. Po  pěti  letech  donucen  chorobou  oční 


vzdáti  se  tohoto  zaměstnání  i  vrátil  se  do 
Madridu  a  byl  tu  činný  v  Alb.  Listově  »Ga- 
ceta  de  Madride.  Po  revoluci  lagranjské 
uchýlil  se  do  Paříže  a  účastnil  se  činně  pod- 
niku Baudryho,  vydávání  »Coleccion  de  los 
mejores  autores  espaňolesc,  uveřejnil  sbírku 
lyriky  Ecos  del  alma  (1841),  spisy  markýza 
ze  Santillany  (1844)  a  na  podnět  Ludvíka 
Filipa  Catalogo  ra\onado  spaněl.  rukopisů 
v  Paříži  (1844).  Navrátiv  se  znova  do  Ma- 
dridu (1844)  stal  se  členem  akademie  věd  a 
dějin,  úředníkem  bibliotéky,  pak  státní  ti- 
skárny a  ministerstva  vyučování.  K  zásluž- 
ným vydáním,  z  nichž  ještě  uvádíme  EpistO' 
lario  espanol  (13.  a  42.  sv.  v  >Biblioteca  de 
autores  cspafioles<J,  druží  se  hojné  práce 
O-ovy  menší:  literárně-historické,  kritické, 
politické,  žurnalistické,  dramatické  i  vý- 
pravné. 

Oohodza,  osada  slezská,  hejtm.  a  okr. 
Bílsko,  fara  Zabrzcg,  pš.  Dědice;  13  d.,  98 
ob.  pol.  (1890) 

Oohorowloz  Julian  (pseud.J.  Mohort), 
publicista  a  filosof  pol.  (*  1850  v  Kadzyminé), 
vzdělal  se  na  universitě  varšavské,  kde  stu- 
doval pův.  přírodní  vědy,  a  byl  pak  spolupra- 
covníka m  časopisů  >Przi  gl^d  Tygodniowyc, 
•Opiekun  domowy«,  »Niwa«  a  »Tygodnik 
Wielkopolskic.  Jmenovitě  v  >Niwě«  pracoval 
ve  sméru  pokrokového  hnutí  varšavských 
positi vistů.  Nějakou  dobu  byl  docentem  filo- 
sofie na  Ivovské  universitě.  Usadiv  se  v  Pa- 
říži věnoval  sr  studiu  magnetismu  zvířecího 
a  zabýval  se  horlivě  eU  ktrotechnikou.  Vy- 
nalezený jím  telefon,  odchylný  od  Edisonova, 
vzbudil  pozornost  na  mnohých  výstavách. 
Jako  filosof  náležel  k  zástupcům  positivismu. 
Hlavní  práce  jeho  jsou:  O  móigu  lud\ktm 
(magisterská  dissertace);  Jak  nálepy  badac^ 
dus:^^  . .  (Varšava,  1869) ;  Miioščibrodnia, wiara 
i  moralnošč  (t.,  1870);  O  wolnosči  woli  (t., 
1871);  Wst^p  i  poglqd  ogófny  na  filo\ofij^ 
(t.,  1872);  Dat  Bewusstwerden  trn  Menschen^ 
seine  Bedingungen  und  Geset\e  (Lipsko,  1873, 
doktorská  dissertace);  O  twórciosci  poety- 
ckiéj  \e  stanowiska  psychologii  (Lvov,  1877); 
Pogadanki  i  spostrie^enia  \  d\ied\iny  fi^yologii^ 
psychologii^  pedagogik!  i  nauk  pi  :^rodniciych 
(Varš.,  1879);  Ból  Jiiyc{uy  i  moralny  (Lvov, 
1882);  Pixyoiogia  wišcigow  (1897);  Choroby 
woli\  Echa  i  epoki  kamiennej  a  j. 

Oohotnik  v.  Dilettant. 

Oohotak,  rus.  okružní  město  v  přímoř- 
ské oblasti  sibiřské,  na  pobřeží  Ochotského 
moře,  poblíž  společného  ústí  ř.  Kuchtujc  a 
Ochoty  (59*  2ť  s.  š.,  160«  57'  v.  d.\  asi 
10.240  km  východně  od  Petrohradu.  Má  197 
ob.  (1897),  zabývajících  se  hlavně  rybářstvím. 
Přístav  je  chatrný,  podnebí  nezdravé,  země- 
dělství se  nedaří.  Telegraf.  Rusové  objevili 
se  v  kraji  tomto  r.  1647  (kozák  Sfmen  Šel- 
kovnikov).  Přístav  a  město  vzniklo  teprve 
r.  1741  při  samém  úslí  Ochoty;  na  dnešním 
místě  stojí  O.  od  r.  1812.  Dnes  jesl  ovšem  mí- 
stem bezvýznamným.  V  starších  dobách  hrál 
dosti  význačnou  úlohu  jako  administrativní 
a  kolonisační  středisko  kraje. 


680  Ochotské  moře  —  Ochranov. 

Ochotský  okruh  má  asi  na  200.000  ^m' <  kostel  sv.  Václava,  2tř.  ák..  papírna,  vápe- 
4766  ob.  Pp,     I  nice,  mlýn,  opodál  popi.  dvory  »Hlaluia«  a 

Oohotskó  moře  (někdy  též  Lamut-l»Nová  Louka«  a  mysli vny  knii.  Uechten* 
ským  n.  Tunguským  zvané)  rozkládá  se  šteina.  O.  přisloSela  ke  klášteru  Zábrdov* 
při  severovýchodní  Asii  mezi  břehem  Sibiře, '  skému,  u  nčhoi  se  přip.  r.  1237.  Krásné 
kamčatkou,  Kurily,  Jessero  a  Sachalinem,  okolí  lesnaté  proslulo  o cnozským  i  j  esky* 
jsouc  částí  Tichého  okeánu,  se  kterým  sou-  něm  i:  Vlci  jeskyně,  Bílá  skála«  Liáčí  díra 
visí  mnoha  průlivy  mezi  ostrovy  Kurilskými.  i  a  Svédflv  stůl.  —  4)  O.,  ves  t.>  hejtm.  Uto* 
S  Japanským  mořem  spojeno  je  průlivem  vel,  okr.,  fara  a  ps.  Konice  u  Prostějova; 
Tatarským  (mezi  pevninou  a  Sachalinem)  a  |  34  d.,  201  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.  a  mlýn.  — 


Lapérouským  (mezi  Sachalinem  a  Jessem). 
Pobřežní  čára  měří  asi  8500  Irm,  plocha  kol 
1,720.000  km},  O.  m.  má  několik  rozsáhlých 
zálivů  (na  s.  Taujský,  na  sv.  Jamský,  Giži- 
ginský  a  poloostrovem  Tajgonoským  od  to- 
hoto oddělený  záliv  Penžinský;  na  záp.  proti 


5)  O.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Brno,  fara  a  pš. 
Lomnice;  29  d.,  227  ob.  č.  (1890). 

Ochrana  Ludvik  (*  19.  kv.  1814  v  Chám- 
pagnolle  nedaleko  města  Besan^onu  v  býva- 
lém hrabství  Franche-Comté,  kde  otec  jc^ho, 
rodem  ze  Životic  u  Opavy,  byl  poddostoj- 


Šantarským  ostrovům  zálivy  Udský,  Tugur- !  nikem  při  rakouské  posádce  a  matka  mar- 
ský  a  UlDanský;  na  jihovýcn.  [při  Sachalinu]  i  kytánkou  —  f  28.  pros.  1877  ve  Stébořiclch 
záf.  Utrpení  [3aa.  Tepntiiifl]  a  zál.  Aniva).  ve  Slezsku).  Po  návratu  z  Francie  vychován 
Břehy  jsou  většinou  hornaté,  příkré  a  ne- 1  byl  v  Opavě,  kde  studoval  gymnasium,  v  Brah 
úrodné.  Při  nich  nečetné  skalnaté  ostrovy;  i  filosofii  a  v  Olomouci  bohosloví.  Byv  r.  1838 
v  širém  moři  leží  pouze  jediný,  t.  ostrov   vysvěcen  na  kněze  kaplanoval  v  Komárové 


sv.  Jonáše.  Reliéf  dna  ještě  málo  je  znám. 
Měřeni  dosavadní  týkají  se  hlavně  části  ne- 
daleké od  břehů.  Největší  měřená  hloubka 
640  m  (sev.-vých.  od  sev.  cípu  Sachalinu  na 
55.  rovnoběžce).  U  vzdálenosti  asi  50  km  od 
břehů  průměrně  kol  100  m  hloubky.  Teplota 


a  Štěbořicích  ve  Slezsku,  kde  r.  1852  usta- 
noven farářem.  Zakládáním  kniho vea,  ho- 
spodářských besed,  rolnických  záJoien  a 
» Matice  Ópavské«,  jejíž  byl  předsedou,  zí- 
skal si  veliké  zásluhy  o  naše  Slezsko.  J\. 
Ochrana  TOjenskái  ostraha  voj.  (frc. 


povrchní  vody  mezi  Sachalinem  a  Kamčat-  sauve-garde,  it.  a  něm.  salvaguardid),  ve  vá- 
kou  v  srp.  11— 12®C;  v  průlivech  mezi  Ku-  lečnictví  stráž,  kterou  velitel,  vtrnnuv  do 
rilskými  ostrovy  2—5^  C.  Moře  při  březích  i  země  nepřátelské,  poskytuje  na  poiidiní 
zamrzá  v  1.  pol.  listopadu  a  zůstává  pod  le-  jednotlivým  osadám,  ústavům,  závodům,  spo- 
dem i  do  polovice  června  ídle  nov.  kal.),  lečnostcm,  ano  i  vlastníkům  realit,  aby  ma- 
Střední  část  moře  je  volna.  Následkem  velmi  jetek  jejich  chránila  před  pleněnim,  £hář* 
častých  a  trvalých  mlh,  jakož  i  větrů  (jež  i  stvim  a  pod.  Podle  mezinárodního  práva 
v  zimě  vanou  od  země  a  v  létě  obráceně, ;  válečného  o.  v.  plati  příteli  a  nepříteli  za  ne- 
od  moře)  jest  plavba  po  O-m  moři  dosti  I  dotknutelnou  a  jakékoli  násilí  proti  ni  má 
nebezpečná.  Přes  drsné  podnebí  flora  i  fauna  {  v  zápětí  přísné  repressalie.  J^M, 

O-ho  m.  jsou  velmi  bohatý.  Vodních  rostlin  I  Ochrana  znájnek  a  Tsorkft  v.  Vzorky 
stanoveno  53  druhů,  rovněž  četní  jsou  roz- '  a  známky. 

maniti  měkkýši.  Vyšší  druhy  vodních  živo-.  Oohranná  móata  v.  Čechy,  str.  514 a. 
čichů,  ryb  a  zejména  ssavců  kytovitých  lá- 1  Oohranná  stanioe  v.  Záchranná  sta- 
kaji  sem  lovce.  Američané  lovili  tu  od  r.  1846;  lnice. 

od  r.  1866  účastní  se  lovů  ještě  jedna  zvláštní  |  Oohranný  lea  sluje  les  takovj^,  jeho!  za- 
ruská  společnost.  Osady  na  pobřeží  O-ho  |  chováni  stanoveno  jest  zákonnými  předpisy, 
m.  jsou  celkem  nepatrné  (Ochotsk,  Ajan,  aby  ohrožené  polohy  byly  jím  chráněny,  cm, 
Nikolaje vsk).  S  O  kým  m-m  seznamovali  se  I  OohranOT  {Herrnhut\,  městečko  v  krá- 
Rusové  od  dob  Petra  Vel.  První  expedice  I  lovství  Saskéra,  v  Lužici,  v  krajském  hejtm. 
sem  vypravena  r.  1719.  Podrobného  obrazu  budyšínském,  okr.  lóbauském(lubijském),  po- 
všech  poměrů  dosud  nemáme.  Nejlepší  mapu  |  ložené  na  úpatí  hory  Hutberka,  asi  18  km 
vydalo  hlav.  hydrograf.  ředitelství  námořn.  |  od  hranic  českých;  má  žel.  stanici  na  trati 
ministerstva.  Pp.       L6bau-Žitava,   1169  obyv.  (1890),   většinou 

Oohoz  nazývá  se  vše,  co  se  obchází,  i  ce-  >Ochranovských«,  obvod,  soud,  poštu  a  tě- 
sta, chodník  aneb  chodba,  po  které  se  ob-  legraf.  Městečko  je  nově  a  pravidelně  sta- 
chází.  O.  ve  stavit,  v.  Ambit.  O.  n.  Újezd  věno  a  vyniká  zvláštní  čistotou  a  úpravností; 
ve  starém  právu  Českém  v.  Ambitus.  O.  obyvatelé  jeho  zabývají  se  plátcnnictvím  (vý- 
nazýván  též  díl  lesa,  který  se  ročně  porážel ;  robky  svými  široko  daleko  známým)  a  se- 
nyní  nazýváme  o-em  obchůzku  lesní  za  úče-  i  jména  ženy  rukavičkářstvim,  Šitím  a  vyšivá- 
lem  lesní  ochrany  neb  ke  zjištění  stop  zvěře,   nim  kostelních  rouch  a  stolniho  prádla  a 

Oohoz,  Vochoz:  1)  O.,  ves  v  Čechách, !  ručními  pracemi  vůbec.  Obyvatelé  vynikají 
hejtm.  Chrudim,  okr.,  fara  a  pš.  Nasevrky ;  i  zbožnosti ,  mravností,  čistotou  a  podivu- 
36  d.,  285  ob.  č.  (1890).  —  2)  O.  {Wocho\y  hodnou  přičinlivostí.  jednou  má  zde  mnohé 
ves  t.,  hejtm.  Žamberk,  okr.  Rokytnice,  fara  I  ústavy  náboženské  (kostel)«  vzdělávací  (divči 
Bělá,  pš.  Vel.  Zdobnice;  24  d.,  131  obyv.  n.  |  ústav),  dobročinné  (obydlí  a  pracovny  pro 
(1890).  j  vdovy,  svobodné  bratry  a  sestry,  dŮm  pro 

8)  O.,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  poutníky  a  missionáře,  kteří  tudy  cestuji, 
Brno,  pš.  Krtiny;    57  d.,  470  ob.  č.  (1890),   dům  fojtský,  bývalý  to  dům  panský,  nemoc- 


Ochranovští  —  Ochrid. 


681 


nici,  pracovnu  pro  řemcslDiky^,  včdecké  a 
amčlecké  ťsborový  archiv  se  sbírkou  obrasů, 
museum  historické  a  ethnografícké)  a  jiné. 
I>ále  je  zde  továrna  na  stroje  a  ielez.  zboif, 
na  pruhované  plátno,  par.  a  strojní  bělidlo. 
O.  jest  pfl vodní  a  hlavní  sídlo  evang.  Jed- 
no^ bratrské,  jejii  členové  odtud  se  zovou 
OcnranovStí  (v.  t).  O.  založen  r.  1722  na 
pozemcích  statku  Berthelsdorfu  (v.  t), 
náležejícího  tehdy  hrab.  z  Zinzendorřu. 

OohranOTŠti  v.  Jednota  bratrská, 
str.  172-173.  Jednota  dčlí  se  na  provincii 
n^-meckou  (t.  zv.  »Némecká  Jednotac),  k  nií 
kromě  Německa  pHsluiejí  i  Rakousko,  Hol- 
landsko  a  Švýcary  a  také  jedna  osada  v  Ru* 
aka  a  1  v  Austrálii,  na  provincii  britskou  a 
dvě  americké  (severní  a  jižní).  V  celku  je 
»bratří«  na  34.600;  z  toho  na  Evropu  při- 
padá asi  14.600,  největší  počet  náleží  pro- 
vindim  americkým  (přes  24.000).  Missionář- 
aké  činnosti  O.  věnují  již  od  r.  1732  znač- 
nou pozornost,  a  je  to  činnost  úspěšná,  pro- 
tože je  spojena  s  kolonisací;  dnes  udržují 
O.  celkem  140  missijních  stanic. 

OohraiuitTO  délOBtř^leotra  (něm.  Ge- 
schút^bedeckung,  Artilleriebedeckung)  jest  od- 
díl z  pravidla  pěchoty,  jen  řídkou  výjimkou 
k  batteriim  jezdectvu  přiděleným  jezdectva, 
přiměřený  počtu  děl  a  batterií,  jenž  má  úkol 
důležitě  zodpovědný,  aby  těch   v  boji   na 
blízko  takméř  bezbranných  bránil  proti  ne- 
přátelským útokům,  hlavně  překvapným.  Na 
pochodu  o.  d.  se  pohybuje  s  děly  a  batte- 
riemi  sobě  svěřenými  a  v  boji  zaujímá  po 
jich  boku,  aby  jim  nepřekáželo  ve  výstřel- 
nosti,   postaveni   posunuté   tak   daleko    ku 
předu,  aby  drobná  střelba  nepřátelská  ne- 
dosahovala do  dělostřelcův^  a  pečuje  hlavně 
v   území  nepřehledném    patrulami   směrem 
k  odpůrci   a  v  boky  vlastni  o  bezpečnost 
dělostřeleckého  šiku.  O.  pěší  odporuje  útoku 
palbou,  o.  jízdné  ráznými  protiútoky.  Počítá 
se  k  1  batterii  1  četa  až  půlsetnina  a  dle 
toho  poměru  četnější,  čím  délostřelectvo  je 
silnější  a   položeni  důležitější.    V  takovém 
položení  kritickém  o.  d.   mnohdy   povinno 
obětovati  se  do  posledního  muže,  aby  děla 
nepadla  v  plen  útočníkovi.  FM. 

Oohraa,  botka,  bot.,  v.  List,  str.  lila. 
Oohrld  (u  cizozemcův  obyč.  Ochrida), 
řecky  Achrída,  tur.  Ochri,  veliké  město  v  za- 
padni Makedonii,  leŽí  na  sev.-vých.  břehu 
jezera  Ochridského  (v.  t.)  v  malebné 
poloze  s  mírným  podnebím,  na  dvou  chlu- 
mech a  jejich  svazích.  Dle  Ki>nčeva  (1900) 
má  14.860  obyv.:  8000  Bulharův,  5000  Tur- 
kův (dle  Weiganda  jsou  prý  to  neivícc  mu- 
bammedánští  Albánci,  málo  pravýcn  Osman- 
lijflv).  800  Albáncův  (z  nich  300  křesťanův), 
460  >VÍachův<  (makedonských  Rumunův, 
u  Wci|;anda  700  duši,  asi  150  rodin)  a  600 
Cikánův,  mluvících  albánsky.  Dle  jiných 
zpráv  má  2409  domů  v,  1253  křest  a  1156 
rouh.  V  městě  sidli  biskup,  podřízeny  bul- 
harskému cxarchoví  v  Cafihradě.  ŘecKý  bi- 
skup s  titulem  >ochridského<  sídli  v  makedo- 
ruinunském  městečku  Krušcvr.  Skol  je  8  tu- 


reckých, 7  bulharských,  1  rumunská  a  1  ře- 
cká íasi  pro  15  rodm,  přidržujících  se  patri- 
archátu cařihradského).  Z  řemesel  kvetlo 
dříve  koželužství.  Asi  80  domův  žije  od  rybo- 
lovu. Poněvadž  město  leží  na  důležité  cestě 
od  Adriatického  pomoří  u  Dráče  a  Valony 
k  Aegejskému  u  Solunu,  majíc  nad  to  spo- 
jení s  celým  okolím,  bývalo  do  nedávná 
znamenitým  střediskem  obchodním,  ale  po 
poslední  rusko-turecké  válce  (1877—1878) 
spolu  s  celou  Makedonií  zachváceno  velikým 
úpadkem.  Hlavní  příčina  jeho  je  nejistota 
cest,  albánské  loupežnictví  a  přepych  míst- 
ních bejův  muhammedánských,  při  slabosti 
vlády  turecké  (viz  líčení  Weigandovo,  Die 
Aromunen,  díl  I.,  1895).  K  tomu  přidružila 
se  po  válce  i  silná  emigrace  křesťanských 
měšťanův,  hlavně  do  knížectví  Bulharského. 
Město  se  dělí  na  čtyry  čtvrti:  Varoš  čili 
Grád,  Mesokastro,  Kóšišča,  Vlaška  mahala. 
Město,  které  z  jezera  a  vůbec  z  daleka  vy- 
padá velice  malebně,  uvnitř  je  nečisté,  s  těs- 
nými křivolakými  ulicemi,  plné  zřícenin. 
Zbytky  středověkých  hradeb  jsou  ještě  pa- 
trný. Na  západním  z  obou  chlumův  (180  m 
nad  jezerem)  stojí  zříceniny  středověkého 
hradu  (nyní  Gorni  saraj);  na  vých.  chlumu 
(nyní  Noví  saraj)  jsou  turecké  kasárny.  Dů- 
ležité staré  kostely  s  četnými  památkami 
popsány  jsou  od  četných  cestovatelův,  od 
Grigoroviče,  Hahna,  od  ruského  archiman- 
drita  Antonína,  od  nejmenovaného  v  bulh. 
Sborníku,  díl  IV.,  nejlépe  od  Miljukova 
v  >Izvěstijích«  ruského  archaeologického  in- 
stitutu v  Cařihradě.  díl  IV.  (1899,  s  vyobr.). 
Mezi  hradní  branou  (goma  porta,  mezi  oběma 
chlumy)  a  kasárnami  stojí  na  vých.  chlumu 
na  místě  s  rozkošným  rozhledem  přes  celé 
jezero  hlavní  chrám,  nyní  řečený  sv.  Kli- 
menta,  s  hrobem  tohoto  slovanského  světce, 
starými  freskami  a  jinými  památkami  zdoby 
samostatné  církve  ocnridské;  dle  nápisu  vy- 
stavěn roku  1295  jako  chrám  Matky  Holí. 
Chrám  sv.  Sofie,  vystavěný  v  XI.  stol.,  je 
nyní  turecká  džamija,  rovněž  i  chrám  sv.  Pan- 
telejmona  (Sultán  Mahmud  džamisi).  Z  čet- 
nýcn  ostatních  starožitných  kostelův  jeden 
(sv.  Vrači,  Kosmas  a  Damian)  náleží  Řekům, 
ostatní  Bulharům.  O.  je  střediskem  »kazy« 
(okresu)  vilájetu  monastirského  bitolského). 
»Kaza«  ocbridská,  k  níŽ  náležejí  i  nabije 
Struha  a  Debrca,  čítá  dle  Kmčeva  105  osad 
a  60.305  obyvatelův:  41.208  Bulharův  křest, 
3026  muh.,  6000  Turkův,  6991  muh.  a  300 
křesťan.  Albáncův,  1960  Rumunův  a  820  Ci- 
kánův. 

Déjiny  (v.  Makedonie).  Za  starověku 
zdejší  krajina  byla  obývána  od  kmenův  illyr- 
ských,  zejména  od  Dassaretův,  kteří  se  při- 
pomínají ještě  za  doby  císařské.  Záhy  do- 
byta od  králův  makedonských.  Tehda  se  zde 
poprvé  připomíná  mésto  Lychnidos,  jezero 
AvxvlSící  iťfiv//  a  rybolovy  na  jezerech  zdejší 
krajiny  (Polybios.Strabo).  Pod  Římany  Lych- 
nidus  (Lignido  v  itinerářích)  příslušel  k  pro- 
vincii Makedonii,  dosahující  až  pomoří  u  Ďyr- 
rhachia  (Dračc).  a  byl  stanicí  na  silnici,  re- 


682  Ochrid. 

čené  via  Egnatia^  která  vedla  z  Dyrrhachia    početných*  svatých,  bývali  houlevnatými  la- 
do  Thessaloniky,  prostředkujíc  spojení  mezi   stanci  práv  a  privilegií  církvi  této  daných. 
Římem  a  Orientem.    Po  reformě  Diokleciá-   Již  ve  XII.  stol.  původ  této  cirkve   stotoi- 
nové  Lychnidus  náležel  do  nové  provincie   ňován   s  církví  justmianv   Primy  (Skoplje) 
Epirus  nova  se  střediskem  v  Dyrrhachiu.  Za   z  Ví.  stol.  a  dávná   privilegia  císaře  Jasti- 
císaře  Zenona  (474—491)  Lychnidus,  dle  vy-    niána  vztahována  na  O.,  až  do  konce  tohoto 
pravování  Malchova  město  pevné  a  bohaté,   církevního  útvaru.    Arcibiskupové  se  psali: 
plné  pramcnův  uvnitř  hradeb,  odrazilo  Ostro-    tXé(a  d-eov  dQiumayioKos  xrjg  [Jgáxrjg  'lovcti* 
gothy,  kteří  tehda  znepokojovali  krajiny  ma-   vvavrjg  xctl  náarjq  BovXyagiag,  slovansky  v  po- 
kedonské  a  epirské.    Lychnidus  se  obecně   zdejší  době  »milostiju  božijeju  archiepiskop 
stotožňujc   s  dnešním   Ó-em,   avšak   místní    Prvie  Justinianic,  vsém  Bli»garom,   Srbljctn 
archaeolog   Balasčev   tvrdí,  že  v  O  u  není   i  sěvernym  stranám  i  proěim«.  Krátké  pře- 
římských  staveb  a  památek  a  že  Lychnidus   rušeni  řeckého  panství  byta  povstání  Del* 
ležel  na  západním  břehu  jezera  v  okolí  vsi  Janovo  a  Alusianovo  (1040—41)  i  Bodinovo 
Linu   (viz   »Izvěstija  russ.   arch.   institutu*,   (1072).    Za  válek  císaře  Alexia  I.  Komnena 
díl  VI ,  1901).  V  VII.  stol.  byzantinské  pan-   s  Normany  přivolali  Ochridští  r.  1082  Bož- 
ství   u    vnitrozemí  vzalo   za   své   a   krajiny   munda,  ale  hrad  od  byzantského  vojevůdce, 
tyto  o.sazeny  od  Slovanův,  kteří  v  IX.  stol. !  Arména  Arieva,  uhájen.  Zajímavý  obraz  vnúř- 
dostali  se  do  područí  (původních,  neslovan-   nich  poměrů  podává  korrespondence  ochrid- 
ských)  Bulharův.  Kníže  Michali  Boris  vypra-   ského  arcib.  Theofylakta,  rodilého  z  Eurípu 
vil    k  pokřestění   zdejších  krajin   učedlníky    v  Řecku,  vynikajícíoo  theologa  a  spisovatele 
moravského  arcibiskupa  Methoda,  kteří  se  ,  (ok.  r.  1084—1118,  viz  Uspenského,  Obraxo- 
byli  utekli  z  Moravy  do  Bulharska,  přede*    vanije  vtorago  Bolg.  carstva,  Odéssa,  1879). 
vším   Klimenta  a  Nauma.    Památka  sv.  bi- '  Za    dobytí   císařství    Řeckého  od  křižákův 
skupa  Klimenta  podnes  žije  v  O-ě,  kde  jest   čtvrté  výpravy  (1204)  měla  dle  smluv  »pro- 
jeho  hrob  (nejnovější  spis  o  něm:    G.  Bála- '  vincia  Achridu  s  Albánii  připadnouti  Benát- 
sčev,    Kliment   episkop    slovenski,   Srědec,    čanům,  ale  za  bojův  okolo  Cařihradu    ob- 
1898).  Rovněž  stojí  podnes  klášter  sv.  Nauma   sadil  ji    bulharský   cař   Kalojan,    panovník 
na  jihovýchodním  břehu  jezera  Ochridského,  I  nové  říše  trnovské  na  Dunaji.    Po  brzkém 
nyní  v  rukou  řeckých.  Když  po  vpádu  Ru-   úpadku  tohoto  panství  zmocnili  se  O-u  Ře- 
sův  pod  Svjatoslavem  a  po  řeckých  výpra- 1  kove  epirští.   Místní  okolnosti  známe  opět 
vách  do  bulharského  Podunají  zbytky  Bul- ,  z  jedné  korrespondence  ochridského   arci- 
harské  říše  soustředily  se  na  západě,  O.  se   biskupa   Demetria   Chomatiana  (ok.  r.  1217 
stal  novým  Jejich  střediskem.  Carové  sídlili  j  až  1235),  učeného  znatele  církevního  práva, 
na  ostrovech  jezera  Prespanského  a  v  O-ě.   Demetrios  korunoval  r.  1223  despota  Theo- 
Patriarchové,  sídlivšc  v  čas  bouří  ve  Srědci,   dora  v  Solunu  na  řecké  císařství,  ale  církev 
pozdcji  ve  Vodenu  a  v  Moglenu,  naposled  jeho  (ok.  r.  1220)  zatím  ztratila  Srbsko,  které 
zarazili  sídlo  své  v  O-ě;  poslední  z  nich  byl !  se  od  O-u  oddělilo  a  snažením  sv.  Sávy  od 
David  za  panování  care  Samuela.  O.  byl  po   Řekův  nikejských,  bez  ohledu  na  protesty 
mnohá  léta  marným  cílem  výprav  císaře  Ba-  i  cirkve  ochridské,  dostalo  samostatné  arci- 
silia  II.,  až  válka  ukončena  více  smlouvami    biskupství.   Císař  Theodoros  r.  1230  u  Klo* 
nežli  bojem.  Bulharská  říše  připojena  k  Ře-    kotnice  mezi  Plovdivem  a  Adrianopolem  po- 
cké.  Basilios  II.  1018  přitáhl  osobně  do  O-u,   ražen  od  bulharského  care  Jana  Aséna  11-, 
kde  ho  čekali  členové  carské  rodiny  Samue-   který   pak   bez   boje   obsadil    největší   tist 
lovy.    Třemi  listinami  (texty  viz  u  Gelzera  |  jeho  říše.   Tehda  >v  O-ě  grade,  v  sele  rc- 
v   »Byz.  Ztschr.«  2,  42—46)  potvrdil  práva   kovněm  Ravně,  pri  caři  Aseni  bllgarskym* 
arcibiskupství  ochridského,  které  od   od  tří  písařův  psána  známá  památka  slovan- 
té  doby,  od  XI.  do  XVIII.  stol.,  bylo  jednou   ská,   žaltář   nyní   chovaný    v    Bologni.    Po 
z  autokefálních,  samostatných  církví  právo-   smrti  Asěnově  za  úpadku  Bulharska  zmoč- 
slavného  světa.  Původně  mu  náleželo  30  bi-    nili  se  O-u  (r.  1246)  Epiroté,  ale  již  r.  1252 
skupství  (protothronos  byl  biskup  kostur-   donuceni  přenechati  jej  Řekům  nikejským. 
ský)  v  Makedonii,  u  vnitru  Epiru  a  Albánie,   kteří  od  despoty  Michala  11.  opět  brzo  vy- 
v   severní  Thessalii,  v  poříčí   Drimu   (Pri-   puzeni.  Císař  Michal  Palaiologos  však  (1259) 
zřen),  Moravy  (raSské  biskupství  u  Nového  '  panství  své  na  západě  brzo  upevnil.  O.  ná- 
Pazaru,  Lipljan  atd.),  Dunaje  (Vidin)  a  Iskru  |  ležel  pak  k  pásu  území  byzantského,  které 
(Srědec);  za  Dunajem  náleželo  sem  i  biskup-   mezi  Srby  a  Epiroty   dosahovalo  až  k  po* 
stvísrěmské.  Později  rozsah,  jmenovitě  v  kra-   březí  Adriatickému  u  Valony.   Císař  Michal 
jinách   řeckých,    ztenčen,   naČež    biskupství  I  r.  1272  církvi  ochridské  také  potvrdil  privi- 
bylo  23.  Jen  první  arcibiskup  po  r.  1018  byl    legia,  daná  někdy   od  Basilia  U,    Za  válek 
Bulhar,  Jan  z  Debry.  Později  začali  řečtí  cí- '  mezi  Andronikem  II.  a  III.,  dědem    a  vnu- 
sařovc  již  v  XI.  stol.   na  stolec   ochridský  ;  kem,  vnuk  r.  1328  vzal  dědovi  i  O.,  ale  po 
dosazovati  Řeky,  mezi   nimi  i  muže  učené,    svém  úplném  vítězství  byl  nucen   spěchati 
známé  z  literárních  dějin  byzantských.  Jazyk   znovu  tam,  aby  od  Ou  odehnal  obléhající 
slovanský  v  církvi  zůstal  však  povždy  vlád-  jej  Srby  krále  Štěpána  Uroše  III.  Za  občan- 
noucím    a   arcibiskupové   řečtí,   kteří   pilně   ských    válek   mezi   stranami    Palaiologův  a 
dbali  o  zachování  památky  místních  svatých,    Kantakuzenův  obsadil  O.  ok.  r.  1346  srh?kt 
hlavnč  sv.  Klimenta  a  druhých  t.  zv.  »sedmi-    král  Štěpán  Dušan.  Privilegia  církve  ochria- 


Ochridská  církev  —  Ochridské  jezero 


683 


skó  ponechána,  jak  byla.  Povýšení  Dušanovo 
na  care  a  srb.  církve  na  patriarchát  r.  1346 
stalo  se  se  svolením  arcibiskupa  ochrid- 
ského  Nikoly  (Daniel  380,  listina  v  »GIas- 
niku€  27,  289).  Při  rozkladu  říše  Srbské  na 
údélná  panství  velmožův  srbských  sídlil 
v  0'é  (jeát^  r.  1365)  >sevastokrator«  Branko 
Mladenovic,  syn  vojvody  Mladena  a  otec 
Vlka  Brankovičc.  BhŽe  sv.  Nauma  stojí  ještě 
na  březích  jezera  ssutiny  chrámu,  který  dle 
soudobého  (řeckého)  nápisu  >kcsar«  Graur, 
syn  Branku  v,  vystavél  r.  1361  Matce  liuží 
»Záchlumské«.  Později  panovala  v  této  kra- 
jině albánská  rodina  Gropa  (Cropa,  Ropa), 
sejména  >veliký  Župan«  Ondřej  Gropa,  jme- 
novaný na  jednom  (řeckém)  nápise  z  r.  1378; 
dle  jiného  (slovanského)  nápisu  z  r.  1379 
v  chrámě  sv.  Klimenta  zet  >župana  Grope« 
byl  Ostoja  Rajanovič,  příbuzný  slavného 
krále  Marka,  syna  krále  srbského  Vlkašina, 
sídlícího  v  Prilépu.  Kdy  a  jak  O.  opanován 
od  Turkflv,  o  tom  ucní  zpráv.  Stalo  se  to 
koncem  XIV.  stol.  Za  Sulejmána  I.  (1402 
ai  1413)  byl  náměstkem  v  0*č  známý  ture- 
cký vojevůdce  Džuneid.  Za  válek  Turkův 
8  Jiřím  Kastriotou  (Skanderbegem.  1443—68) 
bojiště  zasahovalo  někdy  až  do  sousedství 
O-u.  Muhammed  II.  dal  po  nepodařeném  ta- 
žení na  Krojů  r.  1466  následkem  s[>orů  mezi 
místními  velmoži  a  kleriky  ochridskými  arci- 
biskupa Dorothea  s  mnohými  >boljary€ 
ochridskými  a  duchovními  oavésti  do  Caři- 
hradu  a  na  jeho  místo  dosadil  bývalého 
cařihradského  patriarchu  Marka  Xylokaraba 
(»Starine<  12,  254—255).  Po  smrti  Skander- 
begově  turecký  »sandžakbeg<  ochridský 
spravoval  i  severní  Albánii  s  hradem  Kro- 
jou.  Církev  ochridská,  která  vždy  podržela 
svůj  ráz  řecko-slovanský,  zatím  území  své 
znamenitě  rozšířila.   Od    konce    XIV.  stol. 

}>řipojila  se  k  ní  rumunská  knížectví  ve  Va- 
achii  a  v  Multanech.  Rovněž  světil  na  poč. 
XV.  stol.  arcibiskup  ochridský  biskupy  ve 
Vidině  a  v  Srédci,  jak  vysvítá  z  jedné  nově 
objevené  korrespondence  (BalasČev  v  bulh. 
Sborníku  1901).  Rovněž  i  země  srbské,  byvše 
od  Turků  dobyty,  přišly  pod  církevní  vrch- 
nost O-u,  až  patriarchát  srbský  v  Pcči  ob- 
noven r.  1557  vlivem  velikého  vezíra  Meh- 
meda  Sokoloviée,  jehož  příbuzní  byli  srbští 
biskupové  (o  tom  jireček,  »Archiv.  f.  slav. 
Pbilologie*.  dfl  IX  ).  Také  Řekové  v  dolní 
Itálii  a  na  Maltě  uznávali  v  XVI.  stol.  vrch- 
nost církve  ochridské.  Mezi  arcibiskupy 
^podpisovali  se  zeleným  inkoustem)  vynikal 
Prochor  (ok.  1530—50).  který  před  sultánem 
vedl  při  proti  patriarchovi  cařihradskému 
o  biskupství  Berrhoejské  a  dal  přepisovat 
slovanské  rukopisy;  dřevěný  trůn  jeho  stojí 
podnes  v  chrámě  sv.  Klimenta.  Zvolna  na- 
stal úpadek.  Jednotliví  arcibiskupové  jezdili 
o  penéžnou  pomoc  nejen  na  Rus,  ale  i  na 
západ,  jako  Gabriel,  který  r.  1587  byl  v  Praze, 
v  Tubinkách  a  v  kímč.  O  vnitřních  církev- 
ních poměrech  v  XVI.— XVII.  stol.  mnoho 
podrobnosti  podává  korrespondence  arci- 
biskupův ochridských,  zachovaná  v  několika 


přepisech  (Balasčev,  Per.  Spis.  sv.  .55—56). 
R.  1767  církev  ochridská,  podobně  jako  peč- 
ská,  úsilím  Řekův  cařihradských  zrušena  a 
spojena  s  patriarchátem,  který  se  držel  jen 
řečtiny  a  slovanský  jazyk  hleděl  odstraniti. 
Zrušeni  církve  ochridské  bylo  jednou  z  hlav- 
ních příčin  církevních  bojův  mezi  Řeky  a 
Slovany  v  XIX.  stol. 

Za  novějších  dob  O.  náležel  k  území  zná- 
mého Alí  paše  Janinského  (f  1822).  O. 
i  Prespu  spravoval  sestřenec  Alího,  Albánec 
Dželadin  bej  (1794—1831),  lokální  tyrann, 
v  náboženských  otázkách  nestranný,  štědrý 
k  chudým  bez  rozdílu  víry.  Bydlil  ve  třech 
opevněných  palácích,  nyní  zbořených.  Udr- 
žel se  i  po  pádu  Alího,  až  jej  příbuzenské 
a  politické  styky  s  Bušatliji  Skaderskými 
přinutily  k  útěku  do  Egypta  k  Mehmed- 
Alímu  (o  DŽeladinovi  v.  .Sprostranova  v  bulh. 
Sborníku  14).  Od  r.  1848  začaly  se  jeviti  po- 
čátky bulharského  hnutí  proti  vládnoucím 
v  církvi  Řekům.  První  pobídku  dal  učitel 
Dimitr  Miladinov,  který  později  zahynul  v  tu- 
reckých vězeních.  Za  boje  o  bulharskou  cír- 
kev O.  zaujímal  vynikající  místo.  Řecký 
metropolita  Meletij  (1859  si.)  od  Ochriďanů, 
kteři  se  zmocnili  všech  kostelův  a  škol,  po 
léta  drŽán  jako  v  obležení,  ale  škodil  jim 
všemožně  pletichami  a  denunciacemi  u  Tur- 
kův. Po  iermanu,  kterým  zřízen  bulh.  ex- 
archát,  posvěcen  Bulhar  Natanail  r.  1872  za 
metropolitu  ochridského  a  r.  1874  uvázal  se 
v  držení  své  stolice  (v.  Sprostranova  o  O-ě 
za  církev,  boje  řecko-bulharského,  Sborník, 
d.  13).  KJk. 

Oohildská  oirkOT  v.  Ochrid. 

Oohridiké  eTangeliiim  v.  Hlaholice, 
str.  335  tf. 

Ochridské  Jezero  (za  starověku  lacus 
Lychnitis)^  po  Skaderském  největší  na  Bal- 
kánském poloostrově,  leží  v  západní  Make- 
donii a  náleží  k  oblasti  moře  Adriatického. 
Dlo  Cvijiče  pokrývá  280  km^  v  nadmořské 
výšce  690  m;  největši  hloubka  dle  měření 
Cvijičových  285  m.  Tvar  je  téměř  elliptický; 
délka  činí  asi  45  km,  největší  šířka  15— 16^m. 
Obstoupeno  je  se  vŠech  stran  vysokými  ho- 
rami. Na  vých.  straně  vypíná  se  ualičica 
(2043  m)  mezi  horami  útvaru  krasského,  které 
O.  j.  dělí  od  vyššího  (850  m)  jezera  Prespan- 
ského,  na  západ  hory  krajiny  řečené  Mokra, 
na  sever,  kde  jsou  na  břehu  i  místa  nižší, 
místem  i  bahenná,  za  polem  Ochridským 
i  Stružským  v  pozadí  hory  krajiny  řečené 
Debrca.  O.  J.  přijímá  četné  menší  přítoky  a 
sesiluje  se  i  silnými  pobřežními  prameny, 
které  na  vých.  břehu  jsou  podzemní  odtok 
jezera  Prespanského.  Nejsilnější  prameny 
jsou  na  jv.  u  kláštera  sv.  Nauma.  Odtok  (na 
sev,)  tvoří  Černý  Drim,  vyplývající  z  jezera 
u  Strugy.  Hladina  jo  světlomodrá,  jako  jezer 
lombardských.  Ostrovův  není.  Veliké  bo- 
hatství ryb  (pstruhův  a  úhořův)  nerozumným 
způsobem  rybolovu  v  novější  době  valně  se 
ztenčuje.  Obyvatelstvo  pobřeží  je  bulharské, 
na  jihozápadě  albánské  (viz  národopisnou 
mapu  u  Wejrranda,  Die  Aromunen,  díl  I.). 


684 


Ochrnutí  —  Oídipodeia. 


Skrse  města  Ochrid  (na  sev.-vých.)  a  Stmgu 
jde  od  vých.  k  západu  důležitá,  od  starověku 
vyhlášená  cesta,  spojující  Cařihrad  a  Solun 
8  pomořím  Adriatickým  u  Dráče  (římská  via 
Egnatia),  Železnice  solunská  končí  se  nyní 
T  Bitoli.  Plavba  na  jezeře  obmezuje  se  na 
místní  rybářské  lodice.  KJk, 

Oobmati  v.  Obrna. 

Oobroma  Swartz,  ilutovlnik,  strom 
%  řádu  sloupkokvětých  a  z  čel.  lejnico- 
▼itých  (Stercaliaceaé),  rostoucí  jediným  dru- 
hem O.  Lagopus  Swartz,  2.  jehlatečný, 
na  ostrovech  Antillských.  Koruna  jeho  má 
velmi  rozkladité  větve  a  jeho  kmen  tlustou 
kůru  a  jako  korek  lehké  bílé  dřevo.  Listy 
i  více  ndtZdm  veliké  jsou  srdčité,  přiokrouhle, 
mělce  5— 7laločné,  na  líci  lysé,  na  rubu  plsť- 
naté.  Veliké  bílé  kvétv  jsou  v  úžlabíčkách 
na  konci  letorostů  na  dlouhých  tlustých  stop- 
kách a  mají  koiovitýpřinálevkovitý  Sklaný  ka- 
lich a  5plátečnou  podvinutou  korunu.  Trubka 
tyčinková  jest  Slaločná,  v  každém  laloku 
8  četnými,  ven  obrácenými  prainíky.  Z  pěti- 
pouzdrého  sedavého  semenniku,  ukončeného 
tlustou  čnélkou  a  5  bliznami,  vyvinuje  se 
i  více  než  3  dm  dlouhá,  lOhraná  tobolka 
8  hojnými  podlouhlými  semeny,  obalenými 
červenavou  bavlnou.  Bavlna  tato  {édredon  vé- 
gétal,  patte  de  lievre)  prý  přidává  anglickem 
plstěným  kloboukům  úhlednosti.         Dia, 

Oohs.,  zoologický  zkratek,  jímž  označován 
jest  F.  Ochsenheimer. 

Ooluianbelii  Ulrich,  státník  a  vojín  švýc. 
(♦  1811  ve  Fahrni  u  Nidau  [kaut.  Bern]  — 
t  1890  t).  Studoval  práva  a  jako  advokát 
vynikl  svým  talentem  řečnickým.  Od  r.  1834 
byl  důstojníkem  v  bernském  dělostřelectvu, 
potom  důstojníkem  štábním  a  jakožto  od- 
půrce strany  ultramontanní  vedl  dobrovol- 
nickou  výpravu  proti  Lucernu,  však  s  ne- 
zdarem. Byl  vyloučen  ze  štábu,  ale  r.  1846, 
když  ústava  kantonální  byla  změněna,  jme- 
nován členem  bernské  vlády  a  ředitelem 
bernského  vojenství.  Ve  válce  proti  Sonder- 
bundu  (7  kantonům*)  znovu  přijat  do  štábu 
a  jako  plukovník  velel  bernské  divisi.  R.  1847 
zvolen  předsedou  vlády  bernské,  potom  čle- 
nem spolkové  rady  a  ředitelem  záležitostí 
vojenských,  jež  podstatně  zreformoval.  Ne- 
byv r.  1854  zvolen  na  novo  stal  se  velitelem 
cizinecké  legie  krymské,  která  však  výpravy 
na  Krymu  se  nesúčastnila,  O.  dán  od  Napo- 
leona III.  do  přikaznosti  a  žil  potom  v  ústraní. 

Oohsenítirt,  okr.  město  v  Bavorsku,  ve 
vlád.  obv.  dolnofranckém,  nad  Mohanem  (přes 
nějž  most)  a  na  žel.  trati  Vircpurk-Ansbach; 
ma  2647  ob.  (1895),  5  kostelů  (z  nichž  kostel 
sv.  Michala  má  velkolepý  špitál),  nemocnici, 
pivovar,  soukennictví,  vmařství,  sadařství  a 
chov  dobytka. 

Oohsen^aben,  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  fara  Vrchlabí,  pS.  Hořejší  Vrchlabí; 
88  d.,  736  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn  a  my- 
slivna.  Ves  skládá  se  většinou  z  bud  po- 
různu roztroušených. 

Oohsenhauien,  býv.  říšské  svob.  bene- 
diktinské opatství,  nyní  farní  ves  ve  Virtem- 


bersku  v  kraji  dunajském,  okr.  biberai^ém, 
s  2303  ob.  (1895);  má  býv.  klášterní  kostel, 
roln.  školu  (v  zámku),  pivovar,  um6L  mlýoy. 
výrobu  mušeUnu  a  šněrovaček  a  miner,  pra- 
men. 

Oohseaheimer  Ferdinand,  herce,  lite- 
rát a  přírodník  něm.  (^  1767  v  Mohučí  — 
t  1822  ve  Vídni),  vzdělával  se  v  rodnén 
městě,  stal  se  doktorem  filosofie  a  fa^l  vy- 
chovatelem v  Mannheimu.  Zatouživ  po  dráte 
herecké  byl  členem  kočující  jedné  společ- 
nosti, vystupoval  pak  na  dvomíni  divadle 
drážďanském,  posléz  na  dvorním  divadle  ví- 
deňském, kdež  vynikl.  Byl  literárné  Činný  a 
vedle  jiného  vydal  několik  prad  dramati- 
ckých (pod  pseudonymem  Theobald  Un- 
klar).  Byl  též  dobrý  přírodopisec,  zabýval 
se  soustavným  studiem  motýlův  evropských, 
nashromáždil  bohatou  jich  sbírku  a  uspořá- 
dal sbírky  motýlů  dvorního  přírodního  ka- 
binetu vídeňského.  Z  prací  jeho  literárních 
a  vědeckých  jmenovati  sluší:  Ski^i^en  aus 
dem  Menschenleben  oder  Gesehiehte  Johann 
Wemdelin  Ehrenberg^s  (Frankfurt  n.  M.,  1789 
a  1790,  2  díly);  Streifereien  durch  einige  Gť 
genden  Deutschlands  (Lip.,  1795);  Nátur- 
gesehiehte  der  in  Saehsen  einheimischen^  noek 
nicht  abgebildeten  Schmetterlinge  (Drá2dány, 
1803);  Die  Schmetterlinge  Europa*t  (Lipsko, 
1807—1816,  1.— 4.  sv.;  pokračování  od  Fr. 
Treitschke,  1825—1832,  5,-9.  sv.);  AbtU- 
dungen  von  Sehmetterlingen  (Pcrno,  1807). 

Oohseniiis  Carl,  geolog  něm.  (*  1830 
v  Kasselu),  v  1.  1851—1871  vykonal  studijní 
cesty  v  Americe  a  sev.  Africe,  jest  konsu- 
lem  ve  výslužbě  a  čestným  doktorem  uni- 
versity v  Marburku.  Vydal  hlavně:  BVdunf^ 
der  Steinsalilager  (1877);  Chile,  Land  und 
Leute  (1884);  Bildung  des  Natronsalpeters 
(1887);  Bildung  der  Kohlenflótie  (1892);  Bjr- 
renwirkungen  (1893);  Kochsali{lB96);  Unsert 
Mutterlaugen-Salxe  (1897). 

Ooluieiutall,  osada  na  Moravě,  v.  Vo- 
lárna. 

Oohta,  pravá  pobočka  ruské  řek  v  Něvy; 
prameníc  se  blízko  hranice  čuchonské,  teče 
klikatým,  65  km  dlouhým  tokem  a  vtéká  do 
Něvy  v  hranicích  předměstí  petrohradského 
Ochty. 

Oohta  (Velká  a  Malá),  předměstí  petro- 
hradské, vystavěné  na  místě  původní  ivéd* 
ské  osady  Nienu  a  Petrem  Velikým  r.  1703 
zrušené  pevnosti  NienSancc.  Má  svou  vlastni 
správu  a  29.567  ob.  (1890),  Pp, 

Oohiis  Boohiis  v.  Hokus  pokus. 

OohTiťovioe,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Ji- 
čín, okr.  a  fara  Sobotka,  pš.  Dolní  Bousov; 
15  d.,  119  ob.  č.  (1890). 

Oidemia,  rod  kachen,  v.  Kachny,  752a. 

Oidlpodeia,  ztracené  epos  kyklu  théb- 
ského  asi  o  6000  veršů,  jehož  původcem 
jmenuje  se  obyčejně  kyklický  básník  Kinai- 
thón  z  doby  neurčité.  O.  obsahovala  osudy 
Oidipovy  ve  znění  částečně  s  Homérovým 
podáním  souhlasném.  Důmyslnou  rekón* 
strukci  podal  E.  Bcthe,  Thebanische  Helden* 
lieder,  1891.  AF. 


Oidipus  —  Oidium. 


685 


OidUpilS,  v  řecké  báji  svn  thébského  krále 
liaz  rodu  Labdakovců  alokasty  (u  Hom. 
Epikasty),  xavraidiv  otce  pojal  za  choC  vlastní 
matka,  kteráž  seznavSi  svflj  poklesek  usmrtí 
se  sama,  O.  pak  zůstane  králem,  jest  vŠak 
stihán  od  Erinví  matčiných  rflznými  útra- 
pami; pojme  pak  za  druhou  chot  Euryganei, 
jei  mu  porodí  2  syny  a  2  dcery,  upadá  v  du- 
ševní pioblouzení  a  klne  svým  synům  v  do- 
moéní,  že  ho  pohanéli.  Kletba  se  splní  po 
smrti  otcové  tím,  le  oba  synové  o  dědictví 
své  se  znesváří  a  ve  vzájemném  souboji  pad- 
nou. —  Báje  ustálila  se  pak  vlivem  delfské 
včitírny  a  básníků  tras.  (Aischvla,  Sofoklea 
a  Euripida)  asi  takto:  Laios  byl  varován  od 
véátimy  delfské,  ie  jej  usmrtí  syn,  který 
pojme  vlastní  matku  za  chot  Když  se  tedy 
narodil  syn,  odložen  na  Kithairón,  od  pa- 
stÝře  však  užetřen  a  do  Korintha  donesen, 
kaeŽ  u  krále  Polyba  vychován.  O.  dospěv 
chtěl  zvěděti  o  svém  původě,  pročež  se  ode- 
bral do  Delf,  kdež  varován  před  otcovraž- 
dou.  Proto  nevrátil  se  do  Korintha,  nýbrž 
ubíral  se  doThéb;  cestou  potkal  Laía,  jenž 
v  Delfech  hledal  pomoci  proti  Sfinzc.  Ne* 
znaje  otce  usmrtil  jej  ve  sporu  nastalém  — 
dle  pozdní  verse  splnila  se  tak  kletba  Pelo- 
pova,  jemuž  Laios  unesl  syna  Chrysippa. 
V  Thébách  zatím  Sfinx  zadávila  jiŽ  mnoho 
jinochů,  kteří  se  marně  pokoušeli  o  rozře- 
šení hádanky  (kdo  chodí  ráno  o  4,  v  poledne 
o  2,  večer  o  3?),  mimo  jiné  též  Haimóna, 
syna  Kreontova.  Proto  Kreón  přislíbí  tomu, 
kdo  by  hádanku  rozřešil,  královskou  vládu 
a  ruku  vdovy  po  Laiovi.  To  se  poštěstí 
O-povi,  jehož  ovšem  osudná  odměna  nemine. 
Když  pravda  objevena,  Tokasté,  jež  zatím  po- 
rodila O-povi  čtvero  dětí,  dva  syny,  Eteo- 
klea  a  Polyneika,  a  dvě  dcery,  Antimonu  a 
Isménu,  se  usmrtí ;  O.  pak  o  zrak  se  připraví, 
synům  svým,  kteří  vůČi  němu  tvrdě  si  ve- 
dou, klne,  čímž  vyvolá  válku  mezi  bratry. 
Od  dcer  pak  něžné  ošetřován  až  do  smrti. 

0  této  rovněž  různé  verse  kolovaly.  Dle 
pozdější  verse  boiótské  pohřben  na  attických 
hranicích  v  Eteonu  ve  svatyni  Déméthné, 
dle  verse  attické  v  dému  Kolónském.  Tuto 
zprávu  v  překrásné  drama  zpracoval  Sofo- 
klés.  —  Vedle  formy  O.  vyskytují  se  t<í 
tvary  OWi»o5/;ř  a  OlSinog,  Staří  název  od- 
vozovali od  nabubřelých  nohou,  novější  od 
vzrušené  vášně,  nebo   bujivé   síly   přírodní 

vše  toto  k  verbu  oříaco),  neb  od  vědění 
ol8a)  s  narážkou  na  hádanku  (»ten,  jenž  zná 
nohy<);  konečné  v  O-povi  shledávána  bytost 
chthonická,  jejíž  symbol  hadí  nohy.  Parallcly 
a  mythem  tímto  shledávají  se  dosud  v  novo- 
řeckých  báchorkách  v  Arachově  na  Parnassc, 
vZakynthu.  na  Lesbu,  pak  v  křesťanské  le- 
(^ndě  o  Jidáši  (též  v  staročeském  zpraco- 
vání), klk. 
OÚtinm*  rod  hub  s  podhoubím  složeným 

1  byf  (houbových  vláken)  článkovaných,  ži- 
jícím dílem  parasiticky  na  listech  a  jiných 
nadzemních  částech  rostlin  vyšších,  dílem 
saprofvticky  v  mrtvém  podkladu  organickém. 
Hlavni  znak  rodu  spočívá  v  rozplozování. 


í 


které  se  děie  konidiemi  původu  a  vzniku 
velmi  jednoduchého.  Jisté  větévky  mycelia, 
z  tohoto  kolmo  do  vzduchu  rostoucí,  sprvu 
málo  článkované,  rozdělí  se  od  konce  svého 
postupně  ke  zpodu  přihrádkami  v  řadu  bu- 
něk válcovitých,  plnících  se  hojnou  proto- 
plasmou.  Po  rozpoltění  přihrádek  buňky  se 
sakulatí,  čímž  povstane  růžencovitá  řada  ko- 
nidii.  Konidie  bývají  kulaté  neb  ellipsoidní, 
sprvu  ještě  souvisí,  pak  se  oddělují  a  odpa- 
dávají,  i  jsou  ihned  klíčivé.  U  O.  lactis  i  větve 
mycelia  ve  vlhkém  substrátu  Žijící  (po  vyčer- 
pání tohoto)  mohou  v  řadu  konidií  se  rozpad- 
nouti, již  první  zakladatelé  vědecké  mycolo- 
gie,  zvláště  Tulasne  a  de  Bary,  nalezli,  že  jisté 
parasitické  druhy  rodu  O.  vytvářeti  mohou 
z  téhož  podhoubí  vedle  konidií  ještě  vyšší 
a  složitější  (pohlavně  vzniklé)  útvary  plodní,, 
t.  zv.  perithecie,  s  asky  č.  vřecky  uvnitř,  a  Že 
tudíž  různé  domněle  samostatné  druhy  rodu 
O.  jsou  jen  stadia  vývoje  či  lépe  jednodušší 
formy  rozplozovací  jistých  již  dříve  popsa- 
n\ch  vyšších  hub  ze  řádu  Ascomycetů,  zvlá- 
ště z  čeledi  Erysipheae  (v.t.J.  Byl  tu  Tu- 
lasnem  objeven  vynikající  přiklad  zjevu  ji- 
nak mezi  houbami  rozšířeného,  t.  zv.  mnoho- 
tvárnosti čili  polymorfismu.  Později  Brefcld 
ukázal,  že  celá  řada  vyšších  hub  z  oddělení 
vřeckatých  (Ascomycetes)  a  stopkovýtrusých 
{Basidiomycetes)  dovedou  při  umělé  kultuře 
vytvářeti  konidie,  typické  pro  rod  O.  Při 
tom  shledal,  že  u  některých  takových  hub 
nejen  větévky  do  vzduchu  rostoucí,  ale  i 
ponořené,  ba  někdy  i  celá  mycelia  v  sub- 
strátu pohřížená  v  samé  konidie  se  rozpa- 
dávají. Konidie  takto  fragmentací  mycelia 
nebo  jeho  částí  vznikající,  pokud  zůstávají 
tenkoblanné,  nazval  Brefeld  >oidic€.  U  ně- 
kterých druhů  rodu  O.  však  dosud  se  nepo- 
dařilo prokázati  jejich  příslušnost  k  nějakým 
houbám  výše  stojícím,  a  pro  ty  prozatím  ro- 
dový název  O.  byl  ponechán.  Klade  pak 
se  tento  provisorní  rod  do  prozatímně  a 
umělé  skupiny  hub  nedokonalých  (Fungi  im- 
perfecti).  —  Z  parasitických  druhů  rodu  O. 
důležité  je  nejvíce  O.  Tuckert  Berk.,  které 
ve  vinicích  často  působí  značné  Škody. 
Houba  tato  napadává  listy  a  mladé  bobule 
vinné  révy.  Na  listech  tvoří  ostrůvky  pavu- 
činovité,  jakoby  pomoučněné,  což  pochází 
od  samých  hustě  pohromadě  stojících  vlá- 
ken konidiotvomých  a  od  konidií  s  nich 
opadalých.  Tyto  jsou  vejčité  neb  elliptičné, 
bezbarvé,  a  oddělují  se  jednotlivé  antb  2  až 
3  za  sebou  z  konců  stopek  plodních.  Koni- 
die mohou  ihned  klíčiti  i  rozšiřují  nákazu 
za  doby  letní,  zvláště  při  počasí  trvale 
vlhkém.  Listy  na  místech  zachvácených  pod- 
houbím hnědnou  a  posléze  odumírají.  Pod- 
houbí totiž,  ač  z  velké  části  jenom  povléká  po- 
vrch listů  atd.,  přece  pomocí  kraťounkých  vý- 
bčžků,  zapuštěných  do  buněk  pokožky,  t.  zv. 
čerpadel  č.  haustorii,  působí  odumírání  po- 
kožky a  v  zápětí  též  sousedního  parenchymu 
assirailačního.  Nákaza  rozmáhá  se  měrou  po- 
vážlivou v  letech  s  hojnými  a  Častými  sráž- 
kami.   Méně    výslunné,   vlhčí   polohy    vinic 


686 


Oignon  —  Oinóné. 


trpívají  více  nežli  úbočí  a  svahy  suché,  vý- 
slunné. O.  Tuckeri  bylo  poprvé  pozorováno 
v  Anglii  r.  1845  a  rozšířilo  se  záhy  po  celé 
Evropě.  Nalézá  se  také  v  Americe,  odkud 
pravděpodobné  do  Evropy  se  dostalo.  Ne- 
moc houbou  touto  způsobená  nesmí  se  má- 
sti 8  jinou  nemocí  vinné  révy,  již  zavinuje 
Ptronospora  viticola.  Za  prostředky  ochranné 
proti  nákaze  (obéma  plísněmi)  užívá  se  s  pro 
spěchem  jednak  sirného  kvetu,  jímž  za  su- 
chého počasí  listy  se  poprašují  (siří),  jednak 
i  různých  praeparátů  raéďnatých,  jimiž  listy 
se  kropí.  Prostředky  tyto  přímo  usmrcují  pod- 
houbí, kde  se  již  dříve  ujalo,  i  zamezují  tu- 
díž jeho  siření;  mimo  to  však  jsou  poprášená 
nebo  postříkaná  místa  immunní  proti  čerstvé 
invasi  konidií,  nebot  tyto  v  poměrech  tako- 
vých neklící.  Dle  Coudcrca  (1893)  O.  Tu- 
ckeri  snad  náleží  k  Erysiphci  Uncinula  spi- 
ralh,  —  Méně  škodné  jsou  ostatní  druhy  pa- 
rasitické  rodu  O.,  které  cizopasí  na  listech 
jablck,  kdoule,  růží,  tabáku  atd.  —  Ze  sapro- 
fytických  druhů  nejdůležitější  a  nejrozšíře- 
nější jest  O.  lactis^  tvořící  jemné  bělounké 
povlaky  na  chlebě,  mrvě,  hnijících  plodech 
atd.  Tcž  na  mléce  a  smetaně  tvoří  okrouhlé 
bledé  skvrnky  (malá  mycelia).  Odtud  patrně 
konidie  dostávají  se  do.  másla  a  sýra.  V  cu- 
kerných roztocích  vyvolává  O.  lactis  slabé 
kvašení  alkoholové,  při  čemž  nejlépe  se 
zkvašuje  cukr  hroznový,  méně  dobře  saccha- 
rosa  neb  maltosa.  Mléčný  kasein  působením 
houby  doznává  dalekosáhlých  změn  ve  své 
povaze  chemické.  Ič. 

Oi^on  v.  Ognon. 

Oikologia  (z  řec),  nauka  jednající  o  po- 
měrech ústrojenců  k  jejich  ústředí.  O  rost- 
linné o-ii  jedná  hlavně  dílo  dáuského  bota- 
nika Eugenia  Warminga,  jež  vyšlo  něm. 
od  Knoblaucha:  Lehrbudi  der  dkologischen 
Pflan\engeographie  (Berl.,  1896). 

Oikomonas  Kent.,  bičíkovec  {Flagel- 
lata)  z  oddělení  Monadina,  ze  skupiny  Cerco- 
monadina\  má  tělo  ovální,  s  jednou  neb  ně- 
kolika kontraktilními  vakuolami  ve  středu 
těla.  Na  předním  konci  těla  jest  bičík  a  na 
jeho  basi  1  potravní  vakuola.  Množí  se  jednak 
podélným  cfělením,  jednak  sporami  ve  stavu 
encystace.  Žije  v  sladkých  vodách  Evropy 
a  Sev.  Ameriky.  Nejobyčejnější  druh  jest  O. 
termo  Ehrbg.,  žijící  ve  stojatých  vodách. 

OikonomoB  Konstantinos  v.  Novo- 
řecká  literatura,  str.  478fl. 

Oikopleura  Mert.,  pláštěnec  (Tunicata) 
ze  skupiny  Appendiculariae  či  Copelata,  žije 
na  povrchu  moře,  předním  koncem  umístěn 
v  rosolovitém  obalu,  který  může  libovolně 
opustiti.  Vykazuje  primitivnost  celé  skupiny^ 
nemaiíc  vůbec  pláště.  Na  zadním  konci  těla 
nachází  se  veslovitý  výběžek  ocasovitý.  Du- 
tina žaberní  není  mřížovaná,  nýbrž  má  dva 
otvory,  zvané  tpiracula.  Zažívací  roura  má 
tvar  podkovovitý,  pod  ní  jest  srdce,  nad  ní 
nervstvo  a  hermafroditické  pohlavní  orgány 
bez  patrných  otvorů.  Nervstvo  vykazuje  moz- 
ko vitou  zauzlinu  velmi  protáhlou  a  v  3  partie 
rozdělenoa,  jež  se  dále  prodlužuje  v  nervový 


pruh,  který  se  táhne  až  do  partie  ocasní  a 
tam  naduřuje  v  dosti  velikou  zauzlinu  ocasni 
a  větší  počet  malých  ganglií  postranních. 
Svalstvo  probíhá  v  pruzích  připomínajicicb 
myocomata  Amphioxa.  Chorda  dorsalis  tvoři 
pevnou  osu  v  ocasní  partii.  Žije  v  Atlant- 
ském okeáně  a  obyčejným  druhem  jest  O- 
cophocerca  Gegbr.  M.Br 

Oil,  angl.  olej;  franc.  ano,  i  lat.  hoc  ille^ 
nyní  oui:  odtud  jméno  severní  frančiny,  v. 
Francie,  str.  508ťi. 

Oll  Olty  fojl  sityl,  ni.  v  scv.-amer.  státe 
Pennsylvanii,  s.  od  Pittsburku,  při  ústí  Oil 
Crccku  do  AlKghany,  povstalo  r.  1862  ob- 
jevením  tak  mocných  petrolejových  pramenů, 
že  nyní  je  střediskem  celé  oblasti  petrole- 
jové a  187  závodů  zabývá  se  dobýváním,  či- 
štěním a  prodejem  petroleje.  Nyní  má  10.902 
ob.  (1890).  Požáru  r.  1892  vznětím  ohromné 
nádržky  petrolejové  padla  za  obéC  velká  část 
méstn  a  mnoho  životů  lidských. 

Olneus  (vlastně  »vinař«)byl  dle  řecké  báje 
králem  kalydónským  v  Aitólii.  Pohostiv  kdysi 
Dionysa,  jenž  si  též  choť  jeho  Althai  oblíbil, 
obdržel  od  něho  révu.  Sám  žije  v  blahém 
přepychu,  často  u  sebe  hostíval  bohatýry. 
tak  Bellerofonta,  Héraklea,  jenž  s  Achelóoro 
zápasil  o  dceru  O-eovu  Déianeiru,  Alk- 
maióna.  Syn  jeho  z  Althaie  jest  Mclcager, 
z  Periboje  Tydeus.  Opomenuv  po  iCastné 
sklizni  vedle  jiných  bohů  vzdáti  pocta  téŽ 
Artemidě,  uvalil  její  hněv  na  zemi  svou  v  po* 
době  divokého  kance;  o  hlavu  a  kůži  toho 
kance  vznikl  mezi  Aitóly  a  Kuréty  boj,  v  nejí 
po  dlouhých  domluvácn  Meleager  činně  za- 
sáhl. Když  tento  zemřel  a  Tydeus  do  Arga 
odešel,  synové  Agriovi  zbavili  starého  0*ea 
vlády,  vnuk  jeho  Diomédés  však  ztrestav  ne- 
přátele opět  jej  dosadil,  aneb  dosadiv  u  vládu 
Andraimona  vzal  děda  s  sebou  do  Pelopon- 
nesu,  kdež  O.  v  Arkadii  od  synů  Agriov^cb 
zavražděn  a  u  Oinoe  pohřben.  klk, 

Olnomaos,  dle  řecké  báje  král  v  Elidské 
Pise,  syn  Area  a  dcery  říčního  boha  Asópa, 
otce  krásné  Hippodameje,  obávaje  se,  by  se 
nesplnila  věštba,  že  zahyne  rukou  zefovou, 
zařídil  o  dceru  závody  čtyřspřežím ;  13  ienichů 
podlehlo,  až  Pelops  jej  šťastné  přemohl.  Zdá 
se,  že  báje  o  O-aovi  má  svui  původ  ve 
Fliasii,  O.  pak  dle  svých  rodičův  a  dle  své 
povahy  představuje  jakéhosi  daemona  smrti. 
V  uměni  zejm.  proslula  skupina  soch  ze  Stítn 
Zevova  chrámu  v  Olympii,  znázorňující  pfí- 
pravy  k  závodu.  Vásy  znázorňují  rovnéi  přf- 
pravy  a  průběh  závodu,  sarkofágy  pak  jeho 
výsledek.  klk. 

Oinóné.  v  řecké  báji  trójská  nymfa,  dcera 
říčního  bona  Kebréna,  byla  prvou  milenkou 
Paridovou,  když  na  hoře  Idě  íil  idyllický  «• 
vot  pastýřský.  Když  Paris  po  známém  ros- 
sudku  chce  se  vydati  na  cesty,  by  vyhledal 
Helenu,  O.  jej  varuje,  ale  marně.  Po  smrti 
Paridově  O.  žalem  sama  smrť  si  způsobí. 
Mythus  jest  celkem  dosti  pozdního  původu, 
asi  z  doby  alexandrinské,  podobné  umělecké 
památky  (malby  nástěnné  i  na  vasácb  a  re- 
fiefý).  kik. 


Oinopión  —  Ojíř 


687 


Oinopión,  v  řecké  báji  syn  DionysAv  a 
Ariadnin  (etymolojřický  OJvóip,  bflh  víno- 
rudý=»Diony8Íos,  O.  jeho  syn),  jest  mythi- 
ckým repracsentantem  vinné  úrody  ostrova 
Chia.  Kdysi  O.  pohostil  Órióna,  jenž  však 
se  roa  na  Ženě  nebo  dceři  zle  odsloužil; 
proto  ho  O.  zbavil  zraku.  Órión  však  pro- 
zřev opčt  chtél  se  pomstiti;  ale  Chijšti  mi- 
lovaného krále  uschovali  ve  sklepě,     klk. 

OIamui  [oázám],  romant.  údolí  ve  fr.  dep. 
Isére  a  Hautes  Alpes,  protékané  ř.  Romanche, 
pro  krásy  přírodní  hojné  louristy  navštěvo- 
vané; na  j.  strané  zdvihají  se  Aiguille  du 
Midi  a  M.  Pclvoux. 

Olso  [oáz),  ř.  v  sev.-vých.  Francii,  pr.  po- 
bočka Seiny,  pramenící  se  v  belg.  prov.  na- 
murské,  12  km  od  hranic  franc,  jihových.  od 
Chimaye,  tcče  smércm  záp.  a  potom  jiho- 
záp.  protékajíc  dep.  Aisne,  Oise  a  Seine-et- 
Oise  a  vUvi  se  u  Conflans  Ste.  Honorine  do 
S«iny.  Vetší  pobočky  jsou  Serre  a  Aisne. 
O.  je  d&lcžitá  svými  kanály.  Sama  splavna 
je  v  délce  105  Arm,  s  pobočními  průplavy  pak 
daUích  34  km.  Vedle  toho  spojena  je  kanály 
se  Šeldou,  Sombrou  a  Sommou.  Celý  tok  její 
méři  305  km. 

Oiso  [oáz],  dep.  v  severových.  Francii, 
hraničící  na  v.  s  dep.  Aisne,  na  j.  Seine-ct- 
Mame  a  Seine-et-Oise,  na  z.  Eure  a  Seině 
Inférieure  a  s.  Somme,  méři  5855  km*  a  má 
405.642  ob.  (1901).  Povrch  je  mírnč  zvlněná 
rovina  (nejv.  bod  235  m),  svlažovaná  četnými 
řekami  (Oise,  Aisne,  Thérain)  a  průplavy. 
Podnebí  následkem  blízkosti  moře  a  bohat- 
ství lesfl  je  mírné  a  vlhké.  Půda,  jíŽ  vzdě- 
láno 552.925  ha,  je  úrodná.  R.  1897  urodilo 
se  2,373.580  hi  obilí,  1,172.358  q  brambor, 
10,789.601  q  cukrové  řepy,  3,859.580  q  řepy 
krmné,  vina  méně  (2030  hl),  za  to  z  jableK 
připraveno  172.987  hl  cidru.  Důležitý  je  chov 
dobytka,  127.254  kusů  hověz.  dobytka,  dále 
49.229  koní,  2303  osli.  351.532  ovci.  Mlékař- 
8tvi  (1,324.651  hl  mléka)  a  včelařství  (119.374  kg 
medu  a  22.606  kg  vosku)  je  znamenité.  Prů- 
mysl zastoupen  je  všemi  svými  obory:  přede- 
vším jsou  tu  Železárny,  tov.  na  hosp.  stroje, 
na  sukna,  bavlněné  látky,  chemikálie,  cukro- 
vary, pivovary,  koželužny,  celkem  1156  zá- 
vocfův  o  24.008  koft.  silách.  Rozvoji  průmyslu 
napomáhá  rozvětvená  železniční  síf  a  kanály, 
po  nichž  se  hlavně  dopravuje  uhlí  a  dříví, 
neboť  O.  vyniká  svými  rozsáhlými  lesy  jme- 
novitě na  východě.  Celý  depart.  rozdělen  je 
na4arrond.:  Beauvais,  Clermont,  Compiégne 
a  Senlis.  Hl.  m.  je  Beauvais.  O.  byl  častí 
staré  Pikardie. 

OUwol  [oasél],  m.  ve  franc.  dep.  Seině 
Inférieure,  na  1.  bř.  Seiny,  j.  od  Rouenu, 
stanice  trati  Rouen-Paříž,  se  značným  prů- 
myslem (prádelny  na  bavlnu,  tkalcovny,  tov. 
na  stroje),  má  3618  ob.  řl891).  V  IX.  a  X. 
stol.  O.,  tehdy  Oscellus  slující,  bylo  hlavním 
sídlem  normanských  nájezdníkův. 

Olta  (Octa),  bezlesé  pohoři  ve  středním 
Reckii,  záp.  oa  Maliiského  zálivu,  sluje  nyni 
Katavothra.  Skládá  se  z  křídového  vápence 
a  dosahuje  2158  m  výše.  K  Oitě  náležela  též 


hora  za  starodávna  zvaná  Anopaia  na  po- 
mezí lokridském,  přes  niž  vedla  stezka  k  Ther- 
mopylám.  Po  této  stezce  ukázal  zrádce  Efi- 
altés  cestu  Peršanům,  kteří  zaskočili  vojsko 
spartské  v  Thermopylách  (480  př.  Kr.^. 

OJoov  (Ojców),  ves  a  zámek  v  král.  Pol- 
ském v  gfubernii  kielecké,  v  kraji  olkušském 
nad  Pr^dnikem;  vyniká  romantickou  polo- 
hou a  zříceninami  hradu,  ve  kterém  Vladi- 
slav Lokýtek  skrýval  se  v  1.  1290—1300  před 
Čechy.  Na  památku  toho  vystavěl  Kazimír 
Veliký  nový  zámek,  nazvaný  Ojciec  u  skaly, 

{>ozdeji  Ojców,  R.  1654  zámek  od  Švédů  vy- 
oupen.  Zříceniny  pak  dal  hr.  Alexandr  Przez- 
dziecki  restaurovati;  ale  r.  1863  za  revoluce 
opět  pobořen.  Okolí  zámku  a  údolí  Pr^dniku 
pro  svou  romantiku  (pískovcové  skály)  prá- 
vem nazývá  se  » Polským  Švýcarskem*. 

OJenioo,  ves  v  Čechách,  v.  Vojen  i  ce. 

OJlř  (z  něm.  Hogev),  křestně  jméno  u  sta- 
rých Čechův  oblíbené  a  u  dvou  rodin  tak 
zdomácnělé,  že  se  stalo  příjmením.  A.  Ojí- 
řové  z  Očedělic  psali  se  po  vsi  Očcdčli- 
cích  {Dreihofen)  u  Libkovic  majíce  na  štítě 
svém  tři  bílé  a  tři  modré  pruhy  pokosem 
a  nad  helmou  tři  péra,  dvě  modrá  a  pro- 
střední bílé.  První  bezpečné  známý  jejich 
předek  byl  Ojíř  r.  1399.  Týž  byl  r.  1421  po- 
sádkou v  Kadani,  a  když  Čechové  odtud  před 
Němci  ustoupili,  sám  zůstal  na  věŽi  a  tu 
bráně  se  i  s  věží  spálen  jest.  Jeho  snad  po- 
tomci byli  bratří  Pechanec  jinak  Ojíř, 
Mikuláš  ajanšvamberk  (1447),  z  nichž 
první  držel  Vintířov  a  druhý  Hlubany.  Pe- 
chanec vyskytuje  se  od  r.  1445  často  v  roz- 
ličných jednáních;  od  r.  1454  žil  v  Praze.  Snad 
byl  synem  jeho  Bedřich,  jenž  byl  r.  1459 
dvořenínem  králové,  asi  od  r.  1464  držel 
Kmetiněves,  již  r.  1467  prodal,  a  pak  byl 
(1472  1473)  pánem  na  Červeném  Hrádku, 
do  r.  1474  na  Vysokém  Chlumci  a  později 
na  Fridštejně.  Albrecht  O.,  bratr  jeho, 
byl  v  1.  1475—1477  purkrabím  Praž.  hradu, 
pak  asi  od  r.  1478  mistosudím;  kromě  toho 
sedal  na  zemském  soudě.  Pro  téhož  právní 
potřebu  sebral  nálezy  právní  z  r.  1378  až 
1438  a  dal  je  na  čisto  přepsati.  (Viz  Jung- 
mann,  H.  1.,  III.,  č.317.)  Až  do  r.  1478  držel 
nějaký  statek  u  Sedlčan,  později  Lobkovice. 
Ku  konci  XV.  stol.  se  rod  ten  rozrodil.  Bo- 
huslav (1497—1515)  měl  statky  u  Pacova, 
Jan  (t  1521)  držel  r.  1507  hrad  jenštein. 
Zdeslav  seděl  ok.  r.  1520  na  Hrochově 
Hrádku,  kterýž  prodal,  a  sloužil  pak  pánům 
ze  Švamberka  na  Orlice.  Bohuslav  O.  byl 
r.  1558  purkrabím  na  Strakonicích,  později 
sloužil  pánům  z  Rožmberka,  jsa  hofmistrem 
na  Krumlově,  a  sedal  na  soudě  nejv.  pur- 
krabství. Byl  pán  vzdělaný  a  nábožný.  Složil 
Modlitby  utišené,  jež  r.  1584  vytištěny ;  kromě 
toho  sepsal  nějaké  paměti,  z  nichž  Prokop 
Lupáč  si  vypisoval  do  svého  kalendáře.  Žil 
ještě  r.  1585.  Jindřich  O.  jsa  zchudlý  bydlil 
r.  1560  v  Sušici,  Albrecht  O.  seděl  r.l562 
v  Modřejovicích,  byl  r.  1571  hejtmanem  na 
Želči  a  r.  1572  purkrabím  na  Choustníce, 
r.  1583   pánem   na  Tisovém.   Připomíná  se 


688 


Oj  nice  —  Oka. 


také  r.  1589  v  titnláfi  s  Jindřichem,  jenž 
držel  Kamenný.  Těmito  dvěma  rodina  ta  buď 

S^hasla,  nebo  potom  v  chudobě  iivofila. 
.  Ojiřové  z  Protivce  měli  na  ititě  dvě 
střely  vzhfiru  postavené  a  psali  se  po  tvrzi 
Proti  vci  u  Strunko  víc  Předek  jejich  Ojíř 
nabyl  r.  1454  statku  Jaroslavic  a  Hluboké, 
a  žil  jeitě  r.  1478.  R.  1468  připomínají  se 
Mikuláá  a  Jan  bratří,  x  nichí  Jan  seděl  na 
Jaroslavicích;  prodav  je  koupil  r.  1519  Lhotku. 
Mikuláá  O.  vystěhoval  se  z  Čech  a  skrze 
manf .  Saloménu  z  Petržvaldu  dostal  se  v  driení 
Drikovic  v  kníi.  Krnovském  (1532-1539). 
Jindřich  a  Jiřík,  synové  Janovi,  získali 
r.  1541  statky  Římov  a  Habří,  onen  měl  pak 
Římov,  tento  Řevnovice.  Jindřich  koupil 
r.  1553  Vracov,  zdědil  r.  1568  Strado  v,  získal 
r.  1570  Hamr,  ale  prodal  r.  1554  Lhotku 
(manŽ.  Anna  Dubenská  z  Chlumu).  Synové 
jeho  byli  Ctibor  (1590  na  Římově  a  Dubnem, 
t  1597)  a  Jáchym.  Tento  držel  napřed 
Hamr  a  po  bratru  téŽ  Římov  a  Dubny.  Ze* 
mřel  r.  1597  zůstaviv  z  manž.  Mandalény 
z  Dlouhé  Vsi  syna  Ctibora,  jeni  r.  1602 
doiel  let  a  ujal  otcovské  statky  (kromě  Vra- 
cova r.  1601  odprodaného).  Týž  zemřel  před 
r.  1622  a  dědic&m  jeho  ženského  pohlaví  vie 
jmění  do  kr.  físku  zabráno.  5^. 

OJniot    (něm.  Pleuelstange)  jest   kovaná 
neb  ocelová  tyč  O  (vyobr.  č.  2948.)  průřezu 


•II 


Č.  2948.   Ojnice. 

nejčastěji   kruhového  neb  obdélného  zaku- 1 
laceného  neb  tvaru  I  (vyobr.  č.  2949.),  která  ' 

spojuje  čep  křižáku  K  s  če- 1 
pem  kliky  k.  Konce  objímá- 1 
_       jící  tyto  Čepy  slují  hlavami 
.  (v.  t.).  O.  má  za  úkol  přemě- 

o**nic'*^"^    niti   posuvný  pohyb  křižáku 
^^  v  točivý    pohyb   kliky.    Je-li 

tlak  na  píst  P,  jest  o.  namáhána  střídavě 

p 

tahem  a  tlakem  silou  5  = ,  která  jest 

cos  a 

největší,  když  o.  s  klikou  svírá  úhel  90^ 
Při  výpočtu  průřezu  o.  bére  se  bezpeč- 
nost f*  •=  15  —  25  pro  velké  a  25—50  pro 
malé  stroje  a  počítá  se  na  pevnost  vzpěr- 


7Í' 


El 


nou  dle  vzorce  Př*=  '"  jj—*     Při   průřezu 

kruhovém  jest  průměr  o.   při  rychlosti  pí- 
stové =2  m:         

d  =  0*032  V  20  .  P .  L',  při  3  m : 
ťť-«0-032  Vl5^.L»,   při  4  m: 
í/  =  0  032  VTo"P.L«; 
u  čepu  kliky  zúží  se  o.  na  0*85  a  u  křižáku 
na  0*76.    Prakticky  brává  se  uprostřed  asi 
04  L  (délky  O.).  Délka  O.  bére  se  obyčejně 
L  =  5  r  (r  «=  polomér  kliky).   O.  jsou  z  pra- 


vidla na  celém  povrchu  opracovány.  Přita- 
hováni pánví  v  hlavách  jejích  most  býti  m 
obou  koncích  v  jednom  směru,  aiby  dčlki 
o.  se  neměnila,  opary  mezi  pánvemi  musí 
býti  kolmé  k  ose  o.  tfazáni  má  býti  komi- 
nuálné,  skládáni  a  rozkládání  hlav  pohodhič. 

OJpmioe,  ves  čes.,  v.  Vejprnice. 

OJtoziký  průmiyk  v  Karpatech  sedmi- 
hradských, 846  m  vys.,  zprostředkuje  hlavni 
spojeni  mezi  Sedmihradskem  a  Rumon^cem. 

OJria,   původně   M oj  vín  (něm.    OyVifL, 
Oyben,   Ojmn^  Moyben\  ves  na  úpatí  hory 
Oj  vína  (512  m  vys.)  v  Hor.  Lužici,   v  kraji 
budyiínském   asi  hodinu  od  města   Žitavy, 
žel.  stanice  na  trati  Žitava-O.,  má  679  ob. 
(1890),  poštu,  telepraf,  továrnu  na  nitě,  če- 
sáni vlny  a  tkalcovství;  letni  pobyt  se  želez, 
lázněmi  a  na  O-ě  mnoho  vili  Žitavanft.    Na 
hoře  Oj  víně  stopy  býv.  loupežného  hradu  a 
zachovalé  zříceniny  kláštera.    Na  jedné  zdí 
zříceniny   erb   pánů   Berků   z   Dube.    Hrad 
jakož    i    klášter    příslušíval    bezprostředně 
k  Čechám  a  k  župě  záhoštské.  Zakladatelem 
původně  jen  loveckého  hrádku   byl  Chval 
z  Lipého  (1253—1260).    Hrádek  brzy  zašel 
a  po  20  let  byl  pustý.    V  kterési  době  usa- 
dili se  na  hradě  loupeživí  rytíři,  jimž  jej  od- 
ňali Žitavané.  Kol.  r.  1310  pánové  z  Lipého 
(snad  Jindřich),  sedící  na  sousední  Žitavě, 
vystavěli  zde  pevný  hrad  a  svěřili  správo 
jeho  hejtmanům,  kteří  odtud  loupili  a  dran- 
covali  sousední  okolí.    Král  Jan  odňal  O. 
i  se  Žitavou  pánům   z  Lipého  a  zapsal  jej 
doživotně  Jindřichovi  vévodovi  Javorskému. 
R.  1343  dobyt  hrad  ryt.  z  Michalovic,  načel 
opět  loupeno  a  drancováno  s  hradu  okolí. 
Proto  Karel  IV.   hrad  oblehl   a   dobyv  ho 
odevzdal  jej   městu  Žitavč.    TýŽ   Karel  IV. 
vystavěl  zde  r.  1369  klášter,  r.  1384  kostel 
a  uvedl  sem  mnichy  řádu  sv.  Petra,  nadav 
klášter  hojnými  výsadami.    Za  válek  husit- 
ských  a  za  krále  Jiřího  z  Poděbrad  (1467) 
bylo  klášteru  snášeti  rozličná  příkoří.  R.  1420 
chovány  na  O-ě  mnohé  klenoty  a  Žili  zde 
někteří  kanovníci  pražští.  Za  reformace  Lu- 
therovy  klášter  zašel  a  poslední  jeho  převor 
byl  Baltazar  Gottschalk  (f  1568  .  Jmění  klá- 
šterní potáhl  Ferdinand  I.  na  král.  komoru, 
svěřiv    správu    jeho    nejprve    Sigmundofi 
z  Dobšic  a  potom  jej  zastavoval  rozličnýtn 
pánům.  R.  1574  Maximilián  II.  prodal  klášter 
i  hrad  za  680.000  tolarů  městu  Žitavé,  která 
drží  jej   dosud.    R.  1577  zapáleny   budovy 
na  O-ě  bleskem,  a  poněvadž  chovány  ide 
veliké  zásoby  prachu,  vyhořely  do  základu 
a  již  neobnoveny. 

Ok.,  zkratek  přírodověd,  za  Oken  Lo* 
renz  (v.  t.). 

Oka:  1)  O.,  pravá  (vůt>ec  nejdůležitější) 
pobočka  Volhy;  pramení  se  v  orelské  gúb. 
(blízko  hranic  její  s  gub.  kurskou),  teče 
směrem  severním  (asi  ke  Kaluže),  pak  cel- 
kem k  východu  (asi  k  Jelafmě,  činíc  ovšem 
záhyby)  a  konečné  sev.-vjch.  až  k  ústí  svému 
u  Nižního  Novgorodu.  Protéká  osm  guber- 
nií (orelskou,  kalužskou,  tulskou,  moskev- 
skou, rjazanskou,  tambovskou,  vladimirskou 


Oka  —  Okamžik. 


689 


a  niicgorodskoa).  Délka  její  jest  t520  km ; 
splavna  jest  od  mésta  Orlu,  parníky  (ná- 
kladní i  osobní)  nosí  od  Běleva  (v  tul- 
ské  gub.).  Zamrzlá  bývá  4—5  mčsícfi.  Břehy 
její  jsou  husté  zalidnény.  Mnoho  ryb.  Krom 
čtyř  gub.  mést  (Orel,  Kaluga,  Rjazaň  a  Niž. 
Novgorod)  leií  při  ní  jeáté  13  mést  jiných. 
Při  středním  a  dolním  toku  zavodňuje  a  tak 
zďrodňuje  mnoho  luk.  PřístavA  jest  asi  50; 
nejdAlezttéjší  jsou:  Aleksin,  Serpuchov,  Ko- 
lomna,  Lovcy,  Rjazaň,  Kasimov,  Murom  a 
Nii.  Novgorod.  Po  Oce  dopravuje  se  hlavné 
obilí,  sQÍ,  výrobky  z  nafty  a  dříví.  Poříčí 
Oky  méři  240.000  km\  Nejd&leiitéjší  přítoky 
jsou  na  pravém  břehu  Zuáa,  Upa,  Osetr, 
Proňa,  Para,  Mokša,  Téša;  na  levém  břehu 
Žizdra.  Ugra,  Moskva,  Gusj,  Kljazma. 

2)  O.,  levá,  v  pohoří  Sajanském  prame- 
nící pobočka  sibiřské  řeky  Angary,  850  km 
dlouhá.  J^. 

Oka,  váha  tur.,  v.  Okka. 

Oka,  do  kterých  se  zvéř  chytá,  pletou  se 
ze  žíní  na  koroptve,  bažanty  a  pod.,  anebo 
z  drátu  ponejvíce  na  zajíce,  srnčí  a  často 
i  na  zvéř  jelení  (z  nékohka  drátň  provazo- 
vité  stočených).  Chytáním  zvéře  do  ok  za- 
bývají se  pouze  pytláci,  okaři,  a  není  to 
lov  rázu  mysliveckého.  čm, 

Ok46  Michal,  spisovatel  čes.  (*  1823  ve 
Svitavce).  Gymn.  studoval  v  Brné,  theologii 
v  Olomouci,  kde  r.  1847  yysvécen  na  knéze, 
načei  kaplanoval  v  Janovicích  a  r.  1864  stal 
se  farářem  ve  Chvalkovicích  u  Vyškova. 
Napsal:  Kd\án(  v  podobenstvích  a  příkladech 
na  všecky  neděle  a  svátky  (Olomouc,  3  díly, 
1857)  a  Katolický  katechismus  v  příkladech 
(t.,  1863.  3  d.). 

Okádl   {Satyrídae)   jest   čeleď   motýlů 
denních,   zahrnující    v  sobe   motýle   různé 
velikosti  s  křídly  okrouhlými  nebo  zoubko- 
vanými, barvy  na  líci   obyč.  svétleji   nebo 
temnéii  hnédé,  ale  vidy  s  jednotlivými  oČky 
okrouhlými,  která  stávají,  je-li  jich  větší  po- 
čet, v  řade  podél  vnéjšího  kraje.    Na  rubu 
Í'sou  křídla  podobná  v  části  zadnéjši  vidy 
inédé  mramorovaná,  oka  pak  jsou  zřetel- 
néiSí.    Ve  křídlech  předních  jsou  1—3  prvé 
iilky  na  kořeně  naduřelé.    Křidla  zadní  ob- 
jímají zadeček,  jejich  iilky  6.  a  7.  vybíhají 
oddělené  od  políčka  středového.   Housenky 
jsou   lysé   nebo   s   krátkými    aksamitovými 
chloupky ;  tělo  jejich  konči  se  dvěma  Špičkami 
a  jest  podél  světle  nebo  temné  pruhováno. 
Živí  se  skoro  výhradně  travinami.  Zakuklují 
se  buď  mělko  pod  zemí  a  pod  kameny  nebo 
jsou  kukly  zavěšeny;  tyto  jsou  přioblé.  U  nás 
iijí  rody:  Afeianargia  Meig.  (Arge  Hub.),  Ma- 
niola  Schrk.  (Brebta  B.),  Satyrus  F.,  Pararge 
Hb.,  Epinepheíe  Hb.,  Coenonympha  Hb.  M e la- 
nař gi  a  zahrnuje  v  sobě  motýle  prostřední 
velikosti,  s  křídly   bíle  a   černě   kostkova- 
nými.   Housenky  jsou  tlusté  vřetenovité  a 
kukly    visí  volné  nad  zemí.    U  nás  jediný 
druh  M.  Galateía  L.,  okáč  bojínkový.  Ma- 
niola   obsahuje  druhy  malé  až  prostřední 
8  křídly  Černohnědými  ai  černými,  většinou 
s   očky   umístěnými    v   rezavohnědé  pásce. 

Ottftr  Slovník  Naučný,  iv.  XVin.  14/11  1901. 


Motýli  tito  většinou  iijí  na  vysokých  horách, 
zvi.  v  Alpách ;  u  nás  pouze  4  druhy.  K  rodu 
Satyrus  příslušejí  motýlové  střední  ai  velcí, 
s  křídly  na  líci  hnědými  nebo  černými,  obyč. 
se  širokým  ilutým  nebo  bílým  pásem.  Kukly 
v  dutinách  v  zemi  a  pod  kameny.  Ze  7  na- 
šich druhů  nejobyč.  5.  Semele  L.,  ok áč  metli- 
cový, je   na  líci   hnědý  s  okrové   žlutou, 
u   samečků  tmavé  poprášenou,   u  samiček 
nestejnou  páskou,  v  níi  jsou  2  očka  se  stře- 
dem. Rozp.  45—58  mm.  Poletuje  v  červenci 
a  srpnu  na  pokraji  lesů.    Housenka  hnědá 
temné  a  červenavé  pruhovaná  na  různých 
travinách.  5.  Briseis  L.,  okáč  skalní,  jest  na 
Uci  hnědý,   křídla  přední  mají  přední  kraj 
bledý  a  nesou  řadu  podlouhlých,    ilutavě 
bílých  skvrn;   na  zadních  je  setřelá  páska. 
Vyhledává  výslunná,  kamenitá  návrší.   Hou- 
senka ilutošedá  8  dvojitou  tmavou   čarou 
hřbetní  a  tmavošedým  pruhem  na  stranách. 
Pararge   jest   prostřední   velikosti    a  má 
zadní  křídla  slabě  vlnovitá.    Líc  křídel  jest 
tmavohnědá  se  světlejší  páskou  nesoucí  oka. 
Kukla  jest  volné  zavěšena.    Ze  4  druhů  na- 
šich nejznámější  a  nejhojnější  je  P.  Megaera 
L.,  okáč  zední,  který  je  svrchu  hnědoilutý, 
s  klikatými  hnědými  páskami;  křídlo  přední 
v  rohu  s  jedním  větším  a  hned  vedle  s  ma- 
lým okem     Zadní  na  rubu  ilutošedá  s  5  ai 
7  oky.   Rozp.  38  -  45  mm,  V  květnu  a  červnu 
a  pak  od  konce  července  do  podzimu  na 
zdech,  cestách  a  průhonech.    Housenka  na 
lipnici.  P.  Egeria  L.,  okáč  pýrový,  je  na  líci 
černohnědý  s  bledé  ilutými  řadami  skvrn; 
na  křídlech  předních  jest  jedno  oko  v  rohu,, 
na  zadních  3—4  oka,  která  na  zelenavé  še- 
dém rubu  objevují  se  jen  jako  bledé  iluté 
tečky  v  setřelých  tmavých  skvrnách.   Rozp. 
36—42  mm.     Všady   na    stinných    místech 
v  květnu  a  červnu  a  opět  koncem  července 
ai  do  září.    Housenka  na  pýru  a  lipnici. 
Epinephele  jsou  motýlové  velikosti  pro- 
střední ai  drobné  s  křídly  hnědými,  někdy, 
zvi.  u  samiček,  se  světle  hlinoilutou  páskou 
podél  kraje.    Ze  4  druhů  našich  na  lukách 
jest  obecný  E.Janira  L.,  okáč  luční,  na  líci 
tmavohnědý,  v  rohu  křídel  předních  s  očkem 
v  bílém  středu,  jei  u  samiček  leií  ve  velké 
hlinoiluté   skvrně ;    zadní   křidla    na    rubu 
hnědošedá,    podle   kraje   páskovité   bledší, 
u   samečků    s   2    černými    tečkami.    Rozp. 
38 — 45   mm.    Zelená   housenka   na    lipnici. 
Coenonympha  zahrnuje  v  sobě  malé  mo- 
týle barvy  iluté  nebo  hnědé  s  očky  na  rubu 
křídel   zadních,   někdy    na   předních    nebo 
i   na   líci   zadních.    Housenky  jsou    štíhlé, 
jemně  pýřité;  kukly  visí.    Z  5  druhů  našich 
všady  na  travnatých  místech  hojně)  se  vy- 
škytá C.  pamphilus  L.,  okáč  pohankový,  na 
líci  okrově  ilutý,  na  rubu  v  rohu  předních 
křídel  s  očkem.    Křídla  zadní  na  rubu  zele- 
navé šedá  se  3—6  světlejšími  tečkami  v  se- 
třelých temných  skvrnách.  Rozp.  26—31  mm. 
Housenka  na  měkkých  trávách,   zvi.  na  po- 
hance (Cynosurus).  Kpk. 

Okamltk,  o  k  a  m i  e  n  í,  doba  kratičká,  co 
by  >okem  miiknuU.    Zhusta  uiívá  se  slova 

44 


600 


Okanda  —  Okeánie 


o.  nesprávné  jako  nčm.  Augenblick  místo 
chvíle,  chvilka,  na  př.  »poslední  o-y  ži- 
votac  (správně:  poslední  chvíle)  a  p. 

Okanda,  řeka  afr.,  v.  Ogove. 

Okány  [okáňj,  velkoobec  v  Uhrách, 
v  úrodné  krajině  zátiské,  v  stolici  biharské, 
v  okr.  cséífském;  evang.  kostel,  pš.  a  2943 
ob.  maďař.  (1890),  zabývajících  se  výnosným 
zemědělstvím  a  dobytkářstvim. 

Okap,  též  odkap  slově  v  stavitelství 
nejzpodnější  krajní  hrana  střechy.  V  stavi- 
telství přenáší  se  jméno  o.  na  celé  vyšetření 
sklonitých  rovin  pro  střechu  nad  nějakým 
půdorysem  spředu  známým.  Různé  průseč- 
nice  o-u  mají  různá  jména;  tak  slově  málo 
sklonitá  průsečnice  dvou  sklonitých  sestu- 
pujících rovin  žlab;  má-li  taková  průsečnice 
větší  sklon,  slově  úžlabím  neb  úbočím. 
Vodorovná  průsečnice  dvou  vystupujídch 
rovin  slově  hřeben,  a  je-li  takováto  prů- 
sečnice sklonitá,  slově  nároží.  Stanovení 
jednotlivých  průsečnic  sklonitých  rovin  střeš- 
ních slově  řešením  ou.  Fka» 

Okapia  Johnstoni  Sclater,  nedávno  obje- 
vjný  monotypický  rod  středoafrických  p ře- 
ží vavců  z  příbuzenstva  žiraf.  O.  byla  pů- 
vodně (1900)  popsána  jako  nový  druh  zeber, 
teprve  po  seznání  celé  ícůže,  dvojkopytné  po- 
vahy noh  a  lebky  správně  zařazena  (1901);  do- 
morodci kmene  Akku  (jmenují  zvíře  >oka- 
pi<)  užívají  kůže  kýt  k  potahování  štítů.  Žije 
v  okolí  řeky  Semliki,  spojující  jezero  Al- 
bertovo s  jez.  Albert-Edward.  Vnější  po- 
doba (dosahuje  výšky  2  m  i  více)  připomíná, 
zejm.  tvarem  hlavy  (ač  bez  komolců  celních), 
zvláště  povytáhlým  hořením  rtem,  žirafu, 
jeví  však  krk  kratší  a  hřbet  méně  Šikmý; 
nlava  bílá  s  červeným  pruhem  na  tvářícn, 
uši  velké,  červené,  barva  na  hřbetní  straně 
hlavy,  krku,  plecí  a  zad  kaštanově  hnědá, 
na  břichu  bílá;  na  předních  i  zadních  no- 
hách, jakož  i  na  stehnech  a  slabinách  vy- 
vinuto je  žíhání  černobílé  podobně  jako 
u  rázných  zeber;  srsC  krátká  tvoří  nad  okem 
chvosteček.  Lebka  jeví  blízkost  k  žirafě 
tupoúhelným  přechodem  mezi  obličejovou 
a  mozkovou  osou  zpodiny,  velikou  poměr 
nou  délkou  postorbiiální  (mozkové)  partie 
lebeční,  prostornými  jamkami  slzními  s  předu 
hořeními  čelistmi  ohraničenými,  zduřelým 
čelním  okrajem  očnic,  velice  rozšířenou  a 
se  stran  smačklou  formou  zadní  části  kostí 
nosních,  ohromným  diastematem  mezi  pra*^;- 
moláry  a  přední  skupinou  zubů  (řezáků v 
a  špičáků)  v  dolení  čelisti,  jakož  i  brachy- 
dontními  moláry  se  svraštělou  sklovinou; 
rozdíly  od  rodu  žirata  vězí  mimo  jiné  v  ne- 
dostatku komolcův  (u  obojího  pohlaví),  jež 
jsou  naznačeny  jen  nízkými  výčnělky  v  zadní 
části  kostí  čelních.  Jeví  osteologicky  pří- 
buznost s  vymřelými  třetihorními  rody  ze 
skupiny  žiraf  (částečně  i  za  předky  této  po- 
kládatclnými),  totiž  Helladotherium,  Sarao- 
thcrium.  Libytherium  a  Hydaspitherium,  ne- 
jsouc však  s  žádným  (ani  ovšem  ne  s  recentní 
žirafou)  totožná;  připomíná  je  vyčnívajícím 
čelem.  MBbr, 


Okarao,  Vokarec,  ves  na  Moravé,  hcjtm. 
Třebíč,  okr.  a  pš.  Nároéif,  fara  Hartikov^icc. 
17  d.,  195  ob,  č.  (1890),  opodál  popK  dvůr 
a  lihovar  Jindř.  hr.  Haugvice. 

Okatioe,  zool.,  v.  Minule. 

Okavango  v.  Kubango. 

Okoident  (z  lat.),  západ;  semě  sápadni 
(evropské)  naproti  zemím  východaím  (asij- 
ským) čili  orientu. 

Okeékiile  jest  souborné  jméno  pro  sku- 
piny ostrovů  v  Tichém  okeáně,  roskládajici 
se  na  sever,  východ  a  jihovýchod  od  Anstra- 
lie  a  počítané  k  pátému  dílu  světa.    Angli 
čané  zavedli  pro  Austrálii  s  O-if  a    Mauj- 
ským  archipelem  název  Australasia,  který 
však  jinde  se  neujal.   Název  O.,  jimž    Fran- 
couzové označovali  dřivé  ostrovy  mezi  Asii 
a  Amerikou  i  se  zeměmi  antarktickýnai,  ob- 
mezen  na  ostrovy  počítané  k  pátému    dílu 
světa,    vyjmouc    Tasmánii,  jež    spojuje    se 
s  pevninou  pod  jménem  Austrálie.  Omezeni 
O.  není  všude   určité,  zejména   proti    Asíi« 
kde  v  nepřetržité  téměř  řadě  ostrovů    ne- 
snadno jest  stanoviti  přesnou   hranici.    Na 
severu  počítá  se  k  Oii  obyčejně  ježte  Ma- 
galhaesův  archipel  a  ostrůvky  sev.-zip.  od 
skupiny  Havajské.   Na  východě  k  Americe 
přislušejí    ostrovy    Revillagigedovy,    Koko- 
sový, Galapagos,  San  Felix,  San  Ambrosie^ 
Juan  Fernandez,  k  O-ii  ostrov  Velkonodni 
a  Sála  y  Gomez,  k  Americe  čitá  se  obyčeini 
též  ostrov  Clippertonův.  Na  jihu  náleží  k  O-ii 
ostrov   Macquarie  jižně    Nového   Zealandu. 
Hranice  proti  Malajskému  archipelu  (č.  Ma- 
laisii)  táhne  se  záp.  Nové  Guince,   tak   2e 
celý  práh  Novoguinejský  i  s  ostrovy  Aru, 
Misol,  Salwati  a  Waigéu  náleží  k  O  ií.  Takto 
vymezena  O.  rozkládá  se  mezi  129'  v.  dL  a 
lOS'*  20'  z.  d.  a  mezi   32«  46'  s.  š.  a  55*  15' 
j.  š.;    dělí  se  ve  čtyři  velké  skupiny  sou- 
ostroví: Melanésii,  Nový  Zealand,  Pdlynésii 
s  Havajskými  ostrovy  a  Mikronésii.    Mela- 
nésie  zaujímá  vlastní  Papuasii  (Novou  Gui* 
neu  a  Bismarckovo  souostroví),  souostroví 
Salomounovo,  ostrovy  Sv.  Kříže  (Santa  Cruz) 
s   Tukopií,  Nové  Hebridy,    Chesteríieldske 
ostrovy.  Novou   Kaledonii   se    souostrovím 
Loyalty    a    Fidžijské    ostrovy    s    Rotumou 
o  ploše  960.000  km}  asi  s  iVa  milí.  ob.  Sku- 
pina Nového  Zealandu  zaujímá  vedle  vlast- 
ního   Nového    Zealandu    též    malé   ostrovy 
Macquarie,    Campbell,   Aucklandské,   Proti- 
nožců, Bountyjské,  Chathamské  a  Kerraade- 
cké  o  rozsahu  celkem  271.000  km}  s  784.000 
oby  v.   Póly  nésie  zaujímá  ostrovy  o  ploše 
27.000  km*  s  267.000  ob,,  hlavni  skupiny  jsou 
Ellice,  Samoa,  Tonga,  Tokelau,  Phdnix,  Ma- 
nihiki,  Herveyova,  Tubuai,  Tahiti,  Nízké  o., 
Marquesy,  Fanningova  a  ostrovy  Havajské. 
K  Mikronésii  náležejí  Karoliny,  Ladrony, 
ostrovy  Marshallovy,  Gilbertovy  a  Magalhae- 
sův  archipel   celkem   s  3545  km*  a  104.000 
ob.  Celá  O.  má  as  IV4  milí.  km*  s  2,60a000 
obyv. 

Skupiny  ostrovů  O.  jeví  se  převážné  jako 
podřízené  části  rozsáhlých  pásem  ostrovů. 
Dana  rozeznává  čtyři  veliká  pásma,  z  nichi 


OKAPIA  Johnstoni  Sclater, 

nový  přeiivavee  africký. 


OITtV  SLOVNIK  KMČSt. 


Okeánie. 


691 


tří,  Havajské,  Polynéské  a  Australasiiské, 
táhnou  se  směrem  sev.-záp.,  jediné  pásmo 
Tongaské  č.  Novozealandské  vykazuje  smčr 
sev.-vých.  Shoda  směru  pásem  sev.-záp.  se 
zvrásnčným  pohořím  australským  podporuje 
domněnku,  že  ostrovy  Melanéské  a  snad 
I  Polynéské  jsou  jaksi  vněiší  oblouky  zvrás* 
nčného  horstva  australského  téhož  původu 
tektonického;  ováem  předpokládané  této  sou- 
visloiti  se  vzdálenosti  od  pevniny  ubývá. 
Otázka,  zda  jsou  skupiny  ostrovů  v  O  ti 
snad  zbytky  staré  pevniny,  či  zemí  teprve 
se  zdvihající,  jest  v  úzké  souvislosti  s  theo- 
riemi  o  povstání  korálových  ostrovův. 

Podnebí  O.  jest  vesměs  vlhké,  okeáni- 
cké,  až  na  Nový  Zealand  tropické.  Záp.  Me- 
ianésic  a  záp.  Mikronésie  s  jižní  částí  Malaj 
ského  archipelu  náležejí  klimatické  oblasti 
sev.-záp.  ajihozáp.  monsúnu.  Ostatní  ostrovy 
sev.  od  rovníku  jsou  pod  vlivem  sev.-vých. 
passátu,  na  již.  polokouli  jihových.  passátu. 
Zvlážtní  klimatickou  oblast  tvoři  Nový  Zea- 
land. <ff. 

Květena  O.  jest  dosti  pestrá  a  na  kon- 
cích zcela  různorodá.  Kdežto  Tasmánie  a 
Norfolkský  ostrov  náležejí  k  Austrálii,  jest 
Nový  Zealand  samostatný,  jako  v  severu 
Sandwichské  ostrovy.  Střed  O.  má  v  západu 
tvary  podobné  Malaisii,  v  jihozápadě  (Nové 
Guinei)  i  upomínky  na  blízkou  Austrálii, 
chudne  pak,  aŽ  v  Polynésit  ukazuji  se  tako- 
f  ka  jen  tytéž  pobřežní  tvary  Indického  moře, 
které  se  daří  pod  kokosy.  Hlavní  dílo  je 
dnes  Hora  německé  Guiney  a  državy  okolní 
od  Schumanna:  vůbec  2384  sp.,  222  řas, 
1226  hub,  77  hepatlc,  119  mechů,  155  ka- 
pradi.  398  monocotvlcd.,  1175  dicotyl.,  12 
konifer,  gnetaceí  (6)  a  cycadeí  (2)  —  ač 
lK)hatství  N.  Guinee  páčí  se  až  na  4100  dr. 
Dřív  byli  Miquel.  Zippclius,  F.  MůUer  a  j. 
uveřejnili  částky.  Výzkum  květeny  O.  začal 
již  Forster  na  výpravě  Cookově  a  pokračo- 
valy v  něm  výpravv  Durvilla,  Gaudichauda, 
Dupetit-Thouars.  fiecchey  (Hooker  dct.), 
Hombron  (Astrolabe),  které  předčila  výprava 
Wilkesova  (det.  Asa  Gray  a  Brakcnridgc).  Ta- 
hiti popsali  Guillemin,  Cazent,  Nadeaud ;  Soe- 
man  vydal  Horu  Vitiensis,  jardin  popsal  Mar- 
quesy.  Sandwichsko  nejúplněji  Hillebrand. 
Pro  rolynésíi  francouzskou  hlavní  dílo  Drake 
del  Castillo  588  dr.  Tento  páčil  floru  Kale- 
donie  dosud  nedodělanou  —  Balansa,  Panoh- 
ker,  Vieillard  a  j.,  Brongniart  čítal  2026  řa- 
nerořj.,  965  kryptog.)  na  3000  dr.,  fidžijskou 
na  1000  dr.  (333  end.).  sandwichskou  na  730 
(377  cnd.),  kde  sbíral  i  dr.  Wáwra.  O  floru 
Marian  mělo  Ccské  museum  zásluhu  vydá- 
ním »Re]iquiae  Hankeanae« ;  bohužel  po  smrti 
Preslově  dílo  uvázlo.  Východní  ostrůvky  ko- 
rálové,  velice  chudí*.  Nízkému  souostroví  dá- 
vají 59  dr.,  Waigcu  20.  Reinecke  má  na  Sa- 
roojských  ostrovech  462  fanerog.,  Tonga  u 
Hemsleye  337  dr.  (s  vyloučením  uvedených). 
Kvetena  německé  Melanésie  čítá  82  trav, 
cypcraceí  50,  palem  36,  93  orchideí,  110  ur- 
ticci  (62  Ficus),  jen  103  leguminosy,  70  eu- 
phorbiaceí,  100  rubiaceí  (podobné  množství  I 


v  Malaisii  a  na  Nové  Kaledonii),  ale  jen  35 
composit  —  neobyčejně  málo  a  v  tom  mnoho 
zuny.  Rodiny  nejhojnější:  pandaneae  (18), 
aroideae  (31),  zingiberaceae  (34),  myristíceae 
(26),  meliaceae  (24),  myrtaceae  (24  i  Eucalyp- 
tus  Naudiniama),  apocyneae  (27),  asclepiadeae 
(29),  verbenaceae  (26),  acanthaceae  (26)  — 
čímž  také  se  ráz  flory  jeví.  Jakožto  důležitější 
uveden  Sjrcoce/alut  undulatus  (strom  nejdů- 
ležitější v  mladších  lesích).  Payeny  2  (dávají 
guttu)  —  v  horách  yaccinium  acutitsimum 
(2300  ffi)  a  5  rhododendra,  Jambosy  (3,  jedlé 
ovoce),  Viola  patrini  (z  Rusi,  Sibiří  a  Japanem 
do  Himaláje  a  sem),  2  Calophyllum  (výtečné 
dříví),  Celastrus  papuanus,  Coviaria  papuana, 
fíofygala  warburgi,  2  divoké  Citrus,  Inocar- 
pus  edulis  (ovoce  jedlé),  20  m  vysoký  strom 
ze  saxifragei  Arfíyrocalymna  arboreum,  Mer- 
nandia  peltata  (mravenčí  strom).  Spiranthes 
australis  jde  ze  Sibiře  přes  Cínu  a  Malaisii 
sem,  do  Austrálie  a  N.  Zealandu.  Dále  Ciema- 
tis  vitalba  n.javjna,  Boehmeria  ni vťa,  teď  kult. 
jako  ramié  {Cliinagrats),  4  duby  Piper  me- 
thytticum  (dává  nápoj  domácí),  2  casuariny, 
CurcuUgo  recurvata  (teď  kult.  v  zahradách, 
jako  Cordyline  terminalis),  Metroxylon  Rum- 
phii  (dává  ságo),  3  bambusy,  Saccharum 
spontaneum  3—5  m  vysoké  tvoří  houští,  Libo- 
cedrus  papuana,  2  araucarie  atd.  Rody  fane- 
ro^am  nejčetnější  na  druhy  jsou  Panicům 
16,  Cyperus  17,  Dendrobium  25,  Piper  28. 
Ficus  62,  Myristica  16,  Solanum  17  —  viděti 
z  toho,  jak  větší  počet  rodův  a  menší  počet 
druhů  při  rodu.  Formy  vých.  O.  se  tu  jeví 
ještě  s  australskými  v  jihu  a  malajskými. 
Tak  mangrovy  břehu  ještě  cázu  malajského  — 
nejvíc  Rhi\ofora  mucronata,  sic  Bruguiery  2, 
Ceriops  a  CaralUa  —  s  Heritiera  littoralis. 
Větší  díl  byly  pralesy,  jako  dosud  v  N.  Gui- 
nei, ale  ani  savanny  nescházely.  O  poměru 
vých.  flory  a  západu  podal  Hemsley  čísla  — 
Tongy  —  z  290  domácích  je  246  v  záp.  Po- 
lynésii,  220  ve  vých.  Polynésii,  138  v  Austral- 
asii,  162  v  Malaisii,  141  ve  Starém  světě, 
55  v  Novém.  Počet  rodů  nepoměrně  veliký 
234  z  337  dr.  (202  a  290  domácích).  Nova 
Kaledonie  má  floru  poněkud  samostat- 
nější, počítá  se  přes  20  endcm.  rodů.  Bron- 
gniart napsal  přes  20  spiskův  o  floře  té  (po- 
psal i  palmy  end.  18),  jako  Balansa  trávy, 
Fournier  kapradí.  Asijské  i  australské  tvary 
se  zde  stýkajL  Převaha  tu  dřevnat^ch  bylin, 
jako  v  O  ii  vůbec,  ale  hlavně  v  horách  střed- 
ních keřů  z  rodin  rubiaceí  (těch  tu  nejvíc, 
219  dr.),  myrtaccí  (tu  161),  proteaceí,  koni- 
fer, apocyn.í,  artocarpcí,  euphorbiaceí  (těch 
121),  araíiacťí,  epacridey,  saxifragy,  dillenia- 
cey,  Sapindacey.  Sapota,  palmy  (Kentie-. 
Avšak  na  rovinách  šiří  se  bylinstvo  uvedené 
z  Polync^sie  i  Austrálie;  composity  (jtn  33 
zde),  leguminosy  (96).  Trávy  cyperacey  (86), 
jediné  stromy  skoro  Casuarina  ieptoclada 
i  Melaleuca  Uucadendron.  Ovcím  vadí  hlavně 
tráva  (^Ándropogon  austrocaledonicum),  jejíž 
semena  kazí  vlnu.  Více  endemismu  mají  pan- 
danee,  tiliace  ■,  saxifragee,  málo  na  př.  u  ka- 
pradí —  z  259  jen   80,   110  indomalajských. 


€92 


Okeánie. 


60  z  již.  Mechů  jest  130  (66  endetn).  Nejlepší 
lesy  byly  z  Araucarií.  Podrostu  bylo  málo 
v  lesích.  Zde  uvádíme  přehled  všeobecný 
vzchodu,  zejména  podle  Drake  del  Castillo. 
Hemsley  tvrdí,  Že  ráz  flory  tongské  je  jeSté 
malajský.  Hlavní  ráz,  jak  již  výše  podotceno, 
je  množství  rodů  proti  cbudobé  druhů,  tak 
že  monotypy  stávají  se  skoro  pravidlem.  Ve 
floře  tongské  má  jen  Ipomea  8  dr.,  Eugenia 
6,  Pteris,  Ficus  po  5;  všecky  ostatní  rody 
méně.  Ve  floře  Polynésie  francouzské  mají 
Cyrtandra  12.  PhyUanthus  10,  Ipomea  i  Cy- 
perus  9,  Evodia  8,  ostatní  fanerogamy  méně, 
jen  Ne/rodium  (kapradi)  18,  Polypodium  4. 
Druhý  ráz  je  nedostatek  ročnicn  bylin  a 
převaha  dřevnatých,  hlavně  křů  —  Vs  všech. 
Vysoké  stromy  rostou  hlavně  jen  u  moře, 
neb  ostroví  Polynésie  je  buď  koralo  výpisek 
(Paumotu)  nebo  čedičová  skála  (Tahiti). 
Stromy  přímořské  kromě  kokosů  a  chlebov- 
níku  hlavně  Calophyllum  inophyllum^  Barring- 
tonia  speciosa,  Casuarina^  a  nejhojnější  di- 
voký strom  je  Spondian  dulcis  do  600  m.  Na 
Tahiti  na  800  m  ve  skalách  jeví  se  Wein- 
mannia  parviflora^  Nauclea  Forsteri,  Randia 
tahitensís.  Velký  počet  parasitů,  skoro  Ve* 
nejvíce  Freycinetie.  Nejhojnější  rodiny  jsou 
kapradi  (154),  leguminosy  (36),  orchidey  (30), 
rubiacee  (30),  trávy  (27),  cyperacee  (27),  urti- 
cacee  (26),  euforbiacee  —  relativně  však  cy- 
standracee  (ze  70  zde  je  32  v  Sandwich- 
ských  ostr.),  skoro  '/»  všech.  Malajské  jsou 
na  př.  orchidee.  —  Vůbec  dělí  Drake  del 
Castillo  polynéskou  floru  na  tré:  endemi- 
ckou  (297o)  161,  okeánskou  nemalajskou  (Vs) 
123  a  indomalajskDu  polovinu  (297).  S  Ame- 
rikou řídké  podobenství:  Osteomeles,  stromo- 
vitá composita,  Fitchia,  Coreopsis.  Zcela  en- 
demické  jsou  na  př.  Lobeliacee  (Sclerotheca 
i  Apetahia  end.  rody).  Typické  Evodie,  Me- 
ryta,  Uragogy,  Cyathody,  Lepinia  (mon.  end. 
Tahiti),  Astelia.  ÍCapradí  mají  90  indomalaj- 
ských  dr.  a  jen  19  end.,  leguminosy  žádné 
end.,  ale  orchidee  28,  rubiacee  16,  euphor- 
biacee  14  —  composityjen  8,  cyperacee  je- 
dinou a  trávy  6.  Marquesy  mají  u  Jar- 
dina  140  dr.,  ale  jen  8  endem..  nejčetnější 
z  40  rodin  jsou  17  leguminosy  (žádná  sp. 
endem.),  15  trav,  po  10  kapradi  (žádná  end. 
jako  z  monocotyledonů)  a  composity  (4  end.), 
po  8  euphorbiacee  (2  endem.)  a  solanee, 
6  urticei.  Uvedeme  australskou  Ste/ania 
hernandiaefoUay  Cardamine  sarmentosa^  HibiS' 
cus  tiliaceus,  Celastrus  vitiensis^  Ziiyphus  ti- 
moriensis,  Inocarpus  edulis^  Caesalpinia  Bon- 
ducella^  Terminalia  catappa^  Barringtonia  spe- 
ciosa^  Adenostemma  viscosum,  4  Coreopsis,  Vac- 
cinium  cereum.  Cerbera  odoUam,  Physalis  pe- 
ruviana,  Santalum  Freycinetianuniy  Casuarina 
equisetifolia  —  bychom  dali  obraz  malý  flory, 
již  O.  na  východ  se  končí.  Z  koralových 
ostrovův  uvádíme  R  a  d  a  c  k  é :  Sofora  tomen- 
iosa,  Radackia  amicorum,  Hernandia  sonora^ 
Triumfetta  procumbens,  Guettarda  speciosa^ 
Morinda  dtrifolia,  Oldenlandia  paniculata^ 
Tournefortia  argentea,  Cordia  subcordata,  Hy- 
drocotyle  interrupta,    Wedelia  arctata^  Boer- 


I  havia  tetrandra,  Boehmeria  albida  a  j.  více. 
Ostrov  Norfolk  jest  australský,  Kermadec  a 
Chathan  novozealandské. 

Zvířena  O.  jest  mnohem  chudší  nei  kvě- 
tena, ba  i  chudší  neŽ  zvířena  Austrálie.  Není 
sourodá.    Sandwichsko  má  zvláštní   ivi* 
řenu,  upomínající  dílem  na  sever  (Ameriku, 
na  př.  Atalafa,  Bufo).  —  Novo-Zealand- 
sko  má  zcela  zvláštní  zvířenu,  kde  byly  jen 
2  netopýři,  myš  (vyhynulá)  ze  ssavcův  a  je- 
diná žába  (Liopelma  Hochstetteri)  z  rodiny 
středomořské    Discoglossídův.    Zasluhovala 
nejvíc  jméno  Ornithogea,  dané  O-ii  Sdate- 
rem  pro  převahu  ptákův,  ale  ryby  sladko* 
vodní  ukazují  tvary  antarktické  fGalaxidy), 
hadi,  želvy  scházeli,  ale  ještěři  zachovali  nej- 
starší formu  Hatterií  z  Rhynchocefalidův  a 
Hoplodactylus  padflcusL,  s  Tasmánií  (sice 
zcela  australskou).  Střední  O.  jeví  v  západě 
ráz  podobný   Malaisii,  k  východu   vfdy  je 
chudší.   Tak  má  Nová  Guinea  (v.  t.)  ráz 
ještě   dílem    australský   skrze    marsupialie, 
rajky,  Echidnu  —  ale  má  ještě  Crociduru 
i  Sus.   Z  ptáků  je  třetina  v  Austrálii,  avšak 
v  plazech  a  rybách  je  více   samostatnosti. 
Chudnutí  děje  se  tím    způsobem,  ie   mizejí 
u  ssavců   nejdříve  tvary  jiné  nei   netopý- 
rove  a  myši.   Tak  dělají  Mariany  výjimku 
svým  jelenem  (Cervus  marianus),  Clovéíc  při- 
vedl jen  psa  i  prase  s  sebou.   Z  netopýrův 
nejhojnější  jsou  pteropidy,  jichž  má  Troues- 
sart  odsud  28  (Matchie  má  dílem  jiná  usta- 
noveni), tak  že  jich  tu  skoro  nejvíc  (z  asi 
100  dr.).  Jsou  tu  hlavně  v  Nové   Guinei 
(18),  v  Nové  Kaledonii  (3,  end.  Pttropus  vť 
tulvs,  germaini),  Salomonských  ostrovech  (9, 
endcmické  rody  Pteralopex  mon.,  Anthops  a 
Nesonycteris)  mon.,  též  Pteropus  Woodfordi, 
grandis  a   kayneri,  v  německé    Malaisii   9 
(3  endem.),  ale  jdou  do  Karolin  3,  Samoj* 
ských  (3)  a  FidŽij ských  ostrovů  (3),   ba  aí 
na  malé  ostrovy  Vánoční  (end.  nataiis),  Pa- 
lauské  (1)  atd.  Méně  již  microchiropteru  (ne- 
topýrů broukožravých),  kde  evropský  Jdi- 
niopterus  Schreibersii  dochází   i  N.  Guiney. 
Jest  jich   13;    malajská  Phyllorhina  trícuspi* 
data  v  N.  Guinei  a  na  ostr.  Duke  of  York, 
jako  Ph,  cervina^  end.  Phyll.  muscina  či  pa- 
pua  v  N.  Guinei,  speoris  (end.  v  Tahiti),  eal- 
carata    (end.  N.  Irsko),  Vesperugo  annulatut 
(end.  Duke  of  York),  K  abramus  evropský 
až  v  N.  Guinei  a  na  Salomonech,  Vespertilh 
insulanus  (end.  Samoa),  end.  Kerivoula  Harď 
wickii  (Duke  of  York),  papuensis  ^N.    Gai* 
nea),  Emballonura  nigrescens   (malaj.,   Duke 
of  York,  Salomon),  Nyctinomus  australis  (N. 
Guinea    z    Austrálie).  —  Podobné   poměry 
u  myší  (24),  kde  scházeli  veverkoviti,  v  Ma- 
laisii hojní.  N.  Guinea  (14)  má  ještě  austral- 
skou  sic  Hydromys  (end.  beccarii),  9  end. 
dr.,  rod  Pogomys  (mon.),  4   Uromys,   Sálo- 
monské  ostr.  mají  end.  Mus  imperator,  nx, 
Vánoční  2,  N.  Irsko   novoguincjskou   J/mi 
Browni,  krysa   {rattus)  v  N.  Kaledonii,  M- 
exulans   až   na   ostr.  Fidžiiských   a   Palao- 
ských,  v  N.  Kaledonii  (uved.  v  N.  Zealanda^) 
jefsook    na    N.    Hebridácb,   salomonis  tam 


Okeánie. 


693 


i  praetor  (N.  Br.,  Dake  of  York),  M.  museu- 
ius  na  Tahiti  a  Fidžijských  ostr.  —  Chiruro- 
mys  pulcher  na  ostr.  ÉDtrecasteauxových, 
Uromys  rufescens  z  N.  Guiney  i  na  ostrově 
Duke  of  York.  —  Jiné  poméry  u  ptákův. 
Hlavní  dílo  o  západě  »OmÍ8  papuasica«  Sal- 
vadoriho  (Nová  Guinea  i  okolí  —  v  samé 
N.  Guinei  538  ~  v  celku  s  dodatky  1028. 
Z  těch  jest  australských  165  a  150  indo- 
malajských).  Waliace  zde  nejvíc  zastaral. 
Gray   dával    O-ii  len   338  sp.    K   východu 

Schle  ubývá:  Nova  Brítannie  112  u  Finschc, 
uke    of  York    70    (Sclater),    Bismarckské 
souostroví  Reichenow  178,  Nová  Kaledonie 

Í106)  u  Layarda  98  (46  Gray),  Samoa  52 
Layard),  Tonga  41  (týž).  Ponape  má  29—32 
Challenger  —  Kinsch',  Ninafu  20,  Eua  24. 
«a  Marquesách  udal  Finsch  jen  10  zemních. 
Kittlitz  v  Ualanu  18  vůbec.  Palauské  ostr. 
naopak  mají  64  (Hartlaub).  Stěhování  ptáků 
zde  nepatrné,  tak  ze  zemních  jen  EndynamU 
taittnsh  z  Tahiti  a  Palauských  ostrovů  do 
Novo-Zealandska,  kde  hnízdi,  jediný  se  stě- 
huje k  jihu;  vodní  ptáci  zimují  na  AtoUech, 
Charadrius  fulvus^  Strepsilas  interpres  a  Acti- 
tis  incanus.  Na  ostrovech  Marshallových  a 
Gilbertových  Finsch  našel  jen  2  hnízdící 
ptáky  zemní:  Carpofaga  oceanica  i  Ardea 
sacra,  4  mořské  a  16  stěhovavých  (zemní 
jen  zmíněný  Eudynamis).  Na  Palauských 
ostrovech  je  27  sp.  indomalajských,  9  evrop- 
ských (Faico  peregrinuSf  Strepsilas  interpres), 
ale  jen  2  australské.  Kosmopolitů  vůbec 
niálo  v  O-ii.  Ze  100  ptáků  střední  Polynésic 
u  Finsche  je  37  australských,  25  v  Indii, 
9  v  Africe.  8  v  Americe  a  v  Evropě  jediný 
Strepsilas  interpres.  Scházejí  na  př.  z  kosmo- 
politů sluky  (mimo  Totanus  glottis),  volavky 
(mimo  A.  gar\etta),  sůvy  obě  (Otus  i  Strix 
ffammea),  V  Nové  Britannii  není  víc  rajek, 
megapodidy  a  kasuáři  mají  jen  po  1  sp.  {M. 
eremita,  Časuanus  bennetti).  Endemických 
druhů  je  Jen  v  Nové  Guinei  197.  Rodiny 
nejčetnějil  v  N.  Guinei  Muscicapidae  85 
(O.  116),  Mellifagidae  54  (vůbec  89),  papouš- 
ků tolik  co  vodních  51,  relativně  rajek 
(dnes  již  více)  37.  Endemismus  nestejný  (34 
Moscicapid.  30  Mellifagid  —  23  papoušků  a 
jen  15  vodních  —  rajky  vesměs  až  na  1 
australskou).  Četné  rodiny  v  Papuasii  ještě 
Cuculidae  (137),  Alcedinidae  (39,  s  dodatky 
46),  Laniidae  49.  Ze  zajímavých  rodin  kromě 
rajek,  které  jsou  bohužel  nešetrně  hubeny, 
jsou  tu  Megapodidae  (s  Malaisíi  14  druhů), 
kasuáři  (8  z  Ceramu  do  Nové  Brítannie, 
5  v  Nové  Guinei).  Východoasijští  ptáci  jsou 
na  př.  Budytes  melanope  Pallas  (Sibiř  až  N. 
Guinea),  Cuculus  cancroides  (Čina  až  N.  Gui- 
nea), Sauropatts  chloris  jde  od  Rudého  moře 
do  Salomonských  ostrovů.  Zcela  osamělý 
typ  je  Hhinochaetus jubatus  Nové  Kaledonie. 
Coecilidů  a  salamandridů  O.  nemá.  Ze  želv 
má  Nová  Guinea  5  dr.  (3  rody),  mezi  nimiž 
dvoupazourovou  rodinu  monotypickou  Ca- 
rettochelys  insculpta  —  1  Chelodma  a  3  Emy- 
dury.  Zemní  pak  východněji  scházejí,  ovšem 
jsou   mořské   chclonie    všude   hojné  až  do 


Marques  a  Paumotu.  Rovněž  u  ještěrů  je 
N.  Guinea  nejbohatší  (která  má  i  krokodila, 
C.  porosus),  známe  dnes  tam  k  60  dr.,  polo- 
vička z  rodu  zygosoma,  a  rodinu  Pygopodid 
s  Austrálií,  Dibamid  s  Malaisií,  endem.  rod 
Tribolonotus  n.  g.  a  6—7  varanů.  Nová  Ka- 
ledonie má  již  jen  20  (7  zygosom),  Salomon- 
ské  15  (taktéž),  Fidžijské  ostr.  11,  Samoj- 
ské  5,  Karoliny  8,  Tongské  a  Palauské  po  5, 
Sandwichské  3  (obyčejné  v  O-ii).  Hadů  má 
N.  Guinea  teď  36  zemních  (6  mořských). 
Ostrovy  Duke  of  York  maií  10,  Salomon- 
ské  6,  Fidžijské  jen  5  (endem.  rod  Ogmo- 
don),  v  Nové  Kaledonii  1—2  (Bavay  žádné 
zemní),  Tahiti  1  (?),  Palauské  však  4.  Boidy 
jdou  do  Tongy  a  Samoy  (Enygrus)  a  N.  Ir- 
sko má  endem.  rod  Nardoa  boa.  Žab  má  N. 
Guinea  18  (15  sp.  endem.),  Salomonské  ostr. 
9  end.,  Fidžijské  3.  Ualan  má  Comufer  y/- 
tianus,  Errom  tngo  australského  Limnodynas- 
tes  peronii.  Ryb  mořských  též  od  západu 
k  východu  ubývá.  Kdežto  na  př.  Goldie  se- 
bral v  Nové  Guinei  405  dr.,  z  Novo-Zealand- 
ska známe  jen  200.  Challenger  měl  ze  střední 
O.  92,  Tahiti  148,  Samoa  115,  Palauské  55, 
Sandwichské  mají  asi  120.  Seznam  musea 
býv.  Godefroyského  měl  do  Labridů  424. 
Ráz  všude  stejný  v  Tichomoří  —  ze  77 
druhů  Schmeltzových  z  Nové  Brítannie  52 
v  Indii,  38  na  ostr.  Fidžijských.  Sladkovod- 
ních  ryb  málo,  více  stěhovavých  z  moře  do 
řek,  hlavně  Gobiidy,  Dules,  ouhoře  —  na 
Fidžijských  ostr.  jde  žralok  (Carcharias  gan- 
geticus)  do  řek.  jy. 

Domorodci  náležejí  k  ethnolog.  skupi- 
nám Papuů,  Melanésanův  a  Polynésanů.  Při- 
stěhovalí Evropané  tvoří,  vyjímaje  Nový 
Zealand,  kde  jsou  převážnou  většinou  oby- 
vatelstva. Novou  Kaledonii  a  Havajské  ostr., 
nepatrné  menšiny;  Číňané  usadili  se  dosud 
ve  značném  počtu  na  Havajských  ostr.  a  na 
Novém  Zealandě,  Japanci  na  Havajských 
ostr.,  na  plantážích  ostrovů  Fidžijských  pra- 
cují indičtí  kuliové.  Až  na  Nové  Hebridy, 
jejichž  připojení  ke  koloniální  državě  zabrá- 
nila dosud  vzájemná  řevnivost  Angličanův 
a  Francouzů,  celá  ostatní  O.  náleží  aspoň 
pod  nominální  panství  koloniálních  státův 
Anglie,  Francie,  Německa,  Nizozemí  a  Spo- 
jených Obcí  severo-amcrických.  Nejstarší 
evropská  država  v  O-ii  byla  španělská  — 
kolonisování  Ladron  Španěly  počalo  se  již 
v  XVI.  stol.,  mnohem  později  přichází  An- 
glie, jež  r.  1788  založila  první  kolonii  na 
pevnině,  r.  1802  na  Tasmánii  a  teprve  po- 
zději na  Novém  Zealandě  —  tu  ofůciálně  te- 
prve r.  1839.  Pokusy  nizozemské  v  1.  1826 
až  1828  o  zřízení  kolonií  na  záp.  pobřeží 
Nové  Guinee  nesetkaly  se  se  zdarem.  Mezi 
1. 1840—84  soupeří  o  panství  v  již.  Melanésii 
a  v  Polynésii  Francie  s  Anglií.  R.  1884  po- 
číná se  panství  Německa  v  Melanésii  a  ko- 
nečně zaujetím  Havajských  ostrovů  r.  1898 
přistupují  jako  poslední  moc  koloniální  v  O-ii 
Spojené  Obce  severo-americké,  již  dříve  ho- 
spodářsky i  politicky  v  Polynésii  mocné. 
Panství  španělské  skončilo  se   r.  1899   po- 


€94 


Okeanografie  —  Okkupace. 


stoupením  ostrova  Guamu  Spojeným  Obcím 
severo-americkým  a  prodeji  ostatních  La- 
dron  a  Karolin  Německu.  R.  1899  rozdělena 
mezi  Německem  a  Spojenými  Obcemi  sev.- 
americkými  skupina  Samoa,  dosud  pod  spo- 
lečnou kontrolou  těchto  mocí  a  Anglie  sto- 
jící, a  Anglie  odškodněna  jibových.  částí  no- 
minální državy  německé  v  souostroví  Šalo- 
mounově a  protektorátem  nad  skupinou 
Tonga  a  ostrovem  Savage.  Svobodné  dosud 
Nové  Hebridy  mají  13.227  km*  s  85.000  ob., 
britská  država  557.802  km*  a  1.471.400  ob., 
nizozemská  397.204  km^  a  377.000  ob.,  ně- 
mecká 244.123  km*  s  431.100  ob.,  Spojených 
Obcí  severo-amcrických  18.439 /rm*  s  130.068 
ob.,  francouzská  24.193  km*  s  97.600  ob., 
Chile  (ostr.  Velkonoční)  122  km*  se  150  ob., 
Japan  110  km*  se  100  ob.  —  Srv.  Palacký 
Jan,  Zeměpis  všeobecný  vědecky  srovnávací 
(Praha,  1857—60);  Meinicke,  Die  Inseln  des 
Stillen  Ozeans  (Lip.,  1875,  2  sv.);  Jung,  Der 
Wtlttheil  Australicn,  sv.  2.-4.  (Lip.-Praha, 
1882—83);  Bastian,  Inselgruppen  in  Ozea- 
nien  (Berl.,  1883);  Reclus,  Nouvelle  géoífra- 
phic  univcrsclle,  sv.  14.  (Pař.,  1889);  Wal- 
lace-GuilIemard,  Australasia,  If.  díl  (Lond., 
1894);  Sievers,  Australicn  u.  Ozeanien  (Lip., 
1893);  La  Terra  (G.  Marinelli),  7  sv.,  Ocea- 
nia  od  P.  Seusiniho  (1895).  dš. 

Okeanografi«  (z  řec),  nauka  o  fysikál- 
ních,  chemických  a  biologických  poměrech 
moře  (v.  t.). 

Okeanoi  v  řecké  báji  dle  Homéra,  jsa 
původem  veškerého  bytí  i  bohův,  obtéká 
prý  okruh  zemský  na  ncjzazším  okraji  sám 
v  scbo  se  vraceje.  Sám  chovaje  proudy  vod 
sladkých,  jest  původem  veškerých  pramenů, 
potokův  i  řek,  s  nimiž  podzemně  souvisí  a 
jež  pak  v  moře  se  vlévají.  U  Hésioda  jest 
O.  synem  Urana  a  Gaic,  jedním  z  Titánův, 
a  chotěm  Téthyc;  devét  dílů  jeho  vod  valí 
se  kol  země,  desátý  jako  Slyx  vchází  pod 
zemi.  Personifikován  jako  prastarý,  mocný, 
přívětivý  bůh,  jenž  se  podvolil  vládě  Zevově 
a  za  boje  Titanů  Héru  v  ochranu  přijal.  Jest 
otcem  přemnohých  synův  a  dcer  (po  3000), 
veskrze  to  vodních  b^^žstev  pramenů,  řek 
i  moře.  Dcery  sluly  Ókcanovny,  jejichž 
jména  (u  Hésioda  uvedeno  41)  poukazují 
většinou  na  vlastnosti  živlu  vodního.  Proudy 
jeho  ubírá  se  každou  noc  Ht'lios  v  zlatém 
člunu  od  z-^padu  k  východu.  Od  dob  Héro- 
dotových  Ó.  nabývá  víc  a  více  významu 
světového  moře.  Etymologie  od  (óyivg  a  vá© 
jest  pravdě  podobna.  V  umění  typus  jeho 
vyznačen  kolossálním  poprsím  vatikánským 
(Br^mn.  Griech.  Gótterideale,  tab.  6.).     klk, 

Okeanovny  v.  Ókeanos. 

Okegrhem  v.  Ockenheim. 

Okelloi  Lukanský  v.  Ocellus  Luca- 
nus. 

Oken  Loře n z,  ví.  Ockcnfuss.  lékař  a 
filosof  něm.  (♦  1779  —  f  1851  v  Curichu), 
byl  professorem  medicíny  v  Jeně,  v  Mni- 
chové a  Curichu.  Náleží  k  něm.  naturfilo- 
sofům,  vycházejícím  ze  Schc  llinga.  Jeho  ideá- 
lem bylo  vybudovati  přírodnickou  soustavu 


z  jednoho  principu  (boha)  vycházející  a  ob- 
jímající veškeré  formy  tvorstva  od  nejniž- 
ších až  k  nejdokonalejším  stupňibn.  Sem 
náleží  Lehrbuch  i/,  NatuiyUHosophie  (3.  vyd., 
1843  v  Curichu)  a  Lehrbuch  d,  Naturgeschichít 
(Lip.,  1813—27,  3  sv.).  Z  ostatní  jeho  hte- 
rární  činnosti  uvésti  hodno  ještě  »Isis«,  peri- 
odický, přírodnický  list,  vyd.  1817—48.  Vlivu 
jeho  u  nás  podléhal  K.  S.  Amerling. 

Oktnan,  ves  v  Čechách,  v.  Okúnov. 

Ok«r,  Ocher,  Aker,  pravý  přítok  Allcry, 
vznikající  na  Harci  v  Brunšvicku,  jejž  a 
Hannoversko  protéká  a  po  toku  105  km 
vlévá  se  u  města  Celle  do  Allcry. 

Ok«r,  far.  ves  v  Brunšvicku,  v  kraji  wol- 
fenbiittelském,  na  železn.  trati  Vienenburg- 
Neuekrug,  s  2552  ob.  (1890);  hutni  závody 
na  zlato,  stříbro,  měď,  olovo,  mosaz,  továrna 
na  kyselinu  sírovou  a  chemické  barvy  (zejm. 
okrové),  7  závodů  na  dřevovínu  a  na  blízku 
továrna  na  sklo  a  strojená  hnojiva  a  vápenice. 

Okió-g^ad,  zříceniny  pod  vrcholem  Plie- 
šivicou   v  Samoborské  Č.  Okičské  planině. 

Okióiká  gora,  Samoborská  gora, 
planina  prostírající  se  mezi  potoky  Breganou 
a  Kupčinou  a  železniční  trati  ze  Záhřeba  do 
Karlo vců.  Nejvyšší  vrchol  Plicšivica  781  m. 
Tu  se  daří  známé  okiéské  víno. 

Okinava  v.  Liu  Kiu. 

Okka  neb  oka,  název  turecké  libry^ 
400  drachem  =  1  kg,  284  g  naší  váhy ;  78  okk  = 
100  kg. 

Okkaiionaliímni  v.  Occasionalis- 
mus. 

Okkliui«  (z  lat.)  v  lék.  uzavření  nebo 
ucpání  přirozených  otvorfiv  a  pr&chodfl 
v  ústrojích  tělesných,  na  př.  zornice,  střev 
při  t.  zv.  iniserere  a  pod. 

O.  plynů  v.  Absorpce  plynů  a  par. 

Okkultaoe  (lat.)*  zakrytí  hvězdy,  na- 
stati může  měsícem,  sluncem,  oběžnici  a 
při  dvojhvězdách  i  stálici.  Zvláště  dúkiity 
k  určení' zeměpis,  šířky  jsou  o.  stálic  měsícem, 
proto  obsahují  hvězdářské  ročnice  seznam 
jasnějších  hvězd  (až  do  vel.  55),  které  bu- 
dou v  tom  roce  měsícem  zakryty,  dobu  kon- 
junkce s  měsícem  a  ostatní  údaje,  jichž  je 
třeba,  aby  se  vypočet!  přesný  čas  a  místa 
vstupu  a  výstupu  pro  nějaké  místo  na  po- 
vrchu zemském.  K  zakrytím  náleží  též  za- 
tměni slunce.  Měsíce  oběžnic  mohou  zakryty 
býti  hlavní  oběžnici,  na  př.  měsíce  Jupitera. 
Nejstarší  zakrytí  stálice  oběžnicí  pozoroval 
Kirch  v  Lipsku  16.  kd.  1679  a  to  hvězdy 
6.  vel.  o  v  Býku  dle  Bayera  (114  dle  Flam- 
teeda)  Saturnem.     Velice  vzácný   úkaz  je 


s 


VR}^. 


zakrytí  oběžnice  oběžnicí. 

Okknltiímai  v.  Occultismus. 

Okkupaoe  (z  lat.  occupatio)  jest  svémocné 
uchopeni  se  držby  věci  na  rozdíl  od  tradice, 
jež  značí  nabytí  držby  s  vůlí  dosavadního 
držitele.  Dle  práva  římského  nabývalo  se 
o  cí  práva  vlastnického  k  věcem,  jeŽ  byly 
bez  pána;  zásada  tato  byla  však  již  ve  středo- 
věku značně  omezena  vývojem  práv  regál* 
nich  a  v  právech  dnešních  jest  právo  o. 
některých    věcí   vyhrazeno    toliko    určitým 


Okkupace  —  Okno.  G95 


osobám,  o  černi  podrobná  ustanovení  obsa- 
huji zejména  zákony  honebni,  horní  a  zá- 
kony o  právu  k  lovení  ryb.  y.F.  —  V  řím- 
ském právu  zvířata  zkrocená  pokládají  se 
opét  za  divoká,  tedy  za  véci  nikomu  nená- 


1625  d.  mají  značné  důchody  z  pronajatých 
bělochům  pastvin,  nebof  každý  příslušník 
kmene  drží  405  Aa  půdy.  Od  2.  května  1890 
vede  správu  territoria  guverneur  s  13členou 
radou  zákonodárnou  a  25členou  sněmovnou. 


ležejíci  a  o-ci  (přivlastnéní)  zůstavené,  ztra- 1  Hl.  m.  je  Guthrie.  —  Ostatní  v.  Indián- 


tila-li  afiímuiR  revertendi^  t.  j.  nevracej í-li 
se  již  k  bývalému  vlastníku.  V  rak.  právu 
pokládána  jsou  za  taková,  nevrátí-li  se  sama 
do  42  dnů;  včely  (roj)  dlužno  pod  týmž  ná- 
sledkem stíhati  ve  dvou  dnech  (§  384  ob. 


z.  obč.).  Sikl.       založení). 


ské  území.  Nu. 

2)  O.,  hl.  ro.  hrabství  t.  jm.  v  terr.  Okla- 
homě  (Spoj.  Obce  sev.-amer.),  46  km  j.  od 
Guthrie.  stanice  trati  Topeka-Fort  Worth, 
má  4150  ob.   (1890,   t.  j.   17  měs.   po  svém 


Okknpaoe  (z  lat.^,  ve  vojenství  obsazení 
územf  dobytého  nebo  diplomatickým  usne- 
sením k  obsazení  poukázaného,  obyčejně 
aby  nepřítel,  vládce  okkupované  země,   byl 


Oklánd  v.  Homoród  3). 

Okleitek,  okleštěk,  větev  od  stromu 
odCatá  a  okleStčná  (postranních  haluzek  zba- 
vená), črn. 


donucen  ke  splnění  jistých  závazků,  jako'  Oklnky:  1)  O.,  víska  na  Moravě,  hcjtm. 
na  př.  ponechání  vojska  v  zemi  i  po  smlu-  \  Přerov,  okr.  Kojetín,  fara  Pačlavice.  pá.  Ne- 
voní míru.  až  bude  splacena  válečná  náhrada  |  zamyslice;  7  d.,  36  ob.  č.  (1890).  —  2)  O., 
(Némci  ve  Francii  r.  1871),  nebo  aby  v  ob- ,  víska  t..  hejtm.  Prostějov,  okr.  Krumlov,  fara 
vodu  obsazeném  byl  zjednán  pořádek,  jako  a  pS.  Protivanov;  8  d.,  43  ob.  č.  (1890),  my- 
bylo  obmýšleno  se  strany  berlínského  kon- ;  slivna. 

ji^ressu  po  válce  rusko-turecké  r.  1877—78       Okna,  ves  v  Čechách,  v.  Okny  1). 

o  cí  Bosny  a  Hercegoviny  vojskem  rakou-       Okna,  město  v  Rumunsku  nedaleko  pra- 

ským  roku  1878,  trvající  posud,  do  začátku  '  v<^ho  břehu  Aluty,   v  kraji  rymnickém,   má 

XX.  stol.,  nebo  konečně  aby  podporovalo   3840  ob.,  žel.  stanici,  solné  doly. 

provedení  zámyslů  své  vlády.  O.  často  bývá       Okno  slově  každý  otvor,  kterým  se  do 

předehrou   naprostého   zabráni   obsazeného  I  vnitř  nťjaké  místnosti  má  vpoušttti  světlo 

kraje  dle  násilnické  zásady  všech  dobyvatelů   a   vzduch   a  jejž    lze   přiměřeně   zavírati  a 

*Xy  suis  et  fy  reste*.    Zajímavou  pro  nás  !  otvírati.  Tvar  a  velikost  okna  závisí  na  slohu, 

byla  též  o.,  provedená  r.  1854  a  trvající  do   v  jakém  budova  jest  vystavěna,  a  na  pro- 

r.  1857  armádním  sborem  rak.  v  tehdejších   storu  a  ostrosti  jeho  osvětlení.  Poměr  šířky 

knížectvích  Valašsku  a  Multansku  (nynější   k  výšce  stanoví  též  účel,  ke  kterému  budova 

království  Rumunské)  na  úkor  operací  rus-   slouží.    Obyčejný   tvar  okna  jest   obdélník 

kých  ve  válce  Krymské.  Voj.  těleso  vyslané  I  na  kratší  stranu   postavený.    Mnohdy  bývá 

pro    takový    úkol    sluje    sborem    okku- |  svrchní  část  okna  zakončena  půlkruhem,  ně- 

pačníro.  FM,     i  kdy  špičatým  obloukem  (v  gotice),  mnohdy 

Oklahoma:   1)  O.,  territorium  ve  Spoj. '  obloukem  tlačeným.    Tvar  okna  může  býti 

Obcích  se  ve  ro-amer.,  hraničící  na  sev.-záp.   též  kruh  neb  elíipsa;    u  staveb  hospodář- 

s  Coloradem,  na  s.  s  Kansasem,  na  v.  s  In-  \  ských  bývají  okna  svrchu  zakončena  segmen- 

diánským  územím,  na  j.  a  z.  s  Texasem,  na   tem,  mnohdy  bývají  širší  než  vyšší.    Totéž 

z.  s  N.  Mexikem,   měří  100.647  km*  (1895).    platí  o  oknech  souterrainních  nebo  půdních. 

je  větším  dílem  stepi  (hl.  v  sev.-vých.),  svla-    U  každého  okna  sluší  rozeznávati  podprsí 

2o vanou  Arkansasem  a  jeho  pravými  přítoky  ,  č.   parapet,   dvě   ostění   a   nadpraží   či 

Ciroarro,   North   Fork   of  Canadian   River,  I  podvoj.  Otvor  okna  bývá  nejčastéji  ovrou- 

Cnnadlan  R.);  jih,  dosahující  silurským  poh. '  ben   plochou    římsou    t.   zv.    obrubou    či 

Wichitou  400  w  výše,  cdvodňuje  Red  Rivcr   chambranou,  která  někdy  zabíhá  na  zpodní 

svými  levVmi  pobočkami  (hl.  Washita).  —    části  okna  do  podprsní  římsy  a  nad  nad- 

O.  povstala  oddělením  území  od  území  In-    pražím  mnohdy  nese  římsu  nadokenní.  Všecky 

diánského.  když  vláda  zakoupila  od  Křiků   tyto  řimsy  mohou  býti  kamenné,  anebo  jsou 

půdu,  na  níž  již  před  tím  proti  zákonu  běloši   některé  z  nich  vyzděny  z  cihel,  omítnuty  a 

pokoušeli  st*  usaditi.  V  pravém  slova  smyslu   náležitě    vyprofilovány,    čímž    se    kamenné 

vřítilo  se  tehdy  na  50.000  osadníků  do  území,   ovroubení  napodobí  maltou.  Někdy  dělá  se 

jež   stále   rostlo   přikupováním   a   ubíráním  ;  podprsí  a  nadpraží  kamenné  a  ostění  vyzdí 

půdy  Indiánům;   rapidně   se  množilo   oby- j  se  z  cihel.  U  staveb  dřevěných  nebo  hrazdé- 

vatelstvo  čítající  r.  1890:  61.834  duší,  kdežto   ných    bývají   všecky    tyto    části    zhotoveny 

r.  1900  na  400.000  duši  bylo  napočteno.  Ne-   z  trámův.    Je-li  podvoj  kamenný,  klene  se 

patrný  zlomek    činí   necivilisovaní    Indiáni,   nad  ním  odlehčující  pás,  obyčejně  scgmen- 

Význaro  O-roy  je  čistě  hospodářský;  r.  1896   tový,  aby  pod  tíŽí  zdiva  nad  oknem  se  na- 

urodilo  se   8,810.000  hl   kukuřice    a  skoro   cházejíciho  nadpraží  neprasklo.  Totéž  může 

tolikéž  obilí;    v  1.  1893-1895    vypěstováno   se  dělati  u  staveb  hrazděných.  Ostění  oken 

11.340  /  bavlny,  z  čeho  připadá  skoro  pólo-   může  býti  vyzděno  kolmo  na  jádro  zdi,  nebo 

více  na  poslední  rok.  Dobytka  hovězího  bylo   může  býti  rozevřeno  směrem  do  vnitř.  Pod- 

r.  1896:  172.240  koní,  mezků  a  oslů  41.045,   prší  dě.ává  se  slabší,  než  jsou  okolní  zdi, 

vepř.  dob.  48.316  a  ovcí  22.778,   nepočítajíc   toproto.aby  bylo  usnadněno  vyhlížeti  oknem; 

v  to  dobytek  indiánských  kmenů,  jež  musí   ale  v  našich  krajinách  nemá  býti  slabší  48  cm, 

nyní  platiti  dané.   Jediní  OsedŽové   počtem    sic  promrzá. 


Okenní  otvory  uzavírá)!  se  zasklenou  dře- 1 
věaou  koustrukci,  která  v  uíiim  smysle  také 
alove  o.  Starii  okua,  která  míla  parapet, 
nadpraíí  a  oatěa!  kamenná,  opatřovala  se 
kolkolem  bud  zevnS,  ncjčastíji  vSak  uvnitř  | 
dráikou,  do  nlí  zaléhala  křídla  okenní.  Kři- 
dla byla  buď  pevná  nebo  pohyblivá;  dle, 
toho  řídilo  se  jejich  okováni.  Tato  okna, 
mela  tu  nepfíiaivou  vlastnost,  le  neuiavírala 
pevně,  íe  >táhlo(  kolem  oKen.  Proto  vkládá 
se  mezi  křídla  okna  a  meii  otvor  okna  dře- 
věný rám,  který  slově  lárubeň.  U  kamen- 
ných obrub  okna  zárubeň,  která  jest  ncpo' 


slově  jednoduché,  o.  se  dvěma  sáruboSmi 
a  k  nim  pKsluSnými  dvojitými  křídly  sloit 
dvojité.  U  místnosti  obytných,  kde  má  se 
zabrániti,  aby  se  vnitřní  vzduch  za  doby 
liaini  ncochlaioval,  dále  aby  se  neariiel  pol 
na  okenních  tabulích  a  nestékaly  sraicn^ 
páry  do  zpodniho  zdiva  a  ncpromičely  ho, 
dčiajf  se  vidy  okna  dvojitá.  Vrstva  vzducha 
uzavřená  racil  oknem  venkovským  a  vnitř- 
ním utvoří  při  zavřených  oknech  isolačoi 
vrstvu,  která  pronikáni  teploty  zabraňuje. 
Jen  u  takových  oken,  která  se  lasklívaji 
sklem  zrcadlovým  a  kde  otvor  okna  má  býti 

-EL 


Í-J-- 


C.  2»0.  Olino 


hyblivá,  můíc  se  podložiti  způsobem  posledné 
udaným,  u  vyzdŠných  obrub  okna  ucpou  se 
omítkou  spáry  při  zárubni.  V  tom  případe 
otevírající  se  křídla  okna  leii  v  dráitcc  dře- 
věn<j  zárubné  a  docílí  se  uzavřeni  mnohem 
neprodySnéjiího.  Je-li  o.  malé,  nedčli  se  zá- 
rubeň, u  velikých  okenních  otvoril  předĚH 
se  otvor  okna  na  vjíku  jednou,  dvéma  neb 
i  nékollka  přičlemi  a  po  případě  na  áiřku 
jedním     nebo    nékolika    pevnými    stojatými 


X  rámfl,  které  uvnitř  své  světlosti  na  ven- 
kovské straně  jsou  kolkolem  opatřeny  tme- 
lovou dráikou  pro  sklo  a  připevňující  a 
wtésňujici  je  tmel.  Aby  po  moiném  odpad- 
nutí tmele  skleněná  tabule  z  okna  nevypadla, 
přidriujc  se  do  rámu  křidla  okenního  krát- 
kými hřebičky  drátčnými.  —  O.,  které  má 
jen  jednu  zárubeň  a  v  ni  jen  jedna  křidla. 


co  moioá  volný,  jako  tomu  bývá  u  výkladcfi 
krámů,  oken  do  kaváren  a  pod.,  v&bec  do 
místnosti,  které  nejsou  obývány  —  dále 
u  oken  do  místnosti  podřízených,  dělávají 
se  okna  jednoduchá. 

Poněvadi  rámy  i  zárubné  oken  jsou  vy- 
dány viera  účinkům  povělrnosti,  musí  te 
dělati  buď  ze  dřeva  dubového,  nebo  le  smol- 
natého  dřeva  borového  nebo  modřínového. 
Kromě  toho  chrání  se  povrch  dřeva  ješié 
olejovými  nátíry. 

Podle  toho,  kam  a  jak  se  křfdla  oken  otví- 
rají, rozeznávají  se  okna  na  venek  se  oteví- 
rající, do  vnitř  se  otevírajicj,  posuvná  íi 
áoupací  a  sklápěcí. 

Okna  v  krajinách  teplých  opatřují  ae  dře- 
věnými skládacími  jaiousicmi  (viz  výobr. 
č.  2950.,  pravé  křidlo),  kterými  při  přimě- 
řeném zatemněni  místnosti  stává  se  molnýn 
i  vydatnřji  větrati. 


Starii  druh  oken,  t.  iv.  okna  na  venekj 
ac  otTfrajícI  (tíí  vyobr.  Ě.  2951.).  roěl  své  ' 
výhody,  ale  také  avé  nevýhody  proti  nej- 
oblíbenéjjiinii  nyní  druhu,,  t.  zv.  oka&m 
do  vnitř  se  otvlrajicim  (vyobr.  č.  2952.)- 
Okna  prvého  druhu  jsou  levnéjši  a  vodo- 
t&snéji  uiaviraji,  ale  jsou  zilplna  vydána 
vlivu  povětrnoati.  Desnadno  se  zavčlují  a 
vyvfiiujf,  jsou  vydAna  vetru  na  pospas  a,  col 
hlavní  jest,  omeiuj!  architektonické  vyvinutí  | 
okenního  rámování.  Okna  poaouvacf  (vy- 1 
obr.  i.  29S3.)  nehodí  se  dobře  la  okna  ven- 
kovská, ponévadl  se  jimi  nedosihae  tísného  j 


no.  697 

nicemi.  které  mohou  býti  buď  venkovské 
nebo  vnitřní.  Venkovské  okenice  nehodí  se 
pro  méata,  vnitřní  bývají  nejřastéji  dřevěné 
3  se  stanoviska  aesthetického  skládají  se  oby- 
čejné do  Spalety  tak,  Že  jedna  jejich  £ás( 
tvoři  deiténi  ipalety  (vyobr.  č.  2953.J. 

Aby  se  zameiilo  vnikání  slunečních  pa- 
prskí  okny  do  vnitř  místnosti,  la  večerního 
pak  času  nahlíienf  okny,  upravují  se  zá- 
clony. Tyto  mohou  býti  před  okny  nebo 
meii  okny.  Před  okny  skryje  se  ataiená 
záclona  —  obyčejné  prkénková  —  za  ple- 
chové chranidlo  t.  sv.  lambrequin ;  mezí  okny 


C.  2952.  Okno  do 

uzavřeni,  Upotřebuje  se  jich  tam,  kde  v  malé 
místnosti  by  o.  otevřením  laujalo  mnoho 
místa  (na  př.  u  arkýřQ),  nebo  za  okna  vnitřni 
ve  alénách,  kterými  se  rotdéluji  místnosti 
(na  pf.  v  úřadovnách,  u  pokladen  atd.).  Po- 
aouvaci  okna  pohybují  se  bnď  na  strany 
nebo  vzhOru  a  dolfi,  a  tu  buď  ae  posouvá 
ipodní  křidlo  okna  vzhQru  a  zároveii  vrchní 
jeho  křídlo  dolů,  nebo  jest  vrchní  křidlo 
pevné  a  zpodni  křidlo  se  přes  nč  posouvá 
vih&ru.  Pro  ikoly,  nemocnice,  humánní 
ústavy,  kasárna  atp.  hodí  se  dobFe  okna, 
která  buď  celá  nebo  jen  nékterá  jcjicli  křídla 
se  klopí  kolem  vodorovné  osy,  t.  zv.  okna 
gklápůci. 

Pro  bcipečnost  proti  vloupáni,  dále  proto, 
by  obydlená  míatnoati  byly  lépe  chránény 
proti  zimč  a  slunci,  jinak,  aby  nádherné 
místnosti  v  dobé,  kdyi  nejsou  obývány, 
mohly  býti  zatemnény,  opatřují  se  okna  oke- 


skryje  ae  záclona  do  kapsy,  t.  j.  do  bednění 
nad  zpodni  líc  vrchní  venkovské  zárubné  as 
16  ai  18  em  povýicné  (viz  řez  m-III  ve 
vyobr.  i.  2952.). 

U  viech  oken  pokrývá  se  podprsní  zeď  8 
ai  16  cm  Široká  prknem  hoblovaném.  25  aí 
30  cm  tlustým,  které  s  předu  opatří  se  vy- 
hoblovaným  profilem  a  v  zadu  zapustí  se 
do  zárubní  vnitřního  okna  do  dráíky.  Uprosť 
iích  příbytk&v  osténi  mezi  zárubnémi  dvoji- 
tých oken  jen  se  omiti  (vii  vyobr.  č.  2951.), 
u  nákladnéjilch  celé  osténi  vybedni  se  prkny 
2'5  cm  tlustými  (okna  skřiiíová,  viz  vy- 
obr. č.  2952.),  Zárubné  okna  délajise  z  foien 
a  jsou  v  profilu  4-5/60  al  6-9/79  cm  silné, 
rámy  křidel  okenních  jsou  4-5/4-5  af  5-2/5-2  cm 
tlustí. 

Strojba  okna  má  býti  dokonalá;  i  nejdo- 
konalejším oknem  ujcie  v  zimě  mnoho  tepla, 
coi  teprve  oknem  nedokonale  sestrojeným 


Okny  —  Oko. 


a.  nedokonale  přiléhajícím.  Ztráta  tepla  jest 
v  poinéru  rozdilA  teploty  venkovské  a  vniifní. 
PrQmérnč  můic  se  tento  rozdíl  pářiti  na  16°. 
Plochou  1  m'  jednoduchého  okna  pří  tomto 
rozdílu  teplot  ztratí  se  tolik  teplotjr  béhem 
12  hodin,  le  by  ac  ji  dalo  obfáti  30  kg  vody 
O'  teplé  aa  bod  varu;  je-li  o.  dvojité,  15  kg. 
Obyčejně  ae  k  tomuto  výkonu  zpotfcbujc 
2  kg,  pokud  se  tyfe,  1  kf  átíví.  Z  toho  jest 
patrno,  co  paliva  se  ztratí  s  ohledem  na  svě- 
telnou plochu  okna.  Nedokonalou  strojbou 
oktn  ívétSi  se  ztráty  ly  mnohonásobně.  Fka. 


?kay:l)0.,  Okna  (Woken),  lokátic  a  ves 
echách,  hejtm.  a  okr.  Duba,  pS.  Doky; 
55  d.,  363  ob.  n.  (1890),  kostel  NancbevzetJ 
P.  Marie,  3if.  §k.,  íelezn.  stanice  na  tr.iti 
Bako»-Č.  Lípa.  —  2)  O.  (Wocfcfii),  ves  t., 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Liioměfici-.  fara  Kfciicc; 
27  d.,  151  ob.  11.  ilS90),  2  mlýny.  Stávala  zdi; 

Oko  [lat.  ocuíus.  řcc.  ofth^Imns)  jest  ústroj 
zrakový,  kterýž  u  vyšších  obratlovcův  a 
zvláště  u  ílovčka  skládá  se  z  vlastního  ústroje 
percipujiciho,  totii  ženíce,  a  pak  z  fady  ústrojQ 
pomocných  a  ochranných.  Zenice  {bulbus 
oculi)  je  podoby  kulovité  a  s  předu  mezi 
rozevřenými  víčky  patrná.  Na  ní  rozezná- 
váme pfedcviim  tuhou  bílou  blánu  obalnou, 
totii  bělimu  [sklera.  til  albugine.i).  ktcrái 
v  zadu  je  prostoupena  fivťm  zrakovým, 
vpředu  pale  chová  v  sobč  rohovku  a  mimo 
tu  poskyluio  úpon  svalQm  zentčným,  jel 
ovládají  pohyby  zeničné.  Rohovka  (íornío) 
je  téméř  okrouhlá  deska  prflhledná,  silně 
v  před  vyklenutá,  tak  ie  na  kouli  zeničné 


nar&sti  v  předu  jako  úsek  meD^í,  o&tfeji 
zakulacené  koule.  Pod  bělimoti  nalézá  le 
cevnalkn  ychorioidta),  jemná  blajika.  pro> 
stoupená  hojnými  nervy  ciliárnimi,  ccranu 
krevními,  mízními  prostorami  a  hladkými 
vlákny  svalovými.  Tam,  kde  přikládi  se 
k  bélimě,  chová  v  sob*  nepfetriítou  vrstva 
tmavého  barviva,  iímí  je  vnitřní  stéaa  bčli- 
mová  tak  dokonale  povlečena,  le  tudy  ae- 
můie  paprsek  svCteloý  do  olea  vnikati;  pře- 
méňuje  se  tudíi  lenicc  takto  v  dokonalou 
temnou  komoru  optickou.  Pfedni  oddíl  cev- 
natky  vyvyšuje  se  v  t.  iv.  téluso  řasnaté 
(corpus  ciliare  —  annului  či  eorona  ciliarisf, 
kteréi  skládá  se  asi  ze  70  hřebinků  čili  vf- 
běikfl    řaainkových    (jiroceisus   eUijres),    jel 


nejenom  tvar  zenice.  nýhrí  i  čočky,  uzpů- 
'  Eobujic  o.  k  řádnému  vidění  do  dálky 
i  z  blízka  (v.  Akkommodace).  Před  řasna- 
,tým  tělesem  nalézá  se  duhovka  (iV/i)  se 
'loroicí  (pupilla),  kudy  mohou  vnikati  do 
nitra  očního  paprsky  svételné.  NejvnitřiiĚjii 
blanou  oční  je  sítnice  (rtlina),  v  nii  roz- 
I  prostírá  au  čiv  zrakový  (ntrvut  oplieus), 
který  sem  prostoupil  ze  zadu  skrze  bélimu 
i  cevnatku.  Podrobná  úprava  sítnice  je  tak 
,  zařízena,  le  stranou  od  vstupu  trikového 
nervu  je  žlutavé  místo  nejostřejšího  vidění 
ífovea  ecntralis),  kdelco  papilla  čivu  tra- 
kového  při  jeho  vstupu  do  nitra  očního  je 
'  pro  paprsky  světelné  nevnimava,  slcpa. 
,  Uvnitř  zenice  obsaleno  je  vzadu  rosolovité 
'těleso  sklovité  čí  sklivcc  (corput  viirevn 
.  sivt  hxaloideum),  světlo  ostfc  lámající,  a  pak 
'čočka  (lens  cryslatlina)  obalená  pouzdrem 
(capsuh  lentii),  jimi  zachycena  je  tel  zvláštní 
úpravou  v  řasnatém  tělese,  a  spočivajicí  ve 
I  zvláštní  jamce  sklivcové.  Mezi  čočkou  a  du- 
hovkou je  átérbinovitá  prostora,  t.  zv.  zadní 
komora,  kdelto  mezi  duhovkou  a  rohov- 
kou je  prostornéjii  komora  přední^  obě 
I  komory  spolu  souvisí  zornici  a  jsou  vy- 
!  plněny  čirou  tekutinou  —  mokem  komo- 
Irovým  (humor  aiuiu,). 

Zenice  spolu  s  čivem  zrakovým  a  svaly 
Izeničnými  uloícna  je  v  oČnici  v  obalu  tuko- 
'  vém,  na  rámi  lze  v  celku  dvoju  vrstvy  roze- 
znávati. Vnitřní  či  ústřední  vrstva  vypltiuje 
jehlanovitý  prostor  mezi  zcnicí  a  přímými 
svaly,  obaluje  nerv  zrakový  a  poskytuje  ze* 
nici  zvláitaí  lůžko,  v  némi  t.  zv.  pouzdro 
Tenonské  [eapsula  s.  faicia  Teaoni)  tvofi 
prozenici  především  jakousi  jamku  kloubní, 
ve  kteréi  se  roůíe  o.  otáčeti.  Zevní,  tenčí 
vrstva  prostírá  se  mezi  svaly  zcoičnými  * 
sténami  očnicovýrai.  Tuk  očnicový  je  hojně 
prostoupen  zejména  lilnými  pleteními.  Hro- 
madi-li  se  tu  náhle  krev,  na  př.  při  láchva* 
těch  hněvu  nebo  zuřivosti  a  j.,  vytlačuje 
nebo  vybouli  ae  o.  v  pfcd ;  vyprácdní-lí 
se,  jako  se  děje  na  př.  u  mrtvol  naznak 
ležících,  zapadají  oči  ve  své  dÚlky.  Totéi 
však  se    můie  státi   také  tenkráte,  ji;stlile 


Oko.  699 


tuk  očnicový  dlouhým  hladovČnim  nebo 
v  prfibéhu  nékterýcb  těžkých  chorob  se  stra- 
vuje. —  Svalv  zeni^:né  či  oční  jsou  dvoje: 
čtyři  přímé  (m,  redut  oculi  superior ,  inferior^ 


čnělek  čelni  (nosní)  se  Žeberním  (horní  če- 
listi); po  stranách  nosu  zůstanou  pak  štěr- 
biny nebo  zbytky  jich  a  zbytky  pruhů  am- 
niových,  jimiž  snad  podmíněny  jsou  der- 


intemus  č.  medialis^  externus  č.  lateralii),  jež  moidy.  vyskytující  se  ve  vnitfním  koutku 
vycházeti  z  hrotu  očnice  při  prostupu  čivu  očním.  Zachytí-li  se  podobné  pruhy  na  o., 
zrakovéno  a  přecházejíce  vpřed  přes  nej- 1  víčky  dosud  u  plodu  nekrytém,  povstanou 
větií  obvod  zeničný  upínají  se  před  nim  i  dermoidální  útvary  (v.  Dermoid  a  Li- 
na bělimč  se  strany  horní,  dolni,  vnitřní  a  p  o  m)zvlááC  na  zevní  mokrají  rohovky;  stalo*  li 
zevní.  Dva  svaly  áikmé  (m.  obliquus  oculi  se  to  jinde,  na  př.  na  hoř.  okraji  rohovky, 
superior^  inferior)  vcházejí  k  zenici  se  strany  vadí  pruh  postupu  ve  vzrůstu  dosud  níz- 
vnitřní,  upínaiíce  se  taktéž  v  bélimč:  dolní  kému  (úzkému)  víčku  v  před,  ve  víčku  zŮ- 
vychází  z  okolí  jámy  slzné,  horní  pak  vzniká  \  stává  pak  zářez  (v.  Coloboma  palpebrae); 
taktéž  při  prostupu  zrakového  čivu  do  oč- 1  někdy  visí  skutečné  provazce  na  oku. 
nice,  probíhá  podél  její  vnitřní  stěny  a  za-  Příčiny  vrozených  zákalů  rohovky  a  čočky 
hýbá  se  v  předu  ve  zvláštní  šlaáité  kladce  anepravidelnostizornice  nejsou  dosud  přesně 
náhle  vzad  a  na  stranu  zevní  k  bělimě.  Pů-  známy,  rovněž  jako  není  vysvětlen  vrozený 
sobením  těchto  svalů  vznikají  veškery  po-  nedostatek  zevního  okohybného  svalu.  Vro- 
byby  oční  tím,  že  zenice  se  zdvihá,  klopí,  zeného  úplného  chyběni  oka  (anophthal- 
obraci  na  stranu  vnitřní  i  zevní  a  zároveň  mu s)  vlastně  není,  neboť  i  když  jest  očnice 
se  může  kol  podélné  osy  zatáčeti  či  kroutiti,  i  zdánlivé  prázdna,  lze  dokázati  na  dně  hráš- 

O.  chráněno  je  s  předu  víčky  (palpebra  i  kovitý  bulbus  (microphthalmus)  aneb 
superior  et  in/,),  mezi  nimiž  vzniká  příčná '  aspoň  pi^rment  oční.  Neobvčejně  zřídka  zů- 
Štěrbina  víčková  (rima  palpebralis).  Při  stanou  víčka  oční  srostlá  (ankyloblepha- 
otevřeném  oku  shledáváme  v  štěrbině  víč-  ron  a  kryptophthalmus).  Dosti  vzácné 
kove  ostrý  zevní  koutek  (canthus  externus)  jsou  poruchy  oka  v  embryonálním  životě 
a  na  vnitřní  straně  v  jezírko  slzné  {lacus  v  době,  kdy  uzavírá  se  druhotný  váček  oční, 
lacrymalis)  kruhovitě  vykrojený  vnitřní  kou-  který  povstal  z  původního  měchýřku  tím, 
tek  {canthus  int.),  kterýž  může  býti  někdy  že  tento  dole  se  hluboko  Ižícovitě  vchlípí, 
přetažen  jemnou  řasou  kožní,  t.  zv.  emcanthus.  prohne  a  okraje  prohnutiny  srůstají ;  tu  může 
Víčka  mají  v  předu  jemný  povlak  kožní,  se  přihoditi  —  dle  jedntch  badatelů  — ,  ží| 
pod  ním  okružní  svalstvo  oční,  svírající  váček  dole  se  neuzavře,  Čili  Že  zbývá  foctální 
víčka,  pak  tuhou  desku  víčkovou  {tarsus)]  štěrbina  zcela  neb  z  části  otevřena,  sítnicový 
nejvnitrněji  jest  jemná  slizničná  spojivka  vnitřní  plát  (distální)  tudy  vyrůstá  v  zá- 
{conjunctiva),  přecházející  z  každého  víčka  hybech  ven  do  cystosního  útvaru  pod  okem 
volně  na  přední  oddíl  zeničný,  povlékajíc  ,  souvisícího  tudíž  se  vnitrem  oka,  neb  dle  dru- 
bělimu  až  k  rohovce.  Z  volného  kraje  víček  |  hého  mínění  poddá  se  nedosti  pevné  srostlé 
vynikají  v  předu  brvy  [ciliae),  vzadu  pak  místo  původní  štěrbiny  vnitroočnímu  tlaku, 
ústí  se  četné  žlázy  Meibomské.  Slzné  tenká  stěna  se  vyklenuje  a  vytváří  se  polo- 
ústrojí  skládá  se  především  ze  žlázy  slzné  kulovitý  cystosní  útvar  dole  na  bulbu,  zvlášť 
(glandula  lacrytitaiis),  kteráž  je  uložena  nad  při  vstupu  čivu  zrakového.  Na  těchto  mí- 
zevním  koutkem  očním  ve  zvláštní  prohlou-  stech  trpí  ovšem  vývoj  mesodermu,  jenž  tu 
benině  očnicové  a  vývody  svými  ústí  se  do  vytváří  bělimu  a  cevnatku,  v  které  tím  po- 
horního  vaku  spojivkového,  tak  Že  slzy  roz-  vstává  colobom,  jenž  s:ihá  někdy  až  do 
lévají  se  odtud  po  celém  předním  obvodě  papilly  čivu  zrakového, 
očním.  Posléze  sbírají  se  do  jezírka  slzného  Z  nádorů  inovotvarů),  které  v  těle  lid* 
a  jsou  odtud  aspirovány  do  slzného  vaku  ském  se  vyškytají,  přicházejí  papi  1  lomy 
kanálky  slznými,  jichž  zevní  ústí  je  patrno  na  okrajích  víček  a  na  limbu  rohovky,  adc- 
při  vnitřním  koutku  očním  jako  horní  a  nomy  ze  žlázek  víčkových  —  pod  spoji vkou 
dolní  bod  slzný.  Z  vaku  slzného,  jehož  víček  chalazion,  fibromy  v  očnici  a  bě- 
čásť  patma  je  z  vnitřního  koutku  očního,  limě,  angiomy  v  kůži  víček,  angiom  cavcr- 
slzy  přecházejí  slzovodem  do  dutiny  nosní,   nosní   ve  víčkách,  spoji vce  a  očnici,  velmi 

Podrobné  složení  jednotlivých  ústrojí  oč-  zřídka  v  cevnatce.  Ze  zhoubných  nádorů, 
nich  viz  pod  jednotlivými  hesly.  Celkový  vyžadujících  odstranění  oka,  nejčastějším  jest 
úkon  oka,  totiž  vidi  ní  a  jeho  úchylky  viz  gliom  sítnice  ve  věku  dětském  a  melano- 
Zrak.  Sr^,       tický  sarkom  cevnatky,   tělesa  řasinkoyého 

Oční  nemoci.  Vrozené  zrůdnosti  oka  a  po*  a  duhovky  u  dospělých.  Na  kůži  víček,  zřídka 
mocných  jeho  ústrojů  vyskytují  se  obyčejně  ve  spojivce,  zvlášť  na  limbu  rohovkovém,  vy- 
s  jinými  zrůdnostmi  obličeje,  Ibi,  mozku,  skýtají  se  u  starších  lidí  rakoviny,  zvlášť 
trupu  i  končetin  u  plodů  života  neschop-  ploché  kankroidy.  Vzácné  jsou  lyniphomy 
ných,  méně  často  u  těch,  které  na  živu  zů-  spojivky  a  očnice,  ležící  často  symmctricky 
stávají,  čásť  těchto  poruch  uvádí  se  dle  ny-  na  obou  stranách  v  krajině  slzních  žláz.  Uza- 
nějších  náhledů  v  souvislost  s  přichycením  vrou-li  se  vývody  mazových  neb  rasových 
se  amniovýcb  řas  a  záhybů  ve  štěrbiny  žlázek  víčkových,  staví  se  v^měŽek  a  vytvá- 
embryonální  nebo  vyčnívající  části  těla  plo-  řejí  se  malé  cysty  na  víčkách  (viz  Ďeyl, 
dového,  tím  zamezí  se  správné  zavření  se  O  kystách  na  okraji  víček  očních,  >Rozpravy€ 
štěrbin  na  př.  na  místě,  kde  má  srůsti  vý-   České  akademie).  Ve  spojivce  povstávají  cys* 


700 


Oko. 


tosní  útvary  buď  rovněž  uzavřením  vývodů 
žlázek  konjunktivnich,  nebo  slepením  záhybů 
spojivkových  zvláSť  po  poraněních  aneb  roz- 
šířením mízních  cev.  Cysty  duhovkové  jsou 
vzácné.  V  kůži  víčkové  i  ve  spojivce  může 
nákazou  povstati  měkký  vřed  i  tvrdý  vřed 
(chancre);  tento  jako  prvotní  zjev  příjice, 
která  vůbec  často  zasahuje  ústroje  oční; 
v  druhotné  době  jeví  se  příjice  vůbec  jako 
papuly  ve  víčkách,  velmi  zřídka  na  spojivce, 
na  duhovce  (condylomy),  nebo  vzbuzuje 
zánět  duhovky  —  méně  často  rohovky,  sít- 
nice i  papilly  a  čivu  zrakového;  v  pozděj- 
ších  dobách  příjice  dostavuje  se  někdy 
gumma  v  kůži  víček,  v  tarsu,  v  tělese  řa- 
sinkovém,  v  cevnatce  i  čivu  zrakovém.  Pří- 
jice zasahuje  rovněž  velmi  často  mozkové 
dráhy  a  ústředí  zraková  jakožto  meningi- 
tis, gumma  neb  endarteritis. 

Tuberkulosa  objevuje  se  jako  vředy  a 
uzlíky  luposní  na  kůži  víček  i  spojivky,  kam 
obyčejně  přestupuje  z  obličeje;  vyskytuje  se 
v  uzlíčcích  v  duhovce,  zvlášť  v  tělese  řasin- 
kovém,  zřídka  v  cevnatce  a  v  čivu;  dosti 
často  vzbuzuje  zánět  plen  mozkových  v  okolí 
ch  i  as  matu  na  zpodině  lebeční.  Tuberku- 
losa i  syphilis  mimo  to  ohrožují  okostici 
(caries)  v  okolí  váčku  slzního  a  v  očnici. 

Actinomycosis  přechází  do  víček  od 
dásní;  podobné  mikroorganismy  vzbuzují  ně- 
kdy nádorky  v  kanálcích  slzových.  Se  skro- 
phulosou  souvisí  jedno  z  nejčastějších  one- 
mocnění spojivky  a  rohovky,  totiž  uzlíčky  a 
puchýřky  fiyktaenové,  zanechávající  často 
trvalé  skvrny  na  rohovce.  Mezi  nejzhoubnější 
oku  mikroorganismy  náleží  Gonococcus(v. 
Blennorrhoea),  který  nalézá  se  ve  hniso- 
toku  spojivky,  a  bacillus  diphtheriae.  Při 
katarrhech  spojivky  dokázány  byly  i  jiné 
druhy  bacillů  (Kochem  aWecksem)a  dvoj- 
bacilíů.  Záněty  okrajů  víček  bývají  podmíněny 
staphylokokky  (v.  Blcpharadenitis,  Hor- 
dě ol  um).  Inňkuje-li  rohovku  hnis  váčku 
slzního,  zvlášf  po  nepatrných  úrazech,  po- 
vstává zhoubný  vřed  rohovkový,  jehož  ná- 
sledek jest  bělmo  (Leucoma). 

Cestou  cévní  (endogenní)  vnikají  ke  blá- 
nám očním  prudce  virulentní  bakterie  z  one- 
mocnělých vzdálených  ložisek  (po  poraně- 
ních, potratech,  porodech,  tyfu,  sepsi,  endo- 
carditis,  abscessy)  a  vzbuzují  zhoubné  hnisání 
cevnatky,  sítnice  (Schocbl)  i  panoph- 
t  h  a  1  m  i  t  i  s ;  gonococcus  zavinuje  endogenně 
nebezpečný  zánět  duhovky  a  tělesa  řasinko- 
vého.  Kůže  víček  a  spojivka  oční,  jsouce 
volny  a  bohatý  mízními  cévami,  zduřuji  velmi 
snadno  a  značně  při  zánětech  oka  i  okolí 
jeho,  jakož  i  u  chorob  všeobecných,  u  nichž 
jeví  se  náklonnost  kůže  k  opucnlinám  vod- 
natelným, jako  u  onemocnění  ledvin,  srdce, 
jatťT,  chudokrevnosti,  trichinose,  kachcxii 
struraiprivní  (v.  Oedem),  což  vyškytá  se 
prchavě  i  u  alkoholikův  a  hysterických  osob. 
Povšechně  lze  říci,  že  mnohá  onemocnění  kůŽe 
vyškytají  se  i  v  kůži  víček  (v.  Eczema,  Her- 
pes a  j.),  neštovice,  zhoubné  zvlášť  u  neočko- 
vaných,   objevují   se   mimo   to   i  při   okraji 


rohovky,  růže   (erysipelas)    vniká    nékdy 
i  k  očnicovému  vazivo  a  do  dutiny  lebecm. 

Záněty  (a  poranění)  ohrožují  rohovku 
ztrátou  průhlednosti  (cicatrix,  macala, 
nubecula,  leucoma),  rovněž  čočka  (ca- 
taracta),  záněty  vnitrooční  porušují  citli- 
vost sítnice  a  vodivost  čivu  zrakového  (am- 
blyopia,  amaurosis,  scotom,  aykta- 
lopia),  v  duhovce  mohou  vésti  k  zastřeni 
zornice  (v.  Ir  i  tis).  Poranění  oka  z  vláif  v  kra- 
jině tělesa  řasinkového  dosti  často  vede 
k  nebezpečnému  soucitnému  zánětu  blan 
nitroočních  oka  druhého. 

Onemocnění  neznámého  dosud  původu 
jest  večerní  mlha  (hemcralopia);  nékdj 
jest  to  příznak  dědičné,  nezhojitelné  pig- 
mentové zrůdnosti  sítnice,  přicházející  často 
u  děti  rodičů  navzájem  příbuzných.  Rovnči 
není  dosud  zcela  určité  objasněn  původ  ne- 
méně nepříznivého  onemocnění  tak  zvaným 
zeleným  zákalem  (glaukom).  Šedý  zá- 
kal čočky  buď  vrozený  neb  v  stáří  se  do- 
stavující lze  odstraniti  operací.  Zvláštního 
upozornění  zasluhuje  časté  dlouhotrvající 
přenosné,  dosti  nebezpečné  onemocnění 
spojivky,  totiž  t  rach  cm  (nemoc  egypt- 
ská), jenž  vvskýtá  se  v  některých  krajích 
v  Cechách,  ale  zvláště  v  Uhrách,  v  krajinách 
pobaltických  a  v  Egyptě. 

Z  cizopasníků  jmenovati  dlužno  Phthirius 
inguinalis  (v.  Blcpharadenitis)  mezi  fo^- 
sami  a  brvami  a  Acarus  foUiculorum  v  roiš- 
cích  rasových,  Cysticercus  pod  kozí.  spoji v- 
kou  i  ve  vnitru  oka.  V  tropLch  pozorována 
byla  Filaria  pod  spojivkou  v  přední  ko- 
můrce oční  a  snad  i  ve  sklivci.  Sem  nále- 
žejí boubele  echinococcu  ve  vazivu  oč- 
nicovém,  jimiŽ  jakož  i  jinými  nádory  o.  xe 
své  polohy  se  vyšinuje.  Vyšinutí  oka  v  před 
(exophthalmus)  bývá  mimo  to  způsobeno 
vniknutím  nástrojů  ranících  za  o.,  výlevy 
krevními  a  aneurysmaty  vnitřní  krká vice 
na  zpodině  lebeční,  která  povstávají  po  tu- 
pých úrazech  na  lebku,  zřídka  samovolně; 
vedle  exophthalmu  jest  hlavním  příznakem 
šumění,  současně  s  tepem.  Vklesnutí  oka 
vzad  dostaví  se  zvlášf  často  po  úrazech  bal* 
vany  a  kopyty  koňskými  na  obličej.  (Viz 
Enophthalmus.)  Nemůžc-li  o.  následkem 
vyšinutí  nebo  následkem  poruchy  okohyb- 
ných  svalů  správně  s  okem  druhým  se  po- 
hybovati, povstává  dvojité  viděni  (v.  Abdu- 
cens  a  Diplopie). 

Příznaky  oční  nabývají  neobyčejné  ceny 
tím,  že  z  nich  můžeme  souditi  na  onemoc- 
nění všeobecná,  na  nemoci  Čivův  a  mozku. 
Často  se  mluvívá  o  výrazu  oka,  z  něhož  se 
soudí  na  affekt  náladu,  povahu.  Výraz  oka 
složen  jest  předně  z  lesku,  jenž  podmíněn 
jest  napětím  stěn  jeho,  vystouplostí  jeho, 
ze  vzájemné  polohy  obou  očí,  z  rozevřeni 
víček,  a  za  druhé  ze  stavu  zornice  a  barvy 
duhovky  i  bélimy,  ano  i  ze  stavu  svalstva 
obličejového.  (Viz  Faciálni  nerv.)  Často 
lze  při  vyšetřování  oka  a  zraku  vysloviti  se 
určitě  o  povšechných  stavech  chorobných. 
Onemocnění,    která    vedou  ke   změně    cev 


Oko  kočičí  —  Okolnosti  polehčující  a  přitěžijjící. 


701 


v  tele,  tudíž  často  i  v  oku  (arteriosclerosa, 
Brightova  nemoc  ledvin,  úplavice  cukrová, 
anaensia  perniclosní,  leukaemia,  sepsis  a  j.), 
mohou  býti  s  velikou  pravděpodobností  roz- 
poznána zrcadlem  očním  a  jindy  měřením 
zrakového  pole,  na  př.  otrava  alkoholem, 
tabákem,  strammoniero,  olovem  a  j.  Z  po- 
ruch pole  zrakového  lze  mnohdy  učiniti 
rozpoznání,  kde  nalézá  se  porušení  v  čivu 
za  okem,  na  zpodině  lebeční  a  v  mozku 
(v.  výkres  n  Hemianopia).  Mimo  to  zvý- 
šení nitrolebečního  tlaku  pří  nádorech  moz- 
kových, hydrocephaliích,  značných  výlevech 
krevních  tísní  tekutinu  {liquor  cerebrospina- 
^is)  pod  pTochvy  čivu  zrakového  za  okem, 
jež  se  nadmou,  stlačí  odvodné  žíly  z  pa- 
pilly  čivu  zrakového,  která  zduří,  což  opět 
vidéti  lze  zrcadlem  očním.  Z  jakosti  dvoja- 
tého  vidění,  nastalého  z  obrny  okohybných 
čivík,  lze  rozpoznati,  kterÝ  civ  a  kde  ve 
svém  průběhu  neb  v  mozku  jest  porušen. 
Rovněí  důležité  pokyny  podává  stav  zorni- 
ček. Je-H  porušen  citový  čiv  trojklaný,  po- 
vstává necitlivost  oka  i  jeho  okolí  a  často 
osýchání  a  zvředovatění  rohovky  (kerati- 
tis neuroparalytica,  herpes  zostier 
ophthalmicus). 

Co  se  t^če  ochrany  před  onemocněním 
oka,  jest  dlužno  k  vůli  povšechným  choro- 
bám, ohrožujícím  zrak  (skrophulosa,  tuber- 
kulosa,  příjice  a  j.),  zachovávati  pravidla 
všeobecné  hygieny;  zvlášť  pak  nutno  jest 
varovati  se  svrchu  zmíněných  otrav  a  pře- 
nesení jakéhokoli  výměšku  chorobného  zvlášf 
z  rodidel,  výměšku  diphtheritického  a  tra- 
chomového  a  váčku  slzního  a  léčiti  choroby 
správně.  Bližší  údaje  ochrany  viz  Deyf, 
O  ochraně  oka  (ve  sbírce  Haškovcových  li- 
dových přednášek).  /). 

Oko  koÓldi  jest  odrůda  křemene,  která 
ntá  uzavřena  v  sobě  vlákna  různých  odrůd 
amfibolových  v  takové  hojnosti,  že  nabývá 
v  kusech  lesku  hedvábného  a  broušením 
pěkné  měny  barev.  Amfibol  vrostlý  bývá  buď 
obyčejný  asbest,  tak  na  př.  u  Hofu  v  ba- 
vorských Smrčinách,  na  G^yloně  (pravé  o.  k. 
barvy  šedé  neb  nahnědlé\  nebo  k  roky  do- 
lit h,  t.  j.  odrůda  amfit>olu,  jež  obsahuje  jako 
podstatné  součástky  kysličníky  železnatý,  že- 
Iczitý  a  sodnatý  a  vyznačuje  se  barvou  indy- 
chove  modrou;  takovéto  modravé  o.  k.,  téŽ 
okem  sokolím  nazývané,  dováží  se  jsko 
polodrahokam  od  Griouatownu  v  Kapsku  na 
sever  od  řeky  Orané;  druhotným  vyloučením 
hydroxydu  železitého  z  přeměňujícího  se 
křokydolithu  vzniká  odrůda  s  velmi  pěknou 
měnou  barev  Žlutých  a  hnědých,  iako  tygří 
oko  z  téhož  naleziště  přivážená,  oblíbený 
to  kámen  ozdobný.  Fr,  Sl-k. 

8ko  kllH  v.  Kuří  oko. 
kolampadiiui  t.  Oecolampadius. 
OkoU:  1)  O.  Dolní  (Unter-Oggold),  ves 
v  Čechách,  hejtm.  Kaplice,  okr.  a  pš.  Vyšší 
Brod.  fara  Svéráz;  20  d.,  110  ob.  n.  (1890).  — 
3)  O.  {Ober-Oggotd,  Oggold  am  Waldé),  ves 
L.  fara  Světlík;  10  d.,  47  ob.  n.  (1890). 
Okolióaaté  v.  Umbelliferae. 


Okolik  v.  Květenství,  str.  469. 

OkoUna  nazývala  se  ve  starém  právu  srb- 
ském soudní  a  správní  jednotka,  jejíž  oby- 
vatelé spojeni  byli  mezi  sebou  t.  zv.  kru- 
hovou porukou,  solidárním  ručením.  Táž 
jednotka  zvala  se  u  Poláků  o  pole  (v.  t.), 
u  Rusů  verv  (v.  t.). 

Okolnidi  (orojibhuhíh)  nazýval  se  ve  staré 
Rusi  jeden  z  dvorských  úředníků.  Nejstarší 
zmínka  o  tomto  úřadě  děje  se  v  památkách 
ze  XIV.  stol.  O.  provázeli  knížata  v  době 
častých  jejich  cest  v  záležitostech  správy 
i  války  a  rovněž  tak  i  při  honech,  zábavách 
a  pod.  V  pozdější  době  Jezdili  před  průvo- 
dem panovníkovým,  zařizovali  pro  něj  byt, 
starali  se  o  volnou  cestu  a  vystavění  mostů. 
Mimo  to  vítali  a  uváděli  k  panovníkovi  cizí 
vvslance.  kterým  rovněž  opatřovali  byt.  Po- 
dle moskevských  památek  XVI.  a  X  Ví  I.  stol. 
svěřovány  byly  o-m  tytéž  správní  záležitosti 
jako  bojarům,  avšak  o.  zaujímali  místo  te- 
prve po  bojarech.  Počet  o-ch  byl  neveliký. 
Ustanovováni  bývali  obyčejně  ze  středních 
rodů  bojarských.  Poslední  o.  A.  A.  Juškov 
byl  jmenován  r.  1711.  —  Srv.  Sergějevič, 
Russ.  Jurid.  Drevnosti  I.  (Petrohrad,  1890, 
str.  385  si.). 

Okolnosti  polehdiiJioi  a  přltéiujici 
jsou  skutečnosti  rozhodné  pro  soudce  při 
stanovení  trestu  v  zákoně  blíže  označeného. 
Tresty,  jež  zákonodárce  stanoví  jako  právní 
následky  zločinů,  mohou  býti  buď  absolutně 
určité,  buď  relativné  určité,  neb  absolutné 
neurčité.  Pro  počátky  vývoje  charakter  eti- 
ckými jsou  tresty  absolutní;  zákonodárce, 
prohlašuje  určitý  cin  trestným,  stanoví  i  určitý 
trest,  který  vinníku  uložen  býti  musí,  a  ne- 
ponechává soudci  nijaké  volnosti  při  určení 
trestu.  Zbytkem  absolutních  trestů  jest  u  nás 
na  př.  trest  smrti;  uznán-li  kdo  vinným  či- 
nem, jenž  stihá  se  trestem  smrti,  musí  soudce 
trest  tento  uložiti,  nedbaje  toho,  že  jsou  tu 
snad  okolnosti,  jež  trest  ten  činí  příliš  kru- 
tým a  zbytečným.  Nevýhoda  takovýchto  ab- 
solutních norem  trestních  je  patma ;  již  v  sta- 
rém Římě  za  dob  císařských  přesvědčení  to 
získalo  si  průchodu,  a  setkáváme  se  zde 
s  právem  soudcovým  stanoviti  trest  dle  skut- 
kových okolnosti  daného  případu.  Právo  ta- 
kové přijato  v  rozsáhlé  míře  dle  vzoru  fran- 
couzského Code  pénal  v  zákony  trestní  mo- 
derních států.  Zákonodárce  nestanoví  větši- 
nou již  určitý  trest  za  určitý  zločin,  nýbrž 
zůstavuje  názoru  soudcovu,  aby  v  mezích  zá- 
konem stanovených,  přihlížeje  k  okolnostem 
případu,  uložil  přiměřený  trest.  Volbu  trestu 
pak  umožňuje  zákon  tím,  že  1.  soudce  voliti 
může  mezi  různými  tresty  (trest  na  svobodě  — 
trest  majetkový);  2.  vedle  trestů  hlavních 
připuštěny  jsou  i  vedlejší;  3.  soudci  je  po- 
necháno, stanoviti  trest  dle  určité  sazby 
trestní.  Je  přirozeno.  Že  zákonodárce  nemůže 
vyčísti  veškeré  okolnosti  skutkové,  k  nimž 
soudce  při  stanovení  trestu  přihlížeti  má,  že 
toliko  příkladem  ukazuje  k  všeobecným  okol- 
nostem pachateli  polehčujícím  a  přitěžujícím, 
t.  j.  k  okolnostem,  jež  sociální  zodpovědnost 


702 


Okolski  —  Okopávaniny. 


pachatelovu  zmcniují  nebo  zvětšují.  Tak  na 
př.  rak.  zákon  trestní  v  §§  43.-47.,  263.  a 
2h4.  příkladem  uvádí:  věk  mladistvý,  dosa- 
vadní život  pachatelův,  tísnící  bídu,  odvrá- 
cení větší  škody  pachatelem,  svedení  jiných 
ke  zločinu  atd.  —  Zavedení  relativních  sa- 
zeb trestních  v  platné  zákony  nutno  schva- 
lovati, neboť  jedině  jím  umožní  se  soudci 
uložiti  vhodný  trest,  aniž  udělena  by  mu 
byla  pochybná  moc,  stanoviti  trest  libovolně. 
Snad  by  se  ještě  dalo  vytknouti,  že  i  nej- 
nižší zákonem  připuštěný  trest  v  některých 
případech  je  příliš  veliký  (zejména  v  rak. 
právě  trest.),  leč  i  tu  snažil  se  zákonodárce 
zjednati  nápravu  a  dovoluje  namnoze,  jsou-li 
tu  výjimečně  důležité  okolnosti  polehčující, 
aby  soudce  jednak  sestoupil  pod  nejnižší, 
v  zákoně  stanovenou  míru  trestní,  jednak 
trest  pravidelný  zaměnil  v  lehčí  (srv.  usta- 
novení §  54.,  261.,  262  ,  266.  tr.  z.  a  §  338. 
tr.  ř.).    Opakem  trestů  absolutně   určitých 

Í'sou  tresty  absolutně  neurčité,  při  nichž  zá- 
Lonodárce  toliko  určitý  čin  prohlašuje  za 
trestný,  o  způsobu  však  a  míře  trestu  blíže 
se  nezmiňuje;  srv.  §  365.,  459.  a  525.  tr.  z.  r. 
Zde  soudci  ponechána  je  volnost,  aby,  při- 
hlížeje k  okolnostem  skutkovým  pachateli 
polehčujícím  nebo  přitěžujícím,  stanovil  při- 
měřený trest.  Prušák. 

Okolski  Antoni  (rus.  Aiitohi  CTann- 
CJiaBOBBq'B  OkojibckíA),  právník  polskoruský 
(^  1839  v  Malachovicích  fokr.  l^czyckého]). 
Gymnasium  studoval  v  Plocku,  universitu 
v  Moskvě  a  v  cizině.  R.  1864  počal  před- 
nášeti o  trestním  řízení  na  Varšavské  hlavní 
škole.  R.  1865  stal  se  na  základě  disscrtace 
O  sporách  adminhtracyjnych  doktorem  práva 
a  administrace.  Když  byla  hlavní  škola  pře- 
měněna na  universitu,  O.  jmenován  byl  pro- 
fcssorcm  policej.  (správního)  práva.  Hlavni 
práce  0'kého  jsou:  Ob  otnošemji  gosudar- 
stvji  k  narodnomu  obra\ovaniju  (Petrohrad, 
1872,  dissertace  na  hodnost  doktora  polic, 
práva) ;  WyMad  prawa  a  dm  in  istracyjn  ego  obo- 
wíqiujqcego  w  król.  PoUkiem  (Varšava,  1881); 
Zásady  prawa  cywilnego  obowlqiujac.  w  król. 
Pols.  (1885);  dále  články:  o  reformě  gymna- 
sií v  Záp.  Evropě  (>Véstnik  Jevr.c,'  1890;, 
Reforma  i  raivitije  anglijskich  univ.  v  XIX,  si. 
>Kuss.  Mysljc,  1892),  Paupeviím  v  Angliji 
>Bibl,  Warsz.c,  1894),  Déjatéljnost  gosudar- 
štva  i  obščťstpa  dlja  podňatija  seljskago  cho- 
ijajstva  v  Verchnéj  Avstriji  (>  Varš.  Univ.  Izv.<, 
1897). 

Okólskl  Szymon,  historik  a  heraldik 
polský  (*  1580  v  Kamenci  Podolském  ~ 
t  1653  ve  Lvové),  byl  členem  řádu  domi- 
nikánského a  vyučoval  ve  Lvově  naukám 
theologickým.  Provázel  jako  polní  kazatel 
též  M.  Potockého  na  jeho  výpravách  proti 
kozákům  (1637—38).  Hlavní  jeho  práce  jsou: 
Dyjaryjusi  tran\akcyi  wojennéj  mi^d^^y  woj- 
skiem  koronném  i  ^aporoskiém  w  r.  i6jj  mie- 
siaca  Grád  ni  a  pr\e\  Mikolaja  Potockiego  \a- 
ci^téj  i  dokoňc\onéj  (Zamošč,  1638)  a  Konty- 
nuacyja  dyjaryjus\a  wojennego  (Krak.,  1639). 
Oba   spisy   jsou    důležitým    pramenem   pro 


í 


tehdejší  události.  Vedle  toho  napsal  heral- 
dický spis  o  polské  šlechtě,  někde  nespo- 
lehlivý, jmenovitě  v  historických  správách 
o  některých  rodech,  Orbh  polonus  ctc.  (Kra- 
kov, 1641—43);  dále  dějiny  dominikánského 
řádu  na  Rusi  Russiaflorida  ctc.  (Lvov,  1646); 
Žywoty  niektórych  sw,  ^akonmc  dominikanek 
(Krakov,  1638)  a  j.  V  domin,  klášteře  Ivov- 
skéro  chová  se  několik  jeho  rukopísd.  Srv. 
Ossolii^ski,  Wiadomoéci  histor.-krytycznc 
(sv.  L);  Bar^cz,  Rys  dziejów  zákonu  kazoo- 
dziejskiego  (sv.  2). 

6konoiii  v.  Oekonom. 

Okoáiki  Wladyslaw  v.  Šwi^tochow- 
ski  Aleksander. 

Okop,  ruský  výraz  pro  hradbu  (v.  t). 

Okopávadka  v.  Hospodářské  stroj e« 
str.  661  b. 

Okopávaniny  č. okopaniny  neb  okop- 
ninv,  veškeré  hospodářské  rostliny,  jež  se 
v  řádky  sejí  nebo  sázejí  a  mezi  vzrdstcm 
obdělávají  či  okopávají.  K  o  nám  náležejí 
hlavně:  řepa  cukrová  a  krmná,  čckanka, 
brambory  a  zelí,  mezi  nimi  mají  význačnou 
důležitost  cukrovka  a  brambory  jak  rozsahem 
pěstování  a  svým  vlivem  na  zvelebováni  pQdy 
i  chovu  dobytka,  tak  i  pro  zásobování  ho- 
spodářského průmyslu  hojnou  surovinou  a 
poskytování  mnoha'  potravy  lidu  a  vydatných 
odpadků  krmních  pro  polařstvi  a  chov  do- 
bytka i  pro  výživu  zvláště  chudší  třídy  obv* 
vatelstva  (v.  Brambory  a  Cukrovka).  O. 
vyžadují  vesměs  hlubokého  zpracování  a  dů- 
kladného zkypření  půdy,  odvádění  mokra 
ze  spodiny  hlinité  neb  jílovaté,  vyčištění  od 
plevele  a  včasného  obdělávání  po  dobu  vzrů- 
stu. Touto  kulturou  přispívají  též  k  hojněj* 
ším  úrodám  obilnin,  zvláště  ječmene  i  píc- 
ních  rostlin,  a  to  tím  více,  ježto  k  o  nám 
hnojí  se  jednak  dusíkatým  hnojem  chlévským 
(na  zimu)  a  pro  zlepšení  jejich  kvality  (cu- 
kernatosti  řepy  a  škrobnatosti  bramborův) 
upotřebuje  se  mezi  vzrůstem  též  umělé  mrvy, 
zejména  fosforečné  a  draselnaté.  Vyvíjejíce 
hojně  lupení  a  nati  o.  čerpají  mnoho  ammo- 
natých  látek  a  uhličnatky  ze  vzduchu  a  za- 
pouštějíce kořeny  své  hluboko  vnímají  vý- 
živné látky  též  z  hlubší  vrstvy  půdy,  s  do- 
statek zkypřené.  Hlavními  podmínkami  do- 
brého zdaru  o  nin  jsou:  setí  nebo  sázeni  do 
řádků  ve  vzdálenosti  přiměřené  povaze  a 
hnojné  síle  pozemku,  by  se  rostlina  mohla 
dokonale  vyvinouti  jak  v  nati  a  lupení,  tak 
i  v  bulvě,  a  aby  se  mohly  náležitě  obdělávati; 
včasné  pletí  a  jcdnocení,  častější  zkypření 
půdy,  mrvení  chlévským  hnojem  na  zimu  a 
hluboké  zpracování  půdy,  též  mrvení  umě- 
lými hnojivy  z  jara  (při  setí  nebo  sázení) 
i  za  doby  vzrůstu  (ledkování  cukrovky,  sá- 
drování zelí,  navážka  hnojivky  neb  snošeoc 
mrvy).  Záleží  na  tom,  by  veškeré  tylo  práce 
vykonány  byly  řádně  a  v  čas  příhodný.  Ná- 
ležitým a  častějším  obděláváním  a  přiměře- 
nou mrvou,  pak  volbou  druhu  o  nin,  přimě- 
řeného podnebí  i  povaze  půdy,  povznese  se 
sklizeň  dle  množství  i  dle  kvality.  Aby  jed- 
notlivé práce  v  čas  a  rychle  provedeny  býti 


Okoř  —  Okres. 


703 


mohly,  dopomáhají  stroje,  aČkoHv  pletí  a 
jednocení  provedeme  nejlíp  ručné,  i  kopačka 
se  dflkladněji  vykonlvá  ručné.  L.Zeithammer. 

Okoř,  ves  v  Čechách  v  údolí  Zakolan- 
ského  potoka,  hejtm,  a  okr.  Smíchov,  fara 
Noutonicc,  pá.  Přílepy;  25  d.,  182  obyv.  č. 
(1890);  při  rybníku  par.  mlýn  a  zříceniny 
hradu  Okoře.  Z  hradu  zachovala  se  polovina 
véie,  v  níi  jsou  doposud  zbytky  kaple,  v  je- 
jichž oknech  jsou  kružby  ze  Xl  V.  stol.  Kromč 
toho  je  zachována  část  paláce  ze  XVI.  stol , 
obvodní  zdi  a  něco  málo  budov  méně  důle- 
žitých. Ves  O.  připomíná  se  již  r.  1228  jako 
zboží  kláštera  sv.Jifi.  Za  Karla  IV.  náležel 
Patriciovi  praž.  Frantiji^y  Rokvcanskému, 
jenž  snad  založil  hrad.  Po  něm  držel  O.  syn 
jeho  Jan  st..  který  tu  měl  purkrabího  Jin- 
dřicha Zubáka.  Od  r.  1414  O.  náležel  Miku- 
láši z  Prahy,  nejv.  písaři,  který  měl  zásluhu 
o  vydání  dekretu  kutnohorského.  Před  svou 
smrti  (1416)  postoupil  O.  Jindř.  Lefiovi  z  La- 
žan,  hostiteli  Husovu  na  Kozím  a  Krakovci. 
Týž  prodal  hrad  r.  1416  Ludvíkovi  apat. 
z  Prahy,  ienž  držel  se  katolíků,  pročež  byly 
jeho  statky  od  Pražanů  r.  1420  ujaty  a  O. 
darován  Václ.  Cardovi  z  Petrovic.  rozději 
O.  dostal  se  v  držení  Doroty,  vdovy,  kteráž 
pojala  za  manžela  Bořivoje  ml.  z  Lochovic, 
jenž  odkázal  O.  r.  1472  Bořivojovi  z  Donína, 
kterýž  hrad  opravil  a  rozšířil.  Syn  jeho  Jan 
prodal  O  r.  1518  Hynkovi  Bořitovi  z  Nlar- 
tinic,  maršálku  král.;  z  toho  rodu  drželi  hrad 
Jan  (t  1527),  Volf.  Jan  (f  1590),  Anna  z  Var- 
tenberka,  liří  (f  1598J  a  proslulý  místodržici 
král.  Jaroslav,  jenž  byl  r.  1618  vyhozen  z  okna 
hradu  praž.  od  protest,  stavů.  Týž  f  1649  a 
odkázal  O.  semináři  jesuitův  u  sv.  Klimcnta. 
Jesuité  opravili  zdejší  kapli,  při  čemž  mnoho 
vzácného  z  dob  Karla  IV.  rozbili.  Když  řád 
byl  r.  1773  zrušen,  připadl  O.  studijnímu 
fondu,  za  jehož  vlády  ještě  v  XVIIl.  stol. 
zcela  zpustl.  —  Srv.  Sedláček,  Hrady  a  z., 
VII!.,  230  a  sld.;  C.  Merhout,  Hrad  Okoř 
(Praha.  1901).  CMerhaut. 

Okořin  (Ukkern,  Uekern),  ves  v  Čechách, 
hcjtm.  Chomutov,  okr.  Jirkov,  fara  Všestudy, 
pš,  Vrákmany;  43  d.,  235  ob.  n.  (1890),  lož. 
hn^d.  uhlí  a  popi   dvůr.  Stávala  zde  tvrz. 

ttkdrmeztt  v.  Volová. 

Oko  sokoU  v.  Oko  kočičí. 

OlLOBtíOů  (periosteum),  v.  Kost,  str.  935tf. 

Okotéika  v.  Myosotis. 

Oko  tygři  v.  Oko  kočičí. 

Okoun  říční  (Perca  fluviatUis  L.)  jest 
nejznámější  naše  ryba  ostnoploutvá  (ze  sku- 
piny Acanthopteri)  a  nejhojnější  druh  čeledi 
ryb  okounovitých  (Pereidae),  Všecky 
ryby  této  čeledi  mají  tělo  v  pravdě  rybí, 
se  stran  sraačklé,  pokryté  šupinami  drsnými 
(ctenoidními),  na  vičku  žaberním  zoubky  a 
trny,  úplnou  čáru  postranní  a  kužclovité 
zuby  v  čelistech,  v  mczičelistí,  na  kosti  rad- 
ličné  i  na  kostech  patrových.  Ploutve  hřbetní 
jsou  bud  dvě,  a  pak  bývá  prvá  —  vždycky 
tvrdá  —  trochu  delší  druhé,  nebo  jest  na 
hřbetě  ploutev  jediná,  v  prvé  delší  polovině 
t\Tdá;   břišní  p!outve  jsou   na   hrudi,   pod 


prsními,  mají  vždy  po  1  tvrdém  a  4—5  měk- 
kých paprscích  a  ocasní  ploutev  jest  vykro- 
jena. V  celerf  tuto  náleží  nad  500  druhu  ryb 
po  většině  mořských ;  k  nejznámějším  rodům 
náležejí :  /-fldrojf  Čuv.,  Lates Cuv, .Accrina  Cuv. 
(v. J  eždik), Lueioperca  Cuv. (v.  C a n dát),  A$' 
pro  Cuv.  (drsek),  Grystes  GOnth.,  Serranus 
Cuv.  a  konečně  o  ,  Perca  Art.  Všickni  o-i  mají 
šupiny  neveliké,  hlavu  i  na  lících  trochu  šu- 
pinatou a  toliko  nahoře  zcela  lysou,  čdo 
vyklenuté,  praeoperculum  zoubkované,  opcr- 
culum  s  jediným  větším  trnem  nazad  namí- 
řeným, ploutve  hřbetní  dvě,  v  řitní  vždy  jen 
2  první  paprsky  tvrdé  a  v  ústech  zoubky 
veskrze  drobné.  Náš  o.  říční  dorůstá  dťlky 
průměrem  20 — 35  cm  a  má  barvu  nahoře 
nazelenalou,  na  hřbetě  nejtmavší,  s  5—9 
příčnými  pruhy  temnějšími,  na  bocích  za- 
žloutlou, na  břiše  bělavou.  První  (tvrdá) 
ploutev  hřbetní  jest  našedivělá,  trochu  do 
fialová  a  má  na  posledních  paprscích  černou 
skvrnu;  druhá  hřbetní  ploutev  jest  zažloutlá, 
prsní  jsou  také  žlutavé,  ale  poněkud  načer- 
venalé,  kdežto  břišní,  řitní  a  někdy  i  dolejší 
část  ocasní  ploutve  mají  barvu  červenou. 
O.  říční  žije  ve  sladkých  vodách  celé  Evropy 
i  severní  Asie,  ale  nevyhýbá  se  ani  vodě 
smíšené;  jest  velmi  hojný  ve  všech  našich 
vodách  s  čistou  vodou,  přebývá  tu  nejradčji 
podél  břehů,  v  tišinách,  v  jezerech  po  před- 
nosti pod  hladinou,  a  Živí  se  rybkami  i  ji- 
nými drobnými  vodními  živočichy.  O-i  se 
trou  z  pravidla  v  dubnu  a  květnu;  u  nás 
přikázáno  jich  šetřiti  od  1.  břez.  do  30.  čna. 
Maso  mají  zejména  větší  o-i  výborné.  — 
Fossilní  ryby  okounovité  náležejí  útvaru 
třetihornímu;  z  eocénu  známe  r.  Labrax  a 
Lates,  z  oligocénu  o  y  Perca  Beaumonti  Ag. 
a  P.  angusta  Ag.,  z  miocénu  r.  Serranus  a 
O  a  P.lepidota  Ag.;  v  hnědouhelném  útvaru 
českém  vyškytá  se  Plectropoma  {Perca)  wa- 
schista  (Reuss).  Br. 

O   mořský,  zool.,  v.  Labrax. 

OkounOTité  ryby  v.  Okoun. 

Okr  jest  zemitá  nebo  práškovitá  odrůda 
kysličníku  železitého  buď  bezvodého,  krevele 
(o.  červený)  nebo  vodnatého,  hnědele  (o. 
žlutý);  oba  bývají  v  o-ech  promíšeny  s  bli- 
nou. Užívá  se  jich  za  levné  barvy  červené 
a  žluté.  Fr.Sl-k. 

OkraiOTice,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Třebíč,  fara  Střížov,  pš.  Vladislav;  13  d., 
108  ob.  č.,  5  n.  (1890),  popi.  dvůr  a  myslivna 
velkostatku  třebíčského. 

Okřehek,  bot.,  v.  Lem  na. 

OkřehkOTité,  bot,  v.  Lemnaceae. 

Okres  (něm.  Beiirk)  jest  v  zemích  rakou- 
ských nejnižší  jednotka  soudní  i  správní,  a 
to  jak  co  se  týče  správy  státní,  tak  i  (aspoň 
v  některých  zemích,  jako  v  Čechách.  Haliči 
a  Štýrskú)  co  se  týče  autonomie.  Jednotlivé 
země  rozděleny  jsou  na  o-y  soudní,  poli- 
tické (okresní  hejtmanství)  a  samosprávné 
(okresní  zastupitelstva).  Jako  kdysi  bývaly 
v  zemích  rakouských  oy  soudní  i  politické 
spojeny  v  jedno  (viz  či.  Hejtmanství  okresní, 
str.  38.),  tak  tomu  jest  ješlé  dnes  v  zemích 


704 


Okřesanec  —  Okrugič. 


okkupovaných,  Bosnč  a  Hercegovině,  kde 
t.  zv.  okresniúřady  (kotarski  uredi^  Be\irks- 
ámter)  spravuji  záležitosti  správní  i  soudní 
(tyto  ve  zvláštním  soudním  oddělení),    -dle, 

Okřesanec,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Čáslav,  fara  Žleby,  pS.  Hostačov;  58  d.,  396 
ob.  č.  (1890),  ňl.  kostel  sv.  Bartoloměje  a  sa- 
mota Písek.  O.  býval  samostatný  statek 
s  tvrzí,  která  náležela  do  r.  1580  pánfim 
z  Chlumu,  potom  pánům  Libenickým  z  Vrcho* 
višf,  načež  přešlo  zboží  do  rodu  Trčků  a 
spojeno  s  panstvím  žlebským. 

Okresní  hejtmaastvi  v.  Hejtmanství 
okresní. 

Okresní  sondy  v.  Soudy. 

Okresní  irýbor  v.  Čechy,  str.  571a. 

Okresní  zastnpitelstva  v.  Čechy,  str. 
570  a  571. 

Okřeiioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Třebíč,  fara  Červená  Lhota;  33  d.,  240 
ob.  č.  (1890),  Itř.  ík.  a  popi.  dvůr  Varten- 
berk. 

Okřídli:  1)  O.,  šíje  zemská,  převlaka, 
řec.  isthmos,  něm.  Landenge,  rus.  pereŠejek, 
úzký  pruh  země  mezi  dvěma  moři,  spojující 
dvě  pevniny  nebo  poloostrov  s  pevninou. 

2)  O.  ve  staročeském  válečnictví  to,  co 
nyní  nazýváme  křídlem  (v.  t.). 

Okřlnek,  Vok řinek,  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Poděbrady,  fara  Vrbice; 
53  d.,  354  ob.  č.  (1890),  Itř.  Sk. 

Okřiiky,  Okříšky,  Okříško,  ves  na  Mo- 
ravě, hejtm.  a  okr.  Třebíč,  fara  Heraltice; 
106  d.,  730  ob.  č.,  43  n.  (1890).  fil.  kostel 
P.  Marie,  2tř.  ák.,  četn.  stanice,  pš.,  telegraf 
a  železn.  stanice  trati  Znojmo-Jihlava  a  Brno- 
O.  Svěř.  statek  drží  Em.  kn.  Collalto. 

Okrod  v.  Obkročka. 

Okroika,  u  Rusů  studená  polévka  ze 
zbytků  různého  masa,  pečeného  nebo  vaře- 
ného, jako  hovězího,  telecího.  šunky,  zvěřiny 
atd.  K  nakrájenému  masu  přidá  se  něco  roz- 
krájených čerstvých  nebo  nasolených  oku- 
rek, na  tvrdo  vařených  vajec,  drobně  nakrá- 
jené cibule,  estragonu  a  pod.,  vše  polije  se 
smetanou,  rozmíchá  a  rozředí  se  kvasem 
nebo  kyselými  ščimi,  náležitě  osolí  a  opepří, 
po  případě  ochladí  ledem.  K  postní  o-sce, 
bez  smetany  a  vajec,  užívá  se  smažených 
ryb. 

Okrotioe,  bot,  v.  Cephalanthera. 

Okrouhlá:  1)  O.  (Schgibe,  Schaiba),  ves 
v  Čechách,  hejtm.  Č.  Lípa,  okr.  a  pš.  Hajda, 
fara  Skalice;  90  d.,  720  ob.  n.  (1890),  kaple, 
2tř.  šk.,  mlýn,  broušení  skla  řhlavní  výživa 
obyvatelů),  ovocnářství  a  opodál  myslivna,  — 
2)  O.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Milevsko, 
fara  Sepekov;  27  d.,  152  ob.  č.  (1890);  opodál 
myslivna  Ostrov. 

3)  O.,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Boskovice,  fara  Benešov;  101  d.,  541  ob.  č., 
3  n.  (1890),  Itř.  šk.  a  opodál  myslivna. 

Pkronlill, Okrouhlý, Okrouhlík,  víska 
v  Cechách,  hejtm.  Jičín,  okr.  Nová  Páka,  fara 
a  pš.  Bělohrad;  3  d.,  56  ob.  č.  (1890),  popi. 
dvůr  panství  bělohradského. 

Okronhlioe,  bot,  v.  Brassica,  str.  589a. 


Okronhlioe:  1)  O,  Vokrouhlice,  far 
ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a  pS.  BeDeéov; 
17  d.,  137  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Vavřince 
z  r.  1740  (ve  XlV.  stol.  far.^  2tř,  5k.  — 
2)  O.,  ves  t.  po  obou  březích  Sázavy,  v  hejtm. 
a  okr.  německobrodském,  fara  Křis.  Hora. 
železn.  stanice  trati  Praha-Lysá-Jihlava  Rak. 
sev.-záp.  dráhy;  34  d.,  267  ob.  č.  (1890),  3tř. 
šk.,  pš.,  telegr.,  mlýn  a  výroba  syrobu  a  hroz- 
nového cukru.  Nadační  panství  má  1005*41  ha 
půdy;  náleií  k  němu  zámek,  dvfir,  cihelna, 
dvůr  Veselsko,  od  r.  1709  majetek  nadáni 
hr.  Straky  z  Nedabylic.  O.  náleiel^^  do  r.  133S 
klášteru  vilímovskému.  R.  1415  jmenuje  se 
na  zdejší  tvrzi  Ruprecht  z  Okrouhlic. 

Okrouhlloký  ze  Kněnic,  pfíjmení  staro- 
moravské  rodiny  vladycké,  která  byla  tchoi 
rodu  jako  páni  z  DrahotouŠ  a  z  Holštcina. 
Erb:  na  zlatém  štítě  dva  černé  beraní  rohy. 
nad  helmou  tři  péra,  zlaté,  modré,  bílé.  Pa-^ 
vodiště  Kněnice  neb  Knínice  na  Moravě.  Ta» 
mek  z  K.  přestěhoval  se  do  Čech  a  obdriel 
od  opata  vilémovského  statek  Okrouhlici 
u  Něm.  Brodu,  který  ještě  r.  1454  driel.  Na 
poč.  XVI.  stol.  žil  Jiří  O.  ze  K.  (1502)  a  asi 
v  ty  časy  také  Jan,  jenž  v  1. 1519—1522  statky 
sve  v  okolí  Chocně  prodal.  Zemřel  okolo 
r.  1527  zůstaviv  tři  syny,  Jana,  Václava  a 
Bohuše.  Jan  byl  r.  1530  hejtmanem  na  Po- 
děbradech  a  statku  neměl.  Václav  usadil  se 
u  Kutné  Hory  a  držel  r.  1528  zboží  tucho- 
tické,  jež  r.  1535  prodal;  asi  v  ten  čas  kou- 
pil Borovnici  (u  Kostelec  n.  O.)  a  r.  1536 
Bezděkov  s  vesnicemi  (r.  1559  je  prodal), 
r.  1545  prodal  Čelakovské  Hory,  t.  r.  koupil 
Doudleby,  r.  1558  Litice  a  r.  1559  Lipanskoa 
Lhotu  (t  1562,  manž.  Biancifora  z  Pařízku). 
Bohuše  držel  nějaký  čas  u  Skutče  některé 
vsi  dříve  kláštera  podlažického.  Po  Janovi 
(t  1543)  zůstali  synové  Václav  ml.  a  Bur- 
jan,  kteří  tolikéž  statků  neměli.  Václav  st. 
zůstavil  dcery,  za  jejichž  nezletilosti  Litfce 
s  Doudleby  prodány.  Statky  Borovnice  a 
Lhota  dostaly  se  od  nich  do  rodu  manželů. 
R.  1561  žili  z  toho  rodu  jediné  Jan  starší 
a  Jan  mladší,  jeden  z  nich  zemřel  r.  1594 
a  pohřben  v  Chrasti ;  dcera  jeho  Maruie  pro- 
vdala se  za  Jana  Skrbcnského  ze  Hříště  a  na 
Fulnece.  Sek. 

Okrouhlldti  Dvořáoi  v.  Dvořáci  l). 

Okrookllk:  1)  O.,  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.,  fara  a  pš.  Mělník;  20  d.,  202  ob.  č., 
2  n.  (1890),  výroba  šindele.  —  2)  O.,  ves  T., 
v.  Okrouhli. 

OkrouhlOT,  Okrouhle,  Okrouhlo,  ves 
v  Čechách,  hejtm  Král.  Vinohrady,  okr.  a 
pš.  jílové,  fara  Jirčany;  53  d.,  395  ob.  č. 
(1890),  2tř.  šk.  O.  náležel  od  pradávna  klá- 
šteru ostrovskému. 

Okrouhlý ,  víska  v  Cechách,  v.  OkrouhlL 

Okřtalov,  ves  čes.,  v.  Oukřtalov. 

Okn^ó  ílija  Srijemac,  spisov.  chor- 
vatský a  srbský  (*  v  srjemských  Karlovdcb 
12.  kv.  1827).  Byl  katolickým  farářem  v  Pctro- 
varadínč,  kde  zemřel  30.  kv.  1897.  Jest  to 
jeden  z  vzácných  spisovatelů,  v  jichž  dílech 
odráží  se  nejvíce  snaha  po  úplné  jednotě 


Okrugljak  —  Oktáva. 


705 


Chorvatův  a  Srbův.  O.  sám  se  pokládal  za 
malého  Strossmayera  a  výstave  1  blízko  Pctro- 
varadina  pékný  votivní  kostelík,  kde  jeho 
kázáni  poslouchali  i  katolíci  i  pravoslavní. 
Kdyi  r.  1897  záhřebská  universitní  >chor- 
vatská  a  srbská  sjednocená  omladina*  vy- 
dala knihu  »Narodna  misao«,  v  niž  uveřej* 
nila  26  odpovédí  nejpřednějších  Chorvatův 
a  SrbAv  o  chorvatsko-srbskó  jednotě,  otiskla 
tu  i  básnickou,  kyrillici  psanou  odpověď  še- 
divého jii  arciděkana,  který  s  nevšední  vře- 
losti a  vzletem  vitá  novou  dobu  chorvatské 
a  srbské  svornosti.  O.  nejvíce  vynikl  svými 
dramatickými  pracemi:  Sačurica  i  iuhara 
ri874),  Šokica  (dívka  katolické  víry;  1884)  a 
Miara  Varadinka.  »Šokica<,  již  vydala  >Ma- 
tica  HrvatBka«,  hraje  se  nejvíce  na  chorvat- 
ských a  srbských  kočujících  divadlech.  O. 
zanechal  po  sobě  velký  epos  v  rukopise 
o  mnichu  Janu  Kapistranu.  -d- 

Okmgljak:  1)  O.  Dolní,  desáté  z  dva- 
nácti Fliivických  jczt  r  (v  Chorvatsku).  Jest 
266  m  dlouhé  a  125  m  široké.  —  2)  O. 
Horní,  třetí  z  dvanácti  Plitvických  jtzer 
(v  Chorvatsku),  442  m  dlouhé  a  148  m  ši- 
roké. Přechází  vodopádem  7  m  hlubokým  do 
čtvrtého  jezera,  zv.  Černým. 

Okmli,  territoriální  správní  jednotka  pro 
jisté  správní  obory  v  Rusku.  Jsou  na  př. 
okruhy  vojenské,  kommunikační,  soudní  a  j. 
V  oblastech  nazývají  se  oy  obvčejně  správní 
jednotky  odpovídající  újezcíAm.  Na  o  y 
dělí  se  též  černomořská  gubernie  a  gubernie 
sibiřské. 

Okmii,  obojek  nabíraný  a  řásnatý  okolo 
hnila,  v.  Čechy,  str.  448 ^. 

OkmĚi  (lat.  mesenterium)  v  lék.  je  deska 
pobřišnicová,  kttrouŽ  připojují  se  některé 
útroby  břišní,  imenovitě  tenké  střevo,  k  zadní 
stěně  břišní.  O.  obsahuje  předevŠÍ  n  pleteně 
nervové,  hojné  cévy  Icrevní,  tvořící  četné  ar- 
kády, a  pak  cévy  mizní,  jimiž  vstřebává  se 
ze  sliznice  střevní  zažitina  a  zavádí  do  mízo- 
▼odu  hrudního.  V  průběhu  drah  mízních 
vloženy  jsou  četné  uzle  či  žlázy  mizní.  jež 
často  chorobně  se  zduřují.  Podobné  o.  jako 
tenké  má  i  tlusté  střevo  ve  svých  volných 
oddílech,  zvláště  tračnik  příčny  fmesoko- 
lon,  v.  t.)  a  pak  sigmovitá  klička  {meso- 

Okmii  TOéni,  kruh  nebo  kroužek 
roční,  lito,  léto,  kruhová  vrstva  dřevová, 
narostlá  v  jednom  roce  na  obvodu  pn^- 
stromu  ~  roční  přirůsti  k  do  tlouštky  (síly) 
kmene.  čm, 

Okniiiilk  v.  Hoblík,  str.  421 K 
Oku  ae bestia n  z  Kolovsi,  knihtiskař  na 
Starém  městě  Pražském  v  XVI.  věku,  vvdá- 
▼al  hlavně  zprávy  o  neobyčejných  uaálo- 
stech  své  doby  na  způsob  nynějších  novin. 
Týkají  se  váltk  tureckých  a  rušivých  i  osob 
sonkromÝch.  Také  pranostiky  hvězdářské 
▼vdával  (1564  od  Cypr.  Lvovitského  ze  Lvo- 
víc)  a  výklady  neobyčejných  úkazů  meteoro- 
logickýcn,  jimž  tehdy  přičítán  zvláštní  vý- 
snam«  Sám  vydal  časový  spisek  Krátký  vý- 
pis o  nemoctch   momfch   (1562  u    Na  indexu 

Ottftv  Slomik  Kwtnft  sr.  XVm.  16^1 1901. 


ocitly  se  u  něho  vydané  »Knihy  Venušové«. 
R.  1565  pro  nepovolené  vydání  jakýchsi 
zpráv  o  iMaltě  Tsnad  o  dobývání  toho  ostrova 
skrze  Turky  jjungin.  II.,  303],  vyd.  1565), 
jichž  nepředložil  arcibiskupské  censuře,  do- 
stal se  i  do  vězeni  na  radnici  staroměstské 
(Jir.  II..  59).  JNk, 

OktaSder  (řec.)  osmistěn.  Viz  Mnoho- 
sten. 

OktaSteris  v.  Ennaěteris. 

Oktagon  v.  Oktogon. 

Oktaohord  n.  octachord,  osmistrun- 
ník,  buď  nástroj  hudební  o  osmi  strunách 
neb  řada  tónů  v  o  osmi  diatonických  stup- 
ních, také  interval  oktávy.  Octachordon 
Pythagorae  slově  osmitónová  stupnice 
prý  od  Pythagora  zdokonalená.  Lyra  za  časů 
Orfeových  obsahovala  jen  čtyři  tóny  (struny), 
pátou  přidal  Torrébos,  syn  Atysa,  krále 
lydského,  šestou  Hyagnis  a  sedmou  Terpan- 
dros,  jehož  heptachord  byl:  e,/.  g,  a,  c,  d,  e, 
scházející  h  vložil  prý  Pythagoras. 

OktaJ  (též  Ogetaj),  veliký  chán  mon- 
golský, v.  Mongolové,  str.  550 a. 

Oktant  (lat):  1)  O.,  malé  souhvězdí  na 
blízku  jižního  pólu.  Viz  Hvězdoznalství, 
mapu  jižního  nebe.  —  2)  O.  v  měřictví 
osmý  díl  kruhu,  čili  oblouk  45^  pak  nástroj 
měřický  podobný  sextantu,  jt  hož  oblouk  jen 
45*  měří.  —  3)  O-y  slují  ony  polohy  mě- 
síce k  zemi  a  slunci  právě  mezi  novým  mě- 
sícem a  1.  nebo  poslední  čtvrtí,  jakož  i  mezi 
úplňkem  a  1.  nebo  poslední  čtvrtí.  Se  země 
obnáší  pak  rozdil  délek  slunce  a  měsíce  buď 
45»  nebo  135«,  225*  nebo  315«.  VRý. 

Oktapla  slově  bible,  tištěná  v  osmi  ře- 
čech na  osmi  sloupcích. 

Oktáv  (z  lat),  osmerka,  velký  knižný 
formát,  při  kterém  arch  Čitá  8  listů  čili 
16  stran.  —  V  katolické  církvi  značí  o.  neb 
ochtáb  osnidenní  slavení  některých  vý- 
značných svátků,  jako  zemských  patronův 
a  j ,  zvláště  pak  osmý  den  po  svátku  tom.  O. 
jest  původu  židovského  a  užíváno  ho  původně 
j(  n  při  svátcích  velkonočních,  svatodušních  a 
vánočních,  později  i  při  svátcích  jiných.  Srv. 
Chronologie,  str.  413.  Direktář  jednotli- 
vých diřcési  udává,  jakým  způsobem  dlužno 
ten  který  o.  slaviti. 

Oktáva  čili  osmá  jest  osmá  neb  nejvyšší 
třída  studia  gymnasijniho. 

Oktáva  (lat.  octava,  ital.  ottava,  řec.  dia- 
pason)  v  hudbě  osmý  stupeň  diatonické  škály, 
od  kteréhokoli  tónu  počínaje,  nib  interval 
osmí  diatonických  stupAů.  čistá  čili  doko- 
nalá o  jest  jen  opakováním  tónu  základního 
ať  výše  nebo  níže,  k  němuž  stojí,  co  do 
počtu  výchvějů  za  vteřinu,  v  jednoduchém 
pomf^ru  1:2  (neb  2:1),  tak  že  značí  nejčistší 
mterval  dvou  tónů  různých.  Přes  to  trvalo 
dosti  dlouho,  až  do  stoUtí  XV  ,  než  v  pismč 
notovém  a  v  theorii  stejnost  o- vy  došla 
svého  výrazu.  Řekové  jmenovali  o-iru  dia- 
pason  na  označenou,  že  v  intervalu  jedné 
o  vy  nalézají  se  všecky  tóny  podstatně  se 
různící,  neboC  tóny  ostatní  přes  ovu  saha- 
jící nejsou  pak  než  opět  opakováním  inter- 

45 


706  Oktavianov  —  Okuněv. 

valů,  ležících  v  první  o -vě,  s  týmiž  poméry.  boudlioé.  —   Krystallky  při   +  16*S'  tající, 

V  moderní  hudbě  naší  mají  také  oktávové   vře  při  236*. 

tóny  tatáž  jména,  jen  jinými  písmenami  ozna-  Oktrojirka  v.  Octroyovati. 

čená  (C-€'C^,.,  D-ďd^...),  a  všechny  tóny  OktroyOTati  v.  Octroyovati. 

v  hudbě  výtvarné  třídí  se  dle  o-áv,  jichž  Okabo  ToHmitsn^  státník  japan.  (^  v  Sat- 

Čitá  se  osm  (v.  Notové  písmo).  Odtud  náš  sumě  —  f  1878  v  Tokiu),  syn  samuraie,  s  po* 

systém  tónový  slove  také  oktávovým.  O.  jest  čátku  byl  ve  službách  daimia  sataumskébo  a 

jediný  interval,  který  nesmí  býti  tempero-  účastnil  se  revoluce  r.  1868,  přispívaje  k  pádu 

ván,  t.  j.  nesnese  odchylek  od  přirozené  či-  šoguna  jedského  a  obnoveni  moci  mikadovy. 

stoty,  která  z  ní  tvoří  interval  základní  také  načež  stal  se  oblíbeným  rádcem  mikadoirým, 

proto,  že  lze  poříditi  ji  přirozeným  rozdílem  který  na  jeho  domluvu  přeložil  svoje  sídlo 

mužského  a  ženského  hlasu,  beze  všeho  umě-  do  Tokia  a  odstranil  všechny  staré  přísné 

lého  přičinění.  O.  obsahuje  osm  diatonických  obřady,   jimiž    vládce   japanský   dosud    od 

stupňů  (na  př.  v  C-dur:  cdefgahc)^  ostatního  světa  takořka  byl  odloučen.  R.1871 

12  půltónův.  O.  T.  by]  jmenován  ministrem  financi,  v  le* 

O.při  varhanách  jest  jméno  jednoho  hlasu;  těch  1872—1873  účastnil  se  veliké  politické 

velikost  jeho  píšfal  řídi  se  podle  principálu,  misse  Ivakurovy  do  Ameriky  a  ke  dvorům 

Je-li  tento   lóstopový,  jest   o.   8stopá,   při  evropským,  potlačil  r.  1874  vzpouru  v  Saze 

Sstopovém  jest  4stopá,  při  4stopovém  2stopá  a  v  záležitostech  Formosy  ujednal  s  Činou 

a  t.  p.  mír.  Pro  svoje  snahy  příznivé  kultuře  západní 

OktATlanoT  v.  Horka  3).  a  pro  energií,  s  kterou  vystupoval  proti  re- 

Oktavoni,  špan.  octavo,  děti  bělocha   a  bellům  satsumským,  byl  od  fanatického  sa- 

quarteronky.  muraie  v  Tokiu  zavražděn  14.  kv.  1878. 

Oktllllon  jest  osmá  mocnina  millionu,  Oknlár  (z  lat.),  očnice,  v.  Dalekohled 

l.000.000«čili(10«)»  =  10*«,  a  píše  se  1  s  ná-  str.  877-878    a   Mikroskop.    O.   ncga- 

sledujícími  48  nullami.  tivní  v.  Huygensův  okulár.  —  O-y  jme- 

Oktodeo  (z  lat),  osmnác těrka,  formát  nují  se  též  brejle  (v.  t.). 

knižný,  jehož  arch  skládá  se  z  18  listů  neb  Oklllé  Kuzai,  kraj  v  Habeši,  zabirajid 

36  stran.  severových.  část  krajiny  Tigré,  ohraničen 

Oktogon  neb  oktagon,  osmíhran,  po  jest  údolím,  jímž  protéká  Máreb  (přít.  Nilu), 

výtce  rovinný  mnohomielník  o  8  stranách,  a  ř.  Balasou.  přítokem  Márebu. 

většinou   pravidelný.    Sestrojíme   o.   praví-  Okollsta  (z  franc),  oční  lékař, 

dělný    pomocí   kružnice,  rozpůlíroe-Ii   úhly  OknlOTáni  v.  Očkování, 

dvou  kolmo  na  sobě  stojících  průměrů.  Tyto  Oknlovatl  v.  Štípení, 

průměry  a  obě  symmetrály  úhlové  protínají  Okmna    Bldnesrobn ,   státník  japanský 

kružnicí  v  bodech,  jež  tvoří  rohy  pravidel-  (♦  1837  v  Hizeuu).    Studoval  v  Naígasaki  a 

ného  o-u.    Strana  ou  pravidelného,  vepsa-  naučil  se  zejména  evropským  řečem,  naČeŽ 

ného  do  kružnice,  jcjíŽ  poloměr  =  1,  jest  účastnil  se  r.  1878  vojny  restaurační  a  v  nové 

'  ■»/ — "=-  vládě  zastával  různé  úřady.    R.  1873  stal  se 

,  ,    ,     ,        »2      v^ .  ministrem  financí,  ale  pro  neshody  s  ostat- 

V  architektuře  značí  o.  osmihranou  stavbu,  „ími  ministry  vystoupil  z  ministerstva  a  za- 
na  př.  osmihranou   véž  anebo   cnor  chra-  Iqííi  vlastní  stranu  »reformní«   {kaishin-tó). 

^^ll  »M  m.  /rx  X        «  1  Nabyl  pak  opět  vlivu  a  byv  od  císaře  po- 

Oktojich  (Oktomx-b)    z  řec.  osmi gl as-  ^ýgen  do  stavu  hrabécího  stal  se  ministrem 

nik.  bohoslužebná  kniha  yých.  církve    ob-  zahraničných  záležitosti.  Působil  potom  pří- 

sahuiici  obřady  při  večerních  bohoslužbách  nj  ^e  prospěch  cizinců,  tak  že  vzbudil  obec- 

a  mších  šesti  všedních  dnův  a  pro  neděli,  ^ou  nespokojenost  a  18.  října  1889  podnik- 

Všechny  tyto  písně  děli  se  na  osm  hlasů,  „^t  naň  attentát.  pft  čemž  O.  přišel  o  ruku. 

z  nichž  každý  pěje  se  po  cel|  týden.    O-u  Vystoupil  tedy  opět  z  ministerstva  a  v  list 

užívá  se   pro   všední  dny   od  pondělí   po  i891  i  ze  státní  rady  {sumitswin)  a  věnoval 

Všech  svatých  do  soboty  před  nedělí  maso-  ge  výhradně  řízení  své  strany,  teď  docela 

pustni,  pro  neděle  pak  ode  Všech  svatých  opposiční.  Avšak  r.  1896-97  znovu  převzal 

do  páté  neděle  postní.  Zpěv  všech  osmi  hlasů  ministerstvo  věcí  zahraničných  a  v  létě  1898 

postupně  po  osm  neděl  sluje  v  církevním  utvořil  se  svým  starým  protivníkem  hrabé- 

u    ^f^^P/  (sloup).   Všech  stolpů  během  tem  Itagakim  koaliční  kabinet,  který  však 

roku  bývá  šest.  O.  notový  obsahuje  nápěvy  ani  rok  se  neudržel,  načež  O.  přešel  opět 

církevních  pisni,  založené  na  osmi  hlasech,  j^  opposici 

YLi^.^^K^^^^^y^  ^  rozkazu  synodu  v  1.       Okanév  Nikolaj  Aleksandrovič.  ge- 

1870--72.  Založen  jest  na  hudebním  systému  „grál  a  vojenský  spisovatel  ruský  (•  1792  - 

Jana  Damaskina  a  obsahuje  práce  církevních  .,.   ^ggi).    účastnil   se   válek   francouzských 

skladatelů  starších  i  novějších.  r.  1812-13.  turecké  r.  1829  a  polské  r.  1831. 

Oktonarliui  (lat.),  iambický  tetrametr.  Napsal:    Examen  raísonné  des  proprietés  da 

Oktoylovél^selinyQ^iQ  O,  jsou  mastné  !  trois  annes,  de  leur  emploi  dan$  lei  bataiVůi 

kyseliny,  mezi  nimiž  vyniká  kaprylová  ky-  (1829);  Considérations  sur  les  grandes  opéra-^ 

selina,  kteráž  jest  jakožto  tuk  v  másle  krav-  |  tions,  les  hatailles  et  les  combats  dt  U  cam- 

ském,  v  másle  kokosovém  a  byla  ndlcicm  pagne  de  1812  (1820)  z  Mémoires  sur  les  prin" 

v  sýru  limburském.  Její  esthery  jsou  v  při-  I  dpes  de  la  strategie  (1830). 


Okúnov  —  Olaf.  707 

ÍkůnoTy  Okounov  {Okenau),  farní  ves  Olaoaoeae  n.  Olacineae,  smradUv- 
ecbách  při  Ohři,  hejtm.  a  okr.  Kadaň,  co  vité,  čeleď  rostlin  prostoplátečnÝch  pří- 
pŠ.  Pernštejn;  61  d.,  386  ob.  n.  (1890),  ko-  buzná  dílem  s  routokvětými,  dílem  se 
«tel  sv.  Vavřince  (ve  XIV.  stol.  far.),  Itř.  santalovitými  nebo  sapotovitými  aob- 
4k.  a  hájovna.  Připomíná  se  zde  tvrz.  I  sáhující  buď^ stromy  nebo  kře  někdy  přímé, 

Okmrkay  bot.,  v.  Cucumis.  >  někdy  pnulé  a  bua  bezbranné  nebo  na  úžla- 

K  pěstováni  svému  o-ky  vyžadují  po- ,  bičkových  větévkách  trnaté.  Střídavé  nebo 
lohy  teplé,  slunečné  a  chráněné,  půdy  velmi  *  2řadé  listy  jsou  jednoduché,  celokrajné,  řapí- 
<lolxré  a  vyhnojené.  Obyčejně  pěstuji  se  kate,  velmi  často  kožovité,  zřídka  šupino- 
v  půdě  kypré  a  dobré  tím  způsobem,  ze  se  vité.  Řapik  jest  kloubnatý.  Pravidelné  obo- 
tidělají  mělké  rýžky,  do  nichi  kladou  se  já-  jaké  n.  dvojaké  květy  skládají  buď  úila- 
dra  8—10  cm  od  sebe  a  hned  pokryjí  se  i  bíčkové  chocholíky,  hrozny  n.  klasy  nebo 
acmi  a  zalijou.  Kde  je  půda  špatná,  vyko- '  konečné  laty.  Kalich  jest  malý,  stálý,  někdy 
pájí  se  příkopy  a  naplňují  dobrou  zemí  z  pa-  na  plodu  zveličelý.  Koruna  má  4,  5  n.  6  při- 
f enišC  aneb  kyprým  kompostem  a  do  těchto  kožovitých,  na  vnitřní  straně  často  huňatých, 
sázejí  se  jádra  několik  centimetrův  od  sebe. '  někdy  srostlých  padavých  plátků,  s  nimiž 
Záhony  dělají  se  iVs  m  široké  a  do  těchto  bývají  srostlé,  často  v  dvojnásobném  počtu 
kladou  se  jádra  3—6  roků  stará  za  příznivé  vyvinuté  a  pak  někdy  z  polovice  neplodné 
pohody,  načei  se  slabě  pokryjí  zemi.  Husté  tyčinky  s  vláknitými,  sploštělými  n.  šídlo- 
rostliny  se  později  na  vzdálenost  25  cm  pro- ,  vitými  nitkami  a  se  srdčitopodlouhlými  praš- 
trhují,  aby  měly  dosti  prostory  ke  svému  niky.  Prostý  semenník  jest  buď  Ipouzdrý 
vývoji.  Aby  se  uponky  větrem  neklátily,  za-  se  středním  sloupkem  nebo  3— 4pouzdrý, 
háčkuji  se  k  zemi,  jakmile  dosáhly  délky  chudovaiečný,  ukončený  nitkovitou  čněl- 
50  em.  Mimo  teplou  povětrnost  o-ky  vyža-  kou  a  hlavatou  n.  Slaločnou  bliznou.  Pccko- 
<lují  mnoho  vláhy  a  proto  dlužno  je  z  rána  vice,  opatřená  malým  n.  zveličelým  kali- 
hojně  zalévati.  Ranných  o-rek  dosáhneme,  chem,  jest  buď  duznatá  n.  vyschlá  a  má 
kúyi  vysadíme  jádra  v  dubnu  do  květi-  Isemenou  pecku,  semena  s  hojným  dužna- 
Tiáčů,  které  chováme  na  teplém  místě,  tak-  tým  bílkem  a  polooblými  dělohami.  O.  pře- 
ic  koncem  května  máme  již  dosti  silné  bývají  mezi  obratníky  celé  zeměkoule  v  ma- 
rostliny,  které  pak  s  balíky  vysadíme  na  lém  počtu  rodů,  z  nichž  nejdůležitější  jest 
příhodné  místo  a  zalejcmc.    Kolem   o-rek   01ax(v.  t.).  DéJ, 

přikryje  se  půda  krátkým  hnojem,  čimž  Olaf,  Ol  a  v,  Olaus,  jméno  několika  pa- 
vzrůst  hojně  podporujeme  a  o>ky  částečně  novníků  skandinávských, 
před  nepohodou  chráníme.  Od  července  až  1)  O.  I.  Trvgvason  (syn  Trygvů v ;  r.  995 
do  konce  září  můžeme  o-ky  sbírati.  Nej-  až  1000),  král  norský,  pravnuk  Haralda  1. 
lepši  odrůdy  o  rek  jsou:  prostředně  dlouhá  Krásnovlasého,  prožil  mládí  ve  vyhnanství 
selená  o.  crfurtska,  zelená  o.  »Non  plus  v  Rusku  a  v  Anglii,  kde  přijal  křesťanství. 
«ltra«,  ranná  o.  boUandská,  čínská  o.  ze-  R.  995  vrátil  se  do  vlasti  a  byl  po  zavraž- 
lená,  tenká  a  dlouhá  o.  hadovitá,  Rollisonův  dění  krále  Hakona  11.  Zlého  přijat  za  krále, 
tclwaf  a  j.  v.  Č-ý.       Veškeru  péči  věnoval  rozšířeni  a  utvrzení 

Okvéti  v.  Květ,  str.  464 j.  křesťanství,  ale  vláda  jeho  netrvala  dlouho. 

Okyptté,  jedna  z  Harpyji  (v.  t.).  Návodem  synů  Hakonových  spolčili  se  r.  1000 

Okysličováni  neboli  oxy  dače  jest  pro  proti  němu  králové  švédský  Olaf  I.  Skotko- 
<e88,  jemuž  propadají  elementy  nebo  slou-  nung  (993—1024)  a  dánský  Svend  I.,  a  O. 
ceniny  u  přítomnosti  kyslíka  neb  látek  kys-  poražen  a  padl  ve  veliké  námořní  bitvě 
lík  snadno  pouštějících.    Lid  rozeznává  o.   u  Svolderu,  načež  vítězové  zmocnili  se  Nor- 


slonžik  o.  mnoho  látek  okysličujících:  chlór-   zmocnil  se  r.  1016  vlády  nad  Norskem,  vy- 
aatany  i   chlórečnany,  chrómany,  mangani-   pudiv    syny    Hakona  II.    i   spojence   jejich 
stanv,  dusičná  kyselina  i  soli  její,  červená   Švédy  a  Dany.    O.  získal  si  přední  zásluhu 
«ůl  krevná  i  ozon  a  j.    O.  rud  přirozených   o  pokřesténí  Norska  přísným  potlačováním 
kyslíkem  vzduchovým  slově  pražení.    Též   pohanství   a  sesílil   také    moc    královskou, 
'kyslík  ve  sloučenině  přivázaný  může  ostatní    Činností  tou  však  způsobil  si  mnoho  domá- 
soačásti   molekuly    okysličiti    (v.    Vnitro-   cích  nepřátel,   kteří  spolčili  se  proti  němu 
látky).    Podle  látek  okysličujících  vznikají   s  dánským  králem  Kanutém  I.  Když  nastala 
i  rozmanité  stupně  o.  V  živých  tělech  nebo   válka,  musil  O.  utéci  r.  1028  do  Ruska.  Od- 
itavách    jejich    přenášejí    kyslík    fermenty   tud  pokusil  se  o  návrat  s  pomocí  švédskou, 
oxvdosy  i  provozují  o.;   pochodv  takové   ale   poražen   a   padl   v  bitvě   u  Stiklastadu 
mohou  vyvinouti  vysoký  podíl  tepla  (kupy   (při  fjordu  Trondhjemském).    V  pozdějších 
>^na),iehoi  stupeň  vyniká  nad  hranici  teploty   smutných  dobách  vděčně  vzpomínáno  jeho 
zvířecí  i  bylinné.  Jedna  část  životných  funkcí   vlády;  ctěn  za  svatého  a  národní  pěvci  pro- 
jcit  o.  povlovné  postupující   až   k   vývoji   slavili  jej  četnými  písnčmi.   R.  1164  byl  ka- 
vysUčniku  uhličitého.  Rn.       nonisován  a  prohlášen  za  patrona  Norska. 

OL  (Oliv,),  zkratek  přírodověd.,  jimž  ozna-  Jeho  jméno  nese  národní  norský  řád  sv.  O-a 
<cn  Guil.  Ant  Olivier  (v.  t).  '(v.  Olařův  řád). 


708 


Olafův  řád  —  Óland 


8)  O.  III.  Kyrre  (mírný),  král  norský 
(1066—1093),  syn  Haralda  III.  Hardrady,  vládl 

So  smrti  otcově  nejprv  společně  s  bratrem 
[agnem  IL,  po  jeho  smrti  (1069)  sám.  Vy- 
znamenával se  velikou  mírností  a  dobro- 
srdečností, podporoval  obchod  a  styk  s  ci- 
zinou, liboval  si  v  nádheře  a  měl  péči  o  ušlech* 
těni  mravů  lidu.  Založil  město  Bergen. 

4)  O.  IV.,  král  dánský  a  norský  (*  1370  — 
t  1387),  syn  Hakona  Vlil.  (v.  t.  4)  a  slavné 
královny  dánské  Markéty,  byl  r.  1376  zvolen 
za  krále  v  Dánsku,  r.  1380  došel  tr&nu  také 
v  Norsku,  ve  skutečnosti  váak  vládla  zaň 
až  do  jeho  smrti  matka. 

Olaf&v  fká  jest  norský  řád,  jejž  založil 
král  švédský  a  norský  Oskar  I.  21.  srpna 
r.  1847  odměnou  za  zásluhy  o  krále  a  vlast, 
umění  a  védy.  Řád  má  pět  tříd:  velkokříže, 
komtury  1.  a  2.  třídy  a  rytíře  1.  a  2.  třídy. 
Odznakem  řádovým  jest  osmihrotý  bíle  smal- 
tovaný korunovaný  kfiž  se  zlatým  okrajem 
a  mezi  rameny  jsou  čtyři  anglosaská  zlatá 
a  korunovaná  O.  Na  straně  přední  na  ku- 
latém medaillonku  zlatý  norský  lev  se  seke- 
rou sv.  Olafa  v  červeném  poli  s  modrou 
obrubou,  na  reversu  slova  Ret  og  Sandhet 
(právo  a  pravda).  Řádová  stužka  jest  červená 
s  bílo-modro  bílým  okrajem.  Velkokřížníci 
nosí  ještě  osmipaprskovou  stříbrnou  hvězdu 
s  křížem. 

Oláh  Mikuláš,  arcibiskup  ostřihomský 
(♦  1493  —  t  1568);  požíval  veliké  váhy  již 
na  dvoře  krále  Ludvíka  a  po  jeho  smrti 
zůstal  i  u  královny  rádcem  nejen  v  Uhrách, 
ale  na  čas  také  ve  Flandřích.  R.  1543  stal 
se  biskupem  záhřebským,  r.  1548  jag  rským 
a  r.  1553  arcibiskupem  ostřihomským;  od 
r.  1560  byl  také  král.  místodržícím.  O.  má 
zvučné  jméno  v  církfvních  dějinách  uher- 
ských jako  jeden  z  předních  činitelů  kato- 
lické reformace;  mimo  jiné  r.  1561  uvedl 
do  Trnavy  jesuity.     O.    byl    nejen   horlivý 

f)odporovatel  věd  a  umění,  ale  také  sám  byl 
iterárně  činný:  psal  básně,  spisy  theologické 

a  také  historické  (vyd.  A.  Ipolyi  v  >Monum. 

Hung.  hist.c,  1876). 

Oláhfala,  také  Szentegyházas-Oláh- 
íalu  [scntedliázašj,  velkoobec  a  lázeňské 
místo  na  říce  Homoródu  v  udvarhelyském 
okr.  udvarhelyské  župy  v  Sedmihradech.  má 
515  domů  (1890)  s  2045  ob.  (2024  Maďaři, 
20  Rumunů),  římsko-katol.  farní  kostel  a 
pošt.  úřad.  Obyvatelé  živí  se  polařením, 
pěstováním  ovoce  a  chovem  dobytka.  Prů- 
mysl zastoupen  několika  pilami  a  železár- 
nou. Do  říšského  sněmu  vysílá  O.  samo 
pro  sebe  poslance.  Poblíž  lázně  Homoród- 
Furdó  (v.  t).  Dkl 

Oláh-Bzent-OySrgy  [sent  ďůrďj,  rum. 
Sangeorgiu,  vclkuobec  a  lázeňské  místo 
na  V.  Samoši  v  starorodenském  okr.  by- 
střicko-naszodské  župy  v  Sedmihradcch,  má 
666  domův  (1896)  s  3023  ob.  (2918  Rumunů, 
70  Němcův  a  34  Maďaři),  pošt.  úřad,^  řecko- 
katol.  farní  kostel,  6tř.  obec.  školu.  Úhledně 
zařízené  lázně  s  kolonádou,  lázeňskými  domy, 
hotely,  parkem  a  čítárnou.    Nejsilnější  pra- 


men, Borkut  zvaný,  dává  18^  C  teplou, 
alkalicko-rouriatickou  kyselku  jodnatou,  dru* 
hý,  toliko  10<>C  teplý,  dává  ielezitou  kv* 
selku.  Voda  Borkutu  plní  se  do  láhví,  jichi 
se  rozváží  ročně  přes  150.000. 
Oláh-Toplioza.  též  Gvergyó-Toplicza 

Krerďó-caj,  velkoobec  a  fáz.  místo  na  horal 
áruši  ve  felšóregenském  okr.  mároStord- 
ské  župy  v  Sedmihradech,  má  1091  d.  (1890) 
s  4929  ob.  (3493  Rumuni,  1293  Mad^i,   24 
Němci),  římsko-katol.,  řccko-katol.  a  řecko- 
orient,  farní  kostely,  poŠt.  a  telegr.  úřad. 
Veliký  obchod  s  dřívím  stavebním  a  lodním^ 
jež  se  po  Máruši  plaví  do  Banátu  a  až  k  Du- 
naji.   V  nejbližším  okolí  vytryskují  na  čet- 
ných  místech   vydatné  prameny   slabé  ky- 
selky,  sírnaté    a   železito- vápeníte,  jejichf 
teplota  měří  18  až  28<>  C.  Silná  je  27V,«  tepl4 
therma  >Kolbász<,  jíž  se  užívá  ke  koupáni; 
z  její  vody  usazuje  se  kol  prameniště  vá- 
penný tuf.    Počet  lázeňských  hostů  páčil  se 
v  průměru    posledních    pěti   roků    na   385. 
V  místě  a  okolí  v  parních  a  vodních  pilábh 
značná  výroba  šindelů  {granic),  resonančnícb 
prkének   a  jiných   polofabrikátŮ  ze   dřeva^ 
jehož  rozsáhlé  lesy  hojné  poskytují.  V  sou- 
sedních   horách    Gyergyóských    pořádávají 
se  každý  rok  lovy   na  mecfvědy  a  divoké 
kance.  Dkl. 

Olai  Ericus,  historik  švédský  (f  I48S 
v  Upsale).  Vzdělal  se  v  cizině,  najmé  v  Ně- 
mecku, a  vrátiv  se  do  vlasti  stal  se  kanov- 
níkem upsalským,  a  když  založena  byla  uni- 
versita v  Upsale  r.  1476,  profoss.  tbeolo^e 
tamŽe.  Jeho  Chronica  regni  Gothorum  (Ve 
Scriptores  rerum  Suecícarum  medii  acvi». 
později  vydaná  Mcsseniem  r.  1615  a  Locce- 
niem  r.  1654)  sahá  od  nejstarší  doby  aŽ  po 
rok  1464  a  náleží  k  nejlepším  spisům  nor- 
ského středověku;  zvlášf  důlcžit  je  spis  pro 
druhou  pol.  XIII.  st.  a  ostatek,  ježto  tu  opírá 
se  o  prameny  zatím  většinou  ztracené. 

Oland,  švédský  ostrov  v  Baltickém  moH,. 
při  vých.  pobř.  Švédska,  od  néhoŽ  jest  od*- 
dělen  Kalmarsundem,  naproti  Kalroaru,  ná- 
ležejici   k  lánu   kalmarskému,   má  tvar  po- 
dlouhlý (129  km  dlouhý  a  7  itm  šir.)  a  méří 
1345  km*.    Z  již.  cípu   vystupují  dvě  řady 
pahorků  (Vestra  a  Ostrá  Landborgen) 
a  táhnou  se  směrem  severním  při  pobřeží,, 
až  sev.  od  Kdpingu  spojují  se  v  jeden  řetěz. 
Plateau  utvořené  těmito  řetězy  a  skládající 
se  z  Červeného  vápence  neúrodností  a  ne- 
obydleností  svou  podobá  se  poušti;    toliko 
svah  k  moři  jest  obydlen.  Naproti  tomu  sev. 
část  ostrova,  AI  far  zvaná,  je  vzdělána  a 
pokryta  loukami  a  háji.  Obyvatelstvo,  jt-hoi 
je  38.300  duší,  živi  se  rybolovem,  hospodář- 
stvím a  chovem  dobytka.  Proslulý  byl  chov 
koní  drobné  postavy,   dnes  však  upadající* 
Jediné  m.  je  Borgholm  s  imposantními  zří- 
ceninami hradu  t.  jm.    V  Kalmarsundu  lei! 
skaliska  Jungfrun,  vysoké  až  65  m,  k  iehoi 
vrcholu,   zvanému    Blákulla   (Modrý   Vrchj^ 
poutají  se  pověsti  o  čarodějnicích,  a  Grims- 
kár,  obě  památná  námořními  bitvami  meas 
Švédy  a  Dány  v  1.  1564  a  1679. 


Oiancho  —  Olbia. 


709 


Olanoho  [-2o|,  departement  repabliky 
Hondurasu  (Stř.  Amerika),  má  na  28.000  km* 
31.132  ob.  (1887).  Náleží  k  nejkrásnějším  čá- 
stem republiky  pro  minerální  bohatství  (zlato, 
stříbro,  méď;,  není  vSak  posud  xúplna  pro- 
zkoumán. Všechny  řeky,  především  Guayapa 
a  Jalan,  jei  po  svém  stoku  slují  Patuca  a 
Tlévají  se  do  Karibského  moře,  mají  zlato- 
nosný písek,  jejž  ryžuji  hlavně  Indiáni.  Přes 
to  hlavní  výživa  obyv.  spočívá  v  hospodář- 
ství a  vývoz  j  dobytka  a  kozí.  —  Hl.  m.  je 
Juttgalpa.  Nu. 

Olkíh%  [olédz],  hl.  m.  hrab.  Johnsonu 
v  sev.-amer.  státě  Kansasu,  na  pr.  bř.  řeky 
Kansasu,  uzel  6  tratí,  středisko  nej produktiv- 
nějšího hrab.  z  celého  Kansasu,  má  3294  ob. 
<1890). 

OUlui,  totéž  co  Olaf  (v.  t). 

OIate  (OMau),  kraj.  město  v  Prus.  Slez- 
sku, ve  vlád.  obv.  vratislavském  na  řece 
Olavě  (která  ústí  nad  Vratislaví  po  toku 
98  m  dl.  do  Odry)  a  stanice  želez,  trati 
Vratlslav«Břeh ;  roa  s  voj.  posádkou  9181  ob. 
(1890).  Jest  zde  sídlo  kraj.  úřadův  a  obvo- 
dového soudu,  dva  katol.  a  dva  evang.  ko- 
stely, starý  zámek  Piastflv,  radnice,  gymna- 
sium, střední  dívčí  škola,  nemocnice,  dva 
sirotčince,  dvě  spořitelny,  továrny  na  hosp. 
stroje,  vozy,  olovnatou  a  zinkovou  bělobu, 
kostní  moučku,  klíh,  obuv,  tabák,  doutníky, 
lihovar,  pivovar,  sladovna,  spojení  parníkové 
s  Vratislavi,  pěstování  tabáku,  kmínu,  če- 
kanky  a  trhy  na  koně  a  dobytek.  O.  při- 
pomíná se  poprvé  r.  1149,  r.  1291  obdržela 
mést.  práva,  r.  1428  od  husitů  dobyta  a  vy- 
loupena; od  r.  1650  byla  častěji  sídlem  kní« 
iat  břežských.  v  1.  1691—1734  pol.  prince 
Sobieskiho,  r.  1741  dobyta  od  Prusův  a  rok 
potom  připadla  k  Prusku. 

Olavide  Pablo  Antonio  José,  hrabě 
<ie  Pilos,  španělský  státník  (*  1725  v  Limě 
v  Peru  —  t  1S03).  jako  auditor  v  provincii 
Limě  vyznamenal  se  péčí  o  zmírnění  bídy, 
kterou  vyvolalo  zemětřesení  r.  1746;  ale  již 
tehdy  svobodným  smýšlením  popudiv  proti 
sobě  rozhodné  katolíky,  byl  pohnán  k  zod- 
povídání do  Madridu  a  odsouzen  do  vy- 
hnanství.  Záhy  však  byl  přijat  na  milost  a 
přidělen  nejprve  hr.  Arandovi  (v.  t.)  jako 
sekretář  vyslanectví  v  Paříži,  potom  jme- 
nován intendantem  v  Seville.  O  tehdy  pro- 
vodí s  úspěchem  kolonisaci  Sierry  Mořeny, 
kamž  uvedl  na  6000  německých  a  holland- 
ských  katolíků.  S  pádem  Arandovým  padl 
i  O.  a  Jako  duch  »osvícený«,  smýšlení  proti- 
kněžského  a  zejména  protijesuitského,  byl 
{1778)  odsouzen  z  kacířství  k  doživotnímu 
vězení.  Podařilo  se  mu  však  uprchnouti  a 
fil  pak  v  Paříži;  do  vlasti  se  vrátil  teprve 
r.  1798.  Tu  (zvláště  pod  dojmem  francouzské 
revoluce)  vrátil  se  plně  k  víře  katolické, 
o  čemž  napsal  spis  El  Evangelia  en  trionfo 
(1803);  kromě  toho  skládal  i  náboženské 
▼erJc  (Poemas  cristianas). 

Olaz  L.,  smradlavec,  roJ  rostlin  z  čel. 
Olacaceae,  obsahující  stromy  n.  kře  nčkdy 
pnulé  s  listy  střídavými,  někdy  2řadými,  ce- 


lými, kloubnatými,  padavými.  Úžlabíčkové 
květy  jsou  buď  jednotlivé  nebo  klasaté, 
drobné,  bílé,  semenník  obsahuje  v  jediném 
pouzdru  3  vajíčka  na  konci  sloupku  svislá 
a  dorůstá  v  suchou  peckovici.  O.  roste  v  tro- 

f>ických  krajinách  Asie,  Afriky  a  Nov.  Hol- 
andu. Jeho  nejznáměiší  druh  jest  O.  ^eyla- 
nica  L.,  8.  cey loňský,  vynikající  dřevem 

{)áchnoucím  jako  lidský  výkal,  jehož  na  Cey- 
oně  8  prospěchem  užívají  proti  horečkám, 
kdežto  lupeny  jeho  jedí  jako  salát.     Děd, 

Olberg^,  ves  v  Čechách,  v.  Olivětín  2). 

Olbemliail,  far.  a  průmysl,  místo  v  král. 
Saskem,  v  okr.  hejtmanství  marienberském, 
v  kraj.  hejtm.  zvikavském,  stanice  žel.  trati 
O.-Neuhausen  a  O.-Pockau,  7008  ob.  (1895); 
želez,  hamry  a  slévárna  železa,  továrny  na 
stroje,  sirky  a  zápalné  látky  (107  dél.),  vý- 
roba stávkového  zboží,  dřevěných  a  plecho- 
vých hraček,  pálenka,  řezbářství  a  lázně  se 
sirnými  prameny. 

Olbers  Heinrich  Wilhelm  Mathias, 
hvězdář  něm.  (*  11.  října  1758  v  Arbergen 
u  Brém  —  f  2.  bř.  1840  v  Brémách),  vzdělal 
se  jako  samouk  v  mathematice  a  hvězdářství. 
Již  r.  1777  pozoroval  zatměni  slunce  a  r.  1779 
vlasatici.  Od  r.  1777  studoval  lékařství  v  Go- 
tinkách,  kde  promovován  byl  r.  1780.  Krátký 
čas  pobyl  ve  Vídni,  r.  1781  vrátil  se  do  Brém 
a  usadil  se  tu  jako  prakt.  lékař,  ale  r.  1820 
vzdal  se  lékařské  praxe.  Ačkoli  ovládal  ce- 
lou astronomii,  zabýval  se  nejvíce  vlasati- 
cemi.  Objevil  6  vlasatic,  mezi  nimi  periodi- 
ckou roku  1815,  označenou  jeho  jménem. 
Zvláštní  zásluhy  získal  si  a  trvalou  památku 
pojistil  svým  slavným  pojednáním  Ober  die 
leichteste  u.  bequemste  Methode  dit  Bahn  eines 
Cometen  ^u  herechnen  (Výmar,  1797).  Objevil 
planetoidy  Palladu  a  Vestu.  Pracoval  ve 
všech  oborech  hvězdářství,  zvláště  jeho  úvahy 
a  výzkumy  v  astronomii  Stellami  a  ve  foto- 
metrii  jsou  plny  nových  myšlenek.  Za  nej- 
větší zásluhu  pokládal  si,  že  objevil  a  pod- 
poroval všemožně  geniálního  B  e  s  s  e  1  a. 
V  časopisech  hvězdářských  uveřejnil  vý- 
sledky pozorování  a  četná  pojednání.   VRý. 

Olbersdorf:  1)  O.,  ves  v  Cechách,  viz 
Albrechtice  4)  a  5).  —  2)  O.,  ves  t., 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Fridland,  íara  Dittersbach; 
107  d.,  568  ob.  n.  (1890),  2tř.  šk.,  tkalcovství. 

3)  O.,  ves  na  Moravě,  v.  Albrechtice  9) 
a  Albrechticky. 

4)  O.,  město  a  vsi  ve  Slezsku,  v.  Albrech- 
tice 10),  11),  12). 

6)  O.,  far.  ves  v  saském  okr.  hejtm.  žitav- 
ském,  kraj.  hejtm.  budyšínském,  na  žel.  trati 
Žitava-Ojvín,  má  4399  obyv.  (1895),  evang. 
kostel,  hněd.-uhel.  doly,  páleni  cihel  a  hlin. 
rour,  slévárnu  železa,  továrny  na  stroje, 
papír,  vatu,  knoflíky  a  zelenou  skalici,  pilu, 
prádelnu  na  len,  tkaní  plátna  a  bavln,  látek, 
paličkováni  krajek,  pěstování  růží  a  ovoc. 
stromkův. 

Olbia  {'OXpicí,  u  Hérodota  též  x6  Boqv- 
a&fvHtscov  aaiv),  slavná  starověká  osada  ře- 
cká, na  severním  pobřeží  černomořském  blíž 
ústí  Bugu  a  to  na  pravé  straně  jeho,  jednu  ver- 


710  Olbrachcicc  —  Olbramovici. 

stu  k  jihu  od  nyn.  sídla  Parutina  v  Újezdě  Ni-  blíže  nynějšího   dvora   a  r.   1672    byla  jtl 

kolajevském  (MiSčenko  v  Ž.  M.  N.  P.,  1896,  V,  velice  chatrná.    O.  jsou  východiátěm  staro- 

77).  Dvoiakost  řeckého  jména  vysvětluje  se  českého  rodu    z  Olbramovic,    ktefí   po 

buď  okolností,  Že  obyvatelé  O-ie  sami  zvali  r.  1450  psali  se  DvofeČtí  z  Ol.,  ač  tepnre 

se  Olbiopolity,  ale  od  cizinců  jmenováni  r.  1580  Bohuchval  Dvorecký  z  Ol.  rodnoo 

byli   Borysthenity   (tak   Miščenko),   buď  tvrz  prodal  Adamu  Velemyálskému  z  Vele- 

tím,  že  Řekové  sami  zvali  O-ii  po  nedalekém  myilevsi,  kteréhožto  syn  Jan  Tobiáš   r.  ne- 

Borysthenu-Dněpru  (J.  Kulakovskij).    O.  za-  známého  pustil  O.  Dorotě  hrab.  z  ťúrsten* 


Vrochyňu   z  Repi 

archaeologických    shledávají   se   tři    hlavní   nechala  dcerám  svým  Polyxeně  a  Anné  O. 
směry  cest,  kudy  O.  s  domorodci  kupčila:   za  dědictví;  ale  již  r.  1672  koupil  statek  ten 
proti  Donu,  Volze  a  Kamě  k  uralsko-altaj-   Ferdinand   Frant.   hrabě  z  Vrtby   a  spojí) 
ským  Thyssagetům  a  lyrkům,  proti  Dněpru   s  Janovicemi.  FnTepiý-.  —  2)  O.  Městečko, 
do  končin  slovanskýcn  a  k  Hcrodotovým   osada  t.,  v.  Městečko  5). 
Androfagům    a    proti    Dněstru    i    po   Visle  ;     3)  O.  ( V^bZ/rami/f),  městečko  na  Moravé, 
k  slovanským  Neurům  a  k  moři  Baltickému,   v  hejtm.  a  okr.  mor.-krumlovském,  na  žel. 
který  směr  hlavně  zjištěn  slavným  szubin-  '  trati  Rak.-uher.  spol.  st.  dráhy  z  Hrušovan 
ským  nálezem  mincí.  S  obchodem  rostly  bo- ,  do  Brna,  má  115  d.,  26  ob.  č.,  518  n.  (1S90), 
hatství  a  moc.    V  V.  stol.  př.  Kr.  zvali  se   far.  kostel  sv.  Jakuba,  3tř.  šk.,  pS.  a  telegraf, 
všichni  Řekové  při  Bugu  Olbiopolity  a  spo-   Připomíná  se  již  r.  1253. 
léčnou  jejich  svatyní  byl  chrám  Démétřin       Olbramovloi,  rodina  praž.  pošlá  z  Cbcbu^ 
na  Hippolaovu  mysu,  mezi  ústím  Dněpra   zaujímali  v  dějinách  města  po  celé  XIV.  stol. 
i  Buga.    Významnou  byla  i  přední  bohocta   vynikající  místo.    První  z  nich  jmenuje  se 
olbiopolitská  Apollóna  Pontského.  Mezi  Sky-    \Ienhart  (1264),  jehož  oba  synové,  Albrecht 
thy   a  O-ií  vyvinuly  se  přátelské  poměry,   a  Olbram,  přivedli  rod  k  velikému  lesku  a 
tak  že  skythští  králové  v  O-ii  i  své  domy   bohatství.  Oba  stranili  s  počátku  králi  Vác- 
měli  a  o-olbíopolitské  občanství  se  ucházeli,   lávu  II.  proti  Otovi  Braniborskému  (1279X 
Mezi  r.  70—60  př.  Kr.  O.  byla  vyvrácena   přes  to  však  byl  Olbram  (Wolfram)  z  ne- 
Daky,  ale  rozkvetla  opět  DionChrysostomos,   známé  příčiny  r.  1291  z  rozkazu  téhož  krále 
navštíviv  ji  kol  r.  100  po  Kr.,  nazývá  O-ii   držán  ve  vazbě  a  také  mučen,  aŽ  svého  věz- 
městem  kvetoucím.  Trvale  zanikla  za  stěho-   nitele,  Zbislava  Zajíce  z  Valdeka,  byv  na  čas 
vání  národfi.  Srov.  Latišev,  Izslčdovanije  ob   do  Prahy  propuštěn,  úkladně  zabil  a  z  města 
istoriji    i    gosudarstvennom    stroje    goroda   uprchl.  Směl  však  po  čase,  zaplativ  značnou 
Oljbiji  (Petrohr.,  1887^.  Pšk.     .pokutu,  do  Prahy  se  navrátiti  a  již  r.  1296 

Olbraohoioe  v.  Albrechtice  13).  objevuje  se  znovu  mezi  přísežnými,   zaují- 

Olbraoht,  vlast.  Jan  Albrecht,  král  pol-  maje  stále  důležité  místo  v  obci.  R.  1307  by) 
ský,  v.  Jan  67).  hlavou  strany  rakouské  proti  Jindřichu  Ko- 

Olbram  v.  Olbramovici.  rutanskému.  Když  pozvolení  téhož  (15.  srp. 

Olbramioe,  Obrantice  {Wollmersdorf),  1307)  měšťanstvo  pražské  i  kutnohorské 
vés  ve  Slezsku,  hejtm.  Opava,  okr.  a  pš.  s  Welflovci  v  čele  chtělo  násilím  zjednati 
Klimkovice,  fara  Bravantice;  54  d.,  4  ob.  pol.,  včtŠí  moci  v  zemi  a  některé  pány  v  Sedlci 
331  n.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Bartoloměje,  Itř.  u  Hory  Kutné  přepadlo  fl5.  ún.  1309).  Olbram 
šk.  Poč.  XV.  stol.  jmenuje  se  zde  Pavelec  unikl  zajetí  útěkem,  vrátil  se  však  záhy  pod 
z  Olbramovic.  ochranou  Jindřicha  z  Lipého  do   Prahy  a 

Olbramkostel  (Wol/ramitikirchen),  mě-  zmocnil  se  Špitálu  křižovnického  u  mostu, 
stečko  na  Moravě,  v  hejtm.  a  okr.  znojem-  kde  se  opevnil  a  bránil,  když  se  straně  Wcl- 
ském,  na  železn.  trati  Rak.  sev.-záp.  dráhy  ílovské  podařilo  po  dvakráte  zmocniti  se 
(Jihlava-Znojmo),  pš.  Kravsko,  má  133  d.,  města,  které  však  vzdal  Míšňanům  z  nezná- 
577  ob.  č.,  63  n.  (1890),  starožitný  got.  far.  mých  příčin  dříve,  než  Jan  Lucemburský 
kostel  Nanebevzetí  P.  Marie  a  2tř.  šk.;  opo-  přišel  do  Prahy  (1310),  ač  mu  stranil.  Asi 
dál  myslivna  statku  znojemského.  Při  kostele  r.  1316  zemřel.  Mezi  šesti  syny  jeho  (Men- 
bývalo  proboštství,  jehož  posledním  pro-  hart,  Bohuslav,  František,  Mikuláš,  Jan  a 
boštem  byl  známý  letopisec  Jan  Doubravský.  Aleš  [sedmý  Bartoloměj  zemřel  před  otcem|^ 
který  O.  i  s  proboštskými  statky  prodal  vedle  dcer  Kristiny,  Alžběty  a  Kateřiny)  po- 
r.  1526  Znojmu,  čímž  proboštství  zaniklo.       vstal  spor  p  dědictví,  který  však  byl  narov- 

Olbramov  (Wolfersdorf),  ves  v  Čechách,  nán  smírem.  Nejstarší  <i)Menh  a  rt  asi  r.  1334 
hejtm.  Teplá,  okr.  Bezdružice,  fara  a  pš.  obdržel  se  zetěm  svým  Heuslinem  Kadailským 
Černošín;  48  d.,  3  ob.  č.,  269  n.  (1890),  od  markraběte  Karla  vesnici  Strašecí  v  xá- 
Itř.  šk.  stavě  400  kop  a  s  příbuzným  svým  JeŠkem 

Olbramovioe:  1)  O.  (Ves>,  ves  v  Če-  Bártovým  v  300  k.  hrad  Křivoklát  (do  r.  1343). 
chách,  hejtm.  Sedlčany,  okr.,  fara  a  pš.  Vo-  Syn  Mcnhartův  1.  Jindřich  byl  r.  1340  obec- 
tice;  38  d.,  370  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  Všech  mra  starším  a  držel  ves  Zvoli  u  Jílové  (do 
Svatých  (r.  1352  plebánie),  3tř.  šk.,  2  mlýny.  r.  1358),  2.  Wclfl,  konšel  staroměstský  (1352), 
Alod.  statek  (133*86  ha  půdy)  se  zámečkem  přestěhoval  se  r.  1356  na  Nové  město,  kde 
a  dvorem   bratří  PoUáků.    Býv.  tvrz  stávala   nabyl  rychtářství,  ve  kterém  jej   následoval 


Olbrechtičky  —  van  Oldenbarncveldt  711 

syn  jeho  Olbraro,  který  r.  1361  koupil  si  ves  s  kruhy  českými  přátelsky  se  stýkal.  Ar- 
Zlatou  od  Dooáta  Rosta ;  3.  Olbram,  purkrabí  chaeol.  sboru  Čes.  musea  zasílal  četné  zprávy, 
vyšehradský  (1373-80),  jehož  syn  Olbram  Old  [óld],  angl.,  starý, 
stal  se  arcibiskin)em  pražským  (v.  t.).  Měl  OtdaJcowskl  Ignacy,  právník  polský 
Radeíín  (1367)»  Skvorec  (1386).  PHšimasy  a  (♦  1785  v  G^siorowé  [v  Píocku]  —  f  1821). 
Horku  (1354);  4.  Jakub  byl  konšelem  staro-  Vystudovav  na  universitě  vilenské  a  dosah- 
městským  v  letech  1372—73.  b)  Bohuslav  nuv  r.  1809  hodnosti  doktorské,  byl  povolán 
držel  trhem  od  r.  1343  od  Petra  Kouíhousa  \  od  Tad.  Czackého  za  professora  práva  na 
dvůr  vedle  Židovské  zahrady  na  Novém  mě-  křemenecké  lyceum.  Po  osmi  letech  byl  vy- 
šte. Založil  též  na  místě  nynějších  Milosrd-  slán  za  účely  vědeckými  do  ciziny  a  po  ná- 
ných  bratří  v  Praze  špitál  s  kaplí  sv.  Šimona  vratu  byl  dvě  léta  professorem  na  univer- 
ajudy.  Synové  jeho  byli:  Mikuláš,  Petr,  který  šitě  vilenské.  Kromě  prací  rukopisných  na- 
držel Kunratice  (1375—86),  Chvatliny,  Boh-  psal  (a  uveřejnil):  O  pr:{xc\ynach  upows^ech- 
nice,  Tuklaky,  Pakomilice  (1359),  Sibřin,  Květ-  nienia  i  trivatíj  powagi  prawodawstwa  Justy- 
nici  a  Lhotku  (1362)  [f  1386],  což  po  něm  ,  nijana  po  s\ko^ach  i  sqiownictwach  (Křeme- 
zdědili  synové  Jan  z  Kvétnice  a  Jošt;  Šimon,  nec,  1814)  a  O  prawie  ^priyrodiouém  i  filo^o- 
držitel  Klecan  a  Roztok,  což  dědil  syn  jeho  fit  prawa  {>Pami^tnik  Warsz.«  na  r.  1822). 
Jan  (1391—96),  a  Prokop,  kterj^  měl  7  synů,  Oldbnry  fóldb5ry),m.  vangl.hrab.  Worce- 
z  nichž  nejstarší  Prokop,  příjmím  Čern^,  steru,  z.  od  Birminghamu.snímŽ  téměř  splývá, 
dědil  Kunratice  a  byl  ve  službách  vévody  na  splavné  Teme,  má  20.370  ob.  (1891).  Doly 
zhořeleckého  Jana.  Druzí  jmenovali  se  JoŠt,  na  želez,  rudu  a  uhlí;  huti,  továrny  na  stavibu 
Petr,  Bohuslav,  Mikuláš,  Jan  a  Václav  (1414).  strojAv  a  lokomotiv,  lomy  na  vápenec  a  j. 
Někteří  z  nich  čítali  se  k  stavu  rytířskému.  —  Oldoastle  [óldkhásl]  [ohn,  lord  Cob- 
Potomstvo  svrchu  vzpomenutého  Albrechta  hara  (♦ok.  1378  —  f  1417),  reformátor  angl. 
vymřelo,  jak  se  zdá,  vnukem  jeho  Václavem,  Původně  bojovník  a  důvěrný  přítel  potom* 
synem  Václavovým  (1362).  Vedle  toho  měl  ního  krále  Jindřicha  V.,  přilnul  (před  r.  1410) 
Albrecht  ještě  druhého  syna  Františka  (1349).  k  loUardům  a  stal  se  záhy  předním  mezi  nimi. 

V  Praze  drželi  O.  dům  na  Staroměstském  O  jeho  dalších  osudech  v.  Lollardi.  Jako 
náměstí  č.  p.  933.                                    JTe.  společník  >prince  Jindřicha*  O.  dostal  se  na 

Olbreohtióky,  ves  mor.,  t.  c.  Albrech-  angl.  jeviště  v  podobě,  kterou  Shakespeare 

tičky  (v.  t.).  zvěčnil  v  postavě  Falstaffově;   později  však 

ďOlbr^iuie    [dolbróz]    Eleonoře    Des-  byla  památka  jeho  rehabilitována.  Pro  nás 

miers,  vévodkyně  Cellská,  ze  starofrancouz-  je   zajímavo,   že   O.   byl  v  přímém  spojení 

ské  rodiny  hugcnotské  v  Poitou  (♦  1639  —  s  M.  Husem. 

-f  1722).  Jako  dvorní  dáma  na  dvoře  hcsso-  Old-Cromejohn,  vlastně  Crome  [Krom J, 

kasselskem  stala  se  milenkou  a  r.  1676  i  man-  malíř  anglický  (♦  1769  v  Norwichi  —  f  1821 

ielkoa  vévody  Cellského  Jiřího  Viléma  (viz  t.).  Prvním  jeho  učitelem  byl  malíř  štítův  a 

Jiří  8).  D'0.  je  matka  Žofie  Dorotv  Hanno-  mladý   O.-C.  vzdělal  se  pak  většinou   sám 

vcrské.  Srov.  Sander,  Eleonoře  D'0.  (1893).  studiem  přírody  a  obrazy  nizozemských  kra- 

OlbriohtFrantišek,  hospodářaarcfiaeo^  jinářů  tak,  že  stal  se  z  něho  rovněž  krajinář 

(♦  1788  v  Brecheltschaftě  v  Prus.  Slezsku  —  plný  síly  a  půvabu,  ba  nejlepší  z  krajinářů 

t  1868  v  Teplicích).  Studoval  v  Zahani.  po-  anglických.    Volil  motivy  výhradně   ze   své 

tom,  když  rodiče  jeho  přesídlili  se  do  Čech,  domoviny  snaže  se  podávati  je  prostě,  s  přc- 

V  Praze.  R.  1804  stal  se  hosp.  úředníkem  na  půvabným  koloritem  a  jemnou  náladou, 
panství  libechovsko-chcebuzském,  r.  1809  R.  1805  založil  »Norwich  Society  ofartists<, 
v  Dubě  v  kraji  prachcnském.  R.  1810  podnikl  která  dosud  existuje  a  pořádá  každoroční 
studijní  cestu  do  Nčmcc  a  Dánska,  načež  výstavy;  později  zřídil  rovněž  v  Norwichi 
v  1.  1811—17  působil  s  prospěchem  na  růz-  školu  uměleckou.  Tři  jeho  hlavní  obrazy, 
ných  panstvích  v  ('echách  všímaje  si  ze-  Suchopár  MouseholdsUý,  Vétrnjr  mlýn  a  Chapel 
jména  pěstění  lnu  dle  způsobu  flanderského  FiV/í/í,  jsou  v  nár.  gallerii  londýnské.  R.  1834 
a  provozuje  péstovár.í  chmele  dle  zásad  ve-  byla  vydána  sbírka  jeho  obrazu  světlotiskem 
deckých;  zajímal  se  také  o  vyrábění  cukru  Sorfo^k  Picturesque  Scenery  (2.  rozmnožené 
z  řepy,  tchoa  zaváděné.  R.  1817  jal  se  ho-  vyd.,1838).  Byl  zván  O.-C.  na  rozdíl  od  svého 
spodařiti  na  vlastních  statcích  u  Kadaně,  za  syna  Johna  Bernaye  C.  (*  1793  v  Nor- 
krátko  však  usadil  se  jako  soukromník  v  Tt  p-  wichi  —  f  1842  v  Great-Yarniouthu),  který 
licích  a  zabýval  se  studiem  domácích  staro-  rovněž  maloval  krajiny,  však  s  úspěchem 
žitností.  Již  v  I.  1818—22  pilné  přispí.val  do  mnohem  menším  než  jeho  otec;  jen  jeho 
časopisu   >Hespcrus<,  později    do    >Ókono-  krajiny  měsíčné  vynikají. 

miscne  Neuigkeiten«.  R.  1835  vydal  důležitý  6lde,  m.   v  prus.  vlád.  okrese   můnster- 

spis    Búhmens    Hopfenbau    und   Handel.    Od  ském  (ve  Vestfálsku),  na  jihových.  od  Mún- 

r.  1848  přispíval  do  >Wochenblattu<  vlasten-  steru,  má  evang.  a  katol.  kostel,  klášter,  čilý 

sko-hospod.  společnosti,  jejímž  členem  byl;  průmysl  a  3240  ob.  (1895). 

pak  samostatně  vydal  ještě  Die  Gúterpachť  vanOldenbanieveldt(takéBarneveldt) 

fragt  unserer  Zeit  (1818)  a  k  tisku  připravil  Jan,  státník   nizozemský  (*  1547   v  Amers- 

Lehre  der  oberfldchlichen   Trockenlegung   der  foortě  —  f  1619  na  popravišti  v  Haagu).  Stu- 

Ácker  a  Bedeutung  des  Thier$chut\es.  Přes  ně-  doval  na  universitách  německých,  ^ancouz- 

mecký  svůj  původ  přilnul  k  zemi  České  a  ských  a  italských,  byl  advokátem,  pak  r.  K" 


712  Oldenbcrg  —  Oldenburk. 


pensionariem  (městským  syndikem)    rotter- 
^damským  a  důvěrnikem  i  oblíbeným  spolu- 
racovníkem  Viléma  Oraňského.  ro  zavraž- 
énf  tohoto  knížete  pracoval  proti  vlivu  an- 
lickému,  zvi.  proti  hraběti  Leicesterovi,  jejž 
.  1586  hollandští  stavové  přijali  za  generál- 
ního místodržitele.  K  O-ové  radě  provincie 
HoUand  a  Seeland  jmenovaly  prince  Morice 
Oraňsko-Nassavského  svým  místodržícím  a 
později  jej  uznaly  i  ostatní  provincie.  O.  sám 
stal  se  syndikem  zemským  a  tím  vůdčím  mi- 
nistrem   vládnoucí   provincie    hoUandské   a 
působil    značně   na  rozvoj   financí,  rozkvět 


přeložil  Vinajrapitakam  (s  Rhya  Davidsem). 
Grhyasútra  a  čásť  védských  hymnů.  Etóle  vy- 
dal: spis  Buddha,  sein  Leben^  $eine  Lehre,  seine 
Gemeinde  (Berl.,  1881,  2.  vyd.  1890);  Die 
Hymnen  des  Rigveda  (L,  úvod,  t,  1888);  Die 
Religion  des  Veda  (t.,  1894).  Zt^. 

Oldenburk:  1)  O.  (něm.  Oldenburg),  hlavní 
a  sídelní  město  velkovévodství  Oldenbur- 
ského,  zároveň  samostatný  městský  obvod, 
leží  na  splavné  Huntě,  protékající  městem 
3  km  od  průplavu  Hunte  -  emžského,  a  na 
tratích  Brémy- Wilhelmshaven,  O.-Osnabrúck, 
O.^Neuschanz  a  Brake-O.,  5  m  n.  m..  má 


kolonií  a  styky  Hollandska  s  cizinou.  Za  25.472  ob.  (1895),  z  nichž  kromě  evangelíků 
vojny  se  Španělskem  O.  byl  pověřen  pošlá-  'jest  2354  katol.  a  191  žid,  a  skládá  se  z  aia- 
ním  ke  dvorům  francouzskému  a  anglickému, '  lého  města  vnitřního  s  úzkými  ulicemi,  je- 
kde  svou  obratnosti  prokázal  své  vlasti  platné  j  hož  hradby  proměněny  jsou  v  krásné  pro- 
služby.  S  princem  Nassavským,  který  pokra-  menády,  a  rozsáhlé  nové  čtvrti  města  s  ve- 
čováním  ve  vojně  chtěl  svoji  autoritu  upev- '  likými  zahradami.  Z  budov  vyniká:  evange- 
nifi,  se  však  rozešel,  když  O.  proti  jeho  vůli  licicý  kostel  sv.  Lamberta  ze  XIII.  stol.,  nový 
r.  1609  ujednal  se  Španělskem  přiměří  na  katolický  gotický  chrám,  kaple  methodistfiv 
dvanáct  let.  Proto  také  princ  Moric  v  nábo-  a  baptistů,  synagoga,  sídelní  zámek  vclko- 
ženském  sporu  arminiánů  (v.  Arminius  2)  vévody  ze  XVIL  a  XVIII.  stol.  s  krásnými 
a  gomaristů  postavil  se  r.  1617  na  stranu  |  malbami,  sochami,  nádhernou  zahradou,  velko- 
gomaristů,  proti  O  ovi,  který  stál  na  straně  vévodskou  soukromou  knihovnou  (55.000  sv.), 
arminiánův,  a  proti  státům  generálním  a  mí-  sbírkou  mědirytin  a  mincí,  nový  palác  velko- 
není  obecnému  ve  všech  ostatních  provin-  vévody  s  rozsáhlými  konírnami,  museum 
ciích.  Místodržitel  prese  všecku  opposici  států  v  renaissančním  slohu  s  bohatou  sbírkou 
hollandských  svolal  synodu  Dordrechtskou  starožitnosti  a  přírodnin,  statni  knihovna 
a  dal  tam  odsouditi  arminiány.  Darmo  kladl  (110.000  sv.  a  do  500  rukop.),  palác  dědič- 
O.  v  čele  států  hollandských  tuhý  odpor  stá-  ného  vclkovévody,  t.  zv.  Augusteum,  s  ve- 
tům generálním,  jež  daly  pak  29.  srpna  1618  likou  obrazárnou,  panovnická  hrobka,  ne- 
O-a  zatknouti  a  obvinily  jej  z  velezrady.  O.  mocníce,  krásná  gotická  radnice,  soudní  pa- 
byl  předveden  před  kommissi  čtyřiadvacíti  lác,  zemské  museum  průmyslové,  velkové- 
soudců  a  odsouzen  k  smrti  přes  skvělou  ;  vodské  divadlo  a  arsenál.  Ž  pomníků  jme- 
svou  obhajovací  řeč  i  přes  přímluvy  vyslance  nujeme  t.  zv.  sloup  míru  na  pamět  války 
franc.  a  ovdov,  princezny  Oraňské,  a  když  německo-francouzské,  obrovskou  bronzovou 
odmítl  žádati  za  milost,  ortel  byl  proveden  sochu  fílosoía  Herbarta.  bronzový  pomník 
a  721etý  stařec  s  podivuhodnou  odhodlaností  vévody  Petra  Bedřicha  Ludvika  a  j.  Z  vyS- 
podstoupll  smrt  Jeho  synové  Willem  a  ších  ústavů  vyučovacích  jest  zde  gymnasium, 
Reinier  byli  zbaveni  svých  úřadů  státních  vyšší  reálka,  učit.  seminář  a  vyšŠí  dívčí  ákola. 
a  súčastnili  se  r.  1623  spiknutí  proti  místo-  Dosti  rozsáhlá  jest  průmyslová  činnost  mě- 
držícím.  Když  pak  spiknutí  před  časem  bylo  sta;  jest  zde  slévárna  železa,  prádelna  bavlny, 
objeveno,  Willem  zachránil  se  útěkem  do  výroba  skla,  tabáku,  doutníků,  kozí,  nádobí 
Antverp,  kdežto  Reinier  byl  popraven.  Srv.  z  kameniny,  rukavic,  strojů,  hudebních  ná- 
Deventer,  Gedenkstukken  van  O.  t  n  zinj  strojů,  mýdla  atd.  Čilý  jest  obchod  s  obilím 
tijd  (3  sv.,  Haag,  1862);  Motley,  The  life  and  a  koni,  zde  koná  se  největší  koňařský  trh 
death  of  John  of  Barneveld  (Lond,,  1873,  celého  severního  Německa.  Po  Huntě  pro- 
2  sv.);  Groen  van  Prinstcrer,  Maurice  et  Bar-  vozuje  se  rozsáhlá  plavba  do  Vesery  a  vy- 
neveld  (Utrecht,  1875).  Dingclstfdt  napsal  váží  se  zvláště  stavební  dříví,  obili  a  dobytek, 
truchlohru  Das  Haus  der  Barnevcldt.  V  telefonním  spojení  jest  O.  s  Hamburkem, 
Oldenber^  Hermann,  nem.  sanskrtista  Brémy,  Bremerhavenem  atd.  a  jest  sídlem 
(♦  1854  v  Hamburce),  studoval  v  Berlíně  a  vclkovévodských  úřadů,  vrchního  zemského 
v  Gotinkách.  Na  univ.  berlínské  se  habilito-  soudu,  vrchního  poštovního  ředitelství,  olden- 
val  r.  1878,  r.  1881  stal  se  tam  mimořádným  burského  ředitelství  železničního,  velitelství 
profcssorem;  od  r.  1889  působí  jako  řádný  péší  a  jízdní  brigády  atd.  Posádkou  jest  zde 
prof.  srovn.  jazykozpytu  a  sanskrtu  v  Kielu,  pěší  a  jízdní  pluk  a  oddělení  polního  dělo- 
Hlavním  oborem  Činnosti  O-ovv  je  studium  střelectva.  Z  předměstí  důleŽit  jest  Ostem- 
náboženské  literatury  ind.;  dřívr  se  obíral  burg  najv.  s  prádelnou,  škrobámou  a  sklář- 
hlavně  památkami  buddhistskými,  později  nou.  O.  připomíná  se  poprvé  r.  1108,  r.  1155 
památkami  védskými.  Mimo  četné  práce  byl  opevněn,  r.  1345  povýšen  na  město,  do 
menší,  uveřejněné  zejm.  v  >Zeitschritt<  něm.  r.  1667  byl  sídlem  hrabat  Oldcnburských,  do 
východní  Společnosti,  obstaral  textová  vy-  r.  1773  příslušel  k  Dánsku,  od  r.  1774  jest  si- 
dáni:  The  Dípavamsa  (Lond.,  1879);  The  Vt-  delním  městem  vévodství  a  od  r.  1815  vclko- 
nayapitakam  (t.,  1879,  5  d.);  Thera  and  Theri  vévodství  Oldenburského. 
G.ithd  (t.,  188v^,  s  Pisch(lem);  pro  M.  Mulle-  2)  O.  {Áldenburg),  krajské  město  v  prus- 
rovu  sbírku  >The  Sacred  Books  ofthe  East«  kém  vládním  obvodě  šlesvicko-holštýnském. 


Oldenbursko  713 

Tia  tratí  O.-Neastadt  i.  H.,  má  2485  obyr. :  x  iejíi  přítoků  nejdůleiitéjšf  jsou  rovnči 
erang.  (1S95),  Tcliký  kostel,  parní  mlýn,  okr.  splatné  f.  OUen  a  Lethe.  Do  Ěmie  vtékají 
3oad,  poátovni  a  tel^rafni  úřad.  O.  jest  { řeky  Hase  a  Leda,  kdeito  přímo  do  moře 
starobylé  mésto,  v  némi  dsař  Otto  I.  sálo-  <  Severního  vlévá  se  řada  malých  říček  po- 


^tl  r.  948  biskupství,  které  r.  1163  přeneseno 
<Ío  Lubekn.  Od  té  doby  pozbylo  město  histo- 
rického významu.  7^. 

OldéabímkOy  něm.  Oldenburg,  velkové- 
vodství  ve  svazku  Némecké  říše,  skládá  se 
^e  3  území  spojených  v  jediný  státní  celek. 
Hlavni  země  a  zároveň  rodinné  území  pa- 
novnického rodu  jest  vévodství  O.  zabíra- 
jící v  sobě  i  panstvi  Jcverské  a  Kniphausen. 


břeiních,  které  protékají  četnými  odvodňo- 
vacími  splavv  a  z  nichi  nejdŮlciitéjií  jfst 
Jade.  Tato  říční  síC  doplněna  jest  k  účelům 
dopravním  a  zvláště  odvodAovacím  hustou 
síti  průplavů,  jich!  projektováno  jest  celkem 
105.149  km,  avšak  dosud  zřízeno  pouze  asi 
80  km,  z  největší  části  v  jižní  polovici  zcmé. 
Hlavní  z  nich  jest  průplav  Hunte-emiský, 
počatý  r.  1855  a  protínající  O.  od  frlské  hra- 


K  němu   příslušejí  jako   exklavy  kniiectví ,  nice  až  k  městu  Oldenburku  v  délce  A2km. 


Lubecké  nebo  Bukovecké  (v.  Lubek  3), 
jakož  i  knížectví  Birkenfeldské  (v.  t). 
Plocha  státu  činí  celkem  642715  km*,  z  če- 
hož připadá  na  Lubek  541*23  km*  a  na  Bir- 
kenfeld  502*83  km*,  kdežto  vlastní  O.  leží  na 
ploše  5379-44  km*  mezi  52«  29'  až  53*  44'  s.  š. 
a  7*  37'  až  8*  aT  v.  d.  Gr.  na  moři  Sever- 
ním, při  ústí  řek  Jade  a  Vesery,  mezi  prus- 


Hlavním  účelem  těchto  průplavů  jest  kulti- 
vace vřesovišť  a  rašelinišC,  zaujímajících  do- 
sud do  89.000  Aa.  která  zahájena  byla  r.  1841 
a  pro  niž  i  pobřežní  říčky  proměněny  byly 
uměle  v  průplavy  zvané  Tle/t  nebo  Sfeltiife. 
Z  jezer  jest  největší  Dúmmersec  na  jihových. 
hranici,  protékané  Huntou,  dále  t.  zv.  Zwi- 
schenohner  Meer  na  sz.  od   města  Olden- 


kou  provincií  hannoverskou  a  územím  svo-  >  burka  a  t.  z  v.  BuUenraeer.  Minerálních  pra- 

bodného  hanzovního  města  Brém.  Ústí  obou  menu  v  zemi  není,  mořské  lázně  jsou   na 

uvedených  řek  tvoří  hluboké  mořské  zátoky,  ostrově  Wangeroogu.  —  Podnebí  jest  ccl- 

jejichž  území  však   náleží  z  části  k  jiným  kem  mírné,  avšak  vlhké  a  v  hojně  zavodně- 

stítům,  při  Veseře  k  Brémám   a  při  Jadě  I  ných  marších  dosti  nezdravé.  Zvláště  zuřivá 

k  Prusku,  které  zbudovalo  zde  mohutný  vá- '  zde  střídavá  zimnice,  kromě  toho  pak  rovná 

léčný  přístav  Wilhelmshaven.  —  Vévodství  a  téměř  bezlesá  země  jest  silně  vydána  bouř- 

Oldenburské  přináleží  tak  jako  knížectví  Lu-  kám.  Průměrná  teplota  nejstudenějšího  mf - 

becké  svým  povrchovým  rázem  k  dolno- '  sice   činí  v  městě  Oldenburku   —  3'24'^C   a 

německé  nížině   na  rozdíl   od   Birkenfcldu,  v  Jeveru  —  2*1*  C,  nejteplejšího  pak  v  Oldcn- 

který,  rozkládaje  se  na  jihovýchodním  úpatí  burku  +18*9*C  a   v  Jeveru   +19*66'*C.  — 

Hunsrůcku,  jest  země  převahou  hornatá.  Jest  Vlhkost  a  poměrně  vysoká  teplota  působí 

tudíž  vlastní  O.  z  největší  části  rovná  ní-  příznivě  na  vzrůst  rostlinstva,  pouze  pís- 

lina.  Pouze  na  j.  táhne  se  několik  pahorko- 1  čitý  geest  jest  vegetací  chůd,  zvlafitě  z  Han- 

vých  pásem,  z  nichž  nejvyšší,  Dammerberge,  noverska  sem  zabíhající  vřesoviště  Htimmling 

zdvihají  se  do  výše  jen  85  m  n.  m.    Povrch  zdvihající  se  až  do  výše  63  m  n.  m. 

vévodství  možno  rozděliti  na  3  části.  Napo-  Obyvatelstva  melo  O.  r.  1895  373.739 

březí  mořském  a  podél   dolního   toku   řek  duší,  z  Čehož  připadá  na  vévodství  í)lden- 

prostírají  se  úrodné  marše  pečlivě  vzdělané,  burské  295.990  čili  79'27o»   na  knížectví  Lu- 

chránčné  proti  zátopám  mořským   umělými  becké  35.501  čili  9'5Vo  a  na  knížectví  Birken- 

hrázemi  a  prostoupené  odvodňovacími  prů-  feldské  42.248  obyvatel  Čili   ll'37o-  ""  ^*"* 

plavý,    před   nimiž   táhne   se    pásmo    země  stotou   i   vzrůstem    obyvatelstva  zaujímá 

v  době  přílivu   zatopené,   avšak   za   odlivu  O.  mezi  německými  státy  jedno  z  posledních 

většinou  suché.  V  moři  Severním  se  připo-  míst.    Jest  totiž  hustota  obyvatel  ve  vclko- 

íuie  k  tomuto  kraji  malý  ostrov  Wangcroog,  vévodství  Olďnburskť^^m  jen  58  obyvatel  na 

kdežto  na  pravý  břeh  Vesery  zabíhá  olden-  1  km*,  ve  vlastním  O  ku  pak  jen   55  oby  v. 

burský  kraj  Wúhrden.  Od  marši  ostře  se  od-  na   1  km*.    Území  vévodství  j«st   velmi   ne- 

lišuje  výše  položený  a  neúrodný  gecst  s  roz-  sť:jně   osídleno.    Nejhust<;ii    zalidni^ny   jsou 

sáhlými    vřesovišti    a    rašeliništi,    namnoze  úrodn^S  krajiny  marác,  kdežto  na  í^ccbt*'; klesá 

dosud  zcela  nevzdělanými.   Geest  tento  d(  li  lidnatou  aŽ  na   23  ohyv.   na  1  km*  (v  amté 

se   na   2  anlhropo^^eo^raficky    a   historicky  Wildeshausenu  v  jjírest^^í  múnsVtrnkť-tn).   Po- 

úplně  rozdílné  krajiny,  t.  zv.   geest  oldt-n-  dobně  nepatrné  jest  přibývání  obyvattUtva, 

burský  s  obyvať-lstvcm  evangelickým,  který  kleré  činí  v  průměru  00  let  ročn*';  i<:n  O  7riV«- 

od  pradávna  byl  maj-tk^^m  panovnické  ro-  Přiřinou  tohoto  fckromn<:ho  přírůstku   isou 

diny  oldenbtjrsícé,  a  gc-st  niúnsterský,   pů-  n<-příznivé    p^;měry    ho^pod/iřské    a    zvláit/; 

Todně  majetek  bi^ku;^^)  ý.    Avíak    i  přírod-  zr-míVlě  ské    ve   vfvod.lvj,    ktí;ré    zpánobují 

ním    rázem    rťlzní   s-?    tyto   2  kon'';ny    do-ití  jednak   s;  ný  odtok   rolnicK^rho  obyvatelstva 

zřejmě,  lak  že  O.  dělí  se  na  znr.ín''.r.<:  3  pir  e  do  h\'.ikUAi  velkých  u\ť:ht  Oír^:m,  Harí.burka, 

asi  takto:  miríe  zaujímají  1151*76 /f^n*,  o!ďn-  L'jb';kij  atd.^',  jednak   zna/né    it*':hování   zá- 

burský  g"-8t  2'>-í'93^:m'  a  ge^jst  munster<>><'  r;.^ř    y-.   ktcr''žto  oSě  příčiny    n*jM.n/:ji  píl- 

2145*40  IrmV   —  VoJopisné   vévoiství    na-  *.'j^í    na    rr,  .^^ter  ^kém  g':estě.    J>oča->n<'   vy- 

leží  k  livodí  W»'Ty,  tvořící  na  v.  ve  značíc  *»<^'hovárj'  o'r.v..teÍ  d/:;e  se  do  cko-nífN  kra- 

délce  hranici  §tvj    a  řlmže.  Vev-ra  y  M  zď;  j:n  zapraží,  zvá^t*'*  do  N.zozemí  '^t.  zv.  f/ol- 

splavna  již  od  i^rcn  i  pro  vcík^S  rr.oK^*^  ko  lanJ/angere  ^,  Závaž':ým  momentem  pro  'yto 

raby    a   přijí^ná    »p,jT'-ou    pro   '/ d.    Hur.íu,  popu. ačni  po^r.éry  O-Ka  jest  ta  oicolno**.  fe 


714  Oldenbursko. 

zvláště  ve  vévodství  převládá  rolnické  oby-.  Lesy  mají  jen  malý  rozsah   (7'9V«   P^dy). 
▼atelstvo,   žijící   většinou   v    roztroušených  i  Převládajíd  strom  jest  borovice  a  dub,  pak 
dvorcích  nebo  malých  obcích.  Připadá  totiž  |  i  buk.  —  Hornictví  provozuje  se  jen  vBir- 
72'27o  na  obyvatelstvo  venkovské  a  jenom  i  kenfeldě  (břidlice,  olovo  a  měď),  avšak  s  ma- 
27*8%  na  obyvatelstvo  městské.  Mést  s  více   lým  výtěžkem.   Dáležitější  jest  téíení  raše- 
než  2000  ob.  jest  ve  stá  ě  pouze  16  a  jen    líny  na  mnohých  místech  vévodství.  Skromný 
jediné  hlavní  město  Oldenburk  má  více  než   výnos  skýtá  také  rybářství,  kdežto  lov  zvěře 
10.000  obyvatel.    V   Lubeku   a  Birkenieldě  <  nemá  skoro  významu.   V  zemědělství  O-ka 
jcstprocentovenkovskéhoobyvatelstvamenší  I  převládá  drobný  majetek.   Statky  s  větším 
a   zároveň   také   hustota   i   vzrQst   obyvatel    rozsahem  než  100  ha  jsou  řídkou  výjimkou 
větší.  Tak  připadá  v  Lubeku  na  1  km^  66  ob.   a  i  jinak  veliký  majetek  jest  v  zemi   málo 
a  v  Birkenfeldě  na  Ikm^  84  oby  v.  —  Pohyb!  zastoupen^  neboť  3723  poplatníci  (z  87.871) 
obyvatelstva  vr.  1898  vykazuje  14.144  po- '  mají  větší  příjem  ntž  3000  mk.  Vládne  tadií 
rodů,  6946  úmrtí  a  3168  snatkův.   Úmrtnost   značná  rovnoměrnost  v  rozdělení  jméaL  — 
jest  celkem  dosti  nepatrná,  zvláště  úmrtnost   V  ohledu  průmyslovém  panuje  mezi  jed- 
dětí.  Obyvatelé  jsou  vesměs  Němci,  a  to  na !  notlivýrni  částmi  velkovévodství  podstatný 
marši  v  O-ku  Frísové,  na  geestě  v  O-ku  a   rozdíl.    Birkenfeld  jest  země  velice  průmy- 
Lubeku  Dolnosasové  a  v  Birkenfeldě  Fran-    šlová,  kdežto  v  Lubeku  a  zvláště  ve  vlastním 
kove.  —  Dle  náboženství  jest  ve  vévod-    O-ku  důležitost  průmyslu  značné  do  pozadi 
ství  221.299  evangelíků,  většinou  luthcránů,    ustupuje   oproti   zemědělství.    Avšak   i    zde 
72.847  katolíků,  976  jiných  křesfanův  a  868   v  posledních  letech  následkem  různých  re- 
židů,  v  knížectví  Lubeckém  35.165  evange-   forem  zákonodárných  (svoboda  živností  z  roku 
líků  (lutheránů),  300  katolíků,  18  jiných  kře-   1861),  rozvoje  železniční  sítě,  zřizovám'  růz- 
sfanův  a  18  židů  a  v  knížectví  Birkenfeld- ,  ných  institucí  na  podporu  průmyslu  a  ře- 
ském  33.156  evangelíků  (sloučených),   8345  {  mesel  atd.  pozorovati  jest  dosti  značný^  po- 
katolíků,  203  jiní  křesťané  a  544  židé.  Kromě   krok.    Zvláště  vyvinulo  se   město  Dcrnien- 
evangelíkův  a  katolíků  jsou  zde  ještě  baptisté,  horst  na  důležité  centrum  průmyslové  s  vý- 
mennonité,  methodisté  a  starokatolíci.    Pro   robou  doutníků,  linolea,  obráběním  korku» 
evangelickou  církev  jest  vrchní  církevní  rada   čistírnami  a  prádelnami  vlny,  džuty  atd.  Rov- 
a  zemská   synoda,  pro   katolíky   biskupský   něž    průmyslovou    činnosti    vyniká   vesnice 
officialát  ve  Vechtě.  —  Školství  jest  roz-   Lohne,  pak  hlavní  město  Oldenburg  s  před- 
děleno  dle  vyznání  a  podřízeno  pod  dozo-    městím  Osternburg.   V  severních  krajinách 
rem    státního    ministerstva    evangelickému   vévodství  rozšířeno  jest  cihlářství,  porůznu 
vrchnímu  kollegiu  školskému  v  Oldenburku    pak  zpracování  dřeva,  železa  a  pálení  raše- 
a  katolickému  ve  Vechtě.  Skol  obecných  jest    liny,  kdežto  jako  domácí  průmysl  provozuje 
425  ('301  evang.  s  618  učiteli  a  37.614  détmi    se  plátennictví,  pleteni  punčoch  a  korkářstvL 
a  124  katol.  se  185  učiteli   a  11.071  dětmi).   Ostatně   průmyslová   činnost  země   má  jen 
Učitelské  ústavy  jsou  2,  měšťanských  škol   rozsah  řemesel  provozovaných  pro  místní  spo- 
10,  gymnasií  5,  reálky  2,  vyšší  dívčí  školy  4, ,  třebu,  tak  že  asi  dvě  třetiny  vŠcch  průmy- 
rolnické  školy  2,  zimních  hospodářských  škol    šlových  živností   provozují  se   bez  pomoc- 
7,  plavecká  Škola  1,  stavitelská  a  strojnická ,  ných  pracovníkův  a  jakýchkoliv  motorův.  — 
škola  1,  ústav  hluchoněmých  1.   V  hlavním ,  Rovněž  tak   i  obchod   má  jenom   význam 
městě  je   státní   knihovna,   museum,    obra-   mí.stní,  obmezuje  se  na  výměnu  zemědělských 
zárna  a  i.  plodin ,   tovarův   a   osadnického   zboží    pro 

Hlavním  pramenem  výživy  jest  zeměděl-  místní  spotřebu,  jsa  v  úplné  závislosti  na 
ství,  které  vyživuje  47  8%  obyvatelstva,  velkolepém  obchodním  emporiu,  Brémách^ 
kdežto  na  průmysl  připadá  30'77o,  na  obchod  které  ovládá  ostatně  i  průmysl  oldenburský. 
a  dopravu  10  97o  ^  ^^  ostatní  zaměstnání  Důležitou  podporou  obchodního  a  hospodář- 
10*67o-  Vzdělány  jsou  asi  tři  pětiny  celé  ského  ruchu  vůbec  jsou  veřejné  ústavy  a 
země.  Na  oldenburském  geestě  jest  do  44' 71%  spolky  úvěrní  a  penčžní,  tak  zvláště  Olden- 
půdy  nevzdělané,  na  múnsterském  pak  do-  burská  zemská  banka,  banka  spořitelní  a 
konce  do  58'69Vo»  naproti  tomu  na  marši  jen  úvěrní  i  banka  společenská.  Pro  úvěr  zcmé- 
813%.  Role  a  zahrady  zaujímají  135.400  ha,  dělský  jest  státní  pozemkový  úvěrní  ústav. 
louky  59.400  ha,  pastviny  84.747  ha,  lesy  Vysoce  vyvinuty  jsou  depositní  obchody 
a  podrosty  42  313  ha.  Hlavní  plodinou  jest  oldenburských  bank  a  spořitelen ,  jejichž 
žito  (140.000  t),  vedle  toho  i  oves  (29.460  /)•  vklady  činí  úhrnem  přes  70  milí.  mk.,  tak  že 
brambory  (94.000 /),  pohanka,  řípa,  jetel,  ječ-  na  1  obyv.  připadá  značný  vklad  do  250  mk. 
mcn,  pšenice,  boby,  lupina  atd.,  hojně  se  V  dobrém  stavu  jest  dopravní ctv i  země, 
klidí  i  lučního  sena  (145.600  t).  Ovocnářství  zvláště  plavba  má  jako  pramen  výživy  vcli- 
a  pěstování  průmyslových  plodin  jest  docela  kou  důležitost,  jsouc  zároveň  i  podkladem 
nepatrné.  —  Veliký  význam  naproti  tomu  rozsáhlému  loďařství  při  Vrseře,  Jadě  a  po- 
má  chov  dobytka.  Zvláště  na  marších  cho-  bečkách  Emže,  které  však  proti  dřívějším 
vají  se  znamenité  koně  a  skot,  na  geestě  pak  dobám  jest  v  silném  úpadku  následkem  kon- 
ovcc  a  vepři.  Na  tuto  omezuje  se  také  z  nej-  kurrenco  ohromných  l9děnic  ve  velikých  pří- 
vétší  části  včelařství.  Počítá  se  pak  v  O-ku  stavech  námořských.  Úhrnem  počítají  ve  vé- 
33.268  koní,  212.383  skotu,  115.517  ovcí, .  vodství  Oldenburském  252  námořské  lodi 
152.726   vepřů,   26.677  koz   a  23.632  úle.  —    s  90.000  t  a  180  muži  posádky,  z  čehož  jest 


Oldenbursko  715 

19  parníkA  se  7000  f.  Lodní  ruch  v  olden-  vysílá  O.  3  poslance.  —  Znak  země  jest 
burských  přístavech  (£lsfleth,  Brakc,  Varel,  příčné  rozdělený  Štít,  v  jehož  prvním  poli 
Hooksiel  a  j.)  Činí  ročně  do  7500  lodí  vy-  jsou   ve  zlatě   dvě  červená  příčná  břevna 

Í>lQKcb  i  připlulých  s  více  než  1  milí.  t.  Že-  (znak  vévodství),  ve  druhém  zlatý  křiž  v  mo- 
ezniční  sít  měři  do  500  km  a  rozšiřuje  se  drém  poli  (znak  Delmenhorstu),  ve  třetím 
zvláště  od  let  sedmdesátých  XIX.  století,  zlatý  křiž  s  biskupskou  čepicí  v  modrém 
Rozsáhlá  a  dobře  udržovaná  jest  síť  silniční  polí  (znak  Lubeku),  ve  čtvrtém  červené  a 
úhrnné  délky  1371  km,  zvláště  pozoruhodné  bílé  kostky  (znak  Birkenfeldu),  mezi  témito 
jsou  silnice  v  marších  t.  zv.  Klinkerstrassen.  oběma  poli  pak  jest  trojúhelník  se  zlatým 
O.  jest  konstitučni  velkovévodství,  jehož  korunovaným  lvem  v  modrém  poli  (znak  Jc- 
Astava  zakládá  se  na  revidovaném  základ-  věru).  Štít  korunován  jest  královskou  koru- 
ním  státním  zákoně  ze  dne  22.  list.  1852.  nou.  Zemské  barvy  jsou  modrá  a  červená^ 
Dle  toho  jest  moc  panovnická  dědičná  v  muž-  vlajka  jest  modrá  s  červeným  křížem.  Řád 
ské  větvi  rodu  Holštýnsko-Gottorpského  dle  jest  jen  jeden,  vévody  Petra  Bedřicha  Lud- 
práva  prvorozenství  a  přímého  následnici  ví.  vika,  hlavní  město  a  velkovévodské  sídlo 
Větev  ženská  práva  na  trůn  nemá.   Velko-  jest  Oldenburk. 

vévoda  jest  zletilým  v  18.  roce,  vládu  za  něho  Dějiny.  Uzemí  nynějšího  O-ka  obýváno 
může  vykonávati  i  nejbližší  příbuzný  nebo  bylo  od  pradávna  germánskými  národy,, 
manželka.  Panovník  jest  vyznání  lutherán-  z  nichž  časem  převládli  Frísové,  záhy  pak 
ského  a  má  právo  na  civilní  listu  (255.000  mk.)  rozšířili  sem  své  panství  i  vévodové  saští. 
a  na  výnos  korunních  statků.  Všichni  občané  Jako  první  hrabě  Oldenburský  připomíná 
jsou  si  před  zákonem  úplně  rovni  a  není  se  v  1.  1088—1108  Elimar  I.  a  jeho  syn  Eli- 
iádných  předností  rodových  ani  stavovských,  mar  II.  Starší  syn  tohoto,  Jindřich,  stal  se 
Zákonem  zaručena  iest  úplná  svoboda  vy-  zakladatelem  rodu  Oldenbursko-Bruchhau- 
znáni  a  svědomí.  Moc  zákonodárnou  vyko-  senského,  který  však  panovnické  samostat- 
nává  8  panovníkem  sněm  složený  z  jedné  nosti  nedosáhl.  Mladší  syn,  Kristián  I.,  byl 
sncmovny  o  34  poslancích  (26  za  O.,  4  za  zbaven  hrabství  Oldenburského  vévodou 
Lut>ek  a  4  za  Birkenfeld),  volených  nepřímo  saským  Jindřichem  Lvem,  avšak  když  vé- 
ode  všech  samostatných  občana  nejméně  voda  tento  byl  vypověděn,  vráceno  hrab- 
25letých,  při  čemž  na  10.000  obyv.  připadá  ství  synům  Kristiánovým,  kteří  dosáhli  říš- 
1  poslanec  a  na  500  ob.  1  volitel.  Knížectví  ské  bezprostřednosti.  Potomci  jejich  rozši- 
Lubek  a  Birkenfeld  mají  ještě  zvláštní  pro-  řovali  panství  své  podrobováním  svoboď 
vinciální  rady  s  poradním  hlasem.  Sněm  za-  ných  Frísův  a  zmocnili  se  polov.  Stedinger- 
sedá  každá  3  léta  a  mezi  tím  působí  stálý  landu.  R.  1334  rozdělena  panovnická  rodina 
vÝbor  sněmovní  skládající  se  ze  4  poslancův  na  větev  Oldenburskou  a  Delmenhorstskou,^ 
oídenburských,  1  birkenfeldského  a  1  lube-  které  však  r.  1435  opět  spojeny.  Roku  1448 
ckého.  Výkonným  orgánem  jest  státní  mini-  hrabě  Kristián  VIII.  zvolen  za  krále  dán- 
sterium  mající  5  departementů:  velko vévod-  ského,  kdežto  rodinné  země  zůstaveny  dvěma 
ského  domu  a  zahraničních  záležitostí,  vnitra,  jeho  bratřím,  z  nichž  Gerhard  podržel  O.  a 
ňnancí,   spravedlnosti,   kultu    a    vyučování,    vedl  kruté  boje  s  Brémy.  Syn  jeho  Jan  XIV. 

{emu  podřízeny  jsou  provinciální  vlády  lu-  získal  celou  zemi  Stedingův  a  Budjadingův,^ 
»ecká  a  birkenfeldská.  — *V  ohledu  správ-  naproti  tomu  ztracen  Delmenhorst,  jehož  na- 
ním  rozděluje  se  vévodství  na  12  amtův  a  bylo  biskupství  Můnstcrské,  a  Jevcr,  jenž 
3  města  (Oldenburk,  Jevcr  a  Varcl).  Obcí  postoupen  Východnímu  Frísku.  Roku  1547 
venkovských  jest  110,  městských  7  a  mají  hrabě  Antonín  I.  získal  zpět  Delmenhorst  a 
samosprávu  tak  jako  různé  veřejné  korpo-  stal  se  říšským  hrabětem.  Když  založená 
race  (chudinské,  dobročinné,  silniční  atd.).  opětné  pobočná  větev  Delmenhorstská  vy- 
V  soudnictví  oldenburském  panuje  v  pod-  mřela,  spojena  rodná  území  v  jediný  celek,. 
statě  říšský  německý  zákonnik,  v  Oldenburku  k  němuž  připadla  i  panství  Jever  dědictvím 
jest  vrchní  zemský  soud  a  zemský  soud.  sou-  (r.  1575)  a  Kniphausen  smlouvou  (r.  1624). 
dův  úředních  jest  úhrnem  20.  Finance  spra-  Avšak  již  r.  1667  vymřel  hrabéci  rod  Olden- 
vují  se  v  každé  Části  státu  zvlášť,  mimo  to  burský  hrabětem  Antonínem  Vintiřem  a  dě- 
jest  zvláštní  rozpočet  pro  celé  velkovévod-  diccm  učiněn  král  dánský  a  vévoda  šlesvi- 
stvf,  ke  kterému  přispívá  vlastní  O.  77Vj7oi  cko-holštýnsko-j^ottorpský.  Proti  tomuto 
Lubek  1 6 Vo  a  Birkenfeld  6 VaVo- Příjmy  velko-  dědickému  pořízení  protestoval  bližší  pří- 
vévodství  páčí  se  as  na  2^4  milí.  mk.,  vý-  buzný  Antonína  Vintiře,  vévoda  šlesvicko- 
daje  jsou  skoro  stejně  veliké,  příjmy  vévod-  holštýnsko-plónský,  jemuž  také  O.  a  Del- 
ství  obnášejí  průměrně  6\';  milí.  mk.,  vydání  menhorst  byly  přiřčeny.  On  však  odstoupil 
pak  6'/j  míc..  státního  dluhu  celého  velko-  je  r.  1676  Kristiánu,  králi  dánskému,  kdežto 
vévodství  není,  za  to  má  vévoastvi  O.  4o*  5  Jever  jakožto  ženské  léno  připadl  jeho  sestře 
milí.  mk.  dluhu.  Ve  vojenských  záležito-  Magdaleně  kněžně  Anhaltsko-Srbišťské  a 
stech  sjednalo  O.  již  15.  čce  1867  s  Pruskem  Kniphausen  říš.  hrabrti  Antonínu  z  Alden- 
konvenci,  dle  které  oldenburští  branci  tvoři  burku,  přirozenému  synu  Antonína  Vintíře. 
ve  svazku  pruského  vojska  pťši  pluk  č.  91,  Obé  hrabství,  O.  a  Delmenhorst,  byla  až  do 
dra(;onsUý  pluk  č.  lO  a  2  batterie  2o.  pluku-  r.  1773  povl  panstvím  dánských  králů,  načež 
polního  (lélostřclcctva,  vesměs  v  X.  armád-  přešla  na  ruského  velkoknízete  Pavla,  který 
ním  sboru.  Do  říšského  sněm n  nAm#»rkého   za  to  zřekl  se  svého  majetku  ve  Šlcsvicko- 


7 1 6  Oldenburský  kůň  —  Oldhamia 

Holitýnsku.  Roka  1777  O.,  postoupené  již  .  Waldbau  d.  Herzogthoms  Oldenburg  (Brémy, 
r.  1774  mladší  gottorpské  vétvi  rodiny  vé-'l894);  týi,  Statistische  Beschreibung  d.  Ge- 
vodské,  povýSeno  na  vévodstrf,  r.  1803  při-  j  meinden  des  Herxogthums  Oldenburg  (Ol* 
padl  mu  hannoverský  amt  Wildeshausen/ denburk,  1897);  týl,  Die  Bau- und  Kunst* 
čásť  biskupství  Múnsterského  a  zároveň  pro-  <  denkmáler  des  Herzogthums  Oldenbarg  (t, 
měněno  biskupství  Lubecké  v  knížectví  svět*  1897);  ročně  vychází:  Hof-  und  Staatsband* 
ské.  Za  válek  napoleonských  obsadili  O.  buch  des  Grossherzogthums  Oldenbarg,  Die 
Francouzi,  proměnili  je  ve  2  departementy,  I  statist.  Nachrichten  iU>er  das  Grossherxog- 
avšak  r.  1813  převzal  vládu  opětné  domácí  thum  Oldenburg  a  Ortschaftsvťrzeichniss  d. 
rod  panovnický,  a  to  za  choromyslného  vé- '  Grossherzogthums  Oldenburg  fvydává  od 
vodu  Petra  Bedřicha  Viléma  jeho  bratranec ,  r.  1857  statistická  kancelář  v  Oldenburko); 
Petr  Bedřich  Ludvík,  který  r.  1823  stal  se]jahrbuch  fur  die  Geschichtc  des  Hcrxog- 
sám  vévodou  a  jest  přímým  zakladatelem  ,  thums  Oldenburg (t,  1892  si.);  Rundě,  Olden- 
nynějši  dynastie.  R.  1815  O.  přistoupilo .  burgische  Chronik  (t,  1863).  Z  map  nejdů- 
k  Německému  spolku,  obdrželo  čásť  Hanno- 1  Icžitéjší  jsou  úřední  od  Schrencka,  Topo* 
verska  a  knížectví  Birkenfeld  a  povýšeno  na  graphische  Kartě  des  Herzogthums  Olden* 
velkovévodstvi.  R.  1818  ruský  car  Alex-  burg  in  14  Blattern  (t.,  1856—63  s  dodatky, 
andr  I.  postoupil  O-ku  dědičnou  svoji  državu   1 :  50.000)  a  Kartě  von  dem  Herzogtbum  Ol- 


Jever  a  r.  1825  velkovévoda  oldenburský  na-  |  denburg  (t.,  1869,  1:200.000).  TJr, 

byl   vrchního    panství    nad    Kniphausenem. '      Oldenbunký  ků&  v.  Kůň,  str.  362a. 
R.  1836  vévodstvi  O.  spojilo  se  s  Hanno- 1     Olde&dorf  (Hessisch-O.),  město   v  pms. 
verskem  a  Brunšvickem  v  Jediný  celní  sva- '  kraji  rinteinském,  ve  vlád.  obvodě  kassel* 
zck,  kdežto  Birkenfeld  příslušel  k  celnímu   ském,  na  Veseře  a  želez  trati  Goslar-L5hne, 
svazku  pruskému  a  Lubek  k  šlesvicko-hol-    má   1680   ob.  (1895),  evang.  kostel,   zámek, 
štýnskému.  R.  1848  zavládl  také  v  O-ku  de-  I  cukrovar.    O.  znám  vítězstvím  (8.  čce  1633) 
mokratický  směr  na  rozdíl  od  dosud  panu-  ^  vévody  brunšvicko-lúneburského  Jiřího  nad 
jícího  osvíceného  absolutismu.    Pod  vlivem '  císařskými  pod  hrab.  z  Mcrode. 
jeho    odhodlal    se    velkovévoda    k    návrhu       Oldenlandia  L.  jest  podrod  rostliny  Ht^ 
ústavy,  o  němž  jednali  34  důvěrnici  a  po- '  ^^oř/s  Lam.  z  čel.  mořenovitjch  a  podčel. 
zději  zvláštní  kommisse,  načež  1.  září  1848   chinovníkovit^ch,  obsahuj,  byliny  ptačin- 
svolán  byl  ustavující  sněm  velkovévodstvi.   cům  podobné,  zřídka  kříčky,  listů  vstřícných 
Původní  návrh   ústavy  nahrazen   byl  demo- '  a  kvítkův  úžlabíčkových  n. konečných  se  stop- 
kratickým  základním  zákonem  ze  dne  18.  ún.   kami  často  prodlouženými,  štíhlými.     Déd, 
1849,  který  však  podařilo  se  vládě  odstra- '      Oldenzaal  f-zálj,  m.  v  nizozem.  provincii 
niti  revidovaným  základním  zákonem  státním  '  Overyssel,   stanice  trati   Zutfcn-Salzbergen, 
2  22.  list.  1852.  R.  1853  O.  odstoupilo  území  jihových.    od   Almela,   má   4346   ob.    (1889), 
při  ústí  řeky  Jade  Prusku  k  založení  válec-   katol.  kostel  s  včži  ze  středověku   zachova- 
ného přístavu  Wilhelmshavenu,  r.  1854  pak ,  lou,  reform.  chrám  a  průmysl  (prádelna  na 
připojilo  se  k  Německému  celnímu  spolku,   bavlnu,   barvírna,   tiskárna);    obchodní    ko- 
kdežto  Lubek  v  záležitostech  celních  a  poš-   mora.  O.  slul  za  doby  řím.  Salta  Vetus, 
tovních  příslušel  k  Dánsku.   Zároveň  připo-       Oldetloe,  Odisloe  [-lój,  město  v  prua. 
jeno   bezprostředně  k  státu    panství   Knip-   kraji  stormarnském,  ve  vlád.  okr.  šlesvickém, 
hausen  a  Varel,  r.  1863  a  1865  však  marně   na  ř.  Travé  a  žel.  trati  Neumunstcr-Schwar- 
prohlašovány  nároky  velkovévodské  rodiny   zenberk  a  Hagenow-C,  má  4286  ob.  (1895), 
na  Slesvik-Holštýn.    V  r.  1866  O.  postavilo    měst.  spořitelnu,  evang.  kostel,  reálné  pro- 
se  rozhodně   na   stranu   Pruska,  vzdalo   se   gymnasium,  slévárnu  železa,  papírnu,  cukro* 
všech  práv  na  Šlesvik-Holštýn  a  postavilo    var,  pivovar  a  lihovar, 
své   sbory  k  disposici   Prusku,   se   kterým       Oldham  [óldhem],  tovární  mČsto  a  hrab* 
r.  1867  sjednána  vojenská  konvence.    V  ná-    ství  v  sev.-záp.  Anglii,  8  km  sev.-vých.  od 
hradu  za  tyto  ústupky  obdrželo  1  milí.  to-    Manchestru,  na  výšině  při  řece  Mendlocku, 
larů  a  holštýnský  íímt  Ahrensbóck.  Zároveň    ve  výši  212  fem,  spojené  místními   drahami 
pak  přistoupilo  k  Severoněmeckčmu  spolku,   straťrai  Lancaster-Yorkshirea  London-Nord- 
R.  1868  znova  upravena  správa  země  a  války   wcst,  má  pěknou  radnici,  latinskou   Školo, 
francouzsko-německé  účastnily  se  velmi  platné   lyceum,  rozsáhlý  park,  veliké  lázně  a  prá- 
sbory  oldenburské  ve  svazku  19.  divise.  Od   delny,  veřejné  tržnice  a  147.440  ob.  (1896). 
té  doby  oldenburská  vláda  a  sněm  věnovaly    O  ,ještč  r.  1760  místo  nepatrné,  dekuje  la  svůj 
péči  svou  zákonodárné  činnosti  k  uspořá-   neobyčejně  rychlý  rozkvět  hojným  ložiskům 
dání  vnitřních  záležitostí  země.   Tak  zvláště   uhelným  v  okolí,  jež  podmínila  velkolepý  jeho 
zákony  z  r.  1871,  1873  a  1874  upraveny  po-   průmysl.  Zejména  důležitý  jsou  prádelny  hed- 
mčry    železniční,    zákony    z    r.    1868,    1873,    vábí  a  bavlny  (r.  1891  30.397  dělníků),  icle- 
1876,  1879   a   1881   poměry   zemědělské  atd.    zářství  (5369  dělníků),  strojnictví  (4561  děl- 
V   posledních    letech   pak    vznikly    některé   níků),  mosaznictví,  kloboučnictví  a  koielul- 
spory  mezi  vládou  a  sněmem,  které  však  po   ství.    S  O  em  souvisí  tovární  místo  Chad- 
r.    1897    včtšinou   smírně    vyřízeny.  —  Srv.   d crt on  (22.087  ob.).  O.  náležel  až  do  r.  1888 
Kollmann,   Das    Herzogthum    Oldenburg    in    k  hrabství  Lancashire.  dí. 

seiner  wirtschařtlichen  Entwicklung  (Olden-       Oldhaniia  Forb.,  rod  předvěkých  dosud 
burk,  1893);    týž,  Die  Waldungen   und  der   záhadných  rostlin,  jež  byly  nalezeny  v  ze- 


Oldhamit  —  Oldnchov.  71T 

leoýchbřídlách  kambrickýchv  Irsku.  Bo-  Bohvoj   odeiei   do  Čech,  a  ta  oba  bratři 

taoikové  zařadili  je  k  mořským   řasám   do  zmocnili  se  zase  svého  panství.    Potom  O. 

příbuzenstva  rodu  Ckomdrites  z  čeledi  Ftori-  vymohl  si  a  Jindřicha  IV.  proti  jeho  dřívéj- 

Jeat,  Jsoo  to  nejstarší  toho  dmha  otisky  šima   ustanovení   Čechy  jako   léno  a  vtrhl 

a  vyškytají  se  v  podobé  tenkých  os  sotva  s  pomocným   vojskem  rakouským  a  bavor- 

1  MM  Silných,  jel  jsou  pravidelně  a  střídavé  ským   do   Čech.    Kd3fi  však  výprava  ta  se 

v  právo  i  v  levo  ko.ínkovítě  lomeny  a  ne-  nezdařila,  nepokoušel  se  O.  dile  o  stolec 
sou  na  vrchole  kaldého  kolínka  (úhiu)  cho  [český  a  vládl  pokojné  svým  údclenx  R.1109 
máčky  vťjtřovité  rozloiených,  hustých  a  vi-  >  založil  s  bratrem  klášter  třebíčský.    Synové 

dličnatc   rozUélených,   rovnéi    tak   tenkých  jeho  byli  Vr<itislav  (f  1156),  Vladislav  a  Spy- 

▼étvičck.  EBr.  tihnév  (f  1151).  Hýbí. 

OldhaiBit  jest  vzácný  minerál,  dosud  j  n       3)  O-ové,  vévodové  korutanští,  v.  Koru- 

V  nčkolika  málo  meteorittch  dokáianý;  jest  taný.  str.  893. 

to  regulární  simik  vápenatý  CaS,  barvy  4)  O.,  vévoda  v  i  rtem  ber  ský  (*  1487 — 
svétlc  ilutohnédé,  o  tvrdosti  3  V, — 4,  hustotě  '  f  6.  list-  1550),  syn  hrabete  Jindřicha,  stal 

2*58,  štěpný  dle  krychle.    Mém  se  oxydaci  se  vévodou  r.  1498  po  vypuzení  svého  strýce 

v  sádrovec.    Popsán   byl  p& vodné  z  meteo-  Eoerharda  II.,  ^v.  t.  3)  /;  a  v.ádl  od  r.  1503 

ritu  od  Busti  v  Indii.                       Fr,Sl-k.  s-mostalně.  Účastenství  ve  válce  o  dědictví 

Old  T%ú.  MUidstoae,  geo!.,  v.  Devon-  landshutské  (1504)  vyneslo  mu  zvětšení  jeho 

skÝ  útvar.  str.  442^  ázemi,  ale  uvnitř  vláda  jeho  nebyla  Šťastna. 

Oldřetioe,  ves  čes..  v.  Odřettce.  O.  oddával  se  divokým  rozkoším,  zatím  co 

Oldřieht  X  něm.  Udalrick,  Ulnch,  jméno  zcmé  pod  tíhou  velikých  dluhA  z  dřívějších 

muis-é.  Z  panovDÍkA  zasluhuji  zrr.ínky:  dub  a   neúrodných   let  hynula.    Roku  1514 

1)  O  .  kniíe  český  (f  9.  list.  103 *;,  nejmi,  vzn.klo  povstání,  jei  O.  uklidnil  jenom  pro- 
syn  bolesUva  II.  a  Emmy  Burgund*iké,  cr.él  půj  *ením  velikých  výsad  stavflm.  Ale  jii 
od  otce  určený  úděl  nepochybné  v  Žatecku,  r.  1515  dostal  se  do  nových  sporů  se  šlech- 
alc  roosíl  brzy  po  jeho  smrti  upr<.hnouti  tou  a  znepřátelil  si  také  císaře  a  vévody 
před  úklady  BoVslava  III  i  s  matkou  a  bra-  bavorské.  R.  1519  popudil  ca  s-'  obsazením 
trém  jaromrem  do  Bavor  k  vév.  Jir.dfichov:.  ř  sského  města  Reuthrgen  cclý  švábský  spo- 
Po  smrti  Vladivojově  (\0^j3j  byli  ova  bratří  1  k  a  byl  od  něho  ze  země  vy  puzen.  Spolek 
od  CccLfl  povuláni  Z{>ět,  leč  od  Bol'  sláva  III,  prc/'ial  jeho  zemi  císaři  Karlovi  V.  a  ten  dal 
s  pomoci  polskou  znovu  vypuz^-ni.  T^-prve  ji  r.  l.*i'-0  v  léno  svému  bratru  Ferdinan* 
r.  10('4  uvifleni  vojskem  něn.*  c»^ýrr.  do  ť  rr.'-,  f\os\  O-  marné  se  pokoušel  r.  1525  o  znovu- 
z  nii  Po'^ci  vypuzeni.  Jaromír  zzC]4l\  tto.f^r  rJo'')tí  z^m^;  teprve  r.  1534  zmocnil  se  jí 
kníiecí.  O.  svůj  ú«]éí.  V  této  asi  dof^  p^^ja.,  *  pji.ocí  PMipa  Hesského,  musil  ji  však  při- 
ač  byl  ji  ienai,  za  maní*  Iku  krá^f.ou  i.-i-  jrr.outi  v  podružné  léno  od  Ferdinanda.  Fre- 
skou divku  Boz''nu.  jei  dala  mu  syr.a  Bh.í:-  fctoupív  ve  vyhnanství  k  protestantismu  za- 
šla va.  R.  1012  O.,  jsa  povahy  náruživé  a  pa-  vtdl  ve  V.rtembersku  reformaci.  Účasten- 
nova-^né,  svrhl  Jaromíra  a  sám  se  ujal  vUíiy.  utvi  ve  váicc  šmalkaldské  (r.  154tí)  přivedlo 

V  polifce  vncjií  zůstával  nadá.e  v  přát*:.-  jfj  do  velikých  nesnází.  Musil  zaplatiti  d- 
ství  s  Německem;  uvnitř  počínal  si  kruté,  saří  velikou  summu  a  jiné  oběti  a  byl  do- 
Neslavné  jinak  vládé  jeho  dodal  i'sku  tej  rve  konce  ohrožen  v  driení  své  země,  kdyl 
jeho  syn  Hřeiislav.  který  r.  1029  dobyl  na  r.  15'>0  z  n-.řel. —  Srv.  Kugler.  Ulrich,  Her- 
Polácích     Moravy,    jii    pak    spravova .    K'  z^íf  zu  Wirtembrrg  (Štutg.,  1865). 

konci  vlády  O  ory  zkal.l  se  jeho  ponr.<^r  ke  OldHollOv:    1)   O.,  Ondřichov,   Von- 
králi  ntn<.:  J.dyi  r.  U'33  dostavil  se  ke  dvoru  dřicriov,   vt  s  v  Čechách,  hejtm.,  okr.,  fara 
Konráda  IL  do  Vrbna   pří    ústí  Havoly.  r»y'  a  pá.  Písek;    2S  d.,  163  ob.   č.  (1890).  popi. 
zajat  a  propuítcn  v  (iuo  1034  jecom  s  p'aí  dvůr.  —  2)  O  ,  Vondřichov,  vts  t..  hejtm. 
nunkou.  ie  roz^ířlí  se  s  Jaromírem  o  vládu  Táíor,  o^r.  a  pš.  MI.  Voiice,  fara  Nová  Ves; 
Na  místě  toho  však  dal  Jaromíra   oslepiti  a  59  d  .  464  ob.  č.  (1>*90),  fil.  kostel  sv.  Jakuba 
také    Uř' ti^-lava  vyf  ud:l  z  Moravy.  (.ísařov^c  r.   i3'^4  far.  .  2tř.  šk.  a  popi.  dvůr  Těmicc 
Jindřich   zy  dnal   výpravou    do   Č  ch    narov-  s  li\ovareTi.  Zde  sed/l  vladyčí  rod,  r.  1357 
nání,  ale  v  kr<*tc^  po*om  O.  zenířel,  (O  roct-  lan  a  Blažej    bratří   z  Oldřichova,  na  druhé 
jeho    smrti    viz    Mitth    d.  V*  r.   f.   G*  srh.  d.  části  po  smrti  pana  Hcfmana  z  Miličina  rod 
Deutsch  n  in  Bóhm.  XIX.;  O-  zaloíil  r.  1032  RofrT.b*  rský,  ]•  ni  osoboval  si  plné  právo  na 
klášť  r  sázavský.  pairorát  zdejší r.o  kost«  la,  i  kdyi   přiřknuto 
^  O.,  údéiný  knifc  moravský   ff  11.  list.  r    1369    Buškovi    řeč.  Provázek,  r.  1395  Al- 
1115),  syn  Konráda   L  brn/rm^ého.  mél   po  šovi    Kropáři   z   Oldřichova,  r.   1412   Chva- 
otci   za   ódéJ   tim^r%ko,  kdeíto  j*-ho   rolad-  .ovi  z  Leíúny.    T^nto  prodal  tvrz,  na  které 
iímn   bratru    Lutoltovi   dostalo    se  Znoem-  r.    1465     hospodařil     Mareš    z    Broumovic 
ska.    O     byl    po    hřctisavovi    II.    nejstarší  R.  1=*^0  zab;l  jest  v  Táboře  při  pranici  Jin- 
z  rodu    Přemyslova,  ale    Břetisav   chť  1   za  dřích  Ž  hart   z  Nasevrk   na  Muticích  a  Vel- 
bezpeč*ti  nastupn:ct»í  sv^mu  bratru  Boř.vo-  kf  m  O-e;  od  j*  ho  potomků  tvrzka  brzv  pó- 
loví.   Vyiadav   si    od   cis.  Jindř.rha  IV.  pro  tom  rozdrk-na  na  ntkolik  dílků,  náleřejicich 
Bořivoje  léno  na  ďchy  vtrř.l  r.  1099  na  Mo  potom  různým  svobodmckým  rodinám.  Cásf 
ravQ    a   rvpod  1   bratry   z  jejich    údťlů.   j«  f  |  roin  t^rská  sdílevši  osudy  Miličira  přepadla 
odevidal   Bořivojovi.    Po  jeho  smrU  (liro/ r.  ItOl  k  Voiici.  Fr.7>p/r.  —  3)  O.  {CWert- 


718 


Oldřichovec  —  Olea. 


reuth)^  ves  t,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pá.  Tachov; 
42  d.,  221  ob.  n.  (1890),  Itř.  ák.,  cihelna,  dva 
mlýny  a  opodál  popi.  dvůr.  Stávala  zde 
tvrz.  —  4)  O.  Dolní  (Nieder-Ullgersdorf), 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Děčín,  fara  Rozbélesy, 
pš.  Podmokly;  113  d.,  1179  ob.  n.  (1890).  to- 
várna na  kokosové  knoflíky,  výroba  krát- 
kého a  kovového  zboží  a  íconserv,  mlýn  a 
pila.  — 5)  O.  Horní  (Oí»řr-C/.),  ves  t.;  49  d., 
347  ob.  n.  (1890),  výroba  stávkového  zboží 
a  tkalcovství. 

6)  O.,  ves  moravská,  v.  Oldřichovice  5). 

Oldřtohoveo,  Oldřichovice,  také  Že- 
brák Vondřichovec,  víska  v  Čechách, 
hejtm.  Sedlčany,  okr.  Votice,  fara  Neustu- 
pov,  pš.  Smilkov;  9  d..  86  ob.  č.  (1890),  fil. 
kostel  sv.  Havla  (ve  XIV.  stol.  far.).  Pů- 
vodně žila  tu  rodina  panoší  z  Oldřichovce, 
-spřátelená  se  známější  z  Buchova.  Ještě 
r.  1398  Zdeněk  a  Zbyněk  z  Buchova  provo- 
zovali právo  podací  při  řečeném  kostelíku, 
r.  1408  Zbyněk  sám.  S  Buchovem  přišel  O. 
k  Neustupovu,  r.  1589  na  krátko  k  Chotě- 
ticím  a  až  24.  dub.  1758  Jan  Michael  Týřov- 
ský  z  Ensídle  prodal  hraběti  Janu  Jindř. 
2  Bissingen  O.  se  dvorem  Zálesí,  Věcovem 
Podlesím  véskami  ke  Smilkovu,  s  nímž  trvale 
spojeny.  Nedaleko  hora  Vrata  718  m  n.  m., 
nejvyšší  bod  v  krajině.  Fr. Teply, 

Oldřtohovioe:  1)  O.  (Olchowiti^),  ves 
v  Čechách,  hejtm.  Klatovy,  okr.  Nýrsko, 
<ara  Děpoltice,  pš.  Dešenice;  33  d.,  214  ob. 
n.  (1890),  Itř.  šk.  —  2)  O.  {Dreihóf),  ves  t. 
|:>ři  Orlici,  hejtm.  Lanškroun,  okr.,  fara  a  pš. 
Ústí  n.  Orl.;  31  d.,  32  ob.  č.,  180  n.  (1890), 
Itř.  šk.  —  3)  O.,  ves  t,  v.  Oldřichovec. 

4)  O.,  chybně  Ondřichovice,  ves  na 
Moravě,  hejtm.  Uherské  Hradiště,  okr.  a 
pš.  Napajedla,  fara  Pohořelice;  75  d.,  385 
ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  rolnictví.  —  6)  O., 
Oldřich  o  v,  chyb.  Ulrichov,  ves  t,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Přerov,  fara  Pavlovice;  24  d.,  121 
ob.  č.  (1890). 

6)  O.  (Oldr\ychowiců)y  ves  ve  Slezsku, 
hejtm.  Těšín,  okr.  Jablůnko  v,  fara  Třítež, 
pš.  Třinec;  223  d.,  1690  ob.  pol.,  22  n.  (1890), 
dvě  jednotříd.  školy,  3  mlýny,  pila  a  my- 
slivna  Budunkov. 

Oldřii:  1)  O.  (Ulrichschlag),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.,  okr.  a  pš.  Jindř.  Hradec,  fara 
Blažejov;  58  d.,  8  ob.  č.,  364  n.  (1890),  2tř. 
ák.  a  2  mlýny.  —  2)  O.,  Vol d říš,  ves  t., 
hejtm.  Vys.  Mýto,  okr.  Skuteč,  fara  a  pš. 
Krouna;  40  d.,  206  ob.  č.  (1890).  —  3)  O. 
(UUersdorf),  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Poli- 
čka, fara  borová;  199  d.,  1031  ob.  č.,  18  n. 
(1890),  3tř.  šk.,  4  mlýny  (3  s  pilami),  samoty 
Dědek,  Zelenka  a  na  Babce.  —  4)  O.,  kdysi 
iupní  hrad  t.,  při  vtoku  Cidliny  do  Labe, 
proti  nynější  vsi  Předhradí  (okr.  Poděbrady). 
Hrad  vystavěl  v  1.  996—99  Oldřich,  syn  Bo- 
leslava II.,  a  r.  1003  chrám  sv.  Jana  Křt.  Ve 

XIII.  stol.   hrad    byl  zpustlý    a  kostel    ve 

XIV.  stol.,  ale  tento  později  obnoven.   Srv. 
»Pam.  arch.<,  1858,  str.  97—101. 

OlAřliov  (Odersch),  far.  ves  v  býv.  kní- 
icctví  Opavském  ve  Slezsku,  nyní  ve  vlád. 


obvodě  opolském,  kraji  a  okr.  ratibořském, 
s  1410  oby  v.  katol.  a  4  evang.  (1890);  kostel 
Narození  P.  Marie  (r.  1670  far.),  3tř.  Žk.,  pá., 
telegraf  a  popi.  dvůr,  při  něm  kdysi  tvrz. 
Bývalé  panství  oldříšovské  náleželo  od  pra- 
dávna klášteru  hradišťskému  na  Moravě,  který 
zde  měl  ještě  v  XV.  stol.  proboštství.  V  sto- 
letí XVI.  drželi  O  zápisně  Donátové  z  Po- 
lome ;  ale  r.  1531  dostal  se  i  s  právem  vlast- 
nickým do  světských  rukou  ai  na  naše 
časy. 

Old  sailor  [óldséldr],  pseudonym,  v.  Bar- 
ker  6). 

Oldtown  [óldtaun],  m.  v  sev.-amer.  státe 
Maine,  na  pr.  břehu  ř.  Penobscotu,  staoice 
trati  Bangor-N.  Brunšvik  ťzřízené  jii  r.  1836, 
druhé  v  Unii),  má  5310  obyv.  Ze  6  par.  pil 
jedna  nejrozsáhlejší  v  celé  Unii. 

Olea  L.,  oliva,  rod  rostlin  2déloÍných 
z  čel.  olivovitých  (Oleaceae,  v.  t.\  pod- 
čeledi  Oleineae,   obsahující  buď  lysé   nebo 
lupty  hustě  porostlé  stromy  n.  kře  s  listy 
vstřícnými,  z  pravidla  celokrajnými,  a  s  kvéty 
obojakými  n.  dvojakými,  bílými,   v    latách 
úžlabíčkových,  zřídka  konečných,  n.  ve  svaz- 
cích.  Kalich  jest  krátký,  4zubý  n.  -klan^  a 
koruna  —  nechybí-li  —  s  krátkou  trubkou 
a  4  rozloženými  plátky.  Nitky  tyčinek  buď 
do  trubky  vetknutých  nebo  u  bczplátečnýcb 
květů  podplodních  jsou  kratinké  a  nesoa 
vejcovité  prašníky  obrácené  buď  ven  neb 
u   prašných  květu   dovnitř     Krátká   čnélka 
ukončena  jest  bliznou  hlavatou  n.  2laločnou. 
Peckovice  jest  vejcovitá,  podlouhlá  n.  kulatá, 
z  pravidla  Isemená,  s  rubinou   olejnatou  a 
s  peckou  buď  tlustou  a  co  kámen  tvrdou  n. 
tenkou  a  blánovitou.  Semeno  chová  duinatý 
bílek  a  ploché  dělohy.  O.  čítá  asi  35  druha 
rozšířených  v  krajinách  okolo  Středozemního 
moře.  na  ostrovech  Maskarenských,  v  tro- 
pické  střední  Asii   a   v   Novém   Zealandě. 
Z  nich  nejužitečnější  jest  O.  europaea  L.,  o. 
evropská,    známá   v   mnohých   odr&dách» 
z  nichž  zvláště  vyniká  o.  planá  n.  lesní 
(var.  oleaster)  jako  keř  s  větvemi  více  méně 
4hranými  a  ztrnovatělými  —  a  o.  zahradní 
n.  domácí  (var.  sativa)  jako  strom  a£  10  m 
vysoký,  bezbranný,  podobný  zejména  v  stáři 
košatým  vrbám  a  jako  o.  plana  vždy  zelený. 
Listy  obou  jsou  kožovité,  u  o.  plané  po- 
dlouhlé n.  ovální,  u  o.  zahradní  kopinaté, 
krátce  hrotité,  celokrajné,  po  kraji  podchliplé, 
na  líci  tmavozelené  a  na  rubu  od  hvězdo- 
vitých  luptů   šedé   n.  narezavělé.   Obojaké 
květy  skládají  jednoduché  n.  slabě  latovité 
hrozny  a  vynikají  korunou  hluboce  4laločnou. 
Převislé    peckovice   jsou    u  o.  plané  po- 
dlouhlé a  černé,  u  o.  zahradní  ai  kulaté, 
ke  4  cm  dl.,  zelené,  bělavé,  načervenalé,  fia- 
lové až  Černé,  s  bílou  rubinou  olejnatou  a 
s  tlustou  peckou  tvrdou ,  obyčejně  Isemenoo. 
Bílek  i  klíček  obsahují  též  hojné  oleje.  Pro 
mastný  olej  (o.  olivový,  dřevěný,  pro- 
vencský,  chybně  brabantský),  obsahující 
olein,  palmitin  a  cholesterin,  pěstuje 
se  oliva  v  krajinách  středozemních  od  staro- 
dávna a  byla  odtud  již  v  XVI.  stol.  s  pro- 


Oleaceac  —  Olein.  719 

spěchem  zavedena  také  do  Mexika,  Peru  a  listů  olivy  a  listův  i  plodů  jasanu  nalézají 
Chile.  Nejvíce  oleje  dává  odrůda  ve  Španěl-  se  již  v  třetihorách.  Did, 
aku  pěstovaná  (var.  hispanica),  avŠak  nejlepSí  Olean  [ólienj,  ro.  v  sev.-amer.  státě  N. 
kuchyňský  olej  poskytuje  rubina  plodů  York,  na  jíhovych.  od  BufTala,  na  ř.  AUe- 
z  olivy  pěstěné  v  okolí  Janova  a  Provenci,  ghany,  uzel  tratí  Buífalo-N.  York-Pittsburk, 
Tak  zvaný  panenský  olej  {huíle  viergů)  do-  má  7358  ob.  ^1890),  důleiité  obchodem  s  pe- 
bývá  se  z  plodův  úplně  dozrálých  a  v  pro-  trolejem  a  dřívím, 
srnci  česaných.  Z  odpadků  plodů  (pecek  Oleander,  bot.,  v.  Neríum. 
i  jádra)  nebo  z  ovoce  napadaného  a  kvaáeni  Oleandrldiam  Schimp.,  rod  předvě- 
podrobeného  lisují  se  oleje  horší  jakosti,  kých  rostlin  kapraďovitých,  jež  upomínají 
k  mazání  strojů  potřebné,  k  nimi  náleží  známý  na  nynějií  v  tropech  rostoucí  rody  Chryso- 
o.  dřevénÝ  a  nejipatnějši  zboží,  olej  pe-  dium,  Olfersia  a  Oltandra.  Lístky  jsou  dro- 
kelný  {huiU  ďenftr).  Olivky  požívají  se  též  bet  podobny  listům  oleandru,  ale  bývají  až 
svHí  í  zadělávané.  Kromě  plodů  dává  oliva  3krát  tak  veliké.  EBr, 
i  velmi  trvanlivé  dřevo  na  jemné  práce  sou-  Olearius  (vl.  Ólschláger)  Adam,  spi- 
stružntcké,  dále  vonnou  pryskyřici  k  vyku-  sovatel  něm.  (*  1603  v  Ascherslebenu  ~ 
fováni  užívanou,  mimo  to  hořkou  kůru  a  lu-  f  1671  v  Gottorpě^.  Studoval  v  Lipsku  a  dal 
pěny,  jimiž  se  léčí  zimnice  —  a  ratolesti,  se  do  služeb  Bedřicha  líL  HolStýnsko-got- 
které  bývaljr  největší  odměnou  vítězů  ve  torpského  (1633).  Jako  tajemník  a  rada  měl 
hrách  ofympických  a  dotud  jsou  znamením  účast  v  poselství  k  caru  Michalu  Feodoro- 
pokoje.  Památná  hora  Olivetská  honosí  viči  a  byl  s  P.  Flemingem  i  na  druhé  vý- 
še prastarými  stromy  olivovými.  Did.  pravě  vyslané  do  Persie.  Po  návratu  (1639) 
OltaoMt^,  olivo  vité,  tvoří  s  jas  mí  no-  popsal  pozoruhodným  způsobem  svou  cestu 
vitými  čeleď  rostlin  řádu  svinutokvě-  v  Offt  begehrte  Beschreibung  der  Newen  Orien - 
tých  {Contortae,  v.  t.),  obsahující  přímé  nebo  talischen  Reise,  so  durch  Gelegenheit  einer  hol!- 
otáčivé  kře  nebo  stromy,  velmi  zřídka  byliny,  steinischen  Legation  an  den  Kónig  in  Pertien 
s  pravidla  lysé  a  bezbranné,  s  listy  buď  vstříc-  geschehen  (Šlesv.,  1647  a  častěii).  Poznav  na 
nými  n.  málokdy  střídavými  n.  přesleněnými,  cestě  perštinu,  přeložil  též  Sa  diho  Gulistán 
jednoduchými  n.  lichozpeřenými  a  bezpali-  v  Persianisches  Ro$enthal  (t.,  1654  a  1660). 
stými.  Pravidelné  květy  obojaké,  zřídka  2domé  Jako  mathematicus  a  antiquarius  zůstal  i  na- 
D.  polygamické  skládají  obyčejné  hrozny,  dále  v  službách  gottorpských ;  r.  1651  stal 
klasy  n.  laty  a  mívají  malý  kalich  zvonko-  se  členem  Fruchtbringende  Gesellschaít. 
▼itý, '4-,  zřídka  až  ISlistý,  cípů  někdy  sotva  Oleastar,  jméno  hlošiny  (Elaeagnus)  a 
zřetelných,  někdy  až  ke  zpodraé  oddělených,  olivy  plané  n.  lesní  (Olea  europaea  var. 
Jasan  a  Forestiera  jsou  bezkaliŠné,  někdy  oleaster  DC),  v.  Elaeagnus  a  Olea. 
i  bezplátečné.  Koruna  jest  ponejvíce  4-,  zřídka  Ole  Bull,  norský  virtuos  na  housle,  viz 
8-  n.  víceplátečná.  někdy  2plátečná  n.  žádná,  Bull  2). 

tvaru  řepicovitého,  nálevkovitého  n.  zvonko-       Oleoko,  kraj  v  prus.  vládním  obv.  gum- 

▼itého  a  plátků  více  méně  hluboko  od  sebe  binském  se  40.401  obyv.  (1890)  na  prostoře 

oddělených  n.  zcela  prostých.  Tyčinky,  z  pra-  841*21  km*,  s  kraj.   městem  Margrabowem, 

vidla  2,  zřídka  4,  jsou  do  koruny  vetknuté,  pojmenovaný    dle    zámku   Oleclca,   jehož 

u    bezkorunných    druhů    podplodní,    nitek  trosky  spatřují  se  dosud  nad  jezerem  neda- 

zhusta  krátkých,  ale  prašníků  velikých,  vej-  leko  jmenovaného   města.    R.  1656   vojsko 

titých  n.  podlouhlých,  s  plodolisty  střída-  litevské  spojené  s  Tatary  zvítězilo  tu  nad 

Tých.  Terč  chybí.   Semenník  jest  2pouzdrý  spojenými  Švédy  a  Braniborci,  při  čemž  vůdce 

a  obsahuje  v  každém  pouzdru  po  2,  zřídka  těchto  kn.  Bohuslav  RadziwiÚ  padl  do  zajeti. 
▼íce   vajíčkách  visutých  na  předhrádkovité       Oleflny  jsou  uhlovodíky,  jejichž  obecná 

semenici  obyčejně  na  konci.   Plod  jest  buď  formule  jest  Cn//,H;  vznikají  z  alkoholů  v  od- 

tobolka  pouzdrosečně  2chlopní,  n.  okřídlená  nětím  molekuly  vody  ze  složení  jejich  che- 

oaika,  n.  bobule  a  peckovice  o  2—4  seme-  mického: 

nech  někdv  bczbílečných  a  přímým  zárodkem        C^H^O  —  H^O  mm  c^ff^  (oleíin  aethylen); 

opatřenýcn.  O.  obsanují  asi  280  druhů  tep-  také  při  dešti llaci  uhlí  vznikají,  odtud  při- 

lých  a  mírných  pásem,  řazených  Bcnthamem  cházejí  ve  svítiplynu. 

a  Hookerem  4  podčeledím:  1.  Jasmineae,  je-       Oleg,  jméno  tří  knížat  ruských,  v.  Rusko, 
jichžplody  jsou  buď  podvojné  n.  jednoduché       OlenT^^  |olédžo|,  místo  v  ital.  prov.  no- 

Dotmle,  neDo  podvojné  tobolky  koldokola  n.  varské,  17  km  s.  od  Novary,  stan.  trati  No- 

na  stěnách  se  pukající  (Jasmínům,  v.  t.,  vara-Luino  a  odbočky  do  Arony,  čítá  2959 

jasmín);  2.  Sjrringeúe,  i  efik  o  vité,  s  pouz-  (jako  obec  8535)  ob.  (1880).   Hedvábnictví. 
drosečně  2chlopními  tobolkami  (Syringa,       Olein  jest  esther  glycerinu  a  kyseliny  ole- 

▼.L.lcřík;  Forsythia,  v.t.);  Z,  Fraxineae,  jové  C^H^{0 ,  C^^H^^^O)^^  nalézá  se  v  olejích 

Iasanovité,  s  naikami  sploštělými,  buď  na  a  sádlech  smíšen  s  jin^^mi  tuky.  Odtud  možno 

OQci  nebo  koldokola  okndlenými,  1-  nebo  jej  získati,  dáme-li  pn  0^  rozmrznouti  tukům 

2semenými  (Fraxinus,  v.  t,  jasan;  Ponta-  pevným  a  lisujeme-li  čásf  tekutou,    lest  to 

nesla).    4.    Oleineaet    olívovité   vlastní,  olej  bezbarvý,  prostý  chuti  i  zápachu,  |0*9 

e  plody  buď  pecko vicemi  n.  bobulemi  (Olea,  spec.  v.   Ve  vakuu  destilluje  bez  rozkladu, 

▼.  t.,oliya;  Ligustrum,  v.  t..  ptačí  zob;  za  obyčejného  tlaku  rozkládá  se  v  akro- 

Osmantkus,  Philfy'rea),  Stopy  O-eí,  zejména  I  e  i  n ,  látku  zapáchající  ostře.   Několika  bu- 


720 


Olej  —  Olejna  malba 


blinkaini  kysličníku  dusíkového  tuhne  o. 
v  krystallický  elaidin.  O,  pohlcuje  kyslík 
ze  vzduchu.  Vařen  s  jemné  utřeným  sodna- 
tým  klejtem  olovnatým  rozkládá  se  o.  v  olejan 
olovnatý^  t.  zv.  flastr,  hmotu,  již  možno 
hnísti  nňezi  prsty.  Také  mýdla  mazlavá  vy- 
rábéjt  se  z  o-u.  Rn, 

Olej  skalní  v.  Petrplej. 

Olejařtký  lis  v.  Lis,  str.  91—92. 

Olejo  rozeznáváme  dvoje:  aethcrické 
či  silice  a  mastné. 

O.  aetherické  jsou  destilláty  neb  vý- 
slazy  jistých  kvétin,  plodů,  semen  nebo  kor; 
bývají  tekuté,  některé  mají  rozpuštěny  též 
latk^  pevné  (s  t  e  a  r  o  p  t  e  n  y),  kteréž  vymrz- 
nutim  rády  se  vylučují,  ostav  ují  ce  chudší 
tekutinu  zpét  (eleopten).  Alkohol,  aether, 
sírouhlík,  petrolejový  aether  a  jiné  je  roz- 
pouátéjí,  voda  se  s  nimi  nemíchá.  AČ  vrou 
nad  140*C,  přece  tékají  již  za  obyčejné  tem- 
peratury  i  pohlcují  rády  kyslík  temníce  a 
zpryskyřičftujíce,  t.  j.  promenujíce  se  v  ne- 
pěkné pryskyřice.  Okysličeni  to  se  zrychluje 
světlem,  i  jest  jich  chrániti  před  světlem 
i  vzduchem.  Přidáme-li  k  nim  OS  — IVo  t>ez- 
vodího  alkoholu,  stávají  se  stálejšími.  Ter- 
pěny  přirozeně  s  nimi  přicházející  lze  oddě- 
liti destillací,  i  zbývají  o.  aetherické  kon- 
centrované (extrastarke,  nicht  triibende^ 
patentované,  essence)  —  látky  mno- 
hem vonnější.  Koncentrovaný  olej  kmínový 
odpovídá  2Vj-»angelikový  30-,  bergamo- 
tový2Va-,  citrónový  30-,  koriandrový 
6-,  lavendulový  2 V«-,  pomerančový  30-, 
thymianovýS-.  jalovcový  20násobnému 
množství  silice  jednoduché.  Silice  ty  se  ve- 
lice falšují  lacinějšími  oleji  neb  terpeny ;  ale 
mnoho  již  docílil  průmysl  chemický  i  v  pře- 
měně jedněch  silic  ve  druhé.  Kapka  o.  aethe- 
rického  mastí  papír,  skvrna  snadno  zmizí 
teplem.   Silice  hoří  snadno. 

O.  mastné  jsou  tekuté  tuky  zvířat  i  by- 
lin, ktt^rých  dobýváme  lisováním  neb  vyslazu- 
jíce  tučné  orgány  benziny  neb  sírouhlíkem 
Skvrna  na  papíře  mastným  o-ra  způsobená  ne- 
mizí, o.  mastné  těkají  nad  300'*  rozkládajíce 
se.  Hoří  nesnadno,  pouze  knotem  hoří  klidně. 
Kyslík  pohlcují.  Samy  jsouce  nesnadno  po- 
hyblivé tekutiny  (mazadla),  některé  pohlce- 
ným kyslíkem  houstnou  v  povlaky  průhledné, 
pevné  —  o.  vysýchavé  (lněný,  konopný, 
makový,  o.  ze  semene  bavlníku  a  j.),  jiné 
nevyschnou,  nýbrí  zahoustnou  v  mazy  ostře 
páchnoucí,  žluklé,  chuti  škrablavé  —  o.  ne- 
vysýchavé  (řepkový,  mandlový,  dřevný). 
Takové  o.  žluklé  reagují  kysele.  Mastné  o. 
porušují  se  oleji  pryskyřicovými  neb 
minerálnými  neb  mastnými  oleji  laciněj- 
šími. Rozpustnost  ohjů  mastných  jest  jak 
silic,  ve  vodě  se  nerozpouštějí.  Mastné  o. 
z  rostlin  vylisované  se  filtrují  pytlíky,  po  té 
digerují  je  s  1— 2Vo  sehnané  kyseliny  sírové, 
která  nečistoty  z  nich  pojímá;  kyselina  od- 
straňuje se  prádl<  m  vodou  a  sodou.  Rybí 
tuky  či  trany  získávají  se  vy  vařením  rybích 
zbytků  vodou,  dělají  z  nich  mazlavá  mýdla, 
svítí  jimi  a  olejují  kůži;  jaterních  olejův  (L«- 


berthran  ^  oleum  jecoris  aseUi)  dobývá  se 
v  Norsku  z  iater  ryb  (asellus)  parou  vodnL 
Obsahují  iód  (003Vo  i  více)  a  jsou  offíci- 
nálné.  Olej  olivový  a  scsamový  (ze  se- 
samum  indicum)  slouží  k  mašténf  pokmiQv; 
olej  řepkový  k  svícení,  mazání  kol;  bavlni- 
kovy  (cotton  oiÍ)  na  výrobu  raýdet  Některé 
o.  slouží  k  výrobě  o.  xia  tureckou  červeň 
(některé  olivové  o.  a  ricinový).  K  mazání 
se  ovšem  vysýchavé  o.  nehodí,  za  to  z  nich 
i^konopný,  lněný,  makový,  slunečnicový  olej) 
dělají  pakosty  a  řermeže.  Vysýchání  o. 
lněného  podporuje  var  a  pak  kyslixaté  látky 
(minium,  klejt,  sloučeniny  manganové);  vis 
sikkativy.  Vařený  olejlnčný  s  černí  a  a* 
zovou  (Russ)  slouží  k  černému  tisku«  k  pe- 
strým tiskům  rozdělávají  olej  ten  s  laky  ba* 
řevnými,  okry,  chromovou  žlutí  a  jinými  bar- 
vivy zemitými.  S  kysličníky  kovů  povafený 
olej  lněný  slově  f  e  r  m  e  ž  i  i  užívá  se  ho  s  růz- 
nými  barvivy  k  malbě  zdí,  též  k  malbě  umě- 
lecké (makový  olej),  k  natíráni  nábytku.  Fcr* 
meze  smíšené  s  pevnými  hmotami  šlovou 
tmely  (s  plavenou  křídou  aj.).  Linoleum 
jsou  tkaniva  povlečená  fcrmeží  lněného  o.^ 
k  níž  dáno  prášku  korkového,  pryskyřic  a 
barvivých  látek.  Vyschnutí  podporuje  se  ky- 
selinou dusičnou  a  horkým  vzduchem.    Rn. 

Olejka,  t.  j.  řepka,  bot.,  v.  Brassica. 

Ol^&k  malba,  olejová  ro.,  olejomalba 
(franc.  peinture  á  l*huile,  it.  pittura  ad  ogíio^ 
angl.  oil-painting^  něm.  ólmalfret),  malováni 
olejnými  barvami  (v.  t),  vyniká  nad  jinými 
způsoby  malby  pro  diváka  svěžestí  a  nej- 
hlavněji  trvanlivostí  barev  a  pro  malíře  vý- 
hodou, že  může  ph  malovati  dle  libosti  každé 
místo,  jež  se  mu  zdá  nesprávným,  pochybe- 
ným,  jakmile  jen    dokonale    uschlo,    rrotí 
tomu  váhavé  schnutí  je  vadou  o-né  m-by» 
jakož   i  okolnost,  že  umělec  v  ní  nemůže 
přestati,  kdy  chce,  a  že  musí  míti  pokaždé 
k  užívání  pokud  možná  mnoho  času  nepře- 
tržitého, ježto   přípravy   a   po  práci   lUdid 
trvá  stejně  dlouho,  af  maluje  7é  hod.  nebo 
třeba  10  hodin  po  sobě.    O.  m   se  provádí 
na  plochách  z  látek  nejrůznějších:  na  dřevě* 
lepence  (kartonech),  nejčastejí  na  plátně  na- 
pjatém přes  dřevěné  obložení,   na  deskách 
kovových  a  kamenných,  na  zdí  a  na  tkaní- 
věch  mimo  plátno,  rovněž  napjatých  jako  to» 
což  vše  musí  však  býti  přizpůsobeno  pod- 
těrem   pro  studie    a   malby   méně   důležité 
klihovým,  nejplatněji  však  ze  světlé,  bélavé 
barvy    olejové,    která    musí    velmi    dlouho 
schnouti,  čím  déle,  tím  lépe,  1  —  2  léta,  nel 
na  ní  lze  malovati.  Za  to  zcela  rychle  schne 
podtěr  novějšího  vynálezu  hlinkový  ze  Šlichty 
a  hlíny  dýmkové,  svědomité  čištěné  a  jemné 
rozmělněné,  vodou  na  kaši  zadělané,  která 
na  třecím  kameni  co  nejjemnéii  se  rotetře. 
Na  tom  podkladě  lze  malovati  ihned,  jakmile 
uschl,  což  nastane  záhy.   Starší  malíři  pře- 
tahovali  plochu   malební   podtérem   zlatým 
n<  bo  rudým,  čímž  prý  barvy  nabyly  zvláštní 
ohnivosti.  Malební  plocha  se  staví  na  atup- 
nici.  Barvy  olejně  se  kladou  na  paletu  pro  pře- 
hlednost dle  jistého  pořadu,  nejčastéji  od  bílé 


Olejna  malba.                                                   721 

začioaiíc  přes  žluté  a  červené  až  do  nejtem-  nimi  barvami,  a  přemalováni  lazovkami  tako- 
nčjších,  a  na  paletě  se  i  míchají  buď  malou  vými,  aby  tak  vytvořily  barvu  pravou,  na- 
lopatíčkou  (dle  něm.  ipachtlí)  nebo  štětcem,  vržené  německým  maliřem,  více  tneoretikem, 
kterým  se  nanášejí  na  malební  plochu.  Mnozí  Hundertpfundem,  se  neujalo  pro  nepře* 
konají  i  toto  lopatičkou,  aspoň  co  do  větších  hlednost.  Když  při  podmalování  krycími  bar- 
předmětů.  Výkon  samé  o-né  m-by  do  obry-  {  vámi  se  udělaly  nánosem  příliš  hust^  vršky, 
sflv  uhlem  naznačených  jest  dosti  různý  dle  vAbec  drsnosti,  které  hlavně  u  menších  obráz- 
áčelu,  velikosti  a  vlastních  zvjrkA  toho  kte- ,  ků  by  vadily  hladkosti,  budtež  před  přema- 
rého  umělce.  Nejjednodušší,  nejrychlejší,  ale  lovánim  seškrábány  zvláštním  škrabákem 
též  nejnesnadnější,  tudíž  jen  nejzručnějším  ,  ocelovým  nebo  pemzou.  Oleje  na  rozředéní 
malířAm  doporučitelná,  jest  malba  alla  prima  barev  budiž  užíváno  jen  s  mírou,  kolik  ne- 
pro  studie  dle  přírody  a  též  pro  obrazy  vy-  vyhnutelně  třeba,  a  rovněž  běli  málo,  do 
vedené.  Vyvádění  soustavné  dokonalé  samo,  stinfl  nikdy,  aby  nevypadaly  bledé,  vápeníte ; 
totiž  s  podmalováním,  přemalováním  a  lazo-  známýf  výrok  jistého  dávného  malíře  ital- 
vánim,  lze  prováděti  způsobem  několikerým. ,  ského:  »Kdyby  bílá  barva  byla  nejdražší, 
Podmalování  může  býti  hmotnou  barvou  na  lidé  by  malovali  mnohem  lépe.<  Aby  malba 
šedo  do  Šeda  tak  důkladné,  že  dělá  dojem  rychleji  schla  a  malíř  v  pilné  práci  nebyl 
fotografie,  kamenotisku  nebo  heliogravury,  zdržován,  mísí  do  barev  různá  vysychadla, 
třeba  podmalbu  jen  lazovati  tóny  místními  ale  skoro  vždy  na  úkor  trvanlivosti  barev 
(lokálními),  po  případě  prohloubiti  rovněž  a  malby  vůbec,  která  tím  ráda  popraská, 
lazurou  místa  nejtemnější  a  hmotnou  barvou  jakož  praská  i  tím,  když  se  klade  barva 
zvýšiti  místa  nejsvětlejší.  Jiné  podmalování  na  barevnou  vrstvu  ještě  úplně  nevyschlou, 
jest  jako  alla  prima,  s  přemalováním  dle  ,  Smutným  toho  příkladem  jsou  některé  obrazy 
potřeby  barvami  krycími  a  s  lazo  váním. '  Makartovy.  Malíř  při  práci  sedí  nebo  stojí 
Takovému  podmalování  může  velmi  platně  s  paletou  a  otépkou  zásobních  štětců  právě 
předejíti  podtušování  (podtírání)  a)  buď  nepotřebovanýcn  v  levici  a  štětcem  v  tu 
jen  sienkou  nebo  asfaltem,  čím  obraz  se  kterou  chvíli  potřebným,  pokud  možná  po- 
vymodeluje  jako  při  vodomalbě  sepiové,  měrně  dle  pokládané  plochy  velikým  (práce 
nebo  b)  hned  všemi  náležitými  barvami,  nej-  malým  štětcem  vyhlíží  vždy  nesmělá  a  pi- 
lépe  lazovkami,  zcela  průhledné  jako  vodo-  plavá^,  v  pravici,  kterou  podpírá  o  lehoun- 
malba.  Přes  podtušování  a\  pak  se  pod-  kou  dosti  dlouhou  hůlčičku,  drženou  v  levici, 
maluje  buď  do  Šeda,  šetříc  vžay  podtušování,  nebo  lépe  o  širší  a  dlouhou  laf,  nejlépe 
aby  prosvitalo,  nebo  již  barvami  místními,  leštěnou,  kterou  nedrží,  nýbrž  opírá  o  stup- 
a  přes  podtušování  h)  se  podmaluje  barvami  nici.  Nejeden  malíř,  jako  činil  Quido  Mánes, 
hmotnými,  krycími.  Lazování  pak  se  koná  malující  nad  to  levou  rukou,  pravici  ani  ne- 
stejně. Mnozí  podobiznáři,  zejména  podo-  podpírá.  O.  m.  dokončená  a  dokonale  vy- 
bízen v  přirozené  velikosti,  nejdříve  je  na-  schla  přetáhne  se  na  ochranu  obrazu  proti 
kreslí  na  malební  plochu  uhlem  a  barevnými  prachu  a  jiným  škodlivinám  fermeŽi  (v.  t.) 
křídami,  tu  kresbu  nadobro  ustálí  a  přes  ni  čili  pokostem,  a  to  mastixovou  pro  malby 
teprve  nanášejí  barvy  olejně,  ovšem  víc  prů*  určené  do  místností  uzavřených,  a  damaro- 
bledné.  Jiní  si  dávají  na  plátno  přefotogra-  vou  pro  malby  určené  na  volný  vzduch, 
fovati  podobiznu  fotografovanou,  což  možno  Mnozí  malíři  aávají  do  rámu  přes  obrazy 
dělati  i  s  cartony,  čím  si  ušetří  nakreslení,  i  fermežené  sklo,  což  dle  zkušenosti  jiných 
Hlavní  věcí  jest,  aby  barvy  (kromě  ťi//flj7riitiťi)  barvy  prý  dusí  a  i  kazí.  Staré  obrazy,  aby 
nejvíce  v  pozdějších  nánosech  mimo  nejjas-  byly  zachráněny  před  zkázou,  třeba  všelijak 
nější  světla  nebyly  kladeny  příliš  hustě,  dle  restaurovati,  odpraskaná  místa  částečně  pře- 
odborného  výrazu  »pastosné<,  čímž  by  dlouho  malovati,  čímž  však  vzácné  malby  se  kazí, 
nevyschly,  a  aby  každá  dolejší  vrstva  barev  není-li  práce  svěřena  umělci  dovednému  a 
naprosto  důkladně  vyschla,  než  na  ni  kla-  svědomitému.  To  obnovení  přivedl  v  novější 
demc  vrstvu  následující.  Cím  větší  rozměry  době  ke  zvláštní  dokonalosti  Ital  PalmaroU 
obrazu,  tím  řidčeji  třeba  nanášeti  barvy,  na  začátku  XIX.  stol.  Jakýs  Picault  asi 
Pro  veliké  plochy  barvy  bývají  příliš  husté  v  XVIII.  stol.  vynalezl  způsob  přenášeti  ba- 
a  nutno  je  řediti,  a  to  pro  podtušování  ter-  řevnou  vrstvu  se  starého  sešlého  plátna  tře- 
pentýnem  neb  olejem  levandulovým  a  pro  picího  se  nebo  pukajícího  na  plátno  nové, 
ostatní  výkony  olejem  lněným,  naprosto  vy-  což  francouzsky  sluje  rentoiler,  tolik  co  znovu 
bíleným.  Dokud  to  bílení  neuměli  prováděti  oplátniti,  a  u  maleb  na  dřevě,  když  toto  jest 
dokonale,  malíři  užívali  oleje  ořechového  a  již  provrtáno  čcrvotočinou,  možno  desku 
mandlového  vždy  bílého,  a  lněný  olej  žlutý  na  rubu  jemně  ohoblovati  až  na  zpodní 
hrubý,  kterým  barvy  časem  se  temní,  slou-  vrstvu  barvy  a  přenésti  na  desku  novou.  — 
Žíval  pouze  sprostým  nátěrům.  Než  malíř  Kdy  a  kde  o.  m.  vzala  původ  svůj,  nelze 
položí  vrstvu  barvy  přes  jinou,  činí  dobře,  udati  určitě,  jedni  pokládají  bratry  van 
když  dolejší  přetře  na  řídko  buď  některým  Eycky,  hlavně  Jana,  za  vynálezce,  ale  uží- 
bílým  olejem  zde  jmenovaným,  nebo  jinou  vání  oleje  na  pojeni  barviv  a  ředění  barev 
mastnotou  při  olejných  barvách  jmenovanou,  bylo  známo  již  mnohem  dřivé,  jak  vysvítá 
aby  štětec  snáze  jezdil  a  barvy  lahodněji  ze  starého  pergamenu,  nalezeného  v  radnici 
splývaly.  Podmalování  poněkud  vyuraělko-  gentské,  s  vylíčením  o-né  m-by,  že  tam  ji 
váné,  skoro  výstřední,  totiž  komplementář-  znali  již  z  r.  1328,  v  Lilie  r.  1383,  v  Tournai 

Ottův  Slovník  Naučný,  sv.  XVin.  22/11  1901.  46 


722 


Olejné  barvy  —  Olcraceae. 


r.  1361  a  v  Paříii  r.  1393.  Dle  toho  řečeným 
bratřím  by  náležela  zásluha  jen  potud,  že 
o-né  m-by  uiívali  v  míře  mnohem  rozsáhlejší 
ndt  dotud  na  malbách  podslávkových  (stup- 
nicových), jakož  i  na  stěnách  (dvorany  ve 
Ímenované  radnici),  a  že  valně  přispěli  k  roz- 
iíření  a  dokonalení  toho  způsobu  malováni. 
V  Itálii  byl  z  prvních  a  horlivých  jeho  pě- 
stitelů Antonello  de  M  es  si  na,  který 
prý  na  zapřenou  se  dal  vypodobniti  Janem 
van  Eyckem,  aby  mu  odkoukal  ieho  způsob, 
a  pak  se  stal  jeho  žákem.  Návod  k  o-né 
m-bě  napsalo  mnoho  spisovatelů,  zejména 
Francouz  Bou  v  i  er,NěmciV6lker,Ludwig» 

Iaennicke,  Hauser  a  j.  U  nás  Míro- 
orský  Úvod  ke  kresbě  a  malbě  (Praha,  1877, 
u  Urbánka).  FM. 

Olejné  barvy,  sloužící,  pokud  jsou  při- 
praveny jemněji,  olejné  malbě  a  hrubií 
olejnému  nátěru,  jsou  barviva  různá  jak  ne- 
rostná tak  rostlinná,  jakož  i  z  látek  zvíře- 
cích, rozmělněná  ve  prážek  co  nejjemnější, 
odbahněná  a  na  kasičky  rozdělaná  a  třená 
olejem  dříve  makovým  neb  ořechovým,  nyní, 
co  bílení  hrubšího  oleje  lněného  se  provádí 
dokonale,  nejvíce  lněným,  pak  naplněná 
kdvsi  v  měchýřky  neprodyšně  svázané,  od 
polovice  pak  XIX.  stol.  v  tenounké  zin- 
kové nebo  cínové  lahvičky,  tuby,  s  hrdlem 
zašroubeným,  ač  jistým  světlým  barvám  by 
odbyté  měchýřky  svědčily  lépe  než  kov, 
v  němž  barviva  snadno  oxydují.  Co  do  hut- 
nosti dělí  se  na  hmotné,  těžké,  hlinkovité, 
krycí,  většinou  z  nerostův,  a  lehké,  šťavné, 
průhledné,  lazurní,  nejvíce  z  rostlin,  na  lazo- 
vání.  Tření  barev  se  děje  na  hladkém  plo- 
chém kameni  roztěračem  čili  běhounero  ka- 
menným nebo  lépe  skleněným  tak  dlouho, 
až  pod  tímto  není  cítit  ničeho  písčitého. 
Při  upotřebení  na  vypouštění  barev  bylo 
třeba  měchýřky  propíchnouti  hřebíčkem, 
jenž  pak  v  nicn  již  ponechán,  ač  světlým 
barvám  mnohdy  nesvědčil,  okysličuje  je; 
s  tub  se  odšroubuje  s  hrdla  klobouček  a 
po  vymáčknutí  potřebného  množství  zase  se 
zašroubuje.  Nejlepší  o.  b.  vyrábějí:  Winsor 
a  Newton,  pak  Ackermann  v  Londýně,  Soeh- 
née  fréres  a  Bourgeois  ainé  v  Paříži,  Moewe 
v  Berlině,  Schónfeld  a  Schmidt  v  Důssel- 
dorfě,  Koller  ve  Vídni  a  j.  V  posledních  le- 
tech XIX.  stol.  vznikla  slovanská  továrna  na 
o.  b.,  a  to  v  D^bnikách  u  Krakova  pod  fír- 
mou  J.  Karmaňski  a  spol.  Srv.  Mírohorského 
Úvod  ke  kresbě  a  malbě.  FM. 

Olajová  l^selina  jest  složkou  olejův 
i  sádel  a  většiny  tuků  vůbec,  zvláště  teku- 
tých. Připravuji  ji  z  oleje  mandlového,  oli- 
vového neb  sádla.  Tekutina  bezbarvá,  snadno 
žluknoucí,  tuhne  v  krystally,  které  při  14'' 
tají.  Rn. 

Olajovlce,  chybně  Olštát  {Ohlstadtl), 
ves  na  Moravě,  hejtm.  Šternberk,  okr.,  fara 
a  pš.  Libová;  30  d.,  188  ob.  n.  (1890),  kaple, 
Itř.  šk.,  spořitelni  spolek  a  mlýn. 

Olekma,  pravá  pobočka  ř.  Leny  v  Sibiři, 
prameni  na  Jabloňovém  hřbetě  v  zabajkal- 
ské  oblasti   a  náleží  celým  ostatním  tokem 


v  oblast  jakutskou,  majíc  délkv  1700 
Přijímá  (vedle  menších  přítoků)  Tangir  a 
Nugžu  a  ústí  do  Leny  asi  15  km  pod  Olekmm* 
skem.  Břehy  řeky  jsou  pusté,  pokryty  lesy. 
v  nichž  žije  mnoho  zvěře,  dávající  koSí- 
šinu.  Pp. 

Olekmliuik,  okružní  město  v  sibiřBké 
oblasti  jakutské,  na  levém  břehu  řeky  Leny. 
Majíc  1178  ob.  ťl897)  iest  obchodním  stře- 
diskem zlatem  bohatého  kraje  mesi  řekou 
Lenou  a  Olekmou.  V  lété  konají  se  tu  živé 
trhy  na  kožišin^,  ryby,  skot  a  maso.  Důle- 
žitou úlohu  hrál  O.  před  založením  Jakat- 
ska.  —  Okruh  olekminský  má  na 
382.000  km*  34.018  ob.  (z  čehož  22.005  mni.), 
a  to  Rusů,  Jakutův  a  Tungusův.  Pp. 

Oleksovlce,  Olexovice  {Gross-Olko- 
wit^f  městečko  na  Moravě,  bejtm.  a  okr. 
Znojmo,  pš.  Lechovice;  94  d.,  504  obyv.  n. 
(1890),  far.  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie,  3tř. 
šk.,  popi.  dvůr  a  zemědělství. 

Oleksovidky,  Olexovičky  (^Tern-CM- 
kowitx),  ves  na  Moravě,  hejtm.  Znojmo,  okr. 
a  pš.  Jaroslavice,  fara  Slup. 

Olendk,  2350  km  dlouhá  řeka  sibiřská; 
prameníc  v  jenisejské  gubernii  náleží  celým 
svým  ostatním  tokem  v  čásť  oblasti  jakut- 
ské severně  od  polárního  kruhu  ležící.  Při- 
jímá několik  poboček  (zejména  s  lev.  hřebu) 
a  vlévá  se  nedaleko  osady  Ust-Olenskoje  do 
moře  Nordenskidldova,  éásti  to  Severního 
Ledového  moře.  1^. 

Olenklni  v.  Alenkini. 

Olenas  jest  rod  trilobitů,  význačný  pro 
zpodní  kambrický  útvar,  ač  některé  druhy 
jeho  také  ve  zpodním  silurském  útvaru  na- 
lezeny byly.  Jest  to  nejstarší  trilobit  pravi- 
delného typu.  Tělo  jeho  jest  zřetelně  troj- 
laločné,  vejčité,  hlava  půlkruhovitá,  se  sla- 
bým valem  okiájním.  Šev  lícní  probíhá  od 
zadního  okraje  k  přednímu.  Oči  jsou  malé, 
ku  předu  pošinuté  a  spojené  s  průčelím 
tenkou  lištou.  Lícní  úhly  vybíhají  v  silné 
trny.  Trup  složen  l  12—15  úzkých  článků, 
které  na  konci  svém  jsou  přiostřeny.  Ocasní 
štít  jest  malý,  tří  boky,  s  okrajem  buď  celým 
aneb  i  trny  ozdobeným.  O.  jest  pro  zpoáni 
kambrium  Švédska,  Ruska,  Anglie  a  Ame- 
riky význačnou  zkamenělinou,  u  nás  však 
se  nevyskytuje.  Pa, 

Oleomargarin  v.  Máslo  margarí- 
nové. 

Oleraoeae,  šp  i  nato  vité,  řád  rostl,  bez- 
korunných,  obsahující  lleté  n.  vytrvalé  by- 
liny, řidčeji  kře  a  stromy  listů  ponejvíce 
střídavých,  jednoduchých,  celokrajných  nebo 
dřípatých,  buď  bezpalistých  nebo  s  palisty 
srostlými  v  pochvu  (botku),  objímajíst  lo- 
dyhu. Květy  jsou  neičastěji  oboiaké  n,  ně- 
kdy pometáním  1  pohlavní,  okvětí  kalichoví- 
tého  n.  korunovitého.  pravidelného,  plátků 
zhusta  5  buď  prostých  n.  vice  méně  srost- 
lých, někdy  stálýcn,  a  obyčejné  tolikatti 
prostých  podplodních  tyčinek.  Semenník  jesl 
jeden,  jednopouzdrý  a  1-  n.  vicevaječný,  se 
střední  semenici,  rlod  jest  buď  roošníčka 
nebo  nažka,  někdy  obnažená,  někdy  zvcliče- 


Olcron  —  Oleszczyňski. 


í  723 


lým  okvčtím  obejmutá,  ne-H  s  nim  srostlá, 
8  bílkoví  tým,  řidčeji  bezbí  léčným  semenem 
a  lárodkem  různé  polohy  a  tvářnosti.  O.  čí- 
tají na  tisíce  druhů,  rozšířenl^ch  po  všech 
zemčpásech  a  náležejících  zejména  čeledi 
Chenopodeae^  Fótygoneat  a  Syctagyneae.  Děd. 

Ol^roa,  ostrov  při  záp.  pobř.  franc,  ná- 
ležející k  dep.  Charente-Inférieure,  naproti 
dští  ř.  Cbarente  a  Seudre,  oddělený  nebez- 
pečným Pertnis  de  Maumusson  od  pevniny, 
měří  172  km\  Povrch  jeho  plochý,  řídce 
stromovím  porostlý;  pohyblivé  duny,  jež  po- 
chovaly starý  hrad  S.  Trojan,  jsou  nyní 
upevněny  borovicemi  a  tamarisky.  Obyva- 
telstvo počtem  17.190  duší  (1891)  živí  se  ho- 
spodářstvím, rybolovem,  dobýváním  soli  a  j. 
O.  děli  se  na  2  kantony:  Cháteau  ďOleron 
a  Saint-Pierre-ďOleron,  nazvané  dle  mést 
t.  1m.,  z  nichž  prvé  má  2005  (jako  obec  3458) 
oby  v.  Plinius  nazývá  O.  Uliarus,  jenž  po 
m.  stol.  dostává  jméno  Olario.  —  Srv.  Ar- 
douin-Dumazet,  Quinze  jours  dans  Tile  ďO. 
(Angouléme,  1886).  Nu. 

Oleronské  právo  (róles  d^O.,  chartě 
ďO.,  Jugements  ďO.)  nazývá  se  soukromá 
sbírka  nálezů  námořského  soudního  dvoru 
ostrova  O-u.  Pochází  z  konce  XI.  nebo  poč. 
Xn.  stol.  Starší  redakce  má  24  články; 
v  mladší  redakci  se  47  články  oleronské 
právo  došlo  rozšíření  nejen  ve  Francii,  nýbrž 
stalo  se  obecným  námořním  právem  západní 
Evropy.  Vydání  opatřil  Pardessus  (Paříž, 
1828)  a  sir  Travers  Twiss  (Monumenta  juri- 
dica,  Londýn,  1871—76). 

Olésa  <£ě  Montferrat,  město  ve  špan. 
prov.  barcelonské,  blíže  ř.  Llobregatu,  na 
úpatí  Montserratu,  stan.  trati  Barcefona-Le- 
rida,  má  2755  ob.  Na  sev.-záp.  sírové  lázně 
La  Padá. 

z  01«lkA  Waclaw  v.  Zaleski  Wac- 
law. 

OlMkO,  okresní  město  v  Haliči  v  hejtm. 
zloczówském  se  3385  ob.,  z  nichž  je  1767 
Poláků,  1606  Rusínů  (1890);  far.  kostel  řím.- 
kat.,  ffot,  8  krás.  náhrobky,  a  řecko-kat., 
obec  škola,  pš.,  klášter  kapucínský,  staro- 
žitný, vysoko  na  kopci  postavený  zámek, 
v  nemŽ  narodil  se  r.  1629  král  polský  Jan 
Sobieski.  Náleželo  vévodám  volyňským  a 
v  XV.  stol.  trpělo  častými  nepřátelskými  ná- 
jezdy. —  Okres  má  26.647  ob.,  z  nichž  je 
16.238  Rusínů,  10.308  Polákův  a  57  Němců 
(1890). 

Olema,  Olešná,  Ollesna,  ves  na  Slo- 
vensku, v  župě  trenčínské,  okr.  čackém, 
8  1517  ob.  slov.  (1890). 

Oldénioa,  město  v  království  Polském, 
v  gubernii  kielecké,  nedaleko  haličských  hra- 
nic, má  1582  obyv.  Po  vymření  rodu  Olcá- 
nických  dědili  0>ci  Lanckoroňstí 

Oldéniold,   jméno  rodu    polského    erbu 
dQbno,  zvaného   po   svém   sídle  Ole^ínica, 
v  gub.  kielecké.    Nejslavnější  člen  rodu  je 
Zbihněv  O.  (♦  1389  —f  1^55),  biskup  kra- 1 
kovský  a  kardinál,  který  měl  velmi  činnou  ' 
účast   v  polských  dějinách  té  doby,  politi- 
ckých i  církevních.    Byl   hlavním   protivní- 


kem husitství,  jehož  propagandu  v  Polsku 
ničil,  jak  mohl.  Pro  Poláky  je  zjev  jeho  vý- 
znamný tím,  že  první  dal  nebezpečný  příklad 
>krále  občana<.  Srv.  M.  Dzieduszycki,  Zbi- 
gniew  O.  (1853—54,  2  sv.). 

Oleino  (něm.  Rosenberg),  krajské  mčsto 
v  prus.  Hor.  Slezsku,  ve  vlád.  obv.  opol- 
ském,  při  pramenech  ř.  Stobravy  a  na  žel. 
trati  Vratislav-Tarnovice,  s  4162  ob.  (1896); 
4  katol.  a  1  evang.  kostel,  katol.  učit.  semi- 
nář, parostr.  cihelna,  lihovar,  škrobárna  a  j. 
Na  blízku  poutničky  kostel  sv.  Anny. 

Oleiza,  ves  pol.,  v.  O  lesa. 

Oleszozyúski :  1)  O.  Antoni,  ryjec 
polský  (♦  1794  --  t  1878  v  Paříži),  studoval 
práva  ve  Varšavě  a  potom  byl  žákem  malíř- 
ské akademie  v  Petrohrade,  kde  dostalo 
se  mu  četných  vyznamenání.  Roku  1825  po- 
slán byl  polskou  vládou  do  Paříže  a  vzdě- 
lával se  u  Regnaulta  a  Richomea,  načež  ne- 
moha po  r.  1831  vrátiti  se  do  vlasti  usadil 
se  trvale  v  Paříži.  Z  jeho  prací  nejčelnější 
jsou:  podobizna  zakladatele  petrohrad.  aka- 
demie Kakorinova;  podobizna  Koácius\kova \ 
Madonna;  Kopemik;  Jan  Zamojski;  Uherské 
poselstvo  nab{\{  korunu  Vladislavovi  Jagel- 
lovci 'f  Némci  fddaji  pomoci  Sobieského;  Vje^d 
Boleslava  Vel.  do  Kijeva;  Jan  Kiliňski  a 
mn.  j.  lllustroval  též  >Album«  Wilczyňského 
a  Niemcewiczovy  »Špiewy  historyczne<,  ja- 
kož i  pořídil  znamenitou  sbírku  starobylých 
památek  polských,  jichž  čásC  publikoval 
v  knihách  Roimaitošci  pohkie  (Paříž,  1833) 
a  Wspomnienia  o  polakach  (t.,  1843).  VýČet 
jeho  prací  obsahuje  D.  Rovinského  »Po- 
drobnyj  'slovarj  russkich  graverov*  (Petro- 
hrad, 1895). 

2)  O.  Seweryn,  bratr  předešl.,  lithograt 
a  kalligraf  polský  (*  1801),  vzdělav  se  za  hra- 
nicemi jmenován  byl  r.  1827  správcem  litho- 
grafíc  Školní  a  od  r.  1833  sloužil  v  polské 
bance.  Přispěl  ke  zdokonalení  lithografie 
v  Polsku  a  pracoval  úspěšně  v  zinkografii. 
Psal  též  satirické  verŠe,  jež  zůstaly  v  ruko- 
pise. Vydal:  mapu  evrop.  Ruska  {\%Zh)\  Kalí- 
grafija  polská,  rossyjska,  francuska  i  niemiecka 
(21,vyd.  1843);  U^^ořy  pism  rossyjskich,  fran- 
cuskich,  niůmieckich  i  w^oskich  (1848)  a  j. 

3)  O.  Wladyslaw,  sochař  polský,  bratr 
předešl.  (♦  1808).  byl  též  v  Paříži  na  státní 
útraty,  vzdělávaje  se  u  Davida  d*Angers. 
R.  1830  účastnil  se  revoluce  pařížské  a  měl 
činné  účastenství  v  polském  povstání  r.  1831. 
Byv  několikrát  raněn  uchýlil  se  po  povstání 
opět  do  Paříže.  Z  jeho  prací  zasluhuje 
zmínky  několik  soch  Napoleonových  na  koni, 
pracovaných  pro  jižní  města  francouzská, 
dvě  postavy  pro  náhrobek  Napoleonův  v  domě 
Invalidů,  náhrobek  Niemcewic\ův  a  Kniaiie- 
wiciův  v  kapli  kostela  montmorenckého,  ná- 
hrobek Klementiny  Hofmanové  \  TaAskich, 
socha  Mickiewiciova  na  hřbitove  poznaňském ; 
náhrobky  L.  ^ubieňského,  Woronic-{e  a  Jacho- 
wicie;  socha  Broáiiňského  a  proslulé  medail- 
l  >ny  Bartoi\ewicie^  Korieniowského,  Póla,  Wy- 
cického  a  Kras\ewského.  R.  1859  vrátil  se  do 
vlasti  a  r.  1863  uchýlil  se  do  Florencie,  kde 


734 


Oleszkiewicz  —  Olešnice. 


pracoval  o  náhrobku  generála  Skrzyne- 
ckého. 

OlessUewioz  Józef,  malíř  pol.  ^*  1777 
ve  Zmudi  —  f  1830  v  Petrohradě),  byl  lá- 
kem Smuglewiczovým  ve  Vílně,  pak  se  vzdě- 
lával v  Drážďanech  a  v  Paříži,  načež  r.  1810 
atal  se  členem  petrohradské  akademie.  Za- 
býval se  malbou  histor.  a  kostelní.  Z  jeho 
portraitA  jsou  nejčelnější:  Adam  Jer^y  č^ar- 
twyski;  Maryu  {  \^'oiowskich  Siymanowska\ 
Henry k  R^ewuiki  a  j.  Mickiewicz  ve  svých 
»Dziadech«  věnoval  mu  procítěnou  vzpo- 
mínku, chvále  jeho  osobní  vlastnosti,  hlu- 
boké vzděláni  i  mystické  nadšeni. 

Olei,  O  lesná  {Elsch),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Tachov,  okr.  Přimda,  fara  Staré  Sedlo, 

f»á.  Novoměstí  (Neustadtl);  49  d.,  235  ob.  n. 
1890),  fil.  kostel  sv.  Anny  (r.  1778  vyhořelý), 
Itř.  Sk.,  popi.  dvůr,  myslivna,  ovčín,  cihelna 
a  ložisko  hrnčířské  hhny.  O.  bývala  samo- 
statný statek,  jejž  r.  1788  koupil  Konstantin 
Dom.  kn.  Lówcnstein  a  spojil  ji  s  panstvím 
horským.  Panství  toto  drží  rodina  ta  dosud. 

Oleia  (pol.  Olesia),  ves  v  Haliči,  v  hejtm. 
a  okr.  tiumaczovském,  má  2862  obyv.  rusín. 
(1890),  řecko-katol.  kostel  a  školu. 

Oleieo,  ves  česká,  v.  Volešec. 

Oleiin,  ves  v  Čechách,  v.  Ošelín. 

Oleiinky,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Nové 
Město,  okr.  Bystřice  p.  Pem.,  fara  a  pš.  Horní 
Bobrová;  33  d.,  206  ob.  č.  (1890). 

Oleika:  1)  O.  {Olleschau},  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Kadaň,  okr.,  fara  a  pš.  Doupov;  63  d., 
385  ob.  n.  (1890),  kaple  sv.  Václava,  2tř.  šk. 
a  mlýn.  —  2)  O.,  Voleáka.  Vol  esek,  ves 
t.,  hejtm.  Žižkov,  okr.  a  pš.  Říčany,  fara  Po- 

Sovičky;  18  d.,  131  ob.  č.  (1890\  fil.  kostel 
faroi.  P.  Marie,  mlýn.  —  8)  O.  No  vá  {Neu- 
Ohlisch),  ves  t.,  hejtm.  Děčín,  okr.  Čes.  Ka- 
menice, fara  Huntíifov,  pš.  Markvartice;  64  d., 
337  ob.  n.  (1890),  mešní  kaple,  Itř.  šk.  — 
4)  O.  Stará  {ÁluO.),  ves  t.;  76  d.,  340  ob. 
n.  (1890),  Itř.  šk.,  popi.  dvůr,  mlýn  a  tkal- 
covství. 

Oleiko,  Vol  esko:  1)  O.,  Volešek,  ves 
v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Roudnice,  fara 
Libotejnice;  24  d.,  128  ob.  č.  (1890).  kaple.  — 
2)  O.,  01  eše n,  ves  t.,  hejtm.  Král.  Vino- 
hrady, okr.  Jílové,  fara  Vrané,  pš.  Davle; 
11  d.,  73  ob.  č.  (1890),  mlýn.  Za  nejstarší 
doby  náležela  ke  klášteru  sv.  Jana  Křt.  na 
Ostrově. 

01ein4,  Volešná:  1)  O.,  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Benešov,  okr.  Vlašim,  fara  a  pš.  Na- 
čeradec;  25  d.,  158  ob.  č.  (1890),  mlýn  Kla- 
dina a  popi.  dvory  Jizbice  a  Zálesí  a  mv- 
slivna  Trepkov.  Stávala  tu  tvrz.  —  2)  C, 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Něm.  Brod,  fara  Sku- 
hrov,  pš.  Dolní  Křupá;  kaple  sv.  Floriána 
z  r.  1775  a  samota  Červené  Doly.  —  3)  O., 
ves  t.,  hejtm.  Hořovice,  okr.  Zbiroh,  fara  a 
pš.  Sv.  Dobrotivá;  77  d.,  575  ob.  č.  (1890), 
závod  zámečnický.  Bývala  samostatné  zboží.  — 
4)  O.,  ves  t.,  hejtm.  Chotěboř,  okr.,  fara  a 
pš.  Přibislav;  42  d.,  334  ob.  č.  (1890),  Itř. 
Sk.  —  6)  O.,  ves  t,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš. 
Ledeč;  20  d.,   155  ob.  č,  (1890).  —  6)  O., 


viska  t.,  hejtm.  a  okr.  Vys.  Mýto,  fara  a  pá. 
Brandýs  n.  Orl.;  6  d.,  29  ob.  č.  (1890),  popi. 
dvůr.  —  7)  O.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pá.  Pel- 
hřimov, fara  Chvojno;  62  d.,  383  ob.  č.  (1890)» 
3  mlýny  a  výroba  perleCového  xboži,  zvláStČ 
knoflíků.  —  8)  O.,  ves  t  při  Vltavě,  hejtnu 
a  okr.  Písek,  fara  a  pš.  Křešťovice;   70  <L, 
413  ob.  č.  (1890),  živcové  lomy  a  mlýn.   Ve 
st.  XVI.  přišla  do  rukou  Bartoše  Klímy,  který 
se  psal  i  Olešné,  ale  kolem  r.  1560  vrátila  se 
k  Týnu  n.  Vit.  —  9)  O.,  ves  t,  hejtm.  Pbteň, 
okr.  Blovice,  fara  Chvalenice,  pš.  Nezvěstice; 
19  d.,  127  ob.  č.  (1890).  —  10)  O.,  tar.  ve« 
t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Rakovník;  100  d.,  635 
ob.  č.,  3  n.  (1890),  kostel  sv.  Martina  (r.  1350 
far.),  2tř.  šk.,  zámeček,  dvůr,  lihovar  kn.  Fúr- 
stenberka.   Na  blízku  rašeliniště  a  ložisko 
kam.  uhlí.    Původně  O.  náležela  k  panství 
křivoklátskému,  Karel  IV.  daroval  ji  mansio- 
nářům  kostela  na  hradě  pražském.   Vladi- 
slav II.  daroval  O-nou  Jiřímu  z  Ebersdorfu, 
jenž  vystavěl  zde  tvrz.  Od  jeho  synů  koupil 
O-nou  (r.  1540)  Jan  Šlovský  ze  Slovic;   po* 
tomci  jeho  zde  seděli  drahně  let.  Potom  se 
tu  jmenuje  Krištof  Krakovský  z  Kolovrat, 
hr.  z  Kaiseršteina,  r.  1734  hr.  z  Molartů,  od 
r.  1766  hr.  Meraviglia  a  od  r.  1836  kn.  z  Fúr- 
stenberka.  —  U)  O.,  ves  t,  hejtm.  Tachov, 
v.  Oleš.  —  12)  O.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Ro- 
kycany, fara  Liblín,  pš.  Újezd  sv.  Kříže;  41  d., 
296  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  popi.  dvůr.  —  13)  O., 
ves    t.,    hejtm.    Trutnov,    viz    Olešnice 
Zlatá.  -  14)  O.  Německáj  ves  t.  na  Po- 
pelínském  potoce  při  morav. hranicích, hejtm. 
a  okr.  Jindř.  Hradec,  fara  a  pš.  Strmilov; 
67  d.,  538  obyv.  č.  (1890),   Itř.  Sk.,  kaple 
z  r.  1801  a  mlýn.  ~  16)  O.,  ves  na  Moravě, 
hejtm.  Boskovice,  okr.,  fara  a  pš.  Blansko; 
27  d.,  211  ob.  č.  (1890).  —  16)  O.,  far.  ves 
t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Nové  Město;  86  d.,  520 
ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Máří  Magd.,  Itř.  šk. 
a  popi.  dvůr  Zinsendorf.  —  17)  O.  Česká, 
ves  t.,  hejtm.  DaČice,  okr.  Telč,  fara  Pope- 
lín,  pš.  Počátky  (v  Cechách);  72  d.,  575  ob. 
č.,  3  n.  (1890),  Itř.  šk.  a  kaple.  Deskový  sta- 
tek (386*31  ha)  se  zámečkem,  dvorem,  liho« 
varem  a  mlýnem  drží  Karel  Brdlík,  továrník 
v  Počátkách.  —  18)  O.  Dolní  {Sieder-UHi- 
schen)^  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Šumperk,  fara 
Dlouhomilov,  pš.  Rabořov;  45  d.,  18  ob.  č., 
270  n.  (1890).  —  19)  O.  Horn  í,  ves  t,  hejtm. 
Dačice,  okr.  TelČ,  fara  Popelin,  pš.  Počátky 
(v  Cech.);  37  d.,  255  ob.  č.  (1890).  Itř.  šk,  — 
20)  O.  H or n í  {Ober-Ullischen),  ves  t..  hejtm. 
a  okr.  Šumperk,  fara  a  pš.  Dlouhomilov ;  53 
d.,  15  ob.  č.,  377  n.  (1890),  kaple  a  2tř.  šk. 

Oleinloe,  řeka  mor.,  v.  Morava,  629  a. 

Oleinioe  i  Volešnice:  1)  O.  (Giess* 
húbeí)^  městečko  v  Čechách,  v  Orlických  ho- 
rách, na  řece  t.  jm.,  při  pomezí  slezském, 
620  m  n.  m.,  v  hejtm.  a  okr.  novoměstském, 
má  119  d.,  60  ob.  č.,  853  n.  (1890),  far.  ko- 
stel P.  Marie  z  r.  1763  (ve  XIV.  stol.  far,), 
radnici,  6tř.  šk.,  pš.,  četn.  stanici,  niŽŠí  celní 
úřad  II.  tř.,  spořitelní  a  založ,  spolek,  pivo- 
var, výrobu  pil  a  dřevěných  zátek,  2  mlýny, 
vápenice,  týd.  a  výroční  trhy.  Obyvatelé  pro- 


Oiešnické  knížetství. 


725 


C.  'JV54.  Znak  Olcínicc. 


vozují  značně  po  domácku  i  po  továrnicku 
tkalcovstvi  (je  zde  nékolik  faktorií)  a  obchod 
8  dřivíiD.  Tu  a  v  okolí  péstuje  se  len.  R.  1607 
O.  byla  na  přímluvu  Jana  Trčky  z  Lípy  od 
cis.  Rudolfa  II.  povýšena  na  městečko  a  na- 
dána mést.  erbem  (vyobr.  č.  2954.):  rozpá- 
lený štít,  v  levém 
modrém  díle  na 
zeleném  trávníku 

stříbrný  kostel 
a  čtverhranou  vě- 
ží ;  v  pravém  čer- 
veném díle  rak. 
znak  zemský.  — 
2)  O.,  ves  t.,  hejt- 
man, a  okr.  Něm. 
Brod,  fara  Lučice, 
pošta  Okrouhlice 
u  N.  Brodu;  35  d., 
261  ob.  č.  (1890). 
opodál  popi.  dvůr 
Valečov  a  mlýn 
Vrazkov.  —  8)  O. 
[Elexniti), ízr,  ves  t.hejtm.  Č.  Budějovice,  okr. 
a  pS.  Trhové  Sviny;  114  d.,  746  ob.  č.,  3  n. 
(1890).  kostel  8V.  Václava,  vystaveny  r.  1787 
nákladem  nábol.  fondu  (od  r.  1857  far.).  3tř. 
šk.  a  nedaleko  ložiska  rašclíny.  O.  připo- 
míná se  již  r.  1186.  V  XVI.  stol.  zboží  oieš- 
nické náleželo  PouzarAm  z  Michnic.  R.  1727 
koupila  Oci  obec  českobudějovická  od  Adama 
Jana  Hungara  a  drží  statek  ten  dosud.  ~ 
4)  O.,  ves  t.,  hejtra.  Nový  Bydžov,  okr.,  fara 
a  ps.  Chlumce  n.  C. ;  38  d.,  246  ob.  č.  (1890).  — 
6)  O.,  0 1  aá n  i  c  e,  0 1  e š  n  o  ( WoUeschno),  ves 
t.,  hejtm.  a  okr.  Duba,  fara  a  pŠ.  Mšeno; 
19  d.,  108  ob.  n.  (1890).  —  6)  O.,  ves  t.. 
hejtm.  Náchod,  okr.  Čes.  Skalice,  fara  a  pš. 
Červený  Kostelec;  198  d.,  1286  ob.  č.  (1890), 
3tř.  šk.,  dva  mlýny  a  tkalcovstvi  po  do- 
mácku. —  7)  O.,  také  O.  Častolovická, 
ves  t.,  hejtm.  Rychnov  n.  Kn.,  okr.  Koste- 
lec D.  O.,  fara  a  pš.  Častolovice;  104  d., 
622  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk..  mlýn,  zelinářství.  — 
8)  O.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Turnov,  fara 
Všeň;  51  d.,  290  ob.  č.  (1890),  válc.  mUn, 
samoty  Horek  a  Rozsypalov.  —  9)  O.  Dolní 
{Unt€r'Giesshúbel),  vest.,  hejtm.  a  okr.  Nové 
Město  o.  M.,  fara  a  pš.  Ólešnice  (městečko); 
88  d..  22  ob.  č.,  479  n.  (1890),  tkalcovstvi.  — 
10)  O.  D o  1  n  i  (Nieder-  Oeb),  far.  ves  t. ,  hejtm. 
Vrchlabí,  okr.  Hostinné,  pš.  Vestřev  u  Ho- 
stinného; 112  d.,  739  ob.  n.  (1890),  starobylý 
kostel  8V.  Jakuba  Vět.  v  nynějŠi  podobě 
z  r.  1794,  2tř.  Sk.  R.  1778  cis.  Josef  II.  měl 
zde  po  6  neděl  hlav.  stan.  —  U)  O.  Horní 
{Ob€r-G,)t  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Nové  Město 
o.  M.,  faíz  a  pš.  Ole&ice  (městečko);  123  d., 
8  ob.  č.,  811  n.  (1890),  panské  vápenice, 
tkalcovstvi  a  samota  Končiny  (Schnappe),  — 
18)  O.  Hor  ni  (Ober-Oels),  ves  t.  na  Oleš- 
nickém  potoku,  hejtm.  Vrchlabí,  okr.  Ho- 
stinné, fara  Dol.  Ólešnice,  pš.  Vestřev;  71  d., 
6  ob.  č.,  442  n.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn.  - 
18)  O.  Le  vin  ská,  Le  vín,  far.  ves  t.,  hejtm. 
Jičin,  okr.  Nová  Páka,  pš.  Horky  u  Jičína; 
156  d.,  992  ob.  č.  (1890),  kostel  Všech  Sva- 


tých (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  mlýn.  Na 
úpatí  Levínského  vrchu  zříceniny  býv.  hradu, 
kolébky  to  asi  Levínských  z  Levína. — 
14)  O.  Prostřední  (Mittel-Oels),  ves  t., 
hejtm.  Vrchlabí,  okr.  Hostinné,  fara  Dolni 
Ólešnice,  pš.  Vestřev ;  31  d.,  208  ob.  n.  (1890), 
mlýn.  —  16)  O.  Zlatá,  také  jen  O.  (oddíl 
navarovský),  far.  ves  t.,  hejtm.  Jilemnice, 
okr.  a  pš.  Vysoké  n.  J.;  115  d.,  666  ob.  č. 
(1890),  kostel  sv.  Martina  (z  r.  1781),  pAvod. 
ve  XIV.  stol.  far.,  3tř.  Sk.,  2  mlýny,  pěsto- 
vání lnu  a  tkalcovstvi.  ~  16)  O.  Zlata  (od- 
díl semilský),  ves  t.;  106  d.,  667  ob.  č. 
(1890),  tkalcovstvi.  —  17)  O.  (nejnověji) 
Zlatá  nebo  Německá  (Goldenóls),  far.  ves 
t.,  hejtm.  a  okr.  Trutnov,  pš.  Bernartice; 
130  d.,  4  ob.  č.,  648  n.  (1890\  kostel  sv.  Ka- 
teřiny, 2tř.  šk.  Kdysi  dolováno  zde  na  zlato 
a  stříbro. 

18)  O.  (<5/5,  Oels),  městečko  při  Olešničce 
na  Moravě,  v  hejtm.  boskovickém,  okr.  kun- 
štátském,  má  280  d  ,  2162  ob.č.,  13  n.  (1890), 
starý  far.  kostel,  evang.  kostel  a  faru,  6tř. 
šk.,  řin.  stráž,  četn.  stanici,  pš.,  telegraf,  pivo- 
var, lihovar,  továrny  na  hedvábné  zboží  a 
umělé  květiny,  několik  závodů  na  látky  ba- 
vlněné a  vlněné,  výroční  trhy,  popi.  dvůr 
Lamberg  a  asi  '/4  ^oá.  na  jih  ocf  městečka 
zříceniny  hradu  Louka  r.  1590  zpustlého. 
V  okolí  dobývá  se  tuha  a  prahorní  břidlice. 
O.  připomíná  se  již  r.  1361  městečkem.  — 
19)  O.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Litovel,  fara  a 
pš.  Buzov;  50  d.,  317  ob.  č.  (1890). 

20)  O.  (óls),  krajské  a  hlav.  město  býv. 
Olešnického  knižetstvi  (v.  t.)  v  prus. 
Slezsku,  ve  vlád.  ob  v.  vratislavském,  na  ř. 
t.  jm.  a  křižovatce  želez,  tratí  Vratislav- Var- 
šava, Vratislav-Tarnovice  a  O.-Jaroczyn,  má 
se  4  předměstími  a  vojen,  posádkou  10.030 
oby  v.  (1896);  zemský  soud  pro  10  obv.  soudů, 
hlav.  ber.  úřad,  katol.  a  3  cvang.  kostely,  na 
zámecké  hoře  starý  zámek  Piastův  (z  r.  1550) 
s  bibliotékou  a  parkem,  později  obnovovaný, 
do  r.  1809  sídlo  knížat  olešnických,  zbytky 
starých  opevnění,  gymnasium,  učitel,  semi- 
nář, vyš.  div.  a  obchod,  škola,  synagoga, 
měst.  a  krajská  nemocnice,  chorobiňec,  né- 
kolik dobročin.  ústavů,  krajská  spořitelna, 
továrny  na  hospodář,  stroje,  vozy,  plsť,  kůže, 
papír,  par.  mlýn,  pivovar,  cihelna,  obuvnictví, 
důležité  zelinářství,  obchod  s  obilím,  Inem 
a  semenem.  Jako  městečko  připomíná  se  již 
r.  1214,  které  obdrželo  r.  1256  měst.  práva. 

Oleinloké  kniietitvi  prostíralo  se  ve 
Slezsku  východně  od  Odry,  mezi  středním 
tokem  Vrby  (na  sev.)  a  řekou  Vejdou  (na 
jihu),  s  hlav.  městem  Olešnicí  (óls).  Vzniklo 
r.  1312,  když  při  dělení  knížetství  Hlohov- 
ského  po  smrti  Jindřicha  IIL  (v.  t.)  Kon- 
rád L,  syn  jeho,  obdržel  Olešnici  a  Nemyslov. 
Konrád  již  r.  1329  uznal  vrchní  panství  české, 
a  tak  (ač  O.  k.  prodělávalo  zatím  různé  změny 
territoriální)  to  zůstalo  až  do  r.  1489,  kdy 
Olešnicka  se  zmocnil  Matiáš  Uherský.  R.  1490 
Konrád  X.  ujal  se  opět  svého  panství  a  když 
r.  1492  bez  dětí  umřel,  připadlo  O.  k.  přímo 
koruně  Česko.  Král  Vladislav  utvořil  r.  1494 


726; 


Olešnička  —  Olchon.j 


ze  severových.  části  svobodné  status  ma- 
jor es,  a  ostatek  výměnou  r.  1495  připadl 
rodu  minstrberskému.  Když  tento  vymřel 
(1647),  O.  k.  přešlo  dědictvím  na  vévody 
virtemberské  a  odtud  (1792)  na  vévody  brun- 
švické, když  pak  vymřeli  i  tito  (1884),  spadlo 
na  korunu  Pruskou.  Dnes  O.  k.  náleží  vlád- 
nímu obvodu  vratislavskému.  Srv.  Schulze, 
Die  Succession  im  Fúrstenthum  Óls  (1884). 
Oleinldka,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Nové 
Město,  okr.  Bvstřice  p.  Pern.,  fara  a  pš.  Ště- 
pánov u  Neavědic;  30  d.,  286  ob.  c.,  2  n. 
(1890),  pila  a  myslivna  Hodunka  a  imelcovna 

Oleinldti  v.  Oleánicki. 

Oleinik,  bot,  v.  Seli n um. 

Oleinik,  V  o  lesník,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
C.  Budějovice,  okr.  a  pš.  Hluboká,  fara  Za- 
háj;  47  d.,  447  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr, 
ovčín,  ložisko  hned.  uhlí  a  hájovna  Nema- 
nice. 

Oleino,  ves  v  Cechách,  v.  Olešnice  5). 

Oleiovioe:  1)  O.  {Hangendorf\  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Teplá,  okr.  Bezdružice,  fara  a 
pš.  Úterý;  41  d.,  237  ob.  n.  (1890),  mlýn.  — 
2)  0.,Voiešovice,  víska  t.  blíže  Těptína, 
hejtm.  Kr.  Vinohrady,  okr.  Jílové,  fara  Ko- 
stelec u  Křižku,  pš.  Kamenice  u  Jílového; 
8  d.,  49  ob.  č.  (1890),  par.  mlýn. 

Olttioe.  ves  čes.,  v.  Vol  etice. 

Olette  [olět],  místo  ve  fr.  dep.  Pyrénées- 
Orientales,  při  ř.  Tét,  se  717  (jako  obec  983) 
ob.  (1891).  Na  jihozáp.  sirné  lázně  zvané 
Graus  ďOlette  neb  de  Thuěs  se  128 ob. 

Oletzko  v.  Olecko. 

Oleam  (lat.),  olej.  O.  vitrioU  čili  olium 
neb  v  i  triol  nazývá  se  v  obecné  mluvě  ky- 
selina sírová  dýmavá  čili  česká,  někdy  též 
obvčejná  kyselina  sírová. 

Oleum  et  operám  perdidi  (lat.),  ztra- 
tiljsem  olej  apráci,  t.  j.  ztracená  práce, 
zbytečná  námaha.  Citát  z  Plautovy  komedie 
Poenulus,  verŠ  332. 

Olevano  Bomano  folěv-],  město  v  pro  v. 
a  kraji  řím.  král.  Italského,  45  km  od  Říma  na 
záp.  svahu  Apennin,  má  krásnou  romantickou 
polohu  s  nádhernou  vyhlídkou,  zříceniny  ka- 
Stellu  a  3732  ob.  (1881). 

Olevianus  Kašpar,  reformátor  církevní 
(♦  1536  v  Trevíru  —  f  1587  v  Hcrbornu). 
Na  studiích  právnických  v  Paříži,  Orleansu 
a  Bourges  poznal  učení  Kalvínovo  i  oddal 
se  pak  studiu  theologickému  v  Genevě  a 
stal  se  učitelem  v  rodišti  (1559),  kdež  jal  se 
šířiti  kalvinství;  ale  arcibiskup  vynutil  r.  1560 
jeho  odchod.  O.  šel  do  Heidelberka,  byl  tu 
učitelem  a  r.  1561  stal  se  professorem  theo- 
logie a  dvorním  kazatelem.  S  Ursinem  pra- 
covali o  upraveni  církevních  poměrů  falc- 
kých ve  smyslu  Kalvínově,  spolu  vypraco- 
vali katechismus  heidelberský  a  církevní  řád 
kuríirštsko-falcký.  R.  1576  O.  byl  zbaven  úřa- 
dův od  Ludvíka  VI.,  jenž  byl  smýšlením  lu- 
therán,  a  vypuzen  ze  země,  načež  jal  ae  si- 
řiti kalvinismus  v  území  hrabat  z  Nassau-Sie- 
genu,  Solmsu  a  Wiedu  a  založil  školu  v  Her- 
borné.    Život   obou   původců  katechismu  a 


vybr.  spisy  vydal  Sudhoff  (Eiberf.,  1857); 
r.  1887  pak  Cuno  vydal  Bl&tter  der  Erínne* 
rung  an  O.  (Barmen). 

Olezovioe  v.  Oleksovice. 

Olezovldky  v.  Oleksovičky. 

Olfaotorius  {nervus),  čichový  nerv,  vix 
Čich,  str.  674 fl. 

Olfiaktometr,  přístroj  k  měření  vmína- 
vosti  čichu,  vynalezený  Zwaardemakerem. 
Skládá  se  z  pórovitého  kaolinového  válce 
naplněného  látkou,  kterou  chceme  vyáetf  iti, 
a  z  roury,  která  vstrčí  se  do  nosu  a  je  spo- 
jena s  proměnlivou  částí  páchnoucí  plocny. 
Vdechováním  dostává  se  ao  nosu  včtsi  nebo 
menší  množství  látky  páchnoucí  a  z  délky 
válce,  které  užiti  potřebí,  aby  zápach  vůbec 
bylo  čiti,  soudíme  o  vnímavosti  čichu. 

Olga  svatá,  ruská  kněžna,  manželka  kní- 
žetc  Igora  (v.  t.).  Po  Igorové  smrti  (946) 
vládla  až  do  r.  955  za  nezletilého  Svjatoslava 
a,  jak  vypravuje  pověst,  organisovala  stát 
pevnou  rukou.  Kdy  a  kde  přijala  křest  (a 
jméno  Helena),  je  dosud  sporné;  r.  957  na- 
vštívila Cařihrad.  Dle  západních  letopisů  vy- 
žádala si  r.  959  od  krále  Oty  I.  biskupa  a 
kněží,  ale  ti  záhy  opustili  Rus  bez  úspědiu 
(v.  Adalbert  2).  O.  zemřela  r.  969.  Její  pa- 
mátka slaví  se  v  rus.  církvi  11.  čce  (st.  st.). 

Olgra,  planetoida  objevená  14.  ún.  1891 
Pal  i  sou.  Střední  jasnost  v  opposict  12*4. 
Průměr  v  km  28.  Označeni  ^JjN.  Gs. 

Olgerd  neb  Olgierd,  veliký  kníže  litev- 
ský,  v.  Litva,  str.  184. 

Olgopol  (rusky  OjiBronojab ),  új.  město 
v  ruské  gub.  podolské  na  obou  březích  řič, 
Savranky,  má  10.322  ob.  (1897).  z  nichž  5477 
pravosl.,  3820  židů,  645  katol..  222  rozkol- 
níků,  90  evang.  a  68  jin.  vyznání,  1  pravosl. 
chrám,  1  synagogu,  2  modlitebny,  2tř.  mě- 
šťanskou školu,  nemocnici,  18  továren  a 
průmysl,  závodů,  2  spořitelny  a  čilý  obchod 
s  obilím.  —  Olgopolský  Újezd  prostou- 
pen jest  rozvodím  ř.  Dněstra  a  Bugu,  půda 
jest  většinou  černozemní,  z  řek  hlavní  jest 
Dněstr  na  záp.  hranici  s  nepatrnými  přítoky 
a  na  v.  Bug.  Obyvatelů  jest  255.612  (1897), 
z  nichž  210.542  pravosl.,  34.265  židův,  8140 
katol.,  1765  rozkolníků,  828  evang.  a  72  Ji- 
ného vyznání,  kostelů  pravoslavn.  jest  114, 
katol.  7,  škol  110.  Hlavním  pramenem  vý- 
živy jest  orba  (pšenice,  kukuřice,  oves,  ječ- 
men, proso,  pohanka,  hrách,  brambory  a  j.), 
řemeslníků  jest  asi  7000,  průmysl,  závodů 
jest  651  s  roční  výr.  za  3*2  milL  rub.,  mezi 
nimi  6  cukrovarů,  lihovar  a  mnoho  mlýnŮv. 
Obchod  jest  dosti  čilý  hlavně  s  obilím.  7sr. 

Olgun  v.  Ulciň. 

Olhao  [oljadn],  město  v  portug.  distriktu 
Faro,  prov.  Algarve,  při  Atlantském  okeánu, 
8  km  vých.-sev.-vých.  od  Fara,  má  špatný 
přístav,  provaznictví,  hrnčířství,  vinařství  a 
6916  ob.  (1878).  Tu  vypuklo  v  čnu  r,  1808 
povstání  proti  Francouzům.  dš. 

Olhotta  v.  Lhota  14). 

Olchon  (rus.  OjibxoH'B),  největší  z  ostrovů 
jezera  Bajkalského,  leží  při  jeho  severozáp. 


Olchowitz  —  Oligocén. 


727 


pobřeží,  od  néhoi  oddělen  jest  průlivem 
Olchonským  a  t.zv.  Malým  mořem,  a  při- 
sloif  k  sibintké  gubernii  irkutské  a  okruhu 
vercholenskému.  lest  přirozeným  pokračo- 
váním PřímořskÝcb  hor  Bajkalských  a  tvoří 
jediný  horský  nřbet,  sklánějící  se  mírně 
k  SI.  a  příkře  k  jv.  a  dosahující  na  sev.-v. 
v  hoře  liimej  výie  725  m  nad  hladinou  je- 
zera. Severozápadní  břeh  jest  plochý  s  čet- 
nými zátokami,  mezi  nimiž  zdvihají  se  příkré 
a  vvsoké  skály.  Lesy  zaujímají  asi  '/t  ostr., 
skládají  se  větáinou  ze  stromů  jehličnatých, 
pak  i  z  topolů,  osik  a  bříz,  ostatní  plocha 
ostrova  pokrvta  jest  chudou  travou  nebo 
jest  úplné  holá.  Hojně  jest  zvěře  (srnci,  liš- 
ky, vlci,  hranostaii  atd.)  i  ptáků,  zvláště 
vodních,  na  vých.  břehu  vyskytují  se  hojně 
tuleni,  hojnost  ryb  jest  zejm.  při  břehu  Ma- 
1^K>  Moře.  O.  jest  dlouhý  do  800  km  a  ši- 
roký přes  15  km,  obyvatelův  jest  asi  1000, 
vesmhs  Burjatův,  kteří  živí  se  hlavně  rybo- 
lovem. Míst  k  orbě  příhodných  jest  málo, 
osévá  se  asi  60  ha  obilím,  které  však  někdy 
nedozrává.  Prvni  z  Rusů  navštívil  ostrov 
Kurbat  Ivanov  r.  1643,  který  přinutil  oby- 
vatele jeho  k  poplatnosti,  podrobně  pro- 
zkoumali jej  r.  1879  Cerskij  a  r.  1889  Obru- 
čev, v  poslední  době  pak  botanik  Prejin. 
Dle  zbytků  tvrzí  a  podání  Burjatů  vládli  zde 
kdysi  Mongolové.  Největší  osadou  jest  ulus 
Dolonargun  s  více  než  100  ob.        TŠr. 

Olthowits  v.  Oldřichovice  1). 

Oliaros  v.  Anciparos. 

OUb  (Ulbo),  ostrůvek  v  Kvarnerském 
souostroví  v  moři  Jaderském. 

OlUMAorn  (lat.),  kadidlo. 

Olio  Petr  Ivanovic,  gener.  rus.,  účast- 
nil se  válkv  sedmileté  a  rusko-turecké,  kde 
jako  velitel  armádního  sboru  r.  1770  obsadil 
Valašsko  a  r.  1771  dobyl  Giurgeva.  Zemřel 
r.  1771  v  Bukurešti. 

Oli^qolst  Jan,  švédský  dějepisec  a  ka- 
novník v  Hamburku  (f  1667);  má  význam 
pro  dějiny  královny  Christiny  a  zejména 
Karla  X.  Gustava  (Historía  Caroli  Gustavi, 
1661). 

Olifaat  (z  lat.  eUphantug)  ve  starofranč. 
slonovina,  roh  ze  slonoviny,  zvi.  slavný 
roh  Rolaudův,  jímž  dovolával  se  přispění 
Karlova  v  krajní  tísni  v  Roncesvallu.  —  O. 
sluje  též  největší  formát  papíru. 

miftAt  (Sloní  řeka):  1)  O.,  ř.  v  Kap- 
sku,  pramení  se  v  distr.  Tulbaghu,  teče  smě- 
rem přímo  se  v.,  načež  stáčí  se  znenáhla 
k  severozáp.,  až  n  Kokenaapu  obrací  se 
prudce  k  jihozáp.  a  vlévá  se,  urazivši  as 
250  km,  na  31*  44'  j.  š.  do  Atlant  okeánu. 
Hl.  pobočka  je  Doom.  —  2)  O.,  ř.  v  Kap- 
sku,  vznikající  na  J.  Vel.  Karoo  (Gr.  Zwarte- 
bergen),  vtéká  do  Gauritzu,  vpadajíciho  jiho- 
západně od  Alival  South u  do  Indického 
okeánu.  —  3)  O.  (O.  Vley  R.).  přítok  Har- 
tebeestu,  již.  pobočkv  Oraně  v  Kapsku,  pro- 
téká distr.  Victoria  West  a  Fraserburg.  — 
4)  O.  (Lepeluie),  přítok  Limpopa,  pra- 
meni nft  již.  od  Middelburku  v  Transvaalu, 
teče  smčrcm  sev.  po  již.  okraji  zlatonosných 


f>olí  zuitpansberských  prorývá  pole  Kath- 
ambu,  vstupuje  do  port.  Gazalandu,  kdež, 
přijav  Lelabu,  vpadá  s  pravá  do  Limpopa. 
Tok  jest  dlouho  700  km.  Nm. 

OlígMMmÍB  (z  řec),  zmenšení  množství 
krve  v  těle,  v.  Krev,  str.  153. 

Oligrarohie  (olígokratie,  řec.  » vláda 
několika<),  aristokratie,  jež  se  zvrhla  tak,  že 
si  hledí  jen  zájmů  vládnoucí  třídy. 

Olls^ooarpiA  Goepp.,  rod  předvčkých 
kapradín  ze  svrchního  karbonu,  blížících  se 
k  nynějším  Gleicheniaceím.  Sporangia  sedí 
po  3,  u  některých  druhů  i  ve  větším  poČtu, 
až  po  10,  v  oblé  hromádce,  ale  volně,  na 
konci  nejjemnějších  nervů  pod  krajem  úkrojků 
listových ;  jsou  tupě  klínovitá  s  rudimentár- 
ním prsténcem.  Povrch  jejich  jest  sítovitě 
mřížkovaný,  listy  třikráte  speřené.     EBr. 

Oli^^oora  je  svrchní  oddíl  staršího  útvaru 
třetihorního  a  vyznamenává  se  velmi  za- 
jímavou zvířenou  ssavčí,  jejíž  četné  zbytky 
se  nám  dochovaly.  V  době  té  povstala  bo- 
hatá směs  ssavců  placentémích,  která  zatla- 
čila staré  ssavce  oezplacentérní  a  chovala 
v  sobě  typy  staré,  vesměs  ústrojnosti  pri- 
mitivní. Jsou  to  kopytnatci  někteří,  jež 
možno  pokládati  jednak  za  předky  kopyt- 
natců  našich,  jednak  za  tvary  přechodní, 
dále  i  vymřelé  souhrnné  typy  s  ústrojnosti 
kollektivní,  které  vykazují  znaky  rozvržené 
v  nynější  zvířeně  na  různé  čeledi. 

O.  možno  rozděliti  ve  3  oddělení:  zpod  ní 
(ligurien),  střední  (tongrien)  a  svrchní 
(aquitanien),  V  dobácn  útvaru  toho  velká 
čásť  Evropy  a  Ameriky  pokryta  byla  mo- 
řem; tak  severní  Německo  až  k  dolenímu 
Rýnu,  Durynsko,  Sasko  a  jižní  Slezsko  byly 
pod  vodou  chobotu,  který  průlivem  belgi- 
ckým spojen  byl  s  mořem  anglickým.  V  pa- 
řížské pánvi  třetihorní  některé  zpodní  vrstvy 
náležejí  tomuto  útvaru,  tak  mořské  sliny  se 
sádrovcem  z  Montmartru  (ligurien),  proslulé 
zajímavými  zbytkyssavčími,  fosfority  uQuercy 
a  j.  Hořeji  (tongrien)  ukládají  se  pískovce 
u  Fontainebleau  s  mořskými  ulitami.  Pís- 
kovce tyto  kryty  jsou  v  nejvyšších  polo- 
hách sladkovodnimi  pískovci  a  také  vápenci 
(aquitanien).  Sem  náležejí  křemeníte  pís- 
kovce na  žernovy  užívané  u  Montmorency 
a  vápence  od  Beauce.  V  Anglii  vyvinut 
útvar  tento  ve  dvou  zpodních  stupních 
svých  na  ostrově  Wightu  a  v  okolí  města 
Hampshire;  jsou  to  na  zpodu  pásma  Hea- 
donské  a  nad  ním  Osbornské  a  Bembridge- 
ské;  střední  o.  zastoupen  jest  vrstvami 
Hempsteadskými.  V  Německu  jsou  na  zpodu 
mořské  jíly  v  okolí  Magdeburku;  střední 
oddíl  naznačen  rozšířenými  jíly  septario- 
v^mi  s  četnými  mořskými  zkamenělinami  a 
písky  štětínskými  a  elsaskými.  V  mohučské 
pánvi  střední  poloha  o-u  zastoupena  jest 
mohutnými  uloženinami  mořského  pisku 
s  hojnými  zkamenělinami;  nad  tím  ukládají 
se  jíly  septaríové  a  pak  jíl  a  písek  s  lastu- 
rami mlže  Cjrrena\  zde  také  vyskytují  se 
menší  flece  hnědého  uhlí.  Svrchní  stupeň 
utvořen  jest  brakickými   vrstvami  s  ulitou 


728  Oligocythacmie  —  Oligochaeta. 

břichonožce  Cerithium.   Některé  Hece  hně-   žlutavé  písky,  dále  písečnaté  aneb  i  plast>* 
dého  uhlí,  tak  u  Halle,  na  severním  úboči  i  cké  jíly,  často  až  na  100  m  mocné,  t.    zv« 
Harce,  u  Lipska  a  snad  také  u  Rýna  poblíže   vrstvy  žatecké.    Hořeji  přichásejf  jii   dedi- 
Bonnu,  jsou  rovněž  oligocénového  stáří.  Na   čové  tufy  a  čediče  a  v  nich  uložené  bfídbce 
sev.- východním  cípu  Německa  v  Samlandu,   diatomové,   jakož    i    sladkovodní    vápence. 
v  okolí  Královce  objevují  se  uloženiny  té-    V  pánvi  falknovské  podobně  zpodek  tvořen 
hož  stáři  zvláštního  rázu.   Na  zpoda  jsou   světlými   křemenitými   pískovci  a  slepenci. 
glaukonitické  pískovce  s  mořskými  zkame-   vystupujícími  na  den  jen  na  okrajích  pánve, 
nělinami,  hořeji  jest  hnědé  uhlí  a  v  něm  po-   nad  těmi  ukládají  se  jíly  bohaté  na  kyz,  stff- 
lohy   »modré  hliny<,   která  v  sobě   chová   dající  se  s  pískem  a  štěrkem.  V  těch  obje* 
Četné    kusy   jantaru,   zkamenělé   to   smůly   vují  se  i  íiece  (někde  až  4  nad  sebou)  umi\ 
třetihorní  borovice  Á*fii<5  succinifera,  V  jan-   často  lesklého.    V  chebské  pánvi  vyskytuji 
taru  uzavřeno  bývá  množství  zbytků  hmy-   se  uloženiny  oligocénové  jen  v  nepatrn^cn 
zových,  dokonale  zachovaných,  a  zná  se  od-   útržcích  u  Starého  Královce  a  u  rohrady. 
tud  na  2000  druhů.    V  již.  Německu  zpodní   kdež  obsahují  křemenitý  slepenec  železítý  a 
stupeň  o-u  zastoupen  jest  slínem  a  piskem,   pak  písek.  —  Srv.  Krejčí,  Geologie  (1879); 
které  vyplňují  skuliny  v  jurských  vápencích   Katzor,  Geologie  von  B6hmen  (1892);   iCay- 
Virtemberska  a  Badenska  a  chovají  v  sobě   ser,  Lehrbuch  der  Formationskunde  (1893); 
četné  kusy  nečistého  hnědele  {Bohner\).  Ulo-   Toulá,  Lehrbuch  d.  Geologie  (1900).     /Vf. 
ženiny  ty  jsou  znamenité  tím,  že  podobně       Olls^OOythaemle    (z    řec),    viz    Krev» 
jako  sádrovcové  jílv  montmartreské  obsahují   str.  153. 

velmizajímavézbytkyssavčí.  V  Alpách,  Apen-  OllKOdon  Bole,  rod  neiedovatých  faadfl 
ninách  a  v  Karpatech  o.  vyvinut  jest  jako  z  podřadí  úžovkovitých  {Colubriformia), 
fiyáový  pískovec  a  měkké  síinité  pisky,  t.  zv.  z  čeledi  téhož  jména  {Óíigodontidae).  Jsou,  to 
zpodní  molassa,  kteréž  uloženiny  vroubí  úpatí  hadi  našim  užovkám  podobní,  s  krátkou 
těchto  pohoří.  V  pískovci  flyšovém  na  ně-  skoro  kuželovitou  hlavou,  jež  téměř  ani  neoi, 
kterých  místech  objevuji  se  i  břidlice  bohaté  od  trupu  oddělena;  mají  jméno  po  nečet- 
na  otisky  ryb.  Téhož  stáří  na  jižním  úbočí  ných  zubech  (bez  ryh)  v  hořejší  Čelisti.  Télo 
Alp  jsou   písky    s    množstvím    zkamenělin,  jest  pokryto  hladkými  Šupinami;   na  zpodní 

V  Uhrách  o.  lemuje   s   ostatními   vrstvami   straně  ocasu  jsou  dvě  řady  štítkův.    Ze  40 
třetihornimi  jižní  bok  Karpat  a  Tater  a  pro-   druhů,  přebývajících  po  většině  v  orientální 
stírá  se  až  k  Pešti;   budínské  sliny  a  zelar-   podoblasti,  jest  nejznámějším  O.  $uhgrit€us 
ské  jíly  mají  stáří  stupně  ligurien;    střední    Dum.  et  Bibr.  z  Vých.  Indie.    Má  tělo  zdéli 
stupeň  málo  jest  vyvinut  a  náleží  sem  ma- ,  40  cm  a  barvy  nahoře  nahnědlé   s   bílými 
gurský  pískovec  Karpat   a   Tater;   svrchní   tečkami  v  řadách  a  s  černými  čárkami,  ve- 
stupeň  obsahuje  mořské  sliny  v  Pováží  se   zpod  jen  bělavé,  beze  skvrn.  Br. 
zbytky  mlže  C^reittf,  budínské  písky  s  lastu-       Oli^oohaeta,    řád    červů    kroužkoví- 
rami  mlže  Pectunculus  a  na  některých   mí-    tých   (Annulata)  z  podtřídy    štětinatých 
stech  i  sliny  s  fieccrai  hnědého  uhlí.   V  se-   (Chaetopoda),  Článkované  jich  tělo  bývá  ve- 
verní  Amence  jsou  stáří  zpodního  o-u  pro-   likosti  millimetrové  {Aeohsoma)  aŽ  metrové 
slulé  Uintové  vrstvy,  které  chovají  v  sobě   (Afegascolides  australii   Mc  Coý,  1*2  m  dl.). 
zbytky  předků  koňových  (Epihippus).  Svrch-    Rozeznáváme   jakožto    první    článek    hlavu 
nímu  oddělení  přičítají  se   uloženiny  řeky   s  lalokem  čelním  (prostomium,  někdy  v  rypák 
White  Riveru,  rovněž  s  bohatou   zvířenou   prodlouženým^  a  ústním  (ferisfomium)  a  články 
ssavčí  (Brontotherium),    Zpodní  oddíl  (ligu-   ostatni,  v  základě  stejně  upravené.   Články 
rien)  nalezen  ještě  v  jižním  Rusku  u  jeká-   tyto  ostatni  opatřeny  jsou  ústroji  při  po- 
těrinoslavi,  ve  východní  Rumelii,  u  města  i  hybu  sloužícími,  Štětinami,  zřídka  sch&e- 
Burgasu  na  Černém  moři  a  j.;    v  Dalmácii  Jícími  {rod  Anachaeta  v  čeleái  Enchyíraeidae, 
zastoupen  jest  střední  stupeň  hnědým  uhlím   cizopasná    čeleď  Discodrilidaé).    Štětiny  po 
u  Promina  planiny,  svrchní  vrstvami  boha- '  jedné  nebo  po  několika  (svazek  Štětinový) 
tými  na  zbytky  ssavců  {Anthracotherium\  a  j.    vězí  ve  váčcích  zvláštním  svalstvem  pohybli- 

V  Čechách'  o.  zastoupen  jest  vesměs  ulože- 1  vých.  V  základě  seřazeny  jsou  na  tele  ve 
ninami  sladkovodními  a  jsou  zde  známy  j  dvou  postranních  řadách  hřoetních  a  dvou 
vrstvy,  které  mají  stáří  středního  a  svrch- 1  břišních  tak,  že  na  každém  článku  rozezná- 
ního  oddílu  jeho.  Vrstvy  zpodního  oddělení  váme  štětinový  pár  hřbetní  a  štětinový  pár 
uváděny  bývají  ze  severu  Čech,  kdež  vni-  břišní.  V  některých  případech  vyvinut  na 
kaji  v  prunu  z  Lužice  do  Čech  a  také  se  článku  toliko  jeden  pár  štětinový  (svazků 
v  útržcích  objevuji.  Jinak  v  pánvích  hnědo-  štětinových)  anebo  naopak  dva  dvojité  párv 
uhelných  tvoří  usazeniny  oligocénové  pod-  >  štětinové  (čtyři  dvojité  řady  štětin  u  našicn 
klad  a  přičítá  se  čediči  a  tulům  jeho  stáří  žížal),  aneb  štětiny  jsou  méně  neb  více  po- 
aquitanské.  V  pánvi  žatecké  objevuji  se  na  množeny  tak,  že  až  objímají  v  řadě  prstén- 
zpodu  pískovce  s  křemenitými  peckami, '  covité  střed  článku  (příkladem  cizi  rod  /Vrí- 
které  jen  na  výchozích  pánve  přicházejí  na '  chaeta).  Výjimkou  isou  štětiny  na  těle  ne- 
den,  jako  na  př.  u  Horního  Litvínova,  u  Cho- 1  pravidelně  uspořádány  (na  konci  těla  u  ně- 
mútova  a  j.  V  pískovcích  těch  nalézány  bý-  i  kterých  z  Čel.  Gtoscoiicidaé),  Štětiny  bývají 
vaji  otisky  rostlin  i  skořápky  sladkovodních  i  různě  upraveny  jsouce  na  kond  rozeklaoj^ 
mlžů.    Nad  vrstvami  těmi  ukládají  se  bílé  a  i  neb  nerozeklané,  obyčejně  esovité  neb  vlajb- 


Oligochaeta.  729 

vité  podoby  a  ai  složitě  upravené,   na  př.  na  přídě  těla   neb   na  konci   těla   (Chaeto- 
úhledně  zpefené  (rody  BohemUla  a  Lopko-  branchus^   Alma  nihtica,   Branchiura,   Dero). 
chaeia).    Stěna   tělní    Otů    tvořena   jest  Vedle  ústrojů  vyměšovacích  (exkreční, 
z  pokoiky  jednovrstevné,  z  jedné  řady  bu-  segmentálni  ústroje),  jež  činný  jsou  toliko 
něk  pokožkových  (vyjma  opasek  zemních  v  době  embryonální,  nalézáme  u  o -tů v  ústroje 
tvarů),  kryté  kolkou  (kutikulou),  pod  po-  vyměšovací   trvalé,  jež  podle  tvarů  různě 
kožkou  jest  vrstva  svalů  v  okružních  a  pod  jsou  upraveny.  V  základním  případě  skládají 
touto  vrstva  svalů  podélných.  O.  mají  pro-  se:   1.  z  obrvené  nálevky  trčící  v  přepážce 
stornou  dutinu  tělní,  naplněnou  tekutinou  a  otvírající  se  do  dutiny  před  přepážkou; 
8  buňkami  lymfatickými.   Otevírá  se  na  ve-  2.  z  chodby  rozkládající  se  v  dutině  za  pře- 
nek  kromě  vývodních  otvorů  vyměšovacích  pálkou  (tedy  v  dutině  článku,  jenž  následuje 
a  pohlavních  otvorem  na  hlavě  neb  řadou  po  onom,  v  němž  jest  nálevka),  z  chodby  to 
otvorů  hřbetních  i  přepažena  iest  přepáž-  nitrobuněčné  (intracellulámí,  z  jedné  řady 
kami  {septa^  diue^imenta),  oddělujícími  sou-  provrtaných  buněk  tvořené),  dlouze,  dle  urči- 
sedící  články.  Zřídka  jen  jsou  přepážky  ne-  tého  plánu  vinuté,  částečně  žlaznaté  a  obr- 
vy vinuty  (příkladem  Aeoiosoma),  Nervstvo  vené;  3.  z  váčku  svalnatého,  otvírajícího  se 
o-tů  skládá  se  z  uzliny  mozkové,  jež  kru-  na   venek   otvorem   vývodním,   stěnu   tělní 
hem  hltanovým  spojena  jest  s  pásmem  břiš-  pronikajícím  a  před  štětinami  břišními  umí- 
ním, jež  složeno  jest  z  uzlin   rozdělených  stěným.   Zřídka  nálevka  není  vyvinuta  (při- 
po  článcích  (každý  článek  s  jednou  uzlinou)  kladem  Chaetogaster).    V  případě  základním 
a  spojených  spojkami.  K  tomu  druží  se  nerv-  vyvinuty  jsou  v  každém  článku,  vyjma  hlavu 
stvo  obvodní   a  nervstvo   opatřující   rouru  a  některé  články,  dva  ústroje  vyměšovací, 
laiivaci.    Nejjednodušeji  jest  vyvinuta  sou-  Někdy  v  jednom  článku  bývá  jen  jeden  ústroj 
stava  nervová  u  rodu  Aeoiosoma,  jsouc  v  těs-  vyměšovací,  naproti  tomu  někdy  (u  cizích 
ném    spojení    se    stěnou    tělní.     Ústroje  tvarů)   dva  páry   i  více  v  jednom   článku, 
smyslové  o-tů  jsou  vyvinuty  chudě.  Obecné  konečně  i  veliké  množství  malých  ústrojů 
vy8k3rtují  se  buňky  hmatové  s  brvami  hma-  vyměšovacích,  ústících  na  venek  též  velikým 
tovýroi,  po  těle  roztroušené  neb  shloučené  množstvím  otvorů.    Poslední  případ  vysky- 
a  segmentově  seřazené.    U  některých  tvarů  tuje  se   u  mnohých   z  čeledí   Perichaetidae, 
vodních  vyskytují  se   na  hlavě  oči,   stavby  Acanthodriltdae  a  Cryptodrilidae.  U  mnohých 
velmi  jednoduché,  velmi  zřídka  objevují  se  z  čel.  Eudrilidae  připadají  sice  najeden  clá- 
jamky   obrvené,  t.  zv.   čichové  {Aeoiosoma^  nek  vždy  dva  ústroje  vyměšovací,   konečné 
Bothrioneurony  Roura  zažívací  Otů  od-  části  jejich  vývodů  rozvětvují  se  však  četně 
povídá  typu  běžnému  u  Červů  štětinatých;  ve  stěně  tělní  a  ústí  na  venek  četnými  otvory, 
zřídka  jen  zakrňnje  (rod  Sttrcutus  v  čeledi  Někdy  (u  některých  cizích   tvaruv)  ústroje 
Enchytraeidae),    Počíná   se   ústy   na  laloku  vyměšovací  na  přídě  a  někdy  i  v  zadní  části 
ústním  a  končí  se  řití  na  konci  těla.  Róze-  těla  ústí  místo  na  venek  do  roury  zažívací, 
znáváme   odstavce:    ústní   dutinu,  svalnatý  V  době  pohlavní  čásť  těla   o-tů   označena 
hltan,  užší  jícen,  mívající  jednu  až  řadu  zdu-  jest  zevně  t.  zv.  opaskem  (ctitellum),  žlaz- 
řentn,  a  dlouhý  žaludek  střevní,  rovný,  zřídka  natě  zduřelou  to  stěnou  tělní.  O.  jsou  oboj- 
jen  šroubovitě  točený  (rod  Plagtochaeta,  druh  natci,  žlázy  samčí  dozrávají  dříve  než  samicí, 
rodu  Digaster).  K  hltanu  druží  se  žlázy  slinné,  oplození  jest   vzájemné.    Ústroje   pohlavní 
k  jícnu   druŽívají   se  Žlaznaté   vychíípeniny  umístěny  jsou  v  určitých  článcích  u  všech 
(na  př.  vápenné  žlázy  Žížal),  žaludek  střevní  o-tů,   nikoli  však   v  týchže  článcích ;    žlázv 
zřídka  mívá  slepé  výběžky  (příkladem  rod  samčí  v  jiném  neb  jiných  článcích  než  samici. 
Mittsonia),  jícen  a  žaludek  střevní  opatřeny  Pravidlem  oboje  žlázy  vyvinuty  jsou  páro- 
jsou  více  méně  bohatou  sítí  cévní  a  buň-  vitě,  po  jednom  nebo  dvou  párech,  a  upev- 
kami  t.  zv.  chloragogenními,  jejichž  činnost  něny    na    přepážkách    články    oddělujících, 
souvisí  8  činnosti  vyměšovací.    Soustava  Rod  Aeoiosoma  odchyluje  se  v  ohledu  žláz po- 
cevní  vždy  jest  vyvinuta.    V  základě  slo-  hlavních  blíže  se  k  mořským  červům  štětina- 
iena  jest  ze  stažitelné  cévy  hřbetní  a  z  cévy  tým.  Za  vývody  žláz  samicích  slouží  chamo- 
břišní,  jež  spojeny  jsou  cévami  postranními,  vody,  jichž  bývá  vyvinuto  tolik,  kolik  jest  žláz 
kteréž  v  některých  případech  jsou  (na  přídě  samčích.    Toliko  u  rodu  Aeoiosoma  za  vý- 
télajl  zveličeny  a  stažitelný   (t.  zv.   srdce),  vody   slouží   ústroje   vyměšovací,   podobně 
Vedle  hlavního  cevstva  vyskytuje  se  zmíněné  jako   u  mořských  červů  štětinatých  (Póly- 
jíž  cevstvo  na  rouře  zažívací,  cevstvo  stěny  chaetů).    Chamovody  skládají  se  z  obrvené 
télni  a  ústrojů  vnitřních   (na  ústrojích  vy-  nálevky  otvírající  se  do  dutiny  článku,  v  němž 
měšovacích  o  vyšších  tvarů),  jež  spolu  s  hlav-  žlázy  samčí  se  nalézají,   z  chodby  obrvené 
nim  cevstvem  tím  jsou  složitější,   čím  více  a   namnoze   z   konečného   odstavce    (t.    zv. 
postupujeme  ke  tvarům  vyšším.    Krev  ob-  atrium)  prostorného  a  žlaznatého,  otvírají- 
sáhuje   tělíska   krevní,   tekutina   krevní  je  čího  se  na  venek  na  straně  břišní  prostě 
bezbarvá  aneb  žlutavá  až  červená,  v  různých  nebo  prostřednictvím  pyje.    Vajíčka  dopra- 
odstínech  obsahujíc  v  tomto  případě  haemo-  vována    jsou    ven    vejcovody,    upravenými 
globin.  Dýchání  u  o-tů  děje  se  stěnou  tělní  v  základě  podobně  jako  chamovody.    Bývá 
1  rourou  zažívací;    u  některých  tvarů  jsou  jich  tolik,  kolik  je  žláz  samicích,  skládají  se 
vedle  toho  vyvinuty  žábry  v  podobě  pří-  z  nálevky  obrvené,  otvírající  se  do  dutiny 
vésků,  pravidlem  obrvených  a  stažitelných,   článku,   chovajícího  vaječníky,  a  z  chodby 


730  Oligoklas. 

obrvené,  obyčejně  krátké  a  otvírající  se  na   drahou   s  tvary  ostatními  (Metadríti^    mající 
venek  otvorem  na  straně  břišní.  Vejcovody   vlastní  vývody  chámové), 
mohou  býti  redukovány  až  na  pouhý  nepá-       Stručný    přehled   čeledí   a   výtnačaéjSid 
rovit^  otvor  vývodní  (ileo/o5omtf).  Vaječníky  rodů  jest  tento:    1.  Apbaneura   (AmoI^^ 
i  varle  b^vaji  někdy  obaleny  zvláštními  vaky   sóma) ;    2.  Naidomorpfaa  (Nais,  Sl^rU^Ha^ 
(vaky  vaječníkové  a  varlové),   chámy  a  va-    Dero^Pristina,BohemiUa)\  3.  Cbaetogastrl* 
jíčka  dozrávají  pravidelně  v  jiných  zvlášť  *  dae  (Chaetogaster,  Amphichaeta);    4.  Tabi- 
nich  vacích  (vaky  vaječné  a  chámové),  jeŽ   ficidae  (lubifex^  Limnodrilus,  Spiraspe^^tma, 
jsou  vychlí  pěni  námi  přepážek  oněch  článků,    CliielUú^  Branchiura,  Botnoneuron^  Ifyx^drii$ui); 
v  nichž  jsou  žlázy  pohlavní.    Význačné  pro   5.  Enchytraeidae   (Encbytraeus,    Pachy* 
o-ty    jsou   schránky   chámové   {sperma-   drilus^  Anachaeta,  Stercutus);  6*  Discoár  i  li- 
thecae,  receptacula  seminis),  ač  u  některých   áze  ^Branchiobdella.BdeUodrilus);  7.  P hře  o- 
scházejí.   Bývají  to  jednoduché  váčky  páro-   ryctidae  {PhreorycUs^  Pelodrilits);  8.  Lum- 
vité  neb  až  ve  větším  počtu  přítomné,  jež   bricuiiá^e^Lumbriailus^Rhjrnchelmis^Styio- 
hrdlovitým  vývodem  otvírají  se  navenek.   drilus,Sutroa,EelipidrUus)\  9,  MoniUgSLStri' 
U  mnohých   o-tů   vyvinuty  jsou  jako   po-   dae  (Moniligaster^  Desmogaster);   10,  Peri- 
mocné   ústroje   pohlavní    zvláštní   štětiny   chaetidae  {Ferichaeta^  MegascoUx^  Heiano^ 
pohlavní,  obyčejně  umístěné  při   v^voá-^  gaster^Perionyx^  Diporoehaeta)\  W.Crjpto- 
nich  otvorech  chamovodův.    CYíimy  b^jvd^i   árxXxáze  {MegascoUdeSf  Cryptodrilus^  Tríne- 
někdy  sbloučeny  v  chamonoše  {spermatofory) ,  phrus,    Digaster,    Microscolex^    NannodrUus^ 
chované  ve  schránkách  chámových  neb  upev-    MUlsonia,   Gordiodrilus,  Púntodrilus^  Oenero- 
něné  zevně  na  těle.    Vajíčka  kladena  bývají   <frí/i«s);    12.   Acanthodrilidae   (Acantho- 
do   k  o  koňů,    utvořených    z   výměšků   žláz   drilus^     Benhamia,    Flagiochaeta,    Drigatier, 
opaskových  a  různě  upravených.  Vývoj  jest    Deinodrilus,  Diplocardia);  13.  Eudrilidae 
vzhledem    k    mořským    červům    štětinatým   {Eudrilus,Stuhlmannia^LityodríÍus);14.Geo* 
zjednodušen,  nevvskytuje  se  tu  volná  larva,   s  co  líci  dae    (Antaeus,    PúntoscoltXt    Crio- 
u  některých  nižších  b-tů  vyskytuje  se  vedle   drilus,   Sparganophilus,   Alma,  Onyc^UKhaeta^ 
množeni  pohlavního  téŽ  nepohlavní,  iež  děje   Kynotus,  Urobenus,  llyogenia);  15.  L  um  bři- 
še pučením  a  oddělením  z  dočasných  řet&-   cidae  {iMmbricus,  Allolobophora,  Allunts). 
cův.    Známa  jest  veliká  schopnost  regenc-       Literatura:  Múller  O.  Fr.,  Von  Wůrmero 
raČni  o-tů,  na  př.  rodu  Lumbrículus  již  od   des  sůssen  u.salzigenWassers  (Kodaň,  1771); 
dob  Bonnetových.  ,  Hoffmeister,  Die  bis  jetzt  bekannten  Artea 

O.  žijí  ve  vodách  sladkých,  ve  vlhké  zemi ,  aus  der  Familie  der  RegenwQrmer  (BrunŠvik, 

gižalv),  však  známe  i  mořské  tvary  pobřežní.  1845);  Claparéde,  Recherches  anatomiques 
ozšířeni  jsou  po  celé  zeměkouli,  vyskytují  sur  les  Oligochětes  (Geneva.  1862);  A.  de 
se  i  v  krajinách  polárních,  i  ve  vysokých  Quatrefages,  Histoire  naturelle  des  Anoeléa 
polohách.  Některé  tvary  jsou  kosmopolitické, '  (Pař.,  1865);  Semper,  Beitrftge  zur  Biologie 
jiné  omezeny  na  jisté  kraje.  Vyskytování  |  der  Oligodiaeten  (Arbeiten  aus  d.  zool.  Tn- 
některých  tvarů  v  jiných  krajinách  vykládá  stitut  zu  WQrzburg,  1878) ;  Eisen,  Preliminary 
se  nahodilém  přenesením,  na  př.  s  prstí, '  report  on  genera  and  species  of  Tubíficidae 
s  níž  přenášeny  jsou  cizí  rostliny.  Živí  se  (Štokholm,1878);  Vejdovský,  System  u.  Mor- 
látkami  rostlinnými  i  živočišnými,  Darwin  i  phologie  der  Oligochaeten  (Praha,  1884); 
ukázal  na  vydatnou  součinnost  zemních  o-tů  i  Štole,  Monografie  českých  Tubificidů  (Praha, 
(žížal)  na  změnách  půdy,  jsoucích  v  důleži-  1888);  Beddard,  Monograph  of  the  order  of 
tém   vztahu   k   zemědělství.    Některé   tvary   O.  (Lond.,  1895).  Šc 

památný  jsou  tím,   že   fosforeskují   {Photo-       OlLgolúmM  jest  trojklonÝ  živec  sodnato- 
drilus  phosphoreus,   někdy  Allolobophora  fot-   vápenatý  č.  plagioklas,  tudíž  dle  uznávané 
tida).    Zajímavým  zjevem  jest  na  Jávě  Žijící   theorie  Tschermakovy  isomorfní  směs  dvou 
obrovská  Žížala  Perichaeta  musica,  vydávající   silikátů  základních: 
za  Času  nočního  ostrý,  přerušovaný  zvuk,'  al bitového  i46  =  Mi,^/,5teO,e 

způsobovaný  patrně  třením  štětin  o  kame- <         a  anorthitového  An'^Ca^AlASi^O^^, 
nitou  půdu.    Některé  tvary  jsou  cizopasné   V  o-u  jsou  tyto  složky  k  sobe  v  poměro 
(čeleď  Discodrilidae,  Chaetogaster  Hmnaei),       Ab^An^  až  Ab^An^,  i  má  pak  o. 

Dle  staré  soustavy  rozdělují  se  o.  na  sku-       SiO,  64-85— 69*847o,  ^^^O,  2207— 26-46, 
pinu  vodních  {Limicola)  a  skupinu  zem-        Na^O  10'06— 7*73,       CaO  3*02—6*97, 
nich  {Terricola),  což  jest  rozdělení  umělé  a  |  hustotu  2*645—2*671.  K  o-u  se  druží  ande- 
nikoliv  přírodovědecké.    Někteří  autoři  do-   sin,  celkem  řidčeji  se  vyskytující,  jenž  mi 
sud  rozděleni  toto  podržují,  toliko  přidává- '  poměr    komponent   Ab^An^  —  Ab^An^^   Také 
jíce    nová   jména    {Microdrili   a  Megadrili).   optické  vlastnosti  o-u  a  andesinu  jeví  sou* 
Vzhledem  na  odchylné  postavení  rodu  Aeo- ,  hlas  s  theorii  Tschermakovou,  měníce  se 
losoma,  jenž  ústroiností  svou  blíží  se  značně   nepřetržitě  podle  složem'  chemického, 
k  mořským   červům  štětinatým  (Polychae-       O.zřidkabývá  vykrystallován,např.vbom- 
tům),  odkudž  skupina  o.  pravděpodobně  asi '  bách  vesuvských  a  u  Arendalu  v  Norsku;  bý- 
vyšla,  doporučovalo  by  se  rozděliti  skupinu   vají  to  tvary  podobné  ostatním  plagioklasŮm, 
tuto    na   dvě   podskupiny,   jednu   s   rodem   obyčejně  srostlice  dle  zákonů  v  albitového, 
Aeolosoma  {Archidrili,  nemající,  podobně  jako   periklinového  i  karlovarského.  Castějt  bý^ 
Polychaeta,  vlastních  vývodů  chámových)  a   kusový,  ve  velkých  individualisovaných  mas- 


Oligokratie  —  Olitzhaus. 


731 


šách,  barvy  nejčastČji  bílé.  Snadno  se  po- 
znávají štěpné  kusy  o-u  dle  dvojčatného  rv- 
hováni  na  ploše  výborné  štěpnosti  OP.  O. 
vyskytuje  se  na  př.  u  Mohelna  a  Hrotovic 
na  Moravé  v  hadcich.  U  Tvedestrandu  v  Nor- 
ska obsáhaje  šupinky  sh'dy  železné  nebo 
snad  pyrrhosideritu,  i  jeví  pak  ve  světle  od- 
raženém pěknou  menu  barev  a  užívá  se  ho 
jako  kamene  ozdobného  pode  jménem  ka- 
mene slunečního;  ale  pod  týmŽ jménem 
přicházejí  do  obchoda  též  odrůdy  ortho- 
klasu,  podobný  třpyt  ukazující,  na  př.  z  Vrch- 
ního Udinska  v  Sibiři.  —  Velmi  hojný  jest 
o.  mikroskopický  jako  součástka  hornin  kry- 
stal! ických,  bua  podstatná  (v  dioritech,  an- 
desitech  atd.)  anebo  akcessorická  (v  žulách, 
syenitech,  porřyrech).  —  Andesin  jest  méně 
rozšířen,  krystallovaný  se  vyskytuje  u  Ojama 
ve  Finska,  kusový  na  ložisku  magnetového 
k^zu  u  Bodenmaisu  v  Bavořich,  mikrosko- 
picky v  diorítech,  diabascch,  andesitech  i  če- 
dičích. Fr.  Sl-k, 

Oligokratid  v.  Oltgarchie. 

Ol^otriohwn  DC,  rod  mechů  listna- 
tých vrcholoplodých  z  ř.  plonikovitých 
{Mrtrichaceae),  zastoupeny  na  Krkonoších 
druhem  O.  kerc^nicum  D(5.,  jenž  liší  se  od 
příbuzných  Čepičkou  buď  lysou  nebo  jen 
několika  přímými  chlupy  porostlou  (odkud 
jeho  jméno)  a  víkem  příliš  záhy  a  snadno 
prchavým,  velkým  a  krátce  kuželovitým. 
O*  ^*  roste  v  Cechách  na  skalnatých  mí- 
stech vyššího  a  subalpinského  horstva  a 
jest  i  v  neplodném  stavu  za  sucha  znatelný 
po  kadeřavých  hákovitých  listech.      Děd. 

Olih^ft,  zoo].,  v.  Loiigo. 

Olim  (lat.),  kdysi.  —  0.,právn.,  v.  Fran- 
cie (právní  dějiny),  str.  489  ^. 

OUmda,  přim.  m.  v  brazilské  prov.  pernam- 
bucké,  se  v.  od  Pernambuka,  byla  kdysi  hl. 
městem  provincie,  byvši  založena  jiŽ  r.  1535 
v  překrásné  poloze.  Když  úřady  a  fakulta 
právu,  přeloženy  byly  do  Pernambuka,  O. 
pustla  stále,  tak  že  nyní  jen  nádherné  chrámy 
a  polozbořené  kláštery  svědčí  o  slavné  kdys 
minulosti.  Nyní  má  7000  ob. 

Ollpliant:  1)  O.  Margaret,  roz.Wilso- 
nova,  spis.  angl.  (•  1828  ve  Wallyfordu  — 
t  1897  u  Londýna),  ovdověla  r.  1859  se 
dvéma  sirotky  a  oddala  se,  nemajíc  z  čeho 
žíti,  literatuře,  v  níŽ  již  dříve  zkusila  se  za- 
jimavoa  prací  ze  skotského  života,  Fatsages 
tn  the  life  of  Mrs.  Margaret  Maitland  (1849), 
vděčně  přijatou.  O-ová  napsala  velikou  řadu 
literárních  prací  nejrůznějšího  druhu,  no- 
vell,  románů,  veršů,  děl  životopisných,  hi- 
storických i  literárně  kritických.  Je  z  před- 
ních anglických  ženských  spisovatelek  sto- 
letí XIX.  a  vyniká  zvláště  v  románě  pečli- 
vým studiem  charakterův  a  plynným  stilera. 
Jmenujeme  z  nich:  Katit  Stewart  (1852); 
Chromcie  of  Carlingfo-d  (1862—66);  The  mi- 
nister^s  wi/e  (1869) ;  The  beleaguered  city  (1879) ; 
Young  Mu$rrave  (1877);  Hester  (1884);  O/i- 
ver*$  bride  (1886);  Sons  and  daughters  (1890); 
The  marriage  of  Eitinor  (1892);  The  sorceress 
(1893);  Ptodigals  ar.d  their  inheritance  (íS94). 


Cenné  a  záslužné  jsou  také  její  literárně  hi- 
storické a  životopisné  práce,  tak :  The  makers 
of  Fiorence  (1876);  Literáty  hiitory  ofEngland 
of  the  nineteenth  century  (1883),  Životopisy 
Danta,  Moliéra,  Cervantesa,  Eduarda  Irvinga 
a  j.  —  Srv.  The  autobiography  and  letters 
of  Mrs.  O.  (Lond.,  1899,  vyd.  pí.  Coghillovou). 

2)  O.  Lawrence,  spisovatel  angl.  (*  1829 
v  Kapsku  —  f  1888  v  Londýně),  syn  úřed- 
níka kolonijního,  doprovázel  své  rodiče  na 
veliké  cestě  po  Francii,  Itálii  a  Řecku  (1846 
až  1848)  a  zastavil  se  r.  1851  v  Londýně, 
kdež  uveřejnil  Ajoumey  to  Khatmandu  (1852), 
ale  záhy  odejel  na  Krym  a  do  Ruska,  z  kte- 
réž cesty  napsal  Tiié  Russian  shores  oj  the 
Black  Sěa  (1853).  Přeskočil  pak  odtud  do 
Kanady,  kdež  se  stal  tajemníkem  lorda  El- 
gina,  s  nimž  odešel  do  Indie.  Napsal  Minne^ 
sota  and  the  far  West  (1855),  cestoval  v  Cir- 
kasii  s  vévodou  Newcastlem,  vstoupil  do 
armády  Omera  paši  a  vypsal  jeho  vojnu 
v  The  Transcaucasian  campaign  under  Omer 
Pasha  (1856).  Později  účastnil  se  výpravy 
amerického  ťlibustýře  Walkera  (Pairiots  and 
Filíbusters,  1860)  a  provázel  lorda  Elgina  do 
Číny  (Narrative  of  the  earl  of  Elgin*s  mission 
to  China  and  Japan,  1859).  R.  1860  vměšoval 
se  dobrodružně  do  politiky  italské,  r.  1861 
navštívil  Černou  Horu,  r.  1861  Japan  jako 
první  tajemník  vyslanecký,  kdež  byl  při  útoku 
japanců  na  vyslanectví  těžce  zraněn.  Potlou- 
kav  se  pak  různými  zeměmi  evropskými  usa- 
dil se  v  Londýně,  kde  založil  r.  1864  denník 
>The  Ow<  a  napsal  své  nejlepší  dílo  Pica- 
dilly  (1865),  znamenitou  satiru  společenskou. 
Brzy  po  tom  stal  se  stoupencem  mystika  a 
sociálního  reformátora  Thomasa  Lakea  Har- 
risa  a  vstoupil  do  jeho  americké  obce,  v  je- 
jíž prospěch  prováděl  obratné  spekulace  ob- 
chodní a  do  níž  převedl  i  svoji  ženu,  s  níŽ 
se  r.  1872  oženil,  i  svoji  tchyni.  R.  1870  byl 
korrespondentem  »Timesů«  ve  válce  něme- 
cko-francouzské.  Pozd.  zanášel  se  plánem  ko- 
lonisace  Palestiny  židy,  cestoval  po  Palestině 
a  Egyptě  (The  land  of  Gilead,  1880;  The  laná 
of  Khemi^  1882),  a  poznav  podvodnost  Har- 
risovu,  obrátil  se  k  esoterickému  buddhismu, 
uveřejniv  v  tomto  směru  několik  mystických 
theosoíických  knih,  temných  a  podivínských, 
jako  byla  vůbec  poslední  léta  jeho  Života: 
Sympneumata;  Eptsodes  in  a  life  of  adventure 
(1887);  Fashionable  philosophy  (1887);  The  stár 
in  the  East  (18S7);  Scientific  religion  (1888) 
a  j.  Srv.  Marg.  O.,  Memoir  of  the  life  of 
Lawr.  and  of  Alice  O.,  his  wife  (2  sv.,  1891); 
Scott,  L.  O.  Supplem.  to  his  biography  (1895). 

Olllippo,  starý  název  Lisabonu. 

01it«,  m.  ve  špan.  prov.  navarrské  (sev. 
Španělsko),  j.  od  Pampeluny,  při  ř.  Zidacu, 
přít.  Ebra,  má  3071  ob.  (1887).  Z  doby,  kdy 
bylo  sídlem  navarr.  králů,  zachovaly  se  staré 
hradby,  zbytky  zámku  z  poč.  XV.  stol.;  u  ko- 
stela San  Pedro  gotická  špičatá  věž,  řídká 
ve  Španělsku. 

Ollishani,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Žlutíce, 
okr.  a  pš.  Bochov,  fara  Brazec;  13  d.,  85 
ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.  a  myslivna. 


732  Oliv.  —  Oliva. 

Oliv.,  zkratek,  v.  Ol.  nému  působeni  dobročinaémo.  Pro  vzdéláni 

Oliva,  bot.,  v.  Olea.  lidu  a  pro  nouzí  trpící  byl  vždy  ochotným 

O.  česká  v.  Elaeagnus.        \  pomocníkem  a  átědrým  maecenáiem.  V  tois 

Oliva:  1)  O.,  městečko  v  záp.  Prusku  ve  ohledu  zanechal  po  sobě  nejkrásnéjSi  pa> 
vlád.  obv.  gdaňském,  9  km  sev.-záp.  od  Gdan-  matku  zřízením  Vychovatelny  man£e- 
ska,  nedaleko  zálivu  Gdaňského,  na  Železu,  lův  Olivových  pro  zanedbané  a  opaSté^né 
dráze  z  Gdaňská  do  Soboty,  má  4215  obvv.  dítky  (v  Říčanech),  kterémužto  ústavu  vé- 
(1895),  vynikající  katol.  kostel  (s  největáími  neval  mimo  oba  své  domy  v  Praze  jeité 
varhanami  v  Německu)  a  král.  zámek  (bývalé  značnou  částku  na  hotovosti.  Za  takové  xá> 
bohaté  opatství  cisterciácké,  založ.  r.  1170  služné  veřejné  působeni  a  šlechetné  se  xa- 
vévodou  Soběslavem  Pomořanským  a  zru- '  chování  O.  byl  vyznamenán  panovnikem 
áené  r.  1829),  div.  školu,  chudobinec,  pra-  opětovně  r.  1890,  byv  jmenován  komthurem 
covnu  a  sirotčinec  města  Gdaňská,  továrnv  řádu  Františka  Josefa.  V  témŽ  roce  stal  se 
na  stroje,  kosy,  hamry,  několik  mlýnů,  pil,  čestným  měšťanem  král.  hlav.  města  Prahy, 
prachárnu,   uměl.  zahradnictví,   četné  villy    Kutné  Hory  a  města  Říčan.  DC 

a  jest  hojně  navštěvované  výletní  místo.  O.  OlivA  Viktor,  malíř  český  (^  24.  dubna 
jest  památné  mírem  Olivským,  uzavře-  1861  v  Novém  Strašecí).  R.  1878  stal  se  iá- 
ným  r.  1660  mezi  Polskem  a  Švédskem,  je-  kem  pražské  akademie  malířské,  odkud  vŠak 
muž  postoupeno  Livonsko.  r.  1882,  jsa  jediným  Žákem  v  »malířské  třídé« 

2)  O.,  m.  ve  špan.  prov.  valencijské,  jiho-  prof.  Sequense,  odešel  do  Mnichova.  Studo- 
vých.  od  Valencie,  stan.  trati  Carcagente-  val  dle  přírody,  maloval  kopie  starých  nii- 
Denia,  odbočky  dráhy  valencijsko-jativské,  strův,  ale  nevyvolil  si  žádného  z  tamních  pro- 
nedaleko  pobřeží  Středozemního  moře,  má  tessorů  neb  malířů  za  vzor.  Paříž  jej  vábila 
8779  ob.  (1887).  Starý  zámek  vév.  Gandij-  mnohem  více.  R.  1888  tam  zajel,  ale  zdržel  se 
ských.  Pěstováni  olivy,  moruše  a  rýže.  i  toliko  několik  měsícův  a  vrátil  se  do  Mní- 

8)  O.  de  Jerez,  m.  ve  špan.  prov.  Badá-  chová.  Konečně  r.  1891  opustil  Mnichov  a 
jozu  (Estremadura),  nedaleko  hran.  portugal.,  tím  i  zakončil  svoje  školní  léta.  Usadil  se 
má  6413  oby  v.  (1887).  Soukennictví  a  pláten-  v  Praze,  kde  od  r.  1899  v  redakci  >Zlaté 
nictví.  Prahy<  řídí   obrázkovou  část  tohoto   listu. 

La  Oliva,  m.  na  ostrově  Fuerteven-  O.  jest  v  pravém  slova  smyslu  umělec  roo- 
tura  (v.  t.).  derni.   Neměl  a  nehledal  vzorů  v  ani  v  ději- 

Oliva  Alois,  čes.  velkoobchodník  a  prů-   nach  umění  ani  v  přítomnosti  a  vynikl  s  po- 
myslnik  cukrovar.  (*  1822  v  Hoře  Kutné  —    čátku  zvláštním  svým  nadáním  pro  malcb- 
t  21.  pros.  1899  v  Praze).  Vystudovav  gym-    nost,  která  se  neřídí  pravidly  a  předpisy, 
nasium  v  Drážďanech,  nabyl  odborného  ob-    O-vu  možno  nazvati  realistou,  ačkoliv  jest 
chodního  vzděláni  v  Praze  a  vyučiv  se  v  ob-    zároveň  výborný  dekorační  kreslíř  a  malíř, 
chodě  s  koloniálním  zbožím  u   firmy  Aug.    Proslul  předevím  jako  illustrátor.  Obrázky 
Rihla,  vstoupil  do  služeb  starého  domu  ob-   k  básním,  románům   atd.   kreslil   po   výtce 
chodního  firmy  Fr.  Urfus.    Zde  již  r.  1842,   tuší  a  to  způsobem  spíše  načrtávajícím,  lehce 
v  mladistvém  věku  20  let,  stal  se  prokuristou.    a  svižně,  ale  vytvořil  vždy  skutečné  obrazy 
Později  přestoupil  za  účetního  a  prokuristu    v  malém.   Tak  illustroval   spisy  Svatopluka 
do  cukrovaru  Jindřicha  Dinglera  v  Ruzyni   Čecha:  Výlet  pana  Broučka  na  měsíc  a  do 
u  Prahy  a  r.  1845  stal  se  jeho  společníkem.    XV.  století,  Petrklíče,  Ptáka  Velikána  Veli- 
V  1.  padesátých  zařídil  si  rozsáhlý  obchod   kánoviče,  Nerudovy  Kosmické  písně,  Páteční 
kommissionářský  pro  cukrovary  v  Praze  ve  •  zpěvy.  Malebné  cesty  po  Praze  —  illustroval 
vlastním  domě  v  ulici  Sirotčí,  kteráž  na  po-    pro  nakladatelství  Ottovo,  Šimáčkovo,  To- 
čest  jeho  přezvána  nyní  Olivovou.   R.  1863  '  pičovo.  Četné  jsou  jeho  kresby,  komposice, 
zvolen  byl  do  zastupitelstva  města  Prahy  a   allegorie  v  >Zlaté  Pražec  a  »Světozoru<.  Tu 
za  okkupace  r.  1866  byl  členem  městské  rady    O.  počal  malovati  též  olejovou  barvou.  Ještě 
a  tu  svou  prozíravostí  odvrátil  od  obyva-    v  Paříži  bylo  jeho  úmyslem,  státi  se  kraji- 
telstva  mnohou  nepříjemnost,  začež  byl  vy-    nářem  —  a  přec  není  dovednějšího  portrai- 
znamenán  rytířským  křižem  řádu  Františka   tisty,  který  břitce  vystihuje  rázovitost  svého 
Josefa.  R.  1865  zvolen  byl  poslancem  na  zem-    modelu  a  s  jemným  smyslem  pro  barvu  pře- 
ský  snem  za  město  Smíchov,  později  byl  také   náSí  jej   na  plátno.   Olivový   portraity  jsou 
poslancem  říšským.  Získal  si  mnohé  zásluhy  '  vždy  dobře  kresleny  a  široce  malovány.  Dr. 
o  národní  snahy  a  o  rozvoj  ruchu  spolko-  |  Eiselt,  F.  Ruth,  arch.  Živný,  řed.  konserva- 
vého ;   nebyloť   v   letech   šedesátých    téměř '  tóře  Benne witz,  pro  Uměleckou  besedu  pak 
spolku  nebo  jednoty,  kde  by  O.  nebýval  za-  Jar.  Čermák,  Josef  Mánes,  Neruda  tvoři  řadu 
kladatelem.    Také   ve   směru   národohospo- '  velmi  výrazných  podobizen,  k  nimž  se  druží 
dářském  O.  působil  v  prvních  řadách;   byl ,  pleinairový  portrait  pí.  Rottové,  podobinia 
ředitelem  Průmyslové  jednoty  a  měl  značné    člena  Nár.  divadla  slečny  Dvořákové  a  j.  v. 
účastenství  při  zřízení  Živnostenské  banky,    O.  vyniká  však  též  v  oboru  dekoratívniho 
Pražské    bursy,    Ceskoslovanské    obchodní  i  umění.  Nástropní  malby  velkého  sálu  na  2o- 
akademie  a  mnohých  jiných  průmyslových,   fíně,  v  Měšťanské  besedě  v  Plzni,  dekorativní 
obchodních  a  humanitních  podnikův.  R.  1884   panneau   v  kavárně  »Slavii«   v   Praze  jsou 
O.  vzdal  se  velkoobchodu  a  věnoval  se  tím   toho  důkazem.  TéŽ  znamenitý  plakatista  jest 
více  svým  čestným  funkcím  a  mnohostran-    O.,  jehož  prací  si  v  cizině  všímají  (vií  La 


de  Oliva  —  Olivcra.  733 

Plunic,  Maltres  dc  Taffiche  v  Paříži).  Specia*  sluší:  Om  lagbesidmd  gi/torátt  ibo  (Upá.,  1851, 
litou  O-vovou  jsou  návrhy  a  komposice  na  5.  vyd.  1882);  Testamentsrátten  enligt  svensk 
vazby  knihové.  O.  kreslí  je  pro  knihaře  praž-  lag$tiftning  (t,  1880) ;  Om  dóds  straffet  (t.,  1866, 
»ké  i  lipské,  pro  knihy  české,  némecké,  ma-  2.  vyd.  1891;  franc.  v  Paříži  1868,  2.  vyd. 
cfárské,  francouzské,  vlaské.  Všestranné  na-  1893;  finsky  1886);  Dei  causes  de  la  récidive 
dáni  své  osvědčuje  za  čas  náladovými  kraji-  (Štokholm,  1873;  Švédsky  tamtéž  1872;  ital- 
nami,  návrhy  na  obálky  a  záhlaví,  a  duchaplné  ,  sky  1875,  Pavia);  Om  den  jurídiska  under- 
jeho  illostrace  (na  př.  k  Arbesové  >Ukfižo-  visningen  vid  univertiut  i  Upsala  (2.  vyd., 
vané<),  effektni  a  vtipné  plakáty,  zajímavé   Upsala,  1859)  a  j. 

podobizny  střídají  se  v  pestrém  reji,  sved-  Oliv^ira  Martina,  Joaquim  Pedro, 
Žice  o  bohaté  a  neúnavné  tvorbě.    F,  H-s,       státník  a  spis.  portug.  (*  1845  v  Lisabonu  — 

de  Oliva  HernanPerez,  moralista  špa-  f  1894  t.),  studoval  na  technice,  stal  se  ře- 
nčlský  f ♦  kol  1497  v  Cordové  —  |  1533).  ditelem  drah  v  Oportu  (1874)  a  napsal  řadu 
Studoval  v  Salamance,  Alcale  a  Paříži,  po-  děl  sociologických  a  historických ;  s  počátku 
byl  v  Římě  vyučuje  tu,  potom  v  Paříži,  kde  •  obhájce  a  stoupenec  radikalismu,  smířil  se 
Četl  po  tři  léta  o  humaniorech.  V  Salamance,  |  později  s  vládou  a  byl  finančním  ministrem 
kam  se  pak  vrátil,  byl  z  prvých  údů  kolleje  (1891—1892).  Napsal  vlastenecký  román  Phe- 
del  Arzobispo  (zal.  r.  1528),  professorem  uni-  bui  Monit\  (1870,  2  sv.)  a  dithyramb  na  Ca- 
versitním  i  rektorem  jejím;  Karel  V.  povo-  moěnse  (1872,  nové  vyd.  1891).  Z  histori- 
lal  ho  též  za  učitele  Filipovi  (II.).  O.  vynikl  ckých  prací  jeho  stůjte  zde:  Historia  de 
spisy  morálně  filosofickými,  psanými  mater-  Portugal  (1879,  4.  vyd.  1887);  O  Bra\H  e  as 
átinou  (a  ne  latinou),  z  nichž  přední,  ač  ne- '  colonias  portuguexas  (1880);  Portugal  contem- 
ukončený,  jest  v  duchu  Ciceronově  napsaný  i  ^^oran^o  (1883);  Osfllhos  de  D,  Jodo  I  (1891); 
Dialogo  de  la  dignidad  del  hombre^  prvý  klas-  <  A  vida  de  Nunalvares  {1S92);  Portugal  nos  Ma- 
síčky vzor  didaktické  prosy  Španělské.  Dílo  res  (1892).  Dále  vSeobecnějšího  rázu:  O  Helle- 
dokončil  Francisco  Cervantes  de  Salazar  a  nismo  e  a  c'vilisaqdo  christan  (1879);  Histo- 
vyd.  r.  1546.  O.  překládal  též  (volně)  ze  So-  ria  da  republica  romana  (1885,  2  sv.);  fíist, 
foklea,  Euripida  a  Plauta.  Díla  jeho  vydal  da  civilisacdo  iberica  (1879;  3.  vyd.  1886). 
Ambrosio  de  Morales  (Cord.,  1585);  pak  vy-  Napsal  také  řadu  popularisujícich  prací 
dána  teprve  r.  1787  ve  2  sv.  Dotud  byla  na  z  oboru  anthropologie,  sociologie  a  kulturní 
indexu.  '  historie. 

Olivar^s  don  Gaspar  de  Guzman  Olivenza,  m.  ve  špan.  provincii  Badajoz 
y  Pieroentel,  hrabě  O.,  státník  ápaněl-  (Estremadura),  10  km  od  portug.  hranic,  se 
ský  (•  1587  —  t  1645);  požívaje  plné  mi-  starým  zámkem  a  2  zajímavými  chrámy,  má 
losti  krále  Filipa  IV.,  jehož  jako  jeho  ko- !  8177  ob.  (1887)  Živících  se  hl.  chovem  do- 
ixiornik  od  let  si  dovedl  » vychovati  c,  od  i  bytka,  hospodářstvím  (len),  ovocnictvím  a  vi- 
r.  1621  byl  neobmezeným  ministrem  ápaněl-  nařstvím.  O.  byla  pevností,  jež  dobyta  r.  1811 
ským.  Politika  jeho  byla  veskrze  neitastná;  franc.  gen.  Soultem  a  r.  1815  přiřknuta,  ale 
O.  odvážil  se  zápasu  s  finanční  krisi  říše  a  nikdy  nevydána  Španěly  Portugalcům, 
savedl  systém  šetření,  ale  co  tak  získal,  po- ,  OUver:  1)  O.  Isaac,  malíř  angl.  (*  1556 
hltila  nákladná  politika  vnější:  Španělsko  i  v  Londýně  —  f  1617).  Byl  žákem  Hilliardo- 
bylo  zapleteno  do  záhubných  a  nešfastných '  vým  a  Federiga  Zucchera  a  náležel  jakožto 
vilek  (v  Německu,  HoUandsku,  H.  Itálii  a  malíř  miniatur  k  mistrům  své  doby.  Maloval 
s  FranciO  a  také  diplomaticky  —  proti  O-ovi  zejména  podobizny,  jako  podobiznu  krdle  Ja- 
stál  tu  Richelieu  a  Mazarin  —  trpělo  porážku  kuba  I.  (dle  niž  malovali  i  Rubens  a  van 
za  porážkou.  Ve  vnitřní  politice  O.  zatlačil  Dyck  po  smrti  králově),  král,  AUbét^,  prince 
poněkud  moc  duchovenstva  do  pozadí,  ale  Jtndř.  Waleského  a  j.  Z  olejových  jeho  ma- 
centralisačně  absolutistické  snahy  jeho  (ru-  leb,  méně  vynikajících,  nejlepší  jest  vlastni 
šení  zvláštních  práv  a  ústav  jednotlivých  podobi\na,  z  výkresů  pak  Kladeni  Krista  do 
zemí)  vyvolaly  odbojné  hnutí  v  Andalusii,  hrobu  a  Vra{dini  betlemský-ch  dítek  dle  Raf- 
Katalonii  a  v  Portugalsku  (1640).  Tolik  ne-   faela.  Jeho  syn  a  žák 

úspěchů  podkopalo  konečně  postavení  O  o  vo:  2)  O.  Petr  (♦  1601  —  f  1660  neb  1664), 
O.  ne  bez  přičiněni  samé  královny  r.  1643  rovněž  malíř,  vynikal  nad  svého  otce  zvláště 
byl  nucen  odstoupiti.  Své  moci  nezneužil  O.  krásným  provedením  svých  maleb.  Nejlepší 
k  vlastnímu  obohacení,  ale  byl  bezohledně  jsou  jeho  tušové  kresby,  z  nichž  uvádíme: 
krutý  ke  všem,  kdo  se  mu  jakkoli  zdáli  ne-  Sv.  Jan  klečící  před  P,  Marií  a  podávající  Je- 
bezpečnými  jeho  postavení.  fíškovi  kříf  dle  Raffaela.   V  obrazárně  chis- 

Oliveoron*  [-kro-1  Samuel  Rudolf  wické  jest  od  něho  pěkná  podobizna  Edu- 
Detlev  Knut,  právník  švédský  (♦  1817  na  arda  VI,  jakožto  dítěte  dle  Holbeina  a  jeho 
Mássviku,  Bárenland).  Stal  se  r.  1847  doceň-  miniatura  Sir  Tenelm  se  svou  chotí  a  dvěma 
tem  na  právnické  fakultě  university  upsal  syny  náleŽi  k  nejlepším  toho  druhu, 
ské,  r.  1852  professorem,  r.  1&68  jmenován  Olivera,  dcera  srbského  knížete  Lazara 
justičním  radou  a  členem  nejv.  soud.  dvoru,  Hrebeljanoviče,  nazýv.  také  Grebljanoviče, 
u  něhož  setrval  až  do  r.  1889.  jako  univer-  provdala  se  za  tureckého  sultána  Bajazida. 
sitni  professor  mél  veliký  vliv  'na  mladáí  Byla  to  prvá  slovanská  >sultanija«.  Když 
švédské  právnictvo.  Ze  spisů  jeho,  z  nichž  r.  1402  v  boji  u  Angory  Bajazid  byl  Tatary 
některé  přeloženy  do  cizích  jazykov,  uvésti   zajat  pod  vedením  Tamcrlanovým,  byla  s  ním 


734 


Oliver  Optic  —  Olivetský. 


zajata  i  O.,  po  smrti  však  Bajazidové  Tataři 
ji  dovolili  vrátiti  se  do  Srbska.  -<f- 

Oliver  Opilo  v.  Adams  14). 

Olivot&ni  (lat.  Fratres  ertmitae  de  Monte 
Oliveti,  Congregatio  Sanctae  Mariae  Montis 
Oliveti)^  mnichové  hory  Olivetské,  jsou 
členové  kongregace  benediktinské  v  Itálii, 
kterou  založil  ke  službě  svaté  Panny  Marie 
Giovanni  Tolomei  či  Ptolomei  (1272 
ai  1348),  kanonisovaný  pod  jménem  Bernard, 
r.  1313  na  svém  statku  u  Sieny.  Klášter  zde 
zbudovaný  nazval  Monte  Oliveto  a  sdruženi 
poustevníků  zde  žijících  a  vedoucích  život 
velmi  přísný  potvrzeno  r.  1319  od  papeže 
Jana  XXIL,  když  se  bylo  podrobilo  řádu  be- 
nediktinskému s  malými  změnami  stanov 
řádových.  Sdružení  rozšířilo  se  rychle  po 
Toskáinsku  a  po  celé  Itálii.  Šat  jejich  jest  bílý 
jako  u  cisterciáků.  Mateřský  klášter  je  teď 
v  Římě  a  zove  se  také  Monte  Oliveto.  Přísné 
regule  řádové  časem  valně  byly  zmírněny. 
Tié  kláštery  Ženské  (jeptišky  olivet- 
ské) přimkly  se  k  o-nům. 

Oilvetaniui  (Olivétan)  Pierre  Ro- 
bert, theolog  reform.  (♦  koncem  XV.  stol. 
v  Noyonu  —  t  1538  ve  Ferraře).  Byl  pří- 
buzný Kalvínův  a  studoval  s  ním  v  Orleansu; 
r.  1528  žije  jako  uprchlík  ve  Štrasburce  a 
r.  1532  učí  v  Genevé.  Dílem  zde,  dílem 
v  Neuchátelu  přeložil  bibli,  St.  z.  z  hebrej- 
štiny s  pomoci  překladu  Lefěvra  d'£taples, 
N.  z.  z  řečtiny.  Tomuto  oddílu  a  apokryfům 
věnoval  méně  pečlivosti.  Překlad  vyšel  r.  1535 
v  Neuchátelu,  r.  1540  v  Genevě  a  stal  se 
základem  pozdějších  biblí  francouzských. 

OUvdtin:  1)  O.  (Oelberg),  osada  při  Stě- 
navě  v  Čechách  u  města  Broumova,  stanice 
žel.  trati  Meziměstí- Broumov -Mittelsteine, 
má  6  d.,  28  ob.  č.,  30  n.  (1890),  telegraf,  popi. 
dvůr,  pivovar  a  pálenku  benediktin,  kláštera 
v  Broumově.  Osada  založena  poč.  XVIII. 
stol.  —  2)  O.  {ólberg,  Oiberg),  víska  t.,  hejtm. 
Krumlov,  okr.  Hor.  Planá,  fara  a  pš.  Zel  nava; 
23  d.,  165  ob.  n.  (1890),  výroba  březových 
tabatěrek  a  čepic  ze  zápalné  hubky. 

Olivetská  hora  (lat.  Mon$  Oliveti,  arab. 
Dfebel  et  Túr),  vrch  východně  od  Jerusalema 
ležící,  nazvaný  tak  patrně  dle  množství  oliv 
tam  rostoucích,  podle  skutků  Apoštol.  1,  12 
místo  nanebevstoupení  Páně,  kdežto  dle  svě- 
dectví Lukášova  (24,  50)  byla  místem  tím 
Betanie,  malá  obec  na  vých.  straně  O-ké 
hory.  O.  h.  jest  výběžek  rozvodí  mezi  mo- 
řem Středozemním  a  Jordánem  a  od  Jerusa- 
lema jest  oddělena  údolím  Kidronu;  sama 
skládá  se  z  křídového  vápna  a  dělí  se  ve 
tři  vrcholíky,  z  nichž  nejsevernější  Karm- 
es-Sajad  měří  828  m  a  za  starých  časů  slul 
Vin  galilaei  ^mužové  galilejští),  poněvadž 
tam  hosté  galilejští  rozbili  svoje  stany;  nej- 
nověji zbudována  tam  byla  malá  kaple.  Pro- 
střední, jen  805  m  vysoký,  pokládá  se  za 
vlastní  místo  nanebevstoupení  a  už  za  časů 
Davidových  byl  uctíván  jako  posvátný.  Císař 
Konstantin  dal  tu  zbudovati  basiliku  a  již 
tenkráte  ukazovali  tam  stopy  posledních  šlé- 
pějí Kristových.   V   VII.  stol.   vystavěl   zde 


Modestus  kulatý  chrám,  jejž  pobořil   v  XI. 
věku  Hahem,  načež  křižáci  zde  znovu  zbu- 
dovali r.  1130  veliký  kostel.   Ten   viaK  jíl 
v  XVI.  věku  byl  pooořen,  až  r.  1835  ry sta- 
věna  zde   uprostřed   velikého  dvora    malá 
osmihraná  mešita,   uprostřed   níž  leží    po* 
dlouhlý  mramorový  balvan  s  otiskem    prý 
pravé  šlépěje  Spasitelovy.  Ve  dvoře  křestané 
zbudovali  oltáře  a  v  určité  dny  směji    zde 
býti  slouženy  mše  svaté.  Nedaleko  jest  klá- 
šter dervišů,  bývalý  to  klášter  augustinián- 
ský. Na  záp.  úpatí  při  údolí  Kidronu  je  ná- 
hrobní chrám  P.  Marie,  o  něco  výše  zahrada 
Getsemanská  a  místo,  kde  Ježíš  plakal   nad 
Jerusalemem  (Luk.  19,  41.).  Vedle  sousedni 
vesnice  muhammedánské  Kefr  et  Túr  stojí 
ruský  kostel.  Na  Jih  O.  h.  prodlužuje  se  ve 
třetí  vrcholík  Díebel  Batn  el-Hava,  770  m 
vys.,  kde  prý  Šalomoun  klaněl  se  citfm  bo- 
hům. Na  jeho  záp.  svahu  leŽí  arab.  vesnice 
Silvan  (Siloah).  —  V  umění  výtvarném  O,  h. 
slově   plastické  znázornění   modlitby    Pánó 
v  zahradě  Getseman ské  s  kalichem  utrpení, 
těšícím  andělem  a  spícími  učenníky.  Podobné 
výtvory  skulpturní   bývaly  umísťovány    ve 
středověku  v  kostelích,  později  i  mimo  né. 
zvláště  na  křižovatkách  cest. 

Olivetský:  1)  O.  Pavel,  pův.  Pavel 
z  Meziříčí  nazývaný,  knihtiskař  český  a  za- 
kladatel celé  rodiny  tiskařské,  r.  1503  povo- 
lán byl  od  p.  Bohuše  Kostky  z  Postupic  do 
Litomyšle,  aby  tu  při  církvi  bratrské  zřídit 
tiskárnu,  jako  bvla  v  Boleslavi.  Získav  tedy 
od  p.  Kostky  dům  na  hoře  Olivetské,  dle 
něhož    spisy  tu  vycházející  měly   titul    »in 
monte  01iveti«,  tiskl  též  Bratřím  všeliká  díla 
obranná  i  spisky  útočné,  jež  tehdy  vydávali. 
Lisu  zde  užíval  staršího  rázu.  Mimo  to  měl 
tiskárnu  v  Praze  na  Menším  městě  v  domě 
nejvyššího  komorníka  Jana  z  Šelnberka,  opa- 
třenou novým  způsobem  i  písmem  i  lijámou. 
Po  r.  1619  obecně  užívá  titulu  P.  O-kého 
z  Olivetu.   Po  jeho  smrti  (f  28.  pros.  1534) 
pozůstalé  choti  jeho  Bonuši  a  mladšímu  synu 
Sebestiánovi  v  tiskárně  pomáhal  Alexander 
Aujezdecký  (v.  Alexander  50),  choť  dcery 
Pavlovy  Anny,  jenž  umění  dále  s  prospěchem 
provozoval.  Srv.  Sedláček,  Pam.,  1871 ;  Tire- 
ček,  IL,  60.  JŇk, 

2)  O.Jan  z  Olivetu  (téŽ  z  Heřmani}, 
knihtiskař  český,  starší  syn  Pavlův,  po  smrti 
otcově  usadil  se  v  Olomouci,  kde  provozo- 
val živnost  svou  v  1.  1536—1548,  R.  1538 
nákl.  biskupa  Stanislava  (Turzo)  Vjrtiskl  tu 
ve  fol.  > Práva  manská*,  při  ČemŽ  pomáhal 
mu  švagr  jeho  Alexander  Aujezdecký,  na 
týž  náklad  k  tomu  vytisknuv  »Práva  zemská*. 
Ž  Olomouce  Jan  z  Ol.  vzdálen  byl  r.  1543 
až  1544,  kdy  bydlil  u  Prostějova  v  nějakém 
mlýně  a  tiskl  tu  některé  spisy  bratrské.  Sťat 
byl  r.  1551.  Syn  aneb  aspoň  příbuzný  jeho 
Jan  opét  tiskl  knihy  v  Olomouci  od  r.  1576, 
za  společníka  maje  strýce  svého,  mladšího 
syna  Pavlova,  Šebestiána  z  Olivetu,  který 
po  smrti  otcově  zůstával  při  matce  a  do 
r.  1556  držel  i  dům  na  hoře  Olivetské  v  Lito- 
myšli. JSk. 


Olivettv  —  Olivin.  735 

OliTdttFf  kořily  tvaru  olivového,  ncho-  rickými  a  znám  je  zvi.  svým  vydáním  lidové 

dici  se  kbrouSeni;  také  obdlouhlé  skleněné  bible  Volksbilderbibel  in  So  Darstellungen  aus 

perly,  jichž  se  ožívá  k  smčnnému  obchodu  |  d.  Neuen  Testament  (ryl  Tháter,  Merz  a  j., 

v  Africe,  najmě  v  horním  Egyptě.  s  textem  od  G.  H.  v.  Scnuberta;  Gotha,  1838, 

OUvl6r[*vjé] :  1)  O.,  v  písní  o  Rolandovi  nové  vyd.  1882). 

syo  vév.  Kainiera,  bratr  Aidy,  snoubenky  6)  O.  Juste  Daniel,  básník  a  spisovatel 

Rolandovy,  válečný  druh  Rolandův.  Přátel-  franc.-ávýcarský  (•  1807  —  t  1876  v  Gc- 

stvi  obou  bylo  přislovečno  ve  středověku,  nevě).   Studoval  v  Lausanně,  pak  zdržoval 

jako  přátelství  Achillovo  a   Patroklovo  ve  se  v  Paříži,  kde  veáel  ve  přátelský  styk  se 

starověku;  Roland  v  tomto  sdružení  má  pře-  Sainte-Beuvem.    Potom   byl  prof.  literatury 

v^u  jako  Achilles,  kdežto  O.  jest  rozvaž-  v  Neucbátelu  a  pak  dvanáct  let  prof.  historie 

néiží  pko  Patroklos  v  Iliadě.   O.  padl  po  *  na  akademii  lausannské.  načež  po  revoluci 

boku  Rolandově  v  Roncesvallu.  r.  1845  uchýlil  se  do  života  soukromého  a 

2)  O.  Gaillaume  Antoine,  zoolog  íranc.  žil  dlouhou  dobu  v  Paříži.  R.  1870  vrátil  se 
(♦  1766  v  Arcs  u  Fréjus  v  dep.  Var  —  f  1814  do  Švýcarska.  O.  napsal  básně  Chansons  loin- 
v  Lyonu),  podnětem  vlády  měl  podíl  spo-  Mínďs  (Pař.,  1847), pak  mnoho  rozprav  z  oboru 
lečne  s  přírodovědcem  Bruguiérem  v  posel-  dějin  a  ethnograne  švýcarské,  zvláště  však 
ství  k  šáhovi  perskému  i  vykonal  cestu  vý-  vynikl  svými  novellami,  z  nichž  uvádíme: 
xkumnou  po  Egyptě,  Arábii,  Malé  Asii  a  M,  Argent  et  ses  compagnons  d^aventure  {IB50  ; 
Persii,  již  popsal  v  díle  Voyage  dans  V  empire  Deux  nouvelles  (1854);  Lu\e  Leónard  (1856); 
ď Orient, r Egypte etlaFerse(?&f.,lB01^1S07,  Le  pré  aux  noisettes  (1863);  Sentiers  démon- 

6  sv.  s  atlasem).  Navrátiv  se  do  domoviny  tagnes  (1875)  a  j.  Výbor  jeho  prací  vyšel 
stal  se  členem  Institutu  a  professorem  na  v  Lausanně  (1879,  2  sv.).  Srovn.  Berthoud, 
zvěrolékařské  škole  v  Alfortu.  Vedle  prací  Juste  O.  (Neuchát.,  1880). 
uveřejněních  v  odborných  sbornících  jsou  Olivler  Le  Daln  f-vjé  15  d^]  (též  Le 
DejdAleŽitejší  díla  jeho:  ^ťc/ionn/ifr«  <f /irsřof re  Daim),  milostní k  krále  íranc.  Ludvíka  XL 
naturelu  des  insectes  etc.  (Pař.,  1789—1825,  Nezbytný  králi  službami  svého  povolání  (byl 

7  sv.,  2  díly  vyobrazeni);  Entomologie  ou  jeho  lazebníkem  a  chirurgem),  O.  dovedl 
Histoire  naturelle  des  insectes  coléopťeres  (t.,  vyhovět  i  jeho  náklonnosti  k  intrice  a  zi- 
1789—1809,  6  sv..  s  363  tab.;  tvoři  část  En-  skal  tak  jeho  nejdůvěrnější  přátelství.  Poli- 
eyctopédie  métkodiqué).  ticky    vynikl    opanováním    města    Tournai; 

3)  O.  Ludw.  Heinrich,  paedagog  švý-  pokus  získati  i  Gent  se  mu  nezdařil.  Po 
carský  (♦  1759  —  f  1815  ve  Vídni),  byl  uči-  smrti  Ludvíka  XI.  (1483)  O.  byl  odsouzen 
tělem  írančiny  na  filanthropinu  v  Dessavě,  pro  vyděračstvi  a  násilnosti  a  zemřel  na 
kdel  potom,  místa  svého  se  vzdav,  založil  popravišti  r.  1484. 

samostatný  vychovávací  ústav  a  řídil  jej  až  Olivin,   nerost  krystallujíci   v   soustavě 

do  r.  1801.  Své  doby  pronikl  methodou  čtení,  kosočtvereČné,  ve  tvarech  obyčejně  krátce 

užitou  nejprve  na  jazyk  francouzský,  potom  sloupcovitých.  Vedle  krystallů  nejčastěji  se 

německý;   methoda  ta  pro  svou  kompliko-  vyskytuje  o.  v  aggregátech  zrnitých.    Barva 

vanost  později  opuštčna.  Z  jeho  četných  sem  jeho  jest  nejčastěji  zelená  neb  žlutozelená, 

se  odnášejíach  prací  uvádíme  Orthoepogra-  lesk   skelný;   jest   průsvitný   až   průhledný. 

phisches  Elementarwerk  (Dessava,  1804),  jež  Tvrd.  6Vi— 7,  hust.  3*27— 3*37.  Chemicky  jest 

jest  příruční  kniha  udávající  methodu,  jak  o.   isomorfní   směsí   orthosilikátu   horečná- 

v  každém  jazyku  lze  se  naučiti  správně  mlu-  tého,  jenž  o  sobe  jest  znám  jakožto  minerál 

viti,  čísti  a  psáti.                         M»*.v   .^    ^  forsterit,  s  orthosilikátem  Železnatým,  faya- 

4)  O.  Johann  Heinrich  Ferdinand,  litem  č.  breislackitem,  tedy  {MgFt)^SiO^. 
syn  předeál.,  malíř  a  lithograf  něm.  (*  1785  Odrůdami  o-u  jsou  chrysolith,  t.  j.  o. 
v  Dessavě  —  f  1841  v  Mnichové).  Byl  žá-  pěkně  zelené  zbarvený,  průhledný,  jenž  jako 
kem  K.  W.  Kolba  a  Handenwanga,  pak  drahokam  dříve  draze  cenčný,  dnes  levnější, 
r.  1804  přišel  do  Drážďan,  kde  studoval  u  Jak.  přichází  do  obchodu  z  neznámých  blíže  na- 
Mechaua.  R.  1807  odebral  se  do  Paříže  a  ma-  lezišf  orientálních  a  egyptských;  dále  hnědý 
loval  zde  jízdecký  obraz  Napoleona  I.,  teď  hyalosiderit.  velmi  bohatý  železem.  O.  je 
v  Dessavě.  R.  1811  odebral  se  do  Vídně,  podstatnou  součástkou  mnohých  hornin  vy- 
kdc  r.  1823  vvdal  řadu  lithografii  krajin  solno-  vřelých:  téméř  výhradně  z  o-u  jest  složen  du- 
hradských.  k.  1833  jmenován  professorem  nit,  spolu  s  pyroxeny  skládá  o.  horniny  zvané 
dějin  umění  v  Mnichové.  Maloval  krajiny  pikrity,  harzburgity  atd.;  velmi  rozšířen  jest 
historické  a  obrazy  historíckcS  z  nichž  mnohé  dále  o.  v  horninách  Čedičových  (vyjímaje 
jsou  v  museích  v  Lipsku  a  Basileji,  ve  Frank-  tefrity)  a  v  těchto  bývá  vyloučen  ve  vel- 
furté  a  j.  S  ním  velmi  zhusta  pracoval  starší  kých  kulovitých  partiích,  jako  na  př.  na  Ko- 
jeho  bratr  Heinrich  (1783—1848),  jehož  žákově;  dále  se  vyskytuje  v  melafyrech, 
četné  obrazy  jsou  v  kostelích  dessavských.  mnohých    diabasech,    gabbrech    atd.    Méně 

6)    O.   Waldemar   Friedrich   (♦   1791  hojný  než  ve  vyvřelinách  jest   o.  v  břidli- 

V  Dessavě  —  f  18r>9  t.).    Byl   žákem  Over-  cích' krystallických;    sem  náleží   olivinovec 

beckovým  a  Corneliovým;  r.  1815  cestoval  chromit  obsahující  z  Kraubatu  ve  Štýrsku  a 

po  Anglii,  r.  1818  byl  v  Římě,  pak  ve  Vídni  matečné  horniny  největší  části   hadců;    vá- 

a  v  Mnichově,  kde  provedl   fresky  v  král.  pencům  přimíšen  poskytuje  o.  t.  zv.  ofikal- 

zámku.   Maloval  krajiny  s  postavami   histo-  cit  (v.  t.).    O.  jest  dále  velmi  častou  pod- 


736  Olivovité  —  Ollivicr. 

statDOu  součástkou  meteoritů:  spolu  se  že-  a  která  byla  základem  reformy  papeie  fce- 

lezem   skládá   pallasitv,   téméř    sám    nebo  hoře  XIIÍ.  r.  1572»  odkudž  opravený  kalen* 

s  pyroxeny  největší  cásf  meteorických  ka-  dář  dosud  slově  gregoriánským.  Roku  1521 

menu.  —  O.  velmi  snadno  mění  se  v  pří-  spol.   s   Michalem    wrocJawczykem    napsal 

rodě  v  hadec;    u  Snarumu  v  Norsku  nalé-  Statuta  theoiogiae  facuUatit  studit  Crmeovien" 

zají  se  pseudomorfosy  hadce  po  o-u  několik  tU  noviter  confeeta. 

decimetrů  měřící,  mikroskopicky  lze  sledo-  OUa    [oljaj,   též   oilli,   o  li  o,   španělské 

váti  přeměnu  tu   ve  veškerých  horninách,  jídlo  národní,  silná  polévka  masná  se  zele- 

obsahujicích  o.,  a  většina  hadců  má  původ  i  ninou,  silně  kořeněná.  Oblíbena  jest  i  v  ji2. 

svůj  v  horninách  olivínových.  —  Z  nalezišť '  Franciu  O.  podrida  (o.  espafiola,  franc* 

o-u  kromě  jiŽ  zmíněných  jest  uvésti  okolí  poťpourrí)  je  pokrm  z  růcných  mas  (hové- 

Nového  Jičína  na  Moravě  (v  pikritech),  Ve-  ziny,  skopového,  uzeného,  zvěřiny,  koroptve, 

8UV  a  j.  Podařilo  se  téŽ  o.  napodobiti  uměle  kachny,  ryb),  slaniny,  cibule,  vajec  na  tvrdo 

tavením  jeho  součástek.                 Fr,Sl-k.  a  vysušené  cizrny;  přidá  se  česneku,  pepř>e« 

OliTOVltéy  bot.,  v.  Oleaceae.  koření  a  mála  vody  a  směs  vaří  se  v  hrnci 

Olivový  olej  v.  Olea.  pevně  uzavřeném.    O.  podrida   označuje 

OUzarowskl  Tomasz  August,  básník  též  všelikou  míchaninu,  směs. 

polský  (*  1811  ve  Wojsíawicích  na  Volyni  —  OUanta  [oljan-],  drama  staropemanské, 

t  1879  v  Paříži),  vzdělal  se  v  lyceu  křeme- '  napsané  jazykem   Kečuův.    Přeložil  je   do 

neckém  a  jako  Činný  účastník  polského  po  anglič.  Markham  (Lond.,  1871),  do  němčiny 

vstáni  r.  1830—31   nucen  byl  žiti  za  hráni-  F.  v.  Tschudi  (s  kommentářem,  Víd.,  1876), 

cemi,  jmenovitě  v  Anglii  a  Francii.    Vydal  hr.  Wickenburg  (t,   1876),  Ebrard  (Stutp., 

několik  sbírek  básní  lyrických,  dum,  znělek  1877)  a  Middendorf  v  3.  sv.  díla  o  jazycích 

([»ánielky«),  písní  erotických  (>padwanki«),  peruánských. 

jako:  Poe^e  (Krakov,  1836);  Exercyqre  poe-\  Ollondorfova  mothoda  učiti  se  citlm 

h^df/>  (Lvov,  1839) ;  Woí/crďsenW  (Paříž,  1846) ;  jazykům  bez  pomoci  školy  a  učitele  spočívá 

D\ieta  (Vratislav,  1852).  Nejlepší  z  nich  jsou  ^  v  tom,  že  podává  nejprve  cviky  praktické, 

básně,  dotýkající   se  Ukrajiny,  pročež   O.  z  těch  pravidlo  vyvozuje  a  užívajíc  retro- 

bývá  počítán  právem  k  ukrajinské  škole  pol-  verse  látku  co  možno  důkladně  zpracovává, 

ských  básníků.   Zejména  vynikají  hloubkou  Olloria   [oljeríaj,    město   ve  Španělsku « 

citu  Dumkif  Sonia,  Zawerucha  a  Bruno,  jakýsi  okres  Albaida,  provincie  Valencia;   sklárny, 

odlesk  >Dziadůc  Mickiewiczových.  K  nejlep-  tkaní  plátna,  3778  ob. 

Ším  jeho  pracím  náleží  též  hebrejská  pověst  Ollosohaii,  ves  v  Čech.,  v.  O  lesk  a  2^. 
Softy,  Jeho  Paladyn  C\orcx  založen  jest  na  Ollior  [oliéj  Louis  Xavier  Edouard 
lidovém  podání  z  dob  královny  Bony.  Z  dra-  Leopold,  chirurg franc.  (♦  1825), proslul  pra- 
mat  vyšly  o  sobě:  Diiewice  Erinu  (Paříž,  cemi  o  regeneraci  kostí  z  okostice  a  pak 
\%bl)\  Rada  w  Ch^cinach  (t,  1861);  Wincenty  o  resekcích  kostí.  Lékařství  vystudoval  v  Pa- 
)(  Siamotui  (Poznaň,  1850).  Vedle  toho  pře-  říži,  načež  se  stal  náčelným  chirurgem  ne- 
ložil  fragment  Mickiewiczovy  tragédie  »Jakób  mocníce  Hótel-Dieu  v  Lyoně  a  profchirur- 
Jasiňski«  a  jeho  >Konfederaty  barskiec  (ver-  gie  tamtéž.  Z  jeho  prací  buďtež  uvedeny: 
šem  z  prosy  francouzské).  Šnk.  Recherches  expéňmentales  sur  la  production 
Olkowitz  Gross-  a  Klein-  v.  Olekso-  artificielle  des  os  au  moyen  děla  transplanta^ 
více  a  Oleksovičky.  tion  du  périoste  (1859);  Tralté  expérimental 
01kllÍ(pol.  Olkusi,  rus.  OjibKyox'B),  új.  me-  et  cUnique  de  la  régénération  des  os  et  la  pro- 
sto kělecké  gub.  rus.  (v  král.  Polském),  vzdá-  duction  artificielle  du  tissu  osstux  (2  sv.,  1867); 
lene  asi  8  km  od  hranic  haličských;  stanice  Des  résections  des  grandes  articulations  (1B70); 
Žel.  trati  Golonog-Ivangorod,  s  3491  obyv.  De  l'eléphantiasis  du  ne\  et  de  son  traitement 
(1897),  s  polovice  Židů.  v  okolí  doluje  se  na  (1876);  Traité  des  résections  et  des  opérations 
kalamín  a  leštěnec  olověný  a  láme  se  černý  conservatňces  řl885)  a  j.  v. 
mramor.  V  dřívějších  dobách  těžilo  se  tu  Ollionlos  |oliúlJ,  hl.  kantonální  město 
(již  v  XI.  stol.)  stříbro  a  razila  mince.  Doly  franc.  dep.  varského,  arr.  toulonský,  s  39o6 
zničila  říčka  Baba.  —  Újezd  olkušský  má  obyv.  Leží  na  dráze  marseillsko-toulonské  a 
na  1407  km^  113.842  ob.  (1897).  Pp.  vyniká  čilým  obchodem  vinným  a  olejným; 
z  Olknie  neb  z  Olkusza  Martin,  zna-  v  okolí  jsou  četné  zahrady  ovocné,  zeiroéna 
menitý  mathematik  a  astronom  polský,  zvaný  oranžové.  O.  má  ještě  zbytky  starť-ho  hradu 
Mladším  proti  svému  otci  Martinovi,  rov-  a  hradeb  ze  XlII.  stol.  Nedaleko  jsou  pro- 
néž  astronomu,  také  Martinus  ab  Ilco  slulé  soutésky  vzhledu  divokého,  v  délce 
(•  koncem  XV.  stol.  na  hradě  Olkuši  —  4  km,  jimiž  vede  silnice  z  Marseille  do  Tou- 
t  1540  v  Krakově).    Učil  se  mathematice  a  lonu 

astronomii  u  Brudgewského  zároveň  s  Kopr-  Olllvier   [-vjé],   Olivier- Emile,   franc. 

níkem,  Jakubem    Kobymenou    a   Mikulášem  státník  (*  1825  v  Marseille);  vystudoval  pravá 

Šádkem,  stal  se  r.  1491  doktorem  filosofie  a  a  již   od   r.  1848   byl   činný   politicky;    od 

potom  sám  učil  mathematice  na  universito  r.    1857    zasedal    v    Zákonodárném    Sboru, 

krakovské,    načež    r.    1517   jmenován    prof.  Zprvu    byl    člent^m    »pětičlenné   oppos)Ce«, 

theologie.  Hlavním  jeho  dílem  jest  reforma  ale  již  od  r.  18o3  klonil  se   k  vládní  straně 

kalendáře,  Nova  Calendarii  Romani  reforma-  a  (2.  ledna)  1870  stal  se  docela  »prvním  mi- 

řío,  kterou  sdělal  na  vyzvání  pap- že  Lva  X.  nistrem*  (maje  vedle  toho  rcssort  ministra 


Olmiitz  —  Olomouc  737 

spravedlnosti  a  kullu}.  Srovn.  ČI,  Napo-  a  konsistořc.  Z  dávné  vojenské  slávy  zbý- 
Icon  III.,  str.  1034.  Snahy  O  ovy  organiso-  vají  městu  vojenské  úřady  a  posádky.  O.  je 
váti  »liberáln{  císařství*  se  ztroskotaly  a  dopIAovacím  okresem  pro:  54.  pésí  pluk, 
kromČ  toho  vypukla  válka  francouzsko-ně-  myslivecký  prapor  č.  5,  divisijni  pluk  dělo* 
mecká;  jeáté  9.  srpna  O.  odstoupil  a  pro-  střel.  č.  2,  dragonský  pluk  č.  12;  je  tu  vo- 
následován  obecnou  nepopulárnosti  —  O-ovi  jenský  soud  první  stolice,  zásobárna,  zdra- 
přičítala  se  veliká  zodpovědnost  v  pohro-  votni  sbor  Č.  6,  posádková  dopravna.  Po- 
niách  války  —  uchýlil  se  do  soukromí.  Po-  sádkou  jsou  tu  nyní:  8  praporů  pěchoty, 
kusy  opět  politicky  vystoupiti  (1876  a  1877)  2  ákadr.  jízdy,  4  bat.  dělostřelecké,  2  pra- 
se nezdařilv,  za  to  byl  O.  mnoho  činný  lite-  póry  zemčbrany.  Vojsko  bydlí  v  10  kasár- 
rárné  a  publicisticky  Od  r.  1870  je  členem  nach.  Jeátč  do  nedávné  doby  O.  byla  kul- 
franc  Akademie.  Jako  řečník  vynikal  skvě-  turním  středištém  veškeré  severní  Moravy 
loQ  formou  a  jasností  výkladu;  tytéž  vlast-  a  Slezska,  ale  rozkvětem  českého  Školství 
nosti  vyznačují  i  jeho  rozsáhlou  činnost  li-  středního  i  tato  sláva  poklesla  valně,  ač  ško- 
terámí.  Z  četných  jeho  spisů  uvádíme:  Dé-  lami  není  chudá.  Čechové  tu  mají  školy: 
mocratie  et  Liberta  (1867);  Principes  et  Con-  obce.  školu,  vyšší  3tř.  dívčí  a  obchod.  (Pot- 
duite  (1875);  VEglige  et  ÍEtat  au  concile  du  tingť  um),  soukromý  ústav  učitelek,  průmy- 
Vatican  (1879);  Le  pape  esťil  libře  á  Róme?  šlovou  Školu  pokračovací  a  vyšší  gymnasium, 
(1882);  Le  Concordat  esťil  respecté?  (1883);  které  s  brněnským  je  nejstarším  z  českých 
Le  Concordat  et  le  Gallieamsme  (1885);  nej-  na  Moravě  (z  r.  1867),  českou  školu  hudební 
důležitější  jeho  kniha  je  V  Empire  libéral  >Žerotínovu«.  Německé  jsou:  2  obecné  pro 
(1894—1901,  6  sv.),  apologetické  to  dějiny  chl.  a  div.,  3  měšfanské,  průmyslová  pokrač., 
vlastního  ministerstva.  Nyní  v  »Revue  des  obchodní  škola  (ienská  i  mužská),  rcálka, 
dcux  moQdcs<  uveřejňuje  své  paměti  a  dě-  paedagogium  ženské  i  mužské,  gymnasium, 
jiný  druhého  císařství.  Kromě  toho  zabýval  pokrac.  kurs  dívčí,  pokračovací  katolického 
se  O.  studiemi  uměleckými  a  odborně  práv-  spolku.  Šicí  krejčiřská,  pro  Ženské  ruční 
nickami  (v  > Revue  du  droit  pratique<).  práce  a  hudební  škola,  iftraquistické  jsou: 
OÍmiits,  město  mor.,  v.  Olomouc.  i  bohoslovecká  fakulta,  arcib.  seminář  a  obecná 
Olae  [oln],  průmyslové  místo  v  belgické  ,  škola  u  Voršilek,  škola  babická.  Z  ústavů 
prov.  lutišské,  z.  od  Verviersu,  stan.  trati  vzdělávacích  zasluhují  dále  zmínky:  c.  k.  stu- 
Lutich-Verviers.  má  3212  ob.  (1893).  Doly  dijní  knihovna,  2  veřejné  knihovny  (1  č.)  a 
na  uhlí,  lomy;  tov.  na  vlněné  látky,  porcu- ,  česká  veřejná  čítárna.  Časopisů  vychází  v  O-i 
láo,  zbraně  atd.  ,21,  z  nichž  10  je  českých.  Z  humanitních 
Olomouo,  Olomúc  nebo  Holomouc  ústavů  je  tu  mimo  jiné:  nemocnice  vše- 
{Olmiíti\  král.  a  druhé  hlav.  město  markrab-  '  obecná  (185  postelí),  zemská  a  epidemická,  a 
ství  Moravského  s  vlastním  magistrátem, 'porodnice.  Humanitních  spolků  je  5;  jsou  tu 
leží  261  m  n.  ra.  při  49<>  35'  42"  s.  š.  a  34®  ještě  3  dětské  školky,  dětská  opatrovna,  36 
52*  24"  v.  d.  v  rovině  na  záp.  málo  vyvý-  spolků  českých  a  89  německých.  Ačkoli  do 
šené  poprav,  bř.  ř.  Moravy,  která  se  tu  roz-  města  ústí  dráhy:  O.-Přerov,  O.-Nezamy- 
Štépnje  v  patero  ramen.  Ulicemi  skoro  rov-  slice,  Brno,  O.-Štemberk,  O.-Č.  Třebová, 
nými  a  prostrannými,  malebností  a  úhlcd-  O.-Krnov  a  0.*Celechovice,  nevyniká  nikte- 
ností  předčí  samo  Brno,  památkami  a  dějin-  rak  obzvláště  ani  průmyslem  ani  obcho- 
nými  událostmi  O-i  náleží  místo  přední,  ač  dem.  Průmysl  a  obchod  zastupují:  továrny 
počtem  obyvatelstva  slušela  by  teprve  na  na  stroje,  zboží  měděné  a  kovové,  kamna 
čtvrté.  Město  mělo  19.761  ob.  (1900),  z  nichž  hliněná  a  šamotová,  zboži  cementové,  vá- 
bylo  6194  Čechů;  a  možno  celkem  říci,  že  penné  a  cihlové,  kartonáže  pro  lékárny  a 
obyvatelstva  ubývá  i  oproti  letům  dřívej-  cukráře,  chemické  výrobky,  cukrovinky,  čo- 
ším  i  nepoměrně  ku  přírostku  lidí  v  mě-  koládu,  sladovou  kávu,  výroba  zboží  sífař- 
stech  jiných.  Čechů  nyní  přibývá  značně,  tak  ského,  kamennického  a  i alousií, hudebních  ná- 
že  tvoří  polovici  všeho  obyvatelstva  (bez  strojů  (7  závodů),  umělých  květin,  pánské  a 
vojska),  byC  i  se  načítala  úředně  toliko  tře-  dámské  konfekce,  dále  jc  tu  akciová  společ- 
tina.  V  I.  padesátých  a  Šedesátých  XIX.  st.  nost  na  dobývání  břidlice.  Železářská  spo- 
živla  Českého  neustále  přibývalo,  proto  Če-  lečnost  >Moravia«,  lihovar,  společ.  prádelna 
chove  domáhali  se  také  zastoupeni  v  obci.  a  tkalcovna  džuty  ve  Vrbně,  3  mlýny  (z  nichž 
R.  1870  napočteno  bylo  Cechů  407o.  r-  1^80  1  parní),  výroba  elektřiny,  hanácký  pivovar, 
35%  a  r.  1890  už  ienom  27%  všeho  obyva-  11  sladoven,  5  knihtiskáren  a  3  lithograíie. 
telstva.  O.  jsouc  anes  druhým  hlavním  mě-  Syrečky  v  obchodě  známé  pode  jménem 
stem  Moravy  je  sídlem  úřadův:  okr.  hejt-  >oIomúcké«  nejsou  z  města,  nýbrž  z  okol- 
manstvi,  okr.  a  krajského  soudu,  hl.  berního  ních  vsí  a  dědin,  zvláště:  Nové  a  Zelené 
úřado,  okr.  finančního  ředitelství,  oddělení  Ulice,  Hněvotina  a  Neředína  a  j.  Průmysl  a 
finanční  stráže,  četnického  okr.  velitelství,  obchod  podporuji  dále :  filiálka  Rakousko- 
celního,  cc^chovního,  telegrafního,  telefon-  uherské  banky.  České  banky  >Union«,  olo- 
ntho  a  3  poštov.  úřadů,  zemského  staveb-  moucká  a  rolnická  Tčeská)  spořitelna  a  jiné 
ního  oddělení,  okF.  silničního  výboru,  ob-  menší  ústavy  peněžní.  Do  městského  majetku 
chodní,  Živnostenské  a  notářské  komory,  ře-  náležejí:  elektrická  městská  dráha,  plynárna 
ditelství  stit  drah,  živnostenského  inspekto-  a  měšťanský  pivovar.  Ostatní  výroba  ome- 
rátti,  arcibiskupské  a  metropolitní  kapituly  zuje  se  toliko  na  živnostenskou  a  zásobuje 

Oitév  SU)VBÍk  Naučný,  »v.  XVllI.  23/11  1901.  47 


738  Olomouc. 

pouze  okolí.   Pro  obchod  je  tu  c.  k.  hlavní   chrám  a  zříditi  věže,  které  ke  stavbč  dobfe 
celní  úřad,  a  obchod  sám  udržuje  jcátó  skrov-   se  hodí.  Chrám  nádherné  vyzdobený^  u vmtf 
ňoučký  styk  s  blízkým  venkovem  trhy  do-   a  stojící  na  nejvyšším  miste  O-e  má  3  hn- 
bytčími  a  na  podzim  týdenními,  k  nimž  tíhne   debni  chóry,  troje  varhany,  nejstarái  z  r»  1595, 
severní  Morava  zvláště  obilím.  Obchod  obilni   9  oltářů,  z  nichž  hlavní  je  z  carrarského  mra* 
mají  v  rukou  židé,  jakož  i  bursu  nověji  zří-   moru,  arcibiskupskou  a  kanovnickou  hrobku 
zenou.    Trhy  výroční  upadají   a  ponenáhlu   a  3  kaple.  Kaple  sv.  Stanislava  má  bobatoo 
pozbývají  významu  již  i  pro  nejbližší  venkov,   mříž  bronzovou  z  r.  1580,  kaple   sv.  Jana 
Obchodní   a  průmyslová  komora,   založená   Křtitele  pochází  z  r.  1261.  Památná  je  skřl- 
r.  1850,  má  36  členův  a  zahrnuje  16  okre-   Žová  choaba«  s  krásným  klenutím  a  freskami 
sův.     Průmyslových   i   obchodních    společ-   poněkud  poškozenými  xe  stoL  XVI.    KdyJ 
nosti  je   12,  akciových   5,   bankovních   zá-   arcibiskupský  inženýr  Biefel  r.  1868  opra- 
vodu  5,  7  úvěrních  spolků,  2  nemocenské   vuje  chrám  dal  kopati,  nalezl  nad  křížovou 
pokladny   a  30   pojišťoven.  —   Dle  nábo-   chodbou  zbytky  románské  stavby  nepochybné 
ženství  je   v  O-i   17.182  katolíkův;   mají   z  bývalého  hradu  knížecího,  najmě  románská 
3  fary  a  7  kostelů.  Židé  tvořící  zvláštní  obec   okna.  Nad  kanovnickou  sakristií  je  kapitoloi 
o  1576  duších  mají  novou  synagogu.  Tak-   archiv  mající  přes  1800  listin,  nejstarší  z  r.  1131. 
též  nový  chrám  i  faru  mají  evangelíci  augšp.   a  kapitolní  knihovna,  Jindřichem  Zdíkem  sa- 
vý znání  (260).  Všechna  vyznání  mají  po  dvou  I  ložená,  obsahující  rukopisy  z  XI.  a  XII.  stol., 
hřbitovech,  ale  jen  na  obecním  pro  všecka   zvláště  důležitý  kapitolní  roenolog  započatý 
vyznání  se  pochovává.  Kláštery  tu  mají  ka-   r.  1263.  Taktéž  na  Předhradí  je  renaissančxTi 
pucíni,   dominikáni    a   Voršilky;   milosrdné  *  chrám  P.  Marie  Snéžné  (připomíná   se 
sestry  sv.  Kříže  mají  ústav,  je  tu  též  kongre-   r.  1267),  jesuity  mezi  1. 1712 — 1719  nové  po- 
gace  milosrdných  sester  III.  řádu  sv.  Fran-  stavený.    V  ném   byla   hrobka  moravských 
tiška.  —  Domů  v  O-i  je  800  úplné  obývá-   Šternberků  až  do  jejich  vymření  v  XVI.  stol. 
ných.    Mésto  samo  spravuje  nebo  je  vlast-   R.  1621  dostali  jej  jesuité,  kteří  měli    tam 
nikem  94  budov.  Ulic  je  67,  z  nichž  hlavní '  hrobku  a  kollej;  po  zrušení  řádu  r.  1773  ko- 
a  nejdelší  jest  ulice  Františka  Josefa,  namésti   stel  stal  se  universitním  a  od  r.  1779  je  vo- 
většich  i  menších  10.  Úhrnem  v  obvodu  má  jenský.  Z  býval,  kláštera,  konviktu  a  tmiver- 
mésto  2'83  /rm*  a  záleží  ze  2  částí:   Před-   šity  jsou  kasárny.    Farní  a  probošt,  chrám 
hradí  (Podhradí)    a   mésta  vlastního,  ješté   s v.  Mořice  (php.  se  r.  1257)  je  z  XV.  stol. 
do  r.  1785  odděleného  hradební  branou,  ale  I  Vnitřek  osvětlují  23  okna  gotická,  z  nichi  né* 
potom   obé  části  jiŽ  zůstaly  neohraničeny.   která  krásné  malovaná;   klenutí  na  10  mo- 
Předhradi  má  15  ulic  a  3  menší  náměstí  hutných  pilířích  tvoří  3  lodi.    Hlavni  oltář 
a  tvoří  severovýchodní  cíp  města,  oblévaný  >  zhotoven  je  v  podobě   veliké  monstrance, 
se  tři  stran  menším  ramenem  řekv  Moravy   Má  největší  varhany  na  Moravě  (z  Vratialafě 
a  zevně  dosud  hradbami  obehnaný.  Město   od  Michala  Engla  r.  1745)  o  60  rejstřících, 
má  52  ulice  a  7  náměstí,  z  nichž  2  hlavni   3  klaviaturách.   V  čele  jsou  2  věže,  z  nicfaď 
spolu  souvislá:  Dolní  a  Horní,  valně  dodá- 1  jedna  o  ploché  střeše  vystavěna  byla  r«  1412 
vají  městu  malebného  rázu  a  nemalé  ozdoby,  *  nákladem  měšťanstva.  Fara  u  sv.  Mořice  je 
jsouce  věnčena  jednak  památnými  a  staro-   nejstarší  v  O-i  a  byla  česká.  Ale  když  ji  díkl 
bylými  domy  moravské  šlechty  středověké  '  bezpochyby  Přemysl  Otakar  II.  Němcům,  tc- 
a   okrášlena    sochami:    Františka  Josefa   I.   prve  v  1.  1452—58  vystavěli  si  Čechové  ná- 
(bronzová,   od  r.  1898,  stojí  před  radnicí),  I  hradou  na  zrušeném  právě  hřbitově  sv.-mo- 
sv.  Trojice  (malebná  pyramida  baroková,  ve   řickém  kapli  sv.  Cyrilla  a  Methoděje  (sacei- 
stol.  XVIII.  za  150.000  zl.  postavená,  je  vzácná  ,  lum  Bohemorum  vůbec  zvanou).  Císař  Joset  II. 
památka  stavitelská).  Panny  Marie  z  r.  1716.   dal  ji  zavříti  a  r.  1812  byla  zoořena.  Do  far- 
Na  náměstích  obou  zachovaly  se  ještě  do- 1  ního  okrsku  sv.  Mořice  náleží  kostel  Početí 
sud  3  kašny  s  mythologickými  postavami ;  I  P.  Marie  při  klášteře  dominikánském  na  Bé* 
nejkrásnější  jest  u  radnice  se  sochou  Julia  ,  lidlech.  Chrám  postaven  byl  v  prosté  gotice 
Caesara.  —   Město  obepínají  3  stromořadí  j  v  pol.  XV.  stol.  na  ponuknutí  kazatele  Ra- 
dosti rozsáhlá,  1  menší  park  a  veliký  sad   pistrána  františkánům  bernardinským,  kt^' 
městský,  za  nímž  je  botanická  zahrada.  —  jej  měli  až  do  r.  1785.  Po  nich  dostali  kostel 
Z  památných  budov  předem  uvésti   sluší '  dominikáni.  Má  zvláštní  vél  v  podobě  pvra- 
kathedrálu  sv.  Václava  na  Předhradí  na  '  midy,  pokryté  až  do  špice  kamenem  břidli* 
skalnatém  výběžku,  obehnaném  částečně  hrad- I  covym.  V  části  městské  >na  Hradě«  zvané 
banai.    Z  původní  stavby,  kterou   postaviti} je  farní  kostel  s v. Michala,  uvnitř  pěkné 
dali  knížata  olomoučtí  Ota  Černý  a  Svato-   malovaný  a  okrášlený  stukaturou;  zevně  vy- 
plukův   syn   Václav   r.   1131,  zachovalo   se  '  nikají  3  veliké  báně  v  jedné  čáře.  Wolný  již 
pouze  románské  průčelí,  z  restaurace  biskupa   r.  1136  připomíná  v  místě  kapli,  kterou  měli 
Jana  ze  Středy  z  r.  1365  gotická  loď,  a  když   dominikáni  r.  1230,  kdy  je  nadal  a  klášter 
konečně  kardinál  Dietrichštein  zřídil  v  re- 1  jim  vystavěl  Václav  I.  V  právo  vedle  prcs- 
naissanci    nepoměrné    veliké   presbyterium,  |  bytáře  v  bývalé  křížové  chodbě  klášterní  je 
porušil    navždy    soulad    stavby,    poněvadž   kaple  sv.  Alexia,  ondy  Česká  zvaná  a  kol 
všechny  3  slohy  jsou  na  ní  zřejmě  patrný,   r.  1380   od  Václava   z  Doloplaz  vystavěná. 
Kardinál  Furstenberg  v  1.  80tých  XIX.  stol.   v  níž  konaly  se  česky  služby  bolí  al  do  zru- 
dal  velikým  nákladem  opraviti  metropolitní  1  šení  kláštera  r.  1784.  Nad  jejím  portálem  je 


Olomouc.  739 

jediný  český  nápis  veřejný  v  O-i,  dosud  za-  siň,  ozdobená  vzácným  dílem  řezbářským, 
chovaný  z  dob  dřívéjších;  ostatní  jsoa  váude  potom  byla  zrušena.  Za  Přemysla  Otakara  11. 
pečlivé  vymazány.  V  XVII.  stol.  méli  v  ní  byl  tu  r.  1261  d&m  kupecký,  v  nčmž  kupci 
hrobku  PodstatStí  z  Prusinovic.  R.  1475  byl  a  řemeslníci  zboží  své  vykládali  a  clo  z  ného 
v  ní  pochován  Karel  z  Vlaáimé,  zemský  pod-  platili.  Od  r.  1859  do  června  r.  1901  byly  na 
komoří,  a  je  na  mramorovém  kamení  zobra-  <  radnici  okr.  a  krajský  soud  a  berní  úřad. 
zen.  Z  bývalého  kláStera  arcibiskup  Maximi-  Obecní  dům  na  Horním  náměstí  naproti 
lián  hr.  Somerau  vystavěl  seminář.  V  místech  radnici  chová  obrazy  k  dějinám  městským  a 
nynějšího  chrámu  sv.  Michala  byla  památná  v  archive  rukopisy,  najmě  latinské  nálezy 
soudnice  zemská,  jejíž  dvorana  byla  vyzdo-  práva  olomouckého  z  r.  1352—1422  a  pamětní 
bcna  erby  nejvyšších  úředníků  zemských,  knihu,  písařem  městským  Václavem  z  Jihlavy 
Ke  kostelu  sv.  Michala  sluší:  1.  Podzemní  r.  1430  založenou.  V  domě  jsou  od  r.  1850 
kaple,  přestavěná  r.  1672  z  bývalé  muČírny  veškery  městské  úřady.  —  Z  ostatních  domů 
na  památku  Jana  Sarkandra,  jejž  protestante  připomenouti  dlužno:  Póttingeum  s  krás- 
r.  1620  tuto  mučili.  2.  Kapucínský  kostel  nou  kaplí  o  got.  oknech  malovaných,  němc- 
Zvéstováni  Panny  Marie  z  r.  1660.  3.  Kostel  ckou  reálku,  něm.  gymnasium  a  učitelský 
sv.  Kateřiny  u  Voršilek,  pěkná  památka  sta-  ústav  (r.  1901),  justiční  palác,  něm.  obchodní 
▼itclská,  zvláště  řezbářskou  prací  přeplněná,  školu,  synagogu,  největší  měšCanský  dům, 
Připomíná  se  v  listinách  už  r.  1287.  —  Arci-  bývalý  majetek  Václava  z  Ludanic,  hejtmana 
biskupský  palác  je  skvostné  a  rozsáhlé •  zemského,  potom  hr.  Salmů,  nyní  městskou 
staveni  o  2  patrech,  vystavěné  mezi  1.  1667  pivnici,  dům  naproti  radnici,  mající  v  prů* 
až  1670  za  biskupa  Karla  hr.  Liechtenšteina  čelí  erby  uherský,  český  a  polský  na  pa- 
od  Vlacha  Fontány.  V  něm  byl  dvorem  od  matku,  ze  se  v  něm  sešli  Vladislav  Český  a 
října  r.  1848  císař  Ferdinand,  v  něm  se  vzdá!  Matiáš Uherský,  hotel  Pietschův,  býv.  to  dům 
trůnu  dne  2.  pros.  a  na  místo  jeho  nastoupil  Žerotínův,  krásnou  památku  stavitelskou,  ze- 
Frantíšek  Josef  I. ;  z  paláce  dána  oktrojovaná .  vně  přerozmanitými  ozdůbkami  okrášlenou, 
ústava  rakouská  dne  4.  břez.  1849;  v  něm  zvláště  arkýřem  a  portálem  v  renaissanci. — 
umlouvaliser.  1850  ministři,  náš  kníže  Schwar-  Musea  má  O.  dvě:  Vlastenecké,  založené 
zcnberg  s  pruským  Manteufflem  o  uspořádá-  r.  1883  loštickým  rodákem  prof.  Janem  Ha- 
ní Německa;  r.  1851  v  květnu  a  v  září  r.  1853  velkou,  má  směr  archaeologický  a  ethnogra- 
sjcli  se  tu  císař  rakouský  a  ruský  car  Miku-  íický,  chová  přerozmanité  nálezy  z  různých 
laš.  V  budově  je  církevní  sbírka,  z  níž  vy-  dob,  sbírku  mincí,  národního  vyšívání,  pří- 
niká  mnoho  vzácných  obrazův  olejových. —  rodnin  a  knihovnu;  vydává  téŽ  časopis.  Prů- 
C.  k.  zbrojnice  r.  1771  byla  vystavěna  tam,  my  šlové  císaře  Františka  Josefa  I.  je  ma- 
kde  dříve  byla  stavovská  akademie.  Děkan-  jetkem  městským  a  založeno  r.  1875.  Sbírky 
9tví  kapitolní  blíže  metropole  sv.  Václava  obsahují  výrobky  průmyslové  a  umělecké 
má  skvostnou  zasedací  síň  s  erby  veškerých  starší  i  novější  a  mají  kol  3000  čísel,  knihovnu 
kanovníků  zdejších  již  od  počátku  XVII.  stol.  a  vzácnou  sbírku  mědirytin.  C.  k.  studijní 
a  kulatou  véŽ  s  kaplí  sv.  Barbory,  jakož  bibliotéka  je  v  bývalém  klášteře  sv.  Kláry 
i  arkádovou  chodbu.  R.  1306  byl  tu  poslední  a  má  ok.  70.000  děl,  2500  cenných  rukopisů 
Přemyslovec,  Václav  III.,  úkladně  zavražděn,  a  přes  1000  inkunabulí.  Byla  pův.  knihovnou 
o  čemž  svědči  kamenná  deska.  R  ad  ni  ce  je  universitní  vzniklou  r.  1773  spojením  knih  z  je- 
na  hor.  náměstí ;  2paterní  stavení,  na  straně  suit.  kolleje  a  ze  zrušených  klášterů  morav- 
Tých.  s  pečeným,  na  sloupech  postaveným  ských,  ale  r.  1785  prohlášena  za  veřejnou.  — 
l>ortálem,  k  němuž  vedou  dvojité  schody,  Správu  obecní  vede  30člené  zastupitelstvo 
oxdobené  erby  koruny  Svatováclavské  a  ji-  obecní,  jehož  výkonným  orgánem  je  městská 
nými  příkrasami,  a  gotickým  vchodem  na  rada,  která  v  čele  má  starostu.  Politickým 
straně  západní.  Má  štíhlou  věž  s  galerií  pro  úřadem  městským  jest  rada  městská  se  svými 
hlásného  a  v  I.  patře  gotickou  kapli  sv.  Va-  referenty,  kdežto  městské  okolí  spravuje  po- 
vřiQce  s  ozdobným  arkýřem  zevně  viditelným  liticky  okresní  hejtmanství.  Do  r.  1850  ná- 
na  straně  jthových.  V  II.  patře,  tak  zv.  kapli  ležela  k  O-i  4  předměstí:  Nová  Ulice,  Nový 

Ieronymově,  je   »hÍ8torické    museum    král.  Svět  (Dědinka),  Zelená   Ulice    (Plačtivá)    a 

ilav.  města  0*e<,  kde  se  chovají  rukopisy,  Novosady,  jeŽ  nyní  jsou  obcemi  saraostat- 

ibraně,  mince,  pečeti  a  jiné   památky.    Na  nýml.   —    Roční   teplota    průměrná    jest 

straně  severní  jsou  proslulé  staročeské  ho-  -|-7*03*R,  průměrná  teplota  letní  4-15*R, 

diny,  vyrobené  ok.  r.  1490  Ondřejem  Pohlem,  v  zimě  1*R.  —  Obecní  velkostatek  tvoří 

opravené  r.  1572  Hanušem  Pohlem.  R.  1746  osady  v  okolí  městském :  Bystrovany,  Hodo- 

znovu  je  opravil  Martin  Weiner  a  opatřil  ci-  lany,  Holice,  Hynkov,  Horka,  Hněvotín,  Cho- 

feroíkem  o  24  hodinách,  cimbálky  a  kladívky,  lína,  Kyselov,  Nemilany  a  Neředín.  —  Po- 

ese  pohybovaly  a  písně  hrály,  a  staletým  měr  Čechů  k  Němcům  nebyl  v  starších 

endařem  od  r.  1746—1847.  Časem  se  zíca-  dobách  příliš  zlý.  Do  knih  měšťané  zapisovali 

xíly,  zvláště  když  na  začátku  XIX.  stol.  ně-  latinsky  a  teprve  od  r.  1420—1430  německy 

které  součástky  rozebrali.  Teprve  r.  1898  ná-  a  taktáí  toliko  německá  dávali  naučeni.  Ale 

kladem   zvláštního   fondu    a   spolku,   jakož ,  od  té  doby  naučovali  česká  práva  Česky  a 
i  městským  za  20.000  zl.  opět  byly  upraveny. ,  německé  obce  po  němečku.  Tehdy  naučovali 

Přífcmijsoasklepystarodávné,  venku  krámy,  opatrní  otcové  olomoučtí  českv:   Šternberk 

leště  do  r.  1836  zachovala  se  starobylá  radní  (do  r.  1620),  Hranice,  Unčov,  Mohelnici  (1631), 


740 


Olomouc. 


M.  Třebovou  (1616,  ale  též  německy)  a  Šil- 
perk;   před   >ohavnou  rebeli«   O.  přečasto 
lednala  po  česku  i  s  Brnem.  Znojmem  a  ji- 
nlavou;    s  pány  moravskými  neodvážili  se 
před  r.  1630  jednati  jinak  nežli  česky.  Roku 
1610  úředně  dopsali  německy  Karlu  Žeroti- 
novi,  ale  špatně  pochodili.    V  živote  veřej- 
ném čežtina  měla  velikou  přednost.  Biskupy 
olomouckými  byli  od  Časů  Němce  Brunona  ze 
Schauenburka  jednak  Moravané,  jednak  Če- 
chové i  Slezané,  tedy  mužové  jazyka  českého 
milovni.  Tehdy  seděli  na  stolci  biskupském 
Tas  Černohorský  z  Boskovic,  Vilém  Prusi- 
novský,  Stanislav  Pavlovský  —  mužové  z  lit. 
české  známi  —  a  ti  všichni  s  radou  dopiso- 
vali si  skoro  jenom  Česky.  Kapitola  biskup- 
ská, kláštery  městské  a  všechny  úřady  zem- 
ské  (hejtman,   podkomoří   a  j.)   dopisovaly 
radě  toUko  česky  a  rovněž  otcové  jim.  S  Pro- 
stějovem, Sternberkem,  Hradištěm  Uh.,  Vyš- 
kovem, Unčovem  a  Prahou  psali  si  vždy  česky. 
V    klášteřích   jazyk    český    byl    obcovacim, 
šlechticové  bydlící  v  74  domech  jednali  a 
mluvili  toliko  po  česku.  Proto  si  lze  vysvět- 
liti, kterak  úspěšně  řečnil  r.  1619  shromáž- 
děnému lidu  na  radnici  Albrecht  Sedlnický 
jazykem  českým.  Ale  po  Obnoveném  zřízeni 
vše  se  změnilo.    R.  1629  již  Olomučané  ne- 
chtěli naučovati  po  česku  a  na  krátký  čas 
přestali  česky  dopisovati,  ale  potom   psali 
přece  ještě  do  r.  1631.    Tehdy  naposledy. 
R.  1639  Ferdinand  II.  Olomouckým   vydal 
ještě  české  privilegium.  Jinak  však  byli  k  Če- 
chům spravedliví.    R.   1667  z  měšťanů  byl 
91  Čech,  na  sněm  posílali  1  Čecha  a  1  Němce 
a  tak  činili  od  r.  1649  do  r.  1670.  —  R.  1848 
důležit  jest  jednak,  že  z  O-e  řízeny  osudy 
národů  rakouských,  poněvadž  od  října  dlel 
tu  císař  Ferdinand  V.  Dobrotivý  a  od  2.  pros. 
do  března  r.  1849  císař  František  Josef  I., 
jednak  i  novým  ruchem  národním  a  rozvo- 
jovým. Do  sněmu  r.  1848  O.  odeslala  6  po- 
slanců, zřízeno   11   setnin   národní  obrany, 
které  velitel  pevnostní  dal  980 pušek;  obecní 
zastupitelstvo  25.  dub.  ze  12  členů  rozmno- 
ženo na  36.  Ale  brzy  začaly  národní  spory, 
když  Němci  zvolili  si  prof.  dra.  Jeitelesa  za 
poslance  do  Frankfurtu  a  pověsili  již  před 
tím  na  radnici  velkoném.  prapor.  Vlastenci, 
jichž  bylo  značné  —  už  Šembera  r.  1841  chtěl 
vydávati  v  O-i  Český  časopis  —  založili  >Slo- 
vanskou  Lípu«,  a  4.  list.  1848  dr.  Helcelet 
počal  vydávati  »Holomoucké  Noviny«,  první 
po  Ohéralově  >Týdenníku«  politický  časo- 
pis na  Moravě,  který  však  nepříznivým  záko- 
nem r.  1849  zanikl.   Ale  český  živel  jednou 
zase  probuzený  neutuchl  a  tak  již  v  let.  šede- 
sátých XIX.  stoL  Čechové  měli  v  O-i  časo- 
pisy dva.  R.  1867  založeno  bylo  gymnasium 
české,  ale  na  veřejnost  jazyk  český  ani  po- 
tom nesměl.  Ještě  r.  1878  nebylo  v  kostelích 
služeb  božích  českým  jazykem  kromě  odpo- 
ledních u  dominikánů  jednou  za  týden !  Nyní 
české  jsou  aspoň  již  také  u  kapucínů,  stří- 
davě s  něm.  u  sv.  Mořice  a  na  domě. 

Nejstarší  dějiny  O-e   zahaleny  jsou 
v  pološero,  které  vůbec  kryje  starší  dějiny 


moravské.  Nákzy  archaeolopcké  odkazovaly 
by  nás  daleko   do  neznámé  minulosti,    také 
by  bylo  možno  stavěti    na  analogiícrh*    ale 
historicky  je  O.  dosvědčena  teprve  od  druhé 
polovice  aI.  stol.   1  potom  je  těžko  mluviti 
o  dějinách  O-c  v  užšim  smyslu;  O.  byla  »i- 
delním    místem    O-kého    ůdélného^   kni* 
žetství,  před  jehož  dějinami  jeji  historie 
ustupuje   do    pozadí.     O   tom   ostatné    vis 
či.  Morava  str.  680  a  sL  Z  událostí,   které 
mají  význam  lokálnější,  kromě  zaloiení    bi- 
skupství v  O-i  pro  tuto  dobu  připomínáme 
založení  benediktinského  kláštera  v  Hradišti 
(1078)  za  Oty  I.    R.  1137  dlel  v  Od    král 
uherský  Bela  s  knížetem  Soběslavem,  r«  1138 
dcera  tohoto  Marie  slavila  tu  sůatek   s  vé- 
vodou rak.  Leopoldem.  R.  1161  O-e  lstí  se 
zmocnil  bratr  Oldřichův  Soběslav.  Za  vlády 
knížete  Brněnského  Václava  O.  připomíná  se 
jako   »hlavní  město  moravské  a  sídlo    apo- 
štolské*. R.  1178  hyl  Václav  v  O-i  obležen 
od  Konráda  Oty  Znojemského   a  Leopolda 
rakouského,  uhájil  se  však,  a  jen  jeho  kní- 
Žetství  bylo  popleněno.  Z  pozdějších  událostí 
sluší    připomenouti    obležení   O-e   vojskem 
krále  Václava  I.  (1237^,  odražení  tatarského 
útoku  r.  1241  a  uherských  Kumánů  r.  1253. 
Po  celou  tu  dobu  O.  byla  spravována  úřed* 
nictvem    hradským;   obyvatelstvo   bylo   pů- 
vodně slovanské,  ale  již  od  XI.  stol.  výsky- 
tovali    se   v   něm    i    Němci.    Asi    za    Pfe- 
mysla  II.  O.  stala  se  královským  méstcm, 
a  tu  začínají  dějiny  O-e  v  pravém  smysle 
slova.   Přemysl  nejen  město  rozšířil,  osadiv 
je  Němci,  ale  hned  také  je  obdařil  různými 
privilegiemi  (první  dosud  dochované  z  r.  1261). 
Odtud  v  čele  městské  správy  a  mostského 
soudnictví  stáli  fojt  (advocatus,  později  purk- 
mistr) a  městská  rada,  t.  j.  1  jurati  a  4  cives 
(potom  consules)\  kromě  toho  svolávám  senio- 
res  a  valná  obec.  O.  od  té  doby  rychle  vzkvé- 
tala, hlavně  jako  město  obchodni:  r.  1278 
potvrdil  jí  privilegia  německý  král  Rudolf, 
a  Václav  II.  r.  1291  je  rozšířil.    Zvlášté  ště- 
drý  však    byl   král  Jan;   z   jeho   privilegii 
bylo  důležité  zejména  rozšíření  městské  juris- 
dikce r.  1331  a  (již  r.  1314)  veřejné  oznánf, 
že  mezi  městy  moravskými  O.  >principatum 
et  locum  obtinet  princi  palem  c.  Tento  vzrůst 
významu  O-e  byl  dovršen  za  Karla  IV.  pro- 
měněním desk  olomouckých  ve  dsky  zem- 
ské (1348)  a  za  markraběte  Jana*  kdy  vedle 
potvrzeni  práva  magdeburského  O.  byla  usta- 
novena za  vrchní  soud  pro  všechna  mésta 
moravská,  zřízená  dle  téhoŽ   práva  (1352). 
O.  sama  svůj  vrchní  soud  měla  ve  Vratislavi 
(tak  to  zůstalo   i  po  zřízeni   appellačního 
soudu  v  Praze  r.  1547);  O.  teprve  po  r.  167S 
podrobila  se  soudu  pražskému.   Pro  ▼oitfní 
právní    dějiny    města   je    důležito   založeni 
(1350)  a  nové  zřízení  (1430)  »městské  knihy« 
olomoucké  (srv.  W.  Saliger,  Ober  das  Ol- 
mútzer  Stadtbuch«,  1882).  Ze.  vnějších  dějin 
olomouckách  třeba  připomenouti  zavraiděol 
Václava  Iil.  v  domě  kapit.  děkana  (4,  srpna 
r.  1306).    R.  1380  a  1388  O.  byU  postižena 
velikým  ohněm.    Proti  husitství  O.,  ačkoli 


Olomouc. 


741 


v  ní  ji2  za  krále  Jana  vlivero  příchozích 
Némcá  Sířilo  se  kacířství,  stála  hned  od  po- 
čátku: již  r.  1415  byli  pro  ně  v  O-i  upáleni 
dva  studenti  pražští.  Povzbuzena  koncilem 
Kostnickým  (6.  dub.  1416).  O.  pak  pokračo- 
vala na  této  cesté  a  ve  válkách,  které  záhy 
vypukly,  byla  vidycky  oporou  Sigmundovou 
i  Albrechtovou;  ješté  r.  1437  zničila  vojsko 
Pardusovo  v  Litovli.  V  1.  1451  a  1454  tu 
kázal  Jan  Kapistran,  coŽ  mělo  za  nejbližší 
následek  vyhnání  iidů  z  O-e  (1454).  Krále 
Jiřího  uznala  O.  teprve  r.  1458,  ale  v  boji, 
jenž  záhy  potom  vzplanul  mezi  nim  a  pa- 
pežem, Ú.  váhala  s  počátku  vysloviti  se 
proti  Jiřímu.  Teprve  r.  1467  vypověděla  mu 
poslušenství,  i  bylo  pak  bojováno  v  okolí 
města.  R.  1468  O.  byla  operační  basí  a  hlav- 
ním sídlem  Matiášovým,  a  po  marném  jed- 
nání o  mír  byl  tu  Matláš  (3.  kv.)  vyhlášen 
za  českého  krále.  R.  1470  opět  se  obojí 
vojska  pohybovala  v  okolí  O  e;  r.  1478  tu 
stvrzen  konečně  mír,  spečetěný  roku  1479 
osobní  schůzí  obou  panovníků.  Z  vlády  Ma- 
tiášovy  třeba  připomenouti  usnesení  zem- 
ského soudu  v  O-í  o  zavedení  češtiny  do 
desk  zemských  (1480).  Za  krále  Ludvíka  po- 
čalo se  v  O-i  šířit  protestantstvi;  již  r.  1523 
bylo  zakročeno  proti  jihlavskému  kazateli 
P.  Speratovi,  který  byl  v  O-i  uvězněn  pro 
nauky  Lutberovy.  Za  Ferdinanda  L  prote- 
stantstvi šířilo  se  v  O  i  mohutněji;  zakro- 
čováno  proti  nčmu  ostře,  i  popravami  (na  př. 
r.  1528),  ale  přes  to  vše  vnikalo  již  i  do 
rady;  v  obci  docházelo  až  ke  krvavým  bou- 
řím (zejména  r.  1557—1558).  Poněkud  přítrž 
učinil  tomu  biskup  Vilém  Prusinovský;  jím 
r.  1566  byli  do  O-e  uvedeni  jesuité,  kteří 
tu  zřídili  konvikt  a  školu,  záhy  povýšenou 
na  universitu;  r.  15S7  konána  tu  slavná 
synoda  (diécésálního  duchovenstva)  a  za- 
kročeno konečně  i  proti  evang.  školám; 
Trn  1689  v  ob.  radě  nebvlo  již  lutheránův.  — 
Z  politických  dějin  O-e  připomínáme,  že 
konáno  tehdy  v  O-i  mnoho  sněmů,  na  nichž 
jednáno  hlavně  o  věcech  tureckých;  vý- 
znamný je  sněm  z  r.  1526,  který  (královnu^ 
Annu  uznal  za  rozenou  dědičku  markrabstvi. 
Z  dějin  místních  uvádíme  mor  r.  1541,  veliký 
poiár  r.  1544  a  zřízení  stálé  knihtiskárny 
r.  1538.  Rudolf  II.  v  O-i  na  sněmu  osobné 
přijal  holdováni  v  červnu  r.  1577;  žádost 
však  za  au^ršpurskou  konfessi  nejen  odmitl, 
ale  poručil  přímo  »přctržení«  sekt  v  O-i.  Vů- 
bec za  vlády  Rudolfovy  katolictví  v  O-i  na- 
bylo převahy  vnější;  protestante  byli  houfně 
vězněni  a  r.  1602  byli  dokonce  (ač  bez  úspěchu) 
vypověděni.  Za  povstání  r.  1618  O.  původně 
nechtěla  se  připojiti  k  povstání.  Ale  když 
na  jaře  r.  1619  Thurn  vtrhl  na  Moravu, 
8  Moravou  i  O.  přidala  se  k  odboji  (v  květ.); 
jen  stavovskou  kassn  v  O  i  pro  dsaře  za- 
chránil Albrecht  z  Valdšteina.  V  O-i  pak 
protestante  ujali  se  hned  vlády,  a  začala 
1  persekuce  katolických  kněží  a  mnichů, 
zejména  jesuitů;  r.  1620  tu  umučen  Jan  Sar- 
kander.  Dne  15.  ún.  1620  sám  král  Bedřich 
přijal  od  O-e  přísahu  věrnosti.  Po  pádu  po- 


vstání v  Čechách  v  lednu  1621  i  O.  vzdala 
se  císařským,  a  pokus,  jejž  markrabí  Krnov- 
ský o  ni  opět  učinil,  zmařil  Albrecht  z  Vald- 
šteina. Město  učiněno  opět  bezohledné  kato- 
lickým, vinníci  potrestáni  pokutami  a  konh- 
skacemi.  O-i  nastala  doba  velmi  trudná; 
trpěla-li  již  od  r.  1619  útrapami  válečnými, 
dalšími  událostmi  byla  přivedena  skoro  k  zá- 
hubě. |iž  význam  její  vůbec  poklesl,  když 
tribunál  mor.  r.  1641  i  s  deskami  zemskými 
přenesen  byl  do  Brna.  K  tomu  běh  válečný; 
O.  konečně  (v  Čnu  1642)  padla  do  rukou 
Švédských.  Dobře  jsouc  opevněna,  byla  odtud 
střediskem  švédských  operací  i  ph^s  opě- 
tovné pokusy  císařských  a  zůstala  Švédům 
až  do  r.  1650.  S  okkúpací  souviselo  ovšem 
vyčerpání  města  a  částečná  >  reformace « 
(zejména  persekuce  knězi).  Na  konci  války 
zbylo  v  O-i  ze  700  domů  jen  168  obydle- 
ných a  z  30.000  ob.  jen  okolo  1675!  Z  těchto 
pohrom  O.  dlouho  se  nevzpamatovala;  vý- 
znamu hlavního  města  již  vůbec  pozbyla,  a 
také  jinak  stihly  ji  veliké  pohromy:  r.  1709 
obrovský  požár  a  v  1. 1714 — 1715  mor.  Jakous 
náhradou  jen  bylo  založeni  stavovské  aka- 
demie (1715)  a  upravení  kommunikačních 
prostředků.  Co  do  vnitřního  života,  O.  byla 
tehdy  především  městem  biskupským;  auto- 
nomie měšťanstva  byla  podlomena,  zejména 
i  vlivem  hierarchie  (klatba  z  r.  1702!).  Mnoho 
útrap  přinesly  O-i  války  pruské;  r.  1741 
vzdala  se  Prusům,  a  r.  1742  právě  zde  Be- 
dřich II.  soustřecfoval  své  vojsko.  Proto 
ještě  téhož  roku  počato  s  pracemi  opevňo- 
vacími,    které   byly   dokončeny   roku    1754. 

V  květnu  1758  oblehli  O.  opět  Prusové,  po- 
sádka však  (pod  A.  Marscballem  z  Bieber- 
šteinu)  se  udržela,  a  Prusové  po  ztrátě 
u  Do mš tátu  (v.  t)  upustili  od  obléhání. 
Ráz  města  byl  potom  především  vojenský, 
O.  na  prvním  místě  byla  pevnosti  a  sídlem 
posádky;  vedle  toho  ještě  ráz  kněžský  se 
udržoval,  občanstvo  však  ustoupilo  do  po- 
zadí. Značné  změny  přinesla  vláda  Josefa  II.: 
r.  1786  místo  městské  rady  zřízen  magistrát, 
vliv  kněžský  podlomen  zrušením  celé  řady 
klášterů,  jichž  většinou  užito  k  účelům  vo- 
jenským; universita  r.  1778  i  s  knihovnou 
přenesena  do  Brna,  učení  na  akademii  sta- 
vovské zastaveno.  R.  1791  akademie  byla 
sice  obnovena,  ale  r.  1847  přenesena  byla 
do  Brna.  Vysoké  učení  v  nové  organisací 
(jako  »moravské  lyceum «)  vrátilo  se  jiŽ 
r.  1782;  r.  1827  nabylo  opět  hodnosti  uni- 
versity (>universita  ťrantiškovac,  Fran\enS' 
Universitát),  ale  byla  zrušena  r.  1855  mimo 
fakultu  theologickou;  roku  1873  zrušen  byl 
i  chirurgický  ústav.  V  další  době  dějiny 
O-e  neposkytují  nic  důležitého;  v  1.  1794 
až  1797  byl  tu  vězněn  Laíayette  (v.  t.) 
a  r.  1805  (v  list)  objevil  se  v  ni  císař  Fran- 
tišek a  car  Alexandr.  Pak  opět  stála  O. 
v  pozadí,  za  to  však  bylo  vykonáno  mnoho 
pro  vnitřní  povzneseni  města  (1812 — 1848). 

V  popředí  událostí  ocitla  se  O.  r.  1848. 
Udf'^lení  ústavy  bylo  i  tu  uvítáno  s  jásotem 
a  slavnostmi.    Záhy  však  dostavil  se  rozkol 


7  42  Olomoucká  punktace  —  Olomoucké  arcibiskupství 

v  obyvatelstvu:  národní  a  politický;  O.  vo-  nému  sloučení  diécése  olomoucka    s    praž- 
lila    do   Frankfurtského   parlamentu,   a   do-skou;  avšak  již  r.  1088  obnoveno  yst  znovu 
cházelo  k  výtržnostem.  Zatím  14.  řijna  přibyl  biskupství  olomoucké  dosazením  dvorského 
do  O-e  císař,  a  O.  na  čas  prohlášena  za  sídlo  ,  kaplana  krále  Vratislava  Vccla   za    biskupa 
dvora;    tím  do  O-e  přeloženo  centrum  ra-  olomouckého.  Z  nástupců  biskup  Jindřich 
kouské  politiky.    Dne  2.  prosince  vzdal  se  Zdík  (1126—1161)  přenesl  r.  1Í32  sídlo  bi- 
tu cis.  Ferdinand  trůnu  ve  prospěch  synovce  skupské  ke  kostelu  sv.  Václava,   při    némi 
Františka  Josefa  I.  Z  dalších  události  uvádíme  zřídil  dvanácte  míst  kanovnických,    kdežto 
t.  zv.  >Olomouckou  punktaci*  (v.  t.)  a  při   kostele  sv.  Petra,  jenž  se  stal    famím, 
sjezdy  císaře  rakouského  s  carem  v  květnu  zůstavil  čtyři  kanovníky.    BylaC  stavba    ko- 
1851  a  v  záfí  1853.  R.  1860  oslavováno  v  Římě  stela  sv.  Václava  rok  před  tím  dokoDČeoa. 
a  v  O-i  prohlášení  Jana  Sarkandra  za  blaho-  Současné   kníŽe  Soběslav  potvrdil   kostela 
slaveného.  R.  1866  (od  27.  květ.  do  21.  čna)  olomouckému  jeho  práva  zejména  k  nerao- 
O.  byla  sídlem  generálního  štábu  rakouského,  vitému   majetku,  jenž  tehdy  už  záleiel    ve 
Po   pohromách   v  Čechách   rozbitá  armáda  210  dvorech  a  vsích  a  k  němuž  předchfidce 
shromažďovala  se  opět  v  O-i  (9.  čcc  vrátil  Zdíkův  Jan  II.  získal  panství  kroniéfiidké, 
se  i  gen.  Štáb  s  Bencdckem),  která  překotné  R.  1144  král  Vladislav  přiřkl  biskupům  do- 
byla opevňována.    Nepřítel  přitrhl  záhy,  ale  mouckým  zboží   podivínské,  o  které    vedli 
po  ústupu  vojska  rak.  nechal  v  okolí  O-e  dlouholeté  spory  s  biskupy  pražskými,  zbro- 
jen  menší  část  svých  sil,  a  tak  tu  nedošlo  i  veřt  statky  biskupské  osvobodiv  od  Vvrc-jných 
k   ničemn   vážnému.     Od   zrušeni   pevnosti  břemen.    Za  kr.  Přemysla  Otakara  I.  zmcnil 
(1888)    O.  rozvíjí  se  již  rychle   nejen  jako  se   způsob   obsazování  stolce   biskupského, 
středisko  kulturní,  ale  zejména  jako  moderní  Zeměpán  jmenoval  posud  biskupa,  metropo- 
město  prflmyslné   a   obchodní.     Srv.  J.  V.  lita  mohučský  pak  jej  vysvětli  a  císař  udělil 
Fischer,   Geschichte  der  kónigl.  Hauptstadt  mu  investituru.   Nyní  král  český,  vtdav  se 
Olmútz  (1808,  2  sv.);  Šembera  A.  V.,  Paměti  práva  jmenovati  biskupa,  udělil  r.  1206  ka- 
a  znamenitosti  města  O-c  (1861);  Můller  W.,  pitolc  právo  svobodné  volby,  což  papež  In- 
Geschichte  der  kónigl.   Hauptstadt  Olmútz  noccnc  III.  8.  ledna  1207  schválil.    Naproti 
(1882).  tomu  právo  investovati  biskupa  olomouckého 

Olomoucká  punktace  je  smlouva,  kte-  přešlo  bullou  sicilskou  z  r.  1212  na  krále 
rou  29.  listop.  1850  v  Olomouci  ujednalo  českého  a  tím  všechen  svazek  biskupův 
Prusko  (Manteuffel)  a  Rakousko  (Schwar-  olomouckých  s  říši  Římskoněmeckou  pfe- 
zenberg)  o  sporné  otázky:  německo-ústavní,  stal.  R.  1206  obnoveno  jest  biskupem  Ro- 
hesskou  a  holštýnskou.  Smlouva  ta  cítila  se  bertem  při  kostele  sv.  Václava  proboštství 
tehdy  všeobecně  jako  těžké  poníženi  Pruska  ,  a  král  Přemysl  Otakar  I.  rozhojniv  statky 
(>der  Gang  nach  Olmútzc!)  a  byla  skutečně  proboštské  ustanovil  r.  1207,  že  probošt 
vážnou  porážkou  diplomatickou;  Prusko  ne-  olomoucký  má  držeti  také  kancléřský  úřad 
jen  zřeklo  se  samostatného  řešení  otázek,  moravský.  V  ten  čas  biskupu  bylo  přiznáno 
ve  kterých  bylo  silně  intcressováno,  ale  patrimoniální  soudnictví  nad  poddanými  ko* 
i  zdánlivá  stejnoprávnost  s  Rakouskem,  která  stela  olomouckého  a  uznána  příslušnost 
se  jeví  v  O-ké  pci,  ve  skutečnosti  byla  pod- '  soudu  biskupského,  kdyby  duchovní  byli  po- 
řízením se  politice  rakouské.  haněni  a  kdyby  Šlo  o  věci  manželské.  Velice 

Olomoucké  arcibUkupstvi,  dříve  b i- ,  rozhojnil  práva  biskupská  vrstevník  Přemy- 

skupství.  Ačkoli  Morava  byla  v  1.  869—906  sla  Otakara  II.,  biskup  Bruno  ze  Schauen* 

středem    arcibiskupství    moravsko -pannou-  burku  (1246—81),  jenž  byl  dříve  kanovní* 

ského  (v.  Morava,  str.  663  a  679)  a  ačkoli  I  kem  kostela  magdeburského  a  posledně  pro- 

při  zřízení  biskupství  pražského  r.  973  byl  boštem  hamburským  (v.  Bruno   4).   Zřidilf 


jmenován  zvláštní  biskup  (Vraden)  pro  Mo- 
ravu, jenž  byl  asi  toliko  dočasným  pomoc- 


r.  1252  čtyři  nová  kanovnictví  při  kostele 
sv.  Václava,  vystavěv  v  Kroměříži  kostel  sv. 


níkcm  biskupa  pražského  a  jenž  proto  ne- '  Mořice  založil  při  něm  r.  1262  kollegiátnf 
měl  nástupců:  teprve  r.  1063  došlo  k  od- |  kapitolu  a  rok  potom  jmenoval  prvního 
dělení  Moravv  od  diécése  pražské  a  ke  zří-  scholastika  v  Olomouci.  Rozmnoživ  přehojně 
zení  zvláštnino  biskupství  moravského  se  statky  biskupské  a  kolonisovav  severový* 
sídlem   v   Olomouci.    Bylf  tehdy  knížetem   chodní   Moravu   zakládáním    nových    měst, 


českým  Vratislavem  II.  za  souhlasu  biskupa  I  městysA,  vesnic  a  dvorů  na  právě  manském 
pražského  Šebíře  jmenován  Jan,  mnich  be-  'a  emfyteutickém  pomocí  cizích  osadníků  ze 
nediktinského  kláštera  břevnovského,  prvním  !  severních  Němec  přišlých,  hleděl  organiso* 
biskupem  olomouckým,  jejž  napotom  arci- 1  váti  biskupství  olomoucké  jako  zvláštní  kní* 
biskup  mohučský  vysvětil  a  římský  král  Jin- 1  žectví,  ve  kterém  v  rozsáhlé  míře  vykoná* 
dřich  IV.  investoval.  Diécése  jeho  měla  ty- 1  val  práva  výsostná.  Četní  ministeríálové  ko- 
též  hranice,  jako  tehdejší  Morava,  k  níž  ná-  nali  mu  službu  dvorskou  a  držitele  mnohých 
leželo  Opavsko.  Kostel  sv.  Petra  v  Olo-  vesnic  a  dvorův  uvedl  k  sobě  a  k  stolici 
mouci  byl  sídelním  chrámem  biskupským, '  biskupské  ve  svazek  manský  podle  vtom 
při  němž  zřízena  kapitola,  jež  čítala  kromě  právního  postavení  vasallův  kostela  magde- 
děkana  osm  kanovníků.  Následkem  sporů  burského.  Povstal  tím  způsobem  ústav  man- 
s  biskupem  pražským  Jaromírem  o  důchody  ských  statků  biskupství  olomouckého,  je* 
a  statky  biskupské  došlo  r.  1086  k  dočas-   hožto  držitelé  postupem   Času  jsou   vyftiti 


Olomoucké  arcibiskupství.  743 

z  pravomoci  pravidelných  úřadfiv  a  soudů  panského  a  držtl  zpupné  statky  vlastní  na 

moravských  a  přímo  postaveni  pod  biskupa  Moravě.    Dovozovali  z  toho,  že  má  se  zemí 

a  jeho  úředníky.    Poněvadž  pak  biskup  po-  trpěti  a  že  i  poddaní  jeho,  zvláště  manové, 

vinen  l)yl  králi  českému  službou  dvorskou  aspoň  pokud  drží  statky  deskové,  mají  býti 

a   statky  své  bral  v  léno  od  krále,  poklá-  podřízeni  soudům  a  právům  zemským.  Vzni- 

dán  jest  za  »vétžiho«  mana  krále  českého  a  kaly  z  toho  mnohé  spory  na  Moravě.  Markral)í 

manové  jeho,  kteří  skládali  přísahu  >králi.  JoSt    s    biskupem   Janem    ze    Středy    ujed- 

icmi  a   kostelu «   {rtp^  terrae  et  ecclesiae),  nal  roku   1380   smlouvu,  dle  které    biskup 

byli  podmany  koruny  České.  Takových  drži-  uznal  jej   býti   ochráncem   kostela  olomou- 

telův  podmanství  počítalo  se  už  za  Brunona  ckého  a  zavázal  se,  že  ze  statků  kapitol  nich 

sedmdesáte,    kdežto   biskup  sám   jedenácte  mají  se  berné  platiti;  avšak  za  to  vyhradil  si 

velikých  panství  (stolních  manství)  držel  a  ,  biskup  jurisdikci  nad  many,  i  kdyby  k  soudu 

svými  úředníky  (purkrabími  atd.)  spravoval,  zemskému   byli   poháněni.    Přes  to  zemský 

Manové  biskupští  táhli  do   pole  pod  jeho  I  soud  šířil  v  XV.  stol.  působnost  svou  i  na 

praporem,  platili  mu  daně,  od  r.  1274  měli  I  many,  a  to  na  základě  lantfridů,  k  nimž  při- 

na  základě  výsady  kr.  Přemysla  Otakara  II.  stupovali  i  biskupové,  tak  že  manský  soud 

svůj  vlastní  soud  manský  v  Kroměříži,  kte-  zůstával  obmezen  na  případy,  jež  souvisely 

rému  předsedal  hejtman  a  později  obyčejně  toliko  se  svazkem  manským.  Ostatně  už  před 

dvorský  sudí  č.  hofrychtéř  biskupský,  z  je-  válkami  husitskými  i  po  nich  počet  manství 

hož  nákzů  šlo  odvolání  k  biskupu  nebo  ke  se  ztenčil.  Mnohá  stolní  manství  i  podman- 

králi,  někdy  také  do  Magdeburka.    Časem  štvi  jsou  odprodána  nebo  zastavena  a  často 

manové    biskupští    nabyvše    nových    výsad  popleněna.  Mnozí  ta^^é  páni  i  rytíři,  ano  i  kní- 

hledtli    uvolniti   a   polepšiti  své  postavení.  Žala  hleděli  nabýti  držení  podmanství  a  pak 

Tak  biskup  Dětřich   z   Hradce   povolil  jim  popírali    příslušnost    soudu    manského,    ze- 

r.l281,žemohous  jeho  svolením  manství  pro-  jména  ve  věcech  trestních.   Biskupové   olo- 

dávali;  r.  1307  bisk.  Jan  VI.  ustanovil,  že  pří-  moučtí    od    časů    biskupa    Jana    Železného 

sedícími  soudu  manského   mají  býti  toliko  (1416—30)  byli  horlivými  odpůrci  husitství  a 

biskupští  manové  a  že  bez  rozsudku  žádný  trvali  v  stálém   takořka   nepřátelství  s  vét- 

man  nemá  býti  vězen  atd.    Manové  sjížděli  šinou    Šlechty    moravské.    Pokud   se   jejich 

se  laké  k  sjezdům,  na  nichž  činili  snesení  a  soudu  manského  týče,  bylo  na  siezdě  man- 

vydávali  statuta,  a  na  jejich  soudě  manském  ském  r.  1420  usneseno,  že  přísedícími  soudu 

vedly  se  zvláštní  knihy  půhonné  a  trhové,  manského  mají  býti  toliko  osoby  rytířského 

Ícž  se  od  r.  1388  zachovaly.    V  nejstarším  stavu;   r.  1529  a  1536  dále  ustanoveno,  Že 

Lvatemu  je   zapsán  soupis   manství  za  bi-  >od  toho  času  půhonové  k  soudu  manskému 

skupa  Konráda  I.  (1318—26),  jichž  se  tehdy  česky  se  mají  vydávati*,  že  soud  konati  se 

čítalo  186.  Když  papež  Kliment  VI.  povýšil  má  dvakráte  v  roce  na  zámku  v  Kroměříži 

r.  1344  biskupství  pražské  na  arcibiskupství,  a  Že  z  nálezů  jeho  má  jíti   odvolání  toliko 

biskup  olomoucký  stal  se  suffragánem  arci-  ke  králi  českému,  jenž  přesouzeni  pře  při- 

biskupa  pražského,  přerušiv  všechny  svazky  kazoval  soudu  dvorskému  neb  komornímu, 

s  metropolitou   mohučským.    Při  tom  bylo  Následkem  toho  appellace  k  biskupovi  neb 

ustanoveno,  že  při  korunovaci  krále  českého  do  Magdeburka  přestaly.  Na  soudě  tom  uŽ 

má  asststovati  arcibiskupu   pražskému.    Při  ve  stol.  XIV.  přestalo  se  souditi  dle  práva 

upravení   hranic   druhého  sufFraganního  bi-  magdeburského    a    spravováno    se    vynese- 

akupství  litomvšlského  r.  1345  bylo  32  morav-  nými  nálezy  a  podpůrně  právem  zemským 

ských  farnosti  připojeno  k  tomuto  biskup-  a  druhou  knihou  Švábského  zrcadla.  Násled- 

ství.  Karel  IV.  upravuje  7.  dub.  1348  státo-  kem  toho  biskup  Stanislav  z  Tuřího  r.  1538 

právní  poměry  zemí  koruny  České   ustano-  dal  v  Olomouci  vytisknouti   nově  pořízený 

vil,  že  biskupství  olomoucké  podobně  jako  český  překlad  celého  Švábského  zrcadla  pod 

markrabství  Moravské  a  vévodstvi  Opavské  názvem  ^Prdva   manská€,   připojiv   k  němu 

má  přímo  státi  pod  korunou  a  toliko  králem  některá  zřízení,  která  se  stala  na  obecních 

býti    v    léno    udělováno.    Bylo   tím    opětné  sněmích  manu  biskupských.  Přes  to  manové 

uznáno,   že   biskupství  je   mužské   korunní  spravovali  se  knihou  tou  na   soudě  jenom 

manství,  jež   jakožto  nobile   feudum  toliko  subsidiárně,  zůstávajíce  při  svém   obyčejo- 

šlechtici   má  býti  udělováno.    Biskup  Jan  ze  vém  právu  manském  (consuetudinarium),  jež 

Středy  vymohl  si  1.  břez.  1365  na  Karlu  IV.  teprve  r.  1779  v  několika  podstatných  člán- 

ještě  výsadu,  že  biskupové  olomoučtí  mají  cích   císařovnou    Marií   Terezií    ve   smyslu 

užívati  názvu  hrabat  české  královské  kaple  longobardského  práva  Icnního  bylo  pozmě- 

(comites  regalis  capeUe  Boemié)  a  že  na  dvoře  něno  (srv.  Brandl  v  >Čas.  Mat  Mor.«,  1892, 

královském  mají  přednost  míti  před  jinými  str.  10,  a  Pštros,  Die  bóhmischen  Kronlehen, 

biskupy.  V  listinách  těch  biskupové  výslovně  str.  84).   Jinak  biskupové,  pokud  byli  členy 

zovou  se  knížaty  koruny   České   (principes  stavu  panského,  držíce  první  místo  na  sně- 

epitcopi)  a  následkem  toho  starali  se,  aby  mích  a  soudech  zemských  účastnili  se  jed- 

statky  své  neboli  biskupství  docela  ze  vše-  náni  zemských,  schvalovali  snesení  sněmovní 

likého  společenství  se  zemí  Moravskou  vy-  i    zřízení   zemská   a  časem   (na  př.  r.  1526) 

Aali.    Stavové   moravští    z   mnohých   příčin  povolovali  na  sněme  za  sebe  i  many  berně 

tomu  odporovali,  pokládajíce  biskupa  za  před-  a  vojsko.   R.  1531   biskup  Stanislav  Thurzo 

niho  svého  člena,  zejména  když  byl  stavu  ujednal   se  stavy  smlouvu,  dle  které  uzná- 


744 


Olomúcký  —  Oloněc. 


val,  že  ze  zboží  svého  pod  právo  zemské 
příslušejícího  má  odpovídati  před  soudem 
zemským;  avšak  že,  pokud  jde  o  statky  jeho 
stolní,  jež  v  deskách  nejsou  zapsány,  a 
o  osobu  jeho,  má  býti  poháněn  před  vlastní 
soud  manský.  Cis.  Rudolf  II.  r.  1590  biskupu 
Stanislavu  Pavlovskému  potvrdil  výsady  na 
soud  manský  a  uznal  příslušnost  tohoto 
soudu  ve  včcech  soukromého  i  trestního 
práva  manův  a  jejich  poddaných.  Marné  po- 
tom r.  1612  stavové  stěžovali  si,  že  biskup 
se  s  many  vytrhuje  ze  společnosti  zemské, 
že  soud  jeho  manský  soudí  pře  o  čest  a 
hrdlo  manův  atd.  Avšak  netoliko  ve  svět- 
ských, nýbrž  i  v  církevních  záležitostech 
biskupové  olomoučtí  dosáhli  postavení  ne- 
odvislého  následkem  toho,  že  arcibiskupství 
pražské  od  r.  1421  po  140  let  nebylo  obsa- 
zeno. Když  pak  r.  1561  Brus  jmenován  arci- 
biskupem pražským,  biskupové  olomoučtí 
dovozujíce,  že  jsou  suffragány  arcibiskupství 
mohučského,  nechtěli  dlouho  podříditi  se 
pravomoci  metropolity  pražského.  Po  r.  1620 
moc  biskupů  značně  vzrostla.  Kardinál  Fran- 
tišek z  Dietrichšteina  (biskupem  olo- 
mouckým 1599—1636)  stál  v  čele  snah  proti- 
reformačních  na  Moravě  a  stav  se  guberna- 
torem  r.  1621  měl  i  moc  postavení  své  ja- 
kožto biskupa-kníŽcte  netoliko  zabezpečiti, 
nýbrž  i  rozmnožiti  (srv.  z  Dietrichšteina, 
str.  504.).  —  Už  r.  1599  potvrdil  jemu  a  jeho 
nástupcům  císař  Rudolf  II.  titul  knížete- 
biskupa  a  povolil  mu  právo  raziti  minci. 
Mánům,  kteří  účastnili  se  povstání,  jsou 
statky  konfiskovány  a  r.  1625  obnoven  soud 
manský  tím  způsobem,  že  do  něho  dva  ka- 
novníci  jsou  dosazeni,  proccss  písemný  při 
něm  zaveden  a  německému  jazyku  zjednáno 
stejné  právo  s  českým.  V  Obnoveném  zřízení 
zemském  z  r.  1628  nebylo  nic  ustanoveno  na 
úkor  jeho  výsostných  práv,  nýbrž  potvrzeno 
(v  či.  XIV.),  že  má  míti  přední  místo  na 
sněme,  a  to  společně  se  stavem  duchovním. 
Tcprv(í  pozvolna  reformami  Tereziánskými 
a  Josefínskými,  vznikem  moderního  státu  a 
souvisícím  s  tím  postátněním  úřadův  a  soudů 
biskupové  přicházeli  o  svá  výsostná  práva. 
Začátek  stal  se  už  za  císaře  Karla  VI.,  kdy 
r.  1726  bylo  ustanoveno,  že  biskupství  se 
svými  úředníky  má  býti  podřízeno  morav- 
skému tribunálu  a  úřadům  krajským  ve  vě- 
cech politických,  že  raženi  mince  biskupské 
se  zastavuje  a  že  manové  biskupští  jsou  po- 
vinni osobně  skládati  přísahu  věrnosti  králi 
i  biskupu.  Appellace  ze  soudu  man.  šla  k  čes. 
kanceláři  ve  Vídni  a  od  r.  1749  k  nejv.  ju- 
stičnímu úřadu,  následkem  čehož  ovšem 
soudu  bylo  spravovati  se  obecně  platnými 
zákony  justičními.  Justiční  norma  z  r.  1784 
ještě  ponechala  příslušnost  soudu  manského 
v  platnosti,  což  také  opětně  potvrzeno  dvor- 
ským dekretem  ze  dne  15.  květ.  1790.  Před 
tím  bullou  papeže  Pia  II.  ze  dne  5.  pros. 
1777  biskupství  olomoucké  povýšeno  jest  na 
arcibiskupství  a  při  kollegiátním  kostele 
sv.  Petra  v  Brně  zřízeno  je  sufTraganní  bi- 
skupství. Druhé  suflVaganní  biskupství  mělo 


býti  zřízeno  v  Opavě;  ale  k  tomu  nedoilo. 
Z    525    far,  jež    čítala    kdysi    diécése     olo- 
moucká, postoupeno  je  novému  biskupství 
brněnskému  151  far  v  střední  a  jii,  Moravč 
a    čítá    dnes    diécése   olomoucká    1,7I^.2ó9 
katol.,  z  nichž  131.080  žije  v  Prusku,  a  dic- 
cése  brněnská  1,021.562  kaiol.  duší.  Prvnim 
arcibiskupem    olomouckým    byl    A  n  t  o  n  i  n 
Theodor  hrabě  Colloredo  (1777— 1811) 
a  nástupci  jeho  byli:  Maria  Tad.  hr.  z  Trautt- 
mansdoríTu  (1811—19);  Rudolf  Jan  arcikníže 
Rakouský  (1819—31);  Ferdinand  hr.  Chotck 
(1832—36) ;  Maxímilián  Jos.  svob.  p.  Soroeraa* 
Beck  (1837—53);    Fridrich  lantkrabě  z  KOr- 
stenberka  (1853—1893)  a  dr,  Theodor  Koha 
(od  r.  1893).  Posledně  bylo  o.  a.  cis.  Fran- 
tiškem  Josefem   I.  jakožto   králem    českým 
uděleno  v  léno  ve  Vídni  Fridrichu  lantkra- 
bímu  z  Fiirstenberka,  jemuž   na   to   vydán 
byl   manský  list  z  19.  list.  1853,  ve  kterém 
se  prohlašuje,  že  udělení  léna  mimo  hranice 
království   Českého  nemá  býti  arcibiskupu 
na   újmu  jeho  právům  a  výsadám    (Pštros 
u.  m.,  str.  101).  Následkem  nové  organisace 
soudní  byl  r.  1850  manský  soud  v  Kromé- 
říži  zrušen  a  jeho  desky  manské  (25  kva* 
tcrnů)  posledním  >pt8ařem  manského  soudu 
biskupství  a  knížectví  Olomouckého*  Fili- 
pcm  rytířem  Harasovským  uzavřeny  a  u  okr. 
a  pak  zemského  soudu  v  Brně  uloženy.  Arci- 
biskup podržel  toliko  lenní  dvůr  pro  správa 
podmanstvi,  jichž  mu  68  ostalo.    Posledním 
předsedou  tohoto  dvora  byl  Ferdinand  svob, 
pán  Bojakovský.    KdyŽ  pak  zákony  z  r.  1862 
a  1869  svazek  manský  je  zrušen,  tu  došlo 
k  alodisaci  také  podmanstvi  olomouckých  a 
zároveň  k   vyvážení  stolních   statkův   ard- 
biskupských,  jež   byly   v  českých    deskách 
dvorských  zapsány.  JČ. 

Olomúoký  Augustin  viz  Kásenbrot 
Augustin. 

Olomůdaiiy,  ves  na  Moravě,  hejtra.  Bo- 
skovice, okr.,  fara  a  pš.  Blansko;  3tř.  Šk., 
ložisko  želez,  rudy,  továrna  na  hlinéné  a  ce- 
mentové zboží,  na  ř.  Punkvě  mlýn  a  neda- 
leko zříceniny  »Nového  hradu«  a  »Čertova 
hrádku <  a  myslivna.  Ve  XIV.  a  v  XV.  stoL 
připomíná  se  šlechtická  rodina  t.  jm.,  ale 
statky  měla  jinde. 

Olona,  řeka  pramenící  se  v  itaL  prov. 
Como  v  Lombardii  v  horách  na  sv.  od  Va- 
rese,  teče  na  jv.  k  Milánu,  kde  spojuje  se 
jedno  její  rameno  s  průplavem  pavijským 
{naviglio  di  Pavia),  z  něhož  vytéká  u  Binasca 
a  vlévá  se  u  San  Zenone  do  Pádu,  kdežto 
několik  pobočných  ramen  vpadá  do  řeky 
Lambro. 

Olončo,  új.  město  olonécké  gub.  na  řece 
Olonce,  asi  n  km  od  ústí  její  do  jezera  La- 
dožského.  Má  1303  ob.  (1897).  Po  prvé  vzpo- 
míná  se  již  r.  1137;  tehdy  byl  nejseverněj- 
ším bodem  novgorodských  kolonistů  slovan- 
ských. 

Oloněcký  Újezd  má  na  11.021  Čtv.  ver- 
stě 41.239  ob.  (z  části  Korelů).  Pp, 

Oloněcká  gubernie,  jedna  ze  severních 
gubernií  evropského  Ruska,  leží  meii  60"  2ť 


Oloněc  746 

až  65*  16'  8.  š.  a  29®  42'  —  4V  57'  v.  d.  Gr.  léta,  naproti  tomu  podzim  jest  velice  vlhký, 

a  hraničí  na  s.  a  sv.  s  gubernií  archangel-  roční  výáka  srážek  činí  56-7 cm. —  Květena 
akou,  I  a  jv.  s  gub.  vologodskou,  na  j.  s  gub. '  i  zvířena  gubernie  v  záp.  její  části  shoduje 
novgorodskou  a  petrohradskou,  na, z.  s  je-   se  s  Cuchonskem,  kdežto  na  v.  a  j.  přechází 

zerem  Ladoiským  a  velkoknížetstvímČuchon-  do  rus.  roviny.  Důležitou  je  v  tomto  ohledu 

ským,    zaujímajíc    plochu    148.763-9  km*,  —  gubernie  tím,  že  probíhá  zde  severní  hra- 

Povrchov^m  rázem  rozděluje  se  gubernie  nice  některých  rostlin  i  živočichů.  Velký  vý- 

na  dvě  části.  Severozápadní  čásť  náleží  k  ču-  znám  pro  výživu  obyvatelstva  má  zvi.  rybné 

chonské  skalnaté  vysočině  a  jest  prostou-  bohatství  gubernie. 

pěna  horskými  pásmy  a  uzly,  které  označují  Obyvatel  j<:st  (r.  1897)  376.102,  t.  j.  asi 

se    souborným    názvem    Oloněcké    hory,  3  ob.  na   1  /rm*,  z  nich  jest  865.825  pravo- 

améřují  celkem  od  ssz.  k  jjv.,  avšak  nepře-  slavných,  2373  jedinověrci,  2871   rozkolník, 

vySují  nikOc  výšku  300  m  n.  m.    Hornatina  349   katolíků,  3621   evangelík,  566  židův  a 

tato  snižuje  se  k  j.,  vybíhá  do  Oněžského  46    muhammedánův.    Dle    národnosti    jest 

jezera    jako    poloostrov,    prostoupený    po-  289.531  Velkorus,  62.695  Karelů,  19.917  Ču- 

dlouhlými,  úzkými  jezery   a   močály,   jakoŽ  dův,  2666  Čuchonců,  110  Němců,  374  Poláci, 

i  hlubokými  zálivy  téhož  směru,  jako  zrní-  566  Židův,  78  Cikánův  a  46  Tatarův.    Osad 

néné    pásy   Oloněckých   hor.   Jihovýchodní  jest  5022,  většinou  malých  a  ležících  na  bře- 

potovina  gubernie  jest  na  s.  pahorkatá  a  na  zích  řek  a  jezer,  průmérný  přírostek  obyva- 

j.  rovná,  avšak  jinak  ničím  se  neliší  od  tel  činí  ročně  8'77oo*  Klášterů  je  v  gubernii 
ostatní  ruské  roviny.    Prostoupena  jest  níz- !  12,  kostelů  297,  škol  383  se  14.338  dětmi.  ~ 

kými  rozvodími  s  mírným  svahem  a  jen  na  Hlavním  zaměstnáním  obyvatelů  jest  země- 

samém   jv.  u   jezera   Oněžského   zdvihá   se  dělstvi,    ačkoliv    orná    půda    zaujímá  jen 

v  nevysoké  plateau.  —  Jako  v  horopisném  25^0  plochy  gubernie,  louky  pak  a  pastviny 

tak  i  v  geologickém  ohledu  dělí  se  gub.  37oi  kdežto  3riVo  plochy  připadá  na  půdu 

na  dvě  části:    západní,  zaujatou  horninami  neplodnou  a  63'4Vo  íia  lesy.  Pěstuje  se  oves, 

mctamorfickými  a  vyvřelými,  která  přirozeně  žito,   brambory,  ječmen,  méně   hrách,   pše- 

se  přičleňuje  k  horám  Skandinávie,  Koly  a  nice  a  pohanka,  hojnč  rozšířena  jest  i  řípa, 

čuchoDska,  a  východní,  pokrytou  usazeními  která  jest  oblít>enou  potravou   obyvatelův, 

vrstvami  útvaru  devonského  a  kamenouhel-  mimo   to   pro   domácí   potřebu   pěstuje    se 

ného.  Vclikí''  jest  nerostné  bohatství  guber-  i  konopí  a   len.    Zelinářství   a   ovocnářství 

nie,  zvláště  hojně  se  vyskytují  rudy  železné  jest    nepatrné.    Chov    dobytka    jest    na 

a  měděné,  kamenné  uhlí,  mramor,  vápenec,  nízkém    stupni    a   počítají   se   63.523   koně, 

ohnivzdorná  hlína,  asbest  a  horský  křišCál.  —  133.311  skotu,  102.257  ovcí,  3027  vepřův  a 

Oloněcká  gub.  jest  neobyčejně  bohatá  teku-  54   kozy.    Mnohem   důležitějším    pramenem 

tj^mi  i  stojatými  vodami,  které  úhrnem  za-  výživy  jest  lesnictví,  zvláště  kácení,  dovoz  a 

ujímají   daleko   přes   20  000  km*    a   náležejí  plavení  dřiví.  Rybolovem  zabývají  se  téměř 

k  úvodí  moře  Baltického,  Bílťho  a  Kaspi-  všichni  obyvatelé  gubernie,  zvláště  na  bře- 

ckého.    K  moři  Baltickému  přináležejí  zvlá-  zích  jez.  Oněžského,  Ladožského,  Vodlozera 

štČ  veliká  jezera  On  ěga  a  Ladoga.  K  moři  ařekySvirje.  Výtěžek  rybolovu  páčí  se  ročně 

Bílému  náleží  řeka  On  ěga  aVyg.  Konečné  na  více  než  100.000  rublův.    Dosti  důležitý 

do  Kaspického  moře  odtéká  Západní  Kovža  pramen  výživy  jest  lov  zvěře,  zvláště  veve- 

a  Kema.  Jezer  jest  přes  2000.  Nejdůležitější  rek,  hranostajů,  kun,  zajíců,  vlků,  medvědů, 

z  nich  jest  Oněžské,  ležící  téměř  uprostřed  tetřevů,  tetřívků,  sněhulek  a  j.    Zmínky  za- 

gubernie,  z  části  zabíhá  sem   jez.  LadoŽ-  sluhuje  také  sbírání  hub  a  bobulí.—  Neve- 

ské,  z  ostatních  pak  důležitější  jsou:  Seg-  likÝ  význam  má   průmysl.    Všech  závodů 

ožero,    Vygozero,    Vodlozero,    Lače,  průmyslových  jest  417  s  3006  děln.  a  roční 

Sandál, Tulos, Sjamozero, Lekša.  Ond-  výrobou  téměř  za  3  milí.  rublů,  z  čehož  59Vo 

ožero    a    Kenozero.    Celé   skupiny  jezer  připadá  na   11  závodů  dřevařských  a   26% 

spojeny  jsou  mezi  sebou  říčkami,  velké  jich  na  státní  báně  a  huti.    Slabě  rozvinut  jest 

množství  zarůstá  mechem  a  mění  se   v  mo-  také  domácí  průmysl,  jakož  i   obchod   gu- 

Čály;   několik  jich  občas  vysýchá,   některé  bernic.  Silnější  ruch  obchodní  jest  pouze  na 

řeky   pak  vyznačují  se  tím,  že  mění  směr  Marijinské  soustavě  průplavů,  kde  jsou  dů- 

svéno  toku.  Močálů  jest  velice  mnoho  a  za-  ležitými  body  Vytěgra  a  Vozněsenskaja  pri- 

ujímají   ohromné   prostory.    Splavných    řek  staň.  Hlavním  předmětem  obchodu  jsou  dříví 

j«  st   poměrné   málo,  sít  jich  doplněna  jest  a  ryby.  —  V  ohledu   dopravním   největší 

soustavou  průplavů,  zvláště  On ěžskou,  La-  důležitost  mají  vodní  cesty,  avšak  i  sucho- 

dožskou  a  Marijínskou.  —  Hojné  jsou  zemské  silnice  jsou  z  velké  části  v  dobrém 

také  minerální  prameny,  z  nichž  zvláště  vy-  stavu,  východní  čásť  gubernie  probíhá  trať 

nil<ají  Ž  lezité  vody  u  Končozerska.  —  Pod-  Vologodsko-Archangelské    železnice.  —  Ve 

n«'bi   gubernie  jest  celkem  drsné  a  vlhké,  správním  ohledu  rozděluje  se  gubernie  na 

avšak  zimv  jsou   teplejší  nežli  dále   na  jih  7  Újezdů:  petrozavodský,  lodějnopolský,  vy- 

V  Rusku.  Nejrairnějšíra  podnebím  vyznačují  těgorský,  oloněcký,  kargopolský,  pudožský 

se  jezera,  průměrná  roční  teplota  kolísá  se  a  povčněcký.  Gubernské  město  jest  Petro- 

mezi    VA^C   až   29** C   a  klesá   v  lednu  na  zavodsk.    V  gubernii  jsou  dvě  banky,  tři 

—  I2*4'C,  stoupajíc  v  Čci  na  -i-171*C.  Nej-  knihovny,  jedna  tiskárna,  museum  přirodo- 

sušší  roční  dobou  jest  konec  jara  a  začátek  pisné,  průmyslové,  historické  a  národopisné 


746  Oloron  —  Olovo. 

a  vycházejí  zde  jedny  noviny,  >01oněckije  "  Sloučeniny  o-va  nacházejí  se  také  v  néktc- 

Gubcrnskije  Védomosti*.  rých   rainerálných   vodách,   v  mořské    vodé 

Území  nynější  olonécké  gubernie  přišlu-  (0*001 87o)f  v  néktcrých  rostlinách  a  v  orga- 
šelo  původně  k  panství  Velikého  Novgorodu, '  nismu  zvířectva. 

po  jehož  pádu   rozděleno  na  kargopolský  ;     O.  dobývá  se  z  leštěnce  Je-Ii  čistý,  praže- 

Újezd  a  oloněŽskou  pjatinu.  R.1649  utvořen  ním.  Pražení  provádí  se  v  pecech  pálacíďi 

samostatný  Újezd  oloněcký,  r.  1709  oloněcká  tak,  by  sirník  pouze  zčásti  přeměnil  se  kys- 

oblast,  r.  1784  zřízeno  samostatné  oloněcké  líkcm  vzdušným  v  kyslík  a  v  síran;  po  fi6- 

námčstnictví,  které  r.  1801  přetvořeno  v  olo-  kladném  promíchání  pec  se  uzavře  a  tempe- 

něckou  gubernii.  —  Srv.  Olonéckij  Sborník  ratura  se  zvýší,  číroŽ  oba  jmenované  produkty 

(3  sv.,  Pctrozavodsk,  1875,  1886, 1894);  K.  M.  s  leštěncem  posud  neoxydovaným  vzájemné 

Petrov,  Kratkojc  opisanije  Oloněckoj  gub.  se  rozkládají  na  kovové  o.  a  kysličník  siři- 

(t.,  1881).                                                  TÍr.  čitý.    Způsobu  tohoto  nelze  použiti  při  ru- 

Oloron  [-ronj,  též  O.-Sainte  Marie,  hl.  dách  s  větším  množstvím  kyseliny  křemičité 
město  arrond.  (1863*88  km}  s  8  kantony,  79  neb  sirníků  jiných  kovů.  Rudy  podobné  nej- 
obcemi  a  60.597  ob.)  ve  franc.  dep.  Basses-  prve  se  praží,  při  čemž  sirníky  převedou  se 
Pyrénées,  leží  v  malebné  poloze  na  pahorku  v  kysličníky,  arsen  většinou  prchne.  Pražené 
na  obou  bř.  řeky  Gave  ďOloron,  při  stoku  \  rudy  taví  se  ve  vysokých  pecích  (Pilxových) 
Gave  ďAspe  a  Gave  ďOssau,  na  trati  O.-  s  kokem,  vápnem,  s  dříve  získanými  strus- 
Buzy  Jižní  dráhy,  skládá  se  z  vlastního  O-u  kami  a  j.  přimíšeninami,  tím  při  pražení  utvo- 
na  pr.  bř.  a  čtvrti  Sainte-Marie  na  lev.  bř.,  řený  kysličník,  síran,  silikát  olova  se  rcda- 
spojených  pěkným  kamenným  mostem,  a  ,  kuje  v  o.,  cizí  kovy  a  zemité  nečistoty  pře- 
má  8960  ob.,  2  románské  kostely  z  XI.  stol., ,  cházejí  do  strusky.  O.  vypouští  se  do  ho- 
zbytky  starého  opevnění,  kollej,  knihovnu, !  molovitých  nádob,  v  nichž  usazuje  se  vczpod. 
sirotčinec,  nemocnici,  sborový  a  obchodní  Odděleno  od  strusky,  pattinsonováníro  iba- 
soud,  živnostenskou  komoru,  rozsáhlý  prů-  vuje  se  stříbra.  O.  stříbrem  chudé  (0*O0lVft) 
mysl  (zboží  tkané,  vlněné,  nože,  čokoláda,  seraffinuje.  Čisté  o.  vylévá  se  do  podlouhlých 
papír  atd.)  a  čilý  obchod  s  dobytkem,  vlnou,  forem  a  obsahuje  asi  99'98Vo  '^^ 
masem  a  dřívím  zvláště  do  Španělska.  O.  Chemicky  čisté  o.  lze  připraviti  buď  re- 
bylo  již  začátkem  středověku  sídlem  biskup-  dukcí  kysličníku  uhlím,  neb  síranu  směsí  či- 
stým, r.  732  bylo  zbořeno  Saracény  a  po-  sté  sody  a  uhlí  neb  tavením  uhličitanu  s  kya- 
zdéji  Normany,  avšak  opětně  vystavěno,  za  nidem  draselnatým.  O.  jest  kov  měkký,  mo* 
veliké  revoluce  zrušeno  zdejší  biskupství.  drošedý,  méně  lesklý  než  cín,  hutnoty  11*25, 

Olot,  okr.  město  ve  Špan.  prov.  Gerona  jest  tažné,  při  temperatuře  blízko  pod  bo- 
na 1.  bř.  ř.  Fluvie,  v  úrodné  kotlovině  Py-  dem  tání  stává  se  křehkým,  taje  při  334* C; 
renejí,  obklíčené  čedičovými  skalami,  má  lze  je  obdržeti  krystallické  v  pravidelných 
8158  ob.,  prádelny  bavlny,  továrny  na  zboží  oktaedrech.  Na  vzduchu  o.  pokrývá  se  jem- 
hedvábné,  vlněné  a  bavlněné,  mydlárny,  pa-  nou  vrstvou  kysličníku,  která  ho  chrání  od 
pírny,  koželužny  a  výrobu  nožův.  dalšího    účinku    vzduchu.    Čistá,    vyvařená 

Olovnice  v.  Bathometr.  voda  za  nepřístupu  vzduchu  za  obyčejné  tep- 

Olovo,  značka  Fb  (Plumbum),  atomová  loty  nemění  olova,  vodou  vzduch  obsahující 
váha  =  206-9  (0  =  16-00).  O.  v  přírodě  jest  tvoři  se  hydroxyd  ve  vodě  dosti  rozpustný 
dosti  rozšířeno,  avšak  velmi  zřídka  nachází  (0003 ^  v  1  /).  Tato  vlastnost  olova  jest  du- 
se ryzí.  Nejznámější  jest  naleziště  u  Pajs-  ležitá  se  stanoviska  hygienického.  Voda  stud- 
bergu  a  Lůngbanshyttanu  ve  Wermlandě  ničná  rozpouští  tím  vice  olova,  čím  chudlí 
(Švédsko),  kde  se  nalézá  o.  někdy  v  kry-  jest  solemi.  Soli  ammonaté,  kysličník  uhli- 
stallech  s  osmistěnem  jedině  vyvinutým  neb  čitý  podporují  rozpustnost  olova  ve  vodé. 
v  kombinaci  s  krychlí  i  jinými  tvary  převlá-  Pocínování  rour,  jakmile  jest  porušeno,  jest 
(lajícím,  dále  v  podobě  plíSků,  destiček  neb  j  ještě  osudnější.  Chlorovodíkem,  kyselinou 
i  aggregátů  slohu  větevnatého.  Zpráva  o  ná- 1  sírovou,  je-li  o.  v  kusech,  valně  se  nemění, 
lezu  ryzího  o-va  podána  byla  též  z  vrchu  v  kyselině  dusičné  rozpouští  se  snadno  v  du- 
Roudna  u  Pudišova  na  Moravě,  kde  jest  sičnan.  Z  roztoků  olovnatých  zinkem  vylu- 
vtroušeno  v  tufu  čedičovém.  Také  v  Mexiku,  čuje  se  o.  ve  formě  stromkovité  {arbor  Sa- 
u  Franklin  Furnace  v  New  Jersey  a  j.  bylo  I  řMrMi).  Soli  olovnaté  jsou  ponejvíce  bílé, 
nalezeno  ryzí  o.  nepochybné  přirozeného  '  krystallické,  ve  vodě  málo  rozpustné  neb 
původu;  u  řady  nálezů  jiných  není  vylou-  nerozpustné,  chuti  sladké  stahující,  jedovaté, 
cena  provenience  umělá.  Vzácnost  ryzího  Olova  v  technice  hojně  se  používá  ve  formé 
o  ya  v  přírodě  vysvětluje  se  snadno  tím,  že  plechu,  rour,  drátu.  Plechů  válcováním  zi- 
ma značnou  slučivost  s  kyslíkem,  kysliční-  skaných  a  spolu  přímo  plamenem  kyslíko- 
kem  uhličitým  i  sirovodíkem  a  tak  tvoříc  ,  vodíkovým  spájených  užívá  se  ke  konstrukci 
snadno  sloučeniny  s  nimi  neudrží  se  v  pří-  komor  při  výrobě  kyseliny  sírové  a  k  vy- 
rodč  ryzí  leč  za  okolností  mimořádně  příz-  kládání  dřevěných  nádob,  do  akkuroulátorŮT 
nivých.                                               Fr,Sl'k,  a  j.    Tenkých  plechův    užívá  se   nevhodné 

Nej<lůležitější  z  rud  jeho  jest  leštěnec  k  zaobalení  čaje,  tabáku.  Roury  olověné  beze 

PbS  (87  57<>  o  Fb),  vzácnější  cerussit  PbCO^  švů  vyrábějí  se  protlačováním  kovu  horkem 

(77  5%    Fb%    anglesit   PbSO^    (68'3Vo    ^*)»  změklého  kruhovými  otvory.  V  slitinách  uiívá 

pyromorfit  3  Pí^aPoO^  +  Z^C/^  (69-6%  Pb).  se  olova  jako  liťcrniny  (60  č.  Pb,  25  č.  Sb. 


Olovo  747 

15  č.  Sn),  k  pří  pravé  broků  (0-25— 0-35Voi45),  vou  vyloučí  se  PbCl^,  žlutý  těžký  olej,  kte- 

xa   pajku    (v   různých   poměrech   s   cínem),  rýž  i  v  konc.  kyselině  sírové  padá  ke  dnu. 

Ročně  vyrábí  se  olova  a.si  5  millionů  q,  z  toho  Sirníkolovnatý,  PbS^  v  přírodě  jakožto 

v  Příbrami  asi  25.000  q^  v  celěm  Rakousku  leStěncc,  jest  černý  a  sráží  se  zaváděním 

8ÍJ.000  q,  sirovodíku  do  roztoků  v  olovnatých. 

Sloučeniny  olova.   Kysličníky  známe:  Síran  olovnatý,  PbSO^,  V  přírodě  na- 

PbJ),  PůO,  fb^O^,  Pf>^0^,  PbO^,  chází  se  jakožto  anglesit.    Připravuje  se 

kysličník  olovnatý,  f*60,  tvoří  se  mír-  srážením  roztoku  olovnatého  kyselinou  síro- 

ným  žíháním  uhličitanu  neb  dusičnanu.   Ve  vou,  neb  rozpustným  síranem.   Prášek  bílý 

velikém  množství  získává  se  při  odhánění  těžký,  ve  vodě  téměř  nerozpustný,  značné 

olova  a  nazývá  se  klej  t.  Prášek  neb  šupinky  |  v  koncentrované  kyselině  sírové,  v  hydrátu 
červenavě  žluté.  Klejtu  používá  se  při  fabri-  ;  draselnatém    se    rozpouští.    Zásaditý    síran 

kácí  skla,  běloby  a  jmých  pracparátův  olova,  .P^2'^0s  j^^t  znám  jako  minerál  Lanarkit. 
na  glazurováni  hrnčíny,  jemné  mletého  za'  Dusičnan  olovnatý,  Pb(NO^)^,  lze  při- 
krycí  barvu  (massikot).                                     i  praviti  z  roztoku  olova  nebo  kysličníku  olov- 

kysličník  olovnato-olovičitý,/^,^^,  natého  ve  zředěné  kyselině  dusičné,  krystal- 

m  i  n  i  u  m.  Připravuje  se  delším  Žíháním  klejtu  lujc  v  bezbarvých  (obyčejně  však  mlékovitě 

na  vzduchu  při  300—400^  Prášek  jemné  kry-  zkalených)  oktaedrěch.  Zahříváním  se  roz- 
stallický,  ohnivě  šarlatový,  slouží  za  krycí !  kláda.  Jsou  známy  též  různé  zásadité  dusič- 

barvu,  k  fabrikaci  skla.    Účinkem   kyseliny  nany  olova. 

dusičné  zředěné  mění  se  v  dusičnan  olov-  Uhličitan  olovnatý,  PbCO^,  v  přírodě 

natÝ  a  kysličník  olovičitý.  nachází  se  jakožto  cerussit,  sráží  se  při- 

Kyslicnikolovičitý,  PbO^,  Připravuje  dáním  uhličitanu  ammonatého  k  roztoku  du- 
se: účinkem  chlóru  na  soli  olovnaté  válka-  sičnanu  olovnatého. 

lickéra  prostředí;  účinkem  chlórnatanů;   ta-  Zásaditého  uhličitanu  olovnatého 

vcním  klejtu  s  ledkem  a  chlórečnanem  dra-  používá  se  pod  názvem  běloby  ode  dávna 

selnatým.  Prášek  černohnědý  amorfní,  velmi  za  bílou  krycí  barvu.    Nejnověji  běloba  vy- 

snadno  pouští  kyslík.   Slouží  za  přísadu  ke  rábí  se  elektrolysou.    Proud  vede  se  mezi 

směsi  fosforové  na  zápalkách.  Kysličník  olo-  dvěma  olověnými  elektrodami  ponořenými 
vičitý  má  charakter  anhydridu  kyselin  (jako  ,  do  roztoku  chlorečnanu  a  uhličitanu  sodna- 

5řiO,).  Z  roztoku  v  koncentrovaném  teplém  tého,  do  něhož  zavádí  se  kysličník  uhličitý, 

louhu  krystalluje  sůl  K^PbO^  .3  H^O.  —  Cal-  Běloba  použitá  k  malbě  časem  účinkem  síro- 

ciumplumbátu  CaPbO^    používá   se    k  těch-  vodíku  černá.    Utvořený  sirník  kysličníkem 

nické  výrobě  kyslíku.  vodičitým  přeměňuje  se  opět  v  bílý  síran. 

Halové  sloučeniny  olova  typu  PbX^  jsou  Chróman   olovnatý,    PbCrO^,    nachází 

ve  studené  vodc-  těžko  rozpustný.    Fluorid  se  v  přírodě  jakožto  krdxo  i  t,  uměle  připra- 

jest  téměř  nerozpustný,  při  dalších   ubývá  vuje  se  srážením  octanu  olovnatého  dvoj- 

rozpustnosti  se  stoupající  atomovou  váhou  chrómanem  draselnatým.  Jest  hojně. užívaná 

halogenu.  barva  krycí  -—  žluf  chrómová.    Účinkem 

Chlorid  olovnatý, /^C/,.  V  přírodě  na-  žíravého    drasla    mění   se    v    rudooranžový 

chází  so  jako  kot  unit;   sráží  se  z  roztoku  chróman  zásaditý:  červeň  chrómová, 

olovnatého  zředěnou  kyselinou  chlórovodí-  Ze  solí  odvozených  od  kyselin  organických 

kovou  neb  rozpustnými  chloridy.   Bílá  kry-  jsou  nejdůležitější  octany.Neutrálnýoctan 

stailická  sscdlina.  V  koncentrované  kyselině  olovnatý  (C^H^Oj)^Pb , 3  H^O,  cukr  olo- 

chlórovodíkové   rozpouští   se   snadno,    roz-  věny,  vzniká  rozpouštěním  kysličníku  olov- 

pustnost  tato  spočívá  v  tvoření  se  slouče-  natého  v  kyselině  octové  v  poméru  kvanti- 

činy  PbOj  s  HCi,  jejíž  analogická  sloučenina  tativním.  Jc-li  kysličník  v  nadbytku,  vznikají 

PbL  . /i í -^  10  ří^O  byla  isolována.  zásadité  octany,  ocet  olověný. 

Oxychlóridy  jsou  známy  jako  minerály  Sloučeniny  olovnaté  na  uhlí  se  sodou  po- 
rn cndip  i  t  /^jOjC/,,  matlockit  Pb^OO^,  skytují  kuličku  olova  snadno  tepatelnou. 
uměle  připravují  se  dígcrováním  klejtu  s  roz-  Sirovodíkem  se  srážejí,  sirník  jest  rozpustný 
tokem  chloridu  sodnatého  a  vyžíháním  utvo-  v  zředěné  kyselině  dusičné.  Roztok  dusič- 
řeného  hydroxychlóridu,  aneb  žíháním  minia  nanu  sráží  se  zředěnou  kyselinou  sírovou. 
se  salmiakcm  —  žlutTurnerova  Pb^O^Cl^^  Síran  jest  rozpustný  ve  vínanu  ammonatém. 
iluťkassclská  Pb^O, Cl^.  Z  roztoku  toho  dvojchróman  draselnatý  sráží 

lódid  olovnatý,  Pbí^,  jest  charakteri-  žlutý  chróman  olovnatý,  jenž  v  hydrátu  dra- 
stická Žlutá  ssedlina  způsobená  iódidem  dra-  selnatém  se  rozpouští.  B,Ku{ma, 
selnatým  v  roztocích  olovnatých.  Vestu<lené  Otravy  o-vem  akutní  jsou  velmi  řídké; 
vodě  jest  velmi  málo  rozpustný,  ve  vřelé  se  pozorováno  nemnoho  případův  otrav  tako- 
značné  rozpouští  a  za  chladu  opět  se  vylu-  vých  po  zúmyslném  nebo  nahodilém  požití 
čuje  v  lesklých  zlatožlutých  lupenech.  octanu  olovnatého.    Příznaky  otravy  dosta- 

Chlórid  olovičitý,  PbCl^,  lze  získati  za-  vily  se  za  ''2—2  hod.  a  záležely  v  palčivém 

váděnim  chlóru  do  roztoku  chloridu  olov-  pocitu  v  žaludku,   vrhnutí   bělavých   hmot, 

natého  v  koncentrované   kyselině  chlórovo-  v    bolestech    v   životě,    průjmech    (později 

dikové.  Chlorid  ammonatý  z  nasyceného  roz-  zácpa),    v   ospalosti,    závratích,    mdlobách, 

toku  sráží  sůl  2. Vf/^C/.rtC/^,  z  níž  za  chladu  brnění,    někdy    v   křečovitém    stažení    žvý- 

rozkladem  koncentrovanou  kyselinou   síro-  kačů  a  v  obrnách.    V  případech  smrtelných 


748 


Olovo  —  Olshausen. 


nastala  smrt  za  24—36  hodin,  méně  často  za 
několik  dnův. 

Často  setkáváme  se  s  otravami  vleklými, 
jež  jsou  skoro  výhradné  nahodilé  a  vznikají 
po  požívání  pokrmů,  připravených  neb  uscho- 
vaných v  hrncích  se  vpálenou  polevou  olov- 
natou nedostatečně  krytou,  v  nádobách  z  cínu, 
obsahujícího  větši  množství  olova,  po  pití 
některých  vod  z  vodovodů  s  rourami  olo- 
věnými, po  užití  líčidel,  pudrů,  barviv  na 
vlasy  obsahujících  sloučeniny  olova  a  pod.; 
obzvláště  časté  jsou  otravy  živnostenské 
u  dělníků  v  hutích,  u  osob  zaměstnaných 
při  výrobě  a  balení  běloby  olověné,  minia 
a  jiných  sloučenin  olova,  u  lijců  písma,  sa- 
zečů, při  výrobě  brokův,  u  osob  stavová- 
ním stále  zaměstnaných  a  pod.  První  pří- 
znaky vleklé  otravy  jsou  porušené  zažíváni, 
nechuť,  zácpa  a  porušená  výživa;  nemocní 
hubnou,  plef  jest  šedě  žlutá,  znenáhla  do- 
chází ke  kachexii.  Brzo  dostavují  se  noční 
koliky,  náhlé  prudké  bolesti  v  pupeční  kra- 
jině a  podél  tračníku,  při  čemž  jest  břicho 
hluboce  vpadlé,  svaly  břišní  jsou  stažené, 
steny  břišní  tvrdé.  Puls  bývá  obleněn,  jest 
tvrdý  a  mohutný.  V  dalším  průběhu  Irpí- 
vají  otrávení  bolestmi  zejména  v  dolních 
končetinách  a  záchvaty  křečovitého  napjetí 
svalů  lýtkových  i  stehenních,  mnohdy  i  svalů 
hřbetních;  dále  dochází  k  souměrným,  obou- 
straným  obrnám  a  k  ochrnutí  horních  kon- 
četin, nejčastěji  natahovaČů  prstů  i  malých 
svalů  rukou,  jindy  k  ochrnutí  svalstva  paž- 
ního a  ramenního.  Velmi  záhy  stěžují  si  ne- 
mocní na  bolesti  hlavy  a  závrati,  někdy  do- 
stavují se  —  ovšem  až  v  pozdější  době  — 
i  poruchy  duševní,  nejčastěji  melancholická 
stísněnost,  řidčeji  manické  vzrušení,  někdy 
i  přeludy  smyslové;  dále  stávají  se  nemocní 
apathickými,  ba  upadají  mnohdy  i  v  duševní 
ztrnulost.  Dosti  častým  zjevem  jsou  poruchy 
zraku  a  sluchu,  ba  i  oslepnutí  a  hluchota 
někdy  se  dostavují.  Tyto  vážné  poruchy 
mají  svůj  původ  v  tukové  zvrhlosti  (dege- 
neraci) drah  čivových  a  v  druhotných  změ- 
nách zánétlivých.  Smrt  nastává  nejčastěji 
z  chorobných  změn  ledvin  a  jater  (vmeze- 
řený  vleklý  zánět  —  cirrhosa).  nebo  z  ka- 
chexie  —  obyčejně  teprve  průběhem  něko- 
lika let. 

K  zamezení  vzniku  otrav  živnostenských 
jest  nutno  prováděti  v  dílnách  a  závodech 
řádná  a  důkladná  ochranná  opatření,  jež  zá- 
leŽejí  ve  vydatné  ventilaci,  srážení  a  odstra- 
ňování prachu  obsahujícího  sloučeniny  olova 
fíomocí  exhaustorů  a  jiných  přístrojů,  v  úzkost* 
ivé  čistotě  těla  dělníků  (lázně),  zejména 
v  mytí  rukou  a  obličeje  před  každým  požívá- 
ním pokrmu,  dále  jest  přísně  hledéti  k  tomu, 
by  nepožívali  pokrmův  a  nápojů  v  dílně,  aby 
měli  zvláštní  oděv  pracovní;  velké  dů- 
ležitosti jest  pak  pravidelná  prohlídka  lékař- 
ská. Rg. 

Olovo,  muhammedánská  vesnice  v  Bosně 
pod  planinou  Stoborjem,  na  řece  Krivanji 
a  na  lesní  dráze  Zavidovió-O.,  se  zříceni- 
nami   františkánského    kláštera   r.    1687    od 


Turků  zbořeného.  O.  bylo  kdysi  veliké  ka- 
tolické město,  proslulé  zázračným  obrazem 
Matky  Boží,  k  němuž  putoval  lid  bez  rozdílu 
vyznaní  nejen  z  Bosny,  ale  i  r  Albánie,  xe 
Srbska  a  z  Bulharska.  Ve  středověku  dolo- 
valo se  zde  na  olověnou  rudu,  z  které  Du- 
brovničané  vyráběli  olovo  známé  pod  jménem 
plumbum  dulce  de  Olove.  RS» 

de  Olozag^a  don  Salustiano,  státník 
špan.  (♦  1803  v  Logrofio  —  f  1873  v  Ejig- 
hienu  u  Paříže).  Byl  advokátem  v  Logrone, 
musil   však   prchnouti    do   Francie   r.    1831 
pro  spiknutí  proti  Ferdinandu  VIL  Po  smrti 
králově  r.  1833  vrátil  se  do  vlasti,  byl  zvo* 
len   poslancem   a  vynikl  záhy  jako   řečník. 
Po  mnohém  sem  tam  kolísání  přidal  se  ke 
straně  královny  Maric  Kristiny,  která  si  jej 
oblíbila  tak,  že  jmenovala  jej  vyslancem  pro 
Paříž  r.  1840.  Tři  léta  potom  stal  se  ministr- 
praesidentem  a  rozpustil  násilně  sněmovny, 
načež  byv  proto  obžalován  prchl  do  Portu- 
galska, pak  do  Londýna  a  do  Francie.  Kdyi 
odvážil  se  návratu,  byl  ihned  zatčen   a  po 
té  ze  země  vypověděn.  R.  1847  vrátil  se  tnovu 
do  Madridu  byv  povolán  od  ministerstva  Pa- 
checova   a   stal   se   náčelníkem   pokrokářů. 
Pracoval   o  konstituci   z  r.  1855   a   stal   se 
opět  vyslancem  v  Paříži.    Po  desíti  letech 
byl  při  protirevoluci  0*Donnellové  opět  se- 
sazen a  z  Francie  snažil  se  uspíšiti  pád  krá- 
lovny Isabelly.  Když  se  mu  to  podařilo,  byl 
jmenován  provisorní  vládou  v  prosinci  1868 
po  třetí  vyslancem  pro  Paříž. 

Olpé  (též  olpis,  řec),  u  starých  Řeků 
druh  vás,  jichž  používáno  na  různých  mí- 
stech k  témuž  účelu  jako  lékythů  a  oinocboí. 
O  formě  jejich  není  nic  známo. 

Olpe,  kraj.  město  ve  Vestfálsku,  ve  vlád. 
obv.  arnsberském,  na  žel.  dráze  Finnentrop- 
Rothemúhle,  se  3391  oby  v.  (1895);  katol.  a 
evang.  kostel,  klášter  frantiŠkánek  ^e  sirot- 
čincem, huti  na  n)ěď  a  olovo,  doly,  slévárny, 
válcovny,  pudlovny  a  hamry  na  železo. 

Otpiny,  městečko  v  Haliči,  hejtm.  a  okr. 
laslo;  2854  ob.  pol.  (1890),  řím.-katol.  fara  a 
kostel,  obec.  škola  a  pošta. 

5l8  v.  Olešnice  18),  20). 

Olthaiuien:  1)  O.  Hermann,  protest, 
theolog,  něm.  (*  1796  —  f  1839  v  Erlankách). 
Stal  se  r.  1821  professorem  theologie  na 
universitě  v  Královci  a  r.  1834  v  Erlankách. 
Hlavní  jeho  díla  jsou:  Biblischer  Kommentar 
uber  sdmmtliche  Schriften  des  Neuen  Těsta- 
ments  (Královec.  1830—40.  4  sv.);  pokračo> 
vání  vydali  Wilsineer  a  Ebrard  (1852—62, 
3  sv.);  mimo  to:  Historiae  ecclesiMtUae  ve- 
ieris  monumenta  (Berl..  1820—22,  2  sv.);  Die 
Echtheit  der  vier  kanonischen  Evangeliem  (Krá- 
lovec, 1823);  Ein  Wort  uber  tiefem  Sehrift* 
sinn  (t.,  1824);  Die  biblisehe  Schriftausltgung 
(Hamb..  1825);  Leben  u.  Lehre  dši  Theosophen 
J.  H.  Schónherr  (Královec.  1834). 

2)  O.  j  u  s  t  u  s,  bratr  před.,  vynikající  onen- 
talista  něm.  (♦  1800  v  Hohenfcldé  v  Hol- 
štýnsku  —  t  1882  v  Berlíně).  Stud.  v  Kielu. 
Berlíně  a  v  Paříži  u  Silvestra  dc  Sacy  a  stal 
se  již  r.  1823  professorem  v  Kielu.    Konal 


Ólsnitz  —  Olszewski 


749 


védecká  studia  na  Východe  a  byl  pak  jme- 
noTán  státním  radou  a  místopraesidentem 
xemakého  sbronaáidéní  šicsvicko  -  holštýn- 
ského,  v  némi  s  energií  vystupoval  oppo- 
sičné  proti  Dánsku.  Za  to  byl,  když  země 
odevzdána  Dánsku,  r.  1862  od  dánské  vlády 
zbaven  professury,  ale  brzo  po  té  povolán 
za  professora  orientálských  řečí  a  bibliote- 
káře  do  Královce,  načež  povolán  r.  1858  jako 
přcdnááející  rada  do  zemského  ministerstva 
kultu  a  vyučování.  O.  napsal  celou  řadu  vy- 
níkajídch  prací,  z  nichž  vyjímáme:  Emenda- 
tionen  \um  Alten  Testament  (Kiel,  1826);  Frag- 
ments  relatifs  á  la  religion  de  Zoroantre  (s  Moh- 
lem.  Pař.,  1829);  Ober  d,  Ursprung  des  Alpha- 
betes  (Kiel.  1841);  Die  Pehlewílegenden  auf 
den  Miinien  der  letiten  Sassaniden  (Lip.-Ko- 
daĎ,  1843);  Katalog  d.  arahischen  Handschif- 
ten  der  kónigt.  Bihliothek  tn  Kopenhagen  (Kod., 
1851),  kdežto  jeho  kaulog  perských  ruko- 
pisů kodaňských  doplnil  a  vydal  Mehren 
(t.,  1857);  Kommentar  uher  die  Psalmen  (Lip., 
1853,  rok  před  tím  tamže  nové  vydal  Hir- 
zelův  kommentář  k  Jobovi);  Uhrbuch  der 
hebraeischen  Sprache  (BrunSv..  1861,  kn.  1. 
a  2.);  Frúfung  des  Charakters  der  in  den  assy- 
Hschen  Xeilinschriften  enthaltenen  semitischen 
Sprache  {^trU  1864);  pak  řadu  menších  prací 
ve  sbornících  berl.  akademie.  Mimo  to:  Zur 
Topographie  det  alten  Jerusalem  (Kiel.  1833); 
Dte  Pahlavischrift  (1880)  a  Die  Pahlavi-Glos- 
wre  (1882).  Vendidad  (Hamb.,  1826)  jest  po- 
čátek pékného  kritického  vydání  Zendavesty. 
Srovn.  Schradcr,  Gedáchtnisrede  auf  J.  O. 
(Berl.,  1883).  ^ 

Z)  O.Theodor,  bratr  před.,  politik  Sles- 
vicko-holštýnský  (*  1802  v  Glúckstadtě  - 
1 1869  v  Hamburce).  Studoval  práva  v  Kielu 
aleué,  ale  obžalován  byv  jeáté  jako  student 
z  dema^gických  pletek  dobrovolné  opustil 
vlast  Zil  pak  ve  Francii  a  ve  Švýcarsku, 
r.  1830  vrátiv  se  do  Kielu  stal  se  advokátem, 
pak  městským  úředníkem  a  redigoval  »Kie- 
fc*"  Kprrespond^nzblattt.  Hájil  samosUtnost 
Slcsvicko-Holítýnska,  tak  že  přes  nesnáze, 
které  mél  s  úřady,  byl  r.  1847  volen  do  pro- 
vinciálního snému  a  r.  1848  byl  vynikajícím 
členem  prozatímní  vlády.  Po  příméH  v  Malmó 
odstoupil,  volen  vJak  do  sněmu  znova.  Když 
náměstnictví  odstoupilo,  žil  v  Hamburce, 
pak  odebral  se  r.  1851  do  New  Yorku  a  St. 
Louis  v  Sev.  Americe,  odkudž  vrátil  se  te- 
prve r.  1865  nejprv  do  Curichu,  pak  do  Ham- 
burku. Napsal  Geschichte  d.  Mormonen  (Kiel, 
1856).  kdežto  jeho  Geographisch-statistische 
Beschreibung  der  Vereinigten  Staaten  (t.,  1853 
at  1855,  3  sv.)  zůstala  nedokončena. 

4)  O.  Robert  Michaelis,  syn  O  a  2), 
lékař  něm.  (•  1835  v  Kielu).  Lékařství  vy- 
ítadoyal  v  Kielu  a  v  Královci,  r.  1862  habi- 
litoval se  v  Halle  pro  gynaekologii.  r.  1863 
stal  se  tu  proř.  mimoř.  a  r.  1864  prof.  řád 
ným;  r.  1887  povolán  byl  za  prof.  téhož 
Oboru  do  Berlína,  kdež  dosud  působí.  Mimo 
četné  clánkv  odborné  vydal  zvlááté:  Krank- 
hetten  der  Oyarien  (1877.  2.  vvd.  1886);  Kli- 
niuhe  Beitráge  ^ur  Gynákologie  und  GeburtS" 


hilfe  (1884);  Schroderovu  učebnici  porod- 
nictví vydal  spolu  s  J.  Veitem  v  10.  až  12. 
vyd.  (1899).  Od  r.  1887  je  redaktorem  od- 
borného časopisu  >Zeitschrift  f.  Gynákologic 
u.  Geburtshilfe«. 

6)  O.  Justus,  kriminalista  něm.,  bratr 
před.  (♦  1844  v  Kielu).  Vystudovav  práva, 
vstoupil  do  soudní  služby  a  zastával  v  roz- 
ličných městech  různé  soudcovské  hodnosti ; 
naposledy  jmenován  r.  1890  radou  říšského 
soudu.  2c  spisů  jeho  uvésti  sluší:  Die  Ein- 
sprúche  dritter  Personen  in  der  Exekutions- 
instani  nach  gemeinem  u,  preuss.  Recht  (Ber- 
!  lín,  1874);  Der  Einfluss  van  Vorbestrafungen 
auf  spáter  ^ur  Aburteilung  kommende  Straf- 
thaten  (t.,  1876);  Beitráge  ^iir  Re/orm  des 
Strafprocesses  (t..  1885);  Kommentar  ^um  Strof- 
gesetibuch  fúr  das  Deutsche  Reich  (t.,  1879 
až  1883,  2  sv. ;  4.  vyd.  1892).  Vydal  též  trest, 
zákony  ném.  s  poznámkami  (5.  vyd.,  Berlín, 
1893-94,  3  díly). 

Oltnitz:  1)  O.  (im  V  og  ti  and),  mésto 
v  král.  Saskem,  v  kraj.  hejtmanství  zvikav- 
ském,  na  Bílém  Halštrovu  a  žel.  trati  Rei- 
chenbach-Cheb  a  Zvikava-0.,  má  11.557 
evang.  ob.  (1895);  sídlo  okr.  hejtmanství  a 
okr.  soudu,  dva  evang.  kostely,  krásná  rad- 
nice, slévárna  železa,  strojírna,  továrny  na 
sukna,  džutu,  axminsterské  koberce  (největší 
v  Německu,  přes  1000  děl.),  plyše,  látky  po- 
hovkové, povlakové,  záclony,  prádlo,  šnéro- 
vačky,  vatu,  knoty,  kartonáže,  obuv,  tkaní, 
potiskování,  barvení,  upravování  rozličného 
textilního  zboží,  výroba  laků,  fermeže,  kůže^ 
pivovar,  sladovna,  uměl.  a  par.  mlýny,  pá- 
lení cihel  a  vápna,  hrnčířství,  čilé  trhy  na 
dobytek  a  na  Halštrovu  lovení  perel.  Na 
blízku  ves  Voigtsberg  (2112  ob.)  se  zří- 
ceninami zámku  t.  jm.,  nyní  žen.  trestnice.  — 
2)  O.  (im  Erzgebirge),  far.  ves  t.  na  řece 
t.jm.,  okres,  hejtm.  Saska  Kamenice;  stanice 
žel.  trati  Stollberg-St.  Egidien;  11.571  ob, 
(1895),  katol.  a  evang.  kostel,  zámek,  stro- 
jírna, pily,  cihlářství,  mlynářství,  tkalcovství,. 
stávkářství,  vyšívání  a  vynikající  hnědouhel. 
doly  (2500  déJ.)  s  továrnou  na  brikety. 

Olston  ]ohn,  politik  švéd.  (*  1858  v  Hel- 
singborgu),  stud.  v  Upsale  práva  a  jest  advo- 
kátem ve  Štokholmě,  v  jehož  společenském 
životě  již  záhy  počal  hráti  vynikající  úlohu. 
Byl  zvláště  jako  předseda  jednoty  voličů  ve- 
lice obratným  agitátorem  strany  radikální  a 
od  r.  1892  je  také  členem  říšského  sněmu,, 
kde  vystupuje  vždy  velmi  rázně,  ba  bez- 
ohledně. Zvláště  zasazuje  se  o  všeobecné 
právo  volební. 

Olszewski  Karel,  znamenitý  chemik 
polský,  professor  university  krakovské.  Vy- 
konal spolu  s  Wróblewskim  řadu  důle- 
žitých prací  o  vlastnostech  plynů  nesnadno 
ztuži tělních.  Jeho  práci  podařilo  se  zkapaK 
niti  kyslík,  dusík  a  jiné,  též  vodík  zí- 
skal jakožto  kapalnějící  mlhu.  Všech  těcb 
kapalín  určil  velmi  přesně  konstanty  fysi- 
káiné.  Jeho  práce  uveřejněny  jsou  ve  Zprá- 
vách akademie  krakovské,  pařížské,  vídeň- 
ské, ve  Wiedemannových  annálech  a  j.  Česká. 


750  Olszówka  —  Olše. 

akademie  jmenovala  jej  členem  svým  přes- -a  rozkázal,  aby  zemřelí  v  Praxe  dl  pravém 
polním.  Rn,     |  břehu  Vltavy  toliko  v  O-necfa  při   kostele 

Olszówka:  1)  O.  Do  lna  (Nieder-Ohlisch),  sv.  Rocha  byli  pochováváni;  při  tom  tak  rv. 
ves  ve  Slezsku,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pS.  Bil-  hřbitov  >Novoměstský«  při  kostele  Porýfieni 
sko;  45  d.,  65  oby  v.  pol.,  2  čes.,  312  něm.  sv.  Kříže  byl  zrušen.  Dále  byl  rozšířen  hřbi- 
(1890y  —  2)  O.  Górna  (Ober-O.),  ves  t.;  tov  r.  1795  a  r.  1831  a  1834  byla  k  roxšířeni 
24  d.,  23  ob.  pol.,  144  n.  (1890),  mlýn.  věnována  pole  kostela  sv.  Štěpána.   R.  1S39 

Oltztsrn  v.  Allenstein.  vysvěcen  byl  IV.  hřbitov.  Pro  choleru,  vy- 

Oliany  i  Volšany:  1)  O.,  ves  v  Če-  puknuvší  r.  1866,  bylo  opět  nutno  hřbitov 
chách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Čáslav,  fara  Kluky;  i  rozšířiti  a  dovoleno  tehdy  pohřbívati  zde 
31  d.,  183  ob.  č.  (1890),  popi.  dvflr.  —  2)  O.,    i  vojáky.  CMerhout. 

ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Litomyšl,  fara  Nové       6)  O.,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Hrady  u  Vys.  Mýta;  31  d.,  169  ob.  č.  (1890).  —    Dadce,  pš.  Lipolec;  66  d.,  407  ob,  č.  (1890), 
3)  O.,  vest,  hejtm.  a  okr.  Slaný,  fara  Pchcry,   kostel  sv.  Václava  z  r.  1787,  3tř.  šk.  a  osada 
pš.  Brandýsek;  54  d.,  516  ob.  č.  (1890),  6tř.  Jalovci.   Deskový  statek  dríi  Bedřich   říš. 
šk.,  kamenouhel. doly.  —  4)  O.,  vest.,  hejtm.   sv.  p.  z  Dalberku.  O.  připomínají  se  n  1356. 
Strakonice,  okr.  Horažďovice,  fara  Kvašno-  Na  poč.  XVII.  stol.  drželi  je  Babkové  z  Me- 
vice;  36  d.,  206  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Vác-'  zeříčka,  z  nichž  Jan  Bedř.  prodal  je  a  Jení- 
láva,  pš.,  telegraf  a  žel.  stanice  na  trati  Cheb-  I  kov  Fabriciovi  z  Ló^wenburka  r.  1644  a  ten 
Protivín;   kamennictví.  —  6)  O.,  far.  osada   Hozlauerovi.  Odr.  1709 mělje  Ant Fr.x  Deb- 
t,  hejtm.,  okr.  a  pŠ.  Žižkov;  23  d.,  1044  ob.   lína,  jenž  prodal  jer.  1721  kDaČiciro.  —  7)  O., 
č.  (1890\  kostel  Pozdviženi  sv.  Kříže  žalo-,  ves  t.,  hejtm.  Dačice,  okr.  Tclě,  fara  a  pá, 
zený  r.  1719   od   primátora  Nového   města   St  Říše;  31  d.,  169  ob.  č.,  2  n.  (1890),   my- 
Pražského  Jana  z  Krausenburku,  kaple  sv.  |  slivna.  —  8)  O.,  far.  ves  t.  na  ř.  Blatné, 
Rocha  a  Rosalie.  Kolem  hřbitova  je  mnoho  i  hejtm.  a  okr.  Prostějov;  195  d.,  1033  ob.  č^ 
závodů  kamennických.  —  O.  u  Prahy  přip.  |  (1890),  kostel  s\i.  lana  Křt,  4tř.  Sk.,  četn. 
se  poprvé  jako  statek  kláštera  sv.  Ambrože  stanice,  pš.,  rol.  záložna,  par.  akc.  mlékárna, 
v  pol.  XIV.  stol. ;  v  těch  časích  dle  nařízení  i  výroba  hospodář,  strojů,  par.  pila  a  obchod 
císaře  Karla  IV.  z  r.  1358  byly  zřízeny  všude   dřívím.    Ok.  r.  1050  jakýsi  Prostěj  daroval 
v  těchto  místech  vinice,  z  nichž  největší  při  |  chrámu  sv.  Petra  v  Olomouci  svobodný  sta- 
samých    O-nech   jmenovala  se   Syraňovská   tek  v  O  necfa,  který  však  po  3  letxh  sestře 
(dle  Syrané,  držitele  Olšan).  Když  vzplanul>r ,  Prostějově,  Svatavě,  byl  vrácen.  Ok.  r.  1180 
bouře  husit,  Pražané  potáhli  na  se  zdejší   vévoda   Bedřich   daroval   ves  tuto  chrámu 
církevní  zboží  a  darovali  je  r.  1421  Janovi   sv.  Václava  v  Olomouci,  biskup   Dětleb  ji 
z  Žatce  (řeč.  Kantor),  od  něhož  však  záhy   však  zaměnil  jakémusi  Zbraslavu  za  statky 
opět  přešlo  v  ruce  Pražanů,  kteří  je  při  de- '  jeho  u  Mohelnice.  R.  1373  HerS  t  Olšan  pro- 
íinitivnim    rozhodnutí   o   zabaveném    zboží '  dal  9  zdejších  lánů  ženskému  klášteru  sv.  Ka- 
r.  1429  ponechali  Novému  městu.   To  pro-   teřiny  v  Olomouci,  které  však  mezi  1.  1554  al 
dalo  je  měšl  Frant  Šilinkoví.   R.  1437   1557  přešly  v  majetek  opatství  kláštera  hra- 
cis.  Sigmund  daroval  O.  purkmistru  Pavlu   dišfského  (u  Olomouce).  Poslední  opat  to- 
Dětřichovic.  Kromě  tohoto  zboží  byl  zde   hoto   kláštera,   Pavel    Ferdinand    Vádavik, 
jeden  dvůr  s  tvrzí,  který  náležel  ve  XIV.  stol.   koupil  r.  1763  některé  statky  v  0*nech.  Z  po- 
št ěpánu  Pušovi,  jehož  vnučka  vdala  se  zemků    panských    dvorů    bývalých    vnikly 
za  Kříže  z  Malešic  a  tak  přešel  na  to-   osady  Karlov  a  Hablov  (1788)  a  část  vsi 
hoto.   R.  1457  Elška  prodala  toto  zboží  J  a     Olšan   >Dvůr«  zvaná.  —  9)  O,  (OHeschau), 
novi  z  Plané,  místopísaři  desk  zem.,  ten   ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Šumperk,  íara  a  pí. 
r.  1460  Martinu  z  Tachova,  týž  r.  1461   Ruda  na  Mor.;  66  d.,  425  ob. č.,  29 n.  (1890), 
Zdeňkovi  Kostkovi  z  Postupic.  Tehdy   Itř.   šk.,   papírna,  popi.  dvůr  Doubravice, 
zde  měl  také  vinici  p.  Hynek  Krušina  na  samoty:  Haltíře,  na  Horách  a  na  Sklepě.-- 
Kumburce.  Řada  dlouhých  sporů  vedena  tu ,  10)  O.,  ves  t.,  hejtm.  Vyškov,  okr.  Slavkov, 
byla  v  první  pol.  XV.  věku  o  drobná  zboží  fara  Vážany,  pš.  Nový  Řousinov;  71  d.,  485 
po  Prokopovi  z  Olšan,  Štěpánovi  z  Olšan  '  ob.  č.  (189Ó),  drobové  a  kamenné  lomy. 
atd.  R.  1495  syn  Kostkův  prodal  O.  Jakubu       Oliava,  řeka  moravská,   viz  Morava, 
koláři.  V  XVI.  stol.  držel  O.  Pavel  střelec, '  str.  629  a, 

jenž  je  ve  při  u  zem.  soudu  prohrál  a  při- 1     Olše,  bot,  v.  Alnus.  —  V  lesním  ho- 
adly  Vilému  z  Hradešína  (1546),  od  ně-i  spodářství  jest  ze  všech  druhů  olší  nej- 


hož  je  koupili  Pražané;  těm  pak  byl  r.  1620 
zdejší,  od  vojska  vydrancovaný  dvůr  zaba- 
ven. R.  1662  Pražané  koupili  Libeň  a  připo- 
jili k  ní  O.   Že  O.  nezanikly  docela,  tomu 


důležitější  o.  černá  č.  lepká  (A. glutinosa) 
a  o.  bílá  č.  lipolíska  (A.  tneana).  Na  ho- 
rách až  k  pásmu  kosodřevin  rozšířená  o.  se* 
1  ená  {A.  viridis)  slouží  k  záchrané  půdy  př^ 


zabránily  snad  jediné  hřbitovy,  které  tu  byly  splachováním  prudkými  lijavci  na  příkrých 
ve  stol.  XVII.  zřízeny.  R.  1680  koupila  obec '  svazích  —  ale  jinak  jako  horský  keř,  vzrů- 
starom.  zahradu  zdejší  od  Jak.  Frant.  z  Pa- !  stající  pouze  asi  do  výše  3  m,  v  hospodář- 
seky  a  zřídila  tu  hřbitov,  jehož  potřebo-  ství  lesním  řadí  se  mezi  stromoví  ve<UeiÍí. 
vála  pro  umírající  morem.  Ten  pak  byl  roz-  j  O.  čciná  daří  se  nejlépe  na  půdách  vlhkých 
šiřován  za  morů  r.  1713,  1714,  1771.  Josef  II. .  v  nížinách  a  svahy  porůstá  jen  na  iďdonecfa 
r.  1786  zrušil  hřbitovy  kol  kostelů  v  Praze  I  severních  a  západních.  Z  mládí  trpívá  boření 


Olší  —  Oltář. 


751 


a  holomrazy,  ale  roste  velmi  rychle,  tak  že 
již  v  3.  roce  odrAstá  tomuto  poškozování. 
Zmlazuje  se  nejlépe  od  pařezů,  vynikajíc 
velikou  obnovitostí,  a  výhony  dosahují  té 
síly,  jako  strom  v  zrostlé  ze  semen.  Proto 
doporučuje  se  hlavné  pro  hospodářství  pa- 
řezové. Nejvhodnější  obmýtnost  pro  o.  jest 
óOletá,  kdy  poskytuji  hojně  cenného  dřiví. 
Největší  hmotný  přírůstek  jeví  se  ve  stáří 
30—40  let  a  v  příznivých  poměrech  stano- 
višfních  naroste  do  60  roků  v  až  400  plných 
metrů  na  1  ha.  Dřevo  olšové  je  dosti  tvrdé, 
barvy  Červenavé,  na  suchu  podléhá  snadno 
červotoČině,  ale  ve  vodě  vydrží  velmi  dlouho; 
výhřevnost  jeho  =  0*7  bukového  a  1  plný 
metr  suchého  váží  průměrně  545  kg.  Upotře- 
buje  se  ho  v  řezbářství,  soustružnictví,  k  vý- 
robě hraček,  dlabanců  (dřeváků),  bedniček 
na  doutníky,  ale  hlavně  v  truhiářství  k  dě- 
lání vkusného  nábytku  podobného  k  oře- 
chovému a  k  vodním  stavbám.  K  dlážděni 
v  průjezdech  domův  a  pod.  upotřebují  se 
špallky  olšové  a  čalouny  na  stěny  v  obydlích 
zhotovují  se  ponejvíce  ze  dřeva  olšového. 
Z  boulí  zhotovuji  se  dýmky  a  kůra  slouží 
v  Rusku,  Slavonii  i  j.  k  vydělávání  kozí  a 
někde  i  k  jich  barvení.  Semena  každoročně 
hojně  se  vyvinující  jsou  v  zimě  oblíbenou 
potravou  ptactva,  čížků,  stehlíkův,  a  často 
hejna  vyhladovělých  tetřívků  zapadají  do 
oliin  na  zob.  Poskytujíce  těžbu  výnosnou 
T  m^tné  dospělosti  o.  vzrůstají  od  svého 
mláaí  zdárné,  nejsouce  choulostivý,  tak  Že 
jejich  pěstování  není  obtížné.  Kromě  zmí- 
něného poškozování  mlazin  trpívají  olšiny 
někdy  přílišným  suchem  nebo  sněhovém  po- 
lomem, ale  jinak  nebývají  nebezpečné  obro- 
ieny  ani  škodlivým  hmyzem^  ani  zvěří.  O. 
černá  omezena  jest  vice  na  niŽiny,  ale  o.  bílá 
roste  i  na  horách  ai  do  výše  1200  m  a  roz- 
šířena jest  i  dále  na  sever.  Tato  požaduje 
sice  půdy  čerstvé,  ale  na  vlhké  a  na  močá- 
lech se  vůbec  nedaří.  Při  zmlazování  bílé 
o.  v  pařezinách  vyrůstají  vÝhony  hojné  i  od 
kořenů.  Dříví  její  jest  světlejší,  ale  ostatně 
má  tytéž  vlastnosti  jako  o.  černá.  Obě  tyto 
o.  vyskytuji  se  i  v  kmeno vinách,  a  tu  při 
zmlasováni  zasévá  se  semeno  anebo  se  vy- 
sazují sazenice.  Na  1  Aa  plochy  zasévá  se 
plnosijí  25  kg,  do  ryh  (na  pruhy)  20  kg,  po- 
místně (na  plácky)  15  kg  a  vtroušeně  (v  špet- 
kách do  mělkých,  malých  jamek)  10  kg  (1  kg 
obsahuje  asi  88.000  semen  č.  zrn).  Při  sazbě 
sazenic  upotřebí  se  jich  8—10  tisíc  na  1  ha. 
Též  lze  olšové  semeno  výhodně  rozsévati 
na  sníh,  který  taje,  a  ono  bývá  zaneseno  po- 
zvolna vnikajíc!  vodou  do  rozmočené  půdy, 
a  co  se  týče  sazenic,  mohou  vysazovány  býti 
i  dosti  odrostlé  a  též  bez  pně  (pahýlové). 
Olšiny  vzrůstají  rychle  a  poskytují  vvdat- 
noa  těžbu  mýtnou  co  do  hmoty  i  co  do  ja- 
kostí dříví,  a  že  porůstají  pozemky  jiné  dře- 
vině méně  příznivé,  močály,  břehv  vod,  na- 
bývsUí  tím  značné  důležitostí  v  lesním  ho- 
spodlářství  a  zastoupeny  jsou  v  četných  le- 
sinách  smíšené  s  jiným  stromovím  anebo 
v  pouhých  olšinách.  č^n. 


Olii,  V  olší:  1)  O.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Milevsko,  fara  Hodušín,  pš.  Opořany ; 
40  d..  307  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  praemon- 
strátů  na  Strahově  v  Praze.  Na  býv.  zboží  a 
tvrzi  seděli  v  XVI.  a  poč.  XVII.  stol.  Hozlau- 
rové  z  Hozlau,  z  nichž  Adam  ml.  H.  z  H. 
podporoval  vzpouru  stavů  českých  placením 
kontribucí,  začež  mu  z  trestu  O.  od  král. 
komory  zabráno.  R.  1685  koupil  O.  opat 
Hohmaun  od  Fr.  hr.  Lažanského  z  Bukové 
a  připojil  je  k  Milevsku. 

2)  O.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Dačice,  okr. 
Telč,  fara  Kostelní  Myslová,  pš.  Mrakotín; 

27  d.,  150  ob.  č.  (1890).  —  3)  O.,  ves  t., 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Vel.  Meziříčí,  fara  Netín; 
81  d.,  492  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  3  mlýny.  — 
4)   O,  lar.   ves   t.,   hejtm.   a   okr.  Tišnov; 

28  d.,  189  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Jiří,  3tř. 
šk.  a  pš. 

Oliina,  Vol  šina:  1)  O.,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Mn.  Hradiště,  iara  Březina,  pš. 
Svijany-Podolí;  32  d..  313  ob.  č.  Í1890),  opo- 
dál  popi.  dvůr  Kurovodicc  —  2)  O.  (Wo!- 
schen),  ves  t.,  hejtm.  Čes.  Lipa,  okr.  Mimoň, 
fara  Jablonec,  pš.  Kuří  Vody;  41  d.,  221  ob. 
n.  a890).  Itř.  šk. 

Oliinka,  O  lesník,  víska  v  Cechách, 
hejtm.  Čáslav,  okr.  Habry,  tara  a  pš.  Vilí- 
mov;  9  d.,  57  ob.  č.  (1890). 

Oliov,  VolŠov,  původně  Ulišov,  ves 
v  Čechách,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Sušice; 
39  d.,  348  ob.  č.,  11  n.  (1890),  opodál  my- 
slivna  Stráž.  Alod.  statek  (340*86  ha)  se  zá- 
mečkem, dvorem  a  pilou  drži  Ferd.  hr.  Cho- 
tek.  V  XVI.  a  XVII.  stol.  drželi  O.  Kočové 
z  Dobrše  a  nějaký  čas  obec  sušická,  r.  1686 
Arnošt  Vojtěch  sv.  p.  z  Račína,  r.  1691  Apo- 
lonia  Ludmila  hr.  Altheimová,  r.  1696  Joh. 
Eva  Račínová  z  Račína,  r.  1769  f an  Krist.  hr. 
Dobalský,  r.  1801  Jos.  hr.  Desfours,  r.  1804 
Čeněk  Martin  Renn,  r.  1806  Eus.  hr.  P6t- 
ting,  r.  1833  Václ.  Veith,  po  jehož  smrti 
r.  1849  koupil  O.  ve  dražbě  Vilém  Novák  a 
r.  1857  Dr.  Obst. 

OliOT^o:  1)  O.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a 
okr.  Uher.  Brod,  fara  Březová,  pš.  Strany; 
25  d.,  132  ob.  č.  (1890).  —  2)  O.,  ves  t., 
hejtm.  Uh.  Hradiště,  okr.  Uh.  Ostroh,  fara  a 
pš.  Bzenec;  75  d.,  413  ob.  č.,  8  n.  (1890), 
popi.  dvůr,  pěstování  zeleniny  a  vinné  révy. 
Připomíná  se  r.  1131.  —  9)  O.  (Ohpiti),  ves 
t,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Hranice,  tara  Střitež; 
63  d.,  423  ob.  č.,  47  n.  (1890),  kaple,  Itř.  šk., 
popí.  dvůr,  břidlicové  lomy  a  mlýn. 

OliOTiO^  i  Volšovice,  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Prachatice,  okr.,  fara  a  pš.  Netolice; 
31  d.,  148  ob.  č.  (1890). 

Olitát  v.  Olejovice. 

Olt  nebo  Ol  tu,  řeka  a  kraj  v  Rumunsku, 
jinak  Aluta  (v.  t). 

Oltálř  (z  lat.  altare)  j:st  obětní  stolec 
z  kamene,  ze  dřeva  nebo  kovu.  Kulturní  ná- 
rodové, s  nimiž  ve  IL  tisíciletí  př.  Kr.  Isráé- 
lité  se  stýkali,  měli  o  e  již  umělecky  hoto- 
vené a  na  stupních  povýšené.  U  Isráélitův 
byl  o.  zápalních  obětí  (na  dvoře  stánku  a 
potom   v   nádvoří  chrámu  jerusalemského) 


752 


Oltářik  —  Oltramare. 


zhotoven  ze  dřeva  a  pobit  médi,  o.  kaditelný 
(ve  svatyni)  mél  podobu  čtyřbraného  vyso- 
kého podstavce,  byl  ze  dřeva,  pobit  zlatým 
plechem  a  ozdoben  zlatým  věncem  (£x.  37, 
25—27).  U  národův,  kteří  uctívali  Baala  a 
Astartu,  bylo  zvykem  stavěti  na  o.  sloup, 
sochu  neb  obraz  božstva.  Na  obrazech  ba- 
bylónských spatřují  se  o-e,  ale  neveliké,  po- 
stavené před  sochami  bohů;  ze  zachovaných 
kamenných  o-ů  tamních  většina  má  tvar  troj 
bokých  hranolů. 

O  o-ích  řeckých  a  římských  v.  Alt  are  a 
A  ra. 

O.  křesťanský  měl  podobu  stolu  a  za- 
choval ji  až  posavad.  V  prvních  stoletích 
o-e  byly  dřevené;  u  některých  deska  spočí- 
vala na  nohách,  u  jiných  celý  zpod  byl  za- 
bedněn (tvar  stolcový).  V  coemeteriích  ka- 
menná deska  na  hrobě  mučeníka,  pochova- 
ného pod  výklenkem  stěnným.  zastávala  mí- 
sto o-e.  Viz  Ar  co  sol  i  um.  Od  IV.  stol.  na- 
skýtají se  oc  ciboriové,  t.  j.  pod  zvlášt- 
ním přístřeším,  t.  zv.  ciboriem  (nebesy  tvaru 
kupolového).  Podkladem  oe  a  čtyř  sloupů, 
podpírajících  ciboríum,  bylo  pódium  o  dvou 
nebo  třech  stupních.  Od  sloupu  ke  sloupu 
pokračovala  přízemni  mřížka.  Kromě  toho 
prostora  pod  ciboriem  xakryta  byla  opo- 
nami, tak  že  věřící  v  chrámě  přítomní  spa- 
třovali jen  hlavu  a  ramena  celebranta.  O.  ve 
svatyni  slohu  basilikového  stál  před  apsidou, 
z  pravidla  tudíž  na  straně  východní.  Z  boho- 
služby konané  v  katakombách  na  hrobech 
mučeníkú  vzešel  obyčej  opatřovati  o-e  ostatky 
svatých,  což  sprvu  tak  se  dalo,  že  o.  posta- 
ven byl  bud  na  hrob,  obsahující  tělo  muče- 
níka, nebo  na  klenutí  hrobky  (krypty),  v  níŽ 
spočívala  rakev  se  sv.  tělem.  V  VI.  stol. 
užíváno  již  hojněji  kamenných  desk  oltář- 
ních.  K  okrase  zpodu  oltářního  sloužilo  an  ti- 
pendium  (v.  t.).  Z  příslušností  oltářních 
připomíná  se  záhy  lněné  prostěradlo  {mappa\ 
kříž  a  mohutné  voskovice.  Nicméně  svíce 
nestály  na  o-i,  nýbrž  na  podlaze  vůkol. 
V  VIII.  stol.  ujala  se  novota  ukládati  svaté 
ostatky  na  vrch  o-e.  K  tomu  konci  zřízeno 
bylo  za  o-em  vyšší  pozadí  a  na  něm  místo 
upraveno  pro  skříň  ostatkovou.  Když  pak 
prodlením  času  podstavec  relikviáře  srostl 
s  o-em  a  měnil  se  v  ozdobný  výstupek  nad 
mensou  čili  v  horní  frontálu  o-e,  potřebí 
bylo  usazovati  mensu  na  massivní  podklad, 
aby  snesla  tíhu  vysokého  pozadí.  Tak  vznikly 
o-e  se  zděnou  tumbou.  V  době  kvetoucí  go- 
tiky horní  frontála  o-e  Tbuď  dřevěná  nebo 
kamenná)  bývala  uměleckým  dílem  řezbářů 
nebo  kamenníků,  malířů,  pozlacovačův  a  j. 
Z  vlastni  zmínky  zasluhují  o-et.  zv.  křídlové 
(v.  Archa).  Renaissance  způsobila  další  pro- 
měny ve  vývoji  oltářové  architektury  a  or- 
namentiky.  Propůjčujíc  o*ům  tvary  antické 
směnila  štíhlé  věžoví  horních  frontál  za 
monstrosní  štíty  a  na  místo  polychromo- 
vané  plastiky  zavedla  sochy  mramorové,  sá- 
drové a  j.  2^  doby  renaissance  datují  se  též 
veliké  obrazy  oltářní.  Barokové  umění  ne- 
ušetřilo ani  o-e  od  bujných  výhonků  skulp- 


tury a  přehojných  okras.  Zatím  v  XVI.  jrto). 
přibylo  na  o-i  tabernakulum  (skfioka  na 
velebnou  svátost\  kdežto  svícny  s  voskovi- 
cemi   někde  již   od   XII.   století,  jtnude    od 
XIV.  stol.  stavěny  jsou  na  o.  Ve  chráiDech 
starokřesfanských    bývalo    po  jednom    o-i. 
Teprve  v  VI.  stol.  přichází  zmínka   o    po- 
bočních o-ích  vedle  o-e  hlavního^    Co  se 
tkne  druhův  o-ů,  rozeznávati   jest  o.  ne* 
hybný  {aítare ftxnm)  od  o-e  přenosného 
{a,  portatile).    Tento   má  podobu   kamenné 
desky,  do  niž  při  svěcení  uloženy  byly  svaté 
ostatky,  a  slouží  za  mensu  buď  na  pol>očních 
oltářích  nebo  při  mši  svaté,  konané  pod  ii- 
rým  nebem,  na  cestách,  na  lodi  a  pod.    O. 
privilegovaný  má  výsadu  buď  liturgickou 
(dovoleni,  aby  na  něm  konána  byla  mše  vo- 
tivní,  jinak  nepřípustná)  nebo  odpustkotrou. 
V  církvi   východní  (i   pravoslavné)   celý 
presbytéř  čili  místnost  jen  duchovním  oso- 
bám   a    kostelnímu    služebnictvu   přístupná 
sluje  o-em.    Podstatné  částky  tamního  o-e 
jsou:  svatý  pres  tol  (tabernakulum),  obět  ní 
stůl    ((ertvetmik)   a    vrchní    trůn    (gornéje 
m^5/o;  křeslo  archijereje).  Protestanti  augŠpnr- 
ského  vyznání  zachovali  namnoze  o.  typu  ka- 
tolického ;  příslušníci  reformované  církve  ko- 
nají večeři  Páně  při  stole.  —  Srv.  Laib  und 
Schwarz,  Studien  uber  díe  Geschichtc  des 
christl.  Altares  (Štutg.,  1857);    A.  Schmid, 
Der  christl.  Altar  u.  sein  Schmuck  (ft.esoo, 
1871);  Lehner,  >Method<  I.,  str.  41  si.    Vac. 

Oltářik,  zbořený  hrad  v  Cechách,  v.  Dé- 
kovka. 

Olten,  hlavní  město  okresu  0.-G5sgen 
(150  km}  s  22.076  ob.)  ve  švýcarském  kan* 
tone  solothumském,  402  m  n.  ro..  jeden 
z  nejdůležitějších  železničních  uzlů  Švýcar- 
ska na  trati  Basilej-Bern,  O.-Biel,  O.-Aarau 
a  O.-Lucern,  při  stoku  Aary  s  Důnncmou, 
má  4936  ob.  (z  nich  1854  evane.  a  33  iidé)» 
kostel,  klášter  kapucínů  s  chrámem,  4  mo- 
sty, okresní  školu,  kantonáiní  nemocnici, 
strojírnu,  železolijnu,  továrny  na  obuv  a 
plst,  dílny  švýcarské  centrální  dráhy,  prá- 
delnu vlny,  tkalcovnu  lnu,  barvírnu,  pivoTar, 
veliké  skladiště,  hojně  navštěvované  trhy. 
poštu  a  telegraf.  Na  blízku  leží  průmyado^ 
ves  Schdnenwerd  s  rozsáhlou  výrobou 
obuvi,  zámeček  Neu-Wartburg  a  sírné 
lázně  Lostorí.  O.  bylo  již  ve  starověku 
známo  pode  jménem  Ultinum  jako  důleiitý 
uzel  silniční  a  tento  svůj  význam  podrielo 
až  po  naše  dny.  Město  jest  východiskem 
starokatolického  hnutí  ve  Švýcarsku  a  ro- 
dištěm afrického  cestovatele  Munzingera. 

Oltenioa  (Oltenita),  přístavní  toéšto 
v  rumunském  kraji  Jefov  na  ústí  Ardiiie  do 
Dunaje,  přes  niŽ  vede  zde  důleiitý  pHvot, 
má  5344  obyv.,  většinou  Rumunův  a  Iteků, 
2  kostely,  podprefekturu,  čilý  obchod  s  obi- 
Km  a  jest  památno  častými  boji  mez!  Ru- 
muny, Rusy  a  Turky,  kteří  zvláště  svitéziU 
zde  nad  Rusy  za  války  Východní  dne  2.  list. 
1853  a  29.  čna  1854.  Tír, 

Oltramare  Gabriel,  mathematik  švfc. 
(*  1816  v  Genevě).  Pochází  s  rodiny  iUlsicé, 


Olty  —  Olympia. 


753 


která  r.  1608  uchýlila  se  do  Genevy,  kde 
její  členové  horlivé  zasazovali  se  o  refor- 
maci. O.  studoval  mathematiku  v  Paříži,  kde 
stÝkal  se  přátelsky  s  Cauchym,  a  r.  1843 
odebral  se  do  Egypta  jakožto  vychovatel 
Ahmeda  paii.  syna  Ibráhíma  paši.  Zůstal 
tam  však  jen  rok.  R.  1848  byl  povolán  na 
akademii,  později  universitu  genevskou  za 
professora  vyšši  mathematiky,  kde  až  dosud 
působí.  Práce  Oovy  týkají  se  najmě  analyse 
a  theorie  Čísel  a  byly  uveřejněny  v  Joumalu 
Crelleově,  v  memoirech  Institutu  national  ge- 
nevois  a  ve  sbornících  Association  frangaise. 
Uvádíme  z  nich  zejména:  Trans/ormation  des 
formes  tinéaires  des  nombres  premiers  enformes 
quadratiqučs  ;•  Šote  sur  les  séries  décroissantes 
dont  les  termes  tont  alternativement  positifs  et 
négatifs.  R.  1885  vyšel  jeho  Mémoire  sur  la 
généralisation  des  identitéSt  v  němž  vykládá 
základy  nového  počtu  t.  zv.  Calcul  de  géné- 
ralisation, jemuž  pak  věnoval  většinu  dal- 
ších svýdi  prací. 

Olty  (rusky  OjdbTU),  okružní  město  rus. 
oblasti  karsské  blízko  turecké  hranice,  ve 
Týši  1300  m  n.  m.,  na  ř.  Ol  ty  čaj  i  (přítoku 
Corocha),  má  1482  ob.  (1897),  většinou  Ar- 
ménův a  Turků,  2tř.  školu,  2  školy  muham- 
medánské,  celnici  a  zříceniny  starobylé  gru- 
zínské  tvrze.  —  Oltynský  Újezd  zaujímá 
jihozáp.  čásf  oblasti  s  2995  km*  půdy,  pro- 
stoupené množstvím  horských  pásem  i  uzlů, 
z  nichž  na  výdi.  zdvihá  se  AUach-Ekper  do 
výše  3070  m  n.  m.,  a  rozryté  hlubokými 
údoly  Oltyčaje  a  jeho  přitokův.  Hory  jsou 
bczlesé,  podnebí  jest  v  údolí  řek  dosti 
mirné,  avšak  ve  vyšších  polohách  drsné, 
srážek  jest  málo,  léto  jest  horké,  místy  zu- 
řívá zimnice.  Obyvatelů  jest  28.506  (1897),  a 
to  10-9Vo  í^eků,  12-5Vo  Kurdů,  6'97o  Ar- 
ménů, 60*8%  Turků,  8-5Vo  Turkmenů,  ostatní 
jsou  cikáni,  Osetinci  a  Karapapachové.  Té- 
měř veškeré  obyvatelstvo  soustřeďuje  se 
v  údolích,  hlavním  pramenem  výživy  jest 
orba  (pšenice,  ječmen  a  kukuřice)  a  chov 
dobytka  (1367  koni,  17.076  skotu,  46.727  koz 
a  ovcí,  1204  osii).  Místy  provozuje  se  i  ovoc- 
nářství a  zelinářstvi,  ve  státních  oltynských 
solnjch  dolech  dobývá  se  ročně  do  42.000 
pudu  kamenné  soli,  průmyslu  není,  obchod 
jest  nepatrný,  hlavně  do  Turecka  (ročně  do 
40.000).  Škol  jest  26.  Tšr. 

pltýiié,  ves  česká,  v.  Volty  ně. 

O-Xaablo  v.  Lubovná. 

OlTOlUltadt,  far.  ves  v  prus.  prov.  saské, 
vlád.  obv.  Magdeburg,  kraj  Wolmirstedt ; 
3908  ob.  (1895),  ev.  kostel,  továrny  na  ká- 
vové náhražky,  kamenné  lomy,  cihlářství  a 
zemědělství. 

Olvera.  okr.  město  ve  špan.  prov.  cadiz- 
ské  na  výšině  nad  ř.  Salado,  má  8613  obyv., 
staré  hradby  a  zříceniny  maurské  tvrze. 

OlTiopoí,  město  v  rus.  gub.  chcrsonské 
a  Újezd t:  jclísavetgradském  na  ř.  Hugu  a  trati 
Birsula-feltsavetgrad,  má  5686  ob.  a  vyniká 
zvláště  čilým  obchodem  s  pšenicí,  solí  a  ry- 
bami. O.  byla  založena  r.  1743  jako  pohra- 
niční pevnost  zvaná  Orlík,  avšak  při  roz- 

Ottftv  Slovník  N*učaý,  tr.  XVIII.  25  11  1901. 


Šíření  ruských  hranic  proti  Turecku  pozbyla 
vší  vojenské  důležitosti.  TŠr, 

Olyoriiui  Anicius,  císař  řím.  (f  472); 
za  vpádu  Genserichova  uprchl  do  Cařihradu 
(455),  kde  r.  464  byl  jmenován  konsulem. 
Vrátiv  se  r.  472  do  Říma,  přilnul  ke  straně 
Ricimcrově,  která  —  prý  proti  jeho  vůli  — 
jej  vyhlásila  za  císaře  (v  břez.  472).  O.  však 
zemřel  již  v  říjnu  t  r. 

Olymp,  Olymp  o  8,  jméno  některých  hor 
v  Řecku:  1)  ó.  thessalský,  osamělá  hor- 
ská skupina  mezi  Thermským  zálivem,  údo- 
lím Tempy  a  horami  Kambunskými,  nejvyšší 
a  nejimposantnější  v  Řecku.  Děli  se  ve  dvě 
části,  debřemi  Kanalií  a  Karyou  rozdě- 
lené, v  Nižší  O,  v  j.  a  ve  Vyšší  O.  na  s. 
Nižší  O.  svažuje  se  zvolna,  má  boky  porostlé 
háji  platanů,  vavřínů,  kaštanův  a  rozsáhlými 
bukovinami,  jeho  nejvyšší  témě  pak  zdvihá 
se  do  výše  1500  m.  Na  všech  téměř  stranách 
obklopují  jej  údolí  bystřin,  vtékajících  do 
Péneia,  Titarésia  anebo  do  jezera  Nežer  a. 
Severněji  zdvihá  se  Vyšší  O.  se  strmými 
boky,  téměř  bez  vegetace,  nejvyšší  bod 
zdvihá  se  do  výše  2973  m.  Toť  místo  i  v  létě 
sněhem  se  stkvějící,  jejž  sluší  pokládati  za 
křišťálové  paláce  bohů  řecké  báje.  Podnes 
není  témě  O-a  náležitě  prozkoumáno.  —  2)  O. 
I  a  koňský,  hora  na  cestě  ze  Sparty  do  Arga, 
na  levém  břehu  řeky  Oinúnta.  —  S)  O.  les- 
bický, nyní  Ai  Ilia^  nedaleko  města  Miti- 
lini.  —  4)  O.  iónský,  zdvihá  se  na  vých. 
zátoky  smymské.  —  6)  O.  v  Mysii,  na  roz- 
hraní někdejších  krajin  Mysie,  Frygie  a  Bi- 
thýnie.  Nejvyšší  jeho  vrchol,  nyní  Kešiš 
Dagh  zvaný,  zdvihá  se  nad  městem  Brus- 
sou  do  výše  2530  m  a  ovládá  velebně  okolí 
cařihradské.  Pík. 

6)  O.,  Olympus,  slově  též  hora  ve  státě 
Washingtone  v  sev.-záp.  končinách  Spoj. 
Obcí  sev.-amer.  Vypíná  se  v  Pomořském 
pásmu  Kordillerském  (Coast  Range)  a  jest 
nejvyšší  horou  v  oddílu,  jenž  zabírá  území 
mezi  Puget-Sundem,  úžinou  Juana  de  Fuca 
I  a  Tichým  okeánem  a  nazývá  se  Olympic 
,  Range.  Hora  tato  dosahuje  vý.sky  2480  m. 

Olsrmpia:  1)  O.,  místo  v  Řecku,  v  němž 
!  za  starověku  konány  slavné  hry  olympijské. 
I  O.  ležela  v  Élidé  (v  Peloponnésu),  ve  kra- 
I  jiné  Pisatis,  v  úrodné  rovině  na  pravém 
břehu  řeky  Alfeia  (nyní  Rufía),  tam,  kde  při- 
jímá potoíc  Kladeos  (nyní  Lalaíkó),  ze  sev. 
tekoucí.  O.  nebyla  městem,  nýbrž  posvátným 
okrskem,  v  němž  vedle  pravidelných  obětí 
konány  v  určitých  lhůtách  zvláftní  oběti 
slavnostní  a  slavnostní  hry.  O.  měla  téŽ  již 
od  dob  pradávných  věštírnu,  jejíž  založení 
přičítáno  lámovi  (v.  t.).  První,  tradicí  za- 
ručené hry  olympijské  slavil  r.  776  př.  Kr. 
1  fit  os  (v.  t.),  od  něhož  pochází  též  instituce 
ekecheirie  (v.  t.).  Od  r.  776  slaveny  byly 
Olympie  pravidelně  a  také  od  té  doby  zapi- 
sováni byli  vítězové  v  běhu.  O  správu  sva- 
tyně olympijské  a  výpravu  her  vedeny  byly 
dlouhé  spory  mezi  Élejskými  a  Pisaty.  Po- 
čínaje olympiádou  50.  správa  her  oíympij. 
byla  skoro   nepřetržitě   v  rukou   Élejských 

48 


754 


Olympia. 


(toliko  hry  ol.  104,  byly  vypraveny  Pisaty  a 
Arkadskými).  Ostatní,  co  se  her  týká»  viz 
Olympijiké  hry.  Jak  se  zdá,  byly  hry 
olympijtké  slaveny  pravidelné  ai  do  r.  393 

Co  Kr.,  ačkoliv  jit  ve  III.  stol.  po  Kr.  ne- 
ylo  účastenství  na  nich  pfíliš  veliké.  R.  394 
po  Kr.  byly  hry  s  rozkazu  Theodosia  I.  za- 
staveny. Definitivné  viak  sražena  byla  celá 
slavnost  teprve  za  Theodosia  II.  (408—450). 


Kronia  bylv  zároveň  tenkráte  zasypány  ex- 
edra  Héróda  Attického,  Héraion  a  nácolik 
thesaurů.  Asi  v  tutéi  dobu  opustil  Kladeos 
své  řečiité  a  tekl  potom  jihových.  směrefD 
skrze  Altis,  tak  ie  průběhem  let  pokryl  ce- 
lou O-ii  písčitou,  3—5  m  vysokou  vrstvou, 
z  niž  vyčnívaly  pouze  thesaury.  Ale  posléze 
i  ty  tmizely  pod  hlinou,  již  byl  déšť  spláchl 
s  Kronia.   Konečné  vnikl  i  Alfeios  s  jiho- 


^(AArsiffJéň 


o 


Zf  ^k 


> 


n 


jkial  ft.'i 


rk'  :^ 


1  :  ^nxa  ^^i.v^ 


Cfcrim  ZevŮT  sh>?řxřl  r.  4CS  po  Kr.  Zatirr. 
Tpdvili  GctoYrř  pod  TevWnírs  AlarichcriTr  i  o 
PxfIop02:iťsa    r.  3^5 \    Hnb;Tosti  jejich  re- 

*  *  * 

přť\i  iicS:a  c:i:ch  kz:enŮT,  rco.-:ia  :c:.*h 
YpMJx  vio  fcťcko-  oCTT^Lt-.e  0-:e  vyscaTě.. 
z  2:a:c- j, -j   i-:  rk^cJi   3:iT.:b   rf"rcsc  a  :? 

Tvk.^p<c  "í".ci5.v-h  v  1.  cel.  V!,  5tc-  re 
bv  y  xr  čvTT  ivt ':a  tv   ky-^-  i  -^  .iřeseíi.^ri- 


TÝch.  stran T  do  iřiořr!*::  a  draré  jeho  vlny 
in:cily  v  docé  ^ciT^^^'■rr:  cei^ř  bippodrom. 
S,  de  Moctřiíícoc    "y.  zT^r:iL  ;eči  la  cÍob  no- 

ry.*h  T  raiř  O- ^.  t  1  <cť  psas^^is  14^  čňa 
ir:3  'í:ítú  -"^i  O  •*.---:  x^  Mysleakov  pod- 
!:  iro;it:  tvíccv  t  O-  i  sa-něsciivai  se  VTin- 
-ie  z:i--  ainr  S*-o  G<^!ticítte  der  Kmist 
ií3  AI:írr^z:3»  Ví. I*  3.  ^  a 
';í'^o  cc  Nc  '^'-'Cva   i:-^  a  zi.cio 

-«     •* —    *»     Sk     ,-I-*        I 

?  a::x  O-  rraT^^i  .'•  •  jccjm  ''^lattcaer"  .ITť^i. 
ya:iTc.     ť^  .   r\a<.'-   .■-.   L«3k:e      1>06  a 


Olympia.  766 

1806),  Dodwell  a  Gell  ri806)  a  konečné  Stan- ,  Pausaniovy  22  stopy.  Skládal  se  ze  dvou 
hope  (1813).  První  výkopy  v  O-íi  podnikli  částí:  z  dolní,  kam  měly  přístup  i  ieny 
účastníci  franc.  výpravy  vědecké,  vedené '  i  dívky,  a  z  horní,  pouze  mužAm  přístupné. 
Bloaetem,  r.  1829.  Pr&bčhem  několika  neděl  Dolní  čásC  měla  125  stop  v  objemu  a  slula 
byly  francouzskými  vojíny  vykopány  zříce- '  prothysis.  Na  plateau  této  Části,  k  němui 
niny  chrámu  Zevova;  při  tom  objeveno  bylo  .  vedly  dvoje  kamenné  schody,  zabíjeny  byly 
množství  částí  architektury  a  též  skulptur  |  žertvy.  Cá!sf  horní  měla  32  stopy  v  objemu, 
chrámových.  Tři  metopy  chrámu  Zevova  a  Zde  obětováno  bylo  Zevovi  od  soukromní- 
ostatní  zlomky  přišly  tenkrát  v  majetek  kův  i  obcí.  Severozápadně  od  oltáře  Zevova 
Louvrů.   Bohužel  výkopy  francouzské  byly   byla  svatyně  Héřina,  H  éra  ion,  dórský  perí- 


náhle  zastaveny.  Svstematické  výkopy  v  O-ii 
podniklo  teprve  Německo.  Hlavní  zásluhu 
o  ně  má  ArnoSt  Curtius,  jenž  nadSenou 
přednáškou  svou,  konanou  r.  1852  v  Berlíně, 


pterální  chrám  o  6  sloupích  v  prAčeu  a  16 
sloupích  na  stranách  podélných.  Všechny 
sloupy  chrámové  byly  původně  dřevěné,  te- 
prve průběhem  doby  byly  dle  potřeby  na- 


ďovedl  nejširší  kruhy  nadchnouti  pro  vý-  hrazovány  sloupy  kamennými.  Břevnoví  a 
kopy  v  O-ii;  mimo  to  podařilo  se  Curtiovi  |  strop  nebyly  vilbec  nikdy  zřízeny  z  kamene, 
získati  pro  věc  zájem  císaře  Viléma  I.  a  ko- '  Ze  40  sloupů  perístase  schází  nyní  6;  zpodnt 
ranního  prince  Bedřicha  Viléma.  Roku  1874  průměr  jejich  kolísá  se  mezi  1  a  1  29  m.  Je- 
ujednal  Curtius  smlouvu  s  řeckou  vládou,  den  sloup  má  16,  ostatní  20  kanelur.  Hlavic 
jii  přiznáno  Německu  právo  kopati  v  O-ii  zachovalo  se  19  a  jsou  vesměs  různého 
a  mimo  to  na  5  let  právo  prvního  publiko- 1  tvaru;  také  materiál  a  konstrukce  sloupů 
vání  a  právo  kopírovati  nápisy  a  činiti  od-  nejsou  stejný.  Stěna  celly  byla  pouze  v  dolní 
litky ;  památky  umělecké  v  O-ii  objevené  části  kamenná,  horní  ásf  byla  z  cihel  ne- 
staly se  vlastnictvím  Řecka.  Výkopy,  řízené  pálených,  na  slunci  sušených.  Vnitřek  celly 
Curtiem  a  Adlercm,  trvaly  od  4.  října  1875  rozdělen  byl  dvěma  řadami  sloupů  ve  3  lodi. 
do  20.  břez.  1881.  Účastnili  se  jich  mimo  to  ,  Mezi  sloupy  viděl  Pausanias  množství  soch, 
G,  Hirschfeld,  Treu,  R.  Weil,  Furtwángler,  mezi  nimi  Praxitelova  Herma.  Base  této  so- 
Porgold,  BCttichcr,  Streichert,  Steinbrecht,  chy  stojí  dosud  na  svém  místě,  torso  sochy 
Bohn,  D6rpfeld,  Borrmann,  G.  Graef  a  Grae-  objeveno  bylo  před  ní  ve  vrstvě  hlíny  8.  kv. 
ber.  Celkový  náklad  činil  asi  800.000  ma-  1877.  Západně  od  oltáře  Zevova  jest  nízký 
rek.  Výsledkem  výkopů  německých  bylo  pahorek,  pouze  o  1—2  m  vyšší  než  okolní 
odkrytí  celé  Altidy  a  některých  budov  mimo  terrain.  Ohrazen  jest  zdí,  mající  podobu  ne- 
Altis,  objevení  velikého  množství  skulptur  pravidelného  pětiúhelníku.  Celek  jest  po- 
mramorových,  mezi  nimi  zbytků  štítů  v  a  me-  svátný  okrsek  Pelopův  čili  Pel  op  ion.  Se- 
top  chrámu  Zevova,  Praxitelova  Herma  a  věrně  od  oltáře  Zevova  bylo  Métróon, 
Paióniovy  Niky,  bronzů,  terrakott,  nápisův,  chrám  matky  bohů  Rhey,  zcela  malý  dórský 
mincí  a  částí  architektury.  Štíty  a  metopy  peripterální  chrám  o  6:11  sloupích,  jenž  měl 
chrámu  Zevova,  Hermes  Praxitelův,  Paió-  však  přece  cellu  s  pronaem  a  opisthodomem. 
niova  Niké  a  některé  jiné  skulptury  cho-  Chrám  pochází  asi  z  poč.  IV.  stol.  př.  Kr. 
vány  jsou  nyní  ve  vkusném  museu  olympij-  Za  dob  byzantských  byl  zničen  a  materiálu 
ském,  postaveném  nákladem  Řeka  Syngra  a  z  něho  použito  ke  stavbě  zdi  pevnostní, 
zvaném  odtud  Syngreion.  Terrakotty  a  Jihozápadně  od  oltáře  Zevova  stál  slavný 
bronzy  chovají  se  v  národním  museu  athén-  chrám  Zeva  olympského  či  Olympieion, 
ském  a  v  berlínském  antiquariu.  vystavěný    architektem    Libónem    élejským 

Celé  prostranství,  jež  označujeme  jménem  ;  mezi  1.  468—456  př.  Kr.  Chrám  jest  dórský 
O.,  děli  se  ve  tři  části:  1.  v  okršlek  chrá-  peripteros  o  6:13  sloupům  a  stojí  na  terase 
mový,  zvaný  Altis  ťaiolsky  aXxig  ^=  ulaog,  uměle  nasypané.  Stylobat  má  délku  64*12  m, 
t.  j.  háj),  asi  200  m  dlouhý  a  175  m  široký,  šířku  27*66  m  a  sestává  z  mohutných  kvádrů 
obehnaný  zdí.  Okršlek  byl  za  dob  řeckých  turu  vápenného  (poros).  Sloupy  byly  10-43  m 
přístupný  třemi  branami,  umístěnými  ves-  vys.,  dolní  průměr  iejich  měří  2*21— 2'25  iw, 
roěs  v  zapadni  zdi  Altidy:  slavnostní  brána  kanelur  mají  20.  Vlastní  chrám  záleží  z  ob- 
byla  v  jižním  rohu  této  zdi,  asi  uprostřed  vyklých  tří  oddělení:  z  pronau  s  2  sloupy 
zdi  byla  malá  brána  a  třetí  brána  byla  v  rohu  in  antis.  z  celly  chrámové,  jež  dvěma  řadami 
severním.  Za  římských  dob  byla  slavnostní  dórských  sloupů  byla  ve  tři  lodi  rozdělena, 
brána  na  jižní  straně,  východně  od  buleuté-  a  z  opisthodomu.  Prostřední,  hlavní  loď  celly 
ria.  2.  V  budovy  umístěné  mimo  Altis  a  ur-  raěla  od  východu  k  západu  tři  odděleni, 
čené  různým  druhům  závodů  (stadion,  hip-  V  odděleni  nejzápadnějším  stála  na  bathru 
podrom,  palaestra,  gymnasion).  3.  V  místno-  z  černého  vápence,  6*50  m  širokém  a  9*50  m 
8ti  určené  pro  personál  chrámový,  pro  umí-  vysokém,  kolossální  chryselefautinová  socha 
stění  a  vyčastování  hostí  a  pro  obchodní  a  Zevova  od  Feidia  (v.  Feidias,  str.  67).  Pro- 
společenský  styk  (buleutérion,  síň  ozvěny,    střední  oddělení  bylo  dlážděno  deskami  z  čer- 

Íihovýcb.  stavba,  již,  síň,  Leónidaion,  Theo-  ného  vápence,  vyvýšený  jeho  okraj  z  bílého 
:oleon,  prytaneion).  Středem  posvátného  mramoru  pentelského  dosud  se  zachoval, 
okrsku  byl  veliký  oltář  Zevův.  Objeveny  jižně,  vých.  a  severně  uzavřeno  bylo  toto 
byly  skrovné  pozůstatky  základů  jeho,  se-  oddělení  kamenným  zábradlím,  ozdobeným 
stávající  z  neotesaných  kamenův.  Oltář  byl  na  vnitřní  straně  malbami  Panainovými. 
podoby  elliptické,  výška  jeho  měřila  za  doby    Postranní  lodi  celly  byly  o  2  poschodích  a 


756  Olympia. 

vedly  k  nim  točité  schody.  Cella  chrámová  pokladnic  (thésaurA)  různých  mést  řeck^ch^ 
byla  ozdobena  na  zevnější  straně  západní  a  jei  sloužily  k  uschováni  oarA  obětních,  kte- 
východní  metopami,  zobrazujícími  činy  Hé-  \  rých  nebylo  lze  umístiti  pod  širým  nebem. 
rakleovy;  na  každé  straně  bylo  6  metop.  Thesaury  olympijské  mají  všechny  podobo 
Strop  chrámu  byl  dřevěný,  střecha  z  cihel  malého  podlouhlého  chrámu  s  předsinL  Pod 
mramorových,  sima  z  mramoru,  ozdobená  terasou  thesaurů  táhne  se  od  Métróa  ai  ke 
na  stranách  podélních  hlavami  lvími,  jež  vchodu  do  stadia  řada  basí,  na  nichž  stáli 
sloužily  za  chrliče.   Metopy  triglyfa  neměly   Zanes,  t.  j.  bronzové  sochy  Zeva,   posta- 

Slastické  výzdoby;  po  dobytí  Korintha  dal  vené  z  pokut,  uložených  za  porušeni  pravi> 
[ummius  zříditi  21  pozlacených  štítů,  z  nichž  I  del  závodních.  Stadion  bylo  pouze  z  malé 
10  bylo  umístěno  v  metopách  strany  vý-  části  vykopáno.  Bylo  192*27  m  dlouhé.  Na 
chodní,  11  v  metopách  strany  jižní.  Akroté-  i  třech  stranách  byly  náspy  pro  místa  diváků 
riemi  východního  štítu  byly  uprostřed  bron-  |  uměle  nasypány,  na  straně  severní  umísténa 
zová,  pozlacená  Niké,  po  stranách  pozlacené  |  byla  sedadla  v  úboči  Kronia  a  okolních  vý- 
trojnoze.  Ve  štítu  vých.  zobrazeny  byly  pří- 1  šin.  Zvláštních  sedadel  kamenných  stadion 
pravý  k  zápasu  Pefopovu  s  Oinomacm  za  >  nemělo.  Jižně  od  stadia  a  souběžně  s  nim 
přítomnosti  Zeva,  Steropy  a  Hippodameie, '  prostíral  se  hippodrom,  v  ncmi  konány 
ve  štítu  západním  divoký  zápas  Lapithů  '  závody  vozní.  Jižně  od  buleutéria  táhla  se 
8  Kentaury  o  hostině  svatební  Peirithoa  Isíň  jižní,  sloupová  stavba,  na  tfí  strany 
s  Hippodameií  za  přítomnosti  Apollónovy.  i  otevřená  a  na  severu  zdí  uzavřená;  délka 
Štít  východní  přičítá  Pausanias  Paióniovi,  |  stavby  měří  skoro  80  m.  Naproti  rohu  zá- 
štit záp.  Alkamenovi.  V  severo-záp.  rohu  I  padni  a  jižní  zdi  Altidy  jest  Leónidaion, 
Altidy  bylo  prytaneion,  jež  bylo  několi- <  zbudované  élejským  občanem  Leóntdou  snad 
krátě  přestavěno.    Původní  tvar  byl  ten,  že  '  ještě  ve  IV.  stol.  př.  Kr.    Základní  tvar  ve- 


kolem  dvora,  v  jehož  středu  stála  kaplička 
s  oltářem  Hestii  zasvěceným,  rozkládaly  se 
menši  místnosti  a  pak  větší  síň  slavnostní, 
v  níž  vítězové  ve  hrách  byli  častováni.  Jižně 
od   prytaneia   bylo  Filippeion,   okrouhlá 


liké  této  budovy  jest  čtverhran,  jehožto^ 
střed  tvořil  kvadratický  dvůr,  otočený  dór- 
skou  síní  o  44  sloupích.  Kol  do  kofa  této 
síně  rozkládaly  se  pokoje.  Na  straně  západní 
byly  hlavní  místnosti:    veliká  střední  síň  a 


stavba,  pocházející  asi  z  1.  337-334  př.  Kr.,  i  po  pravé  i  levé  straně  užší  síň.  Z  venku 
jež  uvnitř  vyzdobena  byla  chryseleíantino-  bylo  Leónidaion  otočeno  na  všech  stranách 
vými  sochami  členů  rodu  makedonského,  iónským  sloupovím.  Účel  stavby  není  znám. 
vytvořenými  Leócharem.  Jihovýchodně  od  Za  dob  římských  byla  budova  úplně  přesta- 
cnrámu  Ževova  bylo  buleutérion,  budova   věna  a  sloužila  pak  za    bydliště  římského 

místodržitele.  Severně  od  Leónidaia  jest  ně- 
kolik budov,  seskupených  nyní  okolo  by- 
zantského chrámu.   Chrám  ten  umístěn  bvl 


o  dvou  pobočních  křídlech,  poloobloukovitě 
zakončených  a  spojených  mezi  sebou  spo 
léčnou   předsíní   a   malou    střední    stavbou 


podoby  čtverhrané,  v  níž  zasedala  bule  a  |  za  dob  byzantských  ve  starověké  budově 
v  níž  snad  též  stála  socha  Zeva  oQxiog,  před  tím  způsobem,  že  vchod  staré  stavby  byl 
níž  zápasníci  skládali  předepsanou  přísahu. 


Apsid  pobočních  křídel  používáno  k  uscho- 
vání peněz,  potřebných  pro  slavnosti  a  pro 
správu  místní.  Na  vých.  straně  uzavřena 
byla  Altis  t.  zv.  síní  ozvěny,  skoro  100  m 
dlouhou,  zbudovanou  za  dob  makedonských 
na  místě  starší  budovy.  Síň  byla  určena 
k   ochraně   obecenstva    v   době   nepohody, 


apsidou  zastavěn  a  jedno  okno  staré  budovy 
bylo  rozšířeno  tak,  že  sloužilo  za  dvéře.  Pů- 
vodní budova  řecká  záležela  z  podlouhlé 
síně  s  dvěma  řadami  dórských  sloupův  a 
z  předsíně  skoro  kvadratické  s  římskou 
nádržkou  vodní  uprostřed.  Někteří  shledá- 
vají ve  stavbě  zasedací  síň  kněží,  jiní  snad 
pravděpodobněj idílnuFeidiovu.  Severně 


k  ochraně  proti  slunci  a  konečně  poskyto- !  jest  menší  řecký  a  větší  římský  dům,  oba 


vála  rozkošný  pohled  po  celé  Altidé.  K  již- 
nímu konci  této  síně  připojují  se  na  jih  a 
jihovýchod  římské  zdi  cihlové.  Náležejí  z  nej- 
větší části  k  domu,  jejž  dal  zříditi  cis.  Nero 
a  jenž  za  pozdních  dob  římských  byl  úplně 


mají  uvnitř  dvůr,  otočený  sloupovím.  Obě 
tyto  budovy  tvořily  asi  Theokoleon. 
obydlí  kněži.  Malá  branka  v  západní  zdi  Al- 
tidy spojovala  Theokoleon  s  posvátným 
okrskem.  Na  záp.  leží  stará  okrouhlá  stavba 


přestavěn.  Pod  římskými  zdmi  zachoval  se  ;  se  sloupením  na  straně  západní  a  s  oltářem 
stylobat  řecké  budovy  asi  ze  IV.  st.  př.  Kr.,  uvnitř,  zasvěceným  dle  nápisu  objeveného 
sestávající  ze  Čtyř  síní  a  z  dórské  síně  slou-  héróovi;  budova  označuje  se  dle  toho  ná- 
pové  na  severu,  jihu  a  západu.  Budova  ozna-  ,  zvem  héróon.  Severně  od  Theokolea  bylo 
cuje  se  obyčejné  jménem  síň  j  ih  o  v  ý-  olympijské  gymnasion,  jeŽ  sestávalo  dle 
chodní.  Na  severní  straně  Altidy  byly:  ex'|  zprávy  Pausaniovy  z  menšího  okrsku,  pa- 
edra  Héróda  Attického,  jež  tvořila  '  laestry,  a  z  vlastního  gymnasia.  Paiaestra 
architektonické  ukončení  vodovodu,  Héró- '  má  podobu  čtverce,  jednotlivé  strany  mají 
dem  zřízeného.  Skládala  se  ze  dvou  částí:  délku  asi  66  m;  upro.^-třed  byl  kvadratický 
horní  byla  stavba  polokruhová,  otevřená  do  I  dvůr,  otočený  dórskou  síní  sloupovou.  Ve 
Altidy,  dolní,  o  1*70  m  níže  položená,  byla  1  dvoře  konána  byla  cvičení  palaestncká.  Ko- 
vodní  nádržka,  na  obou  koncích  ozdobená  |  lem  do  kola  dvora  rozkládají  se  pokoje  a 
otevřeným,  okrouhlým  chrámkem  korinth-  ;  otevřené  síně  (exedry)  různé  velikostí,  jel 
ským.   Dále  stálo  zde  v  řadě  vedle  sebe  13  '  sloužily  za  koupelny,  konistéríon,  elaiothé- 


E 
o 


o 

tr 
•>< 
S 

T 


Olympiáda  —  Olympijské  hry. 


757 


sion,  garderobu  atd.  Gymnasion  bylo  volné 
místo,  otočeDé  sloupovím,  v  němž  konala  se 
pod  áirým  nebem  předběžná  cvičení  zápas- 
níků před  vlastními  závody.  V  severových. 
rohu  gymnasia  jest  propylaion.  Severo- 
vých. od  propyíaia  zachovaly  se  zbytky  řím- 
ských therem.  Zbytky  druhých  therem  řím- 
ských jsou  jižně  od  mostu  přes  Kladeos. 
Za  starověku  bylo  v  Altidě  veliké  množství 
oltářů,  soch  (za  dob  Plinia  staršího  stálo  prý 
na  místě  jeSté  na  3000  soch!^,  darův  obět- 
ních atd.  Veliké  množství  basi  nalezeno  bylo 
na  původním  jejich  místě.  —  Srv.  Die  Aus- 
grabungen  zu  O.  (Berlín,  1877—1881,  5  d.); 
Die  Fundc  von  O.  (t.,  1882,  40  tab.);  Kau- 
pert  a  Doerpfeld.  O.  und  Umgegend.  Zwei 
Kartí-n  und  cin  Situationsplan  (t,  1882);  A. 
Bótlichcr.  O.,  das  Fest  und  seine  Statte 
(2.  vyd.,  t,  1885);  Curtius  a  Adler,  O.,  Die 
Ergebnisse  der  von  dem  deutschen  Reich 
veranslalieten  Ausgrabungen  (t.,  1890—97, 
5  d.),  hlavní  a  základní  dílo  o  O-ii;  Laloux 
a  Monceaux,  Restauration  ďOlympie  (Paříž, 
1890);  Baumeister,  Denkmáler  des  klass. 
Altcrtums,  si.  1053—1104  PF  (Flasch);  Bae- 
deker,  Griechenland,  3.  vyd.,  str.  333—355 
(Doerpfeld  a  Purgold);  Scheiner,  Tělesná 
cvičeni  ve  starém  věku,  str.  149—168.     Vý, 

2)  O.,  hlavní  město  státu  Washingtonu  a 
hrabství  Thurstonu  ve  Spojených  Obcích 
scvero-amerických,  na  již.  konci  Pugetsundu 
a  na  poboční  trati  severní  dráhy  pacifické, 
má  4698  obyv.,  několik  pěkných  veřejných 
staveb,  obchod  se  zemědělskými  plodinami, 
ovocem,  vlnou  a  dřívím  a  jest  v  pravidel- 
ném spojení  parníkovém  s  ostrovem  Van- 
couvercm. 

Olympiáda  viz  Kalendář  attický, 
str.  781  a. 

Olympias  (jako  díté  zvána  Myrtalé), 
dcera  krále  molosskébo  Neoptolema;  man- 
želkou Filippa  Makedonského  stala  se  r.  358 
nebo  357  př.  Kr.,  odcizila  si  ho  však  záhy 
svou  nesympathickou  povahou,  tak  že  na 
konec  (i  se  synem)  od  něho  prchla  do  Epiru. 
Zda  měla  jakou  účast  v  zavraždění  Filippově 
r.  336,  není  na  jisto  postaveno.  Po  smrti 
Alexandrově  (323)  vrátila  se  z  Makedonie 
do  Epiru,  odkudž  ji  teprve  r.  319  povolal 
zpět  Polysperchón  proti  Kassandrovi.  Počá- 
tečního vítězství  O.  krvavě  zneužila,  byla 
vSak  záhy  obklíčena  od  Kassandra  v  Pydně, 
přinucena  ke  vzdáni  a  popravena  (316). 

OlympMon,  chrám  Zeva  olympského 
v  Athénách  (v.  Athény,  str.  962),  jejž  po- 
čal stavěti  Peisistratos;  staviteli  jeho  jme- 
nují se  Antistatés,  Kallaischros,  Antimachi- 
dés  a  Pórinos.  Stavba  tato  viak  nedospěla, 
jak  se  zdá,  dále  než  k  prvním  základům,  je- 

Í'ichž  část  byla  objevena  Penrosem.  Z  roz- 
hazu krále  Antíocha  IV.  Epifana  (f  164  př. 
Kr.^  římský  architekt  Cossutius  jal  se  sta- 
věti na  základech  za  dob  Peisistratových 
položených  nový,  velikolepý  chrám.  Smrť 
Antiochova  zmařila  dokončení  stavby.  Za 
doby  pozdější  dal  Sulla  některé  sloupy  odr 
vézti  do  Říma  a  užil  jich  ke  stavbě  chrámu 


Jova  Kapitolského.  Z  doby  ještě  pozdější 
zachovala  se  zpráva,  Že  králové  s  Římem 
spojení  měli  v  úmyslu  společným  nákladem 
stavbu  Antiochovu  dokončiti  a  zasvětiti  ji 

feniu  Augustovu,  že  však  s  myšlenky  té  se- 
lo (Suet.  Octav.  60).  Teprve  r.  130  po  Kr. 
císař  Hadrianus  dokončil  stavbu  O-ia  a 
věnoval  do  něho  chryseleíantinovou  sochu 
Zevovu,  jež  byla  imitací  Feidiova  Zeva 
v  Olympii  řClassical  review,  1898,  str.  472; 
Eranos  Vinaobon.,  str.  8).  Chrám  Hadrianem 
vystavěný  byl  hypaethrální  dipteros  okta- 
stylos  o  8:16  sloupům  korinthského  řádu  a 
byl  více  než  120  m  dlouhý  a  54  m  Široký. 
Na  místě  stojí  dosud  15  sloupů  s  částmi 
břevnoví,  1  sloup  leží  na  zemi  rozbit  v  čá- 
sti svého  dříku.  Mimo  to  zachovalo  se  ně- 
kolik basí,  na  nichž  stály  za  starověku  v  pe- 
ribolu  chrámovém  sochy  Hadrianovy,  věno- 
vané různými  místy  řeckými.  Za  nejnovější 
doby  novořecká  společnost  archaeologická 
podniká  výkopy  na  stranách  O-ia.  —  Srov. 
Curtius,  Stadtgeschichte  v.  Athén,  str.  XLl 
až  XLIII,  74,  92,  242,260,267,312;  Mittheil. 
des  athen.  Institutes,  XVI,  str.  334  si.; 
•Archáolog.  Anzeigerc,  1893,  str.  134  si.; 
ílQaxtixcí  xrjg  apj.  ttac^aa?,  1897,  str.  14  si., 
1898,  str.  10  si.;  »Berl.  phil.  Wochenschriřt«, 
1898,  str.  1467  si.  Vy-, 

Olympijské  hry  nebo  zkrátka  Olym- 
p  i  e,  jež  od  starých  Řeků  v  Olympii  na  po- 
čest boha  Zeva  každého  čtvrtého  roku  byly 
pořádány,  obsahovaly  zápasy  (v.  Agón), 
jež  se  konaly  ve  stadiu  a  z  nichž  nejstarší 
byl  běh  o  závod  (v.  Dromos),  k  němuž 
r.  724  př.  Kr.  přidán  dvoj  běh  (v.  Diau- 
los)  a  r.  720  dlouhoběh  (v.  Dolichos); 
r.  708  př.  Kr.  zaveden  pětiboj  (pentathlon, 
t.  j.  skok,  běh,  házení  diskem,  házení  oště- 
pem a  zápolení)  a  o  20  let  později  péstní 
zápas  čili  rohování  {pygmé).  R.648  před 
Kr.  zaveden  všeboj  (pankration,  t.  j.  zápo- 
lení spojené  s  pěstní  půtkou).  Vedle  těchto 
zápasu  gymnických,  jeŽ  vydávaly  svědectví 
o  osobni  dovednosti,  záhy  zavedeny  a  da- 
leko většího  lesku  nabyly  závody  koňské 
konané  v  hippodromu  (v.  t.).  O.  h  za 
doby  největšího  rozkvětu  (v  77.  ol.  =  472 
př.  Kr.)  trvaly  5  dní.  Již  předem  vyhlášen 
posvátný  mír  všeobecný  (ekecheiria),  schá- 
zeli se  účastníci,  zejména  vyslanectva  (theó- 
riai),  jež  pak  ve  stanech  kol  táboříce  oddá- 
vala se  přátelským  stykům;  jednotliví  kme- 
nové mezi  sebou  takto  utužovali  své  přá- 
telství, neméně  osadníci  s  původní  vlastí. 
Prvního  dne  vykonána  slavnostní  oběť  Ze- 
vovi  na  velikém  oltáři  prostřed  Altidy  a 
před  sochou  Zeva  Horkia  přísahou  zavázáni 
zápasníci,  že  aspoň  po  10  měsíců  se  cvičili 
a  že  dbáti  budou  pravidel  zápasů.  Těchto 
směli  se  účastniti  jen  svobodní  Řekové,  di- 
váky však  mohli  býti  též  otroci  a  barbaři; 
Ženám  vůbec  účastenství  zapověděno,  kromě 
kněžky  Démétřiny.  Druhého  dne  s  úsvitem 
započato  závody  chlapců  a  jinochů,  třetí  a 
čtvrtý  den  vyhrazen  mužům.  Pořad  zápasů 
byl  asi  tento:  běh  dlouhý,  jednoduchý,  dvo- 


'    t.  \.--\.   v.  (I".    (>'>  Kr,  ,.::..l  u:  pfic  T  iróičtioť  <m,M.  m  .  tiaimtMii 

iiH    «  'iC2  ki„i.í'ii,  x^bira-  fiiK  tro;j'.'l[ni>*t.  criiiiDrtL 

H  I"//!,*   i'i  ť)iiU  t  tf-tii  OmUkft  ftrc.  mii«)  jc»t  ■rafeniiia  i  ko- 

.fí'ffi    *    ll,-l'iri'.i    lí"'"-'!  ř'M.  i<:i<;nin,  Oíocc  neb  Tina,  Wndená  nebo 

iiVij,  ť'['lá,  buď  chat  podporující,   dráldid  nebo 

ét    tiťťivf:    v    iiiii)\i;r\i  f^iiířntí  pachuti  pokm)6  vyrovDivajit;.    Ki. 

ilym(/ij»kií  hry.  OBUlffh,   hl.  méalo   irikého   hrabstvi  Ty- 

H,  v,  Olyni]!.  ronc,  má   4039  ob.,  veliká  kasárna,  bláiincc 

ké:  báji  jtiíťr.,  j''ni  byl  a  >'llř  obchod  ■  plátnem, 

rvýiii  ri<-bo  )'liij  l''ik<in  a  Omagni,   omalgíi,   omodynic  (i  fec. 

<in  «vi)ji-    utii/'n(   tak.   1-.  liiint,  ráme,  a  ul/oe,  bolcsl),  bolest  »  ra- 

{i('''lii.ít<-iiy   {ifl    nUvnii-  mcni   pfi  zánětech  Icloubn  ramenniho  nebo 

.i|iiii.ii  Ajiiilliirnivř  *  Mař-  fi  pQvodu  ncuralgickébo  neb  i  rbeamati- 

ir.rri  M  oroditvul  t»  *v6\m  ckého. 

.iii  ■  1'Mtirrii,  j[-iit  liii  pr^  OnkgtMvé,  tét   Umáuové,   skupina  in- 

lifliK*!!  Ut<-  iiu  kyrlii/'',   v  Kun  n\ii-j'ní  faiilo  diánihých  kmenů  v^iinf  Americe,  rotSiřend 

vi»\'^ii  *"   v  iiiiii^iil,  ti-)tii.  v  i*íiiitýi*li  rcpli-  v  iL-vcrozáp.  Brazílii,  Peruansku,  Ecuadoru 

'  '  '      '     ■■  '  '  '                                       •■'-  -    Kolumbii,  přlbumá    a  Tupii  a  Guarany, 


Olympltl  ("lvrii)iun'»,  ni  Y»),((iitiíii),  to-  nyni   počtem  i  významera  nepatrná  a  s  ji- 

lil  bi<«i,  II  Ki  hl)  lil. /I  iilillicl  MU  Olympu,  na-  n4mi  Kmeny  úplnč  smiiená.  Indiáni  tito  na- 

liiiili  liiiliniii  |i<i<Ui<iiiiiliii  u  murNkýiii.  lývajfsctaké  Campevas,  t.  j.  ploskobliTci, 

Olyitllioa   I  iijiiiii.v),    hIuviiiI   HiiirnriTkil  yUo  dffvu  hlavám  novorozeiSat  dávali  po* 

u<ia>li>    iiii   |.iil..ii.liiivf'   ni,.ilinliiki'iii,    roílo-  mocí  2  prkének  ploský  tvar.  Tir. 

«>iii,i  ii|>i.iI,U  iiiiiri-  II  iiliiiky  'riiriiniiki'.    l'&-       Oinftlift,  hl.  m.  hrabstvf  Douglaa  v  sev.- 

vi»1  ikhiI  Ii<  <|<i<i'i»^  «iuliii,  lile  prnvd^pixtcilmí  ;imcr.  států  Ncbraska  a  nejvřtii  místo  státa, 

0  l>vl  tiilxii  M  iifiid  liiiviilri  1  cmtr.  Kuťolr,  nu  záp.  bfchu  f.  Míssouri,  třemi  mosty  apo- 
hl>fl  iiri|<ili  iiir'l  nrlii'  >  iikoli  i  nuuilii'  rhra-  \<r\ó.  a  protilehlým  mfstem  Council  filoCTs, 
iki*    ll.il1li.u-.    /.ihv    l.vl    O.    ii.-Jpl.-dnfjlim  iiaieiilř  centrum  ii-jeznični.východiilídrihy 

1  nii^al  >'U>ilklil-<kV<  h,  iiiikvc-t.tji-  obrhiiilťm  Union-Pacific,  má  krásnou  budovu  poiiora, 
■  Miikiil.inv  .s  poiMiku  V.  aloi.  |if.  Kr.  pH-  vyiíf  ikolu.  veřejnou  bibliotéko  o  52,000  w.. 
lim  >  n  I  O  ii«uuii  ^vii-biivuiu>M  |i<T»kt>ii,  ul<-  soudni  dvůr,  výstavní  palác,  radnici,  ditny 


Omajjovci.  759 


dráhy  Union-Pacific  a  140.482  obyv.  (1890), 
8  předměstím  South  O.  148.514  ob.  PrAmy- 
slová  T^oba  v  Omase  měla  r.  1890  cenu 
194,807.615  ír.;  veliké  slévárny  kovů  zpra- 
covaly r.  1895  za  86,492.950  fr.  materiálu. 
Ohromné  jatky  O-hy  soupeři  o  třetí  místo 


proti  sobě  téměř  všecky,  i  byla  nesvornost 
jeho  nepřátel  (Azrakovci,  Keisánovci 
a  j.)  největší  jeho  oporou.  Zničiv  Ižiproroka 
Muchtára  v  Kúfé  (r.  687)  a  vjkoupiv  si  mir 
s  Řeky  (r.  689)  potlačil  odboj  svého  příbuz- 
ného Amra  bna  Zaida  v  Damašku,  jehož  dle 


ve  Spojených  Obcích  sev.-am.  se  St  Louis,  zpráv  sám  usmrtil,  podnikl  výpravu  proti 
pokrývají  12  ^  a  zaměstnávají  4000  děln.,  i  praetendentovi  Abdalláhovi,  jehož  poslou- 

rozsáhlé  ohrady  pro  dobytek  rozkládají  se  chala  Arábie,  Irák  a  Pcrsie  (bitva  u  Nlaskano 

v  předměstí  South  O.  Za  léta  1884—95  po-  r.  690,  dobytí  Mekky  a  smrť  Abdalláhova 
raženo  tu  úhrnem  5,654.904  kusů  hovězího  {  r.  692),  a  zbouřivšímu   se  Abdarrahmánovi 

dobytka,  13.576.227  vepřového  dobytka  a  (r.  702).  Pevnost  Vásit  založena,  by  odboj 
1,671.968  bravu;  roku  1896  303.382  skotu, ,  měst  Kúfy  a  Basry  stal  se  nemožným.  Zatím 
1,110.494  vepřového  dobytka  a  197.492  ovcí. '  bojoval  bratr  jeho  Muhammed  s  Řeky  ví- 

Továrny  na  stroje,  cihelny,  obchod  obilím  těžně  (porážka  u  Sebastopole  r.  693),  již 

(veliké  elevatory),  materiálním  zbožím,  zemé-  i  z  jižm'  Arménie  vypuzeni,  v  Africe  dobyl 

dělským  nářadim  a  dřívím.  Po  několik  mě-  vojevůdce  Músá  severního  pobřeží  po  Kar- 
•íců  má  O.  spojení  paroplavební  se  St  Louis. ,  thago,  jež   definitivně   Řekům   odňato  (697 

O.  založena  r.  1854.   Veliká  výstava  hospo-  až  698),  načež  území  až  po  Atlantský  okeán 

dářská  Far-Westu  pořádána  tu  r.  1898.    d£.  rozšířeno.  Výpravy  podniknutv  i  do  Sicílie  a 

Omajjovol.  arabská  dynastie  se  sídlem  Sardinie.  Vedle  v^bojův  Abdalmelik  zajímal 

v  Damašku  (oa  r.  661—750),  z  rodiny  Omajja  se  velice  i  o  věciu  a  literaturu.   Syn  jeho 

kmene  Kuraišovcův.  Zakladatelem  jejím  byl  Velíd  I.  (f  715)  nalezl  říši  klidnou  i  mohl 

pravnuk    Omajjův   Muávijja    L,  syn   Abú  věnovati  se  nápravě  vnitřních  poměrů.   Za 

Sufjánův  (661—680).   Vynikaje  znalostí  lidu,  něho  také  říše  Arabská  dostoupila  vrcholu 

obratností  a  zvláštní  ohebností  Muávijja  do  rozkvětu  (stavby  všeho  druhu).  Vítězně  bo- 

vedl   získati    si    všude    hojně    přívržencův,  joval  bratr  chalífův  Maslama  v  Arménii  a 

Když  pak  Hasan,  syn  Alijjův  a  dědic  jeho  v   Malé  Asii,  Tarík  a  Músá  v  sev.  Africe, 

a   vládě,   dobrovolnou    úmluvou   trůnu   se  odkudž  pronikli  Arabové  do  Španěl  (r.  711 

vzdal  a  i  perský  místodržíci  Zijád  krajními  bitva  u  Xeres).  Říše  Arabská  prostírala  se 
ústupky  zjednán   byl,   dosedl    Muávijja  na ,  od  Kašgaru  a  Multanu  po  Atlantský  okeán. 

trůn.  Železné  ruce  Žijádově  podařilo  se  vrá-  Nástupcem  Velídovým   byl  rozmařily  bratr 

titi  úplný  pořádek  a  klid  říši,  tak  Že  mohl  jeho  Suleimán  (—717).   S  ním  počíná  na 

Muávijja  pomýšleti  na  nové  výboje  i  v  Africe,  novo  rozbroj  a  rozklad  říše.   Přes  to  rozŠí- 

V  Malé  Asii  (Cilicie,  Rhodus)  a  dále  až  po  řena  říše  o  Džordžán,  jehož  bylo  dobyto,  a 
Indii.  Opětovné  obležená  Konstantinopolc  Tabaristán,  jenž  stal  se  poplatným.  Za  to 
zachránila  se  jen  známým  řeckým  ohněm,  udržen  v  Indii  toliko  Sind,  kdežto  ve  Špa- 
Výprav  účastnil  se  i  rozmařilý  syn  Muávij-  nělich  počíná  se  organisovati  odboj  křesťa- 
jův  Jezíd  (680—683)  tou  měrou,  že  monl  nův.  V  bojích  proti  Řekům  většina  arab- 
pomýšleti  Muávijja  na  zavedení  dědičné  I  ského  loďstva  vzala  za  své.  Svým  nástup- 
vlády.  Sýrie  přijala  Jezída  za  budoucího  cem  ustanovil  Suleimán  svého  bratrance 
chalifu  bez  odporu,  ostatni  kraje,  mimo  jiné  •  Omara  II.  (-720),  proslulého  zbožností  a 
i  Mekka,  Medína  a  Basra,  donuceny  hroz-  za  vlády  získáváním  proselytů.  Korán  a  tra- 
bami  a  sliby.  Do  počátku  vlády  Jezídovy  dice  octly  se  za  něho  v  popředí.  Spravedl- 
spadá  odboj  Husaina,  syna  Alijjova,  jehož  nost  a  mírnost  i  k  jinověrcům  byly  vynika- 
Kúfští  prohlásili  chalífou.  Husain  padl  v  boji  jícími  vlastnostmi  jeho  vlády.  Od  výbojův 
u  Kerbely  (10.  říi.  680),  ale  nový  nápadník  upuštěno,  Omar  mel  naopak  úmysl  vykázati 
vyvstal  v  Abdalláhu  ben  Zubairu,  synu  Oma-  odlehlé  provincie  za  pobyt  nevércům,  již 
rovu.  Došlo  tak  daleko,  že  Jezíd  prohlášen  měli  se  z  území  islámu  vystěhovati.  Usku- 
>jako  neznaboh«  za  zbavena  trůnu.  Starý  tečnění  plánu  zmařeno  smrtí  Omarovou  (snad 
vojevůdce  Muslim  ben  Okba,  kterého  za  to  otrava  r.  720).  Jezíd  II.  (—724),  ustano- 
Jezíd  vypravil  proti  Medínským,  porazil  tyto  vený   nástupcem   Omarovým  již  od  Sulei- 

V  srp.  683  u  Harry,  v  zápětí  dobyta  a  po-  mana,  oddán  byl  požitkům.  Odboj  Jezida, 
pleněna  i  Medína.  Jezíd  uznán  nyní  nejen  syna  Muhallabova,  potlačil  sice  voievŮdce 
chaUfou,  ale  i  pánem  nad  životy  i  statky.  Maslama,  za  to  utrpělo  vojsko  cbalífovo 
Když  chystalo  se  i  obležení  Mekky,  Jezíd  děsnou  porážku  v  Transoxanii,  a  i  jinde, 
zemřel.  Slab^  syn  Jezídův  Muávijja  II.  ze-  hlavně  v  Africe  a  ve  Španělsku,  poklesla 
mřel  po  několika  měsících  (snad  otravou),  vážnost   chalífova   velice.    Pokusy   rozšířiti 

V  nedoipělosti  bratra  tohoto  Chálida  uznán  území  arabské  za  Pyreneje  (720—721)  skon- 
správcem  říše  Merván  I.  (—685),  b<valý  čily  nešťastně  bitvou  u  Toulouse,  v  níž  po- 
roinistr  chalí^  Osmána,  vnuk  Omajjův,  kter^  prvé  křesťané  zvítězili  nad  Araby.  Bratr  Je- 
však  mnsil  dříve  poslušnost  si  vynutiti  ví-  židův  Hišám  (—743),  jenž  po  něm  nastou- 
těznou  bitvou  u  Merdž  Rahít  poblíž  Dáma-  pil,  byl  svědomitý,  mírný  a  spravedlivý,  ale 
Šku,  dále  u  Kirkísijje  a  Ain  Vardy.  Merván  za-  lakomý  a  nedůvěřujíd,  i  musil  zápasiti  s  vněj- 
vraŽdén  ženou  svou,  matkou  Chálidovou,  když  šimi  nepřáteli  neméně  než  s  odbojem  v  po- 
byl ustanovil  nástupcem  svým  svého  syna  hraničných  provinciích  a  rozbroji  ve  vnitro 
Abd-al-melika.    Abdalmelik    (f   705)   měl  říše  (pokusy  Alijjovců  a  po  nich  Abbásovců 


760  Omamující  prostředky  —  Oman. 

o  trůn).   Nešťastná  výprava  podniknuta  do  s  poloostrovem  Katarským  a  na  j.  pobfeží 
Transoxanie,  v  Indii  bylo  třeba  založiti  na  Indického  okeánu  až  k  Mirbátu  (na  54^  v.  d. 
ochranu  muslimů  města  Mahfúza  a  Man-  a  17^  s.  $.)•    Hranice  dovnitř  země  jsou  ne- 
súra.  VÁzerbeidŽánu  padl  r.  732  sám  bratr  určitý.     Hlavní    pohoří    procházející    O-em 
chalífův  vojevůdce  Maslama,  v  Malé  Asii  do-  táhne  se  obloukem  od  Rás-el-Haddu  k  Me- 
stavila   se   po  opětných   výbojích   konečně  sandumu,  spadajíc  většinou  srázně  k  moH, 
porážka  r.  739  u  Akroina,  v  Africe  vzbouřili  V  Dž.  Achdaru  průměrně  2000  m  vysokém 
se  Berberové.  Úspěchy  za  Hišáma  ve  Francii ;  dosahuje  toto  pohoří  největší  výše  3000  m. 
dobyté  vzaly  za  své  r.  726  a  dále  r.  732  bit-  '  Celý  O.  můžeme  rozděliti  na  pobřeiní  ro- 
vou  u  Toursu,  v  níž   porazil  Araby  Karel  vinu,  oasami  a  palmovými  hájí  posetou  pouif, 
Martell,  který  je  odrazil  i  r.  734  a  po  třetí  na  pásmo  západnější,  hornaté  a  pusté,  a  ca 
r.  739.    V  zápětí  dostavila  se  ve  Španělsku  Džebel  Achdar,  jenž  právem  pro  svou  hoj- 
úplná  anarchie.    Výstřední  a  proto  neoblí-  nou  vegetaci  jmenuje  se  aehdar,  t.  j.  zelený. 
bený  Velíd  II.,  syn  Jezída  II.  ( — 744).  na-  Tato  část  je  také  nejdůležitější   a  nejlidna- 
stoupil  sice  bez  obtíží  na  trůn,  ale  v  zápětí  téjší.  Na  z.  od  Dž.  Achdaru  táhne  se  hrozná 
musil  čeliti  Jezídovi,  synu  Velída  I.    Ve- '  poušt  Hydrografické  poměry  jsou  tytéž  jako 
lid  II.  zabit  rebelly  r.  744,  nastoupil  pak  Je-  v  ostatní  Arábii.    Klima  O-u  není  stejné  ve 
zíd  III.,  přívrženec  nauky  o  svobodné  vůli,  všech  částech,  nejvíce  prší vá  v  Dž.  Achdaru ; 
jenž  sice  překonal  odboj  Emessy  a  v  Pale-  uvnitř  však  je  sucho.  Teplota  40*  v  Maskatě 
stině,  ale  nabídl  sám  rozdělení  říše  místo-  není  ani  v  dubnu  řídká,  a  úmrtnost  tu  bývá 
držiteli  Arméni^  a  Ázerbeidžánu  Mervánovi,  zvyšována  úplným  bezvětřím.    Půda,  pokud 
jenž  měl  spravovati  i  Mesopotamii.  Jezíd  III.  je   zavlažována,   je   velmi   úrodná;    daří    se 
t  744,  vládcem  provolán  bratr  jeho   Ibrá-  datle,  kukuřice,  obilí  a  všechny  druhy  tro- 
hím   ( — 745),  ale  nikoli  jako  chalířa,  nýbrž  pických  zelenin.    V  Dž.  Achdaru  pěstuje  se 
jako  emír.  Slabosti  té  použil  zmíněný  Mer-  j  víno  na  hrozinky  i  na  lisování.  Prosluli  jsou 
ván   (II.),  jenž  po  vítězné  bitvě  u  Ain  el-  velbloudi  (hl.  z  jihu)  a  osli  maskatští,  kteří  se 
Džarr  na  cestě  z  Baalbeku  do  Damašku  do-  hojně  vyvážejí;  koně  nevyrovnají  se  nedžed- 
nutil  Ibráhíma  k  útěku  z  Damašku.  Sám  po-  ským.  Břehy  ománské  mají  veliké  bohatství 
táhl   na   sebe   chalifát,    ale  narazil  na  vše-  i  rybné,  ale  perlorodek  tu  není.  Divoká  zvéř 
obecný  odpor.  Chalířát  jeho  byl  řadou  bojů  jako  v  ostatní  Arábii.    Obyvatelstvo,  jež  se 
proti  vzpouře  všeho  druhu  a  na  všech  stra-  páčí   na   1  milí.   a  žije   asi  na  194.200  km^, 
nach  říše.  Ve  všeobecné  anarchii  ozývala  se  dělí   se   na   usedlé    a   kočovníky,   beduíny ; 
touha  po  vládě,  jež  by  obnovila  pokoj  a  po-  skoro  třetina  obyvatelstva  jsou  černoši.  Čo 
řádek,  jehož  od  dynastie  O-ců  již  nebylo  se  se  mravů  týče,  chválí  Palgrave  obyvatelstvo 
nadíti.  V  této  všeobecné  rozervanosti  a  ne-  O-u  a  staví  je  co  do  pohostinství  a  ublaze- 
spokojenosti  vystoupili  Abbásovci,  by  právu  nosti  nad  obyvatelstvo  nedžcdské.  Nábožen- 
rodiny   prorokovy   ku   vládě    zjednali   prů-  ství  je  muhammedánského,   ale  k  cizincům 
chodu.    Abú    Muslim    pověřen    Ibráhímem,  tolerantní.  O.  není  vlastně  monarchii,  nýbri 
hlavou  Abbásovců,  obhajováním  těchto  ná-  spolek    malých    státečků,    závisících    velíce 
roků    v    Chorásánsku.    Abú    Muslim    dobyl  volné  na  sultánu  maskatském,  což  viděti  je 
hlavního    města    Mervu ,    dále    Níšápúru    a  na  poměrně  nepatrnj^ch  danich,  které  usedlé 
DžordŽánu.    Když   pak    správce    Chorásánu  ,  obyvatelstvo  odvádí,  a  malé  pravomoci  sul- 
Nasr  na  útěku  do  Hamadánu  zemřel  (748),  tánově  ve  vnitrozemí.    Beduíni  jsou  téměř 
vzdalo  se  jeho  vojsko  v  Nehávendu.  Poráž-  neodvislí.    Panovník  užíval  dříve  názvu  ná- 
kou   Sýrů   u  Kerbely  (749)   postoupil   roz-  boženského    »imám«,    nyni   sluje    >sultán«. 
klad,   Merván,  jenž  proti  vojsku  Abbásovců  Průmysl  není  značný;    dovezeno  bylo   v  le- 
vý táhl,   byl   nucen   na   konec   ustoupiti   do  těch  1899—1900  za  2,600.780  doU.  a  vyvezeno 
Damašku    a   odtud   do   Egypta,    kde   zabit,  za  1,533.300  doll.,   z  čehož   za  630.000  doll. 
Damašek  padl  zatím  22.  dubna  750  do  ru-  '  datlí.    Lodní   obrat   v  přístavech   174.550  / 
kou  Abbásovců  (v.  Abbásovci).  O  O-cích  na  411  lodích.  Měnu  má  O.  vlastní,  ale  v  o- 
ve   Španělsku   (755—912   emirát,   odtud   do  běhu  jsou  i  tolary  tereziánské  a  mince  in- 
r.  1031  chalifát)  viz  Cordova  a  Španěl-  dické,  perské  a  turecké,  dle  nestejného  však 
sko  (dějiny).    Od  O-ců  odvozovala  původ  kursu.  Hl.  m.  je  Maskat  (30,000— 60.000  ob.), 
svůj  i  dynastie  BeníTáhir  (1453-1517)  v  Je-  jiná:   Matra,  Sohár,  Súr  Mirbát,  ve  vnitřku 
menu.                                                        Dk.  I  Rostak.  —  Největšího  svého  rozkvětu  došel 
Omanmjioi   prostředky   bývaly   dříve  O.   za  vlády  Seid-Saida  (1806—1856),  jenž 
brány    k    utlumení    bolesti,    dokud    nebyly  rozšířil    moc    O-u    na   východoafr.  pobřelí 
známy  přesněji  a  spolehlivěji  působící  pro-  (Zanzibar),   Sokotru  a  na  p  rském  pobřeiL 
středky    uspávající    (v.    NarcoticaV,    dnes  Ale   po   smrti   jeho   říše   rozdělena   a   0*u 
nemají  ceny  nijaké.  !  zbyly  jen  části  na  perském  pobřeží.  Sokotru 
Oman,  bot.,  v.  lnula.  a  Bahreinské  ostrovy  vzali  Angličané,  kteří 
Oman   neb   Ommán,    stát   v  jihových.  v  O-u  mají  rozhodný  vliv.  —    Liter.  Vedle 
cípu  Arábie,   rozkládá  se  hlavní  svou  částí  Wellsteda  a  Palgravea  uvádíme  jen:  Radger, 
při   zál.   Ománském    od   mysu    Mesandumu  History  of  the  Imams  and  Seyyids  of  Oman 
v  průlivu  Ormuzském   až  k  Rás-el-Haddu,  (Londýn,  1871)   a  S.  B.  Milles:  Acroas  the 
nejvých.  výběžku  Arábie.    K  tomuto  středu  Green  Mountains  of  Oman  (»GiřOgraph.  Jour- 
pojí  se  území  na  sev.  až  k  tur.  prov.  El-Ahsá  naU,  1901).                                                 Nw. 


Omar  —  Ombroni 


761 


Omar:  1)  0.»  drahý  chaiífa  islámu  a  vlastní 
■  zakladatel  říše  Islámské  (♦  585  [587]  —  1 644). 
Jako  nejdůvérnéjŠi  rádce  provázel  Muham- 
ineda  do  Medíny  a  podporoval  ho  energi- 
cky proti  Meckým.  V  živote  střídmý  a  še- 
trný vynikal  prostotou  mravAv  a  zbožností, 


při  tom  svédomitostí,  rozvahou  a  energií. 
Prospéch  celku  byl  mu  nade  vše.  Odtud 
veliký  vliv  jeho  jiz  za  Muhammeda  a  Abú 


Bekra,  proto  ustanoven  Abú  Bekrem  i  cha- 
Hfou  přes  to,  že  lid  obával  se  jeho  přísno- 
sti, proti  níž  opétovné  vyslovil  se  i  Muham- 
med  i  Abú  Bekr.  Vlastního  syna  pro  piti 
vína  a  nemravný  život  dal  v  mešitě  veřejně 
nmrskati.  Jinde  ovšem  byl  opět  nemístně 
shovívavý.  Jako  chaiífa  připojil  O.  k  říši 
nejkrásnější  a  nejbohatší  provincie  říše  Per- 
ské a  Byzantské.  Při  tom  šlo  mu  o  to,  by 
víru  zacnoval  neporušenu  a  islámu  zjednal 
světovládu.  Za  tím  účelem  křesťané  i  židé 
musili  opustiti  Arábii  a  usaditi  se  jinde,  mu- 
slimové musili  se  lišiti  krojem  od  nemusli- 
múv.  Arabové,  již  odpadli  od  Abú  Bekra  a 
za  to  vyloučeni  z  účasti  na  posvátném  boji, 
amnestováni  a  zařazeni  do  vojska  sjrrského 
nebo  perského.  —  V  Persii  nedařilo  se  s  po- 
čátku jeho  vojsku,  tak  že  chtěl  O.  r.  635 
sám  postaviti  se  v  čelo  vojska.  Ale  nově 
jmenovaný  vůdce  Sa*d  ben  Vakkás  po- 
razil třídenní  bitvou  u  Kadesie  Peršany 
tak  důkladné,  Že  perský  vládce  Jczdidžerd 
musil  vydati  Arabům  t.  zv.  arabský  Irák  a 
krátce  na  to,  opustiv  bez  boje  i  residenci, 
utekl  do  hor  roedských.  Tenkráte  založena 
i  Basra,  by  ovládala  plavbu  v  Perském  zá- 
livu, a  Kúfa  jako  sídlo  muslimských  velite- 
lův. Následovalo  pokoření  vlastní  Persie 
(vojevůdce  Numán  ben  Mukr),  kde  nejdéle 
držel  se  Istachr  (Persepolis),  dále  Sýrie  a 
Palestiny,  nejposléze  došlo  na  byzantský 
Egypt  ^vojevůdce  Amr  ben  As)  koncem 
r.  640.  Hlavního  města  Memfidy  dobyl  Amr 
SSL  podpory  Koptů,  zbraně  nepouŽiv.  Roku 
následujícího  pak  dobyto  i  Alexandrie,  jíŽ 
v  situaci,  jež  nastala  po  smrti  Herakliově, 
nedostalo  se  náležité  pomoci.  Vojevůdce 
Amr  chtěl  ji  udělati  i  residencí  místodržite- 
lovou,  O.  rozhodl  se  však  pro  stavbu  nové 
residence  bližší  Medíně,  F ustát.  S  Arábií 
spojen  Egypt  za  účelem  snazšího  zásobo- 
viní  Arábie  obnovením  starého  kanálu. 
Z  Egypta  pronikl  Amr,  podporován  Berbery, 
dále  na  západ  aŽ  po  Tripolis.  O.  usmrcen 
8.  list.  644  v  mešitě  medínské  řemeslníkem, 
jenž  marně  stěžoval  si  u  něho  na  utlačování 
místodrŽitele  kúfského.  Svým  nástupcem 
ustanovil  starého  druha  prorokova  ar-Rah- 
mána  bna  Aufa,  a  když  tento  odmítl,  zvolil 
6  mužů,  již  by  s  Aufem  vybrali  nového  cha- 
lífíi.  Hlas  Aura  v  rozhodl  pro  Osmá  na,  jed- 
noho z  volitelů.  O.  pochován  po  boku  Mu- 
hammedově  a  Abú  Bekrově.  O.  jest  vlast- 
ním zakladatelem  říše  Islámské  nejen  vý- 
boji, ale  i  její  organisací,  hlavně  i  po  stránce 
finanční.  Jest  i  původcem  muslimského  leto- 
počtu hidžry  (v.  t).  Dk, 
2)  O.  II.  v.  Omajjovci. 


Omar  Chajjám  v.  Chajjám. 

Omar  ben  abi  Babi* a,  vynikající  básník 
staroarabský,  prvý  básník  kmene  Kuraišovců 
(♦  asi  643  po  Kr.  —  f  asi  719).  Syn  boha- 
tého kupce  meckého,  jejž  Muhammed  byl 
ustanovil  místodržitelem  v  Jižní  Arábii,  trávil 
bezstarostný  život  svůj  v  Mekce  žije  pouze 
lásce  a  poesii,  již  mu  konečně  bigotni  cha- 
iífa Omar  II.  přímo  zakázal.  Poesie  jeho  jest 
výhradně  rázu  milostného  a  O.  původcem 
samostatné  erotiky  u  Arabů.  Básník  opěvá 
jen  svá  milostná  dobrodružství.  Opravdivost 
citu  pojí  se  v  poesii  jeho  s  melodičností 
mluvy,  obě  učinily  básně  jeho  oblíbenými 
popěvky  Arabů  pouště.  Srovn.  P.  Schwarz, 
Umar  ibn  ábí  R.,  ein  arab.  Dichter  der  Umaj- 
jadenzeit  (Lipsko,  1893).  Diván  jeho  vyšel 
v  Káhiře  r.  1892.  Dk. 

Omarthritii  (řec),  zánět  kloubu  ramen- 
ního. 

Omamm,  missionářská  a  vojen,  stanice 
něm.  jihozáp.  Afriky  s  347  křest,  obyv.,  sídlo 
pohlavára  a  hlavní  tržiště  Hererův. 

Omaius  (psaltet^tum),  kniha,  třetí  odsta- 
vec Žaludku  přežívá vcův. 

Ombay,  též  Omblay  nebo  A  Hor,  jeden 
z  Malých  Sundských  ostrovů  na  s.  od  Ti- 
moru,  při  úžině  Ombayské,  110  km  dl., 
20  km  šir.  a  veliký  2570  /rm*,  prostoupen 
horami,  které  dosahují  výše  do  1300  m.  Oby- 
vatelů jest  194.000,  vesměs  malajsko-papuan- 
ských  smíšenců,  kteří  provozují  orbu,  stavbu 
lodi  a  obchod  s  plodinami  a  jsou  pověstní 
otrokáři. 

Ombla  či  Rjeka,  Rika,  řeka  v  Dalmácii, 
prameni  severně  od  Dubrovnika  na  úpatí 
holých  skal  a  teče  směrem  od  vých.  k  záp. 
pěkným,  4  km  dlouhým  údolím.  Již  u  pra- 
mene žene  mlýny,  jsouc  široká  110 — 130  m, 
a  jest  splavná  od  pramene  až  do  ústí.  Vtéká 
do  zálivu  Gružského.  Zdá  se,  že  O.  jest  po- 
kračováni jednoho  ramene  herceg.  řeky  Tre- 
binjščice,  která  se  u  Poljic  ztrácí  v  ponorech. 

Ombrél  [onbré],  franc,  příze,  tkaniny,  ča- 
louny, jejichž  barvy  nepozorovaně  přechá- 
zejí z  tmavých  do  světlých. 

Ombrograf  (řtc.)  v.  Dešťoměr. 

Ombrometr  (řec.)  v.  Dešťoměr. 

Ombroni,  lat.  Umbro^  řeka  ve  střední 
Itálii  v  Toskáně,  pramení  v  prov.  Sieně  v  pa- 
horkatině u  kláštera  O.,  teče  k  jz.  a  po  toku 
dlouhém  166  km,  protékajícím  v  dolní  své 
části  maremmy,  vlévá  se  do  moře  Tyrrhen- 
ského.  Hlavni  přítok  jest  Orcia.  V  1.  1808 
až  1814  slul  O.  departement  Francouzské  říše, 
jehož  hlavním  městem  byla  Siena. 

Ombroni  COiipQayvtg),  kmen.  který  uvádí 
Ptolemaios  (Geographia,  III.,  5,  8)  vedle  ji- 
ných v  Zakarpatí  v  koutě  mezi  Vislou,  Kar- 
patami a  Sanem.  Blíže  určiti  sídla  jejich  a 
národnost  není  moŽno.  Šafařík  a  Mannert 
ztotožňovali  je  s  gallskými  Ambrony,  Much 
vidí  v  nich  kmen  německý  totožný  se  Stra- 
bonovými  Atmory,  Eichwald  a  Perwolf  vi- 
děli v  nich  Slovany,  Múllenhoff  klonil  se  k  mí- 
nění o  původě  dackéra.  Rozhodnouti  spor  ten 
je  dosud  nemožno.  ^It, 


762 


Omdurmán  —  Omiš. 


Omdiimiáii  (Ommdurmán,  Um  der- 
m  á  n),  býv.  opevněné  místo  e^^ypt.  na  1.  břehu 
Bílého  Nilu,  naproti  Chartúmu,  vegypt.  Sú- 
dánu. Po  dobytí  Chartúmu  r.  1883  O.  stal 
se  sídlem  mahdího  Muhammeda  Ahmeda  a 
centrem  muhammedán.  Ponílí,  pročež  vzrostl 
na  ohromné  místo.  Na  prostoře  8  km  dlouhé 
z  3  km  široké  bydlilo  na  400.000  lidi,  se 
všech  stran  namnoze  násilím  sehnaných.  Mezi 
hliněnými  chýšemi  zdvihala  se  tata  či  pev- 
nůstka,  v  ní2  byla  hrobka  mahdího  zde  ze- 
mřevšího, dále  dům  chalífy  Abdullaha,  ve- 
liká mešita,  tržiště  na  otroky,  arsenál  se  zbra- 
němi až  z  dob  křižáckých  a  j.  Když  O.  byl 
vzat  v  září  1898  sirdarem  Kitchenerem  v  čele 
anglo-egyptského  vojska,  byla  hrobka  roz- 
střílena, mnozí  Evropané  ze  zajetí  osvobozeni 
a  valná  čásť  města  až  na  tržiště  zbořena,  ne- 
boť Chartúm  má  býti  opětně  hl.  městem 
egypt.  Súdánu.  Nu. 

0'K««ra  [oméra]  BarryEdward,  lékař 
irský  (♦  1786  —  f  1836  v  Londýně).  Byl 
chirurgem  v  námořnictvu  britském,  r.  1815 
na  lodi  >Bellerophon«.  Doprovodiv  Napo- 
leona na  Sv.  Helenu,  zůstal  po  jeho  boku  tři 
léta.  R.  1818  vypukl  spor  mezi  nim  a  Hud- 
sonem  Lowem,  takže  O.  odvolán  (14.  kv.) 
lordem  Bathurstem.  Opustiv  25.  července 
Sv.  Helenu,  vrátil  se  do  Anglie  a  očistil 
se  z  obvinění  Loweových.  Mimo  soubor 
dějinných  dokladův  o  chorobě  a  smrti  Napo- 
leonově a  vypsání  guvernérství  Loweova 
na  ostrově  Sv.  Heleny  vydal  po  smrti 
Napoleonově  svůj  denník  Napoleon  in  exile^ 
or  a  voice  from  St.  Helena  (Londýn,  1822, 
2  sv.);  za  Vydání  knihy  té  zbaven  místa 
lékařského. 

Omega  (řec),  velké,  vlastně  dlouhé  ó 
(A,  co),  poslední  pismě  řecké  abecedy.  Viz 
též  Alfa  a  omega. 

OméJ,  bot.,  v.  Aconitum. 

Omeleta  (frc.  omeletteY  vaječnice  na  pánvi 
opečená,  tenká,  t  řidkéno  těsta  neb  i  bez 
mouky,  s  přísadou  smetany  nebo  mléka,  ko- 
ření, cukru,  mandlí,  hrozinek,  která  bývá  po- 
dávána s  rozličnými  náplněmi,  jako:  svěžího 
neb  zavařeného  ovoce  (o.  aux  conjltures), 
marmelád,  zelenin  (o.  aux  fines  herbes)^  hub, 
sýra,  šunky,  ledvinek,  mozku,  pečených  neb 
uzených  říčních  neb  mořských  ryb,  kaviáru, 
ústřic,  raků. 

Omeli,  bot.,  v.  Viscum. 

Omen  slulo  u  Římanů  slyšitelné  znamení 
věštné  oproti  viditelnému  prodigiu.  Mohlo 
jim  býti  třebas  slovo  nahodile  promluvené 
bez  ohledu  na  jeho  vlastní  význam;  záleželof 
spíše  na  výkladu  toho,  jenž  o.  přijímal.  Ze- 
jména dbáno  dobrých  znamení  při  obětech, 
pročež  obětující  si  hlavu  zahaloval,  hudba 
pak  měla  účel  přehlušiti  špatné  o.  Při  od- 
vodu a  censu  volána  nejprv  jména  dobro- 
věstná,  jako  Salvius,  Valerius  a  j.         klk. 

Omentom  (lat.),  předstěra,  v  lék.  deska 
pobřiŠnicová,  pnoucí  se  jako  t.  zv.  menší 
předstěra  (o.  minus)  od  jater  k  žaludku  a 
pravému  onybu  tračníkovému  a  přikrývající 
jako  t.  zv.  větší  předstěra  (o.  majus)  jmeno- 


vitě kličky  tenkého  střeva;  tato  předstČrs 
tvořívá  často  obsah  kýlných  vakův. 

Omer  paia,  vl.  Michal  Lat  as,  generál 
turecký  (♦  1806  —  f  1871).  původem  Choř- 
vat,  uprchl  z  vojska  rak.  r.  1828,  přijal  islám 
a  postupoval  rychle  v  hodnostech  v  armádé 
turecké.  Na  čas  byl  vychovatelem  potomního 
sultána  Abd-ul-medžída.  Účastni!  se  válek 
proti  egyptskému  Ibráhimovi  v  Sýrii  (1840), 
proti  odbojným  Albáncům  (1843),  Kurdům 
(1846)  a  jako  guvernér  bukureltský  proti 
Bosně  (1850);  jako  pasa  měl  velmi  činný  po- 
díl ve  válce  východní  (18S3— 1854);  r.  1862 
potlačil  vzpouru  v  Hercegovině  a  přemohl 
Černohorce,  nezdolal  však  povstání  na  Krété 
r.  1867.  Jmenován  byv  muširem  a  sirdar- 
ekreraem,  O.  p.  byl  r.  1867—1868  také  mi- 
nistrem války.  Jako  guvernér  (na  Libanu, 
v  Bukurešti,  v  Bagdáde  a  v  Hercegovině)  se 
neosvčdčoval  pro  přílišnou  tvrdost,  sejnL. 
ke  křesťanům. 

Omfaoit,  jasně  zelený  pyroxen  jedno- 
kloný,  jenž  obsahuje  kysličník  hlinitý  jako 
podstatnou  součástku  a  tedy  chemicky  se 
blíží  augitu ;  spolu  s  granátem  skládá  v  kry- 
stallických  břidlicích  horninu  e  k  1  o  g  i  t  (v  Če- 
chách u  Vilímova  a  j.,  n^  záp.  Moravě  na 
př.  bliže  Rouchovan;  v  bavorských  SmrČi- 
nách,  na  Svinji  planině  v  jižním  Štýrsku  a  j«)» 
Viz  též  Pyroxeny.  Fť.St-k, 

Omíiftlé^  dle  báje  řecké  lydská  královna, 
jež  zakoupila  ve  své  služby  Héraklea  (v.  t., 
str.  122  a). 

Omfaloe  (řec.  ó^Kf^alág^  pupek)  slul  sta- 
rým Kekům  střed  země  jim  známé,  jenŽ  prý 
se  nalézal  ve  svatyni  Delfské  (v.  Delf  i, 
str.  200). 

Omikron  (řec),  krátké  o. 

Ominoini  (z  lat.  omen),  v  ě  Š  t  n  ý,  zvi.  z  1  o- 
věstný,  osudný. 

Omlsia  (lat.),  věci  opominuté,  vyne- 
chané. 

Omii  (ital.  Almissa),  městečko  na  ústi  řeky 
Cetyně  do  Jaderského  moře,  naproti  ostrovu 
Brači,  na  úpatí  holé  a  neplodné  skály,  za  níi 
se  zvedá  planina  Borak.  Nyní  vyjma  obecní 
archiv  s  listinami  z  XV.  stol.  nem  v  O-i  nic 
významného,  ale  za  to  jeho  bouřlivé  dějiny 
poskytují  nevšední  zájem.  R.  1074  meškal 
v  O-i  chorvatský  král  Slavic  s  celým  dvo- 
rem a  s  banem  ťetrem  a  rozhodl  tu  jistou 
při.  Od  počátku  XII.  stol.  O.  byl  v  rukou 
knížat  z  plemene  Kačiéův  a  stal  se  pod  je* 
jich  vládou  svým  mořským  loupežnictTÍm 
pravým  postrachem  chorvatskému  aitalskén^u 
přímoři,  tak  že  proti  němu  se  spojovala  celá 
města,  ba  r.  1221  papež  Honorius  IIL  vy- 
zval celé  Chorvatsko  ke  křížové  válce  proti 
Omišanům.  Ač  těmto  byly  tehdy  lodi  spá- 
leny, nezanechali  svého  výnosného  řemesla, 
tak  že  Benátčané  r.  1276  podnikli  proti  Omi- 
šanům pravou  křížovou  válku  a  po  tříleté 
hrdinské  jejich  obraně  skutečně  0*e  dobylL 
Brzy  však  (1292)  zmocnil  se  O-c  kníŽe  Jifi 
Šubič.  R.  1387  dobyl  ho  bosenský  král  Ste- 
pán Tvrdko  I.  a  r.  1415  dostal  se  do  rukou 
cetyňského  knížete  Ivaniše  Nelipide,  který 


Omišalj  —  Ommatocampe. 


763 


v  listině  ze  3.  květ.  1416  hrdě  se  nazývá: 
»Mt  Ivanil,  bao,  kněz  cetinski,  kliáki,  ramski 
i  omiiki« ...  Po  smrti  Waniiově  r.  1435  král 
Sigmond  daroval  O.  pověstnému  Dubrovča- 
nína  Matku  Taloviči»  chorvatskému  baňu. 
R.  1444  O.  uchýlil  se  pod  záštitu  republiky 
Benátské,  která  mu  potvrdila  viechna  jeho 
dosavadní  práva  a  výsady.  V  té  době  však 
přibliiovali  se  O-i  i  Turci  a  bývalí  směli 
mořští  lupiči  ukázali  nyní  obdivuhodnou  ne- 
ohroienost,  zvláště  r.  1498,  1509  a  1542.  kdy 
turecké  útoky  byly  velmi  nebezpečné.  Roku 
1553  O.  měl  1231  obyv.,  mezi  nimii  vynikali 
šlechtické  rodiny:  Deškoviči,  Biličiéi,  Pipi- 
ničí,  Pripkovíčí,  Klariči  a  Draškovid.  Proti 
Turkfim  hájila  hrad  pevnůstka  Viseč  a  na 
vysoké  skále  stojící  nedobytný  Starigrad.  -ď 

OmlialJ  (iUU  Castelmuschio),  velká  ves- 
nice na  se  v.  straně  ostr.  Krku  naproti  Rjece. 
Prostírá  se  podél  mof.  břehu  a  r.  1880  měla 
1540  ob.  V  okoli  jsou  trojí  zříceniny,  z  nichž 
nejdfilelítější  jest  starý  hrad  O.  na  plodné 
hoře»  obklopen  domy,  zahradami  a  nivami. 
Kdysi  náleiel  chorvatském  velmožům  Franko* 
panAm,  kteří  odtud  vládli  celým  Kvarner- 
ským  zálivem.  •</• 

Omitka  jest  vrchní  maltová  vrstva  na  zdi. 
Neičastěji  o.  připravuje  se  z  vápna  a  písku 
někdy  téi  ze  sádry  a  pisku  nebo  ze  sádry 
samotné.  Vápno  má  býti  vyleželé,  t.  j.  již 
delší  dobu  vyhašené  a  v  jarně  uschované, 
aby  všechny  částky  byly  náležitě  rozloženv 
t.  j.  yvhašeny,  aby,  jsouce  na  zeď  nahozeny, 
nerozkládaly  se  teprve  zde,  čímž  o.  se  po- 
trhá, rozpraská  neb  »odfoukne«.  U  o-ky  vá- 
penné brává  se  poměr  bílého  vápna  k  písku 
jako  1:1,  1:2  ai  1:3,  nejčastěji  1:2;  tytéž 
poměry  platí  pro  o«ku,  která  se  připravuje 
z  hycvaulického  vápna  nebo  z  cementu. 
U  o-ky  sádrové  bére  se  na  1  díl  dle  objemu 
bílého  vápna  0*5  dílu  sádrové  malty,  která 
se  připravuje  obyčejně  ze  2  dílů  sádrové 
moučky  a  1  dílu  vody.  Nemá- li  sádrová  o. 
příliš  rychle  tvrdnouti,  rozdělá  se  sádra  kli- 
hovou  vodou  (pro  t  zv.  tažené  práce  na 
stropech  nebo  na  zdech).  O-ky  sádrové  lze 
použiti  Jen  na  takových  místech,  která  jsou 
před  vlhkostí  chráněna;  ve  vlhku  tato  o. 
nikdy  neztvrdne  a  ztrácí  znenáhla  svoji  vaz- 
nost. O-ky  slouží  k  zakrytí  hrubého  zdiva  a 
k  ochraně  jeho  proti  účinkům  povětmosti.  — 
Dle  toho,  jaký  jest  povrch  o-ky,  rozeznává 
se  o.  hrubá,  stříkaná,  hladká  nebo 
jcmná,ozdobná  a  rákosová(v.Stropyi. 
Tlouštka  o-ky  u  rovného  zdiva  bývá  10  až 
15  mm,  u  kleneb  až  20  mm.  Zvláštní  druhy 
O-tek  jsou:  štukový  mramor,  sádrový 
štuk,  stucco  lustro  a  st.  marezzo.  Fka. 

O  malbě  na  o-tce  viz  AI  fresco. 

0mla4i]ia  (OMJia^nHa),  u  Srbů  tajný  spo- 
lek politicky,  sledující  cíle  spojení  a  osvo- 
bození všech  větví  srbského  národa.  R.  1848 
srbští  studenti  založili  literární  spolek  v  Preš- 
purce  a  vydávali  své  prvotiny  ve  sbornících 
pod  společným  názvem  O.  Spolek  záhy  stal 
se  přístupným  veškeré  studující  mládeži 
srbské.  R.  1866  byl  zreorganisován  a  ústřední 


komitét  přenesen  do  Nového  Sadu.  Již  tehdy 
měl  své  sekce  v  čelnějších  obcích  srbských 
po  obou  stranách  Dunaje  a  veliký  počet 
členův  nejen  z  vrstev  mládeže  srbské,  ale 
i  mezi  intelligencí,  jež  stopovala  st^né  cíle, 
totiž  národnísjednocení,  osvětu  lidu  a  po- 
litické obrození.  Spolek  vydával  populární 
knihy  a  brošury,  kalendáře  atd.  Když  však 
r.  1867  na  schůzi  členů  ve  VrŠci  dovoleno 
bylo  mluviti  uprchlíkům  z  Hercegoviny  a  zá- 
stupcům z  Čer.  Hory,  uher.  úřady  zakázaly 
všecky  sekce  spolku  v  Uhrách.  Z  rozkazu  kníŽ. 
Michala  Obrenoviče  zakázány  zároveň  schůze 
členů  v  Bělehradě,  jakož  vůbec  vládní  kruhy 
madkr.  i  srbské,  zejm.  za  kníž.  Michala  a  za 
ministrů  Christiée  a  Garnšanina,  chovaly  se 
k  činnosti  spolku  s  nedůvěrou  a  všemožně 
jej  pronásledovaly.  R.  1868  byl  zavražděn 
kníže  Michal  a  CHristič  obvinil  z  vraždy  re- 
volucionářskou  O- nu.  Uherské  úřady  zatkW 
a  uvěznily  několik  členŮ  O-ny,  ale  po  ně- 
kolika měsících  následkem  nepokojů  v  No- 
vém Sadě  a  ostrého  dotazu  Miletiéova  ve 
sněmovně  pustily  je  opět  na  svobodu.  Prese 
všechno  pronásledováni  činnost  sdružení 
trvala  dále.  R.  1870  vycházel  jeho  nákladem 
>Politični  rječnik«.  Orgánem  spolku  byl  ča- 
sopis » Mlada  Srbadiia«.  Později  stoupenci 
O-ny,  nemohouce  působiti  zjevně,  splynuli 
s  národní  opposicí.  Vrchu  v  politickém  ži- 
votě Srbska  nabyla  O.  za  hercegovského 
povstání  a  srbsko- turecké  války  r.  1876.  Sám 
předseda  ministerstva  Ristic  připojil  se 
k  O-né  a  ve  svém  orgáne  »Istok<  propago- 
val její  zásady.  Teprve  události  r.  1878,  po- 
měr Srbska  k  Rakousku  a  nátlak  maďarský 
přiměly  Srbsko  k  umírněné  politice  a  zatla- 
čily činnost  O-ny  do  pozadí. 

V  Čechách  vyskytl  se  tajný  radikálně- 
socialistický  spolek  nazvaný  O.,  jehož  čle- 
nové byli  i.  1894  v  Praze  pohnáni  před  soud 
a  někteří  z  nich  odsouzeni  do  žaláře  pro 
velezrádu. 

Omladnloe,  koutnice.šestinedělka. 
Horečka  o-nic  v.  Horečka,  str.  576. 

Omlonloo  {Gro$$-Umlowit^,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.,  okr.  a  pš.  Kaplice,  fara  Omle- 
ničky;  36  d.,  25  ob.  č.,  156  n.  (1890),  stanice 
žel.  trati  Čes.  Budějovice-Gaisbach,  2  mlýny. 

Oulenl5ky,  O m len  íčka  (Klein -Vmlo- 
wit{),  far.  ves  v  Cechách,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Kaplice;  38  d.,  244  obyv.  n.  (1890),  kostel 
P.  Marie  Bol.  z  r.  1722.  2tř.  šk.,  zámeček 
s  popi.  dvorem  a  nedaleko  klimatické  lázně 
s  kaplí  P.  Marie.  R.  1779  koupil  O.  klášter 
cisterciácký  ve  Vyš.  Brodě  a  drží  je  dosud. 

Onunto  v.  Oman. 

Ommatartiui  Haeckel,  mřížovec  ze  sku- 
piny Spumellaria,  z  čeledi  Z^gartidoe,  má 
několik  druhů,  které  žijí  v  ohromných  hloul>- 
kách  v  Tichém  okeáně.  MBbr, 

Ommatcoampo  Ehrbg.,  mřížovec  ze  sku- 
piny Spumellaria,  nejjednodušší  tvar  čeledi 
Zygartid.  Náleží  sem  množství  druhů  recent- 
nich  i  fossilních.  Zvláště  známý  je  druh 
O.  polyarthra  Ehrbg.  na  březích  Kalifornie 
a  v  terciéru  barbadosském.  MBbr. 


764  Ommatodiscus  —  Omosteň. 

Ommatodlioiui  Stóhr.,  mřížovec  ze  sku*  tvoří  bezpečný  přístav  pro  malé  lodi,  má 
piny  Spumellaria  z  čeledi  Porodiscida,  má  2000  ob.,  avšak  obchodního  významu  valné 
několik  podrodův  a  druhů  z  Tichého  okeánu  pozbvlo,  ježto  ruch  obchodní  soustřeďuje  se 
a  terciéru  ze  sicilských  jeskyň.         MBbr,       v  ^(stavé  Puerto  Cortez. 

Ommatosrramma  Ehrbg.,  mřížovec  ze  Omoforion  (řec),  široký  pás  ozdobený 
skupiny  Spumellaria ^  z  čeledi  Púrodiscida,  drahokamy,  jejž  císařové  byzantští  nosili  přes 
žije  v  Tichém  okcáné.  MBbr,       císařský  háv.    Přehozen  přes  plece  splýval 

Ommen,  město  v  nizozem.  prov.  Overys-  na  prsa  i  na  záda.  Též  duchovní  církve  řecko- 
selu  na  Vechtě,  skládá  se  ze  2  částí,  tvoří-  katol.  nosí  o.  jako  v  církvi  západní  pallium. 
cích  samostatná  městečka,  A  m  b  t-O.  a  S  t  a d-  Omont  [-onj  H e  n  r  i,  filolog  íranc.  (^  1 857 
O.,  má  5797  ob.,  reformovaný  a  separati-  v  Evreux).  Studoval  na  École  des  Chartes 
stický  kostel,  kantonální  soud  a  několik  do  r.  1881,  načež  sestál  úředníkem  Národní 
továren.  knihovnv  pařížské,  kdež  jest  konservátorem 

Ommeriohajui,  místo  v  nizozemské  prov.  rukopisů.  Test  též  členem  Institutu.  Studia 
Overysselu,  má  2000  ob.  a  důležito  jest  svojí  bibliografická  i  palaeografícká  konal  té2 
pracovníkolonií  pro  Žebráky,  zařízenou  r.  1870  v  knihovnách  něm.,  belg.,  holland.,  švýcar. 
pro  celou  zemi  státem,  který  převzal  ji  r.  1859  i  anglických.  Záslužná  jsou  jeho  vydáni  ka> 
od  dobročinné  společnosti,  jeŽ  ji  byla  žalo-  '  talogů  a  faksimilí,  jako:  Jnventaire  sommairt 
žila  již  r.  1824.  ,  des   manuscrits   grecs  de  la   Bibl,   NationaU 

Omne  animal  ex  OTO  (lat.),  všeliký  ,  (Pař.,  1886— 98,  4  sv.);  Catalogus  codicum  ha- 
živočichpocházízvejce;  větu  tuto  první  i  giographicorum  graecorum  Bibl,  Nation,  Pari* 
vyslovil  W.  Harvey  (v.  t.).  \  siensis  (1896);  Catalogue  des  manuscrits  grrcs 

Omne  nlminm  nooet  (lat).  všehomoc|tí«  la  Bibl,  rqyale  de  Bruxelles  et  des  autres 
škodí.  \  bibliothéques  publiques  de  Belgique^  des  Pays- 

Omne  prlnoipinm  grave  (lat.),  každý  Bas,  de  Suisse  et  des  villes  Hanséatiques  {1SS4 
začátek  těžký.  až  1890);    Demosthenis    orationum    eodex   ^. 

Omnei  eodem  OOgimnr  (lat.),  všichni  Facsimilé  du  ms.  grec  2g37  de  la  BibL  Nat, 
musíme  tam  že  (t.  j.  do  Hadu).  Citát  z  Ho-  '  (1892—93);  La  poétique  ďAristote^  ms,  ly^t 
ratia,  Carm.  II,  3,  26.  |  de  la  B.  N,  (fotolithografie,  1891);  Vetus  7>. 

Omne  eimile  Olandioat  (lat.),  všeliké  i  stamentum  graece.  Codicis  Sarraviani  quae  su- 
přirovnání  pokulhává,  t.  j.  nevystihuje  ;?er5M>iř  (fototypie,  t.  r.);  Athenes  au  XVíie 
skutečnosti.  \  siécle.    Dessins   des   sculptures   du    Parthénon 

Omne   tnlit   pnnotnm,    qnl    mlsonlt  attribuées  a  J.  Carrey  (1897);    Grégoire  de 
ntile  dnlci  (lat.),  všechnu  chválu  si  zí-;  Tours^  Histoire  des  Francs,  livres  Í-^VÍ,  texte 
skal,  kdo  sloučil  užitečné   s  příjem- I  </«  ms.  de  Cor^iV  (1886). 
ným.  Citát  z  Horatiova  Listu  k  Pisonům  v.       Omoroviea  (mad.  ó-A/or^yíc^d,  t.j.  Stará 
343.  Moravica),   město  v  již.  Uhrách,   v   župě 

Omnia  ad  maiorem  Del  s^loriam  (lat.),  báčskobodrožské,  okr.  Topolya;  6285  obyv. 
všecko  k  větší  chvále  boží;  heslo  je- ,  maďař.  (1890),  řím.-katol.  a  evang.  kostel, 
suitův.  I  pošta,  telegraf,   chov  dobytka,  vinařství   a 

Omnia  mea  meenm  porto  (lat),  vše  i  zemědělství, 
svéssebounosím.  Výrok  přičítaný  Bian-       Omoete&  (fr.  double  [triple]  téte  de  pout 
tovi  z  Priény  (v.  Bias).  fonifiée,  \t,  fortijica^ione  doppia  [triplice]  ďun 

Omnia  vinoit  amor  (lat.),  nade  vším  čapo  di ponte,  angl.  double  \triple\  fortification 
vítězi  láska.  Citát  z  Vergiliových  eklog,  of  a  bridge  nebo  téte  de  pont,  něm.  eíw- 
X,  69.  facher  \doppelter]  Brúckenkopf)  jest  hradeb - 

Omnibns  (lat.),  jméno  povozů,  jež  se  vy-  nicka  ochrana  obou  konců  mostu  strate- 
skytlo  prvně  v  Paříži  r.  1823  a  odtud  rozší- .  gicky  důležitého  a  jeho  okolí,  která,  vedou-li 
řilo  s  předmětem,  jejž  označuje,  po  vší  Evropě:  mosty  hned  po  sobě  přes  dvě  řeky  nad  spo- 
kryté  nájemné  povozy  pro  mnoho  osob.         jením  jejich  nebo  přes  2  ramena  téŽe  řcScy, 

Omnipotenoe  (z lat.),  všemohoucnost.   skládá  se  z  částí  tří  (proto  názvy  různé  v  ci- 

Omnivora,  živočichové  všecko  požírající,  zích  jazycích).  Za  dávna,  když  střelné  zbraně 
neživící  se  tedy  ani  stravou  výhradně  masi-  nedonásely  daleko,  bývaly  o-tně  rozmérA 
tou,  jako  např.  dravci,  ani  jen  hmyzem,  jako  menších  a  sdělávány  z  jediného  souvislého 
hmyzožravci,  nebo  býlím  a  různými  Částkami  náspu  blízko  kolem  konce  mostu;  čím  však 
rostlin,  jako  býloŽravci.  Z  našich  domácích  přibývalo  donosnosti  hrubých  střeleb,  tím  mu- 
ssavců  jsou  po  jistou  míru  o-ry  např.  jeze-  sily  býti  o-tné  dále  posunuty  od  mostu,  aby 
vec  a  myši.  Br.       tento  nemohl  býti  zasažen  nepřátel,  střelami 

Omo  neb  Umo,  řeka  ve  východní  Africe  nejdále  letícími,  čímž  se  i  získal  značný  pro- 
V  habtšské  krajině  Kaflfa,  pramení  se  pode   stor  pro  vojsko  za  hradbou  tábořící.  Úpou- 

Í'ménem  Gibie  n.  Gibbe  na  rozvodí  proti  stěno  zároveň  od  souvislosti  náspu  a  navr- 
lornímu  toku  Modrého  Nilu,  přijímá  v  právo  Ženo  celé  pásmo  hradeb  více  méně  samo> 
několik  malých  přítokův  a  v  levo  odtoky  statných,  ale  pod  jednotným  velením  vrch- 
několika  jezer  a  vlévá  se  do  jezera  Rudol-  ním  s  mezibatteriemi  a  spojených  leda  xá- 
fova.  sekami  a  příkopy  pro  střelce.  O.  sluje  obran- 

Omoa,  přístavní  město  v  republice  Hon-  n  o  u.defensivní,  když  vojsko, nejsouc  schopno 
durasu  na  břehu  Karibského  moře,  které  zde    útoku,  jako  po  porážce,  na  ústupu,   hledá. 


Omozečnice  —  Omri.  766 

v  DÍ  útulek  a  prostředek  zadržeti  pronásle- .  kytné  se  žlutým  věncem  dutých  hrboulků. 

dovatele  za  řekou,  ve  kterém  případe  stačí  V  zahradách  se  pčstuje  O.  vema  Mdnch  (p. 

O.  malá, ncjčastéji  jenpředmosteň«mnohdy  jarní)  s  kvéty  včtšími,  blankytnými.      -i. 

jen  na  kvap  sestrojená  způsobem   polním,  Omphalopelta  areolata  |-fa-J  zove  se 

prozatímním;  útočnou,  offensivní,  sluje  o.,  druh    Diatomaceí,    nalezený    v    guanu 

když  vojsko  hodlající  postupovati  přes  řeku  v  Africe  (Saldanha-Bay).                       EBr, 

útočné  musí  se  v  ní  soustřediti  v  počtu  velmi  '     Ompháloproptoiil  |-fa-]  (řec),  vyhřez- 

značném,  pročež  prostor  mezi  koncem  mostu  nutí  pupeční  ku  při  porodu, 

a  hradbami  budiž  velmi  rozsáhlý.   O.  slouží  Omphalorrhagie  [-fa-]  (řec),  krvácení 

také  hlavně  při  operacích  podél  řeky,  když  z  pupku  novorozených, 

totiž  jde  o  to,  aby  se  zachovala  volnost  pře-  Ompitál  (něm.  Ottenthal,  maď.  Ottóvólgy), 

praviti  se  s  jednoho  břehu  na  druhý,  jak  městečko   v  Uhrách,   na   úpatí   M.   Karpat, 

odborně  se  říká  »méniti  břehy*.  Napře-  v  župé  prešpurské  a  v  okresu  trnavském; 

chodech   přes  veletoky   zvláátě   strategicky  1019  ob.  slov.  (1890),  far.  kostel  se  staro- 

dftležit^ch  strojí  se  i  více  méně  silné  pev-  bylou  a  památnou  kaplí  sv.  Linharta.    Pů- 

nosti,  jako  na  př.  v  Rakousko-Uhersku  pev-  '  vodně  bylo  městečko  německé.    V  1.  1645 

nost  Komárno  spolu  s  protějším  Uj  Sz6-  a  1656  zuřil  zde  hlad  a  mor  a  v  1.  1663  a 

nycm,   rovněž    silně   opevněným    velikými  1754   veliké   požáry.     O.   je   rodiště  Jiřího 

tvrzemi.                                                    FM.  Palkoviče. 

Omoxeónloa  jsou  obalné  blány  mozkové,  von  Ompt^da  Georg,  spis.  něm.  (*  1863 

v.  Blána  (blány  mozkomichové),   str.  132a.  v  Hannoveru).  Otec  jeho  Vilém,  dvorní  mar- 

Ompludaria  [-fa-|  Dur.  Mtg.,  rod  lišej-  šál,  následoval  svého  krále  do  vyhnanství 

níků   rosolovitých   z  čeledi   CoUemaceae,  do  Vídně  (1866),   načež  vzdav  se  pro  cho- 
Stélka  jest  drobně  lístečkovitá  až  bradavic- 1  robu   úřadu  odstěhoval   se    s   rodinou    do 

natě  šupinatá.  Plody  jsou  maličké,  v  podobě  '  Drážďan,  domoviny  choti  své,   kde  O.  stu- 

bodů,   nejprve  džbánečkovité  a  později  ter-  doval  gymnasium  a  kadetku.  Slibné  karriéry 

čovité    se   otvírající,    ponořené    do   stélky,  vojenské  (1882—92)  bylo  se  mu  vzdáti  pro 

8  hnědočerveným  terčem.  Výtrusy  jsou  kulo-  nešťastný  pád  s  koně.  Potom  cestoval,  pojal 

vité   až  vejčité,  bezbarvé   a  jednobuněčné,  za  chof  Francouzku  a  usadil  se  v  Drážďa- 

po  8  ve  vřecku.                                     EBr,  nech.    O.  vystoupil  r.  1890  sbírkou  básní 

Omplutlittl  f-fa-]  (řec.),  zánět  pupku  Von  der  Landstrasse.    Horlivý  žák  Maupas- 

novorozených.  santův  (Unter  uns  Junggesellen,  1894),  z  né- 

Omphalobiilill  [-fa-|  Gartn.,  pupolatek,  hož  mnoho  překládal  (20  sv.),  jevil  již  v  hu- 

rod   rostlin    prostoplátečných    z    řádu  moristické  novelle  Die siehšn  Gemopp  (1895) 

Terebimthinae  a  čeledi  Connaraceae,   obsahu-  neobyčejnou  ostrost  pozorování  a  individua- 

jící  stromy  n.  kře  tropické  Asie.  Afriky  a  ,  lisace  výrazu;   po  realistické  studii  portrai- 

Ameriky,  listŮ  střídavých,  bezpalistých,  tří-  tové    Unser  Regiment  (1895)   napsal    vážn^ 

lístečných  n.  lichozpeřených  a  lístků  celo-  román   sociální   Sylvester  von  Geyer  (1897), 

krainÝch  netečkovaných.  Drobné  květy,  sklá-  románv  Maria  da  (Za\a  (t.  r.),   Ceremonien- 

dajíci   buď  pobočné  hrozny   nebo  konečné  I  meister  (1898)*.  Philister  uber  dir  (1899),  Eysen 

laty,    mají  stálý    5dílný   kalich,   Splátečnou  ]  (1900),  Monte  Carlo  (1901).    Mimo  romány  a 

korunu,  10  u  zpodiny  1-  nebo  skoro  mnoho-  novelly  napsal  též  dramata  Die  Wiedertdufer 

bratrých    tyčinek    a    5   oddělených    čnělek.  (1893)  a  Nach  dem  Manóver  řl894). 

Plody  jsou  luskovité  2chlopní  tobolky  (5—1)  Omrl,    zakladatel    třetí   dynastie   králův 

8   2  bezbílečnými   tlustodéložnými    semeny,  isráélských,   původně   velitel   vojska,   který 

Někdy  jsou  tobolky  Isemené.    Z  nejdůleíi-  ve  jménu  krále  Ély  obléhal  pélištské  město 

tějšich  druhů  roste  ve  Vých.  Indii  na  pisci-  Gibbeton,  an  král  sám  nečinně  trávil  život 

tých  lukách  O.  pinnatum  DC.  p.  obecný,  v  sídle  svém  Tir?e.    Tu  propukla  vzpoura 

jako  strom  zvící  švestky  listů  1— 2jařmých  proti  králi,  jíž  v  čele  byl  Zimrí,  náčelník 

a  ojedinělého  semenníku,  z  něhož  se  vyvinuje  vozů  zbrojných.  Élá  zabit,  rod  jeho  vyhuben 

až  4  cm  dlouhá  tobolka  o  1  černém  válco-  a  Zimrí  nastolen.  Než  vojsko  před  Gibbeto- 

▼itém  olejnatém  semenu.  Plodův,  oleje  i  listů  nem  provolalo  proti  nému  za  krále  O.  Tirsa 

užívají  tuzemci  proti  různým  neduhům.  Děd,  obležena,  Zimrí  pak  spálil  se  s  palácem  krá- 

Omplialoo«l«    [-fa-J    (z   řec.)    v.   Kýla  lovským.  Ale  jedna  čásf  národa  přidržovala 

pupeční.  se  protikrále  Tibni,  který  teprve  po  4  letech 

Omphalodes   [-fa-J   Mónch,  pupkovec,  odstraněn.    O.  v  říši  Isráélské  zavedl  vládu 

rostlinný  rod  čeledi  brutnákovitých.  za-  vojenskou, přizpůsobenou  sousedním  státům, 

stoupený  u  nás  jedním  druhem  O.  scorpioi-  a  dával  výhost  prorokům,  čímž  octl  se  s  nimi 

de$  Schrank.    Roste  ve  vlhkém  lesním  hou-  v  rozporu.    S  počátku  vládl   O.  mocně  nad 

ití,   zvláště  v  horních  lesích,   v  kypré  hu-  říši  Isráélskou  i  nad  podrobeným  Moabem, 

mosni  půdě  velmi  roztroušeně,  ale  pospolitě  založil   nové   hl.  město  Samarii,   utužil   zá- 

V  teplejší  pahorkatině  a  v  středohoří.    Po-  vislost  moabskou,  když  král  Kemošmelek 

doba  se  drobné  pomněnce.    Lodyhy  chabé,  hleděl  se  z  poddanství  vyvětiti,  ale  v  boji 

položené  neb  vystoupavé,  v  polovici  vidlic-  s  Damaškem  byl  nešfasten  a  přinucen  Ben- 

naté  a  rozvětvené  v  prodloužený  vrcholík,  hadadu  I.   postoupiti   některé    končiny   zá- 

Listy  chlupaté,  dolejší  kopisfovité,  řapikaté,  jordánské,  v  Samarii  pak  svoliti  k  založení 

hoření  kopinaté,  přisedlé.  Koruny  malé  blan-  syrské  čtvrti.  O.  byl  prvým  z  králův  isráél- 


766                                         Omrznutí  —  Onagraceae. 

ských,  jichž  jméno  bylo  známo  Assyrům,  ti  jako  v  právu  Í4mském  obrany  zakládající  se 

pak  dle  něho  zvali  řiái  Isráélskou  Bít  Humri.  na  senatuskonsultech  Macedonianském  a  Vel- 

O.  zemřel  ok.  r.  870  př.  Kr.                 J^k,  ,  lejanském,  pokládal-li  věřitel  o-em  dlužníka 

Omrsnnti   jest   následek   účinku    nízké  i  jsoucího   v  moci   otcovské   za  osobu   sré- 

temperatury  na  tělo  lidské,   tedy  zmrznuti  j  právnou,   nebo  nevěděl-li,  že  žena  zavazuje 

některé  části  těla  lidského,  zvláitě  boltců,  i  se  ve  prospěch  osoby  třetí  a  j. 

nosu,  prstů.  Od  o.  liší  se  oznobení  (v.  t.)  Řečené  účinky  nastávají  viak  pravidelné 

a  zmrznuti  (v.  t.).  jen  při  o-u  omluvitelném,  jimi  jest  v  zásadě 

Omsk,  oblastní  město  akmolinské  oblasti,  toliko  o.  týkající  se  okolností  skutkových, 

administrační  střed  stepniho  generál,  guber-  errorfacti^  ale  nikoliv  neznalost  norem  práv- 

nátorstva,  spolu  újezdní  město  na  pravém  nich,  error  iuris.  Avšak  ani  tato  zásada  ne- 

břehu  IrtyŠe  při  ústí  řeky  Omi.  Stanice  par-  platí  bezvýjimečně,  můief  i  neznalost  skut- 

níkův  a  železné  dráhy  (3  km  dlouhé  odbočky  ková,   byla-li   zaviněna   hrubou    nedbalostí, 

od  hlavní  trati  sibiřské  dráhy).  Má  ve  3605  býti    neomluvitelnou,   kdežto   naopak    pro- 

domech  (z  nichž  je  jen  81  kamenných)  asi  minouti   lze   jindy   i   o.   právní,  jmenovitě 

51.000  obyvatelů;  13  pravoslavných  kostelů  osobám  nezkušeným,  jako  nezletilcům,  ven- 

(v  kostele  sv.  Mikuláše  korouhev  Jermakova),  kovanům,  ženám,  anebo  bylo-li  seznání  normy 

1  katol.,  1  evang.,  2  synagogy  a  1  mešita;  právní  vzhledem  k  zvláštním  okolnostem  při- 

škol  celkem  26,  z  nich  6  středních;  techni-  pádu  té  které  osobě  nemožno.    Srov.  téŽ 

cké  učiliště.    Ze  spolků  (25)  vyniká  zvláště  Dolus.                                                      J,V, 

Západosibiřské  oddělení  císařské  ruské  geo-  Omylnik,  bot.,  v.  Asarum  europaeum. 

grafické  společnosti  (má  museum  se  zajima-  Omytatly   osekávati  neb  ořezávati  kmen 
vými  předměty  stepniho  kraje);  3  knihovny, .  po  stranách  podélních  (vyhranit  jej)   aneb 

5  časopisů  (1  denník);  nemocnice,  34  továrny  okraje  prkna  odřezati,   aby  bylo  zarovnáno 

(ročně  vyrobí  zboží  za  192.000  rub.).  Značný  .  (vyhraněno)  i  na  úzké  straně  a  nabylo  tím 

obchod.  V  bývalé  pevnosti  vězněn  byl  F.  M,  steiné  šířky  po  celé  délce.                     črn, 

Dostojevskij   a   básník  Durov.    Na  nádraží  On  (tur.),  deset. 

velké  železniční  dílny.  O.  zal.  byl  r.  1719.  —  On,  bibl.  jméno  dolnoegypt.  města  Helio 

Omský  Újezd  má  na  41.049  Čtv.  verstách  pole  (v.  t.). 

63.000  ob.,  z  nichž  jest  asi  40.000  kočovných  Ona  v.  O  nové. 

Kirgizů.                                                    Pp,  I     OnmgBT  v.  Osel. 

Omyl,  t.  j.  nevědomost  o  pravém  stavu  Onagr&o«ae,  pupalkovité,  čeleď  rost- 

věcí,jest  důležitou  právní  skutečnosti  v  oboru  lin  z  řádu  myrtokvětých,  obsahující  lleté 

práva  soukromého,  jsouc  někdy  překážkou,  n.   vytrvalé   byliny,    zřídka   kře   a  stroníky. 

jindy  opět  podmínkou  vzniku  účinků  práv-  s  listy  bezpalistými,  vstřícnými  n.  střídavými 

nich.    Tak  zejména   neplatným  jest  právní  nedělenými  n.  zřídka  zpeřenoklanými  a  bez- 

jednání,  mýlila-li  se  strana  jednající  v  některé  žlaznými.  Květy,  buď  úžlabiČkové  nebo  sklá- 

podstatné  okolnosti   (error  esseniialis),   buď  dajíci  konečné  klasy,  hrozny  n.  chocholíky. 

v  povaze  jednání  právního,   nebo  v  osobě  jsou  obyčejně  pravidelné,  zpravidla  4četné. 

druhého    kontrahenta,     nebo    v    předmětu  Koruna,   v  pupenu   často   v  právo   svinutá, 

(error  irt  negotio,  persona,  corpore);    nevadí  má  plátky  někdy  buď  vykrojené   n.  2klané 

však  z  pravidla  všeliký  jiný  o.,  jmenovitě  n.  vicelaločné.    Tyčinky  stoji  po  4  buď  ve 

o.  v  pohnutce   (falsa  causa  non  nocet),  ač  2  přeslenech  nebo  v  jediném.    Prašniky  do 

nebyl-li  obmyslně  vzbuzen  anebo  vyuzitko-  vnitř  obrácené  mají  pouzdra  někdy  rozdé- 

ván  druhou  stranou  smluvní;  avšak  ani  pak  lená  příčnými   stěnami  a  pylová   zrna  sic- 

není  jednání  zcela  neplatné  (negotium  nullum),  *  pěná.    Semenník  jest  obyčejně  zpodní,  slo- 

nýbrž  strana  oklamaná  může  mu  toliko  od-  zený  ze  4,  zřídka  z  5  n.  2  plodolistův  a  dle 

pórovati,  k  čemuž  poskytuje  se  jí  buď  proti  toho  z  tolikatéž  pouzder  chovajících  zpra- 

žalobě  obrana,  v  právu  římském  zvaná  ejcc«;7fio  vidla  mnoho  vajíček  buď  v  1  nebo  několika 

doli  (specialis),  nebo  samostatná  žaloba  na  řadách.    Čnělka  jest  jednoduchá,   ukončená 

náhradu  dle  toho,   zda  byl  předmět  jednání  '  bliznou  buď  hlavatou  nebo  dle  počtu  plodo- 

již  splněn  či  nebyl.  V  jiných  případech  jest  listů  laločnatou.  Plod  jest  bud  pouzdrosečna 

o.  v  pohnutce  nerozhodným,  toliko  poslední  nebo  spolu  v  přehrádkách  se  pukající   to- 

pořízení,  jako  ustanovení  dědice  a  zůstavení  bolka,  neb  oříšek  n.  bobule  semen  bezbileč- 

odkazu,  jsou  odporovatelna,  byl-li  o.  jedinou  ných  n.  skrovně  bílkem  opatřených  a  klíčku 

pohnutkou  jejich  zřízení.  zpravidla  přímého.    O.  čítají  asi  300  druhů 

Naproti  tomu  jest  o.  jednou  z  podmínek  zvláště  mírného  pásma  celé  zeměkoule,  zejm. 

žaloby  z  bezdůvodného  obohacení  směřující  amerických,  z  nichž  mnohé  vynikají  kr&sným 

na  vrácení   toho,    co   někdo   zaplatil   nejsa  n.  vonným  květem,  pro  nějŽ  pěstuji  se  v  xa- 

k  tomu   zavázán    (condictio  indebiti),   a  jest  bradách  a  v  květináčích,  užitku  však  posky- 

dále  podstatnou  náležitostí  poctivého  smý-  tují  skrovného.  O.  rozdělují  se  v  podceledi: 

šlení,   bonae  fidei,   čímž  jeví  se    důležitým  1.  Onagreae,  pupalkovité  vlastní,  s  lůž- 

činitelem  zejména  v  nauce  o  vydržení  práv,  kem  trubkovitým  svrchním  opadavým,  s květy 

ale  i  v  jiných  oborech,  v  nichž  záleží  na  bona  4četnými,  s  8  tyčinkami  a  s  pouzdrosečnými 

fides,   tak  na  př.  pokud  se  týče   manželství  tobolkami    ( Epilobium,     Otnothera^    GaurmY 

putativného,   dále  jako  důvod   odstrai^ující  2.  Jussieueae,  s  květním  obalem  a  tyčinkami 

některé  překážky  účinnosti  právních  jednání,  k  semenníku    přímo  přirostlými    a  s  tobol- 


Onanie  —  Oncken  767 

kami  přehrádkosečnýroi  (Isnardia,  Justieua).  dou  výkopy  r.  1900  a  1901   Furtwanglerem 

3.  Fkchsieae,  čilkovité,  s  kalichem  koruno-  s  nejlepším  výsledkem  podnikané  na  Ai(;ině 

vitým  a  s  plody  bobulemi  {Fuchsia).  4.  Cir-  v  okrsku  chrámu  bohynč  Afaie.  Srv.  Over- 

«(i^tfe,  čarovní  kov  i  té,  8  obalem  jakou  pod-  beck,  Gescb.  d.  griech.  Plastik,  4.  vyd.,  1., 

čel.  2.  a  splodyofíiky(arai«a).  5.  rra;7tfdtf  148— 151;    Logiotatdes,    O.   (Berlín,    1862); 

kotvicovtté,  se  semcnníkem  polosvrchnim  Thraemer,    Pergamos,   str.   237,   239—240; 

a  s  ořiikem  obrostlým  zveličelým  ztvrdlém  J.  Lange,  Darstellune  d.  Menschen  in  d.  ált. 

až  4rohým  kalichem  {Trapa),               Děd,  griech.  Plastik  (překlad  Mannové),  str.  117; 

OlUMll^ftéž  masturbace,  je  nepřirozené  Hermes,  1900,  str.  169.                           Vý. 

ukájení  pudn  pohlavního  nepřetržitým,  umě-  Ofiat«,   město  ve  ápan.  prov.  Guipuzcoa 

lým  drážděním  ústroji  pohlavních.  Vyskytuje  a  okresu  Vergara,  má  6152  ob.,  tkalcovny 

se  jak  u  dívek,  tak  i  u  hochův  a  trvá  na-  vlněného   zboží,  jirchárny    a  čilý    prům^^sl 

mnoze  až  do  let  dospělých.    Toto  zlo,  jež  železářský  i  měďafský;   dříve  bylo  sídelním 

přílišným  předrážděnim  vyvolati  můŽe  i  těžké  městem  samostatného  hrabstvi  a  mělo  uni- 

psychosy,  vždy  viak  organismus  nad  míru  versitu,  která  přenesena  do  Valladolidu.  Th. 

vysiluje,  bývá  někdy  u  dětí  vyvoláno  ne-  On  baiy  (tur.  on,  deset),  ve  vojště  tur. 

svědomitým  zahráváním  ošetřovatelek  se  své-  desátník. 

řenými  dětmi,  nejčastěji  pak  se  šiří  tam,  kde  |     On^a  f-sa]  (unce),  starší  váhová  jednotka 

za  nedostatečného  dozoru   mnoho  chlapců  portugalská  a  brazilská  rovná  Vé  Qnarto  a 

nebo  děvčat  mezi  sebou  pobývá,  af  to  jest  dělící  se  na  8  oítavas;  váha  její  kolísala  se 

již  ve  školách,  v  pensionátech  nebo  nestře-  mezi   28*659  g    (na   Madeiře)    aŽ   28*6875  g 

zených  schůzkách  a  pod.  příležitostech.  Nej-  (v  Portugalsku  od  r.  1835). 

vvdatnější  zbraní  proti  o-ii  je  pečlivé  vy-  Onolfiiim  Sw.,  rod   rostlin   Iděložných 
cnováváni  děti,  svědomitý  dozor  a  rozumné  '  z  čel.  vstavačovitých,  podčel.  Vandtae  a  sku- 

tužení  těla.  piny  Epidendreae,  obsahující  byliny   v  tro- 

Oaatas  aiginský,   syn   Mikónův,   sochař  pické  Americe  na  stromech  usazené  s  lody- 

a  kovolijec   řec.   v  1.  pol.  V.  stol.  př.  Kr.  hou  nejčastěji  hlízo  vitou  a  s  listy  kožovitými 

Vytvořil:  1.  Anathém  Achaiský-ch  v  Olympii,  buď   plochými    nebo    3hranými    a    oblými, 

představující  řecké  bohatýry,  jak  losují,  kdo  Z  druhův  o-ia  pěstovaných  v  Čechách  jako 

má  vejíti  s  Hektorem  v  souboj.  Celkem  bylo  ozdoba  sklenikův  i  k  vázání  kytic  zejména 

10  bronzových  figur,  z  nichž  devět  reků  lo-  znimoyGsXO.sphacelatum^hastatumiRoeiHi), 

sujících  stálo  na  společné  basi,  mající  po-  pocházející  z  Mexika,  a  O.  Cavendishianum 

dobu  kruhové  úseče  (části  base  byly  obje-  z  Guatemaly.                                           Déd. 

vény  při  výkopech  německých),  Nestor,  jenž  Onoken:  1)  O.  Wilhelm,  dějepisec  něm. 

losy  v  přílbu  sbíral,  měl  zvláštní  okrouhlou  (*  1838  v  Heidelberce) ;   habilitoval  se  pro 

basi  a  stál  naproti  ostatním  bohatýrům.  bo-  klassickou  ňlologii  a  dějiny  ve  svém  rodišti 

chn  Odysseovu  z  této  skupiny  dal  Nero  od-  (1862),  načež  povolán  na  universitu  v  Giessen 

vézti  do  Řima.  2.  Anathém  Tarentských,  ve-  (1870),  kde  dosud  působí.    V  1.  1873—1877 

novaný    do   Delf    za   vítězství    dobyté    nad  súčastnil  se  činně  politiky.    Napsal:    Athén 

Peuketijskými.    Byla  to  skupina   bojovníků  und  Hellas  (1865—1866,  2  sv.),    Die  Staats- 

pěších  i  jízdných:   král  lapygů  Opis,  spoje-  lehre  des  Aristoteles  {1S10—1S75,  2  sw.),  óster- 

necPeuketi)ských,  zobrazen  byl  padlý,  u  něho  reich  und  Preussen  im  Befreiungskriege  (1876 

stáli   héróové   Taras   a   Falanthos   (Usener,  až  1879.  2  sv.);  pro  sbírku  »Allgemeine  Ge- 

Sintflthsagen,  str.  159).  Dále  vytvořil  sochu  schichteinEinzeldarstellungen*,  kterou  sčet- 

»čcrné«  Démétry  pro  Figaleii,  sochu  Herma,  nými  spolupracovníky  vydával   v  1.  1878  aŽ 

věnovanou    Feneatskými    do   Olympie    (viz  1894,   napsal:    Das   Zeitalter   Friedrichs   des 

Hermes,  str.  188),  bronzovou  sochu  Apol-  Gros5ew  (1881— 1882,  2  sv.),  Das  Zeitalter  der 

tóna,   jež   přenesena   byla   později   z  Aiginy  Revolution^des  Kaiserreichs  und  der  Befreiungs- 

do  Pergamu,   kde   base  její    byla  objevena  kriege  (1884—1886,  2  sv.)  a  Das  Zeitalter  des 

(Die  Inschríften  von   Pergamon,  čís.  48)  —  Kaisers  Wilhelm  (1890—1892,  2  sv.).  Poslední 

Pausanias  mluví   o  soše  té   s  nadšením  — ,  jeho  práce  jsou  Unser  fíeldenkaiser  (1897)  a 

bronzovou  sochu  Héraklea  s  kyjem  a  lukem,  Die  Wartburg  (1901). 

věnovanou  Thasijskými  do  Olympie  (repliku  2)  O.  August,  nár.  hospodář  něm.  (♦  1844 

této    sochy    shledávali    někteří    neprávem  v  Heidelberce).  Studoval  v  Mnichové,  Heidel- 

V  Oppermannové  bronze   v  Paříži:   Jahres-  bérce   a  Berlíne   práva,  pak  hospodařil  na 

hefte  des  dsterr.  Inst.,  II.,  str.  77  si.),  a  ko-  svém  statku  v  Oldenbursku  a  habilitoval  se 

nečně  čtverospřef,   věnovanou  Hierónem  sy-  r.  1872  na  zemědělské  vys.  škole  vídeňské, 

rakuským  do  Olympie  v  upomínku  vítězství  kde  jmenován   roku  1877  mimoř.  prof.  nár. 

tamŽe  dobytého.  Umělecký  nápis  O-tův  ob-  hospodářství   a  statistiky.    R.  1878   stal  se 

ieven  byl  téŽ  na  akropoli  athénské.  O  umě-  řádným    prof.    na   universitě    bernské,   kde 

Icckém  směru  O-tově  nelze  říci  nic  bližšího;  dosud  působí  na  fakultě  právnické.  Napsal: 

tolik  jest  jisto,  že  O.  byl  umělec  neobyčejné  Untersuchung  uher  den   Begriff  der  Statistik 

plodný  a  Že  náležel   k  nejj)řednějším  uměl-  (Lip.,  1870);  Die  Wiener  Weltausstellung  iSjS 

cům  řeckým   doby   před  Feidiem.    Zda  bvl  (Berl.,   1873);    Adam    Smith    in    d.   Kultur- 

O.    sůčastněn    při    štítech    aiginských    (viz  ^eschichte  (Vid.,  1874);    ósterr.  Agrarier  (t., 

Alginské  památky),    nelze  dosua   s  urči-  1877);  Adam  Smith  u.  Immanuel  Kant  (Lip., 

tostí  zjistiti.  Snad  v  té  věci  více  světla  uve-  1877,  I.);  Der  áltere  }íirabeau  u.  d.  okon.  Ge- 


768 


Oncoptens  —  Ondřej. 


sellschaft  in  Bern  (Bern,  1886);  Die  Maxime 
Laistex  faire  et  laissei  passer,  ihr  Ursprung^ 
ihr  Werden  (t.,  1886);  Die  schweii,  Konsular- 
reform  (t,  1887).  Mimo  to  vydal  Quemayer 
Oeuvres  économiques  et  philosopbiques 
(Frankf.  n..M.,  1888). 

Onoopt^ril  lonko-J,  rod  předvékých  stro- 
movitých kapradin.  jez  se  zachovaly  ve  svých 
kmenech  u  nás  v  Čechách  v  perackých  vrst- 
vách křídových,  a  to  v  pískovci,  zvláště 
u  Kounic  a  pak  u  Kamenného  Újezda  blíže 
Ostroměře.  Okrouhlé  polštářky  listové,  vetší 
zlatníku,  sedí  na  kmenu  v  hustých  kolmých 
řadách  a  mají  v  hořejší  své  části  na  jizvč 
po  opadlých  listech  dva  dobře  znatelné,  pís- 
meni V  podobné,  ležaté  proti  sobe  otevře- 
nou stranou  namířené  svazky  cévní,  jež  ozna- 
čují místo,  kudy  do  řapiku  listovéno  vchá- 
zely. Dosud  byly  objeveny  a  popsány  dva 
druhy  těchto  kapradinových  kmenftv,  a  to 
O.  Nettwalli  Dorm.  (hojnější)  a  O.  Kaunici- 
ana  (Dorra.  sp.)  Vel.,  jen  u  Kounic  se  vy- 
skytující. EBr. 

Onoorhynoliiui  [onko-]  Suckl.,  rod  loso- 
sovitých  ryb  (čel.  Salmonidae),  jenž  se 
na  př.  od  lososů  ^Saimo  Art.)  liši  asi  jen 
tím,  že  má  v  řitní  ploutvi  vždy  více  než 
14  paprskův.  Nečetní  jeho  druhové  (as  10) 
žiji  v  Tichém  okeáně,  odkud  se  stěhují  do 
řek  severoamerických  i  asijských.  Nejzná- 
mějším druhem  jest  losos  kalifornský 
(O.  quinnat  Rich.),  jejž  chtěli  chovati  také 
ve  vodách  evropskýcn ;  u  nás  pokusy  o  do- 
mestikaci  tohoto  lososa  neměly  valného 
úspěchu.  Americké  konservy  masa  lososího 
obsahuji  právě  nejčastěji  maso  lososa  kali- 
fornského. Br. 

Ondarrabia,  město  ve  Španělsku,  viz 
Fuenterrabia. 

Ondatra  neboli  dlakoš  {Fiber  \ibethicus 
Cuv.]  jest  největší  hlodavec  z  čeledi  hra- 
bošu  (v.  t.)  a  jediný  druh  svého  rodu  {Fiber 
Cuv.).  Má  tělo  zdéli  58  cm,  z  čehož  připadá  asi 
polovina  na  ocas  jen  u  kořene  oblý,  ale  dále 
se  stran  smáčkly,  ke  konci  až  skoro  břitký 
a  drobnými  šupinami  pokrytý;  tyto  šupinky 
jsou  obklopeny  řídkými,  přilehlými  chloupky. 
Trup  jest  dosti  zavalitý,  hlava  krátká,  na 
čenichu  tupá;  oči  má  o.  malé,  boltce  rov- 
něž neveliké,  chlupaté,  a  na  hořejším,  roz- 
poltěném  pysku  jsou  dlouhé  kníry.  Přední 
nohy  mají  zakrnělý  palec,  delší  zadní  nohy 
pět  prstů  spojených  krátkými  blanami  plo- 
vacími a  opatřených  právě  tak  jako  před- 
nártí  dlouhými  brvami.  Poblíž  plemenidel 
jest  žláza  vylučující  bledou,  olejovitou  a 
cibetem  páchnoucí  tekutinu.  Srst  jest  hustá, 
přilehlá,  podsada  kratinká  a  hebká,  pesíky 
JSOU  lesklé;  barvu  má  srst  nahoře  hnědou, 
někdy  trochu  nažloutlou,  vezpod  šedou,  po- 
někud do  ruda,  ocas  jest  černý,  delší,  brvy 
plovací  na  zadnich  nohách  jsou  bílé.  O.  žije 
v  Sev.  Americe,  zejména  v  Kanadě,  přebývá 
u  větších  hejnech  kolem  vod  a  žije  celkem 
po  způsobu  bobrů.  Také  si  staví  z  hlíny  a 
rostlin  podobná  obydli.  Živí  se  všelikými 
částkami  rostlin  a  také  škeblemi;    v  zahra- 


dách bývají  tito  hraboši  velice  škodliví. 
O  tom,  kolikrát  se  do  roka  plemení,  neoí 
jistoty;  víme  jen,  že  mívá  samice  3—6  mlá- 
ďat. Lidé  je  loví  pro  pěknou  kožku ;  do  roka 
přichází  prý  takových  kožek  do  obchodu 
až  i  3  milí.  Br, 

On  dlt  [ón  dij  (franc),  prý. 

Ondód  (Pusztavám),  velkoobec  v  uher- 
ské žup 3  bělehradské  (Stol.  Bělehrad) »  okr. 
mořském,  má  2130  ob.,  z  nichž  je  1875 
Němců,  řím.-katol.  a  evang.  kostel  a  poštu. 

Ondrák  Prokop,  spisovatel  církevní 
^*  27.  čce  1810  v  Praze  —  f  jako  děkan 
v  Příbrami  3.  květ.  1873).  Gymnasium,  filo- 
sofii a  bohosloví  studoval  v  Praze  a  byl 
r.  1834  vysvěcen  na  kněze.  Potom  stal  se 
r.  1836  katechetou  na  hlavní  škole  v  Pří- 
brami, pak  jejím  ředitelem  a  konečně  měst- 
ským děkanem.  Přispíval  do  >ča80pisu  katoL 
duchovenstva*,  »Posvátné  kazatelny*  a  »Bla- 
hověsta«,  »CČM.«,  »Včely«  a  >Kvtlův«  a 
samostatně  vydal:  Pustni^  nedělní^  svátečni 
a  přile{ito$ind  ká^ani^  z  franc.  jazyka  přeložil 
pěknou  povídku  Bernardinovu  de  St.  Picrre 
»Pavel  ř.  Virginie*  (1836),  novelly  Florianovy 
»Eliezer  a  Neftali*  a  >Dobytí  Jericha*  (1840), 
ze  Chateaubrianda  »Mučedlníci«  (1851),  z  via* 
štiny  pak  Manzoniho  >Snoubenci<,  kteří 
v  Bibliotéce  záb.  čtení  vyšli  v  1.  1842 — 44. 
O.  byl  kněz  velice  vzdělaný,  jenž  živou  měl 
účast  v  literárních  snahách  českých,      ./f. 

Ondratioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Vyškov,  fara  a  pš.  Brodek;  118  d.,  618  ob.  č. 
(1890),  2tř.  šk.  a  alod.  statek,  jejž  drží  hr. 
Gustav  Kálnoky. 

Ondřej,  řec  'AvSgHcts,  t.  j.  mužný,  lat. 
Andreas,  frc  Andrej  stngl.  Andrew^  rus.  Andrej, 
jméno  mužské. 

1)  O.  svatý,  apoštol,  bratr  Petrův,  s  mír  i 
provozoval  rybářství  na  jezeře  Genezaret- 
ském.  O.  a  Petr  byli  sprvu  učeníky  Jana 
Křtitele  na  Jordáně.  Když  však  Jan  Křtitei 
pokřtil  v  Jordáně  Ježíše  a  o  něm  prohlá> 
sil:  »Hle,  Beránek  Boží«  (Jan  1,  36),  šli 
za  Vykupitelem  hned  O.  a  Jan  a  zůstali  u  něho 
ten  den.  O.  přivedl  k  Ježíši  svého  bratra  Ši- 
mona Petra.  Druhého  dne  připojili  se  k  mm 
Filip,  krajan  O-ův.  a  Nathanael  (Jan  1.  35 
až  55).  Poněvadž  O.  byl  prvním  učentkem 
Ježíšovým,  nazývají  ho  Řekové  »Prvopovo- 
lancem<  (Tc^cotoxZ/yxo?).  Vlastní  povolám  za 
učeníka  Páně  stalo  se  na  jezeře  Genezaret- 
ském  u  Bethsaidy,  kdy  Pan  uděliv  Petrovi 
zázračně  bohatý  lov  ryb  povolal  tohoto  a 
s  ním  O-e,  Jana  a  Jakuba  za  své  učeníky 
(Mat.  4,  18—20;  Mar.  1,  16—20;  Luk.  5,  1  ai 
11).  O  8v.  O  i  děje  se  zmínka  v  Písmé  sv. 
mimo  v  seznamech  apoštolů  jeŠté  třikráte 
(Mat.  10, 1—4;  Mar.3, 13— 19;  Luk. 6, 12— 16). 
Jako  apoštol  hlásal  Ó.  Krista  dle  svědectví 
Origenova  a  Eusebiova  ve  Skythii,  dle  So« 
froniova  v  Kolchidě,  dle  římského  brevíře 
v  evropské  Skythii,  tedy  v  jižním  Rus^u, 
přišel  dle  Nestora  po  Dněpru  do  krajin,  kde 
dnes  stoji  Kijev,  a  k  Slovanům,  kde  dnes 
jest  Novgorod.  Ze  Skythie  přišel  do  Thraoe, 
Epiru  a  Achaje  a  ukončil  svou  apoštolskuti 


Ondřej. 


769 


činnost  v  Fatrách  (nynéjáim  Patrasu)»  kde 
byl  na  rozkaz  prokonsula  Aegey  na  Šikmém 
křiii«  odtud  zvanC-m  sv.  Ondřeje  (X)*  ukři- 
žován a  třetího  dne  skonal  (30.  list).  Rok 
nelze  určiti ;  vzhledem  na  úryvek  Muratoriův 
bylo  to  snad  za  císaře  Nervy  (96—98)  nebo 
Trajana  (98—117).  R.  357  bylo  télo  sv.  O-e 
přeneseno  z  Patrasu  do  Cařihradu  a  ulo- 
ženo v  kostele  sv.  apo^tolAv.  KdyŽ  Fran- 
kové dobyli  Cařihradu  (1204),  odvezl  je  kar- 
dinál Petr  z  Capuy  do  Itálie  a  odevzdal  do 
biskupského  chrámu  v  Amalfi,  kde  posud  se 
uctivá.  Za  papeže  Pia  II.  (1458—1464)  byla 
hlava  přinesena  do  Říma  do  chrámu  sv.  Petra 
Též  kostely  v  Miláne,  Nole  a  Brescii  mají 
menši  částky  z  tčla  sv.  O-e.  Skotové  ctí 
sv.  O-e  za  svého  patrona  a  Rusové  za  svého 
apoštola.  K  jeho  cti  jsou  v  Rusku  a  Skotsku 
založeny  vysoké  řády.  V  Čechách  jest  mu 
zasvěceno  18  kostulA.  Jeho  památka  koná  se 
30.  listopadu.  Dr  Kr. 

2)  O.,  biskup  pražský  (1215—1224),  ne- 
ohrožený hajitel  práva  a  svobod  církevních 
v  Čechách.  V  mladších  letech  byl  dvorním 
kaplanem,  proboštem  boleslavským  (1201), 
mělnickým  (1204)  a  konečně  pražským  (1207) 
a  stal  se  král.  kancléřem  (1211).  Zvolen  byv 
za  biskupa,  cestoval  do  Říma,  kdež  v  éas 
IV.  obecného  snému  Lateránského  přijal  svě- 
cení od  metropolity  mohučského  Sigírieda 
z  Eppensteina  (22.  list.  1215).  Horlivá  snaha 
o  to,  aby  v  Cechách  právo  církevní  mělo 
dokonalejší  prAchod  nežli  za  předešlého  bi- 
skupa Daniele  ii.,  záhy  uvedla  O-e  v  konflikt 
se  šlechtou  zemskou  a  králem  Přemyslem  I. 
Sporné  kusy  byly  zejména:  placení  desátku, 
vykonávání  soucfní  a  trestní  moci  nad  kle- 
riky, ustanovování  duchovních  správcův  a 
praclátAv  a  sesazování  jich,  ukládání  veřej- 
ných břemen  řeholníkum  a  jiným  osobám 
duchovním.  Ježto  biskup  O.  po  celý  rok 
1216  nadarmo  pracoval  o  přetrženi  toho,  co 
ve  příčině  řečených  kusů  bylo  s  újmou  jeho 
duchovni  pravomoci  a  privileg[ii  církevních, 
pohrozil  na  konec  přísnými  tresty  diécési, 
jestliže  král  nezjedná  žádoucí  nápravy.  Když 
pak  Přemysl  k  papeži  se  odvolával,  O.  ocho- 
ten byl  vypraviti  posly  do  Říma,  aby  kurie 
rozhodla  o  stížnostech  jeho  a  námitkách  krá- 
lových. Zatím  však  král  žaloval  na  biskupa 
u  metropolity  a  poslA  do  Říma  nevypravil. 
O.  odešel  ze  země  (na  konci  r.  1216),  a  maje 
k  tomu  svolení  pap.  Honoria  III.,  jemuž  byl 
již  prve  podal  zprávu  o  překážkách  biskup- 
ského úřadu  v  Čechách,  dal  po  příchodu 
svém  do  Říma  (21.  břez.  1217)  ohlásiti  inter- 
dikt n\i  diécési  listy  přibitými  na  dveřích 
chrámu  sv.  Víta  (10.  dub.).  Stavení  služeb 
božích  v  celém  království  vzrušilo  nejen 
Čechy,  ale  i  všechny  krajiny  vůkol.  Pře- 
mysl 1.  svolal  sněm  zemský,  a  přesvědčiv  se 
iednánim  s  duchovenstvem,  že  většina  prae- 
látŮ  nestojí  při  biskupovi,  požádal  listem 
metropolitu  za  zrušení  interdiktu  a  zároveň 
učinil  připsání  k  papeži,  že  vyskytly  se  v  Praze 
listy  interdikční,  o  nichž  nelze  rozhodnouti, 
od  Koho  pocházejí,  ježto  král  ve  příčině  spor- 

Ottův  Slovník  Naučný,  ■▼.  XVIII.  612  1901. 


ných  věcí  s  biskupem  O-em  odvolal  se  ke 
kurii  a  tam  chce  také  bÝti  slyšen.  Brzy  po- 
tom arcibiskup  mohučský  zrušil  interdikt, 
načež  nejen  v  Praze,  ale  i  na  jiných  místech 
v  diécési  služby  boží  v  kostelech  farních 
i  klášterních  opět  byly  konány.  Naproti 
tomu  pap.  Honorius  lil.  se  vším  důrazem 
ujal  se  biskupa  O-e.  Pokárav  krále  pro  ne- 
přízeň jeho  k  církvi,  vyslovil  přání,  aby  spor 
Čechů  8  biskupem  po  dobrém  byl  vyjednán. 
Když  Přemysl  chtěl  zvěděti  zejména,  z  čeho 
viněn  jest  v  Římě,  papež  (listem  ze  dne 
22.  čna  1217)  oznámil  mu  jednotlivé  kusy 
žaloby:  že  dovoluje,  aby  klerikové  před  prá- 
vem světským  byli  souzeni  a  na  hrdle  tre- 
stáni, že  nešetří  cirk.  ustanovení  ve  příčině 
interdiktu,  že  si  přiosobuje  právo  patrona  na 
patronáte  biskupském,  h'  ukládá  řeholníkum 
a  jiným  duchovním  nenáležitá  břemena  ve- 
řejná, že  nedává  desátku  ze  svých  statků 
na  nedobrý  příklad  jiným  pánům  a  zemanům. 
Arcibiskupovi  mohučskému  bylo  poručeno 
od  papeže  (listem  z  20.  čce).  aby  do  20  dnů 
obnovil  v  Cechách  zápověď  služeb  božích, 
t.  j.  odvolal  zrušeni  interdiktu,  jež  proti  všemu 
právu  byl  povolil.  Zároveň  přísného  poká- 
rání došli  někteří  praeláti  v  Cechách  (opat 
strahovský,  děkan  pražský  Arnold,  arcijahen 
litoměřický),  že  pomáhali  arcibiskupovi  v  ukva- 
peném díle  jeho.  Žaloby  biskupa  O-e,  před- 
nesené v  Římě,  rozhořčily  krále  a  šlechtu 
zemskou.  Onen  konfiskoval  statky  biskup- 
ské a  pronásledoval  praeláty  věrné  bisku- 
povi, tato  obrala  duchovenstvo  zachováva- 
jící interdikt.  O  prodloužilém  vyjednávání 
mezi  stranami,  aby  spor  byl  urovnán,  nelze 
tuto  rozpřádati  řeč.  Konečně  vidělo  se  králi 
přistoupiti  k  výminkám  smíru,  iež  papež 
(v  květnu  r.  1218)  stanovil.  Vyšed  s  vyšším 
duchovenstvem  a  pány  vstříc  jednatelům  pa- 
pežským, Konrádovi,  biskupu  řezenskému, 
Eberhardovi,  opatu  ebrašskému,  a  Heřma- 
novi, opatu  waldsasskému ,  do  Kladrub 
(u  Stříbra),  Přemysl  zavázal  se  tam  slavném 
slibem,  že  propusti  biskupovi  všechna  práva 
cirk.  úřadu  jeho,  zejména  ustanovování  du- 
chovních správcův  a  praelátů  mimo  patro- 
nát laický,  soud  nad  kleriky  ve  věcech  du- 
chovních, trestání  kleriků ;  že  laskavě  přijme 
biskupa  při  návratu  jeho  do  diécése;  že  na- 
hradí O-ovi  a  věrným  jeho  škody  a  ztráty, 
které  jim  byl  způsobil  v  době  trvajícího 
sporu,  přiměje  ty,  kdož  mimo  vůli  královu 
škodili  duchovenstvu  strany  biskupovy,  aby 
dali  náhradu;  že  bude  platiti  desátek  posa- 
vadní  a  dopomůže  k  němu  i  tam,  kde  by 
vázl.  Zároveň  svolil  král,  aby  O.  skrze  pro- 
kurátory své  uveden  byl  v  pokojné  držení 
biskupství  a  všech  biskupských  statků.  Když 
potom  jednání  kladrubské,  jež  dalo  se  někdy 
s  počátku  r.  1219,  utvrzeno  bylo  král.  rever- 
sem, mandatáři  apošt.  stolíce  rozvázali  Čechy 
od  interdiktu.  Biskup  O.  vrátil  se  do  země. 
Nedobrým  znamením  bylo,  že  král  ještě  před 
odchodem  jeho  z  Říma  žádal  za  vypravení 
pap.  legáta  do  Čech  k  tomu  konci,  aby  oči- 
tým šetřením   na  jevo   vyšla   nevina   krále 

49 


770 


Ondřej 


ve  předešlém  sporu.  Podnét  k  novým  tře- 
nicim  zavdán  byl  trestáním  praelátův  a  kle- 
riků, kteří  nezdrželi  interdiktu.  Podle  ná- 
vrhu biskupova,  papežem  schváleného,  dě- 
kan praiský  Arnold,  sedm  arcijáhnů  (mezi 
nimi  král.  kancléř  Benedikt)  a  šest  kanov- 
níků mělo  zbaveno  býti  úřadův.  Král,  nemoha 
vyjednati  jim  odpuštění,  mstil  se  biskupovi, 
tak  ie  nejen  nesplnil  slavných  slibů  svých, 
ale  ke  starým  útiskům  přidal  nové  a  těžší. 
V  létě  t.  r.  biskup  O.  prodléval  již  zase 
v  Římě.  Žaloby  jeho  na  krále  a  panstvo, 
u  přítomnosti  nodnověrných  osob  z  Čech 
pronášené,  byly  tak  vážné,  že  papež  odhodlal 
se  (v  srpnu  r.  1219)  pohroziti  vinníkům  ex- 
kommunikací  a  interdiktem  služeb  božích 
v  celé  zemi,  jestliže  v  době  dvou  měsíců  ne- 
dají bezpečné  záruky,  že  za  škody,  ztráty  a 
injurie  dostane  se  biskupovi  přiměřené  sa- 
tisíakce  a  že  od  další  persekuce  téhož  bi- 
skupa navždy  bude  upuštěno.  Když  záruky 
takové  dáno  nebylo,  církevní  censury  nabyly 
platnosti.  Rovnáni  nové  roztržky  mezi  bi- 
skupem O-em  a  králem  Přemyslem  dalo  se 
nejprve  v  Římě;  a  již  bylo  na  tom,  že  sporné 
strany  shodnou  se  ve  výminkách  smíru,  když 
noví  jednatelé  českého  krále  přibyli  do  Říma 
(v  březnu  r.  1220)  a  prosili  za  to,  aby  papež 
propustil  biskupa  k  osobní  schůzce  s  králem 
a  pány  českými  ve  Vídni,  ježto  tak  nejlépe 
shoda  bude  siednána  a  svornost  obnovena. 
Papež  přivolil  a  vyzval  zároveň  arcibiskupa 
salcpurského  Eberharda,  biskupa  chiemsee- 
ského  Rudigera  a  opata  svatokřížského  Wcrn- 
hera  k  intervenci  při  obmýšleném  roku.  Nic- 
méně ke  smíření  stran  ve  Vídni  nedošlo. 
O.  zvěděl  zatím  o  novém  přehmatu  svých 
protivníků.  Za  nepřítomnosti  jeho  v  diécési 
král  Přemysl  dal  pobrati  a  zničiti  výsadní 
listiny  pražského  biskupství,  kapitoly  svato- 
vítské a  jiných  kostelů,  jejichž  představení 
stáli  věrné  k  biskupovi.  Kromě  toho  zkaženy 
jsou  z  rozkazu  králova  některé  listiny  daro- 
vací, a  statky,  na  něž  listiny  ty  svědčily, 
ujaty  ke  koruně.  Ve  druhé  polovici  r.  1220 
král  a  páni  čeští  zjednali  sobě  vlaského  práv- 
níka M.  Jana  ze  Scacaria  a  dali  mu  plnou 
moc,  aby  s  vědomím  apoštolské  stolice  ro- 
koval v  Římě  s  biskupem  O-em  o  výminky 
smíru  a  vyžádal  Čechům  papežského  legáta, 
jehož  přítomnost  uznávána  byla  za  nezbytnou 
potřebu,  aby  na  místě  samém  spor  byl  ukon- 
čen. Řečený  prokurátor  slíbil  tedy  konečně 
(v  pros.  1220;,  že  král  propustí  biskupovi  a 
jeho  kapitole  všechnu  svobodu  a  pravomoc, 
jakou  měli  před  tím,  že  biskupovi  nebude 
v  tom  bráněno,  aby  zřizoval  osoby  k  církev- 
ním úřadům  nebo  je  sesazoval,  aby  visitoval 
diécési,  soudil  kleriky  a  je  trestal,  že  Ce- 
chové budou  platiti  desátek  podle  tenoru 
kanón,  práva.  Ostatní  věci  měly  dojednány 
býti  teprve  před  legátem  kard.  Řehořem 
z  Crescentia,  kterého  papež  v  lednu  r.  1221 
vypravil  do  Cech.  Místem  setkání  biskupa 
s  králem  zvolen  byl  Schatzberk  (Šach)  při 
hranici  moravské  mezi  Znojmem  a  Oberhol- 
labrunnem.    Tam  u  přítomnosti  krále,  pánů 


českých,  pap.  legáta  a  mnohých praelátů  jed- 
náno v  třetím  dnu  kolloquía  (2.  čce  122 1| 
o  obnově  dvou  ztracených  Hstin,  jimiž  král 
Přemysl  I.  byl  propůjčil  immunitu  pražskému 
biskupství  a  kapitole  u  sv.  Víta  (osvobodiv 
oba  řečené  ústavy  církevní  a  lidi  jim  pod- 
dané od  zeměpanských  platů,  veřejných  po- 
kut, zemských  robot  i  jiných  břemen  a  při- 
znav jak  biskupům  tak  kapitole  právo,  aby 
ujímali  se  jmění  těch  poddaných  svých,  kteH 
pro  zločin  propadnou  hrdlo  rozsudkem  sonda 
králova)  a  daroval  k  biskupství  praiskéma 
panství  hradu  Podivína  na  Moravě.  Kdyl 
král  restauroval  řečené  listiny,  legát  rozfelíl 
jej,  jakož  i  pány  české  od  klatby  a  zbavil 
diécési  interdiktu.  Jednání  o  iromunité  klá- 
šterů v  a  kollegiátních  kapitol  ukončeno  bylo 
teprve  v  březnu  r.  1222.  Listem  královským 
zaručeny  jsou  konventům  duchovních  osob 
tyto  výhody:  Poddaní  klášterův  a  kapitol  bu- 
dou souzeni  od  krále  nebo  dvorského  sudí 
nebo  král.  kancléře;  smějí  nevinu  svou  do- 
kazovati svědectvím  sousedů;  ta  půhon  dá- 
váno bude  komorníkovi  toliko  15  denárA; 
poplatek  společné  ruky  za  krádež  ve  vsi  saí- 
žen  na  300  denárů,  za  vraždu  na  200  denárů; 
poddaní  prodávající  na  trhu  chleby,  hrách, 
proso,  sul  dávati  budou  poplatku  tržního 
toliko  denár  týdně;  kláštery  a  kapitoly  osvo- 
bozeny jsou  od  povinnosti  poskytovati  zá- 
soby potravin  v  čas  válečné  výpravy  nebo 
zemského  sněmu ;  řeholníci  a  kanovnici  smějí 
užívati  lesů  ke  všem  svým  potřebám;  po- 
mezním clem  z  osoby  duchovní  ustanoven 
denár;  představení  duchovních  domů  nejsou 
povinni  hostiti  pány  nebo  rytíře;  šlechtici 
nesmějí  vyháněti  koně  své  na  pastvu  k  du- 
chovenským dvorům;  správci  korunních  pan- 
ství nebo  jiní  laikové  nesmějí  přijímati  lidi 
zběhlé  z  panství  duchovenských;  opatům  a 
jiným  praelátům  poskytnut  bude  v  čas  snému 
jeden  den  k  audienci  u  krále.  Biskup  O.  ne- 
souhlasil ve  mnohých  kusech  s  pap.  legátem 
kard.  Řehořem,  zvláště  pak  v  tom,  Že  by  xá- 
ruka  osobní  bezpečnosti  jeho  v  diécési,  při- 
jatá na  Schatzberku,  byla  dostatečná.  Proto 
nevstoupil  do  Čech,  ale  vrátil  se  do  ftima 
a  přebýval  v  Itálii,  až  dne  30.  čce  1224  se- 
mřel  v  Castellamare.  Zápas  o  neztenčené  za- 
chování práva  církevního  v  Čechách  pojistil 
O-ovi  čestnou  pamět  v  dějinách  pražské 
díécése.  Biskup  Mikuláš  (1241—1258)  dal  pře- 
nésti kosti  jeho  do  Prahy  a  pochoval  ie 
v  chrámě  sv.  Víta.  Potom  v  novém  kostce 
r.  1369  uložili  hlavu  jeho  do  zdi  kaple  svato- 
václavské, kdež  při  restauraci  velecbráma 
byla  nalezena  r.  1888.  Voc 

Panovníci  a  členové  rodů  panovnických: 
iihoslovanský:  3)  O.  (Andrij)  Miroslavič;. 
od  r.  1239  >veliký  kníže  chlmský«  v  Herce- 
govině (v.  t.,  str.  150).  Učinil  mír  s  Oubrov- 
nikem  (1239)  a  se  Spljetem  (1241),  kteréma 
r.  1243  a  1244  dokonce  pomáhal  proti  Tro- 
giru,  z  míru  však  f  1244)  byl  vyloučen,  protofe 
prý  ie  nevěrný  králi  uherskému.  Poslední 
zmínka  o  0*ovi  děje  se  k  r.  1249,  kdy  obno- 
voval mír  s  Dubrovníkem,jemuŽpomáhal»sdA 


Ondřej. 


771 


se,  proti  králi  Štěpánu  Urošovi  I.  O.  zanechal 
dva  syoy:  Bogdana  a  Radoslava. 

Roiti:  4)  O.  (Andrej)  Vladimirovič,  kn. 
▼ladiméřský  a  perejasíavský,  syn  Vladimíra 
Monomacha  (♦  1102  —  f  1142).  Vladimír  M. 
přinutil  Jaroslava  Vladtměřského,  aby  uznal 
vrchní  moc  jeho  (1117),  a  po  roce  povolal  jej 
dokonce  do  Kijeva.  Tu  prchl  s  rodinou  svou 
Jaroslav  do  Polska  ^1118),  načež  Vladimír  na 
opuitčný  stolec  kniieci  dosadil  syna  svého 
Romana  a  po  jeho  smrti  O-e  (1119).  Tím  na- 
stalo obapolné  nepřátelství.  Za  ustavičných 
bojAv  o  velkokníiecí  stolec  mezi  Monoma- 
choviči  a  Olgoviči  O.  stál  věrně  po  boku 
svých  bratří.  R.  1134  dal  velkokn.  Jaropolk 
bratru  svému  Oovi  Perejaslavl.  Když  pak 
Vďevolod  Olgovič  zmocnil  se  velkokn.  stolce 
a  nemohl  dosici  uznání  od  MonomachovičA, 
dal  na  ně  jednotlivě  udeřiti.  Sám  oblehl  Pe- 
rejaslavl. O.  udatně  hájil  svého  města,  ano 
porazil  i  vojsko  naň  se  vyřítivší.  Následkem 
toho  učinil  s  ním  Vsevolod  mír,  jímž  O. 
uznal  jej  velkokniŽetem.  Dík. 

6)O.Jnrjevič,zv.  Bogoljubskij  (*  1110, 
t  1175).  syn  Jiřího  Doljjorukého  (v.  t.  15). 
Po  otci  (1157)  stal  se  velkoknížetem  suzdaí- 
ským,  kteréžto  panství  stále  zvětšoval ;  sídlil 
ve  Vladiroěři  (odtud  zval  se  i  velk.  kn.  vladi- 
niěřským)  a  v  Bogoljubově.  O.  vládl  mocně 
a  ne  bez  slávy.  Pokus  zmocniti  se  Novgo- 
roda  mocí  (1170)  se  sice  nezdařil,  ale  O.  do- 
vedl se  dohodnouti  s  Nov^rorodskými.  že 
přijali  jeho  syna  za  vladaře.  Kijeva  cfobyl  již 
r.  1169  a  dosadil  tam  svého  bratra,  ale  opět 
ho  pozbyl  (proti  RostíslavičAm),  a  než  mohl 
svou  moc  nad  ním  obnoviti,  byl  od  svých 
oblíbencA  zavražděn.  Panoval  neomezeně  a 
Často  tyransky,  měl  však  veliké  cíle:  podří- 
diti si  všecka  knížata  ruská  k  naprosté  po- 
slušnosti. 

6)  O.  Jar  osla  Vlč,  syn  Jaroslava  Vsevolo- 
doviče  (t  1264).  Od  r,  1240  vládl  v  Novgo- 
rodě,  musil  se  však  vlády  zříci  a  dostal  od 
Tatarů  Vladiměř.  Znepřáteliv  si  chána,  prchl 
do  Novgorodu  a  potom  do  Švédska.  Vrátiv 
se  r.  1256,  smířil  se  s  chánem  a  obdržel 
Suzdal. 

7)  O.  Alexandrovíč,  syn  Alexandra  Něv* 
ského  (1255-1304);  vládl  původně  v  Gorodci, 
pokoušel  se  však  pomocí  tatarskou  dosici 
velkoknížetství  Vladiměřského  proti  svému 
bratru  Dimitrijovi.  Pokus  se  nezdařil  (1283), 
a  O.  stal  se  velkoknížetem  až  po  smrti  Di- 
mitrijově  (1294).  Vláda  jeho  nebyla  klidná: 
proti  O-ovi  vystoupili  knížata  tverský,  mo- 
skevský a  perejaslavský.  jimž  O  neodolal. 

8)  O.  (Andrej)  Georgijevič,  syn  Geor- 
gije  I.  (Jiří)  Lvoviče,  velkokn.  haličského, 
vladiměřského  a  volyňského.  Po  jeho  smrti 
(1316)  podržel  Halič  a  Vladiméř.  O.  i  jeho 
bratr  Lev,  kníže  lucký,  žili  v  přátelských 
stycích  i  s  Litvou  i  s  Polskem  i  s  řádem 
Německých  rytířů.  Mírná  tato  knížata  ruská 
chtěla  získati  i  kurie  římská,  aby  to  rozší- 
řila katolictví  na  úimu  pravoslaví,  a  byl  prý 
i  Jindřich  Porvalský,  lektor  dominikánský. 
Jmenován  biskupem  pro  Halič,  ale  není  nic 


podrobnějšího  o  věci  té  známo.  Oba  zemřeli 
brzo  po  sobě  r.  1324  nezanechavše  mužského 
potomstva.  Jimi  vymřela  hlavní  větev  Roma- 
novi čů.  Dik, 

9)  O.  Vigunt  (či  Vingolt),  syn  Olgěr- 
dův  (♦  1325  —  1 1399).  Přijat  byl  od  Pskov- 
ských  za  knížete,  že  však  v  zemi  nebydlil, 
Pskovští  r.  1348  se  ho  odřekli,  a  O  ovi  zů- 
stalo jen  Polocko;  ale  i  toho  pozbyl  pro  od- 
boj proti  Jagelloyi  (1377).  O.  pak  žil  ve  zjev- 
ném nepřátelství  s  Jageílem,  spojen  s  velko- 
knížetem moskevským,  s  nímž  bojoval  proti 
Tatarům.  Pomocí  Něm.  rytířů  dosáhl  i  Po- 
locka  i  Pskovska,  byl  však  od  Skirgella  za- 
jat a  vězněn  až  do  r.  1392.  Bojuje  potom  po 
boku  Vitoldové,  padl  v  bitvě  na  Vorskle 
(1399). 

10)  O.  Ivanovic,  syn  Ivana  III.  (1490 
až  1537);  měl  za  úděl  Staricu,  Vereju  a  Ale- 
ksin  (odtud:  Starickij).  S  bratrem  Vasili- 
jem  žil  ve  shodě,  jsa  ho  ve  všem  poslušen; 
ale  když  po  smrti  Vasilijově  (1533^  vladařka 
Helena  umořila  jeho  bratra  Jiřího  (Dimitrov- 
ského),  O.  zosnoval  spiknutí,  byl  však  He- 
lenou a  jejím  milostníkem  Ovčinou-Tělepně- 
vem  obelstěn,  uvězněn  v  Moskvě  a  utracen. 

Uherétf:  U)  O.  I.  (1046—60),  syn  Vazulův; 
před  králem  Petrem  prchl  do  Polska,  od- 
kudž na  volání  velmožů  uh.  vrátil  se  r.  1046, 
vypudil  se  svým  bratrem  Petra  a  ujal  se 
sám  vlády.  Reakci  pohanskou,  na  čas  s  tím 
spojenou,  záhy  potlačil.  Ochránci  a  mstiteli 
Petrovu  císaři  Jindřichovi  III.  nabízel  sám 
poplatek  a  uznání  něm.  nadvlády  (1047),  cí- 
sař se  však  rozhodl  pro  boj  (1050).  Válka 
v  celku  pro  O-e,  jenž  se  byl  spojil  i  s  od- 
bojným vévodou  bavorským  Konrádem,  byla 
vítězná,  k  míru  však  došlo  až  r.  1058  mezi 
císařovnou-vladařkou  a  O-em  na  Mor.  Poli: 
samostatnost  Uher  uznána  a  syn  O-ův,  již 
korunovaný  král  Šalomoun,  zasnouben  s  prm- 
ceznou  cis.  Juditou  (Sofií).  Také  proti  By- 
zantincům  bojoval  O.  šťastně  (asi  r.  1057). 
Zatím  však  bratr  jeho  Bela  zosnoval  spik- 
nutí, kterému  O.  přes  pomoc  německou  ne- 
odolal a  proti  kterému  s  trůnem  tragicky 
ztratil  i  život  (1060). 

12)  O.  II.  (1205—35)  zastihl  moc  králov- 
skou již  v  úpadku  proti  stoupajícímu  vlivu 
duchovenstva  a  šlechty;  sám  však  (marno- 
tratný, slabý,  nestálý  a  odvislý)  nebyl  scho- 
pen ji  povznésti.  V  první  době  své  vlády 
stál  příliš  pod  vlivem  své  manželky  Ger- 
trudy  a  jeho  politika  b^la  tedy  Němcům 
příznivá,  s  čímž  nespokojenost  vzrostla  ko- 
nečně tak.  Že  r.  1213  královna  byla  zavraž- 
děna. O.  pak  se  vrhl  do  nákladných  pod- 
níkův:  r.  1214  na  čas  získal  království  Ha- 
ličské pro  svého  syna  Kolomana  a  r.  1217 
s  velkými  obětmi  a  ke  škodě  Uher  podnikl 
bezúspěšnou  výpravu  do  Sv.  země.  Proti 
špatnému  hospodářství  jeho  vznikla  konečně 
obecná  nelibost,  stupňovaná  antagonismem 
magnátův  a  drobné  šlechty,  a  jen  zakroče- 
ním duchovenstva  došlo  k  vyrovnání,  k  tak 
zvané  Zlaté  bulle  z  r.  1222,  základnímu  to 
zákonu  uh.  ústavy  po  staletí  (v.  či.  Uhry); 


772 


Sv.  Ondřej. 


současné  vydáno  i  pro  církev  privilegium, 
čími  jak  moc  šlechty,  tak  i  duchovenstva 
nabyla  zákonitého  uplatněni.  I  potom  vŠak 
O  měl  stálé  spory  nejen  se  svým  synem 
Belou,  ale  i  s  duchovenstvem  a  šlechtou. 
>Zlatá  bulla«  byla  sice  r.  1231  doplněna,  ale 
král,  hříčka  svých  oblíbenců,  slibů  nedo- 
držel, a  tak  r.  1232  nad  celými  Uhrami  vy- 
hlášen interdikt  (zejm.  i  pro  nadržování 
muhammedánům)  —  spor,  ze  kterého  pro- 
spěch měla  církev  a  král  nové  ponížení 
(1233).  Finanční  nesnáze  přiměly  krále  k  no- 
vému útisku  duchovenstva,  coz  mu  r.  1234 
vyvolalo  nejen  interdikt,  ale  i  klatbu.  Papež 
se  však  smířil  s  O-em,  který  záhy  potom 
zemřel  (1235),  zanechávaje  říši  plné  vyčer- 
panou. O.  byl  třikráte  ženat:  s  Gertrudou 
Meranskou,  s  Jolantou,  sestrou  lat.  císaře  ' 
cařihradského  Roberta,  a  s  Beatnici  z  Este. 

13)  O.  III.  (1290—1301),  poslední  Arpádo-  \ 
vec  na  trůně  uher.,  syn  Štěpána  Lombard* ; 
ského  a  Tommasiny  Morosiniové;  hned  po 
smrti  svého  otce  pokusil  se  dosíci  koruny, 
ale  pokus  se  nezdařil  a  O.  dostal  se  do 
moci  vévody  rak.  Albrechta,  z  níž  vyvázl 
teprve,  když  r.  1290  bvl  zvolen  za  krále  po 
Ladislavovi  IV.  Proti  O-ovi  vystoupili  však 
Albrecht  Rakouský,  jejž  podporoval  něm. 
král  Rudolf,  a  Karel  z  Anjou,  za  nímž  stál 
papež  a  jenž  byl  i  korunován.  Aby  se  udr- 
žel, O.  (1291)  učinil  značné  ústupky  šlechtě 
na  úkor  moci  královské,  načež  vojenským 
vpádem  přiměl  Albrechta  nejen  k  míru,  ale 
i  ke  spolku  (1291).  Zatím  však  Karel  z  An- 
jou získal  si  přívržence  ve  šlechtě  uherské 
i  chorvatské,  a  ačkoli  již  r.  1293  zemřel, 
klid  se  v  Uhrách  nevrátil:  O.  měl  stálé  boje 
se  vzpurnou  šlechtou.  R.  1298  na  sněmu 
v  Pešti  byla  vydána  řada  nálezů  k  upevnění 
král.  moci,  ale  Anjouovci,  zřejmě  podporo- 
Ařáni  papeži  (Coelestinem  V.  a  Bonifácem  VIII.), 
podkopali  postavení  O-ovo  (zejména  v  kon- 
činách chorvat.-dalmatsk^ch)  docela;  r.  1300 
přistál  praetendent  Karel  Robert  ve  Spalatu. 
A  zatím  O.  náhle  zemřel,  čímž  po  meči  vy- 
hasl rod  Arpádovcův. 

14)  O.,  král  neapolský,  svn  krále  uher- 
ského Karla  Roberta  (♦  1327);  s  rukou  Jo- 
hanův Neapolské  (v.  t.  3)  dostal  r.  1343 
trůn  Neapolsk"^,  jsa  však  povahy  drsné  a 
těžkopádné,  oclcizil  si  záhy  svou  jemně  vzdě- 
lanou, ale  mravního  základu  postrádající 
ženu ;  protože  pak  oba  žíznili  po  moci,  spor 
mezi  nimi  se  přiostřil,  a  r.  1345  v  noci  na 
18.  září  O.  byl  v  A  verse  uškrcen,  jisté  ne 
bez  vědomí  Johannina.  Tra^ckou  tu  udá- 
lost opěvá  Petrarca  v  jedné  ze  svých  eklog. 

Jiné  vynikající  osobnosti: 

16)  O.  Sunonis  (Anders  SunesSn), 
arcibiskup  lundský  (1201—23);  rodem  Dán, 
studoval  v  Paříži.  Po  návratu  do  vlasti  stal 
se  kancléřem  krále  Knuta  VI.,  ve  kteréž  hod- 
nosti vedl  v  Paříži  a  v  Římě  při  dánské 
princezny  Ingeborgry  proti  králi  franc.  Fili- 
povi Augustovi  (1196).  R.  1201  stal  se  arci- 
biskupem lundským  a  krátce  potom  papež- 
ským  legátem.    ód   r.  1206   byl   zaměstnán 


roissijní  činnosti  v  Estonsku;  onemocněv 
však,  uchýlil  se  do  soukromí  (1223)  &  ze* 
mřel  r.  1228,  ctěn  jako  světec  a  divotvorcc 
Napsal  zejména  Lejc  Scandiae  provinaalit  a. 
dogmatickou  báseň  Hexaěmtron  (vyd.  Thor* 
sen  1853  a  Gertz  1892). 

16)  O.  (Andrzéj),  erbu  Zar^ba,  29. 
biskup  poznaňský  (1298—1311).  Mél  spor 
s  markrabími  braniborskými,  kteří  po  sxnrti 
krále  Přemysla  snažili  se  vyloučiti  některé 
kraje  z  jeho  bisk.  pravomoci,  i  hledal  po> 
moci  v  Římě  u  papeže,  byl  však  konečně 
donucen  ujednati  s  markrabím  Waldemarem 
smlouvu,  dle  níž  za  stálý  roční  důchod  30 
hřiven  vzdal  se  desátku  ze  zabraných  krajův 
a  z  jiných  rozsáhlých  území  kolem  Odry. 
Když  nástupce  Přemyslův  Wladyslaw  Lokie- 
tek  cirk.  statky  utiskovati  počal,  dal  jej  do 
klatby  a  spolupůsobil  k  tomu,  že  místo  něho 
bvl  za  polského  krále  zvolen  král  český 
Václav  II.  Korunovaci  tohoto  ve  Hnézdné 
r.  1300  rovněž  byl  přítomen.  R.  1303  O.  za- 
ložil při  far.  kostele  Marie  Magdaleny  v  Po- 
znani školu,  která  trvá  doposud. 

17)  O.  z  Řezná,  letopisec  bavor.  (t  ok. 
1440).  Vychován  ve  Straubingu  vstoupil  do 
řádu  augustiniánův  a  byl  pak  kanovníkem 
v  klášteře  sv.  Magna  v  Řezné.  Napsal:  Chro» 
nicon  generále,  kde  navazuje  asi  na  »Kroniku 
Martiniánskou«,  vypravuje  události  ai  do 
r.  1438  (Pez,  Thesaurus  anecdotorum  IV.; 
otištěno  jen  po  r.  1422),  Diarium  texenuaie, 
1422—27  (Oefele,  Script.  rer.  Boicar.  1.),  dů- 
ležitý to  pramen  pro  dějiny  husitství,  proti 
němuž  O.  napsal  také  polemický  Dialo^ut 
(Hófler,  »Geschichtschreiber  der  hussit.  Be- 
wegung<  I.);  pro  nás  nejvýznamnější  dílo 
O-ovo  je  Chronica  dt  expeditionibuš  in  Bo' 
hemiam  contra  Hussitos  haereticos  (Hófler 
1.  c.  II.),  sahající  k  r.  1428.  Kromě  toho  na- 
psal ještě:  Chronicon  de  ducibus  Bavariae 
(vyd.  Freher  1602),  která  sahala,  zdá  se,  do 
r.  1439,  a  Chronicon  episcoporum  Fatisponm- 
sium  do  r.  1421  (Oefele  1.  c).  O.,  nazývaný- 
»bavorským  Liviem«,  náleží^  k  důležitéjším 
letopiscům  německého  středověku;  od  hnutí 
humanistického  stál  stranou. 

18)  O.,  arcibiskup  krajinský  (tl484);  pů- 
vodem Slovinec  vstoupil  do  řádu  domini- 
kánského a  přízní  císaře  Bedřicha  III.  stal 
se  arcibiskupem;  jmenoval  se  i  kardinálem. 
R.  1482  učinil  pokus  svolat  nové  konciltum 
v  Basileji  s  tendencemi  protipapelskými 
Byl  však  konečně  uvězněn  v  samé  Basileii 
a  zhynul  ve  vězení,  patrně  samovraidou.  O. 
je  zajímavý  zjev  v  době,  kdy  se  již  připra- 
vovala veliká  reformace.  —  Srv.  Burckhaidt^ 
Erzbischof  Andreas  von  Kmín  u.  der  letzte 
Concilsversuch  in  Basel  (1852). 

19)  O.  z  Dube  v.  z  Dube. 

Sv.  Ondřej  {San  Andrea)  viz  Andrijau 
Sv.  Ondř«J:  1)  Sv.  O.,  Svatý  Ondřej 
(S^enťAndrds),  ves  na  Slovensku  v  žopé  lip- 
tovské, okr.  liptovsko-sv.-mikuláŠském;  320 
ob.  slov.  (1890)  a  řím.-katol.  kostel.  —  8)  Sv. 
O.  (SienťAndrds  nebo  Endre),  město  s  vlast- 
ním magistrátem  v  Uhrách,  v  stolici  peŠtaké^ 


Sv.  Ondřeje  řád  —  Ondřejovice. 


na  prav.  bt.  Dunaje,  který  zde  tvoK  oitrov 
t.  jm.,  acanicc  iel.  dráhv  Bndapeit-Sv.  O., 
paroplavební  stanice,  mi  4260  ob.,  z  nicht 
jsou  1004  Slováci.  Slh  Srbfi,  1124  Maďaři  a 
1187  KĚmcŮ  (1890);  sídlo  okr.  soudu  a  řec- 
vfch.  biskupa  i  BudapciCi,  veliký  Hm.-kat. 
a  fecko-vých.  koste!,  synagoga,  páleni  cibsl, 
vlnaFstvf  a  zemedčlstvi.  —  3)  Sv.  O.  {Sieni- 
Anárdi],  ves  t.  V  iupé  tcmcšské,  okr.  temeí- 
lárském ;  30B0  ob.,  s  nich!  je  2533  ob.  ném., 
437  slov.,  97  maďař.  (1890);  řím.-katol.  a 
fecko-vých.  kosici.  pS,,  telcgr..  icmĚdélslví 
a  výroř.  trhy.  —  4)  Sv.  O.  (Siení-índraj), 
vei  t  na  Slovensku,  v  Iupé  zvolenské,  okr. 
brezenskčm,  pfi  f.  Hronu  a  iel.  trati  Zvo- 
len-Brezová;  902  ob.  slov.  (1890),  fim.-kat. 
kostel,  poita  a  na  blízku  Brusňanské  kou- 
pele. Obyvaiclf  ponejvíce  čipkáfí  (v.t.). 

Sv.  Ondřojs  řU:  1)  Sv.  O.  F.,  nejvyiši 
a  nejstarji  ruský  řád.  zvaný  dfive  >inodrá 
sluha*.  lal-  od  Pftra  Vel.  30.  list.  (12.  pros.) 
1693  jakolto  vyznamenáni  za  udatnost  ve 
válce  9  Tureckem,  poidéji  udílený  i  za 
jiné  lásluhy.  Organisován  byl  r.  1720  a  sta- 
novy upraveny  r.  1747  od  cara  Pavla  I.  V,  1- 
iDiatrt-m  laůie  býti  Jenom  ruský  car  a  kaídý 
velkokníie  dostane  fád  ten  uí  pfi  křtu.  Řád 
má  jen  jednu  tridu  a  udílí  se  jen  osobám 
hodnosti  generálské,  ktefí  mají  jii  řád  Alex- 
andra Něvského  a  řád  Bílého  Orla.  Dvanáct 
rytířů  řádných  dostává  ročni  plat.  Odzna- 
kem fáiiu  jLSt  zlatý,  řcrné  smaltovaný  dvou- 
hlavý  korunovaný  orel  s  roiLpjatými  křidly, 
na  němí  spočívá  tmavomodrý  ondřcjský  křií 
s  ukřilovaným  sv. Ondřejem  přirozené  barvy 
se  zlatou  rouikou  kolem  bedur;  v  rozích 
kfííe  jsou  písmena  S.  A.  P.  R.  (t.  j.  Sanctus 
Andreas.  Patronus  Russiae).  Odznak  tento 
visí  na  koruně  upjaté  na  bledémodré  stuze, 
přes  pravd  rameno  položené,  nebo  pfi  zvi. 
slavnostech  na  řetěze  řádovém.  Osmihrotá 
stříbrná  hvézda  nese  uprostřed  medaillon 
a  cis.  dvojhlavým  orlem,  kolem  néhoi  vine 
se  had  a  kruh  s  ruským  nápisem  tZa  viru 
i  virnottt.  Stejnokroj  řádový  jest  zelený  sa- 
muiový  uvnitř  bílý  plášť,  stříbrem  vroubený, 
a  sametový  baret  sĚcrvcnými  péry.  Řádový 
den  slaví  se  30.  listop.  (12.  pros.).  Ukaž  ze 
dne  5.  srp.  IS5S  nařizuje  udíleli  důstojni- 
kSm  řád  ten  s  meči. 

3)  Sv.  O.  r.,  fád  skotských  rytífů.  v.  Bo- 
dliikový  fád. 

OodHJoT:  1)  O.,Vondřcj0v.  starobylé 
místečko  na  úpaií  hory  Mandy,  v  bcjtm. 
českobrodsicém,  okr.  černokoatcleckém,  má 
143  d.p  797  ob.  i.  (1900;  r.  1890  napočítáno 
819  ob.),  far.  kostel  sv.  Šimona  a  Judy  (jií 
ve  XIV.  stol.  far.),  rltř.  Sk.,  pŠ..  telegraf, 
čctn.  stanici,  čtyři  výroř.  trhy,  cihelnu  a  ve- 
dle drobných  řemesel  kvite  zde  kamiiářslvi 
a  hrnčífatvi.  R.  1802  vystavél  zde  prof.  1. 
Jeiek  Z  Prahy  »Kneippovnu«.  Krajina  idejŠi 
pro  svou  romantickou  polohu  bývá  navšlé- 
vována  za  letní  dobv  touristy  lejm.  z  Prahy. 
Smí-rem  k  Střimelicílm  dobývá  se  stříbrná 
ruda.  Za  nristarii  doby  dolováno  na  stříbro 
na  hoře  tMandí<   horníky  přiilými  sem  al 


773 

I  Mantovy,  odkud  hora  >Manda<   má  své 
pojmenováDÍ.  Na  temeni  hory  (také  >Kalva- 
riei  zv.)  postavil  r.  1S43  ondřejovský  izrii 
Václav   Horáček    (Památník*    ke   cti  pluku 
akademického,  v  r.  1800  z  Prahy  do  Bude* 
jovic  proti  Fran- 
couzílm  spěcha- 
jícího.  V  letech 
70tých  XIX.  stol. 
zaloiené  vápeni- 
ce   zaSly    nedo- 
statkem kommu- 
nikačních     prO' 
středkfl.  Nedale- 
ko mčatečkastu- 
dánka>Ncřádov- 
ka*  s  léčivou  vo- 
dou. Do  r.  1891 
ko návaly  se  zde 
k  3  Ido  ročně  voj. 
manévry.    Znak 

mést.   (vyobr.  Č.      0.  7956.  Zmk  mt%t.  Oodtejon. 

2956.):    v  modr. 

átítč  na  zel.  trávníku  stříbr.  mést.  zeď  se  stín- 
kami, branou  otevřenou  a  mfiii  vyzdviženou; 
za  zdi  vypínají  se  dvČ  stříbrné  čtverhrané 
věže  s  cihlovými  střechami  a  zlat.  makovi- 
cemi, mezi  nimi  pak  nad  branou  stoji  sv.  On- 
dřej s  křížem.  Kdy  a  od  koho  O.  založen, 
neznámo.  Jméno  samo  upomíná  na  pány 
z  Uubé,  kteří  jii  za  starodávna  v  soused- 
ství sídlili  a  vykonávali  podací  v  kostele 
ondřejovském.  R.  1444  dostalo  se  městečko 
k  panství  hradeckému,  Tehdy  mél  kostel 
utrakvistického  faráře  a  teprve  r.  1778  do- 
sazen sem  laráf  katol.  Kostel  častými  opra- 
vními pozbyl  svého  starobylého  rázu.  (Srv. 
•Zl.  Praha.,  1897,  str.  430.)  —  3)  O.,  ves  t.. 
hejtm.  Královice,  okr.  Manétin,  fara  Kfečov, 
pS.  Plasy;  24  d.,  135  ob.  č.  (1890).  Ves  za- 
ložena od  Ondřeje  Trojera,  opata  kláštera 
plasského.  —  3)  O.,  ves  t.,  hejtm,  a  okr, 
Pelhřimov,  fara  Božejov,  pš,  LípKova  Voda; 
30  d..  195  ob.  č.  (1890),  opodál  popi.  dvOr 
Holatcov. 

4)  O.  {Anderídorf),  ves  na  Moravě,  hejtm.. 
okr,  a  fara  Rymařov;  llf.  ák,.  p5.,  telegraf 
ív  místě).  —  &)  O.  {Andtridorf).  vl'S  t., 
hejtm.  a  okr,  Šternberk,  fara  a  pi.  Beroun; 
57  d.,  476  ob,  n.  (1890),  Itř.  šk.,  pi.,  tclegr., 
íelezn.  stanice  na  trati  Olomouc-Opava.  to- 
várna na  hedvábné  zboží,  ložisko  žil.  rudy 
a  zřídlo  >ondřejovské  alkalické  kyselky*, 
která  se  rozesílá  do  světa,  a  lázně  četně  na- 
vštěvované. 

OaOřsJovei  iOndfejovec,  víska  v  Če- 
chách, hejtm.  Sedlčany,  okr.  Votice,  fara 
Slapáuov.  pí.  Jankov;  7  d.,  37  ob.  č.  (1890). 
Do  r.  1724  bývala  při  zboží  jankovském. 

OndfvJovlBS :  1)  O.,  ves  v  Cech.,  hejtm. 
a  okr.  Klatovy,  fara  a  pí.  Janovice  n.  Úhl.; 
19  d.,  79  ob.  č,.  ao  n.  (1890).  — 3)  O.,  kdysi 
ves  t,.  v.  Marianovice. 

3)  O.  {Enderidorf),  farní  ves  ve  Slezsku, 
hejtm.  Frývaldov,  okr.  Cakmantl;  236  d., 
1328  ob.  n.  (1890),  kostel  sv.  Martina,  2tř. 
ik.,  tinanč.  stráž,  poita.  doly  na  íclez.  rudu 


74  Ondříček  —  Onéga. 

a  zpracování  žuly,  mramoru  a  pískovce,  jak  on,  od  svého  otce  nabyvie  základfl 
Alod.  statek  má  1241  ha  půdy;  náleží  k  němu  i  vzdělali  se  na  pražské  konservatofi.  Z  mcb 
zámek,  dvůr,  parostroj.  lihovar,  veliké  žele- 1  Karel,  žák  Bennewitzův,  byl  v  I.  1887 — 93 
zárny,  vápenice  a  pila,  majetek  Artura  Ru-  koncertním  mistrem  Národního  div.  v  Praxe 
dziňského  z  Rudna.  i  a  potom  stal  se  členem  symfoDickébo   or- 

Ondřidek  FrantiSek,  slavný  houslista  j  chestru  v  Bostonu,  Emanuel,  2ák  ševčí* 
český  (*  29.  dub.  1857  v  Praze),  vyšel  z  ro- i  kův,  od  roku  1900  dobyl  pěkných  úspéchft 
diny  eminentně  hudební.  Otec  jeho  Jan  v  Rusku  a  v  Uhrách  a  nejmladší  Stáni* 
(t  1900)  byl  dobrým  učitelem  houslí  a  s  čet- ,  slav  co  do  talentu  nijak  není  za  oběma 
nými  dítkami  svými  neměl  jiných  ťimyslů,  jmenovanými.  ^ 

než  vychovati  z  nich  hudebníky  z  povolání.  '     OndřiollOT  v.  Oldřichov. 

V  době  Františkovy  útlé  mladosti  udržoval       OndřioliOTioe  v.  Oldřichovice. 
malou    kapelu,   jež   hrávala   po    hostincích       OnAřikOTioe,   obecně  Vond  řeko  více, 
pražských  a  meziaktni  hudbou  obstarávala '  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Turnov,   fara 
smíchovské  divadlo  Švandovo,  a  pro  tuto  Jenišovice,  pš.  Malá  Skála;   16  d.,  89  ob.  č. 
především  vychoval  nejstaršího   a   nejslav-  i  (1890). 

néjšího  svého  syna.  Po  těchto  bohémských  Ondmiek  František,  malíř  čes.  (*  1861 
začátcxh  dostalo  se  O-čkovi  racionálního  |  v  Bystřici  pod  Hostýnem),  byl  žákem  mni- 
vyučování  na  pražské  konservatoři,  kde  byl  I  chovské  akademie,  žije  v  Mnichově.  O.  osvčd- 
v  1.  1873 — 76  Žákem  Antonína  Bennewitze.  čil  se  dobrým  portraitistou  a  nevystavil  do- 
Tato  studijní  perioda  O-čkova  měla  tak  sud  jiných  dél,  než  podobizny,  které  vyoi- 
skvělé  úspěchy,  že  proslulý  učitel  jeho  sám  kaji  živým  výrazem  a  realistní  malbou.  J^.H-i. 
se  prohlásil  k  dalšímu  tříbení  jeho  talentu  Ondrniky,  osada  na  Moravě,  hejtm.  Vel. 
již  nedostatečným  a  odkazoval  ho  na  cizinu,  Meziříčí,  okr.  Vel.  Byteš,  fara  Březí,  pošta 
aby  tam  hledal  nejvyššího  uměleckého  po- .  Osová  ByteŠka;  14  d.,  70  ob.  .Č.  (1890).  — 
svěcení.  Podporou  šlechetného  vlastence  1  Osada  vystavěna  byla  v  1.  1660 — 90.  Dříve 
Aloisa  Olivy  umožněno  bylo  O-čkovi  ode-  i  stávala  poněkud  na  sever  ves  »Rohy<.  Páni 
brati  se  do  Paříže.  Slavný  mistr  hry  hous-  Osovští  na  Osové  vystavěli  osadníkům  »Nové 
love  Lambert  J.  Massart,  učitel  Wieniaw-  Rohy<  (kteréž  potom  nazvány  byly  O.)  a 
ského  a  Marsickův,  přijal  ho  mezi  své  žáky  vykázali  jim  také  polnosti 
a  r.  1881  obmyslil  ho  první  cenou  konser- 1  Onéga:  1)  O.  neb  Oněžské  jezero,  po 
vatoře.  Hned  potom  O.  vydal  se  na  kon-  Ladožském  jezeru  největší  v  Evropě,  Icii 
certní  cesty.  Prvního  významného  vítězství  v  oloněcké  gubernii  v  Rusku,  majíc  230  Jimi 
dobyl  ve  Vídni  přednesem  Mendelssohnova  •  délky  a  90  km  šířky.  Plocha  jeho  měří 
koncertu  pod  řízením  Richterovým  a  od  9770  km*.  Průměrná  hloubka  jest  asi  160  m, 
těch  dob  slávu  českého  umění  reproduktiv-  ,  největší  přes  400  m.  Bez  ledu  bývá  205  ai 
ního  šířil  po  všech  zemích  evropských,  v  sai-  231  dní.  Severní  část  má  mnoho  úzkých  zá- 
soně  1895—96  i  šestiměsíční  poutí  uměle-  livů,  z  nichž  nejdelší  jest  Pověněcký.  Plavba 
ckou  po  Americe.  O.  vším  právem  může  po  jezeře  ztížena  jest  mnohými  úskalími; 
býti  nazván  nejgeniálnějším  houslistou,  který  proto  zřízen  byl  (1818—51)  podél  již.  břehu 
zrodil  se  v  Cechách  po  Ferdinandu  Laubovi.  ,  zvláštní  průplav  73  km  dl.,  spojující  řeky 
Jeho  repertoire  je  tak  veliký,  jako  celá  Vytěgru  a  Svirji,  jímŽ  nebezpečná  místa  Ixc 
houslová  literatura  vůbec,  a  třeba  že  nej-  obeplouti.  Voda  jezera  jest  Čistá;  ryb  mooho 
těžší  problémy  technické  hra  jeho  řešiti  ,  (losos,  pstruh  a  j ).  Z  mnoha  ostrovů  nej- 
dovede  s  neuvěřitelnou  snadností,  zářivé  i  větší  jest  Klimeck^.  Na  jezeře  pluje  25  par- 
umění  jeho  ukazuje  se  v  celé  své  ceně  níků  řprvní  parník  r.  1832).  Petrozavodsk 
tam,  kde  technika  hráčova  musí  býti  pro-  má  třikrát  za  týden  parníkové  spoj.  s  Petro- 
středkem,  nikoli  cílem  přednášené  skladby.  I  hradem  (po  jezeře  OněŽském,  řece  Svirji, 
Bujnému,  cigánskému  přímo  temperamentu  jezeře  Ladožském  a  Něvě) ;  kromě  toho  pluji 
0'Čkovu  svědčí  nad  jiné  díla  toho  rázu,  ja-  parníky  okružní.  R.  1898  z  přístavů  jezera 
kým  vyznamenává  se  jím  r.  1883  do  světa  ,  oněžského  vypraveno  bylo  255  lodí  a  370 
uvedený  a  kongeniálně  ztlumočený  houslový  |  vorů  s  nákladem  (hlav.  dříví)  v  ceně  79.000 
koncert  Dvořákův.  Po  této  skladbě  nejra-  rub.  a  přistály  v  týchže  přístavech  202  lodi 
ději  sahá  O.,  když  vrací  se  do  svého  rodi-  s  nákladem  za  560.000  rub  Splavnou  Vytě- 
šté   z  domicilu  svého,  za   který   vyvolil   si   grou  spojeno  jest  jezero  Oněžské  s  vodní  ce- 

V  letech  osmdesátých  Vídeň  a  r.  1900  Pa-  stou  k  Volze.  Z  O-gy  vytéká  pouze  jediná 
říž.  Největších  úspěchů  dodělal  se  v  Praze  řeka,  t.  j.  Svirj,  jež  odvádí  vody  jeho  do  je- 
v  saisoně  1890—1891,  kdy  vystoupil  celkem  žera  Ladožského.  Rozdíl  výšek  mezi  oběma 
v  deseti  koncertech.  Z  četných  zevních  vy-  jezery  jest  30  m  (O.  leží  35  m  n.  ro.).  Do 
znamenání  O-čkových  zaznamenati  dlužno,  jezera  vtékají  četné  řeky  (Vička,  Vodla,  An- 
že  jmenován  byl  c.  a  k.  komorním  virtuo-  doma,  vzpomenutá  již  Vytěgra,  Megra,  Ošta, 
sem.  Pro  svůj  nástroj  složil  O.  několik  Šuja  a  Suna;  tato  pamětihodná  jest  svýou 
kusů,  z  nichž  na  prvním  místě  dlužno  jme-  třemi  vodopády).  HlavnějŠi  přístavy  jsonr 
novati  fantasii  na  motivy  z  > Prodané  ne-  Petrozavodsk,  rovenéc,  Vozněsenje.  17  ma- 
věsty*  Smetanovy.  Lesk  jména  O-čkova  vrhl   jáků  ukazuje  cestu  lodím. 

paprsek  pozornosti  i  na  ostatní  jeho  (ne-  2)  O.,  ruská  řeka,  vytéká  z  jezera  Lač* 
vlastní)  mladší  sourozence-houslisty,  kteří,   skéno,  teče  gubernii   oloněckou  a  archan* 


Oneglia  —  Onomakritos.  775 


skupina  Soloveckých  ostrovů.  V  záp.  části 
zálivu  jest  mnoho  úskalí,  mezi  nimiž  nedo- 
sahuje hloubka  moře  někdy  ani  čtyř  metrů. 
Z  mnohých  řek  do  O-kého  z-u  se  vlévají- 
cích největší  jsou  Oněga  a  Kem.  Pp. 


gelskou  celkem  asi  640  km  a  vtéká  v  bělo- 
roořský  záliv  Oněiský.  Poříčí  její  měří  skoro 
60.000  ibn*.  Četné  přítoky  (Voloika,  Kiněáma, 
Uchtoma,  Mola  a  j.).  R.  1898  plavilo  se  po 
Onéze  129  lodí  a  151  vorů.  Důležité  přístavy 

▼  Kargopolji   (kdež  bývá  řeka  zamrzlá   od'     On^ro  v.  DalT  Oňgaro. 
15.  listop.  do  28.  dubna)  a  Oněze.  V  poříčí!     On^pkor  v.  Angkor. 
O-gy  nalezeny  předměty  doby  ni^olitnické.       Onida,  kraj  v  záp.  Africe,  na  vých.  při 

3)  0.»  rus.  újezdní  město  v  arcbangelské  '  dolním  Nigíru,  patřící  do  anglické  sférv  zá- 
gub.  při  řece  Oněze,  asi  6  Arm  od  ústí  jejího  i  jmové,  obývaný  černošským  kmenem  lbů  se 

▼  Oněiský  záliv.  Má  2694  ob.  (1897).  Pily  a  i  samostatným  pohlavárem.  Hlavni  místo  t.  jm. 
obchod  dřívím.  Pp,       leží  Zkm  na  v.  od  Nigiru,  má  16.000-18.000 

Oneglia  [onelja^,  město  v  ital.  provincii   ob.  a  jest  důležito  jako  tržiště  pro  palmový 
a  kraji  Porto  Maurizio  při  ústí  ř.  Impcro  do  !  olei  a  ořechy  »kola«.  Tir. 

zálivu  Janovského  a  na  trati  Janov- Ventimi-       Onidkov  v.  Aničkov. 


§lia,  má  7286  ob.,  gymnasium,  učit.  ústav, 
ivadlo,  ústav  hluchoněmých,  soudní  dvůr, 
trestnici,  mořské  lázně,  přístav  a  čilý   ob- 


Onisoidae,  berušky  zemské,  v.  Be- 
rušky. 
Onisoas    Latr.,    rod   korýšů    stejno- 


chod  s  vínem,  olejem  a  jižním  ovocem.  Přes'nohých  {Jsopoda)  z  čeledi  Oniseidae  (be- 
Impero  vedou  zde  2  mohutné  želez,  mosty.  |  rusky).  Význačný  znak  jeho,  jímž  odlišuje 
V  O-ii  narodil  se  Andrea  Doria.  se  od  příbuzných,  jest  hlavně  ten,  že  bičík 

Oneida  [oníde]:  1)  O.,  jezero  ve  Spoj.  zevnějších  tykadel  jest  tříčlený.  Z  druhů 
Obcích  severo-amer.,  ve  státě  New- Yorku,  jest  nejznámější  O.  murarius  Cuv.  (O.  asellus 
dlouhé  32  km,  šir.  6Vj  km  a  veliké  199  ilfm^  L.),  beruška  zední,  v  Evropě  a  Americe 
jest  velmi  rybnaté  a  vysílá  na  záp.  řeku  sev.  rozšířený.  Má  tělo  12—17  mm  dl.,  vej- 
Oneidu,  která  spojuje  se  s  ř.  Seneca  a  Os- 1  čité,  na  předu  oblejší,  vzadu  špičatější,  na- 
wego.  I  hoře  lesknavé,  světle  hnědošedé,  s  více  méně 

2)  O.,  místo  t.  v  hrabství  Madisonu,  na  I  zřetelnými  řadami  bledožlutých  skvrn.  Obec- 
průplavu  Elrijském,  spojeném  zde  s  jezerem  !  ný  na  místech  vlhkých,  ve  sklepích,  na  zdech 
Oneida,  má  6083  ob.,  proslulé  chmelnice,  |  a  j.  Živí  se  látkami  živočišnými  i  rostlin- 
dosti  značný  průmysl  a  obchod  s  chmelem.  ;  nými,  může  tudíž  býti  škodným  na  rostli- 


nách užitečných.  Šc. 

Onkolo^e  (z  řec),  nauka  o  nádorech 
a  hlízách. 


OneidOTéi  kmen  severoamerických  Indi 
ánů,  přináležející  ke  svazku  Iroků  (v.  t.)  a 
žijící  v  Green  Bay  ve  státě  Wisconsinu  ve 
Spoj.  Obdch   sev.-amer.  v  počtu  jen   1716'     Onkotomle  (z  řec.),  otevření  hlízy, 
duší.  Tšr.  Onllk,  mince  tur. « 10  piastrů. 

Oneiromantie  (řec),  věštění  ze  snův'  Onobryohis  Haller,  vičenec,  rostlinný 
u  starých  Rekův,  jež  zakládalo  se  na  domnění,  i  rod  čeledi  motýlokvétých,  u  nás  zastoupený 
že  ve  spánku  duše  schopna  jest  obcovati  druhem  O.  viciaefolia  Scop.  (v.  obecný, 
8  bohy  a  dostávati  od  nich  vnuknutí.  Zjevy  ligrus).  Často  seje  se  jako  picni  rostlina, 
ve  snu  věštící  jsou  buď  plané  vidiny,  neb  duch  avšak  i  samorostle  vyskytuje  se  na  suchých, 
zemřelého  nebo  bůh  sám.  Úmyslné  vy voláváni  j  travnatých  stráních,  mezích,  lukách,  pastvi- 
snů  dělo  se  ve  zvláštních  věStímach  inku- 1  nach  hlavně  v  teplejší  pahorkatině.  Pěsto- 
bací.  Viz  též  Amfiaraos.  klk.     Ivana  rostlina  jest  mohutnější,  přímější.  Lo- 

Oneonts,  město  ve  státě  Hew  Yorku  a  '  dýha  vystoupavá.  Listy  mnohojařmé,  s  lístky 
hrabství  Otsego  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.  !  eíliptičnými,  opakvejčitými  nebo  podlouh- 
na  řece  Susquchanně,  má  6272  ob.,  obchod  -  lými.  Lusk  okrouhle  opakvejčitý,  chlupatý, 
8  chmelem,  čilý  průmysl  a  železn.  dílny.       !  na  hřebenu  a  na  žilách  vynikle  sífovitého 

Onera  Hat.,  množ.  číslo  od  onus),  bře-  středu  ostnato-zubatý.  Na  východě  Evropy 
měna,    závazky,    povinnosti,    spojené   má  rod  tento  četné  zástupce.  -i. 

8  držbou  jisté  věci  nebo  s  jistým  právem.       Onod,  městečko  v  uherské  župě  borsod- 

Onerosns  ^lat.,  od  onus),  spojený  s  bře-  ské,  na  ř.  Slané,  v  okr.  miškoveckém,  s  1942 
měny.  závazky,  povinnostmi  nebo  plněním  ob.  maďař.  (1890);  řím.-katol.  a  evang.  ko- 
nějakým;  na  př.  negotia  onerosa,  právní  jed-  stel,  zámek,  synagoga  a  pošta.  Zde  na  řece 
nání  úplatná  (při  nichž  se  majetková  hod- 1  Slané  (Sajó)  svedena  byla  r.  1241  veUká 
nota  poskytuje  za  vzájemné  plnění  majet- 1  bitva  mezi  Mongoly  a  Uhry,  v  níŽ  tito  byli 
kove  hodnoty);  naproti  tomu  negotia  luc^a-   poraženi. 

tiva,  právní  jednání  bezplatná  (při  nichž       Onogoit,   starší  jméno   mésta  Nikšiče 
se  za  poskytnuti  majetkové  hodnoty  neplní '  (v.  t.). 
vzájemně  žádná  majetková  hodnota).  Onolatrie  (z  řec),  uctívání  osla. 

Oneiov,    Hanušov,    Unašov    (UVn^f-       Onolxbacll  v.  Ansbach. 
tchau),  ves  na  Moravě,  hejtm.  Znojmo,  okr.,       Onomakrltos  z  Athén  (v  VI.  stol.  př.  Kr.) 
fara  a  pš.  Vranov;    26  d.,  27  ob.  č.,  138  n.   zdržoval  se  při  dvoře  Peisistrata  a  jeho  syna 
(1890).  Hipparcha,  od  něhož  byl  vypověděn  pro  fal- 

Onéiský  záliv  (OBe^CKaa  ryůa),  jiho-  šování  věšteb  Musaiových.  Později  s  Hip- 
láp.  čásť  Bílého  moře;  jest  asi  106 /cm  dl.  a  parchem  se  smířil  a  následoval  ho  do  Asie. 
70  km  šir.,  40—65  m  hluboký.  Záliv  uzavírá   Hérodotos  nazývá  jej  vykladatelem  věšteb  a 


776 


Onomastikon  —  Onšovec. 


pořadatelem  véšteb  Musaiových.  Vedle  čin- 
nosti pořadatelské,  zdá  se,  že  O.  skládal 
věštby  a  básně  v  duchu  poesie  orňcké,  na- 
proti tomu  není  zjištěna  zpráva,  že  na  roz- 
kaz Peisistratův  lešté  s  některými  jinými 
opatřil  redakci  básni  Homérových.  O  jeho 
životě  a  literární  činnosti  v.  Bergk,  Grie- 
chische  Litteraturgesch.  II.,  85  si.       Sdk. 

Onomastikon  (z  řec),  seznam  slov. 
V  řec.  literatuře  označuje  se  tímto  jménem 
slovník  ne  abecedně,  nýbrž  systematicky  dle 
látky  uspořádaný,  v  némž  hlavně  přihlédá 
se  k  výkladu  věcnému  a  synonymice.  Z  řec. 
literatury  zachovalo  se  nám  o.  Pollukovo. 

Onomatologle  (řec),  nauka  o  tvoření  a 
významu  jmen  vlastních. 

Onomatopola  (řec),  tvoření  slov  dle 
zvuků  přirozených  (bučeti,  hrom).  Starší  ety- 
mologové vysvětlovali  vznik  přečetných  slov 
touto  cestou;  srovnávací  jazykozpyt  ukázal, 
Že  odvozování  to  správno  jen  v  případech 
řídkých.  O.  jest  též  jméno  pro  zvukomalbu 
v  řeči  básnické,  kde  věta  vystihuje  zvukově 
povahu  předmětu  Učeného,  na  př.  praví-li 
Ovidius  o  žábách:  Quamvis  sint  sub  aqua^  sub 
aqua  maledicere  tentant\  Vergilius:  Quadru- 
pedante  putrem  soniiu  quatit  ungula  campům^ 
což  Vinařický  tlumočí:  Čtvermonohým  ujetou 
dupotem  tepe  podkova  půdu. 

Onomyil,  V  o  no  myši,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Kut.  Hora,  okr.  a  pš.  Uhlíř.  Janovice, 
fara  Košice;  45  d.,  248  ob.  č.  (1890). 

Onon,  řeka  ve  východní  Asii  na  rozhraní 
říše  Čínské  a  Sibiře,  pramení  v  Mongolsku 
na  Kentei-chanu,  teče  v  délce  220  km  úze- 
mím čínským  k  hranici  sibiřské,  načež  spo- 
juje se  v  sibiřské  oblasti  zabajkalské,  na 
kterou  připadá  580  km  jejího  toku,  s  ř.  In- 
godou  v  mohutnou  Silku.  Celkový  směr  její 
jest  k  vsv.,  jest  velmi  rybnata  a  na  ruském 
území  při  vyšším  stavu  vody  splavna.  Srv. 
Amur,  str.  213^.  Tšr. 

Onondag*a,  jezírko  v  sev.-záp.  části  státu 
New  York  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.,  vy- 
sílá odtok  do  ř.  Seneca,  na  již.  jeho  konci 
leží  město  Syracuse  (v.  t.)  a  na  březích 
prýští  četné  rapové  prameny. 

Onondagové,  kmen  Indiánů  sev.-amer. 
příslušející  ke  svazku  Iroků  (v.  t.). 

Ononis  L.,  jehlice,  rostlinný  rod  čeledi 
motýlokvětých  v  Čechách  se  třemi  druhy, 
které  rostou  na  nevzdělaných  místech,  škro- 
botinách,  průhonech,  a  z  nichž  O.  spinosa 
L.  (i.  obecná,  babí  hněv)  jest  nejrozšíře- 
nější. Vyznačuje  se  lodyhami  přímými  neb 
vystoupavými,  huňatými,  s  četnými  trnitými 
větévkami.  Květy  úžlabní,  jednotlivé,  s  ko- 
runami fialově  růžovými.  Rostlina  kozlovitě 
zapáchá.  Vedle  ní  rostou  vzácněji  O.  pro- 
cwrrews  Wallr.  (j.  plazivá)  v  teplejším  kraji, 
beztrná,  O.  hircina  Jacq.  (j.  smrdutá),  ze 
všech  nejstatnější,  beztrná  a  silně  huňatá. 
Poslední  posud  pouze  u  Ouval  a  Rychnova 
n.  Kn.  'é, 

Onopordon  L.  (os  trop  es),  rostlinný  rod 
čeledi  složnokvětých,  u  nás  zastoupený  jed- 
ním druhem  O.  acanthium  L.  (trubil).  Rost- 


liny mohutné,  bohaté  trnité,  rozšířené  na  pu- 
stých kamenitých  místech,  kopcídi,  jako  ple> 
vel.  Lodyha  a  větve  s  listy  úpí  ně.  sbíhá  vými, 
široce  křidlaté.  Listy  elliptičné  nebo  po 
dlouhlé,  řeřabaté,  chobotnatozubaté  a  trnité, 
pavučinato-šedoplstnaté.  Listky  zákrovni 
čárkovitošídlovité,  s  tuhým  tmo  vitým  kon- 
cem, dolejší  daleko  odstálé.  Květy  světle  na- 
chové. Na  Balkánském  poloostrově  a  v  Orientě 
zastoupen  mnohými  příbuznými  druhy.      -é. 

Onosandros  ^nebo  spíše  Onésandros), 
platónik,  vrstevník  Neronův.  Napsal  dle  svě- 
dectví Suidova  kommentář  k  Republice  Pla- 
tónově a  zůstavil  nám  kompilaci  o  uméni 
válečném  ZtQcczrjyLxdg  Xóyos,  Vydal  ji  H. 
Kóchly  (Lip..  1860). 

Onové  v.  Ohňová  země  (obyv.). 

On  jparle  fran^ais  F6n  pari  fránsé).  frc, 
mluví  se  francouzsky. 

On  revlent  tonjoum  4  ses  premlér^a 
amoum  (franc),  člověk  se  vrací  v2dy 
k  první  své  lásce,  citát  z  Etiennova  textu 
k  opeře  Jocondé. 

Onta  (Felis  on^a  L.)  v.  Jaguar. 

Onslow  [onslój  George,  franc.  skladatel 
hudební  (♦  1784  v  Clermontě  ve  Francii 
z  rodičův  angl.  —  f  1853  t.).  Studoval  hru 
klavírní  v  Londýně  u  Cramera  a  Duška,  po- 
zději vzdělal  se  v  hudbě  ve  Vídni,  kára  se 
byl  odebral  za  příčinou  svých  studií  a  kde 
poznal  zejména  díla  Haydnova,  Mozartova  a 
Beethovenova.  Vliv  těchto  zvláště  jest  ve 
pracích  Oových  znatelný.  Později  věnoval 
se  hudbě  docela  a  žil  střídavě  na  svém  statku 
u  Clermontu  a  v  Paříži.  Byl  velmi  pilný  skla- 
datel a  nabyl  svými  pracemi  záhy  znamenité 
povésti,  tak  že  byl  povolán  za  professora  na 
paříž.  konservatoř  a  r.  1842  byl  jmenován 
na  místě  Cherubiniově  členem  akademie.  O- 
náleží  mezi  vynikající  epigony,  kteří  vyplňuji 
dobu  od  smrti  Beethovenovy  až  po  Mendels- 
sohna,  ačkoli  důkladnost  jeho  práci  instru- 
mentálních, jakož  i  oper  k  romantismu  se 
klonících  nedovedla  nahraditi  sílu  a  origi- 
nálnost, jichž  se  jim  nedostává.  Uvádíme 
z  nich  tria,  36  kvartett,  34  kvintctta  atd.,  pro 
klavír,  nástroje  smyčcové  i  dechové,  potom 
opery  Les  Etats  de  Bíois,  Lalcale  de  ta  ^ega, 
Le  Colporteur.  Z  jeho  sonát  vyniká  sonáta  do 
F-moH. 

Onšov,  VonSov,  far.  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Ledeč,  okr.  Dol.  Královice,  pS.  Ko- 
šeticc;  68  d.,  499  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Mar- 
tina, 3tř.  šk.,  mlýn  a  pila.  Deskový  statek 
(749'45  ha),  k  němuž  náleží  dvůr  a  zámek. 
drží  od  r.  1761  arcibiskupství  pražské.  Opo- 
dál popi.  dvůr  Horka.  Bývalá  tvrz  (ok.  r.  1534 
pustá)  byla  kolébkou  vladycké  rodiny  On- 
šovských  z  On  sova  (v.  t.),  po  níchŽ  tu 
seděli  Lukavečtí  z  Lukavec,  v  XVIL  stol. 
Anna  Beřkovská  ze  Šebířova,  Petr  Zbraslav* 
ský  ze  Svalová,  sv.  p.  z  Gastheimu  (1660  al 
1717),  Tan  Daniel  z  Fůrstenbuschu.  hr.  Mar- 
tin z  Vacinova  (1721)  a  od  r.  1738  drií  jej 
konsistoř  pražská. 

pnšoveo,  Ponšovec  i  Vonšovec,  ves 
v  Cechách,  hejtm.  Ledeč,  okr.  Dol.  Kralo- 


Onšovice  —  Ontario.  777 

více.  fara  Zruč  (části  Dol.  Královice),  pS.  \  doucích  k  Montrealu,  kdežto  do  jezera  Erij* 

Zroč;  26  d.,  176  ob.  č.  (1890^  popi.  dvůr.  ského  jde  průplav  Wellandský,  do  Hudsona 

OaiOTlot,  Vonšovice:  1)  O.,  ves  v  Če- j  Oswegoský  a  do  Ottawy  Rideauský.  Důleii- 
chách.  hejttn.  Beneiov»  okr.  a  pS.  Vlašim, '  tost  jezera  zvySují  četné  železniční  trati  na 

fara  Chotýáany;   17  d.,  83  ob.  č.  (1890),  vá-  jeho  březích  se  končící, 
pennéloroy  a  mlýn.—  2)  O.,  vest,  hejtm.,       2)   O.,   provincie    v   jihových.   Kanadě 

okr.  a  pš.  Pelhřimov,  fara  Mladé  Bříšté;  18  d.,  mezi  42*  9'  až  52®  s.  š.  a  74»  24'  až  95®  z.  d. 

92  ob.  č.  (1890).  —  3)  O.,  ves  t,  hejtm.  Pra-  Gr.,  nas.  od  Kanadských  jezer  a  řeky  Sv.  Va- 

chatice,  okr.  Vimperk,  fara  Bohumilice,  pi.  vřince,  zaujímá  úhrnem  plochu  568.870  km*, 
Čkyně;  35  d.»  230  ob.  č.  ^1890);  kaple  sv.  Vác- ,  Povrchovým  rázem  O.  rozděluje  se  na  4  části: 

lava,  2tř.  ik.,  mlýn  a  vápenné  lomy.  vlastní   O.   vybíhající   jako    poloostrov    do 

Oniovský  z  Oniova,  příjmení  starožitné  '  území  Spojených  Obcí,  území  Algoma,  úvodí 
rodin  v  vladycké,  která  se  psala  po  Oniovu  >  Winnipegu  a  úvodí  zálivu  Hudsonova.  Polo- 
u  Dolních  Královic.  Erb:  na  červeném  štítě  ostrov  O.  jest  nejúrodnější  krajinou  Kanady, 
zlaté  kolo  palečné  (jinde  stříbrné  na  modrém),  bohatě  zavlažen  a  mírné  pahorkatý.  Algoma 
Na  OnŠově  seděli  z  téhož  rodu  Vilém  (1377  jest  pokračováním  úvalu  řeky  Sv.  Vavřince 
až  1 1388)  a  synové  jeho  Beneš  (1377)  a  Sig-  na  sz.,  jest  skalnatá  a  jen  v  údolích  úrodná, 
round  (1388— 1392),  pak  Benešovi  synové ,  Úvodí  Winnipegu  jest  prostoupeno  řadou 
Jan  (1392—1437)  a  Beneš  (1414— 1437),  po-  jezer,  kdežto  úvodí  zálivu  Hudsonova  tvoří 
zději  Vilém  (1448—1466),  Jan  (1483)  a  V  i- '  rozsáhlou  nížinu  namnoze  ke  kolonisaci  dosti 
lém(1490).  Tento  měl  dceru  Annu,  vdanou  způsobilou.  Velmi  hojně  jest  provincie  za- 
Škopkovou  z  Bílých  Otradovic,  skrze  viažována.  Do  zálivu  Hudsonova  tekou  řeky 
kterouž  Kamberk  a  Onšov  do  tohoto  rodu  Albany,  Moose  a  Harricanow.  Do  řeky  Sv.  Va- 
še dostaly.  Od  některého  z  předešlých  po- '  vřince  odtéká  prostřednictvím  Kanadských 
cházel  Jan,  jenž  držel  r.  1496  šosovni  grunty  jezer  řada  menších  říček.  Konečně  na  z.  za- 
při Čáslavi.  Tamže  Žila  Anna  O-ká  ze  Svoj-  sáhuje  sem  úvodí  Winnipegu.  Podnebí  pro- 
kova  a  v  ty  časy  zemřela  Žofka  z  O.,  která  vincie  jest  kolem  velikých  lezer  mírné,  avšak 
zanechala  znamenité  jmění.  Václav  O.  z  O.  i  zde  dosti  suché  s  průměrnou  roční  teplo- 
držel  po  otci  Běstvinu,  již  si  r.  1546  vložil ,  tou  -|--6*8®C,  kdežto  dále  k  s.  jest  mnohem 
ve  dsky  zemské;  jeho  synem  (?)  byl  Jan,  drsnější  a  nabývá  rázu  téměř  polárního.  O by- 
jenž  držel  Běstvinu  a  kromě  toho  některé  v atelů  jest  2,114.321,  t.  j.  4  na  1  Arm',  z  nich 
drobné  statky,  jako  Věž  a  Veselsko,  jež  bylo  v  provincii  samé  narozeno  1,640.131, 
r.  1569  prodal.  Také  držel  do  r.  1588  statek  v  ostatní  Kanadě  68.571,  v  cizině  405.619 
Nedražický  za  Plzní.  Naposled  se  připomíná  (151.301  v  Anglii,  103.986  v  Irsku,  70.157  ve 
v  tituláři  r.  1589  vydaném.  Zemřel  asi  v  ty  Skotsku,  42.702  ve  Spoj.  Obcích,  23.440  v  Ne- 
časy nemaje  mužských  dědicův,  ač  byl  tři-  mecku  atd.).  Velmi  rychle  vzrůstají  města, 
krátě  ženat  Dcery  jeho  byly  Cecilie,  vdaná  tak  že  připadá  na  ně  33-27o  obyv.  (r.  1871 
Kapounova,  a  Anna  Marie,  vd.  Rašínová,  jež  pouze  19*47o).  Největší  města  jsou  Toronto 
prodaly  Běstvinu  Krištofovi  Kapounovi  ze  (hl.  m.),  Hamilton,  Ottawa,  London  a  King- 
Svojkova,  manželu  oné,  a  r.  1592  vložily  ve  ston.  Hlavním  zaměstnáním  obyvatelstva  jest 
dsky.  —  Ti,  kdo  se  ve  XIII.  stol.  psali  z  On-  orba,  na  kterou  připadá  více  než  polovička 
sova,  byli  jiného  rodu  a  předky  pp.  z  Kuně-  výtěžku  obilí  celé  Kanady.  Hlavním  před- 
mile.                                                          Sčk,  mčtem  zemédělské  kultury  jest  pšenice,  oves, 

OnipAOll  v.  Hans  pach.  ječmen,  hrách,  dále  kukuřice,  brambory,  řípa, 

Ontario  [-té-]:  1)  O.,  jezero  na  rozhraní  tabák  a  len.  Nejvíce  sklízí  se  ovsa,  ročně 

Kanady  a  Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  nej východ-  přes  25  milí.  M,  řípy  přes  24  milí.  ht  a  ječ- 

nějŠí  a  nejníže  položené  z  Kanadských  je-  mene  do  14  milí.  hl.    Znamenitého  rozvoje 

ler  (v.  t.),  leží  mezi  43^  20'  až  44®  s.  š.  a  75*  40'  dodélalo  se  v  provincii  vinařství,  vinice  za- 

až79^40'z.d.Gr.,zaujímajícplochul8.700/fm*,  ujímají  přes  2000  ha,   hrabství    Essex  jest 

Íest  318  km  dl.,  97  km  šir.  a  průměrem  185  m  nejúrodnéjší  vínem  krajina  v  celé  Kanadě, 

ilub.  Břehy  jsou  ploché,  mistv  bahnité,  ale  avšak  vinné  hrozny  slouží  z  největší  části 

hojně  zalesněné  a  tvoří  několik  dobrých  pří-  k  požívání  a  ne  k  výrobě  vína.  Podobný  po- 

stavišC  zvláště  na  s.  V  ohledu  geologickém  krok  učinilo  i  pěstováni  tabáku,  jehož  těží 

převládá  na  nich  útvar  silurní.  Ostrovův  a  se  ročně  142.595  kg.  Proslulé  jest  ovocnář- 

výběžků  poloostrovních  jest  jenom  málo  a  štvi  O-ia.  Pěstují  se  zvláště  jabloně,  které 

to  hlavně  na  sv.,  kde  začmá  také  souostroví  dávají  ročně  přes  20  milí.  hl  jablek.    Lesy 

1000  ostrovů,  které  pokračuje  zde  do  řekv  zaujímají  46*497o  veškeré  půdy;   nejdflleži- 

Sv.  Vavřince,  z  jezera  do  moře  vytékající,  tější  lesní  stromy  jsou  smrk,  jedle  a  boro- 

Se  sousedním  jezerem  Erijským  jest  O.  spo-  vice,  dříví  jest  předmětem  rozsáhlého  ob- 

Í'eno  Niagarou,  která  má  tu  spád  mezi  oběma  chodu  a  průmyslu.   Důležit  jest  také  chov 

eicry  98'5  m.  Jako  na  ostatních  Kanadských  dobytka,    jehož   se   počítá:    624.749    koni, 

jezerech  zuřívají  i  zde  prudké  bouře,  avšak  2.181.958skotu,l,849.348ovcí,  1,269.631  vepřů, 

plavbě  nepříliš  nebezpečné,  tak  že  plaveb-  Dob^^tek  silně  se  vyváží  a  kromě  toho  pro- 

ní    ruch    jest    mnohem    značnější    než    na  vozuje  se   rozsáhlé   máslařství  a  sýrařství. 

ostatních  čtyřech  jezerech.    Spojení  s  mo-  Řeky  a  jezera  jsou  rybnaté,  tak  že  rybářství 

řcm  překáží  zmíněné  souostroví,  k  vůli  ně-  zaměstnává  1109  člunů  s  2709  muži  a  nese 

muž  postaveno  Šest  zvláštních  průplavů  ve-  2  milí.  doll.  výtěžku.  Znamenité  jest  nerostné 


778 


Ontcniénte  —  Onychophora. 


bohatství,  zvláště  vyskytuje  se  Železo,  mčď, 
olovo,  stříbro,  sůl  kamenná,  nikl  a  petrolej. 
Obchod  a  průmysl  rychle  se  rozmáhá.  Po- 
čítá se  32.151  průmysl,  závodů  se  166.326 
dělníky  a  roční  výrobou  za  240  milí.  doll. 
Nejdůležitější  závody  průmyslové  jsou  parní 
pily,  továrny  na  zboží  vlněné,  nábytek,  stroje, 
hospodářské  nářadí,  vozy  atd.  Železnice  měří 
úhrnem  10.300  km,  poštou  dopravuje  se  do 
roka  58  miil.  dopisův  a  16  milí.  dopisnic, 
přístavů  jest  45,  jejichž  lodní  ruch  činí  ročně 
do  10  miil.  /.  V  čele  provincie  stojí  místo- 
guvcrnér  jmenovaný  generálním  guvernérem 
kanadským.  Vládu  vykonává  6  ramistrův  od- 
povědných jediné  sněmovně  o  88  poslancích. 
Do  kanadského  sněmu  vysílá  provincie  24 
senátory  a  92  poslance.  V  ohledu  správním 
rozděluje  se  na  hrabství  a  samosprávná  města 
(Toronto,  Hamilton,  London,  Kingston  a  Ot- 
tawa). Školství  podřízeno  jest  zvláštnímu 
ministeriu  a  čítá  5718  veřejných  škol  navště- 
vovaných 251.307  dětmi,  mimo  to  jest  259 
soukromých  škol  katolických  a  6  evange- 
lických, dále  120  vyšších  škol,  4  university, 
hospodářská  akademie  a  průmyslová  škola. 
Příjmy  provincie  činí  dVt  miil.  doll.,  vydání 
3V4  miil.  doll.;  železniční  dluh  do  2  miil. 
doll.,  dluh  provincie  14Vj  mjll.  doll.  —  Dě- 
jiny O-ia  jsou  prostinké.  Území  provincie 
obýváno  bylo  původně  Algonkiny,  jejichž  jed- 
notliví kmenové  vedli  mezi  sebou  neustále 
boje.  Když  Kanada  zabrána  byla  Francouzi, 
založena  zde  řada  tvrzí,  z  nichž  několik  po- 
stupně bylo  sídlem  provinciální  vlády,  po- 
sléze Toronto,  které  udrželo  tuto  hodnost 
i  za  vlády  Angličanův.  R.  1791  utvořena  samo- 
správná provincie  O.,  která  však  hustěji  za- 
lidňována  teprve  až  po  r.  1815  zvláště  osad- 
níky anglickými,  irskými,  skotskými  a  ně- 
meckými. —  Srv. :  O.,  íirst  province  of  Ca- 
nadá  (Toronto,  1897);  R.  Bell,  The  Geolojřy 
of  O.  (t.,  1889);  Map  oí  the  Province  O. 
(Ottawa,  1889).  Tšr, 

Onteniénte,  okr.  město  na  j.  špan.  prov. 
Valencia,  na  ř.  Albaida,  v  úrodné  rovině, 
má  11.165  ob.,  papírny,  tkalcovny  sukna  a 
plátna,  lihovar,  olejny  a  měděnou  huť.    TsV. 

Onthophag^  [-fa-J  Latr.,  lejnožrout, 
rod  brouků  listorohých  ze  skupiny  Copro- 
phaga,  má  tykadla  9clená,  makadla  pysková 
zdánlivě  2člená.  Štítek  není  patrný.  Přední 
holeně  jsou  ozbrojeny  3—4  zuby,  zadní  jsou 
ke  konci  silně  rozšířeny;  chodidla  tenká, 
8  prvním  článkem  dlouhým.  Tělo  jest  zava- 
lité, štit  klenutý  a  krovky  sploštělé.  Sameč- 
kové mívají  na  hlavě  výrůstky,  někdy  velmi 
dlouhé,  v  podobě  hrboulků,  lišten  a  rohů. 
Žijí  v  čerstvém  lejně;  samička  uhněte  z  lejna 
podlouhlý  tvrdý  chuchvalec,  vyhloubí  jej, 
vloží  do  něho  vajíčko  a  opětné  uzavře.  Roz- 
šířeni jsou  332  druhy  po  celém  světě;  u  nás 
žije  12  ze  36  druhů  evropských.  Kpk, 

Ontoeenle  v.  Embryologie. 

OntOiOgle  (řec.)  jest  nauka  o  jsoucnu 
jakožto  absolutním  kladu  a  proto  tolik  jako 
meta  fysika.  Ontologismus  sluje  íilosoncký 
systém  Giobertiho  (v.  t.).  Ontofogický  dů- 


kaz o  isoacnotti  boží  spočívá  na  domnéncc* 
že  představa  nejdokonalejší  bytosti  obsahuie 
v  sobě  též  existenci  jako  znak.  Vit  či.  Esse. 

Ontong-Java,  težLiuniuva  nebo  Lord 
Howe  Islands,  skupina  asi  30  plochých^ 
lesnatých  lagunových  ostrůvků,  s  nichl  nej* 
větší  jest  Lohau  a  které  měří  úhrnem  35  lnn% 
táhne  se  na  východní  straně  ostrovů  Šalo- 
mounových  od  v.  k  z.  v  délce  přes  30  km 
a  náleží  Německu.  TVr. 

Ontostatika (řec.),  nauka  orovnováxe 
věcí  jako  reálných  bytostí.  Významem  tímto 
z  fysiky  do  filosofie  přeneseným  označována 
druhdy  ontologie. 

Onnba  v.  Huelva. 

Oniifl  (lat),  břemeno;  viz  též  Onera  a 
Onerosus. 

Onyohla  (z  řec),  zánět  lůžka  nehtového, 
provázený  prudkou  bolesti,  končívá  se  zhni* 
sáním  a  zacházením  nehtu,  po  němž  pak  se 
tvořívá  nový. 

OnyohlopsU  Nath.,  rod  předvékých  ka- 
pradin  přibližujících  se  k  žijidmu  nyní  rodn 
Onychium  Kaulf.,  náležejícímu  do  oddělení 
Pterideae  (Cheilantheaé).  Listy  O.  jsou  tři* 
krátě  zpeřené,  sporangia  jsou  ukryta  v  to- 
bolkovitě  přeměněných  vejčitých  úkrojctch 
listových.  O.  vyskytuje  se  v  útvaru  jurském 
v  Japansku  a  v  útvaru  křídovém  v  Cechách 
a  na  Moravě.  Velenovský  objevil  a  popsal 
druh  O.  (čili  Thyrsopteris)  capsuiifera  u  nás 
u  Kounic  a  ještě  v  některých  jiných  nale* 
zištích  peruckých  vrstev  křídových.     EBr, 

Onycho^^ryfósis  (z  řec),  chorobné  drá- 
povité  zkřivení  nehtův. 

Onychophora  (Protracheata,  Mála- 
copoda)  jest  skupina  členovcův  (Artkro* 
poda),  kteří  jsou  fylogenetickými  předchůdci 
Tracheat  (členovců  vzdušnicemi  dýchají- 
cích), kteří  se  velmi  záhy  odloučili  od  An- 
nulatů.  S  těmito  je  spojují  ústroje  vymě- 
šovací, s  Trachcaty  je  spojuje  přítomnost 
vzdušnic.  Tělo  jejich  jest  prodloužené, měkké, 
červovité,  se  hřbetní  stranou  klenutou,  břišní 
plochou;  sestává  pravidelně  z  14—42  zevně 
kroužkovitých  segmentů,  z  nichž  všechny 
kromě  posledního  nesou  po  jednom  páru 
okončin,  vzhledu  pahýlovitého;  mají  2  části: 
větší  proximální  (konickou)  a  menší  distální 
s  dvěma  drápky.  Na  hlavě  iest  1  pár  ten- 
kých, kroužkovaných  tykadel,  1  pár  malých, 
jednoduchých,  postranních  oček  a  1  pár  če* 
listí,  opatřených  chitinovými  zoubky,  které 
jsou  ukryty  v  dutině  ústní  pod  velikým  ssa- 
cim  pyskem  a  vznikly  ze  základu  okončin 
prvního  segmentu  trupového.  Po  obou  stra- 
nách při  ústním  otvoru  na  zpodu  hlavy  se 
nacházejí  ústní  papilly,  vzniklé  ze  základn 
druhého  trupového  segmentu;  v  těchto  papil- 
lách  ústí  slinné  žlázy,  veliké,  mnohonásooné 
rozvětvené.  Sekret  jejich  tuhne  v  jakási 
vlákna.  Vznikly  přeměnou  vyměšovacích 
ústrojův.  Po  celém  těle  jsou  roztroušeny  bra- 
davkovité  papilly,  opatřené  na  konci  aut<m 
ostnem.  Tělo,  pravidlem  několik  cm  veliké, 
temně  modravé  až  hnědé,  je  kryto  velmi  jem- 
nou chitinovitou  kutikulou,  pod  níŽ  jest  ulo- 


Onychophora  779 


žena  hypodermis  a  pod  touto  vrstva  sub- 
epitheliální,  složená  z  vláken  nepravidelně 
probíhají  cích.  Pod  subepitheliální  vrstvou 
jest  uloleno  podkožní  svalstvo  ve  3  vrstvách: 
vrstva   vláken  okružních,  vrstva  vláken  se 


schránky  chámové,  dále  do  jemného,  klubíč- 
kovitě  zatočeného  vas  deferens  a  ústí  v  stej- 
ném  místě  jako  pochva  nepárovitým  vývo- 
dem {ductus  eiaculatorius);  v  jedné  části  vý- 
vodu tohoto  tvoří  se  spermatophor  (chámo- 


křižujicich  a  posléze  vrstva  vláken  podél-   noá).   Samečkové   mají    přidatné   žlázy   po- 


ných.  Veškerá  vlákna  svalová  jsou  hladká, 
jen  čelístni  pfíČné  pruhovaná.  Nervstvo  jest 
primitivní,  podobně  zařízené  jako  u  plochých 
nlístfi.  Párovitá  uzlina  mozková  vysflá  2  po- 
délné pruhy  pásma  břišního,  jež  dle   Bal- 


hlavní,  které  ústívaji  na  posledním  páru 
okončin.  Pohlavní  otvor  má  u  různých 
druhů  různou  podobu,  leží  však  vždycky  na 
břišní  straně,  nejčastěji  na  předposledním 
segmentu  tělním.  O.  rodí  živá  mláďata  kromě 


foura  vykazují  se^^entální  naduřeniny.  V  sou-  rodu  Ooperipatus,  který  snáší  vajíčka.  Vaječné 
scdství  jícnu  se  sbližují,  ale  dále  zůstávají  i  buňky  jednotlivých  rodů  mají  různou  velikost 
rccla  odděleny,  jsouce  ve  spojení  jen  jem-  i  a  podobu  a  jsou  naplněny  tu  větším,  tu 
nými,  příčnými  kommissurami,  a  teprve  na  menším  množstvím  žloutku  a  tím  se  řídí  ry- 
konci  těla  se  spojují.  Každá  okončina  jest  I  hování  vajíčka;  jest  buď  povrchové  (super- 
opatřena  dvěma  postranními  nervy.  Kromě  ficiálni)  neb  úplné  (totální).  Gastrulace  děje 
centrálního  a  pc-rifcríckého  nervstva  jest  tu  i  se  nejčastěji  vchlípením,  méně  často  epi- 
téŽ  sympathické,  opatřující  útroby.  Zažívací  |  bolií.  Vývoj  embrya  děje  se  z  pravidla  v  dě- 
roura  počíná  se  dutinou  ústní,  pak  přechází  loze,  k  jejíž  stěně  vajíčko  těsně  přilne  a 
do  svalnatého  jícnu,  do  žaludku  a  posléze  ,  prodělá  embryonální  vývoj.  Embryo  se  tu 
do  konečníku.  Probíhá  přímo  celým  tělem  j  vyživuje  z  placenty  a  bývá  opatřeno  ochran- 
aŽ  do  posledního  bezokončinového  segmentu,  I  ným  obalem  amnionovým.  Vývoj  jest  vůbec 
kde  je  dosti  nezřetelný  otvor  řitní.  Srdce  |  zkráceny  a  sekundárně  potlačený, 
jest  na  dorsálni  straně  těla  v  podobě  po-  O.  žijí  na  vlhkých  místech  pod  zahnívají- 
délné  cévy  hřbctní  s  párovitými,  segmen-  cím  dřevem  nebo  pod  kameny  a  štítí  se 
tálně  uspořádanÝroi  otvory,  opatřenými  při-  světla.  Známa  jsou  ze  Záp.  Indie,  Již.  Amc- 
klopkami.  Jest  uloženo  v  pericardiálním  sinu,  riky,  z  již.  Afriky,  zcjm.  z  Kapská,  z  Austra- 
který  jest  nedokonale  oddělen  horizontál-  lie  a  Nového  Zealandu. 
ním  septem  od  tělesné  dutiny  a  vyložen  dle  Náleží  sem  jediná  čeleď  (familia)  Peripati- 
Moseleya  dvěma  podélnými  laloky  tukového  ,  ťía^,  která  má  5  pcdčeledí:  I.  Perlpatinae, 
tělesa.  Vyměšovací  ústroje  (exkreční  orgány)  II.  Peripatoidinae,  III.  Peripatopsinae,  IV.  /Vi- 
na rozdíl  všech  ostatních  členovců  dýchají-  raperipatinae  a  V.  Ooperipatinae,  a  celkem 
cích  vzdušnicemi  nejsou  žlázami  Malpighio-  8  rodův.  Do  prvé  skupiny  náležejí  rody 
vými,  podobajíce  se  nephridiím  červů.  V  kaž-  Eoperipatus  Evans,  Peripatus  Guilaing-Po- 
dém  segmentu,  kromě  prvního  a  předposled-  cock  a  Mesoperípatus  Evans,  do  druhé  sku- 
ního,  jest  1  pár  oddělených  vyměšovacích  piny  rody  Peripatoidet  Pocock  a  Opisthopa- 
orgánů,  jež  odpovídají  oněm  u  červů  kroužko-  tus  Purcell,  do  třetí  rod  Peripatopsis  Pocock,. 
vitých  a  končí  se  v  pahýlovitých  okončinách.  do  čtvrté  rod  Paraperipatus  Willey  a  do 
Počínají  se  uzavřeným  váčkem  (coelom),  pro- 1  páté  rod  Ooperipatus  Dendy.  Druhů  jest 
bíhají  břišním  směrem  a  končí  se  na  základě  ,  značné  množství,  jako:  Eoperipatus  Weldoni, 
okončin  měchýřkem  na  ven  otevřeným.  Horsti  a  Butleri  Evans,  Peripatus  capensis 
Kromě  nich  jsou  na  nohách  t.  zv.  Žlázy  ko-  Grube,  Leuckarti  Saenger,  sumatranus  Sedg- 
xální.  Vzdušnice  jsou  uspořádány  nepraví-  wick,  torguatus  Kcnnel,  tuberculatus  Bouvier, 
dělně,  ústí  po  celém  těle  roztroušenými  MoseUyi  Lewis,  Peňpatoides  Suteri  Dendy  a 
otvory  ven;  nejvíce  otvorů  (stigmat)  jest  Novae  Zealandiae  Pocock,  Peripatopsis  chi- 
v  střední  partii  břišní.  Každé  stigma  vede  do  ;  lensis  Pocock  a  Sedgwicki  Purcell,  Opistho- 
krátké  rourky  vzdušnicové,  z  níž  pokračuji  patus  cinctipes  Purcell  atd. 
jemné,  velmi  dlouhé  průdušky,  tvořící  vždy  Liter.:  C.  Blanchard,  Sur  Torganisation 
hustý  chvosteČek,  ale  ne  rozvětvující  se.  ,  des  verš  (1847);    E.  Grube,  Ober  den  Bau 

Pohlaví  jsou  odděleného.  Vajecníky,  které  des  Peripatus  Edwardsii  (1853);  H.  N.  Mo- 
jsou  svazem  připevněny  k  přepážce  osrdeč-  I  seley,  On  the  structure  and  development  of 
nicové,  přecházejí  ve  2  vejcovody,  činné  ja-  Peripatus  capensis  (1875  a  1877);  F.  M.  Bal- 
koŽto  děloha  a  u  různých  druhů  buď  s  jed-  four,  The  anatomy  and  development  of  Pě- 
ním neb  se  dvěma  schránkami  chámovými  ripatus  capensis  (1883);  Ed.  Gaífron,  Bei- 
a  vaječnými,  a  ústí  na  předposledním  neb  tráge  zur  Anatomie  und  Histologie  von  Pě- 
na posledním  článku  společnou  pochvou,  ripatus  (1885);  J.  Kennel,  Entwickelungs- 
Schránka  chámová  jest  váček,  který  smě  geschichte  von  Peripatus  Edwardsii  Blanch. 
řuje  do  dělohy  dvěma  chodbičkami,  které  {  und  Peripatus  torquatus  n.  sp.  (1886);  A. 
se  při  ústí  spojují  v  jednu.  Schránka  va-  ^  Sedgwick,  A  Monograph  of  the  development 
ječná  ústí  do  části  dělohy,  uložené  mezi  va-  of  Peripatus  capensis  (1888);  L.  Sheldonová, 
ječníkem  a  schránkou  chámovou  a  sestává-  On  the  development  of  Peripatus  Novae 
jíci  z  nálevky,  která  přechází  ve  váček  slepě  Zealandiae  (1888  a  1889);  J.  R.  Pocock,  Con- 
se  končící,  v  němž  se  shromažďují  oplozená  tributions  to  our  knowledge  of  the  Arthro- 
vajička.  Párovitá  varlata  přecházejí  v  dlouhé,  pod  Fauna  of  the  West  Indies  (1894);  R.  T. 
zatočené  chámovody,  totiž  nejprve  do  krát-  Lewis,  Notes  on  Peripatus  Moseleyi  (1897); 
kého  nálevkovitého  vas  efferens,  potom  do  .  A.  Willey,  On  Peripatus  Novae  Britanniae  n. 


780 


Onyx  —  Oosterafdecling. 


sp.  (1898);  L.  Camerano,  Nuova  specie  di 
Peripatus  delP  Ecuador  (1898);  E.  L.  Bou- 
vier,  Sur  les  caractěres  externes  des  Péri- 

{>ates  (1899)  a  Nouvellčs  observations  sur 
es  Péripates  américains  (1899);  J.  V.  Boas, 
Om  Peripatus'  Stilling  i  Dyreriget  (18^); 
W.  F.  Purcell,  On  the  Anatomy  of  Opistfto- 
patus  cinctipes  n.  sp.  with  Notes  on  other 

Erincipally  South  Afričan  O.  (1900);  A. 
►endy,  New  Genus  of  O.  »Ooperipatus« 
(1900);  R.  Evans,  On  two  new  species  ofO. 
trom  the  Siamese  Malay  States  (1901).  MBbr, 

Onyx,  min.,  v.  Chalcedon  a  Křemen, 
str.  118  rt. 

Onxa,  špan.  zlatá  mince,  v.  Dob  Ion. 

Onxe  et  deml  (ónzedmi|,  frc,  jedenáct 
a  půl,  hazardní  hra  v  karty. 

Qoeola  v.  Mechovky,  str.  29 «. 

Oo^onie  (z  řec),  samicí  ústroje  taj  no- 
snubných  rostlin  stélkatých.  Viz  Houby, 
str.  689 d  a  Řasy. 

Oóklep,  místo  v  Kapsku  v  zemi  Namaquů, 
na  trati  O.-Port  Nolloth,  má  1901  ob.,  vět- 
šinou Hottentotův  a  Hererů,  pak  i  něco  málo 
Angličanův  a  Němců,  jimž  skoro  jediným 
pramenem  výživy  jsou  bohaté  doly  měděné, 
dávaiící  roční  výtěžek  do  20.000 1  rudy,  která 
obsanuje  do  70%  mědi  a  vyváží  se  do  An- 
glie. Tšr. 

Óollth  (z  řec.  óon,  vejce,  a  lithos,  kámen), 
česky  jikerec  neb  ji  krovec,  jest  aggregát 
nerostný,  složený  z  větších  nebo  menších 
zrn  povrchu  hladkého,  tvaru  kulovitého  neb 
ellipsoidového,  jež  jsou  spojena  vespolek 
tmelem,  vytvořeným  obyčejně  z  téže  nerostné 
hmoty.  Zrna  ta  bývají  rozmanitě  veliká,  od 
velikosti  prosného  zrna  až  do  průměru  1  cm 
i  více.  Vnitřní  jejich  struktura  jest  buď  kon- 
centricky miskovitá  nebo  zároveň  též  pa- 
prskovité vláknitá;  v  centru  bývá  buď  větší 
individuum  téhož  minerálu  anebo  tělísko 
cizí,  kolem  něhož  hmota  nerostná  se  usazo- 
vala. Všecky  o-y  vznikly  chemickými  reak- 
cemi, jež  srážely  hmotu  jejich  z  roztokův,  a 
tato  pak  se  usazovala  koncentricky  kolem 
zrn  nerostných,  skořápek  foraminifer  a  j. 
zbytků  živočišných,  nebo  i  kolem  bublinek 
plynových.  Hmotou  o*ů  bývá  nejčastěji  uhli- 
čitan vápenatý,  a  to  jako  kalcit  (v  Čechách 
v  Jarošovském  důlu  a  j.  u  Příbramě,  velmi 
hojně  v  útvaru  triasovém  a  jurském  v  Ně- 
mecku, v  Anglii)  i  jako  aragonit  resp.  kty- 
peit  (hrachovec  karlovarský),  dále  dolomit 
(Žepče  v  Bosně,  Rakovac  ve  Slavonii),  želez- 
nato-železité  hydrosilikáty  příbuzné  chlori- 
tům: chamoisit,  thuringit  a  j.,  jako  u  Nučic 
a  v  komárovském  pásmu  středočeského  zpod- 
ního  siluru,  ve  Walesu;  tyto  o-y  rozkláda- 
jíce se  dávají  vznik  o  ům  haematitovým , 
t.  ř.  čočko  vitému  a  seménkovému  krevelu; 
konečně  též  sráží  se  hydroxyd  železitý  jako 
limonit  oolithicky  (ruda  bobová).    Fr.Sťk, 

Oollthe  v.  Jurský  útvar. 

Oologle  (řec),  nauka  o  t^ejcích. 

Ooms  fóms]  Karel,  malíř  belg.  (♦27. led. 
1845  v  Desschelu  u  Antverp  —  t  20.  břez. 
1900),  odchovanec  antverpské  akademie.  Ma- 


loval 8  počátku  historické  výjevy  po  xpů* 
sobu  staré  domácí  školy  belgické,  ale  kolo- 
rit jeho  byl  pravdivější.  Později  obral  si  téi 
skutečný  život  za  předmět  svých  maleb,  a  tu 
jeví  se  vlivy  franc.  školy  moderní,  zbarvení 
jest  světlejší,  pravdivější.  V  obrazárně  rudolf. 
nachází  se  » Prodavač*  (č.  523).         F.//-5. 

Oonepldae  E,  S.,  pavouci  drobni  (2-4  mm), 
význační  6  očima.  Chodidlo  opatřeno  jest 
2  drápky  a  s  malým  chumáčem  porozáiře- 
ných  chloupků.  Otvory  dýchací  4.  Hlavo- 
hrudí  jest  často  trny  ozbrojeno  (Ayjp/imtf '. 
Oči  postranní  se  dotýkají.  Mezi  nimi  jsou 
2  oči  střední.  Břicho  vejčité  až  kulaté,  u  rodu 
Orchestina  nazad  a  dolů  náhle  zúžené.  Kůie 
břicha  jest  měkká,  ale  často  i  štítky  tvrdými 
nahoře  a  dole  krytá  {Gamasomorpha),  Noby 
celkem  krátké,  obyčejné  málo  rozdílné,  nékdy 
ozbrojené  2  řadami  trnův.  Ocleďta  obsahuje 
přes  100  druhů  rozšířtíných  po  celém  svétč- 
Někteří  jsou  kosmopolité.  V  Evropč  jižní 
(i  v  Anglii)  žije  Oonops  pulcherTctnp],  v  do- 
mech. Nsk, 

Oopliolls  porosus  Gray,  t.  co  CroeodUus 
biporcatus  Cuv.,  krokodil  ceylonský,  vix 
Krokodilové. 

Oopliorektomie  (z  řec),  vyříznutí  va- 
ječní ku. 

Oophoritls  (z  řec.V  zánět  vaječní  ku. 

Oos,  far.  ves  v  Badensku,  v  kraji  baden- 
ském,  stanice  žel.  dráhy  Heidelberg -Basi  loj 
a  O.-Baden-Baden,  má  2063  ob.  (1895),  katol. 
kostel,  lovecký  zámek,  továrnu  na  chemi- 
kálie, pilu,  výrobu  plechu,  kamen,  laku,  ce- 
mentu, mramorového  zboží,  cihel,  hrnčířstvi, 
zahradnictví;  naleziště  řím.  starožitností. 

Óospora  (z  řec),  produkt  vznikly  zúrod- 
něním óogonia  antheridiem.  Viz  Houby, 
str.  689 fr  a  Řasy. 

van  Oost  [óst|  Jakub,  malíř  nizozemský 
(♦  as  1600  v  Bruggách  —  f  lí>71  t.),  byl  ia- 
kem  AnnibalaCaracciho  vŘímé.  Velmi  zručně 
napodobil  malby  Rubensovy  a  van  Dykovy, 
tak  že  kopie  jeho  klamou  i  znalce.  Z  vlast- 
ních jeho  prací  sluší  připamatovati  několik 
oltářních  obrazů  ve  chrámech  bruggských 
(v  hlavním  chrámě,  v  chapelle  du  St.  Sang 
atd.).  —  Jeho  syn,  Jakub  van  O.  mladší 
(♦  1639  v  Bruggách  —  f  1713  t.),  žil  dlouhá 
léta  v  Lilie  (Francie),  kdež  provedl  veliké 
historické  obrazy  v  kostelech  a  palácích.  Ma- 
loval volněji  a  rázovitěji  neŽ  jeho  otec,  col 
dlužno  přičítati  jeho  pobytu  v  Paříži.  Stu- 
doval pak  též  v  Římě.  F.řf-s. 

Oostaaker  [óstá-],  město  v  Belgii,  v  pro- 
vincii východofianderské,  arrond.  gentském 
(7  km  sev.),  na  žel.  dráze  Gent-Saflfelaerc ; 
5039  ob.  (1893);  několik  továren  a  kvetoucí 
zemědělství.  V  novější  době  jako  záxračnť 
místo  jest  četně  navštěvováno  od  poutníků 
katolických. 

Oostoamp  [óstkamp],  ves  v  Belgii,  v  pro- 
vincii západoňandcrské,  arrond.  Bruggy,  sta- 
nice žel.  dráhy  Gcnt-Bruggy;  5932  ob.  (1890), 
výroba  dřevěnek  a  krajkářství. 

Oosterafdeeling*,  hollandská  residence 
na  ostrově  Borneu,  viz  Bandjermassin. 


Oosterhout  —  Opakovačka. 


781 


Oosi^rhont  [-haut],  město  v  nizozem. 
pro  v.  severobrabantské,  okr.  bredském,  na 
prflpiavé;  má  jako  obec  10.425  ob.  (1890), 
kantonální  soud,  obchodní  komoru,  krásný 
řfm.-katol.  a  rcform.  kostel,  slévárny  železa, 
2  cukrovary  a  i.,  obchod  s  máslem,  plátnem 
a  dřívím.  Na  blízku  klášter  norbertinek. 

OostroOMbeke,  městečko  v  Bel^^íi  v  prov. 
západoflanderské,  arrond.  Thielt,  stanice  iel. 
dnihy  Ingelmúnster-Anseghem,  má  4205  ob. 
(1893),  výrobu  čokolády,  oleje,  bělidlo;  tkal- 
covství,  krajkářstvf  a  obchod  se  Inem. 

Opadl]ia«  opa  čníce,  zadní  veslo  u  prámu. 

Opaoli,  óppach,  ves  v  Čechách,  hcjtm.. 
okr.  a  pá.  Kaplice,  fara  Rožmitál ;  14  d.,  105 
ob.  n.  (1890).    R.  1281  Jindřichem  z  Roim 
berka  darována  kláiteru  vyžnobrodskému. 

Cfpakovadka  nebo  repetýrka  (frc. /u- 
sil  a  répétition,  angl.  repeating  armt)  jest  ruč- 
nice, z  níž  možno  vystřeliti  několikrát  rychle 
za  sebou.  Ačkoli  se  pokládá  za  vymoženost 
druhé  polovice  XIX.  stol.,  není  myilenka, 
z  t^že  zbraně  vícekrát  po  sobě  vystřeliti, 


'  pro  potřeby  lovecké  hotovily  se  ručnice 
dvou-  nebo  tříhlavňové,  z  nichž  se  mohlo 

I  pohodlně  a  mnohem  rychleji  po  sobě  dva- 

I  krát  vystřeliti.  Vynález  kovových  nábojnic,. 

I  do  kterých  se  veiáe  celý  náboj  (prach,  střely 
i  zápalná  hmota;,  vedl  ke  zdokonalení  za- 
dovek,  a  spolu  ražena  cesta  k  uskutečněni 
dávné  tužby  po  zbraních  spolehlivě  působí- 


C.  'J957.  í?pcncerovka. 

novou.  Dělostřelecké  museum  v  Paříži  chová 
čínskou  kuii,  do  které  možno  vložiti  20  ši- 
pek a  je  pak  rychle  po  sobě  vystřeliti.  U  pal- 
ných zbraní  činěny  stejné  pokusy  již  v  druhé 
polovici  XVI.  stol. ;  r.  1584  Zurkinden  v  Bernu 
zkoušel  novou  ručnici,  z  jejíž  jediné  hlavnč 
mohlo  se  vícekrát  vystřeliti.  (Při  zkoušce  se 
hlaveň  roztrhla.  Čímž  vynálezce  sám  zabit  a 
nčkolik  osob  raněno.)  V  museích  zachovaly 
se  ručnice  s  jedinou  hlavní,  za  kterou  se 
nalézá  železný  válec,  ve  kterém  vyvrtáno 
několik  komor,  z  nichž  do  každé  vejde  se 
úplný  náboj.  Která  z  komor  se  postaví  proti 
hlavni,  z  té  může  se  vypáliti  doutnákovým 
zámkem,  načež  hned  druhá  komora  může  ke 
hlavni  se  přitočiti.  V  Darmstadte  jest  taková 
ručnice  z  konce  XVI.  stol.  a  také  exempláře 
jiných  museí  vykazují  stejné  stáří.  —  No- 
vější revolvery  jsou  pouhým  zdokonale- 
ním těchto  starých  vzorův,  které  se  opako- 
valy také  v  době  zámků  kolových  a  křesá- 
cích.  Obtížný  způsob  nabíjení,  zvláště  však 
nedokonalé  zapalování  náboje  pouhou  vy- 
křesanou jiskrou  byly  příčinou,  že  se  dala 
přednost  jednoduššímu  zařízení,  a  zejména 


Č.  2958.  Opakovačka  Vettcrliho. 

cích,  umožňujících  jakési  zásobení  zbraně  ho- 
tovými náboji,  které  lze  vypáliti  rychle  po 
sobč.  —  První  o.  vynalezena  v  Americe  v  le- 
tech šedesátých  XIX.  stol.,  totiž  o.  Krištofa 
M.  Spencera  (vy obr.  č.  2957.),  při  které 
kromě  náboje  v  komoře  hlavně  mohlo  býti 
pohotově  8  nábojů  umístěných  v  pažbě.  Po 
výstřelu  nebylo  třeba,  než  otevříti  závěr^ 
čímž  stará  náoojnice  z  komory  se  odstranila 
a  přitažením  závěru  nová  do  ní  vpravila,, 
takže  nezbývalo,  než  natáhnouti  kohoutek  a 
po  zamířeni  opětně  spustiti.  Spencerovce 
vážnou  soupeřkou  byla  nenryovka  (v,  t.  2)» 
jejíž  význačnou  vlastností  jest,  že  zásobnice^ 
do  níž  se  vejde  15  nábojů,  leží  pod  hlavní. 
Zásobnice  Henryovy  (pod  hlavní)  použil  také 
Frant.  Vetterli  (obr.  č.  2958.)  ke  své  očce,. 
připojiv  ji  ke  konstrukci  své  zadovky.  Jako 
u  winchestrovky  lze  také  u  této  zásobnici 
doplňovati  postrenním  otvorem  a  tak  v  pří- 
padě potřeby  používati  zbraně  jako  pouhé 
zadovky. 

Hotchkiss  použil  opět  zásobnice  v  pažbé 
(dle  Spencera),  ale  ve  spojení  s  válcovitýn* 


Č.  2959.  Kropauchkovka. 

,  závěrem,  čímž  odpadlo  natahování  kohoutka. 

I  Téhož  principu  umístěni  zásobnice  bylo  užito- 
j.ště  vicekráte,  zejména  v  Německu,  ale  ni- 
kdy s  rozhodným  výsledkem.  Podobné  kon- 
strukce byla  o.  vídeňského  továrníka  Fru- 
wirtha  (v.  Fruwirthovka  v  doplňcích- 
k  dílu  IX.)  a  téhož  principu  užil  r.  1877  rak. 
podplukovník  Kropatschek  (vyobr.  č.  2959.^ 


782 


Opakovačka. 


ve  svém  návrhu  na  přeměnu  francouzské  za- 
•dovky  Grasovy  (x  r.  1874)  v  o-ku. 

Vrchní  dílovedouci  Werndlovy  zbrojovky 
ve  Štýru  Špitálský  sestrojil  o-ku  způsobu 
od  starších  naprosto  rozdílného  (obr.  č.  2960.). 


C  2960.  Opakovatka  Špitálského  s  průřeiem  válce. 

Neužil  totiž  zásobnice  ani  v  pažbě  (dle  Spen- 
cera)  ani  pod  hlavni  (dle  Henryho),  ale  upra- 
vil pod  závěrem  dutinu,  do  které  se  může  vlo- 
žiti na  venck  otevřený  (hvčzdovit^)  válec  se  7 
komorami,  z  nichž  v  každé  jest  umístěn  hotový 
náboj.  Pošinutím  válcovitého  závěru  ku  předu 
vsune  se  jeden  z  nábojů  do  komory  hlavně, 
tak  že  lze  hned  vystřeliti.  Při  otevření  zá- 
věru odstraní  vytahovák  obyčejným  u  zado- 
vek  způsobem  vystřelenou  nábojnici  z  ko- 
mory; zásobní  válec  otočí  se  zároveň  samo- 
činně o  jednu  sedminu,  tak  že  nový  náboj 
postaví  se  před  ústi  komory  a  opětným 
v  před  šinutím  závěru  vnikne  do  ní.  —  Ruč- 
nici Špitálského  byla  odstraněna  největší 
vada  všech  té  doby  známých  o-ček,  totiž 
měnící  se  rovnováha  zbraně.  O-ky  se  zásob- 
nicí v  pažbě  byly  totiž,  kdvž  zásobnice  byla 
naplněna,  vzadu  velmi  těžké,  čímž  spolehlivé 
míření^ylo  znesnadněno.  Vada  ta  byla  tím 

■^      patrnější,  že  se  tíže  pažby 

po  každém  výstřelu  mě- 
nila. Naopak  byly  o-ky  se 
zásobnici  pod  hlavní  umí- 
stěnou těžké  ve své  přední 
části,  tak  že  spolehlivé  a 
pohodlné  mířeni  bylo  mož- 
ným teprve,  kdyŽ  posled- 
ní náboje  zásoby  dospěly 
ke  komoře.  V  obou  při- 


Č.  2961. 
Krnkův  »rrychlič«. 


Č.  2962.  Krnkův  »irychHč<  pHvěšený  na  ručnici. 

pádech  jest  tedy  porušena  rovnováha  zbraně, 
což  s  ohledem  na  praktické  užívání  není  ni- 
jak jedno.  —  Novotou  Špitálského  byla  tato 
vada  odstraněna,  poněvadž  vložením  sedmi 
nábojů  těsně  u  komory  rovnováha  zbraně 
se  nerušila.    Druhou  předností  bylo,  že  se 


zásoba  7  nábojů  vložila  do  závěrní  skřínky 
jediným  pohybem  ruky.  Výhoda  tato  jest 
tím  závažnější,  že  možnost  rychlopalby  svádí 
střelce  k  plýtvání  střelivem,  načež  po  vy- 
čerpání zásoby  musí  nastati  chvíle  úplné 
bezbrannosti,  dokud  totiž  zásobnice  nebyla 
nově  naplněna,  což  u  starších  vzorů  vyža- 
dovalo nejméně  20  vteřin,  u  některých  i  1  ai 
ly,  minuty.  Proto  dávána  vždy  přednost  ta- 
kovým o-kám,  kde  bylo  možno  zásobnici 
kdykoli  doplňovati,  jakoŽ  i  takovým,  jichl 
bylo  lze  užiti  libovolně  jako  o-ček  nebo  jako 
obyčejných  zadovek.  Starší  oky  měly  však 
je^ě  jeanu  vadu,  mnohem  závažnější;  2e  se 
totiž  při  plné  zásobnici  střela  jednoho  ná- 
boje dotýkala  bezprostředně  dna,  pokud  se 
týče  zápalky  náboje  druhého,  což  při  otfe- 
sech  zbraně  mělo  za  následek  jednak  defor- 
maci střely,  zároveň  vŠak  i  nebezpečí  vý- 
buchu toho  náboje,  na  jehož  zápalku  defor- 
mující se  střela  doléhala.  —  Špitálský  vy- 
hnul se  mnohým  z  uvedených  nedostatků; 
zejména  posledně  zmíněné  nepříjemnosti 
pomohl  na  dobro,  poněvadž  se  náboje  na- 
vzájem vůbec  nestýkaly.  Jeho  soustava  měla 
však  některé  konstruktivní  nedostatky,  tak  2e 
se  neudržela ;  razila  však  cestu  novému  směru. 
Přívěsné  zásobnice.  Jednak  uvedené 
právě  nedostatky  o-ček,  jednak  i  obrovský 
náklad,  s  kterým  vyzbrojení  armády  novými 
ručnicemi  nebo  pře- 
pracování starších  jest 
spojeno,  vedl  čes.  vy- 
nálezce Sylvestra  Krn- 
ku  (v.  t.)  k  sestrojení 
lepenkových  krabic  pro 
určitý  počet  (6-10)  ná- 
bojů, jichž  účelem  bylo 
umožniti  vojákovi  při 
rychlopalbě  zadovkou, 
aby  jediným  sáhnutím 
do  brašny  vyňal  něko- 
lik nábojů.  Krabičku 
mohl  střelec  držeti  le- 
vou rukou  poblíže  zá- 
věru   ručnice,    tak    že    č.  2963.  Phv*.ná  iá.obnicr 

pravá  ruka  nepatrným  vzoru  Locweova. 

pohybem  náboj  z  kra- 
bičky ke  komoře  vpravila.  Tuto  novinku 
dal  vynálezce  již  r.  1872  k  disposici  ruské 
armádě.  Teprve  za  války  r.  1877—78,  když 
ruské  vojsko  nemohlo  u  Plevna  odolati  tu- 
recké rychlopalbě,  vzpomněli  si  na  Krnkův 
>regulator«  (jak  krabičku  nazval)  a  hned  jej 
zavedli.  Později  změnil  Krnka  tvar  kra- 
bičky, tak  že  v  ní  deset  nábojů  bvlo  věji- 
řovitě  umístěno  (vyobr.  č.  2961.).  Současné 
upravil  jednoduchý  závěs  z  ocelového  ple* 
chu,  kterým  bylo  umožněno  pohodlně  při- 
věsiti krabici  na  ručnici  (vyobr.  č.  2962.). 
Novinku  tu  nazval  Krnka  »zrychličem<  a 
došel  tím  překvapujícího  výsledku,  že  oby- 
čejnou zadovkou  (vojenskou)  dosaženo  při 
použití  zrychliče  20  výstřelů  v  65  vteřinách. 
Zrychlič  byl  zaveden  v  Rusku,  Švédsku  a 
Norsku  a  spolu  předevzaty  s  ním  zkoušky 
ve  Francii,  Belgii  a  jiných  státech. 


Opakovačka.j 


783 


Po  zrycbliči  následovaly  samočinné  zásob- 
nice, z  nichi  dAležitá  jest  Loeweova  (vy- 
obr.  č.  2963.)i  která  v  podobé  podkovy  můie 
se  nasaditi  z  dola  na  ručnici,  čimi  umoiněno 
jedenáct  výstřelů  rychle  za  sebou,  ponévadi 
při  kaidém  otevřeni  komory  jeden  náboj  ze 
zásobnice  vpadne  do  závěrní  skřínky.  Drá- 
tová vzpruha  M  tlačí  náboje  stejnoměrné 
k  otvoro  ai  do  úplného  vyčerpání  zásoby. 
Zásobnice  jest  z  ocelového  plechu  a  může 
se  jí  po  opětném  naplněni  pouliti  mnoho- 
krát, jednodalší  jest  skřínka  Leeova,  pouze 


C  2964.  Mannlichrovka. 

nahoře  otevřená,  do  které  se  veide  pouze 
5  nábojů,  jei  zvláštní  vzpruha  zvedá  k  otvoru. 
Leeova  skřínka  vkládá  se  při  otevřeném  zá- 
věra přímo  do  závěrní  skřínky,  tak  že  ne- 
zvětšuje objemu  ručnice,  spolu  pak  jest  sama 
před  poškozením  chráněna  a  tím  zabráněno 
možnému  jinak  přerušení  funkce.  Ani  tento 
vzor  nepotrval  dlouho.  Z  přečetných  zdoko- 
naleni osvědčilo  se  nejlépe  spojení  5  nábo- 
jův  ocelovým  pouzdrem,  které  kryje  pouze 
sadní  polovinu  nábojův  a  které  jest  nyní  za- 
vedeno v  rakouském  vojště.  Takto  spojených 
5  nábojů  lze  jednoduchým  pohybem  vsunouti 
do  závěrní  skřínky,  načež  obyčejným  způso- 
bem jeden  náboj  po  druhém  se  vpravuje  do 
komory.  Zdvihání  nábojů  obstarává  páka 
spruhou  tlačená  a  umožňující  volné  vypad- 
nutí pouzdra,  když  poslední  z  pohotových 
nábojů  byl  vpraven  do  komory.  Ručnice, 
a  kterých  se  uŽívá  tohoto  zařízeni,  vyznačují 
se  také  zvláště  imponující  konstrukci  závěru, 
lak  Že  pouhým  přímým  zatažením  rukojeti 
sávěru  komora  se  otevře  a  pouhým  přistrče- 
ním závěru  v  před  zase  zavře  (vyobr.  č.  2964.). 
Tvůrce  této  důmyslně  sestavené  zbraně, 
vrchní  inženýr  st.  drah  Mannlicher,  upra- 
vil svou  novinku  také  pro  Německo,  tak  že 
se  skoro  stejných  pouzder  uŽivá  také  pro 
ručnice  se  závěrem  Mauserovým.  Při  tom 
nelze  přehlédnouti,  Že  zařízeni  páky,  která 
náboje  ke  komoře  zdvihá,  jest  u  německé 
ručnice  daleko  jednodušší  než  u  mannlich- 
rovky  rakousko-uherské. 

Kayž  šlo  o  zavedení  mannlichrovky  jako 
armádní  ručnice  v  Rakousko-Uhersku,  vy- 
vstala jí  velice  vážná  soutěž  v  o-Čce  tehdej- 
šího poručíka  Karla  Krnky.  jejíž  závěr  byl 
také  přimotaŽný,  ač  svým  složením  od  Mann- 
lichrova  velmi  rozdílný.  Také  pouzdro  s  ná- 
boji vkládalo  se  do  závěrní  skřínky,  obsaho- 
valo však  ne  5,  nýbrž  10  hotových  nábojů. 
Nelze  popříti.  Že  právě  zvýšený  počet  ná- 
bojů podmiňoval  větší  složitost  pouzdra  se 


všech  stran  uzavřeného  a  uvnitř  drátovými 
zpruhami  opatřeného.  Jiným  zdokonalením 
o-ček,  avšak  jedině  k  účelu  rychlopalby, 
bylo  využitkování  zpětného  nárazu  při  vý- 
střelu K  samočinnému  obnovení  náboje  v  ko- 
moře hlavně.  Maxim  byl  první,  který  win- 
chestrovku  opatřil  pohyblivou  botkou,  kte- 
rou při  zpětném  nárazu  opakovači  přistroj 
uvedl  se  v  pohyb,  tak  že  natažení  zámku, 
odstranění  vystřelené  nábojnice  a  vpravení 
nového  náboje  ze  zásobnice  do  komory  stalo 
se  okamžením  a  skoro  bez  vědomí,  ale  roz- 
hodně bez  spolupůsobeni  střelce,  jemuž  ne- 
zbývalo, než  po  prvním  výstf  elu  hned  spoušC 
po  druhé  stisknouti.  —  Po  maximovce  ná- 
sledovalo několik  soustav,  u  kterých  způso- 
bem ještě  jednodušším  síla  zpětného  nárazu 
byla  zužitkována  k  samočinné  funkci  mecha- 
nismu, a  to  jak  u  ručnic,  tak  i  u  bambitek, 
z  nichž  zejména  browningovka  zamlouvá  se 
vhodnou  formou  i  spolehlivou  činností. 
Maxim  nespokojil  se  prvním  pokusem  a 
pokračoval  ve  svém  tvoření,  až  dospěl  k  se- 
strojení samočinného  děla,  které  hravě  vy- 
střeluje až  SOOkrát  za  minutu.  Jest  to  vlastně 
pouhá  hlaveň  obyčejné  vojenské  ručnice, 
která  s  vhodným  opakovacím  přístrojem  jest 
umístěna  na  pevné  třínožce  a  klikou  se  libo- 
volně může  říditi  nahoru  a  dolů  i  ke  stra- 
nám. Uvedena  v  činnost,  tato  soustava  při- 
tahuje si  sama  pruh  náboji  posázený,  které 
tak  rychle  za  sebou  vypaluje,  že  jest  slyšeti 
pouhý  rachot  a  při  vnodném  řízení  může 
v  jediné  minutě  zničena  býti  vojenská  Četa. 
Při  takové  rychlosti  palby  m ušila  by  hla- 
veň v  malé  chvíli,  jednak  vysokým  žárem 
hořícího  prachu,  více  však  třením  se  střel 
na  jejích  vnitřních  stěnách  b^^ti  do  červena 
rozžhavena,  čemuž  se  brání  tím,  že  celá  hla- 
veň jest  obklopena  vodou,  která  se  stále 
obnovuje.  Maximovka  zastínila  rázem  staré 
kulomety  (mitrailleusy),  které  nebyly  leč 
větší  počet  hlavní  v  jedno  spojených,  které 
bylo  lze  vystřeliti  více  neb  méně  rychle  po 
sobě.  Když  vystřeleno  v  několika  vteřinách 
36  až  48  ran,  nastala  přestávka  za  příčinou 
obnovení  nábojů,  aby  opět  ve  dvou  nebo 
třech  vteřinách  byly  vypáleny. 

Výhody,  dosažené  o -mi  jako  zbraní  vojen- 
skou, i  pohodlí,  osvědčené  na  střelnicích, 
vedly  k  pokusům  stejného  zařízení  také  u  lo- 
veckých zbraní,  ale  dosud  neosvědčil  se  žádný 
tou  měrou,  aby  byl  získal  přízeň  lovcův. 
Především  nejsou  brokové  náboje  svým  tva- 
rem způsobilé  k  tomu,  aby  rychle  a  bez- 
pečně vsunuly  se  do  komory  jako  ku  předu 
zúžené  a  pevné  kovové  nábojnice  pusek,  a 
stejně  nespolehlivé  jest  také  odstranění  vy- 
střelené nábojnice  z  komory.  Jinou,  pro 
praktického  lovce  mnohem  závažnější  okol- 
ností, že  oky  se  neudržely,  jest,  že  se  jimi 
stává  dvojstřel  nemožným  a  střelci  po  prv- 
ním výstřelu  nezbývá,  neŽ  obtížným  a  nepo- 
hodlným pohybem  odstraniti  z  jediné  hlavně 
starou  nábojnici  a  nahraditi  novou,  byf  se 
tak  stalo  pouhým  odtažením  a  přitažením 
nějaké  páky  nebo  klíče.    Nežli  tyto  jedno- 


784 


Opál  —  Opalina. 


daché  dva  pohyby  se  provedou  a  střelec 
můie  nově  zamířiti,  jest  na  druhý  vystřel 
již  pozdé.  Proto  se  o-ky  k  loveckým  úcelflm 
nehodí. 

V  celku  dlužno  pokládati  o-ky  za  pouhé 
zadovky,  opatřené  zařízením,  umožňujídm 
samočinné  obnovení  náboie.  —  Srv.  Bedř. 
Brandejs,  Zbraně  střelné,  lovecké,  terčovni 
i  obranné ;  Die  moderně  Gewehrfabrikation ; 
Die  Probe  der  Handfeuerwaffen ;  O  zachá- 
zení se  střelnou  zbrani;  Rud.  Schmidt,  Die 
Handfeuerwaffen;  Allgemeine  Waffenkunde; 
Ed.  Zernin,  Die  Repetí rgewehre ;  Otto  Ma- 
resch,  Waffenlehre.  Bs, 

Opál  jest  beztvarý  vodnatý  kysličník  kře- 
mičitý. Vyskytuje  se  kusový,  celistvý;  po- 
vrch bývá  hroznovitý,  ledvinitý.  Jakožto 
hmota  beztvará  nemá  o.  átépnosti;  lom  jest 
lasturový  až  nerovný.  Tvrd.  jest  5Vj — 6Vi» 
hust.  1-9--2-3.  O-y  mají  různé  barvy  neko- 
vové, uvedené  dole  při  přehledu  odrůd; 
lesk  jest  buď  skelný  nebo  mastný.  Procento 
vody  v  různých  o-ech  kolísá  se  od  3  do  ISVo* 
z  části  uniká  voda  již  v  exsikátoru;  ostatek 
jest  SiO^t  znečištěn  kysličníky  Železa,  mag- 
nesia, aluminia  atd.  Neroztápí  se  právě  tak 
jako  křemen,  ale  rozpouští  se  na  rozdíl  od 
tohoto  v  horkém  koncentrovaném  louhu 
draselnatém.  O.  jest  amorfně  ztuhlá  rosolo- 
vitá kyselina  křemičitá,  buď  primární,  usa- 
zená z  horkých  pramenů,  jsoucích  ve  spo- 
jení s  erupcemi  (sražený  o.  islandský,  yel- 
lowstoneský  a  novozealandský,  drahý  o. 
z  Červeníce  u  Košic),  anebo  druhotná,  vzniklá 
rozkladem  křemičitanů  (o-y  hadcové,  hyality), 
anebo  konečně  téŽ  organismy  přispěly  ke 
vzniku  o-u  (břidlice  diatomaceová,  zkame- 
nělé dřevo). 

Odrůdy'  o-u  jsou:  O.  drahý,  značně  prů- 
svitný, modravý  neb  zažloutlý,  jeví  pěknou 
hru  barev,  kterou  jedni  badatelé  vykládají 
přítomností  mikroskopických  dutinek  neb 
trhlinek,  jiní  střídáním  lamell  o  různé  láma- 
vosti  světelné.  Hlavním  nalezištěm  drahého 
o-u  jest  Červeníce  u  Košic,  kde  vyskytuje  se 
v  tufech  trachytových ;  ne  tak  cenné  jsou  o-y 
podobné  z  Esperanzy  v  Mexiku  a  z  Queens- 
landu.  Broušením  hra  barev  ovšem  ještě 
více  vynikne,  i  jest  o.  drahý  oblíbeným 
drahokamem.  Jiné  odrůdy  o-u  méně  hojně 
docházejí  upotřebení  jako  kameny  ozdobné: 
o.  ohnivý  ze  Zimapanu  v  Mexiku,  z  Fard, 
žlutý  až  červený;  hydrofan,  totiž  o.  po- 
zbyvší své  vody  a  neprůsvítný,  jenž  ponořen 
do  vody  na  čas  stává  se  opět  průsvitným 
(Hubertsburg  v  Sasku);  někdy  též  pěknější 
odrůdy  o-u  voskového  a  mléčného  se  brousí. 

O.  obecný  vyskytuje  se  často  ve  veli- 
kých nepravidelných  massách  různých  barev, 
lesku  obyčejně  mastného,  slabě  průsvitných. 
Bílé  odrůdy  slují  o.  mléčný,  žluté  o.  vo- 
skový. Mnohdy  bývá  o.  znečištěn  značnou 
příměsí  kysličníku  nebo  hydroxydu  železí- 
tého  a  sluje  potom  o.  jaspisový,  barvy 
hnědé,  žluté  neb  červené;  o.  hadcový, 
jenž  jest  kyselina  křemičitá,  odštěpená  při 
vzniku  magnesitu  z  hadce,  bývá  zvětralinami 


hadcovými  zbarven  obyčejné  tmavě  leiené; 
obsahuje-li  příměs  simiku  arsenového,  na- 
bývá  barvy  oranžové  a  sluje  pak  forcherit« 
Jiné  podobné  odrůdy,  rozmanité  zbarvené* 
slabě  lesklé  a  sotva  průsvitné,  shrnojC  se 
pod  názvem  poloopálů.  O-y  obecné  apolo- 
opály  jsou  velmi  hoiné  v  praborách  českÝch 
a  moravských,  zvláště  v  hadcích  ťZtatá  Ko- 
runa u  Krumlova,  Mohelno,  okolí  Hrotovic 
a  Náměště  nad  Oslavou,  Smrček  n  Pem- 
štýna),  v  pegmatitech  (M)aky  u  Písku,  Dolní 
Bory  u  Velikého  MeziHčí)  atd. 

O.  skelný,  hyalit,  jest  úplně  čirý  a  po* 
vleká  hroznovitý  mi  korá  mi  stěny  dutin  v  tufo 
čedičovém  u  Válče  v  Cechách,  ve  vápenci 
prahorním  u  Vicenic  na  Moravě. 

Podobné  povlaky  broznovité  činí  kaSo* 
long,  jest  však  neprůhledný,  bílý,  vzhledn 
porculánového;  nachází  se  na  př.  u  Olo* 
múčan  a  Rudic  blíže  Blanska. 

Měnil  i  t  (v.  t). 

O-y  vzniklé  z  organismů  jsou  o.  dřev* 
natý  č.  zkamenělé  dřevo  (Jastrabá 
u  Kremnice  a  j.  na  Slovensku)  a  břidlice 
leštivá  č.  diatomaceová,  která  povstala 
ze  schránek  rozsivek  a  větším  dílem  se  skládá 
z  o  u  (Kučlín  u  Bíliny  a  j.  v  Českém  Středo* 
hoří  v  útvaru  třetihorním). 

Recentní  vnik  o-u  moŽno  sledovati  také 
na  některých  nalezištích  hyalitu,  ve  velikém 
pak  při  horkých  pramenech,  ze  kterých  se 
srážejí  mohutné  usazeniny  opálové,  na  př.  na 
Islandě,  na  Novém  Zealandě  a  j.  Tento  o. 
sražený,  také  nazývaný  křemit^m  tafena 
a  geyseritem,  bývá  světlý,  bílý  neb  na* 
žloutly,  tvarů  stalaktitických  neb  ledvinitých 
na  povrchu,  ale  též  kompaktní  v  mocných 
vrstvách.  Fr.Sl^. 

Opala,  v  moskevské  Rusi  tolik  jako 
carský  hněv.  Slovo  to  vyskytuje  se  velmi 
často  ve  staroruských  památkách  a  Snégtrev 
vykládá  je  jako  všeobecnou  pohrůžku  car* 
sícé  ncmilosti,  jež  v  jednotlivostech  vedla 
ke  ztrátě  vyšších  dvorských  i  státních  hod* 
ností  (>Nakazanije  v  moskovskom  gosudar* 
stvě  v  XVn.  v.<).  Dle  Tatiščeva  o.  mívala 
různý  význam  dle  hodnosti,  značíc.  Že  slech* 
tic  stížený  o-lou  1.  nesměl  dojížděti  ke  dvoru, 

2.  vinníku  zakázáno  vzdalovati  se  z  místa 
pobytu  a  veleno  mu  obléci  černé  roucho, 

3.  zbaven  hodnosti  a  4.  uvězněn.  Odtud  ně* 
které  žaláře  nazývány  opalnými. 

Opalenioa  (Opalenitia),  město  v  Poznaň* 
sku,  v  kraji  bukovském  při  Prutu  a  žeL 
trati  O.-Grodzisk  a  Frankfurt  n.  O.-Poznaů ; 
2607  ob.,  většinou  pol.  (1890),  katol.  kostel, 
zámek,  dva  cukrovary,  pivovar  a  chmelař* 
ství.  Původní  sídlo  šlechtického  rodu  Opa* 
líňskích. 

Opalioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr« 
Krumlov,  fara  a  pš.  Kamenný  Újezd;  11  d., 
92  ob.  č.  (1890). 

Opaliiuk  Stein,  nálevník  celobrvnatý 
{Ciliata^  Holotricha),  ze  skupiny  Opalinidme^ 
žije  cizopasně  v  konečníku  žao.  Ku  konci 
zimy  rozpadne  se  dělením  v  množství  velmi 
malých   individui,   která   se   obdají  cystou* 


Opaiinski  —  Opasník.  785 

Na  jaře  dostanou  se  encystovaná  individua!     Opařan^  v.  Opořany. 

sároveň  s  hlenem  do  žabího  žaludku,  kdež       Opařeni    nastává   účinkem    horkých 


cystu  protrhnou,  a  odtud  do  konečniku,  kde 
se  vyvinou  v  dospělé  individuum.     MBbr, 

Opaliáskl,  jméno  vynikajícího  kdysi  pol- 
ského rodu  Šlechtického,  odvozujícího  pfi- 


tekutin  nebo  horkých  par  na  tělo 
lidské.  Změny  z  toho  vyplývající  slují  o  pa- 
řen i  na.  Největší  počet  případů  o.  stává  se 
horkou  vodou  nebo  horkou  parou.  Častější 


vod  svAj  od  samého  počátku  XVI.  stol. :  poměrně  je  o.  dutiny  ústní,  jazyka,  hltanu, 
Četní  členové  tohoto  rodu  zastávali  vysoké ,  jícnu  horkou  polévkou,  horkou  kávou,  hor- 
hodnosti.  Nejvíce  vynikli:  kým   čajem.    Pozoruhodno  jest,  že   účinky 

1)  O.  Krzysitof,  básník  (^1609  — 1 1655), :  tekutin  hořících  (másla,  líhu,  petroleje, 
cestoval  po  Itálii  a  Německu,  načež  býval  benzinu,  aetheru)  nenazýváme  o-m,  nýbrž 
členem  sněmův.  Od  r.  1637  byl  voj  vodou  spálením  (v.  t.).  Co  do  závažnosti  neliší  se 
poxnajiským.  Jeho  dílo  Satyr^  albo  pr^estrogi  o.  od  spálení,  ačkoli  horké  tekutiny  nezpů- 
do  naprawy  r^adu  i  obyc\ajow  w  Polsce  na-  ^  sobují  z  pravidla  tak  hluboko  zasahujících 
ittiíce  (Amsterdam,  1650,  2.  vyd.  t.  1652,  Be-  {  změn,  na  př.  zuhelnatění,  jako  oheň  nebo 
nátky,  1689,  Poznaň,  1698  a  1840),  sborník  i  horká  tělesa  pevná,  ale  za  příčinou  teku- 
to  básní  polosaiiríckých,  polodídaktických,  tosti  kapalin  postihuje  plocny  rozsáhlejší. 
má  dnes  význam  historického  dokumentu,  j  Při  o.  bývá  obyčejné  poškozena  jen  kůže, 
obsahuje  živou  charakteristiku  doby  a  teh- 1  a  tu  spatřujeme  jen  změny  stupně  I.  (čer- 
dejších  vynikajících  mužův.  O.  líčí  Polsko  veň)  nebo  II.  (puchýře),  ačkoli  i  tu  platí 
své  doby  jako  zemi  nanejvýš  zkaženou,  jako  i  pravidlo,  že  rozsáhlejší  o.,  třebas  mírnějšího 
brloh  zvířecích  zločinův  a  divokých  orgií,  stupně,  je  závažnější,  nežli  malé  o.  těžšího 
Není  pochybnosti,  že  nanáší  silně  barvy  a '  rázu,  na  př.  11.  stupně.  Rozsáhlá  o.  jsou 
2e  i^m  nebyl  prost  vad  a  neřesti,  jež  bičuje,  smrtna.  říejtěžší  formy  o.  jsou  ty,  kde  člo- 
ba  lpí  na  něm  podezření  úplatnosti  a  vele-  věk  do  vařící  tekutiny  (na  př.  piva  nebo 
zrady,  nicméně  práce  jeho  jest  prvním  po- <  cukru)  spadne;  tu  netýká  se  vliv  horké  te- 
kosem  tohoto  směru  v  polské  literatuře,  kutiny  jen  kůže,  nýbrž  jde  do  hloubky,  ne- 
V  ohledu  uměleckém  nevyniká  nad  pro-  šťastník  doslovně  se  uvaří,  není-li  hned  po- 
střednoftt.  Srv.  jeho  životopis  a  rozbor  čin-  >  moc  po  ruce.  I  když  však  hned  byl  vytažen, 
nosti  u  Ssajnochy  (»Dziela<,  sv.  III.  57 — 213).   zmirá  v  nejbližších  dnech,  jak  zjištěno,  účin- 

2)  O.  Lukasz  (f  1662),  bratr  předešl.,  kem  zvláštních  jedů,  které  opařený  nebo 
byl  dvorním  maršálkem  korunním  a  obrátil ,  spálený  organismus  vyrábí;  jedy  tyto,  jimiž 
na  sebe  pozornost  spisy  De  offictis  libri  třes  \  lze  u  zvířat  podkožním  jich  vstřiknutím 
(mravně  filosofický  traktát,  Krakov,  1649, 1  vyvoditi  právě  takové  příznaky  (obluzení, 
Amsterdam,  1668;  Královec,  1703);  Polonia  zrychlení  tepu,  horečku,  křeče),  jaké  jeví 
defenta  contra  Barclajum  Joannem  (Gdaňsko,  člověk  opařený,  jsou  předmětem  současného 
1648)  a  Poeta  (Krakov,  1780).  studia  badatelů.    Léčení  o.  neliší  se  nijak 

OpaliflOvatl,  jeviti  stejnou  hru  barev  a  od  léčení  spáleniny.  —  SluŠí  podotknouti, 
lesknouti  se  jako  opál,  který  mihotá  se  že  o.  právě  tak  jako  spálení  zařazuje  se 
světlými, jasnými  barvami,  vznikajícími  intcr-   mezi  úrazy.  Pnrk, 

ferencl  odražených  paprsků  světelných.  Po-  i  Opamo  ( Woppam),  ves  v  Cechách,  hejtm. 
dobnou  hru  barevnou  jeví  i  jiné  nerosty,  Litoměřice,  okr.  Lovosice,  fara  a  pš.  Vele- 
jen  že  měrou  mnohem  menší,  také  kapaliny,  min;  32  d.,  158  ob.  n.  (1890),  vinsiřství  a  opo- 
obsahují-li  tenké  vrstvy  nerozpuštěných  lá-  dál  několik  mlýnů.  Nade  vsí  zříceniny  býv. 
tek,  jako  na  př.  petrolej  na  vodě.  hradu,  jejž  drželi  již  za  Karla  IV.  ryt.  ze  Vchy- 

Opálka,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  nic.  R.  1520  hrad  ležel  již  v  zříceninách. 
Klatovy,  fara  a  pš.  Stráiov;  19  d.,  178  ob.  č.  Oparo  nebo  Rapa,  ostrov  sopečného  pů- 
(1890);  zámeček  s  kaplí  sv.  Anny,  dvůr,  liho-  vodu  v  Tichém  okeáně,  42  km*  veliký,  ne- 
vař Leopolda  kn.  z  Hohenzolkm,  opodál  rovný  a  do  622  m  vysoký,  má  198  ob.  a 
dva  mlýny.  Bývalá  tvrz  byla  kolébkou  rodu  přísluší  k  franc.  souostroví  Tubuai.  Tsr. 
t.  jm.,  z  něhož  připomíná  se  poslední  (1405)  Opainik  (fr.  ceinturon,  it.  cinturone,  angl. 
Bušek  z  Opálky.  Potom  drželi  tvrz  a  zboží  belt,  něm.  Kuppel)  je  řemení  kolem  pasu  na 
Opálecké  Jan  z  Dražova  (1464),  Skorňové  zavěšení  pobočné  zbraně.  Pro  kord,  mysli- 
z  Malonic  (1480—1540),  Adam  Lev  z  Rožmi-  vecký  tesák,  hasičské  nástroje  a  pod.  skládá 
tála  (1540—44),  Alžběta  Tunklová  ze  Zábřehu,  se  z  pasu  a  malého  postranního  přívěsku, 
do  r.  1595  rodina  z  Lobkovic,  Novohradští  do  jehož  kličkovitého  dolejška  se  prostrčí 
z  Kolovrat,  od  r.  1630  z  Martinic,  načež  ma-  zbraň,  jejíž  pochva  knoflíkem  v  nákončí  se 
jetníci  se  častt)  střídali:  konečně  r.  17oO  udržuje  pevně  v*  dírce  řečené  kličky.  Pro 
Karel  Jos.  hr.  Palm  spojil  O  ku  s  panstvím  šavle,  palaše,  vůbec  težsí  a  delší  zbraně, 
bystřickým.  skládá  se  z  pasu,   z  krátkého  řemene  před- 

Opálové  sklo,  totéž  co  Alabastrové  ního,  nesoucího,  a  delšího  zadního,  které 
sklo  (v.  t).  oba  visí  s  pasu.    O.  bývá  obyčejně  kožený 

Opánky,  obuv.  jaká  se  nosí  ve  všech  ze-  (juchtový),  pošitý  pro  vyšší  hodnosty,  dů- 
mich  jihoslovanských:  jest  to  kožený  hebký  stojníky,  úředníky  a  pod.  zlatým  nebo  stří- 
podešev,  jehož  okraje  se  nahoru  přehrnují  brným  prýmem,  pro  kadety  a  pod.  prýmera 
přes  nárt  a  svazují  řeročnky.  vlněným  nebo  hedvábným,  v  rak.  uh.  vojsku 

Opar  v.  Herpes.  barvy  žluté.  FM, 

Ottflv  Slovník  Nau6ný,  «▼.  XVIII.  9/12  1901  60 


78fi 


Opat  —  Opatov. 


li  lOpat  (lat.  abbas),  u  benediktinů,  cister- 
dákň,  praemonstrátů  a  trappistů  předsta- 
vený kláštera;  bývá  z  pravidla  volen  od 
konventu  (sboru  bratří  k  volbé  oprávně- 
ných), v  některých  klášterech  do  života, 
v  jiných  jen  na  tři  léta.  Volitelným  k  hod- 
nosti opatské  jest  člen  řádu,  k  némuž  pro- 
fessové-voliči  náleiejí,  svěcením  kněz,  mající 
věku  svého  aspoň  25  roků.  Při  klášterech 
t.  z  v.  neexemptních  (které  nejsou  vyňaty 
z  pravomoci  biskupovy)  zvoleného  o  a  po- 
tvrzuje biskup  a  udcluje  mu  požehnání.  O. 
má  bdíti  nad  řeholní  kázní  všech  professů, 
říditi  domácnost  kláštera  n  spravovati  jeho 
statky.  O.  ustanovuje  funkcionáře  klášterní: 
převora,  podpřevora,  oekonoma  a  j.  Před 
rozhodnutím  o  věcech  důležitých  má  se  ra- 
diti se  staršími  professy  neb  i  vyslechnouti 
míněni  celého  konventu;  zcizovati  statky 
klášterní  smi  toliko  s  vůlí  konventu.  O.  ja- 
kožto hodnostář  církevní  (praelát)  má  právo 
zřizovati  kněze  svého  kláštera  za  zpovědníky 
ostatních  bratři  řeholních,  vyhraditi  sobě 
rozhřešování  některých  hříchů,  udíleti  dis- 
pens od  předpisů  postních  a  j.  Privilegiem 
některých  o-ů  jest,  že  smějí  udělovati  ton- 
suru  a  nižší  svěcení  professům  svého  klá- 
štera, žehnati  chrámy,  hřbitovy,  kostelní 
roucha  a  nádoby,  užívati  odznaků  biskup- 
ských (infule,  berly  a  prstenu),  že  mají  roz- 
hodující hlas  na  obecném  sněmu  církevním 
a  právo,  aby  byli  přizváni  ke  sněmu  pro- 
vinciálnímu. Cirk.  právo  rozeznává:  1.  o-y 
skutečné  a  o-y  čestné  (titulární;  jmeno- 
vané po  zaniklých  klášterech);  2.  o-y,  kte- 
rým kromě  řcholníků  nikdo  neni  podřízen, 
a  o  y,  kteří  jsou  spolu  vrchními  pastýři  vě- 
řících na  území  vůkol  kláštera  se  prostíra- 
jícím (srv.  Opatství  a  Praelát);  3.  o-y 
exemptní  (vyňaté  z  pravomocí  diécésního 
biskupa  a  podřízené  papeži,  buď  přímo  nebo 
prostředkem  nejvyšších  představených  řehol- 
ních) a  o-y  neexemptni;  4.  o-y  generální 
(kteří  jsou  visitátorjr  jiných  klášterů  téhož 
řádu)  a  o-y  místní;  5.  o-y  infulované 
a  o-y  neiníulované;  6.  o-y  řeholní  a 
o-y  světské.  Viz  Abbas.  V  církvi  řecké 
(pravoslavné)  představený  kláštera  nazývá  se 
archimandrita  nebo  igumen.        Vac. 

Opatlja  (Abbaxia),  lázeňské  místo  v  okr. 
hejtm.  Volosko  v  Istrii,  v  krásné  poloze  při 
pobřeží  Kvarnerském,  chráněné  sev.  výběž- 
kem Učky  (Monte  Maggiore  1396  m)  před 
sev.  vétry,  s  podnebím  a  rostlinstvem  téměř 
subtropickým,  má  (1890)  1192  ob.  (213  Slo- 
vinců,  240  Srbochorv.,  408  Némců,  63  Italů). 
Lázeňským  místem  jest  O.  od  pol.  XIX.  st; 
krásná  poloha  její  na  břehu  mořském  mezi 
vavřínovými  háji,  výborné  mořské  lázně  a 
snaživost  lázeňské  správy  způsobily,  že  stala 
se  světovým  klimatickým  a  mořským  místem 
lázeňským,  navštěvovaným  hojně  též  členy 
panovnických  rodův  evropských.  O.  dopo- 
ručuje se  zejména  pro  některé  neduhy  dy- 
chadel,  skrofulosu,  nervové  nemoci.  Návštěva 
od  r.  1883—84,  kdy  bylo  hostů  1412,  stoupla 
do  r.  1899—1900  na  14.865.    O.  má  krásné 


parky,  nádherné  hotely  a  villy,  lázeňské  ba* 
do  vy,  bývalé  opatství;  železniční  stanici  O.- 
Matulje  trati  jižni  dráhy  4  km  vzdálenoa, 
paroplavební  spojeni  s  Rjekou,  pobřežní 
promenádní  cesty  k  jihu  oo  Lovrany  a  na 
sev.  do  Voloska.  Obyvatelé  domácí  zamést* 
návali  se  dříve  nuzně  rybolovem  a  prodejem 
listů  vavřínových,  nyní  pronajímají  byty  a 
bárky  hostům  lázeňským.  ~  Opatství  bene- 
diktinské San  Giacomo  al  palo  založeno  ta 
poč.  XV.  stol.  a  po  něm  pojmenováno  po* 
březí  celé;  zásluhou  opatství  toho  bylo  sa* 
chování  a  pěstění  vavřínových  hájů.  jimiŠ 
O.  od  holého  pobřr^ží  ostatní  Istrie  výhodné 
!  se  liší  Benediktini  bylí  nahrazeni  v  XVI.  st« 
augustiniány,  tito  později  jesuity,  zruŠeníoi 
řádu  jesuitského  r.  1773  připadl  též  klášter 
opatijský  státu.  —  Srv.  Radics,  Abbazta 
(Vídeň.  1884);  Glax-Schwarz,  Wintercurort 
u.  Seebad  Abbazia  (Vídeň,  1891);  Schubert, 
Der  Park  von  Abbazia  (Vídeň,  1894);  Glax, 
Abbazia  (průvodce;  Vídeň,  1900).  áš, 

Opatov:  1)  O.  (lat.  Abbatis  ViUa,  něm. 
Abtsdorf),  městečko  v  hejtm.  a  okr.  lito- 
myšlském  se  311  d.,  1912  ob.  n.  (1890);  far. 
kostel  sv.  Antonína,  5tř.  šk.,  četn.  stanice, 
pš.,  telegraf  a  žel.  stanice  Rak.-uber.  spol- 
st.  dráhy  (Čes.  Třebová-Brno),  založ,  spolek  . 
panský  pivovar,  4  mlýny  a  pila,  výroba  sft^ 
několik  výroč.  trhův  a  tu  i  v  okolí  kvete 
tkalcovství.  O.  založen  byl  asi  od  jednoho 
z  opatů  nové  založeného  kláštera  augustini- 
ánského v  Litomyšli  (kol.  r.  1356)  a  uvádí 
se  r.  1364  v  listině  biskupa  litomyšlského 
Jana  I.  R.  1374 
byl  ještě  vsí  a 
náležel  kathe- 
drální  kapitule 
v  Litomyšli.  Po- 
zději povýšen  na 
městečko  a  na- 
dán byl  erbem 
(vyobr.č.  2965.): 
v  stříbr.  štítě  na 
zel.  trávníku  zel. 
jedle,  kolem  je- 
jíhož kmene  ovi- 
nut je  had.  O. 
je  rodiště  Čes. 
básníka  Bohumí- 
ra Štěpničky.  — 

2)  O.,  ves  t.,  hejtm.  Něm.  Brod,  okr.  Hum* 
polec,  fara  a  pš.  Vyskytná;  80  d.,  499  obyw, 
č.  (1890),  reform.  kostel,  Itř.  Sk.,  nadační 
dvůr  praemonstr.  kláštera  v  Želivé  a  3  mlý- 
ny. —  3)  O.,  také  Dvůr  Nový,  viska  t.. 
hejtm.  a  okr.  Nový  Bydžov,  fara  a  pá.  Ne- 
chanice;    7  d.,  42  ob.  č.  (1890).  popi  dvůr. 

4)  O.  (Oppatau),  městečko  na  Moravé, 
v  hejtm.  a  okr.  třebíčském  s  230  d.,  1419 
ob.  č.,  3  něm.  (1890);  far.  kostel  sv,  Bartolo* 
měje,  4tř.  šk.,  pš.,  četn.  stanice,  na  potoka 
Brtničce  3  mlýny;  výroč.  trhy  a  opodál  osada 
Karolín  s  popi.  dvorem,  myslivnou  a  há* 
jovnou  panství  brtnického.  O.  připonainá  se 
r.  1086.  R.  1540  povýšen  na  městečko,  jci 
obdrželo  r.  1577  dva  výroční  trhy. 


Č.  2965.  Znak  Opatova. 


Opatovice  —  Opatření  prozatímní.  787 

6)  O.,  új.  mčsto  v  ras.  gub.  radomské  v  1890),  2tř.  ák.,  kaple  a  myslivna.  —  9)  0.» 
na  f.  Opatovce,  má  6255  ob.,  továrnu  na  ves  t.,  hejtm.  Hustopeč,  okr.  ŽidIochovice» 
porcnlán,  cukrovar  a  Želczolijnu;  29.  břez.  fara  a  p$.  Rajhrad;  122  d.,  789  ob.  č.  (1890), 
r.  1794  byli  xde  od  Rusfi  poraženi  Poláci  ň\.  kostel  sv.  Karla  Borora.  (z  r.  1868),  2tř. 
pod  Madaliáským.  TŠr,       šk.  O.  náležely  k  prvotnímu  majetku  kláštera 

OpatOTie^:  1)  O.,  ves  v  Čechách  při  raj hradského,  od  něhož  také  byly  vysta- 
Vltavé,  bejtm.  Čes.  Budějovice,  okr.  a  pš.  věny.  —  10)  O.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Vyškov, 
Hluboká,  faraHosín;  15  d.,  133  ob.  č.  (1890),  I  fara  a  pš.  Dědice  u  Vyškova;  90  d..  614 
kaple  a  opodál  Nová  obora  a  Stará  my-  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.  —  U)  O.  Veliké,  ves 
sUvna.  —  2)  O.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pS.  t.,  hejtm.  Mor.  Třebová,  okr.  Jevíčko;  217  d., 
Čáslav,  fara  Zbyšov;  31  d.,  173  ob.  č.  (1890),  1445  ob.  č.,  24  n.  (1890),  děkan,  kostel  sv.  Jiří 
kostel,  2tř.  soukr.  šk.  a  superintendentura  i  (r.  1408  far.),  3tř.  šk.,  pš.,  telegraf  a  železn. 
cvang.  církve  a  opodál  »Doudovský€  mlýn.  —  I  stanice  Rak.  stát.  dráhy  (Chornice-V.  O.), 
9)  O.,  ves  t.,  hejtm.  Kutná  Hora,  okr.,  fara  2  mlýny.  Alod.  panství  (1456*25  ha  půdy) 
a  pš.  Uhlíř.  Janovice;  38  d.,  226  ob.  č.  (1890),  se  zámkem,  dvorem,  pivovarem,  sladovnou, 
hájovna.  —  4)  O.  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Kut.  >  kam.  lomy,  mlýnem  a  pilou  drží  Ludvík 
Hora,  fara  a  pš.  Červ.  Janovice;  86  d.,  481  I  hr.  Herberstein. 

ob.  č.  (1890).  kaple,  mlýn,  myslivna  a  část  Opatovloký  homlUář  v.  Čechy,  str. 
obce  Zavadilka.  —   5)  O.,  ves  t.,  hejtm.  a  .  282  b. 

okr.  Kolín,  fara  Nebovidy,  pš.  Červené  Pecky;  OpatOTioký  mnioll,  nejmenovaný  kom- 
36  d.,  230  ob.  č.  (1890);  myslivna.  —  6)  O.,  pilátor  (někdy  po  r.  1165)  t.  zv.  letopisů 
ves  t,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Ledeč,  fara  Světlá  Hradišťsko-Opatovických.  O  vzniku  těchto 
n.  S.;  18  d.,  124  ob.  č.  (1890).  —  7)  O.  letopisů  jsou  různá  mínění:  dle  Emlera  zá- 
nad  Labem,  far.  ves  t.,  stanice  žel.  dráhy  kladem  byly  letopisy  Hradišťské,  do  nichž 
Pardubice-Král.  Hradec,  hejtm.  a  okr.  Par-  O.  m.  zprávy  o  klášteře  opatovickém  jen 
dubice;  98  d.,  911  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  vložil  a  některé  na  konec  přidal  fzejména 
Vavřince,  5tř.  šk.,  pš.,  telegraf,  četn.  stanice,  z  let  1143,  1146,  1147,  1148  a  1163),  načež 
v  býv.  cukrovaru  král.  zemská  donucovaci  jiný  spisovatel  připsal  ještě  zprávy  k  r.  1157 
pracovna,  továrna  na  umělá  hnojiva,  dva  ;  a  1158.  Proti  tomu  Bachmann  myslí,  že  tu 
mlýny  a  zemědělství.  Odtud  vede  >opato-  jde  o  spojení  dvou  kronik  samostatných 
vická  stoka  čili  kanál  nebo  průplav«  k  Boh-  |  (Hradišťské  a  Opatovické^  a  jejich  doplnění 
danči  a  pod  Semínem  vtéká  do  Labe.  Na  z  jiných  pramenů  na  jedmou  kroniku  vše- 
stoce,  15*7iirifi  dlouhé,  postaveno  několik  mlÝ-  obecnou  a  českomorav.  (do  r.  1148).  Zprávy 
nův.  —  Opatovický  klášter  zal.  Vratislav  II.  |  z  let  1157, 1158  a  1163  jsou  pozdější  a  jiného 
<snad  r.  1085)  povýšiv  na  samostatné,  na  i  původu. —  Rkp.  je  ve  dv.  knihovně  vídeňské; 
Břevnovu  neiívislé  opatství  malou  fíliálku  I  pokud  pro  nás  má  význam,  vydal  jej  J.  Emler 

Sella)  břevnovskou,  kterou  tu  zřídil  jakýsi    ve  >Fontes  Rerum  Bohem. «  II.  (1874). 
ikuíec.    Prvním   opatem   bvl  Ondřej   (též       OpatOTiokýprůplav  v.  Čechy,  str.  89if 
Oneš ).    Klášter  četnými  nadacemi  českých   a  Opatovice  7). 

knížat  i  králův  a  uké  české  šlechty  značné  Opatteni  prosatiiiini  dle  exekučního 
bohatl  a  rychle  zkvétal,  odkudž  vznikla  řádu  jsou  prostředek  určený  k  zajištění  ba- 
povést  o  domnělém  jeho  pokladu  (Hájek),  douci  exekuce  pro  peněžitou  pohledávku 
Koku  1143  papežský  lef^t  Guido  způsobil  neb  jiný  exekuci  vymožitelný  nárok;  zaji- 
resij^naci  a  novou  volbu  opata  Blažeje.  Za  štěni  takového  jest  třeba,  když  jest  odů- 
opata  Myslocha  r.  1152  b^ly  položenv  zá-  I  vodnéna  obava.  Že  by  dlužník  zcizením  neb 
klady  k  přestavbě  kláštera,  jenž  potom  slavně  !  zatajením  neb  jakýmkoliv  jiným  nakládáním 
vysvěcen  od  biskupa  Daniele  na  den  sv.  Va-  >  svým  jměním  nebo  předmětem,  ku  kterému 
vfínce  (patrona  kláštera)  r.  1163.  R.  1227  se  nárok  věřitelův  vztahuje,  exekuci  mohl 
byl  ta  pochován  markrabě  mor.  Vladislav,  zmařiti  neb  ji  ztížiti.  Exekuce  pokládá  se 
Z  opatů  nejznámější  je  letopisec  Neplachjza  znesnadněnou  také  tehdy,  když  by  měla 
(v.  t.)-  R*  1415  vyplenili  klášter  z  nezná- '  býti  provedena  v  cizině.  Aby  se  účelu  to- 
rných příčin  Jan  ml.  Městečky  z  Opočna  a !  hoto,  t  i.  zajištěni  exekuce,  mohlo  dosici. 
Dtto  z  Bergova,  opata  Petra  Lazura  umučili  připoušu  exek.  řád  o.  p.  hned,  jakmile 
a  mnichy  rozehnali.  Klášter  dle  dohody  krále  svrchu  zmíněná  obava  vzejde,  bez  ohledu 
8  arcibiskupem  byl  r.  1416  uveden  v  pře- 1  na  to,  zdali  již  civilní  pře  o  nárok,  který 
deilý  stav,  ale  jiŽ  r.  1420  osadil  jej  lid  Jana  má  býti  zajištěn,  byla  zahájena,  zdali  byla 
Městeckého  a  Hvnka  Červenohorského  z  Ná- ,  jiŽ  skončena  neb  dokonce  exekuční  řízení 
choda;  útoky  Hradeckých  r.  1420  a  1421  jiŽ  se  počalo.  Je-li  však  možno  účelu  toho 
tíce  byly  odraženy,  ale  když  r.  1421  posádka  dosici  již  exekucí  samou,  o.  p.  nemají  místa, 
klášter  sama  opustila,  DiviŠ  Bořek  z  Mile-  Předmětem  o  p-ch  může  býti  movité  a  ne- 
tínka  jej  vypálil.  Odtud  klášter  zůstal  v  roz-  movité  jmění  neb  i  osoba  zavázaného,  avšak 
valinácb;  mniši  se  rozprchli,  hlavnč  do  slez-  k  zajištěni  exekuce  pro  peněžitou  pohle- 
ských  proboŠtství  kláštera  Wahlstattu  a  dávku  mohou  o.  p.  vztahovati  se  jen  na 
Středy  (N4cumarkt),  kde  titul  opatovických  movité  jmění  neb  osobu  zavázaného,  nikoli 
opatů  se  držel  ještě  až  do  r.  1537.  však  na  jeho  jměni  nemovité. 

0)  O.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Hra-       Exek.  řád  připouští  různé  druhy  o.  p-ch 
nice,  fara  a  pš.  Paršovicc;  94  d.,  559  ob.  č.  a  činí  při  tom  rozdíl  mezí  zajištěním  pohle- 


788 


Opatrný  —  OpatrovnictvL 


dávky  peněžité  a  jiného  nároku.  K  zajiStční 
pohledávek  peněžitých  připouští  uschováni 
a  správu  movitého  jmění  dlužníkova,  složení 
peněz  k  soudu,  soudní  zákaz  zcizení  neb 
zastavení  movitého  jmění  a  obstávku  pohle- 
dávky neb  jiného  nároku  dlužníkova  na  třetí 
osobu.  O.  p.  k  zajiátěni  jiných  nároků  než 
peněžitých  pohledávek  vztahují  se  na  před- 
mět nároku  samého.  Jednotlivé  druhy  pak 
jsou:  složení  a  správa  movitých  věcí,  správa 
nemovitých  statkův  a  práv  k  nim  se  vztahu- 
jícich,  pak  zmocnění  dané  věřiteli,  aby  si 
věci  odpůrce,  které  má  a  na  které  nárok 
činí,  zatím  zadržel.  Dále  připouátí  se  zákaz 
dlužníkovi,  aby  věcí,  o  kterou  jde,  nenakládal, 
nebo  příkaz  k  určitému  nakládání  věcí  tou 
a  zákaz  zcizeni  neb  zastavení  nemovitosti, 
na  kterou  odpůrce  činí  nárok,  kterýž  musí 
býti  v  knize  pozemkové  poznamenán,  dále 
pak  soudní  obstávka  nároku  dlužníkova  proti 
třetí  osobě  na  vydáni  určitých  věcí,  na  které 
ohrožený  činí  sám  nárok.  Konečné  pak  při- 
pouští se  jako  o.  p.  určeni  zatímní  výživv 
manželce  a  dětem  od  manžela,  povoleni  od- 
loučeného bydliště  nebo  příkaz  k  zatímnímu 
přijetí  do  společné  domácnosti.  O.  p.  k  za- 
jištění osoby  odpůrce  ohrožené  strany  jest 
zatčení  a  uvěznění.  Prostředek  tento  jest 
však  subsidiární  a  podmínkou  jeho  užití 
jest  útěk  dlužníka  nebo  podezření  z  něho 
a  zároveň  obava,  že  by  spor  neb  exekuce 
útěkem  tím  byly  zmařeny  nebo  ztíženy. 
Uvěznění  to  vykonává  se  buď  zadržením  ve 
veřejné  místnosti  pro  vazby  toho  druhu 
určené  na  útraty  žadatele  neb  na  žádost 
podezřelého  v  jeho  bytě  neb  jiné  neveřejné 
místnosti  na  jeho  útraty.  —  Podmínkou  po- 
volení všech  o.  p-ch  jest  průkaz  nároku  a 
nebezpečí,  že  by  exekuce  proň  zmařena  býti 
mohla.  Průkaz  nároku  může  býti  nahrazen 
složením  jistoty  k  soudu,  ale  niícoliv  průkaz 
nebezpečí.  Všechna  o.  p.  povolují  se  jen 
na  určitý  čas  a  na  útraty  žadatelovy  s  vý- 
hradou nároku  na  náhradu  jejich.  Vedle 
toho  ručí  žadatel  svému  odpůrci  za  veškerou 
škodu,  která  mu  omi  pmi  zaviněním  ža- 
datele vzejde,  a  dokonce  může  mu  i  soud 
uložiti  pokutu,  když  se  objeví,  že  Žádost 
jeho  byla  svévolnou.  O.  p.  povolí  soud  buď 
po  slyšení  odpůrce  žadatelova  nebo  bez 
něho.  Nebyl-li  odpůrce  slyšen,  může  proti 
povolení  o.  p-ho  podati  do  14  dnův  odpor. 
K  odporu  tomu  ustanoví  soud  rok  k  úst- 
nímu jednání,  po  jehož  skončení  rozhodne, 
zdali  se  usnesení  povolovací  potvrzuje,  mění 
či  zrušuje.  V  každém  případě  může  však 
soud  rozhodnutí  své  učiniti  závislým  na  slo- 
žení jistoty.  Hlr. 

Opatrný  Matěj,  filolog  český  (♦  4.  květ. 
1860  v  Záluží  u  Hořovic  —  t  19.  září  1891 
v  Cerhovicích),  studoval  na  městské  střední 
škole  pražské,  v  1.  1881—83  pak  na  univer 
šitě  českou  a  klassickou  fílologii.  Od  r.  1885 
do  r.  1891  působil  s  přestávkami,  zavině- 
nými neduhem  plicním,  jako  suppl.  učitel 
na  gymnasiích  akademickém,  královéhradec- 
kém   a    kolínském.     Mimo   řadu    příspěvků 


ke  sporu  rukopisnému,  uveřejněných  v  > Athe 
naeu*.  napsal  rozpravy:  Áoristyúovés  ILtHdy 
v  staré  čestiné  (>Usty  filoL«,  1884);  Přfspévky 
ke  kritice  a  výkladu  textií  staročeských  (t,. 
1884  a  dílem  i  1887);  K  rukopisu  Hradeckému 
(t,  1885);  Příspěvek  k  dějinám  jazyka  českého 
(progr.  gymn.  kolínského,  1889);  Staročeské 
střidnice  předložky  stb,  vs  před  souhláskami 
retnými  (>Listy  filol.c,  1891)  a  Staročeská 
střidnice  \a  původní  rh  (t.)>  V  pozůstalosti 
jeho  nalezeno  bylo  mnoho  důležitých  excerpt. 

Opatrovna  jest  ústav  pro  dítky  Skoloa 
ještě  nepovinné  (od  3—6  let),  jež  zde  xŮ- 
stávají  od  rána  do  večera  pod  aozorem  pé* 
stounek,  přiměřeně  se  zaměstnávajíce  hrami, 
zpěvem,  vypravováním  a  pod.  a  jsouce  xde 
i  stravovány.  O-ny  určeny  jsou  obzvláŠté 
pro  dítky  chudých  rodičů,  kteří  při  svéiB 
zaneprázdnění  nemohou  dítky  stále  míti  na 
očích.  V  Německu  založila  první  o-du  kn. 
Paulina  z  Lippe  v  Detmoldě  r.  1802,  v  An- 
glii vznikly  o-ny  podnětem  Brougbamovým 
r.  1818.  První  českou  o-nu  založil  Jan 
Svoboda  v  Praze  na  Hrádku  r.  1832,  druhá 
o.  založena  t.  r.  v  Karlině.  O  zařízení  obou 
těchto  o-ven  měli  zásluhu  Karel  hr.  Chotek. 
tehdejší  nejv.  purkrabí  král.  Českého,  spo- 
lečně s  purkmistrem  pražským  Spořilem. 
Nákladem  obce  pražské  založena  první  o. 
r.  1862  u  sv.  Štěpána,  r.  1869  druhá  u  sv. 
Jakuba  na  St.  městě,  od  r.  1873  pak,  kdyi 
při  státním  ústavě  ku  vzdělání  učitelek  zfí- 
zen  byl  též  samostatný  kurs  pro  pěstounky^ 
přibývalo  o-ven  hlavně  přičiněním  pí.  Maric 
Riegrové  a  faráře  Nyklesa,  tak  že  jich  čítá 
nyní  Praha  18  veřejných,  náldadem  obce 
vydržovaných,  a  6  soukromých  (něm,).  Vět- 
šina jich  spojena  jest  se  školou  mateř- 
skou, některé  též  s  jeslemi.  V  celých 
Čechách  jest  o-ven  přes  200,  obzvláště  v  mě- 
stech průmyslných. 

Opatrovnlotri  jest  správa  cizích  záleii- 
tostí,  již  obstarávati  jest  někomu  uloženo 
soudním  příkazem  kromě  případu  poručen- 
ství.  Rozdíl  mezi  o-m,  ctir^,  a  poručenstvtm, 
tutela,  vznikl  v  právu  římském  a  záležel 
v  tom,  že  poručenství  bylo  v  nejstarší  dobé 
právemnejbližších  příbuzných,  vztahujícím  se 
ke  správě  majetku  osoby  nedospělé  (tutela 
impuberum)  a  osoby  žcnsícého  pohlaví  (tutela 
mulierum),  kdežto  o.  bylo  vždy  povinnosti 
občanskou,  of/icium;  dále  se  týkalo  poručen* 
ství  záležitostí  určité  osoby,  o.  vŠak  měla 
někdy  místo  také  v  případech,  v  nichž  bělelo 
pouze  o  správu  jmění  bez  ohledu  na  osobu 
majitelovu.  Hlavní  rozdíl  vŠak  byl  ten,  že 
tutor  měl  t.  zv.  interpositionem  auctoritatis^ 
totiž  spolupůsobil  přímo  při  právních  jedná* 
nich  poručencových,  doplňuje  svou  přítom- 
ností nedostatek  způsobilosti  jeho  k  činům 
právním, činnost  opatrovníkova  však  ome* 
zovala  se  na  správu  majetku,  administratio, 
ciistodia  bonorum^  a  na  udílení  souhlasu  (co«- 
sensus  curatoris),  O.  dělíme  na  osobní,  cura 
personaruniy^  reálné,  curabonorum;Yi  onomu 
náleží  o.  zřízené  z  povinnosti  úřední  osobám 
šíleným,  blbým  a  marnotratným  a  O.  zřízené 


Opatrovník  —  Opava. 


789 


k  žádosti  osob,  které  pro  vadu  nebo  cho* 
robu  tělesnou,  na  př.  hluchotu  a  němotu, 
nemohou  vAbec  nebo  jen  s  těží  své  záleži- 
tostí samy  si  opatřiti.  V  právu  římském  byla 
cura  iritována  též  pro  osoby  dospělé,  ale 
nesletilé,  t.  j.  pro  osoby  u  věku  od  14., 
resp.  při  ženách  od  12.  do  25.  roku,  minores 
XXV  annis,  aviak  jen  k  jejich  žádosti.  V  prá- 
vech moderních,  zejména  i  rakouském,  ne- 
vyskytuje se  viak  již  tento  případ  o.,  neboť 
poruěenství  prodlouženo  bylo  na  celou  dobu 
nezletilosti,  která  se  končí  z  pravidla,  t.  j. 
nebyla-li  nezletilci  léta  prominuta,  dosažením 
24.  roku  věku.  Hlavní  případy  reálných  ku- 
ratel jsou:  o.  majetku  osoby  nepřítomné  a 
nezvěstné,  pozůstalosti  ležící,  konkursní  pod- 
staty a  majetku,  jenž  má  připadnouti  osobě 
dosud  nenarozené.  Kromě  toho  bývá  zřizo- 
ván někdy  opatrovník  pro  jednotlivé  úkony, 
t.  z  v.  curator  ad  actum^  jako  má-li  býti  uči- 
něna smlouva  nebo  veden  spor  mezi  oso- 
bami, které  mají  společného  poručníka,  nebo 
mezi  otcem,  resp.  poručnikem  a  dítětem 
Jsoucím  v  jeho  moci  otcovské,  resp.  pod 
jeho  poručenstvím. 

O  ustanovení  opatrovníků,  občanské  po- 
vinnosti k  převzetí  o.  a  o  omluvných  dů- 
vodech, dále  o  právech  a  povinnostech  opa- 
trovníků platí  nyní  v  zásadě  steiná  ustanovení 
jako  pro  poručníkv,  srv.  §§  280  až  282  rak. 
obč.  zák.  O.  zaniicá  buď  skončením  záleži- 
tostí, pro  něž  bvlo  zřízeno,  nebo  tím,  že 
odpadl  důvod  jeno  zřízeni,  coŽ  musí  býti, 
běží-li  o  osoby  duievně  choré  nebo  marno- 
tratné, dle  moderních  práv  soudním  dekre- 
tem po  provedeném  vyšetření  zvláště  pro- 
hlášeno (§  283  rak.  obč.  zák.).  J.  V. 

OpatroTiiik  v.  Opatrovnictví. 

Opatram  F.,  hr  bol  o  krovec  nik,  jest 
rod  potemníků  ze  stejnojmenné  podčeledi, 
těla  elliptičného,  s  tykadly  ponenáhlu  a  jen 
slabě  ke  konci  ztlustlými.  OČi  rozděleny  jsou 
krajem  hlavy  ve  2  díly.  Přední  holeně  jsou 
jen  ponenáhlu  ke  konci  slabě  rozšířeny  a  tu 
buď  šikmo  uťaty  nebo  ven  v  troiúhlý  zub 
rozšířeny.  —  Brouci  běhají  po  písčitých  mí- 
stech. Ze  12  druhův  evropských  u  nás  jen 
jeden,  avšak  velmi  obecný:  O.  sabulosum  L., 
který  má  přední  holeně  vně  v  troiúhlý  zub 
rozšířeny;  jest  černý  nebo  šedočerný,  ve- 
skrze hustě  zrnitý,  matný;  délka  7-8  mm.  Kpk. 

Opatstvi  O&t. a^fraf/a^  znamená  buď  hod- 
nost opatskou  nebo  klášter,  jehož  před- 
staveným jest  opat,  nebo  statky  (území) 
ke  klášteru  tomu  náležité.  V  Čechách  po- 
čítá se  nynf  sedmero  o.:  břevnovsko-brou- 
movské,  emauské,  osecké,  vyšněbrodské,  stra- 
hovské, tepelské,  želivské.  Kde  statky  kláštera 
srostly  ve  spojité  území  a  představení  klá- 
štera zjednali  si  vrchnopastýřskou  pravomoc 
nad  obyvateli  klášterních  statků,  o.  stalo  se 
takořka  diécésí.  Opat  takého  kláštera  sluje 
praelatus  quasi  nullius  (t.  j.  dioecesis),  je-li 
území  ieho  o.  obklopeno  jednou  biskupskou 
diécésí,  anebo  praelatus  vert  nuHius,  je-li 
territorium  jeho  o.  uprostřed  dvou  nebo 
několika  biskupských  diécésí.  V  říši  Římsko- 


německé  některá  o.  stála  přímo  pod  císa- 
řem a  říší;  opati  tamní  byli  nejen  vrchno- 
stí poddaných,  ale  vykonávali  nad  nimi 
i  práva  zeměpanská,  měli  místo  a  hlas  na 
sněmech  říšských,  ba  někteří  též  název  kní- 
žecí, jako  opat  fuldský,  svatoblažejský  (v  Čer- 
ném lese),  svatohavelský,  svatojimramský 
(v  Řezně).  Vac. 

Opava  (Oppa),  levý  přítok  Odry  v  Rak. 
Slezsku,  stékající  nad  Vrbnem  (v  Kak.  Slez- 
sku) ze  tří  pramenů:  z  Černé  O-vy  od  je- 
lení Hory,  z  Prostřední  O-vy  od  Pradědu, 
z  Bílé  O-vy  od  Vysoké  Hole.  Sesilena  takto 
O.  teče  rychle  s  počátku  směrem  jihozáp. 
hlubokými  údolími  až  k  Hcřvinovám,  načež 
změní  náhle  směr  do  pravého  úhlu,  teče  ke 
Krnovu,  pod  nímž  přijímá  Opavici,  odtud  po- 
kračuje opět  směrem  jihových.,  tvoří  hranici 
mezi  Kak.  a  Prusk^ni  Slezskem,  protéká  mě- 
sto Opavu,  pod  nimž  přijímá  s  pravé  strany 
Moravici  s  jejím  přítokem  Hvozdnicí,  a  po 
toku  118  km  dl.  vlévá  se  pod  Třebovicemi 
s  levé  strany  do  Odry. 

Opava  {Troppau),  hlavní  město  s  vlastním 
statutem  v  Rak.  Slezsku,  leží  258  m  n.  m., 
na  ř.  Opavě  nedaleko  hranic  prusko-slez- 
ských,  na  křižovatce  železn.  tratí  Svinov-C, 
O.-Benešov,  Krnov-O.  a  O.-Ratiboř,  má 
4  předměstí  a  s  voj.  posádkou  (1367  voj.) 
22.867  ob.,  z  nichž  je  2423  Čechů,  377  Po- 
láků (1890),  ostatek  Němci.  O.  jest  sídlem 
zemské  vlády  a  úřadů,  zemského  soudu,  okr. 
hejtm.  a  soudu,  financ,  ředitelství,  celního 
úřadu,  vrchního  kommissařství  financ,  stráže, 
státní  pošty,  telegr.  a  telefonu,  obchodní  a 
živnostenské  komory,  opavského  arcikněŽ- 
ství,  děkanátu  a  proboštství.  K  vynikajícím 
budovám  náležejí  farní  kostely,  stará  rad- 
nice s  věží  72  m  vysokou,  nová  radnice, 
sněmovna,  budovy  zemské  vlády  a  j.  Na  místě 
býv.  opevnění  krásné  sady,  za  městem  ka- 
sárny a  vojenský  špitál,  na  jižní  a  východní 
straně  města  široké  stromořadí.  Za  městem 
na  západ  na  prostranném  ostrově  blíže  střel- 
nice veliký  park.  Okolí  města  jest  úrodné, 
na  východě,  jihu  a  západě  lemováno  lesna- 
tým svahem  planin  Nižších  Jeseníkův.  O.  má 
6  kostelů,  z  nichž  jsou  dva  farní:  Nanebe- 
vzetí P.  Marie  a  kostel  sv.  Ducha  s  klášterem 
minoritu,  dále  je  tu  řád  Něm.  rytířů,  něm. 
sester,  stát.  vyš.  čes.  a  něm.  gymnasium  (za- 
ložené r.l632  od  jesuitů  s  knihovnou  o  35.000 
sv.),  vyšší  reálka  z  r.  1858,  ústav  pro  učitele 
a  učitelky  s  kursem  industriálním,  průmysl, 
pokrač.  škola  (vydržuje  Ústř.  Matice  Škol.J, 
Škola  obchodní,  zimní  hospodář,  šk.  (utrakv.), 
dvě  měšť.  školy,  5tř.  škola  obecná  (vydrž. 
Ústř.  M.  Šk.),  několik  škol  obec.  pro  chl.  a 
div.,  zemské  museum  cis.  Františka  Josefa  I., 
museum  Matice  Opavské  (zal.  r.  1884)  s  knihov- 
nou, sbírkou  obrazů,  minci,  krojův  a  staro- 
žitností, archiv  zemský  a  Matice  Opavské 
(602  listin).  Humanitní  a  dobročinné 
ústavy:  všeobecná  a  měst  nemocnice,  ne- 
mocnice něm.  sester,  měst.  chorobinec  a  si- 
rotčinec, zemský  ústav  pro  choromyslné  a  j. 
Z  peněžních  ústavů  dlužno  uvésti:  filiálku 


790 


Opava 


Rakousko-uhcrské  banky  a  Rakouského  úvěr- 
ního ústavu  pro  obchod  a  průmysl  ve  Vídni, 
Rakousko-slezský  ú ve  roí  ústav,  spořitelnu  a 
zastavárnu,  slezský  spolek  pro  úvěr  reálni 
a  spořitelní,  záloženské  konsorcium.  Centrální 
záložnu  (čes.)  mimo  jiné  menší  ústavy  pe- 
něžní. Dále  jsou  zde  továrny  na  stroie, 
vozy,  zboží  kovářské  a  zámečnické,  několik 
závodů  na  zpracování  mramoru,  Žuly ,  pískovce, 
parostrojni  cihelna,  továrny  na  látky  z  če- 
sané a  mykané  příze,  na  sukna,  bavlněné  a 
vlněné  zboží  (dvě),  orientálské  čapky,  sla- 
měné pletivo,  slam.  a  plstěné  klobouky,  muŽ. 
oděvu,  několik  závodů  na  stávkové  zboží, 
prádelny  na  džutu  a  mykanou  přízi,  parní 
pila,  sirkárna,  výroba  zlatolišt,  obálek  a  pa- 
pírových sáčků,  parostr.  pivovar,  lihovar  a 
rafíinerie  lihu,  sladovna,  závody  na  lihové 
nápoje,  ocet,  mýdlo,  svíčky,  draslo.  rozličné 
chemikálie  a  barvy,  syrup,  dva  mlýny,  ply- 
nárna, šest  knihtiskáren  a  kamenotiskáren, 
značný  průmysl  a  obchod  se  suknem,  vlně- 
ným zbožím  a  obilím.  red. 

Dějiny.  O.  vznikla  pří  důležité  obchodní 
cestě,  vedoucí  z  Moravy  přes  Hradec  a  ke 
Kozlí.  Celnice  při  ní  vzpomíná  se  r.  1198, 
O-vy  samé  r.  1185.  Nájezdem  tatarským  O. 
velice  utrpěla,  začež  O.,  kteráž  dle  listu  mar- 
krabí moravského  Přemysla  z  r.  1247  »do 
těch  lirdel  a  statků  za  nás  a  za  čest  králov- 
ství byla  se  vydala  v  nebezpečí*,  dostala 
Snedělní  výroční  trh  a  s  ním  osvobození  od 
mýta  i  cla  těm,  kdož  naň  přicházeli.  R.  1253 
ruský  král  Daniel  s  Boleslavem  Krakovským 
a  Vladislavem  O-vu  marně  obléhali,  ale  zpu- 
stošivše zemi  mnoho  zajatcův  odvedli.  Král 
Přemysl  II.  v  O-vě  r.  1256  konal  obecný 
sněm,  na  kterém  kromě  jiných  velevážných 
věcí  Opavanům  potvrdil  také  výměnu  statků 
8  německými  křiŽovníky.  Opavanům  dostalo 
se  mnoha  výsad:  r.  1271  v  horách  Benešov- 
ských  nabyli  od  krále  podílu  hor  a  k  nim 
i  horního  práva  jihlavského  s  mincovnou  a 
40  lánů  lesa  Skřipovského  (jejž  dosud  drží). 
R.  1273  O.  hostila  krále  a  Boleslava  Kra- 
kovského, požívajíc  již  práva  magdeburského 
a  jsouc  vrchní  stolicí  pro  Brušperk  a  jiná 
města,  od  biskupa  Brunona  na  témž  právě 
založená.  R.  1282  trval  již  klášter,  tudíž  i  ko- 
stel minoritský,  r.  1307  klášter  sv.  Kláry 
(v.  Prásek,  Klášter  sv.  Kláry  v  O-vě,  progr. 
opav.  gymn.),  r.  1336  klášter  dominikánův. 
Touže  dobou  uvedeni  do  O-vy  i  křižovníci 
sv.  Jana,  kteří  již  před  r.  1183  nabyli  blíže 
O-vy  Vršovic  a  u  HlubČic  vsi  Hrobnik  s  vel- 
kým Újezdem  pohraničným.  Byl  to  zejména 
fra  Markolt  (z  Vrutic?),  kterýž  jsa  důvěrní- 
kem knížete  Mikuláše  zjednal  řádu  netoliko 
hojných  statků  blíže  O  vy,  nýbrž  po  mno- 
hých sporech  s  řádem  Německým  dosáhl 
povolení,  postaviti  kostel  sv.  Jana  i  založiti 
kommendu  sv.  Jana  v  O-vě.  (Viz  Prásek, 
Křižovníci  sv.  Jana  v  O-vě,  progr.  opav. 
gymn.)  Týž  fra  Markolt  usiloval,  aby  svému 
kostelu  i  konventu  vymohl  právo  útočiště, 
o  něž  potomně  vlekl  se  spor  s  Opavany, 
kteří    r.    1361    městským    právem    sáhli    na 


osobu  duchovní,  tudíž  na  s^be  uvalili  k^aihu. 
Po  smrti  knížete  Mikuláše  kníže  Hanuž  Ra- 
tibořský přejal  r.  1365  po  otci  spory  mezi 
křiŽovníky  sv.  Jana  a  mezi  měšťany.    Tehda 
měla  O.  tři  brány:  Jaktařskou,  Hradeckou 
a   Hvozdnickou   (Otickou);   ulice    vyskytují 
se  Kacířská,  Židovská  a  Skotský  trh  (Pan- 
ská).  Po  rozdělení   Opavska   r.    1377    Hra- 
dec zůstal  na  dále  hlavou  kniž.  Opavské- 
ho, vzrůstal  i  zmáhal  se  na  újmu  O-vy.  Te- 
prve počátkem  XV.  stol.  zbudován  v  O-vě 
knížecí   hrad,   načež   za    bouří    husitských 
s  Hradce  přenášeny  i  fundace  kostel  n!  do 
O-vy.    K  roku  1417  po  prvé  vzpomíná  se 
škola  opavská,  která  trvala  při  farním  ko- 
stele, dodávajíc  po  celé  jedno  století    (do 
r.  1526)  školáry   universitě  krakovské    (viz 
Prásek,   K  dějinám   škol   slezských,    progr. 
gymn.  opav.).  —  Husité   r.  1428   O-vé    ne- 
uškodili, ale  krutě  postihl  ji  požár  r.  1431, 
jenž   zachvátil   celé  město   i  hrad    knížecí. 
R.  1433  O.  dostala  právo  raziti  bílé  peníze 
opavské,  společné  Hlubčicku  a  Cukmantel* 
sku.  Za  válek  Jiříkových  s  Matiášcm  O.  na- 
byla důležitosti  strategické,  neboť  Opavsko 
a  Krnovsko,  stojíc  věrné  ke  králi  Jiříkovi, 
dostalo  se  do  křížového  ohně  i  se   strany 
slezské  i  se  strany  moravské.  Král  Jiří  r.  1461 
potvrdil  Opavanům  jejich  výsady  na   bory, 
sklad  zboží,  práva  magdeburská  atd.  a  r.  1464 
povolil  jim  svobodné  nakládáni  s  majetkem 
po   čas  života  i  na  případ  smrti.    Synové 
jeho  Viktorin  s  bratrem  Jindřichem  starším 
r.  1472  uznali,  že  z  O-vy  má  se  jim  dávati 
toliko  trojí  úrok  ročně,  a  to  plat  z  rychty  a 
mince,    a   r.   1473    vypůjčivše   si    od    obce 
1000  zlat.  uherských   zastavili  jí  roční  plat 
75  hřiven  od  mince  a  k  tomu  fojtství  s  vi* 
námi  a  požitky,  zejména  z  předměstí  opav- 
ských,  král  Matiáš  potvrdiv  jim  r.  1485  vý- 
sady  osvobodil  rok  potom  čtyři  osoby  kai- 
dého   roku  do  rady  volené  (purkmistry)  od 
placení  Šosův  a  úrokův  městských.    Koko 
1511   O.  stala  se  zase  královským   městem 
a  zůstala  jím  až  do  roku  1614.   V  ty  časy 
výsady  městské  všemi   držiteli  města  jsou 
potvrzovány  po   česku  a  také  značné  roz- 
množovány. Kníže  liptovské  a  opavské  Ha* 
nuš  Korvín  r.  1490  Opavským  prodal  rych- 
tářství čili  fojtství  městské  s  příkopem  měst- 
ským a  r.  1494  připojil  předmě.sti  k  soudu 
městskému.    Kníže    Sigmund,   mladší    bratr 
krále  Vladislava,  povolil  jim  r.  1505  užíváni 
mýta  na  opravováni  města  a  mostův  a  vy- 
bírání poplatků  z  kupeckých  věcí,  zejména 
z  prodeje  vína  a  vaření  piva,  jeŽ  prohlásil 
za  městské  živnosti;  kníže  Kazimír  potvrdil 
r.  1520   smlouvu   ujednanou   mezi  radou  a 
řezníky    (masaři)    o    prodávání   masa;   král 
Ludvík  zavázal  se  r.  1522  město  O-vu  od 
koruny  České  nikdy  neodcizovati  a  vypově- 
děl Židy  z  města,  že  >sou  skutek  nešlechet- 
ný učinili  nad  krví  křesťanskou*.  Král  Fer- 
dinand I.  r.  1531  potvrdil  koupi  vsi  Jakub- 
čovice  obcí  a  r.  1536  rozhodl,  že  >meŠfané 
z   statků  v   pozemských,  z  lidí   a  sirotkAv^ 
z  čeledi  poběhlé  ku  půhonům  soudu  zem* 


Opava. 


791 


sk^bo   mají  státi,  než   z  věci  šosovnich  a 
městských  mají  před  právo  svého  města  býti 
poháněni*.   Toliko  »mordy<  zůstavil  svému 
soudu  a  r.  1560  i  ostatni  výpovědi  ve  přích 
se  stavy  vyiiími  o  piva  vaření  atd.  potvrdil, 
kdyi  byl  r.  1548  i  Opavské  k  radě  appel- 
lačnC   na   hrad    Pražský   odkázal.    Konečné 
r.  1561  potvrdil  jim  užívání  obec.  dfichodův 
a  statků,  zejména  »pastvisk  vlastních  svo- 
bodných k  městu  náležitých  před  třemi  bra- 
nami<t  na  nichž  leckde  byly  vzdělány  a  vy- 
stavěny domy   a   zahrady   a   »před   branou 
Jaktařskou   u   vody   Opavice    pila  k  řezání 
prken^  rolejn    k   prachu,   šlejfovny,    sloupy 
jirchářAm   k  tříslu   a  kunst  k  vody  vedeni 
do  města*.  Poněvadž  Opavané  za  cis.  Ferdi- 
nanda I.  zámek  opavský  ze  zástavy  vyplatili 
a  na  sebe  převedli,  vydíuživŠe  se  22.000  kop, 
osvobodil  je  císař  Maximilián  II.  r.  1569  od 
dáváni   berně   z   téhož   zámku    a   statku    a 
r.  1574  jim  povolil,  aby  z  kláštera  sv.  Bar- 
bory řádu  sv.  Františka  na  předměstí  Opav- 
ském ležícího,  poněvadž  byl  zpuštěn  a  bez 
mnichů,  špitál  pro   nemocné  zřídili   a  při 
něm  katolického  kněze  chovali,  kterého  jim 
biskup  olomoucký  podá.  Konečně  císař  Ru- 
dolf 11.  r.  1579   polepšil  jim  pečeť  a  znak 
městský   (>štít    od   svrchu    upřímo    doiuov 
uprostřed   rozdělený,  pravá   polovice   čer- 
vené neb  rubínové  a  levá  strana  bílé  neb 
stříbrné  barvy  a  v  bílé  polovici  téhož  Štítu 
tři   krokvice   červené  neb  rubínové   barvy 
rozdílně,  jedna   po   druhé    špicemi    doiuov 
obrácené,  ostatní  díl  levé  strany  téhož  štítu 
od  vrchu  aŽ  k  zpodku  bílé  a  stříbrné  barvy 
se  vidí*}^  povolil,  aby  jako  jiná  města  v  krá- 
lovství Českém,   markrabství  Moravském  a 
v  knížetstvích  Slezských  mohli  pečetiti  čer- 
veným voskem  a  r.  1596  nařídil,  aby  kon- 
šele   v    úřadě    purkmistrském    se    střídali. 
V  pťvní  polovici  XVI.  stol.  v  O-vě  více  než 
jinde  ujalo  se  nové  učeni  lutheránské,  ze- 
jména již  r.  1540  kostel  sv.  Jiří  na  dolním 
trhu  za  >raráře«  Jiříka  KošCála  byl  v  rukou 
přívržencův    nového   učení.    Byl   to   kostel 
český  a  při  něm  trvala  i  Škola  Česká,  kdežto 
při  kostele  P.  Maric  konaly  se  služby  Boží 
německy.    Nastala  však  změna  s  tímto  ko- 
stelem 1  s  kommendou,  kterou  Německý  řád 
jakožto  jediný  přebytek  z  celé  své   baliny 
české   v   O-vé  až  do  r.  1537   byl   podržel. 
Toho  však  roku  kommendor  Jiřík  Fink  ne- 
jen podací  ke  kostelu  farnímu,  nýbrž  i  vle- 
ček statek  Německého  řádu  pustil  a  prodal 
radě  města  O-vy.  Majestátem  pak  krále  Fer- 
dinanda jakožto  knížete  opavského,  daným 
r.  1542,  Opavané  stali  se  mocnými  kollátory 
fary  a  kostela  Matky  Boží.  Tato  zdánlivě  ne- 
patrná okolnost  jest  pramenem,  z  něhož  na- 
potom  vyvírají  vnitřní  bouře  v  městě  O-vě, 
až  propukly  v  odboj  zjevný.  Ačkoli  Opava- 
nŮm  podací  ke  kostelu  P.  Marie  dáno  bylo 
s  výhradou,  aby  dosazovali  faráře  katolic- 
kého a  s  vědomím  kněze  biskupa  olomouc- 
kého, nfmohlo   jinak    býti   za   oněch  dob, 
kdež  evangelické  učení  se  bylo  rozmohlo  — 
působením  též  knížat   krnovských  z  domu 


Braniborského  — ,  než  Že  se  daly  pokusy 
o  zavedení  služeb  Božích  evangelických  dle 
augšpurského  vyznání  napřed  v  kostele 
sv.  Jiří  a  pak  u  r.  Marie.  I  povolali  r.  1.563 
za  nepřítomnosti  faráře  Sybenlota  na  výpo- 
moc Martina  Zrnkfreye,  superintendenta 
z  kníž.  Břežského.  Všecky  pokusy  o  jeho 
odstranění  byly  mamy.  Události  následující 
ukázaly,  jak  hluboko  té  doby  poklesla  auto- 
rita státní  i  církevní.  Záležitost  s  Zenkfreyem 
byla  velice  zapletena,  neboť  ordinariát  olo- 
moucký zůstal  malomocen,  Čekaje  na  úmrtí 
jeho.  jakmile  tento  r.  1569  zemřel,  pospíšil 
biskup  Prusinovský  do  O-vy,  aby  sám  uvá- 
zal se  v  držení  farního  kostela,  ale  dostalo 
se  mu  pokoření  v  O-vě  neslýchaného.  Při- 
šlo k  zbouřcní  a  biskup  musil  z  města 
utéci.  A  byly  ovšem  i  věci  jiné  —  poli- 
tického i  hospodářského  dosaiiu  ~,  že  se 
něco  takového  státi  mohlo.  Jak  řečeno, 
město  O.  drželo  způsobem  zástavním  krá- 
lovský zámek  opavský  r.  1562—1582,  kte- 
rýž zámek  po  všecku  tu  dobu  sám  třetí 
spravoval  Hanuš  Gynter,  přistěhovalý  po- 
střihač  a  té  doby  radní  m.  O-vy.  A  městské 
hospodářství  zůstávalo  zbědováno,  kdežto 
tento  » opavský  kníže* -postřihač  bohatl. 
Bouřily  se  cechy  sestupujíce  se  v  mohutný 
šik  proti  městské  radě.  V  náboženských 
příčinách  nezměnilo  se  nic,  přes  usilování 
zejména  biskupa  Pavlovského;  teprve  s  na- 
stoupením kardinála  Dietrichšteina  r.  1602 
vymožen  u  císaře  Rudolfa  II.  mandát,  aby 
Opavané  podací  své  k  farnímu  kostelu  po- 
stoupili kardinálovi.  Když  tudíž  kardinál 
přijel  do  O-vy  uvázat  se  v  kostel,  setkal 
se  s  odporem  i  bylo  mu  (r.  1603)  z  O-vy 
prchati.  —  To  bylo  příčinou,  že  na  O-vu 
puštěna  klatba  a  že  Kudclf  II.  jí  »ze  sluš- 
ných příčín«  privilegia  konfiskoval;  ano 
po  různých  průtazích  došlo  r.  1607  k  tomu, 
že  na  odbojné  město  poslán  pluk  Geis- 
bergův.  Roku  1609  O.  sproštěna  klatby  a 
farářem  opavským  učiněn  Mikuláš  Šár- 
ka n  der,  kterýž  s  pře  vorem  dominikán- 
ského kláštera  opavského  —  týž  klášter 
za  předešlých  bouří  tak  jako  minoritský 
dvakráte  byl  vypleněn  od  Opavanů  —  za- 
pletl se  v  politický  process  pro  vlastizradu 
a  uvězněn  jest  —  byv  odevzdán  v  opatro- 
vání biskupovi  olomouckému  —  na  Vyškově. 
Že  z  toho  vězení  uprcbl,  zavinil  nepochybně 
nevoli,  jaká  postihla  jeho  blahoslaveného 
bratra  Jana,  potomně  umučeného.  Jakmile 
r.  1613  kníže  Karel  z  Liechtenšteina  knížet- 
ství  Opavské  byl  přijal  v  léno,  královská 
kdysi  O.  stala  se  městem  knížecím,  i  přejal 
týž  kníže  bez  odporu  i  kollaturu  ke  kostelu 
farnímu.  Knize  Liechtenstein  r.  1620  pustil 
pak  jesuitům  kostel  sv.  Jiří,  při  němž  z  na- 
řízení Mikuláše  Sarkandra  r.  1608  česká 
škola  byla  zavřena.  Jesuité  brzo  potom 
založili  na  místě  této  někdy  čes.  školy  ústav 
zvaný  >nové  německé«  gymnasium,  načež 
někdejší  latinské  školy  u  P.  Marie  poklesly 
na  obyčejnou  školu  >německou«.  ro  bitvé 
bělohorské  odbojný  markrabí  krnovský  Jiří 


792 


Opa  více  —  Opavsko. 


kniietství  svého  xbavený,  dobyl  O-vy,  ale 
▼ypuzen  jest  r.  1622  purkrabíin  z  Donina, 
tento  zase  podlehl  r.  1625  Dánům,  které 
r.  1627  vyhnal  Valditein.  R.  1630  od  Opa- 
vanů,  tak  jako  jinde,  přijato  statutům  reli- 
gionis,  podle  kterého  nekatolíkům  vieckna 
práva  v  církvi  odňata,  a  císař  Ferdinand  II. 
r.  1630  vzal  ie  na  milost  pro  zpronevěru 
v  čas  Mansfefdského  vpádu,  kdyi  se  zavá- 
zali platiti  do  král.  komory  v  pokutě  pivní 
a  vinný  tác  po  příkladu  král.  měst  v  Če- 
chách a  na  Moravě.  Když  r.  1632  nastoupil 
Karel  Eusebius  km'že  Liechtenstein,  konal 
slavný  vjezd  do  O-vy  a  potvrdil  Opavanům 
v  rozsáhlé  míře  jejich  stará  práva,  zejména 
magdeburské  právo,  kteréhož  i  nadále  uží- 
vali. V  německém  privilegiu  ustanovuje  dále 
kníže,  že  z  nálezů  soudu  městského  může 
jíti  odvolání  buď  k  němu  anebo  k  císaři.  Že 
obci  se  povoluje  svobodná  volba  rady,  a  to 
tím  způsobem,  že  čtyři  purkmistři,  z  nichž 
každý  čtvrt  roku  úřad  koná,  po  roce  nové 
čtyři  purkmistry  z  12  radních  neb  senátorů 
zvoliti  mají.  Radní  volí  z  měšťanů,  kupcův 
a  cechů  sedm  kmetů,  fojta  a  písaře  městské, 
a  kdyby  místo  některého  radního  smrtí  neb 
jinak  se  uprázdnilo,  mají  ostatní  radní  z  kme- 
tův pořad  svůj  doplniti.  Obec  nemá  býti 
nucena  k  stavbě  zámku  a  kostelův  a  k  vrá- 
cení sirotčích  a  jiných  cizích  peněz;  jí  při- 
padají odumřelé  pozůstalosti  a  nikoli  kní- 
žeti, rada  může  svobodně  upravovati  prodej 
nápojů  v  a  kníže  zavazuje  se,  že  město  za- 
chová buď  pod  panstvím  svým  anebo  krále 
českého.  Ferdinand  III.  k  doporučení  slez- 
ské komorní  rady  r.  1656  povolil  obci,  aby 
se  z  placení  pivního  a  vinného  tácu  vypla- 
tila 6000  zl.  Posledně  Adam  Ondřej  kníže 
z  Liechtenšteina  r.  1685  všechna  tato  práva 
obcí  potvrdil,  kdežto  od  časů  Matiáše  r.  1611 
nedošlo  k  stvrzováni  privilegii  měst.  králi 
českými,  až  teprve  Karel  VI.  r.  1732,  Marie 
Terezie  r.  1747,  Josef  II.  r.  1782  a  posledně 
císař  František  II.  r.  1793  výsady  knížecího 
Liechtenšteinského  města  O-vy  stvrdili  >ja- 
kožto  panuiící  králové  čeští  a  nejvyšší  vévo- 
dové slezští c.  Potomci  Karla  z  Liechtenšteina 
do  dneška  mají  titul  knížat  opavských.  Pa- 
mětihodným zjevem  pro  O-vu  jest  založení 
tiskárny,  na  kterou  r.  1716  Jan  Václav 
Sindler,  bývalý  faktor  tiskárny  olomoucké, 
nabyl  výsady.  TýŽ  vydával  původně  spisy 
převahou  české:  r.  1718  Pláč  otcův  svatých ; 
r.  1719  Vidění  sedláčka  sprostného;  r.  1721 
pověstná  >kázání  Bílovskéhoc.  Válka  pruská 
kvetší  někdy  O-vu,  položenou  prostřed 
země,  žalostně  postihla,  poněvadž  polovina 
okolí  opavského  odpadla  k  Prusku.  Dosah 
toho  skutku,  že  20—30  vesnic,  kteréž  měly 
svůj  trhový  střed  v  O-vě,  potomně  odká- 
zány jsou  k  jiným  městům,  nejlépe  poznáme 
na  ceších.  Kdežto  na  př.  cech  krejčířský 
před  r.  1742  byl  neobyčejně  veliký,  páni 
mistři  potom  usnesli  se  na  tom,  počet  mi- 
strů poznenáhlu  zmenšovati  na  polovinu! 
O.  zůstavši  napotom  hlavou  spojených  po- 
lovin  knížetstev  Opavského  a   Krnovského 


vídala  snémy  opavské  ve  tněmoTné  a  mi* 
norítů,  což  potrvalo  do  r.  1848;  ostatek  ja- 
kožto pohraničně  město  nejevila  zvláitn&o 
pokroku  ~  vyjma  doba  tiskaře  Trasslcrm 
na  konec  XVIII.  stol.  — ,  al  teprve  r.  18^ 
povýšena  jest  na  hlavní  město  komnoi  seniž 
Rakouského  Slezska.  Jakmile  dostala  cen* 
trální  úřady,  zmáhala  se  také  proto,  2e 
r.  1855  průmysl  cukrovarský  dal  podnět  tél 
jiným  mnohým  závodům  průmyslovým. 

Dějiny  m.  O-vy  napsal  Faustin  Em,  Ge- 
schichte  d.  St.  Troppau  (Vídeň,  1835).  Jed- 
notlivé rozpravy  na  základě  pramenův  utc- 
řejňovali  v  úředním  >Troppauer  Zeitaag« 
Jan  Lepař  (1861—65),  Vine.  Prásek  (1883 
až  1895),  týž  ve  12  prvnidi  programmrch 
českého  gymnasia  (1884 — 95)  a  Josef  Zukal 
v  progr.  Opav.  reálky.  /^. 

Opavloe,  přítok  ^eky  Opavy  ve  Sletsku, 
pramenící  se  v  okolí  Albrechtic  a  vlévajici 
se  pod  Krnovem  do  ř.  Opavy. 

Opavloe:  1)  O.  město  {Troppiowiti 
Stadt),  město  ve  Slezsku  na  ř.  t.  jm^  hejtixK 
Krnov,  okr.  a  pš.  Albrechtice,  fara  Linhar- 
tice;  18  d.,  101  ob.  n.  (1890).  —  2)  O.  ves 
(r.  Dorf),  ves  t.;  34  d.,  169  ob.  n.  (1890), 
Itř.  šk. 

Opavsko,  území  v  oblasti  Opavy  řeky^ 
původně  kraj  holasický  čili  hofasovický 
zvané  s  hlavním  městem  Holasovicemi 
(v.  t.),  od  nájezdu  tatarského  pak  opa  v* 
ským  nazývané,  bylo  příslušenstvím  Mo* 
ravy,  i  sousedilo  na  jih  s  krajem  olomouc* 
kým  a  přerovským.  Toto  staré  příslušen- 
ství k  Moravě  od  dob  Břetislavových  do 
přítomnosti  označují  ještě  severní  hranice 
diécése  olomoucké,  neboť  dnešní  rozhraní 
biskupství  vratislavského  a  arcibiskupství 
olomouckého  dochovalo,  až  na  dvě  vý- 
jimky, starodávné  soumezí  moravsko-pol* 
ské.  Staré  toto  O.  (jproptncia  Holasic  stu  terra 
Opaviensis)  značné  jest  posunuto  do  území 
někdy  polského,  i  lze  jižní  jeho  hranici  při- 
bližně určiti  čarou  vedenou  od  hory  Jeseníka 
(»Praděda«)  po  řekách  Moravici  a  Odře  ai 

f)o  Lysou  Horu.  Historická  minulost  O-ka 
oučila  se  od  r.  1055->1203  ke  kníletství 
Olomouckému.  Pro  tuto  dobu  kromě  ne- 
určitých zpráv  o  válkách,  kteréž  vedli  kní- 
žata olomoucká  se  sousedy  polskými  smě- 
rem ke  Kozlí,  k  Ratiboři  a  k  Těšínu,  ne- 
máme zvláštních  zvěstí  pamětihodných,  leč 
těchto  tří,  že  r.  1107  kostel  olomoucký  do- 
stal Újezd  na  Osoblažsku,  že  řád  sv.  Jana 
později  dostal  pohraniČný  hvozd  při  řece 
Pštině,  kdež  do  r.  1183  založil  slavnou  osadu 
•  Hrobníkyc,  posléze  že  praemonstráti  z  Klá- 
štera Hradiska  u  Olomouce  r.  1197  nabyli 
statků,  jejichž  hlavou  byl  Oldřilov.  Těmito 
darováními  dán  podnět  k  veliké  kolonisaci 
O-ka,  kterou  potomně  markrabí  Vladi- 
slav Jindřich,  jakmile  po  smrti  olomouc- 
kých knížat  Vlaaimíra  a  Břetislava  r.  1203 
uvázal  se  v  jejich  úděl  (v  Olomoucko 
s  O-kem),  zahájil  na  velikých  rozméredi. 
Že  Vladislavovi  Jindřichovi  především  bě- 
želo o  hornictví  v  Jeseníkách,  není  po- 


Opavsko. 


793 


chybnostíf  neboť  nalézala  se  zlatá  a  stříbrná 
rada  netoliko  v  okolí  nynějšího  Koldštýna, 
nýbri  i  a  Bruntálu  a  Cukmantlu.  VŽdyf  jest 
dokázáno,  ie  markrabí  svým  kovkopam  od 
Cukmantlu  dal  vtrhnouti  do  území  biskupa 
vratislavského  na  Frývaldovsko.  Při  tom 
jest  markrabí  původcem  mést  osazených  na 
magdeburském  právě,  kterým  Bruntál,  první 
v  zemích   českých,    nadán   byl  již  r.  1214; 

Cotom  Unčov  u  Olomouce  a  j.  Touže  do- 
ou  též  na  právě  německém  osazena  města 
Opava  i  Krnov.  Za  téhož  markrabí  i  řád 
cisterciákA  velehradských  nabyl  ohromných 
statků  na  O  ku,  které  se  táhly  takořka  ne- 
přetržitě od  hory  Rudně  na  východ  až  po 
samu  Opavu,  od  města  Opavy  až  po  hranici 
polskou.  Hlavou  těchto  latifundií  byly  Stě- 
Dořice,  položené  západně  od  města  Opavy. 
Za  krále  Přemysla  I.  (1222-1230),  kterýž 
městu  Opavě  r.  1224  obnovil  právo  >míle<, 
ruch  a  proud  kolonisační  se  nezastavil, 
anobrž  rostl.  Tohoto  ruchu  zřetelnější  stopy 
shledáváme  za  markrabí  Přemysla  (1230  až 
1239),  neboť  mluví  se  často  o  svobodách 
i  exempcích  cizích  osadníků;  shledáváme 
rovněž,  že  kromě  jiných  nepatrnějších  kor- 
porací též  Německý  řád  u  Hlubčic  a  Ho- 
lasic  (Kreuxendorf)  a  biskup  olomoucký  při 
řece  Hvozdnici  nabyli  velikého  Újezdu  (en- 
klávy slavkovské).  Za  krále  a  markrabí 
Václava  I.  (1239—1245)  udal  se  nájezd  ta- 
tarský na  C,  kterým  jistotně  velice  zpusto- 
šen jest  kraj.  Co  se  týče  nástupce,  markrabí 
Vladislava  111.,  nelze  o  něm  pro  dobu  jeho 
krátkého  panování  (1245—1247)  nic  jiného 
pověděti  leč  to,  že  jeho  jméno  kronikářům 
polským  dalo  příčinu  k  velikým  mýlkám 
stran  O-ka.  Tím  památnější  a  ve  svých 
účincích  až  do  přítomnosti  trvalejší  sledy 
svého  panováni  na  O-ku  zůstavil  Pře- 
mysl II.  r.  1247—1278.  Neslýchané  jeho 
úspěchy  politické,  kdež  nabýval  zemi  ra- 
kouských, byly  příčinou  několika  nájezdů 
do  jeho  říše,  tudíž  také  veliké  výpravy  vý- 
bojné,  kterou  r.  1253  na  O.  zosnoval  ruský 
král  Daniel  s  knížetem  Boleslavem  Krakov- 
ským a  s  knížetem  Vladislavem  Opolským. 
Nebezpečnost  této  výpravy  na  O.  zřetelná 
jest  z  toho,  že  říše  knížete  Vladislava  Opol- 
ského, souseda  Přemyslova, hraničila  s  O-kem 
od  Lysé  Hory  po  řece  Ostravici  a  po  Odře 
až  po  Bohumín  a  odtud  směrem  severozápad- 
ním až  po  řeku  Pštinu,  pak  po  této  vzhůru 
severozápadním  směrem  po  řeky  Osoblahu 
a  Prudník,  tedy  na  prostranství  ohromném, 
ačkoli  ovšem  trvaly  pohraničně  hvozdy  bra- 
nami zemskými  otevřené  na  několika  mi- 
steclu  Výprava  a  nájezd  tento  na  O.  způ- 
sobily veliké  převraty:  bylo  třeba  pomýšleti 
na  obranu  i  na  opevněni  tohoto  kraje  po- 
hraničného.  Za  tou  příčinou  položen  do 
Opavy  r.  1256  obecný  sněm,  na  kterém 
předseda]  sám  král  Přemysl  II.  Předně 
ujednán  s  knížetem  opolským  Vladislavem 
mír  a  učiněna  i  smlouva  o  hranice  moravsko- 
polské.  Této  smlouvy  o  hranice  dochoval  se 
nám  toliko  úryvek,  že  od  vesnice  Lípy  (na 


Prudnicku)  hranice  jde  až  po  Bogun  (Bohu" 
min)  a  odtud  po  Odře  i  po  Ostravici  až  po 
hranice  uherské.  Na  ochranu  zemČ  zbudo- 
vány hrady  od  kamene:  proti  území  Nis- 
skému  hrad  Edelštein  u  Cukmantlu,  proti 
Opolsku  na  zboží  biskupském  Fulštýn  (u  Oso- 
blahy).  Biskup  Bruno  rovněž  Ostravu  byl 
opevnil.  Nejdůležitější  věcí  ovšem  bylo,  že 
pohraničný  hvozd  po  celé  hranici  moravsko- 
polské  rozdělen  jest  na  Újezdy:  Prudnicko 
dostal  pan  Vok  z  Rožmberka  za  svobodné 
panství,  Bavorovskó  pan  Bavor  ze  Strako- 
nic, Kečersko  biskup  Bruno  Olomoucký, 
Novocerekvicko  později  dostala  věnem  krá- 
lovna Kunhuta,  Ostravsko  dostalo  se  ko- 
stelu olomouckému.  Jakož  pak  královna 
Kunhuta  obvěněna  jest  na  O  ku,  tak  i  syn 
levoboček  krále  Přemysla,  Mikuláš,  do- 
stal úděl  v  pohraničném  tom  kraji  i  píše 
se  již  r.  1269  pánem  O-ka.  Proměny 
potomní  na  O-ku  vztahovaly  se  hlavně  ke 
kolonisaci:  na  OsoblaŽsku  biskupském  i  na 
Ostravsku  objevují  se  kolonisté  ze  sev.-záp. 
Německa,  z  vlasti  Brunonovy;  rovněž  na 
statcích  klášterů  velehradského  a  hradišt- 
ského,  na  území  řádů  Německého  i  Janského 
roste  plno  osad  nových  s  německými  jmény. 
Přibývá  i  měst  na  německém  právě,  jako 
Hlubčice,  Benešov  Horní  a  j.  Po  smrti  Pře- 
mysla II.  jednáno  o  dočasné  zabrání  zemí 
českých,  neboť  jediné  O.  královně  vdově 
Kunhutě  ponecháno  ve  véně,  kdežto  ostatní 
Moravu  zabral  Rudolf.  Kunhuta  přestěhovala 
se  na  O.  i  zvolila  za  sídlo  hrad  Hradec 
blíže  Opavy  i  učinila  hradu  toho  kastelánem 
pana  Závise,  jehož  nepochybně  na  Hradci 
pojala  za  manžela.  Pobyla  na  0*ku  od  roku 
1279  —  1281.  Po  jejím  odchodě  uvázal  se 
v  držení  země  Opavské  syn  nebožtíka  krále, 
kníže  Mikuláš.  Však  nedlouho  jeví  se 
kníže  Mikuláš  neobmezeným  pánem  země 
Opavské,  neboť  znamenáme,  že  od  r.  1283 
až  1288  o  panství  Opavské  trvá  spor  mezi 
knížetem  Nlikulášem  s  jedné  a  králem  Vác- 
lavem II.  i  s  Opavany,  kteří  o  knížeti  Miku- 
láši nechtějí  slyšeti,  s  druhé  strany.  I  ačkoli 
potomně  Mikuláš  od  r.  1288  uznán  pánem  — 
a  to  na  přímluvy  jinostranné,  odstraněn 
přece  r.  1294  a  poslán  do  Polska  za  místo- 
držitele  králova.  Za  krále  Václava  II.  (1294 
až  1305)  stala  se  opětně  vážná  proměna,  že 
Fulnecko  dáno  výsluhou  panu  Oldřichovi 
z  Lichtenburka  a  že  Újezd  »Semislavc  čili 
Březovsko  puštěno  klášteru  třebickému, 
oboje  ovšem  pro  kolonisaci.  Výsledek  vše- 
stranné té  kolonisace  byl  ten,  Že  O.  dostalo 
více  než  třetinu  obyvatelstva  německého. 
Jakmile  král  Václav  III.  na  své  výpravě  do 
Polska  v  Olomouci  r.  1306  sklesl  v  před- 
časný hrob,  rázem  učiněno  českému  panství 
v  zemi  Polské  konec,  i  rozprchli  se  Čeští 
místodržitelé,  vrátil  se  i  kníže  Mikuláš  na  O. 
A  uvázal  se  v  tu  zemi  tím  snáze,  že  vystu- 
poval jakožto  » nejjasnějšího  krále  Přemysla 
Otakara  syn«,  ale  udržel  se  jen  do  r.  1308, 
neboť  za  nastalých  zmatků  na  trůně  českém 
Boleslav,  kníže  íehnické,  jakožto  manžel  Mar- 


794 


Opavsko. 


kéty,  sestry  krále  Václava  II.,  že  nedostal 
věna,  usiloval  o  nabyti  země  Opavské  v  zá- 
stavu. Vyhnaný  kníže  Mikuláš  uchýlil  se  na 
panství  plurolovské   u   Prostějova,   později 
do  Brna.    Boleslav  píše  se  pánem  O-ka  již 
r.  1310,  ale  formálně  mu  puStěno  v  zástavu 
po  předběžném  holdu,  učiněném  králi  Janovi 
roku  1311.    Nelze  přesně  určiti,  kdy  knížeti 
Boleslavovi  8000  hřiven  bylo  vyplaceno,  ale 
jisto  jest,   že  r.  1315  pánem   na  O-ku  byl 
zase  král  Jan.    Však  již  r.  1318  česk^  král, 
odloučiv    O.    od    Moravy,    udělil   je 
Přemyslovci  Mikuláši  II.,  synu  Mikuláše  I. 
Tak   O.  stalo  se  samostatným  knížetstvím, 
ač  sterými  pouty  ještě  pro  příští  doby  a  ne- 
jedním  dosud  k  Moravě  vázaným.  Poněvadž 
pak  statky  kostela  olomouckého:    Osoblaž- 
sko, KeČersko,  enkláva  Slavkovská  u  Opavy 
a  celé  Ostravsko,  zůstaly  královským  zbo- 
žím,  jehož   nebylo   lze  od   ostatního   zboží 
bi.^upského,   tudíž  od  Moravy   odlučovati, 
utvořily  se  enklávy  i  vznikl  též  moravský 
klín  mezi  řekami  Ostravicí  a  Odrou.   Kníže 
Mikuláš   II.   (1318—1365)  stavům  opavským 
hned  při  nastoupení  udělil  majestát,  že  mají 
požívati  týchž  svobod  jako  stavové  králov- 
ství   Českého    a   markrabství    Moravského, 
i   počíná    od    té   chvíle    stavům    opavským 
politika  taková,  Že  bylo  jim  říditi  se  větším 
dílem  tím,  co  chtěli  Moravané,  nechť  se  tý- 
kalo zvyků  právních,  berní,  později  též  řeči 
>moravské«.    Kníže  Mikuláš   se  své  strany 
přičiňoval  se,  aby  se  králi  Janovi  zavdččo- 
val,  provázeje  jej  na  všelikých  výpravách; 
potřebovaltě    přízně   královy,   když   běželo 
o  Ratibořsko,  neboť  měl  za  manželku  Pia- 
stovnu   Annu,   kněžnu   ratibořskou,   a   z  ní 
syna  Hanuše,   kdyŽ  r.  1336  zemřel  poslední 
po  meči  na  Ratibořsku  kníže  Lešek;  i  byla 
dědičkou  kněžna  Anna,  tudíž  kniŽe  Miku- 
láš ke  knížetství  Opavskému  nabyl 
knížetství    Ratibořského,    přijav    je 
v  léno  od  kr.  Jana  již  r.  1336.  Přemyslovec 
zasedl   na  zboží,    k  němuž   lepším   právem 
táhlo  se  tolik  Piastovců  knížat  —  po  pol- 
ském  právě   bližších   neŽ  sestra   nebožtíka 
Leška.  Král  Jan  (1337)  po  nevůli  všech  Pia- 
stovců slezských  rozhodl  na  prospěch  Miku- 
lášův,  nicméně  tento  nepodržel  ani  celého 
Ratibořská,  ježto  Kozelsko  a  Hlivicko  musil 
odstoupiti.    Ano  zmenšeno  mu  i  vlastní 
O.,  ježto  na  usmíření  Boleslava  Nemodlín- 
ského  jemu  r.  1337  postoupeno  Prudnicko. 
Ostatek  kníže  Mikuláš  poznenáhlu  jen  získá- 
val přízeň  Piastovců  slezských,  hlavně  svat- 
bami;   však   neuvaroval   se  nepřízně   krále 
Jana,  jemuž  r.  1339  musil  postoupiti  Cuk- 
mantelsko  s  hradem  Edelšteinem  i  se  zla- 
tými  horimi.    Pozbyv    takto    pohraničného 
hradu  kNíssku,dal  zbudovati  hrad  Fůrsten- 
walde  blíže  nynějšího  Vrbna.  S  Karlem  IV. 
měl  kníže  Mikuláš  důvěrné  přátelství,  i  do- 
stalo se  mu,  ač  dosti  pozdě,  zase  Cukman- 
telska  jakožto  příslušenstva  k  zemi  Opavské 
zpět    Pozornosti  zasluhuje  majestát  Karlův 
z  roku  1348,  kterým  markrabství  Moravské 
uděluje  bratru  Janovi  a  biskupství  Olo- 


moucké i  knížetství  Opavské  pro* 
hlasuje,  na  roven  markrabství  Mo- 
ravskému, za  léna  koruny  Čcskt^. 
Odtud  počínaje  jest  biskupství  Olomoucké 
tak  knížetstvím  se  sídelním  městem  Krooié* 
říží,  jako  knížetství  Opavské;  tím  iboii  bi- 
skupské na  O-ku  (enklávy)  anebo  s  O-kexn 
sousedící  přesněji  označeno  jest  za  přislal- 
nost  jiného  knížetství.  Na  krátce  před  svoa 
smrtí  na  sídelném  hradě  Hradci  r.  1362  vítal 
samého  císaře  Karla;  bylo  to  ovšem  ve  chvíli 
velice  chmurné,  kdy  se  strojila  válka  od 
Uher  i  od  Polska.  Při  své  smrti  r.  1365 
kníže  Mikuláš  zůstavil  nedílného  bratra  Vác- 
lava a  4  syny,  z  nichž  Václav  a  Přemek 
byli  nezletilí.  Za  své  bratry  nejstarší,  kniie 
Hanuš,  jakožto  syn  kněžny  Anny  Piastovny, 
tudíž  samojediný  dědic  knížetství  Ratiboř- 
ského, uvázal  se  v  držení  obojího  knížetství. 
Po  121etém  poručnictví  knížete  Hanuše  po- 
dělili se  bratří  celým  O-kem,  a  to  tak,  aby 
kníže  Hanuš  kromě  své  matcřizny,  Ratiboř- 
ská, dostal  ještě  čtvrtinu  O-ka.  L.  1377  se- 
stoupili se  tedy  důvěrníci  a  rozdělili  zemi 
Opavskou  napřed  na  dva  díly,  načež  losem 
bratřím  nejstarším  Hanušovi  a  Mikulášovi 
připadla  města  Krnov,  Hlubčicc,  Nová  Ce- 
rekev  i  Bruntál  a  hrady  Fúrstenwalde  i  Eldel- 
štein;  nejmladším  bratřím  Václavovi  a  Přem- 
kovi  dostalo  se  měst  Opavy.  Hlučína,  Ful- 
neku  a  hradů  Landeka  i  Hradce.  Starii 
bratří  se  zase  dělili,  načež  Mikuláš  přejal 
Hlubčicko,  Cukmantl  a  Novou  Ccrekcv  se 
sídelním  hradem  Edelšteinem,  kdťžto  kní- 
žeti ratibořskému  připadlo  Krnovsko  a  Brun- 
tálsko. Knížata  opavská  Václav  a  Přemek 
od  r.  1377—1381  drželi  podíl  na  spolek;  ale 
poněvadž  kníže  Václav  té  doby,  kdy  mar- 
krabí JoŠt  s  Prokopem  válčili,  zemřel,  zdědil 
jeho  úděl  kníže  Přemek,  jenž  upadl  ve  znač- 
nou tíseň  peněžitou,  tak  ze  patrné  toho  jsoo 
sledy,  že  moravský  markrabí  Jošt  usi- 
loval také  o  nabytí  O-ka,  jakože  Kr- 
novsko (bez  Bruntálská)  ve  své  skutečné 
držení  převedl.  Než  usmálo  se  Štěstí  na 
knížete  Přemka  Opavského,  neboť  r.  1394 
po  smrti  bratra  Mikuláše  zdědil  Hlubčicko 
i  spojil  takto  ve  své  ruce  tři  úděly  starého 
O-ka. 

Co  se  týče  právního  zřízení,  hned  po 
r.  1377  založeny  desky  pro  úděl  krnovský, 
ač  teprve  r.  1404  uspořádány  a  srovnány 
jsou,  trvajíce  až  do  přítomnosti.  (Srv.  Desky, 
str.  379.)  Též  pro  Hlubčicko  zříse&y  úřady 
zemské,  avšak  potomně,  po  r.  1394,  splynuly 
s  opavskými.  Tou  dol>ou,  kdy  krnovský  úděl 
náležel  markrabí  Joštovi,  Bruntálsko  držel 
kníže  Hanuš  IL,  syn  knížete  ratibořského, 
i  jednal  s  knížetem  Přerokem  o  sstupek^ 
avšak  za  nedlouho  ku  Bruntálsku  připojil  a 
s  ním  sloučil  Krnovsko,  kteréž  král  Václav  IV. 
byl  po  markrabí  JoŠtovi  zdědil,  ale  ač  byl 
slíbil  neodcizovati  jeho  od  koruny  České, 
ihned  zastavil  je  Ludvíkovi,  knížeti  břel- 
skému.  Hanuš  II.  sloučil  zase  původní  úděl 
krnovský  r.  1422,  avšak  zemřel  již  r.  1423, 
Hanuš  lí.  zahájil  vlastně  pamětihodnou  dobu 


Opavsko  795 


dčjin  na  O-ku  zvláštních,  dějin  krnovských, 
osudných  pro  O.  i  pro  zemé  České.  (O  Kr- 
novská viz  Krnov,  str.  230.)    Kníže  Přemek 


opét  již  r.  1627;  v  Opavě  uvěznil  pak   nej" 

váženější  občany  jako  zástavu  za  vyplacen 

výpalného.  Téhož  roku  (1627)  zahájeno  roz- 


na  Oka  horlivě  účastnil  se  různých  výprav ,  sáhlé  vyšetřování  v  celém  Slezsku  (zejm. 
na  husity.  Zajímavo  však  jest,  že  za  jeho  Horním)  a  také  v  O-ku  pro  >rebellii«;  tresty 
panováni  tak  jako  na  Krnovsku  (tam  byly  většinou  peněžité.  Roku  1634  zvedl 
r.  1 426)  Česká  řeč  zavedena  do  desk  v  Opavě  odboj  proti  císařským  Albert  z  Frei- 
zemských,  tudíž  dříve  než  na  Moravě  bcrku,  velitel  Valdšteinské  posádky  v  Opa- 
i  v  Cechách  učiněna  řečí  státní.  Jestiť^vě,  gen.  Gótz  však  odboj  utišil.  Roku  1642 
zejména  zápis  učiněný  r.  1424,  kterým  Jan  |  dobyl  Opavy  Torstenson  (císařští  ji  však  zí- 
z  Kravař  a  z  Jičína  kněžně  Anežce,  dceři  |  skali  zpět  hned  t.  r.)  a  ještě  r.  1648  švéd- 
knížete  Přemka,  zapisuje  věno  na  všem  svém  :  ský  plukovník  Mohr  způsobil  u  Opavy  cisař- 
zboží,  naFulnecku  a  na  Klimkovsku,po  česku  |  ským  veliké  škody.  Knížata  z  domu  Liechten- 
sepsán  a  do  obnovených  desk  opavských  šteinského  seděli  na  O -ku  a  uznávali  za 
r.  1431  vložen,  kteréžto  nové  desky  potomně  vrchní  pány  krále  české,  jako  Ferdinanda  II. 
až  do  r.  1747  po  česku  jsou  vedeny.  (Srv.  a  III.,  Leopolda  I.,  Joseía  I.,  Karla  VI..  po 
Desky,  str.  378.)  I  jehož  smrti  (1740)  stala  se  dědičkou  O-ka 

Kníže  Přemek  při  své  smrti  (1434)  zůstavil  i  Marie  Terezie.  Za  vlády  její  vtrhl  král  pruský 
5  synův  a  4  dcery.  Nejmladší  syn  Přemek  I  Bedřich  II.  do  Slezska,  čině  si  nároky  na 
věnoval  se  stavu  duchovnímu,  ostatní  synové,  i  Krnovsko  a  jiné  části  Slezska  po  markrabím 
Václav,  Mikuláš,  Vilém  a  Arnošt,  podělili  se  I  Janu  Jiřím.  V  ujednaném  potom  míru  (1742) 
otcovském  zbožím.  Nejstarší  přijal  za  úděl '  Marie  Terezie  pustila  králi  Bedřichovi  II. 
Hlubčicko,  jež  synovi  svému  zůstavil.  Ostatní  mezí  jiným  polovici  O-ka  a  v  městě  Opavě 
tři  dělili  se  zbytkem  tak.  Že  i  Opavu  město  zřídila  král.  úřad,  jemuž  svěřila  politickou 
měli  na  tří  úděly  rozdrobenu,  upadajíce  správu  Rakouského  Slezska.  red, 
v  dluhy.  R.  1461  knížata  Arnošt  a  Hanuš  Dějiny  právní.  O.,  které  tvořilo  kdysi 
dávaií  ještě  zapisovati  vklady  do  desk  opav-  součást  Moravy  a  později  Slezska,  sdílelo 
skýcb,  ale  r.  1464  ty  suché  dni  v  postě  jest :  v  ohledu  právně  historickém  osudy  těchto 
Bernbart  Birka  z  Násile  hejtmanem  zemským  I  zemí  a  právní  i  ústavní  dějiny  jeho,  jsouce 
knížetství  Opavského,  jehož  kníže- !  částí  právních  dějin  českých,  vykazují  vlastně 
tem  a  zástavním  pánem  jest  sám  král  toliko  ve  XIV. — XVII.  stol.,  kdy  O.  bylo 
Jiří  z  Poděbrad,  po  jehož  synu  knížeti  zvláštním  knížetstvím  přímo  pod  korunou 
Viktorinu  král  Matiáš  O.  s  Krnovském  i  ^  Českou  stojícím,  některé  zvláštnosti. 
Hlubčickem  na  krátko  zase  v  jedné  ruce  Pokud  se  pramenů  tamního  zemského 
spojil.  Plk,       práva  týče,  byly  základem  jeho  desky  čili 

Po  smrti  (t  1490)  krále  Matiáše  Uherského  knihy  zemské  při  opavském  soudě  zemském 
vládl  (1491— 1501^  na  O-ku  syn  jeho  Jan  Kor-  po  způsobu  desk  českomoravských  vedené 
vín,jenžzaměníl(1501)O.s  Vladislavem  II.  za  (srv.  Desky,  str.  378).  Do  nich  zapisovaly 
statky  v  Uhrách,  podrževši  jen  titul  knížete  se  důležitější  prameny  právní,  zejména  obecné 
opavského.  Král  Vladislav  II.  zřekl  se  O-ka  ve  nálezy  čili  svolení,  zvláštní  nálezy  a  paměti 
prospěch  nejmladšího  svého  bratra  Sigmunda  úředníků.  Podobně  dalo  se  do  soudních  pro- 
s  tou  podmínkou,  že  si  O.  vymění,  kdyby  tokolů  vedených  při  soudě  hejtmanském  země 
zvolen  byl  králem  polským.  Když  pak  Sig-  Opavské  (do  tak  zv.  knih  roků).  Kromě  toho 
mund  sám  zvolen  byl  ^1506)  za  krále  pol-  v  O-ku  platila  privilegia  královská  a  knížecí, 
ského,  zastavoval  O.  nejprve  Mikuláši  TrČ-  chovaná  v  stavovském  neb  zemském  archivu, 
kovi  z  Lípy,  potom  těšínskému  knížeti  Kazi-  zde  také  vyskytuje  se  ještě  zvláštní  pramen 
míroví,  ale  ani  král  ani  stavové  k  tomu  ne-  právní  a  to  jsou  naučeni  a  nálezy  moravského 
přivolili.  Proto  r.  1511  zřekl  se  Oka,  načež  soudu  zemského,  jež  byly  vydávány  na  žá- 
jej  spravoval  král  Vladislav  II.  do  r.  1515;  dost  opavského  soudu  zemského.  Privilegia 
v  1.  1515—26  byl  zde  vrchním  pánem  král  totiž  daná  stavům  opavským  králi  Českými 
Ludvík,  za  něhož  držel  knížetství  i  hejtman-  a  kniž.  opavskými  (na  př.  r.  1318  kníž.  Miku- 
8tvi  Opavské  těšínský  kníže  Kazimír  (f  1528);  lášem  II.,  r.  1461  kr.  Jiřím,  r.  1485  kr.  Mati- 
V  1.  1526—64  panoval  na  O-ku  Ferdinand  I.,  i  ášem,r.l494jeholevobočkem Hanušem, r.  1501 
v  1.  1564—76  Maximilián  IL,  v  1.  1611— 15  i  kr.  Vladislavem,  r.  1522  kr.  Ludvíkem,  r.  1528 
Matláš.  Tento  udělil  O.  r.  1613  v  léno  Karlu  |  kr.  Ferdinandem  I.,  r.  1565  Maximiliánem  II., 
kníž.  z  Liechtenšteina,  přiděliv  jej  proti  vůli  r.  1577  Rudolfem  II.  a  r.  1611  Matiášem  II.) 
stavů  moravských  a  opavských  ve  všech  práv- 1  obsahovala  stále  opakující  se  ustanovení,  že 
nich  poměrech  Slezsku.  Za  války  30leté  O.  stavové  země  Opavské  mají  užívati  týchŽe 
sdílelo  osud  celého  Slezska.  R.  1620  uznalo  práv  a  svobod,  jako  obyvatelé  král.  Českého  a 
krále  Bedřicha,  s  čímž  bylo  spojeno,  že  pro- 1  markrabství  Moravskéno,  a  že  se  mají  správo- 
testanté  nabyli  tu  vrchu,  ale  již  v  lednu  \  váti  týmiž  právy  jako  Moravané,  >poněvadž 
r.  1621  nabídlo  do  Vidně  své  podrobení  a ;  se  práva,  řád  a  svobody  jejich  na  právo,  řád 
bylo  pak  pacifikováno  spolu  s  celým  Slez- '  a  svobody  markrabství  Moravského  vztahujíc. 
skem  (Dráid^nský  akkord  r.  1621).  Protire-  Následkem  toho  zemane  opavští  na  svém 
formace  nebyla  tu  hned  prudká  a  rozhodná,  soudě  spravovali  se  prameny  práva  morav- 
R.  1626  dobyli  O-ka  Mansíeldšti  jménem  '  ského,  zejména  právními  knihami  a  zřízeními 
krále  dánského,  Valdštcin  vŠak  opanoval  je .  moravskými  (v.  Morava,  str.  697),  a  v  pří- 


796 


Opavsko. 


pádě  potřeby  utíkali  se  do  Olomúce  k  soudu 
zemskému  o  sdélení  neb  výklad  práva  mo- 
ravského, jež  i  u  nich  platilo.  Rovnél  i  strany 
z  nálezů  domácího  soudu  opavského  odvo* 
lávaly  se  do  Moravy  neb  ke  králi.  Proto 
v  knize  Tovačovské  čte  8e»  2e  země  Opavská 
cná  sice  vlastní  svůj  soud,  tak  2e  nikdo  z  ní 
nemá  k  moravskému  soudu  b^ti  poháněn; 
avšak  >když  tam  (v  Opavě)  páni  a  zemane 
več  uhoditi  nemohou,  aneb  strany  toho  žá- 
dají, tu  2e  vypraví  sudího  zemského  na  sněm 
panský  do  Moravy,  Žádajíce  tam  za  naučení 
a  orteU.  Když  pak  soud  zemský  moravský 
naučení  neb  nález  do  O-ka  vydá,  tu  jsou 
strany  povinny  tomu  nálezu  dosti  učiniti  bez 
daláiho  odvolání.  V  tomtéž  smyslu  stalo  se 
r.  1481  za  kr.  Matiáše  srovnání  mezi  zemí 
Moravskou  a  knížetstvim  Opavským  o  vzá- 
jemné styky  a  mezi  jiným  stalo  se  dohod- 
nuti též  o  to,  že  Opaváti  i  nadále  mají  u  pánů 
markrabství  Moravského  ortele  bráti,  když 
by  jim  byla  toho  potřeba.  V  archivu  zem- 
ském v  Opavě  zachovaly  se  také  překrásné 
exempláře  knih  Tovačovské  a  Drnovské  ze 
XVI.  stol.,  k  nimž  připisovaly  se  nálezy  mo- 
ravské, počtem  několika  set,  aby  se  podle 
nich  v  O -ku  soudilo.  K  sepsáni  samostat- 
ného zřízení  zemského  pro  knížetství  Opav- 
ské v  tu  dobu  nedoálo ;  toliko  poměry  právní 
měst  k  vyšším  stavům  upraveny  jsou  obšír- 
nými českými  výpověďmi  kr.  Ferdinanda  I. 
z  r.  1534,  1536  a  1537.  Šlo  při  tom  o  sporné 
otázky,  jež  v  Čechách  smlouvou  svatovác- 
lavskou z  r.  1517  jsou  upraveny,  hlavně  o  po- 
hánění měšfanů  opavských  k  soudu  zem- 
skému. Měšťané  nechtěli  vůbec  státi  před 
soudem  zemským,  dovolávajíce  se  obecného 
obdarováni  slezského.  Že  prý  rada  města  má 
býti  viněna  před  vrchním  hejtmanem  kní- 
žetství Slezského.  Naproti  tomu  stavové  pan- 
ský a  rytířský  dovozovali,  že  Opavští  podle 
přikladu  Pražan,  kteří  jsou  jich  znamenitější, 
mají  býti  povinni  stávati  též  v  některých  pří- 
padech k  zemskému  právu,  neboť  v  O-ku 
platí  táž  práva  jako  v  Čechách  a  na  Moravě, 
když  pak  měšťané  přiznali.  Že  v  O-ku  mají 
zření  k  právu  moravskému,  avšak  že  »v  ně- 
čem řádové  jsou  rozdílni«,  tu  Ferdinand  I. 
rozhodl,  že  měšťané  jsou  povinni  ze  všech 
věcí  pozemských  a  v  podobných  případech, 
které  k  zemskému  právu  příležejí,  odpovídati 
před  soudem  zemským  v  Opavě,  a  kdo  by 
chtěl  viniti  městskou  radu  neb  obec,  Že  má  tak 
učiniti  před  hejtmanem  knížetství  Opavského, 
od  jehož  nálezu  může  se  dále  ke  králi  od- 
volati. Po  bitvě  na  Bílé  Hoře  Karel  z  Liechten- 
šteina  r.  1622,  syn  jeho  Karel  Eusebius  r.  1632 
a  Jan  Adam  z  Liechtenšteina  r.  1684  potvr- 
dili jakožto  knížata  opavští  stavům  jejich 
výsady  a  práva,  avšak  —  jak  v  českých  li- 
stech na  to  vydaných  dokládají  —  »s  tou 
znamenitou,  jadrnou  vejminkou,  pokud  by 
při  soudech  zemských  aneb  sice  jaké  neřády 
se  zběhly,  aby  takové  však  s  radou  sta- 
vův  a  obyvatelův  knížetství  Opav- 
ského změniti,  přetrhnouti,  v  dobrý  způsob 
uvésti  a,  co  sama  pouhá  spravedlnost  sebou 


přináší,  naříditi  moc  měli«.  Karel  z  Liechten* 
šteina  však  už  r.  1623  bez  slyšení  stavů  po* 
volil  měšťanům  opavským,  ie  rada  neb  obec 
nemá  býti  více  před  soud  zemský  poháoěna, 
nýbrž  toliko  před  knížete  a  jeho  vládu.  Sta- 
vové opavští  vedli  proto  s  městem  za  kní- 
žete Karla  Eusebia  z  Liechtenšteina  (1627  ai 
1684)  dlouholetý  spor  o  to,  zdali  město  Opava, 
které  dále  se  spravovalo  právem  magdebur- 
ským, je  docela  vyňato  z  pravomoci  soudu 
zemského,  kdež  soudilo  se  česky  a  dle  8ta> 
rého  práva  moravského,  či  není.  Když  kniže 
rozhodl    v   neprospěch   stavů,    odvolali   se 
k  císaři  Leopoldovi  L   a  r.  1665  bylo  jim 
dáno  z  české  rady  dvorské  ve  Vídni  za  právo 
a  ustanoveno,  Že  město  má  se  spravovati  vý- 
povědi, kterou  Ferdinand  1.  r.  1534  byl  v  t<^ 
příčině  učinil.  Napotom  Leopold  L  oznámil 
25.  květ.  1671    stavům  opavským,  že   mini 
obnovené  zřízení  moravské  z  r.  1628  u  nich 
zavésti  a  tím  způsobem  všecka  práva  krá- 
lovská v  O-ku  k  platnosti  přivésti.  Stavové 
vyslali  do  Vidně  deputaci,  jež  žádala  císaře, 
aby  i  nadále  při  starém  moravském  právu 
byli  zůstaveni,  načež  císař  nařídil  jim  9.  bř. 
1672,  aby  tedy  sami  vypracovali  a  opravili 
zřízení,  kterým  se  chtějí  spravovati.  Stavové 
předložili  elaborát  českým  jazykem  sepsaný, 
jemuž  sloužilo  za  základ  moravské  zřízení 
z   r.  1604,   a   kníže    Liechtenstein    připojil 
k  osnově  poznámky,  kterými  hájil  výsostná 
svá  práva.   Na  to  císař  sice  stavům  12.  čna 
1673  potvrdil  jejich  práva  v  stejném  znění, 
jako  otec  jeho  Ferdinand  IIÍ.  r.  1652    byl 
učinil,  avšak  zároveň  nařídil  jim  resolucí 
z  české  dvorské  kanceláře  z  27.  čna 
1673  vydanou,  aby  předložené  zřízení  zemské 
přepracovali  podle  vzoru  obnoveného  zřízení 
moravského,  tak  aby  napřed  jednalo  o  právu 
veřejném  (jus  regiopublicum)  a  pak  o  ostat- 
ních oborech  právních  a  aby  při  tom  práva 
královská  v  O-ku  přišla  podobné  k  platností, 
jako  se  stalo  v  knížetstvích  slezských.  Nové 
obnovené  zřízení  mělo   vyjíti   poa  jménem 
císaře  Leopolda  I.,  jenž  sobě  i  v  O-ku  vy- 
hrazoval právo   zákonodárné   {jui  legis  /#- 
rendae)  a  také  právo  vykládati  zákony  (rn- 
terpretatio  vel  declaratio  legis),   V  resoluci 
podrobně  také   vykládají  se  ostatní  práva 
královská  v  O-ku,  jež  v  zřízení  mají   b<tí 
přesně  stanovena.  Výhradné  užívání  českého 
jazyka  a  ústního  řízení  na  soudě  zemském 
v  Opavě  císař  i  nadále  v  resoluci  povoluje 
»jakožto    ode    dávna   užívanou    zvyklost  a 
dobrý  obyčej;   avšak   s  tou  změnou,  kd3ri 
by  strana  před  soudem  sama  při  svou  vésti 
chtěla   a  jiného  jazyka  kromě   německého 
mocna  nebyla,  že  má  býti  soud  povinen  ji 
slyšeti;  avšak  ve  všem  ostatnim,  i  co  se  po- 
tazu i  nálezu  týče,  má  soud  českého  jazyka 
užívati*  (Weingarten,  Codex,  1720,  str.Sll). 
V  oboru  práva  processniho,  soukromého  a 
trestního  rovněž  jsou  některé  opravy  přede* 
psány  ve  smyslu  práva  platného  tehdy  v  Če- 
chách a  na  Moravě  a  stavům  nařízeno,  aby 
prve,  nežli  obnovené  zřízení  dají  do  tisku, 
znovu  je  české  dvorské  kanceláři  předloiili. 


Opavsko. 


797 


Aváak  k  toma  nedoilo,  nejspíše  z  té  přičiny, 
2e  ani  kniie  Liechtenstein,  jehož  práva  kní- 
iecí  zřízenim  nejvíce  mela  býti  dotknuta,  ani 
stavové  nechtěli  dobrovolně  od  nabytých 
práv  ustoupiti  a  dovedli  celou  záležitost  při- 
vésti v  zapomenuti  (srv.  ďElvert,  Weitere 
BeitrAge  zur  Gesch.  der  b.  Lánder,  II.,  v  pří- 
loze); až  během  XVllI.  a  XIX.  stol.  i  v  O-ku 
nové  jednotné  zákonodárství  českorakouské 
kus  po  kuse  vytlačilo  staré  právo  z  plat- 
nosti. Zajímavo  nicméně  zůstává,  že  mnohé 
instituce  starého  českomoravského  práva, 
na  př.  nedílnost  statků,  spolky  atd.,  v  O-ku 
takovýmto  způsobem  nejdéle  v  platnosti  se 
udržely,  neboC  i  císař  Karel  VI.  13.  led.  1727 
i  jeité  císařovna  Marie  Terezie  českým  ma- 
jestátem d.  ve  Vídni  22.  čna  1747  •vyš- 
ším třem  stavům  knížetstvi  Opavského  mocí 
královskou  v  Čechách  a  jakožto  nejvyšší 
kněžna  slezská*  všecka  privilegia  a  práva 
potvrdila  >salvo  jure  nostro  regio  a  pokud 
proti  spravování  a  zřizování  zemskému  té- 
hož knížetstvi  Opavského  a  nynějším  i  bu- 
doucím ustanovením  nečeli«. 

Pokud  se  práva  ústavního  týČe,  postačí, 
když  na  tomto  místě  věnujeme  pozornost 
poméru  O-ka  ke  koruně  České  a  jednotlivým 
zemím  českým*  jakož  i  když  objasníme  po- 
měr knížat  opavských  ke  králům  českým  a 
stavům  opavským,  neboť  ostatní  ústavní  po- 
měry v  O-ku  vyvinuly  se  celkem  obdobně 
jako  v  ostatních  zemích  českách  (srv.  Čechy, 
str.  474,  Morava,  str.  697  a  Slezsko,  ústavní 
dějiny). 

Postavení  knížete  opavského  ke  králi 
českému  a  tím  i  knížetstvi  Opavského 
{terra  vel  ducatus  Opaviemii)  ke  koruně 
České  vysvítá  poprvé  z  listu  krále  Jana,  kte- 
rým 3.  iťrvcncc  1318  udélil  knížeti  Miku- 
láši II.  a  jeho  mužským  potomkům  zemi 
Opavskou  v  léno  se  všemi  knížecími  právy, 
při  čemž  vymínil,  že  kníže  opavský  jsa  nia- 
nem  krále  českého  povinen  jest  tomuto  pří- 
sahou věrnosti  a  vojenskou  pomocí  proti  ne- 
přátelům a  že,  kdyby  rod  jeho  po  meči  vy- 
mřel, O.  má  spadnouti  zpět  na  korunu,  ja- 
kožto přímé  mužské  korunní  léno  (feudum 
datum)  O.  nalézalo  se  ke  koruně  České 
v  stejném  poměru  jako  markrabství  Morav- 
ské, což  také  Karel  IV.  7.  dub.  1348  výslovně 
uznal,  potvrdiv  povýšení  jeho  na  knížetstvi 
též  z  královské  moci  římské.  Po  smrti  Mi- 
kulášově O.  uděleno  jest  r.l366  čtyřem  synům 
jeho  v  léno  ke  společné  ruce  a  tak  se  i  v  na- 
potomních  časech  dalo,  coŽ  nebylo  na  pře- 
kážku tomu,  aby  docházelo  časem  k  dělení 
a  drobeni  O-ka  na  několik  menších  knížetstvi, 
jež  po  čase  opět  do  jedněch  rukou  se  do- 
stávala. Někdy  synové  zeniřelého  knížete  (na 
př.  Přenika  r.  1433)  hlavní  část  O-ka  nedílné 
drželi  a  nejstarší  z  nich  jich  jménem  vládu 
vykonával.  Poněvadž  od  r.  1337  Mikuláš  II. 
vládl  i  v  Ratibořsku  a  tak  i  potomci  jeho 
do  r.  J516,  mělo  to  za  následek,  že  knížata 
opavští  začali  se  také  pokládati  za  knížata 
slezská  a  hl«*déii  na  svou  moc  knížecí  po 
způsobu  slezském  jako  na  úplně  nezávislou. 


Ale   styky  jejich    s   celým   Slezskem    byly 
celkem  nepatrné,  ponévsdž  Slezsko   až  do 
časů  krále  Matiáše  Uherského  nemělo  jed- 
notné organisace.  Kromě  knížat  opavských  i 
města  Opava,  Krnov,  HlubČice  a  Bruntál,, 
spravujíce  se  právem  magdeburským  a  ma- 
jíce až  do  r.  1548  vyšší  stolici  soudní  ve 
Vratislavi,  klonila  se  do   Slezska.    Naproti 
tomu  jinak  na  poměr  O  ka  pohlíželi   Mora- 
vané i  stavové  opavští,  kteří  se  řídili  prá* 
vem  moravským.    Poněvadž  O.  mohlo  zptt 
spadnouti  na  korunu  po  vymření  pobočné 
linie  Přemyslovců  a  tak  býti  uvedeno  v  pře- 
dešlý stav,  Moravané  činili  na  ně  i  nadále 
nároky.   Právní  kniha  Brněnská  (v.  Brněn- 
ské městské  právo,  str.  723)  ze  XIV.  stol. 
tvrdí,  že  knížetstvi  Opavské  je  částí  mar- 
krabství Moravského  a  kníže  opavský  ma- 
nem  markrabí  moravského.  Ve  válkách  hu- 
sitských   kníže   Přemek    r.   1421   přistoupil 
k   moravskému   míru    zemskému    >pro   řád 
země  Moravské*  uzavřenému,  a  tak  učinil 
i  syn  jeho  Václav  r.  1434,  jenž  však  rok  po- 
tom k  nařízení  císaře  Sigmunda  připojil  se 
také  k  lantiridu  slezskému.    Za  krále  Jiřího 
k  poměru   manskému,  ve   kterém  stáli  kní- 
žata slezští,  přistupoval  poměr  zástavní,  kdyf 
král  zástavní  summy  na  O.  na  sebe  převedl 
a  když  r.  1465   O.  přešlo  na  dva  syny  jeho 
jakožto  zástavní  jeho  pány.  R.1472  kníže  Vik- 
torin  mocí  smlouvy  rodinné  stal  se  jediným 
pánem  O-ka  a  sice  stál  tehdy  přímo  pod  ko- 
runou Uherskou,  avšak  byl  nejednou  nucen 
odváděti  daň  do  Slezska.    Po  smlouvě  Olo- 
moucké r.  1479  O.  dostalo  se  právně  v  zá- 
stavu koruně  Uherské,  přes  to  se  svolením 
krále  Matiáše  r.  1481   učiněna  úmluva  mezi 
markrabstvím  Moravským  a  kníž.  Opavským,, 
aby  si  vzájemně  pomáhaly  proti  rušitelům 
pokoje,   a  kdyby  nastala  potřeba,  aby  byla 
země  Opavska  povinna  podle  země  Morav- 
ské dáti  sbírku  nebo  pomoc,  »což  na  ni  při- 
jde podle  uvážené  potřeby*.  Následkem  toho 
zemský   hejtman    mor.   Ctibor   z   Cimburka 
ve  své  knize  Tovačovské  napsal,  že  >knížet- 
ství  Opavské  i  s  tím  knížetem  (Viktorinem) 
od  starodávna  ku  pomoci  tohoto  markrab- 
ství vždy  jest  bývalo   a  býti   má  a  v  jiná 
slezská  knížetstvi  nesluší;  neb  jest  to 
knížetstvi  vysazeno   z  Moravy  a  vyňato,  ja- 
kožto   i    k    biskupství     Moravskému    sluší. 
A  také    kníže    opavské    můie   zde   v  právé^ 
(moravském)  seděti,   neb  se  nalézá,  že  jsou 
páni  dopouštěli  při  sobě  v  soudě  knížatům 
opavským  sedati«.   Stavové  opavští  se  také 
spíše  klonili  k  Moravě,  nežli  k  Slezsku,  há- 
jíce sobě  stejné  výsadné  postavení  se  stavy 
českými   a    moravskými    a   chtíce    ncjradéji 
se  zemí  přímo  pod  ícorunou  státi.    Král  Jan 
r.  1323   potvrdil  jim,   že  mají  knížeti  jenom 
tehdy  berni  platiti,   když   i   v  Čechách  a  na 
Moravě  se  vybírá;  kníže  Mikuláš  II.  r.  1339 
přiznal  jim  právo,  že  mohou  ke  králi  se  od- 
volati, když  jim   v   zemi   nebude  ku   právu 
dopomoženo;  kníže  Viktorin  r.  1477  ustano- 
vil s  vůlí   >všech   pánův  a  rytířstva   knížet- 
stvi Opavského*,  že  každý  kníže,  který  chce 


798 


Opavsko 


na  soudě  zemském  seděti,  má  učiniti  přísahu 
jako  jiný  zemanín,  jenž  v  stolicích  sedí,  že 
chce  spravedlivě  souditi  a  každého  při  jeho 
právich  a  svobodách  zůstaviti  a  že  před 
nim,  když  na  soudě  sedí,  má  raeČ  býti  držán, 
neboť  je  >kníŽetem  říše  svatéc  I^niže  Ha* 
nuš,  syn  krále  Matiáše,  potvrdil  jim  r.  1494 
netoliko  všechna  práva,  jež  otcem  jeho  i  také 
králem  Vladislavem  pánům  a  rytířstvu  mo- 
ravskému více  a  výše  nad  prvnější  svobody 
byla  přidána,  nýbrž  k  tomu  připojil,  jestliže 
by  »který  budúcí  král  český  neb  mar- 
krabě moravský  pánóm  a  rytieřstvu  raar- 
krabství  Moravského  co  vejse  svobod  nad 
nynější  přidali,  aby  i  těch  všech  svobod 
páni  i  rytieřstvo  knížetství  Opavského  uži- 
valic.  Když  pak  po  r.  1506  O.  mohlo  se  vy- 
platiti z  rukou  Sigmunda,  bratra  Vladisla- 
vova, jenž  se  byl  stal  polským  králem  a 
před  tim  se  psával  »knížetem  v  Slezí  Opav- 
ským*, a  když  Vladislav  vyjednával  s  boha- 
tým pánem  českým  Mikulášem  Trčkou  z  Lípy 
a  také  s  knížetem  těšínským  Kazimírem  o  vy- 
placení a  převedení  O-ka  z  polské  zástavy, 
tu  stavové  čeští  i  opavští  snažili  se  zjednati 
O-ku  přímé  postavení  pod  korunu  Českou. 
Král  Vladislav  zavázal  se  r.  1510  stavům 
českým,  že  v  knížetství  Opavském  tak  jako 
v  jiných  kniŽetstvích  slezských  přímo  pod 
korunou  stojících  usazovati  chce  a  má  toliko 
Cechy,  aby  ta  knížetství  při  koruně  České 
byla  držána  a  zachována,  a  že  se  vůbec  od 
koruny  jiŽ  odcizovati  nebude,  a  když  mu 
opavští  stavové  (pánové,  rytířstvo  a  mě- 
šťané) přispěli  k  vyplacení  O  ka,  tu  se  jim 
zavázal  jménem  svým  i  syna  krále  Ludvíka 
17.  ún.  1511,  že  »toho  Opavského  kniežet- 
stvi  žádnému  na  budoucí  časy  dávati,  pro- 
dávati, zastavovati,  odcizovati,  zaměňovati  a 
zapisovati  nižádným  obyčejem  nemá,  než  to 
knížetství  do  komory  královské  vždycky 
v  svém  vlastním  držení,  užívání  a  pa- 
nování míti,  držeti  a  hájiti  má;  také  že  to 
knížetství  s  pány,  rytířstvem,  s  městy, 
s  zámky  a  se  všemi  tóno  knížetství  přísluš- 
nostmi věčně  a  na  budoucí  časy  od  vlast- 
ního držení  králův  českých  a  koruny 
České  nižádným  vymyšleným  způsobem, 
jakož  by  se  to  kterak  kol  věk  lidským  vtipem 
vymysliti  mohlo,  buď  ve  všem  nebo  na  díle, 
v  ničem,  v  mále  ani  v  mnoze,  jakýmŽ  by  se 
jménem  vysloviti  mohlo,  odtrhovati,  odcizo- 
vati, dáti,  prodati,  zastavovati,  zaměňovati, 
oddělovati  ani  Žádným  vymyšleným  obyče- 
jem zapisovati  nemá«,  a  kdyby  se  tak  přece 
stalo,  že  takové  zcizení  nemá  míti  platnosti  a 
stavové  opavští  nejsou  povinni  dosazenému 
knížeti  nebo  pánu  se  podrobiti  a  jemu  slib  věr- 
nosti skládati.  Zároveň  téhož  roku  Vladislav 
povolil,  aby  zemské  právo  v  O-ku  bylo  za- 
řízeno zcela  po  způsobu  moravském,  tak 
aby  větší  soud  dvakráte  v  roce  seděni  svá 
konal.  Avšak  už  r.  1514  jednáno  vlivem 
Uhrů  s  těšínským  knížetem  Kazimírem  o  nové 
zastavení  O-ka,  a  ačkoli  stavové  čeští  i  opav- 
ští velmi  rozhodně  se  tomu  opírali,  došlo 
k  tomu  přece  v  té  formě,  že  Kazimír,  jenž  byl 


nejvyšším  hejtmanem  Horního  Slezska.  driseX 
od  r.  1515   až  do  smrti  r.  1528   úřad  hejt- 
manství knížetství  Opavského,  kdyi  se  bjl 
tajně  zavázal,  Že  to  knížetství  drieti  bade  te 
koruně  Uherské,  a  když  také  skutečné  sva* 
zek  O-ka  se  Slezskem  hleděl  utužavatL  Sta- 
vové čeští  i  opavští  sice  obdricli  od  krále 
Ludvíka  r.  1522  stvrzení  majestátů    kr.  Vla- 
dislava z  r.  1510  a  1511;  avšak  správa  O-ka 
přes  to  zůstávala  v  rukou  slezského  kniicte. 
Král   Ludvik    se    toliko   stavům   opavským 
n  1523  zavázal  pro  případ,  že  by  úřad  hejt- 
manství jakkoli  z  rukou  knížete  téšínského 
vyšel,    Že    pak    >žádného   jiného    za    hejt- 
mana k  spravování  Opavského  knížetství  dá* 
vati  nemá  ani  budoucí  králové  čeští  a  kní- 
žata nejvyšší  slezská  a  opavská,  nežli  vždy- 
cky jednoho  z  obyvatelův  téhož  knížetství 
Opavského  z  stavu  panského  nebo  z  stavu 
rytířského*.    Kdyby  se  budoucně  sta]  opak 
toho,  nebudou  obyvatelé  knížetství    Opav- 
ského povinni  takového  za  hejtmana  pod- 
niknouti a  král  nemá  také  míti  žádné  moci 
» hejtmana  knížetství  Opavského  z  úřadu  sxa- 
díti   bez  slušné  příčiny  a  bez  uznáni  jeho 
proviněnÍ€,  o  čemž  rozhodovati  mají  soud- 
cové knížetství  Opavského  společně  s  král. 
komroissaři  z  království  Českého  vyslanými. 
V  době  habsburské  Ferdinand  I.  18.  květ 
1528  a  také  nástupcové  jeho  všechna  tato 
privilegia   stavům    opavským   stvrdili,   a  to 
»z  moci  královské  v  Čechách  a  jakožto  nej- 
vyšší knížata  slezská  a  opavskác,  a  když  bě- 
hem r.  1528  kníže  Kazimír  zemřel,  dosazo- 
vali  napotom  ze  šlechty  domácí   hejtmany 
kn.  Opavského,  a  to  podle  návrhu  \terny), 
jejž  jim  stavové  činili;  tak  že  země  ta  až  do 
r.  1614   stála   přímo   pod  korunou  Českou, 
jsouc  spravována  královským  hejtmanem,  a 
to  s  radou  stavův  opavských,  kteří  podržo- 
vali   rozhodující   vliv    na   vnitřní   správu    a 
soudnictví  zemské.    Při  tom  ovšem  ve    vé* 
cech  vojenských  a  finančních,  jakož  i  v  pří- 
čině míru  zemského  nepřestávaly  styky  O-ka 
se  Slezskem,  ač  moravští  stavové  stále  proti 
tomu  brojili  a  ač  i  stavové  opavští  hleděli  vie* 
možně  uhájiti  si  postavení  zvláštní  země  ko* 
runní,  jaké  měly  Morava  i  Slezsko.  Vsnikaly 
z  toho  mnohé  spory  mezi  stavy  moravskými 
a  slezskými,  zejména  o  to,  >kdeby  knížetství 
Opavské  pomoci  náležeti  mělo«,  jichž  krá- 
lové z  rodu  habsburského   hleděli  užiti  na 
svůj  prospěch.  Tak  stavové  opavští  přistou- 
pili sice  r.  1528  k  lantfridu  slezskému  a  sta- 
vové slezští  je  připočetli  rok  potom  k  jed- 
nomu ze  čtyř  krajů  slezských  za  účelem  de* 
fense  zřízených,  avšak  přes  to  časem  Opav-> 
ští  vzpírali   se  dostavovati  se  ke  sněmům 
slezských  knížat  a  stavův  a  míti  účastenství 
v  seděních  nej  v.  hejtmanského  úřadu  a  soudu 
neboli  t.  zv.  vrchního  práva  ve  Vratislavi, 
jakož  i  přispívati  na  potřeby  slezské.    Přes 
to  ve  Vratislavi  obyčejně  na  sněmu  berné 
turecká  a  jiná  byla  povolována,  af  za  pří- 
tomnosti vyslaných  z  O-ka  či  bez  nich,  a  pak 
sněmu  opavskému  ponecháváno,  aby  berní 
tu  rozvrhl  a  král.  výběrčíro  v  Opavě  ústa* 


Opavsko. 


799 


Hoveným,  od  r.  1558  komoře  slezské  ve  Vra- 
tiittavi  odváděl.  R.  1563  opavští  stavové  hol- 
dovali Maximiliánovi  II.  ve  Vratislaví  a  do- 
stavili se  na  tamní  sněm;  avšak  vymohli  si 
revers,  ie  to  nemá  býti  na  újmu  jejich  vý- 
sadám ani  ke  škodě  stranám,  které  >na  ro- 
sepří  jsoa,  kam  by  knižetství  Opavské  do 
Sluka-li  Čili  do  Moravy  nále2elo«.  R.  1577 
holdovali  Rudolfovi  II.  a  r.  1611  Matiášovi  II. 
v  Bruntále,  odepřevše  dostaviti  se  do  Vra- 
tislavě, a  obdrželi  při  tom  od  obou  králů 
stvrzení  vlastních  privilejí,  tak  ie  na  taxy 
za  privilegia  slezská  ničeho  neplatili.  Když 
r.  1567  v  Opavě  konán  sněm  knížat  slez- 
ských, obdrželi  zase  moravští  stavové  od  cí- 
saře Ferdinanda  I.  revers,  že  to  nemá  býti  na 
újmu  jejich  právům  k  O  ku;  podobně  upoko- 
jeni jsou  Moravané  r.  1595  ohl  sáné  »obrácení 
pomoci  od  stavů  opavských  ke  knížetstvím 
slczským<.  Ale  také  slezští  stavové  obdržo- 
vali  podobné  roversy  a  rozhodnuti  rozepře 
stále  odxládáno,  tak  že  r.  1611  pro  tu  pří- 
činu stavové  čeští  s  moravskými  dokonce 
do  sporu  se  dostali  a  v  O  ku  samém  šlechta, 
jež  chtěla  odtrhnouti  se  zcela  od  Slezska, 
sepřela  se  s  měšťmy  opavskými,  kteří  po- 
sílali vyslance  k  vrchnímu  právu  do  Vrati- 
slavě a  adržovali  čilé  styky  se  Slezskem. 
Když  pak  bvl  Matiáš  IL  rozhodl  r.  1612,  že 
z  Oka  mající  nadále  berně  odváděti  se  ko- 
moře slezské,  učinil  dalším  všjm  sporům 
tím  konec,  ie  28.  pros.  1613  udělil  — ovšem 
proti  jasnému  znění  privilegií  opavských  — 
knižetství  Opavské  v  léno  Karlu  knížeti 
f  Liechtenšteina  se  vším  příslušenstvím,  ze* 
jména  s  právy  vrchnostenskými,  s  právem 
mincovním,  se  cly,  s  vyššími  a  nižšími  soudy, 
manstvími,  oJdmrtmi  atd.  S  lénem  tím  bylo 
spojeno  důstojenství  knížecí,  jaké  dříve  měli 
vévodové  opavští  a  knížata  slezští,  knize 
měl  míti  místo  a  hlas  mezi  knížaty  slez- 
skými jak  při  vrchním  právě,  tak  i  při  sněme 
ve  Vratislavi  a  práva  nad  opavskými  stavy 
mel  vykonávati  prostředkem  zemského  hejt- 
manství, ftád  nástupnictví  do  tohoto  korun- 
ního léna  upraven  tím  způsobem,  že  nejprve 
mužské  potomstvo  prvního  nabyvatele  Karla 
t  Liechtenšteina,  a  kdyby  to  vymřelo,  pak 
jeho  bratří  Maximiliána  a  Gundakara  mělo 
nastupovati  dle  práva  prvorozenství. 
Kniie  měl  býti  poddán  toliko  králi  českému 
a  nejvyššímu  vévodovi  slezskému,  jenž  sobě 
vyhrazoval  nad  knížetstvím  Opavským  tatáž 
práva  na  berně,  posudné,  pohrán ičná  cla 
atd.,  jakáž  měl  v  ostatních  knížetstvích 
slezských;  kníže  opavský  nemel  dále  práva 
knižetství  zciziti,  měl  zachovávati  stavy  opav- 
ské při  jejich  právech  a  výsadách,  a  kdyby 
rod  jeho  po  meči  vymřel,  melo  O.  spadnouti 
na  krále  českého.  Stavové  opavští  sice  ode- 
přeli novému  knížeti  složiti  slib  věrnosti, 
dovolávajíce  se  svých  privilegií;  stavové 
čeští  a  moravští  je  v  odporu  podporovali, 
žádajíce  za  rozhodnutí,  kam  O.  patří;  Sle- 
zané přistoupivše  r.  1620  ke  koaf:;deraci 
prohlásili  Liechtenšteina  za  zbavena  všech 
práv  a  statků;  avšak  po  bitvé  na  Bílé  Hoře 


stavové  opavští  složili  mu  r.  1622  přísahu 
věrnosti,  když  jim  byl  výsady  potvrdil,  a 
uznali  tím  zároveň  příslušnost  O-ka  ke  Slez- 
sku, jež  tehdy  bylo  od  císaře  přijato  na  mi- 
lost. Karel  z  Liechtenšteina  napotom  r.  1623 
obdržel  léno  i  na  Krnovsko  a  tak  spojil  obě 
tyto  země  od  r.  1377  oddělené  opět  v  jedno. 
Brzo  po  jeho  smrti  r.  1627  provedeny  jsou 
v  ústavě  slezské  závažné  změny  na  prospěch 
moci  královské  a  na  úkor  moci  knížat  slez- 
ských. Vrchní  úřad  ve  Vratislavi  pozbyl  své 
stavovské  povahy  a  společně  s  komorou 
slezskou  přiváděl  všude  královská  práva 
k  platnosti.  Kdežto  dříve  knížatům  slezským 
náležela  všechna  výsostná  práva  (jMr^  ducá- 
lia),  nyní  tvrdilo  se,  že  jim  náležejí  pouze 
taková  práva,  jeŽ  listinami  mohou  prokázati, 
a  ostatní  všechna  práva  přísluŠejí  králi.  Ta- 
kovým způsobem  i  knížata  opavská  přichá- 
zela o  většinu  práv  zemépanských.  Už  r.  1631 
vyhrazeno  císaři  právo  konfískační  a  r.  1673 
při  jednání  o  obnovené  zřízení  zemské  vy- 
hradil sobě  Leopold  I.  právo  zákonodárné 
a  ostatní  Jura  regia,  k  nimž  počítal  právo 
vojenské  (jus  armorum)  neboli  defensi  pod* 
daných ;  právo  vybírati  berně  {jus  eollectandí), 
když  byly  sněmem  slezským  povoleny,  právo 
udělovati  inkolát  a  šlechtictví,  právo  vrch- 
ního vlastnictví  (Jus  supenoritatis),  právo  ke 
konfiskovaným  a  odumřelým  statkům,  právo 
povolovati  cla,  trhy,  stavbu  pevností,  zřizo- 
vání fideikommissů  a  majorátů,  zřízení  církev- 
ních statků,  neboť  jest  ochráncem  církev- 
ních ústavův  a  nadání  atd.  Knížeti  zůstal 
pouze  vliv  na  správu  a  soudnictví  zemské, 
při  čemž  dával  se  ve  vládě  zastupovati  hejt- 
manem zemským,  kancléřem  a  několika  rady, 
jsa  ovšem  nadále  stavy  obmezován.  Ke  sněmu 
slezskému  posílal  vyslané,  jichž  prostředkem 
vykonával  také  vliv  ve  věcech  hlavně  fínanč- 
nich.  R.  1694  upřena  mu  právo  dávati  milost 
(Juí  aggratiandi)  a  také  všechna  jura  fisci  a 
nařízeno  morav.  prokurátoru,  aby  i  v  O-ku 
hájil  práv  fiskálních;  r.  1715  zakázáno  knížeti, 
aby  úřednici  jeho  neužívali  titulu  kancléřův 
a  tajných  neb  dvorních  radův  atd.,  slovem 
postavení  jeho  víc  a  více  rovnalo  se  posta- 
vení pouhé  vrchnosti,  nad  kterou  konečně 
úřadům  a  soudům  státním  rozhodující  vliv 
byl  pozvolna  zjednán.  (O  tom  viz  dále 
Slezsko.)  Linie  Karla  z  Liechtenšteina 
(v.  t.)  vymřela  r.  1712  a  O.  přešlo  do  ru- 
kou Antonína  Floriána,  vnuka  to  Gundakara 
z  Liechtenšteina.  Posledně  obdržel  léno  na 
O.  ve  formě  indultu  Jan  František  kníže 
z  Liechtenšteina  z  linie  Gundakarovy  r.  1860. 
Literatura:  Ens,  Oppaland  oder  tler 
Troppauer  Kreis  (Vídeň.  1835);  D*Elvert, 
Die  Verfassung  und  Verwaltung  von  Oester- 
reich-Schlesien  (Brno,  1854);  Dudík,  Des 
lierzogthums  Troppau  ehem.  Stellung  zur 
Markgrafschaft  M^hren  (Brno,  1857);  Lepař 
v  >CČM.«  1860.  str.  407,  a  1865,  str.  44.  a 
Historické  hovory  o  našem  Slezsku  (Praha, 
1881);  Kůrschner,  Einlósung  des  H.  Trop- 
pau durch  Wiadislaw  II.  v.  Bóhmen  (Vídeň, 
1865);   Kopetzky,  Zur  Gesch.  u.  Genealogie 


800 


Opavský  Týdenník  —  Opera. 


der  Přem.  Herzoge  von  Troppau  a  Regesten 
zuř  Gesch.  des  Herz.  Troppau  (Vid.,  1869); 
Biermann,  Geschichte  der  Herzogthúmer 
Troppau  u.  Jagerndorf  (Opava,  1874);  Prá- 
sek, Historická  topografie  země  Opavské  a 
Dějiny  kraje  Holasovského  čili  Opavského 
(Ooava,  1889—91).  JČ, 

6paTSký  Týdennik,  politický  časopis, 
založen  r.  1870  v  malém  formáte  na  místě 
zaniklého  OpavskéhoBesedníku  (který 
vycházel  od  r.  1861  redakcí  Ant.  Vaáka,  po- 
zději Jana  Lepaře,  V.  Pečenky  a  Jos.  Zukala). 
Prvním  redaktorem  jeho  byl  Jan  Zacpal. 
R.  1877  zvětšen  v  nynější  foliové  vydáni,  od 
r.  1883  vychází  dvakráte  týdně.  Po  Zacpa- 
lovi  ujal  se  redakce  do  r.  1895  Rudolf  Hill, 
od  té  doby  je  redaktorem  Ant.  Otáhal.  O.  T. 
bére  se  směrem  konservativním  a  neohroženě 
bojuje  za  hmotné  i  národnostní  povzneseni 
lidu  slezského. 

0p6KTapha  Humb.,  rod  lišejníků  ko- 
rovitých  čeledi  Graphideae.  Stélka  u  druhů 
na  kamení  rostoucích  jest  často  mohutně 
vyvinuta  v  podobě  moučné  zrnitého  slitého 
povlaku,  u  druhů  na  koře  (a  v  koře)  vege- 
tujících  většinou  slabě  vvtvořena.  Plody  jsou 
z  pravidla  četné,  okrouhlé  až  ellipsoidné  pro- 
tažené (strusovité).  Výtrusy  jsou  podlouhle 
ellipsoidního  tvaru  až  vřeténkovité,  bezbarvé, 
přičmo  4krát  až  i  vícedílné.  EBr, 

Opékaneo  je  na  mor.  Val.  placka  před 
páiem  (ohněm,  žárem)  pečená,  mlékem  spa- 
řená, tvarohem  a  máslem  pomaštěná.      Vek, 

Openeo,  bot.,  v.  Glechoma. 

Opeňky,  bot.,  v.  Agaricus. 

Openshaw  [ópnšáo],  město  v  Anglii  v  Lan- 
cashiru,  spojené  od  r.  1888  jako  předměstí 
s  Manchestrem,  má  23.971  ob.  (1891)  a  vy- 
niká kvetoucím  průmyslem  bavlnářským  a 
výrobou  železn.  vagonův  a  lokomotiv.    Tšr, 

Opera  (ital.),  původně  hudební  dílo  vů- 
bec, průběhem  doby  pak  takové,  které  je 
určeno  k  dramatickému  provádění  na  jevi- 
šti. V  tomto  smyslu  o.  nazývána  byla  v  Itálii 
původně  dramma  per  musica  a  teprve  bližší 
označení  seria^  se  mi  ser  ia  nebo  buffa  dodávala 
slovu  tomu  významu,  jaký  mu  dnes  vše- 
obecně se  přikládá.  Genre  o-ry,  s  jedné 
strany  nadšeně  velebený,  s  druhé  ostře  ka- 
ceřovaný,  ode  dávna  dával  podnět  k  prud- 
kým bojům  mezi  aesthetiky.  Jedni  nazývají 
jej  nepřirozeným  a  absurdním,  jiní  viaí 
v  něm  vrchol  umělecké  tvorby;  oněm  zdá 
se  prostředkem  k  větší  či  menší  kratochvíli, 
těmto  pramenem  nejčistšího  a  nejvyššího, 
povznášejícího  a  poučujícího  požitku.  Růz- 
nost mínění,  jež  kromobyčejný  význam  této 
umělecké  formy  zplozuje,  nemohla  býti  bez 
vlivu  na  její  vývoj;  týž  byl  tísněn  a  na 
zvláštní  cesty  tlačen  zde,  podporován  a  k  do- 
konalosti veden  onde,  a  dle  toho  vidíme 
o-ru  přizpůsobenu  panujícímu  mínění  v  nej- 
odlehlejších od  sebe  stupních:  b\iď  vyve- 
denu k  nejvyšší  dokonalosti,  nebo  nepřiro- 
zenýra  kejklírstvím  přímo  k  zdivočilosti  po- 
klesší.  Je  tedy  především  nutno  prozkoumati 
aesthetický  význam   této  formy,  aby  k  pře- 


různým  míněním  těmto  mohlo  zaajato  býti 
stanovisko  naprosté  ncstrannosti.  Ježto  pro 
dramatickou  hudbu  má  neívétší  výsoam  bá- 
seň  dramatická,  sluší  především  této  věno- 
vati   pozornost.    Kdežto    lyrika    především 
zobrazuje  vnitro  tvoHvcovo,  epos  a  drama 
obracejí  se  spíše  ke  vnějšímu  světu.  Obé  po- 
jímají   éthickou    stránku    v   jejím     pOQQém 
ke   vnějšímu  okolí  tím,  ie  všechno  ztlamo- 
čují  jako  Čin,  v  nichž  ono  se  zjevuje  —  ono 
taíc,  že  vyprávěním  sdílí  vše  minulé,  toto,  že 
stavší  se  staví  před  naše  zrakjy  jako  přítomné. 
Oba  způsoby  představovaci  se  ovSem    ne- 
vylučuji navzájem,  nýbrž  prostupují  se.  Vše 
dramatické  slučuje   tedy    v   sobě   i     lyriku 
i  epiku.    Proto  také   název  Wagnerův    hu- 
dební  drama   pro  o-ru  je  dle  řečeného 
plně  odůvodněn,  poněvadž  hudba  je  jen  pro- 
středkem výrazu,  zesilujícím  výraz   ten,  ne 
tedy  snad  sama  sobě  účelem.  Drama  s  hud- 
bou,   vlastně    s    chorjr,   jak   ie   shledáváme 
u  národův  antických,  je  prvním  a  nejstarším 
pokusem  o  o-ru.   Tragédie  Aischylovy,  So- 
fokleovy  a  Euripidovy  byly  hudebné  recito- 
vány,  chory   v   nich   byly  unisonní    zpěvy; 
pohříchu   chybí   nám   veškera  opora,    aby- 
chom si  o  hudební  ústavě  těchto  dčl  mohli 
učiniti   náležitý  pojem,  ježto  až  na  několik 
zkomolených  taktů  chorických  melodií  z  »Ore- 
sta«  Euripidova  (>papyrus  arcivévody  Rai- 
nerac)  nic  z  toho  není  zachováno.  Doba  re- 
naissance  se  svou  snahou,  oživiti  opět  tento 
květ    umění   řeckého    starověku,    na    novo 
stvořila   hudební   drama;    prvním    plodem 
těchto  renaissančních  snah  byla  chrómatika, 
která   pomáhala   nalézti    moderní    tonalitu, 
druhým  pak  hudební  drama  čili  o.  Vskutku 
byl  to   kruh   učených  a  jemně   vzdělaných 
lidí,  skoro  lze  říci,  že  aesthetický  kroužek 
čajový,   který    theoreticky   drama    hudební 
znovu  konstruoval.  Kolébkou  o-ry  byl  salon 
šlechticů  hr.  Bardiho  a  J.  Corsibo  (v.  t.) 
ve  Florencii.    Reakce  proti  kontrapunktic- 
kému   umění  Nizozemců,  jež  úplně    dusila 
srozumitelnost  textu,  byla  nevyhnutelná   a 
projevovala  se  v  nejrozmanitějších  sympto- 
mech, již  Josquin,  ještě  více  pak  Pafestrina 
a  Jassus  obraceli  se  k  jednoduššímu  způ- 
sobu skladby,  a  nejen  v  Rimě,  nýbrž  i  v  Be- 
nátkách odenrával  se  očistný  process,  který 
sliboval,  že  bez  násilné  revoluce  uvede  na 
nové  druhy  (srv.  Gabrioli).  Že  taková  re- 
voluce konečně  přece  se  dostavila^  nebylo 
ani  tak  přírodní  nutností,  jako  spíše  resul- 
tátem    filosofického    rozumování.    Rardi,  J. 
Corsi,  básník  Ottavio  Rinuccini  a  hudebník 
Vincenzo  Galilei  (otec  mathematika  Galilea 
Galileiho),JacopoPeri,  Giulio  Cacciní,  Pietro 
Strozzi,  Girolamo  Mei  a  mn.j.  to  byli,  láteří 
podnikli  válku  proti  kontrapunktu  a  tvorbu 
nového  způsobu  hudby,  jeŽ  měla  býti  znovu- 
oživením antické,  o  niŽ  ovšem  tou  dobou 
vědělo  se  mnohem  méně  nežli  dnes.  Galilei 
a  Bardi   dali   první   příklad;    onen   zpěvem 
hraběte  Ugolina  z  »Božské  komédie«  Dan- 
tovy   a    žalozpčvcm   Jeremiášovým    (kolem 
r.  1590),  tento   árií  z  »Dafnc<   na  básnické 


Opera. 


801 


slovo  Rinucciniovo.  Tato  »nová  hadba« 
^nuopů  musiché)^  kterou  oni  vynalezli,  byl 
jednohlasý,  nástrojem  provázený  zpév,  t.  zv. 
inonodie.  R.  1594  byla  váak  v  domě  Jacopa 
Corsibo  poprvé  skutečná  malá  opera  >Ďarne«, 
sbásnéná  Rinuccinim,  provedena  za  nesmír- 
ného jásotu,  že  byl  vynalezen  sloh  starých. 
Pramen  nové  hudby  tekl  velmi  slabě,  neboť 
teprve  r.  1600  slyiíme  opět  o  novém  sku- 
tečném dramaté  hudebním,  Periho  9Eury- 
dice<,  kterou  Caccini,  jeho  Žárlivý  soupeř, 
rovněž  složil  a  s  ním  tiskem  uveKjnii.  Ale 
když  Caccini  r.  1602  celý  svazek  monodic- 
kých skladeb  do  světa  vyslal,  proslulé  to 
Nuope  mu$iche^  rašení  rozšířilo  se  na  všechny 
strany;  netrvalo  dlouho  a  monodický  stil 
našel  stoupence  i  v  Římě  (Kapsber{;er),  kde 
ostatně  skoro  současné  s  Florentine!  Via- 
dana  vynašel  doprovázený  sólový  zpěv  pro 
kostel  (jeho  kostelní  koncerty  vyšly  r.  1602) 
a  poslézo*  ve  Florencii  bydlivší  Čavalieri  za- 
světil uměleckou  formu  oratoria.  Počátky 
Florentinců  byly,  zcela  ve  shodě  s  jejicn 
abstraktním  vznikem,  suché  a  chudé,  t.  j.  tak 
zvaný  stil  repraesentativní  {stile  rapprtstnta- 
tivo\  vyhýl>al  se  úmyslně  všemu  tvoření 
melodickému,  ježto  chtěl  a  mél  býti  přiro- 
seným  hudebním  zdeklamováním  textu.  Nej- 
vlastnějším představitelem  tohoto  směru 
v  jeho  první  čistotě  byl  Peri;  Caccini,  jenž 
povoláním  svým  byl  pěvcem,  přes  dcmněh- 
své  opovrhování  zpěvem  klonil  se  k  pěstění 
koloratury.  S  hlediska  zcela  jinčího  vychá- 
xevší  skladatelé  církevní  Cavalierj  a  Viadana 
nešli  také  theoreticky  aŽ  k  zmrtvení  hudeb- 
ního ústrojí  a  ani  na  poli  dramatické  skladby 
netrvalo  příliš  dlouho,  že  zdravý  hudební 
smysl  Italfl  bledá  schémata  FlorentincA  na- 
plnil živoucí  krví.  První  veliký  krok  učinil 
Clandio  Montevcrdi,  první  operní  skla- 
datel z  vyšší  moci,  pravý  hudební  genius, 
otec  umění  instrumentaČního,  a  vývoj  pro- 
vázeného zpěvu  Viadanou,  Adr.  Bauchicrim, 
Ag.  Agazzarim.  B.  Strozzim  a  později  Caris* 
simim  a  j.  vedl  nový  stil  k  dokonalosti  stále 
větši  a  do  o-ry  vpravil  nové  formy  (árii  a 
duetto).  Nejvýznamnějšími  operními  sklada- 
teli vedle  Monteverdiho  byli  Gagliano, 
Cavalli  a  Cesti.  Zřizmím  veřejných  diva- 
del fncjprve  r.  1637  v  Benátkách  Manellim, 
které  po  dlouhý  Čas  bylo  ústředním  bodem 
operní  skladby,  až  cis.  Leopold  I.  r.  1657  ve 
Vídni  vykázal  jí  skvělé  místo  k  péči)  o 
vzdalovala  se  víc  a  více  od  ideálu  Florenc- 
kých,  choř  ustupoval  víc  a  více  na  prospěch 
sólistův  a  zmizel  konečně  docela  a  ariosní 
spěv  nabyl  převahy  nad  dramatickým.  Ve 
větší  míře  ještě  platí  to  o  operním  skládáni 
neapolské  školy,  založené  Alessandrcro  Scar- 
lattim;  tu  počíná  se  doba  krásného  zpěvu 
(M  canto),  melodie  panuje  naprosto,  pěvce 
stává  se  hlavni  osobou  v  nové  optře  a 
skladatel  dost  brzy  slouží  zpťvakovi.  Tato 
proměna,  kť  rá  zplodila  nejbližší  r>  akci 
(Gluckcm),  byla  ve  svých  počátcích,  jak  ji 
provádél  sám  Scarlatti  a  jeho  iáci  Leo.  Du- 
rantc  a  Feo,  reakci  na  prospěch  opravně* 

Ottftr  Slomík  VmutBf,  ir.  XVUI.  20/12  1901. 


ných  nároků  hudby,  které  teprve  při  dalším 
postupu  vykročily  z  míry.  Zatím  o.  slavila 
svůj  vjezd  i  do  ciziny.  Mazarin  povolal Jil 
r.  1645  italskou  operní  společnost  do  Pa- 
říže, od  níž  nejprve  Sacratiho  »Finta  pazza«, 
jakož  i  r.  1647  Periho  »Eurydice«  byla  pro- 
vedena. Avšak  již  r.  1650  shledáváme  po- 
čátky francouzské  operní  skladby  a  r.  1671 
otevřel  Perrin  s  královskou  pnvilejí  o-ru 
(>Académie<),  a  to  Cambertovou  »Pomone<. 
Rozený  Ital,  ale  akklimatovaný  Francouz 
Luily  to  byl,  jenž  patent  královský  na  sebe 
převedl  a  proto  stal  se  zakladatelem  vlastní 
tranc.  o-ry.  Francouzská  o.  byla  oproti  ital- 
ské již  novou  reakcí  na  prospěch  poesie, 
rhythmika  a  pathos  franc.  řeči  obrážt  ly  se 
v  ní  zřetelně  a  koloratura  byla  zavržena; 
těmto  principům  byl  věren  i  Rameau.  Netr- 
valo však  dlouho  a  Italové  přece  zase  pronikli 
v  Paříži,  a  to  komickou  operou,  kterou 
mezitím  stvořili  Logroscino  a  Pergo- 
le si  (opera  buffa).  Společnost  italských  buíT 
r.  1752  Pergolcsiovými  >La  serva  padrona« 
a  > Maestro  di  musica«  způsobila,  že  Paříž 
rozdělila  se  ve  dva  válečné  tábory:  v  buffo- 
nisty  a  antibuffonisty  (bojovníky  pro  franc. 
národní  o-ru);  a  když  po  dvou  I  těch  Ita- 
lové byli  vypověděni,  povstala  jakožto  úči- 
nek italské  t)uffy  Opera  comique,  jejíž  před- 
ními představiteli  byli  Duní,  Philidor,  Mon- 
signy  a  Grétry.  V  Německu,  kde  dosud 
jen  ojedinělé  případy  o-ry  bylo  znamenati 
(>Dafne«  od  Heinricha  Schútze  a  >Seelewig« 
od  Stadena),  o.  usídlila  se  r.  1678  a  to 
v  Hamburku,  kde  počtem  zámožných  občanů 
založeno  bylo  veřejné  divadlo;  toto  trvalo 
do  r.  1738  a  činilo  Hamburk  po  půl  století 
metropolí  hudebního  Německa.  Nejznameni- 
tějšimi  skladateli  hamburské  O-ry  jsou: 
Theile,  J.  W.  Franck,  Strungk,  Kusser,  Kei- 
ser,  Mattheson,  Hžlndel  a  Tilemann.  Italské 
operní  společnosti  dobyly  částečně  již  dříve 
pevné  půdy  ve  Vídni,  v  Mnichově,  v  Dráž- 
ďanech, ve  Stutgartě,  v  Berlíně,  v  Brunšviku 
a  j.  a  r.  1740  i  v  Hamburku.  I  v  Anglii  do- 
pomohla  si  na  krátký  čas  o.  národní  k  roz- 
květu, největší  hud.  skladatel  této  země  H. 
Purcell  napsal  39  operních  děl,  ale  jeho 
smrti  (1695)  vzal  tento  výkvět  za  své.  Když 
přišel  do  Londýna  Hánoel,  byla  italská  o. 
dávno  v  plném  květu  a  do  oneška  nebyla 
vytlačena  národní  o-rou.  Nejvýznamnějšími 
repraesentanty  italské  o  ry  až  do  vystoupení 
Gluckova  jsou  krom  uvedených  již:  Němec 
Hasse,  pak  Bononcini,  Porpora,  Leo,  Vinci, 
Greco,  Jomelli,  Terradellas,  Guglielmi,  Sac- 
chini,  Traetta,  Piccini;  posléze  uvedeného 
vynášeli  protivníci  Gluckovi  v  Paříži  do  ne- 
zasloužené výše.  Pamětihodným  pokusem 
omlazujícím  a  znovuoživujícim  o-ru  italskou 
byla  vytvořená  o.  buffa;  oproti  šablonovi- 
téniu  řcmeslnictvi  v  dělání  oper  na  antické 
sujety,  které  posléze  byly  jen  slabou  zámin- 
kou pro  péveckc  evoluce  lak  zvaných  primi 
..omini  a  prime  donne  (prvních  zpěvákův  a 
zpěvaček),  vystupoval  tu  skutečný  drama- 
tický život,  s  počátku  s  tendencí  přímo  paro- 

51 


602  Opera  —  Operace. 


dajici  (t.  zv.  intermedia),  později  aspoň  se 
straněním  se  nepřirozeného  pathosu.  Glu- 
ckovou    reformou   byla   dotčena   pouze   o. 


Die  venetianische  Oper  (1892);  X  WieU 
I  teatri  musicali  Veneziani  del  scttecento 
(1897);   R.  Rolland,  Hístoire  de  Topéra  eo 


ieria.  Komická  o.  zplodila  květy  v  dílech,  i  Europe  avant  Lully  et  Scarlatti  fl895);  Nait- 
která  napsali  na  př.  Paesiello,  CimarosaJ  ter  a  Thoinan,  Les  orí^jinea  de  Vopéra  fran- 
proti  nimi  Mozart  nemusil  vypovídati  válku,  gais  (1886);  Filrstenau,  Geschichte  d.  Musik 
ale  na  něž  mohl  přímo  navazovati.  Ovšem  |  u.  des  Theaters  am  Hofe  zu  Dresden  (1861 
Mozartovi  A.  Hillerem  v  iivot  uvedená  až  1862);  Rudhardt,  Geschichte  der  Oper 
zpěvohra  (SingMpieí),  čisté  německá  to  od-   am  Hofe  zu  Múnchen  (1.1865);  Chrysander, 


ruda,  poskvtla  jiný  základ  a  národní  půdu. 
Tak  stvořil,  byv  nadán  vůlí  a  roohoucností, 
kterých  Italům  se  nedostávalo,  svá  rozkoSná 


Ober  die  erste  deatsche  Oper  in  Hamburg; 
Sittard,  Gesch.  der  Mus.  und  des  Theaters 
am  wQrttembergischen    Hofe   (1890—1891); 


mistrovská  díla,  která  mohou  b]ýti  nazvána  Schletterer,  Das  deutsche  Singspiel  (1863); 
německými  komícRými  o  mi.  Ještě  jednoho  |  N.  ďArienzo,  Le  origini  dell*  opera  cocnica; 
velikého  mistra  zplodila  Itálie:  Rossiniho,  M.  Scherillo,  Storía  letteraria  dell*  opera 
který  v  >Lazebníku«  způsobem  Mozartovi  i  buffa  napoletana  (1883);  Bulthaupt,  Die  Dra- 
skoro  stejnorodým  italskou  o-ru  komickou  I  maturgie  der  Oper  ri887);  Marx,  Glnck  and 
přivedl  k  dokonalosti,  kdežto  >Tellem«  pří-  |díe  Oper  (1863);  R.Wagner,  Oper  u.  Drama 
slušel  kgenru  francouzské  velkó  o- ry.  Vážné,  (1851);  Schuré,  Lu  drame  musical;  Hanslick, 
vášnivé  tóny,  na  něž  uhodil  Beethoven,  ne-  Die  moderně  Oper  (1875  a  další);  Neitxel, 
jen  ve  svém  »Fideliu€,  nýbrž  i  ve  svých  Fůhrer  durch  die  Oper  d.  Gegenwart  (1889 
symfoniích,  mocně  a  trvale  působily  v  další  až  1893);  Riemann.Opemhandbuch  ri887,  do 
tvorbu  především  německých  skladatelův  datky  1893);  týž,  Musiklexikon  (S.  vyd.), 
operních,  coŽ  můžeme  sledovati  znatelně  od  i  jenž  položen  byl  za  základ  k  tomuto  pře- 
Webera   až   po  Wagnera.    O  ru   XIX.  stol.   hledu. 

nelze  sledovati  v  jednom  směru,  vystupujíť  Opera  (něm.  Stůtíe,  výjim.  Kámpfer,  firc 
tu  směry  různé,  vedle  sebe  stojící,  a  roze- 1  appui),  v  nejširším  významu  každá  pomficka, 
znávati  dlužno  především  další  vedení  lidové  |  které  se  užívá  v  stavitelství  k  podporování 
o-ry  přibíráním  nových  živlů  národních,  jme-  konstrukcí.  Nejjednodušší  jest  trám  na  sto- 
novitě  v  oboru  pověsti  (romantikové  Spohr,  i  jato  umístěný,  a  to  buď  úplně  svislý  nebo 
Weber,  Marschner),  pak  vytvoření  velké  he-  šikmo  nakloněný.  Poslednější  zoveme  potoni 
roické  o-ry  (Cherubíni,  Spontini,  Meyer-  vzpěrou  neb  opěrákem.  O.  a  sloup  liší 
beer,  Halévy);  vedle  toho  vyrostlo  několik  se  pouze  v  tom,  že  sloupem  vyrozumiváme 
zdravých  děl  v  oboru  komické  o-ry  (Auber,  již  spíše  o-ru  dekorativně  provedenou.  Zdéoé 
Boieldieu,  Lortzing,  Nicolai),  co  zatím  ne-  j  o-ry  u  kleneb,  které  schopny  jsou  přeaážeti 
snadněji  již  zařaditi  možno  v  určitou  kate-  i  vodorovné  i  svislé  tlaky,  vyvozené  z  oblou- 
gorii  lyrické  o-ry  od  Gounoda  a  Ambr.  kův  klenbových,  zoveme  pilíře.  Pokraj  ní  či 
Thomasa.    Nade   všechny    významem    svým   pobřežní  o-ry  zovou  se  prsa.  Sp. 

povznesl  se  Richard  Wagner,  jehož  obro-  Operace  v  chir.  sluje  výkon,  kterým  ble- 
vitý  duch  zároveň  romantismus  zdvihl  na  díme  mechanickou  cestou  léčiti  nebo  zlep* 
nejvyšší  potenci  a  proti  převládání  živlu  me- 1  šiti  choroby  neb  dospěti  k  diagnose,  která 
lodického  vyvolal  reakci  podobnou  jako  Flo-^ '  není  jiným  způsobem  možná.  V  nejširším 
rentinci  a  Gluck,  při  tom  však  bezpřiklad-  slova  smyslu  jest  o.  i  vpravování  vymknu- 
ným  způsobem  obohatil  prostředky  výrazu  tých  údŮ,  přikládání  obvazův  atd.  Obyčejné 
ryze  hudebního.  Srovnání  Monteverdiho  však  nazývají  se  o  cí  takové  mechanidié 
s  Gluckem  a  Wagnerem  je  neobyčejně  po-  výkony,  při  kterých  nastává  úmyslné  pora* 
učno  pro  porozumění  a  vývoj  dramatické  není  organismu  neb  aspoň  takové  lékařské 
hudby.  Jsouc  v  podstatě  své  v  pravém  slova  počínáni,  při  kterém  se  užívá  nástrojů  dii- 
smysíu  národním,  dílo  Wagnerovo  bylo  vzo-  rurgických  (odstraňování  cizích  těles  s  útrob 
rcm  duchům  jinonárodním,  kteří  svou  indi-  těla,  drcení  močových  kamenů  atd.).  Obecný 
vidualitu  dovedli  bez  újmy  přizpůsobiti  jeho  lid  rozumí  o-cí  skoro  jen  výkony  krvavé, 
principům  a  jen  tam,  kde  se  tak  stalo,  dra- ;  Starší  chirurgové  kladli  velikou  váhu  na 
matická  hudba  a  tedy  i  o.,  pokud  těžila  '  technickou  dokonalost  o.,  kladouce  nejvýše 
z  národních  prvkův,  uplatnila  se  ve  významu  ,  výkon,  kterj^  co  nejrychleji  byl  proveden, 
světovém.  Na  místo  árií,  duettův,  ensem-  neboť  v  dooě  před  zavedením  narkosy  a 
blů  a  j.  vstoupilo  prokomponování  textu  na  bezbolestného  operování  vůbec  běželo  přede- 
podkladě  thematické  symfoniky  příznačné  a  vším  o  to,  aby  útrapy  nemocného  nebyly 
v  tom  směru  u  nás  zvítězil  Smetana  a  všichni  prodlužovány.  Nová  chirurgie,  nespouštějíc 
skladatelé,  kteří  před  ním  a  po  něm  při-  nijak  se  zřetele  rychlost  výkonu,  aby  nebyla 
držovali  se  starší  Šablony  historické  o  ry,  dlouhá  o.,  jež  je  přece  vŽdy  utrpením,  a  ce» 
nechtěli-li  zaniknouti,  musili  státi  se  vyzná-  nic  vysoko  technickou  doKonalost  o.,  aby 
vači  jeho  víry.  —  Historie  o  ry  vyvolala  ve-  co  nejméně  zraňovala,  má  především  na  zře* 
likou  literaturu,  z  níž  jen  díla  nejhlavnější  teli  výsledek,  t.  j.  uzdravení  nemocného, 
buďtež  jmenována:  Commemorazione  della  V  té  příčině  může  se  pochlubiti  úspěchy 
riforma  drammatica  (vydána  institutem  flor. ,  neslýchanými,  srovnává-li  výsledky  o-ci  před 
r.  1895);  E.  Vogel,  Claudio  Monteverdi  fl887)  |  50—100  lety  s  dnešními.  Dříve  téméř  všichni 
a  Marco  da  Gagliano  (1889);   Kretzschmar,  amputovaní  zmírali  nákazou  rannou,  na  př. 


Operace.  808 


snéti  ipitálDÍ,  nyní  smrC  po  o-ci  je  výjim- 
kou. Mimo  to  operuje  dneáni  chirurg  Čistě 
a  bez  bolesti.  Zásluhou  bezbolestnosti  o.  a 
t.  ST.  antisepse  možno  s  úspěchem  dnes 
vnikati  do  útrob,  vyjímati  části  žaludku, 
střeva  nebo  dokonce  celé  orgány,  slezinu, 


které,  kdyby  vnikly  do  čerstvé  rány  o-cí 
způsobené,  mohly  by  vyvolati  nákazu  rány, 
ba  i  otravu  krve.  c)  Nástroje,  kterých 
k  o-ci  upotřebujeme,  jsou  celé  z  kovu;  aby 
povrch  jejich  byl  lesklý  a  tím  snáze  každé 
znečištění    hned   prozrazoval,  jsou    vesměs 


ledvinu,  ba  i  pronikající  rány  srdce  líti,  niklované.  Před  užiUm  vyvarují  se  ve  sla- 
zkrátka  prováděti  výkony,  o  kterých  staráím  j  bém  roztoku  sody,  aby  se  zničily  zárodky 
^rurgám  ani  se  nezdálo,  tak  že  celou  řadu  chorobotvorné,  jeŽ  na  nich  od  předchozí  o. 
osob,  jež  by  dříve  byly  zcela  jistě  zemřely,   mohly    uváznouti.    Nejobyčejnější    nástroje 


jsou :    nože,  nůžky  (rovné  a  zahnuté).  Jehly, 
proitěpce  (anatomické  a  háčkové  č.  cnirur- 

§ické),  háky  k  roztažení  okrajů  rány,  pátra- 
la (paličkové  a  ryhované),  kleště  rozmanité, 
vyléčiti    nelze   a   Že   o.,  nevyhojí-li   neraóc ,  t  zv.  péany  (kleštičky  k  zachycení  krváce- 


dnfs  podaří  se  vyrvati  smrti. 

Účelem  o.  jest  chorobu  vyléčiti  neb 
aspoň  zlepšiti.  Musime  si  býti  jisti,  Že  cho- 
robu jinou  cestou,  na  př.  vnitřními   léky. 


úplně,  aspoň  stav  nemocného  zlepší.  Zvláštní 
místo  vzhledem  k  účelům  o.  zaujímá  t.  zv. 
o.  probatorní.  kterou  provádíme, abychom 


jící  cévy),  troicart  (k  nabodávání  dutin  na- 
plněných výměšky  a  výpotky),  ostré  lžičky 
(k  vyškrabování  dutin   naplněných  hnisem 


dospěli  k  poznání  choroby,  když  není  jinak  •  nebo  chorobnou  tkaní),  dláta  a  kladívko 
diagnosa  možná.  Bývají  to  obyčejně  výkony  k  o-cím  na  kosti  a  chrustavce,  pilka  k  ampu- 
málo  závažné,  na  př.  nabodnutí  dutiny  břišní  |  taci  a  j.  Tyto  se  po  vyvaření  pohrouží  do  37t 
vyplněné  výpotkem,  abychom  mohli  dutinu  I  roztoku  kyseliny  karbolové,  ze  kterého  se  vý- 
bříšní  prohmatati  (probatorní  punkce),  ač  jímají  a  do  něhož  se  po  upotřebení  zase  vklá- 
tato  má  také  léčivé  účinky,  neb  otevření  du- 1  dají.  Vedle  nástrojů  jsou  na  stole  přichystány 
tiny  břišní,  abychom  zjistili  očitým  ohledá- 1  ostatní  pomůcky,  jež  s  ranou  přicházejí  ve 
ním  nitra,  o  jakou  chorobu  běží  (probatorní,  styk,  hedvábí  nebo  catgut  (v.  t.)  k  §ití  a 
laparotomie).  k  podvazování  cev,  trubičky  pryžové   (viz 

Co  se  týče  o.  samé,  možno  počínáni  naše'  Drainage),  jež  se  zavádějí  do  hloubi  ran, 
rozděliti  ve  3  stadia:  1.  přípravu  k  o-ci,  i  aby  výměšky  z  rány  odváděly,  dále  cho- 
2.  o-ci  a  3.  napotomní  léčení.  máčky  (tampony)  z  mullu  k  osušování  rány 

1.  Nežli  k  o-ci  přistoupíme,  tfeba  míti  po-  (taktéž  pohroužené  v  3Vo  roztoku  kyseliny 
hotové  a)  místnost,  b)  pole  operační,  c)  ná-  karbolové)  a  roušky  (plátna  vyvařená  a 
stroje  a  ostatní  pomůcky  a  d)  pomocníky, ,  v  roztoku  karbolovém  ponořená),  jež  slouží 
neboť  málo  kterou  o-ci  může  provésti  ope-  jednak  ke  krytí  okolí  operačního  pole,  jed- 
ratér  sám.  d)  Kde  se  mnoho  operuje,  na  př.  nak  k  zakrytí  choulostivých  útrob,  jež  z  du- 
na klmikách  chirurgických,  v  některých  ne- 1  tin  těla  vystupují  a  chráněny  býti  musí,  na 
mocnících,  na  poliklinikách,  sanatoriích ,  př.  střev  při  bfichořezu.  Také  bude  už  před 
v  ordinacích  chirurgů,  bývají  k  o  ci  připra-  o  cí  připraven  všechen  materiál  obvazkový 
vény  zvláštní  sály  operační;  na  moder-  (v.  Ob  i  n  ad  1  o  a  Obvaz)  vedle  mullu,  na- 
ních  klinikách  obyčejně  dva,  jeden  pro  o.  i  puštěného  práškem  antiseptickým  neb  ne- 
čisté, druhý  pro  nečisté  (hnisajících  chorob,  kterým  hojivým,  který  se  k  ráně  přikládá 
naJcažených  ran  atd.).  Jsou  to  místnosti  dle  nebo  do  rány,  nebyla-li  zašita,  zavádí  (viz 
potřeby  prostranné  s  vydatným  osvětlením  Gáza),  d)  Při  každé  o-ci  vedle  operatéra  je 
8  hora,  s  půdou  terazzovou,  aby  se  dala  třeba  rukou  pomocných.  Jeden  má  na  sta- 
splachovati,  s  fermežovýra  nátěrem  stěn, '  rošti  narkosu,  druhý  je  k  ruce  operujícímu 
operačním  stolem,  s  mycími  stolky  a  vodo-  (assistent).  Větší  o.  vyžadují  2— 3  i  více  assi- 
vody  (s  dvojím  potrubím,  pro  vodu  stude-  stentů.  Všichni,  kdo  přicházejí  ve  styk  s  ra- 
nou a  horkou)  a  s  nutným  nářadím  ostatním  nou  at  přímý  nebo  nepřímý,  musí  býti  abso- 
(stolky  na  nástroje,  stojany  na  svlažovače,  lutně  čisti.  Proto  operatér,  jenž  po  o-ci  ne- 
skřínemi  skleněnými  a  kovovými  s  nástroji  čisté  má  podniknouti  výkon  čistý,  bére  kou- 
ostatními,  jichž  právě  k  o-ci  netřeba,  atd.).  pel.  Přes  šat  oblékne  plášť  operační,  který  byl 
h)  Pole  operační  připravíme,  aby  bylo  před  tím  sterilisován,  a  zástěru  z  nepromo- 
docela  čisté.  Uvádíme  na  př.,  jak  se  připra-  kavé  látky,  sahající  od  brady  až  po  kotníky, 
vuje  na  české  klinice  chirurgické  prof.  Zvláštní  zřetel  věnuje  se  rukám,  zvláště  ko- 
Maydla,  neboť  v  podrobnostech  má  téměř  nečkům  prstů  (nehtům),  které  stále  přichá- 
kaídý  chirurjí  svoje  zvláštní  obyčt^je.  Ne-  cházejí  s  ranou  ve  styk  nejbezprostřednějSL 
mocný  na  kliniku  přijatý  musí  se  především  Někteří  chirurgové  radí  oblékati  při  jistých 
vykoupati.  Den  před  o-cí  připraví  se  pole  výkonech  nepromokavé  (pryžové)  rukavičky, 
operační  tím  způsobem,  Že  se  oholí,  omyje  které  po  o  ci  sejmou  a  v  antiseptickém 
(mýdlem  a  kartáčem)  a  obváže  vatou  napu-  roztoku  přechovávají.  Obyčejně  však  spo- 
štěnou  slabým  roztokem  kyseliny  karbolové.  kojujeme  se  svědomitým  omytím  rukou 
Před  o-cí  samou  nemocný  položí  se  na  stůl,  v  horké  vodě  pomocí  mýdla  a  dřevěného 
místo,  kde  operovati  dlužno,  omyje  se  po-  kartáče,  pak  v  roztoku  karbolovém  (3Vo)  ^ 
mocí  kartáče  dřevěného  horkou  vodou  a  na  to  ještě  v  absolutním  líhu.  Operatéři 
mýdlem  a  potom  ještě  aethcrem,  který  roz-  porodničtí  oblíbili  si  roztok  lysolu,  který 
pouští  tuky  a  s  nimi  odstraní  ještě  povlak  nejen  dobře  očišťuje  a  desiníikuje,  ale  sou- 
na  povrchu  těla  Ipející,  v  němž  žiji  bakterie,  časně  činí  ruce  a  nástroje  hladkými,  čehoi 


804  Operační. 

SiTaha  porodnických  výkonů  především  vy-  *  myslili  nové  o.,  nyní  obecné  védou  přijsté, 
dnje.  I  a  ukázali  včdé  nové  sméry,   v  obora   pak 

Kdyi  je  pole  operační,  operující  a  vše-   chirurgie  gynaekologické  a  porodnictví  Ka- 


chen personál  pomocný  s  nástroji  a  váím 
k  o-ci  přísbiáným  připraveno,  přistoupí  se 
2:k  o-ci  samé.  Nelze  tu  přejíti  mlčením 
dvojí  při  každé  moderní  o-ci  nezbytné  opa- 
tření, jež  má  na  zřeteli  bezpečnost  o.  a  bez- 
bolestnost  její.  Je  to  antisepsis  (v.  t.)  a 
na r kosa  (v.  t).  Jednoduchý  prvotné  výkon 


rel  Pawuk.  Ihtrk, 

O.  válečná,  vojenská  jest  podnik  celé 
armády  nebo  samostatného  sboru  armád- 
ního proti  nepříteli  na  dosaiení  účel  o  stia- 
tegického.  Pro  stejnorodé  pohyby  menéích 
téles  s  významem  jen  taktickým  výraz^a  toho 
se  neužívá.  O.  jest  útočná,  ofítnsivnU  kdji 


antisepse  vedl  k  vyzkoušení  t.  z  v.  as  e  pse.  míří  k  útoku,  vůbec  k  postupu  útočnéma. 

To  ie  nejpřísnější  čistota  rány  a  všeho,  co  a  obranná,  defensivní,  se  zámérem  pouze 

s  ni  přichází  ve  styk  (k  omývaní  ran  slouží  obranným,  tudíž  většinou  ústup  a  jen  vý- 

převařená   voda,  k  sušení  chumáčky   před  jímkou  protiútok   na  odpůrce  pronásledu- 

tím  horkem  sterilisované  atd.).  Asepse  chce  .  jícího.    O.  námořní  jsou  vále&é  podniky 

se  obejíti  bez  prostředkův  antiseptických,  loďstev  válečných.  FJď. 

které  někdy  svou  jedovatosti  mohou  býti  na       OperaÓni  ve  voj.  Co,  co  se  vztahuje  na  ope- 

sávadu.  raci  válečnou.  O.  basis  čili  základna  je 

O.  tříditi  lze  ve  skupiny  dle  toho,  kterých  čára  nebo  prostor  obsahující  místa  strate- 

orgánů  se  týkají,  zda  tkané  odstraňují  či  je  ^icky  důležitá,  jako  pevnosti,  opevněné  tá- 

scelují  atd.  Kriterií  je  mnoho.  My  zde  uvá  bory  a  pod.,  co  možná  nejblíže  u   hranice 

díme  příkladem  o-ci  nejobyčejnější,  jak  se  vlastního  území  ke  státu,  jrmuž  válka  platí, 

na  př.  odstraňuje  tučnik  (lipora)   pod  kozí  prostor,  kde  vojsko  se  soustřeďuje  pro  na* 

uložený.   Ve  směru  největšího  průměru  ná-  stávající  operace  do  sousední  země.  To  platí 

doru  vede  se  řez  až  na  nádor.  Assistent  za-  pouze  pro  začátek  operací,  kdežto  v  daliím 

loží  háky  do  okrajů  rány  a  roztáhne  ji.  Ope  '  jich  průběhu  nastává  potřeba  zaříditi  ai   o. 

rující  jednak   prstem,  jednak   nožem   nebo  základnu  novou,  hlavně  když  o.  čáry  ji2  se 

nůžkami  uvolňuje  nádor  od  okolí,  při  čem  prodlužují  do  nebezpečna.  —  O.  čáry  (linie) 

krvácející  cévy  zachycuje  pomoci  peanův.  jsou  čáry  vedoucí  od  důležitých  míst   v  o. 

Když  byl  nádor  vyňat,  podváží  se  cévv,  ná-  základně  k  podobným  místům  nepřátelským, 

stroje  se  odloží  a  rána  se  šije,  mezi  tím  co  tudiž silnice, cesty,  železnice,  částečné  splavné 

assistent  přikládá  okraje  rány  k  sobě  a  při-  řeky,  stojí  tudíž  celkem  kolmo  na  o.  základna 

drŽuje  je  háčkovými  proštěpci.  Potom  se  při-  a  spojuji  o.  podměty  s  omi  předmčty. 

loží  obvaz  z  mullu  a  vaty,  jež  se  upevní  ně-  O.  čáry  prodloužené  příliš  stávají  se  nebez- 

kolika  túrami  obinadla  kalikového,  po  při-  pečnými  pro  vzdálení  od  o.  základny.  —  O. 

pádě  ještě   mokrým   obinadlem    organtino-  podměty,  subjekty,  jsou  jednotlivé  důležité 

v^m.  —  Celkem  platí  o  o-ci  každé,  že  má  body  v  o.  základné,  z  nicnŽ  operace  vychá- 

ji  účelu  býti  zúplna  dosaženo  za  poranění  zejí.  —  O.  předměty,  objekty,  jsou  důle- 

co  možná  nejmenšího.  Staří  chirurgové  vy-  i  žitá  místa  na  území  nepřátelském,  nejhlav- 

jadřovali  se,  že  se  má  operovati  čito,  tuto  et  něji  samo  nepřátelské  vojsko  a  hlavní  mésto 

jucunde  (rychle,  bezpečně  a  příjemně).  Pra-  nepřátelského  státu,  proti  kterÝm   operace 

vidlu  tomu  platnosti  jen  přibylo.  Nejdůleži-  míří  po  o-ch  čarách.  —  O.  účel  jest  zámér 


těiší  jest  ovšem  jistota  o.    Z  toho  vyplývá, 

{'aké  má  míti  vzorný  operatér  vlastnosti.  Má 
>ýti  zběhUm  anatomem  a  obratným  v  ope- 
rování. ^lužná  odhodlanost,  která  vŠak  ne- 
smí se  zvrhnouti  v  odvážlivost,  duchapří- 


operace,  tedy  buď  přímý  útok,  zabráni  úsem^ 
nebo  přechod  přes  valnou  překážku,  jako  po- 
hoří ,  řeku  a  pod.,  nebo  vysvobození  obléhané 
pevnosti,  zásobování,  ústup  atd.  —  O.  pásmo 
čili   prostor  jest  celé  ú^emí  dle  šířky   a 


tonmost,  dobré  smysly,  zvláště  zrak,  a  klidná  hloubky  (dálky),  které  operující  sbory  ta- 
ruka  jsou  vlastnosti,  kterých  po  dobrém  ujímají. —  O.  rozvrh  čili  plán  jest  výklad, 
chirurgu  žádá  na  př.  ze  starších  Václav  jakým  způsobem  zaříditi  postup  armády,  aby 
Linhart.  V  moderní  chirurgii  pak  jest  nej-  o.  účel  byl  dosažen,  a  pracuje  se  dle  názoru 
hlavnější  požadavek:  nesmírně  vyvi-  a  myšlenky  náčelníka  generálního  štábu  v  o. 
nutý  smysl  pro  čistotu,  a  to  nejen  kanceláři.  Schválen  a  potvrzen  vojevůdcem, 
před  o-cí,  ale  i  při  o-ci  samé.  i  po  případě  i  samým  panovníkem,  slouží  za 

3.  Léčení  napotomní  bývá  zhusta  dů-  základ  příslušných  rozkazův  armádních  pod- 
ležitější,  než  o.  sama,  na  př.  v  ortho-  řízeným  sborům  a  musí  zůstati  tajemstvím, 
paedii.  Má  za  úkol  ošetřovati  ránu,  kterou  přístupným  jen  nejpovolanějším  osobám,  aby 
o.  způsobila,  až  ke  zhojení,  při  čemž  nesmí  se  neprozradil  nepříteli.  —  O.  kancelář 
spouštěti  se  zřetele,  že  operovaný  je  ne-  jest  důležité  odvětví  velitelství  armády  nebo 
mocný  a  že  náleží  mu  ošetření  nejpečlivější,    sboru,  skládá  se  ze  samých  důstojníiců  ge- 

Nauka  o  zacházení  s  chirurgickými  ná  nerálního  štábu  pod  správou  náčelníka  té- 
stroji  zove  se  akiurgie.  hož  a  dle  rozkazů  vojevůdce  vyřizuje  vše, 

V  oboru  operativní  chirurgie  mezi  Cechy  co  se  týče  operací.  —  O.  denník  (Žurnál) 
vynikli  ze  starších  Vilém  Weiss,  který  obsah ujr  denní  zápisky  o  tom,  co  se  při 
vsak  způsobem  operování  náleží  době  před-  I  vojsku  děje  v  ohledu  o-m,  a  je  hlavní  po- 
antiseptické,  vídei^ský  Edvard  Albert  |  můckou  pro  pozdější  sepsání  dějin  té  které 
(t  1900)  a  v  Praze  Karel  Maydl,  kteří  vy- -  války.  —  O.  čili  operující  armádou,  sbo- 


Opera  ct  studio  —  Opěrná  zeď.  805 


rem  sluje  takové  téleso  ▼  poli  činné  na  roz- 
df)  od  části  vojska  zanechaných  v  posád- 
kách, pevnostecn  atd.  FM. 

Op«ra  et  stadio  0^^)*  námahou  a  pílí. 

Operák  v.  Opera. 

0p«r4t,  lat.  operaium,  hotové,  dokonalé 
dílo,  vAbec  néco  vypracovaného. 

Optratér  (frc.  opérateur),  kdo  provádí 
operace  lékařské. 

f^^ratismiUl  (lat.)  jest  snaha  získati  si 


svislá  rovina,  kdeito  na  rubu  bývá  zakon- 
čení stupňovité. 

b)  Kf  idla  iikniá:  a)  svislá,  jei  prová- 
dějí se  proto,  abj  uvolněny  byly  poajezdT 
net>o  toky  vodnt  v  rovinách  ifa  zevnčjSek 
divergujících  —  avšak  půdorysně  kolmé; 
fi)  nakloněná,  která  mají  nejen  odklon  od 
prodlouženého  směru  prsní  plochy,  ale  zá- 
roveň jsou  pod  ostrým  úhlem  nsíkloněna 
k  půdorysně. 


boif  pf izeň   ňkony   zvanými  opšra  operata\     r)  Křídla  okrouhlá  jsou  jakousi  varian- 
<v«  Opus  operátům).  ,  tou  křídel  uvedených  pod  a)  z  b)  z  jsou: 


OpéroQlina  d*Orb.,  foraminifera  z  čeledi 


a)  vypouklá,  p>  vydutá.  I  tato  mohou  se  pro* 


Nummttlitidae.  Jest  terčovitě  sploátilá  a  pláni-  vádéti  kolmo  neb  ve  sklonu  k  půdorysně, 

spirální  se  závitky  v  celku  patrnými,  ▼  počtu  Při  sklonitém  prováděni  povstávají  plochT 

3—6.  Poprvé  vyskytuje  se  v  útvaru  křído-  kuželovité  na  Uci  křídel  —  kdeito  při  koí- 
vém,  recentní  jsou  2  druhy,  velmi  vzácné. ,  mém  plochy  válcové.  Značně  nakloněné  ko- 
Známá  jest  O.  complanaia  Defrance  z  po-  ■  želovité  křídlo  lze  provésti  jako  pouhou  te- 
břeli  Filipín.                                       ySbr,      |  rasu.  Pří  sklonitých  křídlech  af  zděných  nebo 

Op«r#tta  jest  krátká  opera  neb  opera  .  terasovaných  musi  prsní  zdivo  rovně  býti 

drobného  (?enru,  v  níž  sf  střídavě  mluví  a  omezeno  i  ve  svislých  rovinách  pobočních, 
zpívá.    V  Německu  od  2.  pol.  XVIII.  stol. '  k  podélní  ose  mostu  rovnoběžných.      Sp, 

byl  souznačn^  název  Singspiel,  ve  Fran-  Opěrná  S«ď  (něm.  Futtšrmauer,  frc.  mmr 

Cli    vaudeville,  v  Anglii    ballad-opera.  ifappui,  rus.  noxnopnaff  crtna)  jest  stavba. 

Nyní  znamená  o.  operu  burleskni  a  karika-  která  provádí  se  na  ochranu  náspův  a  hrází 

tumí,    déje    nízce   komického    i    parodisti-  proti  sesouvání  sypkých  hmot.  Důvod,  proč 

ckého,   hudby  bez  vážných  affektuv.    O  tu  a  kdy  oné  zdi  prováděti  dlužno,  nacházíme 

pěstil  Ch.  Lecocq,  A.  Messaj^er,  Oífenbach  v  přírodním  úkazu,  že  možno  každou  S3rpkou 

a  j.  —  Srv.  Lackwítz,  Der  Operettenfůhrer  hmotu  odstraniti  j^^n  řezem  do  jisté   miry 

(Berlín,  1894).  šikmém  a  že  zbytek  udržuje  se  v  rovnováze. 

OptHtI:  1)  O.  (něm.  verschlagen,  frc.  re-  U  tefcutin  tomu  tak  neni.   Odstranění  části 

vétir  des  planches,  rus.  aaRoďOTHTb)  značí  ve  sypkých  hmot  státi  se  může  jen  do  určitých 

stavitelství  výkon,  jímž  na  dřevěnou  ko-  mezí  —  do  tak  zvané  »přirozené  sklonitosti«. 

stru  trámovou  pořizujeme  prkennou  stěnu  —  Rylo  by  tedy  pro  vyvedení  vysoké  hráse 

ze  slabých  prken.  t.  zv.  »peřicích<,  jež  jsou  potřebí^  nepoměrně  velké  plochy,  musilo  by 

13  mm  silná.    Buď  provádí  se  peření  či  za-  se  tedy  plýtvati  místem  na  úkor  kommuni- 

pažent  Jen  prkny  drsnými  nebo  prkny  hoblo-  kácí  neb  vodních  toků  v  atd.   Z  té  příčiny 

vanami.   Styčné  spáry  buď  se  ponechávají  končíme  lícnou  plochu  náspu  příkrým  sklo- 

mczi  prkny  tak,  jak  se  umístěním  dvou  kusů  nem  nebo  docela  svislicí.  Ale  potom  je  nutno 

vedle  sebe  upevněných  vytvoří,  anebo  se  postarati  se  o  ochranu  hmot  sypkých  proti 

kryjí  litomi.  Namnoze  shledáváme  u  českých  sesouvání.  To  stane  se  zdí  o-nou.  Její  sklon 

chaloupek  i  opeření  dekorativně  provedené  řídí  se  potřebou.  Síla  v  základě  a  u  koruny 

ve  itítech.                                                Sp,  náspu,  t.  j.  v  nejvySiim  bodě  chráněné  ze- 

9)  O.  ve  voj.  slulo  předkům  naiim  tolik  miny,  závislá  jest  na  velikosti   aktivního 

co  obstaviti,  krýti,  stříci  voj  přiměře-  zemního  tlaku,  t.  j.  na  síle,  jež  by  byla  vy- 

oýroi  zástupy,  hlavně  v  boku  a  v  zádech,  vozena,  kdyby  se  násyp  za  zdivem,  nebyl-U 

místech  to  nejslabších   každého  šiku.   Tak  by  zdí  ochráněn,  podle  sesouvací  plochy  do- 

Vlček  z  čenova  radil  králi  Vladislavovi  II.  stal  do  pohybu  šikmo   směrem   dolů.    Ve 

•houfy  jízdní  opeřit  pěšími  oděnými,  pa-  smyslu  tom  vyvinul  Navier  starší  theorii  zem- 

▼ezníky  i  těmi  sudličníky  a  cepníky  a  mezi  nícntlakŮ.  jíž  namnoze  se  užívá  posud  a  při 

ně  s  ručnicemi*.  Srv.  Kryt  boku.     FM,  níž  velikost  zemního  tlaku  dána  je  výrazem: 

Opěrná  ktidU  (ném.  Flúgel,  frc.  talons  p^^  i?!.(9o  — «)('— -I- J^aI  . 
de  culée,  rus.  npHCTpofiícn)  jsou  součástky  *2^  ^\2  v  ) ' 
prsních  čili  pokrajních  pilířů  mostových,  jež  Ve  vzorci  tom  značí  a  úhel  přirozeného 
mají  za  účel,  chrániti  sypké  hmoty  proti  se-  sklonu  sypkých  hmot,  v  měrnou  váhu  jejich, 
souvání  do  mostního  otvoru.  Jejich  uspořá-  h  výšku  a  p  obtížení  na  1  m*  na  koruně 
dání  závisí  jednak  na  místních  poměrech,  náspu.  Novější  grafické  raethody  pocházeti 
jinak  na  požadavcích  konstruktivních.  Křídla  od  Rebhana,  Rankina  a  Schwedlera.  Prova- 
rozeznávají  se  takto:  dění  o-ných  zdi  je  práce  nejen  ryze  inženýr- 
ci) Křídla  kolmá  a  rovnoběžná  bývají  ská  pro  ochranu  silnic,  železnic  a  upevněni 
po  celé  délce  své  v  lícní  ploše  provedena  břehů  vodních,  ale  i  práce  zákopnická  za 
v  rovinách  kolmých  nejen  k  půdorysu  stavby  účelem  válečným,  kdy  nutno  zříditi  ochranné 
mostové,  ale  i  k  podélní  ose  její.  Posled-  zdi  a  náspy  fortifikační, 
nčjší  podmínka  však  zachována  býti  nemusí.  Stává  se,  že  o.  z.  nebývá  provedena  jen 
Tvar  zdi  proměňuje  se  ve  výškách  dle  sklonu  k  ochraně  náspu,  nýbrž  že  má  býti  pofízenm 
spádu  hráze,  která  se  křídlem  ochraňuje  jakožto  náhrada  za  odňatou  patku  svaho 
Líc  provádí  se  při  stavbě  křídel  jako  jediná  šikmého  (viz  domácí  příklad  na  silnici  pod 


806  Opěrný  oblouk  —  Ophioglossu.a 

Letnou).  Potom  stanovení  tlouitky  oper  stává  '  ploutve  liché  jsou  spojeny  v  jedno.  Hru) 
ae  při  komplikovaných  uvrstveních  velmi ,  vousatý  {Ophidium  barbatum  L.)  dorůstá 
neurčitým.  V  případech  těch  zvláátě  je  třeba,  délky  20— 30  cm  a  mi  barvu  pleCovou  s  les- 
aby  zeď  byla  nejen  solidní,  ale  i  po  celém  i  kem  stříbrným  a  b  nezřetelnými  skvrnami 
rubu  řádně  odvodněna.  Toho  dosáhne  se  '  tmavšími;  liché  ploutve  mají  obrubu  cerooD. 
i&ěelnou  drainagí.  Zvláštními  stavbami  tohoto  Jest  domovem  v  moři  Středozemnim  i  kolem 
odvětvi  jsou  stavby  nábřežní  (viz  také  Ná- 1  záp.  pobřeží  evropského,  živí  se  raky  a  ryb- 
březí),  ku  provádění  uiívá  se  kvádrů  nebo   kami  a  má  dosti  chutné  maso.  Br, 

lomového  kamene  neb  i  betonu.  Ochrany  ty       OpUdlum  v.  Ophidiidae. 
provádějí  se  v  horách  také  ze  dřeva  a  pak       Ophikleida  [-fi-J  (z  řec),  frc.  basse  ďkar- 
slují  »opěrnými  stěnamic  (v.  t.  Násyp)     5^    monie    neb  serpent  á  defs^  žesfový    nástroj 
Opěrný  oblouk  (něm.  Bogenkámpfer,  frc    foukací  podobný  kontraposauné,  vzniklý  z  fa- 
iirc^'ď;7'Uf,rus.iioAnopHbiJICKo;^'b)  jest  stavba,   gottu^  původně,  na  poč.  tohoto  včku,   ná- 


která  se  zřizuje  ve  formě  oblouku  klenbo 
vého  v  krajním  č.  pobřežním  pilíři,  počínajíc 
od  patek  kleneb  neb  uložení  kloubového  no- 


stroj  dřevěný,  který  měl  šest  otvorův  a  čtyři 
klapky.  Bývalo  ho  užíváno  v  rozlič.  veliko- 
stech a  v  ladění  r&zném,  zi  jména  jako  bass- 


sičů  obloukových  a  také  vzpěradcl.  O.  o.  I  o-dy  s  objemem  tří  oktáv  (contra-B,  chróma- 
takovýovšem  je  pak  po  většině  ukryl  v  náspu, '  ticky  až  po  <t^),  kontrabasso-dy,  o  oktáva 
což  však  nemusí  býti  vždy.  Je-li  kryt,  pak  zo- '  níže  a  objemem  toliko  půltřetí  oktávy,  a  jako 
verae  jej  po  francouzsku  culée  perdue.  Pěkný  I  altové  o-dy  v  F  neb  Es  s  objemem  rovněž 
příklad  podobné  stavby  nalézá  se  na  via- '  tří  oktáv.  Nejvíce  užívá  se  bass-o  dy  zvláště 
dukte  st.-germainském  a  viadukte  bristol-  v  kapelách  vojenských.  O-du  vynašel  r.  1800 
ském.  Při  prováděni  těchto  oblouků  jsou  I  Francouz  L.  A.  Pichot. 
xávazná  tatáž  pravidla  jako  u  oblouků  kle-  Opbiooepbalidae  fv ar al i),  nepatrná  če- 
neb.  Sp,       led   os tnoplou tvých    ryb    (ze    skupiny 

Operovati,  prováděti  operaci  (v.  t).      ,  Acanthopteri),  příbuzných  s  lezouny  (v.  Ld- 
Opersáorf  v.  Oprechtice.  byrinthíci)\   mají  také  zprohýbané  kosti  po* 

OpertaJJ,  Oper  to  (ital.  Portoe),  mě- 1  žerákové  a  vedlejší  dutinu  žabemí,  dovedou 
stečko  v  Istrii,  hejtm.  Poreč,  okr.  Motovun ; ,  také  žiti  chvíli  na  suchu,  ale  jinak  se  od  le- 
3124  ob.,  jako  polit,  obec  5263  ob.  většinou  zounů  podstatně  liší.  Mají  tělo  podlouhlé, 
ital.  (1890).  far.  kostel,  šk.,  poŠta.  V  nedá- '  nevelikými  šupinami  pokryté,  hlava  širo* 
leké  obci  Ždrenji  zříceniny  starého  zámku,  kou,  ploskou,  na  temeni  šupinami  pokrytou 
Opéieni  Jezdci  jsou  příslušníci  voj.  jez    a  skoro   podobnou  hlavě  nadí  fodtud   lat 


dectva,  kteří  sesedli  s  koní  za  zvláštním  úče- 


jméno),    také    na    víčku   žabernim    šupiny. 


lem,  aby  obsadili  a  palbou  z  karabin  hájili  v  ústech  kromě  drobných  i  řídké  zuby  větší, 
důležitý  bod  v  území,  výšinu,  křoví,  lesík,  i  ploutve  bez  větších  ostnů,  hřbetni  predlou- 
most,  dvůr,  vinici,  hřbitov  a  pod.,  daleko  hou,  řitní  o  málo  kratší  a  ocasní  zaokrouh* 
před  pochodujícím  vojskem   položený,  tak   lenou;   prsní  ploutve  jsou  na  hrudi    nebo 


dlouho,  až  tam  dorazí  váhavější  pěchota  a 
v  obsazeni  je  vystřídá.   Ze  4  mužů  zůstane 


scházejí.  Ze  30  druhů,  přebývajících  ve  slad* 
kých  vodách  Vých.  Indie  a  Afriky,   nejiná- 


vždy  jeden  na  koni  a  drží  prázdné  koně  méj&i  }G8t  Ophiocephalus  punctatus  Ú\.  (bado* 
ostatních  3  na  místě  krytém  před  nepřátel- .  hlavě c  tečkovaný),  ryba  zdéli  průměrem 
skou  střelbou.  Jakmile  tomu  místnímu  úkolu  50  cm  a  barvy  nahoře  nazelenalé,  vczpod 
dostáli,  sednou  opět  na  koně  za  dalším  úče-  světlé,  našedivělé,  se  dvěma  řadami  šikmých 
lem.  FM.     '  pruhů  černayých.  Tento  druh  jest  domovem 

Opevnění,  ope  v  nová  ní,  viz  Hradba,   ve  Vých.  Indii  a  na  blízkých  ostrovech,  zvláště 
Hrazeni  a  Hradebnictví.  na  Ceyloně.  Všichni  hadohlavci  žijí  v  děrách 

Opbelia[-fc-],planetoida, objevená  13. led.    pod  břehy;  z  vody  do  vody  se  plazi  jako 
1877  Borellym.  Střední  jasnost  v  opposici    hadi  tělem  kroutíce.  Br. 

12*1.   Průměr  v  ^m  61.    Označení  (Tu).   Gs.         OpUooepbalus  v.  O  p  h  i  o  c  e  p  h  a  1  i  d  a  e. 

Ophidia  [-Íi-J,  zool.,  v.  Hadi.  ^^  Opbioglossum  L.,  hadí  jazyk,   rošt* 

Ophidiidae,  ryby  hrujovité,  jsou  če-  iinný  rod  cévnatých  taj  nosnubných  zrádu 
ledí  kostnatých  ryb  hrdl oplout  vých  (iliiťi-  kapradin  (Filices),  příslušející  do  čeledi 
canthini),  příbuznou  s  rybami  treskovitými.  Ophioglosseae,  Obsahuje  asi  15  druhů,  které 
Všecky  téměř  mají  tělo  dlouhé  a  štíhlé,  pře-  včtšinou  jsou  rozšířeny  v  teplých  pásmech 
dlouhou,  jedinou  ploutev  hřbetni  a  řitní  ča- 1  zeměkoule.  Ve  střední  Evropě,  jakož  i  u  nás 
sto  spojenou  s  ploutví  ocasní,  ploutve  břišní  rod  tento  zastoupen  jediným  druhem  O. 
druhdy  zakrnělé;  také  ploutve  prsní  nékte-  vulgatum  L.,  h.  j.  obecný,  jenž  roste  na  vlh- 
rým  rodům  scházejí.  V  čeleď  tuto  náleží  as  ,  kých  slatinných  lukách,  na  okrajích  lesních 
50  druhů  ryb  téméř  veskrze  mořských ;  kromě  porůznu  hlavně  ve  středních  Čechách.  Z  pod- 
rodův  Ammodytes  Art.,  Fierasfer  Cuv.  I  zemního  oddenku  vyrůstá  1  list  (velmi  zHdka 
a  Lucifuga  Cuv.  náleží  sem  ještě  známější  2),  5—30  cm  dlouhý,  který  rozděluje  se  na 
rod  Ophidium  Cuv.  (hruj).  Nečetní  jeho  čepel  neplodnou,  podlouhle  vejčitou,  sítnate 
druhové  ^počtem  7)  jsou  ryby  drobné,  jimž  '  žilnatou,  cclokrajnou  a  poněkud  masitou, 
nescházejí  šupiny  ani  ploutve  prsní;  tělo  jest  Na  hořením  konci  společného  řapíku  od- 
se  stran  smačklé,  místo  ploutví  břišních  mají  deluje  se  čárkovitě  jazykový  plodolist,  jenl 
jen  čtvero  vousků   na  bradě  (na  jazylce)  a   má  výtrusnicc  2řadé,   nezřejmé  oddělené  a 


Ophíjmorus  —  Ophryoglena. 


807 


xdánlivě  ▼  klas  sestavené.  Výtrusy  tvoří  se 
ovnitř  pletiva.  Obyčejnč  vedle  listu  na  od- 
denku  jest  pupen,  který  odpovídá  listu  ná- 
sledujícího roka.  V  čci  a  srpnu.  Dříve  tato 
rostlina  byla  ofiicinální  v  ranhojičství.    Vm. 

Ophiomoms  mWaris  Dum.  et  Bíbr.,  ještěr 
z  čeledi  scinkA  (Scincidae),  jediný  druh 
srého  rodu.  Má  končetiny  zakrnělé  jako  náš 
slepýš,  télo  hadí,  zdéli  úhrnem  až  32  cm, 
%  cehoi  téméř  polovina  připadá  na  ocas, 
barvu  nahoře  svčtie  hnědou,  na  bocích  še- 
dou, vespod  bělavou,  a  všecky  šupiny  zna- 
menány uprostřed  čemavou  tečkou  nebo 
čárkou.  Nosní  dírka  leží  na  rozdíl  od  našeho 
slepýše  mezi  dvěma  štítky  a  štítek  týlní  není 
o  sobó  vyvinut;  čelisti  jsou  ozbrojeny  při- 
mými.  kuielovitými  a  tupými  zuby,  patro  jest 
bezzubé.  O.  Žije  v  jižní  Kuši  a  v  Řecku.  Br. 

Ophlon  F.  jest  rod  lumků  z  podčeledi 
t  jm.  vyznačený  tím,  že  obě  z  vratné  žilky 
křidel  předních  vbíhají  do  1.  pole  loketního, 
poněvadž  není  vyvinuto  pole  zrcadlové; 
drápky  na  nohou  jsou  hřebenovité.  Náležejí 
sem  nejhojnější  naše  druhy  cizopasíci  v  hou- 
senkách mur.  jako  O.  merdarius  Grv.,  jehož 
1.  políčko  loketní  má  1—2  rohovíte  skvrny; 

Í*est  hnědožlutý,  okraje  očí  a  většinou  i  ko- 
^en  tykadel  jsou  citrónové  žluté,  konec  za- 
dečku hnědošcdý.  Délka  12—18  mm.  Cízo- 
pasí  v  housenkách  sosnokaze.  O.  luteus  Grv. 
má  1.  polínko  loketní  bez  rohovitých  skvrn, 

fest  hnědožlutý  až  světle  cihlový;  oči  jsou 
mědé,  hřbet  hrudi  se  2  světlými  pruhy. 
Délka  13—18  mm,  Cizopasí  v  různých  hou 
seokáchmfirapřástevníků.  O.  obscinusY.  cizo- 
pasí v  housenkách  Ácronycta  leporina,  Kpk. 
Ophlops  Ménét.  jest  rod  ještěrek  (če- 
leď LactrtUae),  jenž  má  na  rozdíl  od  jiných 
rodA  své  Čeledi  místo  víček  očních  kruho- 
▼itou,  drobnými  Šupinkami  pokrytou  řasu 
kůže,  na  hrdle  nezřetelný  obojek  a  šupinv 
na  zpodní  straně  prstA  na  zadních  nohách 
a  ostrou  hranou  (kýlem),  ale  okraje  prstů 
bex  zoubků;  veliké,  kosoČtverečné  šupiny 
hřbetu  mají  zřetelnou  hranu  podélnou  a  na- 
vzájem se  kryjí  (jako  tašky  na  střeše);  břišní 
štíty  jsou  širší  oeŽ  delši  a  sestaveny  v  8  po- 
délných řadách;  póry  stehenní  nescházejí. 
Ze  6  druhův,  obývajících  v  jihových.  Evropt^, 
v  přední  Asii  a  Vých.  Indii,  nejznámějším 
jest  O.  eiegans  Ménét.  Dorůstá  délky  13  až 
16  cm  (z  toho  jsou  skoro  '/«  délkou  ocasu) 
a  má  tělo  nahoře  barvy  olivové,  skoro  bron- 
lové  s  černými  skvrnami  a  po  každé  straně 
se  dvěma  bělavými  proužky  podélnými,  ve- 
spod barvu  bělavou.  Na  Balkánském  polo- 
ostrově, v  jižní  Rusi  a  v  Malé  Asii.      Br. 

Oplliosaiinui  ventralit  Daud.  (had  o  je- 
štěr křehký)  jest  americký  příbuzný  ev- 
ropského blavora  (Tseudoput  Merr.),  tedy 
ieštěr  krátkojazyčný  {Brevilinguia)  z  če- 
ledi jeŠtěrů  ryhobokých  (Zonuridae). 
Liší  se  ode  všech  rodů  této  čeledi  tím,  že 
i  zadní  končetiny  jsou  zcela  zakrnělé,  takže 
toliko  oa  kostře  spatřují  se  jen  zbytky  pásma 
lopatkového  a  pánve.  Má  také  pohyblivá 
víčka  oční,  zřetelný  bubínek  ušní  a  na  boku 


podélnou  rýhu;  kromě  zubů  v  čelistech  jest 
1  na  patře  několik  řad  zoubkův.  Tělo  do- 
růstá délky  větší  1  m;  barvu  má  rozmanitou, 
světle  zelenou  s  Černými  skvrnami  nebo  čer- 
navou  se  Žlutavými  tečkami,  také  hnědou 
se  skvrnami  světle  vroubenými,  naopak  bě- 
lavou s  černými  pruhy  podélnými,  nebo  po 
tele  pruhy  hnědé  a  žlutavé  atd.  Tento  ještěr 
jest  domovem  v  teplejších  končinách  severní 
Ameriky,  obývá  na  místech  suchých,  zřídka 
v  lesích,  a  živí  se  hoayzem  i  drobnými  ještěry 
a  j.  menšími  plazy.  Ocas  se  mu  velmi  snadno 
láme.  Br. 

Opldothrix  M.  et  Tr.,  obecný,  na  druhy 
bohatý  rod  hadic  {Ophiuroidea)  z  čel.  Am- 
phiuridae,  V  mořích  evropských  jest  hojný 
druh  O.fragilis  Dub.  et  Ror.,  jenž  mívá  terč 
veliký  až  16  mm  v  průměru  a  různými  vý- 
rostky ozbrojtný,  ramena  pak  štíhlá,  silně 
ostnitá  a  asi  pětkráte  delší  než  průměr  terče. 
V  moři  Středozemním  jest  hojným  zjevem 
druh  O.cchinata  M.  et  Tr.,  předešlému  velmi 
podobný,  však  menší.  šc. 

OpUozylon:  1)  O.  L.,  zmijovice,  rod 
rostlin  z  řádu  svinutokvětých  a  čel.  to- 
ješ  Co  vitých  {Apocynaceae),  obsahující  je- 
diný druh  O.  serpentinům  L.,  z.  obecná, 
známý  v  Indii  na  Jávě  a  Ceyloně  jako  kří- 
ček  přímý  chudovětevný,  listů  po  3—4  přes- 
leněných,  vejčitokopinatých  a  ostrých  a  květů 
drobných,  mnohomanželných,  v  ůžlabíčko- 
vých  vrcholících.  Květy  obojaké  mají  Sklaný 
kalich,  nálevkovitou  Sklanou  korunu  s  dlou- 
hou nifovitou  trubkou,  krátkých  5  tyčinek, 
a  svrchní  scmenník  s  hlavatou  bliznou.  Samčí 
květy  mají  2klaný  kalich,  korunu  opatřenou 
v  ústí  válcovitým  mediiíkem  a  2  tyčinky. 
Plod  jest  2]aločná  2pouzdrá  bobule.  O.  s,  má 
žlutý,  jako  sklo  kruchý  a  hořkÝ  kořen,  jehoŽ 
se  užívá  proti  jedu  hadímu,  pročež  dřevo  jeho 
sluje  též  dřevem  hadím  (lignum  cotuhri- 
num).  —  2)  O.  Persoon  jest  synon.  O ch  ro- 
sí e,  rostliny  příbuzné  s  O.  Děd. 

Ophiiiroidea  v.  Hadice. 

Opbrydiiuii  [ofry-]  Ehrbg.,  nálevník 
kruhobrvnatý  \Peritricha)  z  čeledi  Ophry- 
diidae.  Má  tělo  vřetenovité,  kroužkované,  opa- 
třené stonkem.  Větší  počet  jednotlivců  jest 
spojen  krátkými  stonky  v  průhledné,  společné 
kouli  rosolovité,  někdy  dosahující  značných 
rozmérův.  Jediný  druh  O.  vtrsaWe  Ehrbg., 
.  0*25  mm  dlouhý,  dosti  hojný  v  rybnících  a 
jezerech  i  volný  i  přisedlý.  MBhr, 

Ophryodendron  Ehrb^.,  nálevník  rour- 
katy  8  tělem  nahým,  opatřeným  stonkem. 
Rozmnožování  děje  se  zmnoženým  pučením 
vnitřním;  v  dutině  rozmnožovací  se  utvoří 
množství  pupenů,  které  postupně  vypučí  ven. 
Sladkovodní,  dosti  vzácný.  MBbr, 

Ophryoglena  Ehrbg.,  nálevník  cclobrv- 
natý  (Holotricha)  ze  skupiny  Cinetochilidae. 
Má  tělo  podlouhlé,  vzadu  náhle  zúžené,  hojně 
kryté  brvami.  Jádro  jest  ovální,  stažitelná 
vakuola  z  pravidla  jedna  a  má  několik  pří- 
vodných  kanálků.  Náleží  sem  m  mnoho  druhů. 
O.  acuminata  Ehrbg.  ze  sladkých  vod,  dosti 
vzácná,  s  tělem  tupě  zakončeným,  a  O.  ď 


808 


Ophryoscolex  —  Opice. 


treum  Claparéde-Lachmann,  forma  sladko- 
vodní,  vzácná.  MBbr, 

Ophryosoolez  Stein,  nálevník  kruhobrv- 
natý  (Peňtricha)  z  čeledi  Ophrydiidae.  Má 
télo  ovální,  pancéřované,  opatřené  pásem 
brv  téměř  ve  středa  těla  na  hřbetní  části  a  po 
stranách;  jinak  jest  celé  télo  nahé.  Náležejí 
sem  hlavni  3  druhy:  O.  Purkyněi  Stein,  O. 
inermis  Stein  a  O.  eaudatus  Eberl.  Žijí  začasté 
v  ohromném  množství  v  Žaludku  přežívavcův 
a  dle  Schuberga  a  Eberleina  tu  vykonávají 
důležitou  pro  své  hostitele  úlohu,  převádě- 
jíce čásť  cellulosy  v  látku  snadněji  ztravi- 
telnou,  a  jsou  to  tedy  formy  spíše  symbio- 
tické  než  parasitické.  ÁíBbr. 

Ophthaimo-  v.  Ofthalmo-. 

Opianln  v.  Narcotin. 

Opiáty,  léčebné  prostředky,  obsahující 
opium,  zvláště  některé  tinktury  a  prášky. 

Opioe  (Pitheci,  Simiae),  řád  s savců  {Mam- 
malta)  neoo  také  podřadí  řádu  Primát  es, 
jsou  ssavci  nejvýše  organisovaní  a  člověku 
nejbližší.  Mají  tělo  různé  velikosti,  zvíci  ve- 
verky fna  př.  kosmani,  v.  Ha  pale)  až  i  muže 
(gorila),  buď  štíhlé,  buď  dosti  zavalité,  po- 
rostlé srstí  tu  hustou,  tu  zase  řidší;  jen  líce 
a  u  některých  opic  i  mozoly  hýžďové  jsou 
lysé.  Oči  jsou  obráceny  do  předu.  Chrup 
mají  o.  úplný,  heterodontni  a  diphvodontní, 
řezacích  zubů  |  (zřídka  u  fossilnicn  {),  špi- 

čáky  },  mezerní  zuby  ^^,  stoličky  g_^;  v  ho- 
řejší čelisti  jest  malá  mezera  (diastema)  před 
Špičákem,  v  dolejší  za  ním.  a  hořejší  stoáčky 
mají  po  4,  dolejší  z  pravidla  po  3  hrbolcích. 
Četné  o.,  zejm.  kočkodani  a  makiové,  mají 
lícní  torby  různých  rozměrů;  veleopům  a 
opicím  nového  světa  scházejí  vždycky.  Bra- 
davky mléčné  jsou  dvě,  na  hrudi.  Končetiny 
mají  rozměry  vzhledem  k  délce  trupu  různé; 
všecky  o.  mohou  palec  zadních  končetin 
obrátiti  proti  ostatním  prstům  a  proto  se 
říkává,  že  jsou  ukončeny  »rukou<,  ač  jest 
tento  název  se  stanoviska  anatomického  zhola 
nesprávný.  Kromě  opic  drápkatých  (viz 
Arctopitheci)  mohou  všecky  ostatní  o. 
také  na  předních  končetinách  obrátiti  palec 
proti  ostatním  prstům.  O.  jsou  ploskochodci, 
našlapující  buď  na  celé  chodidlo,  buď  na 
vnější  jeho  okraj.  Prsty  mají  krátký  článek 
poslední  a  jsou  vyzbrojeny  nehty;  o.  dráp- 
katé  mají  jen  na  palci  zadních  končetin  ne- 
het, na  ostatních  prstech  veskrze  drápy. 
Ocas  buď  schází,  buď  bývá  vyvinut  a  druhdy 
i  velmi  dlouhý,  nezřídka  (u  opic  nového 
světa)  točivý  neb  i  chápavý,  totiž  na  konci 
vezpod  lysý  a  dosti  citlivý.  V  kostře  mívá 
lebka  lícní  čásť  do  předu  vyniklou,  ale  proto 
přece  jest  lbová  čásť  dosti  objemná  a  ze- 
jména dutina  mozková  rozsáhlejší,  než  u  ostat- 
ních ssavcův.  Důlek  oční  jest  kolkolem  uza- 
vři n,  obklíčen  kruhem  kostěným  a  od  jámy 
spánkové  oddčlon,  ježto  jest  spojení  kostí 
čelní  a  jařmové  s  alisřenoidem  rozšířeno 
smérem  do  vnitř.  Obratlů  šíjových  jest  vždy 
7,  hrudních  11—14,  bederních  4—7,  křížo- 
vých 5,  ocasních  od  3  až  nad  30.  Klíční  kosti 


nescházejí.  Kosti  vřetenní  (raditts)  a  loketní 
(uina)  mohou  se  pohybovati  týmfe  xpiLso- 
bem,  jako  u  človéloi;  v  zápěstí  schází  c^ntr^tt 
gorille  a  šimpanzu;  palec  ruky  bývá  výjimkOQ 
zakrnělý  (v.  Colobns).  Mozek  jest  veliký, 
hemisféry  silně  ryhovány  a  přikrývají  ahora 
mozeček  docela.  O  jiných  orgánech  oetfefaa 
činiti  zvláštní  zmínky.  Lůžko  jest  terČovité 
{placenta  discoidea);  o.  jsou  Decidoa.ta« 

O.  žijí  skoro  veskrz  jen  v  teplejšídi  kra- 
jinách, v  jižní  Asii  a- na  blízk^<di  ostrovech, 
v  Africe  a  v  tropické  Americe;   v  £vTopé 
Tna  Gibraltaru)  žije  jediný  maskot  besocasý 
(v.  Makakové)  a  ještě  výše,  al  po  37*  s.  i~ 
pronikl  jediný  japanský  makak.    V   oblasti 
australské,  podoblasti  nearktické  a  provincii 
madagaskarské  o.  nežij  L  Jsou  obyvateli  le- 
sů v  a  prohánějí  se  po  většině  ve  společno- 
stech na  stromech,  po  nichž  obratně  Šplhají 
i  skáčí;  k  chůzi  ani  nemají  tělo  zařízeno^ 
jen  na  př.  gorilla,  giboni  a  nečetné  o.  No- 
vého světa  dovedou  chvíli  jíti  zpříma.  Jsoa 
ssavci  čtveráci,  hraví  a  chytří,  učelivi,    máji 
výbornou  pamět  a  bývají  dosti  srdnatv;  k  ne- 
pěkným stránkám  povahy  jejích  náfeíC  lsti- 
vost, popudlivost,  slomysIn«iSt  a  jiné  nezpů- 
soby. Hlasy  mají  dosti  rozmanité  i  dovedoo 
se  zajisté  poněkud  pospolu  dorozuměti;  ale 
význam  >řečic  opičí  zhusta  bývá  nad  potfeba 
zveličován.  Jsou  býložravci,  živící  se  plody 
a  semeny ;  někteří  druhové  vyhledávají  i  hmy- 
zův  a  vajec  ptačích.  Samice  rodí  s  pravidla 
po  jediném  mláděti,  k  němuž  lne  příslovek 
nou  láskou  >opiČi«.  Člověk  je  pronásledaje 
zejména  jednak  jako  tvorv  škodlivé,  jednak 
pro  kožišinu  nebo  jako  vítané  akvisice  sbí- 
rek a  museí  přírodnických ;   staří  EgypCané 
prokazovali  dvěma  druhům  paviánů  boiskoa 
úctu  a  také  u  dnešních  obyvatelů  Východní 
Indie  jsou  některé  o.  u  veliké  vážnosti,  tiiá 
(po   případě   podřadí)   opic   dělíme  takto: 

I.  Platyrrhinae  (o.  ploskonosé)  s  praemolary  ], 
molary  }  a  širokou  nosní  přehrádkou.  Je- 
diná čeleď  Cebidae,  opice  tropické  Ameriky; 
rody  Mycetes  Illig.,  Ateles  Geoffr.,  Cehus  Erxl., 
Pithecia  Desm.,   Nyctipithecus  Spix.  a  jiné. 

II.  Arctopitheci  (v.  t. ;  O.  drápkaté)  s  praemo- 
lary },  molary  i,  širokou  nosní  přehrádkou, 
drápy  na  prstech  kromě  palce  zadních  kon- 
četin; palec  ruky  nemůže  býti  postaven  proti 
ostatním  prstům.  Jediná  čeleď  Hapalidatlkom-^ 
mani,  v.  Hapale).  III.  Catarrhinae  (v.t.; 
o.  úzkonosé),  s  praemolary  J,  molary  j  a 
úzkou  nosní  přehrádkou.  Čeleidi:  1.  Cercopi- 
thecidae,  s  ocasem  (jen  u  magota  bexocasého 
zakrnělým);  recentní  rody  Cercopithecut  End., 
Semnopithecus  Cuv.,  Macacut  Wagn.,  Q^itocf- 
phalus  Briss.  a  j.;   2.  Anthropoidae  (vcleopi)^ 
s  ocasními  obratli  redukovanými  na  kostřec; 
nejdůležitější  rody:  řfylobates  Illig..  PStheeus 
Geoffr.  a  Troglodytes  Geoffr.   Zbytky  fosail- 
ních   opic,  známé  teprve   od  r.  1836,  jsou 
řídké  a  namnoze  nevalně  zachovány.  Kromě 
mladších  zbytků  reccntních  druhů  jsou  to 
tyto  nejdůležitější  o.  třetihorní:  Z  opic  plo- 
skonosých  Homunculus  patagonicus  Amegh. 
a  Anthropops  perfectus  Amegh.   ze   staršího 


opice  —  Opíathoteuthis. 


809 


i&tvaru  třetihorniho  v  Patagonii;  z  prvé  če- 
ledi opic  úzkonosých  Oreopithicus  Bambolii 
Genr.  ze  středního  miocénu  v  Toskánsku, 
nejhojněji  o.  fossilní  Mesopithtcui  Pentelid 
Wagn*  ze  svrchního  miocénu  u  Pikermi  a 
z  Uher;  z  veleopů  Pliopithecus  antiquus  Gerv. 
se  středního  miocénu  u  Sansanu,  Elggu  (Švý- 
cary) a  Gdriachu  (Štýrsko),  pak  Dryopithecus 
Font  ani  Gaudry  z  terci  éru  Virtemberska  a  j. 
Z  recentních  rodů  mají  své  fossilní  druh^ 
v  pltocénu  Semnopithecus  Cuv.  ve  Vých.  Indii 
a  Macacus  Wagn.  v  jiini  Francii,  Virtember- 
sku  a  Vých.  indii.  O  definitivním  umísténí 
zajímavých  zbytků  druhu  Pithecanthropus 
erectus  Dubois  z  pliocénu  ostrova  Jávy  neni 
posud  platné  rozhodnuto;  Virchow  na  př. 
prohlásil  tento  druh  za  gibona,  Marsh  a  j. 
za  intermediámí  formu  mezi  veleopy  a  člo- 
věkem. Br, 

Opice  turecká,  o.  vousatá  v.  Maka- 
kové;  o.  vlnatá  v.  Lagothrix. 

Oplei,  Opikové,  téi  Osel  (z  Opici),  Os- 
kové,  národ  staroitalský,  jehož  sídla  kdysi 
se  prostírala  od  Latia  a  Campanie  až  k  moři 
faderskérou.  V  Lucanii  záhy  smísili  se  s  do- 
mácím obyvatelstvem,  načež  zvali  se  Itali 
neb  Oenotri.  Záhy  seznámili  se  s  Řeky 
a  přijali  mrav  i  způsob  jejich.  Později  upadli 
v  poddanství  římské.  Jazyk  jejich  zachoval 
se  v  některých  památkách  nápisných  (dska 
Bantinská,  mezník  Abellský,  vot  nápis  Agnon- 
ský,  exckračni  dska  Capujská).  Srv.  Cvěta- 
jcv.  Inscr.  Oscae.  Pík, 

Ople  [ópíj  John,  malíř  angl.  (*  1761  v  St. 
Agnes  u  Trusa,  hrab.  cornwallské  —  1 1^^^*^ 
v  Londýně).  Měl  státi  se  tesařem,  ale  básník 
Wolcott  se  ho  ujal  a  dal  jej  vzdělati.  V  19.  roce 
O.  odebral  se  z  Exeteru  do  Londona  a  stal 
se  tam  r.  1786  členem,  r.  1805  pak  profes- 
sorem  mal.  akademie.  Maloval  obrazy  histo- 
rické vynikající  živosti  a  rázovitostí,  hlubo- 
kým výrazem  i  skvělým  koloritem.  Vedle 
toho  také  krajiny  a  podobizny.  Nejlepší  z  prací 
jeho  jsou:  Smrt  Davida  Rix^iko  (Guildhall 
v  Londýně),  Korunování  Jindřicha  V/.,  Lady 
Gray  iádajid  Edvarda  VI.  ^4  vydáni  statku 
%emřeiéko  manfela  svého,  O-ova  vlastni  podá- 
bi^na  ie  v  Dulwich-college. 

Oplhled^  bot,  v.  Mimusops. 

OplkOTé  v.  Opici. 

OpUoů  Mounéni  {deliríum)  v.  Blouz- 
nění. 

OpiUonidae,  zool.,  v.  Sekáči. 
Opilka,  bot,  v.  Lolium. 
Opiletri    viz  Alkoholism  a  Příčet- 
nost. 

OpijBiae  Lucius,  římský  státník  (f  kol 
r.  100  př.  Kr.).  Vyžel  z  rodiny  plebejské, 
známé  od  válek  saronttských,  kdy  padl  Caius 
Opimius  Pansa,  quaestor  (294).  Otec  Luciův 
Quintus,  muž  zlé  pověsti  jako  syn,  byl  kon- 
sujem  r.  154.  O.  byl  r.  123  praetorem  a  zmoč- 
nií  se  vzbouřených  Fregell  (v  Latiu).  Byl 
z  nejprudčích  v&dců  strany  oligarchické  a 
maje  veliký  vliv  v  senátě  vystupoval  velmi 
příkře  proti  Caiovi  Gracchovi,  jenž  zmařil 
volbu  jeho  za  konsula  r.  122,  nemohl  viak 


překaziti  jeho  zvolení  rokn  násl.  Spor  roz- 
zuřil se  ve  válku  občanskou  a  O.  obdržev 
moc  diktátorskou  rozehnal  Gracchovce  a  dal 
jich  povražditi  na  3000.  R.  120  obžalován 
sice  pro  ukrutnost  tribunem  Q.  Deciem,  ale 
soudcové  zastraiení  propustili  jej.  Poslán  byv 
r.  112  do  Numidie  v  záležitosti  nástupnictví 
Micipsoya,  dal  se  podplatiti  Jugurthou,  a  když 
r.  109  tribun  C.  Mamilius  Limetanus  dal  si 
odhlasovati  zákon  o  nastupování  proti  pod- 
placeným Ju^urthou,  O.  vypověděn  do  Dyr- 
rhachia  v  Epiru,  kde  zahynul  v  bídě  a  opo- 
vržení. Za  konsulstvi  O-iova  byl  velmi  vlídný 
podzimek  a  urodilo  se  výborné  víno  (vinum 
Opimianum),  jeŽ  velebí  Cicero  a  Plinius  st. 
Uchovávali  je  sto  let 

Opis  v.  Kopie. 

Opisthobraiiohlate  v.  Zadožabří. 

OplsthooomiUl,  hoaxin,  kur  cikánský, 
zajímavý  kur  chodiolatý  amerických  tropQ» 
nyní  k  nokkům  Čítaný,  jinak  vejci  a  způso- 
bem Života  upomínaiíci  na  chřástaly;  Žije 
pospolité  na  stromech  a  křovinách  v  poříčí 
Amazonu  a  pobřeží  mořského  aneb  na  zato- 
pených savannách,  hnízdí  v  houití  nad  vo- 
dou a  živí  se  hlavně  plody  jistého  druhu 
aronu,  čímž  nabývá  silného  zápachu  po  koň- 
ském hnoji,  tak  Že  masa  jeho  ani  Indiáni  ne- 
požívají. Péra  temenní  prodlužují  se  v  dlou- 
hou ipiČatou  chocholku,  tenký  krk  jest  ope- 
řený, barva  peří  bíle  vroubeného  jest  olivová; 
prsty  nemají  sponek  a  krátké  běháky  po- 
kryty jsou  malými  Šupinkami;  zadní  prst 
hluboce  zasazený  jest  dlouhý,  drápkatý.  Mlá- 
ďata rodí  se  nahá  a  záhy  lezou  po  stromech 
pomáhajíce  si  zobákem  i  křídlem  zvláště  vy- 
tvořeným; též  dobře  plovou  a  se  potápějí. 
Křídlo  jest  vůbec  zvláité  vytvořeno ;  na  palci 
a  druhém  prstu  je  totiž  silný  dráp,  kterého 
pták  používá,  aby  se  zachycoval  na  větvích. 
Znak  tento  nevyskytuje  se  nikde,  leda  u  ně- 
kterých pštrosův.  Nikde  jinde  neužívá  se 
drápů  na  prstech  ke  žplhánL  Upomíná  věc  tato 
na  vyhynulého  Archaeopteryxa  (v.  t).  Bše. 

Opisthodomos  (řec.),  u  starých  Řeků 
čásť  chrámová,  nalézající  se  za  cellou,  od  níž 
bývala  oddělena  zdí.  v  o -mu  uchováván  býval 
poklad  chrámovj^  (na  př.  v  Parthenónu). 

Opistliodoii  Štein,  nálevník  spodobrvnatý 
{Hypotricha)y  z  čeledi  Chlamydodonta,  filá 
tělo  ovální,  na  předu  zašpičatělé,  ploché, 
pevné,  na  břiání  straně  kryté  jemnými  brvami, 
uspořádanými  v  řádkách.  Na  konci  těla  jest 
pevný  výběžek  v  podobě  ostnu,  jediný  druh 
jest  O.  niemeccensis  Stein,  velmi  vzácnV,  žije 
v  bažinách.  MBbr, 

Opisthoteiitlils.  Rod  osmiramených  hla- 
vonožců  (v.  Octopoda)  z  příbuzenstva 
Cirrhoteuthid,  s  nimiž  má  společnou  širokou 
blánu  mezi  rameny,  tykadlovité  přívěsky,  jež 
vroubí  po  obou  stranách  řadu  příssavck  na 
každém  rameni,  pár  ploutviček  a  nedostatek 
raduly  (Lútken  označil  proto  r.  1882  tuto 
skupinu  jakožto  Lioglossa  i  postavil  ji  proti 
všem  ostatním  Octopodům,  jeŽ  nazval  Trachy- 
^lossa);  poprvé  bj\  rod  tento  popsán  r.  1883 
Verillem  z  materiálu  výpravy  »Blake«  (pěla- 


810 


Opisthotonus  —  Opitz. 


gická  species  Agassiiii),  NevSední  zajíma- 
vosti nabývá  druh  depressa  t  velikých  hlu- 
bin, který  popsali  japanci  J.  líima  a  S.  Iiceda 
r.  1895,  svou  přizpůsobenosti  ph'živému  ii- 
▼otu  na  dně  mořském.  TČlo  je  deskovité, 
stlačené,  připomínající  tvarem  hvězdýie  nebo 
velmi  spfoštělou  ježovku;  vak  útrobní  do- 
cela schází.  Na  hřbetní  straně  viděti  oči,  za- 
krnělé ploutve  a  nálevku,  vedoucí  do  du- 
tiny plástové,  nad  míru  zúžené  a  mělké ;  tato 
ocitla  se  silným  zkrácením  dorsoventrální 
osy  tělní  vzadu  místo  na  zpodině  (dle  orien- 
tace morřologické,  o  čemž  v.  Hlavonožci); 
dolení  (břiŠDÍ)  strana  jeví  otvor  ústní  a  ra- 
mena s  jich  blanou  cípkovité  tuto  přesahu- 
jící. Ústa  vedou  do  prostorného  požeráku 
(pharynx),  jenž  přechází  kratičkým  jícnem 
v  Žaludek,  do  kterého  ústi  párovitá  játra, 
načež  nedlouhé  střevo  o  několika  mírných 
smyčkách  ústí  konečníkem  do  nepatrné  du- 
tiny plášťové;  celý  tractus  gastroin testi nální 
táhne  se  prostě  skoro  přímým  směrem  z  předu 
do  zadu,  beze  všeho  naznačení  vaku  útrob- 
ního,  jenž  u  ostatních  hlavonožcú  tvoří  ná- 
padnou, u  Octopod  obyčejně  jako  kýla  z  ostat- 
ního těla  čnějící  čásť  tělesnou.  Rozplozovaci 
ústroje  samčí  (známo  jen  několik  málo  kusfl 
dosud,  vesměs  samečků)  skládají  se  z  var- 
lete, průchodu  semenného,  váčku,  kde  se 
tvoří  spermatophory,  Žlázy  předstojné  (pro- 
stata) a  krátkého  svalnatého  vývodu,  jenž 
končí  papillou  penisovou  v  dutině  plášťové 
za  otvorem  řitním  proti  vnitřnímu  konci  ná- 
levky. Asi  uprostřed  mezi  ploutvemi  a  plá- 
štěm leží  hluboko  v  kůži  malý  zbytek  hřbetní 
chrupiivky  (či  snad  skořápky?).  Bbr. 

Opisthotoniui  (z  řťc),  tonická  křeč  svalů 
napínačů  páteře,  pozorována  bývá  při  otravě 
strychninem,  zánětu  plen  míšních,  epilepsii 
a  zvlášť  hysterii;  přináší  s  sebou  značné  pro- 
hnutí páteře  hrudní,  při  kterém  hruď  se 
značně  vyklene  ku  předu  a  nemocný  toliko 
hlavou  a  dolními  končetinami  o  lůžko  se 
opírá.  V  nejkrajnějším  stupni  tělo  spočívá 
toliko  na  záhlaví  a  patách.  Mx. 

Opistoglypha,  skupina  hadů  užovkovi- 
tých  (Colubriformia,  nebo  Colubtidae)^  kteří 
mají  vzadu  v  hořejší  čelisti  za  normálními 
zakřivenými  zuby  »plnými<  ještě  po  zubu 
opatřeném  na  přední  straně  rýhou.  Nemají 
však  žláz  jedových.  Náležejí  sem  na  př.  rody 
Dryophis  Boie,  Psammophis  Boie,  Homalopsii 
Kuhl,  ScytaU  Boie,  Dipsas  Boie  a  j.     Br. 

Opit,  jinak  PcřinazMaličina,  příjmení 
staročeské  Čacké  rodiny,  která  se  psala  po 
Maličině  neb  Malšíně  v  Čáslavsku.  Erb  je- 
jich byl  takový  jako  pánů  z  Dube  a  z  Kra- 
vař. Na  sklonku  XV.  stol.  žili  toho  rodu  dva, 
tuším,  synové  Jíry  Op ě ta, jenž  r.  1446  držel 
statek  Báně  za  Kolínem.  Petr  sloužil  kníža- 
tům Minstrberským,  bojoval  s  Uhry  r.  1471 
a  žil  ještě  r.  1483.  J  i  ř  í  byl  rytmistrem  u  krále 
Matiáše,  bojoval  s  Turky,  válčil  v  Rakousích 
a  byl  při  dobyti  r.  1484  Korneuburka  a  r.  1485 
Vídně.  Vrátiv  se  do  Čech  držel  nějaký  čas 
Semtěš,  pak  byl  purkrabí  na  Poděbradech 
(1609—1510)  a  na  Lipnici  (1513).  R.  1529  pře- 


stěhoval se  do  Prahy.  Byv  střídmě  iiv  a  jsk 
železného  těla  zemřel  8.  čna  1549«  naaje  sko- 
rém 100  let.  Básníci  tehdejší  opévali  rekovnf 
jeho  život  a  vzácné  ctnosti,  jak  se  zdá,  bylm 
manželkou  íeho  Kateřina  z  Košíně  (-f   I52S>, 
kterou,  tuším,  pojal  jako  vdovu  po  Pefmovi 
ze  Sloupna,  odkudž  si  lze  vysvětliti,    2c   se 
mu  přezdívalo  také  Peřina.  Naopak  Baltasar 
Peřina,  syn  Kateřinin,  psával  se  také  z  Ma- 
ličína.  Synové  Janovi  byli  Petrajan  (1528), 
Onen  byl  mezi  hejtmany  Českého  lidu,  kteří 
táhli(1529)naTurky,  Vídeň  obléhající,  R.  1531 
držel  Zdebuzeves  a  zemřel  nedlouho  potom 
zůstaviv  dceru  Annu,  která   prodala    tento 
statek  Janovi.   Tento  byl  vzdělán  nejen  ho- 
spodářsky a  v(  jensky,  nýbrž  i  literné,   stal 
se  r.  1530  král.  forstmistrem  a  r.  1537    při- 
dal se  k  českému  vojsku,  které  vypraveno 
bylo  do  Slavonska  proti  Turku.  Při  poráíce 
téhož  vojska  šťastné  vyvázl  a  usadil  se   na 
Hůrce  (u  Benešova),  kterou  byl  vyženil  &  Klis- 
kou  Karlíkovnou  z   Nežetic   (f    1543).     Pfi 
hnutí  r.  1546  stál  proti  králi  a  vsazen  proto 
do  Černé  věže.   R.  1549  prodal  Zdebuzeves 
a  koupil  potom  Poříčí  n.  S.    Dědicem  jeho 
byl  jediný  syn  Julius,  jemuž  sice   básníci 
přáli  slávu  a  udatenství,  ale  jenž  vesele  by) 
živ,  r.  1577  Poříčí  a  Hůrku  prodal  a  pak  bet 
dědiců  sešel.   (Pojednání  Kr.  čtské  spoleČ. 
nauk.  1884,  str.  23.)  Sek, 

Opitz:  1)  O.  Martin,  básník  a  poetický 
theoretik  německý  (*  1597  v  Boleslavi    ve 
Slezsku  —  t  1639  v  Gdaňsku),  studoval  ve 
Frankfurtě   n.   O.,   Tubinkách,   Strasburce; 
r.  1619  vstoupil  do  služeb  vév.  lehnického; 
r.  1622  povolán  Bethlenem  Gaborero  do  StoL 
Bělehradu,  kde  se  oddal  archaeologii  Dacie; 
r.  1625  korunován  na  básníka  ve  Vídni,  sů- 
stal  tam  ve  službách  diplomatických,  potom 
byl  Činný  jako  politický  agent  u  spojence 
jesuitů  K.  H.  v.  Dohna;  r.  1629  dostal  pří- 
domek von  Boberíeld;  r.  1630  konal  di- 
plomatickou cestu  do  Paříže;  pak  vstoupil 
do  služeb  švédskách  a  agitoval  pro  Banéra; 
dosáhl  přízně  krále  polského  a  stal  se  pol- 
ským historiografcm.  O  jeho  literárním  pů- 
sobení viz  Německo,  literatura,  str.  124a. 
O.  jest  purista  a  filolog.   V  poesii   (úplné 
vyá.  r.  1690)  stojí  na  stanovisku  dílem  klas- 
sicistské  školy  hollandské,  hl.  Heinsia,  dílem 
na  německých  novolatinnících,  hl.  Lotichíovi, 
jmenovitě   však   na  Ronsardovi    a   Pleiadé. 
Jeho  lyrika,  zvláště  erotika,  jest  nežitá,  6k- 
tivná  a  papírová;   v  přírodě  má  smysl  jen 
pro  park  a  výjimkou  i  výšiny  hor  {Vttuv\u$)\ 
jeho  básně  příležitostné  jsou  hladké  a  dobře 
pointované,  ale  bez  vřelosti,  jeho  líčení  hrůz 
válečných   {Trošt gedichte  in  Widenvdrtifkeit 
des  Krieges)  bez  plastiky.   Jeho  forma  jest 
bez  vady,  ale  i  bt z  kouzla.  V  dramatě  závisí 
na  vzorech  hollandských,  hl.  Vondela;  od- 
tud jeho  zájem  o  Seneku,  jejž  překládá  s  lep- 
ším citem  než  Sofoklea.  —  Srv.  Strchlkc, 
Martin  O.  (Lip.,  1856);  Palm,  M.  O   von  Bo- 
beríeld (Vrat ,  1862);   Guttmann,  Cbcr  dic 
AusgaSe  der  Gesammtwerke  von  O.  (Rati- 
boř, Progr.,  1850);  Muth.  Ober  das  Verhalt- 


Opium  —  Opiz.  811 

nÍ88  von  M.  O   and  D.  Heinsius  (Lip.,  Diss.,  nutí,  kachexii,  obrně  méchýře,  v  závrati,  ne- 

1S72).                                                          AN.  dostatečném   spánku,   klesání   intellektuálni 

9)  O.  (Opiz)  jiří£manue],malíř(*1775  zdatnosti,  dochází  k  slaboduchosti,  mnohdy 

v  Praxe  —  t  1841  v  Lipsku).  Kreslil  a  aqua-  i  k  zblbnutí.   Vleklá  otrava  opiem  probíhá 

relloval  genry  a  výjevy  ze  života  městského  pomaleji  než  otrava  morfiem.                Rg, 

a  vojenského  a  jeho  pečlivě  provedené  ko-  Opis:   1)    O.   neb   Opitz   Ferdinand 

stymové  kresby  t  prvních  let  XIX.  stol.  staly  (♦  1741  v  Praze  —  f  H-  l^d.  1812  v  Čáslavi),, 

se  hledanými.  O.  kreslí  dobře,  ale  idealisuje  byl    dozorcem    bankovního    důchodkového 

a  uhlazuje  vle  dle  vkusu  své  doby,  zdrob-  úřadu   v  Čáslavi  a  sepsal:  Beschreibung  der 

Duje  vojákům  ruce  i  nohy,  tak  že  jeho  ob-  Hauptstadt  Prag  (Praha,   1774);   Etwas  fůr 

rázky  nabývají  vzhledu  divadelních  výstupů,  das   Fach    der    deutschen    Staatsklugheit    (t., 

O.  maloval  boxující  Angličany,  uherské  hu-  1775);     Der    Kocher;    ein    R^^^Pt   fUr    mein 

•ary,  ruské  mužíky,  promenující  Vídeňáky,  krankes   Vaterland  (t.,  1782);   uber  die    Ver- 

vesměs  způsobné  vyšňořené.  Některé  takové  schiedenheit  der  Kleidertrachten  (Lip.,  1775); 

výjevy  ryl  též  na  měď.  Znamená  val  své  kresby  Die  Búcherfreiheit  (Brno,  1784)  a  j. 

a  rytiny:  G.  Opiz  fec.  (pinx.).           FM  s,  2)  O.  (Opitz)   Filip  Maximilián,  syn 

Opinm  (iatidanum)  jest  zaschlá  iCáva  vy-  před.,  botanik  český,  jeden  ze  zakladatelů  če- 

pryáfujicí  z  povrchních  nářezů  nezralých  ma-  ské  fíori^tiky  (♦  1787  v  Čáslavi   —  f  1858 

kovic  (v.  Papaver  somniíerum).   V  ob-  v  Praze),  již  ve  svt^m  rodišti  zabýval  se  hor- 

chodc  jest  několik  druhův  opia,  u  nás  se  livé  sbíráním  a  systematikou  vyšších  rostlin, 

používá  skoro  výhradně  opia  smyrcnskéh  o,  ve  kteréž  snaze  byl  podporován  tamním  lé- 

jeŽ  přichází  do  obchodu  ve  způsobe  boch-  karem  a  okresním  fysikem  Adamem  Stein- 
níků  vážících  300—800  g,  obalených  do  listů  ,  brecherem.  Jako  ISletý  mladík  sestavil  Calen- 

makových    a   posypaných    semeny    různých  darium  Florae  Časlaviensis,  t.  j.  výčet  rostlin 

rostlin;  jest  to  hmota  šedohnědá  až  t;;mno-  okolí  čáslavského  s  udáním  stanovisk  a  doby 

hnědá,  chuti  hořké,  intensivního  zápachu  ne-  květu  a  krátkými  popisy.  První  jeho  pokusy 

zralých  makovic    O.  obsahuje  17  alkaloidů,  literární  v  oboru  botanickém  datují  se  od  roku 

z  nichž  jsou  nejdůležitější  mortin  (v.  Mor-  1802.  Zanášeje  se  plánem  vydávati  herbář  čá- 

fium),  codcín  (v.  t.),  narcein,  narkotin  a  slavské  flory  v  centuriích,  vstoupil  za  tím  ůče- 

thebain  —  pak  kyselinu  mekonovou  (v.  t.}.  lem  v  korrespondenci  s  botanikem  £m.  Poh- 

Účinek  opia  závisí  na  hojnosti  alkaloidů,  ze-  lem.    R.  1804  ubytoval  se  v  Praze  i  měl  tu- 

jména  morfinu,  jenž  jest  zastoupen  nejhoi-  díž  příležitost  stýkati  se  osobně  s  nčkterými 

néji;  jeho  množství  kolísá  se  mezi  7— 20%.  botaniky  a  miovníky  přírodních  věd  vůbec. 

Rakouská  farroakopoea  předpisuje   o.,  jež  zvláště  s  hrabětem  Berchtoldem,  proslulým 

má  aspoň   10%  morfinu.    O.  má  vzrušující  tehdy  humanistou,  a  s  V.  B.  Seidlem.  R.  1805 

účinek  nepatrný  a  krátce  trvající  (jen  u  ně-  stal  se  (jako  jeho  otec)  úředníkem  bankov- 

kterých  zvířat  má  v  zápětí  mocné  rozčilení,  ního  důchodkového  úřadu  v  Čáslavi,  odkudž 

tak  na  př.  u  kočky),  vzbuzuje  pak  ospalost  r.  1808  přesazen  byl  do  Pardubic.  Jako  dříve 

a  spánek,  obleůuje  mírně  pohyb  srdce  a  dý-  v  Praze,  tak   i  na  místech  jmenovaných  O. 

cháni,  zvyšuje  odměšování  potu,  zmenšuje  rozvíjel   čilou  činnost   sběratelskou    i  pod- 

však  sekreci  ostatních  žláz  a  snižuje  peri-  nikal  též  delší  výlety  a  cesty  botanické,  mezi 

staltický  pohyb  střev.  O.  mírní  rozčilení,  uti-  jiným   navštívil    r.   1806   Krkonoše,    odkud 

suje  bolesti,  uspává  a  staví  průjmy.  Praepa-  přinesl  si  domů  na  500  druhů  sušených.  Ča- 

ráty  opia  jsou  extrakt  a  tinictura  opia  sem  nashromáždil  bohaté  sbírky  rostlin,  jež 

(tinctura  tímplex  z  crocatá)\  o.  jest  také  sou-  prof.  Pohlovi  byly  materiálem  k  jeho  Flora 

Části  prášků  doverských.  Nejvyšší  jednotlivá  Bohemiae.  Od  r.  1810  počal  v  dekádách  vy- 

dávka    opia    obnáší    dle    rak.    farmakopoey  dávati  hospodářský  herbář,  kterýžto  podnik 

0'15  g  (o.  pttiveris,),  0*10  g  extraktu,  1*50  g  byl  jakýsi  zárodek  pozdějšilio  ústavu  pro  vý- 

tinktury,  nejvyšší  dávka  denní  0'50^,  0*40^  menu  rostlin,  jejž  O.  založil.  V  té  době  stal  se 

extraktu  a  5'00  g  tinktury.  definitivním  úředníkem   při  úřadě  důchod- 

Otravy  opiem  náhlé  i  vleklé  jsou  u  oás  kovem  v  Semíně,  později  v  Pardubicích,  až 

dosti  řídké.  Náhlé  otravy  přihazují  se  vět-  konečně  roku  1814  přesazen  byl  do  Prahy* 

šim  dílem  z  nedopatření,  že  bylo  požito  pří-  kdež  r.  1831  stal  se  koncipistou  při  c.  k.  les- 

lišné  dávky  opia,  u  kojenců  tu  a  onde  uži-  ním  úřadě.    Vedle  ryze  botanických  studií 

tím  odvaru  makovic  (podávati  odvar  ten  dě-  vidíme   jej    teď  horlivě   pěstovati   filosofii, 

tem  jest  trestné  dle  či.  377.  tr.  zák.).  Otravná  nauky  zemědělské   a   lesnické,   mineralogii 

dávka  usmrcujíci  jest  u  dospělých   1—4  g  a  j^eolof^ii,  ve  kterých  oborech  také  literárné 

opia,  0*6— 1*0  g  extraktu,  8—15—30  g  tink-  byl  činným.  V  1. 1811—13  přispíval  do  časo- 

tury  opia;  kojenci  a  děti  vůbec  isou  velmi  pisů  »Oekonomische  Neuigkeiten«  a  »Hespe* 

nedůtkliví,   pozorovány  tu   smrtelné  otravy  rus<,  od  r.  1814  byl  spolupracovníkem  nej- 

po  požití  velmi  malých  dávek  opia  i  po  od-  důležitéiších  časopisů  přírodopisných,  seme- 

varu  1  —  4  makovic.  Příznaky  otravy  jsou  po-  dclských  a  lesnických,  na  př.  Okenovy  »Isis«y 

dobné  jako  při  otravě  morfiem  (v.  t.).  —  Liebichových  »Forstmann«  a  »Jagdjournal«^ 

Vleklá  otrava  vzniká  u  kuřáků,  jedlíkův  Behlcnovy  >Allgem.  Forstzcitungc,  Weiten- 

opia  a  pijáků  tinktury  opiové.  Příznaky  zá-  Weberových  >Bcitrá;:c  zuř  gesammtcn  Nátur- 

ležejí  v  porušeném  zažívání,  zácpě,  jež  pře-  und  Heilwissenschaftc,   G.aserova  >Ost  und 

chází  později  v  průjmy,  klesání  výživy,  hub-  West<,   dále   >Lotos«  atd.    Některé  Články 


812  Oplany  —  Oploty. 

uveřejnil  též  v  pojednáních  Král.  české  spo-  |  noiedy;  67  d.,  416  ob.  č.  (1890),  kapie  a  opo- 
lečnosti  nauk  a  ve  Skoíitrově  »Oesterreichi- ,  dál  myslivna. 

sche  botanische  Zeitschrift«.   Zmínky  zašlu-       Oplatky  (z  lat.  oUata),  tenké  lehké   pe- 
hují  O-ovy  poznámky  a  doplňky,  jimiž  při- 1  čivo,  obyčejné  bílé,  tvaru  buď  ploských  ko- 
spél   k  některým  důležitým    spisům   bota-  toučů   nebo   stočených  trubiček,    dělají    ae 
nickým,   na   př.    k    Reliquiae    Haenkeanae, .  z  pšeničné  mouky,  vody,  vajíček,  cukru,  sko- 
k  Mertensově  a  Kochové  Flora  von  Deutsch- 1  řiče,  soli  atd.,  které  se  promíchait   na  kaii 
land,  k  Sommerové  Topographie  von  B5hmen  '  málo  hustou  a  pekou  se  v  nízkých  plecbo- 
a  j.    Z  500  vétáích   neb  menších  článků  v  i  vých  formách  podobné  jako  lívance;    formy 
ovšem  jen    menší   díl   byl    prací   původní,   tyto  jsou  nízké  a  na  stranách,  které  pfijdoa 
Samostatně  vydal  O.:    Deutschlands  krypto^   a  testem  ve  styk,  hlazené  neb  ozdobami  opa* 
gamische    Gewáchse  etc.    (Lip.,  1817);    Vfr-   třené.  Před  nalitím  tésta  vymažou  se  íormj 
\eichniss  jener  Pflanien,  welche  bet  O.  in  Prag   máslem,  aby  tésto  nepřichytlo,  uzavrou,  na- 
%um  Tausche  oder  Kau/e  etc.  vorrdthig  sind   kžité  přitisknou,  aby  ozdoby  se  vtiskly,  a 
(Praha,  Enders,  seš.  1 — 12);  Bóheims  phanero-  jen  na  krátko  přidrží  se  na  ohni.  Potom  se 
gamische  und  kryptogamiscke  Gewáchse  (t.,   z  forem  vyklepají,  a  cbceme-li  dostati  přkný 
1823,  Enders);  Naturalientauseh  (t.,  1823—26,   kruhovitý  tvar,  vysekávají  se  sekáčky  kru- 
2  seš.);  jako  pokračování  BM*írige  ftiriVdfur-   hovými   na  způsob  průražníML  Jiný    droh 
geschichte   (t.,    1827—28);    Die   Pelargonien,   o  tek  vyrábí  se  z  nekvašeného  tésta  prosté 
ein  unentbehrlicher  Leitfaden  \u  ihrer  richti-  jen  z  pšeničné  mouky  a  vody.  Téchto  užívá 
gen  Bestimmungfur  Botaniker  (t.,  1825,  zpra- '  se  v  obřadech  církve  katolické  při   večeři 
cováno  dle  Decandolla);  Auf  welchem  Wege'  Páné  a  sluji  hostie  (v.  t.).  O.  tohoto  druhu 
wáre  die  J^ahrheit^  das  hóchste  Ziel  der  reinen    berou  se  též  za  podložky  pod  jemnéjší  druhy 
Botaniky  Xu  erreichen?  (t.,  1829);  Nomenclator   pečiva  cukrářského,  k  výrobe  pilulek,   t.  j. 
botanicus  (t.,  1831,  vyšel  jen  první  sešit  prv- 1  k  obalení  léků,  které  nepříjemné  chutnají, 
ního  dílu  projekt.);  Das  Registraturgeschdft  zby  snáze  byly  pozřeny.  O.  tyto  navlhčením 
(t,  1840);    Seinám  rostlin  květeny  české  (t.,   měknou,  stávají  se  lepkavými,  pročež  užívá 
1852,  44.  sv.  spisů  Mat.  Č.  Dodatky  pozdéjší   se  jich  k  zalepení  psaní  a  k  různému  nale* 
k  tomuto  seznamu  jsou  v  »Lotosuc).  V  ruko-   pováni.   K  tomu  cíli  se  též  všelijak  zdobí. 
pise  zanechal  O.  celý  Nomenclator  botanicus   barvi.   O.  k  zalepování  psaní  dělají  se   též 
2l  Flora  časlaviensis, —  Spisy  Naturalientauseh   z  tenkých  desek  klihovatých,  gelatiny  a  pa- 
a  Beitrftge  zur  Naturgeschichte  jsou  místy   píru.  V  prvních  dvou  případech  vyrážejí  se 
kommentované  seznamv  přírodnin  (namnoze   průražníkem  a  v  posledním  se  papír  nále* 
rostlin),  vydávaných  O-ovým  ústavem  pro   žitě  ozdobený  opatří  na  jedné  straně  náté- 
výménu  přírodnin.    Založení  a  vedení  tako-   rem  lepkavým  (vyzím  klihem  č.  vyzinou)  a 
vého  ústavu  byl  sám  sebou  záslužný  skutek,   po  uschnutí  se  o.  vysekávají, 
nebof  tím  stalo  se,  že  jednak  zájem  pro  pří-       Opleonik  v.  Kordulka. 
rodní   védy   v  kruzích   širších   se  vzmáhal,       Oplask  v.  Cliché. 
jednaktaké  přírodovědeckému  výzkumu  země       Oplétavé  rostliny  v.  Liány. 
České  intensivním  sbíráním  materiálu  (zvláště       Oplatka,  bot.,  v.  Polygonům, 
rostlinného)  položen  byl  základ.  Ve  floristi-       Oplotnik,  bot.,  v.  Convolvulus. 
ckých  svých  pracích  O.  sledoval  směr,  který  i     Oplo6any,  Oplocany,  ves  na  Moravě, 
ve  Francii  pěstován  byl  Jordánem,  směr  to,  i  hejtm.  Přerov,  oícr.  Kojetín,  fara  a  pá.  To- 
spočívající  na  širším  pojímáni  druhu.    Tím    vačov;  89  d.,  565  ob.  č.,  3  n.  (1890),  2tř.  šk. 
stalo  se,  že  mnohé  staré  druhy  rozdrobeny '  a  popi.  dvůr. 

byly  v  celou  řadu  druhů  nových,  které  dle       Oplodi  (pericarpium),  bot.,  v.  Plod, 
ustáleného  názoru  jsou  jen  odrůdami  neb       Oplot  {Amplat{)t  ves  v  Čechách,  hejtm., 
individuálními  variacemi.  Illustraci  poučnou   okr.  a  pš.  Přeštice,  fara  Dnešice;  73  d.,  509 
v  té   příčině    poskytuie   O-ovo   zpracováni  ^  ob.  č.  (1890),  kaple  a  2tř.  šk. 
rodů,  jako  jsou  Rosa,  Rubus  a  Mentha,  kdež       Oploteo  {Ámplati),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
O.  ve  svém  drobeni  druhu  zašel  tuze  daleko.   Horš.  Týn,  okr.  a  pš.  Hostouň,  fara  ŠtiUry; 
Srv.  ostatně  spis  L.  Čelakovského,  Opiz  a   41  d.,  209  ob.  n.  (1890). 
Jordán  (>Osvěta<,  1876).  Ič,     \     Oploty  (Oblatt\  ves  v  Cechách,  hejtm.  a 

3)  O.  Jan  Ladislav,  lékař  český,  syn  okr.  Podbořany,  faraa  pš.  Kněžice;  34  d., 
před.  ř»  1820  v  Praze  —  f  15.  led.  1850  v  Jo- ,  27  ob.  č.,  210  n.  (1890),  kaple,  mlýn  a  chrne- 
sefově).  Lékařství  vystudoval  v  Praze,  stal  lařstvi.  Alod.  statek  O.  (375*30  na)  se  dvo- 
se  tu  r.  1845  doktorem  lék.,  praktikoval  tu  rem,  cihelnou  a  myslivnou  náleží  od  r.  1835 
ve  všeob.  nemocnici  a  šel  r.  1849  jako  vý-  rodině  svob.  pánů  Korbu  z  Weidenheiroů. 
pomocný  voi.  lékař  do  Josefova,  kdež  podlehl  R.  1412  prodala  Anna  z  Oplot  O.  svému 
tyfu  v  posáace  zuřícímu.  Napsal  do  >ČČM.«  manželu  Vchyni  z  Řebříka.  Od  r,  1543  držela 
Pozorováni  o  choleře  epidemické  a  četné  pří-  O.  rodina  ze  Štampachu,  z  nichž  Adam  Gott- 
spěvky  botanické  do  Vid.  zpráv  o  rak.  lite-  hard  Š.  ze  Š.  účastnil  se  bouří  stavů  českýdi; 
ratuře  zoolog.,  bot.  a  palaeontologické.  Byl  za  to  propadl  statek  jeho  konfiskaci  a  pro- 
výborným  botanikem  a  sebral  materiál  k  slov-  dán  r.  1624  od  král.  komory  cizozemci  Aujf, 
niku  lékařskému.  Schmidovi  ze  Schmidbachu,  jehož  potomci 

Oplany,  Vo  pian  v,  ves  v  Cechách,  hejtm.  tu  seděli  do  r.  1673,  načež  se  majetníd  ěa- 
C.  Brod,  okr.  a  pš.  Kostelec  n.  L.,  fara  Ko-   sto  střídali. 


oplozeni  —  Opočno.  818 

Oploitai  jest  splynuti  irslé  bufiky  va-  se  kaidoročné  dne  2.  srpna  hluiná  pont 
jefná  s  buAkoD  semennou.  To  dává  nnik  i  iPordunkule*,  k  níl  dostavuji  se  poutnici 
novému  individua.  U  človíka  déje  se  t  pra-  i  kraje  i  s  hor.  Dále  jest  ide  nové  vystavSaý 
ffidla  ve  vejcovoda.  Oo  tohoto  pficháií  zralé  >Kodynifiv  Mm*.  K  zámku  přiléhá  fani  a 
Tajfíko  I  vajefnlku  nejčastéji  v  dobé  čmýry  I  dékan.  kostel  Nejsv.  Trojice;  na  místi  tottk 
a  do  ného  voikajf  vlastními  pohyby  buňky  '  stávala  hradní  kaple  sv.  Ondřeje,  která  r.  1561 
semenné  (jpcrMatofad^,  ulolené  pfi  souloíeni  přestavena  od  Trik fi  na  kostel.  V  kostel e- 
do  pochvy.  Proto  o,  je  nejpravdépodobDéjii  j  níkolik  náhrobků  do  idi  lapuilčn^ch  z  ro- 
besprostředné  po  čmýře.  Kdy  vniká  buňka  |  diny  Trfkd  a  rodinná  hrobka  rodu  toho.  Na 
aemcnná  do  vajíčka,  jak  briy  po  souloleni,  hřbitově  kostel  Matky  Boíí,  bývalý  farní.  NeJ- 
není  inámo,  mflfe  to  viak  býti  jii  »  hodinu,  poioruhodnéjií  ze  vjcch  budov  je  zámek 
ate  také  ai  za  7  i  14  dni.  Tak  dlouho  totif  i  ■  příiluinými  budovami,  jízdárnon.  konír- 
inflfese  udrieli  i  vajiíko  i  semeno  Itvé  vro-  namí,  pivovarem,  xahradoa  a  vynikajícím  par- 
didlech  leny.  Z  pravidla  viak  asi  nechybíme,  kem.  Nynéjií  lámek  má  podobu  le  XVI.  st.,. 
kdyl  dun  soulofeni  pokládáme  také  la  den  kdy  tu  sedéli  Trikové;  ze  starého  hradu 
O.  Oplozené  vajiíko  přichází  pak  i  vejco-  zbyla  jen  kulatá  vči.  V  zámku  jsou  obrazy 
voda  do  dél ohy  a  v  ni  se  mého  vyvíjí  nová  nejpřednéjiích  mistrů,  podobizny  Trčkův  a 
lidská  bytost  ivaná  plod,  uzavřená  v  bia-  jiných  rodin.  Mnoho  obrazův  odvezeno  od- 
nách  a  obklopená  vodou  plodovou,  a  zůstává  tud  do  Vidné.  Před  lámkcm  rozsáhlá  lahrada, 
v  ni  af  do  své  zralosti.  Žena  chovající  ve  s  letohrádkem  a  skleníky  a  na  jih  od  parku 
svém  tele  oplozené  vajíčko  nazývá  se  tě- !  veliká  obora  na  vysokou  ivéř.  Opodál mésta 
taotnou.  Trvání  téhotenství  lidského  jest  Vodetín  s  myslivnou  Zarybnicc  a  ovčínem, 
velmi  rflzné,  kolísá  dle  rozhčných  výpočtů  od  na  východ  rybník  Broumar  (138G  j'*^'')  a 
240  do  320  doú,  prdmérné  270— 2S0.  V  té  '/i  hod.  k  láp.  Podzámčí  se  dvorem,  cukro- 
dobi  po  o.  můie  býti  porosen  iralý  a  do-  varem,  lihovarem  a  nádraíim  opočenským. 
Doioný  plod.  Ra.       Fid.  panství  má  10.03208  ha  půdy,  jest  nia- 

Opoosno,  rua.  ůjcidní  mčsto  radomské  jetkcm  los.  kn. 
gnb.  v  království  Polském  nad  F.  DfeviČkou;  CoUoreda-Mans- 
stanice  ielciničnf.  6022  ob.  (1897).  Obchod  felda.  V  XV.  st. 
s  obilím.  —  Kazimír  Vel.  zamilovav  se  do  O.  jii  bylo  mé- 
idcjil  iidovky  Estirrky  vystavél  si  tde  zá-  stem  a  v  I.  14S1 
mek,  město  roiiiřil  a  obehnal  zdf;  vrestau-  ai  1492  na  pří- 
rovaném  zámku  sídlí  nyní  úiezdní  náčelník,  mluvu  Samuele 
O.  bylo  město  kvetoucí  ai  do  r.  1655,  kdy  z  Hrádku  a  Va- 
ve  válce  ivédské  zničeno,  a  od  té  doby  se  lečova  král  Via- 
ncpozvedlo.  fy.       dislav  II.  udělil 

OpO&lB«k,  Opo£enck,  ves  v  Cechách,  i  Onu  rod.  erb 
na  lev.  bř.  labském,  hejtm.  Pardubice,  okr. '  pánů  Valečov  - 
a  pj.  Přeloné,  iara  Lány  na  I>fllkui  29  d.,  ských  z  Valečo- 
202  ob.  Č.  (1890),  zastávka  lei.  dráhy  na  trati '  va  (vyobraz,  č. 
Praha-ChocM.  Náleiíval  ke  kapitole  oIo-  2966.):  v  modr. 
moncké.  '  Itiié  zlaté  slun-      c.zsw  zn.it  m bií  Opotni. 

OpoAkft,  djczdnl  město  rus.  ve  pskovské  ce,  v  levém  pak 
gnb.  ua  ř.  Veliké;  obchoduje  (la  hranici)  rohu  itítu  oimirohá  zlatá  hvězda.  O  hrade 
se  Inem;  cihlářstvf,  na  bliiko  veliká  kole-  opočenském  činí  se  imlnka  k  r.  1068;  ve  stol. 
Inlna;  má  5690  ob.  (1897).  R.  1412  zřízena  tu  XII.  byl  sidkm  lupy  t.  jm.  a  hrad  jako  ba- 
od  Pskovanů  pevnost  proti  rijeidŮm  Litva-  dova  kamenná  vystaven  ve  XIV.  stol.,  kdy 
nOv  a  Polákův.  Pp.       tu  jii  sedili  pánové  i  Dobrušky  (v.ť,  po- 

1  Opotaa  vil  z  Dobruiky.  tomcí  to  Drsiaviců.  Za  válek  husitských  vy- 

Opetalo*.  ve«  v  Cechách,  hejtm.  Pode-  střídalo  se  na  O-né  několik  pánů,  z  nícnl 
brady,  okr.  a  pá.  Král.  Méstec,  fara  Vrbice;  nčkti-fí  byli  odpůrci  kalicha.  Proto  Sigmund 
1B7  d.,  963  ob.  i.  (1890),   4tf.  ík.,  cihelna.      '  Korybut  přitrhl   r.  1422  k  O  nu    »  vojskem, 

Opoino:  1)  O,  také  Opočen  Cirvený,  ale  odtáhl  s  nepořízenou.  R.  1425  zmocnili 
mésto  nad  Zi.  Potokem  ve  vých.  Čechách,  se  O-na  Sirotci  a  pobořili  je.  Po  Jiříkovi 
vbcjtra.novorař-stském,má275d.,  2201  ob.  č.,  z  Dube  aViseraburka,  zajehoi  panováni  zle 
48  n.  (1890),  okr.  soud.  čctn.,  poit.,  telegr.  řádil  v  Královéhradecku  Jan  Kolda  ze  Žam- 
a  lelczn.  stanici  i ','i  hod.  vzdal.)  na  trati  ■  pachu,  usadil  se  (1460)  na  O-né  Petr  Svojie 
>  Chocně  do  Uroumova,  6tř.  obec.  ik,,  aii&t.  ze  Zahrádky,  po  ném  následovali  v  drlcnf 
ik.,  hospodářskou  zimní  ikolu  se  Školou  ho-  O-na  Míkulái  Suchan  z  Libánč,  Václav  aneb 
spodyéikou,  okres,  nemocnici,  špitál,  občan-  Vaněk  Valečovský  z  Knřlmostu,  Samuel 
skon  a  okr.  hospodář,  aáloínu,  parní  válc.  z  Hrádku  a  Valcíova,  Jan  Jencc  z  Janovic  a 
mlýn,  výrobu  hospodář,  strojů,  nékoltk  lomů  Petršpurka.  R.  1494  nebo  1495  koupil  O. 
na  dlaicbní  kámt-n  a  výroční  trhy.  .Ml-sio  má  Mikuláš  ml.  Trčka  z  Lipy.  jehoi  potomd 
prostranné  namésti,  na  ném  vvmká  kLSter  vládli  zde  přes  100  let  Mikuláš  ml.  T.  z  L. 
kapucínský  (zal.  r.  1674  od  Lúd.  hr.  Coilo- '  přikoupil  k  O-nu  několik  okolních  poplul, 
reda)  s  kostelem  P.  Maric;  niiproii  kláiteru  dvorů,  tvrzí  a  vsi  a  inameftití:  rozmnoiil  pan- 
Mcha  P.  .Marie  (z  r.  1714).  Při  .  iašteřt-  koná   ství  opočenské.  Nástupce  }cho  Vilém  dal  tbo- 


814 


Opodcldok  —  Opolí. 


řiti  předek  starého  zámku  a  vystavěl  nový, 
jak  nyní  se  spatřuje ;  při  tom  staré  hradební 
zdi  vzaly  za  své.  Též  proménil  starou  hradní 
kapli  v  kostel  Nt-jsvětéjSí  Trojice.  Po  smrti 
Kríštofa  Jaroslava  (f  1601)  vládl  na  O-né 
poslední  potomek  z  rodu  toho  Jan  Rudolf 
hr.  T.  z  L..  jenž  vystavěl  (1602)  nynéjšf  leto- 
hrádek v  zahradě,  spojiv  jej  dlouhou  chodbou 
s  kostelem  Nejsv.  Trojice,  a  r.  1617  rozšířil 
pod  O-nem  oboru.  Za  bouří  stavovských 
podporoval  tajně  stranu  proticisařskoa.  Pros- 
bami došel  milosti,  přestoupil  na  víru  kato- 
lickou a  využitkoval  plnou  měrou  českých 
konfiskací,  skoupiv  mnoho  konfiskovaných 
statků  tu  i  v  okolí.  Manželka  jeho  Magda- 
léna z  Lobkovic  velice  utiskovala  poddané, 
až  svou  bezohledností  zp&sobila,  že  vypuklo 
na  všech  panstvích  Trčkovských  (1628)  strašné 
povstání  selského  lidu.  Když  syn  jeho  Adam 
End.  v  Chebu  s  Valdšteinem  bvl  zavražděn, 
obžalován  i  on,  Že  podporoval  rebellv,  ale 
než  vyšetřování  skončeno,  zemř<  1,  načež  jeho 
všechny  statky  od  král.  komory  zabrány  a 
prodány  a  O.  obdrželi  bratří  Rudolf  a  Jero- 
ným hr.  z  Colloreda  a  Waldsee,  z  nichž  onen 
zřídil  z  O-na  pro  svůj  rod  panství  svěřenské. 
Za  válek  Švédských  město  trpělo  mnoho  od 
vojska  švédského.  Z  nástupců  Ludvík  vysta- 
věl (1676)  kapucínský  klášter,  Jeroným  roz- 
šířil a  opravil  zámecký  kostel,  jenž  přičině- 
ním jeho  povýšen  na  farní  (1735).  R.  1813 
zámek  opočenský  hostil  cara  Alexandra  L, 
velkokn.  Konstantina,  kn.  Metternicha,  hr.  ze 
Stadionu  a  prus.  krále  Bedřicha  Viléma  IIL, 
kteří  se  zde  radili,  jak  by  cis.  Napoleona  L 
pokořili  a  porazili.  R.  1859  okr  soud  pře- 
ložen z  Dobrušky  do  O-na  do  zámku.  Roku 
1879  přikoupeno  k  O-nu  panství  Zbirov.  — 
Okr.  soud  má  229  51  km\  3906  d..  24.870 
ob.  č.,  228  n.;  z  25.134  přít  obyv.  23.284  ka- 
tol.,  1694  evanp.,  113  židů,  43  jin.;  z  těch: 
11.907  muž.,  13.227  žen.  (1890).  —  2)  O.,  ves  t., 
hejtm.  a  okr.  Vys.  Mýto,  fara  a  pš.  Uhersko; 
42  d.,  244  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  valcha.  — 
3)  O.,  Opočna,  far.  ves  t.,  hejtm.  Zatec, 
okr.  Postoloprty;  44  d.,  279  obyv.  č.,  4  n. 
(1890),  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie  z  r.  1710, 
3tř.  šk.,  pš.,  cihelna  a  chmelařství. 

Opoáeldok  (lat.  Linimentum  saponát,  cam- 
phoratum)  jest  roztok  mýdla  v  líhu  za  tepla 

Í>řipravený,  kterému  se  přidá  kafru,  silice 
evandulové,  rozmarinové  a  čpavku.  Směs 
vychladnutím  rosolnatí  a  teplem  ruky  zřídne, 
v  lékárnách  naplňuje  se  za  tepla  do  malých 
skleněných  nádobek  a  používá  se  ho  jen 
k  zevní  potřebě.  O.  jest  v  lidu  oblíbený 
léčivý  prostředek  a  bývá  lékaři  často  dopo- 
ručován, šnk. 

Opolany:  1)  O.  Dolní  čili  Veliké,  ves 
v  Cechách  na  pr.  bř.  Cidliny,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Poděbrady,  fara  Lány;  83  d.,  615  ob.  č. 
(1890),  3tř.  šk.  veřej.,  evang.  kostel,  fara, 
soukr.  škola  a  obec.  cihelna.  Na  blízku  stá- 
vala ves  Podbřezí.  O.  irainují  se  r.  1228 
mezi  statky  kláštera  svatojirského  v  Praze.  — 
2)0.  Hornic.  O^olanky,  vest.,  fara  Libice; 
40  d.,  238  ob.  č.  (1890),  samota  na  Hadrech. 


Opol6«BlJe  (Onojneaie),  n  Rusd  ▼  ny- 
nějšmi  smyslu  tolik  jako  domobrana.  Za 
doby  knížat  vojsko  na  Rasi  skládalo  se  s  kxu- 
Žecich  družin  a  z  národního  oj  a,  jc£  srolá- 
válo  se  za  souhlasu  lidu.  Později  v6Ie  lid« 
pozbyla  platnosti  a  v  říši  Moskevské  sto- 
tání  oja  záviselo  úplně  na  v&lt  carA.  V  dě- 
jinách ruských  jsou  známy  případy,  kdy  svo- 
láno o.  pouze  z  určitých  ohrožených  krajftv. 
Tak  za  Petra  Vel.  ze  země  pskovské  a  oov- 
gorodské  proti  vojskfim  Karla  XII.  V  miou- 
lém  století  svoláno  O.  r.  1806,  1812  a  1855. 
Za  války  napoleonské  o.  válčilo  i  za  hrani- 
cemi, úcastnivši  se  cemováni  Gdaňská,  Dráž- 
ďan a  Hamburka.  Nynější  organisace  jeho 
pochází  z  r.  1874  a  doplněna  byla  zákonem 
z  15.  dubna  1891.  V  podstatě  dčií  se  o.  na 
dvě  výzvy:  první  povolává  se  do  zbraně  car- 
ským úkazem  k  senátu,  drahá  roanifesteni 
k  národu.  Mobilisacc  má  býti  provedena 
v  28  dnech.  Ostatní  pravidla  jsoa  obdobná 
jako  při  domobraně  jinj^ch  stát  A  v.  —  Srv. 
A.  Rediger,  Komplektovaníje  i  ustrojstvo  voo- 
ružennoj  sily;  1.  PreŽencev,  Gosadarstvennoje 
o.  (Petrohr..  1889). 

Opole  (lat.  vicinia,  sousedství)  nasýral  se 
ve  starém  Polsku  jistý  správní  okrsek,  jehož 
obyvatelé  odpovídali  rukou  společnon  a  ne- 
rozdílnou za  vSchký  řád.  Srv.  Okol  i  na. 

Opoleneo  (Oppeliti),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Sušice,  okr.,  fara  a  pž.  Kažp.  Hory;  23  d^ 
162  ob.  n.  (1890),  mlýn. 

Opoli  (Oppein),  býv.  hlav.  město  OpoU 
ska  (v.  t.),  nyní  krajské  a  hlav.  město  vlád. 
obvodu  t.  jm.  v  Hor.  Slezsku  na  Odře  a  dů- 
ležité  křižovatce  žel.  tratí  Vratislav-HPeh- 
Bohumín,  O.-Vorsigwerk,  O.-Nisa  a  O.  -Na- 
myslov,  má  s  vojen,  posádkou  23.018  obyv., 
z  nich  je  3964  evang.,  712  žid.  (1890);  sídlo 
král.  vÚdy,  polit,  a  správ.  dřadAv,  obchodní 
komory,  hlav.  berního  úřadu,  vrchního  poit. 
ředitelství.   V  méstČ  jsou  4  katol.  kostely, 
z  nichž  kostel  založený  od  sv.  Vojtěcha  je 
nejstarší  v  Hor.  Slezsku,  evang.  kostel,  sy- 
nagoga, starý  zámek  Piastů,  radnice,  krásné 
budovy  vládni,  pomník  cis.  Viléma  I^  několik 
mostů  přes  Odru,  katol.  gymnasium    (býv. 
jesuitská  kollej),  katol.  učitel,  seminář,  ho- 
spodář, škola,  dvě  vyš.  dívčí  školy,  vciiko- 
lepý  špitál  sv.  Vojtěcha,  měst.  nemocnice  a 
špitál  a  měst.  a  krajská  spořitelna.  Průmysl 
a  obchod  zastupuje:  strojírna,  závody  na  ce- 
ment a  vápno,  sudy,  doutníkv.  kůže,  3  paroí 
pily  a  jeden  parní  nílýn,  truhíářství,  pivovar, 
lihovar,  obchod  s  obilím,  dřívím,  ▼ápnetn, 
cementem,  dobytčí  trhy  a  čilý  obchod  zasí- 
latelský. Přístav  na  Odře.  O.  jest  kolébkou 
slezských  Piastovců,  kteří  vystavěli  ve  stol. 
XIV.  na  místě  býv.  hradu  na  t  zv.  »08trůvku< 
nov^  zámek  a  seděli  zde  do  r.  1532.  Ve  far. 
chrámu  o  polském  mají  Piastovci  na  mramo- 
rové desce  znak.   Sv.  Vojtěch  na  své  apo- 
štolské cestě  dal  vystavěti  v  O.  kapli,  která 
později  proměněna  ve  íar.  kostel  sv.  Voj- 
těcha,  jenž  přenechán  řádu  dominikánskému, 
který  jej  rozšířil.    R.  1810  pruská  vláda  za- 
brala klášter  tento  a  prodala  jej  opolskému 


Opolsko  —  Opominutí.  816 

laráfi.  který  z  něho  zřídil  ipitál  svatovoj-  spravoval  je  nejprve  arcikníže  Karel  a  od 
téiský.  Do  kostela  sv.  Vojtěcha  konají  se  r.  1624  Ferdinand  (pozdéjší  císař).  R.  1646 
dosua  hlučné  pouti.  ProtesUnté  mají  bývalý  celé  knížetství  zastaveno  bylo  králi  polskénio 
dírám  minoritský  (ze  XIV.  stol.).  Za  doby  a  teprve  císař  Leopold  r.  1666  je  ze  zástavy 
švédských  válek  zle  zde  řádilo  vojsko  císař-  opět  vvkoupil.  Od  roku  1742  O.  příslufi 
flké  a  Švédové,  kteří  měsU  dobyli.  R.  1671   k  Pruskému  Slezsku. 

laloiili  zde  jesuité  gymnasium,  které  r.  1800  Opolský  Jan,  t>ásník český  (*  1875  v  Nové 
proměněno  ve  světské  zdédivái  bývalou  je-  Páce);  vstoupil  r.  1890  do  malířského  ate- 
Auitskou  knihovnu  o  20.000  sv.  R.  1736  řá-  lieru  V.  Kretschmera  ve  svém  rodišti,  kde2 
dila  v  O.  veliká  povodeň  a  po  té  hlad  a  bída.  dosud  pracuje.  Vydal  sbírky  básni:  Svét  smuť 
2emské  právo  zasedalo  dvakrát  do  roka,  ny-ch  (Praha,  1898),  Klekání  (t.,  1900)  a  Jedy 
jednou  v  Ratiboři  a  po  druhé  v  O.  —  Vládní  |  a  léky  (t.,  1901).  Lyrika  O  kého  je  balladická, 
obvod  opolský  měl  r.  1890  1,706.922  ob.,  s  patrným  sklonem  k  děsivému:  dojmem 
s  nichž  bylo:  934.600  Poláků.  1,413.319  katol.,  krajinným  symbolisuje  stavy  duševní.  O.  je 
142.831  evangel.  a  21.147  židů.  —  Srv.  Idzi-  zahořklý  illusionista,  jenž  posléze  ironisoje 
kowski,  Geschichte  der  Stadt  Oppeln  (Vra- ,  a  persífluje  každý  vznět  a  vyšší  cit.  Jeho 
tislav,  1863\  verš  jest  melodický,  jeho  rým  plný  a  bohatý. 

Opolsko  (Oppeln),  knížetství  v  Horním  Opominiiti  je  zanedbaní  povinné  čin- 
Slezsku  v  horním  poříčí  Odry  a  jejího  přítoku  nosti.  Vůle  lidská  může  se  projeviti  buď 
Malé  Pěny  (Malpudev).  Původní  O.  bylo  roz-  positivním  konáním,  buď  negativním  o-m, 
sáhlejší  a  bylo  založeno  Piastovcem  Měškem  jeŽ  obě  nezbytně  určitj^  výsledek  maií  v  zá- 
(1201),  r.  1282  se  však  dědictvím  rozpadlo,  a  pěti.  Podobně  zločin,  jako  projev  vůle  lid- 
O-kem  pak  slula  severní  část,  vlastní  O.  hi-  ské,  je  buď  činem  v  užším  slova  smyslo 
storické.  První  kníže  opolský  v  tomto  užším '  (delikt  kommissivní),  buď  o-m  (delikt 
smyslu  slova  byl  Bolek  I. ;  po  jeho  smrti  (1313) '  o  m  i  s  s  i  v  n  í^,  t.  j.  člověk,  jenž  deliktu  se 
i  toto  užší  O.  rozdělilo  se  ve  tři  části,  ale  dopouští,  činí  buď  to,  co  zákon  zakazuje, 
jeho  vnukovi  Bolkovi  III.  (f  1382)  podařilo  |  anebo  nečiní  toho,  co  zákon  poroučí.  Na  př. 
se  spojiti  je  opět.  R.  1291  a  1292  Bolek  I.  matka,  jež  chce  se  zbaviti  svého  dítěte,  buď 
uznal  krále  českého  Václava  IL  za  svého  ruku  násilně  na  ně  vztáhne,  buď  nevěnuje 
vrchního  pána  a  podobně  r.  1327  za  krále  mu  potřebné  k  zachování  života  péče.  — 
Jana  učmil  Bolek  U.  21a  válek  husitských  Aby  o.  bylo  trestným,  je  potřebí,  aby  od- 
Bolek  IV.  (f  1437)  přiznal  se  k  husitství  i  pórovalo  určité  povinnosti  k  positivnímu 
a  Bolek  V.  (f  1460)  bez  nesnází  roku  1459  konání.  Povinnost  ta  zakládá  se  1.  buď  ve 
uznal  i  krále  Jiřího;  ale  jiŽ  jeho  bratr  a  ná-  speciálním  ustanovení  zákonném,  2.  buď 
stupce  Mikulái  I.  (f  1476)  v  boji  Jiřího  proti  v  okolnostech,  jež  určitou  pozdější  činnost 
tumu  postavil  se  na  stranu  papežovu.  Z  dal-  přirozeně  vyžadují;  vznikem  těchto  okolností 
ších  knížat  opolských  zaslouží  zmínky  Miku-  \  vzniká  i  povinnost  k  určitému  jednání,  aniž 
láš  IL  pro  svůj  tragický  osud  (byl  sCat  v  Nise  i  je  potřebí  v  této  příčině  nějakého  zvlášt- 
r.  1497).  jeho  bratr  Jan  II.  získal  dědictvím  ního  ustanoveni  zákonného.  Tak  např.  (adl) 
Ratibořsko  r.  1521  (odtud  knížetství  O.-  stanoví  rakouský  trestní  sákonník  z  r.  1852 
Ratibořské) :  jsa  poslední  svého  rodu,  učinil  v  §  61,  že  i  ten  činí  se  spoluvínným  vele- 
r.  1512  dědickou  smlouvu  s  markrabétem  zradou,  kdo  úmyslně  opomine  oznámiti  úřado 
an8t>aisko- bran  i  horským  Jiřím.  Král  Vladi-  nějaké  podniknutí  velezrádné,  nebo  osobu 
slav  smlouvu  tu  uznal  a  po  jistém  váhání  nějakou,  o  niž  mu  podniknutí  takové  známo 
také  Čeští  stavové  (1523);  Ferdinand  však  I  jest.  Zde  povinnost  k  určitému  jednání  sta- 
proti  ni  protestoval  a  roku  1531  dohodl  se '  novena  je  zákont  m.  Jinak  je  tomu  v  přípa- 
s  Jiřím  tak,  že  dědicem  měl  se  státi   král   dech  ad  2  uvedených.  Není  na  př.  žádného 


Český,  O.  s  Ratibořském  mělo  však  na  čas 
zůstati  v  zástavě  Jiřího.  Tak  se  také  stalo, 
když  r.  1532  Jan  II.  zemřel.    Ale  již  r.  1552 


zákonného  předpisu,  zakládajícího  všeobec- 
nou  povinnost  zachrániti  tonoucího;  povin- 
nost ta  však  může  se  za  zvláštních  okolností 


Ferdinand  O.  záměnou  získal  a  odevzdal  je  vyskytnouti,  zakládajíc  se  na  př.  v  úmluvě, 
Isabelle  Zápolské  jako  vladařce  za  nedospě-  v  určitém  zaměstnání,  v  přivození  nebezpečí 
lého  Sigmunda  Zápolského.  Od  r.  1556  bylo  atd.  Zde  vzniká  si>eciálni  povinnost  »zachrá- 
O.  opct  ve  správě  králově,  a  tu  r.  1562  bylo    niti«,   povinnost,  jež  není  stanovena  záko- 

Srdáno  slavné  »zeraské  zřízcníc  knížetství  nem,  nýbrž  toliko  skutečnými  poměry  dána 
.•Ratibořského.  R.  1598  odevzdáno  kní- 1  jest  a  k  určitému  konání  zavazuje.  Někteří 
ietství  Sigmundovi  Bathorímu,  ale  ještě  téhož ,  rozeznávají  mezi  pravými  a  nepravými  de- 
roku  ujal  se  ho  opět  Rudolf  IL  sám.  Za  likty  omissivními  a  označují  jako  pravé  ty, 
něho  počalo  ostřejší  utlačování  protestantů,  jež  jsou  projevem  neposlušnosti  příkazu 
Icteří  v  knížetství  zejména  od  2.  pol.  XVI.  st. ,  speciální  normy  trestní  (srv.  ad  1  uvedené), 
hojně  se  rozšířili.  R.  1620  bjrlo  v  Oku  hol-  í  jako  nepravé  pak  ty.  jež  mají  toliko  formu 
dováno  králi  Bedřichovi,  a  tím  i  protestante '  o.,  obsahem  svým  však  rovnají  se  činu  v  už- 
na  čas  se  dostali  k  nadvládě.  Po  vítězství ,  áím  slova  smyslu  (positivnímu  konání,  srv. 
dsařově  byla  však  i  v  O  ku  pro  v  děna  ad  2).  Rozdělení  toto  má  význam,  pokud 
protireformace.  R.  1622  O.  s  Ratibořském  jde  o  otázku  existence  deliktův  omissiv- 
bylo  postoupeno  G.  Bethlenovi;  když  mu '  nich.  —  Ve  vědě  práva  trestního  vleče  se 
vlak  bylo  pro  porušení  míru  r.  1623  odňato,  i  již  po  dlouhou  dobu  spor   o  kausalitu  o.; 


816  Opona  —  Oporin 

▼  otázce  této  nutno  prohlásiti,  že  neni  dfl-  •  v  Praze  (býv.  zámek)  a  pošta.  Alod.  panstrr 
Todu  popírati  přičinnou  souvislost  mezi  o-m  '  O.  s  Dobronicemi,  Bemarticetni  a  Horomty 
a  nastalým  výsledkem  sločinným;  odchylný  ,  zaujímá  2790  Ad  pAdy,náleií  knéma  v  O  oecft 
názor  lze  si  jen  y3r8vétliti  nesprávným  poje- ,  dviír  a  hospodářské  budovy,  majetek  Karit 
tím  vztahu  příčinného.  Ptuiák,     ,  kn.  Paara.  O.  bývaly  části  statkd  biskapstn 

Opona,  záclona,  závěsa,  jest  látka,  kte-  pražského,  kterou  r.  126S  král  Př^my^  21 
rou  se  néco  opíná,  zastírá  nebo  zakrývá,  <  odkoupil.  Sigmund  r.  1437  zastavil  O.  jaké- 
na  př.  o.  čili  záclona  u  oken,  o.  u  lože  !  musi  Vnučkovi,  v  1.  1439—1547  n^cJeit 
a  pod.  V  Písmč  sv.  připomíná  se  o.  chrá-  městu  Táboru.  Po  konfiskaci  r.  1547  »skaí;é 
mová  v  Jerusalemě,  která  se  roztrhla  při  Vít  ml.  ze  Rzavé  na Stáld, Jehož  nástupo  pro- 
smrti  Ježíáové;  byla  iarlatová,  zavěSená  na  ,  dali  statek  r.  1593  Anně  Chrtové,  rosené 
sloupech  zlatem  a  stříbrem  obložených.         i  z  Dlouhé  Vsi,  asi  choti  Sigmunda  Chrta  se 

O.  v  divadle  (gardina)  jest  dvojí:  jedna  ^  Rtina,  kterýž  byl  r.  1594  sedéním  na  O-ne^a 
odděluje  hledižtě  od  jeviátě  (o.  hlavní),  |  Zvolenévsi.  R.  1623  uvedená  Anna  propustila 
druhá  tvoří  pozadí  k  dekoraci.    Hlavni  o.   zboží  O.  Janu  de  Víte  z  Lilíenthalu>  kupo 
bývá  umělecky  malována,  jako  na  př.  o.  Ná-  i  pražskému,  týž  r.   1628  Anně  Hoslauerov^ 
rodního  divadla  v  Praze  (v.  Hynais,  přil.).   z  Hozlau,  roz.  Kalenické  a  na  OUí,  kteráf  pre 
Při  větších  divadlech  pro  bezpečnost  obe- '  ukrutné  trýznění  poddaných  r.  1647  odsou- 
censtva  pro  případ,  že  by  na  jevišti  vznikl   zena  byla.   Dcery  její  přenechaly  O.  r.  165é 
požár,  bývá  ještě  o.  železná.  Úkolem  jejím    Františce  hraběnce  Slavatové  (vdové  po  Vi- 
jest  zdržeti  požár  a  zakrýti  jej  před  zrakem   lemu  Slavatovi),  roz.  hrab.  z  Meggau,  a  od  té 
obecenstva,  dokud  hlediště  se  nevyprázdní.  \  r.  1667  koupila  je  kollej  jesuitská    napřed 
Není  tedy  o.  železná  naprostým  opatřením  jindřicho  hradecká,  pak  pražská.  Po  araicttx 
ohnivzdorným.    O-ny  tyto  bývaií  obyčejně  I  řádu  r.  1773  O.  ve  spojení  s  Bernardicemi, 
s  vlnitého  plechu,  zřídka  z  plechu  rovného   Horovaný,  Dobronicemi  spadly  na  královskou 
neb  z  hustého  pletiva  drátěného.   Toto,  ač-   komoru    a   od   té    k   studijnímu    fondu,    ai 
koUv  jako  sít  Davyho  kahance  nepropustí   r.   1825   nabyla  jich   dražbou   Quidobaldina 
oheň  z  vnitřku,  dokud  samo  se  nerozžhaví,  •  kněžna    z    Paaru,  roz.   hrab.   Cavríaní,    pro 
tedy  plní  dobře  úkol  o-ně  předepsaný,  přece  !  nejstaršího    syna  Karla   kn.   z   Paam,    jenž 
neosvědčuje  se,  poněvadž  jím  prochází  dým  ;  spojil  je  s  Bechyní.    Zámek  koupil  r.  188S 
a  obecenstvo  může  skrze  o-nu  viděti  požár  zemský  výbor  pro  blázinec.  Fr^Ttpiý-. 

na  jevišti.  O.  při  vytahování  navíjí  se  na  Opor  boku  je  při  válečném  šiku  v  území 
válec  neb  jest  v  rámci  a  vytahuje  se  jako  předmět,  jenž  znesnadňuje,  ne-lt  znemoiňoje 
ostatní  dekorace.  Vytahováni  děje  se  ručně  '  útočícímu  nepříteli  nenadálé  přiblížení  ke 
pomocí  provazu  a  kladek,  u  železné  o-ny  slabé  stránce  každého  vojenského  postaveni* 
pak  nejčastěji  hydraulicky.  k  boku.  Jest  to  neschůdné  pohoří,  pevnost, 

Oponeo,  bot.,  v.  G 1  e  di  o  m  a.  !  tvrz,  hluboká  rokle,  nedostupný  sráz, bystřina, 

Oponéiioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Dačice,  nepřebrodná  řeka,  rozsáhlé  bahnisko,  jezero, 
okr.  Jemnice,  £ara  a  pŠ.  Budkov;  62  d.,  328  moře  a  pod.  Lesy,  vesnice  a  pod.  rovnéi 
ob.  č.  (1890),  kaple,  popi.  dvflr,  mysli vna  a  mohou  býti  o-em  b.,  ale  třeba  je  vydatné  ob- 
lihovar  » Vráž«  panství  budkovského.  saditi ;  pozorovati  a  střici  však  nutno  i  o-y 

Opoponsz  Koch,  moračina,  rod  rostlin  {dříve  jmenované.  Není-li  v  území  o-u  přiro- 
okoličnatých  z  podčel.  smldníkovitých   zeného,  nastává  potřeba  krytu  boku.    FJ#. 


{Peucedaneae),  obsahující  vytrvalé  byliny 
8  listy  1— 2zpeřenými,  s  obaly  a  obalíky 
chůdo-  a  drobnolistými  a  s  květy  žlutými 
v  řídkých  okolících.  Plátky  jsou  široké,  té- 
měř okrouhlé,  v  krátký  nehet  náhle  zúžené 
a  na  konci  svinuté.  Dvojnažky  jsou  plosce 
smáčknuté  a  nažky  označené  3  tenkými  hřbet 


Oporln  či  Oporinus  Jan,  vlastoé 
Herbst,  Švýc.  knihtiskař  a  učený  spisov. 
(♦  1507  v  Basileji  —  f  1568  t).  Studoval  ve 
Strasburce  a  byl  později  as  po  4  léta  famulem 
a  žákem  Theophrasta  Paracelsa.  Stal  se  pak 
professorem  řečtiny  v  Basileii,  ale  za  krátko 
opustil  professuru,  koupil  s  Platterem  a  svým 


nimi  a  poněkud  silnějšími  pobočnými  že-  svakem  Rob.  Winterem  knihtiskárnu  1.4a- 
brami;  v  brázdách  jsou  2—3  a  na  břišní  tanderovu  v  Basileji  a  věnoval  se  cele  knih- 
straně  hojné  proužky.  O.  čítá  3  jihoevrop-  tiskařství.  Z  jeho  ofíicíny  vvšlo  mnoho  pěk* 
ské  a  východní  druhy  oplývající  kleioprys-  ných  děl,  zvláště  mnoho  dobrých  a  správ^ 
kyřicí,  kdysi  jménem  o.  omcinální.  Z  onéch  ^  ných  vydání  starých  klassikfi,  jež  opatřoval 
daří  se  v  jižní  Evropě  O.  chironium  Koch,  j  důkladnými  rejstříky.  Sám  spisoval  dobré 
m.  obecná,  hojná  na  výslunných  pastvi-  |  knihy  a  překládal  ze  starých  jazyků.  Z  jeho 
nach,  a  v  jihozápadní  Asii  O,  persicum  Boiss., ,  tisků,  jež  nesou  značku  Ariona  stojícího  na 
m.  perská.  Klejopryskyřice  dobývá  se  zt*  delfínu,  vynikají:  Vesalia  Humani  corpoht 
ztuhlé  šťávy,  prýštící  se  naříznutím  kořene  fabrica  (1543  a  1555)  s  iniciálkamí  ve  dřevé 
a  natí,  a  vyskytuje  se  v  obchodě  v  kusech  i  řezanými  a  anatomickými  figurami;  pak  ně- 
žlutočťTvených  zvíci  vlaského  ořechu.  Véd.  kolik  spisů  Erasmových.  Byl  pohřben  s  vc- 
Opořany,  Opařany,  far.  ves  v  Čechách,  likou  slávou  a  pochován  v  Basileji  vedle 
hejtm.  Milevsko,  okr.  Bechyně;  123  d.,  1103  Erasma  a  Oecolampadia,  Srv.  A.  Jociscus, 
ob.  č.,  45  n.  (1890);  kostel  sv.  Františka  I  De  ortu  í.  Oporoni  (Strasb.,  1569);  Gryphlus, 
r.  1735  na  místě  dřívější  kaple  od  jesuitů  |  Sectae  Vitae  sel.  quorundam  erudttorum 
vystavěný,   3tř.  šk.,   fil.  král.  zem.  blázince  !  virorum  (Vrat.,  1711,  str,  601—704). 


Oporto. 


817 


Oporto,  portug.  »  Púrto,  hl.  mialo  kraje 
t.  jtn.  v  pórtagalské  prov.  Minho.  na  41*10' 
B.  i.  a  8*  3B'  v.  d.  Gr.,  vedle  Lisabonu  ncj- 
dfllelít^il  pHstav  portug.,  má  139.S96  ob. 
(1890).  Reka  Duero  proráli  asi  6  hn  od  svého 
Ústí  hlobokou  skalní  prorvu  300  m  jir.,  na 
jejfi  itranč  sev.  rozkládá  sr  na  dvou  ná- 
vrilch  O.,  nastraniprotéjái  pfcdmĚati  Villa 
Nova  de  Gaia  s  mnoha  sýpkami,  skladliti, 
klájtery,  vlIUmj  a  zahradami.  Domy  méata  ' 
■tojf  na  strmých  sténách  skalních  často  velmi 
husté  za  setmu  a  nad  sebou  a  tvafi  archi- 
teklonickí  terasy  pQsobťce  dojmem  nad  mfru 
malebným,  jejl  zvyluji  smělé  oblouky  ielez- 
ných  mostu,  přepinajicich   t  závratné  výii 


£á«i;  Pra^  de  Batalha  s  divadlem  z  r.  1798, 
sady  Jardim  de  SSo  Laiaro  s  obecni  knihov- 
nou a  promenáda  Passeio  das  Fontainhas.. 
vysoká  to  terasa  nad  Duerem.  odkudi  je 
překrásný  roíhled  na  místo  a  řeku.  V  části 
západní;  namésti  s  vcř.  sady  Jardim  da  Cor* 
doaria.  kolem  néhoi  seskupeny  jsou  četné 
veřejné  budovy.  Dlouhá  a  široká  Rua  da 
Re3taura;3o  vede  odtud  k  méstskému  museu 
se  sbírkou  obrazil,  staroiitností  a  pFírodnii), 
nedaleko  néhoI  stojí  uprostřed  nádherných 
sadil  křiifilový  palác,  veliká  budova 
z  príVmyslové  výstavy  r.  1865  a  restauraci, 
divadlem,  krámy  atd.  Z  četných  kosteiil  vy- 
nikají  Igreja   dos  Cierígos    ve  výši   130  ni 


■outéskn  Duera.  Na  návrlf  východním  leií 
melto  itaré  (Balrro  orienlal)  s  klikatinami 
dských  a  strmých  ulic,  na  návríf  západnin 
pak  tíati  moderní  [Bairro  ocddmlal),  jel 
táhnou  se  jeité  po  vrchu  sousedním  dále 
na  západ,  s  ulicemi  lice  rovnými,  ale  pro 
vlnitý  terrain  vesměs  sráznými,  vyjma  ná- 
břdií.  Mimo  Vlilo  Novu  de  Gaia,  obec  o  9126 
ob.,  lelí  kolem  0'ta  předměstí  Cedoleita, 
Haaiarelloi,  Campanhi,  Lorde  11  o,  Monte 
Pedral  a  Paranhos.  O.  jakoito  přirozený 
stfed  sev.  Portugalska,  nejlépe  vtdélané  a 
nejvíce  obydlené  části  zemé,  jest  mčatem 
nad  mim  fivým  a  niiným,  zejména  v  ulicích 
kolem  přfatavijté.  Stfedem  méstského  ruchu 
jeit  nítaéail  Praga  de  Dom  Pedro,  jeí 
souvisí  I  Pr.  de  Almelda  Garret,  kde  staví 
H  Ů»tí.  nádrali  a  odkudi  vedou  ku  přístavu 
BCJlivíjJi  a  nejobchodnéjií  ulice,  Z  ostat- 
ních Části  mésta  vynikají  a  lo  ve  východní 

OaftvSIwailc  Nntef.  n.XVUl.  IVUIMI, 


Č.  vjobt.  29«. 

Z  r.  1748  8  péknou  hl.  kaplí  a  véii  75  m 
vysokou;  románský  kostel  sv.  Martina  na 
místě  starého  kostela,  jeji  suevský  král 
Theodomir  dal  r.  SS9  na  rychlo  zbudovati 
pro  ostatky  sv.  Martina,  dále  got.  basilika 
z  r.  1410  s  krásnou  zlacenou  dřevořezbou 
uvnitř;  posléze  na  temeni  vých,  návrii  Sé, 
od  hrab.  Jindřicha  portug.  laloiená  kathe- 
drála  z  vétJí  části  v  got.  slohu,  ve  stol. 
XVIl.-XVilI.  obnovená,  s  překrásnou  křf- 
lovou  chodbou  gotickou,  a  Nossa  Senbora 
da  Misericordia  s  hroby  imučenlkfit,  po- 
pravených r.  1828.  Z  četných  kliiterfl  zbý- 
vají jenom  2  ienské  a  několik  mufskýcn. 
Na  místě  kláitera  S3o  Franciaco  stojí  teď 
bursa  se  smélon  konstrukcí  skleněnou  a  krás- 
ným sthodiltém  i  maurským  sálem.  Zmínky 
zasluhují  jeíté  radnice  z  r.  1S17,  palác  krá- 
lovský, palác  biskupský  aj.  Ncjnápadnéjjími 
stavbami  jsou  oba  ieleiné  mosty:  ielet- 
62 


818 


Oporto  ďAmbriz  —  Opověď. 


ni6ii  352  m  dl.,  61  m  vys.  o  jediném  oblouce 
160  ffi  rozpéd,  váiid  1,450.000  kg,  zbudovaný 
r.  1876—77  od  G.  Eiffela  a  spol.  v  Paříži, 
a  most  Ludvika  I.,  rovněž  o  jediném  oblouku 
172  m  rozpětí  se  dvěma  jízdními  drahami, 
z  nichž  prvá  je  ve  výSi  10  m,  druhá  ve  výši 
60  m  nad  středním  stavem  vody;  zbudován 
byl  belg.  společností  r.  1881—85.  Drahou 
spojeno  jest  O.  s  Lisabonem,  Valengou, 
Barcou  ďAlva  a  Famali^áo.  —  Střední  roční 
temperatura  jťst  v  O-té  15*7*  C.  Město  jest 
opatřeno  osvětlením  plynovým  a  elektrickým, 
vodovodem  a  tramwayemi.  —  O.  jest  po 
Lisabonu  prvním  sídlem  portug.  průmyslu 
a  jsou  v  O-tě  četné  lihovary,  ratnnerie  cukru, 
koželužny,  továrny  obuvnické,  rukavičkářské 
a  kvete  tam  papírnictví,  kloboučnictví,  zlat- 
nictví, truhlářství,  hedvábu  i  ct  ví,  tkalcovství, 
provaznictví,  všechen  průmysl  spojený  s  ná- 
mořnictvím a  hrnčířství.  Závodů  průmyslo- 
vých jest  asi  550  a  dělníků  průmyslových 
v  oportském  okrese  63.000,  z  nichž  na  30.000 
tkalců,  kteří  ročně  hotoví  zboží  za  50  milí.  K. 

V  protější  Vílla  Nova  je  rovněž  několik 
velikých  továren;  v  tamních  skladištích  pak 
stále  prům.  400.000  hl  vína.  —  Hlavní  vý- 
znam O-ta  spočívá  v  jeho  obchodě,  který 
ovšem  značnou  vzal  škodu  morem  v  srpnu 
r.  1899,  ježto  přívoz  z  O-ta  všude  přísně 
byl  omezován.  ZvláŠC  Brazílie  přestala  ode- 
bírati oportská  vína.  R.  1898  bylo  vyvezeno 
zboží  za  11.885  contos  (conto  lUOO  milreis, 
asi  4280  K),  kdežto  r.  1899  jen  za  10.098*6  c. 
Nt-jvíce  se  vyvážejí  víno,  bavlněné  látky, 
syrové  kůže,  vlna,  nerosty,  mramor,  žula, 
cibule,  sůl.  korek.  Průměrné  vyvezeno  vína 
z  celého  Portugalska  v  1.  1896—98  za  3910  c, 
z  čehož  na  O.  připadá  2420  c,  t.  j.  61  89 V, • 
Na  zboží  bavlněnc^m  má  O.  skoro  stejný 
podíl,  jen  že  vyváží  se  z'>oŽí  to  většinou 
přes  Lisabon.  Kdežto  vývoz  všeobecně  klesá, 
dovoz  stoupá  a  r.  1898  činil  16  718*2  c, 
r.  1899  již  18.805-3  c  Z  nejdůležitějšího  zboží 
dovozného  jsou  tresky,  jichž  dovezeno  do 
O  ta  r.  1896—98  prům.  za  1290  c,  t.  j.  59Vo 
všeho  dovozu  portugalského;  mimo  to  cukr 
(447a  všeho  dovozu  portug.),  rýže  (79*5Vp). 
litina,  plech,  dříví  na  sudy,  uhlí,  nástroje;, 
stroje.  Podíl  O  ta  v  portug.  ob  rhodě  vůbec 
(vývoz  i  dovoz)  Činil  r.  1896—98  průměrně 
34-76Vo,  38157oa36ll7o.  Obchod  oportský 
podstatně  podporuje  přístav,  který  jest  s  dů- 
statek hluboký  i  pro  lodi  nej  většino  ponoru. 

V  1.  1883  -90  zřízen  byl  severně  od  ústí 
Duera,  na  pr.  břehu  řeky  Le^y  nový  přístav 
Porto  de  Leixdes.  chráněný  dvéma  veli- 
kými hrázemi,  o  400  ha  prostory  a  7  až  15  m 
hloubky.  Z  lodí  oportského  přístavu  jest 
přes  třetina  anglických  R.  1898  veplulo  sem 
911  lodí  o  383.947  ř.  r.  1899  jen  811  o  360.876  /. 
Vyplulo  r.  1898:  921  lodí  (390.469  ř).  kdežto 
r.  1899  jen  812  lodí.  Za  škodu,  kterou  O 
vzalo  morem  na  svém  obchodě,  získalo  na 
svém  zdravotnictví  a  čistotě,  jež  dříve  ne- 
byly vynikající.  V  přístave  LeixOeském  zři- 

uje  se  desinfekční  ústav  a  v  sev.  části  města 
tavějí  se  dělnická  obydlí.    O.  má  několik 


bank  a  pojišt  spol.  i  dobročinných  ústavihr 
a  7  nemocnic.  —  Ústzry  vzdělávací  jsoo: 
lyceum  se  4  koUejemi.  Ikoloo  chinir£ickoii« 
ňlosoňckou,  námořnickou  a  obchodnickoa ; 
četné  knihovny,  z  nichž  městská  zal.  r  1833 
má  pře^  150  000  sv ,  z  těch  132  jsou  z  XV.  sL, 
a  1200  vzácných  rukopisů,  rolytech.  aka- 
demii navštěvuje  237  (1900)  stud.  Mimo  to 
je  zde  akad.  krás.  umění  a  dstav  prŮnaysloTý. 
V  O-tě  vychází  34  novin  a  časopisav,  it 
547a  obyvatelů  jsou  analfiU>eti!  O.  Je  sídlen 
civ.  (guvernéra,  biskupa,  yoj.  div.  velitele, 
appelT.  dvoru  soudního,  obch.  komory  a  čet- 
ných  konsulátův.  —  Okolí  Oporta  je 
zvlášť  na  záp.  velmi  rozmanité,  na  jih  pak 
plno  pěkných  letních  sídel.  Nejoblíbenéjifiii 
místem  výletním  jsou  mořské  lásnČ  SSo 
Joáo  da  Foz  při  pr.  bř.  ústí  Duera.  O  ačco 
dále  na  s.  na  písčitém  břehu  moř.  leií  lázoé 
Mattosinhos  (3460  ob.>  při  ústí  fíČky 
Le^a,  na  břehu  protějším  pak  Lega  da 
Palmeira  (2160  ob.)  s  četnými  v^illami. 

O    má  svoje  jméno  od  starého  domácího, 
později    římského    přístaviště    Púrtuf     Cah^ 
později  slulo  J^rto:ale,  odkudž  také  jméno 
celého   Portugalska,  a  zde  také  sídlili   pů- 
vodně hrabata  »de  Portucalia«  a  místo  bvlo 
až  do  r.  1074  hlavním  městem  Portuj^lsn. 
jako  Barcelona  stojí  proti  Madridu,  tak  O. 
ode  dávna  bývalo  v  opposici  proti  Lisabonu 
a  rostlo  zvláště  až  do  XVII.  stol.    Vzpoury 
z  let  1628,  1661,  pak  r.  1756,   kdy2  Pombal 
monopolisoval    vinný    obchod,    a    poslése 
r.  1807  pokus  sprostí  ti  se  jha  francouzského 
svědčí   o  živé  i  odbojné   povaze   obyvatel* 
štva  přes   přídomek  města:    *Leal  e  Invicta 
cfJaJe€(loyální  a  nepřemožené  město).  Země- 
třes  ní  r.  1755  zničilo  z  části  také  O.  V  bo- 
jích za  konstituci  r.  1820,  1836,  1842  a  1846 
bylo  chování  se  O-ta  velmi  důležité.  O.  pro- 
slulo za  usurpace  Doma  Miguela  krvavým 
odsouzením   přívrženců  královny   Marie  Q. 
da  Gloria   r.  1828,   při   ČemŽ   město    přiilo 
asi  o  10.000  obyvatelů,  kteří  se  vystěhov^ 
R.  1832  obsadil  je  král  Petr  IV.,   který  při- 
šel  z  Brazílie  se   7000   muži   (os   sete    mil 
bravos)  a  přistál  u  Mindella,  aby  hájil  práv 
své  dcery  Marie  II.  da  Gloria  proti  Migne* 
listům.  Žde  také  král  podepsal  dkaz  o  srn- 
šu*ní   náboženských  řádův    a  klášterů.    Od 
posledního  povstání  r.  1848  obchod  a  blaho* 
byt  města  stále  roste.  R.  1890  bylo  O.  stře* 
diskem  hnutí  protianglického. 

Oporto  d*Amhrlx  v.  Ambriz. 

Opossmii,  zool.,  v.  Vačice. 

Opoiůa  (rus.  Onomafl  nebo  OaitinHeV. 
městečko  v  rus.  gub.  poltavské  a  Újezde 
zěňkovském,  má  6869  ob.,  5  pra  vosi.  chrámů, 
2  národní  školy  a  1  dívčí,  nemocnici,  cha* 
dobinec,  velkolepé  ovocnářství  a  obchod 
s  ovocem,  rozsáhlou  výrobu  zbožf  hliněného 
a  obuvnického  a  na  blízku  ložiska  hmčif* 
ských  hlin.  O.  připomíná  se  jiŽ  v  XIL  stoL 
a  za  války  švédské  byla  nějaký  čas  hlavním 
stanem  Karla  XII.  T$r. 

Opovéď  neboli  ohlášeni  opravného 
prostředku  v  řízeni  trestním  podle  řádu 


Opovo  — JOppenheim. 


819 


trest.  X  r.  1873  sáleii  v  tom,  le  strana  buď 
v  písemoém  podáni  nebo  ústně  do  protokolu 
pft  toadé  prohlásí,  le  opravný  prostředek 
podává;  důvody,  o  n62  opravný  prostředek 
opirá,  můie  ponechati  ai  dalšímu  »pr  o  ve- 
deni*. O.  jest  podstatnou  části  kaidého 
opravného  prostředku  a  podmínkou  jeho 
účinnosti;  provedeni  jest  jen  daláím  právem, 
jehoi  strana  uiiti  mflie,  ale  nemusí.  Při  pro- 
stých stiiDOStech  (na  př.  dle  §§  63,  113, 
114  atd.)  zákon  nestanoví  t vlastních  náleži- 
tosti pro  o.,  rovnél  jako  při  námitkách 
neboli  odporu  proti  vydání  v  obžalova- 
nost  (§  209).  LhůU  (obyčejné  třídenní,  v  §  395 
čtrnáctidenní)  platí  jak  pro  o.,  tak  pro  pro- 
vedeni, rovněž  jako  (osmidenní)  Ih&ta  vymě- 
řená k  podání  námitek  (§  209);  toliko  je-li 
obviněný  ve  vazbě,  má  při  námitkách  Ihfltu 
24  hodin  k  o  i  a  dalií  Ihfltu  osmidenní 
k  provedení  (§  209). 

Při  stížnosti  zmatečné  vvhledává  se, 
aby  budSii  v  o-i  nebo  v  provedeni  zvláiC  a 
určité  byly  označeny  zmatečné  dflvody  (§  285), 
pro  tu  její  čásC  pak,  která  tyto  zmatečné 
dflvody  obsahuje,  nařízena  jest  —  nepodává-li 
smateoiou  stížnost  státní  zastupitelství  — 
zvlážtní  forma.  Náleží  ji  totiž  podati^  buď 
ústně  do  soudního  protokolu  nebo  v  písem- 
ném podáni,  podepsaném  některým  obhájcem 
(§  1,  č.  2  novelly  z  31.  pros.  1877).  K  o-i  jde 
Ihflta  třídenní  od  vyhlazeni  rozsudku  a  pro 
obžalovaného,  jenž  vyhlazeni  tomu  nebyl 
přítomen  (§  234),  od  té  doby,  co  byl  o  roz- 
sudku zpraven  (§  284).  K  provedení  má  stě- 
žovatel dalii  Ihfltu  osmidenní,  jež  počíná  se 
od  dodání  rozsudku  (§  285).  Podání  zmatečné 
stížnosti,  a  to  již  její  o.,  má  účinek  odkladný 
(S  284).  Výjimka  nastává  jen  co  do  vazby 
ODŽalovaoéno,  který  byl  rozsudkem  osvo- 
bozen (§  396);  tu  má  vazba  potrvati  jenom, 
byla-li  zmatečná  stížnost  podána  státním 
zástupcem  a  hned  při  vyhlazení  rozsudku 
opověděna  (§  284,  odst.  3).  O.  zmatečné  stíž- 
nosti sluii  podati  při  sborovém  soude  první 
stolice  (§  284)  nebo,  byl-li  rozsudek  obžalo- 
vanému, jenž  nebyl  přítomen  jeho  vyhlášení, 
dodán  soudem  okresním,  při  tomto  soudě 
okr.  {%  81);  jde-li  o  rozsudek  soudu  porot- 
ního,  lze  ji  podati  také  při  sborovém  soudě 
porotním,  pokud  po  vyhlášení  rozsudku  ještě 
jest  shromážděn  (§  346).  Má-li  o.  nedostatky 
vytčené  v  §  1  nov.  z  r.  1877,  má  býti  za- 
mítnuta již  sborovým  soudem  první  stolice 
anebo  —  nedostáva-li  se  jí  nařízeného  (§  1 
č.  3  nov.)  podpisu  obhájcova  —  má  nejprve 
býti  vrácena  k  napraveni  nedostatku.  Na  za- 
mítající toto  usneseni  lze  podati  ve  třech 
•dnech  stížnost  k  soudu  kassačnímu  (§  2. 
nov.).  —  Podobně  věc  jest  upravena  při  od- 
volání zrozsudkfl  soudflv  okresních 
(§g  466  a  467).  Hlavní  úchylka  jest»  že  od- 
-volání  podává  se  u  soudu  okresního  a  že 
ustanovení  novelly  z  r.  1877  k  tomuto  řízení 
se  nevztahují.  Okr.  soud  nemá  tedy  práva 
namítnouti  odvolání  pro  nedostatky  formy 
<ieb  ob«ahu;  výiimku  stanoví  §  467  při  opo- 
.sdění.  —  Při  oavolání  z  rozsudků  sbo- 


rových soudfl  první  stolice  a  soudfl 
porot  nich  platí  co  do  místa,  kde,  a  ihflty» 
ve  které  odvolání  sluší  opověděti,  totéž,  co 
řečeno  o  stížnosti  zmatečné.  K  provedení 
jde  odvolateli  Ihflta  osmidenní  již  od  o-i 
(§§  284,  294,  346).  O.  nemá  tu  odkladného 
účinku  kromě  případu  8  294.  odst.  1.  — 
Zmeškalli  obviněný  Ihfltu  k  o-i  některého 
z  jmenovaných  opravných  prostředkfl  proti 
rozsudku,  mflže  žádati  za  navrácení  ku  pře- 
dešlému zpflsobu.  Podmínky  ktomu  stanoví 
§  364.  -rc/i. 

Opovo  neb  H  op  o  v  o,  jeden  z  třinácti 
srbských  pravoslavných  klášterfl  ve  Frušké 
Hoře,  v  nej východnějším  cípu  Chorvatska. 
Leží  severně  od  méstyse  Irigu  v  tak  krás- 
ném kraji,  že  D.  Obradoviče,  který  se  v  O-vě 
stal  mnichem,  nadchl  pro  jedno  z  nejlepších 
líčeni  v  jeho  autobiografii. 

OposdUoo  v.  Loudavec. 

Oppftoh,  ves  v  Čechách,  v.  O  pach. 

Oppftvia,  planetoida  objevená  31.  břez* 
1886  Palisou.  Střední  jasnost  v  opposíci  13*8. 
Prflmér  v  km  20.   Označení  ^^.  Gt. 

Oppol  Albert,  geolog  a  palaeontolog 
něm.  (♦  1831  v  Hohenneimu  —  f  1865  v  Mni- 
chově), byl  professorem  na  universitě  mni- 
chovské a  konservátorem  musea  palaeonto- 
logického.  Zabýval  se  studiem  útvaru  jur- 
ského a  studiem  palaeontologickým.  Vydal: 
Die  Juraformation  Englandt^  frankreichs  und 
dtt  sudmestlichen  DeutscMands  (Štutg.,  1856 
až  1858);  Palaeonto'ogische  Mitteilungen  aus 
dem  Muteum  de»  bayr,  Staatet  (Mnichov^ 
1862—64). 

Oppolits  v.  Opolenec. 

Oppoln  v.  Opoli  a  Opolsko. 

von  Oppoln-Bronlkowski  Friedrich, 
essayista  ném.  (*  1873  v  Kasselu).  Žije  v  Ber- 
líně. Napsal  Aus  dem  Sattel  geplaudert  (1898), 
vydal  s  L.  Jakobowským  výbor  lyriky  ro- 
mantické Die  blaue  Blume  (1900)  a  překládal 
z  Lichtenbergera  (Rich.  Wagner,  1899;  Fr. 
Nietsche,  1900),  Maeterlincka  a  Maupassanta. 

Opponhelm:  1)  O.  Heinrich  Bern- 
hard,  národohosp.  a  politik  něm.  (*  1819 
ve  Frankfurtě  n.  M.  —  f  1880  v  Berlíně). 
Pocházel  z  bankéřské  rodiny  židovské,  stu- 
doval práva  a  habilitoval  se  na  universitě 
heidelberské  pro  mezinár.  právo  a  vědy  po- 
litické. Ale  záhy  opustil  stolici  učitelskou, 
věnoval  se  politice  a  účastnil  se  předem  re* 
voluce  r.  1848  v  Badenu  a  Berlině,  kde  re- 
digoval s  Arnoldem  Rugem  list  »Oie  Re- 
formc  Po  reakci  musil  z  Německa  prch- 
nouti a  11  let  žil  pak  ve  Švýcarsku,  Francii, 
Hollandsku  a  Anglii.  Navrátiv  se  byl  Žurna- 
listicky činný  a  horlivě  útočil  na  protivníky 
strany  demokratické.  R.  1862  založil  » Deut- 
sche Jahrbúcber  fúr  Politik  und  Litteratur« 
(1861—64),  a  když  byl  po  roce  1866  přešel 
ke  straně  pruských  pokrokářfl,  byl  r.  1873 
až  1877  členem  říšského  sněmu,  kde  náležel 
straně  národně  liberální.  Mimo  četné  články 
a  pamflety  politické  napsal :  System  d,  Vólker' 
rechts  (Frankf.,  1845);  Philosophie  des  Rechts 


620 


Oppenhoff  —  Oppert. 


II.  d.  Gesellschaft  (Štutg.,  1850);  Ueber  polit, 
ai.  staatsbúrgerl.  Pflichterfúllung  (1864),  kde 
líčí  idealismus  jako  politickou  nemoc  své 
doby;  Vermischte  Schriften  aut  bewegter  Zeit 
(t.,  1866—69,  2  sv.);  C/eber  Armenpflege  und 
Heimatsrecht  (Berí..  1870);  FHedensglosien 
futn  Kriegsjahr, (Lip,,  1871);  Der  Katheder- 
Socialiimus  (Berl.,  1872);  Waldeck,  d,  Fiihrer 
der  preusiischen  Demokratie  (t.,  1873 V,  Ge- 
werbegericht  u,  Kontraktbuch  (t.,  1874);  Aui 
d.  Geschichte  d,  engl.  Kom\6lle  (t.,  1879).  — 
Srv.  »Deutsche  Rundschau€,  1880. 

2)  O.  Hermann,  lékař  něm.  {^  1850 
v  Berlíně).  Lékařství  vystudoval  v  Berlíne, 
r.  1886  se  tu  habilitoval  pro  nervové  ne- 
moci, od  r.  1893  pak  Je  professorera.  Vydal 
zvláště:  Die  traumatischen  Neurosen  (1889; 
2.  vyd.  1892);  Die  Geschwúlste  dis  Gehirns 
(1896);  Die  syphiliťischen  Erkrankungen  des 
Gehirns  a  Die  Encephalitis,  Hirnabscess  (1897); 
Lehrbuch  der  Nervenkrankheiten  (Berl.,  1894; 
2.  vyd.  1898). 

Oppenhoff  Theodor,  právník  německy 
(♦  1820  v  Můhlheimu  —  f  1899  v  Cáchách). 
Byl  soud.  úředníkem,  naposledy  (od  r.  1883) 
praesidentem  zem.  soudu  v  Cáchách.  Od 
bonnské  právnické  fakulty  obdržel  čestný 
doktorský  titul.  Napsal:  Die  preuss,  Geset^e 
uber  die  Ressortverhaltnisse  zwischen  den  Ge- 
richten  u.  Venvaltungsbehóraen  (Berl.,  1863); 
Das  allgem,  Berggeset^  fúr  die  preuss,  Staa- 
ten  (t.,  1870).  Zpracoval  publikaci  svého  bratra 
FriedrichaO-a  Das  Strafgeset\buch  fur  das 
Deutsche  Reich  (výklad  zákona),  jejíž  pokra- 
čování převzal  po  bratrově  smrti  od  5.  vy- 
dáni (1876;  13.  vyd.  Berlín,  1896). 

Oppermann:  1)  O.  Heinrich  Albert, 
spisovatel  něm.  (*  1812  v  Gotinkách  — 
t  1870  v  Nienburce).  Studoval  ve  svém  ro- 
dišti práva  a  filosofii  a  stal  se  r.  1842  práv. 
zástupcem  v  Hoyi,  r.  1852  vrchním  soudním 
zástupcem  a  notářem  v  Nienburce.  Účastnil 
se  i  života  politického  a  byl  dvakráte  čle- 
nem druhé  komory  hannoverské,  od  r.  1867 
členem  pruské  sněmovny.  Pod  pseudony- 
mem Hermann  Forsch  vydal  román  Stu- 
dentenbilder  oder  Deutschlands  Arminen  und 
Germanen  (Hamb.,  1835);  pro  způsob,  kte- 
rým tam  líčen  spor  mezi  buršákv  a  členy 
kórfi,  byla  mu  odňata  advokátní  praxe  a 
vrácena  mu  až  r.  1842.  Mimo  to  napsal :  Die 
GÓttinger  gelehrten  An\eigen  (Hannov.,1844); 
Encyklopaedie  der  Philosophie  (t.,  1844);  Porn- 
bal  u,  die  Jesuiten  (t.,  1845);  Zur  Geschichte 
des  Kónigreichs  Hannover  (1832—60.  2  sv.; 
2.  vyd.  1866—69),  hlavní  jeho  dílo;  Der  Weg 
Xum  Jahre  t866  (Berl.,  1869)  a  kulturně  hi- 
storický román  Hundert  Jahre  íjjO^iSjO, 
Zeit-  u.  Lebensbilder  aus  drei  Generationen 
(Lip.,  1870-79,  9  dílů);  pak  politické  bro- 
žury Trostgriinde  eines  Hannoveraners  uber 
die  preussische  Annexion  a  Tagebuch  eines 
Annektierten, 

2)  O.  Andreas,  spisovatel  něm.  (*  1830 
v  Řezně).  Studoval  práva  v  Erlankách,  Mni- 
chově a  Lipsku,  cestoval  pak  po  Itálii  a 
stal  se  r.  1858  assessorem  a  r.  1863  práv. 


zástupcem  v  Žitavě.  Psal  svižné  a  ducbaplné- 
cestopisy,  jako:  Aus  d.  Bregen\er  Wald  (Vn- 
tislav,  1859);  Palermo,  Erinnerungen  (t.,t860); 

Eak  Das  Leben  der  MaUr  (s  Ad.  Sternem; 
>ip.,  1861-63,  2  sv.)  a  biogr.  Ernst  Rtetsckď 
(t.,  1863  a  1873). 
z  Oppendoríú  v.  z  Oprštorfu. 
Opptrt:  1)  O.  jules.  orientalista  franc^ 
rodem  Němec  z  Hamburka  (♦  9.  Čce  1825)* 
professor  filologie  a  assyrské  archaeolo^e 
na  Collége  de  France  a  assyriologie  o  a  Sor> 
bonně,  člen  akademie  franc.  Studoval  ▼  Hei* 
delberce  práva,  načeš  věnoval  se  stadia  ja* 
zyků  východních  v  Bonnu,  Berlíně  a  Kiela, 
hlavně  zendu  a  staré  perštiny.  V  Kielu  po* 
výšen  i  na  doktora  filosofie.  Této  době  ná- 
leží i  prvá  jeho  práce:    Das  Lautsystem  des 
Altpersitchen  (Berl.,  1847).  Nemaje  jako  xsráé- 
lita  naděje,  že  by  v  Německu  se  mohl  uchy- 
titi, O.  odeSel  r.  1848  do  Francie  a  působí] 
zde  jako  učitel  němčiny  na  lyceích  v  Lávalo 
a  Remeši,  zároveň  přispívaje  vědeckými  pra* 
cemi  hlavně  o  perštiné  a  písmě  klínovém 
do  »Revue  archéoloj^ique*  a  »Joarnal  Asia- 
tique«.    Hlavně  pracemi  o  písmě  klínovém 
upoutal  pozornost  tou  měrou,  že  když  r.  1851 
podniknuta  z  rozkazu  vlády  franc.  archaeo- 
logická  výprava  do  Mesopotamie,  O.  určen 
franc.  Institutem   za  jejího   Člena.    Zprávou 
o  této  cestě  (1851—1854)  jest  O-em  vydané 
dílo  Expédition  seientifiqut  en  Mesopotamie, 
exécutée  par  ordre  de  gouvernement^  de  iSSi 
á  1 854,  P^^  M.  M.  Fulgence   Fresnei,  Fel. 
Thomas  et  J.  O.  (Paříž,  1859  a  1863,  2  sv. 
s  atlasem).  Po  návratu  svém  předložil  franc. 
akademii  svůj  systém  čtení  nápisův  assyr- 
ských,  jejž  obsahují  i  jeho  Études  assyriennes 
(»Joum.  asiat.   G.«.   Ser.    IX.    a   X.,   1867). 
Před  tím  vyšel  od  něho  již  soubor  článkft 
pod    názvem     Inscriptions    des   Achéménidts 
(Paříž,   1852)   a   pojednání   o   nápisa   NakH 
Rustamském  v  XI.  sv.  Z,  d,  M.  G.,  jež  přispěly 
valně    k    rozřešení    nápisů    staroperskýcb. 
R.  1857  ustanoven  prof.  sanskrtu  a  srovná* 
vací  mluvnice  v  Paříži  i  vydal  vedle  stodif 
o  staré  perštiné  svou   Grammaire  Sanscrite 
(Berlín,  1857).  Vedle  toho  horlivě  se  obíral 
i  assyriologií.    R.  1860  vyŠly  jeho  EUments 
de  la  grammaire  assyrienne  (2.  rozmnož,  vyd. 
1868)   a  jeho   Déchiffrement  des  inscriptions 
cunétformes   (1861).    Účastnil  se  i   podniko 
Royal  Asiatic  Society,  jímž  mělo  se  doká* 
žati,  že  řešení  klínového  písma  je  správné 
(1861).  Později  vyšly  Les  tnseript,  assyr»  des 
Sargonides  et  les  fastes  de  Ninive  (1862)    a 
s  Menantem  vydání  a  překlad  Sargonovjřch 
fastů  (1863),  filolog,  kommentdř  na  veliký^  nď 
pis  chorsábddský-  (1864,  výklad   1866)  a  n^ 
pisy  obchodní  (1866),  Placem  odkryté  nápisy 
chorsábádské  (Dour-Sarkayan,  1870),  o  it#> 
smrtelnosti  duše  u  Chaldejský-ch  Hegenda  Ista- 
řina,  překlad  1875),  právnické  hsttny  Assyrie 
a  Chaldeje  (s  Menantem,  1877),  chaldejska  bd^ 
seň  o  potopě  (1885),  nápisy  Antiocha  I.  Sótéra 
(1885  a  1886)  a  j.   Čestné  zmínky  zasluhuje 
i   O-ova  Histoire  des  empiret  de  Ckatdée  et 
d* Assyrie  ďapres  les  monuments  od  2000  před 


Oppianos  —  Oppolzer. 


821 


Kr.  po  Seleukovce  (Versailles,  1865).  O.  je 
z  nejzasloaiilejáfch  badatelů  na  poli  písma 
klínového.  Zaalouiíl  se  nejen  činným  úča- 
stenstvím na  výkopech  v  Babylóníi,  ale 
hlavnč  zpracováním  materiálu  khnopisného. 
Dokonalé  prozkoumání  jazyka  staroperského 
je«t  tu  z  velké  části  jeho  zásluhou,  pravé 
tak  jako  má  nejvétlí  zásluhu  o  deíinitivni 
rozlttlténí  pisma  klínového  za  pomoci  do- 
mácích syllabáJHik  (1859).  Vedle  Rawlinsona 
a  Hincksa  O.  jest  i  prvý,  jenž  nejen  sesta- 
vil, ale  vétiioou  i  sám  odkryl  úplnou  mluv- 
nici jazyka  assyrského,  ni  tvoření  slov  a 
syntax  nevyjímajíc  (1860),  kdežto  ješté  krátce 
před  tím  Hincks  zmohl  se  jen  na  velmi  ne- 
úplný systém  zájmena  a  verba.  K  této 
hlavní  zásluze  druží  se  vydání  a  překlad 
nepřehledné  řady  textů  nejrozmanitéjáiho 
obsahu  a  použití  jejich  obsahu  jako  základu 
pro  výzkum  historický  a  archaeologický. 
Po  té  stránce  jest  O.  jeden  z  nejorigínál- 
néjiích«  ale  i  nejvšestrannějších  badatelů. 
I  řešení  t  zv.  druhé  skupiny  nápisů  Achai- 
menovců  nalezlo  v  O-ovi  dovršitele.  O. 
pokládá  ovšem  jazyk  jejich  za  idiom  sta- 
rých Medův:  Études  médiques  (1868);  Le 
ptupU  et  ta  langut  des  Medes  (1879).  O.  jako 
původce  theoríe  sumirské  (Etudes  sumérieit- 
nes,  1881)  jest  i  znám  jako  nesmiřitelný 
odpůrce  Halévyovy  theorie  protisumerské. 
Z  ostatní  činnosti  O-ovy  uvádíme:  Considé- 
rmtions  générales  tur  la  philologie  comparée 
des  langues  imdo^européennes  (1858);  Remar- 
ques  générales  sur  les  différentes  familles  lin* 
guistiques  (1860);  VArianisme  (1866);  Salo- 
mon et  ses  successeurs  (1877)  a  j.  S  Ledrai- 
ncm  založil  >Revue  d'assyriologie,  et  ďar- 
chéologie  orientale«  (1884  a  si.).  Úplný  se- 
znam bohaté  činnosti  jeho  podal  nové 
Muss-Arnolt  v  Beitráge  zur  Assjrriologie  u. 
vergleichenden  semit.  Sprachwissenschaft, 
II.,  623—556.  Dfc. 

S)  O.  Ernest  Jakob,  cestovatel  ném., 
bratr  před.  (^  1832  v  Hamburce).  R.  1851 
odebral  se  do  Číny  za  vécmi  obchodními  a 
odtud  podnikal  cesty  do  nitra  Číny  a  do 

{apanska.  R.  1866  vykonal  dvě  cesty  na 
[oreu,  chtěje  tam  navázati  styky  obchodní, 
roku  1868  vydal  se  tam  po  třetí  a  vydal 
o  svých  cestovatelských  zkušenostech  knihu 
A  forhidden  land  (Lond.,  1879,  něm.  v  Lip., 
1880),  v  niž  líčí  dějiny  země,  mravy  a  oby- 
čeje tamního  lidu.  Dále  napsal:  Ostasiatische 
Wdndetungen  (1880)  a  Erinnerungen  eines 
Japanesers  (1898).  Žije  teď  v  Hamburce. 

é)  O.  Gustav  Salomon,  sanskrtista, 
bratr  před.  (♦  1836  v  Hamburce).  Skončiv 
studia  universitní  odebral  se  do  Anglie, 
kdež  byl  zaměstnán  při  knihovně  oxfordské 
a  windsorské.  V  L  1872—1893  přednášel 
o  sanskrtu  na  Presidency  College  v  Ma- 
drasu  v  Indii,  rok  ztrávií  cestami  po  sev. 
Indii  a  působí  odtud  na  univ.  berlínské  jako 
soukromý  docent.  Vystoupil  prací  o  knězi 
Janovi  a  napsal:  Oji  the  classiflcation  of  lan- 
guages  (Madras,  1879);  On  the  weapons,  army 
Ofganisatton  and  political  maxims  of  the  an- 


cient  Hindus  (1880);  Lists  of  sanserit  manu- 
Scripts  in  Southern  India  (1880—85,  2  sv.); 
Contributions  to  the  history  of  Southern  India 
(1882);  Die  Verschiedenheiten  des  Sprach* 
charakters  (1884);  On  the  originál  inhabitants 
of  Baratavarsa  or  India  (1893)  a  j. 

Oppianos,  řec.  básník  didaktický  v  staro- 
věku velebený,  z  Koryka  v  Kilikii,  vrstevník 
císaře  Marka  Aurelia,  jehož  přízni  se  těšil 
a  jemuž  i  svá  Halieutika  věnoval.  Didaktická 
báseň  tato  jedná  v  5  knihách  o  vlastnostech, 
životě  a  lovu  ryb  veršem  metricky  uhlaze- 
ným a  rhétoricky  vyzdobeným,  ale  nemá 
valné  ceny  básnické.  Hlavní  vydání  Lehr- 
sovo  (Pař.,  Didot,  18  >6).  Srv.  Ausfeld,  De 
Oppiano  etc.  (Goth..  1876).  AF, 

Oppido  Xamartiiia,  okr.  mčsto  v  ital. 
pro  v.  Reggio  di  Calabria  a  kraji  Palm  i,  na 
severozáp.  svahu  Aspromonte,  má  6503  ob., 
gymnasium  a  biskupství;  r.  1783  bylo  úplné 
zbořeno  zemětřesením. 

Oppiiui,  pahorek  na  prostoře  starověkého 
města  Říma,  jižní  část  pozdějšího  Esquilina. 
K  Římu  připojen  býl  O.  již  ve  druhé  peri- 
odě městského  vývoje  a  byl  zahrnut  do  Septi- 
montia.  Pik, 

Oppolz,  ves  v  Čechách,  v.  Tichá. 

Oppolzar:  1)  O.  Johanu,  rytíř,  lékař 
něm.  (♦  1808  v  Nových  Hradech  —  f  1871 
ve  Vídni).  Lékařství  vystudoval  v  Praze, 
kdež  se  ho  ujímal  zvláště  prof.  Krombholz, 
působil  tu  nejprve  jako  klinický  assistent, 
pak  jako  hledaný  praktický  lékař.  R.  1839 
se  tu  habilitoval  a  stal  se  po  dvou  letech 
klinickým  professorem  a  primářem  ve  všeob. 
nemocnici.  R.  1848  přijal  professuru  v  Lip- 
sku a  po  dvou  letech  professuru  i  primář- 
ské  místo  ve  všeob.  nemocnici  ve  Vídni. 
Jako  vynikající  lékař  a  znamenitý  klinicky 
učitel  dobyl  si  slávy  evropské  a  přispěl  tak 
významnou  měrou  k  utvrzení  věhlasu  kli- 
nické Školy  vídeňské.  Směr  jeho  učení  byl 
přísně  vědecký,  nikdy  se  však  nespokojil 
pouhým  stanovením  diagnosy,  nýbrž  za 
pravý  úkol  lékaře  prohlašoval  vždy  léčení 
nemoci,  a  to  prostředky  jednoduchými.  Tím 
stavěl  se  nejenom  proti  lékařskému  nihi- 
lismu,  do  něhož  vybočovala  škola  vídeňská, 
nýbrž  i  proti  léčení  přílišným  množstvím  a 
složitými  léky,  zkrátka  proti  t.  zv.  poly- 
pragmasii  v  lékařství.  Horlivost  jeho  v  lé- 
kařství byla  bezpříkladná;  tak  nakazil  se  ve 
vid.  všeob.  nemocnici  tyfem,  jemuž  také 
podlehl.  Literárně  byl  málo  činný.  Napsal 
inaug.  dissertaci  Obset  vationes  de  febri  ner^ 
vosa  intestinali  anno  í834  Pragae  epide- 
mica  (Praha,  1835),  z  jeho  kliniky  pak  vyšly 
mnohé  spec.  práce  v  lék.  sbornících  vídeň- 
ských a  pražských.  Souborné  jeho  přednášky 
o  speciální  pathologii  byly  vydávány  prof. 
Stoffelou  v  Erlankách  (1866—72,  2  sv.);  zů- 
staly však  neukončeny.  Zvláště  z  nich  byly 
vydány  monografické  práce  (taktéž  Stone- 
lou):  0*-f  Vorlesungen  uber  die  Krankheiten 
des  Her^ens  und  der  Gefásse  (t.,  1867)  a  pak 
Krankheiten  der  Mundhóhle,  der  Speichetdrú' 
seny  des  Rachens  u,  der  Speiseróhre  (t.,  1872). 


822 


Opponovati  — ,  Opportunita  a  legalita. 


2)  von  O.  Theodor,  syn  před.,  hvézdář 
rak.  (♦  26.  října  1841  v  Praze  —  f  26.  pros. 
1886  ve  Vídni).  Studia  gymn.  i  lékařská  ko- 
nal ve  Vídni,  kdei  byl  r.  1865  na  doktora 
lékařství  promovován.  Záhy  vSak  počal  se 
sabývati  hvězdářstvím  a  již  r.  1861  uveřejnil 
v  56.  sv.  »Astr.  Nachr  «  orvní  práci  Ober  die 
Bahn  des  Cometen  /.  l8or.  Pak  následovalo 
sa  dobu,  ve  které  pokračoval  ve  studiích 
lékařských,  56  prací  hvězdářských,  většinou 
to  zdlouhavých  a  obtížných  výpočtů  drah  a 
efémerid  a  též  pozorování  na  soukromé 
hvězdárně,  kterou  mu  otec  dal  r.  1862  vy- 
stavěti. R.  1866  O.  stal  se  soukromým  do- 
centem pro  thcoretickou  astronomii  na  uni- 
versitě vídeňské,  kdež  pak  působil  po  více 
než  20  let.  V  1.  1865—70  uveřejnil  74  po- 
jednání v  »Astr.  Nachr.«  a  v  »Sitzungsber.< 
akademie  videňské.  Zvláště  důležitá  je  práce 
Ober  d,  Best immung  einer  Comettnhahn  (1867, 
»Sitzb.«),  ve  které  vykládá  methodu  za  všech 
okolností  se  hodící,  kterou  ve  druhém  po- 
jednání šíře  vyložil  a  zkrátil.  Také  zpráva 
v  »Astr.  N.«  o  souvislosti  vlasatic  a  létavic 
je  důležitá.  Dne  18.  srp.  1868  účastnil  se  po- 
zorování zatmění  slunce  v  Adenu,  o  němž 
ve  3  pojednáních  podal  akademii  zprávu. 
Dne  24.  čce  1869  zvolen  byl  akademií  ví- 
deňskou za  dopisujícího  člena.  R.  1870  vy- 
šel 1.  sv.  výtečné  učebnice  Bahnbestimmung 
der  Cometen  und  Planeten,  Brzy  potom  jme- 
nován byl  (25.  list.  1870)  mimoř.  prof.  hvěz- 
dářství a  vyšší  geodaesie  na  universitě  vi- 
deňské. V  cenném  pojednáni  o  přechodu  Ve- 
nuše r.  1874  podal  zcela  nové  řešení  tohoto 
úkolu  a  určil  přesně  místa  na  zemi,  hodící 
se  nejlépe  pro  pozorování.  Koncem  r.  1870 
podal  akademii  pojednání  o  vlasatici  Winne* 
ckeovéf  obsahující  novou,  velmi  stručnou 
methodu  ku  přibližnému  výpočtu  poruchův. 
R.  1871  vyšlo  od  něho  pojednání  o  obéfnici 
Aeginé,  v  němž  udal  methodu,  jak  ohraničiti 
přesně  neurčitost  elementův.  Když  byl  O. 
18.  květ.  1872  jmenován  kommissařem  pro 
evropské  měření  stupňové,  určil  v  létě  1872 
souřadnice  Píánderbergu  u  Bregenze  a  spojil 
toto  místo  s  Curichem  a  sítí  švýcarskou ; 
i  dostalo  se  mu  r.  1873  titulu  vládního  rady 
a  jmenován  byl  zároveň  přednostou  c.  k. 
úřadu  pro  měření  stupňové.  Od  té  doby  po- 
vznesly se  tyto  práce  v  Rakousku.  O.  uká- 
zal tu  své  výtečné  nadání  organisátorské. 
Za  4  roky  (1873—76)  provedl  se  svými  po- 
mocníky 40  určení  délek,  mimo  to  vykonána 
na  mnohých  místech  určení  šířek,  tíže  a  azi- 
muthův.  O.  nejen  výtečně  organisoval  tyto 
práce  geodaetické  v  Rakousku,  nýbrž  vy- 
myslil i  nové  stroje  k  odčítání  proužků  zá- 
pisných, k  elektrickému  srovnávání  hodin 
na  obou  stanicích  (viz  Schaitbrett  d»  ósterr, 
Gradmessung),  Tento  přístroj  jeho  zaveden 
byl  i  v  Itálii,  Rusku,  Bavorsku  a  Rumunsku 
a  s  malými  změnami  i  ve  Francii.  Uznáva- 
jíce jeho  zásluhy  členové  tohoto  mezinárod- 
ního podniku  zvolili  jej  na  všeobecné  po- 
radě v  Drážďanech  dne  28.  září  1874  do  stálé 
kommisse.  R.  1875  stal  se  prof.  řádným,  od- 


mítnuv professuru  v  Gothě.  R.  1880  uveřej- 
nil druhý  svazek  své  učebnice  a  r.  1882  vy- 
dal druhé  přepracované  vydání  1.  svaxka. 
Tato  učebnice  sama  byla  by  doitačila,  aby 
jméno  O-ovo  zvěčnila.  R.  1881  O.  uvefejml 
ve  spisech  astr.  spol.  německé  tabulky  sy- 
zygii  pro  měsíc  {Syiygientaftln  f,  d.  Mond, 
XVI.  Publ.  d.  Astr.  Ges.),  r.  1885  dokončil 
důležité  dílo,  o  němi  s  přestávkami  po  20 
let  byl  pracoval,  Canon  der  Pinstemisse  (ak. 
věd  ve  Vídni),  družící  se  slavné  k  ncjvét- 
ším  dílům  počtářským,  jež  po  staletí  sloužiti 
bude  příštímu  badání  o  historických  satmé- 
nich  slunce  a  měsíce.  R.  1882  jmenován  byl 
skutečným  členem  akademie  vídeňské  a  se- 
kretářem stálé  kommisse  pro  měření  stup- 
ňové na  místě  Bruhnsově.  Zpráva  jeho 
o  přístrojích  k  určování  tíže  zemské,  předne- 
sená na  8.  schůzi  mezinárodní  v  Říme, 
přeložena  byla  pro  svou  důležitost  do  fran- 
činy  a  přiložena  ke  zprávám.  R.  1885  před* 
ložil  akademii  i  svůj  návrh  theorie  měsíce. 
R.  1886  uveřejnil  důležité  pojednání  o  re- 
frakci,  pak  krátkou,  ale  důležitou  poznámku 
o  pHstroji  k  určení  počtu  kmitů  ladičky.  Do- 
kazuje to,  jak  všestranné  bylo  nadáni  O-ovo 
a  jak  snadno  každou  i  sebe  odlehlejší  látko 
zmohl.  Všech  jeho  prací  počítá  se  321.  Ob- 
šírný životopis  a  výčet  všech  prací  vrá  ve 
» Vierteljahrschrift  d.  Astr.  Gesellsch.<,  sv.  22, 
1887.  VRy. 

Opponovati  (z  lat.),  odpor  činiti,  od- 
porovati. 

Opportonisté,  politikové,  kteří  se  při- 
způsobují okolnostem  daným  a  jdou  jen  za 
cílem  dosažitelným,  na  př.  umírnění  repu- 
blikáni franc.  za  Gambetty,  Ferryho,  £ris- 
sona. 

Opportunita  a  logalita  v  řízení  trest- 
ním jsou  zásady  platné  o  tom,  jaké  okolno- 
sti uvažovati  náleží  státnímu  zástupci  při 
otázce,  zda  má  se  rozhodnouti  pro  stihání 
nebo  nestihání  nějakého  činu  trestného.  Po- 
dle zásady  l-ty  státní  zástupce  má  při  tom 
jen  uvažovati,  zdali  právní  a  faktické  pod- 
mínky trestního  stíhání  splněny  jsou  či  ne- 
jsou. Podle  zásady  o-ty  všalc  má  hleděti 
také  ještě  k  tomu,  zdali  veřejný  prospěch 
v  případě  konkrétním  vyhledává  takového  stí- 
hání, aneb  alespoň  zdali  by  veřejný  prospěch 
tímto  stíháním  nedoznal  újmy,  na  př.  proto, 
že  by  tím  nějaké  důležité  státní  tajemství 
vyšlo  na  jevo,  nebo  Že  by  mohly  t  toho 
vzejíti  zápletky  s  cizím  státem  a  pod.  Za 
správnou  sluší  prohlásiti  zásadu  l-ty.  Nelxe 
zajisté  připustiti,  aby  jednotlivý  státní  úřed- 
ník v  každém  případě  zvláště  rozhodoval 
o  tom,  zdali  stíhání  určitého  Činu  trestného 
jest  či  není  ve  shodě  s  prospěchem  státu. 
Pro  případy  mimořádné,  jeŽ  by  snad  nedo- 
cházely náležitého  ocenění  již  samým  záko- 
nem trestním,  vystačí  se  úplně  prostředky 
mimořádnými,  k  nimž  náleží  zejména  zem^ 
panské  právo  aboliční  (v.  Abolice).  Platný 
ř.  tr.  rakouský  z  r.  1873  přijal  patrné  zásada 
l-ty,  jak  dosvědčují  §  34.  odst.  1  a  B  87 
odst.   1.  Výjimky  z  této  zásady   obsahuje 


Opportunní  —  Oprava*tisková. 


838 


§  487  odst.  1  (právo  státního  zástupce  na- 
říditi prozatímné  zabavení  spisu  tištěného) 
a  §  493  (právo  jeho  žádati,  aby  zavedeno 
bylo  t.  zv.  objektivně  řízeni  pro  trestný  ob- 
sah spisu  tilt^n^ho:  v.  Objektivné  ří- 
zeni). V  doktríně  hlavně  Gneist  a  Gla- 
ser  jsou  zastavateli  o-ty.  Holtzendorff 
a  Schwarze  l-ty.  Z  rakouských  spisovatelů 
většina  pfidrŠuje  se,  a  to  ponejvíce  i  de 
lege  lata.  o-ty;  vedle  Glasra  zejména:  Ull- 
mann,  Mitterbacher  a  Neumaver,  S. 
llayer,  Jánka,  Var^rha,  Fryamann. 
Pro  l-tu  prohlašuji  set  Rulf,  Rosenblatt, 
Storch.  -rc/i. 

O.  v  obecné  mlnvé  znamená  příhodnou 
chvíli. 

CpportllBlli,  vhodný,  příhodný,  vý- 
hodný. 

Oppotle^  (z  lat.),  odpor.  V  životě  po- 
litickém znamená  o.  odpor,  jejž  menšina 
ěiní  většině,  ntbo  jejž  strana,  která  s  panu- 
jícím vládním  systťmem  nesouhlasí  (strana 
op  po  si  ční,  zkrátka  též  o.  nazývaná)^  činí 
vládé  a  jejím  orgánům.  Odpor  ten  jest  bud 
passivní,  který  za  svůj  prostředek  užívá 
abstinence  (v.  t.),  aneb  aktivní,  který 
se  jeví  ve  sborech  zákonodárných  řečněním 
a  hlasováním  proti  vládním  předlohám  a 
v  politických  časopisech  články  opposič- 
ními  a  který  v  nejkrajnějším  případe,  když 
o.  nesvede  ničeho  po  dobrém,  utíká  se 
k  obstrukci  (v.  t.). 

O.  v  astronomii  v.  Aspekty. 

Oprmť  jest  provaz  nebo  řemen,  kterým 
vozka  řídí  spřežení.  Pro  koně  tvrdohubé  o. 
blíže  rukou  kočího  bývá  opatřena  šoupátky, 
aby  spřežení  snáze  bylo  zastaveno.      FhS, 

Oprava  tisková.  Původ  svůj  o.  1  má 
ve  Francií,  kdež  Dulaure  již  v  r.  7.  repu- 
bhky  navrhl,  aby  vlastník  nebo  redaktor  pe- 
riod, tiskopisu  byli  přinuceni  uveřejniti  od- 
pověď osoby  v  něm  na  cti  dotčené  do  pěti 
dnů,  jinak  že  bude  zastaveno  další  vydávání 
listu  a  Že  budou  povinni  nésti  náklady  na 
VjTtísknutí  a  rozšířeni  3C00  exemplářův  od- 1 
povědí.  Návrh  padl  pro  námitky  theoretické,  i 
a  to:  že  by  uzákoněním  takovéto  povinnosti  j 
porušena  byla  neobmezenost  vlastnictví  k  li-  | 
stu  a  že  bez  rozsudku  soudního  ne  ní  důkazu, 
Že  někdo  na  ctí  byl  dotčen.  První  námitka  od-  | 
padla,  když  zákonem  z  9.  čna  1819  ustano- 
veno bylo,  že  vydavatelé  listů  ptriod.  po- 
vinni jsou  uveřejňovati  za  náhradu  poplatku 
inserčniho  veškerá  oznámeni  úřední  jim  za- 
slaná«  T^ž  zákon  (či.  11)  vyřkl  zároveň  po- 
vinnost k  uveřejnění  všech  rozsudků,  vyda- 
ných proti  vydavateli  listu.  Uraženén  u,  který 
dosáhl  rozsudku  odsuzujícího,  zajištěna  tím 
byla  dostatečná  publicita  rozsudku.  Toto  za- 
dostiučinění předpokládalo  vŠak  provedení 
zdlouhavé  a  nákladné  roztpře  a  proto  právě, 
sby  napadený  bťz  processu,  rychle  a  »8tej- 
Dou  zbraní<  se  obhájiti  mohl,  uzákoněna  té- 
měř ve  všech  státech  civilieovaných  insti- 
tuce o-vy  t-vé. 

Dnes  rozeznávati  lze  dvojí  systém  oprav: 
Francie,  Belgie  (zák.  z  r.  1F31),  Itálie  (zák. 


z  r.  1848),  Bulharsko  (zák.  z  r.  1887)  atd. 
znají  vedle  opravy  ještě  odpověd.  Rakousko 
a  Německo  i říšský  zák.  z  r.  1874)  znají  pouze 
opravu.  Opravou  (reetijlcation,  Berichtigung) 
v  užším  slova  smysle  rozumí  se  opravení 
skutkových  okolností  vylíčených  v  článku 
nesprávné.  Odpověď  (r^mue,  Entgegnung) 
poskytuje  však  dotčeačosu  možnost  širšího 
výkladu  a  to  i  tenkráte,  když  nejde  o  sku- 
tečnosti. Francouzský  zákon  z  29.  čce  1881 
přiznává  právo  opravy  >držiteli  veřejné  moci« 
(dépositaire  de  l^autorité  publiqué),  pokud  jeho 
úřední  výkony  nesprávně  byly  vylíčeny  (au 
sujet  det  actes  de  sa  fonction  qui  auront  été 
inexactiment  rapportét,  či.  12).  Právo  odpo- 
vědi přísluší  každému,  koho  v  listČ  bylo  se 
dotknuto  (ČI.  13).  Výjimečné  postaveni  má 
Anglie,  která  nezná  o-vy  ve  vylíčených  způ- 
sobách,  avšak  kdo  uražen  byl  na  sve  cti,  bez 
práva  na  opravu  není.  Majitel  a  vydavatel 
listu  mohou  se  totiž  odsouzení  pro  urážku 
na  cti  vyhnouti,  prokáží -li  svou  bonám  fidem, 
odŠkodni-li  uraženého  materiálně  a  dají- li 
mu  ve  svém  listé  satisfakci,  coŽ  státi  se  může 
uveřejněním  jeho  odpovědi  {CampbeWi  Libeť 
act),  ťodobný  zárodek  práva  na  opravu  ob- 
sahuje ČI.  4  zák.  z  24.  pros.  1888,  zajišfujíd 
beztrestnost  pravdivým  zprávám  o  veřej- 
ných shromážděních,  seděních  sborů  správ- 
ních a  kommissi  poslanecké  sněmovny  — 
avšak  tato  imrounita  přestává,  prokáže-li  se, 
že  žurnalista  byl  dožádán,  abv  uveřejnil 
opravu  vyvracející  nebo  opravující  skutkové 
okolnosti  ve  zprávě  obsažené,  a  že  uveřej- 
nění odepřel. 

V  Rakousku  zákonem  z  27.  květ.  1852 
č.  122  ř.  z.  ustanovena  byla  povinnost  pe- 
riodických tiskopisů  uveřejniti  zdarma  kaž- 
dou úřední  opravu  skutkových  okolností 
v  nich  obsažených;  oprava  oa  soukromníka 
v  listě  dotčeného  musila  býti  zdarma  uve- 
řejněna jen  tenkráte,  nepřesahovala-li  dvoj- 
násobný objem  článku  opravovaného;  byla-li 
otŠirnějŠí,  bylo  potřebí  zaplatiti  za  další 
řádky  obvyklý  poplatek  inserční.  Nebyla-li 
oprava  soukromá  uveřejněna,  opravo vatel 
musil  dožádati  státního  zástupce,  aby  uve- 
řejnění nařídil.  Ačkoli  tedy  i  úřad  i  sou- 
kromník co  do  obsahu  opravy  byli  posta- 
veni na  roven,  praxe  pohříchu  redaktora 
zbavila  všelikého  práva  zkoumati  úřední 
opravu  v  tom  směru,  zda  nevyt>očuje  z  mezi 
opravy  skutečností  a  není-li  snad  zbytečnou 
polemikou.  Zákon  ze  17.  pros.  1862,  c.  6  ř.  z. 
na  r.  1863,  nyní  u  nás  platný,  dle  vykladu, 
jejž  úzkostlivá  judikatura,  vykládající  platné 
právo  z  práva  předchozího,  dala  §  19,  neliší 
se  podstatné  od  zákona  dřívějšího  a  úřední 
chicaně  tisku  nemilého  ponechává  volné  pole. 
Kdežto  na  př.  §  11  zákona  německého  při- 
znává úřadu  jen  právo  na  opravu  skuteč- 
ností jeho  se  týkajících,  u  nás  podobného 
obmezení  není.  Právo  redaktorovo  zkoumati 
zákonnost  formy  úřední  opravy  dle  zavládlé 
judikaturv  prostě  neexistuje.  —  Oprava,  aC 
soukromá,  aC  úřední,  musí  býti  uveřejněna 
nejpozději  v  čísle  druhém,  vyjdoucim  po  do- 


884 


Opravcové  —  Opravné  prostředky. 


ručeni  jejím  zodpovědnému  redaktoru,  na 
nčji  mu8i  býti  řízena;  otištěna  býti  rausi  li- 
terami stejné  velikosti  a  úpravy  a  na  témže 
místě  jako  článek  opravovaný.  Z  opravy  ne- 
smí býti  nic  vynecháno  a  nic  do  ní  vsou- 
váno. Pokud  jde  o  opravy  úřední,  nesmějí 
v  témie  čísle  ani  žádné  poznámky  býti  při- 
čiňov&ny.  Odmítnouti  opravu  zodpovědný 
redaktor  smi  jen  tenkráte,  obsahuje -li  něco 
trestného,  nepochází-li  od  osoby  opráv- 
něné nebo  nevyhovuje-li  svou  formou  zá- 
konu. Nepravdivost  opravy  důvodem  k  od- 
mítnutí není.  Nedůvodné  odmítnutí  opravy 
tresce  se  jako  přestupek  trestem  peněžitým 
od  40  do  200  K.  Soudce  vyřkne  zároveň  po- 
vinnost redaktorovu  uveřejniti  opravu  a  za- 
staví další  vydávání  listu,  dokud  rozsudku 
nebude  vyhověno.  Opravný  prostředek,  smě- 
řující proti  odsouzení  k  uveřejnění  opravy, 
nemá  účinku  odkládacího;  oprava  musí  tudíž 
uveřejněna  býti,  i  když  rozsudek  nenabyl 
ještě  právní  moci.  Stíhání  zodpovědného  re- 
daktora pro  neu veřej  něni  soukromé  opravy 
vvhrazeno  jest  soukromé  obžalobě;  státní 
zástupce  zakročuje  jen  při  opravách  úřed- 
ních anebo  vyžaduj e-li  toho  aspoň  veřejný 
zájem.  —  Z  literatury  budtež  uvedeny  jen 
některé  práce:  Sládeček,  Tiskové  právo; 
Liszt,  Lehrbuch  des  ósterr.  Pressrechts ;  Lien- 
bacher,  Die  ósterr.  Pressgesetzgebunt;;  pro 
právo  německé:  rovněž  Liszt;  dále  Berner, 
Lehrb.  des  deutschen  Pressrechts ;  pro  právo 
francouzské:  Fabreguettes,  Traité  des  in- 
fractions  de  la  parole,  de  Técriture  et  de  la 
presse;  Jaubert,  Le  droit  de  réponse  en  ma- 
tiére  de  presse.  Dr.Bouček. 

Opravoové  (dobři  lidé)  viz  Čechy, 
str.  511  b. 

Opravné  prostředky  (i^t  remediajurís, 
něm.  Rechtsmittel)  jsou  v  řízení  soudním  pro- 
cessní  úkony,  kterými  strany,  domnívajíce 
se,  že  jim  bylo  soudním  rozhodnutím  ublí- 
ženo, domáhají  se  u  vyššího  soudu  změny 
nebo  zrušení  rozsudku  neb  usnesení  soudu 
nižšího.  K  použití  těchto  o-ných  p-ků  stano- 
veny jsou  určité  lhůty  (v.  t).  O  jednotli- 
vých o-ných  p-cích  pojednáno  jest  v  pří- 
slušných článcích,  jako  odvolaní  (v.  t), 
dovolání  čili  revise  (v.  t.),  stížnost  (v.  t.) 
čili  rekurs.  O.  p.  odvolání  a  dovolání  pře- 
kážejí vykonatelnosti  rozsudku,  rekurs  však 
obyčejně  nikoliv.  Odloženi  vykonatelnosti 
rozsudku  nazývá  se  suspensivním  účin- 
kem o-ného  p-ku^  odevzdání  záležitosti  před 
instanci  vyšší  pak  účinkem  devolutiv- 
ním.  Vedle  o-ných  p-ků  zná  rak.  civiljií 
soudní  řád  ještě  mimořádnou  právní  po- 
moc při  Žalobě  o  zmatečnost  a  o  ob- 
novu (v.  t.). 

O.  p.  v  řízení  trestním.  Rozezná- 
váme: 1.  o.  p.  řádné  a  mimořádné. 
Ony  směřují  proti  rozhodnutí,  jež  posud 
nenabylo  právní  moci,  tyto  proti  rozhod- 
nutí, jež  moci  právní  již  nabylo;  2.  o.  p. 
8  účinkem  odkladným  a  bez  takového 
účinku.  Při  oněch  podání  o-ho  p-ku  pů- 
sobí, že  obsah  rozsudku  nemůže  býti  vyko- 


nán, pokud  o  o-m  p-ku  nebylo  rozhodnuto; 
3.  o.  p.  8  účinkem  devolutivným  a  bes 
takového  účinku  podle  toho,  zdali  roíhod* 
nutí  věci  přechází  na  soud  vyŠSi,  či  zůsta- 
vuje se  témuž  soudu,  proti  jehoi  výroku 
směřuje.  Směřovati  mohou  o.  p.  proti  ro^ 
sudkům  i  proti  jinakým  rozhodnutím  oeb 
opatřením  soudů  trestních. 

Pokud  jde  o  o.  p.  řádné  proti  rozsnd* 
kům,  různá  zákonodárství  rozeznávají  dva 
hlavní  způsoby  jich:    1.  z  matečnou  stíž- 
nost jakožto  o-ný  p-dek  formálný,  kte- 
rýmž podavatel  dovolává  se  nedostatků  for- 
málných  v  rozsudku  nebo  v  řízení  se   na- 
skytnuvších a  žádá,  aby  rozsudek  jako  zma- 
tečný,  neplatný,  byl  zrušen.    2.  Odvolání 
jakožto  o-ný  p-dek  materiálny,  jímžto  se 
tvrdí,  že  skutkové  okolnosti  vzaté  za  základ 
rozsudku  nesrovnávají  se  s  pravdou,  nebo 
že  byly  nesprávně  přivedeny  pod  ustano- 
vení práva  trestního  hmotného,  i  žádá  se, 
aby  dotčený  soud  podle  toho  učinil  rozhod- 
nutí nové.   Podle  rak.  ř.  tr.  z  r.  1873  třeba 
rozeznávati:   I.  Proti  rozsudkům  sboro- 
vých soudů  první  stolice  a  soudů  po- 
rotu ích  připouštějí  se  i  stížnost  zmatečná 
i  odvoláni.   Ona  jde  k  soudu  kassačnímu, 
toto  k  soudu  sborovému  druhé  stol.  (§§  281 
a  343).  Stížnost  zmateČnou  lze  podávati  jen 
pro  takové  porušení  nebo  nesprávné  uiid 
zákona,  jež  ř.  tr.  uznává  za  zmatek   neboli 
důvod  zmatečný.  Tento  o-ný  p-dek  jest  ne- 
jen  povahy    formálně    —  pokud   zmatek 
záleží  v  porušeni  práva  tr.  proces sního  a 
působí,  že  rozsudek  musí  býti  zrušen  — , 
nýbrž  i  materiálně  —  potud,  že  zmateč- 
nost nastává  také,  jestliže  skutkové  okolno- 
sti nesprávně  byly  pojaty  pod  ustanoveni 
práva  trest,  hmotného.   Odvolání  naproti 
tomu  jest  o-ný  p-dek  materiálny,  kterým 
však  lze  bráti  v  odpor  jenom  výrok  o  tre- 
stu a  nárocích  soukromoprávných  a  některé 
v  rozsudku   obsažené  výroky  vedlejší  (viz 
Odvolání).    Proti    rozsudku    vynesenému 
v  přelíčení,  jež  bylo  konáno  proti  obžalo- 
vanému nepřítomnému,  má  mimo   to  jeŠtČ 
obžalovaný  zvláštní  o-ný  p-dek:    námitky 
(v.   t.)   neboli  odpor  (§  427V    II.  Řádným 
o-ným  p-kem   proti  rozsuakům  souduv 
okresních  je  odvolání,  kteréž  jde  ksouda 
sborovému   první  stolice  (§  463),  a  bylo-li 
hlavní  přelíčení  konáno  proti  obžalovanému 
nepřítomnému,  námitky  (v.  t.)  neboli  od- 
por (§  478).   Odvolání,  jež  lze  tu  podati  se 
všech  těch  příčin,  jako  při  rozsudcích  soudů 
sborových  stížnost  zmatečnou  i  odvolali,  a 
mimo  to  ještě  z  výroku  o  vině,  jest  o-ným 
p-kem  formálným  i  materiálným  zároveň  (Vit 
Odvolání). 

Mimořádnými  o-nými  p.  práva  rak. 
jsou:  1.  žádost  za  obnovu  trestního  ří- 
zení (v.  Obnova);  2.  zmatečná  stížnost 
pro  zachování  zákona,  již  podávati  pH* 
sluší  výhradně  generálnímu  prokurátoru  při 
soudě  kassačním  (§§  33  a  292)*,  3.  žádost 
za  navrácení  ku  předešlému  způsobu, 
kteráž  přísluší  obviněnému    pro   zmeškáni 


Opravovací  řízení  —  Oprostovice.  825 

Ihflty  k  opovédi  o-ho  p-ku  řádného  proti  ij  ani  čár  A,  pak  téi  název  území  se  zvláštní 
Tozsadku  (§  364).  { správou,  určeného  k  vydriováni  této  stráže. 

Vedle  toho  f.  tr.  zná  také  o.  p.,  jei  la;  Období  o-ny  počíná  se  asi  rokem  1565  a 
trvajícího  řízení  podávati  lze  proti  roz- {  končí  se  smrti  Ivana  Hrozného.  Kdyi  bojaři 
hodnotím  neb  opatřením  soudním  rázu  pro- 1  pohnuli  cara,  aby  opét  vrátil  se  z  Aleksan- 
cessDÍho.  To  Jsou:  1.  stížnost,  kteráž  jest  drovské  slobody  do  Moskvy  a  ujal  se  správy 
všeobecným  o-ným  p-kem  v  (soudním)  ří-  říše,  tento  si  vvminil  právo  trestati  na  hrdle 
tent  přípravném  a  přechodném  (§§  113  a  velezrádce,  stihati  je  nemilostí  (opa  I  o  u) 
114),  v  řízeni  přestupkovém  pak  při  všech  a  konfiskovati  jim  statky  beze  všech  soudAv 
téch  rozhodnutích  sondu  okresního,  z  nichž   a  s  vyloučením  přimluv  duchovenstva.  K  vy- 


nelze  podati  odvolání  (§  481).  Mimo  to  lze 
ji  podávati  na  některá  určitá  soudní  rozhod- 
nutí  (§§  63,  352,  357,  395,  478,  480,  494  ř.  tr. 
a  §  2  nov.  z  31.  pros.  1877);  2.  námitky 
neboli  odpor,  jeŽ  podávati  lze  proti  ně- 
kterým usnesením  sborového  soudu  první 
stolice  (nebo  sborového  soudu  porotního)  a 
•oudu  okresního  (§§  243  a  493,  viz  Ná- 
mitky), -reh. 
Opravovací  (neboli  moniturníp  řisoni 


konávání  úkolu  toho  zřídil  o-nu,jíž  dal  zvláštní 
správu  a  ustanovil  část  statkA  na  její  vydr- 
žováni (kolem  20  měst  s  okolními  vesnicemi). 
Ano  v  samé  Moskvě  některé  ulice  byly  dány 
v  držení  o-ny.  Sotva  že  tato  byla  zřízena, 
nastaly  hrozné  popravy.  Kdo  byl  podezřelý 
ze  zrady,  byl  odstraněn  a  statky  jeho  obo- 
hacena o.  Počet  opričníkA  záhy  dostoupil 
6000.  Byli  to  většinou  boiarští  synové,  kteří 
vynikali  odvahou  a  zřekli  se  otce  i  matky, 


(mo  ni  tura).  V  přeličení  porotnim  jest  úko- 1  složivše  přísahu,  že  budou  sloužiti  pouze 
lem  porotců,  abv  odpověděli  k  otázkám,  jež  !  carovi  a  vykonávati  poslušně  jeho  vAli.  Vněj- 
jim  o  vině  obžalovaného  sborový  soud  po-  ším  odznakem  jejich  byla  psí  hlava  a  koště, 
rotní  předkládá,  tato  odpověď  jejich  pak ;  upevněné  k  sedlu,  na  znamení,  že  pronásle- 
(výrok,  verdikt)  jest  základem,  na  kterémž  duji  a  vymetají  zrádce.  Těšili  se  zvláštní 
sbíorový  soud  porotní  má  potom  vynésti  přízni  carově,  jenž  vše  jim  odpouštěl,  ano 
rozsudek.  Avšak  základem  rozsudku  výrok  i  sám  osobné  účastnil  se  jejich  výprav  a  po- 
poroty  mAže  býti  jenom,  nemá-li  na  sobě  *  prav.  O.  stala  se  pravým  bičem  a  předmč- 
takových  vad,  jež  by  jej  k  tomu  činily  ne- 1  tem  nenávisti  lidu.   Car  uchýliv  se  s  oprič- 


spAsobilým;  jinak  soud  prozatím  rozsudku 
nevynese,  nýbrž  zavede  o.  ř.  Podmínky  a 
spAsob  tohoto  řízeni  upravuje  §  331  rak.  ř. 
tr.  X  r.  1873.  Podle  toho  monitura  mAže  býti 


niky  opět  do  Aleksandrovské  slobody  opev- 
nil ji  a  žil  tam  po  zpAsobu  klášterním,  konaje 
odtud  časem  pravé  nájezdy  na  Moskvu  a 
okolní  sídla.  Ano  podnikl  s  opričníky  i  vý- 


savedena  jenom,  jest-li  výrok  poroty  ne- 1  právu  na  Novgoroď  (v  pros.  1570),  vyloupil 
jasný,  neúplný  nebo  v  odporu  sám  s  sebou.  \  a  zpustošil  oblast  tverskou  a  obyvatele  Nov- 
Sborový  soud  porotní  učiní  o  tom  nález  |  porodu  krutě  ztrestal  pro  domnělou  zradu, 
ihned,  jakmile  některou  z  dotčeních  vad  ve  ,  Pět  neděl  trvaly  popravy,  na  tisíce  lidu  zhy- 
▼ýroku  shledal,  a  vrátí  porotcům  otázky  I  nulo,  načež  car  vytáhl  proti  Pskovu,  oby- 
i  odpovědi  8  vyzváním,  aby  vrátíce  se  do !  vatele  jeho  rovněž  oloupil  a  čelnější  po- 
8vé  sině  poradní  znova  se  poradili  a  výrok  praviL  Navrátiv  se  do  Moskvy,  řádil  zde 
avAj  opravilL  Při  tom  i  mAže,  vyslechna ,  dále  a  utratil  mnoho  vynikajících  šlechticAv 
prve  strany,  usnésti  se  na  tom,  že  mají  a  bojarAv.  Třeba  že  o.  trvala  do  smrti  Ivana 
otázky  zpAsobem,  jakým  by  potřeba  toho  se  Hrozného,  sám  název  vymizel  a  zaměněn  byl 
ukázala,  b^ti  změněny  nebo  doplněny.  Před- 1  slovem  dvoř.  OpriČník  slul  pak  prosté 
•eda  oznámí  také  porotcAm,  že  mají  toliko  I  dvoř  o  vyj,  na  rozdíl  od  příslušníka  zem- 
právo  změniti  odpovědi,  jež  byly  shledány  I  ského,  jak  nazývali  se  ostatní  občané  státní. 
Tadnými,  a  odpověděti  k  otázkám,  které  jim  i  Sólo  vjev  a  Bestužev-Rjumin  vysvětlují  zři- 
nové  nebo  ve  změněné  podobě  byly  před- '  zení  o-ny  tehdejšími  politickými  událostmi, 
loženy.  Kdvby  na  novém  výroku  opětně  ^  zejména  útěkem  Kurbského  a  obavou  Ivana 
bylv  shledány  některé  ze  zmíněných  vad, '  Hrozného  před  podobnou  zradou.  V.  O. 
aiulelo  by  jej  opětné  podrobiti  monituře.  Ključevskij  hledá  motivy  jejího  zřízení  v  zá- 
DAvodem  zmatečnosti  by  bylo,  kdvž  soud  jmech  rjrze  dynastických.  leště  dále  jde  J.  A. 
O-ho  ř.  nezaved],  jakkoli  k  tomu  byla  zá-  <  Bělov,  jenž  vidi  v  o-ně  hluboký  státnický 
konná  příčina  (§  344  č.  9);  zavedl-li  je  však  {  smysl  (»Ob  istoričeskom  značeniji  rus.  bo- 

Sřes  to,  Že  výrok  jest  zmíněných  vad  prost,  <  iarstva   do  konca  XVII.  věka«).    Karamzin, 
ylo  by  to  jen  všeobecným  důvodem  zma-   Kostomarov  a  Ilovajskij  spatřují  v  o-ně  pro- 
tečnosti  za  podmínek  §  344  č.  5.        -reh,     <  jev  chorobného  ducha  Ivanova.    Srv.  Stro- 

Opr^ohtlM:  1)  O.,  ves  v  Čechách,  viz  |  milov,  Aleksandrovskaja  sloboda  (»Čténija« 
Ruprechtice.  —  2)  0.»  Oprostovice  I  mosk.  společ.  dějin  a  starož.,  1883,  kniha  2.) 
(Of^rsdorf),  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okres  a  »Sammlung  russisch.  Ge8chichte«  (X.,  str. 
Místek,  fara  a  pš.  Pastkov;  18  d.,  118  ob.  č. ;  187—241).  Snk. 

{1890).  Oprostovlot,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Ho- 

Opfetio*,  Lopřetice, též  Nové  Dvory, ,  lešov,  okr.  Bystřice  p.  H.,  fara  a  pš.  Sobě- 
▼es  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Benešov,  fara  ;  chleb^r;  31  d.,  156  ob.  č.  (1890).  V  zahradě 
a  pš.  Bystřice;  18  d.,  130  ob.  č.  (1890),  mlýn. ;  Č.  15  jsou  zbytky  po  staré  tvrzi.    O.  připo- 

Oprloillaa  (onpii<iiffiHa),  název  tělesné  '  mínajt  se  poprvé  r.  1371.  —  2)  O.  v.  Oprech- 
•tráže  Ivana  Hrozného  na  zpAsob  tureckých  >  tice  2).) 


826 


Opršal  —  z  Oprštorfu. 


Oprial,  příjmení  dvou  rodin  staročes- 
kých:!) O-ové  zjetřicbovic  nosili  na  čer- 
veném itité  tři  bílé  prahy  přičné  a  Xýchi 
barev  křídla  nad  helmou  a  zvali  se  po  Jetři- 
chovicích  u  Sedlce.  Z  jejich  rodu  iili  r.  1465 
Jan  a  Matéj  bratři  sedíce  v  Kovářově, 
r.  1466  Mikuláš  a  Jarek,  r.  1531  Jindřich, 

Jenž  koupil  r.  1639  Zbynice  (prodav  statek 
etřichovice),  ale  r.  1543  prodal  Smolotely 
a  roku  1547  Zbynice.  Po  té  koupil  Keblov 
s  okolními  vesnicemi  (1547)  a  r.  1548  Vesce. 
Statky  ty  dědili  synové  Mikuláš  ajao, 
z  nichi  tento  je  r.  1566  ujal,  bydle  ve  Vesci, 
od  níž  r.  1569  některé  vesnice  prodal,  ale 
za  to  zápisný  Keblov  (1578)  dědičně  koupil. 
R.  1594  prodal  Vesce  a  koupil  Dvorec.  Žil 
ještě  r.  1604.  Bratr  jeho  Mikuláš  bydlil  ještě 
r.  1600  v  Milevště.  Jaroslav  seděl  r.  1612 
ve  Zvěroticích  (1615)  a  dědil  po  něm  Jind- 
řich sedě  v  Babicích,  který  driel  také  dfim 
v  Hranicích  na  Moravě.  Jaroslav  (1628) 
kladl  roku  1650  dvfir  v  NĎslích  a  šil  ještě 
r.  1665  v  Brně.  Pozdějších  zpráv  není. 

2)  O-ové  ze  Žher  nosih  na  Štítě  supí 
hlavu  s  krkem.  Zbyněk  držel  r.  1396  Ledce 
u  Vitic,  později  seděl  T  a  n  v  Pístech  a  sy- 
nem jeho  byl  Jindřich  (1464),  jenž  dostal 
Chrčíce  a,  tuším,  Žhery  koupil.  Oboie  držel 
r.  1492  Václav.  Prodav  Žhery  držel  Civíce 
u  Pardubic  (1515— 1524>.  R.  1540  žili  bratří 
Hynek,  Vojtěch,  Zilřryd  a  Petr,  kteří 
drželi  drobné  statky  u  Poděbrad  a  Kolína. 
Nejdéle  z  nich  žil  Petr,  jenž  žil  ještě  r.  1559. 
Václav  vyženil  r.  1587  statek  Vřesce  u  Tá- 
bora, ale  přišel  o  něj  r.  1601.  V  tituláři 
roku  1589  vydaném  připomíná  se  Jan,  jenž 
ještě  r.  1596  v  Kutné  Hoře  žil.  Sčk, 

z  Opritoríú  (něm.  v.  Oppersdorf),  pří- 
jmení starožitné  rodiny,  která  bezpochyLy 
ze  Slezska  pocházela  (ves  Oppersdorf  v  kní- 
žectví Nisském).  Erb  viz  Aa.  Předek  jejich 
Jindřich  (f  1513)  měl  dva  syny,  Bedřicha 
(t  1544)  a  Václava  (+ 1546),  kteří  oba  byli 
hejtmany  v  kníž.  Břežském.  Jen  onen  měl 

Fotomstvo,  totiž  syny  Jana,  Jiřího  a  Vi- 
éma.  Jan  (^  1514)  byl  pacholetem,  pak  slu- 
žebníkem u  Karla  kníž.  Minstrberského,  pak 
sloužil  v  kr.  vojště.  Bojoval  v  Itálii  proti 
Francouzům,  několikráte  s  Turky,  r.  1546  až 
1547  v  Němcích  se  spolkem  Smalkaldským. 
Za  zásluhy  jeho  daroval  mu  král  Ferdinand 
panství  Dub  a  Fridšteju,  učinil  jej  radou  a 
24.  čna  1554  povýšil  jej  do  panského  stavu 
kr.  Č.,  aby  se  i  s  bratřimi  psal  svob.  pán 
z  Dubu  a  z  Fridštejna.  Když  týž  král  nabyl 
Opolska  a  Ratibořská  po  odchodu  kněžny 
Isabelly,  učinil  Jana  vrchním  hejtmanem  obou 
knížetství,  ve  kterémž  důstojenství  až  do 
r.  1567  zůstal.  S  první  manželkou  Kristinou 
Cedlicovnou  vyženil  zápisné  panství  Horní 
Hlohov  a  kromě  toho  držel  Kozlí  ve  Slez- 
sku. V  Cechách  koupil  r.  1569  Osečnou  s  ves- 
nicemi, s  bratřimi  vyzískal  r.  1577  Heřmanův 
Městec,  Týniště  a  Část  oloví  ce.  Byl  pán  smý- 
šlení přísně  katolického.  Statky  své,  Dud, 
Fridštein  a  Týniště,  zanechal  rodu  svému, 
první  dva  odkázal  druhé  manželce  Markétě 


z  Lobkovic  (t  1600).  Zemřel  r.  1584  bezdé- 
tek.  Bratr  jebo  liří  byl  r.  1556  hejtroanem 
na  Brandýse,  pak  seděl  na  Polské  Nové  Ce< 
rekvi  (f  1577  v  Nise).  Vilém,  třetí  bratr, 
obdržel  od  krále  zápis  na  Slavětíce  ve  Sles- 
sku  (1557),  byl  pak  v  1.  1559—68  heitmanem 
na  Brandýse  a  později  (1579—87)  nejv.  minc- 
mistrem kr.  C.  Od  bratří  ujal  Herm.  Městec, 
koupil  r.  1583  Korotíce  a  pustil  r.  1586  od 
nápadu  na  Dub,  jejž  vdově  a  strýcům  pře> 
nechal.  Zemřel  r.  1588  a  pohřben  v  Městci. 
Potomstvo  jeho  dříve  pominulo  než  Jiříkovo. 
Vilém,  syn  Vilémův  (od  r.  1586  ženatý  se 
Zuzanou  z  Hardeka),  ujal  Městec  ješté   za 
živobytí  otcova,  též  držel  Slavětice  a  Kosli, 
prodal  r.  1591  Městec  pro  dluhy  a  odstěho- 
val se  pak  na  Kozlí,  kdež  4.  května  1598  ze- 
mřel. Zůstali  po  něm  synové  Bernart  Vl«^ 
lém  (t  1665)  a  Jan  Bedřich  a  dcery  Anna 
Maximiliana  ^vd.  Švamberková),  VorŠila  Žofie 
(vd.  1.  Žerotmová,  2.  Šliková),  Anna  Marie 
(vd.  Berková)  a  Kateřina  Alžběta  (vd.  Šen- 
ková).  Dcery  zdědily  po  mateři  statek  Drslav, 
který  r.  1625  prodaly.  Synové  odstěhovali  se 
do  Sas.   Bernartův  syn,  Bedřich  Viléio, 
vrátil  se  do  Slez  a  držel  (1668)  s  mani.  rox. 
Žerotínkou  statek  Velké  Janovice  v  Opolsku. 
Potomstvo  Jiříkovo  rozdělilo  se  skrze  Jeho 
dva  syny  na  dvě  poŠlosti.  A,  Mladil  po- 
šlost  pocházela  oid  Jiřího,  mladšího  syoa 
Jiříkova,  jenž  se  odřekl  českých  statkův  a 
držel  Horní  Hlohov  a  Novou  Cerekev.   By] 
hejtmanem  kníž.  Opolského  a  Ratibořského 
a  zemřel  15.  pros.  1607  (manž.  od  r.  1586 
Ižalda  z  Valdšteína).   Zůstali  po  něm  řtyři 
synové,  z  nichž  Rudolf,  nejmladší,  svobo- 
den zemřel.  Ostatní  měli  potomstvo,  a)  Jiří. 
nejstarší  syn  Jiřího  (♦  1588),  držel   Honaí 
Hlohov  a  majestátem  z  22.  srp.  1626  pový- 
šen do  stavu  říšských  hrabat,  při  čemž  po- 
tvrzen starodávný  jeho  erb,  totiž  štít  křísem 
na  čtvero  rozdělený,  1.  a  2.  pole  červené 
s  bílou  korunovanou  hlavou  dračí  s  krkem, 
plameny  vyšlehujíci,  2.  a  3.  pole   Žluté   a 
v  něm  ruka  v  lokti  ohnutá  s  kordem  (pa- 
mátka na  turecké  války),  dvě  helmy,  na  pravé 
táž  dračí  hlava,  na  levé  turban  s  červ.  če- 
picí a  na  něm  ruka  mužská  držící  červený 
praporec,  na  němž  zK  půlměsíc,  s  žerdí  čer- 
venobílou. Kromě  toho  mu  povoleno  (20  kv. 
1627)  zříditi  ze  Hlohova  majorát.  Držel  také 
(od  r.  1636)  Frýdek  a  od  r.  1642  zámek  Ra- 
tibořský, byl  kr.  radou,  kom.  a  hejtroanem 
kníž.  Hlohovského  (f  16.  květ  1651;   mani. 
1.  Benigna  Polyx.  z  Promnic  f  1631 ;  2.  Estera 
Barb.  hr.  z  Meggau  f  1644;  3.  Alžběta  Kon- 
stancie  ovd.  Šelndorfová,  roz.   z  Půttingu). 
Synům     jeho     Františkovi     Eusebiovi 
(*1623)  a  Matiáši  Rudolfovi  (f  1666)  ma- 
jestátem 26.  břez.  1652  stav  hraběcí  potvrzen 
také  pro  České  země.  Onen  držel  po  otci 
Horní  Hlohov,  Frýdek  a  Ratiboř  a  byl  od 
r.  1657  hejtmanem  v  Opolsku  a  Ratibořaku 
(t  17.  břez.  1691;  manž.  Saloména  Kateřina 
Petrovičovna).  Syn  jeho  Jan  Jiří  bvl  hejt- 
manem zemským  v  Opolsku  a  tadluiil   se 
tak,  že  po  jeho  smrti  (f  23.  list.  1693  v  Rati- 


z  Oprštorfu. 


827 


boři)  Ratiboř  prodána  (mani.  Marie  Anna 
hrab.  Brandisová,  f  1715).  Protože  děti  ne- 
mel, dostal  se  Frýdek  sestře  Ludovice  Marii 
▼d.  Praimové.  —  b)  Václav,  syn  Jiříkův, 
koapil  r.  1618  Heraltice  a  Svob.  Heřmanice 
v  Opavsku  a  dosáhl  též  povýšeni  (1635)  do 
stavu  tiL  hrabat.  Byl  kr.  radou,  nejv.  sudím 
(1625—32),  hejtmanem  (1632—40),  místodrží- 
dm  nejv.  komornictvi  (1639—40,  1643—44) 
v  koíietství  Opavském.  Synu  jeho  Václa- 
vovi 6.  list.  1651  stav  hrabéci  pro  České 
lemé  potvrxen.  Týž  byl  napřed  radou  ko- 
mory, pak  radou  vrchního  úřadu  a  jméní 
své  z  větši  části  prohospodařil.  R.  1653  pro- 
dal Živottce  a  r.  1668  Heraltice  a  Heřma- 
nice, taktéž  pustil  Loděnici  (Malou  stranu) 
a  statek  Jestkovice,  kterýi  vyženil  s  první 
manž.  Alenou  Majdalénou  Mitrovskou  z  Ne- 
mysle, tak  že  mu  naposled  jen  Petrovice 
(u  Ketře,  r.  1676)  koupené  xAstaly.  Byl  hejt- 
manem zemským,  napřed  v  Opavsku  (1658 
až  1682,  mezi  tím  i  několikráte  místodržícím 
úřadu  nejv.  komornictvi)  a  pak  v  Krnovsku 

St  9.  záři  1688).  Skrze  jeho  dva  syny  se  po- 
iiost  tato  rozdělila:  aa)  Heřman,  stárli  syn, 
ujal  po  otci  Petrovice  a  byl  radou  při  vrch- 
ním úřadě  (t  c.  1691).  Jeainý  jeho  syn  Ka- 
relJosef(*  1676)  držel  Petrovice,  ale  ne- 
měl potomstva.  Zemřel  8.  srp.  1713  a  po- 
hřben ve  Vratislavi.  —  bt)  Václav  Vejkart 
(^  1642)  držel  do  r.  1694  statek  Porubu 
v  Krnovsku,  sloužil  ve  vojStě  jako  plukov- 
ník, pak  byl  hejtmanem  krnovským  (1689  až 
1694)  a  naposled  komor,  radou  v  Horních 
Uhrách  (f  17.  dub.  1713,  manž.  Juliana  Vor- 
&ila  Kotulínská  z  Křižkovic).  Syn  jeho  Gu- 
stav Hanibal  koupil  r.  1739  Chotěboř  v  Če- 
chách a  zemřel  29.  pros.  1744,  jak  se  zdá, 
bezdětek  (manž.  Maximiliána  ovd.  Hýzrlová, 
roz.  z  Lamberka,  f  28.  čna  1738).  —  c)  Be- 
<*řich,  třetí  syn  Jiřik&v,  měl  po  otci  Polskou 
Novou  Cerekev,  koupil  r.  1617  Buzov  na 
Moravě  a  byl  asi  od  r.  1625  dlouhá  léta 
icjtmanem  kniž.  Opolského  a  Ratibořského. 
K.  1635  dosáhl  říiského  hrabstvi  (f  c.  1650). 
Syny  tněl  Bedřicha  a  Leopolda  Ferdi- 
nanda, jimž  hrabstvi  (6.  list  1651)  i  pro 
Cechy  potvrzeno,  aa)  Bedřich  měl  po  otci 
Buzov,  jejž  r.  1651  prodal,  zdědil  Hodonín 
po  manž.  Anně  Heleně  Jakardovské  ze  Su- 
dic,  ale  také  jej  prodal  (1692).  Potom  držel 
Pa^ov,  DomaŽelice  a  Dřevohostice.  Byl 
v  1.  1679—97  nejv.  sudím  a  pak  nejv.  ko- 
morníkem na  Moravě  (f  c.  1699).  Měl  dva 
syny.  Starší  Frantiiek  Josef  ujal  po  otci 
Pasicov  a  hejtmanoval  napřed  (1702)  ve  Svid- 
nicku  a  pak  na  Moravě  (f  1714).  Nemaje  dětí 
odkázal  Paskov  manŽ.  Anně  Frantiice  Hen- 
ckelovně  z  Donnersmarku.  Bratr  jeho  Jiří 
Bedřich  držel  po  otci  Dřevohostice  a  Do- 
maŽelice, zdědil  majorát  Horní  Hlohov  a  po 
f>rvní  manž.  Barboře  Terezii  hr.  z  Valditeina 
1 1719)  Miletín.  Protože  r.  1742  (neb  1743?) 
semřel,  spadl  Hlohov  na  poSlost  bb),  Miletín 
•e  dostal  příbuzné  zemřelé  manželky  a  mo- 
ravské statky  třetí  manŽ.  Frantiice  roz.  Se- 
renytové.  bb)  Leopold  Ferdinand,  mladií  syn 


Bedřichův,  měl  po  otci  Polskou  Novou  Ce* 
rekev,  pak  Březí  a  Rudnik  a  byl  hejtmanen» 
v  Ratibořsku.  Syn  jeho  Jan  Bernard  držel 
po  otci  Březí  a  Rudnik,  kromě  toho  Rybníky 
a  Pohřebín  a  přečkal  syna  Jana  Ferdi- 
nanda, r.  1716  zavražděného.  Majorát  Hlo- 
hovský,  který  by  byl  na  tohoto  přešel,  do- 
stal se  r.  1743  bratranci  jeho  Jindřichovi 
Ferdinandovi,  který  také  po  manž.  Josefě 
Serenyiové  (sestře  FrantiŽcině,  viz  nahoře) 
zdědil  Dřevohostice  a  DomaŽelice,  avšak 
r.  1781  bezdětek  zemřel,  tak  že  tato  poŠlost 
vyhasla.  Statek  jeho  spadl  na  vdovu  M.  Te- 
rezii Frokáteinku  z  Načeslavic  a  dcery  M. 
Josefu  a  Antonii,  obě  vdané  Matuškové.  — 
B.  Starší  pošlost:  Bedřich,  syn  Jiříkův, 
měl  Castolovice,  r.  1586  dostal  od  strýcft 
Týniště,  k  nimž  koupil  r.  1598  Přestavlkv  a 
r.  1613  Ledskou.  Zemřel  r.  1615  a  Jan  Ma- 
tějka, úředník  častolovský,  složil  synĎm  k  po- 
těšení pohřební  píseň.  Synové  jeho  z  Majda- 
lénv  z  Donína  byli  Ota  a  Bedřich.  Onen 
ujal  otcovské  statky  kromě  Přestavlk  a  při- 
koupil r.  1637  Koldín.  Byl  kommíssařem  re- 
formačním v  Hradecku  a  též  hejtmanem  té- 
hož kraje.  Zemřel  r.  1646  (manž.  Anna  Maj- 
daléna  Robmhápka  ze  Suché,  f  23.  bř.l644). 
Bratr  jeho  Bedřich  obdržel  Přestavlky,  jež 
si  r.  1626  vyměnil  za  Žampach.  Byl  přísně 
katolického  smýšlení,  které  osvědčil  jsa  re- 
formačním kommissařem  v  Hradecku,  a  pří- 
telem jesuitAv,  jimž  odkázal  všechno  jmění 
své,  založiv  jim  kollej  ve  Hradci  Králové. 
Zemřel  18.  květ.  1633  bezdětek  v  Žampachu. 
Otovi  synové  byli  Jan  Václav  Ignác  a 
Frant.  Petr  Ota,  z  nichž  tento  v  mládí  ze- 
mřel. Onen  došed  r.  1658  let  svých  ujal  statky 
otcovské,  k  nimž  koupil  r.  1665  Ůřiňovice  a 
r.  1674  Lično.  Byl  kr.  a  soudflv  dvorského 
a  komorního  radou  a  zemřel  r.  1676  zAstaviv 
vdovu  Annu  Eleonoru  z  Kolovrat  (f  1694) 
a  syny  nezletilé  Jana  Václava  Šebestiána, 
Jana  Josefa  Antonína  a  JanaEusebia  Ru- 
dolfa. Tito  se  r.  1682  dělili,  první  dostal 
Ůřiňovice,  Koldín  a  Lično,  druhý  Týniště  a 
třetí  Castolovice.  Jan  Václav  koupil  r.  1683 
Týniště,  ale  zavedl  se  tak,  že  Josefovi  r.  1684 
postoupil  Koldín,  ale  když  ani  toto  nepo- 
mohlo, dostaly  se  veškeré  díly  do  dražby 
(1684)  a  prodánv  Tomáši  hrab.  Černínovi  a 
statek  Lično  odhádáno  věřitel Am.  Jan  Josef 
žil  pak  v  Mýtě  a  v  Praze.  Jan  Rudolf  byl 
r.  1691  v  Praze,  pak  vyženil  Milhostice  u  Tá- 
bora a  koupil  r.  1701  Boukovice  a  Čemotice. 
Sloužil  také  ve  vojště  v  pluku  Daunovském 
(manž.  Helena  Eleonora  Tvorkovská  z  Kra- 
vař, t  v  lednu  1741).  Po  Janovi  Josefovi  zA- 
stal  syn  Leopold,  jenž  r.  1728  (tuším  bez- 
dětek) zemřel,  a  po  Janovi  Rudolfovi  synové 
tan  Václav  a  Jan  Rudolf.  Onen  jest  před- 
em všech  nyní  žijících,  tento  oženil  se 
r.  1718  s  Annou  Marií  Vrabskou  z  Vrabi 
(t  26.  ún.  1767  ve  Vídni)  a  sloužil  ve  vojště 
jsa  naposled  nejv.  lejtenantem.  Zemřel  v  Praze 
28.  září  1777  maje  87  let  věku.  Jediný  syn 
jeho  Ferdinand  následoval  ho  smrtí  v  pro- 
sinci r.  1779  a  hned  po  něm  zemřela  téhož 


828 


Oprtalj  —  Optat 


manželka  Anna»  oba  v  Praze.  Jan  Václav,  kr. 
rada,  hejtman  kraje  berounského,  soudce 
zemský  v  Dol.  Rakousích,  pomohl  si  ke  jméni 
oženiv  se  s  M.  Eleonorou  hr.  Clary  ze  Spař- 
bersbachu  (f  27.  dub.  1757,  pohřbena  v  kl. 
táborském),  která  měla  statky  Jetřichovice, 
Vrchotice,  Řadič  a  Sanovice  a  s  manželem 
Smědovice.  Také  dosáhl  povýšení  do  stavu 
hraběcího,  neb  posud  byla  tato  poSlost  ve 
stavu  panském.  Syn  jeho  Josef  Václav 
měl  za  manželku  Renátu  ze  Širnt3rnku,  která 
r.  1755  koupila  Prostiboř;  po  druhé  byl  že- 
nat  s  Eleonorou  z  Burmanu  (f  1783).  Syn 
jeho  Frant.  Filip  měl  po  matce  Prostiboř, 
ale  zbohatl,  když  po  mladší  pošlosti  zdědil 
majorát  Hlohovský.  Měl  dva  syny,  skrze  něž 
povstaly  dvě  větve:  a)  Slezská  větev. 
Starší  syn  František  (♦  1778  —  f  1818) 
držel  Horní  Hlohov  (manž.  Eleonora  Skrben- 
ská  ze  Hřiště  na  Písařovicích,  f  1857).  Po 
něm  následoval  syn  Edvard  (♦  1800  —  f  1889), 
jenž  r.  1854  dosáhl  práva,  že  každý  držitel 
Horního  Hlohova  jest  členem  panské  sně- 
movny pruské,  a  přečkal  nejstaršího  syna 
Hanuše  (f  1877).  Syn  tohoto.  Jan  (♦  1866), 
jest  nyní  pánem  majorátu.  Kromě  něho  je 
potomstvo,  b)  Jiří  (*  1783),  mladší  bratr, 
-držel  v  Čechách  od  r.  1813  Petrovice  a  Kra- 
iiovice.  Zemřel  25.  srp.  1841  zflstaviv  dotčené 
statky  manž.  Anně  hr.  z  Millesimo  (9.  břez. 
1846).  Po  ní  je  zdědila  dcera  Marie,  od  r.  1847 
manž.  Karla  hrab.  Bartha  z  Barthenheimu 
<t  1875).  Sčk, 

Oprtalj  v.  Opertalj. 

Opa,  v  římském  mythu  choť  Saturnova, 
měla  s  ním  společnou  slavnost  ve  svatyni 
na  svahu  Kapitolském  v  prosinci  (před  Cae- 
sarovou  reformou  kalendáře  17.,  po  ní  19.). 
Sliby  jí  lidé  činili  sedíce  a  země  se  dotýka- 
jíce, z  čehož  vidno,  že  O.  jest  bohyně  země, 
hojné  úrody,  ve  kteréž  funkci  slula  též  Con- 
8iva  a  ctěna  v  regii  od  vestálských  panen 
a  pontifik&v  obětí  Opeconsivia,  Jako  ochran- 
kyne  dětí  O.  slula  Opifera,  Novější  badatelé 
shledávají  její  vztah  k  staroitalskému  bohu 
Consovi  (v.  Consus)  za  p&vodnějši.    klk, 

Opalgamla  (z  řec),  pozdní  ženění; 
u  Sparfanů  byla  SUrj  oi^iyuydov^  t.  j.  soudně 
byli  stiháni  ti,  kdož  se  příliš  pozdě  ženili, 
poněvadž  se  asi  soudilo,  že  nezplodí  již  tak 
zdárných  dítek,  jako  kdyby  se  byli  Ženili  ve 
věku  mladším. 

Opalmatea  Jan,  spisov.  český  XVII.  stol. 
směru  kalvinského,  rodem  Moravan,  studo- 
val v  Genevě  okolo  r.  1600,  kde  seznámil  se 
s  učením  helvetským.  V  době  náboženského 
bnutí  po  vydání  majestátu  (1609)  byl  v  Praze 
a  ve  svém  spise  Zrcadlo  všeho  křesťanského 
ndbošenstvi,  vyd.  hned  po  zvolení  admini- 
strátora El.  Suda,  změnil  ve  smyslu  Kalví- 
nově článek  o  večeři  Páně  proti  znění  spo- 
lečné konfesse  české,  což  arci  přijato  nelibě. 
R.  1612  vydal  dílo  obrazové,  podoby  patri- 
archů, prorokfi,  král&v  isráélských,  vůbec 
předků  Kristových  od  Adama  a  Evy  až  po 
Josefa  a  Marii  s  nehojným  textem  pod  ná- 
zvem  Rod  věčného  nebeského  a  všemohoucího 


krále,  na  základě  1.  kap.  evang.  sv.  MatooJe 
Také  historické  knihy  biblické  uvedl  v  po- 
řádek (dle  klíče  Koniášova).  Na  Index  do* 
sUl  se  též  jeho  traktát  o  modlitbě.  R.  1613 
vyd.  J.  Tamnův  >Ráj  rozkošného  naačení 
o  iistých  znamenich  synů  Božích «.  T.  r.  vy- 
dal také  Večeře  Páni  podle  sv,  písem^  prvotní 
církve  a  starých  otcův  znamenité  vypsáni  a 
vypočteni,  věn.  bar.  Kridr.  z  Kouníc  na  Slav- 
kově, Ždánicích  a  Lomnici.  R.  1617  obstaral 
vydání  Jiřího  Streyce  (čili  Vettera)  překladu 
institucí  Kalvínovýcli  {Sklad  veliký  ibofi 
moudrosti  nebeské,  4  knihy,  ve  fol.),  určený 
pro  Bratři.  Když  r.  1619  s  jakýmsi  studen- 
tem meškal  v  Luži,  požádal  br.  Jorama  o  po- 
dání večeře  P.  po  způsobu  kalvínském.  Do- 
sáhl toho,  ale  kazatel  za  to  pokárán.  V  le- 
tech neznámých  vydal  ještě  Poboi^ná  duše^ 
jd^  k  \námosti  Boha  hoři  a  Křesťanské  ústa* 
víčné  ve  třech  věcech  cvičeni.  Po  r.  1627  vy- 
stěhoval se  do  Pema  a -odtud  obrátil  se  né- 
kam  dále  do  ciziny.  JireČek  (Ruk.  11.,  61  si.) 
domnívá  se  o  něm.  Že  i  ve  vyhnanství  l>o- 
joval  proti  lutheránům,  maje  účastenství  ve 
spise  »Tres  proposítiones,  aneb  troje  před- 
ložení kalvinské«  a  v  pamflete  o  několika 
arších,  »Discur8  aneb  rozmlouvám  dvou 
kněží,  Pavla  Simplicia  a  Petra  Prchlicia, 
o  nedávní  reformaci  konsistoře  Pražské, 
držané  v  městě  Pirně  27.  květ  1632«,  jimi 
v  posměch  se  uváděl  Martínius  s  Dralova 
(Obrana  jeho  p.  421).  JSk, 

Optat  Benedikt  (Beneš),  kněz  pod 
obojí  a  spisovatel  český  v  XVI.  stol.,  rodem 
z  Telče  na  Moravě,  dosáhl  kněžství  katol. 
r.  1520  v  cizině,  ak  záhy  počal  jeviti  zájem 
o  nauku  Lutherovu.  Ještě  t.  r.  dal  čtyři 
theologické  otázky  o  večeři  Páně  jihlav- 
skému kazateli  Pavlu  Speratovi,  přívrženci 
nového  učení,  připojiv  k  tomu  své  vlastní 
dobrozdání.  Dán  tím  podnět  k  výkladu  Lu- 
therovu o  té  věci,  když  Sperat  sám  neod- 
pověděl, a  ku  polemice  Br.  Lukáše  proti 
Lutherovi  (1522,  »ČČM.«,  1861,  285).  R.  1524 
O.  účastnil  se  i  se  Speratem  sjezdu  kněž- 
stva pod  obojí  v  kolleii  Karlově  v  Praze 
(za  Moravu).  R.  1530  stal  se  učitelem  na  Ná- 
měšti u  p.  Václ.  z  Lomnice,  jemuž  učil  syna 
ještě  r.  1535,  a  tu  s  Petrem  uzelem  x  Prahy 
jali  se  překládati  Nový  zákon  z  latinského 
textu  Erasmova.  Podpory  na  vydání  došli 
u  Johanky  z  Boskovic,  abatyše  na  Starém 
Brně.  Práci  dokončili  v  listop.  1533  a  vy- 
dání věnovali  své  podporovatelce.  2e  pak 
nebylo  do  jejich  doby  ustáleného  pravo- 
pisu, sestavili  si  zásady  pravopisné,  jimiž  se 
řídili  při  svém  psaní,  ve  zvláštní  spisek,  jeii 
O.  nazval  Česíx>u  Grammatikouf  ponévadi 
k  tomu  přidal  t.  zv.  etymolo^i  čili  nauku 
o  slově  Vád.  Philomathesa.  Vykládá  ta  O. 
o  českých  hláskách,  jejich  psaní  a  výslov- 
nosti, potom  o  znaménkách  rozdělovadch. 
Touž  nauku  s  některými  pokyny  k  snadněj- 
šímu naučení  se  česky  čísti,  a  to  »lidem  jiŠ 
prostranně  mluvícím,  odrostlým*,  nazval  ita- 
gogicon  a  připojil  ji  za  úvod  k  své  knifce 
početní  na  rozličné  koupě,  vyd.  v  Náměšti 


Optativ  —  Optika. 


839 


r.  1535,  kde  se  obšírné  vysvětluje  Čtvero  sá- 1  jednávaj i  se  pak  v  o-ice  theoretické.  Ve- 
kladoích  drohA  početních  a  některá  jiná  i  dle  toho  počítá  se  k  o-ice  výklad  světel- 
pravidla  dle  učitejské  zkuáenosti  spis.  u  mia-  \  nýcb  tjevů  v  atmosféře  naáf  terně,  čili  tak 


dého  p.  Znaty  z  Lomnice  (opět  vyd.  v  Pro- 
stějově roku  1548  a  v  Praze  u  Dačického 
r.  1589,  jenl  vydal  po  třetí  mluvnici  r.  1588, 


zvaná  o.  meteorologická,  dále  popis  a 
výklad  zjevA  světelných  po  stránce  fysto- 
logické  —  o.  fysiologická,  potom  o.  krystal- 


ÍI.  vyd.  její  v  rlorimberce  r.  1543,  IV.  vyd.,   lická  a  rozšiřuje  se  konečně  o.  i  na  zářeni 
jesuitské,  8  dovol,  kardin.  z  Harrachu,  věnov. ,  ve  smyslu  širším.    Část    1.   o-ky   popisuje 


p.  Přibíkovi  z  Újezda  na  Březnici  a  Tocho- 
vicích.  r.  1643  od  Zikm.  Lévy).  Také  něko- 
lik kázání  a  theologické  spisy  o  večeři  P.  od 
O-a  se  zachovaly,  ale  jen  v  rukopise.  R.  1551 
měl  s  ním  v  Prostějově  rozmluvu  Br.  Jan 
Blahosl&v  o  některých  věcech  literámícn  a 
theologických  i  svědčí  pochvalné  o  jeho 
poboinosti  opravdové  a  věrném  sloužení 
Pánu  Bohu  (Grammat.  1).  Kritisuje  pravidla 


úkazy  přímočarého  šíření  se  světla,  stín,  za- 
tmění, vykládá  methody  měřící  rychlost  ší- 
řeni se  světla  a  stanovící  intensitu  světel- 
ných zdrojfi  (fotometrie).  Tři  další  částí 
O-ky  geometrické  popisují  úkazy  nastávající 
při  dopadu  světla  na  rozhraní  dvou  ústředí. 
Světlo  se  jednak  vrací  do  ústředí  prvého* 
(odraz  světla),  jednak  vchází  do  ústředí 
druhého  směrem  uchýleným  (lom  světla). 


jeho  pravopisná  ve  své  mluvnici,  do  níž  po- '  Při  lomu  světla  se  bílé  nebo  jiné  světlo  slo- 
jal  dílo  O-ovo  celé,  svědčí  o  něm  Blaho-  zené  rozkládá  v  barevné  spektrum.  Tyto  ka* 
slav.  Že  byl  víc  Němec  nežli  Cech,  zvláště   pitoly  o-ky  geometrické  vhodně  se  doplňují 


v  mládí,  v  mluvnici  že  byl  laikem  a  v  pře- 
klade Nového  zák.  že  později  mnoho  chtěl 
opraviti,  čehož  asi  neprovedl.  (Jireček,  II., 
62  si.)  JNk. 

OpitMv  (z  lat.,  »přející<  způsob)  je 
v  jazycích  indoevr.  slovesný  způsob,  vyja- 
dřující přání  nebo  možnost  děje.  Zřetelné 
se  zachoval  jen  v  jazycích  staroindickém 
i  avestském,  jakož  i  řeckém,  kdežto  v  jiných 


přístroji  optickými,  při  nichž  se  užívá  od- 
razu lomu  i  rozkladu  světla.  V  části  5.  ná- 
sleduje výklad  spekter  emissních  a  absorpč- 
ních, spektrálná  analysa,  výklad  fluores- 
cence a  fosforescence  světla  a  foto- 
chemického účinku  světla  (srv.  Fotogra- 
fie). O.  theoretická  úvodem  podává  undu- 
lační  theorii  světla,  kterou  vykládá  úkazy 
interference,  ohybu,  polarisace  a  dvojlomu 


splýval  se  způsoby  jinými  (na  př.  lat.  >kon-  světla.  V  o-ice  meteorologické  vyloženy 
junKtivy«  jsou  z  části  pflv.  konj.,  z  části  >  jsou  astronomická  refrakce,  fáta  mor- 
pdv.  o-y)  nebo  zanikl.  V  prajazjrce  indo-)gana,  duha,  scintillace  hvězd,  kruhy 
evrop.  byl  podle  všeho  jen  o.  přítomného '  kolem  slunce  a  měsíce  atd.  O.  fysio- 
času;  jaz.  stind.  z  části,  řecký  doslcdně  vy-'  logická,  podavši  přesný  popis  ofca  po 
tvořily  jej  i  v  časech  jiných.  Tvořil  se  u  slo-  I  stránce  fysikální,  jedná  o  pocitech  a  dojmech 
ves  bczpřiznakých  příponou  -ji-  v  tvarech  ■  zrakových.  O.  krystallická  zabývá  se 
silných  (v  jedn.  č.  rodu  činného);  -f-  v  tva-  hlavně  světelnými  úkazy,  vznikajícími  lomena 
rcch  ostatních,  u  sloves  příznakových  pří-  v  ústředí  krystallickém .  Pojmem  záření  roz- 
ponou -Ol-  (v  níž  vězí  prý  příznak  -o-  a  šiřuje  se  obor  o-ky  o  část  jednající  o  paprs- 
optatívné  -f);  koncovky  byly  tak  zv.  sekun-  cích  kathodových,  Roentgenových,  Becque- 
dárné.  Na  př.  praj.  sjis,  sué  (lat.  fř»,  iřs,  si-   relových  atd. 

ftf,  řec.  ttrfq,  ftTc  z  itíjn^y  ialtf,  stind.  s/ďs, ;  Z  ohromné  literatury  uvedeny  budtef 
sjsta)  »kéž  jsi  (jste)«  nebo  >můžeŠ  (můžete)  pouze  spisy:  I.  Newton,  Optics  (Londýn, 
býti<,  praj.  bhérois,  bhéroite  (řec.  fpiQoig,  g;f •  |  1704);  J.  Herschel,  Treatise  on  Light  řt., 
Qoixt^  stind.  hhdrii,  bhdrita)  »kéž  neseš  (ne-  1828);  K.  T.  Glazebrook,  Physical  Optics  (t.» 
»ete)«  nebo  »můžeš  (můžete)  nésti«.  V  slo-  1893  třetí  vyd.);  týž,  Light,  an  elementary 
▼anštině  starý  o.  nabyl  významu  imperativ-  textt>ook  (Cambridge,  1896;  něm.  překlad  od 
ního:  csl.  beri,  berete,  čes.  beř,  berte  ^  řec. ,  E.  Zermoloa,  Berl.,  1897);  Th.  Preston,  The 
<pÍQoi^,  tptQOixt,  Ztý-'       theory  of  Light  (Lond.,  1890);  R.  S.  Heath,, 

Optloký,  k  optice  příslušný,  co  vztahuje   Geometrical   Optics   (něm.   překlad   od    R.. 
se  k  vidění,  světlu  a  smyslu  zrakovému.         Kanthacka,  Berl.,  1894);  Christian  Huyghens» 
Optioký  dynamometr  v.  Dynametr.   Traité  de  la  lumiére  (Lejda,  1690,  vvdáni 
Optloky  klam  v.  Vidění.  W.   Burckhartovo   s   latinskou   předmluvou 


Optioký  ttlagraf  v.  Telegraf. 
Optik,  hotovitel  nástrojův  optických. 
Optika  (z  řec.)  jest  část  fysiky,  jednající 


Lip.,  1886);  Billet,  Traité  d*optique  physique 
(2  d.,  Pař.,  1858—59);  Verdet.  Legons  ďop- 
tique  physique  (2  d.,  t.,  1869;  něm.  překlad 


o  světle.  Dle  základních  úkazů  světelných  od  Exnera,  Brunšvik,  1881);  E.  Becquercl, 
dělí  s-  o.  na  tyto  části:  1.  Šířeni  se  světla  La  lumiére  (2  d..  Pař.,  1867—68);  E.  Mas- 
V  prostředí  homogenním;  fotometrie.  2.  Od-  cart,  Traité  ďoptique  (t.,  1889—1893,  3  d.); 
raz  světla  (katoptrika).  3.  Lom  světla  (di-  H.  Poincaré,  Electricité  et  optique  (t.,1890; 
optrika).  4.  Rozklad  světla  (chrómatika). '  něm.  zpracování  od  E.  Gumlicha  a  W.  Já- 
5.  Emisse  a  absorpce  svitla.  6.  Periodicita  gera,  Berl.,  1894);  K  Gelcich,  Ottica  (Milán, 
světla.  7.  Polarisace  a  dvojlom  světla.  Kvý-'  1895);  Beer,  Einíeitung  in  d.  hóhere  Optik 
kladu  úkazů  náležejících  oddílům  1. — 5.  není  (Brunšvik,  1858);  KetteTer,  Theoretische  Op- 
potřebi  nějakého  předpokladu  o  podstatě  tik  (t.,  1885);  P.  Drude,  Lehrbuch  d.  Optik 
světla,  proto  se  také  tato  část  o-ky  nazývá  (Lip.,  1900^  Vedle  těchto  samostatných  děl 
o-kou  geometrickou,  ostatní  úkazy  pro- 1  o  o-ice   oosahuji   četná   kompendia   fysiky 


830  Optimáti  —  Optometr. 

o-ka  jako  Hliitni  svfij  díl.  Uvidíme  pouze  I  proti  o-mu  dluino  uvéati  klatsické  pojed- 
t  Dovčjiích:  J.  VioUe,  Cours  de  phyaique  náaf  Kantovo  Ueber  du  Missliogen  allcr 
<2.  díl,  Pafiž,  1892);  H.  PelUt,  Couri  de  ptiy- 1  philos.  Versuche  in  der  Theodícee  (1791), 
siqae  k  Tusage  de  la  classe  mathématique  |  iíravou  satirou  jeat  Voltairfiv  romáa  Can- 
spéciale.  Optique  geométriqae  (t.,  1886); .  dide  ou  roptimisme.  Ve  lilosofií  staré  wj- 
Maiter-Pouillrťs  Lehrbuch  d.  I^bysik  (9.  vjd.,  akftí  se  optirnistické  pojimáni  avéu  u  Pia* 
2.  díl,  Brunjv.,  1897};  A.  Wailner,  Lebrbuch  ,  tona,  jeni  také  Jll  podniká  omluva  boha 
d.  experim.  Physik,  4. díl:  Die  Lehre  v.  der  vflči  ilu,  u  stoiko,  novoplatóníkflv  a  hlaToé 
Strahlun?  (Lipsko,  1899);  A.  Winkelmann,  Plotina.  —  Ve  smjaln  béiné  konversace  o. 
Handbuca  d.  Pbysik,  2.  sv..  1.  díl  (Vratisl.,  znamená  nadéjnou  apokojenost  se  iivotem  a 
1894).  O  fyaiologické  O-ice  pojednivi  mnohotvárnými  jeho  tménami.  Zh. 
irelmi  d&kladné  Helmholtzova  tPhyiíologi-  Optlmna  llaximBa  v.  Jupiter,  atr.  684. 
sche  Optik*  (Hamb.  a  Up.,  1896).  Populárně  OpUo  (latA  volba,  roíhodnutí  se  pro 
pojednávají  o  o-ice:  Lommcl,  Das  Wi:sen  néco,  vybráni  si  čeho;  juí  optionis,  právo 
dos  Lichta  (Lip.,  1874);  G.  Stokes,  On  Light  volby.  Pf i  bursovnich  obchodech  O.  na- 
(12  přednáiek,  konaných  v  Aberdeenu  .v  le-  zfvá  se  právo  kontrahentovo  (vzniklé  ša- 
tech 1883—1885;  néro.  překlad  od  O.  Diio-  placením  prémie)  dodati  neb  obdrieti  ta 
beka,  Lip.,  1838);  Tyadall,  On  Light  (U>nd.,  toul  cenu  vice  paplrfl,  nei  původně  smla- 
1885.  4.  vyd.;  něm.  pFeklad  od  Kláry  Wiede-  véno.  FFi  státních  dluzích  roiumí  se  Tf- 
nannové.  Brunív,,  1895).                          n»k.  raiem  o.  převtctí  jisté  liáati  půjčky  8«  straoT 

Optimáti  (o/ifjma ret).  Na  sklonku  řepu-  konsortia,  aviak  jen  v  tom  pHpadé,  obdrit-u 
bliky  vyvinuly  ae  v  politickém  livotě  hm-  konaortium  ujiitínl,  ie  ae  mu  ibytek  vjbra- 
•kém  dvS  atraoy  úporné  proti  aobč  stojící  luje  ta  týchi  nebo  jiných  podmínek.  V  stať 
a  naviájem  se  potírajici,  totiž  strana  aristo-  nim  právu  jut  opiianii  jest  právo  Tybra- 
kratičká  a  strana  demokratická.  V  oné  za-  i<-né  obyvatelstvu  úterní  dobytého  ciaim  stá- 
stoupeni  byli  hlavoě  ataFI  rodové  patricijitl,  tem  a  spočívající  ve  svobodném  rozhodnuti 
ale  také  plcbejiti,  jejichl  členové  dosáhli  se  jednotlivých  obíanŮ  pro  státní  obéanství 
éasem  vysokých  úřadů.  Tato  strana,  která  dosavadního  nebo  nového  státu.  Tak  na  pr- 
se nasvala  stranou  mejlepSich,  dobrých  ob-  bylo  Frankfurtským  mírem  i  ID.  květ.  1871 
éanů*  (optimtttts,  boni  civei),  byla  panující,  a  lustaveno  obyvalelstvn  Elsaska  a  Lotrinska 
ponévadi  senát  se  skládal  t  jejich  pHslui-  optovati  do  1.  října  1872  buď  pro  Némecko 
nfkft,  zvána  byla  také  stranou  senátorskou,  nebo  Francii. 

Proti   sobeckým    úmyslům   jejím,    strhnouti  Optomatr  jest  přistroj,  kterým  ae  orf ují 

viecky    Úřady  a   výhody   obecné   na  sebe,  meie  akkommodace  oka  (v.t.).  O.  Vonit- 

podnikla  boj  strana  lidová  (popularet),  ve-  ^ův    (zdokonaleny    Scheinerův)    skládá   se 

děná  vůdci  váinivými.  Boj  tento  byl  hrobem  z  bilé  teninké  nitJ,  napjaté  nad  Černým  po- 
ftlmaké  republiky.  Počíná  se  obem  a 
Gracchy,  kteří  podlehli  nobilitě.  Boj 
obnoven  Maricm  a  Činnou,  ale  i  v  tom- 
to zvitéiili  jejtě  O.  pomoci  Sallovou; 
lipadek  jejich  pfivodén  byl  Caeaarem. 
Posl<.'dni  pokus  jejich  nabýti  bývalé  moci 
po  amrti  CaeaarovČ  skonfil  ae  poráí' 
kou  Cassia  a  Bruta.  Samovláda  Octa- 
vianova  byla  zakončením  oněch  bojů. 
Vis  také  Nobilitas.                        /%.    t 

Optim*  (lat.),  velmi  dobře,  vý- 
borné. 

OpUmtamiU  (z  lat.  optimus,  oej- 
lepSi),  názor  to,  ie  tento  avét  jeat  nej- 
lepší ze  viech  moluých   avétů,   vypé- 

•til  nejsoustavníji  Leibniz  (v.  t.)  ve  i^          n 

svém    spise  Theodicée   (ospravedlněni  t..2»S8.  Opiom.ir, 

boha),  kde  oviem  ae  obírá  i  otázkou  a  o- 1  zadlm,  a  atinitka  opatřeného  dvěma  malými 

mem    téané    souvisící,    kterak    jest    vysvět- j  kruhovými  otvory.  Nit  jest  napjata  amérem 

liti  původ  a  trván!  zla  ve  světě,  jclE  dává  do- ;  od  oka  a  jeví  ae  jen  na  tom  misce  jedno- 

statečné  podněty,  aby  se  doálo  k  opačnému  !  duchou,  pro  které  ae  oko  přispůsobl  (akkom- 

iníněnl.  totii  k  pessimismu.  Usuzoval  Leib- !  moduje).  OznaČime-li  toto  místo,  udává  vídá- 

niz  takto:  Neni-li  tento  svět  viech  světů  nej-  lenost  jeho  od  oka  dálku  zřetelného  vidfoL 

lepiim,  pak  bůh  bud  neuměl,  nechtěl  nebo  Místo  vlákna  hodí  se  téi  tmavé  předmétr 

nemohl  takový  stvořiti.  První  odporuje  jeho  na  bílém  pozadí,  na  př.  jehla,  nutno    viak 

moudrosti,  druhé  dobrotě,  třetí  vlemohouc-  postaviti  jehlu  a  oko  tak,  aby  bylo  vidéti 

nosti  —  a  proto  nezbývá  nei  přijmouti,  ie  jehlo  v  svíllejSí  části  pole,  která  jest  apo- 

skutečné  svět  tento  jeat  nejlepil.  Ze  o.  sám  léčnou   oběma   kruhovým   plochám,  jel  ob- 

'takto  prokázán  není,  jeat  na  jevě,  ponévadl  mezuji  zorné  pole  obou  kruhových  otvorů, 

není  dokázán   neodvisle,  nýbri  připojen  na  Na  vyobr,  č.  2968.  naznačeno  Jest  místo,  vtt 

xábadoé  předpoklady.   Z  polemických  spisÚ  kterém  ae  má  pozorovati,  jest  to  bili  plocha. 


Opuka  —  Ór, 


831 


společná  oběma  kruhovým  polim,  jež  jsou 
T  ostatni  částí  vyČárkovaná.  Čerač  vyzaa- 
Čen  iett  dvojitý  obraz  jehly,  kterou  nutno 
tak  dlouho  vidalovati  nebo  pfíblížovati,  ai 
obras  dvojitý  splyne  v  jednoduchý.  O.  R  ue- 
tův  skládá  se  se  stinitka  upraveného  do 
tvaru  skHn6,  s  ní2  vyčnívá  trubice,  kterou 
musi  hleděti  ten,  iehoí  oko  má  býti  zkou- 
šeno. Zkouiený  viaí  pozorovací  trubicí  pouze 
několik  slov  nebo  písmen  z  knihy,  jejii  vzdá- 
lenost nemůie  jinak  posouditi,  než  akkommo- 
dací  oka,  tak  ze  nesprávnost  udáni  jeho  lze 
snadno  postřehnouti.  Za  o.  lze  užiti  též  ně- 
kterých oftha]moskop&;  nvk, 

Opolut  v.  Vápenec. 

Opulsiios  (z  Iat.\  bohatství,  zámožnost, 
hojnost;  opulentní,  zámožný,  hojný. 

tenntift  [-cia]  Tourn.,  nopál,  rod  rost- 
lin kaktovitých  (Cactaceae,  v.  t)  ne- 
bol i  nopálovitých,  obsahuj  íci  kře  a  strom  y 
kmenův  a  větví  válcovitých  n.  smáčknutých 
a  rozdělených  na  vejčité  n.  podlouhlé  články 
s  trny  n.  štětinami  v  chumáčích  závitkovité 
rozestavených  a  s  listy  iidlovitými,  nejča- 
stěji  prchavými.  Žluté,  červené  n.  bílé  květy, 
vvnikajíci  buď  z  trnatých  svazků  nebo  z  krajů 
článků,  složeny  jsou  z  prostoplátečného  pa- 
davého  kalicha,  z  mnoholisté,  téměř  r&žovitě 
rozložené  koruny,  z  četných  krátkých  tyči- 
nek a  ze  semenníku  o  válcovité,  dole  za- 
^krcené  Čnčlce  a  3— oo  tlustých  bliznách.  Bo- 
bule jsou  po  stranách  hrboulkaté  a  často 
kolcaté.  O.  roste  v  teplejii  Americe,  v  Me- 
xiku a  Záp.  Indii  několika  důležitými  druhv, 
z  nichž  zvlažte  vyniká  O.  coceineiUfera  Milí., 
n.  sklimenÝ;  O.  vulgaris  MiM^  n.  obecný; 
O*  /7ctti  indica  L.,  n.  smokvec,  a  O.  Tuna 
Milí.,  n.  hrubočlený.  Kromě  toho,  že  O. 
tuzemcům  poskytuje  dílem  pevné  dřevo  na 
nábytek  a  nářadí,  nebo  Že  jim  dává  jedlé 
ovoce,  nebo  že  slouží  k  vysazováni  živých 

flotův,  prospívá  nejvíce  přechováváním 
ervce  nopálového  ťv.  t.).  Pro  tento 
užitek  pěstuji  se  některé  druhy  O  ie,  na  př. 
0«  eoccinelltfera  a  O.  Picut  indlca^  i  na  Ka- 
nárských ostrovech  a  po  severní  Africe. 
Rovněž  tak  jsou  oblíbeny  pro  trnitou  po- 
vaho O.  vulgarit  a  O.  Ficut  indica  i  v  jižní 
Evropě  (v  Itálii,  na  Sicílii,  na  Korsice  a  ve 
Spanělich),  kdež  nalézají  se  i  ve  stavu  zdi- 
vočelém. Děd, 

Opus  (gen.  operis),  lat  práce,  dílo; 
^  architektuře  značí  o.  dle  Vitruvia  dru- 
hové jméno  rozmanitých  technických  prací, 
jako:  o.  albaríum  nebo  coronarium^  práce 
itukatérské;  o.  alexandrinum,  půda  vyklá- 
daná dvojl>arevným  kamenem,  o.  ineertum 
neb  amtiquum^  duo  neurčité,  římské  zdivo 
s  nepravidelných,  netesaných  kamenův  a 
malty;  o.  //d/icsm,  stavba  z  kamene;  o.  míjc- 
fum,  zdivo  střídavé  z  kamenů  kvádrových  a 
dhel;  o.  fiiHfeuni  nebo  musivum,  práce  mu- 
sívní,  tolik  co  mosaika;  o.  nticulatum,  sí- 
tová vazba  kamenů,  při  nichž  všecky  spáry 
mají  směr  diag^onálný  a  k  sobě  kolmý;  o. 
rustiemm  v.  Rus  tik  a:  o.  stctile,  půda  sklá- 
•dající  se  z  různobarevných  kousků  mramo- 


rových; csptcatum,  klasovitá  dlažba  z  cihel, 
při  níž  kladou  se  cihly  neb  kameny  k  sobě 
v  úhlu  tak,  že  stojí  proti  sobě  jako  zrnka 
klasu;  také  dílo  ni  rybinu  vázané  n.  stavěné, 
krátce  dílo  vazby  klasové;  o.  tectorium,  ob- 
loženina,  poslední  a  jemný  potah  mramo- 
rového ituku;  ctestellatum  n.  quadratarium, 
mosaiková  půda,  skládaná  z  krychlových, 
barevných  kamenů. 

Opu  (gen.  Opuntos\  ve  starověku  hlavní 
město  řecké  krajiny  Lokridy  Opuntské, 
položené  při  Euripu.  V  dějinách  řeckých 
nemělo  zvláštního  účastenství.  Značné  jeho 
trosky  spatřuji  sena  návrší  Kokkinovra- 
chu  blíže  městečka  Atalandía.  Pík, 

Opus  opsrfttom  (lat.)  jest  ve  smyslu 
církevním  výkon,  který  už  pouhým  svým 
provedením  člověka,  i  bez  vlastního  jeho 
přičinění,  činí  bohulibým,  na  př.  svátost  křtu 
'U  novorozených,  poslední  pomazáni  umírají- 
cích a  j. 

Opueiio  (fořt  Opus),  městys  na  ostrově 
Posrednici,  jejž  tvoří  ramena  řeky  Neretvy 
před  jejím  ůstim  do  moře  Jaderského.  R.  1685 
přistěhoval  se  do  O-nu  pověstný  hercegov- 
ský  serdar  Nikola  Nonkovič  se  svými  syny 
Vukoslavem  a  Řehořem  a  tu  po  10  let  (do 
své  smrti  r.  1695)  pomáhal  Benátčanům  v  je- 
jich boji  proti  Turkům. 

Opyieni  v.  Pyl. 

Opzoomer  [-zó-]  Cornelís  William, 
filosof  nizozem.  (*  1821  v  Rotterdamu  — 
t  1892  v  Osterbecku),  byl  od  r,  1846  pro- 
fessorem  filosofie  v  Útrechtě;  r.  1861  jme- 
nován předsedou  akademie  věd.  Hlavní  jeho 
dílo  jest  De  wšg  der  wentemchap  (Utrecht, 
1851),  úplně  přepracováno  pod  titulem  Het 
wšien  der  Kennis  (Amsterdam,  1863,  1867), 
kde  vymezuje  hranice  a  methody  věd  pří- 
rodních a  usiluje  o  užívání  method  pří- 
rodnických  i  ve  vědách  morálních.  Vzdálen 
veškeré  metafysické  spekulace  zaujímá  em- 
piristické  stanovisko,  ač  ne  bez  příměskův 
idealistických,  jimiž  jsou  u  něho  aesthetické 
a  náboženské  city,  které  pokládal  za  zdroje 
poznatkové  a  na  kterých  zakládal  svůj  opti- 
mismus: víru  v  konečné  vítězství  dobra  a 
víru  v  boha.  Uvádíme  ještě:  ÍVetenuhap  en 
mijsbegeerte  (Amsterd.,  1857);  De  godsdienst 
(t.,  1864);  Goetkes  Godsdienst  (t.,  1868);  se- 
brání drobnějších  spisů  vyšlo  pod  titulem 
Losse  Bladen  (3  sv.,  Haag,  1886,  1887).  O. 
znám  jest  tolikéž  svými  právnickými  pra- 
cemi, hlavně  svým  kommentářem  k  občan- 
skému zákonníku  nizozemskému  (Haag,  1864 
až  1887,  11  sv.).  ~  Dcera  jeho  Adéla  So- 
fie (♦  1857  v  Utrechtu),  provdaná  za  d'An- 
tala  do  Pápy  v  Uhrách,  psala  pod  pseudo- 
nymem A.  S.  C.  Wallis  histor.  romány. 

Or«,  úřední  zkratka  pro  jméno  státu  óre- 
gon  ve  Spojených  Obcích  severo* americ- 
kých. Tír. 

Oř  v.  Ore. 

Or  neboli  Edr,  Felsd-0.  (něm.  Ober- 
V<art),  okr.  městečko  v  uher.  župě  železné, 
nedaleko  štýrských  hranic,  má  3410  maď.  a 
něm.  ob.  (1890),  řím.-kat,  ev.  reform.  a  ev. 


882 


Oraculum  —  Oraň. 


Inth.  far.  chrámy,  3  konf.  elem.  Školy,  spo- 
řitelnu, lékárna,  knihtískárnu,  ielezodilnu, 
zámek,  stanici  dráhy,  telegr.  a  poštu.  Oby- 
vatelé zanášejí  se  rolnictvím,  chovem  silných 
koní,  značným  prAmyslera  a  obchodem.  Z  li- 
stiny Karlem  I.  r.  1327  vydané  vysvítá,  2e 
obyvatelé  této  obce  mívali  pohraniční  stráž 
proti  vpádům  NčmcAv,  zač  obdrželi  mnohá 
privilefs^ia,  která  jim  i  král  Rudolf  r.  1582 
potvrdil.  RX' 

Oraonlum  (lat.),  božský  výrok,  věštba; 
též  místo,  kde  se  věštby  konaly,  věštírna. 

?radov,  V  oráč  o  v  {Woratschen),  far.  ves 
echách,  hejtm.  Podbořany,  okr.  Jesenice; 
76  d.,  2  ob.  č.,  482  n.  (1890),  kostel  sv.  Ja- 
kuba, 3tř.  šk.,  pš.,  ložisko  želez,  rudy,  popi. 
dvůr,  myslivna  a  na  »Jesenickém  potoce« 
několik  mlýnův  a  opodál  popi.  dvůr  Žižka. 
Na  blízkém  kopci  stávala  tvrz. 

O-Badna,  město  sedmihrad.,  v.  Rodná 
Stará. 

Ora  •t  labora  (lat),  modli  se  a  pra- 
cuj. 

OrahOTloa:  1)  O.,  pěkný  městys  ve 
střední  Slavonii,  v  útulném  údolí  na  řece 
t.  jm.,  v  županiji  virovitické,  okr.  naŠickém; 
1817  ob.,  jako  ob.  pol.  7042  ob.  (1890),  vět- 
šinou srbochorv.;  řím.-kat.  a  řec.-vých.  ko- 
stel, synagoga,  pošta.  Nad  méstysem  zvedá 
se  starý  hrad  O.,  ze  všech  chorvat.  hradů 
ve  Slavonii  nejlépe  zachovaný.  Hrad  O.  měl 
v  dějinách  veliký  význam.  Ve  XIV.  stol. 
vládli  jím  velmoži  Horvati,  zvláště  tři  bratří, 
Pavel,  biskup  záhřebský,  Ivan,  ban  mačvan- 
ský,  a  Ladislav.  Když  r.  1385  tito  povstali 
proti  královně  Marii,  choti  Sigmundově,  a 
proti  její  matce  Alžbětě,  velmožové  Trentul 
a  Grabarski  odňali  jim  O-ci.  Ale  r.  1387 
král  Sigmund  daroval  O-ci  věrným  svým 
přívržencům  Mikuláši  a  Janu  Gorjanskému. 

2)  O.,  vesnice  v  Bosně  na  levém  břehu  ř. 
Bosny,  na  sever  od  města  Vranduku. 

OraohOTloa  či  Kárej  a,  místo  na  Svaté 
Hoře  na  Chalkidice,  kde  syn  Neraanjův 
sv.  Sáva  zřídil  cellu  sv.  Sávovi  jerusalem- 
skému,  ve  které  také  Žil  sám. 

Orán,  hl.  m.  depart  v  argentinské  prov. 
Saltě  (severozáp.  Argent.),  na  severových.  od 
m.  Salty,  nedaleko  ř.  Bermeja,  konečná  sta- 
nice trati  O.-Salta,  má  3500  obyv.  (1889). 
V  okolí  pěstuje  se  cukr,  třtina,  tabák  a  ma- 
niok.  Nu, 

Orán  (Varán),  hlav.  m.  prov.  a  arrond. 
t.  jm.,  na  35«  43'  s.  š.  a  O®  39'  v.  d.,  nejdů- 
ležitější přistav  v  záp.  Alžírsku,  konečná  sta- 
nice tratí  Alžír-O.,  O.-Tlemsén,  O.-Rás-el- 
Ma,  O.-Tembuchent,  rozkládá  se  na  jižní 
straně  zálivu  t.  jm.,  v  malebné  poloze  na 
úpatí  vrchu  Merdžadža.  Staré  město,  na  je- 
hož boulevardu  zdvihají  se  radnice,  prefek- 
tura,  poštovní  budova,  má  své  pokračování 
v  moderních  čtvrtích.  Kol  města  jsou  četné 
pevnůstky,  tak  že  náleží  k  městům  alžírským 
nejsilněji  opevněným.  Ráz  O-u  je  však  špa- 
nělský, neboť  tento  živel  je  tu  nejsilněji  za- 
stoupen. Z  80.941  ob.  (1896)  je  24.028  Franc. 
12.339   domorodců,  10.651  naturalisovaných 


Židů  a  33.865  cizinců,  kteří  jsou  větši nott 
Spanělé.  Tito  živí  se  zahradnictvím  a  vi- 
nařstvím, avšak  hlavním  zaměstnáním  oby- 
vatelstva jest  obchod,  k  jehož  rosma<ďia 
přispívá  znamenitá  poloha  obchodní.  O.  spro* 
středkuje  styk  mezí  Evropoa  (Cartagena 
toliko  220  km  vzdálená)  a  vnitrozemím,  jako 
Marokkem,  Saharou  a  Súdánem.  Přístav  orán- 
sk^,  velikým  nákladem  nyní  zbudovaný,  za- 
stává úlohu  býv«  přístaviště  O-u  Mers-el- 
Kebíru,  položeného  na  záp.  straně  sálivti. 
O.  je  nejdůležitějším  přístavem  alžírským 
pro  vývoz  halfy,  obilí,  crin  ďAfrique,  suSené 
zeleniny,  vína,  sena,  koši  a  pro  dovoz  mookr^ 
cukru,  olejů  rostlin,  atd.  K.  1896  navštívilo 
O.  3523  lodí  o  2,064.195  t  V  okolí  O-u  jsou 
lomy  na  mramor,  porfyr,  doly  na  olovo  a 
železnou  rudu.  —  V  O^ě  sídli  biskup,  pre- 
fekt, několik  konsulů  (rak.  místokonsul) ;  dále 
je  tu  obchodní  komora,  knihovna,  museum* 
věd.  společnosti,  vyšší  školy,  franc.  a  španél. 
divadlo  a  p.  —  O.  byl  založen  r.  902  neda- 
leko Mers-el-Kebíru  (ant  I\>rttis  Divini)  an- 
daluskými  Maury,  kteří  z  něho  učinili  ve 
stol.  X.  čilé  obchodní  město.  Když  pak  oby- 
vatelé jeho  znepokojovali  jako  piráti  Středo- 
zemní moře,  byli  Španělé  r.  1609  donuceni 
k  útoku  na  O  ,  jejž  také  obsadili.  Za  vlády 
španělské  O.  nevzrůstal,  nemaje  spK>jeni 
s  vnitrozemím,  ano  silná  jeho  opevnění  ma- 
sila  často  vzdorovati  útokům  Arabů,  kteK 
ho  konečně  r.  1708  dobyli.  Ale  jil  r.  1733 
byl  jim  O.  znova  Španěly  odňat,  pod  jrjichi 
panstvím  setrval  až  do  r.  1792,  kdy  po  hrox- 
ném  zemětřesení  r.  1790  udeřil  na  mésto 
maskarský  bej  a  Španěly  vypudil.  Francooxi 
obsadili  O.  4.  ledna  1831  a  zřízení  kommo- 
nálni  udělili  r.  1848.  —  Prov.  o  rán  ská  sou- 
sedí na  v.  s  prov.  alžírskou,  na  j.  sahá  do 
Sahary,  na  z.  hraničí  s  Marokkem  a  na  sev,  se 
Středozemním  oořem,  zabírajíc  155.585  km* 
3  1,103.168  ob.  (1901),  z  nichž  značné  pro- 
cento Španělův.  Nedávno  rozdělen  na  civilní 
territorium  (se v.  č^st)  s  995.637  ob.  a  vojen- 
ské (saharská  část)  se  147.591  ob.  Celá  prov* 
dělí  se  na  5  arrond. :  Maskaru,  Mostaganem^ 
O.,  Sidi-el-Abbes  a  Tlemsén,  a  3  subdiri- 
sions,  majíc  celktm  103  obce  různého  stopneš 

Oraň,  Orang^e  n.  Oranien,  bývalé  knl- 
žetství  v  jižní  Francii  v  nyn.  depart  Vaa- 
cluse,  mívalo  od  XI.  do  XVI.  stol.  svoje 
knížata,  z  nichž  poslední,  Filibert  Chálon- 
ský,  umřel  r.  1530  bezdétek,  načež  přešlo 
území  toto  na  rod  Nassavsko-Oldenborský 
(v.  Oraňský  rod). 

Oraň  (Oranž,  holi.  Oranje  Rbntr.  téi 
prostě  Groote  R.  —  velká  ř.,  angl.  Oramgt 
River,  u  domorodců  Garíb,  Gariep),  nejvéw 
tok  Jižní  Afriky,  kterou  téměř  celou  od  s. 
k  v.  protéká,  pramení  v  Dračích  Horách  na 
Kathkin  Peaku  ve  výŠi  3160  m  d.  m.  Teče 
nejprve  směrem  jihozáp.  půvabným  údottsi 
země  Basutů,  až  u  ústí  Makbalengu  (svan^io 
též  Comet  Spruit)  stává  se  branid  mexi 
Kapskou  osadou  a  Svobodným  státem  Oraft- 
ským.  Před  Bethulií  přijímá  z  pravá  ř«  Gale- 
don,   vznikající  ze  dvou  pramenů  oa  Moot 


Orange  ^  Orangeské  lóže.  SSB 


aux  Sources  (3400  m).  niie  pak  x  leva  řeku 
Zeekoc.  Tučné  pastviny  na  obou  březich 
znenáhla  mizejí,  ai  za  ústím  mocného  Vaalu 


leielo  na  vojenské  silnici,  vedoucí  z  Arelate 
podél  Rhodanu  do  Vienny  a  Lugduna.  Za- 
ujato byvii  osadníky  římskými  vzmohlo  se 


ze  sev.  přicházej íciho  mění  se  v  Siré,  smutné  j  rychle  a  náleželo  k  nejzámožnéjáim  městům 


jednotvárné,  mimé  zvlnéné  stepi.  Vaal  (u  do- 
morodců Kai  Garib)  pramení  v  jihozáp. 
Transvaalu  a  tvoři  hranici  mezi  obéma  repu- 
blikami. Nedaleko  svého  ústí  do  O-é  přijímá 


v  celé  provincii.  Na  blízku  svedena  byla 
r.  105  př.  Kr.  vražedná  bitva,  ve  které  Kim- 
brové  a  Teutoni  pobili  přes  80.000  Římanů 
pod  Cn.  Manliem  a  Q.  Serviliem  Caepíonem. 


z  pravá  Harta  a  z  leva  Riet  sesilený  Moddc-   Ve  středovéku  O.  bylo  hl.  městem  hrabství 
rem.    Mocný  Vaal  je  poslední  řekou,  přivá- '  O.   nebo  Orané  (v.  t.),  s  nímž  připadlo 


déiící  stálou  vodu,  neboť  následující  stepni 
přítoky,  iako  z  j.  přicházející  Hartebeest, 
ačkoliv  délka  toku  obnáší  560  km,  dále  ze 
8.  Hygap,  vzniklý  soutokem  Molopu  a  Nos- 
sobu,  nedodávají  vody  téměř  Žádné.  V  této 
střední  části  staví  se  O-i  vstříc  mohutná 
skaliska,  tak  že  řeka  je  nucena  prorvati  si 
cestu  četnými  koryty  tvoříc  ostrůvkv  a  vodo- 
pády, z  nichž  největší  jest  Augrahbie  46  m 
vysoký.  Kraj,  jímž  potom  protéká,  je  pustý, 


r.  1713  k  Francii.  Do  veliké  revoluce  bylo 
město  sídlem  university  a  biskupství.  Tsr, 

Orange  [orendžj:  1)  O.,  město  ve  Spoj. 
Obcích  sev.-amer.  ve  státě  New  Jersey 
v  hrabství  Essex,  západní  předměstí  New- 
arku,  má  18.844  ob.,  továrny  na  klobouky, 
Edisonovy  elektrárny  a  rozsáhlý  park  s  Vil- 
iami. Tšr, 

2)  O.,  město  v  australské  osadě  Novém 
Jižním  Walesu  na  trati  O.-Sydney  (307  km 


súcbýa  hrozně  jednotvárný;  řece  samé  značně  na  z.),  má  (189t)  3237  oby  v.,  průmyslovou 
ubývá  Šířky.  Poslední  větší  přítok  je  Vel.  i  školu,  rozsáhlé  ovocnářství,  veliké  obilní 
Rybí  ř.  přicházející  z  Něm.  Jihozáp.  Afriky,  |  mlýny  a  báně  zlaté,  stříbrné  a  měděné.  Tir, 
jcjíž  hranicí  proti  Kapské  osadě  jest  O.  od  |  Oran^ské  lóim  [orendžskéj  byly  poli- 
20*  v.  d.,  až  řeka  5  km  široká  ústím  na  120  m  ;  tické  spolky  anglicko- protestantské,  zorga- 
zúžcn^m  vlévá  se  do  Atlantského  okeánu  |  nisované  na  způsob  řádu,  působící  proti 
na  28*  40' j.š.  Charakteristický  pro  O.  je  ne-  |  spolkům  katolickým  v  Irsku.  Vznikly  kon- 
stejný  stav  vody;  zalétni  doby  slabý  proud  |  cem  XVIII.  stol.,  když  Spojení  Irové  začali 
sotva  zakrývá  písčité  dno  říční,  ale  v  době  |  ohrožovati  anglické  zájmy  v  Irsku  a  když 
deštů  zdvihá  se  rychle  hladina  řeky  skalami  21.  září  1795  nejrozhodnější  Oranžisté  {Orán- 
zúžené  (až  10  m  za  24  hod.)  a  dravým  prou- :  gemen),  jak  byli  zváni  od  časů  dobytí  Irska 


dem  ničí  a  strhuje  s  sebou  všechny  pře- 
kážky marně  na  odpor  se  stavíc!.  Ačkoliv 
tok  Oě  je  2018  km  dl.  a  úvodí  903.032  km* 


Vilémem  Oranžským  (1690)  protestantští  pří- 
vrženci královi,  sestoupili  se  v  jednotu  čili 
společenský  svazek  neb  lóži  orangeskou  za 


veliké,  nepřináší  svému  poříčí  valného  užit-  účelem  udržení  nadvlády  církve  protestant- 
ku.  Hloubka  říčního  koryta  znemožňuje  po- '  ské  v  Irsku  a  zachováni  rodu  hannoverského 
užiti  jí  k  zavodňování  suchých  břehu,  ne- 1  na  trůně  spojených  království.  Spolek,  který 
pravidelný  stav  vody,  časté  vodopády  a '  zaujímal  nejprve  venkovskou  severových. 
prahy  a  ústi  pískovými  presy py  uzavřené  část  Irska,  potom  města  a  po  té  i  hrabství 
činí  řeku  nepřístupnou  a  nesplavnou.  Nu,  '  Ulster,  rychle  mohutněl,  zvláště  když  k  němu 
OraBU^  [oranžj,  hl.  město  arrond.  t.  jm.  přistupovali  i  princové  královští,  tak  že  iiž 
(1027*77  km  s  61.723  ob.,  7  kantony  a  48  ;  r.  1798  zřízena  byla  veliká  lóže  irská  a  vedle 
obcemi),  7  km  na  v.  od  Rhóny  v  rozsáhlé  ^  ní  mnoho  jiných  s  ní  sdružených.  Členové 
rovině  na  levém  pobočním  rameni  ř.  Eygnes  ,  lóží  zaujímali  vysoké  i  nejvyšší  úřady  v  Irsku 
a  na  tratích  Lyon  >  Marseille  a  0.-Llsle'a  šířili  svoje  zásady  i  do  Anglie,  tde  byla 
de  Sorgne  dráhy  Středomořské,  má  9980  ob. '  zřízena  první  o-ká  I.  r.  1808  v  Manchestru 
(1896),  starou  románskou  kathedrálu,  pomník  (od  r.  1821  v  Londýně).  Když  0'Connell  re- 
hraběte  Raimbauda  a  Gasparina  Oraňského,  organisoval  irskou  associaci  katolickou,  boi 
collěgc,  knihovnu,  divadlo,  společnost  aka-  o-kÝch  lóží  proti  katolíkům  irským  dostoupil 
demickou  a  pro  vědy  i  uměni,  soudní  dvůr,  vrcholu,  až  konečně  kdyŽ  r.  1829  veliká  vět- 
hospodářskou  komoru  a  mnoho  dobře  za-  šina  katolická  nabyla  vrchu  nad  nepatrnou 
chovaných,  znamenitých  staveb  z  doby  řím-  minoritou  anglickou  (v.  Irsko,  str.  754.), 
ské,  zvláště  na  jižním  konci  města  divadlo  orangisté  ocítili  se  v  odporu  s  vládou  i  ve- 
pro  7000  osob,  r.  1894 — 97  z  části  obnovené,   řejným    míněním   a  o.  I.   byly  r.  1832   roz- 

V  němž  každoročně  v  srpnu  provádějí  se  puštěny.  Přes  to  však  existovaly  dále  jakožto 
antická  dramata,  vedle  něho  jsou  zbytky  spolky  tajné  a  i  při  tom  šířily  se  v  celé  říši 
cirku,  na  s.  pak  nádherná  slavobrána  s  3  ar-  Britské.  V  Irsku  měly  v  letech  třicátých 
kádami,  jež  v  XIII.  stol.  sloužila  za  tvrz  1500  lóží,  v  Anglii  350.  členů  či  bratří  řádo- 
a  r.  1721  obnovena,  a  j.  v.  U  města  jsou  vých  300.000.  Proto  vláda  uznávajíc  proti- 
hnědouhelné  a  anthracitové  doly,  obyvatelé  ,  státní  působení  o-kých  lóži  znovu  jala  se 
provozují  vinařství,  sadařství,  hedvábnictvi,  přihlížeti  k  jejich  činnosti,  vylučovala  členy 
včelařství,  výrobu  rukavic,  zboží  vlněného  jejich  z  veřejných  úřadů,  tak  že  velmistr 
a  bavlněného,  stroiův  a  hliněného  nádobí, ,  řádu,  vévoda  Curoberlandský,  později  král 
barvířství  a  rozsáhlý  obchod  s  ovocem,  ví-  Arnošt  August  Hannoverský,  když  podána 
nem,  lanýži,  medem,  voskem,  vlnou  atd.  —  |  parlamentem  r.  1836  petice  o  potlačení  rejdů 
O.  stojí  na  míitě  starověkého  Arausia,  města   orangistických,  sám  nařídil,  aby  lóže  se  roze- 

V  území  Cavarů  v  Gallii  narbonnské,  které   šly.  Nicméně  zásady  o-kých  lóží  nebyly  tím 

Ottftv  Slomft  Natttoý.  *v.  XVTIl.  1&'12  1901.  53 


834 


Orangisté  —  Oraníenburg. 


nikterak  vyhlazeny  a  orangemon  působili 
i  na  dále,  zvláát  na  př.  r.  1848,  kdy  postavili 
se  proti  reální  straně  irské,  pak  r.  1849 
Q  Dollys  Brae  a  r.  1863  v  Belfastu;  nověji 
vystoupili  proti  Fenianfim.  Avšak  zrušeni 
irské  státní  církve,  pak  zákony  z  r.  1869  a 
1870,  zejm.  však  z  r.  1882  a  1887  byly  pří- 
činou definitivního  úpadku  o-kých  lóží. 

Orangisté  (Oranži sté),  ve  staré  repu- 
l>lice  Nizozemské  sluli  tak  stoupenci  Oraň- 
ského  rodu;  v  Belgii  r.  1830  byla  to  strana, 
která  se  vyslovila  pro  ponechání  rodu  Oraň- 
«kého  na  trůně  belgickém. 

Oran^o,  větši  ostrov  v  portugalském  sou- 
ostroví Bis  ságo  (v,  t). 

Oranjg^tan,  tolik  co  muž  {orang)  lesní 
(Mfdit),  jest  hlavním  zástupcem  anthropoidá 
asijských;  u  Dajaků  na  Borneu  zove  se  ma- 
lajsky majas.  Mimo  ostrov  Borneo,  kde  jest 
nejhojnější,  obývá  téŽ  Sumatru;  zde  však 
jest  vzácnější  a  byl  pokládán  i  za  zvláštní 
druh.  Různé  zeměpisné  odrůdy  spojují  se 
však  v  jediný  druh  SimtM  satyrus  L.  Zjev 
starého  vyrostlého  samce  jest  téměř  pří- 
šerný. Tělo  kryje  dlouhá,  hrubá,  huňatá, 
řídkou  podsadu  jen  málo  kryjící  srst  barvy 
rezavé.  Vysoká  lebka  vybíhá  do  Špičky,  čelo 
jest  svislé,  oblouky  nadoční  silně  klenuté, 
svrchní  pysk,  velmi  dlouhý,  jest  široký,  zpodní, 
tenký,  jest  lehce  pohyblivý.  Zvláštním  zna- 
kem samce  jsou  půlměsícné  veliké  laloky 
lícní,  které  od  malého  boltce  sahají  aŽ  po 
bradu,  obličej  velice  rozšiřují  a  zneŠvařují. 
Mocné  tmavé  zuby  s  přečnívajícími  špičáky, 
malé,  hluboce  položené,  zákeřnicky  hledící 
oči,  pak  veliký  vak  na  krátkém  tlustém  krku, 
tvořící  v  předu  pytel  nadmutelný,  předlouhé 
paže,  sahající  až  ke  kotníkům,  visuté  před- 
ení vající  břicho,  nohy  krátké  s  hubenými 
lýtky,  to  vše  nepřidává  zvířeti  krásy  ani 
souměrnosti.  PleC  na  lysých  částech  těla  jest 
barvy  břidlicové,  šedomodré.  Na  lících  a 
bradě  bývá  u  samců  druhdy  vous.  Rezavá 
srst  kontrastuje  podivně  s  popela vou  barvou 
obličeje,  čímž  o.  patrně  se  liŠí  od  anthro- 
poidův  afrických.  Noha  dlouhá  a  úzká  ztrácí 
ve  stáří  nejen  nehet,  ale  i  článek  prstů.  Při 
chůzi  op  našlapuje  na  vnější  stranu  cho- 
didla, paty  obraceje  dovnitř.  Ostatně  o.  po- 
hybuje se  hlavně  ve  větvoví  stromův  a  jen 
zřídka  sestupuje  na  zemi.  Zpříma  mŮže  krá- 
četi jen,  když  se  dlouhýma  paŽema  má  čeho 
zachytiti.  O.  obývá  prales  rovin,  bažinatý 
a  močálovitý.  Na  kopcích  z  pralesa  vyční- 
vajících mají  Dajakové  své  osady,  jež  svými 
ovocnými  stromy  o  a  velice  lákají.  Zde  o. 
plení  i  nezralé  plody,  na  noc  vrací  se  do 
močálů  zpět.  Zde  pomocí  paži  proniká  lesem 
všemi  směry  tak  rychle,  že  člověk  po  zemi 
kráčející  sotva  mu  stačí.  Nicméně  jest  po- 
vahy flegmatické  a  rozvážné;  všechny  po- 
hyby jeho  zdají  se  pomalé  a  odměřené,  ni- 
kdy nespěchá  a  neodhodlá  se  ke  skoku. 
Též  spí  dlouho;  teprv  když  ranní  mlha  se 
rozprchne,  opouští  své  hnízdo,  jež  si  z  větví 
splétá  a  listím  pandanovým,  kapradinami 
a  orchidejemi  vystýlá.    Je-li  noc  bouřlivá  a 


deštivá,  přikrývá  se  listím  úplné.  Hnízdo 
bývá  ve  v^ši  6—15  w,  majíc  v  prŮm&ni 
Vi— 1  Mt.  Dajakové  tvrdí,  ie  baduje  si  denaé 
hnízdo  nové.  Tytéi  stromy  ovocné  také 
zřídka  navštěvuje  vícekráte  neŽ  jednou.  PIoc^ 
dovede  pomoci  dlouhých  paži  trhati  i  s  nej- 
tenčích větví.  Mezi  plody,  vedle  mcfai  o. 
pojídá  též  listy,  pupeny  a  výhony  zvlášC 
bambusové,  zdají  se  mu  býti  neimilejH  olklivě 
páchnoucí,  ale  chutné  proslulé  duriaay,  ač 
mají  tyto  bodlinatoo  tlustou  skořápko.  Na 
stromech  těchto  způsobuje  veliké  zpousty, 
navštíví-li  je  se  svou  rodinou.  Ač  je  samotáíř, 
vídati  jej  druhdy  v  páru  ve  společnosti  dvou 
až  čtyř  děti.  Mladí  o-i  připomínají  velice 
děti  lidské.  V  zajeti  křikem  projevují  své 
přání,  křičí  též,  když  se  jim  podává  prázdný 
sosák,  rádi  přijímají  hýčkání,  neradí  se  kou- 
pou, rádi  se  však  nechávají  soŠiti  a  česatL 
Snadno  též  krotnoa,  navykaji  všeliké  po- 
travě, i  masu,  pijí  pivo,  víno,  kávu  i  čaj, 
nevydrží  však  dlouho  v  zajetí,  kdjrŽ  dostali 
se  do  Evropy.  Staří  o  i  zůstávají  i  ▼  zajetí 
nebezpečnými  morousy,  vidy  hotovi  pouliti 
strašného  svého  chrupu.  Vzdyt  dle  Wallace 
neodvažuje  se  žádné  divoké  zvíře  na  silné 
tyto  tvory;  přemůžeť  i  krokodila  a  hroz- 
nýše. Bsď. 

Oranian  v.  O  raň  (knížetství). 

Onutlanbaum:  1)  O.,  město  ve  Tévod- 
stvi  Anhaltském,  v  kraji  dessavském;  felez. 
stanice  na  trati  Dessava-WOrlits;  2117  ob. 
(1895);  obvodní  soud,  dva  evang.  kostely, 
vévod.  zámek  s  parkem,  továtny  na  tabák, 
doutníky  a  ohýbané  dřevo,  parní  pila  a  ob- 
chod s  dobytkem. 

2)  O.,  lidově  Rambov,  město  v  ras.  gub. 
petrohradské  a  új.  petěrhofském  v  krásné 
poloze  na  zvýšené  terase  při  zálive  Čachon- 
ském  naproti  Kronštadtu,  má  4786  ob.,  luro- 
mě  pravoslavných  186  katol.,  362  evang., 
136  židů,  48  muhamm.  a  47  jiného  vyznání, 
4  pra  vosi.  a  1  evang.  kostel,  3tř.  méšCan* 
skou  a  2tř.  dívčí  školu  s  oddělením  prů- 
myslovým, několik  obecných  Škol,  2  chudo- 
bince, sirotčinec,  porodnici,  nemocnicí,  moř- 
ské lázně,  carský  letohrádek  s  krásným  par- 
kem a  ermitáži,  letní  divadlo  a  mnoho  vili 
petrohradských  obyvatelů,  kteří  máji  zde 
nejoblíbenější  své  letni  sídlo.  Uzemí,  na  némi 
leží  O.,  dáno  bylo  Petrem  Vel.  po  zabrám' 
Ingrie  kníž.  Menšíkovu,  který  r.  1714  založil 
zde  zámek  s  rozsáhlým  a  nádherným  libo- 
sadem, nazvaný  O.  K.  1728  po  vypovězení 
HenŠikova  O.  připadl  korané,  r.  1737  žalo* 
žen  zde  námořní  hospitál,  carevna  Alžběta 
založila  zde  tvrz  Petěrštadt,  z  níŽ  zbyly  jen 
trosky,  carevna  Kateřina  lí.  Často  zde  sídlila 
a  učinila  r.  1780  O.  městem  újezdným,  jimi 
byl  do  r.  1796.  Zámek  a  panství  O.  náleží 
dnis  velkovévodovi  meklenbursko  -  stř^b- 
ckí^mu.  77r. 

Oranlanbars^,  město  v  prus.  vlád.  obv. 
postupimskéin  na  řece  Havole,  Oranienbar- 
ském  průplavu  a  železn.  trati  z  BerUiia  do 
Stralsundu,  má  6912  ob.  (1895),  obv.  soud, 
katol.  a  ev.  kostel,  učit.  seminář,  hospodář- 


Oranienský  —  Oraftský  svobodný  stát,  83S 

skoa  Ikola,  král*  sirotčinec  a  zámek,  parní  Titul  kníiecí  byl  postoupen  král&m  pruským  » 
mlýny  a  pily»  továrny  na  stroje,  kamna  a  ale  Jan  Vilém  i  jeho  nástupci  (místodrŽitelé 
rozličné  chemikálie,  výrobu  klihu,  oleje  a  v  Nizozemí)  iej  podrieli  také;  dodnes  jej 
kolí,  páleni  vápna,  pivovarství  a  čilou  páro-  >  má  každý  následník  nizozemský.  Srv.  Pont- 
plavbu.  O.  pAvodné  jmenoval  se  B  6 1  z  o  w, '  briant,  Histoire  de  la  principauté  ďOrange 
ale  r.  1665  na  počest  Louisy  Jindřišky  z  rodu  '  (1891). 

OraAského,  zakladatelky  zdejiiho  sirotčince,  j  Onkftský  svobodný  stát  (t.  Oranf- 
již  zde  r.  1858  postaven  památník,  dostal  ský,  Oranje-Vrijstaat),  republ.  v  jižní 
nynější  jméno.  Africe,  mezi  26»  48'  až  30»  40'  j.  á.  a  24»  35' 


Oramaiuiký,  Oraňský,  v.  Oraň. 
Orudenstein  v.  Diez. 


až  29^  40'  v.  d.,  sousedí  na  s.  s  Jihoafrickou 
republikou,   na  z.   a  j.  s  Kapskou   osadou,. 


Oraiiija:  1)  O.,  řeka,  v.  Oraň.  —  2)  O.   na  v.  se  zemí   Basutů  a  Natalem  zabírajíc 


v.  Oranský  svobodný  stát. 

Ontůsko-Vassavský  řád,  král.  nizo- 
zemský řád,  jejž  královna  vladařka  Emma 
4.  dub.  1892  na  odmčnu  za  zásluhy  o  král. 
rod  a  Nizozemsko  založila  pro  domorodce 


131.070  km*  rozlohy.  Povrch  Svob.  státu 
O-kého  je  plateau  1300—1400  m  vys.,  mírně 
zvlněné,  přerušené  několika  horskými  řetězy 
a  četnými  osamělými,  často  stolovitými  pa- 
horky (t.  zv.  kopjei),  jež  jsou  mnohdy  i  na 


i  cizince,  feád  má  5  stupňů:  velkokříže, ;  stranách  srázné,  ale  zřídka  zdvihají  se  přes 
velkodfistoiníky,  kommandéry,  důstojníky  a  >  150—200  m  nad  sousední  krajinu.  Ráz  kra- 
rytíře,  vedle  toho  čestnou  medailli.  Odzna-  jiný  nemůže  býti  nazván  příjemným,  ačkoliv 
kem  řádovým  jest  zlatý  (pro  rytíře  stříbrný),  některé  části,  jako  okoU  ř.  Caledonu,  kde 
modře  smaltovaný  kříž  s  bílou  obrubou, '  se  táhne  nízké  poh.  Maluti,  má  svou  půvab- 
o  osmi  hrotech,  protažený  zlatým  věncem  !  nost.  Za  plístě  a  bezprostředně  po  ní  na 
vavřínovým.  Modrý  štít  s  bílým  okrajem  jest ,  počátku  léta  (listop.  a  pros.)  širé  pláně  ze- 
opatřen  na  straně  přední  nizozemským  zna-  I  lení  zahalené  za  přečistého  vzduchu  skýtají 
kem  a  nápisem:  Je  maintiendrai,  na  straně  |  utěšený  pohled,  ale  ostatek  roku  jsou  suché, 
zadní  korunované  W  (iniciálka  nezletilé  tehdy  vyprahlé  a  jednotvárné.  Značnější  řeky  jsou 
králové  Viléminy)  a  nápis  God  \ij  met  ons.  pohraniční  Oraň  (v.  t.)  a  jeho  přítok  Vaal, 
Kád  visí  na  koruně  a  nosí  se  na  stuze  orán-  sbírající  téměřvšechno  vodstvo  O -kého státu; 
žové  8  modrobílým  okrajem.  Velkokřižníci  částečně  státem  protéká  Caledon ;  leč  žádná 
aosi  ještě  osmihrotou,  velkodůstojníci  čtyř-  z  těchto  řek  není  splavna;  za  doby  dešCů 
forotou  stříbrnou  hvězdu  s  prostředním  po- 1  mění  se  v  dravé  proudy.  O.  stát  náleží  svým 
lem  kříže  na  prsou.  I  osvěžujícím  klimatem  k  nejzdravějším  částem 

OrAftský,  Oranienský,  v.  Oraň.  I  Již.  Afriky;  průměrná  roční  teplota  jest  16-2*. 

Ozmftsky  rod  (ďOrange,  von  Oranien),  V  létě  (list.,  pros.,  leden,  únor)  dostavují  se 
držitel  knižetství  Oraň  (v.  t.)  v  již.  Francii,  časté  lijáky,  ale  po  ostatních  8  měsíců  ne- 
jsou čtyři  větve;  první  Adhemarova,  kte- 1  prší.  Sníh  padá  zřídka  a  napadne-li,  rychle 
rou  pověst  stopuje  až  do  dob  Karla  Veli-  mizí;  zima  bývá  ve  vyšších  polohách  dosti 
kého.  která  však  historicky  nepochybně  vy-  ostrá.  Nikde  není  takový  nedostatek  dříví 
stupuje  teprve   ve  XII.  stol.   Raimbaudem ;  jako    v   O-kém  státě,   neboť   lesy   scházejí 


tíertrand  (f  ok.  1182)  vymohl  od  Bedřicha  značně  sice   ubylo,   ale  dosud   na  tučných 

Barbarossy  povýšení  své  země  na  knižetství  pastviskách  pasou  se  stáda  antilop,  pakoňů, 
<1163).  R.  1393  toto  přešlo  na  rod  Chálon- 1  kvagg  atd.    Lvi  jsou  řídcí.    Nerosty  jest  O. 

ský  (Jean   de  Chálon-Arlay) ;   z  něho   po-  stát  chůd;  zlata  nalezeno  málo,  diamantová 

slední  Fi libert  (f  1530)  ustanovil  dědicem  pole  jsou   pouze   u  lagersfonteinu   (v  záp. 

«vého  synovce  René   z  rodu  Nassavsko-  státu),  neboť  bohaté  kopaniny  kimberleyské 

Dillenburského  (f  1544),  čímž  knižetství  annektovala    Anglie.    Uhlí,   jehož   není   ani 

Oraň   přešlo   na  rod  Nassavský.    Z  tohoto  mnoho  ani  zvláště  dobrého,  objeveno  u  Heil- 

knížaiý    Oraňskými   byli :    slavný   Vilém   I.  bronu  a  Kronstadu.  Hospodářství  kvete  nej- 


Mlčeníivý  (f  1584),  Filip  Vilém  (f  1618),  více  podél  pravého  břehu  Caledonu  mezi 
Moric  (t  1625).  Bedřich  Jindřich  (f  1647),  Ficksburkem  a  Wepenerem,  kterýžto  kraj 
Vilém  II.  (t  1650)  a  Vilém  III.,   kteří  skoro   náleží   k  nejúrodnějším  částem  Již.  Afriky. 


Moric  (t   1625).   Bedřich  Jindřich 
Vilém  II.  (t  1650)  a  Vilém  III.,   kl 

všichni  patří  především  do  dějin  nizozem-  Tu  bez  umělého  zavodňování  daří  se  obilí 
ských  jako  dédični  místodrŽitelé;  Vilém  llí.  a  evropským  zeleninám,  neboť  dešťové  srážky 
od  r.  1689  byl  také  králem  anglickým.  Po  následkem  blízkosti  hornaté  země  Basutů  jsou 
jeho  smrti  (1702)  měl  dědicem  se  státi  Jan  příznivé.  V  ostatních  částech  musí  býti  ho- 
Vilém  Friso  z  včtve  Nassavsko-Diezské,  proti  spodářství  povzbuzeno  blízkosti  trhů,  aby  se 
němu  však  zvedli  své  nároky  zejména  král  zřízení  zavodňovací  a  vložený  kapitál  mohly 
pruský  Bedřich  I.  a  Ludvík  XIV.  (t.  zv.  »spor  vypláceti.  Hlavní  výživou  obyvatelstvu  je 
o  dědictví  Oraftské«),  který  již  ve  válkách  chov  dobytka  na  rozsáhlých,  ale  řídkých  íar- 
r.  1672—16)7  knižetství  byl  obsadil.  Spor  '  mach,  neboť  pastviny  skýtají  dobrou  pastvu 
rozholl  parlament  pařížský  tak,  že  Oraňsko  a  vody  (nehledě  k  dobám  zvláště  suchým) 
dostal  princ  Conti  pod  francouzskou  nad-  Jest  vŠude  dostatek.  Velikou  ránu  chovu 
vládou;   to  potvrdil  mír  Utrechtský  (1713).  I  dobytka  zasadil  dobytčí  mor  r.  1895,  kterýn^ 


936 


Oranžérie  —  Oráonové. 


počet  dobytka  velice  klesl.  Prftmysl  není 
iádný.  —  Obyvatelstvo,  jehoi  bylo  r.  1890 
207.503  duší,  skládá  se  z  bělochů,  kterých 
bylo  77.716  duši,  a  černochů,  hlavně  Kafrů, 
tvořících  nejniiáí,  služebnou  vrstvu  obyvatel- 
stva. Větáina  bilého  obyvatelstva  mluví 
bollandsky,  dialektem  jihoafrickým.  Toliko 
v  Bloemfonteinu ,  který  jediný  má  právo 
nazván  býti  městem,  umí  každý  hollandsky 
i  anglicky.  Co  se  týče  vyznání,  převláda 
kalvinské  (68.940  d.),  k  němuž  hlási  se  také 
většina  černochů;  anglikánů  bylo  1353,  kato- 
líků 466.  Jinak  jest  úplná  svoboda  vyznání. 
R.  1890  bylo  162  škol  vládních  a  46  soukro- 
mých; dvě  vyšší  Školy  pro  chlapce  a  dívky 
v  Bloemfonteinu  připravují  na  universitu 
v  Kapském  městě.  Obchod  většinou  je  tran- 
sitní.  Dovezeno  bylo  r.  1890  za  1,191.932  lib. 
steří.,  kdežto  vyvezeno  (vlna,  pštrosi  péra, 
kůže  a  j.)  za  1,923  425  lib.  st.,  z  čehož  na 
diamanty  připadá  102.560  lib.  st.  Státních 
drah  jest  celkem  821  km  a  37  km  soukro- 
mých. —  Vládni  záležitosti  řídí  Volksraad 
{Národní  rada),  skládající  se  z  38  členů  vo- 
lených téměř  vším  mužským,  bílým  oby- 
vatelstvem na  4  roky,  a  president  volený 
na  5  let,  jenž  má  vrchní  dozor  nad  státní 
správou  a  právo  zasedati  a  rokovati  (nikoli 
lilasovati)  ve  Volksraadu.  Presidentu  k  ruce 
je  5člený  výkonný  sbor.  Státní  důchody 
v  roku  1898  činily  899.758  lib.  st.  výdaje 
956.752  lib.  st.;  státní  dluh  byl  (roku  1899: 
460.000  lib.  st.)  téměř  splacen.  Měna  jest 
anglická  nebo  transvaalská.  Vojenskou  služ- 
bou jsou  povinni  všichni  občané;  ve  válce 
mohl  O.  Svob.  stát  postaviti  17.500  m.  — 
Od  roku  1830  překračovali  holiandští  far- 
máři, Boeři  zvaní,  častéji  ř.  Oraň  a  r.  1836 
>Groote  Treekc  (» veliký  tahc)  přivedl  na- 
jednou několik  tisíc  Boerů  prchajících  před 
anglickou  vládou  do  těchto  krajin,  dosud 
řídce  Křováky  a  Kafry  obydlených.  Na  území 
tomto  zřízena  r.  1842  republika,  která  však 
T.  1848  Anglií  byla  po  porážce  Boerů  u  Boom- 
plaatsu  annektována  jako  Orange  Ríver  So- 
vereignty.  Ale  r,  3854  Anglie  vidouc,  že 
lizemfOraňské  nestojí  za  vedení  války,  vzdala 
se  svého  vrchního  panství  a  uznala  Boery 
svobodnými.  Od  té  doby  O.  Svob.  stát  po- 
žíval míru,  neboť  po  anglické  annexi  kim- 
berleyských  kopanin  nelákal  Anglii  chudý 
kraj  k  vyvolávání  sporů.  R.  1897  doplněna 
starší  smlouva  mezi  O-kým  Svob.  státem  a 
Transvaalem  na  společnou  obranu  a  vyřizo- 
vání vzájemných  sporů  kommissí  zasedající 
střídavě  v  Pretorii  a  Bloemfonteinu.  Této 
smlouvě  zůstal  O.  Svob.  stát  věren,  když 
11.  října  1899  vypukla  válka  jihoafrická  a 
pres.  Stejn  povolal  Bocry  do  zbraně.  Oraňští 
Boeři  vpadli  do  Natalu  společně  s  transvaal- 
skými  a  oblehli  tu  Ladysmith,  jiná  část  ob- 
lehla na  z.  Kimberley  a  dalŠí  oddíl  vpadl 
do  severu  Kapská.  Když  gen.  Buller  převzal 
vrchní  vedení  angl.  armády,  svěřil  gen.  Gata- 
creovi  hájení  severu  Kapská  a  gen.  Methue- 
novi  osvobození  Kimberleyc.  Ale  Methuen 
zatlačiv  sice  Boery  k  s.  poražen  rozhodně 


u  Maggcrsfonteina  a  musil  se  vzdáti  avéba 
úkolu.  Rovněž  gen.  Gatacre  odražen  při  po- 
kusu o  Stormberg;  Buller  pak  poražen  u  Co- 
lensa  (15.  pros.).  Boeři  dopustili  se  chyby^ 
že  neodhodlali  se  k  postupu  na  j.,  ale  ob- 
léhali dále  anglické  posádky.  Než  nové  usta- 
novený vrchní  velitel  lord  Roberts  a  náčel- 
ník gen.  štábu  lord  Kitchener  přistáli  v  Kap- 
ském městě,  Buller  pokusil  se  ještě  jednoa 
o  osvobození  Ladysmithu,  ale  u  Spionskopu 
poražen  se  ztrátou  2500  m.  Roberts  doplnil 
angl.  armádu  na  150.000  m.  a  napadl  Boery 
na  ř.  Modderu.  Obratn;Jm  manévrováním 
obklopil  boerského  gen.  Cronjea  se  4000  m. 
u  Paaderberku  (27.  ún.  1900)  a  přinutil  bo 
vzdáti  se.  Tato  porážka  rozhodla  nad  O-kým 
státem,  neboť  Kimberley  a  Ladysmith  Boery 
opuštěny  a  Roberts  13.  břez.  vstoupil  do 
Bloemfonteinu,  kde  28.  květ.  prohlásil  O. 
Svobodný  stát  za  angl.  osadu  pod  náivem 
Orange  River  Colony.  Oraňští  Bocrové 
zřejmě  ve  svém  odporu  chabnou.  Ale  od  záři 
1900  válka  změnila  se  v  guerillu.  Angličané 
stíhají  jednotlivé  sbory  boerské,  vedené  růz- 
nými kommandanty,  z  nichž  vyniká  Dewet, 
jenž  hlavně  v  jihových.  Oraňsku  škodí  Angli- 
čanům. Líčiti  tyto  operace  bylo  by  přiliá 
obšírným.  Výsledek  války  je  dosud  nedo- 
zírný. Anglická  moc  po  dvouletém  válčení 
mimo  obsazené  Železniční  trati  a  některá 
větší  místa  nesahá  dále  nel  dosah  zbraně 
unaveného  a  s  místa  na  místo  po  éirýcli 
pláních  štvaného  vojska. 

Oranžaria  byly  původně  stromky  citro- 
níkův  a  pomorančovniků,  které  ještě  do  po- 
loviny minulého  století  byly  v  starých  zá- 
meckých zahradách  chloubou  svých  pěstitelQ. 
Oií  slula  též  místnost,  v  níž  stromky  ty 
byly  přes  zimu  chovány.  Stromky,  jež  v  kbe- 
lících byly  s  velikou  péči  pěstovány  a  často 
dosáhly  stáři  100  až  150  let,  byly  nezbytnou 
části  okrasy  zámeckých  zahrad,  zakládaných 
tehdy  většinou  ve  slohu  barokovém.  Doba 
renaissanční  a  pozdější  přírodní  ráz  zahrad 
působily  zhoubné  na  kult  o-ií,  tak  že  tato 
až  na  skrovné  zbytky  vzala  za  své.  Nyní  ozna- 
čuje se  slovem  o.  skupení  ovocných  zákrsků 
chovaných  v  kruhulích  nebo  také  jistý  druh 
sklenníků  větších  rozměrů,  při  nichž  toliko 
jedna  kolmá  stěna  je  zasklena  a  v  nichž  se 
tvrdé  rostliny  ukládají  na  zimu.  Fín^ 

Oranžisté  v.  Orangisté. 

Oranftský  svohodný  stát  v.  Oraňský 
svob.  stát. 

Oráonové  nebo  Uráonové,  kmen  v  brit- 
sko-indické  prov.  bengálské  a  v  provinciích 
Středních,  náležejí  ke  Kolariům,  nazývají  se 
sami  Khúrakh,  avšak  známější  jsou  jmé* 
nem  Dhángaro  vé,  t.  j.  horníci.  Jsou  postavy 
malé,  pleti  tmavé,  skoro  černé,  ústa  mají 
veliká  s  tlustými  rty,  nos  sploštělý  s  odstá- 
vajícími nozdrami,  vlasy  zhusta  vlnité,  tak 
že  podobají  se  černochům.  Povahy  jsou  ve- 
selé a  libují  si  v  pestrém  obleku  i  ozdobách^ 
zpěvu,  tanci  a  hudbě.  Ženy  mají  čelo  a  skráně 
tetované,  kdežto  muži  vypalují  si  zvláštní 
znamení  na  předloktí.   Neženatí  jinoši  celé 


Ora  pro  nobís  —  Orava. 


83? 


Tsi  spávtjí  ▼  jed'néni  staveni,  před  nimi 
X  večera  provádéjí  své  tance.  Hlavní  jejich 
potravou  jest  rýže,  nejoblibenéjši  vepřové 
maso,  aviak  poiivajf  i  masa  téměř  všech  ostat- 
ních xvířat,  chovajíce  zvláště  hojně  vepře, 
skot,  ovce,  kozy  a  buvoly  jako  zvířata  do- 
máci.  Sftstky  O-nů  konají  se  ai  po  úplné 
pohlavní  dospělostí  snoubencův  i  panuje 
xvyklost,  abv  každý  z  nich  náležel  jinému 
kmeni.  V  ohledu  náboženském  jsou  ctitelé 
slunce,  iemui  obětují  bílá  zvířata.  Kromě 
toho  uctívají  jako  modlu  zvláštní  vyřezávanou 
hůl,  postavenou  na  veřejném  tanečním  místě. 
Pracují  jako  dělníci  na  čajových  plantážích, 
téměř  po  celé  britské  Indii,  a  počítá  sejich 
asi  408.000.  Tir, 

Ora  pro  nobU  (lat.),  oroduj  za  nás. 

Orsiloé,  Vor  as  ICC,  ves  v  Cechách  při 
Ohfi,  hejtm.,  okr.  a  pŠ.  Louny,  faraChožov; 
50  d.,  225  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Miku- 
láše, Itř.  šk.  a  popi.  dvůr. 

Orasin  (Uhrissen),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Chomutov,  okr.  a  pš.  Jirkov,  fara  Boleboří; 
43  d.,  269  ob.  n.  (1890),  pila,  několik  mlýn  A  v 
a  soustružnictví. 

OrmstUk  v.  Broos. 

Oraiao.  vesnice  v  Srbsku,  v  kraji  kra^- 
jcvackém,  kde  jsou  bohaté  vrstvv  kamenného 
uhlí,  které  se  posud  nedoluje.  významu  na- 
byla O.  tím,  že  tu  r.  1804  vznikla  myšlenka 
povstati  proti  tureckému  násilí,  které  t.  z  v. 
»dahijové€  byli  stupňovali  do  krvavého  di- 
vošství. 

Oraija:  jh  O.,  katolická  vesnice  asi  půl 
bodinjr  od  Trávníku  v  Bosně.  —  2)  O.  či 
Dolnja  Azizie,  na  rozdíl  od  Samce,  který 
se  jmenuje  Gornja  Azizie,  bosenské  městečko 
na  Sávě  naproti  veliké  chorvatské  vesnici 
Županja.  —  8)  O.  Veliko,  malé  město  v  Srb- 
sku, v  kraji  smederevském,  při  ústí  řcky^a- 
senice  do  Moravy,  sídlo  okr.  hejtmanství. 

Oratlo  0^t*}»  ^^^>  o  P^^  domo,  řeč  za 
(vlastní)  dům,  ve  vlastním  zájmu;  o.  do  mi- 
ni ca,  modUtba  Páně,  Otčenáš. 

Oratoř  (lat.),  řečník;  odtud  oratorika, 
uměni  řečnické. 

Oratorláni  v.  Neri  Filip.  —  Od  těchto 
Onů  lišiti  jest  kongregaci  kněží  ora- 
toria Ježíšova,  již  uvedl  do  Francie  po 
vtom  italském  Pierre  de  Berulle.  Schválení 
<lal  jí  Pavel  V.  r.  1613.  Členové  řehole  ne- 
byli vázání  sliby  klášterními  a  měli  povzná- 
šeti vážnost  kněžstva. 

Oratorioký  (lat.),  řečnický. 

Oratorium  (\^t):  1)  O  ,  modlitebna  neb 
místo  k  modlení,  učelnč  zařízené,  buď  mimo 
kostel  a  pak  bývá  opatřeno  oltářem  neb  je- 
nom křížem;  aneb  v  kostele  samém,  kdež 
pak  je  to  buď  zvláštní  kaple  neb  obyčej  něj  i 
výklenek  nebo  komnata  po  boku  hlavního 
Oltáře  a  8  vyhlídkou  naů,  opatřená  pouze 
stolicemi  a  kfekátkv,  nanejvýše  ještě  s  obra- 
lem  Krista,  některého  svatého  a  pod.  O.  bývá 
určeno  pro  vznešenější  osoby,  které  mají 
k  němu  přistup  ze  svých  domů,  zámků,  pi- 
láců,  aby  mohly  účastniti  se  služeb  božích 
▼  soukromí. 


9)  O.,  v  hudbě  vokální  zvláštní  odrůda 
skladeb,  polou  dramatických,  polou  epických 
a  kontemplativně  lyrických  ve  svém  texto- 
vém základu.  Jméno  o.  podle  tradice  po- 
vstalo z  toho,  ze  při  shromážděních,  ve  kte- 
rých skladatel  Filip  Neri  v  oratoriích  klá- 
štera sv.  Jeronýma  ve  Florencii,  později 
u  sv.  Mane  ve  Valicelle  pořádal  biblické 
přednášky,  dal  k  chvále  boží  provozovati 
>Laudi  spirituali«  (hymny),  spojiv  se  k  účelu 
tomu  s  papežským  kapelníkem  Animucciem» 
po  jehož  smrti  nastoupil  na  jeho  místo  Pa- 
lestrina.  Shromáždění  tato  stala  se  vzděláva- 
cím střediskem  světských  duchovních  a  na- 
byla r.  1575  od  Řehoře  XIII.  potvrzení  jaká 
>Congre^azione  dell*  Oratorio«.  Po  hymnech 
Animucciových  a  Pales  tri  nových  přišla  tu 
na  řadu  mystéria  moralisujícího  obsahu  s  per- 
sonifikací abstraktních  pojmů  (zábavy,  světa» 
času  a  pod.).  První  známá,  v  o-íu  takto  pro 
vedená  rappres€nta\ione  {storia^  eiempio,  mt- 
sttrio),  jak  dávno  jiŽ  byla  jmenována  taková 
díla,  nehledě  snad  k  t.  zv.  >stilu  repraesen- 
tativnímu«  (v.  Opera),  byla  Anima  e  corpo 
od  Cavalieriho  (1600).  Novotou  ovšem  bylo 
při  tom  použití  stilu  repraesentativniho  a 
není  tudíž  zcela  neoprávněnou  domněnka. 
Že  od  Schútze  r.  1636  použitý  termín  >Stile 
oratorio«  pro  díla  toho  druhu  nezávisle  na 
modlitebně  Filipa  N  e  r  i  h  o  se  vynořil  jako  spe- 
cialisace  recitativního  stilu  po  stránce  jeho 
církevnosti.  První  oia  byla  skutečnými  pro- 
vedeními scénickými  se  symbolickým  před- 
stavováním pojmů,  nebo,  kde  šlo  o  předsta- 
vení biblického  děje  {aiione  sacraY  s  osobami 
hrajícími.  Tak  u  Kapsbergera,  Landiho  a  j. 
Teprve  u  Caríssimiho  vystupuje  partie  vy- 
pravovatele  (historicus)  a  odpadá  scénické 
znázorňování.  Dokonalosti  své  jako  umělcckl 
forma  o.  nabylo  pašijemi  J.  S.  Bacha.  Jiným 
směrem,  který  víc  a  více  přibližoval  se  sldá- 
dání  opernímu,  o.  bylo  dále  vzděláváno  Hán- 
delem,  jenž  těžisko  přesunul  do  sborů,  které 
Italové  skoro  nadobro  vypouštěli,  a  tím  způ- 
sobem stvořil  novou  uměleckou  odrůdu  vzne- 
šeného významu,  totiž  veliké  dílo  chorické. 
Mod.rní  doba  nepřeje  kultu  o*ia,  jen  výji- 
mečně docházejícího  pozornosti  souvěkého 
skladatelstva.  Jediné  české  o.  složil  Antonín 
Dvořák  >Svatou  Ludmilou*  (na  slova  Jaroši. 
Vrchlického).  Srv.  Bitter,  Beitrftge  zur  Ge- 
schichte  des  Os  (1872);  Wangemann,  Ge- 
schichte  des  O-s;  Brenet,  Les  oratorios  de 
Carissimi  (1897);  R.  Schwarz,  Das  erste  deut- 
sche  0.(Jahrb.  der  Musikbibl.  Peters,  1898). 

Orava,  kdysi  pevný  hrad,  nyní  velkolepý 
zámek  po  ohni  (r.  1800)  opravený  a  panství 
rodiny  hr.  Zichyů  na  Slovensku.  Zámek  vy- 
píná se  na  strmé  skále  nad  řekou  Oravou, 
na  sever  od  Dol.  Kubína,  kolkolem  obehnán 
vysokými  horami.  Sestává  z  tvrze  položené 
nejvýš,  v  níž  uloženo  jest  oravské  museum 
a  obrazárna,  z  budovy  střední,  která  bývala 
zvláštní  tvrzí  a  kde  je  kostelík  a  pověstná 
hluboká  studně,  do  skály  vytesaná.  Pod 
zámkem  je  far.  kostel,  katol.  škola  a  budovy 
pro  úředníky  panství.  První  zprávy  o  hradu 


938 


Oravica  —  Orba. 


máme  z  2.  pol.  XIII.  stol.  Tehdy  O.  byla 
majetkem  synů  iupana  Détřicha  z  rodiny 
Balassa,  od  nichž  vyplatil  (r.  1267)  hrad 
Bela  IV.,  načež  stál  pod  správou  král.  hejt- 
manů. Z  pozdějších  maj etniku  připomíná  se 
Matouá  Trenčanský  (r.  1298),  jen  krátký  čas 
Ladislav  Opolský  a  palatin  Mikuláš  Garai 
(1409),  r.  1440  dobyl  hradu  Jiskra  z  Bran- 
dýsa, dále  Petr  Komorovský  (1474),  Jan  Kor- 
vfn,  po  smrti  krále  Matiále  (1505)  Jan  Zá- 
polský,  Mikuláš  Kostka,  Jan  z  Dubové,  který 
tu  sedel  po  dvanáct  let;  opravil  a  obnovil 
sejména  střední  část  hradu.  Po  smrti  jeho 
(t  1545  bez  mužských  potomkův)  veden  spor 
o  O-vu,  konečné  dostal  ji  (1556)  Frant. 
Thurzó.  Panování  Thurzů  je  pro  O-vu  nej- 
skvělejší dobou.  Potom  usadili  se  na  O-vě 
Takólyovci,  kteří  hrad  opevnili.  R.  1674  O. 
padla  zradou  do  rukou  cis.  generála  Spor- 
ka,  načež  byl  hrad  nějakou  dobu  zbožím 
královským.  R.  1703  dobyt  hrad  vojskem 
Rákoczyho  a  r.  1711  císařskými  opět  vzat 
do  rukou  králových. 

Oravská   župa   leŽi  v   severozáp.   cípu 
Uher,  jako  zaklínována  do  sousední  Haliče, 
8  územím  2077'42  km*.   Na  jihu  ohraničena 
Tatrami,  na  severu  a  západě  Bezkydami  a 
'ejich  výběžky,  na  jihu  sousedí   se  župou 
iptovskou,  na  západě  s  turčanskou  a  tren- 
čínskou;   tvoří  takto  geograficky   oddělený 
celek,    uvnitř  župy  vystupuje   pohoři   Ma- 
gura,  které  župu  protíná  od  jihozáp.  k  sev.- 
vých.  Jediná  větší  řeka  v  župě  jest  Orava, 
která  sbíhá  se  ze  dvou  pramenů,  Černé   a 
Bílé  Oravy.  Obě  ramena  spojují  se  u  obce 
Ústí,  načež  Orava  sleduje  pohoří   Maguru, 
protéká  některými  větŠimi  městečky  (Tvrdo- 
šin,  Dol.  Kubín)  směrem  jihozáp.  a  u  Kralo- 
ván vtéká  s  pravého  břehu  do  Váhu.   Pod- 
nebí v  hor.  O-vě  jest  velmi  studené  a  drsné, 
proto  také  část  tato  chudá  je  rostlinstvem; 
vedle  ovsa,  bramborů,  lnu  a  zeli  málo  co 
rodí.  V  dol.  O-vé  podnebí  je  poněkud  mír- 
nější, rodí  se  tu  něco  pšenice,  žita  a  ovoce. 
V  celku  jest  podnebí  v  O-vě  zdravé.  Z  ne- 
rostů zasluhují  zmínky   ložiska   kamenného 
uhlí  v  okolí  Ostí  a  Liésku  a  některá  malá 
ložiska  rašeliny.    lódové  a  slané  vody  jsou 
u  Polhory  a  kyselka  u  Dierové.    Hlavními 
plodinami  země  jsou   len,  ove.s,  brambory, 
žito,  zelí  a  dřiví  a  důležitým  pramenem  vý- 
živy  obyvatelstva  jest   chov   hovězího   do- 
bytka, bravu,  výroba  sýra  a  syrečkův  a  při 
některých  obcích  plátennictvi.  Vedle  toho  za- 
bývá se  mnoho  obyvatelstva  podomním  ob- 
chodem v  dalekých  krajinách  a  jen  o  žních 
vracejí  se  do  svého  domova.    Obyvatelstvo 
bydlí  v  6  městečkách  (Bobrov,  Dol.  Kubín, 
Námestovo,  Trstěná.  Tvrdošín  a  Velká  Ves), 
ir  91  obcích,  z  nichž  náleželo  do  r.  3848  82 
obcí  k  panství  oravskému  a  jen  15  jednot- 
livým rodinám  Šlechtickém.  Neobvyklé  toto 
rozděleni  půdy  bylo  příčinou,  že  župa  zů- 
stala až  do   nejnovější  doby  nepovšimnuta 
a  zanedbána,   zejména   na   poli    osvětovém. 
Dosud   není  v  župě  žel.  drah.    R.  1846—47 
zuřil  v  celé  župě  mor  z  hladu,  jemuž  padlo 


za  oběť  přes  10.000  lidi,  R.  1890  iupa  oraiT- 
ská  měla  84.820  obyv.,  z  nichž  bylo  81.600 
Slováků,  1918  Němců,  773  Maďarův;  74,892 
řím.-katoL,  7153  augšp.  vyznáni  a  2742  židů. 
Župa  rozdělena  na  4  okresy:  Dol.  Kubín, 
Námestovo,  Trstěná  a  Tvrdošín.  Sídleni  f  opj 
a  župních  úřadů  je  Dol.  Kubín,  Obyvatelé 
Slováci  kloní  se  jazykově  značné  k  poUtině, 
tak  že  v  některých  dědinách  těžko  je  roze- 
znati slovenštinu  od  polštiny.  V  hor.  O-vé 
při  Haliči  panuje  asi  v  20  obcích  Dáfe^ 
polsko-horalské,  ▼  střední  slovenské  s  cha- 
rakterem polským  a  v  dolnf  slovenské  s  cha- 
rakterem rusínským.  Kroje  oravské  vynikali 
pestrostí  a  malebností,  v  jednotlivých  dědi- 
nách nápadně  od  sebe  se  odchyluji,  tak  2e 
možno  říci,  že  každá  dědina  má  svůj  kroj. 
Srv.  Fr.  Sláma,  Průvodce  po  Slovensku 
rPraha,  1889,  u  Otty). 

Oravioa:  1)  O.,  také  Německá  O.  {Ora- 
vic\abánxa),  hornické  město  v  již.  Uhrách, 
v  župě  krassó-szdrényské,  stanice  žel.  trati 

Jasenová-Anina,  má  4115  ob.,  z  nichž  je  2318 
íěmců,  1409  Rumunů,  252  Maď.  (1890);  sldlo 
okr.  soudu,  hor.  hejtmanství;  úřad  služný, 
vrchní  správa  průmysl,  a  horních  závodů 
Rakousko-uherské  dráhy,  řím.-katol.  a  řecko- 
vých.  kostel,  panenský  klášter,  synagoga, 
divadlo,  pš.,  telegraf,  doly  na  zlato,  stříbro, 
měď,  zinek,  bohatá  ložiska  rudy  želez,  a  ka- 
men, uhlí,  továrna  na  cement,  rafhneric  pe- 
troleje, par.  mlýn  a  nedaleko  v  údolí  Marii  1  a 
lázně  \MariUav6lgy\  V  oravickém  horoím 
okrese  pracuje  při  horních  a  průmyslových 
závodech  14.000  dělníků.  Srv.  Krassó-szd- 
rényská  župa. —Jihozáp.  8)  O.  Rumun- 
ská (Román  nebo  Olah-O.),  vest.,  s  2237  ob.« 
z  nichž  je  1664  Rumunů,  495  Němců  Ť1890); 
řecko-katol.  a  řecko-vých.  kostel,  výroba  mi- 
nerál, olejův  a  paraffinův  a  vinařství. 

Orh:  1)  O.,  řeka  na  pobřeží  jihofranc, 
pramení  v  departementu  Aveyron  na  úpatí 
Gausse  du  Larzac,  teČe  k  jz.  a  k  jv.  depar- 
tementem Hérault  a  vylévá  se  u  Serignano 
do  moře  Středozemního  po  toku  dlouhém 
145  km,  Tšr, 

2)  O  ,  město  v  prus.  kraji  gelnhausen- 
ském,  ve  vlád.  obv.  kasselském,  na  ř.  t.  jm., 
má  3450  ob.  (1890).  obv.  soud,  katol.  kostel, 
klášter  milosrd.  sester,  měst.  špitál,  rapnaté 
lázně,  zemědělství,  chov  dobytka  a  ovoc- 
nářství. 

Orha  znamená  jednak  oráni,  t.j.  kypřeni 
a  obraceni  půdy  pluhem  (v.  Ornice),  v  šir- 
ším smyslu  pak  polní  hospodářství  vů- 
bec. Pluh  vykrojuje  při  orbě  z  půdy  pruh 
země,  jejž  zvedá,  drobí  a  obrací.  Prohlube- 
nina  orbou  v  půdě  vzniklá  sluje  brázd ou» 
země  jí  náležející  brázdové  tělo.  Úkolem 
orby  není  jen  obraceti  vrchní  vrstvy  půdv 
do  zpodu  a  zpodní  na  vrch,  při  tom  pak 
zaklopovati  strnisko  a  zadělávati  hnůj,  o. 
má  také  zjednati  vzduchu  co  nejsnazší  pří- 
stup do  půdy.  Vzduch  jest  z  nejdůležitějlích 
činitelů  úrodnosti  půdní  O  tom,  že  se  mu 
při  orbě  má  usnadniti  přístup  do  půdy,  ne- 
bylo nikdy  sporu.   Trvalo  však  dlouho,  nei 


Orbě  —  OrbetcUo.  839 

se  vystihlo,  kdy  vlastné  vzduch  nejlépe  do  |  po  hlavním  výkonu  orebním,  má  býti  pokud 
pfldy  mAie  vnikati.  Dlouho  se  věřilo,  ie  I  moino  mělká.  Hlavní  o.  má  se  pak  provésti 
tenkráte,    kdvi  pfida  má  co  mo2ná  veliký '  hned   na  podzim   i   tenkráte,   když  jde  al 

řovrchj  Avšak  co  pláten  veliký  povrch  pfidy,  •  o  setbu  jarní.  —  Obyěejný  pluh  muže  od- 
dyi  brázdová  těla  jsou  celinami  a  vzduch  kládatibrázdovátělastálejen  na  jednu  strana, 
do  nich  nemOie!  Veliký  povrch  nezaručuje  Musí  se  proto  pluhem  na  konci  brázd,  na 
jeitě  nikterak  čilou  výměnu  vzduchu,  zvláátě  t.  zv.  souvrati,  přejížděti.  Následkem  toho 
v  hlubiich  jejích  vrstvách.  Té  lze  dosáhnouti ;  povstávají  na  zoraném  poli  záhony  čili^ 
jen  důkladným  rozdrobením  pfldy.  Proto,  líchy.  Poněvadž  mezi  jednotlivými  záhony 
nová  theorie  učí,  že  musí  se  při  orbě  půda  |  jsou  otevřené  dvojbrázdy  (rozhory,  roz* 
především  rozdrobiti,  abj  v  ni  opětná  úrod-  ory),  v  nichž  rostliny  jen  Živoří,  pfivodliji 
nost  se  povzbudila.  Prvním  budovatelem  této  '  úzké  záhony  citelnou  ztrátu  užitečné  plochy 
theorie  byl  }.  Suata,  ředitel  panství  ve  Tře-  '  pozemkové.  Proto  do  úzkých  záhonfl  oře  se 
boni.  Bez  našeho  českého  ruchadla  nebyli  jen  tam,  kde  toho  jest  nutně  třeba  (krajiny 
bychom  se  však  dodělali  správného  názoru  '  norské,  velmi  vlhké;  mokré  pozemky,  jež 
na  orbu.  Zkrácením  šroubové  desky  dosáhne  |  nelze  drainovati ;  pozemky  velmi  mělké).  U  ši- 
se  sice  poněkud  lepšího  rozdrobování  bráz- 1  rokých  záhonfl  ztráta  užitečné  plochy  jest 
dových  těl,  ale  toto  neni  nikdy  tak  ener-  tím  menší,  čím  jsou  záhony  širší.  Ale  roz- 
gické,  jako  při  desce  cylindrické,  kterou  bory  nezavinuji  toliko  ztrátu  užitečné  plochy, 
uvedlo  v  zemědělství  naše  ruchadlo.  (Srv.  nýbrž  překážejí  také  výkonu  rflzného  nářadí 
Hospodářské  stroje.)  Při  orbě  rozezná-  a  strojflv.  Proto  zemědělci  v  některých  kra- 
váme  dvojí  výkon:  přípravný  a  hlavní.  Sloup-  jích  snaží  se,  by  se  jich  nadobro  zbavili, 
nutí  (podmítnuti)  stmiska,  po  případě  i  za-  Obyčejně  >zatahují«  rozbory  několika  bráz* 
orání  chlévského  hnoje,  jsou  výkony  pří-  dami  postupně  mělčími  a  mělčími.  Pozemky 
pravné,  při  nichž  jde  o  to,  aby  velké  množ-  mohou  se  však  také  přímo  orati  do  roviny, 
ství  rostlinných  hmot  rychle  zetlelo.  O.  musí  Ale  k  takovéto  orbě  třeba  použiti  pluhfl 
býti  tudíž  mělká,  aby  rostlinné  hmoty  ne-  se  dvěma  tělesy  pluhovými  (pluhy  obrtlivé, 
unikly  příliš  vlivflm   ovzduší,  nýbrž  zůstaly   střídavé,   obracovací).  JM, 

s  ním  skoro  v  bezprostředním  spojení.  Na  Orba  (něm.  Orbách,  lat.  Urba),  hl.  město 
druhé  straně  musí  orbou  hmoty  rostlinné  okresu  O.  (209*5  km^  s  13.803  ob.)  ve  švýc 
co  nejlépe  se  zakrýti,  aby  plyny  při  jejich  kantoné  vaudském  ve  výši  480  m  n.  m.,  na 
zctlivaní  se  vyvinující  neprchafy  do  vzduchu,  1.  bř.  řeky  Orbě,  která  vystupuje  zde  z  Jur- 
nýbrž  byly  pfldou  zachyceny  a  upoutány,  ské  úžlabiny  do  bažinaté  roviny,  na  trati 
Při  tomto  výkonu  orebním  přípravném  jsou  Yverdon-Lausanne,  má  1929  ob.,  z  nichž  8& 
ledy  na  místě  více  pluhy  s  deskami  šrou- ,  katol.,  starožitný  gotický  farní  kostel  s  po* 
bovými  než  s  deskami  cylindrickými.  Jak- 1  mníkem  reíormatora  Vireta,  2  věže,  trosky 
mile  struktura  zaoraných  rostlinných  hmot  starého  zámku,  2  mosty,  nižší  gymnasium, 
tou  měrou  se  porušila,  že  rostlinné  hmoty  poštu,  telejg^raf,  jirchárny,  mlýn  a  vinařství, 
zkřehly  a  souvislosti  své  pozbyly  —  nastává  O.  připomíná  se  již  ve  starověku  pode  jmé- 
orebni  výkon  hlavní.  Při  něm  jde  o  to,  ab^  nem  Urba  v  itineráři  cis.  Antonína,  ve  středo- 
zetlelé  rostlinné  hmoty  co  nejstejnoměrněji  věku  za  Meroveovcfl  a  Karlovcfl  byl  silné 
rozděleny  byly  v  ornici  a  zároveň  vzduchu  opevněn  a  později  pravidelně  sídelním  mě- 
do  pfldy  zjednán  byl  co  největší  přístup,  stem  Nového  Burgundska.  R.  855  bylo  zde 
Oráno  musí  býti  nyní  do  plné  hloubky  or- ,  sjednáno  rozdělení  říše  mezi  syny  Lothara  I. 
nice  a  to  nejlépe  pluhem,  majícím  desku  Do  r.  1475  bylo  město  pod  panstvím  savoj- 
cylindríckou.  —  Toto  rozlišování  výkonu  sk^m,  načež  dobyli  ho  Švýcaři  a  do  r.  1798 
orebního  v  přípravný  a  hlavní  jest  zejména  bylo  společným  panstvím  Bernu  aFreiburku. 
nutné  na  pfldách  těžších  a  těžkých.   Na  pfl-   Zde  narodil  se  reformátor  Viret.  Tšr, 

dách  středních  a  tím  spíše  lehkých  výkon  Orbao  [orbék],  kantonální  město  ve  íranc. 
přípravný  mflže  odpadnouti.  Výjimečně  mflže  dep.  Calvados  a  arrond.  Lisieux  na  říčce 
se  tak  státi  i  na  půdách  těžkých  a  to  ten- .  Orbec  a  Západní  dráze,  má  2736  ob.,  chrám 
krátě,  když  pflda  stmiska  náhodou  jest  nej-  z  XV.  stol.,  trosky  starého  zámku,  hospitál, 
niL^né  soudržná  a  přilnavá,  tak  že  při  orbě  kollej,  prádelnu  vlny,  výrobu  stužek  a  čilý 
tCla  brázdová  dobře  se  rozpadávají  a  vzduchu   obchod  s  dobytkem.  T$r. 

dobrý  přistup  do  pády  zjednávají.  Po  hlav-  Orbeliaiil  viz  Gruzínská  literatura 
nim  výkonu  orebním  jest  každá  další  o.  —    str.  548  b. 

s  výjimkou  případů  dole  uvedených  —  zby-  :  Orbatallo,  okr.  město  v  ital.  prov.  a  kraji 
tečná,  le-li  do  setby  ještě  dlouho,  tak  že  Grosseto,  na  konci  výběžku  země  do  po- 
ornice  do  větší  nebo  menší  hloubky  značně  březni  laguny  Orbetellské  a  na  trati  Li- 
ztvrdne  a  zkomati,  stačí  rozdrobiti  ji  nčja-  ;  vorno-Řím  dráhy  Středomořské,  má  5230  ob., 
kým  kypřidlem.  Orati  musíme  po  hlavním  .  kollcgiátni  chrám  z  r.  1376,  vystavěný  od 
výkonu. orebním  jen  tenkráte,  kdyŽ  máme  Niccoly  Orsiniho,  gymnasium,  biskupství, 
před  sebou  hnojení  chlévským  hnojem  a  hnflj  trestnici,  čilé  rybářství,  zvláště  lov  úhořfl, 
jsme  nemohli  do  půdy  zaaélati  při  výkonu  výrobu  potravin.  Kolem  laguny  vede  mo- 
připravnéro  ani  hlavním.  Také  zaroste-li  pflda  hutná  hráz  s  vodovodem  spojená  3  mosty 
siinč  plevelem,  jest  nová  o.  nutná  neb  aspoň  s  Montc  Argentariem.  Na  jv.  leži  trosky 
velmi   prospčšná.    Každá  o.,  jež  následuje  starťho  ctrurskťho  města  Cosa  (v.  t.).  Tir, 


B40 


Orbiculina  —  Orbitelariae. 


OxWoillliia  Lamarck,  foramínifera  x  če* 
ledi  MitíoUdae.  Má  skořápka  obrysa  obyčejně 
náutiloidniho  nebo  podoby  ucha,  xřfdka  téi 
berly.  Jest  planispirální,  komůrky  se  nejprve 
točí  do  spirály,  později  tvoří  koncentrické 
kruhy  a  jsou  podoělné  s  příčnými  sekundár- 
ními septy.  Poprvé  vyškytá  se  v  terciéru  a 
tlosud  Žije,  v  práměru  majíc  1  cm»   MBbr, 

ďOrblgny  |orbiňi]:  1)  O.,  Alcide  Des- 
salines,  přírodovědec  franc.  (♦  1802  v  Couě- 
ronu  v  départ.  Loire-Inférieure  —  •}•  1857 
v  Pierrefitte),  vystudoval  vědy  přírodní, 
r.  1826  na  podnět  Musea  pařížského  pod- 
nikl cestu  výzkumnou  do  Již.  Ameriky.  Na- 
shromáždiv tu  veliké  sbírky  a  bohaté  zku- 
šenosti, vrátil  se  r.  1834  do  vlasti  a  zpracoval 
výsledky  dlouholeté  cesty  v  obsáhlém  díle 
voyage  dam  PAménque  méridionale  (Pař., 
1834—47,  9  sv.  se  500  tab.).  R.  1853  svěřena 
mu  zřízená  pro  něho  stolice  palaeontologie 
při  Museu  pařížském.  Vynikl  velikými  sou- 
stavnými pracemi  o  živočiších  žijících  i  vy- 
hynulých, zvláště  pak  o  foramiuiřerách,  jimž 
dal  jméno,  jeŽ  však  ještě,  dle  zevnější  po- 
doby, pokládal  za  živočichy  vysoce  orga- 
nisované  (za  zvláštní  skupinu  hlavonožců). 
Z  prací  zmíněných  a  jiných  uvádíme:  Galerie 
ornithologique  des  oiseaux  ďEuropt  (Pař., 
1836—1838);  Monographie  des  Céphalopodes 
cryptodibranchet  (t..  1839—48);  Histoire  des 
Crínoídes  vivanti  etfossiles  (t.,  1840);  Paleonto- 
logie fran^aise  (t.,  1840—54,  14  sv.  s  1430 
tab.);  Moliusques  pivants  et  fossiles  (t,  1845); 
Cours  élémentaire  de  paleontologie  (t.,  1849  až 
1852,  3  sv.);  Prodrome  de  paleontologie  strati- 
graphique  universelle  des  animaux  moliusques 
et  rayonnis  (t.,  1850). 

2)  ďO.  Charles  Dessalines,  přírodo- 
vědec franc.  (♦  1806  v  Couěronu  —  t  1876 
v  Paříži),  bratr  před.,  vystudoval  lékařství 
a  vyznamenal  se  péčí  lékařskou  v  době  cho- 
lery. Věnoval  se  hlavně  studiu  geologickémUf 
r.  1835  dostalo  se  mu  úřadu  při  Museu  pa- 
řížském. Ze  spisA  jeho  uvádíme :  Description 
géologique  des  environs  de  Paris  (Pař.,  1838); 
Tableau  général  des  terrains  et  des  principales 
couches  qui  constituent  le  sol  pari  si  en  (t.,  1849); 
Geologie  appliquée  aux  arts  et  a  Vagriculture 
(s  Gentem,  t.,  1851);  Manuel  de  geologie  (t., 
1852) ;  Description  des  roches  composant  Vicorce 
terrestre  (t.,  1868).  Za  spolupracovnictví 
veliké  řady  členů  Akademie  franc.  vydal: 
Dictionnaire  universel  d^histoire  naturelle  (Pař., 
1839-49.  24  sv.). 

Orblkuláxni(lat.),kruhovitý,okrouhlý. 

Orbilliifl  Lucius  Pupillus  z  Beneventu, 
římský  grammatik  z  I.  stol.  př.  Kr.  Po  růz- 
ných osudech  života  působil  jako  učitel  ve 
svém  rodišti,  potom  za  konsulátu  Cicero- 
nova  (r.  63  př.  Kr.)  přesídlil  do  Říma,  kdež 
pak  po  delší  dobu  vyučoval.  Mezi  učni  jeho 
spatřujeme  tu  i  básníka  Q.  Horatia  Flakka. 
Byl  povahy  nevlídné  a  zasmušilé,  nevlídnost 
pak  svou  dával  nejen  žákům  pociťovati  — 
Horatius  zove  jej  pro  přísnost  v  Epist.  2, 
1,  70,  plagosum  (t.  j.  hojné  ran  udílejícím)  — , 
nýbrž  i  jiným,  ani  vznešených  osob  nevyjí- 


majíc, jei  napadal  ve  spisech  svých.  Ze  spísfi 
jeho  známe  blfie  jen  dílo  UtQutlyil^  (L  j. 
Trpitel),  kde  byly  líčeny  strasti  povoláni 
učitelského.  Srv.  O.  Ribbeck,  Gesch.  d«  r6ai. 
Dichtung,  P,  p.  240;  Suet.  de  gramm.  9.  RN. 

Orbllli(Urbini,  Orbinió)  Mauro,  děje- 
pisec jihoslovanský  (f  kol.  1614),  pochásel 
z  ostrova  Mletu  a  vstoupiv  do  rádu  bene- 
diktinského, stal  se  jeho  opatem.  Získal  si 
slavné  jméno  knihou  h  regno  degli  Staarí 
hoggi  corrotamente  detti  Schiavoni  (Pesaro, 
1601),  která  jeví  se  pokusem  dějin  vleslo- 
vanských.  O.  počítá  zde  k  Slovanům  staré 
lUyry,  Vandaly,  Gothy,  Alany,  Avary  a  j., 
při  čemž  jest  hrd  na  moc,  skutky  a  vzneše- 
nost Slovanův.  Mezi  jiným  Učí  dějiny  ČechA, 
Poláků,  Slovanů  polabských,  Rusův  a  ze- 
jména tihoslovanů,  mluví  o  vynalezení  slo- 
vanskéno  písma  a  pod.  Zprávy  tyto  čerpal 
z  původních  pramenů,  z  rus.  letopisů,  Hájka, 
Kallimacha,  Kromera  a  jiných  spisů  slovan- 
ských, jakož  i  ze  spisovatelů  byzantských, 
německých  a  benátských.  Vliv  jeho  jest  pa- 
trný u  mnohých  pozdějších  dějepisců  jiho- 
slo vanských,  jako  u  Vítezoviče,  Kačiée  a  pod. 
Novější  badatelé,  zejména  Makušev  (Izslédo- 
vanija  ob  istoričeskich  pamjatnikacn  i  byto- 
pisatěljach  Dubrovnika),  vyčítají  mu  nedo- 
statek kritičnosti,  nepřesnou  cnronologi^i  a 
porušenost  mluvy.  Knihu  O -ho  přeložil  reo- 
řan  Prokopovič  do  ruštiny  (Petrohrad,  1772), 
čímž  přispěl  nemálo  k  poznání  slovanských 
dějin  na  Rusi.  O.  vydal  též  chorvatský  pře- 
klad > Duchovního  srcadla«  A.  Nellibo. 

Orbis  (lat.),  kruh,  okršlek,  zvi.  okrilek 
zemský.  —  O.  pictus,  t  j.  svět  smysl- 
ných věcí  namalovaný,  proslulé  dílo  ].  A. 
Komenského  (v.  t.,  str.  629 ^).  —  O.  ter- 
rarum,  okršlek  zemský. 

Orbita  (lat),  očnice,  je  podvojná  jáma 
v  kostře  obličejové,  těsné  pod  čelem,  po- 
doby přibližně  jehlancovité,  při  čemž  vnitřní 
stěna  její  je  poměrné  nejrovnější,  probíhajíc 
rovnoběžně  s  vnitřní  stěnou  o-^  draho* 
stranné  a  omezujíc  sklípky  i  štěrbiny  nosní. 
Obrys  vchodu  očnicového  je  téměř  čtver- 
cový a  bývá  namnoze  patrný  v  obličeji  sa- 
mém kolem  očí.  V  hloubi  o-ty  shledáváme 
při  hrotu  okrouhlou  díru  zrakovou,  kudy 
prostupuje  nerv  zrakový,  a  horní  i  dolní 
Štěrbinu  očnicovou,  jež  spolu  úhlovitč  se 
stýkají.  Obsahem  o-ty  jest  ústroji  oční  (vis 
Oko). 

Orbitelaa,  starší  název  skupiny  pavouků, 
pojmenované  tak  Latreillem  r.  1817,  s  rody 
Sinyphia,  Dloborus,  Tetragnatha  a  Epeira, 
které  tkají  síti  kruhovité.  Nsk. 

Orbitelariae,  podřád  pavouků  s  čeledi 
Epeiroidae  a  s  2  podčeleděmi  Bpelrinat  a 
Uloborinae,  stanovil  Thorell  r.  1869  ve  svém 
díle  On  European  Spiders.  1.  Pavouci  tohoto 
podřádu  mají  hlavu  nízkou,  líce  {cfypeus) 
úzké,  chodidla  s  2  drápky  hlavními,  1  dráp- 
kem vedlejším  a  s  několika  tuhými  štétinanU 
trnitými.  Drápek  makadla  samiččlna  jest 
hřebenitý  nebo  pilovitý.  Prvý  pár  noh  jest 
nejdelší  (až  na  rod  Cerctdia).  Bradavky  svrchní 


Orbitolites  —  Orcinus. 


841 


a  xpodní  jsou  stejné  dlouhé.  Síti  předou 
kruhovité  a  pravidelné.  Rozděleni  Thorel- 
lovo  jest  přilil  umélé.  V  nové  dobé  £.  Simon 
rozdčlil  skupinu  tu  na  2  čeledi:  1.  Argio- 
pidae  a  2.  Uloboridai,  V  prvou  čeleď  zařadil 
téi  část  Thorellových  Retitelarií.  Čeleď  tato 
čítá  9  podčcledí.  Nsk. 

Orbitolites  Lamarck,  foraminifera  z  če- 
ledi Miiiolidae  se  skořápkou  buď  čistě  spi- 
rálni  nebo  s  jednou  neb  několika  komůr- 
kami, celkem  vždy  cyklickou.  Komůrky  jsou 
rozděleny  v  komůrečky  a  jsou  dvojí  veli- 
kosti, sestavené  do  spirály  neb  koncentri- 
ckých kruhů.  Dosahuje  velikosti  2  cm  v  prů- 
měru. Poprvé  nalezen  v  triasu.  MBbr, 

Orbnlina  ďOrbij^ny,  foraminifera  z  čeledi 
Oiobigerínidae  se  skořápkou,  mající  vnější 
podobu  jednoduché  kulaté  komůrky  s  otvory 
dvojí  velikosti.  Pelagické  exempláře  mívají 
velmi  jemné  paprskovité  ostny,  vycházející 
X  povrchu  stěny  skořápečné.  Zajímavým  jest 
vztahpříbnznéhoroduGlobigerinysO-nou. 
ZaČasté  totii  nalezena  O.,  v  níž  jest  uza- 
vřena Globigerina,  připevněná  jemnými  pa- 
prsky svých  komůrek  ke  komůrce  0*ny. 
L.  Rhombler  dokázal,  že  O.  žije  nějaký 
čas  v  podobě  Globifferiny  a  když  dosáhne 
určité  velikosti,  tak  že  obsahuje  12—15  ko- 
můrek, obklíčí  se  konečnou  komůrkou,  totiž 
O-noo.  Globigerina  se  uvnitř  z  pravidla  roz- 
pustí, řidčeji  zůstane  neporušenou.  Jest  známa 
eoprvé  z  triasu,  velmi  hojná  v  útvaru  třeti- 
orním  a  dosud  žije.  MBbr, 

Orea  [orka]  Gray,  kosatka,  rod  ssavců 
kytovitých  z  čeledi  plískavic  (Delphini' 
4iie)'^  liší  se  od  ostatních  plískavic  vysokou, 
sakřivenou  a  skoro  kose  podobnou  ploutví 
hřbetni.  Hlavu  má  krátkou  —  na  lebce  se 
lícní  Část  rovná  asi  části  lbové  —  a  na  předu 
širokou,  čelo  šikmé,  nevalné  oddělené  od 
zaokrouhleného  čenichu;  ústa  jsou  ozbro- 
jena po  každé  straně  nahoře  i  dole  4—12 
silnými,  ale  z  dásní  jen  nevysoko  vy- 
čnívajícími zuby.  Trup  jest  vřetenitý,  vzadu 
se  stran  smáčkly.  O.  gladiator  Gray  dorůstá 
délky  5—6  m  (zřídka  až  9  m),  má  široké 
přední  končetiny  (>prsní  ploutvec)  až  60  cm 
dlouhé  a  umístěné  již  v  přední  čtvrtině, 
hřbetni  ploutev  až  i  1*5  m  vysokou,  přímo 
sa  první  třetinou  trupu,  a  velikou,  dvoula- 
ločnou  ploutev  ocasní  zšíři  1*5  m.  V  každé 
polovině  čelisti  nahoře  i  dole  jest  z  pravidla 
po  11  znbech.  Lysá  a  lesklá  kůže  má  barvu 
nejčastěji  nahoře  černou,  vezpod  bílou;  za 
malým  okem  jest  podlouhlá  skvrna  bílá,  za 
hřbetni  ploutví  bývá  poloměsičitý,  oběma 
hroty  ku  předu  obrácený  příčný  pruh  na- 
modralý nebo  načervenalý.  Podobný  druh 
O.  griseus  Gray  bývá  as  o  polovinu  menší, 
má  zakřivené  prsní  ploutve  vetknuty  aŽ  před 
druhou  polovinu  trupu  a  v  každé  polovině 
čelisti  nahoře  i  dole  po  4—7  zubech;  barvu 
má  tělo  nahoře  modravě  černou,  vezpod  bě- 
lavou.  Kosatky  Žijí  v  sev.  končinách  Atlant- 
ského okeánu  a  v  Severním  ledovém  moři, 
přicházejí  však  i  k  pobřežím  Anglie,  Francie 
a  Německa.  Jsou  ssavci  draví  a  hltaví,  lapají 


i  dosti  veliké  živočichy  mořské,  na  př.  tu* 
leně,  ano  odvažují  se  útoku  i  na  samé  vel- 
ryby. Umějí  velmi  rychle  plovati;  to  také 
vedle  skrovného  množství  tuku  příčinou, 
proč  je  lidé  jen  zřídka  chytají.  Kterak  se 
rozmnožují  a  kdy  a  kde  samice  mláďata  me- 
tají, není  posud  bezpečně  známo.  Br. 

Oroagna  [orkáňaj,  vlastně  Andrea  di 
Cione,  znamenitý  malíř,  sochař  a  architekt 
italský,  zvaný  Arcagnolo  (od  archandělů, 
které  maloval;  *  ok.  r,  1329  ve  Florencii  — 
1 1376  t.,  dle  jiných  1368  neb  1389).  Vzdělal 
se  nejprve  u  svého  otce,  zlatníka,  pak  u  řez- 
báře  Andrea  Pisana,  později  však  oddal  se 
po  výtce  malířství,  jemuž  učil  se  u  Agnola 
Gattino.  Hlavní  jeho  díla  jsou  tři  veliké  fre- 
sky z  r.  1357:  Poslední  soud,  Peklo  a  Rdj 
v  Capelle  Strozzi  v  Santa  Maria  Novella 
ve  Florencii,  o  nichž  pracoval  společně  s  bra- 
trem Bernardem  a  které  vynikají  jak  veliko- 
lepou  koncepcí,  tak  i  volnosti  pohybů  svěd- 
číce o  velikém  pokroku  proti  Giottovi,  třeba 
že  O.  neznal  ani  zákonů  perspektivy,  ani  zá- 
sad anatomie.  V  téže  kapli  jest  ještě  jiný 
obraz  s  O-gnovou  chiffrou  z  r.  1357 :  Kristus 
poddvajfcí  knihu  a  klič  Petrovi  a  Tomáši  Aquin- 
skému.  Neprávem  však  připisují  se  mu  obrazy 
Triumf  smrti.  Poslední  soud  a  Peklo  na 
Campo  Santo  v  Pise.  Jakožto  architekt  účast- 
nil se  O.  stavby  Or  San  Michele  ve  Flo- 
rencii, a  loggie  áe*  Lanzi,  jejíž  aspoň  návrh 
zhotovil.  Od  O-gně  pochází  také  překrásné 
gotické  tabernakulum  z  bílého  mramoru 
z  r.  1359  v  Or  San  Michele  ve  Florencii 
s  basreliefy  Život  Panny  Marie.  R.  1358  po- 
volán ke  stavbě  dómu  do  Orvieta,  ale  zabýval 
se  tam  jen  mosaikovou  dekorací  fasády  a 
vrátil  se  r.  1360  do  Florencie,  kdežto  v  pra- 
cích při  dómu  pokračoval  jeho  bratr  Matteo. 
Nedokončen  zůstal  jeho  obraz  Sv.  Matouš, 
dosud  v  Or  San  Michele. 

Orola  v.  Orseille. 

Oroinufl  (Pekelský)  Vít  (*  kol.  1530 
v  Hradci  Králové  —  f  1562  t.),  latinský  ver- 
Šovec  ze  školy  Mat.  Collina  a  chráněnec  Jana 
Hodějovského.  Stav  se  bakalářem  na  univer- 
sitě pražské  (1553)  vyučoval  nějakou  dobu 
ve  školách,  zejména  v  Chrudimi;  od  r.  1556 
žil  ve  svém  rodišti.  Složil  dosti  hojně  latin- 
ských básní,  jež  obsaženy  jsou  větším  dílem 
v  Hodějovského  Farraginech.  Z  nich  nejroz- 
sáhlejší, avšak  beze  všeho  vzletu  jest  popis 
šlechtické  výpravy  r.  1551  přes  Linec  do 
lanová  ve  Vlaších  k  uvítání  krále  Maximi- 
liána  li.,  jenž  s  manželkou  Marií  ze  Španěl 
do  Vídně  se  navracel:  Idyllion,  continens 
catalogum  baronům  equitumque  regni  Bohe- 
miae,  qui  sereniss.  regi  Maximiliano  cum  con- 
iuge  Maria  etc,  ex  Hispaniis  redeunti  ob- 
viam  profecti  šunt  in  Italiam,  anno  Sr.  mense 
Julii,  Jiná  delší  skladba,  uveřejněná  o  sobě, 
jest  Monomachia  CHristi  et  Mortis  (1556), 
L  j.  boj  a  vítězství  Spasitelovo  nad  hří- 
chem, smrtí,  satanem  a  říší  pekelnou.  ~ 
Srv.  jireček  J.  v  Rezkově  Sbor.  hist.,  1884, 
147;  Truhlář  Ant.  v  Progr.  akad.  gymnasia 
v  Praze,  1899,  17.  Thř, 


842 


Orco  —  Ordinace. 


Oroo  [orko]»  ve  starověká  Orpts,  řeka 
v  ital.  prov^  turinské,  levý  přítok  Pádu,  pra- 
meni na  s.  Mont-Iseranu  v  Alpách  Grajskych, 
teče  k  v.  údolím  Locana,  přijímá  xde  Soanu, 
načež  v  rovině  rozděluje  se  v  několik  ra- 
men, která  opět  se  spojují,  tekouce  k  jjv., 
načež  O.  vlévá  se  do  Pádu  n  Chivassa  po 
toku  dlouhém  180  km,  Tir, 

Oroufl  [orkus]  jest  v  řím.  mythologii  vý- 
konný bůh  smrti,  kdežto  Dis  pater  jest  vlád- 
cem podsvětí.  Z  četných  míst  římských  ko- 
mikův a  z  různých  úsloví  (Orcinus  libertu s, 
senátor)  vysvítá,  že  O.  byl  bohem  v  lidu 
vSeobecně  jmenovaným;  o  kultu  jeho  však 
málo  známo,  leda  že  ctěn  vedle  Cerery. 
Ovšem  Že  i  na  něho  přenášeny  báje  o  Plu- 
tonovi, na  př.  o  únosu  Proserpiuy.  Název 
pochází  od  kmene  are  (ve  si.  area,  arcere 
a  pod.)  a  znamenal  asi  původně  příbytek, 
v  němž  uzavřeni  mrtví,  jako  se  mluvilo  o  po- 
kladnici Orcově.  klk, 

Orosldorf,  také  Kokota  (m^d.Orc^ifalva), 
městečko  v  uher.  župě  temešské,  okr.Vinga, 
má  2889  ob.  n.  (1890),  řím.-katol.  kostel,  pš., 
telegraf  a  železn.  stanici  na  trati  Arad-Te- 
meŠvár. 

Orosy  [orci]  Vavřinec,  svob.  pán,  ma- 
ďarský básník  (♦  1718  v  Pešti  —  f  1789  t.}. 
Vstoupil  r.  1740  do  vojska  a  ve  válce  sedmi- 
leté velel  pluku  husarskému,  jejž  sám  zřídil 
z  Jazygů  a  Kumánů.  Vyznamenal  se  u  Dráž- 
ďan, stal  se  generálem  a  byl  potom  vrchním 
županem  abaujvárské  župy.  Básně  jeho  vy- 
dal Révai:  Kolieményes  hoimi  egjr  nagysdgos 
elmétól  (Prešp.,  1787)  a  Két  nagytdgos  elmé- 
nek  kólteményes  s\ůleményei  (1789). 

Ordalia  v.  Boží  soud. 

Orda  Zlatá,  jméno  mongolského  chanátu, 
v.  Kipčak. 

Ordalafa,  knížecí  rod  italský.  Ve  XIII.  st. 
nabyli  Forli  (v  Romagni)  proti  papežům  a 
svou  chytrosti  i  statečností  udrželi  se  v  něm 
přes  opětovné  útoky  papežů.  Povahy  ryze 
condottierské,  O.  v  bouřlivých  dějinách  ital- 
ských vystupovali  odtud  velmi  často;  když 
však  r.  1480  vypukl  mezi  nimi  spor  o  dě- 
dictví, vojsko  Sixta  IV.  Forli  opět  opano- 
valo. O.  potom  prchli  do  Benátek. 

Ordarioas  Vitalls,  kronikář  středověký, 
rodem  Angličan  (♦  1075  —  f  ok.  1143),  stal 
se  mnichem  vOuche  (Utieum)  v  Normandii. 
Napsal  Historiae  ecclesiastieae  libri  XIII  (od 
Ježíše  Krista  do  r.  1141),  t  j.  hlavně  déiiny 
Normanů  a  křížových  výprav.  Co  poaáva 
vzdálenějšího  (o  Jindřichovi  V.,  o  koncilu 
v  Remeši  r.  1119,  o  volbě  Lotharově  atd.), 
není  vŽdy  spolehlivé.  (Vyd.  A.  Le  Prcvost 
1838—1855  v  5  sv.) 

Ordinaoa  (lat.  ordinatio),  svěcení,  jest 
posvátný  úkon  čili  obřad,  jímž  uděluje  se 
moc,  konati  posvátné  funkce,  zejména  co  se 
dotýČe  služby  oltářní.  Moc  o-cí  udělená  na* 
zývá  se  ordo.  Obřad,  jímŽ  se  svěcení  uděluje, 
jest  dle  učeni  církve  katolické  buď  svátostí 
nebo  svátostninou.  Svěcení,  jimŽ  přísluší 
charakter  svátostný,  totiž  episkopát,  kněž- 
ství a  jahenství,  slují  svátostnými.    Ta  jsou 


též  původu  božského^  kdežto  ostatní  svěcení 
jsou  původa  církevního,  ovšem  prastarého, 
vyvinuvše  se  %  diakonátu.  V  církvi  západní 
počítá  se  nyní  osm  stupňů  svěcení,  z  nichJ 
čtyři:   episkopát,   presbyterát,  jahenství    a 

Í)odjahenstvi,  jsou  vyšší,  a  čtyři:  ostiariát, 
ektorát,  exorcistát  a  akoluthát,  nižší.  Ton* 
sura  dle  obecného  učeni  bohoslovcŮ  svěce- 
ním v  užším  slova  smyslu  není,  nýbrŠ  pouxe 
přípravou  svěcení.  Čirkev  východní  počítá 
nyní  pět  stupňů  svěcení,  totiž  kromě  čtjf 
vyšších  jen  ještě  lektorát,  s  nímž  spojena 
jest  tonsura;  jenom  Arméni  shodují  se  úplné 
s  církví  západní.  Se  svěcením  vyšším  spo* 
jena  jest  povinnost  coelibátu,  recitováni  cír- 
kevních hodinek  a  setrvání  ve  stavu  kleri- 
kalním.  Dogmatické  uČení  o  svěcení  obsa- 
ženo jest  hlavně  v  kánonech  a  kapitolách 
koncilu  Tridentského,  jenž  vydal  i  mnohá 
církevně  právní  ustanovení  o  O  ci. 

Řádným  udělovatelem  platné  o  jest 
jediné  biskup  a  to  biskup  každý,  třeba  se 
nalézal  v  nejtěžších  hříších  a  nejtěžšími  cír- 
kevními tresty  byl  stižen,  tedy  i  haeretlcký^ 
schismatický,  odpadlý,  jenom  je-Ii  řádné  po- 
svěcen. Mimořádným  udělovatelem  svěcení^ 
ovšem  jenom  svěcení  nifiích  a  tonsury  a  xe 
zvláštního  privilef^ia  též  podjahenství  (svě- 
cení svátostná  může  udělovati  výhradné  je- 
nom biskup),  jsou:  a)  řeholní  opati,  jsou-U 
kněžími  a  od  biskupa  benedikováni;  ti  mo- 
hou na  základě  privilegia  obecným  zákonem 
jim  daného  zmíněná  svěcení  udělovati  svým 
řádovém    poddaným    v    obvodu    kláikera; 
b)  kardinálové,  kteří  mají  svěcení  kněžské^ 
mohou  ve  svém  kostele,  jenž  je  jim  přidě- 
len,   udělovati    svěcení   osobám   ke  službě 
tohoto   kostela  přikázaným ;   c)  na  základe 
zvláštního    privilegia   mohou   světiti    i  jiní 
kněží.  —  Dovoleně  světí:  a)  papež  moci 
svého   primátu  jurisdikčniho  každého   pří- 
slušníka církve  a  kdekoliv;  jemu  je  též  dle 
panující   discipliny    vyhrazeno  svěcení    bi- 
skupské, tak  že  jiný  biskup  jenom  s  dovole- 
ním stolice  papežské  na  biskupa  konsekro- 
vati může;  b)  vlastni  čili  kompetentní  biskup 
ordinandův,  kterážto  kompetence  určuje  se 
dle  nynějšího  práva  církevního  (konst.  Inno- 
cence  XII.  »Speculatores«  z  5.  list  1694  a  de- 
kret posv.  Sboru  vykladačů  koncilu  Trident. 
z  20.  čce  r.  1898)  na  základě  některého  z  pěti 
titulů  kompetenčních,  jež  jsou  tyto:  a)  titulus 
originis,  dle  něhožje  kompetentním  biskupem 
svěcencovým  ten,   v  jehož  diécési  kandidát 
svěcení  mél  při  svém  narození  řádné  bydli- 
ště;  fi)  tit,  domieilii,   dle  něhoŽ  ten  biskup 
je  kompetentní,  v  jehož  diécési  má  kandidát 
své  řádné  bydlení  v  čas  o.;   y)  tit.  btneficii^ 
dle  něhož  vlastním  biskupem  ordinandovým 
je  ten,   v  jehož  diécési  svěcenec  v  čas  o. 
pokojně  drží  obročí  církevní,  jehož  důchody 
poskytují  příslušnou  kongruu;   d)  tit,famt- 
Uaritatis  {commensalitii),  dle   něhož   biskup 
(diécésní)   dovoleně  světí  ty,  kdož  v  jeho 
službách  po  tři  léta  nepřetržitě  a  bexpro- 
středně  jsouce  zaměstnáni  od  něho  jsou  vv- 
držováni,  hodlá-li  jim  ihned  po  o-ci  uděliti 


Ordinace.  84^ 

benefidiim  postačující  k  výiivč  stava  při- 1  vem  církevním.  Dispense  od  ní  moina  není. 
inéřené;    f)   tit,    incardinattonis,   když   totiž .  Jsou  pak  nezpflsobilými :    nepokřtčni,  ženy^ 
klerik  z  cizí  diécése  pocházející  z  této  své  i  a  ti  dospélí,  kteří  absolutně  přijetí  svěceni 
rodné  diécése  na  vždy  byl  propuštěn  a  do  |  se  vzpouzejí,  tak  že  platně  ordinován  může 
diécése,  kdež  ordinován  býti  má,  absolutně  býti  jenom  muž  pokřtěný,  který  —  jf-li  do- 
a  na  vždy  byl  přijat  čili  inkardinován,  slo- 1  spěly  —  ku  přijetí  svěcení  má  intenci  aspo& 
živ   k  tomu    cíli   předepsanou   přísahu.  —  i  habituální.  Mimo  to  pro  platné  přijetí  episko- 
Biskup  cizí  mfiŽe  jenom  tenkráte  poddaným   patu  je  dle  rozáířenějŠího  mínění  neschop- 
biskupa  jiného  svěcení  a  tonsuru  dovoleně   ným,  kdo  nemá  svěceni  kněžského.  —  K  do- 
udělovati,  když  buď  a\  má  k  tomu  od  něho   volené  o-ci  vyžaduje  se  od  kandidáta,  ji- 
dovolení,  jež  se  uděluje  buď  ústně   nebo ,  nak  schopného,  aby  byl  prost  vší  vadnosti 
písemně  t.  zv.  listinou  propouštěci  (v.  Di-   či  irregularity  (v.  Irregularita). 
raissoriale),  nebo  b)  na  základě  papež-       Co  se  týče  rAzných  okolností  svěcení,  po- 
ského  privilegia,   nebo  c)  nastane-li  případ   zaduje  se:  a)  povolání  ke  stavu  duchov- 
vytknutý   v  šesté  knize  Bonifáce  Vlil.  c.  2.   nímu;  b)  příslušné  vychování  a  vzdělání 
de  tempor.  ordin.  1.  I.  t.  9.;   jinak  diécésni  •bohoslovecké,  jehož  se  kandidátům  dostáv! 
biskup    nedovoleně    ordinující    ipso    facto  jednak  v  seminářích  (v.  Seminář),  jednak 
upadá  na  rok  do  suspense   od  udělování   na  bohosloveckých    učilištích    a  fakultách^ 
svěceni,  biskup  pak  titulámí  do  suspense ,  a  to  u  nás  v  rozměru  a  dle  plánu  studijního 
od  vykonávání  funkcí  pontiíikálních,  a  klerik   z  r.  1850   a  1858,  kdežto   obecný  církevní 
takto  nedovoleně  ordinovaný  je  ipso  facto   zákon   o  nejmenší  míře  potřebných  vědo- 
suspendován  od  vykonávání  přijatého  svě-   mostí  obsazen  je   v  ustanoveních  koncilu 
cení  na  tak  dlouho,  pokud  vlastnímu  jeho  Trídentského   sed.  23.,  kap.  4,  11,  13,  14. 
biskupovi  se  uzda.  —  Tituly  uvedené  určují ,  de  ret.    Mimo  to  dekret  posv.  Sboru  pra 
kompetenci   biskupovu    pro   o.  kandidátův  '  záležitosti   biskupův   a   řebolníkův   >Auctis 
a  kleriků  světských;    co  se  týče  řeholníků   admodum«   ze  4.  list.  1892   stanoví  (mimo 
se  sliby  slavnými,  pro  ty  je  kompetentním  jinéj  o  o-ci  regulárů  v  této  příčině,  že  pod- 
biskupem  o-cf  onen  biskup,  v  jehož  diécési  jahenství  může  přijmouti  klerik,  když  aspoň 
leží  klášter,  jehož  příslušníkem    ordinandi  jeden  rok  theologii  studoval,  jahenství  aspoň 
jsou.    Z  tohoto  pravidla  vyňati  jsou  jenom    po  dvouletém  studiu  a  kněžství  aspoň  po 
ti  řeholníci,  kteří  na  základě  papežské  >fa-   tříletém  studiu  bohosloví,  kteréžto  ustano- 
kulty  a  quocunquec  mohou  býti  od  svých   vení  o  tříletí  studia  theol.  netýká  se  však 
řádových  představených  pro  přijetí  svěcení   Basiliánů,  jak   posv.   Sbor   pro  rozšiřováni 
posláni  ke  kterémukoli  katolickému  bisku-   víry  pro  věci  ritu  východního  prohlásil  dne 
poví  téhož  obřadu,  jenom  když  privilegium   24.  čce  1893.    c)  Dále  před  o-mi  konati  se 
to  dáno  jim  bylo  po  koncilu  Tridentském,   mají  se  rutin  i  a,  t.j.  zkoušky  o  stavu,  životě, 
a  to  přímo.  Mimo  tento  případ  představený   mravech   a   věděni    svécenců    (v.    Scruti- 
řádovÝsmí  své  kleriky  dáti  světiti  od  jiného  i  nium),  a  duchovní  cvičení  ťv.  Exercitia 
než  vlastního  biskupa  jenom  ještě  tenkráte,   spiritualía).  d)  O.  se  má  díti  se  zárukou 
když  buď  biskup  ten  jest  nepřítomen,  nebo   dostatečné,  stavu  duchovnímu  přiměřené  a. 
kdvž  nechce  v  nejbližší  zákonem  stanovené ,  trvalé  v^^živy,  což  tvoří  t.  zv.  ordinační 
doDě  svěceni  udělovati,  kterýžto  obojí  pří-   titul.  Tímto  titulem  ordinačním  bylo  dříve 
pad  musí  však  býti  stvrzen  svědectvím  gener.    u  kleriků  světských  obročí  církevní   a   te- 
vikáře,  nebo  kancléře  nebo  sekretáře  bisku-   prve  časem  k  tomuto  titulu  přistoupily  jcšté 
pova,  nebo  konečně,  je-li  stolec  biskupský   titulus  patrimonii  a  tit.  pensionis]  u  řeholníků 
uprázdněn,  což  vikář  kapitol  ní  osvědčiti  musí.   bylo  ovšem  respektovati  jejich  vota  a  proto 
Kdykoli   však   mají   býti   řeholní   klerikové  i  byli  svěceni  na  ideální  titul  řeholní  chudoby 
ordinováni,  je  třeba  propouštěci  listiny  od  i  nebo    společného  stolu.     Základem   tohoto 
představeného   řádového.     Na    přestoupení  I  prastarého  ustanovení  církevního  je  sama 
těchto  předpisů  zákonných  stanoveny  jsou   důstojnost  stavu  duchovního,  jež  by  trpěla, 
přísné   drkcvni  tresty.  —   Pro  kleriky  ře-   kdyby  klerikové,  nemajíce  oné  záruky  při- 
nolni  se  sliby  prostými  v  řádech  platí  ústa-   měřené  výživy,  byli  nuceni  pečovati  o  svou 
novení  zmíněná  jenom  pro  přijetí  tonsury   výživu  způsobem  se  stavem  duchovním  buď 
a  nižších  svěcení.    Novicové  řádův  a  kleri-    vůbec  se  nesrovnávajícím  nebo  méně  pro 
kove  kon{Trc(;ací  řídí  se  však  v  příčině  o-cí   něj  vhodným.  Proto  zakazovala  církev  t.  zv. 
právem   platným    pro   kandidáty   a  kleriky   o.  absolutní,  t.  j.  bez  titulu,  a  stanovila  na 
svťtské,    leč   by   měla   kongregace    zvláštní   provinilce  tresty.  Nyní  arci  požaduje  se  titul 
privilegium    papežské,   by   mohla   se  říditi   ordinační  jen  pro  svěcení  vyšší,  kdežto  dříve 
právem  platným  ohledně  o-cí  pro  řeholniky,    předepsán  byl  i  pro  svěcení  nižší.  Jsou  pak 
po  případě  ie  by  měla  >priviregium  a  quo-   teď  dle  ustanovení  konc.  Trident.  pro  ordi- 
cunque«.  nandy  světské  tyto  ordinační  tituly:  Titulem 

Aby  někdo  platně  mohl  býti  ordinován, '  řádným  jest  církevní  obročí,  jez  ordinand 
polaaujc  se  od  kandidáta,  aby  nebyl  ke  pokojně  drží,  maje  z  nčho  hrazenu  svou 
stavu  duchovnímu  nezpůsobilým  (incapojc),  kongruu.  Tituly  mimořádnými  jsou:  /.^'ďfri- 
Nezpůsobí  <ost  ta  stanovena  jest  co  do  prv-  monii,  má-li  svěřenec  sám  takové  jmění,  že 
nich  tří  stupňů  svěcení  právem  božským  a  z  něho  kongruu  má,  a  t,  pensionis,  jestliže 
v  důsledku  ohledně  stupňův  ostatních  prá-   svěřenec  kongruu  tu  má  zajištěnu  na  stát- 


644 


Ordinace. 


cích  někoho  jiného.  Pro  řeholniky  se  sliby 
slavnými  platí  i  na  dále  titul  chudoby  ře- 
holní resp.  můfisae  communis,  kdeito  kleri- 
kové kongregací,  vyjímajíc  případ  speciál- 
ního privuegia,  řídi  se  v  této  věci  právem 
platným  pro  ordinandy  světské.  Kromě 
těchto  titulů  jsou  ještě  t.  xv.  tituly  privile- 
gované, totiž:  t,  missionis  (uděleny  též  arcib. 
semináři  pražskému  od  Urbana  VIII.  r.  1640), 
/.  sšrvitU  Ecclesiae,  t.  dioecesis,  t,  iemittarii. 
Ode  viech  váak  liší  se  t.  zv.  titulus  mensae^ 
u  nás  v  Rakousku  užívaný,  jenž  vlastně  ani 
pravým  titulem  ordinačním  není,  poněvadž 
nezaručuje  klerikovi  stavu  jeho  přiměřené 
a  dostatečné  výživy  na  vždy,  nýbrž  jen  pro 
případ  neschopnosti  k  zastávání  úřadu  du- 
chovního, čili  je  to  pouhé  odpočivné  — 
pense.  V  Rakousku  tento  tit,  mensae  vázne 
na  náboŽ.  matici.  Uděluje  jej  místodržitelství 
k  návrhu  biskupa  diécésniho;  je  však  za- 
potřebí, aby  svěcenec  byl  ordinován  na  kněze, 
byl  rakouským  státním  příslušníkem,  zdráv, 
v  ohledu  mravním  a  politickém  úplně  za- 
chovalý, maje  odbyta  předepsaná  studia,  a 
hned  po  o-ci  má  býti  poslán  do  správy  du- 
chovní nebo  k  zastávání  nějakého  úřadu 
církevního.  Odpočivné  pak  samo  přiřkne  se 
jen  tomu  knězi,  který  bez  vlastní  viny  trvale 
a  zcela  k  zastávání  svého  úřadu  církevního 
jest  neschopen,  coŽ  musí  býti  prokázáno 
vysvědčením  okresního  lékaře.  Až  do  r.  1885 
ěinilo  420  K  (200  zl.  konv.  měny),  mohlo 
však  býti  pro  faráře  cestou  milosti  zvýšeno 
na  630  K  nebo  840  K.  Zákonem  z  19.  dub. 
1885  odpočivné  to  pit)  světské  kněze  v  du- 
chovní správě  pracující  upraveno  proza- 
tímně, zákonem  pak  z  19.  září  1898  defini- 
tivně, jsouc  zvýšeno,  byť  stále  nedostatečno. 
Výše  jeho  u  samostatných  správců  duchov- 
ních řídí  se  dle  počtu  let  v  duchovní  správě 
strávených  a  dle  kongruy,  kterou  ten  který 
kněz  na  posledním  benefíciu  měl,  kolísajíc 
mezi  800—1600  K;  u  kněží  výpomocných 
fidí  se  počtem  let,  činí  pak  450  až  800  K. 
«)  O.  mají  se  konati  v  určité,  zákonem  sta- 
novené době,  a  to:  tonsura  může  se  udělo- 
vati kteréhokoliv  dne,  dopoledne  i  odpo- 
ledne; z  pravidla  se  teď  uděluje  ráno  pří 
mši  sv.  Nižší  svěcení  mohou  se  udělovati 
v  neděle  a  zasvěcené  svátky,  neb  aspoň  ve 
svátky,  jež  dříve  zasvěcenými  byly.  Subdia- 
konát,  diakonát  a  presbyterát  mají  se  udě- 
lovati při  mši  sv.  v  soboty  čtvera  suchých 
dnů,  v  sobotu  před  nedělí  smrtelnou  a  v  so- 
botu bílou;  jindy  se  mohou  udělovati  jen 
na  základě  zvláštní  papežské  fakulty  (>dis- 
pensatio  in  angariac).  jakáž  dána  je  i  bi- 
skupům rakouským.  Svěcení  biskupské  ko- 
nati se  má  v  neděle  a  na  svátky  sv.  apo- 
štolův; jindy  jen  s  dovolením  papežské  sto- 
lice. Požaduje  se  též,  aby  se  svěcení  udílela 
postupmo  a  nikoliv  per  saltům,  totiž  tak, 
aby  se  svěceni  v  řadě  vyšší  neudělovalo 
dříve  než  svěcení  stojící  v  poradě  níže.  Mimo 
to  má  býti  zachováván  t.  zv.  zákon  o  ínter- 
sticiích,  t.  j.  ustanovení,  aby  mezi  jednotli- 
vými   svěceními   uplynula  jistá   doba,  kte- 


rou ohledné  svěcení  niilich  stanovití  pone- 
cháno jest  na  vůli  biskupům;  zavládl  pak 
obyčej,  že  se  udělují  všechna  téhol  <me. 
Mezi  posledním  svěcením  nižším  a  subdxa* 
konátem  má  uplynouti  lhůta  jednoho  roku, 
kterážto  interval  má  býti  téŽ  mezi  subdia- 
konatem  a  diakonátem  a  mezi  diakonátem 
a  presbyterátem.  Avšak  biskupové  mohou 
(u  nás  též  základem  zvláštní  fokulty)  tyto 
intervaly  zkrátiti.  Před  přijetím  svěcení  na 
biskupa  má  uplynouti  aspoň  půl  roku  od 
předcházejících  svěceni  vyšších.  /)  Místo 
pro  o.  mabýti  pod  jurisdikci  biskupa  ordi- 
nujícího; jinde  smí  bisKup  ordinovati  jen 
s  dovolením  příslušného  biskupa,  v  jehož 
^iécési  místo  to  leží,  sic  propadá  trestá; 
dále  má  býti  veřejné  a  všem  přístupné,  jakoi 
i  svaté  (konsekrované  nebo  benedikované) 
a  interdiktem  nestižené.  Svěcení  vyšší  mají 
se  udělovati  v  kostele  kathedrálnlm  nebo 
v  jiném  kostele  význačnějším,  u  přítomností 
místního  kléru,  resp.  též  kanovníků;  sou- 
kromě mohou  se  udělovati  i  v  biskupské 
kapli  domácí.  Svěcení  na  biskupa  má  se  diti, 
pokud  možná,  v  kathedrálce  nebo  jiném  vý- 
značném kostele  osiřelé  diécése,  kdež  kromě 
světitele  mají  býti  přítomni  ještě  dva  bisku- 
pové nebo  z  dispense  papežské  dva  inřulo- 
vání  praeláti  netMskupové.  Nižší  svěcení  lze 
udělovati  též  v  oratoři,  tonsuru  pak  na  kai- 
dém  slušném  místě. 

Důsledky  o.  Tonsurou  stává  se  člověk 
členem  stavu  kleríkálního  a  schopným,  by 
dostati  mohl  další  svěcení,  církevní  juris- 
dikci a  církevní  obroČí.  Svěcením  uděluje  se 
přijímatcli  milost  a  při  svěceních  svátost* 
ných  vtiskuje  se  duši  nezrušitelné  znamení. 

Íako  příslušník  stavu  kleríkálního  stává  se 
:aždý  člen  jeho  účastným  všech  společných 
práv  a  výsad  stavu  kleríkálního  (v.  Immu- 
ni  ta),  jakož  i  všech  jeho  povinností.  Jsou 
to  hlavně  tyto  povinnosti:  modliti  se  (u  vyš- 
ších svěcencův  a  u  beneficiátů  též  recitovati 
hodinky  církevní),  aspoň  měsíčně  se  zpoví- 
dati, účastniti  se  duchovních  cvičení,  zabý- 
vati se  studiem  věd  bohosloveckých  a  pokud 
možno  i  profánních,  pěstovati  ctnosti  a  ze* 
jména  čistotu,  střídmost,  štědrost  a  poho- 
stinnost, vystříhati  se  jistých  světských  za- 
městnání a  zábav,  jež  se  stavem  duchovním 
buď  vůbec  se  nesnášejí  nebo  méně  se  proň 
hodí,  nositi  tonsuru  a  kněžské  roucho  atd., 
hlavně  pak  též,  co  se  vyšších  svěcenců  do- 
tyce, zachovávati  bezženství  či  coelibát  (vli 
Bezženství  kněžské).  Mimoto  s jednotli- 
vými stupni  svěcení  jsou  spojena  ještě  zvláštní 
práva  a  povinnosti.  Literatura:  Pontíficale 
Romanům:  >Deordinibus  conferendis<;  Gas- 
parri,  Tractatus  canonicus  de  sacra  ordi- 
natione  (2  svazky^;  Hinschius,  Daa  Kircben- 
recht  der  Kathoíiken  und  Protestanten  in 
Deutschland,  sv.  I.  str.  80  si.;  Scherer,  Hand- 
buch  des  Kirchenrechtcs,  sv.  I.  str.  336  si.; 
Aichner,  Compendium  iuris  ecclesiastici. 
§§  61  si.;  Jirák,  Výklad  nových  zákonů  o  kon- 
grue;  týž,  Výklad  nových  zákonů  o  kongrue 
kněží   ve  správě  duchovní  (»Časop.  katol. 


Ordinalia  —  Ordubat. 


845 


duchovenstva*  r.  1898  a  1899);  Laurín,  Na- 
řisení  papeiské  kongregace  >AuctÍ8  admo- 
dum*  atd.;  Fenaris,  Proropta  biblíotheca 
canonica  atd.  pod  příslušnými  hesly.    Tpch, 

O.  nazývá  se  téi  nařízení  lékařovo,  udí- 
leni rady.  předpisování  léků  a  pod. 

OrdinalU,  řadové  číslovky,  v.  Čí- 
slo v  k  v,  str.  760. 

Ordiiuurlát,  úřad,  který  ve  jménu  bisku- 
pově v  jeho  obvodě  vykonává  duchovní 
pravomoc. 

Ordinariu  (lat.\  řádný.  1.  Lékař, 
kter^  nemocného  léčí  a  léky  mu  předpisuje 
(ordinuje),   na  rozdíl  od  lékařů,  které  si 

Shbírá  na  poradu.  2.  O.  sluje  téi  diécésní 
i  skup  na  rozdíl  od  biskupa  světícího. 
3.  O.  professor,  t.  j.  řádný  professor  na 
rozdíl  od  professora  mimořádného  (na  vys. 
školách). 

Ordinámit  řádný,  každodenní;  potom 
tolik,  co  viední.  sprostý. 

Ordintfl  (lat.),  množ.  číslo  od  Ordo  (v.  t.). 

Ordinoratl  (lat),  naříditi;  lék  přede- 
psati; míti  ordinaci. 

OrdO|  řád,  stav.  Ve  smyslu  politickém 
rozuměla  se  v  Římě  slovem  tím  třída  ob* 
čanů  majících  jistý  vliv  politický  a  jistou 
váinost.  Rozeznávaly  se  stavy  dva:  stav 
senátorský    (o.  unaíorius)   a   stav   rytířský 

ÍO.  equester).  Proti  těmto  dvěma  stavům  stály 
iiroké  vrstvv  lidové  (plebs).  Na  sklonku  re- 
publiky přísíninost  k  jednomu  z  obou  stavů 
kromě  jiných  podmínek  (v.  Senatus,  Equi- 
tcs)  byla  vázána  také  minimálním  jměním 
(censem),  a  to  pro  senátory  jedním  millionem 
sesterciů,  pro  rytíře  400.000  šest.  V  této 
době  ve  stavu  rytířském  zastoupeni  byli 
hlavně  velkokapitalisté,  kteří  měli  v  nájmu 
státní  důchody  (t.  zv.  publicani).  Mimo  to 
výrazem  o.  značí  se  třída  lidí,  kteří  mají 
stejné  postavení  sociální  neb  vykonávají  touž 
živnost,  na  př.  o.  Ubertinorum  (stav  propu- 
štěnců), o.  scribarum  (stav  písařů)  a  j.  Pk, 
O.,  v  přírodopise  řád,  v.  Soustava  rost- 
linná a  živočišná. 

Ordo  jttdlolariiifl  (t.j.  řád  sondnO  jest 
obvyklý  název  rozličných  středověkých  trak- 
tátů věnovaných  římskému  a  kanonickému 
processu.  Starší  jsou  >soudní  řády«  práva 
římského.  Uvésti  z  nich  sluší  práci  Bulgara 
(t  1166)  Pé  judtciis  obsaženou  v  podobném 
tištěném  díle  Placentina  (f  1192)  De  varie- 
tate  actionum  (pocházejícím  asi  ze  šedesátých 
let  XIL  stol.).  Nejstarší  (anonymní)  O.  J. 
práva  kanonického  uveřejněn  byl  ze  tří  ru- 
Vopisů  mnichovských  od  Kunstmanna  (Krit. 
Oberschau  der  deutschen  Gcsetz^^ebung  und 
Recbtswissenschaft,  II.,  1855).  Dle  Schulteho 
povstal  spis  tento  po  r.  1171.  Po  něm  ná- 
sleduje co  do  stáří  traktát  (rovněž  anonymní) 
nalezený  Schultem,  uvěř.  pod  n.  O.  j.  Bam- 
btrgensis  (Vídeň,  1872,  Sitz.-Ber.,  sv.  LXX). 
sepsaný  mezi  1.  1181  a  1185.  Pramenem  jeho 

Iest  Dccretum  Gratiani,  Extravaganty  až  do 
^ucia  III.  a  římské  právo.  Podobnými  spisy, 
věnovanými  kanón,  právu  processnímu,  jsou 
Summa  at  ovdint  judiciarío  od  Damasa  Boema, 


jež  padá  do  doby  před  r.  1215,  a  O.  i.  od 
Tancreda,  rovněž  z  této  doby.  Ačkoli  jii 
traktát  Damasův  jest  prací  soustavnou  a  peč- 
livou, jest  spis  Tancredův  jeŠté  lepší  a  ob- 
šírnější. Kolem  r.  1224  a  1234  bylo  dílo  Tan- 
credovo  ve  Francii  doplněno  a  přepracováno 
a  přeloženo  do  frančiny  a  němčiny.  Mezi 
první  »řády  soudnic  náleží  i  O.  J.,  jejž  na- 
psal Richard  Anglicus.  Obsahuje  právní  pra- 
.vidla  redukovaná  na  nejstručnější  výrazy 
s  udáním  pramenů  řím.  i  cirk.  práva.  Z  doby 
mezi  r.  1234  a  1245  pochází  O.  j.  Bartolo- 
měje Brixenského,  přeprsicování  cit.  spisu 
Tancredova.  Z  dalších  podobných  spisů  bud- 
tež  uvedeny:  O.  J.  bolognského  kanonisty 
Aegidia  de  Fuscarariis  z  let  kolem  1260  a 
anonymní  O.  J.  rozšířený  v  Německu  jme- 
novitě ve  stol.  XIV.  a  vyskytující  se  v  čet- 
ných rukopisech  též  pod  jménem  Processus 
juris^  Frocessus  judidarius,  Summula  de  pro- 
cessu judicHt  a  mylně  připisovaný  Joannovi 
Andreac.  —  Srv.  Schulte,  Geschichte  der 
Quellen  und  Literatur  dcs  canon.  Rechts. 

Ordonnaiioa :  1)  O.  ve  vojenství:  1.  roz- 
kaz, předpis,  zvláště  —  a  to  v  některých 
vojscích  mimo  rakousko-uherská—  předpisy^ 
týkající  se  stejnokrojů.  2.  O.,  též  ordo- 
nanc,  prostý  voják  nebo  poddůstojník  ve 
službě  u  velitelství  a  úřadů  na  posilky,  roz- 
nášení spisův  a  pod.,  tudíž  jako  posel,  prostý 
voják  pak  též  na  úklid  a  čištění  úřadoven,. 
o.  kancelářní;  o.  jizbová  je  prostý  vojín^ 
pečující  o  úklid  a  potřeby  jizby,  ve  které 
přebývá  s  jinými  druny;  o.  strážní  v.  Frei- 
reiter.  řM. 

a)  o.  f-náns]  v.  Francie,  str.  A92b, 

Ordonnaiidni,  co  se  týče  ordonnancc. 
O.  důstojník,  jenž  ve  válce  a  při  manévrech 
je  přidělen  generálovi  na  posílání  a  vyřizo^ 
vání  rozkazu  důležitých.  O.  běh  (kurs),  za-> 
řízení  na  pravidelné  spojení  vojenských  po- 
selství, nejvíce  na  pochodech,  v  roztrouše- 
ném ubytování,  ve  válce  a  při  manévre  ch« 
O.  služba,  povinnosti  a  výkony  ordonnanci 
af  důstojníkův,  ať  mužstva.  FAf. 

Or  doablé  [-du-]  (franc),  měď  potažená 
zlatem;  or  moulu,  rozemleté  zlato  (na  po- 
zlacování),  zlato  malířské,  pozlacovačské  (ro- 
zetřené  se  rtutí),  téŽ  bronz  zlacená  v  ohni. 

Ordr«  [ordr],  franc.  pořádek,  řád,  na- 
řízení, rozkaz.  O.  de  bataille  [batai], 
vlastně  řád,  šik  bitevní,  vyobrazení,  plán 
jeho,  jak  toho  slova  dříve  též  bylo  užíváno; 
ale  od  počátku  XIX.  stol.  to  znamená  tabe- 
lární přehled  složeni  a  roztřídění  s  rubrikami 
kolmými:  Diviše,  brigáda,  pluk  (prapor,  zá- 
stup), vodorovnými:  pluky  atd.  po  sobě,  pak 
opět  kolmými:  vykazujícími  soubor  mužů, 
koní  a  dél,  a  zase  vodorovnými  naznačují- 
cími bydliště,  tábor  a  pod.  každého  zástupu. 
V  čas  míru  velitelstva  sborů  zasílají  o.  de 
bataille  ministerstvu  vojenství  každý  měsic, 
v  čas  války  velitelstvu  armády  od  případu 
ku  případu,  když  něco  se  mění.  FM, 

Ordabat  (rus.  Op^yÓnri),  bezújezdné 
město  v  rus.  gub.  erivanské  a  Újezdě  nachi- 
čevanském  na  OČaji  3  km  přea  jeho  ústím. 


846 


OrduSa  —  Orebité. 


do  Arasu  na  perské  hranici,  má  4929  ob., 
hlavně  ázerbejdžánských  Tatara,  5  mečet, 
1  pravosl.  a  1  armensko-gregoriánský  kostel, 
Itřidni  mčSfanskou  školu,  telegraf  a  poStu, 
rozsáhlé  ovocnářství  a  hedvábnictví,  výrobu 
měděného  nádobí,  obchod  s  hedvábím  a  lát- 
kami hedvábnými,  ovocem  atd.  Na  blízku 
jsou  měděné  báně.  TŠr, 

Ordufta^  město  ve  ápan.  prov.  Viscaya 
v  pohofi  Kfantaberském  na  horním  Nervionu 
a  na  trati  Bilbao-Castéjon  Severní  dráhy, 
má  3422  ob.,  trosky  starých  hradeb,  tkal- 
covnu vlny  a  rozsáhlé  vinařství.  Tšr, 

Ordyn-JÍaidokln  Afanasij  Lavrent- 
jevič,  státník  a  bojarin  rus.  (t  1680).  Syn 
nebohatého  statkáře  pskovského,  jii  r.  1642 
řídil  úpravu  Švédsko-ruských  hranic  na  zá- 
kladě míru  Stolbovského;  v  nové  válce  se 
Švédy  vynikl  pak  i  jako  velitel  a  organi- 
sátor vojska.  Ale  hlavní  jeho  význam  je 
v  diplomacii:  jeho  dílem  byl  ruský  protek- 
torát nad  Kuronskem  (1658)  i  výhodný  mír 
ne  Švédy  t.  r.,  zvláátě  však  mnoho  jednání 
měl  s  Poláky;  tu  nejvíce  slávy  mu  zjednalo 
umluvení  míru  Andrusovského  r.  1667  (v.  t.). 
Ve  vnitřní  politice  O.-N.  jeví  se  předchůd- 
cem reforem  Petrových;  dbal  hlavně  o  po- 
vznesení obchodu.  Unaven  konečně  překáž- 
kami, které  se  mu  činily  od  úřednictva  i  od 
bojarův,  uchýlil  se  r.  1672  do  kláštera,  od- 
kudž vyšel  již  jen  r.  1679,  aby  se  účastnil 
jednání  o  prodloužení  míru  Andrusovského. 
O.-N.  náleží  k  nejvzdělanějším  a  nejpokro- 
kovějším lidem  ruským  té  doby;  co  mu 
zvláště  dodává  významu,  jest,  Že  již  před 
PeU^em  přesvědčen  byl  o  nutnosti  reforem. 

Ora  (5r),  v  nynější  měně  skandinávské 
Vioo  koruny  (asi  1'3226  h).  Razí  se  ku^y 
o  1,  2  a  5  5.  (2,  4  a  8  í'  bronzu).  —  O. 
v  dřívější  měně  švédské  peníz  stříbrný  (5řii- 
ber,  Witten)  v  hodnotě  asi  4  h  a  měděný 
{Rundstyck)  asi   v  hodnotě    nynějších  órú. 

Oraady  v.  Nymfy. 

Oraas,  zool.,  v.  Antilopy. 

Orab:  1)  O.,  hora  v  pohoří  Sínajském, 
v.  Horeb. 

2)  O.,  vrch  nad  Třebechovicemi  ve  vých. 
Cechách,  v.  Orebité. 

Orabló,  Orebiči  (Ital.  Orebici),  okr.  mě- 
sto na  jihodalmatském  poloostrově  Pelješci 
či  Stonském  Rtu,  v  hejtm.  korčulském  (na- 
proti ostr.  Korčule);  má  619  ob.,  jako  obec 
polit  2064  ob.  srbochorv.  (1890),  řím.-katol. 
kostel,  dvě  obec  školy,  pš.,  telegraf,  pří- 
stav, paroplavební  stanici.  Obyvatelé  živí 
se  zemědělstvím,  rybolovem  a  plavbou.  Okres 
má  8221  ob.  srbochorv.  (1890). 

Orablté,  Orebští  bratří,  bratrstvo  vo- 
jenské v  prvních  dobách  husitských.  Utvo- 
řilo se  po  příkladu  Táborského  bratrstva 
hlavně  z  lidí  zeraanských  a  sedláků.  Místem 
shromáždění  jtíjich  byl  vrch  nad  méstem 
Třebechovicemi,  jenž  nazván  podle  tehdej- 
šího zvyku  starozákonným  jménem  Oreb. 
Hlavním  vůdcím  vojenským  byl  jim  Hynek 
Kumburský  z  Lichtenburka,  vedle  něho  pro- 
slul nejvíce  Diviš  Bořek  z  Miletínka,   méně 


Jakub   KroměŠín   z   Březovic,    Jan    UertTÍk 
z   RuŠinova,    později    Beneš    Mokro vouský 
z  Hustiřan,  Bartoš  a  Bernard,  bratři  z  Va- 
lečova,    a   Aleš   VřeŠtovský   z    Rizmbarka. 
Z  kněží  hlavním  byl  v  bratrstvu  kněz  Am- 
brož, farář  v  Králové  Hradci,  a  knčz  Matéj 
Lupák,  jenž  se  stal  potom  i  vůdcem  jench. 
Též    Bedřich   ze  StniŽnice    na  čas    náfežel 
k  O-tům.    Na  poč.  r.  1420  O.,  pěší  a  jízdní, 
sešli  se  a  táhli  pod  p.  Krušinou  proti  klá- 
šteru   cisterciáckému    Hradišti   (Mnichovu), 
jejž  spálili  30.  dubna.  Odtud  dali  se  ka  Praze 
na   pomoc   městu   proti  králi   Sigmoadovi. 
2.  květ.  vtáhli  do  města,  Pražané  jim  vyšlí 
vstříc  8  processím    a  určili  jim   k  obraně 
místo  u  sv.  Apollinaříše  proti  Vyšehi^du. 
Hned  7.  květ.  pokoušeli  se  s  Pražany  o  do- 
bytí  Pražského  hradu,  byli  však   odraženi, 
při  čemž  O-tů  padlo  na  dvě  stě.    28.  kvét 
byli  při  novém  obléhání  hradu.  Účastnili  se 
s  Tábory  a  Pražany   i  jednání  politickýdi 
f27.  květ.  obnoveni  rady)  a  náboženských 
(úmluv  o  4  artikule  pražské).  O  áčastenstvi 
jejich   v  bitvě  na  Žižkově  nemáme   zpráv. 
Kněz  Ambrož  zatím  odešel  z  Prahy  do  Hra- 
decka, aby  se  pokusil  o  dobytí  Král.  Hradce. 
Učinil  sebráni   na  Kunětické   Hoře,    načež 
pod   vedením   AlŠe  Vřešfovského   z   Rizm- 
burka  lstí  zmocnil  se  Hradce.    Na  podzim 
přitáhl  4.  října  p.  Krušina  s  700  O -ty  znova 
do  Prahy   a  položil  se  v  údolí  Nuselském 
proti  Vyšehradu.    Při  dobytí  jeho  v  bitvě 
1.  list.  O.  se  vyznamenali,  zvláště  jejich  sel* 
ské  cepy.    V  pros.  umluvili  s  Pražany  spo- 
lečné tažení  do  Hradecka.  O.  dobyli  cisterciá- 
ckého kláštera   na  Svatém  Poli   za  Třebe< 
chovicemi,  avšak  zima  krutá  jim  překazila 
spojiti  se  s  Pražaiw.  Za  to  v  dubnu  r.  1421 
dobyli  s  Pražany  Českého  Brodu.  V  čcrvnn 
stáli  v  poli  proti  Slezákům.  Příchod  Sigmunda 
Ko  rybu  ta  (v.  t.)  do  země  počal  bratrstvo 
Orebských  děliti.  Korybut  jmenoval  hejtma- 
nem  hlavního  sídla   O-tů   Králové  Hradce 
Diviše  Bořka  z  Miletínka.    Bořek  8«ce  ještě 
r.  1423  válčil  po  boku  Žižkově,  ale  jil  ne- 
upřímně, tak  že  Žižka  pomohl  Hradeckým 
vypuditi  Diviše  z  města.   Hejtmanem  města 
stal  se  kněz  Matěj  Lupák.  Ten  táhl  na  po- 
moc ŽiŽkovi,  byl  však   22.  pros.   u  Týnce 
n.  L.  přepaden  od  lidí  Haška  z  ValdSteina, 
poražen  a  sám  od  Jana  z  Černína  zabit.  Tím 
vlastně  bratrstvo  O-tů  se  konči.  Jen  zřídka 
potom  Sirotci  užívají  tohoto  jména.  —  O. 
neměli  samostatného  vyznání  ani  nábožen- 
ského ani  politického.  Bratrstvo  vzniklo  z  oka- 
mžitého nadšení,  po  vystřízlivění  se  rozi>adlo. 
Nábožensky  náleželi  k  mírným  Táborům  (táhli 
s  tělem  božím  v  čele),  proto  také  zanikli  ve 
straně  Sirotků.  Politicky  nečinili  strany  jed- 
notné, spojoval  je  více  interess  místní.  Byla 
to  lokální  strana  severových.  Cech,  hlavně 
Hradecka.  Proto,  když  se  rozpadla,  nalézáme 
členy  její  na  všech  možných  stranách:  p.  Kru- 
šina stal  se   horlivým  strannikem   kr.  Sig- 
munda, Bořek  z  Miletínka  vůdcem  panstva 
proti  demokratickým  stranám,  kněz  Ambrož 
a  Bedřich  ze  Strážnice  otíiciálními  předsta- 


Órcbro  —  Oregon.  847 


▼iteli  pr&mérného  Táborství,  lid  sám  splynul 
se  Sirotky.    Proto  jakmile  lokální  interess 

(bájiti  kraje  hradeckého)  odpadl,  rozpadlo  se 
bratrstvo  Otí\.  ZSjý-. 


splavné  řičky  a  jezera,  na  nichž  provozuje 
plavbu  asi  70  lodí,  z  nichi  11  parních.  Vodní 
síť  doplňují  některé  průplavy.  O.  rozděluje 
se  na  16  soudních  okresAv  a  na  56  krajuv 


imbro:  1)  O.,  hl.  město  lanu  t.  jm.,  leží  |  a  vysílá  do  ávédského  sněmu  celkem  13  po- 
v  rovině  Nerike  blízko  západního  konce  je- 1  slancAv.  TTr, 

sera  Hjalmani,  při  řece  Svartě,  na  trati  u.-  |     Oredlsh  [órdiš]  v.  Dish. 
Mj5lby  a  Ó.-Kóping,  má  15.886  ob.;  jest  to       Orayon,  zkratka  Or.  neb  Oreg.,  jeden 
město  velice  staré,  úhledné  a  dobře  stavěné,  i  z  pacihckých  státA  na  sz.  Spoj.  Obcí  sev.- 
ačkoli   většina  domA  jest  dřevěných.   Jest  j  amer.,  leží  mezi  42^^46*^  20'  s.  S.  a  116^  5' 


sde  starobvlý,  dříve  silně  opevněny  králov- 
ský hrad,  kostel  z  XII.  stol.,  krásna  radnice, 
rozsáhlá  nemocnice,  pomník  Enj^elbrechta, 
osvoboditele  sedlákAv,  gymnasium,  odborná 


až  124«  SD'  z.  d.  Gr.,  hraničí  na  z.  s  Tichým 
okeánem,  na  j.  se  stíLtem  Kalifornií  a  Neva- 
dou, na  v.  s  Idahem  a  na  s.  s  Washingto- 
nem a  měří  248.710  kmř.  Tvoří  téměř  rovno- 


ikola  technická,  divadlo,  mlýn,  dvě  cihelny, :  běžník,  dlouhý  od  v.  k  z.  590  ^  a  od  j.  k  s. 
lelezoHjny,  strojírny,  továrny  na  tabák,  za- 1  445  km.    Pobřeží  státu  jest  téměř  přímé  a 


pálky,  chemikálie,  banka  soukromá  a  obecní 
a  spořitelna.  Město  jest  jedním  z  obchod- 
ních středisk  Švédska,  jsouc  hlavním  místem 
pro  obchod  se  Železem  z  bání  celého  lánu. 
O.  nazývalo  se  dříve  Eyrardsund  nebo 
Eyrardsundbro  a  hrálo  v  dějinách  Švéd- 
ska dAležitott  úlohu,  jsouc  často  místem  říš- 
ského sněmu.  Nejpamátnější  jeho  zdejší  za- 
sedání byla  r.  1540,  kdy  prohlášeno  Švédsko 
za  dědičné  království,  a  r.  1810,  kdy  zvolen 
za  následníka  trAnu  Bernadotte,  zakladatel 
nynějšího  královského  rodu  Švédského.  Dne 


jen  u  Kalifornie  opisuje  lehkou  křivku,  je- 
jímž vrcholem  jest  mys  Blanco  s  velkolepým 
majákem.  Dále  k  s.  jsou  ještě  jiné  3  mysy: 
Gregory,  Foulweather  a  Adams.  Břehy  tyto 
jsou  nízké  a  tvoří  jen  nepatrná  přístaviště. 
Za  nimi  zdvihá  se  mohutná  horská  stěna 
Coast  Range  prAměmé  výšky  750  m,  nepře- 
sahující 1500  m  n.  m.  a  dlouhá  250  km  od 
j.  k  s.  Dále  táhne  se  úrodné  údolí  Willa- 
mette, široké  50  -75  km  a  dlouhé  od  s.  k  j. 
přes  200  km.  Celým  státem  táhne  se  Cas- 
cade Rang( 


ange,  rozdělující  jei  na  dvě  nestejné 

12.  čna  1812  sjednán  zde  mír  mezi  Anglií  a  Části:    západní,  zaujimající  asi  třetinu  státu, 

švédskem.   Několikráte  bylo  město  zpusto-  a   východní,   měřici   zbývající    dvě   třetiny. 

Š  fno  xhoubnými  požáry,  posledně  r.  1854.  Část  západní  vykazuje  řadu  vysokých  hor, 

8)  O.,  lán  ve  středním  Švédsku,  hraničí  z  nichž  nejvyšší  jest  Mount  Hood  (3421  m), 

na  8.  s  línem  Stora-Kopparberg,  na  v.  s  Ve-  jest  hojně  zavlažena  a  zalesněna,  kdežto  část 

sterasem  a  Sódt^rmanlandem,  na  jv.  s  óster-  východní  připojuje    se   k  Velikému    Úvalu 

gdtlandem,  na  j.  s  jezerem  Wetter,  na  jz.  Skalných  bor,  tvoříc   plateau  vys.   1200  aŽ 
s  lánem  Skaraborg  a  na  z.  s  Vermlandem, ;  1300  m  a   pokryté  jednak  rozsáhlými    pré- 

skládá  se  z  bývalého  území  Nerike,  z  části  ríemi,  jednak  velikými  prostory  pusté  země. 

Vestmanlandu  a  Vermlandu,  leží  mezi  58*  40'  Na  j.  této  části  leží  několik  jezer  (íClamáth, 

až  60*  6'  8.  š.  a  14*  13'  až  15*  50*  v.  d.  Gr.  Warner,  Malheur  a  j.),  uvnitř  pak  táhne  se 

jest  dlouhý  od  s.  k  j.  160  km,  široký  od  z.  horské  pásmo  Blue  Mountains.  Všecky  vodní 

k  v.  85Xrifi  a  měří  9118 /rm*,  z  čehož  812  Irm*  { toky  O  u  přináležejí  k  úvodí  Tichého  okeánu. 
připadá  na  jezero.  Jest  to  krajina  hornatá, ,  Západní  část  státu  vykazuje  řadu  říček  ma- 

prostoupená  četnými  jezery  a  říčkami,  v  níŽ  lého  rozvinutí,    v  časti    východní    největší 

na  sz.  vypínají  se  odhoří  pohraničních  hor-  řeka  Falls  River  (350  Irm)  vlévá  se  do  Co- 

fltev  norských,  pokrytá  lesy   a   obklopující  lumbie.  kdežto  řada  menších  říček  vtéká  do 

úrodnou  rovinu  Nerike.   Z  říček  lánu  nej-  řeky  Snake.  V  ohledu  geologickém  obě 
větší  jsou:  Svart,  Arbo;ja.  Teljean  a  Sven- 1  části  O-u  v  podstatě  se  shodují.    Na  j.  vy- 

aevadsan,  z  jezer  pak:   SÍcager,  Elgen,  Alk-  stupují  horniny  sopečné,  na  s.  hl.  archaické 

vettern,  Grcck,  Sotter    a   Váringen.    Orná  a  palaeozoické,  na  pobřeží  pak  křída  a  ter- 

pAda  zaujímá  177o  celé  plochy  lanu,  louky  tiér.    Podnebí  jest  na  z.  a  zvláště  v  pohoří 

a  pastviny  9V«.  lesy  skoro  657o.  zbytek  pak  Cascadovém  velice  vlhké.  Naproti  tomu  vý- 

připadá  na  jezera.    Obyvatelův  jest  189.911,  chodni  plateau  jest  místy  skoro  úplně  bjz- 

iinoi   hlavním   pramenein   výživy  jest   orba,  deSfné.    Následkem   toho   také   v  Části   po- 

Icsnictví  a  hornictví.  Pěstuje  se  Žito  (V4  n[iil'  břožní  jest   podnebí   mírné   a   stejnoměrné 

lionu  W),  oves  (IV4   naill.  /i/),  ječmen,  p5e-  s  práměrnou  roční  teplotou -[- 11*7* C,  která 

nice  a  brambory.  Dobytka  počítá  se:  13.216  v  zimě  klesá  jen  na  4~^^C  a  v  létě  stoupá 

koní.    104.957   skotu,    31.730    ovcí   a   22.869  na  +20«C.    Zimy  jsou  krátké   a   poměrně 

vepřů.  Z  nerostného  bohatství  nejdůležitější  teplé,  letní  horka  nedosahují  vysokých  stup- 

jest  Železná  ruda,  které  dobývá  se  ročné  asi  ňŮv.  Ve  vnitrozemí  panuje  podnebí  pevnin- 

186.000  f  a  z  níž  vyrábí  se  na  místě  železo  ské  s  velikými  a  náhlými  změnami.  Vlhkost 

surové   a   kolejnice.    Všech  dolů  Železných  jest  zde  docela  nepatrná,  kdežto  na  z.  výSka 

jest  145.    Kromě  železné  rudy  vyskytuje  s^  ročních  srážek  činí  do  2  m.    Hory  O-u  po- 

i  stříbro,  měd,  olovo,  zinek  a  síra.  Prů  nysl  krvty  jsou   nádhernými  lesy,  v  nichž  pře- 

jest  nepitrný  a  provozuje  se  jen   v  rozmé-  vládá  jedle   (Ai>iet    Douglasii),    smrk   (Akies 

rech  řemesla.  Zmínky  zasluhuje  jako  pramen  grandis^  A.  Afen^tesii),  c>ídr  {7Íiuxa  gigantea), 

výživy  také  rybářství.  r)ipravé  slouží  želez-  borovice,  jeřáb,  dub,  olŠe  a  j.    70Vo  všech 

nice  dlouhé  celkem  706  Irm,  jakož  i  některé  lesů  připadá  na  p^^hoři  Cascadové  a  pobřeží. 


848 


Oregon  City  —  Ořcchov. 


lOV^  na  Blan  Mountains  a  zbytek  na  ostatni 
zemi.  Bohat  je  stát  divokou  zvěři.  Hojné  vy- 
skytují se  jeleni,  antilopy,  medvědi,  vlci, 
lišky,  kuny,  kdežto  bobr  téměř  vymizel. 
Z  jara  objevují  se  veliká  hejna  divokých 
kachen  a  husí,  řeky  pak  bohatý  jsou  rybami, 
zvláště  dfiležit  jest  losos  a  jeseter  v  řece 
Columbii.  Obyvatelů  jest  (1890)  313.767, 
t.  j.  1'3  na  1  km*,  z  nichž  181.840  mužův  a 
131.927  Žen,  1186  černochův  a  mulatů,  9540 
Číňanů,  3930  divokých  Indiánů,  rozděleních 
na  5  agentur,  1256  Indiánů  civiliso váných  a 
47.822  osob  narozených  v  cizině.  Roku  1850 
bylo  zde  jen  13.294  ob.,  kdežto  pro  r.  1900 
odhaduje  se  počet  ob.  na  Vs  °^í^l*  Veřejné 
školy  navštěvuje  průměrně  52.724  dětí,  vyš- 
ších škol  jest  6,  mezi  nimi  universita  ve 
Woosteru,  časopisů  vychází  170.  Dle  nábo- 
ženství jest  20.231  katol.,  ostatní  evangelíci. 
Hlavním  pramenem  výživy  jest  orba,  která 
zaměstnává  407e  obyvatelstva.  Pěstuje  se 
pšenice  výborné  jakosti,  roční  sklizeň  její 
činí  10*2  milí.  busnelů,  dále  oves  (3*8  milí.), 
brambory  (1*3  milí.),  žito,  ječmen,  kukuřice, 
len  a  chmel  (38.000  balíkův).  Kvetoucí  jest 
zelinářství  a  ovocnářství,  zvláště  proslulá 
jsou  oregonská  iablka,  hrušky,  slívy,  třešně, 
broskve  a  jahoay,  které  přicházejí  ve  veli- 
kém množství  do  obchodu.  Úhrnem  vzdě- 
láno jest  iVs  milí*  fia  půdy,  z  čehož  asi 
100.000  ha  uměle  se  zavlažuje.  Zemědělství 
soustřeďuje  se  hlavně  na  z.,  kdežto  část  vý- 
chodní hodí  se  spíše  k  chovu  dobytka,  je- 
hož se  počítá:  224.962  koní,  4946  oslův  a 
mezkť!^  520.648  skotu,  1,780.312  ovec  a  208.259 
vepřův.  Rybářství  provozuje  se  hlavně  na 
řece  Columbii  a  na  pobřeží  mořském ;  roční 
jeho  výtěžek  činí  asi  3  milí.  doll.  Z  lesů  vy- 
váží se  veliké  množství  dříví  stavebního  a 
lodního,  hornictví  jest  poměrně  nepatrné, 
těží  se  ročně  asi  60.000  uncí  zlata,  50.000 
uncí  stříbra,  něco  rtuti,  platiny  a  hnědého 
uhlí.  Mimo  to  vyskytují  se  i  rudy  niklové  a 
železné.  Průmysl  státu  jest  závislý  na  orbě 
a  lesnictví,  úhrnem  vyrobí  se  roč.  za  42  milí. 
doll.,  z  čehož  největší  část  připadá  na  mlýny 
obilní  a  pily,  menši  díl  pak  na  strojírny, 
prádelny,  tkalcovny,  železárny  atd.  Obchod 
O-u  soustřeďuje  se  na  řece  Columbii,  lodí 
má  stát  184,  z  nichž  143  parníky,  hlavní  pří- 
stavy jsou  Portland,  Astoria,  Coos  Bay  a 
Yakuina.  Železnice  měří  úhrnem  2154  km  a 
dělí  se  na  severní  sif,  souběžnou  s  řekou 
Columbií,  a  na  síť  západní,  soustřeďující  se 
v  údolí  Willamette.  —  Státní  zřízení  upra- 
veno jest  podobně  jako  v  ostatních  státech 
Spoj.  Obci,  každý  občan  nejméně  211et^  jest 
politicky  plnoprávný,  v  čele  státu  stoií  gu- 
vernér, který  volen  jest  tak  jako  i  vsickni 
vyšší  úředníci  všeobecným  hlasováním  na 
4  léta,  snem  skládá  se  ze  30  senátorův  a 
60  poslancův,  do  kongressu  Spoj.  Obcí  vy- 
sílá stát  dva  senátory  a  dva  poslance,  při 
volbě  presidenta  má  4  hlasy.  V  ohledu  správ- 
ním délí  se  na  32  hrabství,  hlavní  město  je 
Salem,  avšak  nejdůležitější  místo  je  Port- 
land. —  O.  zaujímal  původ,  rozsáhlé  území 


na  sz.  Dobřeží  Severní  Ameriky,  objevcaé 
r.  1775  Spanělv  a  zabrané  r.  1792  Angličany. 
K.  1806  vznikl  o  toto  území  mezi  Anglii  a 
Spoj.  Obcemi  spor,  který  r.  1846  upraven 
tak,  že  Spoj.  Obcím  připadlo  území  mezi 
42«— 49*  s.  š.,  jež  r.  1848  upraveno  na  terri- 
torium  rozdělené  r.  1853  na  tcrritorltun  Wa- 
shington a  O.,  kteréžto  poslední  r.  1859  sří- 
zeno  jako  stát.  Ttr. 

Oregon  01^7  [-  sitiK  hlavní  město  hrab- 
ství Qackamas  ve  státě  Oregonu  ve  Spoj, 
Obcích  sev.-amer.,  na  h  Willamette  a  trati 
Salem-Portland,  má  3062  ob.,  rozsáhlý  otn 
chod  a  četné  mlýny  a  továrny,  hnané  vodni 
silou  vodopádu  říoíího  13  m  vysokého.   TJr. 

Oregmnd,  přímořské  město  ve  švéd.  Hno 
štokholmském  na  úzkém  průplavu,  dělicím 
ostrov  Grfts6  od  pevniny  v  již.  části  zátoky 
Ďregrund,  má  945  obyv.,  kostel  z  kameor^ 
avšak  ostatní  domy  ze  dřeva,  tvrz  a  učitel* 
ský  ústav,  obyvatelé  živí  se  výlučně  rybář- 
stvím a  plavbou.  O.  bylo  založeno  r.  149I» 
r.  1521  spáleno  Kristiánem  II.,  r.  1554  znova 
vystavěno  jako  exportní  město  pro  vyvox 
železa  z  Dannemory.  Tfir. 

•   Ořehledy,  ves  cea.,  v.  Vohředly. 

Ořeoh,  bot.,  znamená  jednak  plod,  jed- 
nak  strom:  o.  brazilský  v.  Bertholle- 
tia;  o.  lískový  v.Corylus;  o.  svinský 
v.  Cyclamen;  o.  vlaský  v.  Juglans; 
o.  vodní  v.  Trapa;  o.  zemni  v.  Spi- 
raea. 

Ořeoh,  Ořech  o  v,  far.  ves  v  Cediách, 
hejtm.  a  okr.  Smíchov,  pŠ.  Řeporyje;  49  d.» 
449  obyv.  č.  (1890},  kostel  sv.  Jana  Křtitele 
(ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  ik.,  mlýn  a  nadační 
dvůr  kapituly  metropolitní  v  Praze.  Dle  O-a 
jmenovala  se  od  starodávna  část  župy  praž- 
ské župou  ořechovskou,  která  neměla  však 
zvláštního  župana.  V  2.  pol.  XIV.  stol.  zří- 
zen na  území  župy  děkanát  ořecbovský. 
Část  O-a  držela  od  nepaměti  kapitula  praž- 
ská, druhá  část  byla  v  rukou  světských.  Za 
válek  husitských  zabrali  O.  Pražané  a  po- 
drželi jej  do  r.  1547,  kdy  zboží  ořechovské 
navráceno  kapitule. 

OřeohOT:  1)  O.,  ves  v  Čech.,  v.  Ořechu 

2)  O.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Boskovice, 
okr.  Kunštát,  fara  a  pš.  Letovice;  18  d.,  119 
ob.  č.  (1890).  —  3)  O.,  Ořechové  [Gro$$^ 
Urhau),  far.  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Brno,  pi. 
Žilošice;  129  d.,  760  obyv.  č.  (1890).  kostel 
Všech  Svatých,  4tř.  šk.  a  četn.  stanice  a  pra- 
dávné pohřebiště.  Přip.  se  r.  1234,  kdy  se 
jmenuje  Náhrad  z  Ořechové.  Poč.  XIILsto). 
měli  ves  páni  z  Lomnice,  kteří  odkazy 
r.  1370  rozdělili  ves  na  2  díly,  tak  le  klá- 
šter sv.  Anny  držel  půl  vsi  a  polovici  kapi- 
tula sv.  Petra  a  Pavla  v  Brně.  Také  bývaly 
tu  dva  dvory,  vrchnostenský  a  svobodný, 
který  měli  r.  1604  Řehoř  z  Ořechové  a  Ře- 
hoř Elbel  z  Hartungsdorřu.  Tu  i  v  blízkých 
Ořecho vičkách  nalézají  se  často  památky 
předhistorické.  —  4)  O.,  ves  t.,  hejtm.  Da- 
čice,  okr.  Telč,  fara  a  pŠ.  Urbanov;  21  d., 
114  obyv.  č.  (1890).  opodál  na  >Vodnalém« 
mlýn.  —  6)  O.,  O.  Malý,  ves  t.,  hejtm.  a 


Oréchov  —  Orel 


84» 


okr.  Uher.  Hradiště,  fara  a  pi.  Polelovíce; 
173  d.,  875  ob.  č.  ťl890),  kaple  sv.  Václava, 
2tř.  ik.  a  nadač.  dvor  panství  velehradského. 
V  okolí  pěstuje  se  vino.  O.  připoroiná  se 
r.  1131  a  T.  1310  seděl  sde  Veleslav  z  Oře- 
chová. R.  1889  byla  zde  fara  se  dvorem  a 
svobodnický  dvfir  a  r.  1550  tvrz  se  dvo- 
rem. —  6)  O.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Velké 
Meziříčí,  fara  a  pš.  Osová  Byti&ka;  55  d., 
255  obyv.  ě.  (1890),  veř.  kaple  sv.  Václava, 
Itř.  ik..  roljn.  —  7)  O.  Velký,  městečko  t., 
hejtm.  a  okr.  Uher.  Brod;  76  d.,  355  ob.  Č., 
3  n.  (1890),  kostel  sv.  Václava  (r.  1500  íar.), 
Itř.  ik.,  pí.  a  svěř.  statek  se  dvorem  drii 
Václ.  br.  Kounic. 

OriobOT,  město  v  ruské  gub.  tavričeské, 
Újezdě  berdknském,  nad  řekcu  Koňkou,  má 
3822  ob.  (1896).  většinou  Malorusfi,  2  chrám^r, 
synafiiogu.  Obyvatelé  provozují  zemědělství. 

OřiloliOTCO,  bot.,  v.  AU  i  um  (Ascalo- 
nicum). 

Oř«oliOTl6kyi  Ořechovičko,  ves  na 
Moravě,  hejtm.  a  okr.  Brno,  fara  Ořechov 
Vel.,  pí.  Žiloiice;  130  d.,  838  ob.  č.  (1890), 
Anenský  mlýn.  Nesvěřenský  statek  (74  ha 
pfldy)  s  hospodář,  budovami,  dvorem  a  pá- 
lenkou drii  Fr.  Xav.  Bakeš,  učitel  v  O-kách. 
O.  přip.  se  r.  1317,  když  část  jich  zapsala 
Kateřina  z  Lomnice  kláát.  sv.  Anny  v  Brně. 
Jiný  díl  s  poplužním  dvorem  r.  1339  držel 
rajhradský  klášter  a  pronajímal  jej.  Panství 
klášterní  r.  1822  koupil  hr.  Fr.  Dietrichštein 
a  připoiil  je  k  Sokolnici. 

Oreid,  slitina  907o  in^di  &  lOVo  'ioku, 
2  níž  se  dělá  stolní  náčiní. 

Orciaa,  zoo!.,  v.  MandeJinky. 

Oreittiýia  v.  Boreas. 

Orekoada  v.  Ar  koná. 

Orel,  zool.,  v.  Orlové. 

Orel  (Aguila),  souhvězdí  na  severním  nebi 
v  mléčné  dráze,  rozkládající  se  mezi  18  hod. 
40  min.  —  20  hod.  30  min.  rektascense  a  11® 
jižní  až  do  17*  severní  šiřky  (s  Antinoem). 
Heis  udává  v  obou  souhvězdích  123  hvězd 
pouhým  okem  viditelných,  mezi  nimi  jednu 
ve).  1.,  pět  3.  a  čtyři  4.  Hlavní  hvězda  a 
(Altaiř)  je  na  východním  kraji  mléčné  dráhy, 
po  obou  stranách  její  dvě  menší  hvězdy,  le- 
žící všechny  tři  ve  přímce,  podle  čeho  je 
souhvězdí  snadno  poznati.  Altair  má  prů- 
vodce 10.  vel.  iHerschel,  1781),  ale  tento  je 
s  ním  jen  opticky  spojen.  Hlavní  hvězda  má 
pěkné  vidmo  třídy  Vogelovy  la.  Mimo  hvězdu 
7  je  ještě  několik  podvojných;  y  je  3. vel.  a 
mi  pěkné  vidmo  třídy  íla.  Z  proměnných 
hvězd  y,  R^  \^\  tj  je  T]  v  max.  vel.  3*5,  v  mi- 
nimu 4*7.  Perioda  7*1764  dní,  objevil  ji  Pi- 
fott  r.  1784.  V  souhvězdí  jest  asi  5  hvězdo- 
UD.  VRy, 

Or#l  v  heraldice  v.  Orlice. 

Orel,  Vorel,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr. 
a  fara  Chrudim,  pš.  Slatiňany;  se  samotou 
a  hospodou  U  tři  bubnů  80  d.  a  800  ob.  č. 
(1900),  3tř.  šk.,  popi.  dvůr,  myslivna.  ba- 
žantnice, filiální  kostel  sv.  Jiří  na  návrší  asi 
Vi  hod.  vzdáleném  a  zříceniny  hradu  t.  jm. 
První  písemná  zmínka  o  Orli  činí  se  v  zá- 

Ottftv  Slovnik  NauCný.  »v.  XVIII.  27/12  1901. 


piscch  kláštera  opatovického,  kde  uvádí  se 
koncem  XIV. stol.  opat  Jan  z  Orle  a  Rab- 
šteina.  Počátkem  aV.  stol.  připomínají  se 
Michálek  z  Orle  a  Vilím  z  Orle,  držitel 
tvrze  Dřel  v  Hradecku,  horlivý  stoupenec 
Jiříka  z  Poděbrad  a  člen  jednoty  Poděbrad- 
ské (1451).  V  posled.  letech  XV.  stol  O.  do- 
stala se  v  držení  rodiny  ze  San,  od  níž  však 
již  r.  1533  přešla  do  rukou  Janovských 
ze  Souti c.  V  té  době  asi  (koncem  XV 
nebo  zač.  XVI.  stol.)  založen  byl  kostel 
sv.  Jiří.  Jan  Janovský  ze  Soutic  r.  1575  pro- 
dal statek  celý  švakru  svému  Janu  Ke  ku- 
loví ze  Stradonic,  kterýžto  přikoupiv 
k  tomu  r.  1585  od  Mikuláše  ÉČškovce  z  Běš- 
kovic  zboží  nasavrcké  spojil  obě  panství 
v  jedno.  Když  zemřel,  dcery  s  matkou  tak 
se  rozdělily,  že  matka  Anna  roz.  z  Biskupic 
ponechala  si  Kasavrcko,  dcery  pak  Anna  a 
Barbora  O.  Sňatkem  posledně  jmenované 
s  Jindřichem  Kunatou  Dobřrnským 
z  Ďobřenic  přešel  statek  orelský  na  tuto 
rodinu,  v  jejížto  držení  zůstal  až  do  r.  1683, 
kdy  přešel  koupí  na  Rudolfa  Václava  ze 
Šenfeldu  a  připojen  jest  k  Nasavrkám.  — 
Srv.  >Pam.  Arch.«  I.,  str.  318.     Ot,  Svoboda, 

Orel  (rus.  Opejii),  gub.  a  új.  město,  leží 
na  vysokťm  břehu  Oky  při  ústí  Orlíka,  ve 
výši  137  m  n.  m.,  na  trati  Moskva-Kursk, 
O.-Vilcbsk  a  O.-Grjaci  a  má  69.858  obyv., 
kromě  pravoslavných  1992  katol..  1168  roz- 
kolníků,  1155  židů,  1055  evarg.,  92  muhamm. 
a  16  jin.  vyznání.  Chrámů  pravoslavných  je 
28,  kaplí  7,  klášter  1,  iedinovčrecký  kost.  1, 
katol.  1,  evang.  1,  rozkolnická  modlitebna  1 
a  židovská  1.  V  městě  jest  gymnasium  chla- 
pecké a  dvě  dívčí,  reálná  škola,  dívčí  ústav, 
knéžský  seminář,  kadetní  Škola,  2  školy  du- 
chovní, 2třídní  měšťanská  dívčí  a  3třídni 
chlapecká.  Škol  obecných  11,  soukromích  5, 
farních  5,  nemocnic  15,  sirotčinec,  3  chudo- 
bince, nékolik  dobročinných  společností, 
3  knihovny  a  vycházejí  zde  3  časopisy.  Zá- 
vodů průmyslových  jest  150  s  1215  dělníky, 
roční  výrobou  za  1*1  milí.  rub.,  z  čehož  při- 
padá 162  000  rub.  na  prádelnu  lnu,  111.000 
na  svíčkárnu,  105.000  rub.  na  5  mydláren, 
109.000  rub.  na  továrnu  na  cukrovinky.  Ob- 
chod města  podporuje  pobočka  císařské 
banky,  šlechtické  a  selské  zemědělské  banky, 
jakož  i  obchodní  banka.  Hlavním  jeho  před- 
mětem jest  obilí,  tkaniny  a  tuky  a  provo- 
zuje se  kromě  po  Železnicích  také  po  splavné 
Oce.  O.  jest  sídlem  gubernských  a  újezdnich 
úřadů,  velitelství  9.  armádního  sboru  a  pravo- 
slavného biskupa.  U  města  jest  krásný,  přes 
8  ka  veliký  městský  park.  —  O.  založen  byl 
r.  1664 Jako  pevnost  proti  nájezdům  krym- 
ských Tatarův,  r.  1604  přidal  se  na  stranu 
Lžidimitrije,  r.  1612  byl  rozbořen,  ve  sto- 
letí XVII.  trpěl  mnoho  nájezdy  krymských 
Tatarův,  r.  1673  úplně  vyhořel,  r.  1778  uči- 
něn gubernským  městem  a  od  r.  1818  jest 
sídlem  biskupa. 

Orlovská  gubernie  leží  asi  uprostřed 
evropské  Rusi  mezi  52*— 53*  sev.  š.  a  33Vj 
až  39Vt^  v.  d.  Gr.  mezi  gubernií  kalužskou  a 

54 


850 


Orel. 


tulskou  na  s.,  čeraígovskou  a  snolenskou 
na  z.,  kurskou  na  j.,  vorončiskou  a  tambov- 
skou  na  v.,  jest  dlouhá  od  z.  k  v.  do  400  km, 
áiroká  55  -235  km  a  méři  46.727  fcm«,  z  če- 
hož jen  asi  2  km*  připadají  na  jezera.  Polo- 
hou svoji  tvoři  gubernie  přechod  od  střed- 
ního Ruska  k  jižnímu.  P&da  její  je  zvlněná 
rovina,  zdvihající  se  na  j.  do  výše  280  m 
n.  na.  a  rozrytá  hlubokými  údoly  říčními,  a 
náleží  na  v.  a  s.  útvaru  devonskému,  na  j. 
a  z.  křídovému.  V  ohledu  iysikálném  i  ho* 
spodářském  délí  se  gubernie  na  3  části. 
Východní  náleží  k  úvodí  Donu,  jest  step- 
natá,  aviak  úrodná,  hustě  zalidněná  a  téměř 
výlučně  rolnická.  Část  střední  má  p&du  méně 
úrodnou,  tak  že  vedle  orby  živí  se  zde  oby- 
vatelstvo i  prámyslem.  Konečně  na  z.  jest 
krajina  většinou  písčitá,  bažinatá  a  hojně 
zalesněná,  výtěžek  orby  jest  zde  nedosta- 
tečný, i  provozuje  se  rozmanitý  průmysl, 
zvláště  jako  domácí  zaměstnáni.  Střed  ná- 
leží k  úvodí  Oky  a  západ  k  úvrodí  Dněpru. 
Nejdúlcžitéjší  vodní  toky  jsou  Děsná,  Oka  a 
Sosna,  nejvíce  a  největší  přítoky  má  DČsna 
(Nérusa,  Navlja,  Usož,  Seva  a  j.),  přítoky 
Oky  jsou  méně  rozvity  (Zuša,  Kroma,  Con, 
Icka  a  j.),  kdežto  Sosna  větších  přítoků 
nemá.  Na  vých.  hranici  teče  Don.  Podnebí 
gubernie  jest  chladné  a  pevninské,  ježto 
otevřena  jest  studeným  větrám  severním, 
tak  že  průměrná  roční  teplota  ^iní  jen  +  5 
a2  6®C.  Nisledicem  toho  rostlinstvo  liší  se 
od  flory  sousední  gubernie  kurské,  i  jest 
orlovská  gubernie  hranicí  stepní  květeny 
jižnějších  krajin.  Obyvatelův  jest  2,054.749 
(1897),  t.  j.  44  ob.  na  1  ilcm',  jsou  to  téměř 
vesměs  pravoslavní  Velkorusové,  tvořící  or- 
lovsko-sěvskou  eparchii  ruské  církve  s  bi- 
skupem v  čele.  Chrámů  pravoslavných  jest 
v')4,  obývajících  stavení  22.490.  V  gubernii 
jsou  2  gymnasia  chlapecká  a  3  dívčí,  2  reál. 
školy,  škola  kadctní,  dívčí  ústav,  chlapecké 
a  dívčí  progymnasium,  11  měšťanských  škol, 
2  vyšší  dívčí  školy,  51  obecná  škola,  10  sou- 
kromých škol,  duchovní  seminář  a  4  du- 
chovní školy,  učitelský  seminář,  škola  tech- 
nická a  strojnická,  502  školy  selské,  152  školy 
farní  a  108  škol  gramotných,  66  nemocnic, 
39  chudobincův  a  sirotčincův.  Hlavním  pra- 
menem výživy  jest  orba  a  chov  dobytka. 
Půda  gubernie  vykazuje  627©  rolí,  12-5Vo 
luk,  20%  lesa  a  jen  5-57o  půdy  neúrodné. 
Daří  se  zde  dobře  všecky  druhy  obilí  i  chmel, 
konopí  a  ovoce.  Žeň  činí  v  ročním  průiiěru: 
7*4  milí.  hl  žita,  0*5  milí.  hl  pšenice,  67  mil- 
lionů  hl  ovsa,  0  6  milí.  hl  pohanky,  05  mil- 
lionů  hl  prosa  a  4*4  milí.  hl  bramborů.  Místy 
pěstuje  se  i  tabák,  cukrovka  a  provozuje 
sadařství  a  zahradnictví.  Dobytka  počítá  se: 
427.410  koní,  243368  skotů,  639.880  ovcí  a 
153  265  vepřův.  Zvláště  na  vysokém  stupni 
jest  koňařství,  pro  které  má  gubernie  asi 
1  )0  hřebčinců.  Rozšířeno  jest  i  včelařství, 
zvláště  na  z.,  kde  soustřeďuje  se  také  les- 
nictví. Průmysl  jest  v  rychlém  rozkvětu. 
Továren  jest  437  s  15.796  dělníky  a  roční 
výrobou  za  29Va  niill.  rublův.    Kromě  toho 


jest  přes  8000  menších  závodů  průznjrslo- 
vých  se  17.000  dělníky.  Zvláště  vynikají 
velkolepé  továrny  brjanské  a  macevské.  Nej- 
důležitější odvětví  průmyslová  jsou:  výroba 
ocelových  kolejnic  (ročné  za  9*2  mill.  rub.). 
Železářství  (za  3*5  milL  rub.),  mlynářstvi  (za 
3  milí.  rub.),  průmysl  konopný  (za  1*5  milí. 
rub.),  průmysl  olejnický  (za  1*3  milí.  rub.\ 
sklářství  (za  1*2  milí.  rub.),  průmysl  koiař- 
ský  (za  V»  milí.  rub.),  v  menší  míře  i  dře- 
vařství,  zpracováni  tabáku  a  strojnictvf.  Zna- 
menitý jest  obilní  obchod  gubernie,  zvláSté 
s  žitem,  ovsem  a  konopím,  který  soustře- 
ďuje se  v  městech  Orlu,  Jelci  a  Livnech. 
Velikou  důležitost  obchodní  má  zvláště  řeka 
Děsná  se  svými  přítoky.  Železnic  jest  cel- 
kem 696  km,  hlavní  železniční  uzle  jsou  Je- 
lec  na  v.  a  Brjansk  na  z.,  neídůležitějši  tratí 
jsou  orlovsko-vitebská  a  oríovsko-^ja£ská« 
spojující  lesnaté  a  průmyslové  krajiny  na  z. 
s  rolnickými  na  v.  —  Území  nynější  orlov- 
ské  gubernie  nabývá  historického  významu 
počátkem  IX.  stol.,  kdy  založeno  zde  několik 
měst  proti  vpádům  Pečcněhův  a  Polovcův 
a  kdy  začíná  sem  pronikati  křesťanství.  Ve 
stol.  XII.  a  Xril.  byla  zde  4  knížetstrí: 
VŠčižské,  Jelecké,  Trubčrské  a  Karačevské. 
Od  počátku  tatarské  vlády  nabývá  důležito- 
sti knížetství  Brjanské,  které  význam  svůj 
podrželo  až  do  XtV.  stol.,  kdy  celý  kraj 
podrobil  se  Litvě,  načež  počátkem  XVI.  st 
připadl  k  Moskvě. 

Orlovský  Újezd  leŽí  ve  středu  guber- 
nie při  pramenech  Oky  na  ploše  3092-6  km' 
půdy  vesměs  dosti  vysoké  (do  300  m  n,  m.). 
Obyvatelův  jest  208.126,  kromě  pravoslav- 
ných 358  rozkolníků,  50  katolíků,  53  evang., 
23  židů,  103  jiného  vyznání,  osad  jest  415. 
chrámů  64,  65  škol,  3  nemocnice  a  2  chudo- 
bince. Hlavním  zaměstnáním  obvvatelA  jest 
zemědělství  (žito,  pšenice,  oves,  ječmen,  po- 
hanka, proso,  hrách,  brambory,  len,  konopí 
atd.),  činnost  průmyslová  jest  nepatrná,  všech 
průmyslových  závodů  jest  753  s  roční  výro- 
bou přes  75.000  rub.,  z  čehoŽ  43.000  rub. 
připadá  na  mlýny  a  20.000  rub.  na  cihelnt*. 
Kromě  toho  provozují  obyvatelé  plaveni  po 
říčkách  a  lámou  vápenec  a  pískovec.  Hlavní 
dopravní  cesty  jsou:  železnice  moskevsko- 
kurská,  orlovsko-grjazská  a  orlovsko-viteb- 
ská, pak  3  trati  silniční,  jakož  i  řeky  Oka  a 
Con.  7Tr. 

Orel  (Aquila)  Jan  z  Plavče,  hunaanista 
český,  rodem  z  Prahy,  syn  Jana  staršího  od 
Bílých  Orlů,  jemuž  r.  1553  dostalo  se  pří- 
domku z  Plavče,  studoval  s  M.  Kolínem  ve 
Vitemberce  a  stal  se  tu  mistrem,  roku  1543 
přijat  do  učení  pražského  mezi  mistry,  ale 
brzo  vystoupiv  oženil  se  a  jen  jako  přitd 
humanismu  psal  latinské  verše  (na  př.  cpi* 
^ramm  k  Mitisovu  >Liber  1.  sacrorum  car- 
minuroc).  Dle  zápisů  ve  dskách  zemských 
náležel  mezi  muže  zámožné.  K  Janu  Hodé- 
jovskému  obrátil  se  jednou  o  přispění  ve 
věci  nám  neznámé.  Také  r.  1576  Mat.  GryU 
pro  jakousi  nehodu  napsal  mu  »CarmeD  coa* 
solatoriumc.  R.  1575  studenti  v  kollejt  Rejč- 


Oreláník  —  Orelský. 


851 


kove  provozovali  při  beánii  komické  jeho 
drama  z  historie  sv.  Tobiáše  staršího,  jež 
O.  věnoval  proboštovi  a  kollegiátům  kol- 
leje  Karlovy.  Zemřel  před  r.  1589.  (Jireček, 
Hodéjovský.  71  si.)  JNk, 

Orttláaik,  bot.,  v.  Bixa. 

Oréli^-Antoine  I«r  [orell  ántoán],  vlast. 
Antoine  de  Tounens,  dobrodruh  íranc. 
(♦  1820  —  t  1878).  Byl  advokátem  v  Peri- 
gucux  a  odjel  do  Chilská  a  do  Araukanie, 
kde  sjednotil  tamní  barbarské  a  chudé  kmeny, 
dal  jim  jakousi  ústavu  a  dal  se  r.  1861  zvo- 
liti za  krále  Arau'canie  a  Patagonie  pode 
jménem  O-A.  I ,  chtěje  zaváděti  všude  řády 
a  civilisaci  evropskou.  Když  Chili  nechtělo 
mu  vydati  jisté  území,  utkal  se  s  ním  v  boji, 
ale  byl  zradou  vlastních  lidí  zajat  r.  1862. 
Unikl  sice  ze  zajetí,  ale  musil  uchýliti  se  do 
Francie,  kde  vydával  různé  brošury  a  maní- 
testy,  jako:  Orélie- Antoine  U^  ^  rot  ďArauca- 
nie  et  de  Patagonie^  son  avenement  au  tróne 
e:  sa  captivité  au  Chili  (1863);  Historiquej 
Appel  á  !a  nation  franqaise  (1863);  Manifeste 
d* Orélie- Antoine  /<^,  rot  ďAraucanie  et  Pata- 
gonie (1864),  které  však  jeho  snahy  nabýti 
dřívějšího  »královstvÍ€  učinily  jen  směšnými. 
R.  1869  sice  se  vrátil  do  svého  království, 
ale  byl  přijat  tak  chladně,  že  radéji  odjel. 
Vrátiv  se  opět  do  Francie  založil  list  Les 
pendus  r.  1871,  rok  po  té  La  couronne  ďacler, 
otfíciální  list  araukanský,  a  založil  i  řád, 
chystaje  se  na  výpravu  novou  do  jií.  Ame- 
riky. R.  1874  tam  odplul,  ale  znovu  musil 
8ií  vrátiti  do  Francie,  kde  zemřel  v  bidé  a 
pronásledován  svými  věřiteli. 

Orellama  f-ljána]  Francisco,  Španěl 
(t  1549),  byl  první,  jenž  se  plavil  po  Ama- 
zonské  řece  (v.  t.  str.  SOa), 

Orelli  Johann  Caspar,  klass.  filolog 
něm.  (♦  1787  v  Curichu  —  f  1849  t.).  Stu- 
djval  theolo;»ii  na  Carolinu  v  Curichu,  ve- 
dle níž  však  již  tenkráte  pěstoval  klass.  filo- 
logii, r.  1806  vysvěcen  byl  na  kněze,  od 
r.  1807—13  působil  jako  kazatel  při  refor- 
mované církvi  v  Bergamu,  od  r.  1814 — 19 
jako  učitel  vlaŠtin^,  frančiny,  němčiny  a  dě- 
jin na  kantonálni  škole  v  Churu,  r.  1819 
stal  se  prof.  cloquence  a  hermeneutiky  na 
Carolinu  v  Curichu,  r.  1833  řád.  prof.  íclas- 
sické  filologie  na  universitě  curišské,  právě 
tehdy  zřízené.  O.  získal  si  veliké  zásluhy 
o  textovou  úpravu  a  execjesi  Cicerona,  o  la- 
tinskou cpwratiku  a  o  znovuzřízení  vyššího 
Školství  v  kantonu  curišském.  O.  opatřil  kri- 
tické vydání  váech  spisů  Ciceronových  s  udá- 
ním ctěni  důlciiičjšich  vydáni  starších  (8  d., 
Curich,  1826—33,  první  4  díly  obsahují  text 
Ciccronův,  5.  dil  scholie,  6. — 8.  Onomasticon 
Tullianum,  dil  5.-8.  vydal  pospolu  s  Baite- 
rcm,  2.  vydáni,  opřené  o  pevnou  basi  kri- 
tickou, opatřil  vo  spolku  s  Baiterera  a  Hal- 
mem,  díl  I.  a  III.  obstarali  O.  a  Baiter,  t., 
1845,  díl  II.  a  IV.  Baiter  a  Halm  ve  spojení 
s  některými  jinými  učenci,  t.,  1854  —  1856  a 
1S61^.  Mimo  to  vydal  o  sobě:  Ciceronovy 
spisy  Oratoř,  Brutus,  Topica  a  de  optimo 
genere  orátorům  s  poznámkami  svými  a  po- 


známkami K.  Beiera  (t.,  1830),  Isokratovu  řeč 
itBQl  dvíMoBcog  s  poznámkami  a  přídavky 
(t.,  1814),  bajky  Phaedrovy  (spolu  zde  oti- 
štěna Aratea  Čaesara  Germanica^  Pervigilium 
Veneris  a  sentence  Publilia  Syra^  t.,  1832), 
Velleia  Patercula  spolu  s  řečmi  a  listy  \e 
SallustiovÝch  Historii  (Lip.,  1835),  Sallustia 
spolu  8  /.  řeči  Ciceronovou  proti  Catilinovi  a 
epitomami  Liviovými  (Curich,  1840),  dále  opa- 
třil kommentovaná  vydáni  Horatia  (větší 
vydání:  Curich,  1837—38,  2  d.,  IV.  vyd.  opa- 
třili Hirschřelder  a  Mewes,  Berl..  1886—92. 
menší  vydáni:  Curich,  1838,  2  d.,  6.  vyd. 
obstaral  Hirschfelder,  Berlín,  1882—1884)  a 
Tacita  (kommentované  vydání:  Curich,  1846 
až  1848,  II.  vyd.:  1.  díl  opatřil  Baiter,  t., 
1859,  2.  díl  opatřili  Schweizer-Sidler,  Andre- 
scn  a  Meiser,  Berlin,  1877—95,  textové  vy- 
dání: Curich,  1846—48,  2  d.).  Z  řeckjrch  spi- 
sovatelů vydal  Hésiodovu  Theogonti  (pro- 
gramm  university  curišské,  1836—37),  Theog* 
nida  (t.,  1840),  spolu  s  Baiterem  vydal  Ba- 
bria  (t.,  1845),  s  Baiterem  a  A.  W.  Winckel- 
mannem  opatřil  větší  a  menši  kritické  vy- 
dáni všech  spisfl  Platónových  se  scholiemi 
(větší  vydání:  Curich,  1839—42,  2  d.,  menší, 
školní  vydání:  t.,  1839—1841,  21  svazečků, 
z  nichž  některé  vyšly  již  ve  4.  vyd.).  V  obor 
lat.  epigrafiky  náležejí  tyto  publikace:  /«- 
scriptiones  in  Helvetia  adhuc  repertas  omneš 
collegit  breviterque  illustravit  (t.,  1826);  /«- 
scriptiones  Helvetiae  coHectae  et  explicatae  (t., 
1844)  a  hlavně  důležitá  a  dosud  cenná  sbírka: 
Inscriptionum  latinarum  selectarum  amplissima 
coHectio  (t.,  1823,  2  d.,  3.  díl,  obsahující  do- 
plňky, opravy  a  důkladné  indices,  připojil 
Henzen,  t.,  1856).  Dále  sepsal:  Beitrdge  \ur 
Geschichte  der  italienischen  Poesie  (t.,  1810, 
2  seš.)  a  Vittorino  von  Feltre  oder  die  An- 
náherung  \ur  ideálen  Pádagogik  im  XV.  Jhrh. 
Nebst  Sachrichten  uber  die  Methoden  Guari- 
ni^s  und  Filelfo^s,  Bearbeitet  nach  de'  Ros- 
mini  (t.,  1812).  Dále  uveřejnil  řadu  pojed- 
nání, zejména  ke  kritice  spisovatelův  řec.  a 
římských,  v  programmech  university  curiš- 
ské a  v  časopisech  odborných  (na  př.  ve 
>Philologischc  Beitráge  aus  d.  Schweizc).  — 
Srv.  Bursian,  Gesch.  d.  classischem  Philologie, 
str.  850—858;  Adert,  Essai  sur  la  vie  et  les 
travaux  de  J.  C.  O.  (Gcneva,  1849);  Lebens- 
abriss  von  J.  C.  O.  (Curich,  1851);  Schwei- 
zer-Sidler, Gedáchtnissrede  auř  J.  C.  O  (t., 
1874).  Vý. 

Orelský  z  San,  příjmení  staročeské  ro- 
diny vladycké,  která  nosila  na  štítě  dva 
kluky  (střely;  křížem  přeložené  a  jméno  své 
si  obrala  po  vsích  Sanech  u  Poděbrad  a 
Orli  u  Chrudimě.  Předek  jejich  Michálek 
(1440)  proslul  mezi  válečníky  té  doby.  Na 
Orli  seděl  r.  1479  Michálek  (f  1488).  po 
němž  byl  syn  Zdeněk  (1488—1527),  jenž 
byl  r.  1510  purkrabí  na  Chlumci.  Bohuslav, 
bezpochyby  bratr  jeho,  držel  r.  1500  Orel. 
Po  Zdeňkovi  mladším  (f  j.  1534Uůstala 
vdova  Anežka  z  Valdšteina,  jeŽ  držela  dům 
v  Litomyšli.  Bohuslav  koupil  před  r.  1540 
část    vsi    Nénkovic,   kterou    držel    po    něm 


852 


Orcmus  —  Orenburg. 


r.  1550  Karel.  T^ž  měl  syny  Adama, 
Zdeňka  a  Jana,  kteří  r.  1559  prodali  Li- 
banice.  Zdeněk  držel  Něnkovice  r.  1567  a 
jeho  snad  synové  byli  Jan  a  Karel  (1594), 
kteří  před  r.  1598  pomřeli.  Něnkovice  dědila 
sestra  jejich  Barbora  Zapská,  poslední  toho 
rodu,  a  prodala  je  r.  1598.  V  1.  1584—1588 
drželi  dva  z  toho  rodu  (vlastně  jejich  man- 
želky) Šosovni  grunty  při  Heřmanově  Měs*  ci 
a  Miroticich.  Sčk. 

Oremiui  O^t.),  modleme  se! 

Or«nbiirs^,  rusky  Opeuóyprb,  gubernské 
a  újezdné  město  rus.  gub.  orenburské,  na 
pravém,  zvýšeném  břehu  ř.  Uralu  a  na  trati 
O.-Samara,  má  72.740  ob.  (1897),  mezi  nimi 
12.957  muham.  Ulice  jsou  široké  a  přímé,  ná- 
městí rozsáhlá,  zvláště  tržiště.  Dfiležitá  dříve 
pevnost  orenburská  pozbyla  rozšířením  rus- 
kého panství  ve  Střední  Asii  strategického 
svého  významu.  Chrámů  pravosl.  jest  zde 
16,  pak  1  evangel.  a  1  katol.,  mečety  3,  dále 
duchovni  seminář,  missionářská  ženská  škola, 
chlapecké  a  dívčí  gymnasium,  2  kadetní  školy, 
dívčí  ústav,  učitelský  ústav,  kirgízský  učitel- 
ský seminář,  voj.  škola  ranlékařská,  3  školy 
nedělní,  6  měšf.  škol  farních,  oddělení  cis. 
zem.  společ.  ruské  a  rus.  společ.  ovocnářské, 
arsenál,  5  bank,  celnice,  museum,  divadlo, 
městský  sad,  chorobinec,  109  průmyslových 
závodů  s  872  dělníky  a  ročním  obratem  do 
2  milí.  rublův  a  sídlí  zde  gubernské  i  újezdné 
úřady,  hetman  orenburských  kozáků,  pravo- 
slavný biskup  a  muhamm.  mufti.  K  městu 
přísluší  několik  osad  a  kozácká  stanice  oren- 
burská. Asi  2  km  od  O-a  na  levém  břehu 
řeky  Uralu  ve  stepi  leží  »Měnný  Dvůrc 
(MtHOBoŘ  ^Bopt),  postavený  v  podobě  pev- 
nosti s  vysokými  zdmi,  několika  řadami  skla- 
dův  a  krámu,  v  němž  jako  v  ohromném 
orientálním  bazaru  scházejí  se  obchodní  ka- 
ravany z  Bucháry,  Chívy,  Chokandu,  Taš- 
kentu, oblasti  akmolinské,  turgajské  a  j. 
Zvláště  soustřeďuje  se  tu  výměna  ruského 
zboží  rukodělného,  kovového,  cukru  atd. 
za  skot  a  suroviny  středoasijské.  Obchodní 
obraty  zdejší  dějí  se  dosud  způsobem  směn- 
ným, ačkoli  v  poslední  době  převládá  uží- 
vání peněz.  Trh  v  Měnném  Dvoře  počíná  se 
1.— 15.  května  a  končí  se  v  září  nebo  říjnu, 
jeho  obraty  dosahují  několika  milí.  rublů. 
Hlavním  předmětem  trhu  jest  dobytek,  skot 
odváží  se  odsud  většinou  živý  do  vnitro- 
ruských  gubernií,  ovce  zabíjejí  se  na  míst- 
ních jatkách  a  do  Ruska  vyváží  se  tuk,  maso 
a  kůže.  Ročně  prodává  se  zde  16—82.000 
koní,  42—75.000  skotu  a  450—730.000  ovci. 
Roku  1894  zřízeny  v  O-u  ústřední  městské 
jatky,  zaujímající  plochu  80.000  m*.  Důležitým 
předmětem  orenburského  trhu  jest  t.  zv.  »si- 
biřské  máslo*,  které  vyrábí  se  v  Újezdě  čelja- 
binském,  orském  a  orenburském  a  jehoŽ  vy- 
váží se  ročně  do  50.000  pudů.  Velmi  roz- 
sáhlý jest  i  obchod  se  sádlem,  pro  které 
zřízena  při  mčstských  jatkách  veliká  parní 
sádelna.  Mimo  to  vyváží  se  z  O  u  ročně  do 
450.000  pudů  nevydělaných  kozí,  400.000  pu- 
dův  ovčích. kožišin,  650.000  pudů  srsti  atd.. 


tak  le  jest  město  důležitým  emporiem  ob- 
chodu mezi  evropskou  Rusí  a  Střední  AsiL 
Hlavním  dodavatelem  zboží  na  zdejší  trh 
jsou  gubernie  orenburská  a  samařská  a  oblast 
uralská,  turgajská.  akmolinská,  semipalatiD- 
ská  a  semirěčenská,  odtud  pak  vyváží  se 
do  Moskvy,  Petrohradu,  jižního  Ruska,  Tu- 
recka a  Německa.  —  O.  byl  založen  r.  1735 
nad  Ústím  řeky  Ory  do  Uralu  a  opevněn 
jako  hlavní  pevnost  t.  zv.  orenburské  čáry 
proti  vpádům  Kirgizův  a  Baškirův.  R.  1739 
přeložen  na  nové  místo,  kdežto  původní  pev- 
nost dostala  název  Orsk.  R.  1742  opétně 
město  přeloženo  a  r.  1744  učiněno  me^em 
gubernským.  R.  1773  bránilo  se  statečně 
6  měsíců  proti  Pugačevu  a  r.  1782  učiněno 
oblastným  městem  uralského  náměstnictví, 
v  1.  1802—1865  byly  oblastné  úřady  pře- 
neseny do  Ufy,  r.  1865  zřízena  nynější  gu- 
bernie orenburská.  Avšak  s  rozšířením  ruské 
hranice  do  Střední  Asie  pozbyl  O.  svého 
významu  vojenského  a  podržel  jen  důležitost 
obchodní. 

Orenburská  gubernie  leží  v  jihových. 
části  evropského  Ruska  mezi  51*  8'  až  55*  23' 
s.  š.  a  54®  8'  až  64®  52'  v.  d.  Gr.  a  mezoje 
na  s.  s  gubernií  permskou,  na  z.  s  gub.  u6ra> 
skou  a  samařskou,  na  j.  s  oblasti  uralskou 
a  turgajskou  a  na  v.  s  gub.  tobolskou.  Nej- 
větší  délka  od  sv.  k  jz.  měří  asi  900  km 
a  největší  šířka  350  km,  plocha  pak  činí 
191.179  km*,  z  čehož  větší  část  přísluší  geo- 
graficky již  k  Asii,  Povrchový  ráz  gu- 
bernie jest  velmi  rozmanitý.  Větší  její  část 
prostoupena  jest  odhořimi  Uralu,  která  na- 
zývají se  zde  Jižní  Ural.  Vlastni  Uralské 
pohoří  pokrývá  střed  gubernie,  na  z.  pak 
prostírá  se  vlnitá  zvýšenina  nazvaná  Obščij 
Syrt.  Tvoří  tudíž  plocha  gubernie  rozsáhlé 
náhoří,  sklánějící  se  od  středa  vysokého 
přes  1500  m  na  z.,  v.,  j.  Zvláště  východ  a 
jihozápad  tvoří  nízkou  a  rovnou  step  místy 
jen  14  m  n.  m.  Ural  rozděluje  se  zde  na 
3  hřbety,  z  nichž  střední  podržuje  iiázev 
Uralu,  východní  nazývá  se  IlmeĎské  hory, 
kdežto  západní  skládá  se  z  řady  horstev 
rozličných  jmen:  Jurma,  Urenga,  Taganaj  a  j. 
V  ohledu  vodopisném  jest  záp.  a  střední 
část  gubernie  mnohem  bohatší  vodními  toky 
než  východní,  kde  řeky  mají  ráz  stepni  a 
vyskytuje  se  hojnost  stojatých  vod  a  jezer. 
Všecky  řeky  gubernie  náležejí  k  úvodí  Se- 
verního Ledového  okeánn  nebo  Kaspického 
moře.  Řeky  úvodí  okeánického  zavlažují  vý- 
chodní Část  gubernie,  odkud  odvádí  vody 
řeka  Tobol  s  přítokem  Mijasem,  Ujem,  Kur- 
tamyšemaj,  k  úvodí  moře  Kaspického  ná- 
leží především  Ural,  největší  to  řeka  guber- 
nie, s  přít.  Sakmarou,  který  vlévá  se  přímo 
do  moře,  kdežto  do  Volhy  odtéká  Samara 
a  do  Kamy  Bělaja.  Jezer  jest  asi  1500  z  nej- 
větší části  ve  vých.  díle  gubernie,  zvláště 
v  Újezdě  čeljabinském,  z  nich  jest  asi  60 
s  mořskou  vodou  a  15  jezer  solných,  ze  kte- 
rých dobývá  se  sůl.  Na  z.  vyskytují  se  jezer;a 
jen  v  údolích  řek.  Podnebí  gubernie  jest 
v  jednotlivých  jejích  částech  značné   rox« 


Orendel  —  Orense. 


853 


dílné,  avšak  podrobnéjii  data  jsou  jen  pro 
mčsto  O.  samo,  kde  průměrná  teplota  ledna 
činí  —  16-4*C.  břcz.  —  8-7»C,  čce  -f  21-6»C 
a  záři  + 13^  C.  Na  sev.-vých.  ?ubernie  jsou 
zimy  jeité  chladnější,  za  to  léta  jsoa  tak 
teplá,  2e  dozrávají  melouny.  Srážek  jest  nej- 
více v  horách,  zvláště  mnoho  sněhu  paclá 
na  západních  jejich  svazích,  v  Ou  činí  výška 
ročních  srážek  38*5  cm,  v  Trojicku  36  cm 
a  v  Karasinsku  35*7  cm.  Stepi  orenburské 
gubernie  jsou  velice  suché,  převládající  vitr 
jest  suchý,  východní.  Různost  podnebí  v  jed- 
notlivých krajích  gubernie  má  velký  vliv 
i  na  rostlinstvo.  Východní  a  západní  její 
část  má  květenu  stepní,  hornatý  střed  pak 
lesní  a  i  alpinskou.  Ovocné  stromy  daři  se 
dosti  špatné  následkem  drsné  zimy  a  znač- 
ného sucha,  obili  může  se  však  pěstovati 
po  celé  gubernií.  Zvířena  neliší  se  od  sou- 
sedních gubernií  evropského  Ruska.  Vy- 
skytují se  zde  medvědi,  lišky,  zajíci,  veverky, 
rysí,  vydry,  hranostajové  atd.  Časem  zabíhají 
sem  šakalové.  Na  stepích  a  v  lesích  jest 
hojnost  ptáků,  z  nichi  sokolův  užívá  se  do- 
sud všeobecně  k  lovu.  Obyvatelův  jest 
1,609.388  (1897),  t.  j.  8*4  na  1  km\  jádro  jich 
tvoří  Rusové  (67'48Vo).  pak  přicházejí  Baški- 
rové  a  Meščcrjáci  (25-737o)»  ČuvaSové  a  Těp- 
jaři  (3*44*/o)  a  konečně  Kalmykové  a  Tataři 
(334%).  Vzdělání  obyvatelstva  jest  velice 
nepatrné,  neboť  na  100  oby  v.  připadají  72 
osoby,  neumčjící  čísti  ani  psáti.  Škol  jest 
576  s  20.000  dětmi.  Dle  náboženství  jest 
kromě  pravoslavných  asi  300.000  muhamme- 
dánu,  20.000  sektářů  a  něco  málo  katolíků, 
evangelíků,  židův  a  pohanův.  Hlavním  pra- 
menem výživy  jest  orba  a  chov  dobytka. 
Pěstuje  se  pšenice  (8*3  milí.  hl),  žito  (1*2 
milí.  M),  oves  (6*9  raill.  M),  ječmen  (1  -1  milí.  hl), 
proso  (0*2  míli.  hl),  hrách  (0*1  milí.  hl)  a  bram- 
bory (0*5  roill.  hl).  Počtem  dobytka  oren- 
burská  gubernie  předčí  všecky  ruské  kra- 
jiny. Zvláště  důležitým  pramenem  výživy 
jest  chov  dobytka  pro  Baškiry,  jimž  náležcji 
rozsáhlé  a  bujné  louky  a  pastviny.  R.  1896 
počítalo  se  4 15.165 koni,  4 1 1.992 skotu,  891.120 
ovcí,  69.960  vepřův,  asi  45.000  koz  a  několik 
set  velbloudů.  Zde  pěstuje  se  zvláštní  druh 
koní  zvaný  baškirský,  způsobilý  ke  každé 
práci.  Dfiležitojest  i  včelařství,  jímŽ  zaměst- 
návají se  zvláště  BaSkirové  a  Kozáci,  med 
a  vosk  jest  předmětem  značného  obchodu. 
Lesnictví  má  význam  jenom  v  horách,  kde 
jsou  rozsáhlé  lesy  jehličnaté,  kdežto  v  ro- 
vinách vyskytují  se  jun  po  různu  malé  lesíky. 
Kácením  a  vývozem  dříví  zabývají  se  nej- 
více Baškirové.  Sadařství  a  zahradnictví  jest 
nepatrné,  lov  ryb  pak  vyhrazen  jest  ural- 
skému  kozáckému  vojsku.  Značné  jest  hor- 
nictví. Dobývá  s;  měd  na  západním  svahu 
Uralu  asi  1  milí.  kg  ročně,  zlato  na  horním 
toku  poboček  Uralu  a  Tobolu  ročně  asi 
5000  Af^, Železo  magnetové  ročnč  asi  BOmiil.fe^, 
olovo,  sůl  a  něco  stříbra.  Průmyslových 
závodů  jest  334  s  6451  děl.  a  ro  ní  výro- 
bou za  77,  milí.  rublů.  V  posledních  letech 
zvláště  se  rozvinula  výroba  zboží  koženého. 


líhu,  mýdla  a  j.  Mnohem  důležitější  jest 
obchod,  který  ostatně  v  posledních  letech 
poněkud  poklesl  a  soustřeďuje  se  v  O-u, 
Trojicku  a  na  90  výročních  trzích.  Hlavním 
jeho  předmětem  jsou  zemědělské  plodiny 
a  produkty  chovu  dobytka,  jest  pak  gubernie 
průchodiskem  obchodu  mezi  Střf  dni  Asií  a 
evropským  Ruskem.  Železnice  měří  úhrnem 
460  km.  V  O-u  jsou  2  banky  většího  roz- 
sahu, v  Trojicku  a  Čeljabinsku  po  jedné. 
Z  domácího  průmyslu  vyniká  kovářství  a 
výroba  orenburských  kapesníkův.  Gubernie 
rozděluje  se  na  5  Újezdů,  v  ohledu  nábožen- 
ském tvoří  orenburskou  eparchii  a  v  ohledu 
vojenském  dělí  se  na  3  atamanství.  —  Nej- 
staršími obyvateli  krajiny  byli  Baškirové,  po- 
kořeni ve  XIII.  stol.  Mongoly  a  od  XVI.  stol. 
přicházeli  pod  vliv  moskevských  carů.  Petr 
Vel.  odhodlal  se  zemi  Baškiru  pokořiti,  což 
podařilo  se  teprve  za  carevny  Anny,  načež 
r.  1744  utvořena  orenburská  gubernie. 

Orenburský  Újezd  leží  v  jihozáp.  části 
gubernie  v  úvodí  řeky  Uralu,  Samary  a  Bělé 
na  ploše  37.203*8  km*  půdy  nerovné,  pro- 
stoupené na  v.  odhořími  jižního  Uralského 
hřbetu,  jejichž  vrcholky  dosahuji  výšky  přes 
600  m,  a  na  s.  zvýšeni nou  Obščího  Syrta,  vy- 
sokou přes  300  m.  kek  jest  hojně,  půda 
úrodná,  avšak  následkem  stepního  suchého 
podnebí  jest  zemědělství  dosti  skrovné.  Oby- 
vatelů jest  555.452,  kteří  provozují  orbu, 
chov  dobytka,  hornictví,  dobýváni  soli  a  ne- 
patrný průmysl.  Tšr. 

Orendely  báseň  něm.  z  prvé  pol.  XIII.  st. 
dle  originálu  asi  z  r.  1190,  v.  Německo 
(literatura^  117  ťi. 

Orense:  1)  O.,  hl.  město  špan.  provincie 
t.  jm.,  leží  na  levém  bř.  ř.  Minha  na  pahorku 
ve  výši  144  m  n.  m.  na  trati  Monfortc-Vigo, 
má  14.168  ob.,  gotickou  kathedrálu  z  r.  1220, 
dva  jiné  kostely,  velikolepý  most  přes  Minho, 
kněžský  seminář,  biskupství,  výrobu  lněného 
a  vlněného  zboŽí,  čokolády,  jirchárny,  cínař- 
ství,  výrobu  proslulých  uzerin  a  horké  solné 
prameny  zvané  Las  Burgas,  teplé  68®  C.  O. 
známo  bylo  jiŽ  Římanům  jako  lázeňské  místo 
zvané  Aquae  Urtntfs,  z  čehož  povstalo  jméno 
Auregenses  a  později  Oriense.  TŠr. 

2)  O.,  provincie  v  sev.-záp.  Španělsku, 
v  bývalé  Galicii,  hraničí  na  j.  a  jz.  s  Portu- 
galskem, na  z.  a  sz.  s  prov.  Pontevedra, 
na  s.  s  prov.  Lugo  a  na  v.  s  prov.  Leon 
a  Zámora,  probíhá  ji  42^  s.  š.  a  8^  z.  d.  Gr., 
tvoří  skoro  obdélník  táhnoucí  se  od  z.  k  v., 
120  km  dl.,  82  km  šir.  a  veliký  6978  71  kmK 
Jako  celá  Galicie  jest  i  O.  velice  hornatá, 
avšak  její  horstva,  připojující  se  k  pásmu 
pohoří  Kantaberského,  jsou  jen  prostředně 
vysoká  (Cabeza  de  Manzaneda  1778  m,  Sierra 
dc  San  Mamede  1617  m,  Pefia  Trevinca  2021  m 
a  '}.).  Mezi  těmito  horami  táhnou  se  velice 
hluboká  údolí  řek,  z  nichž  nejdůleŽitějši  jest 
Minho  s  přítokem  Sil  a  Arnoya,  pobřežní 
říčka  Limia  a  řeka  Tamcga,  vlévající  se  do 
Duera.  Podnebí  provincie  jest  velice  rozma- 
nité, v  údolích  teplé,  skoro  subtropické,  na 
horách  však  drsné,  tak  že  leží  zde  sníh  té- 


854 


Oreodon  —  Orfani. 


m£ř  po  celý  rok.  Obyvatelů  jest  405.127, 
t.  j.  58  na  1  km^,  z  nichž  přes  polovici  ne- 
umí čisti  ani  psáti.  Hlavnim  pramenem  vý- 
živy jest  zemědělství  v  rovinách  a  údolích, 
kdežto  hory  pokryty  jsou  bujnými  pastvi- 
nami a  lesy.  Provincie  dodává  obilí,  luště- 
niny, víno,  len,  konopí,olivy,zeleniny,mandle, 
kaštany  a  všeliké  ovoce  v  takové  hojnosti, 
že  O.  nazývá  se  špižírnou  Galicie.  V  horách 
chovají  se  veliká  stáda  dobytka.  Z  užiteč- 
ných nerostů  vyskytuje  se  cín,  železo,  vše- 
liký kámen  stavební  atd.,  hojné  jsou  na  z. 
minerální  prameny,  z  nichž  nejslavnější  jsou: 
Burgas  a  BaĎos  de  Molgas.  Průmysl  jest 
málo  vyvinut  a  provozuje  se  většinou  jako 
domácí  zaměstnání.  Pouze  některé  textilní 
továrny  jsou  větších  rozměrů.  Pravidelný 
obchoQ  jest  nepatrný,  za  to  silně  bují  pod- 
loudnictví přes  portugalskou  hranici.  Pro- 
vincie dělí  se  na  11  soudních  okresův  a  má 
97  obcí.  7£r. 

Oreodon  jest  hlavní  zástupce  vymřelé  če- 
ledi ssavců  Oreodontidae  z  eocénu,  miocénu 
a  pliocénu  Sev.  Ameriky.  Čeleď  tato  jest 
pobočná  větev  starých  sudoprstců,  která  vy- 
mřela nezanechavši  Žádných  potomků.  Lebka 
tvarem  svým  upomíná  ještě  na  šelmy,  chrup 
jest  úplný,  sestává  z  44  zubů,  které  jsou  ve 
spojené  řadě  bez  mezer.  Stoličky  na  ploše 
žvýkací  mají  lištu  půlměsícovitě  prohnutou 
(jsou  selenodontní).  1  okončiny  jsou  typu 
starého.  Přední  jsou  u  hlavní  no  zástupce 
pětiprsté  a  jest  na  nich  prvuí  prst  naznačen 
kůstkou  záprstní;  zadní  mají  čtyři  prsty. 
Kůstky  zápéstní  a  zanártní  jsou  volné,  spolu 
nespojené,  tak  že  se  všecky  dotýkají  kůstek 
záprstních  a  přednártnich  (t.  zv.  redukce 
inadaptivní).  O.  jest  hojným  zjevem  ve  'spod- 
ním miocénu  v  Sev.  Americe.  Jiné  rody  jsou: 
Protoreodon  ze  svrchního  eocénu,  Agriocherus 
ze  zpodního  i  svrchního  miocénu,  Mtryco- 
choerus  ze  svrchního  miocénu  a  j.,  vesměs 
ze  Sev.  Ameriky.  —  Srv.  Copeho  publikaci 
v  Proceedíngs  ořthe  americ.  philosop.  Society 
Philadelphia  (1884)  a  Scott,  Beitráge  zur 
Kenntniss  der  Oreodontidae  (1890).      Pa. 

Oreodozltes  Lesqx.,  rod  předvěkých 
rostlin  třetihorních  ze  Sev.  Ameriky,  řaze- 
ných k  jednoděložným.  EBr, 

Oreopitheoiui  v.  Opice. 

Orestes,  v  řec.  báji  syn  Agamemnonův 
a  Klytaimnéstřin,  pomstil  smrt  otcovu  na 
jeho  bratru  Aigisthovi  a  vlastní  matce  tím, 
Že  vrátiv  se  v  osmém  roce  smrti  otcovy 
z  Athén  oba  usmrtil,  začež  dle  Hom.  odt- 
všech  veleben  byl.  Pozdější  poesie  přivedla 
jak  v  předchozí  déje,  tak  zejména  ve  skutek 
O-tův  nové  motivy;  shledávána  v  něm  ne- 
jen povinná  pomsta  otce,  než  i  krvavý  zlo- 
čin Erinyemi  stihaný.  Tragický  konflikt  tento 
zpracován  mistrně  v  Aischylově  trilogii  Ores- 
teji.  Vylíčiv  v  prvém  dramatě  (Agamemnón 
zvaném)  návrat  toho  reka  a  jeho  a  Kassandřinu 
smrt,  představuje  ve  druhé  tragédii  (Choě- 
foroi)  O-ta,  an  vrátiv  se  z  Fókidy,  kde  byl 
vychován  a  seznal  přítele  svého  Pylada, 
u  hrobu  otcova  setkal  se  se  sestrou  Elektrou ; 


jí  jsa  podporován,  odhodlá  se  ztrestati  matka, 
načež  stíhán  Eumenidami.  Pak  O.  od  boha 
Apollóna  v  Delfech  očištěn,  dle  třetí  tra- 
gédie (Euroenid)  spěje  pak  do  Athén,  od 
Erinyi  jsa  pronásledován,  kdež  před  Arcio- 
pagem  hlasem  bohyně  Athény  osvobozen. 
Kult  O-ta  byl  po  delší  dobu  obmezen  na 
Arkadii,  až  Sparfané  si  též  jeho  ostatky  oso- 
bovali. Jeho  potomci  vládli  až  k  návratu 
dórských  Hérakleovců  nad  pcloponnéskýroi 
Achaji.  MU, 

Ořeiálk,  bot.,  v.  Juglans. 

O    indický  v.  Adhatoda. 

Ořeieo,  bot.,  ořechovec,  v.  Allium 
(Ascalonicum). 

Ořeiin,  ves  na  Moravě,  bejtm.  a  okr.  Brno, 
fara  a  pš.  Řečkovice;  36  d.,  217  ob.  č.  (1890). 
cihelna.  O.  příslušel  klášteru  zábrdovskéma, 
který  jej  prodal  r.  1327  Králové  kláštera 
na  St.  Brně. 

Ořeiinoovité,  bot.,  v.  Nelumboneae; 
ořešinec  v.  Nelumbium. 

Oreikovloa,  ři  ka  v  Srbsku  v  krajinském 
okrese;  teče  kol  okr. města  Mílanovce  i  vlévá 
se  do  Dunaje.  Z  jejího  písku  vypírá  se  zlato. 

Ořeinik  (Nucifraga  caryocatactes),  pták 
z  čel.  havranů,  těla  zavalitého,  ale  zobáku 
tenčího,  jenž  nejraději  vyhledává  lesy  smrkové 
a  limbové  řídce  obydlené  sev.  Asie,  ale  m 
a  tam  i  osamělá  údolí  horská  Evropy.  V  tahu 
objevuje  se  v  celých  hejnech  i  v  lesích  smí- 
šených a  listnatých,  slídě  po  bukvicich,  ia- 
ludcch,  ale  zvlášť  lískových  oříšcích.  Kde 
jest  hojnost  lísek  a  limby,  jako  v  sev.  Asii, 
vyskytuje  se  odrůda  tenkozobá;  odrůda  silno- 
zobá,  která  hnízdí  jen  ve  střtdní  Evropě, 
má  zobák  silnější,  jak  vyžaduje  potrava  sklá- 
dající se  z  tvrdých  plodů  lesních.  Nehledí- 
me-1i  na  rozlišování  těchto  dvou  odrůd,  jeví 
se  okršlek  rozšíření  o-a  po  mírné  a  severní 
Evropě  a  Asii  po  střední  Skandinávii  a  Kam- 
čatku.  U  nás  vyskytuje  se  vzácné,  moino, 
že  se  i  hnízdí.  Nevydaři-li  se  semena  limby 
na  východě,  podniká  daleké  cesty  na  jih, 
vyskytuje  se  ve  Svýcařích,  již.  Francii,  Ruska 
i  Střední  Asii.  Neděje  se  tak  pravidelné,  ale 
když  po  letech  se  objevuje,  kde  limba  roste 
hojněji  (jako  v  Tyrolsku),  bývá  jich  na  ti- 
síce v  houfech.  Jest  pták  silný,  drzý,  obratný 
ve  šplhání,  jenž  směle  uchopuje  hnízdouše, 
kde  na  ně  přijde,  a  mozek  jim  vyklubává. 
Živí  se  však  též  hmyzem,  požíraje  vosy 
a  včelv  i  s  žihadlem.  Óříšk^r  a  šišky  vybírá 
na  způsob  sýkorek.  Záhy  z  jara,  již  středem 
března,  zakládá  na  vysokých  stromech  jehlič- 
natých hnízdo;  mláďata  svá  krmí  potravou 
i  rostlinnou  i  živočišnou.  O.  dosahuje  d<flky 
30  cm,  má  peří  tmavohnědé,  bíle  kropě- 
naté;  černý  ocas  jest  zakončen  bílými  skvr- 
nami. Bše, 

Oretanl,  kmen  hispánský,  v.  Hispa- 
nie  321^ 

Orfani  nebo  O  r  fa  no,  město  vtareckcm 
vilájetu  solunském  na  zálivu  Orfanském 
nebo  Rendina  (Contcsa)  moře  Aegejskťho 
na  v.  od  ústí  Strymonu,  má  7100  ob.  a  slouží 
za  přístav  městům  Drama  a  Scres.  Na  blitku 


prfanidis  —  Orfila.  855 


jsou  zříceniny  starověkých  měst  Amfipolis 
a  Eión.  Tif. 

OrfaaiAls  Theodoros  v.  Novořecká 
literatura,  str.  479a. 

Orfelia  Zacharija,  srbský  spisovatel 
XVlIl.  stol.  (♦  1726  ve  Vukovaru  v  Chor- 
vatsku).   Byl  samoukem,  četl  však  a  naučil 


zároveň  s  básnickými  druhy  svými  CoUinem, 
bratrtm  Trajanem,  Schentygarem  a  Rode- 
rikem.  Zemřel  morovou  ranou  a  pochován 
bvl  v  kapli  Betlémské.  Pozůstalé  básně  jeho, 
obsažené  veskrz  v  Hodějovského  Farragi- 
neoh,  od  vrstevníků  velice  se  vychvalují  a 
svědči  skutečně  o  značném  nadáni.    Před- 


se  mnoho.  Jsa  nestálé  povahy  přeměnil  nější  z  nich  jsou:  IdylHon  de  vetustate  ac 
mnoho  stavů,  nejdéle  byl  soukr.  učitelem,  origine  stirpis  Hoddeiovinae,  výklad  o  staro- 
Byl  i  korrektorem  v  Kurubekově  tiskárně  i  bylosti  a  původu  kmene  Hodťjovských,  Epi- 
ve  Vídni.  Zemřel  na  statku  báčského  via-  štola  Boiemiae  ad  regem  Ferdinandům  /.,  ná- 
dyky  blízko  Nového  Sadu  v  největší  nouzi,  řek  nad  pohromou,  ohněm  r.  1541  v  Praze 
Psal  knihy,  kreslil  mapy,  ryl  obrazy  v  mědi.  způsobenou,  Ecciesia  Christo,  básnický  list 
{eho  spisy  jsou  četné  a  náležejí  k  nejlepším  na  způsob  héroid  Eob.  Hcssa  a  j.  —  Srv. 
srbským  pracím  XVIII.  stol.  Nejdůležitější  Jircček  Jos.,  Jan  Hodéjovský  (1884,  34); 
jest  jeho  BuArvar,  tištěný  r.  1776  v  Benátkách  Truhlář  Ant.  v  Programmu  akad.  gymnasia 
a  sepsaný  v  jazyce  rusko-staroslovanském,   (1899.  11).  Thř. 

jemuž  měl  pomoci  k  tomu,  aby  se  v  srbské  Orfévrt  [-ěvr]  z  lat.  auri  faber,  zlatník; 
literatuře  trvale  ujal.  -č-       orfěvrerie  [-vr*ri),  zlatnictví,  zboží  zlat- 

Orfeufl:  1)  O.,  v  řec.  báji  nejstarší  kitha-  '  nické. 
ród,  miláček  Apollónův,  byl  repraesentantem  Orlíka  ('Opcpixa),  souborný  název  básni, 
hudby  bakchické, Jak  se  jevila  zejména  upier-  jež  se  sice  samy  k  mythickému  pěvci  Or- 
ských  Thráků.  Ostatně  též  báje  o  něm,  feovi  hlásí,  jichž  původ  však  v  pozdějších 
mystérie  prý  jím  založené,  ba  i  jméno  samo  dobách  (I.— IV.  stol.  po  Kr.)  hledati  dlužno 
(O.  od  oQn^vTjy  i^tfíos  srv.  Pantheus)  pouka-  u  st kty  oríiků.  Zachovaly  se:  \.  Argonautika^ 
zují  k  původu  bakchickému.  O.  byl  prý  syn  ,  epické  líčení  výpravy  Argonautů  (1384  vv.); 
Musy  Kaliiopy  a  krále  thráckého  Oiagra;  2.  Lithika,  768  vv.  o  zázračné  moci  kamenů  a 
vlastí  jeho  bylo  úvodí  řeky  Hebra  nebo  3.  sbírka  88  hymnů  na  různá  božstva  vétŠim 
Pierie  na  Olympu.  Bájeno  o  něm.  Že  mocí '  dílem  abstraktní.  Mimo  to  orfická  literatura 
zpěvu  svého  dovede  si  udolati  vŠi  přírodu,  zahrnuje  četné  zlomky  obsahu  theogonického 
zvířenu,  květenu,  ba  i  skály.  V  umění  O.  a  výroky  věštíren.  Nověji  vydal  Ábel  Orphica 
takto  často  zobrazován,  an  dlí  prostřed  zví-  (Lip.,  1885)  a  Lithica  zvi.  (Berl.,  1881).  O  věci 
řat  uchlácholených.  Dále  prý  zpěvem  a  hrou  '  srv.  Lobeck,Aglaopbamus(1829)  a  O.Gruppe, 
svou  přemohl  hrůzy  podsvětí  a  tím  vvsvo-  j  Die  gritch.  Culte  u.  Mytht  n  (1887).  AF, 
bodil  od  smrti  choť  svou  Eurydiku  (v.  t.), '  Orfikové,  mystická  sekta,  pěstující  kul- 
jeŽ  uštknuta  byvši  zmijí,  zemřela;  všecka  !  tus  Dionysa  Zagrea,  založená  prý  Orfeem 
příroda  truchlila  nad  jejím  skonem  jako  \  asi  kolem  r.  600  př.  Kr.  Měli  svou  zvláštní 
manžel.  Konečné  bohové  podsvětí  uvolili  se  spekulativní  theologii  pantheistického  rázu 
jí  vydati,  ncohlédne-li  se  po  ní  O.  Ježto  !  a  žili  způsobem  askétickým.  Sekta  tato  při- 
však  toho  nedokázal,  pozbyl  Eurydiky  na  ,  čítala  Orfeovi  básně  a  spisy  zvané  Oríika 
věky.  O.  potom  sedm  měsíců  proseděl  v  bolu  (v.  t.).  První  počátky  této  orfícké  literatury 
na  břehu  Strymonu,  pak  se  odebral  do  po-  i  sahají  až  k  Pcisistratovcům,  kdy  vznikla  také 
boří  Rhodopé  neb  Haimu,  kdtž  od  bakchan-  t.  zv.  orfická  theologie.  O  té  pracovali  také 
tek  prý  byl  rozsápán,  obraz  to  zimy  a  jejích  |  peripatétikové  Eudemos  a  Hieronymos,  pak 
zápasův.  Za  příčinu  jeho  skonu  uváděna  stoik  Chrysippos,  novoplatónik  Proklos  a  j. 
zdrienlivost  aneb  láska  jeho  ku  chlapci  Ka-  Nejvíce  orfická  literatura  kvetla  v  Alexandrii, 
laidoví.  Rozsápané  údy  jeho  od  Mus  po-  kde  však  splynula  se  živly  egyptskými  tou 
hrbeny  v  Pierii  na  Olympu.  Avšak  hlava  měrou,  že  také  v  Egyptě  pokládali  Orfea 
jeho  a  lyra  odneseny  po  vlnách  Hebru  do  za  zakladatele  mysticismu. 
moře  a  dále  na  Lesbos,  kdež  pohřbeny  OríllaMatthicu Joseph  Ronaventure, 
u  Antissy;  od  té  doby  prý  i  slavíci  v  blíž-  chemik  a  lékař  franc.  (*  1787  v  Mahonu  na 
kosti  líbezněji  pěli.  S  kultem  jeho  se  spojily  ostr.  Menorce  —  f  1853  v  Paříži).  Měl  se 
základní  zásady  egyptské  a  pythagorejské  původně  věnovati  obchodu  a  teprv  r.  1805 
mystiky  a  askése.  odkud  O.  ctěn  jako  věštec  začal  studovati  ve  Valencii,  pak  v  Barceloně 
a  zakladatel  mystérií  v  různých  krajích.  Tím  a  v  Madridě,  zabývaje  se  zvláště  chemii, 
vznikla  též  apokryfická  literatura  orhcká,  R.  1807  odibral  se  na  státní  útraty  do  Pa- 
dle niž  O.  vyhlašován  za  nejstaršího  básníka,  říze,  ale  po  vypuknutí  války  íranc.-španělské 
č(  muž  již  Hérodot  právem  odporoval,  klk.     byl  zbaven  podpory  vládni  a  zůstal  v  Paříži, 

2)  O.  (Orpheus)  Jan  (♦  kol  1515  v  Žatci  —  kde  s  velikým  úspěchem  působil  jako  učitel 
t  í.  říj.  1542  v  Praze),  čelný  básník  latin-  nejdříve  soukromý,  potom,  přijav  státní  ob- 
ského družstva  Jana  Hodějovského  z  Hodě-  čanství  francouzské,  jiko  professor  soudní 
jova,  bratr  Víta  Trajana,  dosáhl  bakalářství  medicíny  a  toxikologie  na  medic.  fakultě 
na  univer&itě  v  Praze  a  po  delší  dobu  za-  v  Paříži  a  od  r.  1823  jako  professor  mtdi- 
v\ií\\  se  vychovatelstvím.  R.  1541  stal  se  čínské  chemie  a  soudního  lékařství.  V  le- 
maqisirem  a  povolán  byl  na  universitu.  Ne-  těch  1830 — 1848  byl  děkanem  lék.  fakulty 
dluul  o  před  smrti  obdržel  na  přímluvu  Ho-  a  měl  v  tomto  postavení  značný  vliv  na 
díjovskcho  šlechtický  titul   »z  Chotěřiny*    mnohé  reformy  vyučovací,  jako  na  zřízení 


856 


Orford  —  Orgaaotherapie. 


niišícb  letcařských  Skol  pro viacíál nich,  na 
natnost  bakalaureatu  és  sciences  pro  dokto- 
rát atd.  Práce  jeho  toxikologické  jsou  velice 
dftleiity  a  směrodatný  zvlásf  pro  soudai  lé- 
kařství, jež  valně  zreformovaly.  O.  také 
svým  odborným  posudkem  zasáhl  rozhodně 
v  pověstný  travičský  process  Lafargeové. 
Napsal  mimo  četné  články  v  odborných  li- 
stech,  jako  v  »Journal  de  chimie  médicale«, 
»Anaale9  ďhygične  publique«  (jichž  byl 
spoluvydavatelem),  »Dictionnaire  de  méde- 
cine  usuelle*  a  j.,  samostatné  spisy:  Traité  dei 
;H)iíoifS(Pař..l8l3,  2sv.,  5.  vyd.  1852);  Eléments 
de  chimie  médicale  (t.,  1817,  2  sv.,  8.  vyd.  1851, 

3  sv.);  Secours  á  donner  aux  personnes  enť 
poísonnées  ou  asphyxiées  (t.,  1818, 6.  vyd.  1832) ; 
Leqons  de  médecine  légale  (t.,  1823;  ve  4.  vyd. 
pod  titulem  TraHé  de  médicine  iégale,  t.,  1847, 

4  sv.) ;  Traité  des  exhumations  juridiques 
s  Lesueurem  (t,  1830,  2  sv.),  nejlepší  to 
O-lovo  dílo;  Recherches  sur  V empoisonnement 
par  Vacide  arsénieux  (t.,  1841);  s  Béclardem, 
Chomelem,  H.  a  J.  Cloquetem  vydal  Diction- 
naire  des  termes  de  médecine,  chirurgie  etc. 
(t.,  1833,  2  sv,).  Spisy  O  iDvy  překládány  do 
všech  čelnějších  jazyků,  ba  i  do  turečtiny 
a  arabštiny.  Z  j  není  svého  odkázal  120.000  fr. 
na  ceny  za  práce  vědecké. 

Orford,  městečko  v  angl.  hrabstvi  Suí- 
folku  na  stoku  řek  Ore  a  Alde  blízko  jejich 
ústí  do  moře  Severního  za  majáky  před  hoří 
Orford  Ness  na  s.  zátoky  HollLisley,  má 
937  ob.,  kteří  provozují  rybářství  a  obchod 
s  obilím  a  uhlím.  V  městě  jest  starožitný 
kostel  a  radnice,  na  blízku  trosky  hradu, 
přístav  jeho  má  2  mohutné  majáky,  avšak 
důležitost  jeho  je  téměř  úplně  zničena  zá- 
topami mořskými.       ,  TŠr, 

Orgkn  (z  řec.)  v.  Ústroj. 

Org^andln  jest  velmi  řídká  tkanina  z  pře- 
diva bavlněného,  která  se  po  utkání  co  možná 
nejvícj  škrobí  na  přístrojích  k  tomu  účelu 
sestavených,  potom  se  po  způsobu  žehlení 
lisuje  nebo  několikráte  procházeti  nechá 
m^zí  několika  válci,  naplněnými  horkou  pa- 
rou. Látky  této  užívá  se  ponejvíce  za  pod- 
šívku u  dámských  oděvův  i  kloboukův  atd. 
Barva  těchto  látek  bývá  rozmanitá.     Ppp. 

Org^anioký,  ústroj ný. 

Org^niSAoe  (řec.-lat.),  ustrojení,  zří- 
zení, upraveni. 

Org^anismus  v.  Ústrojenec. 

Org^anista,  hráč  na  varhany,  varhaník. 

Org^anistrom  (lat.),  kolovrátek  (v.  t.). 

Org*anog^eiiiii  horniny  v.  Horniny, 
str.  612  ^. 

Org^anometallloké  slondeniny  jsou  ta- 
kové, při  nichž  kov  jest  ve  sloučenství  s  ra- 
dikály alkoholickými.  O.  8.  těšily  se  v  letech 
60tých  XIX.  stol.  veliké  oblibě  u  chemikův 
i  dosaženy  jimi  mnohé  theoreticky  zajímavé 
poznatky  o  kovech,  které  takto  těkavých 
sloučenin  mimo  ně  netvoří.  A  právě  těkavé 
sloučeniny  dají  se  nejlépe  studovati  che- 
micky i  fysikálně.  Rn. 

Org^anon  (řec,  nástroj)  nazývány  Aristo- 
telovy spisy  o  logice,  poněvadž  logika  po- 


kládaná sa  nástroj  k  v^ndováoi  véd  ostat* 
nich.  Novum  O. sluje  filosoficko -methodicl^ 
spis  Bacona  Verulamského  (v.  t.). 

Orsanoth^raplOi  téi  therapiesnbití* 
tučni,  je  léčení  chorob  různých  orgáaA  lid- 
ských t^miž  nebo  jinými  orgány  svířeclmi 
nebo  přípravky  z  nich  vyrob 3nyini»  Léčba 
ta  neuvédomélými  počátky  jevila  se  už  v  do- 
bách nejstarších  a  a  národů  málo  civiliso- 
vanách,  kdy  proti  chorobám  podávána  jitra 
liščí,  prášek  z  kostí  medvěda,  pUce  a  po- 
dobné léky,  ovšem  beze  všeho  úspécha.  Po- 
žíváni jater,  mozkŮ,  plic,  brzHků,  ledvinek 
a  j.  orgánů  zvířecích  je  jisté  laloíeno  na 
témže  základě,  totiž  na  snaze  dodati  tělo 
látky,  ze  kterých  můŽe  si  doplňovati  spo- 
třebované látky  rozmanitých  ústrojů,  třeba 
ne  chorobné  změněných,  vlastního  organismu. 
K  vědecké  léčebné  methodě  vedla  četná  po- 
znání u  lože  nemocného.  Shledáno,  že  po 
vynětí  štítné  žlázy  dostavuje  se  zvláštní  one- 
mocnění buď  náhlé  nebo  vleklé,  které  po- 
vstává tím,  že  jisté  látky,  jeŽ  žláza  ta  vy- 
ráběla a  do  oběhu  krevnmo  přiváděla,  nyní 
scházejí.  Vleklá  nemoc  po  vynětí  štítné  žlázy 
vznikla,  kterou  Reverdin  nazval  myxoedéme 
opératoire,  podobá  se  velíce  onemocnění, 
které  se  nazývá  myxosdem.  Proto  ony  ná* 
sledky  operace  obdržely  pojmenování  svoje. 
Tu  věru  nebyla  vzdálena  myšlenka  ony  těla 
žádoucí  látky  podati  týmž  orgánem  zvířecím, 
i  shbdáno  vskutku.  Že  myxoedem  lze  léčiti 
i  vyléčiti  (většinou)  podáváním  zvířecí  žlázy 
štítné.  Vědělo  se  dále  uŽ  ode  dávna,  že 
štítná  žláza  a  některé  jiné  žlázy  (brzlik,  nad- 
ledvinky)  nemají  Žádného  vývodu.  Soudilo 
se,  i'i  žlázový  výrobek  musí  přecházeti  přímo 
do  krve  čili  jinými  slovy,  krev  žlázou  pro- 
tékající dostává  z  ní  jisté  látky,  kterých  je 
v  organismu  nutně  třeba,  tu  k  zneškodnění 
jedů  v  tele  vznikajících,  tu  k  výživě  jiného 
orgánu  atd.  Tak  vznikl  názor,  který  pak  pře- 
nášen i  na  žlázy  s  vývodem,  ba  i  na  orgány, 
které  nejsou  žlázami,  že  každá  žláza  těla  lid- 
ského, ba  každý  orgán  těla  vyrábí  zplodiny, 
jež  do  oběhu  krevního  přecházejíce  (vnitřní 
sekrece)  zastávají  jisté,  nám  jcšté  většinou 
blíže  neznámé  úkoly  u  výměně  látek  (B  ro  wn- 
Séquard).  Obrátilo  se  pak  újíli  badatelů 
k  tomu  zajisté  logicky  rozumnému  sávěru, 
že  bude  nutno  zkoumati  účinky  žlázových 
praeparátů,  jak  působí  na  o^^éh  krve,  na 
činnost  nervstva  atd.  U  nás  výzkumy  tako- 
vými zabývali  se  docenti  Haškovec,  Velich, 
Švehla.  Vyšlo  ze  studií  těchto  na  jevo  pře- 
kvapující faktum,  že  na  př.  výtažek  z  nad- 
ledvinek  zvyšuje  tlak  Krevní  (Velich),  ie  vý- 
tažek z  brzlíku  není  bez  účinku  na  organis- 
mus a  že  t.  zv.  náhlou  smrt  brzlíkovou  Ite 
si  vysvětliti  působením  přílišné  sekrece  ve 
žláze  této  atd.  V  theoretických  vývodech 
četných  experimentátorů  patrno  schéma: 
choroby  mohou  povstati  tím,  že  některá 
žláza  vyměšuje  zplodin  svých  mnoho  nebo 
málo  (po  případě  nic).  Tento  posledni  pří- 
pad nejsnáze  dal  by  se  napraviti  podáváním 
takovétéž  žlázy  zvířecí.  Takové  pokusy  daly 


Organtin  —  Orgiani.  857 


se  Te  mnohých  případech  s  úspčcheni,  tak  ie 
tím  nauka  o  vxniku  nčkterých  chorob  stala 
se  mnohem  jasnéjii. 

V  praxi  počaly  se  podávati  snad  všecky 
orgány  těla  iviřeciho,  nékteré  docela  bez 
íysiologického  odůvodnění,  což  lavdalo 
podnět  k  vtipkování,  čími  methoda  v  očích 


pravidlům  jakožto  nesnesitelný  a  barbarsky, 
vyhovoval  však  tehď^jším  požadavkům,  kdy 
ucho  dosud  ne  vy  cvičené  stopovalo  jen  me- 
lodii jednotlivých  hlasů,  nikoli  jejich  sou- 
zvuk. Nicméně  jest  o.  základem  kontrapunktu, 
který  z  něho  se  vyvinul. 
Or^aimas   (z   řec.)«   domnělé   vzedmutí 


veřejnosti  utrpěla.  Jii  první  pokusy  fran-  j  nebo  vzkypěni  šCav  tělesných  v  rozličných 

couzského    fysiologa   Brown-Séquarda,  |  stavech  tělesných,  zej ména  také  pobádající 

který   sám  sobě  vstřikoval   vodný  výtažek  \  k  úkonům  pohlavním, 

varlat  skopcův  a  tvrdil,  že  jej  injekce  ty  Or^ade  [oržád|,  frc,  krupovka,  nápoj 

om]azovaly(byltětehdážkmet  více  než  70letý),  I  osvěžující  z  mandlového  mléka,  cukru  a  po- 

zavdaly  podnět   k  novinářskému  znevážení '  morančových  květů.  Fd. 
pokusů  těch,  které  vedly  přece  k  bohatství '     Org^ev  (rus.  Oprtesi),  új.  město  v  rus. 

nového  poznání;  extrakt  ten  (zv.  sequmrdin)  gub.  bessarabské  na  levém,  vysokém  břehu 

nazýván    posměšně    »clixirem    života«.    Do  ř.  Reuta,  má  ll.585ob.,  2  pravosl.  a  1  armen- 

dneška  lékařsky  zkoušeny  s  různým  zdarem  ský  kostel,  mezi  nimi  starobylou  kathedrálu 

tyto  orgány:  varlata,  vaječní  ky,  led  viny,  játra,  vystavenou  multanským  hospodářem  Štěpá- 

mikter,  předstojnice,  příuSnice,  mléčné  žlázy,  nem,  několik  průmyslových  závodů,  2  vápen- 

štítná  žláza,  brzlík,  slezina,  nadledvinky,  hy-  cové  lomy  s  pecemi,  3  nemocnice,  rozsáhlé 

pophysis  (orgán  při  mozku  položený),  žláz^  ovocnářství  a  zahradnictví  a  nepatrný  ob- 

bronchtální.  mizni  žlázy  vůbec,  mozek,  mi-  chod.    Doba  založení  města  není  známa,  do 

cha  a  nervová  hmota  vůbec,  morek,  plíce,  r.  1812  sídlili  zde  turečtí  sirdarové  vládnoucí 

svalstvo,  děloha,  vejcovody,  těleso  řasnatě  nad  sev.  částí  Bessarabic,  která  r.  1812  uči- 

(v  oku),  méchýřky  semenné  atd.  Jistého  roz-  něna  orgéjevskýra  Újezdem  ruské  gubernie 

šíření  doznala  léčba  varlaty,  vaječníky,  štít-  bessarabské.  —  Orgějevský    Újezd    má 

nou  žlázou,  brzlíkem,  nadledvinkami.  S  po-  4031  km*.    Povrch  Újezdu   silně  jest   rozryt 

Čátku  vstřikovány  pod  kůži  výtažky  vodns3  údoly  ř' k  a  má  celkový  sklon  kj.  a  v.,  nej- 

(s  přídavkem  glycerinu)  a  sterilisované.  Ne-  vyšší  jeho  bod  jest  na  s.    320  m  n.  m.).  Ná- 

pohodlna,    časem    nebezpečná    methoda    ta  leží  k  úvodí  Dnéstru,  který  teče  na  vých. 

opuštěna  a  nahrazena  skoro  veskrze  podá-  jeho  hranici.   Půda  Újezdu  náleží  k  útvaru 

váním  t.  zv.  tablet  ze  sušených  živočišných  křídovému  a  třetihornímu,  z  užitečných  ne- 

orgánů  (zvěrolékařsky  za  zdravé  prohláše-  roštů  nejdůležitější  jest  stavební    vápenec, 

ných).  ač  shledáno,  že  takový  praeparát  ně-  jehož  láme  se  ročně  do  6000  m'.  Lesy  Újezdu 

kdy.   vstřebán   ze  zažívacího   ústrojí,   nemá  skládají  se  hlavně  z  dubů,  buků,  habrův  a 

týchže  účinků,  jako  byl-li  vpraven  podkožně,  lip,  v  nich  vyskytují  se  lišky,  vlci  a  zvláště 

Časem  podává  se  čerstvá  žláza  zvířecí.  V  nej-  divocí  vepři.  Obyvatelů  jest  226.369,  t.  j.  56 

větší  oblibé  jsou  praeparáty  anglické  firmy  na  1  km*,  škol  36  s  2038  dětmi,  nemocnic  5. 

Borrough,  Welcome  &  Co.,  německé  S.truve-  Obili  klidí  se  ročně  v  průměru  5V»  milí.  pudů, 

ovy.  Vedle  těchto  tablet  v  obchodě  rozšířily  bramborů   150.000  pudů.     Lesů  jest    78.000 

se  lučební  praeparáty  ze  štítné  Žiázy:  iódo-  dcsjatin,  avšak  silně  se  mýti.  lukařství  a  do- 
thyrin  a  ióoin.  Celkem  lze  souditi,  že  o.  po- '  bytkářství  jest  nepatrné,  důležito  jest  však 

skytla  nám  některé  znamenité  úspěchy  lé-  vinařství,  sadařství  a  pěstování  tabáku.  Z  prů- 
čebné    (thyreoidin    při   myxoedemu,   kreti- !  myslových  závodů  nejdůležitější  jsou  obilní 

nismu  atd.),  vedla  k  poznání  dosud  nezná-  mlýny,  lihovary,  cihelny,  vápenné  peci  a  j. 

mých   fysiologických  a  pathologických  po-  i  Obchod  Újezdu  jde  hlavně  do  Oděssy.    7Vn 

chodův    a   přinesla   nejedno   nové  poznání  Orn^ni  Anna  Maria  Aglaj a,  vlastně  von 

vědecky  důležité  jako  vedlejší  produkt,   na  Górger  St.J6rgen,kolorat.zpěvačka(*l841 

př.   objevení  iódu  jako  normální   skladové  v  Rimavské  Sobotě  v  Uhrách).  Studovala  u  pí. 

části   lidského  těla  (Baumann -m).    Protože  Viardot-Garciové  vBadcn-Badenu,  koncerto- 

shledáno.   že  některé  praeparáty  tyto  jsou  vála  potom  v  Hollandsku  a  '^  Německu,  načež 

jedovaté,  vyňaty  z  ručního  prodeje  lékáren  stala  se  r.  1865  členem  berlínské  dvorní  opery, 

a  smějí  býti  vydávány  jen   na  předpis  lé-  kde  vystupovala  se  skvělými  úspěchy  jako 

kařský.    (O  vzniku  a  prvních  počátcích  o.  jedna  z  nejlepších  zpěvaček  koloraturních. 

pojednáno  v  Thomayerově  Sbírce  přednášek  Za  války  prusko-rakouské  opustila  Berlín  a 

č.  36.:  Panýrek,  Substituční  therapie.)  Pnrk,  zpívala  v  různých  městech,  aŽ  r.  1872  uchý- 

Ori^antm  v.  Organdin.  lila  se  pro  chúravost  do  soukromí.    K  ncj- 

Oivaamn  (lat.),  nástroj  (řec.  organon);  lepším  jejím  úlohám    náležely  kolor,  party 

v  hudbě  nástroj   hudební  a  pak  zvlášť  ná-  Lucie,  Ťraviaty,  Marty,  Agaty  a  j. 

stroj  nástrojů,  t.  varhany:  Organa  empneusta,  Orgiani  [ordžánij  don  Teofilo,  benátský 

nástroje   dechové;   organa   entata,   nástroje  skladatel  (♦  ve  2.  pol.  XVII.  stol.  v  Benát- 

strunové.    V  dějinách  hudby  značí   o.  nej-  kách  —  f  mezi  r.  1711 — 14  ve  Videmu).  Byl 

starší  znáoiý  způsob  několikahlasového  zpěvu  kapelníkem  při  kathedrále  ve  Videmu  a  kom- 

z   XI.  a   XII.    stol.,   zvaný  také  diafonie  a  ponoval  v  1.  1686—1711  mnoho  skladeb  cír- 

symfonie,  dle   něhož   doprovází  cantus  fir-  kcvních  a  řadu  oper,  které  byly  provozo- 

mus  jiné  hlasv  v  oktávách  a  kvintách.  Tento  vány  na  divadlech  italských  s  velikým  úspě- 

zpŮsob    skladby    ovšem    příčí    se    dnešním  chcm.  Byly  to  zejména:  íl  viiio  depresso  c  la 


8&8 

diVíů  coroaala  (1686);  DiocUte  (1687);  lí  ti- 
ranno  deluso;  Vonore  al  eimenío;  Le  Gare 
delP  Inganna  e  áetC  amore  (1689)  a  j. 

OiYt*(<>ť7"')iVlastnéboho5luiebné  výkony 
vAbec,  slula  Řekům  bohosluiba  myaténí,  ko- 
naná v  enthusiastickém  vzruieni  (v.  Dio- 
nysos  a  Mystérie).  Nyni  inaři  o,  prosto- 
pášné hýfeni.  Mk. 

OrfOn  [-Sn|,  město  ve  frc.  dep.  Bcuches 
du  KhAne  a  arrond.  Arics,  na  K  Durancc, 
prfiplavu  des  Alpines  a  dráic  Stfc  do  mořské, 
má  2637  ob.,  trosky  fímsbého  vodovodu  a 
starého  látnku,  vinařství  a  oleiářství.    Tír, 

Oico*  •zprcsBlf  [orgl  řili  narmonium  v. 
Harmonium,  str.  878&. 

Oifryla  Ochs.,  ítétconoS,  rod  přástev- 
nikQ  z  čeledi  Liparidae,  výmačný  svou  po- 
hlavní dvojtvárnosti;  samifka  totii  má  křidla 


Orgie  —  Orchestes. 


pruhovaná  se  ilutohnédými  kartáíky  a  fir- 
n$mi  itélci.  Žije  na  vrbách,  borfivkách.  trn- 
kách 3  j.  O.  antiqna  L..  S.  trnkový;  aame- 
fek  má  viechna  křídla  riivohnédá,  zad  ni 
svétlejií,  přední  se  2  temnéjSimi  pKčnými 
čarami  a  sněhobílým  pQlni£sícem  před  vnitř- 
ním Úhlem.  Roip.  30  nm;  samička  íedá  s  bé- 
lavými  pahfljr  křídtov<rai.  Hojnf  v  čud,  čá 
a  lářf.  Housenka  je  jedá,  llutavé  chlupatá, 
s  nahnčdljmi  (u  samečka)  nebo  ilutýini  (u  sa- 
mičky) kartáčky  a  čcrnjmi  ítétci,  v  čci  a 
srpnu  na  dubech,  trnkách,  ovocných  stro- 
mech, rflíich,  oatruiinách  a  j.  Kukla  ilutá. 
na  křídlových  pochvách  Čcmohnřdá,  vp  iluto- 
iedém  vejřilém   lámotkn.  Kpk. 

Orehaalé,  mést.  v  Bulharsku,  střed,  oko- 
lije  (okresu)  v  kraji  vrač3nsk<<m,  má  2744  ob. 
Do  nedávná  nazývalo  se  Samundiije  vo. 


Upiosifed  na  lisru  brouk  .víiicní;  pa  lisitch  bukovídi 

zakrnÉlá.  Télo  samečkovo  jest  Stihlé,  samič- 
čino  zavalité.  Přední  nohy  jsou  v  klidu  do 
předu  nataíeny  a  af  po  chodidla  vlnaté  hu- 
ňaté. Samečkové  poletuji  za  dne.  Housenky 
jsou  nápadný  kartáčovité  laslřiíenými  cho- 
máčky chloupků  na  hřbete,  2  itL'tci  do  pfcdu 
namířenými  na  krouiku  1.  a  )edním  vztyče- 
ným na  krouiku  11.  Samičky  sedají  na  zá- 
motku, z  néhoí  vylcily,  a  snášejí  lam  va- 
jíčka. U  nás  žiji  2  druhy:  O.  ^onosligma  L.. 
3.  borůvkový,  jchoi  sameček  má  přední 
křídla  olivové  hnčdá  sčarousloíenouzt^  skvrn 
bílých,  vnitř  pomerančových, střásnémitmavč 
skvrnitými.  Křídla  zadní  jsou  černohnědá. 
Bfikřídlá  samička  jest  tmavošedá  a  má  ty- 
kadla na  jedné  straně  piloviid.  Rozp.  sa- 
mcčka  33  mm,  délka  samičky  16  mm.  Hojný 
v  čnu  a  čci  Housenka  je  ti.rv\  noílutá,  černé 


1     Oroluirdaon   [orčardzn|  William  Quil- 

ler,  nialiř  argl.  (•  ]8.i5  v  Edinburce).  Byl 
iákem  akademie  svého  rodiště.  R.  1863  ode- 
šel do  Londýna,  kde  jii  r.  1865  obdriel  ceno 
za  obraz  Vx^vání  a  kde  působí  stále.  Od 
něho  dlužno  uvésti  další  obraiy:  Napoleon  I. 
na  BellfofoHtu;  Chrislophtr  Sly  (1866);  Před 
inoUty;  MétiČek iia lagundJt  (1875);  Vollaire 
hostem  u  vévody  je  Sully  (1883);  Salon  paai 
Rfcamiťoué  (1885  ;  Otamoceaý;  Pivni  tane- 
ček :  Mladý  panditk  a  mn.  j.  FM. 

Oroheotoinl*  |orchik-]  (i  řcc),  vynéti 
varlat,  viz  Kaatracc. 

Orotaestes  III.,  skákač,  rod  drobných 
nosatců,  má  tykadla  vkloubcná  zu  stfcdcm 
nosce,  blii  očí  neí  juho  konce,  oči  veliké, 
siltié  sblížené,  itítek  malý,  ale  iřetelný. 
Zadní  nohy  jsou   skákavé  se   stehny    silní 


Orchestia  —  Orchestr. 


859 


ztlustlými  a  často  ozbrojenými  řadou  Zoub- 
kův. Žijí  na  stromech  a  křovinách  a  skáčou 
výborné;  objevuji  se  z  jara,  vbodnou  vidy 
vajíčko  do  středního  žebra  listového,  odkud 
pak  larva  vrtá  chodbu  až  ke  kraji  listovému. 
Asi  30  druhů  tohoto  rodu  žije  v  Evropé  a 
z  nich  asi  18  v  Čechách.  Nékteří  stávají  se 
velmi  škodlivými,  jako  0./<igi  L.,  který  jest 
černý,  velmi  jemné  stejnomérné  šedé  pýřitý; 
tykadla  a  nohy  jsou  svétle  žlutohnédé  a 
krovky  mají  v  podélných  rýhách  zřetelné 
velké  tečky,  asi  2*5  mm  dl.  Objevuje  se 
v  kvétnu  a  čnu  na  mladých  bucích  a  ohlo- 
dává pupeny.  Larva  vyvíjí  se  tak  rychle,  že 
již  koncem  jara  objevují  se  noví  brouci,  kteří 
přeximují.  Na  dubech  žije  náš  největší,  as 
3*5  mm  dl.  O.  qugrcus  L.  Kpk, 

Orohestia  Leach,  rod  korýšův  různo- 
nohých.  zástupce  čeledi  Orchestiidae.  Pří- 
slušníci této  čeledi  úzce  jsou  přibuzni  s  pří- 
slušníky čeledi  našich  blcšivců  {Gamma- 


obecenstvo  neviditelné,  podobně  jako  v  pro- 
hloubeném o-u  dle  principů  Wagnerových; 
zvuk  nástrojů  byl  však  při  této  upravé  pří- 
liš přidušen  a  jest  oprávněna  domněnka,  že 
v  prvním  operním  divadle,  otevřeném  v  Be- 
nátkách r.  1637,  vykázáno  bylo  hudebníkům 
postavení  před  jevištěm.  Dnes  nazývá  se 
vůbec  soubor  většího  počtu  hráčů  na  ná- 
stroje hudební  k  provádění  děl  instrumen- 
tálních nebo  průvodu  k  dílům  vokálním  o-cm 
a  dle  jeho  složení  mluvíme  o  o-u  smyčco- 
vém, skládajícím  se  pouze  z  hráčů  na  ná- 
stroje strunné,  o  harmonii,  o-u  to  slože- 
ném jen  z  nástrojů  dechových,  a  ještě  po- 
drobněji o  o-u  žestovém,  složeném  pouze 
z  nástrojů  kovových.  O.,  jenŽ  seskupen  jest 
pouze  z  dechových  a  bicích  nástrojů,  zoveme 
vojenskou  či  janičárskou  hudbou  (tu- 
reckou). Plný  o.  jest  soubor  nástrojů  smyč- 
cových, dechových  i  bicích  (krustických)  a 
je  buď  velikým  nebo  malým  o  em.    Malý  o. 


VX'  -' 


-M. 


1C 


pm 


J \ 1 1 \ [ 


10  K 


\   ICC 


č.  2970.  Orchestr   Národního  divadla  v  Praze  v  nové  sestavé  t  r.  1900. 

i4r  Jinglický  roh.  i^  kontrabas,  Bilr/ basový  klarinet,  C  violoncello,  Cft  kontrafaRot,  F/ flétna,  Fí  fagot,  Hl.prsni 
houalc,   HJI.  druhé  housle,  K  kapelník,  Kl  klarinet.  Lr  lesni  roh,  O  hoboj,  P  pozoun,  Pc  malá  flétna,  Tb  ba- 
sová luba,   Tr  trubka.   Ty  koiJy.  V  viola. 
Tučné  čárky  tnačí  pulty,  číslice  v  távorkácb  počet  hráčů  u  nich.  \'ý§ka  podlah   pod  jednotlivými  pulty  zname- 
nána jest  číslicemi  v  kroužku. 


riJae).  Mají  jako  oni  télo  se  stran  smačklé, 
líži  se  viak  hlavné  tím,  že  přední  tykadla  ' 
nemají  větve  postranní,  kusadla  prvního  a 
druhého  páru  postrádají  pravidlem  makadel 
a  nohy  zadkové  páru  posledního  jsou  kratší 
ostatních.  Žijí  hUvné  na  písčitých  pobřežích 
mořských  a  vyznačují  se  pohybem  skáká- 
vým.  Z  rodu  O.  známy  jsou  tři  druhy  evrop- 
ské, z  njchž  obyčejný  jest  zvláátč  O.  lito- 
rea  Mont*,  s  télem  zelenavým,  2*5—.'^  cm 
dlouhým.  Šc, 

Orohéstika  (řec),  um  ční  taneční. 

Orohestr  (z  řec.  orchestra).  Název  tento 
SOUVISÍ  s  pokusy  oživiti  operou  tragédii  an- 
tickou. Jako  tam  nazývalo  se  orchestrou  mí- 
sto nejbližší  jevišti,  kde  pohyboval  se  choř, 
přešel  název  ten  na  prostor,  v  němž  umí- 
sténi  byli  hráči  na  nástroje  hudební  mezi  je- 
vištěm a  obecenstvem.  Při  prvních  hudebné 
dramatických  pokusech  Florentínců  dopro* 
vazeči  byli   postaveni   za   kulisy,   tedy    pro 


krom  smyčcového  kvintetta  (dvoje  housle» 
viola,  violoncello  a  kontrabas)  má  2  ílétny,  2  ho- 
boje, 2  klarinety,  2  fagoty,  2  rohy,  2  trubky  a 
2  kotly  (tyto  chybívají  druhdy);  jakou  plnost 
tyto  skrovné  prostředky  zvukové  dovedou 
vylouditi,  dokazují  nade  vši  pochybnost  sym- 
fonie od  Haydna,  Mozarta  a  Beethovena.  Při- 
stupují-li  k  jmenovaným  nástrojům  ještě  další 
2  rohy,  2  nebo  3  pozouny,  nazývá  se  takto 
uzpůsobený  o  velikým  a  je  (s  malou  flétnou 
nebo  bťz  ní)  o-em  symfonickým,  jakého  užil 
nejen  Beethoven  ve  svých  velikých  symfo- 
niích, ale  i  pobecthovenšlí  symfonikové (Schu- 
bert,  Mondelssohn,  Schumann,  Gade,  Volk- 
mann,  Rubinstein,  RaíT,  Brahms,  Dvořák, 
Smetana)  používají  až  do  dnešního  dne.  Vy- 
datně rozšířen  jt  st  o.  novější  operv,  novťjší 
mše,  vůbec  novější  hudby  chorické  s  o  em 
a  v  programmní  hudbé  symfonické.  Snaha  po 
charakteristice  a  zvláštním  effektu.  klamavé 
tónomalbě  a  pod.  podněcovala   skladatele. 


860 


Orchestr. 


aby  pro  tyto  druhy  illustrujicí  hudby  instru- 
mentálni  vynalézali  nové  a  nové  barvy  zvu- 
kové, a  proto  mimo  zmíněné  již  nástroje 
shledáváme  se  u  nich  s  anglickým  rohem, 
basovým  klarínetem,  kontra  fagotem,  basovou 
tubou,  harfou,  velikým  a  malým  bubnem,  ta- 
líři, trianglem,  zvonkovou  hrou  (harmonika 
z  ocelových  tyčinek),  někdy  i  s  varhanami 
atd.  Berlioz  pro  >Tuba  mirum<  svého  obrov- 
ského >Rt>quiem«  žádá:  4  flétny,  2  hoboje, 
2  klarinety  z  C,  8  fagotů,  4  rohy  z  Es,  4  rohy 
z  F,  4  rohy  z  G,  4  kornety  z  B,  2  trubky 
z  F,  6  trubek  z  Es,  4  trubky  z  B,  16  teno- 
rových pozounů,  2  ofiklejdy  z  C,  2  ofiklejdy 
z  B,  1  monstre-  (kontrabasovou)  ofíklejdu 
pistonovou,  8  párů  kotlů,  2  velké  bubny  a 
neobyčejně  silně  obsazený  smyčcový  sbor 
(18  kontrabasů).  Tyto  neobyčejné  požadavky 

1'sou  ovšem  úkazem  naprosto  jedinečným, 
íejvelikolepějáím  o-em  operním  je  Wagnerů v 
v  >  Prstenu  Nibelungůc :  silné  obsazený  smyčc. 
O.,  6  harf,  3  veliké  flétny  a  1  malá,  3  hoboje, 
angl.  roh,  3  klarinety,  basový  klarinet,  3  fa- 
goty, 8  rohů,  4  tuby  (1  tenorová,  2  basové, 

1  kontrabasová),  3  trubky,  basová  trubka, 

2  tenorové  pozouny,  basový  pozoun,  kontra- 
basový  pozoun,  2  páry  kotlů,  talíře,  triangl, 
voliký  a  malý  buben.  V  dřívějších  operách 
Wagnerových  zvětšení  o  u  symfonického 
omezuje  se  na  trojnásobné  obsazeni  dřevě- 
ných nástrojů  v  a  trubek,  jakož  i  na  zavedení 
angl.  rohu,  basového  klarinetu,  basové  tuby, 
harfy  a  několika  bicích  náslrojův.  U  ostat- 
ních operních  skladatelův  odpadá  po  většině 
trojité  obsazení  dřevěných  nástrojův  a  tru- 
bek. —  O.  v  kostele  sv.  Marka  v  Benátkách 
za  časů  G.  Gabrieliho,  jenž  první  ze  všech 
skladatelů  psal  pro  skutečný  o.,  skládal  se 
ze  silné  obsazeného  tělesa  smyčcového  a 
krom  toho  hlavně  z  pozounů,  cinků  (kor- 
netů), jakož  i  fléten;  při  symfoniích  a  soná- 
tách přibrány  bývaly  asi  již  od  r.  1600  var- 
hany k  spoluúčinkování.  Rozdělení  dvacíti- 
hlasné  sonáty  Gabrieliovy  v  5  chorů  dopouští 
domněnku,  že  bylo  počítáno  i  s  jinými  sku- 
pinami instrumentálními  (šalmajemi,  fagoty 
a  loutnami).  O.  prvních  operních  skladatelův 
omezoval  se  při  áriích  a  recitativech  na  ná- 
stroje k  provádění  generálního  basu  (cem- 
balo,  loutna)  a  jenom  chudé  ritornelly  byly 
prováděny  smyčcovými  nástroji  a  několika 
flétnami.  Též  stupňované  požadavky  Monte- 
vcrdiovy  v  jeho  >Orfeovi«  nesmějí  býti  po- 
jímány, jakoby  tu  běželo  o  moderní  o.  Ale 
on  již  rozeznává  zřetelně  o.  smyčcový  a  de- 
chový a  dává  tomuto  (pozounům  a  korne- 
tům) na  posilu  malé  varhany  s  jazýčkovými 
hlasy  (regály)  a  k  onomu  naproti  tomu  při- 
pojuje flétnové  hlasy,  jakož  i  loutny,  flétny, 
harfy  a  klavír.  O  samostatném  vystupování 
nástrojů  nemůže  tu  býti  řeči,  jde  o  jakýsi 
druh  rejstříkování:  na  počátku  věty  jest  usta- 
noveno, které  nástroje  mají  ji  provésti. 
V  »tutti<  nepřipadají  různým  skupinám  různé 
úlohy,  nýbrž  jsou  veškery  hlasy  věty  něko- 
likráte obsazeny.  Tak  tomu  bylo  až  do  časů 
Haydnových  a  jen  zcela  ojediněle  liší  se  již 


dříve  v  »tuttic  skupiny  instramentální  (samo* 
statné  vedení  rohův  a  trubek^.  O.  čzsň  Bř- 
ehových a  Handelových  různi  se  ve  sio£eni 
svém  od  moderního  o-u  symfonického  (od 
pol.  XVIII.  stol.)  silným  obsazením  hoboji  a 
fagotů,  jež  postupují  se  smyčcovými  nástroji 
unisono.  Vzorný  o.  drážďanský  pod  Hassem 
skládal  se  z  8  prvních  a  7  druhých  houslí, 
z  5  hoboji,  4  viol,  3  violoncellu,  3  kontra- 
basů, 5  tagotů,  2  fléten,  2  loveckých  rohů. 
krom  toho  z  trubek  a  kotlů.  Při  tom  přiro- 
zeně sólová  místa  hoboji  a  fagotů  byla  ob- 
sazena jen  jednoduše.    Klarinet  jen   zvolna 
dobýval  si  místa  vedle  hoboji  a  jeite  Haydn 
psal  většinu  symfonií  bez  klarínetů  (Mozart 
již  od  počátku  jich  používal).  Nástroje,  při 
nichž  drnkalo  se  na  struny,  vymizely  v  XVIII. 
stol.  (loutny  a  theorby)  a  dnes  jediná  harfa 
představuje  jejich   zbytek,   nebof  pizzicato 
smyčcových  nástrojů  jest  nedostatečnou  ná- 
hradou za  ně.  Dnes  jsme  na  cestě,  abychom 
čeleď  nástrojů  dechových  zdokonaliti   v  té 
míře,  že  každý  z  nich  opatřen  je  strojem  la- 
dicím, jak  tomu  bylo  v  XVL  stol.     Máme 
flétnu  ve  dvojí  velikosti  (také  altová  flétna 
zase  již  počíná  objevovati  se),  hoboje  v  so- 
pránové i  altové  poloze,  vedle  trubky  i  ba- 
sovou trubku,  vedle  basové  tuby  i  tenorovou 
a  pod.   Rozdíl  je  tu  jen,  že  spojujeme-  tyto 
všechny  nástroje  k  mohutnému  ou,  kdežto 
v  XVI.  stol.  provozovala  se  hudba   skoro 
jen  čtyřhlasně  s  nástroji  téŽc  čeledi. 

Nemalou  důležitost  pro  o.  má  způsob,  jak 
jsou  jednotliví  hráči  rozestaveni  (t.  zv.  dislo- 
kace o-u).  Všeobecného  pravidla,  jak  má  se 
díti,  nelze  stanoviti,  poněvadž  akustické 
ohledy  místnosti  jsou  rozhodný  v  jednotli- 
vých případech.  Zpravidla  je  však  výhodou, 
aby  dechová  harmonie  v  zájmu  čistoty  la- 
dění souvisela  v  jediný  celek  a  nebyla  dě- 
lena smyčcovým  sborem.  V  koncertních  sí- 
ních, kdy  dirigent  vŽdy  stoji  před  oem,  do- 
poručuje se  paprskovité  sestaveni,  aby  každý 
hráč  byl  stejně  dalek  jeho  dohledu,  dále 
zvýšení  zadních  řad  z  téhož  důvodu.  V  di- 
vadelních o  ech  bÝvá  kapelník  zřídka  před 
o-em,  častěji  v  jeno  středu  nebo  za  ním.  a 
všichni  hráči  jsou  na  st  jné  témčř  plo5c. 
která  jen  o  málo  při  jednotlivých  pultech 
bývá  zvyšována.  Stůj  zde  příkladem  plán 
dislokace  o  u  Národního  divadla  v  Praze. 
jak  ji  provedl  r.  1900  technický  dozorce  in- 
ženýr Karel  Skopeč  (vyobr.  č.  2970.). 

Aby  celkový  zvuk  lépe  do  sebe  splýval,  do- 
sahuje se  nejnověji  snížením  o*u,  jeŽ  zavedl 
nejprve  Wagner  v  Bayreuthu,  do  prohlubně 
nezočitelné  divákovi,  terasovitým  jeho  sesta- 
vením, při  čemž  dechové  nástroje  jsou  po» 
kryty  střechou  (smyčcové  nikoli^.  PoČct  o-Ů, 
jež  jsou  s  to,  aby  vyhověly  nejvyáším  po- 
žadavkům jim  ukládaným.  Jmenovitě  v  Ně- 
mecku má  nyní  každé  vétlí  město  o.  prv- 
ního řádu.  nehledíc  ke  kapelám  voienským^ 
jež  od  případu  k  případu  mohou  se  promě- 
niti v  o.  symfonický,  a  vskutku  také  pořá- 
dají symfonické  koncerty.  Nejproslulejší  o-y 
jsou   dle   Riemanna:    městský,   divadelní   a 


,,Orchéstra  —  Orchídeae. 


861 


koncertní  orchestr  lipského  Gewandhausu 
(dirigent  Arthur  Nikisch),  královská  kapela 
v  Berlíne  (Richard  Strauss,  Carl  Muck,  Fe- 
iix  Weininartner),  fílharmonický  o.  tamže 
(F.  Řebiček),  královská  kapefa  v  Drážďanech 
(Ernst  Schnch),  královská  kapela  v  Mni- 
chové (Franz  Fischer)  a  Kaimúv  o.  tamže 
rWeingartnerh  velkov.  kapela  v  Karlsruhe 
^  Felix  Mottl),  vév.  kapela  v  Meininkách 
(dříve  H.  v.  Bfilow,  nyní  Fritz  Steinbach), 
kníž.  o.  v  Sondersbausenu  (Dohrn),  méstský 
divadelní  a  >Gůrzenichůvc  o.  v  Kolíne  n.  R. 
(Franz  WQllner),  dv.  o.  v  Darmstadte  (W.  de 
Haan),  ve  Stutgarté  (Obrist),  frankfurtský 
»miisejní«  (G.  Kogel),  král.  div.  o.  v  Hanno- 
veru (Kotzky),  kral.  div.  o.  v  Kasselu  (Trei- 
ber).  ve  Wiesbadenu  (Mandstádt)  a  měst.  lá- 
zeňský o.  tamže  TLouis  Lústner),  mést.  div. 
o.  v  Hamburku  (Lohse),  íilh.  o.  tamže  (R. 
Barth),  v  Brémách  (G.  Schumann)  a  v  Lu- 
bfcku  (Aflferni),  mést.  o.  v  Mohuči  (E  Stein- 
bach),  ve  Vratislavi  (Maszkowski),  Winder- 
steináv  o.  v  Lipsku  a  j.  Mimo  Německo  sluší 
zmíniti  se  o  ou  konservatoře  v  Paříži  (Taf- 
fanel),  koncertů  křišfálového  paláce  v  Lon- 
dýně (Manns),  o  dvorním  operním  a  zároveň 
ňíharmonickém  o-u  ve  Vídni  (Gustav  Mahler), 
nejlepším  v  celcfm  světě  vůbec.  V  Anglii, 
mimo  Londýn,  má  nejlepší  pověst  o.  Hal- 
léův  v  Manchestru  (Hans  Richter),  v  Ame- 
rice symfonické  oy  v  Bostonu  (W.  Gerickc) 
a  N.  Yorku  (E.  Paur).  Pouze  dva  české  o-y 
jsou  s  to,  aby  vyhověly  vysokým  požadav- 
kům pravého  umění,  totiž  o.  Národního  di- 
vadlo (Karel  Kovařovic,  Moric  Anger)  a  o. 
reorganisované  >České  ňlharmonie«  vstou- 
pivši v  život  v  říjnu  r.  1901. 

Orohéstra  v.  Divadlo,  str.  637 fr. 

Orohaitrálni,  k  hudbě  orchestrové  ná- 
ležející. 

OrohastrlOB,  hudební  nástroj  mechanický, 
jejž  vynalezl  Fr.  Th.  Kaufmann  v  Drážďa- 
nech r.  1851,  se  silnými  píšťalami  jazýčko- 
vými  a  s  plechovými  násadci  na  nich,  všeli- 
jak utvářenými,  jimiž  napodobuje  se  zvuk 
foukacích  nástrojův  orchestrových,  tak  že 
hudba  orchestrionová  činí  dosti  přibližně 
dojem  celého  orchestru.  O.  uvádí  se  v  čin- 
nost strojem  hodinovým  nebo  klikou  a  ho- 
toví se  najmě  v  Černém  lese  (ve  Freiburce, 
Villiníjen  a  j.).  —  O.  nazval  také  opat  Vogler 
portati  v,  přenosné  varhany,  jež  vynalezl  r.  1 785 
a  zhotoviti  dal  v  Hollandsku.  Měly  tvar 
krychle,  4  klaviatury  po  63  klávesách  a  39 
kláves  pedálových,  potom  diminuendo  a  cres- 
cendo, a  zvuk  jejich  napodobil  orchestr. 
Také  pražský  hudebník  Tom.  Ant.  Kunz  vy- 
nalezl r.  1791  nástroj  podobný,  varhany  spo- 
jené s  pianem, Jež  nazval  o.  či  orchestrino; 
nástroj  ten  měl  dva  manuály  o  65  klávesách, 
25  kl.  pedálových  a  celkem  230  strun,  360 
pílfal  a  21  rejstřikův.  Na  každý  z  těchto  ná- 
strojů mohlo  se  hrá*^i  zvlášť. 

OrohestrovAti,  zříditi  pro  hudbu  orche- 
strální, instrumentovati. 

Orehldeae,  vstavačovité  (v.  příl.),  čel. 
rostlin    Idělož.,   obsahující   vytrvalé   byliny, 


zřídka  pnulé  polokře,  opatřené  buď  oddenky 
s  kořeny  častěji  vláknitými,  řidčeji  tlustými 
a  dužnatými,  nebo  jbou  bez  oddenku  o  ko- 
řenech dílem  svazčitých  a  vláknitých,  dílem 
o  2  jednoduchých  nebo  dlanitě  rozvětvených 
hlízách,  z  nichž  jedna  nese  stonek  letošní  a 
druhá  pupen  pro  stonek  roku  následujícího. 
Některé  z  evropských  druhů  mají  zpodinu 
stonku  hlízovitou,  jako  značná  část  druhů 
tropických  na  stromech  žijících  (epiphyt- 
ních),  které  tlustými  zelenými  kořeny  vzduš- 
nými vnímají  potravu.  Stonek  z  pravidla 
jednoduchý  a  oblý  má  zřídka  listy  jen  šupi- 
novité, častěji  zelené  celokrajné  a  ploché, 
zřídka  válcovité,  a  buď  2řadé  nebo  závitko- 
vité.  Květenství  jest  buď  konečné  nebo  po- 
boční a  z  pravidla  klasnaté;  velmi  zřídka 
tvoří  latu  nebo  se  obmezuje  na  květ  jediný. 
Květy  jsou  obojaké  souměrné  okvětí  nékcly 
zeleného,  častěji  korunovitého  a  6listého 
nebo  následkem  srůstu  2  hořeních  plátků 
5listého.  Vnější  3  plátky  jsou  stejnotvaré  a 
podobné  2  plátkům  vnitřního  přeslenu,  je- 
hož třetí  plátek,  pysk  n.  medník,  různí  se 
od  všech  ostatních  dílem  značnějšími  roz- 
měry, dílem  laločnatým  tvarem  nebo  různé 
obrostlým  povrchem  a  často  i  ostruhou  na 
zad  vybíhající  a  medonosnou.  Plátky  okvětní 
až  na  pysk  bývají  buď  rozevřené  nebo  ně- 
které z  nich  v  přilbu  k  sobě  a  ku  předu 
skloněné.  V  pupenu  a  jen  zřídka  i  po  roz- 
vinutí se  květu  stojí  pysk  v  zadu;  avšak 
zkrouti-li  se  buď  stopka  květní  nebo  semen- 
nik,  otáčí  se  pysk  buď  na  stranu  nebo  dolů 
a  v  před.  Místo  6  tyčinek  vyvinuje  se  nej- 
častěji  jediná  z  vnějšího  přeslenu  naproti 
pysku  ležící.  U  Cypripedia  jsou  2  tyčinky 
vnitřního  přeslenu;  u  Uropedia  3  tyčinky 
vnitřní,  u  Dendrobia  (D.  normále)  3  vnější  a 
u  Arundine  3  vnitřní  a  2  vnější.  Ostatní  ne- 
plodné tyčinky  vyskytují  se  vůbec  buď  v  po- 
době staminodií  nebo  jako  t.  zv.  ouška 
{aurkulae).  Vlastních  nitek  u  tyčinek  není. 
Prašník  jest  buď  4-.  2-  n.  8pouzdrý  a  obsa- 
huje pyl  buď  IbuněČný  nebo  po  4  buňkách 
v  tetrády  spojený,  někdy  moukovitý,  někdy 
lepkavou  hmotou  (viscinem)  v  brylícy  (poh- 
narie)  slepený.  Tyto  jsou  kyjovité,  často- 
stopkaté  a  stopky  zhusta  žlázkou  n.  drža- 
délkem  ukončené.  Prašníky  nejsou  prosté^ 
ale  buď  zpodinou  nebo  zcela  se  svrchním 
koncem  pestíku  v  t.  zv.  sloupek  (fřynoste- 
mium)  srostlé.  Odtud  Linnéův  název  sou- 
rodnictvo  ( gynandria ) .  Před  koncem 
sloupku  leží  v  předu  pod  prašníkem  buď 
šikmá  nebo  převislá  a  proláklá  lepkavá 
blizna,  zachycující  brylky  z  těla  hmyzu,  jenž 
se  okolo  blizny  dovnitř  květu  vtírá.  Semen- 
ník  jest  zpodní,  obyčejně  šroubovitě  zkrou- 
cený, 3žebrý  a  typicky  Ipouzdr^,  se  3  po- 
dvojnými řadami  vajíček  podél  cnlopní;  jen 
zřídka  jest  neúplně  nebo  zcela  3pouzarý. 
Plod  jest  tobolka  obyčejně  tenkostěná,  vál- 
covitá až  hruškovitá,  pukající  se  buď  3  po- 
délnými skulinami  nebo  chlopněmi  a  obsa- 
hující velmi  četná  prásko  vitá  semena,  která 
nemají  bílku  ani  v  dělohy  a  v  kořínek  roz- 


862 


Orchies  —  Orchis. 


členěného  zárodku.  Oeí  jest  asi  3000  druhů 
hlavně  tropických,  zejména  amerických,  a 
tu  ve  vlhkých  pralesích  převahou  i  epithyt- 
ních.  V  Čechách  roste  asi  36  druhů,  náleže- 
jících podčeledím  témto:  1.  Ophrydeae,  to- 
řicovité,  jejichž  jediný  praáník  jest  stálý, 
se  sloupkem  podél  srostlý,  obsahující  brylky 
kyjovité,  složené  z  drobných  pylových  sku- 
pin, pružnými  vlákny  přirostlých.  Brylka  při- 
pojena jest  delší  n.  kratáí  stopkou  k  drža- 
délku,  někdy  oběma  brylkám  společnému 
(Orchis,  Anacamptis,  Gymnadenia,  Platanthera, 
Hermtnium,  Ophrys).  2.  Epipogoneae,  skleno- 
býlovité,  s  prašníkem  srostlém  se  sloup- 
kem pouze  zpodinou  a  s  brylkami  stopka- 
tými,  na  společné  držadélko  vetknutými 
(Epipogon).  3.  Seotticae,  hlístníkovité, 
s  prašníkem  jako  předešlé,  ale  s  brylkami 
většinou  2dílnými,  bezstopečnými  a  slože- 
nými z  moukovitých  pylových  buněk  nebo 
t«ítrád.  Sem  přináležejí  druhy  oddenkaté 
z  rodu  Cephalanthera,  Epipactis,  Listera, 
Goodyera,  Spiranthes  a  Neottia.  4.  Malaxi- 
deae,  měkkyňovité,  s  prašníkem  koneč- 
ným a  volným,  posléze  víčkovitě  opadávají- 
cím, a  s  brylkami  voskovitými,  bezstopeč- 
nými {Coralliorrhi\a,  Sturmia  a  Malaxis). 
5.  Cypripedieae,  střevičníkovité,  s  praš- 
níky  2  postranními,  mezi  nimiž  jest  lupeno- 
vita  patyčinka.  Brylky  raoukovité,  obyčejně 
z  tetrád  složené.  Okvětí  jest  5listé,  poně- 
vadž jeho  2  vnější  plátky  v  1  srůstají  (Cy- 
pripedium).  —  O.  poskytují  vůbec  poměrně 
malého  užitku:  některé  (Orchis)  dávají  ko- 
řenové hlízy,  jež  ponořené  do  horké  vody 
a  pak  usušené  známe  jménem  salep;  vá- 
ni 11  a  prospívá  příjemné  aromatickými  to- 
bolkami; některé  cizokrajné  druhy,  na  př. 
z  rodu  Vanda,  Aérides,  Cymbidium,  Angrae- 
cum,  Cypripedium  a  j.,  poskytují  léčivé  sou- 
částky proti  různým  neduhům.  Nejvíce  ještě 
dají  se  tropické  O.  zpeněžiti  svými  nádher- 
nými, podivuhodnými  a  z  většiny  i  libovon- 
nými  květy  k  vázání  nesnadno  vadnoucích 
kytic.  Proto  staly  se  mnohé  z  nich  velmi 
hledanými  a  až  báječně  draze  (jednotlivé 
i  za  několik  tisíc  zl.)  kupovanými  bylinami 
i  u  zahradníkův  uměleckých  i  u  soukromní- 
kův (na  př.  zámecká  zahrada  Thunovská 
v  Děčíně  a  j.).  V  evrop.  hřivnách  pěstují 
se  vedle  výše  jmenovaných  rodů  zvláště 
Brassia,  Cattleya,  Coelogyne,  Dendrobium,  Epi- 
dendrum,  Odontoglossum,  Onciiium  a  více  j. 
O.  pěstují  se  i  v  meziokní  při  teplotě  a 
osvětlení  dle  potřebv  upravovaných  a  v  létě 
při  16-28,  v  zimě  při  8— 120  R.  Denní  zalé- 
vání v  době  pučení  a  častější  otírání  bylin 
a  listů  houbou  jest  nutné.  Dčd. 

Oroliles  [oršij,  m.  ve  franc.  depart.  Nord, 
arrond.  Douai,  stanice  žel,  dráhy,  má  3918 
obyv.,  továrny  na  cukr,  vatu,  cikorku,  kože- 
lužny,  pivovary  a  j. 

Orohis,  vstavač,  rostlinný  rod  čeledi 
vstavačovitých  (Orchidaceae),  řádu  Gynan- 
drae.  Vstavače  jsou  rostliny  vzhledu  skoro 
stejného,  po  výtce  s  klasnatým  květenstvím. 
Květy   oplozují   se   skoro    vždy   hmyzem    a 


mají  k  tomu  zvláštní  přizpůsobení.  Koruno- 
vité  okvětí  jeví  mnohé  variace;  zadní  list 
vnitřního  kruhu  bývá  význačným  svou  bar* 
vou,  velikostí  a  útvarem  a  zove  se  pysk  (la^ 
bellům)]  prodlužuje  se  mnohdy  nazad  ostra- 
ho vitý  vak;  následkem  stočeni  zpodního  se- 
menniku  o  180"  obraci  se  však  na  dolejSek. 
Z  androecea  vyvinut  jest  střední  člen  vnéj- 
šího  kruhu  a  dva  postranní  vnitřního  kruhu ; 
z  pravidla  jsou  tyto  vyvinuty  jen  jako  ste- 
rilní zuby  neb  výrůstky,  kdežto  střední  ty- 
činka nese  jeden  prašník.  Gynostemiura  sotva 
se  zvedá  nad  zpodinu  květní.  Pyl  jest  lep- 
kavou hmotou  sloučen  v  kyjovité  tělísko 
(pollinarium)^  upevněné  na  pevnější  stopce 
(caudicula).  Trojlaločná  blizna  je  bezprostře- 
dečně  pod  prašníkem.  Její  dva  postranní  la- 
loky jsou  vždy  normálně  vyvinuty  a  určeny 
k  přijímání  pylu,  kdežto  hořeni  jest  uzpů- 
soben v  pytlíček  (rostellum),  v  němž  leii 
jedna  nebo  dvě  kuličky  lepkavé  desorgani- 
sací  pletiva  povstalé.  Celek  představuje  při- 
způsobení na  opylování  hmyzem.  Vraxi-li 
hmyz  svůj  sosák  do  medového  váčku  pysko- 
vého,  zůstanou  mu  na  něm  pollinaric  lepka- 
vostí svých  kuliček  a  tak  příští  květ  se  oplo- 
zuje.  Ostrou  tužkou  lze  téhož  dosíci.  Tobolka 
jest  kožovitá  a  puká  šesti  chlopněmi.  Klíček 
jest  kulovitý  a  nemá  rozčlenění  v  hypocotyl 
a  dělohy.  Všechny  druhy  rodu  O.  jsou  hlít- 
naté  rostliny.  Z  pravidla  pozorujeme  dvě 
hlízky,  z  nicnž  každá  odpovídá  několika  do- 
hromady srostlým  kořenům.  Jedna  z  nich, 
hlíza  mateřská,  jest  tmavá  a  uvadlá,  měkkc, 
houi^ovité  podstaty;  nese  kvetoucí  stvol  a 
s  ním  i  hyne.  Druhá  hlízka  (dceřinná)  jest 
pevná,  bledě  zbarvena  a  konečným  pupenem 
opatřena;  přezimuje  v  půdě  a  příštím  jarem 
z  pupenu  rozvinuje  kvetoucí  stonek,  berouc 
pak  na  sebe  funkci  hlízky  mateřské  a  vytvo- 
řivši  novou  hlízku  dceřinnou.  Listy  jsou 
četné,  jasně  zelené,  kopinaté  až  čárkovitě 
kopinaté,  ke  květu  se  umeněujíci.  Rod  ob- 
sahuje veliké  množství  druhů,  omezených 
hlavně  na  mírná  pásma.  V  Čechách  zastoupen 
jest  13  druhy.  Jsou  to:  O.  purpurea  Huds. 
(v.  nachový),  s  květy  velikými,  červeně 
nachovými,  kumarinem  (skořicí)  vonícími, 
Roz.šířen  v  listnatých  lesích  nejteplejší  části 
Čech,  zvláště  na  vápencích  a  čedičích.  Spiše 
na  lukách  roste  jemu  příbuzný  O.  militaris 
Huds.,  menší  a  daleko  vzácnější.  O.  corto- 
phora  L.  (v.štěničný)  s  květy  Špinavé  na- 
chově hnědými  a  štěnicemi  páchnoucími. 
Hlavně  na  lukách  polabských.  O.  globosah. 
(v.  hlavatý)  s  klasem  jehlancovitým,  nahoře 
polokulovitým,  květy  růžovými.  O.  mono  L. 
(v.  obecný,  žežulka,  kukačka),  snámý 
vstavač  sušších  luk,  s  květy  nachovými,  tem- 
něji skvrnatými.  O.  mascufah.  (v.  mužský), 
veliký  druh  rostoucí  hlavně  na  horských  íu- 
kách,  s  listy  obyčejné  krvavě  kropenatými. 
O.  laxi flora  (v.  řídkokvětý)  s  okvětím  ve- 
likým, pyskem  širokým,  nejkrásněji  nacho- 
vým. Význačný  druh  polabských  kyselek.  O. 
sambucina  (v.  bezový)  s  okvětím  žlutavo- 
bílým,  slabé  vonným.    V  podhorských,  stín- 


Orchitis  —  Oribatidae. 


8S3 


Déjitch  lesích.  O.  maculata  L.  (v.  plamatý). 
Drah  itihlý,  s  kvity  svétle  rCLiovými,  listy 
jcdoieltnými,  fastěji  s  írrnohnédými  skvr- 
nami. O.  lalí/olia  L.  {v.  liroUstý),  ncj- 
obecnéjti  druh  na  mokrých  lukách.  O. 
incamata,  rtl  na  mokrých  lukách,  hlavní 
T  nllinč.  O.  Traulenitňneri  Saut.,  v*ácn£. 
jen     na    rašelion^ch     Inkách    u    Třeboně. 

V  Čechách  roiviji  se  vstavačová  ve(i;etace 
nejkrásniji  v  kvétnu  a  červnu  na  polab- 
ských kyselkách.  i. 

OreUtU  (t  Fec),  zán£t  varlete. 

Orobomcnof  OJQtiffóí).  dvé  slavná  mě- 
sta staroFi^cká:  1)  O.  boidtskj,  i  nejatar- 
iich  měst  Fcckých,  laloioný  na  úikú  opyíi, 
ívmé  Akontion  (nyní  Dudurvana)  a  le 
tři  stran  obtOkané  Kífissem,  který  na  b.-v, 
straně  napájí  veliký  moíál.  O,  byl  prý  za- 
lofen  od  MinyÚv  a  oplýval  moci  i  bohat- 
Blvím,  jsa  spolu  středem  státu,  který  zabíral 
SI,  část  Boiótíe.  Odtud  prisluJel  O.  k  ná- 
mořní atufiktyonii  Kalaurijské.  Po  příchodu 
BoiótA  O,  byl  lávialý  na  Thčbách.  Přidriel 
ae  Sparty,  byl  r.  368  př.  Kr.  od  Thebanův 
zbořen,  ale  la  druhé  války  svatě  obnoven. 
Roku  346  př,  Kr.  Thébané  vyvrátili  jej  po 
druhi',  Uyl  sice  Alexandrem  Vehkým  znovu 
ibu<lován,  -ile  dfívějSiho  významu  jii  nedo- 
stihl.  R.  87  pf.  Kr,  zvítězil  u  Ona  Sulla 
nad    pontským    vojevQdcem    Archel;iem. 

V  O  nu  tvláitč  byly  ctěny  Charilky.  jejichž 
slavnost  Charitésia  konaná  byla  ve  slavná 
svatyní  na  roistě  nvnějšílio  kláiiera  Kimysi 
tis  Thcotoku.  Záp.  kláštera  na  polouvrií 
Akontia  .Schliemann  objevil  památnou  kupo- 
Itsitou  stavbu  z  doby  mykěnské,  Jel  na- 
zývá se  pokladnicí  {tA  9iiaaaQnitJ'iáiiiov) 
Minyovou.  Srv.  Schliemann,  O.  —  3)  O.  ar- 
kadský  (na  mincích  'Epiofiftos),  rovnéi je- 
den z  politických  středů  hdrojské  doby 
řecké,  poí')i'ji  sidlo  dynastQ,  kteří  spravo- 
vali drahnou  i^ást  Arkadie.  )sa  členem  pelo- 
punnéského  spolku,  O.  byl  r.  41S  př.  Kr. 
vtat  skrtc  Athéňany,  r.  313  př.  Kr.  skrze 
Kassandra  a  r.  223  př.  Kr.  skrze  Antigona 
Dósonta.  Nápisné  zjištěno,  ie  r.  199  pf.  Kr. 
O.  pFisluJcl  ke  spolku  achajskěmu.  Na  po- 
výieněm  městlilí  jeho,  dvé  rovinky  ovláda- 
jicíra,  spatřuji  se  podnes  zbytky  trojí  mocné 
ohrady  hořejiiho  místa-,  zbytky  dolního  mě- 
sta jsou  nepatrné.  Píli. 

Orla,  ve  starověku  Uría  nebo  Hyria,  mě- 
sto v  Ital.  pi'iv.  Lecce  a  kraji  Brindisi,  v  ma- 
lebné poloze  na  návrší,  na  trati  lirindisi- 
Tarent.  má  8173  ob.,  kalhedrála,  starobylý 
lá^nck. n'->íijiik  palácij. gymnasium,  knihovnu, 
P>^stoTání  tabáku  a  oTiv    a  jest  sídlem  bi- 


Tir. 


OrU&ds  neb  Orejonda,  téi  Urgenda, 
2  panství  ruské  carské  rodiny  v  gub.  tavrí- 
čcskě  na  yi.  břehu  Krvmu,  S  lem  na  jz,  od 
Ja.ty.  z  n;chí  iíolni  O.  mi  krásný  park, 
botanickou  zahradu,  rozsáhlé  vlnice,  zámek 
Vflkokníicte  Konstantina  a  trosky  staré 
tvrze.  Horní  O.  pak,  leiící  na  terase  275  m 
vysoké,  rná  veliký  zámek  carský  v  řecko- 
východním  slohu.  Tir, 


Orlanl  Barnaba,  astronom  ital.  (*  1752 
v  Garegnano  u  Milána  —  f  1832  v  Miláně), 
Byl  sprvu  zednickým  pomocníkem,  ale  kar- 
tusiáni  T  Garcgnanu  ae  ho  ujali  a  dali  jej 
do  ikol  milánských,  tak  ie  r.  1776  O,  vstou- 
pil do  řádu  a  stal  se  iákem  observatoře 
kolleje  brerské.  Dvě  léta  potom  jmenován 
astronomem  a  obrátil  na  se  obecnou  pozor- 
nost pracemi  o  pohybu  měsíce,  jei  uveřejnil 
v  lE^emcridi  dí  Milauo*.  R.  1786  cestoval 
po  Anglii  a  Francii,  byl  v  korrespondencí 
s  ni;j věhlasnějšími  astronomy  své  doby  a 
účastnil  se  měření  meridiánu  a  triangulace 
v  Lombardii,  R.  1801  reorganisoval  univer- 
sity v  Pavii  a  Bologni.  Napoleon  jmenoval 
jej  pak  členem  nového  italského  Institutu  a 
ředitelem  observatoře  milánské,  ve  kterémi 
úřadě  později  i  od  vlády  rakouské  byl  po- 
tvrzen. V  >Effcmeridi«  uveřejňoval  stále  vý- 
sledky svých  astronomických  pozorováni  a 
stanovil.  íe  hvězda,  kterou  objevil  Piazii 
(v.  Planctoidy),  jest  planetou  mezi  Mar- 
tem  a  Jupiterem.  První  určil  dráhu  Urana. 
O  sobě  vydal:  Observationes  et  tabulae  noví 
planelae  (1785  ta  1793);  TkeoHa  pl»mtae  Mer- 
curíi  (1T98)  a  zejména  klassické  dílo  Klementi 
di  Trifinnomelria  tferoidiea  (Bologna,  1806 
ai  1810,  2  sv.).  V  Milánů  a  Brcscii  byly  mn 
postaveny  pomniky.  Srv.'  A.  Gabba,  Elogio 
di  Barnaba  O.  (.Milán,  1834). 

OrlbaUdM  Gerstaccker  (vyobr.  č.  2971.) 
jsou  prvou  čeledí  Canestriniho  fádu  rozto- 
čovitých  (Cryptosligmata).  Roztoíi  s  té- 
lem  rozmanitých  forem,  zajkrceným  mezi 
2,  a  3,  párem  noh  v  hlavohruď,  a  zadek 
v  růmé  míře,  pokryté  tuhým  chitinovitým 
pancířem.  Toto  rozdéleni  však  týká  se  pouze 


zevního  tvaru  těla  a  nelze  mluviti  o  homo- 
loKÍsaci  se  stejnojmennými  částkami  u  pa- 
voukovitých  pravých.  Zadek  jest  oválný,  ku- 
lovitý, hruškovitý  atd,  Dospélé  zvíře  opa- 
třeno pr&dušnicemí  bez  zřetelných  otvorů 
(stigmat),  u  larev  prfldaSnice  dosud  ne- 
známy. Stigmata,  kde  právě  se  objevuji,  jsou 
vsunuta  do  jamky  kyčelni.  Žádné  oči.  Na 
hřhetnf  strané  hlavohrudi,  při  její  základu, 
leií  dva  záhadné  orgány  pseudostígmatické; 
4  páry  okončin  mají  pět  volných  článkOv; 
ukončeny  jsou  3  neb  jedním  drápkem,  bei 


864 


lOrient  —  Orientální  filologie. 


přfssavky  nebo  politářku.  Makadla  2.  páru 
kusadel  mají  pět  článků,  vzácné  čtyři.  Ku- 
sadla  1.  páru,  klepítkovitá,  stoji  svisle.  Ma- 
xíllárni  pysk  či  hypostom  nese  vodorovně 
účinkující  kusadla  2.  páru  maxilly.  Na  zadku 
na  každém  boku  sedí  křídlovitý,  chitinovitý 
výbéžek,  t.  z  v.  pteromorpha.  Také  na  hlavo- 
hrudi  sedí  podobné,  menáí  výběžky,  t.  zv. 
tectopedia.  Na  břišní  straně  zadku  leží  otvor 
pohlavní,  vroubený  genitálními  deskami,  a 
otvor  řitní,  rovněž  deskami  obklopen.  Žádná 
vnější  pohlavní  dvojtvárnost.  Z  orgánů  vnitř- 
ních sluší  nejprve  uvésti  rouru  zažívací, 
která  vykazuje  některé  zvláštnosti.  Skládá 
se  z  rourovitého,  stažitelného  jícnu,  za  ním 
následuje  vakovitý  žaludek  {ventriculus),  le- 
žící ve  hřbetní  části  zadku.  Tento  největší 
oddíl  nese  po  každé  straně  vakovitý,  slepý 
výběžek,  který  zastává  funkci  hepatopan- 
kreatu.  Ventriculus  přechází  v  kratičké 
tenké  střevo,  které  rozšiřuje  se  v  tlusté  (co- 
ion),  přechází  pak  v  konečník  a  ústí  mezi 
análními  deskami  na  břišní  straně  ven.  Na 
ventriculu  leží  pár  malých  orgánů,  jež  buď 
přímo,  neb  dlouhým  vývodem  ústí  do  ven- 
triculu. Michael  označuje  je  jako  praeven- 
triculární  accessorní  žlázy  a  homologisuje 
s  předním  párem. hepatopankreatických  vý- 
béžkův  u  pavoukův.  Nervstvo  ústřední  leží 
těsně  na  ústí  jícnu  do  ventriculu  a  nevyka- 
zuje valných  odchylek  od  typu  platného  pro 
roztočovité.  Za  ústroj  vyméšovací  dlužno 
označiti  pár  zvláštních  žlázovitých  orgánů, 
t.  zv.  superkoxální  žlázy.  Ty  leŽí  pod  hřbet- 
nim  štítem  hlavohrudi,  mají  rourovitou  po- 
dobu, před  ústím  rozšiřují  se  v  slepý  výbě- 
žek a  ústi  na  základě  2.  páru  noh.  Michael 
srovnává  je  s  kyčelní  (koxálni)  žlázou  Li- 
mula  a  Scorpiona  a  vyslovuje  domněnku,  Že 
snad  máme  tu  před  sebou  modifikované  ne- 
fridium.  U  nymph  udávají  se  dva  vakovité 
orgány  v  abd omenu  ležící,  t.  zv.  Excretions- 
taschen,  o  nichž  nemáme  bližších  vědomostí. 
Samčí  pohlavní  orgány  skládají  se  podstatné 
z  vaku  krytého  epithelem,  jejž  pokládám  za 
derivát  coelomu,  ten  vybíhá  ve  dvě  nebo 
více  žláz,  jejichž  produkty  shromažďují  se 
ve  vaku  tom  a  odvádějí  se  dvěma  chamo- 
vody  do  kratičkého  vývodu  (duetu  neb  ven- 
triculu ejaculatorního);  ten  přechází  přímo 
v  jednoduchou,  silnou  pyj.  U  některých  fo- 
rem objevují  se  přidatné  (accessorní)  žlázy 
a  zvláštní  tukovitá  tělíska,  jež  považuji  za 
zvegetatívnělou  část  žlázy  pohlavní.  SamiČí 
žláza  skládá  se  z  maličkého,  nepárovitého 
ovaria,  z  toho  vycházejí  dva  dlouhé,  rouro- 
vité  vejcovody,  jež  spojují  se  posléz  a  tvoří 
vakovitou  dělohu  (uterus^  Michael  říká  va- 
ginaVj  ta  přechází  do  rourovité  pochvy  (va- 
gíny), jež  se  končí  kladélkem  (ovipositorem). 
Ve  vejcovodech  leží  oválná,  poměrné  veliká 
vajíčka  růžencovitě  za  sebou.  Na  každou 
anální  desku  ze  vnitř  přikládají  se  3  po- 
mocné pářicí  (kopulačni)  orgány,  vzniklé 
v  podstatě  ze  svalstva.  Ovipositor  obstará- 
ván je  párem  zvláštních,  tenkých  svalů  v.  — 
Proměna  děje  se   larvou   a   nymphou.    Žijí 


volně  v  lesích  a  na  březích,  ve  vlhkém  me- 
chu a  listi,  líně  lezou  a  lirí  se  vétiinoa 
částkami  rostlinnými.  —  Celou  čeleď  dělíme 
na  7  podčeledí:  Ortkatinae,  Fhthiracarínat, 
Serrariinae^  Zetor chůttinae^  Sotaspidinae,  Da- 
maeinaě,  Nothrinae,  Známe  20  rodů  a  asi  200 
jistých  druhů.  V  rašelinách  čucfaonských  na- 
lezl H.  Lindberg  celou  řadu  subfossilnícfa 
forem,  jež  vesměs  dají  se  identifikovati  a  nyní 
žijícími;  zajímavý  je  nález  fossilniho  oríba- 
tida  v  jeskyni  glossotheríové  v  Patagonií, 
jejž  učinil  £rl.  NordenskiOld.  Ve  vrstvě  ex- 
krementů po  glossotberiu  nalezena  veliká 
forma  fossflní,  jei  zjištěna  i  iivá  v  Patagonii, 
popsal  ji  J.  Trágšrdh  a  pojmenoval  Notkrus 
maximus.  (»Zool.  Anz.«,  XXIV.,  L  634.)  Z  li- 
teratury jmenovati  dlužno  monografii  Mi- 
chaelovu: British  O.  (Roy.  Soc.  1883)  a  po- 
slední práci  téhož  autora,  O.,  v  díle  >Das 
Thierreich«,  kdež  uvedena  literatura.    Thon. 

Orient  (lat),  východ,  strana  světa,  kde 
slunce  vychází,  pak  i  krajiny  na  východě 
ležící;  O.  (též  Levant,  v.  t.)  nazývány  byly 
kraje  ležící  východně  od  Itálie,  nyní  zove 
se  O-em  Malá  Asie,  Sýrie  a  EgypL 

Orientace  v.  Orientovati  se. 

Orientalleta,  znalec  jazykův  a  literatur 
východních. 

Orientéklni,  východní,  orientu  (v.  t.) 
se  týkající.  —  O.  církev,  řecká  církev.  — 
O.  akademie  v.  Akademie,  str.  S94a, 

Orientální  filologie,  věda  obírající  se 
studiem  jazyků,  literatury  a  vůbec  vzděla- 
nosti národuv  orientálnicn.  Rozsah  o.  f.  byl 
v  rozličných  dobách  rozličný.  Za  středověku 
byla  to  nejprve  arabština,  jejíž  literatura, 
zvláště  překlady  arabskými  z  jazyků  klassic- 
kých  a  zde  hlavně  z  Aristotela,  upoutala  po* 
zornost  Evropy,  jež  vešla  v  přim^  styk  s  kul- 
turou arabskou  nejen  ve  Spanělich  a  na  Si- 
cilii,  ale  křižáckými  výpravami  v  Palestině. 
(Viz  Arábie,  str.  570 fc.)  Vedle  arabštiny 
byla  to  ještě  hebrejština,  jel  jako  do- 
mnělý prajazyk  lidstva,  hlavně  však  jako  ja- 
zyk bible,  byla  předmětem  studia  nejprve 
židův,  od  doby  reformace  i  křesťanův  (vii 
Hebrejský  jazyk).  Práce  grammat.kŮv 
arabských  staly  se  vzorem  pro  studium  he- 
brejské grammatiky.  Příbuznost  obou  jazyků 
rozšiřuje  se  časem  na  syrštinu,  chaldejŠtinu 
(aramejštinu)  i  aethíopstinu,  jež  studuji  se 
jako  pomocné  jazyky  bible,  teprvo  časem 
i  samostatněji.  (Více  viz  pod  jednotlivými 
hesly  a  Semitské  jazyky.)  O.  f.  je  tu 
disciplinou  theologických  fakult,  z  nicbi  te- 
prve  v  XIX.  stol.  přechází  jako  samostatný 
obor  vědecký  na  fakultu  filosofickou.  Assyr- 
ština  s  babylónŠtinou  a  sumirštinou  zařa- 
zeny v  obor  jazyků  semitských  teprve  v  po* 
lovici  XIX.  stol.,  zaujaly  však  celkem  nusto 
samostatné  vědy  orientální  (assyriologie, 
klínové  písmo).  Arabština  islámem  stala 
se  panujícím  jazykem  světa  muslimského, 
jenž  stává  se  i  jinak  závislým  na  kultuře 
arabské.  Vynikající  repraesentantí  skupiny 
té  (vedle  arabštiny  perština  a  turečtina), 
jejichž  studium   spojovali    přední    xástapd 


Oriente  —  Origanum.  865 


o.  f.  XIX.  stol.  (de  Sacy,  Hammer,  Fleischer 
a  j.),  spojuji  se  v  t.  zv.  skupinu  jazykův 
islamskýco,  zvanou  i  jazyky  orientálními 
▼  uiSim  slova  smyslu.  Jaksi  z  lokálního  pa- 


vůbec  nebo  jednotlivých  odvětvi  a  jazyků 
založily  vynikající  střediska  vědecká  pro 
práce  na  poli  o.  f.,  jež  však  víc  a  více  se 
specialisuje.  Z  povšechných  podniků  jmenu- 


triotismu  stávají  se  předmětem  studia  samo- 1  je  me  časopisy  východních  společností  lon- 


statněbo  i  jazyky  uralsko-altajské,  resp. 
f  insko-uherské  (ve  Finsku  a  Uhrách,  zde 
nejslavnější  repraesentant  Vambéry}.  Doby- 
tím Vých.  Indie  Angličany  vstupuji  v  obor 
o.  f.  jaz3rk  a  literatura  staré  Indie 
(sanskrt),  jeho  studium  spojováno  pak  i  se 
staršími  fase mi  jazykův  íránskýcn  (zend, 


dýnské  a  pařížské,  v  Německu  >Zeitschriřt 
der  Deutschen  Morgenl.  Gesellschaft«,  v  Ra- 
kousku >Wiener  Zeitschrift  fúr  die  Kunde 
des  Morgenlandes«.  Velikou  zásluhu  o  pě- 
stování o.  f.  mají  mezinárodní  sjezdy  orien- 
talistů.  Největší  sbírky  pro  Orient  má  An- 
glie, více  méně  pozoruhodné  sbírky,  hlavně 


stará  perština).  Poznání  příbuznosti  san- 1 1  rukopisné,  ve  všech  hlavních  městech 
škrtu  s  hlavními  jazyky  evropskými  vede  Evropy.  Srv.  Benfey,  Geschichte  d.  Sprach- 
oa  poč.  XIX.  stol.  v  Německu  k  srovná-  wissenschaft  und  orientalischen  Philologie 
vací  filologii,  kdežto  postupující  pro- 1  in  Deutschland  (Mnichov,  1869).  Evropskou 
zkoumání  Indie  pojímá  v  obor  o.  f.  i  jed- 1  literaturu  Orientu  se  týkající  mají  vedle 
notlivé  skupiny  jazykův  a  literatur  indických  |  prací  týkajících  se  speciálně  jednotlivých 
(dravidské  jazyky,  Siam,  Barma  a  j.).  Výpra- '  oborů  Zenker,  Bibl. -orientalis  (Lip.,  1846 
vou  Napoleona  I.  do  Egypta  stává  se  ,  až  1861,  2  sv.),  Friederici,  Bibl.  orient.  (1877 
i  egyptŠtina  oborem  o.  f.  S  ní  spojuje  |  až  1884,  8  sv.),  a  A.  MúUerem  založ.  Orien- 
se  nejprve  studium  koptičiny  (v.  Kop- .  talische  Bibliographie  (Lip.,  1887  si.).  Dk. 
tové).  načež  přistoupením  moderních  jazy- 1  Oriente,  východní  a  největší  provincie 
kův  Egypta  a  zemi  sousedních  povstává ,  Ecuadoru  na  vých.  úpatí  Kordiller,  zaujímá 
zvláštní  nlologie  africká.  Konečně  i  stu- ,  jejich  pahorkatá  předboři  a  rozsáhlou  nížinu 
dium  sinologie  (v.  Čína,  str.  703  6)  po-  u  úvalu  Amazonky,  úhrnem  161.400  iirm  plo- 
číná  býti  oborem  samostatným,  jenž  rozši-  chy.  Obyvatelů  civilisovaných  jest  (1893)  jen 
řuje  se  o  studium  jazyka  mandžuského  '  12.600,  většinou  Indiánův,  a  kromě  toho  asi 
jako  pomocného  a  pojímá  v  sebe  pak  i  stu-   270.000  Indiánů  divokých,  kočujících  v  ohrom- 


dium  jazyka   a  literatury  japanské,  kul 
tumě  závislé  na  Číně  —  jazyky    východo- 
asijské. Nejnovějším  oborem  o.  f .  jsou  ja- 


ných  pralesích,  které  kryjí  největší  část  pro- 
vincie. Hlavní  dopravni  cestou  země  jest  ř. 
Napo,  mimo  to   pak  jest  několik  zanedba- 


zykýmalajsko-polýnésské.  S  pokračující  zná- '  ných  cest  pozemních.  Hlavni  produkty  země 
mosti  nových  jazyků  rozšiřuje  se  obor  jtd-  jsou :  zlato,  kanel,  vosk  palmový,  kopal, 
notlivých  skupin  více  nebo  méně,  kdežto  na  aloe,  kůže,  ynkka,  banány,  tabák  a  cukrová 
druhé  straně  prohloubené  studium  jednotli- 1  třtina.  Hl.  město  jest  Arch  i  dona  na  přítoku 
vých  jazyků  zjednává  těmto  víc  a  více  po-  [  ř.  Napo,  na  O®  25'  j.  š.,  s  5000  ob.  Tšr. 
váhy  samostatných  odborův.  Zásluha  o  to  Orientovati  se,  obezříti  se  podle  úhlů 
náleží  vedle  rvze  vědeckého  interessu  a  světových  (zvi.  orientu,  východu),  pak 
z  něho  vyplývajících  více  méně  soustavných  |  vpraviti  se  do  čeho,  obeznamovati  se  s  čim. 
výkopů  v  jednotlivých  částech  Orientu  i  O.  globus  znamená  postaviti  jej  správně  dle 
v  prvé  řadě  činnosti  missionářů,  pro  něž  úhlů  světových.  V  architektuře  církevní 
již  papež.  Řehoř  XIII.  a  hl.  Urban  Vlil.  zří-  orientují  se  dle  podélné  osy  chrámové;  sta- 
dili  vlastní  ústavy  (slavné  Collegium  de  pro  ,  věnyf  porok  420  chrámy  podle  vzoru  chrámu 
paganda  íide),  v  nové  době  stykům  diplo- 1  jerusalemského  tak,  že  oltář  byl  umístěn  ra 
matickým  a  obchodním.  Ohledy  na  tyto  vy-  straně  západní,  hlavni  vchod  na  straně  vy- 
volaly řadu  vlastních  ústavův.  určených  pro  chodní,  iak  tomu  jest  na  př.  u  nejstarších 
praktické  pěstování  jazykův  orientálních  '  basilik  římských.  Od  r.  420  staví  se  kůr  ra 
(orientální  akademie  ve  Vídni  a  podobné  straně  vých.  a  hlavní  vchod  na  straně  zá- 
školy  ve  Francii,  Anglii,  Itálii  a  Rusku),  po-  padni.  Úchylky  orientační  jeví  na  př.  Agia 
slední  a  jeden  z  nejlepších  orientální  semi- 1  Sofia  v  Cařihradě,  chrám  basilejský,  míšcň- 
nář  při  universitě  berlínské,  na  němž  páral-  ský  a  trevirský,  jež  orientují  se  Ic  severo- 
Iclně  Evropany  i  domorodci  vyučuje  se  východu.  Prvé  chrámy  protestantské  (zá- 
mimo  jiné  všem  hlavním  jazykům  moder-  mecká  kaple  v  Torgavt)  orientovány  jsou 
niho  Orientu.  V  oboru  vědeckém  osvědčilo    únwslně  k  západu. 

se  studium  o.  f.  vedle  jazykozpytu  hlavně  Oriflemme  [-tlam],  franc.  (od  lat.  aurum, 
na  poli  srovnávací  védy  náboženské,  jež  je-  zlato,  a  famma,  korouhev),  válečný  prapor 
dine  jím  umožněna,  a  dějin  kultury.  Více  králů  franc,  červená  korouhev  na  pozlaceré 
méně  těží  z  ní  ovšem  veškerá  odvětví  vě-  žerdi.  Králi,  jdoucímu  do  války,  svěřoval  ji 
dťcká.  Na  poč.  XIX.  stol.  vynikali  nejvíce  opat  svatodiviŠský  (St.  Denis),  neboť  král 
Němci  pěstováním  o.  f.,  nyní  závodí  čestné  byl  ochráncem  opatství.  Naposledy  užito 
8  Francii  a  Anglii.  Rusko  všímá  si  nejvíce  o-mmy  v  bitvě  u  Azincourtu. 
vlastni  oblasti  jazykové.  Ale  i  menši  národy  Orlganiim,  dobromysl,  dobrá  mysl, 
mohou  vykázati  se  více  méně  vynikajícími  rostlinný  rod  čeledi  pysicatých  (Labiateae). 
jmény  na  poli  o.  f.  Činně  účastni  se  práce  Má  lodyhu  přímou,  slabě  hranatou,  nejho- 
V  jednotlivých  oborech  i  domorodci  (Indie,  řejší  větve  chocholičnatě  latnaté;  květy  v  ko- 
Arabie  a  j.).    Společnosti  pro  studům  o.  f.   ncčných,  přikulatých  klasech.  Listy  řapíkaté , 

OttfiT  Slovník  NftuČBý,  sr.  XVin.  2^/12  1901.  55 


866 


Origcnés. 


vejčité,  celokrajné,  neb  neiřetelnu  zoubkaté. 
Listeny  vejčité,  přisedlé,  lysé.  Kalich  stejné 
5zubý,  v  ústí  s  hustým  véncem  chlupů.  Kvéty 
špinavé  svétlonachové.  Divoce  roste  u  nás 
jen  O.  vulgare  L.  (d  obecná)  velmi  hojné 
od  nížiny  až  k  pohraničním  horám.  O  majo' 
raná  L.  (majorán  neb  marjánka,  voné- 
kras),  mající  klasy  kulaté,  listeny  okrouhlé, 
šedoplsťnaté,  žlaznaté,  seje  se  v  kuchyňských 
zahradách  a  pochází  ze  severní  Afriky  a 
Orientu.  -i. 

Orig^enéi  ('iíoi/fv/??),  slavný  učenec  a  spi- 
sovatel církevní  {*  asi  185  —  f  254),  rodem 
z   Alexandrie,   syn    Lcónidy,    zámožného    a 
vzdélaného  křesfana,  jehož  vedením  zaučen 
byl  počátkům  literního  umční.    V  kateche- 
tické škole  svého   rodného  města  mél  slo- 
vutné učitele   Pantaena  a  Klementa.    Když 
L'3Óaidas  zemřel  smrtí  mučenickou  (r.  202), 
a  rodini  jeho  zbavena  byla  majetku,  O.  jal 
se  vyučovati  grammatice.  Biskup  Démétrios 
oblíbil  si  ho  zvláště  pro  náboženskou  horli- 
vost  jeho    i    ustanovil  jej    po    Klementovi 
učitelem  školy  katechetické  (r.  203).  V  úřade 
tom  O.  pilen  byl  nejen  vykládání  písem,  ale 
i  askése;  ba  v  této  př^íkročil  slušnou  míru, 
vyplniv  do  slova  výrok  Písma  (Mat.  19, 12): 
»jsou  kleštěnci,  kteří  se  sami  vyklestili  pro 
království    nebeské*.    K    dalšímu    vzdělání 
svému  absolvoval   fílosoíický  kurs  u  slovut- 
ného učitele  v  Alexandrii,  nejspíše  Ammó- 
nia  Sakky.  Krone  toho  konaje  studia  bibli- 
cká přiučil  se  hebrejštině.  Druhem  v  učitel- 
ství při  škole  katechetické  byl  mu  Heraklas, 
před  tím  žák  jeho  a  později  biskup  alexan- 
drijský.   Na  pomoc  vědecké  a  literární  čin- 
nosti Ó  novy  přispěl  nejvíce  konvertita  Ati- 
brosius,  věnovav  k  tomu  jmění  své,  aby  O. 
opatřil  so  3ě  rukopisy,  rychlopisce  a  kopisty. 
Tak  vedle  menších  prací  ex  »getických  (kom- 
mcntářův  a  scholií  ke  knihám  Písma  sv.)  asi 
r.  212  položeny  byly  základy  k  monumentál- 
ní nu  dílu  Hexapla  (v.  t.).  K  pobytu  mimo 
Alexandrii  O.  jen  zřídka  a  z  vážnýcn  důvodů 
se  odhodlával.  Okolo  r.  211  meškal  v  feímě. 
R.  215  vypraven  byl  od  Démétria  do  Arábie 
disputovat  s  tamním  vladařem,  který  zatou- 
žil   po  nauce   slavného    katechety.    V  dobé 
persekuce  CaracalKské  (v.  Caracalla)    O. 
uprchl  z  města  a  zabral  se  do  Palestiny  ke 
svým  známým:  Alexandrovi,  biskupu  jerusa- 
Icmskérau,  a  Theoktistovi,  biskupu    caesa- 
fjjskému  (r.  216).    Nékdy  r.  223  učená  paní 
Julia  Mammaea,  matka  císaře  Alexandra,  pře- 
bývající v  Antiochii,  vyžádala  si  O-na  k  du- 
chovním rozmluvám.    Pokračuje  v  literární 
činnosti  O  sepsal  částku  kommentáře  k  evan- 
geliu sv.  Jana  a  k  I.  knize  Mojžíšové,  výklad 
25  žalmův  a  pláče  Jeremiášova,  knihy  o  vzkří- 
šení, do^jmatické  spisy  /Ttoi  áoiiov  a  Etooi' 
řifťreř?.  Po  r.  228  volán  byl  do  Achaie  v  ja 
kési  pilné  potřebě  ta-nního  křesťanstva.  Zvo- 
liv cestu  Palestinou  přijal  v  Caesarei  kromě 
vědomí  a  svolení  svého  biskupa  svěcení  na 
kněžství  od  biskupův  Alexandra  a  Theokti- 
s:a.  Proti  tomu  ozval  se  Dimétrios,  publiko- 
vil  poklesek  O-nův  (samovolnou  kastraci)  a 


svolal  synodu,  která  prohlédajíc  nejspfie 
k  některém  bludným  naukám  ve  spisech 
/lept  dQxmv  a  JScQtoy^atHg  uznala  O -na  za  ne- 
hodná úřadu  katechetského  a  vyobcovala  jej 
z  Alexandrie  (r.  231).  O  uchýlil  se  do  Cae- 
saree.  Potom  na  druhé  synodě  Alexandrij- 
ské prohlášen  byl  za  zbavena  kněžství.  Méné 
jisté  jest,  co  Fókios  vypravuje,  ie  O.  po 
smrti  Démétriově  (t  r,  232)  vrátil  ss  do 
Alexandrie,  přednášel  tam  svou  bludnou  na- 
uku a  byl  znovu  vypověděn  od  Herakly. 
V  Caesarei  přičiněním  O -novým  vzkvetla 
theologická  škola  pro  vzdělance.  Snr.  či. 
Ř.ehor  Divotvorce.  Včas  pronásledování 
křesfinů  od  Maximina  Thraka  (r.  236—237) 
O.  skrýval  se  v  Ciesarei  kappadocké  a  do- 
končil tam  Hexapla.  Navrátiv  se  do  Caesa- 
ree  palestinské  pracoval  o  kommentáfích 
k  proroctví  Isaiášovu  a  Ezechielovu.  V  Athé- 
nách, kde  pohostinu  př<*bÝvaI  po  r.  238,  se- 
psal  kommentář  k  Písni  Šalomounově.  Účast- 
níci synody  Boserské  (r.  244)  přizvali  jej  na 
pomoc,  aby  z  bludu  vyvedl  biskupa  tamního 
Berylia  (v.  Bosrá  3).  O  několik  roků  po- 
zději O.  přičiňoval  se  o  poučení  hypnopsy- 
chitův  a  elkesaitů,  sektářů  přebývajících 
v  Arábii  poblíž  řeky  Jordánu.  Neúnavná  li- 
terární činnost,  kterou  O.  vyvíjel  ještě  ve 
věku  kmetském,  zjednala  mu  příjmení  '4Soí' 
^dvxiog  (ocelový)  a  XaXxévtf^og  (muž  želez- 
ného nitra).  K  posledním  pracím  jeho  nále- 
žejí: knihy  xatá  Kéloov,  kommentář  k  evan- 
geliu sv.  Matouše  a  k  raenšim  prorokům, 
i  četné  dopisy.  Listem  k  papeži  Fabiánovi 
O.  omlouval  se  z  pohoršlivých  nauk  ne- 
diskretností  svého  přítele  Ambrosia,  2e  bez 
I  vědomí  O  nova  některé  traktáty  jeho  uve» 
I  řejnil.  V  době,  kdy  cis.  Decius  hubil  kře- 
sťanstvo (r.  249—251),  O.  přestěhoval  se 
z  Caesaree  do  Tyru.  Tam  upadl  do  rukou 
pronásledovatelů,  byl  vsazen  do  vězeni  a 
mučen  (těžkými  okovy,  kladou  a  p.).  Po 
utrpení,  jež  zmužile  snesl,  propuštěn  byl  na 
svobodu  a  zemřel  v  Tyru.  O.  svým  působe- 
ním stál  v  první  řadě  těch,  kdož  upevůovalí 
základy  křesťanské  vědy.  Jeho  snaha  k  torna 
!  se  nesla,  aby  prohloubeným  výkladem  učení 
,  křesťanského  a  seřazením  článků  zjevené 
nauky  v  organický  celek  vstříc  vyšel  touze 
duchů  po  systematické  věrouce  a  napomohl 
vzdělati  pravou  křesťanskou  gnosi  naproti 
gnosi  haeretické.  Nejvíce  pracoval  v  cxc^jesi 
jakožto  kommentátor  a  kritik  biblický.  Ve 
výkladech  písma  hleděl  trojího  smyslu:  slov- 
ného (grammaticko-historického),  morálního 
a  mystického  (alle^orického;  v.  Exegese  a 
Anagógé).  Ze  spisů  jeho,  podávajících  vý- 
klad Pisem  sv.  (téměř  všech  knih  Starého 
i  Nového  zákona)  a  majících  formu  buď 
kommentářů  nebo  homilií  nebo  scho- 
1  i  i,  zachovaly  se  jen  některé  zlomky  a  Částka 
latinských  překladův.  Výsledkem  kritického 
badání  o  správnosti  řeckého  textu  Starého 
zákona  bylo  veledílo  O  novo  Hexapla.  Kromé 
ti'io  O .  sepsal  rozpravu  o  vlastních  jménech 
v  Písmě  sv.  (tft.  j.  spis  ztracena),  a  pojednáni 
o  židovských  m érách  a  vahách  (f).  Dogma- 


Originál  —  Orinoko.  867 

tické  spisy  jeho  jsou:    2  knihy  o  vzkříšeni  i  uce  O  nově  nebylo  vždy  náležitě  srozuměno 


Xt)»  2  dialogy  o  vzkříšení  (t),  ZtgtofiaxHg 
•<=  koberce;  10  knih)  a  íIbqI  agiiSv  (de  prin- 
típiis;  4  knihv).  Obsahem  Koberců,  z  nichž 
jen  itomky  zoývaji,  jest  srovnání  nauk  kře- 
sťanských s  naukami  filosofa.  Ve  spise  IIsqI 
^^X<úv,  který  došel  nás  v  lat.  překlade  Ru- 


a  že  nejen  pravověřici,  ale  i  bludaři  mohli 
dovolávati  so  jeho  učení.  Ze  spisů  pozůsta- 
lých, nevyjímaje  překladů,  patrná  jest  hetero- 
doxie  v  tom,  co  O.  vyslovoval  o  všemohouc- 
nosti  boží  (že  nikdy  nemohla  býti  bez  pů- 
sobnosti Boha  na  venek,  tudíž  bez  stvořeni 


ťinově  De  princip  ii,  O.  pokusil  se  o  vědec-   čili  světa),  o  poměru  božských  osob  vespo- 


kou  dogmatiku,  učiniv  zákl  .dcm  rozdělení  a 
osnovy  čtyři  principy:  Boha,  svět,  svobodu, 
zjevenf.  Obranného  rázu  jsou  spisy  O  novy: 


lek  (že  Syn  jest  menši  Oxe;  že  Duch  sv. 
jest  podřízen  Synu)  a  dokonání  světa  (ie 
konečným  cílem  vývoje  světového  jest,  aby 


Proti  všem  haeresim  (f)  a  Kaxot  Kélaov  ;  všichni  duchové,  i  ďáblí,  vrátili  se  ke  spo- 
(8  knih;  v.  Cclsus  5\  Dílo  posléze  řečené  '  Icčcnství  s  Bohem).  Souvislost  těchto  dok- 
</adí  se  k  nejlepším  apologiím  starokřesfan-  !  trin  s  naukami,  které  jakožto  bludy  O  novy 
.ským  K  asicétickým  plodům  O  novým  ná- 1  potíral  sv.  Mcthodios,  i  s  větami,  jež  synoda 
Icžejí  dva  spisky:  Els  naQzvgLov  ngot^Butí'  |  Cařihradská  z  r.  543  prohlásila  za  učení  ka- 
%o;  Jóyog  (povzbuzení  k  mučenictví)  a  /Tt 9I  cířské,  jest  na  bíle  dni.  —  Srv.  Hefele,  Con- 
fvx']?  (o  modlitbě),  řízené  k  Ambrosioví, '  ciliengeschichte  (2.  vyd.,  II.,  str.  786  si.); 
jenž  s  přítelem  svým  Prótoktétem  r.  236  byl  |  Redepenning,  O  Eine  Darstcllung  seines 
pronásledován  pro  víru.  Z  listů  O  nových    Lebens  und  seiner  Lehre  (Bonn,  1841  si.). 


nachovaly  se  dva  celé  (1.  k  Juliu  Afričanovi, 
2.  k  Řehoři  Divotvorci)  a  některé  zlomky. 
Tiskem  vydány  jsou  spisy  O  novy  od  Lom- 
matzsche   (Berl.,  1831—48;    25  sv.);    s  po 


Proř.  římský  AI.  Vincenzi  pokusil  se  hájiti 
pravověrnost  O  novu  spisem:  Ins.Gregorii 
Nysscni  et  Origcnis  scripta  ct  doctrinam 
nova  recensio  (Rím,  1864  si.,  5  sv.).    Vac, 


známkami    a   lat.   překladem    od   maurinův  Originál  (z  lat.),  původní  obraz  (proti 

'Ch  ar  lesa  a  Vincenta  de  la  Rue  (Paříž,  kopii),  prvopis  (proti  opisu),  osobitě  vy- 

1733—59;   4  sv.);    nákladem    Migncovým,  tvořené   dílo  proti   opakovanému,  napodo- 

Patrologia   gr.   XI.— XVII.    Velikolepá    čin-  benému.  Také  podivíni  slují  o-y.  Originální, 

nost  O  nova  jak  v  úřadě  učitelském,  tak  ve  původní,  ale  i  odchylné  od  obecného,  pře- 

spisovatelství  provázena  byla  obdivem  mno-  kvapující,  zvláštní,  podivné, 

hých    vrstevníkův  i  ukládala  reservu   těm,  Orlhuela,  okr.  město  ve  špan.  prov.  Ali- 

kiiož  ve  spisech  jeho  znamenali   nauky  he-  cante,  na  trati  Murcia-Alicante  a  ř.  Seguře, 

tcrodoxní.    Po  smrti  mistrově,  pokud  víme,  v  úrodné  a  rozsáhlé  rovině,  má  24.364  ob., 

sv.  Methodios  (f  asi  r.  311)  první  ozval  se  gotickou  kathedrálu  a  4  jiné  kostely,  12  bý- 

rozhodně   proti  origenismu.    Vedle   tvrzení  valých  klášterů,  kněžský  seminář,  kollej,  tři 

jeho  O.  učil,  Že  přjd  světem  nynějším  exi-  knihovny,  divadlo,  dvě  nemocnice,  rozsáhlé 
stoval  od  věčnosti  svět  duchův;   že  někteří  i  ovocnářství,  zelinářství  a  hedvábnictví,  vý- 

duchové  ti  zhfešili  a  jsou  svrženi  do  nyněj-  robu  klobouků,  mýdla,  zboží  lněného  a  hed- 
šího  světa,  kdež  v  tělech  lidských  jako  v  ža- ;  vábného  a  čilý  obchod.  O.  jest  sídlt- m  bi- 
lářích  jsou  dušemi  lidskými  (praeexisten- I  skupa   a   měla  dříve    universitu    založenou 

tianismus);    že   těla   lidská    konečně    (po  r.  1555.                                                      Tšr. 

vzkříšeni)  budou  zmařena.  Naproti  tomu  kněz  Orlohaloum  J^kum]  (lat.-řec),  mosaz. 
Famfilos  (f  r.  309)  spolu  s  Eusebiem  Caesa- '     Oiillon  |orijon|,  franc;  v  baštované  soa- 

rejským  sepsal  apologii  O  na.    Kontroverse  stavě  mnohdy  prodlužovali  líce  bašty  u  plecí 

o  pravověrnost  O  novu  přešla  na  sklonku  dozadu  přes  boky, kterážto  prodlouženina 

IV.  stol.  v  tuh^  spor,  jehož  účastníci  byli:  slula  o.,  kryla  část  boku  proti  nepřátelské 
sv.   Epifanios   Salamínský,  Rufinus,  sv.  Je-  '  střelbč  a  tvořila  s  výběžkem  boků  tomu  pK- 

ronym,  Theofilos,  patriarcha   alexandrijský  způsobeným  malý  prostor  právě  pro  jrdno 

(t  T.  412),  sv.  Jan  Zlatoústý  a  mnichové  pa-  jen  dělo,  které  s  počátku  jsouc  oblehateli 

iestinští  a  egyptští.    Ruňnus  svými  spisky  a  ukryto  střílelo  teprve  později  a  jako  na  pře- 

překladcm  spisu  77foi  aonav  rozšířil  na  zá-  kvapení  nepřítele,  pročež  se  nazývalo  zrád- 

padě  známost  o  sporu  origcnistick(?m,  načeŽ  cem.                                                           FAf, 
pap.  Anastasius   1.  (r.  398 — 402)  ccnsuroval  j     Orinoko,   domor.  Orinuku,  írc.  Orénoque^ 

bludné  nauky  O  novy,  shledané  v  překlade  dle  velikosti  třetí  veletok  jihoamerický,  za- 

Rufinově  De  principUs.    Na  východě  zvláště  ujímá  úvodím  sv^m  největší  část  Venezuely 

mnichové  bylí   horlivými    origeoisty.    Proti  a  vých.  Columbii,  od  rozvodí  na  Guayanské 

nim    nastoupil    císař   Justinián    I.    ediktem  vysočině  až  k  východním  Kordillerám.    Vy- 

z    r.  543.    Synoda  Cařihradská   asi   z   téhož  věrá  na  záp.  svahu  horského  hřbetu  Sierra 

roku    ohlásila    15    bludných   vět   ze    spisův  Parima,  pod  Pikem  Ferdinanda  de  Lesseps,  ve 

O -nových  a  anaihéma  těm,  kdož  by  se  jich  výši   as   1000  m,  na  2^  30'  s.  š.,  na  hranici 

přidržovali.  ProhlédajÍTe  ke  spisům  O  novým  Venezuely  a  Brazílie.   Teče  směrem  k  záp.- 

posud  zachovaným  můfcme  dobře  vysvětliti  sev.-záp.   pod   jižním    úpatím    Cerro    Duídy 

příčiny  sporů  právě  dotčených.    Aiitor    na  (2475  m),  u  Esmcraldy  (345  m)  protéká  jiŽ 

mnohých  místech   kolísá   se    ve   svých    na-  širokým   údolím    a  nad    Buenaquardíí   tvoří 

tikách;    dikce  jeho   není   přesná    a  zavdává  známou  bifurkaci,  odesílaje  část  vod  sv^ch 

podnět  k  nedorozumění ;   výroky  jeho  při-  řekou  Cassiquiari  do  Ria  Negra,  přítoku  Ma* 

pouštějí  různý  výklad.  Tak  se  stalo,  že  na-  rafionu;  rozšiřuje  se  dále  až  na  750  m,  při 


^68  Orinus  —  Orion. 

ústí  mocného  pravého  přítoku  Ria  Ventuari  ^ChafTanjon,  L'Orénoque  et  le  Caura  (Paf., 
obrací  se  ostře  k  záp.,  u  San  Fernando  de  ,  1889). 

Atabapo  (237  m)  dostihuje  hranice  colum-  Orinus  viz  z  Chocemic  ftehoř. 
bijské  a  přijímá  tu  od  záp.  Guavíare  s  lni-  ,  Oriolns,  zool.,  v.  Žlava. 
ridou  ze  svahů  Kordiller  a  od  jihu  Atabapo,  |  Orlott,  veliké  souhvězdí  po  obou  stranách 
jehož  směrem  obrací  se  přímo  k  sev.  a  jest  i  rovníka  jdoucí  od  4*^  36*"  do  6**  18m  rekta- 
odtud  až  k  ústí  Ria  Meta  hranici  Venezuely  >  scénce  a  od  12^  jižní  do  20*  severní  deklí- 
a  Columbie.  O.  protéká  tu  lesnatým  územím,  nace.  Na  severu  mezujc  s  Býkem  a  Bit- 
pod  ústím  levého  přítoku  Vichada  proráží  ;  ženci,  na  jihu  s  Zajícem,  na  východě  s  Jedno* 
mocnými  peřejemi  Majpurskými ,  proudy  i  rožcem,  na  západě  a  Býkem  a  Eridanem. 
(raudales)  a  katarakty  Aturskými  Žulovým  vý-  |  Heis  udává  v  něm  136  hvězd  pouhým  okem 
běžkem  vysočiny  Guayanské,  jež  na  levém  viditelných.  Toto  souhvězdí  je  nejkrásnější 
jeho  břehu  vypíná  se  do  výše  582  m.  Odtud  i  na  nebi  našem  a  má  jméno  oa  obra  a  lovce 
se  počíná  střední  tok  O-ka,  řeka  Šíří  se  tu  ve  starším  bájesloví  řeckém.  Týž  zobrazuje 
značně,  tvoří  mnoho  ostrovfiv,  od  ústí  mo-  se  jako  muž  přímo  stojící,  pravou  (východní) 
hutného  Ria  Mety  s  leva  z  llanos  přitékají-  rukou  třímající  kyj,  kdežto  levá  ruka  drit 
čího  náleží  již  jen  Venezuele,  pojí  se  s  ně-  Štít  pokrytý  kozí.  Zvláště  vynikají  3  hvězdy 
kolika  menšími  proudy  nížinnými  a  konečně  2.  vel.  (^,  c,  t)  blízko  sebe  v  přímce  se  na- 
pod  ústím  velikého,  od  záp.  z  Kordiller  Me-  lézající,  tvořící  buď  tak  zvanou  Jakut>ovu 
rtdských  přitékajícího  Ria  Apure  ř63  m)  do-  hfll  nebo  pás  O-ův.  Nad  nimi  viděti  je  dwě 
sáhuje  sev.-záp.  okraje  vysočiny  uuayanské  Jasné  hvězdy,  červenou  a  na  východním  ra- 
a  prudkým  záhybem  od  Caicary  obrací  se  |  meni  vel.  1.  (Beteigeuze),  na  západním  ra- 
k  vých.-sev.-vých.  sledujíc  okraj  vysočiny,  meni  y  (Bellatrix)  vel.  2.  Na  západ  od  nich 
Dosud  tichý  tok  O  ka  oživuje  odtud  nesčet-  I  je  několik  hvézd  4.  a  5.  vel.,  z  ntchŽ  některé 
ným  ptactvem,  veletok  šíře  2000—2600  m,  1  tvoří  oblouk  (štít).  Pod  pásem  na  zapadni 
zúžený  jen  u  Ciudad  Bolivar  (Angostura)  na  ,  noze  je  nejjasnější  hvězda  souhvězdí,  bílá 
800  m,  přijímá  s  leva  malé  přítoky,  s  pravá  hvězda  fi  (Rigel).  Jak  W.  Herschel  1.  října 
větší  Rio  Caura  a  Caroni ,  pod  vsí  pak  '  1781  objevil,  je  podvojná,  majíc  průvodce 
Guayana  Vieja  vstupuje  v  území  své  delty.  8.  vel.  ve  vzdálenost*  9*6",  jenŽ  sám  opět  je 
Hlavní  rameno  nemění  svého  směru  k  vých.-  podvojný  (Burnham)  a  náleží  k  nejobtížněj- 
sev.-vých..  obmyká  velké  ostrovy  vytvořené   ším  předmětům  na  nebi.  Hvězdy  í  a  ^  v  pásu 


náplavem  říčním  a  vlévá  se  několika  proudy 
do  moře;  hlavní  z  nich  Brazo  Imataca  jest 
splavný  pro  velké  lodi  mořské,  má  6  km 
šíře  a  vtéká  do  Boča  de  Navios.  Četná  po- 
boční ramena  roztěkají  se  počtem  asi  50 
k  sev.  a  sev. -vých.  naneseným  územím  delty, 


jsou  též  podvojné,  d  je  měnlivá  (vel.  2*7  ai 
2*2)  majíc  průvodce  vel.  6*8  ve  vzdálenosti 
53",  ř  má  průvodce  vel.  5*7  ve  vzdálenosti 
2*6".  Jiné  podvojné  jsou:  q  (jižně  od  Bel- 
latrix) s  hlavní  hvězdou  vel.  4*7  žlutou  a  prů- 
vodcem modrým  vel.  8'5,  u  vzdálenosti  7"; 


jež  zaujímá  pobřeží  v  délce  280  km  a  má  | ;?  fW.  Herschel  r.  1781),  hlavní  hvězda  3*4 
plochu  26.000  km*.  Vodu  O-ka  uchvacuje  vel.  (dle  Dawesa  r.  1848  sama  podvojná  se 
mořský  proud  a  unáší  ji  s  sebou  průlivem    vzdal.  1"  obou  složek),  průvodce   vel.  10*5» 


Boča  del  Sierpe  mezi  pevninou  a  ostrovem 
Trininadcm  do  moře  Karibského.  Celý  tok 
Oka  jest  2382  km  dlouhý,  kdežto  přímá  vzdá- 
lenost pramenův  od  ústí  činí  853  km;  úvodí 
jeho  zaujímá  954.000  km*.  Množství  vody 
u  Angostury  jest  dle  Codazziho  as  6000  m' 


vzdal.  110";  X  na  hlavě  O-u  (W.  Herschel 
poznal  ji  r.  1779  podvojnou,  Struwe  potroj- 
nou),  hlavní  hvězda  je  Žlutavá,  vel.  4.,  druhá 
nachová,  vel.  6.,  třetí  vel.  10*5,  vzdal,  prvních 
dvou  je  4*3",  první  a  třetí  28*6".  Mimo  jiné 
podvojné  a  pomnožné  je  památná  pomnožná 


za  vteřinu,  rychlost  vody  05  m.  Periodické  |  ó  na  jilci  meče  v  temné  Části  mlhoviny 
záplavy  způsobené  O -kem  počínají  se  v  dubnu,  O -o vy,  celkem  9  hvézd.  Čtyři  z  nich  ABCl> 
v  září  dostupují  nejvýše  a  konči  se  v  únoru,  tvoří  lichoběžník  a  viděti  je  lze  již  menširoi 
Mezi  Ciudad  Bolivar  a  ostrovem  Trinidadem  !  dalekohledy  (3palcovými).  C  je  vel.  4*7,  nej- 
anglicko-venezuelská  společnost  udržuje  pra-  slabší  B  8.  vel.  A  z  D  objeveny  byly  Huy- 
videlné  měsíční  paroplavební  spojení,  v  době  |  gensem  r.  1659,  B  Dom.  Cassinim  r.  1666» 
vyššího  stavu  vod  plují  parníky  až  pod  vodo- ■  Struwe  objevil  r.  1826  pátou  E,  vel.  11*3, 
pády  Aturské,  po  řece  Apure  až  k  Nutrias  r.  1832  Jan  Herschel  šestou  F,  vel.  13.,  de 
a  též  po  přítoku  Apure  Portuguese.  Horní  |  Vico  r.  1839  dvě  jcšté  slabší,  Porro  r,  1856 
tok  od  Majpurských  peřejí  k  Esmeraldě  jest  {  mezi  A  z  C  devátou.  Změn  polohy  nebylo- 
rovněž  splavný.  Ústí  O-ka  objeveno  r.  1499  .  dosud  u  těchto  hvězd  pozorováno.  Měnlivé 
Alonzem  de  Ojeda,  r.  1531  Diego  de  Ordaz  jsou  R.  červená  (Hind  r.  1848),  períodai 
plul  proti  proudu  až  160  km  od  moře,  380^;  Wmax.  6.,  min.  7.  vel.;  d  změna  ne* 
A.  Humboldt  r.  1800  dospěl  až  k  Esmeraldě  i  patrná;  a  Červená,  perioda  nepravidelná,  ko- 
a  sledoval  tok  Cassiquiari,  r.  1839  Schom-  lísá  se  o  půl  třídy  v  jasnosti;  vidmo  je  velmi 
burok  postoupil  ještě  o  90  km  dále,  v  no-  složité,  podobá  se  vidmu  skvrn  slunečních; 
véjš!  době  zkoumali  v  úvodí  O-ka  Jules  Cre- ,  C/  velmi  červená,  perioda  375<*,  objevil  ji 
vaux  r.  1881,  r.  1886  Chaffanjon  zjistil  po-  Gore  r.  1885.  Dle  Pickeringa  jeví  vidmo  jasné 
lohu  pramenů  O-ka,  r.  1887  sledoval  záp.  čáry.  Mezi  hvězdokupami  a  mlhovinami  je 
přítoky  O-ka  Stradelli.  —  Srv.  E.  St.  Vraz,  i  nejpamátnější  velká  nepravidelná  mlhovina 
Na  přič  rovníkovou  Amerikou  ^, Praha,  1901);  !  u  O,  jež  byla  nejčastéji  a  nejdůkladněji  zkon- 


Órión  —  Orizaba. 


869 


inána  a  zobrazena  jak  výkresy  (Legentila, 
AV.  Herschela,  Lorda  Rosse,  Bonda,  Tem- 
pela)  tak  fotografiemi.  Kolem  hvězdy  t  ob- 
jevil M.  Wolf  fotograficky  mlhovinu  telesko- 
pem neviditelnou.  VBy-. 

Orion  {*SlifÍ<op)  líčen  v  Odysseii  jako  obr 
mávající  kyjem,  u  jiných  básníků  jako  obr- 
nénec  ve  skvoucí  zbroji  8  taseným  mečem, 
jeni  od  lidu  viděn  v  souhvězdí,  které  v  létě 
ráno  vychází,  v  zimě,  době  to  bouři,  časně 
z  rána  zapadá,  v  době  pak  vinobraní  o  půl- 
noci vychází,  tak  2e  k  ránu  stoji  nejvýše  na 
nebi.  Báje  o  něm  záhy  sebrány  v  astrono- 
mické básní  připisované  Hésiooovi.  Vychá- 
zeje ráno,  pokládán  za  miláčka  Zoře  (Éós), 
její  Arterois  na  Ortygii  svými  šípy  usmrtila. 
Počátkem  zimy  O.  nalézá  se  v-blízkosti  sou- 
hvězdí Psa,  svého  průvodce,  Plejád,  nymf 
nebo  plachých  holubic,  jež  před  nim  v  moře 
prchají,  a  Medvědice,  jež  ze  severního  pólu 
stále  se  po  něm  ohliži,  a  pokládán  proto  za 
divého  lovce,  jejž  Odysseus  ještě  po  smrti 
zastihl  při  jeho  řemesle  v  podsvětí;  íežto 
pak  tehdy  nastávají  bouře,  O.  pokládán  za 
syna  Poseidona  a  Euryaly,  jenž  dovedl  po 
moři  jako  po  souši  běžeti  od  ostrova  k  ostrovu, 
symbol  to  bouře.  Vlastní  silou  prý  nasypal 
u  Zankly  (pozd.  Messany)  přístavní  násep  a 
předhoří  Pclóron.  Na  Chiu  vyprávěna  o  něm 
báje,  že  O.  zpiv  se  vínem  a  zneuctiv  ženu 
nebo  dceru  krále  Oinopióna  (v.  t.)  byl  od 
tohoto  zbaven  zraku,  načež  dal  se  od  Hé- 
faistova  druha  Kédalióna  donésti  k  východu, 
ai  se  na  paprscích  Héliových  zrak  jeho  opět 
rozžehl.  Zahynul  prý  uštknutím  Štíra,  jejž 
Artemis  naň  vyslala,  protože  se  chlubil,  Že 
jest  s  to,  aby  pohubil  všechnu  zvěř  na  zemi, 
nebo  že  jí  strojil  úklady.  klk. 

Orina  (sanskrt.  Ordra),  divise  brítskoindi- 
cké  prov.  bengálské,  rozkládá  se  mezi  19^  28' 
ai  22*  34'  s.  š.  a  83«  36'  a  87*  31'  v.  d.  a 
hraničí  na  sev.  a  sev.-záp.  s  divísemi  prov. 
bengálské  Čúti  a  Nágpurem  a  Bengálem  vlast- 
ním, na  vých.  se  zálivem  Bengálským,  na  jihu 
s  praesidentstvim  madraským  a  na  západ 
s  Centrálními  provinciemi.  Skládá  se  z  bez- 
prostředního území  britského  (23.446  km* 
s  4,047.352  ob.  |1891])  a  skupiny  17  manských 
států  (39.333  km*  s  1,696.710  obyv.);  vlastní 
britské  území  zaujímá  rovinu  pobřežní  od 
jez.  Čilky  k  sev. -vých.  až  k  ústí  Subamarekhy 
a  rozsáhlé  delta  rek  Mahánadi,  Brabmani  a 
Baitarani,  krajiny  alluviální,  velmi  úrodné; 
manské  státy  domorodé  rozkládají  se  ve  vni- 
trozemí na  vysočině  skládající  se  hlavně 
s  krystallických  břidlic,  700—1000  m  vysoké, 
pokryté  rozsáhlými  lesy,  bohatými  vzácnými 
druhy  stromů.  Ž  minerál ií  nachází  se  uhlí  a 
ielezo,  na  středním  Mahánadi  pak  zlato,  dia- 
manty a  rubíny.  Řeky,  v  době  sucha  slabě 
tekoucí,  za  plištč  vystupují  z  břehův  a  za- 
plavují celou  krajinu,  výpary  močálů  přispí- 
vají pak  k  nezdravosti  klimatu;  cholera,  ma- 
larie  a  úplavice  jsou  tu  endemické.  V  území 
delty  zřízeny  jsou  průplavy  sloužící  plavbě 
i  zavodňováni  v  letech  suchých.  Podnebí  jest 
podobné  jako  v  Bengálu  vlastním,  roční  tep- 


lota pohybuje  se  mezi  max.  43^ C  a  min. 
10^  C,  max.  teploty  na  slunci  jest  v  Kattaku 
64^  C;  srážek  bývá  prům.  ročně  v  Kattaku 
1*43  m,  v  Balásuru  1'69  m,  u  Falše  Pointu 
1*85  m.  Působením  nestejnoměrného  rozdě- 
lení srážek  na  doby  roční  povstávají  často 
sucha  a  hlad  i  zhoubné  zátopv.  Pobřeží  zpu- 
stošeno bývá  zhoubnými  cyklony.  V  dolním 
Mahánadi  jest  krokodil  velmi  hojný;  tygr  a 
divoký  slon  zřídli  od  té  doby,  co  velká  část 
diunglí  proměněna  v  role.  Z  obyv.  územi 
britského  bylo  (1891)  3,948.139  Hindů,  92.946 
muhamm.,  4657  křest,  v  státech  manských 
1,531.809  Hindů,  6191  muhamm.,  703  křest 
a  133.294  příslušníků  horských  kmenů.  Hin- 
dové jsou  většinou  Árijové  mluvící  řečí  urija^ 
horalé  náležejí  k  dravidským  kmenům  Gon- 
dů.  Kandhů  a  kolarijským  Kolům,  Santálům 
a  Patuům.  Hlavní  plodiny  jsou  rýže,  pšenice, 
luštěniny,  olejnatá  semena,  konopí,  tabák, 
bavlna,  betel,  cukrová  třtina,  zeleniny  atd. 
O.  jest  posvátné  území  Hindů,  co  rok  pu- 
tují sem  statisíce  poutníků,  zejména  do  Puri 
k  slavnému  chrámu  Džáganathskému.  Bez- 
prostřední území  britské  děli  se  v  5  okresů: 
Kattak,  Puri,  Balásur,  Angul  a  Banki.  Hlav. 
m.  jest  Kattak,  nejdůležitější  přístav  Balá- 
sur. Obě  města  mají  paroplavební  spojení 
s  Kalkuttou.  V  obvodu  delty  Mahánadi  vy- 
stavěny jsou  nákladem  státním  čtyři  průplavy, 
pátý  vede  od  Kattaku  přes  Balásur  a  Midnaj- 
púr  do  řeky  Huglipod  Kalkuttou.  Rozpočtený 
náklad  na  zřízeni  těchto  průplavů  v  O -se 
obnáší  3,955.113  lib.  st.  Manské  státy  stojí 
pod  dozorem  politického  úředníka  pro  okres 
kattacký,  platí  dohromady  3322  lib.  st.  po- 
platku; důchody  jejich  obnášejí  77.139  lib.  st. 
Buddhtstická  dynastie  O-su  ovládavší  ustou- 
pila r.  474  po  Kr.  dynastii  bráhmanské.  Ve 
stol  X.  Kattak  stal  se  hlavním  městem  říše, 
která  pak  v  XVI.  stol.  podrobena  muham- 
medány.  R.  1751  veliké  ásti  O-sy  vydobyto 
Mahraty.  Veliký  mogul  odstoupil  území  toto 
r.  1765  Východoindické  společnosti;  Kattaku 
dobyto  Angličany  teprve  r.  1803  ve  válce 
s  Mahraty.  —  Srv.  Hunter,  O.  (Lond.,  1872, 
2  sv.);  RadŽendralala  Mitra,  The  antiquities 
of  O.  (KalkutU,  1875—80,  2  sv.). 

Oristano  [*áno1,  m.  v  ital.  provincii  Ca- 
gliari  na  ostr.  Sardinii,  6  ^nti  od  zálivu  t.  jm., 
stanice  žel.  dráhy,  sídlo  arcibiskupa,  má  7074 
obyv.,  kathedrálu  ze  XVII.  stol.,  gymnasium, 
seminář.  K  městu  náleží  přístav  Gran  Tor  re. 

Ořii,  bot:  1)  O.  neb  Oříška,  houba  Pů- 
ly porut  umbellatus  Fr.,  v.  Polyporus.  — 
2)  O.,  hrachor  hlíznatý,  Lathyrut  tuhero- 
sut  L.,  v.  Lathyrus. 

Orláukba,  město  v  mexickém  státě  Věra 
Cruzu  ve  výši  1227  m,  na  trati  Věra  Cruz- 
Mexiko,  má  25.000  ob.,  četné  chrámy  a  kaple, 
vyšší  učiliště  a  četné  závody  průmyslové 
hnané  vodni  silou,  z  nichž  zvláště  vynikají 
prádelny  bavlny.  Asi  28  km  na  sz.  odtud,  na 
v.  od  Anahuaicu  vypíná  se  mohutná  hora 
Pie  de  Orizaba  nebo  Volcan  de  San 
Andres,  aztecky  Citlaltepetl,  v  podobě 
pyramidy,  vysoká  5450  m,   slezena  poprvé 


870  Orizonte  —  OrlamUnde. 

r.  1848,  s  hranicí  věčného   snčhu  ve  výii  hojná,  velká  část  povrchu  pokryta  jest  nic- 

4292  m  a  nejnižším  ledovcem  £1  Corte,  sa- '  čáw  a  rašeliništi.  Za  veliké  doby  ledové  O. 

hájícím  do  výše  4015  m.    Přes  horu,  která '  pokryty  byly  ledovcem  skotským,  stopy  za* 

posledně  soptila  v  1. 1545—66,  vede  prdsmyk  ,  lednění  nejsou  veliké.  Ostrovy  vysoké  v  xá* 

Cuchilla,  4418  m  vysoký.  Tsr,       padni  části  (ostrov  Hoy  474  m)  svažují  se 

Orlsonta  v.  Bloemen  2).  jk  v^ch.   v  roviny   dosti   úrodné,   vzdělané 

Orjaohovo  v.  R  a  ch  o  v  o.  |  v  role.  Prudké  proudy  v  úžinách  mezi  ostrovy 

Orja  lauka.  vesnice  v  nabiji  bjelopavlič*  |  bývají  za  bouří  nebezpečny  plavbě  pobřežní,. 

ské  na  Černé  Hoře  poblíže  krajského  města  i  pověstný  jsou  dva  víry  u  ostrova  Swona. 

Danilova  Gradu,  památná  tím,  že  tu  byl  hlavni  {  Podnebí  jest  rázu  mořského,  průměrné  velmi 

stan   černoh.  armády  za   devítidenní  bitvy .  mírné;    prům.  střední  teplota  roku    obnáái 

r.   1877.  Jest  zde  knížecí  letohrad  a  sídlo    7-2«C,   prám.    střední   teplota    léta    12'5'»C,. 


vojvodské  slavné  rodiny  Boškovičd.  Dr.V.Č 
OrJ^By  hora  v  Dinarských  Alpách  na  hra- 
nici Černé  Hory,  Boky  Kotorské  a  fCrivošije, 
1895  m  vysoká,  pokrytá  silným  bukovým  a 
borovým  lesem,  s  velikolcpou  vyhlídkou  po 
Hercegovině,  Č.  Hoře,  ano  i  Albánii.  Dr.  K  Č, 
Orkadské  ostrovy  v.  Orkncje. 


zimy  4^0,  nejstudenější  měsíce  jsou  únor  a 
březen.  Srážky  jsou  hojné,  vzduch  velmi  vlhký; 
roční  prúm.  množství  srážek  938  mm.  Ostrovy 
jsou  bohatý  ptactvem  zemním  i  vodním,  jeŽ 
tu  hnízdí;  sbíráním  vajec  a  peří  zaměstnává 
se  část  oDyvatelstva.  Ž  ostrovů  největší  jest 
prostředni  Mainland  či  Fomona  (16.498  ob.),. 


Ork&n  (něm.  Orkan,  nizozem.  orkaan,  angl.  j  jižni  skupinu  ívoří  South  Ronaldshay  (2315 
kurricane,  franc.  ouragan,  špan.  huracan)  na- ,  ob.),  Hoy  (1320  ob.)  a  jiné  menši  ostrůvky,, 
lývá  se  prudký  vítr,  který  urazí  nejméně  v  severní  skupině  jsou  Westray  (2108  ob.\ 
40  m  za  vteřinu  neb  140  km  za  hod.,  kte- ;  Sanday  (1929  ob.),  Stronsay  (1275  ob^,  Sha- 
réžto  rychlosti  odpovídá  tlak  asi  150  kg  na  pinshay  (903  ob.)  a  Ronsay  (774  ob.)*  Celkem 
plochu  1  m*.  O.  jest  z  vichřic  nejprudší,  mají  O.  30.453  ob.  (1890).  Obyvatelstvo  jest 
jenž  se  v  každé  stupnici  pro  odhadováni  síly  původu  normanskébo,  mluví  anglicky  8  při* 
větru  označuje  stupněm  nejvyšším.  Velikou  j  míšením  slov  starosevcrských.  Vzdělané  půdy 
svou  silou  o.  poráží  vše,  co  se  mu  do  cesty  bylo  r.  1885  45.831  ha^  hlavně  pěstuje  se 
staví,  lidi,  stromy,  vozy,  stavení  a  j.,  a  pu-  ječmen,  oves,  brambory  a  rostliny  picnL 
stoši  mnohdy  celé  krajiny.  Objevuje  se  v  ba-  Chov  dobytka  má  veliký  význam,  r.  189<^ 
rom.  minimech,  mají-li  tato  na  malou  vzdá- ;  bylo  5861  koní,  24.040  skotu,  32.408  ovcí  a 
lenost  veliké  rozdíly  tlaku  (gradienty).  V  mír-   4587  vepřového  dobytka.  Značný  chov  drů- 


ném   páse   bývá   obyčejně  omezen   na  část 
vzduchového  víru  vyplňujícího   barom.  mi- 


beže.    Lov  ryb,  zejména  sledí,  zaměstnává 
(1894)  1259  lidí  s  391  čluny.    Průmysl  jest 


nimum,  v  tropech  naproti  tomu  bouři  v  ce- 1  nepatrný.  Ostrovy  měly  (1894)  46  ol>chod- 
lém  víru.  V  Evropě  mají  některé  vichřice  |  nich  lodí  o  2571  ř,  pravidelné  paroplav<.  hni 
atlantské  prudkost  o-u.  Při  vichřici  dne  l  spojení  má  přístav  Kirkwall  na  Mainlandé 
22.  pros.  1894  jednotlivé  přívaly  větru  vy-  I  s  Leithem.  Obchod  obmezuje  se  na  vývos 
kazovaly  v  Anglii  rychlost  40— 68m  za  vte-  !  dobytka,  vlny,  drůbeže,  vajec,  peří,  sušených 
řinu.  Na  věži  Eiífelově  anemometr  dne  12.  a   ryb,  vlněného  zboží.   Hrabstvi  O.  oddělena 


13.  list.  1894  udával  rychlost  až  50  m  za 
vteřinu.  Také  bóra  na  pobřeží  moře  [ader- 
ského  a  mistral  na  již.  pobřeží  Francie 
nabývají  v  jednotlivých  případech  prudkosti 


r.  1881  od  ostrovů  Shetlandských;  skládá  se 
z  18  obcí,  hlavní  m.  jest  Kirkwall  se  4000 
obyv.  Římanům  byly  O.  známy  pod  jménem 
Otcades,  obyvatelé  byli  nejspíš  Piktové.  Pa* 


o-u.  Vetší  rychlost  a  zhoubnější  ještě  účinky  matky  z  doby  té  dosud  se  zachovaly.  Od 
nežli  v  páse  mírném  a  studeném  vykazují ,  IV.  stol.  O.  byly  navštěvovány  normanskými 
O-y  tropické,  jež  bývají  doprovázeny  gra-  piráty,  od  r.  870  tvořily  hrabstvi  pod  vrch- 
dienty  až  45  mm.  Známé  v  tom  ohledu  jsou  {  ním  panstvím  Norska,  podrobeny  byvle  krá* 
hurrikány  nebo  o  y  západo-indické,  tai-  ^  lem  Haraldem  Haarfagrem.  R.  1469  připojí ny 
funy  čínské,  cyklony  bengálské  a  j.  (Viz  |  ke  Skotsku  a  s  ním  zároveň  potom  k  Anglii. 
Cyklony.)  Ag.       Řeči  severské  ještě  v  XVII.  stol.   užíváno 

Orkneje,  Orkneye,  Orkneys,  Orca-  v  některých  obcích.  Obyvatelstvo  bylo  ve 
des,  Orkadské  ostrovy,  skupina  ostro-  středověku  mnohem  četnější  nežli  nyní.  — 
vův  oddělená  od  sev.  Skotska  prů  ivem  Pent-  Srv.:  Pcace,  Description  and  historie  hand- 
landským  10  km  širokým,  rozkládá  se  mezi  '  book  oř  the  Orkn(  y  Islands  (Kirkwall,  1862); 
58«  41'  až  59®  23'  s.  š.  a  2«  22'  až  3«  25'  z.  d.  Tudor,  The  Orkneys  and  Shttland,  their  past 
Skládá  se  ze  67  ostrovů,  jež  dohromady  za-  and  prescnt  statě  (Lond.,  1883);  M.  J.  Bad- 
ujímají  plochu  973  km^;  jen  29  ostrovů  jest  deley,  Orkncy  and  Shitland  (Lond..  l&8o). 
obydleno,  ostatní,  zvané  holms^  jen  na  čas  Orkyi,  bot.,  v.  Triticum  Spelta. 
navštěvují  pastýři  se  stády,  lovci  a  rybáři. ;  Orlamiinde,  město  v  Sasko- Altenbursku 
K  nim  druží  se  množství  skerries,  nízkých  nedaleko  ústí  Orly  do  Sály  a  na  křižovatce 
skalisk,  na  nichž  připravuje  se  soda  z  moř-  železn.  tratí  Grosshcringen-Saalfeld  a  O.- 
ských  rostlin.  Orografíckým  rázem  podobají  |  Oppurg,  má  s  předměstím  Nachhausen  142^ 
se  sousednímu  Skotsku,  palaeozoický  čer-  obyv.  (1895);  starobylý  evang.  kostel  a  rad« 
vený  vápenec  je  skládající  podlehl  ve  vy-  i  nice,  zbytky  rcsidenčniho  zámku  býv.  hr. 
sokem  stupni  denudaci,  všechny  ostrovy  jsou  z  Orlamúnde,  zříceniny  kláštera  a  kamenná 
rozervány   fjordy  a  sundy;  jezírka  jsou  tu  |  útulna  ze  slovanských  dob,   výroba  stávko* 


Orlandin  —  Orleans. 


871 


vého  zboží,  doutoikflv  a  hraček.  —  O.  ná- 
leželo hrabatfim  z  V^roaru,  jichž  jedna  vě- 
tev slula  z  O.;  po  jejím  vvroření  (1112)  O. 
přeálo  na  rod  Ballenstedtský  a  pak  na  rod 
Albrechta  Medvéda  (1140).  Když  roku  1344 
hrabě  Jindřich  prodal  vlastní  O.  lantkrabčti 
durynskému.  vznikla  z  toho  mezi  jednotli- 
vými linieini  rodu  O.  a  lantkrabím  t.  zv. 
»hrabécí  válka«,  O.  však  zflstalo  již  při  Du- 
rjnsku.  Rod  hrabat  z  O.  vůbec  vymřel 
v  XVI.  století.  Pověstná  jest  Anežka  z  O., 
t.  zv.  >bílá  pani«  rodu  HohenzoUernského 
(v.  Anežka  7). 

Orlandiiif  jeden  z  nejvčtiích  ostrůvkův, 
jež  od  Poreěe  v  Istrii  řadí  se  na  jih  k  Lim- 
sk^mu  zálivu. 

Orlando,  italské  jméno  Rolanda.  O. 
furioso  (Zuřivý  Roland),  báseň  Ariostova; 
O.  innamorato  (Zamilovaný  Roland),  bá- 
seň Bojardova. 

Orlando  dl  Lasio  v.  Lassus. 

Orláti  veikcobec  na  řece  Sibini  v  seliŠt- 
ském  okr.  sibíňské  župy  v  Sedmihradech, 
na  trati  Žel.  dr.  Sibiň-Alvincz;  má  1701  ob. 
(1890,  nejvíce  německých  Sasikfl),  kasárny, 
pivovar  a  papírnu.  Dkl, 

OtIaii  v.  Orlová. 

Orlaya  Hoffm.,  rod  rostlin  okoliěna- 
tých  z  podčel.  mrkvovitých  (Daucineae), 
mrkvi  velmi  podobných,  od  niž  liší  se  ze- 
jména celými  lístky  ooalu  i  obalíčku  a  dvoj- 
nažkami,  jejichž  ostny  ra  zebrách  vedlejších 
jsou  2 — 3řadé  a  ke  konci  šidlovité  a  na- 
mnoze hákovité.  O.  jest  jednoletá  bělokvétá 
bylina  střední  a  jižní  Evropy,  kdež  zastou- 
pena jest  druhim  O.  grandi  flora  Hoffm. 
(Dauctis  Scop.,  Caucalis  L.),  tu  a  tam  i  v  Če- 
chách na  rolích  a  kamenitých  stráních  ná- 
hodou se  objevující  a  velmi  nápadními  kraj- 
ními paprskujícími  korunami  vynikající  — 
a  druhem  O.  platycarpos  Koch  (Caucalis 
L.),  na  rolích  v  Istrii  domácím.  Déd. 

z  Orla,  příjmení  staročeské  rodiny,  která 
se  zvala  po  Orli  u  Chrudimě  a  rozdílná  jsouc 
od  Orelských  ze  San  nosila  na  štítě  du- 
bovou v^tev  se  dvěma  žaludy.  Vilťm  (1447 
až  1454)  držel  tvrz  Dřel  u  Závrší,  Vojtek 
byl  štolbou  královským  a  poslední  fiernart 
žil  r.  1603.  5ťfc. 

Orleas,  barvivo,  v.  Bixa. 

Orlcán  sluje  tkanina  polovlněná,  která 
zhotovena  byla  z  osnovy  bavlněné  a  z  outku 
vlněného,  tak  zv.  česané  vlny  neb  i  mo- 
hairového  přediva.  Barvy  tíchto  látek  bý- 
vají nejvíce  černé  a  užívá  se  jich  na  smu- 
teční sukně  dámské.  V  jinoch  případech 
bývají  látky  tyto  i  různobarevné,  protká- 
vané  rozličnými  okrašlujícími  nitmi,  neto 
i  květované,  jméno  má  po  íranc  městě 
Orleansu,  kde  se-  pCvodně  vyráběti  počala, 
odtud  přišla  do  svčtoveho  obchodu  a  vy- 
rábí 80  tťž  u  nás.  Pfp. 

Orléanais  [-né],  bývalá  provincie  franc, 
je  již  hlavním  městem  byl  Orleans  a  jež 
nyní  rozdělena  jest  mezi  departementy  Loi- 
ret,  Loir-etCher  a  Eure-et-Loir. 

Orlcanik,  bot.,  v.  Bixa. 


Orléanlsté,  ve  Francii  stoupenci  Orléa- 
novců  za  revoluce  (vév.  Orléanský  řeč.  Ega- 
lité)  i  za  království  červencového.  Tito  vy- 
cházeli z  občanstva  a  zatlačeni  po  r.  1848 
četnějšími  a  ráznějšími  republikány,  bona- 
partisty  a  legitimisty.  Za  druhého  císařství 
neměli  váhy.  Vystoupili  opět  po  r.  1870  a 
tvořili  v  nár.  shromážděni  (1871 — 75)  pravý 
střed  za  vedeni  hr.  Dariho.  Protože  hrabe 
Pařížský  uznal  r.  1873  hlavou  rodiny  hr.  ze 
Chambordu,  o.  splynuli  po  smrti  tohoto 
(1883)  s  legitimisty.  Liberálnější  živly  strany 
přicbýlily  se  k  republice.  Veřejné  mine  ní 
sledovalo  nelibě  styky  o-tů  s  boulangismim 
a  ustavení  se  jich  v  konstituční  pravicí  (1892) 
po  encyklice  papežské  ke  katolíkům  franc, 
aby  uznali  stávajicí  formu  vládní.  Při  vol- 
bách r.  1893  o.  a  bonapartisté  pospolu  zí- 
skali jen  58  mandátfi.  Z  předních  o-tů  jest 
vév.  de  Larochefoucauld  a  Baudry  ďAsson. 
Časopisem  o-tů  jest  >SoleiI«a  pro  myšlenky 
royalistické  vystupuje  tež  »Figarc«. 

Orleans  [orlcan),  hl.  m.  íranc.  dcpart. 
Loiře  t  a  bývalé  hl.  m.  kraje  Orléanais.  Leží 
110  km  j.  od  Paříže,  na  pr.  bř.  řeky  Loiry, 
na  47<>  54'  s.  š.  a  1«  54'  v.  d.  Gr.,  v  široké 
pláni,  na  sv.  olesněné  (les  Orléanský),  ji- 
nak úrodné,  a  na  tratích  Paříž-Tours,  pak 
0.-Malesheibes(64Am).0.-Montargis(76^w), 
O.-Gien  (63  km)  a  Paříž-O.-Agen  dráhy 
Orléanské,  Chartres-O.  (76 /rm)  dráhy  státní. 
Řeku  Loiru,  zde  splavnou,  spojuje  tu  prů- 
plav Orléanský,  74  km  dl.,  s  Lcingou  a 
Seinou.  O.  má  63.7C5  ob.  a  jest  sídlem  pre- 
fekta, gen.  velitelství  5.  arm.  sboru,  appel- 
lačnibo  dvoru,  soudního  dvoru  první  stolice, 
soudu  obchodního,  rozhodčího,  obch.  ko- 
mory, filiálky  banky  francouzské,  biskupství 
a  protest,  konsistoře.  Nejstarší  část  města 
při  břehu  Loiry  má  úzké  a  klikaté  ulice  se 
starobylými,  z  valné  části  dřevěnými  domy 
zajímavé  architektury,  kdežto  část  novou 
tvoří  široké  boulevardy  na  místě  bývalých 
hradeb  polokruhem  kol  města  se  táhnoucí. 
S  předměstím  Faubourg  St.  Marceau  spo- 
jen jest  O.  mostem  z  XVlll.  stol.  Od  téhož 
mostu  vede  hl.  ulice,  Rue  Royale,  k  hl.  ná- 
městí du  Martroi,  středu  města,  s  jízdeckou 
bronzovou  sochou  Jeanny  ďArc  z  r.  1855 
od  Foyatiera.  Z  památních  budov  uvádíme 
předem  gotickou  kathedrálu  Ste.  Croix, 
s  imposantní  fasádou  od  Gabriela,  archi- 
tekta Ludvika  XV.;  chrám  r.  1567  od  kalvi- 
nistů pobořený  byl  znovu  stavěn  v  letech 
ItOl— 1829.  (Jbě  viie  mají  87  m  výšky. 
Vnitřek,  rovnéž  velkolepý,  má  pět  lodí,  33  m 
vys.  o  144  m  délky.  Naproti  kathedrále 
stojí  radnice  neboli  mairie,  úhledná  renais- 
sanční  budova  z  1.  pol.  XVI.  stol.,  v  1.  1850 
až  1854  obnoví  ná,  kdysi  královská  residence; 
František  II.  zemřel  tu  r.  lítO.  Fasáda  zdo- 
bena je  sochémi  vynikajících  rodáků  orléřn- 
skjch  a  na  dvoře  bronzová  socha  jeanny 
d^Arc,  jejíž  menší  socha  jízdecká  je  také  ve 
vclkčm  sále  radničním,  obě  dle  mramorů 
princezny  Marie  Orlťanské.  Na  náměstí  Re- 
publiky je  stará  radnice,  v  níž  jest  museum 


872 


ďOrléans. 


umělecké  (maliřstvi  a  sochařství)  a  mu- 
seum přírodovědecké,  se  sbírkami  po- 
měrně bohatými.  V  bývalém  hotelu  de  Far- 
ville,  často  mylně  označovaném  jakožto  >dám 
Diany  de  Poitiers«,  krásné  to  budově  ze 
XVI.  stol.  v  ulici  Allanais,  umístěno  jest 
museum  historické  se  zajímavými  sbír- 
kami starožitností.  V  ulicí  du  Taoour  jest 
druhá  historicky  nejzajímavější  budova  orlé- 
anská,  >dům  Jeanny  d'Arc«,  v  němž  bydlila 
panna  Orléanská,  a  posléze  >d&m  Agnés  So- 
relové«,  v  němž  teď  jest  museum  Jeanny 
d'Arc,  dAlcŽitá  sbírka  předmětů  vztahujících 
se  k  panně  Orléanské  a  době,  v  niž  půso- 
bila. Naproti  lyceu  stojí  bronzová  socha  Re- 
publiky od  L.  Rogueta.  Z  ostatních  budov 
Í'eště  zmínky  zasluhují  renaissanční  kostel 
íotre  Dáme  de  Recouvrance,  zbudovaný  na 
pamět  osvobozeni  města  pannou  Orléanskou, 
s  freskami  od  Lazergea,  pak  kostel  St.  Aignan 
z  XV.  stol.  a  St.  Eu verte  ze  stol.  XII.  a  XV.; 
posléze  prefektura,  býv.  to  kláiter,  palác 
justiční  z  r.  1824,  tržnice  a  nemocnice,  z  nej- 
krásnějších ve  Francii.  Z  ústavů  vzd  Má  va- 
cích vedle  lycea  jsou:  ústav  k  vzdělání  uči- 
telův a  učitelek,  seminář,  průmyslová  škola, 
ústav  hluchoněmých,  knihovna  s  55.000  sv., 
botan.  zahrada.  Mimo  to  má  O.  svoji  spo- 
lečnost pro  vědy,  umění  a  literaturu,  pak 
spol.  zemědělskou.  Pro  výhodnou  polohu 
v  místech,  kde  Loira  zahýbajíc  na  západ  nej- 
více se  blíží  Seině,  a  jakožto  středisko  drah 
železných  i  vodních  O.  vyniká  obchodem 
zvláště  transitním;  z  nitra  země  prochází  tudy 
nejvíce  kamenné  uhlí,  zboŽí  železné,  sůl,  vlna, 
obili,  ovoce,  víno,  kořalka  a  j.  Z  průmyslo- 
vých závodů  největší  JSOU  továrny  na  sukna, 
zboží  pletené,  chemikálie,  ocet,  zboží  hrn- 
čířské, cukrovary  a  pivovary.  V  okolí  nej- 
bližším pěstuje  se  mnoho  zeleniny,  zvi.  chře- 
stu. —  Okolí  vzdálenější  poskytuje  zajímavé 
vvcházky  zvi.  do  Olivetu  a  k  pittoresk- 
mm  břehům  Loirety  a  iejím  prame- 
nům. —  Na  místě  nynějšího  O  u  stávalo  gall- 
ské  město  Cenabum  (Genabum),  náboženské  to 
středisko  gallských  Keltů.  Caesar,  když  r.  52 
př.  Kr.  v  městě  tom  vzniklo  proti  němu 
vzbouřeni,  město  zpustošil  a  teprv  císař 
Aurelian  je  znovu  zbudoval  pode  jménem 
CmtatAureliant  n,Aurelianum,  z  čehož  vzniklo 
jméno  O.  S^ým  položením  bylo  vždy  důle- 
žitým bodem  strategickým,  oylo  obléháno 
Attilou,  ale  zachráněno  svým  biskupem 
sv.  Aignanem  r.  451,  po  té  r.  498  zmocnil 
se  ho  Chlodvik  a  O.  byl  aŽ  do  r.  613  hlav. 
městem  nového  království.  Býval  z  nejdůle- 
žitějších měst  staré  Francie,  zvláště  pak  pev- 
nou hrází  proti  Angličanům,  jimŽ  by  však 
r.  1428  přece  byl  podlehl,  kdyby  Orléan- 
ská panna  (v.  t.)  ho  nebyla  v  Čas  osvobo- 
dila. Ve  válkách  hugenotských  O.  byl  hl. 
sídlem  protestantů,  jimž  edikt  Orléanský 
r.  1561  zajistil  svobodné  vyznání.  R.  1563 
obléhal  O.  vévoda  de  Guise,  který  při  tom 
byl  zavražděn  od  protest,  šlechtice  Poltrota 
de  Méré.  R.  1792  zuřili  zde  také  jakobíni. 
Zde  bojovány  ve  válce  francouzsko -německé 


r.  1870—71   nerovné  kruté  a  krvavé   boje 
Francouzů  proti  německé  přesile,  11.  fíjoat 
1870  zápasil  15.  armádní  sbor  gen.   de    la 
Motte- Rouge,  nově  postavený,  proti  armidft 
bav.  gen.  von  der  Tann,  který  jea  a  těží  xví* 
těžil  nad  Francouzi.    Dne  3.  a  4.  pros.  1870 
německá  armáda  Bedřicha  Karla  (5  armád- 
ních sborů  a  6  divisí  jezdeckých,  120.000  xn.) 
dobyla  znova  O-u,  před  tím  opět  obsazeaého 
franc.  armádou  gen.  Chanzyho  (4  sbory  ar^ 
mádní  velmi  seslabené  boji  předešlými),  která, 
na  hlavu  poražena  ustoupila  na  jm.  —  Srv. 
Polluche,  Description  ďO.  (Orl.,  1778j;    I>e 
Buzonniére,     Histoire    archttecturale    ďO. 
(t.,  1849.  2  sv.);    Bimbenet,  Histoire  de    la 
ville  ďO.  (t..  1884—87.  3  sv.);  von  V.  GolU, 
Fcldzug  von  1870  und  1871.  Die  Operatiooen 
der  zweiten  deutschen  Armee  an  d.   Loiře 
(Berl.,  1874);  Kunz,  Die  Schlacht  von  O.  am 
3.  und  4.  Dez.  1870  (t.,  1894);   Hocnig.  Der 
Volkskrieg  an  d.  Loiře,  sv.  3—5  (t.,  1896). 
ďOrléans  [orleáBj  (Orléanský),  jméno 
několika  větví  král.  rodu  francouzského,  na- 
zývaných tak  od  r.  1344,  kdy  hrabství  Or- 
léans  (Orléanais),  povalené  na  vévodství, 
bylo  vždy  udělováno  jako  úděl  mladším  sy- 
nům král.  rodu.  Prvním  vévodou  Orléanskýos 
byl  syn  krále  Filipa  VI.  Filip  (f  1375);  vlast- 
ním zakladatelem  linie  Orléansko-Valoisské 
byl  však  Ludvík  (1372—1407).  syn  Karla  V. 
a  bratr  Karla  VI.,  dotud  hrabe  z  Valois.  Vé- 
vodou Orléanským  stal  se  r.  1392.    Muž  na- 
daný,  ale   jako    skoro    všichni   Orléansové 
lehkomyslný  a  prudký,  silně  zbohatlý  a  zpys- 
nělý  také  sňatkem  s  Valentinou  Visconti.  za- 
sahal  velmi  rozhodně  do  dějin  francouzských 
oné  doby.  Žil  ve  stálém  sporu  a  boji  s  vé- 
vody burgundskými  Filipem  a  jeho  synem 
Janem,  a  toto  soupeřství  vyplňuje  takřka 
události  doby.  Poměr  Ludvíkův  ke  královně 
Isabelle  a  dokonce  prý  i  styky  jeho  s  ženou 
Janovou  činily  boj  tím  vášnivéjši;  r.  1407  dal 
jej  konečné  Jan  v  Paříži  úkladné  zavražditi. 
Srv.  Jarry,  La  politiquc  de  Louis  de  France, 
duc  d'0.  (1889).   Kromě  nelegitimního  syna 
Jana  z  Dunois  (v.  t.)  měl  Ludvík  8  děti, 
z  nichž  jeho  nástupcem  ve    vévodstvi   byl 
Karel  (v.  ďOrléans  (Charles.  Syn  tohoto 
L  u  d  v  í  k  r.  1498  stal  se  králem  francouzským 
pode  jménem  Ludvíka  XIL  (v.  t.  19),  a 
tím   vévodstvi  Orléanské  připadlo   korané. 
Teprve  František  I.  udělil  je  opět  svému 
synuJindřichovi(l518— 1559)akdvlr.l586 
tento  stal  se  dědicem  trůnu  (vládl   potom 
jako  Jindřich  II.),  vévodstvi  přešlo  na  jeho 
bratra  Karla  (1522— 1545);  v  Orléansku  na* 
stoupila  tak  větev  Valois  Angoulémská.  Karel 
zsmřel  již  r.  1545  a  bez  dětí,  i  bvl  ieho  dě- 
dicem syn  Jindřicha  II.  Ludvík  (f  1550); 
po  něm  do  r.  1560  byl  vévodou  Orléanským 
Karel  Maxi  mi  lián,  potomní  král  Karel  IX.« 
a  po  něm  Jindřich,  potomní  král  polský  a 
od  r.  1574  i  král  francouzský  (Jindřich  IlL). 
Jimi  přestává  větev  Valoisská.   R.  1607  Jin- 
dřich IV.  udělil  vévodstvi  Orléanské  svému 
druhému  synu,  a  kdyŽ  ten  r.  1611  zemřel, 
stal  se  r.  1626  vévodou  Orléanským  třetí  syn 


ďOrléans.  873 

Jindřichův,  slavný  Gaston,  dosavadní  vé- .  francouzské  politiky  byl  Dubois.  Když  Du- 


voda  z  Anjou  (1608—1660)  —  z  linie  Bour- 
bonské.  Gaston  zasahal  velmi  rozhodné  do 
déjin  své  doby,  jsa  povaha  neklidná  a  intri- 
kánská,  v  pravdé  frondeurská.  Jeho  první 
»spiknutí«  spadá  do  r.  1626,  a  odtud  jeho 
iivot   byl  nepřetržitou  řadou  pletich  proti 


bois  zemřel,  Filip  stal  se  opét  prvnim  mi* 
nistrem,  ale  síly  jeho  byly  jíŽ  vyčerpány,  a 
on  zemřel  mrtvicí  2.  pros.  1723.  Byl  ienat 
(od  r.  1692)  s  Mile  de  Blois,  dcerou  Lud- 
víka XIV.  a  pí.  de  Montespan.  Kromé  dčti 
nelegitimních  mčl  tyto  détt  manželské:  Marii 


Ludvíkovi  XIII.  a  Richelieuovi,  potom  proti ,  Luisu  Alžbétu,  vévodkyni  z  Berry  (f  1719), 
Mazarinovi.  V  1.  1631—32  vstoupil  dokonce  Luisu  Adelaidu  (f  1743),  horlivou  jansenistka 
s  pomocí  2panélskou  v  branný  odboj  proti '  a  abatyii  v  Chelles,  Charlottu  (f  1761),  prin- 
bratrovi,  musil  vSak  uprchnouti  a  vrátil  se  ceznu  Modenskou,  Ludvíka,  který  se  stal 
do  Francie  teprve  r.  1634.  Ani  potom  viak   jeho  nástupcem  ve  vévodstvi,  Luisu  Alžběta 


neustal  v  intrikách  a  nebyl  vzdálen  ani  spik- 
nutí Cinq-Marsova  r.  1642  (v.  t.).  Po  smrti 
Kichclieuové  stal  se  (^en.  mistodržitelem  ve 
Francii  (1643)  a  v  1. 1644-46  vyznamenal  se 
na  bojišti.  Za  >Frondy«  (v.  t.)  kolísal  se 
mezi  oběma  stranami,   r.   1652   byl   na  čas 


(f  1742),  princeznu  Asturskou,  Filipinu  Alž- 
bětu (t  1734)  a  Luisu  Dianu  (f  1736)  prin- 
ceznu Bourbon-Conti.  Filipův  nástupce  Lud- 
vík (1703—52)  od  r.  1716  slul  hrabě  z  Che- 
verny.  Povahou  svou  byl  nakloněn  studiím 
vědeckým,  otec  však  jej  uvedl  na  dráhu  stát- 


opét  i  gen.  mistodržitelem,  ale  když  Mazarin   nickou  a  vojenskou ;    Ludvík   zejména   byl 
vrátil  se  optít  do  Paříže,  žil  Gaston  potom   (od  r.  1721)  colonel  général  francouzské 


ve  vyhnanstvi  v  zátiší  v  Blois;  jeho  poli- 
tická úloha  byla  dohrána.  Srv.  Mémoires  du 
duc  ďOrléans  (1685  a  1756).  Jeho  dcera  je 
Louise  vé  vodky  ně  Montpensierská(v.  t). 
Ludvik   XIV.   udělil    pak   (1660;    vévodstvi 


pěchoty.  S  politikou  vládní  ne  vždycky  sou- 
hlasil, a  když  r.  1726  zemřela  mu  manželka 
Augusta  Marie  Badenská,  Ludvik,  podněcován 
také  intrikami  Fleuryho,  odstoupil  záhy  do 
soukromí;    r.  1742  uchýlil  se   dokonc>^   do 


OHéanské  svému  bratrovi  ťilipovi  (*  1640,  kláštera  sv.  Jenovefy,  kde  překládal  žalmy 
1 1701),  který  jako  kdysi  Gaston  byl  dosud  a  listy  sv.  Pavla  (odcud  příjmí:  Zbožný,  le 
-vévodou  z  Anjou  a  který  je  přímým  předkem  ,  Dévot).  jeho  syn  a  nástupce  byl  Ludvík  Fi- 
<lncŠních  vévodA  Orléanských.  Filip  vyzná-  lip  (1725—85).  Účastnil  se  války  v  1.  1742 
menal  se  na  bojišti  v  1.  1667,  1672,  1676  a  |  až  1745  a  r.  1757  vynikl  v  bitvě  u  Hasten- 
1677,  kde  projevil  rozhodný  talent  velitelský,  bečku;  byl  také  na  čas  guvernérem  v  Dau- 
neroěl  však  příležitost  rozvinouti  jej  k  plnému  phiné.  Potom  však  odstoupil  úplně  do  sou- 
květu;  účastnil  se  sice  ještě  bojů  v  1.  1690  kromí  a  proslul  jako  štědrý  podporovatel 
i  1692  a  r.  1693  měl  velení  na  sev.  pobřeží ,  literatury  a  zejména  divadla.  Ža  manželku  měl 
francouzském,  ale  samostatného  velitelství  princ.  Ludviku  Bourbon-Conti.  Jeho  synem 
se  mu  již  nedostalo.  Filip  nabyl  rozsáhlých  je  Ludvík  Filip  Josef  {^  1747  —  1 1793), 
držav,  mimo  jiné  také  vévodstvi  Chartres,  pověstný  Filip  Égalité,  do  r.  1752  vévoda 
podle  kterého  pak  nejstarší  synové  rodu  Montpensierský  a  do  r.  1785  Chartresský. 
sluli  vévody  ze  Chartres.  Filip  byl  dvakrát  Také  on  byl  povaha  od  přírody  ]»ohatě  na- 
ienat:  od  r.  1661  s  Jindřiškou  Anglickou  daná,  zjev  skvělý,  ale  lehkomysmý  a  veskrze 
<manŽelství  však  bylo  nešťastné  a  Filip  byl  •  zkažený,  bez  mravní  síly  a  mravního  základu, 
viněn,  le  svou  ženu  r.  1670  dokonce  otrávil)  S  Marií-Antoinettou  a  odtud  vůbec  s  dvorem 
a  od  r.  1671  s  Alžbětou  Falckou  (v.  t  16).  i  žil  hned  od  počátku  v  poměru  napiatém, 
Z  jeho  détí  Filip  stal  se  jeho  nástupcem  a  ,  čehož  dobře  využil  pro  svou  popularitu; 
Alexandr  Ludvík  byl  vévodou  Valoiským;  Frondeur,  který  byl  už  v  samé  podstatě 
2  dcer  Marie  Luisa  (f  1689)  stala  se  kráfov- 1  jeho  bytosti,  našel  tak  směr  své  činnosti,  a 
nou  španělskou,  Anna  Marie  (f  1728)  vévod-  Filip  ve  veřejném  mínění  stal  se  jedním 
kyní  savojskou  a  Alžběta  (f  1744)  vévodkyni  z  nejoblíbenějších  představitelův  opposice 
lotrinskou.  Filip  (*  1674- 1 1723),  vedle  Filipa  proti  dvoru  a  vládnímu  systému.  Nebyla  to 
Égalité  nejpověstnější  člen  orléanského  rodu,  i  u  Filipa  ostatně  jen  mstivost  a  vypočítavost: 
byl  muž  bohatě  nadaný  a  široce  vzdělaný,  pobyt  v  Anglii  měl  na  něho  skutečný  vliv, 
aie  mravně  zkažený  —  zejména  svým  vycho-  a  třeba  se  projevoval  hlavně  jen  vnější  »an- 
vatelem  abbé  Dubois  (v.  t.  4)  —  a  beze  glomanii«,  nezůstal  beze  stopy  ani  na  jeho 
všeho  charakteru.  V  mládí  osvědčoval  se  politické  názory.  V  začínající  revoluci  byl 
<lobře  vojensky:  jeho  účastenství  v  bojích  ;  Filip  proto  rozhodně  na  straně  nového  hnuti: 
v  1.  1691—95  bylo  přimo  slavné,  a  ačkoli  ,  opponoval  již  mezi  notably  a  r.  1789  byl 
r.  1706  v  čele  armády  italské  prohrál  bitvu  |  členem  generálních  stavů  i  národního  shro- 
Q  Turína  proti  princi  Eugenovi  (byl  ostatně  ■  máŽděm';  jaký  význam  pro  revoluční  události 
i  zraněn),  vyznamenal  se  opět  šťastnými  ope- ,  měl  jeho  PalaisRoyal,  jest  obecně  známo, 
racemi  ve  Španělsku  (1707—1708).  Od  r.  1715  ,  V  krisi  království  a  královské  rodiny  Filip 
byl  regentem  ve  Francii,  vynutiv  si  dříve  od  I  pojal  odvážné  a  veliké  naděje,  ale  neměl 
parlamentu  zrušení  závěti  Ludvika  XIV., '  dost  mravní  ani  duchovni  sily,  aby  dovedl 
Kterou  moc  jeho  značně  se  omezovala.  O  jeho  za  nimi  jíti  pevně  a  jistě;  stržen  proudem, 
vladaření  viz  Francie,  str.  588—589.  Vy- '  zacházel  naopak  časem  ke  krajní  revoluč- 
«tlen  fysicky  i  duševně,  mravně  zlomen,  slo- .  nosti:  zvolen  do  konventu  (za  Paříž),  při- 
iil  regcntství  16.  ún.  1723;  zůstal  sice  před- .  stoupil  k  »Hoře«  (v.  Montagne),  r.  1792 
šedou  státní  rady,   ale   vlastním  ředitelem  i  nazval  se  Filipem  Égalité  a  v  processu 


874 


ďOrléans. 


králově  hlasoval  pro  viru  i  bezodkladnou 
smrt.  Ale  přes  to  neušel  osudu:  obviněn  ze 
spoluviny  na  zradě  Dumouriezově  a  pak 
vůbec  jako  Bourbon  a  možný  praetendent 
byl  zatčen  (v  dubnu  1793),  souzen  nejprve 
v  Marseilli,  potom  před  n  volučnim  tribu- 
nálem v  Paříži,  a  ačkoli  nebylo  proti  němu 
zřejmých  důkazů,  byl  popraven  6.  list.  1793. 
Se  svou  manželkou  Luisou  Marií  Adelaidou 
Bourbonskou  měl  tři  syny:  Ludvika  Filipa, 
pozdějšího  krále,  Antonína  Filipa  vévodu 
Montpensierskčho  (t  1807),  Alfonsa  Leode- 
gara  (f  1808)  hrabete  z  Be^ujolais  a  dceru 
Adelaidu  Eugenii  Louisů  (v.  t.).  Titul 
a  konečně  i  postaveni  vév.  Orléanského  zdě- 
dil jeho  syn  Ludvík  Filip  (v.  t.  26).  Ze  3 
dcer  tohoto  Luisa  (v.  t.  3)  stala  se  královnou 
belgickou,  Marie  (v.  t.  23)  vévodkyní  vir- 
tcmbtrskou  a  Klementina  princ,  kobur- 
skogothskou;  z  pěti  ^ynů  Ludvík  slul  vévo- 
dou z  Némoursu  (v.  t.),  František  Ferdi- 
nand z  Joinville  (v.  t.  2),  Jindřich  Eugen 
z  Aumale  (v.  t.)  a  Antonín  z  Montpensier 
(v.  t.  2).  Nástupcem  otcovým  ve  vévod.  Orlé- 
anském  stal  seFerdinand(*1810  —  1 1842), 
dosavadní  vévoda  Chartreský.  Ferdinand 
účastnil  se  výprav  do  Belgie  (1831  a  1832} 
a  do  Alžíru  (1835—40);  kromě  toho  zabýval 
se  mnoho  organisaci  vojska.  Měl  také  smysl 
pro  uměni  a  pro  svůj  politický  liberalismus 
těšil  se  velké  oblibě.  Z  jeho  pozůstalosti  byly 
vydány  spisy:  Camfafties  de  Varmée  d^Afri- 
que  (1870);  Récits  de  campagne  1833—41 
(1890)  a  LHtres  1S2S-42  (1889).  Manželkou 
jeho  byla  Helena  Mcklenbursko-Zvěřínská 
(v.  t.  7).  Zůstali  po  něm  dva  synové:  Ludvík 
FilipaRobert.  Ludvík  Filip  í*1838,t  1894), 
hrabě  Pařížský,  byl  násleoníkim  trflnu  a 
r.  1848  jeho  děd  zřekl  se  koruny  v  jtho  pro- 
spěch. Žil  potom  v  Německu  a  v  Anglii;  ce- 
stoval po  Východě  a  účastnil  se  občan,  války 
ve  Spoj.  Obcích  (1862,  v  armádě  sev.).  R.  1871 
vrátil  se  do  Francie,  a  když  zejména  Tnicrs 
překážel  jeho  plánům  Orléanské  restaurace, 
dohodl  se  r.  1873  o  společný  postup  s  hr. 
Chambordem  (v.  t).  Po  smrti  tohoto(1883) 
byl  uznán  za  praetendcnta  ode  všech  legitimi- 
stův ve  Francii,  i  vystupoval  potom  jako  hlava 
»král.  rodu  francouzského*  {Maison  royale 
de  France).  Vypověděn  z  Francie  r.  1886,  za 
pletl  se  do  hnutí  Boulancislického  (1888).  Ze- 
mřel ve  Stowe  House  u  Londýna.  Kromě  Čet- 
ných manifestů  abrošur  polit,  napsal:  Damas 
ťt  le  Liban  (1861);  Les  associatious  ouvr.ercs 
en  Angleterre  (1869);  De  la  situation  des 
ouvriers  en  Angleterre  (1873);  Histoire  de  la 
guerre  civile  en  Amér ique  {lÍ'74—S9f  7  hv.). 
Od  r.  1864  byl  ženat  s  Marií  Isibellou  z  Mont- 
pensitru ;  měl  Čtyři  dctry:  Marii  Amtlii 
(♦  1865),  královnu  portugalskou,  Luisu  He- 
lenu (*  1871),  Marii  Isabellu  (♦  1878)  a  Luisu 
Františku  (♦  1882).  Ze  synů  mladší,  Ferdinand 
(♦  1884),  je  vévodou  Montpersierským;  starší 
Ludvik  Filip  Robert  (♦1869)  je  dčdiccm 
nároků  rodu  Or]éansk(?ho.  Kralr  >hrabtte 
Pařížskťho€  Robert  (Filip  Ludvík  Eugen 
Ferdinand),  vévoda  Chartreský  (*   1840),  žil 


od  r.  1848  v  Německu  a  v  Anglii,  r.  1659- 
v  armádě  italské  bojoval  proti  Rakouska* 
r.  1861—62  účastnil  se  občanské  války  v  Ame- 
rice a  v  1.  1870—71  vnárodní  obrany«  ve 
Francii.  Sloužil  pak  ve  vojsku  franc.  repu- 
bliky (do  r.  1883).  Od  r.  1863  je  ženat  s  Fran- 
tiškou z  Joinville;  z  dětí  jeho  nejznámější  je 
Jindřich  (viz  ďOrléans  Henri). 

ďOrléans:  1)  ďO.  Charles,  vévoda 
a  básník  francouzský  (•  26.  kv.  1390  v  Pa- 
říži —  t  4.  kd.  1465).  Byl  syn  Ludvika 
vév.  Orléanského,  bratra  Karla  VL,  a  Va- 
lentiny Visconti  Miláůanky.  Patnáctiletý 
ožtnřn  se  sestřenkou  Isabellou  Francouz- 
skou, vdovou  po  Richardu  11.,  králi  angli- 
ckťm.  Rok  potom  zahynul  jeho  otec  ru- 
kou vrahů  najatých  Júncm  řečeným  sans 
Peur.  Za  rok  zemřela  mu  i  matka  a  několik 
neděl  po  ní  i  dvacetiletá  marželka  v  Šesti- 
nedělí. Osmnáctiletý  ovdověl  i  osiřel.  Jsa 
nejstarší  z  5  d^tí  a  hlava  rodu  ze  čtyř  r.ej- 
větších  ve  Francii.  Tu  mu  uloženo  smířiti  se 
s  vrahem  otcovým.  Ale  on  oženil  se  r.  1410 
s  Bonnou,  dcerou  hr.  z  Armagnaku  (f  1418), 
a  v  čele  tohoto  rodu  jal  se  mstíti  otce.  Rcz- 
vířila  se  krutá  válka  občanská.  Jindřich  IV, 
Anglický,  k  nčmuž  se  odvoláno,  vyslal  r.  1415 
do  Francie  syna,  Jindřicha  V.,  jenž  zahájil 
soustavný  boj.  V  bitvě  u  Azincourtu  (t.  r.) 
ďO.  jat  a  hned  dopraven  do  Anglie,  kdeí 
vězněn  25  kt,  vláčen  zámek  od  zámku.  Jind- 
řich V.  nařídil  v  závěti  (1422).  by  d'0.  ne- 
byl  propuštěn,  pokud  nedosáhne  jtho  syn 
zletilosti,  a  Jindřichu  VI.  bylo  tehdy  9  mě- 
síc ův.  K  útr^pdm  zajeti  přidružilo  se  ještě 
pokořeni,  neboť  ďO.  propuštěn  teprve,  «i 
prohlásil,  že  je  přítelem  tilipa  řeč.  le  Bon, 
syna  Jana  sans  Peur.  Padesátiletý  téměř  od- 
dal se  odpočinku,  básnění  a  ušlechtilým  zá- 
bavám ra  dvoře  v  Blois,  kde  po  boku  choti, 
Marie  z  Kleve,  neteře  vév.  burgundskéhOr 
shromaídovíil  po  25  let  kol  sebe  pěvce,  hu- 
debníky, tanečníky  a  básniky.  A  i  posledni 
léta  ztrpčila  mu  tvrdost  Luavíka  XI.  Tento 
Život,  jenž  otvírá  se  uprostřed  krutých  tra- 
gédií, rozvíjí  v  dlouholetém  zajeti  a  konči 
v  libém  epikureismu  literárním,  pojí  a  jednotí 
jen  poesie,  rondeaux,  chansony  a  ballady 
neobyčejně  pečlivé  formy,  podobné  bitelo- 
tům,  v  nichž  měl  zalíbení  o'0-ův  otec  i  matka. 
Není  v  nich  drásání  vlastních  i!itrap  výkřiky 
úzkosti,  ni  vzpomínkan  i,  ale  hledání  utěiby 
v  delikátních  snech  vlastní  cbrazrostí,  skrý- 
vající se  zvi.  v  prvé  skupině,  vzniklé  v  An- 
glii, za  strojenou  a  hladkou  allegcriČnost. 
Rozmanitčjši  a  svěžejší  jest  druha  skupina 
básní,  vzniklá  po  návratu  do  Francie.  (Ruko- 
pi.«;y  oddělují  tyto  dvě  skupiny,)  Po  smrti 
ďO.  upadl  v  zapomenutí  a  teprve  po  300 
letech  vyhrabrn  abbécm  Sallicrcm  (1734). 
Jeho  Pccsies  vyd.  Ch.  ďHéricauIt  (Pař.,  1874. 
2  sv.).  —  Srv.  Champollion-Figear,  Lcuis 
et  Charles  ďO.  (Pař.,  1844,  2  sv.);  C.  Beiu- 
fils,  Ch.  ďO.  (Coutancfs,  1861);  Goujct,  Bi- 
bliothtque  frangaise.  IX.,  23C— 87;  Sallur, 
Mťmoires  de  TAcadémie  des  inscr  ptions. 
XIII.,  str.  580-92,  a  XX.,  str.  361-78. 


Orléanská  panna. 


&75 


2)  ďO.  Henri,  princ,  cestovatel  franc. 
(*  1867  v  Hamu  u  Kichinondu  v  Anglii  — 
t  1901  v  Sai^^onu).  Byl  nejstarší  syn 
vévody  de  Chartrcs  a  vnuk  krále  Ludvika 
Filipa.  Již  záhy  jevil  lásku  a  chuť  k  cesto- 
váni a  r.  1887  vykonal  cestu  kolem  světa. 
NavStivil  předem  Řecko  a  £(!ypt,  pak  Indii, 
kde  sůČastnil  se  velkých  honů  na  tygry, 
a  vrátil  se  do  Francie  přes  Japansko  a  Ame- 
riku. Po  dvou  letech  podnikl  nákladem  svého 
otce  a  ve  průvodu  cestovatele  Gabriela  Bon- 
valota  dlouhou  cestu  pevninou  asijskou.  Oba 
vyšli  z  Moskvy  6.  čce  1889  a  prošli  celou 
Sibiří;  C(  stou  setkal  se  s  nimi  Pere  Dedekcn, 
načež  všickni  tři  procestovali  vysočinu  Pa- 
roirskou  a  Tibetskou.  Dne  26.  září  1890  při- 
ili  do  Hanoje  po  cestč  velice  namáhavé, 
nebot  trpčli  váickui  zředěným  vzduchem  ve 
v<'5kách  i  přes  5000  m,  nízkou  tempcraturou, 
klesajici  aŽ  na  27  a  28^  C  pod  nullou,  jakož 
i  hroznými  bouřemi  a  metelicemi  buď  písku 
nebo  sn^hu.  Tento  smčlý  přechod  Asií  uči- 
nil z  mladistvého  prince,  jakož  i  z  jeho  dvou 
průvodí^ích  rázem  tré  z  nejvíce  vynikajících 
badatelů  asijských.  Princ  d  O.  odejel  r.  1891 
na  novo,  a  to  do  Zadní  Indie,  pak  r.  1892 
probadal  břehy  somálské,  pronikl  až  za  Harrár 
a  vytrasoval  mapu  těch  končin  prese  všecko 
nepřátelství  domorodců..  R.  1894  byl  na  Ma- 
dagaskaru a  odtud  opét  zajel  do  Zadní  Indie. 
Roku  násl.  podnikl  důležitou  cestu  z  Číny 
do  Indie  anglické  přes  Barmu  s  Emilem 
Roaxem,  lodním  poručíkem,  a  Brifautem, 
kolonistou  tonkinským.  Cestovatelé  tito,  vy- 
sedle z  Hanoje  26.  led.  1895,  dorazili  do  Kal- 
kutty  6.  kd.  1896.  Na  této  cestč  probadali 
pravý  břeh  Červené  řeky,  pak  oba  břihy 
Mekongu  aŽ  k  Atentsé;  přcšedše  pak  ho- 
řejší údolí  Saluinu  a  různé  přítoky  tvořící 
Iravadi  určili  přesně  polohu  pramenů  této 
řeky  a  stanovili,  le  Lohit  je  hlavni  větví 
Brahniaputry.  R.  1896  obdržel  princ  velikou 
zlatOQ  mcdailli  Zeměpisné  společnosti  pa- 
řížské. R.  1896  byl  jmenován  rytířem  řádu 
čestné  legie.  V  přednáškách,  které  míval 
ve  Společnosti  »des  čtudes  coloniaIes«  a  ve 
Společnosti  zeměpisu  obchodního,  horlil  pro 
rozšíření  a  rozvoj  francouzských  kolonií  a 
vyložil,  jaké  k  tomu  vedou  prostředky.  — 

V  únoru  1897  princ  odcestoval  do  Habeše. 

V  Džibuti  setkal  se  s  expedicí  Bonva* Oto- 
vou, 8  nímž  tenkráte  se  nepohodl.  Ze  Dži- 
buti odebral  se  do  Harráru  a  dorazil  v  dubnu 
do  Addis-Ababy,  kde  byl  přijat  od  krále 
Menelika.  Proto,  že  o  důstojnících  italských 
nechvalně  se  vyjádřil,  mtl  souboj  s  hrabětem 
Turinským  r.  1897  ve  Saucressonu,  při  čemž 
princ  byl  raněn.  R.  1898  vydal  se  na  novou 
cestu  do  rovníkových  provincií  acthiopských ; 
ztrávil  tam  patnáct  měsíců  v  a  vrátil  se  do 
Francie  r.  1899.  Dne  1.  břez.  1901  vyplul 
na  studijní  cestu  do  Annamu  a  Číny,  při 
čemž  doprovázel  jej  jeho  přítel  Luigi.  Avšak 
v  Nha-Tangu  na  hranici  Annamu  a  Tonkinu 
cítil  |iŽ  blížící  se  nemoc  jatcrní,  které  pod- 
lehl krátce  po  té,  9.  srpna  t.  r.  Princ  H.  ďO. 
psal  velmi  mnoho  o  krajinách,  které  navští- 


vil, zvláště  v  >Revue  de  Paris«,  ve  >Figaru« 
a  »Matinu<;  rovněž  v  publikacích  francouz- 
ské Société  de  géographie.  Mimo  to  často 
přednášival  a  samostatrě  vydal:  Six  mois 
aux  Indes,  chasses  au  tigrt  (1889);  Les  mitsio- 
natřes  fran^ais  au  7Y^/(1891);  Une  excursion 
en  Indo-Chine,  De  Hanol  á  Bangkok  (1892); 
De  Paris  au  Tonkin  á  travers  le  Tibet  inconnu 
(1891),  společně  s  Bonvalotem;  Le  P.  Huc  et 
sescritiques  (1893);  Autour  du  Tonkin  (1893); 
Une  visitě  á  Vempereur  Ménélik  (1898);  /o/í- 
tique  extérieure  et  coloniale  (1900).  —  Srv» 
Eug.  Dufcuille,  Le  Prinqe  H.  ďO.  v  >Revue 
de  Paris«,  VIII.  roč.,  20.  sv.  Srv.  také  •Bul- 
letin de  la  Société  de  Geographie«  15.  září 
1901:  Nécrologic,  Le  Prince  H.  ďO. 

Orléanská  panna,  vlast  n  ě  JeanneďArc 
nebo  Dare,  D'Arc,  D'Ay,  Daix,  la  Pucelle,, 
osvoboditelka  Francie  od  Angličanů  (*  6.  led. 
1412  v  Domrémy-la  Pucelle  u  Vaucoulcurs 
v  Champagni  —  f  1^31  v  Rouenu).  Pochá- 
zela ze  zámožné  rodiny  rolnické  a  dostala 
se  jí  dobrého  vychováni,  tak  že  vynikala 
zbožností  a  pílí,  ale  také  jakousi  vážností  a 
blouznivostí;  když  jí  bylo  13  kt,  domnívala 
se  slýchati  nadpozemské  hlasy,  napomínající 
ji  k  mravnosti  a  dobrým  skutkům.  Bolestné 
dotýkaly  se  ji  surovosti  burgundských  hord, 
které  pustošily  jak  Domrémy,  tak  všecko 
okolí,  a  její  viděni  náboženská,  v  tčch  do- 
bách středověkých  a  nábožensky  rozrušených 
ne  právě  vzácná,  oproti  jiným  podobným 
nabývala  rázu  vlasteneckého:  nebeský  hlas- 
vybízcl  ji,  »aby  vrátila  štěstí  Francii  a  po- 
mohla králi  Karlu*,  a  archanděl  Michael  do- 
mlouval jí,  aby  vzala  na  se  mužský  oděv  a. 
postavila  se  v  čelo  vojska.  Vedle  toho  zje- 
vovaly se  ji  sv.  Kateřina  a  sv.  Markéta. 
V  těch  dobách  Angličané  zabrali  přes  polo- 
vinu Francie  a  chystali  se  usurpovati  i  ko- 
runu francouzskou  (v.  F^^rancie,  str.  580),  a 
lenivý  a  rozmařilý  Karel  VII.  byl  králem  již 
jen  v  několika  provinciích.  O.  p.  podléhajíc 
asi  také  obecnému  hněvu  franc.  lidu  proti 
Angličanům  a  pobízena  jsouc  těmi  zjevy  a 
hlasy  předsevzala  si  osvoboditi  svého  krále 
a  dovésti  jej  ke  korunovaci  do  Remeše.  Dne 
13.  května  1428  odebrala  se  do  Vaucouleursu,. 
nejprve  ke  svému  bratranci  Durandu  Laxar- 
dovi,  a  přemluvila  jej,  aby  ji  doprovodil 
k  Robertu  de  Baudricourt,  veliteli  vaucou- 
leurskému,  chtíc  dostati  se  jeho  pomoci  ke 
dvoru.  Baudricourt  s  počátku  se  zdráhal,  ale 
posléze  přece  povolil  a  23.  února  1429  vy- 
pravil ji  ve  průvodu  dvou  ozbrojených  šlecíi- 
ticů  a  tři  sluhů  ke  dvoru  francouzskému  do 
Chinonu,  kam  dorazila  6.  března.  Ale  teprve 
když  Karel  VII.  dal  vyšetřili  její  původ  a 
dosavadní  způsob  života,  uvěřil  jejímu  bož- 
skému poslání  a  darovav  jí  nové  odění  a 
zbroj  svěřil  jí  vojsko  asi  7  ntb  12  tisíc  mužů, 
v  jehož  čele  táhla  17ktá  dívka  s  mečem  a 
bílou,  liliemi  zdobenou  korouhví.  Okolnosti 
byly  O-ké  p-ně  příznivý  potud,  že  moc  An- 
gličanů té  chvíle  značně  byla  oslabena:  strýc 
nezletilého  krále  angl.  Jindřicha  VI.,  vévoda 
Bedford,  který  za  něho  ve  Francii  vládl,  ne- 


676 


Orléanská  panna. 


pohodl  se  s  vévodou  Gloucestrem  vládnou- 
cím v  Anglii  i  se  svým  švakrem  vévodou 
burgundským  a  vojsku  anglickému  ve  Francii 
nedostávalo  so  posil.  Dne  29.  dubna  O.  p. 
dostala  se  do  Orleansu  přinášejíc  obleženým 
potraviny  a  pomoc  na  vojsku,  zejména  vsak 
svornost  a  důvěru  v  sebe  samy,  tak  2e  bě- 
hem několika  dnů,  do  8.  května,  Angličané 
byli  přinuceni  upustiti  od  obléhání.  Po  tomto 
vítězství,  při  němž  O.  p.  vynikala  osobní 
statečnosti  i  obezřetnosti  a  rozhodným  voje- 
vůdcovským  nadáním,  váecken  národ  uvěřil 
v  dívku,  shlukl  se  kolem  její  korouhve  a 
obral  si  heslem,  co  ona  hlásala:  vypuditi 
Angličany  až  za  moře  a  obnoviti  francouzské 
království.  O.  p.  však  přes  to  zůstávala  stále 
Bkromnou  zachovávajíc  vždy  ženskou  svoji 
•důstojnost  a  pokládajíc  se  toliko  za  nástroj 
božské  vůle,  kterého  stanoviska  hájila  velmi 
•energicky  i  proti  důstojníkům,  kdykoli  sta- 
věli se  jejím  opatřením  na  odpor.  Vůči  ne- 
příteli byla  však  tvrdou  a  bezohlednou. 
Z  Orleansu  pronásledovala  s  vév.  ďAlen^on, 
connétablem  Richemontem,  Dunoisem  a  Saint- 
raillem  Angličany,  dobyla  Jargeau,  při  čemž 
angl.  vůdce  hr.  Suflolk  byl  zajat,  a  18.  čna 
porazila  na  hlavu  lorda  Talbota  u  Pataye. 
Angličané  musili  ustoupiti  z  celého  středního 
toku  Loiry  a  O.  p.  odhodlala  se  doprovo- 
diti Karla  do  Remeše  ke  korunovaci.  Dne 
29.  čna  dala  se  na  cestu  a  všude  oteviraly 
se  jí  brány  pevnostní,  zejména  v  Auxerres, 
Troyes,  Chálons  a  v  Remeši  samé,  kam  při- 
byla 16.  čce.  Hned  v  neděli  po  té  17.  čce 
byl  král  Karel  v  kathedrále  arcibiskupem 
slavnostně  korunován.  Za  jedinou  odměnu 
vyžádala  si  O.  p.,  aby  obyvatelé  její  rodné 
vesnice  na  vždy  byli  osvobozeni  od  daní, 
nicméně  byli  ona  i  její  otec  a  nejstarší  bratr 
povýšeni  do  stavu  šlechtického  s  příjmím 
•de  Lys.  Než  Jeanne  ďArc  nespokojila  se 
fl  tímto  výsledkem  domnívajíc  se,  že  úloha 
její  není  skončena,  dokud  Angličané  nebudou 
z  vlasti  na  dobro  vypuzeni.  Ale  nebyla  teď 
mi  podporována,  jak  náleželo.  Král  trávil 
čas  nečinně  v  Bourges,  dvořané  ieho  a  veli- 
telé byli  na  ni  žárliví  a  záviděli  ji  i  překáželi 
a  mnohým  bylo  vůbec  proti  mysli,  že  osvo- 
boditelkou  Francie  byla  pouhá  selka.  O.  p. 
tedy  odešla  ode  dvora  s  trpkým  zármutkem 
a  neblahými  předtuchami.  Na  podzim  r.  1429 
bez  úspěchu  táhla  proti  Paříži  stojící  na  straně 
Angličanů,  při  útoku  8.  září  byla  raněna  a 
její  vážnost  silně  utrpěla.  Sic  dobyla  ještě 
St.  Pierre-le-Moutier,  ale  kd>ž  uslyšela,  že 
věrné  město  Compiégne  jest  obléháno  od 
vojska  burgundského,  vrhla  se  tam  a  ještě 
téhož  dne  23.  května  1430  odvážila  se  vý- 
padu. Však  vlastní  lidé  ji  opustili,  ona  sama 
stržena  s  koně  a  zajata.  Po  té  byla  čtyři  mě- 
síce vězněna  na  zámku  Beaurevoir  sira  de 
Luxembourg,  ale  král  Karel  nepodnikl  ani 
jediného  kroku,  aby  ji  osvobodil.  Byla  pak 
prodána  za  10.000  fr.  Angličanům  a  v  pro- 
sinci r.  1430  převezena  do  Rouenu.  Zde  byla 
obviněna  z  čarodějství  a  kacířství  a  posta- 
vena před  soud,  jemuž  předsedal  nesvědo- 


mitý   biskup    beauvaiský    Pierre    Caacbon« 
stvůra  Angličanů,  kteří  učinili  jej  arcibiskn- 
pem  rouenským.  Vyčítali  jt,  ie  proti  pFedpi* 
sům  Písma  sv.  chodí  v  šatech  mužských,  ie 
jest  žákyní  i  ctitelkou  ďábla  a  všech  zlých 
duchův,  ale  že  přes  to  dává  se  zbožňovati. 
O.  p.  odpovídala  s  neobyčejnou  neohro£e- 
nosti  a  duchapřítomností  neskrývajíc  nikte- 
rak své  nenávisti  proti  Angličanům.  Po  čtyf* 
měsíčním  processu   plném  strádání   duScv-> 
niho  i  tělesného,  když  nic  nechtěla  odvolati 
ze  svých  >hřichův«,  odsouzena  k  smrti  upá- 
lením  24.  května  1431.   Ale  pohled  na  hra- 
nici a  katany  jakož  i  domluvy  kněží  zlomily 
konečně  obdivuhodnou  její  energii,  odvolala 
a  byla  pak  odsouzena  k  doživotnímu  žaláři. 
Musila  opět  obléci  ženský  Šat,  ale  když  bvla 
zavřena   se   třemi   surovými   vojáky,   radéjji 
opět  uchýlila  se  ke  kroji  mužskému  a  ne- 
mohouc dále  snášeti  útrap  vězení  prohlásila, 
že  odvolala  jen   ze  strachu.   Věci  byly   asi 
z  úmyslu  tak  nastraženy,  aby  musila  vrátiti  se 
ke  svému  >kacířství<,  tak,  aby  nebylo  jí  q2 
pomoci.  A  tak  30.  květ.  1431  znovu  vedena 
na  hranici  na  tržišti  rouenskéro,  kde  191etá 
dívka   podstoupila    smrt   hrdinsky,    tak   ie 
sami  soudcové  její  byli  pohnuti.  Dle  povésti 
bílá  holubice  vyletěla  z  plamenův  a  lid  dlouho 
nechtěl  věřiti,  že  O.  p.  je  mrtva.  Vyprávělo 
se,  že  místo  ní  byla  upálena  loutka  a  ně- 
kolik falešných  O-kých  pněn  se  vyskytlo, 
najmě  t.   zv.   dáme   des   Arraoises    r.    1436 
u  Met.  Na  žádost  rodiny  O  ké  p-ny  Karel  Vil. 
nařídil  revisi  processu,  která  trvala  6  let, 
načež  O.  p.  prohlášena  za  nevinnou.  Slavné 
processí  vystrojeno  na  její  pamět  a  na  místě 
upálení  zbudován  jí  pomník.  Později  posta* 
vény  jí  pomníky  v  Orleansu,  Rouenu,  Doro- 
remy,  Chinonu,  Paříži  a  j.,  a  Lev  XIII.  pro- 
hlásil ji  r.  1894  za  blahoslavenou.    Roman- 
tický její  život  a  tragický  konec  poskytly 
látku   několika  básníkům   a  dramatikům    a 
zpracovali   je   zvláště  Schiller,   Chapelaine, 
Southey,  Lebrun,  de  Charroettes,  Dumenil, 
Soumet  a  j.  Voltairova  >La  Pucelle  d*Or]éana« 
je  sice  vtipná,  ale  frivolní  persifláže.  Hudebné 
zpracovali  historii  Okép-ny  Carafa,  Paccint, 
Verdi,  Mermet,  Gounod.  —  Zajímavo,  že  po- 
moci O-ké  p-ny   dovolávali  se   také  Němci 
proti  Husitům  českým  a  dána  v  oběh  i  forma 
výhružného  dopisu,  jímž  O.  p.  ohlašovala 
prý   Čechům   brzkou  pomstu   boží   i   svou, 
nevrátí-li  se  rychle  a  úplné  k  poslušenství 
cirk  ve  (srv.  Palacký,  Dějiny  doby  hnsitské. 
II.  321).  Z  přečetné  literatury  o  O-ké  p-né 
uvádíme  jen    díla  novější,   zejména:    Jules 
Quicherat,  Proces  de  condamnation  et  de 
réhabilítation   de  Jeanne  ďArc  atd.  (Pařii, 
1841—49,    5    sv.),    jež    obsahuje    seznam 
všech    pramenů   předcházejících    a    všecka 
akta;  mimo  to:  Desjardíns,  Vie  de  Jeanne 
ďArc   (Paříž,    1885,   3,   vyd.);   St.   Lucc,   J. 
ďA.   á  Domrémy  (t.,  1886);  Semming,  Die 
Jungfrau  von  Orleans  und  ihre  Zeitgenossen 
(Lip.,    1887,  3.   vyd.);   Sorel,   La  prisc   de 
J.  ďA.  devant  Compiégne  (Pař.,  1889);  Fabrc. 
J.  ďA.,  libératrice  de  la  France  (L,  1892); 


Orleans  Nový. 


877 


Rabbe,  J.  d'A.  en  Angleterre  (t.,  1892);  Rich. 
Mahrcnholtt,  I.  ďA.  in  Geschichte,  Legendě 
o.  Dichtunp  (Lip..  1890),  podává  přehled  celé 
dosavadni  Titeratary.  Česky:  V.  Gabler,  O.  p. 
(v  »Matici  lidu«,  1870). 

Orlemiui  Vový  [orlíns  d.  orliens],  angl. 
New  O.,  fr.  La  Nouvelle  O.,  nejdůlciit  m.  již- 
ních státA  Spoj.  Obci  sev.-aoier.  ve  státč 
Louisiana,  leží  na  29^  58'  s.  i.  a  90^  8'  z.  d. 
▼  močálovitém  území  delty  mississippské, 
na  levém,  severním  břehu  veletoku,  v  nížině 
prostírající  se  až  k  jezeru  Pontchartrain, 
170  km  od  ústí  jeho  do  zálivu  Mexického. 
Na  pravém  břehu  Mississippi  leží  předměstí 
Algier  s  rozsáhlými  doky  a  skladiiti  a 
Gretna,  oblíbené  výletní  místo.  Vlastni 
město  objímá  v  podobě  půlměsíce  veliký 
oheb  Mississippi  —  pro  tuto  svou  podobu 
iváno  jest  Crescent  City;  —  k  němu  řadí 
se  na  záp.,  sev.  a  vých.  rozsáhlá  předměstí. 
Vnitřní  město  má  domy  z  kamene  neb  cihel, 
domy  v  předměstí  vystavěny  jsou  většinou 
ze  dřeva.  Močálovitá  nížina,  na  niž  rozkládá 
se  O.  N.,  leží  pod  niveau  každoročních  zá- 
top Mississippi,  proti  nimž  chráněno  jest 
město  nyní  3  m  vysokými  hrázemi,  zvanými 
lepees,  které  počínají  již  od  Plaquemines  ve 
vzdálenosti  190  km  proti  proudu.  Močálovitá 
povaha  půdy  zabránila  provedení  podzemní 
kanalisace,  strouhy  vedené  na  povrchu  spo- 
jují se  v  široké  otevřené  kanály,  které  zá- 
roveň s  Bayou  St.  John,  slabým  vedlejším 
ramenem  Mississippi,  ústi  se  do  jezera  Font- 
chartrain.  Podnebí  Nového  O-u  jest  sub- 
tropické (prům.  roční  střední  teplota  20-6**  C, 
léto  27-3«C,  zima  13-3«C).  velmi  vlhké  (roční 

grům.  množství  srážek  126*9  cm),  pověstné, 
istečně  neprávem,  svou  nezdravostí.  Ne- 
dostatek pitné  vody,  již  opatřují  jen  ohromné 
dřevěné  cisterny,  do  nichž  chytá  se  voda 
dešfová,  a  jedna  182  m  hluboká  studna  ar- 
téská, a  moČáiovitost  půdy  městské  i  celého 
okolí  podporuje  časté  vystupováni  malarie 
a  žluté  zimnice.  Přes  to  úmrtnost  není  ve- 
liká, zejména  pak  podařilo  se  ji  zdravotními 
zařízeními  v  posledních  letech  zmenšiti,  tak 
že  obnáší  nyní  u  bělochů  28*62,  u  barevných 
47*15  ročně  na  tisíc  duši. 

Plán  města  vyznačuje  se  značnou  pravi- 
delností: ulice  od  záp.  k  vých.  vedoucí 
jsou  rovnoběžný  celkem  s  tokem  Mississippi, 
sledujíce  jeho  veliký  oblouk  k  sev.-vých., 
příční  ulice  křižují  je  v  pravém  úhlu.  V  sev. 
části  města  přiléhající  k  jezeru  Pontchartrain, 
jež  dosud  jen  z  části  jest  vystavěna,  mají 
ulice  smčr  přímo  od  záp.  k  vých.  a  od  sev. 
k  jihu.  Ulice  jsou  většinou  velmi  dlouhé, 
ale  úzké,  jen  některé  hlavní  třídy  závodí 
šířkou  svou  s  předními  ulicemi  v  Novém 
Yorku,  široká,  krásnou  alejí  krášlená  třída 
Canal  Street  táhne  se  od  ohebu  Missis- 
sippi k  sev.-záp.  v  délce  3  J^m  a  děli  město 
na  dvě  hlavni  čtvrti:  severovýchodní  staré 
město  ( n^i/jc  Carré),  původu  a  rázu  fran- 
couzského, kde  bydli  dosud  starousedlí  fran- 
couzští a  španělští  kreolové,  pomalu  mizející 
v  přesile  angloamerické;  jihovýchodní,  nové 


město,  kde  převládá  vlastní  živel  americký. 
Canal  Street  jest  hlavní  tepnou  obchodníha 
i  politick.  Života  ve  městě,  odtud  na  všechny 
strany  rozbíhají  se  trati  městské  dráhy.  Ve- 
dle starších  staveb  francouzské  čtvrti,  mezi 
nimiž  vyniká  renaissanční  katolická  kathe- 
drála  sv.  Ludvíka,  opera  a  klášter  Voršilek* 
krášlí  město  rozsáhlé,  nádherné,  veřejné  bu- 
dovy moderní.  Uvedeny  budtež:  renaissanční 
budova  bursy  bavlnové,  bursa  cukerní  a  země- 
dělská, ohromný  Custom  House  (celnice)^ 
vystavěný  nákladem  6  milí.  doll.  v  egypt- 
ském slohu  s  nádhernou  mramorovou  síni, 
antické  stavby  City  Halí,  3  budovy  Tulaneovy 
university,  Howardova  bibliotéka,  mincovna^ 
budovy  soudní,  banky,  Saint  Charles  Theatre, 
Grand  Opera  House,  ze  chrámů  kathedrála 
sv.  Patrika  s  věží  76  m  vys.,  veliký  chrám 
presbyteriánů,  koilej  a  kostel  jesuitský,  syn* 
agoga  v  byzantském  slohu  atd.  Pomníky 
generála  Jacksona,  B.  Franklina,  R.  £.  Leea 
a  Margarety  Haughery,  zakladatelky  sirot- 
činců, stoji  na  náměstích  nebo  křižovatkách 
ulic  obklopeny  pěknými  sady.  Ze  17  veřej- 
ných sadů  jmenujeme  největší:  4  km  dlouhý, 
úzký  Exposition  Park  s  výstavními  budo- 
vami z  r.  1884—85,  na  sev.  města  prostírá, 
se  rozsáhlý  City  Park  o  ploše  60 /i<i.  Hřbi- 
tovy jsou  nadzemní  stavby,  do  jejichž  ko- 
bek vkládají  se  mrtvoly,  největší  jsou  Cypress 
Grove  Cemetery,  Metairie  Cemetery;  zají- 
mavé jsou  staré  hřbitovy  francouzské.  Oby- 
vatelstva měl  O.  N.  17.243  (1810),  116.375 
(1850),  168.675(1860),  216.140(1880),  242.039 
(1890)  a  287.104  (1900)  duší.  Podle  národnosti 
bylo  r.  1890  187o  Angloameričanů,  177^  Fran- 
couzů, 15Vo  Němců,  14  7o  Irů,  8 V©  Italů,  3V» 
Španělův  a  257o  barevných.  34.369  nar.  bylo 
mimo  Spoj. Obce  sev.-americké.  Universita 
zal.  r.  1884  Tulanem  ( Tulane  University  ofLoui- 
stana)  měla  r.  1899  -  1900  1145  posluchačů, 
při  ní  jest  přírodovědecké  museum.  Biblio- 
téky: Howard  Memoriál  Library  40.000  sv., 
státní  bibliotéka  louisianská  44.500  sv.,  Fisk 
free  and  public  Library  50.000  sv.  Vysoká 
škola  ženská  Sophie  Newcomb  Memoriál 
College;  Straights  University  pro  barevné. 
V  O-u  Novém  vychází  6  denníků,  z  nich 
nejdůležitější  jest  »Times  Democrat<.  Pro- 
dukce průmyslových  závodů  v  O.  Novém 
v  desítiletí  1880—90  se  více  než  zdvojnásobila 
a  neustal  pokrok  ani  v  posledním  desítiletí. 
R.  1890  bylo  tu  2152  závodů  s  kapitálem 
127,480.000  fr.,  zaměstnávajících  23.504  osoby 
s  platem  51,935.000  fr.,  jež  produkovaly  za 
213,855.000  zboží;  zejména  bylo  tu  17  tová- 
ren na  obuv,  23  na  oděv,  69  bednařen,  3S 
slévárny,  80  továren  tabákových,  8  lihovarů, 
4  rafíinerie  cukru,  22  pil,  73  tiskáren,  40  to- 
váren, vyrábějících  bavlněný  olej.  R.  1896 
bylo  již  závodů  2246  s  kapit.  235,503.100  ír.» 
38.812  dél.  a  produkcí  v  ceně  336,322.500  fr. 
Parní  dráhy  místní  spojují  O.  N.  s  výlet- 
ními místy  Westendem,  Milneburgem  a  Spa- 
nishíortení  při  jezeře  Pontchartrain.  Želez- 
nice mají  tu  10  nádraží,  hlavní  trati  Želez- 
niční ruzbíhají  se  6  směry.    6  parních  a  3 


«7S 


Orléansville  —  Orlice. 


veslařské  převozy  spojují  oba  břehy.  Pří- 
stav O-u  Nového  nabyl  svétové  d&ležitosti 
hlavně  od  r.  1879,  kdy  úprava  dolního  toku 
Mississippi  pro  plavbu  lodi  mořských,  pro- 
váděná kapitánem  J.  Eadsem,  dokončena  vy- 
stavěním jetties.  Usplavněný  tok  má  délku 
no  km  a  stačí  pro  lodi  s  ponorem  7  m. 
Přístavní  nábřeží  prostírají  se  po  obou  bře- 
cích řeky  v  délce  38  km.  Od  r.  1894  pracuje 
se  na  novém  prohloubení  a  upravení  řeky, 
poněvadž  se  očekává,  že  otevřením  průplavu 
středoamerického  stoupne  důležitost  O  u 
Nového  pro  obchod  světový.  Největší  vý- 
znam má  O.  N.  pro  vnitrozemní  obchod 
Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  v  obchodě  s  cizinou 
pak  pro  VÝVOZ.  Pravidelné  spoiení  paro- 
plavební má  O.  N.  s  Novým  Yjrkem,  s  pří- 
stavy ve  Floridě  a  Texasu,  s  Havanou,  Vera- 
Cruzem,  Střední  a  Jižní  Amerikou,  Londý- 
nem, Liverpoolem,  Havrem,  Bordeauxem, 
Antverpami,  Hamburkem.  Pravidelné  spojení 
•po  Mississippi  vzhůru  s  městy  St.  Louis, 
<Iincinnati,  Memphis  atd.  R.  1897  veplulo 
do  přístavu  1285  lodí  o  1,963.040  ř,  vyplulo 
1275  lodí  o  1,930.998  /,  hlavní  účast  mají  tu 
Anglie,  Spaněly,  Amerika  a  Norsko.  Přívoz 
4  vývoz  O  u  Nového  r.  1897  činil  10.027.616  t 
v  ceně  2.393,765.110  řr.  Obchod  s  cizinou 
vykazoval  r.  1890  cenu  přívozu  73,290  815  fr.. 
vývozu  540,634.455  f  r.,  r.  1896  přívoz  69,675.000, 
vývoz  407,457.375  franků.  Dle  zprávy  belgi- 
ckého vyslanectví  přivezeno  r.  1894  cukru 
:za  26,075.000  fr.,  cementu  za  11,200.000  fr., 
kávy  za  38,610.000  fr.,  tropického  ovoce  za 
6.760.000  fr.;  vyvez,  bavlny  za  312,450.000  fr., 
obilí  za  21,365.000  fr.,  oleje  za  9.520.000  fr., 
.pokrutin  bavlněných  za  9,990.000  fr.,  melassy 
za  805.000  fr.  Roku  1896  vyvezeno  bavlny 
466.220  /.  Důležitost  plavby  po  řece  ustu- 
puje víc  a  víc  í  konkurrenci  železnic.  V  O-u 
Novém  jest  16  bank,  clearinghouse,  21  kon- 
sulátů,  mezi  nimi  též  rak.-uherský.  Z  dobro- 
činných ústavů  zasluhují  zmínky:  Charity 
Hospital  nemocnice  o  800«  ložích,  Maison 
-Dieu,  Marině  Hospital,  ústav  choromyslných, 
ochranovna  pro  hochy  i  pro  dívky,  sirot- 
čince atd.  Slavný  karneval  v  O  u  Novém 
jest  první  svého  druhu  v  Americe.  Zdaněnj^ 
majetek  repraesentuje  136,997.107  doll.,  dlun 
městský  15,871.047  doll. 

O.  N.  založen  r.  1718  Bienvillem  a  nazván 
po  tehdejším  vladaři  Francie,  vévodovi  Orlé- 
anském;  po  roce  osada  povodní  zničena  a 
teprve  r.  1722  vystavěna  znova  a  obklopena 
ochrannými  hrázemi;  ve  100  chýších  dřevě- 
ných sídlilo  as  200  lidi.  R.  1762  postoupena 
Louisiana  Španělsku,  jež  přemohlo  odpor 
obyvatelstva  teprve  r.  1769.  R.  1794  opev- 
něno město  náspy  a  baštami.  R.  1800  Francie 
nabyla  znova  Louisiany,  ale  prodala  ji  již 
30.  dubna  1803  Spoj.  Obcím  sev.-americkým. 
Tehdy  O.  N.  měl  asi  8000  ob.  Za  anglicko- 
americké  války  podařilo  se  loďstvu  angli- 
ckému vysaditi  na  břeh  10.000  mužů  pod 
generálem  Pakenhamem,  již  však  americkým 
vojskem  4000  mužů,  vedeným  gen.  Jackso- 
.nem,  8.  ledna  1815  odraženi  s  velikými  ztrá- 


tami. Za  periody  až  k  občanské  válce  O.  N. 
vyvinul  se  k  obchodnímu  centra  pro  úvodí 
Niississippi.  Ve  válce  občanské  O*  N.  jii 
1.  května  1862  padl  v  moc  severních  státfi; 
admirál  Farragut  zmocnil  se  obou  tvrzí  před 
městem  a  toto  vzdalo  se  pak  bez  obrany. 
Teprve  po  válce  této  O.  N.  stal  se  hlavním 
vývozním  přístavem  pro  bavlnu.  V  posled- 
ních desítiletích  zahnízdila  se  ta  pověstná 
mafia  mezi  italskými  vystěhovalci.  Policejní 
ředitel  Hennessey,  který  chystal  se  zakročiti 
proti  jejímu  řádění,  byl  15.  října  1890  úkladné 
zavražděn.  Zatčeni  a  porotou  osvobození 
Italové  podezřelí  z  vraždy  byli  lidem  lyncho- 
váni.  Vláda  Spoj.  Obcí  zaplatila  za  čin  ten 
r.  1892  peněžitou  náhradu.  dŠ. 

OrléansTllle  [orleáBvil],  město  v  Alžír- 
sku.  hl.  m.  arrond.  provincie  alžírské,  v  pláni 
Šelifské,  na  lev.  bř.  řeky  Šelífu  a  na  dráze 
Alžír-Oránské.  Má  12.210  ob.  (jakožto  obec, 
2910  jakožto  město),  z  těch  kolem  2000  Fran- 
couzů. Jest  opevněno,  ale  nemá  vynikajících 
památností.  Bylo  založeno  r.  1842  jakožto 
strategicky  vynikající  místo  od  maršálka  Bu- 
geauda  a  od  Cavaignaca  opevněno.  Lcií 
v  pláni  velice  úrodné  a  hojné  zavodňované 
průplavy,  37  km  jižněji  od  přístavu  Tcncs 
na  moři  Středozemním.  Obchod  je  tu  velice 
čilý  a  zvlášC  vynikají  nedělní  trhy,  k  nimž 
přichází  až  10.000  domorodců.  Okolní  pláň 
postupně  se  zalesňuje.  Na  blízka  jsou  bo- 
haté dolv  železné  a  měděné  i  prameny  vod 
minerálních.  Podnebí  Evropanům  není  zde 
valně  příznivo. 

van  Orley  Barend  (B^^rnard),  malíř  nizo- 
zemský (♦  as  1490  v  Brusselu  —  f  1541  t.), 
cvičil  se  sprvu  dle  Gerarda  Davida,  později 
dle  školy  Raffaelovy.  Vrátiv  se  z  Itálie  stal 
se  dvorním  malířem  Karla  V.,  pro  kterého 
komponoval  honební  výjevy  jako  předložky 
k  čalounům.  Návrhy  na  gobelíny  objedná- 
valy u  něho  také  Nfarie  Uherská,  vladařka 
Nizozemska,  a  Markéta  z  Parmy,  do  jejichž 
služeb  O.  vstoupil.  O-ův  význam  spočívá 
v  zavedení  vlaského  způsobu  do  malířství 
nizozemského.  O.  druží  se  tím  k  ncjprvněj- 
ším  »italikům<,  jakými  byli  též  Schoreel  a 
Mabuse.  Ve  vídeňském  museu  se  nacházející 
oltdř  s  výjevy  ^e  fivota  sv.  Tomáíe  a  Matiáie 
malován  jest  ještě  dle  způsobu  nizozem., 
obraz  Oplakávám  Krista  z  r.  1521  v  museu 
brusselském  jeví  jiŽ  vlaské  vlivy,  které 
zvláště  jasně  seznati  lze  z  Posledního  soudu 
v  chrámě  sv.  Jakuba  v  Antverpách  a  z  oltář* 
nich  maleb  v  kostele  Panny  Marie  v  Lu- 
beku.  K  H'S, 

Orlice,  znamení  erbovní  velmi  rozšířené 
ve  středověku  po  všech  zemích,  vzaté  od 
ptáka  orla,  jakožto  symbolu  moci  a  síly. 
Heraldicky  se  vyobrazuje,  kterak  s  křídloma 
rozpjatýma  k  nebesům  vyletuje.  Obyčejné 
(však  ne  vždy)  spatřuje  se  při  něm  také 
pružina  čili  pruh  v  podobě  půl  měsíce, 
který  jde  od  středu  prsou  ke  křídlům  a  na 
nich  končívá  se  tř<?mi  pukličkami  čili  jete- 
lovým lístkem,  což  prý  jest  zbytek  kovové 
pružiny,  kterouž  bývalo  znamení  o.  připcv* 


Orlice  —  von  Orlich. 


879 


něno  ke  itítu.  Zobák  o.  nazývá  se  hcral- 
•dicky  pyskem.  Ocas  končívá  se  způsobem 
ozdobným  neb  zivitkovitým.  V  české  heral- 
dice rozeznává  ^e  o.  od  orla.  O  vyobrazuje 
«e  totiž  jen  o  jedné  hlavě,  má  v  rozličných 
dobách  určité  tvary  ht^raldické  a  zhusta  jest 
lilavou  obrácena  k  některému  z  horních  koutů 
átitu.  Barvy  její  jsou  obyčejně  černá,  červená 
a  bílá,  někdy  jest  i  jiných  barev,  ano  i  dvo- 
jích barev  (červená  bílá,  plamenná,  s  šachov- 
nicí). Oret  vyobrazuje  se  o  dvou  hlavách 
vidy  v  kolmém  směru  štítu;  je-li  znakem 
země,  driívá  v  ruce  nevkusné  při  dávky,  jako 
řiiské  jablko,  iczlo  a  meč,  které  mu  v  po- 
zdějších dobách  přiděleny,  a)  Císařský 
orel  pochází  od  starých  Římanův,  jimž  byla 
o.  zamilovaným  znamením  vojenským.  Od- 
tud o.  stala  se  znamením  císařův  římských 
a  vyobrazována  s  dvěma  hlavami,  jakožto 
symbolem  dvou  polovic  říše,  totiž  západní 
a  východní.  U  léto  čí  byzantské  trval  orel 
jako  erb  až  do  dobytí  Cařihradu  (r.  1453, 
mrtvola  posledního  císaře  poznána  jen  po 
-orlech,  na  rouše  vyšitých).  Němečtí  králové 
poinali  orla  v  Itálii  a  obrali  si  jej  za  erb, 
tak  jako  i  ruští  carové,  jakožto  právní  dě- 
dicové starých  byzantských  cisiřQ.  Protože 
Tod  Habsburský  po  staletí  držel  Římské  cí- 
sařství, stal  se  orel  takořka  dědičným  v  je- 
jich dom^  a  v  Čechách  pokládán  za  jejich 
rodný  erb.  Tak  přešel  i  na  rod  Lotrinský 
a  císař  František,  zaloíiv  Rakouské  císařství 
a  složiv  důstojenství  římského  císaře,  po- 
ticchal  si  orla  jako  státní  erb.  A  ponévadŽ 
ft :  stal  orel  takořka  císařským  znamením, 
-obral  si  jej  současně  Napoleon  I.  zi  erb 
svého  císařství  (avšak  francouzský  orel  drží 
blesky  v  drápech).  Tím  způsobem  lze  i  vy- 
světliti bílého  orla  černohorských  knížat, 
jakožto  dědicův  starých  carů  srbských  (viz 
černá  Hora,  str.  605).  Avšak  tvůrce  Ne- 
ra."ckého  císařství  volil  si  o  ci,  přizpůsobiv 
st:  starému  erbu  král.  Pruského,  b)  Česká 
o.  vyskytuje  se  ode  dávna  jako  erb  České 
země  a  panovníkův  až  do  r.  1253  a  vedle  ní 
lev  od  počátku  XIIÍ.  stol.  jako  rodinný  erb 
Přemyslovcův,  tak  že  Děpoltici  spojovali  na 
pečetech  lva  s  polovičnou  o-cí  (tak  i  města 
Mělník  a  Polička).  S  ocí  na  štítě  vyobra- 
zován i  8v.  Václav  od  dávných  dob,  pročež 
se  o.  naše  i  Svatováclavskou  nazývala 
a  podržena  na  pečeti  obce  království  (na- 
posled r.  1742),  tak  Že  vlastně  by  měl  míti 
král  lva  a  země  sv.  Václava  s  o-cí.  Tato  o. 
ve  starých  pamětech  slovc  také  plamen- 
nou, l.  j.  plaménkv  posázenou,  jak  vyobra- 
zena jest  v  passionále  abatyše  Kunhuty  a  erbu 
trentského  biskupství,  c)  Moravská  o.  má 
červenou  a  bílou  šachovnici  a  lze  ji  proto  po- 
kládati za  obměnu  plamenné  o.  (v.  Morava, 
str.  677).  d)  V  erbech  mnohých  zemí  vy- 
skytuje se  o.  Slezané  ji  méli  za  erb  i  pro 
C-NOU  zemi  i  pro  jednotlivá  kníŽetství  ode 
dávna,  taktéž  Polsko.  Vedle  lva  jest  nej- 
rozšířenějším znamením  erbovním  u  zení, 
rodův  a  měst.  e)  jako  znamení  českých 
jTodů  vyskytuje  se  celá  i  v  částech.  Z  pan- 


ských rodů  nosil  ji  slavný  rod  V  las  ti  sla- 
vicu v  (janoviců  u  Palackého),  z  něhož  pošli 
někteří  panští  rodové,  jako  páni  z  Žirotína, 
z  Kolovrat,  z  Janovic  a  z  Vlašimě. 
Někteří  z  Vlastislavicův  nacházeli  se  ve  stavu 
vladyckém,  jako  vl.  z  Bělušic  a  z  Chod- 
žova,  Valkounové  z  Adlaru,  z  Vraního, 
z  Bítova,  zLitohlav,  Žďárští  zežďáru, 
ze  Zahrádky,  zTrutmaně,  z  Nechválíc, 
z  Krchlcb,  z  Předbořic  a  ze  Lhoty, 
z  Libčic,  z  Hlubyně,  z  Nemyčevsi, 
z  Tuří,  z  Pecky,  ze  Chřenovic  a  ze 
Zbraslavic,  z  Olbramovic,  z  Komařic, 
z  Dubu  a  z  Orla  a  na  Moravě  z  Ostrova, 
z  Marti  nic  a  z  Kojetic  (také  z  Krhovic). 
O  ci  s  panenskou  hlavou  měli  Močihubové 
z  Královic  a  Kamberští  z  Kamberka. 
Kromě  toho  měli  o  ci  Nymburští  v  Praze 
a  jejich  potomci  Mochovští  z  Mochova, 
spojujíce  ji  se  zelenou  horou,  jiní  pak  rodové 
měli  polovičnou  o  ci  na  polovici  štítu.  Orla 
měli  na  štítě  vladyky  z  Vlastislavě  a 
z  Jablonce.  Sčk. 

Orlice  (ili/tfr),  řeka,  v.  Čechy,  str.  48  si. 

Orlice:  1)  O.  (ErlitO,  ves  v  Čechách  nad 
ř.  Orlicí,  hejtm.  a  okr.  Žamberk,  íara  a  pš. 
Kyšperk;  100  d.,  589  ob.  č.,  2  n.  (1890),  fil. 
kostel  Nanebevzetí  P.  Marie  (ve  XiV.  stol. 
far.),  2tř.  šk.,  popi.  dvůr,  mlýn,  výroba  hra- 
ček a  samota  Machovice.  Bývalé  samo- 
statné zboží  se  zámkem  spojeno  s  panstvím 
kyšperským.  —  2)  O.  Dolní  {Nieder-E.\ 
ves  t.,  hejtm.  Žamberk,  okr.,  fara  a  pš.  Krá- 
líky; 89  d.,  17  ob.  č.,  583  n.  (1890),  Itř.  Sk., 
3  mlýny,  pila,  tkalcovna  bavln,  látek,  sou- 
stružnictvi,  tkalcovství,  popi.  dvůr  a  my- 
slivna.  —  3)  O  Horní  (Ober-E,),  ves  t.; 
93  d.,  576  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  bělidlo, 
tkalcovství  a  hračkářství.  —  4)  O.  Vrchní 
(HohenE.),  ves  t.,  hejtm.  Žamberk,  okr.  Ro- 
kytnice, fara  a  pš.  Bartošovice;  62  d.,  273 
ob.  n.  (1890),  íil.  kostel  sv.  Jana  Nep.  z  r.  1712, 
2tř.  šk.,  mlýn,  tkalcovství  a  nedaleko  vápenice. 

Orlické  hory  v.  Čechy,  str.  23. 

Orlióek,  bot.,  v.  Aquifegia. 

Orlióin,  bot.,  v.  Aquilaria. 

Orllóka  {AdUrdórfel,  Worlitscfika) ,  roz- 
sáhlá far.  obec  v  Cechách  v  údolí  po  obou 
březích  Orlický,  hejtm.  a  okr.  Lanškroun, 
pš.  Jablonné  n.  Orl.;  183  d.,  66  ob,  č..  993  n. 
(1890),  kostel  sv.  Jana  Nep.  z  r.  1776,  3tř.  šk., 
2  mlýny,  po  domácku  kartáčnictví,  tkalcov- 
ství a  podomní  obchod  s  bavln,  výrobky. 

Orlióný  v.  Vorličný. 

von  Orlich  Leopold,  spis.  něm.  {*  1804 
v  Stallupónen  —  f  1860  v  Londýně).  Byl 
důstojníkem  pruským  do  r.  1848,  r.  1842 
byl  v  Indii  a  účastnil  se  války  proti  Sikhům. 
Léta  odpočinku  ztrávil  v  Anglii.  Napsal: 
Friedrich  Wtlhelm,  der  grosse  Kurfúrst  (1836); 
Geschichte  det  Preussischen  Suats  im  XVII. 
Jahrhundert  (1838—39,  3  sv.);  Geschichte  der 
Schlesischen  Kriege  (1841,  2  sv.);  Fúrst  Morit^ 
von  AnhalťDessau  (1842);  Reisč  in  Ostindien 
in  Brie/en  an  A.  v.  Humboldt  und  Karl  Ritter 
(1845;  3.  vyd.  1858);  Indien  und  seine  Regie- 
rung  (1859—61,  3  sv.). 


880 


Orlík  —  Orloj 


Orlik  v.  Olviopol. 

Orlík  Emi],současnýmaliř(*1870vPra2e), 
náleží  mezi  modernisty,  přidržuje  se  směru, 
jímž  se  dali  skotiti  kolonisté.  Zároveň  kresli 
plakáty  a  leptá  na  měď.  Nevymezil  si  zvláit- 
ního  odboru,  nýbrž  maluje  a  kresli  krajiny 
i  figurální  náměty,  dekorativní  komposice 
řfjK'//^i5)atd.Jest  z  česko-německ^ch  umělců 
(k  nimž  se  hlásí)  zjevem  nejzajímavějším. 
Vystavuje  v  Praze  v  Rudolfině,  pak  ve  Vídni, 
Berlíně  a  Mnichově,  kde  býval  na  malířské 
akademii.  F.  fí-s. 

Orlík  i  Vorlík:  1)  O.,  ves  v  Čechách 
na  lev.  bř.  Vltavy,  hejtm.  Písek,  okr.  Miro- 
více,  fara  Staré  Sedlo;  33  d.,  284  ob.  ě., 
5  n.  (1890),  kostel  P.  Marie,  Itř.  šk.,  pá., 
telegraf,  2  mlýny,  žulové  lomy  a  převoz  na 
Vltavě.  Fideikom.  panství  O.  se  Zvíkovem, 
Čimelicemi  a  Varvažovem  má  17.539'5  ha 
pfidy  (z  toho  11.509-28  ha  lesŮ);  zámek  s  kaplí 
Jména  P.  Marie,  k  némuž  náleží  veliký  park, 
drží  Karel  kn.  Schwarzcnberg.  Hrad  O.  po- 
vstal za  Karla  IV.,  jenž  r.  1366  jej  dal  Jetři- 
chovi,  biskupu  mindenskému  a  kancléři  krá- 
lovství Českého,  r.  1360  jetřichovi  z  Portic, 
r.  1369  Hyncíku  Pluhoví  z  Rabšteina,  kterýž 
směnil  O.  za  hrad  Boršengrýn  se  Sigmun- 
dem  Hulerem,  miláčkem  a  podkomořím  krále 
Václava  IV.  Sigmundův  bratr  Ondřej  prodal 
r.  1408  hrad  Petru  Zmrzlíkovi  ze  Svojšína, 
v  jehož  rodě  zůstal  až  do  r.  1514,  kdy  jej 
koupil  Krištof  ze  Švamberka.  Poněvadž  tento 
súčastnil  se  povstání,  propadl  (aČ  f  1620 
v  lednu)  své  jmění,  a  O.  r.  1623  postoupen 
napřed  Adamovi  ze  Šternberka,  13.  list.  t.  r. 
Janu  Oldřichu  z  Eggenberka,  který  r.  1624 
připojil  k  němu  i  Zvíkov.  Po  rodu  Eggen- 
berků  dědil  roku  1719  Adam  Fr.  kníže  ze 
Schwarzenbcrka,  z  jehož  potomků  Karel  Filip 
založil  druhou  větev  Schwarzenberků,  řeče- 
ných po  sídle  orlických.  O.  stal  se  tak  stře- 
diskem nejen  rozsáhlých  panství,  ale  i  oblí- 
beným útulkem  knížecího  rodu,  jenž  na  jeho 
okrasu  ničeho  nelituje.  Zde  nar.  se  30.  říj. 
1862  JUDr.  Bedřich  kníže  ze  Schwarzenbcrka, 
proslulý  zastánce  práv  království  Českého, 
odtud  psal  se  známý  Pavel  Zahořanský 
>z  Vorlíkuc  (r.  1600  nobilisován).  Fr,Tep!ý.  — 
2)  O.,  zříceniny  hradu  t.,  vých.  od  města 
Humpolce  na  vrchu  t.  j.  (673  m  vys.).  Hrad 
vystavěli  na  ochranu  města  Humpolce  buď 
Jan  st.  Trčka  z  Lípy  a  Lipnice,  nebo  syn 
jeho  Zdeněk  v  1. 1496—1559.  Po  válce  301eté 
hrad  opuštěn,  poněvadž  tehdejší  majetníci 
jeho  Solmsové  přenesli  sídlo  své  odtud  do 
Heralce.  Potom  bydlili  zde  jen  úředníci  a 
v  XVIII.  stol.  jen  myslivec.  Hrad.  nebyv  již 
opravován,  rychle  hynul.  —  3)  O.,  továrna 
na  kaolinové  a  šamotové  zboží  v  katastru 
obce  Záluží  t.,  v  hejtm.  a  okr.  plzeňském. 

Orlik  Vavřinec,  kněz  Jednoty  bratrské 
(♦  1520  v  Brandýse  n.  O.  —  f  12.  dub.  1687 
>na  klášteře  Sioně«  t.  v  klášteře  Hradišti). 
Byl  syn  kováře  Pavla  ze  Solnice.  Na  kněze 
učil  se  v  Prostějově  r.  1539  a  násl.  u  Mart. 
Michalce,  ordinován  však  teprve  r.  1553 
v  Přerově  spolu  s  J.  Blahoslavem.  Jemu  byl 


již  tehdy  věrným  přítelem,  později  pak  pí- 
sařem a  pomocníkem,  nazýýaje  se  jeho  »orl{* 
kem<  (po  vzoru  sv.  Jana  Ev.).  V  této  úloze 
jal  se  na  základě  historie  Biahoslavovy  se- 
stavovati Nekrologium  osob  v  církvi  bratrské- 
významných,  od  r.  1467—1576,  v  čemž  pak 
pokračováno  ode  dvou  bratří  aŽ  do  r.  1606. 
Za  pramen  měl  i  zápisky  Matěje  Červenky 
a  Jana  Kalefa,  jakož  i  vlastní  vzpomínky. 
Počav  sbírati  zprávy  své  r.  1560,  rotrnnoži) 
je  r.  1560  a  sestavil  r.  1576,  jak  sám  dí 
v  předmluvě.  Rukopis,  chovaný  v  c.  k.  taj* 
ném  rodinném,  dvorském  a  státním  archive 
vídeňském,  vyd.  Jos.  Fiedlcr  (pod  lit.  >Todteo- 
buch  d.  Geistlichkeit  der  bObm.  Brůder«) 
ve  > Fonte s  rerum  Austriacarum<,  Scriptores 
V.,  1863.  O.  přežil  značně  Blahosiava.  Ze- 
mřel u  p.  Jana  Labounského  z  Labouné  a 
pochován  za  velikého  účastenství  v  Ml.  Bo- 
leslavi.  (Jir..  Ruk.,  II..  64).  J\k. 

Orlik  z  Laziska,  panská  rodina  na  Mo- 
ravě a  ve  Slezsku.  Pfivodu  byla  polského 
a  na  Moravě  usadila  se  teprve  r.  1587,  kdy 
Stanislav  O.  z  L.  opustil  Polsko  jako  stou- 
penec arciknížete  Maximiliána.  Z  jtho  po- 
tomkův Ondřej  (f  1642)  a  Jan  Krištof  (f  1667) 
byli  kanovníky  v  Olomouci;  Karel  Jaltua 
(t  1716)  byl  děkanem  kapituly  tamže.  Fran- 
tišek Jeroným  zahynu]  r.  1689  u  Vidina  proti 
Turkům.  Karel  František  Alexandr  (t  1770)» 
r.  1753  povýšený  na  hraběte,  zastával  roz- 
ličné úřady  veřejné;  nakonec  byl  zemským 
hejtmanfm  knížetství  Opavského  a  Krnov- 
ského. Z  jeho  synů  Gundcmar  zahvnul  ja- 
kožto setník  u  Kladska  r.  1760,  Poslední 
člen  rodu  byl  Jan  Eugen;  jím  r,  1810  rod 
O  ů  z  L.  vymřel. 

Orllkowiki  Felix,  malíř  polský  (^1806 
ve  Lvově  —  1 1840  t.).  Záhy  jevil  vlohy  ma- 
lířské a  rodiče  poslali  jei  do  Říma,  aby  se 
tam  vzdělal.  NeŽ  O.  oddal  se  tam  životu  ne- 
valně zřízenému  a  vrátil  se  se  zdravím  silné 
poškozeným,  tak  že  přes  četné  objednávky 
nemohl  mnoho  pracovati.  Z  obrazů  jeho 
známy  jsou:  PapeH  Řehoř  XVí,  (v  arcib.  pa- 
láci ve  Lvově);  Kristus  odevzdává  sv.  fíttrit 
klice  (v  semin.  tarnovském);  5v.  Cyrill  a  Me^ 
thodřj  (v  Sučavé). 

Orlik-Zlakovioe  v.  Zlakovice  Orli- 
cké. 

Orloj  (z  řecko-lat,  horologium)  nazývaly  se 
u  nás  za  starých  dob  hodiny,  obzvláště  ty» 
které  byly  na  věžích  a  radnicích.  O  hodináco 
na  radnicích  máme  zprávy  z  konce  XIV.  stoL 
V  Praze  v  r.  1405  měli  zvláštního  orloJDÍka 
ke  službě  městských  hodin,  v  Olomouci  poři* 
dili  si  již  r.  1419  znamenitý  o.  umělecký,  jeni 
r.  1570  rozhojněn  byl  kalendářem  a  figurami. 
Nade  všecky  o*e  umělecké  však  vyniká  (K 
na  věži  radnické  na  Starém  roěsté 
v  Praze  (viz  vyobr.  č.  2972.),  jejf  sestrojil 
r.  1490  mistr  HanuŠ,  Čech  rodilý  z  Hradce 
Král.,  jenž  byl  učitelem  mathcmatiky  na  uni- 
versitě pražské.  V  oné  době  byla  to  sname- 
nitost,  která  na  celém  světě  neměla  rovné. 
Podnes  vidíme  na  něm  ciferník  objaty 
římsou  bohatě  vyzdobenou  listovím  a  pitvor- 


Orlosup.  881 

nýni  ivifaiy,  v  ném  pak  lobraieny  jsou  po-  IcadáF,  veliká,  okrouhlá  deska  s  allegorí- 
hyby  télca  nebeských,  icmí  naie  stojí  iipro- '  ckými  obrazy  rařaicCv  a  zvérokruhcm,  která 
střed  a  ilaté  pruty  a  čáry  naiDaíuji  obrat-  se  jednou  za  rok  otočí.  Tento  kalendář  byl 
Riky,  rovník  a  jiné  věci  astronomicko.  Na  jii  la  časQ  Hanušových  podstatnou  fásti  o  c 
a  býval  často  opravován,  aí  jej  r.  1S65 
novými  pfivodniiri  malbami  ozdobil 
□cniální  Josef  Mánes:  jHikoí  pak 
Mánesova  práce  jest  velmi  Cťnná, 
uchován  jtst  originál  v  méstskťm  mu- 
seu a  pro  o.  pořízena  vérná  kopie 
malířem  A.  K.  Liškou.  -  O.  pral- 
ský  spravoval  ai  do  své  smrti  mistr 
Hanuš,  jeni  za  to  dostával  kopu  bí- 
lých groífi  roínř;  po  ném  spravoval 
;ej  íak  jeho  Jakub  (aí  do  r.  1530), 
po  jehož  stnrti  o.  se  zastavil  Teprve 
r.  1552  spravil  jej  Jan  Táborský 
z  Klokotské  Hory.  jenž  r.  1570 
napsal  pamětní  spis  u  14  listech  per* 
gamenových.  v  némi  popisuje  vznik 
O  e,  jeho  ústroji  atd.  Po  jeho  smrti 
o.  opít  neáel,  aí  r.  17S7  opraven  ho- 
dinářem Landespergrem  šel  ai 
do  r.  1824.  Pak  zase  stál.   Teprve  ta 

Eurkmiatra  dra  Václ.  Bělsk^ho  r.  1865 
yl  hodinářem  Janem  Holubem 
z  Karlina  za  dozoru  hodináře  Lud. 
Hainie  z  Prbhy  a  za  rady  ředitele 
hvézdárny  F.  Bdhma  důkladné  obno- 
ven, zcela  novým  časomfrem,  kterým 
se  slarý  stroj  pohybuje,  opatřen  a 
O  painoci  na  l.led.  1866  spujtén.  Od 
tá  doby  byl  o,  ve  správě  Ludvíka 
Hainzc,  po  jeho  smrti  r.  1873  převzal 
správu  syn  jeho  hodinář  Lud.  Hainz 
a  od  r.  1901  spravuje  o.  vnuk  hodinař 
Ludvik  Hainz. 

Orloanp  {Gypiiiiii$).  rod  dravých 
ptákQ,  jenl  od  supQ  liái  se  hlavou 
úplnč  opeřenou,  maje  jen  nohy  su- 
povité tiro,  le  střední  prst  znační  jest 
delší,  naproti  tomu  drápy  na  prvním 
a  druhém  prstu  jsou  nejsilnčjší.  Nárt 
vétiinou  opeřený  a  desliřkovaný  má 
délku  siř(  dního  prstu,  zobák  jest  dva- 
kráte delší  neíli  vysoký  a  ozobi  jest 
přikryto  JtĚtinovitými  pirky  do  předu 
obrácenými,  které  též  pod  bradou 
tvofi  vous:  dlouhá  zaipiíatélá  křídla 
sahají  ai  na  konec  dlouhého  schodo- 
vitého ocasu.  Ve  dvou  druzích  jest 
o,  rozšířen  po  vysokých  horách  jiíní 
Evropy,  sev.  Afriky  a  Asie. 

O.  bradatý{G.  baibatus),  z  Alp  ra- 
kouských a  německých  jii  vyhubený, 
vyškytá  se  velice  vzácnfi  ješté  ve  Švý- 
carech.  v  Apenninách  a  Dalmácii,  dosti 
hojně  však  v  horách  Španělska  a  Sar- 
dinie, na  Balkáně,  Kavkaze,  Himálaji 
0.2972.  Oiioj  u  radnici  .u.omtiiíLii  vP.aii.  a  V  horstvu  západ.  Pekingu.    Kdeito 

africký  o.  lysonohý.  obývající  Atlas. 
okraji  kruhu  naznaíeny  po  staročesku  ho-  {  Habeš  a  horstvo  na  Kudém  moři.  lííi  se 
diny  od  prvá  po  slunce  západu  ai  do  dva- Jako  mrchoirout.  jeni  zřídka  leda  na  zajíčka 
cáté  čtvrtí.  Nad  o-em  jsou  dvé  okénka,  která  neb  chorou  kozu  se  odvažuje,  o.  bradatý 
■e  při  bití  hodin  otvírají  a  za  nimi  prochází  |  pokládán  jest  za  sitiélého  a  statného  lupiče, 
12  apoštola*.  I  po  obou  stranách  O-e  jsou  jenž  krouže  s  křídly  nehybnými  vysoko  ve 
pohyblivé  figurky.   Pod  ciferníkem  jest  ka-j  vzduchu  na  ohromnou  vzdálenost  kamzíka 

OnttT  Stanlk  Vuitof,  n.  XVm.  3013  tWl.  56 


882 


Orlov 


neb  ovci  vyslidí  a  tyto  ve  vhodné  chvíli 
do  propasti  sráží.  I  malé  déti  již  odnesl 
a  2.  čna  1870  přepadl  i  14letého  chlapce. 
Možno,  že  ve  Svýcarech,  kde  nenalézá  zdech- 
lin, krutým  hladem  hnán  stává  se  drzejším, 
nežli  jižní  jeho  příbuzný.  Ve  Španélích  a 
Řecku  pokládán  je  též  za  dravce  došli  ne- 
škodného, jenž  se  živí  mršinou,  kostmi,  žel- 
vami a  pod.  Želvy  pouští  s  výše  na  skálu, 
aby  si  je  rozdrtil.  Hnízdo  staví  na  nepří- 
stupných holých,  strmých  stěnách  skalních, 
na  výstupcích  proti  slunci  a  ncpohodé  chrá- 
něných, z  vétví  a  roští,  jež  čistč  vystýlá  tra- 
vou, chlupy,  vřesem  a  pod.  Ze  dvou  vajec, 
špinavě  hnedočerveně  skvrnitých,  bývá  oby- 
čejně jedno  neoplozeno.  Mládě  dorňstá  pak 
až  k  délce  108  cm,  samička  hývá  větší  než 
samec.  Čelo,  temeno  a  strany  hlavy  jsou 
bělavé,  týl  a  šije  ryŠavožluté.  Svršek  šedo- 
hnědý, letky  a  péra  rýdovací  jsou  černé 
s  bělavým  brkem.  Bie. 

Orlov:  1)  O.,  ves  v  Čechách,  hcjtm.  abkr. 
Vys.  Mýto,  fara  Heřraanice,  pš.  Choceň;  38  d., 
191  ob.  č.  (1890).  —  2)  O.,  vis  t,  hcjtm , 
okr.  a  fara  Příbram,  pš.  Březové  Hory;  43  d., 
408  ob.  č.  (1890).  —  3)  O.,  Vorlov,  ves  t., 
hejtm.  Sedlčany,  okr.  Sedlec,  fara  a  pš.  Ji- 
stebnice;  11  d.,  96  ob.  č.  (1890). 

Orlov,  újezdné  město  rus.  gub.  vjatské 
na  ř.  Vjatce.  má  2655  ob.,  7  chrámQ,  muž- 
ský klášter,  dívčí  progymnasium,  měšťanskou 
2tř.  školu,  farní  a  obecnou  školu,  knihovnu, 
nemocnici,  chudobinec,  8  průmysl,  závodů  v 
a  čilý  obchod  po  Vjatce,  jehož  hlavním  před- 
mětem jest  lněné  semeno,  asi  za  100.000  rub. 
ročně.  —  Orlovský  Újezd  leží  v  sev.-záp. 
části  gub,  na  ploše  14.271-6  km'  s  228.814  ob. 
Jen  krajní  sever  újezda  pokrytý  lesy  jest 
z  největší  části  rovný.  Nízké  a  močálovité 
plochy  leží  na  levém  břehu  Vjatky,  některé 
z  močálů  mají  plochu  přes  10.000  ha.  V  ohledu 
geologickém  převládá  zde  útvar  permský  a 
jurský.  Rozsáhlá  jsou  ložiska  rašeltny  a  sta- 
vebního kamene,  zvláště  proslulé  jsou  orlov- 
ské  kameny  mlýnské.  Škol  jest  73  se  7292 
dětmi  a  282  učiteli.  Pěstuje  se  žito,  pšenice, 
oves,  ječmen,  pohanka,  hrách,  brambory,  len 
a  konopí,  ročně  rozváží  se  do  1,300.000  pudů 
obilí.  Dobytka  počítá  se:  40.364  koně,  92.626 
skotu,  79.495  ovcí,  33  koz  a  7620  vepřů. 
Továren  jest  34  s  výrobou  za  84.503  rub. 
ročně,  zvláště  vynikají  3  sirkárny  s  výrobou 
za  62.193  rub.,  z  řemesel  nejrozšířenější  jest 
kozel  užst ví,  plátenictví,  dřevařství  a  síťař- 
ství.  —  Srv.  N.  N.  Romanov,  Statističeskoje 
opisanije  Orlovskago  ujezda.  7sr. 

Orlov  (OpjioB-L),  jméno  hrabécího  a  kní- 
žecího rodu  ruského,  odvozujícího  původ 
svůj  od  Vladimíra  Lukjanoviče  O-a, 
jenž  r.  1613  byl  gubným  starostou  Běžec- 
kého vrchu.  Jeho  pravnuk  Grigorij  Iva- 
novic O.  (t  1746)  byl  novgorodským  gubcr- 
nátorem.  Z  potomků  jeho  vynikli: 

1)  O.  Grigorij  Grigorjevič,  hrabě  a 
kníže  říše  Římské,  syn  před.  (♦  1734  —  f  1783), 
vzdělav  se  v  kadetni  škole  šlechtické  počal 
vojenskou  službu  za  sedmileté  války  a  byl 


raněn  u  Zorndorfu,  načeŽ  sloužil  v  Petro- 
hradě při  dělostřelectvu.  Zde  stal  se  vůd- 
cem nespokojenců  s  Petrem  IlI.  a  byl  z  hlav- 
ních strůjců  převratu  ze  dne  28.  čna  1762. 
čímž  získal  přízeň  Kateřiny  II.  a  stal  se  pak 
jejím  miláčkem.  Záhy  byl  povýáen  za  hra- 
běte, jmenován  gen.  pobočníkem,  gen.  ře- 
ditelem inženýrů,  slovem  dosáhl  nejvyfiéich 
hodností,  ano  mluvilo  se  též  o  jeho  sňatku 
s  carevnou.  Vliv  jeho  vzrostl  ještě  po  od- 
haleni spiknutí  Chitrova,  usilujícího  o  život 
všech  O  ých.  Nejsa  vynikajícím  státnikem, 
O.  vyznamenával  se  dobrým  srdcem  a  zvlášt- 
ním smyslem  pro  denní  běžné  otázky.  V  tom 
smyslu  byl  dobrým  rádcem  Kateřiny  II.  a 
účastníkem  všech  dobrých  skutků  z  prvního 
období  její  vlády.  Již  tehdy  pomýšlel  na 
zlepšení  porděrů  selského  stavu,  stal  se  hlav- 
ním spoluzakladatelem  vlastenecké  a  pak 
národohospodářské  společnosti  a  zabýval  se 
pilně  otázkou,  užitcčno-li  darovati  nemovitý 
majetek  sedlákům.  Zájmy  selského  stavu  hájfl 
v  kommissi  r.  1767.  Ryl  též  z  prvních,  kdol 
usilovali  osvoboditi  Řeky  z  tureckého  jha. 
Roku  1771  byl  plnomocným  kommissarem 
v  Moskvě  za  příčinou  moru  a  vyplniv  svě- 
domitě své  poslání  doŠel  nových  poct.  Ka- 
teřina II.  dala  raziti  zlatou  medailli  s  jebo 
podobiznou  na  jedné  straně  a  s  podobÍKnou 
Curtia,  vrhajícího  se  do  propasti  se  slovy: 
>I  Rusko  má  takové  syny!<  na  straně  druhé. 
Mimo  to  postavila  v  Carském  Sele  vitézo- 
slavnou  bránu  s  nápisem:  >0-cm  od  neštěstí 
vykoupená  Moskvac.  Navrátiv  se  z  Moskvy, 
byl  poslán  na  kongress  Fokšanský,  ale  pro 
tuhý  odpor  tureckého  zástupce  Osmanaeřen- 
diho  vrátil  se  o  své  vůli  r.  1772  do  Petro- 
hradu, kde  nalezl  však  již  poměry  zcela  zmé- 
něné.  Přízni  carevny  těšil  se  již  Vasilčikov 
a  vliv  O-a  byl  zlomen.  Když  byl  povýšen 
Potěmkin  (1774),  O.  pozbyl  u  dvora  veškery 
půdy  a  odjel  do  ciziny,  oženiv  se  se  svojí 
scstřenicí  Zinovjevou,  která  r.  1781  re- 
mřela.  Od  té  doby  O.  trpěl  duševní  cho- 
robou. Do  Ruska  vrátil  se  několik  mésicá 
před  svojí  smrtí.  —  Srv.  Chrapovíckij,  Dnév- 
nik  (Petr ,  1874);  A.  P.  Barsukov»  Razskazy 
iz  rus.  istoriji  XVIII.  v.  (t.,  1885). 

2)  O.  Aleksěj  Grigorjevič.  hrabě, bratr 
před.  (♦  1737  —  f  1808),  účastnil  se  s  bratrem 
převratu  r.  1762  a  odvezl  Petra  III.  do  Ropše. 

V  r.  1770  byl  hlavním  velitelem  námořní 
výpravy  proti  Turkům  a  zničiv  u  Cesmy 
turecké  loďstvo,  otevřel  cestu  k  dobyti  Archí- 
pelagu  a  zajal  mnoho  lodí  egyptských,  tu- 
niských a  j.,  začež  r.  1774  vyznamenán  byl 
čestným  příjmím  Česmenskij.  Uchýliv  se 
téhož  roku  do  soukromí,  žil  v  Moskvě,  kdo 
pořádal  národní  slavnosti   a  pěslni  zápasy. 

V  1.  1806—1807  velel  zemské  milici  páté 
oblasti,  kterou  sám  ozbrojil.  Se  zálibou  pě- 
stoval též  koně  a  křížením  arabského  a  fris- 
kého  plemene  dosáhl  zvláštního  typu  dosud 
proslavených  orlovský ch  rysáků,  jakol 
i  křížením  plemene  arabského  a  anglického 
nabyl  typu  koně  jizdeckého.  —  Srv.  Spod- 
vižniki  Jekatěriny  II.  (»Rtt8.  Starina<,  18^3); 


Orlov.  885 

Uáakov,  Žizň  gráfa  O-a  (Petr.,  1811);  Koptěv,  b^l  zástupcem  Ruska  při  sjednání  míru  Pa- 

Stolétnij  jubilej  v  čest  ^afa  O-a  Česmcn-  řížského.    O.  již  od  r.  1837  provázel  Miku- 

skago  . . .  (Mosk.,  1876).  —  Dcera  jeho,  hra-  láác  I.  na  cestách  po  Rusku  i  v  cizině,  jme- 

béoKa    Anna    AleksČjevna    (*   1785   —  nován    byl   náčelníkem   3.   oddělení   carské 

t  1848  ,  vychována  byvši  v  nádheře  a  roz-  kanceláře  a  r.  1856  povýšen  byv  do  stavu 

koši,  po  smrti  otcově  podnikla  pouC  po  klá-  knížecího    stal    se    předsedou    státní   rady 

Sterech,  zřekla  se  světského  života,  rozdala  a  sboru  ministrů.    Byl   nepřítelem   zrušení 

jmění  klášter&m,  imcnovitě  Jurjevskému,  kde  roboty. 

itla,  ač  jeptiškou  se  nestala.  O  jejím  poměru  7)  O.  Nikolaj  Aleksějevič,  kníže,  syn 

k  archimandritu  jurjevského  kláštera  Fotiovi  před.   (♦  1827  —  f  1885),  znám  jest  jako 

svého  času  mnoho  se  psalo.  —  Srv.  životo-  diplomat  a  spisovatel.    Za  krymské   války 

pis  její  od  N.  Jclagina  (Petr.,  1853>.  ^  byl  těžce  raněn,  načež  byl  vyslancem  v  Brus- 

3)  O.  Fcdor  Grigorjcvič,  hrabě,  bratr  selu  (1860—70),  v  Paříži  (1870—82)  a  v  Ber- 
před.  (♦  1741  —  t  1796),  účastnil  se  války  líně  (1882— 85),  Přičinil  se  o  zrušení  tělesného 
sedmileté  a  roku  1762  byl  s  bratry  hlavním  trestu  a  usiloval  o  to,  aby  postavení  roz- 
strůjcem  převratu,  načež  stal  se  vrchním  kolníků  bylo  zlepšeno.  Napsal :  0<!rr/r  rrec/zn^- 
proícurátorem  senátu.  Za  turecké  války  vy-  déljnago  pochoda  Napoleona  protiv  Prussiji 
znamenal  se  při  dobytí  pevnosti  Korony  a  v  i8o6  g,  (Petrohrad,  1856).  —  Strýc  tohoto 
u  Cesmy  první  prorazil  linii  tureckého  loď-  Michajil  Fedorovič  O.  (♦  1788  ^- f  1842) 
štva,  načež  u  ostrova  Hydry  obrátil  na  útěk  byl  vynikajícím  generálem  za  Alexandra  I. 
18  tureckých  lodí.  Kateřina  II.  zvěčnila  tvto  a  znám  je  jako  ochránce  a  příznivec  Puški- 
skutky,  zřídivši  v  Carském  Sele  sloup  5  sáhů  nův  za  jeho  vyhnanství  v  již.  Rusku.  Pro 
vysoký  a  ozdobený  lodními  přídami.  styky  s  dekabristy  dán  do  výslužby. 

4)  O.  Vladimír  Grigorjevič,  hrabě.  Orlov:  1)  O.  Vasilij  Ivanovic,  dra- 
bratr  před.  (♦  1743  —  f  1831),  nabyv  uni-  matický  spisovatel  rus.  (♦  1792  —  f  1860), 
versitmho  vzdělání  v  Lipsku,  jmenován  byl  byl  lékařem  a  proslul  svými  vaudevilly, 
ředitelem  akademie  nauk.  Vynikl  péčí  o  vě-  z  nichž  neo3yčcjnému  úspěchu  tčšila  se  v  Ic- 
decký  dorost  ruskÝ,  posílaje  schopné  stu-  těch  třicátých  XIX.  stol.  Gusarskaja  stojánka, 
denty  do  ciziny,  aal  podnět  k  vědeckým  Mimo  to  vydal:  Opyt  perevoda  Goracijevych 
výpravám  (Pallasova)  a  k  sestavení  slovníku  o</(Petr.,  1830),  překlad  Moličrova  >Lakomcec 
rus.  jazyka,  ač  za  něho  protokoly  akademie  (1843),  povídku  Nérovňa  (»Syn  Otěčestvac, 
psány  byly  německy,  poněvadž  latinsky  ne-  1839),  pohádku  Znaj  vremja  (1826)  a  j. 
uměl.  Provázel  Kateřinu  II.  na  cestě  po  Volze  2)  O.  AleksandrAfimovič,  spisovatel 
a  zůstavil  o  cestě  té  zápisník.  Životopis  jeho  rus.  z  první  polovice  XIX.  stol.,  autor  čet- 
napsal  V.  Orlov-Davydov  (Petr.,  1878),  kde  ných  románů,  svého  času  velmi  oblíbených, 
otištěn  též  jeho  cestovní  denník  kijevský  a  Dopisoval  si  též  s  Puškinem,  ale  nepřátelé 
zahraničný,  jakož  i  bohatá  korrespondence  i  básníkovi  ujišťují,  žePuŠkin  užíval  O-a  pouze 
s  vynikajícími  učenci  tehdejšími.                   ^  za  nástroj  proti  nim,  jmenovitě  proti  Bulga- 

6)  O.  Grigorij  Vladimírovi č,  hrabě,'  rinu  a  Polevému.  Prvnější  nemohl  Puškinovi 

syn  před.  (♦  1777  —  t  1826),  byl  senátorem  odpustiti,  že  stavěl  O-a  nad  ného.  —  Srv. 

a  žil  z  větší  Části  v  cizině.  Vydal:  Mémoires  K.  Polcvoj,  Zapiski  (Petr.,  1883,  str.  315  až 

historiques,  poUtiqufs  et  littéraires  sur  le  royau-  318). 

me  de  Saples  {\%\9—2byy  Essai  sur  Thistoire  3)  O.  Aleksandr   Petrovič,  pozoro- 

de  la  musique    en   Itálie  (1822);    Essai  sur  vatel  zemětřesení  v  Rusku  (t  1889),  byl  v  Ic- 

Phistoire  deia  peinture  en  Itálie  {1S23)\  Voyage  těch   šedesátých    XIX.  stol.  professorem   a 

dans  une  partie  de  la  France  (1824);    Fables  inspektorem  gymnasia  v  Irkutsku,  kde  zažil 

de  Krylojf  (1825)  a  j.    Jedna  z  jeho  sester  několik  silných  zemětřesení,  načež  jal  se  stu- 

provdána  byla  za  Petra  LvoviČe  Davydova,  dovati    tyto    přírodní    zjevy    a    pokračoval 

a  poněvadž  G.  V.  O-em  vyhasl  rod  po  meči,  v  práci  té  i  na  Urale  a  v  Kázaní,  kde  po- 

přešly  r.  1856  titul  a  jméno   O-ých  na  po-  zdéji  působil.    Hlavní  jeho  prací   z  tohoto 

tomstvo   P.  L.  Davydova,   tak  že  rod  tento  oboru  jest  Katalog  \emletrjasenij  Rossijskoj 

od  té  doby  nazývá  se  O.-Davydov.  imperiji,   jejŽ    doplnil    a    k   tisku    připravil 

6)  O.  Aleksěi  Fedorovič,  kníže,  levo-  I.  V.  Mušketov  (»Zápisky«  zeměpis,  spolku 

boček   hraběte  Oa  3),   generál   (♦  1787  —  petrohrad.,  díl  26.).  Mimo  to  otiskl:  O^emle- 

f  1862),   účastnil    se    všech    napoleonských  trjasenijach   voobšče  i  o  \emleirjasenijach  ju(- 

válek  od  r.  1805  do  pádu  Paříže.    Za  činné  noj  Sibiři  i    Turkestanskoj  oblasti  v  osoben- 

účastenství    pH    potlačení    spiknutí    deka-  nosfi  (»Trudy«  kazaAské  společnosti  přírodo- 

bristů   povýšen   do  stavu  hraběcího.    Od  vědecké,  1873,  díl  III.,  sv.  3.);  O  lemletrja- 
rosko-turecké   války   (1828—29)   počíná   sesenijach    v   Priuraljskich    stratiach    (t,    1876, 

diplomatická  jeho  činnost.    Tak  byl  plno-  sv.  3.). 

mocným  ministrem  při  ujednání  míru  v  Dřino-  4)  O.  Fedor  Jevplovič,  mechanik  rus. 

poli,  mimořádným  vyslancem  v  Cařihradě,  (♦  1843  —  1 1892),  byl  professorem  praktické 

r.  1833  byl  hlavním  velitelem  černomořského  mechaniky   na   mosfcevské  universitč   a   na 

lodstva  a  r.  1835  zastával  diplomatické  po-  technice,  při  kterýchžto  ústavech  zřídil  vzorné 

slaní   ve  Vídni   a  v   Berlíně.    Úkolem  jeho  kabinety  a  polytechnický  spolek.    Dlouhou 

bylo  zejména  nakloniti  Rakousko  na  stranu  dobu  pracoval  u  předních  učenců  zahraniČ- 

Ruska,  posláni  jeho  však  se  nezdařilo.  R.  1856  ných,  jmenovitě  v  Curichu,  v  Berlíne  a  v  Pa- 


884 


Orlová  —  Orlové 


říži.   Z  jeho  prací  uvádíme:    Doka\até jstvo 
teorémy  Ejlera  (»Matématičes.  Sbornik«,  II., 
1866);  Oviajimnosti  differencialjnych  uravnénij 
(t.,  III.,  1869);  Ekonomice skoje  ^načenije  mašin 
(Mosk.,  1879);    Sur  les  équations  réciproques 
(»BuUetin<  belgické  akademie,  1872,  sv.  33.). 
5)  O.  Vaši  lij  Ivanovic,  statistik  rus. 
(♦  1848  ~  1 1885),  vystudovav  práva  v  Moskvé 
přednášel  statistiku  v  moskevské  AUksan- 
drovské  Škole,  načež  vstoupil  do  služeb  mo- 
skevského  zemstva.    První  jeho   prací,  jeŽ 
obrátila  na  sebe  všeobecnou  pozornost,  byl 
Sborník  statističeskich  svédénij  po  Moskovskoj 
gub.  (1876,  I.  díl,  II.  a  III.  dil  částečné  re- 
dakcí N.   A.   Kablukova,   K.  A.  Verncra   a 
I.  P.   Bogolépova  pozdéii).    Nemálo  se  při- 
činil o  pravidelná  rozdělení  zemských  daní, 
o  organisaci  výstavy  drobného  (>kuslarného«) 
průmyslu  na  všeruské  výstavě  r.  1882  a  pod. 
Z  jeho  prací  ještě  uvádíme  Formy  kresfjan- 
fkago  \emlevladéníja  v  Moskovikoj  gub,  (1879) 
i  VI.  i  VII.  díl  >Sborníku«,  počatého  r.  1875 
A.  Isajevera  -za  účelem  celkového  výzkumu 
selského  průmyslu  v  gub.  moskevské,  dále 
vydal   Je{egodmk   (1885)   a  napsal  množství 
článků  z  oboru  zemské  správy  do  různých 
odborných  listů.  Jeho  radami  a  součinností 
řídila  se  i  jiná  zemstva,  jež  podnikla  stati- 
stický vÝzkum  gubernii  dle  jeho  vzoru.  Srv. 
N.   Kabíukov,     V.    I.    O.,    zemskij    statistik 
(»Rus.  MysU,  1885,  sv.  10);   nekrolog  jeho 
ve  >Včstníku  Jcvropy*  (1885,  sv.  11.);  S.  V. 
LepeŠkin,  V.  I.   O.  kak  ustrojitěl   Igo  stu- 
dénčeskago  obščežitija  moskov.  universitéta 
(Moskva,  1885)  a  Matthaei,  Die  wirthschaft- 
iichen  Húlfsquellen  Russlands  (Drážď.,  1883, 
část  L). 

6)  O.  Nikolaj  Aleksandrovič,  vojen- 
ský spisovatel  rus.  (*  1853),  professor  aka- 
demie gen.  štábu  a  námořní  akademie,  zabý- 
vající se  též  horlivě  vzduchoplavbou,  jme- 
novitě k  účelům  vojenským,  vydal:  Šturm 
I^majUa  Suvoroyym  v  ijgo  g.  (Petr.,  1890); 
Suvorov  na  Trebbiji  v  lygg  g,  (t.,  1893.  2.  vyd. 
1895);  Šturm  Pragi  Šuvorovym  v  i'j()4  g. 
(t.,  1894);  Suvorov.  Ra\bor  vojennych  ďéjstvij 
Suvorova  v  Itali  ji  v  lygg  g,  (t.,  1892);  Krať 
koje  opisanije  matérialjnoj  časti  vo^duchopla- 
vatéljnago  otdélenija  (t.  1889);  O  taktiké  vo^- 
dušnych  šarov  (t.,  1892);  SovmČstnyja  déjst- 
vija  suchoputnoj  armiji  i  flota  (t.,  1894);  Ital- 
jancy  v  Abessiniji  (t.,  1896);  Elementarnaja 
taktika  (t,  1897)  a  mn.  j.  Byl  též  spolure- 
daktorem  >£ncyklopediji  vojennych  i  mor- 
skich  nauk<  (t.,  1882—97),  kde  uveřejnil 
množství  odborných  statí. 

7)  O.  Leonid  Vladimirovič,  chirurg 
rus.  (♦  1856),  studoval  na  universitě  moskev- 
ské a  jest  od  r.  1894  professorcm  chirurgie 
v  Charkově.  Napsal  mnoho  pojednáni  do 
ruských  i  něm.  odborných  časopisů  a  vydává 
od  r.  1895  s  prof.  V.  J.  Danilevským  » Věst- 
ník medicinyc. 

8)  O.  Vladimír  Dimitrijevič,  hygie- 
nik rus.  (♦  1856),  jest  od  r.  1893  professorem 
hygieny  na  universitě  kijevské.  Z  přečetných 
jeho  prací  jmenujeme:    K  voprosu  o  kumysé 


i  metodách  anali\a  jego  (Kaz.,  1890);  Iisliáo- 
vanije  x^^ovogo  chleba,  muki  i  t,  d,  (t.,  1891); 
Očerk  istoriji  i  gigijeny  fenskoj  odi^dy  (1892); 
Sovremennoje  santarnoje  tostojanije  gor.  Ka- 
dani (t.,  1893)  a  j. 

Orlová  (Orlau),  far.  ves  v  Rak.  Slezsku, 
na  stanici  dráhy  koŠicko-bohumínské,  vhejtm. 
a  okr.  fryStátském;  277  d.,  2199  ob.  č  ,  989 
pol.,  157  n.  (1890),  kostel  Narození  P.  Marie, 
evangel.  kostel  a  fara,  4lř.  obec.  čes.,  itř. 
soukr.  čcs.  milosrd.  sester  a  3tř.  soakromá 
evang.  škola  pok,  pš.,  telegraf,  lékárna,  ve- 
liké kamenouhel.  doly,  továrna  oa  třaska- 
viny  a  mlýn.  Alod.  panství  má  950*40  ha,  ná' 
Icži  k  němu  zámek,  dvůr  a  lihovar,  majetek 
Richarda  bar.  Mattencloita.  Obyvatelé  živí  se 
hornictvím.  Ve  XIII.  stol.  bylo  zde  již  sídio 
kláštera  benediktinského,  časem  klášter  roz- 
množil znamenitě  své  jmění;  náleželyť  mu 
v  XVI.  stol.  vsi  Lazy,  Doubrava,  Chotěbuz, 
Porubá,  Rychvald,  Vrbice,  Záblatí  a  jiné. 
Když  pak  kníže  těšínský  Václav  Adam  pře- 
stoupil na  víru  evang.,  vypudil  odtud  ( 1560} 
mnichy,  klášter  rozbořil  a  statky  pot^l  ke 
knížecí  komoře.  Kostel  klášterní  osazen  du« 
chovními  evang.  a  teprve  r.  1631  navrácen 
benediktinům  týneckým  a  v  XVIII.  stol.  ode- 
vzdán benediktinům  broumovským.  Po  zru- 
šení kláštera  zboží  orlovské  příslušelo  Fry- 
státu,  později  dostalo  se  Cikánům  ze  Slap- 
ská, kteří  je  prodali  Jáchymovi  bludovskémo 
z  Dolních  Bludovic,  jehož  potomci  tu  seděli 
ještě  poč.  minulého  stohrtí. 

Orlové  tvoří  několik  rodů  největších  dra* 
vých  ptáků  podčekdi  kání  (Buteoninae),  Rod 
orlů  (Aquila)  vyznačuje  se  vysokým  velikým 
zobákem,  mocně  dolů  zakřiveným,  bez  zoubku 
v  horní  čelisti;  ozobí  jest  lysé.  Veliká  křídla 
jsou  zakulacena,  ocas  veliký  a  široký.  Bčhik 
iest  kol  do  kola  až  po  prsty  opeřený.  Ve- 
liké jiskrné  oko  nabývá  zvláštního  výrazu 
smělosti  tím,  že  kost  nad  obočím  mocné  vy- 
stupuje. Sem  náleží  15  druhů  obývajících 
po  vší  zemi  vyjma  Již.  Ameriku.  Ncjvétši 
z  orlů,  orel  skalní  (i4.  chrysaétus),  původně 
daleko  rozšířený,  obmezen  jest  dnes  na 
okršlek  pontický.  Druhdy  podniká,  pusren 
hladem,  daleké  cesty  z  domovských  svých 
hor  a  lesů.  Přeletavi  tito  o.  jsou  obyčejné 
mladí  ptáci,  nezpáření.  Evropští  o.  skalní 
hnízdí  se  v  Karpatech,  hnízdili  se  i  v  Krko- 
noších; v  Alpách  jsou  již  vzácní.  Hnízdo 
dvěma  neb  jedním  mládětem  osazené  má 
vždy  dostatek  zvěřiny.  Od  myši  po  srnce, 
od  křepelky  po  dropa  jsou  ssavci  i  ptáci 
všelicí,  mezi  nimi  i  jezevci,  lišky,  kuny  a 
kočky,  volavky,  čápi  i  kury  lesní,  kořistí 
orla,  jemuž  husv  a  zajíci  zdají  se  býti  nej- 
milejší. Orel  skalní  má  zobák  šedohnědý,  oko 
jasně  hnědé,  ozobí  a  prsty  žluté.  Opeření 
sahá  až  po  prsty  a  jest  barvy  tmavohnědé; 
ocas  v  přední  polovině  bílý  nese  na  konci 
pás  černohnědý.  Délka  těla  83—90  cw,  roz- 
křídlen  až  2'2  m.  Orel  jestřábí  či  Bo- 
nellus  (A,fasciata)  náleží  více  již.  Evropé> 
severozáp.  Africe  a  Asii  aŽ  po  Himaláje  a 
Indii;  ve  Španělích  a  Alžírsku  jest  nejobec- 


Orlovice  —  Orlovskij.  885 

néjií.  K  hnízděn!  vyhledává  skalnaté  hory*  hrad  Oři  o  v  náležel  od  XII.  do  XIV.  jttol. 
bez  lesů;  lítá  rychleji  než  orel  skalní,  s  je-  řádu  Německému.  O.  náležejí  mezi  osady, 
hož  silou  spojuje  obratnost  sokolův  a  lač-  jichž  původní  osadníci  byli  Némci. 
nost  jestřábův.  Délka  téla  70,  rozkřidlen  OrloT  Kri,  hora  na  Černé  Hoře  nad  Ce- 
145  cm.  Orel  císařský  (A,  melanoétos)  jest  týni  s  pomníkem,  postaveným  prvnímu  vládci 
menší  orla  skalního;  délka  téla  80—86  cm.  Černé  Hory  z  rodu  Petrovičů  NjegoSů,  vla- 
áířka  1'9— 2  2  m.  Náleží  jihových.  Evropě,  dýce  Danilovi  (1697—1735).  Pomník  vysta- 
Asii  až  po  Čínu  a  sev.  Africe.  U  nás  i  v  Ně- 1  vén  dle  nákresu  kněžny  Jeleny,  nynější  krá- 
mecku  náleží  k  největším  vzácnostem.  Kmen- ,  lovný  italské.  Od  pomníku  krásný  pohled 
ším  orlům  náležejí  též  o.  křiklaví  {A.  nae-   na  Cetyň.  Ďr.V.Č, 

via,   cfanga,  onentaiis),    význační   krátkými,       OrlOTSká  gubemie  v.  Orel. 
podlouhle  kulatými  nozdrami  šikmo  posta-       OrlOTsUJ:  1)  O.  Boris  Ivanovic,  so- 
venými.  Orel  nejmenší  {A.pennata),  jenž   chař  ruský  (♦  1793  —  t  1837).    Narodil  se 


domovem  jest  v  Uhrách,  Turecku  a  jižním 


v  nevolnictví   a   naučil  se   kresliti  a  lepiti 


Rusku  a  jen  vzácně  se  objevuje  v  záp.  části  z  hlínv.  R.  1822  modelovat  z  hlíny  poprsí 
Evropy,  více  zpívá,  nežli  křičí.  Nedosahuje  \  cis.  Alexandra  I.,  které  prostřednictvím  so- 
ani  velikosti  káně,  jsa  jen  47  cm  dl.;  jinak !  chaře  Martosa  a  předsedy  akademie  umě- 
jest  to  orel  skalní  v  malém;  bílá  skvrna  na!  lecké  A.  Olenina  ukázáno  císařovně,  načež 
ramenech  jest  proA  význačná.  Sem  náleží '  O.  přijat  za  žáka  uměl.  akademie  a  brzo 
tlále  rod  Ciícaětus  (v.  t.).  Z  afrických  orlů  potom  poslán  do  Říma,  kdež  se  učil  u  Thor- 
jcst  ncjrozšířenéjši  po  vŠí  Africe  jižné  Sa-  waldsena.  Návodem  tohoto  mistra  provedl 
hary  kejklíř  (Hehtarsus  ecaudatus,  v.  He-,  v  Šesti  letech  mimo  jiné:    kolossální  mra- 

1  o  t  a r  s  u  s).  j  morové  poprsí  cis.  Alexandra  /.  podle  modelu 

O.  motiti  (Haliačtus)  mají  celkem  tvar  Thorwaldsenova, skupení  Faun  d  Bafcc/i<inťfrď, 
orlů.  vyznačují  se  však  běhákem  jen  do  póla  sochy  Fauna,  lirajiciho  na  syrinx,  a  Parida, 
opeřeným.  Béhák  krátký,  sotva  délky  střed-  jež  se  nyní  vesměs  nalézají  v  Petrohradě, 
ního  prstu,  jest  na  dolní  lysé  polovině  v  předu  Vrátiv  se  do  Petrohradu  r.  1829  O.  jmeno- 
i  vzadu  pokryt  deštičkami  příčnými,  po  stra-  ván  akademikem  a  profcssorem  skulptury 
nach  bradavičnatý.  Rod  tento  jest  sedmi  na  akademii.  Další  vynikající  jeho  díla  jsou: 
druhy  rozšířen  po  vší  zemi  vyjma  Již.  Ame-  socha  Anděla  na  sloupě  Alexandrově  před 
riku.  U  nás  objevuje  se  pravidelně  orel  Zimním  palácem,  pomníky  B.arc/íi^f  de  ToUy 
mořský  (//.  albicilla)  přeletavě.    Hnízdi  se   a  Kutuiova  a  j. 

na  vysokých  stromech  poblíže  břehů  moř- i  2)  O.  Vladimír  Donatovič,  malíř  rusk^ 
sk^ch,  řek  a  jezer:  na  Dunaji,  v  DobrudŽi, '  krajinář  (*  1842).  R.  1861  přijat  byl  do  uměl. 
v  Norsku,  ve  švédsku,  v  Rusku.  i  akademie,  kdež  činil  pokroky  tak  rychlé,  že 

Z  orlů,  kteří  u  nás  se  hnízdí  v  krajinách .  r.  1863  dostal  stříbrnou  medailli.  Potom  kre- 
rybničních,  vyznačuje  se  orel  říční  (Pan-  slil  studie  na  Kryme,  v  kijevské  gub.  a  v  Cu- 
aion  haliaětus)  vratiprstem,  jakoŽ  i  chochol-  chonsku  a  r.  1868  obdržev  zlatou  medailli 
kou  z  prodloužených  pírek  v  týle.  Spáry  má  poslán  byl  na  státní  útraty  za  hranice.  Pra- 
tvrdé  a  ostré  k  udržení  ulovených  ryb,  jež  coval  3  léta  v  Paříži,  Švýcarsku  a  Itálii, 
loví  ve  vodách  sladkých  i  slaných.  Hnízdí  se  r.  1874  stal  se  akademikem  a  r.  1878  pro- 
ve  vrcholcích  vysokých  stromů,  na  starých  '  fessorem.  V  1.  1885—90  maloval  obrazy  ná- 
dubech  s  uschlými  vrcholky  neb  na  větvích  mořní,  jež  se  vyznamenávají  spíše  detailo- 
odumírajících  jedlí.  Rozšířen  jest  daleko  ši- 1  vanou  kresbou  než  koloritem,  vedle  toho 
roko,  po  všech  dílech  světa  vyjma  Austrálii,  pak  vyhledával  se  zálibou  blata,  zarostlé  vody, 
dávaje  severnímu  a  mírnému  podnebí  před-  březové  i  habrové  lesy  a  pod.  Z  jeho  obra- 
nost  před  horkým.  Hnízdo  staví  z  tenkých  i  zŮv  uvádíme:  Lovci  v  bukovém  lese  (1882); 
větvi,  kořínků,  mechu  a  trávy;  kde  neni^  Oblaka  nad  mořem  (1885);  Pochmurný-  den 
stromů  při  břehu  roořsRém,  hnízdí  se  i  na   (1889). 

zemi,  na  útesech  korálových  a  pod.  Koncem  3)  O.,  pseudonym  spisovatele  Konstan- 
dubna  snáší  3,  2,  zřídka  4  vejce,  z  nichž  za,tina   Fcdoroviče    Golovina    (*   1843). 

2  měsíce  vyvádí  vyspělá  mládata.  K  lovu  za- ,  Vzdělav  se  v  petrohradské  universitě,  slou- 
chovává  určité  hodiny:  od  8—9,  od  12—2  žil  v  ministerstvě  státních  statkův  a  obrátil 
hod.  Délky  dosahuje  60  cm,  ozobi  má  svčtle  na  sebe  pozornost  články  národohospodář- 
namodralé,  taktéž  nohy,  žlutou  duhovku,  skými,  naČež  uveřejnil  několik  povídek  a 
Barvy  jest  na  vrchu  tmavé,  š.dohnědé,  ve- ,  románů  v  »Rus.  Véstníku«,  jako  Serjé\r.yje 
zpod  bílé,  tu  a  tam  s  hnědými  proužky.  Na  ljudi\  Vně  koleji  (1882);  Bludnyj  brat  (1884); 
ocase  jest  šest  tmavších  příčných  pruhů.  B5>.    Daďuška   Michajil    Petrovič  (1886);    Molodéi^ 

OrlOTÍoe:  1)  O.  (SUberberg),  ves  v  Če- ,  (1887—89),  jež  vyšly  vesměs  též  o  sobě,  a 
chách,  hejtm.  Domažlice,  okr.  Nová  Kdyně,  ve  kterých  jeví  se  věrným  líčitelem  života 
fara  a  pŠ.  Počiňovice;  18  d.,  32  ob.  č.,  64  n.  přes  to,  že  publicistický  směr  »Rus.  Věst- 
(1890),  myslivna.  nikuc  nezůstal  naň  bez  vlivu.    Z  pozdějších 

2)  O.,  far.  ves  na  Moravě,  v  hejtm.  a  okr.  jeho  prací  jmenujeme  ještě:  Na  visach  (1894 
vyškovském,  s  92  d.,  519  ob.  č.  (1890);  ko-  až  95);  Medoiyj  mésjac  (1897);  Andrej  Molo- 
•tel  sv.  Václava  (od  r.  1859  far.),  Itř.  šk.,  /rin  (»VčstnikJevropy€,  1896);  Ba/ov^í  5<faj(/íi 
pš.  a  opodál  popi.  dvůr  z  v.  Nový  dvůr  a  (t.,  1897)  a  pod.  Z  kritických  a  publicistických 
hájovna  Žešov.  Ku  konci  XV,  stol.  zbořený  jeho  statí  vynikají  Russkij  román  i  rus.  obíče- 


886  Ortowski  —  Ormonde. 

sivo  (Petrohrad,  1897) ;  Seljskaja  obsčina  v  li- .  v  Rouenu  jakožto  kapelník  při  divadle  a  ře- 
těraturé  i  dějstvitéljnosti  (1887);  Socia/i^m  ditel  fílharroonického  družstva.  Od  r.  1837 
kak  polo\itéljnojč  učenije  (1892);  Mu^ik  ^  žil  pak  v  Rouenu  jako  učitel  hadby.  Napsal 
progressa  tli  progress  be^  mufika  (1896).  r.  1836  jednoaktovou  operu  Le  mari  de  cir* 

Ortowski:  1)  O.  Lukáá,  malíř  polský  constance,  pak  zanechal  řadu  skladeb,  jako 
z  pol.  XVIII.  stol.  Byl  žákem  krakovského  trio,  nékteré  polonézy  a  mazurky  (vyšly  ve 
malíře  Tadeáše  Koniczc,  jehož  manýru  si  Varšavě),  tři  ronda,  sonáto,  dvě  dua  na  housle 
osvojil.  Nejvíce  byl  činným  v  šedesátých  lo-  a  piano,  kvintett,  kvartett,  dva  valčíky  a  ro- 
tech  XVIII.  stol.  v  Krakově,  ač  jeho  obrazy  ■  manci  (vyšlo  v  Paříži), 
i  ve  Lvové  a  jiných  městech  haličských  se  Ormánek,  t.  j.  heřmánek,  bot,  v.  Ma- 
vyskytují.    R.  1745  byl  mistrem  malířského   triraria  Chamomilla. 

cechu  krakovského,  později  jeho  seniorem  Ormay  Norbert,  vlastně  sv.  p.  z  Auf* 
a  účastnil  se  reformy  stanov  cechu,  dle  které  fcnberga,  adjutant  Kossuthův  a  bratr  Jos. 
pak  toto  malířské  sdružení  podřídilo  se  kra-  sv.  p.  z  Auffenberga  (v.  t.)  (*  1813  v  Dobra- 
kovské  universitě.  Z  obrazův  O-kého  známy  nech  v  Cechách  —  f  1849  v  Aradé).  Sloužil 
jsou  některé  olt.  obrazy  v  chrámě  P.  Marie  |  v  pěším  pluku  Leinineenově,  jehož  néko* 
v  Krakově,  v  chrámě  missionářů  na  Kazi*  '  hk  důstojníků  súčastniTo  se  polského  po- 
méři  a  dva  obrazy  před  Loretánskou  kaplí  j  vstáni  r.  1846  v  Haliči,  a  O.,  který  také  ve 
v  kapuc,  kostele ;  Sv,  Šebestián  v  Lanckoroně  |  věci  byl  zapleten,  odsouzen  na  14  let  pev- 
z  r.  1762,  podobizna  Marianny  Rusikowské  nosiuiho  vezení.  Byl  zavezen  do  Uher,  ale 
(v  sakristii  Ivovské  kathedrály,  tamžc  ještě  r.  1848  na  rozkaz  Kossuthův  propuštěn,  na- 
několik  portraitů  neznámých  osob),  pak  mnohé  I  čež  O.  přijav  toto  jméno  přidal  se  k  po- 
portraity  roztroušené  po  polských  zámcích.  \  vstalcům  maďarským.  Záhy  dovedl  získati  si 
Vrstevníci  jeho  slavili  jej  jakožto  znamení-  přízně  Kossulhovy,  který  jmenoval  jej  před- 
tého  umělce,  který  vedle  oltář,  obrazův  a  šedou  výboru  pro  zem.  obranu.  O.  zřídil  tedj 
podobizen  maloval  také  obrazy  historické,   sbor  střelců,  který  po  dlouhou  dobu  tvořil 


ač  z  těchto  nic  se  nezachovalo. 


Kossuthovu  tělesní  stráž.  Po  utlačení  vzpoury 


2)  O.  Alexander,  malíř  polský  (♦  1777  |  byl  O.  jat  a  pro  dvojnásobnou  velezradu  o<í- 
ve  Varšavě  —  f  1832).  Kněžna  Czartory-  I  souzen  k  smrti  provazem,  načež  22.  srpua 
ská,  poznavši  jej  náhodou,  dala  ho  do  učení  |  1849  v  Aradě  obéSen.  —  Srovn.  H.  vod  Lc- 
k  malíři  Norblinovi,  u  něhož  činil  O.  zna-  vitschnigg,  Kossuth  und  seine  Banuerschaft. 
inenité  pokroky.  Ale  r.  1794  dal  se  na  voj- !  Silhouettcn  aus  dcm  Nachm&rz  in  Ungam 
nu,  bojoval  v  několika  bitvách  a  ranén  vra-   (PešC,  1850). 

til  se  do  Varšavy,  kdež  se  ho  ujal  kn.  Jos.  de  lOrme  formj  Philibert  v.  Delorme. 
Poniatowski  a  uvedl  jej  do  kruhů  šlechtic-  {  Orknis  Samuel,  spisov.  slovenský  (*  1824 
kých.  R.  1802  odebral  se  O.  do  Petrohradu .  ve  Velké  Revúci  —  f  1B75  t.).  Gymnasium 
a  zde  zalíbil  se  velkoknížeti  Konstantinu,  navštěvoval  v  Šťávnici,  od  r.  1846—48  stu- 
k  jehož  dvoru  byl  přijat;  zde  svými  kresbami  I  doval  bohosloví  v  Prešpurku,  potom  byl 
a  karikaturami  zjednal  si  záhy  dobré  jméno.  |  professorem  na  gymnasiu  šfávnickém  (1849 
Aby  ještě  lépe  poznal  Rus,  navštívil  O.  až  1852),  rožňavském  (do  r.  1855),  v  1.  1855 
Moskvu,  Novgorod  a  jiná  města,  kromě  toho  ,  až  1863  byl  farářem  v  Nižné  Slané  a  koneěnč 
cestoval  i  po  Francii,  Itálii  a  Německu,  od  r.  1863  až  do  smrti  professorem  věd  při- 
R.  1809  jmenován  byl  akademikem  za  obraz  rodních  a  mathematiky  na  maď.  gymnasiu 
Tábor  ko\dckÝ  a  r.  1819  přidělen  gener.  štábu,  velkorevúckém.  Za  svého  pobjjtu  v  Šťáv- 
aby  zdělal  výkresy  vojen,  kostýmů.  Kromě  }  nici  vydal  Malý-  lemépis  pro  fdky  a  facky 
obrazů  malovaných  olejovými  barvami  a  cho-  I  (B.  Bystřice,  1850)  a  Stručný-  přírodopis.  O. 
váných  v  Ermitaži:  Ko^dk  ^abíji  tigra;  ^rdV^  pokusil  se  též  na  poli  dramatickém  čtyr- 
tia  pastvi;  Odpočinek  lovců;  Domdci  skot  na  aktovou  činohrou  Mataj  (1862)  a  čtyřaktovou 
louce;  Pohled  na  moře  a  j.,  provedl  nesčíslné  veselohrou  Pravda  (1868),  k  nimž  si  obral 
množství  kreseb  tužkou,  pérem,  křidou,  tuší ,  látku  z  lidové  pověsti,  ale  nedovedl  ji  umě- 
a  aquarellem,  roztroušených  po  albech  císař-  lecky  zpracovati  (o  Matajovi  vyslovil  se  Pau- 
skérodiny  a  milovníkův  umění.  Mnohé  z  nich  liny-Tóth,  že  »je  perla  z  hlubin  duŠe  lidu 
sám  lithografoval.  O.  byl  umélcc  nadaný,  I  na  světlo  vynesená,  ale  perla  —  nebroušená«). 
jenž  dovedl  smělými  rysy  vystihnouti  cha-  Záslužné  bylo  jeho  dílo  paedagogické :  Vy- 
rakteristiku  osob  v  tváři  i  postavů;  jeho  vý-  chovoveda  pre  seminaristov  a  rodičov  (Vel. 
jevy  vojenské  vyznačují  se  velikou  ohnivostí,  Revúce  f.  1871,  II.  1874). 
zvláště  pak  koně  uměl  vyobraziti  znamenitě  Ormonde  [órmond],  rodina  z  nejstarších 
v  pohybu  a  napětí  sil.  v  Irsku,  jež  odvozuje  původ  od  Theobalda 

3)  O.  Antoni,  hud.  skladatel  a  houslista  (XII.  stol.),  jemuž  udělena  hodnost  dědičného 
polský(*1811  ve  Varšavě —  t  1861  v  Rouenu).  nejvyššího  číšníka  (Hereditary  Chíef  Butler 
Vzdělal  se  na  konservatoři  varšavské,  hře  na  of  Ireland)  Janem,  synem  Jindřicha  IL  Hra- 
housle  učil  se  u  Bielawského,  komposici  beci  hodnosti  se  jménem  z  O  du  dostalo  se 
u   Elsnera.  Již  r.   1823   komponoval  hudbuljamesu  Butlerovi  Edvardem  III.  (1328).  Ja- 


Ncmecka,  r.  1830  do  Paříže,  načež  usadil  se   bětem  wiltshireským  a  pairem  (1449).  r.  145S 


Ormové  —  Ornament 


887 


byl  jmenován  mistodržícím  irským.  Ve  válce 
RŮŽI  stál  při  Lancasterovi  proti  Yorkům; 
v  bitvě  Wakefieldské  (1460)  velel  křídlu  krá- 
lovského vojska;  jat  u  Towtonu  zahynul  na 
popravišti  (1461).  Bratrovi  jeho  viak  hodnost 
hraběci  vracena.  Piers  Butler,  8.  hrabě 
z  O-du,  stal  se  hrabětem  Ossory  (1528).  Tho- 
mas Butler,  10.  hrabě  z  O  •du(»  1532— tl614), 
vyrostl  u  dvora  aogl.,  stal  se  protestantem  a 
prostředkoval  (od  r.  1554)  mezi  Iry  a  Angli- 
čany. Dostav  se  do  sporu  s  15.  hrab.  z  C^s- 
roondu,  přemohl  jej  na  rozkaz  Alžbětin  (1583). 
R«  1597  svěřeno  mu  vrchní  velení  nad  vojskem 
irským  a  v  letech  následujících  podporoval 
povstání  anglická.  Hodnost  hraběci  přešla 
pak  na  jeho  synovce,  jehož  vnuk  James 
i^utler,  12.  hrabě  a  prvý  vévoda  z  O  du 
(♦  1610  v  Londýně  —  f  1688  v  Kingston 
Hallu.  Dorsctshirc),  byl  od  r.  1644  místokrá- 
lem  irským  a  přívržencem  Stuartů.  Po  po- 
pravě Karla  I.  hleděl  zachovati  Irsko  Kur- 
ioví II.,  což  se  mu  nepodařilo.  Stal  se  trvale 
členem  družiny  vypuzcného  Karla  a  byl  úča- 
stcn  s  Monkem  a  j.  nejdůležitějších  jednání. 
Po  restauraci  stal  se  vrchním  hofmistrem 
(1660),  vévodou  (1661)  a  dvakráte  lordem 
mistodržícím  irským.  Neušetřen  ani  tu  intrik 
dvorských  a  posléz  i  propuštěn  z  podnětu 
Buckinghamova  (1669).  Starého  vlivu  dosáhl 
leště  r.  1675  a  byl  činný  veřejně  po  smrti 
Karla  II.  Srv.  Cartc,  Life  and  lettcrs  of  the 
duke  of  O.  (1735—36,  3.  sv.;  nové  vyd.  Ox- 
ford, 1851,  6  sv.).  Druhým  vévodou  z  Odu 
byl  vnuk  jeho  James  Butler  (♦  1665  v  Dub- 
lině —  t  1"^5  v  Avignonu).  Za  revoluce 
r.  1689  přešel  k  Vilémovi  III.,  bojoval  na 
řece  Boyneu  a  byl  od  r.  1703  místokrálem 
irským.  Po  pádu  Marlboroughově  jmenován 
toryi  jeho  nástupcem  (1711)  ve  velení  nad 
vojskem  pozemským,  ale  vláda  anglická  ne- 
dovolila mu  vystoupiti  válečně,  ač  princ Eugcn 
naléhal.  Ku  konci  panování  Annina  O.  jako 
lA>lingbroke  družil  se  k  Jakobitům,  ale  stu- 
p.n  styků  těch  nelze  zjistiti.  Po  nastoupeni 
J.řiho  I.  obžalován  vládou  whigistickou  z  vele- 
zrady,  prchl  do  Francie  (1715)  a  zbaven  hod- 
n(»»ti  i  cti  (Blil  ot  attaindcr).  O.  ujal  se  ná- 
rikd  praetendenta  Stuartovcc  a  řídil  jako- 
brské  přistáni  v  Devonshircu,  jež  se  nezda- 
řilo hned  v  zárodku.  Pak  žil  ve  Španělich  a 
vp  Francii.  —  Následky  zmíněného  billu  of 
dttainder  přestaly  teprve  r.  1791,  kdy  po- 
tomek U . hraběte  lohn  Butler  dostal  znovu 
hodnost  hraběci.  Syn  jeho,  19.  hrabě  z  O-du, 
stal  se  r.  1825  markýzem.  Tou  dobou  je  no- 
sitelem jména  rodinného  James  Edward 
William  The  o  bald  Butler,  3.  markýz 
z  O-du  (♦  1844). 

Ormovéy  národ  ve  vých.  Africe,  tolik  co 
Ciallové  (v.  t.). 

Ormozylon  Daws.,  dřevo  předvěkO  rost- 
liny z  devonu  sevtroanicr.,  řazené  k  typu 
dřeva  rostlin  nahosemených,  již  vymřelých, 
Cordaitaceae.  EBr. 

Ormoft,  OrmuŽ  (Friedau),  okres,  mésto 
ve  átýrsku,  na  samých  hranicích  uhersko- 
štýrských,  na  lev.  bř.  Drávy  a  železn.  trati 


Pragarski  dvoř- Vel.  Kaniža,  v  hejtm.  ptuj- 
ském;  má  948  ob.,  z  nichž  je  347  Slovinců 
(1890),  far.  kostel,  chudobinec,  pš.  a  telegraf. 

Orííuiklrk,  město  angl.  v  Lancashireu, 
v  kraji  úrodném  a  lidnatém,  19  km  na  sever 
od  Liverpoolu,  na  žel.  dráze,  má  6298  ob. 
(1891),  krásný  gotický  kostel,  školu  latinskou, 
prádelnu  hedvábí,  provaznictví,  košikářstvi 
a  pivovar.  V  okolí  rozsáhlé  doly  kameno- 
uhelné. 

Ormiis  (Hor  mu  z),  skalnatý  ostrov  na  jiŽ. 
pobřeží  Persie  (Kirmán)  na  jv.  od  Bender 
Abbásí  na  s.  úžiny  Ormuzské,  spojující 
záliv  Perský  se  zál.  Omanským  a  okeánem 
Indickým,  má  obvod  20  km,  největší  výšku 
200  m  a  tvoří  na  s.  nízkou,  písčitou  planinu, 
kde  stávalo  město  O.  se  40.000  ob.,  skleslé 
dnes  na  bídnou  ves.  Ve  XIII.  stol.  O.  byl 
hlavním  městem  království  a  střediskem  ob- 
chodu v  zál.  Perském,  r.  1506  postavil  zde 
Albuquerque  portugalskou  pevnost,  důleži- 
tou to  obchodní  stanici,  kterou  r.  1622  zbořil 
Abbás  Veliký.  7šr. 

Ormuid  v.  A  hurd  Mazda  o. 

Ornament  ^z  lat.),  tolik  jako  okrasa, 
ozdoba.  Používá  se  o-u  především  ve  sta- 
vitelském umění  a  v  uměleckém  průmyslu, 
na  předmětech  zhotovených  z  kterékoli  hmoty 
a  látky.  Doprovází  tu  tvary  architektonické, 
které  tvoří  kostru,  jádro,  kdežto  o.  závisí 
na  nich,  podrobuje  se  jim.  Nemá  proto  tvary 
a  Členěni  předmětů  zakrývati,  nýbrž  je  účinně 
podporovati,  aby  vynikly.  Účelnost  a  ráz 
stavby,  nářadí,  nástroje  a  nádoby  nesmi  o. 
pohltiti,  ale  napomáhati  k  umělecké  působi- 
vosti jejich.  O.  jest  buď  prohloubený  (rytý, 
vřezaný,  také  smaltem  nebo  barvou  vypl- 
něný), buď  plochý  (kreslený  neb  barevně 
malovaný),  buď  konečně  vypouklý  (reliéf 
plochý  neb  vysoký).  V  dějinách  výtvarného 
uměni  lze  o.  stopovati  až  do  jeho  prvku. 
Z  doby  pravěké  známe  jednoduché  o-y  teč- 
kované, rovné  nebo  vlnité  neb  klikatě  ve- 
dené čáry,  kroužky,  pásky,  způsob  ten  za- 
choval se  doposud  u  národů  žijících  na  níz- 
kém stupni  vzdělanosti.  Též  staré  umění 
řecké  užívá  takových  o-ů  (v.  Maeander). 
Avšak  již  nej'starŠi  umění  Egypťanů  zná  též 
o.  rostlinný  (květ  lotosu),  a  také  umění  me* 
sopotamské  (assyrské,  babylónské,  perské) 
zpracovalo  tvary  z  říše  rostlin  (květ,  list, 
úponek),  které  pak  po  všechny  časy  až  na 
přítomnou  dobu  zůstaly  nejpřednějším  mo- 
tivem o-u.  Záhy  také  nacházíme  tvary  zví- 
řecí a  lidskou  postavu  ornamentálně  přizpů- 
sobenou (mykénské  nálezy).  Každá  země  a 
každá  doba  vytvořily  svůj  sloh,  používajíce 
svých  domorodých  tvarů,  jež  buď  stilisovaly, 
buď  naturalistné  kreslily.  Umění  islámu  ne- 
dovoluje znázorňovati  lidskou  postavu  ani 
v  ou,  ale  za  to  vyvinulo  »arabesku«  neb 
»mauresku€,  t  j.  o.  lineární  nebo  skrovně 
prokvetlý  listovím  přesné  stilisovaným.  Vla- 
ská renaissance  vyznamenává  se  bohatou  a 
slohové  promyšlenou  omamentikou  (v.  In- 
tarsie,  Acanthus),  všeliké  o-y  z  XV.  a 
XVI.  stol.,  komponované  dle  prací  řeckých 


888 


Ornamenta  —  O*  nice. 


a  římských,  uznávány  podnes  za  vzorné.  Tu 
povstaly  téi  tak  řečené  »grotc8ky€  (zvané 
dle  antických  maleb  v  podzemních,  tehda  vy- 
kopávaných stavbách  >Ie  grotte<  v  Říme). 
Barokový  sloh  převzal  tyto  motivy,  zpraco- 
val je  vsak  s  větSí  svobodou,  rokoko  pak 
přidalo  >rocaillerie«  (mušlovité  o-y).  Ve  stol 
XIX.  vystřídaly  se  oy  všcch  slohův,  od  ro- 
mánského počínaje  až  po  sloh  empirový, 
k  tomu  pak  druží  se  o.  naturalístní,  od  né- 
hož  přítomnost  opět  se  odvrací  k  ou  slo- 
hovému. Moderní  ornament  slučuje  v  sobě 
tvary  přírodní  (květy,  zvířata)  s  kompono- 
vanými Živly,  »style  modeme  pak  vytvořil 
>s5cessní  o.<  proláklých,  měkkých  rysů  v  a 
forem.  Značného  vlivu  na  evropskou  orna- 
mentiku  naší  doby  nabylo  umění  japanské.  — 
Srv.  Racinet,  L*ornement  polychrome;  Hirth, 
Formenschatz  der  Renaissance  (Lip.,  1877 
a  si.)  Ch.  Blanc,  Grammaire  des  arts  décora- 
tifs  (Pař.,  1882);  M.  Heidcn,  Motive  (Lip.,  1890 
až  1892);  Ferd.  Moser,  Handbuch  der  Pflan- 
zenornamentik  (Lip.,  1892);  F.  S.  Meytr, 
Handbuch  der  Ornamentik  (4.  vyd.  Lip., 
1892);  C.  Gurlitt.  Das  Barock-  und  Rokoko- 
Ornament  Deutschlands  (Berl.,  1885—89); 
Semper,  Der  Stil  in  den  techn.  und  tekton. 
Kůnstcn  (Mnich.,  1878—79).  F,/I-s. 

Ornamenta,  planetoida  objevená  14.  pros* 
1892  Charloisem.  Střední  jasnost  v  oppo- 
sici  12*7.  Práměr  v  km  46.  Označení  /O.      (is. 


Omans  [ornan],  město  ve  franc.  depart. 
Doubs,  arrond.  Besangon,  nad  ř.  Loue  a  na 
trati  žel.  dráhy  lyonské,  má  3204  ob.,  značný 
průmysl,  kostel  ze  XVL  stol.,  vinařství. 

Ornát  (z  lat.  orwa/us),  ozdoba,  slavnostní 
roucho  císařské,  mešní  roucho  kněžské  (vii. 
Casula). 

OrnatskiJ  Sergej  Nikolajevič,  právník 
ruský  (♦  1806  —  f  1884).  Vystudovav  v  pe- 
trohradské duchovní  akademii,  byl  podobně 
jako  Něvolin  a  jiní  právníci  poslán  do  Ber- 
lína, aby  se  připravil  na  universitní  karricru. 
Vrátiv  se  do  Ruska,  byl  jmenován  profes- 
sorem  civ.  práva  v  Kijevě,  pak  professorem 
mezinár.  práva  a  diplomacie  v  Charkově,  od 
r.  1848  prof.  právní  encyklopaedie  a  ruského 
státního  práva.  V  řeči  Ob  otnošeniji  me^du 
obščim  i  Častnym  v  lakonodatéljstvé  i  ^akono- 
vidéniji  (Kijev,  1840)  dokazuje  proti  Montes- 
quieuovi  a  Savignymu,  že  ráznost  zákonů 
v  Evropě  a  Rusku  vysvětluje  se  mnohem 
spíác  nahodilým  sběhem  událostí  a  osobní 
vůlí  zákonodárců  než  vlivem  histor,  a  fysi- 
ckých podmínek  rozvoje  národů.  Dle  O  kého 
jest  tudíž  zákonodárce  pramenem  všelikého 
práva,  a  proto  O.  přimlouvá  se  za  spojení 
veškerého  v  Rusku  platícího  práva  v  jednu 
společnou  kodifikaci.  V  jiné  řeči  O  jedinstvé 
vseobščago,  vysšago  \akona  pravdy  v  sravné- 
niji  so  mnoféstvom  i  ra\noobra\ijěm  polo^itělj- 
nych  ^akonov  v  radných  čeloviČ.  obSčestvach 
(Moskva,  1856).  O.  dokazuje  naopak,  že  při 
jednotě  společného  zákona  >véčné  pravdyc 
jest  nevyhnutelná  různost  zákonů  jako  ná- 
sledek  celé  řady  geograf.,  organ,  i  histori- 


ckých podmínek,  s  nimiž  musí  počítati  i  zá- 
konodárce. O.  napsal  též  řadu  zpráv  uvef. 
v  >Žurn.  Min.  Nar.  Prosv.«  a  týkajídch  se 
kijevských  starožitností. 

Orné  (ornj :  1)  O.,  řeka.  pramenící  u  mfsta 
Sécs  ve  franc.  depart.  Ornc,  protéká  tímto 
směrem  sev.záp.,  načež  vstoupivši  na  půdu 
dep.  Calvadosu  zatáčí  se  k  s.  a  ústí  du  zál. 
Seinského.  Od  m.  Caenu  je  splavna  pro  par- 
níky; plavbu  zkracuje  pobočný  kaná!  o  3  km. 
Délka  toku  činí  152  km.  —  2)  O.,  1.  přítok 
Mosely,  vznikající  ve  franc.  depart.  Meuse, 
na  vých.  svahu  Lesa  Argonnskébo,  teče  smé- 
rem  vých.  a  přestoupivši  hranice  francouzsko- 
lotrinské  ústí  s.  od  Met  do  MoscIy,  Tok  jeji 
je  86  km  dlouhý.  Su, 

3)  O.,  depart.  v  sev.-záp.  Francii,  vznik- 
nuvší z  býv.  hrabství  Alengonsk»'ho,  z  čisti 
Normandie  a  z  kraje  Perchc,  sousedí  na  j. 
s  dep'  Sarthe  a  Maycnne,  na  z.  s  Manche, 
na  s.  s  Calvadosem,  na  v.  s  Eure  a  jíhových. 
s  Eure-et-Loire  zabíraje  6092  km^.  V  sev.- 
vých.  a  jihozáp.  zdvihají  se  nízká  pohoří, 
z  nichž  první  dosahuje  výše  417  m;  obé 
spojena  jsou  řadou  pahorků,  které  jsou  zá- 
roveň vodním  předělem  mezi  Loirou  a  úvo- 
dím Kanálu  se  Seinou.  K  j.  do  Loiry  vy- 
tékají ř.  Mayenne  s  pob.  Varenne  a  Sarthe 
s  přit.  Huisne,  k  v.  do  Seiny  Eure,  do  Sein- 
ského zál.  Rillc,  Touques,  Divcs,  Ome.  Pod- 
nebí je  sckvanské,  mírné  a  vlhké.  Záp.  část 
dosti  neúrodná,  lesy  pokrytá,  za  to  s  větším 
průmyslem  liší  se  od  vých.  s  úrodnou  pů- 
dou a  tučnými  pastvinami.  Minerální  bohat- 
ství je  sice  značné,  ale  až  na  lámání  kamene 
(mramoru,  vápence),  a  sbírání  t,  zv.  diamantův 
alengonských  málo  se  z  něho  těží.  Cctná 
minerální  zřídla  a  rozkošné  partie  krajinné 
daly  vznik  několika  lázním.  Obyvatelstva, 
jehož  bylo  339.162  duši  (1896),  stále  ubývá 
(od  r.  1801  ubylo  56.57o  ob.).  Přední  výži- 
vou obyvatelstva  jest  hospodářství  (r.  1897: 
844.200  hl  pšenice,  1,101.600  Ul  ovsa,  417.000  q 
bramborů,  478.800  ^  krmné  řepy,  2440  q  ko- 
nopí);  réva  se  nedaří,  vína  jablečného  při- 
pravilo se  452.570  M.  Znamenité  pastviny 
(herbage)  podporují  chov  proslulých  koní 
normanských.  Průmysl  za  posledních  20  let 
poněkud  hyne.  R.  1896  bylo  331  závodŮv 
o  5728  koň.  silách;  především  jsou  to  prá- 
delny a  tkalcovny,  dále  Železárny,  papírny, 
tiskárny  atd.  V  Alen^oně  a  okolí  znotovuji 
se  krajky,  požívající  světové  povésti  (viz 
Alengonské  krajky),  leč  proti  dřivéjšku 
i  tu  jeví  se  úpadek,  snad  dočasný.  Drah  je 
6627  km.  —  Celý  depart.  děli  se  na  čtyři 
arrond.:  Alengon,  Argentan,  Domfroni  a 
Mortagnc.  Hl   m.  jest  Álen^on.  Nu. 

ďOmellas  |-néljasj  Agostinho,  spisov. 
portugal.  (♦  1836),  byl  při  vyslanectví  portu- 
CTalsk<^m  ve  Spoj.  Obcích,  v  Berlíně  (1859), 
Riu  de  Janeiro  (1862)  a  Petrohrade  (1864). 
Po  r.  1867,  vzdav  se  Činnosti  veřejné,  do- 
končil překlad  Góthova  Fausta  (L  díl  Lisa- 
bon. 1861.  II.  t,  1873*. 

Ornioe  jest  vrchní  vrstva  půdy,  pluhem 
propracovaná  a  vyhnojená.  Složení  o.  a  jeji 


Ornithodelphia  —  Ornys.  889 

hloubka  jsou  nejzávažnéjáimi  činiteli  úrod-  L.  (snědek  okoličnatý),  vzácnéji,  a  O. 
nosti  pfldní.  O,  Spatného  složení  zlepžuje  se  tenui foliům  Rchb.  (s.  úzko  listy),  hojné 
navážkou,  o.  mélká  se  prohlubuje.  Na  o.  vSude  na  lukách.  V  zahradách  zdivočují 
jílovité naváií  se  materiál  sypký,  písčitý  nebo  velikokvěté  druhy:  O.  nutans  L.  (s.  ničí) 
vápenatý,  na  o.  písčité  a  vápenaté  materiál  a  O.  Boucheanum  Kunth  na  Moravé.  Jinak 
vazčí,  bohatii  jilenu  Prohlubování  o.  provádí  vyniká  hojností  druhá  ve  Středozemí  a 
se  ncjčastéii  orbou.   Tato  musí  býti  ovšem    v  Oriente.  -i, 

tak  hluboká,  aby  pluh  zabral  slabší  nebo  sil-  Omlthoohirus  (z  řec.)  Seeley,  rod  fos- 
néjŠí  vrstvu  zpodiny  a  vynesl  ji  na  povrch,  silních  plazů  z  podtřídy  ptakoieátérů  (Ptero- 
O.  tedy  se  prohlubuje  přioráním  ipoďmy.  saur  i  a),  z  podf  aái  Pterodactyh;  nékteří  kla- 
Při  lom  musí  býti  šetřeno  jistých  opatrností,  dou  je  i  do  zvláštní  čeledi  (Onúthochiridae), 
zejména  když  zpodina  je  tužší  a  mokřejší,  ačkoli  z  nich  posud  známe  jen  zbytky  skrovné 
V  takovémto  případe  smí  se  zpodiny  při-  a  to  někdy  ještě  nt  valně  zachovalé,  na  př. 
orati  jen  slabá  vrstva  a  ne  každý  rok,  nýbrž  kosti  končetin,  fragmenty  lebky  a  čelisti, 
za  několik  let  j<  dnou.  Ostatně  se  nikdy  pro-  Jindy  bývali  pokládáni  za  ptáky  (odtud  jména: 
hlubování  každým  rokem  neopakuje,  nýbrž  Palaeomii  Mantell,  Cimoiiomis  Owen,  Cre- 
nťjdříve  za  4— 6  let.  Prohlubovací  orba  pro-  tomis  Frič);  ku  Pterodactylům  je  zařadil 
vede  se  na  podzim  a  jest  v  roce,  kdy  se  I  prvý  Bowerbank  a  teprve  Seeley  r.  1870  sta- 
problubuje,  hlavním  výkonem  orcbním  (viz  novil  a  definoval  nový  rod  O.  Vedle  Zittela 
Orba).  Prohlubování  má  se  spojiti  s  vydat-  nelze  však  leckdy  platné  rozhodnouti,  zda 
ným  hnojením  chlťvskou  mrvou,  zejména  některá  taková  kost  je  fragmentem  plaza  či 
když  zpodina  jest  příliš  surová,  t.  j.  tuhá.  ptáka.  Všickni  druhové  rodu  0.»  jichž  uvádí 
Po  vykonané  prohlubovací  orbě  rozveze  se  Seeley  25,  méli  lebku  po  většině  protáhlou, 
hnůj,  rozhází  a  mělce  zaoře,  aby  se  promísil  v  obou  čelistech  až  po  přední  konec  silné 
8  přioranou  zpodinou  a  urychlil  její  zúrod-  zuby  vklíněné  v  alveolách  dosti  vzdálených, 
není.  —  Je-li  zpodina  tak  špatná,  že  se  ne-  lopatku  srostlou  s  korakoidem  a  dlouhý  ocas. 
může  přiorati,  pak  se  aspoň  zkypřuje  pod-,  Byli  to  ptakojcštěři  velicí;  O.  Cuvieri  (Bow.) 
rýváky  nebo  grubbry.  Někdy  zpodina  vlivem  I  a  O.  giganteus  (Bow.)  mtli  prý  s  rozpia- 
opětovného  zkypření  tak  se  zlepší,  že  se  tými  letadly  dojista  šířku  15—18  angl.  stop 
polom  může  bez  obavy  přiorati.  —  V  ně-  (Seeley)  Náležejí  především  anglick.  útvaru 
kterých  případech  prohloubením  se  zlepší  křídovému  (hned  stupni  vvealdenskému,  pak 
zároveň  i  složení  o.,  na  př.  když  pod  vazčí,  zejména  neokomu  i  gaultu);  také  u  nás  nale- 
jílovitější  o  cí  jest  zpodina  sypcí,  písčitější,  zeny  v  lomu  u  Zá^^ecké  Lhoty  (poMíž  Chocně) 
neb  obráceně.  Prouhloubení  o.  jest  zde  zá- ,  kosti  druhu  O.  Hlaváči  (Frič),  totiž  kost  ra- 
rovtň  navážkou  a  to  ovšem  nadmíru  výhod-  menní,  několik  kostí  záprstních  a  článků 
nou  a  levnou,  neboť  navážkový  materiál  na-   prstů.  Br. 

cházt  se  v  bezprostřední  blízkosti  a  odpadá  Omlthollthy  (řec),  fossilní  zbytky  vy- 
drahý  transport  jeho  kolečky,  vozíky  nebo  |  hynulých  ptáků. 

vozy.—  Ke  chmtli  pokládá  se  prohlubování  Ornltholog^e  (řec),  nauka  o  ptactvu. 
O.  orDou  za  nedostatečné  a  provádí  se  tak  Omlthopoda  v.  Orthopoda. 
zv.  šachto  vání  (ryhování,  rigolování)  půdy.  Omlthoptera  v.  Otakárkové. 
Pozemek  rozdělí  se  na  záhony  1— 1*5  m  Ši-  Omlthopiui,  ptačí  noha,  serradella, 
roké.  Na  prvním  záhoně  vyhází  se  rýče  m  rostlinný  rod  z  čeledi  luštinatých  a  podče- 
rýha  do  takové  hloubky,  do  jřké  má  býti  ledi  motýlokvětých,  s  kalichem  zvonkovitě 
půda  prohloubena  (ohyč.  0*5 — 1  m),  při  čemŽ  trubkovitým,  strjnozubým,  korunami  růžo- 
sc  o.  klade  na  jednu  stranu  a  zpodina  na  vými,  lodyhou  vystoupavou  nebo  položenou, 
druhou.  Nato  se  ryje  druhý  záhon  a  úrypky  listy  mnohočctnými,  s  lístky  víjčiiopodlou- 
házejí  do  rýhy  prvé,  tak  že  o.  přijde  do  hlými,  lusky  čárkovitými,  smačklými,  růženco- 
zpodu,  zpodina  na  vrch.  Tak  se  pokračuje  vité  zaškrcenými.  Obsahuje  celkem  8  druhů, 
až  na  konec.  Do  poslední  rýhy  převeze  se  Njznámější  jest  u  nás  dosti  hojně  setý  O. 
vyházená  země  ze  záhonu  prvního  a  dá  se  sativus  Brot.  (serradella),  ve  Španělsku  a 
opět  o.  do  zpodu  a  zpodina  na  vrch.  Tako-  Portugalsku  domácí.  V  sev.  Evropě  výsky- 
velo  Šachto  váni  půdy  provádí  se  někdy  tuje  se  na  písčinách  a  v  borových  lesích 
i  k  révě  vinné  a  některým  rostlinám  zahrad-    O.  perpusillus  L.  (p.  n.  drobná).  -ě, 

nickým.  —  Srv.  též  Humus.  JSÍ,  Omlthorbynohas  v.  Pták  o  pysk. 

Onlthodelpliia  v.  Monodelphia.  Ornys  Matouš,  malíř  a  zeměméřič  (t  ok. 

Omlthogalam,  snědek,  rostlinný  rod  '  1600  v  Praze),  O  jeho  původu  nevíme  ni- 
čeledí  liliovitých,  podčeledi  Lilioidae.  Z  ci-  čeho.  Okolo  r.  1550  zdrioval  se  v  Praze, 
bule  vyrůstají  listy  čárkovité,  žlábkovité,  kdež  maloval  mnoho  podobizen  pro  dvůr 
obyčejně  bíKm  proužkem  podél  znamenané. '  královský,  dvořanstvo,  šlechtu  i  měšťanstvo. 
Okvětí  jest  )ivězdovité  nebo  zvonkoviié  ve  illuminoval  kancionály  (na  př.  r.  1563  per- 
hroznu  volném  neb  chocholičnatém,  prosto-  gamenový  kancionál  literátů  litomyšlských, 
listé,  ze  o  lístků.  Prašníky  příčmo  na  niil  u  r.  1574  kancionál  literátů  třebcnických  a  j.) 
velknuté,  nepřirostle  k  lístkům  okvětním,  a  nadán  r.  1562  od  cis.  Ferdinanda  I.  titulem 
uvnitř  bílým.  Pouzdra  tobolky  4— óscmená.  z  Li  ndperku.  Od  r.  1570  byl  zemským  ztmě- 
Obsabuje  u  nás  dva  druhy  samorostlé  a  dva  měřičem  a  vycvičil  v  umění  tom  několik 
na  lukách  zdivočelé.  Jsou  to:  O.  i/mfcW/ařKm  .  žáků.  Srv.  Památky  archaeol.,  II.,  91. 


890 


Orobanchaceae  —  Orosháza 


Orobanohaoeae,  zárazovité,  rostlinná 
čeleďdvouděložných,  obsahující' vesměs  druhy 
parasitické,  liší  se  od  příbuzných  Gesnerieí 
semenníkem  neúplné  svrchním,  od  Cyrtan- 
dreí  bohatým  vývojem  endospermu  a  nevy- 
vinutým embryem  semena,  kalichem  reduko- 
vaným a  ve  všem  příbuzenstvu  Scrophu- 
lariacei  hlavně  parasitismem.  Jednopouzdrý 
semenník  dělí  je  dostatečné  od  této  čeledi, 
s  níž  mají  dosti  společného.  Všechny  O.  ná- 
ležejí severní  polokouli  a  největší  počet  'Iru- 
hů  leví  se  v  mírném  teplém  pásmu.  V  tro- 
pech nalézají  se  rody  mající  málo  druhů,  tak 
v  Americe  Conopholis^  Eptphtgus  a  sekce  rodu 
Orobanche:  Kopsiopsis  s  1,  Aphyllon  s  2, 
Mycorrhiia  s  6  druhy;  v  tropických  kraji- 
nách Starého  světa  jsou  rody  Áiginetia^  Xy- 
lanclie,  Christisonia;  v  japanském  souostroví 
rody  Phacellanthus,  Platypholis  a  jedním  dru- 
hem; v  subtropickém  a  mírném  pásmu  Sta- 
rého světa,  nikoli  však  přes  60®  s.  š.,  bohaté 
sekce  záraz  Osproleon  a  Trionychon  až  k  Ha- 
beši,  pak  rod  Lathraea  a  Boschniakia.  Zají- 
mavé jest  pronikání  asijských  záraz  do  Ev- 
ropy. U  nás  rostou  tři  rody:  Orobanche^ 
Phelipaea  a  Lathraea,  -é, 

Orobanohe,  záraza,  rostlinný  rod  čeledi 
zárazovitých  (Orobanchaceae).  Jsou  to  para- 
siti  prostí  chlorophyllu,  rostoucí  u  nás  jen 
na  bylinách  (ve  Středozemí  i  na  keřích);  ně- 
které váží  se  určitě  na  jeden  druh,  jiné  vy- 
skytují se  na  řadě  příbuzných  druhu.  Svým 
hromadným  vyskytováním  v  kulturách  způ- 
sobují mnoho  škody.  Tak  zvláště  O.  ramosa  L. 
na  konopí  a  tabáku,  O.  crenata  Forsk.  na  všech 
luštěninatých,  O.  minor  Sutt.  na  jeteli,  O.  ru- 
bens  Wallr.  na  lucince.  Semena  záraz  vnikají 
vodou  do  země,  klíčí  vŠak  jenom  při  dotyku 
s  kořenem  živné  rostliny  a  připínají  se  ko- 
řínkovitým  vlášením,  jehož  konec  přeměněn 
jest  v  šiškovité  haustorium,  vnikající  skrze 
kůru  tio  svazků  cévních.  Po  tomto  přičle- 
nění parasita  na  svazek  cévní  vyvíjí  se  část 
vegetativní  záraz  a  vzniká  ztlusténí  vlákna 
ležícího  mimo  živný  kořen.  Z  této  ztlušté- 
niny  vyrážejí  pak  adventivní  kořeny,  které 
vytvořují  ztlušténiny  sekundární.  Orgány  ve- 
getativní jsou  celkem  jednotvárné.  Kvéten- 
ství  jest  klas  a  bývá  opatřeno  šupinkami, 
redukovanými  to  listy.  V  Čechách  roste  O. 
paVidiJlora  W.  et  Gr.  (z.  pcháčová)  velmi 
vzácné;  hojněji,  hlavně  ve  Středohoří,  na 
mateřídoušce,  šalvějích  atd.  O.  epithymum 
DC.  (z.  doušková);  na  svízelích  O.  caryo- 
phyllacea  Sm.  (z,  hřebíčková);  na  vojtěšce 
O.  rubem  Wallr.  (z,  červe  nava),  ze  všech 
ještě  nejhojnější;  na  chrpě  hlaváči  O.  Kochii 
F.  Sch.;  na  pelyňku  O.  loricata  Rchb.  (z.  šu- 
pinatá) velmi  vzácně;  na  hořčíku  (Picris) 
O.  picridis  F.  Sch.  (z.  hořčíková);  na  Se- 
seli  libanotis  O.  cervariae  Suard.  (z.  smld- 
níková)  velmi  vzácně;  na  pelyňku  vzácnč 
O.  coerulescens  Steph.  (z.  namodralá).  Ze 
sekce  Phelipaea  rostou  tu:  O.purpurea  Jacq. 
(z.  nachová)  na  pelyňku:  na  řebříčku  O. 
coerulea  Vili.  (z.  modrá)  a  O.  arenaria  Borkh. 
(z.    písečná);    na    konopí    O.    ramosa    L. 


(z.  hubi hrách).  Zárazy  rostou  a  ná8  jen 
v  nejteplejší  části  Čech  a  většina  diubft  ná- 
leží ke  vzácným  české  flory.  Význačné  jsou 
zvláště  pro  pahorkatou  step  českého  Středo- 
hoří u  Loun,  Litoměřic,  kde  v  června  a  čer- 
věnci  setkáváme  se  s  nejvét^m  počtem  druhA 
českých  záraz.  Určování  jich,  neznáme-li  ži* 
vitele,  jest  velmi  obtížné,  proto  třeba  si  při 
sbírání  zaznamenati  rostlinu,  na  ní2  jsme 
určité  nějakou  zárazu  našli.  Ve  studenějších 
končinách  Čech  zárazy  vůbec  nerostou,  neb 
jsou  jen  setými  rostlinami  zavlečeny.  K  nim 
náležejí  O.  cruenta  Bert.  na  štírovníku  u  Chu- 
denic, O.  minor  Sutt.  na  jeteli  u  Wuraels* 
dorfu  v  Jizerských  horách.  -é. 

Orobena,  zooL,  v.  fiotidae. 

OrobinoOTité,  bot,  viz  Typhaceac; 
orobinec  v.  Typha. 

Orobiui,  bot.,  lecha,  v.  Lathyrus. 

Orod  v.  Glogovácz. 

Orografle  (řec),  horopis,  v.  Hory,  649. 

Oronlppiui,  zool.,  v.  Kůň,  str.  337  6. 

Orometrie  v.  Hory,  649 K 

Oronsay  v.  Colonsay. 

Orontes,  hora,  v.  Elvend. 

Orontes,  starověké  jméno  řeky  Natr> 
el-Ásí  v  severní  Sýrii,  která  pramení  v  di- 
voké úŽlabině  na  ssv.  od  Baalbeku  nad  údolní 
rovinou  El  Bekaa  (Coelesyrie)  a  jejíž  horní 
tok  končí  se  v  jezeře  Kadas,  z  kterého  vy- 
téká do  nížiny.  Avšak  i  tady  sviraji  jcji 
údolí  mohutné  hory  a  teprve  v  rovině  El 
Amk,  široké  40  km,  obraci  se  k  z.,  přijímá 
odtok  jezera  Antákia  (Antiochie),  proráží 
v  skalnatém  příčném  údolí  pobřežní  hory 
Sýrie  a  vlévá  se  do  moře  14  km  na  j.  od 
Sneidie,  avšak  ústí  jest  zahrazeno  pisčinoo, 
kdežto  za  válek  křižáckých  byla  řeka  splavna 
až  po  Antiochii.  7?r. 

Oropesa,  původní  jméno  města  Cocha- 
bamby  (v.  t.  2). 

Orópos  {^OQconog),  město  starořecké,  roz- 
ložené při  Eurípu  jižně  ústi  řeky  Asópa,  na 
území  sporném  mezi  Boiótii  a  Attikou.  Ježto 
O.  ovládal  převoz  do  Euboie  a  cestu  ve- 
doucí od  moře  k  Tanagrám  a  Thébám,  Athé- 
ňané  hleděli  se  utvrditi  v  jeho  drženi,  ale 
ztratili  ho  r.  412  př.  Kr.  a  teprve  po  bitvě 
Chairónejské  jim  ho  Filipp  II.  navrátil.  R.  318 
př.  Kr.  však  Antipatros  odňal  jej  Athéňan&m 
trvale.  Veliké  vážnosti  požívalo  orópské 
Amfiareion,  héróon  a  věstnice  Amtia- 
r  a  o  v  a  (v.  t.).  SuUa  přikázal  Amfíareii 
všechny  důchody  z  O-pa  a  území.  Dnes  na 
místě  0*pa  jest  městečko  Skále  Oropu. 
Po  městě  starověkém  zachovaly  se  zbytky 
nepatrné.  Amfiareion  u  vesničky  Mavrodhi- 
lisia  odkopala  r.  1854  archaeol.  společnost 
athénská.  Pík. 

Oros,  u  národů  východu  í  Asie,  Číňanfiv 
a  Mongolů,  pak  u  Čudův  a  Maďarů  {Orosx) 
pojmenování  Rusův.  Srv.  Oroaz. 

Orosháza  |-oš-],  město  v  uherské  iupě 
békešské,  na  trati  Csaba-Szegedin  a  Sarvaš- 
Mezohegyes  uher.  st.  drah,  má  19.956  obyv., 
z  nich  je  369  Slováků,  118  Němců  (1890), 
okr.  soud,  služný  úřad,  řím.-katal.,  augip.  a 


Orosia  —  Or-ot. 


891 


helv.  vyznám  kostel,  synagogu,  pš.,  telegraf, 
vinařství,  xemédélství,  chov  vepřového  do- 
bytka, skotu  a  bravu. 

Orosia  (jinak  Eurosia),  sv.,  panna  a  mu- 
čenice.  U  městečka  Yebry  v  Aragonii  uka- 
zují jeskyni,  kdei  Maurové  vy8h'dili  hlouček 
ukrytých  křesťanů,  mezi  nimi  O-ií,  a  póru- 
bavác  ostatní,  nutili  O-ii,  aby  zřekla  se  kře- 
sCanství  a  byla  choti  vojenského  velitele  je- 
jich. Když  nemohli  toho  dosáhnouti,  zavraž- 
dili O-ii.  Télo  sv.  panny  nalezeno  bylo  od 
pastýřův  a  doneseno  do  města  Jacy.  Tam 
posud  ochraňují  se  kosti  trupu  jejího,  kdežto 
hlava  uložena  jest  v  Yebřo.  Podle  okolností 
soudíc  připadá  smrt  sv.  O  ie  k  Vlil.  stol. 
Nejstarší  písemné  zmínky  o  světici  jsou  ze 
Xlil.  stol.  Do  legcnďy  později  složené  při- 
jata byla  zpráva,  že  O.  bvla  natione  Bohéma^ 
t.  j.  ČeSka.  Na  jakém  základě  se  to  stalo, 
není  nám  po  vědomo;  domníváme  se  toliko, 
ic  poutník  některý  z  Čech  aneb  Čech  v  Ara- 
gonii usedlý  (v  konnexu  s  legendou  naskýtá 
se  jméno  bratra  Jana  z  Olivetské  hory  v  Če- 
chách, tedy  z  Litomyšle)  rozšířil  v  Jace  nebo 
v  sousedním  bcnedikt.  klášteře  (S.  Juan  de 
la  Pefta)  pověst  o  českém  původu  sv.  O-ie,  je- 
jíž jméno  připomnělo  mu  snad  kterousi  kněžnu 
z  rodu  Přemyslova.  Od  XVI.  stol.  počínajíc 
znamenati  jest  dvojí  různé  zněm  legend 
o  sv.  O-ii.  V  jedněch  (stručnějších)  praví  se, 
že  O.  byla  dcera  českého  krále,  zasnoubená 
králi  aragonskému  a  vezená  za  muž  do  Špa- 
nělska, při  čemž  u  Yebry  padla  do  rukou 
Maurů.  V  druhých  (obšírnějších)  jmenováni 
jsou  rodiče  O-iini:  Bořivoj  (Boribor,  Boli- 
bor)  kníže  a  Ludmila,  bratr  O-iin  Cornelius, 
strýc  Aciselus,  biskup,  a  ženich  její  Don 
Fortun io  Garcia,  syn  Sancha  Garcie,  krále 
navarského.  Cornelius  a  Aciselus  provázeli 
prý  O-ii  a  zahynuli  u  Yebry.  Když  v  Jace 
založeno  bylo  biskupství  r.  1571,  kapitola 
jacká  počala  o  to  pracovati,  aby  z  nařízení 
apošt.  stolice  úcta  sv.  O-ie  v  celé  církvi 
stala  se  závaznou.  R.  1573  učiněn  byl  dotaz 
u  arcibisk.  pražského  Ant.  Brusa,  na  kterém 
míst6  v  Čechách  pochováni  jsou  rodiče 
8V.  O-ie.  Při  tom  původce  dotazu  (sekretář 
císařovny  Marie)  předpokládal,  že  životopis 
světice  znám  jest  v  Čechách.  Ale  z  odpo- 
vědi arcibiskupovy  seznati  musil  opak  toho. 
Jednáni  právě  dotčené  způsobilo,  že  do  Marty- 
rolo<jia  pražské  diécése,  tištěného  v  Benát- 
kách r.  1578,  přijat  byl  passus  o  sv.  O-ii 
I  však  jen  stručnější  legenda).  V  XVII.  stol. 
lagiografové  čeští:  Vojt.  Chanovský,  Jan 
Tanner  a  Boh.  Balbín,  reprodukovali  krátký 
životopis  světice  ze  spisů  cizích  autorů: 
Ant.  Dauroulta,  Jak.  Marchanta  a  Lucia  Ma- 
rínea.  R.  1758  kapitola  jacká  dopisovala  me- 
trop.  kapitole  pražské  ve  příčině  úcty  sv.  O-ie, 
která  již  rozšířena  byla  nejen  ve  Španělsku, 
ale  i  v  severní  Itálii'  a  zámořských  osadách 
španělských.  Nicméně  v  Čechách  živější  in- 
tercss  o  národní  příslušnost  sv.  O  ie  vzbu- 
zen byl  teprve  r.  1862,  kdy  duchovenstvu 
zdejšímu  ve  známost  vešel  spisek  vlaský: 
Breve  ragguaglio  della  vita  e  miracoli  defla 


gloriosa  vergine,  sposa  e  martire  santa  O., 
vydaný  poprvé  s  počátku  XVIII.  stol.,  po 
druhé  r.  1755  v  Benátkách,  ve  kterém  ano- 
nymus (španělský  kněz),  přibrav  ku  pomoci 
KřiŠCanuv  »Život  sv.  Ludmily  a  sv.  Václava«, 
domysly  předešlých  legendářů  o  sv.  0*ii 
rozhojnil  a  při  tom  dosti  obratně  nátěrem 
historičnosti  opatřil.  Arcibiskup  Schwarzen- 
berg  požádal  kapitolu  jackou  o  přepis  archi- 
válii tamních,  pokud  se  tkne  původu  sv.  O-ie, 
a  odpověď  kapitoly  dal  rozšířiti  tiskem,  aby 
byla  přístupnou  českým  historikům  (Relatio 
capituli  cathedralis  ecclesiae  Jacccnsis  in 
Hispania  de  s.  Eurosia.  Manuscriptum  typis 
excusum  est  ad  requirendam  eruditorum, 
quibus  concreditur,  sententiam.  Praha,  1863). 
Avšak  ani  spisem  tím  domněnka  o  českem 
původě  sv.  O-ie  nestala  se  pravdě  podob- 
nou. —  Srv.  ještě  německý  překlad  spisku 
Breve  ragguaglio:  Kurzer  Bericht  uber  das 
Leben  u.  die  Wunder  der  glorreichen  Jung- 
frau,  Braut  u.  Blutzeugin  der  hl.  O.  (Olom., 
1887).  Vac. 

Orosiiis  Paul  US,  dějepisec  řím.  z  V.  stol. 
po  Kr.,  pocházející,  jak  se  zdá,  z  Tarragony 
v  Hispanii,  křesťanský  presbyter  v  Bracaře 
v  Lusitanii.  Od  r.  413  meškal  u  sv.  Augu- 
stina v  Africe,  jenž  právě  zaměstnán  byl 
skládáním  spisu  De  civitate  Dei,  potom  pře- 
býval u  sv.  Jeronýma  v  Palestině.  Vedle 
několika  spisů  theologických  složil  —  a  to 
ku  přání  Augustinovu  —  nástin  světových 
dějin  o  sedmi  knihách  {Historiarum  adversum 
paganos  libri  VJÍ).  Jest  to  první  pokus  kře- 
sťanské historie  všeobecné,  od  Adama  až  po 
r.  410  po  Kr.,  psaný  s  toho  stanoviska,  že 
dějiny  světové  řízeny  jsou  jediným  bohem, 
jenž  svět  stvořil,  i  dokazující  pohanům,  že 
není  pravda,  co  hlásají,  že  by  útrapy,  jimiž 
říše  Římská  a  lidstvo  vůbec  tehdy  strádaly, 
zaviněny  byly  křesťanstvím  a  odpadnutím 
od  kultu  bohů  pohanských.  Strasti  na  světě 
byly  již  dříve,  a  to  mnohem  horší  a  hojnější. 
Dílo  celé  psáno  jest  bez  hlubších  studii  a 
náležité  znalosti  věci.  Hlavním  pramenem 
byl  O-iovi  Justinův  výtah  z  dějin  Pompeia 
Troga;  dále  užíval  Li  via,  Tacita,  Suetonia, 
Eutropia  a  Jeronýmova  zpracování  kroniky 
Eusebioyy.  Výběr  látky  jest  libovolný  a  ten- 
denční, omyly  věcné,  zvláště  chronologické, 
dosti  četné,  sloh  dle  památek,  jichž  užíváno, 
různý,  po  větším  díle  naduřelý.  Přes  tyto 
a  jiné  nedostatky  dějiny  Oiovy  po  celý  stře- 
dověk hojnč  byly  čítány,  ano  sloužily  i  za 
učebnici  při  výkladu  déjin  všeobecných  ve 
školách.  —  Vydání  prvé  vyšlo  v  Augšpurce 
r.  1471  od  Schiisslcra:  nejlepší  vydání  ny- 
nější jest  vydání  K.  Zangemeistra  (Vídeň, 
1882,  Corp.  script.  eccl.  lat.  Vindob.  V.). 
Téhož  vydání  menší  v  Lipsku  u  Teubncra 
r.  1889.  R>f. 

Oroiz  [orosj,  maď.,  Rus,  ruský.  Kis-O. 
[kiš-J,  Malorus,  maloruský.   Srv.  Oros. 

Oroi  v.  Miredité. 

Or-ot,  pseudonym  polského  básníka  Ar- 
tura Oppmana,  jenž  vydal  dvě  sbírky 
básní  {Piešni  1889  a  1894),  z  větší  části  mi- 


892                                               Orotava  —  Orsini 

lostných,  vyznačujících  se  touhou  po  středo-  oltáři  krásná  Madonna  od  Bernarda  Daddiho 

věku,  po  období  víry  a  nářkem  na  náš  věk.  z  r.  1347. 

Některé   obrázky  jeho,   psané   po   způsobu  Onatův  pfistroj   ke   zkoumáni    plynů, 

Gomulického,  vynikají  humorem.  hlavně   plynů,  jež   se  vyvinuly   při   topení. 

Orotava,  dříve  Aurotopala,  hl.  město  Plyn,  kouř,  vede  se  do  nádoby,  rozdělené 

okresu  t.jm.  (55.316  ob.  v  19  obcích)  na  sev.-  přesně   na  krychl.  cm,  kde  se   změří   jeho 

záp.  břehu  Teneriífy  v  Kanárském  souostroví,  krychl.  obsah,   načež  se  vede  postupně  do 

má  8846  ob.,  poštu,  telegraf,  obchod  s  vi-  nádob  absorpčních,  jež  z  něho  pohlcují  na  př. 

nem  a  hedvábím,  sídlo  vojenského  guvcr-  kys.  uhličitou,  kysličník  uhelnatý,   kyslík  a 

néra  a  jest  proslulé  svým  krásným  okolím  pod.   Z  každé  této  nádoby  vede  se  zpět  do 

a   příjemným   podnebím)  pro  něž   stalo  se  graduované  nádoby,  aby  se  stanovily  změny 

oblíbeným  letním  sídlem  bohatých  obyvatelů  objem,  množství  pohlceného  plynu.    K  po- 

souostroví.    Ve  ville  La  Paz  stál  mohutný  hlcení  kyslíku  užívá  se  kys.  pyrogallovč  neb 

dračinec,  popsaný  Humboldtem,  který  od-  vlhkého  fosforu,  k  pohlceni  kysličníku  uhel- 
hadoval  jeho  stáří   na  6000  let,   avšak  ská- ,  natého  kysličníku  měďnatého  a  na  kyselina 

ceny  orkánem  2.  led.  1868.                    Tsr.  uhličitou  louhu  draselnatého. 

Orout  (Orůst),  švédský  ostrov  ve  Skager  I     Orseille  jest  barvivo,  jež  dodávají  ližej- 

Raku,  největší  z  ostrovů  na  záp.  břehu  Švéd-  i  niky  rostoucí  kolem  Středozemního  moře, 

ska,   patřící  k  lánu  Goteborg  a  Bohuš,   má  •  na  Kanárech,  Zanzibaru,  Madagaskaru   a  j., 

plochu  336  km*  a  20.807  ob.,  jest  skalnatý,  '  Roccella  tinctoria,  fuciformis,  lecanora.  Zákla- 
avšak  s  úrodnými  údoly  a  výnosným  rybář- ;  dem  barvi va  toho  jest  o rcin  C,//3(Cf/3)(Of/)3. 

stvim.                                                        Tsr,  jenž  se  s  ammoniakem  a  vzduchem  slučuje 

Oroya  [orója|,  město  v  dep.Juninu  v  rep.  v  látku   violově  zbarvenou.    O.  vyrábí   se 

í*eru,   sev.-vých.  od  Limy,  ve  výši  3775  m,  málo  (Pcters  v  Kamenici  Saské),   dříve  tě- 

konečná  stanice  dráhy  kordiller<íké,  jejíž  zbu-  šila  se  v  barvení  vlny  veliké  přízni.  Podobný 

dováni  náleží  k  nejlepším  výkonům  techni-  praeparát,  jenž  pochází  ze  skotských  liiej- 

ckým.    Odtud  projektovány  jsou  trati  na  j.,  niku,  slově  persio  či  cudbear.         Rn. 

s.  i  východ;  tato  má  spojiti  Limu  se  splav-  OrseJ,  bot.,  v.  Ficaria. 

nou  Ucayali,  pob.  řeky  Amazonské.     Su.  Orsera  v.  Andermatt. 

Orphanidesltes   primaeTUS    Caspary,  ď  Oral  Achille,  sochař  ital.  {^  1845  v  Nea- 

plodní  zbytky  předvéké  rostliny  srostloplá-  poli).  Vzdělav  se  v  král.  >institutě«  ve  svém 

tečné  z  třetihor,  zachované  v  jantaru  (Sam-  rodišti,  šel  r.  1875  do  Říma.  O.  jest  virtuos 

land).                                                       EBr,  v  napodobení  látek  a  všech  nahodilých  po- 

Orphéon   [orfeon],   jméno   zpěv.   spolků  drobnosti  přírody.    Pracoval  proto   hlavně 

ve  Francii,   kter«:  vznikly  od  těch  dob,   co  pro  litinu  spěžovou.  /  parasiti,  dvě  postavy 

v  Paříži  byl  zaveden  do  obecných  škol  zpěv  ze  života  starých  Římanů,  vzbudili  svou  ra> 
jakožto  předmět  povinny  (roku  1825).  Zvlášť  zovitostí   a  pečlivou    propracovanosti   vác- 

vyniklo  o.  pařížské  pocf  vedením  Gounoda,  obecný  obdiv.  Jiné  sochy  toho  druha  jsou: 

Bažina  a  Pasdeloupa.   Teď  je  ve  Francii  asi  Roisévač,Rybářskýhoch^Bli{ni{Qz\^ť\^}s^z\0' 

1500O-Ů,  čítajících  přes  óO.OOOčlenů,  řečených  nale  v  Římě)  atd.                                F.H-s. 

orphéonistes,  jejichž  zájmům  slouží  také  Orsini   (Ursini,   franc.  Ursins),  římský 

několik  časopisův.  —  O.  slově  také  kolo-  rod  knížecí,  jejž  možno  stopovati  po  XIL  stol. 

vrátek.  Vedli  Guelfy  proti  ghibellinským  přlvržcn- 

Orphaus  Jan  v.  Orfeus  2).  cům  Colonnův.    Prvý  prokazatelný  předek 

Orpiia,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Kadaň,  okr.,  jejich  jest  Ursus  (Orso),  synovec  papeže 

fara  a  pš.  Přísečnice;  14  d.,  90  ob.  n.  (1890),  Coclcstina  IIL  Majetek  rodu  vzrostl  r.  1266, 

rašeliniště  a  vápenné  lomy.  |  kdy  získali  Marino,  r.  1293  pak  Nepi,  r.  1295 

Ormmlom  v.  Anglie  (jazyk  a  literatura),  vyženili  Nolu,  Pitigliano  a  Soanu;  potom  si 

str.  349 tf.                                            *  vystavěli  za  podpory  papeže  Eugena  IV.  ze 

Oraamnlohale   [-kélej,  gotická  budova  zbytků  divadla  Marcellova  hrady  v  obvodě 

ve  Florencii,  zbudovaná  r.  1284  jakožto  sýpka  vatikánském  a  na  Monte-Gíordano  a  ovládali 

obilní    {Horreum   Sancti  Michaelis).    Bývala  odtud  a  s  hradu  Andělského  sousední  části 

zdobena  obrazem  Madonny  velice  uctívaným,  městské.  Z  válečných  činů  jejich  vyniká  od- 

jakož  i  obrazem  archanděla.    R.  1336  vysta-  por  proti  cis.  Jindřichovi  VIL,   kdy  hleděl 

věna   budova  nová   a  stavbu  řídil  Taddeo  získati  Řím,  boj  proti  Colonnům  (1333—35), 

Gaddi.   Dole  bylo  oratorium,   nahoře  obil-  jímž  připravena  v  lidu  půda  pro  snahy  RJen* 

nice ;    cechům   bylo   postarati   se    každému  ziovy,  obranné  války  proti  Sixtovi  IV.  (1484) 

o  jeden  pilíř  a  ozdobiti  jej  svým  patronem,  a  Alexandru  VI.  (1496).    Državy  rodu  byly 

odtud  jejich  znaky  nad  výklenky  většinou  hlavně    ve   státě    Církevním,    Neapolsku    á 

od  Luky  della  Robbia.    Stavba  dokončena  Toskánsku;    členil  pak  se  rod  dle  nich  v  7 

až  r.  1412.  Teď  ie  to  dvoulodní  chrám,  který  větví:  hrabata  z  Pitigliana,  San  Savina,  Ta- 

.skládá  se  z  obloukové  sloupové  síně,   nad  gliacozza,Anguillary  a  Oppida,  vévody  s  Brao 

níž  pnou  se  dvě  patra;  ve  14  výklencích  na  ciana  a  markýze  z  Mentany.    Posud   kvete 

straně  zevní  jsou  sochy  od  Ghibertiho,  Do-  v  Římě  rod  ve  větvi  neapolské,  jel  pocháxi 

natella,  Verrocchia  a  j.,  uvnitř  proslulé  taber-  od  Franceska  O-ho,  hraběte  z  Trani  a  Con* 

nakulum  Orcagnovo  z  r.  1359,  který  přesta-  versana,   vév.  z  Graviny.    Hlavou  její  jest 

věl  také  dolejší  síň  na  kostel  sv.  Anny.  Na  Don  Filippo  O.-Gravina-Sarsina,  assistujici 


z  Orsini  —  Orša. 


893 


kníže  stolice  apoštolské   (*  1842).    Z  rodu 
poili  papeži  Mikuláš  III.  (1277.  Jan  Kajetán 
O.)  a  Benedikt  XIII.  (1724,  Vincenc  Maria 
O.,  doroiníkán).    Z  ostatních  budiž  uveden: 
Niccoló  O.,  hrabe  z  Pitigliana  (♦  1442  — 
t  1510  v  Lonigu  u  Vicenzy),  jenž  byl  po- 
stupné generálem  ve  službách  rodu  Anjou- 
ského,  republiky  Sienské,  papeže  Sixta  IV., 
Florenckých  a  od  r.  1495  Benátských,    Ve 
válce  8  ligou  cambraískou  byl  vrchním  ve- 
litelem vojsk  benátských,    dobyl  Padovy  a 
hájil  ji  s  úsnéchero  proti  armádé  císařské.  — 
Virgin io  O.  (t  1497), pán  z  Bracciana,  v  boji 
Sixta  IV.  s  vév.  ferrarským  stál  při  papeži 
a  účastnil  se  r.  1482  vítězného  boje  proti 
Neapolským  u  Campo  Morto.  Ve  válce  fran- 
couzsko-neapolské  stranil  sprvu  Neapoli,  pak 
(1496)  Francouzům ,   zajat  však  Neapolsk^mi 
při  kapitulaci  u  Atclly  a  zahynul  ve  vězeni.  — 
Paolo  Giordano  (•  1541  —  f  1585  v  Saló 
u  jezera  Gardského).    Roku  1560  povýšen 
Piem  IV.   na  vévodu    z  Bracciana,  r.  1566 
velet  voisku  papeže  Pavla  IV.  proti  Turkfim, 
ohrožujícím   pobřeží  italské,  a  ve  výpravě 
r.  1571  velel  všem  kmenům  italským.  Po  na- 
stoupení Sixta  V.  prchl  ze  státu  Církevního, 
obávaje  se  pomsty  jeho  pro  zavraždění  jeho 
synovce,   prvého  chotě  Vittorie  Accoram- 
boniové  (v.  t.).  —  Anna  Maria,  kněžna 
O-ova  (♦  1643  —  1 1722  v  Římě),  byla  dcera 
prince  de  la  Trémoille,  provdala  se  za  kníž. 
Tallcyrand-Chalaise  (f  1670),   pak  v  Římě 
za  vév.  O.-Bracciana  (f  1698).    Potom  byla 
vrchní   hofmistryní   (camarera  mayor)   prvé 
manželky  Filipa  V.  a  řídila  osudy  španělské 
ovládajíc  královnu   a  jí   i  krále.    Po  smrti 
královnině  (1714)  doporučila  králi  za  man- 
želku Alžbětu  Farncskou,  vlivu  dřívějšího 
však  nedosáhla,   ba  vypuzena  jí  ze  Španěl. 
Stv.  Combcs.  La  princesse  des  Ursins  (Pař., 
1858).  —   K  O-ům  čítal  se  bezdůvodně,  ale 
8  vědomím    O  ů    rod  Juvenel   des   Ursins, 
jenž  pocházel  ze  Charopagne  a  vymřel  r.  1650 
Františkem,  jehož  znak  a  jmění  přešlo  na 
spřízněntho  hrantiška  de  Harville.  I  německý 
rod  Rosenbťrgův  odvádí  původ  od  O-ů  a 
sluj'    proto  O.  a  Rosenberg. 

z  Orsini  ťelice,  hrabě,  revolucionář  ital., 
známý  svým  attentátem  na  Napoleona  III. 
(♦  1819  v  Mcldole  fv  ital.  prov.  Forli]  — 
t  1858  na  popravišti  v  Paříži).  Studoval 
v  Bologni  a  vstoupil  do  tajného  spolku  proti- 
vládního,  začež  r.  1844  odsouzen  k  doživot- 
ním galejím.  R.  1846  amncstován  a  účastnil 
se  jakožto  kapitán  legie  římských  dobrovol- 
níků bojů  v  Lombardii  a  Benátsku,  kde  vy- 
nikl chrabrostí  u  Mestre.  Po  té,  když  zne- 
chutila se  mu  nadvláda  Mazziniova,  znovu 
xabÝval  se  různými  revolucionářskými  plány, 
potloukal  se  po  Švýcarsku  a  Rakousku,  na- 
čež r.  1854  zatčen  v  Sedmihradsku  a  pře- 
vezen do  Mantovy.  Odtud  podařilo  se  mu 
r.  1856  utéci  do  Londýna,  kde  Živil  se  uče- 
ním italštině  a  přednáškami  o  italské  lite- 
ratuře. Nabídek  Mazziniových  nepřijal,  ale 
nabízel  svoje  služby  Cavourovi,  který  mu 
však  ani  neodpověděl.  Zatím  O.  vydal  v  Edin- 


burce   r.  1857  svoje  memoiry  pod  titulem 
Austrian  Dungeons  in  Italy  a  Memoirs  and 
Advent ures  of  Felice  O  ,  written  by  himself 
a  vstoupil  ve  styk  s  Ausoniem  Franchim, 
který  domnívaje  se  viděti  v  O-m  mírného 
republikána   s    ním   vyjednával.    Zatim   O., 
maje  za  to,   že  císař  Napoleon  III.  je  pře- 
kážkou osvobození  Itálie,  chystal  svůj  atten- 
tát,  při  němž  nápomocni  mu  byli  uprchlíci 
italští  Carlo  di  Rudio  a  Andrea  Pieri  a  An- 
tonio Gomez.    Spiklcnci  odebrali  se  v  pro- 
sinci 1857  jednotlivě  do  Paříže  a  14.  led.  1858, 
když  císař  a  císařovna  jeli  do  Opery,   po- 
stavili se  v  ulici  Lepelletier,  a  Gomez,  Rudio 
a  O.  hodili  na  kočár  pumy,  jejichž  výbuchem 
zraněno  asi  150  okolostojících  osob,  10  za- 
bito,  kdežto  císař   i  císařovna  vyvázli  bez 
pohromy.    Pieri  byl  poznán  i  zatčen  ještě 
před  attentátem,  ostatní  brzo  potom.    O.  a 
Pieri  popraveni  13.  břez.,  Rudiovi  byl  trest 
smrti  změněn  v  jiný  a  Gomez  odsouzen  k  nu- 
cené práci  na  dosmrti.    Ještě  z  vězení  psal 
O.  císaři  Napoleonovi  dojemný  list,  v  němž 
mu  doporučoval  záležitost  neodvislosti  Itálie, 
a  jiný  list  mládeži  italské,  v  němž  odsuzoval 
politickou  vraždu  a  doporučoval  ctnosti  ob- 
čanské jakožto  jediný  prostředek  získati  ne- 
odvislost  Itálie.    Roku  1861  vyšly  v  Miláně 
Lettere  edite  ed  inedite  di  Feltce  O.  (2  sv.). 
Orsk,  új.  město  rus.  gub.  orenburské  na 
pr.  bř.  ř.  Uralu  při  ústí  ř.  Ory,  má  12.880  ob., 
2  pravosl.  chrámy,  2  mcčety,  farní  a  ůjezd- 
nou  školu,  měnný  dvůr,  26  továren  se  190 
děl.  a  roč.  výr.  za  226.000  rub.,  zvláště  jir- 
chárny,  olejny  a  cihelny,  nemocnici  a  roz- 
sáhlý obchod  s  Kirgízy.    O.  slul  původně 
Orenbur^  a  obdržel  nynější  své  jméno  po 
přeloženi  Orenburga  (v.  t.)  na  dnešní  jeho 
místo.  —   Orský  Újezd  leží  v  jižní  části 
gubernie   na  ploše   46.449*9  km}^    východní 
jeho  část  jest  zvýšena,  avšak  směrem  k  z. 
se  postupně  snižuje.  Z  řek  jest  hlavní  Ural, 
z  jezer  největší  jest  Tolkač,  z  něhož  vytéká 
Tanalyk.    Půda  jest  celkem  dosti  úrodná  a 
zvláště  k  chovu  dobytka  příhodná.  Lesy  za- 
ujímají IVa  niill.  ha,  pastviny  přes  1  Va  milí!  ha 
a  role  V4  milí.  ha.    Obyvatelů  jest  207.436, 
jsou  to  kusové,  BaŠkirové  a  Kirgízi.  Pěstuje 
se  žito,  pšenice,  oves,  ječmen,  Špalda,  hrách, 
pohanka,  proso  a  brambory,  koní  jest  71.815, 
skotu  50.136,  ovcí  92.350,  koz  14.680  a  vepřů 
4240.    Důležitým  pramenem  výživy  jest  ry- 
bářství a  dřevařství.  Závodů  průmyslových 
jest  118  se  163  dělníky  a  výrobou  ročně  za 
1  milí.  rub.  V  Újezdě  jest  několik  měděných 
dolů  a  hutí  a  ryŽovišC  zlata.  7sr. 

Oniova  v.  Ršava. 
Onited  v.  Oersted. 
Ország^h  Pavel  v.  Hviezdoslav. 
Oria,  új.  město  rus.  gub.  mobylevské  na 
obou  březích  ř.  Dně  pra  a  Orše,  na  železnici 
moskevskobrestské,  má  8338  ob.,  6  pravosl. 
chrámů,   3  kláštery,   2  katol.  kostely,  syn- 
agogu   a   11   modliteben,    školu    duchovní, 
3třídní  školu  měšťanskou,  školu  farní.  Židov- 
skou, dívčí  Školu,  soukr.  pensionát,  talmud- 
thora  a  několik  večerních  škol,  nemocnici. 


894 


Oršanskij  —  Órtel. 


3  knihovny,  15  továren  (na  tabák,  mlýn,  pivo- 
var atd.)  s  roč.  výr.  za  94.461  rub.,  jednatel- 
ství 3  bank,  2  spořitelny,  směnárna  a  čilý 
obchod  s  obilím  a  dřívím.  O.  připomíná  se 
pode  jménem  Rša  r.  1067,  od  konce  XV.  stol. 
byla  pevností,  v  XVI.  stol.  několikráte  byla 
rozbořena  Rusy,  kteří  opanovali  ji  r.  1654, 
r.  1812  obsazena  Francouzi  a  r.  1802  stala  se 
újezdným  městem  gubernie  mohylevské.  — 
Oršanský  Újezd  měří  5363  3  km*  a  leží 
na  Alaunské  plošině,  prostoupen  jsa  pahor- 
katým  rozvodím  Dněpru  a  Západní  Dviny. 
V  Újezdě  převládá  útvar  devonský  a  půda 
jest  většinou  hlinitá  a  písčitá;  z  rozsáhlých 
ložisek  vápence  dobývá  se  roč.  150—200.000 
pudů  vápna.  Hlavní  řekou  Újezdu  jest  Dněpr, 
jezer  jest  39,  močálů  do  700.  Lesy  zaujímají 
do  200  000  ha  i  jsou  většinou  jedlové,  mimo 
to  vyskytují  se  olše,  osiky,  břízy  a  boro- 
vice. Obyvatelů  jest  131.297,  rofníci  jsou 
většinou  Bélorusové.  Škol  jest  163  s  4751 
dětmi,  pravosl.  chrámů  jest  61,  katolických 
5,  židovských  modliteben  29.  Péstuje  se 
pšenice,  žito,  oves,  ječmen,  pohanka,  bram- 
bory a  konopí,  koní  jest  43.676,  skotu  37.627, 
ovcí  36.498,  vepřů  39.520  a  koz  3220.  úlů 
jest  přes  1000.  Továren  jest  37  s  342  děl. 
a  výr.  roč.  za  832.245  rub.,  všech  obchodů  jest 
140  s  roč.  obratem  do  IV2  i"'lí-  rub.,  stře- 
diskem obchodu  jest  město  O.  TŠr. 

OrianildJ  Ilja  Grigorjevič,  právník 
ruský  (*  1846  v  Jekatěrinoslavi  ze  zámožné 
rodiny  židovské  —  f  1875).  Vystudovav  na* 
charkovské  a  odésaké  universitě,  získal  si 
v  krátké  době  jméno  jako  znamenitý  spiso- 
vatel právnicky.  Velmi  cenné  jsou  jeho  práce 
z  oboru  civilníno  práva  ruského.  Uvésti  sluší 
zvláště  tyto  sbírky  jeho  prací:  Iislédovanija 
po  russkomu  právu  semejnomu  i  naslédstv. 
(Petr.,  1877) ;  Russkoje  \akonodatěljstvo  ojevre- 
jach  (t.,  1877);  I^slédovanija  po  russkomu  právu 
obyčnomu  i  bračnomu  (I.  Narodnyj  sud  i  nar. 
právo.  II.  Duch.  sud  i  semejnoje  právo. 
III.  Reformy  gražd.  i  bračn.  pravá;  t.,  1879); 
I\slédovanija  po  russ.  právu  (t.,  1892;  zde  uve- 
řejněn obšírný  životopis  O-kého). 

Oriió  Franjo  hr.  v,  Jihoslované, 
str.  460  ťi. 

Oriióova  Josefa  viz  Jihoslované, 
str.  460  íi. 

Ort  (něm.),  čtvrtý  díl  měr,  vah  a  mincí. 
Označení  pochází  od  čtyřhraných  peněz,  kří- 
žem rozdělených  ve  čtyři  o-y  (t.  j.  rohy), 
a  odtud  přeneseno  na  míry  1  váhy.  —  O. 
v  hornictví  vodorovný  průkop,  místo  v  dole, 
konec  chodníku  n.  štoly  ve  skále,  nebo  sám 
chodník. 

Ort.,  zkratek  botanický,  jímž  označen  jest 
přírodopisec  špan.  Casimiro  Gomez  Or- 
tego  (♦  1740  v  Anover  de  Tajo  —  f  1818 
v  Madridě).  Byl  ředitelem  botanické  zahrady 
v  Madridě,  zabýval  se  soustavnou  botanikou 
a  napsal  zejména:  Tabulae  botanicae  (Mad., 
1773;  2.  vyd.  t.,  1783);  Novarum  aut  rario- 
rum  plantarum  horti  Matritensis  descriptionum 
decades  (t.,  1800.  8  18  tab.). 

Ort  Jan  v.  Orth  4). 


Orta  Hovarete  [-éze],  místečko  v  ivA. 
prov.  novarské,  sev.*záp.  od  Novary,  stan. 
trati  Novara-Domodossola,  rozkládá  se  na 
poloostrově  vybíhajícím  x  vých.  břehu  jezera 
Orty  a  má  649  (jako  obce  980)  ob.  Nad  obcí 
zdvihá  se  Monte  d 'Orta,  téi  MonteSacro 
(401  m  vys.),  s  chrámem  sv.  Františka  z  Assisi, 
kam  vede  cesta  vroubená  22  kaplemL  — 
Jezero  Orta,  též  Cusio  (stár.  Cusius\  as 
1760  ha*  měřící,  vylévá  se  ř.  Stronou  k  s 
do  L.  Maggiore,  s  nímŽ  kdysi  tvořilo  jese ro 
jedno.  Na  ostrově  S.  Giulio  starý  kostel, 
založený  prý  sv.  Juliem.  Břehy  jezera  ověn- 
čeny jsou  zahradami  a  villami.  Srv.  Agostmi: 
II  lago  ďOrta  (Turin,  1897).  Ařw, 

Orte  (starov.  Hortanum),  okr.  město  v  Itálii 
na  pr.  bř.  Tibera,  kraj  Viterbo,  prov.  Řim; 
stanice  železn.  tratí  Řím-0.~Arezzo  a  Řim- 
O.-Spoleto;  sídlo  biskupské,  má  zbytky  fím. 
lázní  a  2884,  jako  obec  4079  ob. 

Ortel  (z  něm.  Urtheií),  rozsudek;  výraz 
rozšířený  ve  slovanských  zemích,  v  nichž  se 
užívalo  městského  práva  německého  (také 
v  Polsku  se  říkalo  o.,  ortil,  ortyl),  V  zem- 
ském (civilním)  právu  čes.  slova  o.  užíváno 
neb^^lo,  nýbrž  jen  v  právu  městském  a  po- 
zději i  v  právu  trestním.  Příbuzné  české  vý- 
razy jsou  rozsudek,  nález  a  výpověď. 
Dle  Koldína  (B  LXXXVI.)  jest  o.  totéž  co 
rozsudek,  nález  však  se  od  o-e  liši  tím,  Že 
se  neopírá  o  právo  psané  ani  žádný  pře- 
dešlý podobný  rozsudek;  právo  se  jim  tako- 
řka  nově  nalézá.  (Srv.  též  Nález.) 

Ortel:  1)  O.  Abraham,  také  Ortel  1  neb 
O  rte  li  US,  geograf  fláraský  (♦  1527  v  Ant- 
verpách —  1 1698).  Pocházel  z  rodiny  velmi 
bohaté  a  po  ukončení  studii  podnikl  několik 
dlouhých  cest  po  Nizozemsku,  Ang;lii,  Irsku, 
Německu  a  Itálii,  z  nichž  přinesl  si  bohatou 
sbírku  starožitností.  bri)nzův  a  medailli.  Po- 
tom věnoval  se  výhradně  studiu  geografie 
a  vydal  nejprve  sbírku  map  posud  jednot- 
livě od  různých  geo^jrafů  uveřejněných  a  po- 
tom r.  1570  v  Antverpách  svoje  TTieatrum 
orbis  terrarum,  asi  první  dílo  toho  druhu,  po- 
zději několikrát  vydá  váné  a  překládané  do  ital- 
štiny, španělštiny  a  frančiny.  Filip  II.  jme- 
noval jej  r.  1575  svým  dvornim  geografem  a 
vrstevníci  říkali  mu  »Ptoleraaeus  aVT.  véku«. 
Ostatní  díla  O  ovajsou:  Deorum  deantmque 
capita  €  veteribus  numismatibus  (Antv.,  15731; 
Srnouytnia  geographica  (t.,  1578 ;  vydáno  znovu 
rr  1596  jakožto  Thesaurus  geographicus)^  slov- 
ník to  starých  i  nových  názvů  geograňckých ; 
Itinerarium  per  nonnullas  Galliat  belgicae  par* 
řeí(t.,1584);  Italiaeantfquac specimen  (t.,1584; . 
Theatri  orbis  terrarum  Parergon  (t.,  1595), 
atlas  staré  geografie,  a  Auret  saeculi  imago 
(t.,  1598).  Srv.  de  Macedo,  Notice  sur  les  tra- 
vaux  géographiques  d*Ortelius,  v  Annales 
des  vnyagcs  od  Malte-Bruna,  II.,  184  a  si. 

2)  6.  Ph  i  li  pp  Friedrich  Wiihclro,  pro- 
stonárodní spisovatel  něm.,  známý  pod  pscu« 
donymem  W.  O.  v.  Horn  (♦  1798  ve  ves- 
nici Hornu  u  Simmeru  na  Hunsrůcku  — 
t  1867  ve  Wiesbadenu).  Studoval  theologii 
a  stal  se  farářem  v  Mancbachu,  kde  vydal 


Ortelsburk  —  Orth.  896 

tři  svazky  romantických  povídek  pod  pseud.  nem  říš.  sněmu  a  náležel  tam  k  demokrat. 

Fr.  Wilh.  Lips.  R.  1835  jmenován  superin-  křídlu  centra.  Vyniká  jako  znamenitý  řečník 

teadentem  v  Sobernheimu  a  působil  tam  až  a  r.  1899  zvolen  předsedou  sněmovny  po- 

do  r.  1863,  kdy  se  odebral  na  odpočinek  od-  slanecké. 

stěhovav  se  do  Wiesbadenu.  Od  r.  1846  vy-  Orth:  1)  O.  August,  architekt  německý 

dával   co   rok   prostonárodní   kalendářovou  (♦  1828  —  t  1901  v  Berlíně),  stud.  v  Brun- 

knihu  Die  Spinnstube,  kterou  nejvíce  rozšířil  šviku  (1850—55),  na  stavební  akademii  ber- 

svoji    pověst   prostonárodního   spisovatele,  línské  a  rok  v  atelieru  Strackově.  Podrobiv 

Kniha  pronikala  do  nejširších  vrstev  něm.  se  zkoušce  (1858)  odebral  se  na  rok  do  Itálie 

lidu   a    v  jejím  vydávání   pokračoval   i  po  (1859),  načež  působil  hlavně  v  Berlíně  v  oboru 

ó-ově  smrti  jeho  syn  Hugo  až  do  r.  1895.  staveb  nádražních  a  chrámových.  Nejdůleži- 

Vedle  toho  O.  napsal  řadu  povídek  pro  mlá-  tější    díla   jeho   jsou:    Nádraží    Zhořelické 

dcž  i  pro  lid,  jež  vesměs  vynikají  zbožností  v  Berlíně,   chrám  Zionský    (1866  —  73),   ny- 
a  hloubkou  citu,  jakož  i  dobrou  kresbou  li- 1  nější  budova  anglického  vyslanectví,  starší 

dového  života  většinou  při  lev.  břehu  Rýna  ústřední  jatky  a  j.     Mimo  Berlín   vystavěl 

a  charakterů.  Uvádíme  z  nich  zejména:  Frie-  chrám  pyrmontský,    hundsfeldský  (u  Vrati- 

d€t\    Des   alten    Schmidjakobs    -Er^áA/iiM^en;  slavě),  zámek  zbirovský  v  Čechách.    Chrá- 

Rheinische  Dorfgeschichten;  Silberblicke;  Hand  \  mové  stavby  O-ovy  provedeny  jsou  ve  slohu 

in  Hand;  Meister  Konrads  Jungen-^  Gesellen-  \  románském  a  gotickém.  Literární  větší  práce 

JI.  \Vanderjahre\  Frani  KerndÓrfer;  ^uc/i  «/i  t  jeho  jsou:  Berliner  Centralbahn  (1871);   Dře 

Menschenleben   a  j.    VI.    1858—65   vydával  |  i4Áfwiřifr  grosser   Rdume  (1872);    Entwurf  ^n 

8  H.  Masiem  prostonárodní  list   »Die  Maje*  einem  Bebauungsplan  fár  Strassburg  (1878); 

a  napsal:    Der  Rhein,  Geschichte  und  Sagen  Die  Zukunft  Charlottenburgs  (2.  vyd.,   1881). 

seiner   Rurgen,   Abteien,   Klóster  und  Stádte  2)  O.  Jan  Ev.,  historikčes.  (♦  1834  v  Jindř. 

(Stutg.,  1893,  4.  vyd.).  Výbor  svých  spisů  vy-  Hradci  —  t  1887  t.).  Vystudovav  gymn.  ve 
dal  O.  jakožto  GMtf>nifie/řř£r^á/i/M«gtf«(Wiesb., '  svém  rodišti,  universitu  v  Praze,  vyučoval 

1S56— 59,  13  sv..  nové  1862  a  částečně,  3  sv.,  na  gymn.  v  Báň.  Bystřici,  v  Klatovech,  v  Praze, 

1892—93).    Aus  der  Maje  jest  otisk  povídek  od  r.  1868  byl  ředitelem  hl.  škol  vČes.Tře- 

vyilých   v  listu   >Majc«   (Wiesb.  a  Altenb.,  bové  a  od  r.  1874  měšf.  škol  v  Jindř.  Hradci. 

1879—90,  8  sv.).  Srv.  W.  O.  von  Horn,  ein  S  Fr.  Sládkem    sestavil:    Topograficko-stati- 

wahrer  Freund  des  Volkes  (Wiesb.,  1868).  stický  slovník  Čech  (Praha,  1870);  samostatně 

3)   ó.  Max  Josef,  lékař  německý  (♦  1835  pak  vydal:    Dalimilova  kronika  Česká  v  ncj- 

V  ĚHllingách  v  Bavorsku  —  f  1897  v  Mni-  dávnější  Čtení  navrácena  odV.  Hanky  (t.,  1874); 

chove).    Lékařství  vystudoval   v   Mnichově,  Nástin  historicko  kulturního  obranu  Jindřichova 

věnoval    se    pak    u    Czermaka    laryngologii  //rflťfctf(J.  Hradec,  1879);  Zuamenitosti  Jmdr. 

a   habilitoval  se  pro  týž  obor  r.  1867,  na-  /fr^ť/cť  (t..  1882).  Mimo  to  přispíval  do  »Pam. 

čeí  stal  se  r.  1876  professorem.   Byl  velmi  Arch.«.  >ČČM.«,  »Světozora<  a  j. 

plodný  spisovatel,  který  mimo  jiné  vydal  tyto  3)  O.   Albert,  agronom  něm.  (*  1835), 

spisy:  Ober  die  Ansammlung  von  Harnbestanď  studoval  v  Gotinkách  a  Berlíně  a  jest  od 

theilen  im  Blute  (1862);  uber  Geschwúhte  im  r.  1871  professorem  na  universitě  a  hospo- 

Kehlkopf{lS6S)\  Uber  Diphtherie  {\S6S)\  Ober  dářském  učilišti  v  Berlíně.  Mimo  německou 

deniarrngoiogischen  Unterricht  {lH1B),zc'}méns.  radu  rolnickou  řod  r.  1875)  a  výbor  společ- 

vSak    spis    Therapie  der   Kreisfau/stórungen  nosti   hospodářské  byl  činný   při   zemském 

(1884),  ve  kterém  stanovil  zvláštní  fysikálně  pruském  ústave  geologickém,  kde  zpracoval 

diététické   methody  léčebné   pro   nemocné,  mapy  geol.-agronomické  (profily  svrchních 

stížené  ztučnaténím  srdce  a  z  toho  vyplývá-  vrstev   půdy   na   basi  geologické).    Napsal: 

jícími  vadami  v  soustavě  krevní.  Beitváge  ^ur  Bodenuntersuchung  (1868);  Geo- 

Ortalsblirk  (pol.  S\c^ytno),  kraj.   město  gnastische     Duf-chforschung     des     schlesischen 

v  prus.  vlád.  obv.  krále vcckrm,  stanice  žel.  Schwemmlaudes   iwischen    dem    Zobtener   und 

trati  Alltnstein-Johannisburg;  3200  ob.  (1895),  Trebnit\er  Gebirge  (1872);    Die  geognostisch- 

obvod,  soud,  kat.  a  ev.  kostel,  starobylý  zá-  agronomische  Kartierung,   mit  besonderer  Be- 

mek.  učttel.  seminář,  par.  mlýn,  dvě  par.  pily,  růcks-chtigung    der    s:eologischen    Verháltnisse 

cihlářství.  mlékařství,  obchod  s  dřívím  a  do-  Sordcfeutschlands  und  der  Ma*k  Brandenburg 

bytčí  trhy.  R,  1616  vysazen  na  město  (1875);  Rúdersdorf  u.  Umgegend  (\9>n)\  Wur- 

Ort^nber^,  mčsto  v  Hcssích,  v  kraji  bú-  lelherbarium   der  landwirthschaftlichen  fíoch- 

dingenskrm,  má  918  ob.  (1895),  starý  ovaní^.  schule  '1394);  téŽ  vydal  pomocné  Wandtafeln 

kostely  radnici,  zámek  a  kamenné  a  pískové  fur  den  Unterricht  in  der  Bodenkunde  (1876). 

lomy.  4)  O.  Jan,  vlastně  Jan  Nep.  Salvátor, 

Ortenbnrg^,  zámek  v  Budyšíne  (v.  t.).  arcivév.  Rakouský  a  princ  Toskánský 

Orterer  Geor^.  bav.  politik   (♦  1849  vi-  (*  18=»2  ve  Florencii  —  t  bezpochyby  r.  1891). 

WOrthu  v  Hor.  Bav. )řírhj.  Studoval  v  Lipsku  Byl   nejmladším   synem   velkov.  Ludvíka  II. 

filologii,  byl  uriicl  m  vx*  Schwciníurté,  pak  Toskánského  a   věnoval  se  dráze  vojenské 

v   Mnichově  a  r.   lí<8«»  gymn.  professorem,  ve  službách  rakouských.  R.  1876  byl  plukov- 

r.  1892  gvmn.  ředitelem   ve  Frcisinj^u.    Byv  níkem  v  Komárně,   r.  1878  gt  neralmajorem 

zvolen  r.  1883  do  bav.  sněmovny  poslanecké  a  velel  brigádě  při  bosenské  okkupaci.  R.  1879 

vystupoval  zejména  r.  1889—90  proti  mini-  jmenován   divisionářem   v  Prcšpurce  a  pol. 

stcrstvu  Lulzovu.  V  1, 1884—92  byl  také  čle-  podmarsákem.    Když  vydal  spis  Drill  oder 


896  Orthagoras  —  Orthoceras 

Eriiehung?  (Vid.,  1883),  ktcr^  vzbudil  veli- 1  niŽ  vede  starý  most),  stanice  ielcin-  dráhy 
kou  nevoli  na  rozhodujících  místech,  zejména  Toulouse- tíayonne;  má  4374,  jako  obec  6210 
u  arciv.  Albrechta,  byl  přesazen  do  Lince,  I  obyv.  (1891);  vápenice,  prádelna  I  no,  výroba 
ale  když  začal  vyjednávati  s  kruhy  bulhar-  sirek,  papíru,  kflíe,  oleje,  barev,  čokolády; 
skými  o  nástupnictví  po  knížeti  Alexandru  obchod  šunkami,  Inem,  vlnou,  peřím  a  dři- 
a  upozorněním  na  prince  Ferdinanda  Kobur-  vím.  V  XVI.  stol.  byla  zde  kalvínská  udí- 
ského    mísiti   se   samovolně    do   zahraniční  |  vcrsita. 

politiky,  byl  pojednou  zbaven  velitelství  a  Orthis  jest  vymřelý  rod  ramenonožce  se 
přinucen  vzdáti  se  aktivní  služby  vojenské,  zuby  v  zámku  (Articuiata).  Misky  z  uhličitanu 
Po  té  jal  Stí  arcivévoda  studovati  námoř- 1  vápenatého  jsou  obrysu  čtyřbokého  neb  vcy- 
nictví,  udělal  zkoušku  jako  kapitán  obchodní ,  čitého,  ozdobené  na  povrchu  paprskovité 
a  vzdal  se  posléze  r.  1889  všech  svých  titulův  rozloženými  žebry,  a  máji  uvni^  na  misce 
a  práv,  jakož   i  přijmuv  arcivévodských   a   břišní  2  silné  zuby,  na  misce  břbetni  ze  zám- 

f>řijal  jméno  J.  O.  podle  zámku  své  matky,  kove  plošky  vybíhající  násadce  (crura).  Rod 
ežícího  na  jezeře  Travenském.  V  létě  r.  1890  ten  jest  velmi  hojný  v  uloženinách  starých 
podnikl  s  obchodní  plachetní  lodí  >St.  Mar-  (kambrium  až  perm)  a  byl  od  nčkterých  rox* 
garetha«  cestu  z  Hamburku  do  Buenos  Ayrfi, ,  vržen  asi  v  14  podrodů.  V  naší  pánvi  prvo- 
odkudž  vyplul  do  Valparaisa.  Ježto  však  od  |  horní  popsány  byly  dosud  102  druhy.  /^l. 
té  doby  nebylo  o  něm  slechu,  má  se  za  to,  \  Ortblt,  minerál  příbuzný  epidotu,  krystal- 
že  loď  na  této  cestě  se  ztroskotala  a  O.  za- ;  luje  isomorfně  s  tímto  v  soustavě  jedro- 
hynul  r.  1891  při  jižním  pobřeží  americkém. !  klonné,  ve  tvarech  sloupcovitč  protáhlých 
O.  vydal  ještě  jako  arcivévoda:  Btf/rďc/i/iin-  dle  osy  vodorovné  neb*  tabulkovitých  die 
gen  uber  die  Organisaiion  der  ósterr.  Artillerie  orthopinakoidu.  Často  bývá  též  kusový  a 
(anonym,  ve  Vid.  1875) ;  Geschichte  des  k.  k.  vtroušený.  Štěpnost  dle  ploch  o  P,  oo  /*  >c 
Linien-Infanterie-Regiments  Eriher^og  Wil-  a  co /» jest  nedokonalá,  lom  lasturový,  tvr- 
helm  Nr,  i2  (t.,  1877—80,  2  sv.).  Mimo  to  dost  5Vi— 6,  hustota  3—4,  Barva  jest  tmavé 
spolu  s  arcivév.  Rudolfem  objevil  šmejdy  \  šedá,  tmavě  hnědá  až  zcela  černá,  lesk  oby* 
spiritisty  Bastiana  a  napsal:  Einblicke  in  den  čejně  na  čerstvém  lomu  skelný,  na  povrchu 
Spiritismus  (5.  vyd.  Linec,  1885).  Byl  činný  polokovový  neb  mastný.  Jest  isomorfní  smést 
také  jako  skladatel  a  k  balletu  Die  Assassiden  i  několika  základních  sloučenin  obdobných 
psal  text.  I  epidotu,  tedy  složen  dle  vz.  HRY  Rl^Si^  O^,, 

Orthagoras,  prvý  dle  doby  tyrann  staro-  j  kde  /?"=  Ca,  Fe,  R^"^AI,  Fe,  Ce,   Di,  La, 
řecký.    Pocházeje   ze   staré   iónské    šlechty   téŽ  něco  Y,    Taví  se   ve    hnědé   neb  černé 


Aigialeů  v  Sikyóné,  která  byla  dórskými  vý- 
bojci  zbavena  moci,  postavil  se  v  čelo  svých 


sklo,  kyselinami  se  rozkládá,  vylučuje  roso- 
lovitou kyselinu  křemičitou.    Vyskytuje  se 


soukmenovcfi,  svrhl  r.  665  př.  Kr.  vládu  dór-  často  jako  součástka  mikroskopická  i  tcaU  ru- 
ských fýl  a  stal  se  samovládcem,  načež  na-  skopická  v  žulách,  zvláště  v  pegmatitech,  d;»le 
byv  panství  obdobným  způsobem  s  Gygem  v  dioritech,  rulách  atd.  V  největším  množství 
lydským  rovněž  tyrannem  jako  tento  nazý- 1  nalézá  se  ve  Skandinávii  u  Kiddarhyttanu, 
ván.  Činem  jeho  obnoveny  v  Sikyóné  po- :  Fahlunu,  Snarumu  a  j.,  na  Uralu  u  Mjasu 
méry  předdórské.  Zemřel  r.  625  př.  Kr.  Po- '  a  Verchoturje;  uveden  byl  jako  vzácnost 
torrci  O-rovi  vládli  v  Sikyóné  100  let  a ,  též  z  Bělče  blíže  Vodňan,  v  malých  xmič- 
vláda  jejich  chválena  byla  vrstevníky  i  po-  ,  kách  vtroušený  v  prahor.  vápenci.  Fr.Sí-k. 
tomky.  '  Pšk.  Ortho-  v  řeckých  složeninách:  přim  o-. 

Orthagorlaous  mola  BI.  Schn.,  mésíč 


nik  svítivý,  podivná,  veliká  ryba  z  čeledi 
nahozubcA  {Gymnodontes)\  má  tělo  krátké, 
se  stran  smačklé,  velmi  vysoké,  tcrčovité  a 
skoro  podobné  hlavč  nějaké  větší  ryby,  vý- 


rovno-, právo-. 

Orthooerai  jest  vymřelý  rod  hlavonoicĎ 
čtyřŽábrých,  který  svým  přehojným  vysky- 
továním se  v  útvarech  starých  jest  typem  a 
hlavním  zástupcem  bohaté  vymřelé  skupiny 


sokou  ploutev  hřbetní  i  řitní,  obě  vzadu  spo-  Mavonožcdi,  která  nejbližší  příbuzenstvo  má 
jené  s  krátkou,  ale  vysokou  ploutví  ocasní,  v  dosud  Žijící  lod§nce  {Nautilus),  Skořápka 
ploutve  prsní  poměrně  malé  a  zaokrouhlené,  rodu  O.  jest  rovná,  k  jednomu  konci  po* 
Ploutve  břišní  scházejí.  Čelisti  mají  podobnou  zvolna  se  rozšiřující  a  v  příčném  řezu  kniho* 
úpravu  jako  u  ježíků  (v.  Diod  on);  na  roz-  vitá,  zřídka  vejčitá.  K  ústi  buď  jen  znenáhla 
díl  od  ostatních  nahozubců  nemůže  žádná  se  šiří  (u  Barranda  longicones),  tak  že  úhel 
část  roury  zažívací  vzduchem  býti  nadmuta.  vrcholový  měří  jen  asi  4— 6®,  nebo  šířky 
Tlustá  a  drsná  kůže  má  barvu  šedohnědou,  rychle  přibývá  (brevicones),  tak  že  úhel  vrcho- 
vezpod  světlejši.  Délka  těla  bývá  až  1*7,  ano  lovy  jest  14— 70'.  První  skupina  má  dmhy 
i  2  a  2*5  m.  Měsíčník  žije  ve  vŠech  mořích  až  2  m  dlouhé.  Příčky  ve  skořápce,  kterými 
mírného  i  horkého  pásma;  nejčastěji  bývá  tato  v  komůrky  se  dělí,  jsou  jednoduché, 
uloven  v  moři  Středozemním.  Přebývá  v  hou-  slabě  vyduté  a  bývá  jich  10  aŽ  180.  Sifo  jest 
štinách  mořských  rostlin,  jimiž  se  živí;  za  rozličné  tlouštky  a  leží  uprostřed  nebo  mimo- 
klidného  moře  plove  po  hladině  na  boku.  středně.  Buď  byl  kozo  vitý  aneb  částečné  po- 
Masa  požívati  nelze;  rozvaří  prý  se  ve  hmotu  kryt  obalem  zvápenatělým.  Obliny  sifonáloi 
lepu  podobnou.  Br,       bývají  krátké.   Někdy  sifo  sestává  %  koloví- 

Orthez,  arrond.  město  ve  franc.  depart.   tých  článků,  ve  kterých  poblíže  pHček  ob- 
Basses-Pyrčnées,  na  ř.  Gave  de  Pau  (přes  jevují  se  uloženiny  organické,  t.  sv.  kroniky 


Orthodoxie  —  Orthopaedie 


897 


obstrukČní.  Na  povrchu  skořápka  ozdobena 
bývá  nejčastéji  žebry,  vráskami  neb  čarami 
pfíčoými,  řidčeji  podélnými;  jindy  zachovala 
stopy  po  zbarvení.  Počáteční  komůrka  má 
charakteristickou  jizvo  {cicatrix),  která  u  druhu 
O.  Niiiff</iim  má  podobu  kříže,  uprostřed  sko- 
řápky v  komfirce  pro  zvíře  bývají  vrásky 
(epidermidts)  povstalé  na  zadní  části  pláště; 
jindy  probíhá  p&  délce  jemná  rýha,  t.  zv. 
čára  normální,  která  komůrku  a  tím  i  sko- 
řápku délí  ve  2  souměrné  poloviny.  O.  po- 
číná kambriem  a  trvá  až  do  útvaru  triaso- 
Vi^ho;  popsáno  bylo  na  1150  druhů.  Hyatt 
poslední  dobou  hfavné  dle  povrchních  ozdob 
rozvrhl  rod  O.  v  četné  podrody.  —  Viz  Bar- 
randc,  Systěme  silurien  du  centre  de  la  Bo- 
héme. Vol.  II.  (1867-77);  Hyatt,  Genera  of 
fossil  Cephalopoda  (1883).  Pa. 

Orthodoxie  (z  řec  ógd-odoiia,  rovné  zdání, 
pravovérnost)  znamená  neúchylnost  ve 
víře  nebo  ve  vyznání  víry,  smýšlení  a  jed- 
nání, jež  srovnává  se  s  články  víry  a  nábo- 
Žeosko«mravními  předpisy.  Opakem  o.  jest 
buďhcterodoxie  nebo  liberální  názor 
náboženský.  Usilovné  zastávání  domně- 
nek, kterým  orkev  nebo  náboženská  společ- 
nost nepřikládá  váhy,  sluje  hyperortho- 
doxie.  Speciální  pojem  o.  mění  se  podle 
blodův,  od  představených  drkve  nebo  na 
sněmech  církevních  právě  zamítnutích.  Ve 
IV.  stol.  biskupové  zavrhující  bludnou  na- 
uku Ariovu  a  potom  Macedooiovu  byli 
orthodoxnl.  V  Vlil.  a  IX.  stol.  přívlastek 
orthodoxních  věřících,  kněží,  biskupův  atd. 
náležel  ctitelům  sv.  obrazů  v  a  obráncům  iko- 
nodulie.  Proto  také  v  církvi  řecké  svátek, 
zavedený  na  pamét  toho.  Že  spor  o  uctívání 
obrazův  ukončen  byl  vítězstvím  o.  (r.  842), 
nazývá  se  slavností  o.  (nctvjjyvQig xrje óq&o- 
do^ías).  Od  počátku  roztržky  mezi  církví  vý- 
chodní a  západní  hierarchové  východní  církve 
jmenují  církev  svou  církví  orthodoxní, 
uvádějíce  za  důvod.  Že  věrně  stojí  při  úch va- 
lach sedmi  oekuménických  synod.  Rusům 
o.  sluje  pravoslavím.  U  protestantů  o.  zna- 
mená buď  lnutí  k  rozeznávacím  článkům 
víry  nebo  theologickou  stranu,  jež  učinila 
sobě  úkolem  obnoviti  starokřesCanské  učení 
a  dále  je  vzdělávati  pomůckami  moderní 
vědy.  Vac. 

Orthodoxnl  v.  Orthodoxie. 

Orthoopio  (řec),  orthoepika,  v  mluv- 
nici nauka  o  správné  výslovnosti  hlásek, 
slabik  i  slov  o  sobě,  ne  v  souvislosti  větní. 

OrthofoflforeteAiiy  v.  Fosforečnany. 

Orthogonetla  v.  Neolamarckismus, 
str.  190  a. 

OrthoniAthle.  rovnolícnost,  v.  Lícní 
úhel. 

OrthogOm  (řec),  pravoúhelník;  ortho- 
gonálfií.  pravoúhlý. 

Orthocralle  (řrc),  pravopis. 

OrthoiUf  viz  živec. 

Orthonoottda,  skupina  Mesozoů.  Ustroj* 
nost  i  Život  jejich  zástupců  dosud  neúplně  jsou 
známy.  Upomínají  v  jistém  ohledu  na  spor  o- 
cysty  motolic  (v.  t.)  a  proto  kladou  je' 

Ottév  Skmilk  Naute^,  •▼.  XVni.  7/1  1902 


někteří  mezi  nejnižší  červy,  tvrdíce,  že  ústroj- 
nost  jejich  jest  nanejvýše  zjednodušena  cízo- 
pasnictvím.  Cizopasi  v  dutině  tělní  ostno- 
kožců  (v  hadicích  u  Amphiura  squamata)  a 
červů  (u  nemertů  či  pásmic,  u  mořských 
ploštěnek  a  mořských  červů  kroužkovitých). 
Tělo  jejich  jest  červovité,  složené  z  vrstvy 
vnější  a  vrstvy  vnitřní,  mezi  nimiž  jest  vrstva 
vláken,  Jež  pokládána  jsou  za  vlákna  svalová, 
pochodicí  z  vrstvy  vnitřní.  Vnější  vrstva 
skládá  se  z  jedné  vrstvy  buněk  obrvených 
(namnoze)  a  sestavených  v  prsténce  či  od- 
stavce za  sebou  sledující.  Vnitřní  vrstva, 
těsně  objatá  vrstvou  vnější,  jest  vícebuněčná 
s  činností  pohlavní.  Samečkové  jsou  menší 
samiček.  Samičky  jsou  dvojí:  válcovité  (mají 
podobně  jako  samečkové  druhý  odstavec 
svrchní  vrstvy  z  buněk  neobrvených  a  plodí 
toliko  sámečky)  a  zplošené  (nemají  odstavce 
neobrvcného  a  plodí,  prý  parthenogeneticky, 
samičky).  Chámy  uvolňují  se  protržením  a 
rozpadnutím  těla,  podobně  též  zárodky  z  va- 
jíček v  těle  mateřském  se  vyvinující.  Ploché 
samičky  rozpadají  prý  se  článkovitě  a  tvoří 
plasmodiovité,  pohyblivé  schránky,  obsahu- 
jící zárodky.  Nověji  CauUery  a  Mesnil  do- 
mnívají se,  že  z  volně  Žijících  zárodků  po 
vniknuti  do  hostitele  tvoří  se  plasmodiovité 
stadium,  dávající  vznik  generaci,  iejíž  ústroj- 
nost  tuto  byla  popsána.  Z  tvaru  jsou  nej- 
známější: Rnopalura  Giardt  Mečnikov,  cizo- 
pasi cí  u  hadice  Amphiura  squamata  (samička 
asi  čtvrtinu  mm  vel.,  sameček  méně  než  polo- 
viční velikosti  samičky);  Rhopalura  Intothii 
Mečnikov,  cizopasicí  u  pásmice  (nemerta) 
Nemertet  lacteus,  Srv.  A.  Giard,  Les  Ortho- 
nectides,  (>Journal  de  Tanatomie  et  de  la 
physiologiec  XV.,  1879):  E.  Metschnikoflf, 
Untersuchungen  uber  Orthonectiden.  (»Zeit- 
schrift  fůr  wiss.  Zoolo£[ie«,  sv.  35.,  1881);  Ju- 
liu, Contribution  á  Thistoire  des  Mésozoai- 
res  (>  Archives  de  Biologie«  X.,  III.,  1882).  Šc. 
Orthopaedie  (z  řec),  věda  zabývající  se 
narovnáváním  zkřiveni  n  těla.  Do  kom- 
petence o.  spadá  každé  zkřivení  tělesné,  po- 
kud lze  na  ně  vůbec  působiti,  každá  odchylka 
tvaru  tělesného,  a(  Je  podmíněna  změnami 
svalstva  či  kostry  či  obou  těchto  systémů; 
obyčejně  však  o.  zanáší  se  hlavně  narovná- 
váním zkřivení  páteře,  nebot  tyto  změny  za- 
viněné obyčejně  křivici  vyskytují  se  nejčas- 
téji, ačkoliv  i  každá  jiná  at  vrozená  a(  zí- 
skaná odchylka  souměrnosti  tělesné  v  obor 
ten  náleží.  Tak  na  př.  vrozené  vykloubení 
v  kyčli,  vrozená  znetvoření  končetin  (noha 
pod  se  křivá,  koňská  ztáX  ale  i  získané 
změny,  na  př.  křivě  zhojené  zlámaniny,  ne- 
vpravená  vykloubení  zastaralá  atd.  Má  pak 
o.  k  dosažení  cíle  toho  prostředky  rozma- 
nité —  většinou  mechanické,  ač  i  vhodnou 
výživou  a  dle  potřeby  léky  úsilí  svoje  Dod 
pórovati  dovede  nejednou  se  zdarem.  Řid- 
čeji sahá  k  výkonům  krvavém;  případy  do- 
tyčné svěřují  se  nejčastéji  chirurgům.  Z  nej- 
obyčejnějších method  o.  uvésti  sluší  tělo- 
cvik t.  zv.  léčebný,  který  způsoby  dů- 
myslně kombinovanými  působí  na  svalstvo 

67 


898 


Orthopclma  —  Orthoptera. 


slabé  neb  choré,  ba  i  na  kosti,  na  kterých 
vytrvalým,  trpělivým  působením  vyvoditi 
možno  časem  vydatné  změny.  Vedle  tělo- 
cviku uiívá  o.  hojně  mas  sáze  ( v.  t^  a  vše- 
likých apparátů  účelných,  obvazů  sáarových 
a  jiných.  Není  pochyby,  že  i  elektřinou  a  vhod- 
nými methodami  hydrotherapie  v  jednotli- 
vých případech  dosáhne  se  úspěchu.  O.  je 
dnes  veliký  obor  vědecký,  kterÝ  vyžaduje, 
aby  se  mu  ten,  kdo  jej  chce  ovládnouti,  vě- 
noval cele.  Tak  vznikli  specialisté  tak  zvaní 
orthopaedové  Či  orthopaedisté,  t.  j. 
lékaři  (doktoři),  kteří  zanááejí  se  výhradně 
o-ií.  V  novější  době  počali  si  titul  ortho- 

f>aedfi  osvojovati  bandagisté,  kteři  na  návod 
ékařů  hotovili  apparáty  orthopaedické.  Tento 
nešvar  byl  však  úředně  zakázán.  Jakého  roz- 
kvetu doznala  o.  za  posledních  desetiletí, 
nejlépe  poznati  z  toho,  že  všichni  větši  ná- 
rodové evropští  mají  obšírné  časopisy  vě- 
nované vědě  té,  jakož  vůbec  literatura  o. 
honosí  se  bohatými  díly.  V  Čechách  působí 
nyní  v  Praze  dva  ústavy  pro  o-ii,  starší,  vý- 
hradně o-ii  věnovaný  dra  K.  Schwarze, 
který  o  o-ii  vědecky  i  populárně  psal,  a 
ústav  dra  Skr  bka  (operativní,  orthopaedický 
a  k  léčeni  elektřinou).  Fnrk. 

Orthopelma,  zooL,  v.  Lumci. 

Orthoplooeae,  bot.,  v.  Cruciferae. 

OrthopnoS  (z  řec.)  jest  druh  dyspnoi 
č.  dusnosti  (v.  t.)  velmi  prudké,  která  ne- 
mocného nutí,  aby  dýchal  sedě  nebo  na  po- 
hovce vzpřímeně.  Dýchání  děje  se  veškerými 
výpomocnými  svaly  při  hrudníku  nepohnutě 
drženém.  Rozmanité  choroby  dýchacích 
ústrojí,  srdce,  některé  otravy  atd.  podmi- 
ňují stav  ten,  který  v  rostoucí  řadě  pod- 
míněn jest  velkou  venositou  krve.       Mx, 

Orthopoda  (řec),  vymřelé  oddělení  pla- 
zův obrovitých  z  v.  velještěrů  (v.  D  i  n  o  s  a  u- 
ria),  které  se  vyznačuje  zajímavými  znaky 
upomínajícími  na  ptáky.  Mohutní  tito  bylo- 
žravci  pozemní  měli  kostí  bércové  často 
duté,  pánev  s  dvojitou  kostí  stydkou  a  zuby 
pouze  na  čelistech.  Lebka  dosahovala  často 
rozměrů  značných  a  nabývala  u  některých 
nadměrným  rozšířením  kostí  temenních  velmi 
podivných  tvarův.  Zuby  byly  ploché,  na  hra- 
nách vroubkované,  a  stály  v  několika  řadách 
za  sebou.  Zpodní  mezičelisti  byly  spolu  srostlé 
a  podobně  jako  mezičelisti  svrchní  bez  zubů, 
tak  že  mají  jakousi  analogii  se  zobanem  pta- 
čím. Chřípě  na  lebce  byly  obsáhlé  a  ku  předu 
posunuty.  Obratle  mohutné,  plné.  Zadní 
stydká  kost  (jfostpubis)  trčela  směrem  dolů 
a  probíhala  rovnoběžně  s  kostí  sedací.  Kosti 
okončin  začasté  byly  duté,  jindy  i  plné.  Nohy 
ploskochůdné  neb  i  prstochůdné.  Kožní  kostra 
u  některých  mohutně  byla  vytvořena  v  po- 
době ohromných  desek  a  trnů  kostěných; 
u  jiných  chyběla  vůbec.  Náležejí  sem  3  če- 
ledi velmi  podivných  tvorů,  které  pro  palae- 
ontologii  jsou  důležitým  a  významným  před- 
mětem zkoumání.  Jsou  to:  1.  Stegosauridae^ 
2.  CeratopsidaeaS,  Omithopoda.  CeleďStego- 
sauridae  obsahuje  ploskochodcc  s  kostmi 
bércovými  plnýi^i,  se  3  až  5  prsty  na  no- 


hách, z  nichž  přední  byly  kratší  sadních. 
Obratle  byly  mohutné,  dvojvyduté;  v  křížo- 
vých obratlech  chodba  míchová  roxáiřovala 
se  takovým  způsobem,  že  obsah  její  v  mí- 
stech těch  byl  lOkráte  větší  nei  mozek 
v  lebce.  Kožní  kostra  mohutně  byla  vytvo- 
řena a  sestávala  z  řad  velikých  plátftv  a  dlou- 
hých trnů  kostěných,  které  někd^  budovaly 
souvislý  krunýř.  Jindy  nad  páteři  postavena 
byla  kolmo  řada  ohromných  desek  a  nad 
ocasem  řada  dvojitých  trnů.  Zbytky  ohrom- 
ných těchto  plazů,  dosahujících  často  délky 
na  8  m,  nalézány  bývají  v  útvaru  jurském  a 
křídovém.  Rod  Stegosaurus  pochází  t  jury 
amerického;  rod  Sceiidosaurus  z  jury  angh- 
ckého.  Čeleď Ceratopsidae  chová  v  sobe 
nejpodivnější  tvonr  zemské.  Lebka  byla 
ohromných  rozměrů,  při  délce  těla  8  m  mě> 
řila  až  2  m;  byla  trojboká  a  napřed  při- 
ostřena,  do  zadu  mocně  rozšířena.  Na  ko- 
stech čela  a  někdy  též  na  kostech  nosních 
byly  2  velké  rohy.  Mezičelisti  byly  bezzubé 
a  spolu  srostlé.  Obratle  byly  mohutné,  na- 
před ploché,  vzadu  vyduté.  Okončin^  přední, 
zadních  o  málo  menší,  měly  5,  zadní  3  prsty. 
V  pánvi  zadní  stydká  kost  naznačena  byu 
jen  malým  výčnělkem.  Kožní  kostra,  zdá  se« 
byla  rovněž  vyvinuta,  avšak  dosud  známa 
jest  jen  z  nepatrných  úlomků.  Rod  7r/cm<i- 
tops  se  4  rohy  pochází  podobné  jako  pří- 
buzné tvary  Ceratops,  Torosaurus  a  Nodosau^ 
rus  ze  svrchního  křídového  útvaru  ameri- 
ckého. U  čeledi  Ornichopoda  setkáváme 
se  s  četnými  znaky,  jeŽse  vyvíjejí  u  ptákův. 
Lebka  jest  poměrně  malá,  mezičelisti  její 
jsou  bez  zubů,  ale  za  to  čelisti  mají  zuby 
v  několika  řadách,  jichž  postupné  bylo  uží- 
váno. Zuby  ty  jsou  ploché,  listovité,  a  mají 
na  ostrých  hranách  svých  druhotné  vroub- 
kování.  Kosti  bércové  jsou  duté,  přední  okon- 
činy  daleko  menší  zadních,  které  jsou  mo- 
hutné. Pánev  podobá  se  pánvi  ptačí,  zadní 
stydká  kost  jest  tenká  a  dlouhá  a  sbíhá  sou- 
běžně s  kosti  sedací.  KoŽní  kostra  není  vy- 
vinutá. Byli  to  ohromní  býložravci,  kteří  krá- 
čeli po  zadních  nohách  a  opírali  se  při  chůxi 
o  mohutný  ocas.  Sem  čítá  se  znamenitý  rod 
Iguanodon  z  křídového  útvaru,  který  náleii 
mezi  největší  plazy  dosud  známé.  Měřilt 
v  délce  6  až  10  m.  Rod  Camptosaurus  z  jur- 
ského útvaru  amerického  a  anglického  a  pak 
také  z  křídy  anglické  dosahovsil  rovnéi  délky 
10  m.  Rod  Hadrosaurus  vyznačoval  se  roz- 
šířenou tlamou,  v  jejíž  čelistech  bylo  v  ně- 
kolika řadách  až  2000  zubů.  Zbytky  jeho  na- 
lezeny byly  ve  svrchní  křidé  Sev.  Ameriky.  — 
Viz  Marshovy  publikace  v  >Americ.  joumal 
of  Sciences«  z  let  1878—1894;  Owenovy  práce 
v  >Palaeontographical  Society«,  1858  a  1889; 
dále  Huxley  v  >ProceedÍngs  of  the  royal  So- 
ciety«,  1868;  Hulke  ve  >Philosophical  trans- 
actions«,  1884  a  1887;  Seeley  v  >Quart.  Jour- 
nal of  geolog.  Society <,  1881  a  j.  v.      Pa, 

Orthoptera :  1)  O.  (z  řec),  zool,  v.  R  o  v  n  o- 
křídli. 

2)  O.  (fr.  orthopiere,  z  řec.),  název  dynami- 
ckého Iťtadla  křídlového  (v.  Letadla),  říji. 


Orthostíchy  —  Ortolan.  899 

Ortliostiohy,  bot.,  v.  List,  str.  109a.      {Kromě  toho  napsal  Geschichte  der  Grumba- 

Orthathftoilim  (x  řec.  orthos,  přímý,  a  lat '  chischen  Hándel  ( Jena,  1868—70,  4  dfly). 
ikeca,  puitička)  Schimp.,  rod  mechů  lištna-  2)  O.  Hermann  Friedrich,  právnik 
týchbokoplodýchzřádurokytovitých(/0^;yirii*  ném.,  syn  před.  (*  1828).  By]  od  r.  1865  soa- 
ceae  orihoatrpae),  obsahuj (ci  několik  vzác-  |  kromým  docentem  v  Jeně,  v  1. 1862—66  mi- 
nějiich  druhft  chadovětvých  s  listy  řasna- 1  mořád.  professorem  trestního  práva  tamtéi, 
tými,  sloienými  ponze  z  dlouhobuněčného ;  nyní  radou  zem.  soudu  ve  Výmaru.  Napsal: 
pletiva  a  s  puitiěkou  ke  hlavní  ose  přisedlou  ;  Die  Encyklopádie  der  Rechtsmissenscha/t  in 
a  jen  z  polovice  přikrytou  Čepičkou  kápovi-  ihrer  gegenwdrtigen  Bedeutung  (Jena,  1867); 
tou.  V  Sudetách  roste  O.  intricatum  Br.  et  Oas  Strafverfahren  in  seinen  leitenden  Grunď 
Schpr.,  jež  v  neplodném  stavu  připomíná  sdtien  (t.,  1868);  Der  flskaiische  Strafpro^ess 
slahéf  odrfldy  Hypnum  cuprestiforme.      Děd,   (Lip.,  1859);  Lúge,  Fdlsckung,  Betrug  (Jena, 

OrthOtOBIUI  (z  řec.),  křečové  ztrnutí  tru-  1861—62,  2  d.);  Die  Beschdftigung  der  Ge- 
nového a  končetinového  svalstva  s  horízon-  fdngnisstrdflinge  (t.,  1862);  Methodologie  oder 
tálnim  protaiením  těla  a  končetin.      Mx,       Lehre  des  Studiums  der  Reehts-  und  Staats- 

OrtbotHohlim  (z  řec.  t.  c.  přímo  via-  wissenscha/t  (Brunšvik,  1863) ;  Der  Adhdsions- 
f  cc)  Hedw.,  šurpek,  rod  mechů  listnatj^ch  p''o^ess  (Lip.,  1864);  Lehrhuch  der  Kriminál- 
vrcholoplodýchzráduděrkavkovitých(Grtm-  poli^ei  (t.,  1881);  Der  Verkehr  mit  Nahrungs- 
miaeeae)  a  tribu  Ortiotricheae ^  obsahující  miíí  G^iriissm/r/e/it  (Neuwied,  1882); />/«  sfra/- 
rostlinky  nízké  pokrývající  v  hustých  trsech  baren  Handlungen  (Mnich.,  1883);  Der  Wech" 
často  podulkovitých  nejen  kameny  a  skály,  selverkehr  nach  deutschem  und  ósterr.  Recht 
ale  i  kůru  kmenů.  Jejich  listy  jsou  za  sucha  (Neuwied,  1885;  2.  vvd.  Berl.,  1887);  Die  ge- 
vždy  ztuha  přímé,  nikdy  zkroucené,  a  jejich  richtliche  Redekunst  (Neuw.,  1887,  2  d.);  Re- 
puStička,  zakrytá  čepičkou  celou  kýlnatě  řas- 1  form  des  Studiums  der  Reehts-  und  StaatS' 
natou,  zpříma  chlupatou  (odkud  jméno)  nebo  I  wissenscha/ten  (t,  1887);  Physiologische  Kenn- 
lysou,  jest  obyčejně  v  obalu  ukrytá  a  za .  \eichen  fúr  Beginn  und  Ende  der  Rechtsfdhig- 
sucha  brázděná.  Na  polních  stromech,  zvláitě  keit  (t.,  1890) ;  Die  Oberschreitungen  des  ZUch- 
na  vrbách  a  topolech,  hojně  roste  O.  pumi-  tigungsrechts  (t.,  1891);  Strafbarkeitserkenntnis 
ium,  faltax^  offtne,  speciosum,  diaphanum  a  j ,  als  Schutdvorausset^ung  (Marb.,1891);  Staats- 
na  balvanech  a  skalách  jest  rozšířeno  O.  ano-  und  Gesellschaftsvertretung  im  Strafverfahren 
malum.  Děd.       (Tubinky,  1892);  Das  Vorverfahren  des  deuť 

Orthotylns  Fieb.,  rovnočnělka,  jest  schen  Strafpro^esses  (Giessen,  1893);  Marht 
rod  ploStic  z  čeledi  Capsidae,  jehož  druh  und  Recht  im  konstitut,  Staate  (pseudon.) 
O.  nassatus  F.,  r.  vroubená,  vyškytá  se  1893);  Fúr  oder  w  der  die  Berufung  in  Straf- 
hojné  na  oliích  a  vrbách  a  ikodivá  též  na  sachen?  (1896);  Radfahren  im  offentl  Verkehr 
růžích,  jejichž  výhonky  vyssává  a  zmrzačuje.  >  (1899);  Das  deutsche  Nachbarrecht  von  igoo 
Jest  podlouhlá,  6— 7  mm  veliká,  jasně  zelená;  (1900).  Vydával  též  Gerichtlich  mediiinische 
vnější  okraj  krovek  jest  světlejší.  Tykadla  Fálle  u.  Abhandlungen  (Berl.,  1887—88, 4  seš.). 
jsou  hnědožlutá  s  posledními  2  články  hně-  Ortnlt,  báseň  něm.,  dle  narážek  z  1. 1225 
dfmi ;  také  blanka  krovek  jest  načernalá  se  až  1226,  dochovaná  však  jen  z  doby  pozdní, 
žilkami  světle  zelenými.  Kpk.       Viz  Německo  (literatura),  str.  117 ^.  Vydal 

OrtÍ|^0lra,  přístavní  město  ve  špan.  prov.  ji  nejlépe  Amelungr  v  >Deutsche8  Helden- 
Corufia;  17.892  ob.  (1890),  mořské  lázně.  buch«,  3  sv.  (1871). 

Ortler,    Ortlesspitze,    nejvyšší    hora       Ortolan,   strnad   zahradní,   Emberiia, 
(3905  m)  v  Ortleských  Alpách   rakouských,    hortulana,  v.  Strnad, 
strmí  v  okrese  brixenském   v  Tirolsku  na       Ortolaji  Joseph,  slavný  právník  franc. 
pomezí  lombardském.  (*  1802  —  f  1873).   Byl  advokátem,  profes- 

Clrtleaké  Alpy  v.  Alpy,  str.  959.  sorem  dějin  ústavního  práva   v  Sorbonně, 

OrtloíT:  1)  O.  Friedrich,  právník  něm.  pak  prof.  srovnávacího  trestního  a  obchod- 
(♦  1797  v  Eriankách  —  f  1868  v  Jeně).  Vy-  ního  práva  na  pařížské  fakultě  právnické. 
studovav  práva,  usadil  se  r.  1816  v  Koburku  Hlavním  dílem  jeho  jest:  Explication  histO' 
jako  advokát.  R.  1819  povolán  jako  řádný  rique  des  Jnstituts  de  Vempereur  Justinian 
professor  práv  dojeny,  kdež  se  s'al  r.  1826  (1827;  12.  vvd.  1883);  z  ostatních  prací  uvésti 
radou.  r.  1844  praesidentem  vrch.  appellač-  sluší  zvláště  tyto:  De  Venseignement  du  droit 
ního  soudu.  Předsedal  v  1.  1848—49  v  kom-  en  France  (1828);  Histoire  de  la  tégislation 
missi  pro  vypracování  osnovy  durynského  romflme  (1828) ;  Le  ministere  public  en  France 
trestního  řáau,  jakož  i  pro  revisi  dur.  trest-  (1831);  Cours  public  d* histoire  du  droit  politi- 
niho  zákonníka  a  účastnil  se  r.  1856—63  vy-  que  et  constitutionnel  en  Europe  pendant  le 
nikajícím  způsobem  drážďanské  konference,  moyen-áge  (1832);   Jntroduction  philosophique 

STO  septónf  obč.  zákonníka  a  civil,  soudního  et  historique  au  cours  de  législ.  pénale  com- 
idu.  Ze  spisů  jeho  uvésti  sluší:  Von  den  parée  (1839);  De  la  souveraineté  du  peupU  et 
Handtchriften  und  Ausgaben  des  Salischen  Gď-  des  principes  du  gouvemement  républicain  mo- 
set\es  (Kob.  a  Lip.,  1819);  Grund\úge  eines  derne  (1848);  Éléments  du  droit  pénal  (1  '56, 
Systems  des  deutschen  Privatrechts  mit  Ein-  2.  vyd.  1875)  a  j.  Zabýval  se  i  básnictvím  a 
sehtuss  des  Lehnrechts  (Jena,  1828);  Sammiung  vyd;^!  mimo  jiné  i  svazek  básní  Enfantines 
deuticher  Reehtsquellen  (t.,  1836—60,  2  sv.);  (1845,  2.  vyd.  1860)  —  Bratr  jeho  Jean 
AVgem.   deutsche   WechselorJnung   (t.,   1848).    (*  1808)  napsal  knihu  o  námofském  meziná- 


900 


Or-Tomid  —  Oruro. 


rodním  právu,  Rigles  internát ionales  et  diplo- 
matie  de  la  mer  (1844—45,  mnoho  vydání  a 
překladů  do  cizíchjaz.,  do  rus.  od  A.  Loch- 
vického  r.  1866  v  Petrohradě). 

Or-Tomid  (>světlo  véčné«),  spolek  česko- 
židovský  v  Praze,  založ.  r.  1884  za  účelem 
zbudováni  synagogy,  v  nfi  by  se  konala 
bohoslužba  hebrejsky  a  česky.  Prvým  sta- 
rostou byl  dr.  Šalomoun  Žalud. 

Ortona,  město  v  Itálii,  při  břehu  Jader- 
ského moře,  v  prov.  Chíeti,  na  Železn.  trati 
Mantova-Brindisi ;  má  6366,  jako  obec  12.264 
ob.  (1881);  sídlo  biskupské  s  kathedrálou, 
vinařství,  přístav  s  majákem  (r.  1894  při- 
stálo 145  lodi  s  nákladem  12.409  /). 

Ortová  Leopoldina,  roz.  de  Pauli, 
dramatická  umělkyně  česká  (*  18.  ún.  1847 
v  Praze).  Ačkoli  pocházela  z  chudičké  ro- 
diny a  mládí  její  bylo  plno  útrap  a  odříkání, 
dostalo  se  jí  přece  pečlivého  vychování. 
AbsolvovavSi  s  výborným  prospěchem  dívčí 
lyceum  £1.  lonákovy,  obrátila  se  k  divadlu 
a  již  íako  llleté  děvčátko  vystupovala  v  di- 
vadle Švestkově  v  Mikulášském  klášteři*. 
Ovšem  hrála  zde  pouze  německy,  a  když  se 
brzy  potom  věnovala  zcela  divadlu,  zdálo 
se,  že  bude  sloužiti  jen  umění  německému. 
R.  1866  byla  engažována  v  Liberci,  potom 
přeSla  k  divadlu  teplickému  a  r.  1868  bylo 
JÍ  nabídnuto  výhodné  engažement  u  vévod- 
tkého  dvorního  divadla  v  Dessavě,  kde  vy- 
trvala po  pět  let.  Aváak  touha  její  po  do- 
mově byla  tak  mocná,  že  spěchala  hned  do 
Prahy,  jakmile  poměry  dovolovaly  nadíti  se 
jí,  že  zde  nalezne  přiměřenou  uměleckou 
existenci,  a  tak  dne  9.  pros.  1873  vystoupila 
na  engažement  —  v  českém  divadle  pro- 
zatímním, v  roli  Georgetty  de  Pomerol  v  Sar- 
douově  >Fernanděc.  Bylo  třeba  úžasné  píle 
a  vytrvalosti,  aby  herečka,  až  posud  ně- 
mecká, mohla  se  odvážiti  takového  pokusu, 
ale  slečně  de  Pauli  se  povedl  a  to  způso- 
bem tak  vynikajícím,  že  byla  brzy  potom 
(1.  ún.  1874)  k  českému  divadlu  trvale  při- 
poutána. Přemohši  vSecky  překážky  a  plníc 
vzorně  povinnosti  stala  se  za  nedlouho  mi- 
láčkem obecenstva  a  dospěla  časem  k  vý- 
znamu jedné  z  nejčelnějších  dramatických 
umělkyň  českého  divadla,  jehož  byla  po  řadu 
let  ozdobou   a  půvabem.   ProvdavSi  se  za 

Íosefa  Orta,  pokladníka  Svatováclavské  zá- 
ožny  a  nyní  člena  městského  zastupitelstva 
pražského,  změnila  své  jméno  v  O.  de  Pauli 
a  působila  pak  ještě  po  čtyři  léta  zdárně 
na  prospěch  Národního  divadla,  jež  opustila 
dne  27.  led.  r.  1888,  rozloučivši  se  s  nim 
ve  »Vicomtu  z  Letoriéru*  jako  Grevinová 
a  ve  »Zvíkovském  rarášku<  v  úloze  Markétv, 
obou  to  svých  typických  postavách.  O.  bvía 
po  Peškové  a  Čermákové  nejlepší  českou  ne- 
rečkou  naivních  úloh.  Pro  tento  obor  byla 
přímo  předurčena  svým  hlasem,  postavou 
1  veškerými  duševními  íondy.  Její  Žvatlavý 
tón,  její  veselý  rozmar,  její  jemný,  ale 
vždycky  působivý  humor,  její  stříbrozvuký 
smích,  její  prostá  a  přirozená  hra  přimy- 
kaly se  těsně  k  celé  řadě  úloh,  které  do- 


vedla učiniti  diváku  Ještě  sympathiČtéjŠimi 
a  životnějšími  prodtenim  jich  a  propraco* 
váním  ve  výhni  vlastní  individuality.  Vý* 
značné  její  další  úlohy  byly  »Dibuk«,  ve 
kterém  mívala  u  obecenstva  mnoho  Aspě- 
chů,  Helena  v  »Těžkých  rybách*.  Julie 
v  >Jedenáctém  přikázáni«,  Filipina  v  »Ce> 
stách  veřejného  mínění «,  Abigail  ve  » Skle- 
nici vody«,  Dorotka  v  >Bodrých  venko* 
vanech«.  Také  kritika  jednomyslně  nxnávak 
svěží,  půvabné  a  roztomilé  výkony  uměl- 
kyně, jejíž  předčasný  odchod  od  divadla  \M 
dlouho  vážně  pocitován.  Avšak  i  kdyl  ó. 
vzdala  se  své  divadelní  dráhy,  neustoupila 
v  ústraní  a  věnuje  veškerý  volný  Čas  Četným 
blahodárně  působícím  zřízením.  Vykonala 
mnohou  důležitou  a  záslužnou  práci  na  pro- 
spěch našich  národních  obranných  jecuiot, 
spolupůsobila  při  založení  a  udržováni  ne- 
jedné  zdárné  instituce,  a  lidumilné  a  dobro- 
činné podniky  mají  v  ní  stále  působivou  a 
obětavou  příznivkyni.  ^^y* 

Ortain  (Ortwin)  Gratius  (de  Graes)* 
protivník  humanistů,  zvi.  Reuchlmův  (*  1491, 
1 1542  jako  professor  theologie  scholastické 
na  univ.  kolínské).  Viz  Epistolae  obscu- 
rorum  virorum. 

Ortygls,  zool.,  v.  Tur  ni  x. 

Ortjx.  Steph.,  rod  kurovitých  ptáků 
(Gallinacet)  polních,  rozšířených  po  Střední 
a  Sev.  Americe,  příbuzných  našim  korop- 
tvím. Vyznačuje  se  hlavně  ttm,  že  má  krátl^, 
však  silně  vyklenutý  zobák,  jehož  ipodní  část 
má  po  každé  straně  dvé  zoubkův.  Čtvrtá  letía 
křidel  jest  nejdelší,  ocas  krátký,  zaokrouh- 
lený, dvanáctiperý,  běhák  jest  holý,  destičko- 
vaný.  Z  druhů  jest  nejznámější  v  Sev.  Americe 
žijící  O.  virginUnui  Gould,  křepelka  vir- 
ginská,  25  cm  dl.,  křídla  11  em  dL,  ocas  7  cm 
dl.  Svrchní  část  těla  jest  červenohnědá,  Černé 
a  žlutě  tečkovaná  a  pruhovaná,  spodiii  část 
bělavě  žlutá,  červenohnědě  podélné  pruho- 
vaná a  příčně  černé  vlnkovaná.  Hlava  s  cbo- 
cholkou  zdobena  jest  hlavně  černým  páskem 
čelním  a  bílým  nadoČním,  zobák  jest  tmavo- 
hnědý, nohy  modrošedé.  Způsobem  života 
a  povahou  podobá  se  naši  koroptvi,  jeit 
také  předmětem  čilé  honby,  jeŽ  jest  vsak 
nesnadnější  než  na  na&e  koroptve.  Snadno 
se  ochočí  a  snadno  zvykne  cizím  krajinám, 
byla  zavedena  s  úspěchem  též  do  Záp.  Indie 
a  do  Anglie. 

von  Ortzen  Georg  svob.  pán,  spisov. 
něm.  (*  1829).  Studoval  práva,  byl  důstoj- 
níkem u  husarů,  vydav  ErUbnisse  uná  Studit* 
in  aer  Gegenwart  (ps,  Robert;  1875)  povolán 
do  služeb  říšských  (1879)  a  věnoval  se  vy- 
slanectví. Posléze  {1889— 92)  byl  genen  kon- 
sulem  v  Christiami.  V  1.  1860—1900  vydal 
velmi  mnoho  knih  lyrických,  epi^rrammat 
i  aforistických,  též  pseudonymné  (Lud.  Ro> 
bert,  Georg  Wanderer). 

Omba  v.  Aruba. 

Omdi,  oruží,  v.  Zbrafi. 

OmrOy  vlastně  San  Felipe  de  Asturit 
de  O.,  město  v  Bolivii,  hl.  m.  departemcďito 
t.  jm.,  ve  výši  3743  m  n.  m»  a  břehu  solné 


Orůst  —  Oryza. 


901 


laguny,  12  km*  východně  od  Desaguadera 
a  na  úpatí  Cerra  de  O.  Má  13.100  ob.  (1893), 
ač  ve  stol.  XVII.  velmi  kvetlo  a  mělo  prý 
přes  70.000  duli.  Založeno  bylo  r.  1590  a 
má  velké  doly  zlaté,  stříbrné  a  cínové. 

Departement  O.  republiky  Bolivie  na 
sápad  od  Bolivie  mezi  departementy  La  Paz, 
Potosi  a  G>chabamba  a  sousedící  s  Chili, 
méří  55.950  km*  a  má  189.840  ob.  (1893).  Je 
to  z  větií  Části  vysočina  mezi  pobřežními  a 
vnitrozemským t  Kordillery  pokrytá  lagunami, 
t  nichž  největší  je  Laguna  de  Aulla^s;  jiná 
místa  nemají  vAbec  žádných  vod.  Podnebí 
je  drsné,  studené,  půda  neúrodná,  namnoze 
•oH  prosycená,  ale  bohatá  mědí,  železem, 
stfíbrem,  dnem,  olovem,  železem  i  zlatem. 

OruBi  v.  Oroust 

Omti  v.  Zbraň. 

OrrletOy  krajské  město  v  ital.  prov.  Pe- 
mgii,  355  m  n.  m.,  na  osamělé  skále  6  km 
nad  vtokem  ř.  Paglia  do  Tibery,  na  pravém 
jejím  břehu,  na  trati  Florencie -Řím,  má 
15.931  ob.,  lyceum,  gymnasium,  technickou 
ikoltt,  seminář,  proslulé  vinařství,  pěstováni 
oliv  a  rozsáhlý  obchod  s  vínem,  hrozny,  obi- 
lím, olivami,  hedvábím  a  dobvtkem.  Město 
Je  sídlem  biskupa  a  má  6  chrámů,  mezi  nimi 
slavnou  kathedrálu  z  mramoru,  jejíž  stavba 
byla  počata  r.  1290  a  dokončena  r.  1580. 
Zvláitě  její  fagada  z  bílého  mramoru,  ozdo- 
bená množstvím  mosaik  a  relieffl,  náleží 
k  nejskvostnéjiím  ukázkám  gotického  sta- 
vitelství. (Srov.  Architektura  tab.  X.) 
Vnitřek  jest  104  m  d1.,  32  m  iir.  a  34  m  vys., 
rozdělen  na  3  lodi  se  3  portály  a  opatřen 
oidobnou  arkádovou  galerií.  Chrám  má  4 
Tvsoké  věže.  V  příčné  lodi  v  právo  jest 
Cappella  nuova  s  freskami  od  Fiesole  a 
Signorelliho,  v  levo  pak  Cappella  del  Corpo- 
rale  s  mramorovým  tabemakulem  a  střibr- 

am  relikviářem.  Celek  tvoří  sloupovou  ba- 
iku  s  bohatě  ozdobenou  střechou  a  nád- 
hernou růžicí  uprostřed  průčelí  chrámového. 
Vynikajícím  dílem  řezbářským  jsou  chrá- 
mové stolice.  Ostatní  kostely  jsou:  Sv.  Do- 
minika s  náhrobkem  kardinála  de  Braye 
s  r.  1282,  sv.  Juvenala,  sv.  Ondřeje  a  j. 
Z  jiných  staveb  vyniká:  Opera  del  Duomo 
•  městským  museem,  bohatým  starožitnostmi 
etmrskými  a  středověkými,  palác  biskupský 
a  bývalý  papežský,  proslavená  studna,  hlu- 
boká 61  M,  a  rozsáhlý  park,  zřízený  na  místě 
bývalé  pevnosti,  postavené  r.  1364  kardi- 
nálem Albomozem,  a  krásné  divadlo,  bohatě 
freskami  vyzdobené.  R.  1876  objeveno  bylo 
na  severozáp.  svahu  skály  etnirské  pohře- 
biště s  mnohými  starožitnostmi.  —  O.  na- 
sývalo  se  ve  starověku  Urbs  Vetus,  později 
Úrbevetum  nebo  Herbanum,  stálo  na  místě 
etnirského  města  Volsinií,  r.  509  po  Kr. 
■tálo  se  sídlem  biskupským,  v  pozdějším 
středověku  bylo  republikou,  r.  1420  připadlo 
pu)eži  .Martinu  V.  a  od  té  doby  bývalo  Často 
sídlem  papežův.  T$r, 

Oryetsropiui  Geofír.,  takarú  (jámo* 
škrab),  rod  afrických  ssavců  chudozubých 
s  čeledi   mravenečníků  (Entomophaga),   téla 


nemotorného,  řídkými,  hladkými  a  přilehlými 
štětinami  pokrytéfio.  Hlava  jest  dlouhá  a 
štíhlá,  čenich  skoro  válcovitý,  ale  tlama  ne- 
široká, jazyk  dlouhý  a  ploský.  Stoličky  jsou 
složeny  z  prismatických  rourek ;  přední  i  zadní 
jsou  malé  a  válcovité,  na  průřezu  vejčité, 
prostřední  mají  svislou  rýhu  a  jsou  tudíž 
jako  ze  dvou  válečků  složeny;  mladá  indi- 
vidua jich  mají  na  každé  straně  |,  ale  přední 
záhy  vypadávají,  tak  že  mají  starší  zvířata 
jen  m  }.  Boltce  jsou  veliké  a  dlouhé.  Přední 
noh^  mají  po  4,  zadní  po  5  prstech  se  širo- 
kými, skoro  kopytům  podobnými  drápy; 
tákard  našlapuje  na  celou  tlapu.  Ocas  jest 
kratší  než  u  ostatních  mravenečníkův,  ale 
silný,  skoro  kuželovit^.  Takarú  kapský 
(O.  capensis  Geoffr.)  dorůstá  délky  úhrnem 
skoro  2  fff  (v  tom  délka  ocasu  85  cm)  a  má 
barvu  nahoře  nažloutle  hnědou,  skoro  trochu 
narudlou,  na  hlavě  a  vezpod  narudle  žlutou ; 
zadek,  počátek  ocasu  a  končetiny  jsou  hnědé. 
Podivný  tento  druh  mravenečníků  jest  do- 
movem v  již.  a  střední  Africe,  v  rovinách, 
pouštích  a  stepech;  za  dne  spí  schoulu 
ve  vyhrabaných  doupatech,  v  noci  vychází 
za  potravou  a  slídí  po  mravencích  a  vše- 
kazech,  jejichž  stavby  rozhrabává.  Při  chůzi 
mívá  hlavu  k  zemi  sehnutou;  běží- li,  dělá 
podivné  skoky.  Jest  plachý  a  při  každém 
nebezpečí  dovede  se  ruče  zahrabati  v  zemi. 
O  tom,  kterak  se  plemení,  jsou  jen  skrovné 
správy;  víme  jen,  že  metá  samice  v  květnu 
nebo  červnu  jediné  mládě.  V  Africe  loví 
jej  pro  maso  a  silnou  kůži;  HoUanďané  zo- 
vou  jej  >seletem  zemním«  (ardvarkent),  — 
Bledší  t.  ethiopský  (O.  aethiopicus  Sund.) 
není  asi  neŽ  pouhou  odrůdou  druhu  kap- 
ského. Br, 

Oxyotes,  zool.,  v.  Dynastidae. 

Oryktognosie  (řec),  t.  j.  mineralogie. 

Oryktorralle  (řec),  t.  j.  petrografie. 

Oxyxa  L.,  r^že,  rod  trav  z  podčel.  pro- 
soví týcb  (Pamcoideae)  a  tribu  rýŽo vitých 
(Ory\eaé)^  obsahující  lleté  n.  vytrvalé  rost- 
liny s  listy  šíře  čárkovitýmt  a  s  řídkými 
latami  obojakých  květů  o  2  malých  plevách 
a  člunkovitě  smáčknutých  pl  uchách  žeber- 
natých,  chlupatých,  kozo  vitých  a  často  osi- 
natýcb,  obalujících  obilku  více  méně  těsně. 
Květ  má  21isté,  téměř  dužnaté  okvětí,  3  n. 
6  tyčinek  a  lysý  semennik  o  2  čnělkách 
s  prodlouženými  pérovitými  bliznami.  Po 
celé  Evropě,  i  v  Cechách,  v  Asii,  v  Sev. 
Americe  a  v  Záp.  Indii  roste  na  vlhkých 
místech  O.  clandestina  A.  Br.;  {Letrsia  ary' 
\oidt%  Sw.\  r.  planá  n.  tajnička  obecná, 
tráva  odaenkem  vytrvalá  o  3  tyčinkách, 
škodlivá  v  rýžištích  )ako  u  nás  pýr.  Ve  Vých. 
Indii  jest  domovem  O.  tativa  L.,  r.  obecná 
n.  rej  že,  nyní  hlavní  obilina  všech  mezi- 
obratníkových  a  subtropických  krajin  a  také 
v  jižní  Evropě  a  Uhrách  pěstovaná.  R.  o. 
jest  lletá,  stébla  i  přes  1  m  dlouhého,  ly- 
sého, pochvami  skoro  docela  přikrytého  a 
ukončeného  latou  staženou,  posléze  ničí, 
složenou  z  jednoduchých  větví.  Tyčinek  jest 
6  a  obilka  jest  pluchami  okornatělá.    R.  o. 


902 


Orzechowski  —  Orzeszkowa. 


péstuje  se  hlavně  ve  2  odrfidách:  r.  bahní 
a  r.  horská.  První  daří  se  v  nížinách  a  na 
místech  přístupných  sáplavě  vodou,  druhá 
roste  jen  v  polohách  suchých  a  horských; 
obé  však,  zvláště  r.  b.,  s  užitkem  mnoho- 
násobným. Hlavně  prospívá  obilkami  pluch 
zbavenými  a  zvařenými  jako  výhradní  po- 
krm mnohých  obyvatelů  tropův  anebo  mou- 
kou k  úpravě  přecnutných  jídel,  kromě  chleba, 
jenž  jest  příliš  drobivý.  Z  obilek  r.,  jichž  se 
tu  a  tam  pod  jménem  fructus  n.  semen  Onr^ae 
užívá  i  v  lékařství,  vaří  se  i  pivo  a  pálí  se 
spolu  8  cukrem  anebo  vinem  palmovým  li- 
hovina zvaná  arak.  Také  hojné  škrobu  do- 
bývá se  z  rýže,  zejména  v  Anglii.  Mazem 
rýžovým  klíží  Číňané  a  Japanci  papír;  slámy 
užívá  se  k  pletení  klobouků,  rohoží,  pometel 
a  j.  R.  jest  známa  druhem  O.  exasperata 
Heer  již  z  dobv  třetihorní.  Děd. 

Orseohowskl(Orecbovius,Orzecho- 
vius)  Stanislaw,  bohoslovec,  publicista  a 
historik  polský  (♦  1513  —  f  1566),  byl  ro- 
dem Rus,  ale  katolického  vyznání,  a  vzdělav 
se  na  vitemberské  universitě,  obrátil  na  sebe 
pozornost  Luthera  a  Melanchthona;  než  vliv 

Crotestantství  byl  v  něm  zeslaben  dalším  po- 
ytem  na  universitě  v  Padově,  v  Bologni  a 
v  ftimě.  Po  přání  otcově  vstoupil  do  stavu 
duchovního,  ale  nemohl  se  nikdy  smířiti 
s  tehdejší  porušeností  kněžstva  a  s  oamítavým 
stanoviskem  církve  katolické  k  vyznavačům 
pravoslaví.  Již  r.  1514  vydal  spis  Baptismus 
Ruthenorum,  v  němž  mluví  o  nutnosti  smíru 
mezi  různými  vyznáními  a  dokazuje,  že  du- 
chovenstvo katolické  nemá  práva  žádati  no- 
vého křtu  pravoslavných,  přestupujících  ke 
katolictví.  R.  1547  vydal  trakrát  proti  bez- 
ženství  kněží  a  r.  1551  sám  se  oženil,  čímž 
popudil  proti  sobě  hierarchii.  O.  nepřešel 
však  k  protestantismu,  jak  se  čekalo,  ale 
hledal  smíření  v  katolické  církvi.  Biskupové 
nehnali  věc  do  krajnosti,  bojíce  se  O-kého, 
jenž  zatím  nabyi  jména  vynikajícího  spiso- 
vatele, ano  zrušili  klatbu  jej  tížící  a  slíbili 
vymoci  mu  v  Římě  dispens.  Věc  však  se 
protahovala  a  postaveni  O-kého  stávalo  se 
svízelným.  StraniliC  se  ho  katolíci  i  prote- 
stante, až  r.  1557  chtěl  úplně  se  rozejíti 
s  církví  katolickou  a  připravil  o  tom  spis 
Repudium  Romae,  avšak  polekaní  biskupové 
pospíšili  si  bo  upokojiti.  Ve  svých  četných 
spisech,  jako:  CHimaera;  Fricius;  Quincunx; 
Ďyalog  okoio  eg^ekucyej  a  j.,  O.  útočí  proti 
sektářům,  velebí  moc  papežskou  a  usiluje 
církvi  podříditi  moc  státní.  Z  historických 
spisů  jeho  vyniká  Annales  ab  exceptu  Divi 
Sigismundi  primi  z  r.  1554,  který  zabírá  ob- 
dobí od  r.  1548—52.  Jako  publicista  podpo- 
roval zejména  otázku  války  s  Turky  a  snažil 
se  vyjasniti  povinnosti  krále  a  senátu  (Fide- 
lis  subditus),  V  celku  napsal  asi  60  spisů.  — 
Srv.  Ossoliňski  Žywot  i  sprawy  S.  O-kiego 
(Krakov,  1851):  Kubala,  S.  O.  (Lvov,  1870); 
Korzeniowski,  Orichovina.  Opera  inedita  et 
epistulae  (Krak.,  1891);  Ljubovič,  Istorija  re- 
formaciji  v  Poljšé  (Varš.,  1883);  Tarnowski, 
Pisarze  polityczny  XVI.  w.  (Krak.,  1886). 


Or«rt«kt,  jméno  šlechtické  rodiny  pofaiké, 

z  níž  vynikli  zejména: 

1)  O.  á  w  i  Q  t  o  s  i  a  w.  politik  polský  (*  154Q -- 

Í1598),  měl  vynikajíc!  účastenství  při  volbě 
tepána  Báthoriho  a  Sígmunda  m.  sa  krále 
a  sestavil  zajímavé  zápiskv  a  četnými  sprá- 
vami o  tajných  podnětech  t^dejšidá  adá- 
lostí  v  Polsku.  Zprávy  jeho  Jsou  nejlepáim 
pramenem  pro  dobu  mezivládí  v  Polsku.  La- 
tinský originál  přeloiil  V.  D.  Spasowics  do 
polštmy  a  překlad  vydán  byl  ve  ri>omiko 
>  Dziejopisowie  krajowi«  se  životopisem 
O-kého,  s  jeho  lis^  a  sněmovními  ře&ni. 

2)  O.  Jan,  dvoran  Sigmunda  Augusta  a 
pak  kastelán  rogoziúský  a  starosta  racuiejow- 
sk^  (♦  1551  —  t  kol.  1612),  zůsUvil  po  sobe 
dílo,  takající  se  rodokmenu  O-kých,  které 
vydal  hr.  Dzialyňski  s  názvem  ÁMnmlts  éih 
mus  Or\elseiae . . .  (Poznaň,  1854,  pol.  překlad 
od  W.  Platera  v  díle  >Zbíór  pami^ników 
historicz.  o  daw.  Polsce«,  Varš.,  1869). 

Orzesskowa  Eli  z  a,  spisovatelka  polská 
(*  1843  v  Milkowszczyzně  u  Grodna).  Otec 
jeji  Benedikt  Pawiowski  býval  svobodným 
zednářem  a  horlivým  stoupencem  pokroko- 
vých ideí,  ale  záhy  zemřel,  načeŽ  O.  dána 
byla  do  klášterního  pensionátu  ve  Varšavě. 
Jako  Šestnáctiletá  dívka  provdala  se  za  Pecra 
Orzeszka,  bohatého  statkáře,  a  pocháscjíc 
sama  ze  zámožné  rodiny,  věnovala  se  s  chutí 
světskému  životu.  Teprve  v  letech  šedesá- 
tých XIX.  stol.  vlivem  národního  hisuti  poU 
ského  nastal  v  duši  její  rozhodný  obrat.  Po- 
znavši prázdnotu  a  bezúspěSnost  svého  do- 
savadního Života  počala  se  pilné  zabývati 
literaturou  a  výsledkem  tohoto  zásadního 
obratu  bylo  vítězství  jejího  tvůrčího  talentu. 
Aby  mohla  cele  věnovati  se  literatuře,  ro- 
zešla se  s  mužem.  První  své  práce,  mezí 
nimi  tři  veliké  romány,  sama  spálila.  V  tisku 
objevila  se  nejprve  jeji  sta(  Obrátek  ^  lat  ^A)- 
dowych  (>Tyg.  111. c,  1866),  v  níŽ  vřele  ujímá 
se  polského  »chlopa«  a  tepe  Ihosttnnost  a 
netečnost  polské  škchty.  Tato  lidumilná  ten- 
dence neopouští  ji  ani  v  pozdější  činnosti, 
ano  zabírá  s  počátku  místo  přední,  zatlačujíc 
uměleckou  stránku  do  pozadí.  Tak  již  OstaU 
nia  mUosč  (VarŠ.,  1868)  přes  svoji  rozvlek- 
lost  poutavě  líčí  smutné  postavení  ženy,  jei 
hledá  ukojení  svých  útrap  v  horečce  roman- 
tismu. Později  spisovatelka  sáhla  hlouběji  ke 
kořenům  životního  zla  a  vylíčila  několik  ne- 
gativních typů  v  pracích:  wklatce  {t,,  1870); 
Na  prowincyi  (t.,  1870);  Cnotliwi  (t.,  1871), 
až  konečně  v  díle  Pamiftnik  WaUawy  (t..  1871, 
2  d,)  a  Pan  Graba  (Lvov,  1872.  3  d.)  uka- 
zuje jako  zdroj  společenského  zla  špatné  vy- 
chování jak  mužů,  tak  žen.  Projevivši  jii  sae 
neobyčejnou  vnímavost  pro  veškery  slabé 
stránky  prázdného  Života  mládeže  polské.  O* 
od  té  doby  s  plným  zdarem  jala  se  líčiti 
pravdivé  typy  ze  společnosti  polské  vůt>ec 
Tím  ovšem  význam  a  cena  jejich  prací  jeétiě 
stouply.  Na  tomto  podkladě  vznikla  práce. 
Na  dnie  sumienia  (Varš.,  1873,  2  d.),  zabýva- 
jící se  otázkou  mravního  obrozenif  dále  Marta 
(t.,  1873),  líčící  opuštěnou  Ženu,  nepři  pravé- 


van  Os  —  Osa.  903 

nou  k  práci,  £/i'  Makower  (y,  1875,  2  d.),  po-  ^ioy.  inad<iritiny,  hebrejitiny  atd.  šnk,  —  Do 
jednávajfci  o  poméru  isráéíitfl  k  driitelům  čeátiny  bylv  přeloženy:  Meir  Ezofovič  (A.  F. 
půdy  a  vyplývajícím  x  tobo  boji  o  livot,  Hora,  ^^^^l\  NerAžová  selanka  (týl,  1883); 
Rod\ma  Brochwicióm  (t,  1876),  nabádající  Cnostní  (J.  Bittner,  1884);  Ztracený  a  Přeluoy 
k  prodaktivoí  práci  v  rodinách  šlechtických,  (C.  Fric,  1884);  Dziurdziové  (N.  Mrštik,  1889); 
a  Meir  E\ofowic^  (t.,  1878),  vypisujíc!  xname-  Chám  (Joz.  Konérza,  1889);  Románová  (J.  Pau- 
nitč  boj  mezi  starým  a  mladým  pokolením  lik,  1891);  Bene  nati  (týž,  1892);  Mirtala  (B. 
iidfl.  Jestlilc  ta  a  tam  moino  vytknouti  pra-  Kvapilová,  1893);  Mezi  sedláky  a  pány  (J.  Pau- 
dm  tčm  nedostatek  v  komposici,  nesrovná-  lik,  1894);  Přeražená  píseň  (J.Rozvoda,  1900); 
lost  částí   a  celku,   sbírka  Z  r6{nych   $fer  Jiskry  (týl,  1901). 

(t.,  1880—82,  3  d.)  uspokojuje  jii  i  v  tomto  van  Os  Jan,  malíř  holi.  (*  1744  v  Midde- 
ohledu  jednolitostí  a  objektivnosti,  kteréžto  harnis  —  f  1808  v  Haagu),  maloval  jemnč 
vlastnosti  od  té  doby  neopouitéjí  jejího  pruž-  ovoce  a  květiny.  —  Pieta  Gerard  v.  O., 
ného  a  měkkého  pera  ani  při  dílech  větších  jeho  syn  (*  1776  v  Haagu  —  f  1839  t),  byl 
rozmérň,  jako  jsou  Syíwek  cmentamik  (Vilno,  malířem  zvířat  a  vojenských  v^jevfi.  R.  1825 
1S81)  a  Widnuí  ít.,  1881),  v  nichž  O.  zapla-  maloval  pro  cara  vjezd  kozákfl  clo  Utrechtu. — 
ttla  daň  soudobému  hnutí  socialistickému  a  Jiříjakubjan  v.  O.,  bratr  před.  {^  1782 
nihilistickému.  Velkou  zásluhu  získala  si  O.  v  Haagu  —  f  1861  v  Paříži),  malíř  květin, 
uvedením  do  polské  literatury  znamenitého  Kreslil  pro  dílo  >Flora  Batava«  od  J.  Kopse 
typu  venkovana  běloruského.  V  pracích,  vě-  vyobrazení  rostlin.  R.  1812  byl  v  Paříži  a 
novanÝch  životu  běloruského  lidu,  jejž  spi-  pracoval  pro  porcul.  továrnu  v  Sévres.  Ma- 
sovatelka  zná   do  nejmenších  záhybů  jeho   loval  též  krajiny.  F.  H-s. 

duše,  talent  její  září  v  plném  lesku.  Odtud  Os«,  chem.  značka  pro  Osmium, 
jako  z  bohaté  studnice  čerpá  řadu  svých  ne-  Osa  vmathematice  slově  přímka,  kolem 
sapomenutelných  typů  kreslených  pravdivě,  které  soustava  bodů  souměrné  jest  rozlo- 
reálně,  jak  vídáme  u  ruské  realistické  školy  žena.  Proto  jest  osou  rovinné  křivky  (kruž- 
tak  řečených  národníků.  Při  tom  pilné  nice,  ellipsy  atd.^  neb  rovinného  obrazce 
všímá  si  časových  ideí  a  nejednou  líčí  obraz  (pravidelného  úhelníku)  přímka,  dělící  křivku 
těžkého  zápasu  starošlechtických  pojmů  se  neb  obrazec  na  dvě  symmetrické  části.  Tak 
svěžími  a  mladými  silami.  Náleží  sem  přede-  jest  osou  kružnice  kterýkoli  její  průměr, 
vším :  Ni^ny ;  D\iurdiifn»ie  (1885)  a  jmenovitě  osou  trojúhelníku  ro vnostranného  jeho  výška, 
mistrný  obraz  Chám  (1888)  a  obšírný  román  čtverce  úhlopříčka  neb  symmetrála  kterékoli 
jeji  Sad  Niemnem  (1888),  mající  místy  formu  strany  atd.  Osou  tělesa  ie  pak  přímka,  spo- 
epopeje.  jenž  jest  současně  vylíčením  života  jující  středy  všech  rovnoběžných,  podobných 
drobné  wechty  polské  na  Bílé  Rusi  a  prv-  řezů  (o.  centrál  ná);  osou  kouleje  tedy 
ním  protestem  individuálního  citu  proti  čin-  kažď^  její  průměr,  osou  válce  přímka  spo- 
nosti  organisační,  skrývající  časem  choutky  jujíd  středy  základen  atd.  I  ostatní  tělesa 
sobické  a  chladnou  netečnost.  Vynikající  symmetricky  utvářená:  ellipsoidy,  parabo- 
roísto  v  jeji  tvorbě  zaujímá  též  polská  žena.  loídy  atd.,  pak  všecka  tělesa  pravidelná  mají 
Vylíčivši  ne^tivní  typ  nádherné,  ale  prázdné  svoje  osy.  Pokud  těleso  nějaké  (koule,  válec 
loutky,  O.  v  povídce  A»c€tka  (1892)  a  Dwa  a  kužel  přímý  atd.)  může  vzniknouti  rotaci 
bieguny  (1893)  podává  skvělou  a  hlubokou  neb  otočením  nějakého  souměrného  útvaru 
analysi  ženské  duše,  v  níž  odehrál  se  zou-  rovinného  kolem  jeho  nehybné  osy,  slově 
faly  boj  nad  ztrátou  osobního  štěstí  se  vše-  osou  rotační  čili  otáčecí,  těleso  samo 
odpouštějící  láskou,  a  vedle  toho  typ  ženy,  tělesem  rotačním.  Jak  obrazce  rovinné  tak 
pracující  a  smiřující  se  se  všemi  okolnostmi  tělesa  mohou  míti  os  několik, 
života.  Význačnou  vlastnosti  tvorby  její  jest  Osy  souřadné  v  rovině  jsou  dvě  přímky 
měkkost  a  upřímnost.  Malebnosti  jeiim  obra-  X  2.  Y,  které  protínají  se  v  počátku  o  svi- 
sům dodává  místní  kolorit,  jejž  O.  přesnč  rajíce  úh<^I  co;  jimi  stanoví  se  poloha  bodu 
zachovává  jak  v  malbě  osob,  tak  i  v  líčeni  v  rovině  (vzhledem  k  těmto  osám  jakožto 
kraje.  Mimo  menší  práce  napsala  asi  60  vel-  daným).  Promítneme-li 

kých  románů,  z  nichž  uvádíme  ještě:  Pier-  lY  totiž  kterýkoli  bod  m 

»rolitr|;  Sliny  Samson;  Stracony,  Zefii'ek\  ZÁota  ^V .^      v  rovině  na  osu  X{Y) 

nitka;  Bene  nati;  Austraíc\yk\  Melanchoiicy;  i  paprskem  rovnobíž- 

Pitiň  pr^erwana  (1896)  a  j.  Z  i  ublicistických     L J      ným  k  ose  V  (A),  ob- 

rozprav  jejích  vynikají:   O  kdbi  tach  (1870  a  7*  "^         držíme    průmdt    jeho 

o  sobě  nékobkrát),  kde  líčí  nynó  sÍFtav  ženy  /  hlavní  m,  (vedlejší  mj 

a  podává  programm  čimosti  při.-tí;  Opa-  a  slově  pak  om^=x 

tryotyxmie  i  koxm4>poity{mie  (18ř0);     O  iy-  Osecká  {abscissa)  bo- 

dach\  Ernest  Renan  (1886  í*  pod.  O.  byla  clu  w,  om,  =  v  pořadnice  (orť/iwťiM)  bodu  m, 
provdána  po  druhé,  ale  ovdověvši  usadila  Úsečka  a  pořadnice  bodu  m  šlovou  dohro- 
se  trvale  v  Grodně,  kde  vynikla  dobročin-  mady  souřadnice  (koordináty)  bodu  m 
nosti,  jmenovitě  po  veliktlm  požiru  r.  1885.  a  to  souřadnice  rovnoběžné.  Osa  A'  nazývá 
Pokoušela  se  též  zříditi  ve  Viln6  polský  se  pak  osou  hlavní,  také  jr-ovou  neb 
sklad  knih,  ale  záhy  b^Ia  nucena  vzdáti  se  osou  úseček,  osa  V  slově  osou  vedlejší, 
sv<?ho  úmyslu.  Práce  její  překládají  se  hojné  také  ^-ovou  neb  osou  pořadnic,  obě  do- 
do  cílích  jazyků,  zejména  do  ruštiny,  Irán-    hromady    tvoří    soustavu    souřadnic,    která 


904 


Osa  —  Osazování. 


jest  buď  pravoúhlá  (m  =  90^)  nebo  kosoúhlá 
(oí  ^  R),  Nejčastěji  užívá  se  pravoúhlé  sou- 
stavy souřadnic,  kte- 
rou rozdělí  se  rovina 
ve  čtyři  čtvrti  neboli 
kvadranty;  poněvadž 
směr  oX  a  o  y  poklá- 
dáme za  kladný,  oX' 
a  oV  za  záporný,  jsou 
pak  souřadnice  bodu: 
v  I.  čtvrti  X  kladné, 
r  kladné;  ve  II.  čtvrti 
X  záporné,  x  kladné; 
pomé,  y  záporné;  ve 


ve 


i: 


m.  čtvrti  X  zá- 
IV.  čtvrti:   X  kladné, 
y  záporné.  Spojnici  ow,  zoveme  prú vodi- 
čem. Také  úhel  menší 
pravého    (a)    zoveme 
úhlem  v  první  čtvrti,  ^^ 

úhel   tupý   úhlem   ve  / 

druhé  čtvrti  atd.  Jiný  j^-^^— 

způsob,  jímž    polohu 
bodu  v  rovině  možno 
určiti,   má   základnimi 
útvary  paprsek  X,  zva- 
ný osa  polárná,  a  počátek  osy  čili  pól  o. 
Bod  nějaký  m  v  rovině  jest  pak  určen  vzdá- 
leností od  počátku  čili  prfivodičem  om  =  r 
a  odchylkou  7,  kterou  pni  vodič  tvoří  s  osou 
X.  Průvod ič  {rádius  vector)  a  odchylka  {ampli- 
tudo) šlovou  polárné  souřadnice  bodu.    Gh, 

O.  magnetická  v.  Magnetismus. 

O.  plování  v.  Metacentrum. 

O.  kyvu.  Srovnáním  kyvadla  fysického 
8  mathematickým  shledáváme,  že  některé 
body  onoho  kyvadla  kývají  volněji,  než  by 
kýval  v  zavěSeny  jsouce  jako  kyvadla  mathe- 
matická,  jiné  body  od  osy  vzdálenější  že 
naopak  kývají  rychleji,  než  stejné  dlouhá 
kyvadla  mathematická.  Existuje  tedy  při 
kyvadle  fysickém  bod,  který  právě  tak  rychle 
kývá  jako  kyvadlo  mathematické  stejně  dlou- 
hé. Bod  tento  sluje  středem  kyvu.  Poně- 
vadž pak  osa  kyvadla  fysického  jest  přím- 
kou, vyplňuji  příslušné  středy  kyvu  také 
přímku  (s  osou  kyvadla  rovnoběžnou)  a  tato 
přímka  sluje  o.  kyvu.  Ostatně  srv.  Ky- 
vadlo, nvk. 

Osa,  új.  město  ruské  gub.  permské  při 
vtoku  ř.  Osinky  do  Kamy,  má  4515  obyv., 
3  pravosl.  chrámy,  dívčí  progymnasium,  farní 
a  měšťanskou  školu,  obecnou  školu,  nemoc- 
nici, výrobu  rohoži,  pivovar,  lihovar,  my- 
dlárnu  atd.  a  rozsáhlý  obchod  s  dřívím  a 
Inem  po  Kamě,  ročně  za  Vs  >^ill*  ^^* 

Osinský  Újezd  leží  v  jihozáp.  části  gub. 
na  ploše  18.602  km*  a  jest  na  s.  a  v.,  kde 
pramení  mnoho  přítoků  ř.  Kamy  a  Sylvy, 
hornatý  a  hlinitý,  na  j.  rovný,  stepnatý  a 
k  orbě  velmi  příhodný.  V  horách  jsou  bo- 
hatá ložiska  měděné  rudy.  Kama  má  zde 
mnoho  přitokův,  avšak  žádný  z  nich  není 
splavný.  Jezer  není,  močálů  málo,  lesy  za- 
ujímají '/s  plochy  Újezdu.  Obyvatelů  jest 
280.032.  Skol  jest  62,  nemocnice  3.  Újezd  ná- 
leží k  nejúrodnějším  krajům  gubernie  a  záso- 
buje obilím  i  okolní  hornické  závody.  Ročně 
klidí  se  3V4  milí.  pudů  žita,  2  milí.  pudů  ovsa, 


138.350  pudů  pšenice,  400.100  pudů  ječmene, 
394.T20  pudů  pohanky,  147.880  pudů  hra^a, 
200.650  pudů  bramborův  atd.  Mnoho  pěstuje 
se  i  lnu  a  konopí,  rozšířené  jest  i  včelařství. 
Koní  jest  78.972,  skotu  91.150.  ovcí  190^645. 
vepřů  29.283  a  koz  4370.  Z  řemesel  oejrox- 
šířenější  jest  dřevařství,  mimo  to  sabývaiž 
se  obyvatelé  i  hornictví m»  plavbou  a  rybář- 
stvím. Ťír. 

Osada:  1)  O.,  nyní  tolik  jako  vesnice 
a  také  farní  okrsek.  Ve  starém  právu  českém 
nazývala  se  tak:  1.  povinnost  selských  osad- 
níkův účastniti  se  rozličných  soudních  úkooft, 
jmenovitě  půhonů,  ukazovati  totiž  půhon* 
čímu  sídlo  pohnaného  a  býti  při  aktu  pá- 
honu  svědky;  2.  okrsek  zvaný  u  Polák&v 
opole  (v.  t.)  a  u  Srbů  okol  i  na  (v.  t.); 
3.  povinnost  obyvatelstva  řečeného  okrsku 
ručiti  solidárně  (rukou  společnou  a  neros- 
dílnou)  v  případech  stanovených  právním 
obyčejem. 

2)  O.  v.  Kolonie. 

Osadnioe,  ves  na  Slovensku,  v  iupé  třen* 
čínské,  v  okr.  čackém,  má  3124  obyv.  slov. 
(1890),  katol.  kostel  a  pošiu. 

Osadnloké  zboii  v.  Koloniální. 

Osaka  (Ohosaka),  hl.  město  jao.  prov. 
Setsu,  na  jihových.  pobř.  jižního  Niponu, 
jihozáp.  od  Kiota,  stanice  trati  Kioto-Kobe 
a  východiště  četných  jiných  drah,  rozkládá 
se  při  zátoce  Osacké,  též  Idzumi  zvané, 
na  deltě  Jodogayy.  Četná  ramena  a  průplavy 
městem  probíhající,  množství  mostův  a  pře- 
Chodův,  úzké  ulice  daly  O-ce  název  >japan. 
Benátek«.  Důležitostí  svou  následuje  hned 
po  Tokiu,  majíc  821.235  ob.  (1899),  cisioců 
však  málo.  Město  ovládá  mohutný  hrad  (zal. 
r.  1590),  jenž  hrál  v  jap.  historii  důležitou 
úlohu;  nyní  přeměněn  na  kasárny.  V  O  ace 
je  celá  řada  chrámů,  z  nichž  vyniká  Šitennoji 
v  předm.Tennoži,dále  mincovna,  prov.  úřady, 
appellační  soud,  cis.  arsenál  atd.  Průmysl 
je  znamenitě  vyvinutý:  prádelny,  železárny, 
tov.  na  sirky,  cukr.  rafíinerie  atd.  Obchodu 
O-ky  vadí,  že  nemá  vlastního  přístavu,  jimi 
dosud  je  sousední  Kobe  a  Hiogo  (v.  t.). 
Nyni  teprve  se  buduje  nový  nákl.  20  milL 
jenů.  Důležitost  O-ky  spočívá  v  obchodu 
s  vnitrozemím  (bavlna, rýže,  hedvábí, sirky).  — 
Nablízku  v  osadě  Sumijoši  šintský  chrám, 
hojně  navštěvovaný  rybáři.  —  Srv.  J.  Kořen- 
ský,  Žaponsko  (str.  433).  Nu. 

Osat,  krajina  v  Bosně  na  poloostrove, 
jejž  tvoří  řeka  Dřina  se  Sávou  při  svém  ústi. 
Obyvatelé  O-u  přicházejí  na  práci  do  Srbska, 
kde  do  nejnovější  doby  byli  nejlepšími  sta- 
viteli a  zedníky.  Nyní  je  vytlačují  vyškolení 
architekti.  -í- 

Osazony  v.  Hydrazony. 

OsazOTáiii  (něm.  Verstt^en^  frc.  montagt) 
slově  při  stavbách  výkon,  který  v  sobe  za- 
hrnuje zdvih  kvádrů  neb  jiné  stavební  sou- 
částky a  dopravu  jich  na  místo  určení.  Za  tím 
účelem  musí  při  o.  postaráno  býti  o  ph*« 
jezdné  lešení,  o  dopravní  vozíky,  o  vrchní 
zdviháky  na  pošinovadlech  neb  na  pojezd- 
něm   voze,   který   připouští   pohyb   zavěŠe* 


Osažové  —  Osečanský. 


905 


ného  kvádru  ve  dvou  směrech  na  sobě  kol- 
mých. Sp. 

Osaievé,  Osediové  neb  Osageové, 
kmen  Indiánfl  ve  Spoj.  Obcich  sev.-amer. 
X  rodu  Dakótů  (v.  t.). 

Osb^olda  L.,  obroška,  rod  rostlin  2dé- 
loiných  z  Čel.  odulovitých  (Melastomaceaé^, 
obsahující  kře  n.  polokře  po  yétliné  žtétt- 
naté,  TČtvi  4hraných,  listů  vstřícných  nebo 
zřídKa  přeslenčných  a  témčř  celokrajných  a 
kvétA  nádherných,  přinachovélých  n.  fialo- 
vých, obyčejně  v  konečných  strboulech.  hroz- 
nech n.  vrdioHcicb.  Kvóty  jsou  4— Sčetné, 
tyčinek  8—10,  a  plod  4— Spouzdrá  tobolka 
se  liicovitými  semeny.  O.  roste  v  tropické 
Asii  a  Africe  a  vyniká  zvláště  Čínským  dru- 
hem O.  chinensis  L.,  jehož  uiívají  proti  hry- 
zení a  otokAm.  Děd. 

Osbome  [ozborn]  (O.  House)  [-hanz], 
letní  sídlo  anglické  královny  Viktorie,  která 
sde  zemřela.  Lelí  na  angl.  ostrově  Wightu 
v  průlivu  La  Manche  na  jv.  od  East  Cowes 
(v.  t),  má  nádherný  park  a  zahrady,  náleiel 
dříve  Eustachu  Mannovi,  aviak  zcela  byl 
SQOVusřizen  princem  Albertem,  manželem 
král   Viktorie.  Tšr. 

Oflbome  [ozborn 1 :  1)  O.  Thomas,  hrabě 
z  Danhy,  vévoda  z  Leeds,  v.  Lecds,  785 d. 

8)  O.  Sherard,  admirál  brit.  {*  1822  — 
t  1875).  R.  1857  vstoupil  do  služeb  brit.  loď- 
stva, súčastnil  se  r.  1841  dobytí  Cantonu, 
uskutečnil  r.  1850  Franklinovu  výpravu  a  pro- 
nikl r.  1851  až  k  záp.  konci  země  Prince  Wa- 
leského. R.  1856  velel  britskému  lodstvu 
v  Černém  moři.  účastnil  se  potom  vojny  čín- 
ské a  byl  r.  1867—73  řed.  společnosti  pro 
zřizováni  telegrafů  v  Londýně.  Napsal:  Dis- 
coperv  of  the  S.  W.  passage  by  H.  M,  Ship 
JnPtstigaior  (Lond.,  1856);  The  Carees,  last 
vcyafíe  and  fate  of  Sir  J.  Franklin  (1860). 

Osboralt  v.  Meteority,  str.  1906. 

Oiol  n.  Oskové  v.  Opici. 

O0oillae«  v.  Chvění. 

OsoUlarla  Bose.  drkalka,  rod  řas  si- 
ných (Cyanophyceae)  z  čeledi  t.  jm.  {Oscillaria^ 
€9a€).  Tvoří  vlákna  nerozvětvená,  v  průběhu 
stejně  silná,  sestávajid  z  terčovitých,  modravě 
selené  zbarvených  buněk  s  četnými  malými 
zrníčky  v  periferickém  plasmatu,  kteréž  oby- 
čejně nahloučeny  jsou  při  stěnách  přepaŽ- 
nýcb.  Konečná  buňka  iest  zakulacena.  Buněk 
mezných  (hetcrocysty)  a  výtrusných  tu  není. 
Vlákna  mohou  se  snadno  rozděliti  v  kratáí 
úseky  zvané  hormogonie,  které  opět  vy- 
růstají v  deláí  vlákna.  Nalézají  se  všude  ve 
stojatých  vodách,  v  bahnité  půdě  a  prozra- 
zují se  odi>omým  zápachem.  Vlákna  jejich 
jsou  buď  volná  nebo  vězí  v  mazlavých  oba- 
lech, buď  jednotlivě  nebo  po  několika.  Roz- 
padávají se  pak  tím  způsobem,  že  se  dvě 
sousední  buňky  od  sebe  odčlení  a  zakulatL 
Tu  a  tam  osvobozuji  se  zlomky  takto  utvo- 
řené zcela  od  své  obklopující  blány  a  vy- 
lézají z  ní,  zanechávajíce  ji  jako  pochvu. 
Zajímavé  jsou  pohybv.  od  nichž  i  česk^ 
název  i  latinský  pochází.  Zvláitě  u  tlustlích 
forem  se  Špičkou  trochu  zakřivenou  a  zře- 


telnými zrnky  můžeme  zjev  tento  dobře  po- 
zorovati.  Pohyb  ten  spojen  jest  s  volným 
otočením  kolem  osy.  Současně  provádí 
vlákno  nepravidelná  zakřivení,  nutace,  kte- 
réž jsou  výrazem  větší  nebo  menáí  intensity 
vzrůstu  na  různých  místech.  Zakřivení  ta 
dějí  se  velmi  pomalu,  avšak  stávají  se  prud- 
čími,  zabraňuje-li  se  jim  nějakou  překážkou 
a  po  jejím  překonání  napěti  se  náhle  vy- 
rovnává. Oscillaríová  vlákna  pohybují  se 
brzo  ku  předu,  brzo  na  zad.  Pohyby  dějí  se 
jen  tehdy,  může-li  O.  opírati  se  o  pevný 
předmět.  U  některých  druhů  tento  pohyb 
podobá  se  točícímu  se  šroubu.  Nejznámější 
z  našich  druhů:  O.  tenerrima  Kg.  (vlákna 
0001—0002  mm  tlouštky),  O.  gracillima  Kg., 
O.  Uptotricha  Kg.,  hojně  na  odumřelých  zbyt- 
cích rostlinných,  O.  antliaría  Jůrg.,  hojné, 
O.  temuis  Ag.  hojně,  O.  Frdlichii  Kg.  v  rybní- 
cích a  příkopech  hojné,  obyčejně  plovouc  po 
povrchu  vody,  a  O.  princept  Vauch.       -é. 

Osoines,  zool.,  v.  Pěvci. 

Osolnis  Ltr.,  bzunka,  jest  rod  much 
z  čeledi  Chlwopidae,  Má  hlavu  polokulo- 
vitě  napříč  rozšířenou,  podčelí  málo  sní- 
žené, bez  valousů  se  sklánějící  pod  lysé  oči, 
které  jsou  za  živa  krásně  zelené.  Čelo  jest 
u  obou  pohlaví  široké,  jemně  chlupaté,  vzadu 
opatřené  3  jednoduchými  očky.  Stlačená  ty- 
kadla mají  3.  či.  skoro  okrouhlý  a  lysou  nebo 
pérovitou  osinou  opatřený.  Ze  12  druhů 
u  nás  Žijících  jest  nejdůležitější  O.  frit  L., 
b.  ječná,  černá,  lesklá,  s  osinou  i  kyvadélky 
bílými,  makadly  rzivožlutými  a  chodidly  zla- 
tými. Délka  1—2  mm.  Vyskytuje  se  ve  tro- 
jím pokolení:  1.  žije  v  jaři,  2.  v  lučních  tra- 
vinách a  zrajících  klasech  ječmenných  a  oves- 
ných,  3.  v  ozimech.  Způsob  Života  jako 
u  Chlorops.  Kpk. 

Osonlimi  (lat),  políbení.  O.  pacis  t.  j. 
políbení  míru.  V  prvotní  církvi  křest, 
bylo  zvvkem,  že  věřící  před  přijímáním  nebo 
po  přijímání  svátosti  oltářní  navzájem  se  lí- 
bali, jakož  podnes  při  slavných  službách  bo- 
žích kněz  celebrující  s  kněžími  přisluhujícími 
se  líbají.  Také  políbení,  jež  papež  nově  zvo- 
lený při  líbání  nohou  dává  kardinálům  na 
tvář,  sluje  políbení  míru. 

Oseái  v.  Hosea. 

Om6,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.,  fara  a 
pS.  Příbram;  33  d.,  350  ob.  č.  (1890). 

OMÓaiuiký  z  Osečan,  příjmení  staro- 
české rodiny  vladvcké,  která  nosila  na  štítě 
muže  v  poutníčkem  oděvu  s  holí  v  ruce. 
Z  neznámého  nám  místa  dostali  se  ve  stol. 
XV.  na  Oícčany  u  Sedlčan.  Zde  seděli  r.  1450 
bratří  Jan  a  Hroch,  z  nichž  tento  držel 
s  jednotou  Poděbradskou  a  žil  ještě  r.  1465. 
R.  1474  připomínají  se  Hroch  a  Heřman 
bratří.  V  1.  1480—1516  Jan  z  O.  držel  Ose- 
čan v  a  sloužil  pánům  ze  Hradce  (r.  1483 
purkrabě  v  Telči).  Po  jeho  smrti  zdědili  týž 
statek  synové  Oldřich  a  Bohuslav,  je- 
jichž poručníkem  byl  strýc  Vilém  a  ten 
r.  1538  Osečany  proaal  Přibikovi  z  Břízí,  to- 
muto pak  Vilém  a  Oldřich  dotčené  zboží 
r.  1543  znovu  ve  dsky  zemské  vložili.    Sou- 


Ojicčany  —  Osek. 


skému  I  Milhoacit:,  manleln  KryieldytO. 
lialda,  dcera  Jindřichova,  byla,  tuiím,  po- 
sledoi  flvého  rodn.  Sčk. 

OMtenr,  Voseíany,  vea  v  Cechách  pM 
potoku  Mastniku,  hejtm.,  okr.  a  pi.  Sedlíany, 
fara  Křeíovice;  66  d.,  425  ob.  ř.  (1890),  2tf. 
ikola.  Alod.  statek  má  610  Aj  půdy,  nál.  li 
k  nČmu  lámek  s  kapli  av.  Anny,  dvoř,  pivo- 
var a  umél.  mlýn,  majetek  Anny  bar.  Voi- 
thové.  Poblii  stávala  tvriBřeil  neboBriii. 
O.  jsou  víchodiitĚm  rodu  Oscíanských 
1  Osečan,  i  nichí  Vilém  a  Oldfich  prod;>li 
(1638)  O.  jeité  a  jiným  iboilm  Přibikovi  BHi- 
■kému  I  Bříií.  Potom  tu  sedel  (1673)  Jan 
Vojkovský  1  Milhoatic,  Vilém  Lev  i  kit^n 
(1611),  Adam  Řepický  íe  Sndoméfc  (l615i, 
jeni  se  úíastníl  odboje  stavfl  řeskjch,  lařťi 
jemu  od  král.  komory  labrány  a  prodány 
(1622)  Albrechtu  i  Valditeina,  jeni  je  po 
roce  postoupil  Pavlu  Michnoví  i  Vacinova. 
Z  poidíjilch  majetnikfl  pMpominá  se  Karel 
hr.  i  Wellenburka,  paní  Gabriela  i  Meiers- 
bachu  a  dědicovi*,  Jos^f  Pulpán  ryt.  »  Feld- 
iteina  a  jeho  dcera  Anaa  provd.  la  Em.  ryt. 
Tiet>]a  I  Lindcnkronu. 

OMA«k,  V  o  s  e  č  e  k,  ves  v  Cechách,  hejtm., 
okr.  a  pi.  Poděbrady,  Tara  Pfedbradi;  43  d., 
299  ob.  č.  (1890). 

OMtaá:  1)  O.  (Oiehil^),  mSsto  v  Čechách 
na   Ploučníci,  v  hejtm.   českolipském,   okr. 
mimofiském,   má  133  d..  11  obyv.  £.,  S28  n. 
(1890),  rar.  kostel  sv.  Vita,  Stf.  ik.,  íetn.  sta- 
nici, pj.,  spoFitel.  a  láloL  spolek,  mlýn,  vý- 
robu  soukenných  stFcvicAv   a  bačkor,   tkal- 
covstvf  a  výroční  trhy.   Část  města  s  11  d., 
77  ob.  náleíí  do  obce  Kundratic.  Kdy  a  od 
koho  O.  lalolena,  neinámo;   ve  XIV.  stol. 
byl  ide  far.  ko- 
stel, jeji  v  1.1665 
ai  1568  V  nynější 
pod  obé  vy  sta  vél 
Karel  z  Bibritei- 
na.    R.  1676  na 
přímluvu  svého 
pána  Jana  svob. 
p.    I   Opritorfu 
Rudolfíí.  pový- 
šilo nou  na  mě- 
stu  3   mést.   er- 
bem   (vy obr,    č. 
2976.):  v  červe- 
ném    jtité     orli 
C.  29ÍÍ.  Zn:.-  i..f .H  Oitínf .       hlava  se  zlatou 
korunou.  ~  O. 
jest   rodiJtěm   Ant.    Mullera   (v.   t.   13).   — 
a)   o..  Sníicc,  chybné   Oiice   (OicWít), 
viska  t.,  hejtm.,  okr.  a  pS.  Duba,  fara  Pavlo- 
vice; 8  d..  38  ob.  n.  (18901. 

Oiefiuloe,  obec.  Voictnice,  ves  v  Ce- 
chách, hejtm.  Nové  Mésto,  okr.  Opočno,  fara 
a  pi.  Dobré  u  Dobrušky;  61  d.,  334  ob.  č. 
(1890),  kaple,  Itf.  jk.,  chudobinec,  tkalcov- 
stvi,  pěstováni  Inu.  K  obci  přisluSí  Vlci  Hora, 
mlýn  s  pilou  Kleíkov  neboli  Nový  Hrad 
(v.  t.)  a  les  Sjrovec. 


OwdUai  v.  Dřevené  stavby,   str-  2. 

OndiOTé  v.  Dakóiové. 

Ossoh,  bot,  v.  Bryonia. 

OMk:  1)  O.,  Vosek,  vet  v  Cechicta, 
hejtm.  a  okr.  Hořovice,  fara  Mrtnlky,  pi.  Ko- 
márov;  70  d.,  621  ob.  č.  (1890),  oM.  x^oiaa 
a  3  mlýny.  Býv.  hamry  MÍIy.  —  8)  O.,  m 
t..  hejtm.  JiCín,  okr.,  fara  a  pí. Sobotka;  47  d.. 
310  ob.  č..  (1890),  fíl.  kostel  P.  Marie,  mlýn 
.Slejferna..  —  3)  O.,  také  O.  Velký.  vc»  L. 
hejtm.  a  okr.  Kolín,  fara  Veltruby ;  121  d.,  S9T 
ob.  č.  14  D.  (1890),  pi.,  telegr.,  iel.  stanice  Rak. 
sev.-iáp.  dráhy  (Kolín-Nímburk.Chlumrc-OO, 
mlýn  Bačov  a  rolnictví.  —  4)  O.  (Ostek\  ves 
t.,  hejtm.,  okr.  a  pi.  Krumlov,  (m.  Pfidotí; 
32  d.,  13  ob.  č..  126  n.  (1890).  —  5>  O.,  ve* 
t.,  hejtm,,  okr.,  fara  a  pi.  Milevsko;  44  d.. 
356  ob.  i.  (1890),  2tř.  ik.  —  6)  O.,  far.  ve* 
t.,  hejtm.,  okr.  a  pi.  Rokycany;  143  d.,  1112 
ob.  i.  (1890),  kostel  Nanebevictí  P.  Marie 
(ve  XIV.  stol.  far.),  4tř.  ik.,  3  mlýny,  lolisko 
iclex.  rudy  a  kamen.  uhlí.  Alod.  itatek  se 
ximkem  a  dvorem  drlí  ^oi.  kn.  Colloredo- 
Mansfeld.  Obyvatelé  iíví  se  lentédélatviin  a 
hornictvím.  První  inámýmajetníktvneadcjii 
jmenuje  se  čéč  te  Želeiníce  (1183),  potom 
Budivoj  1  Oseká  (1240),  ve  XIV.  stol.  Li- 
polt  st.  a  ml.  E  Oseká,   r.  1541  Jan  Muchka 


ková,  Petr  i  Říčan,  jemul  ibofi  osecké  po 
bitvě  bělohorské  od  král.  komory  utíráno 
a  prodáno  (1623)  Janu  le  Klínar.  Později 
koupila  O.  Ludmila  Pftchovská.  po  ni  ta  w- 
dél  Petr  Malovec  i  Chýnova,  r.  1660  Frant. 
Přibik,  r.  1700  Ferd.  hr.  Nostic,  r,  1774  Jan 
br.  xe  Šternberka,  který  jeité  téhol  rukn 
prodal  O.  c.  k.  hor.  eráru  la  150.000  si.  Roku 
1868  koupil  O.  dr.  Stroussbei^,  od  něhot 
jej  koupila  rodina  Colloredo-Manskidská. — 
7)  O.,  ves  t..  hejtm.  Poděbrady,  okr.  KráL 
Městec,  fara  a  pi.  Kněiíce;  51  d.,  277  ob.  č. 
(1890).  —  8)  O.,  ves  t.,  na  ř.  Blanid,  hejtm.. 
okr.,  fara  a  pi.  Prachatice;  34  d.,  133  ob.  č. 
(1890).  —  9)  O.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Pfe- 
itice,  fara  a  pi.  Dol.  Lukavice;  37  á.,  1B2 
ob.  Č.  (1890).  -  10)  O.,  vest.,  hejtm.  a  okr. 
Strakonice,  fara  a  pi.  Radomyil;  61  d.,  381 
ob.  i.  (1890).  Alod.  statek  Osek  a  Kbelnico 
má  920-46  ha  půdy,  náleií  k  nému  tátnek 
s  kapli  Nanebevieti  P.  Marie,  dvQr,  pivovar, 
lihovar  a  cihelna,  majetek  Ed.  ryt.  Daubka.  — 
11)  O.  (/iiestnburf;),  ves  t.,  htjim.  a  okr. 
Duchcov,  fara  Si.  Oaek,  pi.  Nový  Osek;  44  d.. 
242  ob.  n.  (1890),  kapie,  telegraf  a  lei.  sU- 
nice  na  trati  Most-Moldava,  několik  mlýoA. 
tkalcovství.  red.  —  Opodál  na  strmé  skilc 
Krui.  Hor  sřlceníny  kdysi  roisáhlébo  hradu, 
zaloieného  ve  XIll.  stol.  od  pp.  i  Oseká 
(v,  t.)  podle  téhoí  vioru,  jako  byl  stavtn 
hrad  Klapý.  To  se  stalo  ok.  r.  1235,  tuiim 
na  království,  pročei  se  někteří  s  pánÁ  i  pot- 
krabimi  na  Osece  psali.  V  drlcni  jich  (vii 
I  Oseká)  zůstal  al  do  r.  1398,  kdcl  jej  Bo- 
řeš  prodal  Vilémovi  markrabí  mtieA- 
skému  a  maní.  jeho  Allbété.  Tomuto  se 
hrad  velice  líbil  a  nejednon  na  aim   pře- 


Osek.  907 

býval.  Král  Václav  sice  to  nerad  vidél,  ale  v  Průších  (pozdčji  se  vrátiv,  žil  v  kláiteře). 
r.  1411  se  8  markrabí  Bedřichem  smířil,  ano  V  následujících  letech  klášteru  sboií  pozem- 
král  Sigmund  Osek  r.  1422  ponechal  mar-  ského  přibývalo  dílem  darováním,  dílem  kou- 
krabím  iako  zástavu.  Straně  jeho  i  Míiňanům  pémi,  a  také  vysazováním  vesnic  bohatství 
byl  tvrdý  hrad  dobrou  oporou,  ale  kdyi  po  rostlo.  Byl  sice  klášter  r.  1349  v  nesnázích, 
smrti  vévody  Bedřicha  Bojovného  (f  1428)  ale  brzo  ze  závad  se  vybral,  tak  ie  ke  sklonku 
synové  jeho  Osek  ujali,  naléháno  s  české  XIV.  stol.  byl  bohatší,  neili  jeho  iundátor 
strany,  aby  byl  Osek  z  jich  držení  vybaven  Boreš.  První  rána  dopadla  na  klášter  r.  1420, 
(1449),  coi  z<ÍařiIose  teprve  r.  1459  králi  Ji-  když  král  Sigmund  statky  jeho  zastavoval, 
římu.  Postoupen  Zbyňkovi  Zajíci  z  Ha-  druhá  r.  1241.  Tehda  Pražané  se  Žateckými 
senburka  a  zastaven  r.  1460  Prokopovi  a  Lounskými  sem  přitáhli  a  klášter  od  Mi- 
z  Rabšteina.  Nástupce  jeho  Jindřich  činil  kuláše  opata  a  bratři  opuštěný  vypálili 
odtud  škody,  pročež  Osek  (1473)  od  Sas&v  (12.  čce).  Po  druhé  prý  klášter  r.  1429  spá- 
obleáeo.  Aby  Jindřich  zlému  ušel,  prodal  len.  Následky  toho  byly  takové,  ie  ze  sta- 
Osek  (1473)  Pavlovi  Kaplíři  ze  Sulevic,  rého  kláštera  zbyly  jen  kapitola  a  nádherně 
coi  i  král  r.  1474  potvrdil.  Po  smrti  Pavlové  a  důkladné  stavěná  chodba  křížová.  Okolí 
následovah  Jeho  synovci,  Václav,  Bušek,|  osecké  zAstalo  klášteru  a  pracné  dobývánv 
Purkart,  retr  a  Jan,  bydlíce  již  raději '  zastavené  statky,  z  nichž  konvent  tak  tas 
v  Duchcově,  neili  na  vysoko  položeném  ;  obnovován.  Avšak  ještě  na  konci  XV,  stolr 
hradě.  Jan  maje  Osek  naposled  prodal  jej  dílo  to  nebylo  ukončeno.  V  XVI.  stol.  byl 
ok.  r.  1523  Děpoltovi  z  Lobkovic  a  král  stav  kláštera  tak  neutěšený,  že  se  sotva  udr- 
Ferdinand  r.  1530  hrad  Osek  synům  jeho  žeti  mohl.  Arcibiskup  navrhl  proto  (1574), 
dědičné  doprodal.  Kdyi  se  tito  r.  1538  do-  aby  mu  klášterstvi  bylo  postoupeno,  coÍ  se 
lili,  byl  Osek  s  městečkem  pod  ním  ještč  j  r.  1580  stalo  skutkem  a  poslední  opat  Bal- 
v  dobrém  stavu,  ale  za  krátko  potom  zpustl,   tazar  zemřel  r.  1597.   Po  bitvě  Bělohorské, 

Coněvadi  se  tu  nebydlilo,  a  stálým  sídlem  když  arcibiskupství  novými  statky  darována 
ývalébo  panství  stal  se  Duchcov.  Sčk,  —  bylo,  bral  se  arcib.  Arnošt  NTojtěch  z  Har- 
12)  O.  Nový  čili  Klášter  (Nev-Ossegf^),  Táchu  o  to,  aby  klášter  byl  obnoven,  a  do- 
méstcčko  t.  na  úpatí  Kruš.  Hor  a  stanici  sáhl  toho  při  císaři  a  papeži.  Tedy  sem  r.  1624 
iel.  tratí  Chomútov-Podmokly  a  Duchcov-  přišli  první  bratří  a  r.  1626  začato  s  obno- 
Moldava,  v  hejtm.  a  okr.  duchcovském,  má  vovánim.  Napřed  byl  připojen  ke  kl.  zbra- 
252  d.,  648  obyv.  č.,  2730  n.  (1890).  Je  zde  slavskému  a  pak  byl  samostatný.  R.  1691 
opatství  a  veiikolepý  klášter  řádu  cistcr- !  stal  se  opattm  Beneaikt  Litwerig,  který  kon- 
ciáckého  s  ňL  kostelem  Nanebevzetí  Panny  |  vent  a  opatství  znova  vystavěl.  Když  to  do- 
Marie,  bohatou  bibliotékou  a  obrazárnou,  |  konáno,  kostel  klášterský  od  vlaského  umělce 
konjgregace  milosrd.  sester  sv.  Karla  Borrom. .  v  nynější  své  podol>ě  ze  základů  vyzdvižen, 
a  dívčí  měst  školou  a  kapli  P.  Marie,  špitál,  •  Od  té  doby  působili  klášterníci  mimo  kon- 
čes.  4tř.  šk.,  něm.  5tř.  obec.  a  průmysl,  po- ,  vent  dílem  v  duchovní  správě  na  farách,  dí- 
kračovací  šk.,  pš.,  telegraf,  četn.  stanice,  lé-  lem  vyučujíce  na  gymn.  chomutovském.  Tím 
kárna,  dvě  záložny,  továrny  na  klobouky,  >  unikli  zrušení  ta  císaře  Josefa  II.  a  posled- 
vln.  látky  a  stávkové  zboží,  mlýn,  pila,  ko- ,  nich  potvrzení  svobod  dosáhli  v  1.  1786  a 
ieluina  a  tu  a  v  okolí  rozsáhlé  hnědouhelné  1793.  Sčk.  —  18)  O.  Starý  {AlťOssegg),  far, 
doly  (roč.  na  2  milí.  q),  O.  Nový  náleží  do  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Duchcov,  pš.  Osek  Nový; 
farnosti  staroosecké.  Nadač.  panství  Osek  a  43  d.,  49  ob.  č  ,  600  n.  (1890^,  kostel  sv.  Petra 
Skrlí  má  3696*09  ha,  náležejí  k  němu  opat-  a  Pavla  (r.  1209  posvěcený), 
ské  budovy,  dvůr,  pivovar,  mUn,  pila  (par.  14)  O.,  far.  ves  na  Moravě  ▼  hejtm.  hra- 
a  vod.)  a  továrna  na  vlněné  látky,  majettk  nickém,  okr.  lipnickém,  se  170  d.,  1133  ob. 
opatství  cisterciáckého  v  O-u  Novém,  red.—  č.,  34  n.  (1890);  kostel  Pozdvižení  sv.  Kříže 
O.  (druhdy  i  Nový),  slavný  klášter,  prkně  (v  XV.  stol.  far.),  3tř.  šk.,  pš.,  mlýn  a  části 
vystavěný,  s  krásnou  a  starožitnou  kapitolou  obce  Chabrov,  Hliníky,  Podolší,  Rybáře  a 
(síní),  knihovnou  ^v  ní  vzácný  exepl.  Starých   Za  branou. 

letopisů)  a  kapli  opatskou  (v  niž  obraz  Osek,  chorvatsky  Osijek,  Osiek,  od  lidu 
Matky  Boží  od  Murilla),  při  něm  veliký  ko-  zvaný  Osik  a  Osek,  za  dob  římských  Muna^ 
stel  Nanebevzetí  P.  Marie  vystavený  na  pot.  králov.  svob.  mésto  s  vlastním  magistrátem, 
XVIIl.stol.  a  obnovený  s  velikým  nákladem  a  hlavní  město  slavonskébo  Chorvatska  (Sla- 
r.  1875.  (Viz  >Mcthod«,  XXIII.,  13.)  Nábožný  vonie)  a  župy  virovitické,  na  pravém  břehu 
pán  Milhost  založil  r.  1193  klášterec  v  Ma-  Drávy,  přes  niž  vede  dřevený  a  želez. 
šCově  pro  ctsterciáky  kl.  valdsaského,  ale  jim  >  most,  na  Želez,  trati  z  Pětikostelí  do  Vu- 
se  tu  nelíbilo  a  proto  je  převedl  r.  1196  ke.  kovaru,  v  županiji  virovitické,  má  s  vojen- 
vsi  Oseku  (nyní  Starému)  a  při  ní  s  panem  skou  posádkou  19.778  obyv.,  z  nichž  je  7118 
Slavkero(v.  z  Oseká)  založil  klášter,  který  Srbochorvatů,  10.657  Němců,  1378  Maďarů 
oba  páni  a  jejich  přátelé  hojné  nadali.  První '  (1890).  O.  jest  sídlem  župních  úřadů  župa- 
opat  Heřman  r.  1206  položil  základy  a  král  nije  virovitické,  král.  soudního  dvoru,  íinančr 
Přemysl  r.  1207  založení  kláštera  potvrdiv  a  ženijniho  ředitelství,  obchodní  a  živno- 
r.  1208  práva  ustanovil  jsa  tu  životné.  Po  stenskó  komory,  má  několik  kostelů  (řím.- 
opatovi  jetřichovi  následoval  Slávek  z  Oseká,  katol.,  řeckových.  a  augšpurského  vyznání), 
jenž  ok.  r.   123M  odešel   stav  se   biskupem   kláštery  kapucínský  a  františkánský,  syna- 


908 


z  Oseká. 


gOf[Q,  iopní  dftm,  radníd,  divadlo,  stát.  ryi, 
chorvat.  gymnasinni  a  reálkn,  áwé  ačttelské 
pHpraTky,  rjtíí  čiw.  ikola  se  ikolou  prŮ- 
mjsloTOii«  xemský  ápitál,  sirotčioec,  dvé 
spořitelny  a  koftskoo  dráha;  tofámn  na 
sklo,  prádelna  na  hedvábí,  8  par.  a  33  vod. 
mlýnfl,  par.  pily.  Silný  obchod  ▼  obili,  moace, 
dobytku,  prasatech,  hliu.  slivovici,  vína, 
medu,  ovoci,  dříví,  zejména  dobovém,  lnu 
podporuje  čilá  paroplavba  po  Danaji  a  Dravé. 
U  mésta  zámek  s  krásným  parkem  hr.  Pejace- 
vide.  O.  sestává  ze  čtyř  ástí  od  sebe  dosti 
vzdálených:  z  pevnosti  (grád  či  tvrdfd), 
která  byla  obnovena  i  roziiřena  stavbou  od 
r.  1712  až  1719;  z  Horního  mésta  (gornja 
varoš),  zapadne  od  pevnosti;  z  Dolního 
mésta  {dofnja  varos),  východné  od  pev- 
ností, podél  Drávy;  z  Nového  mésta 
(nopa  varoí),  od  pevnosti  na  jih.  V  pev- 
nosti bylo  jii  r.  1766  zaloieno  gymnasium. 
Horní  mésto  jest  střediskem  obchodu  a  prů- 
inyslu  a  sídlem  polit  úřadAv.  O.  jest  po  Zá- 
hřebu a  Rjece  nejvétií  chorvatské  mésto, 
v  némi  jest  velice  četný  2ivel  némecký  a  ži- 
dovský. Kdvby  nebylo  chorvatských  skol  a 
chorvatských  polit.  úřadAv,  měl  by  O.  ráz  na- 
prosto némecký.  Posud  není  v  Ó-u  ani  je- 
diného chorvatsk<^ho  nebo  srbského  listu  a 
teprve  od  r,  1899  existuje  tu  jediný  chor- 
vatský, a  to  zpévácký  spolek  >Lipac.  Déjiny 
O-a  jsou  velmi  staré  a  rozmanité.  Za  dob 
římských  byla  tam  na  místé  Dolního  mésta 
Mursa  maior,  o  níž  se  myslí,  že  ji  založil 
císař  Au^^tus  8.  r.  po  Kr.  a  císař  Hadría- 
nus  že  ji  obklopil  hradbami  a  ozdobil  vý- 
stavnými budovami.  Za  synflv  Konstantina 
Velikého  Mursa  mela  veliký  význam.  Dne 
25.  pros.  350  Konstantius  porazil  u  Mursy 
uchvatitele  Vetrania  a  přinutil  jej,  aby  se 
zřekl  trAnu.  Dne  28.  září  351  Konstantius 
opét  u  Mursy  porazil  druhého  uchvatitele 
Bi&gnentia.  V  Murse  sídlil  náměstek  pro  Dolní 
Pannonii  a  ve  čtvrtém  stol.  Mursa  byla  sta- 
nicí dunajského  loďstva  a  jeho  velitele.  Již 
v  II.  stol.  po  Kr.  bylo  tu  sídlo  křesfanského 
biskupa.  Kol  r.  351  byl  biskupem  Řek  Va- 
lens,  přívrženec  Ariflv.  Naposled  uvádí  se 
Mursa  r.  591.  Později  byla  buď  Avary  nebo 
Slovany  rozbořena.  Chorvaté  založili  tu  osadu 
0.f  který  se  ve  středověkách  listinách  jme- 
nuje Ezek,  z  čehož  povstalo  německé  Esseg. 
O.  náležel  k  staré  chorvatské  županiji  vu- 
kovské,  ale  teprv  od  r.  1776  přísluáí  k  Chor- 
vatsku také  církevně  (k  biskupství  djakov- 
skému,  kdežto  dříve  k  bisk.  pétikostelsícému). 
Od  r.  1526—1687.  totiž  do  bitky  u  Harkanje 
29.  čce,  O.  byl  v  moci  turecké  a  podléhal 
•andžaku  požežskému.  R.  1537  vojsko  kře- 
sCanské  (24.000,  z  čehož  bylo  8000  jízdy)  pod 
vévodou  Katzianerem  bylo  tu  poraženo  sme- 
derevským  pašou  Muhammedem  Jahogliem, 

Íerouž  se  vzepřeli  pouze  Chorvaté.  vedení 
^avlem  Bakióem.  R.  1664  sigetský  hrdina 
Mikuláá  Subió  Zrinski  spálil  most  8565  kroků 
dlouhý,  vystavený  Turky  přes  Drávu  a  přes 
okolní  močály.  Po  bitvě  u  Harkanje  Turci 
«e  jeitč  třikráte  (30.  září  1690  pod  bosen- 


ským pak>a  Uuscinem  a  dvakrát  r.  1693) 
manté  pokooMi  o  to,  aby  se  opét  xmocmli 
O-a.  Od  r.  1773—77  byl  staven  veliký  nisyp 
přes  močály  na  levém  břdío  Drávy  zároveÁ 
se  sílnid  oo  Moháče  pod  vedením  virovi* 
'tickébo  župana  Krsta  Nickébo  nákladrm 
1 600.000  zlař^cfa.  V  rukou  madárskýcfa  byl  O. 
pouze  od  18.  říj.  1848  do  13.  ún.  1849.  kdy 
hr.  Kazimír  Batthyány  ntekJ  před  vévodami 
Todoro videm  a  Trebersburgem. 

1  Oséka,  příjmení  mocného  nékdy  rodu 
panského,  jehož  prvotní  erb  bylo  hrábé  (černé 
v  bílém  ?  bílé  v  červeném }  červ.  v  zlatéoB  ?). 
Pozdéji   méli   na  Stíté  na  křÍ2  rozdélesém 
hrábé  ve  dvou  polích  a  v  ostatní^  po  lvu. 
Předek  jejich  Viebor  mél  syna  Kojato, 
jeni  byl  ok.  r.  1061  prvním  při  dvoře  a  t.  r. 
obdržel  správu  bílinského  kraje.  Památným 
se  stal  pro  pdsobeni  na  snémé  Dobenínském 
(r.  1068.   Viz  Palackého  Déje,  U.  324).    Na 
poč.  XIL  stol.  žil  Hrabiše.  r.  1103  rada 
kníž.  Bořivoje,  jenž  jej  r.  1109  učinil  správcem 
v  dobyté  Praze.   Jeho  vnuk   Her  alt  padl 
r.  1158   u  Milána.    Ke  sklonku  téhož  století 
žili  třibratH,  HrabiSe,  Slávek  (Slavibor) 
a  B o  r  e  ž  (Bořivoj  ?),  držíce  veliké  statky  v  bí- 
linském  kraji  a  kromé  toho  i  drahné  vesnic 
v  ostatních  krajích.    Hrabiie  (v  1.  1180—97 
komorník,  f  j.  1207)  mél  syny  Viebora  a 
Kojatu.  Kojata  držel  Hnévin  most  (ojméjii 
Most)  a  drahné  statkA  po  zemi,  s  nichž  na- 
dal klášter  Zderazský  jím  a  bratrem   zalo- 
žený. Dětí  nemaje  rozdal  statky  své  duchov- 
ním a  služebníkům  (f  1227).    Vžebor  (1190 
až  1238)  témuž  kláSteru  daroval  vesnice  při 
Mostu.   Ostatek  i  s  opravou  nad  klášterem 
dédil  Idík  ze  Švabenic  (f  j- 1278^  bezpochyby 
maje  dceru  Vžeborovu  za  manželku.  Slávek, 
bratr  Hrabišův  (1188—1224,  f  j.  1226),  držel 
veliké  zboží  okolo  nyn.  Oseká  a  kromé  toho 
drahné  zboží  na  Loketsku,  na  nichž  založil 
mésta  Slavkov  a  Ostrov  (prv.  Slawkenmerde), 
Když  se  nábožnému  Milhostovi  nepovedlo 
udržeti  kláSter  v  Mašfové,  založil  s  ním  Slá- 
vek klášter  u  vsi  Oseká  (prý  1196).  V  1  1212 
až  1222  byl  nejv.  komorníkem.    Bratr  jeho 
Borrš  (1188—1207)  obdaroval  také  kláiter 
osecký  a  z&stavil  syna  Slávka  (1207, 1209), 
od   něhož   snad  pocházejí  vladycké   rodiny 
erbu  hrábé.   Slávkovi  synové  byli  Hrabi$e 
(1197— 1203)  a  Bohuslav  (1201—1240).  Tento 
byl  r.  1201  komorníkem  moravským,  v  le* 
těch  1205—1219  podkomořím  v  Cechách  a 
po  otci  (1214    1232)  nejvyšším  komorníkem. 
Kl.   oseckému   daroval   statky  v  Loketsku. 
Měl  dva  syny.   Starší  Slávek  stal  se   po 
r.  1231  opatem  oseckým,  ale  r.  1239  učinén 
byv  od  papeže  biskupem  v  Průších  odebral 
se  tam  šířit  a  upevňovat  víry  křesťanské, 
ale  vrátil  se  zase  ok.  r.  1250  do  Oseká.  Bratr 
jeho  Boreš  (1226—77)  založil  nad  Osekem 
veliký  a  tvrdý  hrad,  jejž  pojmenoval  Riesen* 
burg,  avšak  Cechové  mu  vŽdy  říkali  Osek. 
U  krále  Václava  byl  dvoř.  maršálkem  a  vérné 
k  němu  drže  r.  1248  kralevice  Přemysla  bou- 
řícího se  proti  otci  a  Most  obléhajídho  tak 
hřmotně  přepadl,  že  se  s  celým  ležením  dal 


Osel. 


90» 


na  útek.  Stal  se  za  to  nejv.  komorníkem  a 
tdstal  jím  i  za  krále  Přemysla,  jenž  jej  na 
poč.  r.  1254  z  neznámých  příčin  do  vezení 
uvrhl,  ale  po  některé  nedéli  zase  na  milost 
přijal.  B.  byl  r.  1255  s  králem  v  Prusich  a 
r.  1260  bojoval  u  Kressenbrunna,  kdež  do- 
byl vozův  krále  uherského  a  nabyl  hojné  ko- 
řtstL  Byl  také  dobrodincem  kláStera  vele- 
hradsk^o  a  na  rozsáhlém  zboží,  které  měl 
a  M.  Třebové,  založil  klášter  korunský  (1267 
až  1275).  Když  mu  král  Kostelec  n.  L.  odňal, 
zanevřel  na  nebo  a  přidal  se  k  jeho  nepřá- 
telům* Za  to  r.  1277  uvržen  v  zajetí.  Zemřel 
téhož  neb  násl.  roku  (manž.  Ricnardís).  Sy- 
nové Ir  ho  Slávek  (1264—1277)  a  Bohu- 
slav (1278,  t  j-  1^0,  manž.  Agata  ze  Sum- 
burka)  záhypomřeli.  Bohuslavův  syn  Bohu- 
slav, jinak  Borel,  byl  r.  1280  bet  otce  a 
matky  a  proto  se  ho  ujal  ujec  Bedřich  ze 
Sumburka  a  po  nékolik  let  spravoval  jeho 
statky.  Oldřich  z  Eschenbachu  připsal  tomuto 
Boriovi  jedenáctou  knihu  své  Alexandreidy. 
R.  1333  prodal  Kostomlaty  a  Ledvice  a  ze- 
mřel ok.  r.  1341.  Synové  jeho  BoreáaSla- 
vek  drželi  Osek  s  Duchcovem,  BeČov  s  Bo- 
chovem  a  Žlutíce  v  Cechách  a  Zavldov  s  Bor- 
šeniteinem  a  podporovali  hornictví  na  týchž 
zbožích,  zvlažte  okolo  Bečova.  R.  1355  se 
rozdělili;  onen  měl  Bečov  a  Žlutíce  a  každý 
po  polovici  Oseká  a  Dochcova.  Borei  byl 
od  r.  1360  dvorským  sudím,  r.  1368  hejtma- 
nem v  Českách  Bavořích  ri376)  a  v  I  1371 
až  1378  také  hejtmanem  v  Chebu.  Od  Karla  IV. 
obdržel  Žandov  (1370),  r.  1373  koupil  pan- 
ství kynžvartské,  na  němž  založil  hrad  Bor- 
iengrýn  (1374),  r.  1378  koupil  od  Slávka  díl 
jeho  Oselca  a  drahně  statkův,  jež  skoupil  a 
na  služebná  manství  obrátíl,  císaři  Karlovi 
v  manství  poddal.  Také  držel  Štědrý  Hrá- 
dek, t>ohatě  nadal  kostely  a  oltáře  na  svých 
panstvích.  Moc  tohoto  rodu  se  za  něho  na- 
posled zaskvěla.  Oba  bratří  zemřeli  nedlouho 
po  r.  1385,  zanechavše  syny,  kteří  se  všichni 
jmenovali  Borlové.  Borei  starší  a  Boreš 
mladší,  synové  Boršovi,  prodali  ok.  r.  1392 
Boršengrýn  a  Kjrnžvart;  drželi  s  Jednotou 
panskou.  Mladší  se  z  neznámých  příčin  za- 
dlužil tak,  že  prodal  r.  1398  Osek  s  Duch- 
covem a  opravu  nad  klášterem  a  Lisník  Vi- 
lémovi, míšeňskému  markrabí.  Žlutíce  zapsal 
r.  1403  bratrovi  a  zemřel  t.  r.  (manž.  Anna 
z  Koldic).  Slávkovi  synové  byli  Boreš  nej- 
mladší a  Boreš  Hrabě  (1393—1418).  Tento 
držel  statky  u  Oseká  a  díl  Bochovska,  na 
němž  založil  před  r.  1402  hrad  a  město  An- 
dělskou horu.  Jsa  pontěníkem  synovcův  svých 
Borše  a  Borše  (tuším  synův  Borše  mlad- 
šího [14061),  spravoval  Přimdu,  kterou  si  se 
strýcem  Boršemi  vyiněnili  za  BeČov  a  An- 
dělskou horu,  a  Žlutíce  a  po  jejich  zletílosti 
držel  Jeníkov  ještě  r.  1418.  R.  1415  zdvihli 
Boršové  válku  z  Přimdy  a  purkrabě  jejich, 
Tista,  nelítostně  zemi  plenil.  Král  Václav 
kázal  proto  Přimdu  oblehnoutí  a  Borše  při- 
nutil K  pokoření.  Přimda  mu  odňata  a  tím 
ožebračen.  Jeden  z  dotčených  Boršů  posled- 
ních uchoval  si  Žlutíce,  které  po  jeho  smrti 


držela  vdova  Eliška  z  Landsteina  se  syny 
Janem  a  Vilémem.  Jan  prodal  r.  1415 
svou  polovici  Žlutíc,  oba  r.  1419  věno  na  * 
Ledenicích  po  mateři  zděděné,  tak  že  ochu- 
zeni dokonce.  Jeden  Boreš  bojoval  r.  1434 
u  Lipan  pěšky,  jako  chudý  zeman.  Teden 
Boreš  vyženil  něco  málo  jmění  s  BarDoroo 
z  Lichtemburka  (1441),  držel  napřed  dvě 
vesnice  od  bradu  Peršteina  a  asi  od  r.  1452 
Brozany.  Žil  ještě  r.  1460.  Poslední  toho 
rodu  byl  Jan  Boreš,  jenž  seděl  na  počátku 
XVI.  stol.  v  Litomyšli,  měv  nějaký  čas  Bez- 
dékov  u  Žatce  najatý.  Zemřel  v  1.  1522-36. 
Jeho  vdovou  byla  bezpochyby  Lidmila  Bor- 
šová  z  Police,  která  r.  1549—1550  držela 
v  zástavě  některé  vesnice,  a  dcerou  snad 
Kateřina,  r.  1554  paní  na  Šumberce.  Až  da 
poslední  chvíle  byli  páni  Boršové  v  pan- 
ském stavu  a  pečetili  červeným  voskem.  SČk. 
Osel  (Equus  asinus  L.)  jest  známý  ssavec 
kopytnatý,  Hchoprstý,  z  čeledi  koní  (Equi' 
dat),  z  podrodu  oslů  iAsinu$\  s  >kaštany« 
jen  na  předních  nohách  a  ocasem  porostíým 
delšími  žíněmi  toliko  na  konci).  O.  má  zná- 
mou postavu  a  velikost,  boltce  zdéli  poloviny 
hlavy  a  srst  šedou  s  černým  podélným  pruhem 
uprostřed  na  hřbetě,  s  nímž  se  kříží  příčný,, 
tmavý  pruh  na  plecích,  vezpod  trochu  svět- 
lejší. Pochází  bezpochyby  z  afrického  osla 
divokého  nebo  snad  i  z  ona^^ra.  Nejlépe  se 
oslu  daří  v  přední  a  střední  Asii,  v  sev.  a 
vých.  Africe,  v  již.  Evropě  a  teplé  Americe  v 
u  nás  jest  zvířetem  mrzutým,  lenivým,  druhdy 
tvrdošíjným,  ale  v  zemích  teplejších,  na  pr. 
v  Egyptě,  jest  O.  hbitý,  pilný,  vjftrvalý  a 
obyčejně  také  úhlednější.  V  Arábii,  Persii 
i  v  Egyptě  chovají  osly  dvojí;  jedno  plémě 
jest  větší  a  statnější  postavy,  srsti  hladké  a 
hebké;  druhé  jest  menší  a  slabší.  V  iižnř 
Americe  žijí  oslové  zdivočelí.  O.  má  dosti 
bystré  smyslv,  zejm.  sluch,  a  výbornou  pa- 
mét  Přestává  na  chatrné  píci ;  vezme  za  vděk 
travou,  jíž  bv  se  naši  přežvýkavci  ani  netkli, 
ano  i  bodláčnn  a  ostnitými  bylinami.  Hlasem* 
jeho  jest  známé  i-a.  Dobou  páření  jsou  po- 
slední dnové  jara  nebo  prvé  měsíce  léta; 
po  11  asi  měsících  oslice  rodí  obyčejně  jedno 
mládě  dosti  dobře  vyvinuté;  toto  dorůstá, 
normální  velikosti  již  ve  2.  roce,  plné  síly 
však  až  ve  3.  roce  svého  věku.  O.  dožije  se 
prý  40—50  let  U  nás  o.  tahá  a  nosí  bře- 
mena; masa  požívají  jen  na  jihu  a  z  kůže 
hotoví  pergamen  a  satián.  —  Kromě  dšig- 
getaje  (v.  t.)  jsou  s  oslem  ještě  blízko  pří- 
buzní nejprve  již  jmenovaný  onaeer  (di- 
voko osel;  Equus  onager  Schreb.),  pak 
africký  osel  divoký  {Equus  taeniopuš^ 
Heugl.).  Prvý  jest  trochu  vyšší  i  ztepilejší 
než  o.,  má  tlusté  rty  porostlé  dlouhými  ště- 
tínovitými  chlupy,  boltce  trochu  kratší  než 
O.  a  barvu  bělavě  šedou,  na  temeni  hlavy, 
po  stranách  krku,  na  bocích  a  zadku  na* 
hnedle  žlutou;  po  stranách  těla  jest  po  bí- 
lém pruhu  podélném  s  úzkým  hnědým  prouž- 
kem uprostřed.  Onager  jest  domovem  ve 
stepech  Sýrie,  Arábie,  Persie  a  Východní 
Indie.   V  Persii  z  polapených  onagrův  od^ 


voký  jest  dosti  vysoký,  úhledného  vzrůstu 
a  má  srst  popelavoa  nebo  nahnědle  iedoa, 
vezpod  světlejší,  nahoře  na  hřbete  a  na  ple- 
cích podobný  tmavý  kříi,  jako  náá  o.,  a  na 
nohách  dosti  zřetelné  tmavé  pruhy  přičné. 
Jest  domovem  ve  stepech  africkýcn  na  vý- 
chod od  Nilu;  jest  velice  plachý  a  obezřelý, 


910  Osel  —  Osetinci. 

chovávaji  ncjpěknčjáí  a  nejhbitější  osly  pro  zaváděje  se  svým  přítelem  WinckelmanDem 
jízdu.  Oblíbenou  jejich  potravou  jsou  slano-  směr  antický.  Byl  Činný  na  poli  malířství 
byly,  pak  byliny  s  mléčnými  ifavami;  bodla-  dekorativního  a  v  pracích  téch  jev!  se  neu- 
čím a  ostnitými  rostlinami  opovrhují.  Lidé  I  více  jeho  záliba  k  allesoriím.  Zachovalo  se 
je  loví  pro  maso  a  kůii.  Africký  o.  di-,od  něho  několik  obráni  v  kostele  Mikulái- 
*   '  '    '    '     "  •  '    "^'   ^   *^     — j»  -     ském  v  Lipsku  a  něco  menších  maleb  de- 

korativních. Z  jeho  prací  sochařských  vyniká 
pomník    Bedřicha    Augusta    Spravedlivého 
v  Lipsku  a  pomník  dánské  královny  Mathildy 
v  Celle.  6.  ryl  také  45  listfl  dílem  dle  Rem- 
brandta,  dílem  dle  vlastních  invencí  a  byl 
činným  i  jako  illustrátor  spisfl  Wiclandovýdi 
ale   by  1-1  i   mlád   chycen,  snadno  se  zkrotí,   a  j.  Goethe  pochvalné  se  o  ném  zmiňuje  ve 
O  míSencích  oslův  a  koní  v.  Mezek.    Br.    I  své  >Díchtung  u.  Wahrheit«.  —  Srv.  tXlrr, 
Osel  v.  Ezel.  A.  F.  O,  (Lip.,  1870).  —  Jeho  syn  Johano 

Oseleo,  Voselec  i  Veselec,  ves  v  Če- '  Friedrich  Ludwig  O.  (^  1751  v  Dráidá- 
chách.  hejtm.  Strakonice,  okr.  Horažďovice,  nech  —  f  1792  t.)  byl  od  r.  1778  professo- 
fara  Kotouň;  97  d.,  673  ob.  č.,  14  n.  (1890),  rem  malířství  dějinného  a  krajinného  v  Drál- 
pš.,  telegraf  a  četnická  stanice  a  nade  vsí  dánech,  maloval  oblíbené  krajiny  aqaarellové 
kaple  sv.  Markéty.  Fid.  panství  zaujímá  a  ryl  dle  Rubense,  Rembrandta,  Salv.  Rosy  aj. 
916-27  Aa  půdy;  náleží  k  němu  zámek  s  kaplí  Oset,  bot.,  v.  Cirsium. 
sv.  Jiří  a  parkem,  dvflr  a  pivovar,  majetek  Osetliicl  (rusky  OcerBVu),  kavkázský  ni- 
Viktora  hr.  Boosa  z  Waldeku.  —  Na  místě  i  rod  horský  indoevropské  čeledi,  zaujímajíci 
zámku  bývala  tvrz,  založená  pány  ze  Lnář, ;  od  pradávna  střed  Kavkázského  hřbetu  po 
k  nimž  naležel  v  1. 1388—97  jezevec  z  Oselec.  |  obou  jeho  svazích  hlavně  mezi  42®  5'  ai  43* 
Potom  se  tu  zakoupila  ledna  větev  rytířfl  ,  20'  s.  š.  a  61®  10'  ai  62®  20'  v.  d.  Gr.«  na 
z  Dlouhé  Vsi  (asi  Mikulášem  kol  r.  1450),  ploše  asi  11.000  km\  Kromě  toho  rosšiřeny 
přijavši  odtud  příjmí  >OseIeckých«.  'jsou  jejich  osady  i  po  středním  Těreka  blile 

Oseledeo  v.  Čupryna  1).  Mozdoku,  oddělené  od  hlavní  oblasti  pásmem 

Oselné  i  V  osel  né,  ves  v  Čechách,  hejtm.  osad  ruských  a  čečenských  a  jimi  namnoze 
a  pš.  Č.  Budějovice,  okr.  Lišov,  fara  Libnič; .  prostoupené.  Asi  tři  čtvrtiny  všech  jejich 
37  d..  350  obyv.  č.  (1890),  kaple  sv.  Václava, ,  sídel  připadají  na  krajiny  horské  vysoké  přes 
Itř.  šk.  a  samota  Světlík.  1 1000  m  a  jen  čtvrtina  na  roviny.     Dle  dat 

Osemeni,  bot.,  v.  Semeno.  z  r.  1830  počítalo  se  všech  O-ců  35.750,  v  le- 

Osenioe,  zool.,  v.  Agrotis.  těch  60tých  XIX.  stol.  bylo  severních  46.802 

? senice,  Osonice  i  Osojnice,  far.  ves  a  jižních  19.324,  f.  1880  dle  s6'tání  kavkás- 
echách,  hejtm.  Jičín,  okr.  Libáň,  pš.  Dě-  ským  statistickým  komitétem  bylo  jich  na 
tenice;  40  d.,  268  ob.  č.  (1890),  kostel  Naroz.  severu  58.926  a  na  j.  51.988,  konečně  r.  1891 
P.  Marie  (ve  XIV.  stol.  far.),  4lř.  šk.,  cihelna  počítalo  se  jich  156.814,  z  čehož  80.669  v  Před- 
a  popi.  dvůr  ovčí  s  myslivnou,  který  odka-  kavkázi,  zvláště  v  oblasti  těrské,  a  76.145 
zem  přešel  (1866),  když  rod  baronů  z  Wes-  ;  v  Zakavkází,  hlavně  v  gubernii  tifliské.  Sou- 
senberka  Filipem  vymřel,  na  ryt.  řád  Joha-  horného  svého  národního  jména  O.  nemají, 
nitů  neboli  Maltánů  v  Praze.  Bývalý  statek  !  nejrozšířenější  jest  u  nich  název  Ir  nebo 
osenický  jest  nyní  částí  panství  aétenického.  Iron.  O.  předkavkázští  rozdělují  se  na  ně« 
Osep  nazývala  se  ve  starém  českém  a  pol-  <  kolik  plemen:  Digorce,  Alagirce,  Kurta- 
ském  právu  obilní  dávka,  odváděná  od  pod-'tince  a  Tagaurce,  u  Gruzinů  slují  viichni 
daných  s  počátku  knížeti,   později   pozem- 1  Ossi  a  jejich  země  Osseti,  z  čehoi  vzniklo 


kovým  vrchnostem. 

Oser:  1)  O.  Hubert,  mechanický  umělec 
a  zvi.  hodinář  český  (♦  1713  v  Jindř.  Hradci  — 
f  1778  v  Královicích).  Studoval  v  Praze  filo- 
sofii a  theologii,  načež  vstoupil  do  cisterc. 


ruské  Osseti  nové  nebo  O.  Zakavkázití  O. 
nazýváni  jsou  od  severních  svých  soukme- 
novců  Tu  alte,  u  Gruzinů  pak  slove  jejich 
země  D  vale  ti.  Severní  O.  jsou  xe  dvoa  tře- 
tin  černoocí   a  černovlasí,   plet  jeíii^   jest 


kláštera  plaského.  Později  stal  se  v  Kralo-  tmavá,  čelo  široké,  nos  veliký  a  přímý,  rty 
vicích  farářem.  Byl  výtečný  mechanik  a  na-  malé  a  tenké,  vzrůst  vysoký,  plece  a  boky 
byl  znamenité  pověsti  zvláště  svými  hodi- '  široké,  hlava  skoro  brachykefalní.  V  Digoni 
námi.  Díla,  jež  nikdo  nedovedl  spraviti,  po- 1  vyskytuji  se  také  plavoviasí,  kdeito  v  Za- 
sílána iemu  k  opravě.  ;  kavkázi  jich  téměř  není,  vůbec  typ  jest  zde 
2)  ó.  Adam  Friedrich,  malíř  a  sochař  '  méně  výrazný  než  na  s.  následkem  silného 
něm.  (♦  1717  v  Prešpurce  -■  f  1799  v  Lipsku),  i  smíšení  s  Gruzíny.  Celkem  ustupují  O.  svým 
Pocházel  z  rodiny  saské  a  vzdělal  se  ve  Vídni,  I  zevnějškem  většině  ostatních  kavkázskýdi 
pak  u  Dietricha  a  Mengse  v  Drážďanech,  kde  |  národů.  Zvláště  ženy  nejsou  tak  hezké  a  levi 
maloval  dekorace  pro  divadlo  a  četné  malby  '  namnoze  ráz  mongolský.  Oděv  jejich  jest 
nástropní.  R.  1764  stal  se  ředitelem  nově  krátká  košile,  zpodky,  cerkeský  svrchní  ka- 
jaložené  akademie  v  Lipsku.  Tam  měl  mnoho  |  bát  z  hrubého  sukna,  střevíce  v  lété  lýkové 
{áků,  mezi  jinými  také  Goetha,  a  působil ;  a  v  zimě  plstěné  boty,  na  hlavě  plstěná  če- 
jejména  proti  baroku  a  rokoku,  aniž  však  '  pice.  Hlavní  stravou  O-ců,  kteft  vyrnačuji 
^ám  dovedl  se  úplně  zprostiti  vlivu  rokoka,   se  velikou  střídmostí,  jest  chléb  z  ječmene. 


Osevná  soustava  —  Oschoforíe.  911 

kukuřice,  pientce  a  prosa,  mimo  to  i  sýr  a  potomky  Alanů  a  Vivien  de  Saint-Martin 
mléko*  Maso  jedi  jen  o  svátcích  a  při  při- '  spojuje  je  s  Asy,  kteří  vystěhovali  se  do 
chodu  hostů.  Z  nápojů  nejoblíbenčjii  jest  Skandinávie.  Najisto  pak  jsou  O.  zbytkem 
vodka  X  prosa,  ječné  černé  pivo  a  prosný  četného  někdy  iránského  náíroda,  příbuzného 
kvas.  Soli  uiívá  se  jen  rozpuitěné  ve  vodě  s  asijskými  Sarmaty,  který  kdysi  zaujímal 
a  promílené  česnekem.  Obydlím  jsou  jim  |  rozsáíilé  úzj^mí  na  severním  Kavkaze,  dolním 
v  rovinách  dřevěné,  obílené  chaty,  v  horách  Donu  a  v  Cernomoří.  Ai  k  samému  Elbnrzu 
pak  stavení  z  kamene  bez  malty,  mající  pra- !  a  k  horní  Kubáni  zachovaly  se  osetinské 
videlně  2 — 3  poschodí,  přimykající  se  s  jedné  '  názvy  řek,  hor,  průsmyků  atd.  a  i  jméno 
neb  několika  stran  ke  skále,  opatřená  baitou  i  Don  značí  po  osetinsku  >voda,  řeka«.  V  sta- 
o  několika  poschodích  a  ohrazená  vysokou  |  rých  letopisech  ruských  O.  slují  Jasové, 
zdí,  tak  ic  slouiívala  dříve  i  za  pevnosti.  Byzantlncum  a  Arménům  byli  známi  pode 
Střediskem  osetinského  domu  jest  veliká  síň  <  jménem  Alanové.  Panovnický  jejich  rod 
sloužící  zároveň  za  kuchyň  i  jídelnu,  kde  j  spřízněn  byl  s  gruzínským,  avšak  jejich  moc 


uprostřed  jest  krb,  nad  kterým  visí  měděný 
nebo  litý  kotci  na  železném,  celé  rodině  po- 
svátném řetěze.  Jediným  nábytkem  jsou  dře- 


brzy  byla  obmezována  se  s.  Rusy,  Čerkesy 
a  Polovci  a  úplně  zničena  Tatary  pod  Džen* 
giz-chánem,  jemuž  přinuceni  odváděti   pO' 


věné  lavice,  na  právo  od  krbu  pro  muže  a  plátek,  od  Kabardinců  pak  úplně  zatlačeni 

v  levo  pro  ženy,   které  váak  v  přítomnosti  |  do  hor.   O.  jižní  byli  dříve  postrachem  ce- 

mužů  nesmějí  seděti.  K  hlavnímu  stavení  při-  lého  Zakavkází,  brzy  váak  upadli  v  závislost 

stavují  se  nová,  jestliže  rodina  vzrůstá,  ne-  '  gruzínských  feudáluv.    Rusům   nekladli   O. 

boť  za  živobytí  rodičů  zůstávají  ženatí  bratři  žádného  odporu,  majíce  v  nich  dobré  spo- 

pohromadě.    Domy  pokrývají   se  plochými  jence   proti   Kabardincům   a  Gruzínům.  — 

střechami,  na  nichž  mlátí  se  obilí  a  suší  zrní.  Srv.  Vs.  Miller,  Osetinskije  etjudy  (Moskva, 

Hlavním  zaměstnáním  O-ců  v  horách,  kde  1881—87);   N.  Giljčenko,  Materiály  dlja  an- 

jsou  tučné  pastviny,  jest  chov  dobytka  a  ;  tropologiji  Kavkaza.  I.  Osetiny  (Petrohrad, 

orba.  Mimo  to  v  horách  živí  se  mnozí  i  ká-  1890);   Erckert,    Der  Kaukasus   und   seine 

cením  dříví  a  jeho  vývozem  do  měst    Ře-  Vólker  (Lipsko,   1887);    Em.   Fait,   Kavkaz 

meslná  a  průmyslová  činnost  jest  nepatrná  (Praha,  1898).  Tir, 

a  vůbec  do  nedávná  byl  hospodářský  stav       Osevná  soustava   v.   Hospodářské 

národa  špatný  jak  pro  nepříznivé  poměry  soustavy  os<-vné. 
přírodní,  tak  i  lenost  mužů,  kteří  největší       Osgyán  v.  Ožďany. 
část  prací  svalují  na  ženy.    Za  to  jsou  O.       CSlianghnessy (o-šžbnesi) ArthurWil- 

učeliví  a  uméníroilovní,  rychle  se  ucí  rusky  liam  Ed(;ar,   básník  an^rl.  (*  1846  v  Lon- 

a  mnoho  jich  jest  v  ruských  službách.  Co  se  dýně  —  f  1881  t.).  Byl  knihovníkem  v  Bri- 

veřejoého  zřízení  týče,  jsou  O.  rozhodní  de-  tish   Museu    a  počal  svou    literární  dráhu 

mokráte,  jen  u  Tagaurců  a  Digorců  vyvinula  knihou  básni:   An  epic  of  women  and  other 

se  zvláštní  privilegovaná  třída,  zv.  alcfarové  poems  (Lond.,  1870),  jež  setkaly  se  s  veli- 

nebo  badiljatové,  kterým  i  Rusy  přiznány  kým  úspěchem.  I  v  ostatních  knihách:  The 

jisté   výsady,    ač  k  ruské  šlechtě  nepřipo-  lays  of  France  (1872),  Musie  and  moonlight 

čteni,  v  ohledu  náboženském  přiznává  se  dle  (1874)   a  v  pohrobních   Songs  of  a  worker 

jména  většina  (75—807©)  O-ců  ke  křcsfan-  (1881),  jeví  se  jedním  z  nejnadanějších  bás- 

ství,  zbytek  pak  k  islámu,  který  sem  pronikl  níků  novoanglických.    Psal  také  velmi  pěk- 

s  Kabardy  a  jest  zvláště  rozšířen  mezi  vyš-  ným  slohem  francouzským  do  listů  paříž- 

šími  vrstvami  Digorců.  Křesťanství  však  jest  ských.    Se  svoji    chotí   Eleanorou,   dcerou 

zde  ien  velice  povrchní,  obmezujíc  se  na  ně-  básníka  W.  Marstona,  vydal  knihu  Toyland 

kolik   obřadů,  svátků,  postův  atd.,  s  nimiž  (1875).    Mimo  to  psal  vědecké  práce  o  pla- 

gomichány  jsou  dosud  obřady  a  oběti  po-  zích  a  rybách,  jakož  i  rozpravy  o  anglické 

anské.   Podobně  povrchní  jest  i  islám.   Ve  literatuře.  Srv.  L.  C.  Moulton,  Arthur  0'S.| 

veliké  úctě  mají  O.  značné  množství  duchů,  his  life  and  his  work  (Lond.,  1894). 
Hlavní   předpisy   osetinské    morálky   jsou:       Oschats  v.  Ožice. 
úcta  ke  starším,  krevní  msta  a  pohostinství.       OsoheUn,  ves  v  Čechách,  v.  Ošelín. 
V  manželství  vstupuje  se  koupí  nevěsty,  ze-       Osoherslebany    krajské   město    v   prusí 

mřeli  uctíváni  jsou  spalováním  koně  na  hrobě  vlád.  obvodu   magdeburském,  stanice  trat. 
a  vyčastováním  všecn  obyvatelů  vesnice  i  pří- ,  Magdeburk-Halberstidt  a  O.-Jerxheim;   má 

chozích.  2Iajímavá  jest  národní  poesie  O-ců,  12.465  obyv.  (1895);  obv.  soud.  reál.  škola, 

zvláště  povésti  o  národních  hrdinech,  zva-  katol.  a  ev.  kostel  a  sirotčinec,  špitál,  to- 

ných  martamové,  v  jejichž  podnětech  setká-  várny   na  hospod,  stroje,   slévárna  železa, 

váme  se  i  s  perským  bohatýrem  Rustemem.  mědikovectví,  cihelny,  vápenice,  dva  cukro- 

Kromě  básní  epických  mají  O.  i  mnoho  písní,  vary  a  rafBnerie  cufcru,  lihovar,  dva  pivo- 

zvláště   satirických  a  humoristických,  hojně  vary.  sladovna,  výroba  čokolády  a  strojených 

rozšířen  jest  zpěv  a  hudba,  zvláště  na  dvou-  hnojiv.  Nedaleko  hnědouh.  doív  a  minerální 

struných  houslích.    Mínění  o  jejich  původu  lázně  Hornhausen.    Připomíná  se  r.  803. 
se  rozcházejí,  ač  od  delší  doby  byli  více  než       Osohlts  v.  Osečná. 
jiní  kavkázští  národové  předmětem  pečlivých       0. 8ohm.,  zkratek  přírodověd.,  jímž  ozna- 

studii.  Dle  jedněch  jsou  totožni  s  Ptoleroaio-  čen  Oskar  Schmidt. 
vými  Ošily,  Klaproth  a  j.  pokládají  je  za       Osohoforle  v.  Dionysos  574^. 


912 


Osí  —  Osídleni. 


Osí:  1)  O.,  ves  ▼  Čechách,  hejtm.  Kla- 
tovy, v.  Osy.  —  2)  O.  iSchúnfeld€n\  ves 
L,  hejtm.  Krumlov,  okr.,  fara  a  pS.  Čhval- 
šiDy;  15  d.,  2  ob.  č.,  83  n.  (1890).  —  3)  O., 
Vaší,  ves  t.  při  Vltavě,  hejtm.,  okr.  a  pi. 
Milevsko,  fara  Červená;  26  d.,  161  ob.  č. 
(1890). 

OrtanďT:  1)  O.  Andreas,  vlastně  Hose- 
mann,  protest,  theolog  něm.  t  doby  refor- 
mační (*  1498  v  Gungenhaosenu  u  Norím- 
berka  —  f  1552  v  Kralovd  v  Prusku).  Stu- 
doval theologii  v  Ingolstadte  a  učil  hebrej- 
itině  v  klášteře  augustiniánfl  v  Norímberce. 
R.  1522  vydal  Vulgátu,  revidovanou  dle  pův. 
textu.  Byl  prvním  lutheránským  kazatelem 
v  Norimberce  a  účastnil  se  disputace  v  Mar- 
burce  (1529)  a  sněmu  Augipurského  (1530). 
R.  1549,  poněvadi  nechtěl  se  podrobiti  in- 
terimu,  odebral  se  do  Královce  a  stal  se 
tam  kazatelem  a  professorem  theologie.  O. 
zvláitě  je  znám  pro  svoje  názory  o  justi- 
íikaci  čiti  ospravedlnění,  o  němi  tvrdil,  ie 
neděje  se,  jak  Luther  minU,  jakožto  soudní 
výkon  v  Bohu,  nýbri  2e  jest  docela  sub- 
jektivné a  spoienim  Kristovým  {inhabitatio 
Ckriiti)  s  Člověkem  způsobené.  O.  i  samého 
Melanchthona  obviňoval,  2e  čisté  učení  po- 
ruSil.  Názorv  svoje  vykládá  ve  spise  De  unico 
mediatore  Jesu  Christo  et  justiftcationt  fldei 
confessio  (1551).  Hádka  o  to  byla  vedena 
s  velikou  trpkostí,  zejména  po  Lutherové 
smrti.  Trvala  i  po  smrti  O-ově,  ai  r.  1566 
všichni  Osiandristé  byli  sesazeni,  Jejich  ná- 
čelník, zef  O-ův,  dvorní  kazatel  Funk,  sfat 
a  všechen  osiandrismus  r.  1567  tak  zvaným 
Corpus  doctrinae  pruthenicum  %  Pruska  vy- 
pověděn. O.  první  vydal  Astronomii  Koper- 
níkovu,  opatřiv  ji  předmluvou  (Norimb., 
1543).  —  Srov.  Móller,  A.  O-s  Leben  und 
ausgewahlle  Schriften  (Elberf.,  1870);  K.  A. 
Hase,  Herzog  Albrecht  v.  Preussen  u.  sein 
Hofpiediger  (Lipsko,  1879);  Ritschel,  Die 
Rechtfertigungslehre  des  Andreas  O.  (Jahr- 
bůcher  fůr  d.  Theologie,  1857  II.). 

2)  O.  Lukas,  zvaný  starší,  syn  před., 
evang.  theolog  (♦  1634  v  Norimberce  — 
t  1604  ve  Stutgartě).  Byl  r.  1555  diákonem 
v  Góppingenu,  r.  1567  dvorním  kazatelem 
vévody  Bedřicha  Virtemberského,  ale  r.  1598 
byl  sesazen.  Súčastnilse  několika  disputací, 

Í'ako  v  Maulbronné  (1564  a  1576),  v  Mont- 
»éliardě  (1586)  a  v  Řezně  (1594).  O.  má  veliké 
zásluhy  o  zdokonalení  chrámového  zpěvu. 
Hl.  jeno  dílo:  Biblia  latina ^  ad  fontes  hebr, 
textus  emendata^  cum  brevi  et  ptrspicua  expo- 
sitione  iiiustrata  (1573—86),  pak  Epitomes 
historiae  eccL  centuriae  XVI ,  in  quibus  breviter 
et  perspicue  commemoratur  quis  fuit  status 
ecclesiae  Christi  a  nat.  Salvatoris  usque  ad 
annum  lóoo  (Tubinky,  1592—1604).  —  Jeho 
syn:  Lukas  O.,  zvaný  mladší  {*  1571  ve 
Stutgartě  —  f  1638  v  Ťubinkách),  také  vy- 
nikl jako  obratný  disputant  a  polemik.  Byl 
Í proboštem  a  kancléřem  v  Ťubinkách  a  po- 
emisoval  s  giessenskými  theology  o  Com- 
municatio  idiomatum.  Napsal:  Bedenken  ge' 
gen  Arndi  wahres  Christentum   (Tub.,  1623). 


Oflio^,  Vosice,  far.  ves  r  Cechách,  hejtm. 
a  okr.  Pardubice,  pi.  Dobřenice;  65  d.,  554 
ob.  č.  (1890),  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie 
(ve  XIV.  stol  far.),  4tř.  šk.  Ves  příslušela 
k  původnímu  nadání  kláštera  opatovíckého. 

Odfiusr,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Přerov, 
okr.  Kojetín,  fára  Pačlavice,  pi.  Nesamyslice; 
44  d.,  218  ob.  č.  (1890)  a  část  obce  Ókloky. 

Osídek,  Osičko,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Holešpv,  okr.  a  pl.  Bystřice  p.  Hoct.,  fara 
Hor.  Újezd;  45  d.,  269  ob.  č.  (1890),  Itř.  ik^ 
telegraf  a  ielezn.  stanice  oa  trati  BUako- 
Kojetín,  Sever.  dr.  cis.  Ferdinanda,  Poprvé 
připomíná  se  r.  1371   při  panství  keleckém. 

Osldky,  Vos  Íčky,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Pardubice,  fara  Osice,  pé.  Dobřcnice; 
39  d..  307  ob.  č.  (1890). 

Osldelnik,  zool.,  v.  Strangalia. 

Osídleni  znamená  osazení  půdy  ob3^ 
vatelstvcm.  Teprve  tou  dobou,  kdyi  objrra- 
telstvo  usadilo  se  na  určitém  miste  povrchu 
zemského  v  trvalých  sídlech,  mflže   počíti 
kulturní  jeho  vývoj.  Se  zřetelem  na  potřebo 
ochrany  člověka  před  nepřátelskými  iivlya 
na  potřebu  vzájemné  pomod  dělo  se  prvotní 
o  půdy  lidstvem  ve  společenských  svazcích, 
tak  ie  ti,  kdo  určitou  část  půdv  osídlili, 
tvořili  vespolek  jakési  společenské  téleso, 
jakýsi  svazek  obecni.   V  tomto  svazku  pak 
má  svůj  původ  rozvoj  soustavného  hospo- 
dařeni, ochrana  veřejného  pořádku  a  m&u, 
rozvoj    autoritativní   (úřední)   mocí,   které 
všichni  nuceni  isou  se  podroDití,  a  v  dalSím 
postupu  rozvoj   a  organizace  státní   moci^ 
rozvoj  obchodu,  živností  a  průmyslu,  rozTO) 
triby  a  dopravy  i  vývoj  sídel,  na  kterých 
tržebné  styky  se  soustřeďovaly,  t.  j.  rozvoj 
mést  na   rozdíl    od    venkova,  opatřuiícíbo 
plooiny  pro  výiivu  obyvatelstva  a  suroviny 
pro  průmysl.    Způsob,  jak  prvotní  o.  půdy 
se  udalo,  měl  vliv  na  celý  další  hospodářský 
rozvoj  národů.  V  Evropé  lze  co  do  způsobu 
O.  rozeznávati    dvé   veliká   pásma:    pásmo 
moře  Středozemního,  zabírající  jiiní  polo» 
ostrovy  evropské  na  jihu  Alp,  a  pásmo  Se- 
verního a  Baltického  moře,  zabírající  krajinv 
prostírající  se  severně  Alp   Ono  pásmo  osí* 
dleno  bylo  Řeky  a  Římany,  toto  Kelty,  Ger* 
many  a  Slovany.   Různosti  ve  způsobu  pů» 
vodního   o.  těchto  národů   lze  Ještě  dnes 
stopovati  hlavně  v  poměrech  agrárních  (roz- 
dělení majetku  pozemkového,  stavba  vesnic 
a  pod.).  Ale  i  ve  státech  moderních  výsky* 
tuie  se  ještě  nové  osídlování  půdy,  a  to  buď 
jako:  a)o,  (či  kolonisace)  zevní,  sáleie- 
JÍCÍ  v  tom,  ie  stát  zakládá  v  jiných  konči- 
nách světových  kolonie  (v.  t.);  nebo  jako 
b)  o.  (či  kolonisace)  vnitřní,  záleiejícf 
v  tom.  že  stát  veřejnými  opatřeními  působí 
k  tomu,  aby  v  rozdělení  obyvatelstva  na 
území  státním  nastaly  určité  změny.  Potřeba 
takových    opatření,   kterými  stát   provésti 
chce  tyto  změny,  nastane  tehdy,  kd^i  se 
objeví,  že  obyvatelstvo  po  území  statním 
jest  rozděleno  způsobem  pro  kulturní  a  ho- 
spodářský rozvoj  jeho  nepříznivým,  jmeno- 
vitě že  na  některých  částech  státniho  áseail 


Osiek  —  Osimo 


913 


jest  nedostatek  obyvatelstva,  ač  dle  přiroze- 
ných podmínek  půdy  by  mohl  tam  najíti 
Těživu  včtií  počet  lidstva,  kdežto  na  jiných 
částech  státního  úsemi  je  zase  nadbytek 
obyvatelstva,  tak  ie  znamenati  ta  lze  přelid- 
nční  se  všemi  nebezpečnými  následky  jeho 
(nedostatek  pracovní  příležitosti,  nedosta- 
tečná výživa  méné  zámožných  vrstev,  vétií 
úmrtnost  atdA  Ka  převodu  obyvatelstva 
z  krajin  přelianěných  do  krajin  málo  zalid- 
něných působiti  může  stát  všemi  těmi  pro- 
středky, kterými  podporuje  se  hospodářský 
rozvoj  krajin  poslednčjžích  (podpora  prů- 
mysln,  zřizováni  a  rozšiřování  dopravních 
prostředků,  podpora  podnikavosti  a  j.).  V  naší 
dobé  objevuje  se  v  některých  státech  ne- 
příznivé rozdělení  obyvatelstva,  jehož  pří- 
činy tkvi  v  nepříznivém  rozdělení  majetku 
pozemkového.  Jsou  to  hlavně  krajiny,  ve 
kterých  velká  část  půdy  soustředěna  jest 
v  nikách  menšího  počtu  velkostatkářů.  V  ta- 
kových krajinách  s  převládajícími  latifun- 
diemi  panuje  nedostatek  obyvatelstva.  Nej- 
větší část  půdy  je  následkem  hospodářské 
převahy  veliké  výroby  jaksi  vázána  i  ne- 
může přecházeti  z  rukou  velkostatkářských 
do  rukou  jiných,  zvláště  je-li  vlastnictví 
vclkostatkáJ^e  k  půdě  utuženo  ještě  svazkem 
íideikommissním  (svěřenským).  V  takových 
krajinách  nemůže  rozvinouti  se  četnější  stav 
selský,  nenalézá  průmysl  pro  svůj  rozvoj 
podmínek  i  nemůže  se  tam  uživiti  dělný  lid. 
Ale  tím  trpí  i  hospodářství  na  velkostatcích 
samých,  ježto  za  nedostatku  dělného  lidu 
jednak  nenalézají  dosti  pracovníků,  nutných 
pro  práce  polní,  jednak  nemohou  v  řidce 
obydlené  krajině  odbýti  své  hospodářské 
plodiny.  Stát  působiti  může  v  takových  pří- 
padech k  příznivějšímu  rozdělení  obyvatel- 
stva tím  způsobem,  že  zakupuje  půdu  velko- 
statkářskou.  rozděluje  ji  na  menší  državy, 
jmenovité  že  s  velkostatků  zřizuje  selské 
nebo  domkářské  statky  a  že  tyto  posled- 
něiší  statky  prodává  za  výhodných  podmí- 
nek kolonistům,  kteří  se  tam  chtějí  usaditi. 
Obyčejně  dává  stát  kolonistům  půdu  z  velko- 
statků rozdělenou  na  úvěr;  kolonista  splácí 
státu  cenu  půdy  ve  splátkách  rozpočtených 
na  delší  řadu  let.  Mimo  to  stará  se  stát  též 
o  to,  aby  na  půdě  rozdělené  byla  všechna 
zařízení  k  hospodaření  potřebná  (hospodář- 
ské budovy  a  j.).  Takovým  způsobem  pro- 
vádí se  kolonisace  půdy  v  Německu  od 
r.  1886,  a  to  v  Poznaňsku  a  Záp.  Prusku, 
ovšem  s  výslovnou  tendencí,  aby  majetek 
pozemkový  převáděn  byl  z  rukou  vlastníků 
polských  do  rukou  vlastníků  národnosti  ně- 
mecké; slouží  tedy  kolonisace  na  polské 
půdě  účelům  germanisačním.  V  Anglii  ko- 
íonisuje  se  od  r.  1881  po6'najíc  v  Irsku; 
tamní  dočasní  pachtýři  mají  za  peněžní  po- 
moci ze  státních  fondŮ  do  svého  vlastnictví 
převzíti  půdu  velkostatkářům  náležející.  Mimo 
to  má  zvlášt.  zákony  {allotments  acti  z  r.  1882 
a  small  holdingt  act  z  r.  1892^  poskytnuta 
býti  dělní ctvu  možnost  opatřiti  si  za  veřejné 
podpory    pozemkový    majetek.    V   Rusku 

Octftr  Slovník  Naoteý,  >v.  XVIII.  9/1  1902. 


zřídil  Stát  v  r.  1882  zvláštní  selskou  banku, 
která  má  sedlákům  neb  obcím  (mirům)  po- 
skytovati zápůjčky,  když  kupují  půdu  od 
velkostatkův.  Na  podobná  opatřeni  pomýšlí 
se  též  v  Itálii  a  v  Uhrách.  —  Litera- 
tura: Z  přečetných  spisů  budte  uvedeny 
jen  tyto  jakožto  nejčelnější:  Lamprecht, 
Deutsches  Wirtschaftslcb*  n  im  Mittelalter 
(1880);  Meitzen,  Der  Bodcn  und  die  land- 
wirtschaftlichen  Verháltnisse  des  Preussi- 
schen  Staats  (1868—71);  Sering,  Die  innere 
Kolonisation  im  Qstlichen  Deutschland  (1893); 
Mahraun,  Die  preussischen  Rentengutsge- 
setze  (1892);  Fiedler,  Zemědělská  politika, 
sv.  I.  (1899).  Fr. 

Osiek,  městečko  v  rus.  Polsku  na  ř.  Visle, 
jihozáp.  od  Sandoměře,  v  gubernii  radoraské, 
se  3678  ob.  (1897);  plavba,  rybářství. 

Osik,  Osek,  Vosik,  rozsáhlá  ves  v  Če- 
chách na  f.  Děsně,  hejtm.  a  okr.  Litomyšl,  fara 
Dol.  Újezd  (část.  Litomyšl),  pš.  Dol.  Újezd; 
190  d.,  1231  ob.  č.  (1890),  3tř.  šk.,  3  mlýny, 
2  pily,  cihelna  a  venkovský  stateček  Praha. 

Osik»,  bot.,  v.  Populus  tremula. 

O.  v  lesnictví  zařazuje  se  mezi  stromoví 
podřízenější  a  nepěstuje  se  v  lesních  po- 
rostech hlavně  proto,  Že  dřiví  její  má  menŠí 
cenu  a  že  vůbec  neposkytuje  těžby  přimě- 
řené racionálnímu  hospodaření.  Vyskytuje 
se  ve  mnohých  lesích,  nejvíce  však  jen  vtrou* 
seně  mezi  jiným  stromovím.  Z  náletu  leh- 
kého semena  daleko  větrem  zanášeného  a 
pak  četnými  odnoži  bujně  od  kořenů  vzrů- 
stajícími mladé  osičí  porůstá  hustě  pozemky 
lesní,  tak  že  namnoze  musí  jako  plevel  býti, 
odstraňováno  aby  cennější  dřevině  ne- 
překáželo. O.  spokoiuie  se  i  se  špatnější  a 
mělkou  půdou,  jen  když  není  příliš  mokrá 
a  kde  není  studené  podnebí.  Rozšířena  je 
na  sever  až  k  70*  a  na  jih  až  k  Středozem- 
nímu moři.  Roste  velmi  rychle  zvláště  v  mládí, 
asi  v  50.  roce  nejčastěji  počne  zahnívati  od 
jádra  a  na  starších  stromech  vyrůstají  houby, 
lišejníky  a  mechy;  na  půdě  živné,  mírně 
vlhké,  v  příznivé  poloze  o.  dosáhne  věku 
i  přes  100  let.  Dříví  její  je  lehké,  měkké, 
upotřcbované  ponejvice  od  řezbářů,  sou* 
stružníků  na  dřeváky  Tdlabance);  zuhlené 
slouží  k  výrobě  střelnéno  prachu,  ostatně 
však  poskytuje  palivo  méně  výhřevné.  V  zimě 
porážejí  se  o-ky  k  ohryzu  zvěři,  která  kůru 
ohlodává,  pupeny  ukusuje  a  tím  v  nedo- 
statku jiné  krmě  se  živL  čm, 

Osikov,  ves  mor.,  v.  O  syk  o  v. 

Osikoveo  v.  Osykovec. 

Osiky  v.  Osyky. 

Osimo  [ózimo]  (ant.  AKximum\  m.  v  ital. 
prov.  anconské,  na  j.  od  Ancony,  stanice  trati 
Ancona-Otranto,  má  4743  (jako  obec  17.346) 
obyv.  (1881).  Z  ant  doby  zachovala  se  část 
hradeb,  četné  starožitnosti  uloženy  v  museu; 
kathedrála  z  VIII.  stol.,  restauracemi  značně 
změněná,  iiné  3  kostely,  lyceum,  gymnasium, 
techn.  škola,  seminář,  neboC  tu  sídlí  biskup, 
dále  knihovna  a  divadlo.  Obyvatelstvo  živí 
se  hedvábnictvim  a  výrobou  oděvních  části 
z  hedvábí.  Nu. 

58 


914 


Osinalice  —  Oskol. 


Osinalloe  (Grois-Wosnalitx),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.,  okr.  a  pS.  Duba,  fara  Hor. 
Vidim;  08  d.,  277  ob.  n.  (1890),  kaple,  Itř. 
íkola.  Část  obce  O.  Nové  (Neu-W.). 

Oslnaliólnr,  Osinalice  Malé  {Klein- 
Wosnaltti),  víska  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Duba,  fara  Medonosy,  pá.  Štéti;  5  d.,  16  ob. 
n.  (1890). 

Osinek.  miner.,  v.  Asbest. 

Osiúsld  Ludwik,  spisov.  pol.  (*  1775  ~ 
t  1838),  byl  za  knížetství  VarSavakého  ta- 
jemníkem v  ministerstvé  spravedlnosti  a 
oženiv  se  s  dcerou  Boguslawského  řidil  od 
r.  1814  varSavské  divadlo,  jež  povznesl  ne- 
málo v  ohledu  uměleckém,  opatřiv  klassický 
repertoir  a  znamenité  herce.  R.  1818  stal  se 
professorem  srovnávací  literatury  na  univer- 
sitě varšavské,  kde  jeho  přednášky  těšily  se 
značnému  úspěchu.  V  literatuře  vynikl  hlavně 
pěknými  překlady  z  Corneillea,  Chéniera, 
VoUairea,  BoUoye  a  j.,  které  veŠly  do  sbírky 
jeho  spisů,  vydané  F.  S.  Dmochowským 
{D^itia^  Varš.,  1861,  4  d.)  a  obsahující  veale 
p  A  vodních  básní  a  statí  i  pojednání  WyMad 
literatury  porównawc^éj, 

Oslpov  v.  J  es  i  po  v. 

OslpOTlÓ  v.  Novodvorskij  Andrej. 

Oslris,  mužské  božství  staroegjrptské,  po- 
kládán za  blahodějného  a  spravedlivého 
vládce,  který  v  Egyptě  upravil  bohoctu  a 

f)oložil  základy  vzdělanosti.  Za  šířením  vzdě- 
anosti  O.  podnikl  cestu  do  ciziny,  byl  však 
bratrem  Setem  zahuben.  Choť  a  sestra 
jeho  Isis  a  jiná  sestra  Nefthys  oplakávaly 
jej  a  pohřbily  ve  slavné  božnici  alydské 
(kterou  r.  1898  Amélineau  objevil  a  pro- 
zkoumaly, jež  odtud  stala  se  středem  nej- 
slavnějšího pohřebiště  egyptského.  Z  celé 
země  dávaly  se  vynikající  osoby  pohřbívati 
v  sousedství  hrobu  O-idova.  O.  sám  stal  se 

Po  smrti  vládcem  a  soudcem  v  podsvětí, 
odstatou  mythu  o  O  idovi,  jejž  Plutarch 
zevrubně  vypsal,  jsou  přírodní  poměry  egypt- 
ské. O.  jest  bobem  zúrodňujicího  slunce  a 
dárcem  záplavy  nilské,  tudíž  i  bohem  Nilu. 
Býk  Apis  pokládán  za  jeho  vtělení.    Pšk, 

Olivka,  bot,  v.  Dra  ba. 

Osjedenloa,  vysočina  v  Bosně,  vysoká 
1847  m.  Jest  pokračováním  vyšší  planiny 
Croljivice  (1971  m)  a  prostírá  se  až  k  pra- 
vému břehu  Uny. 

Osjek  v.  Osek. 

Oskar:  1)  O.  I.  (Josef  František),  král 
švédský  a  norský  (1844—1859).  Nar.  r.  1799 
jako  syn  generála  Bernadotta  (v.  t.)  v  Pa- 
říži, od  r.  1818  byl  korunním  princem  švéd- 
sko-norským;  r.  1823  oženil  se  s  Josefou 
z  Lcuchtenberka  (1807—1876).  Králem  stal 
se  po  smrti  otcově  r.  1844.  Povahy  ne  do- 
cela ustálené,  začal  vládnouti  v  duchu  libe- 
rálním, ale  od  r.  1848  obrátil  se  ke  konser- 
vativismu.  Vnitřní  jeho  politika  vyznačuje  se 
pokusy  o  reformu  ústavy  a  především  o  re- 
formu švédského  sněmu;  pokusy  vŠak  ne- 
měly úspěchu  a  O.  od  r.  1851  v  tom  směru 
nepodnikl  již  ničeho.  Za  to  provedeny  ně- 
které reformy  správní  a  finanční.    R.  1855 


O.  ujednal  spolek  se  západními  mocnostmi 
proti  Rusku.  Od  r.  1857  byl  telce  nemocen, 
a  vládu  řídil  jeho  syn  Karel  (XV.).  Tchdr 
zavedena  ve  Švédsku  svoboda  náboženských 
vyznání  (1858).  S  Norskem  žil  O.  v  míra. 
O.  zabýval  se  také  hudbou  rpokusil  se  sám 
o  skladatel st ví)  a  psal  o  národním  vycho- 
vání, o  trestu  a  systému  vězniČním.  Kxomě 
zmíněného  již  Karla,  který  se  stal  po  něm 
králem,  měl  ještě:  Gustava  (1827— 1S52>, 
Oskara,  potomního  krále  (O.  II.),  Augusta 
(1831—1873)  a  Eugenii  (1830—1889). 

2)  O.  II.  (Bedřich),  syn  před.,  král  švéd- 
ský a  norský  (od  r.  1872).  Jako  princ  {^  1829) 
zabýval  se  námořnictvím,  studiemi  aějepis- 
nými  a  literaturou.  Vláda  jeho  je  dosti  po- 
hnutá. Ve  Švédsku  hned  na  jejím  počátkn 
nastal  mu  boj  o  reformu  vojenství  a  ▼  le- 
tech 80tých  o  celní  tarif:  proti  vládě,  která 
byla  pro  volnou  tržbu,  stála  prudce  pro- 
tekcionistická strana  agrárnická.  Poměry  za- 
pletly se  ještě  více,  když  r.  1889  organiso- 
val  se  ve  Švédsku  socialismus.  Ještě  Douřii- 
vější  je  vláda  O  ova  v  Norsku;  viz  o  tom 
Norsko  str.  423—424.  O.  od  r.  1857  je  ženat 
s  Žofií  Nassavskou,  s  níž  má  tyto  děti:  ko- 
runního prince  Gustava  (*  1858),  Oskara 
Karla  Augusta  (*  1859),  Oskara  Karla  Viléma 
(♦  1861)  a  Eugena  (*  1865).  O.  je  zjev  na 
trAně  velmi  zajímavý  nejen  pro  štéaré  roaece- 
náSství,  ale  především  pro  vlastní  Činnost 
literární.  O.  pracoval  nejen  vědecky  ve  vo- 
jenských i  politických  dějinách  švédských, 
ale  zabývá  se  také  poesií  lyrickou  i  dratna- 
tickou.  Proto  od  r.  1868  je  čest.  doktorem 
university  lundské.  >Sebrané  spisy«  jeho  vy- 
šly ve  4  sv.  ve  Štokholmě  v  1.  1875—90, 

Oskarsluuiin,  město  ve  švédském  lano 
Kalmaru  při  Kalmarsundu  Baltického  moře 
a  na  trati  NássjO-O.,  má  5798  obyv.  (1893), 
dobrý  přístav  s  ročním  ruchem  do  700  loof 
se  70.000  f,  2  loděnice,  sirkárnu,  prádelna 
vlny,  parní  pivovar,  továrnu  na  tabák  a  čdý 
obchod.  O.  jest  v  pravidelném  parníkovém 
spojení  s  Lubekem  a  Štokholmem  a  sídlem 
konsulárního  agenta  německého,  dánského, 
anglického  a  ruského.  Ur. 

Oskava  {Oskau),  farní  ves  na  Moravě, 
hejtm.  Litovel,  okr.  Unčov;  114  d,,  992  ob. 
n.  (1890),  kostel  sv.  Floriána  (od  r.  1843  Car.), 
3tř.  šk.,  pŠ.,  telegraf,  továrna  na  plátna  a 
opodál  myslivna  panství  úsovského. 

Oskeroie,  bot.,  v.  Pirus  Sorbus. 

Oskol  (rus.  OcKOJiii):  1)  O.,  řeka  tekoucí 
směrem  poledníkovým  na  vých.  okraji  ms. 
gub.  kurské,  gubernií  voroněžskou  a  cbar> 
kovskou  a  vtékající  do  Se  v.  Doncc  pod 
m.  Izjumem.  Pramení  se  u  města  Tíma  meti 
vrchy  dosahujícími  výše  do  300  m  n.  m., 
výška  její  hladiny  při  pramenech  jest  160  m 
n.  m.,  úhrnný  spád  100  m,  t.  j.  na  10  km 
2*8  m.  Tok  řeky  měří  celkem  370  km,  bfcby 
a  údolí  její  jsou  malebné,  hustě  zarostlé 
stromy  a  křo vinami,  převládajícím  zde  Atra* 


rem  geologickým  jest  křída  a  oligocéo. 
při  ústí  řič.   Bělého  Koloděze  do  Oskola 


2)  O 


Dlogickyn 
.  Nový, 


úi.  město  rus.  gub.  kurské 


z  Oskorína  —  Oslov.  915 

v  iiroké,  nezdravé  nížině,  obklíčené  teraso-  Ollava,  řeka  na  Moravě,  přítok  Jihlavky, 
vitými  výiinami,  na  Železnici  balašovské  (od  v.  Morava,  str.  628  a. 
n  1896),  má  3005  obyv.,  2  pravosl.  chrámy,  Oslava,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
dívčí  pro^mnasiuro,  újezdnou  Školu,  4  to-  Vel.  Meziříčí,  fara  a  pS.  Tasov;  20  d.,  115 
várny  s  roč.  výr.  za  11.800  rub.,  požtu  a  te-  ob.  č.  (1890),  panská  cihelna  a  myslivna. 
legraf.  —  Novooskolský  Újezd  leží  v  jiho- ,  Oilavany,  městečko  na  Moravě,  v  ma- 
vých.  úhlu  kurské  gubernie  po  středním  lebném  údolí  při  ř.  Oslavě,  v  hejtm.  brněn- 
toku  Oskola  na  ploše  3204  km*  půdy  nízké  ském,  okr.  ivančickém,  má  297  d.,  2463  ob.  č., 
a  rovné,  jen  u  ř.  Oskola  pahorkaté,  zavla-  51  n.  (1890),  farní  kostel  sv.  MikuláSe,  6tf. 
lene  přitokj  této  řeky  a  hojné  zalesněné.  Sk.,  pŽ.,  telej^af,  kamenouhel.  doly  a  výroční 
Obyvatelů  jest  183.699  (1896),  chrámů  jest  trhy;  zemědělství  a  havířství.  Alod.  panství 
57,  Skol  68.  Pěstuje  se  žito,  oves,  pženice,  O.  má  1721*84  ha  půdy;  náleží  k  němu  zá- 
pohanka,  hrách,  ječmen  a  brambory,  koní  mek,  dvůr,  cukrovar,  pivovar,  cihelna,  ka- 
jest  29.081,  skotu  26.709,  ovci  53.959,  vepřů !  menné  lomy,  pila;  mlýn  je  od  r.  1885  ma- 
11.041  a  koz  1346,  závodů  průmysl,  jest  895 !  jetkem  Max.  a  Filipa  ryt.  Gomperze.  Zámek 
s  1392  děl.  a  roč.  výr.  za  379.000  rub.,  z  ře- ;  vystavěn  ze  zbytku  býv.  kláštera  cisterciaček, 
mesel  nejrozšířenější  jest  obuvnictví.  Obchod   založeného  r.  1225  paní  Helvidisou  ze  Znojma, 

Jest  nepatrný,  na  j.  probíhá  železnice  char-   ale  r.  1525  zašlého.  Zámecký  kostel  P.  Marie 
:ovsko-balašov8ká,  vedoucí  i  O-em.  —  3)  O. ,  býval  klášterním. 

Starý,  új.  město  t.  na  trati  Jelec-Valujky  I  Oilavloe,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr., 
Jihových.  dráhy  na  ř.  Oskolu  a  Oskolce,  má  fara  a  pš.  Vel.  Meziříčí;  50  d.,  382  ob.  č., 
16.662  ob.  (1897),  dívčí  progymnasium,   du-   4  n.  (1890),  Itř.  šk. 

chovní  a  měšCanskou  školu,  obecní  banku, .     Oilavidky,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr. 
17  továren  s  roč.  výr.  za  150.000  rub.,  roz-   a  pš.  Vel.  Meziříčí,  fara  Rudikov;  20  d.,  150 
sáhlé  povoznictví,  zemědělství,  zahradnictví  ob.  6  (1890),  žel.  zastávka  na  trati  Studenec- 
a  nepatrný  obchod.   Město  založeno  r.  1593   Vel.  Meziříčí  a  samota  Benetín. 
a  r.  1779  učiněno  újezdným.  Několikráte  vy-       Osletin,    Vosletín,    víska    v   Čechách, 
hořelo,  posléze  r.  1862.  —  Starooskolský  |  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Milevsko;    14  d.,  79 
Újezd  zaujímá  ve  východní  části  gubernie   ob.  č.  (1890).  Čtvrt  hod.  sev.  popi.  dvůr. 
plochu  3117  km*  půdy  na  z.  zvýšené  a  na       Oili,   Osly,    V  oslí,    víska   v   Čechách, 
▼.  nízké,  zavlažené  ř.  óskolem  a  nepatrnými   hejtm.  Blatná,  okr.  a  pš.  Březnice,  fara  Střeb- 
jeho  přítoky,  chudě  zalesněné,  útvaru  vět-   sko.  13  d.,  84  ob.  č.  (1890),  dva  mlýny. 
sinou   křídového.    Obyvatelů   jest   148.044,       Olli   Ubet    v.  Klenbové    oblouky, 
s  nich  14Vo  MalorusŮ,  škol  142,  mezi  nimi   str.  356. 
dívčí  progymnasium,  nemocnice  2,  závodů       Olli  llaTnost,  středověká  lidová  slav- 


průmyslových  209  s  625  děl.  a  roč.  výr.  do 
Vi  milí.  rublů.  Obchod  jest  nepatrný,  hlavně 
s  obilím.  Pěstuje  se  pšenice,  žito,  oves,  po- 
hanka, brambory,  len  a  konopí.  Rozšířeno 
jest  i  ovocnářství  a  včelařství.    Koní  jest 


nost  náboženská,  jež  byla  rozšířena  po  celé 
Evropě  od  IX.— XV.  stol.  a  konala  se  na 
památku  osla,  na  kterém  P.  Maria  prchala 
do  Egypta,  nebo  oslice,  na  které  Kristus 
slavil  svůj  vjezd  do  Jerusalema.  Bávala  sla- 


2S.000,  skotu  35.000,  mnohem  méně  než  dříve  i  véna  buď  o  vánocích,  nebo  větším  dílem 
následkem  2  hladových  let  (1891  a  1892),  na  květnou  nedělí.  V  Beauvais  ve  Francii 
ostatního  dobytka  téměř  není.  Řemeslná  čin- I  na  př.  (14.  ledna)  nejhezčí  dívka  městská 
nost  jest  nepatrná.  7?r.       jela   s  détátkem   na  oslu   do  kostela,  kdež 

z  Oskořlna  v.  Nigellus.  'osla  nakrmili  a  při  mši  odpovídali  slovem 

OAořÍA«k,  V  os  kořínek,  ves  v  Čechách,  id.  U  nás  líčí  Hus  o.  s.  takto:  »Učiní  žáka 
bf  jtm.  Poděbrady,  okr.  Nymburk,  fara  Hrubý  I  potvorného  biskupem,  posadí  na  oslici  tváří 
Jeseník,  pš.  Ronov-O.;  152  d.,  1054  ob.  č.,  {  k  ocasu,  vedou  ho  do  kostela  na  mši  a  před 
7  n.  (1890),  Itř.  šk.,  pš.,  telegraf  a  železn.  i  ním  mísu  polévky  a  konev  neb  čbán  piva, 
stanice  Čes.  obchod,  dráhy  (Nymburk-JiČín).   i  drží   před  ním,  an  jí  v  kostele.    A  viděl 


Část  obce  Ron  o  v  (v.  t.). 

Oflkomie,  bot.,  v.  Pirus  Sorbus 

OskOTé  v.  Opici. 

Oskillaoe  (lat.  líbáni),  v  geom.   dotek 


jsem,  an  kadí  oltáře,  a  vzdvih  nohu  nahoru 
i  vece  hlasem  velikým:  Bú!  A  žáci  nesli 
před  ním  veliké  pochodně  místo  svící,  a  (on) 
chodí  oltář  od  oltáře  tak  kadě.  Potom  uzřel 


dvou  křivek  anebo  ploch.  jsem,  ano  žáci  vše  opak  kukly  kožišné  obrá- 

OsladiÓ,  bot.,  v.  Polypodium.  tili  a  tancují  v  kostele.c    Srv.  Zíbrt,  Staro- 

Oalaay  (maď.  Of^ildny),  okr.  město  v  uher.  české  výr.  obyč.  83-84. 

Župě  tékovské,  má  1527  obyv.  slovenských  OsUzák  v.  Aegle. 

(1890),  starožitný  řím.-katol.  far.  kostel,  syn-  Oslnloe,  ves  česká,  v.  Os  nice. 

^S^Sti,  pěkný  radní  dům,  poštu,  telegraf  a  Ofllnovioe,  Osnovicc  (HJslowiťO,  ves 

navštěvované  trhy.  Půda  celkem  úrodná  rodí  na   Moravě,   hejtm.  Znojmo,   okr.   Vranov, 

hlavně  ječmen  a  z  ovoce  třešně.    Králové  tara  a  pš.  Bítov;  opodál  mysli vna. 

Vladislav,   Maximilián  a  Leopoldi,  udělili  Oslov,  Oslav,  Oslava,  Vosi  o  v,  far.  ves 

městu  rozličné  výsady.  V  1. 1662  a  1683  utr-  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Písek,  pš.  Záhoří; 

pélo  mnoho  od  Turkův  a  v  XIX.  stol.  po- '  59  d.,  566  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Leonarda 

stiženo  častými  požáry.  v  nynější  podobě  z  r.  1778  (již  ve  XIV.  stol. 

Oslav,  ves  česká,  v.  Oslov.  far.),   4tř.  šk.,  popi.  dvůr  a  mlýn.    Ke  vsi 


S16 


Oslovice  —  Osmanié  řád. 


náleží  několik  samot.  rtd.  ~  Poblíže  O  a 
nachází  se  spečený  val  doby  předhistorické 
a  kolem  nčho  palstavy  a  bronzové  jehlice. 
O.  jest  rodiště  dra.  ^fartina  Říhy,  biskupa 
česko-budějovického.  Fr,Teplý, 

Oslovloe:  1)  O.  (Woslowiti),  ves  v  Če- 
chách při  Ohři,  hejtm.  a  okr.  Kadaň,  řara 
Okúnov,  pš.  Perštýn;  24  d.,  133  ob.  n.  (1890), 
mlýn.  —  2)  O.,  V  oslovice  (Waslowit\)^  ves 
t.,  hejtm.  a  okr.  Čes.  Lípa,  fara  Holany, 
pá.  Himsen;  23  d.,  111  ob.  n.  (1890),  dobyt- 
ka řství. 

Osluohov,  Oslochov,  Voslochov,  ves 
v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Slaný,  fara  a  pš. 
Zvoleněves;  12  d.,  78  oby  v.  č.  (1890),  popi. 
dvůr  a  mlýn.  Připomíná  se  r.  1228. 

Osly,  viska  v  Čechách,  v.  Oslí. 

Oslyii  oslýž,  bot.,  jest  Convolvulus 
ar  ven  sis  (v.  t.). 

Osma:  1)  O.,  turecky  Osem^  latinsky 
Escamus,  řeka  v  Bulharsku,  pramení  u  mě- 
stečka Trojan  na  se  v.  svahu  Balkánu,  teče 
k  s.  plošinou  a  ústí  do  Dunaje  pod  Niko- 
polí  proti  ústí  Olty. 

2)  O.,  starobylé,  avšak  sešlé  město  ve  špa- 
nělské provincii  Soria  na  pr.  bř.  Ucera,  má 
dnes  jen  1237  ob.  a  jest  od  VI.  stol.  sídlem 
biskupským.  Na  protějším  břehu  řeky  leží 
předměstí.  El  Burgo  de  O.,  s  3467  ob.     Tšr. 

Osm&oi  v.  Octodontidae. 

Osmák,  osmerák,  jelen,  mající  na  pa- 
rozích osm  výsad,  obyčejně  čtyřletý,     črn, 

Osmán:  1)  O., Rukejje  aUmmkulzum, 
zeť  Muhammedův  jako  choť  dcer  jeho  z  Cha- 
dídže,  třetí  chalífa  islámu  (644—656),  slabý 
a  nerozhodný.  Příbuzenství  s  Muhammedem, 
zásluhy  o  počátky  islámu  a  věk  jeho  způ- 
sobily, že  z  volby  vyšel  jako  soupeř  Alího, 
svého  nástupce,  zvolen  hlasem  ar  Rahmána 
ibn  Au^a,  když  byl  bezpodmínečně  slíbil  dr- 
žeti se  nejen  Koránu  a  tradice,  ale  i  usta- 
novení svých  obou  předchůdců.  Poslednímu 
vzpíral  se  Alí.  Jako  chalífa  O.  pořídil  novou 
redakci  Koránu  (v.  Korán),  dav  zároveň 
zničiti  všecky,  starší  exempláry,  t£k  že  kri- 
tika stala  se  nemožnou.  Popudil-li  tím  proti 
sobě  literáty,  popuzoval  věřící  vůbec  tím, 
že  proti  slibu  svému  brzy  po  svém  nastou- 
pení jal  se  v  jednotlivých  věcech  uchylo- 
vati od  svých  předchůdců  i  od  Koránu,  dále 
mezi  neznajícím  nepotismem,  s  nimž  svěřo- 
val nejvyšší  úřady  a  vykazoval  obrovské 
summy  ze  státních  peněz  svým  příbuzným, 
známým,  z  části  přímo  protivenstvím  k  islámu, 
z  části  pohoršlivým  životem.  Příslušníci  rodu 
Muhamniedova  současně  z  vlády  vylučováni, 
což  nesl  těžce  zvláště  Alí  a  jeho  strana. 
Správa  neoblíbených  místodržitelů  nespoko- 
jenost jen  zvyšovala.  Následek  všeho  byl, 
že  nespokojenci  rozličných  provincií  pod 
tajným  vedením  Alího,  Zubaira  a  Talhy  pod- 
nikli společnou  výpravu  do  Medíny,  by  při- 
měli O-a  k  sesazení  místodržícich,  z  nichž 
jediný  syrský  místodržitel  Muávijja  (v.  Omaj- 
jovci)  byl  na  svém  místě.  Částečná  povol- 
nost  O-ova  posílila  odbojníky,  že  dostavili 
se  následujícího  roku  655—656   se  zástupy 


ještě  silnějšími  do  Medíny  a  vynutili  dosa- 
zeat  syna  Abú  Bekrova  Muhammcda  za  misto- 
držitele  Egypta.  Leč  nespolehlivost  0*ot2, 
který  v  zápětí  vše  zase  odvolal,  sp&sobib. 
Že  na  O-a  i  v  mešitě  útočeno  a  od  donacet 
utéci  domů,  kde  vyzván,  aby  se  vzdal  trůnu. 
Když  prohlásil,  že  chce  raději  zemříti,  nel 
vzdáti  se  vlády,  obdržené  od  Alláha*  obklo- 
pen ve  svém  domě,  by  hladem  donucen  byl 
k  ústupo.  Po  třiměsíčnim  obléhání,  kdy  obá- 
vali se  rebellové  blížících  se  posil  ze  Sýrie, 
podniknut  konečně  útok,  při  némi  syn  Abd 
Bekrův  vnikl  do  obydlí  chalífova,  který  také 
17.  čna  656  usmrcen.  Pohřben  byl  O.  Omaj- 
jovci  čtvrtý  den  vně  zdi  hřbitovni.  Z  úspi^- 
chů  mimo  říši,  získaných  mistodriiciini  za. 
O-a,  uvádíme  dobytí  Azerbeidlánu,  Perse- 
pole  a  proniknutí  dále  až  k  Otu  a  úspěchy 
v  Arménii  a  Malé  Asii,  obsazeni  Cypru, 
v  Africe  rozšířeni  území  po  Kairuáo. 

2)  O.  1.,  příjmením  Gáží,  t.  j.  výbojce, 
syn  Ertogrula.  Nastoupiv  po  otci  svém  v  ná- 
čelnictví  svého  kmene  r.  1288,  stal  se  při 
rozpadnutí  říše  Seldžúkovské  r.  1299  samo- 
statným vladařem  i  vládl  od  r.  1299  do  r.  1326. 
kdy  ujal  se  vlády  jeho  syn  Orchán.  Jako  ta- 
kladatelOttomanské  monarchie  dal  své  jméno 
nejen  národu  (á\\  O.  :=  rodina  O-ova  «»  ná- 
rod turecký),  ale  i  říši.  I  zápiadní  turc^na. 
jež  s  ním  počíná  býti  jazykem  literatury. 
obdržuje  po  něm  své  jméno  osmdn-ljr,  t,  j. 
osmánština.  Z  O.  odvozuje  se  i  evropský 
název  Ottoman.  Ók. 

3)  O.  11.  (1618—1622).  sultán  turecký,  ná- 
stupce Mustafy  I.;  nar.  r.  1605  jako  syn 
AhmcMJa  I.  Ve  válce  s  Poláky  r.  1621  utrpěl 
porážku  u  Choti  na  (v.  t.).  Byl  zavraíděn 
v  Cařihradě  při  povstání  ianičárů,  které  chtě) 
potlačiti.  O  něm  jedná  slavná  báseň  J.  Gun- 
duliče:  Osman. 

4)  O.  lil.,  sultán  turecký  (1754—1757),  syn  a 
nástupce  Mahmuda  I.  Povahy  jsa  přísné* 
horlil  pro  povzneseni  a  nápravu  mravů 
ve  své  říši,  panoval  však  příliš  krátce,  aby 
mohl  provésti  něco  trvalého.  Jeho  vládia  vy- 
značuje se  častým  střídáním  vezírů,  vůči 
nimž  byl  O.  prchlivé  ukrutný. 

Osmáui  Dlena  (bývá  psán  také  Digma). 
vojevůdce  Mahdiho.  Původu  francouzského 
(*  1836  v  Rouenu),  přestěhoval  ae  (1849) 
s  rodiči  do  Alexandrie  a  vychován  byl  po 
muhammedánsku.  Po  svém  nevlastním  otci 
kupci  Osmánovi  zdědil  veliké  bohatství  a 
vážnost  v  Suákinu.  V  čele  BeduinŮ  přidmííl 
se  k  Mahdimu  (v.  t.),  porazil  vojsko  egypt- 
ské  u  Tokasu  (1883),  utrpěl  však  porwa 
od  Angličanů  (pod  gen.  Grahamem)  r.  1884; 
útok,  jejž  r.  1887—1888  učinil  na  Suikin. 
byl  konrčně  od  gen.  Grenfella  odražen.  Po 
pohromách  Mahdiho  v  1. 1898  a  1899  O.  nej- 
prve unikl,  r.  1900  byl  však  lstí  od  Angličana 
zajat.  Původní  jeho  jméno  je  Georges 
Nisbet. 

Osmanié  řád  jest  řád  turecký,  saloiený 
od  sultána  Abd-ul-Azíza  4.  led.  1862,  rozŠt* 
řený  r.  1869  na  čtyři  třídy.  Odznakem  řá- 
dovým jest  sedmipaprsková,  zlatem   vron- 


Osmánchailové  —  Osmirídium. 


917 


bená,  zelená,  slatými  kaličkami  na  hrotech 
opatřená  hvézda  se  stříbrnými,  brilianty  po- 
sázenýnii  troj  paprsky  v  rozích.  V  červeně 
smaltovanéoi  kulatém,  zdcnČ  ovroubeném 
medaillonu  jesř  turecký  nápis  (pro  prvé  dvé 
třídy  ve  zlaté,  pro  3.  a  4.  tř.  stříbrem):  Vy- 
volený z  milosti  bolí  našeho  pána  Abd-ul- 
Azíza  Chána,  vládce  říáe  Oimánské,  na  zna- 
mení zvláštních  zás:uh.  Na  reversu  je  říSský 
znak  (pro  tř.  1.— 3.  ve  zlaté,  pro  tř.  4.  ve 
stříbře).  Řád  visí  na  půlměsíci  s  hvězdou 
a  nosí  se  na  zelené,  tmavo-červeně  na  okraji 
pruhované  stužce.  Stfibrnou,  osmihrotou  a 
brilianty  posázenou  hvřzdu  nosí  1.  tř.  na  levé 
straně,  2.  tř.  na  pravé  straně  prsou;  3.  tř. 
nosí  řád  na  krku,  4.  na  prsou. 

Osmáiicludlové,  kmen  afgánský,  v.  Aíf^á- 
nistán.  str.  331  b. 

Omi4B  paia  a  I  Ghazí  ^t*  j*  Vítězný), 
generál   tur.   (♦  1837   v  Amásii   —   f  1900 
▼  Cařihradě).  R.  1850  vstoupil  do  vojenské 
akademie  cařihradské,  po  čtyřech  letech  stal 
8    dfistojnikem  jízdním.  Poprvé  súčastnil  se 
váiky  Krymské  v  armádě  Omera  paše.    Po- 
tom zvitézil  nad  povstalci  krétskými  (1867), 
vyznamenal  sr  při  útoku  na  opevněný  klá- 
šter Hagia  Sofia,  několik  let  potom  účastnil 
8c  turvcké  výpravy  do  vzbouřeného  Jemenu 
a  stal   se  brigádníkem  (1874).    R.  1876,   za 
prohláieni  války  srbsko-tnrecké,  velel  sboru 
viilmskému   a  porazil   Srby   u   Vel.   Izvora 
(18.  čce^  a  Zajčara  (7.  srp.),  začei  jmenován 
inušírcm.  Při  zakročení  RusA  r.  1877  O.,  na 
rozkaz    vrchního    velitele    Abd-ul-Keríma. 
sTřehi   Vidina.    Zatím   co   Krůdener   oblehl 
Nikopol.  pevnost  na  Dunaji,  a  dobyl  jí,    O. 
opustil  Vidin  (zač.  čce).  předešel  Krúdenera 
k  Plcvnu  a  vpadl  RusAm  v  levý  bok.    Za- 
razí v   tři  bataillony  ruské,  vyslané  na  ob- 
hlídku (16.  čce),   rozestavil   čáry  obranné. 
20.  čce  porazil  divisi  gen.  Krúdenera  a  jal 
se  horlivě  přcmčňovati  Plevno  a  okolí  v  tá- 
bor hájeny  četnými  batteriemi  a  redutami. 
Navzájem  Kusové  pokusili  se  30.  čce  o  útok 
se  ztrátou  7000  mužA.  poznovu  pak  mezi  11. 
ai  16.  zářím  se  ztrátou  více  než  dvojnásob- 
nou.   Plevno   bylo   odtud    střediskem   úsili 
operačního.    O.  p.   nabyl   tím  v  domovině 
skvělé  povésti  a  jmenován  od  sultána  ghazím. 
Ai  do  konce  října  byly  mu  poměry  příznivý: 
odtáhnouti  mohl  volné.  Pak  se  věc  obrátila, 
O.  sevřen  úplně.  Ze  dne  9.  na  10.  pros.  po- 
kusil se  o  výpad,  neboC  potraviny  docházely 
a  vojska  turecká  nepokusila  se  o  jeho  zá- 
chranu.   Za  výpadu  O.  raněn  do  stehna  a 
donucen  vzdáti  se  bezpodmínečně  gen.  Ga- 
nčckému.    Ze  zajetí  ruského  propuštěn  te- 
prve po  míru  v  San  Stefano.    V  domovině 
získal  si  >lev  plevenskýc  velikou  váhu.  Stal 
se  ministrem  vojenství  (1878—88,  s  přestáv- 
kami), reorganisoval   armádu,  měl   vliv   na 
sultána,  ale  také  proslul  neblaze  úplatností. 
Posléze  byl  velikým  maršálkem  paláce  Jildíz- 
Kiosku.  Srv.  Levaux.  Ghazi  O.  Pacha,  souve- 
nirs  bistoriques  (2.  vyd.,  Pař..  1891). 

Osaani^iLsár,  město  v  bulharském  kraji 
šumenském  na  jz.  od  Šumna,  v  uzlu  5  ve- 


likých silnic,  vedoucích  vých.  prAsmykv  Bal 
kanu  na  pláni,  ve  výši  629  m  n.  m.,  má  3745 
ob.  (1893),  většinou  TurkAv.  Tir, 

Osmánská  řiie  v.  Turecko. 

Osmazóme  [-z6m|,  výtažek  z  masa.  trest 
masová. 

Osmek,  osmyk,  strom  položený  k  upev- 
nění břehu.  érn. 

Osmeroldes  v.  Lososovité  ryby. 

Osmenui  Cuv.  (koruSka,  stint),  rod 
lososovitých  ryb,  jenž  má  tělo  pokryto  šu- 
pinami nelesklými  a  opadavými;  v  široké 
tlamě  jsou  v  mezičelisti  a  ve  dlouhé,  až 
pod  oko  sahající  hořejší  čelisti  drobné  zuby 
v  jednoduché  řadě,  v  dolejší  čelisti  jest  mimo 
tyto  menší  ještě  řada  zubA  větších  a  také 
na  patře  (na  krátké  kosti  radličné,  na  kostech 
patrových  a  křídlových)  i  na  jazyce  jsou 
veliké  zuby.  Ze  3  druhů  korušek  jest  nej- 
známější O.  eperlanus  Lacép.;  má  tělo  málo 
se  stran  smačklé,  zdéli  až  20,  zřídka  i  30  cm, 
čelist  dolejší  do  předu  vyniklou,  postranní 
čáru  jen  na  8—10  šupinách  a  barvu  různou, 
nejčastěji  nahoře  modravě  nebo  zelenavě 
šedou,  vezpod  žlutavě  bilou  nebo  trochu 
načervenalou.  Tato  koruška  jest  domovem 
při  březích  severní  Evropy  až  po  kanál  La 
Manche,  pak  při  východním  pobřeží  Sev. 
Ameriky;  z  evropských  moří  proniká  i  do 
Seiny,  Ve  séry,  Labe  a  Odry.  V  řekách  uloží 
(v  dubnu)  své  drobné  jikry  na  písčiny  a  pak 
se  do  moře  navrací.  Maso  není  valné,  ježto 
korušky  podivně  páchnou.  Br. 

Osmia  Pnz.  jest  rod  včel  samotářských 
z  podčeledi  MegachUinae.  Má  horní  čelisti 
2— 3zubé,  makadla  čelistni  4člená,  2.  či.  ma- 
kadcl  pyskových  di  Iší  než  1.  Zadeček  jest 
ohyč.  hustě  srstnatý,  často  napříč  pásko- 
vaný. Rozšířeny  jsou  po  celém  světě,  mimo 
Austrálii.  Staví  buňky  ze  hlíny  a  písku  v  dě- 
rách ve  zdi,  starém  dřevě,  v  kamenech,  ba 
i  v  prázdných  ulitách.  Z  velmi  četných  druhů 
hojně  se  z  jara  na  kočičkách  vrbových  vy- 
škytá O.  comuta  Latr.,  jejíž  hlava  a  hruď 
je  nustě  černě,  zadeček  hustě  světle  červeno- 
hnědě  až  rzivočerveně  chlupatý.  Čelní  ští- 
tek samiček  má  2  do  předu  namířené  rAžky. 
DélkasamečkA  10— 12mm, samiček  ll~13mm. 
Hnízdí  ve  zdech.  Kpk. 

Ogmlglawiik  v.  Oktojich. 

Osmirídium  čili  nčvjanskit  jest  při- 
rozená slitina  iridia  s  menším  množstvím 
osmia  (17— 237o  ^0*  Krystallky  velmi  vzácné, 
nalezené  na  rAzných  místech  v  platinových 
ryžích  uralských  (Něvjansk,  Jekatěrínburk, 
Nižní  Tagilsk),  jeví  souměrnost  hexagonálni, 
rhomboědrickou  a  tvar  tabulkovitý  dle  plo- 
chy zpodově,  jež  jest  zároveň  plochou  do- 
konalé štěpnosti ;  tvrdost  6— 7,  hustota  19—21. 
Barva  o-ia  jest  bílá  jako  cín;  s  přírAstkem 
hmoty  osmiové  stávají  se  slitiny  temnějšími, 
až  olověné  neb  ocelově  šedými,  přecháze- 
jíce v  iridosmium  č.  syssertskit  se  27 
až  49Vo  ^'*í  rAzné  odrAdy  obsahuji  též  pro- 
měnlivé množství  rhodia  (až  přes  l2*/o)»  Pla- 
tiny (až  10®/o)  nebo  ruthenia  (až  přes  8Vo). 
stopy  mědi  a  železa.  Kromě  Uralu  vyskytuji 


918 


Osmistěn  —  Osmylus. 


se  obě  slitiny,  často  pospolu,  i  v  jiných 
píscích  platinových:  v  coluinbijské  provincii 
doco,  v  Kalifornii,  na  Borneu  i  v  Novém 
Jižním  Walesu.  Umělé  krystall^  slitin  iridia 
a  osmia  jsou  krychlové  tak  jako  iridium 
čisté,  i  jest  tudíž  patrná  dimorne  kovů  sku- 
piny platinové.  Fr,  Sl-k, 

Osmistěn  (oktaéder)  v.  Mnohostěn. 

Osmium,  značka  Os,  atomová  váha  =  191 
(0  =  16).  R.  1804  od  Tennanta  isolováno. 
O.  jest  průvodcem  platiny,  obyčejně  vysky- 
tuje se  s  iridiem  v  různých  poměrech  slou- 
čeno. Dobývá  se  z  těkavých  destillátů,  které 
se  získávají  při  vaření  rud  platinových  s  krá- 
lovskou lučavkou.  Destilláty  srážejí  se  ky- 
selinou chlorovodíkovou  a  kovovou  rtutí, 
neb  sirnikem  ammonatým.  Osmiumamalgam, 
sirník  o-ia  rozkládají  se  v  proudu  vodíku, 
při  čemž  kovové  o.  zbývá.  O.  jest  kov  namo- 
dralý, nad  míru  tvrdý,  rýpe  sklo,  hutnoty  22*48 ; 
jest  neroztopitelné,  poněvadž  při  vyiěích  tem- 
peraturách  dřivé,  nežli  taje  (2500^),  již  prchá. 
Od  ostatních  kovů  platinových  liší  se  tím,  že 
žíháním  na  vzduchu  přímo  se  slučuje  s  kyslí- 
kem na  těkavý,  nepříjemně  zapáchající,  sliz- 
nice  nalcptávající  tetroxyd.  Ze  sloučenin  dů- 
ležitější jsou  chloridy  OsCi^,  OsCl^,  kyslič- 
níky OsO,  Os,0„  OsO^,  Charakteristickou 
sloučeninou  o-ia  jest  kysličník  osmi- 
čelÝ  O5O4,  tetroxyd  o-ia.  Tvoří  bezbarvé 
lesklé  jehly,  zápachu  nesnesitelného,  které 
při  slabém  zahřívání  měknou.  Při  100*^  vře. 
Ve  vodě  se  rozpouští  na  tekutinu  bezbar- 
vou, neutrálně  reagující.  Roztoku  používá 
se  v  mikroskopii,  organické  látky  vylučuji 
z  něho  o.  Z  roztoku  tetroxydu  v  žiravém 
drasle  přidáním  alkoholu  nebo  dusánu  dra- 
selnatého  vylučují  se  temně  granátové  kry- 
stalky K^OsO^.  B.Ku{ma, 

O.  a  jeho  sloučeniny,  jako  oxyd,  suboxyd, 
pak  jeho  slitiny  hlavně  s  thoriem,  cirkonem, 
yttriem,  našlo  v  nejnovější  době  pěkného 
technického  užití  při  výrobě  elektrických 
lamp  žárových.  Dr.  Karel  Aucr  z  Welsbačhu 
r.  1900  připadl  na  tuto  myšlenku  hlavně, 
aby  se  zvýšila  svítivost  elektrických  lamp 
žárových.  Osmiové  lampy,  které  již  r.  1901 
přišly  do  obchodu,  spotřebují  na  1  svíčku 
Hefnerovu  1  5  wattu,  kdežto  obyčejná  žá- 
rovka 3  watty  při  poměrech  ostatně  stej- 
ných. Světlo  lamp  osmiových  jest  iasné  bílé, 
trvanlivost  jest  větší;  vlákno  jejicn  jest  vo- 
divější než  vlákno  uhelné,  a  je-li  vyrobeno 
ze  slitiny  cirkonu  a  oia,  jest  barvy  stříbrné, 
i  za  studena  pružné,  v  zředěném  prostoru 
snese  vy^sokou  temperaturu,  aniž  se  rozkládá, 
rovněž  vzdoruje  všelikému  působení  che- 
mickému. Podobně  chová  se  vlákno  vyro- 
bené z  oxydů.  Vlákno  osmiové  s  oxydem 
thornatým  a  s  přísadou  vápna  má  větši  sví- 
tivost než  bez  vápna.  Vlákna  osmiová  do- 
poručuje se  pro  větší  trvanlivost  obaliti  jeŠtč 
vrstvou  oxydu  některé  vzácné  zeminy.  — 
Dalšího  upotřebení  došlo  o.  ve  své  slitině 
s  iridiem.  Drobná  zrnka  této  slitiny  objevují 
se  v  rudě  platinové,  ztěžují  velice  její  zpra- 
cování a  odhazovala  se  doposud  nezužitko- 


vaná. Vlastnosti  slitiny  o.-iridiové  jsoo:  ve- 
liká tvrdost  (jako  diamant),  vzdoruje  účin- 
kům kyselin,  neokysličnje  se,  jest  nemagne- 
tickou.  Proto  užito  jí  k  výrobě  špiček,  č^ků, 
lůžek  pro  měřicí  stroje  elektrické  a  magne- 
tické a  v  novější  době  hlavně  v  Americe 
k  výrobě  špiček,  xlatých,  ocelových  psacích 
per.  Slitina  připájí  se  na  špičku  péra  a  zpra- 
cuje se  velice  tenkou  ocelovou  deskou,  ve^ 
likou  rychlostí  se  otáčející;  ku  konci  deskoa 
touto  se  rozřízne.  —  Slitina  tato  pojí  se 
s  fosforem,  tvoříc  slitinu  novou,  která  teplem 
se  taví  a  jest  dosti  řídkou,  tak  ie  se  hodí 
na  slévání.  Když  pak  po  ztuhnuti  výrobek 
pálíme  s  vápnem,  odstraníme  tím  fosfor  a 
dostaneme  slitinu  o.-iridiovou  s  pAvodními 
vlastnostmi.  Processu  tohoto  užívá  se  hlavně 
na  výrobu  větších  kusů  ó.-iridia.  —  Kyše* 
líny  osmiové  užívá  se  k  poznáni  stop  mast- 
not organických  i  anorganických,  které  ji 
bývají  barveny  na  černo.  Brcf. 

Osmn&oterák,  jelen  a  18  výsadami  na 
parozích;  bývá  devítiletý.  čm. 

Osmoderma  Serv.,  páchnik,  rod  bronkii 
listorohých  s  podčeledi  zlatohlávků  (GrroNfvf), 
má  tělo  zavalité,  nahoře  ploché,  přední  ho- 
leně vně  trojzubé.  Štítek  čelní  napřed  lehce 
zaokrouhlený  a  krovky  na  stranách  za  ra- 
meny nevykrojené.  Jediný  evropský  a  nás 
druh  O.  eremita  Se,  p.  černý,  jest  černý 
nebo  smolně  černý,  kovově  lesklý;  na  itíte 
má  slemenní  rýhu  a  na  každé  straně  vyvý- 
šeni nu.  Jinak  jest  hustě  tečkován.  Délka  26 
až  33  mm,  lije  ve  ztrouchnivělých  starfch 
stromech,  zvláště  jasanech,  a  chycen  v^ 
zápach  po  juchtě.  Tak  jako  jiní  zlatohlavá 
lítává  v  poledne  za  jasu  slunečního.     Kpé. 

Osmologie  (řec),  nauka  o  čichu  a  lát- 
kách páchnoucích. 

Osmosa  v.  Diosmosa. 

Osmotická  rovnovália  v.  Diosmosa. 

Osmotický  tlak  v.  Diosmosa. 

Osmnnda,  podezřen,  rostlinný  rod 
kapradin  čeledi  Osmundaceae,  Má  jeu  ho- 
řejší úkrojky  plodního  listu  plodonosné,  od 
jalových  velmi  rozdílné,  redukované  jen  na 
žebra,  výtrusnicemi  posázená  a  tím  jakous 
latu  plodní  představující;  výtrusnice  ponej* 
více  skoro  přisedlé,  Šikmo  opak  vcjčité,  2 
chlopněmi  pukající.  Obsahuje  7  druhů, t  nichž 
jeden  O.  regalis  L.  (p.  královská)  roste  j  ve 
střední  Evropě  v  příkopech,  v  rašeltnácb. 
Dle  staršího  udání  roste  i  v  Čechách  na  hra- 
nicích lužicko-saských,  ale  stanovisko  v  no- 
vější době  nebylo  nalezeno.  Kořen  byl  dříve 
užíván  proti  křivici  jako  Rádi  c  Osmundae 
regalis,  osa  listů  zbavená  jako  Medulía  rádi- 
cis  Osmundae.  -é, 

Osmondites  Unger,  zbytky  předvěké  ka- 
pradiny,  zachované  v  třetihorách  ípříbuzué 
rody  zachovaly  se  též  v  době  devonu  ai 
do  permu),  upomínající  na  nynější  kapradinu 
Osmunda  regalis  L.  EBr^ 

Osmy  los  Latr.  jest  rod  hmyzu  sífokři- 
dlého  z  čeledi  Osmylidat,  Podobá  se  veliké 
hnědé  zlatoočce,  ale  má  tykadla  krátká,  spíše 
růžencovitá,  a  křídla  skvrnitá.   Témě  nese 


Osná  —  Osoblaha 


919 


3  očka  jednoduchá  a  v  křídlech  jest  jediná 
vétcv  iilky  vřetenni,  která  vSak  vysílá  četné 
nové  vétve.  Larva  iije  ve  vodé.  Popsány 
2  druhy,  z  nichi  v  £yropě  i  u  nás  zvi.  při 
horských  potocích  váhavě  poletuje  O.  macu- 
iatusT.;  jeho  křídla  zdobena  jsou  nečetnými 
hnědými  skvrnami.  Kpk, 

Omkt  Osné,  Vosná,  víska  v  Čechách, 
hejtm.  Tábor,  okr.  a  pi.  Ml.  Voiice,  fara 
Stbfřov:  18  d.,  92  ob.  č.  (1890). 

Osnatellok,  býv.  knižetstvi,  nynf  hlavni 
ničsto  vlád.  obvodu  t.  jm.  v  Hannoversku, 
v  úrodném  údolí  ř.  Hase,  na  křižovatce  žel. 
tratí  Lóhnc-O..  O.-Piesberg,  Brackwede-O. 
a  Oldenburk-O ,  má  s  vojenskou  posádkou 
45.131   ob.  (1895).    Sídlí  zde  okr.  a  krajské 
úřady,  zemský  soud,  hlavní  btrni  a  horní 
revírní  úřad,  biskup,  kapitola,  má  dva  kat. 
a  dva  ev.  kostely,  kat.  a  evang.  gymnasium 
a  učitelský  seminář,  reál.  gymnasium,  obch. 
školu,  vyiái  dívčí  a  babickou  Školu,  ústav 
pro  hlachonémé,  nemocnici  pro  choromyslné 
(v  býv.  kláStcře  Gertrudenberském,  u  něboi 
nachází   se    pamětihodná   jeskyně),   trestní 
pracovnu,  sirotčinec,  museum,  radnici,  ju- 
stiční palác  a  divadlo.    Průmysl  a  obchod 
zastupují  továrny  na  železo,  ocel,  drát  a  drá- 
těné   hřebíčky,    parní    kotly,    hospodářské 
stroje,  zboží  oc<lové,  železné,  mramorové  a 
ohnivzdorné,  papír,  čalouny,  piana,  varhany, 
Žínčnky,  tabák,  doutníky,  míner.  barvy,  oleje, 
zboží  chemické,  kávové  náhražky,  par.  mlýny, 
pily,   pivovar,   koželužna,   prádelna   na    len, 
tkaní  plátna,  vlněných  a  bavln,  látek,  veliké 
kamenné  lomy,  dílny  železniční,  horní  a  hut- 
nické společnosti;  dále  penéžní  ústavy:  po- 
bočka ftílské  banky,  banka  osnabrucká  a  j. 
Na  blízku  kamenoubelné  doly.  —  Město  O. 
připomíná  se  uŽ  v  dějinách  franckých  missí 
(r.  722).  Potom  vstoupilo  do  Hanzy  a  rychle 
zkvťtalo.    Ve  válce  třicetileté  mésto  mnoho 
trpělo,    načež  jednalo  se  tu  (a  v  Múnstcru) 
o  mír,  který  tu  byl  konečně  dojednán  (na 
radnici)  24.  říj.  1648,  Od  polov.  XVlll.  stol. 
počal  opétnč  rozvoj  města  (plátenictví).  — 
O.   příslušel    pod    vrchnost   biskupa   osna- 
brúckéha  Biskupství  osnabriické  bylo  zalo- 
ženo jíi  za  Karla  Velikého  a  podřízeno  bylo 
arcibiskupství  kolínskému.  Za  biskupa  Fran- 
tiSka  z  Waldecku  (1532—53)  ujala  se  v  bi- 
skupství  osnabrúckém   reformace,  a   proto 
r.  1648  bylo  mírem  Vestfálským  ustanoveno, 
aby  biskup  osnabrúcký  byl  odtud  vždy  stří- 
davě katolík  a  protestant.  Po  míru  Lunévill- 
ském  biskupství,  které  bylo  říSským  knížet- 
stvím,  saekularisováno  a  připadlo  k  Hanno- 
versku;  duchovně  bylo  podřízeno  biskupům 
hildcsheimským.  R.  1807  bylo  připojeno  ke 
království  Vestfálskému  a  r.  1810  k  Francii; 
r.  1815  bylo  vráceno  Hannoversku  a  r.  1857 
obnoveno  v  něm  i  biskupství. 

Osaio^f  Oslnice,  Vesnice,  ves  v  Če- 
chách, hcjtm.  Král.  Vinohrady,  okr.  Jílové, 
fara  Cestlice  (část.  Popovický),  pS.  Jesenice 
u  Prahv;  27  d.,.259  ob.  č.  (1890),  Itř.  ák.  a 
popi.  dvůr.  Připomíná  se  r.  1228. 
Omiř  v.  Drátěnka. 


Osnova  jest  souhrn  osnovových  nití,  po- 
třebných ku  tkaní  nějaké  látky,  a  bývá  na- 
vinuta na  zvláštním  válci,  zvaném  vratidlo 
osnovní.  Taková  o.  má  několik  set,  při  hu- 
stých a  jemných  tkaninách  i  několik  tisíc 
nití,  jež  viecky  rovnoběžně  vedle  sebe  běží 
a  do  oček  hadlavů  se  navlékají  (navádéji). 
Z  nitěnek  (hadlavů)  zhotovené  listy  a  krdo 
pomoci  jiných  přístrojů  s  navedenými  již 
nitmi  osnovovými  tvoři  pak  proplétáni  nití 
osnovových  s  outkovými  čili  tkaninu.    Ppp, 

OsnoTloe  v.  Oslnovice. 

Ouovjaaenko  v.  Kvitka-Osnovja- 
n  e  n  k  o. 

Osný,  zuby  jelenů,  zasazenéjakožto  kle- 
noty do  prstenů,  náprsních  jelňlic,  závěsků 
k  hodinkám  a  k  náramkům,  do  náuSnic, 
zvlášť  oblíbené  mezi  myslivci  a  šlechtici. 
Každý  jelen  má  s  obou  stran  v  hořejších 
dásních  po  jednom  hnědě  zbarveném  špičáku 
t.  zv.  o  snu,  které  jsou  tím  tmavší,  čím 
starší  je  zvíře,  a  tím  jsou  vzácnější  a  cen- 
nější. ČI  n. 

Osoba  (persona),  v  právním  smyslu  by- 
tost, která  jest  způsobilá  býti  subjektem  práv 
a  právních  povinností.  Dnešní  právo  uznává 
za  o-bu  především  každého  člověka.  Jest 
to  t.  zv.  o.  přirozená.  V  právu  starém 
nebyli  však  za  o  bu  pokládáni  otroci.  Vedle 
osob  přirozených  zná  právo  o-by  právnické 
(v.  Právnická  osoba).  Z  osob  přirozených 
jedny  jsou  samostatné  {sut  juris),  druhé  ne- 
samostatné, t.  j.  jsou  podrobeny  rodinné 
moci  jiného  (persotiae  juris  alicnl), 

O.  hromadná  v.  Právnická  osoba. 

O.  morální  v.  Právnická  osoba. 

Osoblaha:  1)  O.  {Hotienploti,  u  pramene 
Ossa),  přítok  Odry,  pramenící  se  na  Biskup- 
ské kupě,  v  Rak.  Slezsku,  teče  s  počátku 
směrem  vých.,  potom  sevcrových.,  nedaleko 
Osoblahy  opouští  půdu  Rakouského  Slezska 
a  u  Chrapkovic  ve  vlád.  obvodu  opolském 
(v  Prus.  Slezsku)  vlévá  se  do  Odry. 

2)  O.  {Hotienploti),  město  a  mor.  enkláva 
ve  Slezsku,  na  řece  t.  jm.  a  na  trati  (Tře- 
mešná-O.)  Mor.-slezské  st.  dráhy,  v  h(*jtm. 
krnovském,  má  353  d.,  2803  obyv.  n.,  jako 
obec  polit.  410  d.,  3395  ob.  n.  (1890);  v  místě 
jest  okr.  soud,  kommissařství  íin.  stráže,  ce  ni 
úřad  (II.  tř.),  pš.,  telegraf,  krásny  dékanský 
kostel  sv.  Maří  Magd.,  hřbitovní  kosti  1  sv. 
Mikuláše,  radnice,  5tř.  ob.  a  3tř.  mčšt.  škola 
pro  chlapce  a  dívky,  nemocnice,  lékárna, 
spořitelna,  spořitelní  a  založ,  družstvo,  akc» 
cukrovar,  sirkárna,  výroba  zboží  pletenčho 
a  stávkového,  svíček,  mýdla,  libových  nápojů, 
5  mlýnův  a  výroč.  trhy.  Tu  a  v  okolí  pa- 
ličkování krajek  a  značná  výroba  Iněn.  a 
bavln,  zboží.  Opodál  mésta  popi.  dvůr.  — 
Území  osoblažské  od  dob  nepamětných  jako 
statek  náleželo  k  biskupství  olomouckému, 
tudíž  k  Moravě.  Když  pak  Opavsko  oddé- 
leno  od  Moravy,  zůstaly  statky  biskupské 
v  deskách  n-oravských,  jež  Marie  Terezie 
přidělila  krajským  úřadům  v  Olomouci  a 
v  Přerově.  Teprve  císař  Josef  II.  připojil 
statky  tyto   krajskému  úřadu  krnovskému. 


920 


Osobov  —  Osovský. 


R.  1850  přivtčleny  vSccbny  moravské  en- 
klávy v  soudní  a  polit,  správě  do  Opavy, 
dané  zvláštními  knihami  vedené  odvádéjí  se 
do  Moravy  a  obyvatelé  volí  na  sněm  mo- 
ravský jednoho  poslance  (v.  Enkláva).  O. 
byla  již  ve  XII.  stol.  městem;  r.  1389  biskup 
Mikuláá  udělil  obyvatelům  právo,  by  mohli 
odkazy  činiti,  ale  jen  ve  prospěch  obyvate- 
lův osoblažských,  biskup  Václav  Králík  po- 
volil  (1415)  obyvatelům,  poněvadž  město  ve- 
liké n*  hody  stíhaly,  že  mohou  každého  ře- 
meslníka za  měšťana  přijmouti  a  také  židům 
dovoliti  v  městě  pobyt.  —  Okres  osoblaž- 
ský má  na  127*38  km*  23  obcí  pol ,  34  obcí 
míst.,  1940  d.,  13.364  Němců  a  katolíků  (1890). 
Srv.  dr.  Fr.  Sláma,  Vlasten.  putování  po  Slez- 
sku (Praha  u  Otty,  str.  618). 

OsobOVy  V  o  sob  o  v,  viska  v  Cechá'ch, 
hejtm.  Přeštice,  okr.  Nepomuky,  fara  Zin- 
kový, pš.  Méčín;  20  d.,  202  ob.  ě.  (1890), 
popí.  dvůr,  mlýn. 

Osojské  jezero  v  Korutanech,  v.  Koru- 
tany, str.  875*. 

Osoka,  bot.,  v.  Stratiotes. 

Osokin  Nikolaj  Aleksějevič,  historik 
ruský  (♦  1839  —  t  1895).  Byl  professorera 
všeobecných  dějin  na  kazaňské  universitě. 
Napsal:  Savonarola  i  Florencija  (1864);  Isto- 
rija  Aljbigojcev  (sv.  I.  1869,  do  smrti  papeže 
ínnocencellí.;  magisterská  dissertace);  iVr- 
vaja  inkvizici j a  i  lavojevanije  Langedoka  frarť 
€u\ami  (doktorská  diss .  1871,  pokračování 
dějin  Albigenských).  V  1.  1888—89  uveřejnil 
v  »UČ.  Zap.  Kaz.  Univ.«  obšírný  spis  Istovija 
srednich  vikov.  Z  ostatních  prací  tamtt^ž  uve- 
řejněných sluší  uvésti:  Zamětki  po  ekonomi 
českoj  istoriji  Italiji  (1864);  Ličnyj  i  istori- 
českij  charakter  OH i^er a  Kromvelja  (1868); 
PólifiČeskija  dvi^en''ja  v  Zap,  Jevropé  v  pervoj 
polovině  našego  veka  (1885  a  1892);  Istorio- 
grafija  srednich  vékov  (1889). 

Osony.  chem.,  v.  Hydrazony. 

Osor  (Os  ser  o,  lat.  Apsorus),  město  na 
výběžku  jihozáp.  břehu  ostrova  Črcsu  v  Ja- 
derském moři,  zcela  blízko  ostrova  Lošinje, 
od  něhož  jest  oddělen  asi  4  m  šir.  Osor- 
skou  úžinou,  přes  kterou  vede  pohyblivý 
most,  má  1900  oby  v.,  z  nichž  je  1143  Srbo- 
chorvatů,  716  Italů  (1890).  Dříve  byl  O. 
důležitým  městem  jak  svojí  polohou,  tak 
počtem  obyvatelstva.  Nyní  však  zimnice  jej 
bezmála  zpustošila,  tak  že  jest  více  po- 
doben zříceninám  než  obývanému  městu. 
Tu  jest  viděti  vysoké  domy  bez  střechy, 
tam  opuštěný  kostel,  jinde  opět  rozbitou 
sochu  Martovu  nebo  bezhlavou  Madonnu. 
Péči  dr.  Ivana  Bolmarčičc  byly  sebrány  nej- 
drahocennější památky  z  doby  římské  a  ze 
středověku  ve  zvláštní  museum.  Nejdůleži- 
tější památka  jost  palác  na  západní  straně 
hiavrního  náměstí,  vystavěný  za  biskupa 
sv.  Gaudencia  (mezi  1.  1018—42),  jehož  tělo 
spočívá  v  katbcdrále,  znamenité  malbami  Car- 
paccia  a  Palmy.  Za  dob  římských  O.  byl  pode 
jménem  Apsoms  přístavem  pro  lodi,  plující 
ze  Salony  do  Aquilcjc  Biskupství  bylo  tam 
již   v   VI.  stol.    Benátčanů.n   nákžel    O.    od 


r.  1118—1358,  kdy  jej  zpět  vydobyl  uhersko- 
chorvatský  král  Ludvík  I.  R.  1398  vládli  Oem 
Mikuláš  a  Ivan  Gorjanski.  Pozdéji  byl  opět 
v  rukou  benátských,  ale  za  uskockých  válek 
v  XVI.  a  XVII.  stol.  klonil  se  již  k  svéma 
pádu.  R.  1815  bylo  zrušeno  osorské  biskup- 
ství a  jeho  obvod  připojen  k  biskapstvi 
krckému.  -ď 

Osomo,  hlavní  město  dep.  O.  (6500  km* 
s  34.408  oby  v.)  v  chilské  pro  v.  Llanqixlhué, 
na  splavné  řece  Rahué,  na  trati  Santiago- 
Valdivia,  má  3097  obyv.,  kostel,  lyceoro,  klá- 
šter františkánů  a  jest  sídlem  némeckého 
místokonsula.  O.  bylo  založeno  jii  r.  155S« 
r.  1603  rozbořeno  Araukány  a  teprve  r.  17S8 
znova  postaveno.  Na  jv.  ve  vzdálenosti  92  km 
vypíná  se  Volcan  ďOsorno  vys.  2257  m.   Tsr^ 

Osov,  Vosov:  1)  O.  MalÝ,  Osovec,  ves 
v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Hořovice,  Cara  a 
pš.  V.  Oso  v;  30  d.,  191  obyv.  č.  fl890).  — 
2)  O.  Veliký,  far.  ves  t.;  58  d.,  370  ob.  č. 
(1890),  kostel  sv.  Jana  Křt.  (z  r.  1728—37), 
5tř.  šk.,  pš,  mlýn.  Alod.  panství  má  2625  i^ 
půdy;  náleží  k  němu  zámek  s  krásným  par- 
kem,  dvůr,  pivovar  a  cihelna  v  O  é,  majetek 
Karla  kn.  Schwarzcnberka.  V  XV.  stol.  se- 
děli na  O-ě  rodina  z  Adlaru,  odtud  Osov- 
šti  z  Adlaru,  kteří  O.  prodali  (1504)  Janovi 
Vambvrskému  z  Rohatec,  jehož  nástapce 
Oldřich  prodal  (1554)  zboží  osovské  Holá- 
nům  zjiljova.  Z  pozdějších  majetníků  seděli 
zde  Jakub  Menšík  z  Menšteina  (poč.  XVII.  st.), 
Oldřich  st.  Gcrštorf  z  GerŠtorfu,  jemni  pro 
vzpouru  od  královské  komory  zabrán  a  pro- 
dán Salpmenó,  provd.  Bordoůové  z  Rejbic.  Po 
ní  tu  seděla  její  dcera  (do  r.  1678),  Ferd. 
hr.  z  Kounic  a  jeho  potomci  (do  r.  1804), 
Fr.  z  Schlindenbuchu,  Václav  Ubelli  ic  Sieg- 
burku,  Josef  hr.  Vratislav  z  Mitrovic  (1818), 
po  němž  dědila  panství  osovské  dcera^  provd. 
za  Josefa  kn.  Schwarzcnberka. 

Osová,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Vel.  Mezi* 
říci,  okr.  ByteŠ,  fara  a  pš.  Oiova  Bytíška; 
12  d.,  75  ob.  ě.,  17  n.  (1890);  znamenitý  zá« 
mek,  vystavěný  na  místě  starého  hradu,  dvůr, 
lihovar  a  pivovar.  Už  r.  1348  byl  tu  hrad, 
který  r.  1540  byl  pust.  Dle  hradu  zval  se 
v  XÍV. -XVII.  stol.  rod  pánů  Osovských. 
R.  1530  koupil  panství  Jan  z  PcrnŠteina  a 
zapsal  je  Polcaru  z  Paračova.  Kol  r.  1555 
držvl  0'Vou  Markvart  Rájccký  z  Mírová. 
R.  1612  koupil  ji  Jan  Jiří  Humpolecký  s  Ry- 
ben ska  a  rozšířil  ji  o  statek  Rojetín.  R.  1797 
prodali  O-vou  hr.  ChoryŮŠtí  hrab.  rodině 
Haugwitzů,  kteří  ji  dosud  drží. 

Osoví,  Vosovi,  ves  na  Moravě,  hejtm,. 
okr.,  fara  a  pš.  Vel,  Meziříčí;  21  d.,  126  ob 
č.  fl890).  samota  Nesméř. 

Osovský  z  Doubravice,  pfíj  mění  staro- 
žitné rodiny  panské  staromoravské  téhož  pů- 
vodu, jako  páni  z  Kravař  (v.  Bcncšovici) 
a  erbu  zavinuté  střely.  Nazývali  se  po  bradu 
Doubravici  u  Blanska,  který  ujali  po  pánech 
z  Doubravic  rodu  Vildeabjrského.  Předete 
jejich  Zbyněk  z  D.  roku  1332  ve  válce 
s  Rakušany  proboden  a  pohřben  v  Křemii. 
Král  Jan   prý   tu  nad  jeho    hrobem    třídil 


Ospa  —  Osrdečník  921 

oUáf.  Potomek  jeho  J  eše k  D o ubra vička  |  proto  Třebíč  r.  1623 J  bratru   Adamovi   ml. 
prodal  hrad  Doubravici  Oldřichovi  z  Bosko- 1  z  Valditeina  prodala.  Sčk, 

víc.   Na  počátku  XV.  stol.  žili  bratří  Jim-'     Ospa  v.  Exanthem. 
rani,Zbýoék.01dřich  aSmil  Doubrav-       Osp«dal«ttl:l)  O.  Euganco,  ves  v  Itálii 
kove.   Zbyněk  koupil  r.  1415  tvrz  Osový  ;  na  iel.  trati  Pavia-Monselice,  kraj  Este,  prov. 
s  Bytiákou  a  s  Jimraraem  zpečetil  stiiný  list  j  Padova;  3655  ob.  (1881).  —  2)  O.  Ligure, 
ke  sboru  Kostnickému,  kdeito  současné  Smil,  |  ves  t.,  na  Rivieře  di  Ponrnte  a  ielezn.  trati 

{'sa  vesluibách  lana,  biskupa  litomyŠlského,  I  Janov-Ventimiglia,  kraj  S.  Rcmo,  prov.  Porto 
lotovil  se  k  boji  s  vévodou  Bedřichem  Ra- 1  Maurizio;  mořské  lázně,  rozkošné  zimní  lé- 
kouským.  Na  sněmu  Brněnském  (1421)  za- ,  čebni  místo  se  695  ob.  (1881). 
psali  se  Zbyněk,  Oldřich  a  Smil  proti  husi-  Osphromsniui,  zool.,  v.  Gurami. 
tflm.  Zbyněk  zemře]  ok.  r.  1446  bezdétek  <  OspiloT,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Litovel, 
(maoielka  Eliška  z  Cimburka).  Osovsko  ujal ,  okr.  Konice,  fara  a  pá.  Kladky ;  33  d.,  204 
po  něm   bratr  Smil  a  pak  tohoto   synové  |  ob.  č.  (1890),  Itř.  Šk. 

Jan,  Zbyněk,  |indřich  a  Jimram  (1447),  i  Osrdednik  (lat.  pericardium)  je  vak,  ob- 
z  nichi  tito  dva,  iijíce  ještě  r.  1476,  měli !  sáhující  srdce  s  počátky  velkých  cev  a  umí- 
nemalé  účastenství  v  tehdejších  bězích  vá-  stěny  v  hrudníku  mezi  oběma  plícero^.  Dole 
léčných  a  náboženských  rozbrojích.  Jednoho  nasedá  na  střední  oddíl  bráničný,  v  předu 
z  nich  syny  byli  bratří  Hynek,  Sigmund,  |  dotýká  se  kosti  hrudní,  k  žebrům  však  ne- 
Václav  a  Jiří,  kteří  ok.  r.  1480  Hrotovice  '  zasabá,  protože  tu  se  mezi  něj  a  žebra  su- 
pe mateři  zdědili.  Tyto  s  částí  Oiovska  *  nou  ostré  kraje  plic,  po  stranách  dotýká  se 
držel  potom  Si^niiund  a  po  něm  bratr  Jiří.  vnitřních  ploch  plícních  a  vzadu  hraničí  s  t. 
Hynek  měl  Osovou  a  zůstavil  ji  synům  zv.  zadním  meziplícím,  totiž  s  počátky  průdu- 
Smilovi  a  Janovi,  kteří  ji  prodali  r.  1530  '  šek,  jícnem,  sestupující srdečnicí.mízovodem 
lanovi  z  Pernšteina.  Smil,  jsa  9pán  statečný,  \  hrudním  a  ctnými  mízními  žlázami  průduŠko- 
moudrý  a  důvtipný«,  potřebován  jest  od  '  vými.  Zevní  vazivový  obal  o-ový  irůstá  tu  vol- 
krále  rerdinanda  v  rozličných  pos^^lstvich.  něji,  jinde  pevněji  se  svým  okolím,  jmenovitě 
Hrotovice  dostaly  se  po  Jiřím  bratřím  J  a-  však  obaluje  veliké  cévy,  srdečnicí,  plícnici 
noví  a  Jiřímu.  Po  onom  (f  1539)  držela  a  sestupující  Žílu  dutou,  přecházeje  posléze 
)•:  vdova  Lidmila  z  Kyjovic,  pak  r.  1559  v  jich  vazivový  obal.  Ze  sousedních  ústrojů 
)  ímram  a  s  Esterou  vyženil  je  ok.  r.  1562  zmínky  zasluhují  ještě  brzHk.  jenž  na  horní 
i^deněk  Lev  z  RoŽmttála.  Dotčený  Smil  pro-  oddíl  oový  s  předu  se  překládá,  a  pak  oba 
dav  Osovou  koupil  Říčany  a  zůstavil  syny  čivy  bráničné,  které  probíhají  v  postranních 
Burjana  a  Jaroslava.  Tento  ujal  Říčany  jeho  stěnách.  Uvnitř  povlečen  jest  o.  hlad- 
(t  1555),  ale  po  jeho  smrti  zdědil  je  Burjan  kou  vrstvou  tíhovou.  Tento  slizký  povlak 
a  r.  1560  prodal.  Za  to  koupil  r.  1556  od  přechází  na  kořenech,  resp.  koncích  velikých 
Vratislava  z  Pernšteina  Třebíč  s  panstvím  '  cev  srdečních  na  srdce  samo,  kteréž  je  tak- 
(t  1563,  manž.  Eliška  Bitovská  z  Lichten-  též  pokryto  tíhovou  vrstvou  osrdeční.  Dle 
burka  f  1567).  Synové  jeho  byli  Jan  a  I  toho  mluvíme  o  nástěnné  (lamina  parieta lis 
Smil,  z  nichž  onen  brzo  bezdétek  zemřel,  i ;^r/cari/f7)  a  útrobní  vrstvě  o-ové  {lamina 
Po  jeho  smrti  Smil  ujal  Třebíč  a  držel  do  visceralis pericardii  s,epicardium).  Mezi  sróccm 
smrti.  Nabyv  pravé  panské  vzdělanosti  a  a  vnitřní  stěnou  o-ovou  nachází  se  štěrbi- 
zdoben  jsa  rytířskými  ctnostmi  vynikal  mezi  |  novitý  prostor,  vyplněný  nepatrným  množ- 
rooravskými  pány.    Znal  se  k  Bratrské  Jed-   stvím  šfávy  o-ové.  Sr^, 

notě  a  mezi  podporovateli  tištěných  děl  bratr-  '  Nemoci  o-u.  Z  důležitějších  chorob 
ských  jméno  jeho  nescházelo.  Veliká  dobro-  o  ových  budtež  uvedeny:  Zánět,  poměrně 
diní  učinil  Bratřím  třebíčským.  Ok.  r.  1589  '  časté  onemocnění,  zpravidla  prudkým,  zřídka 
stal  se  král.  radou,  v  1.  1591—93  byl  místo-  vleklým  způsobem  se  vyvíjející.  Způsoben 
držícím  ncjv.  koraornictví,  v  1.  1597  a  1602  jest  úrazem  (pronikajícími  ranami,  které  sa- 
až  1604  byl  nejv.  sudí.  R.  1577  byl  v  Olo-  mého  o-u  se  dotknou),  ještě  častěji  infekcí 
roouci,  když  Rudolf  II.  přijímán  za  pána  a  mohou  plísně  nejrozmanitějšího  druhu 
země  Moravské.  R.  1587  arcikn.  Maximiliána,  (pneumococcus,  staphylococcus,  streptococ- 
volcného  krále  polského,  sám  kolikátý  do  cus,  bacili  tuberkulosní  atd.)  vzbuditi  zánět 
Polska  provázel,  jak  lze  obšírně  čísti  v  Den- '  o-u.  Nejčastěji  asi  zjevuje  se  v  průběhu 
niku  jím  sepsaném.  V  nešťastných  bězích  hostce  kloubového.  Také  toxické  hmoty, 
věrně  setrval  při  arciknížeti  a  teprve  vida  '  kroužící  v  krvi,  jej  časem  zavinují  a  vidíme 
nezbytí  domŮ  se  vrátil.  O  událostech  těch  >  zánět  o-u  velmi  často  v  průběhu  prudkého 
r.  1577  a  1587  napsal  Denník.  Kromě  toho  i  vleklého  zánětu  ledvin.  Posléz  běží  o  pro- 
pořidil  si  sbirku  píhonů  a  ndle^u  ('1575—1610)  jev  lokální  infekce,  šířící  se  ze  sousedících 
brněnského  soudu  zemského.  (Viz  Jirečkovu  ústrojí:  mediastina,  pleuTy,  plíce,  jícnu,  po- 
Rukověf  II.,  64.)  Zemřel  13.  ún.  1613  a  po-  břišnicc.  Zánct  budí  vypocování  vlákniny, 
hrben  ve  sklípku  při  sboru  třebíčském.  Byl  neb  vlákniny  a  syrovatečniny  krevní;  při 
toho  rodu  poslední,  neměv  dětí  ani  s  první  infekci  stafylokokkem  nebo  streptokokkem 
manž.  Bohunkou  ze  Žerotína  (f  1588),  ani  jest  zánět  hnisavý.  Při  jistých  processech,  tu- 
s  druhou,  Kateřinou  z  Valdšteina.  Tato  zdě-  berkulose,  purpuře  atd.,  výpotku  přimíšeno 
divii  Třebíč  vdala  se  zase  za  Karla  ze  Že-  jest  jisté  množství  krve.  a  proto  zoveme  vý- 
rotína,  jehož  do  vyhnanství   následovala   a   potek  haemorrhagickým.  Se  stanoviska  prak- 


922  Osroéné  —  Ossett. 

4'ického  délíme  zánět  ou  ve  vlákninový  váechné  vodnatelnosti.  Dostavujíc  se  teprve 
(suchý)  a  8  exsudaci  spojený.  Suchýv  pozdním  období  vodnatelnosti  usouzena. 
zánět .  o-u  poznáváme  ze  třecích  SelestŮv  |  bývá  podle  jevů,  které  výpotek  o-ový  budí.  — 
oových,  které  se  vysvětlují  tím,  ie  stěny  Prvotní  rakovina  o*u  nebyla  dosud  znanse- 
o-ové  kryty  jsou  vrstvou  vlákniny  a  jejich  nána;  podružná  jest  ostatně  také  vzácným 
hladký  povrch  přeme nil  se  v  drsný,  šelesty  úkazem  a  nebudíc  zvláštních  jevů  sotva  bývá 
ty  kryii  se  s  jednotlivými  fasemi   činnosti  |  poznána.  Ujc, 

srdeční.  Vlákninový  zánět  o-u  budí  bolesti  |  Osroéné,  krajina  v  záp.  Mesopotamil.  sti^e- 
v  krajině  srdeční,  účinkuje  na  pohyb  srdeční  houci  brody  cufrátAké,  s  hl.  městem  Édea- 
(zrvchlení,  klonéní  a  nepravidelnost  pohybu  sou  (v.  t.).  V  I.  stol.  po  Kr.  vznikl  v  O-oé 
srdečního)  a  prodlením  doby  veď*  k  částeč-  len  ní  stát,  závislý  na  králích  parthskýcb,  jrji 
némun.  rozměrnějšímu  srůstání  o  use  srdcem,  r.  132  př.  Kr.^aložil  Ur  haj  bar  Chevjá. 
Zánět  provázený  výpotkem  má  v  zá-  Jeden  z  jeho  nástupcův,  Abgar  I.  Péká 
pěti  horečku,  tlak  na  hrudi,  urychlený  po-  (=  němý),  zvelebil  malý  stát  svůj.  Nástupci 
hyb,  nedostatečné  plnění  a  vyprazdňování  nazývali  se  Abgary.  Od  dob  císaře  Trajana 
se  srdce  a  tím  vážné  poruchy  cirkulační,  je-  počíná  se  zápas  mezi  Římauy  a  Parthy  nad 
Hchž  prudkost  závisí  na  mohutnosti  výpotícu.  O  nou.  Traján  připojil  ji  k  říši  Římské,  Ha- 
ťlxsudativDÍ  zánět  snadno  diagnostikován  ,  drián  navrátil  Parthům,  ale  Caracalla  op& 
bývá  z  rozměrného  ztemnění  zvuku  v  kra-  '  opanoval.  R.  242  po  Kr.  vymřela  Abga* 
jině  srdeční,  slabého  neb  nedostatečného  |  rem  IX.  Fraatero  dynastie  AbgarŮv,  O. 
úderu  srdečního,  slabě  vyznívajících  ozev  i  byla  obnovena  jako  stát  na  Persanech  zá- 
srdečních.  Zánět  o-ový  jest  povážlivým  one-  vislý,  ale  panovníci  byli  již  křesfany.  PSk. 
mocněním;  vyhoji-li  se,  mívá  většinou  v  zá- .  OsMi,  nyní  Kissa  vos,  lesnatý  horský  mas- 
pěti  srůstání  o  u  se  srdcem.  Vleklý  zánět  I  siv  v  thessalské  krajiné  Magnesia,  na  bfcbu 
o-u  vyvíjí  se  plíživě:  příznaky  jeho  jsou  ne- ,  Thermejského  zálivu,  oddělený  na  sz.  od 
jasné,  neboť  bolest  a  sevření  v  krajiné  i  Olympu  údolím  Tempe  a  připojující  se  na 
srdeční  málo  rozhodují,  spíše  třecí  šci*sty, 'jv.  nízkými  svými  odhořími,  zvanými  Ma- 
které  časf>m  na  malé  místo  se  omezují  avrovuni,  k  relionu,  odkudž  vznikla  báje 
snadno  bývají  přehlédnuty.  Srůstání  ou  sej  o  tom,  že  Titánové  postavili  na  sebe  Pélion 
srdcem  poznáno  bývá  ze  vtažení  a  sklenuti  a  Ossu,  uzavírá  thessalskou  nížinu  k  st.  a 
prostor  mczižeberních,  kryjících  srdce  v  době  zdvihá  se  do  výše  1953  m  n.  m.  Jest  ne- 
systoly  srdeční,  po  případě  ze  vtažení  dolní  I  schůdnj^  a  divoký,  tak  Že  u  Řeků  pokládán 
části  kosti  hrudní,  ze  žblunkavých  šelestů, ,  byl  za  sídlo  Kentaurů  a  Gigantův.  Obyvateté 
které  podmíněny  jsou  pohybem  tekutiny  <  několika  vesnic  na  jeho  svazích  jsou  pastýři, 
v  žaludku,  chovajícím  plyny.  Ale  jev  ten  '  uhlíři  a  námořníci,  kteří  pěstuji  místy  ka- 
pfedpokládá  srůstání  o-u  se  srdcem.  Malé  kuřici,  brambory,  něco  oliv  a  vína.  Tir. 
srosténiny  bývají  celkem  dobře  snášeny;!  OssaTiam  (lat.),  kostnice  (na  hřbitove), 
rozměrnější  obtěžují  srdce  v  jeho  práci  a  I  OsMS^S^  v.  Osek. 
budí  prodlením  doby  vážné  poruchy  v  oběhu  '      Oiseln  v.  Glutin. 

krevním,  které  nám  připommají  onemocněni  van  Ossenb^nok  I an  n.  Josse,  hoUand- 
srdečního  svalu.  —  Tuberkulosa  o-u  ob-  ský  malíř  a  ryjec  (*  ok.  1627  v  Rotterdame  — 
jevujc  se  jako  miliárná  a  pak  sloučena  bývá  f  1678  v  ttezně).  Studoval  v  Římě  a  stal  se 
s  hacmorrhagickým  výpotkem ;  v  případě  \  pak  dvorským  malířem  ve  Vídni,  ale  nexů- 
tom  sloučena  bývá  s  erupci  miliární  do  stal  zde,  nýbrž  odebral  se  do  Frankfurtu 
plcury,  plic  a  peritonea.  Vleklá,  infiltrovaná  n.  M.  a  později  do  Řezná,  kde  zemřel.  Ma- 
formá  vyvíjí  se  plíživě;  v  zápětí  má  po-  loval  nejvíce  romantické  krajiny  a  dovedné 
všechné  srůstání  o-u  se  srdcem  a  budí  ve-  |  napodoboval  Pittra  van  Laar  v  obrazech, 
dle  jiných  jevů  vlastních  vleklému  výpotku  i  představujících  venkovské  scény,  výroční 
ještě  ten  zvláštní  úkaz,  že  puls  v  systole  trhy,  posvícení  atp.  Z  obrazů  jeho  ovádímr: 
srdeční  se  ztrácí,  ale  v  diastole  hmatným  se  {  Ctsta  Jakubova  do  Mesopotamie  (ve  víd.  dvoř- 
stává.—  Krvácení  do  ou  podmíněno  jest  ním  Museu  uměleckém)  a  Skupina  pastevců 
rozmanitými  úrazy.  Mimo  jevy,  které  úra-  (v  drážď.  galerií);  z  rytin  pak:  Skalnatá  kr€t- 
zem  podmíněny  jsou  a  krvácení  příslušejí,  ^  jiná  a  Hornatá  krajina  dle  Salv.  Rosy,  Kristus 
způsobuje  příznaky,  které  příslušejí  zánětu  špicí  při  bouři  dle  S.  de  Vliegera,  Lov  nsi 
exsudativnímu.  —  Plynatost  o-u  zaviněna  ^černou  \viř  dle  P.  v.  Laar  a  j.  x 

jest  rozmanitými  příčinami:  ranami,  které  OiiMhiitte,  víska  na  úpatí  Jezerní  Hory 
zvenčí  pronikly  do  o-u,  zlomeninami  žeber-  (1336  m  n.  m.)  v  Čechách,  hejtm.  Klatovy, 
nimi,  při  kterých  zároveň  zraněna  byla  plíce,  |  okr.  Nýrsko,  fara  Hamry,  pš.  Eisenstrass; 
proválením  se  doupěte  tuberkulosního  a  ab-  <  7  d.,  55  ob.  n.  (1890),  továrna  na  sklo  tabu- 
scessu  v  plících,  mkoviny  jícnové  a  vředu  love  a  zrcadlové, 
žaludečního   do   o-u.    Jevy  jsou    velmi    ná-  !     Osiero  v.  Osor. 

pádné.  Ztemnění  v  krajině  srdeční  nahra-  Oiservator*  Bommno  (ital.  >římský  po- 
zeno  jest  zvukem  bubinkovým  —  zvuky  zorovateU),  titul  ofíiciálního  listu  papeiaké 
srdeční  vyznívají  kovovým  dozvukem  nebo    kurie,  založ.  1861. 

provázeny  jsou  hlučným  šplounáním.  —  Oliett,  město  v  angl.  brabství  Yorku  ve 
Vodnatelnost  o-u  jest  jev  podružný,  vy-  West  Ridingu,  na  západ  od  Wakefíeldu,  má 
skytujíc  se  téměř  bez  výjimky  jen   při  po-    10.984  ob.  (1891),  výrobu  pokrývek,  suken  a 


Ossiach  —  van  Oátad.e.  923 

▼lněného  zboíi,  2  minerální  prameny  a  uhelné   liňsk^ch  (Lvov,  1875).  —  Srv  jeho  životopis 


doly.  Tir, 


od  i«.  Bohowolce  (Varšava,  1777)  a  studii 


OMliaoll  v.  Oicvy.  'i:*.  Kubaly  (»Przewodnik  nauk.  i  liter.«,  1878 

Osslail  loitenj  v.  Macpherson.  r  ai  1880).  Šnk, 

OMdílkao#  (lat.),  kostnatění.  2)  O.  Józef  Maksymilijan,  bibliograf  a 

Ossip  Sohubin  v.  KirschnerováLola.  I  historik  (*  1748  —  f  1826),  vzdělá  v  se  u  je- 
QmmwX  Sarah  v.  Fuller  2).  '  suitu  ve  Varšavě,  přebýval  na  dvoře  Stáni- 

OssollAf  bývalé  městečko,  nyní  ves  v  rus.  i  sláva  Augusta  a  v  1.  1764—83  byl  spolupra- 
gub.  radomské,  új.  sandomirském,  pflvodní  covníkem  časop.  9Zabawy  przyjemne  i  požy- 
sídlo  Ossolióských,  kteří  zde  měli  od  teczne«.  Po  prvním  rozdělení  Polska  věnoval 
r.  1636  krásný  zámek,  jeji  r.  1806  pobořil  \  se  naukám  a  r.  1789  jako  člen  deputace  ha- 
tehdejší  majctnik  hr.  Ant.  Ledóchowski,  hle-  ličské  vyjednal  u  dvora  vídeňského  mezi  jí- 
daje v  něm  ukryté  poklady.  \  ným  zřízení  kathedry  polského  jazyka  a  li- 
OssoliásU,  jméno  starobylého  šlechtic- 1  teratury  při  Ivovské  akademii.  Vláda  vídeňská 
kého  rodu  polského,  odvozujícího  pflvod  užívala  ho  k  různým  službám.  R.  1808  jme- 
avAj  od  Jaáka  či  Jana,  jenž  jsa  syn  kastě- 1  nován  byl  tajným  radou,  praefektem  dvorní 
lána  krakovsk.  Naw oje  z  Przegini  (f  1325)'  knihovny  a  vyznamenán  řádem  sv.  Štěpána, 
držel  Ossolinu  a  byl  velikým  maršálkem  Když  byly  zrušeny  v  Haliči  kláštery,  O.  se 
koranním  (f  1387).  JózefMaks^.*nilijan  O. ,  značným  úsilím  a  nákladem  skupoval  knihovny, 
vt  1756)  byl  velikým  podskarbím  korunním  |  rytiny  atd.,  čímž  položil  základ  k  bohatým 
a  dosáhl  r.  1736  titulu  vévody  a  hodnosti   soírkám,  které  určil  ku  prospěchu  veřejnému, 


francouzského  paira.  Hrabě  Józe  f  O.  (t  1780) 
byl  vyslancem  ve  Vídni  a  potom  voj  vodou 


založiv  ve  Lvově  r.  1809  se  svolením  Fran- 
tiška 1.  proslulou  knihovnu  O-kých  a  vě- 


podlašským.  Nejvíce  však  vynikli:  novav   k  jejímu   řízení  bohaté   statky   své. 

1)  O.  Jcrzy.  státník  (•  1595  —  f  1650),  Tak  vznikl  národní  ústav  O-kých,  k  jehož 

ztraviv  osm  let  na  různých  zahraničních  uni-  správě  přihlíží  zemská  vláda  haličská.  Z  jeho 

vtrsitácb,  by]  poslán  Sigmundem  III.  k  an-  prací  literárních  zasluhují  zmínky  překlady 

glickému  králi  Jakubu  !•>  aby  získal  jeho  po*  ze  Seneky  a  Livia,  vydáni  řečí  Jiřího  O-kého 

moc  k  nastávající  válce  s  Turky.  Za  Vladi-  (Varš.,   1877),   pojednání    O  potr\ebie   nauki 

slava  IV.  byl  zasvěcen  do  nejtajnějších  plánů  prawa  w  kraju  nasiym   (t.,  1814)  a   zejména 

králových  a  zejména  řídil  všechny  přípravy  Xl^iadomošci  historyc\ne  krytyc\ne  do  d\iejów 

k  nové  válce  turecké,  již  král  po  celou  dobu  literatury  poiskiéj  (Krakov  a  Lvov,  1819—22, 
svého  vladaření  chystal,   ale   ke  které   ne- ,  3  díly,  4.  vydán  BielowsKým,  Lvov,  1852). 

došlo.    R.  1633   zastával   důležité   poselství  OssOTSktJ  Gotfrid  Osípovič,  geolog 

k  papeži  Urbanu  IIL,  načež  zajel  do  Benátek,  a  archaeolog  ruský  (*  1835  —  f  1897),  zabýval 

aby  zde  ujednal  obchodní  smlouvu  a  zaručil  se   v  letech  1860—70  geologickým  zkoumá- 

ai  pomoc  proti  Turkům.  Vraceje  se,  zastavil  ním  Volyně;  potom  v  Záp.  Prusku   v  okolí 

se  za  týmž  účelem  ve  Vídni  a  vyznamenán  Toruně,    r.   1879  k  vyzvání  anthropologické 

byl  od  Ferdinanda  ÍI.  titulem  knížecím.  Roku  kommisse  krakovské  akademie  probádal  je- 

1643  stal  se  korunním  kancléřem,  avšak  po  skyně  v  okolí  krakovském  a  napsal  o  tom 

třech  letech  dožil  se  trpkého  zklamání,  ne-  řadu  článků  do  »Zbioru  wíadom.  akad.  krak.« 

bo(  sněm  následkem  odporu  šlechticů  vy-  R.   1880  vydal  v  Paříži   geologickou   mapu 

slovil  se  proti  válce  s  Turky  a  tím   zmařil  Volyně.    Dále  vydal:  O  geologiČ.  i  paleontO' 

všechnv  jeho  práce  přípravné.  Za  válek  ko-  logič.  charaktiié  peščev  jugo\ap.  Rossiji  i  Ga- 

záckýcn  byl  stoupencem  politiky  smířlivé  a  licij i  (1S92);   Otčet  o  geologie,  i\slidovanijach 

chtěje  co   nejdřív   učiniti   konce   mczivládí.  dlja  i^yskanija  istoČnikov  vodotnab\enija  Ťom^ 

podporoval  kandidaturu  Jana  Kazimíra,  jenž  5Atf(1895);  Geo-gidrologič,  iislédovanija  Tont' 

přidržoval  se  jeho  rad   a  politiky.    R.  1649  skasio  i  Áíarijinskago  okrugov  (1896)  a  j. 

podařilo  se  mu  zrušiti  spolek  kozáků  s  Ta-  Ossnn  [osón],  kantonální  město  ve  franc. 

tary  a  smluviti  smiř  s  chánem  krymským,  dep.  Hautes  Pyrénées  a  arrond.  Tarbes,  na 

O.  náleží  k  ncjznáméjším  státníkům  polským,  Jižní   dráze,   v   rozsáhlé    pláni    do    nedávná 

ač  u  šlechty  zachoval  po  sobě  památku  nej-  pusté,  nyní  však  pokryté  poli  kukuřičnými, 

horší.  Nenáviděla  bo  jednak  pro  smířlivé  ve  výši  365  m  n.  m.,  má  2337  ob.,  2  školy 
stanovisko  ke  kozákům  v  době,  kdy  tito  po- 1  veřejné  a  2  soukr.,  poštu,  telegraf,  obchod 
tírali  polské  voje  napořád,  jednak  pro  jeho ;  s  masem  a  máslem,  starobylý  zámek,  na  vý- 
stanovisko  vůči  právům  šlechtickým.  O.  vše- j  Sině    nad  městem  zbytky  římského   ležení, 

možně  se  snažil  sesiliti  moc  královskou  proti  v  okolí  pak  ložiska  rašcliny.                  TŠr, 

výsadám  Šlechty,  ve  kterých  viděl  hlavní  zlo  Oisnna  v.  Osu  na. 
politického  zřízení  Polska.    Rozpor  šel  tak-      ObUloí  v.  Ostjáci. 

daleko,  že  sněm  r.  1638  zakázal  mu   užívati'      van  Ostad«:  1)  van  O.  Adriaan,  malíř 

titulu  knížecího,  jehož  dosáhl  za  hranicemi,  hoUand.   (*  10.  pros.   1610  v   Haarlemu  — 

ano  vydal  v  tom  smysle  všeobecný  zákazu-  f  2.  květ.  1685  t.),  byl  žákem   Fr.  Halse  a 

jící  zákon.  Z  jeho  tištěných  spisův  uvádíme:  Rembrandta  a  přítelem  Adriana  Brouwera. 

Dé  optima  státu  rei  putlicae  (1614);  Quaestiones  O.  jest  nejpřednější  repraesentant  holi.  ma- 

mora/es  (Padova,  1615);  Mercurius  Sarmaticus  lírů,  kteří  si  obrali  za  úkol  vylíčiti  venkov- 

f Gdaňsko,  1645).  Obšírný  Dúennik  mřasnego  ský   lid,  jeho  zvyky.  zá6avy,  hry.    Maloval 

^ycia  otištěn  byl  ve  zprávách  ústavu  Osso-  vesnické   slavnosti   (Kermes  —  posvícení), 


1 


924 


Ostara  —  Ostatky  svatých. 


výjevy  z  krčem,  opilé  sedláky,  iumaře  atd. 
Keni  tak  originální  jako  jeho  přítel  a  rádce 
Broawer,  ale  za  to  maluje  pečlivěji  a  jest 
mistrem  barvy,  znamenitý  kolorista.  Jeho 
obrazy,  obyčejné  menSích  rozmérů,  nachá 
zíme  ve  viech  dáleiitějátch  sbírkách  evrop- 
ských. V  Dráiďanech  jest  Maliř  ve  své  pra- 
covně (1663),  v  museu  v  Haagu  Houslista, 
v  brusselském  museu  Fldmské  tercetto^  v  mni- 
chovské staré  pinakothécc  Selské  hody, 
v  Louvrů  pařížském  Intérieur  chaty  a  Hol- 
landiU  prodavači  ryb,  v  petrohradské  Ermi- 
táži  Tanec  pře  i  krčmou,  O.  leptal  též  do  médi. 

Íeho  obrazy  ryli  v  méď  Vischer  a  Suvder- 
loef.  —  Srv.  M.  van  de  Wiele,  Les  frěres 
v.  O.  (v  Les  artistes  célébres,  Paříž,  1894^; 
Bode,  A.  v.  O.  als  Zeichner  und  Malér  (Ví- 
deň, 1880);  Faucheux,  Catalogue  raisonné  de 
toutes  les  estampes  qui  forment  Toeuvrc 
gravé  ďA.  v.  O.  (Paříž,  1862). 

2)  van  O.  Isaak,  bratr  předeél.  (*  1621 
v  Haarlemu  —  f  ^^^^  t.),  též  malíř,  nedo- 
sahuje svého  bratra  v  dojemnosti  zbarvení 
a  osvětlení,  ale  jest  dobrý  kreslíř.  Maloval 
pohledy  z  vesnic  a  hospodské  výjevy.  V  pe- 
trohradské Ermitáži  j.'st  od  něho  velká  zimní 
krajina.  F.  H-s, 

Ostara,  bohyně  starogerman.,  doložená 
Hedou  /  v  angl.  tvaru  dialektickém  Eostrae 
(za  západosaské  Eastre).  S  bohyní  uvádí  se 
v  souvislost  německé  (západogerm.)  jméno 
velikonoc  Ostem  (angl.  easter).  Severní  kraje 
něm.  jim  říkají  Pasch  (z  církevnělatinského 
pdsca),  Ostem  zakládá  se  na  jméně  staro- 
germ.  bohyně  jarní  Austró  (indic.  usrd,  ji- 
třenka). Staroindoevropská  bohyně  úsvitu 
Aurora  změnila  se  u  Germanů  ve  světelnou 
bohyni  jarní,  jak  svědčí  i  doba  pohanských 
slavností  západogerm.;  křesCanské  velikonoce 
připadaly  pak  na  tyto  slavnosti  a  přejaly  je- 
jich jméno. 

Oatara,planetoida  objevená  15.1istop.l892 
Wolfem.  Střední  jasnost  v  opposici  13  5. 
Prfimér  v  km  16.  Označeni  ^.  Gs, 

Oatai,  osamělá  skupina  pískovcových  skal 
v  Krkonoších  uprostřed  pískovcův  abršpaš- 
ských  a  polických.  asi  3  km  na  sev.  od  města 
Police  n.  M.  Na  O-i  (700  m  n.  m.)  kaplička, 
zbytek  to  kostela  na  rozkaz  cis.  Josefa  zbo- 
řeného, pod  horou  víska  Ostaš  s  5  d.,  38 
obyv.  č.  (1890). 

OataikOT,  ú).  město  rus.  gub.  tverské, 
na  poloostrově  v  jižní  části  jezera  Seligera, 
v  poloze  nezdravé,  má  10.457  ob.,  3  pravosl. 
chrámy,  mužský  a  ženský  klášter,  2  veřejné 
parky,  školu  duchovní  a  měšťanskou,  nemoc- 
nicí, chudobinec,  vychovatelnu,  obecní  banku, 
veřej,  knihovnu,  30  továren  s  612  dělníky  a 
roční  výrobou  do  iVt  milí.  rub.,  mezi  nimi 
20  jircháren,  rozsáhlé  kovářstvi,  obuvnictví, 
výrobu  rybářských  sítí  a  loděk,  rybářství, 
čilý  obchod  s  hospodářským  nářadím  a  stroji 
a  paroplavbu  po  jez.  SelijTcru.  O.  připomíná 
se  již  r.  1500  a  r.  1775  učinén  újezdným  mě- 
stem. —  Ostaškovský  Újezd  leží  v  záp. 
části  gubernie  na  ploše  9067*5  km*,  z  čehož 


391*5  km*  připadá  na  196  jcicr.  Povrch  jest 
vysoký  a  místy  i  hornatý,  v  něm  Icií  Dejvyilí 
body  gubernie  a  rozvodí  Volhv,  Dvíny  a 
Cny.  Na  s.  újczda  temeni  se  Volba,  na  i. 
Dvina,  jež  obě  protékají  újeideni  a  mno- 
hými přítoky  sloužícími  ku  plaveni  ciHvi, 
Cna  pak  a  Póla  odtékají  do  jez.  Ilmeiískébo. 
V  ohledu  geologickém  přináleží  újesd  étvam 
kamenouhelnému  a  devonskému.  JLesy  za- 
ujímají přes  300.000  ha,  křoviny  pak  do 
150.000  ha,  tak  že  asi  polovina  vcikeré  plochy 
jest  pokryta  stromovím.  Podnebí  jest  vlhké, 
drsné  a  chladné,  prAměmá  roční  teplota  činí 
3*3»C.  Obyvatelů  jest  136.079  (1897).  téméř 
vesměs  VelkorusAv  a  pravosl.,  škol  jest  81 
8  3091  ž.,  nemocnice  3.  Pěstuje  se  žito,  oves, 
ječmen  a  brambory,  méně  len,  koní  jest 
29  021.  skotu  46.395,  ovcí  a  vepřík  91.206. 
Rozsáhlé  jest  rybářství.  Silné  rozvinuta  jest 
činnost  řemeslná,  zvláště  výroba  sítí,  ofe- 
věného  zboží,  dehtu  a  smíÚy,  mnoho  jest 
v  Újezdě  tesařů.  Důležitým  pramenem  výživy 
jest  i  kácení  a  plavení  dříví.  Mnoho  obyva* 
telův  odchází  za  prací  do  Petrohradu,  RigT, 
Tveru  a  j.  Továren  jest  37,  vesměs  malýdi, 
obchodů  327.  Tsr, 

OstaiOT:  1)  O ,  viska  v  Cechách,  bejtm. 
Kutná  Hora,  okr.,  fara  a  pš.  Uhlířské  Jano- 
vice; 6  d.,  43  obyv.  č.  (1890),  obora  a  my- 
slivna. 

21  O.,  chybně  Ves  Nová  (Neudorf),  ves 
na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Třebíč.  £ara 
Lipník;  33  d.,  215  ob.  č.  (1890). 

Ostaiovioa,  Vostašovice.  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Rychnov  n.  Kn.,  okr.  Kostelec 
n.  O.,  fara  Lično,  pS.  Častolovice;  31  d., 
166  ob.  č.  (1890). 

Ostatky  svatých  n.  relikvie  O^t.  rWi- 
quiae)  jsou  tělesné  pozůstatky  svatých  aneb 
i  památné  věci  po  Kristu  Pánu  a  svatých 
(jako  kříž  a  roucho  Páně,  mučenické  nástroje 
a  p.).  Prvními  světci  v  církvi  byli  mučcQÍd, 
jejichž  mrtvá  těla  jakožto  očitý  důkaz  hrdin- 
ského  vyznání  víry  vymáhala  zvláštní  úcty  vě- 
řících. Při  hrobě  m učeníka  konány  náboieosl^ 
schůzky,  tam  ukládány  nástroje  roučeni<ďté 
smrti  světcovy;  nad  hrobem  zřízen  byl  oltář 
a  zbudována  svatyně  (fiuQtvgtov.  confettío, 
memoria),  nazývaná  jménem  roučenikovým. 
Od  Vlil.  stol.  vystavovány  o.  s.  poblíž  oltáře 
v  nádherných  skříních  a  skřínkách  nebo 
v  monstrancích.  Kult  ostatkový  rozmohl  se 
potom  ve  všech  křesťanských  zemích  a  pro- 
spíval zvláště  výtvarnému  umění  (v,  Reli- 
kviář).  U  nás  kult  ostatkový  kvetl  nejvíce 
v  době  Karla  IV.,  nadšeného  ctitele  sv.  relt* 
kvií,  který  svezl  do  Prahy  (z  Německa,  Itatie, 
Francie  a  jiných  zemí)  více  ostatků,  neili  se 
jich  tu  před  tím  nashromáždilo  od  poč^u 
křesťanství.  Zjednal  také  papei.  přivolení 
k  tomu  (1350),  aby  v  Praze  slaven  byl  zvláštní 
svátek  {jestum  reliquiarum,  9den  svátostfc), 
ve  který  ukazovaly  se  lidu  nejvzácnější  o.  a. 
spolu  s  klenoty  říšskými  (na  »08tatkové  véiic 
uprostřed  nvn.  Karlova  náměstí).  Proti  ncti- 
vání  ostatku  horlili  někteří  knělí  strany  Tá- 
borské, v  Německu  protestante;  načež  snětn 


Oste  —  Osteitis. 


925 


Tridentský  r.  1563  obnovil  úchvaly  oekum. 
s3fnody  Nícaeiské  t  r.  787,  prohlásiv,  ie 
o-kflm  8.  slail  vzdávati  úctu,  a  uctíváni  jich 
že  véřicíro  jest  prospěšné.  K  tomu  udány 
jsou  důvody,  jednak  dogmatické  (ie  tčla  mu- 
čeniků    a  jiných   svétcfi    byla    Živými    údy 

{.  Krista  a  chrámy  Ducha  sv.  a  jsou  určena 
:e  vzkříšeni  a  k  věčné  oslavě),  jednak  histo- 
rický (2e  BAh  řečenými  těly  mnohá  dobro- 
diní lidem  prokázal).  Sněm  kázal  také  od- 
straniti všelikou  pověru  z  kultu  ostatkového, 
zapověděl  kupčeni  se  sv.  relikviemi  a  uloiil 
biskupi&m,  aby  při  poutech  a  slavnostech 
ostatkových  netrpěli  neslušného  hodování 
nebo  pitek  a  nepřipouštěli  nových  o-kfl  s., 
leč  po  zevrubném  vyzkoumáni  jejich  authen- 
tičnosti.  Podrobné  předpisy  o  tom,  jak  uctí- 
vati jest  o.  s.,  obsaženy  jsou  ve  spise  pap. 
Benedikta  XIV,  De  servorum  Dei  beatificatione 
(z  r.  17481  a  v  rozhodnutích  římské  kongre- 

Sice  Induigentíarum  et  Reliquiarum.  My  uvá- 
íme  jen  obecné,  Že  o.  8.,  iejichž  pravost 
dostatečně  jest  osvědčena,  bývají  oiovány 
na  oltářích,  vystavovány  uprostřed  dvou 
svící,  okuřovány  kadidlem,  obnášeny  v  prů- 
vodě; že  kněz  uděluje  jimi  požehnání  a  vě- 
řící uctívají  je  políbením.  Větší  úcta  náleží 
ostatkům  zv.  znamenitým  (reliquiae  in* 
signes),  jako  jest  partikule  sv.  kříže,  sv.  kopí, 
hřebů,  trnové  koruny,  roucha  Páně,  celé  tělo 
světcovo  nebo  čelný  úd  jeho  těla,  nežli  ma- 
lým částkám  sv.  těl  a  památným  věcem  po 
svatých  (r.  non  imignes),  O.  8.  spočívají  buď 
v  oltáři  nebo  v  relikviářjch  a  paciíikálech; 
kromě  toho  vkládány  bývaji  do  oiskupských 
prstenů  a  náprsních  křížův.  Vac, 

Oste  (Osta),  levý  přítok  dolního  Labe, 
vyvěrá  u  Tostedtu  v  hannoverském  kraji 
barburském,  přijímá  několik  malých  přítoků, 
jest  hluboký  1—5  m,  spIavnÝ  v  délce  78  km 
od  Bremcrvdrde  a  vlévá  se  ao  Labe  po  toku 
dlouhém  135  km  u  Belumu  Nad  Bremer- 
v6rde  spojen  jest  s  ř.  Hamme  průplavem 
dlouhým  16  frm,  jiný  průplav  vede  k  dolnímu 
Labi.  Tír. 

OfKkmiX\M  čili  ostitis  (řec.)  je  zánět 
kosti,  jemuž  podléhá  buď  okostice  (peri- 
ostitts)  nebo  dřeň  (osteomyelitis),  ale 
většina  zánětů  kosti,  zvláště  prudčích.  po- 
stihuje i  dřeft  i  okostici.  Těžké  pochody 
zánětlivé,  které  celou  kost  ovládly,  nazývány 
panostitis. 

Většina  zánětů  kosti  probíhá  s  hnisá- 
ním a  vede  k  odumření  kosti.  Odumřelé 
Ínekrotické)  kusy  kosti  zovou  se  sekvcstr 
v.  Nekrosa).  Ovšem  že  nescházejí  ostatní 
známky  zánětu:  zduření,  bolest,  zvýšení  te- 
ploty, zrudnutí  místa  postiženého  a  ztráta 
nebo  porušení  funkce.  Jen  jedna  skupina 
zánětů  kosti  vyznačuje  se  tím,  že  nedochází 
ke  hnisání  a  odumření  kosti;  nastáváf  po 
dlouhotrvajícím  dráždění  (na  př.  při  vředech 
bérce)  ztluštěni  kosti.  Také  sem  náleží  ztlu- 
šténí  kosti  při  jistých  živnostech,  na  př. 
a  perleCářův,  u  dělnictva  zpracovávajícího 
džutn,  a  pak  některé  vzácné  choroby  kostí, 
o  nichž  bude  řeč  na  konci  stati. 


Nejlépe  porozumíme  těmto  pochodům  v  ko- 
stí, když  si  je  rozdělíme  dle  příčin. 

1.  V  popředí  stojí  osteomyelitis  (v.  t.). 

2.  Zánět  kosti  po  poranění. 

3.  Záněty  kosti  při  chorobách  celkových 
(tuberkulosa,  příjice,  kurděje,  ozhřivka). 

4.  Zánět  kosti  aíktinomykotický  (v.  A  c  t  i  n  o- 
mycosis). 

5.  Zánět  kosti  vlivem  jedů  (fosfor,  rtuC). 

Po  poraněních,  při  kterých  byla  kost  ob- 
nažena, i  umělých  při  operaci,  zvláště  za- 
sahují-li  až  ke  dřeni  kosti,  dochází  k  zánětu 
hnisavému,  ale  jenom  tenkráte,  vnikly-li  do 
rány  zárodky,  způsobující  hnisání  (hniso- 
tvorné  bakterie)  a  hnilobu.  Sebe  rozsáhlejší 
poranění  kosti  podkožní  nevede  k  takovému 
hnisání  a  odumření  kosti,  protože  při  ne- 
porušené kosti  nemají  uvedené  zárodky  pří- 
stupu ke  kosti.  Jestliže  antisepsí  zabráníme 
nákaze  rány,  zhojí  se  i  rozsáhlé  roztříštění 
kosti  bez  hnisavého  zánětu.  Nastane-li  však 
přece  o.  po  poranění  bez  porušení  kůže,  lze 
míti  za  to,  že  někde  v  těle  zárodky  hnisavé 
byly  uloženy  a  že  jim  skrze  poranění  v  kosti 
na  místě  poraněném  vhodná  půda  byla  zjed- 
nána. Stará  zkušenost  učí,  že  po  poranění 
kosti  nebo  kloubu  dochází  k  tuberkulosnímu 
zánětu  kosti  nebo  kloubu  u  osob,  které  po- 
cházejí z  rodiny  tuberkulosní,  nebo  přestá- 
lými chorobami  (zádušný  kašel,  spalničky) 
k  tuberkulose  jsou  náchylný. 

Takový  hnisavý  zánět  kosti  po  poranění, 
k  němuž  se  přidružila  nákaza,  probíhá  pod 
obrazem  talovitosti  krve  {pyaemia).  Nemocný 
podléhá  třesavkám,  trpi  vysokými  horečkami, 
v  ráně  zeje  kost  mrtvá,  z  rány  vylučuje  se 
hnis  zapáchající,  v  končetině  objevují  se  lo- 
žiska hnisu  a  časem  přes  nejsvědomitější 
ošetření  bývá  nemocný  ztracen  (zmírá  vy- 
sílen neb  onemocněním  útrob),  ačkoli  není 
vyloučena  možnost  uzdravení,  které  však 
nadejde  teprve  po  mnoha  měsících,  když  se 
zmrtvělá  kost  odloučí.  Aby  se  tomuto  zánětu 
zabránilo,  třeba  především  každé  poranění, 
při  kterém  vedle  měkkých  částí  utrpěla  i  kost, 
očistiti  co  nejsvědomitěji.  To  nejlépe  pro- 
vede lékař;  jemu,  zvláště  chirurgovi,  přísluší 
také  všecko  léčení. 

Příjice  postihuje  kost  nejčastěji  v  pozd- 
ním stadiu  svém,  tvoříc  v  kosti  hlívy  (viz 
Gumma).  Také  u  dětí  z  rodičů  příjicí  stí- 
žených objevují  se  příjičné  změny  kostí. 

Příjice  kosti  jeví  se  však  nejen  ve  formě 
gummat,  ale  i  jakožto  periostitida.  Ta 
není  pozdní.  Kost  na  některém  místě  zduří; 
zduří  i  okolní  měkké  Části.  Zduřené  místo 
za  bolestí  změkne,  provalí  se,  vznikne  vřed, 
v  němž  viděti  obnaženou  kost.  Ta:o  se  od- 
loučí, nebo  ji  pokryje  zrnění,  jež  z  části  zjízví; 
z  části  vředovatěni  pokračuje  a  vzniknou 
tak  zdlouhavé  pochody,  jež  nejednou  velkou 
část  kosti  postihnou  a  někdy  zjíchovatí. 

Jiná  změna  kosti,  zaviněná  přijicí,  jest 
eburneace  (v.  t.).  Kost  zmohutní,  dřeňové 
dutiny  ubývá  a  nejednou  změní  se  celá  kost 
v  celistvou  (kompaktní)  hmotu  takřka  bez 
dřeni,    jindy  však  naopak  vede  příjice  ke 


926  Ostejkovice  —  Ostende. 

zřidnutí  kosti  (osteoporosis).    Kost  ce-   lešti   nčkdy  jen   s  počátku,  jindy    po  celý 
listvá  řídne  a  se  tenčí,  snadno  se  láme.  Tyto      -**^*'^  ^      •.   w.^r.    .         l»      _  ^ 

změny  mohou  v$ak  vyvoditi  i  pochody  jiné, 


průběh,  jsou  tu  silnější,  tu  slabší,  nevystu- 
pují však  periodicky  jsko  při  jiných    kost* 

_#_t_ »_       rt  T  •  _  _  É    \  »  * » _  r     w*  ^ 


nejen  příjice.    T.  zv.  příjičné  tophy  jsou  >  nich  nemocecb.  Účinné  léčení  nemoci  Page- 

ohraničené  vyvýšeniny  z  řídké  kosti.    Vy- 1  tovy  dosud  nalezeno  nebylo. 

skvtují  se  na  kosti  holenní,  klíčku  a  jinde.       Nauka  o  zánětech  kostí  a  kloubfl  byla  no* 

Kur  děje  poškozují  spojení  kosti  s  chru- |  věj  ší  dobou  obohacena  četnými  novými  sku* 
stávkami  (na  př.  v  žebrech),  přivodí  výlevy  šenostmi,  tak  že  tvoři  veliký  obor  védéní 
krve  pod  okostici,  čímž  kost  odumírá.  Změnv  i  lékařského.  Pnrk. 

ty  nejsou  však  zánětlívé  a  mluví  se  tu  o  nich       0st€Jk0TÍ06  v.  Ostojkovice. 
jen  proto,  že  způsobují  podobné  změny  jako       Ostan  (pravé  jméno  Ohrenstein  Jan), 
pocnodv  svrchu  uvedené.  I  belletrista  čes.  (♦  23.  list.  1871  ve  Zdislan- 

Tvrdé  patro  a  kosti  nosní  poškozuje  cích  u  Vlašimě).  Absolvovav  českou  reilko 
ozhřivka,  jejíž  vředy  se  sliznice  přecházejí  |  v  Karlině  a  českou  techniku  v  Praze,  stal  ae 
na  okostici  a  přivádějí  kost  v  rozpad.  Při ,  technickým  úředníkem  při  ředitelství  poit  a 
ozhřivkových  zánětech  kloubu  vyskytují  se  telegrafů  v  Praze.  Drobnými  pracemi  vystou* 
zánětlívé  změny  v  kloubních  koncích  kostí. ,  pil  na  veřejnost  v  denních  listech,  potom 

Actinomycosis  vniká  z  okostice  do  kosti  delší  práci  v  Sládkově  »Lumtru€.  Samostatné 
kanálky,  jimiž  probíhají  cévy,  a  přivodí  pře-  vydal:  Páni  a  tprottáci  (Praha,  1895);  Drobné 
měnu  postižené  tkáně  v  hnis  s  charakteri- 1  írř/- (Vel.  Meziříčí,  1895);  Kancelářské  obrd\kr 
stickými  zrnéčky  zelenožlutými.  (Tábor,  1896);  Na  venku  (Praha,  1897)  a  Slá- 

Z  vleklých  otrav  rozrušeni  kosti  přivodí   mina  srdce  (t.,  1902,  u  Otty).  Vedle  toho  při- 


zvláStě  fosforová.  U  dělnictva  v  továrnách 
na   fosforové  sirky   vyskytovala   se   zvláště 


spíval  do  9ZlatéPrahy€,  9  Besed  lidu«,»  Vesny* 
a  9Nivy€,  překládal  z  Coppéea,   Ríchepina, 


dříve  často  t.  zv.  fosforová  nekrosa  čelisti,  Maupassanta,  Heineho,  Mackayc,  novellu 
nyní  již  zásluhou  ochranných  opatření  zdra-  i  Lidé  v  manfelstvf  (Tábor,  1896). 
votnických  řídká.  Vedle  změn  kostních  vzni-  Ostends,  hl.  město  arrond.  v  belg.  prov. 
kají  při  tom  těžké  poruchy  výživy.  Mnozí ,  Záp.  Flandry  při  moři  Severním  na  trati 
dělníci  dlouho  pracují  v  takové  továrně, ;  Brussel  O.  a  Ypern-O.  drah  státních  a  O.* 
aniž  utrpí.  Zvláště  jsou  nemoci  té  vydána  !  Furnes  i  O.-Blankenberghe  drah  vicinálnídi, 
individua  sě  špatnými  zuby.  Otrava  vzniká  spojené  průplavy  s  Gentem,  Nieuportem  a 
vdechováním  par  fosforových.  První  pří-  j  Dunkerkem,  má  30.730  ob.  (1897).  krásné, 
znaky  jsou  zduření  dásní,  slinění.  Dásně  |  pravidelné  ulice,  2  chrámy,  z  nichž  jeden 
zvředovatéjí,  zuby  před  tím  zdravé  počnou .  farní  sv.  Petra  a  Pavla  s  náhrobkem  bel- 
boleti,  bolesti  rozšíří  se  i  do  čelisti,  nastane  |  gické  královny  Luisy,  krásnou  radnici,  ve- 
zánčt  okostice  a  na  konec  odumře  kost  celá. '  likolepý  lázeňský  dům,  královskou  villu, 
Z  periostu  vznikne  neforemná  kost  nová,  i  hernu,  athenaeum,  biskupský  collčge,  prů- 
obalující  sekvestr,  od  něhož  četnými  piště- '  myslovou  a  plaveckou  školu,  obchodní  soud. 
lomí  na  venek  dere  se  hnis.  Zase  je  tu  ne-  loděnice,  výrobu  plátna,  plachtoviny,  krajek, 
zí)ytna  pomoc  chirurgická,  okamžité  opu-  tabáku,  svíček  a  lan,  pivovary,  solivary,  chov 
šténí  škodlivého  prostředí  a  usilovné  oše-   ústřic,  rozsáhlé  rybářství  (200  člunův   a  15 


třování  léky  i  výživou. 
Doposud  je  záhadné  t.  zv.  kranioskle- 


Sarních  Šalup),  čilý  obchod  s  Vel.  Britannií, 
ěmeckem,  Norskem  atd.  (dříví,  uhlí,  vlna. 


rosis  č.  leontiasis  ossea,  řídké  to  one- |  hedvábí,  mátlo,  maso,  len  a  j.)  a  jest  dru- 
mocnění  kosti.  Dochází  při  něm  ke  značnému  |  hým  co  do  důležitosti  přístavem  belgickým, 
zmohutnění  kostí  lebečných  a  obličejových,  jsa  v  pravideiném«  parníkovém  spojení  sLon- 
kterým  mozek  bývá  sevřen,  bulvy  vytlačeny  I  dynem.  Doverem  a  ostatními  důležitými  při- 
a  dutina  nosní  sevřena  až  uzavřena.  Cho-  i  stavy  Severního  moře  a  maje  roční  nich  pla- 
roba  probíhá  léta;  vzniká  bez  zřejmé  pří- 1  vební  1500  lodí  si  milí.  /.  Přistav,  který  se 
činy.    Kosti  jsou  při  tom  velmi  tlusté,   ale   od  r.  1898  opětně  rozšiřuje,  skládá  -se  z  pří- 


i  velmi  tvrdé  jako  slonovina.  PřÍKJadem  může 
býti  t.  zv.  sedlecká  lebka,  která  je  v  čelní 
kosti  12  mm,  v  týlní  25  mm  tlustá.  Není 
ostatně  jisto,  zda  pochod  ten   řaditi  se  má 


stavu  vnějšího,  vnitřního,  obchodního  a  roz- 
sáhlých nábřeží  ke  skládání  zboží.  Za  vjez- 
dem do  přístavu  dlouhým  160  m  stojí  maják 
vysoký  58  m.  Veliký  význam  pro  město  maji 


k  zánětu,  či  k  zbytnění,  či  k  nádorům,  je ,  velikolepé  mořské  lázně,  navštěvované  rořně 
však  pozoruhodný  tou  měrou,  že  i  na  tomto  I  15—20.000  osobami  všech  národností.  Pode  1 
místě  stala  se  o  něm  zmínka.  pobřeží  mezi  městem  a  mořem  táhne  se  hrát 

Zvláštní  místo  zaujímá  t.  zv.  Pagetova !  (t/i^ue)  V/^km  dlouhá  a  18  m  široká,  s  nád- 
nemoc  (o.  de/ormans).  Počíná  v  prostřed- 1  hernou  promenádou  a  skvostnými  hotely 
nich  letech  a  trvá  obyčejně  dlouho,  při  čem  '  i  restauranty.  Na  sv.  připojuje  se  k  hrázi 
celkového  stavu  neruší.  Postihuje  zvláště  t.  zv.  estacade,  dvě  to  do  moře  vyČnivajid 
dlouhé  rourovité  kosti  dolních  končetin,  dvojité  řady  zatlučených  kolŮ  s  fošnami, 
obyčejně  pravou  i  levou  zároveň,  a  vedle  I  625,  resp.  550  m  dl.  a  sloužící  jak  k  ochraně 
nich  také  lebku.  Kost  tloustne  a  měkne; '  přístavu,  tak  i  k  promenádě.  —  O.  bylo 
ježto  soli  vápenaté  z  části  z  ni  mizejí,  pro-  r.  1072  povýšeno  na  městvs,  r.  1445  opev- 
hne  se  pod  tíží  téla,  ale  končetiny  takové  j  něno,  roku  1601—1604  obléháno  ŠpanéW. 
přece  ještě  tělo  nesou.  Nemoc  provázejí  bo- '  Karel  VI.  zřídil  zde  r.  1722  v^chodo-  a  ta- 


Osíendorf —  Osteoarthritis.  927 

pado*indickoa  obchodní  společnost,  Josef  II. ,  Ost^ntao*  (lat)»  úmyslná  nápadnost,  úmy- 
prohlásil  O.  r.  1781  za  svobodný  pfístav,  <  siné  vzbuzováni  pozornosti. 
načež  rychle  vzrostlo  na  jedno  z  nejzname-  Ost^oarthritlii  (z  řec.)  značí,  jak  původ 
nitéjdích  obchodních  měst  evropských,  za  jména  ukazuje,  zánět,  který  postihl  jak 
francouzské  revoluce  připadlo  Francii,  r.  1814  kost  tak  kloub.  Kloub  tvořen  je,  jak 
N:zozemí,  r.  1830  Belgii  a  vzmohlo  se  ne-  známo,  dvěma  (po  případě  třemi)  soused- 
obyčejně  obchodem  a  plavbou.  AvSak  záhy  nimi  kostmi,  které  jsou  spolu  spojeny  za 
ustoupilo  soutěži  Antverp,  dnes  pak  i  Vlis- 1  tím  účelem,  aby  ona  část  těla,  ve  které  je 
sinky  činí  mu  velikou  konkurrenci  v  plavbě  kloub,  připouštěla  pohyby.  Toto  bezpro- 
do  Anglie,  tak  že  hlavni  svůj  význam  má  střední  sousedství  kosti  a  kloubu  činí  po- 
jako  proshilé  místo  lázeňské.  ~  Srv.  Ver-  chopitelným,  proč  chorobné  pochody,  jeŽ 
harghc,  Das  Seebad  O.  (O.,  1872).       Tšr,       postihly  kloub  (t  j.  zvláště  blánu  nitro  ieho 

OstMldorf  Julius,  paedagog něm.  (*  1823, .  vystýlajicí,  zv.  mtmhrana  tynovialis),  útočí 
t  1877),  byl  od  roku  1872  ředitelem  reálky '  také  na  konce  kostí  v  kloubu  spojené  a 
v  Dússeldorfé  a  horlivě  zastával  se  rovno-  proč  s  druhé  strany  onemocnění  kostních 
právnosti  rcálek  s  gymnasii.  Z  jeho  spisů  konců  i  kostí  samých  nedaleko  kloubu  ne- 
vůbec  uvádíme:  Vorbildung  fůr  das  Lehramt  zůstavuje  v  pokoji  kloub.  Jisto  je,  že  zánět 
an  Realtchuten  (1870);  Volksschule,  Bůrger-  prvotně  vzejde  buďto  z  kloubu  nebo  z  kosti 
schmie,  hShere  Sehute  (1872) ;  Das  nationale  a  teprve  v  dalším  průběhu,  jak  nabývá  na 
Kaistrtum  der  Hohen^pllern  (1873);  6^(f^^  |  rozlehlosti,  zachvátí  i  kost,  po  případě  kloub. 
nationale  Er^iehung  (1874).  Protože  však  do  rukou  lékaře  přicházejí  oby- 

Ott^n-SMk^n,  šlechtický  rod  pomořan-  •  čejné  pochody  pokročilé,  vzniklo  toto  po- 
ský  (původně  v  arcibiskupství  Rremském).  |  jmenováni  k  označení  choroby,  jevící  se  zá- 
V  XVI.  a  XVil.  stol.  vystupuje  v  Kuronsku  |  roven  v  konci  kosti  a  kloubu, 
a  objevuje  se  ve  službách  švédských,  pol- '  Takových  zánětů  společných  kosti  a  kloubu 
ských  i  dánských.  Od  XVIII.  stol.  nachá-  je  několik.  Důležité  jsou  však  pro  svoji 
zimě  členy  rodu  také  ve  službách  pruských  častost  hlavně  dva:  tuberkulosní  (o./uit- 
a  ruských,  rozčleněného  vetři  větve:  Bathen,  gosa)  a  znetvořující  (o  de/ormans), 
Dodanzen  a  Rothof.  Karel  (1726— 1794),  >  Co  se  onoho  týká,  viz  Caries  kosti, 
od  r.  1786  pruský  kníže,  byl  saským  a  odHnilina  a  Kloub,  str.  410. 
r.  1777  pruským  ministrem.  Současně  sním  Znetvořující  zánět  kloubu  a  kosti 
Karel  Magnus  (1733—1808),  od  r.  1801  postihuje  blánu  tíhovou  {synovialii),  chru- 
dědičný  ruský  hrabě,  byl  ruským  vyslancem  stávku,  která  konec  kostí  v  kloubu  uzavře- 
na dvoře  dánském.  Christofor  Ivanovic  |  ných  na  povrchu  povleká,  a  kost.  Průběhu 
proslul  hrdinskou  smrtí  na  moři  ve  válce  je  vleklého;  nějaké  polepšeni  pozoruje  se 
rusko -turecké  r.  1788.  Fabián  Viljgelmo-  velmi  zřídka,  ačkoli  Častěji  zastaví  se  po- 
ví č  (1752 — 1837),  ruský  polní  maršálek  (od  chod,  když  byl  způsobil  jisté  změny  více 
r.  1826),  bojoval  proti  Turkům,  Poláicům  méně  rozsáhlé.  Zhojení  nebylo  nikdy  pozo- 
(1794)  a  Francouzům  (1799,  1806—1807  a  rováno,  což  pochopíme,  představime-li  si 
1812—1815);  r.  1831  přispěl  k  potlačení  pol-  mohutné  nejednou  bujení, připomínající  skoro 
ského  povstání.  Roku  1832  byl  povýšen  do  až  nádor,  na  kloubních  koncích  kostí,  které 
stavu  knížecího.  Dmitríj  Jerofejevič  pohyblivost  kloubu  valně  obmezí  a  vzápětí 
(1790  až  1881)  účastnil  se  v  ruském  vojsku  mívá  úplné  nejednou  vymizeni  chrustavko- 
bojů  proti  Napoleonovi  i  války  rusko-per-  vého  povlaku  na  konci  kostí  v  kloubu.  Ztrá- 
ské  (1826  až  1827)  a  rusko-turecké  (1828  tou  hladkého  chrustavkového  povlaku  kosti 
až  1829);  r.  1831  porazil  Poláky  u  Vilna  a  *  vznikají  drásoty  při  pohybech  postiženého 
dobyl  kovna,  r.  1849  byl  v  Uhrách.  Ve  |  kloubu.  Bolesti  bývají  tu  silnější,  tu  zase 
válce  krymské  (1853  až  1856)  byl  velitelem  mírné  až  nápadně.  Často  (u  starších  osob) 
p08;ldky  sevastopolské.  Po  válce  byl  po-  trpí  kloubů  několik.  I  mladé  osoby  podléhají 
výšen  na  hraběte  a  jmenován  členem  státní  čas:m  tomuto  zánětu,  jenž  se  někdy  při- 
rady.  Jeho  syn  je  Nikolaj  Dmitríj evič  družuje  k  vleklému  hostcí  kloubnímu,  kte- 
(*  1831),  od  r.  1856  zaměstnaný  v  diploma-  rážto  choroba  vyžaduje  ostatně  ještě  dů- 
tické  službě  ruské;  vyslancem  byl  v  Darm-  kladnějšího  prozkoumání.  Protože  pohyby 
stadtě,  Mnichově  a  nyní  (od  roku  1895)  kloubem  jsou  obmezeny,  úd,  jehož  klouby 
v  Berlíně.  trpí,   pohybuje  se   méně   a  méně,   svalstvo 

Ost8iuilbl#  partner  [ostěnzibl  pártnr],  podléhá  úbytu,  čímž  úd  zhubne,  při  čem 
angl.,  veřejný  společník  nějaké  íirmy,  zduřelé  objemné  klouby  vvjímají  se  ještě 
protispolečníku  tichému, do rmant  partner  nápadněji.  Čím  se  úd  v  kloubu  méně  po- 
(v.  t.),  při  obchodě.  hybuje,  tím  stává  se  nehybnéjším,  až  nejednou 

Ostensivai  (lat),  něco  názorně  ukazující  \  úplně  ztuhne  a  kloubní  konce  srostou, 
neb  vykládající,  na  př.  o.  důkaz,  tolik  co  Příčiny  o- tidy  znetvořující  nejsou  známy, 
názorný,  přímý  důkaz,  proti  apagogickému;  Je  pravděpodobno,  že  nemoc  ta  není  zavi- 
methoda  o.  tolik  co  m.  ukazující,  názorná,  \  něna  příčinou  Jednou.  Znetvořující  záněty 
nikoli  vysvětlující.  Ve  smyslu  nechvalném  kloubův  ojedinělých  často  jsou  v  souvislosti 
tolik  co  ostentativní,  nápadný,  okatý.  s  úrazem,  na  př.   s  těžkým   pohmožděním. 

Osteasorinm  (novolat.)  tolik  co  mon-  Více  kloubů  postihuje  zánět  znetvořující 
strance.  u  starších,  těžce   pracujících  osob,   na  př. 


928 


Osteoarthropathia  —  Osteoklasie 


nádennikáv  a  pradlen,  a  souvisí  tu  asi  s  po- 
rušením výměny  látek  při  nedostatečné  vý- 
živě a  špatných  hygienických  poměrech  vů- 
bec. Zbývá  však  jcStě  řacia  pnpadflv  otidy 
snetvořující,  kde  ani  úraz  ani  tčiká  práce 
v  nehygienických  poměrech  příčinou  po- 
chodu není  a  (cde  je  příčina  neznáma.  V  ta- 
kových případech  obviňuje  se  t.  zv.  sebe- 
o tráva  (autointoxikace)  jedy  vyráběnými 
v  těle  v  chorých  orgánech. 

Co  se  příznaků  týče,  přicházejí  nemocní 
se  steskem,  že  nemohou  v  tom  neb  onom 
kloubu  údem  dohře  pohybovati  a  ie  mají 
bolesti  v  něm.  Úd  se  snadno  unaví  a  při 
pohybech  bolesti  v  kloubu  chorém  vzrůstají. 
Občas  se  bolesti  příostří,  zvláště  utrpěl-li 
chorý  už  kloub  nějaký  úraz,  ale  zase  vy- 
mizejí na  čas  kratší  nebo  delší.  Jindy  nejsou 
bolesti  žádné  a  nemoc  se  prozrazuje  jen 
obmezenou  pohyblivostí. 

Co  se  léčeni  týče,  pomáhá  v  nezastará- 
lých  případech  roassáž,  po  které  je  však 
%  pravidla  stav  nemocných  s  počátku  sub- 

Í*ektivné  horší  a  teprve  po  nějakém  čase  (ně- 
:olika  nedělích)  zlepšení  někdy  dosti  dlouho 
trvající  se  dostaví.  Nemocní  ujišfuji,  že  je 
jim  v  teple  lépe  —  proto  chorý  kloub  hor- 
livě zaobalují  flauelovýmí  a  jinými  obvazky. 
Hoví-li  si  nemocný  a  pohybům  se  vyhýbá, 
ubývá  pohyblivosti  vic  a  více,  ale  passivní 
a  aktivní  pohyby,  užito* li  jich  k  léčeni,  dlužno 
prováděti  velmi  Šetrně,  nemá- li  nemocný 
krutě  trpěti.  Tomu  i  onomu  v  obtížích  uleví 
trpělivé  elektrísování.  Jsou  li  bolesti  kruté, 
nejednou  uchýlí  se  lékař  k  prostředkům  bo- 
lesti tišícím.  Pokročilý  pochod  u  osoby  velmi 
mladé  činí  úd  nepotřebným  a  nejeden  ne- 
mocný odhodlal  se  už  k  amputaci,  nebof 
mu  úd  nemocný  překážel.  Ale  stalo  se  už, 
že  po  amputaci  vyskytla  se  nemoc  v  ob- 
dobném kloubu  druhé  končetiny,  kteréžto 
zkušenosti  zrazují  od  rozsáhlejších  výkonů 
chirurgických.  Světlý,  suchý  byt,  klidný  ži- 
vot zabezpečený  materiálně  —  při  dobré 
posilující  výživě  nejspíš  ještě  naději  posky- 
tuji, že  se  pochod  zastaví  a  stane  aspoň  sne- 
sitelným, ovšem  předpokládá  se,  že  one- 
mocnělého údu  úplně  bude  šetřeno. 

V  posledních  letech  popsána  zvláštní  ne- 
moc, náležející  snad  do  této  skupiny  zánětu 
kloubu  akostí:  spondylosis  rhizomelica. 
Je  to  vleklé  onemocnění  postupné  se  horšící 
(po  etapách)  páteře  a  velkých  kloubů  (i  ně- 
kterých malých),  jež  vede  k  úplné  topornosti 
postižených  kloubů;  pouzdra  kloubní,  chru- 
stavky  a  vazy  zkostnatějí,  tak  že  kost  splyne 
s  kostí.  Páteř  ztuhne  v  oblouku  v  před  ote- 
vřeném. Trup  a  končetiny  ve  velikých  klou- 
bech pozbývají  pohyblivosti,  svalstvo  na  one- 
mocnělých částech  těla  propadá  úbytu.  Ne- 
moc je  nezhojitelná  a  postihuje  hlavně  mule 
v  mladším  věku.  Příčina  je  neznáma,  léčení 
bezúspěšné.  Pnrk. 

Olteoarthropathla  {hjrpertrophians  pneu- 
mica)  (z  řcc.\  process  nepříliš  vzácný  hlá- 
sící se  zbujením  epifys  dlouhých  kostí,  zvlášf 
posledních  šiků  prstních  na  ruce  i  na  noze. 


Podle  mikroskopického  nálesu  béií  o  tánéť 
livou  hypcrplasii  dřeni  kostní,  zbujení  a  vý- 
střední kostnatění  vrstev,  spočívajících  l>et- 
prostředně  pod  okosticí.  V  rozvinntčm  stadiu 
shledáváme  ruce  i  nohy  nad  obyčej  veliké, 
obrovského  vzrůstu  a  zároveň  v<Sini  znetvo- 
řené. Prsty  jsou  široké,  ale  také  nápadně 
dlouhé  a  na  konci  nadořelé,  tak  Še  naaji  po- 
dobu paliček.  Deformace  účastni  se  také 
kloub  zápéstní.  Příležitostně  se  vyskytuje 
i  vybočení  páteře.  Pathogenese  choroby  iest 
neobjasněná.  —  Poněvadž  onemocnění  to  se 
zálibou  při  vleklých  aífekcích  plicnich  me  vy- 
skytuje, soudí  se,  že  běží  o  zvláštní  formu 
autointoxikace.  Mx, 

OsUoblasty  (z  řec.)  jsou  zvláštní  budky, 
jež  shledáváme  při  tvořeni  kostí,  osteo- 
klas  ty  pak  jsou  obrovské  bu&ky,  nmísténé 
v  drobných  lakuoách  kostních  všude  tam. 
kde  se  kost  vstřebává  Či  rcsorbuje. 

Osteofyt  (z  řec.)  jest  útvar  kostčný,  vzni- 
kající na  povrchu  kosti  při  zánétlivém  po- 
dráždění okostice.  Bývá  buď  kompaktní,  da- 
stěji  však  má  složeni  spongiosní  kosti  Zevní 
tvar  jeho  bývá  lístkovitý,  květákovitý,  hou- 
bovitý (jako  kus  pemzy),  hlízo  vitý. 

OstaogrlossidMy  kadali,  nepatrná  čeleď 
velikých   sladkovodních  ryb  tropických    ze 
skupiny   ryb   měkkoploutvých  (Ffy-sasíomí). 
Trup  jest  pokryt  velikými  a  tvrdými  šupi- 
nami, v  postranní  Čáře  jsou  veliké  otvory, 
v  hořejším  okraji  veliké  tlamy  věži  i  mesi- 
čelistí  i  hořejší  Čelist,  dlouhá  hřbetní  plou- 
tev jest  až  na  zadní  části  trupu,   nad  po- 
dobnou ploutvi  řitní.  Kromě  obrovité  arsi- 
paimy  (v.  t.)  náleži  sem  ještě  r.  Osteo- 
glossum  Vand.,  jež  má  dolejší  Čelist  do 
předu  vyniklou  a  dvěma  vousky  opatřenou. 
pruhy  drobných  zubů  na  patře  a  na  jasvce, 
břicho  v  ostrou  hranu  smačklé  a  prodfoa- 
ženě   ploutve   prsní.     V  řekách   Brazílie  a 
Guiany  žije  O.  bicirrhosum  Vand.,  jiné  po- 
dobné druhy  i  v  Austrálii  a  také  na  ostro- 
vech východoindických.  V  křídovém  útvam 
odkryté   zbytky    íossilního   rodu    fíetitodus 
Dixon  také  bývají  kladeny  v  čeleď  O.;  u  nis 
nalezeny  patrové  desky  druhu  O.  furcmtuM 
(jindy:  Chimaera  furcata  Fric).  B^, 

Osteos^lossum  v.  Osteoglossidae. 

Ostaoohondrom(zřec),častěji  osteoid- 
ch  o  n  d  r  o m,  jest  nádor  z  tlúně  kostěné  i  chni* 
stávkové,  případně  z  m£kké  bezvápené  kosti 
a  chrustavky. 

Ost^okluie  (z  řec.)  jest  operace,  kteroo 
hledíme  kosti  chorobně  zkřivené  narovnati 
zlomením  jich.  Nejčastěji  vedou  nás  k  o>ii 
křivě  zhojené  zlámaniny  a  pak  vedle  jiných 
řidších  důvodů  také  křivicí  zaviněné  zkřive- 
ni ny  kostí.  Výkon  ten  provádí  se  bodto 
pouhýma  rukama  (s  úspěchem  u  kosti  jeité 
měkkých)  nebo  pomocí  kovových  strojů, 
které  založeny  jsou  na  principu  páky  dvoj* 
ramene  nebo  jcdnoramené.  Výkon  ten  není 
tak  snadný,  jak  by  se  na  první  pohled  zdálo, 
neboC  křivice  zůstavuje  kost  neobyčejné  hu* 
stou  a  také  po  zlámaninách  bývá  ono  misto, 
kde  byl  lom,  tak  pevné,  že  nékdy  zlomí  se 


Osteoklast  —  Osteomalacie.  929 

spiác  kost  vcdic.  Proto  musí  chirurg  hleděti,  Osteom  jest  nádor,  utvořený  z  tkané  ko- 
aby  zlomeni  nenastalo  na  místě,  kde  si  ho  stěné,  a  to  buď  z  kompaktní  kosti  neb  ze 
nepřeje  (radí  se  uchopiti  úd  rukama  co  spongiosy,  aneb  jest  uspořádán  obdobně  jako 
možná  blízko  onoho  místa,  kde  má  kost  býti  kost  rourovitá,  t.  j.  má  zevní  kompaktní  koru 
zlomena),  dále  aby  místo  jednoduchého  lomu  kostěnou  a  uvnitř  jakousi  dřeňovou  dutinu, 
nenastalo  roztříátcni,  a  konečné  aby  měkké  vyplněnou  dření  kostní.  O-y  nejčastěji  vy- 
másti nebyljr  valné  pohmožděny.  U  strojá  růstají  na  kostech  skeletu,  a  to  buď  zevně 
nelze  se  obejíti  bez  jistého  pohmoždéní  měk-  (ejcostosis)  neb  uvnitř  (endostosis), 
kých  částí,  a  proto  je  nutno,  jakmile  zlomení  Exostosy  nalézáme  nejčastěji  na  kostech 
nastalo,  aby  hned  síla  přestala  působiti,  ne-  lebečn^ch  a  pak  na  rourovitých  kostech  na 
boť  by  jinak  mohlo  nastati  poranění  s  ná-  mí.strch  úponfl  šlachových,  povázkových  a 
siedky  tak  závažnými,  že  by  nebyly  v  Žád- 1  vazivových.  O.  někdy  vytvoří  se  po  zlomeni 
ném  poměru  se  zamýšleným  účelem.  Hned '  kostí  na  místě  zhojené  zlomeniny  (o.  sval- 
po  provedení  o.  přiloží  se  na  končetinu  kovy).  Mnohonásobné  drobnější  o-y  pozoro- 
V  žádoucí  útvar  uvedenou  obvaz,  ve  kterém  váti  lze  někdy  současně  na  drobných  ko- 
zlomenina  se  hojí.  Protože  oií  nejednou  stech  končetin;  bývají  na  povrchu  obaleny 
xamýšleného  úspěchu  nedocílíme,  nahrazuje  vrstvou  chruplavkovou. 
se  novější  dobou,  kdy  nám  antísepse  zaru-  Endostosy  vyrůstají  nejspíše  v  dutin- 
čujc  naprostou  čistotu  operace,  o.  často  kr-  kách  kostí  obličejových,  v  dutince  čelní  a 
vavou  operací,  osteotomií.  Srov.  Brisc-  čelistní,  vzrůstajíce  roztlačují  stěny  kostěné 
ment  forcé  a  Orthopaedie         Pnrk.       a  tlakem  způsobují  vážné  poruchy  zdraví. 

Osteoklast  (z  řec.)  zove  se  každý  pří-  O-y  nalezeny  bývají  však  i  v  měkkých 
stroj,  kterým  provádíme  osteoklasii.  Nej-  tkaních  jiných:  v  plíci  a  v  průdušnici  od- 
obyčejnějŠí  příklad  o-u  je  Rizzoliho  pří-  vozují  se  z  přeměny  zárodků  chrupavko- 
.stroj,   který  působí  jako  páka  dvoj  ramena,    vých.  Kml, 

Záleží  ze  dvou  kruhů,  do  kterých  křivá  kon-  Co  se  příčin  ou  týká,  uvádí  se  v  někte- 
čctina  vpraví  se  tak,  aby  místo,  jež  má  býti  rých  případech  dědičnost.  Častěji  pozoruje 
zjomcno,  bylo  mezi  oběma  těmito  kruhy,  se  poranění  jako  příčina  o-u,  zvláště  déle 
Úiicl.  který  má  býti  zlomením  kosti  na-  trvající  dráždění  kosti  na  některém  místě 
rovnán,  objímá   poíokruhovitě   páka,    která   (srv.  Novotvary). 

jest  upevněna  na  tyči,  spojující  oba  kruhy,  Co  se  týče  průběhu,  vyvíjí  se  nádor  velmi 
a  kterou  Šroubem  pohybovati  lze  proti  místu  zvolna  a  z  pravidla  bez  bolesti,  není-li  vy- 
akřivenému.  Nevýhooou  přístroje  toho  (a  staven  úrazům.  Často  stává  se,  že  o.  ve 
z  části  i  jiných,  jež  udali  Robin,  CoUin,  vzrůstu  v  jisté  době  se  zastaví.  Proto  jsou 
I3runs  a  j.)  jest,  že  pohmožďuje  někdy  o-y  z  pravidla  nezhoubné,  protože  neonro- 
značné  měkké  části.  Nejideálnějsí  o.  jsou  žují  života  a  nepřecházejí  na  jiné  orgány 
ruce  lidské.  Srv.  též  Dysmorphosteopa-  (metastasemi).  Niohou  při  tom  ovšem  býti 
li  p  klást.  Pnrk.       povážlivé,   vyskytuj í-li  se  na  místech,  v  je- 

Osteoliih,  odrůda  apatitu  (v.  t)-  jichž  sousedství  jsou  choulostivé  orgány,  na 

Osteolos^e  {z  řec.)  je  nauka  o  kostech,  př.  mozek,  oko  atd.  Byly  však  pozorovány, 
jrjich  tvaru,  podrobném  složení  a  vývoji,  třebas  zřídka,  též  případy,  kde  o.  zvrhl  se 
O.  neomezuje  se  jenom  na  vylíčení  kostí  pojednou  ve  zhoubný  osteosarkom  (v.  t.). 
u  někt(.  rého  obratlovce,  na  př.  u  člověka,  Z  této  příčiny  radno  vždy  odstraniti  o.,  což 
nýbrž  srovnává  tvary,  objevující  se  u  obrat-  bývá  dokonce  nezbytné,  když  nádor  na  př. 
lovců  všech,  žijících  i  vyhynulých,  srovná-  v  očnici  vytlačuje  oko  a  je  ohrožuje,  nebo 
vajíc  také  tvary  vývojové  od  prvých  stop  v  nejbližším  sousedství  kloubu  pohyblivosti 
v  říši  živočišné  až  po  tvary  nejvyvinutější  údu  vadí.  O-y  odstraňují  se  pomoci  kladívka 
a  nejdokonalejší,  odvozujíc  z  toho  vyplývá-    a  dláta.  Pnrk. 

jící  důsK dky  pro  náležité  poznání  kostí,  jme-  OstSOBUtlaoie  (z  řec),  změknutí  kostí, 
novítě  pokud  se  tkne  konečné  závislosti  je-  choroba  vzácná,  skorém  výhradně  u  Žen  trva- 
jich  tvaru  i  složení  na  veškerém  způsobu  jící  a  spočívající  ve  zvláštní  výživné  změně, 
života  jednotlivých  živočichů,  ježto  pak  jsou  které  podléhají  veškeré  kosti,  v  prvé  řadě 
kosti  v  těle  živočišném  součástkami  nejpev-  končetinové  a  pánvičné.  Porucha  výživná 
nčjšimí,  vzdorují  též  nejdéle  všcm  rušivým  spočívá  v  tom,  že  soli,  zvlášť  fosforečnan  vá- 
viivfim,  jmenovitě  zetlívání,  pročež  můžeme  penatý,  z  tkaní  kostni  se  vytřebají  a  tím 
dle  nich  spolehlivě  rekonstruovati  nejenom  kost  nabývá  měkkosti  a  podajnosti  takové, 
podobu  tvorů  vyhynulých,  nýbrž  z  mnohých  že  může  býti  krájena  nožem.  Tohoto  cho- 
nále2Ů  můžeme  také  souditi  na  Život  pra-  robného  processu  účastní  se  jak  kompaktní 
věkčbo  člověka.  Má  tudíž  o  důleíitý  vý-  vnější  vrstva,  tak  i  tkáň  houbovitá.  Příčiny 
znám  nejenom  v  lékařství  a  zoologii,  nýbrž  podmiňující  změknutí  kostí  jsou  jen  málo 
i  v  palaeontologíi  a  anthropolo^ii.  V  lékař-  objasněny:  obviňují  se  v  prvé  řadě  chlad  a 
slvi  byla  kostem  věnována  pozornost  již  ode  vlhko,  dále  těhotenství.  Prvým  jevem  o.  jsou 
dávna,  zejména  však  v  XVI.  stol.  postavena  prudké  bolesti,  sídlící  v  kostech,  vyzname- 
byla  o.  na  bezpečný  podklad  vědf^cký  a  ve  návající  se  velkou  setrvačností,  dáiC  kalná 
stoliti  XIX.  propracováno  zvláště  drobno-  moč,  chovající  velké  množství  vápenatých 
hledné  složení  a  veškerý  vývoj  kostí  s  ve-  fosforečnanů,  prohýbání  a  deformace  dlou- 
likým  zdarem.  <  hých  kostí  končetinových,  zúžení  pánve,  kle- 

Ottfiv  Slovník  Naučný,  sr.  XVin.  11/1  1902.  59 


930  Ostcomyelitis  —  Osteotomie. 

sáni  páteře  do  pánve  a  hlavy  mezi  ramena,   o.   vyvolávají.    Nejřastěji    postiženy    bývají 
Tím  velkost  těla  se  značné  umenŠuje.    Ne-   dlouhé  kosti  rourovité,  zvláitě  na  dolní  kon- 
mocní  nuceni  jsou  na  lůžku  setrvati  v  hoři-   četině,  řidčeji  lopatka,  čelist  a  j.  kosti,  velmi 
zontální  poloze.    Zúžení  pánve  jest  mocnou   vzácné  obratle. 
překážkou  přirozeného  porodu.  Mx,  Podle  toho,  kde  kost  trpěla,  a  podle  toho, 

Ostcomyelitis  (řec.)  je  zánět  kosti,  vzešlý  zda  byla  pro  vzrůst  kosti  dAlcIitá  chrustav- 
z  dřeni  kostní.  Může  býti  zaviněn  mnohými  ková  vložka  mezi  diafysou  a  cpifysou  jen 
příčinami  (v.  Ostitis).  Nejdůležitější  z  nich  podrážděna  či  zničena,  končí  se  pochod  po 
je  t.  zv.  náhlá  infekční  O.  (o.  aciita  in- i  svém  uzdravení  buďto  prodlouženim  kosti 
fectiosa).  Počíná  skleslostí,  bolestí  v  údech,  nebo  zkrácením  (nejednou  o  několik  centi* 
třesavkou,  k  níž  přidruží  se  horečka  večer  metrů).  Pnrk. 

vyšši  (až  41<>).ráno  nižší.  Při  tom  jest  obličej  i  Ostsoplastika  (řec).  Každá  plastická 
rudý,  tep  rychlý,  jazyk  suchý.  Po  několika  operace  má  za  účel  nahraditi  ztrátu  tkané 
dnech  nastávají  průjmy,  vědomí  bývá  póru-  touže  tkaní  ze  sousedství  neb  odjinud  vxa- 
seno  a  časem  nemocný  blouzní.  Na  místě,  tou.  Tak  nahrazuje  se  kůže  kozí,  nerv  ner- 
kde  o.  povstala,  vznikne  z<}uření  bolestivé,  vem,  šlacha  šlachou  atd.  Novější  dobou  na- 
kryté  kozí  nezměněnou,  kde  po  nějaké  době  hrazuji  se  zničené  části  dlouhých  kostí  kon- 
při  prohmatávání  možno  zjistiti  v  hloubi  na-  |  četin  slonovinovými  prothesami,  které  nékdy 
hromaděný  hnis.  Obyčejně  trpí  jen  jedna  se  podaří  vhojiti  a  jež  kost  vhodné  zastupuji, 
kost  a  z  pravidla  i  kloub  sousedící  s  one-  spojujíce  zbylé  části  její  (u  kloubů)  a  po- 
raocnělým  místem.  Řidčeji  postiženo  bývá  skytujícesvaíátvu  oporu.  Tyto  výkony  sluji  o. 
kostí  několik.  Později  jest  i  v  kůži  sprvu  Již  dříve  přišli  chirurgové  na  myšlenku  ve  při- 
nezměněné  patrný  zánět,  zrudnutí;  otevřeli  padech,kdeje  to  nutno,  na  př.k  vůli  kostižeru 
se  hlíza  řezem,  vyřine  se  hnis  význačný  nebo  po  poranění  (střelných  ranách),  kde 
kapičkami  tuku,  pocházejícími  ze  dřeni,  a  vzala  za  své  část  kosti  patní  a  hlezenní,  vy- 
v  hloubi  hmatá  se  obnažená  kost,  často  od  jmouti  celou  kost  hlezenní,  patní  a  zadní  poló- 
ostatní  kosti  uvolněná.  Výživa  nemocného  více  kosti  loďkové  a  kostkové  a  seříznouti 
při  tom  značně  trpí  a  celý  průběh  choroby  kloubní  konce  kostí  bércových,  načež  se  p  o- 
činí  dojem  velmi  závažný,  upomínaje  průjmy,  chy  řezu  kostí  přivedou  ve  styk  tak,  aby  dolní 
horečkami  a  obluzením  na  tyf  břišní.  Proto  část  bércových  kostí  srostla  se  zbytky  výš 
dříve  slulo  onemocnění  toto  typhus  membro-  I  uvedených  kostí  nártu.  Operovaný  našlapuje 
rum  (tyf  údů).  Často  přidružuje  se  one-  potom  na  prsty  nohy,  která  má  tvar  nohy 
mocnění  plic  ve  formě  katarrhu  nebo,  po-  koňské,  což  má  tu  výhodu,  že  zkrácení^  které 
zdčji,  pod  obrazem  těžkého  zánětu  plic.  po  odstranění  uvedených  části  kostry  na- 
I  jiné  orgány  mohou  postiženy  býti  hnisá-  stalo,  nahradí  prodloužení  způsobené  uměle 
vými  ložisky  ze  dřeni  kostní  sem  zaplave-  vytvořenou  nohou  koňskou.  Tato  operace 
nými  (metastasy).  Četné  případy  probíhají  sluje  osteoplastická  resekce  dle  Vladi- 
jako  talovitost  krve  (pyaemia).  mirova-Mikulicze.  Pnrk. 

Z  vylíčeného  vyplývá,  že  tato  o.  jest  one-       Ostsoporosis  (řec),  zřidnuti   kosti,    vii 
mocnění  těžké,  třebas  častěji  nemocný  vy- '  Osteitis. 

vázne,  zvláště  při  vhodném  ošetřování  (ote-  Ostsosarkom  (řec.)  jest  zhoubný  nádor, 
vření  hlíz,  aby  hnis  měl  volný  odtok,  odstra- ,  tvořený  současně  tkaní  sarkomatosní  a  ko- 
není  odumřelé  kosti,  vhodné  dietě  a  výživě  '  stěnou,  a  to  tak,  že  kostěná  tkáň  tvoří  ja- 
nemocného).  Obrací-li  se  nemoc  k  lepšímu,  kouši  kostru  nádoru,  houbovitou  neb  Hšto- 
bývá  horečka  nižší  a  nižŠí,  nemocnému  při-  ^  vitou,  v  jejíchž  prostorkách  uložena  jest 
bývá  sil,  otok  chorého  údu  opadá,  třebas  všude  šedobílá  tkáň  sarkomová.  O.  nejčastéji 
hnisání  zraň  operací  způsobených  a  z  pištěli,"  vyrůstá  z  kosti  stehenní  neb  ramenní,  jejii 
kde  hnis  se  provalil  sám,  trvá  dále,  ač  mírně.  '  střední  část  kolkolem  obaluje  mohutnou  mas- 
Pátradlem  zavedeným  do  hloubi  narazí  se  sou  tvaru  vřetenitého,  nékdy  až  nékolik  Ic^ 
na  odumřelou  kost  (sekvestr),  která  se  ope- 1  vážící.  KmL 

rativně  vyjímá  (v.  Nekrotomie).  Ale  k  ta-  O.  roste  poměrně  rychle,  nabývá  velkých 
kovému  odumření  kosti  nemusí  dojíti.  Ně-,  rozměrů;  nemocní  podléhají,  nepodařtlo-li 
které  případy  ještě  po  letech  (10—15  letech)  i  se  rozsáhlým  zakročením  (amputací  v  prŮ- 
novým  vzplanutím  choroby  v  jiných  kostech  I  běhu  kosti  sousední  ještě  nepostižené)  v  čas 
se  ohlašují  (recidivují),  nejednou  těžkým,  i  vše  chorobně  změněné  odstraniti  a  předejití 
ba  smrtným.  .  recidivu  nádoru,  v  době  obyčejné  nepřesahu- 

Nemoc    vyskytuje    se    u    osob    mladých  I  jící  2  léta.    Některé  případy  podaří  se  vŠak 
často  po  nachlazení  nebo  po  úraze  (skoku,  \  operaci  zachrániti.  Park, 

při  kterém  celé  tělo  utrpělo  prudký  otřes,  |  Osteotomie  (z  řec.)  sluje  operace,  při 
nošení  těžkého  břemene)  a  sice  obzvláště  i  které  kost  na  některém  místě  operativně  pře* 
často  ve  vlhkých  dobách  ročních  (z  jara  j  rušujeme  za  účelem  odstraněni  deíonnit,  ii» 
a  na  podzim).  Příčinou  této  o-tidy  není  I  skaných  buďto  chorobou  (křivice)  nebo  po- 
však  ani  nastuzení  ani  úraz  —  zadávajíť  raněním  (u  špatně  t.  j.  křivě  zhojených  ilá'» 
jen  příležitost  ke  vzplanutí  choroby,  která  manin).  Řidčeji  zavdává  k  o-ii  podnět  zkři^ 
celým  svým  průběhem  hlásí  se  k  chorobám  ven  i  končetiny  po  proběhlém  zánětu  kloabn 
infekčním.  Shledáno,  že  z  krve  do  dři  ni  vni-  zbylé.  O.  provádí  se.  kdyŽ  zkřivemnu  uelee 
kají  mikroorganismy  hnisavé  (kokky),  které  ^  napraviti  jiným  způsobem,  na  př,  zlomením 


Ostěr  —  Ostericu.ii  931 

nebo   násilným  narovnáním  (v.  Brisementi  myslových  závodfi  jest  10,  mezi  nimi  3  velké 
forcé   a  Osteoklasia).   V  dřivéjáí  dobé,   lihovary.  TVir. 

kď:  nedovedli  operovati  naprosto  čistě  (viz       Ostéra,  bot.,  v.  Kapradiny. 
Anttsepsis),  chirurgové  obávali  se  nákazyJ     Ostvrbotten  v.  Botten. 
která  po  poranéní  kosti  často  se  přidruio-       Ost^rborg^,  kraj.  město  v  pro  v.  Saské, 


vála  a  nejednou  smrti  se  končila,  a  proto 
prováděli  O-íi  zřídka.  Od  té  doby,  co  ope- 
ruje se  za  váech  pravidel  antisepse,  jest  o. 
operace  prostá  nebezpečí  a  provádí  se  často, 
nejčastěji  na  dolních  končetinách,  kde  zkři- 
veni kostí  majíc  v  zápětí  kulhání  je  poru- 
chou v  ohledu  kosmetickém  i  se  zřetelem 


ve  vlád.  obv.  magdeburském,  na  ř.  Riese  a 
žel.  trati  Lipsko -Witemberk,  má  4565  ob. 
(1895),  ev.  kostel  a  učitel,  seminář,  ústav 
hluchon.,  špitál,  nemocnici,  spořitelnu,  prá- 
delnu vlny,  par.  pilu,  cihelnu,  pivovar,  mlé- 
kárnu, čily  obchod  obilím,  dobytkem  a  koňmi. 
Kraj  osterburský  byl  od  XII.  stol.  zvláit- 


k  obtížné  chůzi  nejzávažnější.  Dříve  o.  pro-  nim  hrabstvím  a  jako  část  Altmarky  zasídlen 
váděla  se  obyčejné  pilkou.  Nyní  dáváme  před-  byl  Slovany,  jejichž  památku  udržela  ně- 
nost  dlátu,  jednak  proto,  Že   přetíná  kost   která  mistní  jména. 

přímo  a  rána  taková  jsouc  hladká  snadno !  Ost«rf«ld:  1)  O.,  město  v  prov.  Saské, 
se  hojí,  Jednak  proto.  Že  netvoří  (jako  pilka)  i  kraji  Weissenfels,  vládním  obvodě  mezibor- 
kostních  pilin,  které  se  nesnadno  odstraňuji  ském,  má  1726  ob.  (1895),  evang.  kostel,  zá- 
a  hojeni   zdržuji.    Rozeznáváme  oii  dvojí:    ~"'"  "^— ^•^ "•--''-•-»- ^^ -ř^-jf   -«.jj_i_    .»  # 

lineární  a  klínovitou.  Pf  i  oné  přetínáme  kose 
v  rovné  čáře,  při  této  vytneme  z  kosti  kli 


mek,  výrobu  kuřáckého  nářadí,  prádelnu  žíní 
a  trhy  na   holuby.  —  2)  O.,  ves   ve  Vest- 

^  ^  íálsku,  kraji  Recklinghausen,  vlád.  obv.  Mún- 

novitou  část,  čehož  je  třeba  k  tomu,  aby  |  ster,  křižovatka  několika  tratí;  katol.  kostel, 
plochy  kostní  řezem  způsobené  lépe  přilé- ,  kamenouhelné  doly  a  5385  ob.  (1895). 


haly  po  narovnáni  zkřiveniny  a  hojeni  aby 
rychle  a  správně  postupovalo.  O.  provádí  se 
takto:  Očistivše  bedlivě  pole  operační  ve- 
deme řez  koŽí  a  měkkými  částkami  až  na 
kost,  při  čem  se  vyhýbáme  důležitým  cévám 


OsUrg^Stland  n.  Ostgotland,  lán  v  již. 
Švédsku  v  zemi  Gotarike,  zvaný  dle  hlavního 
města  též  LinkOpingslán,  hraničí  na  s. 
na  IcLny  órebro  a  Sčdermanland,  na  v.  na 
lán  Kalmar  a  moře  Baltické,  na  j.  na  lán  Jón- 


a  nervům.  Když  ^sme  dospěli  až  ke  kosti,  kóping  a  na  z.  na  jezero  Wettern  a  měří 
nasadíme  při  oii  lineární  dláto  kolmo  na  I  10.977*3  km\  Na  s.  oddělují  jej  lesnatá  po- 
kost  tak,  aby  směr  rány  byl  v  pravém  úhlu  I  hoří  Kolmarden  a  Tyldskog  od  středního 
ke  kolmé  os*  kosti,  načež  kladívkem  nará- ;  Švédska,  kdežto  na  j.  přechází  hornatinou 
iíme  na  dláto  tak  dlouho,  až  můž -me  sou- 1  Holavedcn  znenáhla  do  vysočiny  smalandské, 
díti.  že  dláto  větši  část  průměru  kosti  pro-  j  střed  pak  tvoří  rozsáhlá,  úrodná  a  dobře 
niklo.  Potom  hledíme  kost  zlomiti.  Nepo-  vzdělaná  rovina.  Moře  Baltické  zabíhá  do 
dařili  se  to  ještě,  pracujeme  dále  dlátem,  i  nčho  dvěma  hlubokými  zátokami,  Braviken 
až  se  podaří  kost  zlomiti.  Potom  deíormitu  a  Slátbaken,  mezi  nimiž  prostírá  se  úrodný 
napravíme,  ránu  opatříme  dle  pravidel  v  té  poloostrov  Wikboland.  Z  řek  jest  hlavní  Mo- 
přtčínč  platných  a  přiloživše  obvaz  necháme  tála,  odtok  jez.  Wetternu,  jezera  zaujímají 
kost  zhojiti  ve  vhodně  opraveném  směru,  úhrnem  plochu  1070 /rm',  největší  z  nich  jsou 
Rána  v  kosti  hojí  se  jako  při  zlámanině.  Glan,  Sommen,  Ásunden  a  Roxen.  Mezi  se- 
Takto  provádí  se  o.  na  dolním  konci  kosti  bou  spojena  jsou  tato  jezera  průplavy,  tvo- 
stchcnní  nad  kloubem  při  t.  zv.  9nohách  říce  tak  pohodlnou  vodní  cestu.  Obyvatelů 
do  x«  {g^nu  valgum).  Dále  provádí  se  také  '  jest  272.949  (1896),  kteří  zabývají  se  orbou 
o.  na  horním  konci  kosti  stehenní  a  na  kosti  a  chovem  dobytka,  u  moře  pak  rybářstvím 
holenní;  zřídka  bývá  nutno  provésti  oii  na '  a  plavbou,  mimo  to  i  hornictvím.  Z  celé 
Jiných  kostech  z  příčin  nahoře  uvedených,  plochy  lánu  připadá  24^0  na  role,  7%  na 
na  př.  při  křivém  zhojení  zlámanin.  —  i  louky  a  6l7o  Q^  l^sy.  Pěstuje  se  hlavně  oves 
První  o-ii  provedl  r.  1826  Rhea  Bartoň  (lomili. /i/),  žito  (04  milí.  W),  ječmen  (V^  milí. 
v  Anglii.  Od  o.  třeba  rozeznávati  nekro-  ///),  brambory  i0*6  milí.  hl)  a  pšenice.  Do- 
toroíi  (v.  t).  Pnrk.       bytka  se  počítá  (1893):  20.866  koní.  175.537 

Ostér  (rus.  Ocrepi),  új.  město  rus.  gub.  sKOtu,  74.108  ovcí  a  35.711  vepřů.  Hornictví 
černigovské  na  1.  bř.  ř.  Désny  při  ústi  řič.  dodává  rudu  železnou  a  měaěnou,  činnost 
O  steru,  má  4762  ob..  3  pravosl.  chrámy,  průmyslová  dosti  jest  rozvinuta,  zvláště  prů- 
synagogu,  nemocnici,  2tříaní  měš(.  a  farní  mysl  kovový  a  textilní.  Pobřeží  0-u  má 
íkoIu,  výrobu  rybářských  sítí  a  lodí  a  plavbu  dobré  přístavy,  železnice  měří  úhrnem  400ilrm, 
po  Děsně,  která  však  soutěží  železnic  klesá. ,  hlavní  železnicí  jest  traf  ze  Štokholmu  do 
O.  byl  založen  r.  1098  Vladimírem  Mono  Schonen  protínající  lán  od  s.  k  j.  V  ohledu 
machem  a  nazýval  se  Vostrsk,  Ostreck  správním  O.  děli  se  na  21  soudních  okresů, 
nebo  Gjurgjcv.  r.  1240  zpustošen  Tatary    hlavní  město  jest  Linkóping  Tiv. 

a  obnoven  teprve  v  XV.  stol.  —  Ostěrský  Osterhof^n,  město  v  bav.  vlád.  obv, 
Újezd  zaujímá  jihozáp.  rast  gubernie  při  dolnobavorském,  na  žel.  trati  Řezno-Pasov; 
Děsně  a  Dněpru  s  plochou  4550  '/fm*  půdy  má  1595  ob.  (1895),  katol.  koste!  a  býv.  bene- 
nízké,  písčité  a  zčásti  močálovité,  zavodňo-  diktinský  klášter  (kdysi  zvaný  Ostrchova). 
Tané  každým  rokem  zátopami  řek.  Obyvatelů  Osterla,  ital.,  hospodaf 
jest  138.210,  vesměs  Malorusův,  pravoslav.  Osterioum,  matizna.  rostlinný  rod  če- 
chrámů  jest  68,  škol  60,  nemocnice  2.    Prů-    ItJi  okolu  naiých,  podčekdi  Angeliceje,  v  no- 


932 


Osterland  —  Osterwieck. 


vější  dobé  uznávaný  za  podrod  rodu  Ángš- 
lica.  K  nému  vedle  středoevropského  druhu 
O. pratenseVloňm.(m.  luční),  nehojně  u  Váe- 
tat  rostoucího,  náleží  mnoho  druhů  východo- 
asijských, 'é. 

Olterland  (Marchía  orientalis^  také  Terra 
orientalis)  prvotné  slula  země  východné  od 
Sály  přes  Muldu  a  Labe,  t.  j.  stará  marka 
Severodurynská.  Jméno  potom  přecházelo  na 
rfizné  části  tohoto  celku  a  zahrnovány  pod 
né  i  kraje  nové  zatím  nabyté.  V  nové  dobé 
jmenovala  se  tak  východní  část  vévodství 
Sa  sko- Altenburského. 

dsterlen  Friedrich,  lékař  něm.  (*  1822 
v  Murrhardtu  ve  Virtembersku  —  f  1877  ve 
Štutgartí-).  Habilitovav  se  v  Tubinkách  byl 
od  r.  1845—48  prot.  lék.  kliniky  v  Jurjevé, 
načež  působil  jako  praktik  v  Heidelberku  a 
Stutgarté.  Vyniká  jako  fysiolojjický  badatel 
'  a  lékařský  statistik.  Z  četných  jeho  spisů 
sluší  uvésti  zvláště  Handbuch  der  HeilmUtel- 
lehre  (Tubinky,  1845.  7.  vyd.  1861)  a  Hanď 
huch  der  med.  Statistik  (t..  1864  a  1874). 

dsterley:  1)  Ó.  Karl  Wilhelm,  malíř 
něm.  (♦  1805  v  Gotinkách  -  f  28.  března 
1891),  žák  dússeldoríské  akademie.  Žil  i  ze- 
mřel v  Hannoveru.  Maloval  historické  obrazy 
dle  st^ré  školy  a  též  podobizny. 

2)  6.  Karl,  syn  před.  (*  23.  led.  1839 
v  Gotinkách),  malíř  krajin,  maluje  od  r.  1870 
norské  krajiny  a  vvstavoval  též  v  Praze. 
Žije  od  r.  1885  v  BÍankenesc  u  Hamburku. 
Naleží  mezi  moderní  krajináře,  ačkoli  vyhlc 
dává  stále  romantické  nebo  pittoreskní  mo- 
tivy, ale  v  barvě  jeví  se  přívržencem  nové 
školy  pleinairistů.  F.H-s. 

Osterllnd  Allan,  genrista  švéd.  (*  1853 
ve  Stokholmu)  vzdělaný  v  Paříži,  kdež  i  pů 
sobí.  Na  tamní  světové  výstave  r.  1889  vy- 
nikaly jeho  obrazy  olejové:  Krtiny,  Idylla,^ 
aquarelly:  Sny  o  hosťné,  Ve  vřesu,  Červená 
karkulka,  Bolení  x^^m,  Be^Uarostnost^  Květi- 
ndřka  a  podobizna  Rodinova.  FM, 

Osterman(n),  hraběcí  rod  ruský,  půvo- 
dem z  Vestfálska.  Z  rodu  nejznámější  jsou: 
Andrej  Ivanovic  (1686— 1747),  slavný  di- 
plomat. Narozen  v  Bochumu  ve  Vestfálsku, 
přišel  r.  1704  do  Ruska  a  získal  si  záhy  dů- 
věru Petrovu;  r.  1713  jednal  se  švédskými 
plnomocniky,  r.  1721  přispěl  k  umluvení 
míru  Nystadského  a  r.  1723  k  ujednání  ob- 
chodní smlouvy  s  Persií.  Jsa  místopředsedou 
koUegia  pro  zanraniční  záležitosti,  byl  Petrovi 
rádcem  i  ve  věcech  politiky  vnitřní.  Své  po- 
staveni udržel  také  za  Kateřiny  1.  (stal  se 
míslokancjéřem!),  ano  po  pádu  Menšíkova 
dostal  se  i  v  čelo  vlády.  Za  Anny  stal  se 
ministrem  zahraničních  záležitostí,  ale  jako 
za  Petra  mél  rozhodné  slovo  také  ve  vnitřní 
správě.  S  Anglií  a  Hollandskem  ujednal  ob- 
chodní smlouvy  a  přispěl  k  úmluvě  míru 
s  Turky.  Udržev  se  i  za  vladařství  Anny 
Brunšvické  (1740),  po  nastoupení  Alžběty 
byl  odsouzen  k  smrti  (1742)  a  poslán  paíc 
do  Berezova,  kde  ve  vyhnanství  a  samoté 
prožil  5  let.  Jeho  syn  Ivan  Andrej evič 
(1725—1804)  za  Pavla  I.  byl  státním  kancló 


řem;  druhý  syn  Fedor  Ivanovic  (1723  ai 
1811)  byl  senátorem  a  generálním  gu berná- 
torem  v  Moskvě.  Oba  zemřeli  bt  z  détí.  Sestn 
jejich  Anna  Andrej evna  provdala  se  za 
hr.  Tolstého;  vnuk  její  je  Aleksandr  Iva- 
novic hr.  O.-Tolstoj  (1770—1857).  váleč- 
ník ruský.  Sloužil  zejména  proti  Turkům  pod 
Potěmkinem,  účastnil  se  »v}astenecké  vojny* 
r.  1812  a  r.  1813  zvítězil  nad  francouzským 
generálem  Vandammem  u  Chlumce  v  Ce- 
chách. Od  r.  1825  pro  nemoc  nebyl  jii 
v  aktivní  službě.  R.  1831  s  Fallmcraycrcm 
vykonal  cestu  po  Východě. 

Ostermann  Wilhelm,  pacdagog  ntm. 
(•  1850  v  Prtízelle  v  Hannoversku),  studoval 
v  Berlíně,  Erlankách  a  u  Lotzeho  v  Goim- 
kách  a  učil  zvi.  na  seminářích  učitelských. 
Od  r.  1900  je  provinciálním  ško'ním  radoo 
ve  Vratislavi.  Napsal:  Lehrbuch  der  PoJa- 
gogik  (s  Wegenerem,  2  sv.;  10.  a  11.  vyd. 
1900);  Grundlehren  der  pádagogischen  Psycho- 
logie (1880);  Die  hauptsáchl,  Irrtamer  der  Her* 
bartschen  Psychologie  u.  ihre  pádag.  Konsť 
quenien  (1887);  Zur  Herbartfrage  (1888);  Dat 
Interesse  (1895);  Pádagogisches  Lesebuch  fir 
Lehrerseminat  ten  (1893;  2.  vyd.  1901;  vyši)[ 
vesměs  v  Oldenburce).  Mimo  to  psal  roční 
přehledy  o  paedagogice  v  »Pádagog.  Jabres* 
bericht*  (1886—90). 

OsterOf  ostrov,  v.  Far  drv. 

Ofterod*:  1)  O.,  kraj.  město  y  Haoro- 
versku  na  úpatí  Harce,  ve  vlád.  obv.  hildcs* 
heimském,  na  žel.  trati  Seeven-Berzbrrg,  má 
6923  ob.  (1895),  katol.  a  evang.  kostel,  zá- 
mek, reál.  gymn.,  prámysl.  školu,  válcovnu 
na  měď,  továrny  na  stroje,  bělobu,  doutníky, 
prádelny,  barvírny,  skladiště  obilí,  lázně  a 
značný  průmysl  textilní.  —  2)  O.,  krajské 
město  v  prus.  vlád.  obv.  královedcém,  při 
ústi  DrwQce  do  jezera  t.  jména,  na  žel  trati 
Pila-Toruň-Insterburg  a  Elbing-Hobenstein, 
má  s  vojenskou  posádkou  11.278  ob.  (1893), 
katol.  a  dva  evang.  kostely,  synagogu,  u- 
mek,  gymnasium,  učitel,  semin^,  dva  sirot- 
čince, pobočku  říšské  banky  a  spořitelna, 
slévárnu  železa,  továrny  na  stroje,  lepenka 
ku  krytí  střech,  líh,  parní  pily,  pivovar,  role- 
kařství,  chmel ařství,  trhy  na  ciobytek,  obchod 
s  dřívím,  obilím  a  plavectví, 

Osterský  z  Sal«vio  v.  Kapliř  B,  968. 

Ssteritok  v.  Ostrštok. 
■temnnd,  Oestcrsund,  město  v  sev. 
Švédsku  na  vých.  břehu  jezera  Stor  Sj5  a 
žel.  trati  Stokholm-Throndhiem.  v  lanu  ji  ot- 
landském,  s  5333  oby  v.  (1890);  gymnasium, 
dělostřelecký  arsenál,  par.  pila,  strojíroa* 
barvířství,  koželužstvi  a  obchod.  O.  jest  je- 
diné a  hlavní  město  lánu  jemtlandského  i 
jest  spojeno  dřevěným  mostem  432  «  di. 
s  ostrovem  Tróson  v  jezeře  Stor  Sj6. 

Osterwieck  (O.  am  Har^),  ročsto  v  pros. 
kraji  halberstadtském,  ve  vlád.  ohv.  magde- 
burském na  řece  Use  a  žel.  trati  O.-Wasscr- 
leben,  má  6378  ob.  (1895).  katol.  a  cr  ka- 
stely, kamen,  lomy,  továrny  na  bělobu,  dout* 
niky,  rukavice,  knoflíky,  umel.  hnojiva,  trby 
na  obilí  a  vlnu. 


Osterwitz  —  Obtjaci                                               933 

Oltarwitm  v.  Ostrovica.  Marclus)  a  byla  po  celý   starověk  hlavním 

OfltéiOT,  Ostááov,  Hostéšov.  Nová  přístavem  římskem;   dokonalejší,  v  pravdě 

Ves,  ves  na  Moravé,  hejtm.  Mor.  Krumlov,  umělý  přístav  zřídili  však  teprve  cisař  Clau- 

okr.  Hrotovice,  íara  a  pš.  Lipník  u  Hroto-  dius  a  Trajan  (poněkud  severně  od  Ostie). 

víc:  31  d..  164  ob.  č.  (1890).  Slavné  bylý  také  solnice  v  Ostii    Také  pro 

z  OsttiOTa,  příjmení  starožitné   rodiny,  nejstarší  křesťanské  dějiny  má  O.  velký  vý- 

která  měla  na  štité  pokosné  pruhy.  Ondřej  znám,  a  dodnes  kardinál  ostijský  je  deca- 

byl   do   r.  1616   hejtmanem    na    Křivoklátě,  n  us  sacri  collegii.  Od  papeže  Řehoře  IV. 

r.  1616  koupil  statek  Lhotici  u  Želiva,  jejž  (830)  ze  zřícenin  znovu  zřízena,    O.  pozbý- 

zaso  r.  1628  prodal.   Koupil  pak  na  Moravě  vála  pro  nezdravost   podnebí  a  hlavně   pro 

r.  1629  Tavikovice  a   r.   1637    Myslibořice.  vpády  saracenské  vždy  víc  a  víc  významu. 

Byl  hejtmanem  kraje  znojemského  a  maje-  O.  je  dnes  důležitá  pro  četné  vykopaniny. 

státem  z  5.  kvét.  1642  povýšen  do  panského  Ostiariiui  (lat),  vrátný;   otrok,  jenž  ze 

stavu  kr.  Čes.   Senové  jeho  byli   Mikuláš  svého  pokojíku  {cella  ostiúHa)  hledícího  do 
Hynek  a  Janjiří.  Onen  držel  Myslibořice  |  vchodu  domu  římského  dával  pozor,  hlavně 

a  od  r.  1661  také  Nové  Syrovice,  tento  Ta-  na  vcházející  osoby.                                 Pk, 

vikovice  a  od  r.  1658  Radkovicc,  ale  tyto  Osti«iui«  v.  Bartolomei. 

statky  po  jeho  smrtí   prodány.    MikulášAv,  Ostifflia  [ostíljaj,  město  v  Itálii  na  lev. 

tuším,  syn  (z  Lukrecie  z  Verdcnberka)  byl  břehu  Pádu,   provincie   Mantova,   má   4054, 

Ondřej    Kristo f,  po  němž  Myslibořice  a  jako  obec  polit.  6996  ob.  (1881*;   pěstování 

Syrovice  dríel  syn   František   Karel  Jo-  rýžc,  obchod  a  paropl.  stanice, 

sef.  Tento  povj^šen   maj.  ze  16.  srpna  1719  Ostinato  (ital.),  tvrdošíjně,  v  hudbě, 

do  stavu  hrab^cího  (f  c.  1742).  Synové  jeho  zvlášť  ve  skladbě  kontrapunktické,  značí  stálé 

František  Kašpar  a  Filip  Jakub,  pro-  opakování  určitého  thematu  neb  frase  vjed- 

davše  r.  lV65  Myslibořice,  zemřeli  bezdétci,  nom  neb  několika  hlasech,  zvláště  však  v  base 

jsouce  toho  rodu  poslední.  Syrovice  dostaly  {basso  o.,   franc.   ba$se    contrainte).    Krásné 

se  po  nich  pěti  jejich  sestrám.             Sčk.  příklady,  bassu  o.  vyskytují  se  v  passacaglii 

OstCTOtland  v.  Osterg5tland.  do  C-moll  J.  S.  Bacha  neb  v  téhož  Cruciíixus, 

Ostheiiii:   1)   O.   (O.  vor  der  Rh5n\  ve  mŠi  do  H-moll,   neb   u  Beethovena   na 

město  v Sasko-Výmarsku,  správ,  obvod  Derm-  konci  první  věty  deváté  symfonie.   Zvláštní 

bach;  2325  oby  v.  (1895),  cv.  kostel,  výroba  úlohu  hrál  o.  v  kontrapunktických  skladbách 

plyše,  zpracování  dřeva,  obuvnictví,  tkalcov-  Nizozemců  XIV.  — XVI.  víku. 

ství  a  tu  i  v  okolí  pastují  se  známé  ostheim-  Ostitls  v.  Osteitis. 

ské    višně.    Nedaleko    obnovené    zříceniny  Ostium  (lat),  ústí,  otvor,  vchod  (do 

zámku    Lichtenburku    s    lOOOletým    břcčta-  domu).  Dle  nékterých  část  domu  římského, 

nem.  —  2)  O.  (GrossO.),  městečko  v  bav.  t.  korridormezi  vestibulem  a  atriem.  Pk, 

vlád.  obv.  dolnoíranckém,  okr.  aschafíenbur-  Ostjftoi,  Osfáci  (rus.    Octhrh),   kmen 

ském.  8  2664  ob.  (1895)  a  poutnickým  ko-  u^roíinského  plemene  v  sibiřské  gub.  tobol- 

ttelem.  ské  a  tomské,  sídli  při  řekách  Obi,  Irtyši  a 

Osthof^iiy  městečko  v  hesském  kraj  i  worm-  jejicn  přítocích  (Kondě,  Vasjuganu  a  j.)  a 

ském,  na  ielezn.  trati  MohuČ-Worms  a  O.-  rozděluji   se  na  3  skupiny:   severní  O  aky 

Westhofen;  3400  ob.  (1895),  katol.  a  pvnnjj.  v  berezovskéni    okruhu   gubernie   tobolske, 

kostel,  továrny  na  cukr,  slad,  kvasnice,  dex-  východní  Oaky  v  okr.  surgutském  této  gub. 

trin,  stroje,  papír,   cihelny,  par.  mlýny,  ví-  a  narymském  gub.  tomské  na  ř.  Vasjuganu, 

nařstvi  a  sírný  pramen.  a  jihozápadní  O-aky  v  severní  části  okruhu 

Osthoff  Hermann,  jazykozpytec   něm.,  tobolského   na   ř.   Obi.   Irtyši,    Kondě   a  j. 

(*  1847  v  Billmerichu  ve    Vestfálsku).   Stu-  Velmi  blízcí  O-akům,  ba  snad  totožni  s  nimi 

doval    v    Bonne,   Tubinkách    a    v    Berlíně,  jsou  i  Vog ulov é  (v.  t.),  naproti  tomu  t.  zv. 

r.  1871— 74  byl  gymn.  učitelem   v  Kasselu,  J  en  i  sej  šti  O.  (v.  t.), žijící  v  tomské  gubernii 

T.  1875  habihtoval  se  v  Lipsku  a  působí  od  na  levém  břehu  Jeniseje  a  na   horní  Keti, 

r.  1877  jako  mimoř.,  od  r.  1878  jako  řádný  přináležejí    ke   kmenům  jižně-samojedským, 

protessor  srovnávacího  jazykozpvtu  v  Hei-  nyní  potatařeným,  a  rovněž  k  Samojedům  ná- 

delberco.   O.  náleží  k  zakladatel&m  moder-  ležejí  i  O.  Narymští  nebo  O.-Samojedi.   O. 

DÍbo    směru    jazykozpytu    indoevropského.  sami  nazývají  se  Mansové  nebo  Maňsové, 

Uveřoinil   hojné  stati   v   Časopisech  (m.  j.  kromě  toho  označují  se  i  podle  řek,  na  nichž 

i  v  >MorphologÍ8che  Untersuchungenc,  jichž  sídlí,  na  př.  Kondi-Khoni,  t.  j  lidé  na  Kondě, 

8  K.  Brugmannem  vydal  5  sv.  v  Lipsku  1878  As-jach,  t.  j.  národ  Obi,  atd.  Z  tohoto  názvu 

až  1890)  a  spisů  samostatných ;  z  těchto  jsou  vzniklo  asi  ruské  jméno  O.,  ač  jiní  odvozují 

nejdůležitější:  Fonehungen  im  Gebiet  der  i  dg.  je  od  tatarského  Uštjak,  t.  j.  barbar.  Samo- 

nominalenStammbildung{]cn^,\S'7S'-76,2sv,);  jedi  zovou  O-aky  Jaran  nebo  Jargan,  t.  j.  ci- 

Da8VerbuminderNomnalkomposition{t,,lB7S);  zinci.    O.  Žijí  v  roztroušených  vesničkách  a 

Zur   Geschíchte  des   Per/ekts   im    Indogerma-  počítá  se  jich  asi  23.000  (1897),  z  čehož  jest 

nlschen  (Štrasburk,  1884);  Da$  Suppletivwesen  2508  irtyŠských,  do  6000  surgutských  a  přes 

in  den  idg,  Sprachen  (Hcidelberk,  1900).  Ztý,  15.000  severních.    Postavy  jsou  malé   nebo 

Ostla,  město  v  Latiu  při  ústí  levého  ra-  prostřední  (156—160  cm),  vlasů  černoch  nebo 

mene  Tibery;  připomíná  se  již  v  nejstarších,  kaštanových,  většinou  přímých  a  dlouhých 

ještě   báječných   dějinách  římských   (Ancus  které  nosí  rozpuštěné  nebo  zapletené,  oč 


934 


Ostnohřbetky  —  Ostnokožci. 


černoch,  vousů  řídkých,  pleti  tmavé»  obličeje 
plocného  s  vyčnívajicimi  lícními  kostmi,  tlu- 
stými rty  a  krátkým,  na  konci  širokým  no- 
sem. Typ  jejich  připomíná  sice  poněkud 
Mongoly,  avšak  oči  jsou  pravidelně  vykro- 
jeny a  lebka  většinou  dlouhá  a  úzká.  Ženy 
jeví  ráz  mongolský  více  než  muži  a  zacho- 
valy ještě  z  části  národní  kroj:  košili  z  ko- 
Cřivového  plátna  vyšitou  srsti  různobarevnou, 
arevnou  kazajku  a  soukenný  kaftan  ozdo- 
beny kovovými  plíšky,  penízky  atd.  Muži 
nosí  většinou  kroj  ruský  a  v  zimě  samo- 
jedský.  Severní  a  východní  O.  vedou  z  části 
život  kočovný  a  bydlí  v  létě  v  chatrčích  Jen 
korou  krytých  a  v  zimě  v  bídných  chýších 
dřevěnýcn.  Jižní  O.  jsou  usedlí,  jen  mužové 
v  létě  kočují  za  rybolovem,  který  jest  vůbec 
hlavním   pramenem   výživy   O-akuv    a  jejž 

Crovozuií  buď  samostatně,  buď  ve  službách 
ohatýcn  ruských  rybolovců.  V  zimě  zabý- 
vají se  lovem  zvěře  (veverek,  sobolů,  vyder, 
losů),  na  podzim  sbírají  lesní  plody  a  bo- 
bule, někteří  chovají  koně  a  skot  a  jen  ne- 
mnozí na  j.  provozují  orbu.  O.  jsou  lid 
chudý,  ncpodnikavý,  prostý,  počestný  a  do- 
broduáný,  následkem  čehož  vykořisťují  jich 
ruští  sediáci  a  kupci.  Zle  řádí  mezi  nimi 
opilství  a  syfilis,  tak  že  vymírají  a  jejich 
území  osazuje  se  Rusy.  Dle  jména  při- 
znávají se  ke  kfesfanství,  avšak  zachovali 
dosuQ  mnoho  obřadů  pohanských,  ctí  duchy, 
modly  a  různá  zvířata  (mamuta,  medvěda, 
labuť  áj.).  Prostředníky  mezi  bohem  a  lidmi 
jsou  dosud  šamani,  pohřební  obřady  u  se- 
verních O-aků  jsou  dosud  téměř  úplně  po- 
hanské, ženu  si  O-ak  kupuje  a  pokládá  ji 
za  nečistou,  avšak  nakládá  s  ní  dobře.  Mnozí 
O.  berou  si  za  manželky  Rusky,  načež  je- 
jich potomstvo  se  porušťuje.  Národní  poesie 
Íest  málo  rozvita,  ačkoli  vyskytují  se  zlomky 
irdinského  eposu,  líčícího  boj  ostjackých 
bohatýrů  se  Samojedy.  O.  byli  kdysi  rozší- 
řeni až  do  střední  Rusi,  pak  před  Rusy 
ustoupili  k  Uralu,  v  Sibiři  vedli  kruté  boje 
se  Samojedy  a  pak  upadli  pod  panství  ta- 
tarské. Proti  kozákům  dobývajícím  Sibiře  brá- 
nili se  velmi  houževnaté,  avšak  když  41  je- 
jich měst  bylo  Rusy  rozbořeno,  zlomen  je- 
jich odpor  a  vyvrácena  veškera  jejich  moc 
a  národní  organisace.  Tšr, 

Ostnohřbetky,  zool.,  v.  Membracidae. 

OstnokOŽoi  (Echinodermata)^  živočichové 
mořští,  jejichž  ústrojnost  značnéji  jest  slo- 
žitá a  již  tvoří  v  soustavě  zvláštní  kmen 
či  typ.  Tělo  jejich  jest  paprskovitě  sou- 
měrné, t.  j.  složené  z  pěti  částí  (vyjma  řídké 
případy  pomnožení),  paprskovitě  postave- 
ných k  střední  svislé  ose  tělní  a  v  případech 
základních  mezi  sebou  shodných.  Vzhledem 
pak  k  ose  svislé  moŽno  rozeznávati  oddíl 
téla  ústní  či  orální  a  oddíl  těla  proti- 
ústní  či  aborální  (též  apicální),  vzhledem 
pak  k  směrům  paprskovitým  možno  roze- 
znávati oddíly  paprskové  či  radiální  a 
oddíly  mezipaprskové  či  interradiální, 
aneb  dle  jiného  pojmenování  oddíly  nož- 
kove  (ambulacrální,  poněvadž  nesou  pro 


oce  význačné  noŽkovité  vy  chlípeni  ny  stěny 
tělní,  nožky)  a  oddíty  mezinoííkoVé  (ta- 
terambulacrální).  Vnější  tvartčla  jest  pro 
jednotlivé  skupiny  o-ců  význačný,  bývaje 
kulovitý  až  válcovitý  neb  až  terčoví tý^hvézdo- 
vitý  (s  částí  středm'  terčovítou  a  s  obvod- 
ními rameny)  neb  kalichovitý  (s  tústi  káli- 
chovitou  a  8  rameny).  Stěna  tělní  tvo- 
řena jest  epithelem  obrveným  neb  neobr- 
veným  a  vrstvou  pojivovou,  v  níŽ  uložena 
jest  vápenitá  kostra  tělní.  Tato  vyvinuta 
jest  více  neb  méně  Tsumý^i),  pravidlem 
pak  složena  jest  z  plátků  vícebokVcb,  pravi- 
delně seřazených.  Některé  z  plátků  json 
zvláště  význačné,  tak  v  oddílu  protiústním 
t.  zv.  radiální  (radialia)  a  interradiální  {inter- 
radialia  či  basalia),  v  oddílu  ústním  t.  zv. 
orální  (oralia).  Povrch  tělní  posázen  bývá 
různými  výrůstky,  k  různým  činnostem  uzpů- 
sobenými; z  nich  nejčastější  jsou  k  ochrané 
sloužící  ostny,  po  nichž  dáno  živočichům 
jméno.  O.  mají  pravou  dutinu  tělní  (ente- 
rocoel),  obyčejně  vyloženou  epithelem  víři- 
vém, pravidlem  prostornou  a  rozdélenoa 
různými  přepážkami,  z  nichž  nejvýznačnéjii 
jsou  ony,  jež  upevňují  rouru  zaživad  {mesťm- 
teria), 

Z  ústroji  vnitřních  jsou  u  o  ců  zejména 
vyvinuty:  roura  zažívací,  soustava  cev  vod* 
nich,  soustava  cev  mízních  (krevních),  ncrv- 
stvo,  svalstvo,  ústroje  pohlavní.  Roura  sa* 
žívací  nevalně  jest  Členěná,  prostorná,  va- 
kovitá  neb  rourovitá  a  pak  méně  či  více 
charakteristicky  točená,  (jsta  jsou  y  od* 
díle  ústním,  bývají  obklopena  polem  ob- 
ústním  a  jsou  někdy  ozbrojena  neb  obstou- 
pena tykadlo  vitými  přívěsky  (tykadla  su* 
mýšů).  Řiť  umístěna  v  oddíle  protiústnini 
nebo  v  ústním.  Někdy  roura  zažívací  za- 
končuje se  slepě.  K  ní  připojeny  bývají 
různé  přívěsky  (párovité  vychlípeniny,  t,  zv. 
jaterní,  v  ramenech  hvězdic;  vedlejší  střevo 
ježovek,  vodní  plíce  a  t.  zv.  Cuvierův  ústroj 
u  sumýšů). 

Soustava  cev  vodních  jest  pro  o-ce  nade 
'vše  význačná.  Obsahuje  vodu  mořskou,  roz- 
puštěné látky  ústrojné  a  buňky  amoet>o- 
vité.  V  základě  skládá  se  i  části  střední  a 
z  částí  obvodních,  totiž  z  prstence  hltan 
objímajícího  a  z  větví  rozbíhajících  se  z  pr» 
stence  paprskovitě.  Vétve  tyto  dávají  na 
právo  a  na  levo  větve  vedlejší,  opatřující 
pomocí  zásobního  váčku  (t.  zv.  ampulla) 
neb  bez  něho  nožkovité  vychlípeniny  stčný 
tělní  či  nožky.  Nožky  (zřídka  jen  scháze- 
jící) slouží  k  pohybu  a  jiným  činnostem. 
Jsou  svalnaté,  schopny  zkrácení  nebo  pro* 
tažení,  na  konci  bývaj'í  opatřeny  terčkcm 
příssavným  nebo  nikoliv.  Spojení  soustavy 
vodních  cev  se  zevnějškem  děje  se  pomoci 
kanálu  t.  zv.  vápenného  (stěna  jeho  býrá 
zvápnatélá).  Bývá  obyčejné  jen  jeden,  neb 
jest  pomnožen,  počíná  4se  síto  vitým  otvorem 
ve  sténě  tělní  (madreporit),  umisléným 
ve  směru  mezipaprskovém  v  oddíle  proti* 
ústním,  nékdy  ústním,  probíhá  tél  tímto  smě* 
rcm  a  ústí  do  prstence  kolhltanového.  Silo* 


OstnoKožci.  935 

vitým  otvorem  vcházi  voda  mořská  do  sou-  v  oddíle  protiústním,  původ  berou  ve  smě- 

stavy  cev  vodních.  Nékdy  otvor  sítovitý  není  rech   mezipaprskových    a   mají  jednoduché 

vyvinut,  kanál  vápenný  otevírá  se  do  dutiny  vývody,  jež  otevírají  se  ven  rovněž  ve  smé- 

télní  a  vnikáni  vody  jinak  umožnéno  (otvory  rech   mezipaprskových.    U  lilijic  žlázy  po- 

kaltini  a  lilijic).    K  prstenci   kolhltanovému  hlavní  zrají  ve  zvláštních  přivéscích  ramen 

připojují  se    ve   smérech   mezipaprskových  {pinnulae)  a  buňky  pohlavní  dostávají  se  ven 

zvláitni  ústroje,  váčky  zvané  Po  li  ho  a  né-  protržením  stěny  tělní.   Žlázy  pohlavní  jsou 

kdy  téi  žlázy  zvané  Tiedemannovy.  Po-  v  trvalém  neb  dočasném  spojení  (v  mládí) 

kládají  je  za  ústroje  mízní.  Soustava  cev  s  ústrojem  osním  a  to  prostřednictvím  bu- 

míznicn  (též  zvaných  krevními)  jest  uspo-  néčného,  prstenco vitého  provazce.     Vývoj 

řádána  poaobné  jako  soustava  cev  vodních,  děje  se  namnoze  prostřednictvím  larev  a 

skládajíc  se  z  prstence  kolhltanového,  pod  provázen  jest  proměnou.  Zřídka  jest  zkrá- 

prstencem  cev  vodních  umístěného,  a  z  větví  cen.    U  některých  tvarů  zárodky  (zkráceně 

paprskovitých,  větve  vodních  cev  prováže-  se  vyvinující)  přechovávány  jsou  ve  zvláát- 

jíacb.    Vedle   toho   bývají  tu  ješté  ntkdy  nich  plodistich.    Larvy  plovou  volně  ve 

(o  ježovťk  a  sumýŠú)  cévy  rouru  zažívací  vodě,   jsou    oboustraně    souměrné,   obrysu 

provázející    (hřbetní    a    břišní    céva),  vejci tého,   s   břiání   stranou   prohloubenou, 

z  prstence  kolhltanového  vycházející  a  spo-  Mají  význačné  postranní  laločnaté  výběžky, 

jené  více  méně  bohatou  střevní  sítí  cévní,  neb  ramenovité  výběžky  s  vápenitou  hfllko- 

K  soustavě  mízní  rooŽno  klásti  ještě  oddíly  vitou  kostrou  a  opatřeny  jsou  význačnými 

dosud  ne  dosti  dobře  prozkoumané  a  zejm.  pásy   obrvenými.    Buď  mají  jeden   pás 

t.  zv.  ústroj  osní  (»8rdce<),  jenž  v  prů-  obrvený:  kolústní,  neb  dva  pásy:  kolústní 

běhu   svém   provází  kanál  vápenný.    Sou  a  předustní,  neb  několik  pásů  (lilijice).  Opa- 

stava  nervová  uspořádána  podobně  jako  třrny  jsou  třídiloou  rourou  zažívací  s  ústy 

předešlé:  sestává  v  základě  z  prstence  kol-  a  řití.    Dle  úpravy  vnější  rozeznávány  jsou 

nltanového  a  z  větví  paprskovitých.  Zůstává  různé  larvy:   pluceus  (u  ježovek  a  hadic), 

v  těsném   spojení   s  epithelem   stěny   tělní  brach iolaria  a  bipinnaria  (u  hvězdic), 

neb  jest  od  něho  oddělena.  K  hlavnímu  od-  auricularia  (u  sumýšů).  Proměna  spočívá 

dílu   soustavy   nervové   připojuje   se   oddíl  hlavně  v  odštěpení  části  prvotné  roury  za- 

druhý,  jenž  provází  první,  jest  však  hlouběji  žívací,  totiž  ve  vytvoření  t.  zv.  váčků  vaso- 

V  těle  uložen.    Konečně  bývá  vyvinut  (nej-  peritoneálních,   z  nichž  původ  berou:   sou- 

mobutněji  u  lilijic)  oddíl  třetí,  jenž  jest  však  stava  cev  vodních,  epithel  dutiny  tělni,  sval- 

původu  jiného  než  oddíly  předešlé  (nikoliv  stvo,  ústroj  osní  s  prstencovitým  provazcem 

ektodennálníbo  Čili  z  vrstvy  svrchní).  Skládá  a  žlázy  pohlavní.  Kostra  vápenná,  z  níž  nej- 

se  též  z  části  střední  a  z  částí  paprskovitých  prve  objevují  se  význačné  plátky,  o  kterých 

a  rozkládá  se  v  oddíf^  tělním  protiústním.  zmínili  jsme  se  v  úvodě,  tvoří  se  v  pojivu 

Ústroje  smyslové  jsou  u  o  ců  vyvinuty  velmi  původu     mesenchymatíckého.      Nejprvnější 

chudě.    Nejčastějt  setkáváme  se  s  ústroji  nožky,  jeŽ  se  vytvořují,  jsou  liché  konečné 

hmatovými.    Za  takové  slouží  nožky  ne-  nožky  tykadlové  a  párovité  nožky  nejblíže 

mající  příssavných  terčků,  zejm.  liché  konečné  úst ;  ostatní  páry  vytvořují  se  postupně  mezi 

(terminální)   nožky  (tykadla),   v  nichž  za-  nimi.  U  některých  o-ců  vyvinuta  jest  velice 

koncují  se   větve  paprskovité  vodních  cev.  schopnost    regenerační.     Na    základě 

Nékdy  vyvinuty  jsou  skvrny  oční  (na  zá-  schopnosti  této  množí  se  někteří  nepohlavně, 

kládě    tykadel    u    hvězdic),    velmi    zřídka  dělením  a  pučením.    O.  zahrnují  tvary 

ústroje  rovnováhy  (statocysty  některých  žijící  při  břehu  a  až  ve  velikých  hloubkách, 

somýšů)  a  Jiné  ústroje  s  činnosti  smyslovou  Vzácnosti  jsou  tvary  plovoucí  (Pelagoihuria 

nedosti  známou  (na  př.  t.  zv.  sphaeridie  natatiix).    Lilijice  jsou  tvary  přisedlé  (pra- 

ježovck).    Svalstvo  jest   u  o-ců  vyvinuto  vidlem  pomocí  stopky  kalichové),  neb  aspoň 

více  neb  méně  silně  a  skládá  se   převážně  v  mládí  přisedlé  (čeUď  ComatuHdae).  Původ 

z  vláken  hladkých.    Jen  někdy  (u  sumýšův  o-ců  hledají  někteří  vzhledem  k  oboustranné 

a  hvězdic)   tvoří   souvislé  vrstvy   na   stěně  souměrným  larvám  ve  tvorech  červovitých. 

tělní  (okružní  a  podélnou),  upomínajíc  tímto  Dle  jednoho  mínění  jest  o-žec  kolonií  pěti 

uspořádáním  na  červy.   Jinak  jest  rozlišeno  červovitých  jedinců.    Dle  mínění  našeho  o. 

sloužíc  k  různým  pohybům,   zejm.  k  pohy-  povstali    z    tvorů    příbuzných    láčkovcům, 

bŮm  ramen,  kdež  upevňuje  se  na  kloubnaté,  u  nichž:   1.  soustava  gastrovasculární  roz- 

vápenné  plátky,  tvořící  kostru  ramen.  ,  D^-  dělila  se  na  část  zažívací,  jež  druhotně  byla 

cháni  o-ců  děje  se  hlavně  povrchem  nožek,  opatřena  ústy  a  řití,  a  na  část  ostatní;  2.  vý- 

Jinak  slouží  k  tomu  různé  tenkostěnné  vy-  voj  dál  se  prostřednictvím  strobily;    3.  na- 

chlípeniny  neb  vchlipeniny  stěny  tělní  neb  stala  individualisace  trsu,  totiž  splynutí  ma- 

i  vychlípcniny  roury  zaiívací  (vodní  plíce  teřského  jedince  s  pupeny  tím,  že  mateřský 

sumýšů).    Zvíáštnícn   ústrojů  vyměšova-  jedinec,  vydavší  a  vydávající  větší  či  menší 

cích  u  o-ců  není.   O.  jsou  pohlaví  oddě-  řadu  pupenů  příčně  se  oddělujících  (kolmo 

leného,   zřídka  jsou   obojnatci.    Žlázy  po-  na   svislou    osu    tělní),  stal    se    pohlavním, 

hlavni  bývají  jeanoduché,  členité  neb  roz-  Schopnost  o-ců  vylučovati  vápennou  kostru 

dělt»né,   Dývá  jích  větší  počet  v  párovilých  lze  odvoditi  od  oné  u  láčkovcův  (mesoder- 

řadácb,  neb  deset  (patero  párů)  neb  patero  mální  kostra  v  čel.  korálů  Alcyonidae),  ner- 

neb  až  jen  jedna.    Umístěny  jsou  ncjčastěji  vový  prstenec  kolhltanový  od  prstence  ncr- 


936                                             Ostoja  —  Ostrakon. 

vového  u  některých  láčkovců  se  vyskytují-  nad  kamenitým  dnem  hlabin   a  épatné  plo- 

čího.    Vyvinul   se   dokonale    u  mateřského  vou.  Živí  se  korýši  a  mékkýái,                 fir. 

jedince,   u  pupenův   toliko  částečné   a  dal  Oltraolns  (Střípek)  jifi   (*    koK    1545 

prostřednictvím    podélných    spojek    původ  v  Rakovníce  —  f   19    ún.    1575    v    Prazcř. 

větvím  paprskovitým.   Frotiústní  oddíl  sou-  obratný  básník  latinský  za  Maxinnilíána  IL, 

stavy  nervové  lze  odvoditi  od  entodermálního  bakalář  (1570)  a  mistr  (1572)  university  prrf- 

nervstva  láčkovců.    Žlázy  pohlavní  u  o-cův  ské.    Pobyv  nějakou  dobu   na   studiích    vť 

odpovídají  umístěním  svým   onomu  u  vyá-  Vitemberce  stal  se  správcem  ákoly  iatecké 

ších  láčkovců.    Soustava   vodních   ccv  jest  a  přeiel  potom  jako  vychovatel    ve   slazby 

modifikovaným  zbytkem  ^astrovasculární  sou-  šlechtické,  nejprve  u  Flor.  Ghcspcka.   s  je- 

stavy,  nožky  ocu  modifikovanými  tykadly  t  ho2  třemi  syny  navštívil  universitu  padovan- 

původně  láčkovcovitých   tvorů.    Mízní  sou-  skou,  a  později  u   Lva  t  Fiktumu   na    Klá- 

stavu  a  pravou  dutinu  tělní  nutno  pokládati  šterci.   Ze  skladeb  jeho  jsou  pozoruhodný: 

za  novoty  vzniklé  následkem  uvedených  změn.  Elegia  gratulatoria  ad  Paulům  Pressium  (1566). 

O.  vyskytují  se  již  v  útvarech  nejstarších,  na  oslavu  Pavla  Přázy,  kdyl  dosáhl  hodnoati 

Některé  skupiny  jiŽ  v  těchto  útvarech  vy-  magisterské  ve  Vitemberce.  Carmen    elegia- 

hynuly  (Cystoidea  a  Blastoidea),  skupina  lilijic  cum  de  instaurata  post  luem  contagiosam  sckoia 

byla  v  dobách  dřívějších  hojněji  zastoupena  Zatecensi  (1573),  o  užitku  škol  a  věd  básrA. 

než  nyní.  Cuvier  spojil  o-ce  s  láčkovci  v  typ  přednesená  při  obnově  školy  žatecké  po  ráně 

živočichů  paprskovitých  (an i maux  rádi és),  morové,    Valedictoria   elegia   ad  pjUriam    et 

Leuckart  je  osamostatnil.  Nyní  dělíme  o-ce  amicos  (1573),  poslání  přátelům  při  odchodu 

na  tyto  skupiny  či  třídy:    1.  lilijice  (Crin-  do  Itálie,  Chorus  Gratiarum  (1573)  na  oslavu 

oidea,  Pelmato\oa  v  užŠím  smyslu),  2.  Blasť  sňatku  Dav.  Crinita  z  Hlaváčova  a  Oratíones 

oidea  (po  úpěn  ci),  3.  Cystoidea  (j  a  bio  ve  i),  duae  de  studiis  literaritm  (1574),  veré.  před- 

4.  hvězdice  {Asteroidea\  6.  hadice  (0/ř*iiir-  nášky  chvalořečnické  vydané  v  Lipsku.   Thř, 

oidea),  6.  ježovky  (Ecninoidea),  7.  sumýši  Ostraooda,  zool.,  v.  Skořepatci. 

(Holothurioidea),                                    Šc,  Ostraha  vojenská  v.  Ochrana  vojen- 

Ostoja:   1)  O.   Štěpán,  král  bosenský  ská. 

(1398—1418),  v.  Bosna,  str.  438—439.  Ostrakismos  {ostracismus),   soud    stře- 

2)  O.,  spisovatelka  polská,  v.  Sawicka  !  pinový,  zvláštní  instituce   v  Athénách    \\l 

Józefa.  zařídil  kol  r.  507  př.  Kr.  Kleisthcnés.  Úko- 

Ostojkovice,  Ostejkovice,  ves  na  Mo-  lem  o-mu  bylo  dáti  lidu  moc,  aby  muže  sna- 

ravě,  hejtm.  Dačice,  okr.,  fara  a  pš.  Jemnice;  hami  po  tyrannidě  podezřelého  aneb  osobní 

52  d.,  285  obyv.  č.  (1890),  Itř.  šk.  a  samota  váhou  nebezpečného  na  deset  let  z   mésta 

Vlašinka.  vypověděl  a  tudíž  neškodným  učinil.  Kaido- 

Ostopovice, chybně  Vo stopo vice(Wb-  ročně  o  šesté  prytanii  vznášen  k   ekklésii 

stopowit^),  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a  pš.  dotaz,  má-li  býti  konán  O.  tíyMi  dotaz  schvá- 

Brno,  fara  Troubsko,  žel.  zastávka  Lískovec-  len,  ustanoven  byl  den  v  osmé  prytanii  a  to 

O.  na  trati  Brno-Okřižky ;  87  d.,  522  ob.  č.,  shromažďovali  se  občané  na  agoře  a  kaxdý 

3  n.  (1890),  Itř.  šk.  a  dva  mlýny,  Aušperka  měl  právo  napsati  jedno  jméno  na  střepinu, 

a  Podskalka.  již  pak  vhodil  do  nádoby  připravené.   Jako 

Ostrá,  ves  v  Cechách   při  Labi,  ht-jtm.  při  každém  výjimečném  zákoně  bylo   i  pfi 

Ml.  Boleslav,  okr.  Nové  Benátky,  fara  a  pš.  o-mu  potřeba,  aby  neiméné  6000  hlasův  (asi 

Lysá  n.  L.;  95  d.,  549  obyv.  č.,  2  n.  (1890),  pětina   všech   občanů)    hlasovalo    proti    téŽ 

opodál  popi.  dvůr  a  myslivna  zv.  Obora.  osobě.    Proti  komu  vyslovilo  se  6000  hlasů. 

Ostracion  Art.,  ha  výš,  rod  srostloče- 1  musil  do  10  dnů  prázden  býti  města  i  země 
Ústných  ryb  {Plectognathi)  z  čeledi  Scieto-  a  to  na  deset  let,  ale  podržel  statky,  čest 
dermi.  Krátké  a  hranaté  tělo  jeho  jest  po- '  i  práva  občanská.  O-mem  stiŽeoi  byli  mu- 
kryto  všťcko  pevným  krunýřem  z  pravidel-  ,  žové  vynikající:  dle  pověsti  sám  jeho  pů- 
ných,nejčastěj i  šestibokých,  drsných  destiček,  vodce  KleisUienés,  Aristeidés,  Themistoklés. 
tak  že  jen  rty,  ocas  a  ploutve  jsou  pohyb-  Kimón,  Thukydidés,  MelésiŮv  syn,  atd.  Ně- 
livy.  Tento  krunýř  bývá  ještě  opatřen  páro-  kteří  z  odsouzených  (Aristeidés,  Kimón)  po- 
vými  hroty,  zejména  vždycky  dvěma  nad  ve-  voláni  dříve  zpět.  Od  vypověděni  Thukydi- 
likýma  očima.  Ústa  jsou  ozbrojena  nečetnými,  dova  nebyl  konán  o.  až  r.  417  př.  Kr.  Tehdy 
kuželovitými  zoubky.  Břišní  ploutve  scházejí,  v  boji  mezi  Alkibiadem  a  Nikiou  bylo  rot- 
ostatní  Jsou  krátké  a  vůbec  neveliké.  Ze  bodnouti  o-mem,  Alkibiadés  však  domluvil 
22  druhů  rodu  O.,  žijících  po  většině  v  mo-  se  s  Nikiou  a  stoupenci  obou  hlasovali  proti 
řích  tropických,  nejznámějším  jest  h.  čtyř-  Kleonovu  někdy  pomocníku  Hyperbolovi, 
rohy  (O.  quadricomis  L.).  Má  tělo  na  prů-  muži  významu  podřízeného,  ktci^i  také  vy- 
řežu téměř  trojhrané  a  kromě  hrotů  nad  pověděn.  Odtud  pokládán  o.  za  znehodno- 
očima  také  vzadu  na  obou  hranách  břišních  ceny  i  nebylo  ho  již  užíváno.  PSk. 
po  hrotu  nazad  namířeném.  Tělo  mívá  délku  Ostrakon  (řec),  původně  skořápka  plií, 
25—35  cm  a  barvu  narudle  hnědou  se  skvr-  pak  hliněná  střepinka,  na  nil  bylo  lze 
námi  buď  temnějšími,  namodralými,  nebo  na-  psáti.  V  Athénách  starověkých  ulívalo  se 
opak  žlutavými  s  hnědou  obrubou.  Tento  I  o-ku  při  hlasování  a  při  volbách,  zejména 
druh  havýšů  jest  domovem  v  Atlantském  *  při  ostrakismu  (v.  t).  Některá  o-ka  t  té 
okoáně;   všecky  tyto  ryby  obývají  nejraději  doby  zachovala  se,  zvláŠtč  o.  se  jménem  The- 


Ostralka  —  Oátrava 


937 


mUtokleovým.  Za  ptoleme jakých  dob  v  Egyptě 
naxývány  o-ky  plíiky,  na  néž  psány  krátké 
účty  a  rQzn<^  kupecké  i  úřední  záznamy.  Pík. 

Ostrmlka^  zoo).,  v.  Kachny. 

Ostraain  (Ostranica,  Ostrjanica) 
Stčpan»  hetman  kozáčky  (f  kol  1641 )»  po- 
cházel z  Poltavy  a  připomíná  se  nejprve  za 
povstání  Pavlukova,  pro  něhož  jako  ně- 
iinský  plukovník  organisoval  sbor  na  Poltav- 
sku.  Po  nezdařené  výpravě  uchýhl  se  do  Zá- 
poroit,  kde  r.  1638  zvolen  hetroanem,  načež 
z  jara  téhož  roku  vytrhl  na  Ukrajinu,  pod- 
porován jsa  HuAou  a  Skidanem,  a  porazil 
S.  Potockého  po  prvč  pod  Kremenčukem  a 
po  druhé  u  vtoku  Chorolu  do  Pselu,  obrátiv 
Poláky  na  útěk.  Než  pronásleduje  Potockého 
utrpěl  porážku  u  LubnA  a  octl  se  sám  v  po- 
stavt:ní  pronásledovaného,  načež  14.  června 
(1638)  poražen  definitivně  u  Žovnina  a  ko- 
žáci  nuceni  uchýliti  se  do  říŠe  Moskevské. 
Neúspěchy  O  ovy  vykládají  se  vnitřním  ne- 
souhlasem kozáku.  Po  O  ovi  stal  se  vAdcem 
kozáků  Huna,  jenž  ještě  dvě  léta  bojoval 
8  Poláky.  O  smrti  O-ově  jsou  dvě  verse.  Dle 
první  byl  zabit  kozáky  v  Čusi;ujevě,  ač  mo- 
skevské prameny  jmenuji  zde  O  a  Jako- 
vém, dle  druhé,  starší,  po  druhé  porážce 
smířil  se  s  Potockým  a  odešel  na  pouC  do 
Kanéva,  kde  byl  úkladně  jat,  odvezen  do 
Varšavy  a  tam  r.  1638  popraven  na  kole. 

Ostranka  (yfurejc),  rod  Rhachigfloss,  za- 
stupující čeleď  MuriciJae;  rod  tento  byl  od 
pradávna  předmětem  důležité  výroby  nachu 
n.  purpuru.  Aristoteles  o  něm  zcela  správně 
napsal,  že  purpur  se  nachází  za  života  zví- 
řete v  bělavém  malém  ústrojí,  umístěném  nad 
krkem  (je  to  žláza  hypobranchiální).  Rod 
Murev  je  vyznačen  silnosténou  ulitou  o  vy- 
niklém kotouči,  jež  je  zdobena  mocnými 
Qzlovitými  varicositami  (varix  slově  ohrani- 
čené ztluitěni  ulity  na  okraji  přírflstacich 
proužků  vytvořené  a  po  závitcích  pravidelně 
roztroušené)  a  trny  buď  krátkými  tlustými 
nebo  tenkými  dlouhými ;  víčko  slabé,  kožité 
se  subcentrálním  jádrem;  cívka  protažena 
v  chobot  více  méně  dlouhý.  Četné  druhy 
vynikají  překrásným  tvarem  i  zbarvením; 
bodlíny  chrání  je  oJ  spolknutí  rybou;  ně- 
které formy  máji  při  obdsti  mocný  vrub, 
jimž  louskají  lastury  mlžů.  kterými  se  živí, 
jtiouce  vůbec  masožraví.  0*ky  mají  vychlí- 
pitelný  rypák  a  oči  velmi  dokonalé  or^ani- 
sace,  mohutně  vyvinuté  žlázy  slinné  (Lieb- 
leinův  ústroj),  jež  odměiují  výpotek  buď  je- 
dovatý pro  živočichy,  kteří  jsou  jim  za  ko- 
řist, nebo  kyselý  k  rozrušování  vápenných 
•kořápjk.  Žijí  ve  všech  mořích  mírného  a 
horkého  pásma:  známo  přes  300  reccntních 
druhů,  jež  řadíme  do  četných  podrodů ;  fos- 
silnf  naskýtají  se  po  prvé  v  křidě,  a  to 
vzácně,  z  třctihor  jest  popsáno  přes  500 
specií,  z  nichž  hlavní  typy  jsou  již  shodný 
s  nyní-jSími.  Bbr. 

Oatrata,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Holešov, 
okr.  Vyzovice,  fara  Hvozdná,  pš.  Slušovice; 
49  d.,  298  ob.  č.  (1890).  Připomíná  se  poprvé 
r.  1389,  kdy  se  též  jmenuje  Pavel  z  Ostraty. 


Ostraa,  ves  v  Cechách,  v.  Ostrov. 

Ostrava:  1)  O.  Moravská  {Máhňsch- 
Ostrau),  město  na  Moravě,  218*8  m  n.  m., 
na  levém  břehu  Ostravice  (tvořící  zde  hra- 
nici mezi  Moravou  a  Prus.  Slezskem).  S  Pol. 
O-vou  spojena  je  O.  M.  říšským  mostem. 
Most  tento  byl  řetězový  a  sřítil  se  15.  září 
1886,  při  čemž  zahynulo  15  lidí.  Rok  po  ka- 
tastrofě dokončen  byl  nynější  železný  most 
obloukový.  Nádraží  Ovy  M.  Icži  v  soused- 
ním městě  Přívoze,  3  km  vzdáleném.  Přes 
O-vu  vede  dráha  Fridlandská  a  dráha  uhelná 
do  Dorobrové,  spojená  tam  i  s  drahou  Ko- 
šickou.  S  hlavním  nádražím  v  Přívoze  město 

0.  M.  spojeno  je  místní  drahou  elektrickou. 
Obyvatelstvo  bylo  původně  české,  jak  nám 
to  dokazují  česky  psané  listiny  z  posledních 
stol.  a  nápisy  na  náhrobcích  ve  starém  ko- 
stele do  kamene  vytesané,  nejstarší  z  r.  1603. 
Dnes  skládá  se  obyv.  ze  3  národností.  O. 
měla  r.  1830  1752  obyv.  a  r.  1890  již  19  243 
obyv.,  z  nichž  10  706  Čechů,  5117  Němců, 
2415  Polákův  a  1002  cizích  a  dle  nábož. 
17.186  kat.,  701  prot.  a  1356  židův.  R.  1900' 
napočítalo  se  1178  d.,  30.124  obyv.,  a  to 
12.796  Čechů,  10.204  Němců,  6263  Polákův  a 
861  cizích,  dle  nábož.  25.930  kat.,  881  prot. 
a  3272  židův.  Poláci  se  sem  stěhují  asi  od 
30  roků,  hlavně  jakožto  dělníci  do  uhelen  a 
jiných  průmyslových  závodů,  též  jako  učni 
a  tovaryši  k  řemeslům.  —  Soudní  okres 
ostravský  měl  r.  1900  jiŽ  86.991  obyv.  jeví 
se  tedy  v  obyvatelstvu  přírůstek  zcela  ne- 
obyčejný, každých  10  let  o  50%  i  více. 
Město  má  7  čtvrti  a  7  náměstí.  Středem 
O-vy  jest  hlavní  namésti  podoby  pravo- 
úhelníku  se  sochou  P.  Marie  z  r.  1702,  so- 
chou sv.  Floriána  z  r.  1703  a  radnicí;  věŽ 
pochází  z  r.  1740,  ale  byla  v  XIX.  století 
obnovena,  kdežto  radnice  byla  na  místě 
obec.  domu  vystavěna  r.  1805— 1830.  Bývalý 
biskupský  dům  č.  35  na  náměstí  dosud  stojí 
a  jest  označen  biskup,  znakem  v  kameni  te- 
saným. Z  hlavního  náměstí  přijde  se  ke  ^oi. 
far.  kostelu  sv.  Václava  (ze  XllI.  stol.);  má 
5  oltářův  a  několik  kamenných  náhrobků 
s  českými  nápisy  v  kamenu  vyrytými  ze 
XVll.  stol.  Naproti  kostelu  je  fara  a  vedle 
česká  měst  a  I.  národní  škola  dívčí.  Na  ná- 
městí Luxově  jest  nový  chrám  sv.  Spasitele, 
dostavěný  r.  1889.  Naproti  němu  stoji  ná- 
rodní dům  (z  r.  1893),  středisko  ostravských 
a  okolních  Čechův.  Kolem  kostela  umístěna 
je  I.  česká  chlap.  obec.  a  méšCinská  škola, 

1.  něm.  chlap,  a  dívčí  obecná  a  měšťanská 
škola  a  něm.  vyšší  reálka.  Vedle  čes.  školy 
stála  stará  kaple  sv  Lukáše  >na  zámčisku*, 
vysvěcená  r.  1732,  kolem  níŽ  ještě  r.  1880 
rozkládal  se  starý  hřbitov  s  náhrobky  a  čes- 
kými nápisy  ze  stol.  XVII.  a  XVIII.  Kaple 
byla  r.  1894  zbourána,  náhrobky  odvezeny 
s  rumem  a  přes  hřbitov  převedena  ulice. 
Třetí  psiravský  hřbitov,  vysvěcený  r.  1844, 
byl  za  PřívozsKOU  ulicí;  r.  1875  přestalo  se 
na  něm  pochovávati  a  otevřen  nynější  roz- 
sáhlý hřbitov  smčrem  k  Mar.  Horám,  vedle 
něhož  jest  rozsáhlá  nově  vystavěná  nemoc- 


938 


Ostrava. 


nice  Frant.  Josefa.  R.  1899  starý  hřbitov 
proměněn  v  měst  park.  Naproti  parku  tomu 
stoji  vyšší  české  gymn.  a  vyšší  Čes.  reáika, 
vydržované  dosud  ze  soukromých  prostřed- 
kov  od  Matice  ostravské  za  vydatné  pomoci 
Ú.  M.  S.  a  subvencemi  zcmé  i  státu,  jakož 
i  něm.  vyšší  gjrmn.  obcí  vydržované.  O.  jest 
sídlem  okr.  hejtm.,  horního  revírního  úřadu, 
okr.  soudu,  živnost,  soudu,  smírčího  soudu 
bratrských  pokladen  a  j.  Je  zde  12  obecných 
škol,  z  nichž  je  5  českých.  Kromě  toho  je 
zde  čes.  div.  pokr.  škola,  vydržovaná  dám. 
dobroč.  spolkem  >Dobromila€.  Až  do  těch 
dob,  kdy  parní  stroj  zaveden  do  textilního 
průmyslu,  kvetlo  zde  jako  v  celém  kraji  pod 
Bezkydy  tkalcovství  a  soukenictví.  Nyní 
živí  se  obyvatelstvo  výhradně  hornictvím, 
průmyslem  a  obchodem.  Svým  hornictvím 
náleží  O.  s  okolím  k  nejpřednějším  městům 
Rakouska.  V  0*vě  samé  jest  pouze  5  uhel- 
ných závodů,  3  vítkovických  uhelen  a  2  Sev. 
dráhy  Ferdinandovy,  kdežto  ostatní  rozlo- 
ženy jsou  po  okolních  obcích  moravských 
a  hlavně  slezských,  ale  O.  je  středem  veš- 
kerého hornického  života.  Kamenné  uhlí,  je- 
hož sloje  zde  na  Pol.  Ově  a  v  sousednim 
Prus.  Slezsku  vycházejí  až  na  povrch,  bylo 
objeveno  v  Polské  O-vě,  v  údolí  Burňa  ko- 
lem r.  1770  kovářem  Keltičkou,  který  vy- 
zkoušev ten  >černý  kamene,  nalezený  pod 


samým  trávníkem,  ve  vlastní  kovárné,  xískal 
dne  28.  říj.  1776  povolení  k  hornickému  do- 
bývání štolami.  Právo  to  prodal  viak  jt2 
r.  1778  neb  1779  držiteli  panství  pol. -ostraT- 
ského,  říš.  hraběti  Frant.  Jos.  Vlčkovu  je- 
hož potomci  majetek  takto  získaný  podn^ 
v  držení  mají.  Uhelné  doly  zdejší  se  v  prvních 
dobách  nevyplácely,  poněvadž  nebylo  odbě- 
ratelů; dřeva  bylo  tehdy  ještě  hojnost.  Proto 
i  aerár  prodal  své  doly  v  sousedním  Pfi>oze 
bratřím  Kleinům  a  tito  opět  Severní  dráxe. 
Čilý  ruch  nastal  v  dolováni  v  1.  186S — 1872. 
V  té  době  spojil  se  vynikající  čes.  inženýr 
Hynek  Vondráček  s  obchoaníky  ahlÍTn  bra- 
try Gutmanny  a  najali  od  bar.  Rothschilda 
veškeré  jeho  uhel.  doly.  Technická  práce  a 
obchod  podaly  si  ruce.  Vondráček  povolal 
sem  čes.  inženýry,  kteří  přivedli  ostr.-karrin. 
uhelnou  pánev  na  nynější  stupeň  dokona- 
losti. Jména  Hořovský.  Jičínský,  Mayer  i  da- 
leko za  hranice  zdejšího  uhelného  revíru 
jsou  mezi  horníky  známa.  Velikolepá  ide 
bývá  slavnost  místního  i  okolního  hornictva 
na  den  sv.  Prokopa,  která  se  koná  na  hlav. 
náměstí  a  jíŽ  se  účastni  až  na  4000  horníků 
se  svými  inženýry  v  stejnokroji,  s  prapory 
a  hudebními  kapelami. 

Rozsáhlost  uhel.  průmyslu  pánve  ostravsko- 
karvínské  osvětlí  nejlépe  tato  tabulka  ra  rok 
1899: 


Vlastník  dolů 


Téiba 
uhlí  v  q 


Výroba  r.  1899 


koksu 
v  q 


briket 
v  <7 


Po£et  caméstnan^ch 


důlních 
a  vrch- 
ních 
dozorců 


horníků 


řemeslníkův  a  ná- 
deníků 


koksa- 
řův 


muiů 


ien 


úhmrm 
doc^fcd 


Vítkovické    uhelny    (maj.    bar. 

Rothschild  a  bratři  Gutman- 

nové)     • . 

Sever,  dráha  cis.  Ferdinanda  . 
Tčiařstvo  Marie  Anna  .  .  .  . 
Télařstvo  Zwicrzinovo     .  .   .   . 

Hrabe  Vlček 

Oslrav.  horní    akc.  společnost, 

dřivé  kniie  Salm 

Ostravsko-karvinská    montanní 

společnost 

Bratři  Gutmannové 

Hr.  Larísch-Mónnich 

Arcivévoda  Bedřich 

Úhrnem 


16,118.122 

12,735.361 

2,053.937 

1,023.375 

5,643,083 

2,591.938 

1,508.970 
7,441.043 
7,054.303 
6,351.696 


4,234.944         — 

277.711    160.644 
1,675.523  I      — 

512.780        — 

345.186         — 


340.364        — 
1,587.439  .       — 


317 

242 

46 

16 

106 

47 

26 
124 
142 
103 


I 


6735          S46   I  1959 

5370    I        18  920 

924          291  297    i 

334—1  65 

2240            58   '  424 


1284 

I 
612 

3115  ,, 
2768 
2821  I' 


104 


331 


101 

93    618 

434    662 

—  "  573 


63* 
578 

75 

53 
231 

120 

38 
379 
306 

199  I 


IflLlTS 

6.386 

ISS7 

442 

1.839 

TSl 
4.205 

4.170 
3.590 


62,521.828 


8,973.947  160  644   1168 


1844  I  5940  I  V614   36,601 


Alpinská  společnost  otvírá  svůj  důl  teprv 
od  r.  1900.  —  Závody  vydržují  si  zde  dvou- 
třídní, v  obou  jazycích  učící  horní  školu  pro 
výchovu  dozorectva  a  hospodyňskou  školu 
pro  děvčata  horníků,  kde  se  učí  vedení  do- 
mácnosti a  šití.  Vítkovické  těžařstvo  má  zde 
zahradnickou  školu  na  povznesení  smyslu  a 
lásky  pro  přírodu  a  zužitkování  půdy,  4třídní 
národní  Školu  a  2  školky  závodní.  R.  1890 
byla  první  veliká  stávka  horníků,  které  se 
účastnil  celý  uhelný  okres  ostr.-karv.,  a  po 
ní  zkrácena  dřívější  12hodinová  směna  na 
10  hodin.  Průmysl  a  obchod  zastupují  vy- 
soké peci  a  obrovské  železárny  vítkovické, 
strojírny,  raffinerie  petroleje,  továrny  na  líh, 
likéry,  sodovku,  klíh  a  umělá  hnojiva  a  che- 
mikálie, lepenku,  mýdlo,  dlaždičky,  cemen- 
tové výrobky,  cihelny,  2  pivovary;    podpo- 


26.203 


rován  jest  peněžními  ústavy:  občanskou  zá- 
ložnou (z  r.  1866),  městskou  spořitelnou* 
I  filiálkou  Živnostenské  banky  pro  Čechy  a 
I  Moravu,  fil.  Rak.-uher.  banky,  Máhr.Ostraucr 
Handels-  u.  Gewerbebank  atd.  Obchod  icst 
po  většině  v  rukou  židů,  kteří  se  sem  z  Ha- 
liče stále  stěhuji;  drobný  obchod  takřka  jii 
opanovali  a  také  v  řemeslech  hojně  jíl  jsou 
zastoupeni.  Při  té  kolonisaci  docházejí  vši 
podpory  souvěrců  zde  již  usazených.  Co 
krok  vidíme  jejich  >smišeDé«  obchody,  jicM 
hlavním  zbožím  jest  >kořalka  a  pivo« 
v  uzavřených  láhvích.  Dělnictvo  si  na  ob- 
chody tyto  již  tak  navyklo,  ie  v  nich  utrácí 
na  cestě  do  práce  a  z  práce  20— 30Vo*v^^ 
výdělku  za  lihoviny.  Hlavně  tito  iidovštť  ob- 
chodníci udržují  již  po  léta  svými  hlasy  při 
volbách   německé   zastupitelstvo   při   vusle. 


Ostrava  939 

čímž  vysvčtluje  se  benevolence,  při  udělo-  hraní  tří  zemí  a  tří  národnosti,  které  se  zde 

váni  koncessí  i  jinak  jim  projevovaná.    Ač-  všestranné  prostupují  a  mísí.  Pávodní  a  do* 

kolíT  zde  český  iive)  převládá,  O.  má  přes  sud  převládající  obyvatelstvo  české  jest  jiŽ 
to  némccké  zastupitelstvo  (o  30  členech),  |  hojné  prostoupeno  přistéhovalci  némeckými 
které  přcse  vSi  snaho  českou  hlavné  nátla- 1  a  polskými.  Národní  i  hospodářská  důleži- 
kem  obce  a  velkoprAmyslu  na  délnictvo  a !  tost  O-vy  a  Ostravska  roste  den  ke  dni  a 

lidi  hospodářsky  odvislé  pomocí  ném.  úřed-  proniká  konečně  i  do  vědomí  českého.   Jef 

nikA  udriuje  se  při  vládě.  Převážná  vétSina  O   klíčem   Moravy   a   Slezska  a  tyto  obojí 

sem  přistěhovalých  PolákA  voli  vždy  se  stra-  zase  hlavním  objektem  nepřátelských  úroku, 
Qou  némecko*odrodileckou.  Na  sněmu  zem- '  Proto  též  sem  musí  být  položeno  hlavní  já- 

ském  a  říšském  zastupuje  O-vu  taktéž  Ně-  dro  národní  obrany.                        J. Novák. 

mcc.    Veliká  většina  hlavně  polského  dělni  2)  O.  Polská  (Pólnisch-Ostrau),  městečko 

ctva  jest  národně  neuvědomělá.    Dělnictvo  ve  Slezsku  nedaleko  vtoku  Lučiny  do  Ostra- 

Íe  rozděleno  na  tábor  mezínárod.  socialistA,  vice,  v  hejtm.  fryštátském,  má  996  d.  a  18  805 

iicH  v  národním  životě   žádného   účasten-  ob.,  z  nichž  je  15.715  Cechů,  2116  Poláků  a 
ství  nemají,  a  na  národní  dělníky,  počtem  I  690  NČmců.  Dle  náboženství  je  17.732  katolíků, 

dosud  nečetné.    Spolků  českých  je  v  O-vé  10  řeckých  unitářů,  1  Armén,  737  prot.  a  325 

hojnost,  ba  snad  až  nadbytek.  Nejstarší  jsou  židů.     Před  100  lety  O.  P.  měla  101   dům 

>Občan.  besedac  a  >Čtenář.  besedac  v  před-  s  583  obyvateli.   Obec  má  svou  nemocnici, 

městí  Sv.  Údolí,  které  trvají  od  roku  1870.  elektrárnu,  vodovod  a  úhlednou  radnici.  Ze 

Nejdůležitější  však  je    > Matice  ostravská*,  škol  uvádíme  české:   ótř.  chlap,  a  5tř.  div. 

která  nyní  vydržuje  obě  vyrůstající  střední  ťna   Baronovci),  5tř.  chl.  a  5tř.  div.  (v  Zá- 

ákoly  a  3  mateřské  školky.  Erb  měst.  jest  rubku),  5tř.  smíšenou  (na  Jablonci\  5tř.  smí- 
v  modrém  poli  bfl^  kůň  se  třemi  hvězdami ;  senou  (na  Hranečníku)  a  nyní  staví  se  bu- 
nad    hlavou.  —  Kdy    O.    M.    založena,    ne- '  dova   české   školy   měšťans>;é    a    chlapecké 

známo;   jistě  náležela  ode  dávna  k  panství  i  dívčí  5tř.  školy  německé  r.  1900  hlavně  ná- 

hukvaldskému  a  s  tímto  koupil  ji  olomoucký  tlakem   závodů    uhel.   vynuceno.    Dále    jest 

biskup  Bruno  r.  1267,  kdy  jméno  O-vy  po-  v  Ově  P.   c.  k.  poštovní  úřad  a  četnická 

prvé  v  histor.  listinách  se  vyskytuje.    Císař  stanice.  Oprávněných  voličů  je  celkem  725. 

Karel  IV.  udělil  městu  r.  1362  jeden  výroční  Hornictví  O-vy  P.  původ  svůj  má  2  r.  1776 

trh,  král  Jiří  Poděbrad  r.  1461  druhý  trh  a  a  jsou  zde  tito  vlastníci:  hrabě  Jan  Vlček, 

král  Ludvík  r.  1523  třetí  výroční  trh,  8  dní  jemuž  náležejí  jámy:  >Trojice€  (1455  horní- 

trvající.  nasv.Tři  krále.  Biskup  Jan  ze  Skály  kův  a  r.  1900  se  vydobylo  2,370.275  q  uhlí), 

Dubravské    na    Hradišti    přenechal    městu  >Emma  Lucie«  (546  hor.,  958.044  q),   >Mi- 

r.  1547  za  pozemky  na  založení  2  rybníků  chálkac  (748  h.,  1,304.751  q)  a  »Jan  Maria* 

jemu  odstoupené  les   horní   vedle   kostela,  (447  h.,  731.303  q)\  Těžířstvo  Zvírřino- 

2  pivovary,  dvůr  vedle  dolního  mlýna  i  se  vých  uhelen  (481  h.,  986.721  q)\  doly 
zahradou  a  valchu  na  ř.  Ostravici,  k  užívání  Ostravské  báňské  akc.  společnosti 
vesnici  Lhotku  Čertovu,  dnes  Mar.  Hory,  (1714  h.,  2,418.988^  uhlí  a  297.891^  koksu); 
začež  měla  O.  odváděti  vrchnosti  1  kopu  důl  »Teresie«  (držitelé  bankovní  dům  S.  M. 
kaprů   a   2  kopy  prostředních   štik,   anebo  z  Rothschildů  a  bratří  Gutmannů  pod 

3  kopy  (rrošů.  Ff.  1555  město  koupilo  od  b:-  firmou  Vítkovické  karaenouhelné  doly)  za- 
skupa  Marka  Kuena  obec  Přívoz.  Ově  jako  městnává  1107  horníků  a  vydobyto  r.  1900 
městu  pohraničnímu,  na  cestě  z  Haliče  do  1,311.485  q  uhlí;  hory  c.  k.  priv.  sev.  dráhy 
Brna  ležícímu,  bylo  od  dob  vpádů  tatarských  v  Zá rubku  (jámy:  Hermenegilda,  Jakob 
až  do  dob  nejnovějších  mnoho  vytrpěti,  a  Vilémka)  2073  h.,  4,140.000  q  a  »Janská«  a 
hlavně  však  ve  válce  30leté  a  7leté.  R.  1683  '  »Josefskဠ s  1115  h.,  1,920.000^  uhlí.  Ústřední 
prošla  O-vou  část  vojska  Sobicského  k  Vídni  koksovny  zaměstnávají  279  koksařů,  kteří 
se  ubírající,  které  ot>čany  ostravské  mnoho  r.  1900  vyrobili  1,104.745  q  koksu.  R.  1899 
peněz  stálo.  Roku  1701-02  zuřil  zde  mor  a  až  1901  založena  nová  koksovna  na  >Jaklovci«t 
r.  1715  cholera.  R.  1736  zaplavila  rozvodněná  kam  byla  i  správa  závodu  přeložena.  Obrov- 
Ostravice  celé  okolí  na  kolik  čtv.  mil,  což  ský  tento  závod  jest  zařízen  dle  nejnovějších 
mělo  za  následek  různé  nemoci,  hlad  a  dra-  výzkumů  a  vyrábí  mimo  koks  také  vedlejší  vý- 
hotu.  R.  1766  zastavil  se  zde  císař  Josef  II  robky,  dehet  a  soli  ammoniakové.  jsou  zde  tři 
na  své  cestě  do  Těšína.  Do  r.  1830  O.  M.  veliké  cihelny  a  parní  pila.  Pro  c.  k.  okr. 
byla  obehnána  hradbami,  tenkrát  byly  masné  soud,  který  ao  O-vy  P.  přijíti  má,  stavéti  se 
krámy  na  náměstí,  pak  pro  né  vystavěna  bude  velká  soudní  oudova  v  nejbližší  době. 
zvláštní  dřevěná  budova  naproti  pivovaru,  O.  P.  jest  obec  velikou  většinou  hornická 
která  r.  1880  zbořena.  R.  1848  zřízena  zde  a  na  všech  stranách  vidíme  rozsáhlé  kolonie 
nár,  garda.  R.  1849  dne  17.  bř.  táhlo  O  vou  dělnické  poblíž  závodů.  Převaha  hornictví  jest 
ruské  vojsko  proti  povstalcům  uherským,  patrná  z  toho.  Že  uhelné  závody  platí  95% 
které  bylo  u  mostu  občany  s  hudbou  uv  -  veškerých  daní,  a  Živci  občanský  proti  nim 
táno.  R.  1867  vzňaly  se  na  jámě  Hlubině  je  velmi  slabý.  Jako  po  ceUm  Slezsku,  jsou 
třaskavé  plyny,  jimž  padlo  za  obět  54  hor-  i  zde  školy  české  českými  jen  v  začátku,  a 
níkův.  R.  1880  rozvodněná  Ostravice  zaplu-  utrakvismus  veden  je  vždy  dále,  až  v  posled- 
vila  celé  město  i  okolní  osady  a  způsobila  nich  letech  školních  němčina  je  řečí  vyučo- 
inacné  škody.  O.  je  hlavním  bodem  na  roz-  vaci.  Zhoubný  účinek  těchto  speciálně  slez- 


940 


Ostravice  —  Ostré 


fikých  zemských  Školních  nařízeni  z  r.  1873 
jak  pro  vzdělání  lidu,  tak  pro  jeho  národní 
uvědomění  bije  do  očí.  O.  P.  náleží  k  nej- 
starším osadám  východ.  Slezska,  ačkoliv 
první  určitou  zprávu  písemnou  máme  teprve 
z  r.  1229.  Toho  roku  totiž  papež  Řehoř  IX. 
opatu  a  konventu  kláštera  benediktinského 
v  Týnici  (u  Krakova)  potvrdil  desátky  od 
knížat  jim  darované,  a  to  v  osadách:  Orlové, 
Chotěbuzi,  Térlíčku,  Vrbici,  Záblatí,  Uchyl- 
»ku,  Golkovicích  a  O-vě  (rozuměj  Polské). 
Když  r.  1268  kníže  Vladislav  Opolský  ke 
kapli  orlovské  nějaké  statky  vzdával,  aby 
ěascm  opatstvi  tam  zřízeno  býti  mohlo,  ne- 
závislé na  opatstvi  týneckém  u  Krakova, 
nejmenují  se  všechny  ty  osady  shora  uve- 
dené, ale  nescházejí:  Vrbice,  Chotěbuz,  Žu- 
kov,  TěrlíČko  a  O.  (Polská).  Ale  z  listiny 
této  nevychází  zřetelně  na  jevo,  jakým  oby- 
ěejem  orlovské  opatstvi  benediktinské  je 
držeti  má.  Jisto  však  je,  že  Orlovští  všech 
těch  osad  ncpodrželi  a  mnohé  z  nich  dostaly 
se  v  držení  jiným  pánům,  najmě  O.  P.,  ve 
které  stál  knížecí  hrad  pohraniční.  Na  hradě 
tomto  mívali  panovnici  své  kastelány  čili 
hradní  a  obyvatelé  zdejší  i  okolní  byli  za- 
vázáni k  službě  vojenské  a  kastelán  byl  je- 
jich vojevodou.  Proč  slově  O.  »Polskou€? 
V  XIII.  stol.  bvla  řeka  Ostrava  či  Ostravice 
hranici  mezi  říší  Českou  a  Polskou,  a  kdo 
tenkráte  z  Moravské  Ostravy  přešel  řeku 
Ostravici,  byl  v  říši  Polské;  odtud  O.  slově 
•polskou  €.  Avšak  řeka  Ostravice  nebyla  vždy 
řekou  pohraničnou.  neboC  druhdy  panství 
Přemyslovcův  rozkládalo  se  daleko  v  říši 
Polskou.  Za  starodávna  nazývali  O-vu  P. 
také  »0-vou  Vendickouc.  O  Vendické  O  ve 
(Polské)  mluví  se  ve  staré  listině  z  r.  1380, 
kdy  kníže  Přemek  za  fojtství  těšínské  dal 
Vendickou  O  vu  (Polskou)  a  Nové  Kunčice 
(nynější  Kunčičky).  O.  P.  náležela  hned  od 
založeni  knížatům  těšínským,  ještě  r.  1327 
náležel  jim  zdejší  zámek,  ale  r.  1380  přešel 
do  rukou  jiných.  Kníže  Přemek  zaměnil 
r.  1380  zámek  pol.-ostravský  a  Nové  Kunčičky 
za  fojtství  těšínské.  Ze  společné  úmluvy 
z  r.  1434  jde  na  jevo,  že  panství  O-vu  P. 
odkoupil  pan  Arnošt  z  Tvorkova  a  po  něm 
v  držení  je  méli  bratří  Ondřej  a  Jan  z  Tvor- 
kova. Potom  přešlo  (1440)  panství  na  pana 
Václava  Hřivnáče  z  Heraltic  i  s  osadami: 
O-vou  P.,  Petřvaldem,  Radvanicemi,  Kun- 
čicemi,  Hrušovém,  Michálkovicemi  a  Muglí- 
novem.  Hřivnáčové  z  Heraltic  drželi  panství 
do  r.  1508,  kdy  je  prodali  Janu  Sedlnickému 
z  Choltic  a  na  Vratimově.  Počátkem  století 
XVIII.  statek  polskoostravský  přešel  koupí 
na  Jindřicha  Viléma  Vlčka  z  Dobrozemic, 
který  jej  6.  květ.  1737  proměnil  na  statek 
>svěřenský€  a  jehož  rodu  dosud  náleží.  Ny- 
nější farní  chrám  Páně  zasvěcený  sv.  Josefu 
pochází  z  r.  1783  a  v  témž  rore  postavena 
byla  i  nynější  farní  budova.  Část  zdejšího 
zámku  je  prastará  budova.  Hrad  Polská 
Ostrava  byl  hradem  pohraničným  v  říši  Pol- 
ské, naproti  tomu  byl  hrad  Landek  hradem 
pohraničným   v  zemi  České.    Za  starodávna 


vedla  hlavní  cesta  z  Opavy  na  Uulčin,  od- 
tud až  po  hrad  Landek,  kde  byl  •převoz« 
přes  řeku  Odru,  odtud  podél  bradu  Polské 
Ostravy  k  Těšínu  a  pak  do  Krakova.  — 
Srv.  V.  j.  Bukovaoský,  Dějiny  Polské  O-vy 
(1901). 

Ostravioe,  přítok  Odry,  v.  Morava, 
str.  630  a. 

Ostravioe,  íar.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a 
okr.  Místek,  pš.  Fridland  u  Místku;  19S7 
ob.  č.,  60  n.,  5  jiných  (1890),  kostel  Ncjsvét. 
Trojice  (r.  1784  lokalie,  od  r.  1810  far.),  doly 
na  žel.  rudu,  želez.  huti.  par.  pila,  žindeloa 
a  myslivna  panství  fridlandského ;  dobytkář- 
ství.  K  obci  náleží  několik  pasek,  osamělých 
domův  a  mysliven. 

Ostražnik,  dle  Kotta,  střeh  dle  Kuffnera. 
střidavec  dle  Mírohorskébo,  rus.  HacoBoft. 
fr.  sentinelle,  factionnaire,  it.  sentinella^  scoit^^ 
angl.  sšntinel,  něm.  Schildwache,  jest   ojedi- 
nělý voják  prostý,  postavený,  aby  střehl  ji- 
stého místa,  stavení,  skladiště,  stanu,  zbrané, 
nebo  také  na  počest  před  obydlí  panovníka. 
člena   panovníčího   rodu   nebo   jiné    osoby 
stupně  zvláště  vysokého  (v  takovém  případe 
někdy  se  stavívají  o-ici  d  va),  povinný  k  ostra- 
žitosti a  mlčelivosti  vyjma  scela  krátké  od- 
povědi příslušníkům  vojenským  a  vystřídaný 
každé  2  hodiny  v  době  teplé,  každou  hodina 
v  zimě,  ano  i  každou  půlhodinu  ve  mrazech 
zvláště  krutých.   Před  nečasem  s  hora  smi 
ukrýti  se  ve  strážní  budce.  Na  místech  zvláité 
důležitých)  jako  u  pracbáren,  vezení,  trestnic 
a  pod.,  o.  je  povinen  na  každého  chodce. 
jenž    se    mu    zdá    podezřelým,    vzkřiknouti 
»stáj!  kdo  to>«  {Halt!  wer  da?)  a  když  okřik- 
nutý na  třetí  vybídnutí  nestane,  po  ném  stře- 
liti, ku  kterému   účelu  jest  opatřen   patro- 
námi  ostrými.   Na  poplach  vystřelí  patronu 
cvičební  (slepou).    O.  stojící  před  bradlem 
na  pušky  celé  stráže  sluje  o.  hlásný,  něm. 
Schnarrposten,   Vojáci  za  podobným  účelem 
rozestavení  na  vnějším   obvodu   předstráii 
slují  hlídkami.  FM. 

Ostróil  Josef,  lékař  český  (*  4.  kvétaa 
1843  ve  Věžkách  u  Přerova  —  f  12.  listop. 
1897  na  Smíchově).  Gymnasijní  studia  ab- 
solvoval v  Kroměříží  a  v  Olomouci,  lékař- 
ská pak  v  Praze,  kdež  stal  se  r.  1870  dok- 
torem. Po  dva  roky  byl  assistentem  porod- 
nické  kliniky  prof.  Střeny,  rok  působil  jako 
praktický  lékař  v  Kroměříži,  načež  r.  1874 
usadil  se  trvale  na  Smíchově,  kdež  se  stal 
r.  1877  lékařem  městským.  Byl  horlivé  čin- 
ným v  spolkovém  životě  lékařském,  zvlášti 
jako  pokladník  spolku  Českách  lékaiů,  prvý 
starosta  ústřední  jednoty  lékařské  a  jako 
prvý  praesident  komory  lékařské  pro  krá- 
lovství České.  Z  literární  činnosti  jeho  uvá- 
díme: Pánev  ve  viech  průměrech  mírné  xú^<nd 
(»Časop.  lék.  českých*,  1871);  O  přepadnutí 
pupečníku  (t.,  1872);  Koláč  vcestnf  (t.,  1878, 
1882  a  1883);  Utrženi  hlavy  od  trupu  při  po- 
rodu ploiu  nedoneseného  po  obratu  vykonaném, 
při  poloie  příční  (t.,  1880) 

Ostré,  Vostré:  1)  O.,  víska  v  Cechách^ 
hcjtm.  Mnich.  Hradiště,  okr.  Bělá  a  Bezd, 


Ostrea  —  Ostřihem. 


9il 


fara  Kadlín,  pi.  MSeno;  12  d.,  58  oby  v.  č. 
(1890).  Založena  na  pozerodch  býv.  popluž. 
dvora.  —  2)  O.  (Westrum),  ves  t.,  hejtm.  a 
okr.  Kadaň,  fara  a  pi.  Radnice  u  Kadané; 
16  d.,  79  ob.  D.  (1890).  —  3)  O.  (Neuland), 
ves  t.,  hejtm.  Litomčřice,  okr.,  fara  a  pŠ 
Uiték;  44  d.,  192  ob.  n.  (1890).  kaple,  cxpo- 
situra  ikolni  a  nedaleko  zříceniny  hradu 
Hclfcnburku  (v.  t.  2).  —  4)  O.  i  Ostrý, 
víska  t.,  h  jtm.  Sedlčany,  okr.  Sedlec  n.  dr., 
fara  a  p5.  Jistebnice,  18  d.,  123  ob.  č.  (1890), 
nayslivna  Brlno.  —  6)  O.,  ves  t.,  hejtm.  Král. 
Dvůr  n.  L.,  v.  Ves  Nová.  —  6)  O.,  kdysi 
zříceniny  hradu  Šarfitcinu  (v.  t.)  t 

Ostr#a,  zool.,  v.  Ústřicc. 

Ostředek,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Benešov,  lara  Kozmice,  pš.  Divisov;  60  d., 
390  ob.  č.  (1890),  kaple,  3tf.  ik.  a  dva  mlýny. 
Alod.  statek  (531*92  ha  pfidy)  se  zámkem 
(při  ném  kaple  sv,  Jana  Nep.  z  r.  1739),  par- 
kem a  cihelnou,  majetek  loseta  a  Aloisie 
Krudencových.  Opodál  mlýn  Lišnice.  — 
Bývalá  tvrz  byla  východištém  rytířské  ro- 
diny z  Ostředka  (v.  t.),  z  nicní  Zdeněk 
prodal  O.  bratřím  i  Malnic.  R.  1554  zboží 
ostřcdské  spadlo  na  krále,  jenž  je  dal  Ha- 
bartovi  z  Čenovic.  V  XVÍ.  stol.  drželi  O. 
ryt.  Slavíkovci  ze  Slavíkova,  Jan  Karel  hr. 
z  Valditeina  (do  r.  1693),  Ant.  sv.  p.  Hyzrle 
z  ChodA,  Jan  Václ.  Vojtěch  Valkoun  z  Adlaru 
(do  r.  1700),  Ferd.  Mladota  ze  Solopisk,  je- 
hož zcf  |oscf  Fr.  sv.  p.  Puteani  prodal  O. 
(1752)  kolleji  jesuitské  na  Novém  městě  praž- 
ském, po  jejíž  zrušení  (1773)  prodán  r.  1819 
veřejnou  dražbou  Aloisů  Zubatému,  po  jehož 
manželce  držel  O.  Václav  Žemlička  (od 
r.  1834)  a  potom  JUDr.  Václav  Červinka  a 
jiní.  O.  jest  rodiště  Svat.  Čecha. 

z  Ostředka  vízC^obotský  a  Palackého 
Děie  IlIa  75. 

OstNiany,  Vostřešany,  ves  v  Čechách, 
hťjtm.,  okr.  a  pš.  Pardubice,  iara  Míkulovicc; 
123  d.,  928  ob.  L  ^890),  2tř.  škola. 

Ostřeio  Vy  Ostrzeszów  (SchUdberg),  kraj . 
misto  v  Poznaňsku,  na  žel.  trati  Poznai^- 
Kreuzburg,  má  4240  obyv.  (1895)  včtš.  řím.- 
katolíkfi ;  sídlo  kraj.  a  obvod,  soudu,  3  katol. 
kosti  ly,  bernardinský  klášter,  zříceniny  hradu, 
par.  ptla,  vod.  mlýny,  pivovar,  výroba  drc 
nážových  rour,  cihel,  jirchářstvt,  obchod 
s  prasaty  a  v  okolí  několik  lihovarA. 

Ostřetioe,  Vostřctice,  ves  v  Čechách, 
hcjtm.,  okr.  a  pš.  Klatovy,  lara  Předslav; 
23  d.,  182  ob.  č.  (1890). 

Ostřetin,  Vostřetín,  far.  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Pardubice,  okr.  a  pš.  Holice;  124  d., 
900  ob.  ě  (1890),  kostel  Zvěstování  P.Maric 
v  nynější  podobě  z  r.  1781  (ve  XIV.  stol. 
byl  far.),  2tř.  ik.  R.  1758  byl  od  Prusů  vy- 
pálen. 

Ostrev  (lépe  o8trva\  kmen  z  hrubá 
osekaný,  tak  Že  na  néra  kusy  větví  (či 
suky)  zbývají  (haluz  odsečená,  neosekaná 
větev).  V  české  heraldice  tak  se  nazývá  zna- 
mení loniu  podobné,  obyčejně  černé  barvy 
(staroncmecky  /ion).  Jednotlivá  zřídka  se 
vyskytuje,  dvě  orvy  křížem  přeložené  pře- 


často,  patříce  rodu  na  slovo  vzatOmu,  z  ně- 
hož pošly  panské  rodiny  z  Dube,  Lipého, 
Ronova,  Licbtenburka,  Klinšteina 
a  j.  (Viz  Hron  ovci.)  Četné  hrady  zvané 
Ronov  mají  své  pojmenování  po  tomto  zna- 
mení. Rodu  říkali  staří  Čechové  také  Os t ré- 
va n  é.  Sčk, 

Ostré  zbraně  v  myslivosti  na  rozdíl  od 
střelných  zbrani  fručnic  a  pod.)  zovou  se 
nástroje,  kterých  jen  někdy  k  lovu  se  upo- 
třebuje  a  to  ponejvíce  k  usmrcení  zvěře  po- 
střelené neb  uštvané;  jest  to  zejména  te- 
sák, zavazák  a  oštěp  myslivecký,   čm. 

Ostřioe,  bot.,  v.  Carex  a  Phalaris. 

Ostřihom  (lat.  Sirigouium,  Istropolis,  Istro- 
granum,  něm.  Gran,  maď.  Es\tergom)^  král. 
svob.  město  s  vlast,  statutem,  jediné  a  hlav, 
město  župy  t.  jm.,  kdysi  residenční  město 
prvních  králů  z  rodu  Arpádovců  v  Uhrách, 
na  pr.  bř.  Dunaje,  kde  se  vlévá  Hron  do 
Dunaje,  křižovatka  Žel.  tratí  Almás  F(izito-0. 
a  O.- Levice,  má  s  vojen,  posádkou  9349  ob, 
(1890J,  většinou  maď.  a  řím.-katol.  Do  r.  1895 
O.  skládal  se  ze  čtyř  samostatných  obcí, 
z  nichž  každá  měla  svou  vlastni  samosprávu. 
O.  jest  sídlem  župních  úřadův,  okr.  soudu 
a  arcibiskupa,  jakožto  residence  knížete  pri- 
masa uherského.  Nejvýznačnější  stavbou 
ostřihomskou  jest  basilika,  největší  z  uher- 
ských, stojící  na  pevnostním  či  hradním 
vrchu  (Várhegy)  66  m  vysokém,  na  místě, 
kde  Již  od  dob  voj  vody  Gézy  stával  koste) 
zasvěcený  sv.  Štěpánu.  Požáry  a  válečnými 
nehodami  zničeny  stavby  chrámové  postupné 
přistavované,  tak  Že  r.  1764  bylo  zničeni 
úplné.  Základní  kámen  nové  basiliky  položen 
r.  1822  za  arcibisk.  Rudnaye.  Stavba  pokračo- 
vala většinou  nákladem  nástupců  Rudnayo- 
vých;  ukončena  a  vysvěcena  r.  1856.  Basilika 
má  velikolepé  průčelí,  vstup  zdoben  je  24 
pilíři;  ve  výši  pne  se  80  m  vysoká  kupole 
o  12  oknech,  jimiž  vpadá  světlo  do  vnitř 
chrámu.  Hlavní  oltář  jest  proveden  v  mra- 
moru carrarském.  Ze  soch  svatyně  jest  histo- 
rická jen  Della  Vedovova  socha  primasa 
Petra  Pázmányho.  Z  pobočních  kaplí  kaple 
Bakácsova  je  z  ojedinělých  památek  renais- 
sančního  umění  v  Uhrách.  Choř  kathcdrály 
o  6  iónských  sloupech  a  3  obloucích  je  bo- 
haté zdoben  sochami.  V  kryptě  chrámové, 
kam  sj  sestupuje  po  schodišti  mramorovém,, 
poutá  zvi.  náhrobek  primasa  Jana  Vitézc  a 
zlo-nek  náhrobku  Kateřiny  Poděbradovny, 
choti  Matiášovy.  Je  tu  místo  pro  239  ze- 
mřelých a  odpočívá  tu  J.  Palkovič.  Dále  jest 
u  chrámu  bonatá  klenotnice,  v  niž  zvi.  vy- 
niká monstrance  krále  Matiáše,  z  rouch  nád- 
herná renaissanční  casule  Tomáše  Bakácse 
a  vzácné  mešní  knihy.  Památnou  románskou 
kapli  krále  Štěpána  sv.  ve  zříceninách  bývalé 
pevno.sti,  dle  podání  místo,  kde  král  se  na- 
rodil, dal  obnoviti  primas  Jan  Simor  r.  1874. 
Vedle  toho  je  v  O-ě  několik  kostelů.  Při  ústí 
malého  Dunaje  a  na  úpatí  pevnostního  vrchu 
zvedá  se  primasovský  palác,  vystavěný  v  re- 
naissančním  slohu;  největší  díl  paláce  za- 
ujímá arcibiskupské  museum,  v  něm  je  obra- 


9i2  Ostritz  —  Ostrog 

2árna,  sbírka  mědirytin  a  nádherných  děl,  obyčejných  plodin  defi  se  víno.  Na  březíc 

bibliotéka  (o  40.000  svaz.),   archiv,   v  němž  dunajských  hojnost  vodního  ptactva  a  vyder 

chová  se  na  1500  rukopisů,  sahajících  aŽ  do  v  dubových  a  bukových  lesích  a  Sxcotléltkc 

XV.  stol.,  150  unik  a  veliký  počet  kodexfl,  DumSsu  a  O-a  (asi  na  200  km')  hoJDOst  d:- 

dále  sbírka  starožitností  a  jiných  vzácností,  voké  zvěře,  zejm.  kancům    Z  mineráld  limc 

Velikou  ozdobou  paláce  je  schodiště  z  car-  ]  se  v  župě  na  četných  místech  mramor,  jsoe 

rarského,  belgického  a  italského  mramoru. ,  tu  hojná  ložiska  hrnčířské  hlíny,  vápna,  ct- 

Z  ostatních  budov  vyniká  župní  dám,  rad-  mentu,  v  horách   u  »Dóm^s«    byly   sa  dob 

nice,  pod  pevnostním  vrchem  arcib.  seminář  '  římských  doly  na  stříbro;  dále  jsou  tuleny 

(z  r.  1885)  s  román,  kaplí  a  12  kapitolních  křemene,  jejž  zpracují  tam  ni  sklárny,  ajížoé 

domů;    dále  je  zde   vyšší  gymnasium  bene-  od  O -a  vydatná  ložiska  hnědouhelná.  V  městř 

diktinů,reálka,arcibisk. přípravka,  dívčí  ústav  O-ě  a  okolí  několik  teplých   a  mínerálníd 

a  sirotčinec  (pro  40  chovanek)  s  veřejnou  pramenů,  jež  však  nemají  valné  dŮIcžitosá 

školou  pro  dívky,  františkánský,  benediktin-  Vinopalny  jsou  v  Bátorkeszu    a    v  Kenvťr- 

ský  a  dva  ženské  kláštery,  bibliotéka  kathe-  mcz5.    Obyvatelé  pobřežních    míst    Živí  se 

drální  (64.000  sv.)  a  městská  (3000  sv.),   na  plavbou  a  rybářstvím. 

okraji   města  reformovaný  kostel,   ve  čtvrti  OMtritz  (po\.  Ostromiec,\ui,-srh.  ^^'óstromci 
svatotomášské  synagoga  a  kostel  řeckových.  město  v  král.  Saskem,  scv.-vých.  dl  Žitavy 
a  přes   Dunaj    most   480  m  dl.    Průmysl  a  v  kraj.  hejtmanství  budyšínském,  na  želem. 
obchod  obmezuje  se  na  slévárnu  železa,  to-  trati  Zhořelec-Žitava;  má  2133  oby  v.  (1890). 
várnu  na  zpracování  višňového  dřeva,  mly-  obv.  soud,  kat.  a  evang.  kostel,  pivovar  a 
nářství,  dále  jest  několik  peněžních  ústavů,  vynikající  průmysl  a  obchod  textilní  (džat2. 
paroplavební  společnost,  kapitulní  lázně,  ně-  látky  deštníkové  a  plátna).   Asi  2  km  odtud 
kolik  minerálních  pramenů,   měst.  vodovod,  v  Marienthale  cisterciácký  klášter  se  ško!oo 
zemědělství,  vinařství,  v  blízkém  okolí  mra-  a    sirotčincem,   založený    a   bohatě   nadaný 
morové  lomy,  cihelny,  sklářství,  továrny  na  (1234)  českou  královnou  Kunhutou, 
cement   a    vápenice,    hnědouhelná    ložiska.  Oltřiž  v.  Sokoloviti. 
Ostřihomská  vína  byla  kdysi  velice  rozhlá-  Ostřiii   (Wostirschen),   ves    v    Čechách, 
sena;    ale   co  phylloxera  zničila   1500  jiter  hejtm.,  okr.  a  pš.  HorŠ.  Týn,  fara  Třeboicc; 
vinic,  vinobraní  ochablo.    Soukenictví  roz-  16  d.,  1  ob.  č.,  84  n.  (1890). 
vojem  továren  úplně  zaniklo.  —  O.  založen  Ostrjanloa  v.  Ostranin. 
od  Němcův  a  náleží   k  nejstarším   městům  Ostrobýl,  bot.,  ^ioicia  araMca,  v.  A  ca  c i  a^ 
v  uherských  dějinách.  Sv.  Štěpán  narodil  se  OstroČin  v.  Otročin, 
zde  r.  970,  byl  tu  r.  1000  korunován  a  r.  1001  OBtrog:l)0.,új.městovrus.gub.volyftské. 
založil  tu  arcibiskupství.   Kromě  církevního  při  ústí  ř.  Vilije  do  Goryně,  má  14.530  ob. 
významu  a  jako  sídlo  panovníků  město  na-  (1897),  5  pravosl.  chrámů,  rozkolnickou  nio- 
by lo  záhy  také  vysokého  významu  obchod-  dlitebnu,  kat.  kostel,  3  synagogy  a  14  židov. 
mho.    Ale  pohroma,   která  je  stihla  r.  1241  modliteben,  dívčí  gymnasium  s  pensionátem 
při  vpádu  tatarském,  podlomila  tento  vzrůst  hr.  Bludova,  chlapecké  progymnasium  se  sei- 
a  přes  restauraci  Bely  IV.  O.  zůstal  již  po-  ským  konviktem,  učitelský  seminář,  knihovnu, 
zadu  za  Budínem.    V  1.  1543—1683  O.  byl  poutničky  dům,  2  chudobince,  3  nemocnice, 
s  přestávkami  v  rukou  tureckých.    Kapitula  '  22  malých  továren,  mezi  nimi  10  jirchárcfi. 
zatím  byla  přeložena  do  Trnavy  (arcibisku-  a  rozsánlý  obchod  s  obilím,  vlnou,  koŽemía 
pové  sami  však  sídlívali  v  Prešpurce),  do  O-a  stavebním  dřívím.  O.  byl  založen  v  IX.  stol, 
vrátila  se  teprve  r.  1820.    Město  od  r.  1708  r.  1100  dán  byl  kníž.  Davidu  Igorjeviči,  r.  1341 
bylo  král.  svobodným  městem,  r.  1750  bylo  |  nevlastní  syn  Daniela  Haličského,  Daniel  Va- 
darováno  arcibiskupům.    Arcibiskupové  na-  |  siljevič,  první  přijal  jméno  knížete  Ostrol- 
byli  r.  1187  práva  korunovati  uherské  krále,  ského.  R.  1648  O.  spálen  Bohdanem  Chaiel- 
roku  1279  stali  se  primasy  království  a  od  níckým,  r.  1655  zabrán  Rusy,  r.  1663  vymřel 
r.  1318   byli  vrchními  Župany   ostřihomské  i  knížecí   rod   ostrožský,   načež   město   dáno 
župy   a  nejvyššími  kancléři  království;   od  Lubomirským  aponichSanguszkůro.  R.1795 
r.  1394   byli  legati  nati  papežské  stolice  a  připojeno  k  Rusku  a  učiněno  městem  újcid- 
r.  1716  stali  se  knížaty  sv.  říše  Římské.  ným.  Pro  rozvoj  maloruské  vzdělanosti  jcjt 
Ostřihomská  župa  leží  po  obou  bře-  O.  památný  založením  t.  zv.  ostrožskéaka- 
zích  Dunaje,  sousedí  se  župou  hontskou,  pešt-  demie  r.  1577  kníž.  Konstantinem  Konstan- 
skou  a  komárenskou,  zaujímá  1123  km*  se  tinovičem  a  vydáním  (1581)  proslulé  Ostroi* 
78.378  ob.  (1890),  větš.  Maďarů  a  řím.-katol.  ské  bible.  —  Ostrožský  Újezd  leží  viiioí 
Hlavní  řekou  župy  je  Dunaj   se  svým  pří-  části   gubernie   v   úvodí  doryně   na   plofc 
tokem  Hronem,  jež  obě  zaplavuji  celou  župu,  3066  Afm*  a  jest  vlnitý,  rozrytý   hlubokými 
pak  četné  prameny,  ale  málo  potoků.  Hlavní ,  údoly  a  prostoupený  několikapásmy  pahorků- 
horstvo  jest  >Pilisc,  v  němž  uložena  jsou  četná  Půda  jest  většinou  Černozemní  a   drodoi- 
ložiska  dobrého  červeného  mramoru,  pouzí- '  Obyvatelů  jest  169.947  (1897).  Čechů  iijcide 
váného  ke  dláždění  chodeb  a  schodišť  v  do-  1586.    Skol   jest   16,   chrámů   pravosl  134, 
mech.  Nejlepší  lomy  jsou  v  horách  >Gerecse«  katol.  3,    cvang.  4,  synagogy  4,  raečcta  1- 
u  Súttfi,  Piszke  a  Nyerges-Ujfalu.  Půda  jest  Hlavním   pramenem  výlivy  je«t  orba  (píc* 
dosti  úrodná,   tak  že  župa  svou  úrodností  I  nice,  žito,  oves,  ječmen,  brambory  a  j.).  Mi* 
je  na  8.  místě  mezi  župami  uherskými.  Vedle  menitý  jest  i  chov  skotu  a  ova.   Továren 


Ostrogotové  —  z  Ostrogu. 


943 


jest  76  s  448  díl.  a  roč.  výr.  za  814.774  rub., 
z  nichi  nejdfileiitčjši  jsou  mlýny  a  lihovary. 
Roisáhlý  jest  obchod  8  obih'm  a  dřívím,  které 
plaví  se  po  řekách.  7?r. 

2)  O*  Horní  a  Dolní,  monastýr  v  Černé 
Hoře,  snámý  po  celém  Balkánském  polo- 
ostrove jako  znamenité  poutnické  místo. 
V  kláiteře  Horním  O-u  vytesaném  ve  skalní 
sttné  ve  výáí  1143  m  chovají  se  ostatky 
sv.  Vasilija,  karoi  o  sv.  Trojici  putují  tisí- 
cové a  to  ne  pouze  pravoslavní,  nýbrž  i  mu- 
hammedáni,  vaříce  v  léčivou  moc  ostatků. 
MonastÝr  O.  zaloien  byl  v  XVII.  stol.  mni- 
chem Vasilijem  z  kláitera  TvrdoŠe  z  Herce- 
goviny. Dolní  kláéter  O.  jest  prostranná  bu- 
dova s  kostelem.  Přirozená  poloha  obou  mo- 
nastýrů sloužila  nesčíslněkráte  Černohorcům 
v  bojích  s  Turky  za  pevnost  takořka  i^edo- 
bytnou.  Zmínky  zasluhuje  zvlášf  obléhání 
Horního  O-u  r.  1853  vojskem  Ibráhima  paáe 
10.000  mužů  silným,  které  marnč  9  dní  obkli- 
čovalo 20  Černohorců  v  monastýru  pod  vc- 
dt  ním  vel.  vojvody  Mirka  Petroviče  uzavře- 
ných. Poslední  válka  r.  1878  zničila  dolní  mo- 
nastýr úplné,  tak  že  po  míru  byl  zbudován 
nové  mnohem  nádheméji.  Dr.  V.  č. 

Ostrospotové  v.  Gotové. 

Ostro^ftsk  (rus.  OcTporoHccKi),  ůj.  mé- 
sto  v  rus.  gub.  vorončiské  nad  Tichou  Sos- 
nou a  na  pokovní  silnici  do  Valujky,  má 
21.S97  ob.  (1897),  10  pravosl.  chrámů,  dívčí 

Cro;;ymnasÍum,  4  ikoly,  veřejný  sad,  obecní 
anku  s  obratem  do  1  milí.  rublů  ročné, 
okružný  soud,  knihovnu  a  každoročné  vý- 
stavu koní.  Továren  jest  20  s  roč.  výrobou 
do  Vs  "^íll*  rublů,  avšak  hlavním  pramenem 
výživy  obyvatelů  jest  obchod  s  koni,  skotem 
a  tuky,  obrat  3  výroč.  trhů  dosahuje  1  milí. 
rublů.  O.  založen  byl  maloruskými  kozáky 
a  nazván  Rybný j  jako  hlavní  sklad  ryb  vy- 
vážených od  Donu  ao  vnitroruských  gubernií. 
Jméno  toto  udrželo  se  v  lidu poanes.  R.  1652 
opevnén,  r.  1664  utvořen  zvláštní  ostrogož- 
ský  kozáčky  pluk,  r.  1802  učinéno  mésto 
Ojezdným.  —  Ostrogožský  Újezd  leží  v  jiho- 
xáp.  části  gubernie  v  právo  od  Donu  na 
ploše  8080*6  km*  půdy  celkem  rovné  a  jen 
na  sv.  a  jz.  poněkud  zvýšené.  Na  březích 
Donu  táhnou  se  křídové  pahorky,  v  nichž 
se  dobývá  křída.  Lesy  zaujímají  jen  asi  6Vo 
plochy  Újezdu.  Obyvatelů  jest  274.146  Í1897, 
jejichž  hlavním  zaměstnáním  jest  orba  a 
chov  koní,  jehož  střediskem  jest  vesnice 
Saguny.  Továren  jest  30,  hlavně  mlýny,  cu- 
krovary a  lihovary  s  roční  výrobou  za  1  milí. 
rublů.  Obchodem  předčí  Újezd  všecky  ostatní 
v  gubernii,  roční  obrat  výroč.  trhů  převy- 
šuje IVt  n)ill-  rub.,  hlavním  předmětem  jest 
mouka,  tabák,  skot,  koně  a  tuky.         Tšr. 

OstroffradsklJ  Mi  chaj  i  1  Vas  i  1  j  e  vi  č,  ma 
thematik  rus.  (*  1801  v  Pašenné  u  Kobeljak 
a  gub.  poltavské  —  t  1862  v  PoltavěJ.  V  pat- 
náctém roce  měl  vstoupiti  do  služeb  vojen- 
ských, ale  na  přímluvu  jakéhos  příbuzného, 
který  poznal  jeho  vynikající  schopnosti,  dán 
na  universitu  do  Charkova,  kde  studoval 
pode  vlivem  svobodomyslného  prof.  Osipov- 


ského,  začež  však  byl  O.  po  smrti  svého 
učitele  od  vládní  a  pobožnůstkářské  strany 
pronásledován  a  uloženo  mu  podrobiti  se 
dříve  zkoušce  theologické,  než  nabude  hod- 
nosti doktorské.  O.  odepřel  tak  učiniti  a 
odebral  se  r.  1822  do  Paříže,  kdež  seznámil 
se  záhy  s  Ampěrcm,  Aragem,  Poissonem, 
Laplacem  a  i.  vynikajícími  mathemntiky. 
Nedlouho  učil  také  mathematice  na  Écoíe 
Henri  IV  a  počátkem  r.  1826  vrátil  se  do 
Ruska.  Dvě  léta  po  té  jmenován  adjunktem 
při  akademii  včd  v  Petrohradě,  r.  1829  mi- 
mořádným, r.  1831  řádným  členem  téže  spo- 
lečnosti pro  vynikající  práce,  jež  zatím  byl 
vydal.  R.  1829  znovu  poslán  do  Paříže,  tento- 
krát na  útraty  státní,  ale  po  vypuknutí  revo- 
luce červencové  vrátil  se  do  Petrohradu. 
Byl  také  učitelem  velkoknížat  ruských  a  ja- 
kožto učitel  požíval  vůbe/:  veliké  obliby  a 
vážnosti.  Byl  generálním  inspektorem  mathe- 
matických  přednášek  na  vojenských  ústavech 
v  Rusku  a  r.  1857  tajným  radou.  Psal  val- 
nou většinou  francouzsky  do  memoirův  a  * 
bulletinů  petrohradské  akademie  věd,  a  to 
o  nejsložitějších  problémech  mathematických 
a  fysikálních,  jako  o  momentu  sil,  o  šířeni 
tepla  v  kapalinách,  o  integrálech  a  j.  Uvá- 
díme zejmťna  rozpravy:  Sur  lavariation  de$ 
constantes  arbitraires  daus  les  problěmes  de 
mécanique  (v  Mém.  akad.  petrohr.,  1847),  pak 
ConsidératioHs  générales  sur  les  moments  des 
force^,  Mémoires  sur  Vintégration  des  équations 
á  différences  partielles  (1833);  Sur  la  méthoie 
des  approximations  successives  (t.,  1838);  Sur 
Véquation  relativu  a  la  propagation  de  la  cha^ 
leur  dans  Vintérieur  deg  liquides  (t.);  Mém,  sur 
les  quadratures  définies  (t.,  1841);  Mém,  sur 
les  équations  dijferentielles  relativ  es  au  pro* 
blemt  des  isopérimétres  (t.,  1850)  a  j.  Samo- 
statně vydal:  Introduction  á  la  mécanique  cé- 
leste  (Petr.,  1831);  Traité  de  mécanique  analyti- 
qke  (t.,  1831)  a  j. 

z  Ostrogrú  (ÓstroŽskij),  jméno  vynika- 
jícího západoruského  rodu  knížecího,  pochá- 
zejícího dle  starších  polských  badatelův  od 
Romana  Haličského,  dle  novějších  bada- 
telů, jmenovitě  Maksimoviče,  od  knížat  pin- 
ských  a  turovských  a  konečně  dle  Radzi- 
miúského  od  Normanů,  již  přišli  s  Rurikem. 
Prvním,  historicky  známým  knížetem  z  O. 
byl  Danijil,  ienŽ  účastnil  se  r.  1341  po- 
vstání proti  polskému  králi  Kazimírovi.  Jeho 
syn  Feodor  (f  kol.  1441),  starosta  íucký, 
položil  základ  k  rodinnému  bohatství.  Jagclfo 
potvrdil  r.  1386  jeho  práva  na  Ostrog,  roz- 
množiv jeho  statky  novými  městy  a  vesni- 
cemi. Podobně  Vitovt  obohatil  ho  novými 
úděly.  Za  boje  tohoto  se  Svidrigajlem  o  Vo- 
lyň, Feodor  z  O.  postavil  se  na  stranu  to- 
hoto a  r.  1420  vysvobodil  ho  z  vězení  v  kře- 
meneckém  zámku,  načež  přičinil  se  všemožně, 
aby  dosadil  Svidrigajla  na  trůn,  způsobiv  Po- 
lákům mnoho  porážek  a  odňav  jim  Volyň  a 
Podolí.  Ke  konci  života  vstoupil  do  pečer- 
ského  kláštera  v  Kijevě,  přijav  jméno  Feo- 
dosij.  a  později  prohlášen  za  svatého.  Jeho 
syn    Vasilij    Červený    (f    1461)    rozdělil 


944 


z  Ostrogu  —  Ostroh. 


statky  mezi  své  dva  syny,  z  nichž  starií 
Georgij  stal  se  zakladatelem  rodu  knížat 
Zaslavských,  kdežto  Ivan  uvázal  se  v  drženi 
Ostrogu.  Syn  poslednějšího,  Konstantin 
(*  kol  1460  —  t  1530),  starosta  braclavský 
a  vinnický,  nejvyšší  hetman  litevský  a  voj- 
voda  trokský,  vynikl  jako  vojevůdce.  Leto- 
pisové  připomínají  60  velikých  bitev,  v  nichž 
zůstal  vítězem.  Vymysliv  zvláštní  systém  vál- 
čení 8  Tatary,  přepadal  je,  když  se  vraceli 
z  výprav  obtíženi  kořistí,  a  vždy  zůstával  ví- 
tězem. Často  také  válčil  proti  Moskvě.  Roku 
1500  byl  raněn  při  ř  Vedroši  a  držán  v  za- 
jeti ve  Vologdě.  K  četným  domluvám  přijal 
r.  1506  na  oko  moskevské  poddanství,  načcŽ 
byv  následkem  toho  zbaven  dozoru,  uprchl 
a  r.  1507  opět  mčl  činné  účastenství  ve  válce 
Litv^  8  Moskvou.  Z  té  příčiny  ruští  leto- 
pisci  zanevřeli  na  něho  a  nazývají  ho  nepří- 
telem božím.  Za  své  zásluhy  Konstantin  z  O. 
stal  se  miláčkem  krále,  jenž  dvakráte  poctil 
ho  triumfem,  jmenovité  r.  1513  po  bitvě 
Oršanské,  a  obdařil  jej  hojnými  statky.  Svého 
vlivu  i  majetku  užíval  především  v  zájmu 
pravoslavné  církve  a  lidu  ruského,  tak  že 
dobu  jeho  nazývají  právem  zlatým  věkem 
západorus.  pravoslaví.  Tak  zřídil  mnoho  no- 
vých chrámů,  z  nich  dva  v  samotném  Vilné, 
klášterů,  přičinil  se  o  svolání  synody  (1509 
až  1510),  zaručil  pravoslavné  hierarchii  úplný 
pokoj  se  strany  polské  a  k  žádosti  samého 
krále  nejednou  rozhodoval  spory  mezi  oběma 
stranami,  při  čemž  vedl  si  tak  nestranně,  za- 
stal se  miláčkem  svého  lidu  a  získal  úctu 
letopiscA  polských  i  litevských.  V  životě  sou- 
kromém vynikal  skromností.  Syn  jeho  Kon- 
stantin (♦  1526  —  f  1608),  voj  voda  kijev- 
ský  a  magnát  maloruský,  pokračoval  v  osvě- 
tové činnosti  svého  otce.  Nabyv  pečlivého 
vychování  v  duchu  pravoslaví  a  zdědiv 
ohromné  statky  (kol  300  měst  a  několik  tisíc 
vesnic),  žil  velmi  rozkošné  a  pohostinně. 
Když  jednáno  bylo  o  unii,  Konstantin  z  O. 
ukázal  se  horlivým  jejím  protivníkem  a  hle- 
dal hlavní  zbraň  proti  ni  v  osvětovém  po 
vznesení  lidu,  pečuje  o  vydávání  užitečných 
knih,  o  zakládáni  škol,  knihoven  a  pod.  Roku 
1596  účastnil  se  církevního  sněmu  Brestského 
a  založil  pak  v  Ostrogu  školu  a  dvě  knih- 
tiskárny (v  Ostrogu  a  v  Dermani),  vše  to 
ku  podpoře  pravoslaví.  R.  1580  vytiskl  pro- 
slulou bibli  Ostrožskou,  která  měla  ve- 
liký význam  v  dějinách  osvěty  a  písem- 
nictví. Vedle  jiných  učenců  podporoval  vy- 
datně Ivovského  kněze  Vasilija,  jenž  sestavil 
spis  >0  jediné  víře*,  a  Christofora  Bron- 
ského,  známého  obsáhlým  spisem  proti  unii 
>Apokrisis€.  Dopisoval  si  též  s  knížetem 
Kurbským,  s  bratrstvem  Ivovským  a  j. 
horlivci  pro  pravoslaví,  V  rodinném  živote 
byl  nešťasten,  dva  nejstarší  synové  stali  se 
katolíky,  nejmladší  byl  otráven  sluhou  a  ob- 
líbená jeho  ncř  pozbyla  rozumu.  Syn  jeho 
Janus  (♦  1554  —  f  1620),  voj  voda  volynský 
a  kastelán  krakovský,  horlivý  katolík,  zůstal 
bez  mužských  potomků.  Po  smrti  jeho  dcery 
Anny-Aloisie,  provd.  Chodkiewiczové,  I 


statky  rodinné  dostaly  se  roda  knížat  Z^ 
slavských  a  po  vymfcní  tohoto  roda  přcif 
k  Sanguszkům.  Rodinný  archív  knížai  í  O 
nalézá  se  nyní  ve  vsi  Slavuté,  residenci  Su- 
guszkův,  a  vychází  s  oázvcm  »Arch'ini]i 
ksiqžat  Lubartowiczów-Sanguszków  v  Slavc 
ciec  (Lvov,  1887—90.  3  části).  Srv.  Stebd- 
ski,  Žywoty  áw.  Eufroiiny  í  Paiasknn 
z  gcneaIoc[Í4  ks.  O.  (Vil no,  1781 — 83);  Ro)í- 
kowski  i  Radzimiňski,  Kniaxowie  i  Šzlaciao 
(Lvov,  1880, 2  díly);  M.  A.  Maksimovič,  Pisjma 
o  kňazjach  Ostrožskich  (Sebr.  spisy,  díl  í.j, 
O.  Jaruševič,  Revnitělj  pravoslavija,  kD.Koo- 
stantin  Ivanovic  Ostroiskij.  i  pravoslavnaja 
litovskaja  Rus  v  jego  vreiDJa  (Smolessk, 
1897);  Kostomarov,  Istoríčeskija  roonognf.]i 
(díl  III.). 

z  Ostrost  Halszka  v.  Alžbéta  25). 

Ostroh,  výčnělek  zemský,  obyčejné  skal- 
natý, na  stoku  dvou  řek  nebo  na  stjkudvoo 
údolí,  se  tři  stran  příkrými  stéoamí  ohrani- 
čený, na  čtvrté  straně  souvisící  s  vysočinoo. 
Takové  o-y  bývaly  nejpříhodnějším  místem 
k  zakládání  hradů.  Slovo  vzato  ne|$píše  zra- 
štiny,  kde  ostrog  znamená  roisto  kolíic 
ohrazené. 

Ostroh   (nesprávné   Ostrov)   Uherský 
{Ungarisch- Otírá),  město  na  Moravě  nad  ře- 
kou Moravou  a  stanice  spol.  rak.'Uher  dr. 
Brno-Vlarský   průsmyk,  v  hejtm«  uhersko- 
hradišfsVém;    má  120  d..  700  ob.  č.,  IlS  n- 
(1890),  okr.  soud,  četn.  stanici,  pL,  tel«^C 
kostel  sv.  Ondřeje,  vystavený  od  kn.  Liecb- 
tenšteina  (o  faře  činí  se  zmínka  r.  1322). 
5tř.  obec.  šk.,  3tř.  měšf.  pro  chlapce  a  div, 
2tř.  prům.  pokrač.,  městskou  opatrovnu  a 
několik  výročních  trhův.    Fid.  panství  mi 
7251*80  ha  půdy  (z  toho   5132*98  ha  lest), 
náleží  k  němu  zámek,  dvůr,  cukrovar  a  pivo- 
var, majetek  Jana  kn.  Liechtcniteina.  Zalo- 
žení O-u  spadá  do  XII.  stol.,  tehdy  byl  ibo- 
žím    komorním.    Roku    1371    povýš,  n  byl 
na  město.   Ve  válkách  husitských  byl  mv 
jetníkem  zboží  ostrožského  Hašek  z  Vald- 
šteina,  věrný  přívrženec  učení  Husova.  Tento 
povolal  do  města  husitské  kněie  Bedřicbi 
ze  Strážnice  a  Tomáše  i  Vistonic,  kteří  ú 
na  nepatrnou  část  všechno  obyvatelstvo  «*; 
skali  učení  Husovu  a  ve  své  správě  drldi 
kostel  i  faru.    Proto  biskup  olomoucký  Jis 
a  zemský  hejtman  Vilém  z  Pernáteina  ▼?• 
táhli  proti  městu  polem,  dobyli  ho  a  nado* 
bro  vyplenili.    Král  Sigmund,  aby  se  mfcto 
z  tak  veliké  pohromy  poněkud  zotavilOi  udélil 
mu  rozličné  výsady,  jako  mělo  Brno,  odpo- 
stil  mu  daně,  když   bude  v  náleiitéoD  po* 
řádku   udržovati   silnice   a   cesty    ve  «^ 
okolí.    Král  Jiří  z  Poděbrad  vysadil  rofatt 
(1467)  výroční  a  téhodní  trh  a  král  Matii« 
ještě  dva  (1485).    R.  1564  zřídili  zde  í«ko- 
raoravšti  Bratři  za  držitele  panství  ostrol- 
ského    Détřicha    z    Kunovic    vlastni   knih- 
tiskárnu, v  níž  Jan  Blahoslav  tiskl  nókieti 
svá  díla,  jako   Nový  xákon  (1568),  Theoru 
hudby.  Pečeť  z  viry  a  z  učení  i  z  nábofco* 
ství  křesťanského  atd.  Po  bitvé  Bélobonké 
dosazen  na  faru  katol.  farář,  R.  1709  raésl^ 


Ostrohora  —  Ostromírovo  evangeliu. n. 


945 


utrpělo  uherskými  bouřemi.  PA vodné  O.  jme- 
noval se  Stentce,  iak  vysvítá  z  listiny  krále 
Jana  r.  1318,  v  níi  daruje  biskupu  olomouc- 
kému >pevnost  Štěnici  čili  O.  na  řece  Mo* 
ravěc  K.  1682  2il  zde  židovský  spisovatel 
Elicser  Samuel  ben  Jehúda  a  r.  1705  rabbin 
Barueld  ben  Salomon.  ~  S)  O.  U.,  obec 
iidovská,  přednésti  L;  45  d.,  67  oby  v.  č., 
133  n.  (1890),  2tř.  ném.  iíd.  ik.  —  3)  O.  U. 
Předměstí,  ves  t;  391  d.,  2145  obvv.  ě., 
26  n.  (1890).  —  Srv.  Chlupp.  Popis  okresu. 

pstrobora,  Ostrohoří  (Schar/berg),  ^rts 
v  Cechách,  heitm.  Krumlov,  okr.  Cbvalíiny, 
fara  Ktié,  pl.  Vel.  S.nědeč;  13  d.,  65  ob.  n. 
(1890). 

OstrokTét,  bot,  v.  Tragus. 

Ostrolenka  (rus.  OcrposeHica,  pol.  Ostro- 
J^ka),  új.  město  v  rus.  gub.  lomžinské  nad 
ř  Narevem,  při  ústí  Omuleva,  na  ieleznici 
Narevské,  má  8679  ob.  (1897),  z  nichi  jest 
4667  katol.  a  3901  iid,  pravosl.  a  kat.  chrám, 
synagogu,  chudobinec,  invalidovnu,  pomník 
na  památku  bitvy  r.  1831,  několik  továren 
na  zboii  jantarové  a  4  ákoly.  U  O  ky  zvítě- 
zili r.  1807  Francouzi  nad  Rusy.  Dne  26.  květ 
1831  udeřil  zde  ruský  generál  hr.  Dibič  na 
polské  vojsko  pod  Skrzynieckým,  dobyl  Oky 
a  po  těikých  ztrátách  (do  9000  muzŮ)  při- 
nutil Poláky  k  ústupu,  aváak  rozhodného  to- 
hoto svého  vítězství  náležitě  nevyužitkoval. 
Nic  néně  polské  armádě  zasazena  tím  smrtelná 
rána  a  otřesena  dAvěra  PolákA  v  Skrzyniec- 
kého.  —  Ostrolenský  Újezd  leií  v  záp. 
-části  gubernie,  mezuje  na  s.  s  pruskou  pro- 
vincií Vých.  Prusy  v  úvodí  Nareva  a  měří 
1620  kmK  Obyvatelů  jest  88.990  (1897),  kteří 
provozují  orbu,  lov  zvěře  a  rybářství.  Na  ně- 
kolika místech  vyskytují  se  loiiska  jantaru 
a  raielinv.  7Tr. 

OstrolUt,  bot,  v.  Asperugo  a  Ilex. 

?Jltroilieo:  1)  O.  (Wassertrompeten),  ves 
ecnách,  hejtm.,  okr.  a  pl.  Horiflv  Týn, 
-fara  Semévice;  24  d.,  154  oby  v.  n.  (1890), 
kaple.  —  2)  O ,  kdysi  hrad  nad  vtokem 
Mastníka  do  Vltavy  t,  nedaleko  ŽivohouŠtč, 
na  býv.  panství  tloskovském,  v  hejtm.  bene- 
Sovskéro.  okr.  neveklovském.  Na  památném 
a  n^^dobytném  hradě  seděla  ve  3CIV.  stol. 
vl ad ycká  rodina  BřekovcA  zOstromcČe 
(v.  t.).  R.  1424  jest  hrad  od  Táboritů  dobyt, 
nacci  byl  v  držení  táborského  hejtmana  Fi- 
lipa z  Padařova,  který  odtud  činil  veliké 
^kody  okolníai  katolíkům.  Proto  z  rozkazu 
vády  dobyt,  vypálen  a  pobořen  (r.  1435). 
Zdeněk  Konopiitský  ze  Šternberka  r.  1450 
hrad  opravil  a  opět  odtud  do  okolí  se  svými 
lidmi  činil  veliké  Škody.  Proto  na  zemském 
sněmu  r.  1471  ustanoveno,  by  O.  byl  zka- 
žen, což  stalo  se  teprve  r.l479.  R.  1570  Jan 
ze  Šternberka  prodal  pustý  hrad  O.  ještě 
s  jinými  vesnicemi  Adamovi  feepovi  z  Ne- 
vcklova,  jenž  jej  připojil  k  Tloskovu.  V  bouř- 
livé dobé  husitské  dne  4.  list.  1419  ponejprv 
ve  skutečné  bitvě  tokla  tu  krev. 

Ostromfiř,  Ostro  mí  ř,  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Král.  Hralec,  okr.  Hořice,  fara  So- 
béiice;    130  d..  901.  ob.  č.  (1890),  3tř.  ák., 

Oitů*  Slovník  Naučný,  •▼.'XVni.  14/1  1902. 


Žetn.  stanice,  pS.,  telegraf  a  ielezn.  stanice 
:eské  obch.  dráhy  r Hradec  Král.-O.)  a  Rak. 
sev.-záp.  dr.  (O. -Jičín),  dva  mlýny,  suSárna 
na  ovoce  a  cekanku  a  na  blízkém  Chlumu 
pískovcové  lomy.  Bývalý  zámeček  oroměněn 
v  hospodářskou  buaovu.  Samota  Hradištko, 
kdvsi  ves.  O.  byl  kolébkou  vladycké  rodiny 
KcfulincŮ  z  Ostro-něře,  kteří  seděli  na  zdejší 
tvrzi  do  konce  XV.  stol.  R.  1529  Zdislav 
z  Dobřenic  prodal  O.  Janovi  ze  Sendraiic, 
před  r.  1541  O.  přeáel  na  ryt.  rodinu  z  Ro- 
kytníka,  z  níi  Václav  Oitromířský  ryt  z  R. 
účastnil  se  bouří  stavů  českých,  začeijemu 
statek  O.  i  s  tvrzí  od  král.  komory  zabrán 
a  prodán  Albrechtovi  z  ValdSteina.  Tvrz  po- 
zději zašla  a  statek  ostroměřský  připojen  ke 
zboií  radimskému. 

Ostromírovo  evanspellmii  jest  staro- 
ruská  písemná  památka,  která  a2  do  nedávná 
vynikala  tím,  ie  byla  nejstarším  datovaným 
rukopisem  cyrillským.  Jak  totii  z  připíšu  na 
posledním  (294^  listě  čteme,  psán  byl  tento 
kodex  rukou  diákona  Grigorije  (Řehoře)  od 
října  1056  do  května  1057  pro  mistodriitele 
novgorodského  Ostromira,  příbuzného  kní- 
žete Izjaslava,  jenž  vládl  v  Kijevě.  Po  obje- 
veni cyríllského  nápisu  na  náhrobním  ka- 
meni bulharského  císaře  Samuele  z  r.  993 
zůstává  O.  e.  druhou  po  stáří  datovanou  pa- 
mátkou písemnosti  cyrillské,  ač  ovlem  jsou 
i  starší  cyrillské,  arci  nedatované  rukopisy 
(na  př.  ricp.  Supraslský,  Sav.  kniha  a  j.),  a 
též  rukopisy  hlaholské  (na  př.  rkp.  ev.  Žogr. 
a  j.).  Rukopis  Ova  e-ia  nalezen  byl  v  kom- 
natách císařovny  Kateřiny  II.  a  r.  1806  ode- 
vzdán cis.  Alexandru  I.,  který  jej  uložil  v  cis. 
veřejné  knihovně  petrohradské,  kde  podob- 
ným způsobem  jako  ev.  Zografské  ve  zvláštní 
skřínce  se  chová.  Jakou  cestou  rukopis  se 
dostal  do  knihovny  císařovny  Kateřiny  II., 
není  známo.  Dříve  však  naclmel  se  při  nov- 
gorodské  Soíiíské  kathedrále,  jak  o  tom  při- 
piš několika  slov  ze  stol.  XVI.  svědčí.  O.  e. 
zaujímá  ve  slovanské  filologii  vynikající  místo. 
Jazyk  této  památky  ukazuje  sice  dosti  hojné 
stopy  ruského  opisovatele,  jmenovitě  v  pří- 
piscích mimo  text  evangelský.  Těmi  odchyl- 
kami potvrzuje  se  zároveň,  že  ruský  jazyk 
již  v  XI.  stol.  jevil  podstatné  známky,  kte- 
rými dosud  se  odlišuje,  jako  ja  z  u  za  pů- 
vodní slov.  nosovky  ^  a  <{,  <f  a  {  za  drkslov. 
it,  (i,  plnohlasné  tvary  jako  ere,  oro  za  jiho- 
slovansko-české  ré,  ra  (čteme  tu  na  př.  pt- 
regěftqvw,  Volodimira,  Novigoroié\  i  takové 
analogické  změny  jako  dat.  sg.  pasché,  tak  Že 
tato  památka  pro  dějiny  jazyka  ruského  má 
velikou  důležitost.  Avšak  nehledě  na  tyto 
ruské  odchylky  O.  e.  poskytuje  původní 
církevní  slovanský  text  čtení  evangelských 
(je  totiž  t.  zv.  ev.  aprakos  čili  nedělní)  jak 
po  stránce  jazykové,  tak  i  obsahové  velmi 
zachovalý,  tak  Že  dobře  ra  obraz  nejstarších 
slovanských  evangelistářů  sloužiti  můŽe. 
Z  O-va  e  ia  čerpala  tudíž  a  čerpá  slov.  filo- 
logie mnoho  poučení.  Již  A.  Vostokov,  po- 
nořiv se  ve  studiuTi  této  památky,  objevil 
při  to-n  staroslov.  nosovky,  kteréžto  učení 

60 


946 


Ostromířský. 


vyložil  ve  slavné  rozpravě:  Rassuidenne 
o  slavjanskom  jazyké,  která  r.  1820  v  XVU. 
sv.  >Trudov  obič.  Ijobit.  rossii  slovesnosti* 
v  Moskvě  uveřejněna  byla.  Kayi  pak  r.  1836 
témnŽ  Vostokovu  od  petrohradské  akademie 
uloženo  bylo,  aby  O.  •.  vydal«  uskutečněn 
byl  tento  úkol  zpAsobem  nad  jiné  dokona- 
lým. Vydání  Vostokova,  které  vyálo  v  Pe- 
trohradě r.  1843  (v  A\  VIII,  294  listů,  320 
branek),  jest  publikaci  V  každé  příčině  vzor- 
nou, jmenovitě  spolehlivostí  textu  slovan- 
ského, připojeným  textem  řeckým,  krátkou 
mluvnici  cirk.  slovanštiny  a  úplným  slovní- 
kem. Taký  prospěch  z  tohoto  znamenitého 
vydáni  mela  slov.  filologie,  viděti  nejlépe  na 
kritickém  rozboru,  kter^  r.  1847  podal  Fr. 
liiklosich  (»Wiener  Jahrbflcher  der  Litera- 
tur*, sv.  CXIX).  O.  e.  zflstalo  i  později  hlav- 
ním základem  staroslov.  mluvnice  Vostokova 
(vyd.  r.  1863),  podle  niž  sepsána  bvla  též 
Grammaire  paléoslave  par  Alex.   Chodžko 

Siříž,  1869),  a  dále  i  v  prvním  vydání  Aug. 
skienova  Handbuch  der  altbulg.  Sprache 
^Výmar,  1871).    Stanoviska  takového,  které 

Íiž  Miklosich  potíral,  nelte  zaujímati.  Zá- 
kladem mluvnice  staré  církevní  slovanštiny 
jsou  jihoslovanské  rukopisv,  jako  ev.  Zo- 
grafské,  při  čemž  ovšem  náležitý  zřetel  míti 
sluší  též  na  O.  •.,  zvláště  v  úplné  vědecké 
mluvnici  toho  jazyka.  Vydáno  bylo  O.  e. 
později  od  V.  Hanky  (Praha,  1853),  avšak 
s  mnohými  změnami,  dosti  libovolnými.  Dva- 
kráte vydáno  bylo  O.  e.  (1883  a  1889)  foto- 
lithografícky,  a  to  na  útraty  kupce  J.  Savin- 
ková.  Jednotlivé  studie  o  této  památce  se- 
psali pak:  M.  Kozlovskij,  Izslčdovanije  o  jaz. 
Ostromirova  jevangelija  (dokončeno  r.  1884, 
vydáno  v  »Izslěd.  po  russkomu  jaz.€,  I.,  1895 
v  Petrohradě)  a  Th.  Forssmann,  Der  Infini- 
tiv im  Ostromirschen  Evangelium  (Štrasburk, 
1888).  Pastrnek, 

Ostromiřský  z  Roky  tni  ka,  příjmení 
staročeské  rodiny  vladycké,  jejíž  erb  byla  ruka 
držící  bradatici  neb  sekeru  a  pdvodiště  tvrz 
a  ves  Rokytník  (Starý)  u  Žirče.  Jejich  pře- 
dek snad  byl  Hašek,  jenž  žil  r.  1454.  Na  poč. 
XVI. stol.  žili  Burjan  jinak  Heřman  (r.  15;i7 
ve  službách  Trčkovských,  zemř.  r.  1533)  a 
Jindřich  (f  1533),  strýci,  z  nichž  tento  měl 
syny  Jiříka  a. Beneše  (1533),  o  nichž  není 
nic  známo.  Václav  ajan,  synové  Buria- 
novi, koupili  Ostromíř  a  HradiŠtko  a  založili 
dvě  poŠlosti:  A,  Václav  obdržev  roku  1553 
Ostromíř  za  díl  zemřel  před  r.  1580.  Synové 
jeho  byli  Heřman,  Jiřík,  Vilém  (r.  1580 
až  1595,  na  Černině)  a  Adam,  z  nichž  všichni 
kromě  Viléma  měli  potomstvo,  a)  Heřman 
prodal  s  bratřími  statek  Ostromíř  strýci  Ja- 
novi (1584)  a  převzal  od  něho  Hradištíco. 
Zůstavil  syny  Václava  a  Bohuslava  ne- 
zletilé, jimž  statek  HradiŠtko  r.  1598  prodán. 
Onen  koupil  r.  1607  Bítovany,  jež  asi  r.  1614 
prodav  koupil  Ostroměř  a  ten  r.  1622  pro- 

f>adl.  Bratr  jeho  Bohuslav  bvl  r.  1613  v  Mi- 
evště,  pak  koupil  Kolišov,  který  roku  1621 
prodal  jesuitům,  a  r.  1628  odešel  ze  země. 
Přečkal  dctru  Justinu  Dorotu  (f  1633),  jíž 


koupil  dúm  v  Praze,  ale  ten  mu  r,  1634  tat 
zabrán,  h)  Jiřík  koupil  r.  1576  Saplava  a  b- 
mřcl  před  r.  1584,  manŽ.  Alena  sc  Savojonc 
Synové  byli  Jaroslav,  Václav,  Barjir 
Smil  a  Jiřík,  jimi  šaplava  (1584)  proom 
Záhy  zahynuli,  jen  Smu  zůstal  a  ujal  sDtii 
Podolský  Kostelec,  který   r.  1623  propad! 
kromě  toho   zdědil  Barchov,   který  r.  Wu 
prodal.     Byl    pak   hcjtroantm    na  Bjiicié 
(r.  1626—1629,  manž.  Eva  Kateřina  vrch^^ 
tická  z  Loutková),    c)  Adam   bydlil  napfcť 
v  Mlazovicích  a   r.  1598   koupil  HradižtU 
(t  1609).   Měl  syna  Václava  Otíka.  jvniiiJ 
HradiŠtko  r.  1610  prodáno.    Jak  se  idi,  zt^ 
mřel  bez  potomkův.  B.  Jan,  bratr  Vidavt\ 
obdržel  r.  1553  HradiŠtko  xa  díl,  jel  piutii 
strýcům,  koupiv  od  nich  Ostromi?.   Zeah 
r.  1600  (manž.  Anna  z  Dobřenic).   Syoon 
jeho  byli  Heřman,  Jan  Václav  (1599  ai 
1610),  Petr  (1599-1626),  Adam.  Míkulii 
a  Albrecht.  Heřman  došed  let  svých  (K03 
ujal  Ostromíř,  dostal  r.  1613   od  Katcfin 
Jestříbské  z  Ryzemburka,  maníelky,  statci 
Trnavu  (f  1614)  a  měl  potomstvo.    Adio 
propadl  r.  1623  pohledanost  svou  n&  Osuo 
měři  a  zemřel  nějaký  čas  potom,  sůstKir 
syna   Adama  Tana,  který   r.  1652  alouiii 
v  Polsku  za  pacnole.  Mikuláš  vyženil  s  nuni 
Kateřinou  Mitrovskou  z  Nemyále  stati  kSioi- 
lov  a  zemřel  tuším  v  r.  1623—1624.  Tr?al^ 
potomstvo  měl  jen  Heřman,  totiž  syny  Jan^, 
Mikuláše  a  Heřmana,  jimŽ  r.  1614  statdi 
Ostroměř  a  také  asi  v  ty  časy  Trnava  pro- 
dány.   Bratří  ti  okolo  r.  1650  pomřeli.  jm 
vystěhoval  se  se  synem  Mikulášem  do Sas. 
Tento  oženil  se  okolo  r.  1646  s  Barboroo 
Majdalenou  Maternovou  z  Květnice,  koopiJ 
r.  1657  Staré  Chotice  {Kótit^)  u  Osice  a  «• 
mřel   29.  břez.  1676.    R.  1668  shořely  mo 
všecky  svršky,  kromě  bible,  psa  a  kobouu, 
který  za  ním  vyletěl.  Synové  jeho  byli  H*- 
nuš,  Adam  (r.  1677  kaprál  v  HollandskB). 
Bohuchval   Karel   (♦  1664)  a  Mikalii 
(t  1674).    Hanuš  (•  1647)  sloužil  v  saskéci 
vojště  (v.   >Pam.   arch «    VI.  263),  lifastJiJ 
se  rozličných  válečných  běhů  (v  5  bitvách 
a  v  6  obléháních),  naposled  stav  se  g^o^ 
rálem  pěchoty  zemřel  7.  ún.  1718.   Pob/b^n 
v  Dolanech  a  nad  hrobem   pověšeov  pi^ 
chove  korouhve,  které  jsou  nyni  v  mv^ 
král.  Českého.    Z  manž.  Doroty  Majdalenf 
z  D6ringu  (f  16.  dub.  1720)  měl  dcery,  kt«r< 
po  něm  zdědily  statek  Schmólln  nad  Moldoa 
Déle  trvala  rodina  ta  v  Cechách,  aviak  ncni 
známo,  od  koho  neb  od  kterých  potomci 
XVII.  stol.  pocházeli.  Jan  Jiří  zdědil  r.lcíí 
po  manž.  Kateřině  Lykardé  i  Dobřenic  atalkr 
Mladějov  a  Skařišov,  které  r,  1660  koupih. 
prodavši  Ještětice.  Týž  zemř.  r.  1667  (2. maní 
Heléna  Max.  Hofmanka  z  Ankerskrona)-  Y^\ 
J  i  ří  měl  díl  Lipanské  Lhoty  a  po  něm  (1^) 
vdova  Johanka  Alžběta  roz.  Bukovski  s  Ho- 
st iřan.    Ve  Vysokém  Mýtě  zemřel  r.  HW 
Smil  Petr,  tuším  svn  Smllův,  asi  r  lw4 
narozený,  a  po  něm  zůstala  dcera  Majcí'^ 
(1730).    Matěj  Alexander  seděl  r.  H® 
na   svobod  nickém  dvoře  v  Cečkové  8  ^ 


Ostropec  —  Ostrov.  947 

jeité  r.  1734.   Po  ném  se  nikdo  z  té  rodiny  i  L.  Otty  (1863);  Zejssberga  (1873);  J.  Laman- 


nepřipomíná.  Sčk, 

Ostrop^Oy  bot.»  v.  Onopordon. 

OstropeSi  bot,  ▼.  Onopordon  a  Sy- 
Hbum. 

OstrortPt  zool.,  v.  Limnlus. 

Ostrorog  Jan,  státník  polský  (f  1601}, 
vsdébl  se  sa  hranicemi,  jmenovité  na  um- 


ského  (1874,  >Pervyje  15  lét  Slav.  Blag.  Ob- 
ičestva*);  Bandtkeho  (Monumentům  etc, 
1881);  Cara  (Ueber  eine  Reformationsschrift 
des  XV.  |.);  Pawil^ského  (J.  O-a  žywot, 
1884,  s  textem  a  překladem);  Bobrsyňského 
(J.  O.,  1884);  Wierzbowského  (J.  O-a  Pa- 
míQtnik,  1891,  s  novým  textem,  odchylným 


versité  erfortské,  a  dosáhl  hodnosti  doktora  od  dosavadního,  jejž  vydavatel  pokládá  za 
obojiho  práva,  načei  zastával  rflzné  di-  pozdéjii  falsifikaci  polského  protestanta),  ijfnlr. 
plomatické  sluíby,  byl  senátorem ,  kastelá- '  OstrostNlee,  původné  jakýkoli  střelec, 
nem  mi^dsyrseckým  a  poznaňským,  sta-  bijící  s  vynikaiíci  přesnosti  do  dle,  nyní 
rostou  velkopolskfm  a  konečné  vojvodou  příslušník  zvláštního  méšfanského  sboru 
poznaňským.  Proslul  svým  dílem  MoHumen-  ^  ozbrojeného,  řečeného  ostrostřelcckého.  FM, 
tum  pro  cowiitiii  gšneralibui  regni  sub  rege^  Ostronmov:  1)  O.  Alekséj  Aleksan- 
Casimiro  pro  rei  publica*  ordinatione  congeS'\  drovič,  lékař  rus.  {*  1844  v  Moskvé).  Lé- 
rum,  jehol  pfivod  Janocki  a  Czacki  vztahují '  kařství  vystudoval  v  Moskvé,  kdei  se  r.  1879 
kr.  1497,  Bandtke  k  r.  1459,  Wegner  k  r.  1460, ,  habilitoval  a  r.  1881  stal  klin.  professorem 
Caro  k  r.  1456,  Pawiňski  k  r.  1457  a  nejno-    vnitřního    lékařství.    Napsal:    Timpaničeskij 


Xvuk  legkich  (1874);  Inervacija  potoot dělitel h 
HYch  iflei  (1876);  Slučaj  raka  (eludka  (1877); 
O  proischof^éniji  oteka  pod  vlijanijem  nervov 


véji  Bobrzyňski  a  Wierzbowski  k  r.  1477, 

t  1.  k  dobé,  kdy  zásady,  hlásané  v  řečeném 

díle,  v  polské  pokrokové  společnosti  pilné 

přetíPásiny,  tak  2e  O.  jeví  se  Jako  duchaplný  '  fl879);    Slučaj  trudnoj  diagnostik!  Brajtovoj 

tlumočník   myšlenek   a   hnuti,  jež   ovládaly   boli\ni   (1881);     O   léčeniji   katarra   i^eludka 

tehdejší  nejlepší  vlastence  polské.    Za  jeho   (1882)  a  četné  jiné  články  povahv  více  ka- 

doby  totii  v  hlubiné  společnosti  polské  do-   suistické.    R.  1896  vydal  sbírku  klinických 

konavala  se  zásadní  kříse  mezi  theokratickou   přednášek. 

vládnoucí  stranou  a  mezi  mladým  pokolením.  I     2)   O.   Alekséj   Aleks.,  zoolog  ruský 

Tychovaným  v  zásadách  humanismu  a  chté-   {*  1858  v  Simbirsku),  studoval  na  université 

jícím  sjconotiti  všecky  síly  národa  pod  ve-   kazaňské,  kdei  se  stal  r.  1886  soukr.  docen- 

dením  královské  moci  k  vyšším  kulturním '  tem  srovnávací  histologie,  a  jest  nyní  před- 

cílAm.  Výmluvným  tlumočníkem  snah  těchto   nostou  zoologické  stanice  sevastopolské.  O. 

stal  se  O.,  jehol  navrhované  reformy  k  ná-   zabývá  se  hlavné  zvířenou  Černého,  Azov- 

Cravé  státu  Polského  sméřovaly  v  podstatě  ;  ského  a  Marmarského  moře  a  černomořských 
utvoření  národní  církve  a  k  sesílení  moci !  límánAv  a  uveřejnil  v  ruských  i  zahraničných 
královské.  Král  nemá  býti  nikomu  podřízen  publikacích  řadu  statí  a  článkAv  z  obora 
a  nikoho,  mimo  Boha,  nesmí  uznávati  vyšším, ,  embryologie,  anatomie,  zoo^^eograíie  a  syste- 
naopak  péČí  jeho  budiž  odstraniti  i  stín  zá-  matiky  rozličných  skupin  živočišných  (měk- 
vislosti  ve  věcech  státních  i  na  stolici  pa-  kýštt,  červfl,  broukA  a  j.). 
peiské.  Hodnostáři  církevní  budtež  podři-  OstrOT  (Kng\,  island,  frc.  (sle  z  lat.  insula^ 
zeni  králi  a  stát  má  právo  žádati  v  církevní  rus.  ostrov),  malá,  vodou  dokola  obklíčená 
organisaci  změny,  odpovídající  jeho  zájmAm,  část  povrchu  zemského,  jež  jest  bud  zlom> 
příměti  duchovní,  aby  nesli  stejnoměrně  bře-  kem  nějakého  většího  celku,  nebo  povstala 
měna  státní  i  veřejná,  ustanovovati  a  zrušo*  pAsobením  mořských  proudA  nánosem,  nebo 
váti  desátky.  Žádati  náležitého  vzdělání  od  jest  konečně  zbytkem  nějaké  veliké,  nyní 
osob  duchovních,  obmezovati  vstup  do  stavu  ponořené  pevniny.  Výzkumy  zjištěno,  že 
kněžského,  domáhati  se  správného  řízení  o-y  vznikly  1.  klesáním  jednotlivých  částí 
biskupství  a  míti  dozor  na  klášterv.  Úřady  kAry  zemské,  2.  ustavičnou  činnosti  vln  moř- 
budtei  obsazovány  dle  zásluh  a  nikoliv  dle  ských  a  tekoucích  řek,  jež  konečně  uvolnila 
rodové  povýšenosti  a  plat  vyměřován  ze  souvislost  s  pAvodni  pevninou,  a  3.  činnosti 
státní  pokladny.  Moc  státní  má  se  opírati  sopečnou,  nebo  byly  koraly  na  podmořském 
o  sjednocenou  společnost,  organisovanou  a  podkladu  zvolna  vyzdviženy,  anebo  nanášely 
rozvíjející  se  v  duchu  národním.  Proto  třeba  větry  a  proudy  vodní  tak  dlouho  písek,  rost- 
vym^titi  latinu  z  úřadAv  a  němčinu  z  klá-  linné  a  Živočišné  součástky,  až  nový  o.  do- 
šterAv  a  měst.  O.  snaží  se  řešiti  též  otázku   sáhl  hladiny  mořské. 

chudinskou,  jakož  vAbec  v  díle  svém  shrnul  O-y,  jejichž  vznik  podmíněn  jest  prvními 
zásady,  jež  staly  se  zdrojem  a  východiskem  dvěma  příčinami,  nazývají  se  kontinentál- 
politických  spisovatelA  XVI.  stol.  Ovšem  nimi,  t  j.  a)  o-y,  jež  představuji  část 
v  díle  jeho  lze  pozorovati  i  vlivA  cizích,  sousední  pevniny  a  vznikly  následkem  ně- 
jako hnutí  husitského,  humanismu  a  fran- ,  ustále  trvajícího  klesání  pAdy,  která  byla  pak 
couzské  národně-politické  literatury,  nicméně  >  s  části  pokryta  mořem.  Pojí  se  ke  své  pA- 
O-u  náleží  zásluha,  že  první  jasně  a  přesné  vodní  pevnině  svým  složením  geologickým 
formuloval  požadavky  nového  hnutí,  jehož  i  svým  horstvem;  mohou  býti  zvány  téŽ 
prograrom  vypracoval  i  ve  svém  memorandu  kontinentálními  o-y  pobřežními,  po- 
le sněmu  r.  1477.  Srv.  S.  Gorski,  Sígismundi  I. ,  něvadŽ  jsou  od  pobřeží  nemnoho  vzdáleny, 
Poloniae  regis  actioncs  (díl  72,  str.  99— 119);  sledují  jeho  směr  a  podobají  se  mu  celým 
práce  Wegnera (1 859) ;Chom^towského(  1864);  svým  rázem,  b)  Kontinentální  o-y  okeá- 


948 


Ostrov. 


nické,  jei  byly  téi  části  pevDÍny,  ale  Jsou 
od  dneŠDÍch  pevnin  obyčejně  Telmi  vzdáleny 
m  vynikají  mnohdy  svou  velikosti,  tak  že  by 
mobly  býti  pokládány  samy  o  sobě  za  pev- 
ninu. NejvéUím  takovým  o-em  jest  asi  Grón- 
sko, je2  nesouvisí  ani  se  Sev.  Amerikou, 
ani  s  o-y,  na  sev.  od  Ameriky  leiícími. 

O  pfíbuznosti  kontinentálních  0-6  s  ně- 
kterou pevninou  soudíme  jednak  dle  po- 
Tahy  jejich  pfidy,  jednak  dle  vnějáích  okol- 
ností, t  j.  rostlinstva  a  zvířeny.  Má- li  některý 
o.  tutéi  květenu  a  zvířenu,  která  vyskytuje 
se  na  pevnině  poměrně  nejbližší,  lze  souditi, 
že  s  ní  souvisel,  a  to  jeátě  v  době  geolo- 
gicky přítomné;  čím  méně  pak  objevuje  se 
stejných  tvarů,  neb  dokonce  tvary  samo- 
statné, na  pevnině  se  nevyskytující,  tím  jest 
o.  geologicky  starší,  t.  j.  tím  dříve  se  od  své 
původní  pevniny  oddělil.  Na  základě  těchto 
poměrů  soudíme,  že  se  Jáva  oddělila  mno- 
hem dříve  od  pevniny  asijské,  než  ostatní 
veliké  o-y  Sundské  a  poa.  Ale  poněvadž 
i  zvířena  i  květena  velmi  rychle  se  mění, 
není  závěr,  na  tomto  základě  učiněný,  úplně 
spolehlivý,  jest  tedy  nutno  zvoliti  si  jiné 
znaky,  které  by  nás  i  o  původu  i  o  stáří 
o-a  poučily  dokonaleji.  Při  stanovení  pří- 
slušnosti o-a  k  některé  pevnině  dlužno  pro- 
zkoumati nejprve  horizontální  i  vertikální 
rozčlenění  o-a,  jeho  velikost  a  povrch, hloubku 
okolního  moře,  která  o  charakteru,  fysikál- 
ním  i  kulturním  významu  o-a  často  teprve 
podává  pravý  výklad. 

Téměř  všechny  díly  světa  jsou  až  na  malé 
výjimky  při  svých  pobřežích  provázeny  oy 
a  totéž  platí  i  o  některých  o-ech,  jež  zoveme 
pobřežními.  Dle  okolností,  jak  vznikly,  a 
způsobu,  kterým  jsou  ve  spojení  s  pevninou, 
můžeme  lišiti  čtvero  druhův,  a  to: 

1.  Riasové,  svou  podstatou  urvané  zbytky 
hornatých,  příčních  pobřeží,  sestávající  po- 
nejvíce z  pevného  kamení  a  vyskytující  se 
ve  velikém  počtu  pohromadě.  Obyčejně  jsou 
malé,  někdy  pouhá  skaliska  s  příkrým  spá- 
dem do  moře,  vždy  obklopeny  mořem  ne- 
příliš hlubokým.  Povrch  jejich  podobá  se 
úplně  pevnině. 

2.  Oddělené  oy,  obyčejně,  nikoli  však 
nutně  vytvořené  vniknutím  klidných,  malou 
sílu  majících  vln  mořských  do  dutin  pev- 
niny. Typickým  příkladem  jich  jsou  o-y  po- 
břeží dalmatsKého. 

3.  Fjordové  o-y  vyskytují  se  jen  zřídka 
při  příčních  pobřežích,  nýbrž  téměř  vždy 
při  příčně  prolomeném  a  rozrytém  po- 
břeží podélném,  jsou  částečné  samy  pro- 
stoupeny fjordy  a  od  sebe  odděleny  ťjordo- 
vitými  zálivy.  S  předešlými  mají  to  společné, 
že  vnikání  vody  dělo  se  způsobem  klidným. 
Mnohé  z  těchto  o-ů  byly  v  dalším  průběhu 
ponořeny  podvodu  a  poněvadž  potom  u  všech 
íjordovit^ch  pobřeží  nastalo  opět  oscillační 
posunovaní  s  opačným  výsledkem,  doznaly 
ponořené  o-y  mnohých  změn.  Jako  jsou 
u  riasových  o-ů  charakteristické  široké  a 
mělké  zálivy,  jsou  u  těchto  zálivy  úzké  a 
stěny  o-ů  spadají  příkře  do  hlubiny  mořské. 


Typický  tvar  těchto  o  ů  poskytuje  pobřdi 
norské. 

4.  O-y  límánové  vyskytuji  se  ďiéh, 
neboť  pobřeží  límánová  bývají  o-ů  prosa 

Tyto  čtyři  skupiny  moŽno  nazvati  odČI^ 
něnými,  vznikly  ustavičnoa  sice,  ale  klid- 
nou a  nebouřlivou  činností  vln  mof- 
ských.  Naproti  nim  dlužno  vSsik  stavte 
o-y  vzniklé  prolomením  pevniny  (tedy 
způsobem  více  násilným). 

Daleko  větší  důležitost  mají  o*y  kont  i* 
ne  n  tál  ní,  jež  leží  obyčejně  dále  od  pevnínT, 
majíce  svůj  vlastní,  od  původní  pevniny  oo- 
lišný  ráz.  Obyčejně  jsou  velmi  veliké,  v  roz- 
sáhlých skupinách.  Ule  postavem  jich  k  pet- 
ninám  moŽno  lišiti  tři  kat^orie:  1.  Pokraíni 
o-y  kontinentální,  jež  tvoři  v  oblouko- 
vitém  seřazení  do  moře  vybíhající  okraje 
pevniny,  odpovídají  obloafcovitému  traiD 
pohoří  a  chovají  v  sob6  1  nejyětší  čisti 
vulkanické  elementy.  VŠecJiny  spadají  na 
vnější  straně   do   moře,   na   vnitřní  straoé 

Cak  leží  poměrně  ploché  břehy  s  nevelikoo 
loubkou.  2.  Vnitrozemní  o-y  kontinen- 
tální leží  též  na  podkladu  pevninovém,  aJe 
nestojí  na  jejich  okraji,  aniž  jsou  sestaveoj 
v  oblouk.  Příklad  skýtá  Veliká  Briunnie  1 
Irsko,  jejichž  útvar  pohoří  jest  podstatné 
spojen  s  útvarem  sousední  pevniny  evropské 
a  jejichž  těžiště  leží  na  pevnině.  3.  V  něj  li 
o-y  kontinentální,  t.  j.  takové,  jež  leii 
na  vnější  straně  pevniny,  netvoří  však  je- 
jích význačných  krajů  v.  Sem  náležejí  Madi- 
gaskar,  Ceyion  a  i. 

Dále  rozeznáváme  o-y  parasitické, 
jež  isou  dvojího  druhu  podle  původo,  a 
to  buď  vulkanické  nebo  korálové; 
oproti  prvým,  jež  nepřckročují  jisté,  ni- 
kdy dosti  značné  vzdálenosti,  jsou  roztrou- 
šeny v  dalekých  mořích.  Pravidelně  jsoa 
nepatrného  rozsahu  a  mají  k  pevnioátn 
i  ostatním  o-ům  nepatrný  vztah,  ac  některé 
z  nich  třebas  i  dosti  blízko  leží.  Jeví  se  te 
svém  všeobecném  rozdělení  závislými  na  po- 
zemních vztazích  a  usazují  se  zejména  ca 
vyvřelinách  mořského  dna.  Existence  jejich 
jest  vždy  cizopasná,  odtud  jejich  jméno. 

O-y  nánosné  č.  naplavené  jsou  oa- 
plaveniny  písku,  bahna,  lastur,  úlomků  ko- 
rálových,  trávy  a  dřev.  Všeobecně  Iw  je 
označiti  jako  o-y  fytogenetické  a  minert)* 
genetické,  někdy  jest  to  jen  část  utrženého 
břehu,  který,  jsa  specificky  lehčí,  jest  kw 
cesty  vodou  unášen,  ale  pak  obyčejně  tmíti- 
Hlavním  momentem  jest  jejich  nestálá  po* 
loha.  ~  Literatura:  F\  G.  Hahn,  InsclstucSec 
(Lipsko,  1883);  Richthofen,  Fůhrer  fur  For- 
schungsreisende  (Berl.,  1886).  Kůrkd. 

O.  v  anatomii  v.  Insula  a  Moiek. 

Ostrov:  1)  O.  {Schlackenwenh)^  mésto 
v  Čechách  na  potoku  Bystřici  a  stanici  id 
trati  Chomutov -Falkno v  a  O.-Jáchymov, 
v  hejtm.  a  okr.  karlovarském,  má  262  d. 
9  ob.  č.,  2442  n.  (1890),  far.  kostel  $v.  Mi- 
chala arch.  (ve  XIV.  stol.  far.),  kostel  Zvé- 
stování  P.  Marie  s  býv.  piarístskou  kollejía 
býv.  niž.  gymnasiem  (zaloŽ.  r.  1666  od  Aony 


Uagd.  TéTodkyné  uslcolaueobaraké),  kottel 
s«.  Jakuba  ■  rominakfm  portdlcm  (vysta- 
ven r.  1226),  6tr.  ik.,  Ipitál.  pi.,  telecrar, 
2etD>  stanici,  lékárnu,  peneini  ústav,  továrny 
sa  porculáa,  lepenko,  dfevití  látk;  a  kflfc, 
paroatr.  akc  pivovar,  nikolik  tulýnflv  a  vý- 
roční trhy.  Alod.  panství  mi  3314*99  ha  půdy 
(i  tobo  276S-29  ha  lesA);  náklf  k  néniu  zá- 
mek s  parkein,  pivovar  a  cihelna,  majetek 
arcikn.  Ferdinanda  Toskánského.  Kdy  O. 
na  misto  povýicn  a  méstským  erbem  nadin, 


neinimo.  Erb  (vyobr.  i.  2917.);  v  modrém 
itlti  apatruje  se  stříbrň}  hrad  o  sedmi  vi- 
ifcb,  te  stinkami,  otevřenými  branami,  ciblo- 
v4mi  střechami  a  il.  makovicemi.  Za  Ladvfka 
Viléma,  markrabi  i  Baden-Badcn,  roimnolen 
inak  o  rodinný  erb  rodu  toho:  v  proslfedni 
briné  atřibmý  ititek,  v  némi  je  na  právo 
hledící,  fervený  korunovaný  lev.  Mésto  la- 
loiil  ve  XIII.  atol.  Slávek  i  Oseká  (v.  t.), 
po  nérol  pojmenováno  Slawkenwerde,  t.  j. 
Slavkilv  ostrov.  Král  Pfemysl  potvrdil  (1272) 
cisterciákfim  oseckým  v  0-6  kostel.  R.  1331 
král  Jan  povolil  méitanflm  ostrovském,  aby 
1  iánfl  k  místu  pfímíFených  na  misté  dfí- 
fějiiho  desátku  platili  j)o  přikladu  králov- 
ského nésUi  2atce  roční  útoky  a  aby  k  obci 
mohli  přikupovati  od  okolních  ilecbticú 
statky,  a  r.  1337  O.  jmenuje  se  společní 
■  Loktem  meii  mésiy  královskými,  nad  kte- 
rými král.  podkomoří  správní  a  soudni  rooi: 
jménem  krále  vykonával.  Král  Václav  IV. 
scinav  r.  13S7,  ie  Ostrovití  pFíili  ohním 
o  svá  privilegia,  ustanovil,  že  mají  uffvati 
lýcbl  práv  a  svobod  jako  mčitané  loketiti, 
a  r.  1399  potvrdil  jim  právo  k  mostu  přes 
Obři  u  vsi  Veilcbova  a  povolit,  aby  sobí 
sami  volili  le  a«ébo  středu  rychtáře  míst- 
skťho  a  v4b(rč{ho  cla,  jakof  i  aby  odbývali 
týdenní  trny,  ustanoviv  při  tom  platy,  které 
máji  odvidřti  purkrabíinu  lokctakému,  jemu! 
v  ten  čas  byli  podříieni.  Cis.  Sigmund  r.  1422 
potvrdil  jim  vlcchna  privilegia,  lejm.  ujíváni 
privB  Loketského,  a  potom  lastavil  tboli 
ostrovské  Slikúm,  kteří  lu  sedéli  drahní  let. 
Kr.  Ladislav  povolil  Oitrovským  r.  H57  prodej 
soli  kr,  Jiří  odpustil  jim  placeni  úrokd  z  rych- 


tářství mčstakého;  král  Vladislav  r.  1492  vy- 
sainje  jim  výroční  trh  ninal,  le  jsoti 
panstvím  SlikU,  jakofto  drlitelfl  kraje  li 


sainje  jiní  výroční  trh  ninal,  le  jsoti  pod 
panstvím  SlikU,  jakofto  drlitelfl  kraje  loket- 
ského,   a   král   Ludvik   r.   1&23  stvrdil  jia 


nlívánf  práv  platných  *  Lokti  a  Hrobí, 
právo  mílové  a  právo  kupováni  statků  k  obci 
od  okolních  lemanfl.  Svobody  ty  potvrdili 
jim  také  Ferdinand  I.  r.  1B26,  Maximilián  IL 
r.  1567,  Rudolf  II.  r.  1577  a  Hatiái  r.  1612. 
Roku  1603  koupila  panství  ostrovské  od 
Aneiky  Wirsperocrové  obec  ostrovská.  Po- 
čátkem války  SOleté  pro  proviněni  mčl&nfl 
v  čas  vipourjr  obci  labráno  a  prodáno 
(r.  1626)  Juliovi  Jindřichu,  vévod.  saskému, 
po  nimi  následoval(l666)  Julius  FraoL,  vév. 
sasko-lauen burský,  jehol  dcera  provdala 
se  la  markrabi  Ludvika  i  Baden-Baden. 
V  XVIII.  stol.  panství  ostrovské  dostala  sa 
Leopoldu  n.,  velkovévodovi  toskának^mti. 
Za  nejstariich  Čaafl  dolováno  ide  na  leleio 
a  od  r.  1SI6  i  na  stříbro.  —  9)  O.,  ves  t. 
při  Blanici,  hejtm.  Benelov.  okr.  Vlajim,  fora 
Velii  (Část.  Kondratce).  pé.  Louitovlce;  29 d., 
196  ob.  í.  (1890),  popi.  dvflr,  kdysi  xvláitni 
statek  a  mlýn.  Na  lev.  bř.  Blaníce  stopy  po 
býv.  tvrii,  která  jii  r.  1681  byla  pustou  při 
panství  vlaiimském.  —  S)  O.,  víska  t.,  hejtm. 
Blatná,  okr.  Břeinice,  bra  Pohoři,  pi.  Iťiro- 
tice;  7  d.,  7S  ob.  č.  (1890),  popi.  d var.  Viska 
mivala  tvri.  jejíJ  pán  r.  1391  slnl  Hádek 
I  Ostrova.  R.  1426  kr.  Sigmund  lapsal  iboil 
lo  etikovi  1  Hyslovic,  po  nčmi  r.  1474  při- 


součáat  statku  svudčickébo,  který  drief  Jar 
Václav  Béifn  i  Béjin.  Fr.  Ttplý.  —  4)  O., 
Vostrov,  ves  t.,  hejtm.  Blatná,  okr.  Břei- 
nice, fara  Slivice,  pi.  Tochovice;  4B  d.,  312 
ob.  č.  (1890),  mlýn.  —  6)  O.,  ves  t.,  hejtm. 
Král.  Hradec,  okr.,  fara  a  pá.  Hoříce;  20  d^ 
108  ob.  č.  (1890).  Ves  lalofcna  na  ostrovi 
uprostřed  dvou  rybnlkAv.  —  $)  O.,  ves  L, 
hťjtm.  Karlín,  okr.,  fara  a  pi.  Brandýs  n.  L.; 


královic,  odtud  Ostrovcfl  t  Kralov 
R.  1600  O.  doslal  se  k  panství  brandýskémn. 

7)  O.,  chybní  Ustrov  (jUMtUdorf),  rouábli 
far.  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pl.  Lanikroun; 
272  d..  22  obyv.  č.,  1397  n.  (1890),  kostel 
sv.  Mikuláie,  4tř.  ik.,  2  mlýny,  rolnictví.  — 

8)  O.,  ves  t.,  hejtm..  okr.,  fara  a  pi.  Ledeč; 
24  d.,  193  ob.  č.  (1890),  mlýn.  -  8)  O.,  téi 
O.  Perkneřúv,  ves  t.  na  Bohdanečském 
potoku,  hejtm.  Ledeč,  okr.  Královice  Dolní, 
fara  Pertholtice,  pi.  Zbraslavicc;  46  d.,  276 
ob.  č.  (1890).  2  mlýny  a  poblíf  vápenné  lomy, 
opodál  mysUvna.  popi.  dvůr  Nový  DvAr  a 
v  kse  KaAkoví  Staré  Hutí.  Alod.  statek  (se 
417  ha  pDdyl  se  lámkim,  dvorem,  lihovarem, 
ikrobárnou  a  cihelnou  árii  Adolf  Šebek.  — 
10)  O  ,  osada  t.  u  Hroikv.  hejtm.  Nové  Místo, 
okr.  Opočno,  fara  Bili  0'ujcid,  pi.  Dubruika; 
6  d.,  86  ob.  č,  (18901;  fid.  dvůr,  ovČin,  my- 
slivna  a  lihovar,  mi.ji.iek  hr.  Kolovrata-Kra- 
kovsfcého.  Bývalá  tvrz  byla  původním  aídlcm 
vladyk  Ostrovských.   —    11)   O.,  ves   t. 


S60  OstrovačiceJJ —  Ost  rovec. 

hsjtm.  a  okr.  Vys.  Mýto,  fara  Chroustovice,  obyv.  č.  (1890),  kostel  av.  Mafí  Magd,  3tf. 
pi  Uhersko;  59  d.,  374  oby  v.  č.  (1890),  3tř.  šk.,  popi.  dvAr  a  myslivaa.  Obyvatelé  iiti 
ác.,popI.d?Ar  a  myslivna.  Stávala  zde  tvrz. —   se  rolaictvím,  pálenim  vápna  nebo  pncífy 


12)  O.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pS.  PodČbrady, 
fara  Oumyslovice ;  12  d.,  233  ob.  č.  (1890), 
inyslivna  Bláto.  Ves  založena  ke  konci 
X Vlil.  stol.  —  18)  O.  ( \^ottrow,  Miistrum), 
ves  t.,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pS.  Prachatice; 


v  dolech  a  lei.  hotfch.  Na  blízka  nékolik 
jeskyni  a  závrtkAv  a  zříceniny  hrada  Ho!- 
étýoa,  nedaleko  néhoi  a  propastí  »RasovQyi 
voda  vpadá  do  propastí.  -~  28)  O ,  far.  vt$ 
t,  hejtin.  Nové  Mčsto,  okr.  a  pŠ.  2dár  n  Ko* 


18  d.,  98  ob.  č.,  19  n.  (1890).  —  14)  O.,  ves ,  vého  Mésta;  113  d.,  733  obyv.  č.  (1890).  ko- 
t,  hejtm.  Příbratn,  okr.  a  pŠ.  DobfíS,  fara  stel  sv.  Jaknbi,  2tř.  ák.  —  23)  O.,  Ofada  t, 
Višňová;  14  d.,  97  ob.  č.  (1890).  —  16)  O  ,  j  hejtm.  a  okr.  Tišnov,  lara  a  pš.  Ždárec: 
víska  u  Jedomělic  t.,  hejtm.  a  pš.  Slaný,  •  12  d.,  61  obyv.  č.  (1890)» 
okr.  Nove  Strašecí,  fara  Pozdeň;  8  d.,  45  ob.  Č.  I  24)  O.,  újezdní  mésto  v  ruské  gaberoii 
(1890),  ložisko  kam.-uhel.  —  16)  O.  (Os/rau),  psko/ské,  na  ř.  Veliké  a  ielezoicí  petro 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Stříbro,  fara  Kostelec, '  hradsko -varšavské,  má  6252  obyv.  (1S')7I 
pš.  Kladruby;  33  d.,  242  ob.  č.  (1890),  kaple  I  5  chrámfl  pravoslavn.,  dívčí  progymoatium, 
8 v.  Vojtěcha,  Itř.  ák.  —  17)  O.  (Ostrau),  ves  5  Škol,  nemocnice,  3  chudobince,  9  toTÍren 
t,  hejtm.  a  okr.  Tachov,  fara  a  pš.  Bor(Haid);|  a  rozsáhlý  obchod  se  Inem  s  roč.  obratem 
29d.,  8ob.č.,  163  n.  (1890),  Itř.  šk.  ->  18)  O.  i  do  3  milí.  rub.  O.  připomíná  se  jii  r.  1341 


(Wostrowa),  ves  t.,  hejtm.  Teplá,  okr.  Bez- 
družice, fara  a  pš.  Krzy;  24  d.,  178  obyv.  n. 
(1890),  Itř.  šk.  —  19)  O.  nebo  Klášter  s  v. 


často  zpustošen  Poláky,  Némci  i  Utvinj. 
z  kamenné  tvrze  zachovaly  se  dosud  3  ba- 
šty. —  Ostrovský   Újezd    Icií  v  západní 


ÍCiliánanaOstrové,nepatrnézřiceniny  klá-,  části  gubernie  na  ploše  4973*9  km*  ptáj 
stera  t,  nad  městečkem  Davlemi,  kde  Vltava  I  mírné  zvýšené  a  hlinité.  Z  řek  jest  nq- 
tvoří  ostrov,  a  naproti  vrchu  Třestibohu,  vetší  Velikaja,  jezer  jest  56,  močály  vyjky- 
v  hdtm.  smíchovském  a  v  okr.  zbraslavském.  I  tují  se  po  celém  Újezde.  O^syvatel&f  Jest 
Klášter  založil  Boleslav  11.  r.  999,  do  něhož  i  163.075  (1897),  škol  jest  55.  Péstuje  se  tito. 
syn  jeho  Boleslav  III.  povolal  řeholníky  z  Ba-  pšenice,  oves,  ječmen,  pohanka,  hrádi,  bno; 
vorského  Altaichu  s  opatem  Lambertem,  při  bory,  len  a  konopí,  ovocnářství  a  zelinářstfi 
černi  klášteru  daroval  Sázavu,  S  :dlec,  Me- 1  jest  nepatrné.  Továren  jest  192  s  roč.  fýr. 
chenice,  Vodochody,  Zaječí  a  Blažim.  Ná- '  za  328.965  rub.,  obchod  se  provotaje  te 
stupcové  jeho  na  trůně  čes.  hojné  rozmnož  Inem  a  lněným  semenem.  —  85)  O.,  pol^ 
žovali  jméni  klášterní  nejen  statky  pozem-  j  Ostróvf,  újezdné  mésto  v  rus.  gab.  lomiio- 
skými,  nýbrž  i  kostelními  potřebami.  Po  ské,  nad  Grzybowkou  a  při  železnici  nr* 
smrti  Přemysla  II.  vyplenili  klášter  a  24  okol-  šavskotérespoljské,  má  11.264  obyv.  (1897), 
nich  jeho  vsí  Braniboři.  R.  1310  obdržel  klá-  >  z  nichž  6304  židé,  katol.  a  pravosl.  cbrioi. 
ster  bullu,  v  níž  mu  papež  Kliment  V.  po- 1  synas[ogu,  4  školy,  továrnu  na  tabák,  bo* 
tvrzttje  všechny  statky  a  práva  ke  kostelům  i  spodářské  stroje  a  voňavky  (» ostrovská  to- 
a  požitkům  ze  48  vsi  a  dvorů,  z  městečka'  dičkac).  —  Ostrovský  Újezd  lelt  v  jiiai 
Davle  a  z  5  proboštství.  Za  bouří  husitských  |  části  gubernie  severné  na  Bu^u  na  plose 
klášter  pozbyl  mnoha  statkův  a  sám  stal  se  i  1564  km*  a  má  99.507  obyv.  (1897),  ktcři  pro- 
zříceninou.  ro  utišení  bouří  těchto  navrátil  vozují  orbu  a  chov  dobytka.  —  S8)  O.,  osada 
se  opat  s  několika  mnichy  do  zříceného  a  |  v  rus.  gub.  siedlecké  a  új.  vloiavském,  Da^l 
ochuzeného  kláštera;  ale  všechno  namáhání  ř.  Tismennicí,  má  5385  ob^v.  (1897),  katol 
povznésti  klášter  k  bývalé  slávě  bylo  marno.   chrám,  synagogu  a  chudobinec  7^< 

Proto  opat  Jan  V.  opustil  klášter,  zvoliv  si,  27)  O.,  bývalý  hrad,  nyní  zříceniny  v  Srb* 
(1517)  za  nové  sídlo  posavadni  proboštství  sku  v  rudnickém  kraji.  V  XV.  stol.  O.  ni* 
klášterní  u  sv.  Jana  pod  Skalou,  odkud  pak  ležela  mezi  nejpevnější  místa  v  Srbsku.  BvU 
psali  se  jeho  nilstupcové  v  úřadě  opatském  několikráte  Turky  vyplenéna  a  spálena.  Ro- 
vu sv.  Jana  Křt.  na  O-ě  a  ve  Skalách  nebo,  diště  spisov.  Michala  Konstantiaovič^* 
pod  Skalou*.  KláŠterství  na  O  ě  propustil   (v.  t.).  -í- 

(1530)  pak   opat  Jan   V.    v   zápisné   držení       OstrOTaóice  {Schvifa*^kirch€H),  mšsleiko 
Petru  Vosovskérau  za  roční  úrok  45  grošův.   na  Moravě,  hejtm.  Brno,  okr.  Ivančice,  au 
Za  opata  Matouše  Ferdinanda  Zoubka  z  Bí- 1  81  d.,  621  obyv.  č.  (1890),  far.  kostel  sv.Jana 
lenberka  náleželo  ke  klášternímu  panství  na  {  Křt.  a  sv.  Václava,  2tř.  šk.,  pš.,  četn.  stanici 
O-é  městečko  Davle,  kostel  sv.  Kiliána,  vsi ,  a  statek  benediktinů  rajhradských. 
Bojanovice,  Hvozdnice,  Masečin,  Sloup  a  dva  I     OstrOT&nky,  ves  na  Moravé,  hejtm.  Ky* 
díly  ve  Stěchovicích,  co  vše  bylo  přivtéleno  i  jov,  okr.  a  pš.  Ždáuice,  fara  Lovčice;  53  d., 
ke  klášteru  u  sv.Jana  pod  Skalou,  po  jehož  I  237  obyv.  č.  (1890). 
zrušení  r.  1785  klášterství  ostrovské  spojeno  I      OstrOToe    (Ostromtx),   ves    v  CecWcb, 
se  Slapy.   R.  179?  nalezena  v  ssutinách  litá,  hejtm.  a   okr.  Stříbro,  fara  a  pS.  Svojiio; 
bronzová  podoba  Spasitele  ze  stol.  X.,  chová   22  d.,  129  obyv.  n.  (1890). 
se  v  Ces^  museu.  —  Srv.  Smíchovsko  a  Zbra- 1     OstroTeo,  Vostrovec:  i)  O.,  vest U- 
slavsko  (Smíchov,  1899,  str.  201).  —  20)  O.,  i  chách,  hejtm.  Pelhřimov,  okr.  Počátky.  Wi 
ves  t.,  hejtm.  Třeboň,  v.  Hamry  8).  i  Veselá,  pš.  Hor.  Cerekvice;  13  d,,  242  ob.c. 

21)  O.,  far.  vee  na.  Moravé,  hejtm.  Bosko- 1  (1890),  2tř.  šk.,  popi.  dvůr  a  »Jo8efiaská  hu(« 
vice,  okr.  Blansko,  pš.  Sloup;   183  d.,  1170  i  na  duté  a  tabulové  sklo.  Spatřuji  se  zde a^ 


Oátrovec  —  Ostrovskij 


951 


patrné  stopy  po  tvrxi.  —  2)  O.,  ves  t, 
hcjtm.  Rokycany,  okr.  Zbirov,  fara  Mlečice, 
pš.  Terelov;  Itř.  Ik.,  2  mlýny,  pila,  opodál 
myslivoy  Kohoutov  a  Vlastec.  Připomíná  se 
r.  1116,  kdy  kn.  Vladislav  daroval  O  klá- 
iteru  kladrobskéma.  —  8)  O.,  ves  t.,  vis 
Janov  6).  —  4)  O.  Dolní,  ves  t.,  hejtm. 
Písek,  okr.  Mirovice,  fara  Radobytce,  pi. 
^imelicc;  65  d.,  403  obyv.  č.  (1890).  2tř.  šk., 
sastávka  stát.  dráhv  a  mlýn,  a  Dol.  Ovce  pod 
>  Hradem*  dolovalo  se  na  slato  a  méď.  — 
3>  O.  Horní  Či  Vysoký,  ves  t;  51  d., 
306  objv.  č.  (1890),  myslívna  Skalka  a  há- 
jovna opálený. 

OvtrOTdO  z  Královic,  příjmení  staro- 
české rodiny  vladycké,  která  byla  jen  větví 
St rachotů  (v.  t)  a  ovSem  téhoí  erbu,  totiž 
dvoQ  kalin  neb  kotoučA  rAfovitých.   PAvo- 
dilté  tvrz  Královice  u  Slaného,  drahé  pří- 
jmení jest  od  Oitrova.   (Jiného  erbu  a  pů- 
vodu byli  Močihubové  z  Královic.  Viz 
Orlice.)    První,  který  se  psal  Ostro vcem, 
byl  Ladslav,  jeni  prodal  r.  1528  Chotéšice 
a  pak  žil  v  Kolíne.  Zemřel  r.  1551  zůsUviv 
s  manŽ.  Doroty  z  Leskovce  (paní  na  Mez- 
néra,  Pluhovém  Žďiře,  Božejové  a  Proseči, 
t  1564)  syny  Jana,  Jetřicha  (t  1569),  Vi- 
léma, Strachotu,  Bedřicha  a  Ladislava 
a  dcery.   Když  se  r.  1565  délili,  dostal  Jan 
Kuří.  Jcířich  Říčany.  Vilém  Božejov,  Stra- 
chota  Pluhový  Žďár  a  Ladislav  Proseč.   Jan 
prodav  Kuří  mčl  pak  Chlum  a  zemřel  1587. 
Ladislav  zemřel  r.  1597  bezdétek  zůstaviv 
vdovu  Anežku  Houskovou  ze  Zahrádky,  která 
držela  dvůr  v  Dívčich  Kopech  (+  c.  1613). 
4i)  Vilém  prodav  (1579)  BoŽejov  byl  místo- 
písařem,  pozdčji  kr.  radou  a  prokurátorem 
a  pánem  na  Vlaiimi,  od  r.  1586  na  Voleni  a 
od  r.  15*^0  na  Oitrově  n  Vlaiimé.  Zemřel 
ok.  r.  1592.  Synové  jeho  byli  Jan.  Stepán. 
Vilém  a  Ferdinand,  kteří  r.  1593   Velen 
prodali    Annč    Brykaarové     z    Brukáteina. 
ncvéitě  Janové.  Stepán  dědil  r.  1612  po  Žofce 
Oatrovcové  z  Brukiteína  statek  Veleů  (f  1613). 
Vilém  po  r.  1621  připojil  se  k  nepříteli  a  pro- 
padl vli  jméní  své.  Jan  ujal  Vlaiim  a  Doma- 
á«n.  k  nimž  přikoupil  Věžníky  a  po  bratru 
zdědil  VeleA.    R.  1618  stal  se  jedním  z  di- 
rektorův a  proto  r.  1621  odsouzen  hrdla,  cti 
a  statků  v;  protože  viak  se  dovedl  omluviti, 
tntsto  ztrestání  mečem  odsouzen  k  vězení  do 
smrti,  zavezen  na  Zbiroh  (1622),  ale  r.  1623 
z ise  propuštěn.  Statky  jeho  váechny  zabrány 
(jen  Veleft  nechána  manželce),  kromě  toho 
zabráno  mu  množství  penéz  (na  jistotách  a 
hotových  penězích  a  drahně  klenotů,  vŠeho 
zz  150.000  zl.  neb  40.000  tolarů).  Janův  jediný 
syn  Vilém  zemřel   před  ním  a  dcera  Marta 
Majdaléna  vdavii  se  za  Albrechta  Beřkov- 
ského  z  Sebířova  propadla  všechen  statek 
po  mateři,  poněvadž  manžel  její  pod  nepří- 
telem sloužil.    5)  Strachota  (f  1619)   nabyl 
statku  Borovská  a  s  manž.  Markétou  z  Ma- 
lovic  zplodil  syny  Jana,  Oldřicha,  Ladi- 
slava a  Bedřicha.    Oldřich  zemřel  okolo 
r.  1617  zůstaviv  z  manž.  Anny  z  Přernbenic 
syna  Ferdinanda.  Lidislav  ujal  statek  Pro- 


seč, od  strýce  Ladislava  synům  bratří  svých 
odkázaný,  a  přikoupil  Novou  Cerekvici.  Oba 
jpf  statky  mu  r.  1623  zabrány  (maní  Marie 
Spanovská,  syn  Jan.  1629).  Bedřich  měl  Bo- 
rovsko, jež  mu  r.  1625  odňato.  Dotčený  Fer- 
dinand měl  syna  Ferdinanda,  jenž  držel 
dvůr  v  Podhorním  Újezdě.  Prodav  jej  r.  1700 
zemřel  v  Praze  r.  1703  maje  věku  73  let.  Mél 
syny  Ferdinanda  a  Frantiika,  z  nich! 
onen  zemřel  před  otcem  zanechav  dceru 
Frantiiku  (t  j.  1713)  a  tento  zemřel  r.  1713. 
jím  také  rod  ten  přestal.  Sčk. 

OstroTloa:  1)  O.  (fíochostšrwitx),  vea 
v  Korutanech,  v  hejtm.  a  okr.  svatovítském, 
nedaleko  Kerky.  s  97  obyv.  ném.  (1890*).  Na 
vysoké  skále  vypíná  se  pevný  sámek  se 
14  strážnicemi,  do  něhož  se  vchází  přes 
3  mosty.  V  sámku  je  zbrojnice  s  pěknou 
sbírkou  středověkých  zbraní. 

2)  O.,  malá  vesnice  na  silnici  od  ř.  Krky 
k  Benkovci  v  Dalmácii,  v  kraji  velmi  úrod- 
ném. Tu  jsou  zřícenmy  důležitého  kdysi  a 
pevného  hradu,  o  nějž  v  celém  středověku 
uhersko-chorvatití  králové  bojovali  s  Benát- 
čany  a  po  jistou  dobu  i  s  bosenskými  králi, 
poněvadž  z  Oce  snadno  bylo  opanovati 
Zadar.  O.  uvádí  se  poprvé  r.  1198,  když  tu 
tábořil  chorvatský  vévoda  Ondřej.  Později 
byla  O.  majetkem  bribirské  větve  kniŽat 
Šubičů  až  do  r.  1347,  kdy  král  Ludvík  L 
smlouvou  z  31.  čce  přinutil  Jiřího  a  Řehoře 
Šubiče,  aby  mu  O  ci  postoupili  za  králov- 
ský hrad  Žrinj  (v  Mezimuři),  po  němž  se 
Šubičt  nazvali  Zrinskými.  Od  r.  1388  do  1391 
O.  byla  v  rukou  bosenského  krále  Štěpána 
Tvrdka  I.  R.  1411  (13.  dub.)  bosenský  vé- 
voda Sandalj  HraniO' prodal  O-cu  Benátča- 
nŮm,  kteři  r.  1522  byli  nuceni  vydati  ji  Tur- 
kům. Turci  O  cu  velmi  dobře  opevnili  a 
drželi  tam  silnou  posádku  pěchoty  a  jízdy, 
aby  pohodlně  mohli  znepokojovati  benátské 
území.  ^ď 

OltrOTld,  pojmenováni  jednak  kroko- 
dila,  jednak  rysa. 

i  (OstroT  prinoa  Eduarda   viz  Prince 
Eduarda  ostrov. 

OitrOTSldJ  (OcTpoBCBift):  1)  O.  Aleks- 
andr  Nikolajevič,  dramatik  rus.  (*31.bř. 
1823  v  Moskvě  —  i  2,  čna  1886  ve  vsi  Šče- 
lýkové  v  kiněáemském  új.  kostromské  gub.). 
Otec  jeho  pocházel  :  duchovní  rodinv  a  do- 
sáhl ve  státní  službě  dědičného  ilechtictvf. 
Mladý  O.  studoval  gymnasium  a  práva 
v  Moskvě,  ale  nepohodnuv  se  s  jedním 
z  professorů,  nucen  byl  přerušiti  stuclia.  na- 
čež r.  1843  vstoupil  do  kanceláře  nejprve 
poradního  a  potom  obchodního  moskev- 
ského soudu.  Již  tehdy  jevil  málo  smyslu 
pro  své  povolání,  jež  poskytovalo  mu  velmi 
skrovných  prostředků  životních,  ale  proje- 
voval stále  větší  náklonnost  k  divadlu  a  jme- 
novitě k  dramatické  tvorbě,  k  níž  mohl  čer- 
pati hojně  látky  přímo  ze  života,  zejména 
moskevských  kupců,  přicházejících  v  úřed- 
ních vécech  neustále  do  styku  se  soudy. 
V  únoru  r.  1847  O.  pročetl  u  Sev3rreva  svůj 
první  dramatický  pokus  Kartina  semejnago 


958 


Ostrovskij. 


UaxtjéL  a  od  té  doby  sám  počítal  se  k  cecba 
spisovatelskémti  a  ▼čnoval  ae  nové  čÍDDosti. 
UTeřeJDiv  ještě  téhoi  roku  Očetki  Zamoskvo- 
réčja  ve  formě  povídek  (>Moakovakij  Gorod- 
skoj  Li8tok«),  vystoupil  r.  1850  s  komedií 
Bankrot  {Svoji  Ijudi  sočtimsfm),  která  m a  zí- 
skala všeobecné  uznání  a  postavila  jej  do 
přední  řady  spisovateifl  ruských.  Přes  uznání 

eředních  mulů,  jako  Ševyreva,  Choiniakova, 
lavydova,  Odojevského  a  j.,  práce  O-kého, 
otištěná  v  >Moskvifaniné«,  dostala  se  na  in- 
dex následkem  zakročení  kupcův  a  autor 
její  zbaven  místa  a  stižen  policejním  dozo- 
rem Jehoi  byl  zbaven  teprve  za  Alexandra  II., 
kdeíto  práce  jeho  sehrána  byla  a2  po  10  le- 
tech se  změněném  koncem  v  duchu  státní 
morálky.  Uvolniv  se  od  úředních  povinností 
O.  od  té  doby  tím  horlivěji  jal  se  pracovati 
na  zvoleném  poli,  a  každá  nová  jeho  práce 
vyvolávala  co  nejživější  záiem,  jthož  výsled- 
nicí byla  buď  neobmezená  chvála  nebo  vý- 
čitky a  jedovaté  výpady,  dle  toho,  co  v  nich 
bylo  po  chuti  ntbo  proti  vkusu  dvou  teh- 
dejších hlavních  válčících  stran,  slavjanofílův 
a  západníkův.  Za  takových  okolností  obje- 
vily se  práce:  Utro  molodogo  <f(f/ov/lrtf  (»Mo8k- 
vifaninf,  1850);  Bidnaja  nMtta  (t.,  1852)  a 
Hi  v  svoji  iani  ni  sadis,  kterážto  první  do- 
stala se  na  divadelní  prkna  a  díky  znami  ni- 
tému  provedení  se  Ščepkinem,  Sadovským 
a  j.  trvale  udržela  se  na  repertoiru.  Brzo  po- 
tom následovaly:  Bédnosf  né  porok  (1854);  li- 
dové drama  řié  tak  ^ivi,  kak  chočftsja  (íS54); 
V  čuiom  piru  pochmélje  (1856)  a  Dochodnoje 
mésto  (1856).  Podniknuv  r.  1856  ku  přání 
velkoknížete  Konstantina  NikolajeviČe  cestu 
po  Volze,  sebral  zde  mnoho  materiálu  ná- 
rodopisného a  rozšířil  svůj  obzor  novými 
poznatky.  Pod  dojmem  této  cesty  a  za  pří- 
činou neshod  s  divadelni  správou  jal  se 
psáti  známé  historické  kroniky,  jako:  Minin 
(1862);  Dmitrij  Samo\vanic\  ftiityio  (1867)  a 
Voiilna  Mtlentjevna  (1867,  spolu  s  Gedeo- 
novem).  Nepřímo  cesta  jeho  poskytla  mu 
podnět  i  k  proslulé  práci  Gro\a  fl860),  čer- 
pané ze  Života  městečka  Toržka,  a  ke  komedii 
Na  bojkom  miste,  kdežto  Četné  jiné  komedie 
z  tohoto  období  nemají  s  cestou  jeho  nic 
společného,  jako:  Fra\dničnYJ  son  do  oběda 
(1867);  Né sošlis charakter amí {lSb%)\  Vospita- 
nica  (1859);  Starý j  drug  lučše  nových  dvuch 
(1860);  Svoji  sobaki  fity\utsja^  ču{aja  ni  prista- 
vaj  (1861)  ;  Ženitba  Balj^aminova  (1861);  Ťa^e- 
lyje  dni  (J8t3);  Grich  da  bida  na  kogo  ni  fivet 
(1863);  Sutniki  (1864);  Pučina  (1866).  Požeh- 
naná činnost  O-kébo  neustávala  do  samé 
smrti  jeho.  Tím  způsobem  objevovaly  se  jeho 
práce  témčř  bez  přestání.  K  poslednímu  ob- 
dobí jeho  činnosti  náleží  zejména:  Na  vsja- 
kago  mudreca  dovoljno  prostoty  (1868);  Gor^ 
iačeje  serdce  (1869);  Béšenrja  diňgi  (1870);  Ni 
vsje  kotu  masljanica  (1871);  L/i  (1871),  známá 
u  nás  z  provedení  v  Nár.  divadle;  AV  bylo 
ni  groia,  vdrug  altyn  (1872);  Komik  XVIJ. 
stol.  (1873);  Sniguročka  (1873,  jediná  práce, 
čerpaná  z  ruských  báji);  Po\dňaja  Ijubov 
(1874);    Trudovoj  chlib   (1874);    Volki  i   ovcy 


(1875);  Bogatyja  nivésty  (1876); 
roio,  sčas^  lučte  (1877);    PásUJtUtja    itrtrs 
(1878);    Btipridannica  (1S79);    Ootryj  harm 
(1879);    Serdce  ni  kameň  (18S0);     JS^9cQmu;r 
(188l):  Talanty  i  poklonnití  {18S2);  Krasa»ac^ 
muičtna  (1883)  ^  Né  9t  mha  9e$a  (1885.  po-  ' 
slední  práce,  otištěná  nikolík  mčsicft  pfíc 
smrtí).   Mimo  to  napsal  s  N.  J.  Solovj«.v(« 
i  tt  nás  sehrané  komedie   Dtůwé^   (1880  a 
Ženifba   Bélugina    (1878).    dále:     Abt   pwx^ 
k  délu;  SvH.t,  da  ni  gréjet  (1881)«  a  s  P.  M 
Něvěžinem  Blaf.  Vedle  této  roxsálilé  irnno- 
sti  původní  náleží  péro  O-kého   i   o&o:;k 
překladů  se  Shakespearea,  GoUJODibo,  Franka 
a  j.   R.  1874  dal  podnět  k  aaloieof  spoktz 
dramatických  spisovatelův  ruAk^ch.  r.  iMl 
byl  členem  petrohradské  kommtsse,  reTtdo- 
jící  zákony,  týkající  se  divadel,  a  kdyi  t.  r 
zrušen  byl  monopol  státních  divaclcl,  čtrhoi 
O.    horlivě    se    domáhat    usiloval     sříditi 
v  Moskvě  lidové  divadlo.   Plány  j«ho.  nalr- 
zající  se  téměř  v  posledním  stadia   k  o^o- 
tečnění,  zmařeny  byly  tím,  ie  koncem  r.  1885 
povolán  byl  ke  sprivě  státní  scény  moskev- 
ské, kterou  v  krátké  době  své  činnosti  po- 
vznesl na  nebývalou  před  tím  výii  omékc^ 
kou.    O.  jest  typem  umělce  poctivce,  jenl 
nehledal  nikde  a  v  ničem  prospěcho  osob* 
ního,  ano  naopak  sloužil  uměni  al  do  sebe- 
zapření. Hmotné  postaveni  jeho  byio  těiké, 
ač  jeho  práce  vyplňovaly  ruský  rcpertoir. 
tak  že  car  Alexander  II.  ustanovil  mu  r.  %i^ 
z  vlastni  pokladny  roční  důchod  3000  T\*b. 
a  po  jeho  smrti   tento   důchod    ponechán 
i  jeho  vdově  a  na  výchovu  jeho  třt  synův  a 
dcery  poukázáno  ročně  2400  rublů.    Na  po- 
hřeb O-kého  car  rovněl  věnoval  3000  mb. 
Tím  zásluhy  O-kého  o  ruské  divadlo  byly 
uznány    i    na    nejvyšších   místech.    O.  jist 
v  pravdě  zakladatelem  ruské  národní  scény. 
Ve  svých  dílech  vy  Učil  Život  ruský  s  nej- 
rozmanitějších stránek  a  jmenovitě  význačná 
třída  ruských  kupců  nafesla  v  něm  zobra- 
zí tele  nad  jiné  povolaného.   Celá  řada  typů 
jak  negativních,  tak  positivních   zacbycrna 
jím  s  neodolatelnou  pravdivostí  a  nestraň* 
ností.    Možno   říci,   ie   šivot  ruský   obsáhl 
plné,  podav  obrazy  úplného  mravnQio  pádu 
nejnižších  vrstev  až  k  mohutn^^mu  projrvu 
lidské  důstojnosti,  při  ČcmŽ  jediným  vodít- 
kem byl  mu  čist^  umělecký  cit  a  pravá  hu- 
manita, obestírajicí  celou  jeho  tvorbo.  Zna- 
lost  ruského   lidu,   vlastního   mu   hnmoro 
i  rozrušujících  Živlů  v  ném,  spojuje  se  v  nCm 
s  neobyčejnou  znalostí  mluvy  tohoto  lidu, 
tak   ře  v  pracích  0*kého  máme    obsáhlou 
sbírku  pravých  perel  čistě  národních  obra- 
tův.   Slovem,  O.  jest  vvnikajid  zjev«  jeni 
dosud  nenašel  důstojných  pokračovatelův,  ač 
ve leplodnou  činnosti  svou  položil  základ  k  rvsc 
národní  Škole  ruského  dramatu.  —  Snr.  Uo- 
broljubov,   T^mnoje  carstvo    a   Luč  svču 
v  temnem  carstvě  (»Sočiněnija«);  Boborr- 
kin,  O.  i  jego  sverstniki  (»Slovo«,  1878);  9. 
Cernyševskij,  KritiČeskiie  oČerki  (Petrc^., 
1895);  Nězelenov,  O.  v  jego  proisvedénijack 
(t,  1888);   P.  Jevstafjev,  Nov^ja  ros.  litera- 


Ostrovský  —  Ostrowski. 


95a 


tun  ▼  otdélJDVch  očerkach  samččatéljnycb 
déjatélej:  A.  N.  O.  (t,  1SS1).  Sebrané  spisy 

teho  vyšly  r.  1859  a  potom  jelté  desetkráte, 
'osledni  vydáni  jest  %  r.  18%~97  i;iO  d^ 
Mimo  to  vyily  o  sobě  Dramatičesktja  sočt- 
ninija^  sepsaná  se  Sólo  vjevem  (Petrohrad, 
1881),  a  í>ram,  perwody  (t.,  1886,  2  d.).  Šnk, 

%)  O.  Micbajil  Nikolajevič,  státnik 
mský,  bratr  před.  (*  1827  v  Moskvě),  jtst 
předseda  sákonodámého  odděleni  ve  statni 
radě  a  v  1.  1881—93  bvl  ministrem  státních 
fltatkfiv.  Jeho  péčí  vyoán  sákon  na  ochranu 
lesfi  (1888)  a'  mnohá  nařízení,  směřující 
k  povznesení  osvěty  selského  stavu,  jakoi 
i  jeho  hmotného  postaveni. 

Ostrovský  se  Skalky,  příjmení  staro- 
české rodiny  vladycké^  která  nosila  ryby  na 
ititě.  Od  XV.  stol.  drieli  sUtky  Skalku 
u  Opočna  a  Ostrov  a  Černíkovic.  Na  onom 
seděl  r.  1440  Jan,  na  tomto  Arnoit  Janovi 
potomci nasývalise Sk aleckými  ze  Skalky, 
totii  Prokop  r.  1487—97  a  svnové  toho 
Jan,  Jiřík  a  Albrecht,  z  nichi  Jan  ujal 
Skalka,  jt  před  r.l517  prodal  ajeitě  r.l519 
iil.  Na  ostrově  seděl  r.  1510  také  Jan  a  po 
Dém  Mikuláš  (1527).  jeni  si  jej  r.  1546  vloiil 
ir  obnovené  dsky  zemské.  Po  něm  dědili  jej 
asi  r.  1560  Jiřík,  Václav  a  Albrecht,  sy- 
nové. Jiřík  ujav  Ostrov  prodal  jej  r.  1567  a 
dostal  se  pak  v  dricni  Skalky.  Jeho  snad 
synové  byli  Vilém.  Mikulái  a  Bořek.  Vi- 
lém byl  v  1. 1595—1600  úředníkem  na  Opočně 
a  dricl  Skalka  al  do  smrti  (f  1619,  maní., 
tuiím,  1.  Manile  z  Doubravice  na  Toiově, 
2.  laliana  Hlavačovna  z  Běhuiic).  Bořek  se- 
děl napřed  na  dvoře  v  Přepyiich  a  od  r.  1600 
na  Popovi  cích  vyieniv  peníze  s  Alenou  Ve* 
sečkou,  ovdovělou  Heřmanskou  ze  Sloupna 
(t  1611).  R.  1615  byl  jil  Uké  mrtev.  Všichni 
tří  bratři  měli  potomstvo,  a)  Vilémův  syn 
Jiřík  (starlO  ujal  Skalku  a  r.  1628-42  driel 
Uké  Icétětice  (f  1646,  mani.  Kateřina  z  Vlka- 
nova).  Synovéjehobylilan,  Vilém  Šfastný 
a  Jiřík  (mladit),  avšak  tento  jediný  otce 
přečkal.  Zemřel  r.  1651  zanechav  Skalku 
sestře  Anně  Kateřině,  vdané  Mladoto vé  ze 
Solopisk.  h)  Mikuláš  byl  ienat  s  Barborou 
z  Kocumborovic  a  měl  syna  Adama,  jenš 
s  mani.  roz.  Koňaskou  z  Vydři  vyženil  sta- 
tek Českou  Olešnou  a  iil  ještě  r.  1651.  Tento 
statik  dostal  se  pak  dceři  M.  Polyxeně  vdané 
r.  1660  za  Jana  Arnošta  Almana  z  Almšteina, 
zemského  purkrabí  na  Moravě.  Avšak  zdá 
se,  ie  měl  také  svny,  zejména  Václava  Mi- 
kuláše, který  od  r.  1644  studoval  u  jesuitů 
v  Jindř.  Hradci,  c)  Po  Bořkovi  zůstali  synové 
Jiří  Vilém  a  Ctibor,  o  nichŽ  není  nic 
známo.  —  Nynější  O-vští,  kteří  iijí  v  Prus- 
kém Slezsku  a  píši  se  Wostrowsky  von 
Skalka  u.  Witzab,  pocházejí  bezpochvby 
od  Adama.  Poslední  z  nich,  který  v  našem 
Slezsku  bydlil,  byl  Václav  Adam  (c.  1750). 
Jeho  dcera  Klára  Voršila  (vdaná  za  Jana  Leop. 
z  Faldern.  tl790)  zemřela  v  Opavě  21.  led. 
1772.  V  XIX.  stol.  iili  Vilém,  pruský  plu- 
kovník (t  1870  ve  Vratislavě),  a  synové  jeho 
Vilém  Érdman  (*  1848  --  f  1885)  a  Lud- 


vík Kunrát(*  1858),  oba  slouiíce  v  němec- 
kém vojště.  Sčk. 

Ostrovy  blaieaýoli  v.  Elysium. 

Ostrovy  náTitrné,  an^^l.  Leeward  hlands^ 
jinak  Malé  Antilly,  a  Ostrovy  sávitmé^ 
angl.  Windward  Isíands^  nebo  Venezuel- 
ské v.  Indie  Západní,  str.  601. 

OstrdWy  Ostrowo,  krajské  město  v  prus. 
vl.  obvodě  poznaňském,  na  křiiovatce  drak 
Poznaň-Kreuzburg  a  O.-Lešno,  má  s  vojen- 
skou posádkou  10.328  ob.  (1895),  kat.  a  ev. 
kostel,' (nrmnasium,  sirotčinec,  několik  pe- 
něiních  dstavfi,  cihelnu,  par.  pilu  a  mlýn  a. 
obchod  v  obilí. 

Ostrowski:  1)  O.  Antoni  Kazimierz, 
arcibiskup  hnězdensk;^  (*  1712  —  f  1784),. 
známý  četnými  spisy  Dohosloveckými,  jako: 
Ephtolm  poMtoraiis  (Varšava,  1753) ;  Pt^estroga 
duckoweňstwu  o  í\kodach  niedowiarttwa  (t.». 
1774)  a  j. 

2)  O.  Tomasz  Adam,  státník  polský 
(♦  1735  —  t  1817),  byl  korunním  dvorským 
podskarbím  a  předsedou  senátu.  Uspořádal 
státní  finance,  a  ač  byl  stoupencem  politiky^ 
francouzské,  přec  nedůvěřoval  plánům  Napo- 
leonovým. Syn  jeho  Antoni  Jan,  spisovatel 
pol.  (♦  1782  —  t  1M5),  byl  ve  státní  sluibé 
a  po  povstání  r.  1830  iil  za  hranicemi.  Znán^ 
jest  spisy:  Pomyify  o  potr^ebie  re/ormr  to- 
warjxskiéj  w  ogólnoáci  (Pařii,  1834);  Žym^t 
Tomas\a  O-egOj  ora\  rys  wypadków  Iprajo* 
wyck  od  r.  1756—1817  (t,  1836—40);  Žywoty 
tolaków  ^  XVIII  i  XIX  w. ;  Krótki  ryt  \yM 
Antoniego  O-ego  řt.  1839).  Syn  tohoto 
Krystyjan  Józef  (♦  1810  —  f  1882)  psal 
francouzsky  i  polsky,  a  to  prosou  i  veršem. 
Hlavní  z  jeho  prací  Jsou :  Lettres  slaves{3.  vyd. 
t,  1857);  Nuits  ďexil  (1835—36);  Semaine 
ďexil  (t,  1837);  Légendes  et  conttM  populairep 
du  Sud  (t,  1863);  Ihédtre  complet  (1852—62); 
Jamby  pobkie  i83o^6'2  (Lip.,  1863).  Srv. 
Chodžko,  Historyja  domu  Kawitów  O-ch 
(Lvov.  1871). 

9)  O.  Teodor,  právník  a  historik  pol. 
(♦  1750  —  t  1802).  Byl  členem  řádu  pia- 
TÍsltj  professorem  škol  téhoi  řádu  a  ka- 
detní  školy  ve  Varšavě,  školním  praefektem 
a  prokurátorem  provincie.  Napsal:  Inwen^ 
tar\  nowy  praw^  traktatáw  i  konstytucyí  kth 
ronnyck  i  w,  ks.  lit,  w  c\asie  be^kroiewia 
r.  iy64  i  xa  panowania  StaniUawa  Augusta 
do  r.  jj8o  uckwalonych  (Varšava,  1782); 
Suplement  do  inw€ntar\a  nowego  praw  od 
r.  1764  uckwalonych  f  sejmów  warsjaw' 
skiego  1782  i  grod{ieŘskiego  1784  udo^ony 
(t.,  1785);  Prawo  cywilne  národu  polskiego 
f  siatutów  i  konstytucyj  koronnych  i  litem- 
skich  \ebranš  i  re\olucyjami  rady  nieustajqcej 
objaánione  (2  sv.,  t.,  1784,  2.  vvd.  oprav. 
1787);  Prawo  kryminalne  angielskte  (t,  1796, 
2  sv.) ;  D^ieje  i  prawa  koscio4a  polskiego  (t., 
1793   3  sv.)  a  j. 

4)' O.  Eduard,  zvěrolékař  pol.  (f  1859), 
vzdélav  se  na  universitě  vilenské,  byl  ře- 
ditelem zvěrolékařského  ústavu  varšavského 
a  od  roku  1853  professorem  na  universitě 
charkovské.  Vydal:  Záraza  ptuc  ...  11  byd^a 


9  >4  Ostrozobka  —  Ostružno. 

rof^atego  (Vari..  1845);  Ckirurgija  wetenma'  a-néle  pracovaný,  jeni  objímal  celou  pitu  a. 
fyjna  praktycxna  (t.,  1844);  Listy  x  poarótr  připevňoval  se  přes  protav  neboli  a£rt  řc- 
odbyiéj  do  stepów  Kirgii-Kajsackick  (Grodao,  menem  a  přezkou.  Počátkem  XIX.  stol.  n- 
1850^;  Weterynaryja  gospodarska  (Varšava,  činali  strkati  obk>ok  Vf^lmi  xjedaodalesý 
1871).  ostrým  hřebem  v  jeho  výduti  umisténým  do 

Ofltroiobka,  sool.,  v.  Belostoma.  podpatku  a  k  tomuto    ještě    přišroubovati 

Ostroiao,  město  s  hradem  v  Bosně  na  ^  dvěma  vrtulkami  raménka  oblouku,  spůsob 
levém  břehu  Uny,  na  sever  od  města  Bi-  nyní  dávno  zobecnělý,  vedle  néboi  vlakia* 
hade.  Obyvatelé  jsou  větiínou  rauhamme-  choval  se  i  řemen  pres  nárt.  Přede  středem 
dání.  Ve  středověku  O.  byl  majetkem  choř-  ,  XIX.  stol.  vynalezeny  o-hy  t.  sv.  strojové, 
vatských  kníiat  Baboničdv,  ai  se  ho  .r.  1577  které  zcela  prostě  strkají  se  deliím  středoini 
zmocnili  Turci.  R.  1661  byl  vypleněn  a  spá- 1  výčnělkem,  opatřeným  pruiinkoti,  do  ielei- 
len  chorvatským  banem  Petrem  Zrinským,  ného  loiiska  v  podpatku,  opatřeného  háč- 
později  byl  však  znovu  vystavěn.  kem,  za  něji  o.  drif  se  bez  vrtulek  postran- 

Ostroua,  bot.,  v.  Delphiníum.  ;  nich.   Tohoto  způsobu,  sice  velmi  pohodl* 

OfltroĚna,  tolik  co  ostroh.  |  ného,  ale  jinak  málo  účelného,  uiiví  se  jen 

Ofltroiský  v.  z  Ostrojen.  ,  málo.  Dámy  jedoucí  koňmo  nosí  o*hu  pouze 

Ostritok  z  Astfeldu,  příjmení  erbovní  jednu  na  noze  levé,  jelto  pravá,  spočívající 
rodiny  české,  jejíž  erb  byl  štít  na  dél  pole- ,  na  sedle,  ani  se  nestrká  s  končm.  Východní 
vičný,  v  právo  s  pařezem  dubovým  a  větví  národové  mívají  místo  o  uh  přidělaných 
zelenající,  v  levo  na  4  polích  křížem  rozdě-  \  k  patě  pouhé  bodce  v  Jednom,  jakOlto  vý« 
lených  zl.  lví  hlava  v  červ.  a  červ.  lilie  v  bí- '  čnělek  na  vnitřní  straně  svých  Širokých,  po- 
lem, dvě  křídla  bez  křížení  rozdělená  a  čer-  hodlných  třemenů.  FM. 
venobíle  a  zlatomodře  zbarvená.  Předek  je- '  O.  ptačí  (calcar  apís)  v  anatomii  v.  Mo* 
jich  František  přistěhoval  se  r.  1607  z  Bu*   zek. 

déjovic  do  Prahy,  držel  dům  »u  Prstenu*  I  O- rytířská,  bot,  v.  Dolphinium  (con- 
vedle  Starého  Ungeltu,  byl   pak  výběrČím   solida). 

posudného  v  městech  pražských  a  kr.  rych-       OstmhUak,  zool.,  v.  The  cla. 
táři^m  staroměstským.  Obdržev  majestátem       OltrallOTatl,  otloukati  (v  myslivecké 
z  24.  břez.  1604  erb  a  příjmení  z  Astfeldu   mUivě),  kdyŽ  jelen   nebo  srnec    o   strouy 
stál  potom  pevně  k  Habsburskému  domu  a  '  odírá  si  lýci  z  nových  parohů  v  a  tím  kůru 
vířj  katolické.   Císař  Ferdinand  11.  potvrdil   až  na  nahé  dřevo  odře. 
(11.  květ.  1623)  erb  a  vyhlásil  Oa  za  via-       OltruĚinik  v.  Rubus. 
dýku.   Obdržev  pak  r.  1627  inkolát  koupil       0BtraĚn4: 1)  O.,  přítok  Vltivy,  v.  Čechy, 
statek  Radonice.  Zemřel  25.  pros.  1636  (manž. '  str.  766. 

Veronika  Hyršova  z  Hyršperka).  Kromě'  2)  O. (5)7  7rytXuiii),  far.  ves  naMoravě,hejt(S. 
dcery  měl  syna  Jana  Ignáce,  jenŽ,  nabyv  Šumperk,  okr.  Staré  Město,  pš.  Koldštýn; 
vzdělání  u  jesuitův,  drž-l  v  1.  1649—1651  i  105  d.,  626  obyv.  n.  (1890),  kostel  sv.  Ei)i- 
8  manž.  Evou  Maximiliánou  ze  Sulevic  sta- 1  fana  (v  XVI.  stol.  far),  Itř.  šk.,  telegraf  a 
tek  Jindice.  Zůstal  pak  v  Praze,  kdež  po- ;  stanice  na  trati  Rak.  st.  dr.  Šternberk- 
tomci  dlouhý  Čas  drželi  dům  u  O  ů  na  Sta- ,  Zies[enhals-Krnov. 

rém  městě.  Ještě  roku  1788  žil  František  i     OstraĚnloa,  vesnice  v  Srbsku   nad  Sá- 

O.  z  A.  Sčk.     IVOU    na    silnici    bělehradsko -obrenovacké, 

Ostmlia,  ostroha  (rus.  miiopa,  frc.  épe- \  15  km  záp.  od  Bělehradu.  Do  nedávná  byla 

ron,  it.  sperone,  angl.  spur,  něm.  Sporn),  bo- 1  velice  důležitá  pro  vývozný  obchod  ze  Srb- 


dec,  upevněný  k  patě  jezdcově  nebo  k  tře- 
menu na  pohádání  koně.  Národové  dávno- 
věcí sotva  znali  o  uh,   prvé  jejich  užíváni 


ska.  Za  povstání  »na  dahije^  sezval  sem  Ka- 
raďordévič,  pozdější  kníže  srbský,  21.  břes. 
(st.  st.)  1804  první  srbskou  skupština 


klade  se  asi  do  stol.  ÍK.  O.  připevněná  a  kníže  Miloš  12.  bř.  1824  národní  skup 
k  patě  skládá  se  z  částí  dvou,  a  to  z  vlast- 1  štinu.  která  %'i  radila  o  postavení,  které 
ního  bodce  a  z  loubku  neboli  oblouku,  z  ně- 1  Srbové  zaujmouti  mají  proti  Turkům.  JZRr, 
hož  vyčnívá  a  jímž  se  přidělává  k  patě,  ně- '  Oltmino:  1)  O.,  Ostrožno,  ves  v  Ct- 
kdy  i  nad  ní.  Dokud  jezdec  nebalil  noh  ho-  j  chách  při  lev.  bř.  Doubravky,  hejtm.  a  okr. 
lenkami  železnými,  mohl  bodec  býti  kratší, '  Chotěboř,  fara  a  pš.  Bšstvina:  33  d.,  206  ob. Č. 


u  nohou  v  brněni  musil  býti  delší,  kdyŽ  o 
byla  připevněna  ke  zpodní  obuvi  jezdcově. 
Dle  vkusu  a  potřeby  býval  bodec  sehnutý 
dolů  neb  ohnutý  nahoru,  aby  o.  neranila 
koně  přes  nutnou  míru,  bodec  přeměněn 
později,  asi  v  dobé  renaissance,  v  raménko, 
v  nčž  zasazeno  kolečko  kolem  osy  otáčivé, 
s  okrajem  hvézdovitě  vysekaným ;  hroty 
hvězdy  byly  více  méně  ostré,  při  ohnivěj- 
ších koních  arci  méně.  Nejdelší  bodce  s  ostrým 
kolečkem  mívali  rytíři  slovanští  i  uherští. 
Oblouk  o-hy  vytvářen  byl  u  boháčů  mnohdy 
velmi    ozdobně,    někdy    byl   to    úplný   koš 


řl890),  Itř.  šk.,  popi.  dvůr,  mlýn  a  myslivna 
jalovci.  R.  1398  připomínají  se  čtyři  bratří 
z  Ostrožna,  potom  bratří  z  Ruiinova,  kteří 
prodali  O.  Trčkům  z  Lípy,  jimi  po  bitvě  oa 
Bílé  Hoře  od  král.  komory  vzat  a  prodán  a 
za  nedlouho  spojen  se  statkem  ronovským. 
Tvrz  stávala  nejspíše  blíže  nynější  školy.  ^ 
2)  O,  Ostrožno,  far.  ves  t.,  nejtra.,  okr 
a  pš.  Jičín;  42  d.,  277  ob.  č.  (1890),  kostel 
Pozdvižení  sv.  Kříže  (ve  XIV.  stol.  far,).  3tř. 
šk.,  sev.-záp.  v  nedalekém  lese  kaple  sv.  Aaov. 
Vi  hod.  záp.  kaple  Nejsv.  Trojice,  při  nw 
bývaly  lázně.  —  8)  O.,  vest,  hejtoL SaTiOCr 


Ostrva  —  Osudí. 


955 


okr.  a  pi.  KaŠper.  Hory,  fara  Albrechtice; 
39  (L,  345  ob.  č.  r  1890).  2tř.  ik.,  kaple  P.  Marie. 

Oétera  vis  Óstrev. 

Ostrý,  jméno  dvou  hradAv  v  Čechách* 
1)  O.  (něm.  Seharfenstein),  xřícenina  na  vy- 
sokém ostroha  a  města  BeneSova,  xaloiený 
před  r.  1268,  kterého  roku  jej  mél  Mark- 
vart,  předek  pp.  s  Vartemberka,  ale  poně- 
vadž byl  salolen  na  království,  vybaven  jest 
za  nedlouho.  R.  1283  měl  býti  postoupen 
Otíkovi,  markrabí  braniborskému,  coi  vSak 
cis.  Rudolfem  zruieno.  T.  r.  nabyl  ho  Jan 
z  Mi  chato  víc  dědičně  a  potomci  jeho  (víz 
z  Michalovic)  drielt  Jej  ai  do  r.  1406. 
Tehda  prodán  Hynkovi  Berkovi  z  Dube 
Houiteinskému,  iehoi  potomci  drieli  jej  sko- 
rém pftl  století  (v.  Berka).  Ok.  r.l450  kou- 
pil Jej  Jan  z  Vartemberka.  Odtud  držen 
ke  hradu  Děčínu  ai  do  r.  1522.  Tehda  totiž 
se  bratří  Solhanzové  dělili  a  Bedřich  ze 
Solhauzu  dostal  za  díl  O  s  Benešovem  a 
panstvím  kamenickým.  O.  byl  mezitím  zpustl 
a  vrchnost  bydlila  proto  v  Benešově.  Před 
T.  1584  oddélen  pustý  hrad  se  dvorem  a  ně- 
kolika vesnicemi  a  byl  pak  jměním  Marie 
Staršedlové  ze  Solhauzu,  jejíž  manžel 
Hanbald  zase  hrad  obnovil.  Ale  opustil  jej 
za  nedlouho  zise,  tak  že  r.  1607  prodán  Jo- 
náši Poustovi  z  Libitatu  jako  pustina. 
R.  1705  týž  statek  přikoupen  od  ThunAv 
k  panství  benešovskému  a  r.  1817  prodán 
obci  benešovské.  —  2)  0.»  zřícenina  neda- 
leko Milešova  u  vsi  Března.  Hrad  založen 
asi  r.  1433  od  Václava  ze  Sulevic,  jenž 
dostal  okolí  od  Milešova  za  díl.  Potomci  jeho 
psali  se  Osterskými  ze  Sulevic.  (Vis 
Kaplíř,  str.  96S.)   Od  synův  Václavových 

frodán  a  byl  r.  1486  v  držení  Buška  Mi- 
ešovského  ze  Sulevic.  Po  ném  násle- 
doval z  téhož  rodu  Kamaret,  jenž  prodal 
O.  (1605)  Jindřichovi  VencUkovi  z  Vr- 
cnovišt  01  tohoto  nabyl  ho  r.  1508  Al- 
brecht LibŠtetnský  z  Kolovrat,  poněmŽ 
jej  dědili  pastorkové  Jan  a  Bernart,  bratří 
z  Valdáteina.  Po  tonto  (f  1517)  dědili  jej 
synové  Albrecht  a  lan  a  déjili  se  o  něj 
r.  1528;  onen  dostal  O.,  tento  Ujezd  Todtud 
zvaný  pod  Om).  ale  Albrecht  prodal  O. 
(1535)  bratru  Janovi,  jsnž  tu  již  nebydlil,  a 
připojil  O.  se  zbožínn  k  Újezdu.  V  1.  1565  až 
1601  připomíná  se  ještě  jako  pustý  hrad.  SČk. 

Oatrya  Micheli,  rod  rostlin  čiškonosných 
(Cupyli/erae)  z  pod  id.  habro  vitých  (Ca^-p'- 
nese),  rostoucí  druhem  O.  carpinifoUa  Scop. 
(Ctrpinus  O.  L)  v  jiŽní  Evropě  a  podobný 
habru  oblupsny  i  jehnědy  prašnými.  Jeho 
p^^stikové  šištice  jsou  vejcité  a  visuté  a  jeho 
oříšky  vězí  ve  džbinovítém,  nadmutém  obalu. 
O.  c.  pastuje  s?  jako  strom  v  Cechách  v  sa- 
dech  a  jest  druhy  šestiplodonosnými  znám 
Již  z  doby  třetihorní.  Did. 

Ottrsasiów  iSchUdbe^g)  v.  Ostřešov. 

Ostsea  v.  Baltické  moře. 

Ostaidt  město  v  it«  pro  v.  Lecce  v  kraji 
Brindtst.  na  trati  Bari-Brindisi,  má  18.226 
obyv.,  krásný  kostel,  3  tvrze,  13  věží  z  bý- 
valých městských  hradeb,  gymnasium,  semi- 


nář, knihovnu  se  sbírkou  starožitností,  vý- 
robu oleje,  vápenné  peci  a  jest  sídlem  bi- 
skupa. 71&*. 

Ostwald  Wilhelm,  slavný  chemik  něm. 
(*  2.  září  1853  v  Rize),  věnoval  se  studiu 
chemie  a  fysiky  v  Jurjevě  u  učitelů  ne  ve- 
likých, za  to  experimentátorA  do  citlivostí 
přísných.  Tiž  jeho  spis,  jejž  předložil,  aby 
dosáhl  hodiiosti  magistra:  O  objemových  po- 
miršck  tyticich  se  kyselin  a  \dsad,  byl  přijat 
od  učenců  s  pochvalou.  Od  té  doby  zůstal 
směru  tomu  věren,  badaje  o  >síle«  kyselin 
cestami  různými  (rychlostí  inversí,  rozkla- 
dem estherův  i  amidů  v,  elektrickou  vodivo- 
stí) i  srovnávaje  výsledky  různých  method 
s  veličinami  thermickými  Tav  id  i  ta  kyselin). 
Vystihnuv  úplnou  shodu  nodnot  postupoval 
bezpečně  k  dílu  svému  Ueber  die  Áffinitátt" 
gróssen  organischšr  Sáurtn  (Lip.,  1889),  v  němi 
hodnoty  fysikálné  snoubí  v  pěkný  soulad 
s  požadavky  theorii  chemikův.  Strukturné 
vzorce  chemie  organické  vystoupily  v  no- 
vém světle,  a  také  chemické  umístění  ato- 
mův  i  skupin  v  molekule  zvláště  t>enzolové 
(nejzazší  výsledek  nazírání  mechanistického 
u  vědě  přírodní)  bylo  opřeno  fysikálné  a 
číselně.  Muže  27leteho  povolala  lipská  uni- 
versita, vystavěvši  mu  veliké  a  účelně  vy- 
pravené laboratoře,  za  professora  chemie 
fysikálné,  jíž  věnoval  sily  své  zcela.  Založil 
>Zeitschrift  fůr  fysikalische  Chemiec  a  na- 
psal svůj  veliký  Leh^uch  der  allgemeintn 
Chemiů,  jenž  jest  celým  programmem  nejno- 
vější fase  chemie.  Vyčísti  práce  vyšlé  od 
něho  a  jeho  žáků  nelze,  do  všech  směrů  za- 
bíhá snaha  jeho,  i  do  elektrochemie,  theorie 
roztoků,  jevů  v  oxydačných,  elektrických 
iontův,  ebulioskopické  i  krioskopické  prače, 
osmotické  zjevy.  (R.  1897  vyŠly  čtyři  svazky 
prací  těch.)  I  elementární  chemie,  anorgani- 
ckou (1900)  i  analytickou  (1894),  napsal,  ori- 
ginálně je  vypraviv.  O.  jest  bohatý,  moderní 
programm  práce  na  století.  Rn, 

Oatiejské  proTinola,  ruské  pojmeno- 
vání Baltických  provincii  (v.  t.). 

Oaad  jest  představa  o  slepé,  předem 
usouzené  nutnosti,  jíž  bez  výjimky  jest  pod- 
řízeno konání  lidské,  jeho  zdar  i  neúspěchy, 
odplata  za  ně  i  trest.  Moc  jeho  rozšiřuje  se 
s  individua  i  na  déjiny  lidstva,  ba  i  na  veš- 
kerý svět  sám.  Vira  v  o.  neshledává  řadu 
vysvětlujících  podmínek,  nýbrž  stane  hned 
u  prapříčiny  a  myslí  tuto  jako  určeni  —  ale 
neosobné.  Zde  fantasií  pomysl  tento  se  zosob- 
ňuje v  bytost  neosobně  myšlenou.  Už  tímto 
znakem  neosobnosti  jest  viděti  neujasněnost 
pomyslu  toho,  nehledě  k  jiným  obtížím 
v  něm  obsaženým  (v.  Fa tal ismus).  Vě- 
decky nelze  s  představou  tou  se  zabývati, 
jeť  toliko  populárním  jakýmsi  pokusem  vy- 
světlovati záhadu  příčinnosti,  za  to  v  básni- 
ctví, jmenovitě  tragickém,  lze  pomocí  její 
docíliti  účinů  přímo  zdrcujících.  Zb. 

Osudi  zove  se  nádoba,  obzvláště  ba- 
ňatá, iako  na  př.  popelnice;  o.  volební, 
do  něhož  se  odevzdávají  hlasovací  lístky  při 
volbách  a  j. 


fM 


Osodov  —  OsTédčení  námořské. 


.,  VosadoT,  Tes  na  Moravě, 
b^tm.  a  okr.  Dačice,  £tfa  a  pá.  Badeč; 
17  d..  106  objT.  č.  (1890). 

OMiétef  místo  ▼  BioaUe  osýchajki.  6ni. 

Osud,  jap.  proT.  ▼  neijižo.  dpa  ostrova 
Kioiiii«  roxkládi  se  oa  ticbomofském  po- 
bieii  a  při  xátoce  Kagoiimské  (s  včlis  části). 
Na  hraD.  této  a  prov.  Uíugj  lOTihá  se  oej- 
wytíi  bóra  ostr.  Kioliii  Kinšíiiia,  která  do- 
sabuje  kráterem  Takatstbo  Týle  1672  n. 
Z  bokfl  této  bory  Tyráieji  sírové  páry.  Oby- 
vatelstvo, jehoi  jest  357.275  duší,  sbírá  sím, 
péstoje  cokr,  třtina  a  tabák,  vyrábí  zboií 
blinéné  a  porcniánové. 

OmniA,  okr.  mésto  na  výcb.  ipan.  prov. 
Sevilla  v  Andalusii,  v  úrodné  rovině  na  dráze 
Sevilla-Granada,  má  19^76  obyv.,  gotický 
kollegiátní  cbrám  s  nádberným  portálem 
%  r.  1534,  15  býv.  klálterfl,  veliký  rodinný 
lámdt  vévod  z  Osuny  na  návrší  nad  městem 
a  vedle  nebo  kollegiom  jakožto  zbytek  uni- 
versity, která  zde  byla  v  1.  1549—1824,  vý- 
roba zbolí  espartového,  hedvábnébo  a  Iné- 
nébo  a  obchod  s  olejem,  obilím,  vinem  a 
ovocem.  —  O.  slala  ve  starověká  Urso  i  padl 
zde  Cn.  Scipio  v  bitvě  proti  Kartbagincám 
r.  212  př.  Kr.  Tsr. 

de  Omuui  neb  Ossuna,  také  Ossone, 
Don  Pedro  Tellez  y  Giron,  vévoda, 
Ipaněbkf  státník  (t  1579  ve  Valladolido  — 
1 1624).  Byl  vnukem  dona  Pedra  ďO.,  místo- 
krále  neapolského,  a  studoval  v  Salamance, 
naěei  přiiel  ke  dvoru  Filipa  II.,  u  něhoi 
viak  pro  svoje  posměvaěné  Žerty  padl  v  ne- 
milost.  Byl  vypověděn  do  Saragossy,  unikl 
odtud  do  Francie,  pak  zdržoval  se  v  Portu- 
galsku až  do  smrti  kiálovy;  po  té  vrátil  se 
do  Španělska,  pojal  za  cbof  dceru  vévody 
z  Alcaly  a  přijal  titul  vévody  z  O.  Když 
i  Filip  Ůl.  jej  vypověděl,  odebral  se  do  Flan- 
der, sestavil  vlastní  pluk  vojska  a  vynikl 
jakožto  vojevůdce  odhodlaností  a  obezřet- 
ností asi  v  žesti  polních  výpravách  Vévoda 
de  Lerma  vymohl  mu  r.  1607  dovolení  k  ná- 
vratu na  král.  dvůr  a  O.  stal  se  tajným  r;.- 
dou  a  rytířem  řádu  zl.  rouna.  R.  1611  jme- 
nován místokrálem  sicilským,  r.  1616  místo- 
králem  neapolským ;  tu  i  onde  dovedl  upevnili 
moc  královskou  proti  ilecbtě  a  kléru;  v  zemi 
zavedl  pořádek  a  klid  a  porazil  turecké  ná- 
mořní lupiče  ve  třídenní  bitvě.  Klérus  zne- 
přátelil si  ježte  více,  když  v  Neapoli  postavil 
se  proti  zavedení  inkvizice..  R.  1618  osnoval 
spiknutí  proti  republice  Benátské  a  chtěl  se 
zmocniti  Benátek  pomoci  důstojníků  fran- 
couzských, stojícícn  ve  službách  republiky. 
Ale  spiknutí  bylo  Benátským  záhy  prozra- 
zeno a  loďstvo  O-novo  poraženo  od  nich 
na  hlavu  u  Santa-Croce  r.  1618.  Španělská 
vláda  odvolala  pomocníky  O-novy,  vyslance 
svého  v  Benátkách  Bedmara  a  mistooržitele 
milánského  Pictra  de  Toledo,  načež  O.,  cítě 
se  ohroženým,  chtěl  nabýti  samostatnosti 
v  Neapoli.  Vyjednával  s  Francií  a  Savojskem, 
ale  když  vlastní  vojsko  jej  opustilo  a  do 
Neapole  vyslán  nový  mistodržící,  kardinál 
Borgia,  musil  O.  vrátiti  se  do  Madridu  a  ze- 


mřel ve  vězeni  na  iteka  Atoncdé.  Teprve 
po  své  soMti  byl  vil  v^bt  ipfoiff n.  Idu 
syn  don  Juan  Telles  y  Utroa  bjl  suto- 
králem  na  SiciHi  a  seaiřel  v  Pakarma  r.  U5«. 
Srv.  Femandea  Doro.  El  grao  doqoe  de  O. 
y  soa  marina  (Madrid,  1885). 

Qmmtímw  (ezantbemata)i«oizcliarobQé 
^evy  na  kůži  z  příčin  mistmch  anebo  po^ 
viecnných  vzniklé,  které  nám  představe;! 
obvčejně  obrazy,  povstalé  splýranim  anebo 
zvíáitní  konfiguraci  jednotlivých  výkvčtki 
kožních  čilí  efflorescenci.  Roseúiáfáat 
o.  náhlé  neboli  akutni,  které  b^^ajt  oakai- 
Uvé,  a  o.  chronické,  vzniklé  růsaýim  vfiry 
zevnimi  (působícími  přímo  na  tíai)  nebo 
vnitřními,  infekci  krve  celkovýini  oemocrsu. 
poražením  čivstva  ústředního  oebo  perifer- 
ního atd.  Jfjr. 

OwwwlA  Svatý,    syn   northombnckAo 
krále  Ethelfreda  (*  604  —  f  642).    Byl  Ur 
hnán  do  Skotska,  kde  přeiel   na  vira  kfe* 
sCsnskon   a  vítězstvím   nad  britakým  voje- 
vůdcem Kedwallou  u  penisosbomy  ziAé 
koruny  northumbrické.  Šířil  pak  kf estuftn 
mezi  Anglosasy  a  padl  v  bitvě  proti  Pcndon, 
králi  pohanských  MerdŮ,  na  poli  MaoerskéoL 
Záhy  již  byl  jeho  život  obetkán  U  ^cxiátm, 
zvlažte  však  když  jeho  tělo  převeaeso  r.  Í3C8 
do  Flander.  Zachovaly  se  zvláště  dvé  dobo- 
rýnské  básně  stejného  obsaba  o  O-ovi,  te- 
čené Oswald-Gedichte,  ze  XII.  atol ,  ač  jes 
v  porušeném  zpracování  ze  XIV.  a  XV.  stol 
(vyd.  Pfeiffer  v  >Zeitschr.  f.  deutschcs  Aher- 
thumc  sv.  2.,  Lip.,  1842,  a  EttmóUer,  Car. 
1B35).    Jsou  to   tak    zvané   Spielaaaans- 
dichtungen,  jejichž  hlavním  obsahem  tioo 
námluvy  hrdiny  celé  básně.  O.  sví  totil  od 
poutníka  Warmunda  o  krásné  dceři  pc^an. 
krále  Aarona,  který  každému   nápadníkovi 
srubne  hlavu.  Na  radu  poutníkovu  O.  posílá 
havrana  do  té  pohanské  země,  a  dcera  krá- 
lova, iménem  Spange,  dá  ptáko  psáni  a  pnlen 
pro  O-a.    Ten  přitáhne  s  velíKým  vojskeco, 
unese  dceru  krále  Aarona*  který  stihá  prchá- 
jíd.    V  úzkosti  své  O.  učiní  slib,  ie  ty- 
plní  každou  prosbu  jménem  boŽím  jemu  před- 
nesenou, a  šCastně  prchne.  Při  svatt>ě  doois 
v  Anglii  objeví  se  Kristus  a  žádbjí  jméoeo 
božím  od  O-a  jeho  říši  a  choL  O.  cbce  do- 
státi svému  slibu,  když  v  tom  Kristus  dáfá 
se  pozn&ti  a  O.  vede  pak  s  choti  ctnostný 
život.    Typickým  znakem  O-ovým  je  tu  ha- 
vran, mluvící  lidskou  řeČí,  který  z  básoi  do- 
stal se  i  do  umění  v^vamého.  Srv.  Bsrtsch. 
Die  deutschen  Gedichte  von  Sankt  O.  I  ve 
Pfeifferově  >Gernianii«  sv.  5,  1860);   Střehl, 
Ueber  d.  Spielmannsgedicht  von  Sankt  O. 
(Vid.,  1870);    Edfardi,  Untersucbungen  ůbtr 
d.  Gedicht  von  Sankt  O.  (Hannover,  1876)^ 

Oavédim  v.  Oáwiecim. 

Oaridóeni  n&mořaké  (frc  rúppwt  man- 
time^  ^Bg],  extended  protest,  něm.  Verk/arav/) 
jest  přísežná  zpráva,  kterou  podává  plavec 
v  konečném  přístavu  nebo  v  přístavu  z  dodic 
iSothafen)  na  základě  lodního  denníku  u  pH* 
slušného  soudu,  jakož  í  přísežné  seioán 
lodního   mužstva.   Tímto   o-m   fi*kým  pro 


Osvědčeni  směnečné  —  Osvětlováni  měst. 


957 


katuje  se  velká  havárie.    Srv.  Avarie 
a  Dispacbe. 

0«tM6«bí  •méa^óné  v.  Protest. 

OsTatA,  též  krvna  osvěta,  srbský  ná* 
zcv  msty  krevni  (v.  t). 

Ot^éta:  1)  O.  jest  volné  užívání  rozumu 
proti  dogmatAm  výzpyt  zamezujícím.  Jest 
r.ttionalistická,  její  východisko  jest  skepse. 
Vyrflstá  na  podloze  poznávání  zkumného 
(theoretlckého)  a  celé  doby  jsou  tímto  my- 
šlenkovým směrem  značeny.  Renaissance 
přinesla  o  tu  západu  evropskému  ve  stol. 
XV.  a  XVI.  a  s  ní  i  reformaci,  a  osvícenství 
veku  XVIII.  vySIo  z  filosofie  angl.-franc. 
Dobře  ceníc  význam  rozumu  jakoito  jedi- 
ného nástroje  poznávacího,  dAsIedné  vSe 
jeho  kritice  podrobuje  a  jest  svou  zvídavostí 
a  zkumnosti  nejvíce  břitkou  zbraní  proti 
všemu  tmářství  a  naduté  vypínavosti,  jci  se 
chce  krýti  autoritou  poznatků  jinak  než  zkou- 
máním nabytých.  O.  jest  kult  rozumu,  pěsténi 
í  uctívání  jeno  zároveft,  a  jestliie  výsledky 
noétíckého  badání  zuiují  jeho  užívání  na 
obor  zkušenosti,  nic  tím  nezískává  theosofi 
cký  dogmatismus,  poněvadž  i  jeho  konce 
jsou  touže  noétikou  spolu  vytknuty  a  zbý- 
vající víra,  aby  se  nevztahovala  k  nepravdě 
podobnému,  to  i  nadále  zabrániti  dovede 
rozum  třeba  takto  obmezený.  O.  klade  vý- 
hradní dAraz  na  uplatňováni  rocumu.  tak  že 
vzdělanost,  jež  obsáhá  i  kulturu  éthíckou 
i  praktické  vymoženosti,  jest  pojmem  vý- 
znamu zaplněnějšího  a  znamená  souměrný 
rozvoj  všech  úkonností  člověka.  Zb. 

2)  O.,  časopis  vycházející  od  r.  1871  re- 
dakcí a  nákladem  V.  Vlčka  (v.  t). 

Osritlm  v.  Oáwiecim. 

Ofritlmany,  městečko  na  Mor.,  v  hejtm. 
a  okr.  kyjovském,  má  180  d.,  963  obyv.  č., 
4  n.  (1890),  kostel  sv.  Havla  (ve  XIV.  stol. 
far.),  dtř.  sk.,  pš.,  četnickou  stanici;  opodál 
HruŠkovice,  popi.  dvAr,  myslivna  a  mlýn 
hr.  Berchtolda  a  zbytky  kaple  sv.  Klimenta 
z  prvnich  dob  křesťanství  na  Moravě.  K  obci 
naleží  nckolik  samot.  R.  1350  zřízeno  zde 
proboštství  augustiniánA  brněnských,  jež 
trvalo  do  váL-k  husitských. 

Oivétlanl  v  malířství  slo ve  umění  roz- 
dělovati správně  světlo  a  stín  na  obraze  tak. 
aby  obraz  byl  jednotný  a  pevný.  Obyčejné 
rozumí  se  o  m  obrazu  nikoli  obyčejné  světlo 
denní  na  obraze  znázorněné,  nýbrŽ  zvláštní 
n(>jak^  svéilový  effekt  vzniklý  buď  paprsky 
slunečními  nebo  jakémkoli  světlem  umělým. 
Takovými  svctlovými  efTekty  vynikají  obrazy 
Corrcggiovy,  Rembrandtovy.  v.  der  Neerovy, 
Claudc  Lorrainovy  a  j.  Zvláštní  druh  o.  jest 
t.  zv.  přísvit  neboli  clair  obscur  (v.  t.). 
O-m  obrazu  rozumí  se  také  síla  a  směr  světla 
buď  přímého  neb  odraženého,  padajícího  na 
obraz  visící  neb  vystavený,  a  jest  rozhodu- 
jícím pro  dojem,  jejž  obraz  má  vyvolati. 

OlTétlov&ni  méat.  umělá  náhrada  světla 
denního  v  čase  večerním  a  nočním.  Užívá  se 
lamp  8  olejem  řepkovým,  lněným,  s  petro- 
lejem, svítiplynem,  lamp  elektrických  neb 
acetylcnových  (v.  Lampy  a   Elektrické 


světlo).  Olejové  lampv  jak  se  stránky  oeko- 
nomické  tak  i  hygienické  jsou  nevýhodné  a 
pro  jejich  malou  svítivost  užívá  se  jich  jen 
za  výstražné  svítilny,  aby  se  jimi  za  času 
nočního  označila  místa  nebezpečná  úrasem. 
Světlo  elektrické  jest  nejvýhodnější.  Jím  lze 
využitkovati  všechny  síly  přírodní  (sílu  větru, 
vody,  páry,  tiše,  energii  skrytou  v  uhH  a  pod.) 
k  oekonomickému,  technidcy  ncjdokonalej* 
šímu  osvětlování.  —  O.  m.  bylo  do  XVI.  stol. 
nepatrné,  skorém  žádné,  a  záleželo  na  vAli 
jednotu vcA.  V  r.  1623  nařízeno  v  Praze  mě- 
šťan Am,  aby  v  případě  války  měli  připraveny 
smolné  věnce,  jež  by  na  dané  znamení  ve 
smolných  koších  zapálili.   V  Londýně  ještě 
r.  1690  majitelé  domA  byli  povinní  na  svAj 
účet  svítiti  před  svým  domem.  R.  1723  sví- 
tilo v  Praze  pravidelně  121  svítilen  a  to  na 
hlavní  cestě  od  Celetné  ulice  přes  Staroměst- 
ské náměstí,  most,  ke  hradu.   Osvětlováni 
toto  obstarávati  musil  majetník  domu,  před 
nímž  lampa  stála.  R.  1783  osvětlováni  Prahy 
dělo  se  na  účet  zemských  stavA,  potom  pře- 
šlo na  městské  hejtmanství,  konečně  na  praž- 
ský magistrát,  jenž  dostával  za  to  od  stavA 
zemských  ročně  4050  zl.  R.  1823  Praha  měla 
již  1050  lamp  veřejných  a  254  soukromých, 
v  nichž  svítilo  se  olejem  lněným.  Objevením 
svítiplynu  nastala  doba  dokonalejšího  o.  m. 
První  plynové  osvětlování  měl  Londýn  r.l814, 
Paříž  r.  1820,  Berlín  r.  1826.  V  Praze  15.  září 
1847   poprvé  zazářilo   200  lamp   plynových, 
určených  k  veřejnému  osvětlování.   R.  1860 
zřízeno  plynové  osvětlování  v  Plzni,  r.  1868 
v  Budějovicích,  r.  1869   v   Hradci  Král.  a 
Ml.  Boleslavi  atd.    Mocného  soupeře  našlo 
osvětlování  plynové  ve  světle  elektrickém. 
Objevem  Aucrovým  sice  elektřina  zadržena 
na  dráze  vítězné,  avšak  zdá  se,  že  ne  na 
dlouho,  poněvadž  novými  objevv  světlo  elek- 
trické spěje  k  lepšímu  a  lepšímu  úspěchu 
oekonomickému.  První  elektrické  osvětlení 
zavedeno  bylo  v  r.  1848  v  Londýně,  kde 
J.  W.  Starr  z  Cincinnati  postavil  kandelabr 
o  25  svítících  žárovkách  el«  ktrických.  Ovšem 
byl  to  jen  pokus;    praktického  upotřebení 
došla  elektřina  teprve  po  objeveni  principu 
dynamoelektríckého,  po  zavedení  elektrických 
Žárovek  Edisonových.  První  elektrické  osvět- 
lování tohoto  zpAsobu  provedeno  na  výstavě 
paříž.  r.  1878.  V  Praze  zřízena  pokusná  elek- 
trická stanice  osvětlovací  r.  1884  v  městské 
plynárně.  R.  1885—86  zařízeno  elektr.  osvě- 
tlení Žofína,   r.  1888  Jindř.  Hradce,  r.  1889 
Žižkova,  r.  1895  Karlina,  r.  1897  Smíchova, 
r.  1900  Prahy  a  Kladna.  Obě  poslední  zaří- 
zení V3rznačují  se  moderností.    Kladno  jest 
první  město  v  Rakousku,  jež  má  provedeno 
osvětlování  pomocí   systému  třívodičového 
2  X  220  volt.   Centrála  tato  začala  se  stavěti 
v  září  r.  1899  a  dokončena  v  dubnu  r.  1900. 
Kolébkou  tohoto  nejlacinějšího  systému  elek- 
trického osvětlování  jest  Anglie,  kde  již  přes 
80  stanic  jest  postaveno.  Praha  zařízena  jest 
na  proud  střídavý  třifasový  o  napétí  3000 
volt,  jež  pak  v  ulicích,  pro  jednotlivé  okrsky 
domA,  pomocí  transformátor  A,  na  ulicích  r 


958 


Osvfcenost  —  Oswald 


N 


stavených,  přeměňuje  se  oa  střídavý  proud 
o  120  volt  napětí.  Centrála  pražská  má  pět 
dynam  po  750  koňských  silách  normálních  a 
1000  maximálních,  které  jsou  ji2  nyní  maxi- 
málně zatíženy,  tak  že  nutno  jest  již  pomý- 
šleti na  rozšíření. 

Osvio^nost  v.  Erlaucht. 

OSTOjOVáJii  představ  (lat.  úppercepiioVjesí 
umístění  představy  nové  v  určitém  tíumu 
představ  starších.  Gověk  na  př.  na  venkově 
žijící  měl  představu  domu.  Přijde-li  do  města 
a  spatří  palác,  vybaví  se  představa  domu. 
Nastane  zabavování  částí  nestejných  a  sesi- 
lování  stejných,  až  člověk  pozná,  že  i  palác 
jest  dům.  Tak  změnila  se  i  starší  jeho  před- 
stava domu,  i  některé  znaky  paláce  se  za- 
temnily. Představa  starší  osvojuje  představu 
novou;  první  jest  osvojující  (appercipu- 
ící),  druhá  osvojovaná  (apperci pován á). 

ová  představa  se  pozměnila,  jsouc  osvo- 
jena tlumem  starším,  a  stane  se  jeho  členem. 
Ale  právě  tím  sloučením  ustálí  se  v  duŠi, 
jsouc  členem  nového  celku,  má  podíl  v  osu- 
dech jeho,  který,  jsa  jednou  pevně  utkvělý, 
i  nové  představě  stává  se  posilou  vydatnou. 
Jakmile  nová  představa  osvojením  vřadí  se 
do  přiměřené  příhrady,  stává  se  majetkem 
naším.  Představa  starší  pak  osvojujíc  z  no- 
vých názorů  členy  souhlasné,  odmítajíc  pro- 
tivné, rozšiřuje  se  také  sama  novými  členy, 
jako  organismus  roste  zažíváním  potravy, 
z  které  vybírá  jen  látky  sobě  přiměřené. 

O-m  (appercepcí)  tedy  naznačujeme  každý 
pochod,  kdy  ustálený  obsah  (majetek)  du- 
ševní působí  na  jednotlivý  děj  vnitřní,  při 
čemž  onen  sám  také  více  méně  se  měnívá. 
Tak  jest  asi  vytčen  způsob,  kterým  nyní  o. 
obecně  se  pojímá,  ač  v  podrobnějším  určení 
pochodu  zastaneme  některé  odchylky.  Roz- 
díl zde  se  vyskytující  týká  se  hlavně  té  okol- 
nosti, pokud  se  při  osvojování  představy 
účastní  vědomá  a  úmyslná  pozornost  (sponta- 
neita  v  představování),  ježto  někteří  chtějí 
jen  tento  případ  pokládati  za  o ,  jiní  však 
v  ně  zahrnují  i  případy,  kde  tomu  tak  není. 
Pomyslu  stanoveného  o  o.  užívá  se  pak  často 
u  věcech  psychologických,  najmě  v  paeda- 
gogice  a  v  mluvozpytu;  neboť  náleží  k  nej- 
důležitějším a  nejúrodnějším  pojmům  nauč- 
ným v  psychologii.  Hlavní  jádro  paedagogi- 
ckého  vedení  záleží  v  tom,  aby  žák  osvojoval 
si  látku  podanou  ( učivo \  Všechno  učení 
jest  o.  Ne  co  člověk  vnímá,  nýbrž  jenom 
to,  co  řádně  si  osvojil,  k  starším  tlumům 
přirovnal  a  dobře  umístil,  přispívá  k  jeho 
vzdělání.  Proto  musíme  ponechati  novým 
představám  dosti  Času,  aby  člověk  si  je 
osvojil;  jinak  představy  neosvojené,  jsouce 
osamoceny,  ztrácejí  se  brzy  z  vědomí.  Aby 
pochod  osvojovací  nastal,  třeba  starších  dru- 
žin osvojovacích;  kde  jich  není,  nenastane 
o.,  a  nové  dojmy  minou  bez  účinku.  Zásoba 
starých  představ  osvojovacích  j(  st  základem 
kažaé  přípravy  tak  zvané.  Kdo  v  jistém 
oboru  činnosti  duševní  dříve  již  pracoval, 
všimne  si  a  pozná  mnohé  včci,  které  uniknou 
člověku   necvičenému.    Tak  jest  možno,  že 


dva  lidé  jiné  přeamétjr  vlastné  mají  před 
sebou,  ač  se  oba  dívají  na  touž  věc  V  o. 
zdokonaleném  záleží  rozdíl  mezí  znalcem  a 
neznalcem,  mezi  odborníkem  a  ociiotnikem,. 
myslí  vycvičenou  a  prostou.  Botanik  zna- 
mená mnohé  v^ci  na  rostlině,  koňař  na  koni» 
hudebník  v  nové  skladbě,  malíř  na  obraze, 
o  nichž  neznalý  nemá  ani  potuchy.  V  tom 
smyslu  vykládá  se  paradoxon,  že  aovék  lim 
více  nových  věcí  kokm  sebe  poznává,  čím 
více  již  zná.  Nové  předměty  a  myšlenky  ne- 
působí jenom  tím,  že  jsou  nové.  nýbrž  £e 
nejsou  nové  docela. 

O-m  dáváme  věci  jméno,  totiž  osvojnji  me 
věc  novou  v  nějaký  starší  tlum  představ, 
který  již  jméno  má.  Osvojující  tlamy 
také  jsou  toho  příčinou,  že  obsah 
téhož  pocitu  docela  jinak  působí 
v  různých  dobách.  Člověk  vídá  mnohé 
na  věcech,  co  jest  vlastně  dáno  jeho  před- 
stavami. —  U  starších  psychologů  před  Her- 
bartem,  také  ještě  u  Kanta,  o.  znamená  prostě 
uvědomění  vjemů  (perceptioptrceptíonis).  Kant 
rozeznával  o.  empirické  a  transcendentslni 
(ryzí,  prvotní).  Empiiické  o.  znamená  spoicni 
vjemů  ve  vědomi  (synthesis),  transcendc-n- 
talní  o.  jest  vřadění  vjemů  v  základní  sché- 
mata pojmuv  apriorických  (kategorií).  Trans- 
cendentální  jednotou  o.  vzniká  z  rozmani- 
tosti názoru  vnějšího  jednotný  pojem  před- 
mětu. (Kant*  Kritika  č.  r.  §  18.).  K  literatuře 
srv.:  Dr.  O.  Staude,  Dtr  Begriff  der  Appcr- 
ception  in  der  neueren  Psychologie  (obsaženo 
ve  Wundtových  >Philosophische  Studien« 
1882,  díl  L);  Dr.  Karl  Lange,  Uebcr  Appcr- 
ception  (Plavno,  1889);  Fr.  Drtina,  O  apptr- 
cepci  a  významu  jejím  ve  vyučování  (1896) 
a  j.  Fi-cDd, 

ÍISTradin,  chybně  Vostračín,  far.  ves 
echách,  hejtm.  a  okr.  Horšův  Týn,  p£ 
StaĎkov;  112. d..  558  obyv.  č.,  53  n.  (1890\ 
kostel  Narození  P.  Marie  (ve  XIV,  stol.  far), 
hrobka  s  kaplí  sv.  Křižc,  3tř.  šk.  a  3  mlýny. 
Alod.  statek  (359*97  ha  půdy)  se  zámkem  *a 
dvorem  drží  rodina  Zieglerova.  Na  návrši 
zv.  »Na  zámečku*  zříceniny  po  býv.  hradu. 
jenž  b^l  již  v  XVI.  stol.  pustý.  Na  zboží 
osvračinském  připomínají  se  r.  1409  Václav 
z  Otěšic,  r.  1589  Jiří  Kočovskf  z  Košová  a 
na  O-ě  v  XVIII.  stol.  sv.  p.  ňildprandtové 
a  po  nich  se  tu  vystřídali  rychle  rozliční 
majetníci. 

Oswald:  1)  O.  James,  filosof  skotský 
(t  1793),  stoupenec  Reidův,  prohlásil  zdravý 
rozum  lidský  {common  sense)  za  nejvyŠŠ!  po- 
znávací instanci  ve  věcecn  theoretickýc^ 
i  mravních.  Bezprostředně  rozum  ten  pravdo 
zírá:  hlas  svědomí  dokazuje  pravdu  mrav- 
nosti a  pohled  na  svět  jsoucnost  boŽL  Na* 
psal  Appea!  to  common  strne  in  behalf  of  rť 
ligion  (Edinburk.  1766—72). 

2)  O.  Eugen,  něm«spisov.  (*1826vHei* 
delberce).  Jest  instruktorem  na  král.  námořní 
akademii  v  Greenwichi.  Napsal:  Austria  in 
1 868  (Lond.,  1868);  8  W.  M.  Rosetťma:  £ji- 
sayM  on  early  Jtalian  cnd  Cerman  book$  of 
courtesy  (Lond.,  1869);   Mánntr  und  EÝůmm 


Oswald  —  Osypky. 


959 


(Paderbom,  1878 V,  Thomas  CarfyU,  ein  Le- 
pemsbild  und  GoídkSmer  aus  sšinen  Werken 
(LIDm  1882)  a  j. 

Otwald  VOD  Wotkenstein,  básnfk  né- 
mecký  xe  itechtickébo  rodu  tyrol.  (*  1367  — 
t  1445).  Od  10.  roku  žil  dobrodružným  ii- 
votem,  jenž  zanesl  jej  do  viecb  téměř  zemi 
evropských,  i  do  Persie,  Arménie,  Sv.  zemé 
a  Afriky.  Jako  člen  tyrolského  Elefanten- 
bundu  účastnil  se  války  mezi  bratřími  Ar- 
noštem a  Bedřichem  Rakouským.  Na  snémě 
Kostnickém  byl  rádcem  císaře  Sigmunda. 
R.  1419  byl  jeiténa  výpravě  proti  HusitAm; 
potom  žil  na  hradě  Haueniteině  v  Tyro- 
lích.  V  písních  zachytil  bouřlivá  svá  puto- 
vání ve  formě  přcumčlkované;  je  z  nejsub- 
íektivnřjéích  minnebangrfi.  Vydán  Bědou  We- 
berem (Inžpr.,  1847).  Srv.  Weber,  O.  v.  W. 
und  Friedrich  mít  der  leeren  Tasche  (t, 
1850);  J.  V.  Zincerle,  O.  v.  W.  (Vid.,  1870). 

OéwftldtwUtt^  [o&ddldtuisl],  tov.  město 
v  anglickém  hrabství  Lancasteru  ve  West 
Ridtngu,  6  km  na  jv.  od  Blackbumu,  má 
13.296  ob.  (1891).  několik  prádelen  bavlny  a 
tiskán  n    kartounu.  Tír, 

Oswego:  1)  O.,  řeka  ve  státě  New  Yorku 
ve  Spoj.  Obcích  sev.*amer.,  vzniká  stokem 
řek  Seneca  a  Oneida  a  vlévá  se  po  toku 
dlouhém  26  km  \x  města  Oswega  do  jezera 
Ontario.  Podél  řeky  probíhá  průplav  Os- 
wet^oský,  spojující  Ontario  s  jezerem  Eríe 
u  Syracuse. 

SI  O.,  hl.  město  hrabství  t.  jm.  a  jedno 
z  obou  hlavních  měst  státu  New  Yorku  při 
ústí  ř.  Oswega  do  jez.  Ontario  a  na  prů- 
plavu Oswegoském  v  uzlu  3  železničních 
trati,  má  21.842  oby  v.,  přístav  chráněný  ka- 
mennými hrázemi  a  opevněný  tvrzí  Ontario, 
krásný  park,  knihovnu,  učitelský  seminář, 
soudní  dvůr,  věznici,  rozsáhlý  průmysl  s  roč. 
výr.  za  7Vj  milí.  doll.,  zvláště  veliké  mlýny, 
pivovary,  prádelny,  tkalcovny,  pletámy,  sla- 
dovny atd.,  znamenitý  dovoz  obilí  a  dříví 
s  Kanady  a  pravidelné  parníkové  spojení 
s  Chicagem.  Tír, 

OswMiký  6«J,  oswcžský  čaj,  viz 
Monarda. 

Oswastry,  samosprávné  město  na  hra- 
nici angl.  hrabství  Shropu,  v  úrodné  krajině 
mezi  zalesněnými  pahorky,  má  8946  obyv. 
(1891),  starý  chrám  sv.  Osvalda,  restaurovaný 
od  Strceta,  latinskou  školu,  tkalcovny  ba- 
vlny, vlny  a  lnu.  veliké  trhy  na  dobytek, 
železniční  dílny  a  uhelné  doly.  Tir. 

Oiwlaoim  (Autchwit^^,  mésto  v  záp.  Ha- 
liči, při  vtoku  Sóly  do  Visly  a  důležité  kři- 
žovatce žel.  trati  Dédice-Trzebinia  a  Ska- 
wina-O.,  v  hejtm  bialském,  má  5414  obyv. 
pol.,  z  nichž  3063  židův  (1890).  okr.  soua  a 
hlavni  celní  úřad,  řimsko-katol.  far.  kostel, 
2  ob.  fikoly,  pŠ..  telegraf,  zámek,  válcovnu 
na  zinek,  par.  mlýn,  továrnu  na  likéry.  Čilý 
obchod  v  obilí,  vejcích  a  drůbeži.  —  Okr. 
soud  má  21.996  obyv.  pol.  (1890).  —  Kní- 
žetstviOsvětimské  vzniklo  z  Těšínského 
r.  1360  rozd6)ením  pan^^tvi  kniŽete  Měčislava 
mezi  jeho  syny  Vladislava  a  Kazimíra.    Za- 


kladatelem větve  Osvětimské  stal  se  Vladi- 
slav, jehož  syn  Jan  r.  1327  dal  se  v  manství 
koruny  České.  Synem  tohoto  Janem  II,  vy- 
mřela větev  Osvětimská  {r.  1405)  a  dědicem 
jejím  stal  se  Přemyslav  Těšínský,  po  němž 
(r.  1406)  nastoupil  jeho  syn  Kazimír  ^f  1433). 
Synové  tohoto  rozdělili  se  o  panství  otcov- 
ské, při  čemž  Jan  III.  dostal  Osvětimsko. 
Teoto  však  r.  1457  prodal  knížetství  Polsku. 
R.  1654  Osvětimsko  bylo  proměněno  v  kra) 
{powiat\  titul  knížetství  byl  mu  však  ucho^ 
ván.  Ke  koruně  České  formálně  bylo  vrá- 
ceno r.  1773  (proto  také  od  r.  1818  byla 
části  Německého  bundu),  skutečně  však  byla 
přiřadčno  k  Haliči. 

Osy,  O  si,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Klatovy,  fara  a  pš.  Švihov;  16  d.,  100  ob.  č^ 

Osyka  v.  Osika. 

OsykOT,  Os  i  kov  {Aspendorf),  ves  naMo^ 
ravě,  hejtm.,  okr.  a  pŠ.  Šumperk,  ara  Rej« 
hartice;  32  d.,  117  ob.  n.  (1890). 

OsykOTdo,  Osikovec,  Vosykovec, 
víska  v  Čechách  blíže  Rodné,  hejtm.  Tábor, 
okr.  a  pš.  Ml.  Vozíce,  fara  Hartlikov;  7  d.^ 
44  ob.  č.  (1890),  samou  Bydliny. 

OaykOTiiik,  zoo!.,  v.  Saperda. 

Osyky,  Osiky,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a 
okr.  Tišnov,  fara  a  pš.  Lomnice;  42  d.,  291 
ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.  a  blíže  obce  fil.  kostel 
sv.  Stanislava. 

Oisrpky  (lat.  morbiUi)  jsou  náhlá  (akutní) 
osutina  kožní  rázu  nakažlivého,  která  se  obr 
jevuje  hlavně  ve  věku  dětském.  Osutina  tato 
jeví  se  po  předcházející  horečce,  katar rhu. 
cest  dýchacích  a  očním  pod  obrazem  oddě- 
leně položených  nepravidelných  červených 
skvrn  a  pupenečků.  Osutina  ta,  jevící  se  ve 
velikých  epidemiích  a  endemiích,  byla  známa, 
již  lékařům  starším,  popsal  ji  arabský  lékař 
Rhazes  jiŽ  ve  stol.  VIII.,  hlavní  zásluha  však 
o  popis  detailovaný  přísluší  lékařům  anglic- 
kým, především  Mortonovi  a  Sydenhamovi  ve 
stol.  XVIII.  Příznaky  vyskytující  se  u  o-pek 
objevují  se  v  jistém  typu.  Inkubace  č.  doba 
uplynuvší  od  nákazy  až  do  objevení  se  pří- 
znaků chorobných  trvá  8—21  dnŮv.  Doba 
přcdzvéstná  {stadium  prodromorum)  vyzna- 
menává se  horečkou  a  katarrhem  sliznic. 
Teplota  dostoupí  39—40*  C.  Děti  naříkají 
na  zcmdlenost,  bolesti  hlavy,  dostavuje  se 
rýma,  slzení  očí,  kašel  atd.  Po  3—5  dnech 
trvání  těchto  příznaků  dostavuje  se  osutina 
I  za  stilého  někdy  stoupáni  horečky,  a  to  nej- 
dříve v  obličeji  na  Čele  a  spáncích,  a  roz- 
šiřuje se  pak  za  dva  dny  za  stále  trvající 
horečky  na  ostatní  částky  těla.  Někdy  jiŽ> 
před  tím  objevují  se  červenavé  skvrny  na 
sliznici  dásní,  t  zv.  Koplikův  exanthem  pro- 
dromálni.  Osutina  jest  pak  intensivně  zarudle 
zbarvená,  jsou  to  skvrny  velikosti  čočky 
nebo  prosa,  mírně  nad  kozí  vyvýšené,  které 
obyčejně  ncsplývají  (v  protivě  ke  spále). 
Tlačíme-li  prstem  na  osutinu,  zbude  žlutavé 
zbarvení.  Po  době  2—3  dnů  počíná  osutina 
se  ztráceti  a  zmizí  konečně  docela,  načei 
dostavuje  se  mírné  olupování,  kdež  vrstva 
rohová  kůže  v  malých  destičkách   se   olu- 


V60 


Ošcbové  —  Ota. 


paje.  Toto  olupováoi  trvá  nékdy  14  dnáv  a 
jest  doprovázeno  nékdy  mírným  svédénún. 
Jako  anomálii  prflbébn  ináme  objevování 
se  osntinv  v  dooikách  anet>o  mobon  býti  do- 
provázející pfíznaky  horečnaté  velmi  pmdké. 
Jako  komplikace  dostavuje  se  nékdy  krvá- 
cení z  nosn,  pak  zánéty  plic  a  rychle  po- 
kra6]jici  snéf  koiní,  t.  z  v.  noma.  Příčinou 
O-pek  jest  kontagíum  (nakailivína^  podstaty 
neznámé,  snad  badllární,  které  lpi  na  sekre- 
tech onemocnélých  sliznic  (nos,  chrchle,  slzy) 
a  v  krvi,  iak  očkování  témito  látkami  předse- 
vzatá dokazují.  Zdá  se,  le  i  exhalace  plic 
a  kflie,  pak  šupinky  při  olupováni  jsou  na- 
kažlivé. Nákaza  déje  se  buď  přímým  stykem 
anebo  pobytem  v  atmosféře  osypkové,  také 
jinými  osobami  můie  býti  kon^agium  zavle- 
čeno. Léčení  může  říditi  pouze  lékař.    Jý- 

O.  v  lesnictví  v.  Jehlotrus. 

Oiabové  v.  lanové. 

Oielin^  Oleiin  {Oschelin),  far.  ves  v  Če- 
chách při  Mži  a  žclezn.  trati  Plzeň-Cheb, 
h''jtm.  a  okr.  Stříbro,  pš.  Svojiín;  74  d., 
15  ob.  č.,  398  n.  (1890).  kostel  sv.  Bartolo- 
méje,  obnovený  r.  1722  (r.  1596  far.),  3tř. 
ik.,  2  ml^ny.  Alodiální  statek  se  zámkem 
(z  r.  1786),  dvorem  a  pivovarem  drží  Karel 
sv.  p.  z  Bigatto.  jehož  předek  Josef  spojil 
O.  s  panstvím  svojiínským.  Čtvrt  hod.  od- 
tud stopy  po  býv.  tvrzi. 

Oikroik  (rus.  Rirpiai,  ném.  Spit^eisen, 
franc.  poin^on)  jest  ocelový  kamenický  ná- 
stroj, který  jest  ostře  ipičatý  se  ipičkou  do 
tvrdá  kalenou.  Podobá  se  dlátu,  jehož  horní 
část  je  vykovaná  v  osmistěn.  Přechod  ke 
opičce  je  náhlý  na  způsob  přiříznuté  tužky. 
Používá  se  nástroje  toho  ke  hrubému  zpra- 
cování žuly,  porfyru  a  syenitu.  Sp. 

Oilajoh,  bot.,  v.  Allium  (Ascalonicum). 

Oimiany  (rus.  OmMHHii),  új.  město  rus. 
gub.  vilenské  na  ř.  Ošmjance,  má  6218  ob. 
(z  nichž  3989  židů),  2  pra  vosi.  chrámy,  1  kat. 
se  zázračným  obrazem  P.  Marie,  synagogu  a 
3  žid.  moalitebny,  ikolu  měšťanskou,  farní 
a  židovskou,  nemocnici,  4  jirchárny,  lihovar, 
továrnu  na  minerální  vody,  tabák  a  medo- 
vinu,  sladovnu  a  mlýn.  O.  připomínají  se 
r.  10*0,  r.  1384  napadli  je  Němečtí  rytíři, 
r.  1435  poražen  zde  Svidrigajlo,  r.  1519  a 
1655  rozbořeno  město  Rusy  a  r.  1795  připo- 
jeno k  Rusku.  —  OSmjanský  Újezd  za- 
ujímá 6897  ilfm*  půdy  dosti  zvýšené,  zavlažo- 
vané Némnem  a  jeho  přítoky.  Z  užitečných 
nerostů  vyskytuje  se  zde  železná  ruda,  raŽe- 
lina,  mlýnský  kámen,  křída  a  hrnčířská  hlína. 
Jezera  jsou  4,  na  j.  některé  močály.  Obyva- 
telů jest  227.645,  většinou  Litvínů,  Bělorusů, 
Poláků  a  Židů,  Skol  jest  44.  Hlavním  zaměst- 
náním jest  orba.  Ovocnářství  a  zelinářství 
jest  nepatrné.  Na  vysokém  stupni  jest  vý- 
roba švýcarského  a  hollandského  sýra.  To- 
váren jest  248  s  1071  děln.  a  roč.  výrobou  za 
689.551  rub.,  z  nichž  jest  122  mlýnů,  47  jir- 
cháren,  19  lihovarův  atd.  Z  řemesel  nejroz- 
áiřenéjší  jest  hrnčířství.  Hlavní  střediska  ob- 
chodu jsou  O.  a  Smorgon,  Újezdem  vede  že- 
leznice libavsko-romenská.  Tšr, 


Ofera  v.  Aspry. 

OMUal  Josef  C*  28.  dub.  1839  v  OdrH- 
dcto  na  Moravé).  G3riDnasfiiii9  stodoval  t  Olo- 


mouci a  od  r.  1860  bjrl  poslacbaéem  filovo* 
6cké  fakulty  v  Praze  a  criČencem  ůsítxwjg 
Malýpetrova.  R.  1871  povolán  sa  sapplnjíciho 
učitele  na  obecné  gymnasium  do  ^ator, 
kdci  r.  1874  stal  se  skutečným  oČttelemu  Se- 
psal: Slovo  o  prostonárodbŘÍ  tpice,  ^Hdštf 
o  xpMck  Buk.  Zel.  a  K-al,  proti  ^pév&m  Rty- 
mérový-m  a  Aeneidi  (Progr.  gymn.  Klatov. 
1883)  a  Jakou  řeči  mluvili  pévSÍ RZ.  a  Rš^} 
(t.  1889)  a  do  »Klat.  Li8tů«  nékolik  článků 
na  obhájenou  RZ.  a  RK. 

OitarlA,  veliká  katolická  vetnice  na  řece 
Mrečnici  nedaleko  Ognltna  y  záp.  Chorvat- 
sku. Tu  stával  kdysi  velmi  krákiý  gotický 
chrám,  vystavěný  knížetem  Martineoi  Fraii- 
kopanem.  R.  1521  Turci  zpustoiill  a  půlili 
vesnici  i  kostel. 

Oitiirljské  Mdlo  déU  chorvatské  pohoří 
Velebit  na  dvé  jpolo vtce«  Test  velmi  Tjsoké 
(958  m),  jak  i  všechna  sedla  v  jižní  chorvat- 
ské vysočině,  což  znesnadňuje  spojení  ot>ou 
částí  Chorvatska,  z  ntchi  jedna  nazývá  st 
Prekovelebitská  Hrvatska  a  druhá  Zavelclňt- 
ská  Hrvatska.  Sedlem  vede  silnice  t  Gospide 
do  Karlobagu.  Na  samém  sedle  jest  vesnička 
OŠtarije. 

Oitép:  1)  O.  neb  oštíp,  domácí  náiev 
bodné  zbraně,  tak  dlouhé  nebo  krátké,  aby 
byla  k  útoku  z  blízka,  rozeznával  se  proto 
lovecký  o.  (něm  Sauspiess)  a  vojenský  o. 
Kopí,  ratisté  a  j.  rozeznávaly  se  od  ného. 
Že  byly  delSi  a  sloužily  ke  srážení  pH  rytiř- 
ských  hrách.  Zbraň  Uk  krátká  a  lehká,  ie 
se  mohla  házeti,  slula  darda.  Později!  druhy 
oů  nazývaly  se  halapartna  a  partyzána 
(tato  i  »francouzský  o.<).  Mluvi-li  se 
o  obyčejné  bodné  zbrani,  vidy  lépe  říkati 
o.  než  kopí  (tak  i  předkové).  Sčk. 

2)  O.  myslivecký  jest  ocelový  hrot, 
zploštělý  jako  dýka,  22—24  cm  dlouhý,  upro- 
střed asi  5—8  cm  áiroký,  po  stranách  ostrý 
a  v  konci  ostře  zašpičatělý,  nasazený  na  dře* 
věnem  oštěpisku,  l*5m  dlouhém,  asi4cm 
silném,  opleteném  řemlnky,  na  némi  bývá 
příčně  pod  hrotem  pevně  přidělán  buď  pa- 
růžek  daňka-Špičáka,  nebo  haluz  z  parohu 
j  íleniho.  Slouží  k  zarážení  (probodnutí)  černé 
zvěře,  medvědův  a  pod.  črn. 

Oitri  rt  (Pknta  ď Ostro),  mys  při  vchodu 
do  boky  Kotorské. 

Ota,  jméno  osobni,  v.  Otto. 

Ota  z  Losu,  příjmení  vladycké  rodiny, 
někdy  v  Cechách  osedlé,  jejíž  erb  byl  llŠka 
vyskakující  své  přirozené  barvy  na  červe- 
ném Štítě  a  kteráž  se  nesmí  masti  s  vlady- 
kami  z  Lozy  erbu  ptáka.  R.  1508  £1  Ota 
z  L.  Jan  O.  z  L.  (fržel  Starou  Huf  za  Be- 
rounem (1510),  kromě  toho  driel  v  zástavě 
hrad  Nížburk,  pod  nímž  r.  1512  novou  hoř 
postavil,  a  pokoušel  se  také  v  dobj^vání  rud, 
čímž  bohatl  a  r.  1539  statek  Litovicc  kouptl 
(t  ok.  1545,  manž.  Lucie  Chrt.  ze  Rtína).  Sy- 
nové jeho  byli  Krištof,  Albrecht,  Zde- 
něk, Jiří,  Jetřich  a  Jan,  kteří  r,  1546  pro- 


Otáčecí  věže  obrněné  —  Otáčidlo. 


961 


dali  Litovice.  Kriitof  koupil  r.  1551  Za* 
hrádku  a  prodav  ji  driel  huf  Kdyni  (Karlo- 
vou). Zemřel  po  r.  1584.  Zdeněk  vyženil 
s  Kateřinou  Kariovnou  ze  Svarová  (t  c. 
1571)  Popovice,  jei  r.  1586  prodal.  Koupil 
pak  Lažovice,  r.  1590  Těcbobuz  a  r.  1592 
Vlčkovice.  Jiří  ujal  r.  1574  Níiburk  s  Novou 
Huti  za  dil  a  zemřel  ok.  r.  1600.  Zdeněk  a 
Jiří  měli  potomstvo.  Jiné  potomstvo  pochá- 
zelo od  Jiříka,  bratra  Janova  (1510  atd.), 
jeni  r.  1548  koupil  Kdýčinu  a  zápisné  drŽel 
Starou  Huf  a  Liblice.  ro  jeho  smrti  rozdě- 
lili se  synové  Jan  ml.  Václav  a  Adam  a 
Jan  vnuk  (1575).  Adam  přečkav  je  držel 
Starou  Huť  a  nějaký  čas  Vonoklasy.  O  Sta- 
rou Huf  přiiel  pro  promlčení  léna  (1592). 
Po  Jiříkovi  Nížburském  zůstali  synové  Jin- 
dřich a  Adam,  z  nichž  onen  r.  1600 splatil 
bratra  a  ujal  Nížburk.  Prodav  tento  (1602) 
koupil  Komárov*  který  r.  1610  zapsal  manž. 
Eliice  ze  Vchynic  Byl  pán  pevné  povahy, 
nemálo  vzdělaný  a  horlivý  vyznavač  víry 
pod  obojí.  Velice  se  přičiniv  o  získáni  ma- 
jestátu (1609)  zvolen  pak  za  jednoho  z  de- 
fcnsorů.  Když  vypuklo  povst^í  r.  1618,  uči- 
něn jest  jedním  z  dírektorfi,  zavrhl  Ferdi- 
nanda II.  a  volil  Bedřicha  falckrabě,  jenž  jej 
učinil  podkomořím  králové  a  purkrabí  karl- 
Steinským.  Byv  r.  1621  iat  a  přiveden  před 
kommissi  hraelní,  neomlouval  svého  jednání 
jako  ostatní  obvinění,  nýbrž  ke  viemu  se 
znal,  pokládaje  za  to,  že  právo  bylo  na 
straně  stavíc.  Mužná  jeho  obrana  pokládána 
u  vítězné  strany  za  tvrdošíjnost  a  zlomysl- 
nost a  odsouzen  cti,  statků  v  a  hrdla.  R.  1621 
dne  21.  června  byl  sCat,  tělo  jeho  čt vrceno 
a  rozvěšeno  a  hlava  na  mostecké  věži  při- 
bita. Komárov  zabrán  přes  to,  že  byl  zapsán, 
a  dceři  Kateřině,  manž.  Odolena  Pětipes- 
kého,  se  ničeho  nedostalo.  Dotčený  Zdeněk 
postoupil  Těchobuze  ok.  r.  1600  Kateřině 
Otové  z  Říčan  a  Lažovice  r.  1610  Dorotě  ze 
Sejslic.  manželce  Jaroslava,  syna  svého 
nejstaršího;  nedlouho  potom  zemřel  u  vy- 
sokém věku.  Jaroslav  pak  prodal  Lažovice  a 
zapadl  v  zapomenutí.  Dotčená  Kateřina  z  Ří- 
čan byla  manželkou  Václava  Oty  z  L. 
(syna  nebo  spíše  vnuka  Zdeňkova,  ze  syna 
Krištofa?),  jemuž  Těchobuz  zapsala,  ale  když 
on  asi  r  1628  zemřel,  postoupila  téhož 
statku  synům  Zdeňkovi  Adamovi  a  Ja- 
novi šťastnému  (1631),  z  nichž  tento 
r.  1643  zemřel,  přečkav  tuším  bratra.  Tě- 
chobuz dostala  se  potom  do  rodu  Kapounů. 
Od  té  doby  se  u  nás  žádný  O.  nepřipo- 
míná. Sčk. 

Ot46«€Í  véi#  obmtaé  jsou  prostorné 
duté  válce  z  kovu  utvořené  a  tímtéž  kovem 
svrchu  kryté,  s  osou  válce  kolmou,  určené 
na  ochranu  hrubých  střeleb,  umístěných  mimo 
kazamáty  v  pevnostech  a  tvrzích,  a  tudíž 
jinak,  bez  o-cb  věží  oných,  palbě  oblehá- 
telské  otevři-ně  vydaných.  Prostornost  těchto 
věží,  zařízených  pro  dělo  jedno  nebo  pro 
děla  dvě,  řídi  se  velikostí  těchto.  Tyto 
střelby,  střílející  průstřelnami  nejmenšími, 
lze  otáčeti  i  s  véží  ve  smyslu  vodorovném 

OttŮY  SloTufk  N»uíny,  ív.  XVni.  15,1  1902. 


do  všech  směrů  v  a  ústi  jejich  trčí  ven 
z  průstřelen.  Podobný  účel  mají  kupole 
obrněné  (v.  t.),  od  nichž  se  liší  tím,  že  vél 
se  otáčí  celá  se  vším,  kdežto  u  obrněné  ku- 
pole se  otáčí  pouze  střecha  s  dělem.  Jako 
tyto  i  o.  v.  o.  mnohdy  zařízeny  tak,  že  věž 
po  výstřelu  se  ponoří  za  úkryt  a  ku  příštímu 
výstřelu  opět  se  pozdvihne;  ježto  dotyčný 
přistroj  jest  velůii  spletitý,  užíváno  toho  sní- 
žení a  zdvihání  pouze  pro  děla  lehčí.  Kov 
pro  o.  v.  o.  a  tloušťka  jeho  je  stejná,  jako 
u  kupolí  obrněných.  FM. 

Na  lodích  užívalo  se  původně  o-ch  věží 
nahoře  uzavřených,  teprve  později  zavedeny 
o.  v.  otevřené,  které  se  skládají  z  ne- 
pohyblivé pancéřové  ohrazdy,  uprostřed  níž 
děla  na  otáčivém  kotouči  stojíce  a  s  ním  na 
všecky  strany  se  otáčejíce  mohou  přes 
obrazdu  stříleti  (srv.  Barbette).  Poněvadž 
při  tom  obsluhující  mužstvo  vydáno  bylo 
střelám  nepřátelským,  pokrývají  se  nyní 
o.  v.  o.  pancéřovou  střechou. 

Otáčidlo  (rus.  fl^ocKSL  o6opoTHaa,  něm. 
Drehscheibe,  frc.  plaqut  tournante)  jest  částí 
vrchní  stavby  železnice,  představujíc  tuhou, 
umělou  desku  tvaru  kruhového,  na  niŽ  jsou 
položeny  koleje,  a  připouštějíc  na  mecha- 
nismu pod  deskou  v  prohlubni  zařízeném 
pohyb  kolem  svislé  osy,  jež  podpírá  desku 
ve  středu.  Aby  deska  při  otáčení  se  neky- 
mácela»  bývá  ještě  zvláštní  vedení  na  zpodnf 
obrubni  desky  buď  ve  způsobe  kladek  neb 
koulí.  Průměr  desky  o-Ia  bývá  min.  4*4  m, 
max.  asi  13  m,  což  se  řídí  tím,  k  jakému 
účelu  o-la  má  býti  použito.  V  Anglii,  kde 
se  užívá  kratších  vozů,  také  o-la  jsou  menší 
než  v  jiných  státech.  O-la  slouží  k  obrácení 
posice  vozu  nebo  lokomotiv  v  nádraží,  což 
stane  se  tím,  že  předmět,  jenž  má  měniti 
směr,  viede  na  o.  ~  a  pak  se  deska  o-la 
i  s  předmětem  o  180*  neb  o  90®  otočí.  Při 
jedné  jednoduché  koleji  čili  osamělé  koleji, 
od  ostatních  kolejí  vzdálené,  nepodléhá  zří- 
zení o-la  žádným  obtížím.  Jsou-li  koleje  dvě 
vedle  sebe  a  má-li  se  o.  zříditi  na  jedné 
z  nich  neb  na  obou,  je  třeba  dbáti  jistých 
opatrností.  Osy  dvou  vedle  sebe  položených 
kolejí  jsou  u  hlavních  drah  v  nádražích 
vzdáleny  od  sebe 
3*84  m  až  4*8  m, 
ve  volných  tratích 

pouze  35  m  ««=  ťi. ^ 

Měla- li  by  se  zří- 
diti případně  o-la 
většího  průměru 
vedle  sebe,  pak 
při  zachováni  od- 
stupu č.  spacie  ko- 
lejí umístí  se  o-la 
šikmo  vedle  sebe. 
O-la  nezřizují  se 
ve  hlavních  prů- 
běžných kolejích,  nýbrž  na  kolejích  vedlei- 
ších  DUže  skladišť, remis  a  topiren.  Při  o-lech, 
jež  sloužiti  mají  ke  změně  směru  lokomo- 
tivy, volí  se  takový  průměr  otočné  deskv, 
by  lokomotiva  i  s  tendrem  zároveň  mohla 

61 


a 

i . 


\ 


__J. 


y 


Č.  2978.  Otáčidlo. 


962  Otafón  —  Otakárkové. 

býti  otočena,  aniž  by  se  tendr  odpínal.  Ve  pří-  jící  makadla  dloubá,  hlava  přečnívající,  iilka 
padé,  kdy  obtížení  je  soustředěno  na  střed-  příkrainí  5vČtevnou  a  středovou  Da  kořené 
ním  čepu,  zevní  kladky  pak  otáčecí  desky  bez  žilky  příčné.  Nejvitií  tvary  nálefcjí  sko- 
pouze  volné  se  dotýkají,  činí  tření  čepové  i  piné  první,  na  př.  rod  Omitkoptera  BoUd, 

y  •  59  •  Q  =  ^t  I  zahrnující  v  sobe  así  15  druhů  s  neobyčejné 

ve  kterémžto  výrazu  je  číselným  zlomkem  |  mohutně  vyvinutými  křídly  předními  a  skvoo- 
vyjádřen  poměr  průměrů,  hodnota  y  pak  cimi  barvami.  Vyjma  jediný  drdh  africký 
představuje  koeficient  tření  čepového.  Spo-  '  omezena  jest  Omithoptera  na  oblast  indo* 
čívá-li  tíha  na  kladkách  zevních  (obrubňo-  australskou.  Nejznámějií  druhy  jsoo:  Om. 
vých),  pak  bude  tření  při  poměru  průměrů  amphrysus  Cram.,  žijící  na  ostrove  Javé.  Líc 
otáčecích  kladek  ,  aksamitové  černých  křídel  jest  skoro  stejoo- 

y .  j»i .  Q  -f-  <P  Q  =  7*  barva  s  rubem,  jen  že  nemá  žilky  ovronbené 

y  =  ^'g,    (p~g^,,  bílými  proužky.   Zadni  křídla  má  zlatožlnti, 

tudíž    r=  TÍg.Q4-3Ío  Q«»0'012Q.  na  okraji  černě  vroubkovaná.  Hlava  i  hmď 

Každé  o.  opatřeno  býti  musí  řádnou  pode-  jsou  černé,  přední  iíje  ohnivé  červená^  za- 
zdívkou,  aby  tlak  bezpečně  přenášen  byl  >  deček  nahoře  tmavohnědý,  vezpod  ilntý.  Ve 
na  základ.  Při  základu  hlinitém,  kde  nelze  sbírkách  ještě  hojněji  se  vyškytá  O.  fíriamus 
spoléhati  na  přirozené  vsakování  vod  do  i  L.,  jehož  sameček  má  křídla  přední  aksa- 
terrainu,  poněvadž  hlína  vodu  nepropouští,  mítově  černá  s  krajt  smaragdové  zelenými 
musí  se  jáma  o-la  pořádně  odvodniti.  Z  růz-  a  zadní  zelená  s  černými  kraji  a  po  každé 
ných  úprav  o-del  naznačen  je  ve  vyobr.  straně  se  4  černými  a  několika  zlatými  skvr- 
č.  2978.  typ  užívaný  nejobecněji.  Sp,       námi.  Samička  má  křídla  plavé  hnědá  s  bí- 

Otafón  v.  Otophon.  lými  skvrnami  a  měří  v  rozpětí  16 — 18  cm, 

Otas^O,  nejdůležitější  a  nejlidnatější  kraj  Zadeček  je  zlatožlutý.  V  Siamu  a  na  javé 
Nového  Zealandu,  na  jižním  konci  jižního  žije  2klanými  drápky  nápadný  Leptocrraa 
ostrova,  do  r.  1876  jedna  z  9  novozealand-  Curius  F.,  jehož  křidla  jsou  hnědá,  uprostřed 
ských  provincií,  má  153.097  ob.  a  důležitá  s  pruhem  zelenavým,  u  samičky  skoro  bez- 
ložiska  zlatá  i  uhelná.  Tšr.     '  barvým.    Přední  křídla  máji  mimo  to  ještc 

Otana  v.  Otalgie.  pruh  širší,  úplně  bezbarvý  a  čirý;  zadní  jsou 

Otaneitl  v.  Tahiti.  dokola  úzce  bíle  lemována  a  vybíhají  v  ná- 

Otakar,  česká  forma  německého  muž-  pádně  dlouhé  ostruhy.  Kosmopolitický  rod 
ského  jména  Ottokar  (v.  t.)  České  panov-  Papilio  L.,  otakárek,  má  křídla  přední 
niky  toho  jména  viz  pod  či.  Přemysl.  široce  trojúhlá,  často  srpovitě  zahnutá  nebo 

Otakárkové,  PapHionidae  seu  Equites,  vejčitá;  zadní  mají  přední  kraj  obloukovitý^ 
jest  čeleď  velikých  motýlů  denních,  zvláště  vnější  většinou  vykrojený  a  na  3.  žilce  stfe- 
v  tropech  rozšířených  a  v  největší  kráse  a  dové  většinou  v  ostruhu  vybíhající.  V  Evropě 
velikosti  vyvinutých.  Mají  6  dokonale  vy-  z  velmi  četných  druhů  rodu  tohoto  žije  pouze 
vinutých  noh,  z  nichž  přední  nesou  na  holeni  6  a  z  nich  2  vyškytají  se  i  u  nás:  O.  fe- 
listovitě  rozšířený  trn.  Drápky  jsou  jedno-'  nyklový,  P,  machaon  L.,  který  jest  temn^ 
duché,  bez  přívěsků.  Přední  i  zadní  křídla  žlutý,  na  kořeně  křidel  předních  černý,  s  čer- 
mají  uzavřené  políčko  středové.  Zadní  žílka  I  nými  žilkami  a  čtyřúhlými  skvrnami  téže 
vřetenu í  jest  tak  spojena  se  středovou,  že  '  barvy  při  kraji  předním.  Lem  kraje  vnějšího 
tato  jest  zdánlivě  čtyřvětevná.  Křídla  zadní  |  jest  široký,  černý,  se  řadou  žlutých  měsíčkův. 
jsou  na  vnitřním  kraji  vykrojená  a  žlábkovitě  Ostruha  kratší  a  oko  rzivohnědé.  Rozp.  6*5 
neprohloubcná,tak  že  zadečku  neobjímají.  Ty- .  až  8*5  cm.  Lítá  v  květ  a  čvnu,  pak  opět 
kadla  jsou  znenáhla  ztlustlá.  Housenky  val- 1  od  čce  do  září.  Housenka  zelená  s  černými 
covité  jsou  opatřeny   na  předním  kroužku   proužky,  v  nichž  jsou  červené  tečky;  na  ře- 


masitou  vidlici  zatažitelnou.  Kukly  jsou  ne- 
jen upevněny  koncem  těla,  nýbrž  ještě  v  prvé 
třetině  pevným  vláknem  zaklesnuty.  Čeleď 
tato  zahrnuje  v  sobě  14  rodů  v  asi  s  511  zná- 
mými druhy,  z  nich  však  450  přináleží  vlast- 
nímu rodu  Papilio.  Rozšířeni  jsou  po  celé 
zemi,  vyjímaje  krajiny  nejstudenější.  Někteří 
omeze ai  jsou  na  určité  oblasti,  na  př.  sku- 
pina Thais  žije  jen  v  mírném  pásmu,  Parnas^ 
sius  jen  v  alpských  končinách,  Teinopalpus, 
Omithoptera  a  Leptodrcus  v  oblasti  indo- 
australské,  Eurycus  jen  v  Austrálii,  Druryia 
jen  v  Africe.  Rody  sem  náležející  dají  se 
rozděliti  ve  3  skupiny:  1.  Skupina  Papilio^ 
8  makadly  malými,  příkrajní  žilkou  5větev- 
nou  a  středovou  na  kořeně  s  malou  žilkou 
příčnou.    2.  Skupinu  Parnassius  s  makadly 

mírně  dlouhými,  hlavu  nepřečnívajícími,  pří- !  jsou  silné,  tupě  zavřené  v  řídkéoi  přediviL 
krajní  žilkou  4větevnou  a  středovou  na  ko- 1  Náleží  sem  asi  25  druhův,  omezených  na 
řeně  bez  žilky  příčné.  3.  Skupinu  Thais,  ma-   vyŠší  pohoří.  U  nás  zastoupen  pouze  2  druhy: 


nyklu,  kmínu,  mrkvi,  kopru  a  j.  O.  veliký, 
P,  Púdalirius  L.,  jest  sírově  žlutý,  se  širokými* 
černými  páskami  příčnými  a  černým  lemem, 
v  němž  jest  řada  modrých  skvrn;  zadni  křídla 
8  dlouhou  ostruhou  a  rzivoilutým  okem. 
Rozp.  70—80  mm.  Objevuje  se  v  květ.  a 
čvnu,  pak  opět  v  čci  a  srpnu.  Housenka  je 
žlutozelená,  červeně  tečkovaná,  se  Žlutavými, 
šikmými  proužky;  žije  na  trnkách,  slívách, 
jabloních,  hrušních  idubech.  Kukla  jest  hnědá, 
vzadu  žlutá,  hnědě  tečkovaná.  Ze  2.  skupiny 
rodů  žije  u  nás  Parnassius  Latr.,  j  a  s  o  n« 
jenž  má  křídla  zaokrouhlená,  přeclnl  s  11 
žilkami  a  velikými  černými  skvrnami,  sadní 
jsou  často  zdobena  červenými  oky.  Hou* 
senky  jsou  válcovité,  opatřené  malými  hr- 
boulky,  nesoucími  krátké  chloupky.    Kukly 


i 


Otalgic  —  Otázky.  963 

P,  Apollo  L.,  j.  červe nooký,  vyznačený  ,  popela,  13*7V»  vody.  Poměr  úživný  v  o-vé 
1  velikými  červenými,  vně  černě  vroube-  iest  1:3*8,  tedy  velmi  příznivý,  zvlášť  pro 
nými,  uprostřed  bílými  oky  v  kaidém  z  křf-  krmení  jalového  i  žímého  skotu.  Nedobře 
<lel  zadních.  Rozp.  68—84  mm.  Sametově  krmiti  o-vou  koně  nebo  voly,  poněvadž  se 
černá  housenka  s  ocelově  modrými  brada- ,  po  ní  snadno  zapotí  a  způsobují  si  nemoci 
vičkami  a  hnědými  nebo  červenozlutými  teč*   laludeční  a  j.  L.Zeithammer, 

kami  iije  na  rozchodnících  a  netřesku.  Kukla  Otava,  přítok  Vltavy,  v.  Čechy,  str.  726. 
červenohnědá,  sivé  ojíněná.  P.  mnemosyne  L.,       OtaTalO,  město  v  ecuadorské  prov.  Im- 

I'.  dymnivkový,  upomíná  vzhledem  na  bé-  babura  oa  úpatí  sopky  Imbabura  ve  výii 
áska  ovocného,  ale  má  na  křídlech  černé  1 2547  m  n.  m.,  má  8000  ob.  a  rozsáhlý  prŮ- 
skvrny.  Rozp.  54—64  mm.  Housenka  na  mysl  textilní.  Před  zemětřesením  r.  1868. 
dymnivce.  Kpk,     i  které  celé  město  rozbořilo  a  přes  6000  lidi 

Otalgia  (z  řec),  bol.esti  v  uších.  zahubilo,  O.  mělo  přes  20.000  ob.        Tšr, 

Otariat  Otariidae,  zool.,  v.  Lvouni.       OtaToiaty,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Něm. 

Otaslavioa:  1)  O.  Dolní,  městečko  na  Lrod,  okr.  Humpolec,  fara  a  pš.  Senožaty; 
Moravě  při  Brodeckém  potoce,  hejtm.  a  okr.  18  d.,  97  ob.  č.  (1890). 
Prostějov,  fara  Hor.  Otaslavice,  pš.  Brodek;  Otásky  porotcům.  Na  rozdíl  od  práva 
183  d.,  927  ob.  č.  (1890).  —  2)  O.  Horní,  anglického,  kdež  porotci  rozhodují  prostě 
far.  ves  t,  96  d.,  509  ob.  č.  (1890),  kostel  o  tom,  zda  jest  obžalovaný  vinen  podle  ob- 
sv.  Michala  Arch.  (od  r.  1330^,  4tř.  ák.  Alod.  žaloby,  reformované  řády  trestní,  řídíce  se 
statek  O.  Dol.  a  Horní  se  zámkem,  dvorem  vzorem  práva  francouzského,  přijaly  pro 
a  cihelnou,  majetek  Gustava  hr.  Kálnokyho.  řízení  porotní  systém  otázkový.  Materiál  ob- 
Zbytky  hradu  pobořeného  za  krále  Matiáše.   sažený   v  obžalobě   a  ve  výsledcích   řízení 

Otava  slují  traviny  a  jeteloviny,  posečené  průvodního,  provedeného  ve  hlavním  pře- 
po  druhé,  po  třetí,  zřídka  po  čtvrté  (srv.  líčení,  formuluje  se  totiž  v  určité  o.  a  tyto 
Dok  ose  k).  Vzrůst  o- vy  podněcuje  zvláště  '  předkládali  se  porotcům,  aby  k  nim  odpo- 
letní  povoaAování,  jeŽ  se  děje  opatrným  na-  védéli.  Hlavni  důvod,  o  nějž  tento  systém 
pouštěním  stružek  zavlažovacích  vodou,  ob-  opírán,  že  totiž  porotci  mají  rozhodovati 
zvláště  míšenou  shnojnicí,  z  rána,  na  večer  jen  o-ku  skutkovou  (nikoliv  tedy  celou 
I  v  noci.  Po  zavlažování  třeba  louku  nechati  obžalobu),  kdežto  o-ku  právní  rozhodovati 
vyschnouti,  aby  zjednán  byl  po  několik  dní  mají  soudcové  úřední,  tento  důvod  jest  sice 
vzduchu  přístup  k  drnu.  Po  ranější  klizni  nesprávný;  nebof  o-ku  viny  nelze  naprosto 
O-vy  lze  skotem,  zejména  jalovým,  opásti  rozštěpovati  v  o-ku  skutkovou  a  právní, 
jenom  louku  úrodnou  a  suchou,  kdežto  pásti ,  Avšak  přes  to  doporučuje  se  systém  otáz- 
ovce  a  hovězí  dobytek  na  lukách,  zařízených  *  kovy.  Důvodem  toho  jest  nejprve,  že  na 
na  povodňování,  se  nedoporučuje,  ba  jest  porotcích  třeba  žádati,  aby  při  své  odpovědi 
se  toho  vystřihati.  hleděli   nejen   k  okolnostem,  jež   obsaženy 

O.  sklízí  se  za  nestálého  počasí  podzim-  jsou  v  obžalobě,  nýbrž  i  k  těm,  jež  teprve 
kového,  kdy  dnové  již  se  krátí  a  sluneční ;  ve  hlavním  přelíčení  vyšly  najevo  a  skutek 
paprsky  pozbývají  výhřevnosti;  sklizeň  o-vy  žalobní  na  př.  co  do  místa,  času,  vlastností 
vyžaduje  proto  mnohem  větší  opatrnosti  a  předmětu  atd.  modifikují.  Mimo  to  třeba 
bedlivosti,  než  sušení  sena.  Nrilépe  usušíme  povážiti,  že  reformované  řády  trestní  do- 
o-vu  v  dutých  kupkách,  na  kůlech,  příčlemi ,  pouštějí,  aby  hlavní  přelíčení  bylo  rozšířeno 
opatřených  zřídka.  Duté  kupky  upravují  se  i  na  zcela  nový,  teprve  tam  na  jevo  vyšlý 
tak,  že  se  spojují  tři  tyče  asi  2  m  dlouhé  a  skutek  trestný  téhož  obžalovaného.  Neroz- 
utvoří  se  trojhraný  jehlan,  kolem  něho  se  hodují  tedy  porotci  výlučně  jen  o  tom,  co 
nakupí  i  důkladně  našlapuje  zavadlá  tráva  jest  obsaženo  v  obžalobě,  a  jest  proto  ne- 
asi  do  výše  půl  metru;  na  sešlapanou  vrstvu  zbytno,  aby  to,  o  čem  mají  rozhodnouti, 
O-vy  položíme  pak  silný  dřevěný  kůl  a  na-  bylo  teprve  ve  zvláštní  o.  upraveno  a  jim 
rovnáme  i  sešlapujeme  opět  vrstvu  za  vadlé  předloženo.  Rakouský  řád  tr.  z  r.  1873 
o-vy  do  výše  Vt  m,  v  které  položíme  druhý  správně  sice  uznává.  Že  porotci  mají  roz- 
kul, kolmo  ke  směru  prvého.  Na  to  kupa  hodovati  celou,  nedělenou  o-ku  viny,  avšak 
se  dodělá  a  kůly  vytáhnou,  čímž  povstanou  pokládaje  nicméně  ostatní  uvedené  důvody 
otvory,  souvisící  s  vnitřní  dutinou  i  zjedná-  *  za  dosti  vážné,  zachovává  systém  otázkový. 
vající  náležité  provětrání  kupy.  Jest  ovšem  K  tomu  vztahují  se  ustanovení  §8  316—323. 
třeba  vyvinující  se  v  kupě  teplo  bedlivě  Ta  část  hlavního  přelíčení,  v  niž  dávají  se 
pozorovati,  a  stoupne«li  přes  60*  C,  o-vu  porotcům  o.,  vložena  Jest  mezi  řízení  prŮ- 
ihned  rozházeti.  Když  kupa  vychladla,  srovná  vodní  a  řeči  stran.  Úkol  zdělávati  o.  při- 
se,  je-li  toho  třeba,  znova.  ,  kázán  jest  předsedovi,   kterýž  má  o  tom, 

iGísbu  o-vy  urychlíme  značně  upotřebc-  když  byl  prve  řízení  průvodní  prohlásil  za 
ním  přemítace  k  obracení,  koňských  hrábí  skončené,  poraditi  se  s  ostatními  (dvěma) 
k  shrabování  a  stroje  žacího  soustavy  Mac-  členy  sborového  soudu  porotního.  Když  o. 
Cosmickovy  k  posečení  trávy,  jímž  uspoříme  byly  sepsány  a  předsedou  podepsány,  mají  — 
na  1  ha  5—6  sekáčů  denně,  přemítačem  a  a  to  pod  neplatností  —  býti  přečteny  a  ža- 
hráběmi  až  20  lidí.  Luční  o.  chová  v  sobě  lobci  i  obhájci  k  jejich  Žádosti  také  písemně 
průměrem  li*/*  dusíkatých,  41  ^V*  bezdusík.  předloženy.  Strany  (a  rovněž  i  porotci)  mají 
iivin  (v  nich  6*8  tuku),  24Vt  dřevoviny,  9'2'/o   právo    navrhovati,    aby   o.    byly    zmíněny 


^64  Otázky. 

nebo  jiné  o.  připojeny,  o  čemž  sboroTý  rovy  sood  porotni  nemohl  by  vtílk  obiak>- 
soud  (senát)  ihned  rozhodne.  Byla-li  změna  váného  odsouditi  pro  čin  trestný  Žalobní. 
povolena,  třeba  o.  znova  přečísti  (§  316  >  kdyby  výrokem  poroty  nebylo  ke  vžem  témto 
a  §  327  odst.  4).  Výjimkou  nedojde  k  o -kám,  znakům  přisvědčeno.  Naproti  tomu  kon> 
nýbri  sborový  soud  porotni  vynese  rozsu-  krctni  okolnosti  skutkové  (co  do  mi- 
dek  bez  spolupůsobeni  poroty,  shledá-li,  2e  sta,  času,  předmětu  aid.)  sloii  xahrtioatj 
jsou  tu  určité  důvody  práva  processniho  v  o-ku  (nikoliv  úplně,  áfbri^  jea  potad« 
nebo  hmotného,  pro  kteréž  obžalovaný  musí  pokud  toho  třeba  k  individualtsoTáni 
býti  (rozsudkem)  osvobozen,  nechať  vina  skutku,  tak  aby  pro  vžecku  budoucnost  bylo 
jeho  pokládá  se  za  dokázanou  čili  nic.  Tak  zjiitěno,  o  jakém  konkrétním  skutku  bylo 
stane  se  (§  317):  1.  kdyi  by  se  ukázalo,  íc  rozhodnuto,  obžalovaný  pak  aby  byl  chrá* 
bylo  řízení  trestní  bez  návrhu  oprávněného ,  něn  nového  stíhání  pro  týŽ  skutek  (>flr  Hs 
žalobce  zavedeno  nebo  proti  jeho  vůli  dále  in  idern*).  Vedle  toho  zákon  naftsoje,  že 
konáno  (§  259  č.  1);  2.  když  by  žalobce  dříve,  |  mají  ve  hlavní  o>ku  okolností  skutkové  po- 
než  o.  byly  přečteny,  od  oožaloby  ustou-  '  jaty  býti  také  potud,  pokud  toho  třeba  k  roi- 
pil  (§  259  č.  2  a  §  324);  3.  kdyŽ  trestnost,  bodnutí  o  nárocích  soukromoprávných. 
skutku  pominula  promlčením  aneb  udělenou  •  Bylo-li  hlavni  přelíčení  k  návrhu  i^lobcovn 
milostí,  nebo   4.  nelze  ho  stíhati   z  příčin   rozšířeno  na  nový  skutek  trestný  téhol 

Práva  processniho  (na  př.  dle  §  112  odst.  2).  i  obžalovaného,  sIuŠí  o  tom  dáti  novou  o  ku 
o  stránce  formálně  se  tu  jen  nařizuje,  že  |  hlavní;  jest-li  však  tento  nový  skutdc  těž* 
soud  prve,  než  vynese  osvobozující  rozsu-  \  ším  činem  trestným  neŽ  původní  skutek  £»- 
dek,  má  vyslechnouti  strany.  lobní,  třeba  k  tomu  svolení  obžalovaného 

O  povšechné  formě  o-zek  máme  jen  ústa-  (§  321). 
novení  §  323  odst.  1,  že  mají  dávány  býti  |  II.  O.  dodatečné  neboli  vedlejší 
tak,  aby  bylo  lze  k  nim  odpověděti  prostým  dávají  se  pro  ten  případ,  že  by  porotci  k  ně- 
»ano«  nebo  >ne«.  Z  toho  vyplývá,  že  o.  \  které  určité  o-zce  předcházející  přisvěd61L 
z  pravidla  alespoň  nemají  býti  stylisovány  Obsahem  jejich  jsou  okolností,  které  do- 
alternativně,  t.  j.  tak.  Že  by  jedna  a  táž  |  plňuji  obsah  dotčené  o.  předcbáxející  a  mo- 
o-ka  obsahovala  alternativně  dvě  nebo  více  hou  tedy  trvati  vedle  okolností  v  ní  obsale- 
okolností,  z  nichžto  jedna  vylučuje  druhou  nýcb.  Takové  o.  třeba  dáti: 
(v.  Alternativní  otázka);  neboť  z  pro-  1.  Byla-li  tvrzena  okolnost,  kterou  se  trest- 
stého  »ano«  porotcův  nebylo  by  lze  poznati,  nost  skutku  vylučuje  nebo  mší  (§314), 
ke  které  z  obou  se  vyluoijících  alternativ  j  ač  nejde-li  o  případ,  kde  soud  podle  §  317 
chtěli  přisvědčiti,  kterou  zavrhnouti.  Po-  i  vynésti  má  rozsudek  osvobozující  bea  spolu- 
dobně  jsou  z  pravidla  nepřístupny  o.  |  působení  poroty.  Okolnostmi  trestnost  vy- 
komplexní,  v  nichž  vedle  sebe  se  uvádí ,  lučujícími  sluší  rozuměti  také  nepříčetnoct, 
několik  samostatných  činů  trestných,  nebo  |  nutnou  obranu  a  pod.  Poněvadž  takové  okol- 
několik  spoluobžalovaných,  nebo  několik  nosti  vylučuji  i  vinu  obžalovaného,  jsou 
okolností  trestnost  skutku  vylučujících  a  pod. 
Toliko  při  spoluvině  a  účastenství  ne- 
snadno uvarovati  se  komplexity,  a  jest  tu 
také  tento  způsob  o-zek  nezávadným.  Na  př. 


mlčky  zahrnuty  jiŽ  v  o-zce  viny,  a  porotci, 
jsou-li  na  př.  přesvědčení.  Že  obžalovaný 
byl  nepříčetným,  měli  by  již  k  o-zce  viny 
odpověděti  záporně.  Nicméně  tím,  ie  zákoo 
O-kal.Jest-li  obžalovaný  A  vinen,  Že  dopustil  1  žádá,  aby  o  této  okolnosti  dána  byla  o-ka 
se  toho  a  toho  skutku  trestného?  O-ka  II. '  zvláštní,  dává  porotcům  možnost,  aby,  jsoucí 
Jest-li  obžalovaný  JB  vinen,  že  ob  žal  o  v  a-  přesvědčeni  o  nepříčetnosti,  přisvědčil  i  ko*ce 
nému  A  při  skutku  naznačeném  v  o-ce  I. 
byl  tím  a  tím  způsobem  nápomocen? 

Způsoby  o-zek  jsou:  I.  O-ka  hlavní 
(§  318),  jež  dává  se  o  tom,  »jest-H  obžalovaný 
vmen,  že  dopustil  se  činu,  který  jest  zákla- 
dem obžaloby  ?«  Slova:  »jest-li  obžalovaný  vi- 
nen* znamenají:  jest-li  vinen  podle  zákona 
trestního,  t.  j.  můŽe-li  mu  čin  trestný  býti  při- 


viny,  zároveň  přisvědčíce  k  o-zce  dodatečné. 
Přisvědčivé  odpovědi  k  o-zce  viny  sluší  po- 
tom rozuměti  tak,  že  porotci  při  tom  pro- 
zatím nehledí  k  příče tnosti  nebo  nepřičet- 
nosti,  zamýšlejíce  vyjádřiti  se  o  tom  teprve 
při  odpovědi  k  o-zce  dodatečné. 

2.  Jde-li  o  zjištění  okolností  přitěžu- 
jících  nebo  polehčujících,   avšak  jen 


čítán.  Tato  slova  jsou  podstatná,  o  ka  hlavní  takových,  jichžto  zákonným  účinkem  jest, 
se  jimi  charakter! suje  jako  vlastni  o  ka  viny.  I  že  mění  se  sazba  trestová  nebo  způsob  trestu 
Předmětem  této  o.  jest   čin  trestný,  k  ně-    (§  322). 

muž  vztahuje  se  obžaloba.  Čin  tento  sluší '  3.  Má-li  nějaký  zákonný  znak,  v  některé 
vyznačiti  ve  hlavní  o*zce  jednak  zákonnými  |  předcházející  o-zce  obsažený,  rozveden  býti 
jeho  znaky,  jednak  konkrétními  okol* ,  na  skutkové  okolnosti  pod  něj  náležehci 
nostmi  skutkovými.  Zákonné  znaky  ,  (t.  zv.  o  ka  kontrolní,  §  323  očist.  3).  Ú&e>> 
sluší  v  o-ku  pojmouti  všechny  a  to  vůbec  |  lem  o.  dodatečné  jest  tu  zabezpečiti  se  proti 
tak,  jak  je  při  jednotlivém  činu  trestném  možnému  právnímu  omylu  porotcův.  Kdyby 
(na  př.  při  vraždě,  zabití,  žhářství,  krádeži)  na  př.  ve  hlavní  o-zce  vedle  určitého  zákon* 
nebo  zvláštních  jeho  podobách  (jako  jsou:  ného  znaku  činu  trestného  nebyly  uveden? 
pokus, spoluvina  a  pod.) podává  zákon  trestní;  zároveň  skutkové  okolnosti  pod  onen  tn^ 
neboť  přisvědčivá  odpověď  porotců  jest  ná-  náležející,  a  porotci  by  k  této  O-zce  přisvěd- 
črtem  budoucího  rozsudku  odsuzujícího,  sbo-   čili,  nebylo  by  lze  již  zjistiti,  zdali  sobě  po- 


Otcové  církevní  —  Ote-toi  de  iá  quc  je  m'y  mette. 


965 


rotci  správně  Či  net{>rávně  vykládali  dotčený 
sákonný  znak.  Proto  §  323  odst.  3  dává 
stranám  právo  iádati,  aby  připojena  byla 
ivláStni  o-ka  (dodatečná),  obsahující  pří- 
slušné okolnosti  skutkové.  Přisvčdčí-li  po- 
rotci i  k  o>xce  hlavni  i  k  dodatečné,  možno 
potom  zkoumati,  zdali  tyto  okolnosti  skut- 
kové pod  onen  zákonný  znak  správně  byly 
pojaty  čili  nic. 

lil.  O  eventuální  (§  319).  Viz  Even- 
tuální otázka. 

Poviechnou  podmínkou  o-zek  dodatečných 
í  eventuálních  jest,  že  byly  »t vržen y« 
skutečnosti,  jež  mohou  vyplňovati  obsah  ta- 
kové o.  (srv.  §§  319  a  320).  Toto  »tvrzení« 
může  se  státi  teprve  ve  hlavním  přelíčení, 
na  př.  ve  výpovědi  obžalovaného  nebo  ně- 
kterého svMka  nebo  znalce;  ale  také  jest 
možno,  že  bylo  obsaženo  již  původně  v  ob- 
žalobě. Ba  není  ani  třeba,  aby  takové  okol- 
nosti (na  př.  při  o  zcc  eventuální,  že  ob- 
žalovaný jednal  toliko  s  povšechným  úmy- 
slem »nepřátelským«  a  nikoli,  jak  tvrdí  ob- 
ialoba,  s  úmyslem  člověka  usmrtiti)  vý- 
slovně by  Iv  tvrzeny;  stačí,  když  podle  cel- 
kového výsledku  řízení  průvodního  taková 
okolnost  jeví  se  býti  možnou.  Naproti  tomu 
sborový  sond  porotní  nemá  práva  zamítnouti 
návrh  na  připojení  takové  o.,  poněvadž  snad 
tvrzenou  okolnost  podle  výsledků  průvod- 
ního řízení  pokládá  za  pravdě  nepo- 
dobnou; ncboC  tím  zasahoval  by  v  pů- 
sobnost porotců,  na  nichž  jest.  aby  podle 
zásady  volného  uvažováni  důkazů  (§  326 
odst.  2)  rozhodovali  o  tom,  zda  pokládají 
některou  okolnost  za  dokázanou  čili  nic. 

Porušeni  předpisův  §§  318  až  323  o  dá- 
vání ozek  porotcům  bylo  by  (relativném) 
důvodem  zmatečným  (§  344  č.  6).       -rch. 

Otpové  oirkarai  (lat.  sancti  patres,  sv. 
otcové),  čestný  název  některých*  spiso- 
vatelů církevních.  Příjmení  otce  nebo  sv. 
otce  měli  s  počátku  biskupové  jakožto  před- 
stavení obcí  křesťanských.  Když  ve  sporech 
dogmatických  IV.  stol.  bylo  podati  důkaz 
o  starobylosti  té  neb  oné  nauky,  strany  do- 
volávaly se  učení  otců,  t.  j.  předešlých  bi- 
skupů, nejvíce  ovšem  těch,  kteří  složili  a  po 
sobě  zůstavili  spisy  náboženské.  Tak  slovo 
otec  nabylo  významu  svědka  církevní  viry. 
Ve  smysle  právě  řečeném  název  otce  slušel 
pak  i  spisovateli  církevnímu,  který  nebyl 
sic  biskupem,  nicméně  pro  svou  učenost  a 
neúhonnost  života  uznáván  byl  za  spolehli- 
vého tlumočníka  víry  cirkevní.  Na  sněmu 
Efesském  r.  431  byly  předčítány  »spisy  sva- 
tých a  bohabojných  otcův  a  biskupův  a  ně- 
kterých mučeníků«.  Časem  ujal  se  v  církvi 
obyčej,  tříditi  otce,  jichž  počet  jest  dosti 
snačný,  na  tré:  1.  na  spisovatele  církevní, 
2.  otce  církevní  čili  sv.  otce  (sancti  patres) 
a  3.  učitele  c\Tkcyrai{doctoresecctesiae\  K  první 
třídě  náležejí  vynikající  8f)isovatelé  křesťan- 
ití  (až  do  VII.  stol ),  kterým  církev  nemohla 
přisouditi  známku  svatosti  buď  pro  příchyl- 
nost ji-jich  k  heterodoxii  nebo  pro  jiné  po- 
klesky   mravní,    jako    Tertullian,    Klement 


Alexandrijský,  Origenes  a  j.  O.  o.  jsou  světci 
(až  do  VII.  stol.),  kteří  ve  spisech  svých, 
od  církve  schválených,  přednášejí  učení  ven- 
koncem orthodoxní.  Podle  věku  dělíme  je 
na  otce  apoštolské  (Klement  ftímský,  Igna- 
tius  Antioch.,  Polvkarp  Smyrnský  a  j.)  a 
otce  doby  mladší  (justin  Mučenik,  Irenaeus, 
Cyprian  af.).  Názvem  církevních  učitelů 
vyznamenáni  jsou  od  papežů  nebo  obecných 
sněmův  o.  O.,  učeností  nad  jiné  proslulejší, 
jakož  i  světci  mladší  doby,  kteří  vynikli 
theologickém  písemnictvím;  v  církvi  řecké 
(východní)  zejména:  Athanasios,  Basilios 
Veliký,  Řehoř  Nazianský,  Jan  Zlatoústý, 
Cyríll  Jerusalemský,  Cjrill  Alexandrijský, 
an  DamaŠský;  v  církvi  latinské:  Ambrož, 
'  eronym,  Augustin,  Řehoř  Veliký,  Hilarius 
i^oitierský,  Petr  Chrysologus,  Lev  Veliký. 
Isidor  Sevillský,  Běda  Ctiliodný,  Petr  Da- 
miani,  Anselm,  Bernard,  Toroáš  Aquinský, 
Jan  Bonaventura,  František  Saleský,  Alfons 
Liguorský.  Význam  čestného  názvu  doctores 
ecciesiae  záleží  v  tom,  že  církev  zvláštním 
způsobem  schvaluje  spisy  řečených  světcův 
a  doporoučí  je  za  bezpečnou  pomůcku  theo- 
logických studií.  Srv.Patrologie.      Vac. 

Otoovská  moc  {patria  potestas)  v.  Dítě, 
str.  625—626. 

Otóa  n4i(lat.  Pater  noster),  též  Modlitba 
Páně  (Oratio  dominica),  modlitba,  jíž  učil 
Pán  učedníky,  jak  čteme  u  Luk.  11,  2—4 
(o  pěti  prosbách)  a  Mat.  6,  9—13  (o  sedmi 
prosbách,  3  za  statky  duševní,  1  za  tělesné 
a  3  za  odvrácení  zlého).  V  církvi  katolické 
ode  dávna  jest  O.  z  modliteb  na  místě  před- 
ním, kněz  modlí  se  jej  při  mši  (v.  t.,  832 tf)  a 
každý  křesťan  má  jej  znáti  vedle  Věřím  v  Boba ; 
k  O-i  připojuje  se  tu  i  Zdrávas  (v.  t.). 
Protestante  druží  k  7.  prosbě  ještě  doxologii 
(>Neboť  Tvé  jest  království,  moc  i  sláva  až 
na  věky«).  Z  výkladův  O-e  v  vniká  výklad 
Origenův.  Česky  vyložili  O.  také  T.  ze  Štít- 
ného a  mistr  Jan  Hus  (Výklad  na  Páteř). 

Oteš  (v  právu  rak.)  v.  Dítě,  str.  626—626. 

O  tempor*.  o  mores  (lat),  ó  časové, 
ó  mravy!  zvolání,  jež  několikráte  se  vysky- 
tuje u  Cicerona  (na  př.  v  I.  řeči  proti  Cati- 
linovi,  hlava  1). 

Otérek,  strom,  o  který  vysoká  zvěř  (je- 
lení atd.)  se  otírá,  —  zvěř  černá  pak  se  drbe 
a  kůru  z  něho  odírá.  čm. 

z  OtéMo  v.  Bohušové  z  Otěšic. 

Otéiloe,  Vojtěšice  i  Útěšice,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Přeštice,  fara  a  pš. 
Merklín;  64  d.,  393  oby  v.  č.  (1890),  kaple 
sv.  Vojtěcha  z  r.  1840  a  popi.  dvŮr.  Bývalá 
tvrz  byla  kolébkou  Bohušů  z  Otěšic  (v.  t.). 

Otéiin,  Votěšín,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Klatovy,  okr.  Planíce,  fara  a  pŠ.  Stříbrné 
Hory;  16  d  ,  175  ob.  č.  (1890),  opodál  popi. 
dvůr  Sedlecko. 

OtéiOT  i  Útěšov.  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Pí^ek,  okr.  Vodůany,  fara  a  pŠ.  Bavorov; 
24  d.,  200  ob.  č.  (1890),  opodál  ovčín  Lesko- 
vec  a  popi.  dvůr  Štětin. 

óie-toi  da  14  que  Ja  m'7  matta  [ót-toa 
ď  la  k*  ť  mi  met],  franc.  (hni  se,  bych 


966  Otévík  —  Othr>  ?. 

ti  iá  ta  sed),  slova  Saínt-SimoooTa  (▼  Ca-  spisů  jest  typ  jiinibo  dialektn  rýnoGrxncfcébo; 
tédiisme  des  indostriels)  o  jedoání  légistů,  zbéinoa  technikou  čtjřstopébo  Tcrée  Tie* 
L  j.  adTokátŮT  a  práviukfl,  kteří  iisiu>Tali  ilého  x  Tcrie  alliteračiilio  i  nečistými  rfwf 
o  moc  pod  xáititoo  liberalismiL  Jest  to  pře-  Tesmčs  moiskýroi  O-oto  dílo  prozrazuje  ne* 
klad  Tety  ital.  básníka  FiL  Panantiho  da  Mn-  dostatek  tradice  a  discipliny.  Přil^iajic  ra^fii 
gello  (*  1766  —  t  1837).  technikoa  i  řadoa  poetických  formoií  k  stv< 

Qtiwiki  1)  O.,  OtčTek  {Hohendorf),  ves  alliteračni  poesii  národní,  jil  satlatíti  usiisje 
T  Cechách,  hejtm.  Bodéjovice,  okr.,  fara  a  s  netnenii  pmdkosti  nel  aplatnhi  mooient 
pl.  STiny  Trhové:  52  d.,  280  ob.  č.  (1890),  národní,  misi  heroické  rysy  do  mdlých  cx- 
mlýn.  —  2)  O.,  ves  t,  v.  Nedovice.  kurtů  theologidíých   a  moralistnicb ,   dává. 

Otéte  (ms.  noBoAU,  Bommm,  nosam,  frc  prostým  sitnadm  biblickým  sbarveoí  drama- 
rimes,  bríJe,  itaL  reáimi,  rtdime,  ktigtia,  ang].  tické,  rozpřádá  jejich  líčeni  ^ůsobem  potdní 
rrínf,  bridie^  ném.  Zůgtí)  jsou  řemeny,  řid-  poesie  latinské,  stilisuje  jejích  řeči  a  pod- 
Čeji  úzké  popruhy,  u  rudých  provázky,  které  kládá  jim  smysl  učenýdi  kommentářů  tnble. 
předním  koncem  jsouce  připřezkovány  (při-  O.  není  básník  a  umélec,  dojista  Tfek  do- 
vázány) k  udidlu  nebo  itihlu  v  hubé  koně,  vědný  kompilát<^,  jenl  cbvOemi  umí  málo- 
mezka,  soumara  a  pod.  a  zadním  koncem  I  váti  veriem.  Literatura  o  O-ovi  roste  od  dů- 
při  Jízdě  koňmo  třímány  rukou  nebo  rukama  •  leiíté  stati  Lachmannovy  (Ersch-Grober  £s* 
jezdce,  při  tahounech  nad  jejich  hřbetem  při-  cykl.)  a  vyd.  Graffova  (»Krtst<,  Královec; 
pojeny  k  opratím  (jsou-liprovázkv,  ale  mnohdy  1831)  do  nepřehledná,  hl.  v  otázce  pramenů, 
i  u  lepých  spřežení  řemeny  bývají  zároveň  jii  v  poslední  dobé  uvedl  do  sámesi  Scbón- 
i  opratěmi)  slouií  k  řízení  zvířete  jízdného  bach.  Úplnou  bibliografii  podává  tc  svém 
nebo  tažného.  Jeito  je  třeba,  aby  u  dvou  ta-  v  jádře  pochybeném  vyd.  Piper  (Padert>om» 
hounů  vedle  sebe  zapražených  od  obou  o.   1878);    výsledky  badáni  přináií   v    cenném 

{>ravé  se  připojilv  k  oprati  pravé  a  obé  otéže  úvodě  svého  dokonalého  vydáni  Erdmans 
evé  k  oprati  levé,  nastane  mezi  krky  tahounů  (Halle,  1882);  výtečný  glossar  a  mluvnici  ae- 
křížení  o-ží  vnitřních,  které,  abv  zůstaly  sU vil  v  Sdílném  vyd.  Kelle  (Řezno,  1856 V  jtiNL 
lépe  pohromadě,  provléknou  se  kroužkem  Otlif  mitom  (z  řec.),  krevní  poalitina 
kovovým  nebo  kostěným.  O.  ty  pak  se  na-  v  boltci  uŽním  mezi  jeho  chrustavkou  a  koži, 
zývají  křížové.  Od  stíPedověku  do  dob  re-  jakž  vyskytuje  se  nejčastěji  po  poraněni, 
naissance  o.  bývaly  a  u  národů  východních  '  na  př.  u  zápasníků  pčstnidi  (boxerův)  aneb 
někdy  posud  bývají  zb3rtečně  široké  a  u  bo-  i  u  choromyslných.  Zanechává  po  sobě  trvalé 
háěů  přepyšně  vyzdobené,  nov^ší  doba  účel-  znetvořeni  ušního  boltce, 
něji  užívá  o-ží  jednoduchých.  Jezdec  o.  při- 1  Othello  (»mouřenín  benátskýc),  benátský 
táhne,  chce-li  běh  mírniti  nebo  nadobro  za-  <  vojevůdce  proti  Turkům,  původem  Afričan, 
staviti,  a  povolí  pro  uvolnění  koně  do  chodu. !  chof  Desdemony,  již  dal  zavražditi  se  iárli- 
O.,  třídící  se  na  udidlové  a  stíhlové  a  vosti.  Jest  hrdinou  tragoedie  Shakespeareo  vy 
obyčejně  na  zadním  konci  spojené  buď  přez-  (jenž  jej  znal  z  novelly  Giraldiho)  a  oper 
kou  nebo  sešité,  vyobrazeny  aspoň  předním  Rossiniho  (1816)  a  Verdiho  (1887). 
koncem  svým  při  hesle  Kantár.        FA/.  Othmán  v.  Osmán. 

OtMd  (Otfried  von  Weissenburg),  Otho  Marcus  Salvius,  císař  řím.  (*  32 
duchovní  básník  něm.  IX.  stol.,  nar.  se  pa-  po  Kr.  ve  Ferentiu  v  Etmrii).  Byl  i^rv* 
trne  v  okolí  Weissenburgu  v  Elsasku  kolem  soudruhem  Neronovým,  hýříval  s  nim  a  r  59 
r.  800.  Nabyv  prvního  vzděláni  v  klášteře  !  odstoupil  mu  svou  manželku  Poppacu  Sabinu; 
tamním,  odebral  se  do  Fuldy,  kde  studoval  i  aby  mu  nepřekážel,  poslán  jako  místodržici 
pod  Rabanem,  snad  též  do  Sv.  Havla.  Vrátiv   do  Lusitanie.  Za  vzbouřeni  Galbova  připojil 


se  do  Weissenburgu  vstoupil  do  řehole  be- 
nediktinské asi  r.  825;  tu  prodlel  snad  do 
smrti,  dosáhnuv  hodnosti  presbytera.  Rok 
jeho  smrti  není  znám.  —  Jeho  jediné  dílo 
jím  nadepsané  Liber  evangeliorum  domini  gra- 
Ha  Theotisce  conscriptus  (v.  Německo,  lite- 
ratura, str.  112)  zachováno  jest  v  4  rukopi- 
sech, z  nichž  nejdůležitější  je  úplný  ve  ví 


se  ke  Galbovi  a  stal  se  konsulem,  když  Galba 
nastoupil  na  trůn.  Že  však  jmenoval  Ga]t)a 
nástupcem  Pisona  a  ne  jeho,  zvedl  O.  po- 
vstání praetoríánské,  dal  se  prohlásiti  císa- 
řem (15.  led.  r.  69)  a  zavražditi  Galbu.  L^ie 
germánské,  přitáhnuvše  k  Římu,  zvolily  vnk 
císařem  vojevůdce  svého  Aula  Vitellia.  v  boji 
proti  nim  O.  poražen  u  Bedriaca  (u  Cre- 


deňské  (V)  dvorní  knihovně  z  IX.  stol.  z  nej-  mony)  a  zavraždil  se  16.  dub.  r.  69. 
bližší  blízkosti  skladatelovy  a  fragmentární  Othryu^  nvní  Mavrika  v  dnešní  Gerako- 
V  úřezcich  (D)  různých  knihoven  z  IX.  stol. 'vůni,  lesnaté  pohoří  v  thessalské  krajině 
a  patrnď  též  z  Weissenburgu  (tyto  dva  ruko-    Phthiotidě  v  severním  Řecku.  Táhne  se  od 

gisy  poskytují  nejspolehlivější  text  díla).  \  již.  Pindu  směrem  jv.  k  vých.  pobřeží  v  délce 
pickým  jádrem  básně,  rozdělené  dle  patera  ,  75  fcm  a  v  šířce  45  km  a  některé  jeho  větve^ 
smyslil  lidských  na  5  knih,  z  nichž  prostřední  j  jako  Narthakion  oros,  sahají  aŽk  rovině  tar- 
jest  nejmladší,  jest  život,  utrpení  a  oslaveni  j.salské.  fím  jest  uzavřena  na  jihu  thessalská 
Spasitelovo.  O.  patrně  nečerpal  přímo  z  Vul-   nížina,  oddělena  jsouc  takto  od  údolí  Sp^- 


gaty,  nýbrž  z  evangelické  harmonie  posud 
nejisté;  zdá  se,  2c  buď  glossa  Vallafrieda 
Strabona  bud  Horní lie  Pavla  Diákona  při  vý- 


cheia  a  zálivu  Maličkého,  s  nímž  pohoří  O. 
jde  souběžně.  Nejvyšší  jeho  temeno  vypíná 
se  do  výše  1728  m;  pohoří  skládá  se  z  bříd* 


beru  a  spořádáni  látky  byly  předlohou.  Řeč   lice  a  vápence  útvaru  křídového,  na  východě 


Otiater  —  Ótker. 


967 


X  hornin  krystallických,  na  sev.  kraji  x  eocen- 
DÍho  flyie. 

OllaUr  (fec),  uini  lékař;  otiatríka  neb 
otiatríe.  ušni  lékařství. 

Otio«:  1)  O.,  mésto  v  Cechách,  v.  Vo- 
tice. —  2)  O.  i  Votice,  ves  t,  hejtm. 
Č.  Brod,  okr.  a  pL  Itičaoy,  fara  Jažlovice; 
24  d.,  163  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Miku- 
láie  (ve  XIV.  stol.  far.).  —  8)  O.  (Ottšnstift), 
víska  t.,  hejtm.  Kmislov,  okr.  a  pš.  Horní 
Planá,  fara  Hodňov;  7  d.,  85  ob.  n.  (1890), 
sídlo  pojišťovacího  spolku  proti  ohni,  mlýn 
a  pila. 

4)  O.  {Ottendorf),  ves  ve  Slexsko,  hejtm., 
okr.,  fara  a  pš.  Opava;  97  d.,  786  oby  v.  č. 
(1890).  Itř.  šk.,  mlýn  a  deskový  statek  obce 
opavské. 

Oti41da#y  xool.,  v.  Dropi. 

Otia:  1)  O.  (^Ottenschlag),  ves  v  Cechách, 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Jindř.  Hradec;  93  d., 
60  ob.  č..  408  n.  (1890),  Itř.  šk.,  výroba  vaty 
a  mlýn.  Bi^valy  xde  médéné  hamry.  —  2)  O., 
ves  t.,  heitm.  Klatovy,  v.  Votín.  —  8)  O. 
{OttemreMth)^  far.  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Planá;  35 d., 211  ob. n. (1890),  kostel  P.Marie 
(ve  XIV.  stol.  far.),  Ifř.  šk.,  popi.  dvflr.  Stá- 
vala xde  tvrz. 

OtlaěTtSy  Otiňoves,  ves  na  Moravě, 
hejtm.  Prostějov,  okr.  Plamlov,  fara  a  pš. 
Drabany;  180  ď,  1234  oby  v.  č.  (1890),  3tř. 
škola. 

Otiorbynohvs Germ.,  lalokonosec,  rod 
nosatců  těla  obyč.  xavalitého,  tvrdého,  barv^ 
temné,  někdy  se  skvrnami  xe  xlat^ch  či  stří- 
břitých šupinek.  Nápadný  jest  svým  noscem, 
který  jest  silný  a  nad  kořenem  tykadel  na 


Č.  2979.  Otiorhynchut  niger  F.,  lalokonosec  řerný, 
samičIcA  toačné  nréi*ená,   \  pra\o  ve  velikosti  přirození. 

kaidé  straně  laločnatČ  rozšířený.  Bičík  ty- 
kadlový sloien  jest  i  10  či.,  z  nichž  2  prvé 
jsou  podlouhlé  a  3  poslední  tvoří  paličku 
na  konci  zaostřenou.  Žlábky  tykadlové  jsou 


na  počátku  hluboké.  Štítek  stěii  viditelný. 
Krovky  srostlé.  O.  rozšířen  jest  velmi  čet- 
nými druhy  v  Evropě  a  Asii  hlavně  v  kraji- 
nách hornatých;  někteří  omezují  se  jen  na 
vysoká  pohoří.  Žijí  na  keřích.  Dflleiit  O.  ni- 
ger  F..  1.  černý  (vyobr.  č.  2979.),  který 
jest  černý,  dosti  lesklý,  téměř  lysý;  nohy 
červené  s  koleny  a  chodidly  černými.  Štít 
.šíjový  pokryt  jest  hustými  lesklými  zrnky, 
krovky  pruhovány  řadami  drobných  jamek, 
z  nichž  v  každé  st^í  krátký  šedý  chloupek. 
Délka  7 — 11  ffím.  Žije  u  nás  hojně  v  polo- 
hách vyšších  v  mladých  smrčinácb,  kde  ohlo- 
dává kflru  i  mladé  výhonky  stromků.  Sa- 
mička snáší  do  země  vajíčka;  larvy  iiií 
mezi  kořeny  smrkflv  a  roodřínAv  a  ohlodá- 
vají je.  Kpk, 

OÚ0,  zool.,  v.  Dropi. 

OtlsGeorge  Alexander,  chirurg  amer. 
(♦  1830  v  Bostone  —  f  1881).  V  lékařství 
vzdělal  se  v  Americe  a  v  Paříži,  načež  vě- 
noval se  praxi.  V  občanské  válce  severo- 
americké působil  jako  vojenský  lékař  na 
moři  i  na  suchu  a  stal  se  po  jejím  ukončení 
kurátorem  vojensko -lékařského  musea.  Nej- 
záslužnější dílo  jeho  jsou  vzorně  zpracované 
zprávy  lékařsko-chirurgické  (vydané  spolu 
s  Woodwardem)  o  veliké  válce  občanské. 
Zvláště  pak  sluší  uvésti:  A  report  on  ampu- 
tations  at  tht  hip-joint  in  rnUitary  surggry 
(1867);  A  report  on  excisions  oj  the  heaá  of 
the  femur  for  gunshoi  injury  (1869);  A  report 
of  surgical  caset  treated  in  the  Army  of  the 
United  States  from  i86S  to  1871  (1871);  A  re- 
port on  a  pian  of  transpot-ting  wounded  soÍ- 
diers  hy  raHwajr  in  titne  of  war  (1875^1 ;  A  re* 
port  on  transport  of  sick  and  wounded  by  paek 
animats  (1877). 

OtUkoTftOi  obrásky,  též  dekalkační 
obrázky,  v.  Metachromatypie. 

OtUlav  z  Kope  nic,  příjmení  vladycké 
rodiny,  která  pocházela  z  knížetství  Opol- 
ského  ve  Slezsku  a  tu  statek  Kopenice  držela. 
Erb:  na  štítě  červeném  střela  vzhůru  obrá- 
cená se  dvěma  liliemi.  Předek  jich  Miku- 
láš žil  r.  1463  ještě  ve  Slezsku.  Potomek 
jeho  Adam  přestěhoval  se  na  Mofavu,  kde 
on  a  potomci  drželi  drobné  statky.  Miku- 
láš Leopold  vyznamenal  se  v  tureckých 
válkách,  ke  konci  XVII.  stol.  byl  pak  hejt- 
manem kraic  hradištského  a  koupil  tudíž 
statek  Liptál  (1710)  a  zemřev  r.  1735  zůsta- 
vil týž  statek  manž.  M.  Zuzaně  Holé,  po  níž 
jej  zdědila  dcera  Karolina  vdaná  hrab.  Vag- 
reinova  (1751).  Leopold  O.  pro  zásluhy 
rodu  svého  povýšen  jest  maj.  d.  22.  čce  1741 
do  panského  stavu  kr.  Č.  Rodina  ta  teprve 
v  XIX.  stol.  vymřela.  Sčk, 

Otitls  (z  řec),  zánět  ušní,  v.  Ucho, 
choroby. 

Otlnoá  [ociuml  (lat),  klid,  prázden. 

Otlnm  onm  dignoitiite,  důstojná  ne- 
činnost, slova  Ciceronova  (Pro  Sestio, 
hl.  45.). 

Otker  F  r  i  c  d  r  i  ch,  politik  ném.  (♦  1809  — 
t  1881).  Studoval  práva  v  Marburcc  a  vstou- 
pil pak  do  stát.  služeb  kurhesských.  Stal  se 


968  Otley  —  Otmice 

r.  1848  návladnim  pfi  vrch.  soudě  kasselském  :  či  příjmením.  Po  Janovi  z  H.  byU  r.  1438 

a  založil  liberální  >Neue  Hessische  Zeitungc  sirotci   Olkmar    a  Mikalái,   ktefi  jeáté 

proti  ministru  Hasscnpflugovi.  Za  to  byl  stí-  r.  1454  drželi  část  Holohlav.  Xa  konci  tiďioi 

nán,   pozdéji   vézněn    a    vypovédén,    načež  století  žili  Jan  a  Prokop,  bratři,  a  Mika- 

uchýlil  se  r.  1851  na  Helgoland  a  r.  1854  do  láS,  jejich  strýc;  teoto  díržel  brad  Žmzxbrrk 

Belgie.  R.  1859  vrátil  se  do  Kassclu,  stal  se  (1487)  a  dům  v  Chrudimi  (1493)  a  itl  jeití 

redaktorem  listu  >H^ssische  Morgenzeitungc  r.  1515.  Tehda  žili  také  bratří  Jan  a  Otmar 

a  byl  spoluzakladatelem  německého  National-  starší  (1518).  Onen  oddéliv  se  driel  r.  1515 

vereinu.    Zvolen  byv   r.  1862   do  h.  sského  Skřivany,  které  r.  1519  prodal  a   pak   měl 

sněmu  vedl  tam  stranu  ústavověrnou;  r.  1867  Třebnouíeves.   Otmar  dHel  jeřice,   jel    n 

zvolen  do  říšského  sněmu  Severoném.  bundu,  r.  1522  vyměnil  za  Milčeves.    Od  oboo  h%U 

kde  byl  členem  strany  národné-liberální,  a  do  potomci.    Kromě  nich  iil  tehda  Petr.  j«:ni 

sněmu  pruského.  Napsal:  Helgoland,  Schilde-  do  r.  1527  držel  Úlibice,  a  Mikoláé,  jenž 

rungen  und  Erdrterungen  (Berl.,  1855) ;  sonetty  před  r.  1538  zemřel  «)  Otmar  zůstavil  s  aiaci. 

Helgoland  (Lip.,  1857);    De  vlaemsche  Tael-  Johanky  Cidlinské  ze  Sloh  syna  Viléma, 

stryd  (Gent,  1857;   franc.  Le  mouvement  fla-  který  ok.  r.   1644  ujal  Milčeves,   av&ik   jxi 

mand,    Tournay,    1858);    Belgische    Studien  r.  1556  zemřel.  Milčeves  dědily  po  ném  sestry 

(Štutg.,  1876);  Lebenserinnerungen  (t.,  1877  až  Anežka  Karlíkova  a  Mandaléna  Sadovská  z 

1886,  3  sv.);  Verfassung  u,  Recht  auf  He^go-  dcery  Anna  a  Kateřina  a  prodaly  jej  r.  1K7, 

land  (t,  1878);  Aus  dem  norddeutschen  Bauern-  b)  Petr  měl  syna  Václava,  jeni  mél  napftd 

leben  (Berl.,  1880).  Srv.  Pfaff,  Zur  Erinnerung  Újezd  a  pak  Chomutíčky,  které  r.  1549  pro- 

an  Friedrich  O.  (Gotha,  18S3).  dal.   Žil  ještě  r.  1551,  ale  o  potomcích  oení 

Otley  [otli],  tovární  město  v  angl.  hrab-  nic  známo,  c)  Po  Janovi  dědili  synové  Pro- 

štvi  Yorku  ve  West  RidiDgu  v  údolí  řeky  kop  MikuláS,  Jiřík  a  Bedfich.  ktcřt  se 

Wharfe,  má  7838  ob.,  normanský  chrám,  pa-  ^  r.  1543  dělili.   První  a  čtvrtý  dostal    Třeb- 

pírny,  továrny  na  česanou  přízi,  strojírny,  nouševes,  ostatní  Myltěves  a  tito   se  lasc 

knihtiskárny,  cihelny  a  jirchámy.  Ťh'.  *  r.  1544  dělili.   Prokop  držel  pozdéji  My&ě» 

OtmachOT  (Oř/macfcau),  město  v  Pruském  ves,  kterou  r.  1563  prodal,  v  1.  1564~'Í565 

Slezsku,  ve  vlád.  ob  v.  opolském,  na  ř.  Nise  držel  Kamenid.  Mikuláš  prodal  r.  1548  df. 

a  křižovatce  žel.  trati  Ziegenhals-Kamienica  svůj  v  MyStěvsi  a  seděl  pak  na  tvrsi  (Malé* 

a  O.-Heinersdorf,  má  3650  ob.  (1890),  obv.  Skalici  (f  j.  1564,  manž.  Saloména  s  Doba- 

soud,  kat.  a  ev.  kostel,  klášter  sester  sv.  Karla  lic).  Jiřík  zbaviv  se  svého  dílu  držel  r.  1545 

Borrom.,  zámek,  špitál,  továrny  na  hospodář.  Skalici  a  r.  1551  nabyl  Milovic,  které  r.  1562 

stroje  a  cukr,  vel.  mlýn  a  pilu.    R.  1241  tá-  '  prodal  (f  i.  1567).  Po  Mikuláši  zůstali  synové 

bořili  u  Oa  Tataři.  Ode  dávna  seděli  náhradě  Jiří    Koloděj,    Jan    Držka,     Prokop 
otmachovském  biskupové  vratislavští;  zavá-StřízkaaPetrSkála,  za  jejichž nesletilosti 

lek  husitských  město  dostalo  se  do  rukou  statek  skalický  pro  dluhy  prodán  (1573).  Jiří 

husitů  (r.  1428  a  1434),  kteří  je  opustili  za  byl  pak  úředníkem  na  Hrádku  n.S.  (1584).  Jan 

ji.stou  část  peněz.  seděl  r.  1589  v  Pardubicích  a  Prokop  v  Újezde 

Otman  Karel,  kněz  a  spisovatel  český  (f  c.  1601).  Jan  (f  j.  1592)  odkázal  statek  si- 

(♦  5.  čna  1822  v  Budyni  nad  Ohří  —  f  6.  led.  rotkům  Jiříkovým;  ojal  jej  2.  syn  Zachař  a 

1898  v  Ořechu),  studoval  gymnasium  v  Lito*  prodal  před  r.  1602  a  seoěl  pak  r.  1624-40 

měřicích,  bohosloví  v  Praze  a  byl  r.  1848  na  dvoře  v  Medlešicích  u  Chrudimě.  —  Mt- 

vysvěcen   na  kněze.    Potom    kaplanoval   ve  kuláš  O.  seděl  r.  1589  na  Vísce  a  po  něm 

Vraném  u  Peruce,  v  Praze  u  sv.  Apollináře,  r.  1603  Markéta  O-ová  se  Zahrádky.    Kate- 
r.  1858  stal  se  farářem  ve  Mšeně,  pak  v  Klo- 1  řina  O-ová  z  Hustiřan  zdědila  ok.  r.  1595 

bukách,  Pozdni  a  r.  1876  v  Ořechu.  Od  mla-  Chvalkovice,  které  r.  1600  prodány.  Mela  xh 
dych  let  až  do  své  smrti  obíral  se  pilně  botani- 1  dcery  a  syna  Václava  Bohab  o  je.  Nejdéle 

kou.  Z  říše  rostlinné  vybíral  také  pilně  obrazy  '  žil  dotčený  Petr  Skála  drŽe  r.  1615  statek 
a  náměty  k  podobenstvím,  parabolám  a  baj- !  Vísku.  Od  té  doby  se  v  pamětech  nikdo  té- 

Icám,  jež  nejprve  uveřejňoval  v  >Blahověstu<  hož  příjmení  nevyskytuje.  Set. 

a  r.  1892  vydal  o  sobě  pod  názvem  Podoben-       Oteiarov:  1)   O.,  ves  na  Moravě,  faejtm. 

itvi,  paraboly  a   bajky.    Mimo    to   pracoval  Hustopeč,  okr.  Židlochovice,  fara  a  pš.  Kaj- 

i    v    homileticc    a    uveřejňoval    kázání    svá  hrad;  25  d.,  152  obyv.  č,,  3  n.  (1890).  kapte 

v  >Pastýři  duchovním«,  >Posvátné  kazatelnčc  sv.  Otmara  z  r.  1884.   Ves  založena  na  po* 

a  v  >Ka2ate]Í€.  R.  1881  vydal  spisek  Oslava  zemcích  kláštera  rajhradského  r.  1790  a  po- 

stavu  manželského.  Po  dlouhá  léta  řídil  vika-  jmenována   na   počest   tehdejšího    probošta 

riát    libocký,    vyznamenán    titulem    konsist.  Otmara.  —  2)  O.,  ves  t.,  hejtro.  Vel.  Mezi- 

rady,  jmenován  čestným  děkanem  a  nedlouho  řičí,  okr.,  fara  a  pš.  ByteŠ;  25  d.,  152  ob.  ř. 

před  svou  smrtí  i  čestným  kanovníkem.    J{.  (1890). 

Otmar  z  Holohlav,  příjmení  staročeské       Otmloa,  jihosl.,  únos  nevěsty,  v.  Jih  a- 

rodiny  vladycké,  jejíž  erb  byl  krkavec  s  prste-  s  1  o  v  a  n  é,  str.  382—383. 
nem. 'předek  jejich  Olkmar  vyskytuje  se       Otmloe  i  O t m í k y,  ves  v  Čechách,  faejtm.. 

od  r.  1395  jako  držitel  části  Holohlav  a  stát-  okr.  a  pš.  Hořovice,  fara  Praskolesy;  34  d., 

káv  u  Žiželevsi  a  dobrodince  kostela  holo-  215  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr.    R.  1228  jme- 

hlavskčho    a    žiželeveského.    Jeho    křestné  nují  se  mezi  zbožím  kláštera  svatojirského 

jmtíno  opakováním   se  stalo  stálým  jménem  v  Praze. 


Otnice  —  Otovicc.  969 

Otalo*,  (ar.  ves  na  Moravě,  hejtm.  Vyá-       Otok:  1)  O.,  velká  vesnice  nedaleko  pra- 
kov,  okr.  Slavkov,   pi.  Sokolnice;    174  d.,   vého  bfchu  řeky  Bosuta  v  slavonském  Chor- 
904  ob.  č.,  3  n.  (1890),  kostel  sv.  Aloisia  a   vatsku.  R.  1880  O.  měl  3000  ob. 
sv.  Havla,  2tř.  ik.  a  popi.  dvAr.  2)  O.  či  Unije,  ostrůvek  u  ostrova  Lo- 

Oto  z  Ottenfeldu  vix  Otto  z  Otten- ,  šinje.  R.  1880  mčl  630  ob. 
feldu.  Otok  Dngl,  t.  j.  Dlouhý  nebo  Veliký 

Otooyon  oaffor  Licbtst.,  pes   velk o-   ostrov  (ital.  ítola  grossa  neb  lunga),   též 
u  ch  ý,  šelma  psovitá  (čeledi  Canidae)  ze  sekce  {Dugačka  Loká,  ostrov  v  moři  Jaderském 
liiek  {Vutpina)\  Itlí  se  ode  vSech  šelem  pso- '  naproti  Zadru,  v.  Duga  2). 
vitých  především  chrupem,  v  némi  jest  za  I     Otolionui  v.  Gal  ago. 
trhákem  stoliček  (m)  \  (u  ostatních  psů  )). '     Otollthy,  tolik  jako  statolithy,  v.  Sta- 
Hlavo  má  krátkou,  Čenich  zašpičatělý,  boltce   tocysty. 

převeliké,  zdéli  hlavy,  vpředu  skoro  vejčité  OtomakOTé  (OtomacoY  indiánský  kmen 
a  nahoře  zašpičatělé,  vzpřímené.  Trop  jest  ve  Venezuele  na  středním  Orinoku,  mezi 
štíhlý,  nohy  poměrně  vyšší  nei  u  lišek,  ocas  prameny  Apury  a  Metou,  jsou  příbuzní  kme- 
chvostnatý.  zdéli  poloviny  trupu  i  s  hlavou;  nům  Guarani  a  Omagua  (dle  Humboldta), 
délka  těla  bývá  60,  ocasu  30  cm,  výška  v  ple- '  avšak  divocí  a  přičítá  se  jim  geofagie. 
dch  35  cm.  Srst  má  nahoře  barvu  ilutavě  Otomanská  řiio,  Osmánská  říše,  viz 
šedou,  ale  zvláště  na  hřbetě  dosti  tmavou, 'Turecko. 

skoro  8  nádechem  zelenavým,  vezpod  bělá- 1  Otoml,  Otomové  {Othomfj,  t.  j.  kočov- 
vou;  čenich  jest  nahoře  načernalý,  boltce  '  níci,  též  Hiaihiu,  skupina  indiánských  kme- 
mají  bélavou  obrubu,  ale  jinak  jsou  vně  a  |  nAv  v  Mexiku,  pokládaných  na  rozdíl  od 
v  předu  ke  špičce  tmavohnědé.  O.  c.  žije  |  přistěhovalých  Mexikánflv  za  domorodce, 
v  jižní  a  východní  Africe  a  pronásleduje,  |  avšak  kočovné,  surové  a  nevzdělané,  neboC 
honí  ve  smečkách  ssavce  až  do  velikosti  sa* '  teprve  asi  100  let  před  příchodem  ŠpanělA 
jek,  ale  živí  se  i  stěhovavými  kobylkami  a  |  po  dlouhém  kočování  z  části  se  usadili,  ži- 
iinými  drobnými  živočichy  vAbec.  Domorodci  *  jíce  v  mnohých  vesnicích  v  hornatině  na  s., 
jej  pro  maso  a  pěknou  kožišino  loví.    Br.      z.  a  v.  od  Mexika  a  v  rovinách  i  planinách 

vtooysty  v.  Statocysty.  severovýchodně  odtud  pod  panstvím  krále 

Ototoo,  městys  u  ponorné  řeky  Gacky  tezkuckého.  Veliká  jejich  část  zAstala  i  na 
se  starým  hradem  t.  jm.  v  podvelebitském  dále  ve  stavu  zcela  divokém  a  podnes  po- 
Chorvatsku.  Za  Vojenské  hranice  O.  byl ;  kládáni  jsou  za  lid  úplně  nevzdělaný,  tvořící 
štábním  městem  otočského  pluku.  Hrad  O. ',  největší  část  služebné  vrstvy  v  méstě  Me- 
obdrželi  Frankopanové  z  Krku  od  krále  xiku.  AŽ  do  nedávná  nosili  muži  v  uších  a 
Bely  IV.  S  dovolením  papeže  Pia  ÍI.  založil  rtech  prostrčené  kolíčky,  ženy  pak  tetovaly 
tu  Sigmund  Frankopan  biskupství  a  kápi-  si  prsa  a  ramena  modrou  barvou.  Nejvyšší 
tolu.  Avšak  již  r.  1513  jednalo  se  o  zrušení  iejich  bAh  nazýval  se  Otontecohtli,  dále 
toho  biskupství,  což  se  za  krále  Ferdi  Yocippa  a  Ateteín,  jimž  obětovali  na  vrcho- 
nanda  1.  skutečně  stalo,  tak  že  od  té  doby  '  lech  hor.  Řeč  jejich  jest  velice  starobylá, 
O.  náleží  biskupství  senjskému.  Turci  při-  <  rozdělují  se  na  několik  kmenA  a  počítá  se 
blížili  se  k  Occi  již  r.  1467  a  od  r.  1529  jich  704.734  duši  (1895). 
byla  v  něm  rakouská  posádka.  R.  1543  po-  Otomykosls  (z  řec),  vyskytování  se  plísní 
razil  tu  Turky  Petr  Kleglevié  pomocí  Jiřího  v  zaníceném  zevním  zvukovodu. 
Frankopana  Slunjského,    Mikuláše    Franko-       Otonovloe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr^ 

gana  Tržatského  a  Štěpána  Blagajského.  Prostějov,  fara  Králice,  pŠ.  BedihošC;  36  d., 
.  1619  dobyli  O-čce  Senjané,  opět  jej  za-  149  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Cyrilla  a  Methoda. 
lidnili  a  vystavěli  dnešní  hrad  s  třemi  vě-  Otophon  neb  Otaphon  (řec),  naslu- 
iemi,  obklopili  jej  dvěma  jinými  hrady  (Pro-   chatko  (v.  t.). 

zor  a  Drenov  klanac)  a  šesti  pohraničními  Otopterls  Líndl.  v.  Otozamites  Fr. 
baštami.  -d-       Braun. 

Oto6iiik^  bot.,  v.  Heliotropium.  Otorrhoo  (z  řec),  výtok  z  uší,  jmeno- 

Otodui  lest  rod  velikých  žralokA,  dosud  vité  hnisavý  při  zánětech  středního  ucha. 
Žijící.  Bývaly  rodu  tomu  přičítány  nčkteré  Otoskop  (z  řec),  přístrojek  k  vyšetřo- 
zuby  z  křídového  útvaru  se  silnou  špicí  vání  ucha.  Skládá  se  z  pružné  rourky,  na 
střední  a  menšími  špicemi  postranními.  Ale  l  jejímž  konci  jsoo  dvě  olivy:  jedna  z  nich 
poslední  dobou  kladou  se  spíše  k  jinému  >  vkládá  se  do  zevního  zvukovodu  l<^kařova, 
žraloku,  k  rodu  Lamna,  který  vyznamenává  druhá  do  zevního  zvukovodo  vyšetřovaného 
se  rovněž  značnými  rozměry.  Pa.       nemocného. 

Otok  nazývá  se  populárně  zduření  údA  tě-  Otov:  1)  O.,  far.  osada  v  Čechách,  v.  Zá- 
lesných,  jak  vyskytuje  se  při  zánětu  místním,  toň.  —  2)  O.  {^^'ottawa),  ves  t.,  hejtm.  Horš. 
při  povšechné  vodnatelnosti  z  příčin  jakých-  Týn,  okr.  a  pš.  RonŠperk,  fara  Mecíov;  44  d., 
koli,  nebo  při  vodnatelnosti,  omezené  na  menší  2  ob.  č..  309  n.  (1890),  Itř.  šk.,  popi.  dvAr, 
okres,  na  př.  následkem  ucpání  žíly,  při  mlýn.  Připomíná  se  r.  1239  mezi  zbožím  klá- 
hostci  kloubním  a  j.  Dle  toho  je  vidno,  že  Stera  kladrubského, 
povaha  o-u  mAže  býti  rozmanitá,  účelné  lé-  z  Otovalda  v.  Ottovalský. 
cení  jeho  pak  musí  se  řídili  příčinou,  ktc-  Otovloe:  1)  O.  [Ottendorf),  ves  v  Če- 
roti  o.  byl  zpAsobcn.  >chách  při  Stěnavě,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Brou- 


970  Otozamites  —  Otrava. 

mov,  iara  Martinkovice ;  188  d.,  1081  ob.  n.  spojuje  moře  Jaderské  s  Iónským,  koncový 
(1890),  fil.  kostel  sv.  Barbory,  3tř.  šk.,  nižší  bod  ieiezDÍcebrindtsi-ZoJlino-O.p  jest  ipatcé 
celní  úřad,  žeh  stanice  Rak.  st.  dráhy  (Halb-  stavěno,  má  2333  ob.,  katbedráln  %  XL  stoL 
stadt-Mittelsteine),  vápenice,  dva  mlýny  a  •  po  rozbořeni  Turky  restaorovanoa,  twrt  a 
pila.  Připomíná  se  poprvé  r.  1300.  —  2)  O. '  zbytky  starého  opevněni,  gymnasioiD*  seou- 
(Ottowiti),  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pá.  Karlovy  náf,  ^r^obu  oleje  a  rybáMiýcb  sitf.  obchod 
Vary,  fara  Sedlec;  83  d.,  3  ob.  č,  848  n.  s  olejem  do  Korfu  a  Albánie,  mořské  rybiř* 
(1890),  2tř.  šk.,  hnědouhelné  doly  a  továrna  ství  a  jest  sídlem  arcibiskupa.  —  O.  sráao 
na  rozličné  chemické  produktv,  lepenku  a  bylo  ve  starověku  latinsky  ffydrumtmm  a 
dřevitý  cement.  Část  obce  O.  Nové.  řeckv  Hydrus,  zaloieno  bylo  fteky  jako  ob- 

Otozamites  Fr.  Braun,  charakteristický  chodní  osada,  r.  1080  odňato  Normany  By- 
rod  předvěkých  rostlin  cykasovitých  z  pod- 1  zantinc&m.  r.  1480  dobito  a  ^nstoáeno 
čeledi  Zamites,  objevujících  se  v  triasu  (zpod- 1  Turky,  r.  1539  znova  jimi  napadeno,  r.  1810 
ním  rhaetu)  a  pak  v  celé  juře  až  do  bílé  <  pak  povýieno  na  vévodstvi,  jdhoi  titnl  odélii 
jury,  kde  mizejí.  Listy  jejich  jsou  jednoduše  \  Napoleon  ministra  Fouchéovi.  TSr. 

speřené,  lístky  kopinaté,  vejčitokopinaté  ai*  Otratloe  v.  Ot radíce, 
zaokrouhlené,  dole  srdčité  (ai  ouikaté),  na  Otrava  mívá  příznaky  rozmanité,  podle 
hoření  straně  hlavního  Žebra  listového  hustě.  \  j:fkosti  jedu  politého.  Kejčastéjí  setkáváme 
střídavě  posazené,  na  zpodu  poněkud  se  krv-  i  se  s  příznak^r  porušené  úkonnosti  ústrojí 
jící.  Žilk]^  lístků  v  od  base  z  jediného  bodu  j  zažívadho;  příznaky  ty,  jež  nescbázeji  nikdy 
paprskovitě,  v  srdčité  rozšířené  zpodiněpři  o-vách  jedy  leptavými  a  ostrfmi,  slou- 
lístků  vějiřovitě  a  v  dalším  průběhu  pro- ,  ceninami  kovovými  a  kostikem  a  bývají  po- 
dloužené  čepelky  obloukovitě  ke  kraji  roz- 1  zorovány  i  při  o-vách  jedy  jinými,  táleieji 
bíhavé,  vidličnatě  několikráte  se  Štěpící.  |  v  ošklivosti,  říhání,  vrhnuti,  pnljmech,  nn- 
Lístky  od  hlavního  žebra  listového  snadno  cení  a  bolestech  žaludku  i  střev, 
opadavé  tam,  kde  ztlustlé  úzké  místo  jejich .  Při  o-vách  jedy,  jež  působi  hlavné  vstře- 
srdčitého  výkrojku,  v  němž  na  žebru  listo- 1  báním,  shledáváme  příznaky  mozkové,  při- 
vém přisedají.  EBr,       znaky  porušené  innervace,  oxydace,  výměny 

Otradlc«^  Otratice.  ves  na  Moravě,  i  látek  a  výživy.  Příznaky  mozkové  sálcieii 
hejtm.  Třebíč,  okr.  a  pš.  Náměšf  u  Brna,  |  nejčastěji  v  omámení,  v  porušeném  vědomí, 
fara  Jinošov;  20  d.,  177  ob.  č.  (1890).  '  komatosním  stavu  (hlavně  po  jedech  narko- 

daradov:  1)  O.,  víska  v  Cechách,  hejtm.  i  tických,  ale  i  jiných,  na  př.  kyanovodíku)  — 
Benešov,  okr.  Vlašim,  fara  Kamberk,  pš.  Lou-  >  iindy  v  mocném  vzrušeni  duševním,  v  pře- 
ňovice;  4  d.,  30  ob.  č.  (1890).  —  2)  O.,  ves  ludech  smyslových  (hallucinace),  v  bloazněoí 
t.,  hejtm.  Vys.  Mýto,  okr.  Skuteč,  fara  a  pŠ.  i  (deliria)  a  velikém  neklidu  psycbomotoric- 
Krouná;  111  d.,  535  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel '  kém  (tak  při  o-vách  atropinem,  kafrem  a  j.V 
sv.  Bartoloměje,  2tř.  šk.,  3  mlýny,  pila  a  *  Příznaky  poruchů  Či vstvace vobybného  (vaso- 
opodál  evang.  hřbitov.  O.  připomíná  se ,  motorického)  projevují  se  ve  způsobu  zá- 
r.  1350  pod  jménem  Dolní  Krúna,  r.  1392 '  vrátí,  mdlob,  zrudnutí  obličeje,  červených 
O.  dle  zakladatele  dvora  Otrada.  i  skvrn  po  těle  rozptýlených  (morfiuro-kyano- 

z  Otradovio,  příjmení  několika  rodin,  {  vodík)  i  splývající  rudosti,  někdy  i  zbarvení 
které  se  psaly  po  obojích  Otradovicích  mezi ,  sinomodrého.  Příznaky  porušené  innervace 
Otici  a  Jankovem.    Po  Bílých  Otradovi- 1  srdce  a  ccv  jeví  se  tlučením  srdce,  pocitem 


cích  nazývali  se  Škopkové  (v.  t.),  po 
Červených  Svatbové,  zejm.Jan,  r.  1511 
až  1524  pán  na  Zbraslavicich,  a  potomek 
jeho  Jiřík  r.  1529—42  též  na  Zbraslavicich. 
Kromě  toho  žili  Nedra žičtí  z  O.,  kteří 
v  XVI.  stol.  drželi  Nedražice  na  Plzeňsku. 
Také  se  připomíná  svobodnická  rodina  Otra- 


tlaku  na  prsou  a  úzkostí^  pohybem  srdce 
obleněným  (náprstník)  neb  urychleným  (atro- 
pin).  Při  o-vách  jedy,  které  vedou  k  dege- 
neraci, bývá  obyčejným  zjevem  veliká  sla- 
bost srdce  (o.  kostikem).  Příznaky  porušené 
hybnosti,  záležející  v  třesu  nebo  v  porušené 
koordinaci  nebo  v  napínání,  škubavých  zá* 


dovcův  z  O.  Sčk.     I  chvěvech  svalstva  a  křeČech  anebo  v  obr- 

Otradovioe:  1)  O.,  ves  v  Cechách,  hejtm.  I  nach  a  ochrnutí,  vznikají  při  ozvách  jed^, 
Karlín,  v.  Vodralovicc.  —  2)  O.  Bílé  čij  jež  působí  v  centra  motorická,  koordinační, 
Neustupovské,  ves  t.,  hejtm.  Sedlčany,  j  křečová,  reflexní  v  míše,  pak  jedy,  které 
okr.  Votice,  fara  a  pš.  Jankov;  14  d.,  169  >  vedou  k  degeneraci  elementů  čivových;  křeče 
ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr,  mlýn  a  několik  sa- 1  jsou  mnohdy  i  původu  asiyktického  (výsled- 
mot.  Stávala  zde  tvrz,  východiště  rodu  Škop-  kem  nedostatečné  oxydace,  dušeni), 
kův  z  Otradovic  Bílých,  jakož  zase  O.  Čer- 1  Při  o-vách  některými  jedy  rostlinnými,  ale 
vcné,  ves  sou.sedni,  rytířů  Škopků  z  Otrn-  j  i  toxiny  (ptomainy)  bývá  porušení  zraku  s  my- 
dovic    Červených.    Fr.   Teplý,  —  3)   O.  |  driasou  (rozšířením  zorniček),  poruicnou  ak- 


Cervené  či  Jankovské,  ves  t,  tara  a  pš. 
Neustupov;  32  d.,  245  ob.  č.  (1890). 
z  Otranta  vévoda  v.  Fouché. 


kommodaci  (na  př.  po  atropinu,  rulíku),  u  ji- 
ných značné  zúžení  zornic  (pilokarpin),  po  ně- 
kterých jedech  dostavuje  se  cbromopsie,  otrá- 


Otranto,  přístavní  město   v  ital.  prov.  a  ,  vení  vidí  všechny  předměty  barevné  (tak  při 
kraji   Lecce,  5  km  na  sev.  od  mysu  O.,  na  |  o-vě  durmanem,  santoninem  a  j.). 
skále    vybíhající    do   Jaderského   moře,    na  i      Příznaky  porušeného   dýchání  a  okysliČo- 
průlivu  Otrantském,  který  v  šířce  17 km  ;  vání  krve  dostavují  se  při  o-vách  jedy  lep. 


Otrubo ^  —  Otřesení  mozku. 


971 


tavými  a  08trými»  byla-li  poleptána  i  sliznice 
hrtanová  nebo  vznikl-li  zánět  slisnice  této  — 
pK  o-vácb  jťdy,  jel  pflsobí  ▼  dýchací  cen- 
trum Y  prodlouiené  míie  (j^^y  narkotické 
A  )•)  "  J<^^y»  které  činí  krev  nezpflsobilou 
k  zprostře<Íkováni  oxydace  protoplasmy  (na 
př.  kysličník  uhelnatý,  sirovodík,  kyanovo- 
dík) —  a  konečné  jedy,  které  vzbuzuji  dlouho 
trvající  křeče  (strychnin)  anebo  vedou  k  ochr- 
nuti konců  člvfl  motorických  (curare).  Při 
O-vách  téchto  dostavuje  se  dusnost,  mnohdy 
i  typické  dušení,  častéji  mačná  zsinalost 
obhčeje;  po  nékter^ch  jedech  pozorujeme 
sinomodré  zbarvení  hlavné  v  dolní  polovici 
obličeje,  krku  a  i  sliznice  ústní  (nitrobenzol, 
anilin,  chlorečnan  draselnatý);  tu  působí 
kromé  porušené  oxydace  i  poruchy  čivstva 
cevobybného.  U  některých  oav  jest  nápadné 
značné  klesáni  teploty  těla,  na  př.  při  akut- 
ním alkoholismu. 

časté  jsou  příznaky  porušené  úkonnosti 
ústroji  močového,  tak  zmenšené  odméšování 
moče,  řezavka  (po  jedech  leptavých,  ostrých, 
zejména  takových,  jei  obsahují  aetherické 
oleje  a  cantharidinu),  jindy  moč  obsahuje  cizí 
součástky,  tak  krev  (při  o-vČ  cantharidami), 
haemoslobin,  niethaemogiobin  (o.  smriemi, 
chloreoianem  draselnatým  a  j.);  časté  pak 
jsou  příznaky  zánětu  ledvin  (po  jedech 
ostrých,  sloučeninách  kovových  a  i.).  I  po- 
rušené vyměšováni  ilaz  potních,  sfinných  a 
hlenových  bývá  při  o*vách  pozorováno,  ně- 
které jedy  vedou  ke  zmenšení  sekrece  ilaz 
téchto,  nastává  pak  suchost  kůie  a  sliznice 
ústní  i  hltanové,  tak  na  př.  při  o-vé  atro 
pinem,  jiné  zmnoiuji  sekreci  (na  př.  slouče- 
niny rtufnaté  a  rtutičnaté  sekreci  slin). 

£>ostí  častým  zjevem  jsou  při  vleklých 
o-vách  některými  jedy  osutiny  kožní,  někdy 
vypadávání  vlasův  a  nehtů  (tak  při  o-vě  ar- 
senem). Ostatně  v.  Jedy  a  Odjedy.  R$, 

O.  anilinem  (anilismus)  vyškytá  se 
nejčastéji  u  dělníků  v  továrnách  anilinových 
nedostatečně  větraných,  zejména  za  horkých 
dnů  letních.  V  nejlehčím  stupni  modrají 
pysky,  tváře,  ušní  boltce  i  nehty,  v  těiších 
případech  pak  objeví  se  bolení  hlavy,  sla- 
bost, nejistá  chůze,  těžký  dech  i  ošklivení; 
v  nejtěžších  případech,  po  příliš  silném  pů- 
sobení anilinových  výparů,  stupňují  se  zmí- 
něné příznaky,  pysky  zsinají,  dostaví  se  silné 
závrati,  bezvědomí,  dále  pak  vrhnutí  a  prudké 
bolesti  hlavy.  Z  lehčích  stupňů  vybaví  se 
člověk,  pohybuje- li  se  delší  dobu  na  čerst- 
vém vzduchu,  v  těžších  případech  podávají 
se  mimo  to  projímadla,  zvi.  karlovarská  sůl, 
a  jako  povzbuzující  prostředky  po  případě 
i  mošus.  V  provleklých  o-vách  objevuje  se 
v  lehčích  případech  zamodrávání  zmíněných 
míst,  slabost,  zaujatost  hlavy  a  katarrhálni 
příznaky  žaludeční,  v  těžších  případech  pak 
I  rozmanité  příznaky  nervové.  Profylakticky 
nutno  se  postarati  především  o  vydatné 
provětrávání  továrních  místností. 

O.  jedem  klobásovým  v.  Botulismus. 

O.  lihem  v.  Alkoholism. 

O.  morfiem  v.  Morfin ismus. 


O.  rtuti  v.  Hydrargyrie. 

Otr^béw  (O/rem^ai),  ves  ve  Slezsku,, 
hcjtro.,  okr.  a  pš.  Fryštát,  fara  Pohvizdov;. 
41  d.,  258  ob.  pol.,  1  čes.,  3  n.  (1890).  Alod. 
statek  se  dvorem  a  parostr.  lihovarem  drži 
Jiří  sv.  p.  Bees-Chrostin. 

Otřtseni  moxku  (lat.  commoťxo  cerebri) 
vzniká  působením  mechanické  sily  (nárazem 
neb  udeřením)  na  lebku  a  jeví  se  bezvědo- 
mím, ztrátou  hybnosti  a  citlivosti.  Při  zlo- 
meni lebky  nebo  střelné  ráně  do  hlavy  na- 
stává také  o.  m.  vedle  změn  hrubých  (roz- 
drceni jistých  části  tkané  mozkové,  krváceni 
atd.),  ale  názvu  o.  m.  užíváme  pro  jmeno- 
vaný souhrn  příznaků,  při  němž  není  na 
hlavě  (na  lebce)  dokazatelných  změn  a  kde 
další  průběh  po  úraze  nás  poučí  (po  pří- 
padě pitva)  o  tom,  že  net>čželo  ani  o  stla- 
čeni mozku  ani  o  pohmoždění  ani  o  roz* 
drcení  mozku. 

Význačné  příznaky  vedle  uvedeného  jii 
bezvědomí  jsou:  uvolnění  tepu  a  vrhnuti* 
Toto  může  scházeti,  ale  uvolnění  tepu  a  bez* 
vědomi  nikdy  neschází.  Tyto  příznaky  na- 
stanou bezprostředné  po  úraze  a  trvají  ne- 
stejně dlouho,  třebas  jen  několik  minut,  ale 
i  několik  hodin,  ba  i  dnů.    Čím  déle  zjevy 

?to  trvají,  tím  je  stav  nemocného  vážnější, 
rvají-li  dlouho  a  přidruží- li  se  ještě  jiné 
příznaky  (na  př.  křeče),  jest  oprávněno  do- 
mnění, že  neběží  jen  o  pouhé  o.  m. 

Pokud  je  nemocný  v  bezvědomí,  dj^chá  po- 
vrchné nebo  chvíli  nedýchá.  Vrhnuti  dostavi 
se  hned  po  úraze  a  může  se  několikrát  opa* 
kovati.  Uvolněni  tepu  je  značné  (50,  ba  jen  40 
tepů  za  minutu)  a  trvá  déle;  je  z  nejvýznač- 
nějších známek  o.  m.,  dle  nichž  možno  sou- 
diti o  tomto  úraze,  když  jsme  přišli  k  po- 
raněnému z  bezvědomí  již  procitnuvšímu. 

Vědomí  se  zase  po  kratší  nebo  delší  dobé 
vrací,  nemocný  dýchá  hlouběji,  ale  bývá  je- 
ště nějakou  dobu  mdlý.  Obyčejně  se  však 
pozdraví  úplné  a  po  úraze  nezbude  žádných 
následků.  Jindy  zbývá  nějaký  čas  boleni 
hlavy  a  závrati.  V  těžkých  případech  bývi 
po  procitnutí  z  bezvědomí  patrno  obdobi 
rozčilenosti  a  nemocný  zotavuje  se  jen  zne- 
náhla. Nepominulo-li  bezvědomí  ani  po  delší 
době,  je-li  nemocný  nepokojný,  kůže  horkám 
obličej  červený,  tep  plný,  zrychlený  a  ho- 
rečka, možno  případ  pokládati  za  velmi 
vážný.  Také  se  stalo  několikráte,  že  se  bez- 
vědomí skončilo  smrtí  bezprostředně  —  tep 
zůstal  volný,  až  se  zastavil.  Těžší  změny  du- 
ševní nebo  choroby  mozkové  po  o.  m.  jsou 
řidké. 

Poslední  mínění  o  podstatě  o.  m.  je  to, 
že  běží  o  náhlé,  pomíjející  stlačení  obon 
polokoulí  mozkových,  jímž  se  vtlačí  mok 
mozkomíchový  do  komor  a  k  míše,  při  čemi 
ona  ^t  mozku,  která  je  k  dutinám  nejblíže, 
může  se  na  malých  místech  potrhati.  Náles 
ten  opírá  se  o  pokusy  na  zvířatech.  Jsoo 
však  i  případy,  kde  při  pitvě  nenalezeny  po 
o.  m.  žádné  změny  ani  v  mozku  ani  v  míše. 

O.  m.  jest  přes  to  úraz  z  pravidla  příz- 
nivý.   Vyžaduje   však  rychlé  pomoci  lékař- 


972 


Otricoli  —  Otroctví 


«ké.  Zatfm  dlaino  nemocného  uložiti  (vodo- 
rovně 8  hlavou  niie)  a  postarati  se  mu 
o  úplný  klid.  Oděv  se  uvolni,  ale  tělo  budiž 
v  teple.  Poraněni  (oděrky,  zlámaniny)  oSetři 
se,  jakoby  o.  m.  nebylo.  Nevrhne-li  nemocný, 
vhodno  podati  mu  po  procitnutí  Černé  kávy. 
Z  bezvědomí  hledíme  ho  přivésti  otíráním 
obličeje  šátky  ve  studené  vodě  namoče- 
nými. Nedýchá-li  pravidelně,  zavede  se  umělé 
dýchání.  Fnrk, 

Otriooll,  ital.  ves  v  prov.  perugijské  (kraj 
Tcrni)  na  výšině  v  levo  od  Tibery,  při 
starověké  Via  Flaminia,  s  1517  ob.;  jsou  tu 
zbytky  umbrického  města  Ocricuium  (zřícenin 
chrám.,  divadla,  amíitheatru,  therm,  vodovodfl 
a  náhrobků)  a  nalezena  tu  socha  Jova  Otri- 
colského,  chovaná  nyní  ve  vatikánské  Sála 
rotonda,  jejíž  podlaha  zdobena  mosaikou, 
nalezenou  rovněž  v  O. 

Otrootvi  (něm.  Sklaverei,  frc.  esclava^^e^ 
rus.  pHÓCTBo)  jest  právní  ústav,  spočívající 
v  tom,  že  jistým  lidem  upírá  se  povaha  osob- 
nosti, kterou  jedinou  se  člověk  liší  ode  všech 
jiných  bytostí.  Důsledkem  toho  jest,  že  člo- 
věk ncni  pokládán  právně  za  člověka,  nýbrž 
za  věc,  předmět  majetku.  Zvrácenost  přiro- 
zených poměrů,  jejíž  oprávněnost  nemůže 
uznati  vyvinutý  právní  cit  národů  mravně 
vysoko  vyspělých,  necítí  se  na  jistém  stupni 
kultury  národuv,  a  právní  ústav,  který  dnes 
pokládáme  za  barbarský,  jest  pokládán  na 
onom  stupni  za  zjev  zcela  přirozený.  Sami 
Římané,  národ,  který  se  vyšinul  na  tak  vy- 
soký stupeň  právní  kultury,  že  jejich  právo 
se  stalo  zdrojem  dnešního  právního  života, 
uznávali  oprávněnost  o.,  ba  oni  to  byli, 
kteří  ústav  ten  do  všech  důsledností  právně 
provedli.  Teprve  křesťanství  počalo  hlásati, 
Že  otrok  jest  právě  tak  lidskou  osobností, 
jako  jeho  pán.  (Epišt.  Pavlovy:  Ke  Gal.  3, 
28.,  ke  Kol.  3,  11.)  Trvalo  však  mnoho  sto- 
letí, než  se  křesťanství  podařilo  o.  aspoň 
zmírniti,  a  ještě  déle,  než  o.  ve  státech 
«vropských  úplně  bylo  zrušeno.  Skoro  vše- 
obecně zaniklo  o.  v  zemích  evropských  na 
sklonku  XIII.  stol.  Jen  výjimkou  udrželo  se 
v  jednotlivých  zemích  ještě  v  době  pozdější. 
V  Americe  dospělo  se  teprve  před  krátkým 
časem  ke  zrušení  tohoto  právního  ústavu. 
Naproti  tomu  však  v  Polynésii  a  v  Africe 
kvete  o.  ještě  dnes,  a  barbarské  ulupování 
lidí,  pravé  honby  na  otroky,  nevymizejí  hned 
tak  asi  přes  všechny  pokusy  posledních  de- 
setiletí XIX.  stol.  Přežilý  tento  právní  ústav 
neobjevuje  se  na  samém  počátku  lidských 
dějin.  V  prvotním  společenském  organismu, 
dokud  se  lidská  plemena  živila  ještě  rybo- 
lovem, ani  v  pozdějším  vývojovém  stadiu, 
kde  pastýřství  bylo  pramenem  lidské  vý- 
živy, nebylo  o.  známým  zjevem.  Místo  pro 
ně  nastalo  teprve  tenkráte,  když  se  lidé 
pevně  usadili  a  počali  vzdělávati  půdu.  O. 
jest  tudíž  tak  staré  jako  orba,  a  existence 
jeho  jest  proto  znamením  jiŽ  vyššího  stupně 
vývoje  lidské  společnosti.  Nejstarším  pra- 
menem o.  jsou  války.  Váleční  zajatci  byli 
původně  od  vítěze  zabíjeni.  Teprve  později 


hledí  se  na  ně  se  stanoviska  hospodářského, 
a  místo  aby  byli  vraiděni,  zůstavuji  «e  na 
Živu  za  tím  účelem,  aby  z  jejich  práce  bj!o 
těženo.  Otroci  jeví  se  takto  pflvodně  jako 
zemědělská  a  domácí  čeleď,  a  brxo  potom 
8  vývojem  řemesel  a  průmyslu  počíná  u- 
jich  užívati  i  k  pracím  živnostenským.  Ta- 
kovým způsobem  se  stalo,  že  hrubá  rucni 
práce  uvalena  byla  skoro  výhradně  na 
otroky,  čímž  umožněno,  že  páni  otrokC? 
mohli  se  zabývati  uměním  a  sáJeiitostmi  ve- 
řejnými. Tam  dospěly  aspoň  poměry  v  Řecka 
a  v  Římě,  a  o.  uspíšilo  tedy  roznaach  lidské 
kultury.  S  tohoto  stanoviska  mělo  o.  pfi 
vší  své  barbarskosti  aspoň  jiatý  blahodánaý 
účinek. 

Z  národův  antických  znali  o.  mezi  jinými 
již   Indové.    V  zákoně  Mana    ▼3^oatávají 
se  jednotlivé  způsoby  vzniku   o.,  uvidí  se, 
že  otrok   nemá   žádného  vlastnictví,  le  se 
k  jeho  svědectví  nehledí  atd.    U  Číňanův 
existovali  nejprve  otroci  veřejní  (již  1200  let 
př.  Kr.),  později  i  soukromí.  Stav  jejich  byl 
však  dosti  mírný,  tak  že  mnohdy  nebylo  \tf 
ani  mluviti  o  pravém  o.,  zvláště  proto,  U 
otrokovi   přiznána   byla  osobnost.    Rovnéi 
v   Babylónii   a   Assyrii   známo  bylo  o. 
Řady  otroků  rekrutovaly  se  ve  státech  jiho- 
babylónských  dílem  z  válečných  zajatců,  dí- 
lem z  tuzemců,  poněvadž  otec  mohl  prodari 
neposlušného  syna  a  mni  ženu.  PoČet  otro^ 
kův  nebyl  však  veliký.  I  tam  bylo  o.  velmi 
mírné.    Více  otroků  bylo  v  Assyrii.   V  No- 
vém Babylóně  byly  zvláštní  třídy  chrároo^ 
vých  a  královských   otroků,   kteří  pořívali 
velikých  práv  a  bývali  nezřídka  vclrai  bo^ 
hati.  U  Židů  rozeznáváni  byli  otroci  domicí 
(tuzemní)  od  cizích.   K  těmto    náleželi  po^ 
tomci  Kananejských,  váleční  zajatci  a  otfQ<^ 
koupení  u  sousedních   národův.    O.  i^jic^ 
bylo  doživotní.   Tuzemci  stávali  se  otroky* 
hyli-li   prodáni  od  rodičů  z  bídy  (Exudas 
21,  7)  nebo  na  základě  soudního  rozsudku 
pro  krádež  (t.,  22,  2)  nebo  pro  dluhy  (Am. 
2,  6).    Po  šestileté  službě  musili  však  býti 
propuštěni,  leč  že  se  oženili  a  majíce  dřti 
odřekli  se  na  vždy  svobody  (Exodus  21.2). 
Dosti  podrobně  známe  o.  u  Řekův.   Tara 
bylo  postavení  otroků  rozličné,  nejeo  co  se 
týče  doby,  nýbrž  i  co  do  místa.    Také  pft* 
vod    o.    nebyl   vŠude    stejný.    Ve    Spartéi 
v  Thessalii   i   některých  jiných  zemích  o. 
vzniklo  hladně  podmaněním  původního  oby- 
vatelstva (ve  Spartě  heilótové,   v  Thessalii 
penestové)  od  kmene  vtrhšího  do  země.  Vie- 
obecným  zřídlem  o.  bylo  dále  zajeti  ve  válce, 
ulupování  lidí  na  moři.  prodej  děti  (prakti- 
kovaný všude  kromě  Athény  a  v  pozdě/Jích 
dobách  i  dovoz  otroků  cizích.   Také  insol- 
ventní    dlužnici    dáváni    byli    do    o.   j«"d"J 
z  otroků  byli  soukromí,  jiní  veřejní,  sÚtý- 
Státními  otroky  byli  na  př.  spartltí  ^eitó• 
tové,  původní  zeměděl.  obyvatelstvo  Sparty, 
i  otroci,  kteří  náleželi  různým  městům  n<* 
republikám  {8ri\k6Gioi),  Užíváno  jich  byJo  ve 
vojsku,  jako  strážců  veřejného  pořádka  v  sou- 
dech, v  národních  shromážděních,  jako  í^' 


Otroctví. 


97S 


ných  úředních  zřísencfl,  ve  chrámech  {UqÓ' 
dovloí)  xa  zpéváky,  trubače  a  p.  Soukromí 
otroci  konali  rozličné  služby  osobni  v  do- 
mácnostech, zabývali  se  pracemi  řemeslnými, 
dolováním,  orbou  a  chovem  dobytka.  Také 
bvli  pronajímáni.  Někdy  dovolali  páni  otro- 
kům, aby  iili  oddčlené  a  hospodařili  na  svůj 
účet;  pouze  iistý  poplatek  {dno<poffá)  byli 
povinni  odvádčti  pánům.  Ačkoli  v  jednoUi- 
vých  řeckých  zemích  bylo  postavení  otroků 
dosti  zlé,  zacházelo  se  v  Kecku  s  otroky 
přece  mnohem  snesitelnéji  nei  v  Říme.  Po- 
vstání otroků  bvla  tam  aspoň  zjevem  vzác- 
ným (povstání  Dramakovo  na  ostrove  Chiu). 
Liditéjií  nazírání  na  otroky  vidéti  jest  na  př. 
z  Euripidova  výroku  v  lónu  (854)  tv  pióvov 
toig  iovkoiatv  alczůvrjv  qtÍQH  tovvoi^a,  Bylo-li 
s  otrokem  zacházeno  nelidsky,  mohl  uiiti 
práva  asylu  (utéci  do  chrámu  nebo  k  oltáři) 
a  stával  se  nedotknutelným.  V  jistých  dnech 
bývali  otroci  zbavováni  svých  povinnosti; 
v  Athénách  o  slavnosti  anthestérií,  věno- 
vané Bakchovi,  sloužili  dokonce  páni  svým 
otrokům.  Nejvíce  otroků  bylo  v  Řecku  ve 
střediscích  obchodu  a  průmyslu:  v  Athé- 
nách, v  Korintě  a  v  Aiginé.  Celkový  počet 
otrokův  udává  se  v  Řecku  rozličné.  Poměr 
svobodných  k  otrokům  byl  asi  3: 1.  Svot>ody 
nabývali  otroci  propuiténím,  stáli  vžak  jeité 
po  propuštění  v  jistém  poměru  polozávislo- 
sti  na  svém  bývalém  pánovi.  Také  stát  udě- 
loval otrokům  svobodu,  jestliže  se  vyzna- 
menali ve  válce  nebo  jinak  si  získali  veřejné 
zásluhy. 

Největšího  rozkvětu  dosáhlo  o.  u  Říma- 
nův, u  nichž  také  nejpodrobněji  právem 
bylo  upraveno.  V  nejstarší  době  římských 
dějin  bylo  v  Římě  otroků  málo.  V  tom  po- 
měru Jak  se  výt)OJem  zvětšovalo  státní  územi» 
rostl  počet  otroků.  Váleční  zajatci  byli  nej- 
starším zřídlem  o.  Z  ciziny,  s  niŽ  tehdy  ne- 
byio  styku,  otroci  ještě  se  nedováželi.  Pro 
malý  poč  t  otroků  provozováno  bylo  země- 
dělství s  počátku  hlavně  jen  lidem  svobod- 
ným. Kvttlot  původně  ve  státě  Římském 
hospodaření   na    malých   statcích,   k  jehož 

řrovozování  stačila  úplně  rodina  sedlákova, 
okud  se  iatifundie  vůbec  vyskytovaly,  roz- 
děleny byly  na  malé  výprosy,  vzdělávané 
rovněž  lidem  svobodným.  Teprve  později, 
když  válečných  zajatců  přibylo,  upuštěno 
bylo  od  tohoto  způsobu  těžení  z  velkostat- 
kov  a  zavedeno  jednotné  hospodaření  (bez 
dělení  na  výprosy),  provozované  od  otroků. 
Nov^ro  pramenem  o.  stával  se  později  i  ot>- 
chod  8  otroky.  Ze  svobodných  stávali  se 
otroci,  byli-li  pro  neplaceni  dluhův  od  vě- 
řitele prodáni  do  o.  JiŽ  zákonem  dvanácti 
desk  bylo  právo  to  věřiteli  přiznáno.  Ve 
starých  dobách  směl  i  stát  prodati  za  otroka 
toho,  kdo  se  nedostavil  k  censu  nebo  se 
vzdaloval  vojenské  služby.  Ještě  za  republiky 
řád  tento  vyšel  však  z  užívání.  Za  principátu 
zavedeno  bylo  t.  zv.  o.  z  trestu  (servitus 
poenae).  Stávalyť  se  otroky  osoby  odsouzené 
k  jistým  trestům,  zejména  k  smrti  nebo  do- 
životním pracím  v  dolech  (in  metallum  nebo 


in  opui  metaili).  Za  Justiniána  tento  způsob 
vzniku  o.  byl  zrušen.  Po  válkách  punskýcb 
byl  Řim  otroky  takořka  přeplněn,  a  přece 
počet  otrokův  až  do  principátu  neustále 
rostl.  Všechna  práce,  hrubší  i  lehčí,  byla 
v  Římě  v  rukou  otroků.  Pracovati  rukama 
bylo  pod  ctí  svobodného  občana  římského* 
Pouze  válčiti  a  zabývati  se  literaturou,  umě- 
ním a  státními  záležitostmi  bylo  důstojným 
zaměstnáním.  Pigrum  et  inert  videtur  labore 
acquirere^  quod  possis  sanguine  parare,  stalo 
se  heslem  Římanův.  Proto  se  neobešel  ni- 
kdo  bez  otroků,  kdo  jen  trochu  byl  zá- 
možný. V  pozdějších  dobách  republiky  a  za 
císařství  mívali  někteří  velmožové  až  i  10.000,. 
ba  ještě  více  otroků.  Jedni  z  otroků  sloužili 
pouze  luxu  pánovu,  jiní  obstarávali  domác- 
nost a  jiní  pracovali  na  rozsáhlých  latiiun- 
diích.  Také  práce  řemeslnická  byla  vesměs 
v  rukou  otroků.  Množství  nevolníků  zaměst- 
nával i  stát,  a  to  při  stavbě  silnic  a  vodo- 
vodů, v  lomech,  dolech,  jatkách,  v  úřadech 
(k  nižším  službám),  žalářích  atd.  Stejně  se 
vzrůstem  počtu  otroků  počalo  se  horšiti  je- 
jich postavení.  Původně  byl  osud  jejich  dosti 
mírný.  Otroci  pokládáni  byli  za  členy  rodiny. 
Když  však.  jich  značně  přibylo,  a  páni  pře- 
stali pracovati,  zhoršil  se  jejich  osud.  Otrok 
pořade  ještě  náležel  k  familii,  avšak  jen 
jako  pouhá  vi-c,  pouhý  majetkový  předmět. 
Názor  tento  vyjádřen  jest  ve  větách:  Senms 
nullum  caput  habet.  Servi  pro  nuW$  habentur. 
Vlastník  mohl  nakládati  s  otrokem  úplně 
dle  své  libosti,  ba  měl  nad  ním  právo  života 
a  smrti  (jus  vitae  necisqué).  S  otroky  zachá- 
zeno bývalo  velmi  krutě.  Za  pouhou  krádei 
trestáni  bývali  smrti  (až  do  Konstantina 
ukřižováním).  Otroci  nemohli  vejíti  v  man- 
želství právně  platné.  Z  vojenské  služby  bylt 
vyloučeni;  výjimka  učiněna  byla  jen  v  ně- 
kolika málo  případech,  kde  stát  se  očití 
v  příčině  vojska  ve  veliké  nouzi.  Surové 
nakládání  Římanů  s  otroky  vyvolalo  četné 
vzpoury  a  povstání  otroků  (r.  196  před  Kr. 
v  Etrurii.  r.  185  v  Apuhi,  r.  133—132  a  10& 
až  102  př.  Kr.  na  Sicílii;  r.  73—71  př.  Kr. 
povstání  gladiátorů  pod  Spartakem).  Teprve 
v  době  císařské  nastaly  pro  otroky  časy  po- 
někud snesitelnější.  Le.\  Claudia  z  r.  47  po 
Kr.  udělovala  svobodu  těm  otrokům,  o  něž 
se  v  době  nemoci  páni  nestarali.  Lex  Pc- 
tronia  z  r.  67  zakazovala  vysílati  otroky 
k  veřejným  zápasům  se  zvířaty.  Císař  Ha- 
drianus  zapovídal  samovolné  zabíjení  otro- 
kův a  prodej  jejich  za  účelem  prostituce  a 
gladiátorských  zápasů.  Dle  konstituce  Anto- 
nína Pia  byl  pán,  který  nakládal  nelidsky 
nebo  necuaně  se  svými  otroky,  státním  úřa- 
dem donucen  tyto  otroky  prodati.  Ač  otrok 
v  právním  ohledu  byl  pouhou  věcí,  části 
majetku  pánova,  činěn  byl  v  jistých  příči- 
nách velmi  sáhy  rozdíl  mezi  otrokem  a  ne- 
živým majetkem.  Bezpochyby  již  před  záko- 
nem 12  desk  uznána  byla  zásada,  že  otrok 
může  platně  podnikati  majetková  právní  íed- 
nání.  k  nimž  pán  jeho  jest  způsobilý,  že  však 
jednáními   svými   nenabývá   sobě   samému r 


^74  Otroctví. 

nýbri    svému    pánovi.    Velrai    záhy    bývali   Vedle  skutečných  nevoloíkfl  byli  lidé  pol.-^- 
otroci  v  Říme  propouštěni  na  svobodu.  Ma-   svobodní.  Pozdéji  však  obé  ty  tfídy  siily  sf 
numissio  (v.  t.)  déla  se  za  určitých  slav-    v  jedinou   massu,  nazvanou    gtm%  de  yoetít 
nostních  forem.  Jen  otrok  takovým  zpAso-   (Jiomines  potestatis).    Byli  to  hlavné  poddám 
bem  propuštěný  na  svobodu  {libertus)  stával   sedláci,  usazení  na  půdě  ilechtxcd,    lenntcfc 
se  římským  občanem,  byl-Ii  sám  pán  obča-    pánň  (les  nMes,  posstsseurs  de  Jfefs).   Ka  roždí! 
nem   římským.    Za  principátu   byla  volnost   od  nevolníkův  určených  k  osoboim  stojbar.. 
propouštěti  otroky  do  jisté  míry  obmezena.   ser/s  de  corpt^  nazývali    se   serfs  ďhéritmgt. 
Stalo  se  to  jmenovitě  lege  Aelia  Sentia  a   Kromě   těchto    nevolníků    domácsdi    n^m 
lege  Fufia  Caninia.    V  některých   případech   byli  ve  Francii  nevolníci   cixL    Veliké  trfrr 
otrok   dosáhl  svobody  i  bez  vAle  pánovy,   na  otroky  bávaly  zejména  v    Lyone,   kami 
Byv   z   o.  propuštěn   propuštěnec   nabýval   dopravováni  Dývali  otroci  z  východu  i  otroci 
občanských  práv  jen  v  rozsahu  obmezeném.   maurŠti  ze  Španělska. 

K  dřívějšímu  pánovi  stál  v  poměru  jisté  zá-       Mnohem    déle   neŽ   v   zapadat    a    scvrmi 
-vistosti  (v.  Patron us).  Evropě  udrželo  se  o.  a  obchod  s  otroky  re 

Ve  formě  značně  pozměněné  trvalo  o.  ve   všech    třech    poloostrovech    jilai     Evropy. 
středověku    v  jednotlivých    státech   V  Itálii   zabývali   se   obchodem    s    otroky 
evropských.    Následkem   změněných   ho-   hlavně  Benátčané.  Velikým  triištěni  byl  íbiii, 
spodářských   pomérův  a  jmenovitě   vlivem   odkud  Benát&tné  prodávali  křcsCanskd  otroxy 
"křesťanství  nabylo  povahy   odchylné  od  o.   do  Orientu  a  kamž  Spanéiové  dováíeli  vá- 
u  národův  antických,  zvláště  Římanů.  Osob-    léčné  zajatce  a  na  moři  uloupené  maarské 
nost  přiznána  byla  nevolníkovi  —  název   otroky.    Veliké  trhy  na  otroky  byly  téi  na 
ten  jest  pro  středověkého  otroka  mnohem   poloostrově  Pvreiícjském.  Maarských 
případnější  než  název  otrok  —  v  míře  mno-   otrokA  měli  Špan^lové  tolik.  2e  |e  dodávali 
hem   větší  než   za   římského    principátu,  a   po  celé  století  na  trhy  jižní  a  záp.  Evropy. 
kromě    toho    byl    nevolník    immobilisován;  Ještě  na  počátku  XVI.  stoL  bylo  ve  Španél- 
stalf  se  příslušenstvím  půdy.  Mnohem  méně   sku    a   v  Portugalska  na   tisíce  maurskýdi 
než  nevolníků  zemědělských  bylo  nevolníkův   otrokův.    Rovněž  tak   kvetlo  o.   na   pólo- 
určených  k  osobním  službám  v  domácnosti,    ostrově  Balkánském  a  vůbec  v  Oriente. 
Nevolník  zemědělský  nebyl  vlastně  otrokem   Tam  nebylo  však  postavení  otroků  tak  těžké, 
v  římském  slova  smyslu,  pouhým  právním   jako  v  ostatních  zemích  jižní  Evropy.  Otroct 
předmětem,  nýbrž  do  značné  míry  i  právním    byli   spíše   domácí    čeledí    než    skutečnými 
subjektem,  arci  velmi  obmezeným.  Mezi  ním   otroky,  ba  otrokům  svěřovány  bývaly  Často 
a  člověkem  svobodným  stál  v  germánských    úkoly  velmi  důležité,  vyžadující  zvláštní  dů- 
státech  ještě  člověk  polosvobodný.  K  tndě    věry.  Pro  některé  dvorské  hodností  byl  ne- 
této  náleželi  u  Frankův  a  jiných  kmenů  ně-   vyhnutelnou  podmínkou  stav  otrocký,  jako 
meckých  lito  v  é  (Liten,  Lassen,  les  lides,  Ve-   na  př.  pro  náčelnictví  nad  eunuchy.    Otroci 
ie%,  leudes;  viz  či.  Liti).  Právní  jejich  posta-   stávali  se  správci  celých  provincií;  janičáři, 
veni  a  poměr  naproti  obyvatelstvu  svobod-   kteří  hráli  v  dějinách  tak  důleiitoo  úlobu. 
nému  i  nevolnému  jest  na  př.  viděti  v  tom,   byli  vlastně  otroky.  Jak  korán,  tak  i  xákono- 
ie  odklad  (wergeld)  litŮv  činil  polovici  od-   dárství   muslimské  chovalo   se   k  o.  velnu 
kladu  osoby  svobodné   a  dvakrát  tolik  co   blahosklonně.  Muhammed  dovolil  svým  stou- 
-odklad  nevolníkův.  pencům    bráti    si    za    ženy    otrokyné-sou- 

Také  u  Gerraa  nů  (Němců)  otroci  rekru-  věrkyně.  Ditě  svobodné  ženy  a  otroka  po- 
lovali se  hlavně  z  válečných  zajatců.  Kromě  |  kládáno  za  svobodné.  Měla-li  otrokyně  děti 
toho  propadali  o.  insolventní  dlužníci  a  lidé,  s  pánem,  uznávána  byla  za  propuštěnou  z  o. 
kteří  pozbyli  svobody  ve  hře.  Od  nevolníků.  Váleční  zajatci  nestávali  se  původně  u  mu- 
icteří  konali  osobní  služby  v  domácnosti  hammedánův  otroky.  Otroci,  nalézající  se 
světských  i  duchovních  pánů  (jfueri,  ministe-  v  harémech  chalífů,  byli  afričtí  negři,  kon- 
riales),  lišili  se  otroci  usazení  na  pozemcích,  pěni  na  trzích.  Teprve  za  křižáckých  výprav 
z  nichž  se  vytvořili  později  úročnici,  země- |  muhammedáni  naučili  se  od  křižákův  uvi- 
dělští  nevolníci,  poddaní  sedláci.  Propuštěni '  děti  válečné  zajatce  do  o.  Vedle  otroků  čer- 
ná svobodu  dalo  se  rozličným  způsobem.  {  ných  počínají  se  u  nich  objevovati  otroct 
Mohlo  býti  i  odvolatelné.  Poloviční  svobodu  ^  bílí.  Tyto  dodávali  mubammedánům  hlavně 
udělovalo  propuštění  veřejným  prohlášením,  i  Benátčané.  Největší  kontingent  otrokův  od 
jež  poskytovalo  sice  právo  volného  stěho-  I  nich  prodávaných  tvořili  Slované,  a  to  přede- 
váni,  avšak  propuštěného  dávalo  do  ochrany  '  vším  obyvatelé  pobřeží  Jaderského  moře, 
dosavadního  pána.  Úplné  svobody  bylo  možno  avšak  vedle  toho  i  otroci  jinj^ch  slovanskýdi 
dosíci  jen  propuštěním  od  krále.  národů,  jmenovitě  Rusův,   otroci  slovanští 

Podobné  poměry  jako  u  NěmcŮ  panovaly ,  byli  vůbec  běžným  zbožím  otrockým  i  ni 
ve  Francii.  Nevolníci  (les  ser/s)  byli  po- '  trzích  západní  Evropy,  o  čemi  svM6*  jtž 
tomky  bývalých  otroků  římských,  usazených  sám  název  otroka,  vyskytující  se  v  jazycídi 
v  Gaílii,  nebo  otroci  původu  germánského,  románských  i  germánských  (ném.  SMove, 
Měli-li  nějaké  jmění  (peculium),  nebyli  pů-  franc.  esclave,  angl.  s/tfve,  špan.  tsdmvo,  ital 
vodné  jeho  vlastníky.  Vlastníkem  byl  pouze '  sc^mvo;  vesměs  od  názvu  Slovan),  Obchod 
pán.  Usmrcení  bylo  jediný  trest,  jenž  nad  I  s  otroky  kvetl  na  všech  pobřežích  kolem 
tiimi  nemohl  býti  vykonán  bez  svolení  soudce.  1  Středozemního  moře.    V  severní  Africe  po* 


Otroctví 


975 


vstaly  dokonce  loupežné  státy  BarbareskA, 
jei  plenily  po  křesťanských  pobřežích  i  na 
moři  a  zabývaly  se  obchodem  s  otroky.  Za 
účelem  výkupu  lidi  uloupených  od  Barba- 
reskdv  a  vůbec  muhammedánských  otroků 
sbírány  byly  nejen  v  jižních  státech  evrop- 
ských peníze,  nýbrž  povstaly  kolem  r.  1200 
i  fády  Mathurinů  a  Trtnitárů,  založ,  od  Jana 
z  Mathv  a  Felixe  t  Valois,  a  r.  1223  španěl- 
ský řád  Maria  de  mercede  (milostivé  panny 
Marie),  založeny  od  Petra  Nolasca.  Také 
státy  vystupovaly  proti  tomuto  muhamme- 
dánskému  loupeznictví.  R.  1270  utvořila  An- 
glie a  Francie  za  tím  účelem  allianci  a 
r.  1389  potrestáni  Barbareskové  od  spoje- 
ných Angličanů,  Francouzů,  Janovských  a 
Benátčanův  a  jeáté  více  v  1.  1506—1509  od 
Ferdinanda  Katolického.  Později  vSak  ujed- 
návaly  křesCanské  státy  smlouvy  s  dotčenými 
loupežnými  státy,  aby  tím  chránily  své  pod- 
dané před  o-m,  aváak  bez  valného  výsledku. 
Dobytím  Alžíru  r.  1830  od  Francouzův  a 
zrušením  o.  v  Tunisu  r.  1845  učiněn  byl 
sice  v  severní  Africe  konec  obchodu  s  otroky 
křesťanskými .  avSak  přes  to  nevymizelo  tam 
o.  nadobro.  ExistujeC  tam  o.  negrův. 

Také  u  Slovanův,  a  to  u  vdech,  kvetlo 
o.  Podávají  o  tom  zprávy  jak  prameny  by- 
zantské, tak  západní  i  prameny  slovanské 
samé.  Když  za  císaře  Justiniána  (527—565) 
branné  mužstvo  Východní  řiŠe  meškalo  na 
výpravách  proti  Persanům.Ostrogotům  a  Van- 
dalům, Slované  usazení  při  ústí  Dunaje  ko- 
nali vpády  do  Východní  řiše  a  odváděli  ulou- 
pené obyvatelstvo  do  zajeti.  Zajatci  stávali 
se  otroky  vítézů.  Dle  svědectví  Maurikfova 
nebylo  však  u  Slovanů  těch  o.  doživotní. 
Po  uplynutí  jisté  doby  zůstavováno  bylo  za- 
jatcům buď  se  vyprostiti  z  o.  výkupem  nebo 
zůstati  mezi  vítězi,  nikoli  však  v  o.,  nýbrž 
na  roveĎ  ostatním  svobodným.  S  tím  však 
neshodují  se  starší  zprávy  Prokopiovy  o  otro- 
cích u  Slovanův.  Ze  XIV.  knihy  3.  kap.  Gót- 
ské války  se  dovídáme,  Že  vzájemné  války 
mezi  Anty  a  Slovany  končily  se  uváděním 
zajatců  do  o.  Vlastnici  zajatců  měli  pak  dle 
Prokopla  právo  prodati  své  otroky.  Rovněž 
Slované  češti  a  moravští  podnikali  loupežné 
vpády  do  zemí  okolních  a  odváděli  do  za- 
jetí uloupené  obyvatelstvo.  Fredegar  zmi- 
ňuje se  na  př.  o  takovém  řáděni  Slovanů 
již  za  vlády  Samovy.  Listina  kláštera  fuld- 
ského  asi  z  r.  800  činí  zmínku  o  nájezdech 
pohanských  Slovanů  z  Čech,  kteří  odváděli 
8  sebou  lidi  do  zajetí.  Také  ve  fuldském 
letopise  pod  r.  869  vypravuje  se  o  častých 
vpádech  Cechů  do  Bavorska  a  loupeni  žen 
a  pod.,  r.  885  o  hrozném  vpádu  do  Francké 
země  Moravanů,  kteří  vzali  v  plen  mnoho 
obyvatelův.  Uloupení  lidé  prodáváni  bývali 
španělským  židům,  kteří  se  zabývali  obcho- 
dem 8  otroky,  někdy  prodáváni  až  v  Uher- 
sku, jindy  zase  jich  užíváno  jako  otroků  na 
statcích  knížecích  i  šlechtických.  Canapa- 
rius.  životopisec  sv.  Vojtěcha,  vypravuje,  že 
sv.  Vojtěch,  nemoha  přetrhnouti  obchod 
s  otroky,  od  židů  je  vykupoval  a  velice  li- 


toval, že  důchody  stoličného  kostela  nestačí 
k  vysvobození  jich  všech  z  poroby.  Kosmas 
uvádí  pod  r.  1021,  že  kníže  český,  zajav  po 
Šťastné  bitvě  mnoho  polských  vojáků,  dal  je 
spoutati  po  stech  a  dopraviti  na  prodej 
do  Uher  a  dále  (do  Byzance).  Mnoho  Polá- 
kův, urozených  i  neurozených,  uvedl  do  po- 
roby český  kníže  Břetislav  I.  Stalo  se  tak 
jmenovitě  na  veliké  výpravě  do  Polska  r.  1039. 
Polští  zajatci  v  houfech  hnáni  do  Uherska 
a  tam  prodáni.  Dle  Kosmy  kníže  Vladislav  I. 
r.  1124  vykoupil  křesťanské  otroky  ode  všech 
židů  v  Čechách  a  zapověděl,  aby  na  příště 
žádný  křesťan  nesloužil  židům.  2e  se  na 
otroky  nehledělo  o  nic  lépe  než  na  dobytek, 
toho  důkazem  jest  celní  úmluva  raífefst£lt- 
tenská  z  r.  906.  Češi  platili  podle  ní  bavor- 
ským úřadům  z  otrokyně  právě  tak  jako 
z  valacha  1  tremisu  (4  denáry)  a  z  otroka 
právě  tak  jako  z  kobyly  1  saigu  (3  denáry). 
Ješté  ve  XII.  stol.  Židé  v  Čechách  vedli  ob- 
chod s  otroky;  zakázal  jim  to  král  Vác- 
lav I.  —  Podobně  jako  v  zemích  českých 
kvetlo  o.  a  obchod  s  otroky  v  Polsku.  Dot- 
raar  vypravuje  o  Boleslavu  Chrabrém,  Že 
r.  1004  vzal  v  plen  více  než  3000  polabských 
Slovanů.  R.  1007  Boleslav  odvedl  do  zajetí 
všechny  obyvatele  mé«ta  Serbišče  ú  Magde- 
burku. Syn  jeho  Méšek  zpustošiv  r.  1030 
krajinu  mezi  Labem  a  Šálou,  odvedl  přes 
9000  mužův  a  žen.  V  životě  Ottově  vypra- 
vuje Herbord,  že  Boleslav  Křivoústý  činil 
vpády  do  sousedních  zemí  a  zajímal  mnoho 
lidí.  K.  1121  odvedl  s  sebou  na  8000  Porno- 
řanův.  O  tom,  že  v  Polsku  bylo  o.  ještě 
v  polovici  XIII.  stol.,  svědčí  kniha  obyčejo- 
vého polského  práva  (z  území  křižáků,  psaná 
jazykem  něm.).  Ačkoli  se  v  ní  nemluví  o  otro- 
ci cn  mužských,  děje  se  zmínka  o  otrokyních 
(Dirne)t  jez  byly  kupovány,  dávány  věnem 
a  vůbec  byly  předmětem  právních  obcho- 
dův.  —  Také  u  Slovanův  polabských 
známo  bylo  o.  Západní  letopisci  vypravují, 
že  po  celém  Pomořansku  žili  loupežníci, 
kteří  se  řemeslně  zabývali  porobováním  lidí. 
Podobně  jako  u  jiných  Slovanův,  uváděni 
byli  i  zde  v  o.  nejen  cizinci,  nýbrž  i  sou- 
kmenovci.  Lutici  uváděli  v  porobu  Bodrce, 
Pomořané  Lutice.  Dle  Helmolda,  když  Bo- 
drci  po  strašném  zpustošení  jejich  země  od 
Němcův  a  následkem  hladu  prchali  v  zástu- 
pech k  Pomořanům  a  Dánům,  tu  nejen  Dá- 
nové, nýbrž  i  příbuzní  jim  Pomořané  bez  mi- 
losrdenství prodávali  je  za  otroky  Polákům, 
lužickým  Srbům  a  Čechům.  S  otroky  zachá- 
zeli polabští  Slované  velmi  krutě.  —  O  o. 
u  jižních  Slovanů  možno  nalézti  četné 
doklady  nejen  v  listinách,  nýbrž  i  v  zákono- 
dárných památkách,  zejména  ve  statutech 
dalmatských  měst  a  ostrovů.  Zákonník  Ště- 
pána Dušana  dokazuje,  že  v  Srbsku  nevy- 
mizelo o.  ještě  ani  ve  XIV.  století.  Co  se 
týče  o.  u  Rusů,  v.  či.  Chlap. 

Do  nedávná  kvetlo  o.  ještě  v  Americe. 
Užívalo  se  tam  otroků  černých  z  Afriky. 
Velmi  čil^  obchod  s  otroky  negerskými  vy- 
vinul se  brzo  po  objevení  Ameriky.    S  po- 


976  Otroctví. 

čátku   užíváno   bylo    v   Americe    k    pracím  .  36^30' sev.  žiřky,  avšak  jii  r.  1854  byl  zákst 


myšlenka,  že  by  se  do  Ameriky  mohli  do- ;  stútn  Unie.  V  jižních  státech  vzmáhalo  se 
važeti  negerští  otroci  z  Afriky.  Kardinál  Xi- ,  otrokářství  víc  a  více.  R.  1860  bylo  tam  [ti 
menes  zapověděl  sice,  dokud  byl  španěl  { přes  3  milí.  černých  a  rudých  otrokAv.  Re- 
ským  regentem,  obchod  s  negry,  avšak  Ka-  publikánská  straoa  pracovala  však  ve  stá- 
ře! V.  jej  dovolil,  a  to  k  podnětu  domini-  těch  severoamerických  proti  o.  a  konečné 
kána  Las  Casas,  ochránce  a  apoštola  Indiánů,  r.  1860  volbou  Lincolnovou  za  praesidenta 
kter^  obávaje  se  vyhubeni  rudochů,  pro-  domohla  se  vítězství.  Vypukla  válka  občan- 
hlásil  se  spíše  pro  otroky  negerské.  R.  1517  ská  a  doŠIo  ke  zjevnému  povstání  11  otro- 
zadána  markýzovi  de  la  Bresa  na  osm  let  |  kářských  států.  Dne  1.  l^na  1863  vydána 
výsada  dovážeti  do  Ameriky  negry.  Ačkoli ,  proklamace,  kterou  všichni  otroci  a  jejich 
markýz  prodal  své  právo  Janovským,  podá- :  potomstvo  prohlášeni  za  svobodné.  Toto 
řilo  se  Portugalcům  ještě  před  uplynutím  |  opatření,  původně  jen  vojenské,  povýšeno 
řečené  lhůty  dostati  do  svých  rukou  dovoz  usnesením  kongressu  ze  31.  ledna  1864  aa 
negrův.  Tento  t.  zv.  assientový  obchod  (viz  zákon  a  vtěleno  do  severoameridcé  ústavy. 
ČI.  Assiento)  byl  pak  od  španěl.  vlády  za-  Jižní  státy  činily  odpor  i  nadále.  Kdyi  však 
dáván  spekulantům  různých  národností.  Jako  r.  1865  byly  poraženy,  sjednána  řečenému 
do  španělských  kolonií,  tak  byli  dováženi  zákonu  platnost  a  nové  zákony  vydány  k  jeho 
otroci  i  do  anglických  kolonii  Sev.  Ame-  provedení  (jako  na  př.  rekonstroktní  bili 
riky.  O.  upevnilo  se  tam  s  pěstováním  ba-  kterou  všem  černochům  i  rudochům  poskyt* 
viníku,  cukrové  třtiny  a  rýže.    R.  1620  při-   nuta  politická  práva). 

vezeni  byli  prví  otroci  do  Jamestownu  (yc  Dříve  než  ve  Spojených  Obcích  sev.-amer. 
Virgínii),  r.  1621  počal  se  pěstovati  bavlnik.  provedena  byla  emancipace  otroků  v  kok>* 
Mezi  jinými  národnostmi  účastnili  se  obchodu  niích  států  evropských.  V  čele  kráčela  Fran- 
s  negerskÝmi  otroky  Angličané  (od  r.  1562\  cie.  Již  r.  1794  francouzský  národní  konve« 
a  zvláště  královna  Alžběta.  V  Utrechtském  prohlásil  všechny  otroky  ve  franc.  koloniích 
míru  r.  1713  vymohli  si  právo  dovážeti  do  |  za  svobodné.  Avšak  již  r.  1802  o.  bylo  tam 
anglických  kolonií  po  30  let  144.000  ne-  opět  zavedeno  a  obchod  s  negrv  připuštěn, 
gerských    otroků   ročně,    a   když   řečených   Anglie  započala  zásady  své,  smOTijící  k  vy 


30  let  vypršelo,  byla  jim  výsada  prodlou- 
žena nadále  Francouzský  obchod  s  otroky 
vyvinul  se  zvláště  v  době,  kdy  Anglie  byla 


kořenění  o.,  prováděti  tím  způsobeno,  že  ne- 
dovolovala na  základě  uvedeného  již  shora 
zák.  z  r.  1807  dovážeti  od  1.  ledna  1808  do 


zaměstnána  válkou  se  severoamerickými  ko-  svých  kolonií  nové  otroky  a  činila  sároveů 
loniemi.  Papežové,  jako  Pavel  III.  r.  1537,  i  u  ostatních  států  kroky,  aby  i  ony  se  ph- 
Urban  VIII.  r.  1639,  Benedikt  XIV.  r.  1741  |  pojily  k  jejím  snahám.  R.  1813  ojednala 
vystupovali  sice  proti  obchodu  s  otroky,  |  v  té  příčině  smlouvu  se  Švédskem,  r.  1814 
avšak  marně.  Účinnéji  počali  bojovati  proti  { s  Portugalskem,  Španělskem,  Dánskem  a  Niso* 
otrokářství  američtí  kvakeři,  kteří  propustili  ;  zemském.  Pařížským  mírem  se  30.  květ.  1814 
r.  1751  své  negry  a  založili  r.  1774  Pensyl- ;  zavázala  se  Francie,  že  se  spojí  s  Anglií, 
vanskou  společnost  proti  obchodu  s  otroky,  j  aby  vymohla  u  vŠech  států  zrušení  obchodu 
Za  stejnou  myšlenku  bojovalo  se  v  Anglii,  s  otroky.  Na  Vídeňském  kongressu  jednot- 
Prvým  krokem  byl  mírnější  zákon  o  otro- 1  livé  státy  v  deklaraci  ze  2.  února  1815  prc- 
cích z  r.  1784,  kterým  pod  trestem  smrti  za-  I  hlásily  k  podnětu  Anglie,  že  všemoiné  bu- 
ká zo  válo  se  zabiti  otroka.    Brzo  následovati  i  dou   vystupovati  proti   obchodu    s  otroky. 


mřlo  úplné  zrušení  instituce  o.  Při  prohlá- 
šení neodvislosti  Severoamerické  unie  zaká- 
zán byl  dovoz  otrokův.  K  naléhání  jižních 
států   severoamerických   byl  však  v  krátce 


Ačkoli  Anglie  v  náslcduHcích  letech  nčinifa 
s  jednotlivými  státy  smlouvy  (s  Francii  na 
^ř.  30.  list.  1831  a  22.  břez.  1833)  a   ačkoli 
panělsko  vzdalo  se  r.  1817  obchodu  s  otroky 


(1787)  zákaz  ten  odvolán  až  do  roku  1808.  za  odškodnění  400.000  lib.  sterl.  a  Portugal- 
V  Anglii  současně  zasazoval  se  o  odstraněni '  sko  r.  1823  za  summu  300  000  lib.  sterl.. 
obchodu  s  otroky  čili  abolici  od  r.  1 788  Wil- 1  provozován  byl  obchod  s  otroky  tajné  od 
liam  Wilberforce,  podporován  jsa  od  Pitta  a  i  Španělů,  Portugalcův  a  Francouzů  nadále. 


jiných  státníků.  Výsledkem  jejich  snah  byl 
zákon  z  r.  1807  abolition  act  of  slavery,  kte- 
rým od  1.  ledna  1808  zrušen  anglický  ob- 
chod s  negry.  Spojené  Obce  severoamerické 


Znamenitý  příklad  podala  ostatním  státf^ 
Anglie  r.  1833  tím,  Že  prohlásila  emancipaci 
všech  korunních  otrokův  a  r.  1838  emanctpad 
otroků  ve  všech  svých  koloniích.  Na  700.000 


rozešly  se  v  přičíně  nazírání  na  otázku  o.  ,  otroků  nabylo  svobody.   Anglii  následovata 
dvěma  směry.  Jedny  byly  pro  práci  otroč-   Francie.    Zákonem  z  18.  čce  1845  zmfroila 


kou,  druhé  pro  svobodnou.  Na  severu  vy- 
vinula se  práce  svobodná,  na  jihu  otrokář- 
ství, které  bylo  v  plném  rozvoji  zvláště  ve 
Virginii,  Georgii,  severní  a  jižní   Carolině. 


značně  o.  a  zák.  ze  27.  dubna  1848  prohlá- 
sila emancipaci  otroků  ve  svých  koloniích. 
Brazílie,  v  níŽ  bylo  kolem  polov.  XIX»  stol. 
přes  2   milí.  otroků,   zapověděla   nátlakem 


Missourským  kompromissem  z  r.  1820  zapo-i  Anglie  obchod  s  otroky  jiŽ  r.  1831.   Zákai 
věděno    bylo   sice    navždy   o.   severně    od  i  ten  provedla  teprve  po  r.  1850.  Od  r.  1870 


Otročíce  —  Otročin.  977 

tenčil  se  v  Brazílii  počet  otrokův  a  o.  mělo  Sklaverei  and  Christcnthum  (2  sv.,  1877 
b^i  trpéno  až  do  vymřeni  otroků  dosavad-  ai  1878);  Jastrow,  Zur  strafrechtl.  Stellung 
nich.  Zákonem  ze  13.  kvét.  1888  prohlášena  der  Sklaven  bei  Deutschen  und  Angelsach- 
koncčné  emancipace  otroků,  jejichž  počet  sen  (Vratislav,  1878);  Cooper,  Der  verlornc 
snížen  zatím  na  Vt— 'A  °^>íí-  Na  Kube  zru-  Wcltthcil  (něm.  překlad  Berl.,  1877);  Gareis, 
áeno  o.  zákonem  z  8.  květ.  1880.  ;  Der  Sklavenhandel,  das  VOlkerrecht  und  das 

Kdežto  v  Americe  o.  a  obchod  8  otroky  deutsche  Recht  (Berlín,  1885);  Kapp,  Ge- 
úplně  odstraněn,  kvete  obchod  tento  ještě  schichte  der  Sklaverei  in  den  Vereinigten 
v  Africe.  Egypt  zavázal  se  sice  Aliglii  smlou-  Staaten  (Hamburk,  1861);  History  of  the  rise 
vou  ze  4.  srpna  1877,  že  obchod  s  otroky  and  fall  of  the  slavě  power  in  America  (Ho- 
potlačí,  avšak  bez  úspěchu.  Ovšem  zákaz  ston,  1872,  3sv.);  Du  Bois,  The  suppression 
obchodu  onoho  měl  vejíti  v  život  částečně  of  the  Afričan  slavě  trade  to  the  United 
po  7,  částečně  až  po   12  letech,  čítajíc  od   States  ot  America  1638—1870  (Lond.,  1896); 

1.  srpna  1877  (lhůta  12  let  ustanovena  pro  Martitz,  Das  internationale  System  zur  Unter- 
Súdán  a  pro  egyptské  provincie  ležící  za  drúckung  des  afrik.  Sklavenhandels  in  sei- 
Asuánem),  přes  to  však  severní  území  Nilu  nem  heutigen  Bestande  (>Archiv  fůr  difentl. 
jest  pořád  ještě  ohniskem  o.  Nejvíce  bují  Recht«,  red.  Labandem  a  Stoerkcm,  sv.  I., 
o.  a  obchod  s  otroky  ve  střední  Africe,  1886);  Scarsez  de  Locqueneuille,  L'escla- 
kdež  jsou  loupežnými  výpravami  pořádány ,  vage,  ses  promoteurs  et  ses  advcrsaires 
pravé  honby  na  lidi.  Chycení  černoši  dodá- ;  (Lutich,  1890);  Klein,  Le  cardinal  Lavigerie 
vají  se  pak  na  pobřeží  a  dopravují  se  do  '  et  ses  oeuvres  ďAírique  (Pař.,  1890);  La- 
Arabie,  Marokka,  Tunisu,  Tripolisu,  Egypta  cour,  L'esclavage  africain  (Dunkerk,  1890). 
a  do  Malé  Asie.  Na  vých.  africkém  pobřeží  Srv.  též  něm.  konvers.  slovníky  Brockhau- 
provozují  obchod  s  negry  hlavně  Arabové,  sův  a  Meyerův  (či.  Sklaverei),  ruský  encv- 
Dle  afrických  cestovatelův  ulnpováno  bývá  { klopaedický  slovník  Brockhausův-Jefronův 
do  roka  bezmála  půl  milí.  lidi,  z  nichž  jen  i  (či.  Rabstvo),  Handwórtcrbuch  der  Staats- 
malá  čásf  za  živa  se  dostane  na  určené  mí-  i  wiss.,  red.  Conradem,  Elstcrem,  Lcxiscm  a 
sto.  Kardinál  Lavigerie  má  však  za  to,  že  Locningem  (či.  Unfreiheit  od  Grúnberga),  a 
v  celé  Africe  zahyne  ročně  na  2  milí.  lidí  Staatslexicon  Górresovy  spol.  (či.  Sklaverei). 
následkem  obchodu  s  negry.  Také  proti  o.  Co  se  týče  o.  u  Slovanů,  srv.  Kotljarevskij, 
a  obchodu  s  otroky  v  Amce  učiněno  od  Drevnosti  pravá  balt.  Slavjan  (Praha,  1874); 
evropských  států  několik  pokusů  v,  avšak  Soběstianskij,  Učenija  o  nacionaljnych  oso- 
roamě.  Uvésti  sluší  Konžskou  aktu  z  26.  ún.  >  bennosfachchar.  i  jurid.byta  dřevních  Slavjan 
1885  a  brusselskou  konferenci  z  18.  list.  1889  \  (Charkov,  1892);  Jirečck  H.,  Slovanské  právo 
do  2.  čcc  1890.  sezvanou  od  krále  belgic- '  v  Čechách  a  na  Moravě  (1863  a  1864V,  Vacek, 
kého.  Vývoj  society  a  práva  slovan.  v  Čechách  (>  Alé- 

Literatura:  Meissner,  De  servitute  Ba-  theiac,  1897— 98);  Šusta,  Otroctví  a  velko sta- 

bylonicoAssyriaca    (Lip.,   1892);    Mielziner, '  tek  v  Čechách   (Č.  Č.  H.  1899)  atd.     -dle. 
Die  Verhaltntsse  der  Sklaven  bei  den  alten  I     Otro61oe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Ledeč, 

Hebrácrn  (Kodaů,  1859);  Mandl,  Das  Sklaven- ,  okr.  Královice  Dol.,  fara  Borotice,  pš.  Čech- 

recht  des  alten  Testaments  (Hamburk.  1886); '  tice;  39  d.,  262  ob.  č.  (1890),  cihelna,  mlýn. 
Grůnfcldt,  Die  Stcllung  der  Sklaven  bei  den       Otro6i  Jexero:   1)  O.  ].  Veliké   (angl. 

Juden  (Halle,  1886);    L.  Schmidt,  Ethik  der  Great  Slavě  Laké),  jezero  v  Kanadě  v  Sev.- 

Griechen;  R6ckh,Staatshaushaltung  d.  Athe-  záp.  territoriu,   veliké    21.500   Irm',   dlouhé 

ner  (1817);    Gilbert,  Handbuch  der   griech.  400  km  a  široké  80  /rm,  napájí  se  na  j.  ře- 

Staatsaltofthůmcr  (2.  vyd.  I.  sv..  Lip.,  1893);  kou  Otročí,  Hay  a  du  Rocher,  na  sv.  odto- 

Ihering.  Geist  des  róm.  Rechts;   Mommsen,  kem  jezer  Aylmer,  Clinton  Golden  a  Artil- 

Kómische  Geschicbte;    Clarkson,  Essay  on  lery,  na  s.  řekou  Ycllow  Knife  aTsantiedes 

slavery   and   commerce    of  human    species  a  odtokem  jezera  la  Martre,  kdežto  do  Se- 

(Lond..  1786);  Wallon,  Histoire   de   Tescla-  verniho  Ledového  okcánu  vysílá  ř.  Macken- 

vage  dans  Tantiguité  (3  sv.,  Pař.,  1847—48;  zie.    Téměř   půl  roku  bývá  jezero  zamrzlé, 

2.  vyd.  1879);  Weber,  Die  rómische  Agrar-  břehy  jeho  však  leží  ještě  v  hranicích  lesní 
goschichtc  in  ihrer  Bcdcutung  fúr  das  Staats-  vegetace.  Na  nich  leží  několik  tvrzí  a  stanic 
und  Privatrecht  (Štutgart,  1891);  Zachariae  koŽešínářských  a  missionářských,  z  nichž 
VOD  Lingenthal,  Geschichte  des  griechisch-  Fort  Rae  byla  r.  1882—1883  stanicí  mezi- 
roro.  Rechts  (3.  vyd.  Berl.,  1892);  Villard  národní  kommisse  pro  výzkum  polární.  — 
(Tourmagne),  Histoire  de  Tesclavacrc  ancien  2)  O.  ].  Malé  leží  v  kanadském  territoriu 
et  moderně  iPař.,  1880);  Ingram,  History  oí  Athapaska  a  odtéká  Malou  Otročí  řekou  do 
slavery  and  frccdom  (Lond.,  1895;  něm.  od  Athapasky.  Tir. 
Kaischcra,  Drážď..  1895);  Ebeling,  Die  Skla-  Otroóin:  1)  O.,  Otroěiněves,  ves  v  Če- 
verei  von  den  Altcsten  Zciten  bis  auí  die  chách,  hejtm.  Rakovník,  okr.  Křivoklát,  fara 
Gegenwart  (Padcrborn,  1889);  Langer,  Skla-  Hudlice,  pš.  Nížbor;  49  d.,  391  ob.  č.  (1890), 
vercí  in  Europa  wiihrend  der  letzten  Jahr-  2tř.  šk.,  mlýn.  Uvádí  se  r.  1037.  —  2)  O. 
hunderte  des  Mittelalters  (Budyšin.  1891);  {Otrotschin),  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Stříbro, 
Yanofski,  De  Tabolition  de  Tesclavage  an-  fara  a  pš.  Svojšín;  32  d.,  186  ob.  n.  (1890), 
cien  au  rooycn  áge  et  sa  transformaiion  en  Itř.  šk.  —  3)  O.  i  Ostročín  (Landek),  far. 
scrvitude  de  la  glěbe  (Pař.,  1860);   Lechler,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Teplá;  109  d.,  754 

OnftY  Slomik  Smainý,  ir.  XVIII.  24/1 1902.  62 


978 


Otročí  pobřeží  —  Ott 


ob.  D.  (1890),  kostel  tv.  Mídiala  arch.,  2tř. 
Ik.,  mlýn.  Připoinini  se  r.  1183. 

Ottotí  pooHM  naxýTaU  se  t  sev.-iáp. 
Africe  pHmofaká  krajina  Benin  (v.  t), 

OtroM  féíUL  ▼.  Kanada,  str.  885 tf. 

OtroókOTy  Tes  na  Moravé,  hejtm.  Lito- 
vel, okr.  Konice,  fara  a  pl.  Kladky;  16  d., 
98  ob.  č.  (1890). 

Otrok  v.  Otroctví. 

Otrokoofli  [-čij  T&rlm  Ferenc,  mzd. 
refonn.  knéz,  pozaéji,  přeied  ke  katolictví, 
professor  práv  v  Tmavé ;  konal  stadia  jaivko- 
spytni  a  učinil  se  snámým  svým  své  doby 
slaveným  dílem  Origines  Hungaricae  fFrane- 
querae,  1683),  v  némi  xastopoval  pochybený 
smér  prvních  počátkův  ogrofinského  srov- 
návacího Jazykozp3rtu,  odvozuje  původ  ja- 
zyka maďarského  od  hebrejštiny,  při  černi 
oviem  dopouitél  se  mnohj^ch  etymologických 
násilí  a  hříček.  >Skola  Jeho«  —  jak  praví 
Toldy  ve  svých  déjinách  literatury  —  >aí 
téměř  do  nejnovějších  časů  tropila  neplecha 
v  literatuře  s  menší  dávkou  učenosti  jako 
spise  smělosti,  ovšem  bez  výsledku.*  Na 
práce  jeho,  ač  svědčí  o  hojných  vědomo- 
stech a  důvtipu  autorové,  ponlíií  se  nyní 
jii Jen  fako  na  kuriosity. 

Otrokovioe,  far.  ves  na  Moravě  při  řece 
Dřevici  a  při  stanici  šel.  dr.  Břeclava-Hulin, 
v  hejtm.  uhersko-hradíŠfském,  okr.  napajedl- 
ském;  má  194  d.,  1170  ob.  č.  (1900),  kostel 
sv.  Michala  arch.  (od  r.  1859  far.),  3tř.  šk., 
pŠ.,  popi.  dvůr.  XV.  Bunov,  výrobu  slivovice, 
2  mlýny.  V  nedalekém  dvoře  >Skalka«,  za- 
niklé vesnici,  chov  koní.  O.  připomínají  se 
r.  1131.  V  1. 1349—1560  byly  majetkem  pánů 
z  Malenovic.  Potom  seděl  (1566)  na  tvrzi  a 
dvoru  Bohuslav  z  Kokor.  R.  1649  zboží  otro- 
kovické  přešlo  na  hrabata  z  Rotalů  a  při- 
pojeno k  Napajedlům. 

Otrotsohln  v.  Otročin  2). 

Otmby,  Otryby:  1)  O.,  ves  v  Cechách 
na  pr.  bř.  Sázavy,  hejtm.  Kut.  Hora,  okr.  a 
pš.  Uhlíř.  Janovice,  fara  Stebuzeves;  36  d., 
224  ob.  č.  (1890),  ťil.  kostel  sv.  Havla  (r.  1350 
far.),  Itř.  Sk.  a  mlýn.  Bývalá  tvrz  byla  ve 
XIV.  stol.  sídlem  ryt.  z  Otryb.  —  2)  O., 
ves  t,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Slaný;  16  d., 
139  ob.  č.  (1890),  opodál  Lidice,  bývalý  man- 
ský statek. 

Otms.  odtrus,  v.  fehlotrus. 

Otmiik  v.  Arsen  2). 

Otryby  v.  Otruby. 

Ítschehaa  v.  Očihov  a  Očihovcc. 
tsoher.  hora  v  rak.  Alpách  vápencových 
v  Dolních  Rakousích,  blízko  štýrské  hranice, 
při  silnici  z  Maria  Zellu  do  Gamingu,  jest 
vys.  1892  m,  na  jižním  svém  úbočí  má  četné 
jeskyně  a  jest  hojnč  navštěvována  pro  nád- 
herný rozhled.  TŠr. 

Ott:  1)  O.  Ignác,  ryjec  čes.,  žil  v  2.  pol. 
XVIII.  stol.  v  Chustníku  v  Královéhra- 
decku.  Zachovalo  se  od  ného  několik  listů 
k  dílu  Bienenbergovu  >Dějiny  Hradce  Krá- 
lovec a  >0  starožitnostech  českýchc,  pak 
několik  pohledův  a  obrazů,  jako:  podobizna 
Jana  Ži{ky  f  Trocnova^  Václava  Placelia  ^  El- 


kimgm,  Dan,  Bastlia  ^  Dtmtsehemkergm,  Hmf. 
Miiowskéko  xe  Sehn^ínm  (v  PclzSov^  BOd- 
nisse  der  bóhm.  Gelchrten  n.  Kůnstler]. 

2)  O.  Petr  Karel  svob.  pán  z  Bátor* 
kézo,  rakouský  generál  (*  1738  ▼  Ostři- 
homě  —  t  1809  v  FeStí).  Bojoval  iil  ve  válce 
sedmileté  a  vynikal  odOností,  tak  le  t  tav. 
vojnách  o  nástupnictvi  by^  jii  majoreni  a 
r.  1789  podplukovníkem.  Účastnil  se  také 
vojen  proti  Francouzům  a  byl  r.  1793  po- 
výšen na  generalmajora.  Bojoval  také  v  Nizo- 
zemí, potom  na  Rýně  a  r.  1796  vedl  ▼  Itafii 
předvoj  Wurmserovy  armády.  R.  1799  svláité 
vynikl  dobytím  Brescie,  v  bitvé  u  Cassana 
a  při  dobýváni  Urbana.  Bitvu  u  Novi  t.  r. 
rozhodl  svým  včasným  zakročením.  R.  ISOO 
zmocnil  se  Janova,  ale  když  se  chtěl  spojiti 
s  hlavni  armádou,  byl  poražen  od  gen.  Ber- 
thiera  u  Montebella.  Po  té  stal  se  diTisioná* 
řem  v  Budíne  a  byl  r.  1808  velitelem  insur- 
rekce  uherské.  Zemřel  rok  po  té  jako  polní 
podmaršálek. 

8)  O.  Emil,  právník  český,  syn  lékaře 
(*  30.  dub.  1845  v  Praze).  AbsolvoTav  tu 
právnická  studia,  r.  1868  vstoupil  do  soadni 
a  pak  do  advokátní  praxe,  načež  r.  1872  za- 
dal za  účelem  habilitace  na  právniče  fa- 
kultě pražské  university  podle  způsobu  tehdy 
platného  rukopisnou  práci  Zur  Lšhre  von  étr 
Nichtigkeitsbeschwerde.  I  byl  připuštěn  téhož 
roku  k  přednáškám  o  rakouském  soodním 
řízení  civilním  obojím  jazykem  Jako  sou- 
kromý docent  Po  odchodu  dra  Jos.  Frice, 
který  jako  titulární  mimořádný  professor 
konal  o  soudním  řízeni  po  dloubá  léta  s  ve- 
likou obětavostí  české  přednášky,  byl  r.  187o 
jmenován  mimořádným  professorem  téhož 
předmětu  s  vyučovacím  jazykem  českým  a 
ještě  také  na  nerozdělené  universitě  na  zá- 
kladě své  práce  Beitrdge  lur  Rtceptions- 
geschichte  des  rómisck-canonisckeu  Proc€S9€$ 
in  den  bóhmischen  Ldndem  (Lipsko,  1879) 
v  létě  1879  professorem  řádným,  náležeje 
dodnes  k  učitelskému  sboru  vysokého  očeni 
českého.  Byl  r.  1881  a  později  opětné  od 
sněmovny  poslanecké  svolen  členem  stát- 
ního soudu,  r.  1901  od  sněmovny  panské. 
Od  r.  1890  jest  rytířem  řádu  železné  koruny 
III.  tř.,  od  r.  1893  c.  k.  dvorním  radou.  Byl 
prvým  děkanem  samostatné  české  fakulty 
právnické  v  1.  1883,  1384  a  pak  opět  1891; 
rovněž  v  1. 1885  a  1892  proděkanem  fakulty 
právnické,  r.  1887  rektorem  a  r.  1888  pro- 
rektorem c.  k.  české  university  Karlo-rer- 
dinandovv;  r.  1889  členem  ankety  v  minist. 
vyučováni,  která  se  radila  o  opravě  studii 
právnických,  provedené  novým  studijním 
řádem.  Od  rozdělení  pražské  university  jest 
prvým  místopředsedou  státní  zkušební  kom- 
misse  judiciálni,  od  r.  1886  druhým  náměst- 
kem předsedy  kom  misse  histoncko-právni. 
Od  r.  1890  jest  řádným  členem  Král.  české 
společn.  nauk,  od  založení  České  akademie 
cis.  Františka  Josefa  I.  pro  vědy,  slovesnost 
a  umění  téhož  roku  řádným  členem  akade- 
mie (jmenovaným  od  císaře  samého),  od 
r.  1900  řádným  Členem  Akademie  věd  v  Kra- 


Ottajano  —  Ottava. 


979 


kove  a  jii  od  let  sedmdesátých  venkovským 
hlenem  Společnosti  pro  pěstéoi  cirk.  práva 
v  Gotinkácli.  Literární  činnost  O-ova  jest 
velmi  roisáhIá«  Téiisko  jej  i  spočívá  sice 
v  oboru  civilního  řísení  soudního,  aviak  při 
tom  náleii  O.  tél  ke  kanonistAm  a  zároveň 
i  právním  historikAm.  Uvedené  již  dílo  jeho 
Biitrdgš  fur  Recepiionsgeschichte  zjednalo  mu 
iednim  rázem  slavně  jméno  v  rakouských 
1  sahraničných  krusfch  právnických,  potkavái 
se  se  strany  předních  autorit  odborných 
(Stobbe,  Schulte,  hr.  Chorinský  a  j.)  s  ne- 
obmezenou  chválou.  Slavný  kanonista  Schulte 
se  o  ném  vyslovil  (»Jenaer  Literaturzei- 
tunere,  1879),  ie  >v  jistém  směru  jest  nej- 
lepéí  z  prací,  jei  jednají  o  déjinách  recepce; 
neboť  iádná  z  prací  dřívčjSích  toho  nepod- 
nikla, tim  méné  pak  provedla,  ukázati  na 
podkladě  všelikého  tiiténého  i  rukopisného 
materiálu,  jakým  způsobem  skutečná  r^t- 
cepce  v  jednotlivé  zemi  nastala«.  Veliký 
znalec  domácího  našeho  práva,  K.  hr.  Cho- 
rinský, vyslovil  se  o  spise  0-ov6  (»Jurist. 
Blatter«,  1879).  2e  »jest  to  dílo,  jehož  veliká 
cena  a  epochální  význam  tou  dobou  nále- 
žité ani  nemohou  býti  oceněny«,  a  postavil 
je  viim  právem  po  bok  nejlepším  pracím 
německým  podobného  druhu,  jako  jsou  práce 
Mutherovy,  Franklinovy,  Stobbeovy  a  j.  Dí- 
lem O  ovým  jest  dle  hr.  Chorinského  dán 
nejd&ležítejši  základ,  na  němž  mftŽe  býti  vy- 
stavěna budova  rakouských  právních  dějin. 
A  vskutku  podává  zmíněný  spis  mnohem 
více,  než  co  naznačuje  jeho  název.  Neníf  je- 
nom vylíčením  recepce  římskokanonického 
processu  v  zemích  českých,  nýbrž  i  zname- 
nitým příspěvkem  k  dějinám  českého  práva. 
Hlavním  dílem  O-ovým  z  oboru  civ.  soud- 
ního řízení  jest  oosáhlý  spis,  vydaný  Českou 
akademií  a  nazv.  Soustavný'  úvod  ve  studium 
nového  řičeni  soudního  (díl  I.,  část  všeobecná, 
1897;  díl  Ji.,  část  zvláštní,  odděl.  I.  Řízení 
v  1.  instanci,  1898;  díl  III.,  část  zvláštní,  od- 
děleni II.  Opravné  prostředky,  mimořádné 
právní  pomflcky,  zvláštní  řízení,  1901;  na 
oslavu  jubilea  50letého  panování  cis.  a  krále 
Františka  Josefa  I.  věnováno  Čes.  akademii). 
Dílo  toto,  právě  ukončené,  jest  prvou  učeb- 
nicí processního  práva  v  jazyku  českém  a 
sárovrň  neocenitelnou  pomůckou  pro  práv- 
níky praktické.  Sotva  vyšel  prvý  díl  Sou- 
stavného úvodu,  v  několika  týdnech  roze- 
braný, jednotlivé  stati  z  něho  byly  přelo- 
ženy do  jazyka^  ném.  a  pol.  (»Allgem.  óstorr. 
Ger.  Zt^.«  uveřejnila  r.  1897  stať  o  hlavní  a 
vedlejší  intervenci,  »PrzeRl^d  prawa  i  admi- 
nistracvi«  1898  stať  o  předmětu  řízeni  soud- 
ního). Četné  jsou  O-ovy  články  a  rozpravy, 
uveřejněné  v  časopise  >Právník€  i  v  růz- 
ných časopisech  a  jiných  periodických  pu- 
blikacích německých.  V  > Právníku*  vyšly 
tyto  jeho  práce  z  oboru  soud.  řízení: 
Uvedeni  \matečn{  sti^osti  v  xákonoddrstvi  rak. 
(1873);  Sékolk  po\ndmek  k  xdkonu  le  dne 
6.  února  t86g  č,  t8  r.  jdk.  (1873);  O  Hieni 
upomínacím  (1874);  O  přísežném  se^ndní  stran 
<1874);    O   opravě    řičeni   exekučního    (1886). 


Z  práva  cirk.  a  právních  dějin  vyšly 
tamtéž  rozpravy  a  stati  jeho:  Působení pt dva 
církevního  na  rozvoj  ří\eni  soudního  vůbec  a 
v  ymích  českých  \vldíti  (1877;  trest  něm. 
spisu  Heitráge  zuř  Receptionsg[eschichte) ; 
NdU\  Bryennia  Nikomédského  (1885);  O  osm- 
dech  právních  studií  při  universitě  Karlo-Fer" 
dinandské  (1887;  řeč  rektorská),  jménem 
České  akademie  a  Král.  čes.  spol.  nauk  po- 
dal O.  r.  1900  dobré  zdání  v  příčině  mezi- 
národní ochrany  práva  autorského 
(>  Věstník  Č.  akad.c,  roč.  IX.)  k  vyzvání  mi- 
nisterstva práv.  Německy  uveřejnil  z  oboru 
civ.  soud.  řízení  v  Grúnhutově  časopise 
staC  Zwei  Streitfragen  aus  dem  Bereiche  des 
Liquidationsverfahrens  im  Concurse  (1890)  a 
v  »Gerichtszeitung«  tyto  články;  Der  beson- 
dere  Geríchtsstand  d,  Gerichtsvorsteher  (18S9); 
Deckt  Rechtskraft  des  Urtheiles  die  Un\ulássig- 
keit  des  Rechtsweges?  (1889);  Richterliches 
Fragerecht  und  etdiiche  Parttienvernehmung 
(1894);  Die  Feststellungsklage  (1899;  a  právně 
historickou  studii  Die  Aufnahme  der  Auf' 
forderungS'  und  Feststeílungsklage  in  óster- 
reich  (1899).  Z  oboru  práva  cirk.  uveřejnil 
v  >Sitzungsber.<  Cis.  akad.  věd  ve  Vídni 
(třída  íil.-hist.)  tyto  dvě  práce:  Die  Tabuia 
juris  der  Klosterbibliothek  Raygern  (sv.  CX  VIL, 
1888)  a  Die  Rhetotica  ecclesiustica  (sv.  CXXV., 
1892).  Do  »Sk>orniku  véd  právních  a  srát- 
níchc,  roč.  I.  (1901),  přispěl  rozpravou  ÚkqJ 
odvolání  podle  nového  řádu  soudního.  Četné 
jsou  články  O-ovy  v  Ottově  Slovníku  Nauč- 
ném, mezi  nimiž  vytknouti  sluší  článek  Ad- 
vokáty vyličujíci  podle  pramenů  historický 
vývoj  toho  právního  zařízení  v  zemích  Čes- 
kých. Do  Oáterr.  Staatswórterb.  (II.  sv.  1895) 
napsal  stát  Die  kirchlíche  Gerichtsbarkeit,  jež 
vyšla  též  separ.  Podávají  se  tu  co  nejpo- 
drobněji postrádané  dosud  doklady  z  pra- 
menů. Členství  v  státním  soudě  zavdalo 
O-ovi  příčinu  k  obhájení  kompetence  toho 
tribunálu  (>Gcr.-Ztg.«  1893),  proti  pokusům 
(v  Pražské  Juristische  Vierteljahrschrifc  1893) 
namířeným  ke  zúženi  jejímu,  a  k  objasnění 
důležité  mezery  v  zák.  o  státním  soude. 
Články  tyto  pod  názv.  Zwei  Fragen  betref- 
fend  den  Staatsgerichtshof  (von  činem  Mit- 
gliede  dieses  Tribunals)  vyšly  separ.  (1893). 

Ottajano,  město  v  ital.  prov.  neapolské, 
v  kraji  Castellamare  na  sev.-vých.  úpatí  Ve- 
suvu  a  při  trati  Neapol-San  Giuseppe,  má 
19.476  ob.,  pěstování  vína  a  oliv,  hedváb- 
nictvi,  tufové  lomy,  továrnu  na  čokoládu, 
vozy  a  sudy  a  tkalcovnu  bavlny.  TŠr, 

Ottakrin^,  kdysi  předměstí,  nyní  XVI. 
okres  města  Vídně  s  četnými  průmyslovými 
závody  a  106.861  ob.,  z  nichž  je  5246  Cechů 
(1890). 

Ottau,  vsi  v  Čechách,  v.  Soběnov  a 
ZátoA. 

Ottava,  ital.,  zkráceně:  8va,  vlastně  a  11* 
o.,  v  oktávě,  označení  v  hudbě  znamena- 
jící, že  místo  opatřené  znakem  8^^^^ loco 

dlužno  hráti  na  témže  nástroji  o  oktávu  výše, 
je-li  znak  ten  nad  notovým  písmem  pří- 
slušného  místa;    o  oktávu   však  níže,   ie-li 


980  Ottave  rime  —  von  Ottcnthal 

pod  notami.  Ve  případě  tomto  psává  selském  a  r.  1878  odebral  se  na  odpočinek  do 
označení  8va  bassa;  slovo  hco,  na  místo, '  Meziboru.  O  knlsnoa  svoji  sbírka  staroJit* 
ruší  opět  znamení  předcházejíd.  ností  a  předmětů  uměleckých  přiSei  poiá- 

Ottave  rlme  v.  Stanze.  rera.  Napsal:  Handbuch  der  kirchlichen  Kumšt* 

Ottavino,    t.  j.   piccolo   o.,   oktávová  ar chaeologie  des  deutschen  AfítMaiters  {5.  vyú., 
fiétna.  v.  Flétna.  ,  Lip..  1883—85,  2  sv.,  výňatek  z  toho  vyšel 

Ottawa:  1)  O.,  mohutná  řeka  v  britské  i  r.  1855);  Archaeologisches  U-^rřerMicA  (t.,  1857. 
Kanadě,  levá  pobočka  ř.  Sv.  Vavřince,  pra-  2.  vyd.  1884);  Gloekenkundt  (t.,  1858,  2.  vyd. 
meni  se  v  prov.  quebecké,  na  48®  30'  s.  š.,  1SB4);  Archaeolog^.  Katechismus  {L.ÍSSB,  2.  vyá. 
teče  nejprve  velikými  oklikami  směrem  zá-  1873) ;  Gesch,  d.  romanischen  Baukunst  U 
padnim,  protékajíc  řadu  jezer,  jako  jezero  \  Deutschland  (t.,  1861 — 74).  S  Quastem  vydá« 
Viktoriino.  Mijizowaju  a  lac  dcs  Quinze,  až  val  >Zeitschríft  iur  christL  Arcbaeologie« 
na  hran.  quebecko-ontarijské  tvoří  jezero  (Lip.,  1856—60).  Srv.  Jul.  Schmidt,  Zuř  Exin- 
Temiscaming  as  300  frm'  velké.  V  jezeře  '  nerung  an  Heinr.  O.  (Halle,  1891)  a  jcjso 
tomto  obrací  se  k  jihových.,  jakoby  spěla  pohrobni  spis  Aus  meinem  Leben  (Lip.,  1893). 
do  jez.  Hurónského,  ale  u  Mattawy  bére  |  Ottendorf  v.  Hadinec  a  Otovice. 
směr  východní.  V  těchto  částech  brzo  se,  Ottendorfer  Oswald,  publicista  něra.* 
prodírá  skalami  v  několika  ramenech  a  tvoří  |  americký  (*  1826  ve  Svitavách  na  Moravě  — 
časté  vodopády,  brzo  se  rozlévá  v  jezera,  i  f  14.  prosince  1900  v  N.  Yorku).    Studoval 


z  nichž  uvádíme  krásné  lac  des  Chats  a 
rozsáhlé  1.  des  Chénes.  Opouštějíc  toto 
jezero  zúžuje  se  z  8  frm  na  450  m  a  valí  své 


v  Praze,  ve  Vídni  a  v  Heidelberce  práva. 
účastnil  se  pak  revolučního  hnuti  v  1.  184S 
až  1849  v  Rakousku  a  Badensku,  načež  vý- 


viny přes  slavné  vodopády  Grande  a  Petite  |  stěhoval  se  do  Ameriky.  Zde  vstoupil  do 
Chaudiére,  až  přichází  k  městu  Ottawě,  od-  j  redakce  listu  >New  Yorker  StaatszeitiiD^« 
kud  je  splavna  i  pro  parníky.  Ale  i  v  dol- 1  a  r.  1859  stal  se  jeho  redaktorem.  Svojí 
ním  toku  musí  lodi  používati  pobočných  obratností  žurnalistickou  přivedl  list  k  ve- 
kanálův,  aby  se  vyhnuly  prahům  řeky.  O.  j  liké  dokonalosti  a  o  město  New  York  zjednal 
vlévá  se  u  Montrealu  dvěma  rameny  do  jez.  si  zásluhy,  zakládaje  tam  rozličné  dobročinné 
Sv.  Ludvíka,  dlouho  nemísíc  svých  žlutá-  ústavy,  jako  nemocnici,  chudobinec,  sirot- 
vých  vln  s  modravými  vodami  ř.  Sv.  Va-  j  činec  a  lidovou  knihovnu, 
vřince.  Časté  vodopády  a  široké  jezerovitě  Ottenfeld  Rudolf,  Šlechtic,  malíř  (♦  1856 
se  rozlévající  řečiště  dovoluje  plavbu  toliko  ve  Veroně),  stal  se  r.  1900  professorem  na 
místy.  Ale  důležitá  je  O.  jednak  pro  plavení ,  akademii  výtvarných  umění  v  Praxe,  a  to 
dřiví,  jednak  pro  znamenitou  hnací  silu  čet* ;  na  místě  zesnulého  mistra  Mařáka,  po  němž 
ných  průmyslových  závodů  na  svých  březích,  převzal  krajinářskou  školu.  O.  maluje  hlavně 
Bassin  její  měří  207.000  /fm^  Nu.       výjevy   z  vojenského  Života  minulých  dob, 

2)  O.,  hl.  m.  Kanady  v  prov.  ontarijské,  bitvy,  útoky  jízdy  atd.  Dříve  vystavoval  tii 
na  pr.  bř.  ř.  Ottawy,  při  ústi  ř.  Rideau  záp.  obrazy  ze  života  orientálů  a  Černohorců 
od  Montrealu,  proti  Hullu,  důležitý  uzel  tratí  (tak  roku  1891  na  jubilejní  výstavě  Souitn, 
východokanadských,má59.902ob.(1901)protisfatého  zrádce,  u  jehož  mrtvoly  stojí  iena 
44.154  ob.  r.  1891,  z  nichž  bylo  12.790  franc,  s  děckem).  O.  jest  odchovanec  vídeňské 
Kanaďanů.  Město,  rozdělené  řekou  Rideau  akademie.  Jeho  obrazy  jsou  vždy  pečlivě 
na  část  horní  a  dolní,  ovládáno  jest  pahor-  provedeny,  v  barvě  poněkud  nasládlé.  F  Hs. 
kem  >Barraks  HilU  (42  m),  na  němž  zbude-  z  Ottenfelda  v.  Otto  z  Ottenfeldu. 
ván  roku  1860  parlament  ve  slohu  italské  Otteng^riln,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
gotiky,  před  budovou  stojí  socha  J.  Car-  Aš,  fara  a  pš.  Hazlov;  12  d.,  70  ob.  n.  (1890!, 
tiera  (v.  t.).  Katol.  a  anglikánská  kathedrála,       Ottenreath  v.  Otín. 

neboť  O.  je  sídlem   arcibiskupů   obou  vy- 1     Ottensohlag:   1)  O.,  vsi  v  Čechách,  viz 
znání;  universita,  uměl.  akademie,  knihovna,  j  D  luhoště  1)  a  Otín  1).  —  2)  O.,  ves  t., 
nár.  galerie,   několik  vědeckých  společností ,  hejtm.  Kaplice,  okr.  VyŠ.  Brod,   fara  a   pS. 
a  j.    Obyvatelstvo  živí  se  hlavně  obchodem  '  Něm.  Rychnov;  17  d.,  131  ob.  n.  (1890),  opo- 
a  průmyslem  dřevařským,  neboť  z  rozsáhlých   dál  mlýn. 
lesů  v  hor.  poříčí  Ottawy  plaví  se  ohromné       Ottenstift  v.  Otice  3). 
množství  dříví  často  zvláštními  kanály  k  tomu       Ottenthal  v.  O  m  p  i  t  á  1. 
zbudovanými.  Četným  pilám  dodávají  pohon       von  Ottenthal  Emil,   historik  německý 
obé  řeky,  na  blízku  i  v  městě  samém  vodo-  j  (♦  1855  v  Sand-Taufersu  v  Tyrolich).    Sta- 
pády  tvořící.  O.  slula  až  do  r.  1854  Bytown,   doval  dějepis  v  Inápruku,  Vídni  a  Berlíne 
dle  zbudovatele  kanálu   řeky  Rideau,  Bye.    a  habilitoval  se  v  Inšpruku  (18S0),  kdei  pd* 
R.  1858  stala  se  hl.  městem  Kanady.  'sobí  posud  jako  ř.  professor.    Vydal:    Die 

3)  O.,  m.  v  sev.-amer.  hrab.  La  Salle,  ve  BuUenregister  MartxnsV.  u.  EugensIK  ^18S5). 
st.  Illinois,  při  průplavu  michig^nsko-crly  .  Regulae  cancellariae  apostoíicae  oáj^iízXXll. 
ském,  jihozáp.  od  Chicaga,  má  9985  obyv.  po  Mikuláše  V.(1888);  s  O.  Redlichcm  ^'•cfctv- 
(1890).  Čilý  průmysl  (hl.  sklárny  a  škrobárny)  I  berichte  aus  Tirol  (1888—96,  2  sv.).  Mimo  to 
a  obchod  obilím.  Nu,       byl  spolupracovníkem  při  Monumenta  Geno. 

Otte  Heinrich,  umělecký  spisov.  něm.  historica  (1880— 82J  a  přepracoval  Bohme* 
(*  1808  v  Berlíně  —  f  1890  v  Meziboru).  rova  Regesta  imperii  z  dob  panovníků  %  rodu 
Byl  farářem  ve  Fróhdenu  v  kraji  jiiterbog-   Saského  (919—1024,  L  díl  1893). 


Otterberg  —  z  Ottcrsdorfu.  981 

OtterlMri^,  město  v  bavor.  vlád.  obv.  vota,  v  němž  objevil  se  jen  ještě  r.  1575  při 
falckém,  má  2684  ob.  (1890),  katol.  a  cvang.  jednání  o  konfessi  českoa,  kdy  vystupoval 
kostel,  prádelna  na  vlnu,  nitařství,  koie  jako  ochránce  starých  řádův.  Dne  13.  září 
loiství.  toho  roku  zvolen  byl  ze  stavu  městského  za 

z  OttersdorfU,  rodina  p&v.  rakovnická,  defensora  nad  kněžstvem.  V  následujících 
poilá  z  rodiny  městské  Šoustrfl,  jejíž  před-  letech  jeátě  s  Koldínem  pracoval  o  úpravě 
kove  jmenuji^  se  již  r.  1445.  Syn  nejspíše ;  práv  mt^stských,  tak  jako  již  r.  1557  náležel 
Jana  Šoustra  (f  1644),  slavný  Sixt,  brzy  po  ;  kommissi  pro  opravu  zřízení  zemského, 
r.  1500  narozený,  odešel  záhy  s  bratrem  Krátko  před  r.  1570  stal  se  radou  při  soudu 
svým  Ambrožem  do  Prahy.  Vystudovav  uni-  nejv.  purkrabství  pražského.  Zemřel  25.  srp. 
versitu  odešel  do  ciziny,  aby  se  vycvičil  1583  a  pochován  byl  u  sv.  Benedikta  na  Sta- 
V  řečtině,  a  navrátiv  se  r.  1534  do  vlasti  rém  městě  pražském.  Na  pamět  ražena  byla 
stal  se  bakalářem  a  přijat  byl  do  Špitálu  medaille  s  heslem  jeho:  Unum  necessarium,^ 
sv.  Pavla  před  Poříčskou  branou  v  Praze  za  Sixt  byl  dvakráte  Ženat,  r.  1540  s  Dorotou 
písaře  (1537).  V  úřadě  tomto  nesetrvál  dlouho,  *oá  pul  kola<,  která  přinesla  mu  věnem 
nebof  již  následujícího  roku  přijímá  právo  dům  a  sklepy  v  kotcích  soukenných.  Tehda 
městské  na  Starém  městě  jako  písař  radní,  zakoupil  si  dům  na  Zelném  trhu  č.  p.  508-1. 
Špitál  řídil  nadále  jako  úředník  zádušni  od  Hynka  Beztahovskélio  z  Říčan  za  400  kop 
8  funkcí  čestnou,  neplacenou.  V  1.  1542—45  gr.  č.,  prodal  vŠak  r.  1546  »půl  kola«  v  Mi- 
byl  zároveň  jedním  ze  správců  důchodův  chalské  ulici  vedle  >Železných  dveří«  Wol- 
obecních  a  po  smrti  Jakuba  Vřešovského '  fovi  Frajlichovi  za  100  kop  a  dům  u  sv.  Ha- 
z  Kápí  Hory  (f  27.  čna  1546)  stal  se  kanclé-  stala,  který  mu  z  neznámé  nám  příčiny 
řem  staroměstským.  Kolem  r.  1540  obdařen  postoupil  Jan  Děcky  z  Liboslavé,  r.  1548 
byl  s  bratrem  svým  Ambrožem  erbem  (dvě  kožišníku  Jiřímu  Holárkovi  za  75  kop. 
křídla  orlí  ve  znaku  a  jednohlavý  orel  v  kle-  Pastorkyni  svoji,  dceru  manželky  své  Do- 
notu)  8  přídomkem  zÓ.  Jsa  staroutrak vista  roty,  provdal  r.  1545  za  Adama  Horkého 
nebyl  s  lutherány  nesnáíelivý  a  proto  vše-  z  Vysoké  z  Mělníka.  R.  1547  a  1548  pii- 
obecně  oblíben  jsa  měl  vynikající  místo ,  koupil  si  ještě  dva  sklepy  soukcnnické  za 
v  bouřných  dobách  náboženských  i  poli- 1  190  a  26  kop  gr.  č.  Podruhé  oženil  se  Sixt 
ttckých  třenic  za  Ferdinanda  J.  i  Maxmi-  s  Kateřinou  Mrázovou  z  Milešovky  (před 
liána  II.  Ferdinand  I.  vyloučil  jej  17.  čce  r.  1569).  S  ní  koupil  směnou  r.  1567  dům 
1543  iako  přívržence  fanatického  adminístrá-  Pikartovský,  později  zvaný  Sixtovský,  na 
tóra  Myscopola  ze  sboru  obecních  starších,  Starom.  náměstí  (č.  p.  553-1.)  a  na  Novém 
ale  povolal  jej  již  15.  září  1545  k  této  hod-  městě  r.  1568  dům  s  viničkou  v  9Benát- 
nosti  i  přes  nové  obžaloby  Václava  z  Tiš- .  kách«  u  sv.  Apollináře  od  Markéty  Kostské 
nova,  kterak  prÝ  S  xt  za  úřadování  svého '  za  40  k.  gr.  č.  To  vše  v  poslední  své  vůli 
obecní  věci  škodlivě  zanedbával  a  Pikartům  ze  dne  19.  září  1583  dal  své  ženě  Kateřině 
nadržoval,  ano  i  k  Bratřím  českým  na  Bian-  a  spolu  s  ní  synům  Janovi  Theodorovi  a 
dýs  jezdil,  což  Sixt  prostě  vysvětlil,  že  dva-  Sixtovi  Theodorovi,  dcerám  Dorotě,  raan- 
kráte  pozván  byl  tam  Arnoitem  Krajířem  Želce  nejprve  doktora  v  lékařství  Adama 
z  Krajku  a  při  tom  i  ze  zvědavosti  podíval  Lehnara  z  Kouby,  potom  Jana  Plateisa  z  Plat- 
se  do  tamního  sboru.  V  hnutí  stavovském  tenšteina,  sekretáře  německého  při  české 
2  r.  1547  Sixt  účastnil  se  činně  všech  jed-  kanceláři  dvorské,  Regině,  Kateřině,  Lidmile, 
Dání  měst  se  stavy,  nemůžeme  vŠak  vyme-  Anně  a  Zuzaně  na  rovný  díl.  K  sv.  Benediktu 
žiti  —  jsouce  o  tom  všem  v  podrobnostech  odkázal  50  kop  gr.  č.  Vdova  jeho  Kateřina 
jen  jeho  Pamětmi  zpraveni  —  iniciativní  kšaftuje  r.  1607.  —  Literární  činnost  Sixtova 
Jeho  působení.  Valné  asi  nebylo  vzhledem  jest  značná.  Vynikaje  znalosti  řečí  klassic- 
k  tomu.  Že  nebyl  pojat  v  poČet  osob  k  tre-  kých  i  mateřské  přeložil  a  vydal  r.  1540 
stu  určených.  Účastnil  se  pak  všech  vyjed-  společně  s  bratrem  svým  Ambrožem  Pavla 
naváni  buď  jako  kancléř  městský,  jako  rádce  Jovia  knihu  ^0  věcech  a  způsobech  národu 
ve  věcech  právních  i  jako  výborný  řečník,  tureckého*,  kterou  věnoval  arciknížatům 
S  předními  měšťany  byl  sice  8.  čce  1547  na  Maxmiliánovi  a  Ferdinandovi,  »Život  pána 
hradě  Pražském  zajat,  22.  čce  vsazen  v  Černé  našeho  Jezu  Krista<  Ammonia  Alexander- 
věži  do  smrdutého  sklepa,  z  něhož  vŠak  té-  ského  (1547),  věnovaný  nejv.  kancléři  Hen- 
hož  je$té  dne  k  přímluvám  některých  pánů  dnrchovi  z  Plavná,  Synonyma  Isidorova 
moravských  převeden  byl  do  malé  světničky  ^Knížka  utěšená  a  lidem  všechněm  na  tomto 
v  dome  nejv.  písaře  zemského  Petra  Be-  světě  zarmouceným  prospěšná  i  užitečná, 
chyně  z  Lažan  zde  na  hradě,  kdeŽ  ve  dne  rozmlouvání  rozumu  s  člověkem*  (1549),  de- 
v  noci  četnými  strážnými  byl  hlídán,  ba  po  dikováno  témuž  kancléři;  pro  bibli  Melan- 
třech  dnech  znovu  do  Černé  vcŽe  vsazen  a  trišskou  r.  1549  třetí  knihu  Machabejských 
k  zvýšení  svých  útrap  pfevcden  4.  srp.  do  z  latiny,  opraviv  zároveň  celý  Nový  zákon 
sklepcní  pod  palácem  královským,  kde  vedle  dle  textu  řeckého,  konečně  přepracoval 
byli  nčktcři  účastníci  vzpoury  mučeni,  a  zde  r.  1553  »Frigonia  doktora  jerusalemského 
držen  po  4  hoilmy.  ale  nebylo  mu  ublíženo  Knihy  rodu  neb  života  Adamova*,  přeložený 
a  odveden  byl  zpět  do  domu  nejv.  písaře  a  V.  Hájkem  (^aby  ti,  kteří  se  soudnými  věcmi 
24.  září  prop'uátěn,  s  kancléřství  však  scsa-  obírají  —  příkladem  dobrých  orátorův  učili 
zen.  Od  té  doby  vzdaloval  se  veřejného  ži-    se  gruntu  jedné  každé  pře —  šetřiti*),  který 


982 


Ottilia  —  Ottingen. 


věnoval  nejv.  písaři  Wolfovi  i  Vřesovic. 
S  Melantrichem  pojilo  jej  nejen  přátelství, 
ale  i  obchodní  apolek.  Zde  dal  vytisknouti  a 
předmluvou  opatřil  r.  1563  Lobkovicův  pře- 
klad »Knihy  Elrasma  Roterodaroského.<  — 
Hlavní  význam  Sixtiliv  vŠak  spočívá  v  Ak' 
těch  aneb  knihách  památných  čili  historii  oněch 
dvou  nepokojných  let  v  cechách  tS46  a  tS4jt 
které  dosud  vydány  nebyly  (ukázka  jen  ve 
Výboru  z  literatury  české).  Rukopisy  má 
knihovna  universitní  a  musejní  v  Praie.  Jrst 
to  snůáka  dat  a  dokumentů  velice  cenných, 
však  neu rovnána,  která  teprve  v  druhé  Čá- 
sti pozbývá  trochu  své  suchopárnosti.  Úče- 
lem jejím  jest  polemika  s  vládním  spisem 
»Akta  všech  téch  vécí,  které  sou  se  mezi 
Ferdinandem  králem  a  některými  osobami 
z  stavův  —  zběhly*  (1547).  Lépe  čte  sn  jeho 
též  důleiité  Diarium  sněmu  \  r.  iSyS^  vy- 
dané  ve  4.  svazku  Sněmů.  —  Ambrož  zO, 
bratr  před.,  věnoval  se  též  právnictvi  a  slou- 
žil při  obci  pražské,  odkud  r.  1544  odešel 
do  Brna.  Zde  stal  se  písařem  radním,  byl 
r.  1550  přijat  do  stavu  vladyckého  a  r.  1554 
stal  se  královským  prokurátorem.  Nabyl 
Atatků  Lipůvky,  Pouzdřan,  Bohdalic,  Pavlo- 
vic a  l(^nem  Blanska.  Zemřel  19.  kvčt.  1559, 
zůstaviv  nezletilé  dva  syny  Pavla  a  Jana 
{\  1576).  S  bratrem  přeložil  knihu  Pavla  Jo- 
via,  vydal  r.  1555  Karla  IV.  život  spolu  s  řá- 
dem korunovačním  a  napsal  Výklaá  na  \ři' 
\eni  markrabitvi  Moravského  \  '-  iS4S  (rukp. 
ve  sbírce  Cerronské).  —  jan  Theodor 
z  O.,  syn  Sixtův,  učený  a  vážený  měšťan 
staroměstský,  byl  zvolen  r.  1609  za  defen- 
sora  protestantské  konsistoře.  V  době  od- 
boje byl  jedním  z  direktorů  stavu  měst- 
ského a  radou  nppellačním,  podepsal  kon- 
federaci. Proto  odsouzen  byl  17.  květ.  1621 
hrdla  i  statku  a  měl  býti  sfat,  byl  však 
k  přímluvě  přátel  svých  na  popravišti  par- 
donován.  Ježto  nechtěl  státi  se  katolíkem, 
odešel  r.  1627  s  manželkou  svou  do  Saska, 
kde  zemřel  v  Drážďanech  r.  1653.  Manželka 
jeho  Lidmila,  dcera  Lorence  Helia  z  Wolíen- 
štorťu,  přinesla  mu  r.  1596  věnem  jmenovitě 
některé  nemovitosti  v  Kolíně.  Zemřela  r.  1644 
zanechavši  Janu  Theodorovi  syny  Vratislava 
Sixta  a  Václava  Sixta  a  dcery  Kegiru  Ka- 
ti řinu  Weisbergerovou  a  Kateřinu  z  O.  Jan 
Theodor  držel  po  otci  svém  jmenovitě  dům 
Sixtovský,  který  mu  však  vydán  byl  od 
matky  teprv  r.  1607.  Po  odsouzení  byl  tento 
dům  prodán  r.  1622  Filipovi  Fabriciovi  Plat- 
terovi  z  Rosenfeldu,  dvorskému  sekretáři, 
za  5000  zl.  rýn.,  dům  u  Nedvídků  (č.  p. 
345-1.)  postoupen  manželce  jeho  jako  véno 
3000  kop  míš.,  která  jej  prodala  r.  1627  Ji- 
římu Rovenskému,  domek  na  Kosti  v  Be- 
nátkách a  Palata  na  Novém  městě  postou- 
peny byly  cis.  sekretáři  Karlovi  Fridrichovi 
a  kanovníku  Janu  Arnoštovi  Plateisovi  z  Plat- 
tenšteina.  Vinic  dvou  (Mydlářka  a  Chvatě- 
rubská)  zmocnil  se  o  své  ujmě  Pavel  Michna 
z  Vacinova,  jinou  u  sv.  Apollináře  koupil 
r.  1621  Karel  Fridrich  z  Plattenšteina  za 
1100  zl.  rýn.  a  poslední  sa  Koňskou  branou 


postoupena  byla  klált.  sv.  Jakuba  (1622).  — 
Sixt  Theodor,  bratr  před.,  aemfei  am 
sáhy.  S  manželkou  svou  Kateřinou  z  Moté- 
níaa  dostal  r.  1597  dům  u  JaroslaTŮ  ve 
Velké  Karlové  ulici  v  Praze;  t.  r.  koupil 
i  dům  u  Nedvídků  od  Jana  Nedvídka  sa  880 
k.  gr.  č.  R.  1607  byl  on  i  %jn  jebo  Jan  Frid- 
ricn  již  mrtev.  —  Neumím  určiti  přjbQtenský 
stupeň  Samuele  Sixta  HinakSyxze  Scban- 
delýru),  který  téŽ  účastnil  se  povstání  proti 
Ferdinandu  II.  a  pokutován  byl  strátoa  jméní 
8v<^ho.  Dům  jeho  Knechtovský  protí  »v.  Jiljl 
v  Praze,  koupený  r.  1617  od  Zofie  Sárov- 
cové  z  Rízenska  za  3375  kop  gr.  č.,  kde  <ů* 
stával  též  bratr  jeho  Abraham,  byl  mti  kon* 
fiskován  a  odhadnut  k  prodeii  v  18.000  kop. 
míš.  —  Abraham  Sixt  %  O.,  bratr  před., 
rovněž  méštan  taromést.,  vyjednával  r  1620 
za  vládu  stavovskou  s  generálními  stavy 
v  Ni7.ozemsku  o  spolek.  Když  po  bitvé  Bélo- 
horské  ze  země  odešel,  byl  odsouzen  hrdla 
i  statků  (1622)  a  konfiskován  mu  dvŮr 
v  Jenštejné  ve  prospěch  kolleje  jesuitské 
U  sv.  Klimenta  v  Praze.  —  Srv.  Jo».  Rissa 
Života  literár.  působení  Sixta  z  O.  v  »ČCM.«, 
1861,  s  dodatkem  od  J.  Jirečka  a  Be^chrei- 
bung  der  bóhm.  Privatmůnzen  uod  Medailleo, 
str.  386—392.  JTe. 

Ottilia,  planetoida  objevená  16.  břcz.  1895 
Wolfem.  Střední  jasnost  v  opposici  12-5. 
Průměr  v  km  68.  Označeni  (Txy  Gs^ 

Ottin  [ot^]  Auguste  Louis  Mane, 
sochař  řranc.  (*  1811  v  Paříži  —  t  1890  t.). 
Byl  žákem  Davida  d*Angers  a  École  des 
Beaux  Arts  a  r.  1836  dostalo  se  mu  ceny 
za  reliéf  Sokrates  pije  čiši  bolehlavu.  Odebral 
se  pak  do  Itálie  a  vrátiv  se  do  Paříže  zho- 
tovil především  sochu  Herkules  v  lahraáě 
Hesperidek  a  bronzovou  socho  Zápas,  Hlav- 
ním jeho  dílem  je  však  Poiyfém  překvapuje 
Akisa  a  Galateiu  v  zahradě  Lux rm  burské 
v  Paříži,  kde  je  také  jeho  Pan  a  Diana.  Pro 
palác  florencký  vytesal  monumentální  krb. 
pak  četná  poprsí,  později  mramorovou  sochu 
Napoleona  lil.  (1863),  Jindřicha  IV.\  i  ostat 
nich  prací  ještě  uvádíme:  Thestus  a  lupič 
Skiron  (1876)  a  Drama  a  hudba  pro  průčelí 
nové  opery  pařížské. 

Ottingen:  1)  ó.,  město  v bavor.  vlád. obv. 
švábském,  stan.  železn. trati  Pleinfeld-Buchloe, 
má  3169  ob.  (1890),  katol.  a  evangcl.  kostel 
a  sirotčinec,  residenč.  zámek  knížat  óttin^rcn- 
Spiegel,  lat.  Školu,  stavbu  hospodář,  strojův 
a  varhan,  tkalcovství,  trhy  na  koně  a  do- 
bytek a  zelinářství.  Bývalo  h1.  městem  říš. 
hrabství  t.  jm.,  jeŽ  přešlo  r.  1806  na  Ba- 
vorsk*^. 

2)  ó..  Neu'ó.,  v.  Etink  Nový. 

Ottingen,  rod  něm.,  od  Xli.  stol.  dědičné 
drževší  hrabství  Ďttingenské,  Z  členů  rodu 
prosluli  hr.  Ludvík  Ví.  (1288—1346),  jcnf 
měl  za  manželku  deru  cla.  Albreáita  I., 
Ludvik  Vlil.  (1302—78)  a  Bedřich  II.  (1315 
až  1357).  Ludvík  XV.  přidal  se  k  protestant- 
ství;  nynější  větve  od  ného  vycházející  jsou 
katolické,    fiyly  prvotné  dvě:   ůttingská 


von  óttingen  —  Otto. 


983 


(protCBtantBká),  jel  vycházela  od  syna  Ludví- 
kova Ludvika  XVL  (f  1569),  nabyla  hod- 
nosti kníietství  Hi.  (1674)  a  saila  r.  1731. 
Bratr  Ludvíka  XVI.  Bedřich  (f  1579)  založil 
linii  Wallersteinskou,  vnukové  jeho  pak 
větve  Spielberskou,  Wallersteinskou  a  1^1- 
derskou  (vymřela  r.  1798).  Prvé  větvi  (O.- 
Spielberg.  od  r.  1781  ó.-ó.  a  Ó-Spielberg) 
dostalo  se  hodnosti  knižecí  dle  prvorozenství 

Í1734)  a  potom  i  pro  všechny  potomky  (1765). 
est  osazena  v  Bavořích  (ó.  a  Mdnchsroth) 
a  Virtembersku  (Walxheim)  a  kvete  v  knil 
Albrechtovi  (♦  1847).  Druhá  větev  řó.-Waller- 
stein,  tél  Ó.-O.  a  Ó.-Wallerstein)  povýšena 
v  fii.  kniietstvi  (1774)  a  zdědila  majetek 
vyaiřeié  větve  třetí  Ó-Baldern.  Má  v  Bavo- 
řích Watlerstein,  Bissingen  a  Harburg  a 
ve  Virtembersku  část  kníietství  Óttingskébo. 
2  ní  vzešel  Arnošt  IL  (1594—1670),  Wolf- 
gang IV.  (1629-1708),  Kratt  Arnošt  (1748 
ai  1802).  Nyní  je  rcpraesentována  kníž.  Kar- 
lem (*  1840),  synem  kníŠ.  Bedřicha,  na  ně- 
hož přešlo  šlcchtictví  s  bratra  Ludvíka  Krafta 
Arnošta,  knfž.  z  O. -Wallersteinu,  státníka 
bavorského  (*  1791  —  f  1870),  když  se  oženil 
s  Marií  Krescencií  Bourginovou,  dcerou  svého 
inspektora  zahrad  (1823).  Kníietství  posléze 
jmenované  mediatisováno  r.  1806.  Politicky 
činn^  byl  Ludvik  Kraft  Arnošt  v  1. 1815—62 
(v.  Bavory  524  a).  Bohaté  jeho  sbírky  br- 
něni, zbrani,  obrazfl  na  skle,  mincí  a  řezeb 
přešly  většinou  v  majetek  Ludvíka  L  r.  1828.  — 
Srv.  Grapp,  ótttngische  Geschichte  der  Re- 
formationszeit  (Nórdl.,  1894).  —  V  dějinách 
rakouských  vystupuje  Filip  Karel  hr.  z  Ó.- 
Wallerstein  u  (1759—1826);  pA^odně  určen 
ke  stavu  duchovnímu,  věnoval  se  potom 
službě  státní  a  to  v  soudní  správě.  Byl  kato- 
lickým předsedou  komorního  soudu  ve  Wetz- 
lani  a  po  rozkladu  staré  říše  dosáhl  hodnosti 
rakous.  stát.  a  konterenč.  ministra  a  konečně 
nejv.  dvorního  maršálka.  Z<*mřel  neženat. 

von  Ottllll^ra:  1)  v.  ó.  Alexander, 
protestantský  theolog  a  statistik  (*  1827  ve 
Visustu  v  Livonsku),  professor  theologie 
v  Jurjevě,  od  r.  1891  na  odpočinku,  napsal 
Pie  MoraUtatistik  in  ihrer  Bůdeutung  fur  eine 
So{iaiethik  (3.  vyd.  1882),  což  jest  Jeho  hlav- 
ním dílem.  Mimo  to  jsou  od  něho:  Ueber 
akkten  u.  chronischen  Selbstmord  (1881);  Was 
heisst  christlick-soiial?  (1886);  Zur  Duellfrage 
(1889)  a  jiné. 

2)  von  ó.  Arthur,  fysik  a  hudební  theo- 
retik  ném.  (•  1836  v  Jurjevě).  Studoval  v  Jur- 
jevě. potom  v  Paříži  a  Berlíně  fysiku  a  mathe- 
matiku,  r.  1863  habilitoval  se  v  Jurjevě  pro 
fysiku  a  stal  se  r.  1865  mimoř.,  r.  1866  řád- 
ným professorem.  R.  1893  odešel  na  odpo- 
činek a  usadil  se  v  Lipsku,  kde  dosud  pů- 
sobí jako  čestný  professor.  O-ovy  práce 
vztahuji  se  k  opravě  thermometru  a  jednají 
^  elektr.  výt>oji  a  o  mech.  theorii  tepla; 
O.  zabýval  se  také  meteorologií  a  zejména 
theorii  hudební.  Jeho  Harmonietystem  in 
dualtr  Entwickelung  (Jurjev,  1866)  jest  směro- 
'^^ný  pro  vývoj  nauky  o  harmonii,  ježto 
O.  postavil  souzvuk  mollový  a  durový  ja- 


kožto polární  protivy  na  základ  vědecký. 
Z  ostatních  spisů  v  uvádíme:  Die  Korrektion 
der  Thermometer,  insbesondere  Ober  Besseřs 
Kalibriermethode  (Jurjev,  1865);  Meteorolog. 
Beobachtungen  in  Dorpat  angestellt  (t.,  1871 
až  1893).  Také  vydal  pokračování  Poggen- 
dorfova  Biographisch-litter.  Handwórterbuch 
(Lip.,  1896  a  si.). 

Otttngtr  Eduard  Maria,  spisov.  něm. 
(*  1808  —  t  1872).  2il  ve  Vídni  jako  žur- 
nalista, potom  vydával  roku  1829  v  Berlíně 
humor.-satir.  list  >Eulenspiege]<  Tod  r.  1831 
do  r.  1836  změněný  ve  »Figaro<),  mezitím 
také  v  Mnichově  denník  »Das  schwarze  Ge- 
sp^nst<,  který  po  3  měsících  byl  zastaven 
a  O.  z  Bavorska  vypověděn.  O.  uchýlil  se 
do  Vídně,  ale  i  odtamtud  byl  nucen  odejíti 
do  Švýcarska.  Potom  zase  zdržoval  se  ve 
Štutgartě  a  v  Mohuči,  al  usadil  se  v  Lipsku, 
kde  vydával  v  1.  1842—1851  >Charivarí<  a 
1843—49  »Narrenalmanacb<.  R.  1861  odstě- 
hoval se  do  Drážďan.  O.  napsal  četné  ro- 
mány a  novelly  rázu  satiricko-humoristického 
a  sbírku  veseloher.  Svoje  básně  vydal  ve 
sbírkách:  Buch  der  Liebe  (Berl.,  1832,  5.  vyd. 
Lip.  1850);  Da$  neue  Buch  d,  Liebe  (Drátd., 
1852)  a  Bacchus,  Buch  des  Weins  (Lip.,  1853); 
mimoto:  Geschichte  des ddnischen  Ho/es  ven 
Christian  IL  bis  Friedrich  VIL  (Hamb.,  1858 
až  1859,  8  sv.);  Moniteur  des  dates  (Drážd., 
1864—82),  v  nichž  pokračoval  do  r.  1878 
Schramm,  pak  řadu  prací  bibliografických, 
jako:  Archives  historiques  (Karlsruhe,  1841); 
Bibliographie  biographique  (Lip.,  1850,  2.  vyd. 
Brussel,  1854,  2  sv.),  Bibliotheca  Shahiludii, 
bibliografie  šachu  (Lip.,  1844),  Iconographia 
Mariana  (t.,  1852),  literaturu  divotvorných 
obrazů  Mariánských. 

Ottt  Jan  v.  Oettl. 

Ottmaohaii  v.  Otmachov. 

Otto:  1)  O.  svatý,  biskup  bamberský 
(1102—39).  Původem  ze  Švábska  (♦ok.r.l063), 
žil  nějaký  čas  v  Pol&ku,  načež  vstoupil  do 
služeb  cisaře  Jindřicha  IV.,  jenž  jej  učinil 
biskupem  v  Bamberce.  V  rozepři  Jindřicha IV. 
s  jeho  synem  Jindřichem  V.  O.  přidal  se  na 
stranu  tohoto.  Ve  velikém  sporu  papežství 
s  císařstvím  snažil  se  prostředkovati  (smlouva 
ve  Vircpurce  r.  1121).  Hlavní  péči  však  vě- 
noval svému  biskupství:  stavěl  kostely  (14 
nových)  a  zakládal  klášterv  (15)  —  ale  hlavní 
jeho  sláva  je  v  apoštolské  činnosti  v  Po- 
moři.  V  dohodě  s  knížetem  polském  Bole- 
slavem počal  svou  missii  r.  1124  a  do  r.  1125 
obrátil  prý  přes  22.000  pohanů!  Protože  však 
pokřestění  nebylo  úplné,  O.  vydal  se  na  no- 
vou cestu  r.  1128;  od  té  doby  Pomoří  bylo 
již  trvale  získáno  pro  křesťanství.  Odtud  O. 
Žil  opět  ien  svému  biskupství,  vzdaluje  se 
církevních  a  politických  zápletek;  k  snahám 
císaře  i  papeže  choval  se  vždy  zdrželivě  a, 
pokud  možno,  smířlivě.  Za  svatého  byl  pro- 
hlášen r.  1189. 

Císařové  římtks-iiéneští: 

2)  O.  Veliký,  král  něm.  a  císař  římský 
(♦  912  —  t  973.  vládu  nastoupil  r.  936).  byl 
nejstarší  syn  Jindřicha  I.,  krále  německého. 


984 


Otto 


Hned  po  svém  nastoupeni  dal  se  od  arci- 
biskupa mohučského  pomazati  —  obřad,  jejž 
jeho  předchůdce  z  neznámech  důvodů  od- 
mítl. Na  počátku  vlády  nastaly  mu  spory  s  vé- 
vody a  potrvaly  až  do  druhé  polovice  jeho 
vlády.  Nejprve  se  vzbouřil  Eberhard  Francký 
a  synové  vév.  Arnulfa  Bavorského.  Po  dvou 
letech  vzpoura  tato  potlačena.  R.  939  bylo 
mu  přemáhati  vzpouru  Jindřicha,  svého  bratra, 
který  se  spolčil  s  Eberhardcm  Franckým  a 
Gisilbcrtem  Lotrinským.  Eberhard  byl  v  boji 
zabit  a  vévodstvi  jeho  podřízeno  přímo  cí- 
saři, správu  Lotrinska  odevzdal  r.  940  svému 
bratru  Jindřichovi,  se  kterým  však  teprve 
r.  941  nastal  trvalý  smír.  Ve  vnitřní  politice 
v  následujících  letech  vystupuje  snaha,  pře- 
tvořiti postavení  vévodské;  jde  o  to,  dostati 
co  možná  všechna  vévodstvi  do  rukou  své 
rodiny.  Uprostřed  téchto  starostí  vnitřních 
události  zahraniční  vyžadovaly  stále  pozor- 
nosti O-vy.  Byly  to  boje  s  čes.  kníž.  Bole- 
slavem I.,  s  Dány  a  s  Polabany.  Zesíleni  ně- 
mecké moci  bylo  znáti  i  ve  Francii,  ale  ještě 
více  v  Itálii  (v.  Itálie,  str.  935).  Na  první 
výpravě  r.  931  zmocnil  se  Pavie  a  slavil  sňa- 
tek s  Adélou,  sličnou  vdovou  po  Lotharovi, 
králi  italském.  Na  druhé  výpravě  r.  962  do- 
sáhl koruny  císařské.  Po  první  výpravě  vy- 
puklo opět  povstání  v  Německu,  ale  vzalo 
náhlý  konce  vpádem  Maďarů,  s  nimiž  někteří 
spikfenci  byli  ve  spojení.  Plán,  jejž  O.  po 
první  válce  domáci  pojal,  soustřediti  vévod- 
stvi ve  své  rodině,  se  neosvědčil,  i  upustil 
od  něho.  V  boji  s  moci  vévodskou  král  hle- 
dal opory  v  episkopátu.  Biskupství  mohl 
obsazovat  dle  své  vůle,  neohlížeje  se  na 
žádné  nároky  dědičné.  Proto  vysokému  kléru 
tolik  přál.  Za  něho  poprvé  na  biskupy  pře- 
neseno vyšší  soudnictví,  právo  celní,  min- 
covní atd.  Že  tito  mocní  duchovní  hodno- 
stáři za  změněných  poměrů  stanou  se  nej- 
nebezpečnějšími protivníky  království,  ne- 
mohl O.  předvídati.  V  posledních  letech 
jeho  panování  nastaly  mu  boje  s  Byzantinci, 
kteří  měli  v  rukou  jižní  Itálii.  R.  971  dosa- 
ženo smiru.  O.  vzdal  se  Apulic  a  Kalabrie, 
za  to  syn  jeho,  r.  967  korunovaný  za  císaře, 
obdržel  za  manželku  Theophanu,  vnučku  Jana 
Ci  miska.  AZ, 

3)  O.  II.,  král  něm.  a  císař  římský,  syn 
Otty  I.  (*  955  —  t  983;  r.  961  korunován 
v  Cáchách,  r.  967  v  Římě).  Matka  Adéla  měla 
hned  s  počátku  veliký  vliv  na  jeho  vládu. 
Nepokoje  v  Lotrinsku  potlačeny.  Větších 
rozměrů  nabylo  povstání  vévody  bavorského 
Jindřicha,  syna  bratra  Otty  I.  Otec  jeho  roz- 
šířil vévodstvi  na  jihu  o  marku  Veronskou 
a  na  východě  rozšířil  marku  Východní.  Syn 
jeho  toužil  i  po  vévodstvi  Švábském,  ale 
O  II.  udělil  je  Ottovi,  synu  Liudolfovu.  Vů- 
b.c  Ottův  poměr  k  linii  bavorské  byl  méně 
přátelský  než  jeho  otce.  S  tím  také  souvisí 
přízeň,  prokazovaná  markraběti  Leopoldovi 
Babenbcrskému.  R.  976  Jindřich  byl  přemo- 
žen. O.  II.  dal  vévodstvi  Bavorské  Ottovi 
Švábskému,  odděliv  od  něho  marku  Koru- 
tanskou   a  marku  Veronskou,  z  nichž  utvo- 


řil nové  vévodstvL  Zároveň  zřtsena  na  úpaií 
Šumavy  v  bav.  »Nordgau<  nová  marka  prob 
Cechům.  Dlouhé  spory  mél  O.  a  králem 
francouzským  Lotharem  o  Lotríosko ;  vjrrov- 
náním  r.  980  Lotrinsko  zůstalo  při  Néoiecko. 
Upokojiv  Německo,  pojal  úmysl  yypuditi 
Řeky  a  Araby  z  Itálie.  Ale  byl  r.  982  poraien 
u  Cotrone  v  Kalabrii  od  Arabů,  zesílených 
řeckým  vojskem,  a  s  bídou  vyvázl  ze  sajetL 
Potom  svolal  říšský  sněm  do  Verony,  kde 
jeho  tříletý  syn  zvolen  za  krále,  a  chystal 
se  k  nové  výpravě  proti  Arabům.  Ale  nd 
k  ni  došlo,  zemřel  v  Římě.  Krátce  před 
smrtí  stihly  ho  jeitě  zprávy  o  povstání  Slo- 
vanů polabských,  kteří  tenkráte  naposled 
setřásli  jho  německé  a  zpustošili  i  Ham* 
burk.  AZ 

4)  O.  III.  (983—1002)  byl  tříletý,  kdyi  mu 
otec  zemřel.   Vládu  za  jeho  nezlctilosli  až 
do  r.  991  vedla  statečně  a  pevně  jeho  matka 
Theophano.  Jindřichovi  Bavorskému  vrác*  ny 
Bavory.   Ukončiv  výpravu    proti   Slovanům 
polabským,  při  níž  mu  pomáhal  český  Bole* 
slav  II.  a  polský  Mečislav,  vypravil  se  do  fiima. 
Než  tam  přitrhl,  došla  ho  zvěst  o  smrti  paptric 
Jana  XV.  O.  ustanovil  papežem  svého  strýce 
Brunona,  který  přijal  jméno  ftehoře  V.  Tak 
náležela   koruna  císařská   i   tiara   papež&ká 
členům  rodu  saského.   V  Římě  seznámil  se 
s  Vojtěchem,  biskupem  pražským,  k  němuž 
pojal  nadšenou  náklonnost.  Pobyv  rok  v  Itálii 
vrátil  se  zase  do  Německa,  kde  po   smrti 
Vojtěchové  stejném  způsobem  přilnul  k  Fran- 
couzi Gerbertovi.  Náboženské  blouznění  na- 
plňovalo duŠi  0*vu  od  dětství;  vyrostl  v  atmo- 
sféře  klášterní,   prosycené   oblaky    kadidla. 
Církev    a  stát  byly  pdly,  v  nichž    vrcholil 
jeho  světový  názor,  mezi  ideálem  světové 
slávy  a  mnisským  ideálem  odříkáni  kolísala 
se  stále  jeho  duše;   Gerbert  stupňoval  jeho 
představy  o  velikosti,  k  níž  je  povolán  jako 
Řek  a  Říman  zároveň.  Tyto  myšlenky  smě- 
řovaly k  obnovení  Římské  světové  říše  a  pů- 
sobily, že  mladý  panovník  nemohl  v  Německu 
zdomácněti.    R.  999  zemřel  Řehoř  a  O.  do- 
sadil na  stolec  Petrův  Gerberta,  který  přijal 
jméno  Silvestra  II.  O.  chtěl  nyní  učiniti  Řím 
hlavním  městem  své  říše.    Za  sídlo  si  zvolil 
Avcniin  a  na  svém  dvoře  zavedl  obřady  by- 
zantské. Ještě  téhož  roku   byl  však   nucen 
vypraviti  se  do  Německa,  kdež  přední  jeho 
péči    bylo     navštíviti    hrob    sv.    Vojtěcha 
v  Hnězdně.  Již  v  polovině  r.  1000  vrátil  se 
do  Říma.  Tam  neočekávaná  katastrofa  zvrá- 
tila vysněnou  světovou  říši.  V  Rímé  vypuklo 
z  nepatrných  příčin  povstání,  O.  byl  obležen 
na  Aventině  a  musil  prchati   do   Ravenny. 
Odtamtud  táhl   na  Řím,  ale   r.  1002  zemřel 
v  Páteřně  u  Viterba,  čekaje  na  další  posily 
z  Německa.  A  z 

5)  O.  IV.,  král  něm.  a  císař  římskV  (♦  llís2, 
dle  jiných  1175,  1176,  1177  —  f  1218),  iřcti 
syn  Jindřicha  Lva  a  Mathildy.  dcery  kmlu 
anglického  Jindřicha.  Vychován  byl  v  pro- 
středí francouzsko-anglickém  a  těšil  se  zvlaštm* 
přízni  Richarda  Lví  Srdce,  který  mu  dal  ve 
správu  r.  1196  Poitou  a  hrabstvi  na  jih  ii 


Otto.  985 

ke  Garonné.  Hlavně  pomocí  anglických  pcnéz  v  Bamberce  21.  čna  1208.  Dán  říšským  sně- 
byl  r«  1198  zvolen  v  Kolíně  za  krále  nčmec-  mem  do  achtu,  byl  r.  1209  zabit  (od  Jin- 
kého  od  strany  protistaufské.  Ačkoli  se  mu  |  dřicha  z  Pappenheimu)  v  Oberndorfě. 
dostalo  vydatné  podpory  od  papeže  Inno-  9)  O.  (II.),  vévoda  bavorský  (1231—1253), 
cence  III.,  přece  byl  r.  1207  přinucen  Né- '  r.  1214  sňatkem  (s  Anežkou,  sestrou  falc- 
mecko  opustiti  přeo  vítězným  Filipem  Staut-  kraběte  Jindřicha)  spojil  Falc  rýnskou  s  Ba- 
ským.  Již  papež  s  Filipem  vyjednával,  když  vorskem,  kde  vévodou  stal  se  r.  1231.  Měl 
Filipa  zasáhla  vražedná  ruka.  Potom  teprve  mnoho  sporů  s  bavorskými  biskupy;  r.  1233 
O.  došel  v  Německu  všeobecného  uznání,  <  ve  spolku  s  Čechy  napadl  posledního  Baben- 
ale  zároveň  vstoupil  v  tradice  politiky  štauf-  *  berka  (Bedřicha),  ale  sám  byl  napaden  od 
ské,  zejména  v  Itálii.  To  přivodilo  s  Innocen- 1  krále  Jindřicha,  jemuž  se  musil  podrobiti. 
cem  konflikt,  který  se  změnil  v  nepřátelství,  I  Sblíživ  se  proto  s  císařem,  r.  1236  vykonal 
když  O.,  opanovav  Dolní  Itálii,  chtěl  zmoč-  i  s  Cechy  acht  proti  Bedřichovi  Bojovnému, 
niti  se  i  Sicílie  a  zbaviti  tak  jediného  Štau-  i  ale  již  r.  1237  se  císaři  odcizil  a  stál  potom 
fovce  Bedřicha  vlády.  Právě  když  stanul  j  při  straně  papežské  (vliv  legáta  Alberta 
u  úžiny  Messinské,  stihla  jej  zpráva,  že  v  Ně- 1  Bohéma,  v.  t.}.  Obrat  nastal  sice  jiŽ  r.  1240, 
mecku  vypukly  nepokoje.  O.  se  vrátil  do  i  ale  plně  teprve  r.  1246,  kdy  dctra  O-va, 
Německa,  kde  přibývalo  přívrženců  Bedři-  Alžběta,  byla  provdána  za  krále  Konráda; 
chovi.  R.  1210  byl  dán  do  klatby,  r.  1212  r.  1248  O.  byl  jmenován  říšským  správcem 
vyhlášen  Bedřich  za  krále.  Zápas  obou  pa-  Rakous  a  r.  1251  dokonce  zástupcem  Kon- 
novniků  rozhodnut  byl  na  bojišti  francouz- '  radovým  v  Německu.  Za  své  vlády  rozmnožil 
ském  u  Bouvines  r.  1214;  O.  jako  spojenec '  hojně  bezprostřední  državu  včvodskou  v  Ba- 
krále  anglického  byl  poražen  od  krále  fran-  vorsku;  pokusy  získati  Rakousy  nebo  Stýr- 
couzského  Filipa  II.  Aug.  a  tím  jeho  úloha  sko  pro  syna  Ludvíka  (1250  a  1253)  se  ne- 
dohrána. Zemřel  na  Harzburku.  AZ.  zdařily. 
Králtvé  a  knilata:  10)  O.,  vévoda  dolnobavorský,  král  uher- 
Bavoršti:  6)  O.  z  Nordheimu,  vévoda  ský  (f  1312),  syn  Jindřicha  Dolnobavorského, 
bavorský  (1061—1070).  Vdova  po  Jindři-  vládl  od  r.  1290  sám,  od  r.  1294  s  mladšími 
chovi  III.,  Anežka,  r.  1061  učinila  jej  vévo- 1  bratry.  V  1.  1292  a  1293  válčil  s  Albrechtem 
dou  bavorským,  O.  však  již  r.  1062  postavil  |  Rakouským  a  opět  1296—98.  R.  1298  bojoval 
se  proti  ní  v  dorozuměni  s  arcibiskupem  pro  Adolfa  Nassavského  a  s  Albrechtem 
kolínským  (únos  mladého  Jindřicha  IV. !\  smířil  se  teprve  r.  1300.  R.  1304  táhl  s  Ai- 
R.  1063  působil  rozhodné  při  výpravě  do  brechtem  do  Čech,  ale  ještě  t.  r.  smířil  se 
Uher.  R.  1064  soudil  papežské  schisma  v  Man- 1  s  králem  Václavem,  jehož  syn  zřekl  se  v  jeho 
tově,  r.  1065  zprostředkoval  mezi  papežem  prospěch  koruny  Uherské.  R.  1305  byl  O. 
a  císařem  a  r.  1068  pro  císaře  pracoval  korunován  ve  StoHčním  Bělehradě  (jako 
v  Lombardii.  R.  1069  provázel  krále  proti  i  Bela  V.),  plného  uznání  se  však  nedomohl 
LuticŮm.  Obviněn  však  od  něho  z  velezrády  a  r.  1307  byl  dokonce  od  L.  Apora  (v.  t.) 
(1070),  byl  zbaven  svého  vévodství,  začež  1  zajat.  Uprchnuv  vrátil  se  r.  1308  do  Bavor. 
r.  1073  postavil  se  v  čelo  saského  odboje;  Válka  s  Rakousy  (1308— 11)  dopadla  pro  něho 
na  čas  pokořen,  vzbouřil  se  záhy  opět  a  pro-  příznivě.  Finance  O-vy  byly  však  neutěšené, 
slul  na  straně  protikrále  Rudolfa,  f  r.  1083.    a  tak  byl   O.  nucen  vydati  stavům  bavor- 

7)  O.  (1.)  2  Wittelsbachu  (♦ok.  1120—  ským  t.  zv.  Growe //tfw^/Vs/e  (z  15.  čna  1311), 
t  1183),  prvrfí  vévoda  bavorský  z  tohoto  listinu  důležitou  pro  vývoj  stavovské  ústavy 
rodu.  rožival  velké  důvěry  u  císaře  Bedřicha    bavorské. 

Rudovousá,  jemuž  věrně  a  obratně  sloužil.  11)  O.  I.,  král  bavorský  (♦1848).,  syn  krále 

Proslavil  se  na  italských  výpravách  v  1. 1154  Maxmiliána  II.  a  Marie  Pruské.   Účastnil  se 

až  1155.  1158—60  a  1174.    K.  1157   provázel  válek   r.  1866  a  1870-71,  ale  již  od  r.  1872 

Bedřicha  na  výpravě  polské  a  také  do  Be-  počala  se   u   něho  jeviti  duševní   choroba, 

san<;onu,   kde   těžce   urazil   legáta    Rolanda  která  jej   zbavovala  přičetnosti.    Byl  proto 

f potomního  papeže  Alexandra  III.).   R.  1167  pečlivé  střežen  na  zámcích  v  Nymphenburce, 

byl  s  poselstvím  v  Cařihradě   a  r.  1179  při-  Schleissheimu  a  Fúrstenriedu.    R.   1886  po 

tomen  synodě  Lateránské  v  Římě.    R.  1180  svém  bratru  Ludvíkovi  II.  byl  vyhlášen   za 

bylo  mu   od  císaře  uděleno  vévodství  Ba-  krále;  vládu  však  hned  od  t.  r.  vede  za  něho 

vórské  —  O.  dotud  byl  bavorským  falckra-  >princ-rcgent<.  jeho  strýc  Luitpold. 

bětern  —  a  iiž  r.  1181  bojoval  v  Šašku  proti  Braniboréti:  12)  O.  I.,  syn  Albrechta  Med- 

Jindřichovi  Lvovi.  R.  1183  provázel  ještě  cí-  věda  (f  1184).  Jako  markrabě  připomíná  se 

sařc  do   Kostnice,  ale  f  na  zpáteční  cestě.  jiŽ  k  r.  1144.  Stál  při  straně  cis.  proti  Jindři- 

8)  O.  z  Wittclsbachu,  falckrabé  bavor-  chovi  Lvovi  a  válčil  s  Pomořany.  Jeho  syn 
ský  tf  1209).  jediný  kralovrah  v  dějinách  13)  O.  II.  (f  1205)  byl  velmi  povolný 
německých.  Bt>joval  s  králem  Filipem  r.  1204  k  duchovenstvu,  tak  že  dokonce  své  vlastní 
a  1205  v  Durynsku  a  na  Rýně;  Filip  slíbil  statky  dal  v  léno  arcibiskupství  magdebur- 
rou  tehíly  svou  dceru  v  manželství,  ale  po-  skému  (což  však  trvalo  jen  do  r.  1244). 
tom  slib  odvolal;  i  zanevřel  O.  (jsa  povahy  14)  O.  III.,  syn  Albrechta  II.  (f  1267), 
prudké  a  ukrutné)  na  krále  a  domnívaje  se,  vládl  společně  se  svým  bratrem  Janem  1.  do 
íc  mu  tento  překáží  také  v  ucházení  se  r.  1258;  r.  1260  po  boku  Přemysla  11.  bojoval 
o  slezskou  princeznu  Gertrudu,  zavraždil  jej  proti  Uhrům  a  vévodovi  šlesvickému  pomá 


936 


Otto. 


hal  proti  Dánflro.  Za  manželku  měl  Beatrix, 
dceru  krále  Václava  I.  Markrabětem  po  něm 
se  stal 

Ift)  O.  IV.,  syn  Jana  I.  (f  1309).  O.  IV. 
s  Přemyslem  II.  bojoval  proti  UhrAm  a  králi 
Rudolfovi.  Krvavý  spor  s  arcibiskupstvím 
magdeburským  přes  četné  pohromy  (porážku, 
zajetí  a  těžká  poranění  —  pro  které  byl 
i  nazýván  cum  tělo,  se  Šípem)  konečně  r.  1283 
dopadl  pro  něho  Šťastně.  Také  se  svým  bra- 
trancem Ottou  Dlouhým  (v.  níže)  mel  roze- 
při v  1.  1294—95.  R.  1296  zvedl  válku  proti 
polskému  Přemyslavovi,  který  v  boji  tom 
zahynul.  Pro  spory  s  biskupy  braniborským 
a  havelberským  byl  dán  do  klatby.  O.  IV. 
je  znám  také  v  literatuře  německé  jako  »min- 
nesánper*.  Jeho  bratranec,  syn  Otty  III.,  je 

16)  O.  V.  (t  1298)  z  v.  Dlouhý  (Longus). 
Od  r.  1267  do  r.  1272  vládl  otcovským  dědi- 
ctvím spolu  s  bratřími  Albrechtem  a  Ottou  VI. 
R.  1271  pomáhal  Přemyslovi  II.  proti  UhrAm 
a  také  proti  Rudolfovi  stál  na  straně  české. 
V  1.  1279—83  spravoval  jako  vladař  Čechy 
za  Václava  II.  (v.  Cechy,  str.  215).  Ve  sporu 
s  Ottou  IV.  o  kurňrštství  O.  V.  stál  na  straně 
Adolfa  Nassavského.  Pro  dějiny  markrabství 
Braniborského  je  dAležitý 

17)  O.  z  rodu  Wittelsbasského,  syn  Ludvíka 
Bavora  (♦  1341  či  1342  —  f  1379).  Marky 
Braniborské  (spolu  s  bratrem  Ludvíkem  zv. 
Římanem)  ujal  se  osobně  r.  1360.  Žil  odtud 
v  přátelství  s  císařem  Karlem  IV.,  s  nímž 
r.  1363  učinil  (i  jeho  bratr)  dědičnou  smlouvu 
a  jehož  dceru  Kateřinu  r.  1366  pojal  za  man- 
želku. R.  1366  po  smrti  svého  bratra  stal  se 
sám  pánem  Braniborska,  ale  kdyŽ  potom 
proti  znění  úmluv  chtěl  Braniborsko  zaručiti 
svému  bratrovi  Štěpánovi  Bavorskému,  Ka- 
rel IV.  přinutil  jej  mocí  ke  smlouvě,  jíž  se 
O.  Braniborska  vzdal  ve  prospěch  císařAv 
(1373).  O.  pak  zemřel  v  Bavorsku. 

Brunávíoko-LaneburStí:  18)  O.  zv.  Dítě 
(♦  1204  —  t  1252),  první  vévoda  brunšvický 
a  lúneburský,  syn  Viléma  z  Lůneburku:  po 
svých  strýcích  císaři  Ottovi  IV.  (f  1218)  a 
falckraběti  Jindřichovi  (f  1227)  zdědil  k  Lune- 
bursku  i  brunSvicko.  Bojoval  mnoho  ve 
spolku  s  Dány,  s  jejichž  královským  rodem 
byl  po  matce  spřízněn.  Mnoho  měl  také  sta- 
rostí, aby  udržel  své  panství  proti  cizím  ná- 
rokAra,  čeho  však  dokázal  (vyjímaje  proti 
arcibiskupovi  brémskému)  cestou  smírnou. 
Proticísařskou  hodnost,  kterou  mu  r.  1229 
nabízel  papež,  O.  zamítl,  naopak  v  plné  shodě 
s  císařem  vymohl  si  od  tohoto  titul  vévody 
brunšvicko-lúneburského  (1235).  O.  i  potom 
byl  pečli\řý  o  zvětšení  své  državy;  v  politice 
vnitřní  podporoval  rozvoj  mést.  R.  1239  až 
1240  podnikl  křížovou  výpravu  proti  Pru- 
sAm.  R.  1252  provdal  svou  dceru  Alžbětu  za 
protikrále  Viléma  (Hollandského).  Také  z  dal- 
ších vévodA  brunšvicko-lúneburských  někteří 
sluli  Ottové;  tak 

19)  O.  zv.  Přísný  {Strenuus,  ♦  ok.  1266  — 
t  1330),  vnuk  předešlého,  jehož  vláda  ie  vy- 
plněna stálými  spory  hraničními  bez  nisto- 
rické  dAltžitosti.  Jiný  je 


20)  O.  zv.  Kvád  (t.  j.  Zlý,  f  1394),  pravý 
rytíř  své  doby,  utiskovatel  mést  a  ▼  říšské 
politice  bezohledný  sobec.  Nejslavnéjfi  je 

21)  O.  zv.  Tarentský  (•  1319  či  1320  — 

Íok.  1399),  syn  vévody  Jindřicha  xv.  Reka. 
ojoval  mnoho  pro  markraběte  Tana  Mont- 
ferratského  (zejména  proti  Milánská);  r.  1374 
obdržel  od  císaře  Karla  IV.  říšský  TíkaiiáL 
R.  1376  oženil  se  sjohannou  královnou 
neapolskou  (v.  t.  3),  ale  neudržel  se  ta  proti 
Karlovi  Dračskému,  který  jej  i  zajaL  Pro- 
puštěn r.  1384,  opanoval  po  smrti  Karlové 
opět  Neapolsko  a  pro  sebe  tmocnil  se  kní- 
žetství  Tarentského ;  přestoupil  pak  na  strmou 
Ladislava  DraČského  (v.  t.  2),  ale  ta  jq 
opustilo  již  štěstí  válečné:  O.  byl  to  i  po 
druhé  zajat.  Poslední  léto  strávil  jii  klidíné 
v  Tarentě.  Z  ostatních  vévodA  briinivícko- 
lúneburských  třeba  kromě  mírumilovného 

22) Otty  zv.Jednookého(Cdcíes.t  1463) 
vzpomenouti  ještě 

23)  Otty  (t  1406),  který  byl  arcibiskupem 
brémským  a  jenž  ve  sporu  císaře  Vác^va 
s  králem  Ruprechtem  stál  při  tomto. 

Falcký:  24)  O.  Gin  dři  ch.  z  v.  také  Ott- 
h  e  i  n  r  i  ch),  kurfiršt  falcký  (1556-59).  nar.  1502, 
syn  falckraběte  Ruprechta,  známého  z  Lands- 
hutské  války  dědické  (1504).  V  mládí  cesto- 
val po  Španělsku  a  Itálii  a  vykonal  i  cestu 
do  Jerusalema  (1521).  R.  1522  ujal  se  s  bra- 
trem Filipem  otcovského  dědictví  (t.  zv. 
junge  Pfalz)  a  byl  s  počátku  protivníkem 
reformace.  R.  1542  však  zřekl  se  sám  kato- 
lictví a  vstoupil  do  Smalkaldského  spolku 
(1544).  Ve  válce  r.  1546  císař  zabral  jeho 
země,  které  mu  byly  vráceny  teprve  r.  1552. 
R.  1556  stal  se  kurnrŠtcm  falckým,  což  mělo 
za  následek  zreíormování  Falce.  O.  vAbec 
i  o  vnitřní  rozvoj  reformace  získal  si  značné 
zásluhy  (zejména  reformami  ve  Školství).  Ol 
něho  pochází  také  nové  zřízení  universitní 
knihovny  a  skvělá  (renaissanční)  8tavk>a 
u  zámku  v  Heidelberce.  Zanechal  obsáhlý 
denník,  který  se  však  dochoval  jen  do  r.  1534. 
O.  ve  velikých  rozměrech  podporoval  aoahy 
vědecké  a  umělecké  ve  svých  zemích. 

Míšeňský:  26)  O.  zv.  Bohatý,  markrabě 
míšeňský  (♦  1125  —  f  1190),  syn  Koarada 
Wettinského.  Bohatým  byl  nazván  pro  své 
vydatné  stříbrné  doly  v  Rudohoří,  jejich! 
objevení  souvisí  (zdá  se)  se  zal.  cisterciáckého 
kláštera  v  Altenzelle  (1162).  Ve  válečném 
sporu  s  Ludvíkem  Durynským  byl  xajat; 
s  císařem  stál  vojensky  proti  Jindřichovi 
Lvovi.  Smutné  spory  vyplňovaly  pozdní 
léta  O-va:  boie  s  vlastním  synem  Albrechtem, 
do  nichž  zasáhl  také  Konrád  Otto  Znojemský 
a  Přemysl  L  Český,  manžel  starší  O^vy  dcery 
Adléty.  rwř. 

Udélná  knížata  olomoucká:  26)  O.  I.,  nej- 
mladší syn  českého  knížete  Břetislava  I.  Ještě 
za  života  otcova  dostal,  ač  dítě,  spoíu  se 
starším  bratrem  svým  Konrádem  zapadni 
část  Moravy  za  úděl;  ale  po  smrti  Břetisla- 
vově (1055)  nejstarší  syn  jeho  Spytihnév, 
kníže  český,  odňav  bratřím  úděly,  zmocnil 
se  celé  Moravy.    Ottu  učinil  správcem  pe« 


Otto. 


987 


kařAv  a  kucbařfl  při  svém  dvoře.  Kdyi  viak 
po  smrtí  SpytihnévovÓ  (1061)  v  Cechách 
nastoupil  vládu  mladéí  jeho  bratr  Vratislav, 
dostali  jeho  dva  bratří  sase  úděly  na  Mo- 
ra vé:  Konrsd  stal  se  pánem  sápadni  části  — 
Bménska,  O.  páoem  části  východní  —  Oto* 
moučka.  V  saloiení  olomouckého  biskupství 
roku  1063  nemel  O.,  pokud  víme,  podílu. 
R.  1067  viak  sasadil  se  s  bratrem  Konrádem 
o  to,  aby  bratr  jejich  Jaromír  stal  se  ná- 
stupcem pralskébo  biskupa  Šebiře.  S  pod- 
porou českého  panstva  toho  skutečné  do- 
sáhli proti  vAlí  kníiete  Vratislava,  jeni  chtél 
míti  biskupem  svého  německého  kiplana 
Lanxona.  Bratra  Jaromíra  ujímal  ^e  O.  také 
posdéií  v  jeho  sporech  s  olomouckým  bisku- 
pem Janem.  R.  1078  zilolil  benediktinsky 
kUéter  v  Hradišti  u  Olomouce,  jenž  poxdéji 
(tl5l)  přešel  v  ruce  praemonstrátfi.  R.  1082 
pomáhal  kniietl  Vr;iti8lavovi  ve  vítězné  pro 
Cechy  bitvě  s  Rakuáany  u  Mailberka.  Zemřel 
9.  čvna  1087,  zanechav  z  manielky  Eufemie 
áv>  synv:  Ottu  a  Svatopluka. 

S7)  O.  II.  Černý,  syn  předešlého.  Po 
smrti  otcově  vypuzen  byl  s  bmtrem  Svato- 
plukem od  krále  Vratislava  z  údělu  otcov- 
ského. Strýc  jejich  Konrád  Brnénský,  jenž 
8^  ujímal  svých  synovců,  zapletl  se  proto 
ve  válku  s  králem  Vratislavem.  Zdá  se,  ie 
jii  r.  1090,  kdyl  došlo  ke  smíru  mezi  nimi, 
oběma  bratřím  vrácen  byl  úděl  Olomoucký. 
V  bojích,  jei  vedli  češti  knížata  Břetislav  ÍI. 
(1092—1100)  a  Bořivoj  (1100—1107)  proti 
údělným  knížatům  brněnským,  Svatopluk 
i  O.  stálí  na  straně  knížat  českých.  R.  1107 
však  Svatopluk,  zbaviv  Bořivoje  vMáy,  stal 
se  sám  knížetem  českým,  a  bratr  O.  věrně 
jej  podporoval.  Zatím  co  Svatopluk  dlel 
v  německém  zajeti.  O.  vedl  vládu  v  Čechách 
a  zmařil  pokus  Bořivojův  o  opětné  nabytí 
panství.  Když  pak  Svatopluk  propuštěn  bvv 
ze  zajetí  nemohl  zaplatiti  cis.  Jindřichovi  V. 
smluvené  výkupné,  poslal  ke  dvoru  něme- 
ckému jako  rukojmě  Ottu,  jenž  však  brzy 
tinlkl  zpět  do  vlasti.  Po  násilné  smrti  Svato- 
plukově r.  1109  O.  provolán  byl  vojskem, 
jH  bylo  na  válečné  výpravě  v  Uhrách,  za 
knížete  českého,  a  to  se  souhlasem  císaře 
Jindřicha  V.,  ale  v  Čechách  zatím  domohl  n** 
trůnu  Vladislav,  syn  krále  Vratislava.  O. 
vrátil  se  ve  svůj  úděl  Olomoucký,  ale  již 
r.  1110  uvržen  byl  neočekávaně  z  rozkazu 
knížete  Vladislava  do  vězení,  v  němž  po- 
nechán celá  tři  léta  (byl  vězněn  nejprve  na 
Vyšehradě,  později  na  Křivoklátě).  R.  1113 
býi  zase  propuštěn  a  dosazen  v  úděl  Olo- 
moucký. Pojal  pak  za  choC  Žofii  z  Bergů, 
sestru  manželky  Vladislavovy.  Poměr  ieno 
k«*  knížeti  českému  byl  v  následující  době 
stále  příznivý.  Když  r.  1123  Vladislav  odňal 
bratru  svémn  Soběslavovi  úděl  Bměnsko- 
Znojemský,  O.  dostal  jeho  Brněnskou  část 
Téhož  roku  podnikl  s  Vladislavem  výpravu 
do  Míšně  na  pomoc  Viprechtovi  Grojčskému 
proti  potomnímu  králi  německému  Lotha- 
rovi. Jsa  nejstarším  Přemyslovcem  O.  mohl 
vshledtsm  k  neshodám  mezi  Vladislavem  a 


jeho  bratrem  Soběslavem  doufati,  že  stane 
se  Vladislavovým  nástupcem  v  Čechách.  Ale 
Vladislav  smířil  se  před  svou  smrtí  s  bra- 
trem a  trn  stal  se  po  něm  knížetem  českým 
(1125).  O.  utekl  se  o  pomoc  k  německému 
králi  Lotharovi,  jenž  vtrhl  do  Čech,  ale  byl 
poražen  v  slavné  bitvě  u  Chlumce  (1126). 
Tam  padl  i  O.  sám.  Syn  jeho  O.  musil 
prchnouti  na  Rus  a  manželka  Žofie  vstoupila 
do  kter^fhosí  kláštera  v  Německu. 

28)  O.  111.,  syn  Otty  II.  Od  smrti  otcovy 
(1126)  dlel  ve  vyhnanství  na  Rusi  až  do 
smrti  knížete  Sooěslava  (1140),  od  jehož 
nástupce  Vladislava  byl  jpovolán  zpět  do 
vlasti  a  dosazen  v  úděl  Olomoucký.  Brzy 
však  postavil  se  na  stranu  odboje  proti  Vla- 
dislavovi, vedeného  moravskými  Přemyslovci^ 
R.  1143  dosaženo  smíru  přičiněním  papež- 
ského legáta  Guidona.  R.  1147  O.  účastnil 
s**  výpravy  německých  knížat  proti  Slova- 
nům Polabským.  Zemřel  r.  1160,  zanechav 
po  sobě  manželku  Durantii  a  syny  Břeti- 
slava a  Vladimíra. 

29)  O.,  kníže  polský,  v.  Bezprcm. 
Rakouský:  80)  O.,  vévoda  rakouský,  syn 

Albrechta  I.  (♦  1301  —  f  1339).  Z  rodinných 
příčin  a  také  z  politické  nechuti  k  Ludvíku 
Bavorovi  vzbouří!  se  vojensky  proti  svému 
bratru  králi  Bedřichovi,  spojiv  se  s  Čechy 
a  Uhry  (1328).  Od  r.  1330  O.  byl  v  čele 
politiky  rodu  Rakouského  i  smířil  se  s  Lud- 
víkem Bavorem,  ano  ujednal  s  ním  i  spolek 
pro  získání  Korutan;  r.  1331  Ludvík  jme- 
noval jej  říšským  vikářem.  R.  1331—32  došlo 
k  boji  mezi  Ó.-u  a  Uhry  na  jedné  straně 
a  králem  českým  Jan«*m  na  straně  druhé. 
R.  1336  Ludvík  udělil  O-vi  Korutany  s  Kra- 
jinou a  jižní  Tyroly  v  léno;  z  toho  vznikla 
O-vi  r.  1336  opět  váll^a  s  Čechy,  skončivší 
t.  r.  mírem  v  Enži.  O.  zanechal  dva  syny: 
BeHřicha  p  Leopolda. 

ftecký:  31)  0. 1.,  král  řecký  (*  1815  v  Salc- 
purku  —  t  ^867  v  Bamberce),  syn  krále  bavor. 
Ludvika.  R.  1832  zvolen  byl  za  krále  řeckého, 
první  král  celého  Řecka  od  dob  mythických. 
Poměry  řecké  vyžadovaly  pevné  ruky,  a  té 
král  neměl.  Skoro  celá  zemé  byla  zpusto- 
šena, obyvaťrlstva  ne  více  neŽ  700.000,  po- 
kladny prázdné,  obyvatelstvo  pořádku  ne- 
zvyklé, a  při  tom  vášnivé  spory  stran.  Do 
r.  1835  vedlo  vládu  vladařstvo,  skládající  se 
z  Bavorů  Ti  zavedli  v  Řecku  západoevrop- 
skou administraci  se  všemi  špatnými  strán- 
kami a  naplnili  zemi  bavorskými  úředníky. 
K  tomu  mezi  vladaří  nebylo  svornosti,  ně- 
kteří přáli  Rusku,  jiní  Anclii.  Poměry  se 
nezlepšily  ani  po  r.  1835,  kdy  král  sám  ujal 
se  vlády.  Sblížení  mezi  národem  a  králem 
vadilo  také,  že  král  nechtěl  k  pravoslaví 
přestoupiti,  ani  nechtěl  zemi  poskytnouti 
ústavy.  R.  1843  vypuklo  povstání,  král  byl 
nucen  povoliti  zemi  ústavní  zřízení.  Ale 
ústavní  régime  vedl  jen  ke  zhoršení  finanč- 
ních poměrů,  beztoho  trudných.  Když  r.  1850 
bylo  u  vesla  ministerstvo  podléhající  vlivu 
ruskému,  Anglie  užila  nepřesného  placeni 
úroků    k  obsazeni    Piraea.     Když   vypukla 


988 


Otto. 


krymská  válka,  král  byl  nucen  přidati  se 
k  Ruska.  Ale  západní  velmoci  rychle  ob- 
sadily Piraeus  a  zajaly  řecké  lodstvo.  Vina 
všech  těchto  nezdani  přičítána  králi.  I  vy- 
puklo r.  1862  povstání,  král  byl  sesazen  a 
přinucen  zemi  opustiti.  ÁZ, 

Hodnostáři  církevní,  učenci  atd.: 

32)  O.  (Ota},  čtrnáctý  biskup  pražský 
(1140—1148),  dříve  probošt  pražský,  zvolen 
za  biskupa  23.  ún.  1140  a  vysvěcen  v  Mobuči 
28.  kvčt.  t.  r.  Zemřel  10.  čce  1148.  O  udá- 
lostech za  jeho  biskupování  viz  Č  e  ch  y, 
str.  261  í>.  Připomínáme  ješté.  že  O.  s  legá- 
tera  papežským  a  biskupem  olomouckým 
smiřovali  Vladislava  II.  s  knížetem  Konrá- 
dem II.  a  že  r.  1144  skončil  při  pražských 
a  olomouckých  biskupflv  o  Podivín,  který 
zůstal  biskupství  olomouckému. 

33)  O.,  biskup  frisinský  (1137—1158)  a 
slavný  déjep.  středověký.  Syn  Leopolda  III. 
Rakouského  a  Anežky,  dcery  císaře  Jind- 
řicha IV.  (♦  ok.  r.  1113),  studoval  theologii 
a  filosofii  v  Paříži  (1128—1133),  kde  zejména 
Gilbert  de  la  Porrée  (v.  t.)  na  něho 
působil.  Vstoupiv  pak  do  řádu  cisterciá- 
ckého (1133),  stal  se  dokonce  opatem  v  Mori- 
mundu  (v  Champagni);  r.  1137  byl  povolán 
na  biskupský  stolec  do  Frisink.  Poměry  byly 
tam  tehdy  bouřlivé,  ale  O-vi  se  podařilo 
biskupství  nejen  uklidniti,  ale  i  přivésti  k  roz- 
květu. Veliké  slávy  dosáhla  tehdy  i  frisinská 
škola.  R.  1147  provázel  Konráda  III.  na  kří- 
žové výpravě  do  Sv.  země.  Za  Bedřicha  Rudo- 
vousá působil  při  smíření  tohoto  s  Jindři- 
chem Lvem  a  měl  účast  při  vzniku  vévodstvi 
Rak.  (1156).  O.  zemřel  r.  1158  v  Morimundu. 
Napsal :  Chronicon,  světové  dějiny  od  stvoření 
svéta  až  do  své  doby  (psáno  v  1. 1143—47); 
r.  1157  je  přepracoval,  a  nám  se  dochovala 
tato  druhá  redakce.  Na  základě  materiálu, 
jejž  mu  opatřil  sám  císař  Bedřich,  O.  psal 
Gesta  Friderici  ImperatoHs^  díla  však  již  ne- 
dokončil. Oba  spisy  vydal  Wílmans  v  Mon. 
Germ.  Hist.  (Scriptores  XX);  nové  vydání 
Gest,  která  jdou  jen  do  r.  1156,  uspořádal 
Waitz  (1884).  Převládá-li  v  kronice  filoso- 
ficko-reticxivní  ráz  a  tón.  Gesta  nejsou  zase 
vždy  prosta  panegyričnosti  a  také  přesnosti 
v  nich  není  dosti;  ale  O.  užíval  mnoho  do- 
kumentů, které  vkládá  do  svých  děl,  a  pro 
své  široké  a  vysoké  styky  nabyl  zpráv  velmi 
důležitých.  Kromě  toho  vynikl  jako  stylista. 
Co  však  dodává  O-vt  vlastního  jeho  velikého 
významu,  je  dějinná  filosofie  jeho  kroniky: 
O.  je  výmluvný  zástupce  křesťanského  pessi- 
raismu.  Ve  stopách  Augustinových  a  pod 
dojmy  smutné  přítomnosti  líčí  ve  své  kro- 
nice rozpor  Babylonu  a  Jerusalema,  t.  j.  to- 
hoto bídného  světa  proti  slávě  království 
božího  {duo  civitates);  v  sedmi  knihách  líčí 
boj  těchto  dvou  živlův,  osmá  vypravuje 
o  konci  svéta,  který  O.  pokládal  za  blízký. 
Ideál  kroniky  jest  ideál  (francouzské)  zbož- 
nosti, mnišství.  Gesta  nemají  jiŽ  této 
chmurné  nálady:  O.  vůbec  jako  myslitel 
i  jinak  byl  nesystematický  a  nevyrovnaný. 
Srv.   J.    Hashagen,    O.    von*  Freising    aís 


GeBchichtsphilosoph    und    KtrcbeopoUtiker 
(1900). 

34)  O.,  opat  benediktinský  u  Sv.  Blafeje 
(v  Badensku),  jeden  z  lepších  déjcpiscfl  stře- 
dověk. ;  aspoň  on  je  dle  všeho  pokraéovate* 
lem  v  kronice  Otty  Frisinského  (v.  t.)  pro 
léta  1146—1209.  Napodobil  t  sloh  svého 
předchůdce  a  snažil  se  přtMíiiti  také  vzo* 
rům  antickým.  Vypravuje  stručoé  a  pře- 
hledně s  objektivností  klidnou  a  ocstrannoo; 
v  podrobnosti  a  zvláště  v  cbronoIo$[ii  není 
vždy  8{>olehlivý.  V  jeho  líčeni  vystupuje  do 
popředí  dsařství  (i  proti  papežství .  Vydána 
jest  jeho  kronika  v  Monum.  Germ. 'Hist. 
(Script.  XX).  Opatem  stal  se  r.  1222,  zemřel 
však  již  r.  1223.  Bližších  zpráv  o  ném  není. 

3ft)  O.,  Truchscss  von  Waldburg, 
kardinál  a  biskup  aagšpurský  (*  1514  — 
t  1573).  Studoval  v  Itálii,  kde  se  v  ném 
mimo  rozsáhlé  vzdělání,  jehož  tam  nabyl. 
upevnilo  zejména  i  katolické  přesvédčcní. 
Na  sněmu  v  Norimberce  r.  1543  byl  pap. 
nunciem;  t.  r.  stal  se  biskupem  augšpurským 
a  r.  1544  byl  povýšen  na  kardinála.  Odtud 
snažil  se  vždy  prostředkovati  mezi  papežem 
a  císařem.  Ř.  1545  vedl  pro  císař<^  jednání 
s  vévody  bavorskými  a  ve  válce  Šmalkald- 
ské  císaři  účinně  pomáhal.  Intcrim  však 
přijal  již  s  nechutí  a  také  v  době  Augipur- 
ského  míru  neschvaloval  politiky  dsařovj; 
v  tom  smyslu  vystupoval  rozhodně  na  Aagš- 
purském  sněmu  (1555).  Proto  žil  v  těsném 
styku  s  Pavlem  IV.  (1555—56)  a  s  jesuity, 
zejména  s  Canisiem;  v  Německu  opíral  se 
o  Albrechta  V.  Bavorského.  Ostatně  zdržo- 
val se  mnoho  v  Římě,  kde  pracoval  pro 
koncilium  Tridentské  a  pro  katolickou  re- 
formaci v  Německu.  Svou  díécési  poměrně 
zanedbával;  kapitola  dokonce  pomýšlela  na 
jeho  sesazení  pro  špatné  hospodářství.  R  1554 
proměnil  seminář  v  Dlllingen  v  universitu, 
jejíž  vedení  (1564)  odevzdal  jesuitům. 

36)  O.  z  Ziegenhainu,  arcibiskup  tre- 
vírský  (t  1430);  arcibiskupem  stal  se  r.  1418, 
Jeho  vnější  působnost  týkala  se  především 
válek  husitských:  roku  1420  byl  s  křižáky 
u  Prahy,  roku  1421  účastnil  se  vťlmi  činné 
sněmu  Norimberského  a  ještě  téhož  roku 
byl  přítomen  výpravě  k  Žatci.  Při  výpravě 
r.  1427  byl  dokonce  vrchním  velitelem.  Ve 
své  diécési  vyhnal  židy  a  prováděl  přísně 
snesení  provinciální  synody,  kterou  r.  1423 
v  Trevíru  zahájil.  Se  svou  kapitolou  mél 
tuhé  spory.  Osobně  bezúhonný  a  v  pravdě 
zbožný,  podnikl  r.  1425  cestu  do  Jerusalema. 

Otto:  1)  O.  Ernst  Julius,  skladatel 
německý  (♦  1804  v  Konigsteině  v  Sasku  — 
t  1877  v  Drážďanech).  Studoval  v  Dráida- 
nech  a  tam  nabyl  prvého  vzdělám  v  hud. 
theorii  od  Christ.  Theod.  Weinliga^  později 
od  Fr.  Ubera,  pak  v  1.  1822-25  při  svých 
studiích  theologických  v  Lipsku  byl  lát^m 
Schichtovým.  Komponoval  už  jako  stude&t 
kantáty  a  motteta,  později  stal  se  známfm 
zvláště  svými  skladbami  pro  sborový  xpév, 
po  výtce  mužský.  Dovedl  dobře  kompono- 
vati slohem  lidovým,  aniž  vsak  stal  se  pft 


Otto.  089 

tom  triviálním.  NejoblíbenéiSi  jsou  jtho  OesterreichunterKaiser Maxmilián  II. {i.,  1SS9), 
cykly:  Der  Sángersaai,  Burschenfahrten,  Gř- !  V  1.  1880—89  vydával  Jahrbuch  společnosti 
sfHenfahrten,  Soldatenleben,  Spinnabend  a  j., '  pro  déjiny  protestantismu  v  Rakousku, 
pak  humoristické  kusy,  jako  Mordgrundbruck  \  5)  O.  Jan,  nakladatel  a  knihtiskař  český 
bfi  Dresden  a  nékoUk  malých  komických  |  {*  1841  v  Přibislaví).  Odbyv  vzděláni  ikolni 
oper.  Méné  ohlasu  doznaly  jeho  ostatek  ne- 1  věnoval  se  obchodu  a  byl  po  deset  let  účet- 
tiŠténá  oratoria:  Des  Heilands  letíte  Worte,  ním  a  disponentem  knihtiskárny  dra.  £d. 
Die  Feier  der  Erlósten  am  Grab  Jetu  a  Hiob,  Grégra.  Samostatnou  činnost  zahájil  O.  r.  1871, 
pak  Te  Deum,  nékolik  mši  a  dvě  opery ^  jei  kd}r  převzal  po  svém  tchánovi  Jar.  Pospiši- 
provedeny  byly  t  Drážďanech  a  Ausipurce. ,  lovi  knihtiskárnu  na  Václavském  nám.,  kte- 
Před  Krcuzscbule  v  Drážďanech  zřízen  mu  rou  hned  značně  rozšířil.  T.  r.  počal  vydá- 
r.  1886  pomník,  rovněi  v  Kónigsteině  r.  1887.  |  váti  sbírku  Osvěta  lidu,  po  níi  následovaly 

2)  O.  Franz,  bratr  před., liud.  skladatel ,  Lacmi  knihovna  ndrodm\  Paleček  a  jiné. 
ném.  (♦  1809  —  f  18^2  v  Mohuči).  Byl  oper-  i  Roku  1874  O.  zřídil  si  i  knihkupectví  sor- 
nim  pěvcem  a  vedle  toho  skládal  četné  sbory  timentní,  jei  vedl  až  do  r.  1S84.  Vzrůstající 
mužské  a  jako  jeho  bratr  velmi  byl  oblíben,  zatím  činnost  knihtiskařská  i  nakladatelská 
ZvláifrozSířeny  byly  jeho: /)fr  Mtf ne  ^fofifdg,  I  vyžadovala  nutně  rozSíření  závodu,  jenž 
In  dem  Himmel  ruht  die  Erde,  Komponoval  '  r.  1879  přestěhován  do  Jungmannovy  třídy, 
také  motteta  a  vydal  sbírku  něm.  tanců  pro  ,  AvSak  po  4  letech  shledáno,  že  místnosti  ty 
orchestr.  Posléze  Žil  v  Londýně  jako  učitel  nestačí,  a  zakoupil  tedy  O.  dům  na  Karlově 
zpěvu.  ,  nám.  a  tam  přeložil  celý  závod.  Od  té  doby 

3)  O.  Friedrich  Julius  (*  9.  led.  1809  g  O.  rozvinul  velikou  činnost  nakladatelskou 
Y  Grossenhainu  —  f  12.  led.  1870  v  Brun-  \  i  knihtiskařskou  a  tiskárna  jeho  brzy  vyši- 
šviku).  Vyučiv  se  lékárnictví  studoval  v  Jeně  nula  se  mezi  nejpřednější  domácí  závody, 
a  stal  se  r.  1835  professorem  technické  lučby  provádějíc  úspěšně  i  největší  dita  umělecká 
a  pharmacie  v  Brunšviku.  Působil  s  úspě- '  a  vědecká.  Nakladatelská  činnost  O-va  je  vě- 
chem v  oboru  chemické  technologie,  též  líce  rozsáhlá  a  týká  se  téměř  všech  oborů 
toxikologie  byla  jeho  zásluhou  mnohoná- 1  písemnictví,  v  nichž  se  u  nás  v  posledním 
tobně  obohacena  a  prohloubena.  O  vy  spisy,  {  čtvrtstoletí  pracovalo.  Z  belletrie  vedle 
v  nichžto  znamenité  slučoval  theorii  s  praxí,  jmenované  už  Laciné  knihovny  náležejí  sem: 
došly  hojného  rozšíření  v  kruzích  lučebníků,  <  Salonni  bibliotéka.  Souborné  vyddni  básnických 
zemědělcův  a  průmyslníkův.  Obzvláště  vy-  j  spisu  Jar.  Vrchlického,  Spisy  Ad,  Heyduka, 
niklo  dílo:  Lehrbuch  der  rationellen  Fraxis' Sbomik  světové  poesie,  Dramatickddila  W.Sha- 
der  landwirtschaftlichen  Gewerbe  (1838),  \ť\kespeara\  z  prosy:  Sebrané  spisy  AI.  Jiráska 
hožto  Jednotlivé  svazky  dočkaly  se  mnohých  \  (3.  vyd.).  Kar.  Světlé  a  J,  Arbesa,  Ruská 
vydání  (7.  vvd.  14  sv.  1875—84}.  Spisu  o  cu- ;  knihovna,  Knihovna  Zlaté  Prahy,  Knihovna 
krovarnictvi  (r.  1867  šesté  vydání)  použil  Besed  Lidu,  Světová  knihovna  a  Anglická 
K.  Stammer  za  podklad  ke  své  obšírné  ruko- ,  Alf ť/toi^fia;  časopisy:  Zlatá  Praha,  Lumír, 
včti  (Lehrbuch  der  Zuckerfabrication,  1887),  Besedy  Lidu  a  Illustrovaný  Svět,  O.  vydal 
ale  přednosti  O-va  vzoru,  zvláště  přehled-  též  celou  řadu  spisů  pro  mládež.  Vedle 
nost  a  soulad  vědecké  stránky  se  zkuše-  ryzí  belletrie  O.  vydává  též  spisy  popu* 
nostmi  praktickými,  nedostihl.  Pozoruhodný  lárně  vědecké  a  zejména  cestopisné, 
jsou  též  další  spisy  O- vy:  Lf/ir^MC^ť/f rC/iřmiť  Sem  náleží:  Sbírka  přednášek  a  ro\prav\ 
mil  Ben<it\ung  von  Graham' s  Element  of  Che-  '  Slovník  {dravotní  (2.  vydánO;  Lidové  loi- 
mistry  (3.  vyd.  1855—1880,  spolupracovníci  pravý  lékařské;  cestopisná  díla  Holubova, 
Kopp  a  Kolbe);  Anleitung  lur  Ausmittiung  Štolbova,  Šubertovo,  Slámovo,  Rutteovo, 
áer  Gfftt  (1.  vyd.  1856;  7.  vyd.  1896).  DČ.     Kořenského,  Nansenovo  a  j.  v.    Od  r.  1881 

4)  O.  Johann  Karl  Theodor,  protest. '  O.  začal  vydávati  spisy  skvostnu  illu- 
the(j:og  německý  (♦  1816  v  Jeně  —  f  1897  st ro váné,  jako: /Virorfwi <íiVfl<//o,  Vrchlického 
v  Drážďanech).  Habilitoval  se  r.  1844  v  Jeně,  Legenda  o  sv.  Prokopu,  Písmo  svaté  s  illu- 
byl  tam  mimoř.  professorem  theologie,  r.  1851  stracemi  Doréoyými,  Kraleyice  Rudolfa  Cesta 
pak  řád.  professorem  cirk.  dějin  na  evang.  po  lemích  východních,  Sárodoplsná  výstava 
theol.  fakultě  univ.  vídeňské  a  povýšen  r.  1871  českoslovanská,  illustrované  vydání  Povídek, 
do  dědič,  stavu  rytířského.  Hlavní  jeho  dílo  arabesek  a  humoresek  Svat.  Čecha,  hlavně  pak 
jest:  Corpus  Apologetarum  christianorum  sae-  rozsáhlé  dílo  Cechy.  Také  literatura  od- 
culi  secundi  (Jcna,  1842—72,  9  sv.,  z  nichž  borná  zastoupena' je  spisy  pozoruhodnými, 
prvých  pět  jest  kriticko-exeget.  vydáni  Justina  z  nichž  jmenujeme:  Schwarzův  \ýklad  iď 
Martyra, ostatní  pak  obsahují  Tatiana,  Athéna- 1 /cona  obecního  (3.  vydání\  Šemberovy  Dé- 
qora.Thcophila,  Hermia  a  ostatní  apologety).  jiw)^  s/r^iové^f,  Brehmův  Život  ^viřat  (3  vy- 
Mimo  to  napsal:  De  Justini  Marty ris  scriptis  dání).  Sem  náležejí  též:  Sborník  slovanský, 
tt  doctrina  (t.,  1841);  De  Epištola  ad  Diogne^  Sborník  historický  ^  Zeměpisný,  dále  Politická 
tum  (t ,  1845,  2.  vyd.  Lip.,  1852V,  Zur  Charak-  bibliotéka.  Sborník  spisů  politických  a  národo- 
teristik  des  Justinus  Martyr  (Vid.,  1852);  hospodářských,  a  dílem  i  Česká  knihovna  ^i- 
Des  Patriarchem  Gennadios  von  Konstantinopel  bavy  a  poučení.  Hojná  je  též  nakladatelská 
Konfession,  kritisch  untersucht  und  herausge-  činnost  O-va  v  oboru  písemnictví  ryze  vě- 
geben  (t.,  1864);  De  gradibu^  in  Theologia  (t.,  i  deckého;  vydalť  O.  spisy  z  těchto  oborů: 
1871);  Gtsch.  der  Reformation  im  Eriheriog,\Íi\o%QVit  (Durdík,  Masaryk,  Sully),   dějin 


990 


Ottokar 


(Tomek,  Goll,  Rezek,  Jar.  Celakovtký,  Šem- 
bera.  Svátek),  přírodních  véd  (Raýman, 
VejdoTský),  právních  věd  ^Randa,  Bráf, 
Ficdler,  Haněl,  Heyrovský,  Jireček,  Kaixl, 
Storch,  Zucker),  literár.  déjin  (Brandes, 
Zelený, Zoubek),  raathematiky  (Studnička), 
jazykovédy  (Šercl,  Brus  matiční).  K  řade 
tčchto  spisů  náležejí  slovníky  jazykové: 
Sémecko-český-  a  četko-némecký ,  francom\MkO' 
^esky-  (veliký  a  malý),  rusko-iesky-  (v  tisku), 
italsko  český  (v  tisku),  slovníčky  polsko-četký 
a  slovinxko-český.  Po  3  léta  O.  vvdával  téi 
védecký  časopis  Athenaeum.  K  nejzávainéjŠím 
podnikfim,  které  O.  založil ,  náleží  naSe  dílo 
Ottův  Slovník  naučnÝ^  z  nejnov.  doby  pak 
Ottuv  Zeměpisný  atlas,  Kromé  časopisů  belle- 
tristických  O.  vydává  téŽ  řadu  časopisův 
odborných,  jsou  to:  Ptafské  Hospodářské 
J^oviny^  Samosprávný  Ob^or^  Živa,  Ob\or 
národohospodářský.  Posel  i  Budce.  V  dobé 
nejnovéjií  O.  rozšířil  působnost  svou  i  na 
obor  školních  knih,  hudebnin  a  uměle- 
ckých dél  (Brožíkova  Album,  Marold,  Chit- 
tusii,  Aleš).  Když  pak  závod  v  obojím  směru 
vzrostl  do  velikých  rozměrův,  O.  prodal 
r.  1899  knihtiskárnu  nové  se  utvořivší  České 
graf.  společ.  »Unii<,  jejímž  se  stal  členem  a 
prvním  předsedou,  a  ponechal  si  pouze  na- 
kladatelství, pro  něž  r.  1899  zřídil  ve  Vídni 
filiálku.  Za  vvdatnou  činnost  nakladatelskou 
4idélen  byl  O-vi  od  české  university  čestný 
název  knihkupce  české  university,  v  době 
25let.  jubilea  pak  r.  1896  vyznamenán  byl  O. 
od  města  Prahy  zlatou  medailli.  Na  Zemské 
jubilejní  výstavě  v  Praze  r.  1891  dostalo  se 
mu  nejvyššího  vyznamenání  —  čestného  di- 
plomu, na  světové  výstavě  v  Paříži  r.  1900 
pak  vyznamenán  zlatou  medailli.  —  Vedle 
činnosti  nakladatelské  O.  věnoval  se  měrou 
rozsáhlou  i  životu  veřejnému,  zejména  v  praž- 
ském »Sokole<,  Umělecké  Besedě,  >Merkuru<, 
První  občan,  záložně,  Průra.  jednotě,  ve  vý- 
boru pro  vystav.  Nár.  divadla,  v  ředitelstvu 
pojišťovny  »Praha«  a  hlavně  v  Živnostenské 
bance,  v  níž  je  jedním  z  nejstarších  členův 
správní  rady  a  prvním  místopředsedou.  Ryl 
také  mnoho  let  členem  sboru  obec.  starších 
a  mést.  rady  pražské,  kde  zejména  návrhem 
na  konversi  půjček  obecních  získal  si  ne- 
malé zásluhy  o  hospodářský  prospěch  obce 
pražské.  Zvolen  b^rv  jako  zástupce  živnost- 
nictva  do  obchodní  komory  pražské,  jejímž 
byl  později  též  místopředsedou,  O.  vzdal  se 
pro  nedostatek  času  činnosti  v  zastupitel- 
stvu obecním.  Jako  člen  obchodní  a  Živno- 
stenské komory  pražské  —  tehda  ovšem  ještě 
německé  —  O.  měl  nemalé  účastenství  i  ve 
přeměně  německ.  zastupitelstva  jejího  v  ny- 
nější většinu  českou.  K  vtřejnému  vyzvání 
O-vu  postaven  byl  pomník  Žižkův  u  Přibi- 
slavě,  k  ieho  podnětu  vypravena  byla  první 
pouf  Cechů  do  Kostnice.  Provolání  O-vo  k  za- 
řízeni krcjcarov.  sbín  k  zjednalo  Nár.  divadlu 
v  dobách  nejtrudnějších  vydatný  pramen  fon- 
du stavebního.  Když  pražská  obchod,  akade- 
mie něm.  odepřela  svolení,  aby  se  na  ústavě 
tom  vyučovalo  též  v  jazyku  českém,  O.  učinil 


r.  1870  v  obchodoiro  spolku  »Merkar«  návrli 
na  zřízeni  samostatné  Ccskoslovanské  akade- 
roie  obchodní,  a  když  návrb  ten  ov<  den  bjrl 
ve  skutek,  stal  se  nejprve  mistopředsedoo, 
r.  1883  předsedou  sboru  pro  její  vydriováni. 
Po  celou  tu  doba  stoji  Depfetriité  v  éele 
tohoto  ústavu,  který  hlavně  jeho  pfičinéniin 
dodělal  se  tak  příznivých  poinčrů  hmotoýc)^ 
že  si  postavil  i  vlastní  tft  budovy  a  sHdil 
pens.  fond  pro  sbor  professorský.  V  osnáni 
této  působnosti  pojmenováno  bylo  těl  pod- 
půrné nadání  r.  1901  zřízené  O-vým  nadáním 
jubilejním.  O.  byl  též  z  nejhodivéjŠích  členů 
výkonného  výboru  Zemské  jubilejní  výstavy 
r.  1891  a  výkonného  výboru  Národopisné 
výstavy  r.  1895.  O.  byl  po  10  let  starostou 
(grémia  knihtiskařů,  jest  starostou  Spolku 
českých  knihkupců  a  nakladatelů,  po  řadu 
let  jako  přísedící  obch.  soudu  císařským  ra- 
dou, dále  je  censorem  Rak.-ah.  banky^  čle- 
nem zkušební  kommisse  pro  kandidáty  pro- 
fcssury  na  obch.  akademiích,  členem  kura- 
toria uměl.-prům.  musea  a  musea  technolog, 
v  Prase,  členem  správní  rady  kréd  bankv 
v  Lublani  atd.  Za  zásluhy  své  o  českou  li- 
teraturu a  umění  knihtiskařské  jmenován 
byl  po  skončeni  Zem.  jub.  výstavy  r.  1891 
rytířem  řádu  Františka  Josefa,  r.  1898  udělen 
mu  řád  železné  koruny  111.  tř.,  od  knížete 
Mikuláše  Cernohorskéoo  pak  vyznamenán 
za  zásluhy  o  slovanskou  literaturu  komtbnr- 
ským  křižem  řádu  Danilova. 

6)  O.  Martin  Paul,  sochař  ném»  (^  1846 
v  Berlíně  —  t  1893  L).  Studoval  v  Berlíně 
na  uměl.  akademii  pode  vlivem  R.  Be^jaso- 
vým.  R.  1873  dobyl  ceny  vypsané  na  vídeň- 
ský pomník  Tegetthoffův,  načež  zdržoval  se 
v  Itálii  až  do  r.  1885.  Tam  modeloval  vedle 
četných  poprsí  portraitních  skupiny  Kentaur 
a  nymfa  (1874);  Leda  a  Jupiter  (1876);  ^- 
mnfk  Vil,  v,  Humboldta  pro  Berlín;  pomník 
Viktora  Emanuela  pro  Řím  a  polychromo- 
vanou  bronzovou  sochu  Vestálkr  (berl.  nár. 
gal.).  R.  1886  přesídlil  se  do  Berlína,  aby  tu 
provedl  vlastní  návrh  sochy  Luthentpy^  ač 
práce  této  nedokončil.  Pro  Emit  zhotovil 
sochu  cis,  Viléma  I.  a  pro  berl.  rouscum 
sochu  Chodowieckého. 

Ottokar:  1)  O.,  králčesk^,  v.  Přemysl. 

2)  O.  Slýráký  (O.  von  Šteier),  mylně 
zvaný  z  Hornecku,  kronikář  něm.  z  2.  pol. 
XIII.  a  poč.  XIV.  stol.  Byl  ve  službách  Ony 
z  Liechtensteinu,  syna  Ulrichova.  V  druhém 
desítiletí  XíV.  stol.  dokonal  cennou  kroniku 
(dochováno  83.000  veršů),  v  niž  vylíčil  děje 
Štýrsko-rakouské  od  smrti  posledního  Habtrn- 
berkovce  (1246)  po  rok  1309  v  rámci  d^yn 
německých,  počínaje  tu  smrti  cis.  Bedřicha  11. 
Dílo  se  zakládá  dílem  na  pramenech,  dílem 
na  zkušenostech  básníkových,  je  podrobné » 
názorné  a  realistické.  O.  byl  lák  Konráda 
z  Rotenburgu,  mistra  z  družiny  krále  Man- 
freda  Sicilského,  ale  znal  také  starší  básníky 
jak  svědčí  četná  místa  přejatá  z  Hartman- 
nova  Iweina.  Vyd.  Seemullcrcm  v  Monu* 
menta  Germaniae  hlstonca  sv.  V.,  odd.  1.  a 
2.  (1890—93).    Srv.  Schacht,  Aus  und  ůbcr 


Ottomán  —  Otumba. 


991 


0-'8  V.  Horneck  Reímchronik  (Moháč,  1821); 
Jacobi,  De  Ottocari  chronico  austriaco  (Vra- 
tislav, 1839);  A.  Huber  v  Mitteilungen  des 
Jnstít.  Iflr  Ostcrreich.  Geschichtsforschung, 
sv.  IV.  (InSpr.,  1883);  A.  Busson  ve  zprávách 
vídeňské  akademie  1885—92  a  »Zeit8chrifc 
íúr  deutsch.  Altertom*  30,  135. 

Ottomáa  viz  Osmán. 

Ottomana,  z  franc.  ottomane,  nízká  po- 
daŠkovaná  pohovka,  bez  noh,  s  nízkým  le* 
nochem  nebo  bez  ného.  Místo  podušek  také 
dvé  válcovitá  postranní  opěradla. 

Otto-Pat«rfl  Luise,  spisov.  něm.  (*  1819 
v  Miéni  —  t  1895  v  Lipsku).  Byla  iiž  delší 
dobu  literárně  činná,  když  se  provdala  (1858) 
za  spisov.  Aug.  Petersa  (f  1864)  v  Lipsku. 
Literárně  působila  hlavně  pro  otázku  žen- 
skou. Tak  vydávala:  >Frauenzeitung  fúr  hó- 
here  weibliche  Interesscn«  (1849—52),  zalo- 
žila všeobecný  něm.  spolek  žen  (1865)  a  ři- 
díla  s  Augustou  Schmidtovou  jeho  list  »Neue 
Bahněn*  (od  r.  1866  do  smrti).  Mimo  to  redi- 
govala s  muiem  »Mitteldeutsche  Zeitung< 
(do  r.  1864),  psala  romány,  novelly  a  básně, 
z  nichž  sestavila  výbor  Mein  Lebensgang, 
Gedichte  aus  fQnf  Jahrzehntcn  (1893). 

OttPVidský  Arnošt  (také:  zOtovaldu 
nebo  z  Otenvaldu).  Původu  bavorského, 
sloužil  již  záhy  ve  vojsku  císařském  jako 
roušketýr  a  jezdec  a  postoupil  až  na  pod- 
plukovníka.  K.  1639  pro  poranění  vystoupil 
z  vojska  a  žil  pak  s  rodinou  na  svém  statku 
v  okolí  Chebu-  Přiveden  na  mizinu  vpádem 
Wranglovým  (1647),  vyprosil  si  od  Ferdi- 
nanda lil.  slib  velitelství  v  Lokti  a  peněžité 
náhrady.  Ale  pro  nevlídnou  odmítavost  cí- 
sařských úředníkův  octl  se  i  s  rodinou 
v  trapném  postavení  a  roztrpčen,  nabídl 
své  služby  Švédům.  Na  schůzi  s  Kónigs- 
markem  ve  Weidenu  (v  červnu  1648)  do- 
hodli se  o  útok  na  Prahu;  O.  Švédy  vedl, 
táhna  s  menším  oddělením  vpředu,  a  tak 
dle  jeho  rad  a  jeho  vedením  Malá  strana 

Í26.  čce  1648)  padla  do  rukou  švédsk<ch. 
iohaté  odměněn  .'penězi  i  švédským  titulem 
šlerhtickým  ze  Schli tberka)  O.  žil  i  dále 
v  č'*chách,  ačkoliv  byl  obecně  pokládán  za 
zrádce.  O  dalších  jeho  osudech  není  zpráv. 
O  své  účasti  na  švédském  útoku  na  Prahu 
O.  podal  sám  »relaci<  (viz  Theatrum  Euro- 
paeum,  díl  VI.). 
Ottóvtfliry  lotóvólďj  v.  Ompitál. 
Ottowits  v.  Otovice  2). 
Oltp  %  Ottonfeldn,  příjmení  rodiny  ry- 
tířské něm.  původu.  Předek  jejich  Jan  Jiří 
bojoval  u  Lipska  a  Magdcburka  v  třicítiteté 
válce  a  byv  v  rozličných  službách  potřebo- 
ván byl  naposled  hejtmanem  na  Rumburce. 
Majestátem  z  října  r.  1657  povýšen  do  stavu 
rytířského  kr.  ('..  a  r.  1660  obdržev  inkolát 
koupil  statek  Serachov  u  Budišina.  Potomek 
jeho  Jan  Kryštof  byl  polesným  na  panství 
Poděbradském  a  r.  1671  držel  Stiřín,  také 
dědil  po  Janovi  Bedřichovi,  jenž  byl 
v  1.  1673  —  1674  pánem  na  Skrýšové.  Sou- 
časně žil  Baltazar  David,  jenž  držel  v  le- 
tech 1666—1669  Vcsce,  jsa  polesným  praž- 


ských hájemství.  Jiný  Baltazar  byl  neiv. 
polesným  v  kr.  C.  a  držitelem  Sence,  Vy- 
soké a  r.  1694—95  Stěžova.  Manž.  jeho  Be- 
nigna  Terezie  roz.  Šmídlová  koupila  r.  1695 
Zbraslavice,  k  nimž  Baltazar  drobné  statky 
přikoupil,  ale  r.  1704  statky  jejich  uchváceny 
od  věřitelů  (f  c.  1730).  Kromě  dcer  měl  syna 
Antonína,  jenž  byl  r.  1729  polesným  v  Bran- 
dýse. Téhož  času  žili:  Jan  Václav  (1701), 
Vojtěch  (1714,  polesný  na  Zbirově),  Julius 
(1717,  nadlesní  v  Poděbradech),  Leopold 
(1717.  při  délostřelectvu)  a  Václav  (1739). 
Matěj  Leopold  žil  v  1. 1741—61  u  Berouna 
jsa  naposled  nadlesním  v  Králové  Dvoře. 
Kromě  něho  žili  r.  1750  Rudolf,  r.  1758  Jo- 
sef Viktor,  Ignác  (f  1766),  r.  1768  Karel 
a  Václav  (tento  držitel  Újezdce  v  Plzeňsku), 
r.  1770  František,  syn  Františkův,  r.  1780 
Antonín  (hejtman  u  dělostřelců),  Josef 
(tl783).  Maximilián  byl  ke  sklonku  téhož 
století  polesným  na  Opočně  a  bratr  jeho 
Václav  myslivcem  na  Pardubicích,  potom  po- 
lesným v  Brandýse  (synem  jeho  r.  1810  Vác- 
lav). Onen  měl  syny  Františka,  Antonína 
a  Maxi  mil  iána,  z  nichž  tento  (*  7.  pros. 
1777)  oddal  se  právnictví  a  vstoupiv  do 
finanční  služby  a  seznav  chatrný  stav  tehdej- 
ších pošt  učinil  návrhy  k  napravení.  Tím 
upozorniv  na  sebe  představené  stal  se  (1820) 
prozatímním  ředitelem  jízdné  pošty,  a  protože 
zaváděním  pravidelné  jízdv  po  rychlících  se 
zalíbil,  stal  se  r.  1826  vládním  radou  a  sku- 
tečným ředitelem  a  r.  1829  dvorním  radou, 
za  kteréž  doby  pak  jízdy  po  rychlících  až 
do  končin  říše  rozšířil.  Ke  konci  XVIII.  stol. 
žilo  z  téže  rodiny  několik  členů,  jako:  Vác- 
lav, Josef,  Antonín,  František,  Nor- 
bert a  Theodor  (f  1841),  synové  Matěje 
Leopolda,  Antonín,  Rudolf  (voj.  hejtman) 
a  Jan  Jiří.  V  XIX.  stol.  žiti  potomci  jejich 
jsouce  ve  službách  vojenských,  lesnických 
a  železničních,  ale  na  ten  čas  není  známo, 
kteří  a  kde  žijí.  5d%. 

Ottomwa,  hlavní  město  hrabstvi  Mapello 
státu  lowa  ve  Spoj.  Obcích  scv.-amer.,  v  uzlu 
železnic  na  ř.  Des  Moines,  má  14.001  obyv., 
Železný  most  přes  řeku,  jejíž  vodní  síla  Žene 
četné  závody  průmyslové,  zvláště  mlýny, 
pily,  továrny  na  zboŽi  vlněné.  Škrob,  lněný 
olej  a  tabák,  a  provozuje  rozsáhlý  obchod 
s  obilím,  hospodář^ik^mi  stroji  a  masem. 
Na  blízku  jsou  uhelné  doly  a  kamenné 
lomy.  7šr. 

Ottweiler,  kraj.  město  v  prus.  vládním 
obv.  trevírském,  na  žel.  trati  Bingerbnick- 
Neukirchen,  má  5554  ob.  (1890),  kat.  a  ev. 
kostel,  gymnasium,  ev.  učitel,  seminář,  sirot- 
činec, továrny  na  zboží  železné,  hliněné  a 
cementové,  tabák  a  doutníky,  mlýny,  cihelny, 
vápenice  a  poblíž  uhelné  doly. 

Otača,  jedna  z  mnohých  ponorných  říček 
v  bývalé  horní  Vojenské  hranici  v  Chorvat- 
sku. Pramení  v  Sv.  Petru  pod  horou  Urla- 
jem,  protéká  Tomin  gaj  (luh)  a  Gračac,  za 
nfmž  se  ztrácí  ve  dvou  ponorech. 

Otumba,  hlavní  město  distriktu  Morelos 
v  inexickcm  státě  Mexiko,  na  dráze  do  Ve- 


992 


Otus  —  Otylost. 


racruzu,  má  8770  ob.  Zde  rozhodně  zvitézil 
Cortez  8.  čce  1520  nad  Azteky.  Tír. 

Otos,  zool,  v.  Kalous. 

Otuie,  Votuie,  Votuz,  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Král.  Hradec,  okr.  a  pš.  Hořice,  fara 
Jeřice;  22  d..  123  ob.  (1890). 

Otuiovánl  je  přivykáni  organismu  všeli- 
kým vlivům  povětrnosti,  namáhání  tělesnému 
i  rozmanitému  strádání,  čimž  tělo  sílí  a  po- 
všechná jeho  energie  i  jednotlivé  výkony 
tělesné  se  zvyšuji.  Nejčastější  otužovací  me- 
thody  jsou :  důsledné  omývání  těla  studenou 
vodou,  sprchy,  koupám,  pravidelné  pro- 
cházky, prováděné  vytrvale  za  každé  pohody, 
přiměřený  oděv,  nepřipouštějící,  aby  tělo  se 
v  něm  zapařilo,  přebývání  ve  světnicích  do- 
bře větraných  a  nepřetopených,  přiměřený 
tělocvik,  rozumný  sport  a  náležitá  strava. 
Stejně  jako  Činíme  celé  tělo  úpornějším  proti 
škodným  vlivům  světa  zevního,  tak  možno, 
ovšem  vždy  jen  do  jisté  míry,  také  posíliti 
úkonnost  některých  ústrojů  tělesných,  na  př. 
dychadcl,  ba  i  soustavu  nervovou  lze  takto 
v  jistých  mezích  otužiti.  Přepětí  všelikých 
otužovacích  method  je  stejně  zavržítelné  jako 
o.  příliš  nestejnoměrné  a  nedůsledné,  spo- 
jené často  se  zchoulostivěním  na  jiné  straně. 
Stejně  je  chybné,  jestliže  v  útlém  věku  dět- 
ském anebo  v  pokročilém  stáří,  kdy  třeba 
je  vždy  pečlivě  šetřiti  pravidel  hygienických, 
chceme  otužovati  tělo  dle  způsobův  obvyk- 
lých a  snesitelných  u  člověka  dospělého. 
O.  u  rekonvalescentů  taktéž  musí  se  díti 
způsobem  nejopatrnějším  a  vůbec  musíme 
při  o.  dbáti  vždy  co  nejsvědomitěji  všech 
individuálních  vlastností  každého  člověka, 
nemá-li  se  způsobiti  škoda.  Že  o-m  neubrání 
se  člověk  nemocem  nakažlivým,  je  přirozeno, 
že  však  otužené  tělo  snáze  snáší  mnohé  ne- 
moci, zejména  takové,  o  kterých  je  vše- 
obecná domněnka,  že  z  nastuzení  pocházejí, 
je  nepopiratelné. 

Otvioe  (UdwitOy  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Chomutov,  okr.,  fara  a  pš.  Jirkov;  73  d.,  614 
obyv.  n.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Barbory,  2tř. 
šk.,  popK  dvůr,  hnědouhel.  doly  a  žel.  sta- 
nice na  Ústecko-teplické  dráze. 

Otvojioe,  ves  čes.,  v.  Votvovice. 

Otway  |6tué|  Thomas,  spisovatel  angl. 
(*  1652  —  t  1685  v  Londýně).  Otec  jeho, 
duchovní,  dal  jej  na  universitu  oxfordskou. 
O.  nedostudoval  a  oddal  se  herectví,  ale 
nedošcd  úspěchu  věnoval  se  tvorbě  drama- 
tické: prvá  dvě  jeho  dramata  veršem,  Alď 
biades  (1673)  a  Don  Carlos  (1676),  získala  mu 
dobré  jméno.  R.  1677  O.  odebral  se  jako 
důstojník  ve  vojšté  hr.  z  Plymouthu  do  Flan- 
der, ;ile  brzy  bylo  mu  zříci  se  služby  pro 
výstřednosti.  Ostatek  života  žil  v  neskvělých 
poměrech.  V  této  době  napsal  tragédie:  The 
orphan  (1680),  History  and  fall  of  Caius  Ma- 
rius  (t.  r.)  a  Venise  preserved  (1682),  nejlepší 
své  dílo;  pak  komedie:  Friendship  in  fashion 
(1678),  Thesoldier'5fortuue{l6S\),  The  atheist 
(1684), a  napodobení:  Titus  attd  Beranice  (1677) 
dle  Racina  a  The  cheats  of  Scapin  dle  Mo- 
liěra.  Souborně  vydán  r.  1713  (2  sv.)  a  r.  1813 


(3  sv.)  D.  Thomtoncro,  jenž  vypsal  téŽ  jeho 
život  Srv.  Mošen,  Ober  Os  Leben  o.  Werke 
(Engiische  Studien,  sv.  L,  Hcílbr.,  1877). 

Otwinowskl:  1)  O.  Erazm,  horlivý  stoo^ 
penec  učení  sociniánskébo  v  Polska  ve  sto- 
letí XVI.  a  rektor  školy  v  Rakowé.  Dlel 
delší  dobu  v  Turecka  a  sepsal  P^dróxe  i  po- 
selstwa  polikie  do  Turcyi  iSSj  r.  (vydal  Kxa- 
szewski,  Krakov,  1860).  Mimo  to  vydal  sám 
několik  spisův  obsahu  náboženského. 

2)  O.  Waleryan,  spisovatel  pol.  ze  sto- 
letí XVII.,  známý  hlavně  překlady  z  Ovidia 
{Kiifgi  iíetamorphoseon,  Krak.,  1638)  a  Vcr- 
gilia  Georgicon  (1614  a  Varšava,  1754), 

3)  O.  Erazm,  historik  pol.  rodem  z  Kra- 
kova, jenž  proslul  vypsáním  událostí,  sbéh- 
lých  v  jeho  době.  Paměti  tyto  vydal  nejprve 
Kaczyňski  s  názvem  Pamietniki  do  pano»ania 
Augusta  II.  (Poznaň,  1838>.  Pečlivěji  vydány 
s  názvem  D^ieje  poiskie  pod  panowaniem  Am- 
gusta  II.  od  r,  1 6(^6— 1^28  (Krakov,  1849). 
Obsahují  cenné  příspěvky  k  dějinám  této 
doby^  tím  cennější,  že  spisovatel,  blíže  ne- 
známý, vyjadřuje  se  bez  obalu  o  lidech,  kteří 
měli  vynikající  podíl  v  tehdejších  událostech. 

Otylost  (lat.  obesitaSf  Hpomaťosis  univtr- 
salis,  polysarcia)  je  přílišné  aŽ  chorobné  na- 
hromadění tuku  v  těle,  zvláště  pod  koií, 
v  okruží  střevním,  v  předstěře,  kol  ledvin, 
ano  i  kol  srdce.  Tělo  tím  nabývá  velmi  znač- 
ného objemu,  stává  se  neforemném,  téiko* 
pádným,  váhavým  a  úkony  mnohých  útrob 
zvláště  trpí.  K  o*i  jsou  mnozí  lidé,  zejména 
ňegmatikové,  náchylnější,  tak  že  do  jisté  míry 
může  tu  býti  řeč  také  o  dědičnosti.  Ač- 
koliv se  o.  vyskytuje  v  každém  věku,  přece 
objevuje  se  nejcastěji  ve  věku  pokročilcj* 
Šim:  u  mužů  po  40.  roce,  u  žen  pak  o  něco 
později.  Způsobena  bývá  přehojnou  a  nepři- 
měřenou potravou,  obsahující  mnoho  tuků, 
bílkovin,  škrobovin  i  cukrů,  hojnýna  poží- 
váním lihovin  a  nečinností  tělesnou,  čími 
spotřeba  výživných  látek  v  těle  je  zmeni<n[ia, 
pročež  hromadí  se  tu  jako  tuk.  Mírnější 
stupně  obtloustlosti  nepůsobí vají  nesnází, 
skutečná  o.  však  provázena  je  těžšími,  ba 
i  hrozivými  příznaky,  hlavně  sestran][  srdečnL 
Otylí  tr pívají  těžkým  dechem  i  skutečnou 
dusnosti,  záchvaty  asthmatick^mi  a  pod., 
mimo  to  nepříjemnými  poty,  katarrby  dy- 
chadcl, haemorrhoidami  a  j.  Odtučňovacích 
method  léčebných  je  několik.  Všecky  snaíí 
se  zvláštní  úpravou  diety  o  to,  aby  v  těle 
nahromaděný  tuk  ponenáhlu  se  stravoval  a 
nový  při  tom  nehromadil;  záleží  pak  nejvíce 
na  tom,  aby  zvolena  byla  methoda,  vyhovu- 
jící nejlépe  individuální  povaze  jednotlivýdi 
případů.  Nejznámější  způsoby  odtuČňovad 
jsou:  Bantingovo  léčení  (v.  t),  provedené 
lékařem  Harveyem  na  otylém  Bantingovi; 
zakládá  se  na  ujmě  tukův  a  uhlohydrátů 
(škrobovin,  cukrů)  v  potravě,  začež  podávají 
se  hlavně  bílkoviny  (libové  maso).  Fonévaai 
ne  každý  snese  na  dlouho  tuto  proceduru, 
Voit  modifikoval  ji  potud,  2e  podává  v  po- 
travě tuky  a  uhlohydráty  ve  množství  jen 
málo  zmenšeném,  tak  ie  tuk  tělesný  stra- 


Otzen  —  Oudenbosch. 


993 


vuje  se  jen  v  množství  nepatrném;  ieŽto 
véak  človék  procedura  tu  snáší  déle,  dosa- 
huje se  konečné  týcbi  výsledků.  Dle  ůrt- 
lovy  a  Stokesovy  methody  množství  po- 
třebných télu  nápojů  omezuje  se  na  míru 
nejmenší  a  hledí  se  dosíci  mnohými  a  vytr- 
valými pohyby  vydatného  poceni,  čímž  stra- 
vování tuků  tělesných  velmi  se  urychluje. 
Ebstcin  omezuje  uhlohydráty  naprosto,  pfi- 
dává  však  bílkovinám  tuky,  tak  že  tím  obje- 
vuje s  *  u  človéka  záhy  pocit  nasycení,  čimž 
přirozené  množství  potravy  samo  se  ome- 
zuje. Uvádčti  podrobné  jídelní  lístky  dle  jed- 
notlivých mctnod  nemá  mnoho  smyslu,  po- 
névadi  odtučAováni  může  se  rationálně  pro- 
váděti toliko  pod  osvědčeným  dozorem  lé- 
kařským, a  laiku  nedoporučuje  se  vůbec 
odvážiti  se  léčeni  odtučňovacího,  ježto  všechny 
m.thody  mají  větší  nebo  menši  vliv  na  úkon- 
nost  vnitřních  orgánů  tělesných,  zvláště  na 
srdce,  jehož  činnost  bývá  u  otylých  obyčejně 
oslabena.  Dobrých  výsledků  v  odtučňovacích 
dosahuje  se  také  v  některých  lázních  (Ma- 
riánské Lázně,  Karlovy  Vary,  Chyžice),  kdež 
uži*'ání  vod  spojeno  je  také  s  přiměřenou 
dietou.  Česky  pssu  o  o-i  zejména  doc.  dr.  Mla- 
dčjovský  (>Casop.  česk.  lékařův<)  a  vydal 
o  předměte  tom  i  spisek:  O.,  dna,  cukrovka 
(Praha,  1901). 

Otsen  Johannes.  architekt  něm.  (*  1839 
v  Siesebye  ve  Šlesviku).  Studoval  na  poly- 
technice hannoverské,  od  r.  1864  pracoval 
pod  Hašem  o  několika  stavbách  chrámových 
a  stal  se  r.  1867  stavebním  úředníkem  ŠÍes- 
vickým.  V  letech  1870—79  zdržoval  se  v  Ber- 
lině jako  soukromý  architekt  a  stavěl  tu 
mimo  několik  vili  v  kolonii  Lichtenfclde  a 
soukr.  domů  kostel  sv.Jana  v  Altoně  a  ko- 
stel (Bergkirche)  ve  Wiesbadenu.  R.  1879 
povolán  za  professora  na  techniku  berlín- 
skou a  r.  1885  stal  se  přednostou  mistrov- 
ského atelieru  pro  architekturu  na  uměl. 
akademii.  K  předním  jeho  stavbám,  které 
vynikají  souladným  přizpůsobením  román- 
ského a  gotického  slohu  potřebám  moder- 
ním, dlužno  uvésti:  chrámy  sv.  Petra  v  Al- 
tuně  (1884).  sv.  Gertrudy  (1885)  a  Ježíše 
Krista  (1886)  v  Hamburce,  sv.  Jakuba  v  Kielu, 
kostel  sv.  Kříže  a  Luthcrův  chrám  v  Ber- 
líne (1888  a  1893),  pak  návrhy  pro  kostely 
v  Dessavé,  Bernburce,  Altoné,  Ludwigs- 
hafenu,  Apoldě.  Ebt-rfeldě,  Mohuči  a  j.  Vy- 
dal: Baukunst  det  Mittelalters,  Entwúrfe  von 
Studierenáen  an  der  Technhchen  Hochschule 
in  Berlin  (Berlín,  1880-83);  Gothische  Bau- 
ornamente  (t.,  1888);  Ausgefúhrte  Bauten 
.t.  1889-92). 

Otziké  ÚdoU  {Ot\thal),  jedno  z  nejkrás- 
nějších alpských  údolí  v  Tyrolsku  v  hejt- 
manství irostském  a  soudním  okrese  silzském, 
největší  postranní  údolí  Innu,  začíná  u  ves- 
nice Otzu  (1001  ohyv.)  ve  výši  820  m  n.  m., 
asi  12  km  na  jv.  od  Imstu,  na  pravé  strané 
innského  údolí,  táhne  se  k  j.  v  délce  ^dkm 
a  jest  protékáno  Ótzakou  Achou.  přít.  Innu. 
jest  průměrné  1403  m  vysoké  a  tvoří  řadu 
stupňů   přerývaných  příkrými  srázy,  jejichž 

OltŮY  Slovník  Naučný,  rr.  XVni.  251  1902. 


dolni  část  jest  velice  úrodná.,  horní  však  hodí 
se  jen  k  chovu  dobytka.  Údolí  obklopeno 
jest  86  ledovci  a  70  horskými  vrcholy  pře- 
vyšujícími 3000  m  n.  m.,  z  nichž  nejvyšší 
jest  Wildspitzeř3776  m)  a  Wcisskugel  (3741  m), 
má  několik  údolních  kotlovin  s  divokými 
skalními  úžlabinami  a  četnými  vodopády  a 
čítá  5196  oby  v.,  vesměs  Němců.  V  ném  leží 
vesnice  Gurgl  (127  oby  v.)  ve  výši  1900  m, 
nejvýše  to  položená  ves  tyrolská.        lír. 

Ottbénloe  v.  Alběnice. 

Oabllettei  [ubliětj,  frc,  dříve  podzemní 
vězení  pro  vězně  doživotní  nebo  tajně  utrati- 
telné;  hladomorna. 

Oademani  [au-j:  1)  O.  Cornclis  An- 
thonie  Abraham,  přírodopisec  holi.  (*  1825 
v  Amsterdame),  vystudoval  lékařství  v  Lejdě, 
byl  prof.  lékařství  a  botaniky  na  Athenaeu 
v  Amsterdame,  pak  na  tamní  universitě  prof. 
botaniky  a  ředitelem  bot.  zahrady.  Zabýval 
se  hlavně  studiemi  íarmakologickými  a  bo- 
tanickými, zvláště  o  rostlinách  holfandských, 
a  vydal:  Aanteekeningen  op  de  Pharmacopoea 
Neer/andica  (1854—56);  Leerboek  der  planten* 
kunde  (1866—70^;  De  Flora  van  Nederland 
(2.  vyd.,  1872—74,  3  d.);  Neerlands  Planten- 
tuin  (1865 — 67);  Observations  sur  la  structure 
microscopique  des  écorces  dequinquina  (1871); 
Xíatériaux  pour  la  floře  mycologique  de  la 
Séerlande  (1867—90)  a  j. 

2)O.Jan  Abraham  Chris  ti  aan(*16.pros. 
1827  v  Amsterdame),  studoval  na  universitě 
v  Lejdě,  stal  se  r.  1853  observátorem  hvěz- 
dárny tamže,  r.  1856  mimoř.  prof.  astronomie 
na  univ.  v  Utrechtu.  Rok  potom  byl  jako 
chef-ingénieur  zeměpisného  odděleni  vyslán 
na  Sundské  ostrovy,  kdež  zůstal  do  r.  1875 
a  vykonal  velikolepé  práce:  astronomická 
určeni  míst  a  hlavně  v  6  velikých  svazcích 
uveřejněnou  triangulaci  Jávy.  V  1.  1875  —  98, 
kdy  byl  pensionován,  byl  prof.  astr.  a  ře- 
ditelem hvězdárny  v  Utrechtu,  obstaral  vy- 
dání Kaiserova  >Sternhimmel«  a  Ssvazkového 
díla  >Hmou  Alam<,  populárního  to  popisu 
světa  v  řeči  malajské  a  javanské.  Výkony 
O-ovy  ve  vŠech  odvětvích  zajišfují  mu  ne- 
smrtelné jméno.  Z  četných  publikací  jme- 
nujeme pouze:  Das  Snelliu$*$che  Problém  au f- 
gelóst  durch  Ptolemaeus,  Gs. 

Oadenaarde  (audenárde],  Ire.  Audenarde, 
město  v  belg.  prov.  Vých.  Flandry  na  Šeldě 
na  j.  od  Gentu,  v  uzlu  tratí  Kortrijk-Dcn- 
derleeuv,  Blaton-Gent,  O.-Deynze  a  O.-Avel- 
ghem,  má  6622  ob.  (1897),  krásnou  radnici 
pozdně  gotického  slohu  z  1.  1525—29  s  nád- 
herně řezaným  portálem,  chrám  sv.  Valpurgy 
románského  a  gotického  slohu,  chrám  Panny 
Maric  slohu  přechodního  ze  XIII.  stol.,  vá- 
lečný pomník  od  Geefse,  biskupskou  koUej, 
veř.  knihovnu,  soud,  tkalcovství,  krajkářství 
a  barvířství,  kdežto  proslulá  dříve  výroba 
koberců  jest  v  úpadku.  —  O.  jest  rodištěm 
Markéty  z  Parmy;  dne  11.  čce  1708  utrpěli 
zde  Francouzi  rozhodnou  porážku  od  prince 
EuEjena  Sa vojského  a  Marlborougha.     Tir. 

Ondenboioli  'audcnbóschj,  mésto  v  nizoz. 
prov.  Sever.  Brabant  v  okr!  Breda,  v  uzlu 

63 


994 


van  Oudendorp  —  Oudry. 


trati  Moerdijk-Roosendaal  a  Rotterdam- 
Roosendaal,  má  4439  ob.  (1897),  katolický 
chrám,  jesuitský  pensionát,  2  cnkroTary,  né- 
kolik  velikých  pivovarů,  ovocnářství  a  kvéti- 
nářství.  Tír. 

van  Ovdaiidorp  [au-]  Frans,  filolog  hol- 
landský  (♦  16%  v  Lcjdé  —  t  1761  t.).  Stu- 
doval na  universitě  v  Lejdé  pod  Burman- 
nem,  stal  se  pak  gymn.  učitelem  tamie,  r.  1724 
rektorem  v  Nimv^ách,  r.  1726  v  Haarlemu, 
r.  1740  prof.  dějin  a  eloquence  v  Lejdě.  Ná- 
leží k  nejlepším  latinístům  hollandským.  Vy- 
dal tyto  lat.  auktory  vesměs  s  obšírným  lat. 
kommentářem:  Julia  Obtequenta  (Lejda,  1720); 
iMcana  (t,  1728);  Frontina  (t..  1731,  2.  vyd. 
1779);  Caesara  (t.,  1737,  nové  vyd.  Štutgart, 
1822,  2.  d.);  Suetonia  (Lejda,  1751.  2  d.)  a 
Apuleia  (z  pozůstalosti  O -o  vy  vydal  Boscha, 
t..  1786—1823,  3  d).  Nejlepší  jsou  vydání 
Caesara,  Suetonia  a  Apuleia.  Mabší  jest  vy- 
dání Lucana,  vice  směrem  Burmannovým 
se  nesoucí.  Dále  uvésti  jest  spis  De  vett- 
rum  inscríptionum  usu  (t.,  1745)  a  poznámky 
k  spisu  Thómy  Magistra  Eclogae  vocum 
atticarum  ve  vyd.  Bernardové  (t.,  1757). 
Viz  L.  MúUer,  Geschichte  d.  klass.  Phil.  in  d. 
Niederlanden.  ly. 

Oiidewater  [audeváter].  město  v  nizoz. 
pro  v.  Jii.  HoUand  na  ř.  Yssele  a  trati  Utrecht- 
Kotterdam,  má  2706  obyv..  staré  opevněni, 
výrobu  prádla,  strojů  v  a  doutníků  v  a  roz- 
sáhlý obchod  se  sýrem.  R.  1575  bylo  město 
dobyto  Španěly  a  ukrutně  zpustošeno,  na 
pamět  čehož  koná  se  8.  srpna  každoročně 
t.  z  v.  kázání  o  vraždách.  Pověstná  jent  t.  z  v. 
oudewaterská  váha.  na  které  váženi  byli 
lidé  podezřeli  z  kouzelnictví.  TSr. 

Oadh,  prov.  britské  Indie,  v.  Audh. 

Oadinot  [udinó]:  1)  O.  Charles  Nicolas, 
vévoda  z  Reggia.  maršál  íranc.  (*  1767  — 
t  1847).  Oddal  se  vojenství  (1783).  ale  po 
přání  rodičů  vrátil  se  domů  a  měl  se  státi 
obchodníkem.  Revoluce  vrátila  ho  započaté 
dráze.  Zachrániv  u  Morlauternu  (b1.  Kaiser- 
lauternu)  divisi  Ambertovu  (1794)  stal  se  ge- 
nerálem brigádním  a  pět  Ift  potom  gener. 
divisním.  Bojoval  pak  u  Curíchu.  Janova,  na 
Minciu  a  stal  se  r.  1800  vrchním  inspekto- 
rem pěŠiho  vojska.  Začátkem  r.  1805  svěřeno 
mu  velení  nad  10  bataillony  granátníků  (»gra- 
nátníci  0-ovi<);  s  nimi  zmocnil  se  mostu 
přes  Dunaj,  účastnil  se  boje  u  Hollabrunnu, 
kdež  těžce  raněn,  hitvy  u  Slavkova  a  s  nimi 
byl  v  záloze  r.  1806.  R.  1807  vyznamenal  se 
u  Ostrolenky.  účastnil  se  obléhání  Gdaňská 
a  velel  přednímu  voji  u  Friidlandu.  Napo- 
leon jmenoval  jej  po  míru  v  TilŽi  hrabětem. 
Za  kongrossu  byl  guvernérem  v  Erfurtě  a 
r.  1809  vedl  přední  voj  proti  Rakousku,  vy- 
nikl u  Esslínk  a  Vagrama.  začež  jmenován 
polním  maršálem,  dědičným  vévodou  z  Reg- 
gia a  hojně  obdarován.  S  druhým  sborem, 
jehož  velení  mu  svěřeno  po  smrti  Lanne- 
sově,  měl  účast  ve  výpravě  na  Rus.  Ač  ně- 
kolikráte raněn,  bojoval  r.  1813  v  Němcích 
s  4..  7.  a  12.  sborem,  s  nimiž  měl  táhnouti 
proti  Berlínu,  ale  poražen  Bulowem  u  Gross- 


beerenn  a  podřízen  maršála  Neyovi,  •  nimž 
však  poražen  n  Denevic.  V  bfitvé  lipské  bo- 
joval u  Vácha  vy  (16.  řij.),  načeš  se  rosoe- 
mohl  tylem  a  dopraven  do  Frande.  ÍL1814 
bojoval  a  Bríenne,  Cbampeaubertu,  Han- 
gisn,  Bar-snr-Aube  a  Arciao,  kdeŠ  raněn  po 
23.  Po  výhostu  Napoleonově  Lodvík  XVIO. 
pověřil  jej  velením  nad  23.  divIsí,  ifneooval 
jej  pairem  a  ministrem  státním.  2a  vlády 
stodenní  O.  uchýlil  se  do  Montmorency  a 
za  druhé  restaurace  stal  se  velitelem  nár. 
gardy  pařížské  a  gardy  královské.  R.  1823 
účastnil  se  výpravy  do  španél  v  čélc 
1.  sborn.  Po  revoluci  červencové  vxdal  se 
veřejné  činnosti.  Ludvík  Filip  učinil  jej 
velkokancléřem  čestné  legie  (1839)  a  guver- 
nérem Invalidovny  (1842) — Srv.  Nollct,  His- 
toire  de  N.-Ch.  O.  (Paříž,  1850)  a  Sti^ler. 
Le  maréchal  O.,  duc  de  Reggío.  D'apr^  les 
souvenirs  inédits  de  la  maréchale  (t.,  1894). 
Jeho  nejstarší  syn 

2)  O.  Charles  Nicolas  Victor,  vévoda 
z  Regíjia.  generál  franc.  (♦  1791  —  f  1863^ 
účastnil  se  výprav  Napoleonových  v  r.  1609 
a  jmenován  jím  ještě  plukovníkem  (1814). 
Za  vlády  stodenní  nevystupoval,  po  druhé 
restauraci  stal  se  vrchním  podkoním  dvor- 
ským a  brigádníkem  a  v  1.  1824—30  vedl 
jízdní  školu  saumurskon.  Po  revoluci  čer- 
vencové žil  5  let  v  soukromí,  načež  vstoupil 
do  armády  alžírské,  kdeŽ  jeho  mladší  bratr 
padl  u  Mulay  Ismailu,  bojoval  s  ní  n  Makty 
a  Maskary  a  stal  se  vrchním  inspektorem 
jízdy.  R.  1842  zvolen  do  sněmovny  a  dmžil 
se  k  Thiersovi,  r.  1848  byl  členem  národního 
shromáždění  jako  úd  komitétu  válečného; 
r.  1849,  vyslán  byv  s  vojskem  zakročujfcím 
k  Římu,  zmocnil  se  ho  (1.  čce).  Za  státního 
převratu  prosincového  svěřeno  ma  protestu- 
jícími velení  nad  vojskem  a  národní  gardou, 
O.  však  jat  a  uvězněn  na  rozkaz  Napoleonův. 
Propuštěn  po  několika  dnech,  uchýlil  se 
v  soukromí.  Napsal  také  několik  děl  vojen- 
ských. 

Oadry  [udry]  Jean  Baptisté,  maliř  franc. 
(♦  lb86  v  Paříži  -  f  1755  v  Beauvais).  Otec 
jeho  jakub  byl  malířem  a  prodavačem  obra* 
zův  a  první  vzdělal  syna.  Později  byli  mu 
učiteli  Serre  a  Largilliére.  R.  1719  příiat  do 
akademie  královské.  Odmítnuv  vyzváni  Petra 
Vel.,  jejž  maloval,  by  se  s  ním  odebral  na 
Rus,  stal  se  malířem  psův  a  honfi  Ludvika  XV. 
Pracovav  pro  Fagona,  postaven  jím  v  Čelo 
továrny  gobelínové  v  Beauvais  a  pozredl 
upadající  podnik  jednak  prací  vlastni,  jednak 
tím,  že  dovedl  získati  Natoira  a  Boudtera. 
Práce  jeho  (zvířata,  lovy,  zátiší  i  krajinv) 
jsou  v  Louvrů  (9  dél:  obrazy  psů  králových, 
Honba  na  vlky.  Zápas  kohoutí)^  po  muscidi 
franc,  na  zámku  marlyském  (král  a  12  před- 
ních mužů  francouzských  koňmo  uprostřed 
smečky  psů),  ve  štokholmě  (8  dél),  ve  Zvě- 
řině 43  prací).  Mnohá  díla  O-bo  byla  ryta. 
Z  illustrací  knižních  (k  Roman  comique;  Suitě 
de  chasses^  vyniká  výzdoba  Montevanltova 
vydání  Bajek  Lafontaineových  (1755)  150 
kresbami  (rytiny  provedeny  za  vedeDi  Co- 


Ouessant  —  Oughtrcd. 


995 


cbinova).  Vlastní  rytiny  O-ho  (69  listů)  po- 
pisnje  Robert-Dumesnil  v  Peintre-graveur 
frangais  (Pař.,  1835—71)  v  díle  2.  a  11. 

OntMMUit  fnesan],  ostrov  v  Ailantském 
okeáné  vzdálený  18*5  km  od  severo-záp.  cípu 
Bretagne,  tvoři  samostatný  kanton  arrondis- 
sementu  Brest  ve  franc.  dep.  Finistére  a  jest 
nejzápadnějším  územím  Francie.  Jest  veliký 
15*58  Jbfi*.  břehy  jeho  jsou  příkré,  skalnaté, 
místy  rozryté  jeskynémi  a  výběžky  a  špatně 
přístupné,  pflda  tvoří  vlnité  plateau,  mírně 
skloněné  k  jz.  a  prosté  téměř  veškeré  stro- 
movité vegetace.  Hlavní  přístaviště  jest  zá- 
toka Lampaul  na  jz.  přístupná  i  největším 
lodím,  na  sv.  pak  jest  maják.  Obyvatelů  jest 
2287  (1896),  kteří  živí  se  rybářstvím  a  plav- 
bou, jsouce  proslulí  jako  dobří  lodívodové. 
Pro  svoji  strategickou  důleiitost  jest  ostrov 
ode  dávna  opevněn,  avšak  zastaralá  opev- 
něni byla  r.  1889  zbořena  a  teprve  od 
r.  1890  počato  se  stavbou  mohutných  bat- 
terii  8  dalekonosnými  dělv,  dále  kasáren 
pro  námořní  pěchotu  a  děíostřelectvo  atd. 
Blízko  O-u  zvítězil  27.  čna  1779  franc  ad- 
mirál ďOrvilliers  nad  Angličany,  1.  čce  1794 
angl.  admirál  Howe  porazil  zde  francouzské 
lodstvo.  Tír. 

On^htrBá[sLUtTeá]'Wi\\\2Lm,  mathematik 
a  theolog  angl.  (*  1574  v  Eatonu  [Bucking- 
hamshirej  —  f  1660  v  Albury  u  Gulfordu 

Ihr.  Surrey]).  Studoval  theologii,  ale  s  veli- 
kou zálibou  zaměstnával  se  také  vědami  ex- 
aktními, i  jakoito  kazatel  v  Albury,  kde  byl 
ustanoven  r.  1610.  Jeho  práce  mathematícké 
vztahují  se  zvláště  na  n2ití  algebry  v  geo- 
metrii, na  rovníce  a  mocniny,  a  vynašel  ze- 
jména pravidlo  o  zkráceném  násobení,  zvané 
po  něm  pravidlo  Oughtredovo,  jež  vyloiil 
▼e  spise  Arithmeticae  íii  numeris  et  speciebus 
institutio  (Lond..  1631,  později  často  pod  tit. 
CUvis  mathematieus),  nejlepší  to  jeho  práci,  již 
sám  přeložil  do  angličiny  pod  tit.  The  Key 
o/ mathemaiics  (Lond.,  1647).  Díla  toho  dlouho 
bvlo  užíváno  jaJcožto  klassického  na  universi- 
tách anglicRých  a  obsahuje  ještě  několik  do- 
cela nových  pouček  geometrických  a  alge- 
braických. Z  ostatních  jeho  děl,  jež  vesměs 
setkala  se  s  úspěchem,  uvádíme:  Grcle  of 
proportion  (Lond«,  1632,  3.  vyd.  Oxford.  1660); 
Soluthn  of  aU  spherical  tríangUs  (Oxford, 
1657);  Tngonometrx  (Lond.,  1657);  Canones 
sinuum,  tangentium  etc,  (t.,  1657).  Po  jeho 
smrti  vydána  sbírka  jeho  rukopisů  jakoito 
Opuscula  mathematica  hactenus  inedita  (Oxf., 
1667^.  Napsal  prý  také  několik  rozprav  lite- 
rárních. 

Pravidlo  O-ovo  jest  návod  k  náisobení 
skrácenému,  zvláště  čísel  o  delším  obrazci 
číslicovém  neb  čísel  neúplných  a  větších 
slomků  desetinných,  kde  máme  vypočítati 
nikoli  součin  úplný,  nýbrž  jen  až  po  jed- 
notky řádu  určitého  s  opominutím  jednotek 
řádů  nižších.  Proto  při  úplných  číslech  za- 
čínáme násobiti  prostými  jednotkami  (j.  nul- 
lového  řádu)  násobitelovými  jednotky  toho 
řádu  násobence,  jenž  má  jeviti  se  v  součinu 
jako  nejnižší.  Abychom  pak  dospěli  v  částeč- 


ných součinech  jen  t^chž  nejnižších  jednotek, 
třeba,  abychom  jecinotkami  každého  řádu 
násobitele  nejblíže  vyššího  (nižšího)  začali 
násobiti  jednotky  řádu  nejblíže  nižšího  (vyš- 
šího) v  násobenci.  Odtud  plyne  pravidlo  pro 
zkrácené  násobeni:  Jednotky  nullového  řádu 
násobitele  napíšeme  pod  ten  řád  násobence, 
jenž  má  býti  v  součinu  na  místě  posledním, 
ostatní  číslice  násobitele  pak  v  obráceném 
pořádku  Násobíme  pak  každou  číslici  náso- 
bitele cifru  násobence  nad  ní  napsanou  a 
číslice  na  dalších  místech  vyšších  (tedy  smě- 
rem vlevo).  Všechny  pak  částečné  součiny, 
ježto  mají  na  nejniži(im  místě  jednotky  téhož 
řádu,  píšeme  tak,  aby  jednotky  ty  byly 
v  sloupci  pod  sebou.  Sečtouce  částečné  sou- 
činy, oddělíme  v  součinu  tolik  míst  desetin- 
ných ^po  případě  byla-lí  násobena  zkráceně 
celá  čísla,  připíšeme  tolik  nuU),  aby  byly  na 
nejnižším  místě  jednotky  řádu  žádaného.  Abv 
se  zmírnila  chyba,  které  se  dopouštíme  opomí- 
jejíce některých  řádů  násobitelovýcb,  opra- 
vujeme každý  částečný  součin  o  desítky  sou- 
činu (také  opravené)  z  každé  číslice  náso- 
bitele a  cifry  násobence  o  jedno  místo  v  právo 
od  ní  napsané.  Na  př.  máme- li  vypočítati 
součin  31415926535897  X  123*45608099  na 
5  míst  desetinných,  bude: 


31415926535897 
99080654321 

31415926  (oprava 

6283185 

942478 

125664 

15708 

1885 

25 


1X5  žádná) 
2X6  jest  1^ 


3X2 
4X9 
5X6 
6X1 
8X1 


1 

41 

3 

1 

1 


387-84871 


Avšak  ani  součin,  v  němž  takto  jednotlivé 
^sti  jsme  opravili,  není  přesný  a  dlužno 
chybu  učiněnou  teprve  vyšetřiti.  Poněkud 
přesnějších  výsledků  dosáhneme,  píšíce  jed- 
notky nullového  řádu  násobitele  pod  ten 
řád  násobence,  který  značí  jednotky  stonásob 
nižší,  než  jsou  jednotky  onoho  řádu,  který 
v  součinu  má  býti  na  místě  posledním,  po- 
čínajíce si  v  ostatním  docela  tak,  jak  svrchu 
uvedeno,  jen  že  při  součinech  částečných 
nebereme  opravy,  nýbrž  teprve  ve  výsledku 
vynecháme  poslední  dvě  číslice,  berouce 
z  předposlední  opravu,  je-li  toho  třeba.  Bude 

tedy:  31415926535897 

99080654321 


3141592653 

628318530 

94247778 

12566368 

1570795 

188490 

2512 

27 


387-8487153 

Při  násobení  zkráceném  celých  čísel 
123456789  X  753643 


996                                            Ougrée  —  Oukřtalov. 

na  milliony  bylo  by:  Onida   [uida],   pseudooyra   angL    spUoT. 

123456789  Louisy  de  la  Ramée  (v.  t.). 

346357  OnkleJ  {AJburnus  Heck.;  v.  tab.  a  člioka 

864Í9752    (oprava  6)  KaP''<>Vl^,^^^y^.J^*í  ""ť?  '^^^'^^S^^^.jy^ 
6172839    (     >        4)  kaprovitých  {typnmdae).    Ústa  jsou   štkmo 
370370    (     >        2)  ^^^^  rozeklána,  bez  vouskfiv,  a  koutky  jsoo 
74074    ř     >        4)  jeáté  před  očima;    přední  konec  doleiši  čc- 
4938    (     »        2)  ''^^*  ^^^^  ^  důlek  hořejšího  pysku.    Na  ko- 
370    (     >        1)  stech  požerákových  jest  po  2  řadách  xubŮ, 
—                                 '  ve  vnější  řade  vídy  zuby  2,    Podlouhlé,   $c 
93042343  stran  smačklé,  na  hřbete  jen  maUnko  Tsh&m 
Tak  že  součin,  ovšem  neúplný,  jest  vyklenuté    a    na   břiše,    před   řitní    ploutví 
93„042.343,000.000.  v  lysou  hranu  smačklé  télo  jest  pokryto  ne- 
Chybu  vyšetřiti  třeba  nanejvýše  jen  při  čís-  velikými,  střfbrolesklými   a  opadavými    šu- 
lecn  neúplných,  sic  by  se  násobení  zkráce- i  pinami;   postranní  čára  jest  úplná.     Krátká 
ného  neužívalo.  hřbetní  ploutev  jest  nad  mezerou  mexi  plout- 
Onnée    [ugré],    město   v   belg.  pro  v.  a  vcmi  břišními  a  řitní,   ale  počíná  se  již  za 
arrond.  lutysském,  na  ř.  Móse  a  trati  Lutich-  břišními  ploutvemi ;  dlouhá  řitní  ploutev  má 
Namur  Severní  dráhy,  předměstí  Seraingu,  nejméně  13  měkkých  paprsků.    V  Evropí-  a 
má  10.421  ob.,  znamenité  huti,  vysoké  peci,  i  záp.  Asii  žije  15  druhů  o-í,  u  nás  2.    Zná- 
válcovny,  strojírny  a  uhelné  doly.        Tšr,  mější  o.  obecná  neboli  bělice  (A.  luciJus 
Ouhoflk  v.  Amphiuma.  Hcck.)  mívá  délku  10—20  cm  a  barvu  oa- 
Ouhorlík  (Glareola),  rod  brodivých  ptáků  hoře  na  hřbetě  namodralou,  na  bocích  a  na 
z  čeledi  kulíků   se  zobákem  krátkým,   více  břiše  stříbrobílou ;   dlouhá  a  zejména  vzadu 
méně  zahnutým,  velice  prodlouženým  prstem  nízká  ploutev  řitní  počíná  se  dole  před  po- 
středním  a  křídly  dlouhými,  zašpičatělými,  sledními  paprsky  ploutve  hřbetní.  Zubů  po- 
přesahujícími  ocas.  Ocas  jest  buď  vidličnatý,  žerákových  má  2.5 — 5.2   (v.  Kaprovité 
což  jest  u  bahňáků  výjimkou,   nebo  přímý,  ryby);  jsou  smaČklé,  na  koncích  zakřivt-ny 
pak  jej    křídla   přesahují   o  více   než  jeho  a  zoubky  řady  vnitřní  mají  koruny  vroub^o- 
délku.    Též  výše  vkloubený  prst  zadní  jest  váné.    Bělice  jsou  v  našich  vodách,   zvláště 
delší  než  u  kulíků.  Všichni  o-íci,  jichž  roze-  ve  vodách   zvolna  tekoucích,   velmi  hojny; 
2nává  se  v  Evropě,  Asii  a  Africe  9  druhů,  ,  rády  tam  plovou  ve  velikých  hejnech.   Jsou 
vedou  život  o-a  obecného  (G.  pratincola)^  \  Yihsivy   a  dají  se  snadno   chytiti   na    udici 
jenž  se  zdržuje  na  neúrodných,  mělkými  vo-  j  Trou  se   z  pravidla   v  květnu  a  v  června, 
dami  protékaných  místech  nekonečné  stepi;  ukládajíce  své  jikry   na  místa  se  dnem  ka- 
ždé vyhledává  místa  suchá,  úhory,  rozpukané  menitým,  zarostlá  vodm'm  býlím;  u  nás  jich 
bahno  polovyschlých  louží  a  polovypálené  i  dlužno  šetřiti  od  dubna  do  června.  Jindy  ze 
trávníky,  druhdy  mezi  bezectnými  vranami,  stříbrného  barviva  šupin  dělali  >essencí  per- 
špačky  a  čejkami.   Nedbalé  hnízdo  staví  do  lovou«,  kterou  naplňovali  nepravé  perly  ze 
důlku  země  a  bývá  jich  pospolitě  2—6  kroků  skla.  Poněkud  vzácnější  a  pestřejší  o.  pruho* 
od  sebe  celá  kolonie.  Živí  se  hmyzem,  jejž  váná,  čorek  (A.  bipuKctatus  Heck.),   mívá 
v  letu  pohlcuje,  dobře  běhá,  jakož  i  litá,  za-  délku  jen  až  15  cm  a  barvu  na  hřbetě  tmavší, 
déčkem  při  tom  dolů  nahoru  pohybuje.  Hlas  olivovou  nebo  namodralou,   na  bocích  své- 
jeho    podobá    se    hlasu    mořské   vlaštovky.  tlejŠí,  trochu  nazelenalou,   na  břiše  stfitjro- 
Družný  tento  pták  vyskytuje  se  v  nížinách  bílou;    na  hřbetě  jest  široký,   tmavší  pruh 
Dunaje,  zvlášC  v  Dobrudži,  v  hejnech,  čita-  podélný,   postranní  čára  má  nahoře   i  dole 
jících   na  tisíce  kusů;    četně  vídati  ho  též  úzkou  černou  obrubu  a  mimo  to  jsou  Su- 
na Volze,  na  jezerech  již.  Ruska,  na  Černém  piny   asi   tří  podélných  řad    nad  postranní 
a   Kaspickém  moři,   na  stepích   tatarských, ,  čarou  (zřídka  i  pod  ní)  znamenány  trojhran- 

V  Malé  Asii  a  sev.  Africe.  Již  na  Nezider-  nou,  černavou  skvrnkou.  Dlouhá,  ale  nikoU 
ském  jezeře  a  ve  středních  Uhrách  bývá  |  úzká  řitní  ploutev  počíná  se  dole  jii  za  po- 
hojný;    zřídka   však  jen   objevil  se   u  nás.  sledními  paprsky  ploutve  hřbetní.  Zubů  po^ 

V  nesčíslných  houfech  vyskytuje  se  o.  po  žerákových  týž  počet  jako  u  bělice,  ale  ne- 
povodních  na  Nilu.  O.  obecný,  25  cm  dl.,  jsou  vroubkovány.  Corek  obývá  po  před- 
jest  na  vrchu  šedohnědý,  na  hrdle  rzivo-  nosti  ve  stojatýcn  i  tekoucích  vodách,  ale 
žlutém  má  černý  pásek,  bílé  krovky  a  zpo-  klidných  a  čistých.  Dobou  tření  jest  květen 
dek  těla,  rzivohnédé  volátko,  hnědý  ocas,  a  Červen.  —  V  jezerech  hornorakouských 
černavé  nohy  a  podobný  zobák.           Bše.  i  bavorských,   pak  ve  vodách  vých.  Evropy 

Oaohe  ful|,    pravý  přítoK  Saóny  (úvodí  žije   o.  bradhtá   {A.  mento  A^,),   tdéli   15 

Rhóny)    ve  franc.  depart.  Cóte   ďOr,  pra-  \  až  25  cm,  se  ztlustlým  a  vyniklým  předním 

mění  na  záp.  straně  Cóte  ďOr  ve  výši  400  m  koncem  dolejší  čelisti,  barvy  nahoře  tmavo- 

n.  m.,  napájí  průplav  Burgundský,  před  Dijo-  zelené  s  modravým  leskem  kovovým,  na  bo- 
nem rozděluje  se  na  několik  větví,  přijímá   cích  a  vezpod  střlbrobllé;    hřbetní  a  ocasní 

v  Icvo  hlavní  svůj  přítok  Suzon  a  vlévá  se  ploutev  mají  načcmalou  obrubu.            Br, 

do  Saóny  u  St-Jean-de-Losne  po  toku  dlou-  Oukřtalov,   Oustrkalov,  víska   v  <ie- 

hém  asi  100  km  ve  výŠi  180  m  n.  m.  blízko  chách,  hejtm.  a  okr.  Sedlčany,  fara  Podčcpicc, 

ústí  průplavu  Burgundského.                 TŠr.  pš.  Vysoký  Chlumec;  10  d.,  64  ob.  č.  (1S90). 


Oulíček  —  Ouse. 


997 


Onlió^k  Dominik,  také  A  uliček  (neb 
AuHcsek),  sochař  Český  (♦  1734  v  Poličce 
v  Čechách  —  t  1803  v  Mnichové).  Učil  se 
kresliti  doma  a  odešel  potom  do  Vidné  učit 
se  sochařství  a  zdokonalit  se  ve  svém  uméni. 
Odtud  odebral  se  do  Paříže,  do  Londýna 
a  do  Říma,  kde  byl  mu  mistrem  sochař 
Cbiaveri.  Tamie  dostalo  se  mu  ceny  aka* 
demie  sv.  Lukáše  a  také  nabyl  značného 
jméni.  Vraceje  se  však  do  Čech  byl  cestou 
okraden  o  svoje  úspory  od  jakéhosi  pod- 
vodníka, který  se  mu  vydával  za  uherského 
biskupa.  Byv  pak  povolán  do  továrny  na 
porculán  do  Nymphenburku  stal  se  tam  ře- 
ditelem a  zhotovil  tu  mnoho  krásných  soch 
pro  tihrady  bavor.  kurfiršta  a  výtečné  vo- 
skové vzory  pro  továrnu  samu.  V  Nymphen- 
bur<c  jsou  jeho  sochy  Jupiter,  Juno^  Pluto 
a  P>os€rpÍna. 

OnUins  [uléňl,  mčsto  ve  franc.  depart. 
Rhóne,  arrond.  Lyon  a  kantonu  St.  Genis- 
Lavai,  5  km  na  j.  od  Lyonu,  na  pr.  bř.  Rhóny 
a  ni  trati  St.  Etienne-Lyon,  spojené  s  Lyo- 
nem drahou  silniční,  má  9085  ob.  (1896). 
moderní  chrám,  hřbitov  s  nékolika  nádher- 
nými pomníky,  4  starobylé  zámky,  duchovní 
collfege,  2  školy  vcř.  a  6  soukr.,  polepšovnu, 
chorobinec.  sirotčinec,  veliké  železniční  dílnv. 
pivovar,  cihelnu,  strojírnu,  výrobu  likére, 
hedvábí  a  klihu,  olejnu  a  jirchárnu.     TŠr. 

Onlok  v.  Mithridatea. 

Oala  v.  Uleo. 

Onnoe  |aunsj,  angl.  (zkr.  or.),  váha,  tolik 
co  unce,  V,,  libry,  v.  Avoirdupois. 

Oasdle  |aundl{,  město  v  angl.  hrabstvi 
Northamptonu  na  ř.  Nenu,  má  2667  obyv.. 
starobylý  gotický  chrám  a  v  okolí  několik 
iclcztých  pramenův  a  nádherných  zámků 
řApcthorpc  ze  XVI.  stol.  s  obrazárnou.  Lil- 
ford  Park  ze  XVIl.  stol.  a  j.  v.).  Tšr, 

Oaroq  furk],  pravý  přítok  Mamy  (úvodí 
Seiny),  prameni  se  v  t.  zv.  Fontainc  ďO. 
nedaleko  hranic  depart.  Marné  v  depart. 
Aisne  ve  skupině  pahorků,  protéká  depart. 
Oise  a  vtéká  do  Mamy  po  toku  dlouhém 
80  km  pod  mésttm  Lizy  v  depart.  Seine-et- 
Mame.  Důlcžta  iest  řeka  tím,  že  napájí  vo- 
dou svojí  pfůpfav  Ourcqský,  počínající 
u  Porl-aux-Perches,  načež  v  délce  11.200  m 
splývá  se  splavněnou  řekou,  u  Mareuile  řeka 
a  průplav  se  rozdvojují,  jdouce  však  v  délce 
20  km  souběžné  spolu,  potom  průplav  pro- 
vází po  10  km  Marnu,  pak  odbočuje  na  z. 
k  Paříži,  kde  vyplňuje  bassin  de  la  Vilette. 
Celkem  jest  dlouhý  108  ^m  a  souvisí  s  prů- 
plavem sv.  Diviše  a  sv.  Martina.  Průplav 
tento  založen  byl  v  1.  1802—26  k  tomu  cíli, 
aby  opatřoval  Paříž  pitnou  vodou  a  usnad- 
ňoval dovoz  stavebního  dřiví,  kamene  a  růz- 
ného zboží  do  tohoto  města.  T$r. 

Ouředllidek  Otakar  (též  Auředníček). 
básinik  a  bellelrista  český  (♦  1868  v  Hraze- 
ných Ratajích),  jest  doktorem  práv  a  úřed- 
níkem ministerstva  ve  Vídni.  Napsal:  Verše 
(1889);  ZpivaJicUábuté  (isn)\  v  prose  Malíř- 
ské novely  (1H92),  P  eudokonte^y  a  jiné  novely 
(1894)  7L  Intimní  dramata  (1895);  vedle  řady 


humoristicko -pikantních  děl  Mendésových, 
Feydeauových  a  J.  Brětových  přel.  z  íranc. 
E.  Žolovo  >Dílo<.  O.  jest  epigon  parnassistni 
romantiky  a  hl.  Vrchlického,  jeŽ  často  jen 
kombinuje  neb  do  nuancí  napodobí.  Vlastní 
umělecký  stil  chybí  mu  úplně  nejen  v  poesii, 
nýbrž  i  v  prose,  kde  vyhledává  důsledně 
situace  zajíma^vé  a  pikantně  přihrocené,  snaže 
se  nedostatek  pevné  stavby  a  hlubší  charak- 
teristiky maskovati  modni  elegancí.     AN, 

Oiirem  [oir^l,  město  v  port.  prov.  Estre- 
maduře  a  distriktu  Santarem,  má  3954  ob., 
zříceniny  starobylého  hradu,  klášterní  chrám 
a  bylo  od  XIII.  stol.  hlavním  městem  hrab- 
stvi, které  náleželo  rodům  Andeira,  Pereira 
a  Bragan^,  dnes  pak  jest  majetkem  králov- 
ské rodiny  portugalské.  TTr. 

Onrlque  [oiríke],  město  v  port.  prov. 
Alemtejo  a  distriktu  Beja  na  návrší  v  právo 
od  pramene  ř.  Sado,  má  3840  ob.  a  jest  pa- 
mátné rozhodným  vítězstvím,  jehož  dobyl 
u  něho  na  t.  zv.  Campo  de  O.  dne  25.  čce 
r.  1139  nad  Maury  Alfons  L,  hrabě  portu- 
galský, prohlášený  potom  za  krále  Portu- 
galska. TTr. 

Ooro-Preto  [oiruprétul,  dříve  Villa 
Rica,  do  r.  1897  hlavni  město  brazilského 
státu  Minas  Geraes,  ▼  úzkém  údolí  Serry 
do  Espinhago,  sevřeném  horami  Morro  de 
Villarica  a  Itacolumi,  jest  spojeno  železnicí 
s  Riem  de  Janeiro  a  Sta  Luzia,  má  asi 
8000  ob.,  pěknou  radnici,  mincovnu,  lyceum, 
nejstarší  brazilské  divadlo^  tkalcovny  bavlny 
a  čilý  obchod.  S  městem  souvisí  na  v.  bi- 
skupské sídlo  Marianna  s  theologickou 
fakultou.  O.  bylo  založeno  r.  1699  zlatokopy, 
do  r.  1822  slulo  Villa  Rica  a  mělo  do  ne- 
dávná do  20.000  ob.,  avšak  po  vyčerpání 
okolních  zlatých  dolů  silně  upadá.       Tšr, 

Oorthe  fúrt],  pravý  přítok  Mósy  v  Belgiit 
pramení  se  5  km  na  v.  od  Orthe  v  belgické 
provincii  Lucemburku  dvěma  prameny  sté- 
kajícími s  Arden,  protéká  provincie  Namur 
a  Lutich  v  hlubokém,  klikatém  a  lesnatém 
údolí  Arden,  přijímá  v  právo  pobočky  Am- 
blčve  a  Vesdre,  načež  po  toku  166  km  dlou- 
hém a  v  délce  50  km  splavném  vlévá  se 
u  Lutichu  do  Mósy.  TŠr. 

Oue  [úz|:  1)  O.  Severní  nebo  Yorská, 
řeka  v  Anglii  v  hrabstvi  yorském,  vzniká 
u  Aldboroughu  stokem  říček  Swale  a  Ure, 
protéká  Yorkem,  u  něhož  stává  se  splavnou, 
odděluje  od  sebe  krajiny  West-Riding,  East- 
Riding  a  North-Riding  hrabstvi  Yorského 
a  spojuje  se  po  toku  dlouhém  72  km  s  ře- 
kou Trentcm  v  Humber.  Přítoky  její  jsou: 
Nidd,  Wharfe  a  Aire  v  právo,  Derwent 
v  levo.  —  2)  O.  Veliká,  řeka  t.,  pramení 
na  jz.  hrabstvi  Northamptonu,  protéká  pět 
hrabstvi,  dotýkajíc  se  měst  Buckinghamu, 
Newportu,  Bedfordu,  u  něhož  stává  se  splav- 
nou, Huntingdonu,  St.  Ivesu,  Ely  a  Kings 
Lynnu,  pod  nímž  vtéká  po  toku  dlouhém 
250  km  do  zátoky  Wash  moře  Severního. 
Přítoky  její  jsou:  Ivel,  Cam,  Lark  a  Malá 
O.  —  3)  O.,  pobřežní  řeka  t,  pramení  na 
s.  hrabstvi  Sussexu.   teče  k  jv.  a  j.  a  vlévá 


998 


Oust  —  Ouvertura. 


se  n  Newhayena  do  prftlivu  La  láaocfae, 
maiíc  délky  48  km.  TSr, 

Oiist  [á]  nebo  Aoat,  pravý  přítok  řeky, 
Vilaioe  ▼  Bretagni,  prameni  na  jz.  od  St. 
Bríenc  ve  frc.  dep.  Cdte9;-da-Nord  ▼  horách , 
Mane,  protéká  dep.  Morbiban,  ▼  némi  tvoři , 
Část  průplavu  Brest-Nantes,  a  vlévá  se  po 
toku  dlouhém  155  Irm  do  ř.  Vilaine  u  Re- 
donn.    Jest  velice  bohatá  vodou,   splavna ! 
v  délce  96  km  a  má  přítoky:   Lié,  Ninan  a 
Aff  v  levo  a  Claie  a  Ars  v  právo.       Tír, 

OiuitrkalOT  v.  Oukřtalov. 

Ouško  myii  v.  Myosotis. 

0«t,    out  of  play   íaut  of  plé],  angl., 
t.  j.  mimo   hru,   při   footballa   zapadnutí, 
míče  přes  hranice  hříitč  do  zámezí.    Celý  ■ 
míč  musí  se  octnouti  za  čarou  hraničm'  (boun- , 
darv  line),  když  má  býti  »out<,  mimo  hru. 

vatava  [-ta-]  i  oitava,  v  Portugalsku 
osmina  alqueiru  (v.  t.).  Srv.  téi  Arratel. 

Out«k  naznačuje  jistý  druh  přediva  lně- 
ného, bavlněného,  vlněného  nebo  hedváb- 
ného, který  se  za  tkacím  stavem  člunkem 
osnovou  prohazuje,  dle  určité  vazby  s  touto 
provazuje  a  tkaninu  tím  tvoří.  Ppp, 

Outtoni,  zooK,  v.  Loriové. 

Outrage  [utrái],  franc,  hrubá  urážka,  po- 1 
tupá,  pohanění. 

Outoam  [utreml  James,  vojevůdce  angl. 
(•  1803  v  Butterly  Halí,  hr.  Derby  —  f  1863 ; 
v  Pau  ve  Francii).    R.  1819  již  vstoupil  do ' 
armády  indické  a  vynikl  tam  statečností  tak, 
že   brzo   postupoval    v  hodnostech    vojen- 
ských. Jakožto  diplomatický  agent  jevil  ne- 
viední  schopnosti   zvlášť  při  dvorech  rfiz- , 
ných  domorodých  knížat.    V  1.  1838  a  1839  I 
účastnil  se  výprav  k  Indu  a  do  hor  Afgáni- 
stánských  a  zavedl  pořádek  v  krajích  mezi 
Kabúlem  a  Kandahárem.   Pro  svoje  zásluhy 
jak  diplomatické,  tak  administrativní  a  vo-** 

Íenské  byl  nazýván   >indickým  Bayardem*. 
\y\  pak  ustanoven  britickým  residentem  na 
razných  místech,  posléze  r.  1854  v  Audhu. 
Roku  1855  ujal  se  jakožto  generallieutenant 
velení  armády  vyslané  do  Persie,  dobyl  skvě- 
lého vítězství  u  Kuhšabu,  načež  přinutil  Per- 
šany  k  míru  Bagdádskému  r.  1857.    Při  ve- 
likém vzbouřeni  indických  kmenů  O.  velel  i 
dvěma    divisím    a   s  úspěchem   postupoval , 
proti  vzbouřencům,  načež  jakožto  člen  rady  | 
generálního  guvernéra  účastnil  se  reorgani- 1 
sace  armády  indické.  Pro  úspěchy  svoje  při 
potlačováni  vzpoury  indické  byl  povýšen  do  | 
stavu  baronského,  sněmovna  udělila  mu  roční  | 
pensi  1000  liber,  byl  jmenován  čestným  mě- 
šťanem londýnským  a  v  Kalkuttě  postavena 
mu  z  veřejné  subskripce  jízdecká  socha.  Ale 
zdraví  jeho  bylo  valně  podryto,  zimu  r.  1861 
zlrávil  v  Egyptě,  r.  1863  v  již.  Francii,  kdež 
zemřel.    Pochován  byl   s  velikou  slávou  ve 
Westminsteru.    Napsal :   Rough  Notes  of  the 
campaign  in  Scinde  and  Afghánistán  in  i838 
—  tSSg  (Bombay  a  Lond.,  1840);  The  conquest 
of  Scinde:  a  commentary    (Edinburk,  1846); 
Baroda  intrigues  and  Bombay  Kutput  (Lond., 
1853);    A  suppressed  despatch  from  O.  to  A, 
Malet  (t.,  1853);   A  few  brief  Memoranda  of 


Mome  of  the  PukUc  SenHees  rendered  i^yr  fiter. 
coloneJ  O.  (L,  1853);  Our  tndmn  Army  (1860); 
Lieut,  generál  Sir  Jáma  0.-*s  BerS^m  cmm* 
paign  in  iSSy^SS  (Lond.,  1860),  ndiledé 
k  četným  jeho  zprávám  politickým  a  spriv« 
ním.  Šrv.  F.  J.  Goldsmid,  James  O^  a  bío- 
grapby  (Lond.,  1880). 

ďO«tr«mer  v.  Ludvík  il). 

Onttld«r  [autsajdr],  angL  od  omttiée  = 
vnější  strana,  při  závodech  kůň,  ktexý  ml 
nepatrnou  čáku  na  výhru  a  na  něhoi  se  ne^ 
siii.    Sporty  jiné  přejaly  také  tento  výraz. 

0«T«rtiira  [uvcrtýra;,  z  íiranc.,  hudeboi 
skladba,  tvořící  úvod,  zaháieDÍ,  přederšim 
zahájení  opery.  Prvoi  hudebni  dnmata  ne- 
měla o-ry,  nýbrž  počínala  se  přímo  reďta- 
tivním  prologem.  Monteverdiův  >Orfeo«  na 
př.  trojnásobnou,  plným  orchestrem  před- 
nášenou toccatou  ztrnulého,  nicméně  vžak 
skvělého  rázu  na  nezměněné  se  ndriující 
harmonii  C-dur.  Ponenáhlu  přeili  však  skla- 
datelé ke  komposici  krátké  sonáty  {canion 
di  sonar),  nebo  jednoduché  83fmfonii  (ve  stylu 
pavany),  které  kladli  na  počátek  opery. 
Tyto  operní  úvody  nemají  váak  nija&ébo 
samostatného  významu  v  literatuře  hudby 
instrumentální,  ani  pevné,  utkvělé  formy; 
zjevují  se  spíše  jako  skupeniny  části,  jimií 
vyznamenávala  se  starší  sonáta.  Teprve  sklon- 
kem XVII.  stol.  vykřiitálily  se  dvě  formy, 
Í'ichž  potom  obyčejně  bylo  se  pfidriováno, 
Lteré  nebyly  ničím  jiným,  než  omezením 
sonáty  na  tři  díly;  Lully  postavil  před  fugo- 
vanou  větu  allegrovou  pathétický  úvod,  ieni 
na  konci  (z  pravidla  zkrácen  neb  nasnacen) 
se  vracel,  Alessandro  Stradella  počínal  o-ru« 
jež  v  Itálii  zvána  byla  Jtit/on/a,  fugovanoo 
větou  allegrovou,  za  ni  do  prostřed  postavil 
pomalou  větu  a  vrátil  se  pak  k  počátečnímu 
charakteru.  Pozornosti,  kterou  vzbouzel  pa- 
řížský orchestr  svou  přísnou  disciplinou  pod 
Lullym,  rozšířila  se  i  naLuUyovu  o-ru  {puvtr- 
ture  a  la  fran^aise)  jmenovitě  v  Německu 
(G.  MuflFat,  K.  Fr.  Ábel,  Joh.  Fischer,  Erlc- 
bach,  J.  J.  Fux,  Tclemann,  Fórster,  Fasch 
a  j.),  pokud  v  čelo  obvyklé  orchestrální  suity 
(partie)  byla  stavěna  a  až  do  r.  1760  v  kon- 
certech panovala.  Teprve  v  tomto  čase  ob- 
držela od  mistrů  neapolské  Školy  pozdviže- 
nou italskou  symfonií,  která  stále  hustěji  byla 
psána  pro  koncertní  účely,  nadvládu  a  >o. 
á  la  frangaise«  zastarala  zároveň  s  tanedni 
suitou.  (Srv.  Riemann^  Die  franz.  Ouvertuře 
in  der  1.  Halíte  des  XVIIL  JahrhunderU 
v  >Mťis.  Wochenblattu*,  1898.)  DneŠni  o-ru 
lze  děliti  ve  tří  přísně  od  sebe  odlehlé  dnihv: 
1.  o-ru  ve  formě  sonátové,  která  vykazuje 
dvě  nebo  tři  themata  různého  charakteru, 
která  následují  po  krátkém  pomalém  úvodu 
pathétické  nálady  a  vracejí  se  po  více  či 
méně  rozpředeném  propracování  (chybí  tu 
tedy  pro  sonátovou  formu  charakteristická 
reprisa  před  provedením).  Této  formy  s  vét£ 
či  menší  přísností  přidržují  se  koncertot 
o-ry,  avšak  též  operní  o-ry,  které  viii  the- 
mata z  materiálu  melodií  opery.  2.  O.  na 
způsob  poutpourrif  která,  anii  se  přidrfuje 


Ouvrage  —  OváL 


níjiké  formy,  pfináil  na  cfTekt  vypočtené 
stu pĎo vání  a  kontrastující  aspořádlni  ttae- 
mat  1  nejpfisobivéiifch  číael  opery,  navčiu- 
jíc  je  na  aebc  v  podobč  více  či  míné  do- 
konalé (Rossini  a  j.).  3.  MoEivicky  a  operou 
•amou  souviafcl,  ale  do  sebe  lainé  uzavře- 
nou dte  lákonA  hudebního  utvářeni  a  za- 
okrouhlenou (symlonický  prolog),  buď  ie 
!>kladatel  lákladni  myálenkn  opery  v  podobí 
ihuitíné  provádí,  protivy  k  sobe  staví  a 
■mířeny  neb  nesmiřeny  nechává,  nebo  s  druhé 
■tran^  ie  připravuje  na  exposici  díla,  na 
první  jeho  scény.  Takovými  o-roi  nejmo- 
dernéjiiho  střihu  isou  předehry  Wagnerovy 
a  ieho  následovníků,  jakoi  i  Schumannovy, 
Weberovy,  ba  i  Moiartovy  a  Beethovenovy. 
U  nás  dle  téhoi  zpfisobu  počínal  si  Smetana, 
pokud  vflbec  k  opeře  připojoval  ořu. 

Obttms  [uvráil,  franc,  dílo. 

OBTilf  [uvrié]  Pierre-Justin,  malíř  a 
lithograf  ftanc.  (•  1806  v  Pafíii  —  t  1879 
v  Rouenu).  Byl  lákem  Ábela  de  Pujol  a 
mnoho  cestoval  po  Francii,  Anglii,  Némecku 
a  Itálií,  při  kterél  pHleliCosti  nasbíral  mnoho 
rAmých  studii  a  maloval  mnoiství  pohlcdA, 
často  aquarelly.  Z  jeho  obraiův  uvádíme: 
Canale  Grandt  v  Btndlkách  (1833);  Kttthe- 
drdla  v  Oiartm  a  Náméiti  Royaitki  (1837); 
Sdávofi  ^árnku  ve  Pontaintbieau  (1842);  So- 
mertel-Hou-t  (1850);  Zdmei  Pitrrefandtký 
1 186.^)  a  j.  Zhotovil  Uké  nakolik  kopii  pro 
museum  versaiUeské  a  oékolik  lithogratii  dle 
vlastních  obraifiv, 

ObvtIst  iuvrijél,  franc,  dělník. 

van  Onwfttor  Aalbert,  malíř  niiozem. 
(•kol  1430  —  t kol  1460),  Dle  iprávyvanMan- 
derovy  namaloval  V\kříítti{  Lazarovo  (od 
r.  1S90  v  museu  berlínském),  eyckovské 
i  v  podáni  potadl  (chrám  románský)  í  v  po- 
dáni osob.  Srv.  W.  Bode,  Die  Auferweckung 
des  Laiarus  von  A.  O.  (Jahrbucb  der  kón. 
preust.  Kunstsammlungen.  1890). 

Ov«0«  (ovtUio,  lat.}  u  Římanů  v  dobí  re- 
publiky vjzniroenánl,  jchol  se  dostávalo  ví- 
léiflm,  kterým  ncpřiinán  velký  triumf.  Udě- 
lována dilťm  la  menii  vitéistvi,  dílem  tehdy, 
nebyl-li  vliéi  téi  vrchním  velitelem.  Od 
triumtu  liiila  se  o.  lim,  ie  vQdcc  nejel  na 
voie,  nfbri  toliko  na  koní  (v  stariich  do- 
bách icl  pélky),  odín  jsa  pouie  togou  le- 
movanou {toga  prattexta]  a  na  hlavě  maje 
místo  věnce  vavřínového  věnec  myrtový. 
Občtoval  ovci  (ovit,  odkudi  mnoti  jméno 
o.  odvozují),  ne  býka,  jako  trtumfátor.  Prvý 
oslaven  o-ci  konsul  Postumius  Tuberttus 
po  vítéistvi  nad  Sabiny  (503  př.  Kr.).  Nyní 
sluje  o-cí  veřejné  oslavováni. 

OvKd&i  mésto  v  ital.  pro  v.  Alessandria 
v  kraji  Novi.  na  f.  Orbé,  při  ústi  Stury  a  na 
trati  Janov-Asti  Středomořské  dráhy,  má 
S258  obyv.,  krásné  paláce,  gymnasium,  prá- 
delnu bavlny,  vinařstsí  3  hedvábnictví  a  jest 
spojeno  silniční  drahou  s  Novi. 

OradKTdíiiniďae)  jest  čeleď  hmyiu  dvou- 
kFidl<'ho  rovnoievnčho  iprlhorrhapha)  lesekce 
krátkokřidlých  (Brachyeera).  Vyznačují  se 
hlavou  krátkou,  příčnou,  aspoň  liíří  hrudi, 


999 

a  tykadly  vpřed  (rčlclmi  s  3.  článkem  kroul- 
kovaným.  Sosák  jeat  vvníklý,  tlustý,  masitý, 
se  4 — 6  itětinkami  boaacimi  a  makadly  tře- 
telné  2členými,  prodlouíenými.  Oči  u  samečkfl 
na  čele  se  dotýkají.  Zadeček  jeví  7  kroufkú, 
jest  dosti  iiroký,  trochu  zploštělý.  Nohy  ne- 
obrvené,  mírně  dlouhé,  holeně  střední  a  ně- 
kdy íiadni  nesou  konečné  ostruhy;  chodidla 
mají  3  plátky  přidriovací.  Supina  jest  veliká 
a  zřetelná.  Přední  filka  krajní  vroub!  celé 
křídlo,  3.  lilka  podélná  rozvětvuje  se  a  její 
hořejii  větévka  má  často  přívěsek  směřující 
na  »d.  O.  jsou  těla  prostředního  ai  veli- 
kého, s  očima  zdobenýma  purpurovými  skvr- 
nami neb  páskami.  ZdriujI  se  zvláitě  na  mí- 
stech., kde  bývá  dobytek;  lítají  velice  rychle 
.čky  Hsajf  krev.    Larvy  do  předu   i  do 


chách  zastoupeny  jsou  7  rody,  z  nichi  nei- 


daieíitéjíí  jest  Haematopóta  Mg.  (v.  t.), 
ChrysopsMg.  (v.  t.)  a  Tabanus  L.  Tento 
nemá    oček    jednoduchých    ani    konečných 


ostruh  na  holeních  zadních.  Třetí  článek  ty- 
kadlový   jeat    pro- 
dloulený,    Skroui-     ^M 
kovy ,    na    kořené     ^|^ 
roiiířený  a  na  stra-    ■^-'  i 
ně    vykrojený,    oá-       ' 
sledkem    čehoi    1. 
kroufek  jest  zubo- 
ví té   vysedlý.    Ob- 
lil ný    tento    hmyz 
pronásleduje    koně 
a  skot.    Z  S  naiich 
druhů    nejvétíi   je 

Ovad    obecný    či    C  2980.  Ovad  obtcnj.  Ta- 

bzikavka,  T.  bo-  *"".^"""-^- 

vinu*  L.  (vyobr.  č.  •>  """'"i^^^JJ^*^:*)"  •*■""» 
2980.).  jest  Černo- 
hnědý, na  hrudi  ilutavě  pýřitý,  nahoře  s  na- 
černaUmi  proulky;  na  zaoečku  jsou  kroniky 
na  zadním  kraji  červenoiluté  a  na  hřbetě 
mají  bělavý  trojúbelnik;  holeně  jsou  avítle 
iluté,  křídla  nahnědlá.  Oči  lysé,  bez  pronlkA. 
Délka  20—24  mm.  Kpk. 

Ovftlm  v.  Oahu. 

Ovalhlneb  Havai,  největií  ostrov  v  Ha- 
vajském souostroví  (v.  t.). 

Ovál  (z  lat.  ovum,  vejce),  vejčitost, 
vejci  lý  čih  ovální  tvar,  také  čára  vej- 
čitá  n,  oválová,  křivka  ovální,  jest 
obrazec  obdlouhle  okrouhlý,  uiavřený,  po- 
dobný ellipse.  od  nii  liii  se  tím,  ie  skládá 
sezobloukfi  kruhových,  obyčejně  čtyř.  Dvěma 
svými  hlavními  průměry,  nejdelilm  a  nej- 
kratilm.  kolmo  na  sobe  stojícími  v  bodě  roz- 
polovacím,  jel  jsou  jeho  osami  či  symmetrá- 
lami,  dělí  se  o.  vidy  ve  dvě  shodni^  části.  Dle 
toho  konstruuje  se  o.,  jehož  je  ovjem  velmi 
mnoho  druhů,  na  příklad  takto  (předpoklá- 
daje, ie  AB  a  CD,  vyobr.  č.  2981.,  jsou  dva 
hlavni  průměry  o -u);  zvolme  namenii  poloose 
libovolný  bod  E  a  učiĎme  AF^CE=F'B. 
Z  /^a.^jakoito  středů  vedeme  libovolným. 
avíak  stejným  poloměrem  oblouky,  jei  se 
protínají  v  C  a  H,  tak  ie  vzdálenost  FG  t= 


1000 


Ovální  —  Ovariotomie. 


FH=EG=^EH,  Přímka  určená  body  G  a 
H  protne  osu  CD  (neb  její  prodloužení)  v  J, 
načež  učiníme  OJ'^=OJ.  ápojme  potom  J' 
a  •/  s  body  F  2l  F\  prodlužme  spojnice  a 


2981.  Ovál. 


opišme  poloměry  JC=  JD  z  J  a  J'  oblouky 
KK!  a  Li.',  jakož  '\  z  F  z  P  poloměrem 
FK=^FK  oblouky  KAL  2.  KBL.  Jeáté 
mnohými  jinými  způsoby  lze  kresliti  o.,  je- 
hož se  užívá  v  praxi  zvlášť  při  konstrukci 
klenutí.  Oem  značí  se  také  osný  řez  vejce. 

Oválni  v.  Ovál. 

O.  kružítko,  tolik  co  >ellípsové  kru- 
žítko*, v.  Ellipsograf. 

Ovály  Desoartesovy  (aplanatické 
křivky  neboli  cartesiany)  jsou  křivky 
4.  stupně,  kteréž  Descartes  uvádí  ve  své  >Di- 
optrice«,  která  vyšla  jakožto  díl  většího  spisu, 
majícího  titul:  >Discours  de  la  méthode  pour 
bien  conduire  la  raison  et  chercher  la  vé* 
rite  en  sciences.  Plus  la  dioptrique,  les  mé- 
téores  et  la  geometrie,  qui  sont  des  essais 
de  cette  métnode<  (Lejda,  1637).  Každá  ta- 
ková křivka,  jejíž  body  za  algebraický  součet 
násobků  svých  vzdáleností  ode  dvou  bodů 
v  rovině  její  mají  veličinu  stálou,  jest  v  sou- 
stavě bipolární  vyjádřena  rovnicí  ap-|-6p,= 
c  (1),  která  se  též  zhusta  převádí  na  tvar 
9  -^  n  9,  ss  konst  (2).  Křivka  tato  jest  prů- 
mětem  křivky  společné   dvěma  kuželovým 


::Pi 


C.  2982.  Normála  k  oválu  Descartesovu. 

plochám  rotačním,  které  mají  osy  spolu 
rovnoběžné  na  rovinu  k  těmto  osám  kolmou 
(Machovcc,  Zobrazování  tečen  a  středu  kři- 
vosti křivek  na  základě  nové  methody).  Dů- 
ležitou její  vlastností  jest,  že  poměr  sinusův 


úhlů,  které  tvoří  normála  s  obéma  průvodič^ 
(vyobr.  č.  2982.),  jest  veličinou  stálou,  rov- 
nou stálému  součiniteli  11  (v  rovnici  2w  se  vy- 
skytujícímu). Pro  tuto  vlastnost  ji  Descartes 
konstruoval  a  nazval  křivkou  aplana- 
tickou,  neboť,  je-li  plocha  rotační,  vytvo- 
řená touto  křivkou  otáčeni  kol  spojnice  oboB 
pólů  PxPu  plochou  lámací  paprsků  světel- 
ných, přísluší  při  libovolném  otvoru  jejím 
pólu  px  jakožto  předmětu  přesně  druhý  pól  p^ 
(bez  aberrace,  jaká  se  vyskytuje  při  kuiové 
ploše  lámací,  jakožto  obraz  f v.  Čočka,  aber- 
race sférická,  str.  807).  —  Z  rovnice  (2)  vy- 
plývá také,  že  každý  bod  o*lu  D*va  má  od 
pólu  Px  a  od  kružnice  K  o  středu  p^  a  pólo- 

c 
měru  r  =  -r-  vzdálenosti  v  určitém  stálém  po- 

mčru.   Vztahujcme-li  tudíž  tato  křivku    na 
pól  Pi  a  na  kružnici  ^,   obdržíme  rovnici 

-~  =  —  =  1.  Padne-U  »,  do  nekonečna,  t,  i. 
q"       a  ' 

stane-li  se  kružnice  K  přímkou,  promění  se 

ovál  v  něktc  rou  křivku  2.  stupně,  která  jest 

pro  M  >  1  ellipsou.  Proto  jest  plochou  apla- 

natickou  pro   paprsky  rovnoběžné    rotační 

ellipsoid.  Fch. 

Ovampové  (Ovambové),  bantuský  ná- 
rod v  Něm.  Jihozáp.  Africe,  bydlící  mezi  hor. 
Kunene  a  Kubangem  a  19^  j.  Š.,  as  na 
140.700  km*  roilohy,  maje  kol  120.000  duái. 
Jsou  postavy  silné,  kostnaté  a  svalnaté,  pleti 
čokoládově  hnědé;  nízké  čelo,  nepomémě 
tlusté  pysky  dodávají  oválnímu  obličeji  ne- 
příjemného výrazu.  V  oděvu  omezují  se  jen 
na  nejnutnější;  k  okrase  slouží  perly  a  škeble 
buď  navlečené,  nebo  na  kožených  pasech  na- 
šité, u  žen  kruhy  měděné,  někdy  až  !*/«  k^ 
těžké.  Kuželovité  chySe  z  kolu  zbudované 
a  hlinou  potřené  ohrazují  trnitým  plotem. 
Přírodní  poměry  jejich  vlasti  dovolují  O-pům 
hospodářství  ve  větších  rozměrech;  pěstuje 
se  hlavně  cirok  a  eleusina,  vedle  toho  i  ta- 
bák, jímž  platí  částečně  králi  daň,  nad  to 
jsou  samí  vášniví  kuřáci.  Nedostatek  blízkých 
pastvin  omezuje  chov  dobytka,  koz.  ovcí  a  j. 
Žijíce  pod  absolutní  vládou  králů  jsou  vůči 
vyšším  (národ  dělí  se  ve  3  kasty)  pokorní, 
k  cizincům  zdvořilí,  ale  k  poddaným  —  a 
těmi  jsou  často  Damové  a  Křováci  —  cho- 
vají se  surově.  Krádež  nepokládají  za  ne- 
ctnost Věří  ve  zlé  bytosti,  v  moc  čarodějův 
a  svolavačů  deště.  Mnohoženství  je  vše- 
obecné. 

Ovar,  město  v  portug.  prov.  Beira  a  di- 
striktu Aveiro,  na  sev.-vých.  konci  pobřež- 
ního jezera  Aveiro  a  na  trati  Lisabon - 
Oporto,  má  11.002  ob.  (1890),  kteří  provo- 
zují rozsáhlé  rybářství  a  čilý  obchod  s  dří- 
vím, a  jest  v  pravidelném  parníkovém  spo- 
jení s  Aveirem.  Tír, 

Ovari,  jap.  prov.  na  tichomoř.  pobřeží 
ve  střed.  Niponu,  při  zálivu  t.  jm.,  nálcii 
k  nejdůležitějším  územím  oro  umělecký  prů- 
mysl v  Japanu.  Hl.  m.  je  ríagoja  (v.  i,). 

Ovariotomie  jest  operativní  odstra- 
nění nemocného  vaječníku  z  těli  feny.  Nej» 


Ovarium  —  Ovce.  lOOl 

častčjší  podnět  k  tomu  dávají  novotvary  čili   některých  plemen  scházejí.  Tělo  jest  pokryto 

nádory  vajcčníkové.    Mezi   nimi    nejčastější  ^  hustou   a  krátkou  vlnou.    Z  cizích   plemen 

Jsou    boubťlc    čili   cysty   vaječníkové,  t.  J.   dlužno  uvésti  tato:   ovci  tlustozadkou, 

vaky  vyplněné  v  málo  nebo  velmi  mnoha  od-  i  O.  aríes  steatopyga  (středni  Asie),  s  lojovitým 

dílech  bustou  kolloidni  tekutinou,  dosahující  •  nádorem  při  krátkém  ocase  a  hrubou  vlnou; 

někdy  ohromné  velikosti  a  vedoucí  svým  ne-   ovci  tlustoocasou,  O,  a.  pachy ctr ca  (jiŽ. 

obroezeným   vzrůstem   z   pravidla   ke   smrti   Asie  a  sev.  Afrika),  s  podobným  nádorem 

osoby  stiiené.    První  o.  byly  ojediněle  pro- '  kolem  zakrnělého  ocasu,  jen  s  pesíky,  bez 

vedeny  v  1.  pol.  XIX.  stol.,  obyčejné  s  ne-    vlny;    ovci  široocasou,   O.   a,  platyura 

příznivým  výsledkem,  a  teprv  po  r.  1860  ope- ;  (Persie,  Malá  Asie,  Afrika),  s  ocasem  delším, 

race  nabyla  jakéhosi  rozšířeni  v  rukou  jed- '  ale  vrstvou  tuku  ztlustlým;  ovci  dlouho- 

notlivých  specialistů,  zvláště  v  Anglii  (Baker   ocasou,  O.  a,  doUehura  (Habeš,  Egypt,  Sy- 

Brown,  Spenccr  Wells,  Keith),    ve  Francii  •  rie),  se  ztučnělým,  dlouhým  ocasem;   ovci 

(Nťlaton,  Koebcrlé,  Péan).   Ale  teprve  kon-    dlouhonohou,  O   a.  hngipes  (Afrika),  po- 

cem  let  sedmdesátých  se  zavedením  Listrova   dobnou  koze,  s  vysokými  nohami,  s  krátkými, 

antiseptického  léčení  ran  o.  rozšířila  se  vše-   tuhými  pesíky;  nemotornou  ovci  africkou, 

obecně  a  vnikla  také  do  Čech.  Nyní  pak  pro-    O.  a.  afňcana  (Afrika),  s  hřívou  na  krku, 

vádí  se  ve  všech  nemocnicích  operativních    plecích  a  na  hrudi.   Všecky  tyto  ovce  pro- 

s  výsledkem  obyčejně  dobrým.  Obnášíf  úmrt-   spívají  mlékem,  masem,  vlnou   a  tukem.  — 

nost  nyní  sotva  3Vt  a  u  případů  jednodu-   K  rodu  ovec  {Ovit  L.)  ještě  náležejí  dru- 

chých  ani  ne  l*/o-  Každý  nádor  vaječníkový    hové:  O.  mifs/mon  Schreb.  a  O.  orientalis  (viz 

přicházející  ku  poznání  lékařskému  máji  býti  j  Muflon),  O.  argali  Pall.  a  O.  montana  Cuv. 

podroben  dříve,  neŽ  svým  dlouhým  trváním  ;  (v.  Argali),  O.  nahoor  Hodgs.  (v.  Nahur) 

vezme  na  sebe  ráz  zhoubný.  Ra.     |a  konečné  O.  tragelaphut  Desm.  (O.  hřiv- 

Ovarlum  (lat.),  vaječník.  |  natá,  arui).   Tento  druh  nemá  slzních  ja- 

Ovo«  {Ovis  L.).  rod  přežvýkavců  duto- '  mek  a  sléroě  čenichu  jest  přímé;   na  hrdle, 

rohých   (Cavxomia)  ze  sekce   téhoŽ  jména   hrudi   a   na   předních   nohách   má  dlouhou 

{Opina\  jejíž  druhové  mají  narozdíl  od  turů   hřívu  a  také  na  kolenou  zadních  noh  jsou 

tělo  menši,  na  dutých,  hned  nad  očnicemi    chvosty  dlouhé  srsti,  jež  s  hřívou  dosahuje 

se  nalézajících  násadcích  čelních   rohy  nej-   až  na  zemi.    Nohy  jsou  krátké  a  silné.    Ne- 

pr\e  nazad  zakřivené  a  u  kořene  buď  zpředu   dlouhý  ocas  (25  cm)    má   na   konci   chvost 

a  ze  zadu  nebo  naopak  se  stran  smačklé,    delších  chlupů.    Berani  i  ovce  mají  stejné 

t  pravidla  napříč   vráskované,   nos   nahoře   rohy  jednoduše  nazad  a  ven  zakřivené.  Tčlo 

vpředu  srsti  porostlý,  stoličky  prismatické,   má  délku  1*5  m,  výšku  v  plecích  95  cm,  a 

ostrohrané,  na  povrchu  hladké  a  na  žvýkací   srst  barvy  plavé  i  narudle  hnědé;  hříva  krku 

ploše  úzkými  poloměsíčit^mi  jamkami  zna-    má  barvu  Černou.  Jest  domovem  v  severní 

mtnané  a  na  vymeni  jen  dvé  cecíkův.  Nále-    Africe,  v  pohoří  Atlasu,  při'  hořejším  Nilu, 

iejí  sem  rody  Capra  L.  (v.  Koza  a  Kozo-    v    Habeši    a   obývá   v   horách,   na   stepech 

rožec)  a  Ovis  L.  (o.).  Tento  má  na  troj  hra-   i  v  pouštích.  Br, 

ných  násadcích  rohy  také  skoro  trojboké,       O.  domácí  sluje  hromadně  brav  ovčí, 

nad  Čelem  vpředu  ploské   a  vzadu  smačklé,    samec  jmenuje  se  beran,  samice  zove  se 

zavinuté  a  napřič  vráskované,  čelo  ploché,   matka    nebo    bahnice,    mláděti    říká    se 

ale  hlavu  vpředu  úzkou,  oči  s  jamkami  slz-  jchně  aneb  dle  pohlaví  beránek,  Jehnice 

nimi,  bradu  bez  vousů,  nohy  po  většině  štíhlé   (matička),  vyklešténý  beran  sluje  sícopec  a 

a  ocas  krátký;  tělo  jest  pokryto  buď  zkade-   k  chovu  nezpůsobilázvířata  jmenují  se  brak. 

ř^nou  vlnou,  buď  kosmatou  srstí.  O.  divoké   Dle  stáří  šlovou  o.  roční,  zubáci  neb  zub- 

iijí  ve  stádech  po  horách  severní  polokoule   kyne,  a  staré.  Chrup  o.  sestává  ze  6  stoli- 

a  původním  domovem  jejich  jest  Asie;  v  Ev-   čck  po  každé  straně  obou  čelistí  a  z  8  ře- 

ropě,  Africe  a  Americe  žije  po  jediném  druhu    žáků  na  čelisti  dolní;  řezáky  sluií  též  lopatky, 

takových  divokých  ovec.    Obývají  v  horách    prvé  řezáky  a  stoličky  sluií  mléčné.  Jehněti 

i  dosti  vysoko,  zejména  po  pastvinách  a  stra-    narostou  zuby  mléčné  řezáky  a  po  3  stolic- 

nich  nebo  ve  světlých  lesích,  odkudž  se  na   kách  (předních)  ve  3—4  týdnech  a  trvají  do 

Zimu  stěhují  do  údolí.   Tyto  divoké  o  jsou    stáří   1.  roku.    Ve  veku  1—1 7»  ''oku  jehně 

přcžívavci   čilí,   obratní   a   srdnatí.    Samice   ztrácí   prostřední   (prvý)   pár   řezáků   mléč- 

(bahnice)   metá   po  1—2,   zřídka   po   3—4    n^ch,  na  místě  kterých   narůstají  širší   ře- 

jchňatcch  v  době  20—25  neděl  po  páření,    žáky   (lopatky)  stálé,  a   sluje   dvouzubka. 

Lidé  loví  divoké  O.  pro  chutné  maso  a  vlnu.   jarník  či  jeřátko.    O.  2— 2Vjletá  dostává 

Nejznámějším  a  nejdůležitějším  druhem  rodu    2.  pár  řezáků  stálých  a  slově   čtyřzubka, 

Ox'.í  jost  mírná,  trpělivá,  ba  skoro  tupá,  báz-   zubkyné   neb  dospělá.    Mezi  3— 4  rokem 

livá  o.  domácí  (O.  aries  L.),  chovaná   ode    vymění  se  ovci  3.  par  řezáků,  načež  se  zove 

dávna  v  Četných  odrůdách  jako  ssavec  do-   šestizubka.   Od  4— 4Vj  roku  o.  ztrácí  po- 

raácí.  takže  dnes  nesnadno  rozhodnouti,  ze    slední  (vnější)  pár  řezáků  mléčných,  v  době 

kterého  nebo  vlastně  ze  kterých  druhů   di-    té  vymění  též  přední  stoličky  mléčné,  naro- 

vokých  pošla.  Má  čenich  na  slemeni  klenutý,    stou  jí  i  stoličky  zadní  (po  3),  má  pak  zuby 

na  předu  tupý,  neveliké  oči  i  boltce  a  rohy    vyrovnané  a  nazývá  se  osmizubka  Či  plno- 

ncjprve   nazad  ohnuté,  dvakráte  šroubovité    létá.  V  násK  dujících  letech  zuby  se  prodlu- 

zavinuté  a  Špičkou  ven  obrácené;   samicím    zují  a  opotřebují  tou  měrou,  že  v  8.  až  19. 


1002 


Ovce. 


roce  o.  nemftie  se  již  dobře  napásti.  Na  zá* 
klade  této  pravidelné  změny  zubů  lze  stano- 
viti stáří  bravu,  při  čemž  třeba  si  připama- 
tovati,  že  dobře  krmený  a  hleděný  brav 
rychleji  zuby  vymčňuie  než  ápatně  Icrmený. 
Dospělá  o.  váži  dle  druhu  a  pohlavi  14  až 
110  kg;  jehně  váží  asi  107»  váhy  bahnice. 
Plemena  ovcí.  Chovné  o.  lze  rozděliti 
ve  dvě  veliké  skupiny  plemen,  t.  na  plemena 
evropská  a  mimoevropská.  K  mimoevrop- 
ským plemenům  náleží:  1.  O.  tlustozadká 
{Ovis  steatopyga)^  jež  má  domov  svůj  od 
hranic  evrop.-asijsk.  až  do  Číny.  Zvláštnosti 
její  jest  krátký  ocas,  3—4  obratle  čítající  a 
20  až  30  kg  loje  nesoucí.  O.  t3^o  chovají  se 
především  pro  maso  a  lůj,  často  též  pro  cen- 
nou kožišina  z  jehňat;  vlna  je  takřka  bez 
ceny.  2.  O.  široocasá  (O.  platyura)  je 
rozšířena  v  záp.  Asii  a  sev.  Africe,  částečně 
též  v  Kapsku,  již.  Itálii  a  Francii.  Ocas  má 
plochý  a  velice  tučný  (14  kg),  Kožišina  jeh- 
ňat jménem  astrachan  a  kožišina  starších 
zvířat  jménem  krymr  jest  velice  hledána. 
Vlna  je  smíšená,  méně  cenná.  3.  O.  beduín- 
ská  či  dlouhoocasá  (O.  dolichura)  chová 
se  ve  střední  Asii,  Sýrii  a  sev.  Egyptě  pro 
maso,  lůj  i  vlnu,  jeŽ  je  šedobílá,  jemná, 
lesklá  a  česné  vlně  podobná.  O.  tyto  mají 
ocas  skoro  země  se  dotýkající  (až  80  cm)  a 
hojně  tukem  obalený.  V  Evropě  chovají 
se  tato  význačná  plemena:  1.  O.  krátko- 
ocasá  (O.  brachyura),  jeŽ  rozšířena  je  v  se- 
verní Evropě  a  vyznačuje  se  krátkým, 
sotva  13  obratlů  čítajícím  ocasem;  vlnu  má 
smíšenou,  méně  cennou.  Do  této  skupiny 
náleží  skandinávská,  livonská,  island- 
ská  a  step  ní,  z  nichž  tato  nejvíce  je  rozší- 
řena jsouc  pravým  dobrodiním  obyvatelstva 
dolin,  bažin,  písčin  a  pustin  severoněm.,  jest 
nejužitečnější  a  nejskromnější,  ale  také  nej- 
menší všech  ovcí.  O.  step  ní  je  55  cm  vy- 
soká, 56  cm  dlouhá,  bezrohá;  vlnu  má  smí- 
šenou, i  přes  25  cm  dlouhou,  svrchní  vlas 
bývá  černý,  prostřední  chlup  je  12  cm  dlouhý 
a  zpodní  vlastní  vlnovlas  měří  sotva  6  cm\ 
váží  14—20  kg  a  dává  vlny  1—4  kg.  Dále 
náleží  sem  též  o.  po  dolní  nížin  severoně- 
meckých,  jejíž  východofryský  ráz  nejvíce 
je  rozšířen  a  též  u  nás  místy  se  chová  (Ber- 
nardice  u  Tábora,  ryt.  z  Eisensteinu  v  Břez- 
nici.  Adam  v  Kralupech  n.  Vit.).  O.  tato  má 
vysoké  nohy,  úzkou  dlouhou  hlavu  a  vodo- 
rovně položené  uši,  dlouhou  ť20— 25  cm), 
hrubou  a  často  zplstnatělou  vlnu.  Vyniká 
svou  otužilostí,  dojivostí  (2—5  /  denně  neb 
až  500  /  ročně),  plodností  (2—4  mláďata), 
tučnivostí  a  rychlým  vzrůstem;  vážívá  60  až 
100  kg.  Upotřebuje  se  jí  často  ku  pleme- 
nitbě  s  jinými  plemeny.  2.  Cápovice  či  o. 
huňatá  (O.  dolichura  strepsiceros)  chová  se 
v  zemích  jihovýchodní  Evropy  (v  Haliči,  Bu- 
kovině, Uhrách,  jv.  Rusku,  Rumunsku,  Srb- 
sku atd.)  pro  maso,  mléko  a  částečně  i  pro 
vlnu  a  kožišínu.  Vlna  je  barvy  bílé,  hnědé 
i  černé,  je  hrubá  a  smíšená;  svrchní  srsC 
měří  20—40  cm,  zpodni  vlnovlas  7 — 12  cm; 
v  zimě  převládá  tento  a  činí  vlnu  cennější. 


Vlny  nastříhá  se  ročné  2 — 3  kgt  *  nH  ^jtir 
bějí  se  hlavně  houně,  má  dlouhé  í  40— 60  em]^ 
závitoví  tě  točené  rohy  fmimo  rái  borodeo* 
ský).  jež  zvedají  se  bua  pHmo  vzfaám  neb 
se  obloukoví  té  sklánějí  na  strany.  Hlava  a. 
nohy  pokryty  jsoa  obyčejné  černou  srstí. 
O.  je  velice  otužilá,  spokojoje  se  riu>ro  \^ 
roku  chudou  pastvinou;  tuční  velmi  rydíle, 
dává  maso  chutné,  obhl>ené  zvlálté  veFraocxi. 
3.  O.  schlíplouchi  {O.  catoiit)  nachází  se 
v  Lombardsku  a  Bergama.  Dojí  málo,  ale 
dává  mléko  velmi  tučné.  Vlnu  má  hrabou  a 
smíšenou.  4.  O.  selská  {O.  oríes)  bývala 
rozšířena  skoro  po  celé  střední  a  tánadni 
Evropě;  různě  pomíšená  nachází  se  v  těchto 
krajinách  dosud  a  jest  namnoze  pojmenována 
dle  zemi,  v  nichž  se  vyskytuje.  O.  česká 
je  skoro  vesměs  pomíšená  s  ovci  merinskoo 
a  chov  její  provozují  hlavně  JeŠté  rolníci 
v  Čechách  a  na  Moravě;  je  oosti  otiiÍilá« 
skromná,  dává  dobré  maso,  snadno  tacni, 
poněkud  hrubší  bílé  i  černé  vlny  dává  asi 
2  kg  'd  váží  asi  35  ^  O.  pomořanská* 
již  chová  u  nás  p.  J.  Čejka  %  Prusic,  je  bes* 
rohá,  a  zušlechtěna  byvši  plemeníky  mciin- 
skými  (a  anglickými,  má  dosti  jemnou  vlnu 
a  velmi  chutné  maso.  O.  srbská  a  ctgaja 
v  Sedmihradsku  a  Rumtmsku  jsou  rovnéš 
ovcí  merinskou  pomíšeny,  mají  vlnu  smíše- 
nou dosti  jemnou,  dobře  se  krmi  a  mají 
chutné  maso.  Nejvýznamnější  o.  selská  je 
merino,  jež  je  původu  španělského  a  vele- 
benou ovcí  vlnařskou;  je  zavalitá,  prostředně 
veliká,  50  cm  vysoká,  80  cm  dlouhá,  má  ve- 
liké závitovitě  točené  rohy,  jemnou,  krát- 
kou vlnu  a  váží  30—90  kg;  pečlivou  a  vy« 
trvalou  plemenitbou  přetvořila  se  v  rázy 
tyto:  a)  O.  elektorál  (escurial  neb  sa- 
ská  murinka)  je  útlého,  štíhlého  těla,  má 
velejemnou,  bílou,  řídkou,  pravidelně  krouž- 
kovanou vlnu,  s  málo  a  snadno  rozpustnou 
olejovitou  mastnotou;  roční  stříl  činí  1  až 
1*2  kg;  hlavu  má  špičatou,  krk  dlouhý,  hu- 
bený, tuční  zvolna,  maso  nemá  chutné  a  váži 
25—30  kg;  o,  tato  vyšlechtěna  byla  koncem 
XIX.  stol.  v  Sasku  za  účelem  jemností  a  vy- 
rovnanosti vlny,  při  čemž  zanedbána  bo- 
hatost vlny  a  váha  zvířete;  odtud  dovážena 
byla  za  drahé  peníze  do  Čech  k  zuŠlechténí 
českých  merinek;  původní  tvar  její  takřka 
úplně  vymizel  (Liptin-Rudno),  ale  zuiledi- 
těna  chová  se  v  Netolicích,  Libějicich,  Vin- 
týřové,  Pěnici,  Smečně.  h)  O.  negretti  (též 
infantado  neb  merinka  rakouská)  po- 
chází se  stáda  hrab.  Negrettiho  a  vévody  In- 
fantada  ve  Španělsku,  odkud  r.  1802  dove- 
zena byla  do  Rakouska  a  tu  dále  zušlecbfo*' 
vána,  aby  dosaženo  bylo  statných  a  pěkných 
zvířat,  s  rozloženým  tělem  a  se  snačným 
množstvím  vlny.  O.  tato  bývá  80  cm  dlouhá, 
50  cm  vysoká,  váží  30—50  kg,  dává  1—3  kg 
vlny  2'5— 4  cm  vysoké;  hlavu  má  krátkou  a 
širokou,  krk  krátký  s  hlubokým  prohýbaným 
lalokem,  kůži  má  pohyblivou,  značné  laloč- 
natou,  obrostlou  úplně  vlnou  bílou  neb  fin* 
tavou;  rouno  má  husté,  uzavřené,  tuhou  neb 
těžce  rozpustnou  mastnotou  na  povrchu  ^o- 


Ovce. 


1003 


jené  a  Černé  (po  přání  továrnikA);  berani 
mají  rohy  silné,  sávitkovitě  stočené;  v  Če- 
chách chová  se  suálechténá  m.  j.  v  Lukavici 
a  Koleiovidch.  c)  O.  elektorál-negretti 
je  nejznamenitéjSi  a  nejoblíbenější  ráz  k  do- 
saiení  jemné  vlny  soukenické  a  chová  se 
Q  nás  v  Dolních  Befkovicích.  d)  O.  merino 
8  vlnou  česnou  počala  se  vytvořovati  po 
r.  1825  následkem  poptávky  po  jemné  vlně 
Česné,  tím  dán  počátek  rázu  o.  mauchamp 
ImóianJ  a  o.  boldelucké;  prvá  vznikla  ná- 
hodou z  o.  mcrinské  narozením  beránka 
s  rovnou  hedvábnou  vlnou  chovateli  Graux 
v  hrab.  Mauchamp,  který  ji  se  státní  pod- 
podporou  120.000  fr.  zuálechtil,  je  80  cm 
dlouhá,  50  cm  vysoká,  bezrohá,  snadno  tuč- 
niva,  váií  35—50  kg  a  vlnu  má  10  cm  dlou- 
hou; druhé  dal  vznik  kníž.  Schaumburg-Lippe 
v  Meklenbursko-Zvcřínsku ,  odtud  rozšířil 
chov  tento  též  do  Ratibořic  u  Ces.  Skalice 
(1858)  a  na  jiné  své  statky;  znamenitým  stal 
se  svou  velikosti  v  beran  váží  10—SO  kg,  ovce 
45 — 55  ksí)  a  bohatostí  vlny  (beran  dá  9  až 
10  kg,  o.  5—7  kg  vlny  neprané);  obou  rázů 
bvlo  hojně  upotřebeno  k  plemenitbé  s  jinými 
plemeny,  e)  O.  rambouillet  [ranbujčj, 
téi  merinka  francouzská,  vznikla  na 
státním  statku  pobhž  Versailles  z  nejlepších 
merínek  Španělských,  u  nichž  však  nebyl  za- 
chován čistý  chov,  nýbrž  dbáno  jen  na  zlep- 
šení vlny  a  tvaru  téla;  podobá  se  rázu  ne- 
grcttj,  váží  40—55  kg,  jest  úplně  obrostlá  a 
dává  2  kg  6  cm  dlouhé  vlny  k  různým 
účelům  (á  deux  mains)\  novými  požadavky 
plemennými,  aby  se  dosáhlo  rychle  do- 
spívajících a  tučnivých  rázů  s  bohatou 
vlnou,  vytvořila  se  ponenáhlu  o.  merinos 
plissés  (merinka  vrásčitá  neb  laloč- 
natá),  jež  vyniká  bohatě  laločnatou  koži  a 
chová  se  hlavně  pro  vlnu ;  o.  merinos  non 
plissés  (merinka  bezlaločnatá),  jež 
má  kůži  rovnou  a  chová  se  nejen  pro  vlnu, 
ale  i  pro  maso  a  lůj;  nejnověji  vyšlechfuje 
se  o.  merinos  précoces (merinka  raná), 
jež  vyniká  rychlým  (raným)  vývojem,  veli- 
kou tučnivostí,  pěknou  černou  vlnou,  a  jež 
t-prve  r.  1878  na  pařížské  výstavě  byla  ná- 
ležitě oceněna;  jehňata  3měsiční  váží  25  kg, 
roční  60  kg,  18měsiční  asi  70  kg  a  poskytují 
až  62V«masa;  jsou-li  v  mládí  dobře  krmena, 
stávaji  se  otužilými  i  skromnými;  roční  stříž 
ční  asi  5  kg  vlny  neprané,  jež  továrním  pra- 
ním ztrácí  6lVo;  vlna  je  11  cm  dlouhá,  jemně 
vlnitá,  jejíž  jemnost  a  lesk  chovem  se  ještě 
zlepšuje;  chová  se  hlavně  v  okresích  Šois- 
sons,  Champagne  a  Brie.  V  král.  Českém  o. 
rambouillet  chová  se  ve  Sténovicích,  na  pan- 
stvích hrab.  Frant.  Thuna  z  Hohenšteinu, 
míšencí  s  ovd  anglickou  v  Třeboni  a  na 
Peruci.  Zvláštního  významu  nabyly  v  po- 
sledních letech  následkem  změněných  po- 
měrů hospodářských  o.  anglické,  zejména: 
a)  O.  dishley-leicestcrská  (dle  hrab- 
ství  téhož  jména),  jež  hojně  se  chová  ve 
Francii  a  na  tamních  jatečných  výstavách  již 
po  léta  bývá  vyznamenána  cenami  prvými; 
je  svým  zevnějškem,  jemnými  kostmi,  hloul>- 


kou  hrudi,  klenutím  žeber,  rychlostí  vývoje 
a  tučnivostí  dosud  nedostižná;  berani  dosa- 
hují 75  cm,  o.  70  cm  výšky  a  136-142  cm 
délky,  váží  až  80  kg,  jemné  bílé,  lesklé, 
20 cm  dlouhé,  černé  vlny  dává  až  dkg,  Bez- 
rohá  hlava  její  je  hladká,  s  rovným  nosem 
a  vodorovné  odstávajícíma  ušima;  o.  tato  je 
velice  choulostivá,  nehodí  se  pro  pastvu  a 
bývá  často  jalová  nebo  zmetá,  proto  nena- 
byla valného  rozšíření  a  pro  poměry  české 
je  skoro  bez  významu,  h)  O.  lincolnská 
vvniká  jemnou,  hedvábitou,  lesklou  a  20  cm 
dlouhou  vlnou,  jež  zvláště  se  hodí  k  výrobě 
látek  lustreo vých.  c)  O.  cotswoldskáje 
domovem  v  hrab.  Gloucester;  jest  otužilejší 
a  plodnější,  ale  má  hrubší  kostru,  větší  hlavu 
(s  čuprynou)  a  volnější  vývoj  než  o.  leice- 
sterská,  je  76—78  cm  vysoká,  94—143  cm 
dlouhá,  široká,  těla  válcovitého,  váží  aŽ  130  kg 
(jehňata  6— 8měsíční  40—50  kg),  maso  má 
dobré  a  dává  5—8  kg  hrubé  bilé,  25— 30  cm 
dlouhé  neprané  vlny.  Míšením  berana  o.  cots- 
woldské  s  ovcí  selskou  a  j.  vznikla  na  Mo- 
ravě o.  kelčanská,  jež  se  jí  velice  podobá 
a  v  užitkových  vlastnostech  namnoze  vyrovná, 
u  nás  je  hojně  rozšířena.  Čehož  také  zaslu- 
huje, a  chová  se  v  Želevčicích  a  Strašících. 
d)  O.  southdownská,  pojmenovaná  dle  vá- 
pencových pahrbků  hrabství  Sussex,  náleží 
k  nejznamenitějším  plemenům  masařským; 
je  70  cm  vysoká,  120  cm  dlouhá,  hlavu  má 
širokou,  krátkou,  bez  rohů,  s  jamkou  na  čele, 
porostlou  černou  srstí  a  pokrytou  vlnou  až 
k  očím,  trup  má  tvar  hranolu,  hruď  i  hřbet 
je  široký,  kost  iemná  a  končetiny  jsou  po- 
rostlé černou  srstí,  vlny  prostředně  jemné, 
více  méně  kroužkované,  8—10  cm  dlouhé 
dá  1*5—2  kg\  o.  tato  je  velmi  rychlého  vý- 
voje, ale  též  dosti  choulostivá  a  nedosti 
plodná.  U  nás  chová  se  při  celoročním  chlév- 
ním  krmení  v  Libochovicích,  Duchcově,  Ko- 
líně, Rychmburce,  Peruci,  Blatné,  v  Sudově 
Hlavně  a  j.  Hojně  rozšířeni  jsou  též  mišenci. 
t)  O.  cheviotská  (skotská)  je  domovem 
v  pohraničných  horách  anglicko-skotských, 
vznikla  smíšenou  plemenitbou  o.  domácí 
s  ovcí  leicesterskou  a  southdownskou,  chová 
se  pro  maso  a  částečně  též  pro  vlnu  a  mléko. 
f)  O.  dorsetská  a  o.  somersctská  jsou  jí 
velice  podobny,  vynikají  vel.  plodností  a  maso 
vykrmených  9— 12més.  jehňat  je  na  trhu 
londýnském  nejhledanější  a  nejdražší,  g)  O. 
blackfaced  heath  breed  ^černolící  o. 
horská)  je  domovem  v  hrabství  Derby  a  ve 
Skotsku,  vyniká  velikou  otužilostí  a  výbor- 
ným masem,  hlavu  má  malou,  rohatou,  kon- 
četiny krátké,  zmasilé,  obě  porostlé  černou 
neb  strakatou,  tuhou,  krátkou  srstí,  kosť  má 
silnou,  ale  nikoli  hrubou,  a  hrubé  smíšené 
vlny  dává  1*5— 2*5 /rg".  h)  O.  shropshireská 
povstala  smíšenou  plemenitbou  původní  o. 
shropshireské  s  ovcí  dorsetskou,  pak  ovci 
leicesterskou  a  konečně  s  ovcí  southdown- 
skou, jíž  se  tvarem  těla  velice  podobá,  lišíc 
se  od  ní  hlavou  pokrytou  srstí  úplně  černou 
a  nosem  vráskovitým,  je  75  cm  vysoká,  1  m 
dlouhá,  váží  80  kg  a  dává  3  kg  dosti  hrubé 


1004 


OvčáctvL 


▼Iny,  je  otaiilá,  rychle^  8c  vjyíjí  a  nrcble 
toční,  zaiitkaje  rflzné  pice  snad  nejlépe  a 
spokojí  %e  i  s  pící  chudou;  pro  tyto  vlast- 
nosti  nabyla  hojného  roziířeni  v  Americe, 
kdei  hojné  se  misí  s  jinými  plemeny;  téi 
u  nás  nabyla  půdy  a  docfleny  výsledky  příz- 
nivé i  při  sroíiené  plemcmtbé  o.  merino, 
kelčanskč  a  sonthdownské  (Hospozín)  a 
8  ovcí  roeríno  a  southdownskou  (v  Chocni) ; 
chová  se  v  Hospozíné.  Chocni,  Dobřenicich 
a  j.  O  O.  bxfordshireská  je  domovem 
v  hrabství  oxfordskéro,  je  75  cm  vysoká,  1  m 
dlouhá,  váží  80  kg  a  dává  3  kf^  hrubé,  světle 
hnědé,  husté,  málo  kroužkované  vlny;  hlavu, 
uii  a  nohy  má  porostlé  srsti  černou  a  hlad- 
kou, hruď  má  hlubokou,  kříž  široký,  je  ve- 
lice otužilá,  výborné  se  vykrmuje,  ale  vyža- 
duje lepši  píce  i  lepšího  ošetření  než  pře- 
dešlá; hodí  se  znamenité  ke  zlepšení  masař- 
ských  vlastností  naších  ovci  a  chová  se 
v  Čechách  v  Libochovidch,  Budenících  a  j. 
k)  O.  hampshiredownská  povstala  zu- 
šlechtěním  o.  sonthdownské,  již  překonává 
velikostí  těla  a  hloubkou  vlny,  je  80  cm  vy- 
soká, 1*1  m  dlouhá,  těla  Širokého,  váži  90  kg, 
je  bezrohá,  vlny  dává  1*5— 4*3  kg,  nohy  má 
krátké  a  silné,  je  velmi  otužilá,  plodná,  rych- 
lého vývoje  a  snadno  se  vykrmuje,  ano  je 
náchylná  k  místnímu  ukládáni  tuku;  často  se 
vykrmují  již  5~6nedělní  jehňata;  u  nás  chdrá 
se  na  panství  postoloprtském.  FrN. 

OvÓáctvi  n.  chov  ovcí  má  za  účel 
zužitkovati  k  potřebám  lidským  některé 
látky,  kterých  poskytuje  ovce,  a  odpadky 
hospodářské,  jichž  by  namnoze  jinak  upotře- 
biti ani  nebylo  lze.  K  látkám  těmto  přede- 
vším náleží  vlna.  Vlna  skládá  se  z  cblupA, 
vlasů  či  vlnovlasu,  jenž  vytváří  se  v  po- 
kožce a  sestává  ze  dvou  částí:  z  prutu 
(nadkoži)  a  kořene.  Prut  má  3  vrstvy:  vnitřní 
tukovou,  složenou  z  kyprých  jadernatých 
buněk  (dřeň,  duši),  střední,  sestávající  z  po- 
dlouhlých, zrohovatělých  buněk,  a  vnější  (po- 
kožku) zbudovanou  z  buněk  plochýcn  a  šu- 
pinatých. Prut  je  prost  nervův  i  krevních  cev 
a  může  bez  bolesti  býti  odňat.  Kořen  jest 
obalen  pouzdry,  bývá  spojen  s  hroznovitými 
žlázami  tukovými,  jež  činí  chlup  mastným, 
tvoři  na  konci  cibulku,  jež  vězí  ve  váčku 
kožním  a  obklopuje  cévnatou  bradavku,  slou- 
žící k  výživě  vlasu.  Vlas  se  dření  sluje 
chlup,  jenž  bývá  buď  krátký  a  tuhý  nebo 
dlouhý  a  hebký;  vlas  bez  dřeně  slově  vlno 
vlas,  jenž  je  více  méně  kroužkovaný  (kade- 
řavý). Dříve  věnována  byla  posuzování  vlno- 
vlasu a  vlně  veliká  pozornost  a  přisuzována 
veliká  důležitost,  nyní  ovšem  následkem  změ- 
něných požadavků  továrníků  suken  i  poža- 
davícův  obecenstva,  odběratelů  látek,  po- 
zbyla svého  dřívějšího  významu  a  proto  stačí 
uvésti  jen  nejdůležitější  vlastnosti  a  znaky 
viny.  Velikost  plochy  příčného  řezu  vlno- 
vlasu udává  jemnost  jeho;  řez  je  buď  kru- 
hový, elliptičný  neb  nepravidelný;  tloušťka 
méří  se  mikrometrickým  vlnoměrem,  dle  če- 
hož se  třídí  vlna  na  velmi  jemnou,  jemnou, 
prostřední,  hrubou  a  velmi  hrubou,  neb  na 


j  superelccta,  jež  měřf  16 — 17  sTupi^A  í^yDí^ 
I  až  0^17  mm),  electa,  jei  méH  17—21,  pnma 
;  (21—25)  atd.;  quarta  méří  33 — #0  v  prftmirv. 
I  KroožkováDÍ  jmcouje  se  vlnivost  ^  kadě* 
I  ř  e  n  i  vlnovlasu,  čán  jest  toto  drobcéíiá  a 
pravidelnější,  tím  je  vloovlas  jeojoéjii  a  rha 
pro  určitou  výrobo  cennější;  cUe  čdhoi  jme- 
nuje se  ylna  supersoperelecta  (SSE),   má-lí 
(zvláštním   měřidm   přistrojem   měřena)   na 

I  cm  délky  12  vlnek,  superelecta  {SE),  má-B 

II  vlnek,  electa  (fi)  10  vlnek  atd.;  qoarta  (Q) 
má  4 — 5  vlnek  na  1  cm.    Věrnost  vloorlasn 
udává,   tak  se  tlonštka  a  vlnivost   po  jeho 
celé  délce  udržuje  neb  mění.    Délka  vlny 
nazývá  se  délka  nataženého  vlnovlasn;    Šíř- 
kou   slově   délka   nenataieného    (prostdio) 
vlnovlasu;   vlna  sluje  velmi  vysoká,   méři  li 
6  cm,  nízká,  méři-li  2Vt  cm.   PmŽoost  tIdo- 
vlasu   zkouši  se   smáčknutím   vlny   v  hrsti, 
narovná-Ii  se  rychle,  slově  ostrá;   přejde-H 
pozvolna  v  původní  tvar,  sloje  jemná;    ne- 
narovná-li  se  vůbec,  sluje  mdlá,  křehká  oetc 
drobí vá;   čím  proŽněiši  je  vlna,  tlm  trranli- 
vějŠí  je  z  ní  látka.    Pevnost,  nosnost  a  tai- 
nost  vlnovlaso  měři  se  zavěšením  tolika  tá- 
váží  na  vlnovla.^,  až  se  přetrhne,  coÍ  státi 
se   u  hrubé  vlny   dříve   neŽ  o  jemné;   čím 
pevnější  a  tažnéjši  je  vtnovlas,  tím  pevnější 
je  látka.  Způsobilost  vlny  k  valchování  zkoa£ 
se  přetrhávánim  vlnovlasu ;  čím  rfce  se  pK> 
tržené  konce  zkroutí,  tím  je  vlna  k  Talďio- 
vání  způsobilejší,  což  je  dAležito  při  Týrobé 
sukna;  hladké  látky  soukají  se  z  vlny  dloolié* 
jež  je  k  valchováni  méoé  způsobilá,     fianra 
vlny  je  různá,  ale  nejvýše  se  platí  vlna  bila, 
neboť  tmavou   vlnu  nelze   ani   vybíliti  ani 
světle  barviti.    Lesk  vlnovlasu  cení  se  zvlá- 
ště v  době  poslední  (lustre);  tento  má  býti 
hedvábí tý   a   trvalý,  jimi  se  vyznačuji   ně- 
které rázy  anglické.    Rouno  je  vlna  celého 
povrchu  ovce;  skládá  se  z  chomáčkův  a  tyto 
z  více  méně  vlnitých  praménků,  tvoři  jeden 
celek,    což   způsobuji    vlnovlasy,    zabinajici 
z  jednoho  praménku  neb  chumáčku  do  dru- 
hého, a  mastnota  vlny.  Chomáčky  jsou  bud 
pravidelné  nebo  nepravidelné,  tvaru  válco- 
vitého, kuželovitého  nebo  kulatého;    kolmé 
neb  šikmé  (leŽatéV,    nechají  se  od  sebe  od- 
dělovati buď  snaano  neb  nesnadno.  Při  po- 
suzováni rouna  přihUži  se   k  jeho  vyrovna- 
nosti, vlnatosti  a  tiži.  Vyrovnanost  je  závislá 
na  stejnosti  a  pravidelnosti  chumáčku  v  na 
různých  částech  těla,  čím  stejnost  a  válco- 
vitý tvar   chomáčků   celého   rouna  stoupá, 
tím  je  jakost  vlny  lepší,  plemenítba  a  tdravi 
stáda  uspokojivé.  Vlnatost  stanoví  se  (zvlášt- 
ním přístrojem)  počtem  vlnovlasu  na  1  mm^; 
hrubovlné  ovce  mají  27  vlnovLisů,  jemno 
rouné  29  vlnovlasu  na  1  mm^,  čím  je  vlna- 
tost vyvinutí  jši,  vyrovnanost  dokonalejší,  čím 
je  vlnovlas  kratší  a  mastnota  tužší,  tim  je 
povrch  rouna  uzavřenější,  čímž  je  vlna  více 
chráněna  od  prachu  a  deŠtě.  TíŽe  rouna  sta* 
noví  se  vahou.    Nejlepší  vlna  na  rounu  je 
s  lopatek,  žeber,  s  obou  stran  krku,  hřbetu, 
kyčlí    atd.,    nejhorší    s    noh,    zezpod    krkn, 
s  hlavy  atd. 


Ovčáciví. 


1005 


O.  dosáhlo  svého  vysokého  stlipně  hlavně 
plemen  itbou,  jei  zabývá  se  výbércm  plcme- 
niva  (beranův  a  matek),  provadénim  pleme- 
nitby  (množenim)  a  odchovem  mláďat.  O. 
zavadí  se,  bud  aby  poskytovalo  hojnost  byť 
í  hrubé  vlny,  buď  aby  cialo  vln^r  méně,  ale 
velice  jemné,  buďaby  poskytlo  největší  množ- 
ství masa  bez  ohledu  na  jakost  a  množství 
vlny  aneb  aby  dalo  především  přiměřené 
množství  mléka.  Volba  některého  z  uvede- 
ných směrft  závisí  na  podnebí,  na  jakosti  a 
rorožstvi  pastvin  neb  na  jakosti  a  množství 
píce  chlévni,  na  místních  poměrech  hospo- 
dářských a  na  poptávce  po  tom  neb  onom 
vÝrobKU.  Vlhké  podnebí,  hojnost  píce  a  ob- 
liba masa  skopového  (neb  vývoz  jeho)  pod- 
miňují výrobu  masa  (o.  masařské),  suché 
podnebí,  hojnost  chudších  pastvin  podporují 
výrobu  vlny  (o.  vlnařské),  léčebné  ústavy 
bývají  někdy  pobídkou  pro  výrobu  mléka 
(o-  mléčné).  Stanovený  směr  výroby  pod- 
miňuje volbu  určitého,  volenému  směru  ho- 
vícího plemene.  Správně  provedenou  volbu 
směru  a  plemene  nutno  doplniti  zdárným 
prováděním  plemenitby,  má-li  býti  dosaženo 
přiměřeného  užitku.  Zdar  plemenitby  vy- 
datně podporuje  pečlivě  vedená  kniha  ple- 
menná,  do  niž  se  zaznamenávají  vlastnosti 
plemeníka  i  plemenice  a  dosažené  výsledky. 
Plemeník  (beran)  má  býti  alespoň  rok  starý 
(nejlepší  je  dvouletý),  souměrného  těla,  rov- 
ného hřbetu,  nesmí  postrádati  znaků,  jeŽ  jsou 
příslušnému  plemenu  vlastní,  má  býti  úplně 
zdravý,  s  růžovou  sliznicí,  spíše  těžší  a  mo- 
hutnější, ale  hlavy  malé  a  v  užitkových  vlast- 
nostech má  vynikati  zvláště  v  těch,  vzhledem 
k  nimž  výroba  se  provádí.  Plemenice  (bah- 
nice) nemá  býti  méně  než  21etá  a  ne  více 
než  8— lOletá  a  má  spíše  vyhovovati  poža- 
davkům užitkovým  a  zdraví,  ač  i  tvar  těla 
má  býti  bezvadný,  plemenu  odpovídající. 
Zvláště  vynikající  kusy  plamenné  ponechá- 
vají se  ku  plemen icbě  tak  dlouho,  pokud 
požadavkům  vyhovují,  což  bývá  5—6  roků. 
Hárání  (pud  pohlavní)  bahnice  trvá  24—34 
hodin  a  opakuje  se,  nenastalo-li  oplodnění, 
po  2—3  týdnech.  Připouštění  provádí  se 
buď  na  jaře,  v  l<^té,  na  podzim  nebo  v  zimě, 
jemuž  odpovídá  bahnění  podzimní,  zimní, 
jarní  a  letní,  neboť  březivost  trvá  143  dnů 
(u  plemen  rychlého  vývoje)  až  161  dnů(u  ple- 
men s  volným  vývojem)  a  připouštění  celého 
stáda  má  dýIí  v  5—6  týdnech  ukončeno. 
Volba  období  pro  připouštění  a  jemu  od- 
povídající bahněni  je  podmíněna  mnohými 
okolnostmi.  Připouštění  jarní  a  podzimní 
bahnění  provádí  se  tam  (v  Kelčanech),  kde 
je  hojnost  pice  zimní,  kde  třeba,  aby  byla 
brzo  z  jara  jehňata  vyvinuta,  kde  po  těchto 
je  hojná  poptávka  v  příslušném  období;  při- 
pouštěni letní  a  bahnění  zimní  vyžaduje 
hojnost  dobré  píce  zimní  a  veliké  ovčíny  a  je 
výhodné  tam,  kde  jsou  rozsáhlé  pastviny  a 
počíná  se  brzo  pásti  a  kde  jest  o.  masař- 
ské; připouštění  podzimní  a  bahnění  i  ar  ní 
dovoluje,  že  mohou  jc-hňata  ihned  po  odstavu  | 
na  blízké  dobré  pastviny,  bahnice  snadno  se  | 


hárají,  ale  vlna  trpí  a  nepříznivé  počasí  jarní 
způsobí  někdy  mnoho  škod;  připouštění 
z  i  m  n  í  a  bahnění  1  e  t  n  í  je  nejrozšířenější,  po- 
něvadž jehňata  mohou  již  4.  až  5.  den  jíti 
na  pastvu  (blízkou),  kdež  na  ně  teplo  pří- 
znivě působí,  bahnění  přichází  po  stříži  sice, 
ale  právě  stříž  můŽe  býti  i  příčinou  zmetání. 
Namnoze  provádí  se  bahněni  dvojí  tím,  že 
matky,  které  při  prvním  připouštění  ne- 
obřezly,  připouštějí  se  po  půl  roce  po  druhé; 
z  doplňovacího  připouštění  podzimního  jeh- 
ňata se  obyčejné  prodají  k  svátkům  veliko- 
nočním. Připouštění  provádí  se  buď  divoké, 
při  čemž  berani  i  matky  jsou  pohromadě  a 
dle  přirozeného  pudu  se  páří,  ač  místy  ob- 
mezen  je  tento  styk  na  určitá  období,  buď 
po  třídě  (v  skupinách),  kde  přidělí  se  určité 
skupině  (s  určitými  vlastnostmi)  určitý,  této 
skupině  vyhovující  beran,  jenž  ponechá  se 
při  ní  tak  dlouho,  aŽ  všecky  matky  oplodní 
(což  zjišťuje  se  tím,  že  se  břicho  berana 
natře  barvou),  aneb  z  r  u  k  y ,  při  němž  se  pářT 
určité  matky  s  určitými  berany;  tento  způ 
sob  připouštění  je  nutným  především  př- 
zlepšování  plemene  ušlechtilými  plemeníky 
téhož  neb  jiného  plemene;  připouštění  di- 
voké nalézti  lze  jen  při  o.  zanedbaném.  Mla- 
dému beranu  přiděluje  se  30—40,  starému 
40—60  bahnic,  jeŽ  má  oplodniti  během  4 — 5 
týdnů.  Jehňata  odstavují  se  zponenáhla  po 
5-8  týdnech  v  o.  dojném,  jinak  po  10 — 16 
týdnech,  v  poslední  době  však  nechávají  se 
ssáti  jen  někdy  (1— 2kráte  denně)  a  přikr- 
muií  se. 

Ovčín  má  státi  na  místě  suchém  a  vyvý- 
šeném, má  býti  světlý,  prostorný,  vždy  čistý 
a  asi  4  m  vysoký;  beranu  přiděluje  se  2  m', 
bahnici  1  a  skopci  nebo  jehněti  po  '/*  m* 
v  ovčíně.  Vchody  mají  býti  široké  a  po  obou 
stranách  zaokrouhlené  neb  válečkové.  Ko- 
ryta, žlábky  a  jesle  umísťuji  se  3  dm  nad 
podlahu,  neb  mají  býti  poŠinutelny.  Stání 
má  býti  suché,  ale  nikoli  kypré.  Hnůj  ne- 
chává se  v  ovčíně  2—4  měsíce  a  proto  třeba 
zříditi  náležité  větrání  a  hnůj  konservovati. 
Teplota  v  ovčíně  má  se  pohybovati  mezi 
12— 15**C.  Přenocují-li  ovce  v  přírodě,  má 
se  to  díti  na  místě  suchém. 

Pečlivého  ošetření  vyžadují  ovce  při  pla- 
veníastříži.  V  Evropě  se  ovce  před  stříží 
plaví,  aby  se  odstranil  prach,  smetí  a  čá- 
stečně tuk;  v  Austrálii  a  Sev.  Americe  při- 
chází vlna  do  obchodu  nečištěná,  čímž  vy- 
varuji se  zmetání,  zdechnuti  i  zhubnutí  bahnic 
(následek  plavení),  a  továrnára  je  nyní  takřka 
milejší,  dostanou-li  vlnu  nepranou  než  špatné 
pranou,  což  se  při  vlhkém  počasí  stává.  Pla- 
vení děje  se  v  řece,  rybníce  neb  ve  vodě 
dešťové;  voda  má  býti  17° C  teplá,  čistá, 
měkká,  prostá  železa,  vápna  a  třísloviny. 
Prvý  den  plaví  se  ovce  jen  běžně  (2— 3krát 
proženou  se  vodou),  načež  se  zavrou  do 
ovčína,  aby  se  vlna  zapařila;  druhý  den  pro- 
vede se  vlastní  praní,  při  Čemž  ovce  ve  vodě 
se  potápějí  a  zkušenými  lidmi  vlna  se  tře 
(špičky  vlny  se  rozmačkávají),  ale  nikoli 
mačká.     Vyplavená  ovce  přicnází  ke  zkuŠe- 


1006 


Ovčar  —  Ovcrbcck. 


némn  ovčáku,  který  ovci  prohlédne  a  dle 
potřebv  dočistí.  Neni-li  vhodné  vody,  neb 
zjinýcnpHčin  čistí  se  též  ovce  v  nádobách; 
tu  lze  upotřebiti  i  vody  tvrdé,  jei  se  zahřeje 
na  30—35^  C  a  přidá  se  do  ní  mýdlo  drasel- 
naté,  soda,  guano,  kořeny  některých  rostlin 
(Saponaria  offic,  Gjrpsophila^  QuiUaya  sapon,) 
aneb  zvláštní  umélé  prostředky  ^panamin), 
jichi  třeba  asi  30  kg  na  1000  ovci.  Po  pla- 
vení zaženou  se  ovce  po  neprááivé  cesté  do 
ovčina  dobře  vystlaného  a  dá  se  jim  výživné 
lízání.  Praním  ztrácí  vlna  50— 807t  své  váhy. 
Za  3 — 4  dny  vlna  bývá  mezi  předními  no- 
hami suchá,  i  může  započíti  střiž,  jeŽ  pro- 
vádí se  na  trávníku,  na  stole,  ve  stodole 
neb  kolnč.  Ovce  se  zhusta  sváže  na  nohou, 
načež  stříhá  se  vlna  zvláštními,  ode  dávna 
užívanými  nůžkami  tčsné  utéla;  dobrý  stři- 
hač (střihačka)  ostříhá  20—30,  ano  i  40  ovcí. 
Sestřižené  rouno,  jež  tvoří  celek,  rozloží  se 
na  stole,  prohlíží  se  a  třídí  dle  místa  na  tele 
(vlna  hlavy,  noh  a  břicha  tvoří  jeden  druh) 
a  dle  kusu  (ovce,  skopec,  jehné  atd.)f  načež 
se  žokuje  a  prodává.  V  továrně  pere  se  vlna 
jeátě  pro  různé  upotřebení.  Při  stříži  musí 
se  zacházeti  s  ovcí,  zvláště  březí,  velice 
pečlivě  a  pozorné  a  po  stříži  nutno  ji  chrá- 
niti před  sychravým  a  studeným  počasím, 
jakož  i  před  úpalem  slunečním.  Ovce  dlouho- 
rouné  stříhají  se  2krát  (z  jara  a  na  podzim), 
krátkorouné  jednou  do  roka  (z  jara). 

Ovce  vyživuje  se  buď  na  pastvě  neb 
i  ve  stájích,  tu  buď  picí  suchou  neb  zelenou. 
Pastva  test  nejvhodnější  výživou  ovci  zvláště 
pro  vlnu  chovaných,  ale  v  určitých  přípa- 
dech (mladý  dobytt-k)  i  pro  o  ve-  masařské. 
O.  má  především  zužitkovati  veškerou  píci, 
které  jinak  než  pasením  (nahodilé  pastvy) 
zužitkovati  nelze,  ale  možno  očekávati,  že 
budou  i  u  nás  (následkem  potřebné  změny 
způsobu  hospodařeni)  zakládány  pastvy  umělé, 
oa  nichž  bude  se  nejprve  pásti  kůň,  potom 
-skot  a  konečně  ovce,  jež  dovede  ukousnouti 
rostliny  nejníže.  Šťavnaté  žírné  pastviny  ní- 
žinné  hodí  se  především  pro  O.  masařské, 
jakož  i  nahodilé  pastvy  na  řepništi,  jeti  liŠti 
a  p. ;  na  jeteli  nutno  p^ti  velmi  pozorně,  aby 
se  dobytek  nenadmul.  Pastva  trvá  6—7  mčs. 
a  vyživí  se  na  1  /ui  dobré  pastviny  20-30 
OVCI.  Pastva  spojuje  se  často  s  částečným 
krmením  ve  chlévě,  čímž  lze  vyrovnati  ne- 
poměr v  živinách,  zvláště  při  pastvách  na- 
hodilých. Krmení  ve  stájích  zavádí  se  víc  a 
více,  ač  s  výhodou  jen  u  ovcí  masařských 
a  jrště  ne  vždy.  Krmením  stájovým  můžeme 
poskytnouti  ovcím  takové  množství  živin, 
jichž  nutně  potřebuje  jejich  individualita 
nebo  směr  výroby;  výroba  vlny  a  mláďat 
vyžaduje  hojnosti  živin  dusíkatých  (vedle 
popela),  výroba  tuku  (výkrm)  vyžaduje  hojně 
živin  tukových  a  výroba  mléka  dostatek 
vš^ch  živin  v  píci  šťavnaté.  Krmí  se  buď 
pící  suchou  neb  zelenou;  přechod  od  píce 
zelené  k  suché  nebo  naopak  děj  se  zne- 
náhla. Krmivo  předkládá  se  Skrát,  jateČnému 
-dobytku  i  Skrát  denně.  Beranům  při  při- 
pouštění a  bahnicím  březím  přidává  se  do- 


brého sena,  ovsa  neb  obilní  tluče.  Frůmimé 
potřebuje  ovce  živin  v  píci  na  100  kg  fáré 
váhy  ď^nně  3  kg  sušinv,  0*15 — 0'3  kg  bflko- 
vin,  003— O 06  kg  tuk&v  a  1—1-4  kg  nhlo- 
hydrátů;  není-li  v  píci  dosti  popela*  doákwú 
se  zvláště  k  tomu  áčelu  připravovanoa  kostní 
moučkou  (10—20  gr  na  kus  denně).  Vody 
poskytuje  se  ovci  po  vůli,  tato  bádiŠ  wiak 
čistá,  b3^  i  říční.  Sůl  jest  ovd  velice  po- 
třebná a  poskytuje  se  buď  v  kusech  (krnšec), 
na  nichž  mohou  dle  libosti  lízati,  neb  roz- 
tlučena (až  2krát  týdně),  k  níž  ae  přimíchá 
trochu  otrub,  jalovčinek,  pnškvorce  neb 
hořce.  Potřeba  soli  činí  ročně  na  kos  0-75 
až  1-5  kg. 

Ovce  stíhány  bývají  nejčastéji  těmito  cho- 
robami: slintavkou  a  kuthavkou,  vrtohlavo«ti« 
kýchavnicí,  svrabem,  neštovicemi,  průjmem, 
nadmutím,  motolicí,  vlasem  a  j.  PrS, 

O.  v  Čechách  viz  Čechy,  str.  136—187. 
Ovdar,  planina  v  Srbsku,  v  rudnidkém 
kraji  na  pravém  břehu  Moravy,  pravé  na- 
proti planině  Kablaru,  která  na  levé  straně 
tak  těsně  přiléhá  k  jejímu  břehu,  2e  tok 
Moravy  velice  se  zužuje  a  sotva  proráií  oboje 
horstvo.  Na  úpatí  Ou  na  samém  břehu  řek^r 
jsou  lázně  chvalné  pověsti.  O.  tvořil  kdysi 
s  Kablarem  jedno  horstvo,  které  teprve  Mo- 
rava prorazila.  Za  druhého  srbského  po- 
vstání, které  roku  1815  nešťastně  skončilo, 
uchýlilo  se  na  O.  mnoho  lidu  se  Ženami  a 
dětmi.  Turci  však  je  vyhledali  i  v  tomto 
úkrytu,  jedny  povraždili,  jiné  zahnali  do  Mo- 
ravy, kam  srbské  dívky  dobrovolně  skákaly, 
aby  ušly  hanebnému  otroctví,  do  něhož  část 
národa  přece  byla  odvedena.  I  mnohé  matky 
vyhledaly  se  svými  dětmi  smrt  ve  vlnách, 
aby  nepadly  do  rukou  Turkům  a  Arnautům, 
zuřivým  jejich  pomocníkům.  -č- 

Ovóktyi  1)  O.,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a 
okr.  Kutná  Hora,  fara  a  pš.  Nové  Dvory 
u  Kutné  Hory;  12  d.,  99  ob.  č.  (1890),  cukro- 
var,  pivovar,  dvůr,  cihelna  a  mlýn  Rudolfa 
hr.  Chotka.  Na  místě  býv»  tvrze  }e  nyní 
pivovar.  —  2)  O.,  ves  t.,  hejtm.  Karlín,  okr. 
Brandýs  n.  L.,  fara  Všetaty,  pS.  Všetaty- 
Přívory;  79  d.,  439  ob.  č.  (1890).  —  3)  O., 
far.  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  ps.  Kolín;  126  d„ 
807  ob.  č.  (1890),  koatcl  sv.  Jakuba  (ve  sto- 
letí XIV.  far.),  2tř.  Sk.,  mlýn.  V  XV.  stol. 
náležely  ke  klášteru  strahovskému. 

Ov6e  Polje,  vysočina  230~>260  m  vys., 
15  km  dl.  a  5  ^m  šir.  v  jižním  Starém  Srbsku 
mezi  Vardarem  a  jeho  přítokem  Bregahaid. 
Půda  jest  pustá  nebo  rodí  pouze  proso  a 
sotva  stačí  místnímu  dobytku,  bez  něhož  by 
tamní  obyvatelstvo  neobstálo.  -ř- 

Oveneo  v.  Bubeneč. 
Overbeok:  1)  O.  Christian  Adolf,  bás- 
ník něm.  (•  1755  v  Lubeku  —  f  ^^l  '-)• 
Za  studií  v  Gotinkách  družil  se  k  tamnínm 
spolku  básnickému  a  bvl  pak  úředníkem 
v  rodišti.  Z  písní  jeho,  jež  vydal  souborné 
r.  1794  a  1800,  mnohé  hojné  zpívánv. 

2)  O.  Friedrich,  syn  před.,  malíf  nřoi. 
(•  3.  čce  1789  v  Lubeku  —  f  12,  list  1869 
v  Římě).    R.  1806  přišel  na  vídeňskou  aka- 


Overberg  —  Overstone. 


1007 


demii.  R.  1810  bvv  vyloučen,  odešel  do  Říma 
a  zde  se  stal  bíavon  společnosti  umělecké 
t.  sv.  >klá<temfkfl<  čiU  »NazarenA<,  která 
se  osadila  v  bývalém  kláSteře  San  Isidoro. 
R.  1813  přestoupil  s  protestantstvi  na  kato- 
lickou víru.  Byli  sde  Hottinger,  Schefifer, 
W.  Scbadow,  bratří  Veitové  a  j.  O  a  jebo 
drosi  hlásali,  Že  v  malířství  nutno  počíti  tam, 
kde  předcbfldcí  Raffaelovi  stanuli  (od  tobo 
náxev  PraeraíTaelité).  Vzorem  jim  bvl  malíř 
Frá  Angelico  da  Fiesole.  O.  osvědčil  se  do- 
brým mistrem  kresby,  ale  malovati  vlastně 
nikdy  nedovedl,  leho  nástěnné  malby  z  r.  1816 
v  Casa  Bartholdy  (Monte  Pincio  v  Římě), 
pak  cyklus  maleb  ve  ville  marcbese  Massimi 
(1820)  jsou  váiné  komposice,  ale  slabé  obrazy. 
Nejvíce  proslul   O.  kresbami  k  evangeliím 

Í40  listů),  kde  Ralfacl  sám  byl  O-ovi  vzorem, 
sou  to  illustrace  k  svatému  Písmu,  jel  lze 
nazvati  klassickými. 

SO.  johannes  Adolf,  synovec  před., 
aeolog  něm.  (•  1826  v  Antverpách  — 
t  1895  v  Lipsku).  Studoval  klass.  filologii  a 
archaeologii  v  Bonnu,  kde  měl  Welcker  nej- 
vétii  vliv  na  něj,  r.  1850  habilitoval  se  pro 
klass.  archaeologii  v  Bonnu,  r.  1853  stal  se 
mimořádným,  r.  1858  řád.  prof.  na  universitě 
v  Lipsku.  Sepsal :  KataJog  des  kgl,  rheinischen 
Mu$€um$  púterUndischer  Alterthmmer  (Bonn, 
1851);  Di9  rómische  Vila  bet  y^eingarten  (t, 
1851);  Galerie  heroischer  Bildwerke  der  alten 
Xunst:  Die  Bildwerke  \um  thehitchen  «.  troi- 
tchem  Sagenkreii  (Halle,  1851—53,  text  s  atla- 
sem); Kunstarcháoiogische  Vorlesungen  (Brun- 
Ivik,  1853);  Púmpeji  in  seinen  Gebáuden,  Alter- 
thumern  u,  Kunttwerken  (Lipsko,  1855,  4.  vyd. 
opatřil  Mau,  1884);  Geschichte  der  griech. 
J^astik  fúr  Kúnstler  k.  Kunstfreunde  (t.,  1857 
ai  1858, 4.  vyd.  1893—94) ;  Die  antiken  Schrift- 
qmellen  ^ur  Geschichte  der  bildenden  Kúnste 
bei  d.  Griechen  (L,  1868);  Griech.  KuntímYtho- 
logie  (5  odděleni  s  atlasem:  Zeus,  Hera, 
Poseidon,  Demcter  u.  Korá,  Apollon ;  t.,  1871 
ai  1889).  Mimo  to  uveřejnil  hojná  pojednáni 
v  publikacích  saské  učené  společnosti  a 
v  časopisech  odborných.  —  Srov.  nekrolog 
Schreiberův  v  Bericbte  der  sáchs.  Gesell- 
schaít  der  Witsenschaíten,  philos.-hist.  Cl., 
1895,  str.  853—363.  Vý. 

4)  O.  Franz,  theolog  protestant.  {*  1^37 
v  Petrohradě).  Učil  se  theologii,  habilito- 
val se  v  Jcně  fl864)  a  byl  od  r.  1872  řád. 
profejsorem  v  Basileji.  Vydal:  přepracováni 
Dc  Wettova  Erkldrung  der  Apostel geschichte 
(4.  vvd.,  1870);  Ober  die  Christlichkeit  unsrer 
heuttgen  Theologie  (1873);  Studien  lur  Ge- 
schichte der  alten  Kirche  (1.  sci.  1875);  Ober 
die  Áuffassung  des  Streits  des  Faulus  mit  Pe- 
trus  in  Antiochien  bei  den  Kirchenvátern  (1877); 
Zur  Geschichte  des  Kanons  (1880);  Die  An- 
Jánge  der  Kirchengeschichtsschreibung  (1893). 

€tw%tb9iT^  Bernhard,  paedagog  něm. 
(*  1754  -  t  1826).  Studoval  s  počátku  velmi 
namáhavě,  tak  ie  teprv  r.  1771  začal  studo- 
vati gymnasium,  ale  již  r.  1780  byl  vysvěcen 
na  kneiství  a  jmenován  vikářem  v  Evers- 
«vinkelu.  Maje  na  paměti  trudnou  práci  svého 


mládí  věnoval  se  výchově  dítek  a  byl  r.  1783* 
jmenován  ředitelem  normální  školy  v  MQn- 
steru,  kde  byl  od  r.  1809  také  správcem 
'katol.  theol.  semináře.  Roku  1816  stal  se 
konsistomím  a  ikolnim  radon,  r.  1823  čest- 
ném členem  kapituly.  O.  náleii  k  předním 
zástupcům  katol.  ikoly  paedagogické  před 
Pestalozzim,  a  jeho  Anweisung  fnm  \weck- 
mássigen  Schulunterricht  fůr  die  Schullehrer 
im  Fúrstenthum  Afúnster  (1793,  nové  vyd.  od 
Gansena,  Paderb.,  1894)  zůstávala  po  dlou- 
hou dobu  klassickou  přiručnici  německých 
paedagogův  a  jeitě  dosud  se  ji  užívá.  All- 
gemeine  Schulverordnung  fúr  das  Miinsterland 
ze  dne  3.  září  1801,  na  svou  dobu  výborné 
instrukce  ikolni,  byly  z  větší  části  jeho  dí- 
lem. Mimo  to  zanechal  znamenité  školní 
knihy:  Ftbei  (1193);  Biblische  Geschichte (1199) 
a  Handbuch  d.  Religion  (1804).  Jeho  Van  der 
Schuliucht  bylo  nově  vydáno  od  A.  Richtera 
(Lip.,  1894). 

Orere  Darwen  v.  Darwen. 

Ověřeni  v.  Legalisace. 

Overflakkee  viz  Goeree-en-Over- 
flakkee. 

Ovenkov  [oversku]  Thomas,  básník 
dánský  (•  1798  —  f  1873).  Učil  se  původně 
truhlářství,  r  1818  přešel  k  divadlu  a  byl 
v  1.  1823—42  členem  dvorního  divadla  ko- 
daňského. Mezi  tím  byl  r.  1831  v  Paříži  a 
redigoval  od  r.  1836  list  >Dagen<.  V  1. 1849 
až  1858  byl  vrchním  regisseurem  dvorního 
divadla.  O.  náleží  k  nejplodnějším  dramati- 
kům dánským  a  zvláště  jebo  veselohry  a 
vaudevilly  setkávaly  se  s  velikém  úspěchem. 
Již  r.  1828  byly  provedeny  jeho  veselohry: 
Dre  Maaneder  efter  Brylluppet;  Misforstaaelse 
piut  Misforstaaelse^  óstergade  og  Vestergade, 
a  líbily  se  tou  měrou,  že  O.  nepřestal  psáti 
pro  divadlo  Z  ostatních  jeho  prací  vynikají 
veselohry  En  Bryllupsdags  Fataliteter  (1840) 
a  Pak!^  po  té  lidová  komedie  Capriciosa  a 
vaudevilly  Kunstnerliv  a  En  Fódselsdag  i  Slut* 
teriet,  R.  1854  počal  psáti  záslužné  dějiny  dán. 
divadla  Den  danske  Skueplads  i  dens  Historie 
(5  sv.,  do  r.  1864,  jeŽ  dovedl  Collin  r.  1873 
až  1876  v  6.  a  7.  sv.  do  dob  nejnovějších). 
O.  vydal  sám  svoje  původní  práce  ve  sbírce 
/tomedier  (Kodaň,  1850—1853,  6  sv.,  výběr 
z  nich  r.  1877,  2  sv.)  a  Nyerte  dramatiske 
Arbeider  (t.,  1853).  Srv.  vlastní  jeho  životo- 
pis (do  r.  1850)  Af  mit  Liv  og  min  Tid  (1868). 

Ovenione  |óvrstón|  Samuel  John 
Lloyd,  Daronet,  ňnančník  angl.  (*  1796 
v  Londýně  —  f  1883  t.).  Byl  synem  Lewise 
Lloyda,  spoluvlastníka  veliké  bankovní  firmy 
Jones  Lloyd  and  Co.  v  Londýně  a  Manche- 
stru.  studoval  v  Etonu  a  Cambridgei,  načež 
vstoupil  do  závodu  svého  otce  a  stal  se  pak 
chefem  té  firmy  a  finančníkem  prvého  řádu. 
V  1.  1819  a  1826  byl  členem  sněmovny  po- 
slancův a  r.  1850  povýšen  do  stavu  baron- 
ského  oř  Overstone  and  Fothtringhay.  Byl 
z  původců  Peclovy  reformy  bankovní  (viz^ 
Banka,  str.  249)  a  jeho  spisy  jsou  základem 
k  t.  zv.  Currency  principle  (v.  tamtéž). 
Finanční  rozpravy  O-ovy  vydal  MaccuUoch 


1008  Overweg  —  Oves. 

pod  tit.  Tracts  and  other  publications  on  me- ;  nebí  a  p&du  prostředni,  ncléhái  skýtá  hojné 
'tallic  and  páper  currenc^  (Lond.,  1858).  ,  výtěžky.    2.   Moravský    o.  má   lato    velmi 

O^drwog^AdoIf,  africký  cesto  v.  (*  24.  čce!  rozvětvenou,  klásky  cla  2  zrnech,  slámu 
1822  v  Hamburku  —  f  27.  září  1852  v  Ma-  ,  zeleně  neb  červené  žlutou,  velmi  pevnou  a 
duari  na  jezeře  Cadském),  studoval  v  Bonnu  |  dloubou,  obilinu  krátkou,  velmi  plnou,  ně* 
a  Berlině  přírodní  vědy,  zvláště  geologii,  kdy  osinatou;  odnoiuje  slabě,  jest  raný  a 
r.  1849  účastnil  se  sjíndř.  Barthem  Richard- 1  hodí  se  pro  horskou  a  mělkou  půdu  vý- 
sonovy  výpravy  do  vnitřní  Afriky,  zabývaje  i  tečně.  3.  Skotský  o.  má  téŽ  rozložitou  latu, 
se  na  cestě  z  Trípolska  do  zemí  Hausu  vý-   klásky  2zrné,  slámu  pevnou,  prostř.  dlouhou. 


zkumy  astronomickými,  geodaetickými,hypso 
metrickými, meteorologickýmiageologickými, 
jimiž  zjištěno,  že  Sahara  není  nízkou  rovinou. 


seje  se  ho  3*4  M  na  ha,  jest  raný  a  daří  se 
v  půdě  prsfnaté.  4.  Hopetown  s  rozvětve- 
nou latou  má  klásky  2zrné,  slámu  červeno- 


nýbrž  vysokou  planinou.  První  z  Evropanů  žlutou,  velmi  dlouhou  a  pevnou,  obilinu 
navštívil  O.  krajiny  Gober  a  Maradi,  7.  kv.  |  bledě  žlutou  se  zevní  pluchou  jasné  červe- 
1851  dorazil  do  Kuky  a  plavil  se  po  jezeře '  nou,  odnožuje  slabě,  jest  raný,  seje  se  2*3  hl 
Čadském.  Odtud  podnikl  z  části  sám,  z  čá- ,  na  ^ď  a  hodí  se  zvláště  pro  půdu  lehčí  a 
sti  s  Barthem  řadu  menších,  pro  zeměpis ;  rašelinnou.  5.  Kamčatský  o.  má  lalu  málo 
Čadu  vysoce  důležitých  cest,  avšak  brzy  pod-  j  rozložitou,  poněkud  chudou  klásky,  slámu 
lehl  zimnici.  Cesty  O-ovy  zpracovány  jsou  žlutou  a  velmi  dlouhou,  odnožuje  slabé,  jest 
z  části  v  Barthově  cestopise,  pak  v  >Monats-  raný,  nelehává  a  skýtá  na  humosní  hlinovaté 
berichte  der  Gesellschaft  fůr  Erdkunde  zu  ^  půdě  hojnou  skUzeň.  Odolá  dobře  sucl.u, 
Berlin*  (sv.  8.  a  9.),  v  >Zeitschrift  fůr  all-  jest  bohatý  lupením  a  hodí  se  pro  zelené 
gemeine  Erdkunde*  (sv.  1.)  a  >Petermann's  krmeni.  6.  Kanadský  o.  bílý  s  latou  po- 
geogr.  Mitteilungen*  (1855,  1856,  1858,  1863  ;  někud  sevřenou  má  klásky  o  1—2  zrnech, 
a  1864).  —  Srv.  T.  E.  Gumprecht,  Barths  u.  i  slámu  červcnavou,  prostředně  dlouhou  a 
0-3  Reise  nach  d. Tsadsee  (Berl.,  1852).  TŠr,  pevnou,  pluchy  a  obilinu  bledé  žlutě;  odno- 
Overyssel  [ovrajsl],  Overijssel,  pro  zuje  málo,  jest  raný  a  daří  se  i  v  drsném 
vincie  ve  středu  vých.  Nizozemí  mezi  hra-  podnebí  a  v  slatinné  půdě.  7.  Slatin ný  o. 
ničí  pruskou  na  v.  a  mořem  Zuiderským  na  červený  má  rozvětvenou  latu,  bohatou 
záp.,  ohraničená  na  s.  provincii  Drenthe  a  t  zrním,  klásky  o  2  zrnech,  slámu  žlutou, 
Frískem  a  na  j.  Gelderlandem,  měří  3345  km}  dlouhou,  obilinu  hnědou,  podlouhlou,  zřídka 
a  má  334.592  (1899)  obyv.,  t.  j.  99  na  1  km^.  ^  osinatou,  odnožuje  silně,  jest  raný,  nelehne 
Půda  provincie  jest  rovný  geest,  jen  místy  |  snadno,  vynáší  velmi  mnoho  slámy  a  hodi 
písčitými  pahorky  prostoupený,  s  mnohými ,  se  pro  rašelinnou  půdu  a  lesní  kopaninu, 
bažinami,  pouze  na  z.  jest  inalý  pruh  marše,  K  druhu  bezosiných  ovsů  čili  t  z  v. 
velmi  úrodný  a  bohaté  vzdělaný.  O.  zavla-  smetáků  s  plnchami  tmavohnědými  nálc- 
zuje  Gelderská  Yssel,  tvořící  hranici  proti  ,  Zejí:  odrůdy  černé  francouzské  (z  Etan»- 
Gelderlandu,  a  přítok  její  Schipbeek,  dále  pes  a  Brie  a  velmi  raný  o.  Joanette),  černý 
Vecht  s  pobočkami  svými.  Z  průplavů  jest  uherský  smeták  s  latou  mnoho  staženou, 
nejdůležitější  Willemsvaart,  spojující  Ysselu '  klásky  o  2—3  zrnech,  slámou  žlutavou  a 
se  Zwartewaterem,  Dedemsvaart,  Twikkel- '  pevnou,  obilinou  tmavohnědou;  silně  odno- 
vaart,  Koevordevaart,  průplav  Zwolle-Regge- .  zuje,  jest  pozdní,  seje  se  ho  2*4  hl  na/w 
Almelo,  Daarlc- Vecht,  Dcventer-Damsholte  i  a  daří  se  velmi  dobře  na  slatinné  půd'-; 
a  j.  Hlavním  pramenem  výživy  jest  chov  smeták  tatarský  černý  jest  bohatý 
dobytka  a  dobývání  rašeliny,  kdežto  orba  zrním,  má  slámu  rákosovitou,  zelenavě  žlu- 
pro  neúrodnost  půdy  jest  významu  podřize-  tou,  obilinu  tmavohnědou,  plnou,  odnožuje 
ného.  Pole  zaujímají  jen  18'27o  plochy  pro-  prostředně,  seje  se  ho  1*8  hl  na  ha^  jest 
vincie,  zahrady  0*47o.  pastviny  331%  ^  lesy  |  raný  a  vynáší  na  prsfnaté  půdě  hojně  zrní 
5*47oi  pěstuje  se  hlavně  žito,  pohanka,  ječ-   a  slámy. 

men,  oves,  brambory,  len,  konopí  a  zeleniny.  Zvláštní  druh  ovsa  jest  naháč  {A,  sativa 
Z  průmyslových  závodů  jest  nejvíce  přádc- !  wudřťi),  jakým  jest:  nahý  o.  veliký  č.  čin- 
len  a  tkalcoven  bavlny  v  krajině  Twenthe,  ský,  jenž  má  obilinu  lysou,  světle  Žlutou, 
cihelen  a  pecí  kamnářských  na  Yssele,  dů-  latu  rozvětvenou,  velmi  bohatou  zrním,  klásky 
ležita  jest  také  výroba  rohoží  a  košťat.  Pro- 1  o  3— 4  semenech,  slámu  žlutou,  krátkou;  od- 
vincií  vedou  2  Železniční  trati,  rozdělena  nožuje  prostředně,  seje  se  ho  17  hl  na  ha. 
jest  na  3  soudní  okresy:  Almelo,  Deventer  Zrní  užívají  též  na  kroupy, 
a  Zwollc,  hl.  město  jest  Zwolle.  Tšr.  ,  O.  daří  se  nejlépe  v  chladnějším  umir- 
Oves,  bot.,  v.  Avena.  něnéra  podnebí  při  dostatečné  vláze, 

V  ohledu  hospodářském  nejdůležitější ,  kde  zvláště  zrnité  bílé  ovsy  skýtají  znamf- 
jest  o.  setý  (Avena  sativa)^  mezi  jehož  i  nité  úrody  zrní  i  slámy.  Ve  vyšších  horách 
odrůdami  zasluhují  zvláštního  povšimnuti: '  a  studeném  pásmu  sejí  se  ncjradéji 
1.  Probsteiský,  s  latou  všestrané  rozloží-  ovsy  rané,  jež  dozrávají  za  120  dni. 
tou,  klásky  dvojzrnými  a  žlutými  pluchami;  O.  spokoj uje  se  s  každou  půdou  i  chudou 
slámu  má  prostředně  dlouhou,  žlutou  a  sil-  živnými  látkami  a  vynáší  na  ní  poměrné 
nou,  obilku  bledě  žlutou,  zřídka  osinatou,  hojně.  Na  úrodné  půdě  skýtá  zhusta  větší 
oddonkuje  hojné  (3  odnože);  seje  se  ho  3*3  hl  hrubý  i  čistý  výtěžek,  než  obili  ostatní.  ííej- 
na  ha^  jest  raný  a  hodí  se  pro  vlhké  pod-   lépe  vydaří  se  o.  po  okopaninách,  po  jeteli, 


Ovesné  —  OvídiopoLj 


1009 


jeboi  vzrAstu  napomáháno  hnojenim,  pro- 
spívá též  po  mrvené  stébelninč,  ozimém 
lité  a  8mé8ce,  kdeito  po  ječmenu  nedobře 
se  daří.  Na  půdé  slatinné  a  rvbničné  lze  o. 
šiti  nékolikrát  po  sobe,  obyčejně  pak  seje 
se  po  4,  5  aš  6  letech.  O.  seje  se  záhy 
z  jara,  obyčejně  v  měsíci  března  a  na  za- 
čátku dubna ;  jenom  v  podnebí  velmi  drsném 
nebo  v  těikém  poli  a  za  nepohody  i  v  květnu. 
Pozdní  odrAdy  záhv  seté  skýtají  vyiii  vý* 
nos  nei  rané  a  hodí  se  zvláště  pro  polohu, 
v  níž  připadá  2eň  na  dobu  pozdějáí.  V  tep- 
lejším pásmu  o.  dozrává  obyčejně  v  červnu, 
v  studenějiím  od  polov,  července  do  konce 
srpna,  v  studených  polohách  teprve  na  za- 
čátku září  i  později. 

Výtěžky  ovsa  jsou: 

ntjoíUi  nejvyili  průznérný 

.     8      .  .  154*7  .  .   241 

.  1100  .  .   5000  .  .  2250 

.     110  .  .     500  .  .    225 

•      36  .  .       57  .  .       46 


zrní  hl  .  . 
slámv  kg  . 
ptuch  »  . 
váha  hl  . 

Z  á  i  i  v  n  ý  ch 
chová  o.: 


a  nezáživný  ch   látek 


rr6m«rné  v  "U 


a 
J4 


>3 


•1—         •*      '13 


a 
-o 


■o  c 


c 

"> 

9 
> 


j5 
*** 

o. 


▼  snn    .   . 
I     ▼  sUmé     . 
v  plcváťh 


87-5  12-7  6 
86-4    4*6  1-6 
86-31   4-9  1-4 


54-3  111  3-4 
37-0  380  6-2j 
37-4i31-7,n0 


Podle  J.  Settegasta  zrni  ovesné  jest  hlavní 
a  Jadrné  krmivo  koňA,  jimi  se  ve  vyšším 
stáři  roačkává;  mezi  skotem  svědčí  zvláště 
telatAm,  mladému  a  plemennému  dobytku; 
mezi  skopovým  dobytkem  jehňatAm,  mlad- 
limo  i  staršíma  bravu,  zvlášť  beranům ;  mezi 
vepřovým  dobytkem  pak  podsvinčatAm  v  po- 
době vařeného  ometu. 

Sláma  ovesná  jest  pro  příznivý  poměr 
úiivn^  a  pro  svoujemnost  cennějším  krmením, 
nel  sláma  pšeničná  a  žitná.  LMZ. 

O.  francouzský,  bot,  v.  Arrhenathe- 
rum. 

O.  vodní,  bot.,  v.  Z  i  za  ni  a. 

Ovesné  {ffaterUs\  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Prachatice,  fara  Chroboly;  18  d., 
107  ob.  n.  (1890). 

OTétřitl  železa  k  lapání  škodné  zvěře, 
zvláště  lišek,  Aplné  a  důkladně  vyčištěná, 
znamená  natříti  je  vnadou,  aby  železo  ne- 
bylo cítiti.  Někteří  myslivci  ponořují  vy- 
čištěná železa  za  týmž  účelem  na  několik 
dní  do  tekoucí  vody  potoční.  črn, 

Ovlbos  moschatus  Blainv.,  pižmoň 
americký,  jest  přežvýkavec  z  čeledi  duto- 
rohých  {Caineornia),  spojuHcí  rod  turů  {Bos 
L.)  s  ovcemi  (Ovh  L.).  Tělo  mívá  délku 
2*4  m,  výšku  něco  nad  1  m;  ocas  jest  jen 
7  em  dlouhý.  Mohutný  trup  spočívá  na  níz- 
kých a  silných  nohách;  hlava  jest  úzká,  do- 
sti vysoká,  vejčité  boltce  jsou  v  srsti  ukryty, 
oči  malé,  nos  až  po  samý  Čenich  srsti  po- 
rostlý.   Rohy  jsou  na  Čele  velice  rozšířeny, 

Ottův  SUmák  Smutný,  tr.  XVm.  27n  1902. 


tak  že  jest  mezi  nimi  jen  úzká  rýha,  ohýbají 
se  poněkud  nazad,  dolů,  pak  ku  předa,  ven 
a  konečně  zase  vzhůru;  jsou  od  kořene  ai 
asi  do  polovice  podél  ryhovány.  Krátký  krk 
nemá  laloku.  Paznehty  jsou  dosti  široké, 
pašpárkv  malé  a  vysoko  upevněny.  Srst  jest 
hustá,  dlouhá  a  huňatá,  jen  na  lícich  a  na 
nohách  přilehlá;  na  hrdle  a  hrudi,  na  ple- 
cích po  stranách  trupu  a  zvláště  na  bedrách 
činí  srst  hřivu  až  skoro  k  zemi  spl^vajicL 
Srst  má  celkem  barvu  hnědou,  na  licích  a 
na  hřívě  tmavohnědou,  vezpod  černohnědou; 
na  hřbetě  nahoře  iest  chomáč  srsti  světlejší, 
šedohnědé,  a  také  nohy  a  příčný  pruh  za 
rohy  mají  světlou  barvu  plavou  a  našedivě- 
lou.  Pižmoň  žije  na  tundrách  sev.  Ameriky, 
na  ostrovech  Parryových  a  také  v  Grónsku ; 
jižní  hranicí  jeho  domoviny  jest  60*  sev.  š. 
Obývá  tam  na  místech,  kde  nalézá  s  dosta- 
tek potravy,  jíž  mu  poskytuje  vegetace 
tundry,  a  to  ve  stádech  čím  dále  k  severu, 
tím  četnějších.  V  zimě  vydávají  se  pižmoň  i 
na  daleké  cesty  za  hojnější  potravou.  Dobou 
pářeni  jsou  poslední  dnové  měsíce  srpna 
a  v  květnu  potom  mívá  samice  jediné  te- 
látko. Obyvatelé  těch  končin  loví  pižmoně 
pro  maso,  pro  kůži  a  srst;  maso  býků  však 
páchne  silně  pižmem.  Za  diluvia  byl  pižmoň 
rozšířen  i  v  sev.-záp.  Americe,  po  Sibiři,  ve 
střední  Evropě  a  v  Anglii;  náleží  také  dilu- 
viální  fauně  Čech  a  Moravy.  Příbuzné  druhy 
O.  bomhifrons  Harlan  a  O.  eavifrons  Leidy 
nalezeny  v  pleí stočenu  americkém  (Kentu- 
cky,  Arkansas).  Br. 

D*OTÍdlo  Francesco,  filolog  a  kritik 
italský  (*  1849).  Studoval  v  Neapoli  a  Pise 
a  stal  se  prof.  románské  filologie  na  univ. 
neapolské  (1876 V  Napsal:  Delf  origine  delP 
unica  forma flessionaU  del  nome  italiano  (1872); 
Storia  delta  letteratura  italiana  di  Césare  Ta- 
magni  eontinuata  da  F.  D'0.  (1874);  Delle 
vocí  itaiiane  ehe  radoppiano  una  consonante 
prima  della  voaUe  accentata  Ti  87  7);  77  voca- 
lismo  tonico  italiano  (1878);  Grammatica 
spagnuola  (1879);  Grammatica  portoghese 
(1881);  D*un  reeente  libro  del  Delbrůck,  della 
tradu\ione  italiana  del  Merto  e  di  due  nuove 
disterta\loni  del  Whitney.  Critiea  glottologica 
(1882);  n  Tatso  e  la  Lucre^ia  Bendidio-Afa- 
'  chiavelli  (t.  r.)  a  hláskosloví  přízvučnýcb 
samohlásek  italských  do  Gr6brova  >Grund- 
riss  der  rom.  Phlíologie<  (1887).  Saggi  cri- 
tici  (1879)  jsou  sebraná  pojednáni  časopi- 
secká (vyniká  tu  studie  o  Dantově  spisu 
Oe  vulgari  eloquentia)  a  Diseutsioni  Mattio- 
niang  (1886)  obsahují  rozhojněné  články 
o  Manzonim.  Mimo  to  přeložil  Whitneye: 
>  Della  Ungmstica  moderna,  ossia  la  vita  e  lo 
'  sviluppo  del  linguaggio  (1876). 

Oíridlopol  (rus.  Obi^ooojk),  město  v  rus. 

gab.  chersonské  a  Újezdě  odáském,  na  říč. 
araboji  a  Dněstrovském  I í manu,  má  4128 
obyv.  (1896),  mezi  nimi  268  židův  a  115  kat., 
I  pravoslavný  chrám,  židovskou  modlitebnu, 
2  obecné  a  1  farní  školu,  parní  mlýn  a 
17  větrných,  cihelnu,  poštovní  spořitelno, 
parníkové  spojeni  s  Akermanem.   Na  místě 

64 


1010  Ovidius 

O-e   stálo    ye    starověku   Nikonion,    aviak  I  nosti  ^o«  v.  Trist.  2,  207).  Jinde  opět  dí,   2e 
dlouho  byla  domněnka,  že  sde  bývalo  Tomi,  i  jeho  proviněni  bylo  téiké  (Tríst.  2, 122)»  2« 


misto  vvhnanstvi  Ovidia,  pročež  nazváno 
město  O.  r.  1793,  kdy  připadlo  Rusku.  Za 
vlády  turecké  byla  tu  pevnost  Adžt-dere.  7fr, 
OridllUi  Naso,  Publius,  slavný  fíroský 
básník  doby  Augustovy  (♦21.  bř.  43  př.  Kr. 


Angustus  právem  cítil  se  uražen;  avšak 
omefuje  vinu  svou  tím,  ie  bezděky  na  né^ 
jaký  nepěkný  čin  se  díval.  Z  takových  po- 
kynA  nelze  zhola  nic  jistého  vyvoditi.  Tolik 
pouze  zdá  se  pravděpodobným,  že  politic- 


v  Sulmoně  [nyn.  Solmona]  v  zemi  PaelignA  kého  skutku  proti  císaři  se  nedopustil,  2e 
ze  zámožného  rodu  rytířského  —  f  v  měs.  složení  básně  Ars  amandi,  kteréž  dílo  již 
srpnu  r.  17  n.  18  po  Kr.  v  Tomech).   Aby   sedm  let  před  tím  bylo  uveřejněno,  nebylo 


dostalo  se  mu  jemnějiibo  vzděláni,  poslán   vlastní  příčinou  té  relegace,  nýbrž  jen 
záhy  zároveň  s  bratrem  o  rok  starŽím  do   minkou,  příčinou  předstíranou,  aby   pravý 


Říma,  kdež  pak  učiteli  mu  byli  nejslavnějií 
rhétorové  tehdejší  Porcius  Latro  a  Arellius 
Fuscus.  Deklamací  rhétorských  ve  školách 
jejich  O.  účastnil  se  po  obvyklou  dobu,  avšak 


důvod  trestu  lidu  obyčejnému  byl  utajen. 
Vlastní  provinění  O-iovo  týkalo  se  spiie 
rodinných  poměrů  císařových,  než  pomérA 
politických.   A  tu  domnívali  se  mnozí,    ie 


již  tamní  práce  jeho  měly  ráz  silně  básnický,  přečin  O-iův  souvisel  s  pustým  iivotem 
K  básnéní  nesla  se  valně  již  od  prvopočátku  |  vnučky  Augustovy,  mladší  Julie,  nebo  s  pf  e- 
poetická  skrz  naskrz  mysl  jeho,  ne  pak  k  váž-  ;  činy  vnuka  Augustova,  Agrippy  Postuina, 
nému  úkolu,  k  němuŽ  dle  vůle  otcovy  při- 1  kteříž  oba  v  tu  dobu  od  děda  samého  ve 
pravovati  se  měl,  totiž  k  řečnictví  a  práv-  vyhnanstvi  byli  posláni.  Zda  mají  pravda 
nictví,  jež  mu  dále  upravovati  mělo  dráhu  učenci  ti,  nelze  zjistiti.  Srv.  Appd,  Quibus 
ke  službě  státní.  Ukončiv  studium  rhéto- >  de  causis  O.  ab  Augusto  relegatus  sit  (Bcrl., 
rické  nastoupil  cestu  do  Řecka,  možná  i  do  '  1872);  Huber,  Die  Ursachen  der  Verbannting 
Asie,  aby  tam  vzdělání  své  dovršiL  Ku  přání   des  O.  (Řezno,  1888). 

otcovu  věnoval  se  potom  službě  statni  i  za-  Těžkou  nehodou  tou  O.  byl  téměř  úplné 
stával  tu  některé  úřady  podřízené.  NeŽ  brzy  zdrcen.  V  dálné  krajině  s  obvvatelstvem 
vzdal  se  povolání  veřejného  a  uchýlil  se  do  |  úplně  cizím  snáší  s  velikým  bolem,  ba  ne- 
života  soukromého,  aby  oddal  se  tu  cele  mužně,  neštěstí  své,  bez  ustání  lká,  bčdoje 
pěstování  umění  básnického.  Maje  takto  do-  '  a  prosí  za  milost.  BásnČ,  jeŽ  v  tu  dobu  píiíe, 
statek  prázdně  obcoval  hojně  s  básníky  teh-  |  jeví  náladu  tu,  obsahuji  bol,  jejž  pro  trest 
dejlími,  zejména  s  Propertiem,  a  docházel  \  onen  zakouší.  Jedinou  útěchou  bylo  mu  bás- 
stykem  tím  nemálo  poučeni  a  povzbuzení  něnf,  zejména  skládáni  elegií.  Žde  složena 
k  tvorbě  básnické.  Básně  skládati  a  uveřej-  sbírka  elegií  Triitium  a  Ex  Pónto,  V  báa* 
ňovati  počal  záhy,  a  sice  byla  to  tragédie  ,  nich,  jeŽ  ve  vyhnanstvi  tom  psal,  O.  obracel 
Aiedea  a  některé  básně  erotické,  jimiž  za-  se  často  s  prosbami  k  Augustovi,  aby  buď 
hájil  tuto  svou  činnost.  Básně  jeho  líbily  se  mu  prominul  trest,  aneb  aby  aspoň  na  né- 
vlestranně,  tak  že  bylo  lze  předvídati  bu-  jakém  místě  vlídnějším  přebývati  mu  do- 
doucí  slávu  mladého  básníka.  Ježto  pak  i  po-  {  volil.  Vše  bylo  marné.  Augustus  zemřel 
měry  jeho  hmotné  byly  utěšené,  nebylo  nic  1 19.  srpna  14  po  Kr.  a  následoval  Tiberins. 
na  překážku  rozvoji  nadaného  ducha  jeho.  '  O.  hleděl  si  získati  přízeň  tohoto  vladaře. 
Štěstí  jeho  dovršoval  zdárný  sňatek  s  třetí  Ani  ta  snaha  neměla  úspěchu.  Tiberius  o  né- 
chotí,  příbuznou  Augustovou,  sniž  žil  v  úplné  jak(^  milosti  ani  slyšeti  nechtěl.  Atak  musil 
shodě  a  již  ve  styk  přišel  s  římskými  osob-  O.  ve  vyhnanstvi  svém  vytrvati ;  zemřel  tam 
nostmi  kruhů  nejvyšších.  Vlivu  snad  této  dle  svědectví  Jeronýmova  r.  17  po  Kr.,  tedy 
paní  jest  přičítati,  ze  obrátil  se  k  básnickým  v  60.  roce  věku  svého.  Dle  jiného  výpočtu 
pracím  větším  a  vážnějším.  Již  byl  skoro  udala  se  smrť  jeho  až  roku  následujíciho. 
největší  své  dílo,  Proměny  (Metamorphoses),  Také  vřelé  přání  jeho,  aby  kosti  feho  v  rodné 
dokonal,  když  tu  z  čistá  jasná  zasáhla  jej  půdě  odpočinutí  došly,  zůstalo  oslyšeno, 
rána,  jež  šťastnému  životu  jeho  konec  uči-  Básně  O-iovy  jsou  četné  i  lze  je  rozděliti 
niti  měla  na  vždy.  Na  podzim  r.  8  po  Kr.  dle  doby,  v  níž  vznikly,  ve  tři  skupiny, 
vydán  totiŽ  od  Augusta  rozkaz,  aby  O.  opu-  První  skupinu  tvoří  básně,  jež  aloiil  ve 
stil  město  Řím  a  odebral  se  ve  vyhnanstvi  svém  mládí,  prvotiny  to  jeho  mnsy.  Jsou  to 
do  Tom,  nepatrného  přístavního  města,  le-  básně  milostné  a  sepsané  v  elegickém  di- 
žícfho  při  Černém  moři,  jižně  od  ústí  Du-  ,  stichu.  Náležejí  sem,  nehledíme-li  k  tragédii 
naje,  v  nehostinné  krajině  getské.  Byla  to  Médea,  jež  se  nám  nezachovala:  1.  Heroidtt 
pro  muže  toho,  zvyklého  pohodlí  a  životu  či  Epistulae,  21  listů  poetických,  jei  piái 
velkoměstskému,  rána  hrozná.  ženy  doby  herojské  manželům  neb  milen- 

Mnozí  snažili  se  vypátrati  přečin,  jímž  O.  cům,  dílem  i  tito  oněm;  2.  Amorům  iihri, 
způsobil  si  krutý  trest  ten,  avšak  vše  úsilí  <  složené  kolem  r.  14  př.  Kr.  původně  v  kni- 
bylo  marné.  O  události  té  víme  totiž  jen  hách  6,  potom  kolem  r.  2  př.  Kr.  ve  třech 
to,  co  on  sám  v  básních,  jež  složil  ve  vy-  knihách  po  druhé  vydané,  v  kteréž  podobé 
hnanství,  o  ní  dí.  Avšak  způsob,  jak  o  zá-  nám  jsou  dochovány.  Obsaženo  jest  tu  49 
ležitosti  tu  mluví,  halí  vše  v  temnotu  až  na  ,  elegií  erotických,  líčících  namnoze  způsobem 
jednu  věc,  že  totiž  Augustus  také  proto  velmi  smyslným  milostný  život  básníkův, 
oním  způsobem  jej  potrestal,  že  knihami  jehož  středem  jest  Q>rintia,  nám  jinak  ne- 
o  umění  lásky  {Ars  amandt)  ublížil   mrav-   známá;  3.  ArtamíUoria  {Ars  amandi) o  tfecix 


Ovidius 


1011 


knihách,  v  nichi  rady  se  udilejí  jak  muiAro, 
tak  dívkám,  jak  získati  lze  lásku  a  jak  ji 
adrieti.  Báseň  ta,  sloiená  kolem  roku 
2  pf.  Kr.,  jest  oejznameaitéjiim  dílem  ero- 
tické poesie  O-iovy,  vyniká  oriifrinálností 
a  formálni  dokonalostí,  ale  pohnchu  téi 
fri volností  a  lehkomyslností,  v  těsném  spo- 
jení s  ní  jsou  dvé  menií  básně,  Femedia 
zimorii  (Prostředky  proti  lásce)  a  Medica- 
mina  faríei  fLičidla  obličeje),  o  prostředcích 
kosmetických. 

Básně   skupiny   druhé,   složené   ve  věku 
d  ospělejSím ,  bou :  1 .  Metamovphoseon  llkri  X  V 
< Proměn  knin  15).  Jest  to  obšírná  epická  bá« 
seň,  psaná  v  hexametrech,  v  níž  zpracována 
jest  dlouhá  řada  mythA  (asi  260),  vypravují- 
cích o  rfizných  proměnách  podoby.   Setká- 
váme se  tu  8  bájemi  řeckými,  staroitalskými 
a  římskými.  Pořádek  báji  těch  jest  chrono- 
logický; básník  h'čí  mythy  od  počátku  světa 
a    zakončuje  výklad  celý  apotheosou   Cae- 
sara,  jenž  byl  proměněn  ve  vlasatici.  Uvnitř 
této  osnovy  chronologické  O.  užívá  i  pásma 
nifsthího,  radě  k  8ot>ě  báje  stejného  místa, 
na  př.  athénské,  krétské,  thébské  a  j.,  nebo 
téi  pásma  osobního,  slučuje  mythy,  jejichž 
stf  edem  byl  vynikající  některý  bohat^r,  jako 
Thcscus.  Perseus,  Hercules  a  j.  Celkem  lze 
říci,  že  spojení  jednotlivých  bájí  jest  vhodné 
a  obratné.  Látku  k  dílu  tomu  O.  čerpal  jed- 
nak %  pramenfl  řeckých  (náleží  sem  Erato- 
sthenés,  Boios,  Nikandros,  Parthenios  a  i), 
jednak  i  římských.  Sestavení  její  a  vzdělání 
mnohých   jednotlivostí  jest   zásluhou   jeho 
sama.    2.  Fastt  v  6  knihách,  složené  v  ele- 
gickéro  distichu.   Jest  to  kalendář,  v  němž 
se  jedná  o  římských  svátcích  a  slavnostech, 
o  jejích   původu,  |akož   i   o  náboženských 
obřadech  a  ohyčeiích,  jeŽ  k  slavnostem  těm 
se  pojily.  Probírají  s:;  tu  jednotlivé  dni  kaž- 
dého měsíce,  zaznamenávají  při  nich  dftleži- 
tějií  zjevy  a  úkazy  na  nebi,  označují  svátky 
a  vypravují  pověsti,  kteréž  k  svátkfim  těm 
se  odnáiejí.  Dle  toho  jsou  Fasti  aetiologické 
clegie,  jaké  před  ním  (v  III.  stol.  př.  Kr.) 
psal  Kallimachos,  básník  řecký,  v  Alexan- 
drii.   Litovati  lest,  že  zůstalo  dílo  to  nedo- 
končeno. Obsahujet  pouze  prvních  Šest  mě- 
síců  roku.    Až  tam   v  něm   básník   dospěl, 
kdvŽ  udalo  se  jeho  vyobcování   do   Tom. 
K  básni  té  Čerpal  látku  z  děl  učeného  poly- 
histora  M.  Tercntia  Varrona,  v   těch  totiž 
částech,   kde   vvkládá  o  původu   římských 
svátků  v  a  zvyků;   látky  historické  poskytly 
mu  knihy  Liviovy  (zejména  první  dvě)  a  hi- 
storické epos  Enniovo  Annály. 

Třetí  skupinu  činí  básně  sepsané  ve  vy- 
hnanství.  Jsou  to:  1.  sbírka  elegii  THstium 
{fi  knih);  2.  Ex  Pónto  (4  knihy).  V  nich  obou 
vracejí  se  aŽ,  k  omrzení  nářky  nad  útrapami 
básníkovými  v  nepohostinném  kraji  tomském 
a  prosby  za  zlepšení  neblahého  postavení 
toho.  K  básním  těm  druží  se  báseň  íbis, 
v  niž  O.  klne  neznámému  nám  protivníku 
svému,  jenž  za  nepřítomnosti  jeho  v  Římě 
růinýra  způsobem  mu  škodil.  Didaktického 
ráBu   byla  biseft   o   rybách   Černého   moře 


(Halieutica),  z  níž  zachován  jest  zlomek  ne- 
veliké ceny. 

O.  jest  básník  neobyčejně  nadaný ;  v  něm 
musíme  uznati  největší  formální  talent  doby 
Augustovy  a  tím  římské  literatury  vůbec. 
Básně  jeho  vynikají  přede  viím  po  stránce 
metrické.  Vergílius  oviem  hexametr  daktyl- 
ský  valně  zlepšil,  O.  však  postoupil  nad  něj: 
jak  z  hexametru,  tak  i  z  pentametru  hojné 
drsnosti  odstranil,  učinil  je  plynnějšími,  ale 
arci  též  zženštilejšími  a  jednotvárnějšími. 
Vedle  formálně  cfovednosti  této  náleží  vy- 
tknouti všestranost  jeho  talentu.  Vidímetjej 
hoditi  se  nejen  k  mluvě  vážné,  nýbrž  i  k  žer- 
tovné, nejen  k  látce  vznešené,  nýbrž  i  k  hu- 
moristické. Nepěstuje  pouze  jeden  obor  bás- 
nický, nýbrž  všechny  druhy  poesie,  lyriku, 
epiku,  drama,  básnictví  didaktické.  Jest  muž 
velikého  vzdělání,  neobyčejných  vědomostí, 
velice  sčetlý.  Nacházíme  u  něho  hojnost  re- 
miniscencí z  druhých  básníků,  tak  ve  Fas- 
tech  reminiscence  na  Enniovy  Annály,  jinde 
četné  imitace  Vergilia,  Horatia,  Catufla,  Pro- 
pertia,  Tibulla;  rovněž  Lucrctius  tu  a  tam 
napodoben.  Též  jeho  studium  řeckých  bás- 
níků, zejména  alexandrijských,  bylo  obšírné 
a  důkladné.  Než  upříti  se  nedá,  že  v  leh- 
kosti, s  kterou  ve^še  vytvořoval,  nezachoval 
vždy  míry,  jak  to  jiŽ  oběma  Seneky  ve  staro- 
věku vytčeno.  Tak  zejména  dalo  se  při  lí- 
čení jeídnotlivostí,  zobrazováni  předmětův 
a  p.  Tu  často  hověl  svým  libůstkám  a  od- 
chyloval se  od  přesných  pravidel  uměni ;  tu 
zhusta  unésti  se  nechal  ke  hříčkám  dětském 
(ad  puerites  ineptias).  Příklady  hojné  poaá- 
vají  nám  zejména  Metamorfosy  a  Fasti.  Bás- 
není  bylo  mu  pravou  rozkoši,  již  nechtěl  si 
pilováním  a  opravováním  zvrátiti  v  obtížnou 

Práci  po  příkladě  Vergiliově  a  Horatiově. 
roto  básně  jeho  Činí  spise  dojem  ducha- 
plných improvisaeí,  jež  pro  okamžik  jsouce 
zdělány,  nečiní  si  práva  na  trvalý  dojem  ně- 
jaký. Pevná  jakás  mysl,  vřelý  náboženský 
cit,  nadšení  pro  vyšší  idec,  jadrná  povaha, 
jež  štěstí  a  neštěstí  snáší  se  stejnou  umír- 
něností,  patrná  v  nich  nikterak  není.  V  té 
příčině  nelze  O-ia  srovnati  ani  s  Vergiliem, 
ani  s  Horatiem.  Přednosti  jsou  tu  jiné:  ob- 
divuhodná plynnost  a  lahodnost  řeči  a  verše, 
překvapujíd  obraty  a  obrazy,  vtipné  anti- 
these,  pádné  sentence,  bujná  obrazotvor- 
nost, názornost  v  líčení  jeanotlivých  dějův 
a  scén,  jakož  i  duševních  stavů  člověka. 
Nejlépe  lze  v  římské  literatuře  srovnati  s  ním 
Martiala,  jenž  též  vyniká  formálním  talentem 
a  tvoří  verše  velmi  snadno. 

Básněmi  svými  O.  dobyl  si  záhy  nemalého 
jména:  hojně  dostalo  se  jim  čtenářův  a  příz- 
nivcův, i  pak,  když  z  rozkazu  Augustova 
(Trist  3, 1,  60)  z  knihoven  státních  byly  vy- 
loučeny, a  to  čtenářů  nejen  v  Římě  a  Itálii, 
nýbrž  ve  všech  částech  rozsáhlé  říše  Řím- 
ské, čím  sám  se  chlubí  Trist.  4, 10, 125  a  si., 
pravě  »in  toto  plurimus  orbě  legorc.  jeho 
Amoret  byly  zpívány  v  divadle  (Trist.  2,  519), 
jeko  verš.;  črtány  od  lidu  na  stěny.  I  po 
smrti  jeho  těšily  se  plody  jeho  veliké  ol>- 


1012 


Oviedo  —  Ovoce. 


libé:  mnoho  se  čtly,  od  mnohých  básník  A, 
jako  Manilia,  Statia,  Silia  Italika,  byly  napo- 
dobovány. Také  ve  středověku  O.  trval  v  po- 
předí. Vedle  Horatia  a  Vergilia  z  básníkův 
římských  byl  za  doby  té  poměrně  nejvíce 
čten.  Že  i  za  doby  nové  přízeň  k  němu  trvá, 
vychází  na  jevo  z  četných  vydání,  v  nichž 
básně  jeho  v  různých  zemích  vylly.  —  Po- 
slední vydání  jsou  od  R.  Merkela  (3  sv., 
Lip.,  1850—52),  AI.  Riesa  (3  sv.,  t.,  1871—74), 
Ant.  Zingerla  (Metamorfosy)  a  Gúthlinga 
(Fasti.  Trist..  Ex  Pont.).  Novověká  litera- 
tura k  týmž  básním  se  vztahující  jest  roz- 
sáhlá a  vzrůstá  denně.  RN, 

Výbor  z  básní  O-iových  s  čes.  kommen- 
tářem  podal  J.  Podstatný  (Praha.  1880,  2.  vyd. 
1888).  Metamorfosy  přeložili  do  češtiny  A. 
Truhlář  (t.,  1879)  a  J.  Červenka  (t.,  1885  si.), 
Fasti  A.  Škoda  (t..  1901).  Překlady  různých 
vybraných  básní  O-iových  podali  J.  Vondrá- 
ček (t.,1858),  Tím.  Hrubý  (t.,1883)  a  O.Va- 
ňomý  (t.,  1900). 

Oriedo:  1)  O.,  hlav.  město  špan.  prov. 
t.  jm.  a  dříve  knížetství  Asturského,  leží  ve 
výái  228  m  n.  m.  na  výSině  mezi  řekami  Na- 
lon  a  Nera,  obklopená  úrodnou  rovinou,  na 
trati  Gijon-Leon,  O.-Trubia  a  O.-Infiesto, 
ve  vzdálenosti  25  km  od  okeánu  Atlant- 
ského, má  42.716  obyvatelů,  jest  pravidelně 
stavěno,  z  budov  vyniká  kathedrála,  založ, 
r.  760,  dokončená  r.  1388  a  obnovená  r.  1528, 
s  náhrobky  14  králův  a  královen,  gotický 
chrám  sv.  Salvátora  s  mnohými  uměleckými 
památkami,  starý  zámek  a  královský  ženský 
klášter  San  Peíayo.  Kromě  toho  jest  zde 
5  farních  kostelů,  3  ženské  kláštery,  několik 
býv.  mužských  klášterů,  radnice  z  r.  1662, 
veliký  chudobinec  a  útulna,  vojenská  ne- 
mocnice, vodovod,  pomník  Tovellana,  di- 
vadlo, mnoho  soukromých  paláců,  rozsáhlé 
náměstí  a  krásné  promenády.  Z  vyšších  škol 
jest  zde  právnická  fakulta  se  školou  notář- 
skou z  r.  1580,  hospodářská  společnost 
s  ústavem  pro  vyučovaní  chemii,  geometrii 
a  národ,  hospodářství,  škola  latinská,  učitel- 
ský seminář,  škola  kreslířská  atd.  Mimo  to 
má  město  knihovnu  a  museum  starožitností, 
z  průmyslových  závodů  pak  královskou  zbro- 

Í*ovnu,  továrny  na  klobouky,  pokrývky,  zboží 
:ožené,  čokoládu  a  j.  O.  jest  sídlem  guver- 
néra, biskupa  a  vrchního  soudu.  Na  sev.  od 
města  vypínají  se  2  starožitné  chrámy,  na 
jz.  leží  lázně  Caldas  de  O.  nebo  de  Prio- 
ri o  s  pramenem  teplým  41®  C.  Okolí  vyniká 
znamenitým  průmyslem  železářským  a  kovo- 
vým vůbec  a  slyne  nejbohatšími  uhelnými 
báněmi  Španělska.  Zvláště  zmínky  zasluhuje 
Tru  bia,  veliká  to  státní  huť,  dělovna,  oce- 
lárna a  zbrojovna,  ležící  11  km  na  záp.  od 
O-da.  —  O.  jest  město  velice  staré,  zvané 
ve  starověku  Asturum  Lucus  neb  Ovetum,  a 
příslušelo  do  římské  provincie  Hispania  Tar- 
raconensis*  R.  756  zřízeno  bylo  od  Dona 
Froila  království  Oviedo.  jehož  hlavním  a 
sídelním  městem  bylo  do  r.  924  O.  Později 
sídlo  panovnické  přeneseno  do  Leonu  a 
území  Ovieda  přezváno  Asturie  (v.  t.). 


2)  O.,  provincie   na   sev.  Španělska     na 
břehu  okeánu  Atlantského,  ohraničená    na 
v.  provincií  Santander,  na  j.  Leon  a  na  z. 
Lugo,  měří  10.895  Irm*  a  má  595.420  ob3rv.» 
t.  j.  56  na  1  km*,   lest  to  krajina   hornatá, 
prostoupená  na  j.  hlavním  pásmem  pobofí 
kantaberského,  z  něhož  vybíhají  k  s.  k  mof  i 
četná  souběžná  odhoří  s  hlubokými  a  úrod- 
nými údoly,  za  vlaženými  pobřežními  říčkami 
a  horskými  bvstřinami.  Podnebí  jest  mírné, 
zdravé  a  vlhké,  roční  výše  srážek  činí  95  cm. 
Bohatá  jest  provincie  rozmanitými  prameny 
výživy.    V  úrodných  údolích  daří  so  hojné 
obilí,  zvláště  kukuřice,  pšenice,  žito,  boby, 
řípa,   zeleniny,   ovoce,   brambory,   kaštany, 
ořechy,  namnoze   i  víno  a  citrony.    Bujné 
louky  v  horách  po()porují  chov  dobytka,  na 
nich  pase  se  skot  po  celé  léto  pod  áirým 
nebem.   Svahy  horské  pokryty  jsou  rozsáh- 
lými lesy,  zvláště  kaštanovími,  hojný  vyté- 
žek  dává  i  rybářství.   Z  užitečných  nerost Q 
vyskytuje  se  zde  zvláště  kamenné  uhlí  (rod. 
500.000  /),  zinek  (roč.  23.650  q),  železo,  mra- 
mor aj.  Z  průmyslových  závodů  jsou  hlavni 
železárny  a  ocelárny,  sklárny,  továrny    na 
konservy,  tkalcovny  lnu  a  bavlny  a  j.y.  Ob- 
chod provozuje  se  hlavně  s  v/robky   báň- 
skými a  hutními,  hlavní  přístav  jest  Gijon. 
V  ohledu  soudním  dělí  se  provincie  na  16 
okresův.  Tlw-. 

Ovlna,  zoo).,  v.  Ovce. 

Ovipara  (lat.),  zvířata  snášející  vejce  neb 
vejcorodá. 

Ovifl,  zool.,  v.  Ovce. 

Ovný  v.  Humna  l). 

Ovoce,  dužnaté  a  šfavnaté  plody  někte- 
rých stromův  a  keřů.  Podle  morfolo^ckých 
vlastností  dělíme  o.  ve  4  skupiny:  o.  jádro- 
ví té,  jehož  semena  uzavřena  jsou  v  slupinaté 
pokožce,  t.  zv.  jadrníku :  jablka,  hrušky, 
kdoule,  mišpule,  hlohovky.  jeřáb;  o.  pecko- 
vité,  jehož  jediné  semeno  uzavřeno  jest  ve 
tvrdé  pokožce  (skořepině):  broskve,  me- 
ruňky, švestky,  slívy,  třešně,  višně;  o.  sko- 
ře pité,  jehož  celý  jedlý  plod  ukryt  je^t  ve 
skořepině:  kaštany,  ořechy  vlaské  a  lískové, 
mandle;  o.  jahod  o  ví  té,  jehož  semeno  se 
nalézá  v  středním  okolíku  dužníny:  rybiz, 
angrešt,  maliny,  ostružiny,  borůvky,  besinky, 
moruše,  fíky  a  réva  vinná. 

Podle  upotřebení  a  kvality  rozeznáváme 
o.  tabulové,  jež  vyniká  krásou,  vkusem, 
velikostí,  zvláště  pak  lahodou  a  chutí,  o. 
hospodářské,  které  hodí  se  k  vaření,  pe- 
cení,  sušení,  dělání  kompotu.  šCav,  haq}e* 
nin,  marmelád  a  p.,  a  o.  moštové,  x  kte- 
rého se  vyrábějí  vína,  mošty,  rosolky,  octy 
a  pod. 

Podle  zralosti  a  vytrvalosti  dělíme  o.  na 
tři  druhy:  letní,  jeŽ  zraje  od  Čce  do  září  a 
dlouho  nevydrží;  podzimní  od  polov,  září 
do  polov.  list.  a  zimní,  které,  spnivně  jsouc 
ošetřeno  a  uloženo,  v  mnohých  druzích  vy- 
trvá až  do  května,  ba  i  déle. 

Zralé  o.  poznáme  u  jádrového  podle  tmavo- 
hnědé  barvy  jader.  Letní  druhy  Češou  »e 
několik  dní  před  uzráním,  pročet  poskytují 


Ovocné  víno. 


1013 


velmi  málo  dobrého  a  hledaného  o.  U  lim- 
ních  druhfl  bývaji  mnohdy  jádra  úplné  zralá, 
dttinina  vlak  nikoli:  jest  hrubá,'  trpká  a  bývá 
bes  chuti.  Teprve  uloiením  (aleiením)  na- 
bývá lahody.  O.  má  se  česati  za  počasí  su- 
chého a  pěkného,  nikdy  v  dešti  nebo  za 
vlhka.  Uloženo  jsouc  podléhá  pHsnim  a  růz- 
ným chorobám.  Co  se  týče  česání  samého, 
nenf  stejno,  v  jakou  dobu  se  češe.  Češe-li 
se  o.  s  rána,  jest  šťavnaté,  při  chuti  a  la- 
hode;  češe-li  se  k  poledni,  ubývá  mu  ja- 
kosti; o.  česané  v  hodinách  odpoledních  a 
k  večeru  pozbÝvá  chuti  úplně.  K  tomu  má 
se  hleděti  zviáŠté  při  oci  tabulovém.  Ně- 
které druhy  vyšadují  předčasného  otrhání, 
což  zajisté  na  první  pohled  patrno  na  brosk- 
vích a  roeruních.  Broskve  hladké,  t.  zv.  nek- 
tarinky,  potřebují  úplné  zralosti  na  stromě, 
ai  pokoika  kolem  stopky  se  scvrkuje. 
K  řádnému  česání  o.  slouží  pohodlné,  lehké 
řebříky  a  sáčky  neb  košíky,  opatřené  háč- 
kem k  zavěšení.  Setřásati  o.  se  nemá  a 
nesmí,  poněvadž  se  tím  poraní  a  nehodí 
se  k  uschování.  Natrhané  o.  velmi  opatrně 
se  vysype  na  hromady,  každý  druh  ukládá 
se  na  zvláštní  hromadu;  co  nakaženého  neb 
červivého,  hned  se  odstraní.  Očesané  o. 
nechá  se  po  nějakou  dobu  na  hromadách 
v  sadě  neb  zahradě  ležeti,  aby  se  vypařilo 
a  otužilo.  O.  zimní  nemá  ležeti  na  vzduchu 
déle  než  týden  a  potom  ukládá  se  hned 
do  zimních  skládek.  Druhy  podzimní  vy- 
drží již  2  týdny  na  volném  vzduchu,  aniž 
Iim  to  později  škodí.  Které  o.  v  zahradě 
:  provětrání  vyloženo,  budiž  co  možná 
nejvíce  chráněno  před  deštěm  a  úpalem 
slunce. 

Uchování  o.  Sklepy  a  místnosti,  kde  se 
o.  uchovává  na  zimu,  musí  býti  suché  a 
chladné;  musí  v  nich  ovládati  co  možná 
teplota  jedna  a  táž.  Severní  strany  jsou 
k  tomu  nejvhodnější.  Čím  chladnější  míst- 
nost, tím  déle  udrží  se  o.  čerstvé  a  svěží. 
Vhodná  teplota  jest  4— 6*R,  klesne-li  aneb 
stoupne-li  teplota  přes  uvedenou  míru,  ztrá- 
címe mnoho,  velmi  mnoho.  V  takové  míst- 
nosti kolem  zdi  i  uprostřed  jsou  postaveny 
police  o  několika  patrech  a  na  těch  jest  vy- 
ložen buď  suchj  písek,  aneb  vykládá  se  o. 
přímo  na  prkna,  a  to  kus  vedle  kusu  stop- 
kou vzhůru. 

O.  jádrové,  zasílá-li  se  na  delší  cestu, 
musí  býti  tak  uloženo,  aby  se  neotřásalo  ani 
při  házení.  O.  peckovité  třeba  sejmouti  se 
stromu  několik  dní  před  transportem.  K  pro- 
kládání o.  do  beden  neb  sudů  hodí  se  měkké 
travinv  a  pod.,  nejlépe  otava,  řezanka,  pi- 
liny dřevěné,  otnibv  pšeničné.  Jednotlivý 
plod  otře  s.^  suchým  plátnem,  zabalí  do 
jemného  papíru  a  potom  klade  se  těsně  do 
bedny  kus  vedle  kusu,  stopkou  nahoru. 
Když  je  řada  plna,  proloží  se  tak,  aby  druhá 
nedotýkala  se  zpodní,  a  tak  neustále  až  na 
vrch;  na  vrchní  vrstvu  pak  dá  se  tolik 
Otavy,  aby  třeba  bjlo  přitlačiti  víko  pevně. 
Bedna  s  o-m  musí  býti  opatřena  železnými 
obručemi. 


1  hl  čerstvého  o.  váží:  kg 

jablka  letní 50—60 

»       zimní 65—70 

hrušky  letní 65—70 

»        zimní 70—80 

třelně  a  višně 80—85 

Švestky 80—90 

vlaské  ořechy 40—45 

jablka  sušená 35—40 

hrušky  sušené 55 — 60 

Švestky  sušené 65—70 

Dle  rozboru  chemického  mají  ve  100  kg: 

cukru        kyseliny  '^^X'    vody 

jablka  .  .    8-37  .  .  075  .  .  4*20  .  .  86 68 

hrušky  .    7-45  .  .  007  .  .  3*39  .  .  89*09 

švestky  .    626  .  .  0*89  .  .  387  .  .  8898 

třešně  .  .  10*79  .  0*62  .  .  1-72  .  .  86*87 

višně    .  .    8-77  .  .  1*28  .  .  1*83  .  .  88*12 

víno     .  .  14*94  .  .  0-74  .  .  1-50  .  .  8282 

srstky  .  .    715  .  1*48  .  .  1-12  .  .  90-25 

rybíz    .  .    6*10  .  .  2  04  .  .  0*14  .  91*72 

maliny  .    4*00  .  .  145  .  .  1*42  .  .  9313 

ostružiny    4*44  .  .  1-19  .  .  1-44  .  .  92*93. 

Co  se  týče  sušení  o.,  i  to  má  velikou 
důležitost  a  vyžaduje  zvláštní  opatrnosti. 
Při  řádném  sušeni  o.  nejprve  nám  musí  býti 
známo,  na  jakých  podmínkách  se  zakládá, 
jací  jsou  hlavní  činitelé,  kteří  působí  k  rych- 
lému sušení,  jakosti  a  trvanhvosti.  Sušení 
zakládá  se  na  odpařování  vody  v  o-ci  a 
rychlé  proměně  škrobu  v  cukr.  Odpařování 
musí  se  díti  přiměřeně,  t.  j.  do  jisté  jen 
míry  dle  různých  druhův  a  jejich  chemic- 
kého složení.  Mnoho  kyseliny  a  vody  pů- 
sobí za  nedlouho  rozklad  veškerých  sou- 
částek. Jakost  a  trvanlivost  závisí  na  množ- 
ství cukru.  Toho  dokladem,  že  o.  z  krajin 
jižních,  které  obsahuje  malé  množství  kyse- 
liny, suší  se  velmi  rychle  a  lépe  než  z  kra- 
jin chladnějších.  Odpařením  zmírní  se  i  ky- 
selina. O.  se  nesmí  nikdy  sušiti  tak,  abv 
bylo  úplně  tvrdé  a  veškerá  voda  tím  se  oa- 
pařila.  O.  zdlouhavě  sušené  trati  na  své  ja- 
kosti i  váze*  Správně  sušenému  o-ci  ubývá 
65 Vo  na  100  kg.  O.  čerstvě  se  stromu  trhané 
suší  se  špatné,  jmenovitě  druhy  peckovité, 
které  třeba  nechati  dříve  na  hromadě  osu- 
šiti a  zavadnouti.  O.  se  stromů  mladých  má 
více  šfávy  než  se  stromů  starých,  ale  toto 
zas  lépe  se  suší. 

V  Anglii,  Francii,  Německu  i  Americe 
jsou  dnes  veliké  závody  na  konservování 
o.  Zejména  do  Anglie  dováží  se  velmi 
mnoho  českého  o.,  odkudž,  jsouc  konser- 
vováno,  rozváží  se  po  celém  světě.  U  nás 
v  Čechách  největší  obchod  s  o-m  jest 
v  Lovosicích.  V  Třebenicích  jest  akciová 
továrna  na  zužitkování  o.,  ale,  jak  data  do- 
kazují —  věc  česká  v  Čechách  málo  dochází 
ohlasu.  Šdlek, 

O.  jest  namnoze  jen  pochutinou  při  vý- 
živě. Výživná  cena  jeho  jest  jen  nepatrná, 
skoro  tu  padá  na  váhu  jen  cukr.  Kyseliny 
v  o-ci  obsažené  mimo  to  působí  mírně  pro- 
jímavě. 

OTOoaé  vino  v.  Mošt. 


1014 


Ovocnictví. 


Ovooniotvi  jest  čáat  hospodářského  prů- 
myslu, která  zanáši  se  pčsténlm  a  zuiitko- 
vanim  ovocných  stromflv  i  ovoce.  O.  dělíme 
na  tři  díly:  1.  pěstění  stromu  ovocného, 
2.  péče  o  strom  ovocný  a  3.  zužitkování 
ovoce.  V  díle  prvém  připadají  různé  práce 
ve  výchově  stromů,  jako  zakládání  a  pří- 
prava záhonů  k  setí  jader  z  peckovic  ovoc- 
ných, zakládání  školek,  výchov  pláňat  a  růz- 
ných podložek,  rozmnožování  a  šlechtění 
stromův  ovocných  a  křovin,  řez  a  ostatní 
péče  ve  školce,  až  po  dobu,  kdy  jakožto 
fádně  vyškolený  může  se  vysaditi  na  stano- 
visko k  užitku.  Díl  druhý  jedná  o  výchově 
mladých  stromův  až  k  jejich  stáří,  udržování 
plodnostl,  tvaru  pomocí  řezu,  čištění  a  chrá- 
nění od  nemocí,  lišejníků,  mechů,  škodného 
hmyzu  a  zvěře.  Konečně  díl  třetí  pojednává 
o  řádném  zužitkováni  ovoce,  jako  o  ucho- 
vání ovoce  přirozeného,  o  jeho  sušení,  o  pří- 
pravě vin,  povidel,  moštu  a  p. 

Chceme-li,  aby  o.  řádně  prospívalo,  mu- 
síme předně  vyhledati  příhodnou  ovocným 
stromům  polohu  a  půdu.  Pravidlem  vždy 
buď:  Vyhledati  pro  stromoví  dobrou,  pro- 
pustnou hlinovku,  v  níž  stromy  doposud 
sázeny  nebyly.  Sázíme-li  jabloně,  vysazujme 
na  severní  a  západní  stranu,  sušŠí  polohu, 
hrušky  na  východ  i  jih;  Švestky  do  nížin  a 
míst  vlhkých',  kdežto  třešně  a  višně  na  slunná, 
suchá  návrší.  Broskvoně,  meruně  a  mandlov- 
niky  libují  si  v  teplé,  chráněné  poloze  po- 
lední. Semeno  k  pěstování  stromův  ovoc- 
ných sbírá  se  jen  se  stromů  zdravých  a  svě> 
žícb.  Z  jejich  náležitě  uzrálých  plodů  vyříz- 
neme jaderníkv,  rozředíme  je  vodou,  náležité 
očistíme  od  dužniny  a  potom  se  uchovají 
na  vzdušném  místě  stinném  k  vyschnutí. 
Záhony  k  setí  musí  býti  na  50—70  cm  hlu- 
boko zvrstveny  (zreffafovány),  dobře  vyhno- 
jeny.  K  výsevu  poslouží  nejlépe  kyprá,  hli- 
nitá písčina  se  zpodem  co  možná  nejvíce 
propustným.  Jádra  a  pecko vice  mají  se  síti 
hned  na  podzim  a  jen  v  těch  krajinách,  kde 
jsou  zimy  deštivé  a  hned  zas  mrazivé,  jakož 
i  kde  se  nalézají  polní  hraboši  a  myŠi,  jest 
záhodno  učiniti  vysev  z  jara.  Zkušenostmi 
dokázáno,  že  jádra  a  peckovice  v  podzim 
zaseté  také  vydatněji  klíčí.  Záhonky  k  setí 
jsou  obyčejně  l*2b  m  široké,  délky  libovolné. 
Ruční  úzkou  motyčkou  vykopou  se  řádky 
a  to  8—10  asi  8  cm  hlubokých,  jež  do  půle 
naplní  se  pískem.  Na  písek  sejí  se  hned 
jádra  a  peckovice,  načež  zasypou  se  opět 
pískem  a  konečně  řádky  zarovnají  se  zemí 
a  uhrabou.  Na  povrch  záhonu  roztrouší  se 
ztrouchnivělá  mrva  a  je-li  zima  bez  sněhu, 
zakryje  se  záhon  chvojí.  Abychom  se  konečně 
uchránili  před  myšmi,  postavme  obyčejné 
polní  pasti,  po  případě  na  záhon  nastrkejme 
několik  větviček  jalovce,  nebo  skropme  jádra 
odvarem  asy  smrduté  (Asa  foetida),  Z  jara 
mrva  stáhne  se  hráběmi  a  za  teplé  pohody, 
zvláště  suché,  záhony  pilně  se  polévají  kro- 
picí konví.  Při  správném  ošetřování  dostoupí 
semenáčky  brzy  žádoucí  sily,  tak  Že  se  mo- 
hou v  červnu  probrati  a  na  nový  záhon  se 


přesázejL    Práce    ta  vyžaduje  pečlivosti    a 
budiž  při  tom  vodítkem,  že,  přesasujf-li   se 
mladé  semenáčky  ovocné,  musí  míti   3^-4 
lístky.  Mladé  rostlinky  opatrně  ze  zemé  vy- 
zdvihneme, kořen  ostrým  nožem  se  pfiříxne. 
a  než  na  novém  místě  se  oroste,  pilné  se 
stíní  a  zalévá.    Semenáčky  peckovité  oby- 
čejně  druhým  nebo  třetím  jarem  se  vyzdvi- 
hují budto  hned  k  šlechtění,  nebo  se  pře- 
sazují do  školky  stromků,  jež  se  ilechtt  ja- 
kožto vysokokmeny.  Při  přesazováni  stromft 
peckovitých  v  tomto  stadiu  činí  se  řes  pouxe 
na  kořenu.    Po  celé  léto  třeba  půdu  čaatéji 
okopávati  a  zalévati.   Druhým  rokem  z  jara 
semenáčky  jadernaté  se  vyzdvihnou,  jeden 
hlavní  výhonek  ponechá,  ale  o  třetinu  zKráti, 
taktéž  částečně  i  kořen.  Jedno  nebo  dvě  léta 
nechá  se  pláňka  volně  růsti  a  teprve  třetím 
rokem  užívá  se  jí  k  šlechtění.  N&dy  moŽno 
pláněk  používati  již  druhým  rokem  a  takové 
I  obyčejně  zovou  se  »výstřelc. 
I     K  šlechtění  našich  ovocných  stromů  volba 
I  přiměřené  podložky  je  z  předních  nejdůleii- 
i  tějších  podmínek  zdaru,  vzrůstu  i  plodnosti. 
I  K  podložkám  pro  jabloně  doporoučejí  se : 

1.  pláně  jabloňové,  2.  jabloň  doucin  a  3.  ja- 
bloň  svatojanská  č.  rajská.  Podložky  pláňat 

I  hodí  se  pro  vysokokmeny  nebo  vysoké  tvai^ 

Í*ehlanců.  Pro  polokmeny  a  druhy  jemnéjsí 
,  lodí  se  zase  velmi  dobře  doucin.  ^om  na 
doucinu  pěstovaný  nemá  velikého  vzrůstu 
a  možno  no  užiti  i  na  odra  a  má  tu  dobroa 
vlastnost,  že  spokojí  se  téměř  s  každou  pů- 
dou. Pro  stromky  v  hrncích,  sákrsky  a  Ven- 
covi vodorovné  (kordon)  hodí  se  druh^» 
šlechtěné  na  svatojanském  jablku,  vyiadaji 
však  dobré  výživné  půdy.  —  Pro  nruáné 
hodí  se:  1.  pláně  hrušňové  pro  vysokokmeny; 

2.  kdoule  pro  mírný  vzrůst  a  ranější  sklizeň. 
Stromy  na  kdoulích  pěstované  tlFeba  však 
častěji  hnojiti  a  obry  váti,  sic  brzo  zacházejí. 
Konečně  3.  hloh,  na  který  šlechtí  se  druhy» 
určené  pro  drsnější  krajiny  a  hubené,  Spatné 
půdy.  —  Z  peckovic  hodí  se  pro  broskve: 
1.   pláně    broskvoňové,    2.   mandle    hořká, 

3.  slíva,  4.  trnka.  Šlechtěni  na  pláněti  brosk- 
voňovém jest  nejvhodnější  pro  obyčejné  a 
střední  poměry  klimatické,  poněvaož  nečiní 
žádných  zvláštních  nároků  na  půdu  a  stromy 
dosti  poměrně  rostou.  V  krajinách  jižních 
osvědčila  se  výborně  mandle  hořká,  dávat 
tam  šlechtěnci  vzrůst  mohutný,  vyžaduje  viak 
též  při  jižní  teplotě  půdy  mírně  teplé,  ne- 
příliš vlhké,  ale  za  to  hluboko  propustné. 
Naopak  zase  do  půd  těžších  a  poněkud  vlh- 
čích hodí  se  za  podložku  slíva  julská  (Saint 
Julien).  Trnka  má  pro  broskvoň  význam  po- 
dobný jako  hloh  pro  hrušeň,  činit  možným 
pěstovati  broskve  v  krajinách  poměrné  drs- 
nějších, než  by  pláně  broskvoňové  aoésti 
mohlo.  Broskvoně  na  trnce  nemohou  se  ho- 
nositi zvláštním  vzrůstem,  ale  za  to  jsou  velmi 
trvanlivý  a  hojně  rodí.  •—  Švestky  a  slívy 
jako  vysokokmeny  šlechtí  se  na  odnože  oebo 
pláňata  švestková  a  slívová  a  pěstoji**!)  se 
v  zákrscích,  šlechtí  se  na  trnku  obecnou, 
mirabolánu  a  roandlovník  hořký.  —  MeruAky 


Ovocnictvl 


1015 


xoilechCajeáie  1.  na  pláňatech  meruňkových, 
2.  oa  tlÍTé,  3.  na  mandli  a  4.  na  trnce.  — 
Za  podlofty  k  třeinim  a  viánim,  pokud  jich 
upotřebíme,  hodí  se  jak  semenáčky  ze  itép- 
ných  plodfl,  tak  i  z  třešni  planých,  jakol 
i  odnože  kořenové  pro  vysokokmeny. 

Stromy  ovocné  šlechtiti  znamená,  žena 
pláně  nebo  strom  méné  cenný  přenáší  se 
roub  ušlechtilý.  Stromy  ovocné  šlechtíme 
dvojím zoAsobem:  1.  roubováním,  2.  očko- 
váním. Nejpřihodnéjši  doba  jest  jaro  a  léto. 
Tiché*  teploučké  počasí  čili,  jak  se  říká,  že 

Íest  pod  mrakem,  jest  šlechtění  nejvíce  pří- 
lodné.  Při  výchově  mladých  stromků  buď 
hleděno  k  tomu,  aby  se  vytvořil  peň  co 
možná  dokonalý,  rovný  a  to  beze  všech  po- 
mocných tyček  a  hfllek,  pouze  umělým  ře- 
zem. S  ušlechtilých  výhonA,  jeŽ  nám  v  roce 
vyrostly,  zkrátí  se  stromek  příštím  jarem 
dle  sflv  své  o  polovinu  neb  až  o  dvě  tře- 
tiny delkv  své.  K  tomu  cíli  v^rhledá  se  v  mí- 
stech, kcie  řezati  chceme,  nejzdravější  oko, 
jež  sloužiti  bude  za  prodloužení  výhonu  no- 
vého. Nad  hlavním  okem  odstraníme  zlehka 
3  oka  nožem  a  zbývající  ratolest  nad  nimi 
se  seřízne*  Tento  kousek  dřeva  zbavený  ok 
zove  se  čipek  a  má  za  účel,  aby  příští  vý- 
hon k  němu  byl  uvázán.  Čípek  odstraní  se 
hladce  řezem  v  měsíci  zářL  Během  léta  veš- 
keré rostoud  poboční  výhony  zkrátí  se  na 
1  oko.  Postup  tento  opětuje  se  i  v  příštím 
iam,  jen  s  tím  rozdílem,  že  příští  oko,  z  ně- 
hož nový  výhon  vyjíti  má,  musí  býti  na 
opačné  straně  loňského,  abv  peň  přišel  do 
přímého  postavení.  Ck>stoupí-li  výhon  pňový 
žádoucí  výše  (vysokokmen  1*80  m,  polokmen 
1*30—1*50  m),  stanoví  se  posléze  koncové 
oko,  z  jehož  výhonu  má  se  vytvořiti  v  pří- 
štíro  roku  koruna.  Na  tento  zpAsob  vyvádějí 
se  ftlívy,  švestky,  jabloně  a  hrušně.  U  třešní 
podobného  řezu  třeba  není,  poněvadž  pří- 
roda iiŽ  sama  stará  se  o  náležitý  vzrůst. 
Ořešák  se  vůbec  neřeže,  nanejvýše  se  od- 
větví, co  v  středu  hustého,  a  potom,  co  na 
stromě  suchého. 

Když  strom  le  školce  náležitě  urostl,  dojde 
k  vy  časováni  na  stálé  stanovisko.  Špatné 
výsledky,  které  shledávají  se  často  při  stro- 
mech vysazených,  bávají  po  většině  násle- 
dek nepořádného  ošetřování.  Který  strom 
se  jednou  vysadí  na  stálé  místo,  aC  v  zahradě, 
na  poli  nebo  v  plantáži,  kde  státi  má  k  užitku 
po  dlouhá  léta,  musí  se  vysaditi  s  největší 
opatrností,  neb  každá  chyba,  která  se  při 
tom  stivá,  objeví  se  v  době  kratší  nebo 
delší.  Jáma,  do  které  strom  se  zasazuje,  musí 
býti  prostorná.  V  dobré  půdě  1  m  šíře, 
0*60  m  hloubi,  v  půdách  slabších  jáma  má 
býti  prostornější,  lámy  mají  se  připraviti 
sáhy,  aby  vzduch  snaze  měl  pnstup  ke  zpodní 
zemi  a  tak  ji  poněkud  chemicky  propraco- 
val. Při  sázení  zarazí  se  obyčejně  nejprve 
kůl,  který,  jsa  saražen,  smí  nahoře  vyčnívati 
jenom  ke  koruně.  Při  větších  i  menších  sá- 
zeních hledí  se  na  to,  aby  kolíky  stály  v  řa- 
dách, lakmile  kolíky  v  jamách  jsou  umístěny, 
nahází  se  do  středu  jámy  homolovitá  vrstva 


země,  na  kterou  kořeny  stromku  náležitě 
rozložíme;  kořeny  zakryjeme  nejprve  drob- 
nou výživnou  zemí,  při  čem  stromkem  ča- 
stěji  se  hne,  aby  drobná  země  všude  pro- 
nikla a  nepovstala  snad  mezi  kořeny  mezenu 
V  půdě  suché  radno,  když  kořeny  jiŽ  do 

Colou  jsou  zakryty,  řádně  zaliti,  načež  do- 
ází  se  ostatní  země  a  strom  se  dokola  při- 
měřeně přišlápnutím  země  upevní.  Pro  prvý 
čas,  tak  na  3—4  neděle,  přiváže  se  lehce  ke 
kolu,  aby  se  náležitě  sesadil.  Potom  upevní 
se  zcela  na  2—3  místech  proutkem  vrbovým, 
kokosovým  nebo  provazcem  přezným  v  po- 
době vodorovné  oo.  Mezi  kůl  a  strom  dává 
se  obyčejně  kus  mechu,  dřevní  vaty,  cuckův, 
aby  kůl  neodřel  peň.  Jsou-li  stromy  vysa- 
zeny na  místech,  kde  jejich  těla  snadno  mo- 
hou přijíti  k  úrazu,  jako  na  pastvinách,  sil- 
nicích, obvazují  se  tmím,  rákosem,  nebo 
staví  se  kolem  pletené  košíky  proutěné  nebo 
drátové.  Stromy  vysokokmené  hodí  se  nej- 
lépe do  stromořadí,  k  silnicím,  do  polí,  na 
pastviska,  do  zelinářských  zahrad,  a  to  po- 
nejvíce v  druzích:  renata  ananasová,  karme- 
litská a  orléanská,  zlatohlav,  car  Aleš,  čer- 
vené a  bílé  kdoulové,  astrachán;  z  hrušek: 
Dillova  a  bílá  zimní  máslovka,  děkanka  zimní, 
angoulěmská.  —  Na  pastvinách  jest  výtěžek 
ovoce  vždy  jen  skrovnější,  než  v  sadech 
ovocných. 

Vysazování  řídí  se  dle  počasí  a  pohody 
půdy:  v  krajinách  mírných  a  příznivých  jest 
sázení  velmi  užitečné  na  podzim  až  do  zá- 
mrzu,  naopak  zase  v  polohách  horských, 
mokrých  a  studených  lépe  pochodí  se  se 
sázením  jarním.  Při  sázeni  odstraní  se  nožem 
co  možná  ostrým  veškeré  porouchané  ko- 
řeny, ostatní  QÍe  potřeby  přiměřeně  se  se- 
říznou a  to  řezem  šikmým,  který  musí  býti 
obrácen  dolů ;  dle  poměru  kořenů  seřízne  se 
i  koruna  o  1  třetinu. 

Strom  ovocný  na  svém  stanovisku  se  na- 
lézající má  nadále  své  požadavky.  (Viz  níže: 
řez.)  Dvakráte  do  roka  má  se  kolem  něho 
půda  obryti  aspoň  na  1  m  v  průměru,  aby 
vzduch  snáze  ke  kořenům  měl  přístup,  na 
podzim  pohnojiti  a  rok  co  rok,  zejména  starši 
stromy,  očistiti  od  různých  zhoubných  pří- 
živníků, jako:  živočichů,  larv,  mechu,  liš^ 
níků,  hub  a  p. 

Hlavní  podmínkou  při  správném  o.  jeit 
řez.  Jím  zvětšuje  se  vzrůst  a  plodnost 
stromu.  Strom  sřezati  znamená  tolik,  že  jistá 
část  větví  se  mu  odm'má,  čímž  nsnadňuje  se 
vývoj  a  zdokonalení  větvím  zbylým.  Mladým 
stromům  dává  se  řezem  jistý  tvar,  šfávy  po 
něm  proudí  souměrně  do  všech  jednotlivých 
dílů  v  a  dosáhne  se  cenných,  velikých  plodů. 

Základem  stromů  jest  peň  čili  kmen  (tělo), 
dále  větve  a  ratolesti  č.  letorosty. 
Vrchní  větev,  prodloužený  to  peň,  nazývá  se 
větvi  řídící.  Mohutnější  větve,  zvláifeé  při 
polokmenech  a  vysokokmenech,  tvoří  t.  zv. 
korunu;  při  ŠpaÚrovém  étage  č.  ramena. 
Větve  koruny  i  ramena  obsazeny  jsou  opět 
malými  větvičkami,  plodonosnými.  Pro- 
dloužení větví  sleduje  z  loňských,  které  na- 


401  €  Ovopteris  —  Owen, 


sýyáme  letorosty.  Výhony  zovoa  se  mladé, 
dosud  zelnaté  části  stromu,  které  koncem 
jednoletní  životní  periody  přecházejí  ve  v  é- 
tevky.  V  úhlech  listu  se  dřevem  nalézají 
se  oka,  která  dospěvše  zovou  se  poupaty. 
Dle  posice  poupat  na  větvi  nazýváme  a  roze- 
znáváme poupata  konečná  č.  terminální 


chudobinec,  6  malÝch  závodů  přAmyslovýcH. 
O.  jest  méisto  venni  staré,  dle  povésti  byl 
zde  zabit  drevljanský  kníie  Oleg  v  bitvé 
sjaropolkem. —  Ovručský  Újezd  zaujímá 
jihových.  úhel  gubernie  na  iiranici  gubernie 
minské  a  kijevské  s  plochou  10.558*2  Jbii* 
pAdy  vétiinou  nízké  a  jen  místy  miraě  pa« 


a  postranní.  Poupata  slepá  č.  mrtvá  j  horkaté,  náležející  vesměs  k  úvodí  Pripeté 
jsou  ta,  která  jeví  sice  činnost  životní,  ale  Jezer  jest  několik,  močály  dříve  velmi  ros- 
co  do  vzrůstu  zůstala  týmž  rokem  nečiň- 1  sáhlé  byly  větSioou  vysušeny  výpravou  gen. 
nými.  Na  pni  kolem  kořene  a  nahoře  kolem  Žillnského.  Obyvatelů  jest  194.976  (1896), 
větví  zoveme  poupata  taková  ad  ven  ti  v-  mezi  nimi  20.748  židů.  Hlavní  zamátnáni 
nimi.  obyvatelů  jest  orba,  která  dodává  žito,  oves. 

Při  o.  užívá  se  často  pojmenováni  tohoto,  ječmen,  pšenici,  pohanku,  proso,  hrách,  len 


ale  všeobecně   poupata  jmenují  se    takto: 
1.  poupata  dřevní,  z  kterých  vyvinují  se 


a  konopi.  Továren  jest  81  s  319  dél.  a  vý- 
robou za  264.446  rub.  roč.,  z  nich  nejdŮlesi- 


výhony  (konečná  poupata  na  větších  stro-  tější  jsou  mlýny.  Obchoď  jest  nepatrný  a 
mech  peckovitých) ;   2.  listová,  z  kterých  >  téměř  výhradně  v  rukou  židův.  r7r. 

zase  vycházejí  pouze  listy  a  která  stojí  v  pěti-  Ovsloe,  ovsina,  bot.,  v.  A  véna  SatosL 
hvězdném  okoliku  aneb  obsahuji  malé  vé-  OTfióttk,  bot.,  české  jméno  rodů  trav 
tevky  plodonosné u jádrov. ovoce ;  3.  květná  |  Aira  a  Gaudinia. 

č.  plodonosná,  z  nichž  se  vyvinují  plody;  Ovsik,  ovsíř,  bot.,  v.  Arrhenatherom, 
ta  charakterisována  jsou  podobou  okrouhlou,  OviJaiiiko-KiilllcoTildJ  (OBCimiiKo-Ry- 
přitloustlou  (naběhlou);  4.  smíšená,  která  .sMRoBOKift),  kulturní  historik  a  kritik  ruský 
tvoři  větévky,  ze  kterých  pak  teprve  zase  i  (♦  1853),  vzdělav  se  na  universitě  odésské 
vyvinuje  se  květ.  Poupata  ona  jsou  u  kdoulí,  přednášel  srovnávací  mluvnici  jazykův  indo- 
mišpulí,  malin  a  vinné  révy.  j  evropských  a  sanskrt  v  Oděsse,  v  Kazani  a 

Veškeré  řezy  musí  býti  provedeny  velmi  v  Charkově,  kde  jest  od  r.  1889  professo- 
hladce  a  bezprostředně  nad  okem,  ze  kte-  ,  rem.  Hlavní  jeho  práce  jsou:  Ra{^r  vedij* 
rého  má  vyrůsti  budoucí  ratolest.  Rozeznává  I  skago  mifa  o  sokoli^  prtnéišem  cvétok  Somy 
se  řez  krátký  a  dlouhý.  Krátce  řezati  zna- 1  (Moskva,  1882);  Opyt  i^Čenija  vakchičeskičh 
mená  odejmouti  větší  část  větve,  kdežto  řez  kuljtov  indojevropejsieoj  dreimosti  (/Culjt  bofe- 
dlouhý  zase  naopak:  tento  má  za  účel  se-  štva  Sóma  v  irevnij  Indiji  v  epochu  ved, 
sílení  větví,  onen  zase  oslabení  hlavní  větve,  Oděssa,  1884,  dissertace);  K  istoriji  kuljta 
by  poboční  větve  snáze  vyvinouti  se  mohly.  -  ogňa  u  indusov  v  epochu  ved  (t.,  1887,  íranc. 
Dle  ročních  dob  rozeznáváme  řez  letní  a  výtah  v  »Revue  de  Thistoire  des  religions«, 
zimní.  Zimní  řez  provádí  se  od  října  do  1889,  doktorská  dissert.);  Kvopro^uo  *byké* 
března,  kdy  strom  jest  v  nečinnosti,  a  záleží  v  religio^nych  preditavlenijach  drevňago  vo- 
hlavně  ve  zkracování  výhonův  hlavních  i  po-  stoka  (t.,  1885);  Ja^yk  i  iskusstvo  (Petrohr.. 
bočných,  odvětvování  a  výřezu  suchého.  Rez  1 1895)  a  j.  Mnoho  vědeckých  i  kritických 
letní  rozděluje  se  na:  pinč  o  ván  i  (zaštipo-  i  statí  uveřejnil  v  různých  listech,  jako  v  >Žur- 
vání)  mladých,  dosud  zelnatých  výhonů  za  nalec  ministerstva  nár.  osvěty,  ve  »Slově«, 
3.  až  4.  listem,  aby  zpodni  poupata  a  násada  » Věstníku  Jevropyc,  >Kijevské  Stariněc  a  p. 
plodonosná  lépe  se  vytvořily.  Je-li  výhon  :  Soubor  jeho  statí  o  Turgeněvovi  vyScl  s  ná- 
dřevnatější,  zatočí  se  nad  potřebným  okem  |  zvem  Etudy  o  tvorčestvé  I,  5,  Ťurgeniva 
větévka  ke  špičce.  Pokročí-li  doba  již  tak,  |  (Charkov,  1896),  kterážto  kniha  vzbudila  po- 
Že  nelze  již  provésti  procedury  obě,  pře- '  zornost  jako  první  pokus  vědecké  kritiky 
larauje  se  obyčejně  výhon.  Jinak  dělíme  po-  '  literární,  stojící  na  stanovisku  evolučním  a 
dle  jednotlivých  měsíčních  dob  řezy  na  b řez-  i  směřující  obiasniti  turgeněvský  pessimismus. 
nový,  květnový,  červnový,  srpnový  Jeho  péru  náleží  též  záslužná  studie  o  Po- 
a  říjnový.  i  těbňovi  (»Kijev.  Starina«,  1898),  shmujid  a 

Za  dnešních  dob  vyniká  v  o.  zejména  Fran-  případně  objasňující  výzkumy  tohoto  ořed- 
cie,  Amerika,  Belgie,  Bavorsko.    Ani  země   časně  zesnulého  nlologa.  Súc, 

východní  nezůstávají  pozadu.    Na  Rusi  o.       Ovanolia,  bot.,  v.  Zizania. 
zapouští  zdárné  kořeny  v  jižních  guberniích       Ovnlaoe  (z  lat.),  dospívám'  č.  dozráváni 
a  na  Krymu.  šálek.       ženského  vajíčka. 

O  o.  v  Čechách  v.  Čechy,  str.  141.  Ovuin  v.  Vajíčko. 

Ovopterifl    Pot.,   nověji    vystavený    rod,     Ovzduli  v.  Atmosféra, 
některých  předvěkých  kapradin  karbonu  a       Oweg^O,  hl.  město  hrabslví  Tioga  ve  státě 
permu  z  oddělení  Sphenoptertdeae  (částečně   New  Yorku  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.  na 
i  Pecopterideae),  EBr,       ř.  Susquehanně  a  v  uzlu  několika  žclesnič* 

Ovrud  (rusky  Ospy^i),  új.  město  rus.  gub.  nich  tratí  v  krásné  poloze,  má  5525  obyv.. 
volyňské  na  levém  bř.  ř.  Norina  na  výšině  obilní  mlýny,  železolijny,  strojírny,  jirchúmy 
obklopené   hlubokými  a  příkrými   roklemi,   a  továrnu  na  piana.  Tfr^ 

má  9845  ob.  (1896),  3  pravosl.  a  1  katol.  Owen  fón]:  1)  O.  Robert,  socialista  ingl. 
chrám,  1  synagogu,  2tř.  měšf.  školu,  několik  (♦  14.  kv.  1771  v  Newtownu  [MontgomeryJ  — 
škol  židovských,  měst.  nemocnici,  židovský  ,  f  1858  t.).   Vyšel  z  rodiny  malořemeslnické 


Owen.  1017 


bodnuti  2  obecný  souhlas  všech  lidi,  kteří 
poučeni  o  krásách  nového  toho  stavu  jisté 
po  něm  zatouží;  tedy  víra  v  osvícenost  lid- 
skou, k  níž  přidruží  se  samodék  i  chtění 
i  možnost.  O.  vyslovil  tu  zárodek  ideálu 
proletářského ;  naň  přímo  navazuje  i  Marx 
i  Engels.  ^Dle  Sombartova  Socialismu  XIX. 
stol.)  Zajimavo,  že  v  pozdním  veku  O.  byl 
spiritistou.  Srv.  Life  of  R.  O.,  written  by 
himself  (Lond.,  1857);  Sargant,  R.  O.  and 
his  sociál  philosophy  (t.,  1860);  Booth,  R.  0.» 
the  founder  of  socialism  in  England  (t.,1869^; 
žkolóu  a  školkou.  Výrazu' došly  tyto  snahy '  Lloyd  Jones,  Life,  times  and  labours  of  R. 
ve  spise  A  new  view  of  society,  or  essays  on  O.  (2.  vyd.,  t.,  1895)  a  Liebknecht,  R.  O. 
the  principu  oj  the  formation  of  the  human  '  (Norimb.,  1892). 

character  and  the  application  of  the  principle^  2)  O.  Richard,  sir,  přírodovědec  angl. 
to  practice  (Lond*,  1812  a  1813).  V  druhém  '  (♦  1804  v  Lancasteru  —  f  1892  v  Londýně), 
období  života  O.  jest  socialistou  a  agitáto-  vystudoval  lékařství  v  Edinburce  a  v  Lon- 
rem  pro  methodu  newlanarckou,  v  letech  dýně,  stal  se  tu  assistentem  Clifta,  kurátora 
40týcn  XIX.  stol.  pro  zákonodárství  tovární, '  Hunterova  musea  kolleje  lékařské   (Royal 


a  pro  dovednost  svou  již  devatenáctiletý 
pověřen  vedením  prádelny  v  New  Lanarku. 
Bohatý  majetnik  prádelen  Dav.  Dále  dal  mu 
dceru  Annu  Karolinu  za  manželku.  Tu  po- 
číná se  prvá  perioda  jeho  činnosti,  v  níž  O. 
jest  edokationalistou.  Ve  čtyřech  letech  po- 
zvedl hmotné  i  mravně  dělnictvo  svého  zá- 
vodu; činil  tak  stavbou  bytů,  prodejem  do- 
konalého  xtM>lí  zakupovaného  na  veliko,  zvý- 
šením mzdy  a  ukládáním  přeplatků  na  úroky, 
zkrácením  doby  pracovní,  nezaměstnáváním 
děti  pod  10.  rokem,  bojem  proti  alkoholismu. 


povinnou    návštěvu    školní,   zkrácení   doby 


pracovní,  s  horlivými  žáky  pro  dělnické  hnutí   cích  vědeckých.   Stal  se  po  jeho  smrti  ná- 


kooperativni,  a  duševním  zakladatelem  spolků 


College  of  Surgeon%\  jemuž  pomáhal  při  pra- 


stupcem  jeho  při  museu,  uspořádal,  rozšířil 


konsumních.  činí  tak  přednáškami,  články  '  a  zvelebil  sbírky  jeho  i  užil  jich  za  materiál 
novinářskými,  spisy  {Report  to  thš  Committee  >  ke  zpracováni  obsáhlých  katalogů:  Descriptive 
«/  the  House  of  Commons  cn  the  Poor  Law,  and  illustrated  calalogue  of  the  physiological 
1817)  i  praktickým  zřizováním  podobných  serte*  of  comparative  anatomy  (1833—1840); 
osad  jako  v  New  Lanarku;  sám  založil  ta-  Paiaeontological  catalogue  (1845  a  1854); 
kovou  osadu  za  pobytu  v  Americe  v  New  Catalogue  of  recent  osteology  (1854).  R.  1836 
Harmony  (Indiána)  a  žák  jeho  Abraham  stal  se  professorem  anatomie  a  fysiologie 
Combe  v  Orbistonu  u  Glasgowa.  Obojí  po-  na  kolleji  lékařské  (po  Ch.  Betlovi),  zastával 
kus  ztroskotal  a  podobně  nezdařilo  se  po  potom  různé  jiné  úřady  vědecké,  zejm.  úřad 
návratu  z  Amerikv  (1827)  v  Londýně  pod-  i  ředitele  přírodovědeckého  odděleni  Musea 
niknuté  zařízeni  National  labour  equitable  britského,  i  dostalo  se  mu  za  jeho  zásluhy 
exchange,  kde  měly  býti  měnou  hodiny  pra-  .  vědecké  vynikajících  čestných  hodnosti  i  vy- 
covnL  V  podniku  O.  pochoval  všechno  jmění  znamenání  doma  a  v  cizině.  Obrovsky  roz- 
(1832).  Po  úspěších  prvého  období  činnosti  sáhlou  prací  svou  i  velikou  cenou  její  do- 
O-ov}^.  proslulé  po  Evropě  i  Americe,  na- ,  byl  si  jednoho  z  nejpřednějších  míst  v  dě- 
stoupilo  stáří  člověka  opuštěného  a  nepo- jinách  rozvoje  anatomie,  zvláště  srovnávací, 
všímaného.  Druhé  období  O-ajako  socialisty  a  palaeontologie.  Vynikl  pracemi  o  ústroi- 
charakterisuje  kniha  The  book  of  the  new  '  nosti  žijících  i  vyhynulých  bezobratlovců, 
world  (Lond«,  1820).  —  Východiskem  sou-  zvláště  však  obratlovců.  Zejména  památný 
stavy  O-ovy  jest  kritika  soudobého  stavu  jsou  práce  o  hlavonožcích  (první  jeho  zna- 
socialního  dle  zkuŠeností.jichž  nabyl  ve  svých  menitá  práce  o  nautilu),  ramenonožcích,  čer- 
továmách,  v  okolí  proletářském.  Vybudo-  věch,  o  ssavcich  ptakořitných  a  vačnatých, 
vána  jest  pak  soustava  na  sociální  nlosoíii  o  opicích,  o  kivi  a  vyhynulých  obrovských 
X Vlil.  věku;  předpokládat,  že  člověk  je  do-  ptácích  novozealandských,  o  vyhynulých 
brý  od  přirozenosti  a  řád  lidského  soužití  obratlovcích  anglických,  o  vyhynulých  jiho- 
rovněž,  ovšem  je-li  správný  poměr  lidí  k  sobě  amerických,  zvláště  o  obrovských  lenocho- 
navzájem.  Je  to  víra  v  >ordre  natureU,  jenž  dech,  o  vyhynulých  vačnatcích  australských, 
snad  býval  nebo  měl  by  býti  a  mohl  by  býti.  o  Archaeopteryxu,  konečně  práce  soustavné 
2e  se   k  němu   nedospí vá,   překáží  chybná   o  srovnávací  anatomii  bezobratlých  i  obrat- 

S Jehova  a  vadné  prostředí.  Překážky  ty  lovců,  o  srovnávací  osteologii,  o  palaeonto- 
etm  odstraniti.  Vidíme  tu  vysloveno  vedle  logii  a  konečně  obsáhlá  práce  o  zubech 
sebe,  co  O.  činil  prakticky  v  Žití  svém  po  obratlovcův.  Ze  spisů,  v  nichž  uloženy  jsou 
sot>é.  O.  postřehuje,  že  zmíněné  překážky  ,  částečně  práce  dotčené,  uvádíme:  Description 
nejsou  dány  přirozeně,  že  jsou  následkem  of  the  extinct  gigantic  Sloth  (Lond.,  1843); 
kapitalistické  soustavy  hospodářské,  ne  při-  0^oitfogrd;y/ir  (t.,  2.vyd.  1845,  2  sv.);  History 
rozeně  zákonité,  jak  míní  klassikové  národo-  of  the  British  fossil  mammalia  and  birds  (i., 
hospodářští,  nýbrž  utvářené  lidmi.  Tedy  ce-  1846);  History  of  the  British  fossil  repttíis 
stou  k  pokroku  musí  býti  odstranění  té  sou-  (t.,  1849);  Archetype  and  homologigs  of  verte- 
stavy:  odstranění  soutěže  v  hospodaření  brate  skeleton  (t.,  IS^S);  British  fossil  reptilia 
jednotlivcův  a  výdělkářství  podnikatelstva;  of  the  cretaceous  period  (t,  1851);  Compara- 
prakticky  znamená  to  nahrazení  produkce  tive  anatomy  {t,,lB5S);  Crocodilia  and  Ophidia 
jednotlivcovy  společenstevním  způsobem  vý-  of  the  London  clay  (t.,  1859);  On  the  classifi- 
roby.  Charakteristické  pro  »utopistuc  O-a  cation  of  mammalia  (t.,  1859);  Memoir  on  the 
jsou   však   prostředky  k  tomu:   obecné  do-   Megatherium  (\^,\%t\)\  Anatomy  of  vertebr a  tes 


1018 


Owensboro  —  Oxenstjerna. 


(t.  1866—63,  3  av.);  P^Uteontology  (t,  7.  vyd., 
1871);  Descriptive  and  iUustrated  catalogue 
ofthe  fossil  reptilia  o/ South  Africa  (t,  1876); 
On  the  fossil  mammals  of  ÁMitralia  and  on 
the  extinct  marsupiah  of  England  (t.,  1877, 
2  av.);  Memoirs  of  extinct  wingiess  birds  of 
New  Zeaiand  (t.,  1878,  2  sv.);  Histoty  of 
British  fossil  reptils  (t.,  1884,  4  sv.).  Životo- 
pis jeho  s  úvodem  Hoxleyovým  vydal  vnuk 
jeho  Richard  O.  (Lond.,  1894,  2  sv.V 

Oweiuiboro  [óensbero],  hí.  m.  nrabstvi 
Daviess  ve  státě  Kentucky  ve  Spoj.  Obcích 
severo-amer.,  na  Ohiu,  v  uzlu  železnic,  má 
9837  ob.,  továrny  na  tabák,  lihovary  a  roz* 
sáhly  obchod  a  plavbu  po  řece  Ohiu.     Tšr, 

Owen  Sonnd  [óen  saund],  hl.  m.  hrab- 
ství  Grey  v  kanadské  prov.  Ontario,  na  Geor- 
0an  Bay  jez.  Hurónského  a  trati  Toronto- 
Grey-Bruce,  má  7461  obyv.  (1895),  nejlepší 
přístav  Hurónského  jezera,  obchod  s  dřívím 
a  obilím  a  v  okolí  mnoho  letních  sídel.    T£r, 

Owen  Stanley  [óen  stenli],  pohoří  v  brit- 
ské Nové  Guinei  na  jihových.  břehu  ostrova, 
dosahuje  v  hoře  Victoria  výšky  4002  m,  bylo 
objeveno  r.  1848  kap.  O.  S-em,  dle  něhož 
jest  pojmenováno,  avšak  nejvyšší  jeho  vrchol 
slezen  teprve  r.  1889  W.  Macgregorem.  Tír. 

Owlúflk,  ves  a  panství  v  kraji  a  vlád. 
obv.  poznaňském  na  Vartě;  432  ob.  (1895); 
klást,  kostel  s  uměl.  památkami,  zámek,  park 
a  zemský  ústav  pro  choromyslné,  zřízený  ve 
zrušeném  r.  1797  klášteře  cisterciáckém. 

Ozalldaoeae,  šfavel ovité,  rostlinná  če- 
leď dvouděložných,  obsahující  celkem  asi 
230  druhů  hlavně  v  pásmech  tropických  a 
subtropických.  Hlavní  území  rodu  Oxalis 
jest  jižní  Afrika  a  Jižní  Amerika,  Dapania, 
Connaropsis  }so\x  rozšířeny  v  jižní  Asii,  Eichle- 
ría  v  Brazílii,  Hrpseochans  v  sev.-záp.  Ame- 
rice. Fossilní  znám  jest  z  této  čeledi  rod 
Oxalidite$  z  jantaru.  Šfavelovité  jsou  nej- 
blíže příbuzný  s  Geraniacemi  (řádu  Gruinales). 
Jsou  to  buď  byliny  s  rhizomem  zkráceným, 
Často  hlíznatým  (Oxalis),  anebo  dřevnaté  keře 
(Averrhoa,  ConnaropsiSt  Dapania  a  některé 
druhy  rodu  Oxalis),  Květy  jsou  pětičetné, 
kališních  a  korunních  lístků  5,  tyč.  10,  se- 
meník pětipouzdrý.  Kalich  vytrvává,  ty- 
činky jsou  všechny  plodné,  žlázkami  ne- 
podepřené. Semeník  podlouhlý  buď  tobolka 
neb  dužnatá  pětihraná  bobule.  Tobolka  puká 
5  neb  10  skulinami;  vnější  vrstva  osemení 
odděluje  se  zpružně  od  vnitřní  vrstvy  koro- 
vité  a  vymršťuje  tak  semeno.  -ě. 

Ozalldltefl  Casp.,  rod  předvěkých  rostlin 
třetihorních  (Samland)  plody  svými  v  jan- 
taru krásně  zachovaných.  Druh  O.  brachy- 
sepalus  popsal  Caspary  a  druh  O.  aver- 
rhoides  popsal  Couwenty.  EBr, 

Ozallfl,  š  Ca  vel,  rostlinný  rod  čeledi  šfa- 
velovitých  (Oxalidaceae),  Obsahuje  asi  220 
druhů,  rozšířených  hlavně  v  již.  Africe  (spolu 
8  Madagaskarem)  a  v  tropické  a  subtropické 
Americe.  Listy  obsahují  hojnost  kyseliny 
šfavelové,  která  ve  větších  dávkách  jsouc 
jedovatá,  v  menší  dávce  má  chuť  kyselou, 
žízeň  hasicí,  tak  že  se  listy  ty  hodí  i  na  salát. 


U  nát  roste  hojně  O.  Áeetoselia  L.  (i.  kyselý) 
ve  stinných  lesích,  s  listy  trojeaými,  opak 
srdčitými,  květy  bílými.  Dfive  byl  lako  fíerba 
ÁcetoseUae  s.  Ťrifoíii  aceiosi  oíncinálni.    Na 

f molích,  rumištích  roste  hojné  O.  strieia  L. 
š.  tuhý)  8  lodyhou  vystoupavou  a  drob- 
nými žlutými  květy.  Jako  plevel  idivočuje 
u  nás  v  zahradách  velice  často  O.  comicuíata 
L.  (š.  růžkatý)  vyznačující  se  též  malými 
žlutými  květv  a  lodyhou  a  listy  obyčejné 
Červeně  naběhlými.  Pochází  z  jil  Evropy*  -i. 
Ozallt,  jedna  z  nemnohých  solí  kvseliD 
organických,  které  se  vyskytují  v  přírodě. 

{est  vždy  pouze  krystalllcký,  čině  aggregáty 
iroznovité  a  deskovité  slohu  vlďnitébo, 
jemně  zrnitého  aŽ  celistvého,  nálety  bud 
složené  z  vlasko  vitých  krystalků  nebo  praš- 
kovité.  Tvrd.  =  2,  hust.  =  215— 2*25.  Jest 
žlutý  v  různých  odstínech,  lesku  někdy  sfabc 
mastného.  Jest  vodnatý  šfovan  železná tý, 
2PeC^0^  -f  3^,0,  jenž  obsahuje  42-ll'/» 
kysličníku  železnatého,  42*10  anhydridu  ky- 
seliny šťavelové,  15'79  vody.  Vyskytuje  se 
velmi  často  spolu  se  sádrovcem  v  uhlí  hně- 
dém, na  př.  u  Lužic  blíže  Biliny;  rovněž 
vznikl  spolu  s  vivianitem  a  sádrovcem  z  roz- 
ložených zbytků  živočišných  v  perroských 
lupcích  u  Valdic  blíže  Jilemnice.    Fr.  Si-k. 

OxalOTá  kyselina  v.  Šfavelová  ky- 
selina. 

OzAlnrie  (z  řec),  vylučováni  většího  množ- 
ství oxalátu  vápenatého  močí,  jsouc  přivo- 
děna  málo  objasněnými  poruchami  výživ- 
nými, snadno  poznána  bývá  mikroskopickým 
a  chemickým  výzkumem  moči,  v  které  shle- 
dáváme clíarakteristické  blati  oxalátu  vápe- 
natého. O-ii  často  shledáváme  při  prosté 
dyspepsii,  při  chorobách  míšních,  tuberku- 
lose,  chronickém  rheumatismu  a  dně;  pří 
poslední  chorobě  značnější  množství  oxalátu 
vápenatého  vylučováno  bývá  ^oveň  s  ky- 
selinou močovou.  Často  o.  pozorována  bývá 
při  kaméncích  ledvinových  a  méchýřov^ch. 
při  chorobném  vyměšovaní  kyseliny  močové 
a  močanŮ,  tak  že  dlužno  míti  za  to,  že  tytéž 
výživné  poruchy,  které  způsobují  přebytečné 
tvoření  kyseliny  močové,  usnadfiuii  také  tvo- 
ření kyseliny  oxalové.  Zvláštních  cnorobných 
jevů  při  o-ii  nepozorujeme,  ale  povážlivým 
jest  jev  proto,  že  dává  podnět  k  tvořeni 
kaménků  ledvinových.  J£r. 

OzenfltJem&  [-šerna]:  1)  O.  Axel,  stát- 
ník švédský  (*  1583  —  f  1654).  Studoval 
v  Německu,  načež  vstoupil  (1602)  do  služby 
svého  státu  a  jiŽ  záhy  stal  se  kancléřem 
(1612).  R.  1613  vedl  jednání  s  Dány  (mír 
v  Knáredu)  a  r.  1617  s  Rusy  (mír  Štolbo  v- 
ský).  Ve  válce  polské  měl  i  účast  vojenskou 
vedle  diplomatické  a  správní:  výprava  do 
Prus.  Ve  válce  SOleté,  požívaje  plné  důvěry 
Gustava  Adolfa  (v.  t.},  pracoval  pro  švéd- 
skou intervenci  a  mírem  s  Poláky  (1629) 
umožnil  královu  výpravu  do  Němec.  Sidlo 
své  měl  tehdy  O.  v  MohuČÍ»  požívaje  pm 
Porýní  neomezené  a  všestmané  |>lnomoci(od 
r.  1631).  Po  smrti  Gustava  Adolfo  (1632)  byl 
vlastním  ředitelem  Švédské  politiky,  pracoval 


Oxford. 


1019 


pro  pokračování  války  (pobyt  v  Drážďanech 
a  Berlíně),  utvofiv  evanc.  spolek  (v  Heil- 
bronne r.  1633),  jehoi  mavou  byl  zvolen. 
Spolu  udrioval  styky  s  Albrechtem  z  Vald- 
iteina.  Po  bitvé  u  Ndrdhnk  (1634)  vyjedná- 
val ve  Francii  a  Hollandsku,  aby  zal>ezpečil 
úspélné  pokračování  v  bojí.  R.  1636  vrátil  se 
do  švédsica,  kde  byl  členem  pomčnické  vlády, 
zAstávaje  vidy  říšským  kancléřem.  R.  1645 
ojednal  výhodrý  mír  sDány  vBrOmsebro 
(v.  t),  načež  povýien  do  stava  hrabécího 
(hrabe  SQdermdreský).  V  pozdějších  letech 
vlády  Krist íniny  (v.  t)  jeho  vliv  byl  za- 
tlačován jinými  mladiimi  silami,  O.  však 
přes  to  zrazoval  královnu  od  odstoupení. 
O.  byl  veliký  nejen  jako  diplomat,  ale 
také  jako  administrátor:  zejména  za  poruč- 
nické  vlády  byl  duší  švédské  správy  státní. 
Jeho  dilem  jsou  slavné  zákony  správní,  které 
r.  1634  byly  přijaty  i  od  stavA.  Jeho  bohatý 
archiv  n^eií  (od  r.  1848)  státu;  jeho  spisy 
a  korrespondenci  vydala  švédská  akademie 
pro  dějiny  a  starožitnosti  (od  r.  1888). 

S)  O.  Johan  Gabriel,  hrabě,  spis.  švéd- 
ský {*  1750  —  t  1818  ve  Stokholmu).  Po 
studiích  universitních  oddal  se  dráze  diplo- 
matické, v  1.  1770—74  byl  při  vyslanectví 
vídeňském  a  odtud  ve  službách  říšských. 
Zemřel  jakožto  říŠ.  maršál.  Byl  členem  Švéd- 
ské akademie  od  jejího  začátku  (1786).  Jako 
spisovatel  (Samlade  Skriíter,  Štokh.,  1805—26, 
5  sv.;  ve  »Svenska  Classikerc,  t.,  1836—42, 
3  sv.)  vynikl  v  poetických  idyllách  (Skór- 
dáme;  Ďagens  shtnder)^  v  nichž  krásně  líčil 
přírodu,  v  pohádkách,  listech  a  cpigrammech. 
Dramatem  Drottning  Disa  pokusil  se  uvésti 
v  poesii  staroseverský  mythus.  Na  sklonku 
života  převedl  Míli  on Av  Ztracený  ráj  a  (ne- 
úplně* TassAv  Osvobozený  Jerusalem.  Zprávy 
z  denníku  jeho  z  1.  1769—71  vydal  Stjern- 
strdm  (Upsala,  1881).  Srv.  Wirsén,  Minne 
af  skalden,  ríksmarskalden  grefve  J.  G.  O. 
(Štokh..  1885). 

OzforA  (geol.^  nazývá  se  v  Anglii  stupeň 
svrchního  čili  bílého  jury,  obsahující  tmavé 
vápence  s  Ammonitti  perarmatus  a  mlŽem 
Gryphaea, 

Oxford:  1)  O.,  municipální  parlamentní 
a  hrabské  město  ve  střední  Anglii,  hlavní 
město  hrabství  O.,  leží  v  rovině  obklopené 
pahorky  na  levém  břehu  ř.  Isis  mezi  ústím 
Oxfordxkého  prAplavu  a  ř.  Cherwell  na  dráze 
Grcat- Western  a  London  and  North-Westem, 
má  45.741  obvv.  a  jest  rázu  středověkého, 
který  dodávají  mu  četné  budovy  universitní 
a  kostely,  soustřeďující  se  hlavně  v  ulicích 
High  Street.  Broad  Street  a  St.  Giles. 
Z  chrám  A  vyniká  kathedrála  z  XIL  století, 
nyní  obnovená  a  ozdobená  okenními  mal- 
bami Bume  Jonesa,  dále  chrám  P.  Marie, 
sv.  Michala,  sv.  Maří  Magdaleny,  před  nímž 
stojí  gotický  pomník  Martyrs  Memoriály  po- 
stavený r.  1841  na  pamět  upálených  zde 
fl555— 56)  Cranmera,  Latimcra  a  Kidleye. 
Z  budov  universitních  po  stránce  archi- 
tektonické zvláště  dlužno  vytknouti  Christ 
Church  College  s  krásným  nádvořím  a  sá- 


lem, Merton  College  s  kaplí  a  knihovnou, 
New  College  s  budovami  z  konce  XIV.  stol. 
téměř  v  nezměněné  podobě  zachovanými, 
St  Mary  Magdalen  College  s  krásnou  včží, 
Exeter  College  s  gotickou  kaplí  a  sálem, 
All  Soul  College  s  nádhernou  branou  a  ná- 
dvořím a  Balliol  College  z  XV.  stol.,  z  části 
obnovené  a  rozšířené.  Doposud  zachovala 
se  veliká  část  starobylých  městských  hra- 
deb, naproti  tomu  hrad  Viléma  Dobyvatele 
jest  již  téměř  úplně  zničen.  Universitní  bu- 
dovy obklopeny  jsou  rozsáhlými  trávníky 
a  parky,  v  okolí  města,  jinak  jednotvárném 
a  bez  krajinářských  pAvabA,  prostírají  se 
veliká  hříště.  Činnost  prAmyslová  jest  ne- 
patrná, dAležitější  jest  obchod,  zvláště  prA- 
vozní  s  uhlím  a  obilím,  podporovaný  čilou 
plavbou  po  ř.  Isis.  Avšak  hlavním  prame- 
nem výživy  obyvatelAv  a  jádrem  veškerého 
městského  života  a  ruchu  jest  universita 
(v.  Anglie,  str.  345—346),  nejstarší  a  nej- 
větší v  Anglii,  které  také  vyhrazena  jest 
pětina  městského  zastupitelstva  a  jež  vysílá 
2  zástupce  do  anglického  parlamentu.  Má 
5  fakult,  theologickou,  právnickou,  lékař- 
skou, filosofickou  a  přírodovědeckou,  s  53 
professory  (1901),  k  nimž  přistupuje  12  rea- 
ders,  1  docent,  12  teachers  a  161  lecturers, 
kteří  dělí  se  na  university  lecturers  (8)  a 
intercollegiate  lecturers  (151).  Z  těchto  vy- 
učujících sil  jest  placeno  státem  jen  několik 
professorA  (regius  professor),  kdežto  ostatní 
vydržováni  jsou  fondy  jednotlivých  kollejí 
(coUeges).  Kromě  toho  jsou  při  universitě 
2  veřejné  a  4  soukromé  halls  a  konečně  za 
členy  její  pokládají  se  i  t.  zv.  nekoUegidti 

Snon  aáscripti).  Úhrnem  má  universita  13.136 
:IenA,  z  nichŽ  jest  3499  studentA.  K  uni- 
versitě nákžejí  četné  a  bohatě  nadané  ústavy, 
totiž:  knihovna  Bodleian  Library  s  500.000 
svaz  ,  30.000  rukopisy  a  20.000  mědirytinami, 
knihovna  RadcliíT  Library,  Ashroolean  Muse- 
um s  archaeologickými  sbírkami,  universitní 
knihtiskárna  a  nakladatelství  zv.  Clarendon 
Press,  založ.  r.  1633  a  dávající  ročně  kolem 
5000  lib.  st.  čistého  zisku,  2  hvězdárny  (Rad- 
cliff  Observátory  z  roku  1795  a  University 
Observátory  z  r.  1874),  klinika  ťRadcliff  In- 
fírmary),  Taylor  Institute  pro  stuaium  moder- 
ních řeči  s  knihovnou,  University  Galleries 
z  r.  1845  s  rozsáhlou  obrazárnou,  sbírkou 
soch  a  řezeb  a  uměleckou  školou.  University 
Museum  se  sbírkami  přírodovědeckými,  s  nímž 
spojena  jest  Radcliff  Library,  ústav  chemický, 
anatomický,  fysiologický  a  pro  experimen- 
tální filosofii,  botanická  zahrada,  park.  In- 
dián Institute  pro  přípravu  k  úřednické  službě 
v  Indii,  nádherná  budova  pro  zkoušky  zv. 
Examination  Schools  a  t.  zv.  Sheldonian 
Theatre  pro  veřejná  jednání  university.  Roz- 
počet university  na  r.  1901  vykazuje  65.635 
lib.  st.  příjmAv  a  67.224  lib.  st.  vydání,  v  čemž 
však  nejsou  započteny  příspěvky  collegií  na 
vydržování  celé  řady  professorAv  a  lektorA. 
Roční  příjmy  těchto  kollejí  činí  345.955  lib.  st. 
(1901)  a  mimo  to  mají  patronátní  právo  nad 
439  prebendami  s  úhrnným  ročním  dAcho- 


1020  z  Oxfordu  — •  Oxycoccus. 


dem  187.660  lib.  st  Universita  v  Oě  je 
nejstarší  v  Anglii;  jeji  původ  nesahá  sice 
až  do  dob  Alfredových,  jak  se  tvrdivalo»  ale 
lze  jej  stopovati  až  do  XII.  stol.  Zakládací 
listinv  ovlem  není:  universita  vyvinula  se 
znen<mla,  organisujic  se  podle  vzoru  paříž- 
ského. Již  na  poč.  XIII.  stol.  stála  vvsoko, 
květ  jeji  začal  váak  zejm.  od  2.  pol.  XIII.  st, 
kdy  již  všecky  tehdejší  naukv  byly  na  ni 
zastoupeny.    Také    posluchačů    bylo    vždy 


brokem)  jako  státní  tajemník  zahraničních 
věcí  do  ministerstva  Marlboroughova  a  Go- 
dolphinova.  Pro  stálý,  sprvu  ponenáhlý,  po- 
zději rozhodný  postup  živlu  whigistickeho 
a  pro  neshodu  s  Godolphinem  vystoupil 
z  ministerstva  (1708)  a  St.  John  rovnéi 
Harley  bojoval  odtud  ostře  proti  whigům 
a  poaařilo  se  mu  po  2  letech  přičinéDÍm 
Mashamové  zbaviti  manželku  Marlboroughovu 
vlivu  u  král.  Anny.    Anna  povolala  ho  po 


mnoho,  čemuž  napomáhaly  hojné  kolleje  i  volbách,  příznivých  toryům,  v  čelo  kabinetu 
(první  z  doby  před  r.  1249).  K  rozkvětu  učeni  { jakožto  lorda  pokladu  (1710)  a  povýšila  jei 
přispěli   františkáni  a  dominikáni,  kteří  tu   za  hr.  z  O.;   Bolingbroke  stal  se  zároveň 


od  2.  pol.  XIII.  stol.  měli  stálé  zastoupení. 
Jakýs  úpadek  dostavil  se  ve  XIV.  stol.  (doba 
Wiklifova)  a  potom  opět  za  reformace,  kdy 


státním  tajemníkem.  Po  míru  Utrechtském 
znepřátelil  se  však  z  O.  s  Boltngbrokem  a 
s  Mashamovou  a  propuštěn  (27.  tce  ITUl 
universita  stála  při  starých  řádech.  Statuty  Po  nastoupeni  Jiřího  I.  whigové  obžalovali 
univ.  pocházejí  ve  svém  základě  z  r.  1636;  jej  z  velezrády  (1715)  i  uvězněn  v  Toweru, 
rozhodné  změny  byly  ovšem  učiněny  v  sto- 1  odkud  propuštěn  v  srp.  r.  1717  a  vypovědéc 
letí  XIX.  (zejména  r.  1854,  1871  a  1877).  I  na  své  statky;  tu  jal  se  horlivě  sbírati  knihy 
Kolleje  ve  své  zvláštní  organisaci  udržely  se  a  rukopisy.  —  Edward  Harley,  hr.  z  O., 
dosud  (jako  v  Cambridgei);  universita  má ,  rozšiřoval  dále  otcovu  knihovnu,  jeiíž  se- 
rozsáhlou  jurisdikci  a  vyznačuje  se  přísnou  |  znám  vyd.  Oldysem  a  Johnsonem  (Lond, 
kázní.  Také  často  mravní  její  vliv  bývá  větší  1743,  4  sv.).  Po  jeho  smrti  knihovna  při- 
než  vliv  vědecko-paedagogický.  ~  O.  má  I  padla  koupí  knihkupci  Osbornovi  (za  13.000 
dále  divadlo,  hudební  síň,  míčovnu  a  jest  |  lib.  sterl.).  2000  čísel  rukopisných  získala 
sídlem  biskupa,  jehož  palác  s  anglikánským  knihovna  Brit.  musea,  v  niŽ  tvoři  t.  zv.  Har- 
seminářem  jest  v  sousední  vesnici  C  u  d- :  leyan  Miscellanies.  —  Rod  hrabat  z  O.  vy* 
desden.  mřel  19.  ún.  1853  hr.  Alfredem,  šestým  svého 

2)  O.,  hrabstvi  ve  stř.  Anglii  (Oxford- ;  rodu. 

shire),   leží  mezi  hrabstvím  Northampton,       Ozfordshlre  v.  Oxford  2). 
Buckingham,  Berks,  Gloucester  a  Warwick,       Ozhoftrnizoz.Oxhoofd),  dřívější  německá 
měří  1957  km*  a  má  185.938  ob.  Jest  to  kra- 1  míra  pro  víno  a  lihoviny  o  iVt  ohmu,  3  vé- 
jiná  celkem  rovná  a  jen  místy  mírně  zvlněná, )  drech   nebo  6  půlvědrech  (Anker)  =  200  aí 
v  níž  na  s.  zdvihají  se  Edge  Hills  do  výše  240  /.    V  Anglii  o.  slulo  hogshead  (v.  t). 
377  m  n.  m.,  na  jv.  pak  malebné  Chiltern  ,  ve  Francii  barrique  (v.  t.). 
Hills.    Hlavni  řekou  jest  Isis,  která  stokem       Ozlae  Xiifliilae  v.  Echinady. 
s  ř.  Thame  tvoří  Temži  a  jejiž  přítoky  jsou ,     Ox  tail  flonp  [-tél  súp],  angl.,  oblibeoá 
Windrusb,  Evenlode  a  Cherwell.  Z  průplavů  '  polévka  z  hovězí  oháňky. 
dŮležit  jest  průplav Oxíordský  a  Birming' I     Oxafl  v.  Amu. 

hamský,  140  km  dl.,  který  spojuje  ř.  Trent  i  Oxiifl  Kramer,  rod  vodulí.  Tělo  válco- 
s  Temží.  Hlavním  pramenem  výživy  oby- 1  vité,  dlouhé,  měkké,  maličké.  EpiroerálDÍ 
vatelů  jest  orba  a  chov  dobytka.  Z  celé !  články  všechny  srostly  v  jediný  štít,  kter^ 
plochy  hrabstvi  připadá  na  role  50  87e«  na  j  kryje  více  než  polovinu  břišní  strany.  OkoD- 
louky  a  pastviny  37*47o  a  na  lesy  4*9Voi  I  činy  kratičké,  posunuty  a  stlačeny  na  před* 
hlavní  plodiny  jsou  pšenice,  ječmen,  oves,  ním  konci  těla.  Z  vnitřních  orgánův  uvésti 
řípa,  ovoce  a  zeleniny.  Dobytka  počítá  se:  dlužno  jednoduchou,  vakovitou  rouru  zaŽi* 
17.739  koní,  56.443  skotu,  266.594  ovce  a  vací  a  vyměšovací  orgán ;  žlázy  pohlavní  malé. 
44.110  vepřů,  na  vysokém  stupni  jest  mlé-  I  stlačeny  ke  straně  břišní.  Známo  8  jistých 
kařství,  máslařství  a  sýrařství.  Z  průmyslové  •  a  3  nejisté  formy  v  Evropě,  vých.  A'Tice, 
činnosti  důležitá  jest  výroba  sladu,  zboží  Ceylonu  a  v  Bismarckově  archipelu.  U  xiU 
vlněného  a  železného,  jinak  jest  průmysl  3  druhy,  z  nichž  nejčastější  O.  ttrigatus 
nepatrný.    Do  anglického  parlamentu  vysílá  |  MúUer.  7kon. 

hrabstvi  3  zástupce,  hlavni  město  jest  C'     Oxyammoniak  v.  Hydroxylamin. 

3)  O.,  hl.  město  hrabstvi  Lafayette  ve  státě  ;  Ozybaphafl,  rostlinný  rod  čeledi  Nycta- 
Mississippi  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.,  má  gineae  s  květy  v  kalichovítém,  zvoncovitéin 
1546  ob.  a  vysoké  učení  státu  Mississippi,  obalu.  Okvětí  nálevko  vité,  dole  nadrouté, 
určené  výlučné  jen  pro  bělochy.  Tšr,     '  s  okrajem  5dílným.  Tyčinky  3—4,  dole  spo- 

z  Ozforda  Robert  Harley,  hrabě,  stát- 1  jené.  Lodyha  vidličnatá.  s  latou  vidličnatou. 
nik  anglický  (»  1661  —  f  1724).  Pocházel ,  žláznatopýřitou.  Obsahuje  několik  dnihil  do- 
ze starého  rodu  osedlého  v  Shropshireu,  mácích  hlavně  v  Kalifornii,  Peru,  Missowj 
přidal  se  se  svými  jezdci  k  princi  Oraň- '  U  nás  zdivočuje  na  skalách  (Opočno)  O. 
skému  (1688)  a  vstoupiv  do  dolní  sněmovny ,  nyctag^neus  Sweet  s  okvětím  íialovým,  po- 
(1690)  přidružil  se  k  toryům,  po  smrti  Vi- 1  cházející  z  Missouri.  -^ 

léma  III.  pak  s  umírněnými  své  strany  k  whi- ,  Oxyooooiui  (klikva,  žoravina),  rošt* 
gům,  vedeným  Marlboroughem.  Roku  1704  |  linný  rod  čeledi  Erieaceae,  v  novější  dobé 
vstoupil  se  St.  Johnem  (pozd.  lordem  Boling- ,  kladený  za  podrod  rodu  Vacehtium.   Květy 


Oxydacc  —  Oynhausen 


1021 


jsou  4-  nebo  Sčetoé,  nici  na  stopkách  dlouze 
ohnutích,  obyčejně  růžové  nacnové.  Bobule 
jsou  Itavnaté,  4— Spouzdré,  mnohosemené, 
červené.  Obsahuje  tři  druhy  na  severní 
polokouli,  z  nichž  u  nás  roste  O.  palustris 
Pers.  (k.  babenni)  s  lodyhami  položenými, 
vétveroi  nitovitými,  na  rašelinách  jihočeských 
a  severočeských.  Bobule  její  přicnázejí  v  ně- 
kterých letech  hojně  na  pražský  trh,  kde  se 
prodávají  jako  veliké  brusinky  na  brusinko- 
vou  zavařeninu.  K  témuž  účelu  pěstuje  se 
i  v  Sev.  Americe  a  sev.  Německu  O.  macro- 
carjfum  Ait.  (k.  velkoplodá).  -í. 

OzyAaoOy  okysličováni. 

Ozydao^lia,  společné  jméno  těch  žab 
jazyčnatých  (Phaneroglossa)  v.  Obojživel- 
níci), jež  mají  prsty  jednoduše  kuželovité 
a  tedy  bez  přidržovacich  paliček,  jaké  mají 
na  př.  rosničky.  Ve  skupinu  O.  by  tedy 
náležely  čeledi  našich  skokanů  (Ranidae), 
ropuch  [Bu/ofiidae),  kuněk  (Discoghssidae) 
a  blat  nic  {Ptlobattdaé),  pak  z  cizích  Engy- 
stomatidae,  Crttignathidae  a  pod.  Nyní  se 
však  názvu  ó.  v  systematice  žab  skoro  ani 
neužívá.  Br, 

OzyAy  v.  Kysličníky. 

Osyrealnm  v.  Kyslík. 

Ozynaemoglobin  v.  H  a  c  m  o  gl  ob  i  n. 

Ozykyt^liny  v  Hydroxykyseliny. 

Oxylofl,  v  řec.  báji  syn  HaimónaTboon- 
tovce,  byl  potomkem  v  9.  koleně  onoho 
Aitóla,  jeni  s  Epejskými  vystěhoval  se  z  Élidy 
do  Aitólie,  odkud  Kuréty  zatlačil  do  Arka- 
die.  O.  zabiv  bratra  neb  jiného  zápasníka 
diskem*  prchl  z  Aitólie  do  £lidy,  kde  ztrávil 
rok  na  usmířenou.  KdvŽ  se  vracel,  potkal 
cestou  Hérakleovce  táiinoucí  do  Peiopon- 
nesu.  jímž  bylo  včštěno,  by  si  tříokého  vzali 
za  vQdce.  Tím  byl  O.,  jenž  buď  sám  neb 
jeho  jízdné  zvíře  měl  jen  jedno  oko.  O.  Hé- 
rakleovce převezl  z  Naupaktu  přes  moře  do 
Molykria  a  za  odměnu  si  vyžádal  zemi  svých 
předků  Élidu;  obávaje  se  však,  že  by  Hé- 
raklcovci  sami  po  této  zemi  úrodné  zatou- 
žili, vedl  je  raději  Arkadií.  Potom  rozdělil 
Peloponnés  mezi  Hérakleovce  a  ujednal  ve 
Sfaktérii  smlouvu  s  Hérakleovci.  O.  potom 
obléhal  město  Élidu;  i  došlo  k  souboji  dvou 
zástupců,  éUjského  lučištníka  Degm^na  neb 
Aiscbina  a  aitólského  prakovnika  ťyraichma. 
z  nichž  tento  zvítězil.  O.  pak  upravil  zřízení 
Élidy  i  ujal  se  Olyropie  a  jejích  agónů.  Hrob 
O-lův  viděl  Pausanias  na  trhu,  jakousi  sva- 
tvni  s  dubovými  sloupy.  O.  jest  héróem 
Elidského  synoikismu,  jenž  některými  pří- 
znaky jeví  význam  solární.  klk, 

Ozymáuielné  kyseliny  v.  Hydroxy- 
máselné  kyseliny. 

Ozymel  (z  řec),  smíšenina  čištěného  medu 
s  V40  kyseliny  octové. 

Ozymethylen  v.  Tri oxy methylen. 

Ozymóron  (řec.  »vtJpně  hloupé*),  řeč- 
nická figura,  vtipně  spojující  dva  pojmy 
zdánlivé  si  odporuiící,  na  př.  výmluvné  mlčeni^ 
chudjr  bohdČ  a  pod. 

0»oeiOT4  kysalijm  v.  Glykolová 
kyselina. 


OxypropionoTé   kyseliny  viz  Hydr- 
oxypropionové  kyseliny. 

Oz^tlla  £.  S.,  drobní  pavouci  čeledi 
Thomtsidae  (skupina  Diaeeae),  Tělo  ploché 
(samička  3—12  mm).  Přední  řada  oči  mírné 
nazpět  zahnutá.  Oči  postranní  jsou  větší 
středních.  Střední  oči  zadní  řady  od  očí  řady 
přední  vzdálenější  než  mezi  sebou.  Nohy 
krátké  a  silné,  jmenovitě  nohy  2.  a  1.  páru. 
Břicho  jest  kryto  kozí  tuhou,  nerovnou,  se 
štětinkami  kyjovitými  uprostřed  štětinek 
jednoduchých.  Rod  ten  (čítající  na  40  druhů) 
jest  rozšířen  hlavně  v  krajinách  pásma  mír- 
ného a  studeného.  Řídký  jest  v  krajinách 
subtropických.  U  nás  zjištěny  čtyři  druhy 
(O.  horticofa,  trux,  praticola  a  nigrita).      Nsk, 

Oxyrhina,  rod  velikých  žraloků,  dosud 
žijící,  jehož  ostré  zuby  nalézány  bývají  zka- 
menělé počínaje  útvarem  křídovým.  Jsou 
to  ploché  špice  s  přiostřenými  hranami, 
jež  od  podobných  pochodicích  od  rodu 
Lamna  (či  Otodus)  liší  se  tím,  Že  nemají 
špicí  postranních.  Z  naší  křídy  známy  jsou 
druhy  2.  '  Pa. 

Ozyrhynolia,  zool.,  v.  Krabi. 

Ozyfltomata,  zool.,  v.  Krabi. 

Ozyton  v.  Přízvuk. 

Ozytrloha  Ehrbg.,  nálevník  zpodobrvnatý 
{Infusoria  hypotrichá)  ze  skupiny  ametabo- 
lických,  z  pravidla  pancéřovaných  Ciliat.  Má 
tělo  podlouhle  vejčité,  břbetní  strana  jest 
klenutá,  břišní  plochá.  Otvor  ústní  jest  na 
vnitřním  okraji  obústí,  které  se  táhne  v  po- 
době zářezu  na  břišní  straně  těla  a  jest  opa- 
třeno jemnými  adorálními  brvami.  Na  předu 
těla  jsou  3  dosti  mohutné  brvy  čelní  a 
vzadu  v  okolí  otvoru  řitního  5  brv  štětino- 
vitých.  Náleží  sem  několik  druhŮ,  mimo' 
2  všechny  sladkovodní,  nejznámější  jsou  O. 
a f finis  Stein  a  O.  pelUonella  Ehrb.,  oba  v  bah- 
nitých neb  zahnívajícich  vodách.       MBbr. 

Oxytropifl,  vlnice,  rostlinný  rod  čeledi 
motýlokvětých,  obsahující  druhyvytrvalé  neb 
dokonce  i  větevnaté  polokřc,  s  listy  ninoho- 
jařmými.  Květy  jsou  červené,  violové  i  bílé 
v  klasech,  hroznech  neb  hlávkách.  Obsahuje 
přes  150  druhů,  hlavně  ve  střední  a  přední 
Asii,  málo  jich  obývá  též  území  středoevrop- 
ská. V  Čechách  jen  O.  pilosa  D.  C.  (v.  hu- 
ňatá) ze  sekce  Euoxytropis  Boiss.,  s  květy 
světle  žlutými,  na  skalnatých  stráních,  hlavně 
v  okolí  pražském.  -é. 

Oxyuris.  zool.,  v.  Roup. 

Oyapok  [oja-1,  řeka  na  hranici  francouzské 
Guayany  a  brazilského  státu  UrSo  Para.  pra- 
meni v  pohoří  Tumuc-Humacu  na  hoře  Pie 
Crevaux,  teče  k  ssv.,  tvoří  četné  vodopády 
a  prahy,  tak  že  jest  splavná  jen  pro  male 
čluny,  jež  se  přenášejí  odtud  i  na  přítoky 
Marafionu,  a  vlévá  se  do  Atlantského  okeánu 
do  zátoky  Oyapok  na  záp.  od  mysu  Orange. 
Hlavní  přítok  jest  Camopi  na  levém  břehu. 
R.  1887  prozkoumal  O.  Coudreau.       Tir, 

Íybin  v.  Oj  vín. 
ynliaiuieii,  město  v  prus.  vlád.  obvodě 
a  kraji  mindenském,  stanice  žel.  tratí  Goslar- 
Ldhne  a  .Minden-Hamm-Dortmund,  má  2897 


1022  Oyonnax  —  Ozerov. 


obyv.  (1895)»  katol.  a  cvang.  kostel  a  lázně 
(roč.  na  6000  hosti)  se  sol.  prameny. 

Oyonnaz  [ojonáks],  kantonálni  mčsto  ve 
frc.  dep.  Ain,  arrond.  Nantua,  v  údoH  Jury, 
na  ř.  Ange  a  odbočné  trati  dráhy  Lyonské, 
má  4461  obyv.  4  Školy  veřej,  a  2  soukr., 
čftné  a  velké  továrny  na  hřebeny  kostěné 


Ozark  Mountalni  [ozárk  mauntíns],  po- 
hoří ve  Spoj.  Obcích  sev.^amer*,  táhne  te 
směrem  jihozápadním  od  dolního  toku  řeky 
Missouri  ve  státě  Missouri  severozápadním 
cipem  Arkansasu  do  Indián  Territory,  kde 
konči  blízko  Red  Riveru.  O.  M.  tvoří  roz- 
vodí mezi  ř.  Mississippi  a  Missouri,  jejich 


i  dřevěné,  zboii  celluloidové,  dýmky,  hed- !  výSka  jest  450—600  m  n.  m.,  aviak  vyniká- 
vábí  a  plátno,  parní  pily  a  slévárnu  mědi.  jících  vrcholků  v  nich  není.  Tir. 

V  okolí  jsou  rozsáhlé  lesy  a  ložiska  raie-  Ozdnioe,  O  z  n  i  c  e,  vos  na  Moravě,  hejtm. 
liny,  předmětem  čilého  obchodu  jest  stavebni  a  okr.  ValaS.  Meziříčí,  fara  a  pi.  Branky; 
dřiví.  Tšr,      92  d.,  502  ob.  č.  (1890).  Itř.  ák.   K  obci  ná- 

Oyttermonth     [aistermaudz],     oblíbené  I  leží  několik  samot, 
mořské   lázně  v  angí.   hrabství  Glamorgan  |     OzAobné  zboii  v.  Galanterní  zboií. 
v  Jižním   Walesu    při  zátoce    Swansea,    na  I     Ozdoby  hudební  čili  f  i oritury  šlovou 


poloostrově  Goweru   u  předhoří   Mumbles, 
má  3676  obyvatelův.  Tšr, 

Oywln  v.  Oj  vín. 

Oz.,  zkratka  za  ounce,  ounces  (troyská 


malé  figury  hudební  nebo  pomocné  noty, 
sloužící  k  výzdobě  melodie  vedle  not  hlav- 
ních, ke  stupňování  výrazu,  oživení  a  zjem- 
nění formy,  a  ponechávané  druhdy  libovůU 


lékárnická  váha  anglická).  hráče  nebo  zpěváka.  Bývaly  zřídka  připiso* 

Ozaena  v.  Rhinitis.  'vány,  ač  původ  jejich  je  velmi  starý,  ale 

OzalJ,  brad  na  horní  Kupě  v  Chorvatsku,  v  praxi  vyvinuly  se  značně  zvlažte  v  ital* 
V  XVII.  stol.  byl  sídlem  chorvatských  knížat  ských  školách  zpěvních  a  bývalo  věcí  zpě- 
Frankopanův  Ózaljských,  z  nichž  poslední  i  vákovou  vyzdobiti  árii  dle  svého  vkusu 
Krsto  byl  se  svým  svakrem  Petrem  Zrinským  |  i  umění.  Ve  stol.  XVilI.  Coupcrin  uvedl  je 
popraven  30.  dubna  1671  ve  Vídeňském  No- ;  do  hudby  instrumentální  a  o.  byly  přesně 
vém  Méstě  pro  rozsáhlé  protirakouské  špik- '  vyznačovány  notami,  zejména  proto,  aby  o 
nuti,  skuté  hlavně  v  O-i  na  svatbě  Jeleny,  nebylo  neumělecky  zneužíváno.  Tak  činil  již 
sestry  Krsto  vy.  iJ-  S*  Bach  a  Beethoven.    Dosud  v  užívání 

Ozanam  [-anan]  Antoine  Frédéric,  hi- 1  jsou  z  o-ob  hudebních  tyto:  trillek  obyčejný, 
storik  franc.  (*  1813  v  Miláně  —  f  1853  v  Mar-  krátký  neb  rychlý  trillek,  mordent  č.  náraz, 
seille).  byl  vychován  zbožně  a  přišed  r.  1S32  obal  c.  double,  předrážka,  příraz  neb  appog- 
do  Paříže  připojil  se  k  Lacordaireovi  a  pra-  giatura  č.  acciaccatura  a  arpeggio  (v.  t!). 
coval  novinářsky  pro  liberální  katolicismus,  Srv.  Weitzmann,  Geschichte  des  Klavierspiels 
jejž  chtěl  usmířiti  s  vědeckými  i  sociálními  (2.  vyd.  Štutg.,  1872);  E^  Dannreuther,  Mu- 
potřebami  doby;  tehdy  založil  také  Společ-  sicalornamentation  (Lond.,  1893—95,  2  sv.). 
nost  sv.  Vincence  de  Paula  (1833).  která  při ,  Také  K.  Th.  E.  Bach,  Versuch  uber  die 
jeho  smrti  měla  na  2000  Členův  a  je  nyní  wahrc  Art  dasKlavier  zu  spielen  (BerL,1759). 
z  předních  pak  klerikálniho  hnutí  franc.  Stav  Ozeblin,  nejvyšší  vrch  (1667  m)  v  pohoří 
se  doktorem  práv  a  és  lettres  učil  v  Lyoně  Plcšivica  v  jižní  chorvatské  vysočině,  saha- 
a  od  r.  1841  na  Sorbonně  cizím  literaturám,  jící  až  k  pomezí  chorvatsko  bosenskému. 
Napsal  řadu  prací  kulturně  a  literárně  histo-  Ozelot,  také  ocelot  {Feiis  pardaiis  L.), 
rických,  v  nichž  se  snaží  dokázati  kulturní  jest  šelma  kočkovitá  (z  čeledi  Feiidae)  ze 
a  pokrokový  význam  katolicismu  v  dějinách  sekce  pardalů  (Pardina),  Má  tělo  zdéli  1*3  aŽ 
lidské  myšlenky  a  civilisacc:  Dante  et  laVAm  (v  tom  délka  ocasu  průměrem  40  cm), 
philotophie  catholique  au  XlIIe  střele  (1839);  zvýši  50  cm,  pokryté  hustou,  hebkou  a  lesk- 
Études  germaniques  (1847—49,  2  sv.);  J^ocu-  lou  srstí  barvy  nahoře  nahnědle  šedé  nebo 
mcnts  inédits  pour  servir  á  Vhhtoire  de  V  Itálie  načervenalé,  vezpod  žlutavě  bílé;  na  hřbeti 
depyh  le  VlIJe  siécle  jusqu*au  XI W  (1850).  jest  několik  tmavých  pruhů  podélných,  podél 
Knihy  jeho,  vedené  poctivým  přesvědčením  slemene  řada  černých  skvrn,  na  bocích  4  až 
a  psané  výmluvným  a  nadšeným  jazykem  a  5  řad  podélných  skvrn  jasněji  zbarvených 
ušlechtilým  slohem,  mají  spíše  cenu  literární  s  černou  obrubou  a  také  druhdy  nvnitř 
než  vědeckou  a  kritickou.  R.  1848  O.  založil ,  černě  tečkovaných,  na  břiše  a  na  nohádi 
s  Lacordairem  a  j.  »L'érc  nouvelle«,  v  níž  jsou  temné  skvrny  plné,  na  ocase  kroužky. 
chtěl  demokratismus  a  liberalismus  smířiti  Na  lících  a  mezi  okem  i  uchem  jsou  pruhy, 
s  katolicismem,  ale  list  brzy  zanikl  a  snahy  nahoře  na  hlavě  teČky  temnější.  O.  Žije  ve 
O-ovy  byly  zuřivě  potírány  katolíky.  Se-  střední  Americe  od  sev.  Brazílie  až  do  Me- 
braná  díla  jeho  vyšla  v  11  sv.  s  pozn.  Ampé-  xika  a  Texasu,  obývá  ve  hlubokých  lesích 
reovou  (1873,  4.  vyd.).  Srv.  Legeay,  Étude  a  živi  se  ptáky  i  menšími  ssavci,  po  nichi 
biogr.  sur  O.  (1854);  Karker,  O.,  sein  Leben  v  noci  slídí;  lidé  jej  loví  méně  proto,  ie  je 
unď  seine  Werke  řPaderborn,  1867);  jiné  škodliv,  spíše  pro  krásnou  jeho  kůži.  Br. 
monografie  jsou  od  £.  Humberta  (Paříž,  i  OzerOT,  jméno  šlechtického  rodu  rus- 
1880),  C.  A.  Ozanama  (t.,  1882),  de  Lambcla  kého,  známého  z  polovice  XVI.  stol.  ^  roz- 
(t,  1887),  C.  Huita  (Lyon,  1888)  a  Curniera  dělivšího  se  na  několik  větví.  Členové  to- 
{Pař.,  t.  r.).  hoto  rodu  zastávali  vysoké  hodnosti  statni, 

tijOzant  v.  Asant.  nejvíce  však  vynikl  O.  Vladislav  Aleks* 

Ozářeni  v.  Mandorla  a  srv.  Aureola,   androvič,    dramatik    (♦    17óP  —  f    1816V 


Ozhřivka  —  Oznice.  1023 

S  počátku  slouiil  ve  vojštč  a  r.  1789  účast-  o  kou.  Příznaky  za  živa  pro  možnost  svěd- 
nil  se  dobyti  Bender  Potčmkinem.  Později  |  čici  jsou:  oiklivý  ilutavý  neb  šedězelenavÝ, 
slouiil  v  lesním  departemente.  Byv  vycho-  zvláště  jednostraný  výtok  z  nozder,  někdy 
ván  Irancouzsky  počal  záhy  zajímati  se  o  li-  i  promísený  proužky  krvavými,  jako  rosolo- 
teratum  domácí  a  jal  se  psáti  ódy  a  bajky,  vitími.  Zda  se,  že  jest  zasladlý,  neboť  zvíře 
jež  neměly  značnějšího  úspěchu.  Brzy  vlak  j  si  jcj  při  štěkáni  na  pysk  olizuje.  Dále  pod- 
vystoupil  jako  dramatik  pseudoklassické  bradeČní  žlázy  a  to  opět  jednostraně  tvrdě 
ěkoly.  Čerpaje  látku  z   prací  cizích,   často  I  hmatatelné,  při  tlaku  na  ně  málo  aneb  nic 


ovicňn,  neznaje  klassických  jazyků,  z  druhé 
roky.  Tak  vznikla  tragédie  Edip  v  Afinách^ 
sehraná  r.  1804  a   v  mnohém   ohledu   od 


bolestivé,  chrklavé  kašlání,  stahování  boků 
při  výdechu,  porušovaná  chuC  k  Žrádlu  a  j. 
Diagnosa  bakteriologická  vykonává  se: 


chylná  od  tragédie  Solokleovy,  a  jmenovité  j  1.  mikroskopickým  vyšetřením  hnisu  z  ab- 
Ftngal  (1805),  nejdůležitější  jeho  práce  s  hle- '  scessů  (u  člověka)  neb  výtoku  nosního  u  lidí 
diska  historicko-íiterámího,  jež  těšila  se  také  i  anebo  i  vyšetřením  histobakteríologickým  po 
největšímu  úspěchu.  Neoby.ejné  slávy  došel  |  smrti  ozhři věčných  změn  v  útrobách;  2.  pře- 
O.  tragédií  Dimitrij  Donskoj  (1807),  v  níž .  nášením  hnisu  na  výživné  umělé  půdy  a  umě- 
uhodil  ŠCastně  na  vlastenecky  cit  před  vál- |  lým  vypěstováním  bacillů;  3.  experimentem, 
kami  napoleonskými,  ač  Dimitrije  líčí  spíše  t.  j.  přenesením  hnisu  a  hmot  ozhřivičných 
jako  hrdinu  tehdejších  západních  románův. '  na  zvířata,  u  nichž  povstane  celková  o.  Ze- 
Úspěchu  obou  tragédii  pomáhala  též  hra  jména  k  tomu  hodí  se  pokus  na  morČáku 
znamenitých  umělcův  Semenovy  a  Suše-  dle  methody  Straussovy:  Vpraven-li  obsah 
rina.  Jakkoliv  O.  náležel  Škole  pseudoklas-  ozhřivičný  do  dutiny  břišní  morčáku,  na- 
sické,  dovolil  81  již  některé  odchylky  od  pa-  I  stane  za  48  hodin  zduření  varlat  a  kůže 
nutící  praxe,  uvedl  na  přetřes  ženskou  |  nad  nimi  se  zanítí  utvořením  hnisavého  in- 
otázku,  otázku  sňatku  z  přinucení,  o  knížecí  filtrátu  v  obalech  varlete.  Ve  hnisu  tom 
)itK>vládě  a  pod.,  což  vše  zajímalo  obecen-  nalézá  se  čistá  kultura  bacillu  ozhřivičného. 
slvo  na  straně  jedné  a  působilo  mu  ne-  4.  Injekcí  maleínu.  Malein  jest  extrakt  z  kul- 
přátele,  pronásledováni  a  nepříjemnosti  ve  |  tur  bacillů  ozhřivičných,  kterýž,  vpraven 
službě  na  straně  druhé.  Okolnosti  tyto,  ja-  zvířatům  nemocným  o-kou,  vyvolává  u  nich 
kož  i  neúspěch  jeho  nové  tragédie /b/filrsťntf  zvýšeni  teploty.  Je-li  diflercnce  tepelná 
(1809),  kterou  pokládal  sám  za  nejlepší,  pod-  až  2^  C,  jest  to  jistou  známkou,  že  zvíře 
lomily  jeho  tělesné  síly.  Kníže  Vjazemskij  jest  ozhřivičné.  Léčení  o-ky  není  dovo- 
vclice  si  vážil  zásluh  O -a,  nazývaje  ho  re-  feno,  nýbrž  jest  povinnost,  učiniti  o  tom 
formátorem  ruské  scény,  kdežto  Puškin  jeho  oznámení  úřadu.  O.  jest  též  vadou  správní 
talentu  neuznával.  Skutečná  zásluha  jeho  (zákonitou)  se  lhůtou  k  dovolání  se  práva 
spočívá  v  tom,  že  uvedl  do  pseudoklassic-   lOdenní.  Honí.  Bm. 

kého  dramatu  ruského  sentimentálni  živel.       OsláJ,  král  júdský,  v.  Azariáš. 
Sebrané  spisy  jeho  vyšly  r.  1818,  1827  (se       OslerI,  kraj.  město  v  ital.  prov.  Sassari 
statí  Vjazeroského)  a  1846.    Srv.  Selin,  Zna-  na  Sardinii,  na  trati  Chilivani-Tirso,  371  m 
čenije  O-a  v  istorijt  rus.  literatury  (Kazaň,   n.  m.,  mezi  horami,  má  8569  obyv.,  kathe- 
1870).  Snk,       drálu,  lyceum,  gymnasium  a  seminář,  jest 

Oshřivka,  správně  vozhřivka  (mďf/ftfi '  sídlem  biskupským  a  provozuje  orbu  a  chov 
humidus,  něm.  Rot\),   svrchované  nakažlivé   dobytka,  zvláště  ovci.  Tšr, 

onemocněni,  jehož  původcem  jest  určitě  Btf-  Osnam,  raport,  jest  1.  ústní  nebo  pí- 
ciUus  maliei,  nalezený  r.  1882  L5f Aerem  a  seroné  sdělení  nějaké  vojenské  události,  od- 
Schůtzem.  Vyskytuje  se  prvotně  jen  u  koně,  táhnutí  vojska  nebo  přibytí,  střídání  služby 
s  něhož  však  přenáší  se  na  všecka  domácí  a  osobností,  nehod  a  neštěstLatd.  velitelství 
zvihita,  ba  i  na  člověka.  představenému;  2.  úřední  výkon  každý  u  ve- 

lí člověka  poprvé  popsáno  onemocnění  litelství  sobě  příslušného  nebo  ke  svému 
o-kou  r.  1821  Schillingem.  Jeví  se  ve  dvojí  bydlišti  nejbližšího,  kde  se  přijímají  o-y  ústní, 
formě,  jako  onemocnění  rychlé  nebo  vleklé,  vyřizují  o  y  psané,  vydávají  rozkazy  atd.  Mlu- 
Rychlc  onemocnění  konči  se  smíti,  vleklé  víme  tudíž  o  o-u  setninovém,  škadro- 
V  507o  může  se  vyhojiti.  Nákaza  povstává  novém,  batterijním,  praporním,  di- 
vniknutím  ozhřivičného  činitele  na  sliznici  visijním,  plukovnim,  briga  dním,  ve- 
neb  do  rány.  Nemoc  začíná  se  bolestmi  litelství  sborového,  armádního.  Srv. 
v  údech,  kleslostí,  horečkou  i  osutinami.  Na  Odbyt.  O.  hlavní  (něm.  Hauptrapporť) 
sliznici  nosu  i  jinde  v  útrobách  vytvořují  se  jest  pro  důstojníky  a  hodnosty  důstojníkům 
uzly  bčlavé  i  zarudlé,  kteréž  se  rozpadávají, !  rovné,  stojící  dočasně  mimo  službu,  výkon 
čímž  povstávají  vředy.  Cévy  mízní  zduřují  obdobný,  jako  pro  mužstvo  kontrolní 
í  žlázy,  kteréž  také  mohou  zhnisati.  U  čIo-  shromážděni  (v.  t.),  a  mají  při  něm  oni 
veka  pak  vytvořují  se  v  průběhu  abscessy  příslušníci  se  představiti  v  úplné  parádě, 
na  kůži  a  ve  svalstvu.  aby  dokázali  vedle  jiných  vlastností  mrav- 

U  zvířat  rozeznáváme  o-ku  plicni  čili  nich  a  hmotných  téŽ  péči  o  slušný  ze- 
skrytou  a  o«ku  nosu  (zhoubné  chřipěci)  čili   vnějšek.  PM. 

zjevnou.   Kůň  chatrné  výživy  a  špatného       Oznámeni  pře  (//fff^tf'iun//dřťo)  v.  Inter- 
bleděni    a  při  tom   odkašlávajíci    vzbuzuje   věnce, 
vždycky   podezřeni,   že   trpí   snad   skrytou       Osnloe  v.  Ozdnice. 


1024 


Oznobení  —  Ozon. 


Osiiob#]ii  (lat  pemiones)  jest  mírný  stu- 
peň změn  povstalých  na  koži  deliím  účin- 
kem chladu.  Na  rukou  (řidčeji  na  nohou, 
v  obličeji,  na  uáich  a  na  pyji)  osob,  které 
svým  povoláním  nuceny  jsou  prodlévati  (na 
př.  s  nepokrytýma  rukama)  ve  vlhku  a  stu- 
denu, objevují  se  po  nějaké  době  v  kůži 
živě  zčervenalé,  která  v  chladu  ieŠté  tem- 
něji, do  modra  se  zbarvuje,  zvláštní  uzly; 
jindy  zčervená  a  zduří  celá  ruka  (obyčeině 
obě).  V  teple,  na  př.  v  posteli,  chorá  místa 

f)álí  a  svědí  nesnesitelně.  Tyto  změny  v  tep- 
ých  dobách  ročních  poleví  neb  úplně  se 
vytratí,  někdy  váak  trvají  i  přes  léto,  ač  ye 
slabií  míře,  a  příslušníků  toho  kterého  po- 
volání jako  výhradní  choroba  živnosti 
skoro  ani  neopouátějL  O-m  trpi  nejčastěji 
kupečtí  pří  ručí,  zvláště  v  obchodech  mate- 
riálních a  s  potravinami,  dále  kuchařky,  lé- 
kárníci. Vedle  ťoho  postihuje  o.  také  osobv 
jiných  povolání  stižené  chudokrevnosti,  zví. 
pak  dívky  trpící  bledničkou  za  teploty,  která 
se  zdravách  lidí  nijak  nedotýká,  na  př.  při 
+  5**C.  Nesnesitelné  svěděni  nutí  nemoc- 
ného, aby  zapudil  nepříjemný  pocit  škrábá- 
ním. Ale  kůže,  beztoho  chorobně  změněná, 
těžce  snáší  škrábání,  praská  místy,  a  kdežto 
by  trhlinka  nebo  oděrka  taková  u  člověka 
zdravého  za  den  nebo  za  dva  dny  se  zho- 
jila, při  o.  nejen  se  nebojí,  ale  měni  se  ve 
vři  dek  s  počáúcu  povrchni,  z  něhož  tekutina 
nažloutlá  se  vyměšuje,  později  širší  a  hlubší, 
zvláště  zacházi-li  nemocný  s  látkami  dráždi- 
vými,  kterými  vřídky  se  znečistí.  Tak  dojde 
znenáhla  ke  vředu  úpornému,  s  okraji  zdu- 
řenými,  zamodralými,  z  něhož  vytéká  řídký 
výměšek.  Z  toho  vyplývá,  jak  nesnadno  jest 
vřed  takový  zhojiti.  Žhojí-li  se  však  přece, 
bylo  pozorováno,  že  nepovstane  na  témže 
místě  po  druhé.  Osoby,  které  jsou  k  o.  ná- 
chylný, mají  se  již  za  léta  otužovati  stude- 
nými koupelemi  a  v  zimě  dle  možnosti  vy- 
hýbati se  příležitostem,  za  nichž  k  o.  do- 
cfiází.  Není-li  to  možno,  třeba  včas  před  ne- 
blahým vlivem  chrániti  se  teplým  šatem, 
zvláště  dobrými  rukavicemi.  Dlužno  nositi 
účelný  oděv,  aby  nikde  netlačil,  oběhu  krev- 
nímu nepřekážel.  Jakmile  první  příznaky  o. 
se  dostavily,  má  se  nemocný  svěřiti  lékaři, 
a  nikoli,  jak  se  obyčejně  stává,  léčiti  se  do- 
mácími prostředky.  Čerstvý  neduh  snáze  se 
zmůže  nežli  zastaralý.  Chlapci,  kterým  od 
puškováni  >zima  zalezla  za  nehtyc,  vědí,  že 
nesmějí  ke  kamnům,  nýbrž  že  jim  spíše  po- 
může tření  rukou  sněhem  neb  umytí  ve  stu- 
dené vodě.  Tak  i  při  o.  doporučuje  se  tříti 
ruce  sněhem  nebo  přikládati  náčinky  smo- 
čené ve  studené  vodě.  Přísná  čistota  rukou 
je  veledůležitá.  Nemocný  chraniž  se  škrábati 
místa  svědící.  Jsou-li  již  trhUnky  a  oděrky, 
nutno  se  varovati  všeho  znečištění  kůže.  Zasta- 
ralé o.  není  snadno  zhojiti.  Mnohé  prostředky, 
které  byly  proti  o.  doporučeny  (collodium, 
iódová  tinktura  atd.),  málo  jsou  platný.  Ne- 
mocný nechf  se  svěři  trpělivé  důslednému  lé- 
čení odborníka,  který  u  osob  chudokrevných 
obrátí  zřetel  také  k  chorobě  základní.     Pnrk. 


Osokerit  čili  skalní  vosk  jest  kasový 
a  celistvý,  ale  vykazuje  někdy  přece  složi- 
vost  nezřejmě  vláknitou,  splsténoa  neb  i  lu- 
penatou,  v  lomu  jest  ploše  miskový  neb  ne- 
rovný, odrůdy  poněkud  vláknité  lámou  se 
napříč  vláken  třištnaté.  0»  jest  velmi  měkký, 
ohebný,  hněte-li  se,  plastický  a  lepkavý; 
hust.  =  0*94— 0*97.  barva  jest  obyčejné  hnědá, 
hnědě  žlutá  neb  hnědě  červená,  lesk  poně- 
kud mastný,  v  tenkých  lupenech  jest  o. 
značně  průsvitný,  zápach  šíří  aroma tid^ý 
Lučebné  složení  totožné  jako  parafinu  C»fí2n. 
O.  velmi  snaťno  se  roztápí  (58«— 64*C)  v  te- 
kutinu jasnou,  jež  tuhne,  když  byla  vychlacUa. 
při  temperaturách  vyšších  shoří  o.  plame- 
nem jasným,  rozpustný  jest  v  silici  terpen- 
tinové  snadno,  v  alkoholu  a  aetheru  obtížně. 
Důležitá  naleziště  jsou  Borys^aw  a  Truska- 
wiec  v  Haliči,  Newcastle  v  An(;lii,  Baku  a  na 
ostrově  Čelekenu  v  jezeře  Kaspickém  (t.  xv. 
neftyl).  O.  jest  na  místě,  kde  se  nalésá, 
využitkován,  dešti  11  ují  z  něho  parafin 
(v.  t.)  k  výrobě  svíček  a  čistí  jej  kyselinou 
sírovou  na  ceresin.  Ceresin  bílí  rozmani- 
tými prášky,  okysličujíce  a  otupujíce  vzniklé 
kyseliny  or^nické.  Když  jej  byli  vylisovali 
a  zfiltrovali,  bleděžlutými  barvivy  na  voskovo 
zbarvili  (kurkumou,  paprikou,  Orleansem, 
žluťmi  dehtovými),  leiou  jej  do  forem  i  pro- 
dávají za  vosk  včelek.  O  továrním  zpraco- 
vání o-u  viz  Jos.  Berlinerblau,  Das  Erdwachs. 
O.  und  Ceresin  (Brunšvik,  1897).  Rn, 

Ozon,  chem.  značka  O,,  jest  allotropická 
modifikace  kyslíku.  Důkazy  jeho  existence 
podali  hlavně  Schdnbein  (1840)  a  Ma- 
rignac.  Nachází  se  v  atmosféře.  Jeho  množ- 
ství ve  vzduchu  závisí  na  Četných  zajímavých 
faktorech,  na  př.  ve  dne  jest  vzduch  chudší 
o-em  než  v  noci,  v  jarních  měsících  množ- 
ství o-u  dosahuje  maxima,  v  podzimu  mi- 
nima, temperatura  atmosféry,  tlak  vzduchu 
jeví  určitý  vliv.  Na  místech  hojnějšího  vy- 
pařování, na  pobřeží,  u  vodopádů,  vzxiucb 
jest  bohatší  o-em.  Blíže  lesů  jest  v  atmosféře 
více  o  u  než  V  městech,  zejména  nečistých. 
Po  dešti,  sněžení,  mlze  množství  o*u  se  stup- 
ňuje. Při  bouři  tvoří  se  šleháním  blesků 
vzduchem  vždy  ve  větŠl  míře.  50.000  /  vzduchu 
v  nejpříznivějším  případě  obsahuje  několik 
milligramův  o-u.  Přímo  nelze  získati  čistý 
o.  Kyslík  bohatý  o-em  nejsnáze  připravuje 
se  temnými  elektrickými  výboji  kyslíkem. 
O.  tvoří  se  též  při  četných  chemických  re- 
akcích, na  př.  zdlouhavou  oxydaci  vlhkého 
fosforu,  rozkladem  hyperoxydů,  permanga- 
nátu,  studenou  kyselinou  sirovou.  Mnoné 
látky,  zejména  organické,  terpentinová  silice, 
mají  schopnost,  jsouce  ve  styku  se  vzdu- 
chem, účinkem  světla  absorbovati  kyslík 
(tvoření  supcroxydů)  a  Částečné  v  o.  zmí- 
něný opět  pouštěti.  O.  za  obyčejné  tempem 
ratury  jest  plynný  v  silných  vrstvách  barvy 
modré,  zvláštního  charakteristického  zápachu « 
při  — 184®  mění  se  v  indigově  modrou  te- 
kutinu. Vře  při  — 119*.  \^  vodě  jest  noálo 
rozpustný,  snadno  rozpouští  se  v  olejích. 
Jest  silně  oxydující  agens,  fosfor,  síru,  arsen 


Ozorków  —  Ozvučníky. 


1025 


okysUčaje  a2  na  kyseliny  fosforečnou,  siro- 
vou, araeničnou;  stříbro,  olovo  méni  v  8U« 
f>eroxydy,  z  r.iztokn  iódidu  draselnatébo  vy- 
učuje iod.  Charakteristickou  reakcí  na  o. 
jest  temné  červené  zabarvení  alkalického  roz- 
toku tetramethylparaíenylendíaminu.  Zahří- 
váním snadno  rozkládá  se  zpét  v  kyslík  oby- 
čejný. V  průmyslu  uiívá  se  o  u  k  bílení,  v  no- 
véjiU  dobé  též  k  čiiténí  vod.      B,  Kufma, 

OsorkóWv  mésto  v  ruské  gub.  kaliiské, 
v  Újezde  Igczyckém  na  ř.  Bsuře,  má  11.852 
obyv.  (1897),  chrám  katol.  a  evang.,  syn- 
agogu, 40  továren,  zvláitč  prádelen  vlny  a 
bavlny,  poitu  a  telegraf.  Tir. 

Omrjukf  serpentinové  pohoří  v  Bosné  mezi 
řekami  Kxivajou  a  Sprecou.  V  ném  leií  téi 
srbský  klálter  t  jm.,  založený  r.  1150.  RS. 
Osrlai6i,  bratrstvo  na  Černé  Hoře  hlavné 
v  katunské  nabiji,  proslulé  iunáctvím,  vedou 
pflvod  svflj  od  mythického  Ozra  (Ozro. 
Ozroje).  Historický  předek  nynéjiích  O  ČA 
byl  O  zřen,  srbský  župan  ok.  r.  1399.  O. 
jsou  roztroušeni  po  celé  Černé  Hoře,  v  Ba- 
nánech, Grahové,  Ljcianské  nabiji,  Drob  A  a- 
cich,  Morače  a  Hercegovině.  Dr.K.Č. 

Ostdola  [oždola],  také  Osdola,  obec 
v  kézdském  okr.  háromsécké  župy  v  Sedmi- 
hradech,  má  564  d.,  2578  ob.  (1890),  z  nichž 
2419  Macfarttv  a  156  Rurounfi,  far.  kostely 
řecko-katol.  a  římsko-katol.  V  okolí  vysky- 
tují se  v  karpatském  pískovci  žíly  krystalíi- 
nického  vápence,  jenž  v  dutinách  druzových 
chová  obnivé,  průhledné  křiiCály,  zvané 
sedmihradské  démanty.  DM. 

Osnb^téni  v.  Dentice. 
Ozabi^e  (períosteum  dentis,  peridentinum, 
ptriodontinum^  pericementinum,  membrána  ať 
veo*0'dengalis)  jest  jemná  vazivová  blanka, 
která  bobata  jsouc  cévami  a  nervy  není  ne- 
podobna o  kost  i  ci,  jenom  zejí  chybějí  vlákna 
pružná.  Vyplňuje  celý  prostor  mezi  lůžkem 
a  kořínkem  zubu  a  jest  srostlá  na  jedné 
straně  s  lůžkem,  na  druhé  straně  s  kořenem, 
zejména  s  cementem.  Vlákna  o.  probíhají  na 
přič  od  lůžka  k  cementu,  ale  nikoli  vodo- 
rovně, nýbrž  poněkud  šikmo  ke  krčku,  čímž 
umožněno,  že  zub  při  kousání  může  býti  ma- 
lounko  vtlačen  v  lůžko,  aniž  tím  utrpí  ně- 
jaké otřesení.  O.  jakožto  měkká  a  pružná 
vrstva  mezi  útvary  z  kosti  (cement  a  lůžko) 
má  také  za  úkol,  aby  zmírněno  bylo  otře- 
sení pří  kousání,  a  její  pružnosti  jest  děko- 
vati, že  každý  zub  připouští  malý  pohyb, 
čímž  také  se  vysvětluje  tvoření  facett  na 
styčných  plochách  zubů  těsně  vedle  sebe  se- 
řazených. 

OsTéiia  (echo)  jest  úkaz  akustický,  který 
nastává  při  odrazu  zvuku.  Siření  zvuku  vy- 
kládáme si  vlniv^m  pohybem  ústředí  hmot- 
ného, kterým  nejčastčjí  bývá  vzduch.  Chvění 
zvučícího  tělesa  sděluje  se  částicím  vzduchu 
těleso  obklopujícím,  tyto  částice  rozcchvi- 
vají  částice  sousední  a  tak  se  zvuk  šíři.  Rych- 
lost šíření  zvuku  ve  vzduchu  při  tempera- 

tuře  0«  jest  331  ~^ ,  probíhá  tedy  zvuk  v  jed- 

sec* 

né  desetině  vteřiny,  t.  j.  v  době,  v  níž  může 

Otttr  Sloimik  Naoenf ,  •▼.  XVIIL  28/1  1902. 


býti  zvuk  uchem  určitě  rozeznán,  dráhu  33 
metrů.  Odráži-U  se  zvuk  na  př.  hlasu  lidského 
od  stěny  nejméně  17  m  vzdálené,  tak  že  při- 
chází zase  zpět  k  tomu,  kdo  volal,  slyšeti 
jest  zvuk  odražený,  o-nu  jednoslabičnou.  Při 
vzdálenostech  dvakráte,  třikráte  atd.  větších 
může  nastati  o.  několikaslabičná.  Podmínkou 
o-ny  není  pouze  jediná  stěna,  umístěná  ve 
větší  vzdálenosti  než  17  m,  nýbrž  určité  se- 
stavení několika  takových  sten,  které  odrá- 
žejí zvuk  do  téhož  místa,  jako  na  př.  duté 
zrcadlo  odráží  rovnoběžné  paprsky  do  ohni- 
ska. Zvuk  od  několika  stěn  v  jedno  místo 
odražený  se  sesiluje  a  tím  teprve  nastává  pa- 
trná o.  Tím  se  vysvětluje  také  případ  o-ny, 
kterou  je  slyšeti  velmi  zřetelně  na  místě, 
někdy  vzdáleném  od  místa,  z  něhož  zvuk 
vyšel.  Někdy  se  o.  několikaslabičná  opakuje 
několikráte,  což  činí  úkaz  ten  zvláště  zajima- 
vým.  Pěkným  příkladem  jest  sedmislabičná 
o.  ve  skalách  abrŠpašských,  která  se  opa- 
kuje třikráte.  V  zámku  Simonetta  u  Milána 
výstřel  z  pistole  opakuje  se  asi  padesát- 
krát, mezi  dvěma  věžemi  u  Veraunu  tři- 
náctkrát. 

Jsou-li  stěny,  od  nichž  se  zvuk  odráží, 
blíže  než  17  m,  mísí  se  zvuk  odražený  s  vy* 
cházejícím,  tak  že  jich  nelze  uchem  rozeznati; 
povstává  pazvuk.  Pazvuk  nejčastěji  pozo- 
rujeme v  místnostech  prázdných,  kde  se 
zvuk  málo  může  roztříštiti;  na  př.  v  bvtech 
při  stěhování  vyprázdněných,  pak  ve  větších 
místnostech,  kostelích  a  sálech,  které,  jak 
se  vyjadřujeme,  mají  »špatnou  akusliku<- 
Pazvuk  se  ukazuje  v  tom  případě  nerozezná, 
ním  hlasu  lidského  a  protažením  posledních 
slabik  slov.  V  kostelích  bývá  příčinou  ná- 
vyku kazatelů  protahovati  zpěvavě  poslední 
slabiku  slov. 

Podmínky  >dobré  akustiky«  veřejných  sá- 
lův  a  místností  nejsou  dosud  dokonale  známy, 
jisto  jest  pouze  tolik,  že  nesmějí  stěny  býti 
příliš  pravidelné  a  jednotvárné,  ale  raději  co 
možná  rozčleněné,  aby  zvuk  s  místa  urče- 
ného pro  jeho  východíště  rozmar  itě  se  tří- 
štil a  pazvuk  dokonale  byl  odstraněn,    nvk. 

Osrndniky  čili  re  sonáto  ry  jsou  duté 
nádobky,  obyčejně  kovové,  bua  tvaru  kulo- 
vitého neb  kužefovitého,  na  dvou  protivných 
stranách  otevřené.  Vzduch  jimi  omezený 
může  se  jistým  tónem  rozechvěti;  o.  přidr- 
žíme k  uchu,  a  je-li  ve  směsici  zvuků,  kterou 
chceme  zkoušeti,  obsažen  tón  příslušející  re- 
sonátoru,  rozezvučí  se  vzduch  uvnitř,  čímž 
tón  onen  se  sesílí.  O.  vynašel  Helmholtz 
(resonátory  Helmholtzovy)  na  základě  spolu- 
znění  vzduchových  sloupců.  Držíme-li  totiž 
prostou  ladičku  nad  skleněnou  válcovitou 
nádobou,  do  níž  nenáhle  přiléváme  vody, 
tón  ladičky  sprvu  slabý  značně  se  sesílí,  do- 
sáhne-li  voda  jisté  výše;  přiléváme-li  vody 
ještě  potom,  tón  se  seslabí.  Sloupec  vzdu- 
chový v  nádobě  je  totiž  schopen  rozvlnění 
podélného,  a  jakmile  nabyl  délky  takové,  aby 
byl  schopen  vydávati  tón  téže  výše  iako  la- 
dička,  rozezvučí  se  resonancí  a  sesílí  značně 
I  tón  ladičky.   Pomocí  o-ků  lze  studovati  ze- 

65 


1 


102tf 


ósvuk  —  Oživnutí. 


Iména  svrchní  tóny  jednotlivých  ivoků  lá- 
Lladnich  a  jejich  barva. 

Oimk  čili  resonance,  spolazační, 
slově  ten  úkaz,  kdy  néjaké  tčleso  zvuku 
schopné  ozve  se  zároveň  při  zněni  zvuku 
jemu  vlastního.  Tím  sešili  se  také  značnou 
měrou  zvuk  pflvodní,  anii  mají  na  toto  spolu- 
znění  vliv  zvuky  jiné;  na  tom  zakládají  se 
pak  ozvučniky  (v.  t.)*  RozezvuČime-li  leh- 
kým nárazem  ladičku,  upevněnou  na  skřínce 
stranou  otevřené,  rozezvučí  se  spolu  ladička 
jiná,  na  týi  tón  naladěná  a  stojící  opodál  na 
podobné  skřínce ;  tím  spíše,  jsou-li  obe  skřínkjr 
obráceny  k  sobě  stranami  otevřeními.  Vlnění 
zvučící  ladičky  prvé  sdělí  se  totiž  jak  skřínce, 
tak  i  vzduchuji  obklopujícímu,  jímž  zvukové 
vlny  postupuji  ke  skřínce  druhé;  každé  zhu* 
štění,  dostihnouc  ji,  vykoná  na  ni  nepatrný 
náraz,  ale  poněvadž  nárazy  tyto  následují  za 
sebou  přesně  v  takových  intervalech,  že  la- 
dička druhá  od  předešlého  nárazu  vykonati 
mohla  právě  celý  výchvéj,  sesiluiíse  nárazy, 
tak  že  ladička  znatelně  se  rozvfní,  což  po- 
známe, uklidníme-li  na  př.  prstem  ladičku 
prvou,  načež  slyiíroe  zřetelně  zníti  ladičku 
druhou,  aniž  dříve  jsme  ji  sami  byli  roze- 
zvučili. Ba  utiií-li  se  ladička  druhá,  zní  opět 
prvá  zatím  uvolněná  atd.  Kdyby  obě  ladičky 
nebyly  naladěny  naprosto  stejně,  nevznikl 
by  o.,  neboť  pak  počet  výchvějů  (za  vteřinu) 
u  obou  ladiček  je  různý,  prvním  výchvějem 
sice  dostane  se  ladičce  druhé  nárazu,  ale 
výchvěje  následující  záhy  ruSí  se  jemným 
>oze chvěním  počátečním  ladičky  druhé,  tak 
že  tato  zůstane  v  klidu.  Vysvětliti  lze  si  úkaz 
ten  obdobou  těžkého  zvonu,  jejž  můŽe  roz- 
houpati i  slabý  chlapec,  tahá- li  za  pro- 
vazy stejným  rhythmem,  jakým  zvon  může 
kývati.  Podobně  ozve  se  o-em  struna  piana, 
jehož  tlumič  jest  pozvednut,  zahrajeme-li  neb 
zazpívámeli  poblíž  něho  silně  některý  tón; 
rovněž  na  houslích  znamenati  o.  některé  volné 
struny,  zahrajemc-li  na  nižáí  struně  sousední 
její  tón.  Silný  o.  vzniká,  přidržíme-li  zvučící 
ladičku  držadlem  ke  stolové  desce;  deska 
poměrně  veliká  je  schopna  velmi  četných 
svrchních  tónů,  mezi  nimiž  je  také  tón  la- 


dičky, i  rozezvučí  se  též  a  seaíH  snačné  svnk 
ladičky.  Proto  opatiNijí  se  hadeboí  nástroje. 
zvláSte  strunové,  jako  piano,  housle  atp^  ták 
zv.  ozvučnými  čili  resonančními  de- 
skami, t.  j.  freskami  dřevěnými,  acbopnýni 
silného  chvěni,  aby  zvuk  ttmny  jinak  slabý 
se  sesílil  a  spoluchvěním  také  nabyl  jio^, 
plnějií  barvy.  Užívají  k  tomu  naprosto  sq« 
chého  a  bezvadného  dřeva  jedlového.  Podii 
řečnická  a  hudebnická  maií  stejný  účinek. 
Působí  tu  nejen  pružná  vlákna  dířeva,  ale 
také  vzduch  nalézající  se  mezi  deskami  ná- 
stroje, pódia  atd.  Cena  strunového  nástroje 
podstatně  ie  závislá  na  dobrotě  jeho  desky 
resonanční.  Viz  také  Ozvnčník. 

OĚMika,  bot,  v.  Teucrium. 

Oidlany  (Osgydn),  ves  v  Uhrách,  v  žnpé 
gemerské,  okr.  ríraavsko-soboteckém ,  mi 
1470  ob.  (1890)  větl.  maďař.,  katol.  a  evang. 
kostel,  zámek  a  poštu;  obyvatelé  živí  se  zvi. 
hmčiřstvím. 

OiaTantké  nebOsojské  jezero  v.  Ko> 
rutany,  str.  876^. 

0i6Vy  (slovin.  0{eve  nebo  Zibe,  nini. 
Ossiach\  ves  v  Korutanech,  v  hejtm.  a  okr. 
celoveckém;  stanice  žel.  trati  Bělák-Glandorf; 
115  obyv.  něm.  (1890),  far.  kostel,  pš.,  te« 
legraf  a  státní  hřebčinec.  Stával  zde  bene- 
diktinský klášter,  nejstarší  v  Korntanech,  za- 
ložený asi  v  XI.  stol.  Král  polský  Boleslav  0., 
jenž  má  zde  hrobku,  trávil  tu  kajícně  poslední 
svá  léta. 

Oiioa  {pschat\),  město  v  království  Sas- 
kem, v  kraj.  úřadu  lipském,  křižovatka  Žel. 
tratí  Lipsko-Drážďany,  O.-Strehel  a  Dóbeln- 
O.,  má  s  voj.  posádkou  10.012  obyv..  (1895); 
sídlo  správ,  úřadu  (  .  stolice)  a  obv.  soudUi 
kostel  sv.  Jiljí  se  dvěma  ffot  věžemi,  obno- 
vený kostel  Hřbitovní,  radnice,  zbytky  mést. 
hradeb,  reálka  s  progymnasiem,  učitel,  semi- 
nář, obchod,  škola,  cukrovar,  výroba  strojil, 
můstkových  vah,  plstěného,  vlněn,  stávko- 
vého zboží,  suken,  kůŽe,  rukaviček,  doutmkll, 
prádelna  nití  a  plynárna.  R.  1842  skoro  celé 
město  vyhořelo. 

Oiinky  v.  Obžínky. 

OiiTnuti  v.  Anabiosis. 


Doplňky  a  opravy. 

26  ttr.,  2  sL,  26  řád.  xdola,  místo  haleny  čti  habry. 
33    »     1    »    mezi  ř.  3.  a  4.  dodej:  ^••ra  viz  Radios. 
36    »     1    >      7  řád.  shora,  místo  CaMg^Si^O^  jest  čísti:  CaMg^Si^O^^. 
59    >     1    >    28    »     zdola»  místo  HeMARB  čti  HtHAHi. 
366    »     1    >    23  a  24  řád  shora,  místo  Jacoba  van  Maerlant   Ons  Heren  čti  Van  den 

Livene  ons  Heren, 
414  str.,  2  si.,  19  řád.  zdola,  poloi  závorku  s  počátku  řádku. 

471  »  1  »  mezi  řád.  13  a  14  shora,  vloi:  VoTOg«orglJ«T0k,  téš  Krylov,  město 
bez  obvodu  v  rus.  gubernii  chersonské  a  Újezdě  alekaandríjském  na  ř.  Tjasmině,  má 
12.553  obyv.,  3  pravoslav.  chrámy,  svnagogu,  3  ikoly,  nemocnici,  chudobinec,  8  výr. 
trhflv,  obchod  s  dřívím,  přes  100  průmysl,  závodů,  mezi  nimi  zvláitě  koieluiny,  parní 
pily,  mlýny,  truhUřskě  závodv  atd.,  s  úhrnnou  výrobou  do  250.000  rublfl  ročně.  Na 
řece  jest  přístav  dflleíitý  zvláště  pro  plavení  dříví,  na  blízku  pak  jsou  lomy  vápen- 
cové a  žulové.  lír. 
497  str.,  2  si,  20  řád.  zdola,  čti  242  ob.  č.  místo  n. 

29    »     shora,  místo  končí  čti  koná. 
2    9     zdola,  místo  Opolí  čti  Opolím. 
32  a  17  řád.  zdola,  místo  Děčíně  čti  Těšíně. 
15  řád.  zdola,  místo  von  čti  van. 
2    »     shora,  místo  Skofítrově  Čti  Skoíitzově. 
15    »     zdola,  místo  >OsvéU«  čti  ČČM. 
4    »         >      místo  kolonisté  čti  koloristé. 
14    >     shora,  místo  Šarfšteinu  čti  Ostrého  (v.  Ostrý  1). 

Na  tabulce  Návěsti  ielezniční  s  nápisem  »Návěsti  stálé  před  stanicemi  a  od- 
bočkamič  připojiti  jest  nad  poslední  dva  obrazce  na  pravé  straně  dole  stojící:  Návěsti 
stálé  před  odbočkami. 

Opravy  k  diln  XVn. 

427  str,  2  si.,  15  řád.  shora,  místo  Claerbomeském  čti  claiborneském. 
1072    »     2    >      4    »     zdola,  místo  liga  čti  biga. 


539  1 

*      1  » 

640  > 

*      1  » 

643  • 

*      2  » 

657  1 

*      2  > 

812  i 

►   1  » 

812  > 

»   1  » 

880  > 

►   1  » 

941  > 

*      1  » 

I 


Přílohy. 

Stnna 

Navésti  {elezniční 2 

Politická  mapa  Německa  (barvotisk) 80 

New- York  (plán,  barvotisk) 272 

Nosorožci  vyhynuli 432 

Nýtovaci  stroje 518 

Oblaky  (barvotisk)        546 

Obojživelníci  I.  (anatomie  a  vývoj) 558 

»  II 560 

Okapia  (barvotisk)    •   .   . .690 

Olympia 756 

Orchideac  (barvotisk)      .   .       .  862 


•